Větný člen VYJADŘUJE VZTAH K 

ŘÍDÍCÍMU NEJČASTĚJI VYJÁDŘEN PŘÍKLAD

ČLENU A JEHO SLOVNÍM DRUHEM
VYJÁDŘENÍ
Podmět (subjekt) Mluvnicky nezávislý člen; vyjadřuje podm. a přís. jsou podstatné jméno, Chlapec čte.
PO původce, nositele, cíl děje navzájem nezávislé, zájmeno Někdo píše. On lže.
významový vztah
Ptáme se: kdo?, co? přisuzování (predikace)
je mluvnicky vyjádřen
shodou v rodě a čísle
- podmět nevyjádřený (Čte si knihu.) infinitiv Chybovati je lidské.
- podmět všeobecný (Hlásili to v rádiu.) příslovce + podst. jm. Na zbytečnosti není dost
peněz.
- bezpodmětné věty (V zádech mu luplo.) číslovka + podst. jm. Bylo dodáno jen 20 kusů.
Přísudek (predikát) Mluvnicky nezávislý člen; vyjadřuje děj, podm. a přís. jsou Ps slovesný - slovesem či Dívka tančí. Myš šup do díry.
PŘ stav, změnu stavu nebo někomu navzájem nezávislé, vztah jeho náhražkou – např.
(nejčastěji nositeli na místě podmětu) přisuzování vyjádřen citoslovcem
přisuzuje vlastnost. shodou v rodě a čísle - způsobová slovesa (moci, Dnes mohu přijít.
Ptáme se: co se praví o podmětě? míti, chtíti, muset, smět) a Orchestr začal hrát.
slovesa fázová (začít,
přestat) + infinitiv
Ps. jmenný - jménem Pes – přítel člověka.
Ps jmenný se sponou - Skříň byla otevřená. Vlk je
spona + jméno, příslovce či šelma. Skříň byla dokořán. Žít
infinitiv není jenom jíst.
spona: být, bývat, stát se,
stávat se
Předmět - objekt Vyjadřuje, na co se děj orientuje, co je jím rozvíjí sloveso či dějové podstatným jménem hodit kamarádovi míč, hovořit
zasahováno nebo čeho se týká. přídavné jméno, které o filmu
řídí jeho pád – zájmenem podělit se s ním, vidět ho
významový vztah
určování (determinace) je
mluvnicky vyjádřen
řízeností
Lze se zeptat pouze pádovými otázkami infinitivem rozhodla se odejít
(kromě 1. a 5. pádu)!