Professional Documents
Culture Documents
Obdobně jako rozlišujeme jazyk ve smyslu jazykový systém znaků (langue) a jazyk ve
smyslu konkrétní realizace jazykového systému v konkrétní komunikační situaci
(parole), rozlišujeme i v syntaxi pojmy věta = jednotka jazykového systému (větný vzorec,
model, schéma) a výpověď = konkrétní realizace věty v konkrétní komunikační situaci.
(Pozn. V lexikologii obdobně pojmy – slovo a pojmenování.)
Různé komunikační situace: Řeknu to tvým rodičům. – může být sdělení, nabídka či výhrůžka
Týž obsah lze vyjádřit různými větami (různou formou), seřazeno od nejvolnějšího vyjádření
k nejtěsnějšímu (nejhutnějšímu), stavba věty je volná nebo těsná:
Jana se vracela z výletu a zpívala si.
Když se Jana vracela z výletu, zpívala si.
Jana, vracejíc se z výletu, zpívala si.
Při návratu z výletu si Jana zpívala.
Jana se vracela z výletu se zpěvem.
Věty podle postoje mluvčího ke skutečnosti (podle záměru, z hlediska modality) uč. s. 107
V jiných učebnicích bývá tato problematika nazývána komunikativní funkce výpovědí (KF).
Nejvhodnější by byl název Výpovědní formy pro vyjádření komunikativních funkcí a postojů
mluvčího (jde totiž o obojí).
Pro vyjádření jednotlivých druhů KF a postojů používáme ustálené výpovědní formy (VFo).
Přehled těch základních viz tabulka na s.107. K tomu dodatky:
Ad věty rozkazovací – rozkaz lze vyjádřit i jinými gramatickými prostředky než imperativem
(rozkazovacím způsobem), např. infinitivem: Zastavit! v určité komunikační situaci (pokyny
učitelů, trenérů, rodičů apod.) a s patřičnou intonací i indikativem v 1. nebo 2. osobě: Šlapu,
šlapu a nekecám! Píšu, píšu a nekoukám! Běžíme, běžíme! A neulejváme se! A teď to
rychle sníš! Tady si sedneš! atd.
Ad řečnická otázka – neodpovídá se na ně, nepředpokládají odpověď, nejsou to skutečné
otázky, neboť mají jiné funkce než tázací, např. podiv, výtka, rozhořčení apod. (Odpovídá na
ně snad jen Švejk… Švejku, jste tak blbej?! – Tak, poslušně hlásím)
Další KF a postoje – vedle základních, uvedených v tabulce, existují další specifické
výpovědní formy (VFo) pro vyjadřování dalších, zvláštních funkcí a postojů (námitky,
návrhu, obavy, varování, výstrahy, výhrůžky apod.). Součástí těchto specifických VFo bývají
kromě určitého tvaru slovesa a intonace také lexikální výrazy, většinou částice, např.:
VFo pro vyjádření varování (obsahem je případné nežádoucí jednání): Ne abys na to
zapomněl! Ne abys tam chodil! Ne abyste mu to řekli! Ne abys na to sahal!
VFo pro vyjádření výstrahy (obsahem jsou negativní důsledky mimovolní): Aby ses neřízl!
Že se řízneš! Aby to nespadlo! Že to spadne! Abychom toho nelitovali!
VFo pro vyjádření výhrůžky (obsahem jsou sankce ze strany mluvčího): Abych tě nevyhodil!
Že tě vyhodím! Abych ti nedal pohlavek! Že dostaneš pohlavek!
Souvětí
VV musíme určovat podle významu, tj. podle větného členu (VČ), který zastupují, a
poměry mezi VH, popř. mezi rovnocennými VV a VČ podle významového vztahu; znalost
spojek může být pomůckou, ale ne hlavním kritériem.
Neurčovat mechanicky dle spojek; spojky mohou být i složené výrazy, např.
Ve VV příčinné místo spojky protože lze užít nevlastní předložky + že:
Díky tomu, že nám pomohl, mohli jsme … Kvůli tomu, že máš starosti, nemusíš …
Vzhledem k tomu, že …
Ve VV podmínkové místo spojky kdyby lze užít:
V případě, že by to bylo vhodné, … Za předpokladu, že … Pod podmínkou, že …
Ve VV přípustkové místo spojky přestože lze užít:
Bez ohledu na to, že …
Poměr následkový (důsledkový) lze vyjádřit místo spojky a proto také výrazy:
… a v důsledku toho se změnil. … a následkem toho zemřel.
Spojka když (podobně i spojky že, aby, jak atd.) se v souvětích podílí na uvozování
různých druhů VV: (další příklady na s. 147)
Když nebudeš dávat pozor na cestu, zakopneš. VV podmínková
Když mi bylo nejhůře, pomohli mi rodiče. VV časová
Je trapné, když se dospělí ve společnosti neumějí chovat. VV podmětná
Svůj požadavek prosadil, i když to bylo těžké. VV přípustková
I celá věta (nejen spojovací výraz) může mít v různých souvětích platnost různých VV:
Rozhodl, že výzkum bude pokračovat. – VV předmětná
Rozhodlo se // Bylo rozhodnuto, že výzkum bude pokračovat. – VV podmětná
Dospěli k rozhodnutí, že výzkum bude pokračovat. – VV přívlastková
Vztahy široce kauzální (příčinné)
–jsou tak trochu spojené nádoby; jednu a tutéž skutečnost můžeme vyjádřit několika způsoby:
Zaspal. (příčina, důvod) Přišel pozdě. (důsledek, následek)
Příčina – objektivní, skutečná příčina; to, co má nějaký následek, důsledek
Důvod – to, co se domnívám, že je příčinou, to, čím si něco (popř. i dodatečně) vysvětluji
Důsledek – to, co z něčeho logicky vyplývá
Následek – to, co následuje po předcházejícím jevu
SP s VV příčinnou.: Přišel pozdě, protože zaspal. // Protože zaspal, přišel pozdě.
SS s poměrem důvodovým: Přišel pozdě, neboť zaspal.
SS s poměrem důsledkovým: Zaspal, a proto přišel pozdě.
(Pozn. Může nastat i tato situace: Šli jsme na výlet, protože jsme měli dobrou náladu.; ale i: Měli jsme
dobrou náladu, protože jsme šli na výlet.)
Příčina předchází, účel následuje:
Učíme se kvůli maturitě. – příslovečné určení není jednoznačné, příčina nebo účel, VV jsou
přesnější: Učíme se, protože chceme dobře zvládnout maturitu. – VV příčinná
Učíme se, abychom dobře zvládli maturitu. – VV účelová
Rozdíl jako x jak: Starala se o dítě, jako se starali její rodiče o ni. – shoda dějů; starali se
oni, stará se i ona; dělá to stejné, co oni
Starala se o dítě tak, jak se starali její rodiče o ni – stejným způsobem, popř. stejnou měrou
Spojovací výrazy pro časové okolnosti:
Současnost dějů: Když se vracel, pršelo. Když se učí, pouští si hudbu. Přišel, právě (zrovna)
když začínali. Teď když to vím, jsem už klidný. Mračila se, už když přicházel. Uklidnil se,
teprve když ji uviděl. V tu chvíli, kdy si myslela, že… Jak tak pořád šla, přepadl ji divný pocit.
Přímo souběžnost dějů: Zatímco (zatím co) // mezitímco (mezitím co) jsme spali, vypukl požár.
Pracoval, zatímco ostatní odpočívali.
Současnost nebo předčasnost v budoucnosti: Až bude starší, pochopí to. Až ho uvidíš,
pozdravuj ho. Až přestane pršet, půjdeme.
Předčasnost děje: Když se vrátil, usmál se. Teprve když ho zatkli, uvědomil si… Povolil stisk,
až když spatřil… Teprve až zakřičel, zvedla hlavu. Poněkud zbytečné je příliš časté užívání
složeného spojovacího výrazu poté, co (užívá se i nesprávně: potom, co), popř. i příslovce
poté – působí strojeně, méně přirozeně: Poté, co odešel, vrátila se ke své práci. Poté, co jsme
si prohlédli… Poté jsme navštívili… apod.
Následnost: Dlouho přemýšlel, než se rozhodl. Dříve než odpověděl, zamyslel se. Uhodl
pachatele dřív, než film skončil.
Časově limitující spojky: Od té doby, co se odstěhoval, jsem ho neviděl. Dokud je člověk
mladý, myslí si… Čekali tak dlouho, až se dočkali. Díval se za ní, dokud nezmizela za rohem.
Okamžitost: Jakmile (jen, jak, sotva, sotvaže) ho uviděl, rozběhl se k němu.
Opakování dějů: Kdykoli(v) k ní přijdu, uvítá mě s otevřenou náručí. Kdykoli přijede do Brna,
navštíví mě. Kdykoli jsem něco potřebovala, pomohla mi. Spojka kdykoli(v) je vhodnou
náhradou nadužívaných hovorových výrazů vždy(cky) když, pokaždé když.
Nesprávné a nadměrné užívání „tak“: Když se vrátil domů, tak si připravil večeři. – oprava:
Když se vrátil domů, připravil si večeři.
Nesprávné užití časových spojek: Až směl odjet…- správně: Když (jakmile) směl odjet…;
Až jsme byli starší… - správně: Když jsme byli starší…; Jakmile ji nenašel, byl mrzutý –
správně: Když ji nenašel…
Rozdíl „jako by“ (= jako kdyby) a „jakoby“ (= jako): Zmizel, jako by se do země propadl.
(propadl by se); Vypadal, jako by právě vylezl z roští. (vylezl by); Byl jakoby u vytržení. (jako
u vytržení); Udělal to jakoby naschvál. (jako naschvál).
Zbytečné nebo nevhodné „ale“
Byl útlý, ale velmi mrštný – není v rozporu, lépe: a velmi mrštný
Část společnosti ale zastává názor, že utrpení zvířat je sice špatné, zároveň ale dodává... –
oprava: část společnosti sice zastává názor, že utrpení zvířat je špatné, zároveň ale dodává
Zápor
Oba nenašli východisko. – dvojznačné: Oba (důraz) nenašli východisko. = Žádný z nich/Ani
jeden nenašel. x Oba nenašli (důraz) východisko. = Jeden našel, jeden nenašel. V textu však
nepoznáme, proto raději volit jednoznačné vyjádření. Podobně i další případy:
Vždycky ochotný nebyl. – dvojznačné, jednoznačně: Někdy ochotný nebyl. Jindy ochotný
nebyl. X Nikdy ochotný nebyl.
Všechny přístroje nefungují. – buď žádný/ani jeden nefunguje, nebo některé ano, některé ne
Všichni nerozuměli. – Někteří rozuměli, někteří ne. X Nikdo/Žádný/Ani jeden nerozuměl.
Někdy je vhodnější zápor členský: Ne každý to ví., jindy zápor větný: Každý to neví.
Učí se ne jak správně vládnout, ale jak moudře vládnout. – lépe: Neučí se, jak správně…,
nýbrž jak moudře… Učí se nejen jak správně…, ale i jak moudře…
Pokud na zápor navazuje odporovací vztah, užíváme spojku nýbrž (místo ale), např. Není to
nedostatek, nýbrž přednost.
Kombinace různých druhů záporu zápor ruší, ale má poněkud jiný významový odstín, jiné
zabarvení než obyčejný klad: nejsem nespokojen – jsem spokojen; nemohl neuznat – musel
uznat; neříká nepravdu – říká pravdu; vedl si nikoli neobratně – vedl si obratně apod.
V záporných větách užíváme místo „i“ výraz „ani“ (ať už ve funkci spojek nebo zesilujících
částic), např. nejedl ani nepil; ani já tu nezůstanu; nechtěl jít ani s maminkou; ani
nepozdravil. Chyby + opravy: neposlouchá tatínka i maminku – neposlouchá tatínka ani
maminku; ale i to někdy nestačí – ale ani to někdy nestačí; dalo by se říci, že i Kafka si
neuměl představit… - že ani Kafka si neuměl…; někdy je možné obojí, ale má různý smysl,
např. neodešla, i když ji vyháněl – neodešla, ani když ji vyháněl.
Spojka „aniž“ – má schopnost popřít celou větu, sloveso po ní je kladné (žádný další zápor),
např. Odešel, aniž (by) se omluvil. Udělal to, aniž někomu něco řekl. Odmítli to, aniž nám
vysvětlili proč. Nemůžu to posoudit, aniž bych to viděl. Nemůžu to očistit, aniž to namočím.
Pozor na chyby typu: Snažil se zabránit situaci, aby jezero nezmizelo. Opravy: zabránit tomu,
že by zmizelo // snažil se, aby nezmizelo.
Lékař mu přísně zakázal nejíst tučné maso. Opravy: zakázal jíst tučné…, přikázal nejíst tučné
Nepodařilo se mu zabránit, aby se obraz zcela nerozpadl. Opravy: zabránit tomu, že by se
rozpadl; zabránit rozpadnutí // dosáhnout toho, aby se nerozpadl.
Jak zabránit tomu, aby studenti nestudovali obory, ve kterých poté nenajdou uplatnění.