SLOVNÍ ZÁSOBA - LEXIKUM

 jedna ze základních složek ČJ

 lexikologie - nauka o slovní zásobě, samostatná disciplína, prolíná se s mluvnicí, základní
jednotka je slovo, zkoumá jej jako jednotku pojmenování
 lexém - souhrn tvarů slova
 sémém - jeden význam mnohovýznamového slova (Sémy - významové prvky)
 frazém - základní jednotka frazeologická
 Slovo - samostatná jednotka, skupina hlásek s určitým významem, většinou stálá forma, ale
objevují se i varianty:
o hláskové (polévka x polívka)
o tvaroslovné (brambor x brambora)
o slovotvorné (tamní x tamější)
 slovo je nejčastěji pojmenování a někdy může být více slovné (sousloví, jeden lexém,
multiverbální, spojení slov, frazém nebo zkratka)
 disciplíny
o lexikální sémantika
o lexikografie (o slovnících)
o etymologie
o onomaziologie (o pojmenování)
o onomastika (o vlastních jménech)
o frazeologie

Základní prostředky rozšiřování slovní zásoby

 tvoření - odvozování, skládání, zkracování (derivologie)
 přejímání (latina, řečtina, angličtina, italština, francouzština, němčina a jiné slovan. jazyky)
 přejímání z nespisovných útvarů (interdialekty, slangy, argot)
 přenášení pojmenování (metafora - vnější, metonymie - vnitřní pojmenování)

Základní pojmy
 slovotvorba - jazykovědná disciplína, zabývá se vytvářením nových pojmenování
o značková - význam nelze odvodit z existujících slov (les, syn), jsou motivující pro další
skupinu
o motivovaná - zvuková (nápodoba), sémantická (transpozice), slovotvorná (vnitřní
formy)
o fundance - fundované (výsledné) slovo je podmíněno slovem fundujícím (původní);
na vztahu fundace a motivace máme další pojmy:
 slovotvorné svazky - slovo fundující a ostatní odvozená (les - lesík, polesný)
 slovotvorné řetězce - fundace mezi "sousedními" členy (les, zalesnit,
zalesňovat)
 slovotvorná hnízda - řetězce i vazby (les - lesík - lesíček, lesopark - zalesňovat
- zalesněný)
 každé fundované slovo má pojmovou bázi (třída jevu) a pojmový příznak
(odlišující znaky třídy) → ředitel - řídí
 spojená s morfologií a syntaxem
Slovotvorné postupy
Odvozování
 "derivace"
 nově utvořená slova se zařadí do slovotvorných kategorií (třídy slov), dále do slovotvorných
typů (formanty, afixy aj.)
 slovotvorný základ a slovotvorný formant (afixy)

Prefikace
 tvarotvorný charakter se nemění
o předložkové (pod-, nad-, před-) a nepředložkové (pa-, pra-, vy-)
o domácí (předchozí) a cizí (anti-, sub-, kontra-, extra-)
o neslabičné (v-, s-), jednoslabičné (nad-, pod-, vy-), dvouslabičné (mezi-, proti-,
mimo-)

Sufikace
 konečné slovo mění význam oproti slovu původnímu, může docházet ke změne sl. druhu
o slovotvorné
o tvarotvorné
 kmenotvorné
 koncovky

Konverze
 ke slovnímu základu přibývá ohýbací koncovka
o pádová (jména)
o osobní (slovesa)
o rodové (příčestí)
o infinitivní
 přechod slova
o ohebné tvary (substantiva → příslovce; místy)
o příslovce → předložky (kolem, mimo)
o spojky → částice (že)
o adjektiva → substantiva (pokladní)
o neohebné → substantiva (a, ale)

Smíšené
 prefix a sufix se podílejí na slovotvorném procesu → cirkumfix
o prefixálně-sufixální (po-vod-eň)
o předponově- koncovkový (ná-draž-í)
o předložkově-koncovkový (pod zem-í x pod-zem-í)

Odovozování
 postfix
o -si (kdosi)
o -koli (cokoli)
o -pak (kohopak)
o -ž (jenž)
o -že (kdože)
o -hle (tenhle)
  infix - trampoty, malilinký
 interfix - mezi dvěmi spojenými slovy (velkoměsto)

Skládání slov
 většinou odborné názvosloví a publicistika
 slovnědruhové zařazení - nejčastěji substantiva (zlatohlávek), adjektiva (libozvučný), číslovky
(jednadvacátý)
 skládání:
o čistá kompozice - pomocí interfixu (novostavba)
o komplexní smíšený kompozičně-derivační (mutace významu, vinohrad)
o spřahování (juxutapozice; spřežky - citátové (budižkničemu), nevlastní
(pravděpodobný, bohudík)
 vztahy mezi členy kompozit
o souřadný
 prostě slučovací (nosohltan)
 vztahově slučovací (ekonomicko-politický)
 reciproční (vzájemnost, oboustrannost; česko-anglický)

 podřadný, závislý (složeniny determinanty - modrooký)

o podřadný

Tvoření zkratek
 především prostředky ekonomie
 univerbizace - krácení sémantické
 zkratky čistě grafické
o samostatné (str., zvl., prof.)
o sdružené (n. l., př. Kr.)
o sloučené (mj., tzn.)
o složené (čs., stč.)
o zdvojené (ff, pp)
o kontrakční stažené (fa, pí)
o skeletově kostrové (kpt., rtg.)
 graficko-fonické
o nesklonná (AMU, FAMU, JAMU)
o hláskují se po písmenech (OSN, ČR, MMO)
o oba způsoby (ČOI, ZUŠ)
 fonické
o slabičné (Setuza - severočeské tukové závody)
o smíšené (Čedok)

Slovotvorné procesy
1. Mutace - nové slovo má jiný význam, než slovo původní, slovní druh se může změnit (slepý -
slepec, jídlo - jídelna)
2. transpozice - mění se slovní druh, ale ne význam, např. názvy vlastností (chudý - chudoba),
název děje (létat - létání), označení místa (dole - dolní)
 3. modifikace - obměna významu, přidání znaku, nemění se slovní druh (strom - stromeček);
slovotvorné procesy se dělí na kategorie (třídy) mající podobný význam (např. názvy
konateliské, názvy nositelů vlastností aj.)
a. vidové změny sloves (běžet - vyběhnout)
b. stupňování adjektiv
c. deminutiva (obličej - obličejík)
d. zveličelá slova (chlapisko)
e. tvoření kolektiv (kámen - kamení)
f. přechylování (žák - žačka)
g. mláďata (kotě, slůně)

ODVOZOVÁNÍ SUBSTANTIV
1. mutace

a. činitelské názvy

i. osoby podle charakteristických činností, odvození od sloves, dějových

substantiv, dějových adjektiv, názvy zvířat a rostlin a matematických veličin

ii. DOMÁCÍ PŘÍPONY - -tel (stavitel), -č (řidič), -ce (soudce), -ec (chodec), -či
(průvodčí), -ník (dělník), -an (skokan), -oun (bručoun), -na (drbna), -dlo
(fintidlo)

iii. CIZÍ PŘÍPONY - -ant (maturant), -ent (student), -or (redaktor), -átor
(diktátor), -ista (stylista), -ér (režisér), -er (boxer)

b. konatelské názvy

i. činnost spjatá se skutečností

ii. DOMÁCÍ PŘÍPONY - -ař (zubař), -ník (úředník), -ák (ovčák), -íř (nožíř)

iii. CIZÍ PŘÍPONY - -ik (dramatik), -ista (žurnalista)

c. názvy prostředků

i. nástroj činnosti, většinou imperfektiva

ii. DOMÁCÍ PŘÍPONY - -č (odpařovač), -čka (vařečka), -ka (pojistka), -dlo

(mýdlo), -tko (kukátko), -ník (cedník), -ák (věšák), -ivo (zdivo), -ík (budík)

iii. CIZÍ PŘÍPONY - -or (televizor), -tor (projektor), -ér (mixér), ikum/ivum
(analgetikum)

d. nositelé vlastnosti

i. podle vnějších znaků nebo vlastností, odvozené od adjektiv

ii. MASKULINA - -ec (stařec), -ík (mladík), -ák (pravák), -ek (předek), -áč (boháč),
-och (běloch), -ouš (starouš), -ýš (slepýš), -as (kliďas), -án (velikán)

iii. FEMINIMA - -ice (slepice), -ka (lanovka), -ina (čeština)

e. výsledky děje

i. vznikají dějem, činností

 ii. mohou být konkrétní předměty, pozůstatky po činnosti, názvy abstraktních
výsledků

iii. DOMÁCÍ - -ek (výsledek), -ka (přihláška), -ina (dutina), -ení (vaření)

iv. CIZÍ - -át (diktát)

f. obyvatelé

i. podle místa

ii. - an (Evropan), -ec (cizinec), -aák (Eskymák), -ník (poustevník), -án (Indián),
-al (horal), -at (Asiat)

g. příslušenské

i. osoby podle příslušnosti ke kolektivu

ii. DOMÁCÍ - -ník (vrstevník), -ec (ruchovec), -ář (legionář), -ák (junák)

iii. CIZÍ - - ista (slávista), -ita (husita), - at (byrokrat)

h. místo

i. co se ze nachází - smetiště, skladiště

ii. pěstuje - vinice, včelín

iii. dělá - čekárna, ložnice

2. Transpozice
a. vlastnosti
i. výhradně abstraktní, nemají plurál
ii. DOMÁCÍ - -ost (rychlost), -ství (členství), -ctví (otroctví), -ota (dobrota), -ina
(psina), -oba (běloba), -ka (dálka), -da (pravda)
iii. CIZÍ - -ita (genialita), -ismus (rasismus), -ence (demence)
b. děje
i. jako předmět
ii. MASKULINA - -ot (jásot), -ek (počátek)
iii. FEMINIMA - -ba (léčba), -ka (půjčka), -ice (štvanice), -ota (dřímota), -ež
(loupež), -ná (dovolená)
iv. NEUTRA - -ení (slazení), -aní (psaní), -tí (mytí), -dlo (jídlo)
v. CIZÍ - -ace (regulace), -ice (tradice), -ce (arogance), -ura (faktura), -áž
(montáž), -ing/k (meeting - mítink)
3. modifikace
a. deminutiva
i. emocionální příznak, někdy 2 stupně, odborné názvy (třmínek)
ii. MASKULINA - -ek (papírek), -ík (psík), -eček (stromeček), -íček (hošíček)
iii. FEMINIMA - -ka (stránka), -ečka (čárečka), -ička (ručička)
iv. NEUTRA - -ko (děvčátko), -ečko (kolečko), -ičko (masíčko)
b. zveličení
i. expresivní, většinou pejorativní
ii. -ák (židák), -isko (psisko), -an (nosan), -as (lotras), -oun (slizoun), -izna
(babizna)
 c. přechýlení
i. většinou ženské protějšky, někdy mužské
ii. -ka (žačka), -yně (sokyně), -kyně (zrádkyně), -ice (holubice), -a (blondýna),
-na (kněžna), -ová (mistrová)
d. mláďata
i. e/ě (kůzle, medvídě)
e. hromadné
i. -odvozeniny, soubor jednotlivin
ii. -stvo (včelstvo), -ctvo (ptactvo), -í (listí), -oví (stromoví), -ina (smrština), -ivo
(osivo), -ota (holota)

Tvoření substantiv
 modifikace významu
1. domácí pravé předpony
a. záporné ne- (nekuřák)
b. zesilující pra- (prales), pře- (přesila)
c. podobnost pa- (paklíč)
d. společenství, podílnost sou- (souhra), spolu- (spolupráce)
2. domácí nepravé
a. vlastní - nad- (nadporučík), pod- (podplukovník), před- (předehra), pří- (příchuť),
přes- (přesčas), do- (dohra), od- (odpoledne)
b. nevlastní - proti- (protijed), mezi- (mezihra), místo- (místopředseda)
3. cizí původ
a. záporné - a- (ateista), i/in- (ilegalita), dis- (diskontinuita)
b. podobnost para- (parafráze)
c. směr ex- (exhumace), pre- (prehistorie), kon- (kontext)
d. důraz arci- (arcikníže), extra- (extraliga), ultra- (ultrasíla), super- (superman)
e. míra mikro- (mikročip), mini- (minigolf), maxi- (maxisukně), mega- (megaplakát)
f. opak anti- (antifašista), kontra- (kontraindikace)
g. podřízenost sub- (subkontinent), infra- (infrastruktura)
h. nepravost pseudo- (pseudonym), kvazi- (kvazivěda)
i. zástupné postavení meta- (metafyzika), pro- (proděkan), vice- (viceprezident)
j. bývalá pozice ex- (exmanžel)

PŘÍDAVNÁ JMÉNA
1. Mutace
a. přivlastňovací
i. individuálně přivlastňovací -ův (bratrův), -in (matčin)
ii. druhově přivlastňovací -ský (ženský), -cký (panovnický), -í (psí)
b. vztahová
i. místní -ský (městský), -cký (zámecký), -ní/ný (lesní), -ový (táborový)
ii. látková -ný (moučný), -ený (olověný), -ový (makový)
iii. časová -ní (ranní), -ový (vteřinový)
iv. vlastnost podle znaku -atý (hlavatý), -natý (vodnatý), -itý (členitý), -ivý
(deštivý)
v. podobnost -ný (nosný), -ní (služební), -ový (vlnový)
c. odvozená z předložkových substantiv
i. smíšené tvoření, předložky jsou předponami
 ii. ná- (náhorní), po- (pouliční), pod- (podzemní), bez- (bezvadný)
2. Transpozice
a. odvozeniny od slovesných tvarů
i. přechodník přítomných feminim (zrající, nesoucí)
ii. -//- minulý (udělavší)
iii. příčestí trpné (mluvený, psaný)
iv. příčestí činné (znalý, okoralý)
v. infinitiv -cí (prací, šicí), -elný (volitelný)
vi. další typy -avý/ivý (spavý), -ný (tajný)

b. příslovcí

i. příslovce místní, časové, způsobové

ii. -ní (dnešní), -ější (zdejší), -ný (zpětný)

3. Modifikace
a. zesilující
i. přípony - -atý (nahatý), -ánský (velikánský)
ii. předpony pra- (pramalý), pře- (překrásný), vele- (velectěný)
b. zeslabující
i. přípony -avý (bělavý)
ii. předpony pa- (paliterární), polo- (položivý), nedo- (nedonošený), po-
(polehčí)
iii. smíšené ob- -lý (obstárlý), po- -lý (poblblý), při- -lý (přiblblý), na- -lý (nablblý)
c. expresivní
i. -ičky (maličký), -inký (teninký), -oučký (heboučký), -ounký (hebounký)
d. stupňování
i. pravidelné (hezký - hezčí - nejhezčí)
ii. nepravidelné (zlý - horší - nejhorší)

Slovesa
1. Mutace
a. od substantiv
i. být, činit -ovat (kralovat), -it (bratřit se)
ii. dělat -ovat (filmovat), -it (členit)
iii. chovat -ovat (kočkovat), -it (skotačit)
iv. užívat -ovat (stolovat), -it (zvonit)
v. mít -ovat (vzdorovat), -it (věřit), -ět (vonět)
b. adjektiv
i. stávat se -nout (stárnout), -et (temnět), -at (bělat), -it (jasnit se)
ii. činit -ovat (oslabovat), -it (sladit)
c. příslovcí
i. sufixem nebo smíšené
ii. pozdě - opozdit se
2. Transpozice
a. citoslovce
i. zvukové a citové stavy
ii. mňoukat, funět, halekat
 b. zájmena
i. osobní nebo ukazovací
ii. ty (tykat), on (onkat)
a. zdokonalování imperfektiv
i. přípona -nout (padnout)
ii. předpona do- (domluvit), na- (nahlásit), ne- (nepsat), o- (ochutnat), od-
(odnést), po- (podvést), pro- (prohlásit), pře- (přetéct), při- (přilákat), roz-
(rozbourat), s- (směnit), u- (uvést), z- (zvolat), za- (zaplatit)
b. deminutiva
i. -itat (cupitat), -kat (capkat), -inkat (spinkat)
c. opětovací
i. opakovanost děje
ii. -at (běhat), -et (vláčet), -it (nosit)
d. opakovací
i. násobenost
ii. -ávat (dělávat)
e. úsilná
i. vyšší intenzita
ii. -tat (brebtat), -tět (chraptět), -tit (soptit), -onit (žadonit)

Příslovce
1. Mutace
a. ustrnutí tvarů
i. podstatné jméno nepředložkové (ráno, večer)
ii. předložkové subst. a adjekt. (občas, naboso)
iii. předložkové, zájmena (nato, zatím)
iv. slovesné tvary (vleže, nehledě)
v. fráze (jaksepatří, ostošest)
2. Transpozice
a. adjektiva
i. -y (česky), -o (nízko), -e (zle)
b. číslovky
i. přípona -mo (dvojmo)
c. slovesa
i. -mo (kradmo), -ky (mlčky)

3. Modifikace

a. zeslabující

i. po- (poblíž), polo- (polonahlas), opo- (opodál), málo- (málokdy), ne- (nejen),
ni- (nikde)

b. zesilující

i. pra- (pramálo), pře- (přečasto), ne- (nemálo)

c. deminutiva
 i. -ounce (drobounce), -inko (malinko), -inky (vždycinky), -ičko (brzičko),
-oučko (blizoučko), -ičku (pomaličku), -inku (pomalinku), -ounku
(polehounku)

d. stupňování

i. pravidelné (pěkně - pěkněji - nejpěkněji)

ii. nepravidelné (špatně - hůře - nejhůře)

e. varianty hovorové

i. -ma (tudyma), -ka (teďka), -kom (teďkom), -konc (teďkonc), -pak (kampak),
-hle (tadyhle), -že (tamže)

Slovní zásoba
 Příruční slovník jazyka českého (9. svazků 1935 - 1957), Slovník spisovného jazyka (193 tisíc
hesel, 4. svazky), Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost (50 tis. hesel), překladové
slovníky (100 - 200 tis. hesel)
 slovní zásoba aktivní/pasivní
 jádro
o základní slovní fond, je jich málo, alr používají se často
o původ slov - domácí slova stará (společná indoevropština - matka, otec, sůl, moře,
víno), praslovanská (pole, řeka, kůň), pračeská (nádoba), přejatá zdomácnělá (škola,
papír, mistr), novější (banka, elektřina)
o struktura - jádro většinou slova kořenová
o význam - označující nejdůležitější skutečnost
o užívání - velmi časté
 větší část je proměnlivá

Vrstvy slov
 většina slov pouze pojmenovací funkci, nepojí se k nim žádné vedlejší příznaky → neutrální
slova

Nespisovné útvary jazyka

 Regionalismy
o čechismy (špitat, umolousaný)
o moravismy (hody, haluz, sdělat)
 dialektismy
o nejčastěji etnografické dialektismy (život a zvyklosti v dané oblasti)
 obecná čeština
o český interdialekt (rejžák, bašta, švindl aj.)
 sociolektismy
o sociální nářečí, nespisovná vrstva lexikálních prostředků
o profesionalismy
 snaha o úspornost, krátkost
 nespisovné pracovní názvy, nejsou expresivní
 některé slangy obsahují slova cizího původu (cimrování, folovač aj.)
o zájmový slang
  lexikální a frazeologické prostředky
 zájmové skupiny, společenství společensko-pracovní
 obtížné rozlišit profesi a zájmy
 expresivní, záměrná deformace, metafora, synonymičnost, variabilita
 hra s jazykem

o argot

 mluva v podsvětí

 snaha o utajení slov před jinými - deformace slov, přenášení slov

Slohové příznaky
 hovorová slova
o omezeno na mluvené projevy, spisovná i nespisovná
o hranice nejsou ostré, neustále se vyvíjí
o univerbizace (tramvaják, Václavák)
 knižní
o odborné literární texty, psané oficiální projevy
 odborné názvy
o odborná názvosloví
o jednoznačné (např. příslovce, spojka, sloveso)
o přesné (přesně daná skutečnost; chlorovodík)
o ustálené
o neutrální (kladívko, lopatka)
o nosné (rod, rodový)
 poetismy
o užívaná v uměleckém směru

Časové příznaky
 vývoj slovný zásoby - některá slova zastarávají nebo zcela zanikají skutečnosti, které označují
 slova zastaralá
o historismy
 věci již zaniklé, užívají se v uměleckém směru
 historické zbraně (sudlice, palcát)
 vojenské tituly (kaprál, mušketýr)
 peníze (groš, rýnský)
 sociální postavení, povolání (panoš, děvečka)
o archaismy
 nahrazena novějšími slovy
 lexikální - nepříbuzné slova (šlojíř - závoj)
 hláskové - podobný význam, ale jiné hláskové uspořádání (mučedlník -
mučedník)
 slovotvorné - zastaralé formanty (kabátec, studnice)
 sémantické - mnohoznačné slova (loket - míra, branný . hlídač)
 neologismy
o slovotvorné - přechýlky (manažerka), deverbativní substantiva (monitorování)
o přejatá z cizího jazyka (newsroom)
o nově tvořené složeniny (oldparáda)
 o sémantické (tunel - označuje i podvod)

Expresivní slova
 citový příznak, přidružení k základnímu významu
 citově pozitivní příznak
o zdrobněliny - deminutiva, dvoustupňové (voda - vodička), trojstupňové (oko - očko -
očičko)
o důvěrná (familiární) - miláček
o domácká - maminka
o dětská slova - paci paci, spinkat
o eufemismy - zesnout, skonat
 citově negativní příznak
o hanlivá (pejorativní) - barabizna, herka
o zveličelá - chlapisko, tlusťoch
o zhrubělá a vulgární - kecat, žvanit
o dysfemismy - chcípnout, mrzák
 typy expresivity
o hlásková - hlásková spojení, neexpresivní (kňučet, hňup)
o slovotvorná - zdrobnělé, zveličelé
o lexikálně sémantické

Přejatá slova
 původ přejatých slov:
o různé jazyky
o zpočátku latina (civilizace, student, opera), řečtina (atlet, stadion, demokracie);
přicházejí k nám stále s technikou
o další jazyky - němčina (některé jsou původně z latiny, ale my je přejali z němčiny -
brýle, jarmark, plotna), francouzština (oblast umění - rokoko; gastronomie - omeleta;
móda - baret), italština (banka, kasino; hudební termíny - fortessimo), ruština
(bohatýr, vzduch), polština (ochota, kořalka), slovenština (namyšlený)
o slova exotická - přejímky z původních jazyků afrických, aijských a amerických →
arabština (alokohol, káva), hebrejština (sobota), činština (čaj, kečup), indiánské a
eskymácké jazyky (čokoláta, iglú)
o v současné době nejčastěji z angličtiny - ekonomika (diskont), IT (skener), hudba
(house), sport (play off), žurnalistika (talkshow) aj.
o internacionalismy - většina jazyků, původ v latině a řečtině (auto, profesor, drama)
 adaptace slov
o cizí slova se časem přizpůsobí češtině
o přizpůsobená
 počeštěný pravopis, skloňování podle deklinace (fyzika, džez)
 silné zdomácnění, cizí původ necítíme (klobouk, kapsa)
 jsme na ně zvyklí, ale jejich cizost vnímáme (gól, exhibice, leukocyt)
o nepřizpůsobená - neskloňují se, původní pravopis, formálně ale řadíme k některému
z rodů, whisky, fair play

Slovní význam
 denotace - věcný obsah skutečnosti nebo obsahu předmětu
  konotace - spoluvýznam - expresivní nebo stylistický příznak
 lexikální význam - slovní znak ke skutečnosti (slova plnovýznamová)
 gramatický význam - koncovky ohebých slovních druhů a syntaktické vztahy slov

Jednovýznamová slova
 jeden sémantický význam
 méně početná, označují ale více detonátů
 typické pro odborné názvy, osobní vlastní jména a jména zvířat, zeměpisné názvy (Lysá Hora,
Ostrava), ojediněle nepatřící ani do jedné skupiny (koloběžka, lustr)

Mnohovýznamová slova
 nesou více než jeden význam
 nový význam přenesením
 hyperflexém - mnohovýznamové slovo, jednotlivé významy jako sémémy, dílčí prvky
významů sémy
o Metafora - přenesení pojmenování na základě vnější podobnosti; tvar (zub), barva
(krvavý), umístění (hlava), rozsah (hromada), funkce (ručička), přenesení zvířat na
rostlinu (kočičky), osoby (husa), věci na osoby (buchta), části těla (lopatka), části těla
na věci (ucho), zvířata na věci (koza)
o metonymie - vnitřní souvislost, pouze u substantiv
 strukturní - děj na osoby (hlídka, obsluha), děj na věc (psaní, čtení), děj na
místo (západ, vjezd), vlastnosti na nositele (mládí, dobrota), povolání na
místo (pekařství), materiál na výrobky (hedvábí), nádoby na obsah (mísa,
lžíce)
 kontextová - jména autora na název díla (čtu Čapka), zeměpisná jména na
událost (Bílá Hora)
 etymologická - přenesení obecně; historické osobnosti (dochuán), mytologie
(venuše), bible (lazar), literární postavy (dokichot), fyzikální jednotky (watt),
výrobky, vynálezy (rentgen), látky (damašek), alkohol (bordó), sýry (rokfór)
o synekdocha - přenášení pojmenování na základě rozsahu, část za celek (hlava místo
člověka), celek za část (tabák, len)

Významové vztahy
Hyperonyma a hyponyma
 hyperonyma - významově nadřazená, nábytek ke vztahu stůl
 hyponyma - odřazená; stůl ke slovu nábytek
 kohonyma - stejná významová úroveň; stůl, židle jsou si rovny

Homonyma a paronyma
 Homonyma - stejná zvuková i grafická podoba, různý význam
 podle původu
o lexikální - kolej - vlak, ubytovna
o slovotvorná - sufix (-ice vinice; -ička travička, -č nosič), prefix (pře- přetéct)
o slovnědruhová - přechod (během, kolem)
 podle rozsahu
o úplná - všechny tvary (zámek)
o částečná (los, 2. p. losa, losu)
 nepravá
 o homofony - stejná zvuková ale jiná grafická podoba (mýt, mít)
o homografy - stejná grafická ale odlišná zvuková (panický - panic nebo panika)
o mezislovní homonyma - za pět - zapět
 Paronyma - slova ne zcela shodná (dal - dál, vina - vína)

Synonyma
 pro jednu skutečnost je více pojmenování
 úplná
o slova domácí (kaluž - louže)
o domácí x cizí (skladba - syntax)
o kalků (doslovné překlady; dvojhláska - diftong)
o spisovné x nářeční (chlapec - ogar - synek)
o mezijazykové (vlak - train)
 částečná
o stylistická - stylisticky neutrální nebo knižní (měsíc - luna)
o expresivní - jedno neutrální a druhý negativní (dům - barák), pozitivní (ruka - pacička)
význam)
o dobová (nýbrž - anóbrž)
o frekvenční - častost výskytu (přírodní - naturální)
o ideografická - bez možnost zaměnitelnosti (kaz materiálu a vada materiálu, ale pouze
zubní kaz)
 strukturní
o jednoslovná (bída - nouze)
o více slovná nebo souslovná (dálkař - skokan do dálky)
o frazeologická (výjimka - bílá vrána)

Antonyma
 protikladný význam
 z hlediska logických kategorií
o kontradiktorská - navzájem se vylučují (rub - líc)
o kontrární - nevylučují se, existence třetího (velky - střední - malý)
 podle vnitřní jazykové struktury
o lexikální - nepříbuzné slova (den - noc)
o slovotvorná (konečný - nekonečný)
 předpony
o předpona Ne- (obvykle negace; kuřák - nekuřák)
o ni- (zájmena a zájmenná příslovce ; něco - nic)
o bez- (nedostatek vlastnosti; cenný - bezcenný)
o proti - (jed - protijed)
o cizí předpony - a/an- (typický - atypický), i/in- (racionální - iracionální), anti- (sexy
antisexy), kontra- (kontrašpionáž)
o vzájemný antonomický význam - opačný směr (vlevo - vpravo)
 složeniny - vždy odvozené (velkoobchod)
 souslovná - protikladná buď celá sousloví, nebo je změna sousloví, frazeologismy (bílé víno -
červené víno; nenávidět - mít rád; bdít - tlouct špačky)
Frazeologie
 základní jednotka frazeologismy
 víceslovná pojmenování s přeneseným významem
 podle rozsahu
o s jedním frazeologickým členem (vlčí mák, slepé střevo)
o jako celek (vzít nohy na ramena)
 podle citových příznaků
o neutrální (černá ovce)
o eufemistické (rozloučit se se životem)
o dysfemistické (mlít pantem)
 podle stylistického hodnocení
o neutrální (krokodýlí slzy)
o hovorové (dát do zubu)
o knižní (stavět vzdušné zámky)
 podle původu
o antická mytologie (Achillova pata)
o biblické (zakázané ovoce)
o z cizích jazyků (můj dům, můj hrad)
 jazykové typy
o ustálená přirovnání (bílý jako stěna)
o synonymní (utéct - vzít do zaječích - vzít roha)
 slovesné vazby a větné frazeologismy
o rčení - klíčové je sloveso, které se podle potřeby mění (mluvit do větru)
o pořekadla - stálá neměnná podoba, prupovídky, někdy veršované (Dočkej času jako
husa klasu)
o přísloví - krátké, mravní, etické ponaučení (Komu se nelení, tomu se zelení)
o pranostiky - zkušenosti s přírodními jevy (Na Nový rok o slepičí krok.)