Nadnářečí (interdialekty)

Čeština jako národní jazyk Interdialekty vznikají postupným sbližováním

Čeština jako národní jazyk má různé podoby (variety), které se liší v jednotlivých nářečí a také pronikáním prvků spisovné češtiny
jazykových prostředcích, v komunikačních situacích, kdy se používají, do tradičních nářečí.
nebo regionálně či sociálně.
Obecná čeština
 rozlišujeme češtinu mluvenou a psanou.
- je forma českého jazyka, která se používá v neformální
V běžné mluvené komunikaci je na většině území přirozené mluvené komunikaci
používat prostředky, které se v psané podobě téměř nevyskytují
- jedná se o interdialekt používaný především v Čechách a na
(lidma, bysme, mladej, vokno, furt apod.).
západní Moravě
Naopak neobvyklé by bylo v primárně mluvené podobě
- vznikla přirozeným vývojem bez přímých zásahů lingvistů (na
používat ty prostředky, které se objevují zejména v češtině
rozdíl od češtiny spisovné).
psané a v mluvené češtině jsou velmi řídké (titíž, nýbrž,
jenž apod.). Příklady:
Standardní čeština zahrnuje jazykové prostředky, které v Spisovná čeština: být, otevřít okno, řekl, jablko, osm
určitém typu textu v určité komunikační situaci převažují.
Obecná čeština: bejt, votevřít vokno, řek, japko, vosum
Spisovná čeština
- je prestižním útvarem českého jazyka. Tento termín je užíván
Nářečí
pro formu českého jazyka používanou ve veřejné komunikaci Čeština má mnoho nářečí, která jsou si navzájem většinou
(převážně psané) oficiálního charakteru srozumitelná. Vlivem médií a obecné češtiny (viz dále) se
rozdíly mezi nimi stírají.
- je zachycena v Pravidlech českého pravopisu a slovnících
(Slovník spisovného jazyka českého pro školu a veřejnost, - tradiční česká nářečí jsou teritoriálního charakteru a jsou
Slovník spisovné češtiny, Nový akademický slovník cizích slov přenášena převážně ústní tradicí.
aj.). Kodifikací se zabývá Ústav pro jazyk český Akademie věd
ČR.
 Podle regionu, kde se daná podoba užívá, rozlišujeme v
češtině regionálně omezené útvary (dialekty, interdialekty) a
celonárodně srozumitelné a používané prostředky.
 Rozdělují do 4 skupin: Ukázka nářečí - videa

1. Česká nářeční skupina (s obecnou češtinou jako https://www.youtube.com/watch?v=qpLucNoAqxk

interdialektem) https://www.youtube.com/watch?v=596kU_jnrIg

Dej mouku ze mlejna na vozejk. https://www.youtube.com/watch?v=x59uDKNlXwg REKLAMA

2. Středomoravská nářeční skupina (hanácká) https://www.youtube.com/watch?v=1gPK62bIAzU

https://www.youtube.com/watch?v=dl9BY-O6ZNg Budějovický borec

Dé móku ze mléna na vozék.
Mapa
http://www.ujc.cas.cz/sys/galerie-obrazky/publikace-obalky/mapa-nareci.jpg
3. Východomoravská nářeční skupina (moravskoslovenská)

Daj múku ze mlýna na vozík.

4. Slezská nářečí (lašská)

Daj muku ze młyna na vozik.

Spisovná čeština: Dej mouku ze mlýna na vozík.

 Podle situace, ve které se daná podoba užívá, rozlišujeme v
češtině několik různých variet – sociolektů (sociálních nářečí).
Sociolekty
- nespisovné útvary jazyka charakteristické pro určitou
zájmovou nebo profesní skupinu
- od spisovné češtiny se liší především v oblasti slovní zásoby
- můžeme rozlišovat 3 skupiny:
1. Profesní mluva – nespisovné odborné výrazy
charakteristické pro určité zaměstnání (např. mluva
horníků, železničářů, zdravotníků)
fiřt (strop), glajze (koleje), jipka (jednotka intenzivní
péče), dezina (dezinfekce)
2. Slang – mluva příslušníků určité zájmové skupiny
(např. mluva trampů, studentů, hudebníků)
usárna (americká vojenská torna), medina (lékařská
fakulta), zápich (zápočet), škopky (bicí)
3. Argot – pochází z kriminalizovaného prostředí, účelem je
nesrozumitelnost pro nezasvěcené osoby (např. mluva
světských, vězeňský a kriminální slang)
vybílit káču (vykrást trezor), krochna (pistole), fízl /
švestka (policista)
Argotem umí trochu každý
Argotem utajované je neustále odtajňováno a odhalováno.
Některé výrazy z argotu se mísí s obecnou češtinou a
slangem, pronikají do literární češtiny.
Několik příkladů: amina (amnestie), anton (uzavřený policejní
vůz), bachař (vězeňský dozorce), bašta (jídlo), beran (razítko),
bonzák, práskač (donašeč, udavač), bráchanec (bratranec),
brynda, šlamastyka (nesnáze), búr (pětikoruna), buzerant,
buzik, buzna, bukvice, teplej, teplouš (homosexuál), čokl (pes,
z rom. džukel), čórka (krádež), fízl, chlupatej, čert, v mn. č.
špenáti, švestky (policista), flákota (maso), gauner (zločinec),
chmaták, kapsář (zloděj), káča (pokladna, kasa, trezor), kasr,
kesr (aerosolový rozstřikovač), kérka (tetování), klepeta,
náramky, želízka (pouta, okovy), kvér (puška), lážo, lážoplážo,
havaj, amerika (pohoda), nádobíčko (kasařovy nástroje, též
nástroje pro aplikaci drogy), očko, šmírák (pozorovatel, voyer,
špeh), pakárna (blázinec), pasák (kuplíř), pasťák (polepšovna),
pešek, pendrek (obušek), prachy (peníze), prkenice
(peněženka), rachota (práce), ségra (sestra), brácha (bratr),
skořápky (druh hazardní hry), somrák, santusák (vagabund),
stříkačka (pistole), šizuňk (podvodník), šlapka (prostitutka),
šmé, šméčko, fligna, tunel (podvod), šťára (prohledávání);
čmajznout, seknout, šlohnout, štípnout (ukrást), fikslovat
(podvádět), hákovat (pracovat, srov. hokna – práce), helfnout
(pomoci), koumat (přemýšlet), kropit, stříkat, šplíchat (střílet),
odprásknout (zastřelit), odprejskout (odejít), oxidovat
(otravovat), prásknout (udat), rohovat (bít, mlátit někoho),
lakovat (lhát, balamutit), střelit (prodat), šábnout se (rozdělit
se), šmírovat (špehovat), štengrovat (provokovat), vybílit
(vykrást), vyblít (prozradit, vyžvanit), zazdít (zapřít), zhaftnout
(zatknout), zpívat (mluvit při výslechu); hodit si mašli, kravatu,
provaz (oběsit se), kápnout božskou (říci pravdu), vědět/mít
kulový (nic nevědět/nemít, z rom. khulo, tj. hovno), vypálit
rybník (přelstít někoho), vzít draka, zdrhat (utéci).
Něco z vězeňského argotu
Buček, zlatý slavík, suzuki a pampeliška
Pro „trestance“ se vězení stalo jakýmsi druhým domovem,
zvykli si na způsob života v uzavřené instituci, na život mezi
osobami stejného pohlaví a často se aktivně podílejí na tvorbě
mocenských struktur uvnitř vězení, ujímají se vůdcovských rolí
a svůj vliv využívají např. k možnosti zisku informací nebo
zboží (v argotu se označuje výrazem majetky především káva,
čaj, cigarety).
Součástí vězeňského argotu jsou přezdívky vězňů, dozorců,
vychovatelů a také označení jejich vlastností a rolí ve
vězeňském světě, např. bachař (příslušník vězeňské
služby), bengo, phanglo, selingero, švestka (příslušník
vězeňské služby, též policista), bonzák, konfik, konfoš, zlatý
slavík, ventra, zpěvák (donašeč, udavač), brigadýr, krysa,
barákovej (člen vězeňské samosprávy komandující
spoluvězně, bonzák), buček, děvka, holka, homoděj, hulibrk,
jebačkář, kunďák, kundička, marcela, mrdka, nabíječka,
obojživelník, paďoch, papík, pičinka, pytložvejk, semenožrout,
spermocuc, šlapka, termobuk, védl, zajda, zajoch,
žena (homosexuál, podřadný vězeň poskytující sexuální
služby), čimelík, čmelík, džíp, káres, konina, koště, kunďák,
máslo, močka, motorka, okurka, padžero, pikolík, podkova,
puckoš, smeták, suzuki, trubka, veš, žumpa (podřadný vězeň,
posluha), číslo, voják, mukl (vězeň), dilina, máčo, máko, pako,
ryfina (blázen), držák (spolehlivý člověk), džuva, konina (vězeň
posluha, veš), ervín, propálený, provařený (prozrazený
udavač), kápo (nejvyšší osoba mezi odsouzenými), kápo,
šerif (ředitel), kolchozník, chábr (účastník vězeňského
kolchozu, tj. společenství dvou nebo více vězňů, kteří se o dělí
se jídlo a cigarety), král (nadřazený vězeň), lizoš, řiťolezec,
skokan (vězeň podlézající dozorcům), máma (sociální
pracovnice), mršina (zákeřný člověk), pampeliška,
sračka (slabý, často šikanovaný vězeň), přibylec, přilba,
kvikoň, mlíčňák, myš, myšák (nový
vězeň), táta (vychovatel), vejška, vedení pentagonu (vedení
věznice), výstupář, zasraný civil (vězeň, kterému končí trest).
Čavargoš, kykolka, loliťák a píďata
V argotu se vykytuje mnoho označení pro příslušníka
romského etnika, např. apač, bakelit, čavargoš, černoch,
gergeš, megeš, cikorka, kykolka, papuánec, peruánec, ponka,
romák, tmavej, v mn. č. morata (podle oslovení more – hochu,
chlape), ale méně romských výrazů pro bílé vězně: gadžo,
raklo, hřbet. Vězni jsou označováni podle trestné činnosti, za
kterou byli odsouzeni, např. autíčkář (zloděj aut), čórkař,
chmaták (zloděj), elpíčkář, elpasář (odsouzený za loupežné
přepadení), kopečkář (člověk, který se pokusil o ilegální
přechod
hranic), loliťák (pedofil), mordýř (vrah), tunelář (podvodník), pra
sečkář, prcačkář (odsouzený za sexuální
delikt), podvraťák (dříve odsouzený za podvracení
republiky), politik (dříve politický vězeň).
Označení doby trvání trestu vzniklo původně od délkových
měr: píď (hodina, odtud pídě, píďata – hodinky), metr (měsíc, v
argotu též metrák), loket (rok, v argotu též píď, jár, rokoko).
Dostat trojku znamená trest odnětí svobody na tři roky, búra na
pět let, pěťara na deset let (od slova pětka – deset
korun), patnáctku na patnáct let. Téměř poetickým
pojmenováním jsou ve vězeňské mluvě housata (roky, resp.
jara trestu) a dožínky (trest doživotí).
Pro označení peněžních částek se používá litr, tác, tágo,
papouch, klacek, hadr, talíř (tisíc korun), meloun, míle (milion
korun). Běžné je označování trestů podle čísel
paragrafů: dvěstěčtyřka (podle nového trestního
zákona stoosmdesátdevítka –
kuplířství), dvěstědvacetdvojka (podle nového trestního
zákona stočtyřicetpětka – těžká újma na
zdraví), dvanáctka (podle nového trestního
zákona dvacetšestka – nepříčetnost) apod.
Kde budete sedět? Na kopci nebo v mlíkárně?
Svá označení mají i jednotlivé věznice (v argotu šutr, kamen,
muklovna): zámek Hluboká, hrad (věznice Mírov), kartáče,
kartágo, Sorbona (Valdice, dříve Kartouzy, „velká škola života i
kriminálních zvyků a technik“), hradby,
krajzák (Ostrava), hvězda (Plzeň), kopec,
kopeček (Brno), liťák (Litoměřice), pamprlík, pangejt,
panč (Pankrác), Sing, vikmanov (Ostrav nad
Ohří), šicárna (ženská věznice v
Opavě), vinárna, mlíkárna (Vinařice, podle označení budov
písmeny M, L, E, K, O) aj.
S pácháním nezákonné činnosti a s prostředím výkonu trestu
odnětí svobody souvisejí výrazy: anclík, bastila, bunkr, díra,
gajl, chata, chef, korea, multna, sklep, šuplík, trucník (oddělení
výkonu kázeňských trestů, korekce, izolace), apel, sčíták,
spočťák (sčítání odsouzených), bríf (dopis), cink,
cunt (avízo), čórka, vidla (krádež), čučka, dikl, klapka, kukačka,
kukátko, oko, očko, špajz, špehýrka, špicírka, televize (okénko
či kukátko ve dveřích cely pro pozorování vězňů), buchar,
márel, mixna, rumpoleto, világoš (výprask, zbití), férovka,
márelka, mlata, terno (rvačka), filcunk, filc, raport (prohlídka
cely), intrik, voltr (podvod), katr (dveře do cely, chodbové
mříže, sítko na tabák), katrák, šídlo (paklíč), kavka,
volavka (návnada), klec (cela upravená pro agresivní
jedince), koňování, graje (předávání zpráv pomocí provázku
mezi okny), krizovka, uklidňovačka (oddělení pro krizové
případy), krochna, krachna,
stříkačka (pistole), merta (pomsta), mlýn, mlejn (soud,
výslech), mord, morda, klepačka (vražda), moták, ferbl,
holub (tajný lístek se vzkazem), nálet (avízo nebezpečí
příchodu
dozorce), odpal (odsouzení), opálený (odsouzený), piškoty (ple
tivo nebo jemná mříž na oknech), prokouš,
prokurvátor (prokurátor), puma (vyšetřovací
soudce), rána (velká krádež), ranka (malá krádež), ryby,
ovečky (vhodné oběti podvodu), úpal, ústřel (udání), zásek,
sekáč (dluh) atd.
Žvýkat bago, sjíždět klepky a vařit černobyl na cmundáku
Slovní zásoba argotu se dotýká i zcela obyčejných věcí v
denní realitě vězňova života: bago (žvýkací tabák), bagr,
lopata (lžíce), balenyko, motanyko (ubalená
cigareta), bašavel (dobré jídlo, též hostina), bedna, bedýnka,
bouda (televize), benžo (koště), bíbo (sklenice), bidlo, bedla,
betla, fach, kutloch, patrák, pryčna, vadžos (postel), bok,
fabian (hlad), brko, čmudka, čutka, foukačka, piále,
primangero, róra, špinka, tlumič, válec (cigareta), brzda, cihla,
kedr, máro, tatranka (chléb), budár, chynďák, retych, trůn,
žralok (WC), bufet, žracák (okénko ve dveřích cely pro výdej
stravy; jídlo), cimra, kobka, nora, štroncna (cela, pokoj), cintr,
sintr, kopřivák (vězeňský oděv), čajda, černobyl, dryják, mahul,
melas, tea, téj, tejas (čaj), čoko roso, čůčo, chmelka, kvak,
kvas, kváska, kvasimóra, mač (různé druhy alkoholu vězeňské
výroby, přičemž základem je droždí, nebo alespoň chléb a
voda, které se nechají v teple zkvasit), čúro, khán, knajp, mesr,
péro, pichna (nůž), darel (strach), dohan, duhanos,
tuvalo (tabák), dózna, dolzna (krabička na tabák).
Výrazy druhák, fáráky, tejno označují slabý, podruhé použitý
čaj, echo (ešus), fabule, cmundák (rulička stočeného
prostěradla, která se zapálí a nad ní se v ešusu uvaří
voda), francouzák (záchod bez mísy, turecký
záchod), gudlo (cukr), kali, kávea, mahu,
melalo, mulali (káva), krmení (jídlo), kulatý (cigarety s
filtrem), láčovka (příjemná věc, z rom. láčo –
dobrý), magorák (velmi silný čaj), málindo,
válino (okno), motor (kvasnice), nafta (melta, nepitný
nápoj), nočník (noční světlo), plechy, ponorák,
ponorka (nelegální ponorný vařič), raky,
cibule (hodinky), rój (sůl), rychna, kandel,
džunk (zápach), sazivec, uhlák (popelník), vajglovina (tabák z
nedopalků), žbleft (špatné jídlo), žid (mýdlo), žír (sádlo).
Vezmu si čápy, než budu benžovat
Ve vězeňské mluvě se často objevují výrazy z rodinného
zázemí a života mimo vězení: alíky (alimenty), arab, čávo, v
mn. č. čávata (dítě, děti), bejži (bývalá
manželka), velryba (manželka), gáva, vyrta (hospoda).
Nechybějí výrazy z poměrně tabuizované oblasti, jako je sex
(výrazy označující pohlaví, prostitutky, soulož a onanii).
Vězeňský slovník přebírá mnoho výrazů i ze slangu
narkomanů. Někteří vězni se mohou s psychofarmaky setkat
až v prostředí věznice. Lékům se v mluvě vězňů říká
např. bonbónky, čápi, draba, jedy, klepky (údajně podle léku
yastyl, který se před použitím musel sklepat v sáčku), koláče,
kolečka, kuřata, lentilky, mercedesy, ťuky, vápno. Lékař
je felčar, latingero, mengele, zdravotník lapiduch.
Argot má nepřebernou zásobu slov pro pojmenování činností,
např. benžovat (leštit
podlahu), bešelit (sedět), betlit, mangelit (žebrat), bonznout,
natřít, namalovat, prásknout (udat), čonkovat,
džípovat (sloužit), čórkařit, čórnout (krást,
ukrást), čudit (kouřit), dikelit (dívat
se), džanelit, koumat (myslet, chápat,
vědět), chalovat (jíst), chudelit (krást), chyndit (vykonávat
velkou potřebu, z rom. chinel), kámosit,
pinkat (souložit), kandelit (páchnout), károvat (onanovat), kérov
at (dělat, též tetovat, z rom. kerel), klepat,
zobat (fetovat), koňovat (předávat si vzkazy pomocí provázku
mezi okny), krmit (bodat nožem), líznout (zatknout), manikovat,
lakovat (balamutit), míhat (mít), mutrelit (močit), mrskat (vzpom
ínat), nakrmit, našavelit (bodnout).
Nařachnout znamená znásilnit, odkérovat,
odkráglovat (zabít), podmáznout (podřezat
někoho), podmáznout se, máznout se (podřezat si
žíly), penelit, hanykovat (mluvit), pisinelit,
šrajbovat (psát), prokinelit (prodat), rovelit,
váňovat (plakat), sjet se, sklepat se, zťukat se (nafetovat
se), sovelit, suvelit (spát), šunelit (slyšet), tachtit (jít), tíhat,
tyčet (být), vkydnout (dát), zapendelit (zavřít), zmárovat,
zmárelit, zmixovat (zbít), zmulasit (zemřít), zprasit (pomluvit,
uškodit). Při přejímání sloves z romštiny se české -it obvykle
připojuje za romskou infinitivní koncovku -el (bešelit, dikelit,
džanelit, chudelit atd.).
Jednotlivé slangy a slangové okruhy
Vojenský slang
Vojenská mluva měla odedávna „argotický“ ráz, alespoň
ve smyslu vysokého počtu vulgarismů, zde však řazení
mezi slangy nevzbuzuje žádné pochybnosti. Český
vojenský slang odráží radikální politické proměny v
průběhu 20. století. V roce 1918 byla oficiální německé
vojenská terminologie nahrazena českou, čímž se řada
dříve standardních výrazů ocitla ve sféře slangu. Změna,
která se odehrála o 30 let později byla mnohem
drastičtější, neboť se netýkala primárně terminologie, ale
rozsáhlé výměny personální. Terminologické změny šly
pak samozřejmě následovaly. Poslední velkou změnou je
zrušení základní vojenské služby, která bývala
nepochybně největším zdrojem vojenského slangu.
Mezi vojenskými výrazy se až dodnes drží (nebo alespoň
do nedávné doby držela) řada výrazů německých, výrazů
z ruštiny se natrvalo uchytilo jen několik. Mnoho výrazů
vojenského slangu má charakter ironie, vtipu a jazykové
hry. Významným tématem býval v době základní
vojenské služby „kult čísla“, tedy počtu dnů zbývajících
do konce vojny (zobák řekni číslo ... pět set padesát ... ty
kokot, to je za milion). Podle tohoto čísla se pak vojáci –
nezávisle na skutečné hodnosti – rozlišovali do skupin
po půl roce (odpovídalo to tradičním dvěma nástupním i
výstupním termínům v průběhu roku), přičemž klasické
výrazy bažant, starší rajonista, mazák a suprák mívaly
velký počet synonym. S rozdělením vojáků na starší a
mladší byla spojená rozsáhlá oblast šikany, opět
reprezentovaná velkým počtem typicky vojenských
slangových výrazů. Na závěr opět několik příkladů z
vojenského slangu.
ABSÍK, ATOMBORDEL, BAGR, BARTOŠ,
BAŽANT, BENÁTKY, BENDŽO, BIGOŠ,
BLEMBÁK, BOMOGO, BONZÁK,
BRATISLAVA, BUZERPLAC, ČVIRIKANT,
DÝZLÁK, GAGARIN, GUMA, HOLUB,
KAPRÁL, KOMBAJN, KONGO, MAZÁRNA,
MILIONÁŘ, PARAGÁN, POLITRUK, PTÁK,
RAJČÁKY, RAJÓNY, ROZJET, SAIGON,
SUMKA, SUPRÁK, ŠPAGÁT, ŠVANCPARÁDA,
ZADÍRAT, ZOBÁK, ZUPÁK
Řemeslnický a technický slang
Technické názvosloví bylo po dlouhou dobu převážně
německé, jeho počeštění byl významný úkol našeho
národního obrození i meziválečného období. Původní
německé výrazy se tak dostaly do vrstvy nespisovné, část
z nich zanikla, část se však stala součástí různých
profesních slangů. Jejich znalost bývá často považována
za znak příslušnosti k dané profesní skupině.
Přesné rozlišení slangu řemeslnického a technického
není dost dobře možné, skupiny se výrazně překrývají, v
mnoha případech je spíše intuitivní a ovlivněné názorem
lidí z jednotlivých profesí. Vzhledem k tomu, že
předmětem tohoto slovníku je především shromáždit
slangový materiál (popř. jej doplnit poznámkami o
původu slov), necháváme přesnější členění do dalších
vydání tohoto slovníku. Bylo by jistě také vhodné uvést
konkrétní řemesla, pro něž je ten který výraz
charakteristický.
Shromážděný materiál z oblasti řemeslnického a
technického slangu je podstatně rozsáhlejší, než
výsledný výběr zařazený do slovníku. U mnohých
výrazů by bylo třeba podrobnějšího výkladu, aby čtenář
pochopil, čeho se slangový výraz vlastně týká. Pro
zájemce o technický a řemeslnický slang odkazujeme na
rozsáhlé dílo Jaroslava Hubáčka (viz přehled literatury).
Zde je několik příkladů řemeslnického a technického
slangu.
AMPUS, BÁCHAMR, BAKNA, BLENDA,
BÓRCAJK, CINTYLA, CÍPANT, DRÁTLÉRA,
FALCMAŠINA, FANKA, FÁZA, FLACHAJZN,
FUŠVANC, GATR, GROT, HEFT, JEKL,
KNECHT, KNEJP, KREPNA, KUPLOVAT,
KVINT, LÁGR, LAUFR, LETLAMPA, MACEK,
MAFL, MUFNA, MUNDŠTYK, PAJSR,
PERTLOVAT, PINZLŠTRYCH, PONK, RÁČNA,
ROLNA, ŠÁBR, ŠALUNK, ŠLIC, ŠLUS,
ŠMELC, ŠPANUNK, ŠPÉRKLAPKA,
ŠPROSNA, ŠRANK, ŠTEKR, ŠVAJSAPARÁT,
ŠVIMR, TEMOVAT, TYPLE, ŽENGLE
Železničářský slang
Tento slang svým způsobem patří do skupiny
technického slangu, je však natolik specifický, že jej
řadíme do zvláštní skupiny. Železničáři tradičně
představovali početně velmi rozsáhlou skupinu
pracovníků. Charakter práce, ve které hrozí v každém
okamžiku riziko nehody, kde se lidé musejí spolehnout
jeden na druhého, práce vyžadující kvalifikaci, přesnou
organizaci práce a důsledné dodržování předpisů,
vytvářel typické předpoklady pro pocit profesní
sounáležitosti. Slang pak tento pocit dále utvrzuje.
Slangové výrazivo je proto stabilní, mění se spíše s
vývojem techniky a organizace práce, než snahou o
originalitu a jazykovou hru. To však nevylučuje určité
procento výrazů, které obsahují prvek jazykového vtipu,
tak jako u většiny ostatních slangů.
Tak jako ve všech technických oborech, i železniční
terminologie byla původně německá. I zde došlo v
průběhu 20. století k řadě významných změn.
Elektrifikace tratí a následné odstavení parních
lokomotiv odsunuly tu „nejromantičtější“ část
železničního slangu do historie, v tomto slovníku –
podobně jako u ostatních slangů – však uvádíme i řadu
kdysi významných slangových výrazů, které již nyní
pomalu upadají v zapomnění. Pro podrobnější poučení o
železničním slangu opět odkazujeme na dílo Jaroslava
Hubáčka. Uvádíme opět několik charakteristických
příkladů ze železničářského slangu.
ANGLIČÁK, BÁNMAJSTR, BOBINA,
BUMLÁK, DATEL, FÍRCIMRA, FOFRÁK,
HAJCR, HARFA, KOLOŤUK, KUPLE,
LAUFBREŤÁK, PAKR, PAPOUŠEK, PEŠUNK,
PLATON, PUFR, RANŽÍR, SAMLÁK, ŠÍBR,
ŠINÁGL, ŠÍNY, ŠUSTROVAT, ŠVELER,
VECHTROVNA, VEKSLE
Slang pracovníků městské dopravy
Rozvoj městské hromadné dopravy začal na přelomu 19.
a 20. století, a to nejdříve v Praze, Brně a Ostravě. V
průběhu první poloviny 20. století se pak městská
doprava rozšířila také do dalších krajských měst a
postupně i do měst okresních. Počet zaměstnanců
městské hromadné dopravy je sice menší než počet
pracovníků železnice, avšak i oni představují velmi
rozsáhlou profesní skupinu. Slang pracovníků městské
dopravy zahrnuje určité jádro, které vyplývá ze samé
podstaty dopravy cestujících (černoch, kecafon, kaštani),
do jisté míry se pak liší slang tramvajácký a
autobusácký. Tramvajácký slang, a do značné míry také
slang pracovníků pražského metra, obsahuje řadu výrazů
shodných se slangem železničním (angličák, kuplovat,
šíny, veksle), což je dáno shodnými technickými
podmínkami kolejové dopravy. Podobně slang řidičů
autobusů navazuje na slang motoristický. Podíl výrazů
německého původu je však proti zmíněným příbuzným
slangům nižší, v dnešním slangovém výrazivu je obecně
počet slov cizího původu malý.
ANGLIČAN, ARAB, BABOSED, BAČKORY,
BOŠÁK, ČERNOCH, ČOČKY, FÁRPLÁN,
GUMÁK, HOUSENKA, KAŠTANI, KECAFON,
KOLEČKO, KUPLOVAT, MASO, MRTVÁK,
PANŤÁK, SVĚTLA, ŠEMÍK, ŠUMÁK, ŠVEC,
VRAK
Motoristický slang
Rozvoj motorismu začal přibližně o půl století později
než rozvoj železniční dopravy. I zde je nejstarší vrstva
slangového výraziva německého původu, přestože
většinou pochází až z období samostatné republiky. Na
rozdíl od řady jiných oborů, motoristický slang nelze
jednoznačně klasifikovat jako slang profesní. Jde rovněž
slang zájmový, neboť hlubší technické znalosti potřebné
často k rozsáhlým opravám či úpravám vozidel byly
všeobecně rozšířené. Nedostatkové hospodářství za
minulého režimu tuto situaci konzervovalo v podstatě až
do konce 80. let. Na druhou stranu celkový charakter
starší vrstvy motoristických slangových výrazů má po
všech stránkách rysy profesního slangu. Bylo to dáno
jednak tím, že početně menší, avšak odborně rozhodující
částí mluvčích byli profesionálové (automechanici, řidiči
z povolání), jednak tím, řečeno trochu odlehčeně,
automobil či motocykl byl po dlouhou dobu předmětem
velké péče a lásky, byl tedy „velmi vážnou záležitostí“.
Motoristický slang zahrnuje několik skupin výrazů
spojených s jednotlivými činnostmi, resp. profesemi.
První skupinou jsou výrazy řidičské, druhou výrazy
technické, zejména typické pro opravu vozidel a na ně
pak navazující poměrně nová skupina slov z prostředí
sportovních úprav vozidel, tzv. tuningu. Specifickou
skupinu výrazů pak představují výrazy „motorkářské“.
BAČKORY, BEJBINA, BLEMBÁK, BOŠÁK,
CALIF, ČIPOVAT, DEMFR, DOUTNÍKY,
DRAPÁK, EŠELA, FÁRA, FOFRKLACEK,
FRÉMA, GABRIO, GABRIOLET, HAUBNA,
HRAZDY, KNÉDL, KOSTI, KRŇÁVKY, KUPL,
KVALT, KYBLE, METLA, PAKNY, PAROHY,
PŘEFÓROVAT, REJD, SAHARA, SLIKY,
ŠALTPÁKA, ŠKODÁRNA, TARGA,
TATOUŠEK, TORPÉDO, VYLÁGROVAT
Ostravská městská mluva
Když v roce 1937 Eugen Rippl vydal první část
plánovaného rozsáhlého slovníku obecné češtiny
(Tschechisch im Alltag), stanovil tři specifické okruhy
městské mluvy, pražskou, brněnskou a ostravskou.
Teoreticky lze téměř v každém městě vypozorovat
nějaké místní jazykové odlišnosti, avšak vznik svébytné
městské mluvy je vázán na město určité minimální
velikosti. Podíl slov argotického původu je v ostravské
mluvě podstatně menší, než v mluvě brněnské. O to
zajímavější jsou zde jazykové vlivy bezprostředního
okolí.
Ostrava je satelitním městem rozloženým po obou
stranách řeky Ostravice, přičemž na levém břehu leží
část moravská, na pravém část slezská. Dále je zde oblast
Ostravy-Poruby, blízká opavskému Slezsku, část
Ostrava-Jih, což jsou městské části jazykově blízké
severní Moravě a severnímu Lašsku, a nakonec oblast
východní, přiléhající k tzv. Prajské s výrazným vlivem
němčiny. Vzdálenost mezi těmito městskými obvody
činí v některých případech téměř padesát kilometrů. Pro
řeč užívanou starousedlíky hovořící místním nářečím se
vžil výraz „po našemu“ (podle Ladislava Vrchovského,
zkráceno).
Slovník v současné podobě zahrnuje mnohem méně
ostravských výrazů než například slov městské mluvy
brněnské. Věříme, že v dalším vydání slovník obohatí
další výrazy z tohoto mimořádně zajímavého regionu,
který si dokázal přes všechny negativní vlivy minulých
desetiletí uchovat svou vlastní identitu a charakter. Zde
uvádíme několik výrazů charakteristických pro
ostravskou mluvu.
ACHTLIK, BANHOF, BARABA, BEBECHY,
BROCAK, BRUTVANA, BRYKULA, BULAČ,
BUTY, CYMBAL, CYP, DACH, DAJNY,
DOKUPY, ENHAČKO, FAJERMUN, GRYFNY,
GZICHT, HOCHMES, CHACHAR, CHLOP,
KAVAL, KRYKA, MAJTKY, MASAŘ, MEBLE,
MURAŘ, NAŽGANY, NOVICIAN, OGAR,
RACHUNEK, ROBKA, RYNGILŠPIL,
ŠINAGLE, ŠTENKROVAŤ, TAXUVKA,
VERGLE, ZEGAREK
Sportovní slang
Sport představuje ideální prostředí pro vznik a rozvoj
slangu. Jde o prostředí, kde hrají významnou roli emoce
jak na hrací ploše, tak v hledišti. Soustředění na výkon
staví jazykovou správnost zcela na vedlejší kolej –
jakkoli každá pravidla obsahují oficiální terminologii –
ve vyjadřování má přednost úspornost a funkčnost.
Počátky sportovního slangu jsou i v tomto případě
spojeny s absencí českého názvosloví, přičemž však zde
– na rozdíl od slangů technických – hrála od počátku
významnou roli angličtina (kopaná, hokej, tenis aj.).
Tam, kde se vžil český ekvivalent, představuje původní
anglický termín obvykle slangový výraz, v řadě případů
je však těžké rozhodnout, zda jde o slang nebo již
odborný termín.
Jsou v podstatě čtyři skupiny mluvčích užívajících
sportovní slang. Tou první jsou vrcholoví, resp.
profesionální sportovci spolu s trenéry a sportovními
činovníky. Ti tvoří sice jen menší část osob
zainteresovaných sportem, jsou však tvůrci jak
terminologie, tak většiny výraziva slangového. Od této
skupiny slang ochotně přebírají amatérští sportovci, a o
co menší je jejich šance se dostat mezi profesionály, o to
více dbají na „pečlivé“ užívání slangu. Další významnou
skupinu představují sportovní žurnalisté. Sportovní
fanoušci, jako hlavní příjemci informací sportovních
žurnalistů, tvoří čtvrtou, početně největší skupinu.
Sportovní slang dnes představuje jednu z
nejrozsáhlejších skupin nespisovného výraziva. Podobně
jako u technických slangů zařazujeme jen menší část,
zejména tu, která je běžnému čtenáři blízká obsahově. I
zde pak odkazujeme na Hubáčkovo dílo, kde například
hokej či jezdecký sport je zpracován velmi pečlivě.
AUSTRALAN, BAFÍK, BANÁN, BEDNA,
BĚHAČKY, BEJZLAJNA, BETLÉM,
BORTLAJSNA, BOURÁK, BRAMBORY,
ČENDŽ, ČTVRTKA, DEBLMIX, DURŠLOK,
EMPAJR, FLASTR, HÁČEK, HOUSLE,
KANÁR, KŇAFR, KUFROVAT, KVALDA,
LOŽENKA, MINELA, PIKL, POUŤÁK, REMEK,
SVĚŤÁK, ŠAJTLE, ŠLAJSNA, ŠPÍLMACHR
Cirkusový slang
Cirkusové prostředí je specifické svou uzavřeností a
určitou tajemností. Tato uzavřenost je také zdrojem řady
pověr a předsudků o cirkusech a lidech kolem něj. Široká
veřejnost má znalosti o cirkusovém prostředí převážně z
pera Eduarda Basse, avšak je třeba říci, že jde o velmi
věrné zobrazení tohoto světa, které vzali za své i samotní
artisté. Ilustruje to například fakt, že výraz „maringotka“,
do českého cirkusového prostředí uvedl právě Bass, do té
doby se používal jen starý výraz „vostavák“ (který však
nevymizel ani v dnešní době).
Cirkus má mnoho společného s vrcholovým sportem,
stejně jako se špičkovým uměním. Cirkusový artista se
na své povolání připravuje od raného dětství, trénink je
náročný, intenzivní, a trvá mnoho let. Artista musí
provádět i nejriskantnější čísla s naprostou jistotou.
Výchova artisty je tak náročná, že mimo „cirkusové“
rodiny je v podstatě nemyslitelná. Vázanost na rodiny je
také hlavním zdrojem oné uzavřenosti cirkusového
prostředí.
Významným rysem cirkusového světa je jeho
mezinárodní charakter. Cestování a vystupování v
okolních zemích bylo obvykle ekonomickou nutností. Na
rozdíl od divadelní hry je ovšem cirkusové číslo
srozumitelné všeobecně, není závislé na konkrétním
jazyku. Mezinárodní charakter mívá i prostředí každého
jednoho cirkusu, kromě „kmenových“ artistů se
vystoupení obvykle účastní i různé skupiny z dalších
zemí. Staré cirkusové rodiny proto vždy kromě
artistického mistrovství, resp. hluboké znalosti chovu
zvířat, pěstovaly rozsáhlou znalost cizích jazyků. Kromě
obligátní němčiny a francouzštiny bývala běžná i znalost
italštiny, resp. v novější době angličtiny. Cirkusový
slang tedy obsahuje velký počet výrazů z uvedených
jazyků, na prvním místě tedy z němčiny a francouzštiny.
K jeho charakteristikám patří i velká stabilita, jazyková
hra je zde minimální, snaha o originalitu nulová. Některé
z termínů, které uvádíme, v podstatě ani nemají svůj
ekvivalent v nějaké „oficiální“ terminologii, představují
tedy samy o sobě terminus technicus.
ABTAJL, ADLER, AMBUŠ, ANŠLÁG, ATILA,
AUGUST, BANKINA, BAUCHPERŠ, BAUM,
BLAGA, BLUTRAUŠ, CELŤÁK, ČERPAČKA,
DOMPTÉR, FALÉ, FESŤÁK, KOPFŠTAND,
MAST, PAKOVÁK, PAŠA, ROZUM,
RUNTOVKA, SPODÁK, ŠUSTROVAT,
TENŤÁK, UNTRMAN, VOSTAVÁK, ZVĚŘÁK,
Divadelní slang
Z řady slangů různých uměleckých oborů patří slang
divadelní k nejstarším a také k relativně nejlépe
známým. Divadlo hrálo velkou roli v národním
uvědomění v průběhu 19. století. Částečně i v té
souvislosti u nás došlo k širokému rozvoji ochotnického
divadelnictví. Ochotnické soubory pravidelně
komunikovaly s profesionálním divadlem, hostování
špičkových herců v ochotnických představeních bývalo
ještě v 60. letech zcela běžné.
Divadelní slang byl již před druhou světovou válkou
předmětem zájmu jazykovědců (věnoval se mu ve své
klasické stati František Oberpfalcer 1934), i spisovatelé a
žurnalisté. Například Karel Čapek ve své knížce „Jak
vzniká divadelní hra“ z roku 1925 popisuje herečky
takto: K dámskému souboru pak přísluší tragédka nebo
heroina, jež hraje v kostymech, první milovnice neboli
hadrářka (protože potřebuje nejvíc toilet), lyrická
milovnice (též fňukna), šlechetná matka, zvaná též
smrděnka, drastická matka, ženské charaktery, naivka
čili mrcek, a komorné, zvané též slunděry nebo
pičičandy. Nápadným rysem divadelního slangu je vyšší
procento inteligentního vtipu a určité jazykové
„elegance“. Je to dáno pochopitelně jeho tvůrci, kteří,
kromě lásky ke své profesi (společné všem tvůrcům
nových slangových výrazů), jsou obdařeni schopností
pohotové improvizace.
Historickým základem divadelního slangu je tradiční
německá divadelní terminologie. Řada termínů již patří
minulosti, zejména ty, které byly spojeny se životem
kočovných společností (abšídky, parlér). Mnohé však
přetrvávají do dnešní doby (štych, aktšlus, auslág aj.). a v
průběhu desetiletí se přidala řada termínů nových.
Klasický divadelní slang ovlivnil slang dalších oblastí,
především film, ale také slang rozhlasový či televizní.
Divadelní slang, podobně jako například slang sportovní,
také ovlivňuje běžnou mluvu (kláda, mrcek, štěk). Náš
slovník čerpá z prostředí činohry, opery i operety, živě
používané výrazy jsou doplněny asi třetinou výrazů
starších, které však k divadelnímu světu svým způsobem
stále patří.
AKTŠLUS, ALTERNAČKA, ANŠTANDKA,
AUGNRÁFEK, AUSLÁG, BIDÝLKO, BLAF,
CUNT, DOJÁK, FERMAN, FLAJŠKA,
FORBÍNA, GAŠPÍL, HAUPTKA, HELD,
HERENDA, HUND, KANDRDAS, KASAŠTYK,
KLÁDA, KNÍKNA, KOMINDA, LACHPAUZA,
LÍBHÁBR, MILAS, MRCEK, NACHTANC,
OPERANDA, PALMA, PIČIČANDA, PINDA,
REBARBORA, SLUNDĚRA, SUBRET, ŠÁLY,
ŠLÁGVORT, ŠNULCE, ŠTĚK, ŠTRONZO,
ŠTYCH, ŠUMLOVAT, ŠVÁDA, VORTA
Hudební slang
Hudební slang je podobně rozsáhlý jako slang divadelní,
je však ve veřejnosti méně známý. Starší výrazy,
společné klasické i populární hudbě, obsahují větší počet
slov německého původu (horna, mundštyk, šlágverk). Ta
nechybí ani v slangu z prostředí populární hudby, avšak
zde – a zejména pak v jazzové hudbě – hrají podstatně
větší roli slova anglického původu. Hudební slang má
řadu výrazů společnou se slangem divadelním. Logicky
sem patří zejména výrazy týkající se veřejného
provozování hudby na koncertech (ponorka, holanďani,
přesilovka). A společným rysem s divadelním slangem je
také inteligentní vtip, řada frází se používá jak v divadle,
tak v hudbě (ostudu jsme si nezkazili), jiné jsou pro
hudební svět specifické (v jednom místě ti to neladí –
tam co stojíš).
Některé výrazy zařazené v tomto slovníku pocházejí z
prostředí divadla Semafor. Toto divadlo, zejména v 60.
letech, zásadním způsobem ovlivnilo českou kulturu (a
to nejen divadelní a hudební) a odtud se také rozšířila
řada hudebních slangových výrazů.
ALTKA, AUFTAKT, BASÁK, BASPÍČA,
BATLAVKA, BEGLAJT, BICÁK, CAJDÁK,
DECHÁRNA, DEŠŤOVKY, DIXÁL, DRŽÁK,
DVANÁCTKA, FAJA, FLÍGHORNA,
FORZÍROVAT, FRAKOUN, GAJGLE,
HOLANĎANI, HOLÍRNA, KILAŘ, KLEZMER,
KOMEDIÁŠ, KOPÁK, LUFTPAUZA,
MACHRHAUS, MIŠPULT, MUNDŠTYK,
PASTĚ, PRKNO, PŘESILOVKA, SÁGO,
SOBÁŠKA, ŠKOPKY, ŠLÁGVERK,
ŠVINDLGRIFY, VALDHORNA, VEDLOVKA,
VYPUČÍNY
Slang pracovníků médií
Tento slang, někdy označovaný jako žurnalistický,
zahrnuje nespisovné výrazy užívané v běžné, tedy
neoficiální vzájemné komunikaci pracovníků médií.
Rozumí se jím – tak jako v ostatních slanzích – ta část
nespisovných výrazů, které popisují předměty, činnosti a
situace specifické pro danou profesi. Za žurnalistický
slang nepovažujeme slangové výrazivo užívané jako
prostředek stylizace reportáží a dalších útvarů v médiích.
Slang pracovníků médií zahrnuje v podstatě tři v různé
míře samostatné okruhy – slang novinářský, rozhlasový
a televizní. Každý z těchto dílčích slangů obsahuje jádro
specifických výrazů, vázaných především na techniku
toho kterého oboru. Existuje však řada výrazů
společných pro svět médií obecně. Navíc jsou zřetelné
přesahy do slangu hudebního, divadelního, filmového aj.
Klasický slang novinářů navazoval na obecný slang
vydavatelský, tedy i polygrafický, resp. tiskařský (autky,
bigovat, parchant, šnajtky, špígl). Charakter vyzrálého
slangu má i slang rozhlasový, Český rozhlas vysílá již
více než 80 let. Řada výrazů se používá již po mnoho
desetiletí, Hubáček před čtvrt stoletím uvádí např.
bambus, kašlátko, rámusárna aj. Některé výrazy jsou
shodné se slangem divadelním (palma, brept, ping-pong,
šlágvort), mnohé výrazy, zejména technické povahy,
jsou shodné se slangem hudebním (mikrák, repráky,
bedny, mixák, šibenice). Slang pracovníků televize pak v
sobě spojil slang rozhlasový (bambus, klopák, vindšuc) a
filmařský (hájka, kilo, švenkovat).
Za médium se dnes běžně považuje i internet, kolem
něhož také vzniká řada nespisovných výrazů. Z mnoha
důvodů (z nichž část může být jistě subjektivní) jsme
zatím tuto oblast odložili; a i kdybychom ji v budoucnu
zařadili, pak spíše do oblasti slangu spojeného s
výpočetní technikou než do slangu žurnalistického. Na
závěr opět několik charakteristických výrazů ze slangu
pracovníků médií.
ARMÁDA, AUTKY, BAMBUS, BOĎÁK,
BOUCH, BRUNCLÍCI, BUBLÁK, ČASÁK,
ČUCHÁK, FROST, GEROJŠ, HANDKA,
INTELIGENT, KAŠLÁTKO, KLOPÁK,
KRAJÁNEK, MIKRÁK, NÁJEZD,
ODMLASKAT, PODKRES, RORÁTY,
RUCHAŘ, ŠLÁGVORT, ŠPÍGL, ŠUML, ŠVENK,
UTAVIT, VATA, VINDŠUC, VODÁRNA,
VÝVĚSKY
Školní a studentský slang
Slangové výrazy z prostředí škol představují poněkud
specifickou skupinu. Školní prostředí má některé
vzdáleně shodné rysy např. s prostředím vojenským.
Mnozí žáci pociťují nedobrovolnost svého pobytu ve
škole, mají strach z učitelů, někteří vůči nim cítí značnou
antipatii. Spolu s tím je žák vystaven někdy silnému
tlaku uvnitř kolektivu, děti i dospívající dokáží být velmi
krutí, i když – na rozdíl od prostředí vojenského –
fyzické projevy jsou méně časté. Šikanování v psychické
oblasti však může být stejně nepříjemné. K tomu
přistupují další „etologické“ atributy života v kolektivu,
touha vyniknout, partnerské vztahy a konkurence v nich,
resp. obecně interakce mezi oběma pohlavími.
Oberpfalcerův postřeh o školní třídě, která ... bývá pevný
celek, v němž platí „jeden za všecky, všickni za
jednoho“... již zdaleka neplatí všeobecně a zní dnes jako
nostalgické připomenutí starých časů.
Toto vše, spolu s mládím a myšlenkovou nespoutaností
žáků a studentů je důvodem, proč studentská mluva má
některé rysy společné s argotem. Zde, podobně jako v
argotu, má velký význam jazyková hra a vtip a navíc i
výrazná snaha o originalitu. Studentské prostředí
odedávna lačně přijímalo výrazy z argotu a obecně
výrazy silácké ze světa hraničícího s podsvětím. Kromě
přejatých výrazů vyjadřují vztah k argotu také například
romsky znějící „argotizující“ koncovky (cvígra, čégra,
vysvjégro aj.). Někteří autoři v souvislosti se
studentským slangem a jeho vztahem k argotu uvádějí,
že v dávnější minulosti byl vztah studentů k argotu ještě
těsnější, část studentů se skutečně stávala součástí
potulné komunity, která byla nositelem i tvůrcem argotu.
To se však týká doby vzdálené nejméně tři století a
přímý vliv na moderní studentský slang zde nelze
prokázat, dokonce ani předpokládat.
Školní a studentský slang je tedy oproti profesním
slangům velmi proměnlivý a dynamicky se mění i v
průběhu jedné generace. Touha po originalitě uvnitř
kolektivu je hlavním důvodem, proč většina výrazů má
nápadně velký počet synonym. Pro český jazyk (jako
školní předmět) se v průběhu generací objevily výrazy
čédina, češák, čénina, čenčina, čéša, češka a řada dalších.
Přesto však při srovnání studentského slangu z třicátých
let s dnešním zjistíme, že značná část výrazů je ve
školním a studentském slangu stabilní. Není zde přitom
rozhodující procento přetrvávajících a zaniklých výrazů,
ale spíše jejich „váha“, tedy v jakém procentu jsou
používány. A zde zjistíme, že dnes, stejně jako ve
třicátých letech, je pro český jazyk stále nejčastější
čédina, pro angličtinu anglina, pro francouzštinu fránina
apod. Jako u všech ostatních slangů, a ostatně i u jazyka
spisovného, je zvuková stránka velmi důležitá. Osud
nově vytvořeného slova patří ke klíčovým tématům
studia slangů, diskuse o něm však přesahuje rámec
tohoto slovníku. Na závěr opět několik
charakteristických slov školního a studentského slangu,
opět zařazujeme také některé výrazy zaniklé, s
významem spíše historickým.
AKÁDA, ANGLINA, BAJLE, BAŇA, BIŽULE,
CVÍGRA, ČÉDINA, DÉMON, DRBÁRNA,
GRAFÁRNA, HNOJAŘ, KSICHTKURS,
LABORKY, MATURA, NAPÍNÁK, POTÍTKO,
PŘÍRAZ, RÍGO, SARDEL, STÁGRA, ŠTACE,
ŠVINDLÁK, VYCHLE, ZAPEJKAČ
Drogový slang
Tento slang shrnuje výrazy spojené s užíváním
nelegálních drog. Rozsáhlost drogového slangu ukazuje
nepřímo na význam problému výskytu drogové
závislosti mezi naší mládeží. Slang uživatelů drog opět
zahrnuje řadu podslangů, a to slang uživatelů marihuany,
slang spojený s halucinogeny (LSD, houbičky aj.) a
slang uživatelů tvrdých drog. Co do počtu výrazů je na
prvním místě slang spojený s marihuanou, resp. s
konopím a jeho deriváty, což je jistě dáno relativně
velkým počtem osob, které marihuanu kouří. Tento slang
je také relativně známější, neboť řada mladých lidí se k
marihuaně chová v podstatě jako k legální droze. Přesto
se právě zde setkáváme s prvkem utajování, např. v
telefonních hovorech (pálit cédéčka). S takovým
utajováním typickým pro argot se dnes jinak již
nesetkáváme (pokud sem nepočítáme dnes mediálně
populární kapříky; ty však mají charakter konspirace,
byť kriminální, která s argotem nemá mnoho
společného). Specifický podslang vznikl v souvislosti s
domácím pěstováním marihuany ve skříních, řada výrazů
zde však nemá charakter slangu, nýbrž technických
výrazů. Na okraj je třeba uvést, že ve starém argotu i v
obecné mluvě existuje velký počet synonym spojených
také s legálními drogami, tedy s alkoholem a cigaretami,
což platí i pro německý argot či hovorovou němčinu.
Zde uvádíme několik výrazů charakteristických pro
slang uživatelů drog.
ALGUŠKA, BELÁČ, BRKO, BUCHNA,
ČOKOLÁDA, DEKL, DIÁK, DOJEZD, ERKO,
FÉRÁK, HADRÁK, HALUŠKY, HERODES,
KÁČKO, KEDR, KOKS, NÁŠLEH, PEŘÍ, PIKO,
SMAH, SMAŽKA, SMOTNOUT, ŠPEK,
TRÁVA, TRIP, VAŘIČ, ZBOŽÍ