VELKÁ PÍSMENA

a. rodná (křestní) jména, příjmení, přídomky a přezdívky: Jan, Jana, Novák, Nováková,

Karel IV. (Karel Čtvrtý), Anežka Česká, Kateřina Medicejská, Richard Lví srdce,
Rožmberkové z Růže, Ladislav (zvaný) Pohrobek, Ivan M. Jirous alias Magor, Učitel národů.
U cizích osobních jmen se řídí způsob psaní výchozím jazykem: Leonardo da Vinci, Robert
de Niro, Leonardo DiCaprio, La Fontaine, Al Pacino, Klaus van der Pas, Jean-Claude Van
Damme.
Ve spojeních, která obsahují spojení podstatné jméno obecné + přídavné jméno a jako celek
jsou považována za vlastní jméno, se velké písmeno píše jen u podstatného jména: Panna
orleánská, Mnich sázavský, Mistr třeboňský; při obráceném slovosledu přechází velké
písmeno na přídavné jméno: Sázavský mnich, Třeboňský mistr,
b. příslušníci rodů a rodin: Přemyslovci, Habsburkové, Novákovi,
Skotničtí/Skotnických (o jejich tvoření viz Typ Novákovi, Skotničtí – Skotnických, rodina
Novákova),
c. jména příslušníků národů či národností, obyvatel světadílů, zemí a jejich částí,
měst/obcí a jejich částí, hvězdných těles: Čech, Moravan, Slezan, Francouz, Nor, Rom,
Američan, Afroameričan, Peruánec, Pražan, Ostravan, Polaban, Náchodští,
Malostranští (Malostranští sepsali petici, ale malostranští obyvatelé sepsali petici), Marťan,
Měsíčňan (ale pozemšťan, mimozemšťan, nebešťan).
S velkým písmenem se píše také Eskymák.
S velkým písmenem se píšou i obyvatelská jména utvořená od spojení přídavného
a podstatného jména, třebaže se v tomto spojení přídavné jméno píše s malým
písmenem: střední Čechy – Středočech, západní Evropa – Západoevropan. S velkým
písmenem se rovněž píšou výrazy s předponami (např. ne-, ultra-, pro-), pokud se základové
slovo píše s velkým písmenem (např. Nečech, Ultračech, Proevropan).
Ve spojení přídavné jméno + podstatné jméno vlastní se přídavné jméno píše s velkým
písmenem jen tehdy, pokud je přídavné jméno součástí oficiálního obyvatelského jména
(Lužický Srb, Polabský Slovan). Pokud přídavné jméno jen naznačuje oblast, ve které
příslušníci daného národa/národnosti žijí, píše se malé písmeno: vídeňský Čech, volyňský
Čech,
d. postavy náboženské, mytologické: Bůh, Pán Bůh, božský Bratr, Duch svatý (svatý
Duch), Panna Marie, Panna Marie Lurdská, Bohorodička, Matka boží i Matka Boží, Svatý
otec, Buddha, Alláh, Zeus, Perun. Podle SSČ se má psát svatá, nejsvětější Trojice, v praxi
se velmi často vyskytují i podoby Svatá, Nejsvětější Trojice – tento způsob psaní je třeba
tolerovat,
e. jména pohádkových bytostí, hrdinů (dětských) knížek, filmů, alegorických postav
atp.: Sněhurka, liška Ryška, děd Vševěd, motýl Emanuel, Maková panenka, Červená
karkulka (lze tolerovat i Červená Karkulka), medvídek Pú, kačer Donald, (indiánka) Bílá
holubice, Rozum, Štěstí, Závist.
f. Ve spojení Ferda Mravenec doporučujeme psát slovo mravenec s velkým písmenem.
Na rozdíl od spojení brouk Pytlík stojí výraz mravenec až na druhém místě, a proto ho
chápeme jako příjmení,
g. některé tradiční tituly: Excelence, Jeho Magnificence, Jeho/Její Milost, Jeho/Její/Vaše
Veličenstvo (viz též Oslovení a závěrečný pozdrav),
h. přídavná jména odvozená od osobních jmen příponami -ův (-ova, -ovo), -in (-ina, -
ino): Janův, Janin, Klárčin, Novákův, Ladův,
a.
b. příslušníci antropologických skupin: běloch, černoch. Řadí se sem i indián. Tento
výraz se do r. 1993, kdy vyšla poslední PČP, psal s velkým písmenem (Indián).
 Na doporučení etnologa Z. Salzmanna, který na základě dlouholetých výzkumů dospěl
k názoru, že indiáni by neměli být považováni za příslušníky národa, ale za antropologickou
skupinu, byl způsob psaní změněn (indián),
c. jména označující funkce, povolání, tituly a hodnosti: prezident ČR, generální ředitel,
generální guvernér, ochránce lidských práv, ombudsman, ministr dopravy, inženýr, magistr,
doktor, docent, profesor, kapitán, major (o psaní zkratek viz Zkratky titulů a hodností).
To platí i pro cizojazyčná pojmenování: creative manager, exclusive instructor, aerobics
educator, vhodnější je však odpovídající český ekvivalent,
d. jména označující šlechtické tituly: arcivévoda habsburský, velkovévoda toskánský,
vévoda orleánský, vévoda z Yorku, vévodkyně bourbonská,
e. příslušníci náboženských vyznání a mnišských řádů: katolík, evangelík, svědci
Jehovovi, františkán, boromejka, vestálka, buddhista,
f. členové politických stran, organizací, názorových skupin, zaměstnanci závodů,
členové sportovních klubů a jejich příznivci: sociální demokrat, lidovec, zelení (= příslušníci
Strany zelených) × Zelení (= přeložený oficiální název strany v některých zemích), staročech,
mladočech, husita, májovec, filharmonik, sokol, junák, slávista, sparťan, klokan (= hráč
Bohemians), jezdci, valcíři, orlové (= neoficiální pojmenování sportovních klubů),
g. přídavná jména utvořená od osobních jmen pomocí přípony -ský, -ovský: alžbětinský,
čapkovský, ladovský, oidipovský (o jejich tvoření viz Přídavná jména
typu puškinský – puškinovský).

Jména, v nichž lze psát velké i malé počáteční písmeno

Existuje skupina podstatných jmen, která lze chápat jako vlastní i jako obecná, a psát je
proto jak s velkým, tak s malým počátečním písmenem. O způsobu psaní rozhoduje význam.
Náleží sem:

a. jména Žid/žid, Mongol/mongol, Cikán/cikán. Velké písmeno se píše, pokud tato

jména označují příslušníky národa, malé písmeno tehdy, jestliže označují příslušníky
antropologické skupiny: mongol, cikán nebo náboženského vyznání: žid.
Ke jménu Cikán/cikán: již delší dobu se jako oficiální název pro označení příslušníka národa
používá výraz Rom.
Ke jménu Žid/žid: není vždy jednoduché poznat, kdy volit velké písmeno a kdy malé.
V textech týkajících se holocaustu je namístě volit písmeno velké, neboť byli pronásledováni
příslušníci národa (i žid, který se zřekl víry, byl stále Žid),
b. jméno Inka/inka. PČP i NASCS uvádějí tento výraz pouze s malým písmenem, a to
ve významu ‚šlechtic v incké říši‘ (PČP), ‚vládce incké říše, příslušník vládnoucí třídy v incké
říši‘ (NASCS). SSJČ má podobu Inka, s významem ‚vládnoucí rod ve staré peruánské říši‘.
Josef Wolf v knize Abeceda národů píše, že výraz inka coby označení příslušníka vládnoucí
třídy byl později přenesen na označení říše a celého národa. Domníváme se proto, že
v etnickém nebo rodovém významu lze psát velké písmeno: Inkové,
c. jména jako Jidáš/jidáš, Lazar/lazar, Xantipa/xantipa, Harpagon/harpagon,
Honza/honza, Salchow/salchow, Lutz/lutz, Alzheimer/alzheimer. S velkým písmenem se
píšou v původním významu: Jidáš = jeden z apoštolů, který zradil Ježíše, Lazar = přítel
Ježíšův, Xantipa = Sokratova žena, údajně zlá, Harpagon = jméno hlavního hrdiny Molièrova
dramatu Lakomec, Honza = domácká podoba jména Jan, Salchow, Lutz =
krasobruslaři, Alzheimer = lékař. S malým písmenem se píšou v přeneseném
významu: jidáš = zrádce, lazar = nemocný, ubohý člověk, xantipa = zlá žena, harpagon =
lakomec, honza = dobrácký hlupák, salchow, lutz = skoky, alzheimer = nespis. druh nemoci.
U přejatých jmen, která se užívají v přeneseném významu, často dochází i k jejich
počeštění: Don Juan → donchuán = svůdce, Don Quijote → donkichot = snílek,
d. jména Ježíšek/ježíšek a Silvestr/silvestr: Ježíšek = malý Ježíš, Štědrý den, Štědrý
večer, ježíšek = vánoční dárek, nadílka, Silvestr = osobní jméno, silvestr = zábava, oslava na
ukončení roku. Podle SSČ též 31. prosinec, poslední den v roce.
Praxe však ukazuje, že i v přeneseném významu se užívá spíše velké písmeno: Na Silvestra
sněžilo (analogicky podle Na Josefa/Štěpána sněžilo). Ne vždy je jednoduché rozhodnout,
které písmeno zvolit: Už se těším na Ježíška = na Štědrý den/večer. Už se těším na
ježíška = na vánoční dárky. Většinou však jde o vyjádření obojího, a proto lze přijmout oba
způsoby psaní. Totéž platí i o dvojici Silvestr – silvestr,
e. jméno mistr/Mistr: mistr = kvalifikovaný pracovník (mistr odborného výcviku),
dokonalý odborník, znalec (mistr v kouzlení, mistr slova), vítěz vrcholné sportovní soutěže
(mistr světa v hodu oštěpem), někdejší akademická hodnost (mistr Jan Hus, ale M. Jan
Hus), Mistr = vynikající umělec, tvůrce, interpret (Mistr (Josef) Suk, M. Josef Suk, Mistr jim
vyprávěl, Vážený Mistře),

MÍSTNÍ NÁZVY
Jednoslovné názvy
S velkým písmenem se píšou např. Evropa, Asie, Afrika, Austrálie, Amerika; Čechy, Morava,
Slezsko, Vestfálsko, Chodsko, Balkán, Pobaltí, Haná, Havaj – o psaní názvů států
a správních oblastí viz Velká písmena – organizace (státy, správní oblasti, zastupitelské
sbory, ministerstva, školy, divadla apod.).

Za vlastní jména se považují i výrazy označující město a jeho okolí: Jihlavsko, Pelhřimovsko,

Královéhradecko, Labskoústecko, Orlickoústecko, jména označující okolí řek: Povltaví,
Posázaví, Podyjí, Porúří, jména označující (pod)horské oblasti a jejich okolí: Pošumaví,
Podkrkonoší, Záalpí atd.

K vlastním jménům se řadí i výrazy západ, východ, sever, jih, pokud pojmenovávají území
podle světových stran: Západ (= západní země), Východ (= východní
země), Sever (= severní země, sever USA), Jih (= jižní země, jižní část USA)
a také Riviéra (= pobřeží Ligurského moře od Marseille k La Spezii).

Namísto názvů jako Finsko, Nizozemsko, Japonsko se někdy používají víceslovná obrazná

pojmenování; ta se píšou s malým písmenem: země tisíce jezer, země tulipánů, země
vycházejícího slunce.

Dvouslovné názvy
Spojení přídavného jména a podstatného jména obecného

U spojení přídavného jména a podstatného jména obecného je třeba vědět (ověřit si

např. v geografických příručkách), zda jde o vlastní název (např. Dálný východ), nebo ne
(např. karibská oblast).

U vlastních názvů tohoto typu se velké písmeno píše jen u přídavného jména,
např. Pyrenejský poloostrov, Slunečné pobřeží, Císařský ostrov, Střelkový mys, Syrská
poušť, Ohňová země, Nová země, Blízký východ, Dálný východ, Divoký západ, Nový
svět (= Amerika), Starý svět (= Evropa), Šluknovský výběžek. Při změně pořadí obou jmen
zůstává velké písmeno u přídavného jména: poloostrov Pyrenejský.
Spojení přídavného jména a podstatného jména vlastního

U spojení přídavného jména a podstatného jména vlastního je třeba vědět, zda přídavné
jméno je součástí zeměpisného názvu, nebo ne. Mezi taková přídavná jména patří
především západní, východní, jižní, severní, dále např. střední, horní, dolní, zadní, přední,
přídavná jména utvořená od vlastních jmen: francouzský, italský atp.

Součástí zeměpisného názvu jsou přídavná jména ve spojeních jako např. Jižní Amerika,
Severní Amerika, Latinská Amerika (= názvy světadílů), Jižní Karolina, Severní Karolina,
Jižní Korea (= názvy států), Jižní Afrika (= Jihoafrická republika), Zadní
Indie (= poloostrov), Západní Sahara (= Saharská arabská demokratická republika), Střední
Asie (= část Asie mezi Kaspickým mořem a hranicí s Čínou), Dolní Sasko (= spolková
země), Moravské Slovensko (= Slovácko), Podkarpatská Rus.

Přídavná jména nejsou součástí zeměpisného názvu např. v těchto spojeních: západní

Evropa (Afrika, Čechy, Morava, Slovensko, Itálie…), východní Evropa (Afrika, Čechy,
Morava, Slovensko, Itálie…), jižní Evropa (Afrika = jižní část Afriky, Čechy, Morava,
Slovensko, Itálie…), severní Evropa (Afrika, Čechy, Morava, Slovensko, Itálie…), střední
Evropa (Afrika, Čechy, Morava, Slovensko, Itálie…), horní (dolní) Povltaví, francouzská
(italská) Riviéra, opavské (hlučínské, těšínské) Slezsko. Ve všech uvedených spojeních
přídavné jméno jen naznačuje polohu daného území, oficiálním zeměpisným jménem je
pouze podstatné jméno.

Jednoslovné názvy

S velkým písmenem se píšou např. Vltava, Dyje, (rybník) Svět, Amazonka, Krkonoše, Alpy.
Některá z nich tvoří základ pojmenování víceslovných.

Dvouslovné názvy

Spojení přídavného jména a podstatného jména obecného

U vlastních názvů tvořených spojením přídavného jména a podstatného jména obecného se

velké písmeno píše jen u přídavného jména, např. Severní moře, Tichý oceán, Černé jezero,
Štrbské pleso (ale Štrbské Pleso = název obce), Plitvická jezera, Vysočanský potok, Suezský
průplav, Rýnský vodopád, Niagarské vodopády, Kalifornský záliv, Krušné hory, Skalnaté
hory, Českomoravská vrchovina, Plzeňská pahorkatina, Moravský kras, Lysá hora, Černá
hora (ale Černá Hora = název státu), Bílá hora (ale Bílá Hora = městská část), Kozí hřbety,
Prachovské skály, Černý důl (ale Černý Důl = název obce), Polabská nížina, Pražská kotlina,
Hornomoravský úval, Koněpruské jeskyně. Při změně pořadí obou jmen zůstává velké
písmeno u přídavného jména: boka Kotorská.

Spojení přídavného jména a podstatného jména vlastního

Při spojení přídavného jména a podstatného jména vlastního je třeba vědět, zda přídavné
jméno je součástí zeměpisného názvu, nebo ne. Součástí zeměpisného názvu jsou přídavná
jména ve spojeních jako Teplá (Studená) Vltava, Severní (Západní) Dvina, Malý Dunaj,
Vysoké (Nízké) Tatry, Bernské (Julské, Provensálské) Alpy, Jižní (Západní, Východní)
Karpaty, Moravskoslezské (Slezské, Oravské) Beskydy, Hrubý Jeseník.
Přídavná jména nejsou součástí zeměpisného názvu například v těchto spojeních: západní
(východní) Krkonoše, francouzské (italské, rakouské) Alpy. Ve všech uvedených spojeních
přídavné jméno jen naznačuje polohu daného území, oficiálním zeměpisným jménem je
pouze podstatné jméno.

U méně známých pojmenování je třeba si způsob psaní ověřit v geografických příručkách.

Pokud v nich dvouslovné pojmenování uvedeno není, znamená to, že přídavné jméno není
součástí vlastního jména.

Spojení dvou podstatných jmen

Ve spojení dvou podstatných jmen, v nichž první jméno je v 1. p. a druhé ve 2. p., se píše
první jméno s malým písmenem: údolí Gejzírů.

Trojslovné názvy

Trojslovné názvy obsahující spojení podstatného jména se dvěma jmény přídavnými píšeme
dvěma způsoby, a to v závislosti na jejich původu (bez jeho znalosti se bohužel
neobejdeme).

S velkým písmenem se obě přídavná jména píšou tehdy, jestliže jako vlastní název existuje
(nebo existovalo) již dvouslovné pojmenování: Medvědí jezero – Velké Medvědí jezero,
Studená dolina – Velká Studená dolina, Malá Studená dolina, Západní Karpaty – Vnější
Západní Karpaty, Východní Karpaty – Vnější Východní Karpaty.

Pokud dvouslovné pojmenování neexistovalo/neexistuje, je namístě u druhého přídavného

jména psát malé písmeno: Severní ledový oceán, Velký australský záliv, Velký bariérový
útes, Velký pařezitý rybník.