abreviace – zkracování (automobil >
auto)
abstraktum – abstraktní podstatné
jméno (lenost, běh)
adjektivum – přídavné jméno
adverbiale – příslovečné určení
adverbium – příslovce
aktivum – činný rod
akuzativ – 4. pád
anakolut – vyšinutí z větné vazby
(Chlapci ráno, když přišli do školy, byla
jim zima.)
antonymum – slovo opačného významu
apelativum – obecné jméno (kočka,
pes)
apoziopeze – nedokončená výpověď
(…)
aspekt – vid (dokonavý, nedokonavý)
atrakce – větná spodoba (ve většině
případech místo případů)
atribut – přívlastek (shodný, neshodný)
atribut verbální – doplněk (Nechal ji tam
samotnou.)
autosémantikum – plnovýznamové
slovo (dům, mladý, ta, šest, volá, pěkně)
auxiliár – pomocné sloveso (být, bývat,
mít, mívat)
casus – pád
dativ – 3. pád
deklinace – skloňování
deminutivum – zdrobnělina (domek,
domeček, kafíčko, maminka)
demonstrativum – ukazovací zájmeno
(tato, tento)
derivace – odvozování (učitel (z učit),
plechovka (z plechový))
duál – dvojné číslo (dvěma, oběma)
elipsa – výpustka (Petr kouří dýmku a
jeho žena // cigarety)
konkrétum – konkrétní podstatné jméno
(lékař, kočka, kapesník)
koordinace – NECHÁPU, SNAD
NEBUDE
lokál – 6. pád
eufemismus – meliorativum (odešel
navždy)
femininum – ženský rod
flexe – ohýbání (deklinace, konjugace)
futurum – budoucí čas
genitiv – 2. pád
genus – rod
genus verbi – slovesný rod (akt., pas.)
gradace – stupňování (pozitiv,
komparativ, superlativ)
homonymum – slovo souzvučné (los,
topit)
hypotaxe – podřadnost (Dostal jsem
dárek, který jsem si přál)
imperativ – rozkazovací způsob
imperfektivum – vid nedokonavý
indikativ – oznamovací způsob
infinitiv – neurčitek (uklízet, učit se)
instrumentál – 7. pád
interfix – spojovací morfém (vod-o-vod)
interjekce – citoslovce
interogativum – tázací zájmeno (kdo,
co?)
kolektivum – má jen jednotné číslo, ale
není to jednost, zároveň není dělitelné
(dobytek, hmyz, ptactvo)
komparativ (dobrý – lepší – nejlepší)
kompozice + kompozitum – skládání,
slovo složené (vést vodu = vodovod,
rychlý jako blesk = bleskurychlý)
kondicionál – podmiňovací způsob
(přítomný = četl bych, minulý = byl bych
(býval) četl)
kongruence – shoda (zelená rostlina,
máma šla)
konjugace – časování
konjunkce – spojka (a, nebo, …)
predikát – přísudek
prefix – předpona
prepozice – předložka
maskulinum – mužský rod
metafora – přenášení významu na
základě vnější podobnosti (hlava rodiny)
metonymie – přenášení významu na
základě vnitřních souvislostí (padl do
oka)
modus – způsob
morf(ém) – základní jednotka vnitřní
struktury slova
neutrum – střední rod
nominativ – 1. pád
numerale – číslovka
numerus – číslo
objekt – předmět
parataxe – souřadnost (Nepřátelé
dobyli město a vypálili ho.)
participium – příčestí
partikule – částice
pasivum – trpný rod
perfektivum – vid dokonavý
persona – osoba
plurál – množné číslo
plurale tantum – pomnožná podstatná
jména
polysémie – slova která stejně zní a
jejich významy mají genetickou
souvislost (oko = zrakový orgán, na
punčoše, v polévce)
posesivum – přivlastňovací zájmeno
postfix – kdosi, kdopak, copak, cosi
pozitiv – (dobrý – lepší – nejlepší)
préteritum – minulý čas
prézens – přítomný čas
pronomen – zájmeno
proprium – vlastní jméno (Petr, Brno,
Kouzelná flétna)
radix – kořen
relativum – vztažné zájmeno
singulár – jednotné číslo
singulare tantum – HROMADNÁ???
subjekt – podmět
subordinace – podřízenost
substantivum – podstatné jméno
sufix – přípona
superlativ (dobrý – lepší – nejlepší)
synekdocha – sál rázem ztichl (místo
všichni v sále) nebo hlava na hlavě
(místo hodně lidí)
synonymum – slovo stejného nebo
podobného významu
synsémantikum – neplnovýznamové
slovo (pod, ani, a, ať)
tempus – čas
transgresiv – přechodník
verbum – sloveso
verbum finitum – určitý slovesný tvar
(jdu, uklízel, bude zpívat)
vokativ – 5. pád
zeugma – spřežení vazeb (před i po
obědě… má být před obědem i po
obědě)