Druhy vedlejších vět

Podmětná
 Vyjadřuje podmět věty řídící.
 Ptáme se na ni: Kdo, co? + věta řídící
 Časté spojovací výrazy: kdo, co, že, aby
 Př.: Kdo nic nedělá, nic nezkazí. → Kdo, co nic nezkazí? Kdo nic nedělá.
 Tip: Větu podmětnou můžeme nahradit podmětem, který vyjadřuje to stejné jako věta podmětná, např.:
Kdo nic nedělá = lenoch → Lenoch nic nezkazí.

Přísudková
 Vyjadřuje jmennou část přísudku jmenného se sponou (přísudek slovesný se totiž vedlejší větou nedá
vyjádřit).
 Ptáme se na ni: Jaký byl/nebyl (stal se/nestal se) podmět?
 Časté spojovací výrazy: jako, jak, aby, takový – jaký, takový – aby
 Př.: Obloha byla, jako by ji vymetl. → Jaká byla obloha? Jako by ji vymetl.
 Tip: Větu přísudkovou můžeme nahradit jmennou částí přísudku, který vyjadřuje to stejné jako věta
přísudková, např.: Obloha byla jako vymetená.

Předmětná
 Vyjadřuje předmět ke slovesu/přídavnému jménu z věty řídící.
 Ptáme se na ni pádovými otázkami kromě 1. a 5. pádu + věta řídící.
 Časté spojovací výrazy: že, aby, jak, kdo, co, to – že
 Př.: Nezapomeň, že výuka začíná v 8:00. → Koho, co nezapomeň? Že výuka začíná v 8:00.
 Tip: Větu předmětnou můžeme někdy nahradit předmětem, např.: Nezapomeň na začátek výuky v 8:00.

Přívlastková
 Vyjadřuje bližší informaci o (podstatném) jméně z věty řídící.
 Ptáme se na ni: Jaký, který, čí? + jméno z věty řídící, které vedlejší věta rozvíjí.
 Časté spojovací výrazy: kdo, co, který, jaký, čí, jenž, aby, kde, kdy
 Př.: Markéta ztratila telefon, který nedávno dostala. → Jaký telefon Markéta ztratila? Ten, který
nedávno dostala.
 Tip: Větu přívlastkovou můžeme nahradit přívlastkem, např.: Markéta ztratila nový telefon.
 Doplňková
 Vyjadřuje bližší informaci o ději, který se týká jména ve větě řídící.
 Ptáme se na ni: V jaké situaci? + sloveso a jméno z věty řídící.
 Časté spojovací výrazy: jak, že, aby
 Př.: Lucie viděla Zuzanu, jak běží na autobus. V jaké situaci viděla Lucie Zuzanu? Jak běží na autobus.
 Tip: Věta doplňková bývá často po slovesech vnímání: vidět, slyšet, dívat se atd. Lze také nahradit
doplňkem, např.: Lucie viděla Zuzanu běžet na autobus.

Příslovečná
 Vyjadřuje okolnosti děje (místo, čas, způsob atd.) z věty řídící.
 Ptáme se na ni: kde?, kdy?, jak?, proč?, do jaké míry?, za jakým účelem?, za jakých podmínek?, i přes co?
atd. + věta řídící.
 Časté spojovací výrazy: kde, když, jak, co, protože, aby, -li, přestože, i když atd.
 Podle toho, jakou okolnost děje vyjadřují, je dělíme na různé druhy:
o místní → kde?
o časová → kdy?
o způsobová → jak? Jakým způsobem?
o měrová → do jaké míry?
o příčinná → proč?
o účelová → za jakým účelem?
o podmínková → za jakých podmínek?
o přípustková → i přes co?
 Př.: Lukáš nepřišel, protože neměl čas. Proč Lukáš nepřišel? Protože neměl čas.

Pokud se výraz jeví jako předmět a zároveň příslovečné určení, vždy dáváme přednost
příslovečnému určení.