Polotovary

● Normalizované Označení normalizovaného polotovaru

● Nenormalizované
druh polotovaru materiál

... CSN 42 xxxx.xx ­ 1x xxx . xx

Název a rozmry polotovaru

● Lité
● Tvářené (válcované, tažené, kované, lisované)

● Svařované

● Vypalované (plamenem, laserem, plazmou)

Polotovary vyráběné litím
Princip: Tavitelný materiál se vlije do formy, jejíž dutina má tvar a velikost
odlitku. Ztuhnutím taveniny ve formě vznikne odlitek. Ten je již hotovým
výrobkem, nebo jej lze dále obrábět. Výroba složitých tvarů.

2/26 
3/26 
4/26 
Lití pod tlakem
Metoda velmi přesného lití, nejvíce se blíží ideální snaze
přeměnit základní materiál přímo na hotový výrobek. Podstatou
je vyplňování kovové formy roztaveným kovem při vysokém
tlaku

5/26 
Odstředivé lití
Princip: Kov je vléván do rychle se otáčející formy a
odstředivou silou přitlačován ke stěně formy, kde tuhne.

6/26 
Tváření: Při tváření za studena nastává vlivem různého
● za studena směru kluzných rovin nerovnoměrná deformace
● za tepla
– působí zpevnění kovu

Normalizované: Hutní polotovary (plechy, tyče), vyráběné tvářením

přímo v hutích. Vznikají polotovary různých profilů,
velikosti a geometrické přesnosti.

Pružná (elastická) deformace

Po působení vnějších sil dojde působením vnitřní energie
k návratu atomů do původního stavu.

Plastická (trvalá) deformace

Vzrostou­li vnější síly nad hodnotu meze kluzu daného
materiálu, dochází k trvalým změnám.

7/26 
Při tváření za studena nenastává zotavení ani rekrystalizace.
Krystaly zůstávají deformovány. Materiál zůstává zpevněný
tzn., zvyšuje se pevnost, tvrdost, mez kluzu, ale klesá vrubová
houževnatost a tažnost.Teplota tváření za studena je nižší než
teplota počátku rekrystalizace.

Při tváření za tepla nastává úplná rekrystalizace. Materiál

není zpevněný. Nejčastěji probíhá tváření za tepla při teplotě
(0,65 – 0,75) Tt. Čím větší teplota, tím více hrubne zrno a klesá
houževnatost. Rozhodující je pro vlastnosti tvářené oceli
konečná teplota, při které tváření skončilo. (asi 50°C nad Ac3
nebo Ac1). Pod těmito teplotami je tváření za studena. Ocel je
nejlépe tvárná v oblasti austenitu.

8/26 
Válcování plechů
Plechy tlusté (nad 4 mm),
tenké (pod 3,5 mm)

Válcování drátů
nad 5mm se dráty válcují
pod 5mm se dráty vyrábí tažením

9/26 
Válcované polotovary
Vývalky: tyče, kolejnice, plechy, pásy

Válcování je technologická operace, kdy je materiál (kov) tvářen rotujícími

válci. Materiál je mezi ně vtahován a zároveň stlačován a prodlužován.
Podle uložení os válců:

podélné: výroba dlouhých polotovarů ( plechy, profily)

příčné: výroba kulatin ( osazené hřídele)
kosé: výroba trubek (Mannesmannův způsob)

Podle počtu válců : dvouválcové (dua), trojválcové (tria) atd.

Podle způsobu provedení: válcovací stolice, válcovací tratě

10/26 
Vytlačované polotovary

11/26 
Výkovky
Princip: Materiál, tvářený úderem nebo tlakem mění svůj tvar
bez porušení soudržnosti. Strojní kování :
● volné (prodlužování, , osazování)

● zápustkové

Volné kování

Prodlužování (volné kování)

12/26 
Zápustkové kování

13/26 
Výlisky za studena
Princip: Zpracování kovových a jiných materiálů stříháním
nebo tvářením.
Stříhání: Materiál je postupně nebo současně oddělován
v celém průřezu

Tváření:
● plošné (nemění se průřez výchozího materiálu)

● objemové (změna průřezu výchozího materiálu)

Je mechanické zpracování materiálu přemisťováním jeho

částic tahem nebo tlakem bez porušení soudržnosti

14/26 
Tváření plošné ­ ohýbání

Tváření objemové ­ tažení

15/26 
Svařence
Svařováním vznikají pevná a nerozebíratelná spojení strojních
částí i celých konstrukcí

Otázka svařitelnosti, tvarové deformace

Hlavní rozdělení :
• Za působení tepla ( tavné)
• Za působení tlaku (tlakem)
• Za působení tepla a tlaku

Tavné

16/26 
Působením tlaku (za studena)

Působením tepla a tlaku

Svařitelnost kovových materiálů je komplexní

charakteristika materiálu, která určuje za daných
podmínek možnost svařování (4 stupně)
U uhlíkových ocelí je tavná svařitelnost ovlivněna • Svařitelnost zaručená
obsahem uhlíku. Čím větší obsah C, tím horší • Svařitelnost podmíněná
svařitelnost. • Svařitelnost dobrá
Uhlíkový ekvivalent Ce ≤ 0,5% • Svařitelnost obtížná
Neželezné kovy a jejich slitiny lze svařovat téměř
všemi způsoby tavného a odporového svařování.
17/26 
Volba typu polotovaru
● Tyče kruhové válcované za tepla ČSN 42 5510 – Nejběžnější
polotovar, povrch je okujený a musí být celý obroben pro
odstranění povrchových vad, tolerance průměru jsou velké.
Podobně je možno použít tyče čtvercové, šestihranné, trubky.
● Tyče kruhové tažené za studena ČSN 42 6510 (tzv. hlazenka)

povrch lesklý, čistý, tolerance průměru h11, cenově náročnější. Má

smysl použít pokud největší průměr součásti může zůstat
neobrobený.
● Výpalky z plechů Vhodné pro součásti větších rozměrů menší

tloušťky (válcované tyče se běžně dělají jenom do průměru 200

mm). Moderní technologie pálení (např. plazmou nebo laserem)
umožňují získat výpalky s přesností v desetinách mm.
● Svařence Méně požívaný polotovar, vhodný při velkých rozdílech

průměrů protože bude značná úspora materiálu.

● Odlitky Možno použít pokud připustí konstruktér, Smysl má

především pro větší série, nebo pokud bude zajímavé snížení

pracnosti obrábění
● Výkovky Vysoký stupeň protváření materiálu. Lepší mechanické

vlastnosti než v případě odlitků – volné / zápustkové

18/26 
19/26 
Hospodárnost volby polotovaru
Materiálová náročnost – stupeň využití materiálu
Qs – čistá hmotnost součásti
Nm – norma spotřeby materiálu Qs
k m=
(hmotnost polotovaru Nm
– normu tvoří technolog)

Náklady na materiál Cena=Q s ×Cena jednotková

Zk
Náklady na výrobu polotovaru Z m =Z u + + Z o [kg]
správná volba metody výroby polotovaru (odlitek, n
výkovek, svařenec, válcovaný materiál,...) z 1600

hlediska velikosti, složitosti tvarů a sériovosti 1400

výroby. 1200

1000
Náklady na opracování Nm – na materiál
No – na obrobek
● závisí na velikosti všech přídavků 800
Np – na polotovar
● na přesnosti a drsnosti povrchu součásti 600 Nc – celkové
● na zvolené technologii opracování
400

200
Metodika rozhodování
● Volba druhu polotovaru 0
0 20 40 60 80 100 120
● Volba jeho technologie výroby

● Možnosti kombinací (svařenec)

20/26 
21/26 
Přídavky
U polotovaru rozeznáváme přídavky
• technologické
• na obrábění

Technologické : umožňují snadnou výrobu polotovaru (vyjímání výkovku).

Mohou být součástí přídavku na obrábění

Na obrábění: musí být tak velké, aby bylo možné z polotovaru vyrobit součást
předepsaných geometrických tvarů. Je to vrstva materiálu, který se odebere
obráběním.

3 fáze opracování:
• hrubování
• načisto
• dokončování

Přídavky
• operační pi
• celkový pc
( ∑ operačních)

22/26 
Stanovení velikosti celkového přídavku
• empiricky pro tyčový polotovar pc = 0,05 Dmax + 2 [mm]
• z tabulek
• technickým výpočtem p = H + T + δ + ε + m

H … velikost nerovnosti povrchu

T … velikost defektní vrstvy
δ … tolerance
ε … odchylka ustavení obrobku
m … deformace z předešlé operace

23/26 
24/26 
Příklad – Pouzdro pohonu
Dvě části – trubková, přírubová
Část trubková – max ø123,5 / min ødíry – ø90H11.
● atalog polotovarů: 127x28 / 133 x 25 / 127x 20

● Přídavky vycházejí: 1,75; 9,5 / 4,75; 3,5 / 1,75; 1,5

● empirický vzorec: P=0,05 x D + 2 = 6,175 na ø (= 3, 875 / plo)

25/26 
 Děkuji za pozornost

Ilustrační vyobrazení strojů použita z http://www.exapro.cz/

26/26