TRISTAN A ISOLDA

Je to velký román psaný epikou

Hlavní myšlenka: Láska je mocná.
Tristan: Byl udatným bojovníkem, příbuzný s králem Markem.
Isolda: Dcera irské královny, která byla donucena vzít si Marka z Cronwalu, ale zároveň byla milenkou Tristana.
Gorvenal: Opatrovník Tristana a jeho nejvěrnější přítel.
Brangäna: Služebná a nejvěrnější přítelkyně Isoldy.
Král Marek: Král, který přijal Tristana po smrti jeho rodičů za vlastního a stal se mu tak otcem, manžel Isoldy.
Děj: Tristan a Isolda je příběh velké lásky a zrady, který končí tragicky. Vznikl ve 12. století zpracováním staré keltské pověsti. A jak
to bylo?
Tristan byl synem krále Rivalena a Blanchefleury. Jeho otec zemřel v boji a matka žalem. V sedmi letech byl Tristan svěřen učiteli
Gorvenalovi, ale norvéžští kupci malého Tristana unesli a vydali se s ním na moře. Zastihla je však bouře, a protože si mysleli, že je
bozi trestají kvůli Tristanovi, pustili ho na malé loďce. Chlapec doplul na pobřeží Cornwallu ke králi Marcovi, který ho přijal, aby u
něj sloužil. Později se Marco dozvěděl, že je chlapec jeho synovcem. Marcovu zemi však vydíral král Irska (žádal 300 panen a
paniců). Tristan se rozhodl s ním bojovat a vyhrál. Soupeř ho však smrtelně zranil, a proto se nechal vyslat na moře, aby zemřel
osamocen. Moře ho však vyvrhlo na pobřeží, kde ho našla Isolda Zlatovlasá, vdova po irském králi, a svými léky ho vyléčila. Jenže
Tristan od ní tajně utíká zpět ke strýci, aby v něm Isolda nepoznala vraha svého muže.
Na dvoře krále Marca žili i čtyři baroni, kteří Tristana nenáviděli. Báli se, že mu jednou připadne trůn, a tak nutili krále, aby se
oženil. Král však prohlásil, že si vezme jen tu, který patří zlatý vlas, který mu přinesly vlaštovky. A protože Tristan věděl, čí je to
vlas, vydal se pro Zlatovlasou Isoldu. V její zemi musel nejprve zabít saň, vyléčit se od jedu z jejího jazyka a dokázat, že saň zabil
on. Pak se spolu vydali za králem Marcem. Jenže na lodi oba omylem vypili nápoj lásky, který byl původně pro Isoldu a krále Marca.
I když se oba velmi milovali, král si Isoldu vzal. Ona se ale tajně scházela s mladým Tristanem. Dvořané si jejich lásky všimli a král
dal Tristana vyhnat z hradu. I přesto se spolu nadále scházeli v sadu, ale i na to se přišlo (viděl je trpaslík Frocin). Oba milenci byli
zajati a měli být upáleni. Tristan však uprchl a skokem z kaple se chce zabít. Dopadne ale bez újmy. Král se o Tristanově útěku
dovídá a chce Isoldu potrestat něčím jiným. Nechá ji tedy mezi znetvořenými malomocnými. Tristan ji vysvobozuje a schovávají se v
lese. Král je nakonec najde, jak spolu poklidně spí v jeskyni, ale nezabije je. Jen Tristanovi vymění meč za svůj a Isoldě vymění
prsten. Když na to ráno přišli, požádal Tristan krále o odpuštění a ten to přijal s podmínkou, že odjede ze země.
Tistan pak jezdil po různých zemích a pomáhal svými hrdinskými činy. Vzal si dokonce Isoldu Bělorukou, ale i přesto bez své
Zlatovlasé Isoldy chřadl. Když vypomáhal v boji svému příteli Kaherdinovi, byl smrtelně zraněn otráveným šípem. Poslal tedy
přítele pro Zlatovlasou Isoldu, která ho jako jediná může vyléčit. Rozhovor ale zaslechla jeho žena a chystala pomstu. Když se
Kaherdin vracel, nalhala Tristanovi, že loď má černou vlajku, což znamená, že jede bez Isoldy Zlatovlasé. Tristan po této zprávě
zemřel. Když do pokoje vstoupila Isolda Zlatovlasá a viděla Tristana mrtvého, ulehla vedle něj a také zemřela.

PÍSEŇ O ROLANDOVI
pická poezie s 291 slokami (4002 veršů)
Rým AABB (sdružený)
Chronologický, er-forma
Téma: rytířství, Roland, Karel (Královského cyklu (písně oslavující hrdinské skutky Karla Velikého a rytířů jeho družiny) – události
z roku 778)
Místo a čas: franská říše, do doby tažení Karla velikého proti Španělsku (které ve skutečnosti ovšem skončilo úplně jinak než ve
knize).
Roland: cílevědomý rytíř, kterému jeho hrdost nakonec zlomila vaz
Karel: důvěřivý král, jenž se nechá snadno ovlivnit; udatný rytíř
Děj:
Příběh začíná kousek od Zaragozy, jediného španělského města, které dosud odolávalo útokům Karlovy armády. Velení města vidí,
že nemůže přesile odolat, a proto připraví lest: nalžou Karlovi, že přijmou křesťanství, aby odtáhli. Francouzi na tuto lest skočí, Karel
pouze nechá jako pojistku dvacet tisíc mužů, kterým velí Roland s dvanácti předními šlechtici, v soutěskách. Na to ovšem čekali
Saracénští, kteří obratem Rolanda napadli. Bitva byla tvrdá, Saracéni byli v pětinásobné přesile. Tu využili ve svůj prospěch, i když
nutno uznat, že Francouzi pobili většinu mužstva Zaragozy. Na závěr bitvy Roland ještě stihne válečným rohem přivolat zpět celé
Karlovo vojsko, což mohl udělat i na začátku bitvy, čímž by si ušetřil život, ovšem to mu nedovolila jeho hrdost. Jeho smrt pomstí
Karel dobytím Zaragozy a zabitím saracénského emíra.

Král Karel již sedm let válčí ve Španělsku se Saracény. Podrobil si již sice jejich vládce, ale netuší, že má ve svých řadách zrádce
barona Ganelona, který nenávidí králova synovce ušlechtilého Rolanda. Při návratu armády do Francie Ganelon vše zaonačí tak, aby
statečný Roland vedl zadní voj.
Když armáda prochází přes Pyreneje, zadní voj, který se opozdil je v soutězce u Roncevaux zrádně napaden saracénským vojskem.
Hrdý Roland společně se svým přítelem Olivierem a několika dalšími věrnými barony statečně vzdoruje přesile. Olivier několikrát
nabádá Rolanda, aby zatroubil na svůj roh Olifant a přivolal zpátky Karlovo vojsko. Ten takovou radu odmítá a svým vzácným
mečem Durandalem srdnatě kosí nepřátele. Zatroubí teprve smrtelně raněn. Král se okamžitě vrací a Saracény rozpráší, jeho věrní
bojovníci jsou však již všichni mrtví. Král truchlí nad mrtvým Rolandem, jehož duši doprovází archanděl Gabriel do království
nebeského.
Hrdinské zpěvy vznikají v 11. století, v období, kdy je francouzská královská moc poměrně slabá a potřebuje upevnit své pozice.
Bohatí a mocní baronové nemají leckdy důvod se před králem sklonit a uznat jeho autoritu. Hrdinské zpěvy mají upevnit pocit
přináležitosti ke koruně jakožto moci světské a k církvi, která krále podporuje jako bohem vyvoleného (Olivier, věrný Rolandův
přítel je mnich). Král a jeho věrní pak mají sloužit blahu vlasti a chránit ji od nepřátel. Několik století starý příběh se tak v období 11.
a 12. století, kdy byly podniknuty další vojenské výpravy proti Saracénům stal velmi aktuálním.