To Nej Z Blogu Travel Bible

TO NEJLEPŠÍ
Z BLOGU
CESTOVATELSKÉ
ROZHOVORY
Ahoj boží cestovateli!
Držíš ve své čtečce, tabletu či mobilu náš malý tajný dárek –
e-book s výběrem několika nejlepších článků na blogu a z VIP
členské sekce. Ale pssst, nikomu ani muk. Chceme ti cestování
co nejvíc usnadnit a jestli tě ani tohle nenakopne, tak už opra-
vdu nevíme.
Ale ne, necháváme si ještě eso v rukávu :-)
Usnadnit, nakopnout, poradit a vyrazit. Právě k tomu slouží ne-

jen Travel Bible, ale i všechny články, které postupně přidáváme
na blog. Sbíráme stále nové zkušenosti, vlastní i dalších cestova-
telů, a publikujeme je jak ve formě praktických článků, tak jako
rozhovory a podcasty.
Zároveň se chceme trochu představit, ať víš, s kým máš tu čest

a komu vynadat, jestli se ti tenhle e-book nebude líbit. Proto tu
najdeš i rozhovory s námi. Kdyby tě ještě něco zajímalo, neboj
se nám napsat na boží adresu: kniha@travelbible.cz
Co tě tu čeká?
• Šárka Martínková • Petr Jan Juračka

• Karel Wolf • Matouš Vinš
• Srí Lanka • Cesta kolem světa za 20 tisíc
• Martina Kročilová • Petr Novák
Tak pojďme na to!
2 Cestovatelská bible #TravelBible - ROZHOVORY

Šárka na vlastní pěst procestovala velkou část Evropy a Jižní Ameriku, teď žije
ve Švýcarsku. Dobrovolničí, připravuje women retreat a projekt pro brněn-
skou neziskovku. Chtěla se s námi podělit hlavně o své zkušenosti se žen-
ským sólo cestováním a inspirovat ostatní holky, aby se toho nebály.
Která část světa je ti nejbližší?
Moc dobře mi bylo v Latinské Americe. Cítila jsem se skvěle mezi místními
lidmi, líbil se mi jejich styl života. Takže určitě Jižní Amerika a Španělsko.
Jaký je tvůj nejsilnější zážitek z cest?
Bylo to v Bolívii, v horách. Vždycky jsem cítila silnou touhu vyrazit do vyso-
kých hor. Pětitisícovky a šestitisícovky, které v Evropě nejsou, mi přišly jako
něco strašně nereálného, nedosažitelného. A najednou jsem se vlastně náho-
dou, spontánním cestováním, ocitla v Bolívii.
Měla jsem v sobě blok, že jako sama žena do Bolívie nevyrazím, že je tam
moc nebezpečno. Když jsem tam ale najednou byla, měla jsem z toho moc
příjemný pocit. Byla jsem uvolněná, stála jsem pod těmi horami a říkám si:
„Tam chci!”. Ale nikoho jsem k sobě neměla. A tohle je pro mě nejdůležitější
zjíštění z cestování – když opravdu chceš, tak jde všechno.
Najednou jsem byla v pidi vesničce v Soratě, která leží pod těmi šestitisico-
vkami, a našla jsem tam dvě takové expediční cestovky. Měla jsem buď mo-

žnost jít sama, a nebo si k sobě někoho sehnat. Najednou jsem narazila na
dva baťůžkáře na náměstí a říkala jsem si: „To je moje šance!”. A udělala jsem
něco, co bych nikdy před tím neudělala – přesvědčila jsem je, aby se mnou
šli na trek do hor! Poté, co jsme se znali asi 3 hodiny, jsme se domluvili na
horskou mini expedici. Já, ti dva kluci z Peru a ještě jedna holka z Německa,
kterou jsem potkala v hostelu. Řekla jsem jí: „Zítra jdeme na trek, stojí to tolik
a tolik a přibrala jsem dva kluky. Jdeš s náma?”. A ona šla.
Jak se ti podařilo strach překonat?
Nebylo to o tom, že bych to musela udělat. Cítila jsem, že do těch hor chci, a
jediný, kdo mi v tom zabrání, jsem já sama. Takže šlo hlavně o uvědomění, že
se to dá dělat i jinak.
Šla bys do toho znovu?
Jo!

Co tě přivedlo k cestování?
Cestovali jsme od malička s rodinou, ale to bylo spíš takové dovolenkování.

Pro mě cestování znamená, že vezmeš batoh a vyrazíš někam na delší dobu.
Jdeš tam, kam právě chceš, a za tím, co prožíváš. Cítila jsem velkou touhu si
to zkusit a stalo se to pro mě drogou.
Jak na tvé cesty reagovalo okolí?
Když jsem dokončovala univerzitu, cítila jsem zvenčí velký tlak. Společnost
čekala, že jsem dokončila výšku a najdu si práci na plný úvazek. Ale uvnitř mě
rostl chtíč odjet do Jižní Ameriky a dobrovolničit. Byl to boj mezi tím, co chci
já, a co chce okolí.
Nejdřív jsem si ujasnila sama se sebou, že do Ameriky doopravdy chci, a pak

jsem to řekla doma. Koukali tam na mě, jako bych spadla z višně. Každý ti
řekne: „Do Latinské Ameriky nemůžeš sama!”. Měla jsem strach – samozřej-
mě – nikdy jsem nebyla mimo Evropu sama a nikdy jsem nebyla tak dlouho
sama. Ale chtíč byl tak obrovský, že jsem si řekla, že do toho půjdu. Nikdo se
kě mě nepřidal, tak jsem prostě vyrazila sama.

Kde jsi na svých cestách dobrovolničila?
Začala jsem v hostelu v Argentině, kde jsem měla v plánu zůstat měsíc. Ale
už po dvou dnech jsem si uvědomila, že to není ten typ dobrovolničení, kte-
rý bych chtěla dělat. Pro mě je na dobrovolničení nejdůležitější dostat se do
lokální kultury a navázat vztahy s místními lidmi. Pochopit jejich život.
V hostelu jsem byla sama s cestovateli a poslouchala jejich zážitky z Patago-

nie. Po třech dnech jsem tam skončila a vyrazila jsem cestovat. Později jsem
našla příležitost v Chile, kde jsem pomáhala na stavbě eko rodinného dom-
ku. To už byl přesně typ zkušenosti, který jsem hledala.
Co tě dobrovolničení naučilo?
Dalo mi toho opravdu hodně. Teď už vím, že chci dělat věci, které budou mít
nějaký smysl, dopad na svět. Od doby, kdy jsem začala cestovat, mi dělá pro-
blém sedět v kanceláři a vyplňovat tabulky. Dřív by mi to přišlo smysluplné.
Dobrovolničení je hodně o tom, že uvnitř chceš pracovat – není to o tom, že
za to dostaneš peníze. Motivace musí přicházet zevnitř.
Jak řešíš při dlouhodobé cestě peníze?
Když jsem odjela do Latinské Ameriky, vezla jsem si s sebou nějaký budget,
který se ale výsledku ukázal jako úplně směšný. Nakonec jsem si musela
půjčit od našich. Naštěstí jsem ale věděla, že ty peníze pak vydělám ve Špa-
nělsku a budu je moct hned vrátit.
Ale teď jsem odjela s tím, že nemám moc peněz a budu to řešit po cestě.
Vždycky můžeš někde uklízet, dělat rozmanité drobné práce, dobrovolničit
za jídlo a ubytování… Tím pádem peníze vlastně ani nepotřebuješ. Teď hod-
ně zkoumám, jak žít bez peněz. Vyžaduje to sice spoustu kreativity, ale jde to.
Přijde mi, že hodně lidí si myslí, že mohou začít cestovat, až když budu mít
„dost” peněz. Já ale třeba cestuju fakt mega lowcostově – například mých 5
týdnů v Rumunsku mě vyšlo na 250 euro i s cestou. Záleží na kreativitě, záleží
na nás samotných…

Uměla jsi španělsky, když jsi do Ameriky vyrážela?
Jela jsem s angličtinou a hodně lámanou španělštinou, na místě jsem se ale

naštěstí trochu rozmluvila. Zjistila jsem, že jazyk ti otevírá dveře k lidem. Jak-
mile mluvíš alespoň trochu jejich jazykem, ukazuješ jim svůj respekt. Už tě
nevidí jen jako ignorantského cizince-Američana, který má spoustu peněz na
rozhazování.
Cestuješ jako holka sama, což je něco, čeho se většina žen dost bojí.
Jaké to je?
Přemýšlela jsem, čím je ten strach způsobený. Vnutí nám ho naše společnost.
Všichni si myslí, že samotné ženy někdo přepadne, znásilní… Jenže to se
může úplně stejně stát i v Praze nebo Brně. Ve výsledku s sebou takové ce-
stování nese i pozitivní diskriminaci. Když jsi žena a cestuješ sama, má spo-
usta chlapů tendenci ti pomoct – mě třeba teď ve Švýcarsku nabírají na sto-
pu jenom muži. Když jsem se o tom bavila s klukama, tak říkali, že muži jim
tak často nezastaví a ženy se jich bojí. Vnímám to tak, že se vždycky najdou

lidi, kteří ti chtějí pomoct. Myslím, že je velká chyba odjíždět na cestu s poci-
tem strachu.
Pro mě je sólo cestování ultimátní svoboda. Když cestuješ sám, musíš se

otevřít lidem. Chceš nějaký pocit sounáležitosti a najít nové přátele, takže si
k sobě pustíš mnohem víc lidí, než kdybys byl s kámošem. Mě to přijde jako
nejlepší škola života, vzít batoh a vyrazit někam sám. A co se stane, to se sta-
ne…
Chtěla bys něco na závěr vzkázat čtenářům a čtenářkám?
Pořád přemýšlím, jak povzbudit více žen k cestování. Stále si říkají: „Nemůžu
sama, nemám na to peníze, bojím se, jsem v nebezpečí…” A přitom to tak
není. Když mám strach z neznáma, funguje pro mě couchsurfing nebo do-
brovolničení. Uleví se mi, když tam o mě někdo ví, že přijíždím. Můžu se
spojit s někým, kdo mě provede. Po několika prvních dnech jsem si pak mno-
hem jistější…

Karel Wolf patří k jedněm z nejznámějších cestovatelů u nás, mimo jiné orga-
nizuje parádní cestovatelský festival Kolem světa. Podařilo se nám ho v orga-
nizačním shonu odchytit a řádně vyzpovídat. V první části rozhovoru jsme se
ptali hlavně na nejzajímavější zážitky, to, jak skloubil cestování s rodinou, a
cestovatelské vychytávky, které používá.
Co tě přivedlo k cestování?
Bylo mi tehdy už 24 let. Chodil jsem do skautského oddílu, kde mi kamarád

řekl, že se koná světové setkání skautů a skautek v Mexiku. Rozhodli jsme se
připravit projekt prezentace českého skautingu, sehnat nějaké sponzory a na
dvoutýdenní tábor vyrazit… Sponzory jsme nenašli, ale už to bylo rozjeté,
tak jsme jeli. A když už člověk jede na 14 dní do Mexika, stoprocentně tam
zůstane měsíc nebo dva.
Cestovali jsme pak měsíc po Mexiku a dva týdny po Guatemale, která mě

naprosto fascinovala svojí divokostí, tradičními kostýmy, naprosto tragickým
způsobem dopravy… Pro mladého kluka to bylo dobrodružství, o kterém
jsem pak zpátky v Česku povídal, psal články, ukazoval fotky, a způsobilo to
fakt velký WOW efekt. V roce 2000 bylo v Guatemale jenom pár lidí, nikdo
to neznal. Začal jsem o naší cestě dělat přednášky a najednou se spustila
ohromná lavina.
Můj život pak stál na tom, že jsem 10 měsíců chodil do školy a pracoval, a
dva měsíce prázdnin jsem pak cestoval. Na to Mexiko s Guatemalou jsem se
připravoval dva roky a když jsme se vrátili, bylo ve mě najednou prázdno. Ale

hned přišly další sny – Indonésie, Bolívie… Další rok jsem si splnil další sen,
dělal jsem o tom přednášky a ten životní cyklus, který jsem si takhle rozjel,
mě obrovsky bavil a baví dodnes.
Cestoval jsi sám, nebo s někým?
Jednou jedinkrát jsem cestoval sám. To bylo ještě před Mexikem. A zjistil
jsem, že cestování je pro mě hodně postavené na sdílení. Všechny ty úžasné
věci nejraději prožívám s někým, protože si s ním můžu sdělovat dojmy. Ale
když jsem v džungli nebo někde v krásném národním parku sám, nemůžu
nikomu říct, že je to tu hrozně krásné.
Co tě na cestování nejvíc baví?
Úplně všechno. Poznávání kultury, lidí, fotografování na cestách… Tady v

Evropě víme úplně přesně, jak zaplatit za věci, kde co sehnat, máme tele-
fon, notebook, všechno funguje… Ale v zemích třetího světa se informace
shánějí těžko. Člověk musí žít Život s velkým Ž. Tady v Čechách nám internet
usnadní hrozně věcí – když jsem hledal tuhle kavárnu, zapnul jsem navigaci,
ťuk, a byl jsem tady. Tam se člověk musí ptát. Dostaneš se do míst bez inter-

netu – třeba do malinké vesničky, kde nejsou ani pojmenované ulice, a tam
hledáš nějaký podnik a přátele, za kterými jdeš. Je to mnohem dobrodru-
žnější než v Evropě.
V Jižní Americe mě fascinovala Bolívie, ve Střední Guatemala, v Africe Etiopie,

kde moje žena málem zemřela, dostala tam nějaký africký vir, který se podo-
bal malárii, ale nakonec se zjistilo, že to malárie není…
Co tě tam tak fascinovalo?
Například tamní sopečné útvary. Sopka Dallol, vysoká asi 50 metrů, kde
můžeš vylézt nahoru a prozkoumávat sirné výpary, bublající hrnce, sirná je-
zírka, fumaroly – svět jako z nějakého ďáblova chřtánu. Etiopie je chudá čer-
ná Afrika, řádí tam různé nemoci, na které neexistují testy, potkáš tam domo-
rodé lidi, kteří žijí neuvěřitelným kočovným způsobem života… Na druhou
stranu, nádherná je i Namibie se spoustou krásné přírody, což je rozhodně
bezpečná země, kam bych mohl vyrazit i s dítětem. Příjemná a pohodová
Afrika. To jsou dva protiklady.
Z Asie mám asi nejlepší vzpomínky na Indonésii a Nepál – ten kvůli fanta-
stickým horám, které miluju, Indonésie je pak takový malý kontinent v kon-
tinentu. Skládá se z asi 17 tisíc ostrovů a každý z nich má svou vlastní kulturu

a jazyk. Znám cestovatele, kteří jedou na půl roku jenom tam a křižují ji ze
severu na jih.
Do Indonésie jezdí hodně lidí. Dokážeš vybrat místo, kam se určitě

podívat? Všichni létají na Bali, ale to je jen maličký kousek Indonésie…
Turistický průmysl na Bali je tak intenzivní, že člověka úplně semele. Když při-
letí poprvé, může to být docela nepříjemné. Ale když tam jsi delší dobu, na-
jednou zjistíš, že Bali je plné kultury a neuvěřitelných zvyků hinduistů, které
se vymykají celému světu. A to i ve srovnání s Indií.
Další náš oblíbený ostrov je Lombok – tam jezdíme často, protože tam moje
žena provozuje neziskovou organizaci Kintari Foundation. Pomáháme stavět
školy, tisknout učebnice, kupovali jsme tam nábytek do učeben a platíme
místní učitele. Každý rok tam vycestuje asi 20 nebo i víc dobrovolných uči-
telů angličtiny. Mám rád i Sulawesi, což je také hodně různorodý kopcovitý
ostrov. Křesťanství a islám tam fungují těsně vedle sebe, najdeš tam nádher-
né ostrůvky. A chtěl bych se chtěl vrátit na Borneo.
Zaujalo mě, že si vymýšlíš dobrodružné cesty po Evropě tak, aby záro-

veň nebyly nebezpečné pro děti. Jak to probíhá?
Cestování mě obrovsky baví, ale dlouho jsem byl přesvědčený, že dobrodru-

žné cestování musí být po černé Africe, Jižní Americe nebo v Asii. To samo-
zřejmě stále zůstává mým favoritem, cestování v těch divokých končinách
miluju. Ale stejnou měrou miluju svoji rodinu a chci s nimi prožívat podobné
dobrodružství.
Stačí si vybrat zemi, která tě nějakým způsobem oslovila, vyrazit tam na

vlastní pěst a každý den prozkoumávat místa, která jsou anebo nejsou v
průvodcích. Občas se na cestách ztratit také není od věci – poznáš nový svět,
který ti velmi často učaruje. Samozřejmě, tohle bychom mohli říkat i o České
republice. Ale cestování za hranice je divácky atraktivnější, protože vyprávět
kamarádům o tom, jak je bezva cestování třeba po Šumavě nebo Českém

středohoří, není tak poutavé.
Letos jsme třeba vyrazili na Réunion – věděl jsem, že je to zajímavá destina-

ce, ale nikdy jsem se o ni moc nezajímal, protože jsem myslel, že je to prostě
Evropa. Jeli jsme tam s tříletou dcerou a vymysleli jsme čtyřdenní cestu na
dně vyhaslé sopky. Jsou tam vesničky propojené stezkami, kde nechodí tako-
vé množství lidí, jenom pár bláznů cestovatelů. S dítětem na zádech, 700 m
převýšení do kaňonu a pak zase zpátky, to byl silný zážitek.
Cestovali jsme i do Norska v malé dodávce, kterou jsem přestavěl na spací,

takže jsme vždycky řídili a chvíli spali. Takový nomádský život s dítětem je
skvělý zážitek, dítě na to reaguje svým vlastním způsobem. Třeba v 10 hodin
chce jít spát a říká: „Mami, zastav někde na parkovišti, já už chci jít spinkat.“
Tohle kdyby slyšela sociálka, asi by nás nepochválila, že spíme na parkovi-
šti…
Dítěti je úplně jedno, kde jste. Jestli jste doma, na chalupě nebo v severním
Norsku. Je rádo, že je s mámou a s tátou a že si může házet kamínky do vody.
Trochu jsem se bál, že devět tisíc kilometrů bude pro dítě extrémně náročné,
ale ono je hrozně flexibilní. Já se potřebuju zastavit, udělat si pauzu, abych se
protáhl, ale malé dítě ne, to je pořád v pohodě.
Dovolíš si vzít dítě i do země, která není úplně bezpečná?
Teď doma mluvíme o Indonésii a manželka říká, že ještě počkáme, až dceři

bude 5 a její organismus bude připravený na očkování. Tyhle země by ne-
měly být tak problematické, pokud s ní nepojedeme do velmi malarických
oblastí. Ale určitě někdy pojedeme do míst, kde můžeš chytit žloutenku, tak
jsem určitě pro, aby se dítě očkovalo.
Máš něco, co ti hodně usnadňuje cestování? Co dělat a co nedělat, aby

sis ho co nejvíc užil?
Když mi bylo dvacet, bylo cestování s batohem úplně jednoduché, ale teď,
když už jsme tři, to není tak easy. Dodávka je geniální řešení – dáš si tam

matrace, můžeš se vyspat kdekoli, nemusíš tahat batohy, nemusíš po sobě
uklízet, můžeš s sebou vozit děti. Je možné, že v budoucnu koupíme velký
obytňák a objedeme v něm půl Evropy. Pamatuju si, jak jsem nad ním kdysi
ohrnoval nos, ale ono to cestování opravdu hodně usnadní.
V posledních letech jsem nadšený chytrými telefony, online mapami a navi-

gací, kterou máš téměř zdarma skoro na všech místech světa. Takže dostat se
z bodu A do bodu B je záležitost chvilky a jde to bez problému. Orientace po-
mocí klasických map byla svým způsobem dobrodružná, měla svůj šmak, ale
v poslední době je pro mě přitažlivější vidět víc míst. Všechno se díky inter-
netu zrychluje a dostat se z bodu A do bodu B je alfou a omegou stylu života.
Před dvěma lety jsme jeli jeepem napříč Gruzií, v noci nějakým lesem, a náš
řidič pořád říkal, že jedeme správně, tak jsem mu důvěřoval. Ale po půl hodi-
ně jsem se rozhodl radši cestu ověřit a zjistil jsem, že už pět kilometrů jede-
me špatnou cestou.
Ale zase tak možná přijdeš o zajímavé zážitky.
Jasně, přijdeš o trochu dobrodružství – mohl by ses ztratit v lese a ve 4 ráno

pak přespat vedle jeepu. Jde o to, jestli se chceš vyspat nebo ne. Takhle jsme
se vrátili o tři hodiny dřív na místo, které jsme měli zarezervované, a dobře
se vyspali, abychom mohli ráno zase prožívat další super věci. Je to něco za
něco.

Jak jsi vůbec poznal svoji ženu? Vidím v tomhle u cestovatelů úplně největší
problém – najít někoho, kdo je ochotný to všechno podstoupit s tebou. Po-
tkal jsi ji na cestách, nebo doma?
Potkal jsem ji na cestovatelském festivalu Kolem světa, který organizuji. Zvu

na něj nejzajímavější osobnosti, které se nějakým způsobem dotýkají cesto-
vání, a když jsem spolupracoval s Indonéskou ambasádou, doporučila mi
indonéskou tanečnici. Nakonec to ale nebyla indonéská tanečnice, ale Češka
tančící indonéský tanec. Přeskočila jiskra, udělal jsem s ní rozhovor na pódiu,
a už to bylo.
To je dobré. Děkuju za návod, udělám si festival… :)
No, myslím, že by nebylo od věci, kdybys na festival přišel, udělal jednu dvě
přednášky, a strhne se kolem tebe vlna fanynek. Můžeš si jen vybírat. To jsou
ta prkna, co znamenají svět! (smích)
Děláš jeden z největších cestovatelských festivalů u nás – Kolem světa.

Jak tě to napadlo?

Bylo to pozvolné, spontánní, nikdy jsem v tomhle podnikat nechtěl. Rád jsem
prezentoval svoje cesty a chodil na přednášky dalších cestovatelů. A spousta
z nich mě žádala, ať za nimi zajdu, že mi promítnou fotky. Tak jsme se jednou
sešli v hospodě, udělal jsem jednoduchý program, a najednou přišla stovka
lidí. Hodně návštěvníků bylo úplně cizích, přitom to mělo být jenom pro uza-
vřenou skupinu.
Postupně se to zvětšovalo, lidi viděli, že organizuju nějaká setkání dobrodru-

hů, kteří křižují svět, a pořád se na mě obraceli, abych pro ně zorganizoval
i jejich promítání. Festival tedy vznikl díky výzvám zvenčí. Už asi 15 let do-
stávám maily: „Hele, Karle, mohl bych u tebe na festivalu promítnout to a to?“
Hrne se to na mě a nemůžu nic dělat, to samo (smích).
Kdyby se ti cestovatelé přestali ozývat, pokračoval bys?
Samozřejmě pokračoval. Festival se dostal do fáze, kdy to je hlavně o set-

kávání se starými přáteli i novými lidmi. Mám kolem sebe spoustu zajíma-
vých lidí, se kterými bych se rád stýkal, ale časoprostor v rámci rodiny není
bezedný. Ve výsledku je úžasné, že se můžeme sejít dvakrát za rok. Kamarád
promítne, která nejlepší místa procestoval v poslední době, a já mám potom
ještě možnost si s ním popovídat u piva nebo u kafe. Na festivalu je obro-
vská koncentrace nejzajímavějších fotografů a cestovatelů v České republice.
Zjistíš, že tě tam zná hrozně moc lidí, a že ty jich znáš také spoustu, takže se

tam každou minutu můžeš s někým bavit, a zároveň se seznamovat s dalšími
dobrodruhy.
Mám pocit, že jsi poslední dobou jeden z mála lidí, kteří se cestováním skute-
čně živí. I když už tolik necestuješ. V jaké fázi jsi objevil, že je to možné?
To přišlo samo, ani jsem se nikdy nechtěl cestováním živit. Studoval jsem
fyziologii rostlin a najednou přišel tenhle festival. Já za to nemůžu. Lidi za
mnou chodili, že se jim to líbí, že bych festival měl rozšířit, posílali mi tipy na
osobnosti a nápady, koho zvát do hlavního programu…
Celý rok sedím za klávesnicí a jsem jedno velké ucho. Naslouchám cestova-
telské veřejnosti a zjišťuji, co je zajímá a baví. Aby pak přišli a od soboty od
rána do neděle do večera měli nachystaný program, který je bude bavit, ote-
vře jim obzory a dodá tipy, kam vyrazit, s kým se seznámit a jak se propojit.
Je to takový cestovatelský Facebook naživo.
Proč si myslíš, že lidi chodí na tvoje přednášky?
Zrovna včera jsem měl v Plzni přednášku o Réunionu a lidi z ní odcháze-

li nadšení. Někteří se z Réunionu právě vrátili, a hodně jich tam chce jet. U
těch, kteří již v dané zemi byli, vyvolávám pozitivní ohlasy hlavně proto, že
jim připomenu jejich zážitky, ale zároveň ukážu místa, která nestihli. Samo-
zřejmě některé přednášky jsou zajímavější víc, některé míň, záleží na tom,
jak dlouho jsme tam byli, nebo jaké štěstí jsme měli na různé ceremonie, jak
moc to byla dobrodružná cesta.
Před pěti lety jsem byl na Antarktidě, kterou jsem proplul na historické troj-
stěžňové plachetnici, bydlel dva měsíce v podpalubí, plavil se přes Drakeův
průliv a dostal se na místa, která 99 % cestovatelů nikdy nevidělo. O Antarkti-
dě přednáším úplně nejraději a nejvíc, protože každá informace, kterou řek-
nu, je pro posluchače nová.
Hodně také dělají opravdu kvalitní fotky, ty vám také neukáže každý. Občas
se nám podaří cestovatelský feeling střihnout v nějakém videu – ten pocit svo-
body s velkým S, kdy si člověk cestování užívá na plné pecky, ten je ohromující.

Kolik si myslíš, že musí „běžný” cestovatel udělat přednášek, aby si vy-
dělal na další cestu? A jak se k tomu vůbec dostat?
Pokud tě vůbec nikdo nezná, měl bys udělat pár přednášek zdarma. Když
uděláš třeba pětkrát přednášku zadarmo, a pořád tě to baví a návštěvníci
říkají, že jsi dobrý, tak si můžeš říct o nějaký honorář. Když ti pak volají z celé
České republiky, abys udělal přednášku, tak už je na tobě, jestli chceš udělat
třicet přednášek za tisícovku nebo patnáct přednášek po dvou tisících. Ho-
noráře se šplhají až do desítek tisíc za přednášku. To už je ale kombinace
kvalitního obsahu a skvělých vypravěčských kvalit.
Co to musí být za přednášku, aby za ni člověk dostal desítky tisíc?
Na přednášku musí přijít stovky lidí a každý z nich zaplatit 100 až 150 korun.
Takových akcí u nás není moc, ale existují.
Když já dělám přednášky, nejvíc mě baví se pak potkat s návštěvníky, popo-

vídat si s nimi. Ale jsou lidi, co žijí v zahraničí, přijedou do Čech na pár měsíců
v roce, udělají několik přednášek a zase odjedou. Bydlí třeba ve srubu za

polárním kruhem, kde nemají internet, mají jenom počítač, píšou knížku a ve
volných chvílích prožívají dobrodružství v horách se svojí rodinou.
Něco takového tě neláká?
Možná že by mě i lákalo, ale jsou to sny, u kterých cítím, že nejsou splnitel-

né – třeba právě kvůli rodině. Třeba bych se taky chtěl přestěhovat na půl
roku do Chiang Mai. V tuhle chvíli to nevidím jako tu správnou cestu a beru
ohledu na svoji rodinu, ale pokud by mi žena řekla: „Jedeme na půl roku do
Chiang Mai,” bez váhání jedu.
Máš nějaký velký cestovatelský sen?
Zrovna včera mi došlo, že mým největším snem je aktuálně to, aby mě za

deset patnáct let prováděli světem moje děti. Naprosto geniální záležitost.
Vychovat je takovým směrem, aby měli chuť objevovat Jižní Ameriku, Asii,
Afriku… Děti by mi naplánovali cestu, já bych to zaplatil a užíval si dobrodru-
žství s nimi. Viděl bych, jak touží někam jet, něco vyfotit, napsat nějakou re-
portáž, a pozoroval bych to vlastně stejnýma očima jako před deseti, dvaceti
lety. Chtěl bych je vidět v takovém stavu.

Na Réunionu jsme potkali rodinku asi o 10 let starší – rodiče čtyřicátníci nebo
padesátníci ve výborné kondici, se kterými cestoval tak 17letý syn. Uměl
perfektně francouzsky a anglicky, ještě možná španělsky, a celou tu cestu jim
připravil on. Rodiče viděli, jak jim syn udává rytmus cesty a jenom sledovali a
„vezli“ se. Je úžasné, že na syna předali touhu cestovat a objevovat zapome-
nuté kouty světa.
Já se teď můžu sebrat a koupit si letenku prakticky kamkoliv, cestovat si,

užívat si barů, je na slonovi… Za tři dny jsem kdekoli na světě, nechodím
do práce, takže si můžu vzít dovolenou kdykoli. Ale jak už pro mě samotné
cestování není takovou výzvou, je pro mě úžasné, když mi manželka nebo
za pár let dítě řekne, že chce jet tam a tam, a já to jen odkývnu. Splním jim
sen, uvidím jejich radost v očích. A já se tam taky samozřejmě strašně rád
podívám…
Podělíš se ještě o nějaký tip pro cestovatele?
Točte videa a naučte se pořádně stříhat! Protože na spoustě cestovatelských

přednášek chybí videoukázky a cítím, že jsou silnou součástí prezentace, kte-
rá má představit danou zemi. Spousta cestovatelů si bohužel pořád nedá tu
práci sestříhat třeba minutové video. Stačí jenom krátké ukázky.
Neumím stříhat, neumím točit – nikdo mě to nikdy nenaučil – ale snažím se

už čtvrtý rok dát pokaždé něco dohromady a cítím, že se nám už daří zvlád-
nout něco zajímavého, co diváky vtáhne do děje. V dnešní době je nejjedno-
dušší jenom vzít telefon a natočit video. A pak se zakousnout a během něko-
lika hodin v noci něco sestříhat. Je to hrozně jednoduché, ale stojí to čas a to
je jak známo největší nepřítel člověka. Protože všichni víme, že tohle krátké
video nikdo nezaplatí. Je to jen na památku … ale návštěvníci přednášek
tato videa ocení. Ostrov Cejlon na jih od Indie je mezi Čechy stále oblíbenějí.
A Češi jsou hodně oblíbení tam. Srí Lanka je úplná exotika, přitom ale velmi
levná a relativně blízko. Díky levným letům Fly Dubai si ji dnes může dovolit
skoro každý. A všem to vřele doporučujeme, na malé ploše totiž nabízí až
neuvěřitelnou rozmanitost.

Proč tam jet?
Srí Lanka (ostrov, na kterém leží se jmenuje Cejlon) se proslavila hlavně ko-
řením a čajem a obojího si tam užijete dostatečně. Mě ale uchvátila hlavně
její rozmanitost a úžasně milí lidé. U moře klasické tropické pláže, kokosové
palmy a teplo, o něco dál tropická džungle nebo rýžová políčka a na horách
čajové plantáže a mlžný prales. Ve výšce kolem 2000 metrů je tam v zimě ča-
sto jen kolem 10 stupňů. Čekejte také nespočet krásných chrámů – většinou
buddhistických, některé hinduistické, obří Buddhy, pozůstatky koloniální
architektury i klasické vesnické stavby této části Asie.
Za zmínku i u Srí Lanky určitě stojí jídlo – zatím jsem nikde nenarazil na lepší
(a levnější ovoce). Nespočet druhů banánů, manga, avokáda, mladé kokosy
za cenu vody… Místní kuchyně je celkem jednoduchá, ale mně naprosto vy-
hovovala a bavila mě celý měsíc.
Hodně lidí jezdí na ostrov také kvůli meditaci, józe a tradiční medicíně Ay-
urvéda.
Naprosto mě ale dostala přátelskost a pohostinnost lidí mimo přeplněné

turistické oblasti – hlavně v horách kolem městečka Ella. Obrovská výhoda je,
že skoro všude potkáte někoho s velmi slušnou angličtinou, takže to není jen
o úsměvech a nadšených pozdravech, jako v mnoha jiných koutech Asie.

Jak se tam dostat?
Na Srí Lanku už se dostanete jedině letadlem – dřív to šlo i lodí z Indie, z ne-
známých důvodů ale toto spojení přestalo existovat. Z Evropy tam létá ne-
spočet společností, včetně nízkonákladové (ale pořád lepší než ČSA) Fly Du-
bai, která celkem často nabízí akční letenky za cenu kolem 10 tisíc.
S klasickou aerolinkou se dostanete zhruba na 12 – 15 tisíc, nejlépe vycháze-

jí lety se společnostmi ze zálivu – Emirates, Etihad, Quatar, Oman – a někdy
Turkish Airways. Díky partnerství aerolinek s evropskými nízkonákladovkami
(i některými „národními” dopravci) může velmi slušně vyjít let například s Air
Berlin nebo Air Serbia, kdy poslední segment operují Etihad Airways. Neza-
pomínejte hledat lety z okolních letišt.
Kdy tam jet?
Kdykoliv. Ostrov se řídí záhadnými nevyzpytatelnými pravidly a když průvod-

ce tvrdí, že se to dá nějak dopředu odhadnout, tak kecá. Od tsunami v roce
2004 totiž původní klimatické zákonitosti oblasti přestaly fungovat. Výhoda
je v tom, že vždy najdete část ostrova, na které bude pěkně, a díky tomu, že
po Srí Lance se dá celkem slušně a rychle přesouvat z jednoho konce na dru-
hý, stačí mít jen dostatečně flexibilní plán.

A když náhodou prší? Krom hor to málokdy trvá déle než dvě tři hodinky.
Někdo z nebe vylije miliardu kýblů vody a pak zase vyleze sluníčko. Žádná
velká věda, takhle to prostě v tropech chodí. Na horách prší hlavně v zimě,
ale pokud zrovna nechcete trajdat po divoké džungli, ničemu to nevadí. Díky
dešti jsou hory nádherně zelené a asi i hezčí než v létě. A také se málokdy
stane, že by pršelo celý den.
Ceny na místě
Srí Lanka umí být až neuvěřitelně levná. A také pekelně drahá. Závisí jen na
tom, jaký potřebujete komfort, kde zrovna jste a jak umíte smlouvat. Ještě se
k tomu dostaneme. V páru se dá dostat na 250 Kč/osoba/den. Ano, včetně
dopravy, ta je totiž směšně levná.
Já jsem tam na konci roku 2014 utratil něco kolem 10 tisíc Kč za 29 dní, a to
jsem objel celý malý okruh Colombo – Kandy – Ella – Matara – Galle – Colom-
bo a přejídal se k prasknutí. Od té doby se trochu pohl kurz, takže v současné
době země vyjde o něco málo dráž.

Cena bydlení: 180 – 300 Kč za pokoj v guesthousu s větrákem (většinou i se
snídaní v ceně), od 500 Kč za pokoj s klimatizací, na hvězdičky se moc nehle-
dí
Cena jídla: Oběd/večeře v pouliční jídelně od 20 Kč. V „nóbl” restauracích od

100 Kč.
Cena dopravy: U veřejné dopravy velmi nízké, stát ji dotuje. Tuktuky a taxíky
umí být – hlavně v turistických oblastech celkem drahé.
Vstupy do památek: Klidně i několik set Kč. Pokud se hodně opálíte, naučíte
jazyk a převléknete za Srílančana, máte to zdarma. Turisticky méně expono-
vaná místa jsou ale buď zdarma, nebo za pár desítek korun.
Volání: Je teprve ultralevné. Stejně tak mobilní internet. Určitě si kupte míst-
ní SIMku – wifi je totiž mnohdy dost bídná, 3G skoro všude.
Krom pár věcí typu voda, státní doprava a vstupy do památek se na Srí Lance
smlouvá. Hodně. A nedivte se, až na vás budou naštvaně koukat, jako byste
jim právě snědli večeři a talířem rozbili okno. Mají pocit, že všichni cizinci
jsou nutně milionáři, protože jinak by se tam přece nedostali. A pochopte
je – průměrný Srílančan nemá téměř šanci získat pas, natož někam odletět.
Průměrný plat se tam sice pohybuje kolem 14 000 Kč měsíčně, reálně by ale
po odečtení hlavního města a velkých letovisek klesl někam k polovině, mo-
žná i níž.
Takže se nebojte do smlouvání pořádně opřít. Hlavně tuktukáři vám často

napálí děsivou cenu. Hodně pomůže, budete-li mít s sebou místního, ten
totiž ví, jak v tom chodit. A naštěstí vždy na někoho přátelského narazíte.
Smlouvá se i ubytování, proto se úplně nevyplatí bookovat dopředu. Navíc je
přirozené, že si před zaplacením prohlédnete pokoj a koupelnu (tu obvzlášť).
Potřebuji vízum?
Ano. Stačí ale zažádat online o ETA na https://eta.gov.lk/ – stojí 35 dolarů a

schvalují ho většinou do pár hodin, nejpozději do dvou pracovních dnů. Do-

poručuji schválené ETA vytisknout, na Srí Lance se nikdo neptal, měli můj pas
v systému, chtěli ho ale vidět na check-inu při odletu z Evropy.
Turistické vízum je platné 30 dní, celkem bez problémů se ale na imigračním
úřadě v Colombu dá prodloužit o další dva měsíce.
Lokální doprava
Jak už jsem zmínil, lokální doprava je na Srí Lance až směšně levná. Občas je
to trochu punk – stopadesát lidí a 30 slepic v jednom autobuse, kterému se
navíc rozpadají sedačky, ale zase to berte jako kulturní zážitek. Na chvíli se
to dá přežít, na dálkových trasách to je spíše výjimečné. Ve větších městech
zastavují autobusy na autobusovém nádraží, jinak si ale musíte mávnout. A
pozor – ne všechny autobusy staví všude. Naštěstí většinou jezdí dost často.
Určitě si nenechte ujít cestu vlakem, ideálně alespoň kus třetí třídou. Je to
zážitek sám o sobě. Na trati od severu k jihu, tedy od Jaffny přes Colombo až
po Galle a Mataru, se jezdí rychlostí kolem 70 a 80 km/h, cesta vlakem je tím

pádem většinou o něco rychlejší než autobusem. Na ostatních tratích se sice
jezdí pomaleji, ale mnohdy je to díky mostům a tunelům pořád rychlejší (a
hlavně pohodlnější) než po klikatých silnicích. Nejlepší zážitek je rozhodně
cesta po horské trati z Kandy do Badully (nebo alespoň po stanici Ella), kde se
trať vine mezi čajovými plantážemi.
Více informací k železnici najdete na www.railway.gov.lk (anglicky).
Po celé Srí Lance jezdí asi milion trojkolových taxíků zvaných tuktuků. A pro-
tože jich je tolik, každý má alespoň pár známých tuktukářů. Takže vám často
bude tvrdit, že žádný autobus ani vlak neexistuje a nutně musíte tuktukem.
Raději si to desetkrát ověřte. Pokud je to ale náhodou pravda, tuktuku se ne-
vyhnete – a tady opakuji – musíte hodně smlouvat, jinak vás odřou na kost.
Na krátké cesty se ale tuktuky perfektně hodí a s cenou se při troše štěstí do-
stanete někam na 10 Kč/kilometr. Doporučuji si vždy vybrat toho tuktukáře,
který na vás nejméně pořvává, případně stojí úplně mimo řadu ostatních.
Máte mnohem větší šanci dostat se s cenou dolů. Ve větších městech jezdí i
klasické taxíky, většinou s taxametrem, stejně tak tuktuky občas mají ceduli
„Metered taxi”. Jen je musíte donutit taxametr zapnout a znát cenu za kilo-
metr.
Jídlo
Jste v Asii, takže čekejte hlavně rýži. Spoustu rýže. A na Srí Lance také kokosy
a hodně chilli. Mezi snídaní, obědem a večeří tu nedělají moc rozdíl, většinou
čekejte buď rýži, nebo různé rýžové/kokosové placky s kari – tedy pálivou
dušenou směsí zeleniny. Výborný je sambul – drcený kokos s chilli papričkou
a roti – luxusní kokosové placky, hlavně v horách typická snídaně. Někdo
tvrdí, že v porovnání s JV Asií je jídlo na Srí Lance nudné, mě ale rozhodně
nudné nepřjde. Je jen jiné.
Vegetariáni se můžou radovat – většina jídel je bezmasá, u moře se trochu

víc jí ryby. Obecně jsem ale nikdy neměl sebemenší problém vegetariánské

(ani veganské) jídlo sehnat. Pokud nemáte rádi pálivé, naučte se zásadní
větu: „No chilli, please”. Přesně takhle, žádná složitá souvětí. Jedině tak máte
jistotu, že to vždy pochopí.
A jak už jsem zmínil, na Srí Lance je celoročně naprosto boží ovoce. Tak si ho
užívejte. V Evropě takové nikdy neseženete, za místní cenu už vůbec ne.
Zásadní doporučení: Jezte jen tam, kde jí hodně lidí. Pokud se tedy nechcete
nepěkně podělat. Je celkem jedno, jestli místních, nebo turistů, ale hlavně
hodně. Jídlo v tropech musí být čerstvé, kazí se neuvěřitelným tempem. A
osobně rozhodně doporučuji jíst raději s místními – jídlo je lepší než v turi-
stických restauracích, mnohokrát levnější a je ho více. Pokud se naučíte jíst
rukou, získáte si mezi místními velké plusové body – nebojte v každé jídelně
je umyvatlo a mýdlo, místní si také ruce před jídlem myjí.
Srílanská kuchyně. Na první pohled černá a špinavá, na druhý ale perfektně

čistá přesně tam, kde je to potřeba

Srílanská kuchyně. Na první pohled černá a špinavá, na druhý ale perfektně
čistá přesně tam, kde je to potřeba
Nemoci a hygiena
Tropické nemoci přenášené komáry jsou na Srí Lance velmi vzácné – ne-
jvětším rizikem je proto asi žloutenka. A proti té už jste určitě očkovaní, navíc
si poctivě myjete ruce. Pozor na vzteklinu – ani ne tak od psů, jako spíš od
opic. Hryznou vás, ani nevíte jak. Raději si s nimi vůbec nic nezačínejte, roz-
hodně je ničím nekrmte.
Nedoporučuje se koupat ve sladké vodě, obvzlášť stojaté – můžete z ní chytit

nepěkné parazity, kterých se celkem těžko zbavuje. Ledové horské říčky jsou
většinou v pohodě.
Dávejte velký pozor na slunce, spálí vás i přes mrak.
Voda z kohoutku není pitná, ale místní ji běžně bez problému pijí, takže jde
spíš o problém s jinými bakteriemi ve střevech. Máte-li filtr, filtrujte, jinak ku-
pujte balenou.

Bezpečnost
Budete-li používat zdravý rozum, je Srí Lanka víceméně bezpečná. Občanská

válka naštěstí před lety skončila a když už dojde k ojedinělým šarvátkám,
nejsou mířené na turisty. Občas se tam ale v turistických lokalitách bohužel
krade, tak si dávejte na věci pozor a nenechávejte nic jen tak ležet bez dozo-
ru. Negombo je nechvalně proslulé tím, že tam na pláži krade cvičená opice.
Pokud vám ale někdy může hrozit opravdové nebezpečí, tak je to při výle-
tech do džungle a obecně v přírodě. Na ostrově totiž žije několik druhů je-
dovatých hadů, kobry tam mají v přepočtu na obyvatele na svědomí nejvíce
úmrtí na světě. Dobře se dívejte kolem sebe a do džungle raději nelezte bez
průvodce. Zvířata jsou plachá a většina problémů vznikne proto, že na ně
někdo nepozorný šlápne.
Stejně tak v oceánu můžete narazit na celkem hodně jedovaté potvory všech
podob, takže nesahejte na nic, u čeho si nejste na 110 % jistí, že na to sáhno-
ut můžete. Smrtelně jedovaté medůzy se u Srí Lanky naštěstí nevyskytují.
Dávejte pozor i na bludné proudy – nekoupejte se tam, kde nikdo není. Sám
jsem bohužel zažil den, kdy se takto v letovisku Mirissa utopili dva místní
kluci. Příliv a odliv sice na ostrově není příliš silný, ale i tak vás dokáže odnést
bůhví kam.
Peníze
Na ostrově se platí srílanskými rupiemi – pozor, neplést s indickými, jde o

jinou měnu. Kurz se pohybuje kolem 5,5 rupie za jednu korunu, přepočítává
se tak celkem snadno. Placení kartou si celkem získává oblibu, často vám ale
se zahraniční kartou připočtou k ceně procenta navíc, proto doporučuji po-
užívat raději cash.
Když průvodce Lonely Planet z roku 2013 tvrdí, že nejbližší bankomat je 15

kilometrů daleko, s nejvyšší pravděpodobností už to není pravda, dnes ban-

komat najdete snad v každém městě a většině turistických vesnic. Směnárny
se hledají o dost hůř (a i v nich se často smlouvá kurz, pozor na to), měnit
můžete případně jak z eur, tak z dolarů. Někde dokonce brali české koruny,
jen s dost nevýhodným kurzem.
Náboženství a zvyky
Na Srí Lance převažuje buddhismus, hojně zastoupení jsou ale i hinduisté,

křesťané a muslimové. V některých městech to vytváří zajímavý kolorit,
kdy téměř vedle sebe stojí buddhistický chrám, kostel, mešita i hinduistic-
ký chrám. Raději se nikomu nesnažte vysvětlovat, že jste ateisté. Hlavně na
vesnicích by to absolutně nechápali. Ostatní náboženství ale bez problémů
uznávají, takže je většinou nejlepší říct, že jste křesťané, i když třeba nejste.
Několik tradicí a zásad, na které byste měli pamatovat:
• Nevyjadřujte se nijak hanlivě o Buddhovi ani mniších

• Nikdy na nikoho neukazujte nohou, je to hodně silná urážka
• Krom pláže noste dostatečné oblečení, ženy by měly mít vždy zahalená

ramena. Do chrámů noste dlouhé kalhoty (i muži), ženy ideálně i dlouhé ru-
kávy
• Před vstupem do chrámu se zujte. I pouhé ruiny chrámů jsou pořád považo-
vány za posvátné, takže tam platí stejná pravidla
• Zvýšení hlasu (nedejbože začnete-li na někoho křičet) vám nepomůže, situ-
aci to ještě zhorší
• Jí se PRAVOU rukou.
Co byste ještě měli vědět?
Abyste do zásuvky dostali dvojvidlici, potřebujete propisku. Nebojte, je to

bezpečné, slouží jen k secvaknutí pojistky v díře pro zemnící kolík.
Propisky jsou vůbec důležité zboží. Na Srí Lance jsou celkem drahé a děcka o
ně rády žebrají. Pořád. Takže si jich vemte velkou zásobu a rozdávejte s roz-
myslem vždy jen tak, abyste se jich zbavili. Těch dětí, ne propisek.
V guesthousech občas není toaleťák, vozte si raději svůj. Když dojde, v ob-
chodě ho normálně koupíte. Místní často používají turecké záchody, tak se
případně psychicky připravte.
Pár tipů, kam se určitě podívat
Ella + Little Adam’s Peak – Do toho poklidného městečka jsem přijel vla-
kem z Kandy a oproti původně plánovanému jednomu dni jsem tu strávil
skoro týden a pak jsem se ještě po nějaké době vrátil. Ella je obklopená ho-
rami s čajovými plantážemi, jen pár kilometrů za městem můžete vylézt na
horu Little Adam’s Peak, odkud je za dobré viditelnosti vidět až na pobřeží.
Jezdí sem hodně baťůžkářů a místní jsou neuvěřitelně přátelští. Vyražte i ke
starému železničnímu mostu, nad kterým si jeden kluk z ničeho vybudoval
malou vyhlídkovou kavárnu, kde můžete počkat na projíždějící vlak a pozo-
rovat život na okolních plantážích.
Galle – Bývalé nizozemské provinční město vypadá, jako by se od 16. století

vůbec nezměnilo. Koloniální architektura, bílý maják a kokosové palmy. A
nedaleko super pláž. Strávil jsem tam dva dni a moc mě bavilo se tam dlouhé
hodiny procházet uličkami staré pevnosti.

Národní park Yala – Ano, je to turistické. Ale stojí to za to. Sloni, leopardi, další
velcí savci, spoustu ptáků, krokodýli, varani a krásná příroda. Pozor, od srpna
do konce října je v parku sucho a například slony zde pravděpodobně vůbec
nepotkáte.
Midigama – Maličká vesnička mezi Welligamou a Koggalou, kde začala v

roce 2014 vznikat Travel Bible. Ráj na zemi. Hledejte Senani Guest house, kde
se o vás rodina bude starat jako o vlastní děti, budete mít k dispozici soukro-
mou pláž, soukromou kokosovou palmu a korálový útes ke šnorchlování.
Možná mě tam potkáte…
Horton Plains – Nejvýše položený národní park Srí Lanky, kde vám rozhod-
ně nepřijde, že jste v tropickém pásmu. V zimě je tam pěkná kosa a mokro.
Ale právě díky vlhku zde příroda vypadá zhruba tak, jako si představujeme
druhohory, jen ti dinosauři někam utekli.
UNESCO
• Kandy – např. Chrám Buddhova zubu

• Jeskynní chrámy v Dambulla
• Polonnaruwa – ruiny bývalého hlavního města Srí Lanky

• Sigiriya – palácový komplex na stolové hoře, zvaný Lví skála
• Anuradhapura –velmi posvátné starověké místo, další bývalé hlavní město
ostrova
• Galle – unikátně zachovalé holandské koloniální město
• Sinharaja – panenský nížinný deštný prales
• Hory – celá centrální část srílanského horského masivu
Kde zjistit více?
• Wikitravel.org
Stále lepší a lepší projekt Wikipedie, kde dnes najdete téměř vše, co na ce-
stách potřebujete.
• Worldtravelfamily
Srí Lanka s dětmi – praktické tipy a itinerář.
• Sri Lanka for 91 Days
Sice starší a nepřehledný, ale jinak velice obsáhlý blog o zemi s mnoha tipy,
kam na Srí Lance vyrazit.
• Nebo zkuste Lonely Planet

Martina zahájila svou cestovatelskou „kariéru” už v 18 letech dvouměsíčním
pobytem v Kanadě. Od té doby má za sebou mimo jiné dobrovolnickou stáž
v civilizací zapomenuté části Indonésie a na Srí Lance, půl roku ve Finsku a
dalších 7 měsíců života a cestování po Jihovýchodní Asii. V průběhu rozho-
voru se podělila o své zkušenosti s dobrovolničením i cestováním po Asii a
přidala na vlastní kůži ověřené tipy pro holky-cestovatelky.
V osmnácti jsi se sebrala a odletěla do Kanady. Proč zrovna tam?
V té době všichni jezdili na jazykové kurzy jenom do Anglie a já musela dělat

všechno jinak než ostatní. Mlátila se mnou puberta, takže Anglie nepřicháze-
la v úvahu. Chtěla jsem někam, kde ještě „nikdo nikdy nebyl” a kde se mluví
anglicky. Americká angličtina mi navíc přišla jednodušší než britská. Proto
zvítězila Kanada.
Celé léto jsem tam chodila na zhruba 4 hodiny denně do školy. Škola byla
úžasná, ale měla jsem i spoustu volného času, takže jsem začala hrát fotbal
a užívat si nádherné léto v Torontu. Chodili jsme skoro každý den do parků,
piknikovali jsme… A tyhle společné aktivity mi s angličtinou ve výsledku po-
mohly mnohem víc než samotná škola.
Jak jsi se pak dostala do Indonésie?
Hned první semestr na vysoké jsem se přidala k AIESEC a rozhodla jsem se,
že se další léto na nějakou jejich stáž vypravím. Opět jsem hledala destinaci,
kde ještě nikdy nikdo z mého okolí nebyl, a tak jsem si domluvila stáž v Indo-
nésii.

Byla jsem jeden z prvních stážistů, kteří tam od nás vycestovali, a navíc šlo o
úplně nový projekt, který se tam v roce 2010 rozjížděl.
V Indonésii jsi žila v dost zapadlé končině. Kde to přesně bylo?
Bali a Jávu dokáže na mapě ukázat asi každý, ale kde je Madura? Když jsem
přijela na stáž, myslela jsem, že budu pracovat právě na Jávě. O to větší pře-
kvapení přišlo, když jsem skončila až na Maduře. Jedná se o malinký ocásek
severovýchodně od Jávy a na jeho úplném konci je městečko Sumenep,
kam se běžný smrtelník určitě dobrovolně nevydá. A tam jsem žila skoro tři
měsíce. Učila jsem na místní škole angličtinu a spolu s ještě jednou Hola-
nďankou jsme tam byly jediné dvě bělošky.
Co ti to dalo, být úplně odstřihnutá od svojí kultury a vlastně i od světa?
Pro mě to bylo úplně poprvé, kdy jsem vypadla z civilizace. Začala jsem si
vážit obyčejných věcí jako umyvadla v koupelně nebo pitné vody. Záchod
se tam splachoval ručně po kelímkách, sprcha taky samozřejmě nic. Myla
jsem se také kelímkem, pouze studenou vodou a těch společníků – ještěrek,
pavouků a další havěti – nikdy jsem zkrátka nebyla sama! Stáž mi definitivně
změnila hodnoty, vrátila jsem se jako úplně jiný člověk. Jsem teď hluboce
vděčná za to, jak dobře se v Čechách máme, vážím si maličkostí, užívám si
života a vím, že i s minimem můžeme být šťastní.

Jaké to je, učit angličtinu někde, kde ti skoro nikdo nerozumí?
Ze začátku to bylo hodně těžké. Učila jsem ve škole v malinké vesničce, kde
mi vůbec nerozuměli – jediný, s kým jsem se mohla alespoň trochu bavit, byl
pan ředitel Mr. Tomo. Po večerech jsem se s ním učila indonéštinu, abych s
dětmi mohla aspoň trochu fungovat. Dorozumívali jsme se rukama nohama
a nejvíc fungovaly obrázky na tabuli.
Po čtrnácti dnech mi ale došlo, že moje snažení nemá tak úplně smysl. Děti
se nejprve potřebovaly naučit základní slovíčka. Navíc jsem jich měla ve třídě
skoro padesát a tím, že mi vůbec nerozuměly, byl to záhul pro všechny.
Jak jsi takovou situaci na místě řešila?
Mr. Tomo mi dal za pravdu a povedlo se operativně připravit záložní plán.

Přestoupila jsem do nové školy, kde byla angličtina na alespoň nějaké úrovni,
a dost pomohlo i to, že jsem dostala starší děti, od šesté třídy výš.
Víkendy jsem občas učila i na místní univerzitě, kam mě Mr. Tomo brával s
sebou. To byla teprve sranda. Ve 20 být uznávanou učitelkou na univerzitě v
zahraničí… Takový příběh nevymyslíš, napíšte ti ho sám život. V nové škole
byly děti neskutečně motivované, chtěly se se mnou bavit a na každou hodi-
nu se těšily.

Pro mě to byla radost s nimi pracovat. Po pár hodinách se mi rozmluvily a po
měsíci u nich šly vidět úžasné pokroky. Pořád to byl ale masakr, 40 dětí je 40
dětí.
To věřím. Jak jsi je zvládala zapojit všechny?
Připravila jsem pro ně soutěž. Sbíraly nálepky, které jsem si dovezla ještě z
Čech. A takovou originální samolepku jen tak v Sumenepu neseženeš. Takže
dá rozum, že je chtěl naprosto každý! Za jakoukoli aktivitu – v jejich podání
i za jedno vyslovené slovíčko a odvahu se vůbec přihlásit, jednu dostaly. Pro
nás asi úplná blbost, ale na ně to fungovalo přímo božsky.
Jak je to v Indonésii s bezpečností?

Cítila jsi se tam jako samotná holka v pohodě?
Teď budu mluvit jen o části, kde jsem sama dlouhou dobu bydlela – určitě
se to nedá vztáhnout na celou Indonésii. V Sumenepu jsem sama ven vůbec
nechodila, protože ani nebylo kam – vesnice, rýžová políčka s buvoly a malá
bažina před barákem. Noční život tam téměř neexistoval. Hodně času jsem
trávila s Jey, Indonésankou, která se chtěla učit anglicky. Večer jsme na tera-
se filozofovali s Mr. Tomem o životě. Úderem deváté se šel umýt, pomodlit a
spát, stejně jako všichni ostatní.
Pro jistotu jsem byla registrovaná u místní policie, kde mi za drobný úplatek
vystavili nějaké speciální lejstro – místní „občanku”. Bylo v něm vysvětlené, co
na tomhle konci světa dělá běloch z nějaké republiky tisíce kilometrů daleko.
První věc, ze které jsem si dělala na Maduře srandu, byly billboardy na bam-
busových nožkách, naprostý přírodní punk a kreativita. Většinou to byly re-
klamy na cigarety, ale o to větší jsem zažila šok, když jsem mezi nimi spatřila i
jeden s mojí fotku a nápisem v Indonéštině. Aby všichni věděli, kdo jsem, jak
vypadám, jak se jmenuju a co tam budu dělat. Další billboard visel na škole a
jeden měl i Mr. Tomo v autě. Vždycky, když bylo potřeba, operativně ho roz-
balil – třeba když nás zastavili novináři pro rozhovor do místní televize nebo
do novin. Aby aspoň věděli, jak se píše moje jméno.

Ve městě nebylo člověka, ke kterému by se zpráva o mém příjezdu nedosta-
la.
Cítila jsem se mezi nimi opravdu vítaná, a nikdy jsem se ani necítila nepříjem-
ně nebo že by mi hrozilo nějaké nebezpečí.
Jela bys znovu?
Stoprocentně. Mám z Indonésie zážitky do konce života, které mi už nikdo

nevezme. A hlavně jsem si vyzkoušela jiný druh práce, která měla smysl. Re-
nie, moje studentka, která si vlastně i díky mě zamilovala angličtinu, se odho-
dlala přihlásit na univerzitu tisíce kilometrů od jejich ostrova a chce se učit,
poznávat svět. Pro muslimskou dívku z vesnice, kde všechny ženy z její rodi-
ny zůstaly doma, vaří a starají se o vlastní rýžové políčko, je to hodně velký
skok do neznáma. Pro mě jako její učitelku je to ta nejlepší zpětná vazba, jaká
se ke mně po pár letech dostala.
Kdo podobné stáže financuje?
To záleží místo od místa. Já jsem měla v Indonésii zadarmo ubytování a jídlo,

plus jsem ještě dostala nějaké kapesné, které jsem pak využila k cestování po
Indonésii, když měly děti prázdniny. Sama jsem si platila jen letenku, očko-
vání a nějaké dárečky, co jsem vezla s sebou z Čech.

Sama jsi nás, stejně jako nedávno Šárka, prosila, abychom do Travel
Bible přidali pasáž o tom, že se holky nemají bát cestovat samy. Proč?
Cestování vůbec nemusí být jen doménou kluků. Holky, pokud máte chuť
někam vyrazit, jeďte! Já jsem od svých osmnácti cestovala sama a vždy jsem
se řídila podle těchto zásad:
• být ohleduplný k druhým

• umět naslouchat
• používat zdravý rozum
• a respektovat zvyky dané zěmě nebo daného místa
Tohle mě zatím ještě nikdy nezklamalo. Když se k lidem chováš s respektem a

mile, oni se pak stejně chovají k tobě.
Když jedete někam na delší dobu, je nejlepší si na místě najít lokální kama-
rády, mít na ně čísla pro případ nouze, nebo v lepším případě co nejvíc času
trávit právě s nimi.
Když je s vámi někdo, kdo dobře zná místní prostředí, nemusíte se vůbec ni-
čeho bát. Stejně to platí i o cestovaní v dané zemi a nočních přejezdech.
Kam tvé kroky mířily dál?
Další léto jsem chodila v pauze mezi semestry jen do práce a šetřila jsem
každou korunu na novou letenku. Pak přišla moje druhá stáž a prázdniny na
Srí Lance. Jen co jsem se aklimatizovala z návratu z tropů, sbalila jsem zimní
oblečení a začal mi Erasmus ve Finsku.

Velkou část minulého roku jsi trávila v Malajsii a cestováním po
okolních zemích. Jak se ti to dařilo financovat?
Měla jsem hodně našetřeno z roku před tím, kdy jsem pracovala při škole
ve velké korporaci, a hodně nám s přítelem pomohl grant, který dostával z
university v Kuala Lumpur z programu, který tam studoval (Asijsko-evropské
business vztahy). Ubytování v Kuala Lumpur bylo až pofidérně levné, takže
jsme měli měsíční náklady oproti Praze úplně minimální.
Co jsi tam těch 7 měsíců dělala?
Původní plán byl odstudovat pár předmětů na dálku, napsat diplomku,

co nejvíc toho samozřejmě procestovat a také rozjet podnikání. Můj projekt
Love Your Home pomáhá vytvářet šťastný a spokojený domov. Zabývám se
home managementem aneb organizováním domácností a baví mě hledat
způsoby, jak v domácnosti fungovat bez chemie a bez odpadu.
S odstupem času můžu říct, že se mi to podařilo všechno docela hezky reali-

zovat. Diplomka se sice z Bali psala hodně blbě, ale když musíš, tak musíš, a
píšeš i pod palmou. Pro Love Your Home jsem si sama udělala celé webovky,
napsala jsem e-book a nachystala workshop, který jsem hned po příjezdu
spustila. 7 měsíců venku z ČR byl docela chytrý krok, protože jsem na všech-
no měla božský klid a hodně jsem se toho naučila.
Rozhodně to ale nebylo úplně jednoduché – celý projekt je spojený s domo-

vem, a já jsem byla pryč – ne bez domova, ale v úplně jiných podmínkách. V
Čechách byl podzim a zima a my jsme tam měli přes 30 stupňů a čvachtali se
v bazénu. Byli jsme spíš venku než doma. Rozjíždět podobný typ podnikání,
celkem pevně vázaný na ČR, ze zahraničí stojí hodně energie a je potřeba
překonat dost překážek. Ale zvládla jsem z Asie udělat velmi dobrou přípravu
a teď jsem za to vděčná.

Kam jste se všude stihli v regionu podívat?
Procestovali jsme celou Malajsii včetně části na Borneu, zavítali jsme do Thaj-
ska, Singapuru a na Bali. Z nějakého nevysvětlitelného důvodů mě naprosto
okouzlila Barma. I když jsem toho měla procestovaného už docela dost, bavil
mě ten další kulturní šok, kterým jsem si prošla. Podobný, jako tenkrát na stáži
v Indonésii.
Cestovali jste v Barmě na vlastní pěst, podle intuice, nebo jste měli
nějaké předem dané plány?
Plán cesty jsme si vymysleli celý sami. Pročetli jsme pár blogů v angličtině, ale
jinak jsme jezdili v podstatě naslepo. Hodně nám pomohla i Ashley u které
jsme na začátku spali pár nocí díky couchsurfingu. V češtině ale moc aktuál-
ních informací dostupných nebylo, a tak jsem několik článků o Barmě sepsala
na svůj blog.
Zmínila ses, že bys ráda vyrazila do Afriky. Co tě na ní láká?
Afrika byla můj úplně první cíl ještě před Asií, protože… Ani nevím. Láká mě,
chci se tam podívat. Nechci pořád jenom poslouchat cizí vyprávění, chci si to
zažít na vlastní kůži. A taky mě fascinuje tamní příroda.
Kdybys mohla vrátit čas, udělala bys něco úplně jinak?
Nikdy bych už nedala svůj pas z ruky. Ani oficiálním institucím. Nebo bych
měla vyřízené pro jistotu dva pasy. V Indonésii jsem si na lokální stanici dala
prodloužit vízum, ale pas už jsem nikdy zpátky neviděla. Tři týdny jsem tam
pobývala nelegálně a česká ambasáda mi doporučila se co nejdřív vrátit do
Čech.
Co se vlastně stalo se mi nikdy nepodařilo zjistit. Dost pravděpodobná verze

je ta, že místní policajti ho asi někam přeprodali – jejich zpráva o tom, jak je
možné, že pas už u nich není, byla velice zmatená a nikdo mi ji nebyl schop-
ný přeložit 2x stejně. Na české ambasádě zjistili, že mi žádné vízum ani nikdy
neprodloužili, i když jsem za to zaplatila a čekala jen na vyzvednutí.

Pracuje na Přírodovědné fakultě Univerzity Karlovy, kde mimo jiné fotí fasci-
nující snímky pomocí elektronových mikroskopů. Většina lidí ho ale zná jako
zapáleného fotografa, filmaře, cestovatele a člověka, který do všeho jde s
obrovským zaujetím. V rozhovoru pro blog Travel Bible jsme se bavili hlavně
o dronech, propojení vášní a podnikání i o tom, jak se jeho fotka dostala na
obálku knížky Paula Coelha.
Zajímá mě tvá spolupráce s firmou Lowepro, můžeš přiblížit, o co šlo?
Původně mě oslovila značka Joby – výrobce Gorillapodů, stativů a příslušen-

ství. Ozvali se mi na základě toho, že na FB viděli můj dron, postavený právě
ze dvou jejich Gorillapodů. Úplně je ta myšlenka nadchla a fotky z dronu
potom ještě víc. Udělali se mnou rozhovor na blog a pak se ukázalo, že Joby
a Lowepro patří pod jednu velkou mateřskou firmu. Tak se to celé spojilo a
nakonec mi začali k testování posílat i batohy z Lowepro.
Z Ameriky mi chodí prototypy obou těch značek, já je zkouším a občas pošlu

nějaký feedback. Ptali se mě, jestli bych využil batoh na dron, a já říkal, že ne,
že takhle malý dron nemám. Ale pak jsem malého drona vyhrál v jedné me-
zinárodní soutěži, tak jsem jim pak napsal, že bych ho teda vlastně celkem
chtěl… (smích)
Dostal jsem batoh ještě před uvedením na trh a oni mě poprosili, jestli bych s
ním neudělal nějaké video, jak ho používám. Lákalo mě to zkusit, takže jsem
na FB hodil hlášku, že jdeme dělat video a jestli se někdo přidá. Bylo mi ja-
sný, že to nezvládnu sám, ale neměl jsem žádný budget, takže jsem nečekal
bůhví jaké

nadšení. Jenže se mi přihlásily stovky lidí, kteří mi posílali své práce! Mohl
jsem si krásně vybírat a oba kluci, které jsem nakonec oslovil, se toho zhostili
perfektně a vzniklo mezi námi pěkné přátelství. To video jsme si udělali po
svém a těším se na další společné projekty!
Kolik vás tedy celkem na videu spolupracovalo?
Dohromady nás bylo šestnáct. Potkali jsme se v jedenáct večer pod skálou,
že tam teda vylezeme, nikdo nikoho neznal... Respektive já jsem znal pár z
nich, ale víceméně jen online. Čekal jsem průser na všech možných stranách,
a tak jsme se na to předem s klukama připravili – řekli jsme si, kdo bude mít
co na starost, kdo bude řešit jaký typ problémů... A fungovalo to stoprocent-
ně, kupodivu nevznikl jediný problém. Všichni byli smíření s tím, že mají svou
pozici, které se drželi.
Jak jste tým řídili? Vysílačkou?
Právě, že nijak. Počítali jsme s tím, že Jakub přiveze 5 vysílaček, jenže se

ukázalo, že má jen 2, protože jsem mu špatně rozuměl. Nakonec jsme tedy
byli jen na mobilech – všechno jsme si ujasnili na začátku a v průběhu mi pak
už jen chodily potvrzovací smsky „we are here” a „job is done” (smích), takže
organizačních věci už nebylo potřeba tolik řešit.
Jak dlouho jste točili?
9 hodin. Začali jsme v jedenáct večer a v osm ráno už bylo po všem a já jsem
šel učit na fotografický workshop (smích). Ale ještě několik desítek hodin
jsem to stříhal – tím, že to nebyl komerční projekt, ale řekněme spíš srdcaři-
na, tak to chvíli trvalo. Doufám, že je to poznat!
Je to poznat, video je super!
Vytvořil jsem si díky tomu svou pozici a teď se to chystám dělat nejen jako
srdcařinu, ale i pro komerční účely. Zítra jdu registrovat dron, což sice bude
trvat

asi dva měsíce, ale abych příště už mohl točit komerčně a ty kluky zaplatit,
je to třeba.
Už ti na základě tohoto videa přišla nějaká další nabídka?
Ozvalo se mi pár firem, ale nebyly to projekty, které mě zajímaly, a tak jsem
to všechno odmítl.
Jak ses vůbec dostal k dronu? Co tě k němu přivedlo?
S dronem létám od roku 2012. Vymyslel jsem si tehdy, že budu věšet kameru
na padákový systém. Byl jsem na to docela hrdej, ale přišel jsem do práce a
říkám kamarádovi „Vymyslel jsem padákový systém pro kameru!” A on na to:
„Ty nepotřebuješ padákový systém, ty potřebuješ dron.” Vzal jsem všechny
svoje peníze a utratil je za první dron. Byl extrémně primitivní, dnes by měl
prakticky nulovou hodnotu. Říkali jsme tomu letadýlko, protože slovo dron
sem ještě nepřišlo. Byl jsem jeden z prvních v Čechách, což mi umožnilo být
v kontaktu
s těmi nejlepšími, se kterými jsem v kontaktu dodnes.
Nikdy jsem neměl žádný z těch super kvalitních profi strojů, stačí mi ty mé,
se kterými teď létám. Beru je teď i na fakultu – ukázalo se, že dron je unive-
rzální pomocník jak na filmařinu, tak i na mou věděckou práci.

Utratil jsi všechny peníze za dron… To zní jako klasická věta fotografa
nebo filmaře. Máš to také tak, že všechny peníze, které vyděláš focením,
utratíš za techniku?
Je to velmi jednoduché – domluvili jsme si to se ženou tak, že vezmu peníze

vydělané focením nebo mimo svou běžnou práci, odečtu přímé náklady a
daně a to, co zbyde, rozdělím napůl. Půlku investuji dál do focení nebo ce-
stování a druhou půlku vložím do rodinného rozpočtu. Půlku si tak vezme
rodina a půlku já. Moje žena vlastně říká, že to není fér, protože oni jsou tři a
já jsem jeden, ale asi už se s tím smířila (smích).
S tím dronem je to zajímavý příběh – vzniklo to tak, že jsem byl v roce 2010 s
partou totálních nadšenců fotit na Bajkale. Dostal jsem tam velkou horečku,
ale byť mi bylo strašně blbě, říkal jsem si, že to tak nenechám. Sebral jsem
loď a odjel půl kilometru od břehu k mělčinám a udělal tam pár fotek. A dva
roky na to mi jedna z těch fotek zaplatila kompletně celý výlet na Bajkal i ten
dron.

Vtip byl v tom, že mě oslovila editorka z New Yorku, ze které se vyklubala
agentka Paula Coelha. Chtěla mou fotku na obálku jedné jeho knížky, která
samozřejmě vycházela v obrovském nákladu. Coelho osobně mi ji podepsal
a poslal poděkování za fotku. Ptali se mě, za kolik bych jim fotku prodal a já
jsem si říkal – samozřejmě, že jim ji dám zadarmo, je to přece obrovská čest!
Ale pak jsem si to naštěstí trochu promyslel a napsal jim „give me your pri-
ce”. Sám jsem si v hlavně nastavil určitou cenu, která mi dávala smysl, ale oni
mi odepsali s asi desekrát větší nabídkou. Zaplatilo mi to jak ten Bajkal, tak
prvního drona.
Hodně jsem si drona chtěl pořídit, ale tenkrát to bylo strašně moc peněz, a
tak jsem si říkal: „Jestli do měsíce zázračně přijdu k nějakým penězům, ko-
upím si ho”. A do měsíce se to fakt stalo! To bylo úžasné.
Jak tu tvou fotku našli? Na fotobance?
Na fotobankách zatím moc fotek nemám. Bylo to díky mezinárodnímu pro-

jektu Fotopedia. Zadali si klíčové slovo „lake” a našli můj Bajkal. Bylo to dost
přímočaré. Fotka tam prostě byla k mání a oni si ji vybrali.
Přesně to říkal i Tomáš Hájek v našem rozhovoru, ta fotka tam

prostě byla…
Ano, tak to je! Spousta lidí výborně fotí, ale nechtějí své fotky dávat na web.
Říkají, že je to odvádí od focení, že to zabere spoustu času... Přitom je to so-
učást tvůrčího procesu, bez sdílení své práce to nemá moc smysl. Chci své
fotky ukázat lidem, chci slyšet zpětnou vazbu, ať už je dobrá, nebo špatná, a
posouvat se někam dál. To bez toho, abych fotky dal někam online, není moc
možné.

Vybírám si, které fotky na internet dám, postuju tak jednu dvě fotky týdně.
Snažím se dávat ven jen to, za čím si stojím. Ale když už něco publikuji, dám
to na více serverů.
Z čeho všeho plynou tvé příjmy, nepočítám-li zaměstnání?
Prodej fotek je až na tu jednu výjimku minimální, ale hodně dělám worksho-

py, o ty je velký zájem, některé jsou i vyprodané. Případně nějaká filmařina –
nedávno jsem s ČT točil dokument v Egyptě a příští rok se možná bude točit
i jinde. Pokaždé je to něco jiného, jednou je to filmařina, pak workshop, něk-
dy přednáška... Ale oproti tomu, co vidím kolem sebe, jsou moje příjmy stále
celkem malé. Dělal to můj děda, dělal to můj táta a dělám to i já – neumíme
si říkat o pořádný peníze. Jednou se to budeme muset naučit (smích).
Vozíš dron všude s sebou?
Ten malý dron je docela skladný. Můj největší problém byly vždy kabely, což
jsem ale vyřešil, mám teď vše v jedné krabičce. Když vím, že někde budu mít
šanci drona alespoň na chvíli vytáhnout, tak ho v autě vozím.
Narval jsem do dronů strašně moc peněz, protože mě to fakt baví. Například
do jednoho jsem vrazil tři měsíční platy a pak mi spadl do Nilu. To zamrzí…
Ale díky tomu jsem se vlastně posunul dál a vyjasnil si, že teď chci mít z dro-
nů i nějaké příjmy. Ne jen obrovské výdaje.

Pamatuješ si svůj úplně první zisk z focení?
Bylo mi asi 13 a naše matikářka, úžasná ženská, mi řekla, že by škola pořebo-

vala nějaké fotky. Jenže já jsem na to jako naprostý perfekcionalista vyplácal
asi 10 filmů, takže moje přímé náklady výrazně přesáhly jejich představu o
mém honoráři. Nechtěli mi to zaplatit a pamatuju si, že za nima snad šel i
můj táta a říkal jim, že takhle ve mě toho kapitalistickýho ducha nevybudují
(smích). Dodnes nevím, jestli jim ty peníze dal táta, aby mě zaplatili, nebo mi
to nakonec zaplatila přímo škola…
Proč jsou tvoje workshopy tolik oblíbené? Jak se ti daří je naplnit?
Dělám je jinak než ostatní. Nezaměřuji se na techniku, ale spíš se snažím vy-
světlit, co fotit a co ne, a hodně do toho účastníkům kecám. A jim se to oči-
vidně líbí (smích).
Workshopy jsou také samostatný příběh. Nikdy jsem je dělat nechtěl, vždyc-
ky jsem říkal, aby se lidi naučili fotit podle vlastního oka. Pak mě ale jednou
kamarádka poprosila, ať u ní udělám workshop, a nějak mě přesvědčila. Za-
čalo mě to strašně bavit a od té doby jsem tomu dost propadl. Je to mimo
jiné super příležitost, jak se dostat do přírody s lidmi, kteří jsou zapálení do
stejného koníčka jako já.

Zmínil ses, že tvoje workshopy propojují lidi. Můžeš být konkrétní?
Nejlepší je asi story s Vojtou Duchoslavem. To je kluk, který roce 2011 přišel
na můj workshop s neuvěřitelně low-budgetovým vybavením, dost často
po domácku vyrobeném. Měl třeba drátěnou spoušť vyrobenou z krabiček
od diabolek. Na tom workshopu byli lidé s perfektní technikou – kvalitními
foťáky, stativy... Jenže všechny soutěže, které na workshopech dělám, vyhrál
svou snahou a srdcařstvím právě Vojta! Tak tam jsem si ho zapamatoval.
Vzal jsem ho fotit do Českého Švýcarska a do Alp a on mě pak vzal do severní

Ugandy, kde jsme také mimo jiné létali s dronem. Vojta pak odjel do Himalájí
a tou dobou mi zavolal Dan Přibáň, ať s nimi jedu do Austrálie a Indonésie.
Musel jsem odmítnout – ne že bych nechtěl jet, ale jedno dítě bylo na cestě
a druhé bylo ještě poměrně malé, tak jsem nemohl odjet od rodiny na takhle
dlouho.
Dan se mě ptal, jestli bych alespoň nevěděl o někom, kdo by mohl jet. Ne-
mohl nikoho sehnat, protože je to tak specifický úkol, fotit expedici trabantů,
a ještě na dost dlouhou dobu. A tehdy jsem si vzpomněl na Vojtu… Vojta
nakonec letěl a to mě utvrdilo v tom, že workshopy nejsou jen bezduché tla-
chání, ale je právě o spojování lidí a získávání kontaktů...

Matouš už téměř dva roky žije jako digitální nomád a profesionální cestova-
tel. Píše články pro časopisy a weby, točí na cestách videa a pomáhá firmám
naplno využít potenciál sociálních sítí. Jak to ale celé začalo?
Kde tě teď můžeme potkat a co tam děláš?
Téměř měsíc teď bydlím na severu Thajska v městě Chiang Mai. Makám hla-
vně na všem možném kolem vydání Travel Bible, krom toho ale pracuji i pro
klienty, píšu články a snažím se opět pořádně nakopnout svůj projekt Couch
Story. Po večerech se pak potkávám s lidmi, nebo vyrazím jen tak do města
nebo do přírody – zrovna teď se tu konal úžasný festival Loy Krathong.
Až trochu utichne současný blázinec a dodělám všechny resty, které si táh-
nu z týdne, kdy jsem se připravoval na odlet, budu si občas dělat i celodenní
výlety do okolních hor. Určitě se chci podívat na kávové plantáže a něco tam
natočit. A na Vánoce pak letím na Srí Lanku.
Kdy jsi měl při cestování největší strach?
Těch situací bylo několik a vždycky se vážou k dopravě. Jednou jsem přistával
v Dublinu za šílené sněhové bouře – ani nevím, proč se po asi čtvrt hodině
kroužení rozhodli nás na letiště pustit, původně nám řekli, že poletíme do
Belfastu. Od té doby mi všechny lety přijdou hrozně klidné a nudné. Asi budu
muset do Ruska (smích).
Drsné to bylo také v horách na Srí Lance, kde vás staré rozhrkané autobusy
bez odpružení vozí kosmickou rychlostí po silnici, kam se sotva vejdou a s
několik

set metrů hlubokou propastí pod ní. Bez svodidel. Samozřejmě jenom dolů,
nahoru jim to jede sotva dvacítkou…
Co ses při cestách naučil, a jinde bys nezískal?
Že všechno se vždycky dá nějak vyřešit. A nijak mi k tomu nepomůže, když se

naštvu a začnu třeba na lidi křičet. Obvzlášť v Asii vůbec neví, co s tou emo-
cí dělat, takže raději utečou, nebo se s tebou alespoň přestanou bavit. Také
mi došlo, že lidi jsou obecně vlastně neuvěřitelně milí a ochotní – v Evropě
nás vychovávají úplně jinak. Občas vůbec nechápu, co jsou pro tebe schopní
udělat. Stačí se na to naladit – jakmile z tebe vyzařuje strach, stres a nasra-
nost, lidi to podvědomě vycítí, takže se na tebe pak lepí podobně naladění
lidi. Když jsi v pohodě, jsou v pohodě i lidi okolo.
Jak jsi vůbec k cestování poprvé přičichl?
Jezdil jsem hodně s rodiči už od kočárku a díky jim za to! Největší zlom pro
mě ale byla měsíční cesta po Skotsku, kdy jsem jezdil stopem, spal pod sta-
nem, kde mě zrovna napadlo, a jedl skoro jen suchou rýži a banány. Za ten
měsíc jsem utratil nějakých 150 liber, z toho asi 80 za trajekty. Právě tam jsem
poprvé vylezl ze své komfortní zóny a zjistil, že vlastně dokážu mnohem víc,
než jsem si
myslel. Překonával jsem tam své hranice snad každý den.
Z tvých fotek je vidět, že tě na cestách zajímají hodně místní lidé. Ale

jaké místo tě nejvíc očarovalo svou atmosférou?
Jasně, lidi mě baví ze všeho nejvíc! A právě lidi jsou pro mě i nejdůležitější
součástí atmosféry. Proto moc nemám rád turisty přecpané památky. Které
místo mi učarovalo? Těch bylo spoustu… Tulipánová zahrada Keukenhof v
Holandsku, Saint-Tropez (na jaře, téměř bez turistů), hory v Laosu, pražská
Malá Strana ve dvě v noci… Fakt těžko říct.

Co ještě tě na cestování tak baví?
Že potkávám spoustu stejně zapálených bláznů, jako jsem já. Často ještě o
mnoho bláznivějších. Cestovatelé jsou boží sebranka!
Když cestuješ sám, jak dlouho ti trvá, než se přestaneš cítit sám a s
někým se seznámíš?
To závisí na tom, kde jsem. Pokud jsou v okolí další cestovatelé, tak asi tak
minutu. A to jsem dřív měl obrovský problém seznamovat se s cizími lidmi.
Když ale přijedu někam, kde jsou jen lokálové, a já neumím jejich jazyk, může
to být trochu problém. Nakonec se ale vždycky někdo najde, domluvit se dá
i rukama nohama. A v úplně nejhorších situacích to zachrání skype s přáteli
kdekoliv jinde na světě.
Kde jsou podle tebe nejhezčí holky, kromě těch u nás doma?
Na Slovensku. Vážně! (smích). Ale některé Thajky jsou opravdu neuvěřitel-

ně krásné. A Íránky. I když mají částečně zahalenou hlavu, to vůbec nevadí.
Stačí, když se na tebe jednou podívají těma svýma uhrančivýma očima, a je
konec…

Teď jsi na několik měsíců v Asii s jednosměrnou letenkou. Jak dlouho
plánuješ zůstat na místě a kam se chceš podívat?
Chci zůstat v teple minimálně do té doby, než bude zase teplo i v Evropě. Ale
kdo ví, jak dlouho se tu zaseknu. Zároveň zas nechci letos vynechat lyže –
což je jediná možnost, kdy mi zima nevadí – takže se možná před návratem
do Evropy stavím v Austrálii. Po Thajsku a Srí Lance chci určitě do Vietnamu,
Kambodže a asi i Barmy, chci se vrátit do Laosu a pak váhám mezi Bali a Bor-
neem. Uvidíme…
Po cestě i pracuješ, kolik času trávíš prací a kolik zábavou či poznáním?
Jak kdy. Někdy mě práce natolik baví, že jsem schopen u ní sedět celé dny,
někdy zas mám chuť objevovat, takže za pár hodin vyřídím to nejnutnější a
jdu objevovat. Snažím se ale ideálně držet režim, kdy pracuji 5 dní v týdnu,
dopoledne vyřídím to nejdůležitější, a odpoledne se pak rozhodnu podle
nálady.
Na světě je spousty míst, ale máš nějaké, kam se chceš v nejbližším roce
určitě podívat?
Nový Zéland. To je velký sen už hodně dlouho. Zbožňuji Pána prstenů, baví
mě rozmanitá příroda a mám tam pár kamarádů. Turistické atrakce běžně
moc nemusím, ale do Hobitína se určitě chci podívat (smích). A chci to vzít
právě přes tu Austrálii. Lyže, klokani, kiwi a Hobitín…
A místo, kam víš, že se budeš rád vracet?
Chiang Mai. Když jsem sem před 10 měsíci poprvé na pár dní přijel, hned v
prvním okamžiku jsem se cítil jako doma. To město má v sobě něco magic-
kého. Navíc mám pocit, že se tady naprosto dokonale snoubí západní vymo-
ženosti s pohodovou asijskou náturou. Mám tady vše od výborné kávy přes
perfektní coworking po skoro jakékoliv jídlo, na které zrovna dostanu chuť,
když mě
přestanou bavit rýžové nudle na milion způsobů.

Místní jsou až neuvěřitelně ochotní a je super, že tady můžu potkat spoustu
lidí z celého světa, kteří žijí stejně, jako já. Navíc tu jsou okolo krásné hory, je
to kousek do Laosu a Barmy a ze zdejšího letiště se dostanu skoro kamkoliv
po Asii za pár babek.
A pak Brno, Praha a Berlín, to jsou takové moje evropské hlavní základny.
Jo, a ještě Mikulov!
V Asii se každý dříve nebo později vybourá na motorce Vyboural ses?
Mám z motorky velký respekt a navíc jsem si opět nestihl udělat řidičák, ta-
kže jezdím na kole, nebo místní dopravou. Na kole jsem se lehce rozsekal
loni, letos zatím pohoda.
Jak ses dostal k tomu, že se mnou napíšeš knihu?
Vždyť si mi to sám nabídl! (smích) A už jsem tou dobou měl kus hotovo, začal
jsem knihu pro cestovatele psát na Srí Lance, když mi došla práce. A pak jsem
kvůli zemětřesení zrušil plánovanou měsíční cestu do Nepálu a napsal na
Twitter, že hledám zajímavý projekt. A ty ses mi ozval s Travel Biblí.
To nešlo odmítnout! (smích)

Co si od ní slibuješ?
Už na gymplu mi spousta spolužáků a kamarádů pořád říkala: „Ty se máš, ta-

khle cestovat. Já bych taky hned někam jel, kdyby…” Chci, aby všichni takoví
lidi konečně přestali hledat kdyby, popadli batoh a vyrazili. Navíc oni jsou
pořád studenti, cestování je pro ně až neuvěřitelně snadné. Nemají vůbec co
ztratit. A ještě jim to zaplatí EU.
Taky bych byl moc rád, kdyby se co nejvíc lidí konečně vykašlalo na Blesk a
Novu a začali si dělat vlastní názor na svět. Většina věcí totiž ve skutečnosti
funguje úplně jinak, než nám tvrdí masová média…

Cesta kolem světa je sen snad každého cestovatele. V knize jsme vám ukázali
pár možností a popsali, jak letenky kolem světa fungují. Cenově vás ale vždy
nejlépe vyjde varianta, kdy si cestu kolem světa postavíte sami. Velkou roli
hraje také typ cesty. Chcete jen obkroužit zeměkouli, nebo zažít a vidět co
nejvíce? Jak takovou cestu vymyslet, dohledat a dostat se s cenou letenek
pod hranici 30 tisíc se dočtete právě zde. Přidáváme i několik konkrétních
příkladů.
Jakou cestu kolem světa chci?
V první řadě je potřeba si ujasnit, jakou cestu kolem světa chcete zažít. Čím
více zastávek po cestě uděláte, tím se cena za letenky bude zvyšovat. Co je
tedy váš cíl?
Chci obletět svět za měsíc a méně?
V tom případě příliš míst neuvidíte. Počítejte s 3 kontinenty, 2-3 většími

zastávkami a několika krátkými stopovery. Podobná cesta bude s největší
pravděpodobností zahrnovat Evropu, Jihovýchodní Asii a Severní Ameriku.
Při troše štěstí se vám povede i delší zastávka na Středním východě. Taková
cesta má své výhody i nevýhody.
Výhody:
• Většinou nižší náklady nejen na letenky

• Cestu relativně rychle naplánujete
• Letenky je možné koupit ihned

• Vystačíte si s jedním, ideálně dvěma chybovými tarify
• Obletíte svět :)
Nevýhody:
• Málo navštívených míst

• Časové omezení
• Hodně času v letadlech
• Hůře se hledá
• Z toho vyplívající menší variabilita při cestování
Několik měsíců na cestě a co nejvíce zážitků?
Druhou variantou je několikaměsíční cesta pro ty, kdo mají více času, chtějí
navštívit větší množství destinací a nikam moc nespěchají. Více destinací sice
často znamená i větší výdaje za letenky, z takové cesty ale nakonec máte větší
radost a o hodně víc si to užijete. Při této variantě cesty kolem světa můžete
navštívit i více než 4 kontinenty a bude vypadat nějak takto: Evropa, Střední
východ, Asie, Austrálie, Severní Amerika. Případně Evropa, Afrika, Asie, Austrá-
lie, USA. Nebo další varianta: Evropa, Střední východ, Asie, Jižní Amerika, Se-
verní Amerika. Možností je celkem hodně.
Výhody:
• Více navštívených míst

• Více zážitků
• Větší poznání a proniknutí do místních kultur
• Díky času na cestě větší šance, že chytnete víc chybových tarifů a
nakonec bude vaše cesta levnější
• Obletíte pořádný kus světa :)
Nevýhody:
• Více míst = pravděpodobně vyšší celkové náklady na letenky i na cestu

• Ne vždy koupíte všechny lety najednou

• Cenově výhodnější je lety dokupovat postupně, musíte tak sledovat
nabídky. Pořád ve střehu :)
• Neznáte dopředu celkové náklady na letenky
Jaká místa navštívit?
Cesta kolem světa není cesta do Bangkoku, Manily, Sydney a San Franciska.
Chceme obletět svět, a pokud je cílem srazit cenu letenky na minimu, potře-
bujeme být relativně nekonkrétní v tom, jaká místa navštívíme. Jde nám o
návštěvu kontinentů. Snažit se za každou cenu dostat do cesty řekněme JAR,
protože ji prostě chcete vidět, není nejrozumnější nápad. Podobný požada-
vek nám může letenky hodně prodražit. Chcete do JAR? Počkejte si na ně-
jakou chybku zpátečního letu z Evropy. Objevují se celkem často. Při stavbě
laciné cesty kolem světa hledáme jednoduše ty nejlevnější možné varianty,
bez ohledu na naše přání co navštívit. Bohužel.
Principy hledání letenky kolem světa
Koukejte, kde co lítá. Mít zevrubnou představu o jednotlivých aerolinkách

a jejich trasách je obrovská výhoda. Ušetříte si tak spousty času při hledání.
Dostat se z Evropy do Asie nebo USA za rozumnou cenu kolem 5 tisíc není
žádný velký problém. Cesta kolem světa se skládá z jednosměrných letů. Což
je výhoda i nevýhoda. Jednosměrné lety mohou být u klasických aerolinek
dražší než ty zpáteční. V zásadě jdou principy hledání rozdělit do několika
kategorií.
Nízkonákladovky nejen za oceán
Na levné cestě kolem světa se nevyhnete letům s nízkonákladovými aerolini-

emi. Je dobré vědět, které létají za oceán a kam, a podle toho plánovat. Níz-
konákladové aerolinky často nabídnou cenově zajímavý let jedním směrem,
ale zpět už je mnohem dražší. Protože většina lidí hledá zpáteční lety. Nalá-
kají na nízkou cenu tam a zpáteční pěkně osolí. Na cestě kolem světa nám je
zpáteční let ukradený. Takže toho můžeme využít.

Nízkonákladové aerolinky ale nelétají pouze po Evropě. Pro přiblížení se k
dalšímu zaoceánskému letu je většinou nejlepší využívat právě je.
Například – přiletíte do Bangkoku, ale další let do Austrálie máte z Kuala
Lumpur. Využijete tak asijských nízkonákladovek pro přesun mezi Bangko-
kem a Kuala Lumpur. Nebo je tu další možnost.
Pojedete po zemi
V mnoha částech světa je možné se efektivně přesouvat mezi destinacemi

po zemi autobusem nebo vlakem, případně i po moři lodí. K podobným pře-
sunům je nejvhodnější použít oblíbený vyhledávač Rome2Rio.com, případně
spoje na Googlu.
Ať žije strýček Google – krom dálkových spojů už často překvapivě umí i ty lokální

Využijete chyby nebo akce
U delších a zaoceánských letů s klasickými aerolinkami se na zajímavou cenu

dostává obtížněji. Buď musíme vychytat fakt dobrou akci, nebo chybový tarif.
Protože letíme kolem světa, je nutné sledovat data z více zdrojů, než nabízí-
me v knize. Bez dalších zdrojů, které najdete v členské sekci, se to neobejde.
Níže najdete upřesnění, které jsou nejlepší. Jak chybové, tak akční nabídky
mají jednu nevýhodu – hledáte-li jen jednosměrný let, chyba ani akce u něj
nemusí fungovat.
Kterým směrem kolem dokola?
Otázka směru, kterým chceme obletět svět, je v zásadě závislá na cenách, na

které zrovna narazíme. Budeme-li mít cenově zajímavý let Evropa – Severní
Amerika a současně druhý z Asie do Evropy, je to jasné. Naše cesta bude z
Evropy do Severní Ameriky, pak dohledáme cenově přijatelný let mezi Ame-
rikou a Asií a šup do Evropy. Máme obletěno. Mezi tím si můžeme pohrát s
možností návštěvy dalších kontinentů.
Kde je to nejhorší?
Nemyslíme ve kterém městě nebo státě. Máme na mysli úsek, kde se cesta
kolem světa nejhůře napojuje. Na komplikace většinou narazíte mezi Ame-
rikou a Asií. Nejhorší jsou asi přelety z Jižní Ameriky do Asie – tam se něco
zajímavého hledá jen velmi těžko. Ze Severní Ameriky to také není žádná
sláva, ale pořád lepší než jih. Často se na půli cesty využívá zastávka na Ha-
vaji – tento stop sice letenku většinou prodraží, na druhou stranu je to ale na
cestě kolem světa velmi lákavý cíl.
Ze severní Ameriky je nejvíce cenově zajímavých letů do Jižní Ameriky. To

není dobrá zpráva, protože z Jižní Ameriky se těžko dostává dál a někdy je i
zajímavější se vrátit na sever.
Z Austrálie se často objevují zajímavé lety směrem do Jižní i Severní Ameriky.

Stejně tak se za přijatelnou cenu dostanete do Asie. Pokud byste chtěli na
cestě kolem světa navštívit Austrálii, respektive Oceánii, většinou je zajíma-
vější hledat lety směrem Evropa > Asie > Austrálie > Amerika > Evropa.
Z Evropy se dostanete jednoduše jak na západ tak na východ. Tady problém

není. Spíš jde o to, jaký směr zvolit, aby hledání nevedlo do slepé uličky.
Afrika je komplikovaná. Minimálně pokrytá. Pokud ji nehcete navštívit za ka-

ždou cenu, doporučuji se jí při hledání vyhnout. Ceny jsou v zásadě nepouži-
telné a jediné, co člověka může při hledání zachránit, jsou dva chybové tarify.
Jeden do Afriky a druhý z ní. Pravděpodobnost, že budou ze stejného místa v
Africe, je minimální a přelety po Africe jsou i na naše poměry hodně drahé.
Co k hledání cesty kolem světa potřebujete?
V první řadě dost času a trpělivost. Většinou to na poprvé nevyjde nikterak

cenově zajímavě a za pár dní na to musíte kouknout znovu. Nezbytností je
časová osa/kalendář, kam si můžete lety zakreslovat. Jinak se v tom za chvíli
ztratíte. Pokud jde o vyhledávače, použijeme jich několik.
Bude to něco stát
Letenky kolem světa jsou jen část celého výletu. Navštívíte víc míst než u kla-
sického zpátečního letu. Některá budou dražší, jiná levnější. Počítejte tedy i s
dalšími výdaji. Jak na ně už určitě víte z Travel Bible.
Netahejte velká zavazadla
Nemá cenu opakovat, co jsme psali v knize. Levná cesta kolem světa skoro
vždy zahrnuje více či méně nízkonákladových aerolinií, kde se za zavazadla
připlácí. I svět jde obletět s příručním zavazadlem. Můžeme to potvrdit z
vlastní zkuše-
nosti.

Ukázky několika cest kolem světa a jak jsme postupovali při hledání
Dost bylo teorie, pojďme se podívat na praxi. Jaké vyhledávače, jaké zdroje a
chybové tarify jsme využili při hledání cesty kolem světa? Tato část je již urče-
na výhradně lidem s členskou sekci. Pokud přístup nemáte, s knihou ho zís-
káte. Pokud máte knihu z knihkupectví, můžete si členskou sekci dokoupit.
Pro všechny ostatní pár obrázků, jak naše cesta kolem světa vypadá:
Krátká cesta kolem světa za 19.100,-

Dlouhá cesta kolem světa 29.455,-
Upozornění: Uvedené příklady byly platné a funkční v okamžiku, kdy jsme je

hledali. Teď to samozřejmě může být úplně jinak.
Vyhledávače
Pro hledání cesty kolem světa jsme nejčastěji používali následující vyhle-
dávače.
• Matrix nebo Kayak – pro svou kalendářovou variabilitu a možnost

hledání alespoň +- pár dní
• Skyscanner – Využíváme hledání v mapě a možnost volit pouze
měsíce odletu
• Skypicker – kde je potřeba sáhnout po nízkonákladovém letu, nebo
zjistit, zda nemá něco levnějšího oproti Skyscanneru. Konkrétní ceny
nakonec vždy doověřujeme přímo u dopravců na webu, kde jsou
levnější. Tam bychom i rezervovali
• skiplagged.com v případě, že hledáme lety po USA
• Azair – pro přelety po Evropě, pokud jsou nutné

To je vše, s čím si v zásadě vystačíte. Pak už jen tužka, papír a zaznamenáváte
si termíny odkud, kam a kdy. Když najdete cenově zajímavý přímý let s klasic-
kou
aerolinkou, zkuste k němu vždy pomocí multi-city připojit i let(y) následující.
Dva a více letů na jedné letence můžou vyjít levněji než samostatně.
Pomocník chybový tarif
Pro ulehčení a sražení ceny ještě níže je fajn využít nějakého chybového
nebo akčního tarifu. Předpokládáme, že už všichni máte zřízenou RSS čtečku
a v ní alespoň české zdroje. Pro cestu kolem světa je ideální sledovat všechny,
které jsme vám dali dohromady. Pokud do čtečky nekoukáte denně, hledání
bude trvat trochu déle. V každém případě vám pomůže web secretflying.
com, který mapuje chyby a akce po celém světě. Nejvíce jich je sice pořád z
Evropy, dá se ale využít i chybky z Asie, nebo Oceánie, aby se člověk za ro-
zumnou cenu posunul dál.
Odkud, kam, s kým
Při stavbě cesty kolem světa je fajn vědět, kdo kam létá a jaká letiště fungují
pro dané aerolinky jako přestupní „huby”.
•Z/do Asie a USA se s největší pravděpodobností nejlépe dopravíme s

norwegian.com
•Dubai/Abu Dhabi/Doha – letištní huby a pojítka mezi Evropou a Asií
•Dále v Asii je hubů několik: Bangkok, Kuala Lumpur, Singapur,
Hong Kong, Peking, Tokio, Soul
•USA má nejlevnější lety do/z Los Angeles a New Yorku
•Afrika je komplikovaná. Dostanete se do ní levně, ale z ní už je to oříšek
•V Austrálii vychází logicky nejlépe Sydney, ale není to pravidlem

Mapa zaoceánských destinací od Norwegian
S Norwegian se jednoduše dostanete na mnoho míst v USA a nebo do/z

Bangkoku.
Stejně tak za oceán létají i Eurowings a dostanete se s nimi za dobrou cenu

na mnoho zajímavých míst.
Destinace Eurowings

V Asii většinu levných letů pokryje nízkonákladový dopravce AirAsia –
jejich virtuální mapu destinací najdete zde. Mezi nejzajímavější destinace
patří Peking, Tokio, Soul a mnoho měst v Austrálii. Přes Gold Coast se pak
můžete dostat až na Nový Zéland. Mezi další velké nízkonákladovky patří Jet-
Star, Lion Air, Nok Air a Tiger Air. Pokud jste neposlechli naši radu o příručním
zavazadle a vezete nějaké odbavené, zjistěte si, kde se za něj připlácí. AirAsia
totiž pak už nemusí vyjít nejlevněji.
Z Tokia, Soulu, Pekingu, Bangkoku, Hong Kongu nebo i Kuala Lumpur se dá

dobře napojit let směrem do USA – ať už se zmíněnou zastávkou na Havaji,
nebo bez ní. Tady je potřeba hledat opravdu pečlivě a vyzkoušet co nejvíc
variant, tyto lety jsou velmi dlouhé a drahé. Nejlepší lety většinou najdete s
Deltou, Japan Airlines, Korean Air, China Southern, Air China a Hainan, objeví
se ale i pěkné lety s United, Philippine Airlines, nebo Cathay Pacific.
Jižní Amerika je s Asií a Austrálií propojena jen malým množstvím spojů a

jsou často dost drahé. Nejvíce letů tímto směrem operuje z USA, případně z
Evropy.
Afrika je mnohem více propojena s Evropou než se zbytkem světa. Někdy se

díky chybovému tarifu sice dostanete do Afriky levně, ale těžké je dostat se z
ní dál. Přelety po Africe také nejsou kvůli řídké síti nikterak levné. Ale co vám
budu povídat. Tahle mapa mluví za vše. Proto se nejvíce chybových tarifů
objevuje z Evropy.

Čím více letů daným směrem, tím větší konkurence a nižší ceny. Tady je pro
představu několik příkladů, jakým směrem stavět cestu kolem světa, která se
při troše štěstí vejde do naší cenové hladiny 20-30 tisíc.
Vzhledem k tomu, že na cestě budete minimálně měsíc, ideálně několik

měsíců, je dobré ji plánovat jeden až dva měsíce před odletem. Tam budou
ceny
nejzajímavější.

Bude-li vaše cesta trvat více měsíců, naplánoval bych jen polovinu a druhou
dokoupil až po cestě, kdy se opět budete pohybovat kolem 1-2 měsíců před
odletem. Proč napůl? Ceny pozdějších letů ještě nejsou tak zajímavé. To sa-
mozřejmě neplatí v případě, že se někde objeví chybový tarif, který chcete
využít. Jen pozor, do některých zemí vás bez letenky ven nepustí.
Využití chybového tarifu nebo akce
Secretflying nabízí chybové tarify po celé zeměkouli, pěkně rozdělené na

odlety z jednotlivých částí. To se nám při stavbě cesty kolem světa náramně
hodí. Většinou se jedná o zpáteční lety, které někdy jsou, někdy nejsou zají-
mavé i ve variantě jednosměrného letu. Pokud zpáteční let stojí řekněme 10
tisíc, jednosměrný nebude za polovinu, ale minimálně o něco dražší než po-
lovina. Někdy bohužel i několikanásobně dražší než zpáteční. V ten okamžik
téměř nemá cenu se nabídkou dál zabývat.
Jediná výjimka jsou opravdu velmi levné zpáteční lety (dejme tomu z Evropy
do Asie za 7 a méně tisíc), kdy se vyplatí koupit zpáteční a proletět jen první
cestu. Jen pozor, navazující lety pak nesmíte mít na stejné letence, nepustili
by vás na ně. Jakmile některý segment letenky neproletíte, všechny následu-
jící lety vám propadají.
Výhodou Secretflying je odhalení dobré ceny z určité části světa, kam může-
te cestu směřovat. Bude-li chyba řekněme z Austrálie do USA, víme termín a
můžeme k němu začít připojovat naši cestu, případně ji od něj celou odvodit.
Bude li chyba do Jižní Ameriky, můžeme na Secretflying juknout, jaké errory
jsou z Jižní Ameriky a zkusit je zase připojit. Někdy to vyjde, někdy ne.
Často platí, že když cestu zkusíte rozkouskovat na více zastávek, dostanete se

na lepší cenu. Přímých letů si aerolinky (i cestující) váží, a tak jsou dražší. Krat-
ší lety jsou operovány jinými dopravci a ti mohou mít lepší ceny. To je výhoda
cesty kolem světa s více zastávkami.

Příklad dlouhé cesty kolem světa za čtvrt roku
První pokus byl let z Prahy rovnou směrem do JV Asie, ten cenově nevyšel
nikterak zajímavě. Protože Smartwings zrovna mají relativně použitelnou
nabídku letů z Prahy do Dubaje, je tedy idea taková, že se poletí do Dubaje, a
odtud už se určitě někam dál levně dostaneme. Takže první let máme.
25. 2. 2016 Praha – Dubaj za 2903 Kč
Kam z Dubaje? Tady jsme si pomohly Skyscannerem a jeho mapou.

Dubaj kamkoli v únoru.

Jezdíte myší po mapě a zkoumáte ceny. Nejlépe vyšla Indie a město Kochi,
známé svými rybářskými sítěmi rozprostřenými nad mořem. Nejedná se o
příliš oblíbenou destinaci a tak je otázka, zda se za rozumnou cenu dá také
někam dostat z Kochi dál. Překvapivě dá, přímo do Kuala Lumpur, a to za
cenu víc než příznivou. Ve hře byla samozřejmě i Sri Lanka, ale tam bychom
zaplatili celkově o 4 tisíce víc. Výsledek je tedy:
1. 3. 2016 – Dubai – Kochi za 2341 Kč
11. 3. 2016 Kochi – Kuala Lumpur za 1313 Kč
Z Prahy do Kuala Lumpur jsme se dostali s několika zastávkami za cenu ko-

lem 6500,-. Hledáním přímého letu Praha – Kuala Lumpur se nedá dostat
pod cenu 10-12 tisíc.

Asie je obecně dobrou destinací na to zůstat zde déle a podívat se i po okolí.
Můžete si zajet k moři na koupačku, podívat se na čajové plantáže v Malajsii,
nebo trekovat v horách. Je tu levno, takže to bude peněženku bolet o dost
méně než podobné aktivity v USA.
Z KL se potřebujeme dostat někam dál. Austrálie se přímo nabízí, protože

víme, že z Kuala Lumpur do Sydney létá Air Asia, která bude mít přijatelné
ceny jednosměrných letů. Můžete také zkusit, co vám Skyscanner nebo Sky-
picker nabídne za lety kamkoliv. Třeba se objeví nějaký cenově zajímavý do
jiné destinace.
29. 3. 2016 Kuala Lumpur – Sydney za přibližně 3349 Kč
V Austrálii není člověk každý den, proto bych zde strávil i delší čas, ale pro
naše vyhledávání jsem dal pouze přibližně 14 dní a pokračujeme dále do
Los Angeles.
14. 4. 2016 Sydney – Los Angeles 10.881 Kč

Na Los Angeles a okolí nám něco málo přes týden postačí. Cena leze nahoru.
Teď už jde o to najít nejzajímavější let zpátky domů. Prostřednictvím Skypic-
keru jsme porovnaly odlety do Evropy z Los Angeles a z New Yorku.
Ten z NY vyšel výrazně lépe. Navíc let je do Londýna, odkud se do ČR dostává
mnohem jednodušeji.
Potřebujeme tedy najít nejlevnější let mezi Los Angeles a New Yorkem.
27. 4. 2016 Los Angeles – New York 3379 Kč
V New Yorku zase pár dní na poznávačku. Nejsou nutné a je na každém, jak si
termíny poupraví. Odletů za rozumnou cenu do Londýna je dost.

2. 5. 2016 New York – Londýn 4537 Kč
Kolik dní strávíte v Londýně je na vás. My jsme se rozhodli opustit ho co nej-

dříve a přes Azair jsme dohledali nejbližší let do Prahy.
4. 5. 2016 Londýn – Praha 752 Kč
Cesta kolem světa 25. 2. – 4. 5. 2015 za 29.455 Kč
To je výsledná cena. Do 30 tisíc jsme se vešli, ale čeká nás plno nízkonáklado-
vých dopravců. Nebude to žádná velká paráda. Alternativy?

Zkracování a další alternativy
Celková cena za naši dlouhou cestu kolem světa by šla ještě srazit dolů a ča-
sově zkrátit – vynecháním Austrálie a pokusem o přelet do USA z Asie. Zkusili
jsme najít rovnou let z Kuala Lumpur až do New Yorku. Použili jsme Kayak a
dostali se na cenu kolem 13 tisíc s přestupem v Šangaji.
Snížení ceny není nikterak výrazné. Celková cena klesne pouze o přibližně
tisíc korun. 28 180 Kč a neviděli jsme Austrálii. Uspoříme tím ale dost času.
Letíme přes Čínu – pojďme jí zkusit dát víc prostoru a na pár dní se v Šangaji
zastavit. Let z Kuala Lumpur do Šangaje vyjde s Air Asia přibližně na 2500 Kč.
To je dobré. Bohužel přímý let ze Šangaje do New Yorku stojí skoro 20 tisíc, to
se nevyplatí. Zkusili jsme tak multistop Šanghaj – New York – Praha. Také ne-
vychází dobře. Jako cílovou destinaci jsme tedy otestovali více měst u našich
sousedů a nejlépe vyjde Londýn.
Šanghaj – New York – Londýn máme za přijatelných 16.138 Kč

Celková cena za cestu kolem světa přes Čínu nám vyleze opět na přibližně 29
tisíc. Máme ale kratší variantu s jedinou zastávkou v USA pro ty, kteří nemají
tolik dovolené. Stejné ceny je možné docílit i z Tokia. Tedy kombinace Kuala
Lumpur – Tokio – New York – Londýn.
Jak vidíte, žádná velká věda ani kouzlení. Žádné extra triky. Prostě sedíte a
zkoušíte, kombinujete. Když se dostanete do slepé uličky, vraťte se o pár letů
zpět a zkuste to znovu jinou cestou. Když to nevyjde ani tak, dejte tomu pár
dní až týden a zkuste znovu. Mezi tím sledujte, co se objevuje za tarify, a jak-
mile vám nějaký padne do oka, vrhněte se na to.
Jednoduchá a krátká cesta kolem světa
Na takové cestě je nejlepší využít chyby ze secretflying.com, nebo ji prostě

najít. Bohužel Secretflying nemá tak často zajímavé Open Jaw lety přes kon-
tinenty Zpáteční letenka je sice za super cenu, jenže jednosměrná se stejným
dopravcem většinou stojí skoro stejně.
Nejkomplikovanější je vždy let přes Pacifik. Málo dopravců, malá pravděpo-

dobnost levného letu nebo chyby. Může se objevit cenově zajímavý zpáteční
let, kdy využijete pouze jedné cesty a zpáteční jednoduše nenastoupíte. To
je i náš případ ukázkové jednoduché cesty kolem světa. V zásadě je potřeba
vyčkat na nějakou podobnou chybu a pak začít napojovat.
Využití chybového tarifu
Náš chybový tarif je zpáteční Open Jaw let mezi USA, Asií a Kanadou. Kon-
krétně Los Angeles – Bangkok – Montreal. Zpáteční let mezi Bangkokem a
Montrealem nepotřebujeme, ale dostat se na podobnou cenu s jednosměr-
ným letem je bez chyby v zásadě nemožné. Proto ho nenastoupíme. Cena
kolem 6 tisíc je dostačující na to, abychom mohli dohledat další lety a celé to
napojit kolem světa.

Teď už stačí jen napojit ostatní lety. Do USA se dá dostat za cenu mezi šesti
a sedmi tisíci celkem bez problémů a z Asie to je podobné. Máme šanci na
dobrou cenu a pěknou cestu kolem světa za rozumnou cenu.
Celá konstrukce cesty kolem světa a ceny
Základem je tedy let mezi Los Angeles a Bangkokem 24. 4. Přestupuje se v

Tokiu, ale jen na pár hodin. Což je dobře, krátká cesta kolem světa je lepší s
co nejkratšími přestupy.
Potřebujeme dohledat let z Prahy do Los Angeles. Tímto směrem létají naši
oblíbení Norwegian. Přes Kayak, Skyscanner nebo Skypicker si dohledáme
nejlevnější termín začátkem dubna a následně doověříme přesnou cenu pří-
mo na stránkách norwegian.com.
13. 4. Praha – Los Angeles 6243 Kč

Cena se pohybuje na 6243 Kč pouze s příručním zavazadlem. Výhodou této
krátké cesty kolem světa jsou přijatelné teploty ve všech destinacích, takže
nepotřebujete příliš teplého obleční. Jednoduše se zabalíte do příručního
zavazadla.
Máme tedy první let z Prahy s akorát krátkým přestupem v Oslu za 6243 Kč
24. 4. Los Angeles – Bangkok
Druhý let je náš chybový Open Jaw tarif Los Angeles – Bangkok – Montreal
za super cenu. Nás zajímá pouze první část Los Angeles – Bangkok.
Dostat se z Bangkoku už je hračka. Opět využijeme dobrých cen nízkonákla-

dových dopravců, k hledání použijeme Skyscanner, Kayak, nebo Skypicker.
Nejlevněji vychází let s Eurowings až do Prahy.
10. 5. Bangkok – Praha 6481 Kč

A jsme doma.
Celková cena této cesty kolem světa je příjemných 19.100 Kč.
Alternativy a přípoje
Dají se vymyslet další alternativy a přípoje, pro zpříjemnění. Můžete si z

Bangkoku zaletět k moři. Například na Krabi. Většinou je levnější koupit dva
jednosměrné lety.
To samé je možné aplikovat v USA a zaletět si z Los Angeles do San Franciska

nebo do Las Vegas.
Zpáteční let do Las Vegas

Pseudo cesty kolem světa
Při hledání často narazíte problém přeletů na druhé polokouli. Velké množ-
ství aerolinek má své základny pro přestupy v Evropě nebo na blízkém vý-
chodě. Dochází tak k paradoxně delším letů tam a zpět přes Evropu za při-
jatelné ceny. Neobletíte tak sice celý svět, ale na druhou stranu navštívíte
několik kontinentů za přijatelnou cenu. Příkladem budiž tato cesta.
Praha – Dubaj – Kuala Lumpur – Kuwajt – New York – Milan – Praha
Při hledání v Matrixu jsme narazili na cenově zajímavý jednosměrný let mezi
Kuala Lumpur a New Yorkem, operovaný Kuvajtskými aerolinkami. Kratší by
to asi bylo letět přes druhou stranu zeměkoule, ale mateřské letiště aerolinky
je Kuvajt, proto let operuje tímto směrem.
Teď už stačí dohledat za rozumnou cenu přípoj před tímto termínem do Ku-
ala Lumpur a z New Yorku do Prahy. Možností je více, ale tentokrát kašleme
na
nízkonákladové aerolinky a zkusíme kvalitu, tedy Emirates.

Postup nebyl „Chceme letět s Emirates” – dotaz jsme nechali zpracovat for-
mou Open Jaw letu na Matrixu. Praha – Kuala Lumpur plus let New York –
Praha. Cena žádná sláva, ale dobrá aerolinka. Jen let mezi Milanem (kde je
přestup po cestě z NYC) a Prahou operuje ČSA.
Jak vypadá naše pseudo-cesta kolem světa?
•13.3. Praha – Dubaj – Kuala Lumpur

•18.3. Kuala Lumpur – Kuvajt – New York
•23.3. New York – Milan – Praha
Cena celkem: 26 814 Kč
Přistáváme a končíme
Vymyslet se dá určitě mnoho variant a kombinací. S podobnou cestou kolem

světa máme zkušenost a musím říct, že měsíc je minimum, při kterém stojí
za to na cestu kolem světa vyrazit. V letadle trávíte opravdu mnoho hodin a
časové posuny dokáží celkem dost rozhodit váš režim. Další přípoje jsou jen
další čas v letadle a nakonec budete mít pocit, že čas jinde netrávíte. Udělat
si výlet z Bangkoku k moři, případně z Los Angeles do Vegas je maximum.
Obě varianty už bych nepřidával. Pouze jednu jedinou.

Najít cestu kolem světa v cenové relaci 20 až 30 tisíc není při troše praxe
nikterak složité. Čím déle času můžete strávit na cestě, tím více zastávek
logicky můžete udělat a pravděpodobnost nalezení levného letu se zvyšuje.
Časová flexibilita je v tomto případě skoro nutností. Pokusit se něco podob-
ného uskutečnit v konkrétním časovém termínu, kdy zrovna máte dovole-
nou,
je dost nepravděpodobné.
Hodně štěstí při hledání a dejte vědět, až se vám nějaká parádní kombinace
podaří najít!

Petr, jeden ze dvou autorů Travel Bible je známý hlavně díky kurzu
TravelHackingu na Naučmese. Co se ale skrývá ze jeho vášní k cestování?
Jak začal hledat první letenky? A proč se rozhodl pustit do psaní knihy?
To vše se dozvíte v našem společném rozhovoru.
Jak ses dostal k tomu, že budeš dělat kurzy?
Ke kurzu jsem se dostal tak, že jsem nejdřív začal chodit na kurzy Naučmese.
Později jsem začal dělat své vlastní kurzy. Celé to vlastně začalo z hecu. Pavel
Ovesný měl tehdy kurz Punkového podnikání a já si říkal, že ho trumfnu, že
budu mít více účastníků. Postupně se mi to i podařilo.
A pak jsem si říkal, že bych udělal další kurz a přemýšlel jsem, o čem by asi
tak měl být, a napadlo mě cestování. Ze začátku jsem neměl vůbec žádný
koncept. První kurz jsem připravil, když jsem se vrátil z Havaje – přidal jsem
pár info o letenkách a lidé o to měli zájem! A z toho postupně vznikl kurz Tra-
velHackingu, který je dnes nejpopulárnější na Naučmese.
Kolik lidí celkem navštívilo tvé kurzy?
Skoro 2 tisíce!
Jak ses dostal k travelhackingu jako takovému?
To je jednoduché, potřeboval jsem ušteřit na cestách. Neměl jsem jako stu-

dent moc peněz, stejně tak jsem ani nechtěl moc utrácet, tak jsem řešil,

jak to udělat úsporněji. S pár kamarády jsem si později založil cestovku a lidé
s námi konzultovali letenky, takže jsem začal hledat letenky v rámci ubytová-
ní, které jsme lidem poskytovali. Čím víc jsem se do toho nořil, tím víc jsem
objevoval opravdu velmi levné, a tak jsem je začal kupovat i pro sebe.
Co tě na cestování nejvíc baví?
Že je člověk stále ve střehu. Když jsi doma, jsi ve své škatulce, ulitě – při ces-
tování je to jinak, dostáváš stále nové vjemy a objevuješ. To je moc hezký. I
když jsem slyšel, že i cestování se dá přejíst. (smích)

Jaký styl cestování ti je nejbližší?
Je velký rozdíl v tom, jaký bych chtěl, jaký provozuju a jaký by mě bavil. Chtěl
bych na cestách rozhodně trávit více času, než trávím. Občas to mám na ces-
tách dost hektické, přitom mě baví cestovat tak, že pokud mě místo zaujme,
zůstanu tam déle a až se nabažím, pokračuji dál. Teď se mi to naštěstí splní,
protože se ženou vyrážíme na pětiměsíční cestu.
Co ti cestování dokáže nejvíce usnadnit? Máš nějaké aplikace?
Když mám dopředu nakoupených hodně letenek, třeba deset, nedovedu se

cestování představit bez aplikace, která to celé schraňuje a dává ti vědět, kdy
to letí. Já používám Tripit.
Jak ses vůbec k cestování dostal?
Začínal jsem cestovat jako student po Evropě, pak jsme s kamarády cestovali
i dál do světa. A později, když jsem se dostal k levným letenkám, jsem tomu
úplně propadl.
Nějakou dobu jsi jako malý kluk žil v Indii. Ovlivnilo tě to?
Myslím, že ano. Byl jsem tam jako malý s rodiči, strávil jsem tam tři roky, cho-
dil tam do školy. Přičuchl jsem si k nové kultuře, nenásilně jsem se naučil an-
glicky a měl jsem možnost vidět svět trochu jinak než ostatní. Asi pro mě pak
bylo snazší odolávat tomu tlaku zvenčí, který tě odrazuje od všech na první
pohled bláznivých věcí, jako je třeba právě lowcost cestování.

Nemáš touhu žít nějakou dobu mimo Čechy?
Láká mě to! Ale čím je člověk starší, tím je to složitější. Máme psa, o kterého
se musíme starat, nemůžeme ho vzít úplně na druhý konec světa. Teď ale
budeme žít skoro půl roku jinde, takže se mi to částečně vyplní. Už dlouho
funguju tak, že jsem schopný dělat digitálního nomáda. Občas se potkám s
klienty, ale je to jen proto, že ta možnost tady je. Kdybych jim řekl, pojďme se
potkat na skypu, tak to není problém. Naučil jsem je, že jsem hlavně na mailu
a skype a teď to konečně zase naplno využiju.
Máš nějaký top cestovatelský zážitek?
Asi z výstupu na horu Kinabalu na Borneu. Byl to můj první výstup na čtyřti-
sícovku, od té doby jsem jich už absolvoval víc. Byl to výstup za svítání, ráno,
po náročné cestě – mám z toho super fotky a vzpomínky! Je to zážitek, když
to člověk poprvé zvládne, přitom Kinabalu je nejsnáze zvládnutelná čtyřtisí-
covka.
Člověk projde všemi možnými pásmy – začíná se v džungli, další pásmo jsou
klasické lesy, které známe z Čech, pak nižší stromky, až se vystoupí na úplně
holou skálu, kde neroste skoro nic. Příroda je tam proměnilivá a opravdu roz-
manitá, za jediný den tam vystřídáš všechna vegetační pásma. Úplně nejlepší
je, když vylezeš na tu skálu a najednou jsi nad mrakama. To je pecka pocit!

Co z toho, co jsi ještě nestihl, tě láká nejvíc?
Asi podívat se na severní pól. A určitě chci vidět polární záři! V létě jsme byli
na Islandu, ale neměli jsme na ni štěstí.
Máš nějaký plán, kde tě lidi mohou potkat v Asii?
Plán zrovna vyvíjíme, ale vypadá to tak, že pojedeme na sever přes Thajsko,
protože přilétáme do Singapuru a ze Singapuru letíme do Krabi na jihu Thaj-
ska. Nějak dobu se tam zdržíme na ostrově Ko Lanta. Pak vyrazíme na sever
přes Bangkok do Chiang Mai a Chiang Rai, kus Laosu projedeme lodí a pak
pojedeme dál na jih.
Až budeme Laosu mít dost, vrátíme se do hlavního města Vientianne a přele-

tíme do Vietnamu, který projedeme směrem od severu na jih. Pak to vypadá
na přelet na Filipíny a odtamtud do Indonésie, kde cestu pravděpodobně
ukončíme. První měsíc v Thajsku je ale jistý…

Co si slibuješ od Travel Bible, až vyjde?
Že lidi donutí víc cestovat a trávit na cestách víc času. Sám jsem tenhle pro-
blém hodně řešil, trávil jsem na cestách mnohem méně času, než jsem chtěl.
Tak jsem postupně svůj život podřídil cestování. Největší problém byl ale k
něčemu podobnému přesvědčit i mou ženu…
Takže si knihu psal pro svou ženu? (smích)
Ano, tu knihu jsem psal pro svou ženu! (smích) Doufám, že se lidem povede
to samé, co nám. Doufám, že si lidé, které baví cestování, nastaví život tak,
aby ho mohli na cestách trávit co nejvíc a maximálně si to užívat. Protože
vím, že to jde!

Líbilo? Nakopnulo?
Máš hlad po dalších tipech, jak na cestě ušetřit, a zároveň zažít co nejvíc?
Travel Bible jich je plná a členská sekce jimi přetéká. Celá nálož tipů a triků,
jak vydržet na cestě co nejdéle a nemuset při tom rozbíjet prasátko, na tebe
čeká v knize i členské sekci.
Klikni na boží odkaz a objednávej :-)
TravelBible.cz
PS: Máš minutu? Koukni na boží trailer ke knize:

Vimeo

To Nej Z Blogu Travel Bible

Uploaded by

Document Information

Original Title

Copyright

Available Formats

Share this document

Share or Embed Document

Sharing Options

Did you find this document useful?

Is this content inappropriate?

Copyright:

Available Formats

To Nej Z Blogu Travel Bible

Uploaded by

Copyright:

Available Formats

TO NEJLEPŠÍ

Usnadnit, nakopnout, poradit a vyrazit. Právě k tomu slouží ne-

Zároveň se chceme trochu představit, ať víš, s kým máš tu čest

• Šárka Martínková • Petr Jan Juračka

Tak pojďme na to!

2 Cestovatelská bible #TravelBible - ROZHOVORY

Která část světa je ti nejbližší?

Jaký je tvůj nejsilnější zážitek z cest?

3 Cestovatelská bible #TravelBible - ROZHOVORY

Jak se ti podařilo strach překonat?

Šla bys do toho znovu?

4 Cestovatelská bible #TravelBible - ROZHOVORY

Cestovali jsme od malička s rodinou, ale to bylo spíš takové dovolenkování.

Jak na tvé cesty reagovalo okolí?

Nejdřív jsem si ujasnila sama se sebou, že do Ameriky doopravdy chci, a pak

5 Cestovatelská bible #TravelBible - ROZHOVORY

V hostelu jsem byla sama s cestovateli a poslouchala jejich zážitky z Patago-

Jak řešíš při dlouhodobé cestě peníze?

6 Cestovatelská bible #TravelBible - ROZHOVORY

Jela jsem s angličtinou a hodně lámanou španělštinou, na místě jsem se ale

7 Cestovatelská bible #TravelBible - ROZHOVORY

Pro mě je sólo cestování ultimátní svoboda. Když cestuješ sám, musíš se

Chtěla bys něco na závěr vzkázat čtenářům a čtenářkám?

8 Cestovatelská bible #TravelBible - ROZHOVORY

Bylo mi tehdy už 24 let. Chodil jsem do skautského oddílu, kde mi kamarád

Cestovali jsme pak měsíc po Mexiku a dva týdny po Guatemale, která mě

9 Cestovatelská bible #TravelBible - ROZHOVORY

Cestoval jsi sám, nebo s někým?

Co tě na cestování nejvíc baví?

Úplně všechno. Poznávání kultury, lidí, fotografování na cestách… Tady v

10 Cestovatelská bible #TravelBible - ROZHOVORY

V Jižní Americe mě fascinovala Bolívie, ve Střední Guatemala, v Africe Etiopie,

Co tě tam tak fascinovalo?

11 Cestovatelská bible #TravelBible - ROZHOVORY

Do Indonésie jezdí hodně lidí. Dokážeš vybrat místo, kam se určitě

Zaujalo mě, že si vymýšlíš dobrodružné cesty po Evropě tak, aby záro-

Cestování mě obrovsky baví, ale dlouho jsem byl přesvědčený, že dobrodru-

Stačí si vybrat zemi, která tě nějakým způsobem oslovila, vyrazit tam na

12 Cestovatelská bible #TravelBible - ROZHOVORY

Letos jsme třeba vyrazili na Réunion – věděl jsem, že je to zajímavá destina-

Cestovali jsme i do Norska v malé dodávce, kterou jsem přestavěl na spací,

Dovolíš si vzít dítě i do země, která není úplně bezpečná?

Teď doma mluvíme o Indonésii a manželka říká, že ještě počkáme, až dceři

Máš něco, co ti hodně usnadňuje cestování? Co dělat a co nedělat, aby

13 Cestovatelská bible #TravelBible - ROZHOVORY

V posledních letech jsem nadšený chytrými telefony, online mapami a navi-

Ale zase tak možná přijdeš o zajímavé zážitky.

Jasně, přijdeš o trochu dobrodružství – mohl by ses ztratit v lese a ve 4 ráno

14 Cestovatelská bible #TravelBible - ROZHOVORY

Potkal jsem ji na cestovatelském festivalu Kolem světa, který organizuji. Zvu

To je dobré. Děkuju za návod, udělám si festival… :)

Děláš jeden z největších cestovatelských festivalů u nás – Kolem světa.

15 Cestovatelská bible #TravelBible - ROZHOVORY

Postupně se to zvětšovalo, lidi viděli, že organizuju nějaká setkání dobrodru-

Kdyby se ti cestovatelé přestali ozývat, pokračoval bys?

Samozřejmě pokračoval. Festival se dostal do fáze, kdy to je hlavně o set-

16 Cestovatelská bible #TravelBible - ROZHOVORY

Proč si myslíš, že lidi chodí na tvoje přednášky?

Zrovna včera jsem měl v Plzni přednášku o Réunionu a lidi z ní odcháze-

17 Cestovatelská bible #TravelBible - ROZHOVORY

Co to musí být za přednášku, aby za ni člověk dostal desítky tisíc?

Když já dělám přednášky, nejvíc mě baví se pak potkat s návštěvníky, popo-

18 Cestovatelská bible #TravelBible - ROZHOVORY