UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE

FAKULTA SOCIÁLNÍCH VĚD

Institut komunikačních studií a žurnalistiky

David Štrup

Prolínání politické a mediální moci na

případu Radka Johna a pořadu Bez cenzury

Diplomová práce

Praha 2016
Autor práce: David Štrup
Vedoucí práce: Mgr. Roman Hájek

Rok obhajoby: 2016

Bibliografický záznam

ŠTRUP, David. Prolínání politické a mediální moci na případu Radka Johna a pořadu
Bez cenzury. Praha, 2016. 163 s. Diplomová práce (Mgr.). Univerzita Karlova, Fakulta
sociálních věd, Institut komunikačních studií a žurnalistiky. Katedra žurnalistiky. Vedoucí
diplomové práce Mgr. Roman Hájek.

Abstrakt
Tato diplomová práce analyzuje roli Radka Johna v investigativním pořadu Bez
cenzury TV Barrandov. John se jako aktivně působící politik a předseda strany Věci
veřejné rozhodl vrátit k novinářské činnosti, přičemž nerezignoval na svou poslaneckou
funkci, což můžeme považovat za specifický projev politického paralelismu. Práce
popisuje případy, v nichž mohlo být působení Radka Johna v rozporu s normativními
novinářskými hodnotami a žurnalistickou etikou. Zvláště se pak soustředí na to, zda se
nějaké potenciální politické či mocenské zájmy a názory Radka Johna projevovaly
v samotném pořadu. Metodologicky je výzkum veden jako případová studie, která
kombinuje kvalitativní obsahovou analýzu, hloubkové rozhovory a další výzkumné
postupy. Výzkum pořadu identifikoval v úvodních ohláškách i v některých reportážích
bias reflektující antipatii Radka Johna k zavedeným politickým stranám a jejich
představitelům, nicméně neodhalil přímou podporu Věcí veřejných nebo jejich
politických představitelů. Diplomová práce reflektuje i mediální, odbornou a politickou
odezvu na činnost Johna, respektive na jeho návrat k žurnalistice bez složení aktivních
politických funkcí a možný střet zájmů.
Abstract
This thesis considers the role of former politician and journalist Radek John in
an investigative programme Bez cenzury on TV Barrandov. Even though John was
a politician and leader of Czech political party Věci veřejné, he decided to return to
journalism. He did so with no intention of resigning his chair in the Chamber of Deputies,
part of the Parliament of the Czech Republic. With this in mind, this could be considered
as a specific representation of political parallelism. This study describes specific cases
where Radek John might have acted contrary to normative journalistic values and
journalism ethics. Furthermore, the thesis analyses the possibility that Radek John’s own
political interests and opinions affected the television programme itself. The research is
conducted using the method of a case study which combines qualitative and quantitative
content analysis, qualitative interviews and other research methods. Consequently, the
analysis found signs of biased reporting in the programme’s introduction and some
stories, which reflected Radek John’s antipathy towards traditional political parties and
their leaders. However, the research did not reveal any direct support of Věci veřejné or
their representatives. Furthermore, the thesis also presents media, academic and political
responses to John‘s activities, especially to his return to journalism without giving up his
political duties and to the possible conflict of interest.

Klíčová slova
Radek John, Bez cenzury, politický paralelismus, střet zájmů, TV Barrandov,
investigativní pořad, publicistika, novinářská etika

Keywords
Radek John, Bez cenzury, political parallelism, conflict of interest, TV Barrandov,
investigative programme, opinion journalism, journalism ethics

Rozsah práce: 262 738 znaků

Prohlášení
1. Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracoval samostatně a použil jen uvedené
prameny a literaturu.
2. Prohlašuji, že práce nebyla využita k získání jiného titulu.
3. Souhlasím s tím, aby práce byla zpřístupněna pro studijní a výzkumné účely.

V Praze dne 10. 5. 2016 David Štrup

Poděkování
Chtěl bych poděkovat vedoucímu mojí diplomové práce Mgr. Romanu Hájkovi, který mi
umožnil toto téma zpracovat a inspiroval mě mnoha cennými radami a připomínkami.
Dále bych chtěl poděkovat všem, kteří mi věnovali svůj čas při hloubkových rozhovorech
o tématu práce, jmenovitě Radku Johnovi, Robertu Maleckému, Petru Vrabcovi, Václavu
Moravcovi a Barboře Osvaldové. Děkuji také Haně Havlíčkové z ATO za poskytnutí
všech dat a materiálů, o které jsem požádal. V neposlední řadě chci poděkovat za podporu
své rodině a přítelkyni.
Obsah
ÚVOD ..................................................................................................................... 2
1. TEORETICKÁ ČÁST ..................................................................................... 5
1.1 Žurnalistika ve společenském kontextu........................................................ 5
1.1.1 Žurnalistika jako profese ............................................................................. 6
1.1.2 Normativní teorie médií ............................................................................... 8
1.1.2.1 Veřejná odpovědnost, samoregulace a etika .............................................. 10
1.1.2.2 Objektivita versus bias............................................................................... 16
1.2 Mediální systém, moc a politika ................................................................ 18
1.2.1 Moc médií a účinky .................................................................................... 20
1.2.2 Média a ekonomická moc .......................................................................... 22
1.2.3 Média a politická moc, politický paralelismus .......................................... 24
1.2.3.1 Mediální systém v České republice a jeho oligarchizace .......................... 27
1.2.3.2 Extrémní projev paralelismu – novinář a politik v jedné osobě ................ 34
2. METODOLOGIE ...........................................................................................39
3. VÝZKUMNÁ ČÁST .......................................................................................45
3.1 Radek John – scenárista, spisovatel, novinář, podnikatel a politik .......... 45
3.2 Představení TV Barrandov a Empresa Media, a. s. .................................. 48
3.3 Nástup Radka Johna do vydavatelského domu Empresa Media, a. s.,
a reakce veřejnosti, politiků a médií .......................................................... 52
3.3.1 Kvantitativní analýza pokrytí tématu návratu Radka Johna
k žurnalistice vybranými tuzemskými médii v období od 31. 10.
do 30. 11. 2012 a v období od 1. do 31. 3. 2013 ........................................ 58
3.4 Pořad Bez cenzury a role Radka Johna ..................................................... 61
3.4.1 Deskripce a tematická analýza pořadu Bez cenzury ve formátu
vysílaném od 5. 3. do 18. 6. 2013 (a v letních reprízách), jeho
sledovanost a potenciální mediální vliv..................................................... 61
3.4.2 Role Radka Johna a jeho vliv na obsah pořadu Bez cenzury
ve formátu vysílaném od 5. 3. do 18. 6. 2013 ............................................ 67
3.4.2.1 Analýza problematických úvodních ohlášek a vybraných
reportáží s politickou tematikou ................................................................ 70
3.4.2.2 Etika a střet zájmů ..................................................................................... 83
3.4.3 Bez cenzury ve formátu vysílaném od 29. 8. do 24. 10. 2013 .................... 88
ZÁVĚR ..................................................................................................................92
SUMMARY ...........................................................................................................96
POUŽITÁ LITERATURA A PRAMENY ..............................................................98
SEZNAM PŘÍLOH.............................................................................................. 104
 2

Úvod
Uvedení investigativního publicistického pořadu Bez cenzury na TV Barrandov
v roce 2013 přineslo do českého mediálního prostředí velmi neobvyklý jev. Pořad pro
televizi připravil a následně i dramaturgicky vedl a moderoval Radek John, který zároveň
působil jako poslanec za stranu Věci veřejné. Došlo tak k propojení dvou značně
nesourodých funkcí – politika a novináře – v jedné osobě.

Známý publicista, spisovatel a scenárista vstoupil do politiky v roce 2009 jako lídr
ambiciózní strany Věci veřejné (dále jen VV), která se silně vymezovala vůči „tradičním“
politickým stranám jako ODS, ČSSD či TOP 09. O rok později v parlamentních volbách
získaly VV 24 poslaneckých křesel a sestavily spolu s ODS a TOP 09 vládní koalici,
přičemž Radek John byl jmenován ministrem vnitra a místopředsedou vlády. Kvůli
vnitrostranickým i koaličním sporům a skandálům se však na jaře roku 2012 strana VV
rozštěpila a její část spolu s Radkem Johnem odešla do opozice.

Na konci října téhož roku proběhla médii zpráva, že se Radek John, v té době
nejenom opoziční poslanec a předseda VV, ale také předseda sněmovního bezpečnostního
výboru, vrací ke své původní novinářské profesi. Podle prvních zpráv měl vést
publicistické oddělení vydavatelství Empresa Media, a. s., (např. magazíny Týden
a Instinkt, od listopadu roku 2012 i TV Barrandov), které patří mediálnímu magnátovi
Jaromíru Soukupovi. Toho v roce 2010, ještě před nákupem vydavatelství Empresa
Media, a. s., označil Vít Bárta, hlavní zákulisní hybatel a později i předseda VV, za
faktického podporovatele strany, neboť měl poskytovat VV výrazně levnější inzertní
plochu prostřednictvím své mediální agentury Médea. 1

Nakonec se ale Radek John vrátil k žurnalistice v TV Barrandov, kde od března

do června 2013 dramaturgicky vedl a moderoval, následně od konce srpna do druhé
poloviny října roku 2013 už pouze moderoval publicistický investigativní týdeník Bez
cenzury. Ačkoli byl odvolán z funkcí ve výborech a od února 2013 nebyl ani předsedou
VV, ponechal si John až do rozpuštění Poslanecké sněmovny v srpnu 2013 poslanecký
mandát. Jeho působení v čele investigativního pořadu tak vedlo k bezprecedentnímu

1
Vít Bárta: „Tak obecně my jsme dřív nepoužívali vlastně agenturu pro nákup inzerce, nakupovali jsme si
to sami prostřednictvím jenom čistě reklamní agentury jako takové a nutno říct, že se takováto cenová
politika jednoznačně nevyplatila v porovnání s cenama, které je schopná nám nabídnout společnost
Médea pana Soukupa.“ Zdroj: ČERNÝ, Ondřej. Rozhovor s Vítem Bártou. ČRo Rádio Česko: Studio Česko,
8. 3. 2010 [přepis online]. 2010 [cit. 2015-12-27]. Dostupné z: mediasearch.newtonmedia.cz
 3

smíšení žurnalistické a politické role, které bylo problematické nejen z hlediska

novinářské etiky, ale i kvůli podezření z možného zneužívání pořadu k politickému boji.

Cílem této diplomové práce je popsat a analyzovat tento nestandardní projev

míšení politické a žurnalistické sféry 2. Teoretická kapitola diplomové práce má dvě hlavní
části. V první je žurnalistika vymezena jako profese, k níž se váže významná společenská
odpovědnost a tím pádem i požadavek na dodržování vysoké profesionality. Kromě
základních normativních požadavků, které by žurnalistika měla naplňovat, popisuje
kapitola i některé problematické aspekty, které se vztahují k tématu práce, jako je
například střet zájmů při tvorbě žurnalistických obsahů. Jako významný prostředek
dodržování normativních principů je zdůrazněna samoregulační činnost médií
i jednotlivých novinářů, jež vychází z obecně závazné žurnalistické etiky, která vzešla jak
z mnoha desetiletí profesního vývoje žurnalistiky, tak z klasické filozofie. Druhá část
první kapitoly se zabývá propojením politiky a médií, přičemž využívá termínu politický
paralelismus, který ve své knize Systémy médií v postmoderním světě přinesli Daniel
C. Hallin a Paolo Mancini 3 (2008). Koncept politického paralelismu tato práce vztahuje
i k extrémním průnikům novinářských a politických rolí, jako byl případ Radka Johna,
přičemž poukazuje i na další podobné příklady v tuzemsku i zahraničí. Kapitola dále
popisuje projevy politické, ekonomické a symbolické moci ve vztahu k médiím a krátce
se zabývá i vývojem českého mediálního systému, který prošel v posledních letech
výraznou paradigmatickou změnou.

Druhá kapitola definuje metodologický postup výzkumu, který je koncipován jako

případová studie s využitím triangulace kvantitativních i kvalitativních technik,
konkrétně kvantitativní obsahové analýzy, sémioticko-strukturální analýzy
a hloubkových rozhovorů. Cílem práce je odpovědět na tyto výzkumné otázky:

1) Jaká byla tematická skladba pořadu Bez cenzury?

2) Jak v pořadu figuroval Radek John?

3) Projevovaly se v pořadu nějak politické či mocenské zájmy a názory Radka

Johna?

2
V době, kdy Radek John oznámil svůj návrat do médií, patřila ještě většina významných mediálních domů
zaměřujících se na tisk (Mafra, Ringier, VLP) německým vlastníkům. O změně poměrů v tuzemských
médiích po Babišově koupi Mafry a dalších akvizicích českými a slovenskými oligarchy informuje tato práce
v závěru úvodní teoretické části.
3
Diplomová práce čerpá z překladu Tomáše Trampoty z roku 2008. Kniha v anglickém originále pod titulem
Comparing Media Systems vyšla v roce 2004.
 4

4) V čem byla Johnova činnost v rozporu s normativními požadavky na žurnalistiku?

5) Jak mediální a politická sféra reflektovala návrat Radka Johna k novinářské

činnosti?

Třetí, tedy praktická část diplomové práce, se krátce věnuje životopisu Radka
Johna a taktéž popisu TV Barrandov. V další části sleduje kontext ohlášení návratu Johna
do médií a následné kritické odezvy jak odborné veřejnosti, tak politické scény. K tomu
využívá zpravodajských a publicistických materiálů vybraných celostátních médií
z databází Newton Media a také rozhovorů s Radkem Johnem a významnými
vysokoškolskými odborníky z mediální sféry, kteří se zabývají novinářskou etikou,
Barborou Osvaldovou a Václavem Moravcem. Poslední a nejvýznamnější část kapitoly
se už věnuje samotnému pořadu Bez cenzury a působení Radka Johna v něm. Kromě
komplexní tematické obsahové analýzy všech dílů, která je doplněná o informace
vycházející z rozhovorů s Radkem Johnem a reportéry pořadu Robertem Maleckým
a Petrem Vrabcem, se detailně zaměřuje na vybrané problematické reportáže a hlavně
moderátorské ohlášky Radka Johna, v nichž se mohly projevovat jeho politické zájmy.

Téma této diplomové práce jsem si vybral proto, že jsem působení Radka Johna
v dvojroli politik-novinář aktivně zúčastněně sledoval již od počátků, neboť jsem v letech
2012–2014 působil jako asistent zpravodajského štábu ČT v Poslanecké sněmovně. Toto
téma na přelomu listopadu a prosince 2012 hýbalo mediální i politickou scénou. Na jaře
roku 2013 jsem o pořadu Bez cenzury a působení Radka Johna psal krátkou seminární
práci, přičemž jsem se s Radkem Johnem ve Sněmovně sešel a o pořadu s ním vedl asi
hodinový rozhovor. Ten využívám jako jeden z výzkumných pramenů diplomové práce.
Dodnes však toto téma nikdo komplexně na akademické půdě nezpracoval. V kontextu
současných problémů „oligarchizace“ tuzemského mediálního systému je tedy vhodné jej
připomenout jako jeden z prvních náznaků nestandardního míšení mocenské
a žurnalistické sféry, kterého jsme v posledních letech svědky.

Odchylky od tezí

Diplomová práce se od schválené teze odchyluje jen minimálně. Zvýšil se počet

výzkumných otázek, které jsou přesněji formulované. Na každou z nich následně hledá
odpovědi vybraná kapitola výzkumné části (viz metodologie). Úvodní teoretická část se
kromě normativních teorií, etiky a spojení politiky a médií (politického paralelismu)
detailněji zabývá pojmem moci a jejími konkrétními projevy ve vztahu k médiím.
 5

1. Teoretická část
1.1 Žurnalistika ve společenském kontextu
Žurnalistika, slovo francouzského, respektive latinského původu 4, označuje
nejenom novinářské povolání, ale i produkt této činnosti, tedy zpravodajství a publicistiku
v tištěné, elektronické či jakékoli jiné formě. Její součástí je sběr, třídění, zpracovávání
a distribuování, faktů, aktuálních informací, v rámci publicistiky i názorů prostřednictvím
médií. Jako důležitá součást novověké a následně moderní společnosti vznikla
žurnalistika zhruba na konci 15. století, přičemž její rozvoj úzce souvisel nejenom
s vynálezem knihtisku, ale i s rozvojem měst, obchodu a sjednocováním roztříštěných
oblastí ve větší státní celky. Díky postupné přeměně novověké společnosti (renesance
a humanismus, reformace, demokratizace v 19. a 20. století) se právo na informace
a svoboda slova postupně staly ve většině světa součástí základních lidských práv.
A právě žurnalistika je jedním ze základních společenských nástrojů, který umožňuje tato
práva uplatňovat. (Osvaldová, Halada a kol., 2007: 244) „Bez žurnalistiky nemůže
v podmínkách moderní společnosti, ve které žije velké množství lidí, vzniknout skutečně
veřejný prostor ani možnost většiny účastnit se relevantních celospolečenských procesů
samosprávy.“ (McQuail, 2016: 25)

Samotní novináři podle McQuaila (2016: 24) možná pro vedení své každodenní
činnost ani teorii tolik nepotřebují. Řídí se často svým instinktem a redakčními rutinami.
Teoretický základ vycházející z historického vývoje a akademicko-vědeckého výzkumu
žurnalistiky je však důležitý v případě, že se činnost žurnalistů stane z nějakého důvodu
kontroverzní a je třeba ji vysvětlit, ospravedlnit nebo naopak odsoudit.

McQuail (2016) rozlišuje pro účely teorie mezi třemi úrovněmi zájmu o praxi
žurnalistiky: mezi společností, mediálními organizacemi a jednotlivými novináři.
Na úrovni společnosti je žurnalistika aktérem i prostředníkem všech významných
společenských událostí. Očekává se, že se vedení, organizace i chování tisku bude řídit
stejnými principy jako zbytek demokratické společnosti 5, a tedy že bude ctít svobodu
slova, rovnost všech občanů a právní stát. Společnost i sféra médií, potažmo žurnalistiky,
na sebe vzájemně působí. Základní společenské hodnoty se projevují v žurnalistice a jsou

4
Francouzsky znamená „jour“ = den, „journal“ = deník, „journalisme“ = žurnalistika. Původ slova vychází
z latinského „diurnus“ = denní. (Osvaldová, Halada, 2007: 244)
5
V případě, že společnost není demokratická, bude pravděpodobně velmi silně deformovaná
a nesvobodná i sféra žurnalistiky.
 6

tím pádem i dále šířeny. Žurnalistika vytváří tlak ke společenské odpovědnosti, společnost
ovšem taktéž vyvíjí tlak na žurnalistiku. Ke společenské úrovni žurnalistiky se vztahuje
i sociologické vnímaní funkce médií, které Brian McNair (2004) dělí na paradigma
konkurence a paradigma dominance. Konkurenční paradigma je spojováno s tím, co
označujeme jako normativní přístup. Je to ideální model, který říká, jak by věci měly
být. K normativnímu přístupu fungování médií se odkazuje i tato diplomová práce.
Sdělovací prostředky jsou v tomto modelu „hlídacím psem“ demokracie a správného
fungování společnosti, přičemž jejich funkce je pomyslně staví do pozice „čtvrtého stavu“
vedle moci legislativní, exekutivní a soudní. Základem je fungování liberálně-
pluralistické společnosti severoamerického, respektive západoevropského typu, v rámci
níž existuje rovná konkurence mezi odlišnými skupinami společenských subjektů. Jim
média slouží a zároveň je zastupují, přičemž zprostředkovávají veřejnou debatu, která je
zajištěna rovným přístupem všech názorů do veřejné diskuze. Paradigma dominance
kritizuje ideu rovné soutěže a konkurence v rámci liberálního pluralismu a naopak
obviňuje média z utužování dominantních soukromých sobeckých zájmů vládnoucích
elit, které se snaží udržet svou nadvládu. (McNair, 2004: 25–28)

Podle McQuailova dělení (2016) jsou druhou oblastí analýzy vazby mezi
žurnalistikou a společností v úrovni mediálních organizací. Teorie odpovědnosti, která
se vztahuje k chování zpravodajských médií, se obvykle zabývá uplatňováním právního
a regulačního systému, strukturou vlastnictví a kontroly nebo propojením médií a politiky
(viz kapitola 1.1.2.1). Na individuální úrovni navazuje novinář vztahy nejenom se svými
zdroji, ale i se svým publikem, ačkoli se většinou jedná o rozptýlenou anonymní masu.
Novinář si často konstruuje jakýsi ideální preferovaný typ příjemce, k němuž se obrací.
V rámci teorie je významné, jak novináři vnímají sami sebe a svou práci, jaké mají osobní
zázemí, hodnoty a názory a zda dodržují konvence a zvyky, respektive normy a kodexy
své profese. Pokud tedy můžeme žurnalistiku nazývat profesí. (McQuail, 2016: 24–26)

1.1.1 Žurnalistika jako profese

Tím, zda můžeme žurnalistiku považovat za profesi, nebo zda se jedná pouze
o jakousi „poloprofesi“, se zabývala řada autorů. Sociolog Max Weber ve své významné
přednášce „Politika jako povolání“, kterou přednesl členům Svobodného studentského
svazu v Mnichově v roce 1919, označil novináře jako příslušníky „párijské kasty“, kteří
postrádají, podobně jako umělci (a v té době i právníci), pevnou sociální klasifikaci.
(Weber, 1990: 34) Denis McQuail (2009: 315) dochází k závěru, že „ve srovnání
 7

například s právem, lékařstvím či účetnictvím jsou mediální profese jen slabě

‚institucionalizovány‘“ a považuje žurnalistiku za neúplnou profesi. Definuje (2009: 298)
celkem pět kritérií profesionality (kontrolovaný vstup do povolání; základní dovednosti,
k nimž je zapotřebí výcvik; prosazování etických kódů a norem; plnění významné
společenské úlohy; autonomie při výkonu dovednosti), které však novináři většinou
splňují nedostatečně. Například slovenská teoretička profesní etiky Anna Remišová
(2010: 82–87) však žurnalistiku za profesi považuje. Remišová se odkazuje
k sociologickému vymezení povolání naplňujícího znaky profese, které v knize Úvod do
sociologie definoval Jan Keller. (2006: 185–186) Podle Remišové je totiž k výkonu
žurnalistické profese potřeba (I) určitá teoretická znalost, která se ve světě i v tuzemsku
vyučuje na mnoha vysokých školách, (II) seriózní tisk v průběhu historie získal určitou
profesní autoritu, kterou si i v moderní době stále udržuje, (III) v České republice i ve
světě existují profesní asociace 6, které sdružují novináře, (IV) existuje profesní etika
žurnalistů. Právě existence a dodržování profesní etiky jsou základní prvky, které by měly
odlišovat profesionální novináře od ostatních „neprofesionálních“ publikujících autorů,
kterým zejména nástup internetu a nových médií (bloggy, Twitter, Youtube) umožnil
téměř neomezený přístup k publikům.

Hallin a Mancini (2008: 61–64) využívají parametru novinářského

profesionalismu jako jednoho z indikátorů, pomocí kterých definují modely mediálních
systémů. 7 Profesionalizmus podle nich souvisí především s autonomií, existencí vlastních
profesních norem a orientací na veřejnou službu. Autonomie je podle autorů klíčovým
důvodem, proč řada povolání usiluje o „profesionalizaci“. Novinářům se do značné míry
podařilo získat autonomii v rámci mediálních organizací. Profesní autonomie, podobné
jako mají například lékaři nebo právníci, však nikdy nedosáhli, neboť nepotřebují
k výkonu své profese tak široké a specificky ohraničené spektrum znalostí, které se dá
získat pouze vysokoškolským studiem. Při osvojení určitých norem, znalostí a pravidel
se novinářem může stát téměř každý průměrně vzdělaný člověk. Vlastní etické normy,
které jsou podrobněji charakterizovány v další kapitole, úzce souvisí s autonomií, neboť
pokud by byly definovány a kontrolovány vnějšími aktéry, mohly by jen těžko zaručit
profesionální žurnalistickou praxi. Orientace na veřejnou službu souvisí s přijetím

6
Nejvýznamnější profesní asociací v České republice je Syndikát novinářů ČR. Podle názoru více
tuzemských autorů (Moravec, 2008: 56; Štětka, 2012: 25-26; Jirák, Trampota, 2008: 21), ale i aktivně
působících novinářů, však není postavení Syndikátu novinářů ČR dostatečně silné a rozhodnutí Etické
komise Syndikátu novinářů nemají mezi novináři velkou váhu.
7
Více viz kapitola 1.2 nebo kapitola 1.2.3.1 a poznámka pod čarou číslo 42.
 8

ideologie žurnalistiky jako veřejného závazku a projevuje se v normativních teoriích

přístupu k médiím.

1.1.2 Normativní teorie médií

Existence normativních požadavků vůči médiím vychází z představy, že média
nejsou běžným typem podnikání, ovšem zastávají ve společnosti specifickou a důležitou
funkci, která by měla být pro společnost užitečná. (Trampota, 2006: 141) Často se používá
fráze, že by média měla působit ve „veřejném zájmu“. Definice veřejného zájmu je však
pro mediální teoretiky i novináře velmi obtížná.

Média by podle McQuaila (2009: 176) v nejširším pojetí pojmu „veřejný zájem“
neměla působit společenské problémy, pohoršovat a měla by plnit i některá pozitivní
očekávání. McQuail (1992: 20–33) ale považuje vnímání veřejného zájmu za značně
ohebné a problematické. K jeho identifikaci v rámci společnosti nabízí dvě možná dělení
podle Downse (1962) 8 a Heldové (1970) 9. Downs (1962) popisuje tři základní směry
přístupu k identifikaci veřejného zájmu. První vychází z vůle občanů – veřejný zájem je
to, co chce většina. Podle druhého přístupu je veřejný zájem podmíněn jistými
absolutními standardními hodnotami, a to nezávisle na tom, co chtějí občané. Podle
třetího, „realistického“ pojetí, je veřejný zájem výsledkem soustavy procesů rozhodování
veřejných institucí, tedy pragmatickým výstupem, který nezahrnuje žádné etické
implikace. Podobné dělení nabízí i Heldová (1970) 10. Ta podle McQuaila (tamtéž)
dokonce navrhuje vyhnout se užívání termínu „veřejný zájem“, kdykoli je možné jej
nahradit jiným adekvátnějším synonymem, například „preference většiny“. Pokud však
operujeme s termínem veřejný zájem, můžeme jej dle Heldové (1970) v širším slova

8
DOWNS, A. The Public Interest: Its Meaning in a Democracy. Social Research, 1962, 29(1): str. 1-36.
9
HELD, V. The Public Interest and Individual Interests. New York: Basic Books, 1970.
10
Přístup k veřejnému zájmu, který vychází z vůle občanů, tedy z množiny podobných individuálních zájmů,
nazývá „Preponderance theory“. K zjištění a prosazování tohoto většinového názoru se může dojít mnoha
způsoby – může jej prosazovat dobře fungující trh, proces voleb, odborný ekonomický či jiný výpočet, atp.
Slabinou této teorie je podle Heldové možný konflikt mezi konkrétními prostředky identifikace veřejného
zájmu (například většinová poptávka spotřebitelů, vítězství ve volbách) a ideou veřejného zájmu v širším
slova smyslu, než je pouze součet individuálních preferencí. Podobně jako Downs popisuje i Heldová
možnost vzniku veřejného zájmu na základě nějakého absolutního normativního principu, který vychází
z některé významné sociální teorie či ideologie. Takovou variantu identifikace veřejného zájmu nazývá
Heldová „Unitary theory“. Poslední kategorií je tzv. „Common interest theory“, která je podle McQuaila
i nejlépe aplikovatelná právě na definování veřejného zájmu v oblasti médií, respektive žurnalistiky.
Vztahuje se k případům, kdy jsou příslušné diskutované zájmy považovány za společné pro všechny, a to
s malým prostorem pro spor o preference. Typickými příklady jsou hromadná doprava, energetika, systém
vlády, obrany, práva atp. Velmi se podobá Downsově výše zmíněné kategorii „realistického“ pojetí, ovšem
s tím rozdílem, že staví atribut „veřejného blaha“ nad institucionalizované prostředky vedoucí k jeho
identifikaci a docílení.
 9

smyslu považovat za normativní tvrzení, že něco (určitá aktivita, cíl atp.) je

ospravedlnitelné na základě širších výhod, které z tohoto plynou, v souladu s podmínkami
daného politického systému a rámce norem.

Ve své novější publikaci Žurnalistika a společnost navrhuje McQuail (2016)

využívat termínu „obecný prospěch“. „Veřejný zájem“ podle něj v praxi většinou působí
jen jako průvodce právy mediálních vlastníků a novinářů, kteří jím obhajují své konkrétní
kroky v konkrétních případech. Měl by však být něčím víc, než jen reflexí stížností
a právních debat, kde je jeho hranice. Obecný prospěch „v sobě zahrnuje přínosy, jako
jsou zajištění univerzálního, cenově dostupného přístupu k informacím, bezpečný
a otevřený veřejný prostor pro vyjádření, debatu a tak podobně, ale také zajištění
kulturních a vzdělávacích potřeb.“ (McQuail, 2016: 50)

Bohužel však nežijeme v ideálním světě, a tak většina komerčních médií

neexistuje primárně kvůli naplňování veřejného zájmu nebo ideálu veřejného prospěchu,
ale spíše kvůli ekonomickým, nebo dokonce jiným partikulárním cílům, které mohou být
těžko identifikovatelné 11. I tak jsou díky historickému vývoji a významu tisku kladeny na
žurnalistiku jisté normativní požadavky, které by seriózní média měla dodržovat. Podle
Trampoty (2006: 137) se normativní požadavky „vážou jak k vlastnostem sociálního
prostředí, ve kterém média fungují, tak ke způsobu jejich jednání a podobě
zpravodajských obsahů.“

V rámci historického vývoje definování normativních požadavků na žurnalistiku

byly velmi důležité výstupy Komise pro svobodu tisku ve 40. letech 20. století v USA.
Ta vznikla kvůli pochybnostem o fungování tamějšího liberálního mediálního trhu, který
jeho kritici považovali za příliš komercionalizovaný, senzacechtivý, politicky
nevyvážený a monopolní. Hlavním výsledkem soukromé komise založené vydavatelem
a novinářem Henry Lucem a vedené rektorem Chicagské univerzity Robertem
Hutchinsem bylo to, co se později začalo nazývat „teorií společenské odpovědnosti“.
(McQuail, 2009, 2016) Komise kritizovala chování tisku, přičemž jeho svoboda je podle
názorů komise pouze podmínečným právem, k němuž se vztahuje mnoho závazků. Podle
McQuaila (2009: 184) by média měla být dle teorie společenské odpovědnosti „svobodná,
ale samoregulovaná. Média by měla dodržovat etické kodexy a profesionální zásady.
Novinové zprávy by měly být pravdivé, přesné, slušné, objektivní a relevantní.“ Teorie
společenské odpovědnosti, i kvůli ideji, že stát může „ve veřejném zájmu“ vůči médiím

11
Za taková média v tuzemsku považuji například Parlamentní listy nebo AENews.
 10

zasáhnout, nebyla v americkém tiskovém průmyslu přijata nijak vřele. Byla v kontrastu
s libertariánskou teorií, která se více zamlouvala majitelům tiskových koncernů, neboť za
základní model fungování médií považovala svobodný konkurenční trh bez vnějších
zásahů. Teorii společenské odpovědnosti, liberální/libertariánskou teorii a další dvě,
autoritářskou teorii a její derivát, teorii sovětskou, představili v roce 1959 ve své slavné
učebnici Čtyři teorie tisku autoři Fred Seaton Siebert, Theodore Peterson a Wilbur
Schramm 12. Jejich práce byla v následujících desetiletích často kriticky reflektována
mnoha dalšími mediálními teoretiky, přičemž tato práce využívá terminologie z více než
o čtyři dekády novější typologie mediálních systému Hallina a Manciniho (2008). 13

1.1.2.1 Veřejná odpovědnost, samoregulace a etika

Teorie společenské odpovědnosti, která byla představena v předchozí kapitole, se

nejvíce projevila při formování vysílacích médií veřejné služby, které ve většině
Evropských zemí (v případě PBS nebo NPR částečně i v USA) naplňují teze společensky
odpovědných médií. Často jsou zřízena ze zákona nebo jinou podobnou formou a jejich
úlohou je informovat i o menšinových tématech, poskytovat mediální obsahy pro všechny
členy společnosti, a to pokud možno objektivně a vyváženě 14. To ovšem neznamená, že
by na ostatní komerční či nezisková média neměly být kladeny podobné nároky
odpovědnosti vůči společnosti. Podle McQuaila (2016), který parafrázuje Hodgese
(1986) 15 můžeme identifikovat tři formy mediální odpovědnosti. Tu, která je udělena
zvenčí (právní a regulační závazky, v tuzemsku například zákon 231/2001 Sb.
o provozování rozhlasového a televizního vysílání), odpovědnost, která je vyjednána
nebo odsouhlasena stranami, kterých se týká (například Statut ČT, v němž je definováno
poslání ČT a její vztah k divákovi) a tu, kterou si média, potažmo i jednotliví novináři,
sami zvolí (například etické profesní kodexy, které by profesionální novináři měli
dodržovat). Hlavními hodnotami, jimiž by se novináři měli v ideálním případě řídit, jsou
pravdivost (informování bez stranění), svoboda (nezávislost), solidarita (podpora
participace všech skupin společnosti v médiích) a řád a soudržnost (podpora legitimních
orgánů, které je zajistí). (McQuail 2016: 72-73)

12
SIEBERT, Fred S., Theodore PETERSON a Wilbur SCHRAMM. Four theories of the press: the authoritarian,
libertarian, social responsibility, and Soviet communist concepts of what the press should be and do.
Urbana: University of Illinois Press, 1956.
13
Viz kapitola 1.2 a dále.
14
Respektive se tomuto ideálu blížit, protože nic nemůže být absolutně objektivní či vyvážené.
15
HODGES, L. W. Defining press responsibility: a functional approach. in ELLIOTT, D. Responsible
Journalism. Beverly Hills, CA: Sage, 1986. s. 13-31.
 11

Novináři jsou samozřejmě povinni dodržovat zákony, které se vztahují k jejich

činnosti, ale jak je známo – právo je minimum morálky. A tak je velmi významná
samoregulace novinářů a jejich profesní odpovědnost. Podle Remišové (2010) můžeme
rozlišit čtyři základní formy novinářské samoregulace – novinářské profesní etické
kodexy, tiskové/mediální rady, tiskového ombudsmana a profesní vzdělávání. Dva
z těchto čtyřech samoregulačních institutů – tisková rada a ombudsman – v České
republice scházejí. Absence tiskové rady, která je v zahraničí většinou složena ze zástupců
vydavatelů a novinářů, je i důvodem nižší profesionalizace tisku ve srovnání s vyspělými
západními či severskými zeměmi 16. K jejímu vytvoření se tuzemští vydavatelé zavázali
v roce 1999 při projednávání nového tiskového zákona, aby zabránili plánovaným
restrikcím proti nedisciplinovaným médiím. Ty se ve finální verzi zákona skutečně
neobjevily, ovšem plán České tiskové rady a s tím spojeného etického kodexu zůstal
pouze na papíře. 17 Remišová (2010: 128) rozlišuje v oblasti morálky dva mechanismy
regulace chování – svědomí a veřejné mínění. A právě tiskové rady jsou v novinářské obci
samoregulačním nástrojem projevu veřejného mínění. Kontrolují dodržování profesního
kodexu a chrání svobodu médií. Tiskový ombudsman doplňuje úlohu tiskové rady
a urychluje řešení stížností. Běžně působí ve skandinávských zemích, ve Švédsku již od
roku 1969. Institut profesního vzdělávání, jako třetí prvek základní formy samoregulace,
je samozřejmě záležitostí každého novináře. V České republice je mnoho vysokých či
vyšších odborných škol, na nichž lze studovat žurnalistiku nebo mediální studia.
Remišová (2009: 159) však podotýká, že je potřeba celoživotní vzdělávání a minimem
každého mediálního pracovníka je znalost profesní novinářské etiky.

Poslední a pro tuto diplomovou práci i stěžejní částí samoregulace žurnalistiky

jsou profesní, respektive etické novinářské kodexy. „Mají-li být novináři přijímáni jako
profesní skupina (stejně jako lékaři, právníci či akademičtí pracovníci), musí pracovat
podle jednotného kodexu chování, který zaručuje jejich bezúhonnost, důvěryhodnost,
a tudíž i jejich status informátorů o ‚pravdě‘.“ (McNair, 2004: 67). Novinářská etika a její
kodifikované normy, novinářské kodexy, spadají do oblasti takzvané aplikované etiky,
filozoficko-vědního oboru, který zkoumá rozhodnutí v dané oblasti (v našem případě
žurnalistiky) z hlediska teorií etiky. (Thomson, 2004) Ačkoli jsou v běžné komunikaci

16
Více o českém tiskovém systému viz kapitola 1.2.3.1.
17
Zdroj: ŠMÍD, Milan. Čeští vydavatelé se dodnes sami neregulují, Česká tisková rada byla mrtvě narozené
dítě. Mediář [online]. 12. 2. 2011 [cit. 2016-03-14]. Dostupné z: http://www.mediar.cz/samoregulace-
vydavatelu-mrtve-narozene-dite-ceska-tiskova-rada/
 12

slova etika a morálka často používána jako synonyma, považuje Remišová (2009: 50)
morálku za označení normativní regulace lidského chování, podle níž se chováme,
zatímco etiku jako filozofickou disciplínu, která se zabývá zkoumáním morálky jako
společenského jevu. Proto můžeme i etické kodexy považovat za souhrny teoretických
a praktických norem a principů, podle kterých by se novináři v souladu se svou vlastní
morálkou měli řídit. Kodexy ovšem nemohou shrnout vše, jsou minimem novinářovy
morálky.

Jak již bylo zmíněno, vývoj novinářské etiky je dlouhodobý a souvisí s postupným
rozvojem a institucionalizací této profese, která začala již v 18., respektive hlavně
v 19. století. Remišová (2009: 54–55) považuje za prvního předchůdce dnešních etických
kodexů soubor morálních požadavků, které v zformuloval v roce 1868 majitel
šestákových bulvárních novin The Sun (New York) Charles Anderson Dana. Kodex
o 14 bodech mimo jiné formuloval požadavek pravdivosti (neunáhlit se, nepublikovat nic
bez dokonalé jistoty), oddělení reklamy od zpravodajství, svobody a věrnosti americké
ústavě či neútočení na slabé a bezbranné. Nejstarší národní etické kodexy začaly vznikat
v první a druhé dekádě 20. století ve Francii, Skandinávii i v USA. Podle Remišové
(2009: 101–103) obsahují etické profesní kodexy různé etické principy, existuje však jisté
minimum, které by mělo být zahrnuto ve všech: neškodit jiným, chovat se čestně
a participovat na společenském dobru. První zásada, neškodit jiným, je základní
morální princip, kdy se novináři zavazují nezneužít své poslání, vědomosti a status na
úkor jiných nebo ke svému vlastnímu prospěchu. Druhá zásada, čestnost, se váže
k pravdivosti zpráv, mlčenlivosti ve vztahu ke zdroji, odmítání úplatků a ke schopností
přiznat svou chybu. Participace na společenském dobru souvisí s činností novináře
v duchu svého poslání, tedy shromažďování, zpracovávání a rozšiřování pravdivých
a pokud možno objektivních informací. McQuail (2016: 75–76) definuje řadu kritérií,
která slouží jako indikátory pravdivosti, a tak by se jimi měli řídit i novináři. Na prvním
místě stojí přesnost a spolehlivost žurnalistických obsahů, které by měly být i relevantní,
věrohodné a pro příjemce srozumitelné. Podstatná je i vyváženost, ačkoli jde o ideál,
kterého nikdy nelze úplně dosáhnout. Dalším bodem je integrita, kterou se rozumí „dobrá
víra zdroje nebo komunikátora, stejně jako reportéra, aby si dával pozor při sběru, výběru
a editování informací. Příklady špatné žurnalistické praxe a nedostatku integrity zahrnují
protežování někoho, nakupování informací nebo prodej mediální podpory či přístupu
k publiku.“ Osobní integrita novináře však může být narušena i lhaním nebo jiným
 13

nečestným či neetickým chováním. 18 S integritou se pojí i autenticita a osobní pravdivost.

Nedílnou součástí je i odvaha. Posledním bodem výčtu je transparentnost, která znamená
„jasnou identifikaci autorovy pozice, zájmů nebo hodnot, upřímnost a otevřenost jeho
záměrů. Anonymní komunikace, skrytá propaganda nebo uplácení ze strany zdrojů stojí
na opačném konci škály.“ (McQuail, 2016: 75–76)

Podle Moravce (2005: 53) souvisel v tuzemsku počátek vývoje svobodných médií
po roce 1989 s absencí hlubší diskuze o etických problémech novinářské práce. Novináři
chápali jakákoli samoregulační opatření jako zásahy do svobody slova, což vycházelo
z více než 40leté totalitní zkušenosti. První kodex schválila v roce 1995 Česká televize
a byl přílohou Statutu ČT. Kodex vycházel z Rezoluce Rady Evropy č. 1003 z roku 1993
o etice žurnalistiky, která nabádala k vypracování etických kodexů a k samoregulaci
médií. Kodex ČT byl na základě novely zákona o ČT č. 39/2001 Sb. v roce 2003
přepracován a rozšířen, přičemž je dle novely schvalován Poslaneckou sněmovnou, což
jej ze samoregulačního opatření mění na externí, pracovněprávně kodifikovanou normu.
To z pohledu novinářů není úplně správné řešení.

Nejvýznamnější tuzemské profesní sdružení novinářů, Syndikát novinářů ČR,

vydalo svůj etický kodex v roce 1998. 19 Etický kodex novináře je závazný pro všechny
členy Syndikátu, přičemž k jeho dodržování jsou v preambuli vyzváni i všichni ostatní
novináři. První část kodexu deklaruje právo občanů na včasné, pravdivé a nezkreslené
informace a definuje základní pravidla, jak novinář musí pracovat s informacemi:
například znát jejich původ, rozlišovat mezi názory a fakty, odmítat jakékoli nátlaky či
zásahy a hájit svobodu tisku. Druhá část kodexu definuje požadavky na vysokou
profesionalitu v žurnalistice, která vychází z odpovědnosti, jež má tato profese vůči

18
Příkladem může být kauza amerického moderátora televize NBC Briana Williamse, který si v průběhu let
„upravil“ příběh, který prožil jako válečný reportér v Iráku. Ačkoli byl v roce 2003 pouze svědkem zasažení
helikoptéry raketometem (seděl v jiném nesestřeleném stroji), v Late Night Show Davida Lettermana
o deset let později už událost popisoval tak, že seděl v zasaženém stroji. Ze lži a přikrášlení příběhu byl
usvědčen a kvůli ztrátě integrity byl televizí stažen z vysílání.
Zdroj: MURPHY, Doyle. Brian Williams struggles to explain Iraq helicopter lie in newly released audio. NY
Daily News [online]. 9. 2. 2015 [cit. 2016-03-15].
Dostupné z: http://www.nydailynews.com/news/national/brian-williams-struggles-explain-lies-interview-
tape-article-1.2108834
Podobná je i kauza slovenské moderátorky hlavních zpráv TV Markíza Martiny Šimkovičové. Ta loni při
čerpání své mateřské dovolené sdílela na svém Facebooku negativní příspěvky týkající se migrantů. Televize
následně rozhodla, že už se na obrazovku nevrátí.
Zdroj: Martina Šimkovičová v televízii Markíza skončila. Masmedialne.info [online]. 23. 10. 2015 [cit. 2016-
03-15]. Dostupné z: http://www.masmedialne.info/martina-simkovicova-v-televizii-markiza-skoncila/
19
Kodex v plném znění viz Příloha č. 1. Zdroj: Etický kodex. Syndikát novinářů [online]. [cit. 2016-05-03].
Dostupné z: http://www.syndikat-novinaru.cz/etika/kodex/
 14

veřejnosti. Novinář tak musí nést odpovědnost za všechny své uveřejněné materiály,
vyloučit všechny činnosti, které by jej mohly kompromitovat nebo vést ke konfliktu
zájmů, či jinak nezneužívat svého povolání. Poslední část kodexu se zabývá
důvěryhodností, slušností a seriózností médií, které se dosahuje například díky
respektování soukromí osob, dodržování presumpce neviny, uchování zdroje v tajnosti
(pokud si tak přeje) nebo přísnému zákazu plagiování. O podezřeních na porušení
etického kodexu, které zasílají Syndikátu diváci, posluchači a čtenáři, rozhoduje Komise
pro etiku, která by měla být jedenáctičlenná 20. Její předsedkyní je vysokoškolská
pedagožka Barbora Osvaldová.

Ze soukromých médií přijal jako první, taktéž v roce 1998, etický kodex časopis
Týden, jehož šéfredaktorem byl tehdy Karel Hvížďala. Poměrně obsáhlý kodex byl
částečně i návodem (jednotlivé body byly psány jako otázky) 21. Kromě přesnosti byl
velký důraz kladen na nestrannost a nepředpojatost: „[…] nepodporujeme politické
strany, ale pluralitní demokracii, nezávislé soudnictví, dodržování lidských práv, tržní
hospodářství, sociální stát a právo občanů na rovný přístup k informacím.“ Dalšími
tématy byly různorodost, soukromí, pravidla využívání a používání fotografií, otevřenost,
vztah mezi redaktorem a zdrojem informací a konflikt zájmů: „Zatímco vydavatel
časopisu TÝDEN se zavazuje k přísnému oddělení obchodní a inzertní politiky od chodu
vlastní redakce […], z podobných důvodů mají žurnalisté časopisu TÝDEN zakázáno být
aktivní v politické straně, pracovat na krátkodobou smlouvu pro vládu, radnice a další
organizace s nimi spojené či pro jakoukoli významnou průmyslovou, obchodní nebo
finanční společnost.“ Časopis dnes spadá do koncernu Empresa Media, a. s., jeho
redakční struktura je propojená s TV Barrandov a jeho redaktoři se významně podíleli
i na pořadu Bez cenzury (viz kapitola 3.2 a dále). Podle zákulisních informací od novinářů
TV Barrandov i časopisu Týden už v současnosti není žádný takový kodex v rámci
Empresa Media, a. s., v platnosti. Tisková mluvčí koncernu Kristýna Šmejkalová i její
předchůdkyně Barbora Šenfeldová na e-mailové dotazy nereagovaly, a to ani po
telefonických urgencích. Další komerční média začala své kodexy vydávat až po roce
2000, v roce 2002 Hospodářské noviny a MF Dnes, v roce 2005 TV Nova.

20
Reálný počet členů je však nižší, v současnosti (16. 3. 2016) se hledá několik nových členů.
21
Kodex je k dispozici v příloze této bakalářské práce: MUSILOVÁ, Jana. Etický kodex: ideál – realita.
Olomouc, 2009. Bakalářská práce (Bc.). Univerzita Palackého v Olomouci, Filozofická Fakulta. Katedra
žurnalistiky. Vedoucí práce Dr. Vladimír Šiler. [online]. [cit. 2016-05-03].
Dostupné z: https://theses.cz/id/qpd9v2/64704-158571891.pdf
 15

V roce 2010 vydala svůj „Etický kodex redaktorů zpravodajských, politicko-

publicistických a ostatních publicistických pořadů“ 22 Asociace televizních organizací
(dále jen ATO), která zastřešuje projekt elektronického měření sledovanosti. Řádnými
členy organizace jsou mimo jiné Česká televize, FTV Prima spol. s. r. o. a CET 21 spol.
s. r. o. Přidruženým členem asociace je i TV Barrandov. Ze všech zmíněných kodexů je
kodex ATO nejrozsáhlejší a nejpodrobnější. V celkem dvaceti článcích, které obsahují od
jednoho do patnácti bodů, se kodex zabývá mimo jiné problematikou cenzury,
objektivitou, vyvážeností, oddělením názorů a faktů, zákonným omezením projevu,
ochranou osobnosti, použitím skryté kamery, uveřejňováním odposlechů, ochranou dětí
a mladistvých, ochranou zdroje nebo redaktorskou ctí. V posledním jmenovaném článku
číslo 16 je i bod 6), který říká: „Redaktor zpravodajství a politické publicistiky není
aktivně činný v politické straně, nepracuje pro politika či pro výkonnou moc státu a její
složky, nepracuje pro významnou obchodní společnost či významný podnikatelský
subjekt. Redaktor však může vykonávat funkce v samosprávě na lokální úrovni.“ 23 Podle
stanov ATO jsou členové asociace povinni kodex dodržovat, přidružení členové na to mají
právo. Za jeho nedodržení však žádný postih nehrozí. Etická komise ATO složená
z jednatele ATO, právního zástupce ATO a právních zástupců členů ATO se může usnést
na tom, že je daný příspěvek „neetický“. Podněty k etické komisi navíc podle Hany
Havlíčkové 24, tajemnice ATO, podávají sami členové ATO, a to často na základě
probíhajícího správního řízení s Radou pro rozhlasové a televizní vysílání. Podle složení
komise i procesu podávání podnětů je zřejmé, že spíše než o samoregulační žurnalistický
orgán se jedná o obranný „samoregulační“ právní nástroj ATO, jak se vyhnout případným
zdlouhavým soudním sporům. Pokud totiž na základě rozhodnutí etické komise sama
ATO přizná pochybení svého člena dle kodexu a označí dané jednání za neetické, je méně
pravděpodobné, že spor skončí u soudu, což nepřímo potvrdila i tajemnice Havlíčková.

Novináři by dodržováním etických kodexů měli předcházet profesním i morálním

prohřeškům, které snižují kredit nejenom jim, ale i celé profesi. Teoretik novinářské etiky
a televizní a rozhlasový moderátor Václav Moravec (2005: 51–52) definoval celkem šest
etických problémů, s nimiž se novináři často potýkají. Jsou jimi narušování soukromí,

22
Viz Příloha 2. Zdroj: Etický kodex redaktorů zpravodajských, politicko-publicistických a ostatních
publicistických pořadů. ATO [online]. [cit. 2016-03-29]. Dostupné z: http://www.ato.cz/pravni-
agenda/samoregulace/eticky-kodex-redaktoru-zpravodajskych-politicko-publicistickych-a-ostatnich-
publicistickych-poradu
23
tamtéž
24
Informace čerpané na základě telefonického rozhovoru ze dne 16. 3. 2016 a e-mailové komunikace ze
dne 17., respektive 18. 3. 2016.
 16

střet zájmů, úplatky, klamání, osobní účast na zprávě a plagiátorství. Z hlediska tématu
této diplomové práce je důležitá především definice střetu zájmů. Moravec (tamtéž)
považuje za střet zájmů politickou kariéru novináře, poradenskou činnost novináře pro
politický či podnikatelský subjekt, referování novináře o firmě, jejíž akcie vlastní, atp.
Smith (2008) z amerického pohledu na etiku médií za střet zájmů považuje i méně
závažné prohřešky, jako například účast na demonstraci či pochodu. „Několik novin
a televizních zpravodajských stanic upozornilo své zaměstnance, že se nesmí zúčastňovat
veřejných demonstrací. […] Mnoha novinářům bylo zakázáno, aby se zúčastnili koncertů
Bruce Springsteena, Pearl Jam a dalších rockových skupin, které podporovaly
Demokratickou stranu ve volbách v roce 2004.“ (Smith, 2008: 277) Lee Wilkins ve své
studii „Covering Antigone: Reporting on Conflict of Interest“ (1995) přibližuje vnímání
střetu zájmů i v jiných profesích, než je žurnalistika. Například americká asociace
právníků ABA rozeznává tři úrovně konfliktu zájmů – samotný konflikt zájmů,
opodstatněnou pravděpodobnost vzniku konfliktu zájmů (jinak nazývanou latentní
konflikt zájmů) a potenciální konflikt zájmů. Kodex ABA zavrhuje všechny tři úrovně
jako neetické. Podle Wilkinse (1995: 26) žádný zkoumaný profesní kodex nedefinoval
přesně, co je konflikt zájmů, nicméně kodexy často spojovaly tento termín se zneužíváním
profesní pozice pro privátní výhody, míšením finančních, společenských či rodinných
vztahů s profesními, a to většinou v rozporu s daným profesním kodexem, nebo stavěním
vlastních zájmů nad povinnosti vůči ostatním. Obecně by se dalo říci, že alespoň podle
Smithe (2008) je střet zájmů vnímán v USA velmi citlivě a editoriální politika
zpravodajských redakcí si na něj dává velký pozor.

1.1.2.2 Objektivita versus bias

Koncept objektivity a vyváženosti vychází z představy médií jako nestranného

pozorovatele dění. Váže se k roli médií veřejné služby, je však veřejností očekávána i od
všech ostatních seriózních médií. McQuail (1992) i Osvaldová (2011) však upozorňují,
že absolutní objektivity není možné dosáhnout, a tak „většina novinářských organizací
a redakcí médií formuluje základní pravidla, které pomáhají novinářům objektivitě se
přiblížit, do profesních a etických kodexů.“ (Osvaldová, 2011: 13) Podle McQuaila
(1992: 187):

1) dochází k selekci zpráv na základě subjektivních rozhodnutí gatekeepera

(novináře), kterým se nelze vyhnout,
 17

2) všechny události, které mají zpravodajskou hodnotu, musí být umístěny do

širších referenčních rámců, které jim dávají hodnotící významy,

3) informační opomenutí, mezery a mlčení, které jsou nevyhnutelné, mohou taktéž

nést význam, odrážející implicitní úsudek a předpoklady o společnosti a jejích hodnotách,

4) na zpravodajství působí soustavně mnoho externích i interních nátlakových sil,

které jej mají za cíl odklonit od cíle líčit „pravdu“.

Pokud v médiích systematicky (i když ne nutně záměrně) dochází k odchylování

od neutrální, objektivní linie, nazýváme takovou inklinaci/sklon/předpojatost slovem
bias 25. Ten lze téměř vždy identifikovat v publicistice, kterou se zabývá i tato diplomová
práce, záleží však na jeho typu, míře a adekvátnosti. McQuail (1992: 193) identifikuje
celkem 4 typy bias (viz tabulka níže), a to podle toho, zda je pro čtenáře/publikum
otevřený či skrytý a zda je ze strany autora zamýšlený nebo nezamýšlený.

Otevřený Skrytý

Zamýšlený Stranící bias Propagandistický bias

Nezamýšlený Bezděčný bias Ideologický bias

(selektivita)

Stranící bias (partisanship) je podle McQuaila běžně identifikovatelný

v názorových publicistických příspěvcích, jako je editorial nebo názorový sloupek, a také
samozřejmě v placené reklamě. V tisku by takové reklamní příspěvky měly být odděleny
od reklamy. U některých specifických tiskovin se může zamýšlená a otevřená
předpojatost objevovat ve všech textech (např. Haló noviny). „Ačkoli ne výhradně
předpojatě, je pravděpodobně potřeba dělat otevřené kampaně a investigativní/kritickou
žurnalistiku v rámci této kategorie [kategorie bias, pozn. autora], protože faktické
a hodnotící aspekty jsou často neoddělitelně propojené.“ (McQuail, 1992: 193)
Za bezděčný bias (selektivitu) se považuje systematické zvýznamnění, nebo naopak
opomíjení určitých témat, které není opodstatněné nějakou statistickou realitou, ovšem
zároveň které není podezřelé z propagandistických cílů. Váže se většinou
k novinářské rutině a závislosti na určitých stejných zpravodajských zdrojích.

25
V češtině neexistuje přesný překlad slova bias. Můžeme jej překládat jako předpojatost, což je ovšem
vzhledem k jeho možné nezáměrnosti příliš omezující termín.
 18

Nebezpečnější a těžko identifikovatelné jsou ovšem další dvě kategorie, propaganda

a ideologie. Propagandistický bias je podle McQuaila (2016: 77) „vědomé
a systematické úsilí využívat prostředky veřejné komunikace k prosazení ideologických
nebo materiálních záměrů komunikátora či zdroje informací, často za použití skrytých
prostředků (například opominutí faktů, jejich překroucení nebo dezinterpretace) a bez
ohledu na pravdu někoho jiného, nebo na potřebu pravdivých informací, které má
publikum.“ Novináři sami většinou propagandu neprovozují z vlastní iniciativy, ale
mohou vědomě či nevědomě zprostředkovávat propagandu druhých, a to například pokud
jsou silně závislí jen na tiskových zprávách a oficiálních informacích. Skrytý
a nezamýšlený ideologický bias je podle analytiků i publika ve zpravodajských
reportážích všudypřítomný a nevyhnutelný. Ideologii můžeme definovat jako implicitní
normativní směřování žurnalistických obsahů, které vychází z nezpochybňovaného
přesvědčení či hodnotového systému. Z pohledu paradigmatu konkurence lze ideologii
považovat na nezáměrný důsledek zpravodajského rámcování 26 a dalších zpravodajských
hodnot. Podle paradigmatu dominance, respektive kritické teorie, je ovšem ideologie
systematická, nikoli náhodná. Příkladem ideologií, které jsou v médiích běžně přítomné,
mohou být etnocentrismus, vlastenectví, antikomunismus nebo v posledních letech třeba
odpor k migraci.

Street (2011) však podotýká, že pokud absolutní neutralita neexistuje a pokud jsou
vyváženost a objektivita neslučitelné, tak ani bias nemůže být jednoduše posuzován jako
„odchylka od reality“. „Neznamená to, že bias je bezvýznamný termín, je pouze třeba
jasně definovat hranici mezi tím, co je přijatelné a přiměřené a co už není. Rozlišení těchto
hranic záleží na podobě a fungování mediálního systému.“ (Street, 2011: 29)

1.2 Mediální systém, moc a politika

O definování modelů fungování médií na základě relevantních kritérií se snažilo
mnoho mediálních teoretiků. Tato práce bude využívat terminologie a poznatků Daniela
C. Hallina a Paola Manciniho, kteří v roce 2004 vydali knihu Systémy médií
v postmoderním světě (v českém překladu 2008). Ta srovnává mediální systémy na
základě historického vývoje vztahu médií a politiky, přičemž významným měřítkem je
hodnota provázanosti moci ekonomicko-politického aparátu a médií. Proto je třeba

26
Definice viz kapitola 1.2.1.
 19

nejprve definovat, co je to moc, a v navazujících kapitolách rozvést její projevy ve

spojitosti s médii a mediálními systémy.

Podle Thompsona (2004: 17) můžeme moc v nejširším slova smyslu chápat jako
„schopnost jednat, podnikat kroky v zájmu dosažení vlastních cílů a naplnění vlastních
zájmů, tedy schopnost vstupovat do běhu událostí a ovlivňovat jejich výsledek.“
Jednotlivci při uplatňování moci využívají zdroje, které jsou jim dostupné, a to jak
hmotné, tak společenské a kulturní (například ve formě významných společenských
institucí). Jak však upozorňují Trampota, Křeček a Nečas (2006), je takové chápání moci
vhodné pro konkrétní aktivitu, ale v provázaném vztahovém systému s mnoha
proměnnými, jako je například mediální systém, je takový pohled nedostačující. Ze
sociologického hlediska, v již zmíněném McNairově (2004) paradigmatu konkurence
a dominance, je moc v prvním případě chápana pozitivně, jako kolektivní schopnost
docílit společného prospěchu. V paradigmatu dominance je na moc zjednodušeně
nahlíženo jako na prostředek, jímž nadřazený, mocí disponující, ovládá podřazeného.
Média jsou brána jako prostředek vykonávání a udržování takové moci. Podrobnější
rozlišení moci vhodné pro mediální studia přináší John B. Thomson (2004), který rozvíjí
a doplňuje poznatky Michaela Manna. 27 Thompson rozeznává čtyři hlavní typy moci –
ekonomickou, politickou, donucovací a symbolickou. Tyto čtyři moci se v praxi
překrývají a prolínají, proto má toto rozdělení spíše analytický charakter. Ekonomická
moc vychází z výrobní činnosti člověka. Výroba, směna a spotřeba s sebou nesou
možnost akumulace rozmanitých materiálních a finančních zdrojů, které zvyšují
jednotlivci či organizaci ekonomickou moc. Typickou institucí, která takovou moc nese,
je například firma. Politická moc vychází z úsilí koordinovat jednotlivce a jejich
vzájemné vztahy do pravidelných vzorců jednání. Primárně se na takovou činnost
soustředí centralizované instituce státu (vláda, parlament, krajská správa atp.). Schopnost
státu prosazovat vlastní autoritu, tedy aplikovat politickou moc, je do velké míry závislá
na dalších dvou jmenovaných mocích, donucovací a symbolické. Donucovací moc má
obvykle represivní charakter a opírá se o fyzickou, respektive dnes už spíše
technologickou sílu. Symbolická, neboli kulturní moc, je nutná pro fungování všech
ostatních typů mocí, a proto ji dle Trampoty, Křečka a Nečase (2006: 6) můžeme do
značné míry považovat za nejžádanější a nejuniverzálnější. Opírá se „informační
a komunikační prostředky“, kterými jsou: „(1) technická zařízení na uchovávání

27
MANN, Michael. The Sources of Social Power, svazek 1: A History of Power from the Baginning to AD
1760. Cambridge: Cambridge University Press, 1986.
 20

a přenášení sdělení, (2) dovednosti, schopnosti a znalosti nezbytné pro produkci, přenos
a přijímání informací a symbolického obsahu […] a (3) akumulovaná prestiž, uznání
a úcta, přiznávané určitým výrobcům symbolických obsahů nebo určitým institucím
(‚symbolický kapitál‘).“ (Thompson: 2004: 20). Symbolická jednání mohou podle
Thompsona (tamtéž) vyvolat odezvu, aktivní jednání, ovlivnit preference v rámci
rozhodování, dodat nebo odebrat důvěru, potvrdit svou podporu danému stavu věcí nebo
se vzepřít. „Symbolická moc“ pak znamená schopnost „zasahovat pomocí prostředků
produkce a přenosu symbolických sdělení do vývoje událostí, ovlivňovat jednání
ostatních, a dokonce i vytvářet události.“ Nejvýznamnější postavení v oblasti kulturní
moci mají díky dějinnému vývoji náboženské, vzdělávací a mediální instituce. Právě
média nás v oblasti distribuce moci nejvíce zajímají.

1.2.1 Moc médií a účinky

Mediální instituce se orientují na velkovýrobu a šíření symbolických sdělení
v prostoru a čase. McQuail (2009: 477) nabízí několik hlavních způsobů uplatňování
symbolické moci v rámci médií: prostřednictvím informací, podněcováním k činu,
různým směřováním pozornosti, přesvědčováním a definováním situací a rámcováním
„skutečností“. Ne všechny způsoby mají stejný potenciál. Podle posledních průzkumů,
souvisejících se sociálněkonstruktivistickým pohledem 28 na vliv médií, se více
mediálních účinků objevuje v souvislosti s rámcováním skutečností a definováním
situací, s informováním a směřováním pozornosti (s tím souvisí zesílení určitých obrazů
a myšlenek) než s podněcováním k činu a přesvědčováním. Trampota, Křeček a Nečas
(2006: 6) ovšem upozorňují, že se nesmí klást rovnítko mezi mediální moc a moc
symbolickou. Média jsou pouze jednou z institucí, které mediální mocí disponují. Kromě
toho ale média mohou disponovat i ostatními zmíněnými typy moci. „Média mají
ekonomickou moc, mediální instituce (organizace) jsou obchodní společnosti, operují
s materiálními a finančními zdroji (moc funguje i předběžně – budoucí zdroje ovlivňují
současnou produkci a podobu mediálních produktů). Média mají politickou moc, jestliže
dokáží skrze mediální obsahy mobilizovat a organizovat publika k nějakému politickému
jednání, ať už jde o klasický politický akt (např. volby), podporu požadavku vázáného na

28
Podle tohoto paradigmatu, k němuž se dospělo na konci 70. let, „spočívá nejvýznamnější účinek médií
v konstruování významů a v systematickém nabízení těchto významů publiku. Publikum pak tyto významy
na základě jisté „dohody“ včleňuje (či nikoli) do osobních významových struktur, často formovaných
předchozími kolektivními identifikacemi. Význam (a tedy i účinky) je vytvářen samotnými příjemci.“
(McQuail, 2009: 473)
 21

politické téma (sociální aspekt svázaný s ‚provozem médií‘, tradičně např. cenzura) nebo
jen na ekonomický zájem mediální instituce.“ Podle autorů mohou média dokonce
disponovat i donucovací mocí, pokud poruší normativní pravidla, která si na nich
společnost vydobyla. Cílená medializace může značně ublížit a vést až k exkluzi, a pokud
je navíc ovládána represivní složkou státu v nesvobodných mediálních systémech (např.
Severní Korea), je o to nebezpečnější.

Paradoxem mediálních studií je to, že ačkoli se obecně předpokládá, že masová

média jsou mocným nástrojem, který formuje a ovlivňuje chování a názory lidí, je těžké
tyto účinky předvídat nebo po určité události dokázat. (McQuail, 2009: 468) James
Curran (2002:157) v této souvislosti zmiňuje hlavně omezené možnosti vědeckého
výzkumu, které nedokáží pokrýt tak komplexní a složitý problém s mnoha proměnnými,
jako je vliv a moc médií. Na empirický výzkum a s tím spojené měření vlivu médií na
publikum je potřeba analyzovat dlouhé období. Přesto například studie vlivu politických
kampaní trvají většinou pouze tři až čtyři týdny, což je podle Currana (tamtéž) zcela
nedostatečné. Probíhají i dlouhodobé studie vlivu médií, zde však dochází k jinému
problému – jak v dlouhodobém horizontu odlišit mediální a nemediální vlivy? Čím delší
je časový úsek výzkumu, tím je pravděpodobnější, že budou nasbíraná data ovlivněna
i jinými nemediálními působeními, například názory rodiny, známými nebo
společenskými náladami.

Ačkoli výzkum mediálních účinků nikdy nemůže být komplexní a rozsah samotné
moci médií je vždy diskutabilní, existují poměrně stabilní teorie, které vědecká obec
vesměs uznává. Například Florian Arendt a Jörg Matthes (2014: 547–565) shrnují pět
základních konceptů výzkumu politické komunikace, které se vztahují ke kognitivním
efektům politických masových médií: „knowlege gains and gaps, teorii kultivace, agenda
setting, priming a teorii rámcování. Cílem této diplomové práce není zkoumat, jaké
účinky na diváky pořad Bez cenzury měl, nicméně například poslední zmíněná teorie
rámcování je pro poukázání na potenciální možnosti ovlivnění diváků celkem užitečná.
Podle Entmana (2010: 391) zahrnuje rámcování výběr několika aspektů vnímané reality
a jejich propojení v rámci narativu, který podporuje určitou interpretaci. Entman (tamtéž)
identifikuje až čtyři funkce rámců: definovat problémy, určit příčiny, zprostředkovat
morální hodnocení a podporovat určitá opatření k nápravě. Rámcování určité reality
(například politické kauzy v investigativním pořadu) tak do jisté míry může ovlivnit
vnímání i interpretaci této reality mediálním publikem, ačkoli samozřejmě hraje roli ještě
mnoho dalších proměnných. Dlouhodobé tendenční rámcování mediálních sdělení (které
 22

podporuje určitou stranu/ideologii v boji o moc) nazývá Entman (2010: 393) „obsahovým
biasem“, kdežto rámcování ve prospěch jedné strany v rámci konkrétního politického
konfliktu a konkrétního mediálního výstupu nazývá „slant“. 29

V rámci úvah o moci médií je pro účely této práce ještě podstatné zaměřit se na
moc konkrétního média, tedy televize. „Experimentální výzkum televizního pokrytí
zpravodajských událostí rozhodně prokázal, že lidé mohou být ovlivněni tím, co vidí.
Odlišně inklinované reportáže mohou mít za následek odlišné odpovědi diváků
v průzkumech. Proto můžeme předpokládat, že televize, která není omezená povinnostmi
média veřejné služby – jako například Fox News v USA nebo kanály Silvia Berlusconiho
v Itálii – má větší vliv.” (Street, 2011: 112–113) Do úvah o vlivu televize nebo
konkrétního pořadu na publikum se však musí promítnout i sledovanost a dosah pořadu,
cílová divácká skupina, hodina, v níž je pořad vysílán (s čímž souvisí i pozornost, kterou
pořadu divák věnuje), nebo i pověst a důvěryhodnost televizní stanice.

1.2.2 Média a ekonomická moc

Jak definuje McNair (2004: 104), „ekonomická moc se prostřednictvím vlastnictví
médií přímo proměňuje v moc kulturní.“ Hlavním cílem jakéhokoli komerčního subjektu
by měl být zisk, a tak je zřejmé, že pokud média fungují na komerční bázi, měla by pro
své majitele být především zisková. Tedy pokud majitelé nemají ještě jiné, například
politické zájmy. 30 Pokud mají být komerční média zisková, vykazují podle McNaira
(2004) prosystémové mediální výstupy, které vedou k uchování společensko-politického
systému, jenž jim umožňuje vytvářet zisk. Příkladem je chování médií Ruperta Murdocha
od 80. let do současnosti ve Velké Británii, která nejprve velmi podporovala politiku
vládnoucích konzervativců (M. Thatcherové a Johna Majora), aby následně po výhře
levice obrátila svou podporu ke kabinetu Tonyho Blaira a v nedávné době opět otočila ve
prospěch konzervativců Davida Camerona. „Tyto obraty v podpoře mohou být vnímány
jednak jako pozorné monitorování aktuálních populárních nálad (respektive čtenářských
preferencí), nebo jako důsledek jeho vlastních preferencí individuálním lídrům, nebo jako
důsledek jeho očekávání, kdo nejspíše vyhraje volby, a jeho potřeby zajistit, že jeho
obchodní zájmy budou mít vládní podporu.“ (Street, 2011: 168)

Normativní a společenské teorie zabývající se veřejným zájmem a ideálním

fungováním médií ve společnosti oceňují rozmanitost mediálního trhu. Proti tomu však

29
Dalo by se přeložit jako tendenční zkreslení.
30
Viz kapitola 1.2.3.1 a současnost českých médií.
 23

stojí tendence k vlastnické koncentraci, která je pro majitele médií ekonomicky výhodná.
Podle McQuaila (2009) můžeme obecně rozlišit dvě formy koncentrace – horizontální
a vertikální. Horizontální koncentrace se týká médií v rámci stejného trhu (například
konkurenčních celostátních novin, jako jsou Lidové noviny a MF Dnes koncentrované ve
vlastnictví Mafry), vertikální koncentrace se nejčastěji objevuje v rámci vlastnictví
různých stádií výroby a distribuce (například noviny, jejich tiskárna i distribuční síť).
Jirák a Köplová (2015: 145) ještě přidávají třetí typ koncentrace vlastnictví – diagonální.
Ta se projevuje tím, že vlastník nebo vlastnická skupina rozšiřují své aktivity do různých
dalších oblastí podnikání, které často s mediální produkcí nějak souvisí (například
telefonní společnost nabízející ve své síti i televizní vysílání, jako O2). Hrozeb, které se
váží ke koncentraci vlastnictví médií, je mnoho. Nejvýznamnější je jistě hrozba názorové
i obsahové unifikace. K ní často vede touha majitelů ušetřit a zefektivnit výrobu pro více
mediálních obsahů/titulů najednou, nejlépe v jednom centralizovaném newsroomu. Podle
Jakubowicze (2013) můžeme mluvit buď o organizační konvergenci 31, která je nižším
stupněm korporátní a socio-funkcionální konvergence v rámci mediálních podniků, nebo
o programově produkční konvergenci. První varianta konvergence se vztahuje
k mediálním podnikům, které v sobě sice integrují produkční činnost orientovanou na
různé distribuční platformy (například tištěná média, televize a internet), ovšem každý
z těchto procesů je odlišný a na sobě nezávislý. Vyšší formou je druhý případ programově
produkční konvergence, která integruje celé mediální instituce. Vznikají tak
multimediální newsroomy, které produkují obsahy šiřitelné pomocí různých platforem.

James Curran v knize „Media and Power“ (2002) definuje celkem jedenáct
hlavních faktorů, které vedou média k podpoře dominantních mocenských zájmů,
přičemž více než polovina z nich má původ v oblasti ekonomické moci. Kromě již
zmíněné koncentrace médií a korporátního vlastnictví jsou velmi významné i tlaky trhu
masového tisku, vlivy inzerentů a vlivy mediálních příjemců (respektive orientace na
bohatá publika). Trh tradičních médií navíc zažívá v posledním desetiletí útlum, hlavně
kvůli nástupu nových médií a změně preferencí publik, což ohrožuje hlavní účel
komerčních médií – generování zisku pro svého majitele. To pak může vést k využívání
médií vlastníky k uplatňování jiné, například politické moci, nebo jiných partikulárních
zájmů.

31
Karol Jakubowicz (2013: 27) definuje konvergenci v jejích dvou hlavních významech: „jako popis
technických aspektů integrace telekomunikace, informatiky a médií, a také jako metaforu rozsáhlého
procesu změn, k němuž tento jev přispívá.“
 24

1.2.3 Média a politická moc, politický paralelismus

Představa o „neutrálních“ a „objektivních“ médiích, která vychází z liberální
teorie a teorie společenské odpovědnosti, je odlišná od dřívější historické funkce médií.
Jak upozorňují Hallin a Mancini (2008: 54), byla od počátky éry tisku, zejména pak od
období reformace, hlavní funkcí tištěných médií obhajoba politických názorů. Koncem
18. a začátkem 19. století se noviny stávaly nástrojem politického života. Mnohdy byly
zakládány politickými stranami a reprodukovaly stranické názory, čímž ovlivňovaly
veřejné mínění. Odlišné smýšlení o politice je patrné například v již zmiňovaném
morálním kodexu šestákových novin The Sun (New York) z roku 1868, kde 7. bod říká:
„Podporuj svou stranu, pokud se k nějaké hlásíš, ale nemysli si, že všichni dobří lidé jsou
v této straně a všichni zlí v té druhé.“ (Remišová, 2010: 55) Postupně se tisk začal více
komercionalizovat – zvyšoval se význam zisku z prodeje a reklamy a slábl model
dotovaného provozu od politických aktérů. Zároveň se na konci 19. století začal objevovat
odlišný model politické žurnalistiky, který vnímal novináře jako neutrální arbitry
politické komunikace. Tento model se v posledních desetiletích stal dominantním.

Propojení médií a politických stran můžeme nazývat paralelismem. Termín

stranicko-tiskový paralelismus přinesl v roce 1974 Colin Seymour-Ure v knize „The
political impact of mass media“. Seymour-Ure v rámci případových studií uvedených
v knize rozeznával spojení mezi jednotlivými tiskovinami a stranami (které lze měřit
v závislosti na organizaci, cílech a podporovatelích dané strany) nebo spojení mezi
tiskovými a stranickými systémy. (Seymour-Ure, 1974: 160–176) Právě v souvislosti
s propojením systémů médií a politiky, jež definoval dle různých historických,
socioekonomických a politických ukazatelů včetně Blondelova členění stranických
systémů, charakterizoval Seymour-Ure i míru stranicko-tiskového paralelismu. Případová
studie Seymour-Urea se týkala pouze tisku a vycházela samozřejmě z dobových dat, takže
její konkrétní výstupy již nejsou aktuální. Tisk byl v 70. letech podle výzkumu Hallina
a Manciniho (2008) ve většině evropských států mnohem více „politizovaný“, respektive
hodnota paralelismu byla vyšší, než dnes. Přesto je zajímavé i v kontextu dnešní doby
citovat některé výstupy Seymour-Ureova výzkumu: „Čím větší jsou konfliktní linie mezi
soupeřícími ideologiemi stran, tím větší je pravděpodobnost tiskového paralelismu.“
„V systémech více než jedné strany mají levicové strany větší tendenci mít těsnější
paralelismus s tiskem.“ „Čím více se strana opírá o charismatické vůdce, tím spíše s ní
bude tisk paralelistický.“ „Čím větší je vliv strany v politickém systému, tím větší je
pravděpodobnost stranicko-tiskového paralelismu.“ (Seymour-Ure, 1974: 194–199)
 25

Z terminologie Seymour-Urea vychází i Hetty van Kempen, která ve své studii

„Media-Party Parallelism and Its Effects: A Cross-National Comparative Study“ (2007)
přináší nový termín mediálně-stranický paralelismus. Ten podle ní lépe než „stranicko-
tiskový paralelismus“ vyhovuje popisu současného stavu, kdy se paralelismus týká
nejenom tisku, ale i vysílacích médií, respektive televize. (van Kempen, 2007: 303–304)
Hetty van Kempen ( 2007: 307) identifikuje celkem čtyři úrovně, kde se paralelismus
může projevovat: v mediálních obsazích; v rámci vlastnických struktur; v afiliaci
novinářů, vlastníků nebo managementu; a ve čtenářských návycích.

Jak uvádějí Hallin a Mancini (2008: 55), vnímal Seymour-Ure „paralelismus jako
míru podobnosti struktury mediálního systému se strukturou stranického systému,“
respektive často v jeho nejvýraznější podobě v případě napojení zpravodajských
organizací přímo na politické strany. Tento typ paralelismu je dnes už spíše vzácný
a v rámci tiskového paralelismu se projevuje spíše spojení s politickými směry. Proto se
Hallin a Mancini (2008: 56) rozhodli používat obecnější termín politický paralelismus.
Ten v nejjednodušším slova smyslu odkazuje na mediální obsahy – v jaké míře se odlišná
politická orientace jednotlivých médií projevuje ve zpravodajských či zábavních
obsazích. Historicky významné bylo i organizační propojení médií a politických stran,
nebo dalších organizací napojených na politické strany, jako jsou odbory, církve atp. Dnes
už jsou taková propojení spíše výjimečná. Další rovinou politického paralelismu je
tendence mediálních osobností aktivně se podílet na politickém životě, ať už ve straně
nebo ve veřejném úřadě. Podle autorů je i tato tendence dnes již méně častá, ačkoli, jak
dokazuje téma této diplomové práce, výjimka potvrzuje pravidlo. Další rovinou je
tendence některých systémů formovat kariérní dráhu novinářů a mediálních osobností
v návaznosti na jejich politické přesvědčení. Takoví novináři buď pracují pro mediální
organizace, které zastávají stejné politické a názorové hodnoty jako oni, nebo které
vyjadřují postoje, jež mohou pootevřít jistá politická dvířka. Politický paralelismus
můžeme vnímat i na straně příjemců, kteří odebírají mediální obsahy, jež konvenují jejich
stranickému přesvědčení. Poslední rovinou je pojetí role novinářů a žurnalistická praxe.
V některých mediálních systémech i historických obdobích, jak už bylo zmíněno v úvodu
kapitoly, zdůrazňovali novináři více svou publicistickou, názorovou roli, formující
veřejné mínění. V jiných se naopak novináři více hlásili k neutrální roli poskytování
informací či zábavy, která se váže k nízké úrovni politického paralelismu.

Kromě rovin, na nichž se politický paralelismus projevuje v rámci médií,

mediálních obsahů, novinářů a publik, je důležité rozlišovat i přístupy k politickému
 26

paralelismu v rovině mediálních systému. Zde můžeme pracovat s termíny vnitřní a vnější
pluralita, kde systém s vnější pluralitou lze definovat jako ten, který nabízí celé spektrum
mediálních organizací a produktů odrážejících názory odlišných skupin a směrů ve
společnosti. Zde je potom tradičně přítomen vyšší politický paralelismus. Naopak vnitřní
pluralita se váže k jednotlivému mediálnímu produktu, organizaci nebo i systému, které
se vyhýbají vazbám na politické skupiny a udržují obsahovou „vyváženost“ a neutralitu.
Můžeme ji však vztáhnout i k mediálním organizacím, které formálně zastupují svou
strukturou i obsahem v rámci jedné organizace rozmanité poltické cíle. 32 (Hallin,
Mancini, 2008: 57) Zatímco tisk v Evropě tradičně zastával více politickou roli a systém
tištěných médií většinou disponoval spíše vnější pluralitou, u vysílacích médií, zvláště
televize, tomu bylo naopak. Vnitřní pluralismus se projevuje tradičně nižší hodnotou
politického paralelismu. Hetty van Kempen (2007) to dokazuje v již zmiňované studii,
která na základě kritéria čtenářských a diváckých návyků a jejich politických preferencí
srovnávala přítomnost mediálně-tiskového paralelismu v roce 1999 v patnácti
evropskounijních státech. Ve většině z nich (s výjimkou Itálie, Portugalska a Vlámska 33)
byl zjištěn vyšší paralelismus v tisku než v televizi, přičemž ve většině zemí byl televizní
paralelismus naprosto minimální. „Oproti novinám se televize v západní Evropě obvykle
vyvíjela nezávisle na politických stranách. Částečně to bylo kvůli politickým pravidlům
a regulacím vedoucím k nestrannosti ve vysílání, částečně kvůli technologickým
a ekonomickým omezením. Protože ve státech existovaly většinou jen jeden nebo dva
televizní kanály, bylo televizní zpravodajství vytvářeno většinou ve formátu ‚catch-all‘,
který cílil na co nejširší publikum a který nebyl omezený zřetelnými stranicko-
politickými zájmy. Zdá se, že výskyt více (komerčních) kanálů ve všech evropských
zemích tuto tendenci nezměnil: dostupnost více kanálů ve většině zemí nevedla k jejich
politicko-stranické diverzifikaci.“ (Van Kempen 2007: 305)

S paralelismem úzce souvisí i pojem instrumentalizace médií, který ostře

kontrastuje s mediální profesionalizací. Instrumentalizaci lze definovat jako kontrolu
médií nebo mediálních obsahů vnějšími aktéry – politiky, stranami, vlivovými skupinami
a hnutími, ekonomickými aktéry atp. –, kteří je užívají k zásahům do světa politiky.
(Hallin, Mancini, 2008: 64) Mancini (2012) rozlišuje tři základní formy
instrumentalizace: (I) masová média mohou být nástroji pro různé činnosti související
s budováním nebo naopak ničením image individuálních veřejných aktérů; (II) média

32
Příkladem může být fungování italské veřejnoprávní televize RAI.
33
Autorka rozdělila kvůli silně odlišným výsledkům Belgii na Vlámsko a Valonsko.
 27

mohou být užívána jako nástroj k získávání prostředků od státu (například

prostřednictvím státem zadávané reklamy nebo přímých či nepřímých finančních
zvýhodnění za informování v souladu s vládní politikou – například v Rusku); (III) média
mohou být využívána jako nástroj k ovlivnění veřejných rozhodovacích procesů. Toto
rozdělení má spíše analytický charakter, v praxi se všechny tři roviny prolínají. (Mancini,
2012: 273) Trampota (2006: 155) připomíná ještě další označení pro propojování
mediální a poltické moci v osobě a zájmech vlastníka – pojem berlusconizace. Ten
vychází z činnosti již zmiňovaného Silvia Berlusconiho (viz. kapitola 1.2.1), který v Itálii
vlastnil celou síť komerčních televizí a dalších médií. Následně se stal i s přispěním moci
svých médií italským premiérem.

Pojem instrumentalizace médií je velmi důležitý i vzhledem k aktuální situaci

v tuzemské mediální sféře. „Působení mediálních magnátů a oligarchů, kteří jsou široce
rozptýleni ve většině postsovětských zemí, ale nejen v nich, je dokonalým příkladem
mediální instrumentalizace, protože ta představuje prolínání vlastnictví médií, podnikání
a politiky.“ (Mancini, 2012: 271)

1.2.3.1 Mediální systém v České republice a jeho oligarchizace

Tištěná i elektronická média v České republice se v posledních letech potýkají se

zásadní změnou paradigmatu svého novodobého působení, kterou Štětka (2015) nazývá
oligarchizací, respektive nástupem oligarchického modelu vlastnictví médií. Začátkem
této změny byla jak v tuzemsku, tak v ostatních zemích centrální a východní Evropy 34,
ekonomická krize, která způsobila dramatický pokles zisků v už tak slabém sektoru
tištěných médií. Mezinárodní společnosti, které zde od 90. let vlastnily většinu tištěných
médií, se rozhodly tento sektor opustit. Už rok před začátkem krize, v roce 2008, však
z českého trhu odešel první významný německý vydavatelský dům Verlagsgruppe
Handelsblatt, který prodal svůj podíl ve vydavatelství Ekonomia miliardáři Zdeňku
Bakalovi 35. Ekonomia dnes vydává Hospodářské noviny, časopisy Respekt a Ekonom,
on-line tituly iHned.cz, Aktuálně.cz a další. Opravdové zemětřesení však zažil český
mediální trh v letech 2013–2015, kdy čtyři hlavní zahraniční vlastníci, Rheinisch-
Bergische Verlagsgesellschaft (RBVG), Ringier Axel Springer, finská Sanoma
a Verlagsgruppe Passau, prodali své podíly v tuzemských médiích českým a slovenským

34
Spadajících do dřívější sféry vlivu SSSR.
35
KLÍMOVÁ, Jana. Bakala koupil noviny, dal za ně až dvě miliardy korun. iDnes.cz [online]. 1. 9. 2008 [cit.
2016-03-22]. Dostupné z: http://ekonomika.idnes.cz/bakala-koupil-noviny-dal-za-ne-az-dve-miliardy-
korun-fhp-/ekonomika.aspx?c=A080901_1037988_ekonomika_pin
 28

oligarchům. Mediální skupinu Mafra (MF Dnes, iDnes.cz, Lidové noviny, Lidovky.cz,
Metro, 5plus2, TV Óčko) koupila od RBVG společnost Agrofert miliardáře, současného
ministra financí a místopředsedy vlády Andreje Babiše. Ringier Axel Springer prodal svůj
tuzemský mediální holding (Blesk, Aha!, Reflex) podnikatelům (nejenom)
v energetickém průmyslu Danielu Křetínskému a Patriku Tkáčovi, kteří jej přejmenovali
na Czech News Centre. Verlagsgruppe Passau prodal v roce 2015 společnost Vltava-
Labe-Press (VLP), tedy celou síť regionálních Deníků, tiskárnu Novotisk a další mediální
a distribuční společnosti, slovenské investiční skupině Penta (Marek Dospiva, Jaroslav
Haščák a další) 36. VLP patří i vydavatelství Astrosat Media, které převzalo v roce 2013
tituly finské Sanomy (Vlasta, Květy, Překvapení, National Geographic). Posledním
významným mediálním magnátem je Jaromír Soukup, vlastník mediálního domu
Empresa Media, a. s., a největší mediální agentury Médea. Svoje hlavní tištěné tituly,
časopisy Týden a Instinkt, koupil v roce 2011 od švýcarského podnikatele Sebastiana
Pawlowského 37. V druhé polovině roku 2012 odkoupil od Moravia Steel v čele
s Tomášem Chrenkem celoplošnou televizní stanici TV Barrandov 38. Ta je tak dnes
jedinou plnoformátovou komerční televizní stanicí, která je alespoň částečně v českém
vlastnictví. 39 V únoru roku 2016 byl totiž potvrzen vstup čínské investiční společnosti
CEFC, která zakoupila 49% podíl v Empresa Media, a. s., a 30% podíl v Médea Group 40.

Ačkoli poslední zmíněná akvizice se nastolenému trendu vymyká, je zřejmé, že

tuzemská média nyní ovládají čeští a slovenští oligarchové. Čtyři miliardáři, Andrej
Babiš, Zdeněk Bakala, Daniel Křetínský a Patrik Tkáč, vlastní pět ze šesti celostátních
tištěných deníků, tedy více než 86 % vydání denního celostátního tisku 41. Podle Štětky

36
VOJTĚCHOVSKÁ, Martina. Co si kupuje Penta? VLP už prošla řadou změn. Mediaguru.cz [online]. 13. 8.
2015 [cit. 2016-03-23]. Dostupné z: http://www.mediaguru.cz/2015/08/co-si-kupuje-penta-vlp-uz-prosla-
radou-zmen/#.VvKFxvnhCUk
37
AUST, Ondřej. Časopisy Týden a Instinkt ovládl mediální magnát Jaromír Soukup. Mediář.cz [online].
30. 9. 2011 [cit. 2016-03-22]. Dostupné z: http://www.mediar.cz/casopisy-tyden-a-instinkt-ovladl-
medialni-magnat-jaromir-soukup/
38
AUST, Ondřej. Jaromír Soukup koupil televizi Barrandov, šéfem představenstva bývalý obchodní ředitel
ČT Kvapil. Mediář.cz [online]. 12. 9. 2012 [cit. 2016-03-22]. Dostupné z: http://www.mediar.cz/jaromir-
soukup-koupil-televizi-barrandov-sefem-predstavenstva-byvaly-obchodni-reditel-ct-kvapil/
39
Vysílací licence na TV Nova vlastní CET 21, s. r. o., spadající pod nadnárodní společnost CME. Vysílací
licence FTV Prima vlastní FTV Prima Holding, a. s., který ovládají nadnárodní korporace GES MEDIA EUROPE
B. V. a MTG Broadcasting A. B.
40
AUST, Ondřej. Číňani získali 30 % v Médee a 49 % v Emprese. Mediář.cz [online]. 20. 2. 2016 [cit. 2016-
03-22]. Dostupné z: http://www.mediar.cz/cina-cefc-30-pct-medea-49-pct-empresa/
41
Celostátními deníky jsou Blesk (bez Nedělního Blesku) – průměrný náklad 241 855, MF DNES – p. n.
151 961, Právo (jediné mimo vlastnictví zmíněných oligarchů, vydává jej Borgis, a. s., Zdeňka Porybného)
– p. n. 88 038, Sport – p. n. 39 950, Aha! (bez Nedělního Aha!) – p. n. 39 333, Hospodářské noviny – p. n.
32 868. Zdroj: Media projekt, 1. 7. – 17. 12. 2015. [online]. [cit. 2016-03-23]. (odkaz viz další strana)
 29

(2015) je spojuje hlavně to, že média nevlastní primárně kvůli generování zisku, což by
ale měl být pro majitele hlavní účel komerčního média. Všichni zmínění noví vlastníci
tuzemských médií, s výjimkou podnikatele Jaromíra Soukupa, generují svůj zisk v jiném
odvětví, a to ať už v energetickém, potravinářském či chemicko-technologickém
průmyslu nebo jinde. Navíc investovali z velké části do oblasti tištěných médií, která je
ve velké většině ztrátová. Nabízí se tak pouze dvě vysvětlení, proč tyto kroky učinili.
První, méně pravděpodobné je, že se jedná o filantropický akt miliardářů, kteří chtějí
sponzorovat chod médií bez toho, aby nějak ovlivňovali obsah produkce. Druhým,
mnohem pravděpodobnějším vysvětlením je však to, že nově nabytá média disponující
symbolickou mocí jim mohou v budoucnu být nápomocná (nebo již jsou) v uplatňování
partikulárních ekonomických a politických zájmů. „Skutečné praktiky instrumentalizace
médií ve střední a východní Evropě ze strany jejich vlastníků se do značné míry liší.
V rámci mediálních výstupů se může jednat o PR články na podporu podnikání vlastníka,
nebo až o otevřenou pomlouvačnou kampaň proti soupeři. Stejně tak se liší i to, jakou
formou a v jakém rozsahu se vměšují do činnosti vedení novin a redakčního obsahu.
V souvislosti s tímto preferuje mnoho majitelů jemné a nenápadné kroky oproti přímé
a explicitní kontrole, čímž dávají iluzi redakční svobody.“ (Štětka, 2015) To je zřejmé
i u nás, kde noví majitelé veřejně deklarují, že do žurnalistických obsahů svých médií
nezasahují. Důležitou roli ovšem může hrát například autocenzura – jak potvrdí mnoho
novinářů, o svém zaměstnavateli se píše jen těžko. Štětka (2015) navíc považuje
minimálně za znepokojující, že okolo 30 % novinářů, editorů a manažerů opustilo po
vstupu Agrofertu do Mafry její dva hlavní tituly, MF Dnes a Lidové noviny, a to včetně
šéfredaktorů obou listů. Navíc se tyto deníky stávají nedůvěryhodnými, pokud jakkoli
informují o problémech a kauzách svých majitelů, protože za každou zprávou
i komentářem je stín podezření, že byly vytvořené záměrně či na objednávku. Tato
podezření však zatím prokázána nebyla.

Je tedy zřejmé, že během necelých deseti let, respektive hlavně posledních pěti,
se mediální systém v České republice, alespoň co se týče tištěných a on-line médií,
výrazně změnil. V roce 2008 se Jan Jirák a Tomáš Trampota pokusili v úvodu k českému
překladu Systémů médií v postmoderním světě (Hallin, Mancini, 2008) zařadit tuzemský
mediální systém do jednoho z modelů představených Hallinem a Mancinim. Ti na základě
čtyřech ukazatelů – míry paralelismu, vývoje tisku s masovým nákladem, vývoje

Dostupné z: http://www.unievydavatelu.cz/gallery/files/P%C5%99ehled%20v%C3%BDsledk%C5%AF%20-
%20v%C3%BDstupy%20za%203_%20a%204_%20%C4%8Dtvrtlet%C3%AD%202015.pdf
 30

novinářského profesionalismu a stupně, respektive způsobu intervence státu do

mediálního systému – identifikovali tři modely mediálních systémů: středomořský model
(neboli polarizovaně-pluralitní), severo/středoevropský model (neboli demokraticko-
korporativistický) a severoatlantský (liberální) model. 42 Podle Jiráka a Trampoty (2008:
15–21) je nám z geografického hlediska blízký model demokraticko-korporativistický,
jehož rysy naplňoval i vývoj tisku na konci 19. a na začátku 20. století (váhavý rozvoj
masového tisku a bulváru, velký význam stranického tisku). To vše však přerušila válka
a následně komunistická totalita, a tak zde po roce 1989 začal vznikat značně odlišný
systém inspirovaný liberálním modelem, který se značně komercializoval. Je zřejmé, že
v roce 2007 byla výrazně vyšší čtenost denního tisku, než je dnes, přičemž na základě
tehdejších dat byly náklady a čtenost českých novin někde na pomezí hodnot států
polarizovaně-pluralitního a liberálního modelu. Zajímavý je především pohled na
politický paralelismus. Ten v roce 2008 podle autorů rozhodně nebyl silný a projevoval
se především implicitní politickou inklinací deníků na pravolevém spektru. Politický
paralelismus byl slabší než ve většině středoevropských států, přičemž stranický
paralelismus se, až na výjimky (Haló noviny), neprojevoval. Tuzemští novináři spíše tíhli
k pravicové orientaci a inklinace deníků se dala podloženě odvozovat pouze ze
čtenářských preferencí. Vysílací média (podobně jako německá či jiná vysílací média
demokraticko-korporativistického modelu) byla dle autorů spíše interně pluralitní, tištěná

42
Tisk středomořského modelu (Řecko, Itálie, Španělsko, Portugalsko a v jistých ohledech i Francie) nikdy
nedosáhl skutečně masových nákladů, a tak zde novinářská profesionalizace není tak silně vyvinutá jako
u ostatních modelů. Orientoval se vždy na elity a byl silně politický, což souvisí s vyšší mírou politického
paralelismu. Častá byla a stále je instrumentalizace médií vládou, politickými stranami či průmyslníky
s politickými vazbami. Ústřední roli zde mají elektronická média, přičemž charakteristický je díky „divoké
deregulaci“ (hlavně v Itálii) i rychlý nástup komerčních vysílacích médií, která ovládla trh. Stát hrál
důležitou autoritářskou, regulační i vlastnickou roli jak u veřejnoprávních médií, tak často i u komerčních.
Severo/středoevropský model (Rakousko, Belgie, Dánsko, Finsko, Německo, Nizozemí, Norsko, Švédsko
a Švýcarsko) je charakterizován jako velmi rozvinutý, jak z hlediska nákladů, tak i profesionalizace tisku.
V historii zde dominoval politický tisk, který se však rozvíjel souběžně s komerčním, přičemž v poslední
době je stranickost na ústupu. Vysoké náklady i důležitost médií v rámci formování společenského života
vedly k profesionalizaci, autonomii a samoregulaci. Zároveň však důležitou roli hraje i sociální stát, který
do mediální oblasti intervenuje, neohrožuje však svobodu slova. Projevem těchto intervencí jsou silná
média veřejné služby, v jejichž řízení se angažují strany i organizované sociální skupiny, avšak samotné
novinářské obsahy jsou autonomní. V rámci tisku převládala vnější pluralita spojená s tradicí názorové
žurnalistiky a tím pádem i intenzivního politického paralelismu, který však značně oslabuje ve prospěch
ideálů liberálního, severoatlantského modelu médií (Velká Británie, Irsko, USA, Kanada). Jak totiž
poznamenávají Hallin a Mancini (2008: 275), struktura, praxe a hodnoty liberálního modelu postupně
nahrazují vlastnosti jiných mediálních systémů. V rámci tohoto modelu převládá informačně zaměřená
žurnalistika, s výjimkou silné britské komentářové tradice a politické orientace britského bulvárního tisku.
Politický paralelismus není příliš rozvinutý a souvisí s interním pluralismem médií (opět s výjimkou
britského tisku) i s vysokou profesionalizací žurnalistiky. Novinářská autonomie je ohrožována spíše
vysokou komercionalizací, nežli politickými intervencemi. V rámci Británie (ale částečně taky Irska
a Kanady) hraje významnou roli vysílání médií veřejné služby.
 31

média spadala někam mezi ideál interní a externí plurality. V rámci profesionalizace
vyzdvihli Jirák a Trampota roli a úroveň profesního vzdělávání, ale co se týče
samoregulace, respektive profesních sdružení, byli spíše skeptičtí. „Postavení české
profesní organizace, Syndikátu novinářů, není příliš silné (zejména ve srovnání s mediální
krajinou Francie, Německa a skandinávských zemí), což souvisí nejen s velmi
omezenými možnostmi a pravomocemi organizace a jejich legislativnímu ukotvením
v českém mediálním systému, ale především se zřejmou malou autoritou této organizace
v samotné novinářské obci.“ (Jirák, Trampota, 2008: 21) Na základě různorodých
ukazatelů je zřejmé, že český mediální trh nelze přímo zařadit do ani jednoho
z nabízených modelů, ale pouze jej definovat na základě zmíněných parametrů.

O čtyři roky později se ve své zprávě pro projekt „Media and Democracy in
Central and Eastern Europe“ pokusil na základě stejných parametrů definovat tuzemský
mediální systém Václav Štětka (2012). Co se týče historického vývoje a nákladů, zjištění
jsou shodná jako u Jiráka a Trampoty (2008), přičemž Štětka (2012) dodává, že trh je
celkem omezený, neboť nabízí jen čtyři seriózní celoplošné deníky. Roli politického
paralelismu přikládá větší význam, považuje jej za základní součást české mediální scény.
„Ačkoli mnohé mediální tituly proklamují neutralitu jako svou základní hodnotu,
identifikují se s určitou politickou ideologií, která se odráží v jejich orientaci a následné
podpoře konkrétních stran.“ (Štětka, 2012: 25) Česká mediální scéna je podle něj spíše
pravicová a trpí předpojatostí proti levicovým politickým aktérům. Problém je také nižší
vnější pluralismus systému. Štětka (tamtéž) považuje profesionalizaci žurnalistiky za
nedostatečně rozvinutou, neboť kvůli generační výměně v 90. letech pracují v redakcích
často mladí a nezkušení novináři. Navíc jejich fluktuace mezi různými tituly, ale i jinými
mediálními oblastmi (PR, marketingem, nebo dokonce politickými stranami), je vysoká.
Syndikát novinářů považuje, stejně jako Jirák a Trampota, za slabý. Státní intervenci
hodnotí jako relativně vysokou, hlavně v případě médií veřejné služby, ale i zákonných
opatřeních vztahujících se k médiím (např. tzv. „náhubkový zákon“ 43).

S oligarchizací velkých českých tiskových domů se změnil i model tuzemských

médií. Zřetelně narostl politický paralelismus, neboť kromě již zmíněné pravolevé
ideologické inklinace tištěných médií nyní některá z nich patří přímo vicepremiérovi,
ministru financí a druhému nejbohatšímu podnikateli v jedné osobě, Andreji Babišovi.

43
Zákon č. 52/2009 Sb., novela trestního zákona, která mimo jiné definovala přísnější podmínky v oblasti
poskytování informací o trestním řízení a osobách na něm zúčastněných.
 32

Podle kvantitativní obsahové analýzy textů o Babišovi v MF Dnes i Lidových novinách,

kterou realizovalo Svobodné fórum 44, výrazně narostlo množství pozitivních zpráv
o Andreji Babišovi, které je tří až čtyřnásobně vyšší než počet zpráv negativních.
Relevantní akademický výzkum na toto téma však zatím není k dispozici. Není ale sporu
o tom, že například šéfredaktor Lidových novin István Léko je dlouholetým přítelem
Babiše 45. Roste také podezření z možné instrumentalizace médií k prosazování různých
partikulárních zájmů vlastníků, což naznačil například Marek Dospiva, jeden z vlastníků
Penty, která ovládá Vltava Labe Press: „Třetí důvod [nákupu VLP, pozn. aut.] vy novináři
nazýváte atomovým kufříkem, štítem. Nebudu chodit kolem horké kaše. To, že média
vlastníme, nám dává jistotu, že pro kohokoli bude horší nás iracionálně napadat.“46
Odklon od neutrálního informování je patrný i u celostátních vysílacích médií. FTV Prima
byla některými lidskoprávními aktivisty odsuzována za negativní reportáže vůči
muslimským přistěhovalcům 47. Zřetelně je instrumentalizace patrná na TV Barrandov. Ta
v roce 2015 odvysílala dva monotematické „speciály“ večerní zpravodajské relace TV
Barrandov „Naše Zprávy“ namířené proti Andreji Babišovi 48, respektive jeho družce
Monice 49. Obě relace byly výjimečné, televize do té doby monotematický „speciál“
večerních zpráv nevysílala. Zatím poslední „speciál“ o Andreji Babišovi zaměřený na
kauzu „Čapí hnízdo“ odvysílala televize 14. března 2016. 50

Dalším faktem, který lze spojit se změnami posledních let, je oslabení role
investigativní žurnalistiky v tradičních komerčních médiích. Tištěná média, respektive

44
Je třeba ovšem dodat, že v čele Svobodného fóra stojí velký kritik A. Babiše, novinář Pavel Šafr. Navíc se
nejedná o akademický recenzovaný výzkum. Zdroj dat: BESSER, Vilém. Jak se MFD a LN změnily po
Babišově vstupu do Mafry. Svobodné fórum [online]. 9. 1. 2015 [cit. 2016-03-23]. Dostupné
z: http://svobodneforum.cz/analyza-jak-se-mfd-a-ln-zmenily-po-babisove-vstupu-do-mafry-zasadne/
45
Léko to přiznává například v knize O Babišovi bez Babiše (Hanzelka, Kuchařová, Vořechovský, 2014: 48–
51). Na otázku, zda Babiše volil, odpovídá: „Samozřejmě! Je můj kamarád, tak jsem ho jednoduše musel
volit.“ Znají se přes dvacet let a chodí spolu pravidelně hrát tenis. Babiš dříve financoval jeho server Česká
pozice. Po Babišově akvizici Mafry Léko obsadil post šéfredaktora LN.
46
MIKULKA, Milan. Spolumajitel Penty Dospiva: Chceme mediální štít proti iracionálním útokům. iHned.cz
[online]. 24. 4. 2015 [cit. 2016-03-23]. Dostupné z: http://archiv.ihned.cz/c1-63893810-spolumajitel-
penty-dospiva-chceme-medialni-stit-proti-iracionalnim-utokum
47
KABÁTOVÁ, Šárka. Stížnost kvůli ‚kravínu‘. Spornou reportáž Primy o uprchlících posoudí televizní rada.
Lidovky.cz [online]. 15. 2. 2016 [cit. 2016-03-23]. Dostupné z: http://www.lidovky.cz/stiznost-kvuli-
kravinu-spornou-reportaz-primy-o-uprchlicich-posoudi-televizni-rada-gol-/zpravy-
domov.aspx?c=A160215_122706_ln_domov_sk
48
Naše Zprávy Special – Je Babiš ministr nebo podnikatel? [video]. Barrandov TV [online]. 24. 4. 2015. [cit.
2016-03-23]. Dostupné z: http://www.barrandov.tv/video/31439-trampoty-pani-babisove-24-4-2015
49
Trampoty paní Babišové [video]. Barrandov TV [online]. 24. 4. 2015. [cit. 2016-03-23]. Dostupné
z: http://www.barrandov.tv/video/31439-trampoty-pani-babisove-24-4-2015
50
Speciál Našich zpráv ke kauze Čapí hnízdo sledovalo 335 000 diváků. Barrandov TV [online]. 15. 3. 2016.
[cit. 2016-03-23]. Dostupné z: http://www.barrandov.tv/rubriky/novinky/special-nasich-zprav-ke-kauze-
capi-hnizdo-sledovalo-335-000-divaku_1464.html
 33

hlavně MF Dnes byla dříve „vlajkovou lodí“ investigativní žurnalistiky. Kvůli zjištěním
jejích reportérů (například Jaroslava Kmenty), kteří měli možnosti a zázemí pro
dlouhodobou práci na jednotlivých případech, padali ministři i vlády. Stejně tak i pořady
komerčních televizí, jako například Na vlastní oči Radka Johna, Josefa Klímy a Janka
Kroupy měly na začátku milénia miliony diváků. To už je dnes minulostí. Jak říká Street
(2011: 193), jsme podle některých mediálních odborníků dnes svědky „smrti“
investigativní žurnalistiky. Doby rozkvětu investigativní žurnalistiky 51 jsou pryč. Noviny
dnes jen vzácně mají zdroje na financování takové činnosti a televize, které dříve
umisťovaly pořady aktuální publicistiky do hlavního vysílacího času, je dnes posouvají
do pozdějších a pozdějších hodin, nebo je ruší úplně. (Street, 2011: 193–194) Street
(tamtéž) také upozorňuje na „hloupnutí“ aktuální publicistiky, která se vydává za
investigativní, ale ve skutečnosti se zabývá jen skandálními bulvárními příběhy ze životů
politiků a celebrit, nebo přináší „human interest stories“ 52. V kontextu úpadku
investigativní tradice žurnalistiky zmiňuje McNair (2004: 123) fenomén infotainmentu,
tedy infozábavy. Odklon od ideje veřejné služby zpravodajství a publicistiky a orientace
na komerci a „dodávání publika inzerentům“ vedly k tomu, že se zpravodajské hodnoty
změnily a přizpůsobily bulvárním hodnotám.

Zdá se, že se tak potvrdily obavy Václava Štětky a Henrika Örnebringa, kteří
v roce 2013 zkoumali stav investigativní žurnalistiky ve střední a východní Evropě
(včetně České republiky): „Zejména s ohledem na snižující se počet novinářů a médií
zaměřených na dlouhodobou a důkladnou investigativní činnost a také na minimální
dopad investigativních výstupů na ty, kteří jsou u moci, se zdá, že postavení investigativní
žurnalistiky v tomto regionu je obecně slabé a možná ještě dále bude oslabovat pod
vlivem hospodářské krize, která zdaleka ještě není u konce.“ (Štětka, Örnebring,
2013: 427) Podle tohoto výzkumu, ale i aktuální praxe, kterou můžeme sledovat na
tuzemském mediálním trhu, se investigativní žurnalistika přesunula do on-line médií, a to
často do takových, která jsou financována alternativně, nezávisle na velkých mediálních
domech. Působí v nich i někteří novináři, kteří odešli po příchodu oligarchů z tradičních
médií. Příkladem může být Ústav nezávislé žurnalistiky a jeho projekt HlídacíPes.org
nebo České centrum pro investigativní žurnalistiku. Významná je nadále role médií

51
Street mluví od obě rozkvětu investigativní žurnalistiky v USA v 60. a 70. letech, kdy se rozkrývaly
skandály jako Thalidomide a Watergate. V České republice bychom spíš mohli mluvit o prvních dvou
desetiletích po pádu totality.
52
Slangově často překládané jako HLP, hluboký lidský příběh. Výraz by se taktéž dal přeložit jako lidsky
jímavý příběh, ale původní anglické názvosloví je běžnější. Více viz kapitola Metodologie.
 34

veřejné služby, kde má investigativní žurnalistika i aktuální publicistika stále vysokou

kvalitu.

1.2.3.2 Extrémní projev paralelismu – novinář a politik v jedné osobě

Kromě stavu českých médií a investigativní žurnalistiky je ještě třeba se pozastavit

nad dalším důležitým aspektem, který se váže k pořadu Bez cenzury. Je jím působení
Radka Johna v dvojroli aktivního politika a novináře. Jak bylo uvedeno výše v kapitole
1.2.3, paralelismus je ve většině definic vnímán jako vzájemné propojení a ovlivňování
politických aktérů a novinářů. Jeho extrémním projevem v tuzemsku bylo právě
propojení obou rolí v činnosti jedné osoby.

Občas se stává, že se novinář rozhodne opustit své povolání a díky svým konexím
i znalostem veřejné sféry se přesune do oblasti PR, marketingu nebo dokonce politiky.
Příkladem poslední jmenované varianty z posledních let je bývalý komentátor MF Dnes
Martin Komárek, který byl v roce 2013 zvolen poslancem za hnutí ANO. Jako novinář
začínal i pozdější ministr životního prostředí vlády Petra Nečase, Tomáš Chalupa (ODS),
který vystudoval žurnalistiku na FSV UK a pracoval v 90. letech v Denním Telegrafu 53.
Dalšími politiky s žurnalistickou minulostí byli například Jan Ruml, Michael Žantovský
nebo Vladimír Mlynář. Všechny však spojuje jedno: jakmile se rozhodli přejít do
politické sféry, svou žurnalistickou činnost ukončili. Maximálně dále přispívali do
názorových rubrik novin, nikdo však nepůsobil jako televizní publicista.

Příčinu můžeme hledat v mediálním systému, který se u nás po revoluci vyvinul.

Ten se totiž inspiroval liberální atlantskou tradicí „objektivních“, otevřeně nestranících
komerčních médií (odlišnou od britské deníkové tradice založené na externím pluralismu
a silném paralelismu, kde se hlavně bulvární deníky veřejně hlásí k určité politické
ideologii). (Jirák, Trampota, 2008: 16) Tuzemské deníky se až na dvě výjimky (již
zmíněný Denní Telegraf a Haló noviny) otevřeně nehlásily k žádné konkrétní straně nebo
ideologii 54, ačkoli to, jak bylo uvedeno v předchozí kapitole, neznamená, že by později
politický paralelismus nehrál v tuzemsku významnou roli. Kromě politiků, kteří byli
původní profesí novináři, existuje v českém prostředí i minimálně jeden případ opačný,

53
List vycházející pod tímto názvem od roku 1994 do roku 1996 byl jedním z mála případů přímého
stranicko-tiskového paralelismu v České republice. Noviny totiž spoluvlastnila ODS. Tento projekt však
skončil komerčním neúspěchem. (Jirák, Trampota, 2008: 19)
54
Výjimkou z dosud běžné praxe byly například prezidentské volby v roce 2013, kdy některá periodika
(například Lidové a Hospodářské noviny) podpořila konkrétního kandidáta. Zdroj: Pravicové deníky
podpořily Schwarzenberga. Mediaguru.cz [online]. 12. 1. 2013. [cit. 2016-04-18]. Dostupné
z: http://www.mediaguru.cz/2013/01/pravicove-deniky-podporily-schwarzenberga/#.VxUT7vmLSUk
 35

kdy se z politika vyvinul novinář. Je jím Martin Fendrych, v současné době komentátor
Aktuálně.cz, který v 90. letech zastával vysoké funkce na Ministerstvu vnitra a angažoval
se v dnes již zaniklé ODA. V roce 1997 s aktivní politikou skončil a nastoupil do týdeníku
Respekt. „Zejména v počátečních Fendrychových komentátorských letech si u jeho
názorů na činnost vnitra a policie bylo nemožné odmyslet, že s fungováním těchto struktur
je nadmíru obeznámen a že píše chtě nechtě jako ten, kdo tam byl a už není.“ (Harris,
Chuchma, 2012: 34) Příkladem eticky sporného návratu do médií je také příběh Lenky
Králové, která jako aktivní novinářka a reportérka TV Nova v 90. letech spolupracovala
s BIS. Jako agentka tajné služby sehrála významnou roli v aféře z roku 1997 známé jako
„Zemanův kufřík“, ve kterém měl Miloš Zeman údajně mít listinné důkazy
kompromitující tehdejší vedení Ministerstva vnitra v čele s Janem Rumlem. Ačkoli byly
tyto dokumenty po prostudování experty i nejvyššími ústavními činiteli označeny z velké
části za falza, Králová je ve své reportáži v pořadu Na vlastní oči označila prostřednictvím
různých tajných zdrojů a protagonistů za pravé. I v rámci vyšetřování vystupovala proti
vedení BIS, přičemž následná složitá spleť událostí vedla ke změnám na vedoucích
postech služby, kam se dostali lidé spříznění se sociální demokracií. Králová později
pracovala v reklamní agentuře, ovšem v roce 2004 se vrátila zpět do médií, a to dokonce
do České televize do investigativního pořadu Reportéři ČT, kde působila až do roku
2008 55.

Podobně jako Radek John v dvojroli televizního publicisty a politika působil

i europoslanec za ODS Edvard Kožušník. Ten v letech 2012 a 2013 pro pražskou
regionální televizi Metropol vytvářel diskuzní pořad „Evropa z Metropole“. Ve studiu ve
Štrasburku, které slouží pro mediální výstupy poslanců, natáčel rozhovory se svými
kolegy z parlamentu a dalšími politickými hosty. Na rozdíl od Johna však Kožušník před
začátkem vysílání pořadu neavizoval, že se chystá být novinářem, který bude v rámci
diskuzí odkrývat „politické kauzy“ a tvořit aktuální publicistiku. Kožušník z role
europoslance nevystoupil, nebyl v zaměstnaneckém nebo autorském poměru s televizí
a pořad byl součástí jeho sebepropagace. Dodával jej televizi vyrobený takzvaně „na klíč“
– ta jej pouze odvysílala. Z pohledu TV Metropol i Edvarda Kožušníka se jednalo
o vzájemně výhodný obchod – regionální televize získávala zdarma zajímavý obsah, na
který by jen stěží sama dosáhla (rozhovory s významnými evropskými politiky i dalšími

55
Zdroj: Agentka BIS v České televizi. Respekt. 2004, XV.(37), s. 5. ISSN 0862 - 6545.
 36

zajímavými osobnostmi), a Edvard Kožušník si dělal sám sobě reklamu 56 (v rámci pořadu
či závěrečných titulků byl dobře viditelný odkaz na jeho webové stránky). I tak ale mohl
být pořad pro diváky matoucí, protože v jeho úvodu, průběhu ani závěru nebylo
dostatečně jasně uvedeno, že se jedná o soukromou činnost poslance Evropského
parlamentu, která nevychází ze zpravodajské či publicistické tvorby redakce TV
Metropol. Po necelém roce vysílání se na pořad zaměřila Rada pro rozhlasové a televizní
vysílání (dále jen RRTV), která zahájila s televizí pro možné porušení § 31 odst. 3 zákona
č. 231/2001 správní řízení. Ve zprávě RRTV se mimo jiné píše: „[…] účinkováním
moderátora Edvarda Kožušníka, který je představitelem politické strany ODS,
v pravidelně vysílaném pořadu Evropa z metropole, může být v celku vysílaného
programu zvýhodňována politická strana, kterou reprezentuje. Tato skutečnost je navíc
nadstandardně zdůrazňována opakovaným uvedením odkazu na webové stránky, které
mají za úkol představit a zviditelnit moderátora-politika Edvarda Kožušníka jako
představitele určitého politického směru a které jsou propagací jeho politických aktivit.
Pravidelným zařazováním tohoto pořadu do vysílání programu Metropol TV tak
provozovatel poskytl prostor k propagaci představiteli určité politické strany, čímž je tato
strana pravidelně, trvale a jednostranně zvýhodňována oproti ostatním politickým
stranám a hnutím.“ 57 Později však RRTV správní řízení ukončila z důvodu „absence
předchozího typově shodného upozornění na porušení zákona dle § 59 odst. 1 zákona
č. 231/2001 Sb.“ 58 Televize Metropol navíc měla ve srovnání s TV Barrandov, kde
působil Radek John, vždy minimální sledovanost, nebyla zahrnuta ani v peoplemetrovém
měření, a tak měl pořad Kožušníka jen minimální divácké ohlasy. 59

Příklady prolnutí rolí politika a novináře existují i v zahraničí. V kontextu

americké liberální tradice je tato činnost v jasném střetu zájmů, jak uvádí i Smith (2008,
208): „Většina kodexů novin výslovně zakazuje zaměstnancům redakce kandidovat nebo
působit v jakékoli volené politické pozici.“ Smith (tamtéž) v tomto kontextu zmiňuje, že
za střet zájmů jsou považovány i jakékoli finanční příspěvky straně nebo spolupráce
s kandidáty dané strany. Jeden poměrně historický příklad je z roku 1971, kdy se

56
Edvard Kožušník není zdatný řečník a už vůbec ne moderátor, což se projevovalo častými chybami,
přeřeky a nejistotou. Je tedy otázkou, zda pořadem skutečně dosáhl kýžené sebepropagace. Jeho
vystupování působilo vždy značně amatérsky.
57
Zdroj: Tisková zpráva ze 17. zasedání, konaného dne 17. 9. 2013. Rada pro rozhlasové a televizní vysílání
[online]. [cit. 2016-04-18]. Dostupné z: http://www.rrtv.cz/cz/files/press/TZ_17_13.pdf
58
Zdroj: Tisková zpráva z 6. zasedání, konaného dne 18. 3. 2014. Rada pro rozhlasové a televizní vysílání
[online]. [cit. 2016-04-18]. Dostupné z: http://www.rrtv.cz/cz/files/press/TZ_06_14.pdf
59
Zde mohu mluvit i z vlastní zkušenosti, neboť jsem v té době s TV Metropol spolupracoval.
 37

demokratický senátor za Havaj Mason Altiery vrátil k moderování zpráv, aniž by opustil
svůj politický úřad. V místních médiích se proti tomu zvedla vlna kritiky, novináři jej
podezřívali z možné inklinace k prosazování svých politických názorů do zpravodajství,
přičemž vydali i oficiální prohlášení: „Nechceme zpochybňovat integritu a motivy
senátora Altieryho, nebo samotnou televizní stanici. Avšak povolání předpojatého politika
ve volené funkci do zpravodajského programu nepříznivě ovlivňuje image žurnalistiky
samotné.“ (Keir, 1972: 28) Další příklad, taktéž z televizního prostředí, je z 90. let.
Texaský hlasatel lokální televize ze sítě NBC, Mike Snyder, moderoval předvolební
shromáždění tehdejšího kandidáta na texaského guvernéra (a pozdějšího prezidenta)
George W. Bushe. Snyder o Bushovi na kampani mluvil jako o „dalším guvernérovi
Texasu“ a Bush ho za to chválil slovy, že by mělo být víc takových moderátorů zpráv,
jako je Snyder. Televize moderátora suspendovala. 60

Ačkoli dle Hallina a Manciniho (2008) spadá do liberálního modelu jak USA, tak
i Velká Británie, je britský mediální systém přeci jen poněkud odlišný. U televize je
tradiční silný interní pluralismus a minimální paralelismus, důležitou roli má médium
veřejné služby BBC. Kultura britské deníkové a časopisecké žurnalistiky je však odlišná.
Tisk je více názorový, výrazná politická orientace je patrná hlavně u bulvárních listů.
Politický paralelismus je patrný u většiny novin a politických časopisů, neboť je běžné,
že se listy hlásí k nějaké politické ideologii (konzervativní, liberální nebo jiné). Británie
se ovšem vyznačuje umírněným pluralismem s politikou tíhnoucí ke středu, a tak
spektrum názorů, politických stran a ideologií projevujících se v tisku není zase tak
široké, jako například v jihoevropských zemích. (Hallin, Mancini, 2008: 235–236)
V Británii tak existují případy, kdy byl slavný politik zároveň i aktivně působícím
novinářem. V historii bychom našli několik slavných jmen, například Winstona
Churchilla, který dokonce dostal Nobelovu cenu za literaturu. Z nedávné doby je
například případ novináře, poslance a pozdějšího starosty Londýna Borise Johnsona.
Charizmatický a nepřehlédnutelný konzervativní novinář, který mimo jiné působil i jako
euroskeptický zpravodaj z Bruselu pro Daily Telegraph, byl v roce 2001 zvolen
poslancem, ovšem už od roku 1999 působil jako šéfredaktor konzervativního magazínu
The Spectator. Novinářské role se nevzdal a na postu šéfredaktora vydržel až do konce

60
Zdroj: Conflict of interest. Quill [online]. 1994, 82(9), 13 [cit. 2016-03-30]. ISSN 0033-6475. Dostupné
z: http://web.a.ebscohost.com/ehost/detail/detail?vid=17&sid=af9bdd09-27ea-4591-ae33-
c366b5be9325%40sessionmgr4003&hid=4207&bdata=Jmxhbmc9Y3Mmc2l0ZT1laG9zdC1saXZl##AN=941
1283871&db=ufh
 38

roku 2005. Generální ředitel časopisu Andrew Neil k jeho odchodu mimo jiné řekl: „Boris
opouští časopis, který je nyní v lepší kondici, než kdy byl v jeho dlouhé slavné historii,
a to jak po redakční tak finanční stránce. Prodeje dosáhnou v prosinci rekordních 70.000
výtisků a časopis zaznamenal v roce 2005 zdravý ekonomický růst a profit. Redakční šíře
a kvalita jeho šéfredaktorské činnosti byly bezkonkurenční.“ 61 V současnosti je Boris
Johnson jako dosluhující starosta Londýna jedním z nejvlivnějších politiků konzervativní
strany, avšak stále píše pondělní sloupky pro Daily Telegraph. Jak podotkl v rozhovoru
pro účely této diplomové práce Václav Moravec, existují i další případy z nedávné doby:
„Kromě zmíněného Johnsona si vzpomínám například na Grega Dykea, generálního
ředitele BBC, který po zvolení za Blairovy vlády čelil obrovské kritice, že sám byl
donátorem a podporovatelem labouristů v předvolební kampani. I o tom se vede v britské
žurnalistice veřejná diskuze a člověk je tam pod daleko větší veřejnou kontrolou.“ 62

61
Boris Johnson resigns as Spectator editor. Press Gazette [online]. 12. 12. 2005 [cit. 2016-03-25].
Dostupné z: https://www.pressgazette.co.uk/node/32770
62
MORAVEC, Václav. Osobní rozhovor s autorem ze dne 29. 3. 2016.
 39

2. Metodologie
Cílem této práce je analyzovat roli Radka Johna v pořadu Bez cenzury a popsat
možné případy, v nichž bylo působení novináře a politika Radka Johna v rozporu
s normativními novinářskými hodnotami. Zvláště se pak výzkum soustředí na to, zda se
nějaké potenciální politické či mocenské zájmy a názory Radka Johna projevovaly
v samotném pořadu. Kromě toho reflektuje i mediální, odbornou a politickou odezvu na
činnost Johna, respektive na jeho návrat k žurnalistice bez složení aktivních politických
funkcí.

Zastřešující výzkumnou metodou je případová studie. Robert K. Yin (2014) ji

definuje jako „empirické šetření, které zkoumá současné jevy (‚případ‘) do hloubky a ve
svém reálném kontextu, zvláště když hranice mezi jevem a kontextem nemusí být úplně
zřejmé.“ (Yin, 2014: 17). Podle Trampoty a Vojtěchovské (2010: 62) rozlišujeme studie
vícepřípadové nebo jednopřípadové. Yin (2014: 52) doporučuje využívat
jednopřípadovou studii v takových výzkumech, kdy je „případ“ extrémní nebo neobvyklý
a odchyluje se od teoretických norem nebo běžných událostí, což zkoumaná Johnova
žurnalisticko-politická dvojrole naplňuje.

Tato jednopřípadová studie využívá triangulace 63 dalších kvalitativních, ale

i kvantitativních metod. U kvalitativních metod se jedná především o hloubkové
rozhovory a sémiotickou, respektive sémioticko-strukturální analýzu. Z kvantitativních
metod je využito především kvantitativní obsahové analýzy samotného pořadu Bez
cenzury, ale taktéž vybraných celostátních médií reflektujících dění okolo „případu“,
k čemuž se váže i zhodnocení valence/tonality těchto mediálních příspěvků.

Diplomová práce hledá odpovědi na pět výzkumných otázek:

1) Jaká byla tematická skladba pořadu Bez cenzury?

2) Jak v pořadu figuroval Radek John?

3) Projevovaly se v pořadu nějak politické či mocenské zájmy a názory Radka

Johna?

4) V čem byla Johnova činnost v rozporu s normativními požadavky na žurnalistiku?

63
Podle Sedlákové (2014: 78) spočívá triangulace „ve využití kombinace více postupů sběru a analýzy dat,
což slouží především k redukci nedostatků určité výzkumné metody. […] údaje získané různými technikami
se vzájemně doplňují, ale jejich užití umožňuje i vzájemnou komparaci.“
 40

5) Jak mediální a politická sféra reflektovala návrat Radka Johna k novinářské

činnosti?

Výzkum se zabývá primárně prvními 16 díly pořadu Bez cenzury, které byly
vysílány na TV Barrandov od 5. března do 18. června 2013 v úterní večerní premiéře 64.
Radek John byl totiž v této době aktivním politikem (poslancem za VV) a zároveň
i dramaturgem a moderátorem pořadu. Výzkumný vzorek ovšem čítá pouze 13 dílů –
4. díl vysílaný 26. 3. 2013, 10. díl vysílaný 7. 5. 2013 a 11. díl vysílaný 14. 5. 2013 již
nebyly v době shromažďování potřebných dat v první polovině roku 2015 k dispozici 65.

Od 17. dílu vysílaného 29. 8. 2013 se formát pořadu Bez cenzury výrazně změnil
(více viz kapitola 3.4.3). V rámci letní pauzy se původní publicistický tým částečně
rozpadl a i Johnova role se stala méně důležitou – nebyl už dramaturgem pořadu, ale
pouze moderátorem 66. Navíc od rozpuštění Poslanecké sněmovny 28. srpna 2013 přestal
působit i v nejvyšší politice 67. Dílům vysílaným od 29. 8. do 24. 10. se tak výzkum věnuje
pouze okrajově (jedná se celkem o 8 dílů).

Na první výzkumnou otázku odpovídá kapitola 3.4.1. Deskripce pořadu vychází

z triangulace poznatků z hloubkových rozhovorů (hlavně s Radkem Johnem a Robertem
Maleckým, který byl jedním z nejzkušenějších reportérů pořadu) 68, kvantitativní
obsahové analýzy všech dostupných dílů pořadu a dalších poznatků (například dat o
sledovanosti 69). Kvantitativní obsahová analýza všech dostupných dílů vychází ze dvou

64
Přesný čas vysílání jednotlivých dílů je uveden v tabulce v kapitole 3.4.1. Seznam všech odvysílaných dílů
a jejich repríz včetně data a času je také k dispozici z následujícího zdroje: Bez cenzury. DigitalniTelevize.cz
[online]. [cit. 2016-04-21]. Dostupné z: http://www.digitalnitelevize.cz/tv-program/bez-cenzury.html
65
Podle e-mailu Nikoly Štěpánkové z 2. května 2015 již pořad Bez cenzury není možné ve videoarchivu
zhlédnout.
66
Dramaturgem byl nově Jaroslav Spěváček, šéfredaktorem (tato funkce se v 1.–16. dílu v titulcích
neobjevuje) František Nachtigall. Oba jsem e-mailem, respektive i prostřednictvím Facebooku požádal
o rozhovor – František Nachtigall nereagoval, Jaroslav Spěváček mě odkázal na tiskovou mluvčí Barboru
Šenfeldovou a následně její nástupkyni Kristýnu Šmejkalovou. Ani jedna na moje e-mailové i telefonické
urgence nereagovala a na zaslané otázky neodpověděla.
67
Stále ovšem byl až do října 2014 zastupitelem Prahy 5.
68
A taktéž z krátkého rozhovoru s reportérem Petrem Vrabcem, který ovšem nemůžeme považovat za
hloubkový. Rozhovory s Radkem Johnem byly vedeny dva – 16. 5. 2013 (pro účely krátké seminární práce
na předmět Úvod do etiky žurnalistické práce) a 30. 3. 2016.
69
Podrobná data o sledovanosti 1.–16. dílu laskavě poskytla Hana Havlíčková z ATO. Sledovanost pracuje
se třemi základními pojmy – share, který udává podíl sledovanosti daného pořadu na celkové sledovanosti
v daném časovém úseku, rating, jenž udává v procentech podíl osob z cílové skupiny, které živě sledovaly
průměrnou sekundu daného pořadu, a rating v tisících (neboli projekce), což je odhad průměrného počtu
osob z cílové skupiny v populaci, které živě sledovaly průměrnou sekundu daného pořadu. Všechna data
jsou pro věkovou kategorii 15+. Zdroj: Definice základních výpočetních ukazatelů. ATO [online]. [cit. 2016-
04-23]. Dostupné z: http://www.ato.cz/tv-vyzkum/pem-iv/definice-zakladnich-ukazatelu
 41

hlavních proměnných, tématu příspěvku a jeho stopáže (viz Příloha č. 9). Identifikoval
jsem celkem šest zastřešujících témat, do kterých jednotlivé reportáže řadím:

• Celostátní politika – reportáže o událostech souvisejících s politikou, které

vycházejí z rozhodnutí státních orgánů (vlády, parlamentu atp.) nebo které se
týkají celostátních politických subjektů (například politických stran a hnutí).

• Regionální politika – reportáže o událostech souvisejících s regionální politikou,

které vycházejí z rozhodnutí regionálních zastupitelských orgánů (např. krajská
a obecní zastupitelstva) nebo které se zabývají záležitostmi regionálních
(krajských, obecních) politických subjektů.

• Human interest stories (dále HIS) – reportáže, které se zabývají příběhy

jednotlivců nebo skupin zasažených nějakou (většinou) negativní událostí, která
u diváků vyvolává emoce (Figenschou, Thorbjørnsrud, 2015: 785–786). Semetko
a Valkenburg (2000: 100) definovaly pět charakteristik, které často HIS naplňují
– obsahují příběhy a tváře konkrétních lidí, užívají adjektiva a osobní
charakteristiky, zdůrazňují, jak jsou jednotlivci a skupiny konkrétní událostí
postiženi, zasahují do privátního/osobního života aktérů a využívají vizuálních
informací (video, foto), které vyvolávají rozhořčení nebo pocity empatie,
sympatie či soucitu.

• Krimi – reportáže o událostech, v nichž je referováno o dění souvisejícím

s pácháním přestupků, trestných činů, ale i se soudním řízením, které ovšem
nespadají do kategorie HIS.

• Zvířata – reportáže o událostech spjatých se zvířaty, například o jejich chovu.

• Zajímavosti/ostatní – reportáže se silně infotainmentovým 70 příběhem, případně

kuriozity, zajímavosti, nebo příspěvky nehodící se do jiné předchozí kategorie.

Rolí Radka Johna v pořadu Bez cenzury, tedy druhou výzkumnou otázkou, se
zabývá kapitola 3.4.2, přičemž hlavním zdrojem jsou rozhovory s Radkem Johnem a
reportéry pořadu Robertem Maleckým a Petrem Vrabcem. Podkapitola 3.4.2.1 hledá
odpovědi na třetí výzkumnou otázku, tedy zda se v pořadu nějak projevovaly politické

70
Infotainment, tedy „infozábava“, je vlastnost příspěvků, jejichž tzv. zajímavost vytlačuje užitečnost
informace pro občana. „Zároveň je sdělení co nejstručnější a nejjednodušší, s důrazem na zábavu,
rozptýlení, a nikoli společenskou relevantnost informace.“ (Osvaldová, Halada, 2007: 92)
 42

či mocenské zájmy a názory Radka Johna. Výchozími premisami jsou vyjádření Johna
z rozhovorů vedených s autorem této práce v letech 2013 a 2016, v nichž deklaruje silnou
antipatii k tradičním politickým stranám a jejich představitelům. Tato Johnova ideologie
mohla mít souvislost i se stranickou rétorikou Věcí veřejných, které vystupovaly proti
tradičním politickým stranám a politikům, jež nazývaly „politickými dinosaury“ 71.
Vybrané ohlášky a reportáže práce analyzuje pomocí sémioticko-strukturální analýzy,
přičemž se snaží identifikovat případné projevy výše zmíněné ideologie „proti tradičním
stranám“, případně projevy podpory VV, jejich členů nebo jejich politického programu.
Kvůli omezeným rozhodovacím možnostem, které měl v roli dramaturga a jež jsou
v kapitole podrobně popsány, měl Radek John největší prostor pro vyjádření právě
v moderátorských vstupech, takzvaných ohláškách, které nazýval „spojováky“. „Úkolem
moderátora/ů ve studiu je provést příjemce pořadem. Anglické označení anchor (kotva)
vystihuje jeho/jejich hlavní funkci, ukotvit sdělení o jednotlivých událostech, zarámovat
je a vztáhnout k obecnějším tématům. Moderátor/ři uvozují zprávu a od jejího začátku ji
dávají do souvislosti s širším sociopoliticko-ekonomicko-kulturním kontextem
a ostatními částmi relace.“ (Sedláková, 2014: 346–347) Cílem sémioticko-strukturální
analýzy je odhalit, „jaký význam komunikuje struktura znaků použitých ve sdělení. […]
Při sémioticko-strukturální analýze vždy postupujeme od jednotlivých znaků textu
a odhalení jejich struktury v rámci sdělení ke složitějším konceptům (mýtům 72)“.
(Sedláková, 2014: 342) Pro účely této práce se výzkum soustředí primárně na druhý
stupeň označování (v němž jsou analyzovány hlavně konotace a multiplikace významů,
případně identifikovány mýty) a třetí stupeň označování (který analyzuje ideologický
rámec čtení a možnou přítomnost určité ideologie). Primární identifikace materiálu
a analýza denotace v rámci prvního stupně označování se omezuje na stručný popis
obsahu a citaci vybraných problematických pasáží. U případů, v nichž hraje významnější
roli vizuální část sdělení, jsou popsány technické kódy obrazu, hlavně kompozice a scéna.

71
K tomuto programu VV se v projevu na sjezdu ODS (kde vystupoval jako host) hlásil i sám Radek John.
Zdroj: John na kongresu: Kmotrové a velrybáři musí skončit. Aktualne.cz [online]. 19. 6. 2010 [cit. 2016-03-
23]. Dostupné z: http://zpravy.aktualne.cz/domaci/politika/john-na-kongresu-kmotrove-a-velrybari-musi-
skoncit/r~i:article:671157/
72
„Při systematickém opakování souboru znaků pro vyjádření určitého sdělení dochází ke zřetězení
konotací a vytvoření mýtu. […] uchopuje existující znak a vytváří z něj nový tím, že jej nutí fungovat jako
označující na druhém stupni označování. Jestliže konotace je druhým stupněm významu označujícího,
mýtus je druhým stupněm významu označovaného. To, co je na prvním stupni znakem (asociativním
celkem označujícího a označovaného), se na druhém stupni označování stává označujícím.“ (Sedláková,
2014: 339)
 43

Čtvrtou výzkumnou otázkou se zabývá kapitola 3.4.2.2. Na základě analýzy

vybraných ohlášek a reportáží, hloubkových rozhovorů s odborníky na žurnalistickou
etiku (doc. Barbora Osvaldová a PhDr. Václav Moravec, Ph.D.) a pro autory pořadu
závazných etických kodexů (Etický kodex Syndikátu novinářů a kodex ATO) identifikuje
možné prohřešky vůči normativním požadavkům na žurnalistickou činnost. Speciálně se
zaměřuje na téma střetu zájmů, ale i na jiné prohřešky, například zobrazení fotografií obětí
tzv. „lesního vraha“ ve 12. dílu pořadu, které významně porušilo právo na soukromí
příbuzných obětí.

Poslední, pátou výzkumnou otázkou, tedy jak mediální a politická sféra

reflektovala návrat Radka Johna k novinářské činnosti, se zabývá kapitola 3.3.
Kombinuje kvantitativní obsahovou analýzu vybraných titulů 73 a chronologický popis
dění vycházející z těchto a dalších pramenů. K zasazení do kontextu též využívá citace
a parafráze z hloubkových rozhovorů s již zmíněnými osobnostmi. První informace
o návratu Radka Johna do médií se objevila 31. října. 2012. Pořad Bez cenzury se ovšem
začal vysílat o více než čtyři měsíce později, 5. března 2013. První část mediální analýzy
se proto soustředí na období 31. 10. až 30. 11. 2012 a druhá na měsíc březen roku 2013.
Kvůli rozsahu zkoumaného materiálu bylo nutné omezit množství médií, které práce
analyzuje, a to podle následujícího klíče: Prvotní ideou bylo vybrat na základě čtenosti či
sledovanosti dva tištěné deníky, dva online deníky, jeden týdeník a zpravodajskou
rozhlasovou a televizní stanici. Takto jsem vybral deníky Blesk a MF Dnes (pestrost
vzorku umocňuje i přítomnost bulvárního a seriózního média). Nejnavštěvovanějšími
tuzemskými on-line deníky jsou Novinky.cz a iDnes.cz. Druhý jmenovaný server jsem se
ale rozhodl nahradit on-line deníkem z vydavatelství Economia, konkrétně iHned.cz,
neboť je pravděpodobné, že by se texty z MF Dnes a iDnes.cz částečně překrývaly
a podobaly se. Z týdeníků jsem zvolil Respekt, zpravodajskou televizi ČT24
a rozhlasovou stanici ČRo1 – Radiožurnál. ČT24 však v rámci databází Newton Media
neobsahuje hlavní zpravodajskou relaci Události, a proto jsem do výzkumného vzorku
zahrnul i ČT1. Aby byl vzorek pestřejší a zajímavější, zařadil jsem do něj navíc časopis
Týden a online deník Týden.cz společnosti Empresa Media, a. s., kam Radek John
nastupoval. Právě přítomnost těchto dvou médií ve výzkumném vzorku ukázala největší
rozdíly v informování o celé události. V rámci tohoto výzkumného vzorku deseti médií

73
Čerpaných z databáze Newton Media Mediasearch.
 44

(Týden, Týden.cz, Respekt, Blesk, MF Dnes, Novinky.cz, iHned.cz, ČT1, ČT24, ČRo1)
bylo nutné v rámci databáze Mediasearch správně definovat hledaný textový vzorec.

Ve výzkumu období 31. 10. až 30. 11. 2012 je to kombinace jména Radka Johna
a jednoho nebo více ze slov: žurnalistika, novinařina, publicistika, žurnalista, novinář,
publicista, média. 74 Po odfiltrování duplicitních zpráv nebo těch, které se tématu vůbec
netýkaly, zbylo 75 příspěvků. Ty jsem následně chronologicky zanesl do tabulky
a identifikoval u nich, zda se jedna o zpravodajství či publicistiku (u publicistiky i žánr,
konkrétně interview, komentář, editorial, glosa nebo esej 75). U příspěvků jsem též označil,
zda jsou Radek John a jeho žurnalisticko-politická aktivita hlavními tématy, nebo zda
pouze vedlejšími. Kromě toho jsem u každého příspěvku definoval, jaká hlavní témata ve
vztahu k Radku Johnovi řešil (etiku a střet zájmů, informace o návratu k novinařině,
odvolání z výborů 76, jiné). Poslední část analýzy se týkala vyznění zpráv, respektive jejich
hodnotící valence/tonality ve vztahu k Radku Johnovi. Zde jsem vytvořil tři kategorie –
negativní, neutrální a pozitivní.77 Jak však upozorňuje Sedláková (2014: 304), je takové
měření valence/tonality textu značně subjektivní, většinou sporné a málo reliabilní. Proto
je třeba jej brát s rezervou, ačkoli u explorace mediální reakce na poměrně kontroverzní
krok Radka Johna je takový výzkum přínosný. Kódovací kniha je k dispozici
v Příloze č. 3.

Podobně jsem postupoval i druhého období, tedy března roku 2013. Zde byla
vyhledávaným textovým vzorcem kombinace jména Radka Johna a názvu pořadu nebo
televize nebo slov publicistika, publicista či investigativní. 78 Zkoumaná média ovšem
uvedení pořadu již příliš nesledovala, a tak po odfiltrování irelevantních textů zbylo pouze
sedm příspěvků. Zbylý postup byl stejný, lišila se pouze hlavní témata, která jsem
v textech identifikoval: etika a střet zájmů, nový pořad a informace o něm, informace
o reportáži/reportážích v pořadu a sebepropagace.

74
Vyhledávaný vzorec zněl: Radek AND John AND (novinář OR žurnalista OR publicista OR novinařina OR
publicistika OR žurnalistika OR média)
75
Jiné žánry publicistiky se ve výzkumném vzorku nevyskytovaly.
76
Tato tři témata byla ve vztahu k předmětné události nejvýznamnější.
77
Za negativně vyznívající publicistické texty a příspěvky vůči Radku Johnovi považuji ty, v nichž kritické
hodnocení činnosti Johna převažuje nad neutrálním či pozitivním hodnocením. Za negativně vyznívající
zprávy vůči Radku Johnovi považuji příspěvky, v nichž převažují kriticky hodnotící citace účastníků (politiků,
mediálních odborníků, novinářů atp.) nad neutrálními nebo pozitivně hodnotícími citacemi. V zařazení do
jednotlivých kategorií se promítá i celková valence/tonalita zprávy (zda je kritická, neutrální či pozitivní).
78
Radek John AND (Bez cenzury OR pořad OR Barrandov OR publicistika OR publicista OR investigativní)
 45

3. Výzkumná část
3.1 Radek John – scenárista, spisovatel, novinář, podnikatel a
politik
Vystudovaný dramaturg a scenárista Radek John působil od roku 1980 jako
redaktor časopisu Mladý svět. V roce 1986 napsal svůj nejznámější román o drogově
závislých Memento, kterého se prodalo na milión výtisků. 79 Podle jeho scénářů bylo
natočeno přes deset filmů, mezi nejúspěšnější patří Sněženky a machři nebo Bony a klid.
V roce 1993 se stal redaktorem nově vznikající TV Nova, kde spolu s Josefem Klímou od
roku 1994 připravovali publicistický pořad Na vlastní oči. (Poláková, 2013) John se stal
známou tváří televizní publicistiky a vyhrál celkem deset diváckých cen TýTý 80. Většinu
let však působil v pořadu Na vlastní oči pouze jako moderátor. Od roku 1997 do roku
2007 totiž vedl publicistiku celé TV Nova a na natáčení vlastních reportáží mu nezbýval
čas 81. Podle Josefa Klímy (2009: 131) natočil John od roku 1996 do konce svého působení
na Nově už jen pět autorských reportáží. „Dokud byl novinářem, vážil jsem si ho za jeho
práci, a dokud byl naším šéfem, měli jsme podvědomý pocit, že se nás tam nahoře, kam
se chodí pro pochvalu málokdy, někdo účinně zastane. Dělal to nejmoudřejší, co může
šéf udělat: nechával nám svobodu – a bránil ji před tlaky okolí.“ (Klíma, 2009: 133)

Z Novy John odešel v roce 2009. V té době se v některých médiích objevily

spekulace, že za tím stálo jeho kontroverzní podnikání. 82 V letech 2002 až 2009 byl totiž
předsedou představenstva firmy Ora print, a. s., kterou v roce 2000 spoluzakládal lobbista
a podnikatel Roman Janoušek. Společnost v letech 2002–2010 vydávala pro Všeobecnou
zdravotní pojišťovnu časopisy pro pojištěnce, které byly podle interního auditu VZP
předražené 83. John se navíc jako předseda představenstva společnosti zavázal zajistit pro

79
Zdroj: MALINDA, Jan. Radek John: Z Novy odcházím dobrovolně, skončily zlaté časy. iDnes.cz [online].
4. 3. 2009 [cit. 2016-03-31]. Dostupné z: http://zpravy.idnes.cz/radek-john-z-novy-odchazim-dobrovolne-
skoncily-zlate-casy-p3w-/domaci.aspx?c=A090304_125135_media_klu
80
TýTý. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001-
[cit. 2016-03-31]. Dostupné z:
https://cs.wikipedia.org/wiki/T%C3%BDT%C3%BD#Osobnost_televizn.C3.AD_publicistiky
81
JOHN, Radek: Osobní rozhovor s autorem ze dne 16. 2. 2016.
82
Radek John tento důvod odmítá. Odešel prý z vlastní vůle. Tomu ale odporuje vyjádření tehdejšího
Johnova přímého nadřízeného, vedoucího publicistiky Stanislava Brunclíka: "Doba se už však změnila. Když
chceme po řadových reportérech, aby ctili nějaká pravidla, těžko to lze tolerovat u těch, kteří stojí na
pomyslném vrcholu.“ Zdroj: KREČ, Luboš. Johnův byznys už Nova tolerovat nebude. iHned.cz [online].
24. 2. 2009 [cit. 2016-04-03]. Dostupné z: http://archiv.ihned.cz/c1-34674390-johnuv-byznys-uz-nova-
tolerovat-nebude
83
Interní audit VZP po třech letech od uzavření zakázky ukázal, že je zakázka předražená, a tak se snížily
roční náklady na výrobu časopisů ze 111 milionů na 87 milionů. I tak ale konkurenční společnost vydávala
 46

VZP reklamu i v TV Nova, kde přitom v té době pracoval jako vedoucí publicistiky84.
Firma zároveň realizovala i kontroverzní zakázku 1000 výtisků reklamní kuchařky pro
státní podnik Lesy ČR, kdy jedna publikace vyšla v přepočtu na 4 165 Kč 85. To, že
minimálně v případě zakázky pro VZP se mohlo jednat o střet zájmů a porušení etického
kodexu 86, připustil v roce 2009 v rozhovoru pro iDnes.cz i sám John: „Mně to nepřišlo
jako porušení kodexu do chvíle, než se nad tím pozastavily noviny. Teď, když o tom
přemýšlím, říkám si – dobře, že jsem odešel [z Novy, pozn. aut]. Pokud to byl konflikt
zájmů, tak už není.“ 87

Několik měsíců po odchodu z TV Nova vstoupil Radek John do politiky. Stal se

předsedou strany Věci veřejné (dále jen VV), která se ve svém programu silně
vymezovala proti korupci a „politickým dinosaurům“, tedy většině tradičních politických
stran 88 a jejich představitelům. Strana, která od roku 2001 působila na komunální úrovni
v Praze 1, prosazovala prvky přímé demokracie, zejména referenda. (Poláková, 2013: 33)
Sám John svůj nástup k Věcem veřejným popsal pro Hospodářské noviny takto: „Loni
v březnu [roku 2009, pozn. aut.] jsem koukal v televizi, jak byla svržena vláda Mirka
Topolánka, a nevěřil jsem vlastním očím. Tehdy začínaly volby do evropského
parlamentu, přečetl jsem si programy a vyšly mi nejzajímavější Věci veřejné. Tak jsem si
říkal: Podpořím je. Napsal jsem článek, že tohle se mi zdá jako cesta. A Věci veřejné
říkaly: Co kdybyste s námi spolupracoval? A já říkal: Kdepak. Pak mi lidi psali: To je
toho, podpora, to umí každej. Jestli to myslíte vážně, vstupte do strany. Tak jsem říkal:

od roku 2010 časopisy za méně než 50 milionů ročně. Zdroj: BÁRTOVÁ, Eliška. Pohled do smluv: Jak Johnova
firma předražovala zakázky. Aktuálně.cz [online]. 18. 7. 2010 [cit. 2016-04-03].
Dostupné z: http://zpravy.aktualne.cz/domaci/pohled-do-smluv-jak-johnova-firma-predrazovala-
zakazky/r~i:article:672717/
84
Zdroj: viz předchozí poznámka
85
Zdroj: ŠILHAN, Jan. Milionová kuchařka s gurmánským příplatkem. Česká televize [online]. 4. 6. 2010 [cit.
2016-04-03]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/1337712-milionova-kucharka-s-
gurmanskym-priplatkem
86
Konkrétně například odstavce dva, bodů b), e), f) Etického kodexu Syndikátu novinářů ČR: Novinář je
povinen vyloučit všechny činnosti, které by jej mohly kompromitovat nebo vést ke konfliktu zájmů;
nepodepisovat svým jménem obchodní ani finanční reklamy; nepřijímat peníze ve veřejné službě nebo v
soukromém podniku tam, kde jeho postavení novináře a jeho vliv by mohly být zneužity. Zdroj: Etický
kodex. Syndikát novinářů ČR [online]. [cit. 2016-04-03]. Dostupné z: http://www.syndikat-
novinaru.cz/etika/kodex/
87
Zdroj: SUCHOMEL, Petr. Střet zájmů? Nedošlo mi to, říká Radek John. iDnes.cz [online]. 25. 2. 2009 [cit.
2016-04-03]. Dostupné z: http://zpravy.idnes.cz/stret-zajmu-nedoslo-mi-to-rika-radek-john-fpe-
/domaci.aspx?c=A090224_214150_domaci_dp
88
Za tradiční politické strany můžeme dle Uherka (2015) rozumět v tuzemském prostředí ty, které mají
kompaktní ideologii a program, a to ať už pravicovou, křesťansko-demokratickou nebo levicovou, opírající
se o dříve poměrně stabilní voličské jádro (ODS, ČSSD, KSČM i například TOP 09). Naopak nové strany jsou
ty, které se nehlásí ani k pravici či levici, ale především se vymezují vůči tradičním stranám (jedná se
například o VV, ANO atp.).
 47

Dobře. A pak mi psali, to je toho, vstoupit do strany, jestli to myslíte vážně, kandidujte na
předsedu! A bylo to.“ 89 Faktickým lídrem strany byl podle studie Víta Hlouška – Věci
veřejné: politické podnikání strany typu firmy (2012) – Vít Bárta, zakladatel bezpečnostní
agentury ABL. VV byly podle Hlouška (2012: 333–334) příkladem konceptu „politické
strany-firmy“, kdy soukromá společnost (ABL, respektive Vít Bárta) „převzala pro
naplnění svých politicko-ekonomických cílů již existující a slibně se vyvíjející formaci
a přeorientovala její aktivity z komunální úrovně do roviny celostátní politiky.“ 90

Angažování Radka Johna v čele VV můžeme z hlediska politické komunikace

vnímat jako prvek profesionalizace a celebritizace politiky. Podle jedné z definic Streeta
(2011: 245) je „celebrity politician“ 91 zvolený nebo kandidující politik, který je slavný
díky svému působení v oblasti zábavy, šoubyznysu nebo sportu a který na základě tohoto
původu (mravního kreditu, dosažené popularity nebo souvisejících atributů) staví svou
kandidaturu. Křeček (2013: 108) vnímá tyto „profesionály odjinud“ jako nezbytné
položky na kandidátkách catch-all a kartelových stran. 92 Jak však upozorňuje Louw
(2008: 173), konvergence mezi rolí politika a celebrity způsobuje to, že „celebrity
politician“ má méně času na reálnou politickou a rozhodovací činnost, tedy menší reálnou
politickou moc.

Strana získala v roce 2010 v parlamentních volbách 10,88 % hlasů, což činilo
24 poslaneckých mandátů. VV sestavily spolu s ODS a TOP 09 vládní koalici a Radek
John byl jmenován do pozice ministra vnitra a místopředsedy vlády. „Já jsem do VV šel
s tím, že mě štve korupce a udělám všechno pro to, aby se zastavila. A do vlády jsme šli
proto, aby se podařilo vyměnit policejního prezidenta, pod nímž ta policie prostě
nefungovala. A já jsem strávil půl roku dennodenně tichý boj s premiérem Nečasem

89
Zdroj: KUBITA, Jan a Marie VALÁŠKOVÁ. John: Že jsem pracoval pro Janouška? To byl jen kluk s tenisovou
raketou. iHned.cz [online]. 19. 5. 2010 [cit. 2016-04-03]. Dostupné z: http://ihned.cz/volby/c1-43636170-
john-ze-jsem-pracoval-pro-janouska-to-byl-jen-kluk-s-tenisovou-raketou
90
To konec konců potvrdilo i odhalení investigativního týmu MF Dnes pod vedením Jaroslava Kmenty.
Zdroj: MF Dnes. [online]. 8. 4. 2011 [cit. 2016-04-03]. Dostupné z:
http://data.idnes.cz/soubory/domaci/A110410_ABR_MFD_BARTA_2.PDF
91
Česky lze přeložit jako celebrita-politik nebo politická celebrita. Druhá varianta je nepřesná, neboť původ
„slávy“ „celebrity politician“ nepochází z oblasti politiky, první varianta taktéž není vhodná. Držím se proto
raději původního anglického názvosloví.
92
Věci veřejné naplňovaly rysy kartelové strany, respektive strany kádrů: „Vzniká-li před volbami, pak musí
být napojena na dostatečné finanční zdroje, které je možno do strany investovat. Pozornosti mezi
voličstvem je dosahováno zapojením veřejně známých osobností […], místo komplexního politického
programu je kladen důraz na intenzivní kampaň zaměřenou na několik málo aktuálně živých / oživených /
k životu přivedených témat, například korupce nebo právě „zkostnatělost“ tradičních stran.“ (Křeček, 2013:
85) Právě boj proti korupci a proti „politickým dinosaurům“, tedy tradičním stranám, byly hlavní body
programu VV.
 48

o výměnu policejního prezidenta, který ho držel zuby nehty,“ 93 odůvodňuje dnes Radek
John své vládní angažmá. Policejního prezidenta se sice vyměnit podařilo, Johnovo
působení v čele ministerstva vnitra ovšem nebylo dlouhé. Čelil totiž kromě jiného silné
kritice odborů bezpečnostních sborů kvůli snižování platů. Petici za jeho odvolání
podepsalo na 30 tisíc policistů, hasičů a dalších členů bezpečnostních sborů 94. Zároveň
se v médiích začaly objevovat zprávy týkající se pochybného „obálkového uplácení“
poslanců VV Vítem Bártou 95 i údajný plán bezpečnostní agentury ABL připravený Bártou
v roce 2008 na ovládnutí české politiky96. Tyto kauzy způsobily vládní krizi, která vedla
k odvolání některých ministrů včetně Radka Johna. Ten nově obsadil pozici předsedy
Vládního výboru pro koordinaci boje s korupcí a nadále zůstal místopředsedou vlády. Na
novém postu vydržel přesně rok, na jaře 2012 byli totiž Vít Bárta i Jaroslav Škárka, aktéři
kauzy „obálkového uplácení“, odsouzeni. Od strany VV se odštěpila nová frakce pod
vedením Karolíny Peake, která se později pojmenovala LIDEM – liberální demokraté,
a VV v čele s Radkem Johnem odešly koncem dubna 2012 do opozice.

Radek John pokračoval v práci řadového poslance a předsedy Výboru pro

bezpečnost Poslanecké sněmovny97. Dále působil ještě v Mandátovém a imunitním
výboru a v komisi pro kontrolu Generální inspekce bezpečnostních sborů. Na přelomu
října a listopadu 2012 Radek John oznámil, že se vrací k žurnalistice a bude pracovat
v koncernu Empresa Media, a. s., Jaromíra Soukupa.

3.2 Představení TV Barrandov a Empresa Media, a. s.

Do koncernu Empresa Media, a. s., byl Radek John přijat k vytvoření nového
publicistického formátu na TV Barrandov. Ta začala vysílat jako jedna z prvních plně
digitálních televizí 11. ledna 2009. Vlastnil ji a financoval podnikatel Tomáš Chrenek,
který ovládá společnost Třinecké železárny, respektive Moravia Steel. (Boubínová,

93
JOHN, Radek: Osobní rozhovor s autorem ze dne 16. 2. 2016.
94
Zdroj: Petici proti Johnovi podepsalo 30 tisíc lidí. Česká televize [online]. 20. 3. 2011 [cit. 2016-04-04].
Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/1277976-petici-proti-johnovi-podepsalo-30-tisic-
lidi
95
Hlavní aktéři této kauzy, Vít Bárta i Jaroslav Škárka, byli 24. ledna 2014 prohlášeni za nevinné Nejvyšším
soudem. Zdroj: VÁLKOVÁ, Hana. Kauza půjček u VV definitivně končí, Bárta se Škárkou jsou osvobozeni.
iDnes.cz [online]. 24. 1. 2014 [cit. 2016-04-05]. Dostupné z: http://zpravy.idnes.cz/barta-skarka-nejvyssi-
soud-dd2-/domaci.aspx?c=A140124_085910_domaci_wlk
96
MF Dnes. [online]. 8. 4. 2011 [cit. 2016-04-03]. Dostupné z:
http://data.idnes.cz/soubory/domaci/A110410_ABR_MFD_BARTA_2.PDF
97
Kromě těchto vysokých politických funkcí navíc od října 2010 do října 2014 působil jako zastupitel
v Městské části Praha 5.
 49

2011: 15) Televize ale byla dlouhodobě ztrátová, a tak ji v září roku 2012 98 odkoupila
vydavatelská společnost Empresa Media, a. s., kterou společně s největší komunikační
skupinou tuzemského trhu Médea Group ovládá podnikatel Jaromír Soukup 99. Ve druhé
polovině roku 2015 vstoupil do společností Médea Group (30% podíl) a Empresa Media,
a. s., (49% podíl) čínský investor CEFC. Došlo i k personálnímu propojení, kdy například
dlouholetá ředitelka TV Barrandov Marcela Hrdá 100 odešla do nově vzniklé společnosti
CEFC Group (Europe) Company, kde působí jako viceprezidentka. Zároveň by se měla
stát členkou statutárních orgánů Médey i Empresa Media, a. s. 101

Společnosti ovládané Jaromírem Soukupem jsou příkladem horizontální,

vertikální i diagonální koncentrace médií, respektive křížení všech typů koncentrace.
(Jirák, Köplová, 2003: 66, 2015: 145) V rámci horizontální koncentrace můžeme hovořit
především o dvou největších týdenících vydavatelství Empresa Media, a. s., Týdnu
a Instinktu, a dalších titulech (Sedmička, MarketingSalesMedia atp.). U vertikální
koncentrace se jedná především o kombinaci podniků zajišťující různé fáze výrobního
cyklu, kterou lze identifikovat u spolupráce vydavatelství Empresa Media, a. s.,
a reklamní agentury Médea Group. Ta zajišťuje tištěným titulům Empresa Media, a. s.,
inzerci. Diagonální koncentrace se projevuje ve vlastnictví dalších podniků sdružených
v rámci Médea Group, jejichž činnost s mediální produkcí úzce souvisí (například PR,
rešeršní a poradenské sekce Médey). S činností reklamní a mediálně-poradenské skupiny
Médea se pojí sporné politické aktivity Jaromíra Soukupa. Médea dělala například v roce
2006 kampaň Straně zelených. Poté, co se v roce 2009 Soukup dostal do sporu
s předsedou strany Martinem Bursíkem, začala Médea, respektive Jaromír Soukup,

98
Akvizice byla formálně dokončena až v červnu 2013.
99
Podle aktuálního výpisu z obchodního rejstříku společnosti Empresa Media, a. s., (ke dni 5. 4. 2016) je
Jaromír Soukup předsedou představenstva společnosti a předsedkyní dozorčí rady je Monika Soukupová.
Společnost vydala 200 ks akcií na jméno v listinné podobě ve jmenovité hodnotě 100 000 Kč. V roce 2013
však byla situace odlišná. 15. 5. 2013, kdy jsem se o strukturu společnosti zajímal poprvé, jméno Jaromíra
Soukupa ve výpisu z obchodního rejstříku této společnosti nefigurovalo. Stoprocentním akcionářem
Empresa Media byla firma JALUMONA ADVERTISING, S.L., registrovaná v Marbelle ve Španělském
království. Jejími jednatelkami byly dle španělského výpisu z obchodního rejstříku (www.empresia.es)
Maria Haydee Mourenza Gonzales a Monika Soukupová.
100
Poměrně zajímavý je i příběh Marcely Hrdé, a to jak ve vztahu k CEFC, tak k Radku Johnovi. V letech
2004-2006 pracovala v ČSA, kde byl jejím šéfem Jaroslav Tvrdík, současný předseda představenstva
evropského zastoupení CEFC. V roce 2009 se stala generální ředitelkou České pošty. Z postu byla ale
odvolána v roce 2011 ministrem vnitra Radkem Johnem, který jí vyčítal rušení poboček i výsledky
hospodaření. Odtud zamířila do Médey a následně po odvolání tehdejšího generálního ředitele TV
Barrandov Vladimíra Železného v březnu 2014 obsadila jeho místo.
101
Zdroj: Strategické partnerství: Společné prohlášení EMPRESA MEDIA a MÉDEA GROUP a CEFC China.
Týden.cz [online]. 19. 2. 2016 [cit. 2016-04-03]. Dostupné z:
http://www.tyden.cz/rubriky/media/spolecne-prohlaseni-empresa-media-a-medea-group-a-cefc-
china_373089.html
 50

podporovat Olgu Zubovou, bývalou členku a odpůrkyni Strany zelených 102. Soukupova
agentura stála za kampaní Jiřího Paroubka a ČSSD v roce 2009, respektive 2010, kdy
socialisté získali v parlamentních volbách vítězství, ale s „pouhými“ 22 % hlasů, a tak
nakonec zamířili do opozice. V rámci prezidentských voleb v roce 2012 vedla Médea
kampaň Jana Fišera. Zároveň byl v roce 2012 na Médee kromě jiného existenčně závislý
deník Právo, protože mu agentura zajišťovala inzerci 103. Některá média 104 se proto
pozastavovala nad tím, proč zrovna redaktor Práva 105 a redaktor Týdne (vlastněného
Jaromírem Soukupem) jeli jako jediní z tuzemských médií v roce 2012 s prezidentským
kandidátem Janem Fischerem do USA, kde pokrývali (s velmi pozitivním vyzněním) jeho
setkání s tamějšími politiky. Celou cestu platila kancelář Fischera. V tomto kontextu je
zajímavé, že po neúspěchu v prezidentských volbách se bývalá mluvčí Fischerovy
kampaně Jana Víšková stala šéfredaktorkou časopisu Instinkt 106 a jeden z hlavních
ideových vůdců kampaně z agentury Médea Tomáš Vyšohlíd moderátorem Témat týdne
na TV Barrandov 107. S Věcmi veřejnými, jimž předsedal od roku 2009 Radek John, měl
Jaromír Soukup také obchodní a možná i politické vztahy. Jak prozradil v roce 2010 Vít
Bárta, poskytoval Soukup Věcem veřejným výrazně levnější inzertní plochu
prostřednictvím své mediální agentury Médea: „Tak obecně my jsme dřív nepoužívali
vlastně agenturu pro nákup inzerce, nakupovali jsme si to sami prostřednictvím jenom
čistě reklamní agentury jako takové a nutno říct, že se takováto cenová politika
jednoznačně nevyplatila v porovnání s cenama, které je schopná nám nabídnout
společnost Médea pana Soukupa.“ 108 Radek John, tehdejší předseda VV, který následně
se Soukupovým mediálním koncernem spolupracoval, v tom ale problém neviděl. Podle
Johna se jednalo o množstevní slevy, které jsou v oblasti zadávání reklamy běžné. Navíc,

102
Zdroj: Magnát Soukup má zpátky 12 milionů. Věci veřejné splatily dluh za reklamu. Lidovky.cz
[online]. 9. 3. 2011 [cit. 2016-04-07]. Dostupné z: http://www.lidovky.cz/magnat-soukup-ma-zpatky-12-
milionu-veci-verejne-splatily-dluh-za-reklamu-1nh-/zpravy-
domov.aspx?c=A110309_113349_ln_domov_ter
103
Zdroj: KUDRNA, Ondřej. Na zájezdu s Fischerem. Respekt [online]. 28. 10. 2012 [cit. 2016-04-07].
Dostupné z: http://respekt.ihned.cz/c1-58138610-na-zajezdu-s-fischerem
104
Například Ondřej Kudrna z Respektu, viz předchozí poznámka.
105
Tím redaktorem nebyl nikdo jiný než Jiří Ovčáček, dnešní mluvčí prezidenta Zemana.
106
Ve své funkci skončila v únoru 2016. Zdroj: KYŠA, Leoš. Šéfredaktorka Instinktu Víšková v tichosti
skončila. Nahradila ji Tréglová. Mediahub.cz [online]. 5. 2. 2016 [cit. 2016-04-07]. Dostupné z:
http://mediahub.cz/media-35808/sefredaktorka-instinktu-viskova-v-tichosti-skoncila-nahradila-ji-
treglova-1054446
107
SEDMÍK, R. Novým moderátorem pořadu Témata týdne je Tomáš Vyšohlíd. Týden.cz [online]. 15. 5. 2013
[cit. 2016-04-07]. Dostupné z: http://www.tyden.cz/rubriky/televize-radio/novym-moderatorem-poradu-
temata-tydne-je-tomas-vysohlid_270218.html
108
Zdroj: ČERNÝ, Ondřej. Rozhovor s Vítem Bártou. ČRo Rádio Česko: Studio Česko, 8. 3. 2010 [přepis
online]. 2010 [cit. 2015-12-27]. Dostupné z databáze Newton Media Search mediasearch.newtonmedia.cz
 51

v roce 2013, kdy John v TV Barrandov působil, už prý podobným způsobem Jaromír
Soukup politické strany nepodporoval: „Tam už nehrál pro žádnou politickou stranu. […]
Myslel si o nich podle mě podobné věci, jako já.“ 109 To, že by se Jaromír Soukup přestal
prostřednictvím svých médií a mediálních agentur angažovat v politice, však úplně
neplatí. V teoretické části (viz kapitola 1.2.3.1) již bylo zmíněno poměrně tendenční
využití dvou mimořádných dílů „Našich zpráv“ TV Barrandov proti Andreji Babišovi
a podezření z instrumentalizace televize jejím vlastníkem. „Tyto dvě mimořádné relace
se vysílaly v době, kdy Jaromír Soukup nesl nelibě, že mu Andrej Babiš do MAFRY
přetahuje lidi z mediálního domu. Když pak nejsou další mimořádné zpravodajské relace
věnované jiným politikům, tak se logicky nabízí úvaha, že vydavatel a vlastník média
Jaromír Soukup využívá v rámci podnikatelských bojů své médium, aby posílal vzkazy
Andreji Babišovi,“ uvedl v rozhovoru pro tuto diplomovou práci Václav Moravec,
teoretik mediální etiky a televizní moderátor. 110

Dalším zajímavým aspektem je funkční propojení jednotlivých médií Soukupova

konglomerátu. To se projevuje jednak sdílením obsahů, ale také personálně. Například od
ledna 2013 vyrábí část reportáží hlavní zpravodajské relace TV Barrandov Naše zprávy
také reportéři časopisu Týden. „Je to poprvé v Česku, kdy dochází k tak pevnému
propojení tištěných a televizních médií. Hlavní zprávy uvidíte denně od 18.45, a protože
je vytvářejí zkušení novináři, budou rychle a jasně informovat o tom nejpodstatnějším, co
se v Česku i ve světě právě děje,“ oznamoval 30. 12. 2012 editorial časopisu Týden 111.
Takováto programově-funkční konvergence, jak intermediální spolupráci nazývá Karol
Jakubowicz (2013), se často projevovala i mezi časopisem Týden a pořadem Bez cenzury
(viz kapitola 3.4). Běžné bylo (a stále i je) vzájemné promování titulů vydavatelství, které
se projevovalo například v již zmiňovaném pořadu Témata týdne, kde slovo „týdne“ bylo
vyvedeno ve stejném formátu, barvě i fontu, jako logo časopisu Týden.

TV Barrandov se profiluje především jako zábavní televize. I v minulosti

dominovaly v rámci její vlastní tvorby různé zábavní pořady a show, ale televize vyráběla
i vlastní publicistické pořady (Dobrý večer, Česko!, Bez cenzury, Témata týdne)
a pravidelné zpravodajství (ranní, odpolední, večerní a noční). V současnosti již televize
nevysílá žádné pořady aktuální publicistiky a ve večerním zpravodajství (jiné premiérové

109
JOHN, Radek: Osobní rozhovor s autorem ze dne 16. 2. 2016.
110
MORAVEC, Václav. Osobní rozhovor s autorem ze dne 29. 3. 2016.
111
NACHTIGALL, František. Nová éra. TV Barrandov a TÝDEN. Těšte se. Týden.cz [online]. [cit. 2016-04-
07]. Dostupné z: http://www.tyden.cz/rubriky/nazory/editorial/nova-era-tv-barrandov-a-tyden-teste-
se_256799.html
 52

zprávy se v televizním programu nevyskytují 112) byly umocněny prvky infotainmentu.113

V roce 2015 zahájily postupně vysílání tři další televizní stanice Empresa Media, a. s.,
sdružené pod značkou TV Barrandov – Kino Barrandov, Barrandov Plus a Barrandov
Muzika.

3.3 Nástup Radka Johna do vydavatelského domu Empresa

Media, a. s., a reakce veřejnosti, politiků a médií
Ve středu 31. října 2012 se v pozdních odpoledních hodinách objevila
v tuzemských médiích zpráva, že se Radek John vrací k novinařině. Podle tiskové zprávy
ČTK i autorské zprávy114, kterou vydal server Týden.cz, měl od 1. 11. 2012 nastoupit na
pozici vedoucího publicistického oddělení vydavatelství Empresa Media, a. s. Radek
John v tiskovém prohlášení uvedl, že hodlá zůstat v politice, nicméně svolá na začátek
roku 2013 volební sjezd VV, kde již nebude kandidovat na předsedu. Své ostatní politické
funkce opozičního poslance, předsedy Výboru pro bezpečnost, člena Mandátového
a imunitního výboru a člena Stálé komise pro kontrolu činnosti Generální inspekce
bezpečnostních sborů si však plánoval ponechat. „Vzhledem k tomu, že mafiánskou
chobotnici rozkrádající veřejné peníze v této zemi nelze zřejmě porazit pouze politickými
prostředky, rozhodl jsem se vrátit také k autorské práci. Hodlám publikovat fakta
o rozkrádání v této zemi a informace z české politiky, které má česká veřejnost právo
znát,“ odůvodnil svůj návrat do médií John. 115 Šéfredaktor Týdne František Nachtigall
komentoval avizovaný nástup Johna do vedení publicistiky Týdne, Instinktu, Sedmičky
a dalších časopisů Empresa Media, a. s., takto: „Jsem rád, že jsme se s Radkem domluvili
a že bude pracovat pro nás. Radek John za svou novinářskou kariéru dokázal odhalit
spoustu nešvarů, korupce. V Česku asi není novinář, který by měl na svém kontě tolik
psaných či televizních reportáží, úspěšných knih, filmových scénářů. Jsem přesvědčen,

112
Zdroj: Televizní program 4. – 10. dubna 2015. iDnes.cz [online]. [cit. 2016-04-07].
Dostupné z: http://tvprogram.idnes.cz/
113
Například pořadem Explosiv, který navazuje na hlavní večerní zpravodajskou relaci a mísí se v něm
„krimi s událostmi a zábavou“. Zdroj: Zpravodajství televizní stanice TV Barrandov nastupuje s novým
vzhledem i novým pořadem. TV Barrandov [online]. 20. 8. 2015 [cit. 2016-04-07].
Dostupné z: http://www.barrandov.tv/rubriky/novinky/zpravodajstvi-televizni-stanice-tv-barrandov-
nastupuje-s-novym-vzhledem-i-novym-poradem_1432.html
114
Zdroj: Vydavatelství Empresa Media posílí Radek John. Týden.cz [online]. 31. 10. 2012 [cit. 2016-04-
09]. Dostupné z: http://mediamania.tyden.cz/rubriky/lide/vydavatelstvi-empresa-media-posili-radek-
john_250826.html
115
Zdroj: JIŘIČKA, Jan, Jakub POKORNÝ a Markéta BŘEZINOVÁ. John povede investigativce Týdne. Zůstane
i šéfem bezpečnostního výboru. iDnes.cz [online]. 31. 10. 2012 [cit. 2016-04-09]. Dostupné z:
http://zpravy.idnes.cz/john-se-vraci-k-praci-novinare-d2y-/domaci.aspx?c=A121031_181509_domaci_jj
 53

že Radek bude významnou posilou nejen pro Týden a Instinkt, ale i pro další plánované
projekty do budoucna.“ 116

Tato zpráva vyvolala ještě týž den (respektive spíše už večer) ve veřejné i politické
sféře značně negativní odezvu. Novináři a mediální teoretici, například předseda
Syndikátu novinářů Adam Černý nebo Karel Hvížďala, upozorňovali na střet zájmů
nejenom na úrovni Radka Johna, ale i v souvislosti s osobou Jaromíra Soukupa. „Je to
konflikt zájmů ve dvou úrovních, protože Jaromír Soukup, […] kromě toho, že je
majitelem vydavatelství, tak je taky majitelem reklamní agentury Médea. […] Může mít
nepřímo velký vliv i na jiná tištěná média, která od něj přebírají reklamu. A v případě
Radka Johna je to prostě ta klasická situace, kterou jsme znali i v jiných případech, ale ne
takhle masivní. Byly tu odchody novinářů do oblasti PR a zpátky mezi novináře, což já
pokládám za neetické. Myslím si, že ten pohyb je možný jen jedním směrem, a tady je
zcela zřejmé, že člověk, který se ve vrcholné politice maximálně exponoval a měl nějaký
politický program, tak ten politický program by přeci měl prosazovat i teď, jako
v uvozovkách novinář. Pominu-li, že ta doba, kdy dělal výkonného novináře, už je
poměrně daleko,“ řekl v Událostech, komentářích dne 31. 10. 2012 Adam Černý117,
předseda Syndikátu novinářů ČR. Podobně zněla i první vyjádření vládních politiků.
Premiér Petr Nečas označil spojení role vrcholného politika a novináře za zcela
nestandardní, místopředseda vlády a ministr Kalousek poukázal v ironické nadsázce na
to, že se alespoň časopis Týden už nesnaží jako ostatní média předstírat, že je nezávislý. 118
Poněkud mírněji reagoval předseda opoziční ČSSD Bohuslav Sobotka: „Já si myslím, že
z pohledu výkonu práce poslance to přímý střet zájmů není. Pan poslanec John zřejmě
neporušuje žádný zákon, ale myslím, že z hlediska toho, aby svět médií fungoval
nezávisle na politice, tak to určitým konfliktem zájmu asi bude.“ 119

Ve čtvrtek 1. listopadu zareagovali i další političtí představitelé. Prezident

Václav Klaus řekl: „Přiznám se ve své nevinnosti, když mně to píplo jako SMS na můj

116
Zdroj: Vydavatelství Empresa Media posílí Radek John. Týden.cz [online]. 31. 10. 2012 [cit. 2016-04-
09]. Dostupné z: http://mediamania.tyden.cz/rubriky/lide/vydavatelstvi-empresa-media-posili-radek-
john_250826.html
117
Zdroj: Události, komentáře. [textový záznam videa] ČT24. [online]. 31. 10. 2012 [cit. 2016-04-09].
Dostupné z: databáze Newton Media Search mediasearch.newtonmedia.cz
118
Zdroj: JIŘIČKA, Jan, Jakub POKORNÝ a Markéta BŘEZINOVÁ. John povede investigativce Týdne. Zůstane
i šéfem bezpečnostního výboru. iDnes.cz [online]. 31. 10. 2012 [cit. 2016-04-09]. Dostupné z:
http://zpravy.idnes.cz/john-se-vraci-k-praci-novinare-d2y-/domaci.aspx?c=A121031_181509_domaci_jj
119
Zdroj: Klause zarazilo Johnovo rozhodnutí zůstat ve Sněmovně jako novinář. Novinky.cz [online]. 1. 11.
2012 [cit. 2016-04-07]. Dostupné z: http://www.novinky.cz/domaci/283406-klause-zarazilo-johnovo-
rozhodnuti-zustat-ve-snemovne-jako-novinar.html
 54

mobilní telefon, tak jsem si říkal, koho ty VV postaví, koho mají v řadě za tím, aby
nastoupil na jeho místo do Poslanecké sněmovny. Neboli přitom, když jsem tu zprávu
četl, tak mě ve snu nenapadlo, že by pokračoval v práci poslance.“ 120 Předsedkyně
Poslanecké sněmovny Miroslava Němcová uvedla, že považuje Johnův krok za naprosto
absurdní, neboť povolání politika a novináře musí být striktně oddělena. Podle Němcové
měl John rezignovat jak na funkci poslance, tak samozřejmě i na funkce ve výborech
a v komisi. 121 V rámci zprávy na iHned.cz, z níž pochází i předchozí parafráze prohlášení
Miroslavy Němcové, nalezneme i čtenářskou anketu týkající se návratu Radka Johna do
médií. Z 309 hlasujících čtenářů vyzývá 72 % Johna k tomu, aby se vzdal mandátu
poslance, 7 % ho vyzývá k odchodu ze všech výborů a 20 % naopak nevidí v jeho setrvání
ve všech funkcích žádný problém. Kritika ohledně Johnovy činnosti ve výborech, kde se
dostával i k utajovaným informacím, zněla z úst většiny politiků, k odchodu z těchto
funkcí jej dokonce vyzývali i někteří členové vlastní strany, například vedoucí
poslaneckého klubu VV Kateřina Klasnová: „Neustále by byl pod tlakem, jak politiků
i médií, že je v konfliktu zájmů, a proto chci na něj apelovat, aby zvážil setrvání v těchto
orgánech. Myslím si, že by se střetu zájmů nedopustil, mohu mu i věřit, ale byl by neustále
v podezření a čelil by nařčení, že je ve střetu zájmů, proto by pro něj bylo lepší, kdyby
tyto výbory opustil a byl v jiných, kde to není tak citlivé.“ 122 Sám John však z výborů
odstoupit nehodlal, neboť za tím viděl politické důvody: „Oni prostě chtějí, abych neměl
možnost bránit policii před zásahy ODS. To je ta podstata.“ 123

Nesouhlasné reakce se objevily i v samotné redakci časopisu Týden, jehož

publicistické oddělení (kromě jiného i Instinktu a dalších periodik vydavatelství Empresa
Media, a. s.) měl podle prvotního vyjádření Radek John vést. Na svou funkci se rozhodl
rezignovat například komentátor Martin Fendrych 124 (v současnosti pracuje
v Aktuálně.cz) nebo Renata Kalenská (dnes moderuje mimo jiné pořad Pro a proti na ČRo
Plus). V průběhu 1. listopadového dne však vydal František Nachtigall prohlášení, že

120
Zdroj: Události. [textový záznam videa] ČT1 [online]. 1. 11. 2012 [cit. 2016-04-09]. Dostupné z: databáze
Newton Media Search mediasearch.newtonmedia.cz
121
Zdroj: John musí opustit místa ve výborech. Pokud to neudělá sám, politici ho odvolají. iHned.cz [online].
1. 11. 2012 [cit. 2016-04-07]. Dostupné z: http://domaci.ihned.cz/c1-58245020-john-musi-opustit-mista-
ve-vyborech-pokud-to-neudela-sam-politici-ho-odvolaji
122
Zdroj: Klause zarazilo Johnovo rozhodnutí zůstat ve Sněmovně jako novinář. Novinky.cz [online]. 1. 11.
2012 [cit. 2016-04-07]. Dostupné z: http://www.novinky.cz/domaci/283406-klause-zarazilo-johnovo-
rozhodnuti-zustat-ve-snemovne-jako-novinar.html
123
Zdroj: Radek John pod tlakem. Události. [textový záznam videa] ČT1 [online]. 2. 11. 2012 [cit. 2016-04-
09]. Dostupné z: databáze Newton Media Search mediasearch.newtonmedia.cz
124
O kontroverzním nástupu Martina Fendrycha do médií – viz kapitola 1.2.3.2.
 55

dosavadní publikované informace byly plné nepřesností a že Radek John nebude

vedoucím publicistiky časopisů Týden a Instinkt, ale jako externí spolupracovník pracuje
na přípravách nového publicistického formátu pro televizi. „Chápu, že politici jsou
zděšení z toho, že doteď vynášeli kuloární informace tajně ‚svým‘ novinářům, a najednou
je tu někdo, kdo stejné informace má a sám je také pod svým jménem a veřejně chce
využít. […] Pokud Radek John napíše článek a nabídne jej časopisům Týden a Instinkt,
bude k tomuto materiálu přistupováno stejně, jako kdyby jej napsal kterýkoli politik, ať
už prezident republiky, či ministr financí – redakce zhodnotí, zda bude mít jeho otištění
pro čtenáře nějaký přínos.“ 125 Sám John to později komentoval takto: „První zpráva, která
vyšla do médií, byla naprosto nepravdivá, šla mimo mě. To byl naprostý nesmysl. Vzniklo
to proto, že v té době ještě nový majitel [Jaromír Soukup, pozn. aut.] neměl koupenou
televizi, takže se nemohlo napsat, co tam budu dělat. Od začátku jsem byl osloven, abych
udělal projekt investigativního pořadu a postavil investigativní tým reportérů a moderoval
to, a když budu mít čas, tak i natáčel reportáže.“ 126

I v následujících dnech ovšem média Johnův návrat k žurnalistické profesi řešila.

Shrnující zprávu s titulkem „Memento“ se zákulisními informacemi nabídla například
3. 11. 2012 MF Dnes. „Barrandovská obdoba Na vlastní oči se však připravuje natolik
utajeně, že Nachtigall [František, tehdejší šéfredaktor časopisu Týden, pozn. aut.] raději
‚zamaskoval‘ celou informaci tvrzením o novém šéfovi publicistického oddělení. To však
neměl dělat. Radek John mu příliš nepomohl, protože okamžitě vycítil příležitost podělit
se o svou touhu ‚publikovat fakta o rozkrádání v této zemi a informace z české politiky‘.
Přitom podle zdroje blízkého Soukupovi se ani příliš neuvažovalo, že by se John měl
v pořadu věnovat politice. ‚Nachtigall se na zvláštní poradě dušoval, že John má
moderovat pořad o lidských příbězích, kde by politiky bylo minimum,‘ potvrdila i jedna
z novinářek Týdne.“ 127 Nástup Johna do médií zaskočil i jeho dlouholetého kolegu z TV
Nova Josefa Klímu, který v sobotu 3. listopadu zveřejnil v Lidových novinách silně
kritický, Johnovi osobně adresovaný text. V pohlednici 128, jak útvar nazval, nejprve

125
Zdroj: NACHTIGALL, František. Radek John do TÝDNE nepůjde. Týden.cz [online]. 1. 11. 2012 [cit.
2016-04-07]. Dostupné z: http://mediamania.tyden.cz/rubriky/lide/radek-john-do-tydne-
nepujde_250945.html
126
JOHN, Radek: Osobní rozhovor s autorem ze dne 16. 5. 2013.
127
Zdroj: POKORNÝ, Jakub. Memento. MF Dnes [online]. 3. 11. 2012 [cit. 2016-04-09].
Dostupné z: databáze Newton Media Search mediasearch.newtonmedia.cz
128
Zdroj: KLÍMA, Josef. Klíma píše Johnovi: Radku, že chceš tepat chobotnici, nikdo neuvěří. Lidovky.cz
[online]. 4. 11. 2012 [cit. 2016-04-09]. Dostupné z: http://byznys.lidovky.cz/klima-pise-johnovi-radku-ze-
chces-tepat-chobotnici-nikdo-neuveri-pxm-/media.aspx?c=A121103_213637_ln_nazory_sk
 56

popsal situaci, kdy se ho lidé na různých setkáních ptají na návrat Johna do médií, a on
se dostává do obtíží, jak celou situaci vysvětlit: „Takže jim odpovídám stokrát
opakovanou větou, že jsem Tě varoval, když ses rozhodl jít do politiky, zda chceš, aby na
Tebe lidi vzpomínali jako na dobrýho novináře, nebo na blbýho politika.“ Následně velmi
kriticky zmiňuje, že John nebyl v posledních letech novinářem, natož dobrým novinářem,
a nenatočil či nenapsal jedinou reportáž. A zrušení pořadu Na vlastní oči dává do
souvislosti s Johnovou podnikatelskou aktivitou. „Ale když ses dal přímo dohromady
s tuneláři, začal dojit předraženým časopisem zdravotní pojišťovnu a dotacemi na
kuchařku o zvěřině státní lesy a nakonec šéfoval nakladatelství, úzce spojenému
s Janouškem, přece jen jsme se rozhodli domluvit Ti. Ale bylo už stejně pozdě. Tehdejší
šéfové televize už byli rozhodnuti, že náš pořad zruší – a ty že se necháš nalepit jako
plakát na partaj, která navenek troubí do světa, jak chce bojovat proti korupci, ale ve
skutečnosti se sama hodlá dostat ke korytu.“ Dále Klíma zmiňuje, že se lze vrátit
z politiky k podnikání, advokacii nebo k lékařství, ale ne k žurnalistice, protože základní
předpoklad novináře je nestrannost, nikoli politická stranickost. „Slyšíš rozpor už v těch
dvou slovech? I kdyby stokrát proklamoval, že chce zase tepat tu chobotnici, už to nejde.
Už mu nikdo neuvěří, že jen jedno chapadlo chobotnice nebojuje s druhým – a samo se
tím maskuje.“

Radek John následující den uvedl, že Klímův text je velmi podlý a ranil ho.
„Šokovala mě hloubka zášti bývalého kamaráda. Zapomněl uvést jednu velkou drobnost:
těch deset let jsem byl šéfredaktorem publicistiky a měl jsem na starost deset pořadů
s týmem 60 lidí, mezi něž jsem musel svoji pozornost dělit. Když jsem se přesně před
deseti lety stával šéfredaktorem, na poradě pořadu Na vlastní oči jsme říkali, že to
znamená, že Radek John nebude moct točit, nicméně bude pořad bránit, i když bude mít
úplně jinou práci. Opravdu nevím, jak bych mohl dělat to, co Pepík Klíma, jehož úvazek
byl dvě reportáže měsíčně. Že takovou věc vynechal, mně přijde mimořádně podlé.“
Obvinění, že pořad Na vlastní oči skončil kvůli kauze Oraprint, byla podle Johna taktéž
nepravdivá: „Jeho konec je spojen se dvěma reportážemi, které televize nechtěla
odvysílat. Jedna se týkala Ivana Langera a podivného pronájmu lázeňských domů, druhá
byla o Petru Bendlovi, který jako hejtman pořádal jízdu Karla IV. na Karlštejn za 20
milionů. To byly skutečné důvody zrušení pořadu.“ 129

129
Zdroj: GOLIS, Ondřej. Klímův text je mimořádně podlý a ranil mě, tvrdí John. Lidovky.cz [online]. 5. 11.
2012 [cit. 2016-04-09]. Dostupné z: http://www.lidovky.cz/klimuv-text-je-mimoradne-podly-a-ranil-me-
priznava-john-pgs-/zpravy-domov.aspx?c=A121105_130956_ln_domov_ogo
 57

Situace ohledně odvolání Johna z výborů a případného odchodu z postu poslance

však nabrala více politické, než etické rozměry. Důležitou roli hrály počty poslaneckých
křesel – vláda držela křehkou většinu hlasů v Parlamentu, a pokud by John jako opoziční
poslanec VV odstoupil ze svého postu, byl jeho náhradníkem Kamil Jankovský, který se
ale v té době již hlásil k odštěpené části VV pod vedením Karolíny Peake nazvané
LIDEM. To samozřejmě nebylo v zájmu opozice. Ta se taktéž Radka Johna zastala
9. listopadu 2012, kdy jej Sněmovna na základě návrhu TOP 09 a Starostů odvolala
z Výboru pro bezpečnost i z Mandátového a imunitního výboru. „Já se domnívám, že to
prohlášení Radka Johna o tom, že současně se tedy chystá vrátit k novinařině, tak bylo
použito jako záminka proto, aby vládní koalice změnila poměr sil ve dvou výborech
Poslanecké sněmovny, protože potom, co Věci veřejné odešly do opozice, tak vládní
koalice ztratila většinu v bezpečnostním výboru, ztratila většinu i v mandátovém
a imunitním výboru,“ 130 řekl pro Český rozhlas 1 Radiožurnál předseda ČSSD Bohuslav
Sobotka. John za svým odvoláním viděl stejné důvody, a to snahu koalice obsadit
kontrolní posty ve výborech. Podle vládních stran byl hlavním důvodem strach z vynesení
tajných informací, které se ve výborech projednávaly. Po více než třech letech od těchto
událostí Radek John v rozhovoru přiznal, že disponoval různými zákulisními
informacemi. Tajné informace však v rámci pořadu nezveřejnil: „Popravdě, když jsem
přijal tu nabídku a doufal jsem, že stihnu i točit, tak jsem měl určitý seznam reportáží,
které byly vlastně interními informacemi, jež nikdo jiný nevěděl. Některé informace byly
v režimu důvěrný, ty jsem samozřejmě používat nikdy nemohl, to by mě zavřeli. Ale pak
jsou informace, které nejsou utajované, a to jsem považoval za výhodu.“ 131

Zájem médií i veřejnosti o toto téma pak postupně utichl. Radek John na předsedu
VV již skutečně nekandidoval, a tak byl na post zvolen 16. února 2013 Vít Bárta. Radek
John se stal čestným předsedou strany a mimo jiné prohlásil, že se nevzdá programu Věcí
veřejných a neopustí místo poslance 132. Pořad Bez cenzury začala vysílat TV Barrandov
od 5. března 2013. Silná mediální odezva ovšem nenásledovala. Zatímco mezi 31. říjnem
a 30 listopadem 2012 se dle databáze Newton Media Mediasearch tématem návratu Radka
Johna k žurnalistice zabývalo ve sledovaných médiích (Týden, Týden.cz, Respekt, Blesk,

130
Zdroj: Zprávy v 17:00. [textový záznam rozhlasového vysílání] ČRo1. [online]. 9. 11. 2012 [cit. 2016-04-
09]. Dostupné z: databáze Newton Media Search mediasearch.newtonmedia.cz
131
JOHN, Radek: Osobní rozhovor s autorem ze dne 16. 2. 2016.
132
Zdroj: Předsedou Věcí veřejných se stal Bárta, čestnou funkci bude zastávat John. Novinky.cz [online].
16. 2. 2013 [cit. 2016-04-09]. Dostupné z: http://www.novinky.cz/domaci/293467-predsedou-veci-
verejnych-se-stal-barta-cestnou-funkci-bude-zastavat-john.html
 58

MF Dnes, Novinky.cz, iHned.cz, ČT1, ČT24, ČRo1) celkem 75 zpráv a publicistických

příspěvků, od 1. do 31. března 2013 vyšlo k tématu nového pořadu Radka Johna ve
sledovaných médiích pouze 7 příspěvků, přičemž 5 z nich vydal Týden.cz nebo časopis
Týden. To už je ovšem součástí kvantitativní analýzy pokrytí tohoto tématu.

3.3.1 Kvantitativní analýza pokrytí tématu návratu Radka Johna

k žurnalistice vybranými tuzemskými médii v období od 31. 10.
do 30. 11. 2012 a v období od 1. do 31. 3. 2013

Období 31. 10. až 30. 11. 2012

Aplikace Mediasearch společnosti Newton Media našla ve vybraných médiích 133
celkem 89 příspěvků, přičemž odstraněním duplicitních či netematických textů vznikl
základní vzorek 75 příspěvků. Z nich 81 %, tedy 61 příspěvků, mělo návrat Radka Johna
jako hlavní téma, ve zbytku byla tato informace vedlejším tématem. Většinu (63 %)
příspěvků tvořily zprávy, zbytek byly publicistické útvary (18 interview, 6 komentářů,
dvě glosy a po jednom editorialu a eseji). V rámci vzorku jsem identifikoval tři základní
témata: informace o návratu k žurnalistice (toto téma bylo zahrnuto v 54 příspěvcích),
etika a střet zájmů (zahrnuto v 50 příspěvcích), odvolání z výborů (zahrnuto ve
29 příspěvcích) 134.

Tabulka1. Počet příspěvků věnujících se návratu Radka Johna

k žurnalistice v jednotlivých médiích

ČT1, MF
Médium Radiožurnál Blesk Týden.cz iHned.cz Novinky.cz Respekt Týden
ČT24 Dnes
Počet
21 13 10 7 7 6 6 3 2
příspěvků

Média se vůči návratu Radka Johna k žurnalistické profesi stavěla velmi kriticky,
jak je patrné z následujícího Grafu 1 (více viz Příloha č. 6).

133
Týden, Týden.cz, Respekt, Blesk, MF Dnes, Novinky.cz, iHned.cz, ČT1, ČT24, ČRo1. Přesné
metodologické popsání výzkumu viz kapitola 2.
134
Všechna data jsou graficky znázorněna v Příloze č. 4.
 59

Graf 1. Vyznění/tonalita sledovaných mediálních

výstupů vůči Radku Johnovi

5
7%
12 negativní
16%
neutrální
pozitivní
58
77%

Ve většině médií dominovaly ve vztahu k Johnově návratu k žurnalistice negativní

příspěvky, v nichž se vyskytovala kritika spojená nejčastěji s etikou, střetem zájmů,
potenciálním vynesením utajovaných informací nebo s hrozbou zneužití Johnových
mediálních výstupů pro prosazení vlastních politických témat. Jedinou výjimkou mezi
dominujícími kritickými příspěvky byla produkce vydavatelství Empresa Media, a. s.,
kam Radek John nastupoval. V rámci Týdne a Týdne.cz byly příspěvky vyrovnané, čtyři
negativní, jeden neutrální a čtyři pozitivní. V jednom z nich byl Radek John označen za
posilu vydavatelství nemající v tuzemsku konkurenci v počtu psaných a televizních
reportáží, úspěšných knih a filmových scénářů. 135 I z produkce Empresa Media, a. s., však
pocházely negativní příspěvky, například komentář Martina Fendrycha s titulkem „Radek
John – hlídací pes sebe sama“, v němž Fendrych mimo jiné píše: „Ale dnešní stav je tak
absurdní, že by si to ani Václav Havel ve svých hrách nevymyslel. John nemůže sedět na
dvou židlích, nemůže jako novinář kontrolovat sám sebe jako politika, nemůže střílet na
obou stranách barikády. Nemůže být hlídacím psem sebe sama.“ 136 Komentátor ale
následně podal z Týdne výpověď. Velmi negativní byly texty například v bulvárním
deníku Blesk. Vypovídající jsou i samotné titulky: Šílený veletoč Radka Johna!; Kozel
John zahradníkem; Radku, to se nedělá!; Válka NA VLASTNÍ OČI; Radku, kdy
VYPADNEŠ z politiky? atd. Posledně jmenovaný titulek uváděl krátké interview

135
Zdroj: Vydavatelství Empresa Media posílí Radek John. Týden.cz [online]. 31. 10. 2012 [cit. 2016-04-
09]. Dostupné z: http://mediamania.tyden.cz/rubriky/lide/vydavatelstvi-empresa-media-posili-radek-
john_250826.html
136
Zdroj: FENDRYCH, Martin. Radek John – Hlídací pes sebe sama. Týden.cz [online]. 1. 11. 2012 [cit.
2016-04-19]. Dostupné z: http://www.tyden.cz/rubriky/nazory/glosar/radek-john-hlidaci-pes-sebe-
sama_250902.html
 60

s Radkem Johnem, přičemž perex zněl takto: „Návrat pokrytce! Loutkový šéf Věcí
veřejných (VV) Radek John (57) se vrací do médií. Své stranické funkce i poslanecký
mandát si ale bere s sebou! A nevidí na tom vůbec nic špatného!“ 137.

Výsledky tonality příspěvků, které jsou podrobně zanesené v grafech v Příloze

č. 6, tak ukazují, že tuzemská média hodnotila návrat Radka Johna k publicistice velmi
kriticky, s jedinou výjimkou vydavatelství Empresa Media, a. s. Čtyři z pěti pozitivních
příspěvků vůči Johnovi pocházely právě odsud.

Období 1. 3. 2013 až 31. 3. 2013

V březnu se zkoumaná média již tématu nového pořadu Radka Johna téměř
nevěnovala, tedy s výjimkou Týdne a Týdne.cz. Z celkových sedmi článků k tomuto
tématu, jež byly dle databáze Newton Media Mediasearch relevantní, vydalo pět textů
právě vydavatelství Empresa Media, a. s., (jeden časopis Týden a čtyři Týden.cz).
Z těchto textů měl pouze jeden neutrální vyznění vůči Radku Johnovi, zbylé čtyři měly
pozitivní tonalitu. Jednalo se totiž o články, které v rámci sesterského média promovaly
nový pořad TV Barrandov Bez cenzury. Proto i hlavní identifikovaná témata příspěvků
byly informace o novém pořadu nebo reportáži v něm vysílané. Kromě titulů
vydavatelství Empresa Media, a. s., věnoval tématu jeden text i Blesk a MF Dnes.
V Blesku vyšlo interview s Johnem, které mělo na rozdíl od listopadových negativních
textů neutrální tonalitu, a to hlavně kvůli nekonfrontačním otázkám. Jediný negativní
komentář k prvnímu dílu pořadu Bez cenzury s titulkem „John působil směšně, aniž pořád
chápe proč“ vydala MF Dnes. 138

Ze srovnání obou zkoumaných období (31. 10. až 30. 11. 2012 a 1. 3. až 31. 3.
2013) je tedy patrné, že se média věnovala hlavně prvotní informaci o návratu Radka
Johna k novinářské činnosti. Samotné uvedení pořadu už nevzbudilo výraznější mediální
odezvu.

137
POŽÁR, Ondřej. Pokrytec John aneb Nevěříme vlastním očím: Radku, kdy vypadneš z politiky? Blesk.cz
[online]. 1. 11. 2012 [cit. 2016-04-19]. Dostupné z: http://www.blesk.cz/clanek/zpravy-
politika/184633/pokrytec-john-aneb-neverime-vlastnim-ocim-radku-kdy-vypadnes-z-
politiky.html?utm_source=blesk.cz&utm_medium=copy
138
Všechna data z období 1. 3. až 31. 3. 2013 jsou graficky znázorněna v Příloze č. 7 a 8.
 61

3.4 Pořad Bez cenzury a role Radka Johna

Investigativní publicistický pořad Bez cenzury vysílala TV Barrandov v premiéře
každý týden od 5. 3. do 18. 6. a od 29. 8. do 24. 10. 2013. V letních měsících se
reprízovaly starší díly. Podle dostupných informací bylo vyrobeno celkem 25 epizod,
přičemž každý díl měl stopáž okolo 30 minut. Jak už bylo zmíněno v úvodu diplomové
práce i v metodologické části, zabývá se výzkum primárně prvními 16 epizodami, které
byly vysílány před letní pauzou. Další díly už nevycházely z původního konceptu pořadu
navrženého Radkem Johnem, navíc ani sám John už nepůsobil v nejvyšší politice jako
poslanec. Kapitola 3.4.3 se ale krátce věnuje i deskripci zbylých dílů.

3.4.1 Deskripce a tematická analýza pořadu Bez cenzury ve formátu

vysílaném od 5. 3. do 18. 6. 2013 (a v letních reprízách), jeho
sledovanost a potenciální mediální vliv
Televize Barrandov charakterizovala nově uváděný investigativní pořad Bez
cenzury sloganem: „Radek John o vinících současného marasmu bez pardonu a beze
strachu” 139. Radek John byl hlavní osobou projektu, dramaturgem, moderátorem
a v prvním dílu i reportérem. Johnův koncept, díky kterému navázal s Empresa Media,
a. s., spolupráci, se velmi podobal pořadu Na vlastní oči, který vycházel ze slavného
investigativního pořadu americké televize CBS 60 Minutes. „Pro české poměry to
znamená tři reportáže. Jednu naprosto zásadní investigaci, jednu reportáž, která je
o pomoci lidem, o průšvizích, které se jim mohou stát, případně o jejich řešení, a třetí
reportáž je odlehčená a měla by plnit funkci nějaké zajímavosti. Takové pořady se totiž
nasazují cca v 21:40,“ popsal v květnu roku 2013 John svůj prvotní dramaturgický
plán 140. Vedení televize se ovšem podle Johna rozhodlo nasadit pořad Bez cenzury už od
20:05 a odlákat tak diváky TV Nova ke konci Televizních novin. Podle Johna to byl
„experiment, kterému se velmi bránil“ 141. Od dubna potom televize začala Bez cenzury
reprízovat ve čtvrtek od 22:55, jeden díl se tedy vysílal dvakrát týdně.

Radek John měl původně představu, že jeho nový tým budou tvořit bývalí
reportéři pořadu Na vlastní oči (nebo jiných podobných publicistických pořadů, například
z ČT). Nový majitel TV Barrandov Jaromír Soukup ovšem chtěl podle Johna využívat

139
Zdroj: Bez cenzury. TV Barrandov [online]. [cit. 2016-04-22]. Dostupné z:
http://www.barrandov.tv/48774
140
JOHN, Radek: Osobní rozhovor s autorem ze dne 16. 5. 2013.
141
tamtéž
 62

spíše interních sil – novinářů působících v časopisu Týden a Instinkt. Nakonec část
redakce pořadu tvořili externisté, často právě bývalí televizní novináři (Mercedes
Wimmerová – dříve Na vlastní oči a Reportéři ČT, Robert Malecký – dříve editor Událostí
ČT, Petr Vrabec – dříve Fakta ČT, Kateřina Kašparová – dříve moderátorka TV Nova
a Bohumil Roub – dříve a i nyní TV Prima), část pracovníci koncernu Empresa Media,
a. s., (Tomáš Čechtický, Leoš Kyša nebo Jan Čáp). Kromě nich se v týmu pořadu Bez
cenzury objevili i další tvůrci jako Jindra Pelikánová, Petr Ballek nebo rozhlasový
moderátor Luboš Xaver Veselý, kteří natočili jednu až dvě reportáže. Celý pořad režíroval
Rudolf Kudrnáček, který se podle Johna i kameramansky podílel na výrobě prvního dílu.
Vzhledem k velkému tlaku na úspory si ovšem každý reportér režíroval svůj příspěvek
sám (na rozdíl od pořadu Na vlastní oči, kde měla každá reportáž svého režiséra),
nezbývaly finance ani na obhlídku před samotným natáčením. „Složitě se to počítá, ale
dejme tomu, že díl pořadu Na vlastní oči stál nějakých 370 tisíc. Tak tady se pořad musel
dostat na 100 tisíc. […] To byl i důvod, proč jsme neměli studio,“ popsal John rozpočty
na jeden díl pořadu 142. Absenci studia, v němž moderátor uvádí jednotlivé reportáže,
vyřešili autoři prostě a zároveň vizuálně atraktivně. Takzvané „spojováky“, jak Radek
John i jeho kolegové tyto úvodní – běžně studiové – ohlášky nazývali, se natáčely ve
večerních a nočních hodinách v ulicích města, opuštěných interiérech nebo prostorách,
které přímo konotovaly obsah následující reportáže 143. Autoři využívali projekcí na stěny
budov či na jiné plochy za moderátorem Johnem, dramatického osvětlení i častých
přestřihů. Stejného efektu – projekcí záběrů, tentokrát však na různé postavy včetně
Radka Johna – využívala i úvodní znělka pořadu (viz Příloha č. 18). Znělka, grafické
vizuální zpracování pořadu i „nestudiové“ ohlášky Radka Johna tak působily dynamicky
a moderně, částečně i kvůli výrazné a dramatické podkresové hudbě. V rámci tzv.
„spojováků“ ovšem lze nejzřetelněji identifikovat průnik některých politických názorů
Radka Johna, a proto se jimi detailněji zabývá kapitola 3.4.2.1. Schéma a členění každého
půlhodinového dílu však bylo stejné, po úvodní znělce (tzv. „jinglu“) následovalo krátké
představení všech tří reportáží (čtené Radkem Johnem přes obraz, tedy sestřih
z jednotlivých příspěvků, s dynamickou podkresovou hudbou), následovala úvodní
ohláška, někdy spojená s glosou aktuální politické situace, která zároveň uvedla i první

142
JOHN, Radek: Osobní rozhovor s autorem ze dne 16. 2. 2016.
143
Například na hřbitově u reportáže, která se týkala záhadného náhrobního kamene stále žijícího muže,
nebo u divadla Goja Music Hall ve tvaru pyramidy na pražském Výstavišti, které se vizuálně metaforicky
vázalo k tématu příspěvku o pyramidovém podvodném podnikatelském systému. Fotografie z úvodních
„spojováků“ viz Příloha č. 18.
 63

příspěvek. Ten byl oddělen krátkou grafickou znělkou (opět viz Příloha č. 18) s názvem
reportáže a jménem reportéra. Po prvním příspěvku se (kvůli pauze na reklamní blok)
opakovalo krátké připomenutí následujících dvou reportáží s titulkem „dnes ještě
uvidíte“. Zbývající dva příspěvky byly taktéž uvedeny ohláškou Radka Johna a odděleny
úvodní a závěrečnou grafikou, respektive na poslední reportáž většinou rovnou
navazovaly závěrečné titulky.

V první tiskové zprávě o svém návratu k žurnalistice z přelomu října a listopadu

John avizoval, že hodlá publikovat fakta o rozkrádání této země a informace z české
politiky, které má veřejnost právo znát. 144 Podobné vyznění mělo i již zmiňované motto
pořadu „o vinících současného marasmu bez pardonu a beze strachu“. Tematická analýza
příspěvků z prvních 13 dílů 145 shrnutá v Grafu 2 však ukazuje, že politická témata
rozhodně nedominovala, spíše naopak.

Graf 2. Tematická skladba pořadu

Bez cenzury, 5. 3. až 18. 6. 2013

2
8
7 Celostátní poltiika

Regionální politika
3
HIS - human interest stories

Krimi
9 Zvířata
10
Kuriozity/ostatní

Reportáže, které se týkaly celostátního politického tématu, byly pouze dvě. Jednu
z nich – o problematických dotacích na solární energetiku – natočil sám John, přičemž
reportáž uváděla i první díl pořadu. Podle Roberta Maleckého to byl jediný příspěvek,
který naplňoval Johnovy původní sliby o publikování informací ze zákulisí politiky:
„Radek mluvil o ‚solárech‘ od první porady, ale natočily se pak relativně pozdě. Byla to
snad jeho jediná reportáž, kterou natočil, a vycházel při ní z podkladů, které načerpal jako

144
Zdroj: JIŘIČKA, Jan, Jakub POKORNÝ a Markéta BŘEZINOVÁ. John povede investigativce Týdne. Zůstane
i šéfem bezpečnostního výboru. iDnes.cz [online]. 2012 [cit. 2016-04-23]. Dostupné z:
http://zpravy.idnes.cz/john-se-vraci-k-praci-novinare-d2y-/domaci.aspx?c=A121031_181509_domaci_jj
145
Základní vzorek pro tuto analýzu obsahuje 13 ze 16 odvysílaných reportáží. Důvody nekomplexnosti
vzorku i jednotlivé proměnné jsou přesně definovány v metodologické kapitole, výchozí data jsou v Příloze
č. 9 a vizualizována v Příloze č. 10.
 64

poslanec. Čili tam naplňoval to, co sliboval národu, že on je na jejich straně a z politiky
‚vysosá‘ to největší zlo, které jim pak předloží jako reportáž. V tomto případě to udělal,
nehodnotím výsledek, ale metoda jeho sliby naplňovala.“ 146 Tato reportáž, stejně tak jako
druhá odvysílaná reportáž s celostátně-politickou tematikou, je analyzována v kapitole
3.4.2.1. Podle Johna bylo příčinou absence velkých celospolečenských politických kauz
v pořadu Bez cenzury to, že se již v letech 2012 a 2013 žádné neděly 147, a proto se
reportéři více soustředili na regionální případy. V rámci sedmi regionálních politických
reportáží se autoři často zaměřovali na problematiku čerpání dotací a s tím spojené
korupce, případně na jiné závažné regionální problémy. Například Robert Malecký, který
dlouhodobě žije a působí v Ústí nad Labem, natočil reportáž o neutěšeném stavu ghetta
v Předlicích nebo o problematické činnosti ROP Severozápad. „Žiju tady v Ústí nad
Labem, témata jsem přinášel více méně odtud. Nakonec jsem dosáhl toho, že jsem si
reportáže napsal i zrežíroval. Kromě toho se mi podařilo dohodnout, že mi je bude natáčet
a stříhat kamarád, který bydlí tady v Ústní nad Labem,“ řekl o svém působení v pořadu
Malecký 148.

Z Grafu 2 je patrné, že v pořadu dominovaly spíše příběhy s kriminálním

podtextem (zločinnost v centru Prahy; korupce soudce lahví whisky; podvodný systém
pyramidového prodeje šperků), human interest stories (rodina truchlící nad dítětem, které
zemřelo kvůli údajně nevhodné péči; umírající muž, kterého opustila s veškerým
majetkem ziskuchtivá žena) nebo lehčí témata s prvky infotainmentu (řazená do sekce
ostatní – například o věštci; o kartářkách; o vysloužilém pornoherci). Na Johna se podle
jeho slov v rámci poslaneckých dnů, kdy se setkával s voliči, obracely stovky občanů
s konkrétními podněty, přičemž některých z nich se reportéři jeho pořadu ujali: „Ti lidé
se na mě obraceli s pocitem, že to do týdne vyřeším, a popravdě, jako poslanec to
nevyřešíte. Když to přinesete do pořadu, tak se to často vyřeší. Paní, která nezaplatila
pokutu a ani se o ní nedozvěděla, měla najednou exekuci za 50 tisíc – to jsme zrovna
vysílali. To má samozřejmě smysl, dokonce tyhle drobnější věci mají větší šanci na

146
MALECKÝ, Robert. Osobní rozhovor s autorem ze dne 11. 2. 2016.
147
Což je však minimálně v kontextu zatýkání na Úřadě vlády na začátku léta 2013 a kauze Nagyová
poměrně zavádějící. Podle Johna „už totiž byla jiná doba. Do roku 2010 se kradlo na ministerských
úrovních. To byly ty nákupy Pandurů, letadel Casa. Kalousek říkal Sněmovně, když policie obvinila
Parkanovou, že přece v politice bylo prosazeno, že ministr nemusí zjišťovat cenu obvyklou. Což je to, co
tady způsobilo ty krádeže. A to skončilo v roce 2010. Od té doby ty velké krádeže už opravdu nejsou. Ale
na té regionální úrovni, tam se kradlo pořád, protože to bylo méně vidět.“ Zdroj: JOHN, Radek: Osobní
rozhovor s autorem ze dne 16. 2. 2016.
148
MALECKÝ, Robert. Osobní rozhovor s autorem ze dne 11. 2. 2016.
 65

vyřešení, než když řeknete: ‚V Pandurech nebo v letadlech Casa se ukradlo x miliard
korun z veřejných peněz.‘ A stejně je to tak dobře zabezpečené, že se nic nestane. A na to
já mám jediné heslo – lepší je zapálit malou svíčku, než proklínat temnotu.“ 149

Kromě těchto inspiračních zdrojů a témat, která přinášeli sami redaktoři,

fungovalo ještě jedno důležité, již zmiňované spojení, a to s časopisem Týden. Řada
reportáží totiž vycházela z tištěných článků. Robert Malecký takto například zpracoval
reportáž o hnutí Pro sport Josefa Dobeše, jejímž autorem v Týdnu byl Marek Přibil (ten
v reportáži ovšem vystupoval pouze jako jeden z odborných mluvčích), nebo také
reportáž Inženýrská odysea o podvodném nákupu a prodeji domů v Opletalově ulici.
„V rámci Empresa Media byl tlak na předtáčení reportáží psaných pro Týden. […] To
byla zakázka. To prostě zavolal Franta Nachtigall [tehdejší šéfredaktor týdne, pozn. aut.]
a řekl: ‚Hele, Marek Přibil napsal reportáž o tom, jak chce někdo ukrást nějaké domy
fakult v Praze, dej tomu nějaké obrázky.‘ A udělala se z toho ‚repka‘,“ popisuje Robert
Malecký 150. Ačkoli například v reportáži „Inženýrská odysea“ bylo zmíněno, že časopis
Týden dění okolo případu detailně zpracoval, autor původních reportážních článků
z Týdne, Martin Přibil, nebyl v závěrečných titulcích ani jedné zmíněné reportáže uveden.

Sledovanost pořadu ale podle Johna nenaplnila očekávání majitele. Už v květnu

roku 2013, kdy jsem s Radkem Johnem vedl první rozhovor 151 o pořadu Bez cenzury
(v den rozhovoru se premiérově vysílal 7. díl), konstatoval, že v součtu premiéry
a čtvrteční reprízy dosahuje pořad sledovanosti 150 tisíců diváků 152. Poměrně nízká čísla
přičítal již zmiňovanému nevhodnému času vysílání ve 20:05, respektive později (viz
tabulka níže). O tři roky později komentoval John sledovanost takto: „Myslím, že se
nevymykala průměrnému sharu té televize. Investor ale asi doufal, že to dosáhne čísel
jako pořad Na vlastní oči. Ale upozorňuji, že Na vlastní oči byly jediným publicistickým
pořadem ze všech televizí. V počátcích takovou publicistiku nevysílala ani ČT a divák
neměl na výběr 20 kanálů.“ 153 Data z ATO-Mediaresearch ovšem ukazují, že pořad byl
sledovaností i v rámci televize spíše podprůměrný.

149
JOHN, Radek: Osobní rozhovor s autorem ze dne 16. 2. 2016.
150
MALECKÝ, Robert. Osobní rozhovor s autorem ze dne 11. 2. 2016.
151
JOHN, Radek: Osobní rozhovor s autorem ze dne 16. 5. 2013.
152
Jedná se o takzvaný rating v tisících, definice pojmů share i rating viz kapitola Metodologie.
153
JOHN, Radek: Osobní rozhovor s autorem ze dne 16. 2. 2016.
 66

Tabulka 2. Sledovanost pořadu Bez cenzury, 1.–16. díl

Zdroj: ATO-Mediaresearch

15+ 15+ 15+

Titul Datum Začátek Konec Rating (%) Projekce (v tis) Share (%)
Bez cenzury, 1. díl 5. 3. 2013 20:06:16 20:49:34 1,7 145 3,43
Bez cenzury, 2. díl 12. 3. 2013 20:07:53 20:37:05 1,8 153 3,73
Bez cenzury, 3. díl 19. 3. 2013 20:07:24 20:38:38 1 87 2,16
Bez cenzury, 4. díl 26. 3. 2013 20:12:01 20:42:04 1,6 136 3,27
Bez cenzury, 5. díl 2. 4. 2013 20:15:43 20:47:20 1,6 139 3,25
Bez cenzury, 6. díl 9. 4. 2013 20:14:56 20:45:23 1,6 142 3,4
Bez cenzury, 7. díl 16. 4. 2013 20:16:30 20:47:18 1,1 93 2,32
Bez cenzury, 8. díl 23. 4. 2013 20:15:34 20:44:35 1,3 116 3
Bez cenzury, 9. díl 30. 4. 2013 20:17:07 20:47:56 1,3 111 3,36
Bez cenzury, 10. díl 7. 5. 2013 20:15:20 20:44:38 1 91 2,4
Bez cenzury, 11. díl 14. 5. 2013 20:14:08 20:44:10 0,9 75 1,95
Bez cenzury, 12. díl 21. 5. 2013 20:13:59 20:43:53 1,1 98 2,52
Bez cenzury, 13. díl 28. 5. 2013 20:12:49 20:43:03 0,9 77 2,04
Bez cenzury, 14. díl 4. 6. 2013 20:55:08 21:25:43 1 89 2,1
Bez cenzury, 15. díl 11. 6. 2013 20:45:34 21:18:43 0,9 77 2
Bez cenzury, 16. díl 18. 6. 2013 20:45:51 21:17:13 0,8 70 1,89
Průměr 1,23 106,19 2,68

Průměrná sledovanost TV Barrandov za 1. pol. r. 2013 - - 4,46

Průměrná sledovanost (věkové skupiny 15+) premiérového dílu pořadu byla něco
málo přes 106 tisíc diváku (tzv. reach v tisících, respektive projekce). Průměrný share
(15+) pořadu byl ovšem pouze 2,68 %, což je téměř o dvě procenta méně, než byl
průměrný share (15+) TV Barrandov za první polovinu roku 2013, který činil 4,46 %154.
Nízká sledovanost byla podle Radka Johna i jedním z hlavních důvodů, proč v říjnu 2013
televize pořad (tehdy už v pozměněném formátu) stáhla z vysílání: „Když se stal Vladimír
Železný ředitelem TV Barrandov [v říjnu 2013, oficiálně ovšem nastoupil až 1. listopadu,
pozn. aut.] a tehdy ještě běžel pořad Bez cenzury, tak Železný říkal vlastníkovi televize:
‚Já proti Johnovi nic nemám, jestli toužíte po tom pořadu, tak ho tam mějte, ale
sledovanost vám to neudělá. Protože existuje pyramida,‘ a teď namaloval pyramidu
a říkal: ‚Vrchol pyramidy, to jsou vysokoškoláci, těch je málo, pak jsou středoškoláci,
těch je víc a pak jsou ti lidé s nižším vzděláním. A těch je nejvíc. Vy musíte cílit na ten

154
Zdroj: Nova za první pololetí lídrem. Bez Fandy, Smíchova a Telky by ale meziročně klesla. Digizone.cz
[online]. 19. 7. 2013 [cit. 2016-04-23]. Dostupné z: http://www.digizone.cz/clanky/nova-za-prvni-
pololeti-lidrem-bez-fandy-smichova-a-telky-by-ale-mezirocne-klesla/
 67

spodek té pyramidy, abyste dostali tu sledovanost. Středoškoláci a vysokoškoláci, to je

hlavní publikum investigativních publicistických pořadů, těch je ale tak málo, že vám to
TV neuživí.‘ A statisticky to tak vždycky bylo.“ 155

Ačkoli dnes již není možné přesně určit, jaký měl pořad Bez cenzury mediální
dopad, respektive zda nějak výrazně ovlivňoval názory diváků či veřejnou agendu, je
možné na základě hodnot o sledovanosti konstatovat, že jeho vliv nemohl být příliš
vysoký. Podobný názor má i Radek John: „Ta moc se odvíjí od sledovanosti, čili jestliže
Na vlastní oči měly sledovanost milion a půl a tohle mělo 200 tisíc, tak ta moc je úměrně
nižší. A dneska jsou pořady, kdy nikomu ani nestojí za to reagovat, protože je to pro pár
tisíc lidí. Ta doba, kdy se večer v televizi řeklo něco a celý národ to vzal jako svatou
pravdu, je pryč.“ 156 O vlivu pořadu na veřejnost vypovídá i to, že Etické komisi Syndikátu
novinářů nepřišly dle Barbory Osvaldové (viz Příloha č. 15) žádné stížnosti a ani média
jeho uvedení v březnu 2013 příliš nereflektovala (viz kapitola 3.3.1). Osvaldová se ovšem
domnívá, že určitý vliv na diváky pořad měl: „Když se něco objeví na televizní obrazovce,
tak je to pro ty diváky daleko směrodatnější, než když jim to někdo řekne. ‚To jsme viděli
v televizi, to musí být pravda!‘ Televize má podle mě větší moc než tištěná média.“ 157

3.4.2 Role Radka Johna a jeho vliv na obsah pořadu Bez cenzury ve
formátu vysílaném od 5. 3. do 18. 6. 2013
Návrat poslance a do února 2013 i předsedy VV Radka Johna do médií provázely
obavy některých mediálních teoretiků i politiků ze střetu zájmů a z ovlivňování či
dokonce instrumentalizace obsahů (viz kapitola 3.3). Radek John později nazval tyto
obavy „směšnými“, „bouří ve sklenici vody“, a dokonce je komentoval 158 tak, že mu
novináři i politici zdarma udělali reklamu 159. Mediální nátlak z října a listopadu 2013 na
něj však možná jistý vliv měl – na otázku, proč podle jeho názoru média věnovala takovou
pozornost vyjádření, že bude přinášet zákulisní informace z politiky, odpověděl:
„Lumpové v politice se báli, že na ně prozradím nějaké lumpárny, ale v provozu toho
pořadu to bylo naprosto nestihnutelné. To by tam musel být jiný dramaturg a já bych

155
JOHN, Radek: Osobní rozhovor s autorem ze dne 16. 2. 2016.
156
JOHN, Radek: Osobní rozhovor s autorem ze dne 16. 2. 2016.
157
OSVALDOVÁ, Barbora. Osobní rozhovor s autorkou ze dne 14. 3. 2016.
158
JOHN, Radek: Osobní rozhovor s autorem ze dne 16. 2. 2016.
159
To ale podle kvantitativní obsahové analýzy vybraných médií (viz kapitola 3.3.1) není úplně pravda,
neboť samotné uvedení pořadu již provázela značně nižší mediální pozornost. Příspěvky z října a listopadu
2012 se vázaly k novému pořadu jen minimálně (nebyly známé žádné podrobnosti) a informovaly spíše
o návratu Johna k žurnalistice, a to s převážně negativní valencí/tonalitou k jeho osobě.
 68

musel dělat jenom reportéra. Vzhledem k tomu, že se strhla taková bouře, tak já jsem zase
neměl zájem zažívat další a další komentáře, že něco prozrazuju.“ 160 Mediální nátlak na
Johna 161 a nedostatek času kvůli kombinaci rolí dramaturga, moderátora a poslance mohly
být mezi důvody, proč se politická témata podle obsahové analýzy (viz Přílohy č. 9 a 10)
objevila jen v méně než čtvrtině vysílaných reportáží. Podle Petra Vrabce neměl být pořad
na politiku zaměřený vůbec: „Jestli Robert [Malecký, pozn. aut.] měl občas reportáž
z Ústí, tak šlo hlavně o to, že se tam jak bez rozumu kradlo. Nakonec, ROP Severozápad
je dnes řešený už u soudů, někteří aktéři už dokonce sedí.“ 162

Nejvýznamnější funkcí Radka Johna v rámci pořadu Bez cenzury byla

dramaturgie. Podle Osvaldové a Halady (2007: 59) je dramaturg odpovědný za vytváření
koncepce publicistického (nebo jiného) díla, je odpovědný za obsah, na jehož výrobě
spolupracuje s dalšími pracovníky štábu, a obvykle vybírá i vhodné náměty pro
zpracování. „Podstatná role dramaturga je schvalování reportáží. To znamená, že ve
střižně, když redaktor postaví kostru příběhu, tak dramaturg je ten, který se na to podívá,
případně to rozporuje, případně žádá něco dodělat nebo dovysvětlit atd.,“ 163 popsal svou
činnost John. V rámci redakce však podle Johna, Maleckého i Vrabce fungovala takzvaná
kolektivní dramaturgie, která rozhodovací moc Johna částečně omezovala. „Znamená to,
že autoři musí ta svá témata obhajovat na poradách před ostatními. Což je hrozně dobrý,
protože tam nejde hrát kuloárová politika a něco zametat pod koberec. Vysílá se jen
reportáž, o které všichni řeknou – jo, to je zajímavé. Když na poradě řeknou, to je
pitomost, tak ta věc nejde vůbec do výroby,“ vysvětloval John 164. Potvrdil to i Petr
Vrabec: „Takhle to funguje ve všech redakcích publicistiky. Je nutné si uvědomit, že v
redakcích publicistiky jsou povětšinou silné osobnosti, které si tou televizí prošly. Akorát
to není, jeden reportér = jeden hlas. Někdo má větší slovo, někdo menší. Záleží na tom,
kdo jak má definovanou svou integritu a dokáže pro ni přesvědčit ostatní.“ 165. Robert
Malecký dokonce považuje své působení v pořadu Bez cenzury za období největší tvůrčí
svobody: „Já jsem nikdy nezažil atmosféru, alespoň v televizi, kdy se člověk mohl

160
JOHN, Radek: Osobní rozhovor s autorem ze dne 16. 2. 2016.
161
Na potenciální vliv mediálního tlaku na Johna upozorňuje i teoretik mediální etiky, pedagog a moderátor
Václav Moravec: „Když se novinář ocitne pod větší kontrolou a tlakem, tak si myslím, že ho to může do větší
míry omezovat v tom, že by začal využívat vlivu pořadu pro prosazování vlastní politické agendy.“ Zdroj:
MORAVEC, Václav. Osobní rozhovor s autorem ze dne 29. 3. 2016.
162
VRABEC, Petr. E-mailový a telefonický rozhovor s autorem ze dne 7. 4. 2016.
163
JOHN, Radek: Osobní rozhovor s autorem ze dne 16. 2. 2016.
164
tamtéž
165
VRABEC, Petr. E-mailový a telefonický rozhovor s autorem ze dne 7. 4. 2016.
 69

věnovat úplně všemu, co si vymyslel, a když to téma dostatečně zvonilo, tak ho prostě
přinesl do porady a to téma se točilo. Nikdo mi do ničeho lidově řečeno nekecal.“ Později
se přestal podle svých slov zúčastňovat i těchto kolektivních porad a svá témata hlásil
pouze po telefonu, případně e-mailem. „Je to hodně nestandardní, ale asi jsem měl důvěru
a nikdy mi nic nezastavili. Nebyl jsem v té redakci úplně typický.“ 166 Podle Johna byl
Malecký v rámci týmu solitérem, ale zároveň největším profesionálem s dobrými a
srozumitelnými reportážemi, a tak mu jeho přístup – častou neúčast na poradách –
tolerovali 167.

Kromě kolektivní dramaturgie působil na Radka Johna v rámci dramaturgické

činnosti ještě další element, a to tehdejší šéfredaktor časopisu Týden, František
Nachtigall. Robert Malecký jej v rozhovoru pro účely této diplomové práce označil za
„superšéfredaktora“ Týdne a „nadšéfa“. Podle Maleckého měl totiž na tvorbu obsahu
pořadu Bez cenzury – skladby relace a částečně i dramaturgie reportáží – větší vliv než
Radek John. 168 „Nachtigall vedl publicistiku vydavatelství, takže úvodní domluva byla,
že on bude koordinovat témata, která by byla zajímavá pro pořad Bez cenzury. A taky, že
bude hlídat původně píšící redaktory Týdne, kteří se v rámci pořadu Bez cenzury
angažovali,“ popisoval John původní rozdělení rolí v rámci přípravy pořadu.
V konfrontaci s výše zmíněným tvrzením Roberta Maleckého ovšem John částečně
přiznal, že František Nachtigall mohl mít i kontrolní roli: „To byl projekt pana Soukupa,
ten to vymyslel, já jsem dal nějaké podmínky, za kterých bych do toho šel. Pan Soukup
jako majitel věřil Nachtigallovi, který s ním spolupracoval dlouho, a myslím si, že mu
řekl: ‚Dávej na toho Johna pozor, aby si tam nehřál nějaké své polívčičky.‘ S čímž jsem
ale naprosto souhlasil, protože ani já jsem neměl zájem, aby někdo říkal, že si tam hřeju
své polívčičky.“ František Nachtigall na opakované prosby o rozhovor či vyjádření
k tématu nereagoval.

Radek John tedy rozhodně nebyl dramaturgem s neomezenou rozhodovací

pravomocí, naopak na něj působila řada vnějších vlivů, která jeho rozhodovací pravomoci
omezovala. Reportáže navíc připravovali jiní reportéři (s výjimkou zmiňované úvodní
reportáže prvního dílu pořadu), a tak měl John autorský prostor především ve svých
moderátorských vstupech – v úvodních ohláškách, které autoři nazývali „spojováky“.
Podle Vrabce byly „spojováky“ výsostnou úlohou moderátora. „Jestli do toho Radkovi

166
MALECKÝ, Robert. Osobní rozhovor s autorem ze dne 11. 2. 2016.
167
JOHN, Radek: Osobní rozhovor s autorem ze dne 16. 2. 2016.
168
MALECKÝ, Robert. Osobní rozhovor s autorem ze dne 11. 2. 2016.
 70

někdo kecal, tak já jsem to nebyl. Vzpomínám si, že na začátku nám Radek ukázal pilot
spojováků a my řekli tak nějak jednomyslně – OK.“ 169. I Robert Malecký
v hloubkovém rozhovoru uvedl 170, že s ním John úvodní ohlášku k reportáži „Komu se
zelení“, která je analyzována v další kapitole, nijak nekonzultoval. Podle Johna však
„spojováky“ vznikaly vždy až po dohodě s redaktory: „Spojovák je uvedení do situace
a vždycky vzniká dohromady s tím, který v tom tématu pracuje od začátku.“ 171

V rámci obou rozhovorů v roce 2013 i 2016 Radek John opakovaně zdůrazňoval,
že pořad Bez cenzury byl nezávislý a že nenatáčel reportáže, které by nadržovaly nějaké
straně či obhajovaly politiku VV (nebo kohokoli jiného). Na otázku, jak jeho činnost
vnímali spolustraníci z VV, odpověděl: „No tak oni si asi mysleli, že jim budu nějak
nadržovat. Říkali, že to je super, ale já jsem říkal, vážení, to je nezávislá novinařina a to
s mým koníčkem, který se jmenuje politika, nemá nic společného. Samozřejmě, že si
každý myslel, včetně těch komentátorů – John tam teď začne dělat prasárny –, ale to by
zcela popřelo tu novinářskou práci. A to nejde. […] Všichni malovali čerta na zeď, ale
ono to z principu opravdu nejde udělat. Ani kdybych si řekl, že budu svině a popřu
všechno, tak by to nešlo v té kolektivní dramaturgii. Říkal jsem si, že když se budou na
ten pořad koukat, tak uvidí, že ta podezření jsou směšná. A také se to nepotvrdilo, čili
praxe ukázala, že všechna podezření byla nesmyslná.“ 172

Otevřená podpora stranických idejí, strany nebo členů VV se v pořadu skutečně

neobjevila. Přesto však lze hlavně v rámci některých úvodních ohlášek identifikovat řadu
problematických aspektů, které mohly souviset s jistou politickou instrumentalizací nebo
s bias pořadu ve prospěch Johnových světonázorů a hodnot. To se týká i jediné reportáže,
kterou připravil sám John.

3.4.2.1 Analýza problematických úvodních ohlášek a vybraných reportáží

s politickou tematikou

Obsahová kvalitativní analýza se snaží především nalézt odpověď na výzkumnou

otázku, zda se v pořadu nějak projevovaly politické či mocenské zájmy a názory Radka
Johna. Proto je potřeba nejprve definovat, jaké by takové politické či mocenské zájmy
a názory mohly být. Radek John v rozhovoru 173 z května roku 2013 velmi podrobně

169
VRABEC, Petr. E-mailový a telefonický rozhovor autorem ze dne 7. 4. 2016.
170
MALECKÝ, Robert. Osobní rozhovor s autorem ze dne 11. 2. 2016.
171
JOHN, Radek: Osobní rozhovor s autorem ze dne 16. 2. 2016.
172
JOHN, Radek: Osobní rozhovor s autorem ze dne 16. 2. 2016.
173
JOHN, Radek: Osobní rozhovor s autorem ze dne 16. 5. 2013.
 71

popsal své ambice a zájmy v rámci dramaturgie pořadu založené na nedůvěře v tradiční
politické strany, která byla i v souladu s jedním ze základních volebních hesel VV – boji
proti „politickým dinosaurům“. „To, že já si myslím, že ty zavedené strany jsou
zločinecké organizace, které jsou tu nastavené na rabování veřejných zakázek a na
rozkrádání veřejného majetku, z čehož část používají na financování svých volebních
kampaní, to není nic nového. To si tady myslí 99 % národa. Ten jediný rozdíl je, že
zatímco ostatní novináři také mají nějaké sympatie a většinou neříkají, koho volí, tak já
naprosto otevřeně říkám, že nemám sympatie k zavedeným stranám, protože jsou to
struktury organizované tak, že rozkrádají veřejný majetek. Ode mě tohle divák ví, to já
netajím. S tímhle se na to dívá a nevím, co by na tom bylo špatného. Proč neříkat fakta,
když si myslím, že ty stávající strany jsou špatné a že by stát měl projít dramatickou
změnou volebního systému, abychom se dostali k nějaké jiné organizaci demokracie, než
je teď. Musím říct, že když vypukla ta aféra, že John jde dělat novináře, tak tehdy se
novináři tvářili, že jsou nezávislí, ale ono to není pravda.“ V jiné části téhož rozhovoru
John dále tuto ideu rozvíjí: „Některá média určitá témata vynechávají. Ta se mohou dostat
na veřejnost prostřednictvím tohoto pořadu. Za druhé, jistá výhoda je, že já vidím do střev
toho, jak politika vzniká, takže ten pořad může upozorňovat například na systém
Miroslava Kalouska, jak udělal politickou dohodu s Josefem Dobešem. Tohle jsou věci,
které lidi mají vědět, když na ně politici hrají nějaké mediální finty. To je hrozně cenné
pro budoucí volby, kdo je tady ten škůdce, kdo zabránil, aby se opravdu zrušily anonymní
akcie, kdo zabránil, aby se prodloužila doba promlčení atd. Také jsem udělal reportáž
o fotovoltaikách a teď chce ČSSD zřídit vyšetřovací komisi na to, co jsem ukázal
v reportáži. Všichni poslanci, kteří seděli ve Sněmovně v roce 2009, přestože Energetický
regulační úřad udělal 42 intervencí, aby se snížila podpora, to neudělali, čili viníci jsou
zcela jasní. Bod dvě je tedy upozorňovat, protože žádný normální občan nesleduje
všechno dění ve Sněmovně, ale jsou tam nějaké naprosto klíčové okamžiky, podle nichž
se potom mohou rozhodovat, jak kdo pro co hlasuje nebo nehlasuje. Kdo je tady škůdce
a žába na prameni.“ 174 V pozdějším rozhovoru John řekl, že se jeho nedůvěra vůči
zavedeným politickým stranám ještě zvětšila 175, dále však tyto své názory z roku 2013
nerozvíjel.

Radek John tedy v době, kdy jako dramaturg, moderátor i reportér tvořil pořad
Bez cenzury (v době rozhovoru 16. 5. 2013 bylo odvysíláno 11 dílů), otevřeně řekl, že

174
JOHN, Radek: Osobní rozhovor s autorem ze dne 16. 5. 2013.
175
JOHN, Radek: Osobní rozhovor s autorem ze dne 16. 2. 2016.
 72

v pořadu upozorňuje na „klíčové okamžiky“, podle kterých se lidé mohou rozhodovat,

kdo je „škůdce a žába na prameni“. Toto slovní spojení dal do přímé souvislosti s reportáží
o expanzi fotovoltaických elektráren (obsahová analýza viz níže), v rámci níž kritizoval
téměř všechny zavedené strany působící v roce 2009 (tedy ještě před vstupem VV do
celostátní politiky). Tradiční strany považuje za zločinecké struktury, o čemž podle něj
divák pořadu věděl 176. Kromě toho ještě zmínil dva politiky – Miroslava Kalouska
a Josefa Dobeše – se kterými působil ve vládě, ale ve zlém se s nimi rozešel. „My jsme
se s ministrem Kalouskem nikdy názorově nesešli a byli jsme v ostrém sporu od začátku.
My jsme přišli zničit dinosaury, což ale nešlo jinak, než s dinosaury vstoupit do vlády,
protože jinak nebyly žádné zbraně na zničení,“ řekl mimo jiné John177. Josef Dobeš byl
ministrem školství za VV, ale na jaře 2012 stranu kvůli neshodám opustil. V podobné
pozici byli i politici z frakce LIDEM, která se odštěpila taktéž na jaře 2012 od VV
a vytvořila s ODS a TOP 09 novou koalici.

Úvodní ohláška a reportáž „Bilion za Slunce“, 1. díl pořadu, 5. 3. 2013

Jediná reportáž, kterou připravil Radek John (ve spolupráci s reportérkou Anetou
Jungerovou), otevírala první díl pořadu Bez cenzury. Podle Johna se částečně jednalo
o pilotní díl, a proto i úvodní ohlášky byly natočené na poslední chvíli, a to samotným
režisérem pořadu, Rudolfem Kudrnáčkem. 178 Navíc v nich ještě nefigurovala jakákoli
projekce za moderátorem.

Radek John celou reportáž uvedl z lávky pro pěší nad Nuselským mostem v Praze,
a to v pozdních večerních hodinách (většina ohlášek se točila až za tmy). Prostředí je
vizuálně atraktivní (noční doprava na mostě, osvětlené budovy v pozadí), nicméně
s tématem reportáže nemá spojitost. Záběr je mírně roztřesený, avšak statický, přičemž
střihovými skoky po ose se postupně mění z úvodního polocelku na detail Johnovy tváře
v závěru. Tím je i poslední věta sdělení nejvíce zvýznamněná. Celá úvodní ohláška Radka
Johna zní takto: „Největší tunel na veřejné finance České republiky je bezesporu podpora
slunečních elektráren. Selhání zákonodárců při jejím nastavení a zejména jejich šokující
nečinnost při prvních známkách obrovského průšvihu nás bude stát tisíc miliard korun.
Dnes hází vinu za tohle jeden na druhého. Kdo ale ve skutečnosti může za tuto národní

176
S tím se ovšem dá silně polemizovat. Viz závěr této kapitoly.
177
JOHN, Radek: Osobní rozhovor s autorem ze dne 16. 5. 2013.
178
JOHN, Radek: Osobní rozhovor s autorem ze dne 16. 2. 2016.
 73

finanční katastrofu?“ 179 Informace o částce tisíce miliard korun 180 je navíc vizuálně
graficky zvýznamněná textem „1 bilion“, který se v rámci ohlášky objeví v obdélníkovém
titulku v dolní části obrazu a potom se často objevuje i v samotné reportáži (viz Příloha
č. 18).

Expresivní a ze strany mnoha politiků nadužívané slovní spojení „největší tunel“,

zdůraznění částky „tisíce miliard“ (slovně i vizuálně) a závěrečného spojení „kdo může
za národní finanční katastrofu“ jasně tematicky rámcují celé sdělení reportáže, přičemž
závěrečná řečnická otázka ve spojení s informací o selhání zákonodárců rovnou přináší
nevyřčený soud – mohou za to tehdejší špatní politici. V tomto duchu se nese i celá
reportáž.

Radek John v ní popisuje dění v letech 2005–2010 po přijetí zákona č. 180/2005

Sb. o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie, který v § 6 odst.
3 zafixoval maximální každoroční snížení dotační podpory na 5 %. V pozdějších letech
ovšem nákupní cena solárních panelů a tedy i prvotní investice prudce klesla, ovšem
zodpovědní politici nedokázali (nebo nechtěli) na vzniklou situaci zareagovat
pozměňovacím zákonem, který by upravil nebo úplně zrušil maximální pětiprocentní
fixaci. Velmi výhodné podmínky pro podnikání v tomto odvětví tak zůstaly i pro rok 2010
a způsobily expanzi solárních elektráren v tuzemsku 181.

Reportáž je poměrně dlouhá (s časem 14:05 je nejdelším příspěvkem, který byl

v pořadu odvysílán 182), přičemž hlavní složkou jsou rozhovory s jednotlivými aktéry
celého dění (mnoha zainteresovanými politiky a tehdejším předsedou Energetického
regulačního úřadu). Obrazová složka hraje minimální roli (většinu záběrů tvoří tzv.
„talking heads“, tedy jednotliví respondenti, případně ilustrační záběry na sluneční
elektrárny, budovu a interiér Poslanecké sněmovny atp.) a celkově tak reportáž ve
srovnání s většinou ostatních politických i nepolitických příspěvků postrádá dynamiku.

179
Zdroj: Bez cenzury, 1. díl [video]. TV Barrandov [online]. 5. 3. 2013 [cit. 2016-04-30].
Dostupné z: http://www.barrandov.tv/video/5450-bez-cenzury-5-3-2013
180
Tato částka je navíc nadsazená. Podle zprávy NKÚ z ledna 2015 bude sice stát podpora tzv. „zelené
energie“ Českou republiku cca bilion korun, provoz fotovoltaických elektráren ovšem bude tvořit pouze
dvě třetiny z této částky. Zdroj: Podpora zelené energie vyjde Českou republiku na bilion korun, dvě třetiny
této částky odčerpají provozovatelé fotovoltaických elektráren. NKÚ [online]. 6. 1. 2015 [cit. 2016-04-30].
Dostupné z: http://www.nku.cz/cz/media/podpora-zelene-energie-vyjde-ceskou-republiku-na-bilion-
korun--dve-tretiny-teto-castky-odcerpaji-provozovatele-fotovoltaickych-elektraren-id7419/
181
Podle zprávy NKÚ bylo tempo růstu výroby elektřiny z fotovoltaických elektráren v letech 2009 až 2012
v České republice asi 2320 %, zatímco v Německu 300 %, Slovensku 424 % a Rakousku 588 %. Zdroj: viz
předchozí poznámka
182
Stopáž byla o více než čtyři a půl minuty nad délkou průměrné stopáže reportáže z prvních 16 dílů
pořadu.
 74

Jediným vizuálně zajímavým prvkem je krátká grafika/jingle rozsvěcujících se žárovek,

která člení jednotlivé úseky rozhovorů (jež vedou Radek John či Aneta Jungerová
s protagonisty jak z očí do očí, tak po telefonu).

Tehdejší zákonodárci bezesporu pochybili, John však vinu posouvá z několika

desítek politiků, kteří měli daný segment na starosti (předkladatelů pozměňovacích
návrhů, členů Hospodářského výboru Poslanecké sněmovny a Senátu, zodpovědných
poslanců, senátorů a členů vlád Miroslava Topolánka a Jana Fischera, hlavně ministrů
průmyslu a obchodu Martina Římana a Vladimíra Tošovského), na celé tehdejší vrcholné
politické zastoupení, respektive na příslušné politické strany. To činí nejenom
v komentářích, ale i v grafikách, kde používá ke zdůraznění stranické příslušnosti daného
mluvčího/viníka 183 vzniklé situace i loga mateřské strany. Tyto grafické znaky tak
zvýznamňují sdělení obsažená v komentáři (viz Příloha č. 18). Ve třetí minutě například
asynchronní komentář Johna říká: „Zákon o podpoře obnovitelných zdrojů z roku 2005
je zmetek. Požadoval zaručené patnáctileté návratnosti investice. Pak ale neměl bránit
snižování ceny dotované elektřiny v situaci, kdy prudce klesnou pořizovací ceny
solárních panelů. Místo patnáctileté návratnosti investic tak poslanci zařídili investorům
kšeft století. Zákon odporující logice prohlasovali poslanci ČSSD, KSČM, Unie Svobody
a KDU-ČSL včetně Miroslava Kalouska. V Senátu zákon hladce schválily všechny
poslanecké kluby včetně klubu ODS.“ 184 Výčet jednotlivých stran redundantně doplňuje
grafika zobrazující postupně loga jednotlivých stran – divákovi jsou tak „viníci
zákonného zmetka“ zvýznamněni stejným způsobem jako částka 1 bilion v úvodní
ohlášce. To je také hlavní sdělení, které si z reportáže mají odnést: neschopnost těchto
tradičních stran vás – diváky – bude stát tisíc miliard korun. Výčet „viníků“ se opakuje
i v 11. minutě reportáže, kdy se strany objeví pouze pomocí grafiky s logy ČSSD, KSČM,
ODS, KDU-ČSL a Strany zelených pod tímto komentářem: „Takhle je možné ptát se
každého poslance, který byl ve sněmovně v roce 2009 například Petra Nečase, Miroslava
Kalouska, Bohuslava Sobotky. Kdokoli z 200 poslanců v té době mohl podat novelu
zákona, která byla dokonce připravena Energetickým regulačním úřadem a byla by České
republice zachránila stamiliardy.“ 185 Jméno Miroslava Kalouska tak v komentářích zazní
dokonce dvakrát, ačkoli je v kontextu tématu irelevantní (stejně tak jako jméno Petra

183
Z tehdejších politiků jsou Johnovou optikou větší či menší mírou viníci všichni.
184
Zdroj: Bez cenzury, 1. díl [video]. TV Barrandov [online]. 5. 3. 2013 [cit. 2016-04-30]. Dostupné z:
http://www.barrandov.tv/video/5450-bez-cenzury-5-3-2013
185
Zdroj: Bez cenzury, 1. díl [video]. TV Barrandov [online]. 5. 3. 2013 [cit. 2016-04-30]. Dostupné z:
http://www.barrandov.tv/video/5450-bez-cenzury-5-3-2013
 75

Nečase či Bohuslava Sobotky, kteří neměli v roce 2009 exekutivní funkci spojenou
s oblastí energetiky). Jak je popsáno níže v této kapitole, kritika vůči Kalouskovi
zaznívala i v dalších úvodních ohláškách. Lze se proto domnívat, že se jednalo o projekci
osobní antipatie Johna vůči osobě tehdejšího místopředsedy TOP 09, respektive i vůči
dalším představitelům tradičních stran, které VV, potažmo Radek John, nazývali
politickými dinosaury. Druhým možným souvisejícím důvodem je nevydařené vládní
působení Radka Johna, který měl s Petrem Nečasem i Miroslavem Kalouskem časté
politické konflikty. Kalousek se navíc divákům mohl konotovat jako symbol záporné
politické postavy, neboť byl v době Nečasovy vlády opozičním a částečně i mediálním
diskurzem vybudován mýtus 186 „Kalouska, který může za všechno“ 187.

V reportáži naopak výrazně schází linka mapující podnikatelské lobby, která, jak
naznačují výpovědi poslanců i tehdejšího předsedy Energetického regulačního úřadu
Josefa Fiřta, hrála v nečinnosti zákonodárců velkou roli 188. Radek John se v druhé
polovině reportáže soustředí opět na politiky. Tentokrát na ty, kteří v oblasti energetiky
podnikali a mohli mít na pozdržení změny zákona zájem – zdůrazněna je hlavně ODS.
Žádné nové odhalení či důkaz o lobby nějakého konkrétního politika ovšem nepřináší 189.
Důležitou část celého příběhu, kterou je nečinnost Fischerovy vlády v druhé polovině
roku 2009 190, ovšem reportáž příliš podrobně nerozebírá – stačí pouze ujištění od
tehdejšího ministra průmyslu Tošovského, že novelu zákona v listopadu předložila vláda

186
„Při systematickém opakování souboru znaků pro vyjádření určitého sdělení dochází ke zřetězení
konotací a vytvoření mýtu.” (Sedláková, 2014: 339 – 340)
187
Tohoto mediálně-politického mýtu si byl dobře vědom i sám Kalousek, který jej dokonce využíval mezi
svými příznivci k sebepropagaci. Zdroj: Kalousek: Podpořte TOP 09, kupte si triko "Za všechno můžu já"
EuroZprávy.cz [online]. 11. 6. 2014 [cit. 2016-04-30]. Dostupné z:
http://domaci.eurozpravy.cz/politika/95255-podporte-miroslava-kalouska-kupte-si-triko-za-vsechno-
muzu-ja/
188
Jak uvedl v reportáži například poslanec KSČM Ladislav Urban: „Nebylo to [novela zákona pozměňující
5% limit, pozn. aut.] průchodné ve Sněmovně, protože tam fungovala nějaká lobby.“
Zdroj: Bez cenzury, 1. díl [video]. TV Barrandov [online]. 5. 3. 2013 [cit. 2016-04-30].
Dostupné z: http://www.barrandov.tv/video/5450-bez-cenzury-5-3-2013
189
Vede pouze rozhovor s Janem Špikou, tehdejším poslancem za ODS, který v roce 2009 působil v dozorčí
radě firmy, jež stavěla fotovoltaické elektrárny. Toho John obviňuje ze střetu zájmů a z nečinnosti. Konkrétní
důkaz o provinění však schází, jedná se pouze o morální soud.
190
„Příprava nových projektů byla v podstatě ukončena po schválení novely, kterou připravila předchozí
Fischerova vláda, a která byla schválena v dubnu 2010. Problém této, jinak vcelku dobré novely je, že přišla
pozdě. Vláda sice 24. 8. 2009 oznámila, že prosadí snížení výkupních cen od 1. 1. 2010, jenže návrh byl
předložen Poslanecké sněmovně až v polovině listopadu, a už tehdy s navrhovanou účinností od 1. 1. 2011.
Namísto aby boom zastavila, Fischerova vláda jej naopak umožnila. Otázkou navíc zůstává, co by se stalo,
kdyby vláda předložila návrh dříve a s původně navrhovaným termínem účinnosti. Jednání Poslanecké
sněmovny bylo totiž v kritické době zcela zablokováno obstrukcemi poslanců ODS.“ Zdroj: BECHNÍK,
Bronislav. Byly výkupní ceny elektřiny z fotovoltaiky stanoveny přiměřeně? TZB-info.cz [online]. 25. 3. 2013
[cit. 2016-04-30]. Dostupné z: http://oze.tzb-info.cz/fotovoltaika/9698-byly-vykupni-ceny-elektriny-z-
fotovoltaiky-stanoveny-primerene
 76

do Sněmovny. To, že za ni aktivně nebojovala a předložila ji pozdě, se už ovšem příliš

neřeší. Můžeme jen spekulovat, zda je tato linka celého příběhu oslabena jen proto, že za
úřednickou vládou nestály konkrétní politické strany, nebo už byla stopáž reportáže příliš
dlouhá (toto téma se řeší v úplném závěru).

V hloubkovém rozhovoru z roku 2016 vyjádřil Radek John potřebnost kritiky

stran, které jsou u moci, neboť ty „páchají největší zlo“ 191. V tomto kontextu je důležité
si i znovu připomenout již výše citovaný úryvek z rozhovoru z roku 2013, který byl
vedený jen dva měsíce po odvysílání předmětné reportáže: „Všichni poslanci, kteří seděli
ve Sněmovně v roce 2009, přestože Energetický regulační úřad udělal 42 intervencí, aby
se snížila podpora, to neudělali, čili viníci jsou zcela jasní. Bod dvě je tedy upozorňovat,
protože žádný normální občan nesleduje všechno dění ve Sněmovně, ale jsou tam nějaké
naprosto klíčové okamžiky, podle nichž se potom mohou rozhodovat, jak kdo pro co
hlasuje nebo nehlasuje. Kdo je tady škůdce a žába na prameni.“ 192

Radek John pomocí výše zmíněných poměrně jednoznačných znaků divákovi

ukázal, kdo je oním „škůdcem a žábou na prameni“ – všechny tradiční politické strany
a jejich zástupci, kteří v roce 2009 působili ve Sněmovně. To je v souladu s mýtem
„politických dinosaurů“, který vytvořily VV a v různých obměnách se jej drží i nové
populistické strany (například ANO s heslem „my nejsme politici“). V rámci třetího
stupně označování sémioticko-strukturální analýzy sdělení dle Sedlákové (2014) tak lze
identifikovat zřetelný rámec preferovaného čtení i ideologické sdělení, kterým je silná
kritika tradičních politických stran, respektive i systému, který reprezentují. Jak řekl John
v roce 2013: „Proč neříkat fakta, když si myslím, že ty stávající strany jsou špatné a že
by stát měl projít dramatickou změnou volebního systému, abychom se dostali k nějaké
jiné organizaci demokracie, než je teď.“ 193 Důležité je vnímat i Johnovu stranickou
příslušnost k VV, která mohla mít vliv na formování jeho názorů. Je už pouze spekulací,
zda tvrzení o „klíčových okamžicích, podle nichž se potom mohou občané rozhodovat“,
neodkazovalo například k rozhodování u voleb mezi tradičními politickými stranami –
škůdci na prameni – a těmi novými, například VV. Přesto neexistují žádné důkazy o tom,
že by tato ideologická instrumentalizace reportáže „Bilion za Slunce“ byla vedena
z nějakých vyšších míst nebo za nějakým určitým mocenským účelem.

191
JOHN, Radek: Osobní rozhovor s autorem ze dne 16. 2. 2016.
192
JOHN, Radek: Osobní rozhovor s autorem ze dne 16. 5. 2013.
193
tamtéž
 77

Závěrem analýzy této reportáže je třeba dodat, že příspěvek neobsahoval žádné

výrazné faktické chyby (kromě nepřesné částky 1 bilion korun, viz poznámka pod čarou
č. 180), pouze přílišně, v duchu ideologie nesnášenlivosti vůči tradičním stranám,
generalizoval vinu konkrétních zodpovědných politiků na celý vrcholný stranický systém.
A téma nepovedeného zákona o obnovitelných zdrojích se k tomu hodilo.

Úvodní ohláška k reportáži „Komu se zelení“, 3. díl pořadu, 19. 3. 2013

Upoutávka po prvním příspěvku třetího dílu pořadu Bez cenzury ze dne 19. 3.
2013 lákala diváky na reportáž Petra Maleckého „Komu se zelení“ takto: „Dnes ještě
uvidíte, jak vládne v této vládě Miroslav Kalousek a jaké to má důsledky.“ Dva záběry,
které tuto upoutávku pokrývají (na časopis s titulkem „Sportovní dinosaurus Dobeš“ a na
čísla napsaná fixem, pravděpodobně na jackpotu Sportky), konotují spolu s jasným
sdělením mluveného komentáře reportáž o působení ministra financí Miroslava Kalouska
a jeho důsledcích, které budou pravděpodobně spojené právě s Josefem Dobešem, Sazkou
nebo penězi. Tuto prvotní konotaci potvrzuje i úvodní ohláška: „Jak vládne v této zemi
ministr financí Miroslav Kalousek? Že nařizuje ministrům, kteří Mirka zlobí, škrty
přísnější než jiným, je dávno známé. A že když ministr Mirka nezlobí, nějaké přilepšení
pro jeho rezort se najde, to také není žádná novinka. Ale Miroslav Kalousek má v záloze
ještě jeden úžasný trik. Umí škrtnout v rozpočtu nějakého rezortu několik set miliónů
korun, aby pak umožnil tomu, koho má rád, anebo tomu, kdo za to poskytne nějakou
protislužbu, ty peníze pro rezort jakoby znovu vybojovat. V roce 2012 tak škrtl 800
miliónů ministerstvu školství na sport na rok 2013, aby je znovu umožnil vybojovat,
tentokrát Josefu Dobešovi, protože Josef Dobeš jako protislužbu neudělal nic menšího,
než svým hlasem podpořil vládu, tedy samu existenci Mirka Kalouska a Petra Nečase.
A že stejný pozměňovací návrh podávali i jiní poslanci? No těm by ho přeci koalice
neodhlasovala, protože žádné hlasy na udržení vlády jako protislužbu nenabízeli. A jaký
je výsledek celé operace? Ministerstvo školství mělo mít péčí Miroslava Kalouska v roce
2013 na sport o 800 miliónů méně, než v roce 2012. A po hrdinném boji Josefa Dobeše
bude mít stejně jako v roce 2012. A my máme navíc jednoho hrdinu, který zachránil český
sport.“ 194

194
Zdroj: Bez cenzury, 3. díl [video]. TV Barrandov [online]. 19. 3. 2013 [cit. 2016-04-30]. Dostupné z:
http://www.barrandov.tv/video/4982-bez-cenzury-26-3-2013
 78

Reportáž „Komu se zelení“ se ovšem Miroslavem Kalouskem vůbec nezabývá,

nepadne v ní ani jeho jméno. Příspěvek popisuje politické aktivity Josefa Dobeše spojené
s Hnutím pro sport. Informace o 800 milionech získaných zpět pro sport díky podpoře
Nečasovy vlády se sice objeví hned v druhé minutě reportáže, není však rozhodně
hlavním tématem. Tím je činnost Josefa Dobeše, který spolu s informacemi
o přerozdělování této částky mezi sportovní kluby rozesílá přihlášky do svého hnutí Pro
sport a získává tak stranickou základnu. Reportáž je natočena, jak už bylo zmíněno
v kapitole 3.4.1, na základě článku Marka Přibila v časopisu Týden, přičemž na jejím
zpracování nespatřuji nic problematického, kromě Johnovy úvodní ohlášky. Ta pracuje
s řadou hlavních a vedlejších znaků, a to jak v rovině textové, tak i – na rozdíl od
analyzovaného ohlášky reportáže „Bilion za Slunce“ – v oblasti vizuální. Dominantní kód
mluvené řeči využívá hlavně ironii. Té dosahuje například použitím familiárních slovních
spojení, které v kontextu nesou negativní konotace: „kteří Mirka zlobí“, nebo použitím
hyperboly: „úžasný trik“, „máme navíc jednoho hrdinu, který zachránil český sport“.
Dalším znakem je použití řečnických otázek, na které ovšem John rovnou odpovídá.
Divák tedy dostává jasný preferovaný rámec čtení celého sdělení: Jak vládne Kalousek?
– nadržuje těm, kteří jsou s ním zadobře; Proč koalice neschválila návrh jiných poslanců?
– protože jako protislužbu nenabízeli podporu vlády. K negativnímu popisu činnosti
Miroslava Kalouska v úvodu ohlášky navíc nevyužívá jakéhokoli argumentu, ale pouze
významové zkratky společensky sdílené „pravdy“, jež vychází z již zmíněného
paradigmatu mýtu „Kalouska, který může za všechno“: „Že nařizuje ministrům, […]
je dávno známé. A že když ministr Mirka nezlobí, […] to také není žádná novinka.“ Mýtus
i tato ohláška jej líčí jako symbolickou zápornou politickou postavu – zákulisního hráče,
který ovládá ostatní. Takovéto rámcování reportáže opět zapadá do již zmíněné ideologie
boje proti tradičním stranám a jejich vrcholných představitelů, „politických dinosaurů“.

Nestudiová ohláška (foto viz Příloha č. 18) se odehrává ve dvou prostředích –

úvodní část na pravém nábřeží Vltavy naproti budově Úřadu vlády. Tu divák vidí
v druhém plánu za moderátorem a spolu se sdělením o tom, „jak v této zemi vládne
Miroslav Kalousek“, jasně konotuje jeho vládní působení. Po úvodní části ohlášky, která
končí s větou: „Ale Miroslav Kalousek má v záloze ještě jeden úžasný trik.“, se dění
přesouvá k hřišti, na němž trénují fotbalisté. To v divákovi již vyvolává konotace spojené
se sportem. Závěr poměrně rozsáhlé ohlášky dokončí John přímo na hřišti, přičemž ho
kamera snímá skrz síť fotbalové brány. Takto volený záběr může konotovat nějaký cíl,
vyvrcholení. V rámci sportu gól, v kontextu závěrečných vět ohlášky „výsledek celé
 79

operace“, tedy že Dobeš v ironickém slova smyslu „vybojoval“ 800 miliónů a je

„hrdinou“ českého sportu. Zdůraznění závěru podporuje i postupná transfokace z celku
na polocelek.

Z hlediska normativní teorie a požadavků na etiku práce novináře lze jako největší
profesní selhání považovat to, že v samotné reportáži Miroslav Kalousek nevystupuje –
nebyl ani osloven a nemůže se tak ke všem obviněním z úvodní ohlášky vyjádřit. Podle
Sedlákové (2014: 346–347) má moderátor za úkol sdělení (následujícího) příspěvku
ukotvit, zarámovat jej a případně i vztáhnout k obecnějším tématům. Pokud je ovšem
součástí tohoto obecnějšího tématu i určité obvinění, měl by se dle základních zásad
novinářské objektivity poskytnout prostor k vyjádření i obviněné straně. A to John
neudělal, ačkoli se jeho tvrzení o 800 milionech odebraných a následně znovu přidaných
ministrem Kalouskem zakládalo na pravdě 195. Ohlášku navíc ani nekonzultoval s autorem
reportáže, Robertem Maleckým, který jeho činnost v rozhovoru pro účely této diplomové
práce okomentoval takto: „Myslím, že mě zcela výjimečně nekontaktoval. Je to normální
podraz ze strany Radka, neumětelství, chyba.“ Na otázku, zda to s Radkem Johnem nějak
více řešil, odpověděl: „No jo, my jsme si v hospodě řekli, že to posr** (smích).“ Z toho
se dá usuzovat, že tomuto redakčnímu sporu nepřisuzoval Malecký přílišný význam.
Radek John v rozhovoru v roce 2013 celou ohlášku okomentoval takto: „Jde o to, jak se
díváte na spojováky. Buď může být spojovák zcela bezobsažný a je jenom stylem
‚podívejte se‘, nebo tam může být nějaká přidaná hodnota, a pak to má podobný charakter
jako úvodník v novinách. Ty informace jsou mimochodem z otevřených zdrojů, snadno
dohledatelné, na to nepotřebujete ani Miroslava Kalouska. On to i přiznal, že to takhle
Dobešovi dal. Pokud je tedy ten spojovák charakteru úvodníku, tak opravdu dávat všem
stranám prostor v úvodníku, to je mimo žánr.“ V rozhovoru z roku 2016 nejprve hájil
obsahový přínos ohlášky, neboť se podle Johna jednalo o zveřejnění vnitřní informace
z kuloárů Poslanecké sněmovny, což bylo i ideálem pořadu. V jedné z dalších odpovědí
ovšem zdůraznil, že je potřeba dát prostor i straně, která je kritizovaná. Po opakované

195
To ostatně přiznal i sám ministr Kalousek přímo v projevu v poslanecké sněmovně: „A jestliže vláda se
s panem poslancem Dobešem dohodla a pan poslanec Dobeš podpoří vládní návrh zákona o státním
rozpočtu, tak pan poslanec Dobeš opravdu může říct: ‚Ano, já jsem pro své voliče, pro někoho, koho jsem
v tuto chvíli zastupoval, něčeho dosáhl. Spousty věcí jsem asi nedosáhl, ale tohoto jsem dosáhl, protože
jsem uzavřel dohodu a ta dohoda se stala společenskou realitou.‘ Promiňte, ale tohle je reálná politika.
A vy to všichni dobře víte. Je jenom potřeba, aby to zaznělo.“ Zdroj: Promluva ministra financí Miroslava
Kalouska, Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna. 2010–2013, 49. schůze, 19. prosince 2012
[online]. [cit. 2016-05-01]. Dostupné z: http://www.psp.cz/eknih/2010ps/stenprot/049schuz
/s049271.htm
 80

otázce k výše zkoumané ohlášce už jisté pochybení přiznal: „To byla chyba no, dokonce
jsem mohl vzít jenom ten synchron z té Sněmovny. Ale to máte výrobu pořadu, tři
reportáže týdně, nějakou uzávěrku. Kdyby na to byl čas, bylo by dobré říct reportérovi –
máš půl dne, vezmi štáb – Kalousek by s ním samozřejmě nemluvil. […] Jo uznávám,
máte pravdu, že by bylo mnohem lepší, kdyby tam Kalousek i v reportáži k tomu řekl
svoje. To je pravda.“ 196

Posledním bodem, který je třeba zmínit, je politická minulost samotného Josefa

Dobeše, který po neshodách odešel na jaře 2012 z VV. Radek John jako čestný předseda
a poslanec této strany k němu jistě neměl dobrý vztah, zvláště potom, co podpořil novou
koalici ODS, TOP 09 a LIDEM při hlasování o důvěře vládě ze 7. listopadu 2012 197. Je
tedy možné pochybovat o tom, zda bylo celé téma dramaturgicky uchopeno nestranně
a objektivně, o čemž ovšem lze kvůli politicko-žurnalistické dvojroli Radka Johna
pochybovat i u ostatních reportáží s politickou tematikou.

Příklady dalších problematických ohlášek a reportáží

Negativní poznámka k Miroslavu Kalouskovi se objevila i v úvodní glose

k inauguraci prezidenta Miloše Zemana ze začátku druhého dílu pořadu (12. 3. 2013):
„Dobrý večer. Tak máme nového prezidenta, novou dobu. Když jsem při prezidentském
slibu seděl mezi poslanci, bylo zábavné je sledovat. Sociální demokraté v duchu počítali,
kolik z nich je na seznamu hříšníků, kteří ho před lety při volbě prezidenta zradili.
Členové koalice se při prezidentském projevu, když došlo na to, že Česká republika je
svírána mafiemi, pěkně vrtěli. Nejvíc Miroslav Kalousek.“ 198 Kalousek tak byl jako
symbol politického zla tentokrát konotačně propojen s mafií.

Ačkoli byl odpor Johna k tradičním stranám personifikován několikrát právě

v osobě Miroslava Kalouska, často se objevovaly i negativní komentáře či náznaky
kritizující celou vládní koalici nebo další tradiční strany. Například v úvodní ohlášce
k tématu problematických dotací na Ústecku prostřednictvím ROP Severozápad, které
s vládou neměly nic společného: „[…] Evropská komise teď nařídila vrátit dvě a půl
miliardy korun za chyby v čerpání dotací z Regionálního operačního programu

196
JOHN, Radek: Osobní rozhovor s autorem ze dne 16. 2. 2016.
197
Zdroj: 47. schůze, 144. hlasování, 7. listopadu 2012, 13:32. Vl.n.z. o změně daňových, pojistných
a dalších zákonů – EU. [online]. [cit. 2016-05-01]. Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/hlasy.sqw?g=56792
198
Zdroj: Bez cenzury, 2. díl [video]. TV Barrandov [online]. 12. 3. 2013 [cit. 2016-04-30]. Dostupné z:
http://www.barrandov.tv/video/5296-bez-cenzury-12-3-2013
 81

Severozápad. Chyby v čerpání dotací je diplomatické slovo pro kradení, konkrétně

nadhodnocování projektů a obcházení veřejných zakázek. Za vlády údajné rozpočtové
odpovědnosti tak přicházíme o obrovské peníze a ještě nám hrozí, že další evropské
dotace, až 10 miliard korun, už na sever Čech nepřijdou.“ 199 V rámci frázování celého
sdělení navíc John slovo „údajné“ zdůraznil, čímž vládu ve spojení s „kradením“ na
Ústecku ještě více dehonestoval. V 9. díle John v ohlášce reportáže o možném
podvodném financování ČSSD v Pardubickém kraji připomněl vzkaz Davida Ratha
z vězení, že za podporu vlastní strany se není co stydět. V ohlášce k reportáži z 16. dílu
pořadu, která řešila podezření z neoprávněného čerpání dotací v Moravskoslezském kraji,
John v narážce na zatýkání na Úřadu vlády (které proběhlo jen několik dní před tím) řekl:
„[…] Český Těšín získal za neprovedené stavební práce 345 milionů korun. V posledních
dnech vidíme, že ryba smrdí od hlavy. Ale až k ocasu, dodáváme k tomu my.“ 200

Žádná analyzovaná reportáž ani úvodní ohláška pořadu Bez cenzury se

nezabývala děním ve VV. To ovšem neplatí v případě bývalých členů VV, kteří stranu po
neshodách opustili. Kromě Josefa Dobeše v reportáži „Komu se zelení“ se v 7. dílu
pořadu objevuje i jméno Karolíny Peake. Na rozdíl od analyzované reportáže Roberta
Maleckého, která se zabývala politickou činností Josefa Dobeše, ovšem Karolína Peake
neměla s příběhem představeným Janem Čápem v reportáži „Diamantová horečka“ nic
společného. Peake byla zmíněna hned v úvodu v souvislosti s prodejem své vily jistému
Luboši Říhovi. Transakci neuvedla v daňovém přiznání, za což se, slovy reportéra Čápa,
„dostala do hledáčku médií“ 201. Celá reportáž se ovšem zabývala prodejem šperků
společností D.I.C., a. s., Luboše Říhy, která připomínala zakázané pyramidové podnikání.
S Karolínou Peake už obsah celé reportáže nesouvisel, nijak v něm nefigurovala.
Z hlediska příběhu byla tedy informace o prodeji vily v úvodu reportáže naprosto
irelevantní. Lze tedy jen spekulovat, zda toto propojení Karolíny Peake s kriminálním
případem okolo pyramidového prodeje šperků bylo jen náhodou, nebo záměrem.

Analyzované projevy antipatie vůči tradičním stranám, jejich lídrům nebo

bývalým politikům VV můžeme považovat za projevy specifického bias, tedy
systematického odchylování od neutrální objektivní linie (McQuail, 1992, 2016). Radek

199
Zdroj: Bez cenzury, 5. díl [video]. TV Barrandov [online]. 2. 4. 2013 [cit. 2016-04-30].
Dostupné z: http://www.barrandov.tv/video/4195-bez-cenzury-2-4-2013
200
Zdroj: Bez cenzury, 16. díl [video]. TV Barrandov [online]. 18. 6. 2013 [cit. 2016-04-30].
Dostupné z: http://www.barrandov.tv/video/13969-bez-cenzury-18-6-2013
201
Zdroj: Bez cenzury, 7. díl [video]. TV Barrandov [online]. 16. 4. 2013 [cit. 2016-04-30].
Dostupné z: http://www.barrandov.tv/video/4824-bez-cenzury-16-4-2013
 82

John v citovaném rozhovoru z roku 2013 označil tradiční politické strany za „zločinecké
organizace, které jsou tu nastavené na rabování veřejných zakázek a na rozkrádání
veřejného majetku“202. Diváci pořadu Bez cenzury podle Johna věděli, že má takové
názory, a s vědomím toho i pořad sledovali 203. Pokud by to byla pravda, mohli bychom
podle McQuailova členění (1992) tento bias považovat za otevřený a zamýšlený, tedy
stranící. Radek John ovšem v rozhovoru z roku 2016 opakovaně zdůraznil, že v rámci
pořadu nebyl stranický, žádné politice nenadržoval a nemanipuloval obsahy ve prospěch
svých politických zájmů: „Já si příliš vážím novinářské práce na to, abych to řemeslo
nějak ničil. Protože to je řemeslo a jeho první bod je říkat pravdu.“ 204 Pořad Bez cenzury
se navíc k Johnově antipatii k tradičním politickým stranám a jejich představitelům nikde
otevřeně nehlásil. Není proto jisté, zda diváci – jak tvrdil John – o jeho názorech věděli.
Nevěděl o nich dokonce ani autor reportáže „Komu se zelení“ Robert Malecký: „To je
rétorika, kterou jsem tehdy moc nezaznamenal. Otázka je, jestli tomu věřil, nebo jestli to
měl nalité do hlavy jako nějaké fráze. Je to přece taková ta obecná protikorupční rétorika,
která se tady ozývá od té doby daleko silněji. Babiš jí má dneska jako program.“ 205
Z tohoto hlediska bychom identifikovaný bias podle McQuailova členění (1992) mohli
považovat za skrytý. Zda byl zamýšlený – tedy propagandistický – nebo nezamýšlený –
tedy ideologický – lze ovšem jen těžko určit.

Analyzované projevy můžeme považovat i za instrumentalizaci samotného pořadu

Bez cenzury. Podle Hallina a Manciniho (2008: 64) je jednou ze tří základních forem
instrumentalizace činnost masových médií „související s budováním nebo naopak
ničením image individuálních veřejných aktérů“. John negativním rámcováním tradičních
politických stran, jejich představitelů i dalších politiků jednoznačně poškozoval jejich
image.

Analýza neodhalila přímou či nepřímou podporu VV či jejich politiků. Antipatie

vůči tradičním stranám však byla v souladu s předvolebním programovým heslem VV
o „odstranění politických dinosaurů“. Bohužel nelze s určitostí říct, zda šlo o souvislost
kauzální, nebo pouze náhodnou.

202
JOHN, Radek: Osobní rozhovor s autorem ze dne 16. 5. 2013.
203
tamtéž
204
JOHN, Radek: Osobní rozhovor s autorem ze dne 16. 2. 2016.
205
MALECKÝ, Robert. Osobní rozhovor s autorem ze dne 11. 2. 2016.
 83

3.4.2.2 Etika a střet zájmů

Extrémní projev politického paralelismu – Radek John, novinář a politik v jedné

osobě – vnesl do veřejné sféry debatu o úrovni střetu zájmů, který z hlediska novinářské
profese nastal. Radek John ve všech rozhovorech jakýkoli střet zájmů popíral: „Já jsem
naprosto nebyl ve střetu zájmů, protože jsem nebyl stranický. Já jsem v tom pořadu nikdy
nestranil nějaké politice, se kterou já jsem byl spojen. Já jsem nedělal reportáže obhajující
kohokoli z Věcí veřejných.“ 206 V poslední větě má Radek John pravdu, nicméně
vzhledem ke kvalitativní obsahové analýze, která v některých příspěvcích odhalila
přítomnost bias zaměřeného proti tradičním stranám a jejich představitelům, je Johnova
obhajoba minimálně sporná. Jedním ze základních politických hesel VV byl totiž boj proti
„politickým dinosaurům“, jenž souzní i s názory Radka Johna o zavedených stranách,
které jsou podle něj „zločinecké organizace nastavené na rabování veřejných zakázek“207.

Střet zájmů ovšem není v rámci kodexu Syndikátu novinářů, který je hlavní,
obecně závaznou českou novinářskou profesní normou, přesně definovaný. V bodě 2. b)
je pouze uvedena povinnost vyloučit všechny činnosti, které by k němu mohly vést (viz
Příloha č. 1). Nejasné vnímání tohoto pojmu považuje v tuzemském kontextu za problém
i Václav Moravec 208, který za střet zájmů kromě jiného považuje jakoukoli politickou
kariéru novináře nebo poradenskou činnost pro politický či podnikatelský subjekt
(Moravec, 2005: 51–52). Problematické je i vnímání přechodu mezi žurnalistikou a PR
či politikou. Podle oslovených teoretiků mediální etiky, Barbory Osvaldové 209 a Václava
Moravce 210, jsou takové přechody neetické a neměly by se dít. Bývalý reportér pořadu
Bez cenzury, Petr Vrabec, ovšem považuje přechod mezi PR a žurnalistikou nebo
politikou a žurnalistikou za možný. Zlomem byl podle něj případ bývalé reportérky TV
Nova Lenky Králové, která se po působení v BIS a činnosti v reklamní agentuře vrátila
do médií, konkrétně do ČT (podrobněji viz kapitola 1.2.3.2). „Když jí to prošlo a nikdo
to neřešil, tak se od té doby začalo běžně potichu přecházet,“ řekl Vrabec 211. Radek John
vnímá tuto problematiku podobně jako Vrabec, což se potvrdilo i v letech 2002–2009,
kdy paralelně se svou činností na TV Nova působil ve firmě Ora print, a. s., spojené
s Romanem Janouškem, která svým klientům mimo jiné zajišťovala i reklamu v médiích

206
JOHN, Radek: Osobní rozhovor s autorem ze dne 16. 2. 2016.
207
JOHN, Radek: Osobní rozhovor s autorem ze dne 16. 5. 2013.
208
MORAVEC, Václav. Osobní rozhovor s autorem ze dne 29. 3. 2016.
209
OSVALDOVÁ, Barbora. Osobní rozhovor s autorkou ze dne 14. 3. 2016.
210
MORAVEC, Václav. Osobní rozhovor s autorem ze dne 29. 3. 2016.
211
VRABEC, Petr. E-mailový a telefonický rozhovor s autorem ze dne 7. 4. 2016.
 84

– včetně TV Nova (více viz kapitola 3.1). Radek John ani tehdy svou činnost za střet
zájmů nepovažoval. 212

Radek John neuznává ani již zmíněný bod Etického kodexu Syndikátu novinářů,
podle kterého je každý novinář povinen vyloučit všechny činnosti, které by jej mohly
z hlediska novinářské profese a odpovědnosti k veřejnosti kompromitovat nebo vést ke
střetu zájmů: „Za prvé máme uprděný, provinciální novinářský kodex, zatímco ve Francii,
Německu, Anglii je běžné, že novinář je i poslancem a normálně dál píše. V Anglii byl
slavný poslanec, který byl dokonce editorem novin [Boris Johnson, pozn. aut.] a tam je
to zcela běžný. Tady to bylo zcela běžný za první republiky, stejně tak Karel Havlíček
Borovský. Takže tohle je úplný nesmysl a jediný, co ten novinář musí držet, je absolutní
objektivita, která je daná tím, že ctí žánr. A ten žánr investigativní reportáže, to je velmi
jednoduchý, ta pravidla jsou: slovo musí dostat obě strany, nikomu nelze upřít možnost
vyjádření a vše, co je uvedené, musí být nejlépe listinnými důkazy ověřené. A když ctíte
toto pravidlo, ctíte žánr, tak to nemůžete zkreslit.“ 213 V rozhovoru z roku John 2016
uvedl, že už byl v opozici a nechtěl dále kandidovat na předsedu, takže svůj přechod od
politiky k žurnalistice považoval za plynulý 214. Faktem ovšem zůstává, že na poslanecký
mandát nerezignoval a v dvojroli politik novinář působil až do srpna 2013.

John ve své argumentaci využívá historickou i zahraniční paralelu. V minulosti

bylo skutečně běžné, že novináři byli politicky činnými a míra politického paralelismu
byla vysoká. Současná moderní evropská žurnalistika má ovšem odlišné standardy
a ideály, které se inspirují především liberálním modelem fungování médií. Stranická
žurnalistika 19. století a období první republiky, ke kterým se John v tuzemském kontextu
odkazuje, jsou již překonanými modely fungování médií. V tomto kontextu ovšem nelze
opomenout paradigmatické změny českého mediální systému v posledních několika
letech, na což upozorňuje i Václav Moravec: „[…] Je ovšem otázkou, jestli směřujeme
ke konceptu nestranné žurnalistiky, která předkládá fakta, jež nejsou selektivní a neslouží
zájmům vlastníků médií a politických stran, nebo jestli se vracíme k tomu modelu, že
máme média jako tiskové orgány ekonomických skupin, politických stran či ideologií.

212
„Moji redakční práci v Nově a schvalování reportáží to nikterak neovlivňovalo. V Nově byla dramaturgie
kolektivní, což právě bránilo šéfredaktora před vydíráním, vyhrožováním a útoky. Na každé poradě redaktor
navrhl téma a musel ho obhájit před všemi. Takže já jsem neměl kde uplatnit nějaký konflikt zájmů.“ Zdroj:
Radek John: Protestuji proti tomu, že jsme protestní strana. E15.cz [online]. 12. 4. 2010 [cit. 2016-04-30].
Dostupné z: http://nazory.e15.cz/rozhovory/radek-john-protestuji-proti-tomu-ze-jsme-protestni-strana-
193789#utm_medium=selfpromo&utm_source=e15&utm_campaign=copylink
213
JOHN, Radek: Osobní rozhovor s autorem ze dne 16. 5. 2013.
214
JOHN, Radek: Osobní rozhovor s autorem ze dne 16. 2. 2016.
 85

Pak ale zapomeňme na nestrannou žurnalistiku.“ 215 Zahraniční paralela Johnovy

argumentace, respektive srovnání s britskou žurnalistikou a Borisem Johnsonem, je
zavádějící. Jak bylo zmíněno v kapitole 1.2.3.1 a 1.2.3.2, britský mediální systém se od
tuzemského liší a tradice politického paralelismu v rámci tištěných médií je v něm vyšší.
Poslanec Johnson navíc působil jako editor jasně politicky orientovaného listu, přičemž
v rámci britského tisku, pro který jsou silnější politický paralelismus a vnější názorová
pluralita běžné, je taková politicko-žurnalistická dvojrole akceptovatelná, nikoli však
běžná. Podobná analogie ovšem neplatí u britských vysílacích médií, v nichž by takováto
dvojrole pravděpodobně nebyla možná. Podle Anastázie Harris a Josefa Chuchmy (2012:
32) je politicko-kulturní The Spectator, který Johnson vedl, časopis dlouhé konzervativní
tradice, přičemž Johnson nebyl prvním novinářem, pro nějž byla práce v tomto týdeníku
buď můstkem k politické dráze, nebo paralelní aktivitou k ní. „Průnik politiky
a žurnalistiky není a priori neetický, ale ďábel tkví v detailech, i když detaily nejsou
v Johnově případě asi to správné slovo. Je totiž něco jiného být sloupkařem nebo
šéfredaktorem týdeníku, který se otevřeně hlásí k hodnotám zavedené politické strany,
jejímž jsem členem (viz Johnson), a něco jiného ‚vyhrožovat‘ investigativními texty nebo
pořady, v nichž budu odhalovat nepravosti svých politických soupeřů, přičemž u Johna
navíc není jasné, kdo, kdy a proč tím politickým soupeřem je a kdo, kdy a proč jím není.“
(Harris, Chuchma, 2012: 33)

Kromě etického kodexu Syndikátu novinářů však Radek John porušil i etický
kodex ATO 216, konkrétně článek 16, bod 6), který výslovně zakazuje, aby byl redaktor
zpravodajství či politické publicistiky aktivně činný v politické straně 217. Podobně by se
prohřešil i vůči dnes již neužívanému kodexu časopisu Týden, který výslovně zakazoval
jakoukoli aktivitu zaměstnanců v politické sféře. Ačkoli bylo porušení kodexů Syndikátu
novinářů i ATO zřejmé, nevzešla ze strany obou organizací žádná aktivita. Podle Barbory
Osvaldové nepodal k případu nikdo žádnou stížnost, a proto se jím Komise pro etiku
Syndikátu novinářů nezabývala 218. Podobnou odpověď zaslala i Hana Havlíčková
z ATO 219, jejíž etická komise se případem taktéž nezabývala. Je ovšem třeba zdůraznit,

215
MORAVEC, Václav. Osobní rozhovor s autorem ze dne 29. 3. 2016.
216
Asociace televizních organizací, viz kapitola 1.1.2.2.
217
Zdroj: Etický kodex redaktorů zpravodajských, politicko-publicistických a ostatních publicistických
pořadů. ATO [online]. [cit. 2016-03-29]. Dostupné z: http://www.ato.cz/pravni-
agenda/samoregulace/eticky-kodex-redaktoru-zpravodajskych-politicko-publicistickych-a-ostatnich-
publicistickych-poradu
218
OSVADOVÁ, Barbora. Osobní rozhovor s autorkou ze dne 14. 3. 2016.
219
E-mailová komunikace s Hanou Havlíčkovou z 18. 3. 2016.
 86

že k etické komisi ATO podávají podněty hlavně členové samotné asociace, a to často na
základě již běžícího sporu s Radou pro rozhlasové a televizní vysílání. Etická komise ATO
tak slouží primárně jako vnitřní institut této organizace při řešení případných sporů
s RRTV. Nečinnost Komise pro etiku Syndikátu novinářů, potažmo i ATO, ukazuje na
formální fungování obou institucí, které nemají v rámci žurnalistické samoregulace velký
vliv. To si myslí i Václav Moravec: „Pokud ATO chce mít důvěryhodnost jako sdružení
televizních vysílatelů a vede-li se o takovémto prohřešku jejího člena, TV Barrandov, řeč
ve veřejném prostoru, tak by do toho měla aktivně vstoupit. Stejný je i můj pohled na
Syndikát novinářů.“ 220

Všechny výše zmíněné aspekty střetu zájmů vycházejí z žurnalistické profesní

etiky a jejích kodifikovaných norem – kodexů –, nicméně nejsou právně vynutitelné. Na
poslance Radka Johna se ovšem vztahoval i zákon č. 159/2006 Sb. o střetu zájmů 221, který
podobnou souběžnou činnost poslanci nezakazuje, pokud ji písemně oznámí ve stanovené
lhůtě a později podá oznámení o příjmech. Novinář a spisovatel Karel Hvížďala
upozorňoval na přelomu října a listopadu 2012 na hrozící porušení § 3 odst. 2 tohoto
zákona, který říká, že veřejný funkcionář nesmí ohrozit veřejný zájem tím, že využije
svého postavení, pravomocí nebo informací získaných při výkonu své funkce k získání
majetkového nebo jiného prospěchu nebo výhody pro sebe nebo jinou osobu 222: „Je
evidentní, že to je pro něj osobní výhoda. On může zpoplatnit, co ví z výkonu svých
funkcí, a bude placen třeba dvojnásobně než v Poslanecké sněmovně. Myslím, že to je
porušení zákona.“ 223

Ambicí Johna skutečně bylo využívat zákulisních informací, které získal

v politice: „Měl jsem určitý seznam reportáží, které byly vlastně interními informacemi
a nikdo jiný je nevěděl. Některé informace byly v režimu důvěrný, ty jsem samozřejmě
používat nikdy nemohl, to by mě zavřeli. Ale pak jsou informace, které nejsou utajované,
a to jsem považoval za výhodu.“ 224 Jak ovšem ukázala obsahová kvalitativní
i kvantitativní tematická analýza pořadu, vznikly pouze dva příspěvky z celostátní

220
MORAVEC, Václav. Osobní rozhovor s autorem ze dne 29. 3. 2016.
221
Zákon č. 159/2006 Sb. ve znění zákona 216/2008 Sb., 158/2009 Sb., 350/2009 Sb., 281/2009 Sb.
a 167/2012 Sb., o střetu zájmů. [online]. [2016-05-03]. Dostupné z
http://www.psp.cz/docs/laws/2006/159.html
222
tamtéž
223
Zdroj: John povede publicistiku časopisů Týden i Instinkt, VV musí hledat nového šéfa. Rozhlas.cz
[online]. 31. 10. 2012 [cit. 2016-03-29]. Dostupné z: http://www.rozhlas.cz/zpravy/politika/_zprava/john-
povede-publicistiku-casopisu-tyden-i-instinkt-vv-musi-hledat-noveho-sefa--1130848
224
JOHN, Radek: Osobní rozhovor s autorem ze dne 16. 2. 2016.
 87

politiky (Bilion za Slunce, Komu se zelení), v nichž John (v druhém případě pouze
v ohlášce) informace z politického zákulisí skutečně využil. Ty ovšem byly veřejně
dostupné, a tak je mohl získat kdokoli. Podrobný text, který mapuje dění okolo
fotovoltaických elektráren, napsal například i Bronislav Bechník 225 v odborném časopise
TZB-info. „Zákulisní“ informace o 800 milionech, kterými Miroslav Kalousek dorovnal
v rámci politické dohody s Josefem Dobešem výši rozpočtu na oblast sport, jsou snadno
dohledatelné ve stenoprotokolech ze záznamu jednání Sněmovny 226. Proto si myslím, že
Radek John zákon o střetu zájmů neporušil.

Z hlediska žurnalistické etiky se ovšem kromě střetu zájmů objevily i další sporné
momenty, které mohly být v rozporu s profesními novinářskými kodexy a etickou praxí.
V kapitole 3.4.2.1 rozebíraná ohláška o ministru Kalouskovi, která poukazuje na jeho
nemorální politické chování pomocí obecně sdílené „pravdy“ 227, může naplňovat znaky
osočování. Podle Remišové (2010: 178) se jedná o činnost, „kdy se danému subjektu
připisují negativní charakterové vlastnosti, nízké pudy a nemorální nebo nelegální
aktivity s cílem snížit jeho vážnost a důvěryhodnost.“ V rámci kodexu Syndikátu
novinářů existuje bod, který mohl být tímto porušen: „[…] novinář je povinen
nezneužívat výsad, plynoucích z povolání novináře, k prezentování svých osobních
postojů.“ 228 Negativním vystupováním proti tradičním stranám a jejich zástupcům, které
John v hloubkových rozhovorech z let 2013 i 2016 přiznal a hájil, mohl zneužívat své
mediální moci, neboť prostřednictvím pořadu prezentoval tyto své osobní postoje. Podle
Johna se ovšem jedná o úlohu novináře: „Já si ale myslím, že je potřeba kritizovat strany,
které jsou u moci, protože ty páchají největší zlo, protože ty nedělají to, co by měly dělat,
a současně mají prst na veřejných penězích.“ 229

Za největší etický prohřešek lze považovat zobrazení fotografií obětí násilných

trestných činů v reportáži Jana Čápa „Vyšetřování televizní a skutečné“ (12. díl, 21. 5.
2013). Příspěvek, jak je patrné z názvu, srovnával reálné kriminalistické postupy s těmi,

225
BECHNÍK, Bronislav. Byly výkupní ceny elektřiny z fotovoltaiky stanoveny přiměřeně? TZB-info.cz
[online]. 25. 3. 2013 [cit. 2016-04-30]. Dostupné z: http://oze.tzb-info.cz/fotovoltaika/9698-byly-vykupni-
ceny-elektriny-z-fotovoltaiky-stanoveny-primerene
226
Promluva ministra financí Miroslava Kalouska, Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna.
2010–2013, 49. schůze, 19. prosince 2012 [online]. [cit. 2016-05-01]. Dostupné z:
http://www.psp.cz/eknih/2010ps/stenprot/049schuz /s049271.htm
227
„Jak vládne v této zemi ministr financí Miroslav Kalousek? Že nařizuje ministrům, kteří Mirka zlobí, škrty
přísnější než jiným, je dávno známé. A že když ministr Mirka nezlobí, nějaké přilepšení pro jeho rezort se
najde, to také není žádná novinka.“ Zdroj: Bez cenzury, 3. díl [video]. TV Barrandov [online]. 19. 3. 2013
[cit. 2016-04-30]. Dostupné z: http://www.barrandov.tv/video/4982-bez-cenzury-26-3-2013
228
Kodex v plném znění viz Příloha č. 1.
229
JOHN, Radek: Osobní rozhovor s autorem ze dne 16. 2. 2016.
 88

které vídáme v televizních seriálech. Ve třetí minutě kriminalista popisoval postup

vyšetřování případu tzv. lesního vraha, přičemž kamera mimo jiné snímala i spis
obsahující fotografie zavražděných obětí. Materiál nebyl nijak graficky upraven, oběti
byly snadno identifikovatelné, což mohlo způsobit újmu jejich příbuzným (viz Příloha
č. 19). Podle Remišové (2010: 218) je takové zobrazování velmi problematické, neboť
postiženým zasahuje do soukromí a způsobuje jim bolest. Příbuzní či známí obětí tyto
fotografie mohli vidět poprvé, a to v rámci vysílání celoplošné televizní stanice, což by
pro ně mohl být mimořádně stresující a nepříjemný zážitek. Protože však RRTV ani
Syndikát novinářů tento případ neřešili, je možné, že žádní příbuzní ani známí
zobrazených obětí tento díl nesledovali 230. TV Barrandov by měla dodržovat kodexy
Syndikátu novinářů a ATO. Kodex Syndikátu novinářů se zobrazováním obětí trestných
činů nezabývá, ovšem v bodě 3. c) nabádá k respektování soukromí osob, které zde bylo
jasně porušeno. Kodex ATO je podrobnější a v článku 4, bodě 6) říká: Reportáž „nesmí
bezdůvodně zobrazovat osoby umírající nebo vystavené těžkému tělesnému nebo
duševnímu utrpení způsobem snižujícím lidskou důstojnost. Bezdůvodným zobrazením
však není takové zobrazení, které je vzhledem ke společensky závažné příčině ve
veřejném zájmu.“ 231 Tento bod vychází z ustanovení § 32 odst. 1 písm. f) zákona
č. 231/2001 Sb. o provozování rozhlasového a televizního vysílání, který taktéž zakazuje
zobrazovat bezdůvodně umírající osoby. Protože neexistoval žádný závažný
zpravodajský důvod tyto fotografie ukázat, porušila reportáž „Vyšetřování televizní
a skutečné“ jak kodex ATO a Syndikátu novinářů, tak možná i zákon. Vina je ovšem
nejenom na straně reportéra Jana Čápa, ale i na straně editora, respektive dramaturga
pořadu Radka Johna, který měl Čápa na nevhodnost zobrazení mrtvých upozornit
a reportáž v tomto provedení nepustit do vysílání. Možným řešením bylo předmětné
záběry odstranit, případně je alespoň graficky upravit, například rozmazat či rozrastrovat.

3.4.3 Bez cenzury ve formátu vysílaném od 29. 8. do 24. 10. 2013

Premiérový sedmnáctý díl pořadu Bez cenzury byl po letní pauze nasazen do
vysílání ve čtvrtek 29. 8. 2013 od 22:05. Formát pořadu prošel značnou proměnou. Ačkoli
se stopáž téměř nezměnila (stále cca 30 minut), vzrostl počet reportáží ze tří na pět, což
vedlo ke snížení jejich průměrné délky na 4 minuty a 43 sekund. Kromě toho přibyla nová
rubrika „Zápisník z Malé Strany“, která krátce glosovala události v politice za uplynulý

230
Premiéru pořadu vidělo cca 98 000 diváků, což činilo share (15+) 2,52 %. Zdroj: ATO-Mediasearch
231
Viz Příloha č. 2.
 89

týden, přičemž se autoři viditelně inspirovali „Malostranskými korekcemi“ Miroslava

Koreckého z pořadu 168 hodin na České televizi. Lišila se i nová znělka, která se skládala
z rychlého sestřihu různých událostí (válka, operace, povodně, policejní zásah). Radek
John se přesunul z ulic do minimalisticky zařízeného studia. Jedinou rekvizitou v něm
byla dřevěná židle, které se John buď přidržoval, nebo na ní seděl. Za ním se za pomoci
klíčovacího plátna promítaly záběry z daného příspěvku. Tvůrci studia se zřejmě
inspirovali pořadem 60 Minutes (srovnání viz Příloha č. 18), divák se ovšem neubrání
dojmu velmi laciného provedení (kancelářský koberec na zemi, špatně natažené klíčovací
plátno atp.). Úspory byly totiž jedním z hlavních důvodů změny celého formátu. Radek
John je komentoval následovně: „Ve chvíli, kdy investor zjistil, že na tom prodělává, tak
se to ještě pokusil překlopit tak, že to krmil skutečně ze zdrojů Týdne. Překlápěly se tam
články z týdeníku. Byl takový pokus udělat levnou náhražku investigativního pořadu
s tím, že to diváci nepoznají. Já jsem tam moderoval a samozřejmě jsem taky mluvil do
reportáží, ale už to prostě nebyl ten koncept, na který já jsem byl najat. Já už jsem ten
pořad považoval za ztracený, byla to už v podstatě agónie.“ 232. V závěrečných titulcích
už John nebyl veden jako dramaturg, tím byl nově Jaroslav Spěváček. Funkci
šéfredaktora, která se objevila až od 17. dílu, zastával František Nachtigall. Externě
působící reportéři, jako Robert Malecký či Petr Vrabec, odešli. Vrabec popisuje svůj
odchod z pořadu takto: „Tenkrát Soukup zjistil, že to stojí hrozný peníze. Publicistika ale
vždycky stojí velké peníze, to je top televizní žurnalistiky. My jsme mu už na začátku
v lednu říkali, že to bude drahé. A on že dobrý, že s tím počítá. No a v červnu si uvědomil,
jaký to je ranec. Tak nám František Nachtigall nabídnul nové podmínky, že bych musel
zpátky do zpravodajství držet služby. A to už jsem nechtěl, na to už jsem starej kozák.“233

Jak uvedl John, natáčeli reportéři již převážně témata převzatá z časopisu Týden.
Velké odlišnosti ve srovnání s formátem vysílaným do června 2013 odhaluje i obsahová
analýza posledních devíti dílů pořadu Bez cenzury, jak je patrné i Grafů 3 a 4 (viz níže
nebo Příloha č. 10 a 11). Časový prostor věnovaný tématu „kuriozity/ostatní“ vzrostl
z 21 % na 59 %, tedy téměř trojnásobek. Naopak značně ubyl prostor věnovaný všem
ostatním tématům. Například 19. díl pořadu vysílaný 12. 9. 2013 tak mimo jiné
informoval o problematice zánětů v dutině ústní nebo o léčení rakoviny smíchem. Celkem
pět reportáží z celostátní politiky a tři z regionální se zabývaly problémy ODS (jak
v rámci celostátní politiky, tak i v Praze), problémy SPOZ nebo zrušením zdravotnických

232
JOHN, Radek: Osobní rozhovor s autorem ze dne 16. 2. 2016.
233
VRABEC, Petr. E-mailový a telefonický rozhovor s autorem ze dne 7. 4. 2016.
 90

nadstandardů. V kontextu Johnovy minulosti je úsměvný úvodník k reportáži

o celebritách na kandidátkách stran do předčasných voleb: „Co by některé politické strany
daly za známou tvář na své kandidátce, v naději, že jim přivábí voliče. Která z nich se
v těchto volbách bude snažit těžit z popularity zpěváků, nebo třeba sportovců? A která se
naopak nebojí dát na svou kandidátku nepříliš populární tváře, nebo dokonce extremisty?
Podívejte se, kdo všechno se nabízí voličům na letošních kandidátkách do Poslanecké
sněmovny.“ 234

Graf 3. Podíl stopáže věnované Graf 4. Podíl stopáže věnované

jednotlivým tématům, Bez jednotlivým tématům, Bez
cenzury, 1.-16. díl cenzury, 17.-25. díl

0:04:03
0:22:07
4% 0:09:43
1:14:06 6%
9%
21% 0:06:14
1:02:55
18% 6%
0:07:18
0:29:38 7%
8%
1:00:20 0:10:27
1:21:41 59% 10%
23%
1:25:36 0:05:00
24% 5%

Zápisník z Malé Strany Celostátní politika Regionální politika

HIS - human interest stories Krimi Zvířata
Kuriozity/ostatní

Obsahovou analýzu posledních sedmi dílů pořadu Bez cenzury provedla v rámci
předvolebního monitoringu médií i Rada pro rozhlasové a televizní vysílání: „Z celkové
analýzy pořadu Bez cenzury můžeme říci, že se jedná o pořad na hranici publicistiky
a bulváru. Nepočítáme-li ‚Zápisník z Malé Strany‘, který je spíše kritickým či
zesměšňujícím glosátorem politické situace v České republice, poskytoval pořad ve
sledovaném období prostor politickým tématům jen nepatrně. Pokud se již o politická
témata jednalo, vybíral pořad z takových, která jsou spojena se skandály politických
subjektů či spory uvnitř jednotlivých partají. Typickým znakem pořadu pak bylo
rámování politických událostí do kritických rámců skandálů, konfliktů, korupce. To však

234
Bez cenzury, 21. díl [video]. TV Barrandov [online]. 26. 9. 2013 [cit. 2016-05-04]. Dostupné z:
http://www.barrandov.tv/video/17284-bez-cenzury-26-9-2013
 91

nelze a priori považovat za pochybení. Obecně lze konstatovat, že odvysíláním

uvedených reportáží pořadu Bez cenzury provozovatel neporušil povinnost dbát zásad
objektivity a vyváženosti a nezvýhodňoval žádnou politickou stranu ani hnutí.“ 235

Pořad byl stažen z programu TV Barrandov po odvysílání 25. dílu dne 24. 10.
2013. Podle tehdejší tiskové mluvčí se jednalo jen o dočasné stažení, pořad se měl vrátit
v inovované podobě, ale to se nestalo. 236 Celkem tak bylo od srpna do října odvysíláno
devět epizod.

235
Zdroj: Analýza vysílání: Barrandov Televizní Studio a.s.; Televize Barrandov/Volby do Poslanecké
sněmovny Parlamentu ČR/12. 9. 2013– 25. 10. 2013. RRTV [online]. [cit. 2016-05-04]. Dostupné z:
http://www.rrtv.cz/cz/files/monitoring/2014_Analyza-PS_PCR-Barrandov.pdf
236
ZELENKA, Jakub. Johnův pořad Bez cenzury na Barrandově dočasně končí. Lidovky.cz [online]. 16. 10.
2013 [cit. 2016-05-04]. Dostupné z: http://byznys.lidovky.cz/johnuv-porad-bez-cenzury-na-barrandove-
docasne-konci-pcm-/media.aspx?c=A131016_160911_ln-media_jzl
 92

Závěr
Paralelní působení Radka Johna v pořadu TV Barrandov Bez cenzury a ve
vrcholné politické funkci můžeme podle terminologie Hallina a Manciniho (2008)
považovat za ojedinělý a extrémní projev politického paralelismu, tedy prolínání mediální
a politické moci. Tato případová studie měla za cíl komplexně analyzovat působení Johna
v této paralelní dvojroli a identifikovat, zda tím byl pořad Bez cenzury nějak ovlivněn.

Johnův krok někteří mediální odborníci a politici vnímali značně negativně

a upozorňovali hlavně na hrozící střet zájmů. V podobném duchu o celé události
informovala i média. Obsahová analýza vybraných tuzemských deníků, týdeníků
a elektronických médií identifikovala negativní vyznění vůči Johnovi u více než tří čtvrtin
zkoumaných příspěvků, které se tématem od 31. října do 30. listopadu 2012 zabývaly.
Některá média, například deník Blesk, MF Dnes nebo iHned.cz, nevydala o Johnově
návratu k žurnalistice jedinou zprávu s neutrální či pozitivní valencí – všechny texty měly
negativní vyznění. Výjimkou byla pouze média vydavatelského domu Empresa Media,
a. s., kam John nastupoval – čtyři z pěti textů, které měly v rámci analyzovaného vzorku
vůči Johnovi pozitivní vyznění, vydal časopis Týden nebo on-line deník Týden.cz. Pořad
Bez cenzury se začal vysílat až v březnu 2013 a jeho uvedení podle obsahové analýzy
vybraných médií již nevzbudilo výraznější reakci.

Vysílání pořadu Bez cenzury lze z hlediska formátu obsahu i působení Radka
Johna rozdělit na dvě odlišná období. První z nich – od března do června 2013, kdy
vzniklo prvních šestnáct dílů237 – bylo i hlavním předmětem výzkumu. Radek John
působil v tomto období jako dramaturg, moderátor a v jednom případě i jako reportér,
přičemž byl i autorem formátu vycházejícího z pořadu Na vlastní oči TV Nova, respektive
60 Minutes americké stanice CBS. Ačkoli docházelo k výrazné programově-produkční
konvergenci v rámci koncernu Empresa Media, a. s., která se projevovala obsahovým
a personálním propojením s časopisem Týden, přinášel pořad v tomto období z velké
části svá vlastní témata, která zpracovával tým externích spolupracovníků i interních
zaměstnanců Empresa Media, a. s. Každý díl se skládal ze tří reportáží, které
měly průměrnou délku přes devět minut. Po letní pauze se koncept značně změnil –
zdvojnásobil se počet příspěvků v jednom dílu, zkrátila se jejich stopáž a podle Johna se

237
Analyzovaný vzorek činil pouze 13 dílů. Tři díly, 4., 10. a 11., již nebyly na webovém archivu dostupné
a TV Barrandov je ani na základě e-mailové komunikace k výzkumu neposkytla.
 93

i snížila jejich kvalita 238. John již nepůsobil na pozici dramaturga, ale pouze jako
moderátor. Kromě menšího vlivu na obsah navíc od konce srpna, po rozpuštění
Poslanecké sněmovny, nepůsobil v nejvyšší politice. Tomuto období se proto obsahová
kvalitativní analýza nevěnovala. Pořad byl stažen z programu TV Barrandov po
odvysílání 25. dílu dne 24. října 2013. Ačkoli televize nikdy nesdělila přesný důvod
zrušení pořadu, z výpovědí Radka Johna i reportérů pořadu Roberta Maleckého a Petra
Vrabce vyplývá, že nízká sledovanost v kombinaci s vysokými náklady na výrobu
dlouhodobě nesplňovaly představy majitele Empresa Media, a. s., Jaroslava Soukupa.
V období března až června 2013 měly premiérové díly pořadu průměrný share (15+)
2,68 %, což bylo téměř o dvě procenta méně než byl průměrný share TV Barrandov
v první polovině roku 2013.

Ačkoli Radek John před zahájením vysílání několikrát avizoval, že se v pořadu

hodlá zaměřovat hlavně na témata ze zákulisí české politiky a poukazovat na špatnosti,
které se v ní dějí, obsahová analýza 1.–16. dílu 239 odhalila, že politické téma měla pouze
méně než čtvrtina reportáží. Dominovaly kriminální příběhy, tzv. human interest stories
nebo různé kuriozity. Z rozhovorů s Radkem Johnem vyplývá, že ho jistým způsobem
ovlivnil negativní mediální tlak z října a listopadu 2012 a navíc při kombinaci funkcí
dramaturga, moderátora a poslance neměl dostatek času na přípravu vlastních reportáží
ze zákulisí politiky. Podle obsahové analýzy se pouze dva příspěvky zabývaly
celostátními politickými tématy a sedm regionálními. V redakci fungovala takzvaná
kolektivní dramaturgie – redaktoři si před svými kolegy museli svá témata obhájit – což
podle Johna snižovalo možnost jakékoli manipulace. Hlavní funkcí Radka Johna v roli
dramaturga bylo obsahové a formální schvalování reportáži. Na jeho činnost podle
Roberta Maleckého dohlížel šéfredaktor časopisu Týden František Nachtigall.

Kvalitativní obsahová analýza 1.–16. dílu identifikovala v některých ohláškách

a příspěvcích přítomnost specifického politického bias. Z hloubkových rozhovorů
s Radkem Johnem z let 2013 a 2016 vyplynulo, že tuzemskou politickou scénu hodnotil
velmi negativně. Silnou antipatii choval hlavně k tradičním politickým stranám a jejich
představitelům, nejvíce k ODS, TOP 09 a osobě Miroslava Kalouska. Je otázkou, do jaké
míry za tím stála neúspěšná spolupráce s pravicovými stranami ve vládě, politický

238
Podle tematické obsahové analýzy 17.–25. dílu pořadu nově mezi příspěvky dominovaly kuriozity
a zajímavosti (59 % vysílacího času) na úkor ostatních témat. Tým tvořili už pouze zaměstnanci Empresa
Media, a. s., přičemž zpracovávali především témata převzatá z časopisu Týden.
239
Viz poznámka 237.
 94

program VV postavený na odstranění „politických dinosaurů“ nebo prosté osobní

přesvědčení.

V samotném obsahu pořadu se tato antipatie nejvíce projevila v ohlášce a reportáži

Radka Johna z prvního dílu pořadu nazvané „Bilion za Slunce“ a také v úvodní ohlášce
k reportáži Petra Maleckého „Komu se zelení“. První zmíněný příspěvek, který jako
jediný reportérsky zpracovával sám Radek John, hledal příčinu a viníky expanze
fotovoltaických elektráren. 240 John celý případ rámcoval jako selhání a chybu tradičních
politických stran a jejich zástupců, která bude stát daňové poplatníky jeden bilion korun.
Využíval k tomu dehonestující expresivní rétoriku („největší tunel“, „selhání
zákonodárců“, „jejich šokující nečinnost“) i pomocné grafiky, které zdůrazňovaly loga
tradičních stran, aby si s nimi divák mohl snadno spojit vinu za celý problém. Kromě
politiků, kteří měli energetiku v gesci a nesou za vzniklou situaci odpovědnost, John
v komentáři dvakrát zmínil i Miroslava Kalouska, který s tématem neměl příliš
společného. V úvodní ohlášce k reportáži „Komu se zelení“ (3. díl pořadu) byl Kalousek
vylíčen jako politický zákulisní hráč, který pomocí svého resortu a přísunu financí do
rozpočtů ovládá ostatní ministry a politiky. Ačkoli téměř celá ohláška popisovala
Kalouskovu úlohu v politickém obchodu, který uzavřel s Josefem Dobešem, v samotné
reportáži Kalousek vůbec nefiguroval, dokonce nezaznělo ani jeho jméno. Reportáž
„Komu se zelení“ se zabývala činností Josefa Dobeše a jeho hnutí Pro sport, které lákalo
nové členy. Přihlášku rozesílal Dobeš spolu s informacemi o rozdělení sumy 800 milionů
korun získaných pro podporu sportu na základě zmíněného politického obchodu (podpory
vlády v hlasování o důvěře).

Z analýzy je zřejmé, že John pracoval se společensky zakořeněným mýtem

„Kalouska, který může za všechno“ – symbolu nečestného a negativního politického
hráče – a tento mýtus pomocí některých ohlášek a reportáže „Bilion za Slunce“
upevňoval. Podobně negativním způsobem rámcoval i další lídry politických stran,
případně politiky, se kterými měl nějaké neshody (například Karolínu Peake). Volbou
tématu úvodní reportáže, jejím zpracováním, ale také dalšími projevy identifikovanými
v rámci analýzy se zároveň vymezoval proti tradičním politickým a vládním stranám.

240
Zákon č. 180/2005 Sb. o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů zafixoval maximální
každoroční snížení dotační podpory na 5 %. V pozdějších letech ovšem nákupní cena solárních panelů
a tedy i prvotní investice prudce klesla, ovšem zodpovědní politici na vzniklou situaci v roce 2009
nezareagovali pozměňovacím zákonem, který by upravil nebo úplně zrušil maximální pětiprocentní fixaci.
I v roce 2010 tak podnikatelé dosáhli na výhodné dotace při stavbě solárních elektráren.
 95

Analyzované případy můžeme považovat za projevy specifického bias, ale

i instrumentalizace samotného pořadu Bez cenzury za účelem poškodit image
zmiňovaných veřejných aktérů – tradičních politických stran a jejich čelních
představitelů. Obsahová analýza nicméně neidentifikovala jakoukoli přímou či nepřímou
podporu VV, jejich straníků nebo programu (kromě zmíněné antipatie vůči tradičním
stranám). Reálná mediální symbolická moc pořadu však byla vzhledem k minimální
sledovanosti celkem nízká, čemuž napovídá i mediální odezva při jeho uvedení či absence
jakýchkoli stížností u Komise pro etiku Syndikátu novinářů na obsahy pořadu.

Z hlediska novinářské etiky porušoval John svou činností etické kodexy

Syndikátu novinářů i ATO. Vzhledem k jeho působení v poslanecké funkci a paralelní
činnosti v oblasti politické publicistiky docházelo ke střetu zájmů, což oba kodexy
zakazují. Radek John ovšem svou činnost nikdy za střet zájmů nepovažoval a porušení
výše zmíněných kodexů pro něj nemělo žádné následky. Jak vyplynulo z rozhovoru
s předsedkyní Komise pro etiku Syndikátu novinářů Barborou Osvaldovou a z e-mailové
komunikace s tajemnicí ATO Hanou Havlíčkovou, ani jedna ze zmíněných institucí
neobdržela žádnou stížnost k pořadu Bez cenzury, a proto se tímto tématem nezabývala.
Z hlediska zákona o střetu zájmů, který byl John jako poslanec povinen dodržovat,
k žádnému porušení práva nedošlo.

Analýza kromě toho identifikovala ve 12. dílu pořadu velmi závažný prohřešek
proti žurnalistickým profesním normám a kodexům, a to zobrazení posmrtných fotografií
obětí tzv. „lesního vraha“. Materiál nebyl nijak graficky upraven, oběti byly snadno
identifikovatelné, což mohlo způsobit újmu jejich příbuzným. Ačkoli John nebyl autorem
příspěvku, jako dramaturg byl zodpovědný za jeho schválení do vysílání.

Posledních sedm dílů pořadu Bez cenzury vysílaných v září a říjnu 2013 zkoumala
v rámci předvolebního monitoringu médií Rada pro rozhlasové a televizní vysílání.
Analýza Rady nedospěla ke zjištění, že by pořad porušoval zásady objektivity
a vyváženosti. Zároveň však konstatovala, že typickým znakem pořadu bylo rámcování
politických událostí do kritických rámců skandálů, konfliktů a korupce.

Závěrem je třeba dodat, že pořad Bez cenzury přinesl hlavně v prvních 16 dílech
mnoho zajímavých a dobře zpracovaných publicistických reportáží, a nelze jej proto jako
celek odsuzovat. Působení Radka Johna v pozici dramaturga, reportéra a moderátora však
ubralo na důvěryhodnosti všem politickým tématům, které reportéři pořadu zpracovávali.
 96

Summary
Radek John’s parallel activity as an editor, presenter and reporter of the TV
Barrandov investigative programme Bez cenzury and as a top political representative and
leader of the Czech political party Věci veřejné can be described according to the
terminology introduced by Hallin and Mancini (2008) as a unique and extreme
representation of political parallelism. This theory is concerned with combining political
and media power. The aim of the case study was to thoroughly analyse Radek John in his
parallel roles and identify whether his television programme was in any way influenced
by this fact.

The return of the Member of Parliament to his previous journalistic profession

without resignation was perceived negatively both media professionals and politicians.
They were especially concerned with the possibility of conflict of interest. Additionally,
the Czech media covered his return in a similar way. The content analysis of the selected
Czech dailies, weeklies and electronic media showed negative tone in the representation
of John’s return to television in more than three quarters of all posts covering the case
between 31st of October and 30th of November 2012. The programme Bez cenzury did
not start broadcasting until March 2013, however analysis showed that media was not
interested in covering this topic by that time any more.

Even though Radek John intended to focus primarily on stories from behind the
scenes of Czech politics and on revealing wrongdoings of politicians, the content analysis
of thirteen episodes of the programme showed that only less than a quarter of the stories
had political background. The rest of the programme was filled with criminal stories,
human interest stories and various curiosities.

Nevertheless, the qualitative content analysis identified the presence of bias in

some reports and introductions, especially when reporting on traditional parties and their
leaders. Biased reporting was found mostly in the coverage of parties ODS, TOP 09 and
of TOP 09 leader and former Minister of Finance Miroslav Kalousek. The cause of the
bias probably lied in John’s personal antipathy towards his political opponents. On the
other hand, it was also on the Věci veřejné’s agenda to get rid of ‘political dinosaurs’,
meaning the leaders of traditional political parties. However, the link between the biased
programme and the activities of Věci veřejné cannot be proved.

The analysed cases could be considered as a sign of instrumentalization of the

show Bez cenzury in order to destroy the image of the public figures who were John’s
 97

political opponents. On the contrary, the content analysis did not show any sign of direct
support of the party Věci veřejné, its members or their political agenda. The real media
impact of the programme was minimal due to the low viewership, which could explain
the low media interest in the programme as well as lack of filed complaints about the
content at the Ethics Commission of the Czech Syndicate of Journalists.

Considering Radek John’s role as a member of Chamber of Deputies and in

parallel as a political journalist, there was a conflict of interest. This is banned by codes
of ethics of the Syndicate of Journalists and Association of TV Organizations, which are
both obligatory for the show Bez cenzury creators. In spite of that, Radek John never
considered his activities as a conflict of interest and breaching of the mentioned codes
had no consequences for him. In terms of the law on conflict of interest, which is
obligatory for any member of parliament, there was no violation of law.

Nevertheless, there has been another, equally serious breach of ethical norms. The
programme Bez cenzury displayed postmortem photos of victims killed by the so called
‘forest murderer’ in the 12th episode of the show. The photos were not graphically
modified and the victims were easily identifiable, which could have possibly harmed their
families. Even though John was not the author of this story, as an editor he was still
responsible for the approval to broadcast it.

To conclude, it is necessary to add that especially in the first 16 episodes the

programme Bez cenzury broadcasted a lot of interesting well conducted stories showing
quality opinion journalism. Therefore, it cannot be condemned as a whole. However, the
presence of Radek John as an editor, reporter and television presenter lowered the
credibility of all of the political issues covered by the programme Bez cenzury.
 98

Použitá literatura a prameny

Literatura
ARENDT, Florian a Jörg MATTHES. Cognitive effects of political mass media. In:
REINEMANN, Carsten. Political communication. Berlín: Walter de Gruyter, 2014.
ISBN 978-311-0238-167.

BOUBÍNOVÁ, Karolína. TV Barrandov: Nová televizní stanice. Praha, 2011.

Bakalářská práce (Bc.). Univerzita Karlova, Fakulta sociálních věd, Institut
komunikačních studií a žurnalistiky. Katedra mediálních studií. Vedoucí práce PhDr.
Petr Bednařík.

CURRAN, James. Media and Power. New York: Routledge, 2002. ISBN 978-0-4150-
7739-2.

ENTMAN, R. M. Media framing biases and political power: Explaining slant in news of
Campaign 2008. Journalism [online]. 2010, 11(4), 389-408 [cit. 2016-05-09]. DOI:
10.1177/1464884910367587. ISSN 1464-8849. Dostupné z:
http://jou.sagepub.com/cgi/doi/10.1177/1464884910367587

FIGENSCHOU, T. U. a K. THORBJØRNSRUD. Faces of an Invisible Population:

Human Interest Framing of Irregular Immigration News in the United States, France,
and Norway.American Behavioral Scientist [online]. 2015, 59(7), 783-801 [cit. 2016-
04-22]. DOI: 10.1177/0002764215573256. ISSN 00027642. Dostupné z:
http://abs.sagepub.com/cgi/doi/10.1177/0002764215573256

HALLIN, Daniel a Paolo MANCINI. Systémy médií v postmoderním světě: tři modely
médií a politiky. Praha: Portál, 2008. ISBN 978-807-3673-772.

HANZELKA, Karel, Kateřina KUCHAŘOVÁ a Vladimír VOŘECHOVSKÝ. O

Babišovi bez Babiše. Praha: Agrofert, 2014. ISBN 978-80-260-6639.

HARRIS, Anastázie a Josef CHUCHMA. Radek není Boris. MF Dnes, Kavárna. 10. 11.
2012. s. 33-34.

HLOUŠEK, Vít. Věci veřejné: politické podnikání strany typu firmy.Politologický

časopis - Czech Journal of Political Science [online]. 2012, (4), 322-340 [cit. 2016-05-
10]. DOI: 10.5817/PC2012-4-322. ISSN 12113247. Dostupné z:
http://www.ceeol.com/search/article-detail?id=221068

JAKUBOWICZ, Karol. Nová ekologie médií: konvergence a mediamorfóza. Zlín:

Verbum, 2013. ISBN 978-80-87500-38-5.

JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Masová média. 2. přepracované vyd. Praha: Portál,
2015. ISBN 978-80-262-0743-6.

JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Média a společnost. Vyd. 1. Praha: Portál, 2003.
ISBN 80-71786-97-7.
 99

JIRÁK, Jan a Tomáš TRAMPOTA. O vztahu médií a politiky v komparativní

perspektivě. In: HALLIN, Daniel a Paolo MANCINI. Systémy médií v postmoderním
světě: tři modely médií a politiky. Praha: Portál, 2008, s. 9–23. ISBN 978-807-3673-772.

KEIR, Gerry. TV Anchorman, State Senator, But Not Noth? Columbia Journalism
Review: The New Press Critics. 1972, (2). Dostupné také z:
http://connection.ebscohost.com/c/articles/16349112/tv-anchorman-state-senator-but-
not-both

KELLER, Jan. Úvod do sociologie. 5. vydání. Praha: Slon, 2006. ISBN 80-86429-39-3.

KLÍMA, Josef. Vlastníma očima, aneb, Před kamerou i za ní. Praha: Andrej Šťastný,
2009. ISBN 9788086739380.

KŘEČEK, Jan. Politická komunikace: od res publica po public relations. Praha: Grada,
2013. ISBN 978-80-247-3536-8.

LOKŠÍK, Martin. Televizní zpráva a televizní zpravodajství. In: OSVALDOVÁ,

Barbora. Zpravodajství v médiích. Praha: Karolinum, 2011, s. 73 - 89. ISBN 978-80-
246-1899-9.

LOUW, P. Eric. The Media and Political Process. London: SAGE Publications, 2008.
ISBN 978-0-7619-4084-5.

MANCINI, Paolo. Instrumentalization of the media vs. political parallelism. Chinese

Journal of Communication [online]. 2012, 5(3), 262-280 [cit. 2016-03-30]. DOI:
10.1080/17544750.2012.701415. ISSN 17544750. Dostupné z:
http://www.tandfonline.com/doi/abs/10.1080/17544750.2012.701415

McNAIR, Brian. Sociologie žurnalistiky. Praha: Portál, 2004. ISBN 80-7178-840-6.

McQUAIL, Denis. Media performance: mass communication and the public interest.
Newbury Park, Calif.: Sage Publications, 1992. ISBN 08-039-8295-X.

McQUAIL, Denis. Úvod do teorie masové komunikace. 4. vydání. Praha: Portál, 2009.
ISBN 978-80-7367-574-5.

McQUAIL, Denis. Žurnalistika a společnost. Praha: Karolinum, 2016. ISBN

978-80-246-3090-9.

MORAVEC, Václav. Etika a česká média. In: JIRÁK, Jan. 10 let v českých médiích.
Praha: Portál pro Newton Information Technology, 2005. ISBN 80-717-8925-9.

MUSILOVÁ, Jana. Etický kodex: ideál – realita. Olomouc, 2009. Bakalářská práce
(Bc.). Univerzita Palackého v Olomouci, Filozofická Fakulta. Katedra žurnalistiky.
Vedoucí práce Dr. Vladimír Šiler. [online]. [cit. 2016-05-03]. Dostupné z:
https://theses.cz/id/qpd9v2/64704-158571891.pdf

OSVALDOVÁ, Barbora a Jan HALADA. Praktická encyklopedie žurnalistiky a

marketingové komunikace. 3., rozš. vyd. Praha: Libri, 2007. ISBN 9788072772667
 100

OSVALDOVÁ, Barbora a kolektiv autorů. Zpravodajství v médiích. Praha: Karolinum,

2011. ISBN 978-80-246-1899-9.

POLÁKOVÁ, Kateřina. Média a jejich vliv na vznik nové politické osobnosti na

příkladu Radka Johna. Praha, 2013. 71 s. Diplomová práce (Mgr.) Univerzita Karlova,
Fakulta sociálních věd, Institut komunikačních studií a žurnalistiky. Katedra mediálních
studií. Vedoucí práce PhDr. Jan Křeček, Ph.D.

REMIŠOVÁ, Anna. Etika médií. Bratislava: Kalligram, 2010. ISBN 978-80-8101-3768.

SEDLÁKOVÁ, Renáta. Výzkum médií: nejužívanější metody a techniky. Praha: Grada,

2014. ISBN 978-80-247-3568-9.

SEMETKO, Holli A. a Patti M. VALKENBURG. Framing European politics: A content

analysis of press and television news. Journal of Communication [online]. 2000, 50(2),
93-109 [cit. 2016-04-22]. Dostupné z:
http://www.distancelearningcentre.com/access_2014/assessments/Social_Issues/Plannin
g_Research_Project/Semetko_and_Valkenburg.pdf

SEYMOUR-URE, Colin. The political impact of mass media. London: Constable, 1974.
ISBN 0-09-457760-9.

SMITH, Ron F. Ethics in journalism. 6th ed. Malden, MA: Blackwell Pub., 2008. ISBN
9781405159340.

ŠTĚTKA, Václav. The Czech Repulic: A country report for the ERC-funded project on
Media and Democracy in Central and Eastern Europe [online]. 2012 [cit. 2016-05-08].
Dostupné z:
http://www.academia.edu/attachments/36597806/download_file?st=MTQ2MjczNjMyN
SwzNy40OC4xNC4xMjI%3D&s=swp-splash-paper-cover

ŠTĚTKA, Václav. The rise of oligarchs as media owners. In: ZIELONKA, Jan. Media
and politics in new democracies: Europe in a comparative perspective. Oxford: Oxford
University Press, 2015. ISBN 01-987-4753-5.

ŠTĚTKA, Václav a Henrik ÖRNEBRING. Investigative Journalism in Central and

Eastern Europe: Autonomy, Business Models, and Democratic Roles. The International
Journal of Press/Politics [online]. 2013, 18(4), 413-435 [cit. 2016-05-08]. DOI:
10.1177/1940161213495921. ISSN 1940-1612. Dostupné z:
http://hij.sagepub.com/cgi/doi/10.1177/1940161213495921

STREET, John. Mass media, politics and democracy. 2nd ed. Basingstoke: Palgrave
Macmillan, 2011. ISBN 9781403947345.

THOMPSON, John B. Média a modernita: sociální teorie médií. Praha: Karolinum,

2004. Mediální studia. ISBN 8024606526.

TRAMPOTA, Tomáš, Jan KŘEČEK a Vlastimil NEČAS. Média a moc. Praha: FSV
UK, 2006. ISSN 1801-5999. Dostupné také z:
http://publication.fsv.cuni.cz/attachments/102_001_Trampota_cj.pdf
 101

TRAMPOTA, Tomáš. Zpravodajství. Praha: Portál, 2006. ISBN 80-736-7096-8.

TRAMPOTA, Tomáš a Martina VOJTĚCHOVSKÁ. Metody výzkumu médií. Praha:

Portál, 2010. ISBN 978-80-736-7683-4.

UHEREK, Pavel. Co se rozumí tradiční politickou stranou? Listy: Dvouměsíčník pro

kulturu a dialog [online]. 2015, (2) [cit. 2016-04-30]. ISSN 1210-1222. Dostupné z:
http://www.listy.cz/archiv.php?cislo=152&clanek=021512

VAN KEMPEN, Hetty. Media-Party Parallelism and Its Effects: A Cross-National

Comparative Study. Political Communication [online]. 2007,24(3), 303-320 [cit. 2016-
05-09]. DOI: 10.1080/10584600701471674. ISSN 1058-4609. Dostupné z:
http://www.tandfonline.com/doi/abs/10.1080/10584600701471674

WEBER, Max. Politika ako povolanie. Bratislava: Spektrum, 1990. ISBN 8021800550.

WILKINS, Lee. Covering Antigone: Reporting on Conflict of Interest. Journal of Mass

Media Ethics [online]. 1995, 10(1), 23-36 [cit. 2016-05-08]. DOI:
10.1207/s15327728jmme1001_2. ISSN 08900523. Dostupné z:
http://www.tandfonline.com/doi/abs/10.1207/s15327728jmme1001_2

YIN, Robert K. Case study research: design and methods. 5th ed. SAGE Publications,
2014. ISBN 978-1-4522-4256-9.

Prameny

JOHN, Radek: Osobní rozhovor s autorem ze dne 16. 5. 2013, Praha.

JOHN, Radek: Osobní rozhovor s autorem ze dne 16. 2. 2016, Praha.

MALECKÝ, Robert. Osobní rozhovor s autorem ze dne 11. 2. 2016, Ústí nad Labem.

MORAVEC, Václav. Osobní rozhovor s autorem ze dne 29. 3. 2016, Praha.

OSVALDOVÁ, Barbora. Osobní rozhovor s autorkou ze dne 14. 3. 2016, Praha.

VRABEC, Petr. E-mailový a telefonický rozhovor s autorem ze dne 7. 4. 2016.

47. schůze, 144. hlasování, 7. listopadu 2012, 13:32. Vl.n.z. o změně daňových,
pojistných a dalších zákonů – EU. [online]. [cit. 2016-05-01]. Dostupné z:
http://www.psp.cz/sqw/hlasy.sqw?g=56792

Agentka BIS v České televizi. Respekt. 2004, XV.(37), 5. ISSN 0862 - 6545.

Analýza vysílání: Barrandov Televizní Studio a.s.; Televize Barrandov/Volby do

Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR/12. 9. 2013– 25. 10. 2013. RRTV [online]. [cit.
2016-05-04]. Dostupné z: http://www.rrtv.cz/cz/files/monitoring/2014_Analyza-
PS_PCR-Barrandov.pdf
 102

Bez cenzury, 1.–3. díl, 5.–9. díl, 12.–22. díl, 24.–2. díl. [video] TV Barrandov [online].
[cit. 2016-05-03]. Dostupné z: http://www.barrandov.tv/video/?page=450

Conflict of interest. Quill [online]. 1994, 82(9), 13 [cit. 2016-03-30]. ISSN 0033-6475.
Dostupné z: http://web.a.ebscohost.com/ehost/detail/detail?vid=17&sid=af9bdd09-
27ea-4591-ae33-
c366b5be9325%40sessionmgr4003&hid=4207&bdata=Jmxhbmc9Y3Mmc2l0ZT1laG9z
dC1saXZl##AN=9411283871&db=ufh
Definice základních výpočetních ukazatelů. ATO [online]. [cit. 2016-04-23]. Dostupné
z: http://www.ato.cz/tv-vyzkum/pem-iv/definice-zakladnich-ukazatelu

Etický kodex redaktorů zpravodajských, politicko-publicistických a ostatních

publicistických pořadů. ATO [online]. [cit. 2016-03-29]. Dostupné z:
http://www.ato.cz/pravni-agenda/samoregulace/eticky-kodex-redaktoru-
zpravodajskych-politicko-publicistickych-a-ostatnich-publicistickych-poradu

Etický kodex. Syndikát novinářů [online]. [cit. 2016-05-03]. Dostupné z:

http://www.syndikat-novinaru.cz/etika/kodex/

Media projekt, 1. 7.– 7. 12. 2015. Unie vydavatelů ČR [online]. [cit. 2016-03-23].
Dostupné z:
http://www.unievydavatelu.cz/gallery/files/P%C5%99ehled%20v%C3%BDsledk%C5%
AF%20-
%20v%C3%BDstupy%20za%203_%20a%204_%20%C4%8Dtvrtlet%C3%AD%20201
5.pdf

Promluva ministra financí Miroslava Kalouska, Parlament České republiky, Poslanecká

sněmovna. 2010 -2013, 49. schůze, 19. prosince 2012 [online]. [cit. 2013-05-19].
Dostupný z: http://www.psp.cz/eknih/2010ps/stenprot/049schuz/s049271.htm

Tisková zpráva ze 17. zasedání, konaného dne 17. 9. 2013. Rada pro rozhlasové a
televizní vysílání [online]. [cit. 2016-04-18]. Dostupné z:
http://www.rrtv.cz/cz/files/press/TZ_17_13.pdf

Tisková zpráva z 6. zasedání, konaného dne 18. 3. 2014. Rada pro rozhlasové a televizní
vysílání [online]. [cit. 2016-04-18]. Dostupné z:
http://www.rrtv.cz/cz/files/press/TZ_06_14.pdf

TýTý. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia
Foundation, 2001- [cit. 2016-03-31]. Dostupné z:
https://cs.wikipedia.org/wiki/T%C3%BDT%C3%BD#Osobnost_televizn.C3.AD_public
istiky

Zákon č. 159/2006 Sb. ve znění zákona 216/2008 Sb., 158/2009 Sb., 350/2009 Sb.,
281/2009 Sb. a 167/2012 Sb., o střetu zájmů. [online]. [2016-05-10]. Dostupné
z: http://www.psp.cz/docs/laws/2006/159.html
 103

Zpravodajské a publicistické texty z následujících on-line zdrojů (konkrétní odkazy

uvedeny v poznámkách pod čarou):

• mediasearch.newtonmedia.cz
• www.aktualne.cz
• www.barrandov.tv
• www.blesk.cz
• www.ceskatelevize.cz
• www.digitalnitelevize.cz
• www.digizone.cz
• www.e15.cz
• www.eurozpravy.cz
• www.idnes.cz
• www.ihned.cz
• www.lidovky.cz
• www.masmedialne.info
• www.mediaguru.cz
• www.mediahub.cz
• www.mediar.cz
• www.nku.cz
• www.novinky.cz
• www.nydailynews.cz
• www.pressgazette.co.uk
• www.respekt.cz
• www.rozhlas.cz
• www.svobodneforum.cz
• www.tyden.cz
• www.tzb-info.cz
 104

Seznam příloh
Příloha č. 1: Etický kodex Syndikátu novinářů (text)

Příloha č. 2: Etický kodex ATO (text)

Příloha č. 3: Kvantitativní analýza příspěvků k tématu návratu Radka Johna do médií a

jeho nového pořadu za období 31. 10. až 30. 11. 2012 a 1. 3. až 31. 3. 2013 ve vybraných
médiích (Týden, Týden.cz, Respekt, Blesk, MF Dnes, Novinky.cz, iHned.cz, ČT1, ČT24 a
ČRo1 – zdroj Newton Media) (2 tabulky)

Příloha č. 4: Žánrové a tematické rozdělení příspěvků o Radku Johnovi za období 31. 10.
až 30. 11. 2012 vycházející z tabulky v Příloze č. 3 (3 grafy)

Příloha č. 5: Počet příspěvků v tištěných a elektronických médiích za období 31. 10. až 30.
11. 2012 vycházející z tabulky v Příloze č. 3 (3 grafy)

Příloha č. 6: Vyznění/tonalia sledovaných mediálních výstupů vůči Radku Johnovi za

období 31. 10. až 30. 11. 2012 vycházející z tabulky v Příloze č. 3 (9 grafů)

Příloha č. 7: Počet příspěvků o Radku Johnovi a jejich žánrové a tematické rozdělení za

období 1. 3. až 31. 3. 2013 vycházející z tabulky v Příloze č. 3 (3 grafy)

Příloha č. 8: Vyznění/tonalia sledovaných mediálních výstupů vůči Radku Johnovi za

období 1. 3. až 31. 3. 2013 vycházející z tabulky v Příloze č. 3 (1 graf )

Příloha č. 9: Seznam reportáží pořadu Bez cenzury, jejich hlavní témata a stopáž (tabulka)

Příloha č. 10: Témata a stopáž reportáží 1. – 16. dílu (2 grafy)

Příloha č. 11: Témata a stopáž reportáží 17. – 25. dílu. (2 grafy)

Příloha č. 12: Ústní rozhovor s Mgr. Radkem Johnem vedený dne 16. 5. 2013, Poslanecká
sněmovna, Praha. (text)

Příloha č. 13: Ústní rozhovor s Robertem Maleckým vedený dne 11. 2. 2016, Ústí nad
Labem. (text)

Příloha č. 14: Ústní rozhovor s Mgr. Radkem Johnem vedený dne 16. 2. 2016, Praha. (text)

Příloha č. 15: Ústní rozhovor s doc. PhDr. Barborou Osvaldovou vedený dne 14. 3. 2016,
Praha. (text)

Příloha č. 16: Ústní rozhovor s PhDr. Václavem Moravcem, Ph.D., vedený dne 30. 3. 2016,
Praha. (text)

Příloha č. 17: E-mailový a telefonický rozhovor s Petrem Vrabcem vedený dne 7. 4. 2016,
Praha. (text)

Příloha č. 18: Ukázky z pořadu Bez cenzury – zdroj: TV Barrandov (11 fotografií)

Příloha č. 19: Eticky sporné fotografie obětí trestných činů (2 fotografie)

 105

Přílohy
Příloha č. 1: Etický kodex Syndikátu novinářů (text)

Etický kodex novináře

Deklarace ministrů států zúčastněných na 4. Evropské konferenci o politice hromadných

sdělovacích prostředků konané v Praze v prosinci 1994 uznala v bodě 11 c, že „novináři mají
právo přijímat své vlastní samoregulační normy např. ve formě etického kodexu.“
V rezoluci č. 2 této konference se říká, že kodexy chování mají být „dobrovolně přijaty a
dobrovolně uplatňovány“ a že „výkon novinářského povolání je založen zejména na základním
právu na svobodu projevu, zaručenou článkem č. 10 Evropské konvence o lidských právech.“
Kodexy chování novinářů, které byly přijaty v řadě evropských demokratických zemí, se snaží
různým způsobem sladit práva a svobody novinářů s právy a svobodami občanů tak, aby se
nedostávaly do konfliktu, a stanovit odpovědnost novinářů za jejich činnost.
Syndikát novinářů České republiky na základě studia mezinárodních i národních dokumentů
vypracoval Etický kodex novináře, který je závazný pro jeho členy a k jehož dobrovolnému
dodržování vyzval všechny české a moravské novináře bez ohledu na jejich členství v
syndikátu.

1. Právo občanů na včasné, pravdivé a nezkreslené informace.

Občané demokratického státu bez rozdílu svého společenského postavení mají nezadatelné
právo na informace, jak jim je zajišťuje čl.17 Listiny práva svobod, jež je součástí Ústavy České
republiky. Novináři toto občanské právo realizují svou činností. Nezbytně proto přejímají plnou
odpovědnost za to, že informace, které předávají veřejnosti, jsou včasné, úplné, pravdivé a
nezkreslené. Občan má právo na objektivní obraz skutečnosti. Novinář je proto povinen:

a. zveřejňovat jen informace, jejichž původ je znám, nebo v opačném případě je doprovodit
nezbytnými výhradami,
b. respektovat pravdu bez ohledu na důsledky, které to pro něj může mít, vyhledávat
informace, které slouží všeobecnému zájmu, i přes překážky,
c. dbát na rozlišování faktů od osobních názorů,
d. hájit svobodu tisku i svobodu jiných medií,
e. neodchylovat se věcně od pravdy ani v komentáři z důvodu zaujatosti,
f. nepřipustit, aby domněnka byla vydávána za ověřený fakt a zprávy byly deformovány
zamlčením důležitých dat,
g. odmítat jakýkoli nátlak na zveřejnění nepravdivé, nebo jen částečně pravdivé informace,
h. odmítat jakékoli zásahy státních orgánů, jež by mohly ovlivnit pravdivost sdělení,
i. přijímat pouze úkoly srovnatelné s jeho profesionální důstojností,
j. nepoužívat nepoctivé prostředky k získání informace, fotografie nebo dokumentu nebo
využívat k tomu dobré víry kohokoliv. Nepoctivost prostředků je při tom třeba posuzovat
v souvislosti s veřejným zájmem na publikování příslušné informace.

2. Požadavky na vysokou profesionalitu v žurnalistice.

Povahou novinářské profese je odpovědnost k veřejnosti. Proto je základním předpokladem pro

tuto činnost vysoká profesionalita. Z tohoto hlediska je novinář povinen:

a. nést osobní odpovědnost za všechny své uveřejněné materiály,

b. vyloučit všechny činnosti, které by jej mohly kompromitovat nebo vést ke konfliktu
zájmů,
 106

c. nepřijímat žádné hodnotné dary nebo výhody, které by měly souvislost s jeho
novinářskou činností, zvláště pak z důvodů zveřejnění nebo zatajení nějaké informace,
d. nezneužívat povolání novináře k činnosti reklamního pracovníka a nepřijímat žádnou
odměnu přímou nebo nepřímou od zájemců o reklamu, odmítnout podílet se na
publikování skryté reklamy,
e. nepodepisovat svým jménem obchodní ani finanční reklamy,
f. nepřijímat peníze ve veřejné službě nebo v soukromém podniku tam, kde jeho postavení
novináře a jeho vliv by mohly být zneužity,
g. nezneužívat výsad, plynoucích z povolání novináře, k prezentování svých osobních
postojů,
h. nezneužívat možných výhod, plynoucích z členství v Syndikátu novinářů, k
uspokojování soukromých potřeb.

3. Důvěryhodnost, slušnost a serióznost zvyšují autoritu médií.

Z tohoto hlediska je novinář povinen řídit se těmito požadavky:

a. nic neomlouvá nepřesnost nebo neprověření informace, každá uveřejněná informace,

která se ukáže jako nepřesná, musí být neprodleně opravena,
b. jestliže si zdroj informací přeje zůstat utajen, novinář je povinen zachovávat profesionální
tajemství, i kdyby mu z toho měly vzniknout potíže,
c. respektovat soukromí osob, zejména dětí a osob, které nejsou schopny pochopit následky
svých výpovědí,
d. dodržovat přísně zásadu presumpce neviny a neidentifikovat příbuzné obětí nebo
delikventů bez jejich jasného svolení,
e. považovat pomluvu, neprokázané obvinění, překroucení dokumentů, faktů a lži za
nejzávažnější profesionální chyby,
f. kromě nesporných důvodů veřejného zájmu nesmí novinář svou činností dostat dotčené
osoby do nesnází nebo osobní tísně,
g. novinář nesmí využívat ve svůj prospěch informace získané při výkonu svého povolání
dříve, než budou tyto informace zveřejněny,
h. nesmí vytvářet ani ztvárňovat námět, který by podněcoval diskriminaci rasy, barvy pleti,
náboženství, pohlaví nebo sexuální orientace,
i. při reprodukci jakéhokoli textu musí být uveden jeho autor formou adekvátní k rozsahu
přetištěného materiálu,
j. plagiát se zásadně zakazuje.

Etický kodex novináře přijala jako otevřený dokument valná hromada Syndikátu novinářů ČR
dne 18. 6. 1998 a na návrh Komise pro etiku při Syndikátu novinářů jej aktualizovala správní
rada dne 25. 11. 1999.
 107

Příloha č. 2: Etický kodex ATO (text)

Asociace televizních organizací

Etický kodex redaktorů zpravodajských, politicko-publicistických a ostatních

publicistických pořadů

Preambule

1) Cílem tohoto Etického kodexu redaktorů zpravodajských, politicko-publicistických a ostatních

publicistických pořadů (dále „Kodex“) je vést k odpovědnosti za zpracování a vysílání
zpravodajských a publicistických pořadů a současně napomáhat k naplnění práva veřejnosti na
informace v zájmu fungování demokratické společnosti.
2) Kodex nenahrazuje právní regulaci.
3) Interní předpisy a etické kodexy členů ATO nejsou tímto Kodexem dotčeny a mají přednost před
tímto Kodexem, jde-li o ustanovení přísnější.
4) Kodex je určen šéfredaktorům, redaktorům, novinářům a dalším osobám zúčastněným na
výrobě a vysílání pořadu (dále jen redaktoři), kteří působí v oblasti zpravodajství a publicistiky
členů Asociace televizních organizací (dále jen ATO).
5) Členové ATO budou usilovat o to, aby respektovali tento Kodex, za tím účelem seznámí s
Kodexem osoby, jimž je určen, a budou vyžadovat plnění tohoto Kodexu.
6) Pravidla tohoto Kodexu musejí být respektována všemi členy ATO jako etické minimum.
7) Při aplikaci tohoto Kodexu členové etické komise vycházejí zejména z článku 17 Listiny
základních práv a svobod:

Článek 17 Listiny základních práv a svobod

(1) Svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny.

(2) Každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem,
jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu.
(3) Cenzura je nepřípustná.
(4) Svobodu projevu a právo vyhledávat informace lze omezit zákonem, jde-li o opatření v
demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu,
veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti.
(5) Státní orgány a orgány územní samosprávy jsou povinny přiměřeným způsobem poskytovat
informace o své činnosti. Podmínky a provedení stanoví zákon. “

Čl. 1
Cenzura

1) Cenzura je nepřípustná.
2) Cenzurou se pro účely tohoto Kodexu rozumějí jakékoliv neoprávněné zásahy orgánů veřejné
moci či třetích osob proti svobodě projevu slovem i obrazem a jejich šíření televizním vysíláním.
3) Redaktor odmítá cenzuru. Redaktor však bere v úvahu oprávněné požadavky orgánů veřejné
moci či třetích osob. Redaktor odmítne jakýkoliv nátlak orgánů veřejné moci či třetích osob, v
jehož důsledku by mělo dojít ke zveřejnění nepravdivé nebo zkreslené informace či nezveřejnění
pravdivé informace.
4) Za cenzuru nelze považovat výběr a filtrování informací prováděných provozovateli televizního
vysílání, protože je věcí každého provozovatele televizního vysílání, která sdělení a v jaké formě
bude uveřejňovat.
 108

Čl. 2
Objektivita a vyváženost, zdroje informací, další povinnosti

1) Redaktor respektuje, že výkonem svobody projevu bere na sebe současně i odpovědnost

objektivně a vyváženě informovat o otázkách důležitého veřejného zájmu.
2) Redaktor respektuje právo veřejnosti na objektivní informace. Objektivními informacemi jsou
takové informace, které jsou pravdivé; to znamená, že se jedná o takový popis skutečnosti, při
němž redaktor podle svého nejlepšího svědomí využije všech dostupných informací, které byly
v době odvysílání reportáže, resp. pořadu (dále jen reportáže) k dispozici. Redaktoři musejí brát
rovněž v úvahu, že se mezi výrobou a odvysíláním reportáže může objevit nová informace,
která nebyla v době výroby k dispozici. V takovém případě je třeba, aby veřejnost byla
vhodnou formou o nové skutečnosti informována, pokud je to z technických důvodů vysílání
možné.
3) Informace je předkládána veřejnosti, pokud je její zdroj redaktorovi znám. Jedná-li se o zdroj
neznámý, lze sice informaci podat, ale s výhradou či s upozorněním, že zdroj není znám.
4) Redaktor vyhodnocuje různé zdroje informací a bere ohled na předpokládanou validitu zdroje.
To však neznamená, že neoficiální zdroj nemůže mít dle okolností stejnou validitu jako oficiální.
5) Redaktor ověřuje informaci alespoň ze dvou na sobě nezávislých důvěryhodných zdrojů.
Výjimku lze připustit, jsou-li dány mimořádné okolnosti. Výjimku lze dále připustit, je-li
zdrojem obecně uznávaná agentura či vysílání např. ČTK, APTN, CNN nebo orgán veřejné moci
či osoba oprávněná jménem orgánu veřejné moci sdělovat informace; v takovém případě vždy
musí být divák informován o zdroji informace (verbálně nebo v obraze).
6) Redaktor podává přesné informace a v takovém kontextu, aby nemohlo dojít k jejich zkreslení.
Redaktor nezamlčuje podstatnou informaci, je-li redaktorovi známa.
7) Pokud je uváděno jméno, příjmení, funkce, obchodní jméno apod., či pokud reportáž obsahuje
jinou identifikaci osob, je třeba příslušné údaje uvádět v rámci zvyklostí při vysílání
zpravodajských a publicistických pořadů; zejména je třeba dbát na to, aby nedošlo k záměně v
označení osob.
8) Redaktor dává hlas osobám nebo skupinám osob, jichž se informace v reportáži dotýká.
Zejména je třeba, aby zaznělo stanovisko osob, kterých se týká kritika. Pokud se takové osoby
odmítnou v reportáži vyjádřit, je to redaktor povinen v reportáží sdělit.
9) Nelze padělat dokumenty za účelem doložení informace.
10) Redaktor respektuje pravdu bez ohledu na důsledky, které to pro něj může mít.
11) Redaktor vyhledává informace, které slouží veřejnému zájmu, i přes překážky.
12) Redaktor při zpracování reportáže bere zvláštní ohledy na osoby, které nejsou zvyklé vystupovat
na veřejnosti a hovořit na mikrofon či na kameru.
13) Redaktor postupuje citlivě při zařazování výpovědí a záběrů na osoby, které jsou osobami
blízkými obětí dopravních nehod, katastrof apod. či osob poškozených trestným činem.

Čl. 3
Názory a hodnotící komentáře

1) Je třeba rozlišovat mezi skutkovým tvrzením (tedy mezi empiricky ověřitelným faktem, neboli
konstatováním objektivní skutečnosti) na straně jedné a hodnotícím komentářem, soudem resp.
subjektivním názorem na straně druhé.
2) Názory a hodnotící komentáře musejí být odděleny od informací zpravodajského charakteru.
3) Polemiku není možno posuzovat vůči všem údajům v reportáži, ale jen vůči těm údajům, na
které byla vázána.
4) Nelze vydávat domněnku za ověřený fakt.
5) Při sdělování názorů a hodnotících komentářů je třeba dbát takové formy, aby nevybočily z mezí
obecně uznávaných pravidel slušnosti. Určité přehánění, šokování a provokace jsou však
možné. Vždy je třeba vzít v úvahu kontext, místo a čas.
 109

Čl. 4
Zákonné omezení svobody projevu

Reportáž:
1) nesmí propagovat válku nebo líčit krutá nebo jinak nelidská jednání takovým způsobem, který
je jejich zlehčováním, omlouváním nebo schvalováním,
2) nesmí podněcovat k nenávisti z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti nebo příslušnosti
k určité skupině obyvatelstva,
3) nesmí utvrzovat stereotypní předsudky týkající se etnických, náboženských nebo rasových
menšin,
4) nesmí obsahovat pornografii; to ale neznamená, že by nemohla zaznít žádná zmínka o
pornografii. Je však zakázáno odvysílat pornografické dílo, které zobrazuje nebo jinak využívá
dítě, nebo v němž se zobrazuje násilí či neúcta k člověku, nebo které zobrazuje nebo jinak
znázorňuje pohlavní styk se zvířetem,
5) nesmí obsahovat hrubé samoúčelné násilí,
6) nesmí bezdůvodně zobrazovat osoby umírající nebo vystavené těžkému tělesnému nebo
duševnímu utrpení způsobem snižujícím lidskou důstojnost. Bezdůvodným zobrazením však
není takové zobrazení, které je vzhledem ke společensky závažné příčině ve veřejném zájmu.

Čl. 5
Ochrana osobnosti některých obětí trestných činů

1) V souvislosti s trestným činem spáchaným na osobě mladší 18 let, nelze uveřejnit žádnou
informaci, která by obsahovala jméno, příjmení takové osoby nebo žádnou informaci, která
by mohla takovou osobu identifikovat (např. fotografie obličeje, místo bydliště, škola).
2) V souvislosti s trestným činem kuplířství podle § 204 trestního zákona, šíření pornografie podle
§ 205 trestního zákona, proti rodině a mládeži, proti rodině a zdraví nebo proti svobodě a lidské
důstojnosti, nelze uveřejnit žádnou informaci, která by obsahovala jméno, příjmení oběti
takového trestného činu nebo informaci, která by mohla oběť trestného činu identifikovat (např.
fotografie obličeje, místo bydliště, pracoviště).
3) Zákazy uvedené v odst. 1 a 2 se nevztahují na případy, kdy oběť trestného činu dá k uveřejnění
informace souhlas. U osoby mladší 18 let je třeba vždy žádat o souhlas jejího zákonného
zástupce (zpravidla rodič).
4) Souhlasů osob uvedených v odst. 3 není třeba, pokud je dán mimořádně silný veřejný zájem na
uveřejnění informace o trestném činu spáchaném na osobě mladší 18 let nebo informace o
některém z trestných činů uvedených v odst. 2.

Čl. 6
Určité zjednodušení je možné

U pořadů určených pro informování nejširší (nikoli odborné) veřejnosti je možno přistupovat na
určitá zjednodušení, především s ohledem na rozsah jednotlivých reportáží a laický zájem
diváků. Mohou nastat situace, kdy z těchto důvodů lze stěží trvat na naprosté přesnosti
skutkových tvrzení a klást tak na redaktory – ve svých důsledcích – nesplnitelné nároky.
Podmínkou je, že celkové vyznění informace musí vždy odpovídat pravdě.

Čl. 7
Použití skryté kamery a skrytého mikrofonu

1) Skrytou kameru a/nebo skrytý mikrofon lze použít pro zpravodajské a publicistické účely v
případě, že záběry nelze získat jinak a současně jsou nezbytné pro zpracování reportáže. Pro
zpracování reportáže lze použít jen ty záběry získané skrytou kamerou a/nebo skrytým
mikrofonem, které mají přímý vztah k tématu reportáže, která je ve veřejném zájmu.
2) O použití skryté kamery nebo skrytého mikrofonu musí být divák vhodným způsobem
informován při vysílání reportáže.
 110

3) Příslušný redaktor příp. provozovatel televizního vysílání zajistí, aby ostatní záběry pořízené za
použití skryté kamery či skrytého mikrofonu, které nebudou použity v reportáži, nebyly
zpřístupněny třetím osobám.

Čl. 8
Uveřejnění odposlechů

1) Odposlechy může redaktor uveřejnit, pokud k uveřejnění dá souhlas osoba, které se informace
obsažené v odposlechu týkají.
2) Odposlechy může redaktor uveřejnit, i když nezíská souhlas osoby, které se informace obsažené
v odposlechu týkají, pokud je zde veřejný zájem na uveřejnění takové informace. Redaktor vždy
zvažuje právo presumpce neviny na straně jedné a svobodu projevu na straně druhé. Redaktor
odposlech neuveřejní, pokud by jejím jediným účelem byla bulvarizace osoby, které se
odposlechy týkají.
3) K uveřejnění odposlechů se redaktor vyžádá vždy stanovisko šéfredaktora.

Čl. 9
Ochrana dětí a mladistvých před nežádoucím obsahem

1) Při zařazování reportáží do vysílání mezi 6. – 22. hodinou respektuje redaktor povinnost
stanovenou zákonem nezařazovat reportáže, které by mohly ohrozit fyzický, psychický a mravní
vývoj dětí a mladistvých.
2) Redaktor věnuje zvláštní pozornost zpracování reportáží, ve kterých jsou veřejnosti podávány
informace o násilí, vulgarismech, sexu, drogách, či které mohou vyvolat strach.
3) Redaktor váží právo veřejnosti na informace na jedné straně a veřejný zájem na ochranu dětí a
mladistvých na straně druhé. Pokud v případě kolize těchto zájmů upřednostní právo na
informace, doporučuje se vhodným způsobem před odvysíláním reportáže varovat diváky.

Čl. 10
Vystupování dětí a mladistvých

1) Ve zpravodajských a publicistických pořadech mohou vystupovat i osoby mladší 18 let (tj. děti
do 15 let věku a mladiství do 18 let věku). Redaktor musí vždy zvažovat, zda nezletilý je schopen
s ohledem na charakter pořadu a podmínky natáčení vždy posoudit podstatné aspekty své účasti.
2) Pokud je ze všech okolností patrno, že nezletilý není schopen s ohledem na své rozumové
schopnosti posoudit své vystoupení v reportáži, vyžádá si redaktor souhlas zákonného zástupce.

Čl. 11
Dvoustupňová kontrola

1) V rámci své působnosti provozovatel televizního vysílání vytváří takové podmínky, aby obsah
informace, která je určená ke zveřejnění, kontroloval nejen redaktor, ale nejméně ještě další
osoba, která odpovídá za redakční nezávislost např. vedoucí vydání, dramaturg nebo šéfredaktor.

Čl. 12
Ilustrační a archivní záběry

Ve zpravodajských a publicistických pořadech lze používat ilustrační a archivní záběry. Tyto

záběry je třeba důsledně rozlišovat. Pokud jsou použity, musí být divák o jejich použití
informován obvyklým způsobem.
 111

Čl. 13
Autorská díla v reportážích

1) Redaktor musí respektovat autorská práva třetích osob. Pokud redaktor hodlá užít autorské dílo
bez souhlasu autora a bezplatně, musejí být splněny následující podmínky:
a) dílo bude užito ve spojení se zpravodajstvím o aktuální události, a to v přiměřeném rozsahu
odpovídajícím informačnímu účelu, nebo
b) dílo bude v odpovídající míře převzato do reportáže ze zpravodajství v jiném hromadném
sdělovacím prostředku (např. televizní vysílání, periodický tisk, webové portály), pokud
takové užití nebylo výslovně zakázáno, nebo
c) dílo bude bez spojitosti s účelem reportáže užito zcela náhodně a okrajově.
2) Při užití autorského díla je vždy nutné uvést jméno autora (např. režiséra při užití děl
audiovizuálních), a dále název díla a pramen (zdroj), ledaže uvedení těchto údajů není
objektivně možné nebo není za daných okolností obvyklé. Redaktor musí v případě potřeby
prokázat oprávněnost neuvedení těchto údajů.
3) V nejednoznačných nebo ve složitých případech se doporučuje vyžádat si stanovisko právníka.

Čl. 14
Získávání informací a nakládání s nimi

1) Nelze monopolizovat informace, které jsou významné pro veřejnost, a bránit tak jinému
provozovateli televizního vysílání, aby je uveřejňoval později. Jakmile byla informace
uveřejněna, mohou s ní pracovat jakékoliv sdělovací prostředky. Autorská práva je třeba
respektovat.
2) Redaktor nevydává cizí myšlenky za své vlastní. Nelze vytvářet dojem, že provozovatel vysílání
získal informaci výhradně zásluhou svých redaktorů, pokud objektivně věděl, že tomu tak není.

Čl. 15
Ochrana zdroje a obsahu informací

1) Redaktor, který se podílel na získávání nebo zpracování informací pro uveřejnění nebo
uveřejněných v televizním vysílání, má právo odepřít soudu, jinému státnímu orgánu nebo
orgánu veřejné správy informace o původu či obsahu těchto informací.
2) Redaktor, který se podílel na získávání nebo zpracování informací pro uveřejnění nebo
uveřejněných v televizním vysílání, má právo odepřít soudu, jinému státnímu orgánu nebo
orgánu veřejné správy předložení nebo vydání věci, z nichž by mohl být zjištěn původ či obsah
těchto i n f o r m a c í .
3) Právy podle odst. 1 a 2 nejsou dotčeny povinnosti stanovené trestním zákonem (nenadržovat
pachateli trestného činu a překazit nebo oznámit trestný čin, § 367 trestního zákona) a s nimi
související další povinnosti stanovené v trestním řízení.
4) Povinnost překazit trestní čin je v trestním zákoně stanovena pro tyto trestní činy (§ 368
trestního zákona): vlastizrada, rozvracení republiky, teror, teroristický útok, záškodnictví,
sabotáž, vyzvědačství, ohrožení utajované informace podle § 106, válečná zrada, porušování
předpisů o nakládání s kontrolovaným zbožím a technologiemi, porušování předpisů o
zahraničním obchodu s vojenským materiálem, poškozování finančních zájmů Evropských
společenství podle § 129a odst. 5, padělání a pozměňování peněz, účast na zločinném spolčení
podle § 163a odst. 2 a 3, organizování a umožnění nedovoleného překročení státní hranice
podle § 171a odst. 4, násilné překročení státní hranice podle § 171b odst. 2, 3, porušování
mezinárodních sankcí podle § 171e, neoprávněné nakládání s osobními údaji podle § 178
odst. 3, obecné ohrožení podle § 179, ohrožení bezpečnosti vzdušného dopravního prostředku
a civilního plavidla podle § 180a, zavlečení vzdušného dopravního prostředku do ciziny podle
§ 180c odst. 2, nedovolená výroba a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §
187 a 188, týrání svěřené osoby, vražda, loupež, braní rukojmí, znásilnění, pohlavní
zneužívání podle § 242, krádež podle § 247 odst. 5, zpronevěra podle § 248 odst. 4, podvod
podle § 250 odst. 4, pojistný podvod podle § 250a odst. 5, úvěrový podvod podle § 250b odst.
 112

5, podílnictví podle § 251 odst. 3 a 4, legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 252a odst. 4
a 5, genocida, používání zakázaného bojového prostředku a nedovolené vedení boje, válečná
krutost, plenění v prostoru válečných operací, neuposlechnutí rozkazu podle § 273 odst.
2 písm. a), zprotivení a donucení k porušení vojenské povinnosti podle § 275 odst. 2 písm.
a), porušování práv a chráněných zájmů vojáků podle § 279a odst. 3 a § 279b odst. 3,
zběhnutí nebo ohrožení morálního stavu jednotky podle § 288 odst. 2. (Překazit trestný čin lze
i jeho včasným oznámením státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu.)
5) Povinnost oznámit trestný čin je v trestním zákoně stanovena pro tyto trestné činy (§ 168
trestního zákona): vlastizrada, rozvracení republiky, teror, teroristický útok, záškodnictví,
sabotáž, vyzvědačství, ohrožení utajované informace, porušování předpisů o nakládání s
kontrolovaným zbožím a technologiemi, porušování předpisů o zahraničním obchodu s
vojenským materiálem, padělání a pozměňování peněz, porušování mezinárodních sankcí,
neoprávněné nakládání s osobními údaji, účast na zločinném spolčení, obecné ohrožení podle
§ 179, ohrožení bezpečnosti vzdušného dopravního prostředku a civilního plavidla podle § 180a,
zavlečení vzdušného dopravního prostředku do ciziny podle § 180c odst. 2, týrání svěřené osoby,
vražda, genocida, používání zakázaného bojového prostředku, nedovolené vedení boje.

Čl. 16
Redaktorská čest

1) Redaktor respektuje právní předpisy České republiky.

2) Redaktor hájí svobodu projevu, ale současně koriguje svůj projev tak, aby byl v souladu s tímto
Kodexem.
3) Redaktor, o němž lze důvodně předpokládat, že má s ohledem na osobní poměr k věci, k osobám,
o nichž reportáž pojednává či jim blízkým osobám takový zájem na vyznění reportáže, pro nějž
lze pochybovat o jeho nepodjatosti, odmítne podílet se na výrobě reportáže, aby nemohl ovlivnit
výslednou podobu reportáže.
4) Redaktor nesmí přijímat úplatky v jakékoliv formě za účelem zatajení nebo naopak zveřejnění
informace.
5) Redaktor nesmí pro sebe ani pro jiného získávat finanční prostředky, věcné dary či jiné výhody,
aby jeho postavení jako redaktora nemohlo být ohroženo.
6) Redaktor zpravodajství a politické publicistiky není aktivně činný v politické straně, nepracuje
pro politika či pro výkonnou moc státu a její složky, nepracuje pro významnou obchodní
společnost či významný podnikatelský subjekt. Redaktor však může vykonávat funkce v
samosprávě na lokální úrovni.
7) Redaktor nesmí účinkovat v reklamě ani v obdobné inzerci. Pro tyto účely se za reklamu
nepovažuje účinkování v charitativním spotu nebo spotu ve veřejném zájmu, pokud není
spojeno s finančním nebo jiným příjmem.
8) Redaktor se nepodílí na dehonestaci (znectění, zneuctění) názorů ostatních redaktorů. To však
neznamená, že nemůže vyjádřit odlišný a kritický názor.

Čl. 17
Vztah k obecné veřejnosti

1) Redaktor nesmí využívat ve svůj prospěch informace, které získá při výkonu svého povolání.
2) Redaktor nesmí svou činností dostat do osobní tísně osoby, o nichž podává informace, ledaže
by se jednalo o silný veřejný zájem.
3) Redaktor respektuje presumpci neviny.
4) Redaktor respektuje soukromí osob, které nejsou osobami veřejného zájmu. U osob veřejného
zájmu jsou zásahy do soukromí akceptovatelné v podstatně širší, nikoli však absolutní míře.
Prostředky použité k získání informace musejí být vždy přiměřené.
 113

Čl. 18
Veřejný zájem

Veřejným zájmem se rozumí obecný zájem společnosti na tom, aby obdržela určitou informaci.
Jedná se např. o informace týkající se činnosti veřejně činných osob (politici, herci, zpěváci
sportovci apod.) či o informace, které mohou mít společenský dopad.

Čl. 19
Interpretace Kodexu

1) Kodex je interpretován výlučně etickou komisí ATO. Členy komise jsou vždy: jednatel ATO,
právní zástupce ATO a právní zástupci členů ATO - provozovatelů televizního vysílání. Právní
zástupci provozovatelů vysílání informují o jmenování maximálně dalších tří členů z řad
redaktorů. Předsedou komise je jednatel ATO.
2) Etická komise posuzuje uveřejněné informace na základě stížnosti či podnětu dotčených
subjektů. Stížnost či podnět se podává na adresu ATO Praha 2, Salmovská 11.
3) Etická komise se může rovněž zabývat podněty Rady pro rozhlasové a televizní vysílání (dále
„RRTV“) k obsahu zpravodajských či publicistických pořadů a na její vyžádání sděluje
stanoviska.
4) Etická komise rozhoduje tak, že porovnává obsah odvysílané informace s Kodexem. Etická
komise si může vyžádat zejména stanovisko příslušného redaktora a dalších osob zúčastněných
na výrobě reportáže a případně provozovatele televizního vysílání.
5) Etická komise je usnášeníschopná, je-li přítomno alespoň 5 členů, přičemž každý provozovatel
vysílání musí být zastoupen alespoň jedním členem. V případě rovnosti hlasů rozhoduje hlas
předsedy komise. Z rozhodování je vyloučen redaktor, který se podílel na zpracování reportáže,
o níž se hlasuje.
6) V naléhavých případech může být hlasování provedeno hlasováním per rollam. V takovém
případě rozhoduje nadpoloviční většina členů komise.
7) Etická komise vydá rozhodnutí – nález (dále „nález“). Pokud bude zjištěno, že informace byla
získána či uveřejněna v rozporu s tímto Kodexem, bude reportáž či její část prohlášena za
neetickou. Pokud bude zjištěno, že informace byla získána či uveřejněna v souladu s tímto
Kodexem, bude reportáž prohlášena za etickou. Nález etické komise se zasílá v jednom
vyhotovení provozovateli televizního vysílání, který informaci zveřejnil, dotčené osobě a
redaktorovi, který je autorem reportáže.
8) Pokud je proti provozovateli vysílání zahájeno správní řízení a provozovatel vysílání o to
požádá, zašle se nález i RRTV v rámci výkonu samoregulace.
9) Nález etické komise nenahrazuje rozhodnutí správních orgánů a soudů.
10) Pokud se nejedná o informaci odvysílanou v rámci zpravodajského nebo publicistického
pořadu, etická komise podnět nebo stížnost odmítne.
11) Etická komise stížnost odloží, pokud nebude mít k dispozici dostatek podkladů k tomu, aby
mohla rozhodnout.
12) Etická komise odmítne stížnost, která se netýká vysílání členů Asociace televizních organizací.
13) Etická komise zasedá podle potřeby, zpravidla 1x čtvrtletně.
14) Etickou komisi svolává jednatelka ATO.

Příloha č. 3: Kvantitativní analýza příspěvků k tématu návratu Radka Johna do

médií a jeho nového pořadu za období 31. 10. až 30. 11. 2012 a 1. 3. až 31. 3. 2013
ve vybraných médiích (Týden, Týden.cz, Respekt, Blesk, MF Dnes, Novinky.cz,
iHned.cz, ČT1, ČT24 a ČRo1 – zdroj Newton Media) (2 tabulky)
Kódovací kniha - obsahová analýza vybraných médií v období 31. 10. 2012 až 30. 11. 2012
Info. o Johnovi je
Datum Titulek Médium Název pořadu Typ Žánr publicistiky Řešená témata vztahující se k Johnovi Valence/tonalita Poznámka
tématem
(pozn.: řazení mediálních výstupů v jednotlivých (v případě TV či etika a střet info. o návratu k odvolání z
Týden Týden.cz Respekt Blesk MFD Novinky iHned ČT1 ČT24 ČRo 1 zpravodajství publicistika interview komentář Editorial glosa esej hlavním vedlejším jiné negativní neutrální pozitivní
dnech není podle časové osy) rozhlasu) zájmů novinařině výborů

31.10.2012 Vydavatelství Empresa Media posílí Radek John 1 1 1 1 1

John se vrací k novinařině. Povede pub-licistiku v

31.10.2012 1 1 1 1 1 1
Týdnu a zároveň zůstane v politice
31.10.2012 Radek John už nechce šéfovat Věcem veřejným 1 Stalo se dnes 1 1 1 1 1 1 host Karel Hvížďala

Radek John údajně nastupuje jako vedoucí aktuální zpráva do vysílání,

31.10.2012 1 Ozvěny dne 1 1 1 1 1
publicistiky vydavatelství Empresa Media podrobnosti se připravují
31.10.2012 Odchází John z politiky? 1 Události 1 1 1 1 1
John míří zpět k novinařině, mandátu poslance se
31.10.2012 1 1 1 1 1
vzdát nehodlá
vyjádření politiků, rozhovor
31.10.2012 Poslanec novinářem? 1 Události, komentáře 1 1 1 1 1 1 s A. Černým, předsedou
Syndikátu novinářů
Interview s předsedou ČSSD Bohuslavem
31.10.2012 1 Interview ČT 24 1 1 1 1 1 1 rozhvor s B. Sobotkou
Sobotkou
interview s M. Nemcovou,
1.11.2012 Radek John chce znovu pracovat jako novinář 1 Ozvěny dne 1 1 1 1 1 1
M. Fendrychem

1.11.2012 Radek John se vrací k novinařině 1 Studio ČT 24, zprávy 1 1 1 1 1

první zpráva Událostí,
1.11.2012 Radek John: proti všem 1 Události 1 1 1 1 1 1 hodně řeší jeho možné
odstoupení z politiky
rozhovor s A. Černým,
1.11.2012 Možný střet zájmu Radka Johna 1 Ranní interview 1 1 1 1 1 1 předsedou Syndikátu
novinářů
Radek John nastupuje do vydavatelství Empresa
1.11.2012 1 zprávy v 9:00 1 1 1 1 1
Media
1.11.2012 Šílený veletoč Radka Johna! 1 1 1 1 1 1
Předseda Věcí veřejných Radek John pracuje ode
1.11.2012 1 zprávy ve 12:00 1 1 1 1 1
dneška zase v médiích
Poslanec a novinář Radek John v souběhu obou
1.11.2012 1 Zprávy v 18:00 1 1 1 1 1
prací střet zájmů nevidí
Radek John /VV/ se vrací k žurnalistice. Poslancem
1.11.2012 1 zprávy ve 12:00 1 1 1 1 1
zůstává, chce psát o nepravostech v politice
1.11.2012 Kozel John zahradníkem 1 1 1 1 1 1 1
Je nástup Radka Johna do vydavatelství Empresa rozhovor John, Nachtigall a
1.11.2012 1 Ozvěny dne 1 1 1 1 1 1
Media konfliktem zájmů? Bublan
114

1.11.2012 John ve střetu zájmů: bude politikem i novinářem 1 1 1 1 1 1

jedna z otázek rozhovoru s

1.11.2012 Sněmy ODS před konferencí 1 Studio 6 1 1 1 1 1 1
L. Kopečkem, politologem
rozhovor s Ondřejem
1.11.2012 John ve střetu zájmů? 1 Studio 6 1 1 1 1 1 1
Austem
1.11.2012 Radek John do TÝDNE nepůjde 1 1 1 1 1 1
Vydavatel Týdne couvá, John prý do časopisu
1.11.2012 1 1 1 1 1 1
nenastoupí
1.11.2012 Radek John – hlídací pes sebe sama 1 1 1 1 1 1 1
John zároveň poslancem a novinářem? Divné, řekl
1.11.2012 1 1 1 1 1 1
Klaus
Nečas: Sněmovna musí odvolat pana Johna ze
1.11.2012 1 1 1 1 1 1 1
všech funkcí
John nevidí v práci novináře střet zájmů. Prezident
1.11.2012 1 1 1 1 1 1
Klaus je překvapen
Klause zarazilo Johnovo rozhodnutí zůstat ve
1.11.2012 1 1 1 1 1 1
Sněmovně jako novinář
John musí opustit místa ve výborech. Pokud to
1.11.2012 1 1 1 1 1 1 1
neudělá sám, politici ho odvolají
Odvolejte Johna ze všech funkcí, pozic a výborů,
1.11.2012 1 1 1 1 1 1
vyzývá Nečas sněmovnu
interview s T. Jarolímem
1.11.2012 Johnovo kontroverzní angažmá 1 Události, komentáře 1 1 1 1 1 1 (VV) a Zdeňkem Bezecným
(TOP 09)
1.11.2012 Johnovo porušení zákazu incestu 1 1 1 1 1 1 1
Interview s místopředsedkyní VV Kateřinou
1.11.2012 1 Interview ČT 24 1 1 1 1 1 1 rozhvor s K. Klasnovou (VV)
Klasnovou
Nečas: Johnův krok je za hranicí skandálnosti, musí
1.11.2012 1 1 1 1 1 1 1
být zbaven funkcí
2.11.2012 Radek John pod tlakem 1 Události 1 1 1 1 1
interview s Fr.
2.11.2012 Mediální spor o Radka Johna 1 Události, komentáře 1 1 1 1 1 1
Nachtigallem
Rozhodnutí Radka Johna vykonávat novinářskou
2.11.2012 1 Studio ČT 24, zprávy 1 1 1 1
profesi
2.11.2012 Ostré reakce na Radka Johna 1 Studio ČT 24, zprávy 1 1 1 1 1 1

Radek John by měl opustit všechny politické

2.11.2012 1 Zprávy v 9:00 1 1 1 1 1
funkce
 2.11.2012 Radku, to se nedělá! 1 1 1 1 1 1
2.11.2012 Radku, kdy VYPADNEŠ z politiky? 1 1 1 1 1 1 extrémně negativní
2.11.2012 John: úkaz, ne norma 1 1 1 1 1 1 1

2.11.2012 Poprask kolem Johna. Musí opustit výbory 1 1 1 1 1 1 1

Jak vyštípat Johna z výborů? Poslanci oživili dva

2.11.2012 1 1 1 1 1 1 1
měsíce starý plán
komentář Komárka o
neetickém chováni Johna -
2.11.2012 Ach Joo...hn 1 1 1 1 1 1 1
sám se později stal
politikem

2.11.2012 Johnova dvojrole: politici nevěří vlastním očím 1 1 1 1 1 1 1

2.11.2012 Nečase podporuje 10 krajů ze 14 1 Studio ČT 24, zprávy 1 1 1 1 1

nejkomplexnější, přesná
3.11.2012 Memento 1 1 1 1 1 1
shrnující zpráva
Otázky Václava
4.12.2012 Sněmovní šachy - budoucnost Nečasova kabinetu 1 1 1 1 1 1 1 1 John, Gazdík, Kováčik
Moravce
5.11.2012 O dvojí etice a estetické lži 1 1 1 1 1 1 1 1 Autor Karel Hvížďala
5.11.2012 Deset českých zpráv, které by vás neměly minout 1 1 1 1 1 1 1

5.11.2012 Vážení a milí čtenáři! 1 1 1 1 1 editorial Nachtigalla

5.11.2012 Zápisník z Malé Strany 1 1 1 1 1 1 1
Radek John neodejde z čela bezpečnostního
7.11.2012 1 Ozvěny dne 1 1 1 1
výboru sněmovny
hádka Klímy, Johna a
7.11.2012 Válka NA VLASTNÍ OČI 1 1 1 1 1
Bajgara
rozhovor B. Tachecí s
7.11.2012 Máme tu akvarijní politiku 1 1 1 1 1 1 Randákem (jedna z
podotázek o Johnovi)
John nemá v plánu odejít z čela bezpečnostního
7.11.2012 1 1 1 1 1 1 1
výboru
7.11.2012 Vláda prosadila svou a přežila 1 Hyde park 1 1 1 1 1 1
Odvolání Radka Johna z mandátového a pouze výrok Sobotky, který
9.11.2012 1 Zprávy v 17:00 1 1 1 1
imunitního výboru Johna obhajuje
9.11.2012 Pekárek a John vs. sněmovna 1 Události 1 1 1 1 1 hlavní téma Pekárek
9.11.2012 Pekárek a John vs. sněmovna 1 Události, komentáře 1 1 1 1 1 1 hlavní téma Pekárek

9.11.2012 John ve výborech skončil, poslanci ho odvolali 1 1 1 1 1

John skončil ve sněmovních výborech. Kvůli

9.11.2012 1 Ozvěny dne 1 1 1 1
angažmá v médiích byl odvolán
Předseda VV John už nebude rozhodovat o
9.11.2012 1 1 1 1 1 1 1
vydávání poslanců. Ve výborech skončil
John odvolán z výborů, koalici vadí jeho
9.11.2012 1 1 1 1 1 1 1
novinářská činnost
115

Johnovo ukončené členství ve dvou sněmovních rozhovor s Gazdíkem a

9.11.2012 1 Stalos se dnes 1 1 1 1 1 1
výborech Richterem z Lidovek
10.11.2012 Johnovi vzali funkce i peníze 1 1 1 1 1 1
10.11.2012 Vítěz & Poražený 1 1 1 1 1 1
10.11.2012 Klíma o Johnovi: Byl bublina, která praskla 1 1 1 1 1 1 Klíma o Johnovi - výčitky
10.11.2012 Koalice odvolala Johna z výborů ve Sněmovně 1 1 1 1 1 1

12.11.2012 Deset českých zpráv, které by vás neměly minout 1 1 1 1 1 1

rohovor s Dobešem, ale

14.11.2012 Radka Johna bych už nevolil 1 1 1 1 1 1
většinou o něčem jiném
Poslanci bezpečnostního výboru zvolí nového
21.11.2012 1 Studio ČT 24, zprávy 1 1 1 1
předsedu
krátká zmínka v rozhovoru s
21.11.2012 Interview s Janem Fischerem 1 Interview ČT 24 1 1 1 1 1 1
J. Fischerem
Suma 75 2 7 3 7 10 6 6 7 14 13 47 28 18 6 1 2 1 62 13 50 54 29 16 58 12 5
(pozn.: řazení mediálních výstupů v jednotlivých etika a střet info. o návratu k odvolání z
Týden Týden.cz Respekt Blesk MF Dnes Novinky.cz iHned.cz ČT1 ČT24 ČRo 1 zpravodajství publicistika interview komentář editorial glosa esej hlavní vedlejší jiné negativní neutrální pozitivní
dnech není podle časové osy) zájmů novinařině výborů

Kódovací kniha - obsahová analýza vybraných médií v období 1. 3. 2013 až 31. 3. 2013
Datum Titulek Médium Název pořadu Typ Žánr publicistiky Téma Řešená témata vztahující se k Johnovi Valence/tonalita Poznámka
(pozn.: řazení mediálních výstupů v jednotlivých (v případě TV či etika a střet reportáž/e z sebepro-
Týden Týden.cz Respekt Blesk MF Dnes Novinky iHned ČT1 ČT24 Čro zpravodajství publicistika interview komentář editorial glosa esej hlavní vedlejší nový pořad negativní neutrální pozitivní
dnech není podle časové osy) rozhlasu) zájmů pořadu pagace
TV Barrandov: Radek John se vrací na obrazovku.
3.3.2013 1 1 1 1 1
Co chystá?
4.3.2013 Radek John startuje. Bez cenzury 1 1 1 1 1 1 1 1
V TV Barrandov startuje pořad Bez cenzury s
4.3.2013 1 1 1 1 1 1 1
Radkem Johnem
Návrat Radka Johna. Bez cenzury odhalí největší
5.3.2013 1 1 1 1 1 1 1
tunel v dějinách
Radek John se vrací na obrazovky: Chystám se
5.3.2013 1 1 1 1 1 1 1
"nabourat" do vosího hnízda
Politici nás připravili o miliard, 1000 tvrdí politik
5.3.2013 1 1 1 1 1 1 1
John
7.3.2013 John působil směšně, aniž pořád chápe proč 1 1 1 1 1 1 1
1 4 0 1 1 0 0 0 0 0 5 2 1 1 0 0 0 7 0 1 6 6 5 1 2 4
 116

Příloha č. 4: Žánrové a tematické rozdělení příspěvků o Radku Johnovi za období

31. 10. až 30. 11. 2012 vycházející z tabulky v Příloze č. 3 (3 grafy)

Mediální výstupy o Radku Johnovi za sledované období,

jejich žánr a počet

18
24%
zpravodajství

47 28
63% 37% 6
8%
publicistika
1
1%

2
1 3%
1%

interview komentář editorial glosa esej

Návrat Radka Johna jako hlavní nebo vedlejší

téma příspěvku

13
17%
Hlavní
Vedlejší

62
83%
 117

Témata mediálních výstupů

80
70
60
Počet příspěvků

50
40
30
20
10
0
Etika a střet zájmů Info o návratu k Odvolání z výborů Jiné
novinařině
Celkový počet příspěvků: 75

Příloha č. 5: Počet příspěvků v tištěných a elektronických médiích za období

31. 10. až 30. 11. 2012 vycházející z tabulky v Příloze č. 3 (3 grafy)

Počet článků v tištěných Počet článků v online

médiích médiích

2
3 6
7
10

7
6

Týden Respekt Blesk MF Dnes Týden.cz Novinky.cz iHned.cz

 118

Počet vysílaných příspěvků

7
ČT1
13
ČT24
ČRo 1
14

Příloha č. 6: Vyznění/tonalia sledovaných mediálních výstupů vůči Radku Johnovi

za období 31. 10. až 30. 11. 2012 vycházející z tabulky v Příloze č. 3 (9 grafů)

Celkové vyznění sledovaných mediálních

výstupů vůči Radku Johnovi

5
7%
12
16%

58
negativní
77%
neutrální
pozitivní

Vyznění textů vůči Johnovi Vyznění textů vůči Johnovi

v Týdnu a Týdnu.cz v časopisu Respekt

1
4 4

2
1
 119

Vyznění textů vůči Johnovi Vyznění textů vůči Johnovi

v deníku Blesk v deníku MF Dnes

7 10

Vyznění textů vůči Johnovi Vyznění textů vůči Johnovi

v online deníku Novinky.cz v online deníku iHned.cz

Vyznění příspěvků vůči Vyznění příspěvků vůči

Johnovi v ČRo1 Johnovi v ČT1 a ČT24

1 3

4
8
18

negativní neutrální pozitivní

 120

Příloha č. 7: Počet příspěvků o Radku Johnovi a jejich žánrové a tematické

rozdělení za období 1. 3. až 31. 3. 2013 vycházející z tabulky v Příloze č. 3 (3 grafy)

Počet článků o žurnalistické činnosti Radka

Johna v březnu 2013

Týden
1 1
Týden.cz
1 Blesk
MF Dnes
4

Žánry mediálních výstupů o žurnalistické činnosti

Radka Johna z března 2013

zpravodajství 1
5 2 interview
publicistika komentář
1

Témata mediálních výstupů

8
7
Počet příspěvků

6
5
4
3
2
1
0
Etika a střet Nový pořad Reportáž/e z Sebepropagace
zájmů pořadu

Celkový počet příspěvků: 7

 121

Příloha č. 8: Vyznění/tonalia sledovaných mediálních výstupů vůči Radku Johnovi

za období 1. 3. až 31. 3. 2013 vycházející z tabulky v Příloze č. 3 (1 graf )

Celkové vyznění sledovaných mediálních výstupů

vůči Radku Johnovi

1
Negativní (MF Dnes)

4 2 Neutrální (Týden.cz,
Blesk)

Pozitivní (3x Týden.cz,

1x Týden)

Příloha č. 9: Seznam reportáží pořadu Bez cenzury, jejich témata a stopáž

(2 tabulky)
 122
Pořad Bez cenzury, 1. - 16. díl Kódovaná hlavní témata reportáží
Celostátní Regionální
Datum Název HIS Krimi Zvířata Kuriozity/ostatní Reportér Stručný obsah Poznámky k ohlášce a obsahu Stopáž
politika politika
Hledána příčina neregulace dotace na sluneční
elektrárny v roce 2009, 2010 - podle Johna byla
příčinou nečinnost tehdejších politiků - vypíchnut
5.3.2013 1.díl Bilion za Slunce 1 Radek John, Aneta Jungerová Kalousek, Nečas i Sobotka. Náznak lobby, ta však stejná rétorika jako v reportáži 0:14:05
není odhalena - výstupem pouze to, že tradiční
politické strany selhaly a nás to bude stát hodně
peněz.
Upozornění na problém zločinnosti a prostituce v
5.3.2013 1.díl Na václavským Václaváku 1 Tomáš Čechtický 0:09:45
centru Prahy.
Slovenské zákony umožňují odchyceného psa
5.3.2013 1.díl Odsouzeni k smrti? 1 Kateřina Kašparová 0:08:44
usmrtit.

stojí za zmínění - o
Neutěšený stav ústeckého ghetta v Předlicích, plány
12.3.2013 2. díl Byznys s chudobou 1 Robert Malecký prezidentské volbě - jak se kdo 0:08:58
na zbourání domů a hrozící sociální napětí.
tvářil - narážka na Kalouska

12.3.2013 2. díl Bankrot z tramvaje 1 Leoš Kyša Exekuce bytu za nezaviněné dluhy z jízd na černo. 0:08:39
Náhrobní kámen v Jihlave pro záhadného podnikatele
12.3.2013 2. díl Muž, který měl zemřít 1 Mercedes Wimmerová 0:08:50
s předem určeným datem úmrtí.
Korupce soudce lahví whisky, která je nesmyslně
19.3.2013 3.díl Boj s korupcí po česku 1 Mercedes Wimmerová 0:09:00
řešena soudy.
Úvod o zlém Kalouskovi, který přihrál Dobešovi
úvodní komentář o Kalouskovi
peníze na sport za podporu vlády. Reportáž o
19.3.2013 3.díl Komu se zelení 1 Robert Malecký vs obsah o Dobešovi a 0:08:02
Dobešovi, jeho hnutí a o problémech financování
získaných milionech na sport
sportu.

19.3.2013 3.díl Kdo jezdí na tygru 1 Tomáš Čechtický O chovou exotických zvířat v domácím prostředí. 0:10:23
jedno z témat - obviněný za sexuální obtěžování,
26.3.2013 4. díl Chybí
které mohlo být vykonstruované

za vlády údajné rozpočtové

Ústecký kraj odmítl zaplatit pokutu z Bruselu za
2.4.2013 5.díl Chobotnice zn. Severozápad 1 Robert Malecký odpovědnosti - úvod zmínit. 0:08:04
podvodné čerpání evropských dotací.
Použití slova chobotnice

O dítěti, které zemřelo po nevhodné péči v

2.4.2013 5.díl Musela zemřít? 1 Mercedes Wimmerová 0:09:26
nemocnici.
2.4.2013 5.díl Návrat na planetu Zemi 1 Luboš Xaver Veselý O vězni, který se dostal na svobodu - jaký je návrat. 0:10:21
1000 miliard v úvodu -
Popis pochybného financování a stavby solární
9.4.2013 6.díl Solární Klondike 1 Petr Vrabec velkolepý úvod k regionálnímu 0:08:51
elektrárny na Moravě. Lokální případ.
případu
Těžce nemocný muž převedl majetek pod nátlakem
9.4.2013 6.díl Partnerka do deště? 1 Kateřina Kašparová na svoji ženu, ta se o něj přestala starat a vyčerpala i 0:09:47
účet na jeho pěči .
Jak těžce se žije olympijským vítězům v důchodu bez
9.4.2013 6.díl Poslední závod 1 Petr Ballek 0:08:18
podpory a vděku státu.
Nejméně smysluplná dotace z evropských fondů a
16.4.2013 7.díl Boby na vinici 1 Mercedes Wimmerová propracovaný podvod v případě bobové dráhy v 0:08:11
Němčičkách u Břeclavi.
V úvodním komentáři zmíněn
nezdaněný prodej domu
Podvodný pyramidový systém v prodeji
16.4.2013 7.díl Diamantová horečka 1 Jan Čáp Kateřiny Peake majiteli 0:08:07
diamantových šperků.
společnosti Diamond
International Corporation
Redaktor okusil různorodý výklad své budoucnosti od
16.4.2013 7.díl Věřte nevěřte? 1 Tomáš Čechtický 0:10:11
několika kartářek.
Prodej dvou domů v Opletalově ulici firmě Apuro,
která domy bez jediné investice prodala zpět státu a
23.4.2013 8. díl Inženýrská odysea 1 Robert Malecký 0:06:56
vydělala tak za přispění ministerstev desítky milionů
korun.
Padající ceny za služby mobilních operátorů, jejich
23.4.2013 8. díl Neplatíte zbytečně? 1 Petr Vrabec neseriozní jednání s klienty a podvodné praktiky 0:08:55
inkasních agentur.
Jak přispívá ČR v boji proti terorismu a jak se díváme
23.4.2013 8. díl Válka s terorismem 1 Petr Ballek na službu v misích. Složitý návrat zraněných vojáků 0:08:29
do běžného života.

Zmínka o Davidu Rathovi, který

Podvodné financování voleb v Pardubickém kraji
30.4.2013 9.díl Za co podržet hejtmana? 1 Bohumil Roub vzkázal z vězení, že za podporu 0:09:30
soud posuzovat nebude.
vlastní strany se není co stydět.

Nemocnice ani po sedmi letech nevyplatila rodině

30.4.2013 9.díl Dluh za smrt 1 Mercedes Wimmerová 0:09:24
odškodné za smrt rodičky, matky dvou dětí .
Týraná žena skočila se svoji dvouletou dcerkou z
30.4.2013 9.díl Vrah nebo oběť? 1 Leoš Kyša okna. Obě přežily, žena zůstala na vozíku. Na čin lze 0:09:19
nahlížet ze dvou pohledů.
7.5.2013 10. díl Chybí jedno z témat Lochkovský most a jeho rozpad

14.5.2013 11. díl Chybí jedno z témat TOR, internet pod internetem
Podnikatel nasliboval obcím nové čističky, obce
21.5.2013 12. díl Podvod nepodvod? 1 Mercedes Wimmerová okradl, odsouzen nebyl. Odsoudili starostu, který se 0:08:33
proti němu postavil.
Projektanti dokončující část letiště využili návrh
21.5.2013 12. díl Ukradené letiště 1 Jan Čáp předchozích architektů bez jejich souhlasu. Soud 0:07:10
probíhá již 14 let.
Vyšetřovací metody našich policistů a jejich srovnání
21.5.2013 12. díl Vyšetřování televizní a skutečné 1 Jan Čáp Neetické fotografie mrtvých 0:11:52
se seriálovými kolegy.
Bohumil Roub a Lucie Zlodějské gangy ročně odcizují majitelům
28.5.2013 13. díl Loupeže z katastru 1 0:07:08
Nekvasilová nemovitosti za miliardy korun.
Fond Českých výtvarných umělců rozprodal
28.5.2013 13. díl Prachy v prachu 1 Jan Čáp mnohamilionové majetky. Hrozí, že přijde i o 0:08:25
komplex Mánes.
Na delfinárium v Praze chybí povolení a nejsou ani
28.5.2013 13. díl Válka o delfíny 1 Kateřina Kašparová delfíni, ale příprava stála nemalé peníze. Ochranáři 0:10:31
jsou proti.
Primátor Svoboda skončil ve funkci starosty Prahy,
4.6.2013 14. díl Návrat starých časů? 1 Petr Vrabec nesplnil očekávání ani v případě řešení korupčních 0:10:00
kauz v Dopravním podniku Praha.
Jednání stavebního úřadu o povolení vestavby sedmi
4.6.2013 14. díl Kostel, nebo postel? 1 Robert Malecký pokojíků pro krátkodobé ubytování v odsvěceném 0:07:12
kostele sv. Michaela.
Zpověď vysloužilého a psychicky poznamenaného
4.6.2013 14. díl Češi v pornobyznysu 1 Jindra Pelikánová 0:09:16
pornoherce.
Zkorumpovaná výběrová řízení na veřejné zakázky, letitý odpor ods - kopnutí do
11.6.2013 15. díl Koňská opera 1 Bohumil Roub 0:10:08
zatýkání viníků i v Hřebčíně v Kladrubech. ods

Muž, který nespáchal autonehodu a ani u ní nebyl,

11.6.2013 15. díl Viník bez viny? 1 Mercedes Wimmerová 0:09:54
byl podmíněně odsouzen.
Úřady rozhodly o navrácení dvou chlapců s poruchou
11.6.2013 15. díl Asociální péče 1 Leoš Kyša ADHD jejich drogově závislé matce. Babička je prý 0:07:58
nezvládá.
NKÚ zjistil u několika projektů v Moravskoslezském
18.6.2013 16. díl Těšínská jablíčka 1 Petr Vrabec kraji neoprávněné čerpání prostředků z evropských 0:09:21
fondů.
Každoročně na jezech utone několik vodáků,
18.6.2013 16. díl Sebevrazi na vodě 1 Tomáš Čechtický 0:08:59
zbytečně riskují životy.
Bruselští vědci vyhlásili tzv. Evropskou skeptickou
18.6.2013 16. díl Řekni kde ty kytky jsou 1 Leoš Kyša cenu za prokázání paranormálních jevů. Jediný 0:09:21
účastník, český věštec a léčitel, ji nezískal.
součet 2 7 9 10 3 8 průměrná délka reportáže celkový čas věnovaný jednotlivým tématům

Celostátní Regionální
HIS Krimi Zvířata Kuriozity/ostatní 0:09:08 0:22:07 Celostátní politika
politika politika
1:02:55 Regionální politika
1:21:41 HIS - human interest stories
1:25:36 Krimi
0:29:38 Zvířata
1:14:06 Kuriozity/ostatní
 123
Pořad Bez cenzury, 17. - 25. díl Kódovaná hlavní témata reportáží
Celostátní Regionální
Datum Název HIS Krimi Zvířata Kuriozity/ostatní Reportér Stručný obsah Stopáž Zápisníku z Malé Strany Stopáž
politika politika

Mladá matka s dítětem vylákala z lidí už 11 milionů

29.8.2013 17. díl Geniálně jednoduchá hra 1 Bohumil Roub 0:05:04
korun na základě podvodu s výměnou valut.

ODS oslabila a již není silnou stranou. Bojuje se v ní o

29.8.2013 17. díl Panika v ODS 1 Eva Hofrichterová 0:05:19
moc, soupeří v ní různé frakce.
Jaké okolnosti vedly k tvorbě nejslavnějších desek
29.8.2013 17. díl Turné brouků 1 Jan Brodníček 0:01:21
Beatles.
29.8.2013 17. díl Ze dna zpátky na výsluní 1 Leoš Kyša Pád a vzestup Reginy Rázlové. 0:05:22

29.8.2013 17. díl Rubrika Zápisník z Malé Strany 0:01:19

Varující signály závažných chorob se nesmí

29.8.2013 17. díl Tělo nás varuje 1 Kristýna Fantová 0:05:16
podceňovat.
Šestadvacetiletý muž brutálním způsobem zabil své
5.9.2013 18. díl Brutalita "mladého Roubala" 1 Jan Čáp devatenáctileté spolubydlící kvůli neshodám v úklidu 0:05:23
bytu.
Situace v zemi je neúnosná, 80% Syřanů by podpořilo
5.9.2013 18. díl Krize očima Syřanů 1 Jakub Černý 0:02:54
vojenskou pomoc ze Západu.
Oblíbenost pokeru v Česku stoupá, lidé hrají pro
5.9.2013 18. díl Poker: recept na bohatství? 1 Zdeněk Rejšek 0:04:25
zábavu i pro peníze.
Strážníci při povodni nevyklidili objekt, tím se ztratilo
5.9.2013 18. díl Strážníci neuhlídali pistole 1 Kristýna Fantová 0:03:26
7 let dokumentace a jedna pistole.

5.9.2013 18. díl rubrika Zápisník z Malé Strany 0:01:23

Jak se v průběhu století proměňovaly cnosti a neřesti
5.9.2013 18. díl Stydí se Češi za sex? 1 Petra Květová Pšeničná 0:05:02
Čechů. Jsme jedni z nejtolerantnějších.

Magistrát si najal soukromou bezpečnostní agenturu

12.9.2013 19. díl Pinkertoni hlídají Prahu 1 Jan Čáp 0:04:56
Pinkerton, aby za veřejné peníze zkoumala Opencard.

Stále větší nezaměstnanost v Ostravě způsobuje její

12.9.2013 19. díl Lesk a bída Ostravy 1 Leoš Kyša 0:05:36
úpadek a vznikají ghetta.
Ve filipínské Manile léčí rakovinu smíchem, neboť
Jan Brodníček a Jana
12.9.2013 19. díl Nový lék: smích 1 zbavuje stresu. Českým učitelem smíchu je MUDr. 0:03:10
Kubíková
Karel Nešpor.

V Česku se šíří protiromské demonstrace, do obce

12.9.2013 19. díl Extrémisté využívají bezmoc lidí 1 Bohumil Roub 0:06:14
Staré Ždánice byli pozváni na pomoc příznivci DSSS.

12.9.2013 19. díl rubrika Zápisník z Malé Strany 0:01:19

Zanedbaný zánět v ústní dutině se může krevním

12.9.2013 19. díl Zanedbané zuby - skrytý zabiják 1 Kristýna Fantová 0:04:04
oběhem roznést do hlavy i celého organismu.
Nebezpečí půjček na internetu. Lidé požádají o
19.9.2013 20. díl Výhodná půjčka nebo past? 1 Jindra Pelikánová půjčku, tu nedostanou a ještě platí vymahačům za 0:04:58
nezaplacený poplatek.
Naše elitní jednotka policejních potápěčů čistí řeku
19.9.2013 20. díl Na hraně života a smrti 1 Leoš Kyša Sávu v Bosně a Hercegovině od nevybuchlé munice a 0:04:38
zaučuje místní potápěče.

Muž na mateřské dovolené již není raritou, český

19.9.2013 20. díl Mateřská naruby 1 Petra Květová Pšeničná 0:05:10
právní systém volbu pečujícího rodiče umožňuje.

Slepý čínský právník bojující za lidská práva v Číně se

19.9.2013 20. díl Slepý bojovník za svobodu 1 Jan Brodníček a Martin Valeš 0:01:56
zúčastnil v Praze světové konference Forum 2000.

19.9.2013 20. díl rubrika Zápisník z Malé Strany 0:01:28

Seznamování přes internet je v dnešní době

19.9.2013 20. díl Umění svádět 1 Jan Čáp 0:04:14
snadnější.

Na podnět ČSSD zrušil Ústavní soud zdravotnické

26.9.2013 21. díl Luxus pro pacienty? Zrušeno! 1 Petra Květová Pšeničná 0:05:04
nadstandardy, což nahrává úplatkům pro lékaře.

Kraf maga - izraelská Příprava policistů na střety při protiromských

26.9.2013 21. díl 1 Kristýna Fantová 0:04:56
sebeobrana pro policisty demonstracích.
Do poslanecké sněmovny kandidují i známé tváře -
26.9.2013 21. díl Celebrity: past na voliče? 1 Eva Hofrichterová 0:04:24
umělci a sportovci.
Redaktor se zúčastnil s reportážní kamerou policejní
26.9.2013 21. díl Lov pirátů silnic 1 Bohumil Roub 0:05:00
směny na silnicích.

26.9.2013 21. díl rubrika Zápisník z Malé Strany 0:01:28

Oktoberfest by mohl být v příštích letech vzorem pro

26.9.2013 21. díl Největší svátek pivařů 1 Jakub Černý a Jana Kubíková 0:01:41
Den českého piva.
Chlapec postižený fenolketonurií je považován
3.10.2013 22. díl Úřady nevěří dětskému trápení 1 Kristýna Fantová úřadem práce za zdravého, a proto jeho rodičům 0:05:10
zrušil finanční příspěvek.
Miroslav Šlouf uvažuje o vystoupení ze SPOZ kvůli
3.10.2013 22. díl Ohrozí Šlouf Zemanovce? 1 Eva Hofrichterová nedemokratickým poměrům a informuje média o 0:03:44
situaci ve straně.
Český psychotronik se zúčastnil testu na potvrzení
3.10.2013 22. díl Milion za telepatii 1 Leoš Kyša existence paranormálních jevů. Neuspěl a milion eur 0:05:09
nevyhrál.

3.10.2013 22. díl rubrika Zápisník z Malé Strany 0:01:25

Otisky prstů - ochrana nebo Zabezpečení iPhonu vlastním otiskem prstu není
3.10.2013 22. díl 1 Jan Čáp 0:04:40
hrozba bezpečné, lze prolomit.
10.10.2013 23 díl chybí
Mladý hasič po skoku do poloprázdné nádrže
17.10.2013 24. díl Ochrnutý hasič 1 Bohumil Roub ochrnul, přátelé ho podporují a hledají alternativní 0:04:39
metody léčby.
Digitální vysílání DVB-T se bude měnit na DVB-T2.
17.10.2013 24. díl Výměna televizí 1 Petra Květová Pšeničná Nové televize však zatím jistotu příjmu signálu 0:04:56
nezaručí.

17.10.2013 24. díl rubrika Zápisník z Malé Strany 0:01:27

Časopis Týden přinesl přehled nejbohatších Čechů a

Miliardáři v Česku a na
17.10.2013 24. díl 1 Jakub Černý Slováků a seznam nejbohatších lidí z celého světa. 0:02:49
Slovensku
Stále vede Bill Gates.
Prezidentova dcera v náručí Kateřina Zemanová účinkovala na pornopárty, video
17.10.2013 24. díl 1 Josef Hympl 0:05:39
pornomafie se dostalo do celého světa.
V roce 2013 Josef Váňa nedojel do cíle, přemýšlí o
17.10.2013 24. díl Váňa se loučí 1 Bohumil Roub konci kariéry. Jeho trenérská kariéra se rozjíždí 0:02:54
naplno.
Vědci se snaží získat objektivní vědecký důkaz o
24.10.2013 25. díl Mezi životem a smrtí 1 Leoš Kyša 0:05:00
životě po smrti.

Nerozhodnuté voliče může den před volbami ovlivnit

24.10.2013 25. díl Předvolební lákadla 1 Kristýna Fantová 0:05:11
cokoli. Volební sliby se většinou týkají snížení DPH.

Nejznámější diktátoři světa měli a mají své zvláštní

24.10.2013 25. díl Slasti diktátorů 1 Jan Čáp 0:05:44
záliby, ke kterým se upínají.

24.10.2013 25. díl rubrika Zápisník z Malé Strany 0:01:46

Někteří nezkušení chovatelé miniprasátek naletěli

24.10.2013 25. díl Život s prasetem 1 Zdeněk Rejšek podvodníkům a dnes jim z malých selátek vyrostli 0:05:00
metrákoví mazlíčci.
součet 5 3 5 4 1 20 průměrná délka reportáže celkový čas věnovaný jednotlivým tématům

Celostátní Regionální
HIS Krimi Zvířata Kuriozity/ostatní 0:04:43 0:04:03 Zápisník z Malé Strany
politika politika
průměrná délka rubriky Zápisník z Malé Strany 0:09:43 Celostátní politika
0:01:21 0:06:14 Regionální politika
0:07:18 HIS - human interest stories
0:10:27 Krimi
0:05:00 Zvířata
1:00:20 Kuriozity/ostatní
 124

Příloha č. 10: Témata a stopáž reportáží 1. – 16. dílu (2 grafy)

Témata příspěvků pořadu Bez Celková stopáž reportáží

cenzury, 1.-16. díl věnovaná jednotlivým tématům
pořadu Bez cenzury, 1.-16. díl

2 0:22:07
8 6%
1:14:06
7 21% 1:02:55
18%

3 0:29:38
8%

1:21:41
9 23%
1:25:36
10 24%

Celostátní politika Regionální politika

HIS - human interest stories Krimi
Zvířata Kuriozity/ostatní

Příloha č. 11: Témata a stopáž reportáží 17. – 25. dílu. (2 grafy)

Témata příspěvků pořadu Bez Celková stopáž reportáží

cenzury, 17.-25. díl věnovaná jednotlivým tématům
pořadu Bez cenzury, 17-25. díl

0:04:03
7 4% 0:09:43
9%
0:06:14
6%
20 5
0:07:18
7%

3 1:00:20 0:10:27
59% 10%
0:05:00
5 5%
1 4

Zápisník z Malé Strany Celostátní politika

Regionální politika HIS - human interest stories
Krimi Zvířata
Kuriozity/ostatní
 125

Příloha č. 12: Ústní rozhovor s Mgr. Radkem Johnem vedený dne 16. 5. 2013,
Poslanecká sněmovna, Praha. (text)

Jak se daří pořadu Bez cenzury více jak dva měsíce po jeho startu?

My vysíláme od 5. března a asi po měsíci se pořad začal reprízovat, takže publikum se nám
rozdělilo a v součtu je to tak 150 000 diváků týdně. Od začátku si myslím, že se pořad měl vysílat
od 21:40, což je ověřený čas pro publicistiku. TV Barrandov zkusila experiment ve 20:00 a já
jsem se tomu velmi bránil. Oni tvrdili, že po osmé hodině je tam díra, protože zpráv už mají
všichni dost a závěr Televizních novin Novy by se mohl přetáhnout, že se musí maximum
stihnout, než začne Ordinace v Růžové zahradě. To byla ta teorie. Ale bohužel je tam teď tolik
reklam, že se to nestíhá.

Proč spolupracuje pořad Bez cenzury s Týdnem?

To byl záměr vlastníka televize i Týdne (Empresa Media, a. s., pozn. aut.) využít potenciál
reportérů tištěných médií, protože doba je taková, že budou tištěná média skomírat, padá jim
náklad. Takže pro zlevnění provozu je ideální, když člověk umí psát pro tištěné médium, ale i
točit. Jsou to dvě odlišné disciplíny a existují lidé, kteří to zvládají, ale také tací, kteří ne. Ideálně
například, když teď byla reportáž o internetu pod internetem, o projektu Tor, tak se odvysílala
reportáž v televizi, která měla vysokou sledovanost, plus v Týdnu šestistranný článek, kde jsou
doplňkové informace. To je cesta, kterou se musejí vydat tištěná média.

První zpráva v médiích z přelomu října a listopadu minulého roku informovala o tom, že se
chystáte vést publicistiku nakladatelství Empresa Media.

První zpráva, která vyšla do médií, byla naprosto nepravdivá, šla mimo mě. To byl naprostý
nesmysl. Vzniklo to proto, že v té době ještě nový majitel (Jaromír Soukup, pozn. aut.) neměl
koupenou televizi, takže se nemohlo napsat, co tam budu dělat. Od začátku jsem byl osloven,
abych udělal projekt investigativního pořadu, postavil investigativní tým reportérů, moderoval to,
a když budu mít čas, tak i natáčel reportáže.

Jaká je Vaše úloha v pořadu Bez cenzury?

Já jsem napsal projekt, který TV Barrandov přijala. Ten projekt vychází z mých zkušeností
z Novy, kde jsem vedl zhruba 10 let pořad Na vlastní oči, 4 roky reportéra a rok dramaturga.
Vychází ze stejných zdrojů jako pořad Na vlastní oči, který se inspiroval z ověřeného formátu
slavného amerického pořadu 60 Minutes, který tam běží již 40 let. Na rozdíl od pořadu Na vlastní
oči, kde byli jen samí točící reportéři, tak u pořadu Bez cenzury můžeme navíc využít znalostí
specialistů z tištěných médií, ať už na justici, bezpečnost, hospodářské věci atd.

Necítíte se v dvojroli politik – novinář ve střetu zájmů?

Za prvé máme uprděný, provinciální novinářský kodex. Zatímco ve Francii, Německu, Anglii je
běžné, že novinář je i poslancem a normálně dál píše. V Anglii byl slavný poslanec, který byl
dokonce editorem novin a tam je to zcela běžný. Tady to bylo zcela běžný za první republiky,
stejně tak Karel Havlíček Borovský. Takže tohle je úplný nesmysl a jediný, co ten novinář musí
držet, je absolutní objektivita, která je daná tím, že ctí žánr. A ten žánr investigativní reportáže, to
je velmi jednoduchý, ta pravidla jsou: slovo musí dostat obě strany, nikomu nelze upřít možnost
vyjádření a vše, co je uvedené, musí být nejlépe listinnými důkazy ověřené. A když ctíte toto
pravidlo, ctíte žánr, tak to nemůžete zkreslit. Jinak ten systém je naprosto stejný jako v pořadu Na
vlastní oči. Dramaturgie pořadu je kolektivní, což značí, že na poradu přinášejí novináři témata a
mezi nimi se vybírají ta nejlepší. Nějaké řízení typu „natočte to jinak, než je realita“, to je úplně
nemožné. Žádný novinář by na to za prvé nesměl přistoupit, za druhé ani není kudy takový tlak
 126

vytvořit a za třetí nikdo nemá zájem takový tlak dělat. Některá média určitá témata vynechávají.
Ta se mohou dostat na veřejnost prostřednictvím tohoto pořadu. Za druhé, jistá výhoda je, že já
vidím do střev toho, jak politika vzniká, takže ten pořad může upozorňovat například na systém
Miroslava Kalouska, jak udělal politickou dohodu s Josefem Dobešem.

Tohle jsou věci, které lidi mají vědět, když na ně politici hrají nějaké mediální finty. To je hrozně
cenné pro budoucí volby, kdo je tady ten škůdce, kdo zabránil, aby se opravdu zrušily anonymní
akcie, kdo zabránil, aby se prodloužila doba promlčení atd. Také jsem udělal reportáž o
fotovoltaikách a teď chce ČSSD zřídit vyšetřovací komisi na to, co jsem ukázal v reportáži.
Všichni poslanci, kteří seděli ve Sněmovně v roce 2009, přestože Energetický regulační úřad
udělal 42 intervencí, aby se snížila podpora, to neudělali, čili viníci jsou zcela jasní.
Bod dvě je tedy upozorňovat, protože žádný normální občan nesleduje všechno dění ve
Sněmovně, ale jsou tam nějaké naprosto klíčové okamžiky, podle nichž se potom mohou
rozhodovat, jak kdo pro co hlasuje nebo nehlasuje. Kdo je tady škůdce a žába na prameni. A další
důležitá věc – přijdou témata, která rovnou mohou iniciovat změnu zákona, což například byla
reportáž o olympionicích, kteří do roku 92 neměli žádné bonusy, neměli nic. Měli nějakou práci,
které se nemohli věnovat, takže jsou pod průměrným důchodem. Například Věra Čáslavská má 6
tisíc korun. Na základě této reportáže rovnou vznikla iniciativa v parlamentu, aby sportovci
z olympiád konaných do roku 1992 mohli žít alespoň s průměrným důchodem. Takže to přináší i
zákonnou iniciativu a může to přispět dobré věci.

Za mnou do mojí poslanecké kanceláře neustále chodí občané s řadou zcela konkrétních
problémů, které zákonodárce není schopen řešit. Já, když jsem byl ministr vnitra, tak přicházeli
se stížnostmi, kterak co policie zametala pod koberce, co státní zástupci. A jediné, co jsem jako
ministr mohl dělat, bylo dávat to oddělení vnitřní kontroly policie, nesměl jsem do toho více
zasahovat. Obávám se, že ta úspěšnost odboru vnitřní kontroly byla minimální. Zatímco když se
to natočí, tak ten mediální tlak vede k tomu, aby lidi konali, protože všichni mají strach ze
zveřejnění. Všichni chtějí dělat ty svoje drobné sviňárny ve tmě a nechtějí, aby se na ně vidělo.
Takže konkrétní příklady, které nelze přetavit do zákona, jde publikovat a tím vytvářet mediální
tlak i na úředníky, policisty, soudce, státní zástupce, aby nedělali věci, který by neradi potom
viděli zveřejněné. Jako poslanec jsem dostal asi 200 námětů, které já postupně uvolňuju a budu
uvolňovat pro ten pořad.

Vy jste zmínil reportáž o Josefu Dobešovi a jeho hnutí Pro sport. V úvodu se hodně mluvilo
o činnosti ministra Kalouska, ale v rámci reportáže už nevystupoval, k celé věci neměl
prostor se vyjádřit.

Jde o to, jak se díváte na spojováky. Buď může být spojovák zcela bezobsažný a je jenom stylem
„podívejte se“, nebo tam může být nějaká přidaná hodnota, a pak to má podobný charakter jako
úvodník v novinách. Ty informace jsou mimochodem z otevřených zdrojů, snadno dohledatelné,
na to nepotřebujete ani Miroslava Kalouska. On to i přiznal, že to takhle Dobešovi dal. Pokud je
tedy ten spojovák charakteru úvodníku, tak opravdu dávat všem stranám prostor v úvodníku, to
je mimo žánr.

Jaký je váš vztah s panem Kalouskem?

My jsme se s ministrem Kalouskem nikdy názorově nesešli a byli jsme v ostrém sporu od začátku.
My jsme přišli zničit dinosaury, což ale nešlo jinak, než s dinosaury vstoupit do vlády, protože
jinak nebyly žádné zbraně na zničení. My jsme vážili, jestli to za prosazení našich cílů stojí.
Pečlivě jsme formulovali koaliční smlouvu a věřili jsme, že oni splní vše, co slíbili. Tak jsme si
řekli, že budeme vládnout s těmito lidmi, se kterými nesouhlasíme. Protože z opozice by se nám
nepodařilo změnit vůbec nic. Ukázalo se, že je naprosto nemožné sedět ve vládě, jejíž koaliční
partnery považujeme za škůdce a nepřátele. Vyvzdorovali jsme na Kalouskovi mnoho věcí. Nebýt
nás, tak Kalousek i Nečas chtěli jednotné DPH 21 %, což se nám povedlo zastavit. Ministr Heger
 127

chtěl zpoplatnění všech plomb včetně amalgámových, což se nám podařilo tehdy zastavit.
Kdybychom nebyli v koalici, tak bychom neprosadili vůbec nic.

To, že já si myslím, že ty zavedené strany jsou zločinecké organizace, které jsou tu nastavené na
rabování veřejných zakázek a na rozkrádání veřejného majetku, z čehož část používají na
financování svých volebních kampaní, to není nic nového. To si tady myslí 99 % národa. Ten
jediný rozdíl je, že zatímco ostatní novináři také mají nějaké sympatie a většinou neříkají, koho
volí, tak já naprosto otevřeně říkám, že nemám sympatie k zavedeným stranám, protože jsou to
struktury organizované tak, že rozkrádají veřejný majetek. Ode mě tohle divák ví, to já netajím.
S tímhle se na to dívá a nevím, co by na tom bylo špatného. Proč neříkat fakta, když si myslím,
že ty stávající strany jsou špatné a že by stát měl projít dramatickou změnou volebního systému,
abychom se dostali k nějaké jiné organizaci demokracie, než je teď. Musím říct, že když vypukla
ta aféra, že John jde dělat novináře, tak tehdy se novináři tvářili, že jsou nezávislí, ale ono to není
pravda. Některé noviny nepíšou o některých věcech a vynechávají fauly některých stran, kterým
fandí. Ta sympatie je skrytá a ty lidi jsou zmatení, protože nevědí, komu ty novináři fandí.

Když byly prezidentské volby, tak se většina novin odkopala a naprosto napřímo fandila jednomu
prezidentskému kandidátovi tak, že už se staly taky závislými a politickými. Na Západě jsou ale
noviny, které jednoznačně říkají: my fandíme této straně, ale nebudeme vám lhát. To si myslím,
že je mnohem férovější přístup ke čtenářům, než že noviny fandí tajně nějaké straně a dělají, že
nefandí žádné.

Kdyby se objevila kauza ve VV, točil byste o ní?

No jo, kdyby tam byly fakta, tak by mi nezbývalo nic jiného než to točit, že jo. Tomu se říká padni
komu padni ve chvíli, kdy přijdou hard fakta. Kdyby byl býval někdo z Věcí veřejných ukradl
byť jen jedinou korunu z veřejných zakázek, tak to bych musel natočit reportáž: našel se takový
hajzl. Nikdo takový není.

A co Vít Bárta a jeho kauza?

Já jsem teď půjčil jednomu reportérovi peníze, protože je potřeboval, a on mi píše: „Ahoj, ještě
jednou díky, doufám, že nedopadneme jak Bárta se Škárkou. Číslo mého účtu je tolik a tolik.“
Neboli, Bárta prostě dělal to, na co byl zvyklý z byznysu. Bárta je člověk, kterého když někdo
požádal o půjčku, tak mu půjčil, protože na to měl. Byla to hrozná chyba, protože v politice se
nesmí dělat to, co se v byznysu dělá zcela běžně. Speciálně kvůli tomu, že já to znám zevnitř, tak
jsem verzi, že Bárta uplácel, považoval za pitomost. Jo, kdybych se dozvěděl, že Bárta na
ministerstvu dopravy nějakou zakázku nějak podivně ovlivnil, tak to je jiná píseň a hurá na to,
stejně jako když se to dozvím o ODS nebo ČSSD.
 128

Příloha č. 13: Ústní rozhovor s Robertem Maleckým vedený dne 11. 2. 2016, Ústí
nad Labem. (text)

Jak vzpomínáte na pořad Bez cenzury?

Pro mě to bylo období maximální tvůrčí svobody. Já jsem nikdy nezažil atmosféru, alespoň
v televizi, kdy se člověk mohl věnovat úplně všemu, co si vymyslel, a když to téma dostatečně
zvonilo, tak ho prostě přinesl do porady a to téma se točilo. Nikdo mi do ničeho lidově řečeno
nekecal.

Jak jste se dostal k reportérské práci v pořadu Bez cenzury? Ještě v druhé polovině roku
2012 jste pracoval v ČT.

Od září 2012 jsem v rámci České televize kvůli interním personálním neshodám skončil
s editorskou prací a byl jsem využíván na dvě věci. Zaprvé jako styčný důstojník pro porady, na
které nikdo nechtěl chodit. A moje druhá funkce byla, že jsem po dohodě s Norou Fridrichovou
sem tam něco točil pro 168 hodin. To mě bavilo. Když jsem pak v ČT skončil úplně, což byla
gentlemanská dohoda se Zdeňkem Šámalem, začal jsem shánět práci. Poohlížel jsem se trochu do
PR, ale naštěstí jsem tehdy nepřekročil tu hranici, protože cesta zpátky není, ačkoliv si někdo
myslí, že je. Někdy kolem ledna přišel Petr Vrabec, letitý publicista z ČT, že prý na Barrandově
něco vzniká. Tak jsme se tam šli podívat a oni nás vzali. Od poloviny února se předtáčelo. S tím,
že se formát pořadu schválí a pak se když tak materiály dotočí. To se týkalo i té mé první reportáže
o kšeftování s chudobou v Předlicích, která se dotáčela už za úplně jiného počasí.

Jak jste vnímal, když jste ještě působil v ČT, že se Radek John vrací k žurnalistice, ačkoli je
stále aktivním politikem?

Já rozumím těm argumentům, že by se takový člověk neměl vracet do médií, jednoznačně. Ty

argumenty, které zaznívaly na podzim, byly jasné, tam není moc co dodávat. Byl to předseda
strany, bývalý ministr vnitra, tou dobou byl poslancem… Měl spoustu angažmá, které je možné
vnímat jako střet zájmů. Možná, že ve světle toho, co dnes vidíme, to byla jenom taková první
vlaštovka, ale tehdy to bylo úplně jasný. Na druhou stranu je třeba si uvědomit, že Soukupovi
nebo Marcele Hrdé (do 30. 1. 2016 ředitelka TV Barrandov, pozn. aut.) tou dobou nikdo nemohl
nakazovat, co mají dělat. Je to soukromá firma a bavíme se o etické rovině, nikoliv o nějaké
závazné právní rovině.

Jak fungovala vaše spolupráce na pořadu?

Já jsem si ta témata nosil sám, zpočátku jsem dokonce jezdil do Prahy na porady, které byly milé
a nic moc se na nich nevyřešilo. Je to dané obecně účelem porad – svolávají je lidi, kteří mají rádi
porady. Spoustu času na těch poradách se vyplácalo na lidi, kteří podle mého názoru byli přizvaní
do toho projektu z důvodu okrasného nebo nějakých minulých zásluh, ale nebyli přínosem pro
publicistiku. Mohl bych jmenovat třeba Kateřinu Kašparovou, to byl relikt minulosti. Ona dělala
reportáž o nějakých pejscích – nevím, zda se to vůbec dá nazývat aktuální publicistikou. Pak jsem
na ty porady úplně přestal jezdit. Žiju tady v Ústí nad Labem, témata jsem přinášel více méně
odtud. Nakonec jsem dosáhl toho, že jsem si reportáže napsal i zrežíroval. Kromě toho se mi
podařilo dohodnout, že mi je bude natáčet a stříhat kamarád, který bydlí tady v Ústní nad Labem.
Kromě první reportáže, kterou točil štáb z Barrandova, jsme takto odjeli celé jaro. A já jsem
s Radkem Johnem nebo s Františkem Nachtigallem, k jehož roli dojdeme, mluvil výhradně po
telefonu. Byl jsem asi třikrát na poradě a pak jsme se viděli dvakrát.
 129

Takže vlastně skoro žádný kontakt. Vy jste s panem Johnem nijak nespolupracoval na
dramaturgii vašich reportáží?

Já jsem mu nahlásil téma a probrali jsme ho spolu po telefonu. Možná proběhly nějaké maily, ale
rozhodně to nebylo z porady. Je to hodně nestandardní, ale asi jsem měl důvěru a nikdy mi nic
nezastavili. Nebyl jsem v té redakci úplně typický.

Nemohla vám osobně nějak spolupráce s panem Johnem uškodit, poškodit vaši profesní
integritu?

Nikdo mi to zatím „o hubu“ neomlátil. Za svými reportážemi si stojím. Myslím si, že řemeslně a
novinářsky ty reportáže, které jsem dělal já i někteří kolegové, měly hlavu a patu a obstály by i
jinde. Obstály by v reportérech ČT, někdy tam byla i lehčí témata, která by obstála ve 168
hodinách. Formátově to bylo něco mezi kratší až střední publicistikou. Původně se říkalo 10
minut, nakonec jsme točili 7,5 – 8 minut. 168 hodin dělá pětiminutové a Wollner dělá od 10 do
18 minut. Takže je to spíš uprostřed. Zbytečně tomu kazily pověst ty Radkovy spojováky,
zbytečně rozdmýchávaly ty oprávněné výtky k jeho osobě a střetu zájmů. Čili kdyby to mělo
jiného dramaturga, tak by si ten pořad obstál lépe.

Jak vnímáte v rámci pořadu Bez cenzury propojování žurnalistiky a politiky? Myslíte si, že
Radek John měl nějaké skryté zájmy?

Podle mého názoru neměl žádné skryté zájmy, myslím si, že se o něj „postaral“ Soukup. Jako o
kamaráda, kterému nabídl práci, aby měl nějaké angažmá. Vůbec nechci toto nějak rozebírat.
Zároveň si asi Soukup spočítal, že mu to přinese nějakou popularitu, byl to marketingový tah. U
skupiny „přestárlých diváků TV Nova“, na kterou cílí TV Barrandov, mohl ten pořad bodovat.
S tím mimochodem hodně bojují dodneška, ale už si tu svou roli našli. Já si nemyslím, že Radkovi
šlo o ovlivňování politiky prostřednictvím reportáží, nikdy jsem takový tlak nezaznamenal. Ty
spojováky tam podle mě dával, protože si myslel, že to je vtipné.

Takže myslíte si, že to nebyl žádný příkaz z VV?

Jsem přesvědčený o tom, že ne. To by přece nedávalo ani žádný smysl. Myslíte ten dopad na tu
cílovku, jestli tisíc lidí nebo kolik se na to mohlo koukat? Ne…

Jak vnímáte novinářskou integritu Radka Johna?

Jednoznačně narušená, ale to se bavíme o době x let zpátky, kdy se Radek John stal předsedou
VV, což byl zase marketingový tah, podobný tomu Soukupovu, který ovšem zafungoval. Už tehdy
o něm nebylo možné mluvit jako o novináři.

Ten návrat k žurnalistice tedy z vašeho pohledu není možný?

PR i politika je to samé v bledě modrém. Bohužel tady máme příklady lidí, kterým bylo umožněno
jít do PR a pak se vrátit zpátky. Dodneška sedí na pozici šéfky krimi oddělení Práva Radka
Kovářová. Bývalá mluvčí na Ministerstvu vnitra, kterou Porybný po konci Paroubkovy vlády,
když se o ní v PR nikdo „nepostaral“, vzal zpátky a dodneška tam ta holka sedí. A to mluvíme o
krimi oddělení, které je jedno z nejlepších v republice. Můžeme si jen klást otázku, zda toto
oddělení nemá informace, které jsou pro Právo důležité na trhu, vzhledem k jejím kontaktům. Je
jasné, že ty kontakty jsou už vyčpělé, ale minimálně v počátcích to tak bylo a rozhodně to byla i
Porybného motivace, když ji přijal. A pro druhý příklad nemusíme chodit daleko, je ještě
markantnější. Tereza Palečková, krimi zpravodajka a soudní zpravodajka veřejnoprávní ČTK,
která má za sebou angažmá jako mluvčí na Ministerstvu spravedlnosti.
 130

Kontakty asi fungují. Ale zpět k pořadu. Vy jste v úvodu mluvil o roli pana Františka
Nachtigalla, tehdejšího šéfredaktora časopisu Týden. Jak fungovala spolupráce mezi
Týdnem a pořadem Bez cenzury a jaký vliv na pořad měl pan Nachtigall?

Oni si uvědomili, že při proměně a multimedializaci redakcí je sdílení obsahů cestou. Je to docela
chytrý model, který se tam tehdy začal prosazovat a později po něm sáhli i ostatní. Bylo to poprvé,
co jsem se s tím ve větší míře setkal. Před tím na iDnes fungovala iDnes TV, ale vím, že to
nefungovalo. V rámci Empresa Media byl tlak na předtáčení reportáží psaných pro Týden. Sám
jsem jednu nebo dvě natočil, které byly v podstatě obrázkové pokrytí tématu, které vyšlo jako
reportáž v Týdnu. To byla zakázka. To prostě zavolal Franta Nachtigall a řekl: „Hele, Marek Přibil
napsal reportáž o tom, jak chce někdo ukrást nějaké domy fakult v Praze, dej tomu nějaké
obrázky.“ A udělala se z toho repka. Franta Nachtigall tam působil jako „superšéfredaktor“ Týdne.
A co je důležitá věc – na tvorbu obsahu, ať už skladby relace, tak asi i na dramaturgii reportáží,
měl rozhodně větší vliv on, než Radek John.

To znamená, že ačkoliv byl v pořadu psán Radek John jako dramaturg, tak…

Franta byl prostě „nadšéf“.

Takže i on musel souhlasit s tím, jakým způsobem pan John jednotlivé příspěvky uváděl.

Já nevím, jak to „koproval“. Vím, že se to předtáčelo, myslím většinou v pátek večer nebo o
víkendu večer. Oni využívali atmosféry večera, točilo se to v ulicích, protože tam hrály nějakou
roli stíny, a promítačky. Ale jak mu to Nachtigall „koproval“, to nemám nejmenší tušení.

Když pan John vytvářel pořad Bez cenzury, tak se zaštiťoval tím, že bude vytahovat ty
největší kauzy z oblasti politiky. Nakonec jediná kauza z celostátní politiky byly snad jen
ony fotovoltaiky.

Radek mluvil o solárech od první porady, ale natočily se pak relativně pozdě. Byla to snad jeho
jediná reportáž, kterou natočil a vycházel při ní z podkladů, které načerpal jako poslanec. Čili tam
naplňoval to, co sliboval národu, že on je na jejich straně a z politiky „vysosá“ to největší zlo,
které jim pak předloží jako reportáž. V tomto případě to udělal, nehodnotím výsledek, ale metoda
jeho sliby naplňovala.

Pojďme nyní k vašim reportážím. Vy jste natočil celkem pět příspěvků: o Předlicích, o
Dobešovi, o ROP Severozápad, o prodeji klasicistních paláců v Opletalově ulici, o klubu
Kostel-Postel. Všechno, co jste natočil, se odvysílalo?

Ano.

Jak vznikala reportáž Komu se zelení z třetího dílu pořadu odvysílaná 26. 3. 2013? Byl to
jeden ze dvou případů, kdy celý příběh pocházel z dílny Týdne, že?

Tam se už dál do toho příběhu ani nesahalo. Tam šlo o to, abychom to pokryli obrázky, když to
řeknu hodně zle. To znamená, že jsem si reportáž přečetl, promluvil jsem si s autorem Markem
Přibilem, který tam vystupoval jako respondent. Udělal jsem si plán natáčení a objel jsem mluvící
hlavy. Vážně si nepamatuju, že bych ji někam posouval, spíš možná dramaturgicky, než obsahově.

Celý úvodní „spojovák“ Radka Johna je o tom, jak Miroslav Kalousek „přihrál“ peníze
Josefu Dobešovi za podporu vlády. A pak přijde reportáž, v níž Kalousek vůbec
nevystupuje. Co si o tom myslíte? Neozval se vám potom pan Kalousek, že jste mu nedali
prostor?
 131

Myslím, že mě zcela výjimečně nekontaktoval. Je to normální podraz ze strany Radka,

neumětelství, chyba.

Řešil jste to s Radkem Johnem nějak?

No jo, my jsme si v hospodě řekli, že to pos***. (smích)

Radek John v rozhovoru, který se mnou vedl v roce 2013, řekl, že nemá sympatie k
zavedeným tradičním stranám a politikům. A že to o něm jeho diváci vědí. Dokonce zmínil,
že by měl stát projít dramatickou změnou volebního systému a dosáhnout jiné organizace
demokracie. Co si o tom myslíte?

To je rétorika, kterou jsem tehdy moc nezaznamenal. Otázka je, jestli tomu věřil, nebo jestli to
měl nalité do hlavy jako nějaké fráze. Je to přece taková ta obecná protikorupční rétorika, která
se tady ozývá od té doby daleko silněji. Babiš jí má dneska jako program. Prostě všechno bylo
špatně a my nabízíme cosi jako „nepolitiku“. Sněmovnu zavřít, protože je to tlachárna. Já si
myslím, že to je program, který by měl být předmětem pozornosti BIS. Můžeme se bavit o tom,
jestli se kradlo, kdo kradl, zda se to stíhalo nebo zametalo, to jsou všechno negativní projevy
mnoha společností. Ale pak je něco nad tím. A to se jmenuje parlamentarismus. Já jsem
přesvědčen, že útok na základy parlamentarismu je hoden pozornosti kontrarozvědky. Je to horší,
než ty negativní projevy samotné. Ty je třeba stíhat, můžeme se bavit o tom, zda je prorostlé celé
státní zastupitelství, jak se nám někteří noví prokurátoři snaží říct, nebo zda jsou i horší problémy.
Ale tahle rétorika byla zárodek toho, co se tady později rozjelo ještě daleko ve větším.

Jak jste vnímal to, že pan John kritizoval v rámci „svého“ pořadu své dřívější kolegy
z vlády?

Když pomineme, co jsme si řekli na začátku, že ta hranice překročena být neměla, tak už se
pohybujeme v rámci politického rybníčku. Jestli může být s někým kamarád a s někým ne? Tam
jsou kamarádi všichni.

Co se stalo v létě? Proč jste už od září v pořadu nepůsobil?

Neskončila spolupráce, on de facto skončil ten původní pořad. To bylo tak, že od května šly zvěsti,
co bude přes léto. Já jsem se na to sám iniciativně ptal, protože veškerá televizní publicistika,
která je drahá, se přes léto zavírá. Radek říkal – jedeme dál, já se o vás postarám, od září to znovu
rozjedeme a budeme si zatím točit do šuplíku. Zvěsti pak začaly sílit, Radek přestal brát telefony,
stejně tak i František Nachtigall. Později, už nevím kdy, se řeklo, že tedy nebudeme vysílat přes
léto a že se v září sejdeme. Potom se začalo mluvit o tom, že to od září bude, ale v jiném, menším
formátu. Ale toho už jsem se neúčastnil. Pochopil jsem, že to nemá budoucnost, a začal jsem dělat
jiné věci.

Pořad byl poté ukončen po dalších osmi epizodách v říjnu 2013…

Asi se znovu přehodnotila vnitřní politika v rámci vydavatelství Empresa Media. To se dělalo tak
jednou za týden… Na Barrandově vymyslí nový projekt, ale pan Soukup nebo Marcela Hrdá,
která tam nad tím podle mě držela ruku finančně, nemají problém s tím ukončit finančně
neúspěšný projekt po dvou vysíláních.
 132

Příloha č. 14: Ústní rozhovor s Mgr. Radkem Johnem vedený dne 16. 2. 2016,
Praha. (text)

Jak po dvou a půl letech vzpomínáte na pořad Bez cenzury?

Já vidím soumrak novinařiny, protože tyhle pořady už na soukromých televizích nebudou.

Problémem těchto pořadů je to, že jsou drahé a že by musely mít sledovanost přes milion diváků,
aby se to investorovi vyplatilo. To se ještě dařilo pořadu Na vlastní oči, protože ten vlastně 15 let
vydržel, ale poté, co vzniklo tolik televizí a ta sledovanost milion se nedaří ani často těm velkým,
tak prostě na to nejsou peníze. Pořad Bez cenzury ještě vzniknul z představy investora, že by se
to dalo zkusit při maximálním šetření, že by to mohlo přinést nějakou prestiž, ale samozřejmě
v průběhu toho vysílání majitel televize zjistil, že to je pro něj prostě ztrátový byznys a ztrátový
byznys už může dělat jenom veřejnoprávní televize, které to přísluší a která by to měla dělat.

Když začneme chronologicky a vrátíme se do roku 2012, tak vy jste tehdy byl aktivní politik,
byl jste v opozici. Proč jste se tehdy rozhodl vrátit k novinařině?

Tak šlo to od pana Soukupa, který měl představu a hledal známé lidi z novin a doufal, že přes ně
navýší sledovanost. Já už jsem nechtěl kandidovat, takže já to vlastně považuji za plynulý
přechod. Tehdy kolem toho byla bouře ve sklenici vody, dnes aktivní politik vlastní dokonce
média, tak já si myslím, že mě dávno překonala praxe.

Proč jste neodešel z té politiky hned?

Já jsem byl v opozici a bylo jasné, že nebudu už dál kandidovat. Tam bylo třeba začít co
nejrychleji, protože každý další rok by bylo těžší začít. Samozřejmě normálně bych řekl, počkejte
rok. Jenomže ten mediální trh se tak rychle vyvíjí, že za rok už by se do toho pokusu asi investor
ani nepustil a vlastně je to důkaz, že investigativní pořady už neexistují. Na Primě, která má
reportážní pořad Josefa Klímy, se náklady na výrobu pořadu snižují tím, že se dělají „pokusy“.
Jsou to v podstatě ankety, je to jednoduché. Zabetonuje se kamera, vymyslí se situace, natočí se
to za jedno odpoledne a je to levné. Takže aby vůbec na soukromé televizi byl reportážní
investigativní pořad, tak už není ani moc reportážní ani moc investigativní. To je ten soumrak.
Investigativní pořady už budou jen na veřejnoprávních médiích.

Tehdy 31. října 2012 médii proběhla zpráva, že budete řídit publicistiku vydavatelství
Empresa Media, což se nakonec ukázalo, jako… (skočí do řeči).

To byl úplný nesmysl, to nikdo neplánoval, to je úplná pitomost a já bych ani nechtěl řídit
publicistiku. Já jsem dostal nabídku postavit publicistický pořad a přinesl jsem takový manuál,
jak by měl vypadat. Ten manuál byl velmi podobný manuálu pořadu Na vlastní oči, který byl
tehdy zrušený televizí Nova. Zajímavé je, že byl poprvé zrušen v roce 2009, když ještě vydělával
- nebo neprodělával, ale byly tam dvě reportáže, které televize Nova nechtěla odvysílat a nechtěla
říct, že je nechce odvysílat, tak zrušila pořad. A pak byl znovu uveden pořad Na vlastní oči do
éteru asi po roce, kdy si právě podle mého soudu myslela Nova, že na tom vydělá. Jenže už na
tom nevydělala, už prodělávala. Podruhé už byl myslím zrušený z ekonomických důvodů. A
v téhle situaci majitel televize Barrandov doufal, že to uhraje při levnějším provozu tak, aby to
byl ziskový a prestižní pořad.
 133

Mělo vaše angažování panem Soukupem souvislost s vaší aktivní politickou činností?

Vůbec, on říkal, doufám, že se na to vykašlete, já jsem říkal, jak jen to půjde. A já jsem hlavně
přinesl body, které jsem považoval za nutné pro ten pořad. To jsou takové principy, které byly
v pořadu Na vlastní oči taky, to jest nezávislost a kolektivní dramaturgie, což je hrozně důležité.
Znamená to, že autoři musí ta svá témata obhajovat na poradách před ostatními. Což je hrozně
dobrý, protože tam nejde hrát kuloárová politika a něco zametat pod koberec. Vysílá se jen
reportáž, o které všichni řeknou – jo to je zajímavé. Když na poradě řeknou, to je pitomost, tak ta
věc nejde vůbec do výroby. Čili přinesl jsem ty podmínky fungování a majitel řekl ano, postavte
tým.

Jak jste si vybíral tým?

No já jsem hledal mezi starými spolupracovníky.

To znamená?

Mělo to svůj vývoj. Já jsem se obrátil na nějaké lidi, které jsem znal z pořadu Na vlastní oči.
Ovšem odvěký sen majitelů televizí je, že budou mít současně noviny a že ti novináři, kteří dělají
noviny, budou současně točit. To byl i sen Vladimíra Železného, který tehdy spolupracoval s
deníkem Super a pořád měl představu, že reportéři pořadu Na vlastní oči budou současně psát
články do Supru. No a majitel TV Barrandov měl taky představu, že lidi, kteří píšou do Týdne,
budou současně točit pro pořad Bez cenzury. Takže vlastně já jsem sestavil část týmu ze starých
spolupracovníků, které jsem znal, a postupně přibývali lidé – redaktoři Týdne. Musím říct, že se
to velmi rychle naučili a byli v tom týmu platní. Taková práce je ale strašně náročná, investor je
ochoten platit jen limitované množství lidí. Moje zkušenost je, že nikdo nedokáže udělat více než
dvě pořádné televizní reportáže za měsíc a to ještě úplně zničený. Jediný Standa Motl dokázal víc
než 2, to jinak nikdo neumí. Další podmínka byla, že se musí začít pořad připravovat půl roku
dopředu, předtáčet a vytvářet nějakou rezervu. No a v okamžiku, kdy se to spustí, tak prostě těch
10 lidí jede na doraz. Tak, aby naplnili schéma klasického investigativního pořadu, stejného jako
u pořadu Na vlastní oči, který toto schéma převzal ze slavného amerického pořadu 60 Minutes.
Pro české poměry to znamená tři reportáže. Jednu naprosto zásadní investigaci, jednu reportáž,
která je o pomoci lidem, o průšvizích, které se jim mohou stát, případně o jejich řešení, a třetí
reportáž je odlehčená a by měla plnit funkci nějaké zajímavosti. Takové pořady se totiž nasazují
cca v 21:40, takže tam už se připozdívá. Čili stejné schéma jako Na vlastní oči, stejní lidé, plus
lidé z Týdne, tři reportáže v jednom pořadu. Nicméně zase šlo o to, aby to bylo levnější, tak třeba
na rozdíl od Na vlastní oči se to točilo bez režisérů…

Režisérem byl autor dané reportáže?

Ano, zatímco na Nově jsme tehdy prosadili, že tam vždycky bude režisér, potom autor reportáže,
kameraman a zvukař, tak tady to bylo o jednoho méně. A Na vlastní oči měly takové výsadní
právo jezdit na obhlídky, točilo se 2-3 dny, kdežto u pořadu Bez cenzury byl tlak samozřejmě
mnohem větší a všechno se dělalo rychle, pokud možno bez průtahů…

Byl velký tlak na úspory?

No jasně, ve chvíli, kdy nejsou peníze, tak hledáte jakékoli způsoby, jak ušetřit.
 134

Jaký byl třeba rozdíl v nákladech oproti pořadu Na vlastní oči?

Já bych řekl třetinový, a potom v létě ještě nižší.

To znamená?

Ono je to složité, protože máte kameramany, kteří jsou ve stavu, kteří jsou externě. Složitě se to
počítá, ale dejme tomu, že díl pořadu Na vlastní oči stál nějakých 370 tisíc. Tak tady se pořad
musel dostat na 100 tisíc.

To byl i důvod, proč jste neměli studio? A točili jste venku někde na ulici s projektorem?

To byl i důvod, proč jsme neměli studio. Ale na druhou stranu to natáčení na ulicích je dobré.

Do léta 2013, konkrétně do 13. dílu, jste byl v titulkách uváděn jako dramaturg a moderátor.
Jaká tehdy byla přesně vaše úloha a o čem jste rozhodoval?

Dramaturg vede porady a samozřejmě má větší slovo, ale ve chvíli, kdy by redaktoři řekli, že je
něco pitomost, tak ani dramaturg to nemůže prosazovat. Podstatná role dramaturga je schvalování
reportáží. To znamená, že ve střižně, když redaktor postaví kostru příběhu, tak dramaturg je ten,
který se na to podívá, případně to rozporuje, případně žádá něco dodělat nebo dovysvětlit atd. Čili
stará se o finalizování reportáží.

Stávalo se často, že jste do reportáží musel zasahovat, nebo byli reportéři spíše samostatní?

Vždycky jsou dobré další oči, protože reportér, který je v daném tématu ponořen, nemusí některé
věci divákům, kteří dané téma neznají, dobře vysvětlit. Dramaturg tam přijde s čistou hlavou a
ukáže, čemu divák nemusí rozumět. To není nic o kvalitě těch redaktorů, ale i tomu nejlepšímu
reportérovi se stane, že se občas ustřelí a vytvoří nesrozumitelný kus reportáže, nebo rovnou celou
reportáž. Proto jsou opravdu potřeba druhé oči. Jsem první divák, který samozřejmě tu reportáž
většinou pochopí, ale mohu říct: pozor, tohle vám lidi, kteří se na to dívají unavení v 10 večer po
práci, nepochopí. A pak je ještě otázka, kdo se na to dívá.

To by mě třeba také zajímalo, kdo se na to vlastně díval?

To je jeden z důvodů, proč byl pořad Bez cenzury zrušen. Když se stal Vladimír Železný ředitelem
TV Barrandov a tehdy ještě běžel pořad Bez cenzury, tak Železný říkal vlastníkovi televize: „Já
proti Johnovi nic nemám, jestli toužíte po tom pořadu, tak ho tam mějte, ale sledovanost vám to
neudělá. Protože existuje pyramida,“ a teď namaloval pyramidu a říkal: „Vrchol pyramidy, to jsou
vysokoškoláci, těch je málo, pak jsou středoškoláci, těch je víc a pak jsou ti lidé s nižším
vzděláním. A těch je nejvíc. Vy musíte cílit na ten spodek té pyramidy, abyste dostali tu
sledovanost. Středoškoláci a vysokoškoláci, to je hlavní publikum investigativních
publicistických pořadů, těch je ale tak málo, že vám to TV neuživí.“ A statisticky to tak vždycky
bylo.

Jak se pohyboval ten share, jestli si to pamatujete?

Já už si to nepamatuju, já vím, že Na vlastní oči měly jednou asi 2 miliony diváků, ale běžně
bývaly přes milion a tady jsme se pohybovali na nějakých 300 tisících.
 135

To mluvíte asi o ratingu v tisících, víte, jaký byl cca share?

Share televize Barrandov měla odedávna nízký, ale přesná čísla nevím. Myslím, že se nevymykal
průměrnému sharu té televize. Investor ale asi doufal, že to dosáhne čísel jako pořad Na vlastní
oči. Ale upozorňuji, že Na vlastní oči byly jediným publicistickým pořadem ze všech televizí.
V počátcích takovou publicistiku nevysílala ani ČT a divák neměl na výběr 20 kanálů.

Proč jste dělal jako reportér pouze jednu reportáž?

Dělal jsem úvodní reportáž solární panely. Já jsem to pak nemohl stihnout, protože ve chvíli, kdy
se to rozjede a připravujete a schvalujete tři reportáže týdně, do toho chystáte nové.

Ještě jste pracoval v Poslanecké sněmovně…

No ale já jsem byl vždycky zvyklý dělat víc věcí, o to by nešlo, ale ani v pořadu Na vlastní oči
dramaturg netočil, to nejde.

V rozhovoru v roce 2013 jste mi řekl, že jste jako poslanec získával náměty právě i od
občanů.

Ony existovaly povinně jednou týdně poslanecké dny, kdy mi pravidelně sedělo v chodbě 40 lidí
a jiným poslancům přišel jeden nebo dva. A samozřejmě, že přišli i s náměty pro pořad Bez
cenzury. Často to byly bizarní věci, které jsem ani řešit nemohl. Přišla vyděšená žena, že jí KGB
zamontovala do zubů kameru a že jí sledují. Nebo paní, že jí soused hází šváby do kuchyně atd.
Ale pak přišly také náměty, že starosta krade…

Pamatujete si, jaká konkrétní témata jste na návrh od občanů zpracoval?

To už nedám dohromady a pravda je, že mám ještě pořád stoh dopisů, který by stál za zpracování,
vůbec jako kronika naší doby. Ti lidé se na mě obraceli s pocitem, že to do týdne vyřeším, a
popravdě, jako poslanec to nevyřešíte. Když to přinesete do pořadu, tak se to často vyřeší. Paní,
která nezaplatila pokutu a ani se o ní nedozvěděla, měla najednou exekuci za 50 tisíc – to jsme
zrovna vysílali. To má samozřejmě smysl, dokonce tyhle drobnější věci mají větší šanci na
vyřešení, než když řeknete: „V Pandurech nebo v letadlech Casa se ukradlo x miliard korun z
veřejných peněz.“ A stejně je to tak dobře zabezpečené, že se nic nestane. A na to já mám jediné
heslo – lepší je zapálit malou svíčku, než proklínat temnotu.

Jakou roli hrály ty „spojováky“, které vy jste vytvářel před těmi jednotlivými reportážemi?
Mluvili do nich sami redaktoři, nebo to byla pouze vaše autorská činnost?

To bylo po dohodě s redaktory, protože občas bylo zbytečné něco říkat v reportáži nebo na něco
chyběly obrázky a synchrony, takže někdy spojovák pomáhal tím, že dovysvětlil věci, který
v reportáži nebylo jak ukázat. Vždy to ale bylo po dohodě s redaktory. Spojovák je uvedení do
situace a vždycky vzniká dohromady s tím, který v tom tématu pracuje od začátku.

U tohoto tématu se zastavím. Zabýval jsem jedním spojovákem, o němž jsme se již bavili
před 3 lety, který byl k té reportáži Petra Maleckého „Komu se zelení“. Spojovák byl o tom,
že Kalousek zpětně navýšil v rozpočtu peníze na sport výměnou za údajnou Dobešovu
loajalitu. Ten úvodník byl značně ironizující a negativní vůči Kalouskovi. Po tom byla
reportáž, která se ovšem zabývala pouze panem Dobešem a jeho novým politickým hnutím.
 136

Kalousek v ní nefiguroval. Pan Malecký říkal, že tento úvodník jste s ním vůbec
nekonzultoval, že jste ho vytvořil sám a on s ním byl poté celkem nespokojen.

Jo, to nevím, to mi neřekl.

Říkal, že jste si to nějak vyřešili u piva a že to potom nějak hlouběji neřešil. Tak mě jen
zajímá, jak vy to vnímáte.

No to naopak, to byly vnitřní informace z kuloáru Poslanecké sněmovny, takže to jsem naopak
považoval za velmi dobré říct něco, co nikdo nevěděl. To bylo ideálem pořadu. Ten pořad měl
říkat věci, které nikdo neví, což je u týdeníku hrozně těžké. Noviny vydávají dennodenně všechny
zprávy a dostat se k informaci, kterou nikdo jiný nemá, to bylo vždycky cílem.

Jaká byla spolupráce s Robertem Maleckým?

On byl profesionál, měl ty reportáže hodně srozumitelné. On se v té pyramidě dokázal dostat s

vysvětlováním i do toho spodního patra, že to pochopil každý. Do jeho reportáží nebylo třeba
zasahovat.

Pan Malecký říkal, že ani nejezdil na porady.

Tak to nás ale štvalo.

Takže to byl trochu problém.

No ale zase když byl dobrej. Byl dobrej a rychlej. On byl profesionál, ale kecá, on také někdy na
ty porady jezdil. Tam byl problém čistě mezi námi, že oni mu špatně platili faktury a on vždycky
vyhrožoval, že nemá na cestu do Prahy a ať mu zaplatí za reportáž. Pak vždycky vyhrožoval, že
musel zastavit počítač, takže nemůže pracovat. Hrál takovou solitérnější roli, ale byl
nejprofesionálnější z těch reportérů.

Vraťme se zpět k vaší dramaturgické činnosti. Jaké byly vaše hlavní novinářské zásady při
tvorbě pořadu? Před třemi lety jste mi řekl, že nejdůležitější je dát prostor oběma stranám
a říkat pravdu.

Tam je kouzlo střihu a jde o to, kdo bude mluvit poslední. Jestli bude mluvit poslední Hitler nebo
Žid. Celá vyváženost je zaklínadlo, které nejde naplnit. Pravda je, že je třeba dát slovo i té straně,
která je kritizována. A to se samozřejmě reportérovi nechce, protože je to nepříjemné. Čili
samozřejmě tam musí zaznít obě strany, ale chtě nechtě dáváte střihem za pravdu jedné straně.
Podle zdravého selského rozumu jeden lže a druhý nelže, jeden krade a druhý nekrade. To je
jediné, co to může rozsoudit. Ale zaznít musí oba.

Teď jste mi trochu nahrál k té otázce, o které jsme tu již před chvílí debatovali – spojováku
k reportáži Roberta Maleckého Komu se zelení. Proč se Kalousek neobjevil v té reportáži?
Proč se v úvodu řeklo, že Kalousek přihrál Dobešovi peníze – ačkoli je to pravda, to jsem si
ověřil – ale reportáž už je o něčem jiném a Kalousek v ní nevystupuje. Nebyla to trošku
chyba?

To byla chyba no, dokonce jsem mohl vzít jenom ten synchron z té Sněmovny. Ale to máte výrobu
pořadu, tři reportáže týdně, nějakou uzávěrku. Kdyby na to byl čas, bylo by dobré říct reportérovi
– máš půl dne, vezmi štáb – Kalousek by s ním samozřejmě nemluvil.
 137

Ale ono by to stačilo, kdyby řekl – já se k tomu nechci vyjadřovat.

Jo uznávám, máte pravdu, že by bylo mnohem lepší, kdyby tam Kalousek i v reportáži k tomu
řekl svoje. To je pravda.

Jaká politická odhalení a témata pořad přinesl?

Myslím, že třeba reportáž o solárních panelech v té době byla revoluční. A zase to byly vnitřní
informace. Popravdě, když jsem přijal tu nabídku, tak jsem doufal, že stihnu i točit. Měl jsem
určitý seznam reportáží, které byly vlastně interními informacemi a nikdo jiný je nevěděl. Některé
informace byly v režimu důvěrný, ty jsem samozřejmě používat nikdy nemohl, to by mě zavřeli.
Ale pak jsou informace, které nejsou utajované, a to jsem považoval za výhodu.

Když jste poutal na tento pořad, tak jste říkal, že budete přinášet z politiky zákulisní
informace, které nikdo jiný nemá. Tehdy se strhla velká bouře o všem kolem tohoto
vyjádření. Proč si myslíte, že se taková bouře strhla?

Ale to je úplně směšné, vždyť to byla prostě bouře ve sklenici vody. Lumpové v politice se báli,
že na ně prozradím nějaké lumpárny, ale v provozu toho pořadu to bylo naprosto nestihnutelné.
To by tam musel být jiný dramaturg a já bych musel dělat jenom reportéra. Vzhledem k tomu, že
se strhla taková bouře, tak já jsem zase neměl zájem zažívat další a další komentáře, že něco
prozrazuju.

A co z hlediska novinářské obce, tam se ozývaly dost podobné kritické komentáře. Od

syndikátu, komentátorů, vašeho kolegy pana Klímy…

No to byla zvláštní kapitola, pan Klíma, ale já jsem ty komentáře opravdu považoval za směšné.
Já vůbec nevím, proč by kdokoli, ať je v kterékoli funkci, nemohl dělat reportáže.
Tam je jiná věc - ta reportáž musí být pravda. Blbý by bylo, kdybych si vymýšlel něco, co není
pravda, kdybych manipuloval lidmi. Ale ve chvíli, kdy máte věc ověřenou, založenou na faktech
a je to pravda, tak si myslím, že jakákoli kritika je úplně směšná.

My se tady dostáváme k tématu, které je také jedním z témat mé práce, a to je určité

prolínání politiky a médií. Co si o tom myslíte, měla by se sféra politiky a médií nějak
vzájemně prolínat nebo by spíš měla být média nezávislá, od politiky oddělená?

Média dávno ztratila svou nezávislost, protože jsou již vlastněna někým, kdo většinou zasahuje
do politiky. Tam nejde o to, jestli někdo, kdo někam píše, je či není v politice. Když se podíváte
třeba na Parlamentní listy, tak do nich píšou politici, a já musím říct, že si někdy mnohem radši
přečtu článek od politika než od komentátora, pokud ten politik nekecá, nemanipuluje a říká fakta.
Vývoj českých médií byl strašně smutný. Po roce 89 novináři zprivatizovali svoje listy, což je
také poměrně zvláštní kapitola. My jsme tehdy zprivatizovali Mladý svět a v éře nadšení to bylo
rozhodnutí - ano, teď uděláme nezávislé svobodné noviny. Posléze dostali novináři nabídky od
zahraničních investorů, které byly v některých případech tak vysoké, že neodolali a prostě to
prodali. Nicméně to byla ještě dobrá etapa, protože třeba když vlastnili Němci deník, tak do
obsahu prakticky nezasahovali, ale šlo jim o zisk. Nicméně nastala doba, kdy naopak čeští
investoři skoupili média od zahraničních investorů a jsou to všechno lidé, kteří se buď podílí na
politice, nebo se podílí na získávání veřejných peněz. Tím skončila éra svobody a začala éra
lobbingu a ovlivňování. Ti novináři se v tom teď plácají naprosto zoufale, protože jejich majitelé
mají nějaké své zájmy, které prosazují.
 138

Nebylo vaše angažování v pořadu právě první vlaštovkou prolínání médií a politiky?

Úplný nesmysl, já jsem naopak z politiky chtěl odejít a říkal jsem si, že ještě uděláme poslední
pokus, jestli jde ještě znovu udělat investigativní pořad poté, co Na vlastní oči byly zrušeny.

Jak vnímáte rozdíl mezi pojmy stranickost a nestrannost u novináře?

Já si myslím, že je úplný nesmysl, že novinář nemůže být stranický. Novinář musí být pravdivý
a ve chvíli, kdy by pravda byla proti jeho straně, tak musí pravdu zjevit.

Proč se tedy podle vás zvedla taková vlna nevole vůči vašemu angažmá v TV Barrandov?

Tak mě to hrozně pobavilo, protože třeba v Británii je slavný politik, který pak byl starostou
Londýna, ale zároveň i novinářem. Myslím si, že ve chvíli, kdy člověk jde do novinařiny, tak se
musí držet zdravého selského rozumu a pravdy. V tu chvíli to se stranou nemá a nesmí mít nic
společného a já jsem také nikdy nenadržoval žádné straně, ve které bych byl nebo která by mi
byla sympatičtější nebo méně.

Ale velmi často se v pořadu objevovala kritika stran, které v té době byly u moci…

Já si ale myslím, že je potřeba kritizovat strany, které jsou u moci, protože ty páchají největší zlo,
protože ty nedělají to, co by měly dělat, a současně mají prst na veřejných penězích. Například
KSČM nemá žádné aféry s krádežemi, protože nemá kudy ukrást veřejné peníze, protože byla
navždy v opozici. To znamená, že když jdete po krádežích veřejných peněz, tak se dostanete chtě
nechtě k vládnoucím stranám, protože oni mají tu možnost to ukrást a také jí zhusta využívají. A
teď, když se změnila struktura politiky a nevládnou pravicové strany, se objevují problémy u
Agrofertu, biopaliv, čerpání veřejných peněz. Teď by reportáže byly i o sociální demokracii,
protože TOP 09 a ODS je v této chvíli bezzubý klub důchodců. A proč byste točil o klubu
důchodců.

Vy jste mi v roce 2013 řekl, že váš divák ví, že nemáte důvěru v zavedené politické strany.
Jak je to nyní?

Ano, má nedůvěra se ještě zvětšila.

A nové strany?

Je naprosto šílené stvořit novou politickou stranu a je to prakticky nemožné. U zavedených stran,
které bohužel zabloudily a zdiskreditovaly se kradením, působí lidé, kteří se znají 20 let a vědí co
a jak, znají se. Kdežto do nové strany přijdou lidé, u nichž jen doufáte, že to jsou ti praví, ti čestní,
ti, kteří budou na straně dobra proti zlu. A nikdy nevíte, co se z toho vyvine, takže každá nová
strana má takový kádrový problém, že se časem roztříští. Kdyby se dostala jen trochu do nějakých
pozic, tak bude úplně zničená, protože se tam dostanou i lidé, kteří se tam nikdy dostat neměli.

To je i příklad VV?

To je i příklad VV, samozřejmě. Do těch lidí nevidíte a jen zíráte, co jsou pak někteří schopni
provést.
 139

Vy jste tehdy se stranou VV spojil své jméno, byl jste jejím předsedou. Nemohlo se potom
stát, že si vás i divák Bez cenzury spojil s VV?

To si nemyslím, protože já i dnes, když někam přijdu, tak všichni vzpomínají na Na vlastní oči.
Do dneška se lidé ptají, když někam přijdu – co tady točíte? Čili si myslím, že mých 40 let
novinařiny přebilo ty 3 roky politiky. A já jsem se v té novinařině taky naprosto jako politik
nechoval, žádné nadržování jakékoli straně.

Mnozí vás tehdy obviňovali ze střetu zájmů a vy jste mi v roce 2013 řekl, že střet zájmů
považujete za nesmysl. Změnil se ten názor nějak?

Já jsem naprosto nebyl ve střetu zájmů, protože jsem nebyl stranický. Já jsem v tom pořadu nikdy
nestranil nějaké politice, se kterou já jsem byl spojen. Já jsem nedělal reportáže obhajující
kohokoli z Věcí veřejných.

Nemohlo spojení role novináře a politika poškodit vaši integritu?

Kdybych říkal něco, co není pravda, tak samozřejmě. Já jsem byl třikrát víc opatrný než v pořadu
Na vlastní oči, aby všechno, co tam je, byla pravda.

Vraťme se teď ještě k obsahové stránce pořadu. Jak probíhala spolupráce s časopisem
Týden?

Ve chvíli, kdy Týden přinesl svoji investigaci, kterou v té době neměly žádné jiné noviny, tak
plným právem toto téma patřilo i do pořadu Bez cenzury. Kritériem bylo pouze to, zda je to
vlastní, dobře zpracované téma. To znamená, že tam otevřeně pracovali a v titulcích byli uvedeni
redaktoři Týdne.

Jaká byla role pana Františka Nachtigalla?

Nachtigall vedl publicistiku vydavatelství, takže úvodní domluva byla, že on bude koordinovat
témata, která by byla zajímavá pro pořad Bez cenzury. A taky, že bude hlídat původně píšící
redaktory Týdne, kteří se v rámci pořadu Bez cenzury angažovali. Protože píšící novinář má
většinou nechuť k natáčení. Musí změnit svůj přístup k novinařině – nestačí to jen vidět, musí se
to natočit. Mnozí novináři z Týdne by tehdy raději pro pořad Bez cenzury netočili, protože psaní
je jednodušší. Čili Nachtigall, pokud šlo o dobré téma, tak ty své novináře popoháněl, aby nebyli
pohodlní a i kvůli jednomu synchronu přejeli celou Prahu, což by normálně jako píšící udělali po
telefonu.

Robert Malecký mi v rozhovoru pro účely této diplomové práce řekl, že pan Nachtigall měl
v rámci dramaturgie rozhodující roli. Jak to tedy bylo?

To byl projekt pana Soukupa, ten to vymyslel, já jsem dal nějaké podmínky, za kterých bych do
toho šel. Pan Soukup jako majitel věřil Nachtigallovi, který s ním spolupracoval dlouho, a myslím
si, že mu řekl: „Dávej na toho Johna pozor, aby si tam nehřál nějaké své polívčičky.“ S čímž jsem
ale naprosto souhlasil, protože ani já jsem neměl zájem, aby někdo říkal, že si tam hřeju své
polívčičky.
 140

Takže vy jste se vlastně trošku obával toho, že vás budou podezřívat z manipulace ve
prospěch vašich politických zájmů.

Neobával, naopak, já jsem chtěl jasně dokázat, že to tak není. Říkal jsem: „Pořad bude říkat
pravdu a bude nezávislý. Klidně si to kontrolujte, já nemám zájem být nařčený z toho, že tam
hraji nějaké politické hry.“

A to se nikdy nestalo.

Nestalo, já jsem se toho nikdy neobával, protože jsem nic takového nikdy neplánoval a velmi
jsem se bavil tím novinářským ohlasem, který byl neplacenou reklamou pořadu, to bylo výborné.

Takže vás to vlastně i potěšilo, že se o vás tolik mluví.

Samozřejmě, nebo takhle, já si třeba nemyslím nic o syndikátu novinářů, protože ti dobří novináři
v něm ani nejsou. Myslím, si, že nikdo tady nemá takové renomé, aby mohl dělat takového
soudce, to prostě v Čechách není.

Čím to je?

Tak je to samozřejmě těmi 40 lety, kdy všechno bylo z hlediska etiky úplně na hlavu postavené.
Noviny za totáče prostě lhaly, vždyť známe heslo: „Lže, jako když Rudé právo tiskne“. Ve
společnosti, kde se ví, že noviny lžou, se nemůže takováto autorita vytvořit. A teď, když jsou
noviny koupené politiky, se nemůže vytvořit zase. To je marné a je to celé jen o tom, že si každý
novinář má hlídat sám sebe, aby mu po letech nemohli říct: „Tady jsi lhal.“ To by byl průšvih.

Existoval v rámci pořadu nějaký etický kodex, kterým se redaktoři museli řídit?

Můj etický kodex byly podmínky, které jsem sepsal při schvalování návrhu pořadu.

Co bylo v těch podmínkách?

Že to bude pravda, že se pořad nebude ovlivňovat podle nějakých politických zájmů, že se bude
ověřovat, že to bude nestranné, že hlavní hledisko je zdravý selský rozum a nikoli stranické hrátky.
A to si myslím, že je celý etický kodex – pravda, ověření a žádné manipulace. A mimochodem,
tyhle tři věci stačí, protože my jsme na Nově vytvořili mnohastránkový etický kodex, který stejně
nikdo nečetl. Ale byli tam lidé, kteří z principu nechtěli lhát. Největší urážka tehdy, když někdo
udělal reportáž, by byla říct – hele, to je lež. To by ten reportér odešel.

Profesní etický kodex má dvojí roli – jednak tu, že se podle něj novináři řídí, ale také tu, že
se na něj mohou odvolat, když jsou v nějakém sporu. Když by vás třeba někdo osočil, že jste
v konfliktu zájmů… (skočí do řeči)

To vám ale říkám – můj etický kodex je to, co jsme vymysleli v pořadu Na vlastní oči. To je ta
kolektivní dramaturgie. To jsem dělal z důvodu sebeobrany v pořadu Na vlastní oči, protože na
mě samozřejmě tlačily různé vlivové skupiny, abychom něco natočili nebo něco nenatočili. A já
jsem mohl vždy říct: „Hele, to nejde, já to na poradě řeknu, a buď to bude dobré a všichni to
podpoří, nebo to bude blbé a oni to nepodpoří.“ Ty vlivové skupiny se snaží manipulovat
jednotlivá média, pořady i novináře. Kolektivní dramaturgie je nejlepší obrana. Já jsem vždycky
dostával zlomený tužky nebo nábojnice, ale stejně jsem všude říkal, že to nemohu ovlivnit, tak
proč mi vyhrožujete? Kolektivní dramaturgie je nejlepší obrana před manipulací a nátlakem.
 141

Kolektivní dramaturgie tedy fungovala i v rámci pořadu Bez cenzury. Snažily se vás nějaké
ty skupiny ovlivňovat i v rámci tohoto pořadu?

V pořadu Na vlastní oči se snažily, samozřejmě, a tam se občas snažilo i vedení.

A jak to bylo v pořadu Bez cenzury? Pan Soukup vlastnící Empresa Media má určité
politické zájmy, má určité sklony, má určité kontakty.

Mě se nikdy majitel Empresa Media nesnažil ovlivnit.

Před parlamentními volbami v roce 2010 řekl Vít Bárta v rozhovoru na Českém rozhlase,
že pan Soukup mu dává reklamu za poloviční cenu, jinými slovy, že podporuje Věci veřejné.

Sociální demokracii to dával, myslím, za třetinovou cenu, to je prostě politika reklamní agentury
a to jsou množstevní slevy. Dostane tolik milionů z reklamy, že se mu to vyplatí dát za čtvrtinu.
No a v době, kdy se pořad vysílal, tak Soukup už s politickými stranami neměl nic společného.
Myslel si o nich podle mě podobné věci, jako já.

To znamená, že tam nebyly z jeho strany žádné tlaky?

Tam už nehrál pro žádnou politickou stranu.

A jiné vlivové skupiny?

My jsme měli tu malou výhodu, že už jsme nebyli tak mocní a masoví, jako byly Na vlastní oči,
kde se samozřejmě ty vlivové skupiny snažily zasahovat.

A jak vnímáte vy moc pořadu Bez cenzury, měl nějakou? Měl možnost ovlivnit veřejné
mínění, měl nějakou mediální moc?

Ta moc se odvíjí od sledovanosti, čili jestliže Na vlastní oči měly sledovanost milion a půl a tohle
mělo 200 tisíc, tak ta moc je úměrně nižší. A dneska jsou pořady, kdy nikomu ani nestojí za to
reagovat, protože je to pro pár tisíc lidí. Ta doba, kdy se večer v televizi řeklo něco a celý národ
to vzal jako svatou pravdu, je pryč.

Jak se změnil pořad po létě 2013?

Ve chvíli, kdy investor zjistil, že na tom prodělává, tak se to ještě pokusil překlopit tak, že to krmil
skutečně ze zdrojů Týdne. Překlápěly se tam články z týdeníku. Byl takový pokus udělat levnou
náhražku investigativního pořadu s tím, že to diváci nepoznají. Já jsem tam moderoval a
samozřejmě jsem taky mluvil do reportáží, ale už to prostě nebyl ten koncept, na který já jsem byl
najat. Já už jsem ten pořad považoval za ztracený, byla to už v podstatě agónie.

Proč jste v pořadu neodhalil žádnou velkou celostátní korupční kauzu nebo podobnou
aféru, ale pouze regionální politické případy?

Už totiž byla jiná doba. Do roku 2010 se kradlo na ministerských úrovních. To byly ty nákupy
Pandurů, letadel Casa. Kalousek říkal Sněmovně, když policie obvinila Parkanovou, že přece
v politice bylo prosazeno, že ministr nemusí zjišťovat cenu obvyklou. Což je to, co tady způsobilo
ty krádeže. A to skončilo v roce 2010. Od té doby ty velké krádeže už opravdu nejsou. Ale na té
regionální úrovni, tam se kradlo pořád, protože to bylo méně vidět. Až teď konečně budou
 142

zveřejňované smlouvy, tak to nepůjde ani na té regionální úrovni. Já jsem do VV šel s tím, že mě
štve korupce a udělám všechno pro to, aby se zastavila. A do vlády jsme šli s VV proto, aby se
podařilo vyměnit policejního prezidenta, pod nímž ta policie prostě nefungovala. A já jsem strávil
půl roku dennodenně tichý boj s premiérem Nečasem o výměnu policejního prezidenta, který ho
držel zuby nehty.

A vyměnil se.

Potom ODS zešílela, protože se začaly objevovat ty kauzy, a říkala – John musí okamžitě z vnitra,
musíme sestřelit policejního prezidenta, protože takhle to nejde. Čili, můj jediný zájem v politice
byl, aby se začala vyšetřovat korupce. Policie je polovojenská organizace a dělá, co ministrovi na
očích vidí. A pokud chce ministr vyšetřovat, tak vyšetřuje. A když mu vidí na očích opak, tak to
nevyšetřuje.

Takže podle vás vedly vaše kroky k tomu, že se tu začaly vyšetřovat velké korupční kauzy?

Naprosto klíčové bylo vyměnit policejního prezidenta, protože ten starý policejní prezident hlásil
Nečasovi věci a policie nic nevyšetřovala. A po té výměně se pustila do těch velkých kauz. Sice
bylo na vyšetření některých věcí už pozdě, ale přece jenom například kauza Rath je toho
důsledkem. Velmi důležitý byl ještě nový nejvyšší státní zástupce Zeman a vrchní státní
zástupkyně v Praze Bradáčová. Setkala se jak výměna policejního prezidenta, tak lidí na
protikorupčním oddělení, tak státních zástupců a znovu se korupce začala vyšetřovat. A to bylo
jediné, co mě v té politice zajímalo. Jinak nějaké strany mě vlastně nezajímaly.
Teď poskočila ČR v anketě Amnesty International asi o 16 míst ve vnímání korupce, že už tu není
taková. A sama Amnesty International řekla, že základy položila Nečasova vláda. Neřekla trošku,
že to bylo přes odpor Nečase, který opravdu nechtěl vyměnit policejního prezidenta, ale skutečně
nastala chvíle, kdy se ta policie nadechla a začala vyšetřovat. Jiná otázka je, jestli už zase
nedodýchala, a jestli bude dál vyšetřovat, to nevím. Záleží, co teď vidí na očích panu ministrovi,
a to uvidíme v budoucnu. Ale tehdy se v tomhle něco pohnulo. A jinak to je tak strašně
dlouhodobé, že za jedno volební období stihnete vlastně strašně málo.

Vy jste zmínil několikrát jméno pana Kalouska, vůči kterému jste se velmi často vymezoval
v rámci „spojováků“. Proč je to podle vás takový démon?

Protože je z těch lidí nejchytřejší. On má strašnou výhodu, že v té státní správě je od roku 89,
takže on to „umí“. A my, když jsme točili Na vlastní oči, tak jsme vždycky měli podezření, co
všechno Kalousek udělal, ale on nikdy nic nepodepsal. On zorganizoval spoustu věcí, ale nikde
není jeho podpis. Je opravdu démon. Poté, co se začalo trošku vyšetřovat, se přeci jen v těch
vrcholných institucích a na ministerstvech lekli. Trošku mi je tedy podezřelé ministerstvo
dopravy, tam pracuje velká lobby.

Jak vnímali vaši činnost spolustraníci z VV?

No tak oni si asi mysleli, že jim budu nějak nadržovat. Říkali, že to je super, ale já jsem říkal,
vážení, to je nezávislá novinařina a to s mým koníčkem, který se jmenuje politika, nemá nic
společného. Samozřejmě, že si každý myslel, včetně těch komentátorů – John tam teď začne dělat
prasárny –, ale to by zcela popřelo tu novinářskou práci. A to nejde.
 143

Takže to zůstalo jen u představ?

Všichni malovali čerta na zeď, ale ono to z principu opravdu nejde udělat. Ani kdybych si řekl,
že budu svině a popřu všechno, tak by to nešlo v té kolektivní dramaturgii. Říkal jsem si, že když
se budou na ten pořad koukat, tak uvidí, že ta podezření jsou směšná. A také se to nepotvrdilo, čili
praxe ukázala, že všechna podezření byla nesmyslná. Já si příliš vážím novinářské práce na to,
abych to řemeslo nějak ničil. Protože to je řemeslo a jeho první bod je říkat pravdu.

Jaká pro vás byla role politika-novináře v jedné osobě?

Byla pro mě zábavná.

Byla pro vás zábavná, ale udělal byste to stejně?

Rozhodně. Protože realita dala za pravdu mně. Jo, kdybych byl chycen a zjistilo by se, že ti, kteří
mě kritizovali, mají pravdu, to by bylo špatné. Ale oni pravdu neměli, takže bych to udělal znovu.
Ale kdyby mi dnes někdo řekl, pojďme udělat investigativní pořad, tak bych se ho ptal za kolik?
Protože to šetření nejde do nekonečna. Neboli investigativní pořad už se nedá udělat.

Existuje dnes nějaké svobodné médium?

Ne.

Existovalo dřív? Bylo to vaše médium svobodné?

Pořad Na vlastní oči byl úplně svobodný.

A Bez cenzury?

Na pořad Na vlastní oči byly mnohé útoky a snahy jej ovlivnit, ale Na vlastní oči je úspěšně
odrazily. Měly reálné nepřátele, proti kterým bojovaly. Zatímco tady to už nebyl tak významný
pořad, aby se ho nějací nepřátelé snažili ovlivnit…
 144

Příloha č. 15: Ústní rozhovor s doc. PhDr. Barborou Osvaldovou vedený dne 14. 3.
2016, Praha. (text)

Když se přeneseme do roku 2012, jak jste vnímala zprávu z přelomu října a listopadu, že se
R. John vrací k novinařině a má – podle tehdejších zpráv – vést publicistiku nakladatelství
Empresa Media?

Když je politik jednou politik, tak se pak nemá co vracet do médií. Ale upřímně řečeno, nikdo na
to nepoukazoval kromě několika lidí a nikomu to nevadilo.

Vám se neobjevily žádné stížnosti?

Nikdo si na to nestěžoval, nikdo nenapsal, že by to měl být problém.

A Komise pro etiku Syndikátu novinářů se toho iniciativně nechopila?

Ne, býval by si musel někdo iniciativně stěžovat zvenčí. Nebo by to musela vzít ta komise za své,
ale nevím, zda jsme náhodou v tom roce 2012 také neměli nějaké další problémy, které jsme
opravdu museli řešit.

Nakonec se ale ukázalo, že povede „pouze“ svůj investigativní pořad Bez cenzury. Dochází
v takovéto situaci z pohledu novinářské etiky ke střetu zájmů?

To je pořád ten samý problém, jako když někdo dělá novináře, pak začne dělat v PR a pak se zase
vrátí k té novinařině. Pokud by se zaměřoval na oblast, ve které nepracoval, tedy pokud by se
John nezaměřoval na politiku, ale třeba na sport, na vaření, na kulturu, tak by v tom konfliktu
zájmů nebyl.

John mimo jiné argumentoval tím, cituji: „Za prvé máme uprděný, provinciální novinářský
kodex. Zatímco ve Francii, Německu, Anglii je běžné, že novinář je i poslancem a normálně
dál píše. V Anglii byl slavný poslanec, který byl dokonce editorem novin a tam je to zcela
běžný. Tady to bylo zcela běžný za první republiky, stejně tak Karel Havlíček Borovský.
Takže tohle je úplný nesmysl a jediný, co ten novinář musí držet, je absolutní objektivita a
ta je daná tím, že ctí žánr.“

Absolutní objektivita neexistuje. A jinak to není pravda, že by to bylo v Anglii či Německu běžné.
Vzorem našeho etického kodexu byl kodex BBC a tam skutečně bylo řečeno, že člověk, který je
v konfliktu zájmů, by na to měl dokonce aktivně upozornit. Pokud má pan John dojem, že ten náš
kodex je špatný, tak zároveň je i špatný kodex BBC. A navíc, když už mluví o první republice,
tak i za první republiky byl úzus takový, že představitelé poltických stran dělali úvodníky,
editorialy. Bylo to podepsané a vědělo se, že to je představitel dané politické strany. Pokud by to
činil stejně, tak je to jiné, než když se tvářil jako takzvaně nezávislý publicista. Vezměte si třeba
Komárka. Ten by mohl říci to samé, ale protože byl zvolený poslancem, tak poměrně kulantně
přestal do těch médií psát.

Jeden z Johnových argumentů mimo jiné byl i ten, že už se nechystal v politice pokračovat.

To ale byla jeho interní záležitost, to se nikomu nesvěřil.

John mimo jiné řekl: „Když jsem domlouval ten pořad, napsal jsem své podmínky, tak to
byl můj etický kodex. Co bylo v těch podmínkách? Že to bude pravda, že se to nebude
ovlivňovat podle nějakých politických zájmů, že se to bude ověřovat, že to bude nestranné,
že hlavní hledisko je zdravý selský rozum a nikoli stranické hrátky. A to si myslím, že to je
celý etický kodex – pravda, ověření a žádné manipulace.“ Dalším jeho argumentem byla
 145

kolektivní dramaturgie, kdy se na tematickém spolurozhodování podíleli, podle jeho slov,

všichni redaktoři. Co si o tom myslíte?

On říkal, že to bude pravda… Ale všichni víme, že každý z nás má nějaké sociokulturní zázemí a
z toho vyplývá, že žádná objektivita neexistuje. Jak říká A. J. Liehm – existuje pouze vědomá
subjektivita, která vychází vždy ze zázemí daného člověka. John byl příslušníkem určité politické
strany, to samo o sobě dává najevo, že někam patřil. Že by najednou zapomněl, že je předsedou
VV? Nicméně musím říct, že si nepamatuji, že by si na ten pořad někdo stěžoval, nebo na
jakoukoli reportáž v něm odvysílanou. Na Reportéry ČT tu máme mnoho stížností, ale na tento
pořad ne.

Má takový televizní pořad moc?

Když se něco objeví na televizní obrazovce, tak je to pro ty diváky daleko směrodatnější, než
když jim to někdo řekne. „To jsme viděli v televizi, to musí být pravda!“ Televize má podle mě
větší moc než tištěná média. Ne jenom ve zpravodajství a v publicistice, ale například i
v dramatické tvorbě – pokud někdo hraje zápornou postavu, tak se k němu potom ta veřejnost
takto staví a vůbec nebere v potaz, že ta osoba má nějaký jiný život. Je tady herec – hraje negativní
postavu – tudíž je špatný.

A platí to i v případě, že TV Barrandov má sledovanost v jednotkách procent sharu?

Samozřejmě.

Jak vnímáte TV Barrandov?

Já TV Barrandov neberu jako směrodatnou celoplošnou televizi. Považuji je za určitý projekt,

který nezajišťuje ani minimální míru objektivity.

A co pan Soukup a jeho vlastnictví médií a mediální agentury, či jeho politické zájmy?

Stejný problém jako Babiš.

 146

Příloha č. 16: Ústní rozhovor s PhDr. Václavem Moravcem, Ph.D., vedený dne
30. 3. 2016, Praha. (text)

Když se přesuneme na přelom října a listopadu roku 2012, kdy prvně vyšla informace o
tom, že se Radek John vrací k žurnalistice a povede publicistiku vydavatelství Empresa
Media, jak jste to vnímal?

Vnímal jsem to jako pokračování trendu ne zcela jasné definice a chápání pojmu „střetu zájmů“
v novinařině a médiích jako takových, protože těch příběhů už bylo před tím několik, včetně
Radka Johna samotného. To, co mu zlomilo vaz v rámci TV Nova, byl podobný příběh střetu
zájmů novinařiny a jeho podnikatelské a manažerské aktivity ve společnosti Ora print a vydávání
časopisu Pohoda pojištěnce pro VZP.

Nakonec se ukázalo, že se angažuje „jenom“ v investigativním pořadu Bez cenzury, kde byl
dramaturgem a moderátorem.

Zde je zřejmá určitá paralela. Radek John vedl dramaturgicky investigativní pořad na Nově, Na
vlastní oči, který měl mít nějakou důvěryhodnost vůči publiku, pak se k tomu přidala ještě pozice
ředitele publicistiky TV Nova. A mezitím přibyly jeho manažerské aktivity, které byly navázány
na podnikatele Romana Janouška. A to samé nyní s pořadem Bez cenzury v médiu Jaromíra
Soukupa a politickou činností. Mezi tím vidím rovnítko. Tu podstatu toho, že někdo je aktivním
politikem a poslancem a do toho dramaturgicky vede a moderuje investigativní pořad, vnímám
jako střet zájmů.

V čem je to nebezpečné?

Je to nebezpečné pro to médium samotné, protože to narušuje jeho důvěryhodnost. Novinář by

podle mě neměl mít jiné aktivity, ať už politické nebo podnikatelské, protože se tím vystavuje
riziku střetu zájmů. Pokud děláte investigativní pořad, pátrací žurnalistiku, je pro ni
důvěryhodnost klíčovým faktorem. Těch nebezpečných rovin je ale celá řada, kromě ohrožení
důvěryhodnosti ve vztahu k publiku je to samozřejmě i nastolování agendy, která může být pro
dramaturga zajímavá a politicky prospěšná, zneužívání svého vlivu na obsah pořadu atd.

Má Radek John novinářskou integritu?

Myslím, že stěží. Ta integrita je pojem nejen z etiky, ale i z psychologie. Je třeba svou profesi
respektovat jako životní profesi a to jeho přeskakování mezi žurnalistikou, politikou, podnikáním
a spisovatelstvím… V mých očích je to velmi problematické.

R. John porušil v bodě o střetu zájmů kodex Syndikátu novinářů i kodex ATO. Když jsem
však mluvil s docentkou Osvaldovou i s paní Havlíčkovou z ATO, obě mi řekly, že nebyla
podána žádná stížnost, a tak tento případ nebyl řešen. Jak by podle vás měly reagovat
samoregulační instituce?

Nejen ta slova, ale celkový pohled na uplatňování samoregulace ve vztahu k žurnalistice ukazují
na formalizmus, respektive jen formální fungování těchto samoregulačních platforem, pokud
vůbec fungují a jsou ustaveny. Radek John čelil veřejné diskuzi o jeho střetu zájmů, kdy se nad
tím pozastavovala ostatní média. Pokud ATO chce mít důvěryhodnost jako sdružení televizních
vysílatelů a vede-li se o takovémto prohřešku jejího člena, TV Barrandov, řeč ve veřejném
prostoru, tak by do toho měla aktivně vstoupit. Stejný je i můj pohled na Syndikát novinářů. Jsme
tady svědky formálního fungování bez nějaké výrazné, byť neformální autority nebo
neformálního vlivu, což ukazuje na slabou samoregulaci médií a žurnalistiky v České republice,
o čemž jsem přesvědčen celých pětadvacet let.
 147

Radek John mimo jiné argumentoval tím, cituji: „Za prvé máme uprděný, provinciální
novinářský kodex. Zatímco ve Francii, Německu, Anglii je běžné, že novinář je i poslancem
a normálně dál píše. V Anglii byl slavný poslanec B. Johnson, který byl dokonce editorem
novin a tam je to zcela běžný. Tady to bylo zcela běžný za první republiky, stejně tak Karel
Havlíček Borovský. Takže tohle je úplný nesmysl a jediný, co ten novinář musí držet, je
absolutní objektivita a ta je daná tím, že ctí žánr.“ Myslíte si, že máme „uprděný provinciální
kodex“? A jaký je rozdíl mezi například Borisem Johnsonem a Radkem Johnem?

Myslím, že Radek John míchá několik věcí. Máme-li nějaký ideál nestranné žurnalistiky, tak se
zároveň nemůžeme ohánět příběhy, které pochází z ideologické žurnalistiky nebo dokonce
stranického tisku. Nemůže odkazovat na 19. století, první republiku, do éry stranické žurnalistiky.
Možná se k tomu česká žurnalistika vrací. Ano, pokud je „neuprděná žurnalistika“, řečeno
Johnovými slovy, ta žurnalistika, kdy tu budou jednotlivé ekonomické skupiny nastolovat agendu
podle svých ekonomických zájmů a podmaní si veřejnou sféru, je to jedna z možností. Čílí-li se
Radek John, že se o tom vůbec diskutuje, tak i ve Velké Británii se o tom diskutuje. Kromě
zmíněného Johnsona si vzpomínám například na Grega Dykea, generálního ředitele BBC, který
po zvolení za Blairovy vlády čelil obrovské kritice, že sám byl donátorem a podporovatelem
labouristů v předvolební kampani. I o tom se vede v britské žurnalistice veřejná diskuze a člověk
je tam pod daleko větší veřejnou kontrolou. Je ovšem otázkou, jestli směřujeme ke konceptu
nestranné žurnalistiky, která předkládá fakta, jež nejsou selektivní a neslouží zájmům vlastníků
médií a politických stran, nebo jestli se vracíme k tomu modelu, že máme média jako tiskové
orgány ekonomických skupin, politických stran či ideologií. Pak ale zapomeňme na nestrannou
žurnalistiku.

Má být publicista nestranný nebo stranický?

Rozhodně nemá být stranický. Publicistika má stranit faktům, nicméně slovo nestrannost je
problematické. Pokud přistoupíme k nestrannosti mechanicky a zformalizovaně, tak postavíte
jeden blábol vedle druhého blábolu a vydáváte to za nestrannou žurnalistiku nebo publicistiku.
Nestrannost přirovnávám studentům ke psaní akademické práce. Musíme zjistit fakta, co o tom
kdo publikoval, ověřit je a případně je prokázat nebo falzifikovat. Varoval bych před tím, co se
v České republice žádá po publicistice – Reportérech ČT, Otázkách, 168 hodinách, Na vlastních
očích –, aby to bylo vyvážené. Že dáme deset sekund Žida a deset Hitlera, protože to je
nestrannost. Ne, to je pseudonestrannost a formalizmus.

John svou činnost mimo jiné obhajoval tím, že pořad stavěl na otevřené kolektivní
dramaturgii, tedy že rozhodování o tématech a jejich zpracování bylo kolektivní.

Já nerozumím Johnově formulaci kolektivní dramaturgie. Myslím si, že pokud ten novinář ctí
integritu, tak pak ať není on dramaturgem, ale ať je dramaturgem někdo, kdo za to ponese
odpovědnost a bude tím korektivem Radka Johna. Ale dramaturgem byl on, byl pod tím formálně
podepsaný, já jsem neviděl v titulcích kolektivní dramaturgii 10 redaktorů, kteří do toho mluvili.
Pokud se bavíme o integritě novináře, tak je třeba držet nejen ty neformální postupy, neformální
diskuzi v rámci redakce, ale i ty formální věci. Pokud on teď odkazuje na kolektivní dramaturgii,
tak já tomu nevěřím, protože jako dramaturg byl pod tím podepsán jenom on. Například ve vztahu
k Otázkám – já mám dramaturgyni, která je pod tím podepsaná a nese před publikem odpovědnost
za to, že já si neprosazuju, kdo v těch otázkách bude. Jsou tam druhé třetí oči, které jsou
korektivem mých vlastních nápadů nebo mého vedení rozhovorů.

Má takovýto investigativní pořad mediální, respektive symbolickou moc, která může

ovlivnit diváky nebo společenskou agendu či veřejné mínění?

Bezesporu se přeceňuje vliv médií a ukazují to i ta nejnovější sociologická šetření v rámci

tuzemského kontextu. Teorie magické střely nebo injekční stříkačky jsou překonané. Jsme-li v éře
 148

rozptýleného fragmentovaného publika, tak domnívat se, že by nějaký jeden pořad televize, která
je až snad pátá nebo šestá televize ve sledovanosti, mohl něco výrazně ovlivnit, je pošetilé.

Myslíte si, že John mohl svůj pořad instrumentalizovat k šíření nějaké ideologie či
politických názorů?

Když se novinář ocitne pod větší kontrolou a tlakem, tak si myslím, že ho to může do větší míry
omezovat v tom, že by začal využívat vlivu pořadu pro prosazování vlastní politické agendy. Já
jsem ale před začátkem tohoto rozhovoru ukazoval studentům dvě mimořádné zpravodajské
relace nazvané Naše zprávy, které odvysílala TV Barrandov. Jedna nesla podtitul „Trampoty paní
Babišové“, druhá „Je Babiš ministr nebo podnikatel?“. Tyto dvě mimořádné relace se vysílaly
v době, kdy Jaromír Soukup nesl nelibě, že mu Andrej Babiš do MAFRY přetahuje lidi
z mediálního domu. Když pak nejsou další mimořádné zpravodajské relace věnované jiným
politikům, tak se logicky nabízí úvaha, že vydavatel a vlastník média Jaromír Soukup využívá
v rámci podnikatelských bojů své médium, aby posílal vzkazy Andreji Babišovi.

Robert Malecký, který pracoval pro pořad Bez cenzury jako reportér, vyslovil názor, že
nástup pana Johna pravděpodobně nebyl politickým tahem p. Soukupa, spíš si chtěl jeho
známou tváří nahnat nové diváky. Co si tom myslíte?

Částečně to mohly být politické úsluhy, protože Jaromír Soukup byl politickým lobbistou. Známé
jsou jeho aktivity ve vztahu k Věcem veřejným a dalším politickým stranám. Je u něj těžko
rozlišitelné, co je opravdu marketingový tah a co je vděčnost. Zajímavá je například poslední
událost – přechod Alexandry Mynářové do TV Barrandov. U ní si nemyslím, že to je jen
marketingový tah. Není totiž tak veřejně známá, že by přitahovala diváky ke zprávám. Můžeme
se ptát, zda to není úsluha Vratislavu Mynářovi, když mají společné zájmy – Čínu, podporu
Zemana a tak podobně. Jaromír Soukup dělal rozhovor s prezidentem Zemanem o čínských
investicích, přičemž část jeho mediálního impéria vlastní čínská investiční skupina CEFC. U
Jaromíra Soukupa je tedy velmi těžké rozlišit ty jednotlivé roviny zájmů a vlivů.
 149

Příloha č. 17: E-mailový a telefonický rozhovor s Petrem Vrabcem vedený dne

7. 4. 2016, Praha. (text)

Radek John říkal, že v pořadu fungovala tzv. kolektivní dramaturgie – že se všichni

redaktoři podíleli na rozhodnutí - taková forma "redaktorské demokracie". Je to pravda a
jak to probíhalo v realitě?

Takhle to funguje ve všech redakcích publicistiky. Je nutné si uvědomit, že v redakcích

publicistiky jsou povětšinou silné osobnosti, které si tou televizí prošly. Akorát to není, jeden
reportér = jeden hlas. Někdo má větší slovo, někdo menší. Záleží na tom, kdo jak má
definovanou svou integritu a dokáže pro ni přesvědčit ostatní. Takhle jsem to zažil i v ČT, kde
jsme dělali pořad Fakta.

Robert Malecký mimo jiné řekl, že hlavní "dramaturgické" slovo měl spíše pan
Nachtigall. Je to pravda, nebo byl spíše pro vás tím hlavním pan John?

František, kterého znám profesně patnáct let, má neobyčejný cit pro témata a umí rozeznat
palčivost problému. Naproti tomu Radek má zase talent rozpoznat, jak to bude vidět na obraze.
Naše parta byla vždycky zastáncem toho, že z obrázků a výpovědí by měl divák pochopit
sdělované téma. Což u současných publicistických formátů není běžné. Často jsou to takové
rozhlasové reportáže, dokumenty, pokryté nějakými obrázky a dopovídané, dovysvětlené v
asynchronech. Podívejte se třeba na tvorbu TS Ostrava. Nebo i někteří v Reportérech ČT. To
někdy jednoho bolí oči.

Všiml jste si, že by si pan John prosazoval nějaká svá politická témata, že nějak ovlivňoval
reportáže vaše či kolegů? Nebo se nic takového nedělo?

My jsme nedělali politiku. Jestli Robert měl občas reportáž z Ústí, tak šlo hlavně o to, že se tam
jak bez rozumu kradlo. Nakonec, ROP Severozápad je dnes řešený už u soudů, někteří aktéři už
dokonce sedí.

Konzultoval pan John s vámi úvodní „spojováky“, nebo to byla čistě autorská činnost?

Spojováky beru jako výsostnou úlohu moderátora. Jestli do toho Radkovi někdo kecal, tak já
jsem to nebyl. Vzpomínám si, že na začátku nám Radek ukázal pilot spojováků a my řekli tak
nějak jednomyslně - OK. Protože to bylo originální, nebýt ve studiu, ale na ulici, kde se to
všechno odehrává. Obecně to funguje tak, že reportér napíše k reportáži „studio“ a moderátor si
to udělá po svém, aby mu to šlo „do huby“. Je to stejně jako v printu, napíšete článek a editor si
k tomu udělá titulek.

Konec rozhovoru po e-mailu – další otázky byly kladeny v telefonním rozhovoru.

Nevadilo vám, že pan John byl aktivním politikem a novinářem, tedy že mohl být ve střetu
zájmů?

Do roku 2000 se držel úzus, že novinář, pokud začne jednou dělat v politice nebo v PR, že už
nazpátek nesmí. Ale potom, co se Lenka Králová, bývalá agentka BIS pracující v té době
v jedné PR reklamní agentuře, vrátila k práci v ČT, dokonce u Reportérů, tak tento úzus padl.
Když jí to prošlo a nikdo to neřešil, tak se od té doby začalo běžně potichu přecházet.
 150

A proč si myslíte, že to tak média řešila u pana Johna v roce 2012, když oznámil návrat k
novinařině?

Protože Radek je nejvýraznější osobnost televizní publicistiky. Kdyby nebyl známý, tak se to
v médiích neřeší. Do té doby to bylo tak, že všichni potichu přecházeli tam a zpátky, tam a
zpátky. A najednou, když šel Radek zpátky z politiky, tak se všichni vyděsili – ježíšmarjá, on
tady veřejně upozornil na něco, co už děláme roky. Všichni tenhle byznys jedeme už roky,
přechází se tam a zpátky.

Ještě k vašemu působení v pořadu – proč jste nepokračoval i po létě 2013?

Tenkrát Soukup zjistil, že to stojí hrozný peníze. Publicistika ale vždycky stojí velké peníze, to
je top televizní žurnalistiky. My jsme mu už na začátku v lednu říkali, že to bude drahé. A on že
dobrý, že s tím počítá. No a v červnu si uvědomil, jaký to je ranec. Tak nám František Nachtigall
nabídnul nové podmínky, že bych musel zpátky do zpravodajství, držet služby. A to už jsem
nechtěl, na to už jsem starej kozák.
 151

Příloha č. 18: Ukázky z pořadu Bez cenzury – zdroj: TV Barrandov (11 fotografií)

Popisek: Úvodní znělka (1. – 16. díl)

Popisek: Logo pořadu, úvodní znělka (1. – 16. díl)

Popisek: Úvodní ohláška s promítáním na budovu za Johnem (3. díl)

 152

Popisek: Úvodní ohláška s využitím prostředí konotujícího obsah reportáže (7. díl)

Popisek: Zdůraznění 1 bilionu grafikou (1. díl)

Popisek: Zdůraznění tradičních stran, které se podílely na problému spojeném s fotovoltaickými

elektrárnami (1. díl)
 153

Popisek: Úvodní ohláška k reportáži „Komu se zelení“, 1. prostředí (3. díl)

Popisek: Úvodní ohláška k reportáži „Komu se zelení“, 2. prostředí (3. díl)

Popisek: Úvodní ohláška k reportáži „Komu se zelení“, 3. prostředí (3. díl)

 154

Popisek: Studio pořadu Bez cenzury, 17. – 25. díl

Popisek: Možný zdroj inspirace, studio pořadu 60 Minutes, zdroj: CBS

 155

Příloha č. 19: Eticky sporné fotografie obětí trestných činů (2 fotografie)

Popisek: Nevhodné využití záběrů na vyšetřovací spis s fotografiemi obětí lesního vraha, 12. díl

Popisek: Nevhodné využití záběrů na vyšetřovací spis s fotografiemi obětí lesního vraha, 12. díl