Masarykova univerzita

Filozofická fakulta
Historický ústav

Antisemitská publicistika v období okupace

Bakalářská diplomová práce

Roman Černohlávek

Vedoucí práce: Mgr. Jiří Němec, Ph.D. Brno 2019

 Prohlašuji, že jsem bakalářskou diplomovou práci vypracoval samostatně a uvedl
všechnu použitou literaturu a prameny.

V Brně dne: 30. dubna 2019 …………………………

Poděkování:

Na tomto místě bych rád poděkoval panu Mgr. Jiřímu Němcovi, Ph.D. za trpělivé vedení mé
bakalářské práce, cenné rady a připomínky, které mi poskytl. Stejně tak bych chtěl poděkovat
své rodině a přátelům, bez jejichž podpory a trpělivosti by tato práce vznikla jen stěží.
Obsah
1. Úvod ................................................................................................................................... 1
1.1 Prameny a literatura ....................................................................................................... 2
2. Československá publicistika První republiky .................................................................... 2
2.1 Projevy antisemitismu v První republice ....................................................................... 6
3. Antisemitská publicistika v době Druhé republiky ............................................................ 8
3.1 Situace po Mnichovu ...................................................................................................... 8
3.2 Vláda a „židovská otázka“ ............................................................................................. 9
3.3 Publicistika Druhé republiky ........................................................................................ 10
4. Antisemitská publicistika v Protektorátu Čechy a Morava .............................................. 11
4.1 Protektorátní publicistika ............................................................................................. 12
4.2 Antisemitismus v nacistické ideologii.......................................................................... 17
4.3 Antisemitismus a situace Židů v Protektorátu .............................................................. 18
4.4 Představitelé antisemitské publicistiky ........................................................................ 22
5. Antisemitismus pohledem dobových brožur .................................................................... 24
5.1 Brožury v časovém horizontu ...................................................................................... 24
5.2 Přehled brožur .............................................................................................................. 25
5.3 Antisemitismus v brožurách ......................................................................................... 30
5.3.1 Diskurz židozednáře ............................................................................................. 31
5.3.2 Diskurz židobolševismu ....................................................................................... 32
5.3.3 Diskurz bohatství a podvodnictví ......................................................................... 33
5.3.4 Diskurz viníka války ............................................................................................ 34
5.3.5 Diskurz náboženský ............................................................................................. 35
5.3.6 Diskurz rituální vraždy a vztahu ke krvi .............................................................. 35
5.3.7 Diskurz tvůrců demokracie a humanismu ............................................................ 36
5.4 Shrnutí .......................................................................................................................... 37
5.4.1 Diskurz židozednáře ............................................................................................. 37
5.4.2 Diskurz židobolševismu ....................................................................................... 37
5.4.3 Diskurz bohatství a podvodnictví ......................................................................... 38
5.4.4 Diskurz viníka války ............................................................................................ 38
5.4.5 Diskurz náboženský ............................................................................................. 38
5.4.6 Diskurz rituální vraždy a vztahu ke krvi .............................................................. 38
5.4.7 Diskurz tvůrců demokracie a humanismu ............................................................ 38
6. Závěr................................................................................................................................. 39
7. Seznam použitých pramenů a literatury ........................................................................... 41
7.1 Prameny ........................................................................................................................ 41
7.2 Literatura ...................................................................................................................... 42
1. Úvod

Tato předkládaná práce se zaměřuje na problematiku antisemitské publicistiky

v Protektorátu Čechy a Morava, zejména pak na dobové brožury, které byly vydávány
v letech 1938-1945. Tyto brožury byly vydávány za účelem osvěty, aby obyvatelstvo
pochopilo „zhoubnost“ židovského elementu, který měl být zdrojem veškerého zla, morálního
úpadku, rozvratu společnosti a ničení nacionalistických hodnot. Brožury zachycují pohled a
vztah k Židům, kteří byli pronásledováni již od nejstarších dob, a celá koncepce antisemitismu
eskalovala v době druhé světové války, tedy v době nacistické krutovlády nad velkou částí
evropského kontinentu. Téma antisemitismu v letech 1938-1945 a obecně téma „konečného
řešení“ se staly jistým fenoménem. Nicméně řada prací se spíše v oblasti publicistiky
zaměřuje na antisemitismus v periodickém tisku, který je bezesporu bohatým zdrojem těchto
informací, proto tato práce nabízí pohled na antisemitismus v publicistice s poněkud jiného
úhlu a za použití jiných pramenů, jímž jsou myšleny brožury.
Cílem práce však nebylo jen popsat změny v antisemitských textech za okupace, ale
k celkovému pochopení tohoto problému bylo také nutné nastínit celkový vývoj a změny
publicistických a politických poměrů a také ukázat proměnu vztahu k židovskému
obyvatelstvu a s tím souvisejícího antisemitismu v Československu. Abychom nastínili téma
antisemitismu za okupace, pokusili jsme se také popsat tyto projevy v Německu, které
vycházely z nacistické ideologie, která se následně uplatňovala i v okupovaných českých
zemích. Práce je rozdělena na čtyři hlavní části, které chronologicky popisují jednotlivá
období, a analýzu samotných brožur. Každá z částí je ještě rozdělena do dílčích podkapitol,
které se zabývají jednotlivými tématy.
Každá z prvních tří částí sleduje jednak vývoj československé publicistiky a také vztah
k židovskému obyvatelstvu. Třetí část však ještě rozebírá onu nacistickou ideologii, a také se
snaží charakterizovat antisemitské publicisty. Ve čtvrté části se práce zaměřuje na samotnou
analýzu jednotlivých brožur, kdy se jednak nejprve snaží stručně popsat náplň a důvod vzniku
jednotlivých textů, a poté již rozebírá texty dle témat.
K samotné analýze jednotlivých textů, byla užita metoda diskurzu, kdy bylo vybráno
několik jevů, a na základě nich byly brožury podrobeny rozboru textu. Cílem bylo ukázat
projevy antisemitismu v jednotlivých brožurách a jejich případné změny.

1
1.1 Prameny a literatura

Publicistika první poloviny 20. století v Československu je velmi dobře zpracovaným

tématem, nicméně čistě na antisemitské téma je jí nedostatek a zejména pak týkajících se
výhradně antisemitskými publikacemi. Pro širší přehled poměrů dobové publicistiky jsme
využili práce Dějiny československé žurnalistiky od Mileny Beránkové, Fraňo Ruttkaye a
Aleny Křivánkové, která se tématem zabývá komplexně. Ač je to práce z roku 1988, je
objektivní a není tolik zatížena dobovými tendencemi. K otázce cenzury, kterou také
popisujeme, jsme využily dvou svazkovou knihu od Michaela Wögerbauera, Petra Píši, Petra
Šámala a Pavla Janáčka V obecném zájmu, která nabízí rozsáhlí pohled na tiskové poměry a
právo. Práce Tomáše Pasáka Soupis legálních novin, časopisů a úředních věstníků v českých
zemích z let 1939-1945, kterou jsme použily k popisu publicistiky za Protektorátu, je stále
velmi přínosnou publikací, stejně jako jeho další práce jako Pod ochranou říše.
K samotnému tématu antisemitismu a židovské otázky bylo použito několik prací,
zejména pak Budování státu bez antisemitismu od Michala Frankla a Miloslav Szabó, a potom
také sborníky od Marie Zahradníkové a Blanky Soukupové Židovská menšina v
Československu ve dvacátých letech a Židovská menšina v Československu ve třicátých letech.
K antisemitismu za okupace bylo největším přínosem "Konečné řešení": genocida českých
židů v německé protektorátní politice od Miroslava Kárného. K německé ideologii pak
Hitlerův světový názor Eberharda Jäckela, který rozebírá celou Hitlerovu koncepci židovské
otázky.
Údaje o antisemitských publicistech nejlépe popisuje Alexandra Blodigová v Slovník
odpovědných redaktorů a šéfredaktorů legálního českého denního tisku v letech 1939 až 1945
a Alexej Mikulášek Antisemitismus v české literatuře 19. a 20. století.
K jednotlivým tématům však byla použita řada další literatury a hlavně studií.
Pro samotný výzkum nám posloužili zmíněné antisemitské brožury, které reflektovaly
mnohde dobovou situaci a názory autorů, které byly řízeny i požadavky okupantů. Pojímají
téměř celé období let 1938-1945, a jsou velmi obsahově různorodé.1

2. Československá publicistika První republiky

Se vznikem nové Československé republiky dochází k velkým změnám. Nová

republika se nejprve musela vypořádat s novým demokratickým systémem a vybudovat novou

1
Viz seznam použitých pramenů.

2
státoprávní strukturu, která by zajistila její fungování. Tento stav také vytvořil podmínky pro
vznik nového systému sdělovacích prostředků, zejména pak nově se rozšiřujícího rozhlasu a
postupně i filmu. Hlavním sdělovacím prostředkem, však nadále zůstával tisk, který byl
hlavním šiřitelem informací převážně politického dění. V této souvislosti, dochází k proměně
českých médií a to jak po stránce legislativní, tak především po stránce ideové.2 Postupně se
začíná zlepšovat úroveň tisku. Rozšiřuje se zaměření, novinářství se postupně specializuje,
jazyk a rétorika se stávají více srozumitelné a celkově se stává stručnější. Obecně v průběhu
let také narůstá počet novin a časopisů s různým zaměřením.3
Média a především tedy tisk, silně ovlivňovali a celkově formovali všechny složky
společnosti. Tato skutečnost byla známá již z doby monarchie. Tisk První republiky, byl silně
svázán s jednotlivými politickými uskupeními. Valná většina novin tudíž měla vlastnické
vazby na některé stranické funkcionáře a na jejich koncerny4, které šířili své stranické názory
a postoje. Tisk v této době plnil primárně funkci politickou a až posléze funkci
zpravodajskou. Vedle nejrozšířenějšího stranického tisku, vycházel také tisk nestranický
(nicméně často se přikláněl k určité skupině či hnutí), bulvár a různá odborná a specializovaná
periodika. Kromě českých a slovenských novin, měli svůj tisk také menšiny, zejména
vycházel tisk německý, rusínský, ale i židovská menšina produkovala svoje periodika5. Mezi
nejvýznamnější periodika, která vycházela v této době, patřila např.: Tribuna, Venkov, Lidové
listy, Lidové noviny, Národní politika, Rudé právo, České slovo, Národní osvobození, Prager
Tagblatt a řada dalších, bulvární: Polední list, Telegraf, Večerní list atd., a v průběhu let
přibývala další. Jistým specifikem byl tisk fašistický, který začal vycházet přibližně od roku
1922.6 Dle odhadu bylo v roce 1920 vydáváno celkem 2 259 periodik a o deset let později
vzrostl počet asi na 3 933.7 V průběhu let se také utvořily různé novinářské organizace,
některé vznikli již před vznikem republiky.8

2
ŠTÍPKOVÁ, Renata - BLODIGOVÁ, Alexandra: Dějiny českého novinářství a českých novinářských spolků:
výstava k dějinám českého tisku na území České republiky: Státní ústřední archiv v Praze - archivní areál
Chodovec, 12. listopad - 15. prosinec 2002. Praha 2002, s. 46.
3
BERÁNKOVÁ, Milena – RUTTKAY, Fraňo – KŘIVÁNKOVÁ, Alena: Dějiny československé žurnalistiky:
vysokoškolská učebnice pro posluchače fakult žurnalistiky. Díl 3, Český a slovenský tisk v letech 1918-1944.
Praha 1988, s. 60.
4
Mezi nejvýznamnější koncerny patřili Melantrich, Noviny, Pražské akciové tiskárny, Československá akciová
tiskárna a Tempo. Vedle nich existovali i menší podniky jako Čechie, Globus, Rodina. Na Slovensku to byla
zejména Slovenská grafia a Knihtlačiárský účastninárský spolok. Tyto koncerny měli v držení velké politické
strany. BERÁNKOVÁ – RUTTKAY – KŘIVÁNKOVÁ: Dějiny československé žurnalistiky, s. 55-57.
5
Například Rozvoj či Židovské zprávy aj.
6
ŠTÍPKOVÁ – BLODIGOVÁ: Dějiny českého novinářství, s. 46.
7
BERÁNKOVÁ – RUTTKAY – KŘIVÁNKOVÁ: Dějiny československé žurnalistiky, s. 58.
8
Spolek českých žurnalistů, Jednota českých novinářů, Syndikát pražských deníkářů, Syndikát československých
novinářů atd. Tamtéž, s. 80-82.

3
 Se vznikem republiky byla také zřízena Československá tisková kancelář (ČTK). Jejím
úkolem byla zpravodajská činnost a získávání informací. V prvních letech republiky prošla
jistými změnami a během této doby se jí podařilo navázat kontakty se zahraničními tiskovými
kancelářemi a plně se konsolidovat. V prvních letech ČTK proklamovala objektivitu
zpravodajství, ale později byla kritizována za stranickou zaujatost. ČTK totiž byla nástrojem
vlády a v pozdějších letech, kdy vládu vedli hlavně agrárníci, se dostala do jejich vlivu. Tento
stav zapříčinil celkovou změnu orientace ve zpravodajství.9
Vliv cenzury v nové republice byl velmi silný. Nový demokratický stát sice povolil
uzdu tlaku předchozích let, ovšem jen zdánlivě, protože se vznikem republiky bylo také
převzato staré tiskové právo z Rakouska-Uherska.10 Tato právní norma byla v následujících
letech doplňována jednotlivými právními úpravami, které ještě více zpřísnili cenzurní činnost.
V první Ústavě nového státu byla médiím garantována svoboda slova, která měla být
zaručena § 113 a 117.11 Nicméně ve znění těchto paragrafů bylo jasně poznamenáno, že je
tato svoboda jen v mezích zákona. Do zpřísnění cenzury a tiskové svobody zejména také
zasáhly zákony 300, 50 a 124.12
Ve 30. letech se zahraniční i domácí situace velmi pozměnila. Kromě změn
v československé vládě, na republiku tvrdě dopadla i tzv. Velká hospodářská krize, která
postihla valnou část Evropy. Zejména vzrůstající nezaměstnanost a bída se stala často
omílaným tématem ve většině novin (především v komunistickém a nacionálním tisku).
V těchto letech také začalo narůstat politické postavení německé menšiny v československém
pohraničí, která reagovala jak na samotnou krizi, tak na vývoj událostí v sousedním Německu,
kde sílila pozice strany národních socialistů v čele s Adolfem Hitlerem, který se roku 1933
stal kancléřem. V souvislosti s tímto stavem, se zvýšily také obavy o bezpečnost republiky a
v tisku se začalo více hovořit o vojenských opatřeních, ale také sílil tlak na vládu. Proto vláda
začala prosazovat větší zásahy cenzury a restrikční opatření, zejména vůči všem

9
Tamtéž, s. 61-64.
10
Stát tak převzal novelizovaný zákon č. 6/1863 říšského zákoníku pro České země a zákon č. 14/1914
uherského zákoníku pro Slovensko a Podkarpatskou Rus. WÖGERBAUER, Michael – PÍŠA, Petr – ŠÁMAL,
Petr – JANÁČEK, Pavel: V obecném zájmu: cenzura a sociální regulace literatury v moderní české kultuře
1749-2014. Svazek 1. Praha 2015, s. 709.
11
Paragraf § 113 Svoboda tisku, právo shromažďovací a spolkové a § 117 Svoboda učení a svědomí. Svoboda
projevu mínění. KONČELÍK, Jakub: Řízení a kontrola českého tisku v Protektorátu Čechy a Morava. In: Média
dnes; reflexe mediality, médií a mediálních obsahů. Olomouc 2008, s. 296-297.
12
První z roku 1920 (č. 300/1920 Sb. Zákon o mimořádných opatřeních), druhý z roku 1923, kvůli atentátu na
ministra financí Aloise Rašína (č. 50/1923Sb. Zákon na ochranu republiky) a další z roku 1924 (č. 124/1924 Sb.
Zákon o změně příslušnosti trestních soudů a odpovědnosti za obsah tiskopisů ve věcech křivého obvinění,
utrhání a urážek na cti). WÖGERBAUER – PÍŠA – ŠÁMAL – JANÁČEK: V obecném zájmu, Svazek 1. s. 710.
a PASÁK, Tomáš: Soupis legálních novin, časopisů a úředních věstníků v českých zemích z let 1939-1945. Praha
1980, s. 39.

4
extremistickým projevům.13 Bylo především zasahováno vůči německým, komunistickým a
fašistickým organizacím. Ve spojitosti s těmito opatřeními, byl vydán tzv. malý tiskový zákon,
který upravoval podmínky vydávání tiskovin a jejich předkládání k cenzuře. Kromě toho také
zakazoval vydávání některých novin, které by mohly podněcovat k nepokojům a rozvratu, a
ohrožovaly by celistvost republiky a její demokratické zřízení. Tento výnos zpřísňoval
cenzuru, především periodického tisku, ale taktéž, i když v mírnější formě tisku
neperiodického.14 Posledním prvorepublikovým tiskovým opatřením byl zákon o obraně státu
(131/1936 Sb.), který byl vydán v důsledku vzrůstající agrese nacistického Německa. Paragraf
125 tohoto zákona upravoval otázku zásahu do svobody médií v případě vojenského
konfliktu.15 O dění před Mnichovskou dohodou, pravidelně informovala většina novin.
Situace se neustále zhoršovala a začaly se projevovat názory o vojenských opatřeních. 23. září
byla vyhlášena druhá mobilizace a s ní se uplatnila praxe zákona na obranu státu a byla
zřízena Ústřední cenzurní komise. Na nátlak mocností, které se však nechtěli pouštět do
nového vojenského konfliktu, bylo Československo přinuceno odstoupit své pohraničí. Tato
zrada spojenců se výrazně promítla v dobovém tisku. Československá republika vkročila do
doby počínající nesvobody.16
Co se týče cenzurní praxe, především většina periodik jí byla vystavena a byla
pravidelně prováděna. Praxe se týkala i tisku neperiodického, brožur a letáků. Většinou se
předkládaly publikace do pěti tiskových archů. Každé první vydání periodika než šlo do
prodeje, bylo předkládáno příslušnému úřadu. V případě závadnosti některých článků nebo
jen části textu bylo po vydání na tomtéž místě bílé místo, někdy i s poznámkou o zásahu
cenzury. V případě větší závadnosti novin byly uplatňovány vysoké sankce. Neperiodický tisk
do pěti archů musel být předložen nejpozději do 24 hodin před začátkem prodeje. Pro
rozsáhlejší tisky to platilo do osmy dnů od vytištění. Ale tato praxe se po vydání cenzurních
zákonů měnila a často zkracovala.17 Takto vypadala cenzurní praxe První republiky, která
svazovala svobodný projev v tisku. Na výše zmíněných opatřeních je vidět, kde byly hranice
liberálnosti a demokracie.

13
Došlo také k novelizaci zákona na ochranu republiky (124/1933 Sb.). K tomuto zákonu byl vydán i zákon o
zastavování periodického tisku (140/1934 Sb.). Původně měli být tyto zákony prozatímním opatřením, avšak
posléze byly prodlouženy do července 1935 a nakonec přetrvaly celé období Protektorátu. WÖGERBAUER –
PÍŠA – ŠÁMAL – JANÁČEK: V obecném zájmu, Svazek 1. s. 712.
14
Tento zákon (126/1933 Sb.) byl vydán 10. července a byl pokusem o změnu stávající právní tiskové normy,
nakonec však pouze poukazoval na změny, ke kterým došlo v této době. Tamtéž a PASÁK: Soupis legálních, s.
39-41.
15
V případě konfliktu měla být ustanovena speciální cenzurní komise, která by regulovala mediální činnost.
WÖGERBAUER – PÍŠA – ŠÁMAL – JANÁČEK: V obecném zájmu, Svazek 1. s. 713.
16
PASÁK: Soupis legálních, s. 43.
17
Tamtéž, s. 693, 709.

5
2.1 Projevy antisemitismu v První republice

S počátkem První republiky se projevil také antisemitismus. Přenesl se do ní tradičně

z dob monarchie, i když v mírnější podobě. Promítl se do období hladových bouří, které
probíhali do začátku 20. let, kdy za nedostatky a hlad byli jako kdykoliv v minulosti
obviňováni Židé. Přispívala tomu také neustálenost vnitropolitické situace a s ní spojené
vnitrostátní problémy, na které vláda nedokázala najít vhodné a dostatečné řešení. Nepokoje
se rozrostly po celém území státu a docházelo k běžnému rozbíjení oken a výloh, na řadě míst
také docházelo k rabování židovských obchodů a k občasnému násilí na Židech. Mohlo za to
rovněž zdražování potravin a lichva, která tuto krizi přiživovala. Ze všeho byli obviňováni
Židé. Situaci ještě zhoršoval přiliv židovských emigrantů z oblasti Haliče, kteří utekli před
pogromy.18 Tisk, který celou situaci sledoval, mnohdy ještě provokoval k výpadům na Židy.
Největším „štváčem“ v tomto ohledu byl agrárnický Venkov, který vytahoval staré stereotypy
o Židech. Běžně se v novinách vraceli k stereotypu Žida-padělatele, zbohatlíka,
germanizátora, rozvraceče společnosti, zlomyslného a zištného parazita apod. Také se
objevovaly spojitosti mezi Židy a bolševiky. Rovněž s útoky na Židy souvisela euforie během
ničení symbolů monarchie po vyhlášení státu, kdy byli chápáni jako němčící faktor. Vlny
antisemitismu byly ovlivněny i situací ve východních státech, kde s rozpadem mocenských
struktur narůstala krize a chaos. Ve Venkovu se asi nejvíce v otázce antisemitismu projevil
Jaroslav Hilbert, který vytáhl pojem árijské rasy a její údajné kvality. Nicméně po ustálení
systému tuto rétoriku postupně Venkov opouštěl, avšak nezbavil se jí zcela.19
Po celou meziválečnou dobu byla většina tisku prodchnuta jistým stupněm
antisemitismu. Kromě Venkova časté výpady byly zřejmé i v lidoveckém a nacionálním
tisku20. Až postupně ve 20. letech s konsolidací vnitrostátních poměrů se situace uklidnila,
nicméně některá periodika protižidovskou rétoriku úplně neopustila a často se držela
židovských stereotypů.21 Ale obecně se antisemitismus přesunul na periferii publicistiky. V

18
FRANKL, Michal – SZABÓ, Miloslav: Budování státu bez antisemitismu?: násilí, diskurz loajality a vznik
Československa. Praha 2015, s. 27-33, 48-49. a ČERMÁKOVÁ, Radka: Československá republika – nový stát ve
střední Evropě a Židé. In: Židovská menšina v Československu ve dvacátých letech: sborník přednášek z cyklu
ve Vzdělávacím a kulturním centru Židovského muzea v Praze v říjnu 2002 až červnu 2003. Praha 2003, s. 11.
19
SOUKUPOVÁ, Blanka: Česká identita po vzniku Československé republiky. Antisemitismus jako faktor
upevnění jsoucna? 1918-1920. In: Židovská menšina v Československu ve dvacátých letech: sborník přednášek
z cyklu ve Vzdělávacím a kulturním centru Židovského muzea v Praze v říjnu 2002 až červnu 2003. Praha 2003,
s. 27-29. a FRANKL – SZABÓ: Budování státu bez antisemitismu, s. 284-285.
20
Lidovecký tisk užíval pohled konfesijní, čili tradiční boj s jinověrci, ale také se stavěl proti změnám, které jsou
prý židovským dílem. Se změnami by přišli o přední pozici ve státě. U nacionálního to byl především boj proti
němčení, které měli právě Židé šířit. RATAJ, Jan: Český antisemitismus v proměnách let 1918-1945. In: Židé v
české a polské občanské společnosti. Praha 1999, s. 51.
21
FRANKL – SZABÓ: Budování státu bez antisemitismu, s. 285.

6
průběhu 20. let se antisemitismus vyskytoval hlavně v tisku fašistických organizací a silně
nacionálních uskupení. Stále se objevoval stereotyp Žida-podporovatele němectví,
neloajálního Čechoslováka, ziskuchtivce, ale hlavním bylo židovské spiknutí ve spojitosti s
bolševikem.22
Do pojetí českého nacionálního antisemitismu třicátých let, silně zasáhla situace
v sousedním Německu. Čeští Židé byli mnohem více v tisku napadání z důvodu údajného
němčení, právě ve spojitosti se situací v Německu, kde nacisté v čele s Hitlerem začali vyvíjet
mezinárodní tlak na mocnosti o revizi versailleského rozhodnutí. S pronásledováním osob
v Německu, se na území Československa začali objevovat uprchlíci, převážně židovského
původu. Tento stav vyvolal další vlny antisemitského odporu v československém tisku,
zejména extrémně pravicových hnutí.23
Nejradikálnějším hnutím těchto let byla Vlajka, která svou nenávistí a rétorikou proti
Židům ve svém tisku převyšovala ostatní hnutí. Jejich nevybíravé štvaní se velmi inspirovalo
v pojetí antisemitismu, jaký prosazovali nacisté v Německu. Vlajkařský tisk především
pracoval s rasovým pojetím antisemitismu, nicméně i tak se vracel ke starým stereotypům,
zejména pak ke stereotypu Žida-bolševika, cizince, rozvratníka.24
Opět se antisemitismus probouzí a šíří ve Venkovu, Večeru, Národních listech,
Poledním listu, Die Zeit a Der Tag, a zejména se staví vůči toleranci vlády k přílivu
uprchlíků.25 Postupně se také vytváří nová radikální hnutí a politická uskupení26, která ve
svém tisku (Průlom, Národní fronta aj.) často šíří nevybíravý antisemitismus. Norimberské
zákony, se stali také inspirací pro některá radikální hnutí. Postoj k Židům charakterizuje tato
věta: „Světový Žid všude vnáší nesnášenlivost ideovou, třídní, náboženskou a rasovou!“.
Objevuje se stereotyp Židů jako vyvolený národ bojující o světovládu prostřednictvím
bolševismu, zednářství, socialismu a křesťanství (!); národ vytrvalý, dotěrný, drzý apod.
Odrážela se velká škála pohledů na domnělou židovskou zkaženost a podlost. S blížícím se
Mnichovem, bylo stále víc kritizováno socialistické vládní cítění, především Beneš a jeho
politika, která podle fašistů byla z pozadí vedena Židy a postupně rozvracela republiku. Po

22
Byl to hlavně Štít národa, Hanácká republika, Výzva červenobílých, Stráž národa, Národní republika a Říšská
stráž. SOUKUPOVÁ, Blanka: Český antisemitismus ve dvacátých letech 20. století. Antisemitismus jako složka
české identity? In: Židovská menšina v Československu ve dvacátých letech: sborník přednášek z cyklu ve
Vzdělávacím a kulturním centru Židovského muzea v Praze v říjnu 2002 až červnu 2003. Praha 2003, s. 38-45.
23
SOUKUPOVÁ, Blanka: Český antisemitismus v podmínkách pluralistické demokracie společnosti národního
státu. In: Židovská menšina v Československu ve třicátých letech: sborník přednášek z cyklu ve Vzdělávacím a
kulturním centru Židovského muzea v Praze v říjnu 2003 až červnu 2004. Praha 2004, s. 21-22.
24
Tamtéž, s. 23-24.
25
Tamtéž, s. 25.
26
Hlavně Národní sjednocení a Národní fronta.

7
anšlusu Rakouska se do republiky hrnuli další uprchlíci, ke kterým radikální hnutí zaujali
obdobný postoj jako v předchozích letech z Německa. Protižidovské výpady v tisku po
Mnichovu značně zesílily a nabraly nový dech, i když opravdová změna měla teprve přijít.27

3. Antisemitská publicistika v době Druhé republiky

3.1 Situace po Mnichovu

Mnichovská dohoda byla obrovský politický i společenský otřes. Ve všech ohledech

nastalo jiné klima. Pocit frustrace, zklamání a nejisté budoucností se promítl i do dobového
tisku, navíc republiku zachvátil všeobecný nacionalismus. Po mnichovském rozhodnutí se
velmi zúžily možnosti budoucího vývoje státu, který byl vázán nejistými velmocenskými
garančními dohodami. Nově okleštěná republika se nejprve musela vypořádat s celou řadou
problémů. Především s velkými hospodářskými problémy, stejně tak příliv obyvatelstva
z pohraničních oblastí, které byly odstoupeny, byl vážnou otázkou, a také narůstaly rozbroje
ve slovensko-českých vztazích, které vyústili ve Slovenskou autonomii. Republika čelila
značnému rozkladu infrastruktury a zejména v obchodu a dopravě byla do jisté míry závislá
na Německu.28
Největším důsledkem však byla krize politického života. Začaly se objevovat
pochybnosti o oprávněnosti vzniku a samostatné existenci ČSR. Po zhroucení pozic Hradu a
abdikaci Beneše 5. října se dosavadní vnitropolitický systém a s ním rovnováha sil levice,
středu a pravice rozpadla a vše směřovalo k autoritativnímu systému státu. Tímto se započala
hroutit idea Masarykova státu a s tím souvisely i útoky na demokracii.29 V tomto klimatu se
šířily hlasy vyžadující změnu. A rostly snahy po národní integraci a vyloučení nenárodních
prvků ze společnosti.30 S nástupem nového prezidenta Emila Háchy 30. listopadu, byla
vytvořena nová vláda. Také došlo ke sloučení původních stran, čímž vznikly dvě politická
uskupení – Národní strana práce a Strana národní jednoty, která zaujala hlavní postavení ve
vládě v čele s předsedou Rudolfem Beranem. Strana národní jednoty však v sobě začleňovala
pravicové strany a také fašistické, což mělo velký vliv na celkovou situaci v republice.
Za čtyři dny vláda přijala zmocňovací zákon, kterým získala pravomoc ke změnám vládních

27
Tamtéž, s. 25-28.
28
GEBHART, Jan – KUKLÍK, Jan: Velké dějiny Zemí Koruny české XVa. Praha 2006, s. 34-36.
29
BEDNAŘÍK, Petr: Antisemitismus v českém tisku v období druhé republiky. In: Židé v Čechách. Praha 2007,
s. 32.
30
JIRÁK, Jan – BEDNAŘÍK, Petr – KÖPPLOVÁ, Barbara: Druhá republika: 167 obyčejných dnů: politické a
mediální klima a jeho reflexe. Praha 2016, s. 16-21.

8
nařízení a ústavy. S tím byla nastolena autoritativní demokracie. Nicméně česko-slovenská
vláda byla již pod velkým tlakem nacistického Německa a jejich požadavků.31

3.2 Vláda a „židovská otázka“

Vztah k Židům se za Druhé republice dostal na jinou úroveň. Celkově s pocity

zklamání a ohrožení a se vzrůstajícím nacionalismem, se projevil odpor ke všemu „cizímu” a
„jinému” v agresivní touze po jednotě. Vládní politika se dostala do složité situace. Byl na ni
vyvíjen nátlak jak vnitřní tak vnější. Řešením “židovské otázky” se snažila legitimovat
pomnichovskou vládu vůči Říši a demonstrovat její odklon od politiky dosavadní. K tomu se
ale objevila komplikace příslibu půjčky Anglie a Francie a riziko bojkotu exportovaného
zboží v západních mocnostech.32 Vztah k židovské otázce se projevil ihned v prvních
říjnových dnech, kdy do republiky začal sílit proud uprchlíků 33 z postoupených oblastí.
S nimiž do vnitrozemí republiky přicházeli i Židé. Jednalo se asi o 18 000 židovských osob.
Obecně se vyskytovali projevy solidarity, ale objevovaly se i negativní jevy a nejvíce
k Židům. Na řadě míst se obchodníci obávali konkurence a požadovali zásah vůči příchozím
Židům. Často také požadovali jejich navrácení tam, odkud přišli. Proto se vláda snažila na
tuto situaci reagovat a vracela uprchlíky zpět. Zejména pak po žádosti Ministerstva obrany,
které prohlašovalo, že jsou zdražovány potraviny a byty vinnou Židů. 34 K tomu ještě vláda
vydala 19. října nařízení č. 244.35
S postupem týdnů, byly na území Sudet zaváděny Norimberské zákony, které vedly
k pronásledování a pogromům na Židech. Německá správa je nutila k odchodu ze země. Proto
valná většina Židů zamířila na území Česko-Slovenska. Emigrace Židů z Říše ještě zesílila po
masivním pogromu tzv. Křišťálové noci, která proběhla z 9. na 10. listopadu. V důsledku toho
Ministerstvo vnitra vydala 14. listopadu pokyn, aby nebyli vpouštěni do země a tak zůstávali
na plebiscitním území.36
Vládní politika změnila svůj postoj, jak bylo popsáno výše jak k uprchlíkům, tak
zejména po utváření Strany národní jednoty, která měla 17. listopadu ve svém prohlášení
uvést, že se „vypořádá s emigrací a především židovskou“. Pod tlakem fašistů ve straně, bylo

31
PASÁK, Tomáš: Český fašismus 1922-1945 a kolaborace 1939-1945. Praha 1999, s. 222-225.
32
GEBHART – KUKLÍK: Velké dějiny Zemí, s. 226.
33
Z oblasti Sudet a Těšínska a posléze i Slovenska a Podkarpatské Rusi přicházelo zhruba 370 000 uprchlíků.
JIRÁK – BEDNAŘÍK – KÖPPLOVÁ: Druhá republika, s. 30.
34
Tamtéž, s. 30-31.
35
Nařízení na ochranu pracovního trhu před citelným přílivem zejména německých a židovských utečenců
z okupovaného území.
36
Tamtéž, s. 30-31. a GEBHART – KUKLÍK: Velké dějiny Zemí, s. 30-31.

9
omezeno členství Židů, i když původně byl přijat národní princip členství nikoli rasový ani
náboženský.37 Obecně se stal antisemitismus součástí politické kultury. A do nacionalismu
bylo včleněno i rasové pojetí národa. Začalo se používat heslo „Počeštíme Čechy!“ a to ve
spojitosti se Židy. Objevily se i myšlenky k jejich vystěhování, ale ministr Beran v prosinci
prohlásil, že k dlouhodobě usedlým nebude stát nepřátelský, ale jeho prohlášení bylo
ovlivněno jednáním o anglo-francouzské půjčce. Se vznikem nové vlády byla vytvořena i
komise, která měla řešit židovskou otázku v celé její šíři. Ta byla 10. ledna rozpůlena.
Zároveň vláda podporovala vystěhovalectví Židů z ČSR, ale také přezkoumávala občanství
těch, co přišli po roce 1918.38 Nakonec byli Židé postaveni do role druhořadých občanů a
u některých lukrativních profesí byl přijat numerus clausus39. A dokonce byl přes finanční
nabídky, rozpuštěn Svaz Čechů-Židů. Od počátku roku 1939 sílil tlak Německa na česko-
slovenskou reprezentaci, zejména po návštěvě ministra Chvalkovského v Berlíně 21. ledna.
Vláda byla obviňována za málo efektivní politiku, zejména vůči Židům. Následně Beran
nařídil úřadům, aby propustily židovské pracovníky, mohli ale zůstat jen ti nepostradatelní.
Do 10. března mělo u židovských zaměstnanců dojít buď k dobrovolnému odchodu, nebo
penzionování.40 V únoru radikální křídlo SNJ Mladá národní jednota vydala v programu, že
postavení Židů bude upraveno zákonem a že „Nemohou míti účast na státní a veřejné správě
a buďtež zbaveni všeho vlivu na duševní a fyzickou kulturu národa“.41 Tímto byli vlastně Židé
vyřazeni z veřejného života.

3.3 Publicistika Druhé republiky

Druhá republika přinesla změny poměrů i do vydávání tiskovin. Již krátce před
Mnichovem 26. září, po vyhlášení mobilizace, byl uplatněn zákon o mimořádných opatřeních
a byla ustanovena Ústřední cenzurní komise při ministerstvu vnitra. Ta měla za úkol provádět
mnohem ostřeji cenzurní zásahy v médiích. K cenzuře následné, která byla uplatňována za
První republiky, přibila cenzura předběžná. Měla mít pouze tří měsíční působnost, ale byla
v prosinci prodloužena o další tři měsíce. Následná cenzura však měla podle nařízení z 6.
prosince být nadále prováděna vládními cenzory tiskové dozorčí rady v jednotlivých
redakcích. 12. prosince vyšlo nařízení č. 317/1938, které upřesňovalo podmínky cenzury a její
výkon a jejím řízením byl pověřen Tiskový odbor předsednictva ministerské rady, v jehož čele

37
JIRÁK – BEDNAŘÍK – KÖPPLOVÁ: Druhá republika, s. 32.
38
RATAJ, Jan: Český antisemitismus v proměnách, s. 60.
39
Hlavně lékaři, právníci a žurnalisté. Nesměli navíc vstupovat do politiky.
40
MED, Jaroslav: Židé a Druhá republika. In.: Rozpad židovského života: 167 dní druhé republiky. Praha 2016,
s. 280.
41
RATAJ, Jan: Český antisemitismus v proměnách, s. 56-57.

10
stál Zdeněk Schmoranz. Tento orgán vydal následně přesné Pokyny pro vykonávání cenzury a
19. prosince Pokyny pro úředníky tiskové dozorčí služby při vykonávání cenzury. Předběžná
cenzura zůstala v platnosti i po 28. únoru, kdy měla formálně skončit společně s ukončením
branné pohotovosti. A 1. března 1939 byly vydány Pokyny pro tiskovou přehlídku, což
cenzuru ještě více posílilo.42
Ústřední cenzurní komise vydávala od 28. září 1938 do února 1939 tiskové pokyny,
kterých za tuto dobu bylo vydáno celkem 73.43 V pokynech bylo uváděno, na která témata se
májí cenzoři zaměřovat. Bylo také nařízeno, že se v periodicích nesmí objevovat „bílá místa“,
která by byla důkazem cenzury, tato praxe se pak uplatnila i v době Protektorátu. V tisku se
nesměla objevovat kritika vládních představitelů, útoky na cizí státy a jejich představitele,
stejně tak kritika ekonomických, informačních či vojenských změn a reforem atd. Také měla
cenzura bránit antisemitským projevům. Dle pokynů (zejména č. 18 a 26)44 mělo být bráněno
útokům vůči Židům, v tomto ohledu však cenzura nebyla prováděna do důsledku a to z
důvodu dobového nárůstu antisemitských nálad. Nicméně projevy byly potlačovány alespoň
částečně, což bylo také z obavy z neposkytnutí půjčky Anglií a Francií, na druhou stranu zde
však byl i tlak Německa.45
V průběhu necelých šesti měsíců trvání Druhé republiky zaniklo zhruba 1 900
periodik. Pod tlakem Německa, ale také domácího byla rozpuštěna Komunistická strana a s ní
byl pozastavován i její tisk a tisk obecně levicově orientovaný. Dále byla také zastavena
činnost Vlajky, která ale svoje aktivity prováděla dále v ilegalitě a nadále vydávala svoje
tiskoviny.46 Byly zakázány i periodika útočící na německý nacismus čili antifašistické
tiskoviny.47 Po změně ve vládě také zanikla řada regionálních periodik, většinou zůstaly jen
velké listy. Začátkem roku došlo k zostření cenzury a byly zastaveny tiskoviny především
demokratické. Tak zaniklo Národní osvobození, Čin, Prager Presse a další.48

4. Antisemitská publicistika v Protektorátu Čechy a Morava

42
JIRÁK – BEDNAŘÍK – KÖPPLOVÁ: Druhá republika, s. 25-27. a BERÁNKOVÁ – RUTTKAY –
KŘIVÁNKOVÁ: Dějiny československé žurnalistiky, s. 206-207.
43
WÖGERBAUER, Michael – PÍŠA, Petr – ŠÁMAL, Petr – JANÁČEK, Pavel: V obecném zájmu: cenzura a
sociální regulace literatury v moderní české kultuře 1749-2014. Svazek 2. Praha 2015, s. 901.
44
BEDNAŘÍK, Petr: Antisemitismus v českém denním tisku v období druhé republiky. In.: Rozpad židovského
života: 167 dní druhé republiky. Praha 2016, s. 200-202.
45
Tamtéž, s. 899-901.
46
PASÁK: Soupis legálních, s. 44.
47
IAZ, Der Gegen Angriff, Die Neue Weltbühne aj. BERÁNKOVÁ – RUTTKAY – KŘIVÁNKOVÁ: Dějiny
československé žurnalistiky, s. 207.
48
GEBHART – KUKLÍK: Velké dějiny Zemí, s. 145-146.

11
4.1 Protektorátní publicistika

Vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava zasáhlo stejně jako Mnichov celou

společnost. Někteří tuto změnu uvítali, ale valná většina nikoliv. Změna zasáhla i dobová
média. V tomto ohledu zejména tisk. Již v době po Mnichovu byly zřízeny potřebné orgány a
byly uplatněny opatření, na které okupační správa po zřízení Protektorátu jen navázala.
Okupační správa s postupem doby zaváděla nová nařízení a uplatňovala svoji představu
vedení tisku a šířila silnou propagační činnost. Již při setkání v Berlíně 15. března, Hitler
přinutil Háchu a ministra Chvalkovského ke slibu, že „ve veřejných projevech, v tisku,
divadle, rozhlase bude zachována plná zdrženlivost“49, což platilo pro první dny Protektorátu.
Veškerá nařízení z doby po Mnichovu, však měla zůstat v platnosti, pokud nebyly v rozporu
s německými. Stejně tak cenzurní dohled byl zachován.50 Tisk v prvních týdnech spadal pod
úřad prozatímního šéfa civilní správy při velitelství wehrmachtu – Konráda Henleina. Už 17.
března následovalo první vydání směrnic o nové organizaci tiskové služby, kterým bylo
zřízeno Ústředí tiskové služby při tiskovém odboru předsednictva ministerské rady. Ústředí
tiskové služby vykonávalo kontrolu prostřednictvím tiskových dozorčích úředníků přímo
v redakcích periodik, a dále vydávalo pokyny šéfredaktorům, jak řídit jednotlivé tiskoviny a
čemu věnovat pozornost. Vedením tohoto Ústředí byl pověřen Zdeněk Schmoranz51, který
měl přímo řídit tiskovou službu a byl za ni odpovědný. Se změnou situace byla také zřízena
pobočka prozatímní německé tiskové služby, která měla dohlížet na činnost Ústřední tiskové
služby a měla „usnadňovat tisku přechod do nových poměrů“. V jejím čele stanul Oskarem
Ullrich.52 Německá pobočka spadala do kompetence Henleinova úřadu.53 S koncem vojenské
správy (duben 1939) a dotvořením struktury protektorátních úřadů, přešla správa tisku pod
správu Úřadu říšského protektora (ÚŘP) a s tím byla vytvořena i Skupina pro kulturně
politické záležitosti, která byla výnosem z 18. září 1940 přeměněna na IV. Oddělení Úřadu
říšského protektora (kulturně politické oddělení).54 V čele tohoto úřadu stanul Karl von
Gregory55, bývalý tiskový atašé německého vyslanectví v Praze. V rámci von Gregoryho

49
PASÁK: Soupis legálních, s. 48.
50
WÖGERBAUER – PÍŠA – ŠÁMAL – JANÁČEK: V obecném zájmu, Svazek 2., s. 924.
51
Schmoranz na svém místě nevydržel příliš dlouho, protože se přišlo na jeho spolupráci s odbojem. Již v srpnu
byl nahrazen Arnoštem Barešem, který byl po měsíci nahrazen Františkem Hofmanem. Ten se ve funkci udržel
do května 1941 a následně byl nahrazen Ctiborem Melčem, který na svém místě působil až do konce války.
KONČELÍK: Řízení a kontrola českého tisku v Protektorátu, s. 299-300.
52
Ullrich měl pravomoc vydávat nařízení a směrnice týkající se veškerého zpravodajství.
53
PASÁK: Soupis legálních, s. 48-49. a PASÁK, Tomáš: Pod ochranou říše. Praha 1998, s. 65-66.
54
GEBHART, Jan – KÖPPLOVÁ, Barbara – KRYŠPÍNOVÁ, Jitka: Řízení legálního českého tisku v
Protektorátu Čechy a Morava. Praha 2010, s. 8.
55
Na jaře 1942 byl nahrazen Martinem Paulem Wolfem.

12
oddělení byla 12. června zřízena skupina „Tisk“ (Gruppe Presse, později Generalreferat
Presse), jejíž správa byla svěřena Wolfgangu Wolframovi von Wolmar56. S jeho nástupem se
obecně změnily poměry v tisku. Ihned po jeho nastoupení začala vlna zatýkání šéfredaktorů
českého tisku, byl to důsledek likvidace novinářů napojených na odboj. Wolmarův úřad
„autonomní správu přímo úkoloval v usměrňování protektorátního tisku v duchu nacistické
ideologie a potřeb okupační správy“57, což znamenalo, že mu byl podřízen Tiskový odbor
předsednictva ministerské rady a každá instrukce musela být schválena skupinou Tisk.58 Se
vznikem Wolmarova úřadu jsou také zavedeny pravidelné tiskové konference, které přispěly
k větší kontrole protektorátního tisku. Jednou týdně se konaly pro denní tisk a jednou měsíčně
pro týdeníky. Tyto konference se konaly pravidelně a scházeli se na nich šéfredaktoři a
vybraní redaktoři jednotlivých periodik, kterým na nich byly předávány jasné instrukce o čem
a jak psát, nicméně se zde udělovaly i důtky za nepříliš aktivní projevy loajality vůči Říši
apod. Jednacím jazykem konference byla pravděpodobně němčina, která byla chápána jako
reprezentativní59. Pro vybrané novináře byly navíc pořádány zájezdy do okupovaných oblastí.
I samotný Tiskový odbor Předsednictva ministerské rady mohl vydávat pokyny. Od 17.
března do vypuknutí války s Polskem bylo vydáno na 245 tiskových pokynů.60
Krátce po zřízení protektorátu bylo sloučeno několik novinářských organizací, které
daly vzniknout jediné a to Národnímu svazu novinářů. Došlo k tomu z důsledku glajchšaltace.
Být jejím členem byla také jediná možnost jak vykonávat novinářskou činnost i nadále. Tato
organizace se zpočátku snažila tlumit zásahy proti novinářům, příliš si nezadat s okupační
mocí a pomáhat svým členům přežít nelehké období, protože řada novinářů v důsledku
likvidace periodik a podobně, přicházelo o práci. Její činnost se změnila v aktivistickou poté,
co roku 1942 do jejího vedení přišli vrcholní kolaborantští novináři, zejména Vladimír
Krychtálek, jeden z nejhorších kolaborantských žurnalistů.61
Po napadení Polska německou armádou, se v tisku obecně zpřísnila opatření. Byla
zavedena přísná vojenská cenzura a český tisk musel přebírat informace pouze od německé
tiskové agentury DNB. Na prvních stránkách novin musely být publikovány i zprávy vrchního
velitelství. Tisk mohl psát o německo-sovětských vztazích. Ale bylo omezeno množství
témat, o kterých se mohlo psát. Nesměly se objevovat informace o židovských transportech,

56
Vedl ji do roku 1943 a poté ho nahradil Arthur Söhnel.
57
Tamtéž
58
WÖGERBAUER – PÍŠA – ŠÁMAL – JANÁČEK: V obecném zájmu, Svazek 2., s. 925.
59
GEBHART – KÖPPLOVÁ – KRYŠPÍNOVÁ: Řízení legálního českého tisku, s. 16.
60
PASÁK: Pod ochranou říše, s. 128-129.
61
GEBHART – KÖPPLOVÁ – KRYŠPÍNOVÁ: Řízení legálního českého tisku, s. 38-42.

13
pohyby armád, počty obětí, vyzbrojení armády atd.62 Se změnou souviselo i vydání tajného
dokumentu 17. září, tzv. „Souborný přehled pokynů pro tiskovou přehlídku“, který určoval
roli a postavení tisku. S jeho obsahem byli seznámeni jen šéfredaktoři a cenzoři. Tento
Souborný přehled byl určen pouze jen pro tisk český, nikoli německý (ten podléhal ÚŘP a
oberlandrátům). A šéfredaktoři byly plně zodpovědní za všechno, co bylo v tisku vydáno.
Zpřesňoval také otázku cenzury. Ta se zaměřovala na články politické, hospodářské a
kulturní, ale také na sportovní a inzeráty, a i fotografie. Nesměly se objevovat jakékoliv
zmínky o komunismu a to jak negativní, tak pozitivní, samozřejmě po útoku na SSSR se
situace změnila.63 Cenzura měla přirozeně bránit všemu, co by se vymykalo německým
standardům. Nicméně tisk měl ovlivňovat myšlení obyvatel k tvorbě jednoty, která je dána
životními zájmy Říše i Protektorátu. Okupanti také zavedli už počátkem Protektorátu
třístupňovou cenzuru, která byla předběžná, průběžná a následná. Na veškerý tisk zároveň
dohlíželi úředníci tiskové dozorčí služby, kteří měli také svoji pozornost zaměřit na „spodní
tón, náznaky a jinotaje“ a vše coby mohlo být dvojsmyslné. Museli rovněž dodržovat jistý
vzhled tiskovin, s tím také souvisí absence bílých míst v periodicích, která byla v případě
závadnosti článku nahrazena novým obsahem. Ty důležitější úvodníky byly překládány do
němčiny a následně posílány německým místům ke kontrole. Kromě českých a německých
cenzurních orgánů prohlížely tisk také tisková služba Gestapa, bezpečnostní policie
Sicherheitdienst (SD), ministerstvo vnitra a policejní ředitelství. Přehled pokynů byl
v průběhu let doplňován o nové pokyny, které reagovali na aktuální dění v Říši a Protektorátu.
Po napadení Polska také proběhla další vlna zatýkání pracovníků tisku, na jejichž místa
dosedli spolehlivější osoby.64
Rok 1941 přinesl další omezení a změny tisku. Zejména po vydání nařízení č.
175/1941 Sb. ze 7. května, které zmocňovalo předsednictvo ministerské rady k určování
rozsahu tiskovin, ke stanovování výše jejich nákladu, zastavení jejich vydávání a také k
povolování vydávání nových tiskovin. Navíc ještě dovolovalo jmenováním šéfredaktorů a
redaktorů.65 30. května 1941 byl ještě novou vyhláškou stanoven nejvyšší možný náklad
tiskovin.66 Od září, kdy se říšským protektorem stal Reinhard Heydrich, začalo být

62
Tamtéž, s. 129-130. a BERÁNKOVÁ – RUTTKAY – KŘIVÁNKOVÁ: Dějiny československé žurnalistik, s.
236-237.
63
PASÁK: Pod ochranou říše, s. 179-180.
64
PASÁK: Soupis legálních, s. 53-57.
65
WÖGERBAUER – PÍŠA – ŠÁMAL – JANÁČEK: V obecném zájmu, Svazek 2., s. 925.
66
Tamtéž, s. 64.

14
vynucováno i podepisování článků a bylo téměř nemožné skončit v redakci tisku, aniž by
nebyl daný člověk vyšetřován.67
15. ledna 1942 byl zřízen Úřad lidové osvěty (od června sloučen s Ministerstvem
školství a národní osvěty) a do jeho čela byl dosazen ministr školství Emanuel Moravec,
bývalý legionářský důstojník, kolaborant a nepřítel národa číslo jedna. Bylo to v důsledku
jmenování nové protektorátní vlády.68 Pod tento rezort následně spadal veškerý protektorátní
český tisk a s tím veškeré otázky tiskové. A také byl z předsednictva ministerské rady vyjmut
tiskový odbor, který se následně stal druhou sekcí tohoto rezortu. Vedoucím tiskové sekce se
stal Jindřich Dobiáš a byla rozdělena na dvě části, redakční službu a tiskovou dozorčí službu,
kterým předsedal Ctibor Melč. Moravec od počátku své činnosti se snažil prosazovat politiku
úplného splynutí s Říší, proto v tomto duchu instruoval i šéfredaktory, aby dbali na jistý ráz
článku ve svých novinách. Moravcovi názory a propaganda však byly národem odmítány.69
V průběhu let trvání Protektorátu Čechy a Morava, okupační správa značně
zredukovala počet vydávaného českého tisku. Některá periodika byla zcela zrušena, některá
byla sloučena s jinými, z některých se staly týdeníky, zanikla některá polední vydání denních
novin a některé večerníky.70 Celkově se odhaduje, že zaniklo za celé období okupace 1 88771
periodik. Ihned po 15. březnu 1939 byl omezen dovoz a distribuce zahraničního tisku.72
Postupně se omezoval i jejich náklad a rozsah. Již od května 1941 se začal omezovat jejich
rozsah a stejně tak kvalita papíru, a o rozdělování papíru začalo rozhodovat Ministerstvo pro
lidovou osvětu.73 Za tohoto stavu docházelo ke glajchšaltování tisku a také se snížil počet
odběratelů.74 Ještě před květnovou vyhláškou, byl zastaven například tisk org. Sokola a
Junáka, také Národní listy, Telegraf, Expres aj. V září také s popudu odboje proběhl bojkot
denního tisku, čímž poklesl jejich prodej až o 70 procent75, na což také reagoval Wolmar
slovy: „Jestliže český národ nepotřebuje svého tisku, může být papíru jako materiálu použito
k jiným účelům. Přeje-li si český národ, aby s ním bylo takto zacházeno, může vzíti jed na to,
že takovéto zacházení možno dokonale uskutečnit bez potíží.“76 S krizí, která přišla v srpnu a
září 1944, došlo k dalšímu rušení periodik, zejména ve spojitosti s nedostatkem papíru, ale

67
KONČELÍK, Jakub - CEBE, Jan - KÖPPLOVÁ, Barbara: Řízení tisku v letech 1939–1945; analýza
protektorátních tiskových porad. Mediální studia 2, 2007, č. 3, s. 276.
68
KONČELÍK: Řízení a kontrola českého tisku v Protektorátu, s. 301.
69
PASÁK: Soupis legálních, s. 65-66.
70
BERÁNKOVÁ – RUTTKAY – KŘIVÁNKOVÁ: Dějiny československé žurnalistiky, s. 238-239.
71
Tamtéž, s. 78.
72
DOLEŽAL, Jiří: Česká kultura za protektorátu: školství, písemnictví, kinematografie. Praha 1996, s. 16.
73
WÖGERBAUER – PÍŠA – ŠÁMAL – JANÁČEK: V obecném zájmu, Svazek 2., s. 886.
74
DOLEŽAL, Jiří: Česká kultura za protektorátu, s. 16.
75
PASÁK: Soupis legálních, s. 62.
76
Tamtéž, s. 63.

15
především v důsledku zahájení tzv. totální mobilizace. Nadále se situace zhoršovala s blížícím
se koncem války a značnými materiálními nedostatky. V této době zanikl například A-Zet,
České slovo, Večer ad., které měli jistou tradici z dob předchozích. Ale především se
zastavování týkalo některých regionálních listů a také odborných a tematických periodik.
Nadále zůstalo jen 11 titulů denního tisku, jednalo se totiž o tisk zcela v rukou
kolaborantských novinářů.77
Značně se omezoval i tisk neperiodický, a to podle seznamu prohibit, který se
s každou větší událostí rozšiřoval.78 Již 30. března 1939 nařídilo pražské policejní ředitelství
všem knihkupcům a nakladatelům, „aby neprodleně vyloučili z prodeje všechny knihy obsahu
komunistického, marxistického, Německu nepřátelského, zvláště tzv. německou literaturu
emigrantskou“79, nulová tolerance však byla k tisku židovskému.
Doba Protektorátu také rozpoltila celou novinářskou obec. Vydělila se na dvě skupiny,
na novináře konformní a novináře aktivistické. Prvními byli zejména ti, kteří se nechtěli příliš
angažovat v propagandistické činnosti a nechtěli nijak výrazně spolupracovat s okupačními
silami. Snažili se novým poměrům přizpůsobit. Chtěli především přežít! Otázkou však
zůstává, jak dlouho by takto přežívali, vzhledem k nejisté budoucnosti. Nicméně museli plnit
úkoly, které jim byly zadány vedením. Někteří z jejich řad také působili v odbojové činnosti
a snažili se rozvracet snahy okupantů ovládnout obyvatelstvo.80 Druhou skupinou byli
aktivističtí novináři. Tato skupina se vyznačovala otevřenou kolaborační činností. Po
vyhlášení Protektorátu začali ihned spolupracovat s okupanty a propagovali těsné semknutí
s Říší. Byli pro okupanty velmi důvěryhodné osoby, které plnili veškeré zadané úkoly. Valná
většina z nich již před okupací působila v radikálnějších organizacích, proto také v té době
tvořili spíše nižší novinářskou kategorii. Řada z nich také prosazovala antidemokratické,
antikomunistické a antisemitské názory. Díky okupaci se velmi obohatili a stali se předními
osobnostmi v Protektorátu, ale také nenáviděnými zrádci národa. Nejvíce mezi nimi vynikla
tzv. aktivistická sedmička, což byli šéfredaktoři nejvýznamnějších českých periodik. Nicméně
o tomto tématu bude pojednáno níže.81

77
BERÁNKOVÁ – RUTTKAY – KŘIVÁNKOVÁ: Dějiny československé žurnalistiky, s. 239.
78
DOLEŽAL, Jiří: Česká kultura za protektorátu…, s. 16.
79
WÖGERBAUER – PÍŠA – ŠÁMAL – JANÁČEK: V obecném zájmu, Svazek 2., s. 941.
80
CEBE, Jan – KONČELÍK, Jakub: Novinářský aktivismus: protektorátní kolaborantská žurnalistika a její
hlavní představitelé z řad šéfredaktorů českého legálního tisku. Sborník Národního muzea v Praze. Řada C -
Literární historie 53, č. 1-4, 2008, s. 40.
81
Tamtéž, s. 39-40. a BERÁNKOVÁ – RUTTKAY – KŘIVÁNKOVÁ: Dějiny československé žurnalistiky…, s.
241.

16
4.2 Antisemitismus v nacistické ideologii

Antisemitismus v nacistické ideologii hrál jednu z nejdůležitějších rolí. Jejím

„duchovním otcem“, se stal sám Adolf Hitler, který tyto myšlenky uvedl v život. V tomto
směru se začal projevovat už v roce 1919, ve svém dopise Karlu Mayerovi o postoji Němců
k Židům, ve kterém se proti nim ostře ohradil. Jeho pojetí antisemitismu bylo čistě rasové a
nacionální. Požadoval odejmutí jejich občanských práv, a v budoucnu jejich odstranění, proto
byla následně v září 1920 založena NSDAP, jejíž program sestavil sám Hitler, a v němž se
také mimo jiné objevily i články (4-8), které se týkali Židů. Židům byla v nacistickém myšlení
přisouzena role hlavního protivníka, kterého je třeba v boji za vítězství árijské rasy rozdrtit.82
Rasové myšlení se stálo jádrem nacistického světonázoru, podle něhož byla germánská árijská
rasa nadřazena všem, a neárijská židovská rasa měla být zlikvidována. Národ jako organizmus
měl být stmelen a zbaven parazitů. Hitler mluvil o pudu k rasové čistotě a snažil se to
vysvětlovat na základě přírodních (darwinistických) zákonitostech, čili jedna rasa se nesmí
míchat s jinou, a že přežije jen ten organizmus, který se přizpůsobí. Árijská rasa má podle
světového názoru spravedlivý nárok na životní prostor na úkor méněcenných národů. Tyto
myšlenky pak rozšířil ve své knize.83
Hitler svoji koncepci antisemitismu dále rozvíjel a formoval. Výsledkem byla jeho
kniha Mein Kampf, která se stala hlavním ideologickým pramenem, a dále utvářela
antisemitské myšlení. Hitler postupně nacházel nové okruhy působnosti židovstva. Postupně
začal používat pojem mezinárodní židovstvo, v ruské revoluci viděl vliv Židů, stejně tak
v marxismu, a levicové strany byly „žoldáky židovstva“, židovská byla demokracie,
parlament, Společnost národů atd. V Mein Kampf byl také přisouzen židovské otázce
celosvětový význam. Již dříve Hitler prohlašoval, že Židé jsou problém i jiných národů, avšak
objevovaly se hlasy po jejich vystěhování a to primárně z Německa do jiných zemí. Hitler
věřil, že pokud se vymaní Německo z židovského vlivu, můžou i jiné národy. Postupně Hitler
ve svých názorech přitvrdil a začala se objevovat myšlenka naprostého zlikvidování Židů.
Podle něho jediný způsob jak se s Židy vypořádat byly válečné metody.84 Žid se zkrátka stal
ztělesněním absolutního zla a boj proti němu byl spravedlivý a správný.85
Od okamžiku vítězství NSDAP a převzetí funkce kancléře Adolfem Hitlerem, započali
nacisté s uplatňováním rasových opatření vůči Židům. Byly vydány první protižidovské

82
JÄCKEL, Eberhard: Hitlerův světový názor: (projekt jedné vlády). Praha 1999, s. 48-53.
83
HITLER, Adolf – HÁJEK, Jiří: Hitlerův Mein Kampf: Z bible německého nacionálního socialismu s
komentářem Jiřího Hájka. Litvínov 1993, s. 142-146.
84
JÄCKEL: Hitlerův světový názor, s. 48-52, 54-56, 61.
85
BURLEIGH, Michael – WIPPERMANN, Wolfgang: Rasistický stát: Německo 1933-1945. Praha 2010, s. 50.

17
zákony. Zavládla obecná perzekuce a teror, a Židé byli postupně připravováni o svá práva. V
duchu nacistické ideologie, byli Němci systematicky ovlivňováni antisemitskou
propagandou.86 Aby byla nacistická antisemitská ideologie právně ukotvena a podložena, byly
roku 1935 vytvořeny a následně vydány tzv. Norimberské rasové zákony. Dva z nich byly
namířeny proti Židům. Prvním zákonem o říšském občanství bylo ustanoveno, že říšskými
občany mohou být pouze árijští Němci nebo osoby spřízněné krve, kdežto Židé se stali pouze
druhořadými státními příslušníky. Druhý Zákon na ochranu německé krve a německé cti
zakazoval uzavírání sňatků a nemanželský styk mezi Židy a Němci, zaměstnávání německých
sloužících mladších 45 let v židovských domácnostech a vyvěšování německých vlajek Židy.
Na základě zákonů, byla také stanovena definice Žida. Židem tedy byl ten, kdo pocházel
nejméně ze tří úplně židovských prarodičů. Za Žida se pokládal též židovský míšenec, který
pocházel ze dvou úplně židovských prarodičů, a který ke dni vyhlášení zákonů náležel k
židovské náboženské obci, nebo byl v manželství se Židem. Zákony byly postupně také
doplňovány a byly zaváděny nové, o majetku, o zaměstnání atd. Byla jich celá škála. Židé se
stali bezprávnými obyvateli.87 Často docházelo k násilí na židovském obyvatelstvu, a také se
vyskytovaly pogromy. Ten největší s názvem Křišťálová noc se odehrál v listopadu 1938.
Hitler toužil po likvidaci Židů, ale až do vypuknutí války nemohl přistoupit k drastickým
opatřením, které by je do jisté míry legalizovaly. Likvidace židovského obyvatelstva
nazývána Konečné řešení eskalovala koncem roku 1941, kdy bylo přistoupeno k totální
likvidaci. Židé byli z okupovaných zemí odváženi do koncentračních táborů a hromadně
vražděni velmi sadistickými postupy. Začalo systematické řešení „židovské otázky“.

4.3 Antisemitismus a situace Židů v Protektorátu

V pomnichovské republice byla spíše méně důležitým problémem, který byl řešen
spíše mírně, ale s vyhlášením Protektorátu se stala jedním z prioritních úkolů. Židovská
otázka byla od počátku Protektorátu řešena jak českou reprezentací, tak okupačními úřady.
Židé začali být pronásledováni a terorizováni. S novou situací ve státě se protrhla i stavidla
protižidovských výpadů. Podle prohlášení vyšších okupačních úřadů se měla o židovskou
otázku postarat sama česká vláda. Okupanti původně prohlašovali, že nemají zájem očistit
protektorátní území od škodlivého židovského vlivu, jediné co se musí podniknout okamžitě
je vyřazení Židů z veřejného života, aby neovlivňovali vztah mezi Protektorátem a Říší.
Nicméně posléze se ukázalo, že s autonomií Protektorátu to bude v otázce židovské trochu

86
BURLEIGH – WIPPERMANN: Rasistický stát, s. 53-54.
87
Tamtéž, s. 54-58.

18
jinak, vzhledem k tomu, že nacistická ideologie hovořila jasně v této otázce, tudíž do ní volně
zasahovali.88 Již vzápětí podnikla česká vláda na své první protektorátní schůzce energické
kroky vůči židovskému obyvatelstvu. 17. března byla vyhlášena první opatření. Prvním byl
zákaz provozování lékařské praxe pro „neárijce“ a vzala na vědomí zastavení praxe
židovských advokátů ze strany advokátní komory. Vláda tak konečně uskutečnila přání, které
bylo vysloveno v memorandu ze 14. října 1938. Židé měli být odstraněni ze všech vedoucích
míst v průmyslových podnicích a dalších organizacích. Také bylo schváleno, aby obchodní
spolek Merkur vydával zvláštní nálepky k označení „árijských“ obchodů.89 Dne 20. března
1939 vydal šéf civilní správy K. Henlein nařízení, podle kterého nesměli být do židovských
podniků dosazováni komisaři nebo správci, a bylo zakázáno kupovat, propachtovávat nebo
darovat židovské podniky. Den na to vydala česká vláda nařízení o správě hospodářských
podniků a dozoru nad nimi. Tímto se měla realizovat tzv. arizace, nicméně toto nařízení bylo
okupační správou pozastaveno. Zásadní rozhodnutí v této oblasti si vyhradil zastupující říšský
protektor Konstantin von Neurath, který nehodlal připustit, že by židovský majetek padl do
českých rukou. 24. března vláda zakázala převod židovského majetku a do 15. dubna měl být
vypracován seznam neárijských podniků. Koncem března pak byla zakázána koupě a
disponování s židovským majetkem. Tímto dnem 29. března byla také otázka arizace
v hospodářské sféře odejmuta českým protektorátním úřadům, i když se o ni nadále pokoušeli,
vzhledem z obav germanizace.90
4. dubna se konalo zasedání, na kterém se měla řešit otázka pojmu a definice
„neárijce“, protože úřední definice neexistovala. Přesný výklad slova měl být následně
projednán s okupační správou. Později byla vydána směrnice, která považovala za neárijce
„takovou osobu, která sama nebo její rodiče (nemanželská matka) příslušely třebas jen po
určitou dobu k židovskému náboženství nebo židovské národnosti“91
S červnem se změnil vztah k židovské otázce. Dne 21. června vydal zastupující říšský
protektor Konstantin von Neurath nařízení o židovském majetku, které nahrazovalo všechna
nařízení šéfů civilní správy, které byly vydány v době vojenské správy. Tímto nařízením se
otázka arizace a expropriace židovského majetku dostala výhradně do rukou okupantů. O co
horší bylo, že se v Protektorátě začala obecně tímto nařízením uplatňovat kritéria židovské
otázky podle norimberských zákonů. Sama vláda se ještě předtím snažila o vydání nařízení o

88
KÁRNÝ, Miroslav: Konečné řešení židovské otázky v Čechách a na Moravě. In.: Stín Šoa nad Evropou. Praha
2001, s. 52.
89
KÁRNÝ, Miroslav: "Konečné řešení": genocida českých židů v německé protektorátní politice. Praha 1991, s.
24.
90
Tamtéž, s. 28. a PASÁK: Pod ochranou říše, s. 123-124.
91
KÁRNÝ: "Konečné řešení": genocida českých židů, s. 28.

19
vyřazení Židů, ale vše uvízlo na definici pojmu árijec. Proto Neurath tlačil na předsedu vlády
Aloise Eliáše, aby zavedl norimberské zákony, avšak ten jejich zavedení na území
Protektorátu odmítl.92 Neurathovo nařízení prakticky přebíralo veškerá dosud vydaná nařízení
týkajících se majetku Židů. Židé směli disponovat svým majetkem (nemovitostmi,
hospodářskými závody, cennými papíry, atd.) jenom na základě zvláštního písemného
schválení, ale nesměli nabývat nemovitostí apod. Museli také ohlásit veškeré pozemky a
cennosti, které přesahovali částku 10 000 korun. Němci tímto nařízením získali přehled o
veškerém židovském majetku a mohli dle libosti dosazovat své správce a kontrolovat velké
části českých podniků.93 Podle zprávy SD z března 1940 bylo Neurathovo nařízení českým
obyvatelstvem odmítnuto a vyvolalo odpor k tomuto germanizačnímu kroku.94
Židovská otázka byla také řešena prostřednictvím vystěhovalectví či spíše vyháněním.
Již v srpnu 1939 psal sekretář říšského ministerstva vnitra Wilhelm Stuckart, že „Cílem
židovské politiky je vystěhovalectví“.95 Movitější Židé mohli vycestovat pouze v případě, že
předají svůj majetek do německých rukou. Čímž se okupační moc obohacovala a dále
financovala zbrojení a mobilizaci válečného hospodářství. Myšlenka vystěhovalectví se
změnila od 15. července 1939 po zřízení Ústředny pro vystěhovalectví v čele s Walterem
Stahleckerem. Její činnost byla úzce spojena s berlínskou ústřednou Gestapa a Adolfem
Eichmannem. Po zřízení ústředny emigrace poklesla z důvodu komplikované mezinárodní
situace. Proto se začali objevovat návrhy nuceného soustředění Židů v Praze. Původně tyto
návrhy měli usnadnit emigrační činnost. Vystěhovalectví trvalo ještě do roku 1942, ale
postupně se zastavilo úplně, protože vystěhovalci museli platit speciální daň a poplatky, a také
přišlo na řadu „konečné řešení“.96
Ještě v průběhu roku 1939 probíhalo vydávání řady protižidovských nařízení, které
omezovali jejich svobodu. Zejména to byly nařízení týkající se zaměstnání, postupně jim bylo
zakazováno vykonávat novinářství, notářství, práce v administrativě, ale také prodávat tabák a
sladidla apod. Také jim byla odepřena možnost vstoupit do strany Národního souručenství.
Na jaře roku 1941 bylo také židovským podnikům zakázáno podnikat v některých
průmyslových odvětvích, zejména v maloobchodu textilií, obuvi a kožešin97. Dne 3. srpna
1939 byl vydán výnos předsednictva ministerstva vnitra, který vyčleňoval židovské
obyvatelstvo od ostatního. Ten varoval před akcemi proti Židům, a zároveň aby k tomu

92
PASÁK: Pod ochranou říše, s. 124.
93
KÁRNÝ: "Konečné řešení": genocida českých židů, s. 32-33.
94
PASÁK: Pod ochranou říše, s. 126.
95
KÁRNÝ: "Konečné řešení": genocida českých židů, s. 34.
96
Tamtéž, s. 34-38.
97
Tamtéž, s. 60.

20
nedocházelo, byl jako prevence vydán tento výnos. Výnos jako prevenci doporučoval řadu
věcí, zákaz návštěvy veřejných místností Židy, označování obchodů a závodů, a diskriminaci
na různých veřejných prostranstvích, kde měli být Židé odděleni od árijců. Tento výnos měl
být pro ochranu židovského obyvatelstva.98 Nadále přibývalo nařízení. V únoru 1940 přibylo
Židům do legitimací písmeno „J“ jako Jude, a byl nadále omezován prostor jejich pohybu a
žití. Protektorátní vláda 7. prosince vydala nařízení o nuceném sdružování Židů, které však
Neurath odmítl. Nicméně sdružování přejaly židovské obce pod vedením pražské obce, která
byla podřízena rozhodnutím Ústředny pro židovské vystěhovalectví. Takto bylo vytvářeno
tzv. ghetto beze zdí. K tomu navíc ještě přibylo prohlášení vlády z října 1940, které mělo plnit
funkci zákona na ochranu české árijské cti a krve.99
Ještě v srpnu před výměnou na postu říšského protektora, bylo na naléhání K. H.
Franka projednáváno veřejné označení židovského obyvatelstva. Po nástupu Reinharda
Heydricha do funkce protektora, bylo dne 1. září roku 1941 vydáno policejní nařízení, které
udělovalo Židům povinnost nosit na svých oděvech žlutou šesticípou hvězdu100 jako svoje
označení. Musela být dobře viditelná na levé části oděvu. Heydrich ještě na konci září nechal
uzavřít všechny židovské modlitebny, a pohrozil zásahem proti všem židomilným Čechům.
V tomto duchu také vydal několik nařízení.101
Koncem léta 1941 započaly deportace velkého počtu židovského obyvatelstva. Jisté
deportace na příkaz Adolfa Eichmanna proběhly již v říjnu 1939 do oblasti Niska, kde měl
vzniknout jakýsi přeškolovací tábor, celá akce však byla neúspěšná102. Říšský protektor si
vyhradil veškerá práva týkající se deportací, proto protektorátní vláda nemohla jakkoliv do
situace zasáhnout. Jediný návrh, který vznesla česká reprezentace, se týkal izolace židovského
obyvatelstva. O tomto návrhu již přemýšlela okupační správa, která ho již v listopadu
realizovala, čímž začali být Židé soustřeďováni v Terezíně. Deportační přípravy trvaly už od
poloviny září, kdy Židé byli soustřeďováni, a 16. října odjel první transport směr Lodž. Tímto
se započala poslední fáze „konečného řešení“.103 20. ledna 1942 se uskutečnila konference ve
Wannsee, kde se řešila otázka „konečného řešení“. Představitelé shrnuli dosavadní výsledek
snažení o odstranění Židů z veřejného života a přednesli plán na úplné odstranění Židů z
říšského prostoru. Především byl kladen důraz na zdání legálnosti celé akce. Součástí byl i

98
Tamtéž, s. 50.
99
Tamtéž, s. 50-52 a 56. a PASÁK: Pod ochranou říše, s. 128.
100
Musel ji nosit každý, kdo dovršil věku 6let. Hvězda měla být veliká jako dlaň, černě vytažená a s nápisem
Jude.
101
Tamtéž, s. 72-74.
102
Tamtéž, s. 41-42.
103
KÁRNÝ: Konečné řešení židovské otázky v Čechách a na Moravě, s. 56.

21
přehled o počtech Židů v jednotlivých evropských zemích, které je třeba odstranit. Přednostně
mělo být „vyčištěno“ území Říše, včetně Protektorátu.104 Protektorátní protižidovská nařízení
se postupem času novelizovala, ovšem k horšímu. Na konci války neměli Židé téměř žádná
práva natož svobodu. Odhaduje se, že o život přišlo asi 80 000 židovských obyvatel
Protektorátu.105

4.4 Představitelé antisemitské publicistiky

Jak už bylo popsáno výše, antisemitismus se v Československu rozvíjel již od svého

počátku, byl však spíše latentní. Nás však zajímá období let 1938-1945, kde teprve
antisemitismu vynikl. S tím také souvisí i autoři, kteří své názory a postoje uveřejňovali v
antisemitských článcích a publikacích. Na tomto místě bych se však rád pokusil o jejich
stručnou charakteristiku a popis minulosti, která formovala jejich pohled na tento společenský
problém, který následně propagovali ve svých textech.
Autoři těchto antisemitských textů byli velmi různorodou sortou. V době nesvobody
vynikli tyto osobnosti svými nechutnými protižidovskými výlevy, které dále ventilovali
v tisku. Tato skupina začleňovala převážně novináře a publicisty, kteří na tomto poli působili
již v době meziválečné.106 Pokud bychom se zaměřili na jejich vzdělání, bylo taktéž velmi
různorodé. Valná většina měla spíše střední vzdělání (Komůrka, Kožíšek, Lažnovský, Novák,
Tuskány, Šourek, Scheinost, Pelíšek, Babka, Břetenář), ale figurovali zde i vysokoškolští
absolventi (Crha, Dörfl, Vajtauer, Ryba, Richter, Vrba, Zástěra) nebo alespoň s částečným
vysokoškolským vzděláním (Rys, Krychtálek, Prokop, Werner, Brikcius). Někteří také
působili v armádě během 1. světové války a dosáhli jistých úspěchů.107
Většina z nich ihned po studiích začala kariéru v různých novinách a časopisech.
Jejich názory se však formovaly postupně. V době meziválečné se v otázce antisemitismu
angažovali spíše méně, až na některé výjimky. Podle Mikuláška českoslovenští antisemité
byli ovlivněni zejména zahraničními spisky od Lamarqua, Rohlinga, Drumonta, Forda,
Pontignyho, Briemanna, Pranajtise, Ljutostanského a dalších. Sem by mohl patřit zejména
Karel Rélink, akademický malíř, který se vyznačoval antisemitskými kresbami, které také

104
KÁRNÝ: "Konečné řešení": genocida českých židů, s. 85-86.
105
KÁRNÝ: Konečné řešení židovské otázky v Čechách a na Moravě, s. 56.
106
DOLEJŠÍ, Vojtěch: Noviny a novináři: z poznámek a vzpomínek. Praha 1963, s. 381.
107
BLODIGOVÁ, Alexandra: Slovník odpovědných redaktorů a šéfredaktorů legálního českého denního tisku v
letech 1939 až 1945. Praha 2007. a NAKONEČNÝ, Milan: Vlajka: k historii a ideologii českého nacionalismu.
Praha 2001, s. 62-63.

22
vystavoval především v zahraničí. Právě ten se nechal inspirovat Augustem Rohlingem.108
Příspěvkem do jejich názorů byl vzestup nacistické ideologie a norimberské zákony, které je
silně ovlivnily. Německá forma antisemitismu jim velmi imponovala. Nejvíce se však jejich
myšlení změnilo po Mnichovu, kdy se uvolnily stavidla nenávisti a kdy doházelo ke kritice
minulých let. Antisemitismus a jeho stereotypy jsem popsal již výše. Řada z nich se ještě před
tím angažovala v tisku různých pravicových a fašistických organizací, zejména pak ve Vlajce,
Národní obci fašistické, Slovanské straně protižidovské, Árijské frontě aj. Zde se teprve
vyhranili. Paradoxem je, že někteří z nich byli ještě před tím, než „našli svůj správný směr“
členy, nebo jen aktivními novináři v levicových a středových politických organizacích,
zejména Komunistické strany (Vajtauer, Lažnovský aj.)109 či Sociální demokracie (Novák),
ale také Lidovecké strany.110 Obecně se antisemitismus v tisku od doby První republiky příliš
nezměnil, stále byl velmi primitivní, a byl psán, jak píše Nakonečný „hospodským jazykem“,
který byl antisemity vydáván za vědecký jazyk. O „vědeckosti“ se dá mluvit i u Rélinka111.
Zkrátka „žumpa“ publicistiky. Za okupace, se však úroveň antisemitské rétoriky zlepšila, což
bylo také cílem okupantů.112 Obecně by se podle Mikuláška dali antisemitští autoři definovat
jako osoby trpící komplexem méněcennosti, kteří se snaží prosadit své dílo. Antisemitská
argumentace poté alibisticky zastírá vlastní neúspěch a stává se zdůvodněním vlastního
selhání.113
Na výsluní se však antisemité dostali až s novými poměry v nově vzniklém
Protektorátu Čechy a Morava, kdy byla jejich práce přímo podporována okupačními orgány,
museli však psát podle toho jak si to okupační správa přála. Instrukce, jak apelovat a
ovlivňovat obyvatelstvo v židovské otázce, byly vydávány na tiskových konferencích, o nichž
již byla zmínka. Byli tací, kteří se domnívali, že právě v tuto dobu se pro ně naskytla vhodná
příležitost k novinářské kariéře, a do redakcí se také hlásili noví lidé.114 Řada z nich dříve
patřila mezi podprůměrné anebo přímo špatné žurnalisty a stylisty, kteří spatřovali
v propagaci německých myšlenek svůj úspěch. Ve většině případů se také tyto osoby svou
činností snažili obohatit a to i na úkor jiných, jak finančně, tak materiálně.115

108
MIKULÁŠEK, Alexej: Antisemitismus v české literatuře 19. a 20. století. Praha 2000, s. 72-74. a KRYL,
Miroslav: Rasismus, antisemitismus, holocaust. Ústí nad Labem 2011, s. 126-127.
109
ČELOVSKÝ, Bořivoj: Strážce nové Evropy: prapodivná kariéra novináře Emanuela Vajtauera. Šenov u
Ostravy 2002, s. 56.
110
NAKONEČNÝ: Vlajka, s. 243-244. a JANEČKOVÁ, Eva: Novináři „aktivistické sedmičky“ před Národním
soudem. Plzeň 2016, s. 62-63.
111
MIKULÁŠEK: Antisemitismus v české literatuře, s. 73-74.
112
NAKONEČNÝ: Vlajka, s. 245.
113
MIKULÁŠEK: Antisemitismus v české literatuře, s. 17-18.
114
DOLEJŠÍ: Noviny a novináři, s. 376.
115
PASÁK: Český fašismus 1922-1945 a kolaborace, s. 322-323.

23
 S antisemitismem protektorátních let také souvisí novinářský aktivismus. Aktivisté
prosazovali tzv. arizaci, čili vyobcování Židů z veřejného života, která byla podle nich nutná,
pokud měli mít Češi nárok na samostatnou existenci v rámci Říše.116 Ale obecně se
aktivismus prolínal s projevy antisemitismu. Mezi aktivistické novináře patřili všichni ti, kteří
spolupracovali s okupanty, a většina plně přijala proněmecké smýšlení. Každý z těchto
novinářů se snažil na sebe upozornit, aby si získal přízeň Němců.117 Jak bylo již zmíněno
výše, posléze někteří z těchto aktivistických novinářů vytvořili uskupení – zejména tzv.
sedmička, a okupanty byli dosazeni do vedoucích míst periodik, ve kterých mimo jiné
prosazovali přísný antisemitismus. S projevy antisemitismu také souvisela denunciační
činnost, zejména proti Židům. Zde nejvíce vynikl „židobijec“ – jaksi nechávali říkat – Rudolf
Novák, ale i další. Novináři reagovali na každé prohlášení, které se týkalo Židů, zejména pak
na Krychtálkuv pokus o vyhlášení protižidovských zákonů v říjnu 1940118. U většiny
antisemitských žurnalistů byly koncentrační tábory chápány jako „dobrodiní“ a likvidace Židů
považovali za „očišťovací proces lidstva“.119

5. Antisemitismus pohledem dobových brožur

5.1 Brožury v časovém horizontu

V letech nesvobody 1938-1945 vyšlo několik brožur a knížek se silně antisemitským

zabarvením. Řada podobných prací vycházela v podstatě již od konce devatenáctého století,
avšak ty nejsou předmětem našeho zkoumání. Valná většina z nich vyšla od přesvědčených
fašistů, kolaborantů, ale taky Němců. Ještě v pomnichovské republice vyšly čtyři práce, a to
především z pera členů fašistických organizací. Od počátku okupace začíná celkově narůstat
počet vydávání podobných spisů. Ovšem v nijak závratných počtech. Antisemitismus se totiž
spíše prosazuje v denním tisku, který je řízen okupační správou. Ještě v prvním roce okupace
vycházejí jen tři publikace. Ale s narůstajícím tlakem vůči Židům v Protektorátu vychází
v roce 1940 pět publikací a následujícího roku čtyři. V této době židovská otázka eskalovala,
proto také sílily represe.120 Na podzim s příchodem Reinharda Heydricha do funkce
zastupujícího protektora se započínají první deportace Židů. S tímto obdobím začíná také
slábnout vydávání antisemitských brožur. Ještě roku 1942 vyšly tři publikace, ale již

116
PASÁK: Pod ochranou říše, s. 103.
117
DOLEJŠÍ: Noviny a novináři, s. 396.
118
CEBE, Jan: Vladimír Krychtálek – osud neslavně slavného novináře. In: Ztraceni v davu: osudy novinářů ve
20. století. Praha 2005, s. 108-109.
119
PASÁK: Český fašismus 1922-1945 a kolaborace, s. 323.
120
MILOTOVÁ, Jaroslava: Protektorátní tisk a „židovská otázka“. In: Terezínské studie a dokumenty, Praha
1996, s. 142.

24
v následujících dvou letech vyšlo každý rok jen po jednom spise. Vliv na tuto skutečnost měl i
fakt, že židovská otázka začala být odsunována na druhou kolej, z důvodů likvidace Židů, ale
také z důvodů válečných.121 V roce 1945 bylo téměř jasné, že se blíží konec války a sním, již
nebyla židovská otázka tak závažná. Proto v tomto duchu již nevyšla žádná podobná
publikace.
V době okupace však byly některé publikace opakovaně vydávány, některé i ve čtyřech a
více vydání. Dokonce se také znovu objevila antisemitská publikace od Jana Nerudy Pro
strach židovský, která byla pro některé české antisemity velkou inspirací, ale jeho práce
nebyla jediná. Kromě toho také probíhala překladatelská činnost cizích antisemitských
publikací, hlavně německých.

5.2 Přehled brožur

RÉLINK, Karel: Vývin židomarxisty.

Práce se především zabývá problémem židobolševismu, a jeho vlivu na národy
v Evropě. Odkazuje na svoje staré práce, které napsal, a na svoje výstavy. Text je doplněn
Rélinkovými kresbami s antisemitskou tématikou. Text nemá tak úplně ucelenou myšlenku,
proto se jedná o změť několika názorů na židovský problém.
Publikace byla napsána, aby ukázala skutečný problém, jakým je vliv židovský, a
s ním související problém bolševismus. Jejím autorem je Karel Rélink, nadaný malíř, který se
proslavil svými antisemitskými kresbami, které prezentoval zejména v Německu.122 Samotná
brožura vyšla v pomnichovské době.

RYS, Jan: Židozednářství - metla světa.

Kniha se věnuje tématu židozednářství, které popisuje velmi detailně. Práce je
postavena na pochybných pramenech, kdy seznamuje čtenáře s historií, rituály, organizací,
cíli Zednářů apod. Následuje obsáhlí výčet všech světových i domácích lóží a poboček. Autor
ji neprezentuje jako antisemitskou, ale je tomu opačně. Kniha popisuje vliv zednářů na celou
společnost.
Posláním této práce jest seznámiti „nezasvěceného“, tj. nezednáře, s podstatou,
zásadami, činností a cílem svobodného zednářství, s jeho vlivy a zásahy do života kulturního,
vědeckého, uměleckého, politického, hospodářského a veřejného vůbec. Autorem knihy je Jan
Rys-Rozsévač, člen a vůdce fašistické organizace Vlajka, který po okupaci kolaboroval

121
LÁNÍČEK, Jan: Antisemitismus v Protektorátu Čechy a Morava. In: Podoby antisemitismu v Čechách a na
Slovensku ve 20. a 21. století. Praha 2016, s. 78-79.
122
MIKULÁŠEK: Antisemitismus v české literatuře, s. 72-73.

25
s nacisty, a velmi silně propagoval antisemitismus. Po válce popraven.123 Kniha vyšla v roce
1938.

TUSKÁNY, Hugo: Dvanáct tajemství židovských.

Práce je rozdělena na dvanáct kapitol, z nichž každá ukazuje na dílčí židovský
problém. Kapitoly popisují vlastnosti, díky kterým jsou Židé tak úspěšní. Přirozeně je
vykresluje v tom nejhorším možném světle.
Brožura má být pokusem říci lidu pravdu o „hodných, osvícených a demokratických“
Židech. Její autor je Hugo Tuskány, kolaborant a novinář, jeden z největších štváčů proti
Židům, který jí vydal ještě v době Druhé republiky.124

RYS, Jan: Hilsneriáda a TGM: ke čtyřicátému výročí vražd polenských: [1899 -1939].
Druhá Rysova práce se věnuje rekonstrukci případů vražd v Polné v roce 1899, která
měla být spáchána Židem Hilsnerem. Zobrazuje i podíl Masaryka v tomto případu.
Text byl vydán k 40. výročí tohoto případu, 7. března 1939, kdy má konečně odhalit
skutečnou pravdu o těchto vraždách.

TUSKÁNY, Hugo: Světové židovstvo.

Další Tuskányho dílo se dosti podobá předchozímu. Opět je text rozdělen do kapitol,
které se věnují dílčím tématům, které popisují vliv Židů v různých oblastech, ovšem na
podkladu Talmudu, ve kterém je popsáno veškeré zlo židovské. Text je doplněn úryvky právě
z něho.
Cíl je podobný jako v jeho předchozí práci, čili poodhrnout roušku tajemství
židovského vlivu ve společnosti. Brožura byla vydána v prvním roce okupace.

VLAS, R. M.: Talmud, zdroj nenávisti.

Tématem práce je ukázat zhoubnost hlavního židovského náboženského textu –
Talmudu. Autor čerpá a uvádí údajné úryvky ze samotného Talmudu, kde popisuje praktiky,
jak dosáhnout nadvlády a jak nenávidět křesťany, a také přidává antisemitské pasáže a citáty
různých významných osobností.
Cíl této práce není patrný, ani ho autor nijak neuvádí, pouze jen poukazuje na to, kde
jsou Židé všude problémem od minulosti, a jaký vliv měl a má Talmud.

123
BLODIGOVÁ: Slovník odpovědných redaktorů a šéfredaktorů, s. 108.
124
Tamtéž, s. 124.

26
FRIED, Ferdinand: Vzestup židovstva.
Kniha se snaží vylíčit vývoj židovského semitského národa/rasy ve starověku od doby
Sumerů po pád Římské říše. Ukazuje dějiny tak, jak jsou údajně správné, kdy všude tam, kam
přišli Židé, se rozpadly státy a národy. Poukazuje i na to jak vznikl kapitalismus. Popisuje
tisíciletý boj mezi severskou a semitskou rasou, což jasně značí, že je práce silně ovlivněna
ideologií.
Práce vychází z německého originálu, který byl přeložen Fr. Kárným v roce 1939.
Cílem je objasnit dlouhý boj mezi rasami a vznik židovské. Německý autor Ferdinand Fried
vl. jménem Ferdinand Zimmermann byl členem SS a německé nacistické strany. Za okupace
pracoval na pražské univerzitě.125

FIALA, Vlastimil Otakar: Národ bez ctností.

Brožura se především věnuje pohledu na židovské obyvatelstvo prostřednictvím
biblických příběhů, na kterých ukazuje jejich špatné vlastnosti a neschopnost založit si
dlouhodobější stát. Text se věnuje spíše náboženské rovině, líčí samotný původ židovstva,
vlastnosti jejich Boha atd.
Cílem bylo poukázat na to, že Židé jsou národem ničemným a neschopným již od
počátku. O autorovi jsem bohužel nenašel žádné informace. Kniha vyšla roku 1940.

GOLTZ, Hans von der - WREDE, Franz Otto - SERAPHIM, Peter Heinz: O Židech.
Tato kniha je rozdělena na tři části, z nichž každá je od jiného autora. První se zaobírá
tématem vlivu židovského obyvatelstva v Anglii. Jak se dostala na vrchol a jak ovládá
společnost. Druhá se věnuje dějinám stěhování Židů, a to z důvodu vyhnání, nebo
z ekonomických a zištných. Třetí část popisuje situaci v lublinském ghettu. Je to osobní
pohled na celkový stav v něm. Ukazuje zde také, jak velkoryse se k Židům tímto zachovali
Němci.
Autoři jednotlivých částí byli Hans von der GOLTZ, Franz Otto WREDE a Peter
Heinz SERAPHIM. O prvních dvou se mi nepodařily dohledat potřebné informace, ale třetí
z nich byl členem nacistické strany a také SA a autor řady rasistických ideologických prací. 126
Práce vyšla v roce 1940.

125
Dostupné na: https://en.wikipedia.org/wiki/Ferdinand_Zimmermann
126
Dostupné na: https://de.wikipedia.org/wiki/Peter-Heinz_Seraphim

27
LELEK, František: Pravá tvář židovstva.
Práce pojímá více problému týkajících se Židů. Rozebírá typický na pohled na
negativní židovské vlastnosti, od nenávisti, přes vztah k penězům až k teorii světovlády apod.
Popisuje také všechny židovské náboženské knihy a spisy, které jsou zdrojem všeho zla a
špatností. Kniha se pokouší o jakýsi vědecký výklad na podkladě těchto pramenů.
Autor si dává za cíl odhalit židovský problém křesťanskému lidu, v kterém právě
probíhá sociální, kulturní a hospodářská osvěta, aby zpozorovali židovské nebezpečí. Je
nutné, aby se tak stalo objektivně a důkladně. Práce vyšla v červenci 1940. Autor byl vedoucí
Národní árijské kulturní jednoty, dopisovatel Der Stürmeru.127

NECHVALSKÝ, Arius: Staletý děs Brna.

Text se věnuje vlivu židovstva od dob Přemyslovců, až po První republiku. Především
se zaměřuje na oblast Brna. Popisuje jejich situaci v různých etapách dějin, jak s nimi bylo
zacházeno, jak si získali vliv a bohatství a začali pletichami ovládat společnost apod. Autor
svůj text staví na historických archiváliích – listinách a hospodářských dokumentech.
Cílem práce je znázornit zhoubný židovský element v národě, který ho po celá staletí
otravoval, aby se již podobná situace neopakovala. A zpochybnit dosavadní výklad dějin.
Arius Nechvalský vl. jméno František Aujezský, byl členem fašistických organizací,
kolaborant a vydavatel novin Árijského útoku.128

KRYCHTÁLEK, Vladimír: Bolševici, Beneš a my.

Ústředním tématem knihy je otázka komunismu v Rusku a jeho propojení s Benešem.
Popisuje, jak vlastně vznikl bolševismus, a kdo vyvolal revoluci. Ukazuje, že je vlastně
výtvorem Židů a popisuje hlavní vůdce režimu, z nichž jsou téměř všichni Židé.
Autorem této práce je Vladimír Krychtálek, jeden z předních kolaborantských
žurnalistů.129 Kniha vyšla v roce 1941 v nákladu 48 000 výtisků.

KŘÍŽ, Alois: Co víte o Židech? Český rozhlas k židovské otázce - Soubor přednášek
stejnojmenného cyklu v rámci duchovního boje proti židovskému vlivu na českého člověka.
Tato práce je souborem několika rozhlasových přednášek různých autorů. Kniha nemá
hlavní téma, proto se zde setkáme s různými antisemitskými tématy, od vrozených vlastností,
přes ovládnutí světa, až po ideologické rasové prvky atd.

127
MIKULÁŠEK: Antisemitismus v české literatuře, s. 132.
128
Dostupné na: https://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_osobnosti&load=5659
129
GROMAN, Martin – KARFÍK, Vladimír: Ztraceni v davu: osudy novinářů ve 20. století. Praha 2005, s. 110-
145.

28
 Autorem publikace je Alois Kříž, kolaborant a člen Vlajky, který působil přednostně
jako rozhlasový pracovník. Za květnového povstání se zúčastnil boje o Rozhlas na straně
Němců, a po válce byl popraven.130 Kniha byla vydána roku 1941.

LOULA, Karel Jiří: Židé a krev: příspěvek ke studiu židovské otázky podle ruských a
židovských pramenů.
Kniha se primárně zabývá vztahem Židů ke krvi, a také rituální vraždou. Ta je popsaná
na případu vraždy na Ukrajině, kde byl zavražděn chlapec podle zvláštního postupu, který je
přisuzován židovským praktikám. Případ je líčen podle policejních záznamů a čerpá též
z ruských a židovských pramenů.
Práce má ukázat nebezpečí, kterému čelí křesťané ze strany židovstva. Poučit je o tom
čemu jsou vystaveni. Brožura vyšla roku 1941.

SEDLÁČEK, Alfons: Vládci Kremlu.

Brožura má ukázat bolševismus a jeho zákulisí, které je řízeno Židy. Jaký má vliv na
situaci v zemi. A vůdce, kteří to vedou.
Autorem je Alfons Sedláček, novinář a kolaborant. Pracoval v deníku Venkov, kde
často psal o situaci na východě. V září 1942 se zúčastnil exkurze protektorátních žurnalistů po
dobytých územích na Ukrajině a Krymu. Brožura vyšla v roce 1941.

JACOBI, Walter: Golem…metla Čechů: rozklad českého nacionalismu.

Kniha ukazuje, jak v době První republiky sílilo postavení Zednářů z řad Maffie, kteří
uchvacovali důležité posty, a jak se začali tlačit do různých organizací. Z těchto pozic začali
rozkládat český nacionalismus, a to díky demokracii a liberalismu. Vysvětluje také legendu o
Golemovi, který má zničit křesťany a nepřátele Židů, čímž ovládnou svět.
Text vznikl roku 1942 a byl vytvořen Walterem Jacobim. Což byl důstojník SS a také
zastával významnou pozici v SD.131

KOMŮRKA, František: Co řekli naši velikáni o Židech.

Spis je souhrnem několika vybraných textů českých především obrozeneckých
spisovatelů. Komůrka vybírá z jejich děl úryvky, které se vyjadřují různým způsobem o
Židech, jejich vlastnostech apod.

130
ŽITNÝ, Radek: Protektorátní rozhlasový skeč: jak zlomit vaz (nejen) králi komiků. Praha 2010, s. 38-41.
131
KRČMÁŘ, Dalibor: Walter Jacobi. "Vysloveně intelektuální typ" v čele protektorátního SD. In: Terezínské
listy 39, Praha 2011, s. 35-45.

29
 Autorem brožury je František Komůrka, kolaborantský novinář a šéfredaktor
Moravského večerníku. Jeho cílem bylo ukázat prostřednictvím textů, skutečnou tvář
židovstva v celé jeho odpornosti. Brožura vyšla v nákladu 100 000 výtisků v roce 1942.132

KOŽÍŠEK, Antonín Jaromír: Moře bídy.

Brožura je vlastně reportáží samotného autora z cesty novinářů na obsazená území
Polska a Ukrajiny, kde líčí situaci, v jaké se toto území nacházelo pod vlivem bolševismu,
který byl vytvořen Židy k vykořisťování nežidovského obyvatelstva. Ukazuje rozdíl, co zde
dokázali Němci po dobytí se značným propagandistickým pohledem. A líčí situací Židů.
Kniha vyšla roku 1942 a byla sepsána Antonínem J. Kožiškem, novinářem, vlajkařem
a kolaborantem. Často se účastnil jednotlivých novinářských výjezdů, a získal několik
okupantských vyznamenání.133

JACOBI, Walter: "Země zaslíbená".

Kniha popisuje situaci První republiky, kdy byl rájem židovstva, které bylo
podporováno prezidentem, vládou a dalšími politiky, kteří podporovali jejich politické a
hospodářské pletichy. Ukazuje, jaký měli Židé podíl na vzniku republiky, a to jen proto, aby
zde měli základnu pro své pikle. Práce vyšla v březnu 1943.

NOVÁK, Rudolf: Protižidovská čítanka: příručka k židovské otázce v zemích českých.

Tato rozsáhlejší kniha je především souhrnem textů, z již vyšlých publikací, článků
novin a jiných textů různých autorů, které se vztahují k antisemitismu. Setkáme se v ní
s úryvky výše zmíněných brožur apod. Autor v ní líčí židovskou otázku a její vliv v zemi od
počátku.
Jejím autorem je Rudolf Novák, jeden z předních kolaborantských novinářů, velký
„židobijec“, spolupracovník Gestapa, šéfredaktor Arijského boje. Po válce byl popraven.134

5.3 Antisemitismus v brožurách

Na tomto místě bych se rád pokusil identifikovat jednotlivé diskurzy antisemitismu,

které byly používány v dobových brožurách v letech 1938 až 1945. Především bych se chtěl
zaměřit na vybrané prvky v analyzovaných textech a na jejich výklad. Dobové texty byly
velmi různorodé v očerňování židovského obyvatelstva a na jejich vývoj také poukážeme.

132
BLODIGOVÁ: Slovník odpovědných redaktorů a šéfredaktorů, s. 65.
133
Tamtéž, s. 67-68.
134
Tamtéž, s. 88-89.

30
5.3.1 Diskurz židozednáře

„Svobodné zednářství – správněji židovské zednářství – je paralela židovského

mesianismu, připravujícího světové panství židovské; uplatňuje se jako sekta tajná podle
místních potřeb, složená v prvé řadě z cílevědomých Židů jako vedoucích, v druhé řadě z
prolhaných kariéristů nežidovských, nastrčených Židy na ta významná místa, která pro
přirozený odpor ostatních národů jsou jim samým dočasně nedostupná. Z uvedeného je příliš
jasné, kdo je nepřítelem lidské společnosti.“135 „Zednář každého zabarvení je v prvé řadě
zrádcem svého národa, hrobníkem své vlasti, je bořitelem křesťanské kultury a prvenství
západní civilisace, v druhé řadě je škodnou všeho lidstva nežidovského vůbec, protože je
židovským žoldnéřem.“136
„Krvelačný sklípkan, zednářstvo, potřebuje ke své činnosti ovšem i tzv. „árijce“, které
si připoutá rovněž sliby, a nastrkuje tyto zrádce vlastní krve do vlivných míst, k usnadnění
tajných svých plánů, aby hned zpočátku Žid neodrazoval i ty, kteří mají k němu oprávněnou
nedůvěru.“137
„…Anglické Židovstvo zvolilo Anglii jako východisko světové politiky Židovstva a
proto Anglie rostla, protože spojené síly všech zednářských lóží světa pracovaly britské
světovládě do ruky.“…tajný spolek korupčníků a šplhavců je všude předvojem Židovstva.“ 138
„Na těchto zásadách jsou postaveny všechny zednářské organizace světa, které mají
stejný cíl, nastolení židovské světovlády.“139“…tak zvanou velkou revoluci francouzskou,
která byla dílem židozednářů…“140 „Velká Británie se stala operační základnou světové Judy,
neboť svobodné zednářství je sice tajnou, ale proto nejmocnější národní organisací
Israele.“141
„Během desítiletí zajistili si Židé vedení svobodného zednářství a vládnou mu po
dnes.“142
„Zednářstvo bylo původcem všech demokratických frakcí a toto zednářstvo bylo
naplněno jedem kabbalistické symboliky. Je dosud málo známo, že valná část zednářských
symbolů je vzata zcela z kabbaly…“143

135
RYS, Jan: Židozednářství - metla světa. Praha 1938, s. 35.
136
Tamtéž, s. 76.
137
RÉLINK, Karel: Vývin židomarxisty. Praha 1938, s. 70.
138
TUSKÁNY, Hugo: Dvanáct tajemství židovských. Praha 1938, s. 12.
139
TUSKÁNY, Hugo: Světové židovstvo. Praha 1939, s. 24.
140
Tamtéž, s. 25.
141
Tamtéž, s. 75.
142
GOLTZ, Hans von der - WREDE, Franz Otto - SERAPHIM, Peter Heinz: O Židech. Praha 1940, s. 13.
143
LELEK, František: Pravá tvář židovstva. Náchod 1940, s. 235.

31
 „Největší vliv na dvorní kruhy měli opět zednáři, ač jejich vůdce Josef II. byl již mrtev.
Byly to židovské peníze, které dokázaly ovládnout celou kabinetní kancelář, v níž sedělo
mnoho zednářských přátel.“144
„Činnost Maffie ve světové válce byla chápána jako „osvědčení“ v duchu
mezinárodního svobodného zednářství.“145 „Židé pronikali do celého českého života. Dělo se
to krok po kroku podle toho, jak se šířil vliv svobodných zednářů, a ve smyslu zásady, kterou
stanovila lóže „Národ“.“146
„…Židé, zednáři všichni společně připravovali cestu k židovské světovládě.“147
„Pro Židy zednáře bylo heslem rok 1918. Vznikem Československa započali obsazovat
důležité funkce.“148
„Co je však horšího, že Židé pomocí zednářských lóží pronikli i tzv. nacionální kruhy a
skupiny české.“149

5.3.2 Diskurz židobolševismu

„To se jednalo ovšem o Židy, tyto tajné i veřejné rozsévače rozvratných bolševických
hesel ve všech národech, v prvé řadě slovanských.“ „Je povinností každého civilizovaného
občana vyčistit od parazitů svůj příbytek.“150 „My v Evropě až příliš dobře ji známe (viz např.
krvežíznivou vládu Židů v Rusku a dnes ve Španělsku), s ostatními státy zápasícími proti
lstivému, zednářskému židobolševismu, kšeftovnímu to výrobku rabínova syna, Žida
Mardocheje-Marxe.“151 “…vše za pomoci židobolševismu, kterému jsou Židé všude při
krveprolévání vůdci!“152
„Zde je tajemství socialismu Marxova, který byl Židem a tajemství socialismu a
komunismu, který Židům slouží jiným způsobem.“153“Komunismus je přípravou cesty pro
židovskou nadvládu.“154
„Není pochybnosti o tom, že ruský bolševismus je dílem Židovstva.“ 155 „…žádná jiná
národnost nebyla tvůrcem revoluce v roce 1917, než jen Židé.“156 „…pak by jim bylo jasné

144
NECHVALSKÝ, Arius: Staletý děs Brna. Brno 1940, s. 73.
145
JACOBI, Walter: Golem…metla Čechů: rozklad českého nacionalismu. Praha 1942, s. 24.
146
Tamtéž, s. 76-77.
147
KOŽÍŠEK, Antonín Jaromír: Moře bídy. Praha 1942, s. 19.
148
JACOBI, Walter: "Země zaslíbená". Praha 1943, s. 63.
149
NOVÁK, Rudolf: Protižidovská čítanka: příručka k židovské otázce v zemích českých. Praha 1944, s. 75.
150
RÉLINK: Vývin židomarxisty, s. 7.
151
Tamtéž, s. 31.
152
Tamtéž, s. 36.
153
TUSKÁNY: Dvanáct tajemství židovských, s. 14.
154
Tamtéž, s. 41.
155
TUSKÁNY: Světové židovstvo, s. 27.
156
Tamtéž, s. 28.

32
proč židovský symbol pěticípá hvězda je znakem komunismu.“, „Zde vidíte, že komunismus je
mečem, který bojuje pro židovský zájem a je přípravou cesty, která vede k židovské
nadvládě.“157
„Celý komisariát zahraničních věcí byl prolezlí Židy. Šéf Litvinov, náměstek
Krestinský, šéd tiskového oddělení Umanský, jeho náměstek Mironov, všichni byli Židé a
z manželky měli také Židovky.“158 „Sovětská kultura byla řízena a většinou též dělána Židy
podle jejich představ a vkusu.“159
„Největším nepřítelem Evropy a lidstva jsou Židé a pouze Židé, kteří jsou nositeli jak
systému kapitalistického, tak i jeho nejbrutálnější formy – bolševismu.“160
„ Po odchodu Leninově uplatňují nárok na nejvyšší mocenské postavení čtyři mužové:
Zinověv, Kameněv, Trocký a Stalin – tři Židé, jeden Kavkazan a ani jeden Rus! Ke třem
jmenovaným Židům druží se jako čtvrtý ještě Sobelsohn-Radek.161 „Stalin je obklopen Židy,
jeho primitivní „ideový statek“ je vypůjčen od Židů, jeho režim podporují převážně a nesou
Židé.“162

5.3.3 Diskurz bohatství a podvodnictví

„Zamysleme se nad nejšpinavějšími a největšími podvody a korupcemi, třebas jen u

nás. Není švindlu ve velkém, není afér, aby v tom neměl prsty Žid.“163 „…ale všechno toto
přírodní bohatství je v 99 % majetkem židovským!“164
„Bohatství bylo cílem Židovstva, bohatství bezpracné a nespravedlivé“ 165 „Celému
Židovstvu je tajemství bohatství společnou tradicí…“166
„…hledají všude snadnou a tučnou kořist znovu a znovu se vynořují z temna dějin na
jevišti národů jako pleticháři, kramáři a obchodníci vměšují se mezi tehdejší velké říše a
národy.“167 „Semité však vládnou pouze penězi a obchodem…“168

157
Tamtéž, s. 30.
158
KRYCHTÁLEK, Vladimír: Bolševici, Beneš a my. 1941, s. 12.
159
Tamtéž, s. 40.
160
KŘÍŽ, Alois: Co víte o Židech? Český rozhlas k židovské otázce - Soubor přednášek stejnojmenného cyklu v
rámci duchovního boje proti židovskému vlivu na českého člověka. Praha 1941, s. 33.
161
SEDLÁČEK, Alfons: Vládci Kremlu. Praha 1941, s. 9.
162
Tamtéž, s. 17.
163
RÉLINK: Vývin židomarxisty, s. 38.
164
Tamtéž, s. 76.
165
TUSKÁNY: Dvanáct tajemství židovských, s. 7.
166
Tamtéž, s. 20.
167
FRIED, Ferdinand: Vzestup židovstva. Praha 1939, s. 20.
168
Tamtéž, s. 88.

33
 „…bohatství je cílem veškerého židovského snažení a jedinou skutečnou odměnou za
zachování náboženství, pak opačně chudoba musí být trestem a tím nejhorším, co může Žida
potkat.“169
„Obchod celého kraje se počal soustřeďovati v rukou židovských ziskuchtivých
bestií.“170 „Židé bohatli, jelikož měšťané byli u nich zadluženi, čímž se stávali majiteli jejich
pozemků.“171
„…Židé, vlastnili největší majetek, měli v rukou průmysl, obchod a finance.“172
„Žid neostýchal se podváděti, klamati a šiditi každého, s kým přišel do styku.“173

5.3.4 Diskurz viníka války

„A nebyli-li Židé se svým rozvětveným aparátem tajných společností přímými původci

světové války, stali se zcela určitě jejími udržovateli všestranným zásobováním a stali se
konečně jedinými vítězi ve smyslu materiálním, kulturním i národním.“ „A Princip byl Žid.
Výpovědi pachatelů sarajevského atentátu jsou příliš jasným svědectvím, jak se tyto elementy
zde účastnily a vzájemně doplňovaly.“ 174
„Jak dovedlo mezinárodní Židovstvo s jejich „Alliance Israélite Universelle“ plamen
světové války rozdmýchat, je dnes dobře známo…, Židovstvo zpočátku potají, ale průběhem
války zcela zjevně pro ni jásalo…“175
„Proto jsou hotovi vyvolati i krvavé války a štvou národy do zbrojení…“176
„…zasévali ustavičně nesváry a dokonce vyvolávali pravidelné občanské války.
Rozeštvávali sumerské kmeny proti sobě a často se sami opatrně vměšovali do vyvolaných
svárů.“177
„Židé mají velkou účast na válkách a revolucích, oni chtěli se nazýváti velmocí všech
velmocí, osvojující si panství nad lidem.“178

169
LELEK: Pravá tvář židovstva, s. 75.
170
NECHVALSKÝ: Staletý děs Brna, s. 10.
171
Tamtéž, s. 13.
172
KOŽÍŠEK: Moře bídy, s. 18.
173
NOVÁK: Protižidovská čítanka, s. 150.
174
RYS: Židozednářství, s. 106-107.
175
RÉLINK: Vývin židomarxisty, s. 31.
176
TUSKÁNY: Dvanáct tajemství židovských, s. 36.
177
FRIED: Vzestup židovstva, s. 31-32.
178
KOMŮRKA, František: Co řekli naši velikáni o Židech. Olomouc 1942, s. 9.

34
5.3.5 Diskurz náboženský

„Neboť jedině Talmud může vysvětlit všechny zločiny, které byly spáchány Židy na
národech nežidovských. Talmud je klíčem k poznání Žida. Talmud vysvětlí, proč Žid okrádá a
podvádí křesťana, proč Žid rozkládá mravně národy a základ každého národa, jímž je rodina.
Proč Žid zneužívá nežidovská děvčata, proč Žid křivě přísahá atd. – to vše doporučuje
Talmud“179
„Jen chytrostí a přetvářkou dosáhli Židé moci alespoň přechodně a tuto přetvářku
dovoluje Talmud i ve věcech víry.“180
„Talmud, šířící nenávist k nežidovským národům a ukládající Židům boj proti nim
nejnečestnějšími zbraněmi, lstí, podvody, loupeží, věrolomností i vraždami – tento Talmud je
Židům sborníkem posvátným a náboženským, z něhož se učí pravidlům života žáci židovských
škol a jímž je otráveno celé židovstvo.“181
„…to Talmud Židům ukazoval správnou cestu, jak nenávidět, rozkládat a ničit cizí
kulturu křesťanskou, která byla kulturou slabochů…“182 „Proti gójům jest možno činiti všeho,
čeho si židovstvo zamane, však jejich hříchy ospravedlňuje jejich talmudské písmo.“183
„Je to tedy židovské náboženství, které především vštěpuje nenávist proti všemu
nežidovskému, zvláště křesťanskému. Sám židovský Bůh nenávidí vše nežidovské…“184
„Židé, cítící se zase při moci, vrátili se k plnění talmudských příkazů a snažili se
jednotu mezi křesťanským obyvatelstvem roztříštiti.“185
„Talmud učí i vskutku nebetyčné povýšenosti vyvoleného národa, která se projevuje
nadutostí a pýchou bohatých jeho příslušníků, spatřujících ve svém bohatství požehnáním
židovského Boha a nový důvod k dalším zločinům.“186

5.3.6 Diskurz rituální vraždy a vztahu ke krvi

„…Židy zavražděn křesťanský chlapec tridentskými Židy, kteří mu odebrali krev, jíž
použili pro své náboženské účely.“187 „…jsou mezi námi Židé, kteří vraždí křesťany, aby se
zmocnili jejich krve.“188 „…jak užívání krve lidské Židům dovoleno býti může, odpověděl

179
RYS, Jan: Hilsneriáda a TGM: ke čtyřicátému výročí vražd polenských: [1899 -1939]. Praha 1939, s. 290.
180
TUSKÁNY: Světové židovstvo, s. 82.
181
VLAS, R. M.: Talmud, zdroj nenávisti. Praha 1939, s. 43.
182
FIALA, Vlastimil Otakar: Národ bez ctností. Náchod 1940, s. 17.
183
Tamtéž, s. 83.
184
LELEK: Pravá tvář židovstva, s. 48.
185
NECHVALSKÝ: Staletý děs Brna, s. 15.
186
KŘÍŽ: Co víte o Židech?, s. 18.
187
RYS: Hilsneriáda a TGM, s. 6.
188
Tamtéž, s. 10.

35
Muhamed, že to jest tajemstvím vrchních rabínů, kteří to vědí a znají způsob, jak krve
užívat.“189 “Krev používá se do macesů a vína o svátcích velikonočních.“190
„Krutost Talmudu ke křesťanům, připomínající staré Židy, přinášející krvavé oběti
Molochu, a ospravedlňující i rituální vraždy, vyvrcholuje ve slovech Talmudu: „Prolévající
krev gójů Bohu oběť přináší.“191
„Je to sklon Židů ke krvi. Židé vášnivě milují krev. Tajnost myšlení tu spojila duši a
krev i pach krve, styk s krví, všechen vztah ke krvi přešel v pomatenou slast a v kouzlo
vytržení.“192 „Důvodem pro vraždy je židovská pověra, tkvící v kabale, podle níž má krev
křesťana zvláštní moc a funkci v boji proti křesťanství.193 „…krev, která se přimíchává do
zvláštních trojhranných perníků.“194

5.3.7 Diskurz tvůrců demokracie a humanismu

Stejným podvodem je „jejich demokracie“ a liberalismus, právo silnějšího a drzejšího.

Jsou směšni zednářští povýšenci, „elita národa“ jak o sobě tvrdí, hlásají-li rovnostní
mechanickou demokracii. Chytrácky šli agitovat s humanitou a demokracií, aby demagogicky
ovládli masy a jimi dosáhli počtu „pravdy“.195
„…a nepluje s proudem liberalismu a demokracie, do kterého vsunuli Židé, celý svůj
politický život Evropy.“196 „Tajemství moci možno právem nazvati tajemstvím demokracie,
poněvadž je umožněním politického makléřství tajné vlády Židovstva“197
„A v ten den nadšení se zrodilo vlastně nové národní utrpení, zlo mnohem horší
zjevného, poněvadž zlo utajované: židovské ovlivnění české politiky, plující v blahé víře, že
nastal věčný mír, vodami humanismu a demokracie, tím nebezpečnější – poněvadž oslabovaly
odolnost národa.“198
„Za sv. Vojtěcha obchodovali s otroky. Skoro za tisíc let nato dělali otroky z českého
lidu pod hesly humanitními a demokratickými.“199

189
Tamtéž, s. 297.
190
Tamtéž, s. 302.
191
VLAS: Talmud, zdroj nenávisti, s. 39.
192
LOULA, Karel Jiří: Židé a krev: příspěvek ke studiu židovské otázky podle ruských a židovských pramenů.
Praha 1941, s. 36.
193
Tamtéž, s. 124.
194
Tamtéž, s. 127.
195
RYS: Židozednářství, s. 42.
196
TUSKÁNY: Dvanáct tajemství židovských, s. 12.
197
Tamtéž, s. 15.
198
NECHVALSKÝ: Staletý děs Brna, s. 113.
199
NOVÁK: Protižidovská čítanka, s. 10.

36
5.4 Shrnutí

Na tomto místě bych rád shrnul výsledky analýzy vybraných antisemitských brožur.
Pro analýzu jsme vybraly několik diskurzů, které se běžně objevovaly v antisemitské
publicistice. Byly to: diskurz židozednáře, diskurz židobolševismu, diskurz bohatství a
podvodnictví, diskurz viníka války, diskurz náboženský, diskurz rituální vraždy a vztahu ke
krvi, a diskurz tvůrců demokracie a humanismu.

5.4.1 Diskurz židozednáře

Tento diskurz se objevoval po celou dobu sledovaných let, nachází se ve velké části
analyzovaných brožur. Toto téma bylo velmi běžné, již ihned po Mnichovu. Byl to jeden
z nejběžnějších antisemitských prvků, který se objevoval. Běžně byli Svobodní zednáři
spojováni se Židy. Celá tato organizace jimi byla prolezlá, a snažila se jejich prostřednictvím
nejprve o rozvrácení společnosti a posléze získat světovládu. Kolébkou zednářství měla být
Anglie, odkud byly řízeny další lóže, které měli spolupracovat na zničení nežidů. Od roku
1942 se v brožurách začíná objevovat v souvislosti s tímto diskurzem spojitost zednářů
s českou prvorepublikovou vládou a zejména s Benešem. Dělo se tak po apelu Wolmara na
kolaborantské novináře.200

5.4.2 Diskurz židobolševismu

Dalším také velmi běžným tématem byl tento diskurz. Objevuje se v letech 1938 a
1939, ale brožury z roku 1940 vůbec pojem židobolševismus neuvádějí. Bylo to jasným
důkazem, že zde zapůsobil i pakt Molotov-Ribentrop z podzimu 1939. Ovšem brožury z roku
1941 již opět tento jev uvádějí, což bylo důsledkem napadení SSSR Německem. Končelík
uvádí, že diskurz židobolševismu vrcholil v roce 1943201, bohužel pro tento rok nemáme
žádné brožury, kde by se to dalo sledovat. Sovětský systém byl běžně spojován se židovstvím,
již Marx byl Židem, který ve skutečnosti psal o ovládnutí světa díky bolševismu. Bolševická
revoluce roku 1917 měla být dílem Židů, kdy hlavní strůjci jimi byli. „Khonmunismus“ jak
byl nazýván, se měl rozšířit do jiných zemí, kde mělo dojít k převzetí vlády Židy, kteří by tak
získali světovládu.

200
LÁNÍČEK, Jan: Antisemitismus v Protektorátu, s. 79.
201
GEBHART – KÖPPLOVÁ – KRYŠPÍNOVÁ: Řízení legálního českého tisku, s. 82.

37
5.4.3 Diskurz bohatství a podvodnictví

Tento diskurz byl velmi tradiční, ovšem v brožurách není tak frekventovaný. Sice se
v jisté formě po celou dobu okupace objevuje, ale spíše méně. Postupně se v textech mění
rétorika, kdy o židovském současném bohatství se začíná mluvit v minulém čase.202 Obecně
byli Židé vnímání jako zbohatlíci a vykořisťovatelé, držitelé velkých majetků, korupčníci a
podvodníci stojící za finančními aférami a machinacemi různého druhu.

5.4.4 Diskurz viníka války

Tento diskurz byl spíše běžný z počátku okupace, kdy bylo o Židech mluveno jako o
strůjcích války, kteří se na ní obohacovali. Snažili se jí co nejdéle udržet, zároveň zasévali
sémě sváru atd. Židé nikdy nebyli v boji, vždy se drželi v zázemí. Ve sledovaných brožurách
není patrný žádný významný posun v pohledu na tento problém, spíše se drží ve stejném
duchu.

5.4.5 Diskurz náboženský

Diskurz náboženský je velmi tradiční, ovšem na tomto místě je toto myšleno jinak.
Zde je představován Talmud jako dovolení všeho špatného co Židé činí. V Talmudu bylo vše
dovoleno proti křesťanům a jiným náboženstvím. Ospravedlňoval veškeré jejich konání a
nabádal ke zlu jakéhokoliv pojetí. Obecně náboženský antisemitismus se objevoval až do roku
1941, kdy byl okupační správou zastaven, z důvodu prezentace židovské otázky ne jako
náboženské, ale jako rasové.203

5.4.6 Diskurz rituální vraždy a vztahu ke krvi

Tento diskurz je považován také za velmi tradiční, ovšem podobně jako u diskurzu
viníka války, je velmi málo frekventovaným tématem. O tomto jevu je zmínka pouze ve třech
brožurách, u kterých nelze posoudit sílení tohoto tlaku. Židé měli přímo podle Talmudu
dovoleno prolévat krev nežidů, aby uctili svoje modly. Sami Židé byli krví posedlí, prý jim
měla imponovat její vůně, přimíchávali ji údajně do vína a do macesů během svých svátků.
Podle rabínů, měla mít křesťanská krev zvláštní moc a zároveň byla ochranou před nimi.

5.4.7 Diskurz tvůrců demokracie a humanismu

Této diskurz je úzce svázaný se židozednářstvím. V brožurách se vyskytuje každý rok

sledovaného období. Není však patrný nějaký větší posun tohoto jevu. Demokracie a

202
RATAJ, Jan: Český antisemitismus v proměnách, s. 63.
203
MILOTOVÁ: Protektorátní tisk a „židovská otázka“, s. 135.

38
humanismus měly být podle antisemitů nástrojem ke zničení nežidovských národů, měly
nahlodávat obranu nacionalistů vůči Židům. Ve všech demokratických státech pod rouškou
humanismu a liberalismu židovský strůjce rozkládá národ.

6. Závěr

Tato bakalářská práce se věnovala otázce antisemitismu v letech 1938-1945 v kontextu

dobové publicistiky, který byl rozšiřován dobovými antisemitskými brožurami a texty, které
vycházeli v těchto letech, jejímiž autory byli především kolaborantští a fašističtí novináři, ale
také někteří Němci, aby tak apelovali na zhoubný vliv židovského etnika, které šířilo
rozkladnou činnost evropských národů. Jejím primárním cílem bylo ukázat projevy
antisemitismu na několika vybraných tématech, které se pravidelně objevovali mezi
antisemity. Na základě analýzy jednotlivých brožur, byly shledány jisté rozdíly, které
poukazovaly na postupnou přeměnu v antisemitském myšlení, především pod dohledem a
nařízeními okupační správy. Kromě toho byla také sledována frekventovanost těchto
antisemitských jevů v průběhu let okupace.
Ovšem tato analýza se neobešla bez popisu změn v publicistice, politice a především
postoji k židovskému obyvatelstvu. V první části jsme se věnovali situaci v První republice.
Poukázali jsme na vývoj publicistiky této doby, kdy docházelo ke konsolidaci. Začalo být
vydáváno značné množství periodik, různého zaměření. Vycházely také antisemitské noviny,
které vydávaly především fašistické organizace. Kromě toho jsme také popsali otázku poměrů
k židovskému obyvatelstvu a také jejich pronásledování v letech 1918-1920. V druhé části
jsme se rozepsali o vývoji publicistiky Druhé republiky, která se začala měnit. Především
vztah k Židům se v této době naprosto otočil. Po Mnichovu se totiž protrhly stavidla
antisemitských projevů, a navíc sem proudili uprchlíci z Německa. I vláda musela řešit
nastalou krizi a ve vleku německé politiky musela přistoupit k opatření vůči Židům. Třetí část
se zaměřovala na situaci v nově vyhlášeném Protektorátu Čechy a Morava, který se dostal
plně do vleku nacistické správy, a proti Židům započala tvrdá represivní politika. Tento stav
se promítl i do dobové publicistiky, kdy musela začít pracovat podle německých nařízení.
S tím také souvisela i židovská otázka, kdy byly v tisku tisknuty tvrdé antisemitské výpady.
Kromě toho jsme se v této části dotkli i tématu nacistické ideologie, podle Hitlerových
představ a jeho pohledu na židovské etnikum. Dále pak jsme se pokusili o popis
antisemitských publicistů, kteří se na tomto poli angažovali. Poslední část se věnovala
samotné analýze dobových antisemitských brožur. Jak již bylo popsáno výše, snažili jsme se

39
popsat vybrané antisemitské jevy, které jsme na základě rozboru brožur vypozorovaly. Každý
jev byl antisemity vnímán jinak, stejně tak se nevyskytovaly ve všech textech, avšak ukázaly
různost pohledů na ně.
Analýza těchto antisemitských brožur byla vcelku zajímavá, avšak zároveň velmi
odpudivá. Řada těchto publikací byla naprosto primitivních, a člověku nejde na rozum, jak
mohl někdo něco takového vyplodit. Ač je pravda, že tito autoři měli za okupace značný vliv,
byly to stejně velmi podprůměrní pisálci. Ovšem byly mezi nimi i výjimky, a jejich
antisemitské pamflety se vyznačovali jistým pokusem o vědeckost, nicméně jejich práce byla
naprosto nesmyslná. Značnou útěchou v dnešní době může být fakt, že si tyto publikace
mnoho lidí nepůjčuje. Mě samotnému, se stalo, že na jedné z publikací jsem nalezl krásnou
pavučinu.
S těmito publikacemi vystupuje také na povrch otázka, jaký byl jejich odbyt a jaký
měly vliv na obyvatelstvo. A také co za lidi si je kupovalo. Žel bohu na toto nelze odpovědět.
Bohužel i v dnešní době se však můžeme setkat s těmito brožurami, které jsou však přetištěny,
zejména na tomto poli antisemitismu se pohybuje pochybná postava Adama Bartoše.

40
7. Seznam použitých pramenů a literatury

7.1 Prameny

FIALA, Vlastimil Otakar: Národ bez ctností. Náchod 1940.

FRIED, Ferdinand: Vzestup židovstva. Praha 1939.
GOLTZ, Hans von der - WREDE, Franz Otto - SERAPHIM, Peter Heinz: O Židech. Praha
1940.
JACOBI, Walter: Golem…metla Čechů: rozklad českého nacionalismu. Praha 1942.
JACOBI, Walter: "Země zaslíbená". Praha 1943.
KOMŮRKA, František: Co řekli naši velikáni o Židech. Olomouc 1942.
KOŽÍŠEK, Antonín Jaromír: Moře bídy. Praha 1942.
KRYCHTÁLEK, Vladimír: Bolševici, Beneš a my. 1941.
KŘÍŽ, Alois: Co víte o Židech? Český rozhlas k židovské otázce - Soubor přednášek
stejnojmenného cyklu v rámci duchovního boje proti židovskému vlivu na českého člověka.
Praha 1941.
LELEK, František: Pravá tvář židovstva. Náchod 1940.
LOULA, Karel Jiří: Židé a krev: příspěvek ke studiu židovské otázky podle ruských a
židovských pramenů. Praha 1941.
NECHVALSKÝ, Arius: Staletý děs Brna. Brno 1940.
NOVÁK, Rudolf: Protižidovská čítanka: příručka k židovské otázce v zemích českých. Praha
1944.
RÉLINK, Karel: Vývin židomarxisty. Praha 1938.
RYS, Jan: Hilsneriáda a TGM: ke čtyřicátému výročí vražd polenských: [1899 -1939]. Praha
1939.
RYS, Jan: Židozednářství - metla světa. Praha 1938.
SEDLÁČEK, Alfons: Vládci Kremlu. Praha 1941.
TUSKÁNY, Hugo: Dvanáct tajemství židovských. Praha 1938
TUSKÁNY, Hugo: Světové židovstvo. Praha 1939.
VLAS, R. M.: Talmud, zdroj nenávisti. Praha 1939.

41
7.2 Literatura

BEDNAŘÍK, Petr: Antisemitismus v českém tisku v období druhé republiky. In: Židé v
Čechách. Praha 2007, s. 32-45.
BERÁNKOVÁ, Milena – RUTTKAY, Fraňo – KŘIVÁNKOVÁ, Alena: Dějiny
československé žurnalistiky: vysokoškolská učebnice pro posluchače fakult žurnalistiky. Díl 3,
Český a slovenský tisk v letech 1918-1944. Praha 1988.
BLODIGOVÁ, Alexandra: Slovník odpovědných redaktorů a šéfredaktorů legálního českého
denního tisku v letech 1939 až 1945. Praha 2007.
BURLEIGH, Michael – WIPPERMANN, Wolfgang: Rasistický stát: Německo 1933-1945.
Praha 2010.
CEBE, Jan – KONČELÍK, Jakub: Novinářský aktivismus: protektorátní kolaborantská
žurnalistika a její hlavní představitelé z řad šéfredaktorů českého legálního tisku. Sborník
Národního muzea v Praze. Řada C - Literární historie 53, č. 1-4, 2008, s. 39-48.
ČELOVSKÝ, Bořivoj: Strážce nové Evropy: prapodivná kariéra novináře Emanuela
Vajtauera. Šenov u Ostravy 2002.
DOLEŽAL, Jiří: Česká kultura za protektorátu: školství, písemnictví, kinematografie. Praha
1996.
DOLEJŠÍ, Vojtěch: Noviny a novináři: z poznámek a vzpomínek. Praha 1963.
FRANKL, Michal – SZABÓ, Miloslav: Budování státu bez antisemitismu?: násilí, diskurz
loajality a vznik Československa. Praha 2015.
GEBHART, Jan – KUKLÍK, Jan: Velké dějiny Zemí Koruny české XVa. Praha 2006.
GEBHART, Jan – KÖPPLOVÁ, Barbara – KRYŠPÍNOVÁ, Jitka: Řízení legálního českého
tisku v Protektorátu Čechy a Morava. Praha 2010.
GROMAN, Martin – KARFÍK, Vladimír: Ztraceni v davu: osudy novinářů ve 20. století.
Praha 2005.
HITLER, Adolf – HÁJEK, Jiří: Hitlerův Mein Kampf: Z bible německého nacionálního
socialismu s komentářem Jiřího Hájka. Litvínov 1993.
JANEČKOVÁ, Eva: Novináři „aktivistické sedmičky“ před Národním soudem. Plzeň 2016.
JÄCKEL, Eberhard: Hitlerův světový názor: (projekt jedné vlády). Praha 1999.
JIRÁK, Jan – BEDNAŘÍK, Petr – KÖPPLOVÁ, Barbara: Druhá republika: 167 obyčejných
dnů: politické a mediální klima a jeho reflexe. Praha 2016.
KÁRNÝ, Miroslav: Konečné řešení židovské otázky v Čechách a na Moravě. In.: Stín Šoa nad
Evropou. Praha 2001, s. 46-56.

42
KÁRNÝ, Miroslav: "Konečné řešení": genocida českých židů v německé protektorátní
politice. Praha 1991.
KONČELÍK, Jakub: Řízení a kontrola českého tisku v Protektorátu Čechy a Morava. In:
Média dnes; reflexe mediality, médií a mediálních obsahů. Olomouc 2008, s. 295-311.
KONČELÍK, Jakub - CEBE, Jan - KÖPPLOVÁ, Barbara: Řízení tisku v letech 1939–1945;
analýza protektorátních tiskových porad. Mediální studia 2, 2007, č. 3, s. 272-291.
KRČMÁŘ, Dalibor: Walter Jacobi. "Vysloveně intelektuální typ" v čele protektorátního SD.
In: Terezínské listy 39, Praha 2011, s. 28-53.
KRYL, Miroslav: Rasismus, antisemitismus, holocaust. Ústí nad Labem 2011.
LÁNÍČEK, Jan: Antisemitismus v Protektorátu Čechy a Morava. In: Podoby antisemitismu
v Čechách a na Slovensku ve 20. a 21. století. Praha 2016.
MIKULÁŠEK, Alexej: Antisemitismus v české literatuře 19. a 20. století. Praha 2000.
MILOTOVÁ, Jaroslava: Protektorátní tisk a „židovská otázka“. In: Terezínské studie a
dokumenty, Praha 1996, s. 129-153.
NAKONEČNÝ, Milan: Vlajka: k historii a ideologii českého nacionalismu. Praha 2001.
PASÁK, Tomáš: Český fašismus 1922-1945 a kolaborace 1939-1945. Praha 1999.
PASÁK, Tomáš: Pod ochranou říše. Praha 1998.
PASÁK, Tomáš: Soupis legálních novin, časopisů a úředních věstníků v českých zemích z let
1939-1945. Praha 1980.
RATAJ, Jan: Český antisemitismus v proměnách let 1918-1945. In: Židé v české a polské
občanské společnosti. Praha 1999, s. 45-64.
ŠTÍPKOVÁ, Renata - BLODIGOVÁ, Alexandra: Dějiny českého novinářství a českých
novinářských spolků: výstava k dějinám českého tisku na území České republiky: Státní
ústřední archiv v Praze - archivní areál Chodovec, 12. listopad - 15. prosinec 2002. Praha
2002.
WÖGERBAUER, Michael – PÍŠA, Petr – ŠÁMAL, Petr – JANÁČEK, Pavel: V obecném
zájmu: cenzura a sociální regulace literatury v moderní české kultuře 1749-2014. Svazek 1. a
2. Praha 2015.
ZAHRADNÍKOVÁ, Marie – SOUKUPOVÁ, Blanka: Židovská menšina v Československu ve
dvacátých letech: sborník přednášek z cyklu ve Vzdělávacím a kulturním centru Židovského
muzea v Praze v říjnu 2002 až červnu 2003. Praha 2003.
ZAHRADNÍKOVÁ, Marie – SOUKUPOVÁ, Blanka – POJAR, Miloš: Židovská menšina v
Československu ve třicátých letech: sborník přednášek z cyklu ve Vzdělávacím a kulturním
centru Židovského muzea v Praze v říjnu 2003 až červnu 2004. Praha 2004.

43
ZOUFALÁ, Marcela – HOLÝ, Jiří: Rozpad židovského života: 167 dní druhé republiky. Praha
2016.
ŽITNÝ, Radek: Protektorátní rozhlasový skeč: jak zlomit vaz (nejen) králi komiků. Praha
2010.

44