lri

Lí l .,,&]l
í'l5,.'.
 Vážené středoškolské profesorlq, váženíprofesoři, milí studenti,

tato Skripta nejsou v žádnémpřípadě literórně historickým absolutnem o českémpísemnictví20. století.

Stejně tak se nemíní (a navíc ani nechtějí) stót konkurenčnímtextem ruzných stručných přehledů, jež téměř
telegrafickou cestou rekapitulují strohé kontextové údaje o autorech a jejich dílech. Následující stránlq mají
své prakořeny v poctivých přípravách obyčejného gymnaziólního učitele, pro něhož je česká literatura malým
królovsním, v němž lze neustále odhalovat novó a mnohdy překvapivó tajemsní. Nejedná se o vztah falešného
vlasteneckého patriotismu, nýbrž o celkem logickou vazbu učitele češtinyk česbým knihdm.
Jako aktivni učitel se osobně děsím publikací, jež připomínají telefonní seznamy. U maturity se lehce po7ná
zdroj informací, jenž studenta limituje v jeho vyjadřovacích schopnostech a dělá z něho počítačzahalený v
lidské fyziognomii. Literatura je přece o zcela něčem jiném. Je o lidsbých příbězích, o vášních, o krutosti, o
soucitu a lósce, stejně tak o našich tužbóch a slabostech, našem podvědorní a vzdoru.
Je asi přirozené, že výběr autorů bude v některých případech subjektivní. Toto zdánlivě alibistické nrzení
chce říci jen tolik, že existují autoři, o nichž lze vést nekonečnédiskuse, jež však nepatři do skript, ale k malé
skleničce do literární kavárny. I přesto věřím, že se skripta budou studentům líbit alespoň tolik, jako již dříve
vydané Kapitoly z dějin výtvarného umění a Přehled světové literatury 20. století. Tím jsem současně
vyčerpal svůj aprobačnízáběr - slibuji proto, že již žódné přehledy psát nebudu a že si od jména Vladimír
P ro kop můžet e nav ždy o dde c hno ut.''

autor

Zásady při tvorbě skript (doporučuji studentům oročíst)

1) Výběr jednotlivých autoru byl veden nejen uměleckými kvalitami jejich díla ajeho nezpochybnitelnými
hodnotami, ale rovněž zajímavostíosobnosti či skutečností, že v jistých údobíchse stal ten který spisovatel
fenoménem, aniŽby jeho přednosti spočívaly v čistě estetických rovinách (například schopnost vyjádřit pocity
generace, polemičnost díla' umění vyprovokovat nebo dokonce schopnost stát se fetišem nrladých lidí).

2) Časová chronologie sice respektuje jednotlivé směry a tendence, takže někteým spisovatelům patff komě
monografického medailonku i dalšířádky na jiných místech, ale obecně vzato p|atí, že není autor kouskován
na období před a po roce 1968, jak se v posledních letech stalo trendem. Již samotné pomocné členěnína
autory oficiální a exilové či samizdatovéje dostačujícía dalšídrobení považuji z pohledu učitele zavy|oženě
nebezpečné. NedokáŽi si představit, že ěeštinář probere například Pára|a před rokem 1968, poté se bude
věnovat dalšímspisovatelům, a třeba za dva měsíce ,,dobere" Parala po roce 1968. Tahle umělá politizace díla
je pro studenta nejen nepraktická, ale vjistém ohleduje i násilná.

3) Některým osobnostem (napřftlad Nezvál, Holan, Halas, Čapek, Hašek, Hrabal, Kundera, Fuks' Vaculík,
Škvoreckýaj') je věnována zjevně větší míra pozornosti. Nejen Že si ji zasluhují, ale hloubkou poznání díla
mnohdy vede cesta ke vztahu k literatuře obecně.

4) Roky vydáníu jednotlivých titulů respektují až na výjimky vydání první (exilové, samizdatové i oficiální).
Je tomu tak proto, aby si student udělal představu o literárním vývoji spisovatele (uvádění obecně dostupného
vydání z let po roce 1989 by zbytečně mátlo, protože mnohdy by se vzniklé časovépropady počítalyna
desetiletí)'
 Obsah

@Literatura v letech 1918 - 1945

Proletářskáliteratura..... str. 3
Poetismus... str.5
Surrea1ismus.................. str. 6
Velikáni našímeziválečnépoezie .. str' 8
Poezie katolicky orientovaných spisovatelů................ ..........str. 12
(s přesahent do druhé poloviny 20. století)
Legionářská literatura a obraz 1. světové války v literatuře......................str' 13
Expresionismus v české literatuře.'......'..... ....... str. 15
Ruralismus a venkovská próza'......... str. 17
Spisovatelé demokratického proudu. str' 18
Imaginativní podoba česképrózy .'' str. 23
Katolická próza...'.'.''. str.24
Próza levicově orientovaných spisovatelů..........'. ..........'......str. 25
Psychologická próza'..... str. 28
Německy psaná literatura v českých zemích..... str. 30
Dominanty českéliteratury během okupace...... str. 33
EBčeská literatura po roce 1945
Literatura v letech 1945 - 1968 (obecné informace)'..'..'.'.......'. str. 36
Literatura v letech 1968 - 1989 (obecné informace).................. str. 38
Česká poezie po roce 1945......'..... str. 40
osobnosti česképoezie (a dalšíbásníci druhé poloviny 20. století).........str. 43
Prozaici po roce 1945
Autoři oficiálně vydávané prózy (přelom 50. a 60. let)........ ....... str. 47
Autoři oficiálně vydávané prózy (období normalizace)............... str. 50
mozaika různorodých pohledů do minulosti' ..... str. 53
obraz soudobého člověka v literatuře.... str. 55
Autoři prózy samizdatové a exilové..... .' str. 59
Sunealistická literatura po válce'..... str. 71
Undergroundová literatura a písňovétexty........... str.72
Humoristickápróza 2. poloviny 20. století.... ...' str. 75
Nové tváře ěeské literatury 90. let............'.. ..... str' 75
fBlnformativní přehled českéhodivadla 20. století.'. str' 77
 LTTERATURA v LETECH 1918 - 1945
Podoba českémeziválečné literatury byla utvářena celkem přirozeným dějinným procesem, který ve svém důsledku
vytvaroval její podobu do něko|ika vyhraněných tendencí a směru. Podstatným rysem byla umělecká svoboda, kterou čeští
literáti po roce 1948 na dlouhá desetiletí ztratili. První poválečnéopojení se Svou Vzedmutou vlnou vitalismu bylo záhy
vystřídáno racionálním vnímáním prvních příznaků společenské a hospodářskékrize, která postupem času rozdělila mnohé
autory dle jejich ideologického přesvědčení' Jisté vystřízlivění se týkalo i předválečné civilistické tendence, jejíž
optimismus spojený s technickým pokrokem ustoupil do pozadí před důrazným varováním některých autorů' Velkou roli
sehrály i kontakty se západní literaturou, odkud k nám byly importovány dalšípodoby moderních avantgardních proudů
(surrealismus), některé filozofické směry (například americký pragmatismus, italský unanimismus, pomaloučku i
existencialismus), svůj vliv měly i z východu pÍicházející úvahy o socialistickém realismu v umění (spojeno s
materialistickým marxismem-leninismem). Celkově vzato, bohatá mozatka českéliteratury v letech 1918 - l945 se
nakonec ustálila do následujících podob.

Proletářská literatura
JestliŽe proletářská literatura, a to poezie především, byla po dlouhá desetiletí nekriticky vyzdvihována' tak dnes Se na nl
můžeme podívat, aniž by naše pohledy by|y jiŽ předem deformovány politickým ovzduším. Uvedeným termínem se tedy
označuje levicově orientovaná literatura z počátku dvacátých let 20. století, která v letech 1920 a 1923 jistým způsobem
zastínila civilistickou a vitalistickou poezii. Tento jev je celkem logický, protože společenská a zejména sociální situace v
zemi vedla k rychlému vystřízlivění, dostavila se ztráta iluzí a spisovatelé hledali nová východiska ze situace. Jedním z
těchto řešení byla idea revoluce'
Ani za nových společenských podmínek, tedy po listopadu 1989, by nebylo moudré tento literární trend opomíjet' Vedle
jednoznačných literárních braků přinesla hlavně proletářská poezie i mnoho krásných veršů,jež budou mít navždy své
místo v našíliterární historii.
Devětsil (správně Svaz moderní kulturv Devětsil)
Právě toto sdruŽení levicových avantgardních umělců Se stalo podhoubím pro zrod proletářské kultury. Devětsil byl
založenjiŽ 5' 10. 1920 v Praze ajeho hlavními iniciátory byli Vladislav Vančura a Karel Teige (k zakládajícím členům
patřil rovněž Jaroslav Seifert). Kolem těchto dvou se seskupili mladí studenti ( z reálného gymnázia v Křemencově ulici
:.-,
a gymnazisté zeZiŽkova) azačali propagovat novou tendenci v umění.
smvsl Devětsilu
Především pořádat kulturní akce, dát prostor recitaci, divad|u, vydávat almanachy, a to vše se zdůrazněnímkolektivního
přístupu k okolnímu světu. Název Devětsil - jarní bylina, prý vymysleli bratři Čapkové
změna v orientaci Devětsilu
První nasměrování Devětsilu bylo skutečně revoluční. Zatímco brněnská Literární skupina hlásala ve svém programu
proletářského umění ,,kult srdce", tak j1ž v prvním prohlášení Devětsilu se setkáváme s výzvami jít po boku revoluční
dělnické třídy. JenŽe Devětsil se záhy staví do opozice proti ideologické poezii a stáVá se Živnou půdou pro vznik
svébytného českéhobásnického směru poetismu. Nesouhlas s touto změnou dávají najevo J. Wolker a A. M. Píša,kteří
Devětsil roku l923 opouštěi
hlavní rvsv proletářské literatury
1) Umění musí být především třídní a proletářské, musí směřovat k pádu nespravedlivého řádu.
2) Dalším hlavním znakem umění je revolučnost.
3) Proti individualismu je nutné postavit princip kolektivismu.
4) Předpokladem pro nové umění je optimismus.
Měřeno dnešníma očima jsou tyto body až příliš souhlasné se všemi axiomy komunistického poválečnéhorežimu...
základní teoretické stati
Rozhodující pro pochopení proletářské kultury jsou následující texty:
J. Wolker Proletářské umění (t922) a S. K. Neumann o proletářské poezii (1923).
Zá16ladní dění proletářského umění se odehrávalo v časopisech Kmen a Cerven (S. K. Neumann) a Var (Z. Nejedlý).
Teoretikem proletářského umění se stal Aq1ig..!!4q1&' (1902 - 1966) - sledoval proletářskou poezii jako kritik a prosazoval ji
jako programový mluvčí.
hlavní představitelé
Mezi jednotlivými autory jsou velké rozdíly v pojetí proletářské |iteratury (srovnej Wolkera a Neumanna). Současně je
zÍejmé,Že právě poezie pievzala dominantní úlohu, neb je pružnějšía jejím prostřednictvím se můžepromlouvat k velkým
shromážděním'
!.IIŘÍ woLKER (1900 - 1924)
Básník, který svou osobností a charakterem svého díla ovlivnil celá následuiící desetiletí.
Prostějovský ror]ák, oclkuel po matltrttě na gymnáziu odchází studovat do Prahy próvnickou fakultu. Zctčíltó se stýkttt s přáÍeLi v
Literťtrní skupině a Devětsilu, obě sdružení ale nakonec opouští.Během studií těžce onemocní tuberkulózou (naplno propukla nemoc v
dubnu 1923) a ve věku 24 let i přes intenzivní léčbuumírá.
 .-

kult Wolkera a proč právě on

Wolker bude mít vždy ojedinělé postavení v českéliteratuře. Již záhy po smrti se stal symbolem a opěvovaným národním básníkem'
Jeho proletářské buřičství'celkem sympatické, sé dostalo do čítanek,z Wolkera se zkoušelo u maturit. Někdy až nesnesitelné
přeceňování Wolkerovy osobnosti a jeho odkazu (a chudák Wolker by jistě s něčímpodobným nesouhlasil) se stalo prostředkem k
utlumováníjiných uměleckých snah. Proto se roku 1925 v avantgardním časopise Pásmo objevuje nepodepsaný článek Dosti Wolkera
(autory byli například František Halas, Jaroslav Seifert a Bedřich Václavek), jenž varoval před takovýmto vytvářením legend. Sám
Jaroslav Seifert vzpomína|, že celá veřejnost byla zahlcena kultem Wolkerovy osobnosti, kterou by byli nešťastnému příteli přáli,
kdyby v onom kultu nebylo cosi popuzujícího.
Wolker v sobě skutečně spojoval všechny předpoklady' aby se stal legendou. Především jeho tragický osud a jeho trpitelství
dojímaly. stejně tak fascinovaly jeho víra a jeho přesvědčení, nemalou roli sehrála nepopiratelná inteligence a vzdělání spojené s
radikální revolučností.Posledním faktorem, ale první svým významem, jsou samotné Wolkerovy verše. Vrcholně sdělná forma je
prodchnuta zvláštní atmosférou, je v nich sentiment, láska, jednoduchá a oslovujícísymbolika a hlavně optimismus, at' jiŽ intimní,
lidský' či revolučně boj
literární dílo
Host do domu (192l) - verše z této sbírky představují jinošSký typ lyriky, jejímžosobitým rysem je nezakrývaná radost Z
objevované krásy života. Cítímez nich jakousi přirozenou pokornou lásku, a to nejen k lidem' ale k přírodě i zcela
všednímvěcem (básně Kamna, Věci, Poštovní schrónka). Celý básnický svět mladé Wo|kerovy poezie má pevný a
harmonický řád, i bolesti chce léčitdobrotou Srdce' Tato chlapecky důvěřivá shoda se světem vede k přesvědčení,želidé
si vzájemné rozpory budou řešit bezkonfliktně a sami' Stejně tak básníkův slovník je plný něhy, emocionality a prostoty.
Wolker se nevyhýbá ani křest'anským motivům.
Svatý Kopeček(l921)-rozměrná báseň vyuŽívajícímetody volného přiřazování motivů (vliv apollinairovského pásma).
Těžká hodina (1922) - tato sbírka j e jiŽ výrazem definitivního přesvědčenío síle revo|učníhokolektivismu, a stává se tak
nejznámější sbírkou proletářské poezie vůbec. Wolker si je již vědom všech protikladů kolem, a proto opouští svou
dosavadní idyličnost, která je vystřídána odhodláním změnit svět a život k lepšímu.Wolkerovy velše V Těžkéhodině jsou
sociálními baladami (napřftlad Balada o očíchtopičových, Balada o nenarozeném dítěti, Balada o snu).
Wolkerovv balady
Wolkerovy balady obecně jsou vyjádřením úsilío epiku (Wolker si byl vědom ,,přelyrizovanosti" našípoezie). Zde ale
jedno připomenutí - ZaÍímcov Erbenových baladách je člověk trestán za překročení etických norem, ale přitom se ani
zdaleka neuvaŽuje o jakékoliv změně koloběhu věcí, tak naopak Wolkerova poezie je přímo výzvou ke zvrácení
dosavadního řádu (explicitně vysloveno v baladě U rentgenu v Těžkéhodině). Kromě těchto balad byly V pozůstalosti
nalezeny ještě další(například Balada o ženě, Bohu a muži nebo Balada o námořníku). Wolkerovo prokletí do budoucna
spočíváv tom, že ve svých veršíchnekonstatoval, ale revoltoval a bouřil. Tím si již předem nevědomky naprogramoval, Že
přijímání jeho poezie bude velice citlivé na poměry ve společnosti. Ale i kdyby čas odvál některé básně s ryze
proletářským nábojem, navždy bude ke klenotům českéhopísemnictvípatřit nejen sbírka Host do domu, ale také jiŽ
zmíněná Balada o námořníku.
pohádkv - nesmí Se zapomenout ani na Wo|kerovy pohádky, jež mají většinou sociální aspekty a svým obsahem je
můŽeme směle řadit k tzv. moderním pohádkám. Jejich hrdiny jsou prostí současníci,například kominík, knihař' básník,
listonoš či obyčejnéděti. Zázračnost je snad jediný nadpřirozený pohádkový motiv, který Wolker ve svých textech
ponechal (Pohádka o Jonym z cirkusu, Pohádka o listonošovi, o milionáři, kteý ukradl slunce).
!.IINDŘICH HoŘEJŠÍ(1886 - 1941)
Lvrický básník a překladatel.
Pražslaj rodák, student techrtilcy, poté roku 1905 odchod do Paříže. Zde vystudoval Hořejší.filozofickoufakultu (Sorbona, Dijon).
Proletúřské nadšenítohoto intelektucila tnó své kořeny v původu, vyrostl totiž v roclině chudého truhláře na pražskémŽižkove.
literární dílo
Studentům musí být Hořejší velice sympatický - rozsahem nevelké původní dí|o totiž obsahuje pouze tři sbírky. Daleko
rozsáhlejšíje práce překladatelská,jedná se převážně o překlady francouzské poezie. Zajímavéje, Že HořejšípřeloŽil do
francouzštiny osutl1l flg[76ho vojáka Švejka. Sbírky Hudba na náměstí (l92I), Korátový náhrdelnft (1923) a Den a
noc (193l). Hořejšího poezie je blízká odkazu Jiřího Wolkera a v obdobných intencích setrvává až do 30. let.
lJARosLAv SEIFERT (monograficlcy zpracovóno na str' 43)
Svou proletářskou epizodu si Seifert odbyl ve dvou sbírkách'
Město v slzách (192l) - až naivně spontánní jsou Seifertovy představy o smyslu revoluce, která je ve sbírce dominantním
motivem. Básnickým světem je zde velké město, které je symbolem ut1pení a věznění proletáře.
Samá láska (1923) - motiv města dostává v této sbírce již jiný nádech. ,,Hranatý obraz utrpení" je vystřídán opojením z
krásy a přitažlivosti velkoměstské civilizace, inspirace je nacházena v prostředí cirkusů, varieté či filmu. ostré tóny o
proletářském zápasejsoujiž otesány a projevuje se čímdál silněji vliv nastupujícího poetismu.
!.IosEF HORA (monograficlcy zpracovóno na str. 8)
Horova proletářská poezie je vzdá\ená buřičskému revolučnímu nadšeníS' K. Neumanna, stejně tak v ní ale není ten
naivní svět Wolkerových veršů. Již samotná osobnost spisovatele je totiŽ velice rozporuplná, neboť na jedné straně
nacházíme motivy revoluce či zběsilého rytmu velkoměsta, na straně druhé cítímeHorovu touhu po klidu, harmonii a
vnitřní rovnováze. Hora je vůbec typem básníka myslitele, je spíšelyrikem lidského soukromí neŽ agitujícím
revolucionářem (dalšísbírky daly ostatně této skutečnosti za pravdu)'
Proč tedy Hora a proletářská literatura? Hora je na straně hladovějícícha chudých jen proto, že s nimi cítí,nachází v
nich více pravdy, radosti a i schopnosti žítnež u jiných' Jeho vztah k proletariátu je intuitivní, ne třídně uvědomělý.
 Motivaci k tomuto vztahu je třeba hledat v oblasti etiky - rovněŽ revoluce je pro Horu spíšeočistnou morální |ázní, z níŽ
vzejde čistšíčlověk.
sbírkv - Pracující den (l920), Srdce a vřava světa (1922) a BouřlivéjaÍo (1923)
!STANISLAV KoSTKA NEUMANN (1875 - 1947)
Není divu, že anarchistická minulost přivedla tohoto ideologického Spisovatele do řad proletářských básníků. Jeho
soudobá poezieháŽe estetickou stránku do nejzazšíhokouta a do popředí se dere agitujícípovaha všech veršů.
Rudé zpěvy (1923) - navazují na sbírku politické poezie Českézpěvy (l910) a civilizačníNové zpěvy (l9l8). Jsou to
patetické básně, jeŽ se snaŽí burcovat proletariát pro komunistickou revoluci (ko|ik stranických schůzíbylo zahajováno
Neumannovými agitkami).
Neumann byl dozajista velikou uměleckou osobností, ale posuzováno čistě umě|eckými kritérii a bez předsudků, byl v
těchto a následujících letech již jeho vrchol za zenitem. Neumann svou levicovou orientaci nedokázal oprostit od své
tvorby a stal se doslova politickým básníkem (pro ujasnění - předchozí věta vůbec není odsudkem levicovosti, která
spojovala v meziválečném období velké množstvívynikajících umělců a byla celkem přirozeným rezultátem snahy o
spravedlivější uspořádání světa). JiŽ nikdy se však tento autor nepřiblíŽil svým básnickým dílůmz anarchistického období
l9' století, Novým zpěvům či Knize lesů, vod a strání (l9l4)' Po celou dobu byl Neumann iniciativním a agilním
vůdcem několika generací a byl obdivován nejen ,,buřiči" devadesátých let, ale i nastupující předválečnou modernou a po
první světové válce i mladými proletářskými básníky.
literární dílo v dalšíchletech (výběr)
Láska (l933) - básnický triptych intimních veršů.
Srdce a mračna (l935) - sbírka přírodní a reflexivní lyriky s podtextem obavy před nástupem fašismu.
Sonáta horizontálního života (1937) - vzotová ukázka zásad socialistického rea|ismu.
Verše reagujícína mnichovské události a okupacijsou ve sbírkách Bezedný rok (l945) aZamořená léta (l946).
Román Zlatý oblak(1932) - milostný příběh lásky čtyřicetiletého malíře a mladé Ženy zÍrampského tábora v Posázaví.
historické práce populárně zaměřené, většinou kompilační-například Dějiny lásky (l925 - 1927)' Dějiny ženy (l93l -
1932), Francouzská revoluce (1929 - 1930).
!JIŘÍ HAUSSMANN (1898 - 1923)
RovněŽ předčasně zemielý spisovatel, který bývá do rámce proletářského umění včleňován především díky své vtipné a
jácné protiměšťácké veršovanésatiře Občanská válka (1923)' kde zesměšňoval českou politickou scénu.
proletářská literatura v próze
o prole1ářském proudu lze v próze hovořit v souvislosti s těmito díly:
I. olbracht - Anna proletářka (1928), Marie Majerová - Nejkrrísnějšísvět (l923), V. Vančura - Pekař Jan Marhout (l924)

Poetismus
Slovníková řeč je celkem jasná a strohá. Poetismus je dle ní směr v moderní literatuře dvacátých let 20. století, který se
rozvíjel výhradně v českémprostředí. U jeho kolébky a jeho hlavními propagátory po celou dobu byli Karel Teige a
Vítězslav Nezval, kteří koncepcí poetismu reagovali na úzce vymezované proletářské umění.
Poetismus je spojen (stejně jako proletářské umění) s avantgardním prostředím pražského Devětsilu, jenŽ předchozí
proletářskou orientaci opustil a již roku 1924 byl. plně zaujat poetistickou tvorbou (vzpomeňme si na ideový rozkol a
odchod Wolkera z Devětsilu)' Je třeba mít neustále na paměti, Že poetismus není jen záleŽitostí čistě literární, ale týká se
rovněŽ divadla, výtvarného umění a písňovétvorby. Plně tedy platí Teigeho slova o tom, že poetismus je ,,umění života, je
uměním žíta užívat,"
poetismus pod drobnohledem (charakteristické rysy)
1) Poetismus jako takový je jednoznačně ovlivněn tvorbou G. Apollinaira (prostřednictvím antologie K' Čapka
Francouzská poezie nové doby (1920).
2) Z hlediska námětového se poetismus nechal zlákat technickým pokrokem, velkoměstem, kouzlem exotiky, cestováním,
stejně tak hledal inspiraci v cirkusovém prostředí, na pout'ových zábavách, ve filmové grotesce, v naivním umění nebo
jazzu. Poetismus ,,nechtěl vymýšlet nové světy, ale mínil uspořádat tento svět tak, aby byl ,,Živou básní."
3) ProtoŽe poetismus je avantgardní proud, odmítá konvence v literatuře a hledá nové výrazové prostředky. Velkou roli
zde hraje asociace, tedy nekontrolovaná posloupnost vo|ných myšlenek (lze také Ííci,že tvůrčímetodou je hra).
4) Právě asociace uvolňuje poezii z pout |ogiky a rozumu, je podhoubím pro spontánní fantazii, neobvyklé básnické
obrazy, obrazotvornost a citovost' S tím souvisí rozpustilá hravost a sklon k zlehčování.
5) Pokud je v poetismu rým, je využito tZV' asonance (shoda samohlásek na konci veršůbez ohledu na souhlásky - je to
jakýsi spojovací prostředek mezi jednotlivými asociacemi, jako kdyŽ kubistický malíř skládá obraz z jednotlivých pohledů
a jedna plocha je pojítkem).
6) Poetismus chce být apolitickým - nevidí v poezii politický prostředek, to obstarávají publicisté! Spíšese snaŽí
připravovat člověka pro nový životnístyl v moderním světě'
 poetismus a teorie
Prvními manifesty nového směru byly Teigeho stať Poetismus (1924) a Nezvalova stať Papoušek na motocyklu (1924). oba texty
byly uveřejněny v časopise Host. V závěru20.|etztrácí poetismus na síle akdyŽ roku 1928 píšíTeiges Nezvalem druhý Manifest
poetismu, jedná se již jen o jakési shrnutí zkušeností, a ne o inspiraci k nové pozoruhodnější tvorbě. Tento manifest byl rovněž
odpovědí na hlasy dobové kritiky' jež unáhleně vyhlašovaly konec poetismu (pro úplnost - poslední Manifest poetismu byl napsán
Nezvalem roku 1930).
Je třeba říci' že výše uvedené manifesty propagují novou estetiku esejistickou formou. JiŽ předtím však představy o poetismu zazněly
například v Nezvalově uměleckém textu na kolečkách (1922).
konkrétní proievv poetismu
!VÍrĚzsla'v NBzvar (monograficlq zpracováno na str.10)
Podivuhodný kouzelnft (1922) - klíčová báseň našeho poetismu, poéma, s nížse Nezval do literatury doslova vříti| již
jako vyzrálý básník (předtím nevýrazná prvotina Most)' Jejím vydáním se poetismus dostává do popředí a utlumuje
alespoň trochu dominantní postavení proletářského umění (a přitom vydání sbírky předstihlo vlastní teoretické stati o dva
roky)' Tím kouzelníkem, který přichází na svět, aby učil lidlžítV souladu s jejich přirozeností, není nikdo jiný neŽ sama
poezie' Jen ona má moc a obdivuhodnou sílu odkrýt krásy a vzrušivost života.
Pantomima (1924) - Zde se naplno prosadila Nezva|ova imaginace. Pantomima je soubor,textů (Depeše na kolečkách,
Panoptikum, Abeceda), 1ež byly ve své době chápány jako básnické manifesty poetismu. Zejména báseň Abeceda je
čítankovýmpříkladem volných asociací, jeŽ se vynořují při grafickém vnímání písmen abecedy.
Edison (1928) - rozlehlá polytematická poéma, později v souboru Básně v noci (l930), které shrnují velké skladby, v
nichŽ je využit postup apollinairovského pásma (například Akrobat). Impulsem ke vzniku Edisona bylo nejen okouzlení
nočnímozářeným velkoměstem' ale především obdiv k tvůrčímschopnostem člověka. Síla objevovat je symbiózou
tísnivých stavů, pochybností a depresivních chvil s pocity vrcholného štěstí z úspěchu. oba tyto protikladné póly jsou v
Edisonovi zvýrazněny svými refrény, které. se v básni nepravidelně střídají. V básni je rovněž Sugestivně vylíčena
atmosféra nočníPrahy' s nížrezonuje niterný autorův stav'
!KoNSTANTIN BIEBL (1898 - 1951)
Biebl byl názorným příkladem vývoje česképoezie, protože prošel od proletářské poezie přes poetismus až k období
surrealistickému. Přesto vŽdy zůstal ve stínu svých generačních druhů, což bylo dáno nejen osobní autorovou skromností'
ale rovněž charakterem ooezie. Bieblovv kultivované verše nei iné' ale zněií tiše a skromne.
Biebl pochtizí ze Slavětína tt Lotttt. Na konci I. světové vóllq byl raněn a na balkánské frontě zajat. Měl být tlokonce popraven, ale
poclařilo se mu uprchnout. Tato otřesná životttízkušenost ho poznamenala na celý život, navic trpěI plicttí chorobou. Roku ]95]
pódlehl Biebl depresi a spáchal sebevraiclu.
Biebl přinesl do našíliteratury především motivy exotiky, jeŽ souznějí s poetistickou atmosférou i se snovostí lyrika
Bieblova typu. Proletářské intermezzo zaznělo ve sbírkách Věrný hlas (1924), Zloděj z Bagdadu (1925) a Zlom (1925),
v nichž je však proletářská poezie utlumena do komorní a melancholické citovosti, velice blízképrvním veršům Wolkera
(ostatně Biebl právě jemu svou sbírku Věrný hlas věnoval).
Vliv poetismu, zřete|ný jiŽ ve Zloději z Bagdadu (stačísi povšimnout uvolňování logických vazeb básní), naplno
vyvrcho|il ve sbírkách ZlatýmiÍetézy (1926), S lodí' ježdovážíčaj a kávu (1927) a Nový Ikaros (1929).
Nový Ikaros (1929) - čtyřdílná po|ytematická báseň, ježpatÍÍk tomu nejlepšímu Z poetistického období vůbec. Mísíse v
ní autorovy subjektivní zážitky a niterné konflikty (prožitek l' světové válkyjejedním z hlavních zdrojů životního pocitu)
s obrazem dobové reality. Jednotlivé motivy vyplouvají na povrch z podvědomí jakoby bez básnftovy kontroly a řadí se
zdánllvě bez pevného plánu do volného proudu představ. Právě tato skutečnost dělá z této básnické skladby jednu z
předzvěstí nového směru, a to surrealismu.
DJARosLAv SEIFERT (monograficlcy zpracováno na str' 43)
Lyrická spontánnost, vztah ke všem radostem života a vrozená úsměvná hravost jako by již osudově předurčovaly
tohoto básníka nazírat svět poetistickými brýlemi.
Na vlnách TsF (1925) - slavná sbírka s motivy bezdrátového telegrafu, exotických dálek a moderní technické civilizace
(TsF = TELEGRAPHIE SANS FIL = bezdrátová telegrafie).
dále - Slavft zpívá špatně (1926), poetistické období uzavírá sbírka Poštovní holub (1929)'
Seifertovy verše maií kouzelnou křehkost' někdy aŽ uličnickou hravost (neiednou spoiuie významy i anekdotickv).
proievy poetismu v iiných druzích umění
Vliv poetismu je očividný v raných hrách dvojice JlŘÍ Vosxovnc a JaN Wrnrcrr (hra Vest Pocket Revue,-|92'7). s tím souvisí
samozřejmě i hudební a písňová tvorba JanoslAvA JEŽKA nebo E. F. BunlaNa. Šírejipojaty poetismus lze dešifrovat ve výtvarných
dílech JnoŘlcgn ŠrÝnsrÉgo,ToYEN' Fnlr.trlŠrn MUZIKY či KÁRLA TEIGEHo (nejen klasické malířské techniky, ale hlavně koláže,
a kniŽní ilustrace).

Surrealismus
Surrealismus se do českéhoprostředí dostal na počátku 30. let a je celkem logické, že mnozí autoři, kteří byli zaujati
poetistickým vnímáním světa, se sešli opět na stejných pozicích nové avantgardní tendence. Než si všimneme konkrétních
projevů a specifických rysů surrealismu u nás, je třeba si zopakovat následující:

!
surrealismus ve světě
Surrealismus se zrodiljiž ve dvacátých letech 20. století ve Francii, a to jako poslední veliký -ismus. Za jeho první
umělecký projev je pokládána próza Magnetická pole (1920) autoru P. Soupaulta a A. Bretona. Je to první kniha na
světě, jeŽ je napsána technikou psychického automatismu (tedy metodou bezděčně se tvořícíchobrazů v podvědomí).
Jakýmsi teoretickým zdůvodněním nového pohledu na svět se stal Manifest surrealismu (1924) spisovatele André
Bretona. Samotný název byl pÍevzat z Apollinairovy divadelní hry Prsy Tiresiovy s podtitulem ,,surrealistické drama"
(sur = nad). Tento nový výraz měl napovídat uměleckou metodu, pÍi nížjsou umělcova fantazie a imaginace absolutně
nezávislé na vnějšírealitě. Roku 1929 vydává André Breton Druhý manifest surrealismu, ve kterém se hlásí k principům
historického materialismu a v němž se dává do sluŽeb revoluce jakožto jediné cesty ke sprayedlnosti.
Na tomto místě je důležitévysvětlit jednu věc - surrealisté díky hruzám proŽité války viděli v západní civilizaci symbol
farizejství, nelidskosti a barbarství' Výsledkem pak logicky byly radikální politické postoje. Zatímco dadaismus byl v prvé
řadě hnutím anarchistickým, sumealismus tíhnul k neortodoxním marxistickým pozicím'
ANonÉBRBroN (1896 - 1966) - francouzský básník a umělecký teoretik, přední osobnost surrealistického hnutí
světového formátu. K nejznámějším dílůmpatří Magnetická pole, Bělovlasý revolver nebo Bláznivá láska.
Plul ElunRo (1895 - 1952) - rovněž francouzský básník, nejprve dadaista, poté se připojil k surrealistické skupině.
Jedním z vrcholů surrea]ismu ie Eluardova sbírka Veřejnárůže (1934).
základní předpoklad surrealismu
s.'"""lt""". bý jednoznačně ovlivněn tzv' psychoanalýzou rakouského lékaře Sigmunda Freuda (pocházel z Židovské rodiny z
moravského Příboru, žil v letech l856 - 1939). Právě on jako první odhalil a přisoudil ve|ký význam v životě člověka nevědomým
duševním procesům. Tento vnitřní svět je určujícímfaktorem v psychické činnosti, lidské jednání je tak determinováno nevědomím
(tento termín pouŽíval Freud). obrovské místo měly ve Freudových teoriích sexuální momenty v |idském životě.
Díky Freudovi usilovali surrealisté proniknout do podprahového života, inspiraci hledali ve snech' halucinacích, delirantních
stavech apod. Sám malíř Salvador Dalí tvr'dí, že každodenní surrealistickou událostí jsou například nočnípoluce, klamná vzpomínka'
hysterie, iitní stahy, nezdařený akt či sen. Snad jen pro úplnost dodáme, že Freudovy teor'ie jsou vysvětleny především V těchto dvou
knihách: Výklad snů (l900) a Úvod do psychoanalýzy (19l0)'
formální oroievv surrealismu v literatuře
1) Jedná se o plynulý a automatický tok motivů vycházejících z nevědomí. Fantazie není brzděna logickým myšlením, je
vymýcen jakýkoliv předběžný plán, kalkulace zde nemá místa.
3) Jsou potírána veškerá pravidla verše (rým, rytmus apod.).
4) Hlavními atributyjsou Spontánnost, obrazotvornost, vzrušivost' nepravděpodobnost.
5) Stejně jako v malířství i v literatuře se pracuje s tzv. surrealistickým objektem. Do jednoho obrazu se spojují
skutečnosti, které nemají nic společného.Díky tomu se věci, které třeba důvěrně známe, staví do jiného světla a my
najednou odha|ujeme zcela nové a překvapivé souvislosti.
surrealismus u nás
Asi největší vliv na zakořenění nového směru v českých zemích měl Bretonův Druhý manifest surrealismu (1929)' a to
nejen pro svou propagaci čistě uměleckých atributů, ale také díky své inklinaci k principům historického materialismu
(revolučnímyšlenky z toho nevyjímaje). Skupina českých sunealistů vystoupila na veřejnost s manifestem aŽ I1' 5.1934,
kdy V' Nezvál a r. teige oznámili vyústěnípoetismu v surrealismus (vznikla tak oficiálně Skupina surrealistů v ČsR,
běžněji označovaná jako Surrealistická skupina). Mezi signatáři byli spisovatelé V. NEZVAL, K. TEIGE' K. BIrrl'
ma|íři J. ŠrÝnsrÝ, ToYEN, reŽisér J. HoNzL, sklaoatel J.JEŽEK' psy
rozpad Skupiny
Ke konci 30' let se mezi jednotlivými členy Surrealistické skupiny vyostřují vztahy. Hlavní příčinou není nic jiného než rozdílné
postoje k politickéInu dění, a to především v tehdejším Sovětském svazu. Dne .3. 1938 došlo k prudkému konfliktu V. Nezvala s
-l

ortutnín-ri členy, kdyŽ se spisovatel v jím vyvolané debatě vehementně zastal hrdelních rozsudků sovětského režimu a schvaloval
veškeré pr.otilidské dění v tehdejším Sovětském svazu. Po tomto konfliktu ihned druhý den Nezval telefonicky oznámil redakci HaIó-
novin, že rozpouští pražskou Surrealistickou skupinu' Neoblomila ho ani intervence A. Bretona (e příznačné,Že stejnějako komunista
Nezval opustil skupinu v Pt'aze, tak téhožroku opouští komunista P. Eluard skupinu francouzskou)'
Není piavdou, Žé odchodem V. Nezvala končídefinitivně činnost Skupiny, umělecká tvorba členůpokračuje dále. Některé pozitivní
hodnoty surrealismu přetrvaly i přes válečné období a nejnápadněji se vynořily ve výtvarném umění JrŘíHo KolÁŘB l MtxulÁŠo
MEDKA.
konkrétní proievv surrealismu
!VÍrĚzslnv NBzvel (monograficlcy zpracováno na str.}0)
N"'*touu g"niální schopnost experimentovat s jazykem, hravá fantazie a především lehkost, s jakou tvořil, byly jako
zrozené pro iurrea|istické tvůrčíobdobí. Ničímnespoutaná volnost surrealistické metody dala vzniknout následujícím
sbírkám: Praha s prsty deště (1936), Žena v množném čísle(1936) a Absolutní hrobař (1937). Pro studenty
je
čítankovýmpříkladem nového směru zejména druhá sbírka, naníŽLze vzorově dokumentovat všechny rysy surrealismu'
zaiímavosti
- Btuu.a *a spojitost s našíkulturou - jako jeden z mála se odmítl roku l950 zastat spisovatele Z. Kalandry' který
'vláštní
jednom z vykonstruovaných procesů. I Sám Breton napsal Eluardovi otevřený dopis, v němž ostře reaguje
byl popraven v
na 1etro stalinistické smýšlení. Breton spolu s Camusem vyvolali na západě vlnu protestů, ale ani to nepomohlo.
- ŽL Nezval a dalšíautoři brali surrealismus až dogmaticky vážně, svědčífakt, že své texty psali zeleným inkoustem
(právě
zelená barv a se stala v ýrazem surrealistického okouzlení).
m
 Velikáni naší meziválečné poezie
!JosEr HoRA(1891 - 1945)
Básník a překladatel. lyrik lidského soukromí. člověk. ienž dokázal neztratit svou tvář a udržet si hrdost i čistýštít.
Hora pochází z rolnického prostředí z Dobříně u Roudnice (otec byl všakmizerným hospodóřem a způsobil rozpad statku i rodiny).
V Praze vystudoval Prówickou fakultu Univerzity Karlovy a poté se začal věnovat především žurnalistice - nejprve v Právu litlu, pak v
Rudém próvu a nakonec dlouhodobě v Českémslově' Roku 1929 odchází s dalšími šesti spisoveúeli z komunistické strany, a to ,ta
st proti Gottwrtldovu vedení. Posledti léta byl Hora těžce nemocen a zetnřel v Praze několik tydnů po vúIce.
hlavní rysv Horovv poezie
1) Pro studenty by mohl být pomocným klíčemk pochopení Horova poetického díla název jedné z jeho proletářských
sbírek Srdce a vřava světa. Je v ní symbolicky zakódován celý básníkův vztah ke Světu a obě, zdánlivě protikladné
polohy jeho veršů'Za zmíněnou vřavou Světa se skrývá inklinace k proletářskému vnímání reality' jehoŽ výsledkem byly
sbírky dvacátých let. Po rozchodu s levicí roku l929 nastává výrazný příklon k čistélyrice, do popředí vystupuje srdce,
které nyní dává Horovi jednu z mála Životních jistot, a právě toto srdce nám Hora ve své poezii odkryl.
Jinak lze také napsat, Že počátečnírevolučnost se vytrácí a poezie se stává zpovědí hlubokého nitra, je to poezie
subjektivního prožitku' věčného hledání vnitřní rovnováhy. Přídomek lyrik lidského soukromí je zcela na místě.
2) Y poezii Hory hraje důležitou roli čas - prožitek času je neustálou součástíbásníkova vnitřního světa' Kategorie času
člověka provází od narození až k smrti a Hora dokáže sugestivně vyjádřit hrůzu i strach z úzkostí z jeho plynutí, jež je
nezadržite|né. Proto také mnohdy ten pesimistický nádech, proto ty skličujícípocity pomíjivosti života a jistoty zániku'
Jsou však přece jen chvíle, kdy jsou tyto pocity překonávány, a to například v okamŽicích projevů lásky' lidského tvůrčího
úsilíapod.
3) Horova poezie má tedy v meziválečných 30. letech ráz osamělé meditace, je to intimní lyrika, v níŽ se Hora ukázal jako
jeden z největších Máchových dědiců.
literární dílo (výběr)
1) období civilizačnía vitalistické poezie
sbírky Básně (l9l5) a Strom v květu (1920) - především druhá sbírka má impresionisticko-vitalistický charakter s
výrazným civilizačním smyslem pro dynamiku moderní doby. Zde se Hora představil jako autor veršůsytě smyslových' s
bohatou metaforikou.
2) období proletářské
sbírky Pracující den (1920)' Srdce a vřava světa (1922) a Bouřlivéjaro (1923) - blížeProletářskó literatura.
3) období intimní lvrikv (30. léta)
Struny ve větru (1927) - právě tato sbírka je předzvěstí odklonu k subjektivismu, právě zde se poprvé objevuje výrazně
čitelný moment nezadržitelnéhoa nenávratného plynutí času.
Meditativní a subjektivní lyrika je shrnuta do sbírek Tvůj hlas ( l930)' Tonoucí stíny ( l933), Dvě minuty ticha ( l 934),
Tiché poselství (l936) a Máchovské variace (1936) - v nich Hora odhaluje své nitro, své milostné Soukromí' vrací se do
dětství, vyjadřuje se ze vztahu k rodnému kraji. Zejména posledně jmenovaná sbírka, napsaná ve znamení stého výročí
Máje' je vybudována na protikladech Máchovy poezie - na kontrastech roviny a hor, kvetoucího života a lidské
pomíjivosti, jasu a tmy' nekonečnosti touhy a sepětí se Zemí, vzdoru i touhy po smíru. Hora tím, Že se obsahově i formálně
přiblíŽil svému předchůdci, vzdal netradičně hold Máchovu odkazu.
Na konci 30. let oVlivňuje Horovu poezii po|itická situace' Do popředí se derou motivy vlasti, lidského konání' českého
národa apod. Například ve sbírce Domov (l938) se Hora obrací k duchovnímu odkazu českézemě, z této sbírky rovněŽ
pochází slavná báseň Zpěv rodné zemi.
Jan Houslista (1939) - lyrickoepická sk|adba, jeŽ je syntézou dosavadního Horova básnického díla. Skladba vypravuje o
návratu českéhovirtuóza, jemuŽ zahraničníúspěchy a sláva nedávají pocit vnitřního uspokojení, ze světa domů, do
nepřítelem ohroŽené vlasti. Doma nachází houslista stárnoucí bývalou lásku' ale především to nejcennější, rodný kraj. Ze
skladby cítíme upřímný proŽitek Života a přesvědčení o jeho nezničitelnosti, je to básnická víra v nesmrtelnost národa a
současně výzvak obraně všech lidských a ku|turních hodnot'
Za okupace vycházíZahrada Popelčina (l940)' po smrti básníka Zápisky z nemoci (1945) a Proudy (1946)'
překladv - především ruská literatura - Puškin' Pasternak, Jesenin.
poznámka - kdyŽ roku 1929 opustil Hora řady KSČ, zdůvodnil ještě téhožroku svůj krok v brožuře Literatura a politika.Zdťsrazni| v
ní, že všechny komunistické strany bojují proti všem možným úchylkám, kromě úchylky hlavní, kterou je víra v absolutní neomylnost
Komunistické Internacionály. Horovo konstatování' že se nestaneš tak lehce kacířem jako v komunistické straně, na to stačíjen
',nikde
trochu mo prorocké a nadčasové.
!FRANTIŠEK HALAS (1901 - 1949)
Jeden z nejsloŽitějších klasiků česképoezie, originální objevitel moderního básnického slova, jehož verše
vykrystalizovaly z přetlaku životníchzážitk:ů, z nichž především stinné stránky Se nesmazatelně vryly do básníkovy citlivé
fantazie. Je představitelem subiektivní. meditativní a spirituální linie česképoezie.
Brněnslcý rodťtk, jenž se vyučil kttihkupcem. Próvě tato profese mu otevřela svět literatury, do něhož ho ještě více popostrčil přítel J.
Mahen a literární kritik B. Václavek, kteý Halase přizval ke spolupróci na redigovóní časopisůbrněnské odbočlg Devětsilu. V
redaktorské činnosti (přispíval do mnoha periodik) pokračuje Halas i po svém odchodu do Prahy roku 1926 (získal místo t,
nakladatelsní o rbis ). Za v ilegálním odboji, po válce pracoval na publikačnímodboru ministerstva i

\rt
 Charakteristika Halasovy poezie neníjednoduchá. Pro svou složitost byla častokrát rozporuplně přijímána (například pouhá slova,,za
vámi chudí jdou" stačila k tomu, aby byl Halas čítankami řazen k levicovým spisovatelům), chvílemi si na Halase ,,činili nárok" katolíci
apod. Ale tohle vše je rnylné! Bylo by správnější konstatovat, že Halas nikdy nepatřil k Žádné skupině a že
jeho poezie je jakýmsi
vyrovnáváním se se skutečností, je lrledáním jistoty, je to projev citlivého intelektuála, který pochybuje a vidí v ur'čitých chvílích více
neŽ iiní (J' Grossman).
Halasova poezie ve stručných obrvsech
1) C"lá Halasova poezie je doprovázena jedním základním konfliktem, a tím je konfrontace mocnosti poezie s říší
opravdového světa. Jinak také řečeno, Halasova víra ve změny ve společnosti se dostala do rozporu sjeho láskou k poezii.
Poezie byla pro básníka vrcholem všech hodnot a odmítal její služebnost politice. Poezie můŽe sloužit pouze kráse. Tato
disproporce Halasova vnitřního světa způsobovala rovněž rozporuplnost v přijímání díla.
2) Téměř všemi sbírkami se vine dominantní motiv Smrti, a to v ruzných podobách. Je to klíčovýbásníkův motiv, jenŽ
je
spojen s převládajícími existenciálními otázkami lidského života. Ihned v zápětí je ale nutné dodat, Že Halas není
básníkem pesimistickým, ale tragickým - jeho negace je výsledkem bolestné srážky ideálu se soudobými projevy (hořké
mládí, světová válka, |abilita Světa řítícíhose opětovně do válečného utrpení apod.).
3) Základním básnickým prostředkem je metafora, a to velice odváŽná, překvapivá, využívajícínovotvarů. je důleŽité
připomenout' že Halasovy básnické obrazy se nevyhýbají ani erotickým motivům.
4) Halas po celý svůj život sváděl ustavi čný zápas za pÍekonání mučivéskepse a výsledkem byla poezie, která však byla
mnohými ideology po roce 1948 ostře odmítána - halasovká nota byla považována za doslova nepřátelskou a
nebezpečnou. Jak v ostrém protikladu se skutečností, Že Halas měl jiŽ za svého Života snad vůbec největší počet
obdivovatelů ažákť: a Že Halasovo osobité vidění, bohatě metaforické výrazy a myšlenkový patos ovlivnily celý jeden
ud moderní české (J. Orten, J. Kainar).
literární dílo (vÝběr)
Šepi"(tszz), Kohout plašísmrt (1930), Tvář (1930) a Hořec (l933) - již tyto sbírky přinášejí zřetelné motivy rozkladu,
nicoty a hrizy zpomíjivosti. Verše evokují citovou samotu, tragický životní pocit je blízký máchovskému pojetí světa.
Staré ženy (t935) -jedna z legendárních českých sbírek, která podává až nemilosrdně reálné vidění rysů osamělé Ženy na
sklonku jejího života' V jednotlivých částech této litanické skladby oslovuje oči, ruce, vlasy, tváře či klín starého Ženského
těla, aby tak postihl dramatický a monumentální obraz bolestného Stárnutí.
Tato sbírka nebyla pochopena S. K. Neumannem, jenŽ veršům vyčítalsoustředění se na pouhé biologické stárnutí, aniž
by byly postiŽeny společenskéa třídnísouvislosti stárnutí (Halas prý nevidí aktivitu člověka, která mu umožňuje necítit
zoufalou marnost svého života). Neumann pominul esteticky sugestivní a lidský rozměr sbírky a svou polemickou
odpověď podal ve formě básně Staří dělníci (l935).
Určitým přelomem v Halasově poezii představuje rok l936, kdy se poezie dostává do společensko-historické roviny a
společenská linie, tedy reakce na dění kolem, podstatně sílí- již ve sbírce Dokořán (l936).
Torzo naděje (l938) -jedna z nejpřesvědčivějších reakcí na období mobilizace a mnichovských událostí. Silného účinku
closahuje básník využívánímbiblických motivů, jistým monumentalizujícím patosem a především neskrývanou citovou
naléhavostí a podmanivostí veršů'
okupačníobdobí přineslo slavné sbírky Naše paní Božena Němcová Q'940), v níž spisovatelčin trpitelský osud je
paralelou k údělu českéhonároda' dále Ladění (1942), kde dominují vzpomínky na kraj dětství a domova' a Já se tam
vrátím (1947, napsáno již 1939), což je lyrická oslava kouzelného kraje básníkova mládí (především Kunštát na
Českomoravskévysočině). Posmrtně vyšla sbírka A co? (1957).
!VLADIMÍR HoLAN (1905 - 1980)
Jeden z nepozoruhodnějších básníkůčeskéliteratury vůbec, někdy nazýván knížetemčesképoezie' Celým Svým žiVotem
toval osaměle Stťanou všech módních tendencí, provázenjen svou bohatolt a nes tanou fantazií.
Prai1q rodák' ktetý se všctk v šesti letech přestěhoval s rodiči do Bělé pod Bezdězem. Po nnturiíě na praisként gynnúziu byl sir:e
krťttce posLLtchttčenl prúvnickéJahilty, ttle nttkonec přijal místo úředníka v Penzijním ústavu, kle protrpěl celých 7 let. od rofu ]933
recligovctl postttpttě ltnlěIecký časopis Život a Program D 40 režiséraE. F. Buriana' Již jako třicetiletý byl Hokut penziottovútt, a Íak se
věnával výhraclně literatlu,e. Po okupctci snĚl ještě tlva rolq publikovat, ale pak přišel dlouhý 1 5leý zákaz, který Holan prožil o stutnÍě
ž, kcle kclysi byttlíval Dobrovský (Holanovým spolubydlícím ve velkém domě byl Jtut Werich).
Holan vstupuje do literatury na prahu 30. let a jého poezie, která je doslova posedlá zvukem a tvarem slova, patří
jednoznačně k tomu nejtajemnějšímu a nejlákavějšímu v českéliteratuře. Při čteníHolanových veršůprovází někdy i
zkušené čtenáře rozpaky a nejistota, jak některé básnické obrazy vnímat.
hlavní rvsy Holanovv poezie
9 Hotun.1" u"'L."" básnftem introvertním a meditativním, jenž si svou poezií vytvořil nový, jakýsi zakrytý a spirituální
básnický svět.
2) Básnický obraz není pro Holanajen pouhým prostředníkem sdělení pocitu a metafora nemájen funkci ozdobnou. Holan
vše přetváií, proměňuje, díky své imaginaci nalézákrásu v jakési nadrealitě zbavené romantické obraznosti a
jeho poezie
se ptsouvá do roviny, kde je svět zašifrován, kde ztrácí své logické kontury, kde se rozplývá hranice mezi přeludem a
procitnutím z něho. Právě tím, Že vzniká napětí mezi rozvíjející se logikou obrazu a logikou zobrazované skutečnosti,
áociluje Holan přitaŽlivosti a dráždivosti. Slova a jejich významy uvádí básník jakoby zkusmo do všemožnýchvztahů a
výsledný významtakto vzniklých kombinacíužne|ze spojit s jakýmkoliv prvkem jevové nebo psychické skutečnosti'
i{olanův básnický jazyk se svými tajemnými metaforami a novotvary spěje až k abstrakci - ve veršíchse experimentuje,
kříŽíse slova, původnívýznam slov je znejasněn, jakoby Íozmyt, někde se zašifrovanost blížíaž kryptogramům. Přesto
tento Znepokojivý a nám mnohdy unikajícívýznam slov lze uchopit a je moŽné ho interpretovat, ale jen jako podnět k
 prožitku ukrytých stránek lidského bytí, ducha či snu.
3) Sečteno a podtrŽeno, Holanovy verše jsou v důsledku experimentování skutečně těŽce uchopitelné a jsou vzdálené
přímočarésrozumitelnosti. Básník došel do pomyslné jeskyně slov nejdále a budeme-li hovořit o tajemství života, je to
atribut tvorby pro Holana neipřiléhavěiší.
souvislosti
čistá poezie - exkluzivní básnický směr, který navazoval na koncepci absolutní poezie a který chce poezii očistit od praktických funkcí,
a to nejen od didaktičnosti a politiky, ale také od veškerézávislosti na vnějšískutečnosti. Zíkladním tématem této poezie je vnitřní'
nezávislý a samostatný duchovní svět člověka' jako silná tendence v ní dominuje sklon k abstraktivismu a estetismu (například P.
Valéry' R. M' Rilke' u nás V' Holan)'
absolutní báseň _ báseň, je1ížÍečje nezávislá na pojmové a významové hodnotě slova' vytváří si svůj zcela novýjazyk. Absolutní
báseň uvolňuie' inspirui iká do útrob.jazyka, nenechává v klidu a bourá hodnoty minulé doby.
literární dflo (výběr)
Triumf smrti (1930), Vanutí (1932), oblouk (1934) a Kameni, přicházíš... (1937) - v pos|edně jmenované sbírce
vrcholí Holanova tendence v experimentování s jazykem a luštěnívýznamu básní je skutečně vzrušujícímzážitkem.
Nejdále došel v básni Modlitba kamene, kde vyuŽil principu absolutní básně (ne náhodou překládal Morgensterna).
Září1938 (l938) a Sen (l939) - sbírky, které s dalšímirukopisnými texty z období okupace vyšly v souborném vydání
Havraním brkem (1946). V této občanská poezii, reagujícípředevším na národní ohrožení,se Holanova poetika poněkud
proměnila a znamenala místy obrat od abstraktní lyriky.
Současně psal Holan i intimní lyriku - Záhřmotí (1940)' a lyrickoepické příběhy - První testament (l940)' Terezka
Planetová (1943) a Cesta mraku (1945). Příběhy jsou vesměs tragická dramata plná osudovosti, hledání, tápání' ale
rovněž nalézání, básně mají svou filozofickou hloubku. Například skladba Terezka Planetová je krásným a dojemným
elegickým vyprávěním o nenaplněné lásce k rrrladé dívce, o pomíjejícíkráse a o neuskutečněných a nenaplněných
životních moŽnostech.
Holanova tvorba po válce
Je |ogické, že i Holan jako jeden z prvních reagoval na historický moment osvobození' Sbírky Dft Sovětskému svazu
(1945)' Panychida (l945)' Rudoarmějci a Tobě (1941) byly z hlediska uměleckého nadprůměrnými počiny doby, které
se vesměs dokáza|y oprostit od dobových schemat. Pak se však musel Holan odmlčet aŽ do roku l962' kdy komunistické
úřady dovolily bIahosklonně vydat výbor básnických překladů Cestou. Poté následova]a doslova invaze Holanových knih,
v nichŽ lze vysledovat dvě základní linie. Předně Ho]an píševerše silně expresivní, jež naváza|y na meziválečnou tvorbu,
a pak lyrickoepické příběhy (mnohé sbírkyjsou vždy souborným vydáním veršůz několikaleté periody).
a) K těm prvním náleŽínapÍíklad sbírky Beznázvu (l963)' Bolest (1965)' Na sotnách (1967) či Sbohem? (l982).
b) Druhou linii reprezentují zejména sbírky Příběhy (1963)' Noc s Hamletem (l964) a Noc s ofélií(l973).
Noc s Hamlet€m - tato meditativní skladba vznikala již v letech 1949 - 1956, které byly pro básníka nejkrutější.Je to
nočnídialog básníka s Hamletem a pozornost je koncentrována na odhalování tajemství lidského bytí.
činnost překladatelská - Holan přeložil do češtiny(vždy s jazykovou precizností) na l60 autorů ze l6 literatur (Rilke,
Moťgenstern, Baudelaire, Pasternak' Lermontov ai.)
Na závěr je nutné připomenout, že Holan, tento básník meditativního typu a tvůrce intelektuálně náročné lyriky i epiky'
nikdy nezneužil své fantaskní imaginace a osobitých provokujícíchjazykových prostředků k laciné hře. Holan nepředstírá'
a ačkoliv se zdá mnohým čtenářům nesrozumitelný, jsou jeho verše hluboké a poodhalují smysl lidské existence. Jeho
extrémně nestejnorodé a zdánIivě neslučitelnévýrazy jsou skutečným uměním, které nám odkrývá jiným způsobem
nepoznatelné.
DVÍrĚzslav Nozvu (1900 _ 1958)
Legenda českéhopísemnictví,básník, prozaik, dramatik i překladatel, vůdčíosobnost avantgardních tendencí v české
literatuře, autor esejů a knih pro děti' Současně konfliktní člověk' který se svým nazíráním na svět a svou schopností se ho
hravě zmocňovat zapsal nesmazatelně do vývoje (ale i konce) avantgardních uměleckých směrů. Přes všechny politické
převraty a i přes to, Že Nezval jako čIověk v určitéchvíli morálně a neomluvitelně zklamal, zůstane navŽdy jedním z
neivětšíchumělců 20' století.
Ne7val pocházel z Bislgupek u Třebíče, v Třebíči absolvoval gymnózium a po krátké epizodě na prtivech v Bmě stutklvul
FilozofickouJakultu UK v Praze (nedokot'tčil). Krátce působil jako tajemník redakce Masarykova slovníku naučného,ale již od roku
1925 se výhradně věnoval spisovatelské práci. Po 2. světové válce řídil 5 let filtnový obor na ministerstvu infunnací. Po celý svůj život
byl Nezval činný i politicky, popruhodná je i jeho činnost or7anizační v Devětsilu a v Surrealistické skupině' Jeho tvorba byla
ovliwĚna nejen častymi návraty na rodnou Moravu, ale i s rrancou sovateli a Cest(lmi do tehdeišího SSSR,
základní rysv Nezvalových textů
1) Předně je třeba připomenout Nezvalův věčný optimismus, chuť do života, místy až s jistou dávkou exhibování (někde
se eufemicky opisuje jako životnínenasytnost).
2) Nezval tvořil lehce, hravě, měl smysl pro rytmiku, hudebnost verše, stejně tak dokázal spontánně experimentovat s
básnickými formami i jazykem (slovo je pro něj hračkou, se kterou se mazlí).
3) Ve všech pádechje nutné skloňovat úžasnou imaginaci, fantazii, opojení a nezkrotitelnou schopnost tvorby asociací.
4) Důležitýmmomentem byl permanentní kontakt s moderní evropskou literaturou, zejména osobní vztahy s
francouzskými surrealistickými autory.

10

I
literární tvorba (vÝběr)
Nezvalova tvorba se ubírala celkem přirozenými cestami, jež byly v souladu s evropskými avantgardními literárními
tendencemi. Takto ji také budeme sledovat'
A) období poetistické (blíževiz kapitola Poetismus)
sbírky Podivuhodný kouzelník (|922), Pantomima (1924) - zde soubor textů Depeše na kolečkách, Panoptikum,
Abeceda, rozleh|á polytematická skladba Edison (|928)
Básně v noci (1930) - soubor, do něhož bylry zaÍazeny mimo jiné texty Edison, Podivuhodný kouzelník, Akrobat'
Silvestrovská noc a Neznámá ze Seiny.
B) období (neien!) surrealistické (30. léta) (blíževiz kapitola Surrelaismus)
Ještě na počátku 30' let, kdy je jiŽ Nezval obeznámen s francouzským surealismem' vznikla básnická sbírka Skleněný
havelok (1932) a několik textů, z nichž jmenujme například román Dolce far niente (l931). Hned vzápětí následují
známé sbírky Zpátečnílístek (1933) a především Sbohem a šáteček (1934)' kde se opět pojistém období hledání naplno
up|atnil Nezvalův naturel' Sbírka je vlastně cestovním zápisníkem' shrnujícímprostými záznamy, dětskými říkačkami,
hymnami .i úvahami dojmy z cest po Evropě. Nezval smyslově vnímá cestovní scenérie, jež se prudce střídají se
vzpomínkami na domov. Je to barvitá lyrika plná životní krásy a bezprostřednosti.
Surealismus se všemi svými atributy se projevil aŽve sbírkách Praha s prsty deště (1936),Žena v množném čísle
(l936) a Absolutní hrobař (1931).
Pro mnohé je překvapením,že v tolik opěvovaných surrealistických 30. letech se nechal Nezval zlákatk sepsání sbírky
villonských balad 52 hořkých balad věčnéhostudenta Roberta Davida (1931). Tato anonymně vydaná sbírka je svým
rýmováním přímo v kontrastu se surrealistickým ortodoxním pravidlem o potíránívšech zákonitostí verše. Roušku
tajemství poodhalují memoáry nakladatele J. Firta, který vzpomíná, jak se Nezval doslova surrealismu upsal a jak ho plně
akceptoval. JenŽe právě ,,zákon" o odmítání rýmu v poezii paradoxně Nezvalovi způsoboval věčnou trýzeň - jakmile si
totiž básník sedl k psacímu stolu, draly se do jeho básní automaticky rýmy a nechtěly se dát vyhnat. Šloto tak daleko, že
své rýmované verše Nezval přepisova| a zbavoval rýmů! Proto na radu J. Firta začal k|asické verše schovávat do šuplíkua
jejich výsledkem je ona sbírka balad'
Sbírka (a i její pokračování)nepatří sice k uměleckým vrcholům, a|e stala se senzací literárního Světa' Kdekdo se
pokoušel odhalit autorství balad vycházejících v Lidových novinách, aŽ všemu učinil přítrž Karel Čapek. Ve sloupku
Zatykač na věčnéhostudenta Roberta Davida neúprosnou analýzou jazyka odhalil autora a kromě jiného napsal, Že
Nezval si potřeboval jednou bezstarostně, blaženě a trochu obžerně zarýmovat. Později následovaly ještě 2 svazky - 100
sonetů zachránkyni... (l937) a 70 básní z podsvětí na rozloučenou se stínem... (1938).
C) období okupace
Matka naděje (l938) - sbírka motivovaná úzkostío matčin život nabyla v atmosféře doby obecnějšírozměr.
Pět minut za městem (l940) - jinotajná sbírka, ježbyla vydaná až po okupaci.
D) období po okupaci
Bohužel, Nezvalova tvorba po osvobození nedosáhla úrovně z meziválečného období' Uměleckou a i lidskou tragédií
Nezvala bylo bezvýhradné přitakání komunistickému totalitnímu systému, které ve svém důsledku vedlo k degradaci
poezie na politické pamflety. Až neskutečně zní fakt, Že Nezval upravoval své verše z 1. republiky pro potřeby stalinismu.
Navíc se Nezval nepochopitelně angaŽoval v politických procesech - jako hruzný příklad můžouposloužit básníkova slova
z Rudého práva roku I95O: ,Dezertér a zrddce slyšízvuk svých hran. Na ílsvitě zítftůbuduje se plan...? Tato slova byla
určena na Smrt odsouzenému spisovateli Záviši Kalandrovi, jemuž tentýž Nezval vepsal roku 1937 do své knihy
následu.jící věnování:,prahému příteli Závišovi Kalgndrovi a jeho statečnémuboji' který vidí před sebou osvobozeného
člověka v svobodném světě, soudružskyjá, Vítězslav Nezval."
období - Stalin (l950)' míru (1950)' Z d l951) a KřídIa (l952
dalšíNezvalova umělecká tvorba
Schovávaná na schodech (l931) - adaptace hry Calderóna, Milenci z kiosku (1932) - původní hra
Manon Lescaut (l940) - dramatizace románu abbé Prévosta, láskyplná veršovaná hra, která svou krásnou češtinou,lehkostí, něžnostía
jistou líbezností našla odezvu u mnoha generací a dodnesje v repertoáru divadel.
Valérieatýdendivů(l945)-román,napsanýjižvpolovině30. let,poNezvalověsmrti dokoncezfiImovaný(J.Jireš, 1910).Prózaje
z rodu tzv. černých románů, kde Nezval zachází aŽ do absurdností. Snovost, různéúklady, čáry, převtělování a blouznění, to jsou
atributy této často vydávané knihy, která svým hlubším podtextem dodnes přitahuje'
Anička skřítek a S|aměný Hubert (l936) - pohádková prózaze světa divů, vypráví o osudech venkovské dívky a praŽského chlapce'
Nezval psal rovněž teoretické práce z oblasti poezie a výtvarného umění (například o J. Čapkovi, J. Wolkerovi apod.), jako rnistrovský
vykladač podstaty nejnovější poezie a světových tendencí se vil v knize Moderní básnické směry (l937)'

!VILÉM ZÁvADA (monograficlcy zpracovóno na str. 44)

Tento básník a překladatel vnesl na konci 20. let do česképoezie (obdobnějako F. Halas) pocity tragiky, smutku, bolesti
a melancholie ' Zajímavá je tato skutečnost proto, že obecná inklinace k poetismu byla svým pojetím odlišná.
sbírkv z tohoto období
Panychida (1927) - neobyčejně vyzrálá prvotina' Ačkoliv poetistická imaginace neby|a v této době Závadovi zce|a cizí,
přece jen celkový pocit sbírky je tragický.
Siréna (1932), Cesta pěšky (1937) - i tyto sbírky přinášejí smutek a tragický pohled na dobovou realitu, objevují se
motivy černéhoostravska, vize rozkladu. To vše však Závada vyvažuje láskou k přírodě a lidskou solidaritou (e nutné
Ííci,žeZávadanikdy neinklinoval k wolkerovským čineumannovským revolučním idejím).
l1
 reakce na Mnichov a
zaiímavost -Závada, který byl po jistou dobu členem Devětsilu a s mnohými členy se přátelil' nesrostl s jejich poetikou. Roku 1934
spolupodepsal protiwolkerovský článek v Listech a umění, coŽ ve svém důsledku vedlo k názorům, že Závadovi bylo přiřknuto i
autorství dřívěišíchslov Dosti Wolkra! Protiútok Wolkerových zastánců se soustředil právě na Závadu.

Poezie katolickv orientova vatelů (s přesahem do druhé poloviny 20. století)

Spisovatelé katolického okruhu, kterým se podařilo svou tvorbou rehabilitovat baroko, většinou vstupovali do literatury
v meziválečném období. Jejich tvorba byla však po roce l948 násilně přervána (dlouholetá vězení, publikační zákazy) a
teprve konec 60. let umoŽnil opětovně představitjejich tvorbu.

l.Ian ZlrtnloNÍčox (1905 - 1960)

Jednoznačně če|nípředstavitel katolického proudu v literatuře, stal se symbo|em utrpení katolických básníkůvůbec. Lze
souhlasit s F. X. Šaldou.který , že Zahradníčkem iI do česképoezie Někdo."
Zahradníček pocházel ze selské rodiny z Třebíčska, zde také vystudoval gymnázium. Poté pokračoval na Filozofické JakuLtě UK v
Praze, ale studia neclokončil. Věnoval se knihovnickému obont, později působil jako časopisecbý a nakladatelsbý redaktor (Akorrl,
Řód1. Jako publicista se v clobě po Mnichovu podítel spolu s Durychem, Demlem a Čepem na taiení proti některýnt detnokratickýnt
autorům, přičetnžbyly zclůrazňovťtny katolické tradice v nórodní českékultuře. Je třeba ale říci, že kthratlníčeknikdy nepodlehl
tendencím jako napříkkd Durych.
Roku ]95] byl zatčen a o rok pozclěji oclsouzen na ]3 let za velezradu a za vykonstrt'tované ,,členstvi v ilegáIní orgeni?.aci". Záhy po
propuštění na amnestii roku I960 s zdravítn umíró.
Zahradníček si po celou svou uměleckou tvorbu udrŽel neochvějnou, až dětskou katolickou víru, jížjsouprodchnuty
veškeréjeho verše. Navzdory veškerému utrpení píšepoezii hluboce humanistickou, kteroujednoznačně prostupujejediná
jistota mimo čas i prostor, a tou je Bůh.
Dlouholetá psychická deprivace přivedla senzitivního básníka ke snění - proto se ve sbírkách často setkáváme s
dojemnými obrazy vnějšího světa, který je mu odepřen' Především přírodnímotivy dominují v trýznivém procesu vlastní
útěchy' Jedním Z nejtypičtějšíchrysů Zahradníčkovy poezieje schopnost vytvářet monumentální kosmické obrazy, v nichž
pociťujeme závratnou h|oubku prostoru a času (vliv barokní tradice a o. Březiny).
literární dílo (vÝběr)
Pokušení smrti (1930) - první verše jsou inspirovány bolestí, smrtí' vše je prosyceno touhou po zániku. TíŽivá a teskná
atmosféra s motivy utrpení, žalu a touhou po ztraceném dětstvíje přesně v souladu se Zahradníčkovou fascinací smrtí.
Jeřáby (l933) - zde již zŤejmý zlom, něha ke světu, touha po kráse a opojení životem a rodným krajem vytlačujípocity
cizoty, zmaru a smrti.
Pozdraveníslunci (1937) - zde se Zahradníček naplno projevil jako lyrik víry a lásky, své rozpory již harmonizujeamezi
náboženskými jistotami jsou shledávány především venkovský život, rodina a víra. Klíčemk pochopení sbírky je právě
sluncejakožto symbol Boha, je to východisko z počátečníbeznaděje a touhy po smrti.
Stará země (1946) a La Saletta (1947) - především druhá skladba vyjadřuje Zahradníčkovo zklamání z poválečného
vývoje, kdy odklon od katolických pozicje vnímánojako tragédie národa.
Znamení moci (l950) - tato rozsáhlá skladba, která vznikla těsně před zatčením, je považována Za Vrchol Zahradníčkovy
tvorby. V českých nakladatelstvích vyšla (a i jiné sbírky) aŽ po listopadové revoluci l989. Skladba je založena na ostré
dichotomii dobra a zla a básník v ní přesně analyzuje zhoubnost stalinského totalitního systému v Čechách. Zahradníčkovi
se doslova hnusily programová masovost, omí|áníŽvástů na pokyn shora, přetvářka a odlidštění. Člověk se řítído záhuby
ajediná skutečná vláda nad světem spočíváv rukou Ježíšových(duše nemůžepÍežítbezBoha).
- Rouška Verončina (lg47)' verše z vězení obsahuií sbírky čtyři léta (1969) a Dům strach
Jako by tragiky v životě tohoto básníka nebylo dost, osud byl i nadále nemilosrdný. Roku 1956' kdyŽ byl Zahradníček ve vězení na
Mírově, se otrávila jeho rodina houbami. Smrt si V tomto případě počkala naZabradníčkovydvě dcery, manželka a syn byli zachráněni.
Přičteme-li k tomu všemu básníkťrv handicap v podobě poškození páteře a deformace hrudníku, je vůbec obdivuhodné' že takto
i člověk nebyl ve své víře zlomen a dokázalji metamorfovat do k
!BoHUsLAv REYNEK (1892 - 1971)
Básník, grafik a překladatel, který si pro celé své umělecké dílo zvolil neokázalost, prostotu a pokoru. Reynekovy básně
i grafické listy jsou skutečně nenápadné a plaše ztichlé, mají podobu osamělého poutníka mlčen|ivým krajem' jehož tichý
hlas má však sílu vichru.
Maturoval na reólce v Jihlavě, ve 20. Ietech se seznómil s francoulskou bósnířkou Susanne Renaudovou, jež se 1926 stala jeho
ženou' Žili střídavě v rodném Petrkově a v Grenoblu' Po smrti otce (1936) se vrátil do vlasti a až do smrti zůstal ve svém rodišti.
Reynekovým světem poezie je příroda, jsou to nejmenší bytosti, z místa svého pobytu v Petrkově učinil ráj. Důvěmosl
smířlivost, klid, harmonie a intimita, to vše nalézáme v jeho verších.Literární historik J. Čulíksprávně napsal' že
Reynekova poezie vyrůstá jak ze symbolismu a tradice českéhomysticismu' ale rovněŽ z erbenovského odkazu české
lidové balady. Reynek píšeo obyčejnépetrkovské skutečnosti, ale silou své imaginace tuto skutečnost přetavuje k
nepoznání. Celá poezie tohoto autora by se dala shrnout do pojmů bolesti, chudoby a čekání.

12
vÝběr z díla
ýňt"t země (l918), Rybí šupiny (1922), Pieta (1940), Podzimní motýli (1946), Sníh na zápraží (l969)
!vÁclAv RENČ (1911 - 1973)
Bá'"ík' d."'""ttk . překladatel, jehož spirituální lyrika je formálně dokonalá, zpěvná, cítímev ní hluboký duchovní
podtext. Samotný Život básníka byl tragický, protože roku l951 byl zatčen a o rok později odsouzen na25|et do vězení
pro spolupráci s vykonstruovanou ,,Zelenou internacionálou" (propuštěn ažroku 1962)'
literární dílo (výběr)
Jitření (1933), Studánky (1935), Vinný lis (l938) - spirituální lyrika.
Skřivánčí véž(I97I) - výbor poezie z 40' až počátku 60. let, kde dominuje touha po harmonii, víra v Boha překonává
veškerá utrpení, jimŽ byl básník vystaven. Renč skutečně všechna vězeňská příkoří snáší pokorně - verše jsou sice plné
stesku ze ztraceného a zničenéhoživota, ale pevná víra ho nutí vytrvat apieŽít. Některé Renčovy vězeňské básně patří bez
nadsázky k tomu nejlepšímu,co vzniklo v moderní českélyrice. Setkání s Minotaurem (1969) - verše z 60' let
překlady - Renč překládal především pražské německé spisovatele (Rilke, Kafka, Werfel)
IZDENĚKRoTREKL (1920)
Básník, prozaik, esejista a kritik, autor převážně spirituální lyriky, který nesměl po dlouhá 4 desetiletí vůbec publikovat.
Jeho iméno schází logicky i ve většině slovnftů, dokonce i z tolerantnějšího období \q!99!a.]9!
Brněnslq roclók, absolve,xt gymnázia tamtéž. Po komunistickém převratu t948 byl Rotrekl vyloučen ze studií na brněnské filozofické
. Roku ]950 orlsottzen na tloživotí, amnestovón ažroku I962. Po rehabilitaci roku ]968 anásledtú promoci krótce reclaktorent

Řotreklova kultivovaná poezie je mnohdy expresivního výrazu, plná biblických motivů, někdy s prvky surrealistické
imaginace. Ve veršíchse setkáváme s novotvary, zÍejmá je filozofická a historická fundovanost.
literární dílo (výběr)
Po prvních sbírkách z okupačních let Kyvadlo duše (1940) a Kamenný erb (1944) byla následující připravovaná kniha
Ža|my (1948) rozmetána, stejný osud potkal výbor Malachit (1968). Všechny dalšítexty tedy mohly vycházet jen v
samizdatu, exilu či jsou dosud v rukopisné podobě.
dalšísbírkv_ Stromy, ptáci,zvííata a podobnílidé(1973), Kniha apokryfů, kouzel azaříkávání(1975), Hovory s
mateřídouškou (l978) aj. Po listopadu 1989 vycházejí reprezentativní výbory, sbírky z let l940 aŽ do konce 60' let vyšly
souborně pod názvem Kamenný erb (l996).
práce teoretické - vynikajícíSkrytá tvář českéliteratury (l986) - medailony českých, převážně katolických autorů, dále
studie obaroku aj.
lJosEF KosToHRYZ (1907 - 1987) - v jeho hymnických verších převažujípocity marnosti, hrůzy z lidské existence,
tísně, nicoty, některé pozdější Žalmy se nesou až v sebemrskačském tónu.
sbírky - například At'zkamení (|946), Jednorožec rruzí (1969), Eumenidy (198l)' Melancholie (1985)
IVLADIMÍR voKoLEK (l9l3 - 1988) - vyniká dramatičností a expresivitou svých básnických obrazů. Jmenujme
například výbor Mezi rybou a rakem (|961).
IFRANTIŠEK LAZECKÝ (1905 - 1984) - dokáza| ve svých verších vykreslit až s apokalyptickým nádechem hrůzy
soudobého světa, stejně jako u předchozích autoru převládají pocity nicoty a marnosti.
sbírkv - například Krutá chemie (l930), Kííže(1934), Vězeň (1940)' Malé rekviem (1944)

I Lesion t;7;-l
Legionářská podoba naší|iteratury nebyla v poválečných letech přfliš připomínána, protože názorová hladina některých
uvedených autoru nebyla v souladu s oficiálními stanovisky režimu. Po pravdě řečeno, politické, krajně pravicové
přesvědčení Rudolfa Medka by se příčilodemokratům i dnes. Nás však zajímá hlavně literární odkaz' a tak si budeme
pamatovat, Že do kategorie legionářské literatury řadíme autory, kteří o legiích psali, popřípadě v legiích sami působili.
Dnes je tato tvář literatury již v mnohém překonaná, některé tituly jsou spíšedramatickým a zajímavým svědectvím doby.
lJosEFKoPrA (1894 - 1962)
Ťezlstc Koptovy tvorby spočívá především v osobních záŽitcích z revo|učníhÓ Ruska, takže legionářská problematika v
jeho díle měla mnohdy autobiografické rysy. Mezi dvěma světovými válkami byl Kopta čtenářsky oblíbený (především
díky vnějšíromantice příběhů),ale posléze svůj živelný talent rozmělnil do pruměrnosti.
Třetí rota (|924) - románová trilogie, která sledovala nejen osudy čs.legií,ale i komplikace se Sověty, konec carismu a
počátek ruské revoluce. oficiální nadšeníz prvního dílu osláblo po uveřejněném pokračování, v němž Kopta stále
kritičtěji hodnotil úlohu českých legií v sovětském Rusku.
nRupoLF MEpEK (1.890 - 1940)
Medek se stal natolik populárním meziválečným autorem, že byl mnohdy považován za jakéhosi oficiálního spisovatele
legionářské |iteratury' Dosáhl hodnosti generála a svým přesvědčením byl konzervativec. Dle mého soudu byla přijatelná
míra významu tohoto slova vysoce překročena ve 30. letech, kdy Medek proslul svými ostrými výpady proti
demokratickým spisovatelům (např. Čapkovi) a kdyjeho názory vyústily do fašistického postoje.
Anabáze (l92t - 1927) - románová pentalogie, která sleduje posledních 20 měsícůlegií (boje uZborova a Bachmače) až

13
 po návrat domů. V některých kritikách se tvrdí, že Medek některé skutečnosti vědomě zkreslova| a nahrazoval je
průhlednou demagogií.
Plukovnft Švec(1928) - drama, jeŽ bylo uvedeno v Národním divadle v Praze a které vyvolalo obrovskou polemiku o
hrdinství českéhočlověka za váLky. Drama bylo založeno na Skutečnéudálosti, dobrovolné smrti velitele vojenské
jednotky, který proŽíval vnitřní zápas mezi nacionalistickou a bolševickou orientací.
Zborov (l919) - patetická báseň oslavujícíheroismus legionářů vjedné z nejslavnějších bitev l. světové války
zaiímavost - Medek je otcem vynikajícího malíře, představitele nefigurativní malby, Miku|áše Medka (1926-1914).
!.lARosLAv HAŠEK(1883 - 1923)
Bohém, geniální mystifikátor, dobrodruh a hospodský povaleč, vynikající spisovatel s vrozeným smyslem pro humor,
provokatér a současně milovník zviÍat. Ani dalšíatributy by asi nevykreslily vyčerpávajícím způsobem autora, jehoŽ zná
celý svět.
Narozen v Praze, kcle rowĚž stutloval na gymnázitt (pro neprospěch byl rntcen školLt opustit), ale nakottec ukončil obchodttí
akadenlii' Práce v bance br7y zanechal a oclešel na Balkátt pomáhat makedonsbjm povstalctim. Již od rokLt 1907 byl Hašek pro svůj
neskrývaný anarchisnuts ttct čentélístittě. Poté se potttloval po Evropě, živil se obchodem Se psy, rtěkolikrót byl zatčen, zasahuje tlo
politického děttí u nás běhen voleb, aby nakonec skottčiljako vojákv čs. legiích. Roku 1918 se však rozcltází s oficiúLtthtl veLetúnl
oclboje a vstupýe do Rudé arntttly (tento přestup rozezlil legionáře, kteří clltěIi Haška dokottce pověsit). Před legiottát'i se skryvá v
tatarskýclt vesnicícl't tt ltttkonec se stóvó pracovníkenl politického oddělení RLrclé arnttcly. Teprve roku ]920 se vrací do vlasti ct zttčíttá
svolt nesnlrtelltou htiltu o Švejkovi. Unúrá v Lipnici, kant se tnusel schovat před štvanín ztt účastv Rudé arnddě
literární dílo (výběr)
Hašek začal nejprve publikovat v časopisech a novinách, které doslova zaplavoval nesčetnými satirami a humoreskami,
posléze se na čas stal redaktorem Světa zvíÍat, kam mimo jiné přispíval články o neexistujících zvířatech' Pro všechny
tyto první pokusy je typické pohrdání dobovými literárními konvencemi, jinde se zase setkáváme s nezastíraným
příklonem k lidové povaze, což nakonec krystalizuje v umělecky celistvý typ lidového chytráka a šibala, jehoŽ činolodá
aktivita je v komickém kontrastu s vládnoucí autoritou.
soubory povídek (Hašek je autorem více neŽ 1200 povídek) _ Trampoty pana Tenkráta (1912), Průvodčícizinců a jiné
satiry z cest i z domova (l9l3), Můj obchod se psy a jiné humoresky (1915), Dva tucty povídek (1920), Tři muži se
žralokem (I92I), Mírová konference (1922).
JiŽ z roku pochází první podoba budoucího slavného Švejka (Dobrý voják Švejk a jiné podivné historky), avšak
19i^2
tento pravzorje pouhým prosťáčkem,který nadšeným plněním svých povinností přivádí k zoufalství své nadřízené. Jakási
druhá verze Švejka (Dobrý voják Švejkv zajetí) vznikla v době Haškova působenív ruských legiích. Definitivní verze
byla napsána aŽ v |etech 1920 - 1923:
osudy dobrého vojáka Švejka za světové války -románová tetralogie, poslední díl však Hašek jiŽ nedokončil, a tak byla
kniha dopsána přítelem Karlem Vaňkem. Protože kniha o Švejkovi' postavě ztělesňujícíprohnanost a bodrou hloupost,
svádí k mnohačetným interpretacím' předestřeme si nyní ien základní úhly vnímání.
elosv ke Šveikovi
1) JiŽ samotné chápání Švejkaje rozporuplné' Můžemeho povaŽovat za prohnaného chytráka, jenž svou hloupostjen
předstírá' Nevylučujeme však ani fakt, že převažuje primitivní hloupost spojená s oddaností vojenské vrchnosti.
2) Y knize se střetávají dvě protipólné roviny - jednak šílenýchaos a absurdita válčícíhosvěta a především Živelná a
optimistická povaha Švejka.Vzájemnou konfrontací vzn|ká humorně satirický obraz doby.
3) Švejk svým jednáním vyvolává situace, v nichŽ jsou nemilosrdně zesměšněny veškeré hodnoty starého světa rakouské
monarchie, má schopnost rozkládat válečnou mašinérii.Abychom nebyli vznešeně uvědomělí, je třeba podotknout, že celá
kniha je taktéŽ sŽíravou satirou na obyčejnou lidskou idiocii, hloupost a příZemnost' Na druhou stranu šťastná a humorná
Švejkova povaha blahodárně posiluje vědomí lidí, kteří jsou deformováni a především psychicky ničeni absurditou
nelidského světa války.
4) Všechny epizody v knize směřují explicitně k jednomu: k zesměšnění války a starých nesmyslných pořádků
prostřednictvím lidového humoru'
5) Ze Švejka se stal vlastně nový světový literární typ hrdiny, který je moŽná drsný, nejde daleko pro Slovo, jeho jednání
není vůbec uhlazené, ale o to více skutečnéa účinné'
Díky své čtenářské oblibě a humoru se mnohým vytrácí hlavní myšlenky díla a pozornost je soustředěna spíše na
vnějškovou podobu knihy. Lidé se při čtenísmějí vulgarismům, komickým situacím, aniž by četli mezi řádky. Takové
cnapání Šu"3a je blízkéojedinělým názorům, Že vše, co Se o Švejkovi v kritikách píše,je uměle vytvořený balast kolem
něčeho, co vůbec neexistuje. Hašek prý napsal Švejka jen jako ,,hospodský blábol", bez jakéhokoliv vážnějšíhocíle.

kontext _Švejkje řazen k tzv. váIečným románům, které hodnotímejako satiry, grotesky apod. Absurdita válečného řáděníje zde v
kontrastu s humorem (například J' Heller Hlava XXII).
,,švejkovina,, - jednání, při němž je popírán smysl každého řádu, disciplíny, je to negace odpovědnosti. Časem se chápání pojmu
rozšířilo (avšak nesprávně) i na provádění směšných kousků.

T4

I
dalšíknihv
Dějiny strany mírného pokroku v mezích zákona (vyšlo až 1962) - jedna z podob mystifikačního mistrovství Haška.
Roku 191I zaloŽil svou vlastní politickou Stranu mírnéhopokroku v mezích zákona, a dokonce za ni kandidoval ve
Vinohradech. Právě tato iniciativa se spoustou neuvěřitelných příhodje obsahem této humoristické knihy.
filmové adaptace - Haškovy povídky ze starého mocnářství (M. Hubáček' l952), Dobrý voják Švejk(K. Steklý,
1956')
dalšíprozaici, kteří ve svém díle podali svědectví o L. světové válce
František Langer - povídková kronika legií Železný vlk (1920) a drama o osudech českých legionářů na Sibiři Jízdní
hlídka (1935), Jaromír John - soubor povídek Večery na slamníku (l920),Ivan Olbracht - román Podivné přátelství
herce Jesenia (1919), Vladislav Vančura - román Pole orná a váIečná (l925),.Iaroslav K-ratochvíl - román Prameny
(Ig34), S. K. Neumann - kniha válečných vzpomínek Válčenícivilistovo (|925), Fráňa Srámek - povídky Zasnoucí
v oják (1924)' Elbasan (1922), Václav - Gornostaj (1936)

Exnresionismus Y českéliteratuře
trocha teorie v úvodu
Expresionismus lze obecně vnímat jako tendenci projevujícíse v umění, která v protikladu k racionálnímu a popisnému
realismu zachycuje bezprostřední, t'ozumem nekontrolovatelné vnitřní stavy a projevy lidské psychiky' Dá se také jinak
Ííci,Že expresionismus proti objektivnímu světu staví lidský subjekt, lidské nitro i s jeho tajemným světem citovým,
snovým a fantazijním. Pokud Se týká příčin,hnutí vychází především z živoÍníhopocitu hluboké krize evropské
racionalistické civ1lizace, je důsledkem rozpadu všech hodnot, vnitřní rozpolcenosti člověka a celkového odcizení
vzhledem k vnější realitě (v mnohých knihách je expresionismus spojován s válečnou mašinériiíl. sv. války, ale je nutné
Ííci,Že výše uvedené pocity jsou spojeny s intelektuálním světem již v raném počátku 20. století' kdy člověk propadá
skepsi, rezignaci, kdy se člověk musí rychle rozhodovat, kdy se do popředí dostávají existenciální problémy)' Jedním z
důležitýchrysů expresionismu je jeho autentičnost, bezprostřednost.
Atmosférou úzkosti, cizoty a absurdity světa naváza\a na expresionismus v pozdějších desetiletích dí|a
existeniialistických autorů.
českézemě- do našíliteratury vstoupil expresionismus opožděně, a to až po 1. sv. válce. Programově se k expresionismu hlásila
brněnská Literární skupina (zformovala se kolem časopisu Host), jejímŽ zakládajícím členem a hlavním teoretikem byl literární a
divadelní kritik a historik František Gótz (1894 - |974). Program skupiny byl zformulován ve stati Někotik slov o našem vyznání
uměleckém a sociálním (1921), manifest expresionismu Naše naděje, víra a práce (1922).
Český expresionismus se trochu odklání od německého (zde měl tento směr největší odezvu), a to V tom smyslu' Žeje velice blízký
koncepci literatr-rry utopického socialismu. Za svŮ1 umělecký program považovala Literární skupina ,,realismus prosvícený sociólní
utopit', expresionismus chce být ,diktaturou lósky a lidskosti v jeku světové nenóvisti", nesouhlasí se změnou společnosti
řednictvírn revoluce.
hlavní představitelé
čBsruÍn.IBŘÁnBx(l893 - l98l) - prozaik, autor povídkových souborů Zasklený člověk (192I) a Předzvěsti (1924).
LBv BlarnÝ (l894 - l930) - dramatik, autor satirické grotesky Ko-ko-ko-dákl (1922) a povídek Vítr v ohradé (1923).
Básník Josor'CHaloupxa (1898 - 1930), historik' kritik a spisovatel ZooNĚr KalIsrn (l900 - l982)'

...a spisovatelé blízcí evropskému expresionismu

!RICHARD WEINER (1884 - 1937)
Básník a prozaik, svým dílem v českéliteratuře výlučnýa téměř osamocený' autor děl založených často na jazykovém
exoerimentu.
Písecbý rodťtk, zde rovňž vystudoval reálku. Povolóním inžeýr chemie, od roku 1912 se věnuje výhradně literatuře. Během vólky
byl na srbské Írontě (ule se roku 1915 psychictq zhroutil a přerušil vojenskou službu), po skončenívólky se stal pařížslgm
Lklových novin. Zemřel v Praze, do nížse vrátil přibližně rok před smrtí.
Weiner je jedním z nejsloŽitějších českých spisovatelů, jehoŽ dílo silně determinovala 1. světová válka' Ta vnesla do
jeho díla hrůzu, proto také Weinera někdy nazýváme skeptikem kafkovského raŽení. Literární svět Weinera je světem lidí
rozpolcených a vykolejených z normálníhožití, důvěra v lidský rozum je v něm potlačena do nejzazšíhokouta. V dílech
Weinera převládají motivy muk a neřestí, rozpadu světa, smrti, nicoty, samoty a beznaděje' stejně tak tápání a nejistoty (e
zřejmé,Že celá spisovatelova dráha byla ovlivněna nešťastným onemocněním během války, Weiner již nikdy nedosáhl
úplnéduševnívyrovnanosti).
Pro Weinerovu tvorbu se stalo důležitéjeho seznámení s francouzskou surrealistickou skupinou Le Grand Jeu (l928 - 1932)'která
na rozdíl od surrealistů Bretonova rodokmenu usilovala spíšeo čistě osobní meditaci. Proto se v pozdějších autorových dílech
setkáVáme s odhalováním podvědomí.
literární díIo (výběr)
Povídkové soubory Lítice (l916), Šneu(l9l9), básnická sbírka Mnoho nocí (l928) a Mezopotamie (l930).
Lazebník (lg29) - prózy, v niclrŽ Weinerrealizuje své myšlenky a poŽadavky kladené na umění. Jsou velice náročnéna

15
 pozorné čtení,protoŽe Svět je vnímán prostřednictvím Ízv. bdělého snu. Text je mnohdy bezsyžetový' plný racionálně
nerozluštitelných šifer a symbolů, jež mají podněcovat čtenářovu imaginaci. Ve|iký důraz je kladen na tajemství, které je
všudypřítomnékolem nás a jeŽ nedokážeme nikdy odhalit. Právě tato nemožnost poznání brání tomu' abychom se odcizili
sami sobě a okolnímu světu.
Hra doopravdy (1933) - dva texty plné pocitů odcizení a osamocenosti člověka.
Rovněž po stránce jazykové jsou Weinerovy knihy velice sloŽité. Je narušována gramaticko-logická stavba textu, s
jazykem je experimentováno v lexikální i syntaktické rovině díla. Milý studente, a ted'si s takovou knihou porad'...
!LADISLAV KLÍMA (1878 - 1928)
Filozof-spiritualista, prozaik a esejista, autor knih, jež se zabývají výstředními duševními stavy, oblastí snů a halucinací,
které se prolínaiís oblastí děsivých děiů a fantastičnosti.
Klínta, rodák z Dotttctžlic, byl v septimě pro urážklt lnbsburské monarchie ve slohové práci vyloučen ze všech škol Rukousktt-
Uherska. Zcekt nespokojen se školskolt výukou ttkončil i studia na gymnófiu v choryatském Zihřebu a v soulaclu se svýni nózory
odmítal vykotttivat občtulsképovolóttí. Dědicni po matce a sestře a později život u otce ntu umofuily věnovat se intenzivnín1u stutliLt
zofie. Po smrÍi otce a po vyčerpáttí všech peněl lto v ttouzi podporovali jeho obdivovatelé (o. Březún). TénĚř do konce živottt
bydlel v pokoi hotelu Krósa. Netíspěclt v ,,praktikovállí filozofie" vedl k alkoholisnu, s ttítttžzťtpttsil rlž tlo sntrti.
Klíma byl podivínský samotář, neklidný, plachý, jenž se pokusil o vlastní filozofický systém, o vlastní formu, a podle
své filozofie také žil. Tvůrčínespoutanost tohoto extrémního individualisty zanechala po sobějen trosky filozofického díla
a několik povídkových zlomků a románovýchtorz, lež vyšly většinou ažpo smrti autora.
poznámkv ke Klímovi
1) Je třeba mít neustále na vědomí, že Klíma je nejen spisovatel, ale především egocentrický filozof.
2) Jeho filozofie předpokládá spojení teorie s vlastním praktickým životem' Proto až do krajnosti experimentoval (pojídal
například krysy, spal V nevytápěných místnostech, hodiny ležel na zmrzlém sněhu v křečích). Chtěl sám sobě dokázat sílu
vůle (zde vliv Nietzscheho), jejímžcílem mělo být nabytí vyššísvobody CIá = Já = Bůh = Volnost). Klíma logicky
ignoroval společnost a jakoukoliv morálku.
3) Svět je pro Klímu duševnímstavem, je absolutní hříčkou Yťile - ,,Svět je to, co v každý okamžik jd' z něho chci míti" '
4) Z hlediska literárního - je třeba obdivovat imaginaci, obrazotvornost' do literatury se dostávají psychopatologické stavy
podvědomí, stejně tak ažzvrácená erotika a hororové pasáže. V beletristické rovině lze Klímu řadit mezi tvůrce moderní
ev prózy.
literární dílo (vÝběr)
Utrpení knížeteSternenhocha (1928) - groteskní romaneto, jež představuje téměř halucinogenní příběh šílenství
propadajícího Sternenhocha a jeho ženy Helgy' Svět je v knize zobrazen jako obludný žalář plný sadomasochistického
utrpení, kde je smazaná hranice nezi skutečnostía Snem. Filozofickou rovinu knihy tvoří reflexe o smrti a nesmrtelnosti,
věčnosti a pozemskosti.
Slavná Nemesis a jiné příběhy (1932), drama Matěj poctivý (1922), Vlastní životopis (1931), filozofický spis Svět
jako vědomí a nic (l905).
filmové adaptace -Y žáru královské lásky (J. Němec, 199l) - volný přepis Utrpení knížeÍeSternenhocha
!.IAN WErss (1892 - 1972)
Weiss patří k zakladatelům českésci-fi literatury a svou osobitou podobou expresionismu je blízký surrealistům. Psal

Íúbory ryl Sibiři, roku ]9]7 se staL leg,ionářent. Pak úředníkemministerstva veře.jných prací. i

literární dílo (výběr)

Weiss je originální fabulista, knihy jsou plné skutečnost zkreslujícícha pokřivujících snů' halucinací a chorobných vizí.
V nich se potom objevují zrůdné a výstřední obrazy, přeexponované často aŽ do děsivé grotesky. Tato obrazotvornost, tato
záliba v bizarních psychopatologických případech je blízká dílu E. A. Poea.
Dům o tisíci patrech (1929) - rozhodně nejslavnější kniha tohoto autora, fantastický příběh z obludného mrakodrapu'
tisícipatrové ííšezvráceného upíra, jenž zotročuje svět ďábelskými vynálezy. Pomocí systému zrcade! Se tento despota
učinívševědoucím, všudypřítomným, ale především všemocným. Do tajuplné říšepronikne aŽ detektiv, pátrající po
unesených krásných ženách' Celý příběh je snem zajatce v tyfové horečce.
romány Školazločinu O,93l,1g44pod názvem Zázračnéruce), Spáč ve zvěrokruhu (1937)
!.IosEF VÁCHAL (1884 - 1969)
Výtvarné i slovesné umění mají ve Váchalově osobě svéráznou a originální osobnost. Nejen že Váchal psal, ale je
rovněŽ tvůrcem vynikající grafiky, typografem aŤezbáiem (především dřevoryty, sám objevil barevný tisk zjedné desky).
Z hlediska kontextového je sice Váchal expresionistou, avšak s výrazným vlivem secesní tradice. Pro úplnost je nutno
ieště přidat, že Váchalova tvorba má mnoho společných rysů se surrealismem.
co ie třeba říci pro pochopení tvorby
Váchal byl propagátorem spiritismu, sám prožil řadu úzkostných halucinogenních vidění. Umělecká činnost mu pomáhala získávat
rovnováhu. Studoval stará náboženství, magii, sám se stal členem mnoha sekt' Literární tvorba je jednoznačně determinována
středověkým satanismem, okultismem. Z hlediska literárního je jeho dílo plné groteskllích nadsázek' parodických parafrází, ironie.
invektiv a mystifikací. Provokativně interpretuje náboženství i erotiku' AŽ příslovečnéje neustálé překračování hranic mezi vážností a
směšností.

16

t
literární dílo (vÝběr)
Krvavý román (1924) - literární pokus o ideální horor. Váchal knihu s l l starými a 68 původními dřevoryty vysáze| bez
rukopisu a vydal v l7 exemplářích. Román označil sám autor za ,,satirický a groteskní".
Mystika čichu (1920), Přírodopis strašidel (1924)
filmová adaptace - Krvavý román (J. Brabec' 1993)
zaiímavosti
-V Litomyšlije přístupný tzv. Portmanův domek, který Váchal vyzdobil démonickými freskami.
- Váchal v rámci protestu proti industriallizaci typografie si sám vše pracně vyÍezáva| a poté, kdyŽ vytiskl několik
exemplářů knihy, textu či grafickému listu, všechny desky zničil.

l Ruralismus a venkovskápróza I

ProtoŽe v našem písemnictví první poloviny 20' století ještě působila tradice venkovské prózy 19. století' bylo zde
příhodnézázemí pro existenci menších' ale ve své době čtenářsky velice oblíbených literárních tendencí (svědčío tom
mimo jiné několik filmových adaptací nížeuvedených románů). Především tzv. ruralisté vycházeli z jakýchsi nadčasových
ideálů českéhoselství, jehož povědomí bylo zák|adním kamenem této podoby literatury.

základní charakteristické rysv

1) Jďtě J.d""" tradici selství z 1'9. století, která způsobila, že vesnická tematika nebyla zcela opuštěna.
2) Venkov je však zobrazován j1ž bez tradičníidyličnosti, i zde se projevují společenské a hospodářské proměny
'důtazníme
(například industrializace, tvrdé a nemilosrdnétržnívztahypočátku století, zbídačováníobyvatelstva).
3) Velkou roli hrají tradice a rodinné vazby.
hlavní představitelé
!voJTĚCH MARTÍNEK (1887 - 1960)
B/ *lý' s','ý' životem i dílem spjat s ostravskem' Především jeho románová a pohádková tvorba patří k tomu
trvalejšímu v našem písemnictví. Ve svých románech zachytil krušnéosudy venkovských lidí na ostravsku, kteří byli
vystaveni nemilosrdné kapitalizaci a germanizaci tohoto kraje (přelom a počátek našeho století)' Martínkovy romány se
staly podkladem pro televizní seriály v 70. a 80. |etech.
titerární dílo (vÝběr) - román Stavy rachotí (1939), umělecky hodnotná trilogie Černá zemé (1926 - 1932), trilogie
Kamenný řád(1942- 1956),pohádkySvětkouzeladivů (1927) čiCarovnékvítí(1943)
!A. C. NoR (1903 - 1986)
ffiefKaván),jenžčerpalsvénámětykrománůmzejménazeživotas1ezskévesnice.Soblibou
literárně zpracovával osudy postav vynikající svou nepoddajností, Siláctvím nebo houŽevnatostí-
literární áílo (výběr) - Rozvrat rodiny Kýrů ( l 925)' Můj nepřítel osud ( 194l )' Tvář plná světla ( l943)
LJJAN MoRÁVEK (l888 - 1958)
@ozpodobňovate]ePosázaví,kterésvýmiosudyvorařů,lamačůkamene,lesníchdělníků
nebo převozníků lákalo Morávka k literárnímu zpracování.
literární dílo (vÝběr) - Plavci na Sázavě (1932), opuštěná řeka (l94l), Plavecký mariáš (195l)
filmové adaptace - Plavecký mariáš (V. Wasserman, 1952)
liaN vnnn (l889 - 196l) - ve svém díle se věnoval především Chodsku.

, B)ruralismus I

základní charakteristické rvsv

1) iyl"rí'" z" oo.ni*ntní byl u těchto spisovate]ů vztah k půdě (ruralis = venkovský). Ten je jistotou, která
'dů'"^'tt'
determinuje společenství na venkově' Formuje jeho morálku, je bytostným předpokladem existence člověka
(můžeme
hovořit aŽ o osudové přitaŽlivosti)' Mravní rozklad je způsoben právě lidskou nezakořeněností, v podání ruralistů
zhoubným vlivem mcsts^ké kultury a technické civilizace. Venkovský život je totiž jedinou spolehlivou základnou ryzího
češstvía mravní neporušenosti (iuralisté vycházelt programově ZÍozporl mezi městem a venkovem). V dílech ruralistů
zmize|aidyličnost českéhovenkova, popisuje se skutečný těžký úděl venkovanů, je zachycena problematika náboženských
konfliktů.
2) Velkou roli hrají opět tradice, rodinné vazby, příroda, mystika a křest'anství'Yíra v neměnnost Životních norem
přivádí ruralisty do pozic konzervativního nazírání světa.
]) p.o vývoj ruralismu měla vetký význam revue Sever a východ, programově se odvracejícíod německého a
románského písemnictví. SpíšeneŽ tyto a Slovanské autory propagovala spisovatele severské.
Měřeno dnešníma očima se ruralisté ukázali býti v mnohém výbornými prognostiky. V současnosti pomalu
pÍiznáváme,
že vzÍahjedince k místu, jeho povědomí jistého zázemí a úcta k tradičním hodnotám přispívá v konečnémdůsledku k
psychické rovnováze a i Většípřirozené odpovědnosti.

I7
ntavnl Dredstavitelé
!.IosEF KNAP (1900 - 1973)
Tvorba Knapa patřila k těm literárně nejhodnotnějším. Jeho hrdinové povídek a románůjsou osudově svázáni s rodnou
a iakékoliv vytÍženíz í domova vede ke konfliktům.
Knap vystudoval Jilozofickou fakultu, redigoval v Turnově časopis a knihtici Sever a výchocl (]g25 - ]g30). K poznání ,rroliýn,
přispěI sborníkem Bdsníci selství (1932) - studie o ruralismu u nós, a studií Literatura česképůdy (1g3g)' kteráje pokusem o přehlecl
autorů nómětově se obracejícíchk venkovu.
literární dílo (výběr)
Romány Réva na zdi (1926) a Muži a hory (1928) - příběh ze slovenských hor a života pastevců se s prvky mýtu
Vysoké jarní nebe (1932) - psychologická studie manželského vztahu.
Cizinec (l934) - román, bolestný příběh hospodáře, který se marně pokoušíprosadit mimo své rodné prostředí
DFRANTIŠEK KŘELINA (1903 - 197ó)
U tohoto autora se ruralismus spojoval s katolicismem, jinak jsou v jeho knihách v plné míře uplatněny základní principy
ruralismu, především půda a víra jako hlavní zdroje mrávní hodnoty čIověka. Vystudoval učitelský úStav, po propuštění z
vězení v 50. letech pracoval jako dělník. Křelina psal kromě románů i novely, stejně tak je autorem historických próz. Y
jeho dfle se setkáme i s básnickými sbírkami'
Hubená léta (1935) - sociálně realistický Íomán z tkalcovského prostředí Podještědska, jenž zachycuje osudy dvou
mladých lidí, kteří se probrjejí v době hospodářské krize a zachraňují Se návratem k půdě na malém pozemku.
Hlas kořenů (1927) - kniha povídek
Amarú, syn hadí (|942) - mysticky laděný román, zachycuje osudy jezuitské mise a umučeníprostějovského kněze J. V.
Richtera Indiány v jihoamerických pralesích v Peru koncem 17. století.
lVÁclev PnoxŮpBx (1902 - 1974)
Prozaik a pub|icista, vystudoval vysoké učenítechnické. Jeho nejznámější román je Zakryto slzami (1937), coŽ je
příběh bolestné lásky poněkud idealizovaného českéhosedláka, podstupujícího marný zápas o záchranu nemocné ženy a
ochotného vše obětovat. Selská tematika se objevuje i v druhém známějším románu Ztracená země (1939), kde autor
zobrazil tragické osudy těsně pÍed2. světovou válkou.
IJAN ČAREK (1898 - 1968)
Tento známý básník (po válce psal především poezii pro děti) se k ruralistické skupině připojil ve 30. letech. V
některých antologiích bývá nazýván básníkem těžkéhoosudu chudých venkovských vrstev. Smysl Života viděl Čarek v
návratu ke kořenům rodu a do nuzného ráje dětství.
sbírkv - Chudá rodina z Heřmaně (1924), Temno v chalupách (1926), Svatozář (1938)

- JAN KNoB tgt1 . JosBr KouoBLÁx l960), JINDŘICHSPÁčIL (l899 - l978

V 50. letech čekaly ruralisty těžkéŽaláře' Knap byl odsouzen na ll let, Křelina na l2 let a Prokůpek dokonce na22 let, přičemž celá
jeho rodina byla vystěhována do pohraničí.Žaloby byly postaveny vesměs na spolupráci s klerofašistickou odnoŽí lzv. zelené
V 60' letech bvli všichni rehabilitováni.

EA

Spisovatelé demokratického proudu

Následující pragmaticky orientovaní spisovatelé jsou v dějinách literatury většinou prezentováni jako autoři
demokratické linie česképrózy. Kromě tohoto politologického termínu je spojuje aktivní žurnalistická činnost v Lidových
novinách, coŽ byl tisk demokraticky smýšlejícípopulace.

Narozen v Malých Svatoňovicích, ale o rok po7ději přestěhovóní s rodiči do Úpice. Studium na gymnóziích v Hradci KráIové, Brně
a Praze, poté Filozoftcleófakulta UK v Praxe, Berlíně a Paříži. V letech 1917 - 1920 ýnarným a literórním kritikem Nórodních listů,
od roku 1 92 I až do konce života redaktorem Lidových novin. Častécesty do ciziny (
- je ironií osudu, Že odborný a alespoň částečně objektivní zájem o spisovatelovu osobnost byl po 2. sv. válce vyvolán
studiemi v zahraničí, a to v bývalém SSSR (především bohemista S. V. Nikolskij a o. Malevič). Právě proto, že pozornost přišla z
východu, bylo kolem Čapka přerušeno mlčení,jeŽ způsobil především ministr V. Kopecký. Ten po roce 1948 zakázal nové
ustanovenou Společnost bratří čapků,Čapek se současně dostal na seznam nevhodných spisovatelů (tzv. Index).
V současné dobějsou za nejlepší monografické práce o Čapkovi považovány monografie I. Klímy (Karel čapek, 1962), A. Matušky
(člověk proti zkáze, 1963), o. Králíka (První řada v dfle Karla čapka, lg72),M. Halíka (Karel Čapek. Života dílo v datech,
1983) a F. Buriánka (Karel čapek, 1988). Velkým zdrojem informací se rovněŽ staly částečněmemoárové publikace o.
Scheinpflugové český román, H. Čapkové Moji milí bratři a H' Koželuhovéčapci očima rodiny.

A) Karel C ko novinář a autor drobných prozaických útvarů

Hned v úvodu je nutné se zmínit o úžasnéschopnosti vnímat i ty nejobyčejnějšímaličkosti kolem sebe a těch pak využít
ke sdělení vážných společenských či filozofických problémů,popřípadě jen na jejich základě napsat text pro potěšení ze
samotné krásy věci. Většinou však i zdánlivá drobnost (například na zahrádce) dokáže posloužit k zobecnění nějakého

18
lidského problému. V těchto souvislostech byl Čapek mistrem zkratky a slovesné miniatury.
Sám Čapek neodděloval ostře svou tvorbu Žurnalistickou od tvorby románové či povídkové a uvědomoval si výhody
vzá1emné symbiózy (služba v novinách ho nutila se zajímat o všechno na světě, stejně tak si cenil nutné pohotovosti psát,
aniž by se čekalo na inspiraci). Jako novinář tedy Čapek přispěl výrazně k rozvoji fejetonu, sloupku a causerie.
některé vÝborv novinovÝch textů (posmrtně vvdané souborv uspořádal M. Halík)
O věcech obecných čili Zóon politikon (1932) - zde slavný článek Proč nejsenl konutnistou, následně opětovně
vyiazovaný, Kritika slov a úsloví(1948)' Sloupkový ambit (1957), Na břehu dnů (1966)
Y zajetí slov 1969) - zde se například věnuje frázím' Ta není dle autora ustáleným rčením,ale ustáleným lhaním. Fráze
sama podvádí svého uŽivatele, stírá rozdíl mezi pravdou a nepravdou. Stává se nástrojem demagogie, veřejných lží...).
fejetony - existují nejenznámé fejetony cestopisné, ale rovněž s obecně lidskými náměty. Známé soubory Zahradnftův
rok (1929), Jak se co dělá (1938)' Kalendář (1940)' Měl jsem psa a kočku (1939)' Italské listy (1923)' Anglické listy
(Ig24), obrázky z Holandska (1932), Výlet do Španěl (1930), Cesta na sever (1936). Čapek je ve svých fejetonech
vypravěčem par excellence. Sršívtipnými a bystrými postřehy, dokáŽe,,vyhmátnout" povahu národa, nebojí se zobecnit (a
kupodivu s platností do současnosti). Přitom jazyk je srozumitelný, je jako pohlazení. Čapek nepoučuje, pouze glosuje,
důvěrně přibližuie, vše s menlm.
B) Karel ako
Dramatické a románové utopie zaneprázdřlují spisovatele především v druhém období umělecké tvorby, tedy ve 20.
letech (výjimkou je např. Válka s mloky). Ve všech se jedná o nějaký převratný vynález a jeho neblahé důsledky pro
lidstvo samotné' Čapkovi je jasné, že technický pokrok se ubírá vpřed daleko rychlejšímtempem neŽ lidská morálka, a
proto ve vzduchu neustá|e visí jakási pomyslná hrozba zneuŽití |idských vynálezů. JestliŽe se ale hovoří o zneuŽití, má
Čapek na mysli katastrofu s dalekosáhlými důsledky, přesně takovými, jaké barvitě zobrazi| ve své literární fantazii. To, že
Čapek nechal hrozivé situace dojít tak daleko, má svůj smysl - katastrofy se mají stát důrazným varováním! Čapek nevěří'
Že převratný technický vynález můželidstvu otevřít lepšíperspektivy. Toto přesvědčení se odráŽí i v základních
konfliktech utopií, kdy je všude protiklad přírody a vyspělé civi|izace, stejně tak ale protiklad přirozeného s umělým.
R.U.R. (l92O) - světoznámé drama, ačkoliv sám Čapek se k němu stavěl kriticky. Děj je celkem jednoduchý. Domin,
ředitel závodů na výrobu robotů, je přesvědčen o schopnosti robotů nahradit plně člověka. Roboti se však vzbouří, lidstvo
je vyhubeno, aŽ na stavitele Alquista, který je dominantní postavou v jedné z vrcholných scén dramatu. Má totiŽ za úkol
obnovit zničený recept na výrobu robotů. Jeho úsilíje však marné. Jiskérkou naděje pro lidstvo se stane chvíle, kdy se
mezi dvěma roboty objevuje zárodek citu. Roboti se tak znovu stávají lidmi a civilizace začínáopět od úplného začátku.
Studen'ti si jistě budou pamatovat, že zkratka R.U.R. znamená Rossums Univerzal Robots, stejně tak by jistě pro ně
nebylo problémem odhalit, že roboti mohou být symbolem odlidštěných dělníků či techniky samotné. Zde ale jedno
upozornění. Čapek pokrok v principu neodmítá, jen upozorňuje, Že hodnoty života mohou být za jistých okolností
ohroženy. ,,Horoucně jsem chtěl, aby ve chvíIi, kdy nastávó útok robotů, cítil divák, že nyní jde o něco nekonečně
cenného a velikého, a to, že je lidstvo, člověk, to že jsme my."
Ve vzpomínkách nakladatele Julia Firta se dočteme, že slovo robot vymyslel Josef Capek.
Továrna na absolutno (1922) - román, v němž dojde k objevu zvláštního karburátoru, který rozbíjíatomy, ale současně
uvolňuje absolutno' Tato síla začne měnit lidi a vyvolává v nich náboženský fanatismus. Konečným důs|edkem je opět
válka a ničení.
Věc Makropulos (1922) - v tomto dramatu je nastolen problém dlouhověkosti lidského Života' Recept na jeho
prodlouženíje nakonec spálen, protože herečka Elina Makropulová, která objevu vyuŽívala a procházela historií v mnoha
podobách, je člověkem hluboce nešťastným, je unavená životem, vnitřně vyprahlá, neschopná se z čehokoliv upřímně
radovat. Spíšezůstala závist. V dramatu se tedy řeší morálně etický prob|ém. A máme zde opět Čapkůvnámět odlidštění
Qako R.U'R.) - herečka se dlouhověkostí odlidštila, není schopna soucitu, je duševně odumřelá, téměř jako robot.
Krakatit (1924) - román, v němž je velice sugestivně řešen problém odpovědnosti člověka za důsledky zneužitívynálezu.
Hrdinou je vědec inŽenýr Prokop, který objeví třaskavinu, jeŽ by byla schopna zničit celý svět. Třaskavina mu je však
odcizena a on V horečnatécestě za ukradeným vynálezem prochází ruzným prostředím (např. sídlem vládců,
anarchistickou komunitou). Všude však naráží jen na snahu vynález zneužítve prospěch jedné ze skupin. Kniha je
zakončena téměř pohádkově, uštvaný a téměř zdecimovaný Prokop se potkává se staříkem, aby došel k humanistickému
krédu, že je třeba dělat malé věci ,,dobré lidem".
VáIka s mloky (1936) - tímto románem, jenŽ má fejetonistické rysy, Se Čapek dostal do poněkud jiné roviny než u
předešlých utopií. I zde se sice setkáváme s převratným vynálezem, který ve svých důsledcích vede ke zkáze, stejně tak tu
máme motiv odlidštění, ale utopie jako celek je povýšena na důraznévarování pÍed hrozícímnebezpečím fašismu.
Autoruv postoj k líčenýmudálostem je satirický, po stránce výrazové nachází uplatnění především parodie nejruznějších
novinářských postupů.
A jenom ve zkratce děj - dochází k objevu velice inteligentních mloků, kteří představují neobyčejně levnou pracovní
sílu. Mloci však ,,přerostou lidem přes hlavu" a pomocí trhavin ukrajují lidem pevninu, aby získali svůj životníprostor.
Kniha je zakončena objevem mloka ve vltavské vodě v Praze. Asi mnohé napadne, proč zrovna mlok je oním symbolem
nebezpečí. Čapka totiž ovlivnil objev kosterních pozůstatků vymřelého velemloka Andrias scheuchz'eri, o němž se
dokonce někteří domnívali, že sejedná o nějakého našeho předka.

t9
c) filozofie jeho ,,noetická" trilogie
a
Někteří učitelénesprávně tvrdí, že dizertačníprací Karla byl spis Pragmatismus čili Filozofie praktického
života. Správně se jedná o rozslrenou verzl semrnarnl prace. Důležitévšak je, že právě pojem pragmatismus hraje v
díle velkou roli.
Pragmatismus _ fi|ozofický směr 20. století, který se zrodil v USA (W. James). Pro pragmatismus je charakteristický jeho zvláštní
pojem pravdy: uŽitečnost, hodnota, úspěšnost, tojsou kritéria pravdy. Pravdivéje tedy to, co se osvědčuje svými praktickými důsledky.
Jinak také: kritériem pravdyje zkušenost, praxejednotlivce sám Čapek napsal, že pravdivé pro násje poznání' které se shoduje s naší
zkušeností). Z toho pro nás vyplývá' Že neexistuje žádná absolutní pravda, ale Že pojetí pravdy je relativní (relativita = subjektivita

A právě s relativismem Karla Capka úzce souvisí tzv. noetickd tňlogie (noetický _ poznávací). Jedná
se o práce z první
poloviny 30. let, romány Hordubal (l933)' Povětroň (1934), obyčejný život (l934). Dějově samostatné romány spojuje
jeden problém, a to možnost poznání druhého člověka. Například v románu Povětroň ležív nemocnici umírajícíčlověk,
který jako jediný přeŽil ziícení letadla. Protože je zce']'abez dokumentů, tři lidé' jeptiška, jasnovidec a básník, se pokoušejí
rekonstruovat jeho osud. Vznikají tak tři verze jednoho lidského života, nebot' každý Z téch ttí vkládá do poznání druhého
člověka něco ze své povahy, ze svých zkušeností.
Celkové myšlenkové vyústěnítrilogie je pro člověka pÍíznivé,Čapek je přesvědčen o moŽnosti pochopit jeden druhého.
Jakási prvotní skepse se mění ve víru, Že vzájemné poznávání a porozumění vede i k lepšímvztahům
S noetickou triloeií souvisí i poslední, nedokončené románové torzo Život a dílo skladatete Foltýna r939
a varovant totalitou
Je přirozené, že tak citlivý člověk, jakým Capek byl, nemohl nereagovat na politické dění ve 30. letech. ův postoj,
tedy jasné a ostré vystoupení proti fašismu, byl jen logickým vyústěnímdemokratických zásad, jež spisovatel zastával po
celou svou uměleckou dráhu.
Jasný protifašistický akcent tedy mají především dramata Bflá nemoc (1937) a Matka ( l938).
Bílá nemoc - ústředním motivem dramatu je konflikt mezi doktorem Galénem, charakterním, přirozeně inteligentním a
skromným člověkem, a diktátorem Maršálem, který má jasné rysy fašistickéhovůdce. Jediný dr. Galén má lék proti
smrtelné bílénemoci a je ochoten ho poskytnout nemocnému diktátorovi jen za slib míru. Zápas doktora je tragický,
protoŽe snaha využítv boji proti násilíjediného,Zato mocného prostředku, tedy léku, ho nutí porušovat příkaz lékařské
etiky poskytnout pomoc každému,kdo ji potřebuje. Tento tragický hrdina ani nemůže jinak skončit, je ušlapán
zfanatizovaným davem, když se bIíŽík cfli svého zápasu. To vše v souladu s Čapkovým přesvědčením, že sebeušlechtilejší
jedinec je slabý v boji proti organizovanému zločinu.
Matka - autorkou námětu je olga Scheinpflugová a jedná se o reakci na válku ve Španělsku. Matka Vede v dramatu
dialogy a spory s mrtvými muži své rodiny (manŽel padl v boji, protože nechtěl poskvrnit čest nesplněním špatného
rozkazu, syn ondra zemřel v boji se zhoubnou nemocí, syn Jiří zahynul jako letec při pokusu o překonání výškového
rekordu, dvojčata Petr a Kornel padnou v občanské válce), naživu zůstávájen Toni,jehož matka úzkostlivě střeží.
Jak správně napsal pan Macháček, v dramatu je proti sobě postaveno dvojí pojetí života: mužský princip, který stále
směřuje k plnění úkolůnadosobních, přesahujících lidské soukromí, a princip ženský, soustředěný na zachování života,
ieho neizákladněiších hodnot. Žena v konfliktu těchto dvou elementů vždv tmí a doplácí.
E) Karet čapek a
í charakte
1) Svět těchto pohádek není fantastický nebo vyloženě nadpřirozený. Pohádkové bytosti jsou polidštěny, víly, rusalky a
dalšímají lidské vlastnosti, dokonce s lidmi přirozeně komunikují.
2) Místem děje jsou často skutečná místa (Úpice, Hronov'..).
3) U Čapka nenajdeme vyloženě ,,zlou" postavu, loupežnícijsou spíše k politování, ostatní mají své slabiny.
',lidské"
4) Hlavním znakemje doslova rozkošnická záltbave vypravování, hromadění synonym, užívánínovotvaru apod.
Devatero a od Josefa ako přívažek (1932)'Dášeňka čili Život štěněte (1933
Dalšíznámá díla Karla Ca
Zářivé hlubiny (l916) - povídková prvotina, psáno společně s bratrem
Božímuka (19l7) a Trapné povídky (l92I) - povídky, jež inklinují již k hlubšímu filozofičtějšímupojetí (opakující se
motivy tajemství, zázraku, transcendentna)'
Loupežnft (1920) - drama, lyrická oslava mládí, předvedená v kontrastu s opatrnictvím a zkostnatělostí starších
7,eživota hmyzu (1922) - drama, alegorická komedie
Povídky z jedné kapsy (1929) - sám Čapek označil tyto čtenářsky oblíbené povídky jako noetické, v nichŽ poznává a
objevuje Skutečnost, a povídky justiční,kde převládá otázka jak trestat. Základní osou všech je pak hledání pravdy a
spravedlnosti (napi. Šlépeje,Bósník, Rekord, Případ dr. Mejzlíka),
Povídky z druhé kapsy (l929) - i zde je osobitě zpracován detektivní žánr, odhaluje se zločin, opět se ale ozve pocit, že
člověk není ve svém jádru zlý (napÍ. o lyrickém zloději, Sbírka znómek, Balada o Juraji Čupovi).
První parta (1937) - román, Kniha apokryfů (1945) - ukázka slovesného mistrovství' apokryfy jsou zcela netradičním
pohledem na známé historické události.
práce nebeletristického charakteru
Francouzská poezie nové doby (1920) - antologie, vynikající překlady, Hovory s T. G. Masarykem (1928 - l935), Marsyas čili Na
okraj literatury ( 193 I )

20
 Kdo zná velice dobře literární odkaz Karla Čapka, jistě bude souhlasit, Že nutí člověka Zamýšlet Se nad otázkami
souvisejícímis jeho vlastní existencí, že má schopnost klást nenásilně otázky, jež majÍ existenciální podtext. Stejně tak
nelze Čapkovi upřít citlivost, moudrost a kultivovanost. Přistoupíli k tomu všemu slovesné mistrovství, není divu, Že má
tento spisovate| výsostné postavení v našía i světové literatuře.
Čapek je bezesporu demokrat a humanista' Nade vše ctil, morálku, mravnost, lásku, srdečnost, víru v lidský rozum a cit.
Není proto divu, Že v revolučním hnutí viděl Čapek rušivý element.'.
filmové adaptace --Hordubalové (M, Frič, 1937), BíIá nemoc (H. Has,-1937), První p-artaJo. Vávra, 1931), Krakatit
(o. Vávra, l948)' Čapkovy povídky (M' Frič, 1947), o věcech nadpřirozených (1958), Cintamani a podvodnft (J.
Krejčík'1964).
zaiímavosti
- V Čapkově vile se každý pátek scházeli tzv.,,pátečníci", tedy přátelé, kteří spolu probírali politické, kulturní a jiné
problémy doby (T' G. Masaryk, nakladatel J. Firt' filozof F. Peroutka).

!JosEFČAPEK (1887 - 1945)

Především výtvarník, umělecký kritik a teoretik, ale také básník, prozaik a dramatik' jenž psal společně se svým bratrem
(například Krakonošova zahrada, Ze života hmyzu, Adam stvořitel)' Sám je autorem baladické novely Stín kapradiny
(l930), která svou dějovostí vybočuje z celkového kontextu Čapkových prací. Jedná se o příběh dvou vesnických mladíků,
kteří zabijí hajného, kdyŽjsou přistiŽeni při pytláctví.
Kulhavý poutník (1941) - ojedinělá kniha v celé modemí českéliteratuře. Jedná se o esejistickou prózu s existenciální
problematikou - jsou to vlastně Čapkovy meditace o životě, z nichŽjasně vyplývá odhodlanost nezpronevěřit se lidskému
údě|u, ať jiŽ je život jakkoliv trpký atěžký.
dalšídíla - pohádky Povídání o pejskovi a kočičce(1929), Jak se dívat na moderní obrazy (l935)' Umění přírodních
národů (l938)' deníkové záznamy Psáno do mraků (|94'7), Básně z koncentračního tábora (|946)
!FERDINAND PBRoUTKA (1895 - I978) - vynikajícínovinář, prozaik, literární avýtvarný kritik, šéfredaktortýdeníku
Přítomnost (1924 - 1939), politický redaktor Lidových novin, demokrat a velký odpůrce komunismu. Během celé
okupace v koncentračním táboře, po roce 1948 emigrace do Anglie, pak Francie a nakonec USA (New York). 10 let byl
šéfemoddělení Svobodné Evropy. Největším dílem Peroutkyje několikasvazkové Budování státu (1933 - l938), coŽje
veledílo o po|itice nově vzniklého Českgplovenska'.
ElKenel PolÁČBx 0,892 - lg44') P*a^*2/,
Žumalťst.a, LtuntorisÍa a prozaik židovskéhopůvodu, pochózel Rychnova nad Kněžnou. Studoval gymnóz.iunl, pó jisÚ čas byl
tiředníkem. Unlěleckou kariéru započal jako úspěšnýsoudničkář a fejetonista v pražských Lidových novittcich, kam ho dovedli bratři
Čapkové.Za okupttce prttcovttl jako z,aměstnanec Židovské nriboženské obce při registraci zabavených kttihoven, ale roku I943 byl
s Terezht do osvětimi, kde zahynul v plynové komoře.
Nesmrtelnou pozici má tento spiSovatel v dějinách českéliteratury. JestliŽe okolnosti doby způsobí,že se pozapomene
na romány se sociálními aspekty, tak novinářská činnost, knížkypro děti a humoristické prózy budou navŽdy Živé a
menutelné.
obecné poznámkv k tvorbě
1) Vynikající vypravěč, stylista, bezděčný a nenásilný sklon k inteligentnímu humoru.
2) Břitký satirik, sžíravýsarkasmus, možná někdy až příliš nesmiřitelný (nakladatel Firt tuto skutečnost spojuje s
Poláčkovým židovstvím).
3) Poláček je tvůrcem mnoha vtipných novotvarů a vět, jež přešly i do frazeologie (například uvedl v Život větu z knihy
Muži v ofsajdu ,,ten mi můžebýt ukradenej")'
4) Poláčekje považován za tvůrce s|oupku. Traduje se, že přinesl do redakce článek na pomezí fajetonu a povídky, s nímž
si redakce nevědě|a rady. Protože a]e stál Za otištění,vysadili text kurzívou a umístili ho do pravého krajního sloupce na
první straně. Tak se zrodil nový Žurnalistický žánr. Kromě toho se Poláček proslavil soudničkamil
literární tvorba (vÝběr) rh\ L/r,"/rrr:
xt >1
A) literatura pro děti
Edudant a Francimor (1933) a především (1946), což je jedna z nejčtenějšíchkníŽek českéliteraturý t{ta5-Ó
Vykouzlil v ní svět svého mládí v Rychnově nad K Lou, viděný dětskýma očima. Jedná se o vyprávění epizod
pětičlennéklukovské party, v němž Poláček brilantním jazykempředvedl svou nespoutanou fantazii. Vypravěčem je Petr
Bajza, syn místního obchodníka, normální kluk, rošťák, ale poslušný ve vztahu k rodičům. Komický je již vlastní snaha
líčitpříhody, kdy se do kontrastu dostávají klukovské příhody a snaha vylíčitje spisovnou češtinou.A tak jazyk Petra
Bajzy neustále míchá přirozené chlapecké vyjadřování s naučenou a nepřirozenou školskou češtinou.Hlavně slovosled a
kostrbaté Větné konstrukce vytvářejí Z textu originálníjazykový klenot.
B) knihv humoristické
Povídky pana Kočkodana (I922)-prvotina, karikatura lidských figurek z byrokracie a měStské společnosti obecně.
Mariáš a jiné živnosti(1924), Povídky izraelského vyznání(1926), Hráči (l931), Michelup a motocykl (1935).
Muži v ofsajdu (193l) - klasické dílo našíhumoristické prózy, jež vypravuje o osudech otce a Syna Emanuelů Habásků,
stoupenců ŽižkovskéViktorky, a pana Načeradce, majitele obchodu s konfekcí, fandy Slávie. Karikovaná psychologie
klubových přívržencůa komické situace vyp|ývající z vášnivého zaujetíjsou nejsilnějšími atributy knihy.
Hostinec U kamenného stolu (l94l) - odlehčený román o venkovských lázních, mozaika různých svérázných figurek,
jejichž vzájemné střetávání navozuje úsměvné situace. Zajímavéje, že tento román nemohl během okupace kvůli

2t
l

t
židovskémupůvodu Poláčka vyjít, a tak jeho vydání zaštítil svým jménem malíř Vlastimil Rada, který knihu ilustroval.
C) dalšíbeletristické díIo
V souvislosti s následujícími knihami se setkáme s velice příhodnou charakteristikou,přírodopis maloměšt'áctví".
Dům na předměstí (l928) - zdánlivě humoristické dílo, v němž se tupý a nesnášenlivý nadstráŽník Faktor, který vlastní
dům ňa pražsképeriferii, snažíz nájemnftů nejen více vyždímat, a|e současně si z nich udělá objekt své touhy po moci.
Hlavní přelíčení(1932) - román o scestném smýšlenía zvrhlé morálce podvodníka a loupeŽného vraha Maršíka.
pentalogie okresní město (1936), Hrdinové Láhnou do boje (1936)' Podzemní město (1937), Vyprodáno (1939), z 5.
nedokončeného dílu se našlo jen torzo 60 stránek. Poláček v jednotlivých dílech zobrazil své rodné maloměsto před a během první
světové války, zejména rodiče a bratry mladého Jaroslava Štědrého,ale současně je třeba říci, že románový cyklus nemá explicitního
ústředního hrdinu. Městoje představovánojako panoptikum figurek, aťjižsejedná o prosté vojáky' žebráky' obchodníky či městskou
honoraci. Všichni do jednoho vytvářejí pod sžíravýmpohledem Poláčka zatuchlou atmosféru města, kde lidé nevládnou přirozenou
řečí,ale jazyková klišévládnou jimi. opakováním stereotypních přívlastků,celých vět či dokonce odstavců chtěl autor podtrhnout
neměnnost, duševní lenost a myšlenkovou nehybnost života v okresním městě.
Firt, který Poláčkovi knihy vydával, ve vzpomínkách napsal, Žeho až překvapilo, že v lidech z Rychnova nenašel spisovatel ani jeden
pozitivní rys. Přičítá to Poláčkově zatrpklosti, která má původ ve vnímanémantisemitismu. Na druhou stranu je pravdou, Že
samotnému Poláčkovi byly protivné židovské zvyky a návyky, které často tak znamenitě karikoval.
filmové adaptace - Muži v ofsajdu (S. Inneman, l931), Dům na předměstí (M' Cikán' l933), Hostinec U kamenného
stolu (J. Grus, l949), Bylo nás pět (televizní seriál, l995).
zaiímavosti
- Poláčkův humor se často úmyslně obracel i k samotnému autorovi. Vyprávěl s oblibou vtipy o Zidech (Zidovské
anekdoty, 1933), se stejnou grácií přijal svůj osud při transportu do koncentračního tábora. Několikrát předtím měl
moŽnost emigrovat, ale vŽdy odmítl. Nakonec Se na cestu za smrtí vydal dobrovolně, když měla jít do transportu jeho
druŽka.
- Nakladatel Firt vzpomíná, jak jednou přišel Poláček do redakce s neuspořádaným rukopisem; ,,Ásj to nevydáte, je to
stejně blbý' proto jsem si s úpravott,nedal žódnou práci. " Tím rukopisem byli Muži v ofsajdu..'
mEDUARD BAss (1888 - 1946) ^ l.l"l**l&ér1
Všestranně orientovaný, doslova renesančníumělec, který lňuje známý trojúhelnft
)isovatel,In-6fiňáÍl redaktor. herec a autor kabaretních textů.
Bass, vl. jm. Eduard Schmidt' vystudoval reólku, prodóval chvíli kartáče , ale dílq tomu, že pozttal kabarety v cizit'tě,
jež ho closlova nadchly, stal se roku 1910 profesionólním kabaretním uměIcent (Čen,enó sedma). Roku 192] vstoupil do Lidových
nou.in' kde pracoval jako fejeto,lista, soudničkóř, divadelní kritik a autor tzv. rozhlósků. Zde pracoval až do roku l942 (od roku ]933

Pokud bychom chtěli vyzdvihnout přednosti Bassových literárních textů, zajisté by to byly všestranný rozhled, bystrý
postřeh, neměřitelná míra smyslu pro lidový humor, parodii a satiru, to vše okořeněno svěŽím a lehkým psaním.
literární dílo (výběr)
Klapzuboylidcnáctka (L922) - moderní pohádka pro mládeŽ o světoznámé fotbalové jedenáctce, kterou tvoří l l synů
českéhochalupníka.ŽL"žrtaal l'IL*1o,,,' P,.rýfuď"'
(194l)
Cirkus Humberto již - tímto dnes klasickfm'roňán-errřřÍosátíl Bass svého literárního vrcholu. Kniha obdrŽela
nálepku oslavy českéhočlověka a jeho píle' tvůrčíchschopností' podnikavosti a solidarity (za okupace nezanedbatelná
hlediska). Pro čtenáře však byl navíc přitaž|ivý poutavě vyprávěný příběh Vaška, synajihočeského zedníka, který díky své
schopnosti a ctižádosti dělá rychlou kariéru ve slavném cirkusu Humberto. Kromě životních osudů Vaška a dalších
cirkusáků v diametrálně odlišných dobách vábí kniha čtenáře barvitým líčenímmnohotvárného světa cirkusového
prostředí (exotičnost, vzrušení, neskonalá dřina vedoucí k úspěchu aj.). Cirkus Humberto se stal jednou z nejčtenějších
českých knih.
Lidé z maringotek (1942) - novela, deset milostných příběhů' které si jedné noci vypráví deset artistů.
dalšídíla - kabaretní texty To Arbes nenapsal' Vrchlický nebásnil (l930)' výbor Rozhlásky (l957)
filmové adaptace - Klapzubova jedenáctka (L' Brom, l938), televizní seriál Cirkus Humberto (F. Filip' l98l)
zaiímavosti
- Jak vlastně vznikly rozhlásky? Roku l926 napadlo Basse zveršovat pro sobotní čísloLidových novin přehled týdenních
událostí. Pro velký úspěch došlo k reprízám těchto veršovaných komentářů a nakonec jich vzniklo přes 700.
a]FRANTIŠEKLANGER (1888 - 1965) ;'r".ik Ar re^\rť'uv \ 4 \r',
Dramatik a ik, autor knih pro děti a mládež' vitel čapkovské
Povolóním vojensbý lékař, hodností generól, člen čs. legií, zajat na Sibiři.. Pro svůj čóstečněžidovsbý původ roku ]939 emigroval na
Západ, účastnilse i operací čs. brigódy.
literární dílo (vÝběr)
Klenotem českéliteratury se stalo vypravěčské mistrovství v Langrových povídkách a pohádkách. Jsou tím míněny
zejména Filatelistické povídky (1965)' jeŽmají své kořeny v Langrově předválečné zálibě azájmu o svět poštovních
známek. Kouze|ný jazyk' blízký čapkovskémurodokmenu, dokáže sugestivně zachytit sběratelskou vášeň.
Především dětem byla určena románová novela Bratrstvo Bíléhoklíče(l934).
dramata - Periférie (1925) a Jízdníhlídka (1935)
EB

22
 Imaginativní odoba českénróz
DVlnuslav VaNČunn (1891 - 1942)
Jeden z největšíchčeských spisovatelů, prozaik, publicista' režiséra dramatik, jehož dí|o je díky nevšednímu a
monumentalizu ícímuslohu řazeno do kate rovněž se setkáme S termínem básnická
Vančura se naroclil v Háji u opavy, dětsní trávil v Praze. Po různých peripetiích absolvoval gymnózium (Praha' Benešov) a poté
vystudoval Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy. Profesní praxi vykonóvrll jen několik let na Zbraslavi, pak se věnoval jen a jen
literatuře. StaI se prvním předsedou uměleckého sdružení Devětsil, roku 1929 opustil po roztržce s vedením strany řady komutistů. Za
okupace působil 'jako přetlseda spisovatelské sekce Výboru inteligence (součťtst Ntirodního revolučního výboru spisovatelů). Ztt
stantúlto próva byl ]2. 5. ]942 zatčert a 1. 6. 1942 zastřelen v Kobylisíclt.
Nyní se podívejme nazákladní charakteristiku Vančurova kultivovaného vypravěčství.
základní rysv Vančurova díla
1) Vančurůvrukopis je svět sám pro sebe, výjimečný, v němž kaŽdé místo má SVou básnickou účinnost.Při svých
jazykových experimentech neváhal sáhnout do minulosti. Tato zál1ba ve starých etapách vývoje prózy se projevila ve
Vančurově slovníku velice výrazně, a tak se v textech často setkáváme se slovy z 19. století, či ještě více z prózy
humanistické. Neočekávané kombinace archaismů a výrazů knižníchs jadrnými výrazy a obraty z lidového jazyka vytváří
překvapivý a dráždivý účinek.Je nutno přičísti vynikajícímetaforiku.
2) Ani větná stavba nezůstala ušetřena experimentování. Archaizace se zde projevuje přejímáním sloŽitých, někdy aŽ
šroubovitých větných konstrukcí humanistické češtiny. Vůbec celkové Vančurovo okouzlení 14. až 16. stoletím bylo
nasměrováno proti všeobecné tendenci vytvářet texty přirozeně a s co největšímírou sdělnosti (porovnejme s Karlem
Capkem). Je pravdou, Že první setkání s Vančurovou prózou můženěkterého čtenáře odradit, ale je jen otázkou času a
kultivovanosti dotyčného,než pozná, že spisovatelovo umění spočívaloprávě v tom, že neopakovatelným skloubením a
prolnutímjazykových prostředků docílil poetické kouzelnosti, jížse mťlže zcela propadnout.
3) Vančura je rodilým epikem, jenž se čtenářem komunikuje, oslovuje ho, glosuje příběhy a dovolává se cizího názoru.
Souhrnně |zeÍíci, žeje notně zvýrazněná role vypravěče.
4) Ve středu pozornosti autora jsou většinou postavy, které dokážou vychutnávat život. Postavy přímočaré,
nekomplikované, chlapsky robustní, není v nich nic prob|ematického. Jsou to loupežníci, vrazi, milenky i dobráci od kosti,
chudí bloudi, podivíni i snílci.
Iiterárnidílo (výběr)
Amazonský proud (t923), Dlouhý, Široký,Bystrozraký (tg24) - povídkové soubory plné poetistické imaginace,
mnohoznačnosti, ale i satiry a grotesky.
Pekař Jan Marhoul (1924) - románová prvotina, která sleduje osudy radostného, bezelstného a prostého člověka' který
umí vše, jen ne obchodovat. V jeho dětské bezstarostnosti mu uniká, kdo mu zaplatil a kdo ne, dává zbožína dluh a
dokonce půjčujepeníze. Jeho dobrotyje logicky zneuŽíváno, a tak, zcela zadluŽen,je vyhnán z vlastního majetku i z
města, aby nakonec skončil jako dělník v pekárně, jež mu kdysi patřila.
Román je tragickou historií obyčejného člověka, jenž vyzaYuje svým bohatým srdcem dobré a čistélidství. I kdyŽ je
vykořisťován, klamán a okrádán, vnímá tíhu života bezstarostně, jeho lidskost je pro okolí b]áznovstvím. AniŽ padne v
knize jediné slovo o politice, souzní tento román s revolučními tendencemi na počátku dvacátých let 20. století
Rozmarné |éto (1926) - dnes již legendární humoristická novela, v nížje poetistická idyla lázeňského městečka Krokclvy
Vary narušena přrjezdem potulného kouze|níka Arnoštka a krásné dívky Anny. Právě ona poblázní plavčíkaDůru'
kanovníka Rocha a majora Huga a alespoň na pár pomrjivých okamžiků otevírá oči místnímměšt'áčkůma vnáší do jejich
stereotypu alespoň zlomek kouzla' Novela je charakteristická formální jazykovou vytříbeností.
Markéta Lazarová (1931) - jeden z vrcholů česképrózy, historický románz období lapkovského středověku, v němž je
osou baladický příběh plný lásky. Markéta, dcera šlechtického lupiče Lazara z obořiště, je připoutána mocným citovým
vztahem k hromotluku a rváči Mikulášovi z nepřátelské rodiny Kozlíkůz tvrze Roháčku. Unesena zbojníky prožívá
Markéta s nimi boje a šarvátky, lásky i nenávisti, až se nakonec stane sama kořistí vražedného i milostného běsnění.
Román vyniká promyšlenou kompozicí, metaforičnostía monumentální stavbou věty, v nížse prolíná několik
jazykových rovin. Vytříbeným jazykem evokuje kniha zaš|ý svět velkých skutků, který však není blíŽe určen. Je to však
svět lidízemitých, nezkrotných a neurvalých' kteříjsou bezuzdníjak ve své lásce, tak i nenávisti'
Konec starých časů(1934) - román, jenŽ nás zavede na jihočeský statek na počátku 20. let' na který zavítá pro místí
obyvatele zcela neznámá postava ruského emigranta, knížeteMegalrogova. Tento romantický hrdina renesančního ražení,
jakýsi moderní baron Prášil a don Quijot v jedné osobě, je konfrontován v satirickém duchu s místnímmaloměšt'áckým
prostředím. V kontextu česképrózy 30. let je toto dílo jedním z vrcholů.
obrazy z dějin národu českého(1939,1940,torzo3. dílu 1948) _ původně kolektivní dílo, jež mělo přinést beletristický
pohled na počátky národní historie, nakonec psal Vančura zcela sám. Toto monumentální díIo, jazykově precizní, mělo
posilovat národní sebevědomí v osudových chvílíchpomnichovskÝch.
dalšíVančurova díla
román Pole orná a válečná (1925), román Útěk do Budína (1932), soubor povídek Luk královny Dorotky (1932),
román Tři řeky (l936)' experimentální román Hrdelní pře anebo Přísloví (l930)' v němŽ dějová linie s kriminální
zápletkou je pouhým pozadím pro jazykovou hru. Text je totiž charakteristický nadměrnou frekvencí lidových rčenía
přísloví' jeŽ umocňují obrazný ráz Vančurova stylu.
Kubula a Kuba Kubikula (1931) - dětská knížkaznámái z večerníčkovsképodoby
23
 filmové adaptace - Markéta Lazarová (F. Vláčil, 1967), Rozmarné léto (J. Menzel, 1968)' Luk královny Dorotky (J.
Schmidt, 1970), Konec starých časů(J. Menzel, 199l). Přepisy Vančurových děl jsou řazeny k vrcholům české
kinematografie.
EA

Katolickáproza
Tato tendence v českéliteratuře má mnoho shodných rysů s literaturou ruralistickou. Posun je však zřejmý v
myšlenkové rovině, kdy všechny autory spojuje především neměnná a hluboká víra v Boha, až jakýsi mystický vztah k
zemi, stejně tak k přírodě a k našíhistorii. S tím všímsouvisí i konzervatismus v myšlení(autoři netíhnou například k
experimentování s různými literárními formami) a inklinace k společenskému tradicionalismu. Velkým zdrojem inspirace
duchovní a i po stráncejazykovéje období českéhobaroka, které se díky katolíkům dostává opět do popředí
Tribunami katolických autorů byl lsv Řáa a Akord.
Jak zvláštně a aŽ pokrytecky působí slova o čistotě katolického vyznání, o lásce k Životu a pokoře, skrze nížjenahlížen náš svět' A
přitom někteří katoličtíautoři by nejraději poslali Karla Čapka do koncentračního tábora a titíŽ nenávidějí Židy. Není spravedlivé
zevšeobecňovat, jen naznačuji, že mezi spisovateli, z nichž mnozí zakusili peklo komunistického režimu, jsou také ti, kteří neváhají
nahlas hovořit o nenávisti.

Prozaik, btisník, dramatik a publicista. Po církevnímseminóři v Příbrami, odkud ho propustili, vystudoval gymnázium a dílq
vojenskému stipendiu i lékařskou.fakultu. Jako vojenslcý lékař dosáhl hodnosti plukovníka a lze říci, že nedemokraticlcý kasórenslcí

Mnohdy je Durych povaŽován za ,'disidenta 1. republiky" (v souvislosti s antikatolicismem mezi válkami). Je

jednoznačně jedním z nejkonzervativnějších autoru s ink|inací až k fašismu. Jeho literární kvality však v některých dílech
čnínad mnohé iiné.
charakteristika Durvchova dfla:
a) Pohled na historii byl téměř v souladu s názorem historika J. Pekaře - baroko bylo chápáno jako nebývalý rozmach
duchovních sil, rekatolizace nebyla přijímána tak negativnějako například u Jiráska, ba spíše naopak.
b) Nosným pilířem dějin nejsou masy, ale nadprůměrní jedinci (např. Albrecht z Valdštejna).
c) Absence lidovýchovné složky, díloje oproštěno od tendence moralizovat.
d} Dokonalá dějepisná příprava, schází romantická heroizace hrdinů.
e) V souvislosti s výrazovými prostředky Durycha se někdy hovoří o barokním naturalismu. Jistě je míněna schopnost
vylíčitkontrasty oslepujícíchsvětel a temnotných šklebivých stínů.RovněŽ Durychův kult baroka má v sobě jiŽ předem
zakódovanou inklinaci k mystice a nadnesené expresívnosti. Kompozičně v ostrých konturách klade proti sobě tmu a
světlo, hnus a krásu, násilí a meditaci' prokletí a milost.
literární dílo (výběr)
Bloudění (1929) - román, tzv. Velkó valdštejnskó trilogie' Bloudění je obrovská freska o 30leté válce, v jejímŽ středu je
příběh lásky dvou mladých lidí, českéhorebela a emigranta Jiříka, který je zde symbolem hloubavosti a vzpurnosti, a
španělské dívky Andělky, jež ztělesňuje čistotu a lásku. oba mladí prožívajíněkolik let vzájemného vztahu, který je
narušován útrapami. Jejich setkávání a bloudění dobou se odehrává napozadí 13 let surovostí, hrůz a podlostí válečného
běsnění. Bloudění neníjen vztahové, ale je zde také ve smyslu hledání cesty mezi Bohem a zemským světem (blouděníje
nakonec završeno nalezením cesty do církve, jinak lze také říci, že spojení Andělky a Jiřího symbolizuje záchranu
budoucnosti rekatolizací).
Rekviem (1930) - povídkový triptych, tzv. Malá valdštejnskó trilogie. Jedná se o tři epizody dokreslujícíosud Albrechta
z Valdštejna, a to po jeho smrti. Napřftlad poslední povídka Valdice vypráví o vyzvedávání Valdštejnových ostatků' aby
hlava a ruka mohly být převezeny do Švédska.Rekviem v prudkých barokních kontrastech a v koncentrované dějové
stavbě navozuje temné ovzduší 30leté války'
K oběma trilogiím je třeba podotknout, že do popředí nevystupuje ani tak střetávání katolíkůa zastánců reformního
hnutí, ale spíševyplouvá na povrch rozdíl mezi vznešenými náboženskými cfli, k nimž se hlásily obě strany, a krutou
skutečností doby.
dalšídíla - Sedmikráska (|925) - rozsáhlá povídka plná tajemství a mystiky, Tři dukáty (19l9)' Tři troníčky(1923)
!.IAKUB DEML (1878 - 19ó1)
Až téměř rebelantsky působíživotníosudy tohoto prozaika a básníka, jehož celé dílo je o hledání smyslu lidské
existence uprostřed nepochopitelného moderního světa. I dnes, s časovým odstupem, je Demlovo dílo kontextově těŽce
zařaditelné, mnozí v něm nacházejí paralely s moderními uměleckými směry, zejména expresionismem, surrealismem a
existencialismem.
Mezníkem v Demlově životě bylo setkóní s otokarem Březinou, jenž ho vybídl' aby vstoupil do brněnského semináře. Předčasnt'
konec kněžskékariéry však zapříčinily polemické výpady v korespondenci (přetiskované ve sbornících)'které útočilyna církevnÍ
vrchnost. Po nucené ročnídovolené (1907) byl nakonec o dva roky později poslón na časově neomezenou zdravotní dovolenou be:
platu (katolíci prostě nesnesli volnomyšlenkářského Demla). Roku 1913 byl dokonce vykázán z Prahy, prožil citové vzplanutí, nakonec
se usadil v rodném Tasově ( 1 922).
kde neilépe poznat Demla
Jako je rozporuplný Demlův život, je svéráZnéi jeho dílo. Nejlepším seizmografem autorových nálad, myšlenek a
překvapivých kroků jsou tzu. Štépě;e(lgl'7 - l94l), což jsou jakési ,,slovesné koláže" z poezie, pÍózy, recenzí knih,
klepů, dopisů, aforismů' dojmů a deníkových záznamů. Vše prošpikované ironickými a sarkastickými glosami (celkem 26
svazků).
Bohužel, u Štepciictr lze také mapovat Demlův narůstajícívulgární antisemitismus a útoky proti demokratickým
projevům v Zemi. Paradoxní je, že sami obyvatelé Demlova rodného Tasova vyvolali po 2. sv. válce proces, v němž měl
být spisovatel odsouzen za údajnou kolaboraci. Roku l948 byl Deml pro nedostatek důkazůosvobozen'
literární díIo (výběr)
Moji přátelé (l9l3) - básně v próze, lyrické oslovování (apostrofy) rost]in - něžnost, pokora, objevování drobné krásy.
Tanec smrti (l9l2), Hrad smrti (1914) _povídky, jež jsou plné temné atěžkégotické fantastičnosti, úzkosti zohrožení,
ze smrti. Bytí je v nich neustále negováno smrtí.
Miriam ( l9l6) - básně v próze, převládá tón pokory - je to drama lásky k Bohu, kde se prolínajímotivy přírody s vizemi
mrtvé sestřičky. Vynikající obrazotvornost, vynalézavost metafor, citová vroucnost.
Zapomenuté světlo (l934) - próza, v nížosamělý básník, zoufalý a opuštěný, bloudí spícím Tasovem a propadá pocitům
marnosti, nicoty a beznaděje, vše zachyceno až naturalistickým způsobem.
Mé svědectví o otokaru Březinovi (193l) - vzpomínková kniha, jež způsobila všeobecnépobouření, a to především
zveřejněním Březinových antisemitských názoru (přitom Březina a sochař F. Bílek byli Demlovi přátelé).
Deml je skutečně básník vášnivé duše, rozpolcený mezi Bohem a svody satana. Svou vznětlivou povahou a svými texty
je Deml jakýmsi básnickým expresionistou.
lJa,r.r Čnp (1902 - 1974)
Tento autor bývá považován vedle V. Vančury za největšího básníka česképrózy. Čep je v současné době řazen ke
katolicky orientované linii, ale v dřívějšíchpublikacích byl dáván do souvislosti s ruralisty. Toto hodnocení sám ostře
kritizoval. daleko výstižněišíie srovnávání ieho díla s křesťanským existencialismem Gabriela Marcela'
Původem ze sevenú Moravy, sÍudoval na fiIozofické fakultě v Praze, kterou nedokončil. Působil jako redaktor v Melantrichu,
překlódal z angličtitty, francouzštitry, španěIštiny a italštiny. Roku 1948 emigroval do Francie, spolupracoval rovněž se stanicí
Svobodná Evropct. V exilu již Čep nepsal beletrii, ale soustředil se na esejistickou tvorbu.
Nejvýstižnějicharakterizuje autora Panorama českéliteratury (1994), kde je připomínána skutečnost, Že Cepův svět má
dvě podoby' Tu, ve které Žijeme své každodenní životy' a druhou, skrytou, tajemnou podobu posmrtné věčnosti, z níŽ
můžemezachytit v tomto životě jen mihotavé odlesky v ojedinělých okamžicích.Přitom tento dvojí svět je velmi úzce
vymezen - tradičnírolnický venkov, prostí vesničtílidé a městští inteligenti vesnického původu, kteří návratem k světu
svého dětství hledajíjakýsi pocit bezpečía sounáležitosti.
Jazyk Čepa je prostý, je zbaven jakóhokoliv zjevného zd'iraznění estetických hodnot. Přitom je proud vyprávění
pÍirozený a laskavý. Tato záměrná epická střídmost, charakteristika osob, míst a situací má velice sugestivní účinek,
především tam' kdeje pozornost obracena na detail.
literární dílo (výběr)
soubory povídek Zeméž|uč(193l)' Letnice (1932), Děravý plášť (193a)' román Hranice stínu (l935)

Próza levicově orientovanÝch spisovatelů

Spisovatelé této orientace zaplňova|i ještě nedávno větší část veškerých literárně historických studií. Dnes Je Jrm
věnována taková pozornost, jakou si svým dílem zasluhují. Někteří z nich si i po převratu roku 1948 zachovali vtce cl
méně lidskou důstoinost' iiní r svYm doslova nova
historické a literární souvislosti
1) Není třeba nijak zvlášť zdůrazňovaÍ,žepoválečné vystřízlivění ajistý pesimismus mělo své opodstatnění ve společenskésituaci.
Přestože první republika (1918 - l938) vytvořila fungujícídemokratickou soustavu, nevyhnula se některým sociálním a hospodářským
otřesům. Reakce na tyto skutečnosti byly různé,jednou z nich byl vznik komunistické strany roku l92l s proglamem nutnosti
revolučního převratu ve prospěch proletariátu. Někteří levicoví autoři přeorientovali svou literaturu tak, aby byla ve shodě s
revolučními náladami 20' a 30' let a především v souladu s komunistickými idejemi, pro jiné byla vize sociální svobody a spravedlnosti
impulsem pro inklinaci k avantgardním uměleckým směrům (poetismus, surrealismus). Vůbec není třeba zastírat, Že vliv marxistické
filozoÍie byl během první republiky poměrně velký.
2) Socialisticky orientované strany se čímdál více vzdalovaly pragmaticky uvaŽujícím intelektuálům, demokratům, kteří se soustředili
především kolem redakce Lidových novin.
3) Na přelomu 20. a30. let dochází k vnitřní diferenciaci levicových autorů. Roku 1929 bylo z řad komunistů vy'loučeno sedm
spisovatelů (S. K' Neumann, J' Hora, M. Majerová, H. Malířová, I. olbracht, J. Seifert, V. Vančura), kteří nesouhlasili s nastolenou
formou politické práce vyhlášené novým Gottwaldovým vedením (bolševizace strany po vzoru ruských komunistů). Někteří z nich se
však do lůna strany po čase pokorně vrátili.
4) Ve 30. letech se literární kritika začíná potýkat s pojmem socialistický realismus. Je to způsob uměIeckého vnímání, který má v
sobě zakódovaný marxistický výklad společenského vývoje, a tím logicky i přesvědčení o společensképodmíněnosti člověka. V umění
to především znamenalo' že dílo musí mít společenskou funkci, musí být ideologické, a teprve poté přichází na řadu stránka estetická.
Na literaturu tohoto typu měla velký vliv názorová hladina v tehdejším Sovětském svazu, kdy například teze o možnosti proletariátu

25
vybudovat si Vlastní kulturu deťormova|a uvaŽování i našich autorů.
5) Pro dnešní rnladé čtenáře patří výše uvedené Íádky jiŽ histor'ii. Avšak při pročítáníněkterýclr knih následujících autorů by měli
studenti vědět, že spisovatel se sice snaŽí postihnout člověka v jeho vztazích k okolí, ale nezastírané sympatie jsou jednoznačně na
straně proletáře. Společnost, v nížse příběh odehrává, je brána jako třídně nesmiřitelná' Literatura má svůj úkol bojuje svými
_
prostředky za vítězství proletariátu' To vše sečteno a podtrŽeno vedlo mnohdy k nesnášenlivosti a netoleranci, marxistické stanovisko
isovatele deformovalo vlastní knihu a tato Zas utlumovala estetickou hodnotu díla.
hlavní představitelé
!IVAN OLBRACHT (1882 - 1952)
I přes rozpačitost nad jednou z epizod tvorby tohoto prozaika můžemes klidným svědomím Ííci,že umělecky je
olbrachtovo dílo vynikající úrovně a že jeho vypravěčský um i dnes okouzluje. Jako jeden z mála si také dokázal po 2.
světové válce zachovat čistésvědomí.
olbracht (vl. jnt. KamíI Zetnan) je synent spisovatele Antala Staška (vl. jm. A. Zeman). Vystudoval gytttttázium ve Dvoře Krúlové'
neclokončil práva a historii. ZačaI se věnovat novinařině v levicově orientovaných periodikách (víeleňské Děltlické listy, pak Právo Iidu
a ott r. 1921 Rutté právo). Pro svou intenzivní činnost v KSČ byl vězněn, ve 30. letech často pobýval na Potlkarpatské Ukrajině. Po 2.
sv. vólce byl čitutý ve vysolgch st
literární dílo (výběr)
BohuŽel, dlouho bylo spojováno olbrachtovo jméno především s literárním škvárem, románem Anna proletářka, který
byl literární kritikou po roce l948 nadhodnocen a prezentován jako povinná četba.
Anna proletářka (1928) - román (původně časopisecky pod názvem o Anně, rusé proletářce)' příběh venkovského
děvčete, které přichází do Prahy sloužit v revolučnímroce 1920. Pomalu se pod vlivem přítele Toníka proměňuje r
uvědomělou levicovou bojovnici. Kniha je agitkou, měla ve své době plnit didaktickou funkci. Dnes vede tento
Olbrachtův u let" k úsměvům a věta: ,' My do vós f'ieiiŽ lesendou ve školském
základní rvsy olbrachtova díla
1) Vynikající vypravěč, až baladickýjazyk' šťastnéskloubení reality s mýtem a legendou.
2) Pozornost je soustředěna na osudy jedinců, kteří jsou svým způsobem výjimeční(vyděděnci, lidé z odlišné
náboŽenské komunity). Často jsou hrdinové Živelní a vedou svůj aktivní vzdor vůčiokolí.
3) Prokreslená psychologie postav.
4) olbracht našel obrovský zdroj inspirace v panenském krajiZakarpatí, do literatury vnesl problematiku židovství'Sám
jezdi| do místníKoločavy pravidelně od roku 193l.
o zlých samotářích (1913) - tři povídky, které Svou pozornost upírají na osudy společenských vyděděnců, u nichŽ
beznaděj životníhoztroskotání se projevuje pudově ,,Zlem". Tito tuláci či komedianti jsou totiž nuceni se z existenčních
důvodůživit takovým způsobem, zéjsou nakonec zahnáni do izolace. Nejslavnějšíje povídka Bratr Žak (zfilmováno)'
Žalář nejtemnější(t916) - vynikající psychologický román, příběh ambicjózního bývalého policejního komisaře Macha.
který je vehnán do izolace nešťastnýmoslepnutím. Mach po svém oslepnutí nevěří' Že jeho mladá Žena nebude jeho
tragédie zneuŽívat. Mučíproto manželku chorobnou žárlivostí, aŽ se jeho vztah rozpadne. Mach však není jen trpícívěčný
žár|ivec, ale i člověk nesoucí svůj osud slepce. Je zarytý egocentrik, mučícía současně obětujícísvou ženu, ale svým
způsobem i sebe. odsoudil se totiž žítuprostřed společnosti osamocen. Je člověkem nešťastným,vědomým si sváru
pravdy a vylhanosti v celém svém Životě. Tím žalářem nejtemnějším tedy není jen slepota, ani ne jenom Žárlivost, ale
hlavně sobectví.
Podivné přátelství herce Jesenia (1919) - kombinace románu psychologického a divadelního, v němŽ se na pozadí
světové války odehrává příběh dvou herců, kteří jsou po umělecké stránce zcela kontrastními typy' Na jedné straně
intelektuá|ní a ukázněný Jiří Jesenius, jenž tvoří své postavy po pečlivémstudiu lidských typů, a na straně druhé Živelný a
vášnivý Jan Veselý, který hraje intuitivně, bez přípravného studia, ale o to lépe. Je romanticky neklidný, neukázněný.
nezodpovědný a lidem, kteří ho mají rádi, přináší utrpení. Yzájemný vnitřní pocit přátelství a vědomí sounáleŽitosti jsou
tak silné, Že v době, kdy na frontě umírá Veselý po pokusu o vzpouru, zabraňuje osudné znamení sebevraždě Jesenia'
Zamřížovanézrcadlo (1930) - jedno z umělecky nejlepších olbrachtových děl. Jedná se o jakousi symbiózu reportáŽe a
umělecké prózy, v nížse zrcadlí příběhy tří vězňů ajednoho dozorce. Knihajejakousi odpovědí na pochybnosti některých
autoru (Kisch), kteří zastávali názor, Že tradičníromán je již mrtev a že bude v plné míře zastoupen reportáŽí.
Nikola Šuhajloupežnft (l933) - jedna z knih, dnes jiŽ legend českéhopísemnictví, která čerpá námětově z Podkarpatské
Rusi. Tato Bohem zapomenutá oblast byla na počátku století pestrou mozaikou ruzných národností (Mad'aři, Ceši_
Rumuni, Žiaq. sverazný způsob života, těžký úděl místních lidí a magická síla zdejší přírody způsobily, že tento kraj se
sta| zdrojem pro vznik mnoha legend a mýtů. A právě propojení legendy (lidový mýtus o loupeŽníkovi, který bohatým brď
a chudým dával) se skutečným příběhem vojenského zběhaz l. světové války dalo konečnou podobu tomuto románu. obě
složky' reálná i bájná, se v románu stále prostupují a mlhavě pÍecházejí jedna v druhou. Vznikla tak románová balada se
suverinní kompozicí, stejně tak mistrovsky je zvládnuto prolínánílyrické a epické roviny díla (líčenípřírodního rámce.
psychologie
_ postav, mi lostná zápletka, zr ada).
šamotrry příběh není komplikovaný - Nikola, pronásledovaný četníky, chce po svatbě s ErŽikou Žít v klidu. Je však
okolnostmi přinucen k prvním loupežím,které se v povědomí lidí neodrážejínegativně, ale naopak všichni k němu
vzh|ížejí jako ke svému hrdinovi' Nakonec je Nikola zabit díky zradě svých kamarádů.
dalšíknňv --Golet v údolí (l937, golet = židovská osada) - nádherné povídky o světě ortodoxních Žiatl, Podkarpatské
n*i, rlo.y (l935) - reportáŽe,rovněž z téŽe oblasti, Biblické příběhy (1939) - převyprávění Starého zákona pro
" 'tut.tí
mládež, O mudrci Bidpajovi a jeho zvííátkách (1947) - staroindické bajky převyprávěné pro mládež, Dobyvatel
(1947)
_ převyprávěné Dějiny dobytí Mexika od amerického historika 19. stol' W. Prescotta.
26
filmové adaptace - Nikola Šuhaj (J. Krňanský, l947), Anna proletářka (K. Steklý, 1952), Balada pro banditu (V. Sís,
1978) - vychází z divadelní hry Z. Pospíšila, tedy M' Uhdeho, Golet v Ítdol'í(Z. Dostál, l995)
zaiímavosti
- Umělecká hodnota Nikoly Šuhaje|oupežnfta sice přinesla autorovi literární ceny, ale na straně druhé byla kniha ve své
době úředně zakázána v knihovnách středních škol, a to pro údajnézkreslování skutečnosti a obrazu četnictva.

Žurnalista, překlatlatel z ruštiny (např' Pasternak, Majakovskij), studoval slovanskou filologii a dějitty literatury na Filozofické
U K v Praze. Roku 1 942 byt jakožto Žid povolán do transportu, kam však nenastoupil. Během vállq se skýval a v 50. Ietech byl
pracovníkem Státttího žitlovskéhomuzea v Praze.
literární dílo (vÝběr)
Weilovo dílo bylo dlouho zamlčováno, protože pro 50' léta a normalizační období byla Weilova nesmlouvavá
autentičnost velice nebezpečná. Pro naši literaturu má Weil neocenitelnou hodnotu v tom, že jako vůbec první umělecky
ztvámll vznik a tvrdé prosazování Stalinovy diktatury V tehdejším SSSR (vše poznal díky svým častým cestám).
Moskva - hranice (193'7) - již ve své době se češtídogmatičtíkomunisté proti tomuto románu ohradili. Tři lidé se v něm
trojím způsobem vyrovnávají se složitými poměry v Rusku, se stalinskými procesy, intrikami apod.
Dřevěná |žíce(19'77) - dokončeno roku l938, mělo vyjít roku l968, ale teprve 70.|éta, a to navíc ve samizdatu, umoŽnila,
aby se někteří čtenáři s románem seznámili. Děj knihy je umístěn do středoasijského tábora, v němž jsou drženi nepÍáte|é
komunistického reŽimu.
Po válce vyšel román Život s hvězdou (1949), který přibližuje tragické peripetie židovského úředníka v době
protektorátní Prahy (kniha byla socialistickou kritiko u rázně odsouzena).
!Marie Maierová (1882 - 1967)
V současné době, měřeno čistě uměleckým metrem, bude mít Majerová místo pouhé řadové spisovatelky, kterou její
doba a nezak t knih vvneslv na určitou chvíli do literárního nebe.
Po skončerti tltěšt'anlcy pracovala Majerovó jako služebná' a krótkou dobu jako písařka v Praze' Roku ] 92 1 vstoupila do KSČ o stala
se redaktorkou Rudého práva. Začótkem 30. let se po ro1ržce s vedením strany věnuje pouze literatuře. Po válce se opět politiclcy
a své pozice zneužívala při určovaní knižní
Cokoliv bylo řečeno o obecných rysech literatury socialistického realismu, platí pro práce Majerové. objektivně vzato,
sám čas rozhodl, že pro po literární stránce má smysl Se zmiňovat pouze o následujících titulech.
román Nejkrásnější svět (l923), Přehrada (1932) - utopický román s motivem proletářské revoluce
Siréna^(l935) - sociální román, jímžse autorka asi nejvíce přiblížila své představě o socialistickém realismu' Jedná se o
široký obraz vývoje Kladenska od počátků prumyslu v 19. století po l. sv. válku (také |ze Ííci,že je to kronika o
formování dělnické třídy na Kladensku). To vše napozadí několika generací rodiny Hudců.
Sirénu skutečně nemůžeme zavrhnout' je literárním plodem své doby a jako takovou ji musíme přijímat. I přes jistou
šablonovitost a,,loutkovitost" postav (ejich jednání je více vedeno předurčeným politickým zámérem autorky než jejich
vlastní přirozeností) můžeme například ohodnotit celkem epický talent a důvěrnou znalost prostředí.
Havířská balada (1938)' knížka pro děti Robinsonka (1940) - již klasika ve svém žánru.
filmové adaptace - Siréna (K. Steklý, 1947) - mimořádně zdaÍilédílo,oceněno Zlatýmlvem v Benátkách, Robinsonka
(J. Pleskot, 1956 a K. Kachyňa, 1974), Kde řeky mají slunce (V. Krška, 196l) - dle Nejkrásnějšího světa.
!MARIEPUJMANoVÁ (1893 - 1958)
Autorka. kter'á spolu s Ma ředstavovala nerozlučnou d socialistického realismu.
Dílq zázemí v prctžskéintelektuólní rodině (otec byl univerzitním profesorem církevního prúva na Prúvnické J'akultě UK) byla
Pujmanová již od dětství vychovávána se vztahem ke kultuře. Vývoj společnosti a osobní kontakty s levicovými intelektu(ily ji pozvolna
přivedly komunistického tisku, což určilo navždy její orientaci. Po vólce se Pujmanovó natolik zpronevěřila moróIním zásadám, že
literórní kritik Vóclav Černý ji nazval prototypem nejhustěji smetanového patricijského snobismu a nejnedůstojttějšíčeskou ženou
tohoto století.
Přes knihy blízkéčervenéknihovně (Pacientka doktora Hegla, l93l) se Pujmanová vypracovala až po románovou
trilogii Lidé na křižovatce (1937), Hra s ohněm (1948) aŽivot proti smrti (1952). Umělecky je nejvýše hodnocen
první díl, jemuž nemůžeme upřít slovesnou dovednost, promyšlenou kompozici a poměrně zdaÍilý postřeh v zobrazování
vnitřního světa postav. Román je širokým obrazem českéspolečnosti prvních poválečných let až po hospodářskou krizi.
Do popředí vystupují prolínajícíse osudy rodiny textilního velkopodnikatele Kazmara (zde byla zjevná inspirace Baťou) a
rodiny pražského levicově orientovaného intelektuála, advokáta Gamzy.
dalšípráce - během okupace vyšla komorně laděná novela Předtucha (1942) - zfilmováno roku 194'7 o. Vávrou
dalšílevicoví spisovatelé
IHBLBNa MuÍŘovÁ (1'877 - L940)
Žurnalistka, manželka spisovatele Ivana olbrachta, autorka románu Dědictví (l933) - osudy dívky, která se z klášterního
prostředí přes anarchistické postoje dostane až k dělnickému hnutí.
nGÉzeVčBttxe(1907 - 1967)
Novinář Rudého práva, tramp, důvěrný znalec pražskéchudinské čtvrti Na Františku. Autor sociálně laděné románové
repofiáže Kavárna na hlavní třídé (1932) a románu Policejní hodina (1937).
!KAREL NovÝ (1890 - 1980)
n*nez novinář, autor trilogie Že\ezný kruh (Samota Křešín, 1927, Srdce ve vichru, 1930 a Tváří v tvář, 1932),
která námětově čerpá z rodného Benešovska. Jednotlivé dfly sledují zápas chalupníků,kameníkůa cihlářů s bezohledným

27
majitelem konopišťskéhopanství. Tato mozaika ruzných dramat přibližuje rovněŽ osudy pytláků a dalších venkovských
obyvatel Benešovska'
Atentát (l935) -román o atentátnících, kteří způsobili vznik l. světové války (roku l948 přejmenováno na Sarajevský
atentát), Rytíři a tapkové (1940) - historický román z doby předhusitské'
pro děti - Rybaříci na modré zátoce (1936) a Potulný lovec (l94l)

Psychologická pÍóza
Česká psychologická próza mezi válkami se můžesměle řadit k tomu nejlepšímu, co meziválečné období v literatuře
přineslo. Silné umělecké individua|ity zde zanechaly díla, jeŽ i dnes vzbuzují eminentní čtenářský zájem. Sondy do duší
lidí, kteříjsou nějakým způsobem buď amorální, nemilosrdní, nešťastníči šíříkolem sebe zlo, neztrácejí na přitaŽlivosti a
svou nadčasovostí dodáVaií českému písemnictví nový rozměr.
pro zopakování
1) Psychologická literatura zahrnuje texty, jež se soustřed'ují na vykreslení duševního života, zobrazují niterné reakce
postav, které poutají daleko většípozornost autora než determinační vlivy. Nálady a prožitkyjsou předkládány v detailním
záběru'
2) 20. století pod vlivem Freudovy psychoanalýzy posunulo literaturu do jiné roviny. odhalované procesy podvědomí se
staly nepřeberným zdrojem inspirace, ale někdy i spekulací - popis duševníchpohnutek byl cílem sám o sobě.
3) V centru pozornosti jsou pudové stránky člověka, patologickéjevy a dalšíaspekty hlubinné psychologie.
4) Na vývoj psychologické literatury 20. století měli vliv zejména Dostojevskij, Hesse, Kafka, Musil, Proust, J
Psychologickápróza u nás vytváří různorodou mozaiku, jejížjednotlivépodoby vycházejí ze zce|a odlišných kořenů.
!EGoN HosTovsKÝ (1908 - 1973)
Prozaik, ienŽ dokázal ve svých románech odcizení lidí' kteří se snažínalézt svou identitu.
Tvorba tohoto spisovuele dostthuje svého vrcholu ažv emigraci' Po nóchodském gymnáziu studoval Filozofickoufakultu UK v Praze
a ve Vídni (nedokončil) a nakonec vstoupil elo služeb ntinisterstva zahraničí.Po břeutu 1939 odjel tlo Francie (důvodem entigrace byl
židovsbý půvotl), aby zakonil v USA (tířetlník čs. kottzulótu). Po vólce se vrťitil do vlasti, ale po roce 1948' kdy pracovctl ttu
velvvslanecfuí v Norsku, eniprovul pro evropské literatury, učil češtitttt
Prózy Hostovského se pohybují v intelektuální rovině, lze v nich dešifrovat vliv Dostojevského a Kafky (v tomto smyslu
jsou typické převažujícímotivy nezakořeněnosti a pronásledování, jež vyvolávají psychózu viny a strachu). Jak jiŽ bylo
řečeno, tematicky se soustřed'uj e na zobrazení pocitů cizoty člověka mezi lidmi (často židovského původu jako autor) a na
schizofrenní rozpolcení osobnosti. Problematika bezvýchodnosti je u Hostovského blízká existencionalismu.
literární dílo (vÝběr)
Případ profesora Kórnera (1932) - román, v němž KÓrner, Židovský intelektuál, trpí komplexem méněcennosti. Touha
po splynutí s okolím ho žene k silným osobnostem, kolem nichž se slabošsky ovíjí.Mimoděk vyslechne posudek o
smrtelnosti své cukrovky z úst svého přítele lékaře, a to právě ve chvfli, kdy zjistil jeho poměr ke své vlastní Ženě.
Postupující chorobou je vydraŽd'ován ke krokům, jimiž je jeho duševníi fyzický stav ještě více podlamován. Současně si
ve své fantazii vysnil svůj svět, v němž si sám sebe představuje jako hrdinu velkých činů.V předtuše b|ížící
se smrti se
znovu sbližuje nejen se ženou, ale snažíse pomáhat zběhlému studentu, najehož vyloučení má podíl viny. Bohužel,kaŽdý
čin, k němuŽ se odhodlá, se mění v opakjeho dobrého úmyslu. Ve chvfli obnovené naděje, kdy se potvrdí mylná diagnóza,
KÓrner nešt'astnou náhodou umírá.
Román je tragickým příběhem smolaře, jehoŽ působením jsou zušlechťovány ty postavy, s nimiŽ se setkává. KÓrnerova
tragika je současně groteskně komickou, neboť zlepšenéúmysly a dobrá předsevzetí druhých se krutě obracejí v jeho
neprospěch.
Žnat !sss) - hrdinou románu je patnáctiletý Kamil, který proŽívá pubertální krizi. Je osamocený, nepochopený, navíc
poměry v rodině jsou odcizené. Dívka Dora, která je na návštěvě u Kamilovy sestry Elišky, si začne s Kamilem eroticky
zahrávat, současně ho ale pokořuje. ProtoŽe Kamil trpí svou ošklivostí, ale chce dokázat Doře svou hodnotu, využívá
náhodného požáru ve městě a píšedva paličskélisty. JenŽe právě psychózy kolem oněch listů využívajítři Žháři' kteří si
vyřizují své účty.Román končípřelomem ve vztahu matky k dětem a bráz cizoty v rodině se začínábortit.
Hostovský byl literárně činný i po válce, kdy vznikly například umělecky vynikajícíromány Dobročinný večírek(l958)
a Všeobecné spiknutí (l960).
tlJenoslav HavlÍČnr(1896 - 1943)
Vynikajícíspisovatel, jehož dnešní doba opětovně objevuje. oproti ,,evropskému" a intelektuálně orientovanému
psycho|ogickému románu Hostovského je Havlíčekspíše ,,ryze českým" spisovatelem.
V jeho knihách se střetáváme s rozmanitě degenerovanými jedinci , ať již mentálně či vlivem postupujícínemoci.
Havlíček je mistrem v sugestivním líčenítragických lidských osudů, s jistou dávkou naturalistického koření, ale v Žádném
případě ne se sklonem k senzaci. Vypráví střízlivě, bez patosu, ažtéměÍchladnokrevně.
literární dílo (vÝběr)
Petrolejové lampy (l935) - dramaticky gradovaný příběh vitální Štepanty Kiliánové, sice nehezké, ale smyslové a citové,
která touŽí po ukojení svých snů' Touha po dětech a po sňatkuji vžene do manŽelství s cynickým, zatqpklým azadluženým

28
bratrancem, u něhoŽ se postupem času objevuje zesilující se paralýza (syfilida). NešťastnémanŽelství narůstá do hrůznéa
groteskní podoby a Štěpánce se rozpadá celýjejí svět.
Neviditelný (1931) - román, klenot našíliteratury. Jedná se o monotónně pochmurný příběh o dědičnémšílenství
měšťanského domu Hajnů, do něhož se přižení sobecký a chladnokrevně vypočítavýPetr Švejcar.Střetává se však s
degenerovaným člověkem, členem rodiny, který zasahuje do jeho vlastního osudu. Ten se totiž domnívá být neviditelným
a narušímanželskésoužitíobou mladých lidí. Petrovi se hroutí jeho plány a nakonec ani on neujde zhoubě rodu, když
nejprve ztrácí ženu a duševně je postižen i jeho syn.
Psychopatologický příběh je líčens vysokou slovesnou kulturou, formou retrospektivy, kdy jsou neustále konfrontovány
dvě krajní psychické polohy - chladná racionalita a fantasmagorické šílenství.Knihu lze čístjako napínavý horor, stejně
jako vzrušujícídrama plebejce deroucího se k moci' Etické řešení celého příběhu dává Havlíčekjasně najevo - faleš a
bezcitnost jsou tu potrestány způsobem, který má symbolickou platnost. I dnes kniha okouz|uje neobvyklou vyváŽeností,
lehkostí a epickou spontánností.
dalšírománv - Ta třetí (1939)' Helimadoe (1940) - název románu je sestaven ze začátečníchpísmen jmen pěti dcer
ovdovělého a podivínského vesnického lékaře, který diriguje život svých dětí tak, že jim přiděluje povinnosti v
pravidelných turnusech. Dcery se nakonec vymknou přísnému režimu otce. Důležitou funkci má v románu vypravěč,
m|adý zvídavý a nezkušený chlapec, dívajícíse na veškeré dění zpovzdálí.
filmové adaptace - Petrolejové lampy (J. Herz, 1969), Prokletí domu Hajnů (J. Svoboda, l988), Helimadoe (J. Jireš,
r993)
!.IARMILA GLAZARoVÁ (1901 - 1977)
Meziválečnými díly se tato spisovatelka (stejně jako Václav Řezáč) přiřadila k proudu psychologicky orientované
|iteratury. Po válce svým patolízalským přístupem ke komunistickému reŽimu morálně znehodnotila svůj literární kredit,
kterÝ získala všímdíkv dvěma románům.
Glazarová (vl. jm' Potlivínská) prodělala šok' když jí jako patnáctileté dívce v rozmezí jednoho roku zemřeli oba rodiče. Absolvovala
tzv. hospodyňskott školu (v komunisticbých publikacích přejmenovanou na hospodářskou) ve Slezsku, kde se také provdala za lékaře.
smrti nanžela ( 1934) se do Prahy. Po vólce se věnovala publicistice, byla 2 rolcy v Moskvě.jako vyslanec.
Vlčíjáma (1938) - román, který sleduje manŽelství dvou povahově protichůdných lidí' a to starší Ženy, sobecké, pyšnéa
chorobně svárlivé, navenek okázale laskavé, ale doma tyranské, a o 16 let mladšíhomanŽela' dobráckého veterináře.
Stereotyp Života je prudce narušen příchodem osmnáctileté schovanky Jany, něŽné a křehké dívky. Autorka rozvíjív
románu tragický příběh citového vztahu této osiřelé dívky a manžela Roberta a současně sugestivně líčí rozklad
manželského Života'
Advent (1939) - román baladického typ:u z prostředí Samoty valašských Beskyd, jehož děj je kompozičně zhuštěn do
jedné noci' Trpícía obětavá Františka, která se provdala za staršího gazdu, vdovce, protože chce, aby její syn vyrůstal v
dobrém rodinném prostředí, hledá svého syna. Františka sice nachází po dlouhém hledání syna aŽ v seníku, ale současně se
zde střetává s gazdou a s Rozinou, k nížje zlý gazda vázán Živočišnýmvztahem. Ve vzteku po nich hodí lucernu, která
způsobípoŽár, v němŽ oba milenci uhoří.
obecně lze konstatovaÍ, že ve všech svých prózách vyjádřila Glazarová touhu po harmonii lidských vztahů, důvěru v
lásku, která je schopna člověka pozvednout nad hmotnou i mravní bídu. Jak ironické vzhledem k poválečnémuobdobí,
kdy se Glazarová aktivně zúčastňovala politických procesů a kupila osobní urážky na smrt odsouzených spisovatelů či
politiků (např. Horáková, Clementis a další).'.
dalšíknihv- pozdníprvotina, román Roky v kruhu (l936)' Chudá přadlena (l940)
filmové adaptace - Advent (V. Vlček, l956)' vlčíjáma (J' Weiss,195'7),
lVÁclav ŘBzÁč (1901 - 1'956)
Zajímavá cesta od dětské pózy přes psychologické romány až ke schematickým románům v poválečném období
způsobuje, že hodnocení Řezáčova díla není jednoduchou zá]ežitostí. Politická angažovanost po roce 1945 nevyznívá ve
tohoto autora, ale meziválečné romány zachraňuií a literární kvalit
Řezáč, vt. jm. Vóclav Voňavka, vystudoval reálku v Praze, kde také žil, pracoval jako úředník steúistickéhoúřadu, během vúllcy
redaktorent Litlových ttovitt, po vólce redaktorem Próce. Kariéru završil ředitelslqm místem v nakladatelství Čs. spisovatel, kde z
roz'hodoval o mnohých kulturních čistkóch 50. let.
literární dílo (vÝběr)
Mnoho generací bylo v dětských letech odkojeno povinnou četbou knih Kluci, hurá za ním (1933) a Poplach v
Kovářské uličce (l934). I přes evidentní snahu autora spojovat charakter člověka s objememjeho vkladní knížky musíme
přiznat, Že sejedná o kvalitní dětskou literaturu.
Černésvětlo (1940) - psychologický román, v němž je ústřední postavou mladík Karel Kukla, slaboch, jenŽ je pocitem
rrÉněcennosti hnán ke zlu. V dětství byl svědkem scény, kdy obyvatelé domu v čele s hromotluckým řezníkem
pronásledují na dvoře potkana, kterého ubijí, a Íeznk zamává rozdrceným potkanem chlapci před obličejem' Kukla se
zařekl, Že se nikdy nesmí dostat do podobné situace, navíc ho tento Zážitek zbavil navždy rovnováhy a vyvolal v něm
rúzkost před fyzickou silou. Protože se síly bojí, naučíse ji nahrazovat obelstíváním a pokryteckým jednáním. To, co se
rrrladíku vypěstovalo v chlapectví, se přeneslo i do pozdějšíchlet. Svým podlým a chladně kalkulovaným jednáním k
blízkým sám sebe vhání do obdobné pasti jako kdysi potkana. Je symbolické, Že Kukla končíjako mrzák s dřevěnou
nohou.
Svědek (1942) - hlavní protagonista, méněcenností poznamenaný a nemocný stařec Kvis, je vědomým strůjcem zla, který
v lidech rozpoutává temné pudy a vášně.

29
Rozhraní (1944) - zkráceně lze Ííci,že je to román o vzniku románu. Hrdinou je spisovatel Jindra Aust, jenŽ je posedlý
novým námětem a především svým literárním hrdinou hercem Habou. od chvíle, kdy je Aust zaujat svou novou knihou,
prolíná se v Řezáčově románu dvojí rovina. První rovinou jsou životopisnéosudy Austovy, druhou fiktivní příběhy
Habovy. Aust své Životní zkušenosti, proŽitky i to, co jen cítíjako ohrožení vlastního lidského a uměleckého Vzestupu,
metamorťuje do osudů Habových. Avšak recipročně formováním Habova lidského i hereckého osudu poznává Aust
ii sám sebe, vnitřně se tím ává a osvobozui
Psychologické romány, jeŽ psal Řezáč a další,nejsou jen projevem svobodné vůle autora. okupačníléta neumožňovala velký výběr
námětů (proto ty ponory do historie či nitra duše), a takzákaz psát otevřeně o soudobé společenské problematice paradoxně vedl ke
vzniku mimořádných literárních děl. Na rozdíl od dalších autorů psychologické prózy nevyčleňuje Řezáč své hrdiny ze spoleěenských
souvislostí. ukazuie nei

m
NěmeckY psaná literatura v českÝch zemích
Uvedení následujících spisovatelů má svou logiku. Patří nejen do kontextu literatury světové, ale rovněŽ české.Narodili
se u nás, Žili tu část svého života, považovali naši zem Za svou vlast. Přispívali svým dílem a svou činnostík rozvoji naší
kultury, obohacovali ji o svérázný způsob vidění a pojímání světa. Právě Židovský element, s nímžnaše česká historie po
staletí komunikovala, vnesl do našeho písemnictví prvky zcela originální, kultivované a jedinečné.
!FRANZ KAFKA (1883 - 1924)
Jednoznačně nejslavnější pražský spisovatel, který však byl komunistickým režimem potlačován nejen ve školách, ale i v
povědomí lidí vůbec. Nebylo tomu tak jenom proto, že Kafkova tvorba se dostávala do rozporu s oficiálními požadavky
na literaturu, ale nemenším důvodem se stala úmyslná nevšímavost k židovskékultuře vůbec.
Franz KaJka se narodil roku ]883 tta Starént Městě pražském' Jeho otec, pochózející zjihočeskévsi oseku u Strakonic, založil v Praze
obchod s galanternínl zbožítn. Jeho představa o praktické životní dróze syna však narážela na přiro7enou povethu Krrflcy - nezi.iejiclt
rozdílnými naturely se prol'tluboval nesoulad, který trval po celý život. Spíšnež neláska to byla netnožnost v7ájemně se pochopit ct
přiblížit. Franz na jedné strcně obclivoval otcovu životnísíIu a rozhodnost, na druhé straně vůčiotci trpěI pocitetn nedostatečnosti,
viny a strachu a ztrátou jakékoliv sebedůvěry.
Po maturitě tta gynutúlitt se KaJka rozhodl studovat práva - tento studijní obor by totiž umožňoval pracovctt v soukrolnén sektoru
(Židé nebyti v Rakousku-tJhersku přijímóni do státních úřaclů).Roku 1907 nastoupil Kafta v pojišt'ovttě, kcle setrval ctž tlo svého
pen7iotzovtiní v roce 1922. Již o pět let dříve však propukla u KaJky chrlením krve dlouho se ohlašujícíne,noc, a to tuberkulóza. Po
s chorobott a po dloultém léčebnémmartyriu umíró Kafta roku ]924 v rakouskén léčebnéntústctvu.
Za Života Franze Kafky bylo vydáno jen několik povídek, to nejpodstatnější spatřilo světlo světa až po smrti spisovatele.
Zasloužil se o to KaÍkůvpříte| Max BRoD (1884 - 1968)' sám spisovatel, organizátor kulturního života v Praze'
propagátor Leoše Janáčka a zároveň (asi) potomek slavného rabína LÓwiho. Protože některé kapitoly knih jsou
nedokončené a dokonce byly nejasnosti kolem jejich posloupnosti, musel Brod v několika případech sám určovat
chronoIogii příběhu.
iakÝ vlastně Franz Kafka bvl a které skutečnosti mělv vliv na ieho literární tvorbu
1) Jednoznačně sehrál velkou roli původ - židovský rodokmen předurčoval spisovatele k výjimečnémupostavení mezi dvěma
komunitami: českou a německou. ono již židovstvísamo o sobě je determinačním faktorem.
2) Jistý vliv magické Prahy - vždyť Praha by|a v té době ''Jeruzalémem'' Evropy.
3) Psychika Kafky byla usměrňována (spíšeubíjena) otcem - proto ta ztráta sebevědomí, uzavíráníse do vlastního světa' permanentní
pocit viny (celé okolíjako by mu bylo těsné).
4) Kafkova povaha se odrazila i v jeho vztahu k Ženám- manŽelský svazek se mu v jeho mysli rozrůstal do obludných rozměrů, a tak se
nelze divit, Že byl celkem 3x zasnouben, z toho dvakrát s Felice Bauerovou. Několik let "bojoval" KaÍka proti manželskémuspojení.
5) Nesmíme zapomenout ani na existenciální problémy,.iež souvisely s nástupem dvacátého století'
literární dílo (výběr)
Proces (l9l5) - nedokončený román, jenž se skládá z 10 poměrně Samostatných kapitol, jejichŽ pořadí není zcela
jednoznačné.V den svých třicátých narozenin se Josef K., prokurista velké banky, probudí a ke svému překvapení zjistí,
že dva neznámí muži vnikli do jeho bytu, aby jej zatk|i, protože je obŽalován pro neznámé provinění před záhadným
soudem. Začíná proces. Josef K. je zatím ponechán na svobodě a jen občas je předvoláván k podivnému vyšetřování, jeŽ
se koná na zaprášené půdě odlehlého činžáku. Josef K. zpočátku považuje žalobu (iŽ sám nezná) za nesmyslnou, cítíse
nevinen a snažíse zlehčovat svůj případ. Teprve později se snažírůznými prostředky soudní řízení ovlivnit - přitom se
zdá, že soud má jen tolik moci, kolik mu ji sám obžalovaný pÍizná'
Proces, který začal tak málo vážně,zabírá stále více času a energie Josefa K., rozrušuje jeho Život a obŽalovaný se víc
a víc poddává neviditelnému soudu, až nakonec bez odporu přijímá jeho ortel. Rok po svém zahájení končíproces
vou obžalovaného,který umírá v opuštěném lomu za městem ''iako pes''
iak vnímat Proces
Kde hledat klíčk pochopení tolik zvláštního a fantastického příběhu? Co víme o Josefu K.' který aŽ do svých třicátých narozenin žiI
plně soustředěn na svou práci' na svědomité plnění svých povinností? Dokonce se nic nedovídáme o žádných osobních zálibách a
koníčcích'..A najednou přichází den třicátých narozenin - Životní jubileum, které by mělo svádět k bilancování. stačila malá
nebezpečná chvilka a naplno se rozjelo obludné monstrum soudního procesu' Takže co vlastně Josef K. spáchal?
Josef K. se provinil v podstatě tím, Že připustil zmechanizování svého života, Že beze zbytku zapadl do strojově jednotvárného

30
dění. Zároveň se vzdal všeho, co dělá člověka člověkem - odpadl od pomyslného zákona lidství. Jak však správně žít'lCo to znamená
být člověkem? Goethův Faust (i přes mnohé tragédie) najde svou cestu' Avšak Josef K. nenajde odpověd' na svou otázku po pravém
Životě'.' Důležitouepizodou knihyje předpos|ední kapitola knihy (vydáno roku l9l5 samostatně pod názvem Před zákonem), Jedná se
o epizodu s dveřníkem, v nížse člověk domáhá vstupu do dveří, tedy zákona. Je však odmítnut a současně upozorněn na to, Že za tímto
dveřníkem stojí dalšídveřníci. A tak muž čeká dlouhá létaa až těsně před smrtí se dozvídá' Že vchod byl určen jen ajen pro něj.
Román Proces je jednoznačně napsán se zřetelem k této ukázce - v této symbolické legendě se vlastně vypráví o tom, proč člověk
nemůžežítsprávně, tedy podle zákona lidství _ vždyťmy ten zákon ani nemůžemepoznat! on se nám projevuje pouze Ve strašlivě
zdeformované, korumpované a zlumpačenépodobě svých nejnižšíchslužebníků.A tak i Josef K. marně hledá východisko - jeho vina se
změnila v doživotní Žal'áy, z něhoŽ jej můževyprostit pouze smrt. Důležitou skutečnostíje také to, že Josef K. vlastně neprojevil
důsledný odpor' ploti procesu - jeho vina byla přímo úměrná jeho
Proměna ( 1915) - nejznámější povídka Franze Kafky začínátím, jak se jednoho rána probouzí Samsa proměněný v
odporný hmyz. Tato povídka je pro Studenty daleko ''přijatelnější" neŽ Proces čiZámek.Zároveň iona je přímo vzorovým
svědectvím Kafkova nazírání na svět. V Proměně se jednoho rána obchodníček Řehoř Samsa probouzí metamorfován V
odporný hmyz. Celá povídka je vlastně dokumentem proměňujícího Se Vztahu mezi Řehořem a jeho rodinou - počátkem je
šok, poté následují depresivní Stavy a výsledkem je narustající brutalita. Řehoř sám vycítíváŽnost situace a dobrovolně
končísvůj Život. Umírá, aniŽ by cokoliv podnikl proti, aniŽ by vzdoroval...
opět je zde rozehrána jedna z klíčovýchsituací Kafkova díla - v okamžiku, kdy se člověk proviní proti přUaté
odpovědnosti, kdy přestává žítve smyslu svého určenía řádu, tedy jako ČI-ovĚr, je vydán Soudu, V tomto případě
proměně' Kde tedy udělal Řehoř chybu? Vše je spojeno s jeho zaměStnáním - pokořující firnkce obchodníčka,která je pro
Samsu bezútěšná a zcela vyčerpávající. Tomuto povolání však propadl a nemůŽe bez něho ŽíÍ,zároveň ho však odcizuje
Sobě samému. Je paradoxní, že Řehoř nenese těžce hrůzu proměny, ale nepřítomnost v práci, kterou nenávidí...
dalšídíla - nedokončený román Amerika (1914) - původně pod náZvem Nezvěstný, román Zámek (1922), povídky -
Doupě. V kárném táboře
závěrem obecné rysy KaÍkova díla
1) Kafkův světje fantaskní a absurdní - dějí se zde věci odporujícílogice všedníhoŽivota, nejneuvěřitelnější situacejsou
zde prezentoványjako samozřejmosti. Kafkův literární svět nerespektuje časovou posloupnost ani nepodléhá zákonitostem
logiky - vládne zde spíše logika snu.
2) Tento světje líčendo nejnepatrnějších podrobností - to zneklidňuje, provokuje rozum.
3) Kafkův světje světem odcizování člověka. Stejnějako Řehoř v Proměně, tak i Josef K. v Procesu se provinili: připustili
zmechanizování svého života, odpadli tudíŽ od zákona,jemuž dle Kafky podléhákaŽdý.
4) Ve většině děl se objevujepřízrak monstra, a to byrokracie. Proti ní sice člověk bojuje, ale ve shodě s názorem Kafky
bezúspěšně. Byrokracie je přítomna v Procesu, v Proměně, v Zámku...
5) Kafkovy knihy jsou pesimistické - cítíme z nich úpěnlivou touhu zachrániÍ člověka, mají hLrmanistický náboj, ale
současně jsou bezvýchodné' ''Budou mi vytýkat, že je můj svět bezvýchodný. Ale připadá-li mi skr.rtečnost bezvýchodná,
nemám právo vylíčitji' jak ji vidím?"
6) Všimněme si, Že mnoho tzv. hlavních postav nemá příjmení (např. Josef K' v Procesu či zeměměřič K' v Zámku) - je
tímjasně vysloveva všeobecná platnost zákonitostí Kafkova světa'
7) Důležité- filozof a literární teoretik Karel Kosík vyslovil přesvědčení, Že "hlavním hrdinou" Proměny není Řehoř, ale
jeho sestra. V jejím chování totiž můžeme odhalit myšlenkovou rovinu 20. století: Kafkův geniální postřeh totiŽ spočíváv
tom, že moderní svět pomalu odsouvá do kategorii "tragično'' a nahrazu.je.ji groteskním poj ímánímreality.
Pro mnohoznačnost Kafkova díla se k jeho odkazu hlásí kdekdo. Svou ''porci" zde nacházejí existencionalisté,
expresionisté, představitelé absurdní literatury stejně jako postmodernisté' Co je ale podstatné pro studenty? Že Franz
Kafka svým psaním zápasil o řešení svého osobního postavení ve světě a Životě. Že si tento nepřekonatelně osamělý
spisovatel půjčovalz vnější reality pouze jednotlivé obrazy a jimi zaplnil svůj svět halucinací. Že všechny Kafkovy
příběhy zneklidňují, provokují, rozčeřujíhladinu čtenářových citů. Ano, Kafka dráždí'nenechává chladným a zároveň v
nás probouzí otázky, k nimžje těžkéhledat odpovědi'.'
zaiímavosti - Málokdo ví, že Kafka měl syna - Felicina přítelkyně Grete Blochová porodila Kafkoviroku l915 potomka,
který však v sedmi letech zemřel, tedyještě za spisovatelova života. Kafka se však o synovi nikdy nedozvěděl.
- Roku l963 se konala v Liblicích u Prahy konference, jejímžposláním bylo vrátit Kafku tam, kam patří. Tato rehabilitace
byla dokladem volnějšího ovzduší v 60' letech (v Praze na strašnickém hřbitově lze na|ézt Kafkův hrob)'
Íilmová adaptace - Amerika (V. Michálek 1994)
]GUSTAV MEYRINK (1868 - 1932)
Byl to právě tento výjimečnýspisovatel, který v dokázal vystihnout tajemnou atmosféru magické Prahy, pojmenoval to,
co vnímavý člověk dnes nachází ve spleti staroměstských uliček či mezi náhrobky Židovského hřbitova.
Přestože se Meyrink (vl.jtn. Gustav Meyer) narodil ve Vítlni a zemřel ve Starnbergu, prožil v Praze téněř 25 let svéI'to vzrušujícího
života. Jako by jeho půvotl (nemanželské dítě lrcrečlq a ministra) předurčoval konflikty se společttostí.MeyrÍnk se pohyboval v Pruze v
bankovnícll kruzích, ale zúroveň "provokoval" svými afératni. Sklon kmystice a orientálním věclťtnt byl pravděpoclobně příčinou,proč
byl Meyrink zatčen a uvržen tlo věz.ení (to vše na zókltttlě udátlí, že se jako bankéř dopttstil potlvrsdů, že při své prúci vyvolúval tlttchy tt
užívalspiritistickvch triků). Po této i otlchúzíspisovatel z Prahv.
Meyrinkovo literární dílo má dvě základní polohy - je to mystická rovina a pak sarkasmus, ironie a groteskno' Má to
svou logiku, vždyť sžíraváironie a parodie hraničícís absurditou k literární Pruze vždycky patřily. Svědčío tom i dnešní
opetovný zájem o Meyrinkovy knihy...

31
literární dílo (výběr)
Golem (l9l5) - román situovaný do bizarního prostředí pražskéhogheta, kde je nezřetelná hranice mezi snem a
skutečností.Lze ho čístjako napínavý, aŽ hruzostrašný příběh ze staré Prahy. Vypravěč příběhu je na základě náhodné
změny klobouku přenesen ve snu o několik desítek let zpět aprožívá běhemjediné noci část života rytce kamejí Pernatha.
Tento umělec, který prodělal těžkou duševnínemoc, při nížztratil paměť, se s pomocí mudrce Hillela prodírá spletí záhad
a dobrodružství v pražskémŽidovském městě. Je zatčen a po propuštěníse usadí v domě, kde zmizel dle legendy Golem.
Při požáru náhodou objevuje tajemnou místnost a v ní mudrce a jeho dceru Mirjam. Na samém prahu dosaženého poznání,
jeŽ mu opět uniká, vypravěč opouští Pernathovo tělo a probouzí se v hote|u v současné Praze. Přitom objeví klobouk s
Pernathovým j ménem - jde ho vrátit a přitom spatří Pernatha, svého dvojníka, po boku s Mirjam.
V Golemovi ponechává Meyrink na čtenářově fantazii, aby si stanovil hranici mezi snem a skutečností,mezi
všednodennírealitou a tajemným nočnímStínem. Z celého románu vyzařuje jakási atmosféra tajemna, která je
podtrhována iracionálními jevy, symboly a neméně záhadným prostředím. KaŽdá stránka i každý odstavec jsou symbolem
či šifrou, bizarní židovskéghetto toto vše ještě umocňuje. Myšlenkově se příběh pohybuje v blízkosti staroegyptské
filozofie' židovské kabaly a buddhismu - Pernathova cesta je poutí k duševnídokonalosti postupným odpoutáváním se od
materiálního světa.
Vydání Golema představovalo největšíMeyrinkův literární úspěch' V krátkosti bylo vydáno několik Set tisíc výtisků a v
celém světě posílil tento román představu o Praze jako o městě tajemném a mystickém.
Ze|ená tvář ( l 9 l6)' Anděl západního okna (1920), Bílý dominikán (l92I)
zaiímavosti - Starnbergské jezero, u něhož Meyrink Žil od roku 191l, se stává pojmem a bezmá|a poutním místem
alchymistů a okultistů ze všech koutů světa.
!RAINER MARIA RILKE (1875 - 1926)
Prozaik, dramatik, ale především básník, ienž dosáh] světové proslulosti.
Pražsbý rodák. Chlapcovu výchovu ovlivňovala zejména matka, která byla zbytečně přecitlivěLá' povrchně zbožttútt přetlevŠÍnt
neuspokojená v jisté vlustní umělecké ctižódosti. Matčina přelmanú a úzkostlivá péčese projevila v plaché o santotářské povuze
mladélto čIověka. Přibližttě l, I8 letech začíná psát Rilke poezii, předtím všakještě stihl absolvovat vyššívojenskou školtt. Poté počíttťt
studovat práva, avšak brzy přeorientovóvó na fiIozofii, dějiny umění a literaturu. od té doby se Praha vytrócí z jeho života, žije
porů7nu v Evropě, aby nakonec 'e skončil ve Švýcarsku.
Skutečně velkým básníkem evropského významu se stává Rilke aŽ na počátku našeho století - zprvu píšepoezii, která je
spíšedialogem s Bohem, vyslovuje v ní všechny své mučivépochybnosti a nejistoty' ale zároveň i víru v harmonickou sílu
Boha' Rilkovy verše jsou krásným až zázračným svědectvím propojení opojných obrazů s osobitým viděním světa a
důsledným zkoumánímjeho smyslu. Je ale také nutno říci, že to není poezie čtenářsky snadná.
literární dílo (výběr)
Kniha hodinek (l905) - básnický triptych, meditace a rozhovory s Bohem (vliv středověkých mystiků), Sonety orfeovi
(1923) a Duinské elegie ( l923) - vrcholná díla tohoto spisovatele.
zaiímavosti - Rilke byl až do svých pěti let vychováván a oblékánjako děvčátko: Svou matkou byl chápánjako "náhrada''
Za staršízemřelou sestřičku.
IFRANZ WERFEL (1890 - 1945)
Je to jednoznačně čtenářsky nejpřístupnější spisovatel z okruhu pražských německých autorů. Tento poutavý vypravěč
nabyl světové proslulosti jako dramatik a prozaik - například již za svého života se ve 20. letech stal v různých anketách
nejslavnějším německým autorem. obrovský úspěch měl i v USA, některé knihy dosahovaly mnohamiliónových nákladů.
hu svědčíi to, že v roce 1924 byla Werfelovi udělena československá státní cena.
Werfel se narodil v Praze jako jediný syn židovského toyórníka, takže tím by teoreticky měla být jeho drúha předurčena. Mlculý
Werfel však dělal vše pro to' aby se tak nestalo (úmyslně zanedbával učivo ve škole, studia próv bral jako útěk před obchodttickou
činností, navštěvoval pretžskékavórny a žil bohémslcým životem). Když se záhy stal známým spisovatelem, otec se se situací smířil. od
roku ]9l7 žiI ve Vídni, odkud roku 1938 emig,roval do USA.
Z hlediska literárního by se dalo konstatovat, že Werťel je formálně nevýbojným autorem, jeho síla je v oblasti ducha -
vypravěčská srozumitelnost je nosite|emvzácných myšlenek. Morální ladění románů lze vypozorovat i z povah hlavních
hrdinů. Jsou to lidé lásky, dobra, jakési mravní očisty. To vše souvisí s faktem, že Werfel, at Žia, celý život tíhnul ke
křesťanství.
literární dílo (výběr)
dramata Kozlí zpěv (|g2l) - aŽ hororové, Pavel meziŽidy (1926),romány Verdi (1924), Píseň o Bernadetě (l94t)
Hvězda nenarozených - sci-fi předpovídající degeneraci lidstva, jež ztratilo oporu v morálce, lásce, svobodě a v
povědomí čehosi vyššího,coje nad člověkem.
Čtyřicet dnů (1933) - poutavě napsaný nejslavnější román spisovatele, který je plný napětí. Zachycuje jednu z
nejdrastičtějšíchudálostí v době první světové války, a to pokus turecké armády vyhladit v rámci ZajištěnítýIu arménský
národ. Hlavní postavou je v knize doslova prototyp jakési "mojžíšovské"postavy Armén Gabriel Bagratjan, Žijícídlouhá
léta šťastně v PaříŽi. Aby ukázal svému synovi rodná místa, vrací se sem a Stane se vůdcem arménských sedláků proti
mnohonásobné přesile. A zde rovněž, když plní svou svatou povinnost, nachází smrt.
zaiímavosti - Werťel se zamiloval na jednom večírkudo Almy Mahlerové-Gropiové, vdovy po skladateli Mahlerovi a
manželky slavného architekta Gropia. S ní se také později oženil. Paradoxní je, že tato žena, která se shodou okolností
stala manželkou hned tiÍ významných židovských umělců, se během americké emigrace projevovala jako antisemitka a
častovala i svého muŽe rozličnými potupnými nadávkami.

32
!EGON ERWIN KISCH (1885 - 1948)
Tohoto spisovatele a novináře nejlépe charakterizuje text na záložce obálky jedné zjeho knih: "Zápisky jednoho z
nejdobrodružnějšíchlidí našídoby, E.E.Kische, který pracoval jako potápěč na dně mořském, přenocoval v apačskéčtvrti
londýnské Whitechapel, byl při zastřelení vídeňskéhozločince Breitwiesera, letěl za války aeroplánem nad Benátkami, byl
v Cařihradě, dal se tetovat(...) zaŽ\l nebezpečíponorkové plavby, byl hlídačemna věži svatoštěpánské ve Vídni, učil se
klaunem v Dánsku, pracoval na jatkách, zná prumyslové magnáty ruského revíru a proŽil zajímavá dobrodružství jako
statista. "
Kisclt vyznóval po ceLý život kréclo "být při tom", což také ptnil. Sám pocházel z roditty zómoÚlého žitlov'ského obchodníka s textilnítn
zbožím.Po studiíclt pracoval (at'již byt kdekoliv) především pro německé ttoviny a časopisy, nejčastěji pro Prager Tagblatt. Po požóru
Římskéhosněmu byl vykítzótl z Berlína, kde dočasně působil, po pražskémintermezzu byl v Pařížict po vypttktlutí vállq skončil v exiltt v
USA. Zemřel ale opět v Praze brzy po komunistickém
Kisch byl v každémohledu reportérem světové proslulosti - vyslouŽil si dokonce přezdívku ''zuřivý reportér", která se
také stala názvem jedné zjeho knih. Z hlediska literárního je důleŽité, že jeho reportáže jsou psány s obrovskou lehkostí a
elegancí, brilantně, navíc s nadhledem, který však nesmazává sílu a bezprostřednost zážitku.
Zazmínku stojí, Že Kisch byl znalcem praŽského podsvětí, šantánů a lokálů a současně přítelem pasáků, prostitutek a
drobných zlodějíčků.Dokonale znal jejich Životní filozofii ajejich zvyky: odtud také perfektní Znalost hovorové češtiny'
Iiterární dílo (vÝběr)
román Pasák (l9l4), Soubor drobných próz Pražská dobrodružství(1920), soubor reportáŽí Zuřivý reportér (1924),
kriminalistické studie Pražský pitaval (193l)' autobiografie Tržiště senzací (|942).

Dominanty českéliteratury během okupace

Není jistě třeba Zvlášt' zdůrazňovat, že svoboda literárního projevu byla v období německé okupace značně okleštěna.
Na druhou stranu je ale také nutné podotknout, že osudové chvíle českéhonároda zasáhly senzitivní duše některých
spisovatelů do takové hloubky, že do ,,šuplíku"tvořené texty se vyznačujínebývalou uměleckou kvalitou a přesvědčivostí.
Již kritik profesor Václav Černý zastával názor, Že protektorát byl velikou dobou našípoezie, protoŽe národní mravní
a doslova vvbičována. Jeho soud ide tak daleko, Že okupaci ní velikou dobu české
oezle
Nemá smyslu zde opětovně vypočítávatjednotlivé sbírky F. Halase, J. Hory, V. Holana, J. Seiferta, F. Hrubína nebo
mnohých dalších, které jsou jiŽ v monografických medailonech (edná se zejména o umělecky vyzrá|ou básnickou
generaci)' Je užitečnéale připomenout, že nejčastějšímispolečnými rysy poezie byly snaha o krásu a melodičnost
mateřského jazyka, tematika rodného kraje, velkých postav národní kultury (Mácha, Neruda, Němcová), slavná minulost
našich děiin či Svět dětí' Podíveime se nvní spíšena důležité v historii
zaiímavost
o tom, že slavné postavy našíminulosti dokážou pozvednout lidského ducha i charakter v těžkých dobách' svědčímoment z podzimu
1938' Na litoměřickém hřbitově byly totiž exhumovány ostatky básníka Karla Hynka Máchy a 7. května l939 byly slavnostně uloŽeny
na vyšehradském Slavíně' Tento druhý Máchův pohřeb se stal výmluvným protiokupačním symbolem - téměř 200 000 Iidí se přišlo
klonit památce tohoto básnického velikána.
Jarní almanach básnický 1940 (1940) - zde se představilo 14 zástupců mladých autorů, z nichŽ mnozí (oRtnn,
BonnÁŘ, KAINAR, MIxulÁŠBr, Bu.rNÝ) jsou dnes vnímáni jako nezpochybnitelné umělecké osobnosti' Právě oni se
stali hlavními představiteli následujících uměleckých iniciativ.
,]KauII- BBnNÁŘ (19L2 - 1972) a teorie ..nahého člověka"
Bednář je autorem meditativních sbírek halasovského rodokmenu, knih pro děti a mnoha vynikajících překladů. Právě
kolem tohoto autora a rovněŽ teoretika se na počátku 40. let vytvořila skupina mladých básníků. Životní pocity skupiny
jsou formulovány ve stati Slovo k mladým (1940), kde se hovoří o tzv. nahém člověku. Je tím míněna koncepce poezie,
jeŽ je zbavená ideologických společenských vztahů, je nedůvěřivá k myšlenkám technického pokroku či strojové
civilizaci. Je dán jasný signál k návratu z odlidštěného materialistického světa do duchovního rozměru. Tzv. nahý člověk
znovu objevuje lidské nitro, zdůrazňuje jedinečnost osobnosti a snaŽí se nalézt hlubšípodstatu |idské existence' V této
subjektivní a meditativní poezti převládaly pocity úzkosti, obav, smutku i zmaru (to vše ptozrazuje příbuznost s
existencialismem).
Později se kolem Bednáře vytvořila literární skupina1@lg, coŽ bylo vlastně jakési dovršeníBednářovy aktivity
během okupace (ohnice - dle sborníčkuz roku 1947, pojmenovaného dle ortenovy sbírky z roku 194l).
Skupina 42 - významná výtvarnicko-básnická tvůrčískupina, která byla činná V letech 1942 - 1948. Poezie těchto autorů
b1'la odlišná od meditativních veršůBednářovské skupiny. V centru pozornosti bylo město a člověk v něm, proto také
prioritní motivy syrové reality městských periférií s obrazy obyčejnéhoživota (sklon k civilismu). Hlavním teoretikem
skupiny byl teoretik a historik umění Indřich CbgEpecký (l9l0 - 1990), jenž je autorem stati Svět, v němž žijeme
(l940) - zde charakterizována poetika pozdější Skupiny 42.

JJ
 S proměnou tematickou souvisí i proměna tradiční poetiky, a tak obrazné vyjadřováníje nahrazeno snahou o explicitní pojmenování,
jeŽ ve svém důsledku vede k depoetizaci básní. Báseň se svým světem běžných věcí, dějů a banálních projevů života směřuje k
epičnosti. Ve veršíchje volena mluva spíšeprozaická, hovorová, mnohdy se slangovými výrazy. Je opovrhováno veškerými pravidly
umělecké řeči (například výstavba verše). Převažují pocity deziluze, marnosti, hnusu a nicoty (opět souvislost s existencialismem).
hlavní představitelé - J. KolÁŘ (sbírka Křestný list, 1941), J. KAINAR (sbírka Příběhy a menšíbásně, 1940)' I.
BLnrNÝ (sbírka Melancholické procházky,I94l) a J. HauxovÁ (l9l9)

Surrealismus - během okupace vyvíjela literární a i výtvarnou činnost celá plejáda sunealistických autorů, dílo však bylo
šiřeno pouze samizdatovou cestou. Ze Surrealistické skupiny to byl především Jindřich Heisler (I914 - 1953)' jehoŽ
uasnc a iine texty byly doprovázeny Toyen, u nížse tento židovský umělec po celou válku skrýval. Ze sbírek
jmenujme
Jen poštolky chčíklidně na desatero (1939), Z kasemat spánku (1941) či Na jehlách těchto dní (l94l) -s
fotografiemi J. Štýrského.
Skupina Ra - zárodky Skupiny Ra lze již vysledovat ve 30. 'letech, kdy byla v Rakovníku založena surrealisticky
orientovaná knižníedice Ra (malířem Václavem Zykmundem). Její druhá, brněnská linie, vydala roku 1942literárně -
výtvarný sborník Roztrhané panenky (zde hlavní osobností spisovatel LunvÍr KUNDERA). Roku l944 došlo ke sloučení
obou skupin.
!.Iiří orten (L919 - 194L)
nasnrt t'agi"kým životnímosudem, největší talent mladé generace, vyjadřitel úzkosti a samoty člověka v necitelném
světě
'
orten (vl. jménem Jiří ohrenstein), se narodil v židovskérodině v Kutné Hoře. Roku 1936 nósledoval svého bratra do Prahy, kde
studoval jazyky. Po roce přešel na dramatickou konzervatoř, ale roku 1939 byl z rasových důvodů z konzervatoře uyloučen. Jeho
starší bratr emigroval, on sóm ale zůstal ve vlasti kvůIi své lósce. Vystřídal různó příležitostnťt zaměstttáttí (napříktatl v Žiclovské
nóboženské obci), ale 30. srpna 1941, v den svých 22 narozenin, byl sražen na Palackého nóbřeží v Praze německou sanitkou a clva

o.t"n iato uy symbolicky prodloužil řadu našich literárních tragédií(Mácha, Wolker). I přes své mládí se stal autorem
natolik ňtuuote poezie, že ovlivnil poválečnou generaci. KÍitik V. Černývzpomíná, že kategorie existecialismu se v té
době pro osmdesát procent mladé generace staly konkrétnízážitkovou skutečností.Pocity jako životníúzkost, marnost,
zoufalství aživotníabsurdita byly ale také v souladu s ortenovou poezií, a tak literární mládež našla v tomto básníkovi
svého velikého ,,existencialistu před existencialismem"' My jenom dodáme, že i současnístudenti ortena obdivují a
považqjí ho za svého.
základní rysv ortenovy poezie
t) t'olouunost během války způsobila, že orten měl pouze jediného společníka,a tím byl jazyk. Jemu se oddal a přetvořil
ho doslova v živou bytost. Yýchozí polohou básnftovy poezie je plachá něha, s níŽvnímácelý svět kolem.
2) orten má schopnost vciťovat se do předmětů, je cítit tendence polidšťovatje , zÍejmá je mazlivost, důvěra a křehkost.
3) U ortenaje všudypřítomný pocit nebezpečía ohroženosti Qe nasnadě' že existenciální pocity úzkosti mají souvislost s
životnímizkušenostmi, kdy se Žid stal člověkem druhého řádu). Stálá potřeba,,teplého" bezpečí,vědomí krátkosti života,
to jsou atributy ortenových veršů.
4) ortenovy verše mají pravidelný rytmus, melodickou vroucnost a jsou příznačnédokonalými rýmy - to vše v posledním
období tvorby ustupuje a objevují se ostřejší vnitřní předěly, expresivnější výrazy, sklon k parodování a ironii. Jistě svou
roli sehrálo překotné ortenovo zrání, determinované surovostí a nelidskostí doby.
literární díIo
.jJ-@kajaro(l939),Cestakmrazu(l940)-oběpodpseudonymemKarelJílek,Jeremiášůvpláč(l9al),
ohnice (l94l) - obě pod pseudonymem l!řÍ,I4s!', Elegie (1946), dalšíbásně v souboru Dílo Jiřího ortena (1947)
Deníky Jiřího ortena (1958) - tři knihy (Modrá, Žftaná a Červená) o rozsahu téměř 1650 Stran obsahují nejen deníkové
záznamy, ale i všechny ortenovy básně s přesnou datací vzniku, Eta, Eta, žlutíptáci (l9ó6) - výbor

roza
Česká literatura utrpěla obrovskou zÍÍátu,kdyžbyliběhem okupace zavražděniJ. ČnpBx, K. POLÁčEK, V. VanČunn či
J. KRATocHvÍL. Cenzura a protektorátní ovzduší přiměly spisovatele, že se ve svých prozaických textech obraceli
především do minulosti (nejen naší) nebo psali romány s psychologickými aspekty. Mezi největší prozaické momenty
řadíme následuiící:
r. rozix - Ňejvětší z Pierotů (1939), J. onnn - Městečko na dlani (1940), J. HavlÍčBxa V. ŘnzÁč se svými
p'yct'otogi.tými romány, E. HosTovsKÝ - Listy z vyhnanství (I94l), E. BAss - Cirkus Humberto (194l)' v.
vÁr.rčunl - ób.u"y z dějin národa českého(1939 - 1940), čtenářsky úspěšná historická trilogie J. Manan5n (189l -
1959) - Barbar Vok (19a8), Romance o Závišovi (1940) a Petr Kajícnft (lg42) či pohádkové knihy .I. Š.KunÍne
(1864 - l96s).

34
!.IARoMÍR JoHN (1882 - 1952)
Novinář a profesor (vl. jménem Bohumil Markalous), prozaik, jenž stěžejní část svého díla vytvořil právě za okupace. Je
tím míněn především společensko-psychologický román Moudrý Engelbert (l94o), což je úsměvná satira, odknývající
morální pseudohodnoty měšťanskéa šlechtické vrstvy na přelomu 19. a20' století. V době okupace vznikly také Johnovy
knihy pro mládež, například Topičovo australské dobrodružství (1039).
IKAREL ScHULz (1899 - 1943)
Navždy bude zapsán tento autor jako tvůrce skvostného historického románu Kámen a btilest (1942); který'spolu s
životními osudy génia italské renesance Michelangela podává sugestivní obraz dramatických konfliktů doby. Toto dílo' jeŽ
je i čtenářsky velice přitažlivé,má dokonce i v evropském kontextu své výsostné postavení (torzo druhého dflu Papežská
mše vyšlo roku 1943). Díky své inklinaci ke katolicismu nebyl Schulz za komunistického režimu náležitě doceněn'

EE

35
 ČBsrÁ LITERATURA Po RoCE 1945
A) literatura v letech 1945 - 1968

Již v úvodu je třeba připomenout, že z hlediska literárního není pro naše písemnictvítolik rozhodujícírok l945, tedy
konec 2. světové války, ale spíšerok 1948, který svým komunistickým únorovým převratem zdeformoval přirozený
literární vývoj a na celá dalšídesetiletí se vše muselo podřizovat arogantní a všemocnépolitické mašinérii. Podívejme se
nyní na některé důležitémomenty, ilv páteř demokracii'
politické čistkv a likvidace intelieence
1) Jedním z prvních zákonů, které komunistická vláda kodifikovala a ihned uvedla v praxi, byl ,flákon o tóborech nucené
próce z 25. října 1948." Tento absurdní text umožňoval bez soudního řízení posílat kohokoliv do komunistických lágrů
(připomeňme si jen namátkově spisovatele K. Pecku nebo ruralisty).
2) Ihned po převratu byly založeny tzv. Akčnívýbory, které doslova řádily. Desítky univerzitních profesorů a tisíce
vysokoškolských studentů byly vyloučeny ze škol' některé ústavy muse|y být pro nedostatek kapacit a studentů uzavřeny
(například právnická fakulta Masarykovy univerzity v Bmě).
3) Komunisté provedli čistky i v Syndikátu českých spisovatelů. Vyloučeni byli legionářští spisovatelé, katoličtí
spisovatelé, autoři skautských knih, surrealisté, kritik Václav Černý, Edvard Valenta, Václav Prokůpek a další.Syndikát
byl nakonec roku l949 zrušen a administrativně nahrazen Svazem českých spisovatelů.
nrocesv a popravv v 50. letech
1) Stejně jako za okupace začaly na přelomu desetiletí procesy s mnohými spisovateli. Většinou byli spisovatelé ve
veřejných nebo tajných procesech obviněni ze špionáže, z hospodářského diverzantství, ze spolupráce s tzv. Zelenou
internacionálou apod. Jen připomeňme - na doživotíbyl odsouzen lyrik Josef Kostohryz, k 25 letům těŽkého Ža|áÍe byl
odsouzen dramatik a básník Václav Renč. Seznam z knihy A. Kratochvila Žaluji uvádí celkem 56 českých spisovatelů a
intelektuálů, kteří byli zatčeni a uvězněni na dlouholetá vězení.
2) Někteří spisovatelé a intelektuálové byli ubiti při výsleších (prof. Josef Koutný), jiní zemřeli v žaláiích(Vladimír Sís),
mnoho dalších zemřelo na následky věznění krátce po propuštění (Jan Zahradníček). Největší nesouhlasnou reakci však v
celém kulturním světě vyvolala poprava literárního kritika, historika a esejisty ZÁvIŠB KaraNnny (l902 - 1950).
zákazv v oblasti tisku
1) Krátce po převratu a pak postupně v několika měsícíchbyly bez oficiálního zdůvodněnízakázány mnohé kulturní,
literární, kulturně-náboŽenské a jiné týdeníky a časopisy (Dnešek, obzory, Archa, Akord' Listy, Český Život, Vyšehrad,
Blok aj.). Roku l952 bylo zastaveno vydávání Lidových novin.
2) Bylo zakázáno vydávání rrloderní západoevropské a americké literatury, jak beletristické, tak dětské i odborné' AŽ
nepochopiteln é je, že některé romány vycházející na pokračování byly useknuty v půli.
řádění v knihovnách
1) Z knihoven byla odstraněna díla předních českých státníků, theologů, filozofů či spisovatelů, kteří se nevešIi do
parametru socialistického realismu. ,,odnesli" to například Karel Čapek, Jiří orten, logicky legionáři, surrealisté a katolíci,
Franz Kafka, ale také Jaroslav Foglar a spousta dalších.Ušetřen nezůstal ani Karel May či J. F. Cooper.
2) Nejen z klášterních a zámeckých knihoven byly organizovány tzv. svozy, tedy hromadné sváŽení knih, jeŽ byly určeny
k pálení, zničenínebo do starého papíru (člověka ihned napadá kniha B. Hrabala Příliš hlučná Samota). Byly zlikvidovány
desítky knihoven, stačíjen připomenout starobylou knihovnu theologické fakulty v olomouci).
psvchický teror a emigrace
1) Po uvěznění řady nekomunistických spisovatelů v letech l948 - 1950 nastaly čistky i mezi komunistickými autory a
umělci. Pod heslem ,,hledej nepřítele v řadách strany", které k nám implantovali tzv. sovětští poradci Klementa Gottwalda,
začalo pronásledování, obviňování a udávání mnoha spisovatelů. Literární historik František Buriánek výstiŽně napsal, že:
,,v jisté době se literární kritilq podobaly politiclcým zatykačům."
Psychický tIak vyvíjený ze strany Státní bezpečnosti měl za následek řadu lidských tragédiía sebevražd komunistických
spisovatelů a umělců (Konstantin Biebl, Karel Teige, Jindřich Honzl, Jiří Frejka).
2) 20. století zaŽilo jiŽ druhou vlnu emigrace českých spisovatelů. Důvody byly bud' čistě politické, ale také rasové
(komunistický antisemitismus). Za hranicemi hledaií svobodu napřík|ad Pavel Tigrid, Jan Čep či Egon Hostovský.
Padesátá |éta zdevastovala naši literaturu a umění takovým způsobem, že některé následky pociťujeme ještě i v dnešní
době' Literatura byla totiž věrným zrcadlem politické situace, a tak se nelze divit, že již roku 1949 byla na sjezdu
spisovatelů nastolena vláda socialistického realismu. Tímto základním principem, touto novou metodou ,,tvůrčí"práce se u
nás měla řídit veškerá oficiální tvorba, a k tomu navíc siještě přičtěme bezduché a dogmatické přejímání sovětské kulturní
politiky. Výsledkem byla literatura bezduchá, ideologicky nenávistivá, plná patetických gest, frází a výhruŽek. Nastalo
období budovatelských románů, frézismu, oslavných agitek' Do pozadí byla odhozena estetická funkce umění, stejně tak
respekt k tvůrčíindividualitě.
Dnešním studentům již bude znít neuvěřitelně, Že na počátku 50. let bylo vše, co nesplňovalo přísná kritéria
komunistických ideologických vůdců,prohlášeno za buržoazníne í či přežitek, a tím Za škodlivé a

36
komu za to vše..poděkovat"
1) Napíši-li,že defektní podobu literatury v tomto období má na svědomí komunistická strana, asi by čtenář těchto řádek odhodil
skripta do kouta (tato fráze dnesjiž unavuje). Představme si proto alespoň ve stručnosti některé původce kulturního marastu.
Ladislav Štott(lsoz - l98l) -marxistický publicista a kritik, ideologický pracovník KSČ, spolutvůrce socialistické kulturní politiky. Je
autorem hrůzně legendární brožury Třicet let bojů za českou socialistickou poezii (1950)' což byl původně reťeráÍ z pracovní
konference Svazu spisovate|ů z téhožroku. Tato knížečkase stala modlou socialisticko-rea|istické kritiky, měla přinášet definici a
vyjasnění samotného principu socialistického realismu (text se stal povinnou četbou na středních školách)' Místo toho je v ní vznesen
samozřejmý nárok, aby česká poezie nadále pracovala výhradně ve sluŽbách budovatelského programu stalinské strany, neboť té dal
vývoj politiky za pravdu !
Komické je dnes to, že dle Štollaexistují tři velké meznky českého básnického vývoje. Předně překlad Leninovy knihy Stát a
revoluce zroku 1920, dále přechod Neumannovy anarchokomunistické skupiny do nově vzniklé KSC a zřízení Gottwaldova vedení v
našíkomunistické straně roku l929. Již méně úsměvné je to, že tohle vše Stoll myslel vážně a že z pozice svých funkcí (byl dokonce
ministrem školství,stfana mu podvodně obstarala papírovévzdě|ání, a tak se dokonce stal vysokoškolským profesorem) měl tu moc
rozhodovat, která literaturaje právě ta správná a která nikdy nespatří světlo světa'
Štoll byl dle slov profesora Černéhonetalentovaným ctižádostivcem, který je schopen rozdávaÍ nenávistivé kopance a jehoŽ obecně
kulturní dimenze byly liliputánské. Právě Štollovi můžemepoděkovat, Že například z nových vydání Karafiátových Broučkůbyly
vyškrtnuty veškerézmínky o Bohu.
Václav Kopecký (1897 --l961) - z hlediska kulturního nedouk a nedovzdělanec, táborový řečník,jenžspotřeboval více hlasivek neŽ
myšlenek. Dle profesora Cerného neuměl téměř nic, historický materialismus se mu skládal z hesel a ideologických šlágrů, myšlenkově
vyprahlý a nepůvodní. Právě on měl na svědomí vytvoření kultu Julia Fučíka.Bohužel, současně byl Kopecký ministrem informací a
ministrem kultury. Po únoru l948 patřil k nejbdělejším vzývačům šibenice a těch nejvyššíchtrestů pro ,,odpůrce" socialismu. Hlavní
odpůrce díla Karla Čapka.
Zdeněk Nejedlý (1878 - 1962) - historik, hudební vědec, politický činitel. Pravověrný stalinista, po válce ministr školství, věd a umění,
později prezident Čsev. Ze všech zde uváděných byl člověkem nejvzdělanějším, velice inteligentním, kultivovaným, byl autorem
mnoha odborných studií. Bohužel, svou filozofii té pravé českékultury zredukoval na některé osobnosti' ostathí přehlížel. Ti' kteří
nějakým způsobem vykolejili svým dílem z p|ynulého vývoje, ti, kteří nabourali tradici, ti byli odvrženi (Dvořák' Janáěek' Mácha).
Svou činností po roce l945 mnohým ublížil,schvaloval procesy s inteligencí, zesenilněl, přiživoval se paraziticky na novém režimu a
byl jenom pro smích (ale s velkou mocí). Z Nejedlého hlavy vzešel nápad vydávat kompletní dílo Aloise Jiráska jakožto propagaci
klasického dědictví českékultury a z Jiráskovy osobnosti a jeho pojetí realismu vytvořil mýtus. Pravdou ale současně je' Že Nejedlý
současně Jiráska-cenzuroval a upravoval některé texty pro potřeby svých kampaní.
2) A iak se zachovali naši spisovatelé?
Jenom pro zajímavost zde uvádím, že Vítězslav Nezval a E. F. Burian zcela nepochopitelně plivali na památku popraveného Záviše
Kalandry' Jarmila G|azarováuráŽela k smrti odsouzené (například Miladu Horákovou), Marie Pujmanovážádá maximální tresty pro
nádce a přitom sama udělá maximum, aby z vězení dostala svého syna, který chtěl se skupinou lidí utéci přes hranice. Funkcemi
obalení Jan Drda a Václav Řezáč provádějí čistky a z pozic svých úřednickým míst rozhodují o našíliteratuře (ako dvojice si vyslouží
vtipnou přezdívku Drzáč).
počátek uvolňování kulturního ovzduší
Rok l956 Znamenal díky oficiálnímu odsouzení stalinistických praktik zlom v literárním prostředí. TéhoŽ roku se konal
II. sjezd spisovatelů, kde byly předneseny památné projevy Františka Hrubína a Jaroslava Seiferta. oba byly svou formou
patetické, vznosné. Kritizovaly především Schematismus v literatuře, útlakovou praxi vládnoucí kulturní politiky, byly
zaměřeny proti jednoduchému chápání literatury ve Štollově pojetí, postavily se za právo osobního prožitku a především
poŽadovaly osobní svobodu umělce.
Svobodnější atmosféra se projevila rovněž ve vydávání překladů děl světové literatury (Camus, Faulkner), stejně tak V
knižníprodukci naší(ŠkvoreckéhoZbabělci, Valentův román Jdi za ze|enýmsvětlem apod.).
kulturní periodika
V 50. letech se začíná objevovat řada novin a časopisů,které jednoznačně prozrazují svobodnější atmosféru.
Literární noviny (od r. 1952), brněnský Host do domu (od r. 1954), mladým autorům určený Květen (od r. 1955)'
týdeník Kultura (od r. l957), časopis Světová literatura (od r. 1956)' měsíčníkPlamen (od r. 1959).

í).létav literatuře aneb Konec naděinÝch whlídek

Předněje třeba zdůraznit' že i přes znatelné projevy svobody v 60' letech (například český film 60. letje dnes symbolem
nimořádné kvality) žijívšichni v zemi, kde veškerá moc byla nárokována jednou stranou. NemůŽeme popřít snahy o
vŽlějšíobrodu českéspolečnosti, což dokazují rehabilitace nebo téměř svobodné vydávání veškeréliteratury, ale
politický princip již předem vylučuje svobodu v širšímslova smyslu. Nedělejme si klamné iluze, Že 60.
-demokratický
}ta byla ideálem. Lidem je jen poskytnuta iluzorní představa, že reformní komunismus můžebýt tou správnou
lnspektivou. Přitom i nyní nad vším dohlížívšemocná Státní bezpečnost, i nyní jsou autoři, kteří jsou v svými pracemi
-bezpeční oficiálním politickým strukturám. ostatně, reakce inteligence na konci 60. let hovoří samy za sebe.'.

itické - již roku l960 byla první velká amnestie, a tak Se na svobodu dostala řada nekomunistických spisovatelů
ka). Vlastní rehabilitace však začaly aŽ v letech 1966 - 1967, kdy Nejvyšší
Fr.-... K. Pecka). Neivyššísoud v Praze nebo Krajský soud vV
Lrě znovu přezkoumal obžaloby z 50. let a většinou Zprostil spisovatele obžaloby v plném rozsahu (B. Fučík'J. Knap, F.
Hina' V. Prokůpek, J. Zahradníček,Z. Kalista a dalšO'
- ani 60. Iéta nebyla ke čtenářům upřímná. Nebyla kupříkladu povolena Capkova esej Proč nejsem
, nesměly vyjít Hovory s T. G. Masarykem. Stejně tak se cenzura týkala některých Halasových veršůa
jeho politické Závěti. U mnohých autoru vyšly jen okleštěné výbory či díla ideologicky nejméně sporná (J.

37
Durych, R. Weiner, J. Deml, J.Zahradníč,ek, L. Klíma, K' Schulz aj.), u některých autorů se opatrně přešlapovalo jenom
kolem jména a úspěchem bylo jiŽ jen prolomení mlčení(Z. Kalandra)
obrodnÝ proces a Pražské iaro
Konec 60. let signalizoval obecnou nespokojenost s vedením strany ortodoxními marxisty. V červnu l967 se konal IV.
sjezd spisovatelů, na němž vystoupilo několik známých osobností (M. Kundera, V. Havel či L. Vaculík). Kromě
mimořádného ohlasu došlo dokonce k roztržce mezi spisovateli a vedením strany (mnozí se totiž ostře ohradili proti
mnohaletému kulturnímu útlaku).
Rok 1968 sehrá| velkou úlohu v dějinách státu. My dnes hovoříme o období tzv. Pražskéhojara - od ledna stanul v čele
strany Alexander Dubček, v březnu se stal prezidentem Ludvík Svoboda. Mohutné přeměny a euforická víra v nové
pořádky vyvrcholily ostrou kritikou dosavadního komunistického systému v dnes již slavném provolání všem občanům
země Dva tisíce slov (červen l968, autor Ludvík Vaculík). Tento text podepisovali umělci, dělníci, zemědělci, vědci,
prostě všichni, kdož cítili ohroŽení demokratického vývoje v zemi.

Literatura v letech 1968 - L989

Charakteristika období aneb Co následovalo po srpnu roku 1968
21. srpen 1968 svým vpádem vojsk Varšavské smlouvy definitivně pohřbil veškerénaděje z jara 1968, pokus o
humanizaci a demokratizaci komunistického řádu se ukázal neproveditelným. Brzy po srpnových událostech jako by se
opakovala vjiné kvalitě situace z roku l948.
od roku l969 se začal u nás prosazovat tzv. normalizačníproces, který byl namířen proti výsledkům reformního úsilí
60. let. Svou ,,literární" podobu našel v textu Poučeníz krizového vývoje ve straně a společnosti po XIII. sjezdu KSč.
Tato brožura se sta|a modlou komunistů zastávajících tvrdou linii ve společnosti a ve svém důsledku přinesla na dvě
desetiletí nesvobodyjak po stránce politické, tak po stránce kulturní.
Clnrta77 - toto prohlášení z roku |971 by\o jednou z mála iniciativ, jež měly celonárodní dosah. Prvními mluvčími
Charty se stali Václav Havel, filozof Jan Patočka a bývalý ministr školstvía posléze zahraničíJiří Hájek. V textu byl
vznesen poŽadavek, aby soudobý režim dodržoval své vlastní zákony, jimiž se zavázal respektovat Listinu základních
lidských lráv a svobod. Signatáři Charty, jež kolovala tajně po republice a svými dalšímizískanými podpisy se stala pro
režim nebezpečnou, byli následně stíhánía dokonce i vězněni.
důsledkv normalizace
1) Postupná likvidace všech nekomunistických periodik.
2) opět zákaz publikování mnohých autoru (M' Kundera, V. Havel, P. Tigrid, L. Vaculík, A. Lustig, o. Filip' J.
Škvorecký, L. Mňačko a další).JiŽ v říjnu 1970 byl vydán první seznam zakázaných autorů a knih' obecně se tomuto
neustále rozrustajícímu seznamu říkalo,,index". Některé údaje hovoří o celkem milionu svazků vyÍazených z knihovních
fondů a l30 filmů se stalo ,,trezorovými".
3) Postupné odchody spisovatelů do emigrace (J. Škvorecký, P' Tigrid, M. Kundera, P. Kohout, A. Lustig, Z' Salivarová a
další).Po sovětské invazi odešlo do zahraničítéměř l50 000 Čechůa S|ováků.
4) Píecházení některých neemigrujících, ale ,,nevyhovujících" spisovate|ů do jakési literární ilegality, kde vznikala
samizdatová literatura (literatura vydávaná tajně v malých vlastních nákladech).
5) Vytvoření exilových nakladatelství.

Definitivní ranou pro literaturu se stal rok 1972, kdy se do čela Svazu českých spisovatelů dostal ambiciozní Jan Kozák
(po smrti J. Kainara), jenž ostře vystupoval proti všem, kteří se odmítli podřídit normalizačnímudiktátu. opět se na
program dne dostal pojem socialistický realismus, znovu zaznívala proklamace leninských principů a téměř vše, co
přinesla 60. léta, bylo odsouzeno jako kontrarevoluční a revizionistické (takové byly hlavní body Kozákova projevu na
ustavujícímsjezdu nového Svazu českých spisovatelů).
I mezi spisovateli se našli ti, kteří dokázali bez jakýchkoliv morálních skrupulí z nové politické situace vytěŽiÍ maximum
pro svou kariéru. Kromě Jana Kozáka také básník Ivan Skála, prozaik Alexej Pludek, básníci Miroslav Florian, Karel Sýs
a Josef Peterka, literární historik Vítězslav Rzounek a mnozí další. Zde je možná záhodno připomenout, Že ediční
programy všech nakladatelství byly ostře hlídány a jejich obsah by| schvalován i po stranické linii. Proto se mohlo Stát, že
například Janu Kozákovi a dalšímvycházely neustále reedice jejich několika zprofanovaných titulů, a to v celkových
statisícových nákladech. Perličkou rovněž je, že dlouhodobější edičníprogramy obsahovaly tituly, k nimž protekční
normalizační autorještě ani nezasedl, natož abyje napsal!
iak zareasovala literatura v normalizačním období
Násilné přerušení přirozeného vývoje veškerékultury se v literární oblasti projevilo okamžitě. Y již zmíněném novém
Svazu českých spisovatelů Zůstala asi jen šestina původní členskézákladny (nový svaz tvořilo l 15 členů'mimo oficiá|ní
struktury zůstalo zhruba 400 literátů a publicistů, jejichž tvorba v následujících normalizačních letech naráŽela na úplnou
či částečnoupublikační bariéru).
Pokud je student matematicky nadaný, asi mu některá výše uvedená číslazamotají hlavou' Právě těmto pozorným je
určena informace' že mimo tyto autory existovala ještě dalšískupina spisovatelů, kteří nebyli členy normalizačního svazu,

38
ale vydávali svá díla bez zásadních obtíží'
Nakonec ale vykrystalizovala česká literatura do několika základních podob, z nichž literární historikové celkem
přirozeně vvtvořili 3 kategorie:
1. Literatura oficiální - tedy literatura, která mohla vycházet v husákovském normalizačním období. Tato kategorie je
velice široká, neboť vedle čítankových přftladů politicky zprofanovaných spisovatelů jsou zde vynikající autoři (L. Fuks,
o. Pavel, V. KÓrner' V. Páral, B. Hrabal a další)' které bud' rtuné zákazy záhadným způsobem zcela minuly, či mohli svá
díla vydávat po nějakém ústupku režimu.
2. Literatura samizdatová - vědomí, že období perzekuce nebude krátké a že je tieba zachovat kontinuitu české
literatury, podnítilo vznik samizdatové literatury.Zdevycházela díla, která později vyšla třeba v exilu nebo po určitých
úpravách i oficiálně. Zrod samizdatu je spojen se jménem spisovatele Ludvíka Vaculíka' který se koncem roku l972 se
svými přáteli rozhodl, že texty odmítnutév oficiálních nakladatelstvích budou přepisovat na stroji avázat v knihařstvích,
popřípadě svépomocí.Až později byly takto ,,vydané" svazky považované zaprvní číslaedičnířady Petlice.
3. Literatura exilová - nejedná se jen o literaturu exulantů samotných, ale i o knihy ,,domácích" spisovatelů, kteří neměli
jinou publikační moŽnost.
Mimo hranice těchto tří proudů se u nás vytvořil specifický okruh umělců, které řadíme do tzv. undergroundu (literatura
a hudba m).
Po"*ámta' vždy 1e třeba mít na vědomí, že tyto kategorie jsou jen pomocnými berličkami pro snazší orientaci'
Nevypovída.jí nic o
kvalitě |iterárních děl. Špatná literatura vznikalajak v exilu, tak i u nás, totéžplatí i o knihách splňujícíchta nejvyššíkritéria'

Přehled exilovÝch nakladatelství (vÝběr)

1. Sixtv - Eieht Publishers
Založeno v kanadském Torontu koncem roku 1971 manŽeli Zdenou Salivarovou a Josefem Skvoreckým. Toto,,Nakladatelství 68"
vyniká nejen kvalitou, ale rovněž množstvím vydaných titulů (vyšlo zde přes 200 publikací, největšího úspěchu dosáhl Skvoreckého
Tankový prapor a Kapesní průvodce inteligentní ženy po vlastním osudu Pavla Tigrida). Jinak v tomto nakladatelství vyšly například
romány Milana Kundery, iada próz Bohumila Hrabala a logicky romány Josefa Škvoreckého.Zás|užným činem bylo vydávání
memoárových publikací (Václav Černý, Prokop Drtina, Jaroslav Seifert, Martina Navrátilová aj'), mimořádným poěinem byl rovněž
S1ovník českých spisovatelů, který ve vlasti sestavil Jiří Brabec s kolektivem (1982, nejprve však v Petlici)'
Nakladatelství ukončilo svou činnost roku l993.
2. Rozmluvv
Lond17ně roku 1982 založil Alexander Tomský, v exilu vydáno kolem 70 titulů. Rozmluvy byly prvním exilovým nakladatelstvím,
které po roce l989 začalo působit v Praze (1990). V Rozmluvách vycházela vyhraněná tvorba esejistická a beletristická (Ivan Klíma,
Václav Havel, Václav Bělohradský, Bohuslav Reynek aj')'
-V
3. Index
Vznikl roku l97l v Kolíně n. Rýnem (za|oži| politolog A. Mtiller a novinář B. Utitz). Vyšlo přes l70 titulů, velkou část produkce
tvořila politologicky orientovaná literatura (Z.Mlynái, P' Pithart, paměti J. Firta), nebyla opomíjena ani beletrie (J. Pelc).
4. Konfrontace
Za|oženo roku 1973 v Curychu P. Paškem. Edičníprogram byl zaměřen především na literaturu faktu či na původnídomácí
humoristickou prózu. Vyšlo přes 100 titulů (F. Kafka, A' Solženicyn, R. Medek, Jára Kohout a další).
5. Poezie mimo domov
v Mnichově v polovině 70. let Danielem Strožem' který svou produkci orientoval na exilovou poezii (K. Kryl, I. Diviš, ale
také V. Třešňák, J' Foglar, V. Havel). Vyšlo na 130 titulů.
-Zulož"ro
6. Arkýř
Založeno v Mnichově Karlem Jadrným roku 1980, produkce se soustředila na esejistiku (J. Patočka, V' Černý, Z' Kalista atd.). Vyšlo
l6 titulů

Přehled samizdatovÝch edicí (výběr)

1. Petlice
notu tszz zaloŽeno Ludvíkem Vaculíkem, především díky této edici byla zachována kontinuita s literaturou 60. let' Vycházela zde
tedy nová díla autorů jako Ivana Klímy, Ludvíka Vaculíka, Jaroslava Seiferta, Evy Kantůrkové, Jana Patoěky, Václava Havla, Václava
Čemého,Zdeňka Rotťekla a mnoha dalších.
2. Edice Expedice
s*" čl"""'t edice v polovině 70. let a její existence je spojena především se jmény manželůHavlových. Poněkud více se
""hájila
orientovala na esejistiku, politologii a filozofii.
3. česká expedice
notu ts78 básník a publicista Jaromír Hořec. Byla vydávána poezie, dále historické a literární studie apod.).
'aloŽil
4. Pražská imaginace
Ení"" r^|"Ž"rá v polovině 80. let Vác|avem Kadlecem, který veškeré své úsilísoustředil na vydávání děl Bohumila Hrabala.

óeská literatura v samizdatovÝch a exilovÝch časopisech

crilové časopisy
Útočištěm nezávislé literatury Se stala ruzná periodika. Protože čistě literární časopis by byl jistým přepychem, dávaly
načný prostor slovesnému umění následující renomované časopisy'
Svědectví - především politologický čtvrtletníkvydávaný v PaÍíŽijiŽ od roku 1956 publicistou Pavlem Tigridem (v
mrmalizačníéře sem přispívali téměř všichni významní autoři samizdatu a exilu).

39
 Listy - rovněž hlavně politologický časopis, vydávaný od roku |910 v Řrmě Jiřím Pelikánem (z hlediska literárního je
důležitýročníalmanach Listů Čtenína této (od roku l980).
Proměny - čtvrtletníkv USA, zaměÍený na kulturu, literaturu a filozofii. Yychází již od šedesátých let.
samizdatové časopisy
Vokno - od roku 1979 slouŽil tento časopis pro prezentaci prací českéhoundergroundu. Jeho pořadatelé byli Ivan Jirous a
František Stárek. Vokno Se programu alternativní kultury přidržovalo i po roce l989.
Revolver revu€ - vychází od roku l985 (Saša Vondra, Jáchym Topol), věnovala se především původní tvorbě mladých
autoru, a|e rovněŽ velice kvalitním překladům. Revolver revue je dnes již renomovaným periodikem.
odkud čerpat zaiímavéinformace o spisovatelích a době
Po roce l989 se vyrojilo několik memoárových a faktografických titulů (samizdatově a exilově vyšlo dříve), jeŽ jsou pro
poznání našich literárních dějin nepostradatelné. Mezi ty zásadní a pro středoškoláka i čtenářsky přístupné jistě patří (e
uváděn již rok svobodného vydání u nás): PAvEL KoHoUT - Kde je zakopán pes (1990), AryroNÍt{ KRnrocHvIl -
Ža|uji1,2,3 (především2. díl z roku 1991), JULrusFIRT - Knihy a osudy (l99l), VÁclavČBnrvÝ - Paměti lg45 -
1972 (1992), JaN ZÁnnar,la - Celý život O'992),.Ianoslav Snmrnr - Všecky krásy světa (l993)

česká oezie po roce 1945

Poezie jako taková má v rámci literární výpovědi své specifické postavení. Dokáže totiŽ nejživěji reagovat na proměny
kulturního povědomí a cítění,je citlivým seismografem duchovního naladění společnosti té které doby. Básnické obrazy
dokáží asi nejlépe vystihnout životnípocit člověkajakožtojedince, případně celé generace.
situace těsně po okupaci a ke konci 40. let
Pro poezii psanou a vydávanou (coŽ není to stejné) po skončení 2' světové války je charakteristická nejednotnost a
názorová diferencovanost' Paradoxní na tom všem je, žepoezie měla již v prvních svobodných dnech na co navazovat -
okupace sice umlčela činnost publikační,ale o to většísilou a intenzitou vynikaly mnohé umělecké počiny z předchozích
let, jeŽ se vršily v spisovatelově soukromí. Logicky tedy ihned po válce následovala obrovská erupce poezie' Postupně
vycházely nejen verše psané za okupace, ale stejně velkým impulsem pro nové básně byla Spontánní odezva na
osvobození. Za všechnv stačí menout následui ícísbírk
Vlannr'lÍR HoLaN Dft Sovětskému svazu (1945), Panychida (l945) či Rudoarmějci (l9a7), Ma.RIB PuJuaNovÁ
i
Radost ža| (\94 ), VÍrĚzsrav Nnzvar Historický obraz (l9), Janosrnv SBmnnr Přilba hlíny (1945), .Iar',l
ZeHnannÍčBx Stará země (1945) a La Saletta (194'1)' FnnNrtŠnr HnunÍn Chléb s ocelí (l945) a Jobova noc (l945),
VILÉM ZÁvADA Povstání z mrtvých (1946) či Barikáda (1945)
Celkově lze konstatovat, že verše v těchto sbírkách se vyznačujívětšinou velikým patosem, poezie je chápána jako
,,monument", snaŽí se zachytit dějiny národa v posledních letech a vzdává hold osvoboditelům. Na jedné straně se v
básních setkáváme s vypjatou expresivitou výrazu, na straně druhé mají některé sbírky přímo dokumentaristický charakter.
Mnohdy ustupuje do pozadí estetická rovina díla - je nahrazována politickou aktuálností a jakousi podvědomou snahou
oslovovat ohromujícími dojmy co nejširšíspektrum čtenářů.To vše se dá i s odstupem času pochopit a tolerovat.
Jen některé sbírky neměly charakter pouze příležitostných výtvoru a jejich hodnoty jsou trvalejšího rázu (například F.
Halase, Y. Závady, J. Seiferta či J. Zahradníčka).Doslova odstrašujícímpříkladem můžebýt M. Pujmanová.
rozdílné pohledv na dobu
Ne všichni spisovatelé sdíleli optimismus pová|ečnéhovývoje. Je logické, že největší obavy ve svých verších sdíleli
především katoličtíbásníci, kteří vidinu nástupu levicových sil spojovali s duchovní záhubou národa (doba jim v tomto
dala za pravdu)' Zde je nutné se zmínit především o I. Zahradníčkovi. Jisté obavy z budoucnosti jsou vyjádřeny i ve
sbírkách F. Hrubína.
JakjiŽ bylo řečeno, literární opojení ze svobody a projevy vděčnosti Rudé armádě (bez zvláštních uměleckých ambicí) lze pochopit
jako výsledek okamŽité euforie. Co ale nelze tolerovat, je servilní postoj mnohých renomovaných básníků,kteří ke konci 40. let
pochlebovali komunistickému režimu, doslova podlézali Sovětskému svazu, pěli ódy na Stalina, Gottwalda a jejich manželky' Spíše
neŽ o poezii bychom měli hovořit o veršovaných pamfletech (V' Nezval stalin, 1948 aZpěv míru, 1950), tím spíše,když se k literární
nemohoucnósti přidružila i osobní zbabělost.
stručná mozaika tenrlencí a osohností v noezii 40. až' 60-let
Z hlediska literárně - historických souvislostí platí pro poezii veskrze vše, co bylo o literatuře jako takové řečeno v
kapitole o obecné charakteristice období, navíc s ještě jedním důrazem na zvrácenost neblahé úlohy a dalekosáhlých
důsledkůbrožury Ladislava Štolla Třicet let bojů za českou socialistickou poezii (l950).

1) Skupina 42 - přestoŽe tato skupina umělců vznikla již během okupace, sehrála v česképoezii tohoto období velice
významnou úlohu (rok l948 pro ni znamena| konec činnosti, protože I. Blatný emigroval a J. Kainar nacházel inspiraci v
jiných oblastech). Jejich civilistická poezie s motivy moderního velkoměsta a jeho perifériíbyla v protikladu meditativní

hlavní představitelé - .lIŘÍ KolÁŘ, .Iosnr' KatnaR, IWMJL J4b!] ( 1916 - l 963)
2) Skupina Ra - i tato skupina mladých výtvarníkůa literátů vznikla již během okupace. Členovéskupiny se sice přihlásili
k surrealistickému hnutí, ale od původního pojetí z30.|et se odlišovali nedůvěrou k čistémupsychickému automatismu'
Své místo zde opět nabyly promyšlená kompozice atvárné úsilí.Programovým prohlášením Skupiny Ra je stať Z'Lorence
a L. Kundery Mladší surrealisté (1945).
hlavní představitelé
!L"""Í- K"-""* - literární kritik, básnft, dramatik a překladate|, autor sbírek Živly v nás (l946)' K|ínopisný lampář
(l948)' z pozdějších let Letní kniha přání a stížností(1962).
!ZDENĚK LoRENC - autor surrealistických sbírek Vodnář v blížencích(1946) a Plavba (1941).
3) ohnice - literární skupina vytvořená kolem K. Bednáře (název dle sborníčkuz roku 1947), k."erá svým způsobem
dovršovala svou aktivitu z pŤedchozích let (podrobněji v kapitole o okupačníliteratuře).
4) Schematismus a ieho proievv - celkově lze konstatovat, Že v poezii měla díky politickému klimatu navrch obecná
tendence schematismu (obdobnějako v próze). Schematickou poeziíbývají označovány takové verše, kteréjsou vytvořeny
podle jiŽ předem stanovených, závazných norem. To má za následek zjednodušení zobrazované problematiky, individuální
poznání je nahrazováno pochybnými obecnými ,,pravdami"' upřímný prožitek je potlačen. Nejedná se tedy v žádném
případě o poezii umělecky náročnou - mnohdy tojsou texty povrchní až přihlouplé,bez vlastního úsudku, do popředíje
posunuta politická rovina díla. Toto vše posilovalo v 50' letech projevy dogmatismu a napomáha|o i kultu osobnosti. Ve
svém důsledku je schematická literatura velice nebezpečná, neboť čtenáře bez vlastního silného rozumu a přesvědčení
dokáŽe přetvářet k obrazu svému.

v (t920), sbírka Hlas doby (1950), PAvEL KoHoUT (1928)' sbírky Verše a písně (1952),
, sbírka Píseň o lásce a nenávisti (1952) (1922), země (l950
frézismus _ s tímto termínem se někdy setkáváme v rámci schematické poezie, a to na přelomu 40. a 50. let. Frézismus je extrémnÍm
výrazem snahy uplatnit v poezii principy dogmaticky vnímaného socialistického realismu. Charakteristickým rysem se stala popisná
oslava dělnické práce, rétorická agitace a přihlouplá víra vjakési nedefinovatelné,,světlé zítřky'"
,,Vrcholem" v likvidaci kultivované poezie se stala akce ,,pracující do literatury"' Tato tehdejšímiideology mohutně prosazovaná
akce umožnila zasáhnout především do poezie i lidem jiného povolání, samozřejmě dělnického' Byla vynášena lidovost výrazu,
vroucnost a nef'alšovaný čistý názor. Nemusíme zvlášť zdťsrazňovat, že se povětšinou jednalo o literární primitivismus.

5) ..Květňáci" - dalšímladá vlna autorů vstupuje do poezie až ve druhé polovině 50. let. Tito básníci se seskupili kolem
časopisu Květen (1955 - 1959), a přestoŽe se jednalo o básníky ruznorodé, spojoval je program ,poezie všedníhodne"
(akýmsi manifestem je článek básníka M' Holuba Náš všední den je pevnina z roku 1956). Skupina přišla na literární
scénu v době odhalování kultu osobnosti, pomalu odumírá ten největší nápor primitivní schematické poezie z počátku
desetiletí, a tak ,,Květňáci" představuií z hlediska uměleckého.iednu z prvních světlých výjimek v poválečné poezii.
co znamená..ooezie všedníhodne"
Jedná se o poezii, která svou pozornost obrátila ke světu každodennosti, který se tak stal živnou půdou inspirace a motiVace (Vliv
italského neorealismu)' Tato poezie je stejně jako věda založena na evídentních faktech a racionálním pozorování, ale je v ní
zakódovánojedno nebezpečí.Verše můŽou sklouznout do pouhé popisnosti či přílišnéholpění na detailu. V každémohleduje,,poezie
všedního dne" nepatetická, prostá, racionální 1Štott a jiní vytýkali skupině metodu naturalistické montáŽe detailů skutečnosti a
iektivní pohled na svět).
hlavní představitelé
(1923) - maximálně sdělný styl, výčet detai|ů, strohé vyjadřování, to jsou rysy Holubovy originální
-MIRosLAv HoLUB
poezie' Báseň je něho především procesem odhalování mýtů, je to cesta, jak přijít věcem na kloub (tato touha dobrat se
pravdy je determinována profesí básníka, je totiŽ imunologem)'
sbírkv - Denní služba (l958), Achilles aže|va (1960)' Slabikář (196l)' Zcela nesoustavná zoologie (l963)
-JIŘÍ ŠoToLA(1924 - 1989) - kromě jiného i herec a režisér(a autor několika historických románů), jehoŽ poezie
většinou osciluje mezi fantasknem a všedností,mezi ideálem a skutečností. V jeho lexikálně expresivních veršíchse často
setkáváme s relativismem a nedůvěrou. V období normalizace, po letech zákazu publikování, odvolal Šotolasvé dřívější
politické postoje azačal opět publikovat.
sbírkv - Svět náš vezdejší (1957), Venuše z Mélu (l959)' Hvězda Ypsilon (1962), Poste restante (l963)
-Kannl Štxrnnc(l928) - vývojově zajímavá osobnost, která
prošla od oslavných témat v 50. letech přes komunistickou
poemu o únoru roku l948 aŽ ke sbírkám s rostoucími pocity existenciá|ní úzkosti. V období normalizace následoval zákaz
publikování (řešeno samizdatem).
.ui.x" - mezi nejlepšípatří Artéská studna (1964), Jak se trhá orloj (1970), dvanáctidílná skladba Český orloj (I975)
a Tanec smrti aneb Ještě Pánbu neumřel (1979). V posledních sbírkách se objevují motivy beznaděje z tehdejší
politické situace. Šiktancovi se podařilo postihnout dobově zakotvený, ale přitom tematicky nadčasový pocit úzkosti
člověka zaskočeného neovlivnitelným osudem. Jeho básně mají charakter zpovědí, litanií a výkřiků' jsou výrazem snahy o
nďezení komunikace (upoutá i vnějšíexpresivita).
5l Host do domu - svou činnost začala rovněž významná literární skupina kolem brněnského časopisu Host do domu (od
1954). Toto periodikum poskytovalo prostor autorům navracejícímse po létech odmlčenído literatury, stejně tak se
věnovalo začínajícím autorům. Host do domu sehrál významnou úlohu v 60. letech při prosazování demokratických
principů v zemi' Zde také nutno hledat počátky autorů oldřicha Mikuláška, Jana Skácela, dramatika Milana Uhdeho'
volně se družili Milan Kundera a Josef Kainar.

41
6) básníci pocitů eenerace 60. let
Šedesátá léta jsou z hlediska literárního vývoje velice významným desetiletím. Předně si musíme uvědomit, Že díky
politickému uvolnění nebyl vymknut z kloubů přirozený literární vývoj, a byl tak dán nesmírný prostor umělecké
individualitě. Byly bez omezení vydávány sbírky již téměř klasiků česképoezie, do literatury ale rovněŽ vstupuje mladší
generace básníků, která se chce určitým způsobem distancovat od 50. let.
Právě zde je nutné připomenout (a mnohdy Se na to zapomíná), že obraz poezie v jakékoliv době je utvářen nejen
ruznými tendencemi, proudy, názory, v době normalizace potom ,,angažovanými" básnfty, ale také přítomností Žijících
velikánů česképoezie.Tím, že publikovali v již meziválečném období, jako by byli mladšímičtenářijiŽ odsunuti do
šuplftu s nápisem ,,klasik", a tím dáni do kategorie básníků nezajímavých a hodně vzdálených. Soudný a inteligentní
student však ví, Že právě v tomto a i v ještě dalšíchdesetiletích tvoří svá neopomenutelná a vynikajícídíla například
Jaroslav Seifert, Vladimír Holan, František Hrubín a další.
Lze tedy říci, Že poetickému vnímání byl dán v 60. letech volný průchod. Ve verších se objevují existenční problémy (J. Kainar),
pocity vyděděnosti (V. Hrabě)' setkáváme se s reflexivní a meditativní poezií (V. Holan), s origináIními experimenty (J. Kolář), se
surrealismem' katolickou poezií, ale rovněŽ s novým fenoménem českéliteratury. a to s poezií textů (K. Kryl a další).

Předčasně zesnulý btisttík generctce 60. let, který se sán ani nedočkal knižního vydtittí svýcll bósní. Stttl se téměř legenrlánÍ postctvou
mladých generací nrisledujícíchdesetiletí. Tento mýtus byl přiživován i různými záhadami v souvisltlsti s jelto tragickou snrtí nebo
okolnosuni kolem núvštěvy A. cin
Celá Hrabětova tvorba, očividně inspirovaná beatnickou vlnou, vyrostla z Životních pocitů generace 60. let, ale přitom
se svými rysy dokázala stát výfazem Životní nálady generací následujících. Hrabě byl oficiální kritikou nestoudně
přehlíŽen a kromě kritika Jana Lukeše mu snad v období normalizace nevěnoval nikdo ani řádku. Bylo tomu tak prý
především pro básníkovu údajnou životníi literární rozervanost, pro jakýsi negativismus vůčispolečnosti, apolitičnost a
pesimismus' Prostě a jednoduše - Životní pocity Hraběte, jeho upřímná zpověď, pocity osamění a nefalšovaná autentičnost,
to neby|o nic, co by se oficiálním papežůmnašípoezie zamlouvalo. Hrabětova romanticky ,,beatnická" poezie
nenapodobitelně evokuje Prahu šedesátých let, nezapomenutelné jsou zejména milostné verše. Výrazným rysem
Hrabětovy tvorby je antiautoritářství, čili nedůvěra ke všemu oficiálnímu.
Dnes můŽeme klidně Ííci,že Hrabě se svými verši sta| zrcadlem doby, a to se všemi rozpory, symboly a fetiši. Hrabě je
vnímán jako vyvrŽenec podobný typu ,'prokletého" básníka, jenŽ za kaŽdých okolností touŽí ŽíÍnaplno a vzpírá se
jakémukoliv útlaku či manipulaci kulturní i politické. Některé Hrabětovy texty byly zhudebněny V. Mišíkem (nejslavnější
Variace na renesanční téma).
sbírkv - Stoptime (1969)' nové a doplněné vydání Blues v modré a bÍlé(1977), definitivní soubor básní Blues pro
bláznivou holku ( l99 l)'
lJosEF KATNAR (1917 - 1971)
Básník generace 60. let. autor textů a dobov
Přerovský roclúk, sttttlovttl ttž tlo uzavření vysolqch škol Filozofickou fakultu UK v Prttze' kt okttpace čIettem Skupitty 42, po vúIce
iako rlratnaturg a redakÍor. Přibližltě od 50. Iet se věnoval výhradně lileratuře.
literární dílo (výběr)
Kainarova poezie má dva vrcholy - v počátcíchtvorby a v 60. letech, léta padesátá by bylo nejlepší zcela vypustit.
Sbírky Veliká láska (l950) a český sen (l953) jsou spíšeomylem nebo spíšedaní politickým potřebám dne. Kainar začal
psát za okupace a svým pojetím poezie navázal na halasovskou meziválečnélinii. Je tím míněna skutečnost, Že Kainarova
báseň vyrustá z jediné metafory a právě tento ústřední motiv, chcete-li obraz je ,,obalován" a dále rozvíjen. Zce|a
nepřehlédnutelným dalšímznakem poezie je její příběhovost.
Nové mýty (1946) - ironie a sarkasmus, hovorový jazyk, místy vulgární výrazy, ale především motivy světa krutého,
nelítostnéhoa nemilosrdného. Kainar obnažil kořeny lidské existence, vyjádřil pocity odcizení a absurdity (právě v této
sbírce je legendární báseň StříhaLi dohola malého chlapečka, zhudebněná V. Mišíkem).Typický je příklon k mýtu
nového, spravedlivějšího světa.
Člověka hořce mám rád (l957) - symbolický název,který sám o sobě nejvýstižněji pojmenovává lásku Kainara. Tahle
láska k lidem je nezdolná, a to ipři vědomí, že člověk chybuje, mýlí se a hřeší. Dalšísbírky -Lazar a píseň (1960)'
Moje blues (1966) - v této své poslední sbírce se Kainar vrátil k poezii Nových mýtů. Skeptické osamocení člověka,
nechuť k romantickým nebo spasitelským gestům, smysl pro tragikomiku Životních situací, sžíravá ironie a zjevný odpor
vůčivšemu zavedenému' to isou atributv této sbírkv (a opět důsledná antipoetičnost a hovorový iazyk).
Kainar a generace 60. let
Nejlépe vystihl důleŽitost Kainarova poetického dědictví literární kritik Jan Lukeš:','..(básně) přetavují životnískepsi a smutek z
lidského údělu v touhu po citové čistotě a lósce ,,bez anticlcých gesÍ"... To je nepochybně základní rys, který učinil poezii Josefa
Kainara náhle tak přitaŽlivou pro generaci ,,dlouhých vlasů, diskoték a džíns",generaci často odsuzovanou pro domnělé ignorantství k
tradičnímhodnotám, pro citovou povrchnost a obhroublost i pro svévolné normy chování' Spontánní, nikým nerežírovaný a dlouho
dokonce k periferijnímu životu odsuzovaný ohlas kainarovské poetiky, která neuhýbá před životnítragikou a ošklivostí,zároveň je však
v dramatickém sváru a se sebeironickým gestem překonává, svědčío tom, že generace dvacetiletých v ní do značnémíry nalezla
vyjádření sebe sama, onoho pocitu úzkosti ze světa..."
Kainarovy verše se nedostaly k nejširšímupubliku v psané formě, ale v podobě zhudebněných textů rockových kapel 70.
let (především E.T.c. Vladimíra Mišíka).

42
-
60. léta představovala díky svému liberálnějšímu ovzduší dlouho nepoznanou svobodu (alespoň částečnou) v publikační
činnosti. Díky ní debutovala celá řada básníků střední nebo dokonce mladšígenerace, kteří po roce l968 (spolu se starší
generací) bud'svou tvorbu přesunuli do oblasti samizdatové (pokud neemigrovali), či pokračovali ve své tvorbě cestou
oficiální. Ta ovšem v některých případech představovala velké ústupky, z některých básníků se stali tvůrci přímo režimní
(například Jan PiIař, Jiří Taufer, Ivan Skála, Miroslav Florian, Josef Peterka).

I
l osobnosti české poezie (bezexplicitníhorozlišenípoezieoficiální,exilovénebosamizdatové)J
a
!JARosLAv SEIFERT (1901 - 1986)
Básník, který po dlouhých šest desetiletí spoluvytvářel poezii nejvyššíchuměleckých hodnot, nositel Nobelovy Ceny za
literaturu (1984
Seifert se narodil na Žižkově, svá gymnaziální studia nedokončil a Stal se novinářem a redaktorem nejprve komunisticlcých ct pak i
sociólně tlemokraticbých listů. Po bolševizaci komunistické strany roku 1929 opustil její řady a redaktorské činnosti se věnoval až tlo
povólečných let. ocl roku 1949 žiI v Praze jako spisovatel z povolóní (v následujícíchdesetiletích se musel několikrót odmlčet' protože
'e nebylav soulaclu s oficiální
Jaroslav Seifert 1e významným představitelem a současně posledním příslušníkemgenerace wolkrovsko-nezvalovské,
tedy generace básníků, kteří vstoupili do literatury začátkem dvacátých let 20. století. Jeho umělecká tvorba se
proměňovala s dobou a vždy měla svému okolí co říci. Pro snazšíučeníje užitečnézdůraznit, že ty pomyslné a
nejvýraznějšívrcho|ytvorbybylyčtyřiaževŽdy přicházelyvnávaznostinanovénáhledynarealituaspolečenskédění.V
tomto bodě je ovšem nutná malá glosa - zmiňované proměny byly rezultátem celkem přirozeného vývoje, jinak si Seifert
zachoval svou osobitou a neopakovatelnou poetiku
1) období proletářské literaturv a poetismu (blíževiz příslušnékapitoly)
Do českéliteratury zasáhl sbírkami Město v slzách (|92I) a Samá láska (1923), poetistickou hravost na základě
volných asociací vtiskl do sbírek Na vlnách TsF (l925), Slavík zpívá špatně (1926) a Poštovní holub (1929).
2) období čistélvrikv (30. - 60. léta)
Tato předlouhá perioda je ve znamení čistéa melodické lyriky, psané většinou formou tradičníhorýmovaného verše. V
této poloze byl Seifert asi nejpůsobivějším a nejpřesvědčivějším básníkem' což dokazuje ohromné množství čtenářů.
Milostná poezie, láska k domovu, stesk po nenávratně zmize|ých časech, vztah k Praze, Lo jsou témata, která jsou
Seifertovi dána Bohem, a on mu jeho důvěru stonásobně oplatil'
Jablko z klína (l933), Ruce Venušiny (1936) a Jaro sbohem (|937) - sbírky s motivy melancholie a občasnérezignace,
kteráje překonávána vzpomínáním na dětství, milostná okouzlení nebo opěvováním krásy českékrajiny.
Zhasněte světla (l938), vějíř Boženy Němcové (1940) a Kamenný most (1944) - v těchto sbírkách z neútěšných let se
Seifert navrací především k trvalým hodnotám. Prvníz nich je plná hořkosti a hněvu po mnichovskézradě, v poslední se
prolínají vzpomínky na mládí se zastaveními na památných místech hlavního města, která autora oslovují svými
osudovými momenty našíhistorie.
Přilba hlíny (l945) - básnftova reakce na osvobození.
Píseň o Viktorce (l950) - teskně laděná sbírka, ježbyla oficiální kritikou doslova roztrhána na kusy a stala se záminkou
pro nepřátelskou a útočnoukampaň proti vlastní Seifertově osobě. Viktorčina tragédie se pro básníka stala podobenstvím
osudu Boženy Němcové samé, a přestože sbírka je oslavou láskyplného citu jako nejvyššíhodnoty života,jejítragický
podtext zavdal příčinu k zostuzování autora.
Maminka (l954) - jedna z nejslavnějších Seifertvých sbírek, v nížse ve vzpomínkách vrátil do svého dětství v Praze na
Žtzkově' kdy centrem všeho světa byla právě maminka. Nejintimnější a nejosobnější motivy jsou sděleny s kouzelnou
prostotou a citovou vroucností, přičemŽ nad všímse snáší lehoučký smutek. Evokace obrazu básníkovy maminky, té
upracované, dobrotivé a obětavé Ženy,je prosta veškeré sentimentality.
Ve sbírce je oslabena metaforičnost textu a v jemně nostalgických básních dominuje neskrývaná melodičnost'
3) období reflexivní poezie (od 60. let)
svém čtvrtémobdobí, které následovalo po devítiletém odmlčení způsobenémtěžkou nemocí, se Seifertova poezie
-Vq
radikálněproměnila. Seifert se stal hluboce reflexivním básníkem, vzdal se rýmu, metaforičnosti i melodičnosti ve
prospěch střízlivosti. Nástrojem se Seifertovi stává opět civilní verš bez složitých básnických obrazů, verš je spíše
prozaický, nevzrušivý, ale snad právě o to více naléhavější'
Do tohoto období spadají například sbírky Halleyova kometa (1967) a odlévání zvonů (1967).
Morový sloup ( 198 1) - jedna ze zakázaných sbírek, která ještě před zde uvedeným rokem kolovala v samizdatové podobě
či v exilovém vydání' Sbírka obsahuje verše z let 1968 - t970, mimo jiné i hořké reakce na situaci po sovětské okupaci.
Seifertsiceopět zpíváo opojnýchkrásáchživota, mezinimiž nejdů|ežitějšímístozaujímajíláska aŽeny, aleprávěony
radosti jsou mu uŽ odepřeny, protože svým věkem teď musí hledět vstříc smrti.
D€štník z Piccadily (1919) a Býti básníkem (1983) - opět sbírky zasažené cenzurními zásahy. V nostalgických
reminiscencích na mládí je vykreslen dávno minulý svět, v němž byl básník šťasten' Tyto dávné události Života jsou
uváděny v kontrastu se současností,v níŽ uŽ Seiferta nečeká téměř nic. Tato teskná melancholie je nabourávána mírně
sebeironickým duchem veršů.

43
 60. léta představovala díky svému liberálnějšímu ovzduší dlouho nepoznanou svobodu (alespoň částečnou) v publikační
činnosti' Ďrty ni debutovala celá řada básníků střední nebo dokonce mladší generace, kteří po roce l968 (spolu se starší
generací) buď svou tvorbu přesunuli do oblasti samizdatové (pokud neemigrovali), či pokračovali ve své tvorbě cestou
oficiální. Ta ovšem v některých případech představovala velké ústupky, z některých básníků se stali tvůrci přímo režimní
(například Jan Pilař, Jiří Taufer, Ivan Skála, Miroslav Florian, Josef Peterka).

l osobnosti česképoezie (bezexplicitníh9r""liš""íp""'i".énebosamizdatové) J

e
!JARosLAv SEIFERT (1901 - 1986)
v nasnrt, tte'ý po dlouhých šest desetiletí spoluvytvářel poezii nejvyššíchuměleckých hodnot, nositel Nobelovy ceny za
literaturu (1984
sriÍrrt * ;rrodil na hžkove, svá gymnazióIní studia nedokončil a stal se novinářem a redaktorem nejprve komunisticbých a pak i
sociálně demokraticlcých listů. Po bolševizaci komunistické strany roku 1929 opustil její řady a redaktorské činnosti se věnoval až do
povólečných let. od ioku 1g4g žil v Praze jako spisovatel z povolóní (v následujících desetiletích se musvl několikrót odmlčet, protože
íe nebyla v souladu s oficiální ideologií státu).
J'"."@piedstavitelemasoučasněposlednímpříslušníkemgeneracewolkrovsko-nezvalovské,
tedy generace básníků, kteří vstoupili do literatury začátkem dvacátých let 20. století. Jeho umělecká tvorba se
proměňovala s dobou a vždy měla svému okolí co říci. Pro snazšíučeníje užitečnézdiraznit, že ty pomyslné a
nejvýraznější vrcholy tvorby byly čtyři aževždy pÍicházely v návaznosti na nové náhledy na realitu a společenské dění' V
tomto bodé je ovšem nutná malá glosa - zmiňované proměny byly rezultátem celkem přirozeného vývoje, jinak si Seifert
zachoval svou osobitou a neopakovatelnou poetiku
1) období proletářské literaturv a poetismu (blíževiz příslušnékapitoly)
lo českéliteratury zasáhl sbírkami Město v slzách (I92l) a Samá láska (1923), poetistickou hravost na základě
volných asociací vtiskl do sbírek Na vlnách TsF ( l 925), Slavft zpívá špatně (L926) a Poštovní holub ( l 929).
2) období čistélvrikv (30. - ó0. téta)
tuto pr"atouhá perioda je ve znamení čistéa melodické lyriky, psané většinou formou tradičníhorýmovaného verše' V
této poloze byl Seifert asi nejpůsobivějším a nejpřesvědčivějším básníkem, což dokazuje ohromné množstvíčtenářů-
Milostná poezie, láska k domovu, stesk po nenávratně zmize|ých časech, vztah k Praze, to jsou témata, která jsou
Seifertovi dána Bohem, a on mu jeho důvěru stonásobně oplatil.
Jablko z klína (1933), Ruce Venušiny (1936) a Jaro sbohem (1937) - sbírky s motivy melancholie a občasnérezignace,
kteráje překonávána vzpomínáním na dětství, milostná okouzlení nebo opěvováním krásy českékrajiny.
Zhasněte světla (1938), vějíř Boženy Němcové (1940) a Kamenný most (1944) - v těchto sbírkách z neútěšných let se
Seifert navrací především k trvalým hodnotám. První z nich je plná hořkosti a hněvu po mnichovské zradě, v poslední se
prolínají vzpomínky na mládí se zastaveními na památných místech hlavního města, která autora oslovují svými
osudovými momenty našíhistorie.
Přilba hlíny (l945) - básníkova reakce na osvobození.
Píseň o Viktorce (l950) - teskně laděná sbírka, jež byla oficiální kritikou doslova roztrhána na kusy a Sta|a se záminkou
pro nepřátelskou a útočnoukampaň proti vlastní Seifertově osobě. Viktorčina tragédie se pro básníka stala podobenstvím
osudu Boženy Němcové samé, a přestože sbírka je oslavou láskyplného citu jako nejvyššíhodnoty života, její tragický
@text zavdal příčinu k zostuzování autora.
1y1eminka (1954) -jedna z nejslavnějších Seifertvých sbírek, v nížse ve vzpomínkách vrátil do svého dětstvív Praze na
ŽlŽkově, kdy centrem všeho světa byla právě maminka. Nejintimnější a nejosobnější motivy jsou sděleny s kouzelnou
pÍostotou a citovou vroucností, přičemžnad všímse snáší lehoučký smutek. Evokace obrazu básnftovy maminky, té
tpracované, dobrotivé a obětavé ženy, je prosta veškeré sentimentality.
Ve sbírce je oslabena metaforičnost textu a v jemně nostalgických básních dominuje neskrývaná melodičnost'
3) období reflexivní poezi
v" *:. etvrtém období, které následovalo po devítiletém odmlčení způsobenémtěžkou nemocí, se Seifertova poezie
radikálně proměnila. Seifert se stal hluboce reflexivním básníkem, vzdal se rýmu, metaforičnosti i melodičnosti ve
prospech itrízlivosti. Nástrojem se Seifertovi stává opět civilní verš bez složitých básnických obrazů, verš je spíše
grozaický, nevzrušivý, ale snad právě o to více naléhavější.
Do tohoto období spadají například sbírky Hatleyova kometa (196'7) a odlévání zvonů (1967)'
Horový sloup (l981) - jedna zezakázaných sbírek, která ještě před zde uvedeným rokem kolovala v samizdatové podobě
ři v exilovém vydání. Sbírka obsahuje verše z let 1968 - l97o, mimo jiné i hořké reakce na situaci po sovětské okupaci.
sice opět zpíváo opojných krásách života, mezi nimiž nejdůležitějšímísto zaujímajíláska aženy, ale právě ony
ijsou mu už odepřeny, protože svým věkem teď musí hledět vstříc smrti'
z Piccadily (1979) a Býti básnftem (1983) - opět sbírky zasažené cenzurními zásahy. V nostalgických
ích na mládí je vykreslen dávno minulý svět, v němž byl básník šťasten. Tyto dávné události Života jsou
v kontrastu se současnosÍí,v nížuž Seiferta nečeká téměř nic. Tato teskná melancholie je nabourávána mírně
ickým duchem veršů'

43
 V letech 1969 - 19'70 byl Seifert předsedou Svazu českých spisovatelů. Když byla organizace v počátcích normalizace rozpuštěna,
stal se Seifert zakázaným spisovatelem. Zákazpublikační činnosti však nebyl stoprocentní - tiskem nesměly vycházet nejnovějšísbírky,
jeho klasické práce z dřívějšíchobdobích se však v nakladatelstvích objevovaly. Seifert nezmizel ani ze školníchučebnic, a to proto' že
komunistický reŽim pokrytecky předstíral, že nestora česképoezie se publikační zákaz netýká. Stejně tak se úřady snaži|y zatajit, že
Seífert byl signatářem Charty 71.
KdvŽ Seifert obdrže| Nobelovu cenu, první va v českém tisku měla dvě věty!
okouzlující jSou Seifertovy dříve cenzurované memoáry Všecky krásy světa (l98l).
dalšísbírkv _ Šelmalíř chudě do světa (1949), Chlapec a hvězdy (l956), Koncert na ostrově (1965)
!VILÉM ZÁVADA (1905 - L982)
Básník a ořekladatel enžna konci 20. let vnesl do české ikladu dobovému
ostravsbý rodeik, po gymnrlziálních studiích tamtéž absolvoval Filozofickoufakultu UK v Praze. od roku ]927 zastóval předevšínl
redaktorské povolání (Aventinum, Melantrich), aby nakonec od roku I948 střítlalfunkce v Národní cl tniverzitttí kttihowtě v Praze (2x
ředitelenl) s prací ve Svazu
Závadova poezie má ve svém rodokmenu zeýnéna tragičnost, smutek a melancholii, stejně tak bolest a hořkou skepsi'
Tyto pocity vyvěrají zeZávadovy spjatosti s rodným ostravskem, které se stalo trvalou součástí jeho veršů. Nejsou mu
vzdálené bezručovskésociální motivy, svou symbolickou obrazností prozrazuje příbuznost k Březinovi.
literární dílo (vÝběr)
Panychida (1927), Siréna (1932), Cesta pěšky (1937), a Hradní véž(1940) - blíževiz. str. ] ]
Povstání z mrtvých (|946) - poezie z období protektorátu, která zcela nekonvenčně (vzhledem k dobovému kontextu)
postihovala katastrofální odraz válečných útrap v psychice člověka.
Polní kvítí(1955) - osobitá reakce na deformace v lidských vztazích způsobené kultem osobnosti (místy násilná
didaktičnost).
Jeden život (1962), Na prahu (l970), Živote dfty (l977) - tyto pová|ečné sbírky mají společnéjmenovatele: jsou jimi
opětovně zdůrazňovaný vztah k rodnému ostravsku a skromně ajemně vyjádřená láska k životu, a to i přes evidentní tíhu
dobových prožitků.Především druhá sbírka, vzhledem k situaci po ruské okupaci, překvapi|a svou statečností.
Závada, který nebyl postiŽen normalizačními zákazy, byl vždy člověkem tichým a skromným' Přestože byl i v 70. letech
považován za autoritu socialistické poezie, pravděpodobně díky své námětové rovině díla, nikdy se nezpronevěřil svému
svědomí a silou své autority zaštiťoval mnohé autory a jejich díla'
!oLDŘIcH MIKULÁŠEK (1910 - 1985)
básník 2. poloviny 20. století, v hož loveno dramatické
Přeiovsbý rodčtk, který po absolvování obchodní školy támtéž vystřídal celou řadu zaměstnúní (děItúk' Iitografl. od 30. Let výše se
věnoval redaktorské čihnosti (například v Lidových novinóch, Hostu do domu, rozhlase), jinak se profesionálně věttuje LitereÍuře.
Dominantní rysem Mikuláškovy poezie je oscilace mezi pesimistickým' temným pohledem na svět a radostným
přístupem, kdy se do popředí derou krásy pozemského života, a to zejména v milostné lyrice. Život se skutečně
Mikuláškovi jeví jako neustálé střetávání protikladných si|, a proto je mnoho jeho básní komponováno dramaticky.
budeme si pamatovat
1) Mikuláškova básnická tvorba je typem poezie myslitelské, reflexivní (dává připomenout halasovský tón).
2) Aby dal vyniknout polaritě živoÍa a smrti, klade důraz na chvíle, kdy je člověku alespoň na chvíli ,,strašně zle".
3) To vše má jediný cíl- prodírá se ke smyslu věcí a |idského bytí.
literární dílo (výběr)
Mikulášek debuiovaljiž ve 30. letech poetistickými verši (Černý bílý ano ne, l930), které se však během okupace mění
v halasovsky temné tóny pohledu na Život ve sbírkách Marné mitování (1940)' Křídlovka (1941) či Tráva se raduje
(1942). Ani Mikulášek se nevyhnul dobovým ústupkům v 50. letech (sbírka Horoucí zpévy z roku l953).
Ortely a milosti (1958), Svlékáníhadů (l963) - sbírka tvoří vlastně pestrou mozaiku čtyř základních podob myslitelské
Mikuláškovy poezie (variace, civilní eposy, lyrické miniatury, tzv. obrázky a konečně hymny), jež je ozvláštněna osobitou
syntaktickou podobou jazyka (utkví především složitá souvětí).
Šokovaná růže(l969) _ sbírka vychází po invazi ruských vojsk, a proto také ty Sugestivní tóny rozhořčeného nesouhlasu'
Agogh (1980) - sbírka, jež rovněŽ vyšla v exilu a která patří k vrcholu Mikuláškovy poezie. Tato dramatická reakce na
období normalizace vyšla logicky v exilu a je plná pesimismu a prázdnoty. Básnft vypočítává nejstrašnější hruzy moderní
civilizace, mezi nimiŽ dominují sex, násilí a alkohol.
Sbírka Agogh obsahuje drsnou, přímou a hořkou poezii psanou hovorovým jazykem apÍevážně volným veršem, jehoŽ
leitmotivem je rezignovaný nářek, marnost a nicota. Veškeré úsilío nápravu je nakonec nesmyslné a zbytečné (edinou
útěchu nachází autor v milostných tématech, která v Miku|áškově poezii obecně ná|ežejí k tomu nejlepšímu).
dalšísbírkv _Žebro Adamovo (l981), Veliké černéryby a dlouhý bílý chrt (198l)' Sólo pro dva dechy (1983) a
čejčípláč (l984).
lFnlnrtŠnx HnunÍN (1910 - 1971)
Velikost tohoto básníka bude vždy poměřována nejen uměleckou hodnotou jeho poezie, ale rovněž čistotou jeho
svědomí, které se nikdy nez věřilo nému vědomí o lidském anr spl tele.
Pražslcý rodók, kteý své dětství a mládí prožil v Lešanech v Posózaví, v rodišti své matlq. Maturoval na gymnóziu v Praze,
nedokončil však stuclia na Právnické a Filozofické fakultě Univerzity Karlovy' od roku 1935 až do konce okupace pracoval v Městské
knihovně v Praze, ocl roku ] 94ó se věnuje literární próci. V 60. tetech působil jako naklatlatelslql reclaktor v Čs. spisovateli. Pro vlastní
kde od 50. let často (Chlum u Třeboně).

44
literární díIo (výběr)
Zpíváno zdálky (1933)' Krásná po chudobě (1935)' Zemépo polednách (1937) _ společným jmenovatelem těchto
prvních sbírek je milostná a přírodní lyrika (spjatost s posázavskou krajinou), bohatá metaforika a hledání jistot
v uprostřed chaotického dění kolem.
Včelíplást (1940)' Země sudička (I94|), Cikády (1943) a Mávnutí křídel (1944) - během okupace vydané sbírky
navazují na linii intimní a meditativní lyriky 30. let, opět se setkáváme s motivy země jako jediné jistoty.
ChIéb socelí (l945) - dobové proměny způsobily, že křesťansky založená lyrika se změni|a v až téměř heslovitý patos,
kterýje však na hony vzdálený oslavným a bojovně povrchním protifašistickým veršům.
Jobova noc (1945) _ drama přerodu je v této pětidílnéskladbě chápán jako svár vize ,,staré" a ,'nové" země. Poéma
Jobova noc vznikala na sklonku okupace a těsně po osvobození a dobový přerod je v ní metamorfován do zápasu o novou
poezii. Hrubín si vytvořil symbolickou postavu Joba, básníka staré země, který zbásňoval její odumírání. Hrubín v sobě
chce překonat Joba a je pln touhy stát se básníkem nové země. Celá poéma je završena strašlivým prokletím staré země'
Job je vlastně básníkem, který je ,,odsouzen" k trvalému uvěznění do sebe a do svých soukromých problémů.Dramatický
svár skladby spočíváv rozchodu s tímto lákavým a podmanivým přístupem k Životu, ve svém důsledku zhoubným.
Hirošima (1948) - hluboce Zjittujícílyrickoepická báseň, která reagovala na svržení atomové pumy na japonské město.
Celá skladba je zajímavá tím, jak Hrubín dokáŽe využívatparalelnosti probíhajícíchnejobyčejnějšíchjevů, do nichž
zasáhne katastrofa' V jednom okamžiku sledujeme, jak v rodině onemocnělo dítě, jak ve vinárně upíjížena víno, jak se
dva lidé milují' jak jde pozdní chodec domů' A právě na tyto všední děje je vrŽeno světlo oslňujícího a současně děsivého
záblesku.
Tehdejší marxistická kritika toto Hrubínovo dílo nemilosrdně ztrhala a dokonce básníkovi doporučila, aby se rozhodl,
zda chcejít cestou budování socialismu (s tím je tedy spojen povinný optimismus), nebo zda chce vyjadřovat smutek pro
imperialisty.
Proměna (1957) - skladba varujícípřed smrtelným ohrožením planety, jež je založena na konfrontaci dvou pásem.
Prvním plánem poémy je obraz klidného letního nedělního odpoledne u Vltavy na ostrově Štvanici' druhým plánem je
antický mýtus o Daidalovi a lkarovi. obě roviny pÍecházejíplynuje jedna v druhou, až si nakonec čtenář uvědomuje, Že
mýtus tu má úlohu výstražného podobenství (řecká báj o riziku vzletu a pádu je v podstatě přeceněním důvěry v technické
dovednosti, což ve svém důsledku vede ke katastrofě).
Romance pro křídlovku (1962) - slavná poéma, jež je ve svém epickém jádru příběhem básníkovy první lásky. Je v ní
bilancován jeden lidský Život, jedna nešťastná láska, která je vnímána v několika časových úsecích,jeŽ a|e nejsou řazeny
chronologicky, ale dle složitéhokompozičního plánu autora. Sledujeme zprvu lyrický příběh o lásce bezradného chlapce
k živočišnéTonce, poté prožitek prvního milostného vzplanutí k Terině, dívce od kolotoče, avšak s tragickým vyústěním.
Nenapodobitelný půvab slovesného mistrovství, s nímŽ v nás Hrubín evokuje autenticitu rozporuplného vnitřního světa
nrladého člověka, toje rovina, kteráz Romance pro křídlovku vytváří kouzelnou literární zá|ežitost.
dalšíznámé sbírkv - Můj zpěv (1956), Až do konce lásky (l96l), Lešanské jesličky (l970)
tvorba prozaická a dramatická
Srpnová neděle (1958) - drama' téměř čechovovská lyrická hra, jejížkouzlo je v postupném odhalování charakteru
postav, rekreantů, kteří se sejdou u jihočeského rybníka.
drama Křišt'álová noc (l961)' drama KráskaazvíÍe (1970)' prózaZ|atá reneta (1964)
Na závěr ještě jednou připomeňme, že ce1é Hrubínovo literární dílo má následující charakteristické rysy: citlivé vnímání
pffrody, milostné okouzlení a důvěrný vztah k rodné zemi. Jeho poezii hledejme mezi kategoriemi láska _ zmar, touha _
skutečnost, život - smrt, osobní úděl - osud lidstva' A to vše při vědomí, Že toto kolísání se v Hrubínových verších
přiklání na Stranu naděje, tepla, upřímnosti a opravdové lásky. Hrubín chce být totiž především člověkem,který prožívá
bolesti a radosti' chce nést vše, co nese druhý.
tvorba pro děti
Hrubínova tvorba pro děti náležíbez jakékoliv diskuse do zlaté pokladničky českéhopísemnictví. Celé generace
recitovaly v útlémvěku verše tohoto spisovatele, který snad musel mít dětskou dušičku a m|adé srdce aŽ do konce svého
života. Za všechny texty jmenujme a|espoň ty dnes jižlegendární'
Řftejte si se mnou (1943),Zvířátka a Petrovští(1947), Řrte;te si abecedu (1948), Ladův veselý přírodopis (l950),
Mánesův orloj (195, ŠpaÍček pohádek (1957), ŠpaÍčekveršůa pohádek (l960)
filmové adaptace - Srpnová neděle (o' Vávra, 196l), Romanc€ pro křídlovku (o' Vávra, 1966), Zlatá reneta (o.
\rávra, l965)
_JAN SKÁCEL (1922 - 1989)
Určitě jeden z největších českých básníkůdruhé poloviny 20. sto|etí, básník ryzího charakteru a osobitého humanismu,
autor veršůpro děti.
Rodók zobce Vnorovy u Stróžnice, studoval gymnóziumv Břeclavi av Brně, během okupace totóltlě nasazen. AbsolvetltfilozoJické
v Brně, poté stříclal různó zaměstnání (dělník, redaktor brněnského rozhlasu, měsíčníkuHost do domu). V obclobí nonnalizace
4očó t ku zákaz p u b l i kovťu t í, v 80. letech částečnéuvolnění.
Skácelovu poezii ne|ze charakterizovat jediným základním rysem' Je proto třeba připomenout něko|ik momentů, jež
d.ívaiíbásníkovv verše vvčnívat
Skácel nod drobnohledem
l) Skácelova poezie patří do rodokmenu Halasovy či Kainarovy poezie. Stejně jako oni tvoří tzv. básně _ obrazy, jež
rozvrjejí jeden základní motiv, jednu situaci. Je to poezie meditativní, wáŽlivá a hluboká.

45
2) Skácelova filozofie - při pročítáníveršůnabudeme dojmu, že spisovatel musí věřit ve svůj zvláštní osobní, hluboký a
tajemný vesmír, pod jehož klenbou se odehrává naše pozemské bytí. Cítímeneustále všudypřítomnévědomí, že člověk
je
pěvnc iatotven v řádu přírody, kde rostliny azvííatajsounositeli tajemného smyslu existence. Svět a příroda obklopující
jediné, co
elověka jsou šiframi a ani člověku není dáno odhalit jejich smysl, je jen slepou a nevědomou součástí vesmíru a
ho spojuje s všepanujícímřádem, je pouhopouhé tušení.V této souvislosti je vhodné se zmínit, že Skácel dokáže virtuozně
pracovat s náznakem (podlejeho míněníse musí nad každou básní vznášet opar tajemství).
3) l"ani.n z nejvýznamnějších motivů Skácelovy poezie je ticho, je to vědomí trvalého mlčenískutečnosti kolem nás.
4) Skácelova poezie Se Svou povahou opírá o lidovou moudrost a Staré jistoty, tedy lásku, domov a řád přírody' Vyrustá ze
starých lidskýih ctností, upřednostňuje čistotu a opravdovost ducha, dožaduje se mravnosti a podle ní poměřuje a hodnotí
svět (ie zaiímavé, že pro Skácelaje příznačná nechut'vystavovat na odiv své city).
literární dílo (vÝběr)
K"'tk pří'"žtt"'tí-á rtže (Ig57), Co zbylo z anděla (1960), Hodina mezi psem a vlkem (1962), Smuténka (l965)'
Metličky (1968), Naděje s bukovými křídly (1983), Kdo pije potmě víno (1988), odlévání do ztraceného vosku
(l984), poezie pro děti - Pohádka o velikém samovaru (196l), Jak šel brousek na vandr (l96l)' Uspávanky (l983)
!JIŘÍ KoLÁŘ (1914)
Básník a překladatel' času začal svou ins ract u atňovat v oblasti v varného umění.
Do literatury vstoupil jako spoluzaklaclatel Skupitty 42 a logictcy její civilizačníprogratn uplatňovtll i ve své poezii. V 50. Letech byl
Ko!ťtř uvězttětl z(l autorství sbírlq Prométheova játra (rukopis byl rtalezen při prohlíclce v bytě literúnlíhohistorika V. Cenúho).
Vyjna libercilttějších ó0. Iet nesnÉl u nós Kolciř publikovat, roku 1978 sntěl otlcestovctt na studijt'tí pobyt do ZúpaclttíltoBerlínc a otl
roku 1 980 žiie v Paříži'kde se tctké díky svým kolážím stal uzncivanýtn výtvanúkent.
Z50.;p'1Ípocházíještě oficiálně povolený básnický esej o poezii Mistr Sun o básnickém umění (l957). Do literární
historie se však Ko|ář zapsal zejména svýmibásnickýmideníky očitý svědek zroku 1949 (vydáno aŽ I9'75 v samizdatu)
a Prométheova játra z roku 1950 (vydáno až |919 v samizdatu). obě knihy chtějí vydat v první řadě svědectví o
obyčejnémživotě v totalitní době, ale jsou v nich i reflexe o umění, záznamy snů, poznámky z četby, fantaskní příběhy či
úvahy na po|itologická témata. Hlavně ve druhém deníku vystupuje do popředí politika, je v nich prostor pro básnické
experimenty, často expresivní a drastické verše odhalují násilí moderních totalitních režimů. Básně či prozaické útržky
mají blízko k ,,totálnímu realismu".
dalšísbírkv - například Óay a variace (1946), výbor Vršovický Ezop ( 1966)
!IVAN BLATNÝ (1919 - 1990)
no lit".atu.y vstoupil tento básník během okupace především v souvislosti se Skupinou 42. Pocity marnosti, nostalgie a
tesknoty vévodíprvním sbírkám, které Blatný vydalještě v Československu, například Melancholické procházky (l94I)
nebo Tento večer (1945). Roku l948 se vydal Blatný na stipendijní cestu do Velké Británie a v emigracijiŽ natrvalo
zůstal' Celý zbytek svého Života však strávil v psychiatrické léčebně,kam ho dovedla duševní choroba. Tvorba psaná v
době nemoci byla schraňovaná anglickou zdravotní Sestrou, která texty poslala Škvoreckému do Toronta. Vznikla tak
sbírka Stará bydliště (19'79) a následně Pomocná škola Bixley (l987).
Blatného texty jsou melodické, mají poetistickou hravost, je využíváno kolážové techniky s prvky surrealismu.
!IVAN DIVIŠ (1924)
Básník a eseiista, ieden z ne šícha neii ích česk h autorů druhé lovi
Pražslcý roelúk, po absolvováttí gymn(t7itt stucloval nafitozofickéJ'akultě Univerzity karlovy. Po růulých zanĚstrtťních (v kttiltktlpectví,
v naklaelatelství) skotlčil v 50. letech jrlko soustružník. V 60. Ietech opět nakladatelsbým redaktorem (MIadú 'fronta), roku ]969 otlešel

iaká ie Divišova poezie

1) Do literatury sice vstoupil Diviš již ke konci 40. let, ale teprve 60' léta se stala svědkem ohromné exploze básnických
sbírek, jež se většinou nesly v holanovském stylu. V pozdějších letech se rozvíjíexistenciální motivy úzkosti, samoty,
cizoty ahnusu, ale rovněž hledání smys|u ve světě' který je nepochopitelně krutý azlý.YyÍazenost, odcizenost, marnost
tvorby i veškerého počínání,beznaděj, ztráta identity, všeobecný rozklad, rouhání se a kladení nezodpověditelných
oÍázek, to vše jsou hlavní symptomy Divišovy poezie. Ke konci 80. let je bohatá metaforičnost potlačena na úkor přímému
pojmenování otřesné skutečnosti'
2) Již jen samotný jazyk Diviše je charakteristický vysoce expresivními obrazy, kterýmijeho tvorba doslova překypuje. -Ie
to doslova vodopád drsných metafor, řeč je navíc holanovsky s|oŽitá a plná neologismů (azykové experimenty). od
vulgarity dokáŽe Diviš přejít až k biblicky vznosnému a patetickému jazyku.
3) Ýe většině veršůcítíme nenávist k norma|izačnídobě' k době, kdy byly deformovány veškerétradice, hodnoty, úcta a
lidství. Svět má podle Diviše podobu veliké mučírny,kde ani Bůh není tím, kdo by mohl pomoci. Spíšenaopak. ona
literární
,,vyššímoc" na tomto světě na krutosti, beznaději a zvůli sama participuje. Velice dobře charakterizoval autora
historik Jan Čulík,který napsal: ,,Diviš je protestující,žalujícíbósník. V ohnisku jeho norby uveřejněné na Zá.padě je
exulantslcý úděl, k němuž se Diviš navrací s nesmírnou trpkostí a kteý se v jeho mysli propojuje v apokaLyptický obraz
současného světa."
literární dílo (výběr)
u"to"é písmo (l960), Rozpleť si vlasy (196l), Chrleníkrve (1963), Křížatky (1978)' Průvan (1978)' Beránek
'ur'ty
na sněhu (l98l), odchod z čech (1981) Žalmy (1986), Moje oči musely vidět (199l), Teorie spolehlivosti (část
vydána roku l972) - celoživotnídílo, jakési deníkové záznamy, poznámky a aforismy od 60. let po současnost

46
 !IVAN WERNTSCH (1942)
Publikovat začal tento básník a překladatel, absolvent keramické školy v Karlových Varech, již v 60. letech, ale v
období normalizace se musel Se svou původnítvorbou odmlčet, a tak publikoval v samizdatu či exilu.
Pokud by se měly nalézt jakési shodné rysy Wernischovy poezie, jistě by na prvním místě byla výrazná snovost' Před
čtenářem vyplouvají Z autorova podvědomí tajuplné útržkyskutečnosti, a tak někdy vznlká dojem, že verše působíjako
záznamy snů. Dalšíin rysem je inspirace poetikou pohádky, mnohdy je ve Wernischových básních aŽ děsivá grotesknost,
ironie, hutnost a často jakási věcnost a antilyričnost. Nezřídka autor využívá metody nápodoby, márád neologismy.
literární dílo (výběr)
sbírky Kam letí nebe (l961), Zimohrádek (1965), Dutý břeh (1967), Loutky (1970), Král neviňátek (l971), Žil, nebyl
(l978 a l988 - dva neidentické výbory), Blbecká poezie (1981)' Kudlmudl (1982), Prasinec (1982)' Zalnáni do ráje
(l984)' Zasuté zahrady (l984) - autorský výbor, Překlady a překrady (1988) a mnohé dalšívýbory z90.let.
V 80. letech proniká do Wernischova díla stále silněji tragická zkušenost ze ŽivoÍa v rozkládajícímse socialismu, coŽ se
projevilo v hořce existenciálním ladění veršů.Wernischovy českéi německé básně zhudebňoval a také hrál Mikoláš
Chadima.
dalšíbásníci druhé polovinv 20. století
!JosEF HANZLÍK (l938) - básník, jehož poezie vycháze|a v oficiálních nakladatelstvích' autor vynikajícípoezie pro děti,
pohádek a filmových scénářů (pohádka Deváté srdce, l979). Debutoval v 60' letech a stal se vůdčímzjevem začátku 60.
let. Jeho verše prozrazují věčnétrauma ze zážitkťl z 2. světové války, nespokojenost z reálného světa je vyjadřována
častými, mnohdy sIožitými symboly.
sbírkv - vynikající Lampa (l96l)' Bludný kámen (1962)' Stříbrné oči (l963), Požár babylónské věže (l981), Kde je
psí hvězda (l990).
!ANToNÍN BROUSEK (194l) _ publikoval u nás především v 60' letech, pak ale emigroval do Německa(l969), kde dnes

působí jako vysokoškolský učitel. Patří mezi autory, kteří mají sklon k experimentování s jazykem i formální strukturou
veršů.Je mu blízká parodie, ironie až sarkasmus, parafráze, mnohdy mísíněkolik stylových rovin.
sbírkv - například Spodní vody (l963), Netrpělivost (1966)' Kontraband (I975), Vteřinové smrti (l987)
Brousek vydal vynikajícíantologii básní z období českéhostalinismu - Podivuhodní kouzelníci (1987).
:PnvBI- Šnur(1940) - básník, jehož texty byly zhudebněny skupinami Framus 5 Michala Prokopa, ETC Vladimíra
Mišíkaa 5 P Luboše Pospíšila(tyto texty jsou v souboru Kolej Yesterday z roku 1990)' V normalizačním období
vycházela Šrutova poezie v samizdatu - svou bohatou metaforičnost z 60. let autor omezil a nahradil explicitním
pojmenováním hovorovým jazykem s jistým nádechem gellnerovské ironie'
sbírky - například Noc plná křídel (l964), Přehlásky (1967),Červotočivésvětlo (1969), Malá domů (l979)
_EMILJULIŠ(1920
-jako mnoho básníků této generace vstoupi| do literatury v 60. letech, ale v normalizačním období
byl postižen zákazy. Je tvůrcem především experimentální poezie. Sbírky Pohledná poezie (1966), Krajina her (1967),
Vědomí možností(1969), Gordická hlava (l989), Nová zemé (1992, ale zničeno iiž 1970) a další.
-JoSEr HIRŠAL (1920) a BoHulvtILe GnócBRovÁ (I92l) - tvůrci experimentální poezie, společná sbírka JoB BoJ
(l968) či Trojcestí (199l).
-JňÍ ŽÁčEK (1945) - autor krásných veršůp|ných recesního humoru a paradoxů, ale také parodií a epigramů - slavná
okurková sezóna (l981)' Rýmy pro kočku (1984), Text-appeal (l986) aj.

dalšíautoři. kteří oficiálně publikovali -Mrnosllv Fr,onIlr.l (l93l - l996), PBrn SxanLaNr (1939)' JARosLAv
Čux.l (1943)' .IanouÍn PBlc (1952), KanBl SÝs (1946), JosBr Šrrr,roN (1948), VlauuÍR .IaNovIc (1935),
Mnoslev HuprycH (1952), MICHAL AJvAz (1949) a další
dalšísamizdatoví a exiloví autoři - Jan ZÁnneNn (l93l - 1984) FRANTIŠEK LISToPAD (I92I), RIo PnglsNBn (1925),
JtŘÍ Kovrun (1927), PnvBI- Jnvon (1916 - 1981), JnnouÍn HoŘnc (l92|), MIloŠVacÍx (1922), Lmon Kovu
(1940)
m

P oz

vvdav k let

Neodpustitelnou chybou by bylo, kdyby se dnes často používanépomocné dělení na literaturu oficiální a samizdatovou
či exilovou'spojovalo s v|astními literárními kvalitami textů. Jak vidno, polistopadový (1989) hlad po všem dříve
zzkázanémjiŽ opadl a soudní čtenáři zjistili, Že sám čas se stane tím nejlepším sítem uměleckých hodnot. Tisk v exilu a
odsuzování normalizace j istě nejsou tou dominantní kvalifikací pro trvalé zaiazení do literární historie, a tak je třeba brát v
úr'ahu, že na obou stranách dřívějších ideologických hranic vznikala díla braková, ale i ta vůbec nejlepší moŽná. Proto
}Šě jednou připomínám, že práce například Fukse, raného Párala' KÓrnera, Pavla, Hrabala a mnohých dalších se nemusí
rydět za to, že vycházela v normali začnímČeskoslovensku !

47
DJAN DRpA (1915 - 1970)
Prozaik, dramatik a novinář' V nika llcl v vec, račovatel v tradici českého lidového humoru.
Příbramslq rodúk, absol'vent místníhoklasického gymnázia, nedokončil studium filologie na Utúverzitě Karlově. od roku ]937
redaktorem Lidových t'tovitt, vletech ]948 - I956 jejich šéfredaktorem. Po komunistické revoluci zclstával Drda významtú funkce
v kultunúm i politickém životě (v letech 1949 _ 1956 předsedou svazu českoslovensbých spisovatelů). Bohužel, v tomto období se
podílet na utlačovatelsképraxi totalitního systému a zpozic své moci rozhodoval přímo i nepřímo o osudech mnoha spisovatelů. Své
renomé lidového autora obnovil až roku 1 968 prohlášením namířeným proti sovětslq],
Drda je v každémpřípadě jadrným a osobitým vypravěčem (e zemitější a hutnější než ), jehož doménou bylo
prolínanískutečnosti a fantazie. Hlavními atributy jeho textů jsou štiplavý a vlídný lidový humor, Žive|ný a nakaŽlivý
optimismus a jistá pohoda, s nížjsou líčenypostavičky kladné t záporné' KdyŽ Drda vypráví, cítíme,že je do svých hrdinů
zamilovaný a Že drobné hříchy jsou jim již předem promíjeny.
literární dílo (vÝběr)
Městečko na dlani (t940) - mimořádně úspěšnýromán, který je volně skloubeným pásmem vyprávění, historek a
anekdotických příběhů obyvatel líbezného městečka Rukapáň (míněna rodná Příbram). Jedná se o mozaiku příběhů
smutných, dojemných či bujarých, v nichž hranice mezi reálným a smyšleným je mlhavá. Pro tento román platí vše kladné,
co lze o Drdovi říci'..
Němá barikáda (1946) - povídková kniha vyzvedávající hrdinství prostých lidí v období okupace a v době Květnového
povstání. Lidé se hrdiny teprve stávají, dalo by se říci, Že skoro proti své vůli a navzdory své přirozené povaze, a to tehdy,
kdyŽ je rozhodujícísituace donutí jednat tak, jak jim to káže jejich charakter. Povídky se omezují jen na hlavní obrysy
událostí a na základní konflikt doby. Jednotlivé postavy mají spíše úlohu typizační,trpí povrchní psychologií a chvílemi je
jejich hrdinství účelovězideologizované. To vše se ale můžečástečně tolerovat, protože Němá barikáda se řadí vůbec
k prvním prozaickým pokusům o zobrazení inkriminované doby. V každémpřípadě ale tyto Drdovy povídky
předznamenávaly nástup schematické literatury v padesátých letech. Ať již bude ale doba jakákoliv, svou uměleckou
hodnotu a přesvědčivost bude mít povídka Vyššíprincip.
dalšíprozaické dílo - román Putování Petra Sedmilháře (l9a3)' umělecky velice slabé povídky Krásná Tortiza
(1952), vynikajícíČesképohádky (l958)
dílo dramatické
Hrátky s čertem (l'946) - jinotajná pohádková hra, která vyjadřovala nezlomnou víru v sílu českéhočlověka. Samotná
hra, napsaná jiŽ za okupace, měla v poválečnémobdobí obrovský úspěch (vítězství vojenského vyslouŽilce Martina
Kabáta nad pekelnými mocnostmi evokovalo atmosféru protektorátního ovzduší).Drda zkombinoval několik
pohádkových motivů (a pohádky Drda uměl), přidal k nim své vtipné glosy a Živé dialogy a nový typ báchorky byl na
světě. Některé postavy a momenty z pohádky (loupežníkSarka- Farka, poustevník Školastikus či čertovský mariáš) se
staly doslova legendárními.
Dalskabáty, hříšná ves, aneb Zapomenutý čert (1959) _ dalšíznámá veselohra, již slabšíumělecké úrovně
filmové adaptace - Městečko na dlani (V. Blínovec,1942), Hrátky sčertem (J. Mach, 1956)' Němá barikáda (o.
Vávra, l949), Vyššíprincip (J' Krejčík,1960), Dařbuján a Pandrhola (M. Frič' l959)' Hlídačdynamitu (l963).
nVÁcuv ŘBzÁč (monografíclcy v kapitole Psychologická próza)
V době mezi válkami jednaz vůdčíchosobností psychologicképrózy, po roce 1945 zttatil tento autor svůj spisovatelský
kredit. Ideologickou popularitu a politickou kariéru vyměnil za uměleckou kvalitu.
Po válce se tedy Řezáč stal hlavním představitelem schematického proudu literatury, v němŽ se kombinuje jiŽ
předválečný princip socialistického realismu s poúnorovým budovatelským románem.
Nástup (195l) - román, důkaz o deformování literatury v 50. letech. Na osudu několika postav (především komunisty
Jiřího Bagára) jsou líčenydramatické epizody prvního poválečnéhoroku v severočeském pohraničí,které zůstalo
opuštěno po odsunu Němců'
co říci k Náštupu
1) Je to čítankovýpříklad, jak nemá dobrá literatura vypadat. Nebezpečíspoěívalo i v tom, že román patřil po válce k nejčtenějším
knihám a ovlivňoval mladého čtenáře.
2) Příběh je uměle vykonstruovaný' dopředu jsou rozdány karty s černobílými charaktery hlavních postav.
3) Postavy nejsou přirozenými lidmi, alejsou spíšepředstaviteli různých společenských Vrstev (třídnost určuje charakter postavy).
4) Řezáč úplně zapomněI na psychologii postav (ak paradoxní vzhledem kjeho dřívějším dílům).
Bitva (l954) - román, volné pokračování Nástupu, umělecky ještě větší propad do hlubin beznaděje
DJULrus FUčÍK(1903 - 1'943)
Novinář, literární a divadelní kritik, autor nezne lemi ších v našich literárních
Fučíkabsolvoval fiIozofickou fakultu, byl redaktorem komunistické Tvorby a Rudého práva. Roku 1 929 inicioval manfest na podporu
cottwaldova vedení v KSČ, několikrát pobývat v tehdejším Sovětském svazu. odtud kniha reportáží V zemi, kde zítra již znamenó
včera (l932). P 8.9. l943 oro ilepólní činnost v
Kromě toho, že je Fučíkautorem drobných studií o B. Němcové, J. Zeyerovi a K. Sabinovi (Tři studie, vydáno
souborně roku l947), je autorem Reportáže psané na oprátce (1945)' která je sestavena z motáků' jež psal Fučíkroku
1943 ve vězení gestapa v Praze na Pankráci. Kniha se okamžitě po vydání stala modlou komunistických ideologů a z
Fučfta samotného se stala legenda, stranický mýtus, který svým glorifikovaným hrdinstvím zastínil slávu jiných hrdinů

..případ" Fučft a ieho Reportáž

Kniha samotná se stala spíšezáhadnou událostí -teprve po listopadu 1 989' kdy bylo připraven o již 32. vydání, vyšla Reportáž úplná a

48
 bez cenzurních zásahů. Z nikdy nepublikovaných motáků je nad slunce jasné, že donekonečna omílanéFučíkovo hrdinství není bez
poskvrny. Naopak - autor sám pŤiznává, Že pomalým udáváním oddaloval svou smrt. Potvrdila se tak domněnka, že celá ReportᎠnení
autentickou výpovědí' ale uměle sestavený text psaný s předemjasným záměrem. Jedná se spíšeo dodatečné osobní ospravedlnění, na
což 1iž poukázal před drahným časem kritik V. Černý (ve svých Pamětech věnuje problematice Reportáže několik stran a s
chladnokrevnou logikou odhalu.l nesmvsl knihv za druh
od roku l945 byl budován oficiální kult Fučíka,a to cílevědomě a záměrně. Výběr mladého hrdiny, komunisty, navíc s
tragickým osudem, se hodil v ideologickém boji o mládeŽ. Přitom Fučíkovi-člověkuby jistě bylo prominuto, Že v ohrožení
smrti zklamal.
!EDVARD VALENTA (1901 - 1978)
Dlouho opomÚený prozaik, před válkou redaktor Lidových novin, jenž v 50' letech vzbudil velkou polemiku svým
románem Jdi za zeleným světlem, kterým naboural literární schematismus autorů socialistických próz (především
srovnání s Řezáčem je nejkontrastnější). Nejen Že Valenta provokova| svým pesimistickým nádechem románů, ale jeho
psychologicky propracovaný text o hledání smyslu lidské existence a s pochybovačným intelektuálním hlavním hrdinou
byl přímo v protikladu s dobově předepsaným optimistickým uvědomělým hrdinou.
Jdi za zeleným světlem (l956) - autobiografický román, příběh intelektuálního spisovatele Karla Šimona, který v době
okupace odchází znechucen z Prahy na venkov ke svému příteli (hlavním důvodem jsou osobní Životní krize, rozchod ze
ženou, sebevraŽda dcery)' Po pomalém, alejistém zÍskávání sebedůvěry, kdy se současně sžívás okolním prostředím,je
vystaven nebezpečíŽivoÍa, když u sebe skrývá ruského plukovníka' V prvních dnech svobody je ŠimonZastřelen
ustupujícími Němci'
V pruběhu románu dochází k proměně bojácného introverta v mravně silnou osobnost. Původní skepse, pasivita a moŽná
i zbabělost jsou zasouvány do pozadí pod vlivem vlastního sebepoznávánÍ a zapojování se do okolního dění a pod sílícím
vědomím sounáležitosti se všemi' Šimon se postupně utvrzuje, že zelené světlo naděje umožňuje člověku v
sebetrýznivějších podmínkách nerezignovat, ale naopak dovoluje projít životemjako plnohodnotná osobnost.
Kompozičně Vytříbené, přesvědčivá e postav, tehdy neobvyklé střídání ich a er for
Valenta se do literárních dějin zapsa| již v době prvnírepubliky,kdyžveřejnost seznámil s příběhy polárního cestovatele a
osobitého vypravěče Jana Welzla (l868 - 1951).
PTÁČNÍK(1921)
-KAREL
Prozaik, tzv. autorjedné knihy, protože asi navždy zůstanejehojménospojeno především s velice úspěšnourománovou
prvotinou' Ptáčníkzúročilsvé válečnézáŽitky, když byl po maturitě na gymnáziu nasazen v Německu a musel odklízet
trosky po náletech. VypravěčstvíPtáčníkaje dramatičtější,dynamičtější,s většími kontrastními momenty než například u
otčenáška.
Ročnft jedenadvacet (l954) - román, jehož osou je příběh lásky mezi Čechem Honzíkem a německou dívkou Káthe.
Tematicky román čerpá z prostředí mladých Čechů,kteří se narodili roku 192l a kteří museli během okupace odejít do
}'lěmecka na nucené práce. Hlavní postavy jsou pozorovány až do 50. let (román sehrál v literární historii kladnou roli a
ani politické proměny by na tomto neměly nic změnit)'
Město na hranici (1956) - velice zajímavý román, který je vlastně otevřenou polemikou s Řezáčovým schematickým
Nástupem. I tato kniha přibližuje chvíle bezprostředně po válce (dalo by se říci, Že témaje úplně stejné), ale Ptáčník
nepropadl idealizování a zobrazil chvíle po osvobození a osidlování pohraničíse všemi negativy. MůŽeme pozorovat
první zlatokopy, kteří drancovali opuštěné domy, vnímáme chaos doby a její brutálnost, vyřizování si účtů,ale i
komunisty' kteří se ukázali jako bezcharakterníjedinci. Dobová kritika na adresu románu napsala, Že pro tisíc jednotlivých
pravd uniká autorovi pravda sama. Dalšímidíly trilogie Noc odchází ráno (1963) a Šestapadesátý (1967).
dalšítvorba - napřftlad novela Strach (l961), román Chlapák (l969)
(1913 - 1991)
-ZoBnĚx PLuHeŘ
Jeden z prominentních autorů komunistického systému, který psal především tzv. společenskéromány, jeŽ zachycovaly
celou škálu proměn v zemi. Romány jsou většinou poplatné ideologii, ale ne|zejim upřít lacinou čtenářskou přitažlivost
tdobrodruŽné prvky, dějový spád).
opustíš-li mne (1957) - román je příběhem tří mladých lidí (podnikatel, student medicíny a typograf), kteří roku l948
emigrují. Kniha zachycuje drsné poměry v utečeneckémlágru' Tento protiemigrantský román s politickovýchovným
akcentem zneužil ve svém názvu verš z Dykovy básněZemě mluví (podle Pluhaře vede emigrace k degradaci)'
-{ť hodí kamenem (1962) - druhý známější román, jenž se zabývá osudy chovanců v dětském domově. Někteří čtenáři
považujítuto knihu za velice emotivní, zajímavou a citlivou.
_JAN OTčENÁŠEK(1924 - 1979)
Prozaik a scénárista, spisovatel' který svým dí|em alespoň částečně ,,naboural" schematickou vlnu v 50. letech a stal
jedním z nejvýznamnějších autoru následného třicetiletí.
otčenášekbyl vynikajícím psychologem, měl dar vyprávění, přestoŽe svým talentem šetřil (napsal jen několik knih'
které však byly většinou ve své době literární událostí).
Etenární dílo (výběr)
občan Brych (1955) - tento objemný román o osobním rozhodování právníka Brycha, který váhá zda přijmout, či
odmítnout politické uspořádání těsně po únorovém převratu roku 1948. Tento kontroverzní román, ve středoškolském
í ieden čas oředkládan ako povinná četba, má však v našíliterární historii své místo.
N
Občan Brvch pod lupou
1ll T.nto román vpadl do litemtury v období schematického šílenstvía svým způsobem představoval příklon k novému typu literatu1y.
'-le pravdou, že pod tlakem doby nemohl skončit děj románujinak. neŽ skoněil, tedy přitakáním životu u nás, ale bylo by krátkozraké
49
nevidět pozitiVní rysy knihy.
2) Již vítanou změnou bylo, Že hlavní hrdina je intelektuál, který není charakterově černobílý,ale který hledá vlastní orientaci. Vidí
kariérismus a pokrytectví, není slepý k negativním jevům kolem sebe (dokonce jsou naznačeny záku|isní praktiky stlanické politiky).
Právě to, Že otčenášek pro naši literaturu opět rehabilitoval typ intelektuálního váhavce, který zpochybňuje tzv. oficiální pravdy, to je
moment' na který se nesmí zapomínat.
3) odhození schematických šablon se promítlo i v hlubšípsychologii hlavní postavy' jinak je skutečná povahokresba až příIiš
determinována ideologickou příslušností'
Romeo, Julie a tma (l958) - baladická milostná novela, jež je dějově Zasazena do okupačníchlet. Shakespearovský
příběh lásky mezi studentem Pavlem a Židovkou Ester, který svou tragikou a opravdovostí prožitku vystavuje do kontrastu
hrůznou nelidskost fašismu. Novela zapadá přesně do jakési druhé vlny válečnépróZy na přelomu 50. a 60. let. oproti
dřívějšítendenci podat bezprostřední svědectví se dostává do popředí většímíra psychologické analytičnosti, vůle po
zobecnění a Snaha naléZt Souvis|osti mezi prožitky válečnéminulosti a současností(například Zbabělci J. Skvoreckého'
dílo A. Lustiga či knihy L. Fukse)'
Kulhavý Orfeus (|964) - částečněautobiografický román o válečných zážitcích generace totálně nasazených mladých
lidí, kteří vytvoří rádoby odbojovou skupinu orfeus, jejížkonec je tragický' Kromě této linie je kniha věrným obrazem
bohatého spektra a emocionálního zrání mladých lidí své doby'
Když v ráji pršelo (1972) - čtivý příběh o ztacených iluzích dvou mladých lidí na šumavské samotě.
Pokušení Katarina (l984) - románové torzo.
filmové scénáře - Milenci v roce jedna (J. Balft, l973), ve|ice úspěšný seriálByl jednou jeden dům, rozhlasový seriál
Jak se máte, Vondrovi?, scénář k vynikajícímufilmu Lásky mezi kapkami deště (K. Kachyňa' 1979) ďs.
filmové adaptace - občan Brych (o. Vávra, 1958), Romeo, Julie a tma (J. Weis, 1959), Svatba bez prstýnku (V.
Čech, 1972) - na motivy Kulhavého orfea, Když v ráji pršelo (M. Pivoňková, 1987) - hrůzný přepis!
!NoRBERT FRÝD (1913 _ 1976)
Prozaik, představitel druhé vlny literatury o okupaci se zvýrazněnou psychologickou kresbou' Současně autor pohádek a
dobrodruŽné prózy. Do 21. století vkročíFrýd především jako autor prózy o koncentračním táboře, který je z jeho tvorby
nejzdařilejší.
Krabice živých (1956) - román o ,,životě" v německém koncentračnímtáboře na sklonku 2. světové války, v jehož centru
je příběh praŽského intelektuála Zdeřtka Roubíka, který v táboře zastává funkcipomocníka vězeňského písaře. Mimo jiné
má na starosti kartotéku vězňů (to je ona krabice živých). Zdeňkova touha přeŽít se pomalu metamorfuje v uvědomělou
moc iiným i za cenu vlastního ohrožení.
Frýd v knize ztvárnil i své vlastní záŽírky vězně koncentračních táborů v Terezíně, osvětimi či Dachau. Frýd však neohromuje
drastickými scénami, ale jeho pohled na tmgiku doby jezobrazen spíšev osudech a pocitech jednotlivých postav. Vypráví v er-formě,
většinou věcně, střízlivě, bez patosu a h slov. Román má charakter varovného mementa.

!ADOLF BRANALD (19I.0)

Prozaik, který ve svém díle čerpal náměty nejen z ochotnického prostředí (sám pochází z herecké rodiny), ale i z období,
kdy byl zaměstnancem železnic. Právě obraz posledních dnů války z pražskéhonádražíse stal terčem marxistické kritiky'
Ta Branaldovi vyčítalabezideovost, nepochopení role komunistů a Sovětského svazu ve válce, stejně tak jí byl trnem v
oku autorův čapkovský smysl pro všednost a obyčejnélidi, kteří vystupují proti fašismu, protože instinktivně cítí,že je to
tak správné. Jednaz kritik dokonce uvedla, že dušičkutakovýchto lidí nemůženikdy oplodnit revoluční sen.'.!
literární dílo - Stříbrná paruka (1947), Severní nádraží(1949),Lazaretní vlak (1950), Skříňka s líčidly(1960)'
Yizita (196'l)
filmové adaptace - Pozor, vizita (K. Kachyňa, l98l), Sestřičky (K. Kachyňa, 1983) - oba na motivy románu Vizita

m
vano I v

DIe soutlu mnohých liclí je tento spisovatel, který mohl psát knihy i v době normalizace, jedním z nejkultivovatlějších autorů vůbec,
bohužel, doclnes není zd'aleka cloceněným. Studoval filozofii, psychologii, dějiny umění a pedagogiku na Filozofické Jakttltě UK, pak
v e s tátníc h kulturníc h itts t it uc íc h,

F"k' * ry'.l' iómánech, novelách a povídkách sahá do těch nejskrytějších koutů lidské psychiky. Hlavními hrdiny jsou
lidé nějakým způsobem psychicky deformovaní (například schizofrenie, fóbie, nenávist k rodičům, narůstajícíbestiální
zabijáctví). Stejně tak jsou klíčovýmitématy Fuksovy tvorby strach, úZkost, vědomí blížícíhose nebezpečí' To vše
umístěno nejčastěji do nekonkretizovaného prostředí.
dalšícharakteristické rvsv próz
1) Precizně promyšlená stavba a logika příběhu. Každéslovo, každá zmínka má svou příčinu, příběhy se postupně
propracovávají k překvapivé pointě. Rafinovanost, stylistická dovednost (zde nejlépe platí parafrázované pravidlo A. P.
Čechova, žekdyŽ se vjednom z dějství objeví puška, musí se zní do konce hry vystřeli|
2) Často jeužívánametoda tzv. opakování motivů. Fuks se klidně několikrátvrátí k jednomu motivu, zdánlivě nelogicky,
jako by krouŽil kolem (zvýrazňuje tak napětí a důleŽitost), aby se nakonec motiv ukázalbýt klíčovým.Stejně tak důleŽitá
je práce se symboly.

50
 3) Prózy jsou prodchnuty až groteskní absurdností, fikcí, tajuplností. V literatuře se někdy pro Fuksovu tvorbu setkáme
s
pojmem magický realismus.
4) Židovská tematika'
Iiterární dílo (vÝběr)
Pan Theodor Mundstock ( 1 963) - tragická románová groteska z 2. sv . války , jejímžhrdinou je osamělý Žid, který žije s
vědomím, Že půjde do transportu. Je plný hruzy, navíc trpí schizofrenií (svému fiktivnímu dvojníkovi dává jménoMon;.
Zlom v jeho vnitřním světě způsobírozhodnutí připravit se na veškerá utrpení, která ho čekají.Tato znávuobnovená
vnitřní síla ho vede nejen k jakémusi systematickému tréninku, ale rovněŽ i k psychické rovnováie' Je však zÍejmé,
že to
vše je energie vyplýtvaná nadarmo' Iluzorní klid Mundstocka je groteskní a neskutečný v poměru s tím, co
ho v
koncentračnímtáboře opravdu čeká. Fuks proto ani nemohl napsatjiný závět - pan Mundstock, připravený na koncentrák,
umírá pod koly německého auta, kdyŽ pÍechází u|ici před shromaŽdištěm na odsun.
Příběh pana Mundstocka je vnímán jako symbo| lidského rodu vůbec, je to kniha o osamocenosti uprostřed absurdního
světa' kde šílenýčlověk, konajícívještě ší|enějšímprostředí dobro, nemůŽe skončitjinak neŽ tragicky. Nejdejen
o utrpení
Zldi ve válce, ale humanitní patos románu má i obecnější platnost - míří proti jakékótiv diskriminaci člověka.
Spalovač mrtvol (1967) - psychologický horor, román o narustajícím zlu, cňladnokrevné vyprávění o přeměně prostého
čIověka ve vraha. Toto vysoce kultivované dílo představuje navenek spořádaného paní Kopfrkingla, zaměstnance
pražského krematoria' někdy ve vztahu k blízkým až kýčovitého,jenŽ v sobě v době okupace oanatr
tapŘu německé krve'
Pod vlivem nacistického přítele se vnitřně zcela mění, udává své spolupracovníky, a když je mu nabídnuta závratná
kariéra, chladnokrevně vraždísvé nejbližší'kteří by svým Židovským původem mohli Úýt překáŽkou' Román
končí
Kopfrkinglovým šílenstvím.
Kniha je zajímává i tím, Že má charakter jakýchsi panoptikálních obrazů' jež evokují náznaky hrťny.
Myši Natálie Mooshabrové (l970) - komplikovaná symbióza hororu a pohádky s prvky ,"i-n u itředověkého způsobu
Života. Lze vnímat i jako alegorii každéhonelidského systému. Fuks: ,,Chtěl
isem zaihytit zlo nitrem několika jectiajících
postav. "
dalšíprózv - povídky Mí černovlasíbratři (1964), román Variace pro temnou strunu (1966), brilantní detektivka o
vraždícímsynovi policejního důstojníkaPříběh kriminálního rady (1971), obraz Martina Blaskowitze (1980),
Vévodkyně a kuchařka (l983).
filmové adaptace - Spalovač mrtvol (J. Herz, l968) - klenot českékinematografie
lOrn Pnv
Prozaikattovittúř,vl.jnúnemotaPopper,sevnašíliteratuřestalsynonýmentproBerounkuowt,,u@,
co?cleterminovctlo celý auíorůvživot. Navíc měl tatínek na malého otu nesinírný vliv, at' již se jeclnalo o vztah piírotlě,
k ke spoitu ci k
rybaření. Harntotlické dětsruí skortčilo okupací, protože otec Leo a bratři Hugo a Jiří museli tlo koncentračtúho tábortt. Po válce
absolvoval Pavel obchodti školu, ale vzópětí nastoupil jako sportovní reclaitor rlo rozhlttsu et poté clo sportovttího tisku (trupř'
Stadion). Boltužel' v tínoru r. 1964' na olympijsbých hróch v lanbrucku, onentocttěl těžkou clttševní chorobou, kterčt
ho rlonutikt oclejít
do invalidního tltichodu' V posledních letech života střídal Pavel léčbus intenzivním psanínl, aby nttkonec
zemřel tttt srcleční ittfarkt.
Paveljepředevšímautoremmenšíchprozaickýchútvaru,j"j"din"en l

..básník" řeky, tichých večerů,moudrý a laskavý zna|ec lidských duší.

Málokteré dílo je tak autobiografické. Byly to především 2 zdroje věčnéinspirace, a to:
a) otec Leo, obchodní cestující, pábitel v hrabalovském slova smyslu, renesanční člověk.
b) Již zmiňovaná příroda - Berounka, Buštěhrad a lesní zákoutí těchto krajů.
Pavel se zapsal do literární historie dvojím, značně odlišným způsobem. Na jedné straně byly velkým vkladem osobité
povídky a reportáže ze sportovního prostředí, kdy ve středu zájmu nebyly ani tak vrcholné rekordy, ale spíšepovahové
a mravní kvality člověka, stejně tak jako rub sportovní slávy. Tato literatura je samozřejmě spjata ," ,uou dobou,
např.
I}ukla mezi mrakodrapy (1967), Plná bedna šampaňského (1967), Pohár od Pánaboha (1971),Syn celerového kráIe
t|972) a Pohádka o Raškovi (l974).
K trvalým hodnotám našeho písemnictví,které se nezmění ani časem, se Pavel zařadil dvěma soubory povídek, a to
knihami Smrt krásných srnců (l97I) aJakjsem potkal ryby (l974). Později vyšIo v souboru Zlatíúhoiiirqsr).
Smrt krásných srnců - zde je zachycen svět dětství, chvíle, jež Pavel trávil na chalupě u převozníka Proška. Jakoby
mimochodem, ale snad o to sugestivněji, se dovídáme o transportech do koncentráků a o dbbové atmosféře po válce.
Povídkám vévodíponěkud fanfarónská postava tatínka.
Jak jsem potkal ryby - zde jsou ve spektru pozornosti především Pavlovy zážitky zpÍírody,v nížhledal rovnováhu v
dobách své nemoci.
rákladní rvsv Pavlových beletristickÝch knih
l) Poetické vyprávění, básnické nazírání na přírodu, něžnost, laskavost a především upřímnost a opravdovost.
2l Príběhy jsou prosté, hluboce lidské, je v nich humor, někdy s tragikomickým nádechem.
3i Příroda není pouhou kulisou, rámcem, ale je spolutvůrcem povídky (dalo by se říci, Že je hlavním hrdinou).
flmové adaptace - Jak jsem potkal ryby (K. Kachyňa, l979), Smrt krásných srnců (K. Kachyňa, l986)
Pavlova upřímnost a snaha nic nezkreslovat vedla k tomu, že některé jeho povídky byly cenzurou vyÍazeny z
mrmalizačních vydání (např. povídka Běh Prahou či Prase nebude!), odrazilo se to i rezervovanějším vztahu oficiální
kitiky 70. let.

51
!BoHUMIL HRABAL (1914 - 1997)
Ironií osudu je, že konec života Bohumila Hrabala jako by v těch něko]ika posledních vteřinách symbolizoval celou jeho
pozemskou pouť. oficiá|ní zpráva sice konstatuje smrt nešťastnou náhodou, kdy spisovatel při krmení holubů vypadl z
okna nemocničního pokoje, a|e jeho přátelé včetně výhradního Hrabalova nakladatele V' Kadlece si odmítají tuto verzi
připustit. Avšak jestliže na pohřbu l2. února |997 zaznělo přesvědčení, že Hrabalovi stróžní andělé - v podobě holubů -
sivzali jeho dušik sobě na nebe, vnímejme i my tuto eufemickou větičku jako svou a nechme ji' aby se občas při čtení
Hrabalových knih vvnořila z našeho podvědomí.
Hrabal se sice narotlil v Židenicích (ches Brno), ale ocl svých 6 tet žil v Nymburku, kde byl jeho otec spróvcent a poslé7e ředitelen
pivovaru. Po roce stutlia na bměnsként gymnóziu (Hrabal v prinú propadl hned z několika před1nětů) pokračovttL ve školttíclocllázce v
Nymburku. Středoškolskít stutlia zttkončil roku 1935 cloclatečnou maturitou na recilnént gymnúzitl v ČeskémBrodě. Poté vystttclovctl
Próvnickou fakultu UK (1935 - 1946, přerušeno okupací). Protože se literatuře věnuje profesiontilně až od roku 1963, stiltl Hrabal
vystřídat pestrou mozaiku zcuttěstnúní: od písaře na notářství přes úředníka, skladníka, trat'ového dělníka, výpravčího,pojišt'ovacílto
lsentl' obchotlttílto cestujícíll.o (prodcival clokonce ohňostroje a bengáIské ohně), dělníka v kkrclenských ocelánttch až po baliče
starého pupíru.
Srutd u žádného.jittéhospisovutele není takovóto pestrost v synúióze s vlastnítn dílent. Proto tttělo sntysl Hrababvy peripetie
připolnenout, tteb jinuk by tlíkl pktvalo ve vlduchoprázd,1u a ztraÍilo by svou přesvědčivost.
iak vnímat Hrabalovo dílo
I přes bohatost titulů arťtznépřístupy k literárnímu textu lze Vystopovat nezatajitelné společné rysy, jeŽ se více či méně v
knihách prosazují. Pro studenty je v tomto směru důležitési zapamaÍovat názvy dvou z prvních Hrabalových knih, a to
sbírky povídek Perlička na dně (1963) a Pábitelé (|964). Tou ,,perličkou na dně(( se rozumí dobré jádro lidí, jejich
moudrost, citová ryzost a upřímnost, a je jiŽ jedno, že je člověk p|ebejského původu.
Tajemné s|ovo ,,pábení' (pravděpodobně odvozeno od lidového dialektu' od slova označuje zvláštní druh
''bábení")
vyprávění' jakési autentické hovory lidí, plastické, spontánní, kde vedle Samotného sdělení hraje roli složka poetická,
fantazijní, až téměÍ bájná. Pábitelé dělají vše zamilovaně, dychtí po poznání, jsou doslova posedlí vyprávěním a dokážou
být aŽ zas|epeni nějakou svou činností.Jsou naplněni obdivem ke skutečnosti a k rozmanitosti předmětného světa. PráVě
osobitost Hrabalova pábení zapůsobilo v našíliteratuře téměř jako zázrak.
Jestliže tedy budeme k Hrabalovu dílu přistupovat Skrze tuto optiku, a navíc si zapamatujeme následující skutečnosti,
nemusíme se bát, že Hrabalovým knihám neporozumíme.
takže ie třeba připomenout tvto charakteristické rvsy
1) osobité a neopakovate|né vidění světa, svérázná poetika jeho vnímání.Někdy lze čístsousloví posedIost životem'
2) Většina Hrabalových próz je bezsyŽetová (nemají souvislý děj)' Výjimku tvoří například ostře sledované vlaky'
3) Hrabalovy texty jsou plynulým tokem jednotlivých, někdy zdánlivě nesouvisejícíchpříběhů. Často proto hovoříme o
metodě koláže či o linii automatického záznamu (ednoznačně prozrazuje vliv surrealismu a dadaismu). V tomto směru
jsou nápovědou kolážové ilustrace Jiřího Ko|áře k výběru povídek Automat Svět.
4) Svět kontrastů - Hrabal užíváaŽ drastické obrazy a příměry, v nichž dochází k zkratkovitému střetnutí krásy a
ošklivosti, hrťny a naděje, krutosti a něhy (právě to vedlo někdy k unáhleným soudům o Hrabalově naturalismu).
5) Zájem o lidi z periférie (pražská Libeň).
6) Hrabal se nevyhýbá erotice, černémuhumoru a groteskním scénám.
7) Je třeba zdůraznit Hrabalův postřeh (vše se prý skutečně stalo a Hrabal naslouchal nejen přátelům v hospodách...).
8) Hovorový jazyk, trefný, někdy drsný (e pravdou, že právě proto mnoho studentek nenašlo k Hrabalovi cestu). Autor se
vyhýbá přesnější a podrobnější psychologické kresbě - všeje nasměrováno k expresivnímu zabarvení textu.
literární díIo (výběr)
povídky Perlička na dně (l963)' Pábitelé (1964)
Tanečníhodiny pro staršía pokročilé(1964) - literární experiment, kdy se nechal Hrabal inspirovat poslední kapitolou
knihy J. Joyceho odysseus' Celý text se skládá zjediné věty.
ostře sledované vlaky (l965) - dějová linie se odehrává v železničnístanici ke konci 2. světové války, kdy mladík Miloš
Hrma se na jedné straně setkává s projevy okupace, na straně druhé je plně zaměstnán svým komplexem v erotické oblasti.
Jakmile se Miloš tohoto problému zbavuje, ztrácínajednou veškerézábrany, svou smělost, a v sabotážní akci píichází o
svůj vlastní život.
Tato klasická novela je psána v ich-formě, konfrontuje intimní život naivního mladíka s krutostí válečnéreality.
Hrdinova smrt však paradoxně piichází v momentě, kdy se podaří překonat soukromé trauma.
Morytáty a legendy (l968) -,,hrůzostrašné"historky s prvky černéhoa morbidního humoru'
Za vrcholné období Hrabalovy tvorby jsou považována 70. léta, kdy byly napsány knihy obsluhoval jsem anglického
krále (1974)' Něžný barbar (1974), Slavnosti sněženek (19'15), Příliš hlučná samota (1917), ale také Postřižiny
(1974), Krasosmutnění (l979) a Harlekýnovy milióny (l98l) - označováno jako tzv. nymburská trilogie Městečko u
vody, původně v exilu Městečko' ve kterém se zastavil čas - mnohé Z těchto knih vyšly oficiálně aŽ pozdějit
Jistým problémem je fakt, Že mnohé Hrabalovy knihy vyšly nejdříve v exilových nakladatelstvích, teprve později v
českévariantě, avšak s mnohými cenzurními i autocenzurními podstatnými zásahy. Hrabalovo dílo je opravdu pro
bibliografy oříškem. Své náměty totiž autor často zpracovával několikrát, někdy se již k použitému námětu vracel pod
tlakem politických poměrů. Hrabal byl totiž postaven před těŽké rozhodnutí, zda knihu u nás v normalizačních letech
vůbec vydat, či lpět na původnímtextu a knihu tak českémučtenáři zce|a odepřít. Důsledkem toho bylo ale narušení
autentičnosti tvaru, který intuitivně vytvořilo jeho podvědomí.
tzv. nymburská trilogie - právě zde ptichází na scénu ohromujícívypravěč strýc Pepin, famózní svérázná postavička,
52
která přijela do nymburského pivovaru na 14 dní, ale zůstala zde několik let. Především Postřižiny, i díky svému
filmovému zpracování, zapůsobily dojemně, nostalgicky, jsou poctou starým časům20. Vodopády s|ov při Pepinově
překotném a halasném vyprávění se linou knihou a jsou v zdánlivém kontrastu s něžnou a chtpajícíHrabalovou
maminkou, jež dokáŽe překvapit rozmanitými živelnými činy a která všechny epizody knihy sama vypráví. Symbolický
název postřižiny se netýkájen chvfle, kdy si maminka nechá ustřihnout všemi obdivované dlouhé vlasy, ale stejně tak celé
dobové atmosféry, v níŽ se v rámci převratných změn zkracují i vzdálenosti.
obsluhoval jsem anglického krále - hrdina tohoto díla, považovaného za jeden z vrcholů Hrabalovy tvorby, je malý a
dětinský číšník Jan Dítě, trpícísilnými komplexy kvůli svému vzrůstu. Ve snaze přimět okolí, aby ho přijalo a jednalo s
ním jako rovný s rovným, se snažípřizpůsobovat bez ohledu na morální principy své doby. Pracuje v luxusních podnicích
preováteeneno Československa, v nichž obsluhuje diplomaty a bohaté obchodníky' Své ,,vnucování" do horních
ipolečenských vrstev ho přivádí během okupace na stranu Němců, ale výsledkem je pouze pohrdání Ze strany Němců a
ninávist od Čechů.Teprve po převratu v roce 1948 si konečně Jan Dítě uvědomuje, že je nesmyslné snažit se přizpůsobit
se měnícímse podmínkám světa. Vzdá se všech svých ambicí a když navíc zÍrácíschopnost komunikovat se svými
blízkými' utíká se do Samoty. Jeho novým místem se stává zapadlá horská samota.
Kniha je velice zajímává nejen svou filozofickou polohou, ale stejně tak odvážnými erotickými motivy, v české|iteratuře
nepříliš vídanými. Stejně tak je přísná kompozice knihy, protoŽekaždá z pěti částíje rámována s|ovy: ,,Dávejte pozor, co
vóm ted'ka řeknu" a na konci ,,Stačívám to? Tím dneska končím".
Stojí za zaznamenání, že mnoho čtenářů po pročteníknihy hlavního hrdinu neodsuzuje, spíšeje jim ho líto, je to svým
způsobem nešťastný člověk.
Slavnosti sněženek - povídkový soubor čerpajícíze svérázného života obyvatel chatové oblasti Kersko.
Příliš hlučná samota - monolog starého baliče odpadového papíru Haňti, jemuž se během práce dostávají do rukou
literární skvosty, a on' Samovolně jimi ,,vzdělán proti své vůli", medituje o smyslu lidského života, aby nakonec
dobrovolně ukončil svůj život, avšakjen v přiopilém Stavu na lavičce v parku.
Postava Haňti má jisté autobiografické rysy, ale co je zajÍmavé, Že má již odlišnérysy než obvyklý pábitel' Je sice
člověk z periférie, který vášnivě čte hluboké myšlenky filozofů a básníků,ale svou svobodu a volnost již nebrání
furiantskou řečí,ale naopak mlčía medituje. Celý text má charakter básnické zpovědi, kde je dějovost potlačena do pozadí
a vystupuje baladický obraz nešťastnéhočlověka ubíjeného projevy normalizačního procesu.
aaxí ana - Inzerát na dům, ve kterém už nechci bydlet (1965), Kluby poezie (l981)' životopisná trilogie Svatby v
ao'''e, vitu nuova a Proluky (l986-1987) - zde opět Hrabal využil ženskéhopohledu na realitu, avšak v tomto případě
zachytil svůj vlastní Život očima manželky Elišky, přezdívanéPipsi.
Je pravdou, že jak rozporuplný byl sám Hrabal' bylo rozporuplné i přijímání jeho knih. Na jedné straně davy lidí před
prodájnami Knihy, na straně druhé nenávistivé atributy jako například stvůra, senilní dědek prolezlý paralýzou či obvinění
ó chorém mozku zb|ázince. Je dobré rovněž vědět, že Hrabalovo dílo bylo v normalizačních letech zakázáno až do roku
1975, kdy kulturní týdeník Tvorba uveřejnil rozhovor s Hrabalem, v němž některé pasáže byli úlitbou režimu' A hned v
roce I976 se na pultech objevily Postřižiny..'
filmové adaptace _ filmové adaptace Hrabalových knih jsou téměř výsostnou záleŽitostírežiséraJiřího Menz|a, jemu se
* *J|ép" podařilo metamoÍfovat Hrabalovu poetiku do filmové podoby. Sběrné surovosti (J' Herz, l965), Perličky na
dně (j. Menzel, V. Chytilová, J. Jireš, E. Schorm, l965) - filmová podoba povídek z Pábitelů, Ostře sledované vlaky
(J.

Menzel, 1966) - film získal amerického oskara, Skřivánci na niti (J. Menzel, 1969) - zfilmováno na základě Inzerátu na

dům, ve kterém už nechci bydlet, Postřižiny (J. Menzel, 1980), Slavnosti sněženek (J. Menzel, l983)' Něžný barbar (P.
Koliha, 1990), Andělské oči (D. Klein, t994) - dle povídky Bambini di Praga, Příliš hlučná samota (V. Caisová' 1995)
zaiímavosti
- H.abalouým iménem byla poimenovaná planetka číslo4112, a to paní Vávrovou z hvězdá v Kleti.
Ať." nupíš.o Hrabalovi cokoliv, vždy toho bude neskutečně má|o. Jeden ze zajímavých pohledů na tohoto spisovatele však stojí za
zopakování. Statistikové spočítali'Že:
a) Největšího nákladu (479 000) dosáhla kniha Tanečníhodiny pro staršía pokročilé.

')
Hrabalovy knihy byly přeloŽeny do 28 jazyků.
(nejčastěji |J Zlatého tygra a U Pinkasů)'
) V Hrabalově díle se setkáme s téměř dvěma sty názvy hospod
L) Nejcitovanějším místem je Kersko, pak Nymburk a Libeň.
; v jlho knihách padne celkem l446 osobních
jmen, nejěastěji JežíšKristus a poté Vladimír Boudník.
pouhý l cm hřbetu, vznikla by řada témer
o Kjvbv se všechny česky vydané knihy nasklááaly vedle sebe a na kaŽdý svazek by připadl
3lLmdlouhá.

_YLAD|MÍR NEFF (1909 - 1983)

Romanopisec, scénárista, jeden z největších iků 20. století vatele ondře Neffa.
prow ,oaar, absolvent ňameno gymnázia a pakfrancouzské obchodní akademie v Ženevě. od roku 1935 cizojazyčým lektorem v
Melantrich, od počátku vóIlq žije jako volný spisovatel.
vorabutace.sVoupoZornostobracelpředevšímdominulosti,kteroudokázal
pfiblíŽi; S notnou ááutou vypravěčskéelegance a s příslovečnouepickou šíří(někdy je nazýván kronikářem života
je i psychologická propracovanost postav' Neffovy
funikatelů)' Neffovi neni či)t inteligentní humor, silnou stránkou
53
příběhyjsou dokonale prokomponované' plné osudových zvratů, anižje tknuta umě|ecká náročnost.
literární dílo (výběr)
Srpnovští páni (l953) - historický románz přelomu l3. a l4. století
pentalogie Sňatky z rozumu (1957)' Císařské fialky (1958), Zlá krev (1959)' Veselá vdova (196l) a Královský
vozataj (l963) - rozsáhlá románová freska o obdobíod 50. let 19. stoletíaždo roku 1945' kdyje společnost nazírána
skrze osudy mešťanských rodů Bornů a Nedobylů. Neffsleduje prudký vzestup a následující zhroucení domácí měšťanské
vrstvy (umělecky nejvýšejsou první 3 svazky).
Trampoty pana Humbla (l967) - hlavní postavou tohoto satirického románu je typ politického přizpůsobivce, který
nejen mění své názory podle momentální mocenské situace, ale navíc je vnitřně přesvědčen, Že koná správně.
trilogie Královny nemají nohy (1973), Prsten Borgiů (1975) a Krásná čarodějka (1980) - atraktivní a dobrodruŽné
příhody Petra Kukaně z Kukaně ve víru náboženských zmatků a válek z pře|omu 16. a l7 ' století. Tento pseudohistorický
román je plný ironie, humoru, je částečně parodií na čtivo dumasovského typu, kde jsou krkolomné zápletky dováděny až
do absurdních poloh. Čtenářsky velice přitažlivéa vděčnéknihy!
Roucho pana de Balzac (1982)
Filozofický slovník pro samouky neboli Antigorgias (1948) - sepsání slovníku bylo vedeno snahou přiblížitlaickému
čtenáři složité kové svstémv. Hodnocení slovníku ie né (mně osobně se Iíbívelice).
Neffův dar imaginace si získal širokéčtenářstvo. Tzv. Bornovsko-nedobylovská pentalogie se dokonce zařadila ve své době mezi
neivydávaněiší díla česképrózv vedle vÝch románů a Haškova Šveikal
filmová adaptace - televizní seriál Sňatky z rozumu (F. Filip' l968)
I]VÁcuv KepllcxÝ (1895 - 1982)
Prozaik, autor historických románů. Ačkoliv začal psátjiž v meziválečnémobdobí' teprve po roce 1945 nasměroval svůj
pohled hluboko do minulosti. Kap|ický formálně i tematicky navázal na jiráskovskou tradici, akcentoval především tzv'
lidové revolučnítradice (proto také častá tematika selských rebe]ií a bouří) a svým dílem idealizoval dějinný proces,
v němž přeceňovaná ideologicko výchovná rovina próz odsouvala do pozadí rovinu estetickou.
Kladivo na čarodějnice (1963) _ vrchol Kaplického díla, historický román o čarodějnických procesech na severní
Moravě ve druhé polovině l7.století. V románu vystupují rovněž skutečné historické postavy _ na jedné straně úlisný a
chladnokrevný Boblig' na straně druhé přímočarý Lautner, který nenacházízbraň proti zastaveníhrůzných procesů.
Román je popisně realistický, kde atraktivní téma (spojené s obecnější problematikou zvůIe azneuŽiÍímoci) tak tr'ochu
omlouvá absenci hlubší charakteristiky postav a postiženímotivace jejich činů.Kniha byla a je populární také díky
filmovému přepisu, který časově zapadl do obecně zvýšeného zájmu o tragické politické procesy z doby kultu osobnosti.
filmové adaptace - Kladivo na čarodějnice (o. Yávra,1969)
!FnnNrtŠBx KoŽÍx (1909 - 1997)
Romanopisec, autor dlouhé řady životopisných románů o vynikajících postavách našich i světových dějin. Čtenářsky
velice oblíbený pro své vypravěčskékvality, patří k našim nejpopulárnějším spisovatelům.
literární díIo (výběr)
NejvětšízPierotů (l939) - poutavý a sugestivní Životní příběh světově proslulého Kašpara Deburaua, mima česko-
francouzského původu zprvní poloviny l9' století. Kniha se stalajednou znejčtenějšíchčeských knih vůbec (v období
okupace celkem logicky).
dalšíromány - Josef Mánes (1955, přepracováno 1966), Světlo v temnotách (1970) - životopis J. A. Komenského,
Pouta věrnosti (l971) _ o malíři Jaros|avu Čermákovi, Miláček národa (l975) - o J. K. Tylovi, Na křídlech větrného
mlýna (1911) _ o malířce Zdeně Braunerové, Fanfáry pro krále (1983) _ o herci Národního divadla Eduardu Vojanovi,
Kronika života a vlády Karla Iv. (l98l)
!MILoŠ vÁclAv KRATocHvÍL (1904 - 1988)
Jeden z hlavních představite|ů historické prózy u nás, autor filmových scénářů a historických prací. Ústředním motivem
jeho díla je většinou problematika vztahu výjimečných individualit k dobové realitě (nejvíce si všímá doby rudolfínské a
30 leté války). Psal i prózy pro mládeŽ. Kratochvíl je umělecky přesvědčivý!
neislavněišíprózy - osamělý rváč (l941) - životníosudy maršála armády Rudolfa II., Král obléká halenu (1945) -
román o Václavu IV., MistrJan (l95l)' Dobrá kočka, která nemlsá (l970) - osudy rytce Václava Hollara, Matyášův
meč (197l)' dilogie Evropa tančila valčík(1974, zfilmováno o. Vávrou 1989) a Evropa v zákopech (1977)' kde je
zachycena atmosféra 1. světové války, ŽivotJana Amose (l975)
pro děti - Podivuhodné příběhy a dobrodružstvíJana Kornela (l954)' objevitelé a dobyvatelé
scénáře - k filmové trilogii Jan Hus, Jan Žižka a Proti všem
t].IIŘÍ ŠoToLA(1924 - 1989)
Básník' dramatik a prozaik, autor osobitých azajímavých, ale především umělecky přesvědčivých historických románů,
vnichŽ mnohdy polemizuje s jiráskovskou tradicí o rozhodující dějinné úloze lidu. Vcentru Šotolovy pozornosti jsou
zhoubnost náboŽenského fanatismu, cynismus moci, tlak mocenských institucí, to vše někdy vnímáno pod ironickým
úhlem.
literární dílo (vÝběr)
Tovaryšstvo Ježíšovo(1969) - román z doby pobělohorské rekatolizace, v němž páter Vojtěch Had, historicky doložená
postava, je svědkem potlačovatelských praktik svých nadřízených, a to tak dalece, Že na konci svého života odmítne
sloužit věci, s níŽ sejiž není schopen ztotožnit.
Kuře na rožni(l974) - samizdatově vydaný román, příběh zběha a loutkoherce Matěje Kuřete za napoleonských válek.

54
Právě hra s loutkami umožnila Šotolovivyjádřit neskrývané přesvědčení o mocenské manipulaci s lidmi.
Svatý na mostě (1978) - román o Janu Nepomuckém, osmnáct Jeruzalémů (1986)
IVLADIMÍR KóRNER (1939)
Prozaik a rovněŽ filmový scénárista, dle mnohých soudů nedoceněná osobnost našíliteratury. KÓrner zaujímá významné
vent vstm v historické
specifické rvsv
1) KÓrner se obracíjak k tématům okupačním, tak do středověku - k historii přistupuje netradičně, protože kombinuje prvky baladické,
historizujícía psychologické.
2) Typickým' prvkem je jakási snovost' jakési ukolébání klidem (odkaz k baladám), ale najednou přichází dramatické vyhrocení
situace.
3) V kritikách se nejčastěji konstatuje, Že KÓrner vytvořil ve svých knihách existenciální (mezní) situace člověka, v nichž je drcen
dějinnými událostmi a konfrontován se zlem (častojako paralela k dnešku).
4) Knihy jsou jazykově i kompozičně vytříbené a působíznačně sugestivně.
literární dílo (vÝběr)
Adelheid (196'7) - epizoda ze severomoravského pohraničí bezprostředně po 2. světové válce, kdy do vesnice pÍijíŽdí
poručíkv záloze, příslušníkanglického letectva, jenž má za úkolprovést evidenci majetku zdejšího nacisty. Na výpomoc
dostane německou dívku Adelheid, dceru zmiňovaného nacisty' a mezi oběma vznikne intimní vztah. Příběh končí
sebevraždou Němky a téměř tragickým odchodem poručíkaz místa.
Tato novelaje především o lásce a nenávisti z národnostně rozeštvaného prostředí Sudet.
Zánik samoty Berhof (19'73) - novela, v nížje národnostní svár mezi Čechy a poraženými Němci zobrazen
prostřednictvím dramatického příběhu, kdy se ještě na podzim roku l945 potulují našímpohraničím tlupy nacistických
rrthrwolfů, kteří odmítají uznat konec hitlerovské éry. Baladický příběh představuje nacistický fanatismus jako zhoubnou
a ákeřnou sílu, která se nehodlá zastavit před ničím.
Údor včel (l978) - jistě jeden z klenotů českéliteratury. opět baladická novela, nyní z období po smrti kráIe Přemysla
otakara II.' velice působivá a nabitá dynamickým dějem' Je o vztahu dvou přís|ušníkůkřižáckého řádu, z nichŽ jeden
našel odvahu k útěku z iádu a druhý, fanatický vyznavač křesťanské poslušnosti, ho pronásleduje až do Čech. Jejich
vÁjemné setkávání se je vŽdy tragické a končínakonec smrtí manželky prvního z nich.
dalšíprózv - Slepé rameno (1965)' Písečnákosa (1970), Zrození horského pramene (1979), Lékař umírajícíhočasu
(1984)' Psí kůže(1992)' Smrt svatého Vojtěcha (l993)
flmovélrdaptace - zde je nutné předeslat, že šťastnéspojení režiséraF. Vláčila a spisovatele V. KÓrnera přineslo filmy
mdprůměrných kvalit, jež v českékinematografii patří vůbec k tomu nejlepšímu.Údolí včet (F. Vláčil, 196'7) - vynikající
umělecký zážitrck, Adelheid (F. Vláčil' 1969),Zániksamoty Berhof (J. Svoboda, l983), Cukrová bouda (K' Kachyňa,
l%0) - dle Zrození horského pramene' Svědek umírajícíhočasu (M' Luther, l990).
:YĚnl SlÁnxovÁ (1927)
se představila jako velice vyzrálá autorka, a to novelami Poslední vlak z Frývaldova (l974) a Pluky
V polovině 70. let
b (|975),jeŽ spolu se svou třetí, samostatně nevydanou částíDítě svoboděnky, vytvářejí trilogii v jednom svazku Malý
d a velká žena (1982).
Je to román, jenž dosahuje osobitého estetického účinkuzejména svou stylovou polohou a tím, Že obraz
@mnichovského období a vlastní okupace je nazÍrán dětskýma očima malého děvčátka. Tato optika nazírání je v poloze
groteskní nadsázky.
hové adaptace - Vlak dětství a naděje (K. Kachyňa, 1985) - 5 dílný seriál, k vysí|ání uvolněn až roku 1989
:J^RrilLA LoUKoTKovÁ (1923)
Autorka čtenářsky poutavé historické beletrie, v nížjsou sladkobolným způsobem obalována historická fakta ve
riídednou romantickou fresku. Pozornost Loukotkové přitahují především výjimečníjedinci ve středověku a antice - obě
cpochy díky vypravěčskémutalentu v románech barvitě ožívají(Loukotková vzdáleně připomíná historické knihy
rvčtozrrámého M. Waltariho).
kárnídílo (výběr)
N.i římského lidu (1949) - román o básníku Petroniovi, Spartakus (1950)' Navzdory básnft zpívá (|957) -
mntický biografický román o francouzském básníkovi F. Villonovi, do antického Říma jsou situovány romány Pod
tou smích (l977) a Doma lidé umírají(1981).
š eutoff historické nrózv
ffiÍH^(190?-lg87)-kroměhistorickýchadětskýchknihnapsalideověpolemickýrománDoktorMeluzin
(t9R)' který byl zfilmován jako Dým bramborové natě (F. Vláčil' l976).
llAlřTIŠEK KUBKA (1894 _ 1969), Knnnl MIcttll (1932 - 1984), Josnr TovInN (1899 - 1977), oLDŘIcH DANĚK
alEl),Lunuu-a VaŇxovÁ (1927) a mnozí další.

ůz soudobého člověka v literatuře

:nJftíÍRPÁRAL (193a
\fuz literárních dominant 60. až 80. let, která ztratila lesk po listopadové revoluci l989. Příčinoubyla nejen vlastní
baní vyčpě|ost, ale současně přesun čtenářského zájmu k jiným, do té doby tabuizovaným autorům.

55
 Póral, pražsbý rodák, je vzděláním chemiclcj inženýr, jehož profesní orientace zavedla tlo severních Čech (přeclevším Ústí nad
Labem). Próvě tento kraj se stal prvním a současně největším zdrojem literórní inspirace. ocl roku 1967 je Púral profesioncilním
,o!!]!rr, pojisý čas (1972 - 1979) působiljako nakladatelsbý redaktor.
Páral je někdy řazen do tzv. severočeské literární školy (spolu s Jiřím
základní rvsy Páralových próz
1) Páral podává.obraz člověka zdegenerovaného navyklými stereotypy (člověk se vlastně dobrovolně podřizuje
mechanismu žit). Život se stává nudným, konzumním, citově vyprahlým. Někdy se Páralovi říká ,,autor pokleslé ut tiuity".
2) Ihned zaujme zvláštní vyprávěcí Styl - dominuje strohost, telegrafická stručnost, důležitým prvkem jsou různé
vysvětlivky, glosy v závorkách, doplňky. To vše vede k dynamice děje. V této souvislosti hovoříme o tzv. pohlednicovém
efektu: i věci naprostoběžné a všedníse stávají,,barevnější" a atraktivnější.
3) Páral vnáší do li edy do soukromí, do erotických vazeb postav.
literární díIo (výběr)
V 60. letech zaujal Páral široký okruh čtenářůvelice volným cyklem 5 novel a románů, který byl dodatečně označen
jako ,,pět způsobů ukájení".
Veletrh splněných přání (1964) - příběh vedoucího chemické laboratoře Milana Renče, který stereotypní a ubíjející
koloběh v práci, kde většina úkonůje neúčelnáa nesmyslná, přenáší v podobné poloze i do soukromí. Je to Život bez
velkých Zážitků, bez skutečných emocí, vše je zmechanizováno a vše má své trvalé místo v zaběhaném životním kolotoči.
Nejtragičtějšíovšem je, že Renč si na svůj ,,neživot" zvykl aje s ním docela spokojen. Tento neměnný a naprogramovaný
způsob života, kde není místo pro lásku, a|e jen na biologické fungování sexu, je ,,narušen" opravdovým citem mladé
dívky. Jenže Renč cítí,žeprávě tohle ohrožujejeho klid a pohodlí. Dívku znásilní a tímto činem se od ní osvobozuje.
Soukromá vichřice (l966) - sloŽitá mozaika osudů dvou generačně rozdílných čtveřic, které se koloběh všedníchdnů
pokoušejírozbít nevěrou.
Katapult (1967) - opět máme ve středu pozornosti inženýra chemie, tentokráte Jacka Jošta, který si s ohromující
důk|adností naplánoval svůj program nevěr. Pomo cí inzerátu naváŽe známost se sedmi ženamt ze sedmi různých míst na
rati Z Ústí do Brna, kterou často projíŽdí díky svým služebním cestám. Sice si tak zpestřuje svou spořádanou nudu z
domova, jenže paradoxně (ale přitom celkem logicky) těchto sedm žen a dívek usiluje o sňatek, a vhánějí tak Jošta tam,
odkud on prchá. Vzniklou situaci musí řešit, uvažuje o rozvodu, shání pro svou ženu Lenku nového partnera, ale nakonec
se začínázaplétat do lží,aŽ se celá zá]ežitost stává neřešite|nou. Teprve nyní si uvědomuje, že nechce ztratit svou ženu ani
dítě,že ony jsou smyslem jeho života. Letecky se chce vrátit, avšak při přistáváníje katapultován a umírá.
Milenci a v razi (1969), ProfesionáIní žena (l97 I)
V 70. letech pÍichází dalšířada románů a Páral se stává v normalizačním období asi nejčtenějšímautorem. MůŽe tomu
tak být proto, Že obrazživotního stereotypu nebyl zas ažtakv rozporu s oficiálními kritérii na literaturu a ve své podstatě
nebyl režimu vůbec nebezpečný. Páral byl natolik zkušeným a inteligentním člověkem, aby moc dobře věděl, Že obrazem
deformovaných životních osudů vesměs mladých lidí, který bude předkládán čtenářům bez zřetelně kritických
společenských souvisl ostí, lehce unikne veškerým normalizační m zákazům.
Zatímco předchozím pěti knihám se také říká ,,černá série", následující romány nesou označení,,bílá".
Mladý muž a bílá velryba (1973) - velice rafinovaný román, napsaný tak, aby daň dobovému režimu byla co nejmenší.
Jestližeje někdy kniha považovánazajakousi poklonu rnladickému elánu a práci, učinil tak Páral elegantně, aby celkové
vyznění příběhu bylo vzdálené jakémukoliv lacinému optimismu. I v této knlze zazní odsudek Životní vyprahlosti a
chladného kalkulování, který je předváděn na osudech lidí v chemické továrně. Je sice pravdou, že i oni se nakonec
nechávají ze své vyprahlosti a rezignovanosti vytrhnout mladým Břeťou Laboutkou, kterýje aktivní, průbojný a chce svým
,,dobrodružným" životem ulovit svou ,,bílou velrybu", ale při hledání výrobního řešení nachází nakonec smrt. Lze ji chápat
tak, že smysl Života sice lze najít v práci, ale ani tímto způsobem existence nelze odstranit mechanismy, které nás z
okolního přetechniZovaného a odlidštěnéhosvěta deformují.
Slabšíumělecké hodnotyjsou romány Radost až do rána (I975) a Generální zázrak(t977)
Muka obraznosti (l980) - tímto ironickým příběhem se silnými autobiografickými rysy se Páral rozhodl zakončit svou
,,bílou" sérii. Sledujeme osudy mladého inženýra chemie (ak jinak také), který má velkou ctižádost stát se spisovatelem,
zatímco v práci vše ztroskotává díky jeho malému profesionálnímu zápalu. Ironií nakone c je, že své postavení definitivně
ztrácÍ v okamžiku, kdy ho začalapráce bavit a kdy pronikl dojejích tajů.
V 80. letech došlo u Párala k neočekávanémuzlomu - žánrový přerod přinesl romány s prvky sci-fi, které parodovaly a
ironizovaly konzumní způsob života, tentokráte v 21. století: PokušeníA-ZZ (1982), Romeo a Julie 2300 (1982) a
Válka s mnohozvířetem (1983).
Jestliže bylo konstatováno, Že erotika má v autorových knihách své místo, mělo by se současně dodat, že umělec
Páralova formátu by měl pochopit, Že náznakovost a lehce odkrývané tajemství jsou účinnějšímiliterárními prostředky neŽ
explicitní naservírování Sexu na notně zrezivělém podnosu. Devadesátá léta jsou svědectvím toho, jak se Páral umělecky
řítído propasti ajak snadno podlehl možnosti psát otevřeně o sexua|itě. Řemeslně dobře napsané knihy tohoto obdobíjsou
na hranici dobrého vkusu a mnohdy sklouzávají do přihlouplé pornografie. Nejen literární ,,kvality", ale rovněž samotný
pozérský veřejný život Párala v posledních letech naznačují, že kapitola jednoho dobrého spisovatele se již dávno
uzavřela.

Dekameron 2000 aneb Láska v Praze (1990), Playgirls (1994), Profesionální muž. V. Páral o sobě a jiných
zajímavějšíchvěcech ( l 995).

56
 filmové adaptace - Soukromá vichřice (H. Bočan, 1967), Mladý muž a bílá velryba (J. Jireš, 1978), Radostaždo
rána (A' Kachlík, 1978), Katapult (J. Jireš, 1983), Muka obraznosti (V. Drha, 1990), Ptaygirls 1 a 2 (V. olmer, obě
le9s)
lvÁcLAv DUŠEK (1944)
Prozaik, představitel severočeskéliterární školy, který byl trpěn jen z milosti. Jeho práce novelistického charakteru totiŽ
přibliŽovaly příběhy mladých lidí, kteří se z ruzných příčinocitli na periferii společnosti či dokonce na samotné hraně
zákona (některé knihy spojuje postava Tadeáše Falka). oficiální místa tolerov ala obrazy z rozyráceného prostředí snad jen
jako negativní výstrahu pro mladou generaci. Základním rysem Duškových próz je autenticita a přesvědčivost.
literární dílo (výběr)
novely Panna nebo orel (1974), Druhý dech (1975), povídková kniha Tuláci (1978), román Dny pro kočku (l97g),
román Skleněný golem (1989) _ tato kniha byla překvapením v Duškově tvorbě, protože v ní podal na oficiální literaturu
nezvykle otevřený a kritický obraz padesátých let, a to včetně trestaneckých lágrů. osou knihy je příběh karlínského
Matouše Tonera, jehož náplní života se postupně stávají parta, konfliktní situace a hospoda. Kniha končívojenskou
službou Matouše'
Poslední kovboj (l993) - volné pokračování Sk|eněného golema.
filmové adaptace - Křehké vztahy (J. Herz, 1979) - přepis novely Panna nebo orel
-JrŘÍ Švnrne
(1949)
Prozaik, který zaujal v 70. letech širokou čtenářskou obec svými romány, představitel tzv. severočeskéliterární školy.
Povoláním chemik, později absolvent scénáristiky a dramaturgie na pražské AMU).
Ve svých románech se zabýval Švejda především postavenim a ideáty mladých lidí v soudobé společnosti. V příbězích'
jejichŽ děj je většinou regionálně umístěn do severních Čech, neustále obměňuje čtenářsky vděčná schémata (siiní muŽi a
knísnéženy' rodičovské vzÍahy, manŽelské krize, erotické zážitky, krize muŽe středního věku' kariéra či pracovní
problémy), je tu ovšem nebezpečístereotypu. Jinak je Švejda realistický vypravěč bez hlubších psychologických ambicí,
čteniířsky však vděčný.
&erární dílo (výběr)
Eevárie (l975) - román z prumyslového prostředí v severních Óechách
Iha tisíce světelných let (1978) - román, jenž se odehrává během vojenské sluŽby mladého hrdiny (napsáno již roku
1973),Požáry a spáIeniště (l979)
fuové adaptace - Havárie (A. Kopřiva, 1986), Kariéra (J' Matula, 1985) - přepis Dvou tisíc světelných let,Požáry a
rÉleďště (A. Kachlík, t980)
:ZDENĚK ZAPLETAL (1951)
Prozaik, který rozvířil vcelku poklidnou hladinu literatury v polovině 80. let a stal se jedním z nejčtenějšíchautorů
přďevším mladé a střední generace. Zapletal si vypracoval zvláštní styl psaní, který spíšeneosobně referoval a
}rustatoval o skutečnosti (práce mají proto spíšerysy sociologických zpráv). Lze identifikovat vliv americké literatury.
hfuočníběžci (1986) - román, v němž dokázal Zapleta| sk|oubit dějovou atraktivnost s prvky sociologické sondy.
salujeme v něm několik vypravěčských linií, které střídavě zprostředkovávají osudy jednotlivých postav obyvatel
wravského maloměsta první poloviny 80' let. Zajímavým prvkem je, že autor mnohdy nahrazuje vlastní jména postav
r#ctr profesemi (v zájmu většítypizovanosti postav).
dí díla (výběr) - Sen na konci rána ( l988), Křehké zboží( l 988), Kobova garáž (1992)
-J6EFFRATS (1946)
hozaik normalizační éry, který je často charakterizován jako autor s neokázalým a svěžím pohledem na dělníka a se
ictcT{lostí věrně vykreslit přímélidské typy. Ve svých prózách Frais zdůrazňoval ,,dychtivost a láskyplnost" k práci a
.ínmr_ vzdává hold těŽké manuální práci , a to vše naziráno z pozic své fi|ozofie, v níŽ je rovnocenně chápána tvorba
Jitr*nlí a práce fyzická (místy má člověk dokonce dojem, že autor trpí jakýmsi nedefinovatelným komplexem vůči
r-letnlá|ní části populace). Je ale třeba říci, že Frais je osobitým, až robustním vypravěčem, přednostmi jsou rovněž
!E'lr}s{ prostředí, autenticita, využíváníhornického slangu, dialektu apod.'
Frrš re svých knihách přehlíželdobové problémy a svým tvrdošíjným vo|untarismem a programovým optimismem by1
Éurptným pro normalizační kritiku (škoda, že svůj nesporný talent rozmělnil v 80. letech).
birípráce (výběrt
E r @zemního kontinentu (l978) - próza z hornického prostředí, nejlepšíFraisovo dílo
5*scS {0979), Strom na konci cesty (1985)
@
Mik_ jenž se svým vypravěčským šarmem, moudrým nadhledem a vlídným humorem natrvalo zapsal do našíliterární
iwie_ Tento spisovatel, vl. jménem Josef Jiří Puchwein, si získal čtenáře satirickým románem Můj strýc odysseus
!q-JL H|avní postavou tohoto románu je vypravěčův strýc Josef Frajvald, majitel pohřebního ústavu, jehoŽ životní
F[pEÉ sledujeme' Jak napovídá již samotný název knih, Frajvald je přirovnáván k hrdinovi slavného Homérova eposu' a
muilft1 sr€ chytrosti, podobnosti osudů, činorodosti a dobrodruŽnosti Života.
rlFm slavných kriminálních příběhů (1968), Panoptikum hffšných lidí (l97l) a Panoptikum Města
ÉĚo (1979) - nesmrtelným se stal Marek díky tomuto triptychu krátkých příběhů s kriminální zápletkou, v nichŽ
Ůri'''Ej Postava praŽského krimináIního rady Vacátka' Pruběh vyšetřování zločinůa svět zajímavých figurek Žijícíchna
! se staly námětem nejen k populárnímu televiznímu seriálu, ale i k celovečerním filmům.
- lÉ edaptace - Partie krásného dragouna (J. Sequens, 1970), Pěnička a Paraplíčko(J. Krejčík,1970), Smrt

57
 černéhokrále (J. Sequens, l971)
lLAprsLAv GRoSMAN (1921 - 1981)
Zapsal se do historie nepateticky humanistickou prózou obchod na korze (1964), která je vynikající psychologickou
studií člověka, jenžje svědkem tragického osudu Židů ve slovenském městečku roku 1942. Místnífunkcionář Hlinkovy
strany Věnuje svému chudému švagrovi, truhláři Tonovi Brtkovi, arizačnídekret na židovský obchod staré vdovy
Lautmanové' Dobrácký Tono není schopen vysvětlit nechápající ženě skutečný stav věcí, stejně takji neumí zachránit před
odsunem do vyhlazovacího tábora. Narustající výčitky svědomí nakonec Tono neunese.
filmová adaptace - obchod na korze (J. Kádár a E. Klos, 1965) - vynikajícípřepis, získal roku 1966 oscara, cenu
Americké filmové akademie.
IVÁLJA sTÝBLovÁ (1922)- spisovatelka próz z lékařského prostředí, současně vysokoškolská profesorka v oboru
neuro|ogie. Dějem svých knih dokáže sice roztesknit a dojímat, ale ani svým nejlepším románem Skalpel, prosím (l981)
nevybočila z konvenčníhoproudu literatury. oficiální kritikou ve své době velice k|adně hodnocená autorka.
dalšíliterární práce (vÝběr) - Mne soudila noc (l957), Moje velká víra (l960) či Nenávidím a miluji (1969)
filmové adaptace - Skalpel, prosím (J. Svoboda, 1986)
!LUDVÍK NĚMEC (1957) - jeho novela Nejhlasitějšísrdce ve městě (l978) byla ve své době díky svému formálnímu
propracování a úspěšnésnaze o hlubší ponor do psychiky postav považována za titvl, který i díky své autenticitě rozčeřil
hladiny celkem klidných normalizačních vod.
!ftADEK.IoHN (1954) - novinář, jenž svou fabulačníschopnost využil nejen v prvotině pro mládeŽ Džínový svět (l980),
ale především v reportážním románu Memento (l986), který se jako vůbec první text v komunistigkém období věnoval
problematice drog. Po svém vydání se stal doslova bestsellerem jak pro dramatičnost děje, tak díky svému detabuizačnímu
faktoru. John je rovněŽ autorem scénáře divácky úspěšnéhofilmu Bony a klid (V. olmer, l987).
!KAREL MISAŘ (1934 - l991) - autor románů Past'ák (1969) a Periferie (1971), které vnesly do oficiá|ní literatury punc
nesentimentálnosti, reportérskou věcnost a zájem o osudy lidských zkrachovanců. Zejména Pasťák, próza o učiteli
nuceném pracovat v prostředí nápravného zaÍízenípro mladistvé, zachyti| sugestivně hruzu promarněných lidských osudů,
anižby poučova| a idealizoval.
filmová adaptace - Past'ák (H. Bočan, l989)
!MILAN PÁVEK (1941) - autor intelektuálně břitkého a parodického románu Simulanti (l986).
lJosEF NESVADBA (1926) - jeden z hlavních představitelů sci-fi |iteratury, ale také autor románu Tajná zpráva z Prahy
(l978)' který byl při svém vydání cenzurován. Tato odváŽná kniha zachycuje ve fantaskní rovině dobovou atmosféru a
politické dění na konci 60. let u nás, ale rovněž ve Vídni a Americe.
I RADosLAv NENADÁL (1929)
Vynikajícípřekladatel angloamerické literatury, svými původními prózami je Ťazen, oprávněně a úspěšně,k tzv.
hrabalovské literární linii. Ve středu pozornosti Nenadála jsou zejména kuriózní postavičky ze Starého Města a jejich
tragikomické osobní konflikty' Povídky působísvým vykreslením podivínských typů téměř starosvětsky, je jim vlaitní
ironie a osobitý humor.
literární díIo
Rakvářova dcera a jiné prózy (1985) a Dušinky (l989), roku 199l vzbudil pozornost prózou My Tě zazdíme, Aido,
což je příběh pražského homosexuála omylem označenéhoza nosite|e viru HIV. Autobiografické rysy má román z
vysokoško|ského prostředí Gaudeamus (1994).

ienom pro informaci připomeňme dalšíautorv

IPETRllovoTNÝ (1947) se Svou prvotinou Vezmu sekeru (1984)
lPErn Šanlcrr (1950) - autor hrabalovské prózy Jak potopit Austrálii (1986) - jedna z povídek tohoto souboru
inspirovala muzikál Šakalíléta (J. Hřebejk, 1993).
IFRANTIŠEK sTAvINoHA (1928), prozaik, autor hrabalovsky laděných povídek Figurky ze šmantů(I976) a volného
pokračováníHvězdy nad Syslím údolím (198l).
!ZDENA FRÝBovÁ (1934) - po listopadové revoluci oblíbená prozaička, a to především mezi lidmi se zjednodušeným
pohledem na politické dění ve společnosti' Svými romány bez jakýchkoliv uměleckých ambicí Mafie po česku (l990)'
Hrůzy lásky a nenávisti (199l) a Mafie po listopadu (1992) velice dobře odhadla masově čtenářský vkus a vyjadřuje se
k vývoji v Československu po roce l989. ZdÍívějšíchdobpocházejí například romány Připravte operačnísál (197-9) či
Falešníhráči (l982).
venkovskou prózu reprezentovali například
IJAN KoZÁK (l92l - 1995) - autor románu Svatý Michal (l971) - zfilmováno jako Bouřlivé víno (V. Vorlíček, t976)
!.IIŘÍ KŘENEK (1933), ! JIŘÍ NAVRÁTIL (l939), IJARoMÍR TQMEČEK (1906 - Igg'7) - nejlepšíautor přírodn í prózy.
!.IaN KosrnHur.l (1942) - autor čtenářsky oblíbených románů Černéovce (lg74), Pytláci (Ig17) a Vinobraní (lg'79),
všechny byly zfilmovány H. Bočanem.
UARosLAv MarĚlre (1927) - politický prominent, autor známého románu Náš dědek Josef (1973) - zfilmováno A.
Kachlíkem (1976).
m

58
 Necht'mně češtívlastenci ct nacionalisté prominou, ale nedokóžu si představit českou literaturu bez zmínlcy o tomto
slovenském
práce natolik zasóhly do svědomí českého národa a do takové míry formovaly
'r "- ' --'--- a novináři (židovsbý původ). Mňačkovy
spisovateli
přesvědčení v 60. letech 1a toiie i v době normalizace), že by absence jeho jména bylo pimitivní neupřímností. V období
normalizace
z.akriz.án, žil v rakouské emiqraci.

literární dílo (vÝběr)

Př"d""ší.3 ňh'znákaždý pruměrně Sečtělý pamětník 60. let. Velice kritickou sondou, která vyvrátila mýty o tzv.
slovenském národním povstá;í, je příběh Smrt si říká Engelchen, dále novelu ze zákulisí života komunistických
pohlavárů 50. let Jak chutná moc a reportáže o nespravedlnostech, jeŽ obracely naruby osudy lidí v 50. letech opožděné
rtáže.
proč tak velká popularita
Zní to až neskutečně, aie například Smrt si říká Engelchen je nejsvětovější slovenskou publikací (přes 20 překladů). Je tomu
tak

proto, že Mňačko přináší čtenáři nekomplikovaný realismus, má reportážní smysl pro výběr námětu, umí emocionálně líčit tragiku a
jehož hlavní hrdinové jsou správní
Lezpráví. Jedním dechem je však třeba piidat, Že ipisovatel je v podstatě reformním komunistou, ',ti
koÁunisté.,, kteří doplatili na ,'ty horšíkomunisty". DůleŽitéje, že Mňačkovou zásluhou se rozšířily mezi veřejností
alespoň částečně
vdivé skutečnosti o inkriminovaných obdobích.
: v rKroR FrsclEL_lI 912)
Prozaik, básník a di celÝ svůi život snášel úděl Židovského exulanta.
@efukématurovalapakstudovalpróvaasociologiivPraze.Během2.světovéváIlcybylvAnglii,poroce
Jana Masaryka a vříjnu 1949 se vystěhoval do lzraele, kde působil
l1945 byl taiemníkem československého ministra zahraničí
hebrejštinu (některé práce vyšIy nejdříve
I, aipu*atit ých službtich tohoto stótu. Přestože přijal nové jméno Avigdor Dagan a zvládl
It'rcmto jazyce v lzraeli), považuje se neustóIe za českéhospisovatele.
literární díIo (vÝběr)
H"""'T J"""- M"sarykem (Ig52), novela Píseň o lítosti (1948) - láskyplná a jímavá evokace života chudé židovské
'
pospolitosti z konce první republiky. Dále román DYorní šašci(l990) - tragickogroteskní příběh čtyř židovských vězňů
i.kóncentráku, v němž je na pozadí absurdity jejich utrpení vznášena otázka božíexistence a lidské spravedlnosti, kniha
Jeruzalémsképovídky ( l 985)
_.{RTUR G. Lorypox-0915 --19.Eó)
Publicista a spisovatel, mnohdy op< ená osobnost našíliterární historie.
o jehož Skutečnénpolitickém poslóní se dorJnes vedou polemilq. V každémpřípadě bojoval London jako interbrigadista
fašistickému režimu ve Špánětsku, prošel koncentračním táborem Buchenwald
-Kr^urirto,
pmi a od roklt ]945 žil ve Francii (jeho žena byla
'Fraltiouzka).
Roku ]948 presidlil clo Československa a stal se náměstkem ministra zahraničních věcí. Roku 1951 byl zatčen a o rok
w:ději odsouzen na rloživotíve smutně proslulém procesu s vedením protistátního spikleneckého centra v čele s Rudolfem
Sláttsbým.
Z pracovních táborů se dostal na amnestii roku I 956 a po čase se vrátil do Francie.
U"ádě"í L""d""*aživotopisu má svůj smysl, protože autobiografická kniha Doznání (1969) Je syrovym obrazem
alého tehdejšíhohrůznéhoklimatu. Román přibližuje celkovou atmosféru, zatýkání, fyzické a psychické mučení,
mrripulaci s výpověďmi, zinscenování celého procesu a následné tresty.
fuvá adaptace - Doznání (Costa Gavras, 1970).
-PAVELTIGRID Í917')
}iovinář' spisovatel, ese ista. redaktor, autor rozhlasov her a celoživotní exulant.
Ttgrid (vl. Jménent Pavel Schónfelcl) byl nucen pro svůj židovstcj původ či zpoliticlcých důvodůdvakrát emigrovat. Poprvé v roce
r$9 do Velké Britónie, po únoru 1948 c]o Německa (zd'e sestavil například redakci českéhovysílóní rozhlasové stanice Svobodná
-P- a později ao uš,q (zele nejen studia na Kotumbijské univerzitě, ale i práce číšníka). od roku 1960 žiI v Paříži,kde mú svou.
Kiyž už-vypar1ala narlějně 60. Iéta, sovětskó okupace donutila Tigrida zůstat v cizině. Nyní pobývó ve své vlasti (krótkodobó
jeho
kultury) ct je jatqmsi obecně uzná'vaným svědomím českéhonóroda. Tigrid má obrovskou autoritu, protože
^irirrro
ntní a přitom jasně srozumitelné komentáře či glosy kpoliticlcým či mravním problémům současnosti dokážou přesně

Hrnía novinářské dílo

ffi_ k"lt'-ě po-litický čtvrtletnft založený Tigridem v roce l956 v USA. Jeho redakci přestěhoval o čtyři roky do
ffi' kde vycházel áz ao páau komunistického systému. Svědectví se stalo vůbec nejproslulejším exilovým periodikem
s-vychází u nás).
#ip.,:,vodce inteligentní ženy po vlastním osudu (1988) - kniha, jež je koncipovaná jako fiktivní vyprávění mladé
árdskoslovenska, s nížse Tigriá seznámil na Jadranu. Ve třinácti večerech vypráví Tigrid dívce o novodobé historii
zerrĚ, přibližuje jí Mnichov, druhou světovou válku, stalinismus, vznik republiky či Pražské
jaro. Tato poutavá
ft je piána jazykem, inteligentně a především se snahou odhalit zvrácenost komunistického systému. Kniha
'uizný.n
čtenářsk
T
!.IAN PRoCHÁZKA (1929 - 1971)
Prozaik, vynikající scénárista a filmový dramaturg, byl jedním z těch, které zasáhly tvrdé publikačnízákazy. Zemřel po
těžkénemoci a uštván atmosférou oočátku normalizace.
Procházkův vývoj prošel strmě od nadšenéhosvazáckého funkcionáře po ostrého kritika negativních společenských jevů. Pravdou
ovšem také je, že víra v kosmetické úpravy socialistického reŽimu byla u Procházky po dlouhou dobu nezdolná. V každémpřípadě byl
tento spisovatel osvěžením pro literární vÝvoi 60. let a svÝm dílem dával
literární dílo (výběr)
Lze Ííci,Že Procházku zajímají většinou mladí lidé, kteří jsou konfrontováni se socialistickou morálkou a systémem
doby. Mají v sobě jakousi optimistickou hemingwayovskou chuť porvat se se Životem. Jsou dokonce politicky uvědomělí
a horliví, ale není v nich faleš, pokrytectví a nevěrohodnost.
Ze|ené obzory ( l960) - novela, příběh mladého agronoma, který je nucen na pohraniční zemědělské farmě řešit nejen své
citové prob|émy, ale rovněž kaŽdodenní konflikty s místními lidmi.
Přestřelka (1964) - román, jenž je situován do moravského pohraničína počátku 50. let. Prolínají se v něm dvě roviny, a
to přechodná krize milostného vztahu mladého pohraničníka a místníknihovnice a velký zátah pohraničníků,kteří stíhají
skupinu šesti lidí snažícíchse i|egálně překročit hranice.
Politika pro každého(l968) - publicistická kniha, která předkládá veřejnosti ruzné negativní jevy ve společnostl, a to ze
dvou časově odlišných zorných úhlů.V době normalizacejednaznejžádanějších knih mezi studenty'
filmové scénáře
Asi nebudeme přehánět, kdyŽ napíšeme, že Procházkovy filmové scénáře (převážně k filmům reŽiséra K. Kachyni) odolají
zubu času déle než próza' Filmy Kočár do Vídně (1966) či Ucho (1970) jsou umě|eckými vrcholy!
filmové adaptace - Zelené obzory (I. Novák, 1962)
!VLADIMÍR ŠKUTINA (1931 - 1995)
Humorista, licista a autor televizních seriálů, í vězeň z období v Antonína Novotného
Škutinůvživot byt opravclu poznatnenán komunisticbým režimem. Vězněn byl na počátku 60. let za urážku prezirlenta republilq,
v letech 19ó9 - 1974 byl vězttěn za televiztlí vysiltiní v stpu 1968 (20 měsíců v samovazbě). Jilnk (pokud tnohl) prctcoval Škutinu
v rozhlase a televízi, od roku ] 977 ho zatněsnnli jen jako kameníka v Příbrami. Roku 1 978 entigroval clo Švýcarskct'
literární dílo (výběr)
Prezidentův vězeň (1969) _ jedna ztajně nejčtenějšíchknih v normalizačních letech, která je autobiografickým
svědectvím o vězení v šedesátých letech (přeloženo do několika světovýchjazyků).
Prezidentův vězeň na hradě plném bláznů (1979) - svědectví o hruzné brutalitě ve věznicích husákovské éry (tím
hradem plným bláznů je míněna věznice na Mírově, kde si Škutinaodpykával svůj druhý trest).
Škutinovy knihy nemají vysoké umělecké ambice, ale jsou důrazným mementem, které varuje před jakoukoliv totalitní
zvůlí.V tomto aspektu je jejich síla a nepostradatelnost.
Škutina se na konci 60. let proslavil svým pořadem Co tomu řftáte, pane Werichu, v němž s J' Werichem pravidelně
reagoval na aktuální společenskéudálosti.
!AnnoŠr Lusrtc (1926)
Prozaik, publicista a scénárista, iehož celoŽivotní dílo bylo poznamenáno zkušenostíz koncentračníhotábora.
Lustig,pražskýrodák, museljižv]5letech(I941)opustitzrasovýchdůvodůškoluaorokpozdějibylposlándoTerezína' Prošel
koncentračními tábory vosvětimi a Buchenwaldu a kdyžvbřeznu 1945 uprchl zvězeňského transportu, skýval se aždo osvobození
v Praze. Po válce se stal ttoviltářem, roku 1948 byl vyslán do Izraele jako zpravodaj o izraelsko _ arabské válce, pak pracoval jako
rozhlasový a časopiseclq redaktor afilmový scénárista. Roku 1968 odjel do Jugoslávie a nakottec emigroval do USA' kde clostal nústo
na Americké univerzitě ve Wasltingtorul.
základní rvsv Lustigova díla
1) Téměř všechny texty jsou ovlivněny drastickými zážitky z koncentračníchtáborů, jsou uměleckým svědectvím o osudu
Židt za nacismu' I z děl, která se Žiatt za války přímo netýkají, lze vycítit trauma proŽité otřesné zkušenosti'
2) V centru pozornosti jsou mezní životnísituace lidí' jejich morální' popřípadě duchovní přerod. Právě psychika lidí
násilně vytržených ze svého přirozeného běhuzajímá spisovatele nejvíce.
3) Lustig je umělecky nejpřesvědčivější ve chvílích,kdy se v příběhu zdánlivě nic neděje, a přesto to jsou okamžiky, kdy
se rozhoduje o Životě a smrti. Atmosféra napětí, psychicky vyhrocené momenty či podvědomý strach jsou jednoznačně
nejsilnějšími místy knih.
4) Lustigovo vyprávění je jakoby v kontrastu s vlastním obsahem. Má spíšecharakter všednosti, je potlačena vnější
dějovost, vlastní dramatičnostje skrytá, neurčitá, ale o to více koncentrovaná a působící.Literární kritik Jan Čulíknapsal,
že Lustig má velké nadání vytvářet lyrickou, rrrléčněmlhavou ,,faulknerovskou" atmosféru pomocí nevzrušené, objektivní
výpovědi. Mocná síla knih vyplývá z paradoxu, Že ona zdánlivá,,obyčejnost" vůbec není všední, jsou to chvíle, kdy je ve
hře lidský Život'
literární díIo (výběr)
Pro Lustiga je příznainé, že své starší prózy neustále pÍepracovává, Íakžejeho texty existují v několika verzích a
dokonce pod jinými názvy (například z mnohých povídek autor později vytvořil delšíprózy).
Noc a naděje (1957) a Démanty noci (1958) - povídky (silně autobiografické) čerpajícízosudů lidí vkoncentračních
táborech či Z transportů smrti.
Dita Saxová (1962) - novela, příběh židovskédívky, která přežila koncentrák. Tato zkušenost jí vzala veškeréiluze o
Životě, trpí jakýmsi komplexem vykořeněnosti a její trauma jí neumožňuje vybudovat svůj nový Život' Když nemůŽe

60
 ňl'lďmí pnízdnoty a nepomáhá ani emigrace do Švýcarska,ukončísvé trápení dobrovolným pádem

- vynikajícínovela, která se opírá o dvě skutečnéudálosti. První z nich je

Horowitzovou (l964)
ď*43- Němci podvodem získali od skupiny bohatých židovských podnikatelů zajatých na Sicílii peníze
54
cizině (vše pod záminkou, že to jsou výdaje spojené s jejich svobodou, mělo totiŽ dojít k výměně
3 'nrrorÚnftý), druhou je epizoda, kdy krásná polská herečka, když šla nahá do plynové komory, vytrhla
lmierih jlho i dalšího uóiatu. Lustig oba prrueny skloubil v jeden organický celek - Němci vezou Židy
& sereroněmeckého přístavu a se zajatci hrají hru krutého vydírání, současně je ve vlaku krásná
lmrorr si vyŽáďájeden boháčů, pan Cohen, v domnění, že jí zachrání před smrtí v koncentráku' Když
nffi Brenskému podaří vymoci oo Žiat Éměř všechny peníze,jsou všichni přivezeni do vyhlazovacího
@EútÚ_ že švýcarské úřady vyžadujídezinfekci skupiny, jsou její členovédovedeni k plynové komoře.
pž r_ruÉila jako první podvod, se vzchopí k zoufalému gestu a zastřelí jednoho důstojníkaa druhého těže
gsstoje v protiklad9 s odevzdaností a pasivitou ostatních.
_ Úry, EonÍá vůně mandlí (1968), román Miláček (1973), próza Nemilovaná.Z deníku sedmnáctileté
lL1 - E€ický příběh dívky zTerezína, která je nucena se živit prostitucí, Kamarádi (l995).
_ Tranryort zráje (Z. Brynych, 1963) _ dle povídek Noc a naděje, Démanty noci (J. Němec, 1964) _

nm'-'li* z Dérnantůnoci, Dita Saxová (A. Moskalyk, 1967), Modlitba pro Kateřinu Horowitzovou (A.
JilÉ _ E{rrizÍlí inscenace)

,dunnďú puď tedy předurčila Peckovy prózy více či méně k autobiografickým rysům' osobní vězeňská
w llll6mctu íL let se objevuje nejen v prvních povídkách a prózách, ale především ve vynikajícím románu
tl978). Tato objemná kniha je vlastně jakýmsi dokumentárním pojednáním o lidském utrpení v
ilililiuil]ild!' z4foob vypnávění je řazen do kategorie realistický psychologismus, který spočíváv surové a realistické
mry r€zrěrrých lidí. Pecka zaznamenává epizody drastické i humorné, dokumentuje proměny věznění v

mi i gtotr filozofickou rovinu (polemika mezi vězněm a velitelem tábora), byl Pecka mnohdy obviňován
fu
rcalismu bez vyššíchambicí. Proti tomuto nařčení se postavi| literární kritik Václav Cerný, který
il mn11' fu hctuv morální vykřičnft, memento, vyčnívá nad všímostatním. A je to skutečně tak. Pecka je
mr q6nÉnr slova smyslu - etickou rovinu lidí poměřuje jejich vlastními činy, jednání je hlavním kritériem
ffi 'nrrr r ní_ A kdože je to ten nezvěstný? Kdokoliv, kdo naslouchá, ať již Bůh nebo člověk.
ffi ffi na hranici detektivky)
Ď ]16l povídky Na co umírají muži (1968), román Štěpení(19'76). Někteří kritici považují za nejlepší
lffi' rfuemké humoresky (1985), které jsou pozoruhodným protějškem Nerudovým Povídkám
mrÚm'í o rredýchatelné atmosféře Československa v období ,,husákovské" normalizace. Důležitouroli v
ilm'{ll.lTté prosředí, kde se hlavní protagonisté pravidelně setkávají.
- ilrlÉanskéhumoresky ( 1 995)
!:
el scénárista, malíře a ika Alfonse
c-dc" sttdoval na lékařské a filozofické fakultě, častokrtit pobýval ve Španělsku a Francii, odkud přispíval do
rrr'*uul16r", P1 ýÉrc Francie v 2. sv. váIce odešel do Anglie, kde se stal důstojníkem letecua a váIečným zpravodajem
"05rpra/ reportáže zbojišťv sevemí Africe, Středního i Dólného východu i ze zópadnífronty). Roku 1951 byl u
nu,6lct do vězení.
mi..rro,, úlohu autobiografická zkušenost. Týká se to například románu Most
(1946), knihy reportáží
lff západní frontě a jejich
,[g47} či románu Spálená setba (1948), v nichž zobrazil zážitky vojáků na
,ffi_ iria své portréty z bojišť navázal psychologickým románem Pravděpodobná tvář (1963)' který
Etarcvání novináře v době kultu osobnosti.
, T19ÚlB) - denftová próza, kde Mucha zachytil svou vězeňskou zkušenost,
záŽitky politického vězně jsou
múlLíerietav noci (1969)'
ILrytl - dokumentárně biografický román o hudební skladatelce a dirigentce V. Kaprá|ové.

va exilové literaturY normalizačního období, osobitý v

6lu,;,j5iq-rt"ého prostředí Sleuka. Během svélto života střídal novinóřskou a reclaktorskou práci smanuálním
c *nfuďry6 dbdů), v srpnu 1969 byl zatčen a odsouzen za podvracení republilq' Roku 1974 byl vypovězett do

6I
t-
literární dílo (výběr)
Cesta ke hřbitovu (1967) - touto neobyčejně dynamickou a čtivou románovou prvotinou vstoupil Filip razantně do
literatury a spojením tematiky okupace s problémy dospívajícíhochlapce se přiřadil k linii Zbabělců Josefa Škvoreckého'
Román je příběhem Jana, syna maloměstského kavárníka, který si pořídil svůj podnik v blízkosti jednoho z ostravských
hřbitovů. Kavárník se snažíza každých okolností vytlžívat událostí ve svůj sobecký prospěch, a tak obsluhuje úslužně
důstojníky gestapa jako kohoko|iv jiného (kavárna pro něj představuje základní životní hodnotu, jížpoměřuje všechno
ostatní). Situace dostává jiný rozměr, když kavárnft odhaluje milostný poměr mezi důstojníkem gestapa Bergrem a svou
ženou (tento tragický vztah je vynucený). Uvnitř sice probíhá obrovský svár, ale kvůli kavárně obětuje čest občanskou,
manŽelskou i otcovskou' Jan se distancuje od otcova kolaborantství, ale nenachází uspokojení ani v partyzánském odboji.
Román končíposledními dny války, kdy se Jan spolu s matkou a nevlastní Sestrou pokouší uprchnout nejen z místa
veškerého sloŽitého dění, ale i z vlastní minulosti.
Kniha, která nemá ironický odstup Zbabělců; ale události jsou zobrazovány v celé své vážnosti a tragice, pomohla
poopravit heroické a idealizované obrazy osvobozování.
Nanebevstoupení Lojzy Lapáčka ze Slezské ostravy (l974) - čtyřdílný román, který líčínárodnostní a politické třenice
na ostravsku, a to V rozpětí od dvacátých let až do roku l968.
Poskvrněné početí(1976) - groteskní románová karikatura odehrávající se na moravském maloměstě v období
normalizace 70' let, která je však hodnocena jako umělecky velice s|abá.
Kavárna Slavia (1989) - groteskně fantaskní román podávající prostřednictvím osudu vPraze žijícíhorakouského
hraběte Mikuláše Belecredose obraz novodobých českých dějin. Hrabě vypráví svůj životnípříběh a současně se sŽíravým
sarkasmem glosuje události utvářejíčínaše moderní dějiny od 1. světové války po rok 1968 (zajímavé je, je hrabě
vystupuje na veřejnosti jen v maskách, které si sám vyrábí, protože má zohyzděnou tVář). Fantazijní prvky, magická
atmosféra abizarní příběhy románu prozrazují příbuznost s pražskou německou literaturou.
!.IAN TREFULKA (1929)
Prozaik a literární kritik. ieden z net ích exilov autoru.
Brněnslg rodók' po tttaturitě na reúlnént gymnóziu v Brně stutloval literórní vědu a estetikll na fiIozofické Jakultě Univerzity Karlovy,
po dvou tetech byl nucen stutlium přerušit a pracoval jako dělník. Studium dokončil na konci 50. Iet v Brně, v šedesóých letech byl
redaktorem bruěnského literárního časopisu Host do domu, v letech ]969 - I970 jeho šéfredaktorem. Pak po jistou pracoval jctko
nočníhlídača vazač.
Trefulkovy knihy jsou mistrovským obrazem karikovaných lidských vztahů v různých epochách socialismu, a to nejen
v období strachu, politických procesů a poprav v 50. letech, ale i v období normalizačním'
literární dílo (vÝběr)
Trefulka stál u zrodu tendence v českéliteratuře, která byla odrazem ztracené víryjednégenerace autorů,jeŽ věřila po
únoru 1948 v komunismus. Brzy však tito spisovatelé zapochybovali, zjistili svůj omyl, a potřebovali proto (a také
nacházeli odvahu) pojmenovat jevy, které je zneklidňovaly. Svým přesvědčením, Že literatura nemá podávat pouhé
svědectví a návody kjednání, ale že má především klást mravní a filozofické otázky, sbliŽuje Trefulku s autory
intelektuálněji zaměřenými (I. Klíma, M. Kundera aj.).
o bláznech jen dobré (l978) _ anekdotický příběh staršího usedlého muže, který, poblázněn mladičkou Pražankou,
opouští svou rodinu.
Velká stavba (l982) - román, jenž je asi nejvíce ceněn, Je to kafkovský příběh o megalomanské socialistické stavbě
prumyslového kombinátu, která byla započata v panenské přírodě, aniž bylo zjištěno, odkud bude továrna získávat
suroviny a zda její provoz bude rentabilní' Když se ukáže, že stavba je absurdní, práce na komplexu je v tichosti
Zastavena. Později však vyjde najevo, že na zrušenéstaveniště je i nadále dodáván materiál. Hlavní hrdina, úředník
Richard Baumann, nr.í prošetřit tyto záhadné okolnosti. Setkává se zde však s pološíleným stavbyvedoucím Rykrem,
bývalým soudcem při politických procesech, který tvrdošíjněa načerno ve stavbě pokračuje. Polovojenský reŽim na stavbě
vede dokonce až k samozvanému procesu s jedním z dělníků, který končísmrtí. Absurdní a neskutečné poměry mají za
následek, že sám Baumann s hruzou ze stavby utíká, ale pod vlivem strachu a totalitních praktik Rykra vypracuje zprávu'
která vede ve svém důsledku k oficiálnímu pokračování ve stavbě.
Kniha je metaforou nesmyslnosti gigantických socialistických staveb, je kritikou marnotratné rozhazovačnosti, totální
nepraktičnosti a ekologické škodlivosti.
Svedený a opuštěný (l988) _ román, příběh bývalého studenta teologie, který je po únorovémkomunistickém převratu
vyhozen ze školy a prodírá se životem.
dalšíprózv - Pršelo jim štěstí (1962), Zločin pozdvižení ( 1 978)
filmové adaptace - Pršelo jim štěstí(A. Kachlík' l963)
! ALEXANDR KLIMENT (1929)
Prozaik, básník a dramatik postižený normalizačními zákazy. Klimentovy prózy se většinou zaměřují na osobní
problémy jedinců a na postiŽení motivace v jejich jednání. Proto také autor několikrát volil formu osobní zpovědi hrdinů.
Klimentovy postavy pozbývají pod vlivem svých nejhlubších proŽitků ideály a veškerou chuť k Životní aktivitě. Lze také
konstatovat, Že Kliment se v literatuře představil jako mistr psychologického ztvárnění postav v běžných každodenních i
v neočekávaných mezních situacích. Z hlediska jazykového se spisovate|ovy duševníanalýzy b|ížíspíšeVytříbené
lyrizované próze.
Iiterární dílo (výběr)
novely Marie (1960)' Setkání před odjezdem (1963) a povídky Hodinky s vodotryskem (1965) - jiŽ tyto práce

62

!
představovaly značnéoŽivení našíprózy.
Nuda v čechách (|979) jedna ze špičkovýchčeských próz, vyšla logicky nejdříve v zahraničí. Jedná se o niternou
-
zpověd' čtyřicetiletého architekta Mikuláše Svobody, který v okamžiku vážného rozhodnutí, tedy zda emigrovat do PaříŽe
se svou přítelkyní olgou, cítínutnost bilancovat svůj dosavadní život (proto také dvě dějové linie). Hodnotí svých dvacet
let v poválečném Československu, kdy není v tota|itním reŽimu schopen se jako architekt řádně uplatnit, navíc se mu
rozpadá i manŽelství. Všechny jeho vlastní projekty jsou odmítány a Svoboda je nucen rýsovat projekty odlidštěných
sídlišť,s nimiŽ bytostně nesouhlasí. Závidí svému úspěšnějšímukolegovi, ale i ten se můžeprosadit jen díky známostem
z vyššíchkruhů. Svoboda volí raději cestu pohodlných kompromisů a ústupků,které mu sice zaručovaly klidné soukromí,
a|ezároveň, zcela deformovaly jeho povědomío etických hodnotách. Společnosti, vnížarchitekt Žije' vládne hloupost a
atmosféra apatie. Vůbec celý text má nádech sklíčenosti, nehybnosti a uzavíráníse do soukromí' Paradoxně navzdory
tomu, Že Svoboda nemůževe své vlasti realizovat své záměry, zŮstává silně připoután k rodnému prostředí.
Kniha není jen psychologickou prózou o architektovižijícím vdobě nesvobody a o jeho postupujícíkrizi osobnosti, ale
je rovněŽ obecnějšívýpovědí o totalitní společnosti samé' Román je mimo jiné také autorovou poctou rodné zemi.
dalšíliterární práce _ román Št'astnýživot (l98l), Modré pohádky pro malé i velké děti (1994)
_JIŘi GRUŠA (1938)
Básník, prozaik a literární kritik, který bude mít navždy své místo v učebnicíchliteratury ne proto, že je současným
ministrem ško|ství, ale pro svůi iícíromán Dotazník.
Gruša vystudoval .filozofickou fakultLt Univerzity Karlovy a nejčastěji pracoval jako redaktor ruatýclt literúrníclt periodik (Tvář,
Ýšit-l, Nové kl'tihy aj.). Po roce ]968 mu bylo utemobúno publikovat, pracoval čas ve stavebním družsÍvlt. Podílel se na šířen
s.ztnizdatové líteratury @dbyt si vazbu za svůj román Dotazník), od roku 1980 žil v Něntecku. Po listopadové revoluci ]989 čs.
, n tat til éž..
eiryslattc e

literární dílo (vÝběr)

Grušovy texty stojí na hranici mezi poezií a prózou a většinou jde o složité,mnohovýznamové experimenty s odváŽnou
llrou sjazykem. Autor kombinuje rťvnéjazykové roviny, občas sipohrává sdeformováním slov, mnohdy se vytrácí
harrice mezi snem a skutečností. Velkou roli hraje erotika, není respektována chrono]ogie času. DůleŽitým zázemím
Grušových knih je barokizující,katolická kulturní tradice.
}ífunner aneb Hra o smrad'ocha (|913) - román, jehož část vyšla pod pseudonymem Samuel Lewis (části již na konci
iaJesátých let v časopise Sešity). Je to si|ně experimentální text, jakási zpráva z utopické země Kalpadocie, jejíŽ obyvatelé
czrrají emoce a jejichž společenstvíje ovládáno zinstitucionalizovanou krutostí' Sex je zde spojen rituálně se smrtí a
fyzické erotické napětí románu zavdalo příčinu,že byl Gruša na konci 60. let stíhán pro obvinění z pornografie
=:írě
3'ťětnístíhání Zastaveno roku 1970)' Tento antiutopický příběh o degradaci jedince v deformované společnosti je moŽné
,idrnat i jako podobenství o dobové atmosféře v tehdejším Československu.
Dotanft aneb Modlitba za jedno město a přítele (19'76) - experimentální román o hledání individuální svobody, o
trokratickém pohledu na svět, který zjednodušuje a znásilňuje přirozenou realitu. Hrdinou knihy je Jan Chrysostom
K:pka_ jenŽ po roce 1969 nemůže sehnat zaměstnání. Již asi pošestnáctése pokouší vyplnit před-loŽený dotazníkový
írmulář - místo aby rubriky jako dříve proškrtáva|, věnuje jim tu nejpečlivějšímožnou pozornost. Život se mu však ve
5té mnohotvárnosti do dotazníku nevejde, a tak vzniká román o osmi generacích jeho rodiny a o jejich Životě v Čechách
ni Job předhabsburských aŽ po začátek normalizačního období v 70. letech'
Z*]adním principem vyprávění je snaha poukázat v kontrastu s nesmyslnými a někdy stupidními dotazníkovými
:,u6kami rozmanitost a neuchopitelnost konkrétního lidského života. Text je opět složitý, snové představy se prolínají
: reatistickými, svou roli hrají ruzné magické představy, stejně tak sty] jazyka je mnohotvárný.
čÍexperimentálnírománv _ Dámský gambit (1979), Doktor Kokeš, Mistr Panny (1984)
a avost - z popudu spisovate|e Pavla Kohouta napsal Gruša českýslabikář Máma, táta, já a Eda (1988).
- frr l(lrrrŮnrovÁ ( 1930)
Frozaička a novinářka' která byla postižena normalizačnímizákazy. Její díla mají jednoho společnéhoa výrazného
rmo\atele, a tím je tíhnutík otázkám mravních imperativů, jeŽ jde ruku v ruce s analýzou vztahu jedince ke společnosti.
Pmižor'ání lidské důstojnosti, psychický nátlak nebo manipulace s lidmi, kteří se nemohou bránit, to vše Kantůrková
'ntÍlís jistou noblesou a především přesvědčivostí'
Hrnídílo (vÝběr)
h.č"íslavnost(1961) - lyricky ponurý román o smrti a pohřbu sedláka, kteribylvpadesátých letech zpolitických
urL"l'afu donucen se vystěhovat z rodné vsi. Nyní, v letech šedesátých, se rozhodla manŽelka Matylda vypravit svému muŽi
pmntebnípruvod zjejich bývalého hospodářství. Kantůrková zvolila zajímavou konfrontaci - ve stejnou dobu je rovněž
@pral-ováno poslední rozloučení s okresním tajemníkem komunistické strany Janušem. Prostřednictvím
různorodých
o minulosti tohoto člověka, který násilnou kolektivizaci organizoval, vyplouvají na povrch nejen zmiňované
'ww.w
nÍNfr["!Štla|e současně i negativní vztah obyvatel k soudobé politice.
ffilmt pana Ábela (t977) - vyšlo v exilovém nakladatelství, protože v Ceskoslovensku byl celý náklad zničen.
1kďmí 59 o kómorní a úsměvný příběh padesátiletého úředníkaJana Špačka,který pomocí sloŽité sítě intrik, vybudované

vne z domu smutku (1984) - vynikajícíreportáŽní próza o autorčině pobytu v ruzyňské věznici, kde strávila rok
hnffii ůhjnésouvislosti se zadrženým francouzským kamiónem, který vezl do Prahy českéknihy vydané na Západě.
m5úE Kantůrková zaznamenává monograficky Životní příběhy spoluvězeňkyň, popisuje rovněž poměry, které panovaly
n Drqrni na počátku 80. let, a soustřed'uje se na vzájemné vztahy uvnitř věznice.

63
 Próza náleŽí k proudu vězeňské |iteratury, která čerpá z autentických autobiografických prožitků.Zatímco u jiných
autoru (Fučík,Kalista, Pecka aj.) jde o bezprostřední ohrožení živoÍa,odhaluje Kantůrková spíšesnahu reŽimu zdeptat
psychicky jedince (téŽ V. Havel v Dopisech olze).
dalšíorózv _ černá hvězda (l982), Sešly jsme se v této knize (l980) a Jan Hus (l988).
filmové adaptace - Smutečníslavnost (Z. Sirový, 1969)' Přítelkyně z domu smutku (H. Bočan' |992 _ seriál)
lJnr.l BnnBŠ(193ó)
Prozaik, který proslu| nejen tím, že se stal posledním vězněným českým spisovatelem v 60. letech (byl zatčen roku l966
pro spolupráci s Tigridovým Svědectvím a odsouzen na 5 let), a|e také svou upřímností a schopností podat výpověd' o
lidech mladé generace. Beneš emigroval roku l969 do USA, kde v Kalifornii učil na vojenské akademii.
literární dílo (výběr)
Do vrabců jako když střelí (l96l) a Situace (l963)-povídky, které vystihují mentalitu mladých lidí v našízemi.
Až se se mnou vyspíš..., budeš plakat (1973) _ povídkový soubor, jenž je subjektivní výpovědí nejmladší, tzv.
páskovské generace šedesátých |et. Hrdinové povídek žijíšedivým životem ve zbyrokratizované společnosti, proto také
převládají pocity smutku' deziluze a frustrace.
Druhý dech (1974) - román, jenž je napínavou historií přátelství dvou pilotů. První z nich se do pracovního tábora
dostane za zabití při autonehodě (řídil v opilosti), druhý je jiŽ vězeňský veterán, válečný hrdina z letecké bitvy o Anglii.
oba vězňové se společně postaví proti tyranii primitivního sadistického velitele tábora.
román Zelenou nahoru (197'l), soubor povídek Banánové sny (l984)
Přestože pro mnohé studenty je Benešovo jméno zce|a neznámé, v 60. letech patřil k čteným autorům. Svědčí o tom i
cena Rudého práva z roku 1964, kterou získal za švejkovskou povídku odbornost, v níŽ obdrŽí vojín vyznamenání od
generála za Ío, že pro posádku namaloval celou galerii nepřátelských tanků (povídka v souboru Banánové sny)'
IPAVEL KoHour (1928)
Prozaik, dramatik, icista a básník, Steině tak řekladatel, scénárista a filmov reztser.
Prabbý rodók, po maturitě stuclovttl na Filozofickéfakultě Univerzity Karlovy. Poté pracoval v rozltlase, aby se na konci 50. Iet stctl
spisovatele,n z povolání. Po roce I968 se Kohout dostal na seznam zakúztutýclt spisovatelů, stúI u zrodu Charty 77. Roku ]977 mu byl
dovolett ročnípobyt v Rakottsklt (věnoval se zde divadelní režii), ale roku ]979 ntu bylo fuzicky utbróněno vrútit se do vlasti ct byl
zbav e n s t át ttího o bčan s tv í.

Stejně, jako je Kohoutovo dílo Žánrově pestré, je i rozporuplné' V 50' letech byl jedním z nejtypičtějšíchautorů
stalinské poezie, horoucně se účastnilsvazácké práce a díky svému programovému optimismu a radikalismu se stal
dokonce jakýmsi mluvčímtehdejší mládeže' o dvacet let později se stal Kohout nepohod|nou osobou a normalizační
vůdci jej pasovalido kategorie lidí nebezpečných režimu. Sympatické je, že Kohout své mládí netají a nehodlá se za něj
omlouvat.
literární dílo (vÝběr)
Verše a písně (l953) a čas lásky a boje (1954) - sbírky povrchní politické, sentimentáIní a až hloupoučképoezie.
BíIá kniha o cause AdamJuráček (l978) - takto znípodstatně zkrácený název groteskního a satirického románu, kterýje
příběhem středoškolského profesora kreslení a tělocviku na malém okresním městě. Je to neurotik traumatizovaný dávnou
tragikomickou nehodou, Žije zcela izolován' Miluje dívku Kateřinu a jenom pro ni se rozhodne vejít do dějin _ díky
mnohaměsíčnímu cvičenív soustřed'ování myšlenek se mu podaří překonat zákon zemské přitaŽlivosti a naučíse chodit po
stropě. Nastává negativní reakce stranického aparátu, místnípředstavitel strany se pokoušíJuráčkovo umění zatajit a
zakázat, ale vše nakonec ukončíúřady, které Juráčka obviní z mnoŽství trestných činůa ten končív blázinci.
Katyně (1980) - ,,černý" román o škole pro popravčí. Hlavní hrdinkou je l5letá dívka Lízinka' která se nedostane na
Střední školu. Zoufalé matce je nakonec nabídnut ,,speciální obor humanitního směru s maturitou", tedy studium na
popravčí'Kniha pak sleduje osudy katovské třídy a jejích učitelů,stejně tak je ale ve|ká pozornost věnována světové
historii popravování.
Tento román je satirou na mocenské praktiky všemocnéstátní bezpečnosti, současně je parodií na lidskou krutost a
hloupost. Mnohé momenty (inscenované politické procesy' drátěné zátarasy na hranicích apod.) dávají tušit, jakým
směrem je osten knihy namířen.
Nápady svaté Kláry (1982) - i V tomto humoristickém románu s politickým podtextem se setkáváme s nadpřirozeným
jevem, a to v podobě Žačky 8. třídy, která má jasnovidecké schopnosti (umí předvídat číslaSportky, příklady v písemkách,
ale také povodeň apod.). Ztoho plynou různékomické situace' jež poskytují autorovi dostatek příleŽitostí parodovat
totalitní úřady malého města.
Kde je zakopán pes (1987) - jednoznačně nejlepšíKohoutova próza, memoárový román o nerovném zápasu jedince
s totalitním bezpečnostním aparátem. Kniha je propletencem dvou linií' a to situace v létě roku 1978' kdy anonymní
vyděrač chce po Kohoutovi půl milionu korun, a retrospektivních pohledů do dob, ježtétoudálosti předcházely. Kniha je
zajímavým a přitažlivým zdrojem informací o disidentském životě v období normalizace'
Sněžím (1993) - román inspirov i změnami v zemi (problematika lustrac
co ie Kohoutovi vvčítáno
Kohout májistě nesporný vypravěčský talent a především úŽasnou imaginaci, stejně tak smysl/pro humor' Je poctivý i v přípravě na
psaní (například Katyně). Mnoho čtenářů se však shoduje, Že autorovou slabinou je jistá přetíženost materiálem, lépe řečeno, autor
jako by trpěl exhibicionistickou touhou na člověka vychrlit vše, co chce, co umí a co ví. Romány pak zůstávají povrchními, jsou
racionálně schematické, bez schopnosti proniknout k podstatě skutečnosti. Někde se dokonce píše,že některé texty balancují na samé
hranici pokleslých literárních Žánrů. Nicméně Kohoutovy romány jsou čteny a překládány (e otázkou, nakolik je motivací vlastní
umělecká hodnota či politické pozadí a disidentská minulost autora)'

64
 blicista, ese ista a autor rozhla

roktt ]964 ptisobil ll Literárních novittúcl't a Literťtrnťcl't listech. V tetech ]969 - l970 byl ho.stujícítn pntJesorent tn Micltigttttské
univerzitě v IJSA. V norntcilizačních letech zúkct7 pttblikačníčiwtosti, střítkil rtiutt Zattéstttáti.
60'let'a1eteprvenásledujícíprózy,ježjsouovlivněnyeXistencialistickou
filozofií, jsou potvrzením Klímova nesmírného vypravěčského talentu a osobitého vyjadřování (Klíma si vytvořil svůj
vlastní tyricty styl). V té době mladý spisovatel se zařadil k těm autorům, kteří chtěli ve svých textech zobÍazovaÍ
jedinečné lidiké osobnosti s neopakovatelným vnitřním světem, a to Ve všech jeho podobách. Tito mladí prozaikové
nedůvěřovali románu' který se u ná' u 50' letech zdiskreditoval svými schematickými pokLrsy zobrazit co nejširšízáběry
našeho života. Proto byla dávána přednost kratšímprozaickým útvarum, tedy povídkám či novelám, které umoŽňují v úzce
r'ymezeném nárnětu seriózněji a hlouběji vnímat danou problematiku'
literární dílo (výběr)
\Itl"""i na jednu noc (1964) _ povídkový triptych' jsou to pÍevážně subjektivní monology mladých lidí, kteří se
pokoušejí uniknout z šeclivé jednotvárnosti svého života a hledají únik v hledání intenzivního citového vztahu k
lartnerovi.
itltenci na jeden den (1985) - opět povídkový triptych, u nás vydání skartováno. opět jsou ve středu pozornosti Vztahy
:rezi mileneckými dvojicemi, kde je muž o poznání staršíneŽ Žena.
\Iilostné léto (l979) _ román, jenŽ líčíosudy muŽe, šestatřicetiletého biologa Davida, který vedl spořádaný' nudný a
:acionálně or.ganizovaný Život. Do tohoto poklidu však najednou vstoupila agresivní iracionalita v podobě psychicky
::r'vrovt]ané dívkv Ivv. která Život Davida rozbila na tiisíc kousků. David se hluboce zamiluje a hodí za hlavu veškeré
y lvy'
_'Jinné závezky. Neien ze se jeho manŽelství ale Iva nakonec spáchá sebevr'aždu
od konce 70' let rnťržerne vypozorovat jiŽ vyzrálejší Klímůvautorský styl. Prózy jsou irnplicitnější,jemnější,intirnnější, původni
.:čnost a subjektivita v nich iiaje většinou podřadnější roli než dříve. Krorně autobiografických rysů vstupuje do Klírnových textů i
.::lečenská r'ealita.
\Íá jit'' (I91g) _ povídky, jeŽ tematicky čerpajíz Klímových zkušeností z Íady manuálních zaměstnání, která
.=dal '-"'ďá
v normalizačních letech. Povídky jsou realistickým svědectvím o Životě ,,obyčejných" lidí v tehdejšímreálném
i -:ialismu, o jejich smýšlení,filozofii, mentalitě a hodnotovém Žebříčku.
}Ioje první lásky (l985) - povídky, jeŽ jsou nostalgickými a idylickými návraty do mládí spisovatele, jsou to vzpomínky
-. :rr'ní prchavá setkání s dívkami a Ženami.
!-,udce z milosti (1986) - pravděpodobně nejvýznamnější Klímůvromán s výraznými aLrtobiografickými rysy. Sleduje
-._jr právníka Kindla, který se díky svému negativnímu postoji k trestr.r smrti stává nepohodlným a dostává se do velice
- ::Žných životníchsituací. Je vyčleňován z lidského společenstvía situace se nezmění ani po krátkém trvání Pražského
_-. Tento vynikajícíromán je vlastně obrazem procesu dezi|uze lidí 60. let. Velice zajímavým místem románu je situace,
.e Kindlovi vypočítavěpřidělen případ vraha a obecně se očekává udělení trestu Smrti'
':_.
L.aska a smetí (l987) - autobiografický román bilančníhocharakteru' kde se snor.rbí záŽitky z dětství se zkušenostmi
: -.::jého muže v době politických kotrmelců'
_:
-_": Čekání na tmu, čekánína světlo (1993)
Ju silně ovlivněn K. Čapkem a F. KaÍkou.
:.: je
-._ --.J
--- Zájemo tyto osobnosti se dokonce metamortbval do podoby monograÍie Karel
:;:,eti iloz; či tnnoha doslovů k Čapkovým knihám. Pro rnnohé je překvapením' že Klírna napsal řadu námětů pro kreslené trlmy o
*, '.: \Ýtvarník Z. Miler).
J -,srr ŠxvonBcxÝ (1924)
: - :-.r'atel, moderní klasik prózy, nakladatel, hudebník, dnes již svou nepřehlédnutelnor.r činnostív emigraci'

::l'- frlozoJie). Po ukončení sttrclií krátce učil na školúch ve výchoúich Čechťtclt, po vojenské slttžbě v leter:h ]953 - ]963 s
l t'edakÍorent nttklarlutelství oc]eon. Poté již jen profesionťLlnínt spisovttÍelent. Rofu 1968 odchťtzí're svotl žettou Zcletnu
.ou do exiltt, zcúotvil v ktutcttlském Torontu, kde získávú profesunt anlerické LiteraÍury' Roku ]97] zaklúdá s ntuňelkou
.::..í česb,ch ct slol,ensb,ch knih v exilu Six4l-Eigltt Publishers. Dotlnes žijíoba nnnželév Kcnatlě, ale ve :;vé vlasti .jscltt
:::,\n

. .- t'Í dílo Škvoleckéhonese silné autobiografické rysy a je dlLrŽno ťíci,že tato studnice je nepřeberná. Jak
'*_ :-::: řftá, celý svůj Život píšejeden příběh v různých obměnách. Do českéliteratury se Skvorecký doslova vřítil' a to
_ ::-.ním románem Zbabělci (1958).
l[c.jLrTu dílo ( výběr)
T'*-l.i..o'ánzachycujeoSmkvětnovýchdnůvroce1945veměstěKostelci(pomyslnýNáchod)ahlavnídějoválinre
: ': ::_.'em studenta gymnázia Danny Smiřického, který je rovněŽ vypravěčem příběhu. Danny je normální chlapec,
'_ -: >: o jazzovou hudbu, dobývá dívčísrdce, chvílemi zau1ímá fl'ajerské pózy, má smysl
pro humor. Je prototypern
: _ -- ::."dé generace, která osvobozování Kostelce vnímá odlišnýma očima neŽ jejich rodiče' její postoj je spíše
:-.'::ý. Právě tyto rozhodujícídny jsou líčenybez patetigkého nádechu, realisticky, bez' idea|izace. Román
' _ -f zrehviil iiqfnrr he7st2rosfnost rnlaclé generace. která se ale dokáŽe změnit a posléze i zapoiit do osvobozování.
..:.:zrchvtiliistotrbezstar.ostnostrn1adégene
.1
|1 < oficiální kritice nelíbilo
iť :]l knize oficiálnÍ
:-::_: lrovokovala svým demýtizujícím vyobrazením osvobozování, ani hlavní hrdina se
1 ' -: _: ;áskovitého Dannyho s uvědomělý Hoškem z Drdovy Němé barikád
 l

2) Kniha nezakrytě líčila,Že hrdinství má ruznou podobu. Cesta k hrdinství můžemít rozličnou motivaci, jež můŽe být na
hony vzdálená uvědomělému pocitu pomoct vlasti.
3) Autor se nevyhýbá ani problematice ,,čecháčkovství"- převlékání kabátů je přece naším národním Sportem...
4) Vadil rovněž obraz ruských vojáků' který neidealizova|.
5) V kritikách se často objevovala narážka najistý cynismus, s nímŽjsou líčenyněkteré epizody.
Asi nepřekvapí, že kniha svou autenticitou generační výpovědi provokovala, a tak byla na pokyn UV KSC tvrdě
odsouzenajako pomluva velkého okamŽiku českých dějin'
Legenda Emóke (1963) - novela o rodícíse lásce mezi redaktorem a mladou, krásnou a křehkou vdovou, která prožila
hrubiánské manželství. Tento začínajícícit brutálně rozbije svými pomluvami ješitný a neomalený učitel, který se chtěl
pomstít zato,že byl Emóke odmítnut.
Doslova s nezakrývanou nenávistí vykreslil Škvorecký v učiteli typ přízemního člověka, bezpáteřného pÍíŽivníkareŽimu,
myšlenkově tupého a omezeného'
Sedmiramenný svícen (1964) - povídkový soubor o tragických osudech Žiatl i o groteskních zážitcích protektorátní
mládeže.I zde se setkáváme s vou Dann
Škvoreck v emrgracr
Jakmile se Skvorecký usadil v Kanadě, navázal úspěšně na literární činnost před emigrací. Po celá 10' |éta se vracel
Škvorecký k autobiografickému Dannymu Smiřickému, jenž se objevuje v následujících románech
Tankový prapor (l97|) - kniha napsánajiŽ roku 1954, ale tiskem vyšlo aŽ nyníjako vůbec první titul torontského
nakladatelství (román byl u nás vysázen již roku 1969, a\e pak byl zničen ve stránkových korekturách). Tankový prapor
zastihuje Dannyho jako rotného a velitele tanku v době jeho základní vojenské služby na počátku 50' let. Relativně
samostatné kapitoly jsou galerií nesmyslně promrhaného času, jsou humornou satirou vojenské služby. Tento karikující
pohled dokumentuje nesmyslnost vojenské mašinérie v podobě, jakou znal snad každý muŽ před rokem l989.
Prima sezóna (l975) - povídkový cyklus, v němž Se autor vrací do Kostelce v době protektorátu, akaŽdá z šesti povídek
je o torn' jak si gymnazista Danny Smiřický pokouší postupně, ale neúspěšně namluvit řadu kosteleckých dívek. Jedná se o
hravé a komické příběhy, odehrávající se na pozadí okupačníatmosféry, jeŽ však do příběhůzasahuje jen okrajově.
Komika těchto příběhů je založena na náhlém a překvapivém vzniku bezvýchodných a neřešitelných situací' jeŽ jsou
autorovou imaginací dá|e rozvíjeny. Povídky jsou příjemným pohlazením, jsou lidské, s téměř lyrickým nábojem. Prima
sezónu považuje Škvorecký Za Svou nejlepší knihu.
románv Mirák| (19'72\ a Příběh inženÝra Ích duší
kvoreck a detektivky
vorecký nikdy nezakrýval, že je náruŽivýnr milovníkem detektivního žánru. JiŽ v 60' letech vznikla zajímavá a dodnes
vjistém smyslu nepřekonaná knížkaNápady čtenáře detektivek (1965). Jedná se o poutavý výklad o vzniku detektivky
jako takové' o klasicích tohoto Žánru, o hlavních znacích detektivních próz a o jejich psychologických příčinách obliby.
Sám Škvorecký si ,,detektivní kariéru" zakusil, když na naši literární scénu uvedl českéhodetektiva, poručíkaBorůvku, a
to v knize Smutek poručíkaBorůvky (1966). V emigraci následovala dalšídvě pokračování - Konec poručíka Borůvky
a Návrat poručfta Borůvky.
Lvíče(l969) - lehce vyprávěný kriminální román, odehrávající se v prostředí praŽského nakladatelství na přelomu 50' a
60. let. Je to kniha o mravním selhání a svědomí, o zradě a pomstě. RovněŽ již v Kanadě vznikl soubor detektivních
příběhů Hříchy pro pátera Knoxe (1913).
hlavní atributv próz Škvoreckého
1) Na prvním a zároveň posledním místě je třeba zdůraznit - mistr vypravěč. Tok vyprávění je přirozený' lehký' evidentně
vrozený,nenucený. Škvorecký nekalkulujeI
2) Neobyčejně významným prvkem je komika.
3) ŠkvoreckýdokáŽe věrně reprodukovat hovorovou řeč mladistvých. Postavy jeho románů jsou charakterizovány
především Íím,Žeje karikována jejich mluva' V této souvislosti - vynikajícídialogy, živé,je-li třeba, dynamické.
dalšíprózy
Konec nylonového věku (l968), Samožerbuch (19'77) - napsáno se Zdenou Salivarovou, líčeníhistorie exilového
nakladatelství.
Zeživota českéspolečnosti (1985), Nevěsta z Texasu (l992)-román o Češích,již se zúčastniliobčanskéválky v USA.
filmové adaptace - Flirt se slečnou Stříbrnou (V. Gajer, 1969) - zfilmované Lvíče,Tankový prapor (V. olmer, 199l),
Hříchy pro pátera Knoxe (televizní seriál, D. Klein, 1991), Prima sezóna (televizní seriál, 1994?), Eine kleine
Jazzmuzik(Z.Zemanová,1995), dle scénáře Škvoreckéhovznikl film Farářův konec (E' Schorm, l968).
!ZDENA sALIvARovÁ (1933) - spisovatelka, manželka Josefa Škvoreckého,zakladatelka exilového nakladatelství v
kanadském Torontu. Své spontánní vypravěčskéumění prezentovala v románu Honzlová (1972), který je osudem
režimem pronásledované pražskérodiny v polovině 50. let (hlavní postavou a současně vypravěčkou je jednadvacetiletá
Jana Honzlová)' Honzlová není intelektuálně náročnéčtení,přednosti jsou spíšev plasticitě a věrohodnosÍi zobrazení
padesátých let se všemi negativními rysy totalitní doby.

66
 ]eho život i literánú tvorba reprezentují cestu od přitakiní komunisticbým ideólům až po jejich kritické odmítnutí. Narodil se v
Brumově u Valašslcých Klobouk (důIežitépro fonnování povahy), pracoval v dělnické profesi u firmy Bat'a ve ZIútě ct ve Zruči nad
ý:gvou' roku 1946 začal stuelovat Vysokou školu politickou. Poté vychovatelem, spisovatelem, novinářenl, redakÍorenl, zaklaclatelenl
sanizdatové edice Petlice (l972).
Jak napsal jeden z časopisů,stal se Vaculík ještě Za svého života institucí.YŽdy, když se zapojl| politicky či literárně do
ávota, jednalo se o výZnamný počin' který dokázal vytrhnout zletargie. Asi bychom měli Vaculíkovu otevřenost a někdy
nrožná i jakousi Zelnitou zarputilost přičítat valašskémupůvodu, ale v kaŽdém případě je jisté' že mnohým studentům je
\_aculík sympatický tím, že jsou mu cizí pseudointelektuální proslovy. Vaculík se nebojí říci přímo, co cítía co si myslí,
jadrnost vyjadřování možná někdy posouvájeho texty (ať již novinové rozhovory či fejetony) do polohy nepřrjemné i dnes
..ňciáIním místům, ale není v nich faleš a ani v neimenšímh
feietonv- v českéliteratuře můŽeme hovořit o silné trojce Neruda-Čapek-Vaculík. Především jazyková virtuozita a silný
společenský dopad jsou atributy Vaculíkových fejetonů. Začal je psát roku l975 (šířeno jen samizdatově či v exilových
nakladatelstvích) a nabízínám v nich sám sebe: svou náladu, své kritické vidění, svůj vztek i lítost. Vaculík dokáže dát
__ejetonu
cosi navíc - souvislost Se stavem světa či |idským údě|em. A jak napsal pan Čulík,vyjádří Vaculík vše takovým
__a4'kem, že se až člověk diví. Umí vybrat taková slova, že sedí jak parádní gól v brance.
nborv feietonů - Sólo pro psací stroj (fejetony zlet l976 - 79), Jaro je tady (l981 - 87)
plitická aktivita
Svým projevem na sjezdu Svazu spisovatelů roku 1967 a především autorstvím textu Dva tisíce slov (červen l968) si
zskal značnou popularitu. Především odmítnutídominantní komunistické Strany a výzva k samostatné aktivitě bez
jnkékoliv vedoucí úlohy měly za následek 20letý zákaz psaní. I po roce l989 se Vaculík vyjadřoval k politickému klimatu
r ani zde nezůstal dluŽný nic své pověsti. Lze ho tedy vat za jakýsi barometr doby.
Ecrrírnídílo (výběr)
rnšný dům (1963) - román, dalo by se říci i reportáž z prostředí učňovskéhointernátu.
Sc$ra (1966) - román, který je povaŽován spolu s Kunderovým Žerrcm za nejvýraznějšíkritické zhodnocení skutečného

tle1Í svými idealistickými sny naráŽí na realitu. Je to kniha a ztrátě ideá|ů, o deziluzi.
}lorčata (1910) - velice zajímavý román' téměř orwelovský příběh o tom, kam aŽ klesne a je degradován člověk pod
:lrkg1n absurdního okolí. Hlavní postavou je řadový bankovní úředník, v jehoŽ bance se vykonávají nesmyslné úkony.
Čerrárůnrutkví především fakt' že všichni úřednícijsou podrobováni při odchodu z práce důkladnéprohlídce, při nížjsou
alnvovány peníze, které chtěli úředníci ukrást. Zabavené bankovky se všakjiž nikdy nevrátído peněŽního oběhu. Navíc
r bance vládne atmosféra strachu, strach je však nekonkrétní, tajemný. Paralelně k osudu úředníka se odehrává další
stina románu, a to vztah tohoto člověka k morčatům,1eŽ chová doma. ZvíÍátka ho fascinují, přitahují a ve snaze zjistit,
rr budou v různých situacích reagovat, je začne podrobovat experimentům. Mnohé pokusy jsou však pouhým mučením a
Hina knihy svým vlastnicko-sadistickým pudům zcela propadne. Postupně se ukazuje, že vztah mezi morčetem a
Mkovním úředníkem ie vlastně totožný se vztahem mu k úředníkusamotnému.
osi budeme pamatovat:
ll}lorčata jsou dílem mnohovrstevným, tajemným, téměř groteskním.
.!} Di]ežitá je existence dvou paralelních vztahů _ není divu, že když je zotročenémuúředníku žijícímuv nepřátelském
JÍo$ředí poskytnuta možnost někoho plně vlastnit, tato moc se stane postupně drogou.
-} Ye chvílích,kdy ie zvíře řechází vypravování z ich do alibistické er-formy (odosobnění).
snář (1980) - objemný denk zaznamenávající události jednoho roku ve Vaculíkově životě (leden 1979 až únor
]X))- současně líčící osudy spisovate|ových přátel v disidentském ,,ghettu"' Tato bohatá mozaika, v níŽ se prolínají
Eflné i absurdní sny (někdy nedokážeme určit, kde probíhá hranice), je otevřeným a velice čtivým líčenímo událostech
ryotecenského života uvedeného roku, jsou odkrývány i soukromé a citlivé skutečnosti z Vaculíkova okruhu. Deník,

pnnnímkami' citacemi z cizích dopisů atd.

Je asi |ogické,Že ne mnohým' kteří se v knize ocitli, byla otevřenost výpovědi po chuti. Zreakcí na Český snář sestavil
rrdík (ak také jinak) knihu Hlasy nad rukopisem Vaculíkova Českéhosnáře.
t*sedělá chlapec (1993) - velice otevřený a provokujícíromán v podobě záznamŮ šedesátiletého muŽe, který odkrývá
ajintimnějšíhlubiny vztahu ke své podstatně mladšípartnerce.
hihv - trilogie Milí spolužáci (1974), což je vzpomínková záležttost. Jednotlivé díly: Kniha indiánská, Kniha
ČLtLá' a Kniha studentská.
@
budeme budeme ěněni v k stanice mezi b
$nvaÍel světového kalibru, k němuž se českó literatura hrdě hlósí, zatímco on sóm dóvó ostentativně najevo, jak je mu dnes již
jakékoliv sentimentólní připomínání původu. Móme jednoduše dalšíhoEvropana...
Í'dcra se narodil v Brně, zde rovněž maturoval na gymnóziu, studoval Filozofickou fakultu UK, ale nakonec dokončil Filmovou
A-aU (1958). Nct ttí pak přednóšel světovou literaturu, ale roku ]970 ztratil zaměstnciní, aby se o 5 let později stctl hostujíchtl
na francouzské univerzitě v Rennes. R. ] 979 byl zbaven. stótního občanství, francouzské získal r. ] 98 ] . Dnes žije v Pctříži.
í bxer, hudebník.

67
 poezie
Je to asi pÍíznačné, ale stejně jako Hraba| i Kundera začal nejprve s poezií. Přeh|édneme-li dobově laděnou poemu o
Juliu FučíkoviPoslední máj (1955)' kritikou velice kladně přijatou, vyčnívánade vše sbírka Monology (l957)' čímžsi
ovšem pohněval oficiální kritiku. Touto sbírkou se totiž do našíliteratury vrací erolická |áska, avšakjiŽ ne ve formě dvou
zapá|ených budovatelů socialismu, ale láska moderních lidí, kteří procházejí různými krizovými stavy, je to erotika
rozchodů, zrad, odumírání láskyjednoho k druhému'
p.róza
,,Teprve od této chvíIe začínámůj souvislý literární vývoj, který byl sice nadáIe plný překvapení, ale v němž už
nedošlo k žádnó změně orientace."
Do světa prózy vstoLrpil Kundera jasně a s náleŽitou odezvou. Celkem l0 povídek ve třech sešitech Směšných lásek
(Směšnélásky, l963, Druhý sešit směšných lásek, 1965 a Třetí sešit směšných lásek' l969) mělo obrovský čtenářský
úspěch, který ještě podpořily filmové adaptace.
Za všechny zde připomeňme povídku Fatešný autostop, v níŽ jedou autem na dovolenou mladík a dívka. Mladíkovi
imponuje dívčinstud a plachost, dívka samotná se však trápí tím, že nedokáŽe být o poznání více lehkomyslná. Začnou
tedy hrát hru - dívka na sebe bere roli nevážné cizí stopařky, mladík hraje galantního a trochu dotěrného řidiče. Hra však
dostává jiné dimenze, lehkomyslnost se mění na prohnané svůdcovství, z mladíka se stává drsný a sarkastický muž. JenŽe
spolu s touto proměnou dochází i ke změně původního vztahu. Mladft začínápociťovat k dívce lehký odpor, protoŽe se
podobá přesně těm, kterými pohrdá. Dívka situaci špatně odhadla, domnívala se, že přítel ocení její schopnosti. Povídka
končívlastně tragicky, hra se vymkla z kontroly a obě postavy se už nemohou vr'átit k sobě samým, iiŽ Žijí s jinou
zkušeností.
Falešný autostop a dalšípovídky opravňují k následujícím tvrzením:
1) Směšné lásky jsou mistrně napsané povídky na téma odlidštěnosti milostných vztahů, s nimiŽ se chladnokrevně
kalkuluje.
2) YŽdy je překročena hranice, kdy se pouhý žert mění v tragikomický či dokonce tragický závěr (situace se vymkne z
rukou).
3) Je třeba mít na vědomí, že přesvědčení vŽdy zvládnout skutečnostje mylné, člověk toho není schopen.
4) Kunderovi jsou vlastní sarkasmus, humor, ironie, erotika.
Na Kunderu se ovšem současrrě snesla vlna obvinění z antifeminismu, z pohrdání a manipulace ženou, t'ovněŽ Že
povídky jsou příliš uměle vykonstruované' Vcelku vtipně zní nálepka ,,odborník na písenlnésottlož'e".
Prvním Kunderovým románem se stal Žert (1961)' kladně přrjat i v zahraničí.Zde sejedná dokonce o celou sérii Žertů,
jež se však opět obracejí proti samotným strůjcům. V zárodku příběhu je nevinný vtip studenta Ludvíka Jahna, který pošle
dívce Markétě' idealistické svazačce, pohlednici s provokativním textem;,, optímismus je opium lidstva. Zdravý duch
póchne blbostí. At'žije Trockij|" Dívka však pohled předá fakultní sv.azácké organizaci, svazáci uspořádají s Jahnem soud
a ten je nakonec vyloučen ze studií. Jediný pohled tak obrací na ruby celý život. Jahn skončíjako tzv. pétépák' hroutí se
mu i osobní život. Nyní, po létech, již po|iticky rehabilitovaný, pÍijíždído rodného moravského města na slavnost Jízdy
králů. Připraví si sloŽitý plán, jehož cílem je svést manŽelku hlavního strůjce svého vyloučení ze školy, bývalého svazáka
Zemánka' Hra se však opět obrací proti strůjci - Jahn sice Zemánkovu manŽelku svede, ta ale již se svým muŽem intimně
neŽije, a tak svedením Heleny Zemánkovi vlastně poslouŽí' Navíc ze Zemánka jiŽ není stalinista, ale liberální komunista,
který obhajuje stejné názory jako Jahn. Kromě tohoto,,žertu" je v knize ještě několik epizodních Žertů' které končístejně
jako ten dominantní. Kniha Žert není jen dokumentem doby, je především lidským dramatem 50 let.
Kniha má přísnou kompozici, kdy je jedna skutečnost nazírána z úh|u 4 postav. Tak jsou konfrontovány názory různých
protagonistů, tím spíše'že se diametrálně odlišují.Již v Žern se setkáváme s typickým kunderovským chápáním románu,
které se naplno projevilo v exilových knihách. Román má matematickou' racionální strukturu: během četby je nám
podáváno svědectví o Životě, které proniká daleko za chladnokrevnou spekulaci. Matematická struktura románu je velice
inteligentní. Svou složitostí neodpuzuje, nebot' Kundera dokáže vše stručně a pádně vysvětlit. Čtenári tak lichotí, Že
porozuměl, Že i intelektuální četba je mu vlastní'.. Takovéto pojímání románové tvorby je v souladu S
postmodernistickou filozofií prózy. A protože Kundera je dnes již automaticky řazen k postmodernistickým autorům,
zastavme se na chvilku u této problematiky.
Kundera a teorie románu _ Kundera se celkem dvakrát zabýval teorií románu. Poprvé jiŽ v roce 1960 v rozsáhlém eseji Uměni
románu, podruhé až roku 1986, kdy v Paříži vyšel opět stejnojmenný esej' v němž se zaobírá úlohou románu v moderní době, jeho
poetikou apod. obecně jsou tedy Kunderovy romány označovány jako postmodernistické. Tedy romány, které se staví do opozice jak
avantgardním pokusům na literárním poli, tak klasickému chápání románu, kde hraje hlavní roli příběh. Kundefa se těmto polaritám
vzdaluje, vrací se až ke starým kořenům literatury, tedy k mýtům' kde má stejnou důležitost příběh' ale také úvaha (o smrti, lásce, moci
apod.).
Román tedy přestává být pro Kunderu pouhým vyprávěním - příběhy tu nejsou proto, aby sejimi dokládalo cokoliv o Životě hrdinů,
ale proto, aby jimi autor dokládal své myšlenky, aby jimi mohl argumentovat' aby prostě rozmlouval se čtenářem. Kundera tedy v
románech uvaŽuje, filozofuje, zajímají ho více myšlenky než postavy, úvahy o životě vícě než snaha tento život napodobit. Nesouhlasí
s tím, Že román 20. století vyčerpal všechny své možnosti, kdy je neustále konfrontován klasický a tradičnírealismus s formálními
experimenty avantgardy. Kundera naopak chce vytvořit z románu vrchol syntézy (tedy složka epická a meditativní), která zachytí
mnohoznačnost a relativitu kaŽdého lidského Života. Dobrý román nutí k zamyšlení, klade otázky, konfrontuje.
Kundera podrobně komentuje své práce (doslov, esej),jako by měl obavy, že se čtenář nedovtípí, Že by komplikované aspektyjeho
díla zůstaly nepochopeny. Proto podrobně popisuje, jak jsou romány vystavěny, a dokonce čtenáře přímo inforInuje, co je hlavní
kou knih

68

Li
 dalšírománv (vždv vvšlv neidříve ve francouzské mutaci)
Život jejinde (1973), Valčft na rozloučenou (1976), Kniha smíchu a zapomnění (19'79), Nesnesitelná lehkost bytí
( 1985), Nesmrtelnost (1990), Pomalost (1995).
je vynikajícím vypravěčem se sklonem k meditaci, se projevilo i v obrovském ohlasu po celém světě.
,To, Že Kundera
Uspěch jeho knih byl takový, Že napřftlad Nesnesitelná lehkost bytí se stala v některých zemích nejprodávanější
přeloženou knihou po 2. světové válce (Francie, USA, Itálie). V žebříčkuz Velké Británie bylatatáž kniha zařazena mezi
l0 vůbec nejlepšíchknih 20. Sto|etí !

Nesnesitelná lehkost bytí - je příběhem Tomáše, pražského neurochirurga, a jeho ženy Terezy, kteří po srpnových
událostech roku 1968 emigrují do Švýcarska. Po zdánlivém počátečnímúspěchu (Tereza Se Zprvu živísnímky z
okupačních let) přichází částečnérozčarování aTerezabez oznámení zcela impulzívně odjede zpět do Prahy. Tomášovi
nezbývá nic jiného, než ji následovat. Román potom líčíbarvitě nedýchatelnou atmosféru normalizačního Československa
- Tomáš je zaměstnán jako čističoken, Žije si svým bohatým milostným Životem s jinými ženami, aniŽ by byla narušena
jeho láska k Tereze' V přesvědčení,Že se vyhnou nátlaku policie, stěhují se na venkov, aby později zahynuli při
automobilové havárii'
Kniha je však i příběhem druhého páru, jedné ze sexuálních partnerek Tomáše, pražskémalířky Sabiny. Ta se po
emigraci do Švýcarska a po odchodu Tomáše zpět do Prahy seznámí se švýcarským univerzitním asistentem Franzem,
který ztělesňuje naprostou neschopnost porozumět skutečnosti. Po rozchodu, který Franz těŽce nese' se na její památku
zúčastnív KambodŽi jakéhosi pochodu intelektuálů, který končínaprostým fiaskem. Navíc je Franz zabit při přepadení

Jakýkoliv poctivý rozbor této knihy je pro studenta složitým oříškem. Ale přesně v intencích Kunderova pojetí románu si s tímto
nemusí Žádný čtenář lámat hlavu, protože dějová linie je natolik sugestivní a poutavá, že filozoťtcká rovina knihy můŽe zůstat utajena
;pro jiného. Ale přesto připomínám následující:
I
t) vetsina událostí je opět líčenaněkolikrát, pokaždé z hlediska jiné postavy, přičemŽ se různéinterpretace téŽe události od sebe
'Jiametrálně liší(připomeňme si román Zert)'
i 2) Kunder'a opět nastiňuje problém času, který způsobuje, že člověk není schopen zachovat si záŽirek žádné události po dobu delší,než

.1e trvání oné události. Jakmile

je totiŽzážitek od události odděIen časem, stává se neŽivotným, zkresleným, falešným a jen teoretickým.
hoto ,,všechno je cynicky dovoleno, protože si nikdo nebude pamatovat, jak tomu ve skutečnosti lylo." Naše interpretace skutečnosti
_:sou tedy jen pouhými náhraŽkami, jsou zaloŽeny na předsudcích, které jsou výsledkem našípředchozí zkušenosti' Jednoduše řečeno -
nemáme šanci, abychom cokoli správně pochopili!
Těm bystřejším již nemusíme napovídat, Že Kunderův citát o kýči' uvedený v úvodu medailonu, je rovněŽ výsledkem totoŽného
gzÍrání na plynoucí čas. Svými úvahami v knize míříKundera k obecným problémům evropské kultury, v nížkýčmnohdy zastiňuje
ilísu a primitivní' banální vnějškovost převládá na hlubinnou niterností'
-ll Román je o determinaci lidského osudu náhodami, zabývá se problematikou mezilidské komunikace (zejména se soustřed'uje na
:uzrrá nedorozumění).
{r A vlastní název knihy? Ve slovníku naleznete vysvětlení, že z nutnosti žítnačisto (a to pan Kundera ano!), rozhodovat se bez
1třebných zkušerrostí a z vědomí konečnosti Iidského života vyplývá pocit tíže.Jeho protiklademje pocit lehkosti, který však Kundera
1.raŽuje za nesnesitelný' nebot'je pro něj synonymem prázdnoty. BěŽí mu tedy o naplnění života.
5r _{ konečně - kniha zobrazuje československé události kolem roku l968' je o vině komunistů' postih sílu
Co říci ke Kunderovi závěrem? Kdo pozorně pročítalpředchozí řádky, asi nebude překvapen, že Kundera je někdy
.lznačován jako skeptický intelektuál. Dejme tuto do souvislosti s Kunderovým přesvědčením,Že nejhorší, co
',přezdívku"
lrižeme udělat, je záměrně potlačovat záporné rysy lidského života' dejme ji do souvislosti s Kunderovou teorií kýče,
rrejně takji můžemedát do souvislosti s nezakrývanou celoživotní literární dez|ruzí autora.
- ové adaptace - Nikdo se nebude smát (H. Bočan, l965), Já truchlivý bůh (A' Kachlík, 196), Žert (J. Jireš, l968),
Ncsuesitelná lehkost bytí (P. Kaufman, 1987) - problematický přepis, sám autor se od filmu distancuje.
reÍmavosti
- [undera, i kdyŽ po roce l989 se změnilo politické klima v našív|asti' není přístupný rozhovorům. Pokud se tak stane' je
rr ud:ílost roku. Kdo by čeka|, že ze sentimentu věnuje trochu času českým novinářům, hluboce by se zklamal (svým
nadnáním si žurnalisty proti sobě doslova popuzuje). obdobná je situace v poskytování autorských práv na vydávání
frcderových knih' Zatímco většina exilových a samizdatových spisovate|ů zaplavila po listopadové revoluci knihkupectví
'lěř veškerou svou bibliografií, Kundera s rozmyslem a s velkým váháním sám usměrňuje, co se u nás vydá.
- \a přelomu roku l968 a 1969 se na stránkách časopisů(např. Tvář, Host do domu) rozohnila celkem ostrá a ironická
ňqtr'se mezi Kunderou a Václavem Havlem, a to o poslání českéhonároda, o jeho úloze v historických chvílíchapod.
@
Prozaik, vl' jménem Václav Pinkava, klinický psycholog Žijícív Anglii. Je tvůrcem podivných literárních hříček,v nichž
$unr pozornost soustředil na výstřední a obskurní dějové motivy. Až téměř patologické sexuální sklony některých jeho
kirních postav jsou zÍejmě rezultátem jeho profese.
kámídílo (vÝběr)
hopěvci (l984) _ provokativní román, který se odehrává v Čechách na počátku padesátých let. Hlavní hrdina, nadaný
dldÍk Z.derad, se pod vlivem tragických politických okolností, kdy je nakonec existenčně zcela zničen, stává pěvcem
pňbního sboru. Je však dlouhodobě sexuálně vydírán deviantním marxistickým docentem, který své nechutné praktiky
pn:Ítív kobce na hřbitově. Zpočátku pasivní Zderad řeší vše zabitím docenta a útěkem do emigrace.
fbsadlo je postmoderním typem prozaika, který své texty komponuje jako koláŽe s prvky absurdity, černého
fimrotativního humoru a morbidity. V románu Mrchopěvci mají všechny patologické jevy působit jako hyperbolická

69
metafora nelidského stalinského reŽimu. Někdy se však čtenář neubrání dojmu, Že politická dimenze textu je pouze
vnějšková a Že se autor věnuje náruŽivě patologickým a obskurním jevům jen po věc samu. Jistě ohromí ineskrývaná šíře
vědeckých znalostí' kterou se autor netají.
Křesadlo je jazykově zajímavým autorem - jeho aŽ staromilská zál|ba ve filologii má za následek, Že v prózách se
setkáváme se sánskrtem, cikánštinou či sudetským dialektem, často jsou citovány starořecké a latinské texty.
dalšíprózv _ romány Fuga trium (1988)' Vara guru (1989) aj.
! JaRosLAv VE.tvopA (1940)
Prozaik, vl. jménem Jaroslav Marek, původním povoláním právník, který v roce l968 emigroval do Svýcarska, kde v
polovině 90' let pracoval v televizní dokumentaci . Základním námětem několika prozaických prací je dezťluze mnoha
emigrantů, kteří sice nemohou žítv normalizačním Československu, ale stejně tak není pro ně lehké se včlenit do
přirozeného běhu života naZápadě. Dalo by se také napsat, Že Vejvodovy knihy jsou o postupné Životní deziluzi,která
následuje, vzdáme-li se svých ideálů a morálních hodnot.
Vejvoda je obecně považován za umělecky vytříbeného autora, který nezůstal jen u povrchního obrazu skutečnosti, ale
ve svých dílech poodha|il roušku moŽných příčin,sloŽitých mezilidských vazeb a psychiky jednajících.Rovněž
kompoziční výstavba ajazyková rovina díla prozrazují vyššíambice autora.
literární díIo (výběr)
Plujícíandělé, letícíryby (I974) - kniha 16 povídek, oceněných Cenou Egona Hostovského, jeŽ se zabývají převážně
osudy českých emigr'antů naZápadě těsně po sovětské okupaci (povídkám neschází ironický tón).
sbírka povídek Ptáci (l981) - námětem povídek jsou osudy emigrantů' schopných a tvůrčích,kteÍížiiíve ŠvýcarskujiŽ
řadu let a kteří na zvyklosti konformní společnosti reagují svým bohémským postojem. Toto Živoření na periférii
společnosti je způsobeno tím, Že tito idealisté či umělecky nadaní jedinci nebyli schopni se přizpůsobit kupecké mentalitě
země.
romány osel aneb Splynutí (1977) aZe|ené víno (1986) - i tyto dva romány jsou o dezilruzt českých emigrantů, první
z nich je současně výpovědí o nemožnosti komunikace mezi západoevropskou a východoevropskou kulturou.
lVÁclev JeuBx (1949)
Jamek je bilingvním autorem, jenž svými texty vstoupil i do francouzské literatury. Píšeprózy, básně' komentáře ke
knihám francouzských autorů, eseje a literární kritiky. Y Paříži získal něko|ik prestiŽních cen Jamkův esej, autobiografie
homosexuála Traktát o chatrných divech (1989). Jiné texty vyšly i samizdatově, mladšího data jsou Jamkovy
vzpomínkové úvahy Krkavčímúza (1992).
IJAN NovÁK (1953)
Jeden z našich nejtalentovanějších prozaiků a dramatiků exilové literatury (emigroval V foce 1969 do USA, kde
vystudoval chicagskou univerzitu), jehož práce jsou napsány pÍevážně anglicky a teprve poté překládány do češtiny.
Novákův jazyk je živý, s četnými slangovými výrazy, amerikanismy, ale především s vynalézavými přirovnáními a s aŽ
naturalistickou věcností a humorným odstupem (některé texty jsou aŽ hraba|ovsky poetické). Své náměty čerpá Novák
většinou z osudů českých emigrantů. Kromě jiného spolupracuje Novák s reŽiséry M. Formanem (například film Valmont)
či I' Passerem.
literární dílo (výběr)
Striptease Chicago (1983) - povídky z prostředí českých přistěhovalců.
Miliónový jeep (1989) - román, napsaný již anglicky, přeložen až roku 1992. v USA byl dokonce navržen na
nejprestižnějšíliterárnícenu Pulitzer Prize.le to příběh malého podvodníka, který se snaŽínejdřívevyzráÍ na komunisty v
normalizačnímČeskoslovensku, později na svůj emigrantský úděl v UsA. Z příběhu tohoto lehkomyslného muže se
Novákovi podařilo vytvořit tragické podobenství bídy současnéhosvěta a beznaděje kaŽdého pokusu se z vlivu dění vylhat
a vykroutit.
dalšídíIa - próza Samet a pára (1992) - reportᎠo třech porevolučních prosincových dnech roku 1989, drama Bohemian
Heaven (Českénebe, l980) - uvedeno v New Yorku na Broadwayi
!.IAN PELC (1957)
Tento prozaik vstoupil v 80. letech do literatury prostřednictvím samizdatových či exilových nakladatelství a soustředil
na sebe pozornost především kontroverzním románem ...a bude hůř . Jinak Pelc je strojním zámečníkem a ještě před
emigrací do Francie poznal Život určitéhospektra nonkonformní mládeŽe na přelomu 70. a 80. let.
...a bude hůř ( l 985) - vyzývavý román, jenž tím, že porušuje veškerá tabu, je v českémprostředí nezvyklý a ojedinělý. S
naturalistickou brutalitou pojednává o životě mladých outsiderů (h|avním hrdinou je olin), kteÍížijív severozápadních
Čechách' Jsou to děti vegetující na periférii společnosti' koketují bez zábran s drogami, alkoholem a volným sexem. Toto
provokativní gesto Vzpoury vysvětlují Pelcovi ,,hrdinové" tím, že prý nenávidí komunistický systém' že nechtějí být
měšťáky apod' (to je také jeden z důvodů,proč nemohou pracovat). Přitom většina těchto lidí se dostala do svého
postavení Íím,že nezv|ádlajisté životnísituace, které si povětšinou způsobili sami. Nyní se cítíraněni a poškozeni. Jejich
revolta je přitom obyčejnou výmluvou - ukazuje se, že problém tkví zejména v jejich lenosti, částečnéprimitivnosti a
neschopnosti Žít v civilizované sqolečnosti. Ijejich pocit svobodyje iluzorní, protože alkoholické a drogové zapomněníje
tupně nekontrolovatelně svazui
román pod drobnohledem
Románje sondou do party slaboc{ů, kteříjsou neschopni cokoliv konkrétního podniknout. Nebezpečné všakje, že Pelcovy sympatie
s tímto typem lidí dokážou některd čtenáře přesvědčit, že za normalizace se dalo žítbud' měšt'ácky, či jako promiskuitní opilec a
narkoman. Sama kniha šokuje svou|vulgaritu a jistým nihilismem. To samo o sobě by nebylo v literatuře nepřijatelné, kdyby román byl
alespoň částečně uměleckou výpovpdí. Jedná se spíše o zajímavou sociologickou sondu, nic víc. Navíc kultivovaný čtenář okamžitě
,, 70
:Jzná,že veškerédrastickéasexuálněexplicitnímotivysevrománuvyskytujíjenajenproto, aby zakaždoucenučtenářešokovalya
-JrŽelyjeho pozornost' Je to záměrná píízemnía vypočítavá kalkulace, která vede kjedinému závěru. Dílo'jehož prvkyjsou účelově
:rnipulovány tak, aby zapůsobily co nejsilněji (aniž by fungovalyjakoŽto integrální součást umělcem přesvědčivě evokovaného světa)'
, ba dokonce lživé.Je to

Román má dalšídva díly (vše v jednom svazku), v posledním dochází k emigraci hlavního hrdiny.
dalšídíla - povídkový soubor ... a povídky (1991) a novela ...a to mi nemůžeteudělat (l993)
ZuzaNe BntncovÁ (1960)
Prozaička, jež upoutala zejména svou druhou prací, románem Daleko od stromu (1984)' který vyšel v samizdatu.
!{Iavní postavou a vypravěčkou tohoto experimentálně pojatého díla je dvacetiletá Věra, dcera faráie a vnučka
_.nodoxního komunisty, která toužínapsat román o osobě a o okolním nepřátelském oficiálním světě, který ji dusí a drtí.
PřevaŽující volný záznam myšlenek a představ v symbióze s racionální kompozicí je sugestivní generačnívýpovědí o
:.ormalizačním Českos|ovensku a lidech, kteří musí v tomto režimu žít.
dalšíautoři. na něž se vztahovalv normalizační zákazy
-JIŘÍ KRATocHvIL (l940) - je považován za představitele postmoderní literatury, v nížse prolíná realita s fantasknem a
sJe se uplatňují dějové střihy. Do literatury vstoupiljiž na sklonku 60. let, ale v normalizačním období nesměl publikovat
" prošel řadou manuálních profesí. Své čtenáře si získal románovou prvotinou, a to antiutopickým orwellovským
\Íedvědím románem (l990)' kde zúročilsvé vlastní zážirky zpÍedchozÍch desetiletí.
dalšíknihv - Má lásko postmoderno (1993) - soubor povídek, Uprostřed nocí zpěv (1992) - román s rysy magického
::alismu o hledání otce a vlastní identity ve světě ovládaném násilím a lží,orfeus z Kénigu (1994) - soubor povídek'
_JosEF.IEDLIčKA (1927 - 1990) - autor vysoce hodnocené novely Kde život nášje v půli se svou poutí (1966)' kteráje
-]iazena do atmosféry druhé poloviny 40' a počátku 50' let (kniha vyvolala prudký odpor a Jedlička nakonec emigroval a
.ral se zaměstnancem Svobodné Evropy).
(1951) - je autorka především samizdatově šířenéprózy, teprve román Růžová dáma (l990) a
-LENKA PRocHÁZKovÁ
:.rubor povídek Hlídačholubů (1991) představil spisovatelku širšíčtenářské obci.
dalšíprózy - romány očníkapky (1982) a Smolná kniha (l989).

u
Surrealistická literatura o váIce
Ie zajímavé, Že zatímco mezi většinou spisovatelů posledních desetiletí 20. století jsou pojítka spíševnějškového
ďurrakteru (příslušnost k edici, sdruženíkolem časopisu, katolické základy publikování apod.), existuje jedna velice
r1'razná skupina, která neustále respektuje zákonitosti jednoho z moderních -ismů. Surrealismus má sice kořeny
r rrrcziválečném údobí, a|e pÍežívái přes okupaci do 50. let, ačkoliv po celou dobu proŽívali příslušníciSurrealistické
stupiny diskriminační opatření ze strany vládnoucích režimů.Karel Teige byl roku l95 l uštván totalitním režimem, jiŽ o
rckdříve byl popraven marxistický teoretik surrealismu Záviš Kalandra(1902 - l950). Alespoň neoficiálnícestou byly
mnnoŽovány sborníky Znamení zvěrokruhu (1951) a objekt (1953 _ 1962).
Relativní rozmach a renesance surrealismu přišly v 60. letech, aby v období normalizace přešla Surrealistická skupina
qět do opozice a částečnéilegality. Ukázky z tvorby surrealistů, ineditních sborníků,mnohých studií apod. za období 40.
-60. let přinesl sborník Surrealistické východisko 1938 - 1968 (l969).
Básník, překladatel, teoretik a klinický psycholog, syn prozaika Jaroslava Havlíčka,autor více než20 básnických sbírek.
h celý život byl pronásledován komunistickou mašinérií,jeho dílo bylo zakazováno a ničeno.
Ilavlíček navazoval pravděpodobně nejvíce na klasický odkaz surrealismu v oblasti imaginace a snu: využívánířetězce
rcfor, překvapivé kontrasty konkrétníhoa abstraktního, exotické nebo bizarní představy se symbolikou erotické touhy.
dflo _ sbírky Meteory (1944), odvahu (1946), oblast Carlotty (l95l)' Miluji' tedy jsem (1958) vše -
ě. Kromě toho byla 2x rozmetána sazba Havlíčkovapřekladu francouzských Dějin surrealismu od M.
zakázány byly rovněŽ překlady z Bretonovy tvorby a teoretické dflo Princip imaginace (l969).

Yůdčíteoretik a představitel surrealismu, básník, výtvarný kritik, autor téměř 20 ineditních divadelních her a filmolog,
většina í zůstala v rukopisech ně vvšlv v v zahraničí.

napsal více než 30 básnických sbírek, které byly koncem 60. let uspořádány do osmi rozsáhlých rukopisných knih,
studentyt,je ovšem důležitější,že reprezentativním výborem Effenbergerovy poezie je Lov na černéhožraloka
7). Autor\ve své poezii obohacuje principy psychického automatismu teorií afektivního pole (Jung), v němŽ se básník
t.unr\l au jež usměrňuje záměrnou volbou
do trans\r uoluou aá přípravou. Effenbergerova poezie je prosycena polemickými reakcemi
reakceI
í traur|rata a na politickou absurditu doby.
t životp a cynismus fantazie (1978) - cyklus filmových scénářů psaných v rozmezí t946 aždo 80. let.
; vyšly/Effenbergerovi monografie Henri Rousseau (1963) a publikace Výtvarné projevy surrealismu (l969).

7T
 Bósník a esejista, v 60. letech člen pražskéSurrealistické skupiny, od roku ]968 žil v Paříži, po listopadové revolttci se vrátil zpět do
vlasti. Vystudovctl clrantaturgii na pražskéFAMU.
Králova poezie je do jisté míry ovlivněna i poetismem, objevují se v ní například motivy městských periférií. Jinak se
alejedná o bytostně surrealistickou poezii, v nížjsou Verše vytvářeny z logicky nesourodých slovních spojení. Je tím rušen
primární sémantický obsah a je tak dáván prostor pro evokaci celého Íetězce sekundárních významů a podtextů, které při
četbě vyvstávají v mocném proudu.
literární díIo (vÝběr) - soubor povídek Prázdno světa (1986), výbor veršůCesty do ráje (1990), sbírky Éra živých
(l989) a Právo na šedivou (1990)' mystifikujícípróza Tyršovské přeháňky (1966)' ale rovněž esejistická kniha
Voskovec a Werich čili Hvězdy v klobouku ( l993)' Král je rovněž autorem monografie Vlasta Burian ( l 969).
Je sice pravdou, že surrealistická tvorba Krále spadá především do 60. let, ale ovlivnění surrealismem bylo tak silné, Že
ani pozdějšítvorba se nevymanila z jeho metod a principů'
DPnvBI- ŘBzNÍčBx(1942)
Surrealistický básník a prozaik, autor románu Strop (francouzsky 1983, česky l989). Děj této prózy se odehrává roku
1977,kdy se několik obyvatel b|íženedefinovaného dvorku trápí tím, jak se zbavit svého nudného Životního stereotypu. V
rámci této snahy je nakonec vymyšlen nový druh zábavy, a to Vytvoření močálu, do něhoŽ je postupně vtahována většina
postaviček dvorku' Paradoxní je, Že v novém světě, tedy v bahnu, začínajípoma|u platit stejně absurdní zákony jako
venku. Tento groteskní román je symbolem všeobecné deformace normálních lidských vztahů.
dalšíprózy - Hvězdy kvelbu (1991) - vzpomínání na brněnskou uměleckciu bohému 60. let, povídky Blbec (1986),
Zvířata (l993)' Zrcadlový pes (l994), výběr poezie Plovací sval (1993)
dalšípředstavitelé
KaRBl Hynnx (1925 - l953), malíř MIxulÁŠ MBlBr, výtvarník, režiséra scénárista J.lN ŠvaNxIv{Á,.JBn (1934) aj.

Undergroundová literatura a písňovétext

Jsme asi jedinou zemí na světě (snad kromě bývalého Sovětského svazu), kde díky masivnímu potlačování svobodného
projevu literárního a hudebního si obě tyto podoby výpovědí našly své cestičky, jak se prezentovat či jak se dostat k co
možná nejširšímupubliku (platí především o písňových textech). oba fenomény normalizačního období se dnes možná
budou vnímat u některých konkrétních projevů sjistou rezervou (zejména po stránce umělecké), ale holou skutečnostíje'
že ovlivňovaly smýšlenía postoje celých generací a nebály se nahlas svobodně explicitně či alespoň metaforicky
promluvit.

Počátkyundergroundu(Ízv.pod,zemn,uu'.uffiu,**n.".o.let,kdyvzniklaedicePůlnoc(E'Bondy,I.
B' Hrabal a V. Boudnft). Teprve v normalizačních70. letech, kdy došlo ze strany mocenského aparátu
Vodsed'álek,
k masivnímu potlačování rockových skupin, Se undergroundová tvorba nebývale rozšířila. Umělci hlásícíse
k undergroundLr se snaŽili udrŽovat si naprostou nezávis|ost na oficiální kultuře a politice, jejich životnía duchovní postoj
většinou nepřioouštěl iakÝkoliv k mts s rezlmem.
umělecká kvalita versus underground
Undergroundová poezie nrá jeden lrlavní a nepřehlédnutelný aspekt' Výchozím bodem veškeré tvorby je heslo ,jsem proti". Je
logické' že jen tento postoj rezistence nestačí,abychom mohli všechny texty poměřovat náročnějšími estetickými pafametry. Hodnota
textů je kolísavá, ne všechny směřují k umělečtějšímu postiženípocitů člověka nebo doby. Je to moŽná rouhání, ale za nálepkou
undergroundu se občas skrývala i vlastní nemohoucnost, bolestínskéutápění se v soukromých miniproblémech a hodně často i
obyčejnépozér'ství' Pr'vky sebedestrukce, dekadence, obavy úzkosti, politický postoj, výsměch, sarkasmus a vulgarita atd. jsou
v mnohých případech časově omezené a jenom ony samy nestaěí, aby dílo prošlo časovým sítem literárních dějin (eště jednou
připomínám, Že tento fakt se týká jen některých textů). Jen málo autorů si totiŽ uvědomilo, Že pohr'dání konzumní kulturou a
programový nihilisrnus nejsou atributy estetickými, ale pouze sociálními, jež text z roviny existenciálního lkaní nad sebou samým do
roviny literáI'ní nepozvednou' I tak undergroundová literatura přinesla vynikající díla' Jejich přednostmi mimo jiné jsou autentičnost a
souznít s momentílními pocr
Zpráva o III. českémhudebním obrození (1917) M' Jirouse, který je svým způsobem zajímavým dokumentem o
vývoji rockové hudby u nás a současně nevyhlášeným manifestem undergroundové kultury obecně.

konkrétní pro.ievy a autoři undergroundu

!Plastic People of the Universe _ skupina, zrozená na přelomu let l968 _ 1969, se stala vzorem jistého okruhu mladých
lidí normalizačního období (nejen kvůli hudbě, ale rovněž pro své postoje a svůj způsob života). Texty písníšokovaly
svou Syrovostí, útočností,mnohdy vulgaritou, ale především byly jednoznačně míněny jako vzpoura a protest proti
hodnotám konzumní a politicky zdeformované společnosti (očividně vliv pop-artu a americké beat generation)'
Skupina PPU zhudebnila mimo jiné některé poválečnétexty J. Koláře, avšak základem jejich repertoáru se stala tvorba
Egona Bondyho. Činnost pronásledované skupiny byla násilně přetrŽena (ale ne definitivně) roku l976, kdy po soudním
procesu byli někteří členovéuvězněni (obvinění z hanobení nár'oda apod.)'
Dominantními osobnostmi PPU byli umělecký vedoucí skupiny lvan Martin Jirous či Milan Hlavsa.

72
DG 307 - da|šívýznamná undergroundová skupina (spojena se jménem Pavla Zajíčka).
lEcoN BoNpY (1930)
Básník, ik, filozof, ladatel se i dnes hlásí otevřeně k marxistické linii filozofie.
Pražsbý rodák (vl. Jménem Zbyněk Fišer), absolvent filozofie a psychologie na UK v Praze (koncem 60. Iet se stal kandidátem věd),
svůj život prožil na hranici legality. Po určitou dobu se živil jako nočníhlídač,posléze byl zaměstttťttl ve Stótttí knihowtě.
Počátky tvorby Bondyho jsou spojeny s okruhem pražských surrealistů, v 50. letech vzniklo i kniŽně Známé přátelství
s výtvarníkem V' Boudnftem a spisovatelem B. Hraba|em (Něžný barbar). Již v 50' letech zahájil Bondy projekt tzv.
totrílního realismu, tedy poezie, kde jsou do absurdity dovedeny všechny konvence dobové oficiální poezie. V těchto
veršíchje potlačena jakákoliv metaforičnost, jsou plné sžíravéironie, cítímeznich pohrdáníktzv. frézisticképoezii a
k dobové heroické mytologizaci člověka z lidu a jeho práce pro zdar budování socialismu - napřftad sbírky Totální
realismus (1950)' Trapná poezie (1951) či Velká kniha (l951 - 52)'
V těchto i mnohých dalších sbírkách pÍevažujímotivy deprese, beznaděje, pocity ztráty jakéhokoliv smyslu lidské
existence, jsou zpovědí člověka v permanentní životníkrizi, v jedné básnické skladbě se dokonce zaobírá problematikou
sebevraždy. V následujících letech se do popředí dostává provokativně zaměřená lyrika, jež ironizuje snažení reformních
komunistů.. Tato linie, kdy se do poezie dostávají autorovy postoje reagujícína absurdní normalizačníléta, vévodíi
dalšímtextům ze sedmdesátých let (výrazovým prostředkem se mnohdy stává šokujícívulgárnost). Typicky ,,bondyovská"
je poezie provokativně naivistická s rysy hospodského exhibicionismu.
sbírkv (vÝběr) - Malá kniha (l953), Naivita (l963)' Kádrový dotazník (1962 _ 1967) - zdeobnaŽená autobiografie,
Denftdívky, která hledá Egona Bondyho (l97l), Trhacíkalendář (1975) či To jsou zbytečnéverše (1975).
Je logické, Že většina textů vycházela v samizdatu. Celkově lze Ííci,že veškerá poezie Bondyho je velice zajímavým
svědectvím o životě českého intelektuála žijícfttov době stalinismu a v normalizačních letech na okraji společnosti.
Útoctra z ontologie (|967) - filozofický spis.
_IVAN MARTIN .IIRoUs (1944)
Básník, výtvarný kritik a současně teoretik undergroundu, umělecký vedoucí skupiny PPU' vystupujícípod

Jirous byl z politicbých clůvodůkomunisty opakovaně vězněn (celkem 8 let), jeden čas si pobyl i ve valdické věznici pro nejtěžší
Jočince. Vystudoval dějitty umění tru pražskéfilozofické fakultě a krótce byl redaktorem časopisu Výtvarná próce.
Kromě samizdatových čIánků,esejů a recenzí o českémhudebním a literárním undergroundu píšeJirous především
pazii. Je autorem několika svazků, z nichž jednoznačně největšího ohlasu dosáhla sbírka Magorovy Iabutí písně ( l986).
Texry vznikly převážně ve valdické věznici, a protože v celách bylo zakázáno psát, musel se Jirous sbírku naučit
nzpaměť. opis se dobrodružnou cestou dostal z věznice a byl vydán v exilu.
Sbírka koncipovaná jako rozhovory s Bohem (zde vliv českého literárního baroka) je blízká svou pokorou a aŽ
pmlušnostíreynekovskému rodokmenu, i když s odvážnějšímírou ironie a sarkasmu. Kdo zná Jirouse jako
re*ompromisního bouřliváka, bude jeho básněmi a uměleckou hodnotou velice příjemně překvapen.
lešítextv - Pravdivý příběh Plastic People (1983 - l984, časopisecky v exilovém Paternoster)
(l960) - básník (vl. jménem Jiří Hásek), jehož neodekadentní postoj, nebývalý sarkasmus a cynismus
-KRcHovsKÝ J. H.
r rymbióze s většinou ironickým humorem nachází i dnes své mladé čtenáře.
firav - Nové valčfty (l985)' Kruh kolem lůžka(l986), Noci, po nichž nepřichází ráno (l991)
+cIIYM ToPoL (1962) - básník a autor textů skupiny Psí vojáci, jedna z nejvýraznějších osobností nové
dergroundové vlny. Je autorem realistických sbírek, jež jsou nejčastěji obrazem baná|ního a šedivéhoživota
rynralizačníreality.
ffiy - Náhodnejch 23 (l985)' vlhký básně a jiný příběhy (l988)' V úterý bude válka (1992)
-rTrR PLACÁK (1964) - do širšíhopovědomí vstoupil svou prózou Medorek (l985), což je experimentální text o
}snráctiletém mladíkovi, jenŽ pociťuje samotu a neporozumění v absurdním normalizačnímsvětě 80. let. Medorek se
,nfo'íúpodrobit společenským poŽadavkům, píšenonkonformní poezii, má problémy s tajnou policií. Svou
n"*ompromisní kritičností vzbudila tato pÍóza Značnou pozornost.
šautoři undergroundu
?rwr ZuÍČBx(195l) - vedoucí skupiny DG 307, autor nihilistických a existenciálních textů, básníci PBIR Lalrpl
:93o- l978), FnnnuŠBxPÁNBK (1949) aVRnrlsllvBRngBI,,lnc (1943), básníkakritikAtlonBJSranrovtČ (l940)

B.Písňovétextv
Frlková i rocková hudba se v mnohých případech uchýlila v normalizačním období do sféry ',protestních" písnía tato
ňnrr' jízustala na dvě dlouhá deseti|etí. LzeÍíci,že to byla jediná moŽnost, jak vyjádřit v bezprostředním styku s divákem
Í!Éh totalitní moci, jak obžalovat represivní aparát,jak burcovat svědomí a vědomí (a je již jedno, zda toto oslovení
!!ňo pnÍne' explicitní nebo metaforické a jen naznačující).Fenomén písňových textů dokázal překlenout i změnu režimu v
mrp 1989 a i dnes dokazuje, Že má své opodstatnění'
Scjně jako u undergroundové literatury je i u písňových textů problém uměleckých kvalit. Názor na to, co je v oblasti
$rior€ho textařství opravdovou poetickou hodnotou, bude mít při nevyjasněných hodnotících kritériíchvíc než kdy jindy
mi srbjektivity. I takto ale můŽeme směle tvrdit, že mnozí autoři písňových textů se svými uměleckými kvalitami
mreí krčit v koutku vedle klasiků česképoezie.
PŇové texty měly vždy široký dopad morální a burcující. Do popředí se dostávají takové aspekty, jakýmijsou například
la širokéspektrum publika, síla výpovědi, ironie, cynismus, satirické zesměšňování, pocity odcizení, výzvak odporu'
ld-r

73
absurdní obrazy Společnosti či samotná osobnost písničkáře. Z hlediska literárního je třeba si všímatzkratkovitosti,
hovorového jazyka, metaforiky či procesu zlidovění.

kes ndárním
Absolvent bechyňské keramické školy, prošel řadou různých zaměstnóní. V září 1969 zůstal v něnteckém Mnichově, kde se natrualo
usadil. Spolupracoval s rozhlasovou stanicí Svobodtlá
K"."1 K.y1 b"d" zoufalství, tragické nesvobody a odporu proti novým politickým poměrum. Jeho
"""Ždrýmbolem
písně doslova zlidověly a Svou schopností vyjádřit atmosféru beznaděje a skepse se dokázaly vrýt do podvědomí několika
generací. Kryl začal býtznámým díky pořadu Jiřího ČernéhoDvanáct na houpačce, kde se opakovaně uvádě|a píseň
Klaun a král, a to přesto, že pro ni posluchači odmítli hlasovat. Po sovětské okupaci začaly Krylovy písně rezonovat s

celkovou tragickou náladou českéhonároda, zejména rrrladých lidí.

Bratříčku, iavírej vrátka (l968) - dlouhohrající deska' jejížtitul je současně názvem velice populární písně. Ta se stala
v pořadu Dvanáct na houpačce po mnoho týdnů hitem bez konkurence, a kdyžji autoři pořadu odmítli zhitparády vyřadit,
vedlo to k zákazu celého pořadu. Krylova píseň Bratříčku,zavírej vrátka postavila metaforicky do kontrastu absolutní
převahu moci cizího vojska s pocity mladfta a jeho bezbranného bratra' Ve své době měla tato píSeň až témět mytologické
vyznění.
další Rakovina (1 Maška Karavana mraků r979 Plaváček (l983 Vůně r986
atributv Krvlových textů
1) KryI bý *"' ži"ótní filozofií nekompromisním romantikem. Střídání humoru s hlubokou existenciální úzkostíje důkazem mnoha
poloh autora.
2) Jeho texty dělají silnými škodolibý posměch, cynismus, melancholie, schopnost slovně zaútočitajistá hravost.
3) Krylovi ajeho písním posluchač bezmezně věří, je v nich hluboký cit, aŽ mrazivá upřímnost ajsou zrcadlem našeho svědomí'
4) Velkou roli hra.je rým (pro snadnou zapamatovatelnost).
5) Krylovy písně by byly polovičníbez osobitého projevu a zabqygnl !]3su JaTotného interpreta.
litenární pn{ce (oÝběr) - Kníška Karla Kryla (I97z) - souborné vydání starších textů s písněmi prvních 3 desek,
sbírky Pochyby (1971),17 kryptogramů na dívčíjména (1978)' Zbrané pro Erató (1987)
!.IARoSLAV HUTKA (1947)
Své v1astní zhudebněné texty začal Hutka předkládat posluchačůmkolem po|oviny 60. let. Po nesmyslném obvinění z
nedovoleného podnikání nesměl veřejně Vystupovat, a tak se roku 1978 vystěhoval do Holandska. Kromě písňových textů
píšerovněž fejetony, drobné prózy abásně. Hutkaje ve své tvorbě silně ovlivněn moravskou lidovou písní.
deskv.. Stůj břízo zelená (l975), Vandrovali hudci (1976) - upravené lidové písně, Pravděpodobné vzdálenosti (l979)
a Minulost mává nám (1979)'
literární práce - sbírka Ktíčpluhu (1978), novela Dvorky (l980) a fejetony Požár v bazaru (1989)
IVLADIMÍR MERTA (L946)
Bá."ft' písničkář, režiséra architekt, typ klasické renesančníosobnosti. Dle mého subjektivního názoru
nejoriginálnějším básníkem mezi všemi folkovými zpěváky. Mertovy texty jsou myšlenkově i formálně nezvykle
vytříbené, inteligentní a po stránce metaforické velice originální. osobité básnické obrazy vytvářejí s vypjatě osobním
přízvukem Merty neopakovatel ný umělecký záŽitek.
Merta není v Žádném případě básníkem rezignace, ale spíše niterného zápasu o pravdu a o odvahu tuto pravdu hledat.
Ačkoliv těžísvé náměty z reality všedníhodne, odklání se spíšejen zřídka od spisovného jazyka, s jehoŽ pomocí
vyjadřuje složitéa zašifrované myšlenky a představy.
deskv - Balades de Prague (1969)' P. S. (1978)' Vladimír Merta 1' 2 (1989), Narozen v Cechách (1992) - texty Z let
1967 - 1989
lVlasrImn TŘnŠŇÁr (1950)
Pí'"'čkář'p.^'k, malíř a fotograf, od roku l982 žiI ve Švédsku'SpíšeneŽ poezit se ale Třešňák věnuje próze, do níže
se promítá problematika exilu a hledání ztracené identity, to vše mnohdy s autobiografickými rysy. V Třešňákových
písňových téxtech hraje velkou roli kaŽdodenní, tedy hovorový jazyk. Ten je zkratkovitou stylizací zkoncentrován a
zesílen, takže je podtržena atmosféra autentičnosti a vzniká přesvědčivějšícelkový dojem.
literární práce - Plonková sedmička (1983) - sbírka písňových textů, což je v tomto případě virtuózní šansonová poezie
plná slovních hříček,personifikací a paradoxů.
povídkový soubor Jak to vidím já (t9-l9),prózaTo nejdůležitějšío panu Moritzovi (19'77)
IJAN voDŇANsKÝ (19jL)
riz uchem studií na Čvur a na filozofické fakultě v Praze se věnoval tvorbě veršovaných textů, což se stalo později
základem pro spolupráci v autorské dvojici s Petrem Skoumalem. Následně vzniklé celovečerníprogramy (například v
Činoherním klubu)jsou postihovány zákazy, aŽ roku 198l končívystoupení definitivně (obnoveno po roce 1989)'
literární práce - sbírka textů S úsměvem idiota (1969), četnétexty pro doti Šlopovidlo na vandr (l975)' Hádala se
paraplata (l983) a o slonovi, který utekl zkaždého obrázku (1988).
-
veii písničkáře, kteří dokázali svými texty a hudbou udržovat v období normalizace alespoň trochu optimismu a svou
ironií, vtipem a karikováním doby se sta|i legendami folkového nebe, by jistě náleŽeli JanouÍn NoHavIca' KanBI-
@5, JAN BURIAN A JIŘÍ DĚDEčEK.
m
74
 Humoristická róza 2. olovin 20. století
Humoristická linie česképrózy posledních desetiletí měla zďatné předchůdce již v meziválečném období, vždyťstači
.:nenovat K. Poláčka, E. Basse nebo středoškolského profesora Jlnosu,va ŽÁxa (1906 - 1960), který kromě
.:gendárních knih Vzpoura na parníku Primátor Dittrich (1930), Dobrodružství šesti trampů aneb Nové pověsti
eoxe (tgg:) či Z tajností žižkovskéhopodsvětí (1933) dal literární podobu pozdějším a dodnes veleúspěšným filmům
Študáci a kantoři (M. Frič, 1938) a Cesta do hlubin študákovy duše (M. Frič, 1939). Po roce 1948 byl Zák ve své
_:terární činnosti umlčen.

l) - i kdyby sedl
(19l k psacímu stolujen kvůli své knize Saturnin (1943), mohl by býtjiŽ spokojen.
-ZDENĚKJIRoTKA
lato četba mnoha generací byla zfilmována režisérem J. Verčákem (1994).
_T. R. FIELD (1891 - 1969) - teprve 60. a následně léta 90. znovuobjevila svérázného mystifikátora (vl. jménem Theodor
R'o-,.nf"ld),kterýjižvmeziválečnýchletechvydávalvlastnímnáklademoriginálnípoezii,ježjeovlivněnadílemCh.
\Íorgensterna'Ze30.let pocházejí sbírky Kosoětverce na ohradách (1930), Kruhy pod očima (1933) a Lomikel na
oámech (lg37). Field, jenž od roku 1923 psal pod pseudonymem Bohdan Vojtěch Sumavanský, pokračoval ve své
_::rární tvorbě i v letech poválečných, kdy byl jeho Život přerušován pobyty v psychiatrické léčebně.Slovní hříčky,satira,
jsou atributy
Ť:kr'apivé pointy' neologismy, zaloŽení,,krhútskémytologie" a Prakršna s jediným bohem Lomikelem, to
r:řroto bohémského autora'
@ _ Morodochium (1990), Lomikel a jiné zádrhele (1990) - výbory z dí|a
,1917
_lm n*""e* - Ig82) - scénárista a režisér, který se podílel na tvorbě vynikajících českých filmů (Byl jednou
ještě nevečeřela). Jako prozaika nejvíce
]ČlJ." k'álJ/'číjáma, Až přijde kocour, Císařův pekař a pekařův císař, Adéla
_n'*eLu
přitahovalo prostředí Divokého západu,což se promítlo i do legendární parodie Limonádový Joe (1946).
fuové adaptace - Limonádový Joe aneb Koňská opera (o. Lipský, 1964), Faunovo velmi pozdní odpoledne (V'
@rilová, l983) - tento film na základě jedné z povídek Brdečky.
inteligentní humor, vynikajícípostřeh, nedostižná glosátor, jazyk plný lyriky a pohody'
-í[n'osllv HonNÍčBx(19l8) - divadla' Z prozaických prací jsou známé humorně koncipované cestopisy a texty
m-.5e patří k legendě českého
l4omínkového charakteru. Za všechny jmenujme Dobře utajené housle (1966), Listy z Provence (l971)' Jablko je
fu (1979), Chvála pohybu (1979) či Klaunovy rozpravy (1989).
rJršJ[p3IcH (19o5 _ 198o) - v oblasti prozaickéje třeba vyzdvihnout především knihu kouzelných moderních pohádek
ffánrm (1960) a cestopis Italské prázdniny (1960)'
@G%2)-každýčeskýmužsvojenskouknížkouznánazpaměťněkterépasážezlegendárnísatiry
ffiti.1smezačópičky(1969).Tentohumoristickýrománoabsurditáchvtehdejšísocialistické
ÍlÉlěbyl sice v normalizačním období logicky zakázán, ale i tak kolova] mezi lidmi a patřil k nejžádanějším titulům.
:ula*r^" s"i* (1924 - 1989) - patřil k předním humoristům 70. a 80. let, jeho knihy se staly vděčnými předlohami
dráha byla započata
n- fi''*"é přepisy (zaujal zejména Skálův suchý humor s výraznou slovní komikou).za Prozaická
tÚď-í do Jiljí (1972), ale populárnější se stala próza Cesta kolem mé hlavy 40 dní (1979). Tento úsměvný
"".ioo přepracovaný kantor Robert Kilián, pokoušízbavit
Ěe čerpal z prostředí psychiatrické léčebny,v nížse hlavní hrdina,
nýúkomplexů'
lre aoaptasg - Svatební cesta do Jiljí (H. Bočan, 1984), Cesta kolem mé hlavy (J. Papoušek, l984)
@Q%7)-kroměčtenářskyvděčnýchhumoristickýchknihPročbychomsenetopilianebVodácký
jiného ze ško|ního
1ffi-o*-p.o otelii (1979) a Proč bychom se nepotili (1984) ie Šmiokromě a nadhled, autorem románu
to jsou přednosti tohoto
Fůdí Babinec (1988). Smysl pro inteligentní humor a ironii, svěží rukopis
qbrrele.
n@(194o)-dlejehoprózyAmatéřianebJaksvětpÍicházíobásnfty(1980)vzniklaslavná
-j36 t"t ďogie režiséraDušana Kleina, dle novely Dobří holubi se vracejí vznikl stejnojmenný film téhožreŽiséra
|Et
m

r 1ravdou, Že po listopadu 1989, po pádu komunistického systému v tehdejším

Československu, došlo přímo k
rvyd;ávání knih a léta knižníhohladomoru byla najednou vystřídána záplavou titulů, z nichž některé u nás
vyjít přes 40 let, ale sami literární kritici byli zpočátku rozpačití z kvality nově napsaných knih. První vlna zájmu
pa" u v již polovině 90. let se na pultech kupily tituly, o něž neměl čtenáÍ zájem. Uměleckou jistotou se staly
osobnosti našeho písemnictví, ale z nepřeberného množství nových tváříjich projde sítemjen několik. K nim
patřit i následující autoři.

75
 IMICHALVIEWEGH (1962)
Prozaik, který svými romány oživuje literární scénu 90. let' Původnímpovoláním učitel' poté čas nakladatelským
redaktorem. Absolvent filozofické fakulty v Praze.
Viewegh se představi| jako nesporný talent, kteý umí velice rafinovaně prolínat dramatické situace s komickými,
vypráví velice svěže, lehce a poutavě a má vrozený smysl pro ironicko-groteskní tón. Viewegh si získal nesmírnou oblibu i
tím, žejeho zobrazení normalizační doby nemá rysy existenciální úzkosti a undergroundově syrových zpráv o chaosu, ale
poutavé epiky s humoristickým odstupem (vliv anglosaské tradice).
literární dflo (vÝběr)
Báječná léta pod psa (l992) - satiricky laděná rodinná kronika, kde ústřední dějová linie je vlastně vývojem nadpruměrně
inteligentního chlapce Kvida, jehož rodiče se pokoušejí utéci z Prahy do městečka Sázavy před politickými tlaky
nastupujícínormalizace (zlíjazykovétvrdí,žežáďnádalšíknihajiŽnebylatakvýbornájakoprávětato).
Nápady laskavého čtenáře (1993) - Viewegh se zde představil jako vynikající, humorný a přesvědčivý imitátor
autorských stylů českých a zahraničních spisovatelů.
dalšíromrány - Výchova dívek v čechách (lgg4), Účastníci záfiezda (1996)
filmové adaptace - Báječná léta pod psa (P. Nikolajev, 1996), Výchova dívek v čechách (P. Koliha, 1997)
IDANIELA HoDRovÁ (1946) - představila se počátkem 90. let jako spisovatelka vytříbených a ku|tivovaných knih, v
nichž neschází fuksovská atmosféra (především evokace tajuplné atmosféry Prahy)'
vÝběr próz - trilogie Trýznivé město (1991-1992), Město vidím (1992) či Perunův den (1994).
lJÁcrryu Topol (1962) - jeden z mála představitelů undergroundu, kte{ se dokázal i v nových společenských
podmínkách umělecky prosadit. Je autorem románu Sestra (1994), kteý si brzy po svém vydání získal své čtenáře. Další
román Anděl (1997) jenom potvrdil literární kvality autora a stal se i v zahraničívelice uznávaným textem'
!JAROMÍR TYPLT (1973) - nejtalentovanější básník nejmladší generace' který se odpoutal od počátečního
sunealistického vlivu a ve svých veršíchse obrací spíšek mýtům a magiím nejrozmanitějšího typu.
sbírkv - Pohyblivé prahy chrámů (199l), Ztracené peklo (1994), drama Kdo vsloupí neprokloubí (1994)
IPETR BoRKovEc (1970) _ jeden z nositelů Ceny Jiřího ortena (1995), dnes redaktor. Autor básnických sbírek
Prostírání do tichého (1990), ochoz (1994) a Mezi oknem' stolem a postelí (1996).

76

I
 forma
Dramatická tvorba rnezi světovými vá]kami se rozběhla do dvou základních ltnií, z nichž první představovala klasický
:epertoár v tzv. kamenných divacllech' druhou linií byla divadla avantgardní.

_{') Dramatická tvorba klasická

a.l"í především 2 praŽské scény - Národní divadlo a Městské divadlo na Vinohradech.
'í'!..^ujímaly
\'rznamní reŽiséři doby - K,qnBI- Huco Hllan ( 1885 - l935) a JARoSLAV KVAPIL ( 1868 - l950).
Slavní herci meziváIečné érv - Václav Vydra' Eduard Kohout, Bedřich Karen, Zdeněk Stěpánek, Frarrtišek Srnolík, Saša
R.ršilov, Hugo Haas, Ladislav Pešek, olga Scheinpflugová, RůŽena Nasková a další.
\eir'Ýznamně.iší představitelé dramatické tvorbv
r-^*s"- r'a-a'* _ veselohra Velbloud uchem jehly (1923)' psychologické drama Periferie (1925)' veselohra
ol"e.*i r'".ayše Pištory (I92g),legionářská tematika je ve hře Jízdníhlídka (1935), Lltopická hra Andělé mezi námi
,935) aj.
' K.rnol Člppx - viz monografická studie' ! VLADISLAv VANčURA - drama Jezero Ukereve ( 1935)
.JIŘÍ IvIAHEN (1882 - l939) _ arrtor.hry Nasredin čili Nedokonalá pomsta (1928), napsal rovněŽ
filmová libreta Husa
na provázku (sorrvislost s názvem brněnského divadla z 60' leÍ.
Sr.rllsla,v LoM (l883 - 1967) a AnNoŠrDvoŘÁx (18s1 - l933) - autoři především lristorických clramat.
\_ÍTĚZSLAV NEZVAL - velice úspěšnéhry Milenci z kiosku (\932) a Manon Lescaut ( l940)

B' Divadla avantgardní (avantgardní = průkopnickÝ. novátorský).

r-}i\ vadlo
jinr' a osobnosti - divadlo vzniklo oficiálně v únoru 1926 (ačkoliv jiŽ první činnost zahájilo na sklonkr-r rokLr l925) a Stalo Se Vlaslllč
:__-.:tickou sekcí rrn'rěleckého sdružení Devětsil (sanrotný název pochází od r'eŽisér'a Jiřího Frejky). Zí'thy se vypt'actlvalo na
=
_
. .:ramnějšíclivadelní scénu meziválečného období (zprvu však jen hry futuristů, dadaistťr a poetistů).
]_.:zit1,rn rnezníkctrr se stal rok l927, kcly v divadle Vystoupil se svými klavír'ními improvizacerni J^RoSL^V,IEŽEK
(l906 - l942)'
'_._-. dubnu téhožr.oku se tu objevila clvojiceJlŘÍ Vosxovrc (1905 _ l981) a J,tN WpnIcu (l905 - l980). Roku l932 došlo k ostré
: _._:;i her a roktt i938 divacllo svott činnost ukončilo (ťrřední zákaz). V+W spolrr s Ježkern eInigrLrjí roktr l939 do USA' ale když se
..'-e ,racejí do vlasti, zjišt'qí'že nová doba již není příhodná pro jejich zpťlsob hraní (tradici se pokLrsili obnclvit rokr-r l948 hrott
potom odjíŽdídetinitivně do
',nornÝ hrnec' coŽ byla vůbec první evropská premiéra slavného amerického mtrzikálu). Voskovec
-: ....'. iile hraje v nlnoha fllrnech, Werich zůstává a věnuje se s jistýrn politickým or-nezenírn liter'ární a herecké činnosti (v oblasti
\ 50. letech působil po jistou dobu.jako ředitel Divadla ABC, kde byly uváděny upravené verze některých rneziválečných her'.
, __. \'oskovce se stal Werichovýrn partnet'errl Miroslav Horníček, s nírnžbyla obnovena tradice předscén.
zl' (1894 - 19_53) - až na výjirnky režíroval všechrry h'y o.Yg!9?9''9!9 !'u39.In.
tr:r - \_est Pocket Íev1e (,,nnl(t rel,tte rlo kapsičky u ve'sty" ) - 1927 - Stlldentské představení, které bylo směsí písničeka
_::-. \ nichŽ se mísily situačníi slovní humor, politické,,narážky" a dalšíkabaretní prvky. Smoking Revue(l928).
-:
- ' - : .:ku spíše
dadaistické fiašky Golem, Sever proti Jihu, Fata morgána, Snroking revue' Gorila ex machina aj .

l_- urliticko-satirické - Caesar (1932), osel a stín (l933), Kat a blázen (1934)' Balada z hadrů (l93_5)' Rub a líc
-:^ . Těžká Barbora (1937) a Pěst na oko (1938)
uc hledat kořenv úspěchu her osvobozeného divadla
: '_--.:_--'."*t úspěchLr V+W tkvěla předevšímv tom, že se jim podařilo uskutečriovat humor, nad nímŽ se člověk
_ :_-: L'ez zábran směje. Pr'ávě vliv cladaisrnLr (tedy spojování zdánlivě nespojitelného, schopnost šokovat,
dělat si ze
_. --.ri]ci. klaunství) způsobil přetrhání všech divadelních konverrcí a ve svém důsledkLr ohromný divácký zájem.
] .:-.;i her, v nichŽ V+W vystr.rpují ve svých typických maskáclr, se zrodily tzv. předscény, tedy chví]e Ilezi
:_._-. ''.'.ni dějstvírni. V nich oba herci komunikovali s obecenstvem a tyto více či r-néně improvizované
clialogové
_:-. ::rgor'aly na aktuální politické a kulturní dění.
] '' '-lost na staroitalskou comedii dell'arte a působení tradice amerických filmových grotesek, kombinace
slovního a

-__:_:_- humoru. V r.ámci slovního humoru využívánaanalogie s historickými či literárnírni sor"rvislostrni (Raduzo,
_] :,.:::smyček,novotvarů(napnelismus,cukatura),prvkůzcizíchjazyků,černéhohumoruatd.
_ i__:-._rst parodovat, zesměšňovat, dělat hlouposti,,'blbosti", vše s mírou vkusu a inteligence. Sarni V+W si vynrysleli
...
'*: - :. --'. rdno".
-_::.. politicky motivovaných většinoLr V+W procháze1í (v roli jakýchsi lidových kumpánťr) historií a sotrčasností
* - ..-'nentují jeho nehumánnost, nešvary' omyly a nesrovnalosti. To vše je pak vyuŽíváno k nezakryvanému
_- .:-. S xontrĚtní politickou situací. Například hra osel a Stín, v nížje vyuŽíváno námětu Ze Starého Recka, je
--':.::ed
-'_:.
nástupem diktátorského reŽimu' tedy fašismu' hra Kat ab\ázenje karikaturou politických machinací.
'-_-----r
.::'.-..:lostaodvahaV+Wbylytím,conejvícelákalonávštěv@
mrIr.ilr,:r- J. 'Iežka - Babička Mary, Stonožka' David a Goliáš, Svět patří nám apod.
rup (M. Frič, t934), Peníze nebo život (J. Honz|, 1932), Pudr a benzin (J. Honzl, 193 1) a Svět patří nánr (M

1::, :':{rzř s \\-erichenr - Císařriv pekař. Pekařťrv císař (M l9.5 1)' Byl jednou jeden král (B' Zernan, l954)' Až přijde
t!,{L* 1r . ..:i. 1963)

1',7
 zaiímavosti
- Při hře Vest Pocket Revue byl Werich uveden na plakátu jako J. W. Rich.
- osvobozené divadlo - tento název je vlastně nesprávný, protoŽe doslovný překlad části názvu knihy, který poslouŽil jako
motiVace, je',rozpoutaný".
- Werich byl v 70' letech zakázán, jeho jméno nebylo téměř nikde uváděno. Teprve když se Werich zúčastnil
zinscenované manifestace kulturních pracovníků v Národním divadle proti Chartě 77 , by| zákaz vŮči němu zrušen'

D 34 - toto divadlo založtl na konci roku l933 herec, spisovatel a režisér EvttI, FnaNrtŠBx BuRInn (1gO4 - l959). Název
divadla se měnil v závislosti na příslušnémletopočtu, aÍo až do roku l94l, kdy bylo divadlo uzavřeno a E' F. Burian byl
transportován téhožroku do koncentračníhotábora'
repertoár - svým způsobem vyhraněné režisérskédivadlo se soustředilo především na originální adaptace klasických her
(například Lakomec či Kupec benátský) nebo na dramatizace slavných textů (Dobrý voják Švejk, Utrpení mladého
Werthera, Evžen oněgin) apod' V divadle se uplatňova|a symbióza všech dramatických sloŽek - básnické, hudební'
taneční'výtvarné i světelné.
Po válce bylo divadlo opět otevřeno a po Burianově smrti bylo přejmenováno na Divadlo E' F. BLrriana.
scéna Dada - vznikla roku 1927, kdy se z osvobozeného divadla oddělila skupina kolem J' Frejky a E. F' Buriana.
Divadlo Vlasty Buriana - zde slavní herci Jindřich Plachta, Jaroslav Marvan aj.

A iak po válce?
Osudy mnohých umělců po foce
,,Uštvali jste mne" (sebevraŽdou
zavedlo aŽ k tvorbě urnělecky
Vinohradského, v této funkci byl
l945 se vzájemně lišily. Zatímco režisérJiří Frejka si dobrovolně vzal život a zanechal po sobě slova
skončil i Jindřich Honzl), E. F' Burian se stal jedním z prominentů komunistického režimu, což ho
bezcenných agitek. Byl dokonce jmenován ředitelem ,,Divadla Čs. armády", tedy dosavadního
pov;íšenna Plukovníka a tuto uniformu si oblíbil natolik' Že v ní chodil do práce.'.

dramatická tvorba po roce 1945

situace ve 40. a 50. letech - drama těsně po válce žilo částečněz toho, co bylo napsáno během okupace' V tomto směru
dominovaly jinotajné hry, z nichŽ nejlepší a i divácky nejpřitaŽlivější byly jednoznačně Drdovy Hrátky S čertem.
Komunistický převrat v únoru 1948 ÍěŽce poznamenal i dramatickou tvorbu, a tak 40. a 50. léta jsou ve znamení
uměleckého propadu. objevily se zde všechny nešvary a deformace jako v poezii a próze - hry byly politicky motivované,
bezostyšně tendenční' ideologické hledisko převažovalo nad estetickými i mravními aspekty díla. By|i zesměšňováni
nepřátelé reŽimu, náměty se nevyhýbaly kolektivizaci venkova, stejně tak byla v ,,oblibě" budovatelská dramata' V tomto
směru vynikali dramatici Mnoslnv StBrrLÍx (například hra Nositelé řádu, 1953) a VnŠnx KÁŇa (jeho hra
Parta brusiče Karhana, l949). Socialistická koncepce dramatu byla přímo ovlivňovaná ministrem školství Z. ''slavná,.
Nejedlým
a ministrem informací V. Kopeckým' Autoři a jednotlivé hry byly podrobovány politickému hoclnocení a reŽimu
nepohodlní umělci byli postupně odsouváni z uměleckého života (J. Frejka, A. Radok aj.)
V 50. letech se představuje svými hrami i mladý PavBL Korrour - sice je zaznamenánojisté oživenía autor se snaŽí
alespoň částečněprolomit povrchnost a mnohdy stupiditu předešlých her, ale i tak se napozadí osudů mladých lidí odvíjí
ideologická nota. Hry Dobrá píseň ( 1952) a Zářijové noci ( 1955) měly tu přednost, že reagovaly na aktuální problémy a
svým způsobem byly divácky atraktivní'
Umělecky kvalitní hry byly v repertoáru Divadla satirv, které se po válce přiřadilo k těm nejprogresivnějším scénám
poválečných let. Především hra JosBpn KltNana Ubu se vrací aneb Dršt'ky nebudou (1949) se stala pravděpodobně
první českou absurdní hrou (logickyji potkal zákaz).

uvolnění v 60. letech

Evidentním prťrlomem do obecné schematičnosti a plochosti českéhodramatu byly hry FnaNrIŠra HnunÍNn Srpnová
neděle (1958) a Křišt'áIová noc (1961). Posun byl zÍejmý v psychologizaci postav, situačnízápletký přecháiejí do
polohy charakterové' V centru pozornosti je izolace a samota člověka.
Autorem několika velice úspěšnýchdramat je rovněŽ spisovatel MILAN KUNDERA. Asi největšího úspěchu měla a má
hra napsaná na motivy Diderotova románu Jakub fatalista Jakub a jeho pán (1975)), ale již v 60' letech vznikly hry
Majitelé ktíčů(1962)' jeŽ se vrací do doby 2. světové války (velký divácký úspěch), a svým způsobem velice zajímavá
hraPtákovina(1969). Jetogrotesknífraškaomoci asexu' jejíždějseodehráváveškole,kdesevjednétříděobjevína
tabuli nakreslený kosočtverec (netřeba dále rozvádět). Ředitel tuto aféru se všírozhodností vyšetřuje, současně se však
ukazuje přízemnost a servilita Vystupujících postav (pachatelem je sám ředitel' jenŽ chtěl mít důvod k prověřování svých
podřízených)'
V 60' letech se setkáváme se zvláštním jevem - klasická divadla nedokázala oslovit diváka, a tak se těžištěnašeho
dramatu přesouvá do studiových scén v Praze, Brně, Liberci a jinde. Právě zde se představila celá řada vynikajících
reŽisérů,autorů her a herců, z nichž mnozí byli po roce 1 968 postiženi normalizačn ími zákazy.

Divadlo Na zábradlí
Tato pražská scéna stála u zrodu tZV. text-appealového typu divadla, ato již na počátku 60' |et, kdy se h1avními tvůrci
antidivadelně koncipovaných pořadů z povídek, písničeka komentářů stali JlnÍ SucgÝ a IvaN VysroČIl (tatáž dvojice

78
byla na konci 50. let dušídivadla Reduta). Zejména druhý jmenovaný formoval umělecký profil divadla (později opět
odešel do Reduty azakládá scénu Nedivadlo).
IIVAN vYsKoČIL (1929) - tento herec a autor herje mnohdy označován za duchovního otce netradičníhotypu divadla.Z
jeho tvorby se nesmí zapomínat zejména na Kdyby tisíc klarinetů (l959, spolu s J. Suchým), Autostop (l96l, spolu s
V. Havlem), Cesta do Únic (tsos), Křtiny v Hbřvích aneb Blbá hra (1969), Haprdáns neboli HAmlet PRinc
DÁNSký ve zkratce (1980).
tisíc klarinetů J. Roháč 1964
text - appeal - tento pojem v divadelní teorii se stal jedním ze základních principů mnohých pořadů malých divadelních scén (termín
t"-t-'pp*' .'ymyslel lvan Vyskočil)' je to vlastně takový způsob divadla, které vzniká přímo před divákem, ale také zároveň s divákem.
Herci na pódiu .;sou natolik zaujati svým divákem, že se smazává tradiční hranice mezi jevištěm a hledištěm. S divákem se normálně
komunikuje, oslovu.ie se, s obecenstvem Je to vlastně nejdůslednějšíautorská forma divadelního představení

Semafor
zábavné pražskédivadlo, jež za\ož|l roku 1959 .IIŘÍ SucnÝ. Název vznikljako zkratka pojmenování Sedm
Malých Forem (hudební komedie, jazzové koncerty, filmové produkce, poezie, pantomima, loutky a výtvarné umění).
Nakonec dominovala formajediná - Semafor se stal scénou písničkářskéa
-trua"une později i herecké dvojice JlŘÍ SucgÝ (l93l) a
JrŘÍ Šlrrn(lg24 - t969)' Roku 196] se Semafor rozšířil o velmi osobitou variantu text-appealového divadla, kterou
pr"d't.*ouuto ve své době velice populární autorská a herecká dvojice JlŘÍ Gnossuann (I94I - |9'7 I) a Miloslav Simek
další individuality (PETR NÁRoŽNÝ. JosEF
irq+o)' Po tragickém úmrtíJ' Šlitraa J. Grossmanna se Semafor rozšiřuje o
DvoŘÁx. Mtl-osuv HonNÍčBx aj.;.
*iný"''u-'rěiší i''.""na"" - Zuzanaje sama doma (1960), Jonáš a tingl-tangl (1962), Návštěvní den I. _ ilI. (l967 -
l91I),Zavéste, prosím, volá Semafor (I972b - 1983), Kytice (1972), Sladký životb|ázna Vincka (l975) aj'
Suchému a Šlitrovise podařilo svěžímzpůsobem evokovat zašlý svět starých šantánů a kabaretů' Navíc diváky
přitahoval osobitý humor l. Šlitra - veškeré repliky pronášel naprosto nevzrušenou a neměnnou hlasovou intonací.
belková, jaksi programová antidramatičnost, působila paradoxně vzhledem k obsahu pronášeného (návaznost na V+W).
oproti tomu J. Suchý je spíše hravým typem, je to experimentující snílek. V pozdějších letech došlo v Semaforu k obratu -
milý intelekt byl nahrazen prostšímhumorem' páteří divadla se staly ,,girls", intelekt je pouze milým doplňkem'

Divadlo Za branou
Vy.u"*u uměleckou osobností zde byl JosBr' Topol (l935), který se na česká jeviště vráti| až po roce l989. Jeho
nejslavnější hry Konec masopustu (|962), Kočka na kolejích (1965), SIavft k večeři (196'7)' Hodina lásky (l968)'
Dvě noci s dívkou aneb Jak okrást zloděje (1972). Z norma|izačního období pocházejí dramata Sbohem, Sokrate
(1977), Stěhování duší(l986) či Hlasy ptáků (l989). Režisérskouosobností tohoto divadla byl orouan Knučn.

Divadlo Járy Cimrmana

již celonárodní legendou. Byl za|ožen roku 1967 L
Divadelní soubor, který se stal v oblasti inteligentní mystifikace
ŠBnÁNxBtvt. Z. SvĚnÁrEru (1936), L. StrlounxBm (1931) a K. VBLBnnÝlr. I po listopadu 1989 si toto divadlo udrŽelo
své divákv a Datří k stálicím svérázného dramatického proievu.
kde hledat příčinvoprávněné popularitv
1) Dokonalá mystifikace a ohromující genialita Cimrmana, vytváření jakési fiktivní pseudovědy.
2) Příbuznost studentské recesi, hra s nesmyslem, určitá intelektuální náročnost'
3) Důležité- humor je okouzlující,dojemný,lidský...
4) Způsob hereckého podání - civilní, až někdy záměrně neprofesioná|ní, bez trapného přehrávání (například herec a
režisérSvěrák je typickým hercem ,,demonstrátorem" - herec je na jevišti jen proto, aby lépe' názorněji a důkladněji
přiblížil divákům předmět svého vyprávění. S tím souvisí přednášky najevišti'
5) obyčejné a všednískutečnosti jsou přiblíženyjako zásadníjevy.
6) Absurdita, improvizace a van1.
- Akt (1967), Vyšetřování ztráty tÍídníknihy (1967), Hospoda na mýtince (1969)' Vražda v
'"iď"""ěiší ''*' (1970), Němý Bobeš (I91I), Cimrman v říšihudby (1913), Dlouhý, široký a krátkozraký (1914),
'"l""'ú- -upé pólu (l985), Blanft (1990)' Svestka (199-7).
Posel z Liptákova (1911), Lijavec (1982), Dobytí severního
Svěrák i Smoljak jsou rovněž nadmíru úspěšníscénáristé. Smoljak je podepsán pod filmy Kulový blesk (l978)' Vrchní,
prchni (1980), Jára Cimrman,ležící,spící(1983), Rozpuštěný a vypuštěný (1984) a Nejistá sezóna (l987)' Svěrák
potom pod filmy obecná škola (1991), Akumulátor I(1994), Jízda(1994) a Kolja (1996)'

Divadlo na provázku
brněnská scéna vznikla roku l967 a svým názvem se vlastně přihlásila k meziválečné avantgardě (inspirace dílem
J' Mahena). Z uměleckých individualit jmenujme především BoLEsLAvA. PoLÍvKU, MIRosLAvA DoNUTILA, JlŘÍHo
-Tato
PECHU. Ivu Btrrovou, PBrRn OsrzrÉHo a další.
l tomto divadle sejako autor úspěšných adaptací slavných literárních děl předvedl Zdeněk Pospíšil, coŽ byl pseudonym
v té době zakázaného dramatika MILANA UHDEHo. Jmenujme zejména Profesionálníženu (I974), Baladu pro banditu
(1975) a Pohádku máje (I976), coŽ byly dramatizace literárních děl.
slavné hrv B. Polívkv - Am a Ea (19]3),Pépe (t974), Poslední leč (1981), Šašeka královna (l983).
79
D

IMILÁN UHDE (1936) - kromě výše jmenované ilegální spolupráce s Divadlem na provázku je třeba dále jmenovat
původníhry Svědkové (1964)' Děvka z města Théby (1967) a potom hry z normali začníchlet, které jsou mnohdy určeny
pro rozhlas - Pán plamínků(l977)' Modrý anděI (1986) či Veliké tiché Ave (l981)' V Uhdeho hrách se setkáváme s
různými podobami Života v totalitní společnosti či s osudy lidí, jiŽ jsou postiŽeni dobou.

Ha-Divadlo
Hanácké divadlo, jeŽ vzniklo v sezóně 1974/75 v Prostějově, od roku 1980 působísoubor v Brně (toto divadlo je
výrazně autorské a interpretační). Nejvýraznější uměleckou osobností byl dramatik ARNoŠr Golonrau (1946), jehož
hry jsou pÍíznačnénejednoduchou symbolikou a bizarními obrazy. Mezi nejlepšíhry patří Návrat ztraceného syna
(1982), Biletářka (1983), tst žuy z nedokončeného románu (l984) či Písek (l9s8).

Studio Y
Divadelní soubor, jenŽ vznikl v Liberci roku 1963 a od roku 1978 působív Ptaze' Výraznou osobností je reŽisér a
dramatik .IaN ScHluo (1936)' jenž napsal nejdůleŽitějšípůvodníhry (nebo je spoluautorem). Inspiraci hledalo mnohokrát
studio Y v životních osudech složitých osobností českých dějin.
Třináct vůní(z deníku žákyně) (19'7 5), Život a smrt K. H. Máchy ( 1978), outsider aneb Životopis slavného muže
(1981)' Voni sou hodnej chlapec aneb Anabáze Jaroslava Haška (l983) nebo Večírek(l985).

Činohernístudio v Ústí nad Labem

Toto divadlo se můŽe pochlubit mnoha osobnostmi, z nichŽ jmenujme zejména dramatika Karla Steigerwalda a rovněŽ
dramatika Alexe Koenigsmarka.
!KAREL STEIGERwALD (1945) podal ve svých hrách nelichotivý obraz konstantních vlastností českéhočlověka, tedy
bezzásadový kariérismus' falešné vlastenčenía egoistícképrospěchářství. Nejlepšíjsou hry Dobové tance (1980), Foxtrot
(l982)' Neapolská choroba (1988) či Nobel (1994)'
!ALEx KoENIGSMARK (1944) - hry Ostrovy zdánlivé (1975), Kdo mluví s koněm (198l)' Mňau aneb Ach Thalie
(1986) či Tlalok aneb Čert ví,jak nato (1992).

Sklep
Divadlo, které se veřejnosti představilo na konci 70. let a které svou osobitou poetikou, programovou nevážností a
expresivnírrr experimentováním přitahovalo především mladé diváky. Hlavními protagonisty byli MIun ŠrnInoI-Bn,
DnvIn VÁvnn (l957)' TonaÁŠ Vonnl (I957) a TouÁŠ HnruÁx (1957).
hry - Muzikál (1980)' Chemikál (mezi prvky) - organická epopej o nenaplněnétouze (1981)' Carmen - parafráze
opery Jiřího Bizeta (l984)' Mlýny (l991) aj.Zejména v souvislosti s Mlýny se hovoří o divadelním postmodernismu.
Sklep se s dalšími čtyřmi divadelními soubory stal novým dramatickým fenoménem 80' a 90. let (Baletní jednotka Křeč,
Recitační skupina Vpřed, Výtvarné divadlo Kolotoč a pantomimický soubor Mimóza). obecně byly tyto postmoderní
scény známé jako Pražská pětka. Její umělecké působeníse neomezilo jen na divadelní jeviště, ale přeneslo se také do
filmu- Kopytem sem' kopytem tam (V. Chytilová, l988), Pražská pětka (T' Vorel, 1988), Kouř (T. Vorel, l990), Don
Gio (Š.+ M. Cabanovi, 1992). Samotný M. ŠteindlerreŽíroyal například divácky úspěšnou komedii Vrat'se do hrobu
( r 989).

!vÁCLAv HAVEL (1936)

Havel dosáhl svými hrami světového věhlasu již v 60. letech a je spolu s Pavlem Kohoutem našímnejuznávanějším
dfamatikem.
S divadlent přišel Havel osobně do kontaktu již těsně po vojenské službě, kclyž se stal jevištttitn techtikem v Divadle ABC tt otl roku
]960 v Divadle Na zábradlí, kcle pracovttl i v oblasti režisérskéa dramaturgické. Roku ]967 ukottčil stutliutn DivtxleltiJLtkltlty AMU.
Normalizační zúkaz), stuttozř'ejně postihly i Havla, a tak byl t1llcell Se v 70. letech živit jako pomocný dělttík v trutnovském pivovaře.
Během celého clospělého života byl Havel politicl<y pronásledovótt, ttěkolikrát vězt'tět't' nejdéle v období říjen ]979 ctž březen l983' Stal
se hlawitn iniciútorem hnutí zct lidskú právct Charta 77. V prosittci 1989 byl zvolen českoslovenslýtn prezitlentem, od roku }993 je
p re 7identem Če s ké re p ub li lq.
obecně se Havlovy hry řadí do kategorie absurdních dramat, která zaznamenala obrovský rozmach po 2' světové válce
(S. Becket, E. Ionesco či J. Genet). Východoevropská linie absurdního dramatu je však v jednom směru specifická -
komunistický systém změnil natolik přirozené lidské vztahy, že absurdní divadlo se stalo spíševěrným zrcadlem
absurdního systému (pod vlivem vnuceného systému se absurdita stala realitou). MoŽná by se dalo s jistou nadsázkou
tvrdit, Že východní Evropa byla větším motivačním činitelem a poskytovala umělci náměty, které by člověk na západ od
našich hranic usilovně hledal. Vždyt' i Havlovy hry jsou inspirovány zcela triviálními každodenními situacemi, v nichŽ se
člověk představujejako bytost, která ztrati]a základníjistoty'jsou to lidé, kterým se v Životě cosi hroutí ajejich život byl
podřízen zjednodušenému a odlidšťujícímuschématu. Ne náhodou se v Havlových hrách nefilozofuje, ale naopak,
konverzace se skládá z prachobyčejných banalit, aŽ stupidně se Žvaní a některé postavyjsou představovány až v trapném
svět|e jejich přihlouplosti a omezenosti'
Velkým momentem v Havlových hrách je jazyk - řeč, jakoŽto zák|adní prostředek mezilidské komunikace, je
deformována a přizpůsobována politickému profilu ,,hrdiny". Lidé nemluví normálně, jejich slovní zásoba je hrůzná,
komická, lidé i přes obrovskou lavinu frází nejsou schopni se domluvit. Řeč je vlastně obrázkem odcizení a dehumanizace
společnosti.
80
dramatické dílo (výběr)
zan"uani stuvnost (1963) - prvotina, kde hraje prim nrladý Hugo Pludek, o jehož uplatnění v Životě mají rodiče velké
pochybnosti. Hugo se dostane na zahradní slavnost, která je kádrovou akcí tzv. Zahajovačskéslužby, jež usiluje o
lolidštění byrokratického Likvidačníhoúřadu. Funkcionáři na slavnosti se dorozumívají pomocí velice zvláštní
i.g"n".ouuné podobyjazyka, tzv. funkcionářštiny, cožje směs familiárnosti, vulgárnosti ajakýchsi slov, která ztratila svůj
:tmami význam. Logika jazyka je zvrácena, schází věcný obsah sdělení, zttstávají jen bezpohlavní výrazy. Inteligentní
i{u-go si tento způsob komunikace velice rychle osvojí, přetrumfne zbývajícífunkcionáře a je jmenován do vysokých
slitických
_ funkcí' Sám se však zbavuje posledních znaků své osobnosti, ztrácí svou identitu.
Tato ňra je vynikající karikaturou byrokratické společnosti, kde se pomocí nesmyslů hovoří o nesmyslech, je vyuŽíváno
i:'.rpidních přísloví, rťtzných sloganů afrází, takŽe jazyk má opačnou funkci, a to funkci nedorozumění.
lyrozumění (1965) - i v této hře má nová řeč svou nezaměnitelnou funkci. Absurdní, neobyčejně sloŽitý a neŽivotný
_az1-k (zde nazýván,,ptydepe") slouží
jako nástroj boje o mocenské pozice a stává se výsměšnou, ale varujícímetaforou
:arrleninské ideologie.
_{udience (1976) - jednoaktovka, která se stala jednou z nejúspěšnějšíchHavlových her. Hrdinou hry je zakázaný
scisovatel Vaněk, který pracuje v pivovaru aje sledován svým nadřízeným, který podává zprávy tajné policii. Sládek však
6ní schopen požadované zprávy formulovat a tvořit, a tak navrhne Vaňkovi, aby zprávy policii psal o sobě sám.
dešíhry - Žebrácká opera (1975, na téma hry J. Gaye), Vernisáž (|976), Protest (1979), Largo desolato (1984)'
htoušení(1986)' Asanace (1989)

-P-{!TLKonour
Fo schematických hrách z počátku 50. let si získal široképublikum hrami Taková láska (1957) a Sbohem, smutku
lý57). Především Taková láska, která je retrospektivou života mladé studentky, jeŽ si vzala dobrovolně Život kvůli
.lmarnání v lásce, se stala díky v té době tabuizovanému tématu velikým úspěchem.
l4est August, august (1967) - hra z cirkusového prostředí, kde je v centru pozornosti postava klauna.
hlšíKohoutovy hry z norma|izačníhoobdobí (tedy i z exilu) jsou většinou dramatizacemi clzích námětů. Asi nejslavnější
tr ka I'Jbohý vrah (t973), která se hrála v desítkách světových divadel v Evropě i v Americe
(dle ruského prozaika
ltrid" Andrejeva). Kohoutovy adaptace neminuly například spisovatele R. Rollanda' K. Capka, F. M' Dostojevského či
G" Ornalla a W. Shakespeara).
oůvodníhrv - Atest (1979), Safari (1986), Marie zápasí s anděly (1981)' Pat aneb Hra králů (1987) aj.
r51aolym hrám je z hlediska uměleckého vyčítánoleccos, ale nelze jim upřít slovesné kvality a cit pro dramatičnost.
: IxIcE DANĚK - režisér,dramaturg, scénárista, prozaik i dramatik, který nacházel náměty pro své hry v historii-
msi- v 7O. a 80. letech měly výrazný společenský vliv jeho podobenství (biblické období, starověk i středověk
dyovďy dostatek inspirativriích látek, jimiž byla vytvářena dramatická paralela s dnešnímsvětem).
čayri"et zlosynů a jedno neviňátko (1966), Dva na koni, jeden na oslu (l9'7l), Bitva na Moravském poli
=_
0'I9)'Yévodkyněvaldštejnskýchvojsk (|979),Zdalel<anetakošktivá,jaksezdálo(1984),Jaksnadnéjevládnout
dxil€l rV. - Autoportrét (1993)'
qtg fuoLA - dramatik, i on se ěasto obracel do historie, kde dávno zaváté konflikty oživoval a přenášel do
É.d- Nejvíce hrané byly komedie Možná je na střeše kůň (1980) a Cesta Karla IV. do Francie a zpět (1978).

(1948) - hra Hodina mezi psem a vlkem (1979)

(1923) - autor politickoetických her, jeŽ reagují na problémy v totalitní společnosti (v
období psal pod pseudonymy). Hry Zápas s andělem (1961)' Nezapřeš nikdy ženy své (l97l), Dávno,
tmu. Zpráva o pohřbívání v Čechách (1979), Chvála prostopášnosti (1979) a další'
LunvÍx AŠrnNezy. K.AnoI, SDoI,{. MnosLAv HonxÍčnr.Vu'su CrrnnvIosrovÁ. Vnlrtslnv
ldalší.

(1955) - jednoznačně nejoriginálnější a nejúspěšnějšídramatik a režisér90. let (vl. jménem

mzgtfta), který sbírá jednu divadelní cenu za druhou (a je nutno podotknout, že zcela oprávněně). Ve svých
vylfrvánetradičního přístupu k zdánlivě nedotknutelným tématůma tradičnímžánrům,jeho mnohdy ironický
je v souladu s postmoderním pojímáním umění. Z hlediska textového jsou Pitínského hry netradiční,velice
tpuzrazují ohromnou intelektuální sílu a invenci autora.
E medium-fox thriller 1959 (1987), Matka. Sociální drama. (1987), Buldočina aneb Nakopnutrí kára
(19e6).

81