Výzkumné středisko Luftwaffe 

(Heeresversuchsanstalt Peenemünde)
- Roku 1936 Říšské ministerstvo letectví zaplatilo městu Wolgast 750 000 říšských
marek za odkoupení celého severního poloostrova Usedom a u vesnice se
roku 1937 začalo budovat armádní výzkumné středisko. O rok později už bylo téměř
dokončeno a jeho technickým ředitelem se stal Wernher von Braun
- Probíhal zde vývoj nacistických zbraní odplaty včetně rakety V-2. Dalšími projekty
byly rakety Enzian, Schmetterling, Rheintochter a Wasserfall. Zároveň zde Johannes
Plendl vyvinul s tím úzce související systémy noční navigace a radarů. Mimo to zde
byl například použitý první kamerový systém na světě. Ve vojenské vývojové
základně pracovalo zhruba dvanáct tisíc lidí, a to nejen vojenských a civilních
zaměstnanců, ale též válečných zajatců, nuceně nasazených a vězňů. Součástí
komplexu byl proto také malý pracovní koncentrační tábor Karlshagen, který byl
pobočkou koncentračního tábora Ravensbrück.
- Britové objevily Peenemünde 12. června 1943 poté, co vyfotily velký válcovitý objekt
neznámého určení. V noci z 17. na 18. srpna 1943 byla základna bombardována
téměř 600 letadly RAF. Tato akce byla nazvána krycím jménem operace Hydra. Část
bomb neúmyslně dopadla i na pracovní tábor nedaleko od základny, kde zemřelo
přes 500 civilistů, převážně deportovaných Poláků. Od objevení do konce války na ni
spadlo 122 tisíc tun munice). Z důvodu odhalení základny byla výroba raket na
počátku roku 1944 přesunuta do podzemní továrny Mittelwerk u města Nordhausen,
kde pracovali vězni z koncentračního tábora Mittelbau-Dora a odpalovací zkoušky a
výcvik raketových jednotek byly přesunuty do Blizny v Polsku.[2] V Peenemünde
zůstalo z původních dvanácti tisíc jen asi 400 vývojových pracovníků. Až do
května 1945 probíhal průběžný přesun personálu a dělníků do středního Německa.
- 5. května 1945 byla základna obsazena sovětskou armádou. Ta ji zabrala až do
roku 1952