ČTYŘICET DVA A PŮL METRU MEZI ŽIVOTEM A SMRTÍ

Už krátce po otevření Nuselského mostu se objevila jeho největší slabina – nízké

zábradlí. Do údolí se přes něj začali houfně vrhat sebevrazi.

Ta výška bere dech a budí úctu. Když se podíváte z Nuselského mostu do údolí,
otevře se pod vámi propast hluboká 42,5 metru. Lidské tělo urazí tuhle vzdálenost
volným pádem za tři vteřiny, načež se ve stokilometrové rychlosti rozmašíruje o
asfaltovou vozovku. „Nemysli si, že hned umřeš. Budeš žít určitě dvacet minut,
možná hodinu. Já s tebou pojedu sanitkou, ty budeš posranej, pochcanej, budeš
smrdět, strašně toho litovat… Ale s přeraženou páteří toho moc nenaděláš,“ říká
herec Bořivoj Navrátil coby záchranář, který rozmlouvá skok sebevrahovi ve filmu
Šeptej. Jeho slova jsou ale až příliš milosrdná. Pokud vím, tak skok z Nuseláku
přežili jen dva lidé. Jeden mladík začátkem devadesátých let, který zemřel na
následky až po sedmnácti dnech. A studentka Edita P., která měla štěstí, že dopadla
do stráně na Folimance. Svůj pokus tenkrát odnesla mnohačetnými zlomeninami,
ale páteř zůstala vcelku. Ovšem pěkně popořádku.
 Most Klementa Gottwalda s původním zábradlím na začátku osmdesátých let.

Mrtvoly z čistého nebe

Most Klementa Gottwalda přes Nuselské údolí byl slavnostně uveden do provozu v
únoru 1973. Prý už během stavby zahynul jeden dělník, ale to lze těžko považovat za
příspěvek na pomyslný seznam sebevrahů. Ten se začal psát až v prvním roce po
otevření. Ze vzpomínek některých policejních pamětníků vyplývá, že už tehdy
přistál v údolí první mrtvý skokan. Ovšem je těžké to ověřit. Komunistický režim
totiž všechny oběti až do roku 1989 důsledně tutlal. Nehodilo se znesvěcovat
Klementa Gottwalda, jehož památce byl most věnován. A možná, že odpovědní
činitelé nechtěli zprávami o nuselských sebevrazích lákat jejich následovníky. Na
stránkách Rudého práva ani dalšího tisku z té doby nenajdete o sebevražedných
pokusech jedinou zmínku.

Ovšem kdo tou dobou bydlel v Nuslích, buď některého nebožtíka sám viděl, anebo
alespoň znal někoho, komu skokan dopadl na auto či pod okna. A protože oficiální
média mlčela, začala se Prahou šířit konspirační teorie. Že na Nuselském mostě řádí
skupina chuligánů, kteří shazují náhodné chodce přes zábradlí dolů. To by ostatně
nebylo nic obtížného. Původní zábradlí po stranách mostu mělo totiž výšku pouhý
jeden metr, takže dospělému člověku sahalo zhruba do pasu. Nicméně existence
jakýchkoliv vraždících fantomů se nikdy neprokázala. Až na jednu výjimku…

A ještě jeden pohled na původní zábradlí, které sice splňovalo technické normy, ale
přesto se ukázalo jako nedostatečné.

16. října 1990 vyšla v Rudém právu krátká zpráva: „Děsivou smrt pro sebe a svého
syna uchystala 29letá žena z Prahy. K vraždě a sebevraždě si vybrala Nuselský most,
z něhož nejdříve shodila sedmiletého chlapce a poté se vrhla za ním. K vyšetřování
tragédie byl přizván i psychiatr.“ To je jediný doložený případ vraždy mezi stovkami
zdejších sebevražd. O to smutnější, že obětí se stalo malé dítě.

Rybník krve a osiřelé šta!e

Úplný počet obětí Nuselského mostu z let 1973-89 se asi nikdy nedozvíme. Jakýmsi
vodítkem však může být dvojice rozhovorů s majorem Milanem Arnoldem z
policejního I. oddělení. V roce 1992 vzpomínal na stránkách Rudého práva takto:
„Jen z toho nešťastného Nuselského mostu od roku 1974 skočilo 282 lidí. Byl jsem
roky na kriminálce v Praze 2, takže více než polovinu z nich mám doslova osahanou.
Druhá polovina mostu patří Praze 4.“ O dva roky později dodal v jiném rozhovoru pro
tentýž deník: „Rybník krve, co jsem viděl, přes ten by se těžko plavalo! Za devět let
mého působení na dvojce skočilo z Nuselského mostu asi 170 lidí a ke každému jsem
měl výjezd. My jsme totiž všechny případy dokumentovali, abychom prosadili
zvýšení plotu, který by sebevrahům jejich úmysly znesnadňoval.“

Zároveň Milan Arnold připojil několik dojemných příběhů. Například o stařence z

Žitné ulice, která se vydala na Nuselák spáchat sebevraždu s malými šta"emi. Prý že
je slabá a bojí se, aby vůbec přelezla zábradlí. Napoprvé jí to policista ještě rozmluvil,
ale po čtrnácti dnech se babička vrátila a ze šta"í skutečně skočila. Jindy zase zvolil
zkratku do údolí opilý číšník, který předtím stačil napsat na zábradlí: „Kdo skočí, ať
udělá čárku!“

Nuselští sebevrazi si k odchodu ze života častěji vybírají stranu mostu s výhledem

na Vyšehrad a Pražský hrad.
Asi nejznámějším sebevrahem, který zahynul skokem z Nuseláku, byl syn Dalibora
Jandy. Svůj čin provedl v roce 2003 ve věku jednadvaceti let a o jeho smrti tenkrát
důkladně referoval bulvár. Existuje však jedna oběť, o kterou se vydatně zajímala
také seriózní média. Souvislosti totiž vedly až do nejvyšších pater tehdejší politiky.

Dotyčným nešťastníkem byl podnikatel Oldřich Němec, který v lednu 1999 přelezl
plot na mostě, prostřelil si hlavu pistolí a bezvládně dopadl o čtyřicet metrů níže na
ulici. Opravdu důkladná sebevražda… Anebo nikoliv? Němec se rok předtím výrazně
zadlužil kvůli zakázkám pro předvolební kampaň ČSSD. Strana mu však po volbách
odmítla nasmlouvanou práci zaplatit. Místo toho se jeho nadvakrát zabité tělo našlo
pod Nuselákem. Mimochodem, o dva měsíce později se kdosi pokusil zastřelit jiného
věřitele ČSSD Ivana Lhotského. Ani jeden z případů se nikdy pořádně nevyšetřil, a
tak je možné, že sebevražda Oldřicha Němce nebyla tak úplně sebe-.

Čekání na vyšší klandr

Už v osmdesátých letech se uvažovalo o zvýšení zábradlí na mostě, aby se
sebevrahům zkomplikovaly jejich úmysly. Útvar hlavního architekta Prahy ale
návrh zamítl z výše zmíněných ideologických důvodů. Tlak veřejnosti na lepší
zabezpečení vyvrcholil až koncem roku 1990 po činu psychicky narušené matky,
která z mostu shodila své dítě. Dopravní stavby přikročily k provizornímu řešení a k
původnímu zábradlí přimontovaly po celé délce sloupky s napnutým pletivem. Tím
se zábrana zvýšila asi o metr a půl. Zamezilo se tím náhodnému přepadnutí, ale
odhodlaným sebevrahům nečinilo překonání plotu žádné potíže. Jejich počet
neklesal, ba právě naopak…
 Provizorní ochranné pletivo z konce roku 1990 vydrželo na mostě zhruba šest let,
než ho vystřídala odolnější bariéra.

V devadesátých letech vyjížděli záchranáři na most zhruba každé tři dny. Drtivou
většinu zoufalců se podařilo přesvědčit k návratu do života, ale přibývalo i těch, na
které vyjednávání neplatilo. Jen během ledna 1996 skočili čtyři z nich. A tak se
přikročilo k radikálnější změně zábran. V úvahu se brala i taková řešení jako
kompletní zastřešení mostu anebo napnutí záchranné sítě v nižší úrovni. Nakonec
ale zvítězila nejekonomičtější varianta – instalace bezpečnostních štítů o výšce 2,7
metru, jejichž horní část je vyhnuta do oblouku směrem dovnitř mostu. Tato úprava
za necelých patnáct milionů korun se prodražila o dalších deset milionů, protože
bylo zároveň nutné pořídit novou mobilní plošinu na údržbu mostu.

Jenže… Sotva byly nové bariéry dokončeny, v Jaromírově ulici ležel další člověk. Jak
sarkasticky poznamenal Večerník Praha: „I když si iniciátoři vyššího zábradlí
slibovali zamezení dalších pokusů, dokáže je podle odborníků přelézt průměrně
tělesně zdatný člověk.“ Odpověď na tento problém se podařilo najít až o deset let
později. V roce 2007 přidali projektanti na vršek mříží ještě plechovou stříšku. Té se
nelze pořádně chytit, takže překonání zábrany se stává doslova nadlidským úkolem.
Václav Polák, který podobu posledních zábran navrhoval, se nechal slyšet, že se
inspiroval mimo jiné překážkami z japonské televizní soutěže Takešiho hrad.
 Původní mobilní plošina k rekonstrukcím a údržbě mostu musela být po zvýšení
zábradlí nahrazena novou.

Žádná zábrana není bohužel stoprocentně účinná, a tak se dodnes stane, že na ni

sem tam někdo vyzraje. Naštěstí se ale počty skokanů počítají jen na jednotky ročně,
nikoliv na desítky jako kdysi. Každopádně celkový počet obětí už dnes šplhá ke
čtyřem stovkám, což je horší bilance než například při vyhlazení Lidic. Není proto
divu, že před pár lety byl vztyčen na památku všech nuselských sebevrahů zajímavý
pomník.

Jeho autorem je výtvarník Krištof Kintera, který v areálu Folimanky přímo pod
Nuselským mostem instaloval lampu pouličního osvětlení se zakrouceným krkem.
Takže místo toho, aby lampa svítila na zem, míří svými paprsky vzhůru na most.
Podle původního záměru měla svítit nepřetržitě ve dne v noci jako pietní věčné
světlo. Nakonec však zvítězila energetická šetrnost a lampa se rozsvěcí spolu s
ostatními pouze na noc.
Zakroucená Kinterova lampa na památku nuselským sebevrahům.

Share

Map data ©2019

 MOHLO BY VÁS TAKÉ ZAJÍMAT

ZKÁZA ŽELEZNIČNÍHO MOSTU POD VYŠEHRADEM

Pražský zmar kulminuje! Člověku pění krev a derou se mu slzy do očí, když slyší železničáře
oznamovat, že je potřeba zbourat vyšehradský Železniční most.
PRACKY PRYČ OD NUSELSKÉHO MOSTU
Čas od času vzejde z pražského magistrátu nápad na „kultivaci“ Nuselského mostu. Existuje přitom
řada důvodů, proč by měl Nuselák zůstat takový, jaký je.

FACEBOOK INSTAGRAM E-MAIL