MASARYKOVA UNIVERZITA

Fakulta sociálních studií

Katedra politologie

BSSb1112 Hrozby a rizika v soudobém světě

MATERIÁLY NA ZKOUŠKU – S LITERATUROU
Table of Contents
1. ÚVOD..........................................................................................................................................................................................3
2. TEORETICKÉ VYMEZENÍ KONFLIKTU – 26. 9. – ŠMÍD...............................................................................................4
3. ZDROJE A SUROVINY ANEB KONFLIKTY ZÁJMŮ – 3. 10. – ŠMÍD.........................................................................10
4. ETNICITA A NACIONALISMUS ANEB KONFLIKTY HODNOT – ŠMÍD, 10. 10. PP...............................................18
5. ŘEŠENÍ KONFLIKTŮ – ŠMÍD, 17. 10.................................................................................................................................23
6. PRIVATIZACE OZBROJENÝCH KONFLIKTŮ – ŠMÍD, 24. 10. PP!!!.........................................................................30
7. ORGANIZOVANÝ ZLOČIN – ŠMÍD, 31. 10. PP................................................................................................................32
8. NÁBOŽENSKÝ RADIKALISMUS – KRAUS, 7. 11. PP....................................................................................................39
9. OSLABENÍ A ROZPAD STÁTU JAKO BEZPEČNOSTNÍ HROZBA – ŠMÍD, 14. 11..................................................43
10. ENVIRONMENTÁLNÍ HROZBY – ČTECÍ TÝDEN, VÝUKA ODPADÁ 21. 11.......................................................47
11. TERORISMUS – KRAUS, 28. 11. PP................................................................................................................................52
12. PROLIFERACE ZBRANÍ – KRAUS, 5. 12......................................................................................................................57
13. MIGRACE, DEMOGRAFICKÉ TLAKY A KOLAPSY – KRAUS, 12. 12. PP...........................................................59
 1. Úvod
Bezpečnost. Nový rámec pro analýzu:
 Staré x nové pojetí bezpečnosti
 Analytické roviny:
o jedná se o rámec umožňující rozvíjet teorii, KDE se zkoumaný jev odehrává, hledání výsledků dění a zdrojů
vysvětlení
o mezinárodní systém, subsystém (region. komplexy), jednotky, podjednotky, jednotlivci
 Sektory
o oblasti bezpečnosti zpřehledňující redukcí proměnných analýzu, vzájemná interakce
 k pochopení systému je nutné jejich opětovné složení
o vojenský, politický, ekonomický, sociální, environmentální
 Regionální bezpečnostní komplexy
o bezpečnost je definována relativně – dilema, režimy, závody ve zbrojení, …
o BK = skupina států, jejichž základní bezpečnostní zájmy se pojí dostatečně blízce, že jejich národní
bezpečnosti nemohou být reálně zvažovány jedna bez druhé
o vztah negativní (konflikt) X pozitivní (pluralistické bezpečnostní společenství)
o původní BK – dva a více státu, geograficky koherentní území, vztahy vzájemné bezpečnostní závislosti
přátelství/nepřátelství, vymezení moci, změna vede k nutnosti redefinici vztahů
o změna – vnitřní transformace, vnější transformace, overlay (překryje to nějaká mocnost), nové pojetí, pro
zahrnutí všech sektorů jsou vymezeny homogenní sektory (uvnitř sektorů), heterogenní sektory (interakce
různých aktérů napříč sektory).

Úvod do pojetí bezpečnostních hrozeb

 Bezpečnost – stav neexistence hrozby pro referenční objekt, nebo zásadně eliminované riziko, případně stav, kdy
referenční objekt dostatečně zajišťuje své zájmy
o objektivní X subjektivní
 Referenční objekt – jednotka, k jejímž bezpečnostním zájmům se bezpečnost (vnitřní/vnější) vztahuje
 Sekuritizace – vztaženo k sociální konstrukci bezpečnosti, jedná se o proces, vyhraněná forma politizace, jednotkami
jsou sekuritizační aktéři, referenční objekty a funkcionální aktéři (viz Buzan)
 Hrozba – fenomén nezávislý na referenčním objektu, snaha poškodit hodnoty, je dána povahou hodnoty a tím, na kolik
si jí ceníme
o intencionální/neintencionální
 Riziko – pravděpodobnost, že dojde ke škodlivé události, která postihne danou hodnotu

HROZBA x ZRANITELNOST x HODNOTA

RIZIKO (neintencionální) = ----------------------------------------- -------------------------------------
PROTIOPATŘENÍ

KAPABILITA x MOTIVOVANOST x ZRANITELNOST x HODNOTA

RIZIKO (intencionální) = ------------------------------------------------------------------------------------------------
PROTIOPATŘENÍ

Hierarchie bezpečnosti:
lu
xu
s
kvalita života

sociální jistoty

soft security

hard security
 2. Teoretické vymezení konfliktu – 26. 9. – Šmíd
Povinná literatura:
Šmíd, Tomáš (2010): Teoretické vymezení konfliktu – terminologie, příčiny a dynamika. In: Smolík, Josef, Šmíd, Tomáš a
kol. (2010): Vybrané bezpečnostní hrozby a rizika 21. století. Brno: MPÚ. S. 21–41. (zahrnuto přímo v textu)

Pojmy
 konflikt = multidisciplinární termín, z latiny – srážka
 Boulding = stav konkurence, při němž si jeho strany uvědomují neslučitelnost zájmů, případných budoucích postojů a
kdy každá ze stran chce zaujmout takovou pozici, jež je neslučitelná s přáním strany protivníka
 Pšeja = střet mezi jasně definovanými aktéry, kteří usilují o uplatnění svého zájmu v jedné nebo více shodných
oblastech, přičemž tito dva aktéři pociťují vzájemný střet jako situaci, kdy zisk jedné strany znamená ztrátu druhé
 Bartos a Wehr = konflikt má kořeny v nerovnosti a nepřátelství, aktéři se uchylují ke konfliktnímu jednání vůči sobě,
aby dosáhli neslučitelných cílů, nebo aby vyjádřili své nepřátelství

Konflikt
 charakteristické rysy:
o aktéři (státy, nestátní ozbrojené skupiny…)
o jasně definovaný střet zájmů/hodnot (tzn. oblast střetu)
o přítomnost napětí (zaznamenatelného)
o jednání (kroky a opatření. které aktéři praktikují)
 různé úrovně konfliktu:
o globální, mezinárodní, regionální, mezilidské, intrapersonální
 dělení konfliktu:
o násilné X nenásilné
o ozbrojené x neozbrojené
-> násilné nemusí být vždy ozbrojené (např. demonstrace) a naopak (např. Studená válka)
 úrovně konfliktu podle Mollera:
Mezinárodní Transnacionální Vnitrostátní Mezilidský
Válka, Vojenská intervence, Občanské války, Násilí na ženách,
Násilné ozbrojené konflikty, podpora ozbrojených ozbrojená povstání, zneužívání dětí, vražda,
Studená válka povstalců genocida násilné trestné činy
Politické spory, Slovní spory,
Nenásilné Sankce, diplomacie Politický boj
hospodářské války diskriminace

Příčiny konfliktů
 obtížné definovat příčinu konfliktů
 většinou více příčin -> pro analýzu vhodné sledovat převahu
 nejčastěji zda se jedná o:
o Konflikt zájmů (podle Colliera kategorie greed – chamtivost)
 hmatatelný, obchodovatelný statek (ekonomický profit, suroviny, zdroj, politickou nadvládu)
 objektivně analyzovatelný (dělitelný, měřitelný)
 jde snadněji převést do hry s nulovým součtem
 rozčlenění konfliktů:
 území (s ekonomickým nebo zahraničně politickým profitem)
 ekonomický konflikt (suroviny, trh, obchodní cesty)
 politický konflikt (hegemonie, geopolitická nadvláda)
o Konflikt hodnot (podle Colliera grievance – křivda)
 méně hmatatelné a objektivizovatelné
 paradoxně bezprostředně měřitelnější (vědomost víry, hodnot a postoje)
 některé konfliktnější než jiné – viz etnicita, náboženství, nacionalismus
 rozčlenění konfliktů
 etnický
 náboženský
  ideologický
 zjištění příčin být podstatné pro řešení konfliktů
 nutnost sledovat motivy sub-aktérů (hodnotový, kulturní, identitární)
Collier – čtyři možné příčiny konfliktu:
1) vyjádření starých křivd, jichž se na sobě dané skupiny dopouštěly
2) ekonomická nerovnost a následná frustrace
3) slabá právní ochrana či slabé dodržování práva
4) neadekvátní ekonomická politika vlády
o v následné výzkumu Colliere odmítl faktor grievance jako základní příčinu všech konfliktů

Rupesinghe
o nevychází z konceptu zájem a hodnota
o neuvádí teritoriální zájem (ten může být jak materiální, tak symbolický a je přítomen v konfliktu téměř stále)
o definuje čtyři typy konfliktu:
1) konflikty o zdroje a suroviny – soupeření o ekonomickou moc a přístup k přírodním zdrojům
2) konflikty o nadvládu a moc – střet o politickou moc a participaci na politických procesech
3) ideologické konflikty
4) identitární konflikty – spory mezi etnickými a jinými skupinami o přístup k politické, ekonom. a soc.
moci

Brown
o do jisté míry ignoruje rozdělení na „ne/materiálno“ – vhodné pro příčiny vnitrostátního konfliktu:
 strukturální faktory– slabost státu, nerovnoměrná etnická geografie, vnitrostátní bezpečnostní obavy
 velmi silné zastoupení v postkoloniálním světě
o DrK, Somálsko, Angola, Tádžikistán, Gruzie, …
 často souvisí etnická geografie – hlavně po rozpadu impérií
 politické faktory– politika elit, geopolitické změny, ne/demokratičnost režimu
 většina konfliktů ve větší či menší míře
 často vůdcové (Hitler, Miloševič, Putin, Clinton, Bush ml., Blair)
 emocionální otázka pro ČR = role Edvarda Beneše
 socioekonomické faktory – sociální nerovnost, proměna sociální struktury, válečná ekonomika
 často skryté v mediálních vyjádřeních
 spory mezi Tutsii a Hutuy
 kulturněhistorické faktory – válečná historie, skupinové křivdy, demografické změny

 příklady:
o území bez identitárního obsahu
 o kolonie, ekonomické nebo politické dominance (RuskoXČečna)
o ekonomické Perský záliv
o politické – o Falklandy, studená válka
o etnické – o Náhorní Karabach, o Kosovo, střety mezi Kurdy a Turky
o náboženské
 složitější, pokud skutečně hledáme rozdíl ve věrouce
 střety sunnitů a šiítů, boje Talibánu, občanská válka v Libanonu (1975-1990)
o ideologické
 hlavně jako proxy wars za studené války
 Vietnam; boj maoistů proti nepálské válce

Dynamika a průběh konfliktu

 v rámci průběhu konfliktu rozeznáváme základní fáze:
1. Latence
o uvědomění neslučitelnosti cílů
2. Manifestace
 o razantní formulování požadavků, první konfrontace, dehumanizace nepřítele a sanktifikace vlastní skupiny,
narušení nebo ukončení komunikace
3. Eskalace (unilaterální, reciproční, nepřátelská)
o zásadní moment, vzájemně reaktivní postup, nárůst konfliktní solidarity, zdrojů ke konfliktu, strategická
eskalace
4. Mrtvý bod
o únava, nedostatek sil; vhodná doba pro zahájení rozhovorů
5. Deeskalace
o obnova komunikace, hledání řešení vhodné pro všechny, pokles konfliktní solidarity…
6. Řešení
o samostatná subdisciplína výzkumu, conflict resolution
7. Budování míru

+ zamrzlé konflikty = nebyly vyřešeny, ale nedochází ke srážkám

o Náhorní Karabach, z jisté perspektivy KLDR a JK, Podněstří♥️

 dynamika konfliktu (typologie podle Rupesingeho):

o trvalý mír
 v podstatě neexistuje
 pouze ve výjimečných státech – Finsko, Švýcarsko
o stálý mír
 méně dobré, ale furt ok (třeba my – jsou tady sice zácpy, ale máme se dobře :D)
o nestabilní mír
 první násilné střety (pouliční a neozbrojené), politická nestabilita, dehumanizace protivníka
 Španělsko, Belgie
o konflikt nízké intenzity
 ozbrojené střety, pouze někteří aktéři a v určitých lokalitách, lehké palné zbraně, je ale vyhlášen
kritický stav, ale populace není jinak zasažena (např. severní Kavkaz)
o válka aneb konflikt vysoké intenzity
 umírá hodně lidí, velká část teritoria zasažena, velká míra škod (města, kultura...), těžká bojová
technika
 UCDP dělí intenzitu konfliktu dle počtu obětí:
o méně závažné (minor) ozbrojené konflikty – 25 až 1000 mrtvých
o závažnější střední (intermediate) ozbrojené konflikty – více než 1000 obětí, parametry minor zde platí pro
jeden kalendářní rok
o války (wars) – více než 1000 mrtvých za kalendářní rok
Válka
 mělo by se užívat pro konflikt dvou a více států?
 posun od tradiční Claussewitské války
 kritéria války:
o Kvantitativní – více než 1000 obětí za rok
o Kvalitativní
 ozbrojené síly (alespoň jedna podřízena státu)
 alespoň jistá míra organizovaného vedení (např. obrana)
 míra kontinuity (plánovanost, ne náhodné útoky)
 Clausewitz:
o racionální úsilí států, které si oponují, stát je reprezentován národem a na bojišti zastoupen armádou
o vedena vědou, prostředek k dosažení politických cílů
 Vasquez:
o definiční znaky války, vychází z Clausewitze
o jedná se o vědecké úsilí, měla by být výsledkem interakcí, a ne důsledkem systémových podmínek, měla by
být výsledkem politického rozhodnutí
Typy válek
 Poměr vzájemné symetrie sil a kapacit Intenzita nasazení ozbrojených sil Počet aktérů
Relativně rovných aktérů (Ru X Čín)
= přibližně stejný vojenský, ekonomický a Omezené – dílčí cíl Dyadická (dva)
demografický potenciál
Relativně sobě nerovných aktérů (Ru X Gruz)
Totální – boj o přežití Komplexní (více)
= asymetrické války
 Příklady (jen ilustračně, mnohdy diskutabilní):
o Rovnocenní, omezená, dyadická -> čínsko-sovětské střety 60. let 20. století, rusko-japonská válka,
o Rovnocenní, omezená, komplexní -> Krymská válka
o Rovnocenní, totální, dyadická -> válka o Náhorní Karabach
o Rovnocenní, totální, komplexní -> světové války
o Nerovní, omezená, dyadická -> velmi málo, možná sovětsko-finská
o Nerovní, totální, dyadická -> rusko-čečenské války
o Nerovní, omezená, komplexní -> gruzínsko-ruské střety při započtení Abcházců a Osetinců
o Nerovní, totální, komplexní -> válka v Bosně a Hercegovině

 Klasické války:
o je jich stále méně,
o od 1990 pouze Indie X Pákistán, Etiopie X Eritrea, Irák X Kuvajt
o čistě formálně: Peru Ekvádor 1995, Kamerun a Nigérie 1994-1996, Náhorní Karabach 1992–1994, Austrálie +
VB X Irák 2003, Džibutsko X Eritrea 2008
o Irák a Afghánistán chápány jako transnacionální konflikt

Konflikty podle územního rozdělení:

 mezistátní
o mezi mezinárodně uznávanými státy, mraky důvodů (území, prestiž, moc, agrese)
o většina řešena diplomacií např. obchodní válka (mírumilovně)
 i ozbrojené = VÁLKA (dříve se vyhlašovala)
o po Napoleonských válkách vznik národních armád => nyní branná povinnost na ústupu (u nás konec 2004)
o mezistátních válek ubývá, vnitrostátních přibývá (od roku 1989)
o k válkám se přidávají různá adjektiva (Nová, postmoderní, barbarská, ..)
o válečné sezóny – termín z WW2

 vnitrostátní
o nejvíce konfliktů od roku 1989
o mezi skupinami uvnitř států a někdy i státní mocí
 většinou stát vs. povstalecká skupina
 v rozpadlých státech dvě skupiny mezi sebou a stát slouží jenom jako arena – vliv globalizace
o státní hranice jsou méně respektované
o realizace:
 často vnitrostátní konflikt přitáhne pozornost nějaké velmoci, která to „přiletí“ řešit
 např. Irák a USA
 často je jedno etnikum ve dvou státech -> snaží se spojit a vytvořit si vlastní stát nebo spojit dva
existující
 další situace: většina národa žije mimo mateřský stát (Ázerbajdžánci)
o = separatismus a secesionismus
o zástupné války (proxy wars) = dvě mocnosti bojují nepřímo v jiném vnitrostátním konfliktu
 SSSR a USA v Angolské občanské válce
o často se povstalci shromažďují za hranicemi druhého státu
 většinou totiž nemožné uhlídat – hory, džungle -> konflikt se rozšiřuje i do druhého státu

 transnacionální (regionální)
 o mezi mezistátními a vnitrostátními, něco se stane v jednom státu -> začne se to přelévat kolem (hrnečku vař)
o REGION = široký pojem, musí být dána kritéria
o z geografické blízkosti většinou plyne i geopolitická
- dále například: náboženská, jazyková, kulturní (ta je složitá),..

 Závěr: fáze po ukončení konfliktu jsou složité a tvoří samostatnou kapitolu výzkumu
o je proto ale nutné sledovat kořeny příčiny, průběh a dynamiku
 -> nadefinování, aby mohlo být přistoupeno k řešení
o nutnost znát povahu aktérů, jejich postoje, dosavadní vzájemné vztahy a cíle, historii

Vnitrostátní a transnacionální konflikty

vnitrostátní internacionalizace transnacionalizace transnacionální

společenské skupiny zapojení státních a humanitární intervence mezi sousedními státy

povstalci X stát,
nestátní ale vnitrostátní
konflikty
o státní suverenitu,
nadvládu nad státem, status
komunity, teritorium
dnes nejčastější
nestátních aktérů
Somálsko regionální úroveň + nutnost
podpora etnika stanovení regionů
Sudety, Kosovo, Jižní (geografie, geopolitika,
Ázerbajdžán kulturní blízost)
separatismus (1 od více) Buzan a spol. = termín
Baskicko, Kurdistán) bezpečnostní komplex
secesionismus (1 od 1)
Čečensko, Korsika
iredentismus (připojení)
Sudety, Jižní Osetie
proxy wars
Studená válka, Angola,
dnes Irán (Libanon)
přeshraniční působení
Rwanda, Demokratická
republika Kongo

 bezprostřední příčiny – spouštěče:

vnitřní vnější
špatný vůdce špatný soused
elity
boj o moc intervence, př. SSSR do Afghánistánu
domácí problémy špatné sousedství
masy
nerovnost uprchlíci, přeshraniční bojovníci

 Důležitost domácích elit:

o Ideologické konflikty – politická, ekonomická, sociální oblast, CW, sekularismus x fundamentalismus
o Kriminální útoky na suverenitu – drogové kartely,
o Boj o moc – mezi elitami, způsobeno ztrátou legitimity; občanský nacionalismus (rétorika)
 Proč následovníci následují: existence antagonické historie skupiny, ekonomické problémy
 Politické dopady:
o Prevence: dlouhodobé opatření – řešení ekonomických problému, diskriminace, historie, participace X
směřující k bezprostředním příčinám
o Každý faktor vyžaduje jiná opatření
o Prevence by se měla zaměřit na domácí elity
Vasquez - 6 teoretických tvrzení o válce:
 válka je naučené chování
o vhodná odpověď na konkrétní situaci, součást kulturního uvažování, historicky se jedná o poslední možné
řešení
 válka je výsledkem dlouhodobého procesu
o když jsou politické vztahy neřešitelné, konfliktní a nepřátelské, není to náhlé rozhodnutí, vztahy mají minulost,
současnost i budoucnost
 válka je produkt interakcí
o ne prostého výsledku systémových podmínek, vytvoření domácích a vnějších politických situací, např.
bezpečnostní dilema
 válka je způsob politického rozhodování
o východiskem při neschopnosti řešit politická východiska, autoritativní alokace hodnotových věcí, nastavení
formálních a neformálních pravidel, alokačními mechanismy jsou síla, volby, hry principu
 válka je multikauzální fenomén
o různé příčiny, motivace
 existuje několik typů válek

Brown – pravděpodobnost vypuknutí války zvyšují:

 strukturální příčiny
o slabé státy
o vnitrostátní bezpečnostní obavy (vlastní zajištění, vede k dilema)
o nerovnoměrná etnická geografie (možnost secesionismu)
 politické příčiny
o diskriminující politické instituce
o politika elit (silná i slabá) vylučující národní ideologie (např. občanství na základě etnika)
o multiskupinová politika (ambice a neslučitelnost zájmů)
 socioekonomické příčiny
o sociální a ekonomická diskriminace
o neadekvátní ekonomická politika vlád
o transformace a modernizace
 kulturněhistorické příčiny
o kulturní diskriminace
o historické vztahy
 3. Zdroje a suroviny aneb konflikty zájmů – 3. 10. – Šmíd
Povinná literatura:
Šmíd, Tomáš a kol. (2010): Vybrané konflikty o zdroje a suroviny. Brno: MPÚ. s. 17–46.
Laryš, Martin (2010): Model energetické bezpečnosti v 21. století. In: Smolík, Josef, Šmíd, Tomáš a kol. (2010): Vybrané
bezpečnostní hrozby a rizika 21. století. Brno: MPÚ. S. 69-90.

Surovinová bezpečnost/energetická bezpečnost

 ne každá konfliktní surovina má energetickou hodnotu = tzn. rozdíl mezi surovinovou a energetickou bezpečností
o významné = ropa, zemní plyn
o zdroje s malým energetickým potenciálem, ale stále jsou podstatné
 voda
 minerály
 zemědělské suroviny (banánové republiky)
 narkotika
o ZDROJ = přírodní charakter, obnovitelný (voda, půda, dřevo)
 konflikt spojen s nedostatkem
 významné pro společnost, vázány na teritorium
 Dixon = pramení z nabídky, poptávky i distribuce (války o vodu – sdílení řeky = Etiopie X Egypt)
 malthusiáni
 př. jezero Čad
o SUROVINA = nerostný charakter, neobnovitelný (ropa = obojí, dál zlato, diamanty)
 konflikt spojen s dostatkem („o hojnost“ nebo nadvládu)
 aktéři bohatnou
 viz Collier gried vs grievance
 některé skupiny nemají zájem na ukončení konfliktu = primární je zisk
 př. Sierra Leone, DrK – diamanty
 energetická bezpečnost:
o dostupnost dostatečných zásob/energetických dodávek za přijatelnou cenu
 různé země definují jinak
o vlastnění zdrojů není tak strategické (musí prodat)
 interdependence (vzájemná závislost) mezi dovozcem a kupujícím
o čím dál víc důležitější – stát je považován za stabilnější
 snaha o soběstačnost (rozdíl mezi R a Kan – zásoby X Pol, Čína) - ale většinou dovoz
o snaha o pokrytí potřeby, které nejsme schopni splnit sami
 formou dlouhodobých kontraktů
 snaha o ovlivnění dění v dodavatelských zemích (viz. Perský záliv) - další př. nová naleziště
 pokusy o mírové energetické zabezpečení
 každý stát definuje podmínky jinak – indikátory:
o míra zranitelnosti dostupných zdrojů (zásoby)
o úroveň spotřebovávání energetických zdrojů (efektivita)
o dostupnost, diversifikace zdrojů (zemní plyn + ropa z R do EU)
 zemní plyn kromě R: středoasijští dodavatelé, Alžírsko, ...
 fosilní paliva a obnovitelné zdroje:
 vítr, slunce a voda není vždy všude – nespolehlivé, i když potenciál
o ekonomická zranitelnost – větší import = větší zranitelnost

Celosvětový problém:
 Evropa + Asie (hlavně JV) = moc lidí, hodně průmyslu, málo vlastních zdrojů => problém
o Evropa = 70-80% zdrojů se dováží (hlavně R a země býv. SSSR)
o Čína = investice v Africe, snaha o získání dalších zdrojů
 ekonomická nerovnost v populaci = frustrace
 produktovod = ropovod, plynovod
 o i pokud je v Evr jiný dodavatel – většinou se vede produktovody R
 USA = dovoz 2/3 ropy – vlastní zásoby (Mex. záliv) nestačí
o vlastní zásoby = 2-3% světových zásob
o populace = 5-6% populace
o spotřeba = 25% světových zásob
 velký význam vody
o zemědělská produkce, průmysl, hygienicko-epidemická stabilita
o Egypt + Mezopotámie = bez Nilu, Eufratu a Tigridu => úpadek
o vysoká úmrtnost v Africe způsobena nedostatkem pitné vody
 neuvěřitelné plývání vody v suchých oblastech (Irán, Irák – fontány apod.) oproti západu
 zavlažovací systém v Sýrii od dob Římské říše
 přibývá spotřebitelů + ubývá zdrojů (nebo jsou stabilně stejné) => problém
 regiony – problém zařazení jednotlivých zemí:
o Střední východ
 Perský záliv = Katar, Kuvajt, Saudská Arábie, Irák, Írán
 Arabský poloostrov = SA emiráty, SA, Jemen, Oman, Kuvajt, Katar
o Jihovýchodní Asie = Čína od Rudé řeky, Taiwan, Indonésie, Indické ostrovy, Laos, Vietnam, Filipíny,
Kambodža
o Kaspický region spojuje Kavkaz se střed Asií

Suroviny jako klíčová položka ozbrojeného konfliktu

 počátek 90. let => reakce na ropné šoky
o před = 1798 – T. Malthus
 vědomí vyčerpatelnosti zdrojů
 spojení s otázkou demografického růstu /honba za zdroji/, neomalthusiánský pohled
o reakce na ropné šoky:
 Torontská škola – T. H. Dixon – nedostatek, konflikty o vodu
 ENCOP (Env. And Conflict Project)
 PRIO – aspekty chudoby kultury; v enviru např. otázka hrází proti povodním, rybolov – Norsko)
 hlavně USA považuje Africké konflikty jako surovinové
o většina ani nechce vyhrát = válka zaručuje export bez zákonů = motiv
o bohatství v: Sierra Leone, Angola, Kongo, Libye
o warlordismus = termín označující státy, které nechtějí dané území zabrat, ale jen tam mít vliv
 Collie = kvantitativní ekonomický výzkum toho problému
o čím více je země závislá na vývozu, tím větší je riziko konflitku
o korelace = čím více demokracie, tím méně se tam zabíjí
 neadekvátní polické vedení upřednostňuje jednu skupinu obyvatel
 Válečná ekonomika (viz téma selhávající státy):
o způsob jakým před a v průběhu konfliktu aktéři vytvářejí a využívají ekonomické zdroje v daném konfliktu
 aby zajistili vlastní existenci a mohli pokračovat v zajištění dalších ekonomických a politických cílů

Thomas Homer Dixon – Torontská škola = zabývá se nedostatkem surovin:

 3 druhy:
1. nedostatečná nabídka
 snížená dostupnost v důsledku zvýšení konzumace
 degradace zdrojů = jsou méně kvalitní (nestíhají se obnovovat)
2. nedostatek způsobený poptávkou (zvětšující se populace)
3. strukturální dostatek způsobený nerovnoměrnou distribucí statku (vláda neschopná)
 Ekonomická marginalizace
o zasažené obyvatelstvo se sbalí a odejde pryč
o tenze mezi původními a nově příchozími obyvateli

Rizika těchto konfliktů:

 roste míra exportu nezpracovaných surovin
  vysoké procento mladých nezaměstnaných mužů, co nemá vzdělání
 rychlý ekonomický propad země, poklesnou ceny

Šmíd, Tomáš a kol. (2010): Vybrané konflikty o zdroje a suroviny. Brno: MPÚ. s. 17–46.
Energetická bezpečnost
 energetická bezpečnost znamená dostupnost dostatečných zásob (či dodávek) za přijatelnou cenu (D. Yergin)
 různé země s různými potřebami ji interpretují jinak
 interdependence (vzájemná závislost) ekonomik dovážejících a vyvážejících zemí
 zabezpečení životních zájmů:
o vlastní zdroje (zásoby surovin a orientace na zdroje energie - možné získat vlastní produkcí)
o import surovin (pokryta spotřeba a usilování o mezinárodní podmínky bez konfliktů)
 indikátory národní energetické bezpečnosti (Shrestha a Kumar z Asian Institute of Technology):
o míra zranitelnosti energetických zdrojů
 energetické rezervy, úroveň jejich spotřebování, dostupnost zdrojů a jejich diverzifikace a poměr
užívání fosilních a obnovitelných zdrojů
o ekonomická zranitelnost
 procentuální podíl importu surovin na celkových dovozních nákladech, míra ovlivnění HDP
o zásobovatelé energiemi (politická stabilita v zemi dovozců)
o efektivita spotřebovávání energiemi
o adekvátnost zásobovacích kapacit
 typy hrozeb:
o závislost na importu uhlovodíkových surovin
o rozdíl mezi požadavky a zásobováním elektřinou a uhlím
o problémy životního prostředí
o závislost na jednom energetickém zdroji

Surovinová bezpečnost
 v jistém smyslu slova širší pojem než energetická bezpečnost
 podmnožina bezpečnosti zdrojů
 voda, dřevo – národně bezpečnostní potenciál
 diamanty, drahé kovy, dřevo – konfliktní potenciál
 ekologicky důležité – voda, lesní porosty
 zdroje = nedostatek komodity
o konflikt o zdroje = nedostatek statků, potřebují je k přežití
 suroviny = dostatek, hojnost
o konflikt o suroviny = získat co největší podíl na surovinovém bohatství, jehož je v oblasti střetu dostatek

Konfliktní zdroje a suroviny

 bodové a rozptýlené suroviny:
o bodové = k jejich těžbě a zpracování je potřeba značné sofistikovanosti, složitých technologií a kvalitní
infrastruktury (ropa, zemní plyn)
o rozptýlené = dřevo, zemědělské plodiny, sekundární diamanty

 čtyřbodový model (Le Billon):

1. zdroje a suroviny umístěné na jednom místě poblíž centra moci (hlavní město) zvyšují pravděpodobnost, že
dojde k pokusu převzetí moci ve státě
2. zdroje a suroviny od centra vzdálené a koncentrované na jednom místě podporují separatistické
(secesionistické) tendence oblasti, kde se zdroje nacházejí
3. zdroje rozptýlených surovin nacházející se poblíž moře či měst mohou způsobit nájezdy a plundrování, trvalejší
obsazení je těžko představitelné
4. rozptýlené suroviny vzdálené od centra zavdávají příčinu k tzv. warlordismu (ozbrojený boj vedený čistě pro
vlastní zisk), válečné podnikání, v jehož důsledku vznikají nezávislé regiony s vlastní ekonomickou strukturou
ovládané místními vůdci
 Blízko centru Daleko od centra
Bodové Boj o převzetí Separacionsismus
Rozptýlené Nájezdy, plenění warlordismus

 podle Rosse:
o suroviny ukořistitelné (lootable) = surová ropa, zemní plyn, minerály
o suroviny neukořistitelné (nonlootable) = povrchové (sekundární) diamanty, zemědělské produkty
o 4 kategorie surovin: ropa, narkotika, diamanty, vzácné dřevo

Ropa
 jedna z nejdůležitějších energetických surovin
 fosilní palivo – tvořena uhlíkem a vodíkem = uhlovodíkové palivo
 těžba od poloviny 19. století v USA, první světová válka = strategická válečná surovina
 způsob těžby:
o primární metoda (využití tlaku v nalezišti, 5-15 % ropy)
o sekundární (zvýšení tlaku vstřikováním vody, 30-50 %)
o terciární (snížení viskozity ropy, 5-15 %)
 podle hustoty: lehká, střední, těžká
 podle obsahu síry: sladká, kyselá
 spotřebu ropy nejvíce zvyšují rychle rostoucí ekonomiky hospodářských, územních i populačních kolosů Číny a Indie
 vztah ropy k potencialitě konfliktu: těžba technologicky náročná, povstalci ji zahájí pouze výjimečně, využití nalezišť
jako zdroje vydírání, při objevení ložiska dochází k pokusům o secesi dané oblasti (boj za nezávislost provincie Biafra v
Nigérii v 70. letech)

Zemní plyn
 neobnovitelné fosilní palivo = hlavní složka je metan
 často se nachází mezi pórovitými skalami na mořském dně
 komplikovaný tranzit – plynovody, tranzitní země bývají politicky nestabilní
 celkové zásoby zemního plynu se odhadují na 400-500 bilionů m3 a mají životnost 200 let
 zásoby: prokázané, pravděpodobné a potenciální

Voda a vodní zdroje

 kritické regiony v budoucnosti Střední východ a jižní Asie
 populační exploze v krizových oblastech z hlediska vodních zdrojů
 faktory:
o politická nestabilita
o hygienické poměry
o zemědělská produkce a její náročnost na spotřebu vody
 vodní toky se málokdy týkají jen jednoho státu, protékají několika územími
 nedostatek vody přímo nevede k ozbrojenému konfliktu
 neomalthusiáni se zaměřují na obnovitelné zdroje, neoklasičtí ekonomové hovoří pouze o neobnovitelných zdrojích
jako příčinách konfliktu
 mezinárodní vodní toky = konvence OSN o využití mezinárodních vodních toků vymezuje povodí sdílené dvěma či
více státy nebo konstituující hranici mezi nimi jako mezinárodní vodní toky
 Harmonova doktrína:
o stát na horním toku má právo dělat si s vodou na svém území cokoli, co uzná za vhodné = protiklad konvence

 konfliktní potenciál vody (Peter Gleick), základní body:

1. nespravedlivé rozdělení vodních zdrojů a z toho vyplývající snaha o jejich zisk kvůli nedostatku vody nebo
špatnému přístupu k ní
o nespravedlivé rozdělení vodních zdrojů bylo i v minulosti příčinou sporů, které v současné době
nabírají na intenzitě
o tyto spory mohou být mezistátní, vnitrostátní či nestátní
o roli zde také hrají klimatické změny
 2. voda může být zneužita jako vojenský prostředek
o užití vody jako možné zbraně se nabízí hlavně státům na horním toku
o možné zastavení dodávek vody by mělo fatální důsledky
3. voda jako politický prostředek k dosažení politického cíle
o státy na horním toku, které ovládají strategicky důležitou vodu pro dolní státy, získávají významný
vyjednávací, někdy dokonce až vyděračský potenciál
4. vodní zdroje jako cíl nebo prostředek násilí
o i voda se může stát cílem například teroristické akce (otrávení vody v přehradách, která je používaná
jako pitná).
5. voda může být vojenským cílem
o pokud se jeden stát cítí ohrožen druhým, například se obává ztráty přístupu k vodním zdrojům, může
zasáhnout obsazením strategicky významné přehrady
6. rozvojové spory nabývající sociálně-ekonomického charakteru
o důležitost vody pro ekonomický rozvoj
o konflikty kvůli znečištění

Diamanty
 primární diamanty (Kimberlite Diamonds)
o ve vyvřelinách (kimberlitech), těžba nákladná, velké investice, prováděna nadnárodními společnostmi
o bodové suroviny
o snadno kontrolovatelné vládou

 sekundární diamanty (aluviální)
o snadno dostupné, z řečiště, pobřežní vody, povrchové doly
o rozptýleny na povrchu po rozsáhlém území
o mohou být využity povstalci, přispět k vypuknutí konfliktu, financovat již probíhající konflikt
o Sierra Leone
 snadno přepravovatelné, obchod je obtížně monitorovatelný

Vznik subdisciplíny
 šest klíčových dopravních míst ropy:
1. Hormuzská úžina spojující Perský záliv s Ománským zálivem
2. Malacká úžina propojující Indický oceán s Jihočínským mořem
3. Suezský průplav z rudého do Středozemního moře
4. průliv Bab al Mandab mezi Rudým mořem a Adenským zálivem
5. Bospor oddělující Středozemní a Černé moře
6. Panamský průplav umožňující plavbu z Atlantského do Tichého oceánu

Laryš, Martin (2010): Model energetické bezpečnosti v 21. století. Brno: MPÚ. s. 69-90.
 moderní historie začíná ropným šokem 1973
o bojkot největších spotřebitelských zemí ze strany OPEC následkem třetí arabsko-izraelské války
 do 90. let hlavně na dodávky ropy, nyní i zemní plyn a obnovitelné zdroje

 Definice energetické bezpečnosti:

o Kodaň = zařazení pod ekonomickou bezpečnost (ekonomika vojenské bezpečnosti, politické bezpečnosti)
o Dent = dostupnost dostatečných dodávek za přijatelnou (přiměřenou) cenu
 rozlišení mezi ekonomickou bezp. jako takovou a ekonomicko-bezpečnostní sítí, která se dělí na
ekonomiku vojenské bezpečnosti (zajištění zdrojů pro vojenskou bezpečnost) a podřízení ekonomické
politiky bezpečnostně politickým zájmům
o Barton, Redgwell, Ronne = podmínka, v níž stát a všichni nebo většina jeho občanů a obchodních subjektů má
přístup k dostatečným energetickým zdrojům za přiměřené ceny na předvídatelnou dobu a nehrozí jim vážné
riziko většího přerušování těchto služeb
 o EK = bezpečnost energetických dodávek musí být vedena k zajištění příznivého fungování ekonomiky,
nepřerušené fyzické dostupnosti … za cenu, kterou si lze zvolit … při respektování environmentálních
standardů.
 bezpečnost dodávek neusiluje o maximalizaci energetické soběstačnosti nebo minimalizaci závislosti,
ale o redukci rizik spojených s touto závislostí
o nicméně energetická bezpečnost si žádá širší vymezení
 není dostačující čistě ekonomické vnímání prostřednictvím obchodních vztahů
o vnímání -> liberalizace X znárodňování
 Státní vlastnictví klíčových energetických společností ve většině producentských zemí politizují
sektor, dodávky i tranzit
 Mocný zahraničněpolitický nástroj – hlavně tam, kde je export hlavní zdroj příjmu; závislost na
zahraničních dodávkách (závislost ekonomické a životní úrovně obyvatel spotřebitelských zemí)

Komplikace prostřednictvím energetické závislosti:

 zdroj (exportér) – tranzit – spotřebitel (importér)
 INTERDEPDENDENCE – přímá závislost mezi spotřebitelem a exportní zemí (logické)
o relativní sílu energetické interdependence lze měřit pomocí faktorů:
 rovnováha energetického obchodu
 zásoby domácích zdrojů
 možnosti diverzifikace
o procentuální údaje o závislosti je nutno převést na konkrétní spotřebu celkové energie země a z ní učinit
konečný závěr
 různé stupně vnímání: vzájemně prospěšná X nerovná X ohrožující
 politizování energetické bezpečnosti výsledkem faktorů přátelství a nepřátelství
 Keohane, Nye: v rámci interdependence rozdíl mezi dimensemi:
o citlivosti (sensitivy)
 rychlost a rozsah změn v jedné zemi způsobený změnou v jiné
 za předpokladu, že politika v postižené zemi se nezměnila
o zranitelnosti (vulnerability)
 rozsah změn za předpokladu, že postižený stát přijme také kroky, které by měly negativní dopady
utlumit
 závisí na substitutech za statek, který je předmětem asymetrického interdepentního vztahu
 např. jiný dodavatel, omezen spotřeby, apod.
 vysoký poměr imporotovaných surovin naznačuje pouze potenciálně vysokou citlivost, nikoliv nevyhnutelně
zranitelnostl, která záleží na dostupnosti altrenativních eneregetických politik
 světová ekonomika = vysoce interdependentní povaha
o => eliminace reálné pravděpodobnosti úmyslných výpadků dodávek za účelem poškození importních
ekonomik během míru
 otázka nastavení budoucích energetických trhů
o => „diktát nabídky“ X „diktát poptávky“
 producenti = zaměřují se na bezpečnost poptávky pro export (primární zdroj příjmů)
o závažný aspekt je diverzifikace dodávek
 Yergin = pružnost bezpečnostní marže
o nárazníková zóna proti šokům a opravám infrastruktury po výpadcích dodávek, např. dostatečná náhradní
produkce, strategické zásoby, záložní dodávky vybavení, pečlivě vypracované plány pro krizové situace

 bezpečnost energetických dodávek: klíčový pojem energetické bezpečnosti, přerušení může poškodit importní
ekonomiku, trvalejší odříznutí může způsobit společenskou paniku, politický chaos teoretiky i válečný stav

Analýza rizik dodávek

 Giacomo Luciani:
1. geologické riziko – vyčerpání zdrojů
2. technická rizika – systémové selhání, výpadky následkem počasí, nedostatek kapitálových investic
 3. ekonomická rizika – charakter anebo neexistence trhu; regulace, budoucnost, očekávání tržních aktérů, ceny,
(rostoucí i klesající); vztah mezi vládou, legislativou, regulátorem a ekonomickými aktéry
4. geopolitická rizika – vládní rozhodnutí o pozdržení dodávek z politických důvodů, kvůli válce, občanským
nepokojům, terorismu; politická zbraň
5. environmentální rizika – poškození životního prostředí následkem nehod a emisí
 bezpečnost často závislá na tranzitních produktovodech
o bezpečnost dodávek může ohrozit suverénní země nacházející se mezi producentskou a spotřebitelskou zemí
o problematika jurisdikce se vznikem nových nezávislých států, př. rozpadu SSSR

Bezpečnost dodávek
 krátkodobá
o důsledky cenových šoků, nepředvídatelného výpadku dodávek
o zařazení pod operativní nebo systémovou bezpečnost
o Paul Isbell = teroristické riziko vyšší než riziko geopolitického využití přerušení dodávek
o v kontextu bilaterálních dlouhodobých kontraktů ve větším ohrožení dodávky zemního plynu
 střednědobá:
o ohrožení politikou „energetického nacionalismu“ (Isbell) nebo „surovinovém nacionalismu“. (Milov)
o energeticky bohaté země jsou buď nedemokratické, nebo se stávají autoritativní (Venezuela, Rusko)
 => energetické zdroje jako mocenský nástroj
o surovinový nacionalismus = rétorika „využití pro lid své země“
 trvání na zestátnění těžby, distribuce a exportu, omezení přístupu mezinárodních energetických
společností IEC, konkurenční výhody pro státní energetické společnosti SEC (kontrola více než 75%
uhlovodíkových zásob)
o energetická nejistota, možnosti radikálního zvyšování cen, možný nedostatek budoucích dodávek, možné
snížení cen vedoucí k ohrožení producentských zemí
 ohrožení jejich politické a sociální stability
o SEC – problém, že neinvestují zpět do energetického sekotru, ale spíše do levné energie, sociálních a
vojenských výdajů.
o Isbell = nutnost výkyvu směrem k vyšší roli IEC, vzájemné rovnováze IEC a SEC
 důvěra, flexibilní kontrakty, prevence před snižováním investic a dodávek
 nepříznivá atmosféra pro spolupráci mezi spotřebitelskými zeměmi podněcuje napětí
 dlouhodobá:
o vyčerpání zdrojů, adekvátnost investic do těžebních kapacit a transportní infrastruktury, kvalita systémového
managementu, cenové mechanismy, tržní síly největší nebezpečí v dlouhodobé perspektivě
o => přetrvání ekonomického nacionalismu (nejen u producentů, ale i spotřebitelé)
 => hra s nulovým součtem (Čína, USA,…) v boji za přístup k uhlovodíkům podkopání národní
bezpečnosti následkem surovinového nacionalismu
 => kontraprotekcionismus západních zemí => způsob diverzifikace zdrojů dodávek a
minimalizace závislosti na jednom zdroji nebo dodavateli
o př. reciproční klauzule navržená v září 2007 Evropskou komisí
 omezení schopnosti nečlenských zemí EU získávat energetické sítě EU

Problematika tranzitních produktovodů

 Stevens = Tranzitní ropovody a plynovody jsou inherentně nestabilní a neexistuje mechanismus pro kontrolu nebo
prevenci před nestabilitou
o „dobré“ a „špatné“ tranzitní zem X spolehlivé, nespolehlivé
 => určení (ne)spolehlivosti podle několika faktorů (nicméně charakter je proměnlivý):
a) role bezpečnosti
 předvídatelnost podmínek tranzitu, minimální výpadky + vnitřní bezpečnost a stabilita vlády
b) význam zahraničních přímých investic (FDI) na vládní strategii rozvoje tranzitu
 tranzitní země, které nejsou zainteresovány nebo schopny přilákat zahraniční investice budou méně
postiženy dopadem na jejich investiční klima
 pokud je tomu naopak, vlády se snaží za každou cenu investice přilákat, budou se tedy jen stěží
pokoušet ohrozit ostatní sektory neodpovědným chováním v roli tranzitní země
 c) velikost zisků z tranzitních podmínek pro tranzitní vlády
 v centru pozornosti je význam tranzitní ekonomiky pro makroekonomiku země
 pokud představují tranzitní poplatky velký poměr vládních příjmů => silnější tlak získat ještě více
 země, které cítí, že dostávají méně než jiné, můžou znovu projednávat o navýšení tranzitních poplatků
d) závislost tranzitní země na odebírání energetických zdrojů z tranzitních produktovodů
 může zabránit agresivnímu chování ze strachu před ztrátou dodávek
 oboustranný jev, jelikož tranzitní země může přestat platit a plyn stejně odebírat
 proudí do dalších zemí – jedná se o otázku navyšování poplatků
e) přístupnost alternativních cest pro exportní zemi
 náklady na alternativní trasu tvoří vrchní hranici tranzitních poplatků, které lze požadovat
 alternativní trasa s odpovídající kapacitou musí být dostupná a důvěryhodná
f) konkurence producentských tranzitních zemí
 pokud je tranzitní země konkurenčním zdrojem ropy nebo plynu pro spotřebitele, může tato situace
vyústit v nespolehlivé chování

Státní kapitalismus X soukromé společnosti

 nutnost vypořádat se s rolí vlády a státu, změna vnímání po pádu komunistického režimu => napětí mezi liberalizací a
státními intervencemi
o otázka do jaké míry má vláda zasahovat do energetického sektoru
o někde stále monopoly kontrolované státem
 Ruský model státního kapitalismu a surovinového nacionalismu:
o v 90s víra v model soukromých energetických společností konkurujících si navzájem na volném trhu +
privatizace společností
 politiky spojeny do nového Ministerstva pro energetiku a paliva (pouze směr, ne vést e. podniky)
 v pol. 90. let byla většina ropných spol. úspěšně privatizována
o od 2004 se vyvinul úplně jiný model, který se dá označit za státní kapitalismus
 státní kapitalismus trvá na státní kontrole, tj. přinejmenším 51% podíl
 jako symbol konce liberálního modelu zatčení Chodorkovského a převzetí Jukosu
 modelový případ nového směru Gazprom:
 liberální model se nikdy nedotkl plynárenského průmyslu
 bývalé sovětské ministerstvo průmyslu bylo transformováno do Gazpromu
 státní monopol nad produktovody, infrastrukturou a novými nalezišti dokonce posílen
 nárůst státního kapitalismu koincidoval s vysokými cenami za energii, které stouply v r. 2004
 masivní negativní doapd státního vlastnictví na produkci a investice
 investice do krátkodobých cílů => negativní v dlouhodobém
 státní vlastnictví a monopolizace v Rusku omezují produkci, efektivitu, transparentnost a
spolehlivost a ruská produkce zemního plynu stagnuje
 4. Etnicita a nacionalismus aneb konflikty hodnot – Šmíd, 10. 10. PP
Povinná literatura:
Anderson, B. (2008): Představy společenství. Praha: Karolinum. s. 53-63 a s. 97–152.
Hroch, M. (2009): Národy nejsou dílem náhody. Praha: Slon: s. 16–60.

Národ
 v aj a fr = soubor poutaných – politická vazba
o spojeni pod vládou jednoho panovníka, později přiřazen i jazyk
o => důraz na státní pospolitost
 ger. a slov. jazyky = národ spojen s jazykem, společnou kulturou a etnicitou (antropologickou příbuzností)
 Natio latinský termín
o takřka vždy se objevuje v jiných konotacích ve vztahu k jiným jazykovým mutacím
 Západní vs. východní pojetí nacionalismu – západní Anglie a Francie, východní Německo a Slované

Konflikty hodnot
 obtížně řešitelné, objektivně neměřitelné, více uvědomění si
 tři typy konfliktů:
o ideologické
 představa o fungování společnosti (čím víc změny, tím víc násilí)
o náboženské
 představa o cestě dané věroukou
o etnické
 za zachování existence etnika
 etnicita = instrument formování stran v konfliktu, atribut pospolitosti
o vrozená (primordialisté) X proměnlivá (konstruktivisté)
 etnická kategorie = skupina obyvatel spojená antropologickými zvyklostmi, aniž by si to uvědomovali (objektivní),
přírodní národy
 etnická komunita = výrazné povědomí společného původu, vlasti, kam patří
o Malé národy a nevládnoucí etnické skupiny (pojem Hrocha)
 všeobecná platnost etnické skupiny/kategorie (Hutchinson?) = atributy:
o mají společné jméno – sami sebe nějak označují a členové se k tomu hlásí
o mýtus společných předků (smyšlený či zaplevelený)
o představa společného původu v čase a prostoru --> pocit fiktivní příbuznosti
o sdílená historická paměť (národní hrdinové, významné události)
o jazyk, náboženství (nemusí vždy)
o vazba na rodnou zemi/otčina/pravlast --> nemusí reálné existovat
 židé vydrželi bez Izraele 2000 let, na území historické Arménie dnes nezbije jediný Armén)
 Donald Horowitz = úzké (jazyk, rasa) X široké (připsaný status jedince – rasa, náboženství, kmen, kasta)

Nacionalismus
 ještě složitější pojem
 Ernest Gellner (Arnošt):
o nacionalismus = princip/ideu, která má za to, že každý národ by měl mít svoji politickou jednotku s tím, že
politická povinnost je nejsilnější k vlastnímu národu (převyšuje všechny ostatní závazky – v extrémní verzi
třeba i to, že jste rodič)
 někteří tvrdí, že to není pouhá ideologická teorie, ale sociální jev
o ALE všichni se shodují, že je to reakce na modernizaci
 někteří tvrdí, že je špatná a scestná, někdo např. Gellner tvrdí, že je nutná
 staví hodnoty a zájmy národa nad všechny ostatní -> nejlépe stvrzené ustavením vlastního státu
 podmínky národa:
1. sjednocující se trh
2. národní jazyk
 3. centralizace státní moci
 národ = produkt osvícenství (19.století), ve středověku ty vazby nebyly tak silné
o zrušení tradičních kulturních vzorců
o skončila nečasovost předmoderního zemědělského života
o kritérium jednotného psaného jazyka, rozkládají se nebo se transformují monarchie
 končí pojetí, že monarcha je zvláštní druh z Boží vůle
o reformace – oslabování katolické církve, vznik knihtisku
o jazyková homogenizace: někteří buditelé neuměli česky
o až druhá vlna nacionalismu apeluje na národní minulost (na tu falešnou), přichází ale kontra nacionalismus ->
germanizace, rusifikace

Konstruktivismus (západ) vs. primordialismus (východ)

 primordialisté (esencialisté) = etnicita je výlučná vrozeností, soc. organizace založená na etnických vazbách je
přirozenější a jednodušší než modely třídní, ideologické apod. nicméně nevysvětluje proměnlivost
o Fichte, Herder – jazyková skupina
o Geertz – výjimečné neměnitelností vazby – rasa, náboženství, území
o Connor
o Pierre von der Berghe – sociobiologický přístup – prodlužování rodových linií
 u multietnických skupin si budou vzájemně pomáhat členové jednoho etnika
 instrumentalisté (konstruktivisté) = etnicita jako produkt sociální konstrukce, vědomé ovlivnění a možná změna, kromě
racionální kalkulace však počítá i s emocionální rovinou
o příslušnost je věcí racionální úvahy, nicméně to nevysvětluje, proč se v momentě ohrožení uchylujeme
k etnicitě
o formování etnických identit je moderním trendem
 dříve vazba na území, a tudíž komunikace face to face
 => modernizace: rozvoj komunikačních a dopravních technologií => vytržení z teritoria =>
nutnost definovat se jako součást širšího celku => institucionalizace
o Benedict Anderson (marxista) = příčina v kapitalismu a tisku (viz níže), členové se neznají, a přesto cítí
solidaritu
 myšlenka suverenity společenství => obrozenecké snahy a emancipace národů v důsledku rozpadu
velkých impérií:
 americké hnutí za nezávislost
 evropská vlna
 úřední nacionalismus (Viktorie, Alexander III.)
 rozpad koloniálních říší
 vznik moderních států – kapitalismus a tisk => konec monopolu latiny na pravdu, konec organizace
společností okolo monarchů, konec vnímání cyklického času a nové uspořádání sociálních vazeb
o Ernest Gellner = industrializace ruší charakter uzavřené zemědělské společnosti, souvisí s tím také urbanizace,
nemusí žít v rodinných komunitách, rozvíjí se dělba práce, zlepšuje se infrastruktura a předávání informací,
propojují se větší a větší masy lidí => je nutno, aby přišla jednotící myšlenka, která by těm masám určila řád =
národní jazyk
 racionalistická perspektiva = vysvětluje, proč jsou etnické vazby tak silné a proč třeba můžou vznikat nové etnické
vazby -> trhliny: (znovu) ty biologické věci prostě nezapřete (geny nevychčiješ)
 ideologie může přebít etnicitu

Etnicita a nacionalismus:
 etnická společnost = sociálně-ekonomické, kulturní a politické požadavky (ne nutně separace)
 Hroch = národ => úplná sociální skladba, vlastní, jazyk, kultura, historie (paměť, původ), tradice, zvyky, vazba na vlast,
území s institucionalizovanou vnitřní správou
o Velké národy
o Malé národy – nevládnoucí etnické skupiny
 rysy národa:
1. společné jméno
2. jazyk
 3. společné historické území (vlast)
4. společné mýty a historické vzpomínky
5. společná veřejná kultura
6. společná zákonná práva a povinnosti (určitá rovnost)
 dělení nacionalismu:
o Východní = podstatný je rodový původ, lid je objektem politických ambicí, tradiční kultura a jazyk
o Západní = historické území, právně-politické společenství a rovnost občanů, společná kultura a občanská
ideologie

Hroch, M. (2009): Národy nejsou dílem náhody. Praha: Slon: s. 16–60.

Názory na národ v 19. století:
 Primordialisté – národ existuje objektivně, objektivní, empiricky zjistitelné/ověřitelné rysy (kultura jazyk)
 Národ – není univerzální => Meineck: staatsnation (státní celek) / kultursnation (jazyk, kultura)
 Weber = skupina lidí, kteří vůči sobě chovají navzájem specifický pocit solidarity -> subjektivní definice národu
 Handmann:
o nacionalismus utiskovaných (Polsko, Irsko)
o nacionalismus iredentistický (Itálie, Srbsko)
o nacionalismus prestižní (Francie)
 Hayes:
o nacionalismus -> humanistický, jakobínský, tradicionalistický, liberální, integrální

Pojetí národa ve 20. století

 kromě objektivních hodnot také nutnost uvědomění = nacionalismus jako subjektivní předpoklad, projev nebo
podmínka existence národa
 Hans Kohn:
o nacionalismus definovaný jako state of mind (vztažený k pokrokovému liberálnímu státu):
 pokrokový, liberální, demokratický – Velká francouzská revoluce, americká revoluce
 reakční, nezápadní, kolektivní práva na základě rozdílnosti etnicity a tříd (východ)
 Sorokin:
o národ = multibounded group (2 nebo víc vztahů)
 Smith:
o národ definovaný v pojmech sdílení kultury
o národ = produkt nacionalismu, nacionalismus = politický princip, dle kterého je podobnost v rámci jedné
kultury základním sociálním poutem
 Walter Connors:
o etnonacionalismus – skupina si uvědomuje, že patří tam a ne jinam, problém kauzálních souvislostí, ke vzniku
by totiž stačilo např. šíření hesla, k zániku zase zánik hesel
 Benedict Anderson (viz níže)

Nacionalismus, pohroma či nedopatření

 Carr:
o do 1789 záležitost intelektuálů, do 1870 demokratizace, pak socializace
 patriotismus = vazba členů skupiny ke skupině a zemi, nacionalismus jako negativní postoj ke vnějším skupinám
o řeší loajalitu
 národní identita (A. Smith) = jedna z mnoha a vzájemně se kombinuje s jinými (náboženská, regionální)
o založena na:
 etnických prvcích
 představě o společném prostoru (vlast)
 tradicích a hodnotách
 společné paměti a mýtech
 vstupuje do ní osobní i sociální identita
 E. Hobsbawm (viz níže):
o vymezení se vůči jiným identitám, které považuje za podřazené
 národní identita nicméně nepostihuje moment aktivizace formování národa/ národní vědomí

Pokusy o historický výklad národa

 Smith – 5 paradigmat:
1. Primordialisté – Greetz – jazyk, náboženství, teritorium -> věcné vazby
2. Perenialisté – historiký vývoj primordialistických vazeb, Connors, Horowitz
3. Postmodernisté – Blubaker
4. Modernisté – utváření: modernizace, občanská participace; Hobsbawm, Anderson, Hroch, Giddens
5. Etnosymbolismus – symbolické poslání etnických identit, reinterpretace hodnot a symbolů
 Souvislosti a danosti: minulost, jazykk a etnicita, modernizace (školní docházka, gramotnost), zájmový rozpor, emoce
a identita (nutnost přijetí, neexistuje samo o sobě)

Formování národa (není podstatná početná pospolitost)

 základní typy formování národa:
o T. Schieder:
 západoevropský typ – vnitrostátní revoluce – FR., VB
 sjednocující národní státy – kultura, jazyk – Německo, Itálie
 oddělení od multietnických říší
o Michael Mann: trojí odoba vzniku moderních států
 pospolitost stát posilující (VB, FR)
 pospolitost stát utvářející (IT, Německo)
 pospolitost stát rozkládající, oddělující
o Charles Tilly:
 státem řízený nacionalismus = požadavek na identifikaci se občanů se státem
 stát hledající nacionalismus = od populace, která nemá kolektivní kontrolu, chtějí např. autonomii
 dvojí cesta k modernímu národnímu evropskému státu => ze státu z národního hnutí (nevládnoucí etnická skupina; mají
svébytnou národní identitu)

Atributy svébytného národa (Hroch):

 plná sociální skladba (vlastní vzdělanci, duchovenstvo, podnikatelé)
 národní kultura a národní jazyk
 politická participace (ne nutně vlastní stát)
 => moderní národ = reakce na krizi panovnické a náboženské legitimity

Fáze národního hnutí:

 učenecká
o vytvoření koordinát (území, poznatky o minulosti, kodifikace jazyka)
 šíření národního uvědomění, národní agitace
o kulturní, jazykové a sociální cíle
 masové národní hnutí
o poté co agitaci přijmou lidové masy, plná mobilizace, integrační nacionalismus, formulace politických
požadavků
 => úspěch národního hnutí a rychlost šíření identity není v závislosti na stupni politického útisku ani hospodářské
vyspělosti, významná je možnost jasně definovat národního nepřítele (kulturně, ekonomicky)

Anderson, B. (2008): Představy společenství. Praha: Karolinum. s. 53-63 a s. 97–152.

Zdroje národního vědomí
 knihtisk změnil pohled na svět, vznikala mezinárodní nakladatelství, která ignorovala státní hranice
o počátečním odbytištěm se stala Evropa a psalo se v latině, pak se přešlo i do ostatních jazyků
 tři faktory, z nichž dva přispěly přímo k národnímu vědomí:
1. měna charakteru latiny
 nejméně důležitý faktor
 1. vliv reformace, která vděčila za svůj úspěch kapitalismu technologie tisku
 Martin Luther se stal hvězdou knih (jeho díla tvořila třetinu všech německy psaných knih)
 koalice protestantismu a kapitalismu vytvořila rozsáhlou čtenářskou obec
1. pomalé, geograficky nerovnoměrné šíření místních jazyků, které někteří monarchové začali využívat pro
správní centralizaci
 předtím latinu takhle využít nemohli, protože byla všude
o => pomohlo to sesadit latinu z trůnu
 neexistuje možnost všeobecného jazykového sjednocení lidstva.
 tištěný jazyk se stal základem národního vědomí ze tří důvodů:
o komunikace na nižší úrovni, než byla latina, ale na vyšší než mluvené místní jazyky
 existovaly různé francouzštiny, které by se navzájem nedomluvily, ale psaná verze byla jednotná a
srozumitelná
o tištěné knihy si udržovaly stálou formu, už nepodléhaly nevědomým modernizačním zvykům klášterních písařů
o vytvořily se jazyky moci, které se lišily od starých místních administrativních jazyků

Oficiální nacionalismus a imperialismus

 jazyková revoluce a vznik národních hnutí způsobovaly v průběhu 19. století mnohým monarchům problémy
o začali využívat některý z místních jazyků jako jazyk státní
 oficiální nacionalismus (Seton-Watson):
o prostředek, který měl spojit naturalizaci s udržením dynastické moci, zvláště v obrovských mnohojazyčných
oblastech
o rusifikace různorodého národa = násilné stmelení dvou protichůdných politických řádů
o rozvinul se až po vzniku národních hnutí, reaguje na ně
 strategie oficiálního nacionalismu využívají nejvlivnější společenské skupiny, kterým hrozí, že představa národního
společenství je odsune na okraj společenství
 oficiální nacionalismy představovaly konzervativní, ne-li reakční politickou taktiku
o využívalo se jí nejen v Evropě, ale i v Africe nebo Asii
o časem i tam, kde nebyla koloniální nadvláda (Japonsko)
 téměř všude oficiální nacionalismus zakrýval nesoulad mezi národem a vládnoucí dynastií

Poslední vlna
 WW1 ukončila věk vznešených dynastií
 národní stát se stal legitimní mezinárodní normou
o po WW2 dosáhl příliv národních států nejvyšší intenzity
 nové státy měly svůj vlastní ráz + neevropské národy převzaly evropské státní jazyky
 stěhování obyvatelstva:
o díky nárůstu fyzické mobility (železnice->parníky->osobní auta->letadla)
o imperiální rusifikace
o moderní styl vzdělání šířený nejen koloniálními státy, ale i náboženstvím nebo světskými organizacemi
 v koloniálních oblastech se na vzniku nacionalismu podílela hlavně inteligence
o byli gramotní a uměli dva jazyky, díky čemuž mohli poznat západní nacionalismus
o (na rozdíl od evropské) především o mladí lidé se složitým politickým významem
 národy si již můžeme představovat bez jednotící jazykové vzájemnosti
 poslední vlna národního hnutí původně reagovala na globální imperialismus (úspěch industriálního kapitalismu)
o zasáhla většinou koloniální oblasti Afriky a Asie
 oficiální nacionalismu vedl v mimoevropských koloniích k rusifikaci
o vytváření rusifikujících vzdělávacích systémů, které měly produkovat pro potřeby státu podřízené kádry
o tyto systémy končily obvykle v hlavních městech kolonií, kde byly univerzity (jako poslední stupeň)
 gramotné inteligence poznaly, jak funguje nacionalismu jinde a začaly se snažit ho prosazovat i ve
svém státě
 5. Řešení konfliktů – Šmíd, 17. 10.

Povinná literatura:
Ramsbotham, O. – Woodhouse, T. – Miall, H. (2005): Contemporary Conflict Resolution. Cambridge: Polity. s. 159–184.
Urbanovská, Jana (2010): Vliv bezpečnostního a politického prostředí na podobu mírových operací OSN a jejich principů.
In: Smolík, Josef, Šmíd, Tomáš a kol. (2010): Vybrané bezpečnostní hrozby a rizika 21. století. Brno: MPÚ. s. 183–200.

Vznik a vývoj
 subdisciplína výzkumu konfliktů, nesmírně široká, od 1946 vědecký obor
 snaha o konstruktivní a kreativní proměnu konfliktů tak, aby bylo minimalizováno použití násilí a ztráty
 4 fáze vývoje:
o 1914–1945
 kořeny v politice W. Willsona – založení SN, řešení konfliktů mírovou cestou
 traumata a naděje
 idealistické pojetí
o 1946–1969
 studená válka (dichotomie západ/východ), hrozba jaderných zbraní
 etabluje se obor na akademické půdě, první periodika, vznik CIPRI
o 1969–1985
 politika uvolnění (Gorbačov), obrací se pozornost na vnitrostátní konflikty
 vznikají NGOs, stát už není jediným objektem zájmu
 koncept alternativním řešení sporů (arbitráž, mediace…)
 sovětská invaze do Afg + Reaganovská politika, perestrojka + glastnosť
 enviromentalisti a hippies
 konference v Helsinkách 1975
 KBSE
o 1986 až do dnes
 princip suverenity a teritoriality
 přestává být dogmatem, národní společenství má spíše povinnost chránit jednotlivce než státní
instituce
 vzniká koncept conflict resolution → cílem nenásilné řešení konfliktu
 vzniká mnohoúrovňová diplomacie (nejen politické špičky, ale i kmenoví náčelníci, duchovní…
 Wallerstein = dělí na Naděje (optimismus = OSN) vs. Traumata (pesimismus = holocaust, genocidy, jaderné zbraně)
o otázky suverenity, teritoriálnosti, ochrany jedince a společnosti jako takové
o problém v nehledání příčin, tím pádem není možné ani řešení
o snahou je nalézt podstatu transformovat konflikt k nenásilnému řešení
o poslední fáze jednání => mnohoúrovňová diplomacie, na různých úrovních
 vláda, občané, firmy, náboženští představitelé

Koncept dynamiky konfliktu

1. latence
o uvědomění si neslučitelnosti cílů, řešení bez síly
2. manifestace
o formulace požadavků, modelace konfliktu
o velký zájem veřejnosti o problém (politizace)
o konfrontace + dehumanizace a sanktifikace
3. eskalace
o už nelze jednat = vzájemně reaktivní postup
a) polarizace – démonizace druhé skupiny a stereotypizace
b) destrukce – ozbrojené násilí + donucovací zásah třetí strany (embargo, sankce -> vojenská mise)
 militarizace, etnocentrismus, územně etnická segregace
c) mrtvý bod = ideální bod pro jednání (mediace) - jsou vyčerpaní a dochází jim to
 dokud je kapacita alespoň na jedné straně to řešit válkou => nechat dojít do mrtvého bodu
4. deeskalace
o transformace sporu do nenásilné podoby
o vyčerpanost aktérů => snižování požadavků, ochotnější ke kompromisu
o deprivace společnosti
o obnovení komunikace a většinou změna lídrů – typický vstup třetí strany (mediátora)
o rozdělení statků či kooperace (procentuální); volba vnějšího mechanismu (soudní dvůr Haag)
5. řešení konfliktu
6. budování míru
 fázím se musí přizpůsobit i použité prostředky → nejlepší řešit už během latence, nejpozději manifestace, anebo ve fázi
mrtvého bodu – nejvhodnější vstup třetí neutrální strany: sdílená kontrola, přenechání kontroly třetí straně, donucovací
zásah třetí strany (embargo, sankce, vojenská mise)

Mírové mise
 Nástroje OSN:
o Prevence: diplomacie, preventivní nasazení, preventivní odzbrojení
o Peacemaking: probíhá při konfliktu, snaha rozdělit bojující strany o sebe a přimět je k příměří, katalyzátorem je
mediace a intervence třetí strany
o Peacekeeping: udržování míru a pomoc při alokaci a dodržování mírových dohod
o Peaceenforcement: vynucování míru, pakliže nejsou dodržovány mírové dohody, pokud přetrvává hrozba míru,
jde o vynucení použitím síly
o Peacebuilding – budování míru, snaha o zabránění opětovnému vypuknutí konfliktu

 Charta OSN:
o VI. pokojné řešení sporů – souhlas válčících stran, podpora snahy o dosažení a udržení míru i snaha o
zabránění opětovnému vypuknutí konfliktu
o VII. akce při ohrožení či porušení míru, při útočných činech, účelem je obnovení míru, strany nemusí souhlasit
se zásahem
 problematika autorizace misí OSN enforcement – otázka nestrannosti a neutrálnosti, 90. léta Kofi
Annan, snaha o přehodnocení, zdůrazněna nestrannost, akce nezávislé na stranách
 problematika misí hlavně za CW, nicméně první operace v Koreji 1950–1953

Mírové mise – vývoj:

 první generace:
o základní rámec pro "mírové mise první generace" - tzn. mír oper. studené války = Egypt
 1. Suezská krize 1956, UNEF I, generálním tajemníkem Dam Hammarskjold
 Princip souhlasu strany s umístěním jednotek
 Princip nepoužití síly s výjimkou obrany
 Dobrovolné příspěvky kontingentů d malých neutrálních zemí
 Princip nestrannosti
 Princip kontroly operace ze strany sekretariátu generálního tajemníka OSN
 Př. monitorování příměří, umístění jednotek do nárazových zón, kontrola nad stahováním
jednotek, odzbrojování
o lehce ozbrojené jednotky, zákaz zasahování do vnitřních záležitostí státu, se souhlasem států (příp. státu na
kterém se bojuje), zákaz použití síly/hrozbě síly, dobrovolné jednotky
o cíl = rozdělení aktérů a držení je u jednání, nestranné (ne neutrální – dodržování zásad UN)
o porušeno:
 Demokratická republika Kongo – UN 2 roky vedli zemi
 Nová Guinea - 1962/63 vedli zemi po odchodu NZ -> indonésie
o reálně státy RB odmítají mise do zemí, kde mají geopolitické zájmy – řeší si to samy
 druhá generace – změna v 80./90. letech
o po rozpadu SSSR
o konec CW -> expanze mírových operací, zmírnění ideologických střetů, zvýšení počtu konfliktů, nárůst civilních
obětí, uprchlíků, slabé státy, boj o suroviny „není potřeba zasahovat do zemí 3. světa“ => bez ekon. a hum.
pomoci = krach
  vzkříšení starých sporů – odehrává se i ve 2. světě (Jugoška, Balkán, býv. SSSR)
 většina do dnes není vyřešena – Kosovo, Bosna a Hercegovina, Podněstří <3
 postkoloniální země 3. světa nezávislost ani nechtěli – nepřirozené tvary hranic (viz Afrika)
o UN začíná usilovat o větších právech a dalších možnostech řešení – projev Agenda pro mír (Butus Butus Ghálí –
Egypt)
 UN jako světový četník – aktivní snaha o budování státu a podpory demokracie
 zásahy do vnitřních záležitostí – vzdělání administrativních sil
 Namibie 
Vojenské funkce Politické funkce Humanitární funkce
Monitorování, dodržování Udržení pořádku, dodržení Ochrana pracovníků a konvojů,
dohody o příměří a dalších zákonů, obnova vlády, kontrola logistická a humanitární pomoc,
dohod, nárazníkové zóny, voleb, vyjednávání s nevládními ochrana bezpečných zón,
odzbrojení, rozmístění bojových skupinami, udržení nezávislosti, repatriace a monitorování
sil, prevence vypuknutí občanské místní správa, rekonstrukce uprchlíků, dohled nad
války, odminování, vytváření a dodržováním základních lidských
výcvik jednotek práv
 asistence při volbách, komise, obnova infrastruktury, politického systému
 + kromě vojáků využití policejních sil
o problémy 1.pol.90. let – lidské ztráty:
 Somálsko
 poskytování humanitární pomoci – US jednotky se vtáhly do bojů místních klanů (chtěli zajmout
vůdce)
 on se pomstil zajetím belgičanů
 Bosna
 masakr ve Srebrenici – UN mělo chránit bezpečnostní zónu
 masový zločin
 Rwanda
 atentát na prezidenta + genocida – upozornili na to => UN nic
 pak stáhli 9/10 armády
 neoznačují jako genocidu – museli by totiž podle charty čl. 7 zasáhnout
 Haity
 Nigérie
 model je zastaralý a nepřizpůsobuje se komplikované povaze konfliktu
 vnitrostátní charakter konfliktu – skupiny bojující proti sobě/proti státu
 mizí rozdíl mezi civilistou a kombatantem – malé děti
 "válka vše vyřeší - 1 vyhraje" => některé strany těží z konfliktů – není zájem o mír
 mírové mise 3. generace
o vliv 11. září -> Thierry Tardy:
 politická vůle podporovat mise => příliš se nezměnila, problematika dobrovolnosti, problematika
financování, logistiky; spíše pak negativní změna
 podstata mírových operací a jejich praxe = prakticky vůbec se nezměnila, také se týká kořenů
terorismu, prevence konfliktu
o Brahímiho zpráva (2000):
 potřeba změn misí OSN -> spolupráce se Světovou bankou, prohlubování spolupráce s neziskovými
regionálními organizacemi, posílení místní policie, účast OSN na mírových jednáních, důraz na
rekonstrukci státu, organizace správy, zlepšení schopnosti rychlého nasazení
o posílení role civilní pozice, vybudování infrastruktury, zmírnění utrpení civilu, spolupráce se světovou bankou
o spolupráce s největším počtem aktérů (multinacionální, neziskovky, organizace apod.)
 vojenský/civilní personál = multimise => rekonstrukční týmy – ČR v Afgh, Lékaři bez hranic apod.
 multinacionální, multidisciplinární, multilaterální, multidimenzionální
 OSN a mezinárodní právo:
o pozitivizmus – ochrana státu před jinými státy
o přirozené právo – zastoupení obyvatel planety, ochrana jednotlivců i před vlastním státem (UNOSOM)
 2008: UN DPKO – United Nations Peackeeping Operations: Principles and Guidelines
 o první doktrína v této oblasti vůbec, vymezuje principy mírových operací, řeší nestrannost a neutralitu, obranu
mandátu

NATO
 většinou podpora, obnova a udržení míru, podpora OSN, hlavní vojenské funkce, nicméně pomoc civilním autoritám
 90. léta strategická doktrína NATO – obrana členů, obrana míru v regionu a na periferii, operace na řešení krizí
o PSO – peace support operations (IFOR, SFOR v Bosně a Hercegovině)
 řeší komplexní ohrožení (humanitární katastrofu) a další robustní výzvy kladené slabými nebo
hroutícími se státy, souhlas – vynucený i podpořený:
 nestrannost – zásah v případě porušení mandátu operace a mírové dohody
 souhlas – ten je klíčový, nicméně je podpořený, nebo vynucený
 omezené použití síly – nejen sebeobrana, ale také nepředpokládá pasivní užití sil

Ramsbotham, O. – Woodhouse, T. – Miall, H. (2005): Contemporary Conflict Resolution. s. 159–184.

Ending violent conflict
 úsilí o ukončení ozbrojených konfliktů v postCW éře, faktory ovlivňující úspěch a selhání
o války vytváří další konflikty, zmatek, nejasnost příčin
o podle Wallensteena => 1989–1999, ze 110 konfliktů 21 skončilo mírem
o ukončení = ozbrojené násilí se neobjeví alespoň rok (přesto se může mír zlomit)
 war ending – není to moment, ale proces v čase, nové nastavení politiky, politických stran X nebo jej zastíní jiný
konflikt
 Licklider: pokud občanské války skončí vyjednáváním, je větší pravděpodobnost, že konflikt vypukne znovu
o než v případě, že zvítězí strana, v tom případě ale často nastává genocida
 překážky řešení:
o pokud je cílem zisk (zájem elit – zdroje i status; warlordi, politici, i vojáci – hl. žoldáci)
o ekonomická destrukce (Collier)
o X nicméně společnost trpí na obou stranách, a proto je na obou stranách žádoucí zajištění bezpečnosti a
ekonomiky

Konfliktní teorie = problém, aktér, zájem

 transformace => kontext, struktura, aktér, problém, osobní a skupinová transformace
1. kontext
o sociální, regionální, mezinárodní, např. místní konflikty jsou poháněné globálními silami, typicky Cold War
2. strukturální
o konflikt je dán strukturou vztahu aktérů s neslučitelnými cíli a zájmy
o např. asymetrické vztahy – pokud se tyto vztahy změní z dominant-weaker na rovnocenné, např. podílení se na
vládě
3. aktér
o pakliže redefinuje své cíle, perspektivy, změní se vedení strany, hodnoty a přesvědčení
4. problém
o změna v pozici (určitá věc přestane být klínem mezi stranami, nebo se objeví nový problém)
5. personal and group (heart of change)
o př. lídr guerilly se stane vůdcem, souvisí se změnou aktéra
 konec CW = redukce kapacity armád + „redukce“ vůle vnějších sil podpořit bojující strany
 mrtvý bod = strany ztrácí naději v dosažení svých cílů prostřednictvím síly – v danou dobu je vhodné zasáhnout
 Zartman: hurting stalement (bolestná patová situace)
 obě strany si uvědomují, že cíle nedosáhnou silou + zásadní role mluvčího strany
 potřeba zástupce, deadlinu a vize kompromisu – výhoda pro všechny, uznání, snaha o dialog, rovnost stran
konfliktu
 Mitchell (4 modely připravenosti): hurting stalement, hrozící katastrofa, konkurenční model
 dolarová aukce, extrémní verze, že se ukončení stane výhodné, svůdná příležitost (podpora, nový vůdce,
porozumění
 tautologický koncept? – nikdy nevíme, kdy je hurting stalement, dokud nezačnou vyjednávat; neúspěch na Kypru

Mediace a intervence 3. strany

 často důležité katalyzátory peacemakingu
 řešení konfliktu zahrnuje různé druhy agend (mez. org., státy, NGO...) cílí na různé skupiny (vedení, elity, ...) a
proměňuje svou formu, trvání i účel
o existují debaty o tom, jestli má být intervence:
 nestranná či stranící
 donucovací či monitorující
 vládní či nevládní
 vedená zvenku či zevnitř
o jisté je, že musí být koordinovaná, dlouhodobá a že musí vzejít ze spolupráce několika třetích stran
 mediace = v době, kdy si uvědomí, že nedosáhnou svých cílů silou, ale ještě nedosáhly fáze přijmutí oficiálního
vyjednávání, př. Severní Irsko (Sinn Fein), JAR, Izrael/Palestina
 zprostředkovatelé:
o mezinárodní organizace (UN failures: Rwanda, Somálsko, Bosna)
o vlády (často musí mít své vlastní zájmy)
o NGO (schopni se mnohem více adaptovat na lokální kulturu)
 podmínky – mírový proces – nastává dilema:
o soustředit se na jádro problému X raději vyřešit nejdříve menší neshody a pomalu se propracovávat
 druhá verze se lépe ustojí
 pojmy:
o turning points = jasnost cílů, vyjednávání, transformace, redefinování cílů
o sticking points = elity nejsou nakloněny procesu vyjednávání, politický prostor je uzavřen, je potřeba zjistit proč a
znovu redefinovat cíle
o skeptici = odmítají podmínky, ale ne celé vyjednávání
o spoileři = odmítají jakákoliv ustanovení
 v normálním procesu tvorby míru hlavní strany přijdou bránit dohodu proti spoilerům a skeptikům.
 celý proces zahrnuje učení se od obou stran, čísti dohody mohou být nedostatečně komplexní nebo
dostatečně částečné, i když dosáhnou dohody, je to jen první krok, ne výsledek
 vyjednávání a dohody:
o zdlouhavé a graduje
 integrující přístup (positive-sum) – hledá cesty, věci do širších souvislostí, syntéza
 bargaining (zero-sum) – problém dělí na menší, analýza dohody
 reprezentují normy a hodnoty, slouží pro veřejné dobro
 hlavní atributy: spravedlnost a férovost
 charakteristika: zahrnují dotčené strany, ty akceptují dohody, musí být psané, precizní, jasné,
jasnost, prostor ke znovuotevření diskuze (mediace a řešení konfliktu) hlavní problém, obsahují
reálnou transformaci, normy a principy, ke kterým se strany spíš jsou konsistentní s
mezinárodními standardy ohledně lidských práv, soudnictví a respektu k menšinám
 ve zkratce: zahrnují strany, dobře utvářet/utvořené podmínky (demobilizace, kontrola volebního
prostředí, zastavení palby), rovnováha sil, jasné požadavky a podmínky, princip sdílení, možnost
znovu vyjednávání, řešení jádra problému a příchod se skutečnou transformací, dodržení lidských
práv, spravedlnosti

Případovky
1. JAR: od apartheidu (1949 – 1994) k pluralitním volbám, kontext: bílý režim jako boj proti komunismu, ekonomická
změna – modernizace, industrializace, urbanizace, vytváření townships (opozice – represe – mezinárodní sankce);
změna aktéra – Botha -> 1989 prezidentem de Klerk -> 1994 N. Mandela, Africký národní kongres; 1991 National
Peace Accord, CODESA – Convection for a Democratic South Africa, 1992 Record of Understanding; transformace
struktury ->legitimace černé opozice -> do symetrického vztahu; volby
2. Izrael/ Palestina – Dohody z Osla 1993, selhání: spoilery na obou stranách a fundamentální asymetrický vztah, Rabin
ani Peres nebyli ochotni přijmout Palestinu jako stát, Sharon držel Palestinu dole, 3 roky na vyřešení otázky (dlouho?),
 od Netan. směr úplně mimo OSN; mimo text – o mediaci se dlouho pokoušeli USA (prakticky od 1991, i Oslo
podepsáno ve Washingotnu), až pak Norové, Rabin a Arafat získali Nobelovu cenu za mír… 2000 Camp David

Urbanovská, Jana (2010): Vliv bezpečnostního a politického prostředí na podobu mírových operací OSN a jejich
principů.
 pojem mírové operace zahrnuje celou škálu aktivit:
o conflict prevention, peacemaking (v probíhajícím konfliktu s cílem přivést strany k příměří)
o peacekeeping (zachovávat mír a asistovat při implementaci mírové dohody)
 poprvé se objevil v roce 1956 v souvislosti se Suezskou krizí (UNEF I), kdy se tehdejšímu GT Dagu
Hamkarskjöldovi podařilo nabrat spoustu nových členů, těšil se aktivní podpoře USA i tichému
souhlasu SSSR (úmrtí Stalina a uvolnění poměrů v Rusku)
o peace enforcement (pokud nejsou strany konfliktu ochoty dodržovat sjednané podmínky mohou mírové
jednotky využít sílu nad rámec sebeobrany)
o peacebuilding (zabránění opětovnému vypuknutí konfliktu a položit základy udržitelného míru a rozvoje)
 mírové operace nejsou nijak nezakatvoneny v Chartě OSN
o v době kdy byla sepisována panovala víra v pokračující spolupráci vítězů WW2
o OSN se ale brzy ocitla bez nástrojů, kterým by mohla čelit agresi a zachovávat mír
 => mírové operace začaly vznikat improvizovaně jako reakce na krize
 operace prováděné se souhlasem válčících stran (podle kapitoly VI) nebo i operace, se kterými válčící strany (resp.
s intervencí) nemusí zcela souhlasit a mohou být zapojeny i do bojových akcí (podle kapitoly VII)
 zcela do vleku americko-sovětské konfrontace se hned zpočátku dostala Rada bezpečnosti
o protože byla suezská operace vetována v RB, bylo třeba přijít s něčím jiným
 => myšlenka ozbrojených peacekeepingových vojáků složených z dobrovolně poskytnutých vojáků čl.
zemí
 poté definovány základní peacekeepingové principy:
o princip souhlasu stran s rozmístěním mise
o princip nepoužití síly s výjimkou sebeobrany
o princip dobrovolných příspěvků kontingentů od malých, neutrálních zemí
o princip nestrannosti
o princip kontroly ze strany GT
 peacekeeping se zaměřil hlavně na monitorování příměří a stahování jednotek či nárazníkových zón
 vyhovovalo supervelmocem i zúčastněným stranám
o nechávalo to za sebou ale spoustu zamrzlých konfliktů
 Afrika v té době geopolitickou kořistí obou velmocí
 atmosféra po konci studené války ukončila paralýzu mírových operací
 hlavním důvodem expanze operací byla zvýšená schopnost RB dohodnout se
o 1945-90 uplatnily USA veto 69x a SSSR 114x
o v letech 1990-3 bylo pouze jedno ruské (proti operaci na Kypru)
 proměna charakteru konfliktů navíc vyvolávala zvýšenou poptávku právě po operacích OSN
o vnitrostátní s velkými civilními obětmi, vlny uprchlíků, hroucení států, boje o suroviny
 mírové operace vstoupily do éry 2. generace, kdy na sebe vzaly plnění široké škály úkolů vedoucí nejen k zastavení, ale
i vyřešení konfliktu
o kromě tradičních voj. funkcí přibily i politické a humanitární
 změna uspořádání MZV znamenala např. konec apartheidu
 problém naopak Rwanda, kdy zánik bipolarity znamenal vyzdvihnutí jiných priorit a pokles zájmu o dění v Africe
o snížení fr. vojáků – genocida
o operace Tyrkys navíc podle mnohých vč. gen. Dallaira měla za cíl udržet u moci spřátelený hutuský režim
 peacekeepingová praxe také ovlivnila pojetí státní svrchovanosti
 odklon od pozitivistického pojetí úlohy OSN k pojetí přirozeného práva
o OSN je složena ze států, a tak musí chránit státy před jinými státy OSN nezastupuje státy, ale obyvatele
planety, měla by tedy chránit jednotlivce i proti vlastnímu státu
o zejména s ohledem na genocidu, zločiny proti lidskosti a válečné zločiny ve Střední A, Balkáně a jinde
 nový přístup symbolizován pojmem humanitární intervence
 jedním z brzkých projevů tohoto pojetí schválení zásahu OSN v Somálsku (UNOSOM)
 kvalitativní i kvantitativní nárůst mírových operací ale přivedl OSN do hluboké krize
o nebyla s to kapacitně dostát očekáváním
o navíc mnohé operace poč. 90. let dopadly tragicky
o schvalováno tedy jen malé množství operací, kde se navíc buď intenzivně zasazovala některá z velmocí
(UNMIH na Haiti) nebo byly značně velikostně omezeny (UNOMIG v Gruzii)
 vakuum se pokusily vyplnit regionální organizace, ovšem nepříliš úspěšné
o stejné problémy jako OSN + regionální org. nevhodné pro řešení konfliktů, jejichž jsou často součástí
 neúspěchy mírových operací do velké míry způsobeny tím, že stály na principech tradičního peacekeepingu studené
války
o nepoužívání zbraní, kde to bylo třeba, neutralita, když bylo jasné, kdo je zloun apod.
 Kofi Annan zahajuje v 2. pol. 90. let proces konceptuálního přehodnocení nestrannosti
o chápána jako synonymní k neutralitě
o nestrannost definována jako aktivní a nezávislá na stranách konfliktu
o neutralita pasivnější, její limitované akce se pohybují v rámci omezení uvalených stranami konfliktu
 jako reakce na neschopnost OSN a nové bezpečnostní výzvy začaly být v rámci NATO rozvíjeny operace na podporu
míru (peace support operations)
o úspěch operací IFOR a SFOR v Bosně a Hercegovině posílil atraktivitu NATO
o vlastní doktrínu operace získaly na konci 90. let díky strategické koncepci NATO
 členy zavázalo i k obraně míru a stability ve svém regionu a jeho periferii
 vedle operací kolektivní obrany definovala i operace na řešení krizí
 operace NATO se od OSN liší ve způsobu chápání nestranností:
o operace jsou vždy nestranné, a pokud je použita proti jedné ze stran síla, je to proto, co strana (ne)dělá
vzhledem k mandátu operace či ustanovení mírové dohody a ne proto, kým tato strana je
 NATO neomezuje použití síly na pouhou sebeobranu a nepředpokládá pasivní charakter sil
 operace NATO ale přesto vhodné hlavně pro vynucení, nikoli „pouhé“ udržení míru
 po 9/11 silné narušení oddělení vnitřní a vnější bezpečnosti
o změny v zahraničně-bezpečnostní politice (war on terror) způsobily rezervovaný postoj v. mezinárodním
institucím
 vč. OSN, a prioritizace jiných oblastí než peacekeepingu
 mezi protiteroristickými a mírovými operacemi ale přesto existují nepřímé souvislosti
o mírové op. hlavně mohou přispět k odstranění kořenů terorismu
 2008: první doktrína OSN, tzv. capstone doctrine
o klade si za cíl kodifikovat hlavní lekce, které OSN za dobu svého působení nabyla
o součástí rozsáhlého mírového úsilí Peace Operations 2010
o připouští, že je souhlas ve výjimečných případech zajistit silou
o jasný odklon nestrannosti od neutrality
o princip použití síly je vedle podmínky sebeobrany doplněn ještě o „obranu mandátu“
 6. Privatizace ozbrojených konfliktů – Šmíd, 24. 10. PP!!!
Povinná literatura:
Bureš, Oldřich a kol. (2015): Privatizace bezpečnosti. České a zahraniční zkušenosti. Praha: Grada. Část první.

Typologie společností:
 Military provider
o Executive Outcomes, Sandline
o akce přímo na bojišti, boj, taktické velení, pronajímají si často slabé státy, silná kvalitní, i když nepočetná
skupina, nejkontroverznější, doplněk oficiálních struktur
 Military consultant
o MPRI, Vinell
o vojensko-odborné poradenství, příprava a výcvik, restrukturalizace, analýzy, neúčastní se boje, ale mají velký
dopad, dlouhodobý charakter, vysoce vzdělaní pracovníci, o užití rozhodují civilisté, problém, že pokud
přestanou působit, armádě začne chybět velení
 Military supporting
o Kellog, Supreme Group, Brown and Root
o trénink, logistika, špionáž, zásobování, nejrozšířenější – aby vojsko mohlo pracovat
o USA má například problém s profesionalizací armády, prakticky jakákoliv činnost, od ochrany prezidenta po
techniky

Žoldnéř
 není občanem (případně obyvatelem) ani jedné z bojujících stran, najat specificky na boj, za účelem zisku, Ženevské
konvence
 Paul Singer:
o Žoldák 6. Pouze bojové operace pro klienty
1. Cizinec X PMC/PMF:
2. Najat neoficiální cestou – mnohdy totiž 1. Řádně registrovaná firma – právnická
ilegální činnost, najato nestátními aktéry osoba, platí daně, integrovaná do trhu
3. Nezávislý – není dlouhodobě integrován, 2. Dlouhodobé obchodní zájmy
smlouva je časově omezená 3. Rekrutace oficiální cestou
4. Motivace ekonomickým ziskem 4. Není stálý personál – spíš seznam lidí,
5. Jednotky vytvořeny ad hoc – nemají kvalitní pracovníci, často veteráni
strategické použití 5. Flexibilní – široký sortiment služeb
6. Důvěryhodnost

Proč došlo k privatizaci?

 konec CW, nárůst počtu vnitrostátních konfliktů, „nezájem“ mocností a mezinárodních organizací, selhávající státy,
nestátní aktéři, transformace v povaze války a privatizační revoluce:
 slabé státy
o nemají autoritu, ani finance, nekontrolují hranice, kvůli tomu si najímají PMC
o mezera na trhu – kapitalismus
o velké množství nezaměstnaných v oboru po konci CW – profesionální i branci70% KGB, stejně tak zbraně na
trhu (odzbrojování)
o oslabení a rozpad státu jako bezpečnostní hrozba
 exploze násilí – imploze států, bez vnějších mocností bez prostředků i legitimity
o 2 a více státu v konfliktu, dříve odrazeni velmocemi, nemají prostředky na boj, proto najímají PMC
o mezinárodní trh měl spíš negativní vliv, rozevření sociálních nůžek, prostor ilegálním ekonomickým aktivitám
 nestátní aktéři – asymetrické konflikty
o proti nim i oni mají prostředky na financování PMC
o kriminální útoky na státní suverenitu (např. Latinská Amerika, warlordismus)
 úpadek místních vlád – rozpad
o nedodržují příslib suverenity, nejsou kontrolovány hranice, nízké HDP
 o PMF zajišťují ochranu obyvatelstva, problémem je, že vlády potřebují zdroje, které občas uchvacují nestátní
aktéři
 úpadek místních sil – kvantitativně i kvalitativně
o nemají prostředky, pokud ano, neumí je používat, špatně placení, nemocní (HIV), chybí specialisti
 nezájem mocností – chybí vlastní zájmy
o nejde o vlastní přežití, nechtějí obětovat své lidi, nejsou vycvičeni na omezenou válku
o OSN problém s dobrovolností, financováním a vůbec designu, problematika logistiky

Transformace v povaze konfliktu -> diverzifikace, technologizace, zcivilňování, kriminalizace

1. diverzifikace
o moc není jen v rukou státních aktérů
o to samé zdroje, tentokrát mobilizují i nestátní aktéři, platí si lidi, zbraně i technologie
o problematika je s informačním bojem, často také zájem na pokračování konfliktu
2. technologizace
o souvisí s rozvojem technologií a vysokou náročností na obsluhu a znalosti
o profesionalizace a specializace vede k potřebě ovládat tyto technologie
o původ je v soukromé sféře, RMA (Revolution in Military Affairs)
o výhoda, ale bohužel také závislost
3. zcivilňování
o vojenské funkce přechází na civilisty, setření hranice mezi civilisty a vojáky
o potřeba specialistů, hlavně v informačních systémech
 problém, že civilisti budou jediní, kdo ví, jak s tím zacházet
 druhým problémem je otázka vnímání civilistů jako nekombatantů
4. kriminalizace
o „peace on the west, war for the rest“
o třetí svět – násilnější, kriminálnější, jde tam o zisk
 uchvacování zdrojů, kriminální útoky na suverenitu, masakrování obyvatelstva, přetrvávání
konfliktů,
o prostor pro ilegální ekonomické aktivity, organizovaný zločin
o zdroje vedou také k financování PMC „byznys pro kohokoliv“

Síla privatizace a privatizace síly

 neoliberalismus – více prostoru, méně regulace
 Thatcherová v 80. letech, privatizace státního sektoru, role Světové banky a mezinárodního měnového fondu,
demokracie byla synonymem privatizace, role globalizace
 Outsourcing = dominantní strategický byznys
o i ve vojenské oblasti, nestátní aktéři se zapojili do všech sektorů, a to i bezpečnostních
o outsourcing ekonomické oblasti, je zde více zdrojů, tudíž je kvalitnější
o zároveň potřeba ochrany soukromého sektoru, jak jinak než soukromým sektorem
 privatizace vojenství = agresivnější aspekt privatizace
o státní instituce jsou na sestupu, privátní byznys roste ve všech oblastech
o privátní sektor trumfl státní:
 vláda selhává v zajištění veřejného zájmu, privatizace outsourcing
 komerční svět se stává nadřazeným, důvěryhodnějším, kvalitnějším, respektovanějším

Bureš, Oldřich a kol. (2015): Privatizace bezpečnosti. České a zahraniční zkušenosti. Praha: Grada. Část první.

 nemám a už jsem fakin líná to číst

 7. Organizovaný zločin – Šmíd, 31. 10. PP

Povinná literatura: PP
Šmíd, T. – Kupka, P. (2002): Český organizovaný zločin. Brno: IIPS. s. 19–76.

Definiční náhled (Hagan, Fickenauer) – 8 atributů:

1. Absence ideologie
o primárním cílem je zisk, ale neznamená to, že je nepolitický
o politiky zneužívají, ovšem pouze účelově – aby eliminovali rizika, udrželi zisk – korupce nebo sami v politice
2. Organizovaná hierarchie
o zločin je strukturovaný (v tomto panuje v definicích shoda)
o dělba práce, šéf, předáci, poskoci, podržtašky, panuje tu dělba práce
3. Kontinuita
o mimo kontext kariéry jednoho individua, jednoho nahradí jiný
o organizace pokračuje v činnosti, skrze zločiny napříč zločiny
4. Násilnost
o přímá i nepřímá, k řadě cílů, mnoho podob, sofistikovanější skupiny raději nepřímé násilí, také záleží na
kultuře
o vraždy, únosy, vydírání, týrání, žhářství
o proti konkurenčním zločineckým organizacím, proti policii, proti zajímavým obětem (podnikatelé, vědci),
státní aparát (policie, armáda, soudci, politici), nevinní civilisté
5. Omezené/exkluzivní členství
o ne každý může být členem, vybírají si profesionály, kvalitní, zajímaví, třeba i rodinné vazby
o hlavním kritériem přínos, někdy teritoriální kritéria, často ale kombinace => velká míra důvěry
6. Ilegální podnikání
o primárním cílem je zisk, co největší za co nejméně práce, a co nejméně rizika a co nejrychleji
o buď celé ilegální nebo legální sféra, ale ilegální manýry
o obchod s narkotiky, obchodování s lidmi, proliferace, prostituce, orgány, praní špinavých peněz, finanční
podvody, hazard, lichva a specificky i námořní pirátství
7. Pronikání do legální ekonomiky
o v rámci velkých ekonomik stačí být v ilegálním obchodu
o v malých ekonomikách potřeba peníze roztočit v legální sféře
 často reklamy, dopravní podniky, cestovní kanceláře, sportovní kluby, stavební firmy
o na Sicílii supermarkety, obchody
 Šmíd: zkuste po nich vymáhat dodržování zákoníku práce nebo založit odbory); aktuálně např.
„zaměstnávání“ uprchlíků,
8. Korupce
o nicméně existuje i mimo organizovaný zločin
o těžce prokazatelná, prvně policisty, pak prokurátory, politiky, novináře
o X celospolečenská korupce (školství, zdravotnictví)

Hagan:
1. Organized Crime:
o „tradiční“ systém organizace
o organizovaná skupina páchající organizovanou trestnou činnost
o mafie, klany, gangy, teroristi
 Plně organizované – Cosa Nostra, Yakuza Triads
 Polo – M313,
 Pouliční gangy – Crips, Bloods
2. organized crime:
o moderní manažersko-podnikatelské pojetí, činnost
o nelegální aktivity těžko definovatelných struktur, podvody, pašování, např. krádeže aut
 o v ČR jako organizovaná kriminalita

Salerno + Tompkins zařazují strategické a taktické zločiny: žhářství, atentáty, vydírání

 čím je organized crime sofistikovanější, tím je vyšší pravděpodobnost, že bude páchán Organized Crime

Cejp: ohrožení společnosti OZ

 výzkumné úsilí
o drogy, prostituce, migrace, krádeže umění, násilí, vydírání
o působení na širokém teritoriu
 ohrožení:
o politiky, státních institucích, právního systému, sociální struktury, občanů, specialistů, médií
 obrana:
o např. Úmluva proti nadnárodnímu OZ, Evropská kriminologická společnost; ČR od 1996, ÚOOZ
o koncepce boje proti organizovanému zločinu, ochrana systému, posílení morálního vědomí, etických kodexů,
posílení legislativy, specializovaných odborů, kontrola azylové a migrační politiky, kontrola veřejných
zakázek, řešení korupce, profesionalizace státního aparátu, informovanost veřejnosti, zamezení zneužívání
médií

Šmíd, T. – Kupka, P. (2002): Český organizovaný zločin. Brno: IIPS. s. 19–76.

Specifika k definování:
 kulturně-geografická (prostředí, struktura a charakter)
 ekonomické milieu
 globální/národní/regionální/ lokální typ struktury OZ

→ svou roli tedy hraje rozsah, síla a kondice ekonomického prostředí

o vyspělá bohatí západní Evropa vs transformující se středovýchodní Evropa vs rozvrácená ekonomika
subsaharské Afriky

Historie
 první výzkumy:
o Frederic M. Thrasher (1927) = zaměření na „dětské gangy“
o John Landesco (1928) = ilegální podnikání tehdejšího Chicaga
 propojení tehdejších migrantů a organizovaného vydírání
 profesionální zločin vs. organizovaný zločin
o profesionální zločinec se zločinem živí na plný úvazek (ne v rámci pevnější či stálejší struktury)
 zločinecké podnikání stojí na jeho individualitě (max. spolupráce s dalším jedincem)
 kasaři, bytaři, kapsáři atp.
o organizovaný zločin = spíše firma, korporaci či holding
→ může dojít k propojení (obchod s kradenými vozy)
 Smith (1994):
o 20s OZ chápán jako označení sociálních podmínek, v nichž gangsteři působili
o = propojenost a kontinuita kriminálních aktivit ( „podsvětí“ či „polosvěta“ + obživa v kriminálních
aktivitách)
 Wickershamské komise (1929, USA) = OZ ve dvou rovinách:
o finanční podvody
 maskovány legálně existujícími obchodními společnostmi (z pohledu finančních ztrát)
o vydírání a racketeering (z pohledu ohrožení jednotlivců)
→ především první oblastí komise naznačila budoucí rozšíření pojetí vnímaní OZ
v 60. letech rozšířeno Sutherlandovou koncepcí „kriminality bílých límečků“
 30. a 40. léta = OZ zmizel z diskuzí (kvůli nacismu, 2. sv. či bolševismu)
 Kefauverova komise (50s):
o jako první se pokusila o konceptualizaci OZ
o řada kriminálních skupin napříč zemí je svázána do jednotného zločineckého syndikátu známého jako
Mafia
 vůdci kontrolují a zajišťují nejvýnosnější obchody → dle von Lampeho tak OZ už nebyl vnímán
jako lokální jev, ale jako problém celonárodního měřítka
o Mafia (italsko-americká kriminální organizace – etnický komponent)
 => označena jako La Cosa Nostra (Naše věc)
 Donald Cressey (1969) = OZ jako sociální systém
 o organizace, která byla navržena k racionální maximalizaci zisku, který získává poskytováním ilegálních
služeb a distribucí legálně nedostupných produktů, po nichž je poptávka ve společnosti, na níž organizace
působí
 k OZ dle něj nepatří tzv. zločiny bílých límečků
o OZ chápe jako hierarchický hodnotový systém založený na racionální konspiraci (na rozdíl od
Kefauverovy komise)
o charakteristiky OZ dle Cresseyho:
 totalitní organizace;
 imunita a ochrana před zákonem prostřednictvím získávání kvalifikovaných rad a informací,
vyvolávání strachu nebo korupce, případně všeho dohromady, s účelem zajistit pokračování aktivit
organizace;
 trvalost a forma;
 aktivity, jež jsou vysoce ziskové, nesou relativně nízké riziko a jsou založeny na lidských slabých
stránkách;
 využití faktoru strachu vůči členům organizace, obětem a často i široké veřejnosti;
 soustavné snahy rozvrátit legitimní vládu;
 neodpovědnost šéfů za samotné kriminální akty;
 tuhá disciplína a hierarchie pozic

 Hagan a rozlišení Organized Crime a organized crime

o Organized Crime
 skupinová trestná činnost, nadto trestná činnost skupin poměrně dobře ohraničitelných
 organizovaná trestná činnost páchaná organizovanými kriminálními skupinami
o organized crime
 nelegální aktivity obtížně definovaných struktur, či dokonce jednotlivců, které se navíc skládají
z působení v legální sféře, která je penetrována nezákonnými postupy
 spadají sem i zločiny bílých límečků
→ Organized Crime = organizace samotná (mafia, triáda atp) tedy OZ jako systém organizace,
 organized crime = aktivita (pašování narkotik, podvody atp.), tedy organizovaná kriminalita
 Hagan a jeho charakteristiky OZ (Organized Crime):
o primární – neideologičnost a pokračující kriminální organizace
 násilí a hrozba použití násilí
 poskytování nelegálních služeb či kriminální korupce a podnikání, vydírání a odolnost vůči
zákonu
o sekundární – strukturovaná hierarchie
 exkluzivní členství a vnitřní pravidla
 James Fickenauer a jeho atributy (8):
o ideologie (resp. absence ideologie)
o struktura/ organizovaná hierarchie
o kontinuita
o násilí/ užití násilí či hrozba silou
o omezené členství
o ilegální podnikání
o pronikání do legální ekonomiky
o korupce
 Michael Maltz a faktor etnicity
o vychází z toho, že role etnicity ovlivňuje definici podle toho, komu je určena
o 4 varianty definic:
1. definice určené pro plánovací a evaluační stránku programového managementu boje proti OZ
2. definice určené pro subjekty/osoby zodpovědné za operační hledisko vyšetřování a trestního řízení
3. definice určené pro subjekty/osoby zodpovědné za výkonný dohled nad vedením případů
4. definice vnímající OZ jako sociální fenomén
 Van Duyne a 2 metody konstrukce definic OZ
a) výčet charakteristik
b) definiční formule

Výčet charakteristik
 Maltz – identifikace 9 atributů, jež z kriminálních skupin dělají OZ:
1) korupce
2) násilí
3) sofistikovanost
4) kontinuita
 5) struktura
6) disciplína,
7) různorodost obchodních aktivit,
8) zapojení do legitimních obchodních aktivit,
9) přijímací rituály
 Van Duyne a kritika definice Rady Evropy, jejímiž kritérii jsou:
1) spolupráce 3 a více osob
2) dlouhodobý nebo neurčitý časový rámec
3) tyto osoby jsou podezřelé nebo usvědčené ze spáchání vážných kriminálních deliktů 
4) objektivním cílem dosáhnout profitu či moci
5) každá participant na zločinu má speciální úlohu nebo roli,
6) využívání některých forem vnitřní disciplíny a kontroly,
7) využívání násilí nebo jiných prostředků pro zastrašování,
8) úsilí o vliv na politiku, média, veřejnou administrativu, justiční administrativu či ekonomii korupčními praktikami
nebo jinými prostředky,
9) používání komerčních nebo obchodních struktur ke krytí svých praktik,
10) zapojení do procesu praní špinavých peněz,
11) působnost na mezinárodní úrovni
 → kritika především bodů 2) a 3), (možnost subjektivního výkladu – např. bod 3) – každý stát či region má jiná měřítka
závažnosti).

Definiční formule
 2 hlavní proudy:
o zastánci otevřených typů definic s volným výkladem
 konstruktivisté
 Fijnaut tvrdí, že nikdy nebyl proveden systematický výzkum OZ, který by vycházel z precizní
definice tohoto fenoménu → OZ lze zkoumat i bez striktního vymezení výzkumného pole
 OZ = skupiny, které jsou primárně orientovány na ilegální profit, systematicky páchají zločiny
s vážnými konsekvencemi pro společnost, a které jsou schopny chránit tyto zločiny relativně
efektivní cestou (ochota užití fyzického násilí či korupce)
→ kritika ze strany Van Duyneho – mravně zlá orientace pachatelů: primárně orientovány; vážnými
konsekvencemi atp. → inkluze hodnotových pojmů, morálních přístupů a neměřitelného mentálního stavu dělá
definici z hlediska jasnosti a specifičnosti nepoužitelnou
o zastánci uzavřených typů s pevnou vnitřní konzistencí
 definice vznikající pro účely orgánů činných v trestním řízení
 např. německý Federální úřad kriminální policie (BKA):
o OZ jako plánované porušování práva za účelem profitu nebo dosažení moci, přičemž
trestné činy související s tímto porušováním nabývají každý zvlášť, nebo dohromady,
velkého významu a jsou páchány více než dvěma osobami, které dlouhodobě, nebo po
určitou dobu, spolupracují na základě rozdělení práce využívajíce přitom
 a) obchodních společností nebo podobných struktur,
 b) násilí či jiné prostředky zastrašování,
 c) vliv na politiku, media, veřejnou administrativu, soudnictví atp.

→ i přes některé rozpory (časový rozsah apod.) lépe využitelná a flexibilnější než Fijnautova (díky empirickým
zkušenostem úřadu)

Evaporace (vypařování) operacionalizace

 musíme být schopni s jistotou stanovit, jestli může být určitá situace x zahrnuta do koncepční kategorie nebo sady x, nebo
nikoliv → oproštění se od subjektivního postoje výzkumníka
 Van Duyne a kritika definice BKA:
o atribut „životnosti“ OZ je nedostatečně specifikován.
o Kritika kategorie „velký význam“, která má vyprázdněný obsah → navrhuje změnu takového atributu či jeho
nahrazení (jasná specifikace „velkého významu“ povede k vypaření takto operacionalizovaného obsahu).
 Podle Van Duyneho je ve výzkumu OZ empiricko-analytický přístup kvůli problémům s ukotvením málo používaný, o to více
však oceňovaný
o → koncept OZ je neempirickou a mentální konstrukcí, od kterého by se měl výzkumník oprostit a nahradit více
neutrálním souslovím „zločinný podnik“, přičemž adaptuje základní elementy definice BKA a specifikuje každou
větev kriminálního průmyslu, a zároveň bude definovaný kritický bod pro analýzu (nutné však OZ vnímat také
v obecném diskurzu kvůli sociálnímu a politickému významu)

Strukturální model
 na OZ nahlíží prizmatem jeho vnitřního uspořádání
 unilaterální výtvor členů dané kriminální organizace, tzv. Cresseyho model (Cosa Nostra)
 o důsledek požadavků po nelegálním zboží a službách, to živý zločinecké syndikáty, které naplnily požadavky a
neutralizovaly výkonné orgány korupcí a infiltrací do legální ekonomiky

Klanový model patron-klient (Albini, Ianni)

 zaměřuje se na dynamiku chování/existence organizace, vztah mezi patronem a klientem je vzájemně výhodná dohoda mezi
osobou disponujíc autoritou, sociálním statutem a majetkem a osobou, která čerpá podpory či vlivu
 role mafiánských hodnot (v osobních vztazích, kulturní, např. rodinné vazby v Itálii)
 etnocentrický model (problematika)

Podnikatelský model (Smith)

 zaměření na tržní prostředí kriminálních organizací a organizační požadavky organizací, trh nahrazen termínem ilegální
podnikání; zaměřuje se na klíčové technologie (znalosti) – jistota
 environment - nejistota v podnikání
 teze:
1. srdcem podniku jsou klíčové technologie
2. ty působí v operačním prostředí - externí podmínky umožňující funkci KT, ale zároveň skýtají určité riziko
3. KT funguje nejvýkonněji, pokud je chráněna nějakou formou vyrovnávání nejistot OP
4. výsledkem činnosti na ochranu podnikové technologie je vytyčení teritoria či okruhu působnosti, produktů, počtu
zásobovaných
 př.: výroba a distribuce drog, zbraní, kradených aut, odpadu, prostituce, obchod s lidmi X ekonomické zločiny, zločiny bílých
límečků
 nové perspektivy: teorie mnoha účastníků (organizace jako umělý právní konstrukt, s organizací se zachází stejně jako s
jedinci), ekonomika transakčních nákladů

Síťová perspektiva
 společný jmenovatel jsou mezilidské vztahy zasazené do procesu vytváření sociálních sítí pro poskytování nelegálního zboží
a služeb, ochranu, regulaci, vydírání.... vychází z teorie sociálních sítí, relační struktura skupiny skládající se ze vzorců vztahů
mezi jednotlivými aktéry (vzájemná interakce)

Kontrola teritoria a ilegální podnikání

 organizovaná kriminální ochrana
 organizovaný kriminální obchod

Mafie
 není to synonymum OZ, ale samostatná organizovaná kriminální skupina, sociální konstrukt nebo kulturní idea
 usiluje o přímou politickou nebo hospodářskou moc, monopolizaci násilí a kontrolu nad veřejným životem v daném teritoriu,
de facto vytváří paralelní společenskou strukturu
 klíčovým je poskytování ochrany (i těm, co nemají zájem) za úplatu, tam kde stát není schopen zajistit pravidla, má zájem,
aby byl trh "otravován" nedůvěrou, aby mohl nadále poskytovat služby
 ilegální obchod se odlišuje komoditou, která je hmatatelná (nízká cenová jednotka, vysoká - podle toho se liší organizace)
 typy podnikání dle možností dopadení:
o socioekonomičtí nomádi, podvodné krycí firmy, smíšené podnikání

Zločiny bílých límečků (Stuherland)

 kriminality střední a vyšší střední vrstvy, ilegální nebo neetické aktivity páchané především v období legitimní podnikatelské
aktivity teorie diferenční asociace
 kriminalita jako učební proces, jedince se prostřednictvím interakce s jinými osobami v určitém prostředí učí hodnotám,
technikám a motivům kriminálního jednání jde o zneužívání svěřené nebo předpokládané důvěry
 úmyslné překrucování práva, manipulace s fakty, zpronevěry, úplatkářství
 racionální promyšlené, více extenzivní než prokazuje míra trestního stíhání; samy převádí zodpovědnost na právní nedostatky
 3 faktory:
 1. pracovní či zaměstnanecký kontext
2. motivace ekonomickým ziskem
3. není přímé nebo intenční násilí
 rozlišení dle:
o kontextu (korporace, vládní instituce, profesní služby)
o vnitřní organizace (individualita, pracovní, status a pozice pachatele, primární oběti (veřejnost, jedinec)
o principiální forma poškození (ekonomická ztráta, fyzické poškození)
o právní klasifikace (podvod, zneužití informací)
 Fridrichs: korporátní zločin, zločin spojený s výkonem povolání, vládní zločin, státně-korporátní zločin, zločiny v podnikání

České prostředí = tunelování

 Podle Častorála jde například o:
1) nepravé účastenství (právně nepodložené)
2) ovládnutí tzv. nájezdníky – vlastníci účelových minorit akcií mohou rozhodnout s  ohledem na poškození
společnosti
3) vyvedení majetku – založení dceřiných společností, kde dochází nejenom k převodu zisku, ale i závazků
4) snižování ceny podniku
 Tunelování = tunelářem založená offshore společnost zasílá (fiktivně prodává) cenné papíry tunelovému podniku v ceně nad
tržní hodnotou a zpětně je odkupována pod tržní hodnotou (stomilionové ztráty tunelované společnosti)
 CSD – Centrum pro studium demokracie – vzneslo polemickou otázku = Jakým způsobem je možno v rámci podobných
výzkumů zacházet s participací veřejných činitelů na kriminálních aktivitách?
 rozděluje:
1) politickou korupci a OZ
 Hignett (2004) – před přechodem k demokratizaci byl systemický a profesionální OZ ukryt v rámci tolerovaného
kriminálně-politického nexu (institucionalizovaná ilegalita)
 Della Porta a Vanucci (1999) – definice na příkladu jižní Itálie – „železný trojúhelník“ – zapojení OZ, podnikatelské sféry a
politických představitelů
 van Dijk – OZ a korupce jsou odlišné strany té samé mince – vztah s politikou tedy nahlížen jako „systémová interakce“
 CDS – většina politické korupce je nahodilá – 3 základní vztahové mody
a) sporadické vztahy
b) symbolické vztahy
c) přímá participace
 Hlavní způsoby:
o přímý úplatek či „služba“/syndrom otáčivých dveří, příslušnost k privilegovaným sítím, politická investice,
zprostředkování hlasů, důsledný lobbing, vyhrožování/vydírání
2) justiční korupci a OZ
 Transparency International vytvořilo konceptuální rámec, ze kterého jsou patrné různé úrovně korupčního potenciálu
 Kriminální skupiny cílí na různé úrovně a fáze soudních procesů:
a) vyhnutní se předběžnému zadržení
b) bránění či přerušení vyšetřování
c) bránění soudnímu procesu
d) získání nižšího trestu
e) získání osvobozujícího rozsudku
f) zamezení implementace trestu
g) únik informací
h) manipulace výběrového řízení na veřejné zakázky
3) policejní korupci a OZ
 CSD – odděluje „celní korupci“ (záleží na geografické poloze státu, institucionálním ukotvení, pojetí OZ)
 dochází k tomu ve volnočasovém prostředí tělocvičen, restauračních zařízení a klubů – u specializovaných policejních
útvarů je to esenciální náplní práce
 shadedown – přijetí úplatku za přerušení vyšetřování
 dvě hlavní strukturální linie
a) individuální – doktrína shnilého jablka
b) systematická, která je dále vymezena:
Typy zkorumpovaných policistů Rozšířenost Síla skupiny Popis aktivit
Osli (Donkeys) silná slabá samostatná práce v podřízeném postavení:
individuální deviace níže postavených policistů
Jestřábi (Hawks) slabá slabá relativní svobody, odstup od organizace, individuální
deviace (např. výše postavený/í policista/é pracuje/í
na vysoce citlivém případu
Vlci (Wolves) silná silná silná skupinová identita vytváří subkulturu podporující
organizovanou deviaci; skupina slouží jako ochrana
 proti externí kontrole
Supi (Vulrures) slabá silná svoboda k agresivnímu vyhledávání potenciálně
využitelných situací, využívá krytí, které skupina nabízí

4) korupci v soukromém sektoru a OZ

 CSD uvádí jako základní důvody:
a) pokračování svých kriminálních aktivit
b) legalizovat zisky z legálních aktivit
c) spáchání zločinu vůči soukromé společnosti samotné
Kriminální aktivita Způsob korupce
Produkce/ manažeři společností obchodujících s cigaretami/alkoholem mohou být podplaceni k tomu,
zprostředkování aby prodali určité množství svého zboží i přesto, že vědí, že bude znovu exportováno jako
ilegálního zboží kontraband
manažeři cigaretových továren mohou být podplácení k tomu, aby zorganizovali produkci ve
„druhé směně“, při které vude zboží vyráběno pro ilegální trh (oblečení i léky)
zaměstnanci automobilových dealerství mohou být podpláceni k tomu, aby zločincům
poskytovali náhradní klíče
zaměstnanci větších maloobchodů mohou spolupracovat s OZ, aby usnadnili krádeže zboží,
případně se do nich sami zapojí
Přeprava ilegálního řidiči nebo manažeři mohou být podpláceni, aby zajistili transport ilegálních komodit,
zboží migrantů či prostitutek
zaměstnanci odpovídající za bezpečnost – podplacení za nevšímání si či zapojení
servisní zaměstnanci podplacení k napomáhání
Distribuce ochranka u klubů – umožní vstup či provádí samotnou distribuci
autobazary – podplaceni k nabízení kradených vozidel
zábavní průmysl – podplácení k prodeji, tyto aktivity se odehrávají ve velké míře se
souhlasem manažerů
malé nonstop obchody
zaměstnanci maloobchodů s luxusními značkami

 korupce a OZ vnímány jako oddělené ač prolínající se složky

 Europol zveřejnil typy procesů, kdy kriminální skupiny korupčně zasahují do činnosti orgánů činných v trestním řízení –
to se děje na dvou úrovních:
o na střední úrovni orgánů činných v trestním řízení s cílem vyhnou se detekci svých aktivit
o na nízké nebo střední úrovni s cílem zabránit další činnosti v trestním řízení
 8. Náboženský radikalismus – Kraus, 7. 11. PP

Povinná literatura:
Laurence R. Iannaccone and Eli Berman. Religious Extremism: The Good, the Bad, and the Deadly. Public Choice, Vol.
128, No. 1/2, The Political Economy of Terrorism (Jul., 2006), pp. 109-129

Pojmy
 náboženství = neadekvátní definice, jiná měřítka
o spjato s kulturou a společností, dominantní směry mají tendenci se regionálně vymezovat (např. Huntington)
 extremismus = neochota přijímat jakékoliv politické kompromisy
o intolerance, nesnášenlivost, odmítání platných pravidel a morálních norem, prosazování politických cílů
jakýmikoliv prostředky
o nesystémový až antisystémový
 radikalismus = není nutně spojován se zpochybněním demokracie
o šedá zóna mezi extrémismem, není antisystémový, jeho požadavky a pozice jsou na okraji systému
o nevyužívá nutně násilí – chce upravit stávající systém (demokratický apod.)
 fundamentalismus = lpění na základních principech
o striktní dodržení (doslovné) knih a aplikace do života

Náboženský extremismus
 náboženství jako prosazení zájmů: fundamentalismus, antimodernismus, antidemokratismus, antisystémový,
dogmatický
o nastolení nebo udržení teokracie, netolerance jiné víry, umírněnosti, omezení práv
o vyhraněnost ve všech proudech, otázka propojení s ideologií (např. židovský s pravicovým extremismem)
 projevy ve:
o vyhraněných proudech velkých náboženství
o exotických sektách a kultech (pár lidí, společná sebevražda apod)
 odpor vůči sekularismu = nicméně kombinace s politickými nástroji
o neexistuje sice stát, ale ideální formou je obec
o např. islámská země = umma (stát je totiž pouhou konstrukcí nacionalistů)
o občas propojeno s nacionalismem (Palestina – Arabové v Palestině, poté Palestinci v Izraeli, muslimové proti
Židům)
o občas sekularismus potlačován jen na oko (Thajsko, součástí je buddhismus, proto ho stát podporuje a začlenil
do politiky -> přítrž extremismu)
 využití náboženskými vůdci => větší loajalita a mobilizace mas
1. antidemokratický – i mírumilovné, tolerantní proudy
2. kulty – agrese, antitolerance

Sekty
 malé, exkluzivistické, velké oběti
 pejorativní/odsuzující
o násilné
o podle kriminologie = uskupení dlouhodobého působení
o působení na sebehodnocení jedinců, kteří ztrácejí individualitu, a stávají se závislými i mající psychickou újmu
 normální označení
o náboženská denominance – šiité a sunnité => sektářské násilí

Náboženský fanatismus
 sklon k extrem. náboženským emocím, až abnormální intenzity
 uchváceni ideou nebo vírou, problémem je extrémní násilí
 prolíná se i s politikou
o Írán 1979, původně socioekonomické problémy, následně náboženská dynamika
Náboženství a ozbrojené násilí
 v hlavní formě odmítání náboženské akceptace ve vybraných formách (jaká, vůči komu, kdy)
 často problém neexistence centrální autority (různé výklady práv)
 nicméně multikauzalita konfliktů, nejen náboženské příčiny

Soudobé konflikty a náboženství

 zejména problém vymezení civilizačních střetů (Náhorní Karabach)
o dochází ke střetu kultur a civilizací?
o př. šíitský Írán podporoval křesťanskou Arménii proti „vlastním“ v Ázerbájdžánu
 měli tam problém s iredentistickými snahami
 náboženští vůdci = podporou mohou přispívat k násilnosti konfliktu
 sekulární vůdci = zajištění vlastní podpory (Jugoslávie), Arabský svět
o potřeba mobilizace populace, tzv. hrají na náboženskou notu
o duchovně založení (páchání dobra) se uchylují k násilí spíš kvůli socioekonomickým problémům než kvůli
psychologii, tedy fanatismu
o hlavně frustrace, hněv, diskriminace

Terorismus – náboženské násilí a jeho cíle:

1. prosazení představ a cílů (proti sekularismu, umírněným)
2. ochrana vlastní vize před vnějšími ideologickými a násilnými útoky, proti westernizaci
3. upoutání pozornosti
 jeden z tipů násilí = výjimečná motivace, výbušnost, spasitelská vize, spojení s politikou, překročení posvátných
pravidel, snaha vzbudit strach
o fundamentalistický = snaha o nastolení teokracie, neakceptuje a odsuzuje jiné náboženství
o eschatologický = sekty a apokalyptické vize – např. sebevražda jako očista
 óm šinrikjó (japonská sekta, 1995 útoky v Tokiu)

1. židovský terorismus
o boj za vznik a udržení státu Izrael, proti antisemitismu
o 30. léta 20. století = Irgun (Menachem Begin)
 teroristické útoky proti Britům a Arabům, cílem je vytvoření Izraele, proti Palestině
o 60. léta 20. století = terorismus proti teroru (arabskému, neonacistickému, východoevropskému)
o kahanismus (Meir Kahane)
 rabín, 1968 organizace Jewish Defense League v USA, 1974 izraelská nacionalistická strana Kach
o proti antisemitismu, snaha dostat Židy ze SSSR, teroristické útoky na arabské, neonacistické
cíle
o lone wolf terrorism
2. křesťanský extremismus
o spíše vzácný, mnohdy propojeno s ideologií (rasismus, neonacismus, nacismus) – KKK
o zlomovou linií = náboženská Libanon, vyznáním Severní Irsko
o téma interrupce = protipotratový terorismus Army of God
3. buddhistický extremismus
o klidné a mírumilovné náboženství, ovšem dílčí excesy
o teror a etnické čistky -> Myanmar (100 000 uprchlíků)
o Thajsko = vyzbrojování buddhistických mnichů a chrámy jako základny muslimové

 boje proti muslimům, vigilantismus islamisté

4. hinduistický saláfisté

džihádisté
o hindský nacionalismus, Indie X Pákistán, šafránový terorismus
5. islámský extremismus
o fundamentalismus
 lpění na základních principech, protiklad modernismu
o Saláfismus
  puritánská sunnitská škola islámu, snaha o vyčištění náboženství (od heretiků, westizace), snaha
navrátit islám do jeho pravé původní podoby
o Islamismus
 politická ideologie odvolávající se na islám jako zdroj politického a právního myšlení, často požaduje
islámsko-radikální verzi společnosti
 dodržování práva (šaría), panislámská jednota, dewestizace
o Džihadismus
 extrémní verze radikalismu, bojové zaměření, boj za jedinou pravdu Boží, proti demokracii,
netolerance a „tvorba nepřátel“

Vlny islámského radikalismu a džihádu:

 11. století: reakce na reconquistu
o znovudobývání Evropy křesťany – silné vzedmutí s cílem zpět dobýt města
 12. století: aktivizace v křížových výpravách
 18./19. století: reakce na příjezd Napoleona do Egypta – střet s moderním Západem (1798)
 1830: reakce v Alžíru na francouzskou kolonizaci
 Britský kolonialismus a podpora Hindů v Indii – 19.stol.
o světová válka – moderní džihád – Osmanská říše -> vůči Rusku a Velké Británii – „neklaplo“
o vlna povstání proti samotné říši, mobilizace proti vlastním
 Muslimské bratrstvo v Egyptě
 1948: vznik státu Izrael
 Íránská islámská revoluce a libanonská občanská válka – jediný historicky doložitelný prvek šíitského povstání
 Válka v Afghánistánu a válka v Iráku
 Arabské jaro

Islámský terorismus
 aktuálně jedna z nejzávažnějších hrozeb
 propojena s fundamentalismem (ne všichni)
 klíčová je náboženská identita teroristy a jeho cíle (není teritoriální ani etnický)
 původně nacionalismus, dnes spíše náboženství
 projevy:
o arabský nacionalismus, íránská revoluce, válka v Libanonu, Afghánistánu, Súdánu, Alžíru, Bosně, na Kavkaze,
v Íráku, fanatizace v západní demokratické Evropě
 klíčové milníky:
o 1979 invaze do Afghánistánu, aktivizace z celého světa, radikalizace, výcvik, vyzbrojení, boj zkušeností
o 1989 tvorba organizace Al-Kajda a sunnitského radikalistického režimu v Afghánistánu
o Rozjetí zkušených bojovníků zpět domů
o Hlavní nepřítel je USA a Izrael
o 2001 přeměna Al-Kajdy z původně hierarchizované organizace na „franšízu“
o Islámský stát

L. R. Iannaccone and E. Berman. Religious Extremism: The Good, the Bad, and the Deadly. pp. 109-129
 vysvětluje přetrvávající poptávku po náboženství ve spojitosti se vznikem sekt
 ekonomický přístup:
o náboženství je příkladem racionální volby (studovaní jsou jednotlivci, skupiny i národy)
o racionální reakce na ceny, příjmy, dovednosti, technologie, zkušenosti i dotace
o náboženství se snaží maximalizovat zisky na náboženském trhu = nutnost nabídky, ale i poptávky (zákazníci)
 nedostatek, racionalita a poptávka po supernaturalismu:
o lidé identifikují normální věci, zbytek supernaturální jevy
o lidi se snaží minimalizovat nedostatky ve všem, supernaturalismus předpokládá mystické síly
 poptávka je reakcí na nedostatky každodenních normálních jevů, neukojených chtíčů, lidé věří =>
pokud je to pro ně výhodné
  modlitba nic nestojí, ale pokud je vyslyšena přináší mnohem větší zisk, náboženství tak podle
názoru autora vzkvétá
 supernaturální trh:
o 1) široký sortiment a rozsah nabídky = prakticky cokoliv představitelného, za co zákazník zaplatí
o 2) není omezena velikost ani rozsah odměny
o 3) účinnost je spjatá s vírou, lidé totiž nemají zkušenosti s vyplnitelností
 organizační formy:
o některé náboženství mají silnější společnou orientaci (judaismus, křesťanství, islám), než jiná (buddhismus)
o tradiční pohled = extremistické skupiny přetrvávají kvůli podvodu, nátlaku a nevědomosti jedinců
o ekonomický pohled = extremistické skupiny jsou úspěšné kvůli přetrvávající poptávce po supernaturalismu
 sektářské náboženství, protože jim poskytuje, co potřebují
o sekty jsou exkluzivistické, členové musí přinést velké oběti oslovuje lidi
o naději pro budoucnost, současnost; pomoc zadluženým, nemocným, vzdělanost, …
o většina služeb je tedy neškodných
 politika a násilí:
o náboženství přispívá k účinnosti některých teroristických činů, vstup náboženství do politiky je možností, jak
potlačit konkurenci
o Amerika nefinancuje náboženství, přesto je na něm velká účast, funguje hodně sekt a je zde málo konfliktů,
o Blízký východ = spojení náboženství s politikou – vede k využití politického monopolu, potlačování,
omezování apod.
o účinnost sektářské skupiny politice a na organizovaném násilí vytváří potenciál pro sekty zachytit výhody
politického monopolu a pak násilně potlačit politickou a náboženskou opozici
o slabé právní instituce nemají šanci odolat síle sektářsko-politické skupiny
 politické důsledky:
o pro politiky je nemožné zmírnit náboženský extremismu, extremismus zmírní jen otevřený náboženský trh
 oddělení církve od politiky, konkurence náboženských skupin, a to i v jiných než jeho hlavních
směrech, tedy v charitě, poskytování vzdělání, sociálních služeb atd.
o násilí může zmírnit kombinace činností:
 sociální služby, politická reprezentace, nediskriminační zacházení s náboženstvími
 závěr:
o ekonomická teorie je jednou z teorií vysvětlující supernaturalismus
o extremistické skupiny nabízí alternativu lidem na okraji společnosti (přetrvávají a prosperují)
o tam, kde stát podporuje náboženství je větší riziko vzniku konfliktu
o pojištěním proti fanatismu je náboženská svoboda
 náboženství vs. magie
o obojí založeno na víře, praxi a institucích
o náboženství se vztahuje k jedné nebo více nadpřirozeným bytostem
o magie k neosobním nadpřirozeným silám, nebo manipulace neosobních bytostí, př. horoskopy, věštění
budoucnosti apod.
 9. Oslabení a rozpad státu jako bezpečnostní hrozba – Šmíd, 14. 11.

Povinná literatura:
Rotberg, R. (2004): The Failure and Collapse of Nation-States: Breakdown, Prevention, and Repair. In: Rotberg, R. (ed.
2004) When States Fail. Princeton: Princeton University Press.
Zartman, W. (1995): Collapsed States. London: Lynne Riener Publishers. 3–11

Rysy
 politická rovina:
o rozklad státní kontroly, neschopnost státu zabránit kolapsu, nárůst organizovaného násilí, defektní fungování
legislativních institucí.
o politicky se rozšiřuje, zapojují se další státy apod.
 ekonomická rovina:
o úpadek, rozpad infrastruktury, valorizace sociálních služeb, korupce, odkázání na místní zdroje, ilegální
ekonomická činnost
o ekonomicky se smršťuje
 ztráta kontroly v bezpečnostní oblasti, není kontrola periferií, separatistické tendence, ohrožení centrální vlády, nebo
organizovaný zločin, někdy pouze zisk

Padlý stát
 nebezpečný, není schopen zajistit bezpečnost, ztrácí kontrolu nad politickým životem
 ztratil monopol na násilí
 úpadek státu je dlouhodobým degenerativním procesem, který je vidět
 stát není schopen ovládat své teritorium, ztrácí legitimitu jako politická instituce
o neprovádí kontrolu obyvatel nebo jen represivní
o lidé se na něj přestávají obracet
 pojem se začal řešit od 90. let.,po 11. září 2001 začal být padlý stát chápán jako hrozba
 slabý stát nejet jako hrozba sama o sobě/útočiště aktérů ohrožujících společnosti západních států, ale také následná
migrace ohrožující sousedy
 quasi state (de facto) = stát, který se od nějakého rozpadajícího se státu odštěpí a vytvoří nezávislý stát, se stálou
populací, vládou, definovaným teritoriem, ale NENÍ uznáno mezinárodním společenstvím
o když ho pak uznají, dostává se do skupiny fragile states
o př. Kurdistán, Abcházie, Somaliland

3 paradigmata – failed states

1. Mezinárodně politické
o neodpovědnost vlády a neschopnost spravovat stát je ovlivněna mezinárodně politickými okolnostmi
o některé státy 3 světa jsou tak odsouzeny být selhávající mi, mají krajně nesourodé obyvatelstvo
 mezi skupinové identitární spory, střety, neexistuje tradice společného vládnutí
o po procesu dekolonizace přežávaly díky Studené válce v institucionální rovině, díky proxy wars v jejich
zemích, př. Angola
o státy byly udržované v chodu dolarovými půjčkami, zbraňovými dodávkami atd.
 takové státy jsou inherentně slabé či selhávající
o po studené válce se začíná stav vracet k normálu
 pomocí ozbrojených konfliktů, skončila zahraniční kontrola států
o humanitární intervence nepomáhají stavu, ale zhoršují ho
2. Ekonomické charakteristiky
 Makroekonomické ukazatele
o korelace = uzavřený ekonomický systém, nedemokratický charakter vlády, vysoký počet kojenecké úmrtnosti
o HDP na obyvatele, procento stáních výdajů na ekonomické účely, čím více země do bezpečnosti investují, tím
větší mají strach, často jsou používány spíše proti vlastní společnosti než proti vnějšímu nepříteli
 Nerostné suroviny a závislost na nich jako primární komoditě
o Dutch desease = boom v těžbě nerostných surovin s následným rapidním nárůstu exportu se projeví ve
zhodnocování cenové hladiny
 tím dojde i ke zhodnocení kurzu a jejich exporty jsou dražší => snižuje se tak konkurence schopnost
země ve vývozu
o Surovinová past (Resource course) – M. Ross
 taky rentierský efekt/state, když je na nerostných surovinách závislá jak ekonomika země, tak i
politická odpovědnost vlády
 ak se vláda nemusí zabývat jinou ekonomickou nestabilitou
 př. Země v Perském zálivu – nestarají se o socioekonomické problémy populace, řeší je represivní
cestou
 častá korupce, oslabení demokratického charakteru země svržení či transformace režimu
 Válečná ekonomika
o faktory: formální ekonomika klesá a vzrůstá ta neformální a černé trhy, stírání hranic mezi nimi
o plenění, predátorství, vydírání a záměrné násilí proti civilistům je bojovníky používáno k dosažení kontroly
nad lukrativními příjmy, k obsazení obchodních cest, k získání příjmů z diaspor a z vykořisťování pracovních
sil
o vysoká míra decentralizace a privatizace; i/legální využívání trhu s lukrativními nerostnými surovinami,
vysoký profit; přeshraniční sítě, regionální rodové a etnické skupiny, pašeráci zbraní a žoldnéři, stejně jako
legálně operující komerční entity, přičemž každá z nich má svůj vlastní zájem na pokračování konfliktu a
nestability
3. Konfliktologické (sociopolitické) faktory
 sociální rozdíly mezi skupinami (Stewart, Horowitz):
o Teorie sociálních nerovností:
 Horizontální
 vrchní vrstvy jsou obsazeny příslušníky jednoho etnika, či identitární skupiny
 druhá skupina se nachází na spodních patrech příjmových struktur
 klíčové posty jsou obsazovány jedním etnikem
 skupina v horních patrech je obvykle v demografické menšině
 př. Rwandská genocida (Tutsiové měli vyšší posty neš Hutové)
 Vertikální nerovnosti
 neexistují horizontální rozdíly mezi etnicky či jinak definovanými skupinami, jednotný
přístup ke vzdělání, k výkonu funkcí ve státní správě atd.
 nepřispívá k pravděpodobnosti vypuknutí konfliktu

Rotbergovy scénáře kolapsu:

 boje mezi ozbrojenými skupinami o kontrolu nad státním aparátem přejdou do fáze ozbrojeného konfliktu
 o rasová, etnická, ideologická, teritoriální témata
o Angola, Libérie, Jugoslávie, cílem secesionismus nebo svržení vlády;
 slabost státních institucí a nekompetentní vládnutí vede k degeneraci a implozi státního aparátu
 Failed state index: ohodnocování, měření náchylnosti státu ke kolapsu, 12 indikátorů:
o 4 sociální:
 demografické tlaky, pohyb uprchlíků a vnitřně vysídlených osob, tradice institutu krevní msty či
skupinového násilí, trvalý a chronický odliv lidí
o 2 ekonomické
 nerovnoměrný ekonomický rozvoj skupin, ekonomický sestup (HDP, HNP, ceny surovin, dluhy,
ilegální obchod…)
o 6 politicko-vojenských indikátorů:
 kriminalizace a deligitimizace státu, zhoršení veřejných služeb, porušování lidských práv a
neschopnost zajištění práva a pořádku, autonomní jednání bezpečnostního aparátu (milice,
vigilantismus), frakcionalizace elit (nacionalistická rétorika) intervence ostatních států a externích
aktérů

Zartman, W. (1995): Collapsed States. London: Lynne Riener Publishers. 3–11

Statní kolaps v Africe
 začalo kolapsem Konga (spíše výjimka od ostatních států, které se úspěšně přeměnily z kolonií na samostatné státy)
 státní kolapsy ve svobodné Africe nejsou postkoloniálním fenoménem, ale stavem nacionalismu
o druhou a následující generací režimů vládnoucích zavedeným státům
 k tomuto fenoménu došlo ve dvou vlnách:
o režimy, které nahradily originální nacionální generaci, byly svrženy (Čad)
o druhá vlna o dekádu později až do 90., současná vlna není u konce
 vyhnuli se státnímu kolapsu: Jižní Africa (frican nationl congress), Alžírsko – 1988

Koncept státního kolapsu

 kolaps = neschopnost vykonávat funkce
 stát je suverénní, je to instituce a zaručuje bezpečnost pro obydlené území
o tyto funkce jsou propletené, navzájem se ovlivňují
 státní kolaps je zhroucení správy veřejných věcí, práva a pořádku
 sociální kolaps je zhroucení sociální soudržnosti, společnost nedokáže podporovat stát
 státní kolaps zahrnuje zhroucení vládní superstruktury ale také sociální infrastruktury
 může se stát rozpadnout, protože je špatná instituce?
o => kolaps není důsledkem vlády západního stylu, spíš slabé výkony funkcí
 Jak dochází ke státnímu kolapsu?
 dlouhodobý degenerativní fenomén, upozorňuje na sebe, lze zachránit => zaplnit pozice, obnovit důvěru, podpořit
vládu a shromáždit nástupce
 organizace, spolupráce a bezpečnost spadne do rukou těch, kteří pro to bojovali
 státní kolaps se vyznačuje ztrátou kontroly politického a ekonomického prostoru.

Pět ukazatelů kolapsu, které jsou identifikovatelné (nemusí být ve správném pořadí):
2. síla přechází na periférie
o centrální síly bojují mezi sebou a jsou příliš zaneprázdnění, aby se starali o krajinu
o toho využívají místní budoucí warlordi
3. centrální vláda ztrácí mocenskou základnu
o ta se věnuje svým potřebám a stahuje svou podporu
o centrála spoléhá na svou nejvnitřnější důvěryhodný okruh
4. vláda selhává kvůli nutným, ale složitým rozhodnutím
5. zavedené praktiky jen brní politiku, odráží výzvy a redukuje hrozby
6. nebezpečí nastává, když centrála ztrácí kontrolu nad svými státními agendami a začínají pracovat jen pro sebe
o úředníci začínají dělat vše jen pro svou peněženku.
 Rotberg, R. (2004): The Failure and Collapse of Nation-States: Breakdown, Prevention, and Repair .

Hierarchie statků, které má stát zabezpečit:

1) bezpečnost,
2) participace občanů na politice,
3) svoboda,
4) veřejné služby – lékařská a zdravotní péče, vzdělání, infrastruktura

Typy států
1. Silný – zajištěny všechny statky, kontrola území, pozitivní růst HDP, ekonomický růst
2. Slabý – momentální (tenze etnické, náboženské) nebo dlouhodobá slabost (omezení jsou geografická, fyzická nebo
základní ekonomická, poskytování služeb je omezené); př. Severní Korea, autokracie – navenek silná, ale jen málo
statků
3. Failled (selhávající) – napjatá konfliktní situace, autority čelí povstáním, boj s vládními jednotkami, občanské
nepokoje, privatizace veřejných statků, možná i občanská válka, stát neovládá část území, vykořisťování obyvatel,
korupce, hledání bezpečnosti u nestátních aktérů, špatná správa klesající HDP, nedostatek potravin narušení sociálních
vazeb… Afghánistán (tradice amerického vměšování od 80. let – podpora rezistence => VYROBILI FAILLED
STATE)
4. Collapsed – extrémní verze failled state (vzácné) – bezpečnost je pravidlo silnějšího, warlordismus bez autority,
odkázání na vlastní zdroje obživy, politické statky ze soukromých nebo ad hoc prostředků, nefunguje vůbec nic, ani
komunikační sítě – Somálsko, (možná DRK)
 rozdíl mezi institucionálním (kolaps institucí) a funkcionálním (instituce jsou, ale školy, nemocnice,
infrastruktura apod. jsou) selháním
5. další používané pojmy:
 Rozvrácený stát (disrupted)
 Křehký stát (fragile)
 Kvazi-stát/ De facto stát
o → označení pro slabé, selhávající státy, ale pozor, absentuje mezinárodní uznání, jinak by to mohl být
silný stát
o Kosovo, Náhorní Karabach, Gaza → ještě nebyly uznány jako legitimní stát
 Pseudo-státy – pokud stát získá uznání, tak se většinou zařadí hned mezi slabé nebo rozpadající se státy
 Tato terminologie není jednoznačně uznávána → nejednoznačná terminologie

Indikátory selhání:
 národní stát podporuje uzavřený ekonomický systém
 vysoká dětská úmrtnost
 nedemokratický stát
 násilí

Tři dimenze
 ekonomická (první zrnko rozpadu) – Argentina
o chudoba, krize inkvizity, absence reforem
o novorozenecká úmrtnost = nejsou schopní zabezpečit vhodné podmínky pro své daňové poplatníky
o HDP na hlavu a jeho změny
o inflace – střednědobý horizont (3-5 let)
o zahraniční investice – výjimka je těžební průmysl, tam se nebojí investovat (Ázerbájdžán)
o import/export
o procento státních výdajů na vojenské účely – stoupání X klesání
o hroutící se stát má tendence posilovat represivní složky (většinou proti vlastní populaci) - demonstrace
 politická
 vojenská
 v postkonfliktní situaci je potřeba budovat národ, failled státu musíme pomáhat, postupná obroda je trvalejší
(mezinárodní organizace nesmí odejít příliš brzy), první je ale nutné zastavit palbu, pak odzbrojit a demobilizovat
protivníky, obnovit právo a pořádek
Tři cíle po zastavení bojů na území
1. rychlé nastartování ekonomiky
2. znovuzavedení právního řádu
3. omlazení občanské společnosti
 dále: demobilizace, odzbrojení, sociální kapitál, společenské vztahy, zajištění základních služeb, obnovení důvěry
občanů ve vládu, oživit telefonní a internetové spojení, vyškolení úředníků, obnovení svobodných médií,
transparentnost, reintegrace, znovuzavedení práva a pořádku, trestní stíhání, základní lidská práva a občanské svobody
 10. Environmentální hrozby – čtecí týden, výuka odpadá 21. 11.

Povinná literatura:
Chalecki, E. (2013): Environmental security – A Guide to the Issues, Santa barbara: Praeger, 1–25 (kapitola „Historical and
Current Overview of the Issue“).

Chalecki, E. (2013): Environmental security – A Guide to the Issues, Santa barbara: Praeger, 1–25

 národní bezpečnost – dřív vojenská obrana hranic, dnes i environmentální problémy nejen doma, ale i globálně

Tradiční pohledy na národní bezpečnost:

 bezpečnost -> válka, obrana první prioritou, národní bezpečnost = vojenská síla
 jednoduché měřítko – střet armád, která byla silnější, ta vyhrála národní bezpečnost
 válka mohla být vyhlášena, zahájena překvapivým útokem nebo plížením, ojedinělým útokem, ukončena, když se stát
vzdal => zcela státní

Realismus nulového součtu:

 mezinárodní systém anarchický, každý národ má právo a povinnost ochraňovat se proti nepříteli = logika ochrany silou
 národní bezpečnost v anarchickém systému je hra s nulovým součtem
o když jeden stát získá bezpečnost, druhý ji ztratí
o Morgenthau: morálka je irelevantní, stejně jako aliance
 jediným cílem je přežít v reálném světě, každá akce k tomu je morální -> je to pořád reálné?
o různé priority národních hodnot
 politické systémy, kulturní homogenita, náboženská čistota, ekonomická otevřenost, ekologické zdraví
 realisté: bez bezpečnosti nemůže být ochráněn žádný z těchto cílů – ale jsou cíle, které nejsou ochránit
silou

Liberalismus
 kontrast, bezpečnost je dosažitelná kolektivně
o internacionální systém, bezpečnost jednoho neznamená automaticky sníženou nebezpečnost druhého
o zisky a ztráty jsou dost povzbuzující a odstrašující, není to zero-sum
o kolektivní zisky dosaženy zesílením mezinárodních institucí, které vedou stát
 hrozba je vždy exogenní – od jiných států,
o lidí – nikde není myšlenka endogenní hrozby, z našeho mírového chování, nikde taky není, že by
legitimním zájmem byl stabilní ekosystém – hrozba

Vysoká politika vs. Nízká politika:

 jak se národy ochraňují a před jakými hrozbami se ochraňují?
o dnes ne stát proti státu, spíš stát proti nestátnímu aktéru (Al-Kajda) nebo dvě etnické skupiny (Súdán)
o zajímavé – bezpečnost garantována muži, ženy nemají ve vojenství místo
 Vysoká politika = kritické věci pro přežití státu (armády, zbraně, rakety)
 Nízká politika = nejsou kritické (ŽP, demografie, vzdělání, kultura, zdraví) -> reprezentace žen
 mnoho konfliktů má své kořeny v nízké politice (Afghánistán, Bosna, Kosovo, Darfur)
o nejistota, hlad -> i to může zničit stát

Historie environmentálního bezpečnostního myšlení

 60. léta = environmentální problémy začaly být vnímány jako bezpečnostní hrozba
 Ehrlich 1968 = 3 scénáře ohledně přelidnění a nedostatku zdrojů – všechny končily válkou
 Brown 1977 = Worldwatch Institute, změna klimatu, deforestace
o ztráta orné půdy jako nevojenské důvody nebezpečí, vojenská síla to nevyřeší – doporučuje alokaci zdrojů
 Ullman 1983 = redefinice hrozeb o endogenní, hrozba národní bezpečnosti jako akce nebo sled událostí, které ohrozí a
degradují kvalitu života pro obyvatele státu nebo ohrozí a zúží okruh voleb přístupných vládě nebo jeho obyvatel a
institucí
 hranice nezajistí bezpečnost, definice bezpečnosti vojensky => ignorace dalších hrozeb (přelidnění, zdraví)
 psali za studené války – takže to nebylo přijímáno

Tolik bezpečnosti skrz stromy jako skrz tanky

 konec CW = znovu objevena environmentální bezpečnost
o Mathews: redefinice bezpečnosti, mezinárodní instituce se musí přizpůsobit změnám
 Wirth, Meyers – environmentální hrozby 80. letech
 Homer-Dixon:
o Na hranici – environmentální degradace může způsobit konflikt (redukce zemědělské produkce, ekonomický
úpadek, přesun obyvatelstva, rozvrat sociálních vztahů)
o politika env. hrozeb neúspěšná protože státy jsou brány jako racionální aktéři v anarchistickém systému
(Morgenthau – státy teritoriálně odlišné a vzájemně výlučné, díky zero-sum a svým vlastním zájmům nelze
vyřešit ekologické problémy přes hranice)
 Gleick = redefinice národní bezpečnosti nebyla žádaná, ale spíš rozšířeno pochopení, ekonomický a technický rozdíl
mezi S a J jako možný globální problém
o doporučil transfer zdrojů ze S na J na podporu environmentální rovnosti a omezení destruktivních praktik na S
(WB)
 Deudney = národní bezpečnost tradičně soustředěná na organizované násilí a když bude redefinována tak termín ztratí
význam
o koncepty odlišné, ale tradiční státní bezpečnost se neumí vypořádat s novými environmentálními problémy
o definice státní bezpečnosti ze studené války převládala i v 90. letech
 raná redefinice: národní bezpečnostní problém je cokoliv, co ohrozí přežití národa nebo drasticky ohrozí
prospěch národa způsobem, který vyžaduje centrálně koordinovanou mobilizace
o dřív jediné co mohlo penetrovat hranice byla cizí vojenská síla, dnes to nejsou vojenské hrozby
 lidská bezpečnost je podobná ale ne stejná
o HS – hlad, rozvoj, nemoci – člověk jako referenční objekt, environmentální bezpečnost – stát jako referenční
objekt

Vyrovnání argumentů – protiargumenty:

1) environmentální hrozby nemohou být bezpečnostním problémem, protože neobsahují tradiční bezpečnostní aparát
(vojsko), spíš bezpečnostní zřízení je ohroženo důrazem na environmentální hrozby

 může být degradace prostředí důvodem válečné obrany – stojí za boj?

2) Barnett: spojení národní bezpečnosti a ŽP připomíná eko-kolonialismus (S proti J) – ekonomické vykořisťování Jihu
Severem rozjelo degradaci a Sever to chce teď někam adresovat a nazývá to bezpečnostním problémem -> vojenské
prostředky mohou být environmentálně ničivé, obrana státu může být kooperativním řešením globálních a regionálních
environmentálních problémů

 eko-kolonialismus je nevhodný:
o bezpečnost není někdy nejlépe zajištěna vojensky
o nelze nahlížet jednoduše jako S proti J
o rozvojové státy se nerozvíjejí stejně, problém samotného jihu

3) PRI Oslo – spojení mezi environmentálními činiteli a bezpečnostními následky není prokázáno, jejich predikce říkají, že
budoucnost bude více mírová -> problém predikcí: nemůže to tak být v každé situaci

 bezpečnost je jednotný problém nahlížen vojensky a s jednotný řešením (env. jako driver),
 environmentální problém je perfektní důvod k ospravedlnění porušení statutu quo,
 metodologická svěrací kazajka -> snahy o redefinici termínů bezpečnost a ŽP a zasazení do existujících rámců

Moderní environmentální bezpečnost

 USA 1991-2006 – mrtvý bod, Bill Clinton, nedostatek legislativy (97 – odmítnutí Kjóto protokolu)
 Bush – taky nic, 2006 – změna, demokraté, 2 studie
Služby ekosystému
 klíčový komponent – země mají jiné hodnoty k ochraně
 co děla ŽP tak hodnotné? -> služby ekosystému (zboží a služby, které pro nás ekosystém dělá), tabulka str. 12
 97, Constanza = dolarová hodnota ekosystému:
o průměrná hodnota 33 trilionů dolarů -> lidské technologie mohou nahradit tyto služby pouze dočasně

Metody dosažení bezpečnosti se mění

 bezpečnostní dilema – soutěžení, státy chtějí mít více bezpečí než jejich sousedé -> je to relevantní i k enviro
bezpečnosti (voda – přehrada výše na toku), ale v globálním měřítku to bezpečnostní dilema není
 nemůže být připisována anarchii mezi státy – pokud se USA rozhodne jednat ekologicky, tak výsledky toho nepocítí jen
USA ale celý svět (a to platí i v opačném případě)
 fyzické prostředí není možné řídit politicky a ani tradiční vojenská síla neochrání celý svět
 vojenské síly potřebují „stabilizační operace“ nebo „operace jiné než válka“ (OOTW)

Vyvracení problémů
 jsou potřeba jiné metody a myšlení
 1) spojení mezinárodních vztahů a ekologie bohaté a komplexní -> jen zřídka pouze jeden kauzální řetězec
 2) env. bezpečnost komplexní, přesahují hranice a vyžadují mezinárodní kooperaci, řešení bez výsledku hned, problém
– neplánují dlouhodobě

Nastávající environmentální bezpečnostní hrozby

Přírodní zdroje
 nedostatek X hojnost? – oboje je pravda
 nedostatek zdrojů – nejvíce patrný problém, voda a jídlo potřebné pro život – T. Malthus (1798): lidstvo bez kontroly
bude trpět hladem a nemocemi, klerik – hlad je boží cesta odrazení od hříchu lenosti, úbytek zdrojů jako limitující
faktor civilizace, bez zmenšení populace možný hladomor
 populace 7 miliard, zatím žádný globální hladomor
o 2 faktory:
o a) státy neoperují soběstačně (bez obchodu) – když jim něco chybí, mohou si to koupit na světovém trhu
o b) technologie mohou odstranit nedostatek kritických surovin (měď – telefon, nahrazen, mikrovlákny,
nedostatek zmizel)

Vodní zdroje
 pro vodu není náhrada, důležité nejen pro lidský život, ale i energie, ekonomie, ekologie, bezpečnost
 70% Země voda, jen 2,5% použitelná, 0,7 % dostupná – navíc nedistribuována rovnoměrně
 nárůst populace -> zvýšení potřeby, změna klimatu ovlivní četnost, období i kvantitu srážek – zasáhne to ekonomiku,
zdrav, energii, dopravu
 hrozba pro bezpečnost: povodí nerozdělují státy přesně – konflikt, lidé o ni mohou bojovat (potenciál je, ale výzkumy
ukazují, že státy spíše budou spolupracovat než bojovat), nedostatek ovlivní ekonomickou bezpečnost, energetickou
bezpečnost

Diamanty, dřevo, minerály

 nadbytek může způsobit konflikt (zdroj financí) – Libérie, Sierra Leone, Kambodža, Barma, Kongo
 státy s bohatstvím zdrojů – často nižší úroveň rozvoje, větší korupce -> surovinová kletba
 proč některé ano a jiné ne? -> přítomnost zdrojů neznamená korupci a konflikt, to je spíše na politice, ekonomice,
armádě, nedostatek rozmanitosti průmyslu
o pokud je rozvinutý, tak se kletba nejspíš neprojeví a následuje rozvoj (Kanada, UK, Norsko, Austrálie)
o pokud je chudý, s malou tradicí demokracie -> násilí, korupce, sociální rozdíly
 většinou jsou to vnitřní konflikty, ale i přesto ovlivňují mezinárodní bezpečnost:
o konflikty zajišťují nové trhy pro zbraně, což využívají velké země
o občanské války vyžadují peacekeeping, potravinová a lékařská pomoc mezinárodní komunity
o dlouhotrvající konflikty – proliferace žoldáků
o ekologické nebezpečí, zničení ŽP
Ropa
 nedostatek i nadbytek je bezpečnostní problém
 kritická pro fungování moderní ekonomiky (transport, výroba)
 nejvíce obchodovaná surovina cenou, množstvím, potřebou
 problémy států vyvážejících ropu:
o většinou hlavní či jediná vyvážená surovina (SAE, Nigérie, Venezuela)
o pokud cena klesne, ekonomické problémy -> T.L. Karl: petro-státy, určitý druh surovinové kletby (peníze
mohou umlčet i nespokojenou opozici – změna na trhu -> problém)
 bohatství většinou jen elita – možné útoky a terorismus i proti těžebním cizím společnostem
 problémy států dovážejících ropu:
o státy spoléhající na dovoz ropy (USA – energetická bezpečnost na první místě)
o energetická bezpečnost = neustálý přístup k různým druhům energií, aby zabezpečili dodávky, mohou
asistovat petrostátům ekonomicky i vojensky (podporují i nedemokratické režimy)
o pokud cena poroste – problém -> soběstačnost ale není realistická bez snížení poptávky

Potravinová bezpečnost
 nedostatek potravin není většinou považován za klíčovou národní hrozbu
 UN: přístup k dostatečnému množství jídla k adekvátní výživě
o dostupnost, přístup celé populace, optimální využití, stabilita
 problém rozvojových zemí, environmentální, politické a distribuční faktory
 změna klimatu
o negativní vliv na produkci obilí, extrémní teploty, záplavy, sucha, na orné půdě se nyní pěstují bio-palivové
rostliny (i když lepší náhrada za ropu), maso – 70 % obilí jde kravičkám
 IPCC predikce: svět musí zvýšit produkci jídla o 55 % do 2030, aby uživil populaci
 ceny jídla se zvyšují => nestabilita trhu
 politické faktory (obchodní sankce), sociální a kulturní faktory (sociální status žen, nižší kasta)
 změny v schopnosti produkovat jídlo mohou vést k změně moci mezi zemědělsky importujícími a exportujícími státy
 nedostatek jídla a vysoké ceny – nepokoje v 60 zemích, dnes S. Afrika, Blízký východ
 jídlo jako zbraň => faminogenické chování

Změna klimatu
 UN: změna klimatu, která je způsobena člověkem a ohrožuje kompozici atmosféry
 IPCC: 90% jistota, že klima se otepluje a lidé k tomu přispívají

Arktida
 vůdce v efektech změny klimatu, geograficky i politicky
 IPCC: ztráta mořského ledu do roku 2030
 méně ledu -> více vody, více dopravy (ponorky, rekreace, obchodníci – ušetří peníze a čas)
 velké nerostné bohatství (plyn, ropa) – jednodušší na těžbu
 žádná legální vláda nad Arktidou (USA nepodepsaly smlouvu UN, výsostné vody Kanady – i když mezinárodní průliv)
 Arktida – příklad efektu změny ŽP na národní a mezinárodní bezpečnost

Migrace
 vedena ekonomickými a politickými faktory i přírodními podmínkami
 častější extrémní teploty, záplavy, sucha, hurikány, bouřky
o i ty nejvyspělejší národy se nemohou rychle přizpůsobit rozsáhlé katastrofě (Japonsko)
 nebezpečí: počet uprchlíků (IDP) může ohrozit zdroje hostitelského státu, problém rasy a náboženství, nemusí je vůbec
pustit

Nemoci a veřejné zdraví

 rozšíření nemocí, změny v teplotě
o změna chování původce nemoci či hostitele (malárie, dengue, chřipka)
 bouře, hurikány, záplavy => lokální epidemie
 prudké vypuknutí = migrace lidí z postihnutého území
o když překročí hranici tak mezinárodní problém – uprchlíci i nakažení – rozšíření nemoci
o => postihnut rozvoj, ekonomická výroba, zdravotnická péče
 vyčerpání národních armád = v zasažených oblastech, ale i úbytek vojáků kvůli nemocem

Vedlejší poškození
 nejen zdroje a degradace, ale i válka a přípravy na válku mohou způsobit zničení ŽP
 schopnost vést válku vždy důležitější než ochrana ekosystému
o vedlejší poškození během války ignorováno
 znepokojivé je užití ŽP jako samotné válečné zbraně nebo úmyslné zásahy přírodních zdrojů
o => dříve akceptované, dnes vnímané jako destruktivní
 Ženevské protokoly a EMC = zákaz ničení ŽP během války
 vědomí o ohrožení stoupá, začátek implikací pro národní bezpečnost
 vojensky silné národy připraveny na bojové operace, ale nepřipravené na environmentální hrozby
 11. Terorismus – Kraus, 28. 11. PP

Povinná literatura:
Mareš, Miroslav (2010): Terorismus. In: Smolík, Josef, Šmíd, Tomáš a kol. (2010): Vybrané bezpečnostní hrozby a rizika
21. století. Brno: MPÚ. S. 115 – 139.

Problémy spjaté s výzkumem

 zisk věrohodných, relevantních a podrobných dat, která nejsou tendenční, ideologicky zabarvená či přímo zavádějící
o špatná verifikace dat (údaje tajných služeb, špatná kvantifikace v důsledku nejasné definice, málo
kvalitativních dat (dělání výzkumů od stolu, žádné rozhovory, sebevražedné ter. útoky – jen s těmi, co se jim to
nepovedlo)
 politizované téma, podléhá ideologizaci, je mediálně a politicky využíváno
 Mareš: pro jednoho terorista – pro druhého bojovník za svobodu
o kriminální akt psychopatologického původu x promyšlená akce řízená nepřáteli
o např. Hizballah podle Evropy není teroristickou organizací
 zahlcení publikacemi
 teroristické databáze:
o Global Terrorism Database (University of Maryland)
o Database of Worldwide Terrorism Incidents pod RANDCorporation

Terorismus – definice
 nejednotnost => kolik je odborníků na terorismus, tolik existuje jeho definic, přičemž celou záležitost ještě komplikuje
řada různých typologií, které se vzájemně doplňují, rozšiřují i vylučují
 Strmiska: terorismus charakterizuje jako politicky motivovanou a zdůvodňovanou metodu systematického
používání násilí, jehož fyzický účinek je druhořadý, s cílem dosáhnout psychického efektu svým dosahem
výrazně překračujícího okruh přímých obětí či svědků útoku.
 3 hlavní body:
1. systematické použití násilí
2. politická motivace (zařazujeme i motivaci náboženskou, ideologickou) = musí sledovat politické cíle
3. psychologický efekt dopadající na pouhé pozorovatele teroristického činu, nikoli jeho samotných obětí
= vyděsit cílovou společnosti (identifikace s obětí – věk, rasa, bydliště apod.)
 Charakter obětí útoků:
o Byman, Hoffman – nevinné civilní oběti, které jsou vybírány neselektivně a nemají ve vztahu k místu a
provedení aktu možnost volby
o Mannes – i na vojenský personál (Bejrút 1983 na americká a francouzská kasárna) – jedná se o efekt strachu,
cílem je zastrašit okupační vojsko a civilní diváky, s cílem stažení vojsk ze zájmové oblasti
 Subversivní (zdola proti držitelům moci) X represivní (shora od držitelů) – prolínání
 charakter aktéra: státní (není nutně represivní), proti nepřátelům může být i subversivní) a nestátní
 domácí a mezinárodní
 kombinace:
o substátní skupina – substátní skupina
o stát – stát
o stát – substátní skupina a naopa
o stát – nadstátní skupina a naopak
o substátní skupina – nadstátní skupina a naopak

Státní terorismus
 problém spočívá v neexistenci všeobecně přijímané definice
 státní terorismus, státem sponzorovaný (podporovaný), terorismus nebo terorismus uskutečňovaný státními složkami
není kodifikován v mezinárodním právu coby ilegální akt, působení mezinárodní právo porušuje
o úmyslné vybírání cílů z řad civilistů, zabíjení válečných zajatců, mučení a podrobování ponižujícímu
zacházení a trestání
 státem sponzorovaný terorismus = úmyslné použití násilí, či hrozby násilím suverénními státy k dosažení strategických
nebo politických cílů za pomoci aktů porušujících zákony a právo
 tyto kriminální činy mají za cíl vyvolání nepřekonatelného strachu více u cílové populace než u přímých civilních a
vojenských obětí
o => využití státními či na stát navázanými aktéry, politická motivace a šíření strachu u cílové populace
mimo přímé svědky činu
 Gus Martin:
o státní terorismus, označovaný jako terorismus shora (terrorism from above) = terorismem páchaným
vládami či kvazivládními orgány a zaměstnanci na jimi vnímaném nepříteli
o charakteristický oficiální vládní podporou pro politiku násilí, represe a zastrašování
o násilí a donucování je řízeno proti vnímaným nepřátelům, které stát označil za hrozbu vlastních
o státem sponzorovaný (státem podporovaný) terorismus
 levný, mohou si jej dovolit i slabé státy a malé národy, má limitované následky, může být úspěšný
proti silnějšímu nepříteli
o typologie:
Patronace Asistence
Mezinárodní Provedení na vládní příkaz vládní výzva či podpora
(rétorické, materiální, finanční)
Domácí Domácí represe (tajné policie, Provládní extremisti,
armáda) vigilantismus (Basídž)
 Forma státní podpory terorismu spřáteleným subversivním skupinám:
o technická, informační a morální podpora, selektivní participace (epizodní společné akce), aktivní
participace (společné operace)
o Př. Francouzská revoluce – jakobínská diktatura (1792-3), autoritářské režimy a totalitní systémy 20.
století, Německo, Čína, Írán, SSSR, Kambodža (PolPot 75-79) Severní Korea, Afghánistán
Terorismus vs Guerilla
GUERILLA TERORISMUS
Jednotky v boji Střední (až prapory) malé
Zbraně Pěchotní a lehké zbraně Ruční zbraně, zákeřné zbraně
taktika Taktika komand Speciální taktika: únosy,
atentáty, masové výbuchy
terče Většinou vojenské, Státní symboly, političtí
policejní, administrativní oponenti, veřejnost
Zamýšlený účinek Vojenské oslabení nepřítele Psychický nátlak
Kontrola teritoria ano ne

Mareš, Miroslav (2010): Terorismus. In: Smolík, Josef, Šmíd, Tomáš a kol. (2010): Vybrané bezpečnostní hrozby a
rizika 21. století. Brno: MPÚ. S. 115–139.
Typologie terorismu:
1. ultrapravicový
o neonacismus, neofašismus, rasismus, xenofobie, antisemitismus, izolované útoky proti přistěhovalcům,
o vigilantitické skupiny = podpora státu, práva a pořádku po svém, lone wolf, malé bojové skupiny (Combat
18)
2. ultralevicový
o komunistické, anarchistické, podpora východním blokem na Západě
o RAF, FARC , Národní osvobozenecká armáda (Kolumbie), narkoterorismus, guerilla
3. etnický a teritoriální
o zájem marginalizovaného etnika, spjaté s teritoriem i ideologií, terorismus jako náhrada konvenčního boje,
typické sebevražedné útoky
o ETA, IRA, Fronta národního osvobození Korsiky, Albánská národní armáda, Tamilští tygři, PKK
4. náboženský
o Om šinkrikjó – tokijské metro 1995, 11. září 2001, Kahane Chai (Kach), Armáda odporu Pána v Ugandě
(křesťanská)
5. ekologický = environmentální
o Earth Liberation Front, Animal Liberation Front, Animal Right Militia, ekologická témata, propojení
s ultralevicí a feminismem, 70. léta testování zvířat, útoky na vědce (zastrašení komunity), osvobozování
zvířat…
6. demokratický
o odboj za 2. světové války?
7. kriminální
o specifické, ale méně uznávané otázkou, zda jde o zastrašení (organizovaný zločin) nebo osobní zisk
především
o př. Mexiko, typicky třeba narkoterorismus
o chybí politický motiv, jedná se o ekonomickou motivaci
8. psychopatologický
o odmítání terorismu? Snaha zařadit ho do ultrapravice nebo ultralevice
o hlavní cíl = uspokojení pachatele teroristickou činností
 osobní radost ze strachu nebo fyzická škoda; školní vrazi, šílení střelci
 chybí politická motivace a systematický prvek (většinou jsou eliminování, není další)
9. monotematický = single-issue
o protipotratový, gender (proti mužům, proti ženám), zemědělský
o realizován pro dosažení izolovaného osobního, společenského či politického cíle nad rámec pouhého
uspokojení z aktu samotného
o army of gods

Další typologie:
 rozsah (mikro, meso, makro)
 výběr cíle (selektivní, neselektivní)
 charakteristika cíle (dopravní, energetický, eko, cyber…)
 historické (starý/nový)
 území (domácí, zahraniční, mezinárodní)

Vlivy (Uwe Kemmesiesem):

1. individuální rovina – psychologické dispozice, vnitřní hodnoty, normy, znalosti, schopnosti
2. ideologie – politika a náboženství
3. mikrosystém – bezprostřední materiální a sociální prostředí socializace
4. mezosystém – sociální sítě, na níž účastník participuje
5. exosystém – sociální struktury formálního a neformálního typu
6. makrosystém – kulturně zakotvené a skupinové postoje, normativní struktury, ritualizované jednání
Kariérní model (Hess):
 stadia, kterými prochází organizace => ekonomické, společenské či demografické změny vyvolají napětí
o některé politické skupiny interpretují problém a přetváří napětí do formy hnutí
o => legální provokativní akce => ilegální => legitimizační diskurz skupiny => diskurz označení za terorismus
(skupina se izoluje) => diskurz ohrožení (kontrola, panika, spiknut, hledání vnitřních nepřátel) => mediální
pozornost => redukce nebo stabilní činnost

Rozdíly v psychologické motivaci mezi vůdci a pěšáky teroristických organizací

Motivac Ideologick Izolovanos Publike
Snadná Touha Krátká
Pěšác e é t od rodiny Mučednická m jsou Někdy
rekrutac být teroristick
i frustrací, přesvědčen a přání vlastní recidivisté
e známí á kariéra
agresí í komunity lidé
Menší
Obtížná Spojení touha Bez Vzdělanci, Dlouhá
Motivac Praktická Publike
Vůdci rekrutac s rodinou i po mučednickýc socializovan teroristick
e mocí orientace m je svět
e společností notoriet h přání í á kariéra
ě
 důležitý vztah masmédií, umožňuje propagaci, role internetu
Historický kontext:
 jakobínská diktatura ve Francii, levicově-extremistické hnutí Narodnaja Volja, vigilantistický rasistický terorismus
v USA (Ku-klux-klan), 2. světová válka jako represivní a válečný terorismus, odbojové skupiny a demokratický
terorismus, ultralevicové protibritské hnutí v Malajsii, ultrapravice – francouzská Organizace tajné armády
(nespokojenost se ztrátou Alžírska)
 Latinská Amerika: Tupamaros v Uruguayi, Marighella – městská guerilla
 Evropa: RAF, italské Rudé brigády, francouzská Přímá akce, řecká Organizace 17. listopadu

Soudobý islamistický terorismus (viz také Náboženský extremismus)

 sunnitská větev
o Muslimské bratrstvo (1929) Egypt Hasan al Banná, Sayyid Qutb
o Al-Kaida (1988 Usama bin Ladin, Pákistán, od pol. 90. let zázemí na území Talibánu, po 11. září rozvolněna
struktura – franšízový základ, vůdčí síla okolo Zawahriho, nicméně funguje i nezávisle, není tak
hierarchizovaná)
 šíitská větev
o Íránská revoluce 1979, Chomejní
 struktura:
o regionálně operující
 separatismus, Hamas [Kassámovy brigády], Palestinský islámský džihád, al-Hidžra, Al-Takfir,
Hizballáh, al-Šabáb, Boko Haram, Ujgrové
o globální skupiny a sítě
o homegrown terrorism (2. a 3. generace muslim v Evropě a USA)

Strategie Al-Kaidy:
 zůstat činná, aktivní, džihád je uskutečnitelná strategie
 zobrazit globální válku proti teroristům jako válku proti islámům
 nalákat USA do série krvavých válek
 uskutečnit vládní převrat v Pákistánu
 donutit sionistické a křižácké armády opustit muslimské země zničené po kolapsu hospodářství
 zaútočit zbraněmi masového ničení
 vyprovokovat války mezi USA a Íránem a Saudskou Arábií a Izraelem
 znovu získat ukradenou zemi od Andalusie, Palestiny a dalších území
 sjednotit ummu a vytvořit chalífát, zavést saláfismus a šaríu

Postupy proti terorismu:

1. Diskurzivní, diplomatický, osvětový = diskuze
2. Zpravodajský, monitorovací = sledování
3. Policejní = kriminální, pořádkové, speciální zásahové jednotky, i prevence = kontroly na letištích…
4. Justičně-legislativní = právní prostředky k eliminaci, sankce
5. Vojenský = nasazení vojenských sil
6. Záchranářský = po uskutečnění, eliminace následků

Strategie Evropské unie pro boj proti terorismu

 Strategický závazek = celosvětový boj proti terorismu a dodržování lidských práv, učinit Evropu bezpečnější, umožnit
občanům žít v prostoru svobody, bezpečnosti a práva
1. Prevence = řešení příčin, prevence rekrutace, radikalizace
2. Ochrana = ochrana občanů a infrastruktury, snížení zranitelnosti, posílení zabezpečení
3. Pronásledování = pronásledování a vyšetřování, narušit plánování, přerušit financování, komunikaci, přístup
k materiálům, postavit teroristy před soud
4. Reagování = připravit se na zvládání následků a jejich minimalizaci, vypořádání se s důsledky, koordinovaná
reakce, pomoc obětem
 Perspektivy terorismu:
o na vzestupu, sporná otázka, jestli lze dosáhnout definitivního vítězství.
 Schmid a Singh = vítězství ve válce s Al-Kaidou:
o ustanou útoky na cíle USA doma i v zahraničí, ustanou útoky na cíle USA a spojenců, sníží se rekrutace a
zvýší se defekce z ní, organizace bude rozložena/rozpuštěna, všichni teroristé budou zabiti nebo postaveni před
soud, ideologie a legendárnost ztratí přitažlivost, ustane muslimská podpora džihádu proti Západu všeobecně…
 Gvineria (modely konce terorismu):
o podstatný úspěch, částečný úspěch (veřejné uznání organizace), přímá akce státu i represe, vyhoření, ztráta
vůdců, neúspěšná generační tranzice, ztráta obliby a vnější podpory, objevení nových alternativ
 12. Proliferace zbraní – Kraus, 5. 12.

Povinná literatura:
Gartzke, Erik and Kroenig, Matthew. Nuclear Posture, Nonproliferation Policy, and the Spread of Nuclear Weapons, in
Journal of Conflict Resolution 2014, 1-7 – v textu

Pojmy
 termobarické hlavice = vytváří velkou tlakovou vlnu
 zbraně hromadného rozvratu = nejsou smrtící, dočasně vyřazují živou sílu (panika, oslepení) nebo ničí výlučně
technické a materiální cíle
 proliferace = šíření ZHN ale i jednotlivé komponenty k jejich výrobě a potřebné znalosti

Typologie proliferace
 dle způsobu rozšíření ZHN
 Horizontální – státy získávají zbraně, kt. Dříve neměly X Vertikální – rozvoj a zlepšování již existujících zbraní
1. Dle vztahu ke státu: Státní – kvazistátní (substátní) - nestátní
2. Dle formy komponentů: vědomostní – znalosti výroby x materiální x hotové zbraně
3. Dle typu zbraní: jaderných, radiologických, chemických, biologických, nosičů a dalších.

Státní, kvazistátní Nestátní

Nabízející proliferační zboží
Zprostředkovávající proliferační zboží
Poptávající proliferační zboží
Severní Korea (jaderné programy po Kavkazský emirát? – sekuritizace ze
celém světě; Sýrie, Írán) strany Ruska
Ruská „atomová mafie“ - postsovětský
Nigérie?
organizovaný zločin, z 90. let
Myanmar, Írán Al-Kaida? Islámský stát?

Technologie dvojího užití (dual-use)

 zboží, které může být využito k civilním účelům, ale zároveň může sloužit i k proliferaci ZHN
 př. Obráběcí stroje, strojírenství

Deproliferace
 proces směřující k zastavení proliferačního procesu obvykle završený explicitním vládním vyjádřením ochoty vzdát se
jaderných zbraní nebo programu na jejich výrobu

Postup proti proliferaci

 Kooperační – mnohostranné smlouvy
 Konfrontační přístup – preemptivní vojenské údery
 Mezinárodní úroveň – státy, instituce (MAAE)
 Vnitrostátní úroveň – legislativa, diplomacie

Zprostředkovatelé proliferace
 Výrobci a přepravci
 Státy na tom profitující
 OZ, ilegální trh
 jednotlivci

Vojenské operace proti proliferaci:

 Irák 2003 – válka s cílem okupace/změny režimu
 Norsk Hydro 1943 (Norsko x VB.) – speciální akce
 Osirak 1981- Izrael –) Sýrie - omezená vojenská akce
 Americká podpora – mudžahedínů, aby zničili Iránské vědce – vojenská podpora opozice
Způsoby získávání dual-use technologií
 Falšování informací o konečném uživateli
 Hodně tranzitních zemí
 Skrytí vlastnické struktury
 Outsourcing služeb
 Tzv. sekundární proliferace
 Získávání mozků

Možnosti pro teroristy

 Zneužití či krádež z krizových oblastí (Kavkaz)
 Plutonium v civilním průmyslu
 Internet
 Odkoupením od Organizovaného zločinu
 Snadná přeprava a uschování
 Větší urbanizace a tak potenciál masových ztrát

Aktéři proliferace
 USA, MAAE = mezinárodní agentura pro atomovou energii, instituce, NGO, diplomacie, zpravodajské služby atd.

Základní hrozby vyplývající z proliferace:

Bezprostředně pro ČR
Přímé útoky na území ČR nebo na občany,
Ozbrojená nebo ekonomická protiakce za proliferaci od
nepřátel proliferačního partnera (za dodání Íránu tady bude
pobíhat Mossad)
havárie šířených ZHN
podpora jiných souvisejících hrozeb
NEPŘÍMÉ HROZBY
Vojenské poškození spojenců ČR (př. Turecko)
znevěrohodnění u spojenců a v rámci mezinárodního
společenství (př. kdybychom byli tranzitní zemí)
poškození image v důsledku havárie zboží v cizině
 13. Migrace, demografické tlaky a kolapsy – Kraus, 12. 12. PP
Povinná literatura:
Kelly M. Greenhill (2010): Weapons of mass migration: forced displacement, coercion, and foreign policy, Ithaca, N.Y.:
Cornell University Press, s. 12 – 74 (dostupné v elektronické podobě přes knihovnu FSS)
Bárta, M. (2011): Kolaps a regenerace: Cesty civilizací a kultur, Academia. s. 15–48

 absence relevantní odborné diskuze = je politizováno, medializováno

 akcentace tématu v 90. letech

Sekuritizace societárních (společenský) hrozeb (není to social security!)

 Societární bezpečnost = musí být vymezen vůči nějaké identitě, nelze ho vztahovat k něčemu vágnímu, jako je
obyvatelstvo, musí být něco konkrétnějšího – národ (nějaký společný prvek)
 Migrace
o společnost je přetížena nebo naleptávána přílivem osob jiných  změna (posun) identity, společnost se
začne proměňovat (např. migrace Číňanů do Tibetu, Rusové do Estonska)
 Horizontální soupeření
o i když žije na území jen jedno společenství, může být ovlivněno sousedním společenstvím
o vnější společenství začíná ovlivňovat referenční skupinu (obavy Quebečanů z anglofonní Kanady, Kanada
a hrozba amerikanizace)
 Vertikální soupeření
o společnost se přestává vnímat jako konkrétní komunita
o pokud jsou zde nějaké vlivy potlačit zvyky jejich společenství (např. Jugoslávie – náboženský prvek cíleně
potlačován, aby byla vytvořena identita jugoslávská, ne katolická…)
o nebo určitá skupina hledá svoji nezávislou skupinu – secesionistické, separatistické tendence (Katalánsko
ve Španělsku)
 Úbytek obyvatelstva
o válka, hladomor, epidemie, genocida  existenční ohrožení společenství

Referenční objekty societární bezpečnosti

 „jakékoliv větší skupiny, jimž jejich podřízené subjekty prokazují loajalitu tak, že je schopna vytvořit přesvědčivý
argument o vlastním ohrožení (ohrožení identity)
o historicky = klan, rodina, region, náb. identita
o nejvíce aktuální = národy a etnické skupiny, civilizace, náboženské systémy, rasa
o při shodě území a národa je možná kombinace a náboženství (šítský islám je součástí íránské identity)

Trendy v sekuritizaci
 imigrace a sociální a kriminální problémy  zvyšuje se zločinnost, italská mafie, převaděči, náboženský radikalismus,
terorismus
 imigranti samotní jsou ohroženi (referenční objekt) = nápor kriminality, čelí zvyšující se radikalizaci domácí
společnosti, která je měla přijmout

Akcentace jiných témat

 stárnutí populace, ekonomické dopady, zvyšování populace, snižující se IQ lidstva
o zejména ve třetím světě – nevzdělaní lidé mají tendenci mít víc dětí oproti vysokoškolákům
o špatná výživa – nedostatek jódu u matek a plodu
o incest – bratranci a sestřenice a Čábelka – např. v Afghánistánu
 zvyšování ekonomického rozdílu (vytváří silný migrační tlak)

Čísla:
 Největší populace v roce 2050 – Indie, Čína, Nigérie, USA, Indonésie, Pákistán
 Nejvyšší porodnost – Niger, Čad, Somálsko, DRG
 Nejnižší – Bosna, Taiwan, Moldavsko, Polsko
Migrace jako bezpečnostní téma
 60. léta imigranti do Evropy, dočasná pracovní síla (na pět let) a pak se vrátí domů
o to byl plán, nepočítalo se s tím, že by chtěli zůstat, založit rodinu, evropské státy s tímhle nepočítaly a nestaraly
se o integraci
 v 80. letech – protipřistěhovalacká tématika akcentována
o není to ale oblast zájmu pro širokou veřejnost
 v 90. letech – akcentuje se náboženský rozměr, většina jsou muslimové, bude to vytvářet problém radikalismu, už to
nebylo periferní téma, ale stalo se to bezpečnostním tématem  růst pravicového radikalismu
 vytvořil se zpětný ráz v podobě politické korektnosti, ta začala snižovat sekuritizaci této tématiky
Agenda demografické bezpečnosti:
 stárnutí populace, růst vlivu a počtu imigrantů druhé a třetí generace  demografická bezpečnostní agenda EU
 diskuze nad možnými nápravami (do roku 2014)
 získávat mozky ze zahraničí (lepší výběr imigrantů)…

Při masivní migraci, musí se vyřešit problémy:

 Nedostatek ubytovacích kapacit = může vyústit ke krizi městských aglomerací
 Zasažení trhu práce = snížení mezd původního obyvatelstva, snížení počtu pracovních míst, nátlak imigrantů na
pracovní podmínky (nebude tu těžkou práci za min mzdu dělat deset let, bude požadovat lepší podmínky)
 Růst etnického a náboženského napětí
 Vytvoření systému pro hladké začlenění přistěhovalců do společnosti
 Zvýšené riziko ilegální imigrace

Bezpečnostní rozměr vnitroevropské migrace

 Akcentovala se ze strany západních zemí otázka pracovní migrace
o polská pracovní síla (není třeba se obávat polského instalatéra)
 Migrace zpět do země původu (po práci)
o vezme si s sebou domů peníze, neutratí je doma, volná pracovní místa – kdo to bude dělat?
 Spojování rodin
o můžeme tolerovat přesun pracovní síly, ale může se na to nabalit celá řada dalších lidí
 Migrace po případném konfliktu, politickém neklidu či diskriminace
 Migrace v souladu s tradicemi (cikáni) a cíli celé skupiny obyvatelstva
 Nepravidelná a nelegální migrace, především tranzitní migrace osob z třetího světa

Rizikové faktory:
 Vysoký poměr osob mezi 15-29 let v produktivní části populace
o zvyšují pravděpodobnost vzniku konfliktu (např. arabské jaro)
 Pádivý růst městské populace
o státy s vysokou urbanizací mají dvakrát vyšší pravděpodobnost vypuknutí vnitrostátního konfliktu (nelze
úplně oddělit od předchozího faktoru)
 Nízká úroveň plodní půdy a pitné vody v přepočtu na obyvatele (např. Sahel), přelévání konfliktu do zahraničí
 Vysoká míra úmrtnosti v produktivní populaci – AIDS
o může hrát roli ve vzniku konfliktu
 Různé růstové statistiky pro různé etnické či náboženské skupiny
o bílí Američani vydělávají víc než černí
 Migrace
o protiimigrantské nálady, nápor na ekonomiku
 Stárnutí a úbytek populace
 Početní disproporce mezi pohlavími ve prospěch mužů – nedostatek žen

Migrace a bezpečnost
 OSN: 232 milionů migrantu – o 100 milionů víc než před 25 lety
 Miliony lidí žijí bez státního občanství
 Státy vynakládají finance na ploty a ochranu hranic
 Globalizace a zefektivnění dopravy způsobují nárůst počtu osob překračující hranice (ať už legálně, nebo nelegálně)

Evropská „migrační krize“

 2014 – 626 tis. zachycených imigrantů, v polovině roku 2015 to bylo půl milionu lidí, odhad na konec roku až 1,5
milionu
 Původ obyvatel (důvěryhodnost sporná): 54 % Syřani (bude výrazně menší, lidé zahodí svůj pas a předstírají, že jsou
Syřani), 13 % Afghánci (vydávají se za ně i Pákistánci), 7 % Eritrea, další z Iráku, Íránu, Pákistánu i Kosova(!)
 2/3 imigrantů přijímány Německem, Francií, Itálii a Švédskem

Hlavní bezpečnostní problémy s migrací

 Je nekontrolovatelná – doklady, evidence
 Je obtížné (nemožné) prokázat historii či identitu migrantů
o je to uprchlík, nebo imigrant?
 Na hranicích Schengenu slabé státy
 Chybí program/vize EU pro řešení této krize:
o Debata se omezila na pro kvóty/proti kvótám, cílové země/tranzitní země, absence relevantní diskuze,
#přijímám #nepřijímám

Co víme o migrantech?
 Většinou jsou to muslimové, mladí muži (data se různí), mají dost peněz (mohou si dovolit cestu), prohlašujíc se za
válečné či politické uprchlíky (dostanou status uprchlíka), směřují do bohatších evropských zemí
Co nevíme o migrantech?
 Jejich skutečný původ, příběh a historii, ani jejich politické názory, orientace, důvod jejich migrace, zdrží se omezeně,
nebo navždy (je potřeba pracovat na jejich integrace/není potřeba), zásadní bezp. otázka:
o mají napojení na nějaké teroristické organizace?

Bezpečnostní konsekvence:
 Riziko islámského radikalismu a terorismu
 Imigranti mohou být vycvičení, zažili válku, mohli participovat
o s tímto faktorem je třeba počítat
 Vnitro imigrantské násilí
o lidé si své záště z původních zemí přináší do Evropy (Syřeni x Iráčani, Afghánci x Pákistánci, Turci a
Kurdové)
 Možný růst OZ
o zahraničního i evropského – italská mafie – byznys s uprchlíky zajímavější než byznys s prostitucí
 Nárůst etnického, rasového a náboženského napětí a extremismus (RaHoWa)
 Státní výdaje, ekonomická krize, možný kolaps evropských států

Řešení?
 Vyřešení situace v Sýrii migrační vlnu nezastaví (válka není jedinou příčinou migrace)
 Demografický vývoj a desertifikace Sahelu způsobí migrační vlnu ještě větší
o lidé půjdou za svým vlastním přežitím na sever
 Změna režimů na Středním východě způsobuje chaos a padlé státy – volba menšího zla
o Kadáffí tvrdil, že je hrází mezi Afrikou a Evropou, aby do Evropy nepřicházeli uprchlíci – doufal, že si tím
udrží svoji pozici
 Etická stránka, emoční stránka?

Teorie kolapsů (Mirslav Bárta – Kolaps a regenerace)

 typické pro kolaps společnosti je, že si to společnost vůbec neuvědomuje
 samovolný, rapidní pád
 nejedná se o celkový konec, může být synonymem pro transformaci, obrodu nebo obnovu
 obecné charakteristiky kolapsu:
 o obecně nepředpověditelné (a neočekávatelné)
o musí dojít k poklesu ekonomických výnosů
o dochází k náhle ztrátě komplexity (najednou každý člověk je sám za sebe)
o zanikají stávající zásadní struktury nezbytné pro řídící činnost daného systému
 dochází k decentralizaci, desocializaci, poklesu míry organizovanosti a sociální nivelaci ve společnosti
 v drtivé většině jsou to vnitřní faktory, které to spustí, mohou být i vnější (méně časté – migrace, přírodní katastrofa)
 proces kolapsu není lineární, evoluční, děje se ale skokově
 dochází ke ztrátě či proměně etnicity na území vymizení původního duchovního substrátu, propadu vzdělanosti apod.
 lidé si to uvědomují, až když je konec

Důvody kolapsu dle Josepha Tainera:

 vyčerpání a zánik zdrojů, přechod na nový zdroj, výskyt nepřekonatelné katastrofy, nedostatečná na okolnosti, zásah jiné
společnosti, vetřelci (barbaři), třídní konflikty, sociální rozpory, špatné řízení ze strany elity nebo její špatné chování,
sociální dysfunkce, ekonomické faktory (kolaps měny nebo státní bankrot, dluhová krize), taky kombinace a řetězení
těchto faktorů

Příčiny pádu Egypta na Západě?

 Krize: identity/věrohodnosti, participace, penetrace, legitimizme, distribuce

Bárta, M. (2011): Kolaps a regenerace: Cesty civilizací a kultur, Academia. s. 15–48

 aktuální téma
 cíl = vyjasnit základní rysy krizových okamžiků ve vývoji kultur a civilizací této planety, a to nejen z pohledu historiků
a archeologů, ale i přírodovědců a ekonomů
 kolaps ve skutečnosti neexistuje, jde o archetypální mýt
o končí novým pozitivním vývojem, novým počátkem

Kolaps, klady a zápory

 Charakteristika kolapsu:
o Jsou obecně nepředpověditelní a tedy neočekávané
o Před kolapsem dochází k poklesu ekonomických výnosů
o Dochází k náhlé ztrátě komplexity
o Zanikají stávající zásadní struktury nezbytné pro řídící činnost daného systému
o Dochází k decentralizaci, desocializaci, poklesu míry organizovanosti a sociální nivelaci ve společnosti.
o Civilizace v kritickém stavu kvůli vnitřní dynamice, ale u spuštění kolapsu často vnější impulz
(societární/environmentální)
o Proces kolapsu není lineární, evoluční, děje se skokově
o Dochází ke ztrátě či proměně etnicity na území, vymizení původního duchovního substrátu, propadu
vzdělanosti apod.
o Lidé si jej uvědomují až v konečné fázi, kdy je již na vše pozdě.
 Příčiny antropogenního kolapsu podle J. Taintera:
o Vyčerpání a zánik zdrojů nezbytných pro život
o Přechod na nový zdroj
o Výskyt nepřekonatelné katastrofy (potopa, tsunami).
o Nedostatečná reakce na okolnosti
o Zásah jiné společnosti
o Vetřelci (barbaři)
o Třídní konflikty, sociální rozpory, špatné řízení ze strany elity nebo její špatné chování
o Sociální dysfunkce
o Ekonomické faktory (kolaps měny, státní bankrot).

Harry Seldon:
EGYPT
  Faktory navozující kolaps staroegyptské říše:
o krize identity/věrohodnosti (jak je vládnoucí skupina akceptována a považována za legitimní);
o krize participace (kdo a jak se podílí na správě státu);
o krize penetrace (schopnost efektivní kontroly fungování státu);
o krize legitimizace (otázka autority a schopnosti prosadit rozhodnutí) a
o krize distribuce (efektivity přesměrovávání ekonomických zdrojů).
 tytéž faktory, které stály u zrodu a rozmachu Egypta doby stavitelů pyramid, nakonec způsobily jeho kolaps.
 6 rovin transformace:
o Panovník (na začátku všemocný, pak se musel o svou moc dělit).
o Organizace správního aparátu (to samé, plus rozmach klientelismu).
o Struktura státní administrativy (vertikální, centralizovaná -> decentralizace).
o Stavba královských pyramid (později velké výdaje, vyšší počet úředníků).
o Provoz královských pyramid (neúměrné hospodářské zatížení, zpochybnění královské autority).
o Ekonomický systém (rozpad efektivně fungujících centrálních těles).

Římská paralela
EROI – pouhá zkratka, nebo jeden z principů lidských dějin?
 Zkratka anglického Energy return on investment, „návratnost vynaložené energie“. Zisk co nejlevnější energie
je jedním z úhelných kamenů každé civilizace: například v Egyptě to byly záplavy vedoucí k vysokým úrodám, v
případě Říma dobyvačné války a podmaňování ekonomik porobených zemí a národů. V moderní době nejvyšší
hodnoty energetické návratnosti dosahuje těžba ropy, uhlí.
 Projekty, které nemají ekonomický význam, ale podporují legitimitu vládnoucí složky (pyramidy, Koloseum) –
neproduktivní výdaj, jeden z kritických faktorů úpadku dané společnosti.

Parametry kolapsu
 fenomén kolapsu je s vývojem lidských společností neoddělitelně spjat.
 O úspěchu a neúspěchu civilizací rozhodovaly, rozhodují a budou rozhodovat zejména tyt parametry:
o přírodní prostředí, ve kterém se ta či ona civilizace nebo kultura vyvíjí, jeho změny a úspěšnost adaptací
civilizace na okolní prostředí;
o legitimita vládnoucí elity, způsoby vládnutí a nabývání časově omezené legitimity;
o komplexita čili míra složitosti dané společnosti, přístup k surovinám a vývoj poměru EROI;
o nová uspořádání státu a stanovení jeho nových priorit;
o zvládnutí migrací a ochrana strategických zdrojů (kromě klasických komodit již teď k nim patří zdroje sladké
vody a orná půda);
o pohyby etnik a kulturně-náboženské a sociální transformace;
o duchovní vykořenění, úpadek náboženství a absence duchovních hodnot obecně mající devastační účinek na
fungování společnosti,
o zkáza nebo resuscitace instituce rodiny;
o vysoký stupeň blahobytu;
o způsob, jakým bude stát řídit rozhodovací procesy a rychlost reakce na závažné podněty;
o schopnost předvídat možný budoucí vývoj.

Kolapsy a my
 základem úspěchu je od základu změnit stávající a stále více vyčerpaný systém
 podle autora je s námi vše špatně 
 zásadní otázky:
o Neměli by moct volit jen ti, co pro stát něco dělají (prokazatelně platí daně)?
o Je poměrný volební systém efektivním řešením problémů?

Kelly M. Greenhill (2010): Weapons of mass migration: forced displacement, coercion, and foreign
policy, Ithaca, N.Y. : Cornell University Press, s. 12 – 74
Nátlaková sila masovej migrácie
 Nátlak znamená zabránenie zmeny politického správania prostredníctvom zastrašovania, vyhrážok, alebo vojenskej sily.
Nátlak môže mať aj formu utečencov ako nástroja presvedčovania. Podľa klasických teórií medzinárodných vzťahov by nemalo
ísť o účinný nástroj, v realite tomu tak ale nie je. Liberálne demokracie bývajú najčastejšie cieľom masových migrácií; táto forma
nátlaku je na ne mimoriadne úspešná.

Definícia, meranie a identifikácia plánovanej nátlakovej migrácie

Plánovaná nátlaková migrácia je cezhraničný pohyb populácie, ktorý bol cielene vytvorený a manipulovaný, aby donútil
iný štát k vojenským, ekonomickým alebo politickým ústupkom. Ako príklady možno uviesť vojnu v Bosne, otvorene
západonemeckých hraníc v roku 1989,...
Plánovaná nátlaková migrácia sa často deje v rámci migrácie vyvolanej inými príčinami- ide o jej zneužívanie na
politické a vojenské účely (strategická plánovaná migrácia). Tento fenomén možno rozdeliť na tri druhy: vypudzovacia
(dispossessive), exportívna (exportive) a militarizovaná organizovaná migrácia.
Vypudzovacia plánovaná migrácia má za cieľ zbaviť istú skupinu/y obyvateľstva územia alebo majetku, alebo túto
skupinu/skupiny zničiť a zaistiť si etnopolitickú alebo ekonomickú dominanciu.
Exportívna plánovaná migrácia má za cieľ upevnenie domácej politickej pozície (vyhnaním opozičných skupín) alebo
destabilizáciu susedných krajín.
Milizarizovaná plánovaná migrácia sa uskutočňuje počas ozbrojeného konfliktu a má za cieľ poskytnúť vojenskú výhodu
voči protivníkovi prostredníctvom narušenia zásobovania, tylu, velenia,... alebo naopak získaním si personálu a prostriedkov.

Migrácia a utečenci sa stali záležitosťou „vysokej politiky“ až po Konferencii OSN o utečencoch, ktorá sa konala v roku
1951. odvtedy autor zaznamenal 56-64 prípadov plánovanej nátlakovej migrácie. Väčšina z nich smerovala do západných
demokracií. Politické škody, ktoré napácha, sú väčšie- tým pádom sú tieto štáty zraniteľnejšie, než diktatúry. Diktátori sa často
vyhrážajú demokratickým krajinám, že na nich „vypustia“ masovú migračnú vlnu a poškodia ich tak.

Autor ohľadom plánovaných nátlakových migračných vĺn ponúka tri alternatívne hypotézy, ktoré majú vysvetľovať ich
možný pôvod:
 Migračná vlna je spôsobená silami mimo kontroly vodcov; migranti migrujú z vlastnej vôle
 Migračná vlna môže byť výsledkom iracionálneho, nestrategického rozhodnutia, ktoré nemá nič so snahou tlačiť na
iné štáty
 Migračná vlna môže byť strategická, ale nie nátlaková (jej príčiny sú vypudzovacie, exportívne alebo vojenské, ale
nie nátlakové)
Aby sme vylúčili alebo potvrdili tieto hypotézy, musíme zodpovedať tri otázky: (1) Bola migračná vlna riadená zhora?
(2) Bola jej príčina strategická? a (3) Bola nátlaková (resp. vnímal ju tak cieľ)?

Zatiaľ čo akademici problematiku plánovanej nátlakovej migrácie vo všeobecnosti ignorovali, štáty a bezpečnostné
agentúry ju vnímali ako reálnu hrozbu.

Kto sa na nej podieľa?

Plánovaná nátlaková migrácia môže byť využívaná troma typmi aktérov: iniciátori, agenti provokatéri a oportunisti.

Aktívni manipulátori: iniciátori a agenti provokatéri

Iniciátori priamo vytvárajú, alebo sa vyhrážajú vytvorením masívne cezhraničné pohyby populácie, ak ich ciele nesplnia
ich požiadavky. Väčšinou išlo o slabých, nedemokratických aktérov, ktorí nemali kapacity na použitie iných nástrojov (Castro,...).
Agenti provokatéri sú zvyčajne rovnaký typ aktéra (slabý, nelegitímny), ktorý nevytvára migračnú vlnu priamo, ale jedná
takým spôsobom, aby donútil iné štáty vyvolať migračnú vlnu. Väčšina z nich sa domnieva, že ich ciele sú dobré a preto majú
právo využívať takéto neštandardné prostriedky. Niekedy sa im podarí pre tieto ciele získať aj medzinárodnú podporu.
Agenti provokatéri sa napríklad môžu snažiť prinútiť represívnu vládu, aby vyvolala migračnú vlnu (napríklad počas
vojny o nezávislosť Alžírska sa FLN snažil vyprovokovať Francúzov k aplikovaniu tvrdých opatrení, ktoré by vyvolali migračnú
vlnu; podobne postupovala UCK v Kosove). Následná humanitárna katastrofa by prinútila medzinárodné spoločenstvo zasiahnuť
v ich prospech, získala sympatie,... (napríklad Bosniaci nebránili niektoré moslimské enklávy a následný postup Srbských vojsk
vyvolala utečenecké vlny, vďaka ktorým sa mobilizovalo medzinárodné spoločenstvo).
Agenti provokatéri sa tiež môžu vyhrážať premenou malej migrácie na masívnu, prípadne vyvolať migráciu s cieľom
zmeniť režim. Rolu agenta provokatéra často hrajú NGO.
Slabí aktéri využívajú alebo vyvolávajú masovú migráciu zvyčajne preto, aby donútili silnejších aktérov k vyjednávaniu-
často na to nemajú iné prostriedky. Vyvolanie migračnej krízy môže pripraviť pôdu pre slabých aktérov, zvýšiť ich kredibilitu,...
a tým zvýšiť ich nátlakovú kapacitu. Môžu tiež vyvolať migračnú vlnu s cieľom „potrestať“ iných aktérov. Určitú rolu hrá aj
imidž- nedemokratické krajiny nemajú vytváraním migračnej vlny veľa čo stratiť.
Keď sa to zhrnie- nedemokratickí aktéri sú zvyčajne slabí, pričom sa ale nemusia starať o stratu reputácie vyvolaním
migračnej vlny- benefity sú výrazne vyššie, než cena, ktorú musia zaplatiť.
Ako agenti provokatéri sa ale niekedy správali aj veľmoci- napríklad USA voči Severnej Kórei, Západné Nemecko voči
NDR,...

Pasívni využívatelia (exploiters): oportunisti

Oportunisti sú zväčša pasívni, nehrajú hlavnú úlohu vo vyvolaní masovej migrácie, ale využívajú ju pre svoj prospech.
Vyhrážajú sa vyvolaním humanitárnych katastrof, zatváraním hraníc,... Výmenou za riešenie prebiehajúcej krízy požadujú
politické či ekonomické benefity. Napríklad Thajsko využilo v 80. rokoch utečencov z Kambodže, aby získalo ekonomické
ústupky od USA.
Oportunisti môžu byť silní aj slabí, nedemokratickí aj demokratickí aktéri. Niekedy sa stávajú oportunistami z nutnosti,
inokedy len preto, že na to majú príležitosť.

Ciele nátlaku a úspešnosť

Ciele nátlaku prostredníctvom migrácie sú rôzne (ukončenie podpory rebélie, finančná pomoc, zmena režimu,...). Hoci
väčšina aktérov tvorby/využívania migračných vĺn bola slabšia, než ich ciele, boli pomerne úspešní (73%).
Dôvodom môže byť to, že aktér zvoli riadenú nátlakovú migráciu ako prostriedok nátlaku len v prípade, že si myslí, že je
veľká šanca na úspech. Málokedy ide o nástroj prvej voľby. Masívna migrácia môže mať závažné neočakávané následky
a destabilizuje vždy krajinu pôvodu aj cieľový štát. Keď sa migračná kríza začne, aktéri nad ňou strácajú kontrolu čiastočne, alebo
úplne; potom je ťažké ju zastaviť a spôsobuje škody, aj keď už netreba. Tým znižuje potenciálne zisky. Aj keď iniciátor dosiahne
svoje ciele, migračná vlna ho môže vážne poškodiť.
Aj napriek týmto rizikám sa za určitých podmienok môže zdať plánovaná nátlaková migrácia ako vhodný nástroj na
dosahovanie cieľov.

Ako, kedy a prečo riadená nátlaková migrácia zlyhá alebo uspeje?

Iniciátori využívajú mnoho mechanizmov v snahe manipulovať svoje ciele. Najbežnejších je týchto päť: (1) erózia
mocenskej základne (narušenie vzťahu medzi režimom a jeho podporovateľmi); (2) nepokoje (vyvolanie nespokojnosti
s režimom); (3) dekapitácia (podrývanie osobného bezpečia vedenia režimu); (4) oslabenie (podrývanie krajiny ako celku) a (5)
odopieranie (zabránenie víťazstvu na bojisku).
Keďže sa plánovaná nátlaková migrácia spolieha na nevojenské prostriedky, dekapitácia a odopieranie pri jej využívaní
nie sú vykonávané, ale sústredí sa na eróziu mocenskej základne, nepokoje a oslabovanie. Iniciátor sa snaží zmeniť správanie elít
cieľovej krajiny prostredníctvom manipulácie postojov verejnosti- vyvoláva nespokojnosť, domáci konflikt.
Nátlak s pomocou riadenej migrácie môže ovplyvňovať cieľovú krajinu dvoma spôsobmi: vyčerpávaním kapacít
a politickou agitáciou. Prvý sa zameriava na schopnosť cieľovej krajiny prijať, asimilovať,... skupinu utečencov, zatiaľ čo druhý
sa zameriava na ochotu cieľovej krajiny tak činiť. Riadená nátlaková migrácia je dynamický proces zložený z akcií a reakcií.
V oblastiach so slabou centrálnou vládou, vysokým medzietnickým napätím, obmedzenými zdrojmi a režimom s nízkou
legitimitou, môže príval utečencov znamenať vážnu hrozbu.
V rozvinutom svete odčerpávanie kapacít nepostačuje k zmene postoja vedenia štátov, pretože tieto kapacity sú príliš
veľké. Preto býva kombinované s politickou agitáciou, ktorá využíva heterogenity politických a spoločenských záujmov
v západných krajinách. Cielená nátlaková migrácia má v často za cieľ rozdeliť spoločnosť aspoň do dvoch znepriatelených
táborov (pro/proti imigrácii) tvorených silne mobilizovanými skupinami. Cieľová krajina nedokáže uspokojiť oba tábory naraz-
jej vedenie stojí pred dilemou. Heterogenita spoločnosti ju činí zraniteľnou.
Hoci do Západných štátov prúdi len malé percento celkovej svetovej migrácie, migrácia je vnímaná ako hrozba. Niektorí
autori tvrdia, že migrácia spôsobuje pokles celosvetovej životnej úrovne, pretože migranti odčerpávajú suroviny, ktoré by inak
boli využívane bežnými občanmi.

Odpor a obmedzenia
Hoci sú západné krajiny zaviazané poskytnúť ochranu tým, čo utekajú pred prenasledovaním, zvyčajne sa objavia
spoločenské segmenty, ktoré nie sú ochotné znášať ekonomické a sociálne náklady a riziká spojené s touto činnosťou. Tento
odpor potom ovplyvňuje rozhodovania lídrov krajiny. Jeho silu určuje poloha, veľkosť, zloženie,... migračnej vlny. Najčastejšie sa
proti imigrácii stavajú priamo dotknuté skupiny obyvateľstva, ku ktorým sa pridávajú nacionálne segmenty populácie. Tieto
skupiny reprezentujú časti spoločnosti, ktoré očakávajú, že stratia svoju sociálnu, kultúrnu alebo politickú dominanciu. Inokedy
ide len o politických podnikateľov, ktorí sa snažia profitovať na protiimigrantských náladách v spoločnosti.
Keď dôjde k mobilizácii odporcov imigrácie, rastie spoločenský tlak na vedenie krajiny, aby uzatvorilo hranice,
deportovalo migrantov,... Hoci politici môžu mať morálne problémy, zvyčajne týmto požiadavkám vyhovejú.

Ochrancovia a propagátori
Okrem skupín lobujúcich za odmietanie migrantov ale pôsobia aj skupiny požadujúce plnenie záväzkov krajiny, ktoré ju
robia povinnou poskytnúť prístrešie utečencom. Zloženie tejto skupiny je vždy odlišné; ovplyvňujú ho podobné faktory ako
v prípade odporcov. Proimigračný tábor býva väčšinou menší, ale hlasnejší.
Silu pro/protiimigrantských táborov zvyšuje ich prepojenie s NGO, etnickými lobby, médiami. Pri svojej činnosti sa
spoliehajú na dva faktory: túžbu lídrov ostať populárnymi a túžbu zachovať si legitimitu neporušovaním medzinárodných
záväzkov. Tlak zo strany proimigračných skupín núti vládu prijímať a asimilovať migrantov.

Keď proti sebe stoja odmietanie a ochrana, nastáva zraniteľnosť

V spoločnostiach s rozdielnymi záujmami a nerovnomerne rozvrstvenými cenami a benefitmi (materiálnymi,
psychickými,...) dochádza pri masovej migrácii len málokedy k dominancii len jedného z vyššie spomenutých táborov. Je to dané
už len názorovými rozdielmi medzi elitami a občanmi.
Štáty využívajúce riadenú nátlakovú migráciu si toho sú vedomé a využívajú to vo svoj prospech. Okrem toho sa snažia
podporiť mobilizáciu oboch táborov, zvýšiť polarizáciu spoločnosti a zredukovať možnosti vlády cieľovej krajiny, ako so
situáciou naložiť. Vyriešiť situáciu tak, aby nedošlo k nepokojom a erózii mocenskej základne sa stáva náročným.

Predpovedanie a meranie úspechu a zlyhania nátlaku

 Cieľové krajiny sú najzraniteľnejšie v momente, keď existujú silné nezhody ohľadom reakcie na migračnú krízu. Autori
predstavujú model pre výpočet zraniteľnosti nátlakom.

The force multiplier of Hypocrisy costs

Vyzývateľovi môže nahrávať pokrytectvo vlády cieľového štátu, ktoré spočíva v preháňaní ich oddanosti morálke
a zároveň v jej praktickom porušovaní. Rozdiely medzi slovami a činmi politikov využívajú iniciátori riadenej migrácie, prípadne
sa podieľajú na vytvorení týchto rozdielov. Rovnako ich môžu využívať aj pro/protiimigračné skupiny.
Lídri sú pokryteckí väčšinou z toho dôvodu, že chcú získať hlasy. Niekedy napríklad nazvú určitú skupinu migrantov
utečencami, ale potom nedodržujú normatívne povinnosti, ktoré z toho vyplývajú. Politici pritom nie sú viazaní len svojimi
vlastnými vyjadreniami a činmi, ale aj postojmi svojich predchodcov, ktoré ich môžu prinútiť k pokrytectvu.

Obrana a vyhýbanie sa
Nátlak nie je jednostranný proces, cieľ sa môže brániť, hoci demokratické štáty majú možnosti reakcie obmedzené. Za
prvé, môžu externalizovať, outsourcovať (preniesť na iných), „zneviditeľniť“ následky migračnej krízy. Prenesenie zodpovednosti
ale nie je možné vždy.
Za druhé, vlády môžu manipulovať nekompatibilné záujmy rôzny skupín populácie prostredníctvom presviedčania,
„úplatkárstva“,... Cieľom tejto stratégie je zmeniť vnímanie rizík a prínosov migračnej vlny.
Za tretie môžu podniknúť vojenskú akciu na zastavenie migračnej vlny likvidáciou jej zdroja. Niektorí aktéri môžu
využiť aj rétorickú hrozbu vyvolania migračnej vlny na ospravedlnenie vojenského zásahu, inokedy ich ospravedlňujú aj
hypotetickou hrozbou migrácie. Napríklad Ronald Reagan ospravedlňoval vojenské intervencie v Latinskej Amerike snahe
zabrániť prílevu migrantov z danej oblasti, ktorá by mohla nastať po nastolení marxistických režimov (podobne ako sa stalo
v prípade Kuby).
Ak sú tieto snahy úspešné, nátlak zo strany iniciátora migračnej vlny zlyhá , alebo sa stane málo úspešným. Migračná
vlna tiež môže zjednotiť populáciu namiesto toho, aby ju polarizovala. Migranti potom nebudú videní ako nepriatelia, ale ako
obete represívneho režimu. Iniciátor migrácie potom svoje ciele nedosiahne. Vo všeobecnosti platí, že s klesajúcou mobilizáciou
spoločnosti cieľovej krajiny klesá aj pravdepodobnosť, že nátlak uspeje. Problémom pre iniciátorov migračnej vlny je tiež to, že
len málokedy sa jej problematika dostane do agendy vlády, zvyčajne ju riešia iné štátne odvetvia. Zaoberá sa ňou len v prípadoch,
že by jej neúspešné riešenie malo vysokú politickú cenu.

Prečo sú liberálne demokracie zraniteľné?

Riadená nátlaková migrácia je hrozbou re liberálne demokracie z dvoch dôvodov, ktoré súvisia s tým, že sú často videné
ako stelesnenia liberálnych hodnôt a cností. Za prvé, väčšina liberálnych demokracií je právne viazaná dodržiavať ľudské práva
a chrániť utečencov. To obmedzuje nástroje, ktoré môžu využiť k ochrane hraníc. Tieto záväzky majú vplyv aj na riziko výskytu
pokrytectva.
Za druhé, politické rozhodovanie v týchto štátoch je zo svojej konfliktné a transparentné. Majú naň vplyv rôzne
spoločenské skupiny, ktoré majú rozdielne a často protichodné záujmy. Tému migrácie môže využiť opozícia na kritizovanie
vlády. Liberálne demokracie sa odvolávajú na absolútne princípy, ale rozdielne záujmy a štiepne línie v spoločnosti ich robia
neabsolútnymi.
Každý štát je do inej miery otvorený vplyvu spoločnosti- škála sa pohybuje od centralizovaného a autonómneho
(„silného“) štátu k decentralizovanému a previazanému („slabému“) štátu. Slabé štáty sú charakterizované vysokým počtom
vstupov do politiky a malou mierou autonómie politiky. Keďže sú najviac vystavené náladovosti pluralizmu, sú najzraniteľnejšie.
Záväzky chrániť ľudské práva spolu s pluralistickou politikou môžu poskytovať výhodu štátom, ktoré chcú manipulovať
s liberálne demokratickou krajinou.

Mimo liberálnych demokracií

Autori skúmajú tri premenné ovplyvňujúce zraniteľnosť štátu plánovanou nátlakovou migráciou: politický liberalizmus,
normatívny liberalizmus a autonómia politiky. Aj neliberálne štáty môžu mať určitú mieru politickej alebo normatívnej
liberalizácie.
Kodifikovanie noriem chrániacich práva utečencov a ľudských práv možno považovať za znak normatívneho
liberalizmu, mieru autonómie rozhodovania a tvorby politiky za znak politického liberalizmu. Vzhľadom na výskyt pokrytectva
možno predpokladať, že normatívny liberalizmus má väčší vplyv na zraniteľnosť, než politický liberalizmus a miera autonómie
politiky. Keďže sa ale politici starajú viac o požiadavky domáceho obyvateľstva, než o medzinárodné vplyvy, miera politického
liberalizmu má väčšiu prediktívnu hodnotu.
Autoritárske a totalitné režimy by mali byť menej zraniteľné riadenou nátlakovou migráciou, pretože sú málo
liberalizované, centralizované a politicky autonómnejšie. Ich vlády majú viac nástrojov, s ktorými sa môžu vysporiadať
s migračnou vlnou. Bývajú tiež menej normatívne liberalizované, teda má štát menej obmedzení.
Avšak aj diktatúry sú rôzne a žiadna vláda nemôže konať úplne nezávisle od požiadaviek svojich občanov. Veľkosť tzv.
selektorátu (skupiny ľudí zodpovedných za osud vedenia štátu) sa tiež rôzni. Okrem toho, každý štát chce byť členom
medzinárodného spoločenstva a využívať politické a ekonomické benefity, ktoré toto členstvo prináša. To ale vyžaduje dodržiavať
jeho normy.

Alternatívne vysvetlenia
Rozhodovanie cieľových štátov sa snažia vysvetliť tri alternatívne teórie: (1) geografická blízkosť; (2) veľkosť masovej
migrácie a (3) postoj ku konkrétnej skupine utečencov.
Prvé dve tvrdia, že náchylnosť cieľa vyhovieť požiadavkám iniciátora riadenej migrácie je určená jeho schopnosťou
absorbovať alebo zastaviť migračnú vlnu. Čím je vzdialenosť od zdroja migrácie menšia a čím je veľkosť migračnej vlny väčšia,
tým menej je štát schopný samostatne absorbovať alebo zastaviť migračnú vlnu. Hoci veľkosť vzdialenosti medzi cieľom
a zdrojom migrácie nemožno ignorovať, nemala by sa brať ako určujúca pre úspech nátlaku.
Veľkosť migrácie ovplyvňuje to, ako budú štáty náchylné odčerpávaniu kapacít a agitácii, ale korelácia nie je silná.
Navyše existujú výnimky- Poľsko prinútilo Nemecko k ústupkom k malým skupinám; India zasa nezmenila svoje postoje podľa
pakistanských predstáv, hoci do nej prišlo ohromné množstvo migrantov z Pakistanu.
Tretia hypotéza tvrdí, že predošlé postoje alebo historické vzťahy s určitými skupinami ovplyvňujú odpoveď cieľovej
krajiny na pokus o nátlak. Na jednej strane je logické, v štátoch, v ktorých sú ukotvené početné komunity imigrantov majúce
vplyv na vedenie krajiny, bude vyššia miera mobilizácie pro-imigračného tábora. Je tiež logické, že zloženie žiadateľov o azyl
bude ovplyvnené historickými väzbami medzi krajinou pôvodu a cieľovým štátom.
Na druhej strane, nepriateľstvo nie je najvyššie medzi skupinami, ktoré sú si úplne cudzie, ale medzi skupinami, ktoré
majú medzi sebou negatívne historické skúsenosti. Napríklad Nemci vyhnaní zo Sudet alebo západného Poľska po druhej svetovej
vojne či Alžírčania nútení vrátiť sa do Francúzska po osamostatnení Alžírska boli prijímaní bez problémov. Predošlé vzťahy
s migrujúcou skupinou ovplyvňujú veľkosť a silu pro/proti-imigračných skupín.
Obe situácie (nepriateľský aj priateľský postoj k migrujúcej skupine) môžu spraviť cieľovú krajinu náchylnejšiu
k ústupkom iniciátorovi migračnej vlny, ale nie sú určujúcim determinantom jeho úspechu.