VICTOR HUGO

CHRÁM MATKY BOŽÍ V PAŘÍŽI

Autor:
Victor-Marie Hugo (26. února 1802, Besançon – 22. května 1885, Paříž)
- nejvýznamnější osobnost francouzského romantismu
- básník, dramatik, prozaik, historik, politik
- byl nejmladším ze tří synů generála napoleonské armády -> sympatie k revoluci, odpor
k diktatuře a Napoleonovi
- liberál, přívrženec republikánského zřízení
- s bratry založil časopis, psal pro něj reportáže, recenze i básně
- měl 5 dětí, první zemřelo krátce po narození, nejstarší dcera se utopila krátce po svatbě
- smutek ze ztráty dcery se odrazil v několika dílech
- svoji první novelu vydal v r. 1823
- 1845 vstoupil do politiky – snaha zlepšit situaci lidových vrstev, zvýšit vzdělání
- byl zvolen členem akademie, získal titul hraběte
- r. 1851 uprchl z Francie, žil krátce v Bruselu, poté v Anglii na ostrově Guernesey
- do exilu ho doprovázela nejmladší dcera (trpěla duševní poruchou) a milenka
- do Francie se vrátil po pádu Napoleona r. 1870
- den v jeho pohřbu byl vyhlášen státní smutek
- Hugo je pochován v pařížském Pantheonu

Dílo:

Dílo bylo napsáno v roce 1831 v Paříži za vlády krále Ludvíka XVI. Jde o období
romantismu.

Literární směr:
Romantismus

Základní znaky romantismu:

- od slova román = dobrodružný jako v románě

- vznikl v Anglii na počátku 19. stol., rozšířil se do celé Evropy
- někde přetrval celou polovinu 19. stol.
- navazuje na tendence preromantismu
- není jen umělecký styl, ale životní pocit, postoj člověka
- nový způsob pohledu na svět
– silně subjektivní a individualistický
- požaduje se tvůrčí svoboda, nezávislost, touha po harmonii s přírodou
- inspirace
– gotika pro svou tajuplnost

Téma:
Láska ošklivého a společností zavrhovaného Quasimoda ke krásné cikánské tanečnici
Esmeraldě
Myšlenka:
Kritika tehdejší francouzské společnosti – plno lží a přetvářek.
Nemáme opovrhovat postiženými nebo jinak vyčleněnými lidmi.

Obsah:

V chrámu Matky Boží žije kněz Klaudius Frollo s hrbáčem Quasimodem, kterého přijal za
vlastního syna. Kněz jednou uvidí na náměstí tančit cikánku. Od té doby na ni nemůže přestat
myslet.

Esmeralda se zamiluje do Phoeba, vojenského důstojníka. Ten ji ale jen využije pro její krásu.
Domluví si setkání, o kterém se dozví kněz. Žárlivostí bez sebe přijde až k nim a bodne
důstojníka dýkou. Potom uteče a vojáci najdou probodnutého Phoeba s Esmeraldou. Cikánka
je obviněna z vraždy. Nevnímá nic kolem sebe, myslí jen na Phoeba. Od kněze se dozví, že
žije. Mezitím je ale odsouzena k trestu smrti. Kněz se ji pokusí zachránit, ale cikánka chce
raději zemřít, než být s ním. Cestou k popravišti ji z káry zachrání Quasimodo.
Odnese ji do chrámu, kde mají odsouzenci právo azylu. Hrbáč se do Esmeraldy zamiluje a tiše
obdivuje její krásu, ta však stále myslí na Phoeba. Quasimodo ji brání před knězem, jenž se jí
chtěl násilně zmocnit.

Tuláci se snaží dobýt chrám a získat cikánku zpátky. Quasimodo brání Esmeraldu proti velké
přesile. Když už je v koncích, objeví se garda a ta tuláky rozežene. Hledají cikánku a
Quasimodo s nimi prohledává chrám. Neví, že garda ji má chytit a popravit. Esmeralda však
mezitím zmizela. Zahalený muž (kněz) je vyvede pryč. Když se jí ukáže a vyzná ze své
horoucí lásky, zděšená Esmeralda volí raději smrt než život s knězem. Kněz v záchvatu
zuřivosti běží pro vojáky a cikánku nechá u staré mučednice, aby ji ohlídala. Díky botičce
pozná matka svou dceru. Na záchranu je ale pozdě. I když matka brání Esmeraldu seč může,
nakonec sama zahyne a cikánku popraví. Tuto scénu sleduje z vysoké věže chrámu kněz,
který se v okamžiku popravy rozesměje absurditě života. Quasimodo kněze neslyšel, ale
viděl, jak se směje. Popadla ho nesnesitelná zloba, jak se může smát nad ztrátou jeho
milované cikánky. Proto do něj strčil a kněz se zřítil dolů z věže.

Zdrcený Quasimodo odchází z chrámu do staré kostnice, kde v objetí Esmeraldy dobrovolně
umírá.

Postavy:
Klaudius Frollo - kněz z chrámu Matky Boží; adoptivní otec Quasimoda, který touží po
vědění a lidském poznání; cestu mu však zkříží krásná Esmeralda, do níž se zamiluje, a udělá
vše proto, aby ji získal
Quasimodo - jednooký, hluchý a hrbatý zvoník z chrámu, který je naprosto oddán
arcijáhnovi; stejně jako jemu poplete Esmeralda hlavu; miluje ji však jinak než kněz - spíš ji
uctívá a obdivuje se její kráse; potom se musí rozhodnout mezi láskou k otci nebo k
Esmeraldě
Esmeralda - cikánské děvče, které svou krásou, tancem a zpěvem udivuje celou Paříž;
bohužel se kvůli tomu dostane do řady nesnází; žije na dvoře zázraků u tuláků, kteří ji mají
rádi; nemá rodiče, ale nosí u sebe malou botičku jako amulet
Petr Gringoire - básník a filozof, chudý. Před šibenicí ho zachránila Esmeralda, které se
snažil poskytnout pomoc.
Gudula matka Esmeraldy - Přišla o dceru, strávila patnáct let ve vězení, zešílela, pak se
setkala s dcerou, ovšem jen na chvíli.
Phoebus z Chateaupearsu - královský lučištník, jediný muž, kterého Esmeralda opravdu
milovala. Jeho láska k ní však nebyla pravá, uvěřil totiž soudu v tom, že se ho pokusila zabít.
Jan Frollo- Klaudiův mladší bratr, prostopášný, lehkomyslný.
tuláci, soudci, knězi, mladé slečny aj.

Časoprostor:
15. století, ve Francii

Jazykové prostředky

Kompozice:
převážně spisovný jazyk
řeč postav - podle jejich společenského postavení, prvky hovorové řeči

Kompoziční postup: chronologický, retrospektivní

literární druh:
epika

literární žánr:
román

literární forma:
próza

Další díla:
Východní zpěvy, Zpěvy soumraku – básnické sbírky
Legenda věků – básnická třídílná epopej, v níž se básník zamýšlí nad vývojem lidstva v cestě
za pokrokem a humanitou a optimisticky věří v lepší budoucnost lidstva.
Bídníci (Ubožáci) – román, ve kterém zachycuje život francouzského lidu v 1. třetině
19. století, ohromný úspěch
Devadesát tři – historický román
Dělníci moře, Muž který se směje – další romány
- psal také cestopisy, eseje, politické projevy

Další spisovatelé:
Walter Scott (1771-1832)
- považován za zakladatele historické povídky a historického románu

Jane Austenová (1775-1817)

- představitelka tzv. rodinného románu (domestic novel)
- ve svých dílech obvykle zachycovala život venkovských vyšších vrstev
- Pýcha a předsudek, Emma, Northangerské panství

Alexandr Sergejevič Puškin (1799–1837)

- básník, prozaik, autor divadelních her
- pocházel ze staré šlechtické rodiny
- vychován ruskou chůvou (díky ní získal vztah k ruskému prostředí)