OSOBNOST AUTORA KARLA FRIEDRICHA KÜHNA (1884–1945)

Jaroslav Zeman

Karl Friedrich Kühn65 patří nepochybně mezi nejvýznamnější, ale paradoxně také nej-
méně známé historiky umění spjaté s Libercem. Narodil se 17. února 1884 v Trutnově,
v rodině místního stavitele Konrada Kühna, a jeho starším bratrem byl významný
architekt působící v Liberci, Max Kühn. Po ukončení trutnovské státní reálné školy
v roce 1903 studoval na Vysoké škole technické ve Vídni, mj. u profesorů Christiana
Ulricha, Karla Königa, Karla Mayredera a Maxe von Ferstela.66 V dubnu 1908 zde
úspěšně složil státní zkoušky a v roce 1909 získal titul doktora technických věd za svou
disertační práci věnovanou kostelu sv. Trojice v Kuksu (Die Dreifaltigkeitskirche des
Stiftes Kukus in Böhmen).
Ve Vídni navštěvoval během studia také přednášky Maxe Dvořáka z dějin umění,
které ho nadále hluboce ovlivnily a silně se promítly zejména v jeho pozdějším pro-
fesním životě, věnovaném památkové péči. Další významnou zkušeností vztahující se
k památkové péči, byla jeho účast na stavebně historickém průzkumu Diokleciánova
paláce ve Splitu (dnešní Chorvatsko) pod vedením významného rakouského archeolo-
ga a architekta profesora Georga Niemanna, kde měl za úkol zaměření a výzkum tzv.
Zlaté brány.
Během studií zároveň pracoval v architektonickém ateliéru svého učitele Maxe
Ferstela. Ještě před svým absolutoriem byl v listopadu 1908 jmenován stavebním
praktikantem pražského místodržitelství.
V letech 1910–1912 působil na stavebním úřadě v Liberci a blízké Chrastavě, kde
vedl realizaci liberecké státní reálky a chrastavského okresního soudu a zároveň pracoval
v libereckém ateliéru architektů Heinricha Fanty a svého bratra Maxe Kühna. Zajímavé
je, že se s bratrem architektem s největší pravděpodobností vzájemně ovlivňovali,o čemž
svědčí erudovaný příspěvek Maxe Kühna Über bodenständige Architektur in Reichen-
berg (1909), zaměřený na průčelí libereckých měšťanských domů na přelomu 18. a 19.

65 O K. F. Kühnovi viz též: A. DOLENSKÝ, 1934; J. DOSTALÍK, 2008; J. KŘÍŽEK, nepubli-

kovaný text; L. SLAVÍČEK, 2006 (III), s. 436; P. ŠTONCNER, 2004, s. 539–545; J. ZEMAN,
2007, s. 85–89.
66 Všichni zmínění architekti byli významnými představiteli rakouské architektury období histo-
rismu, přičemž nejvýznamnější osobností mezi nimi byl Max Freiherr von Ferstel (8. 5. 1859
– 28. 3. 1936 Vídeň). Ten vystudoval architekturu na zmíněné Vysoké škole technické ve Víd-
ni a mimo to navštěvoval některé kurzy na Institutu pro dějiny umění na Vídeňské univerzitě
a strávil rok na stáži na Stavební akademii v Berlíně. Po studiích pracoval rok v ateliéru svého
otce Heinricha Ferstela a poté začal být činný jako samostatný architekt. Během svého života
získal řadu ocenění, mj. stříbrnou medaili na světové výstavě v Paříži v roce 1900. S jeho reali-
zacemi se můžeme setkat v celém tehdejším Rakousku-Uhersku. Na našem území se jedná např.
o interiér a vnitřní vybavení baziliky Božského Spasitele v Ostravě (1889), radnici ve Vítkovi-
cích z let 1901–1902 (která je velmi podobná další jeho realizaci, radnici ve slovinském městě
Ptuj) či návrh na budovu obchodní a živnostenské komory v Liberci (1899).

22
století, tedy téma, kterému se posléze věnoval i Karl Friedrich Kühn.67 V Liberci se také
pravděpodobně oženil s Herminou, rozenou Grosse (25. 4. 1890 –?), která pocházela
z Hrádku nad Nisou.68
Klíčovým okamžikem, který poznamenal jeho další životní dráhu, byl však až zisk
místa technického sekretáře v Ústřední komisi pro památkovou péči v roce 1912 na
doporučení Maxe Dvořáka a dalšího významného historika umění Josefa Neuwirtha.
V roce 1917 byl povýšen na technického zemského konzervátora Ústřední komise
pro České země a po skončení první světové války mu byla v únoru roku 1919 jeho
funkce opětovně potvrzena ministerstvem školství a národní osvěty. Původní Ústřední
komise byla v Československé republice nahrazena Státním památkovým úřadem, ve
kterém byl Kühn činný až do roku 1935, přičemž regionem jeho působnosti byly pře-
devším tzv. jazykově smíšené okresy. V roce 1935 přesídlil do Brna, kde byl jmenován
řádným profesorem na zdejší německé technice.
Během svého pobytu v Praze se roku 1919 habilitoval na německé technice prací
věnovanou péči o exteriéry středověkých objektů (Über die Aussenbehandlung mitte-
lalterlicher Baudenkmale) pro obor památkové péče a tamtéž od roku 1924 přednášel
dějiny architektury jako soukromý docent pro ochranu památek. Následně byl pak na
této škole roku 1931 jmenován mimořádným profesorem. Mimo to v Praze roku 1923
získává titul stavebního rady. V této době rovněž přednášel na Akademii výtvarných
umění o uměleckých slozích. Bez zajímavosti jistě není fakt, že Kühn byl velmi ctižá-
dostivou osobností a na všech svých titulech si velice zakládal.
Po přesídlení do Brna vedl na místní technice Ústav dějin architektury a umění,
památkové péče a inventarizace budov, kde měl přednášky z památkové péče, archi-
tektury, slohového vývoje a architektonické estetiky. Po vzniku Protektorátu Čechy
a Morava v roce 1939 byl jmenován přednostou brněnské pobočky Památkového úřadu
v Praze a konzultantem správce Obrazárny Moravského muzea v Brně. Zde je nutné
poznamenat, že Kühn byl členem NSDAP, i když jistě ne příliš aktivním. Zastával silně
nacionalistické postoje v otázce „německého“ umění, což se výrazně projevovalo v jeho
publikační činnosti i ve výběru zpracovávaných témat. Právě proto se ve svých pracích
zaměřoval takřka výlučně na oblast Sudet.
Během svého života byl také členem velké řady německých spolků a sdružení v bý-
valém Rakousku-Uhersku, pozdějším Československu a také v zahraničí. Za všechny
jmenujme Wienner Bauhütte a Zentralvereinigung österreichischen Architekten ve Vídni
(v těchto dvou spolcích byl aktivním členem také jeho profesor z vídeňské techniky Max
Ferstel), Deutsche Coldewey Gesellschaft für Bauforschung v Berlíně, Gemainschaft
deutscher Architekten für die Tschechoslowakische Republik a především Deutsche
Gesellschaft der Wissenschaften und Künste für die Tschechoslovakische Republik
(Německá společnost pro vědy a umění pro Československou republiku), do které

67 M. KÜHN, 1909.
68 SOkA Liberec, Archiv města Liberce, Evidence obyvatel města Liberce (1900–1938), karton
213, Kučerova – Kuhn, Karl Friedrich Kühn. Z manželství se narodila dcera.

23
vstoupil v roce 1926.69V následujícím roce začal zasedat v její Uměleckohistorické
komisi, která mimo jiné řídila přípravu topografie pro německé regiony Čech a Moravy.
Od konce 20. let až do svého odchodu do Brna její redakci v rámci této komise vedl
(viz úvodní kapitola).
Během své práce na Státním památkovém úřadě působil také jako výkonný památ-
kový architekt a zúčastnil se např. stavebních úprav zámku ve Zbirohu, děkanského
kostela v Opavě a radničních budov v Litoměřicích a Českém Krumlově.
Co se Kühnovy samostatné architektonické tvorby týče, mimo Liberec a blízký
Jablonec nad Nisou stavěl také v Praze nebo Chomutově a zúčastnil se rovněž řady
soutěží, ve kterých získal různá ocenění, mj. např. soutěže na regulaci rodného Trutnova,
regulace okolí Michalské brány v Bratislavě70 nebo soutěže na budovu Moderní galerie
na Kampě v roce 1923.
Svou životní dráhu ukončil 8. května 1945, kdy tragicky a za nevyjasněných okol-
ností zemřel.71
Kühnova publikační činnost je nejen obsáhlá, ale i tematicky velmi široká a v řadě
aspektů, zejména památkových, nezapře Dvořákův vliv. Krom publikací týkajících se
Liberce a libereckého okresu72 je také autorem monografie věnované významnému
baroknímu architektovi a chebskému rodákovi Balthasaru von Neumannovi (Der
Egerländer Baumeister Balthasar Neumann), práce o kostele Panny Marie v Mostě
(Die Stadtpfarrkirche zu Brüx in Böhmen (1532)), kterou napsal s dalším významným
historikem umění profesorem Josefem Opitzem, příspěvku o neznámém díle význačného
představitele nazarenismu a chrastavského rodáka, malíře Josefa Führicha (Ein unbe-
kanntes Schreiben Josef v. Führichs), či publikace o lidovém umění severovýchodních
Čech kolem roku 1800 (Volkstumliche Kunst um 1800 im nordostlichen Böhmen). Po
svém odchodu do Brna napsal mj. práce věnované hradu Špilberku (Der Spielberg in
Brünn. Eine deutsche markgräfliche Pfalz: ein Beitrag zur Geschichte der Kunst des
Mittelalters im deutschen Osten) a brněnskému kostelu sv. Tomáše (Die Thomaskirche zu
Brünn, das Werk der Parler-Hütte). Spolupracoval také na monumentální řadě slovníku

69 Kühn poprvé zaslal přihlášku již roku 1908 spolu s žádostí o finanční podporu na výzkum areálu
v Kuksu. Požadovanou podporu však pravděpodobně nezískal a na své členství ve společnosti
rezignoval. Výsledky svého bádání pak vydal vlastním nákladem. Podruhé poslal přihlášku do
společnosti až uvedeného roku 1926 již jako úspěšný vysokoškolský pedagog. To již byla jeho
snaha úspěšná a obdržel dotaci 2000 Kčs na jedno ze svých stěžejních děl „Die schöne Altstadt“.
(J. KŘÍŽEK, nepublikovaný text.)
70 Oba zmíněné projekty pak částečně publikoval ve své knize „Die schöne Altstadt“.
71 Přes intenzivní pátrání v Národním archivu, pražské matrice i Vojenském historickém archivu
se bohužel nepodařilo zjistit přesnější okolnosti jeho smrti. Podle informace předávané mezi pa-
mátkáři byl během povstání zastřelen sovětským vojákem pod Pražským hradem, protože u něj
byla nalezena zbraň.
72 Zde je potřeba zmínit na prvním místě zejména práci Topographie der Historischen und Kunst-
geschichtlichen Denkmale im Bezirke Reichenberg z roku 1934, která je považována za jeden
z našich nejlepších soupisů vůbec, a dále pak publikaci věnovanou libereckým klasicistním
domům Das Steinerne Bürgerhaus in Stadt und Land Reichenberg z roku 1936, která vyšla
v rámci vlastivědné řady libereckého okresu Heimatkunde des Bezirkes Reichenberg in Böhmen.
Obě zmíněné publikace tvoří dodnes základní a nepostradatelný pramen informací pro zájemce
o historii a umění regionu.

24
Thieme–Becker, kam napsal velkou řadu hesel architektů, sochařů, malířů a uměleckých
řemeslníků působících v Čechách a na Moravě.
Významnou složku jeho publikační činnosti tvořila problematika památkové péče,
ve které se ohlas Dvořákových myšlenek projevuje nejsilněji. Zabýval se zejména tech-
nickými problémy v oblasti ochrany památek a tak si např. jako jeden z prvních umělec-
kých historiků vůbec ve své době všímá elektrifikace historických měst a památkových
objektů včetně problémů, které s sebou nese – a ty se následně v rámci památkové péče
snaží řešit – nebo se věnuje ochraně památek při leteckých náletech.
Kühnovo nejvýznamnější a také nejaktuálnější dílo věnované památkové péči je ne-
sporně kniha Die schöne Altstadt: ihr Schutz, ihr Umbau, ihre verkehrsverbesserung, která
vyšla v roce 1932 v berlínském nakladatelství Wilhelm Ernst&Sohne a za níž získal autor
1. cenu v literární soutěži Masarykovy akademie práce.73Kühn zde popisuje především
technické a dopravní problémy historických měst, které demonstruje na příkladech Prahy,
Berlína, Bratislavy, Trutnova, Halberstadtu a Amsterodamu, přičemž největší prostor je
věnován právě Praze, kterou označuje za jedno z nejkrásnějších měst vůbec.
Knihu pojímá jako pomocníka a rádce městského urbanisty a architekta přičemž
usiluje, aby byly i přes nutné asanační zásahy zachovány v důstojné podobě historické
památky včetně jejich okolí, které považuje za stejně důležité jako památku samotnou –
v této souvislosti v úvodu knihy poznamenává, že neregulovaný růst měst má za následek
ohrožení památkového fondu a mění nenávratně jeho okolí. Ostře zde také vystupuje
vůči útokům směřovaným proti památkové péči. Leitmotivem knihy je problematika
regulace a stavebního vývoje starých měst, do které zahrnuje jak celkový městský obraz
historických sídel, tak i jednotlivé prvky, které ho spoluvytvářejí. Kühn na jednotlivých
případech uvádí vhodná doporučení k ochraně a údržbě nejen jednotlivých památek, ale
i celých památkových souborů. Jako hlavní cíl těchto kroků uvádí zlepšení a modernizaci
městského prostoru, ovšem při zachování jeho památkových hodnot.
Přestože Kühn knihu napsal již před 75 lety a ta nezapře dobu svého vzniku, lze v ní
nalézt řadu témat, která dodnes neztrácejí nic ze své aktuálnosti. I když se jedná o do-
sud ne zcela doceněné dílo, nepochybně patří mezi to nejlepší z meziválečné literatury
věnované památkové péči, co bylo napsáno na našem území. Zcela logicky tak zařazuje
Karla Friedricha Kühna mezi další významné dobové historiky umění i architekty, kteří
se věnovali problematice památkové péče a praktickým řešením jejích problémů, při-
čemž právě Kühna můžeme považovat za jednoho z největších praktiků meziválečné
památkové péče vůbec.

Výběr z bibliografie:
Die Dreifaltigkeitskirche des Stiftes Kukus in Böhmen, Mitteilungen der Architekten-
Vereinigung Wiener Bauhütte, Wien 1910.
Volkstümliche Kunst um 1800 im nordöstlichen Böhmen: Hiezu 3 Tafeln, Wien 1913.
Zur Erweiterung der Kirche in Neuberg bei Asch, Mittelungen der K. K. Zentral-Kom-
mission für Denkmalpflege, Wien1916/1917.
Ein Bebauungsplan für Trautenau. Die Berücksichtigung denkmalpflegerischer schön-
heitlicher Bestrebungen,Ingenieur Zeitschrift Tepliz-Schönau 1923.

73 J. SETNIČKA, 1932, s. 9.

25
Elektrische Leitungen in Stadt und Land -ihre schönheitlichen Forderungen: eine
denkmalpflegerische und heimatschützlerische Studie, Reichenberg 1924.
Das alte Rathaus zu Leitmeritz – seine Baugeschichte und Wiederherstellung. Festschrift
der 700-Jahr Feier in Leitmeritz, Leitmeritz 1927.
Die schöne Altstadt: ihr Schutz, ihr Umbau, ihre verkehrsverbesserung, Berlin 1932.
Die Stadtpfarrkirche zu Brüx in Böhmen, Brüx 1932, (spolu s Josefem Opitzem).
Topographie der historischen und kunstgeschichtlichen Denkmale im Bezirke Reichen-
berg, LI, Brünn – Prag – Leipzig – Wien 1934.
Das steinerne Bürgerhaus in Stadt und Land Reichenberg: eine baugeschichtliche
Studie,in: Heimatkunde des Bezirkes Reichenberg in Böhmen. Volkskunde, Heft 4,
Reichenberg 1936.
Fliegerschutz für Kunst- und Kulturdenkmale: Ein technischer Wegweiser, Brünn
1938.
Der Egerländer Baumeister Balthasar Neumann, Plau bei Mareienbad 1938.
Ein unbekanntes Schreiben Josef v. Führichs (1800–1876), Brünn 1942.
Denkmalschutz und Baupflege im Stadtraume,Prag 1943.
Der Spielberg in Brünn - eine deutsche markgräfliche Pfalz: Ein Beitrag zur Geschichte
der Kunst des Mittelalters im deutschen Osten, Brünn 1943.
Die Thomaskirche zu Brünn das Werk der Parler-Hütte, Brünn 1943.

FORMÁLNÍ A TEXTOVÝ ROZBOR

Jak již vyplynulo z předchozího textu, vlastní Kühnův rukopis se dosud nepodařilo nalézt.
Východiskem pro předkládanou edici se stala jeho fotokopie pořízená patrně krátce po
skončení druhé světové války. Ta je v současné době svázána černou papírovou knižní
vazbou do pěti svazků, z nichž každý zahrnuje mezi 80 a 100 listy bílého fotografického
papíru formátu A4. Text je vždy pouze na lícní straně každého listu, což je důsledek
zvolené techniky pořízení kopie. Svazky jsou uloženy v knihovně Ústavu dějin umění
AV ČR pod signaturou C 2261/1–5.
Díky tomu, že se jedná o fotokopii a nikoliv o následný přepis textu, můžeme si udělat
relativně přesnou představu o podobě původního rukopisu. Jeho jednotlivé listy byly
nahoře uprostřed každé strany číslovány patrně razítkem s výměnným číselníkem. Text
je z větší části psán na psacím stroji, a to zřejmě stále témž, na což můžeme usuzovat na
základě důsledků některých jeho technických vad – např. nahoru odskakujících velkých
písmen. Relativně časté jsou rukopisné zásahy do strojopisného textu: šipky přesunující
jednotlivé jeho části, škrty,74 poznámky upřesňující budoucí formální úpravu publikace
(nejčastěji „klein“). Rukou Kühn doplňoval také většinu přepisů nápisových textů –
kreslil dělicí znaménka, doplňoval velká písmena chronogramů, či překresloval podobu
neobvykle psaných písmen a číslic. Do textu je také zařazena řada kreseb cínařských,
zvonařských a dalších značek.
Text ke každé obci začíná vždy na samostatném listu, její název je zvýrazněn pod-
tržením a rozšířeným proložením znaků. Toto zvýraznění je poté používáno i u nadpisů

74 Pokud se škrty netýkají drobných překlepů, jsou prováděny velmi důsledně 5 až 6 vodorovnými
čarami, které zcela znemožňují přečtení původního textu.

26