Rostlinná buňka

Buňka je základní stavební a funkční jednotkou organizmů. Všechny buňky organizmů

rostlinné říše (Plantae) jsou buňky eukaryotické. Při optické mikroskopii, ne však vždy, lze
v každé buňce vidět jádro či jiné organely. Proto k pozorování rostlinných buněk používáme
rozličný materiál, neboť v některém je lépe vidět jádra, v jiném např.plastidy. Případně
použijeme vhodné barvení preparátu.

Buněčná stěna je jednou ze základních charakteristik rostlinné buňky, kterou se odlišuje

od buňky živočišné. Tvoří její základní skelet, podmiňuje tvar a pevnost buněk. Buněčné
stěny spolu s mezibuněčnými prostory tvoří apoplastický transportní systém rostlin. Buněčná
stěna je produktem metabolické aktivity protoplastu. V průběhu ontogeneze buňky prodělává
postupný vývoj, takže u dospělé buňky lze rozlišit ve struktuře buněčné stěny střední lamelu,
primární buněčnou stěnu a sekundární buněčnou stěnu. Buněčná stěna ovšem ani
po dokončení vývoje není zcela uzavřená - nachází se v ní místa, kudy prochází provazce
cytoplazmy mezi sousedícími buňkami, které tak spolu komunikují. Tato místa nazýváme
tečkami, resp. dvojtečkami.

Jádro (nukleus) je strukturou eukaryotické buňky, která obsahuje většinu genetické informace
buňky, uloženou v deoxyribonukleové kyselině (DNA).  Nedělící se jádro (v období mezi
dvěma mitózami) je uzavřeno dvojitou membránou karyotékou. Uvnitř jádra se vyskytuje
obvykle jedno nebo více jadérek (nukleolů, jednotné číslo nukleolus).

Plastidy jsou typickými organelami rostlinných buněk, rozmnožují se dělením z tzv.

protoplastů. Podle obsahu barviv je dělíme na chloroplasty - zelené (chlorofyly),
chromoplasty - žluté, červené (převažují karotenoidy) a bezbarvé leukoplasty - amyloplasty,
proteoplasty, oleoplasty. Barviva chloroplastů a chromoplastů jsou lipofilní. V leukoplastech
se hromadí zásobní látky. Tvar plastidů je rozmanitý - kulovitý, bochánkovitý, hvězdicovitý,
deskový, šroubovitý, tyčinkovitý, miskovitý aj.
Škrob je nejdůležitější zásobní látkou vyšších rostlin. Slouží k uložení energie získané
v průběhu fotosyntézy. Škrobová zrna se tvoří v amyloplastech. Podle počtu iniciačních
krystalizačních jader se tvoří buď jednoduchá škrobová zrna (jedno krystalizační jádro)
nebo složená škrobová zrna (několik krystalizačních jader). U některých škrobových zrn
můžeme pozorovat jednotlivé vrstvy, z nichž je škrobové zrno složeno. Tato vrstevnatost je
dána kolísajícím obsahem vody. Podle pozice původního krystalizačního jádra můžeme
rozeznat koncentricky vrstevnatá a excentricky vrstevnatá zrna. Vlivem pnutí se často
uvnitř větších zrn vytváří rhexigenní dutina. V průběhu vývoje mohou škrobová zrna narůst
do takových rozměrů, že dojde k protržení membrán amyloplastů a tím k uvolnění
škrobových zrn do cytoplazmy.
Aleuronová zrna obsahují bílkoviny a podobně jako škrobová zrna obsahují škrob
.
Jako odpadní látky metabolizmu rostlinných buněk vznikají organické kyseliny. Ty jsou
často neutralizovány vápenatými kationty za vzniku jejich vápenatých solí, nejčastěji šťavelan
vápenatý. Uvedené soli tvoří krystaly rozmanitých tvarů, často jehličkovité (rafidy),
krystalové srostlice (drúzy). Šťavelan vápenatý tvoří krystaly styloidy.

Plazmolýza je jev, který nastává, ocitne-li se rostlinná buňka v prostředí, které je vůči jejímu
obsahu (resp. obsahu její vakuoly) hypertonické, jinými slovy v roztoku, který má větší
hodnotu osmotického potenciálu než má vodný roztok ve vakuole. V tomto případě dochází
k proudění vody z buňky směrem ven, po spádu veličiny nazývané vodní potenciál, což může

1
vést až k odchlípnutí plazmatické membrány od buněčné stěny. Tento děj je možné pozorovat,
pokud sledované buňky obsahují velké vakuoly s anthokyany nebo pokud obsahují
chloroplasty. Plazmolýza je v počátečních fázích vratným dějem,  může však vést až
k rozrušení pletiva a ke smrti buňky.

PRAKTICKÁ ČÁST

Úkol 1: Buněčná stěna, jádro a jadérko v epidermálních buňkách cibule kuchyňské

Materiál: cibule kuchyňská (Allium cepa)

Pomůcky: mikroskop, podložní a krycí sklo, preparační souprava, proužky filtračního papíru,
Lugolův roztok.

Postup: Cibuli rozčtvrťte skalpelem, jednu ze suknic (zdužnatělé listy) vyjměte a vyřízněte
čtvereček asi 5 x 5 mm. Na čisté podložní sklíčko kápněte kapku vody a kapku Lugolova
roztoku tak, abyste na každou z nich mohli přiložit krycí sklo. Pomocí pinzety stáhněte
kousek epidermis s povrchu dužnaté šupiny (suknice) cibule a vložte na podložní sklo do
kapky vody a Lugolova roztoku. Epidermis se nesmí zkroutit, přeložit či jinak poškodit. Takto
připravený preparát překryjte krycím sklíčkem a pozorujte od nejmenšího k největšímu
zvětšení. Zaostřujte na různé roviny. Zakreslete dvě až tři buňky z každé části preparátu,
pozorované struktury popište. V závěru stručně, ale výstižně popište změny způsobené fixací,
které jste zjistili srovnáním vitální a fixované epidermis (všímejte si především jádra a
cytoplazmy).

Poznámka: Lugolův roztok je činidlo k důkazu škrobu. V tomto případě slouží k fixaci a
částečnému barvení některých buněčných struktur.

Úkol 2: Pozorování chloroplastů a chromoplastů z dužnin různých plodů

Materiál: rostlinný materiál – bobule rajčete jedlého (Lycopersicon esculentum), malvice

jabloně (Malus sp.), plod papriky roční (Capsicum annum), kořen mrkve obecné seté (Daucus
carota subsp. sativus), lístky mechu měříku (Mnium sp.), hlíza bramboru obecného (Solanum
tuberosum).
Pomůcky: mikroskop, podložní a krycí sklo, preparační souprava, proužky filtračního papíru.

Postup: Postupně všechny vzorky rozřízněte a z dužniny opatrně jehlou vyškrábněte kousek
pletiva a připravte mikroskopické preparáty. Pozorujte a z každého vzorku zakreslete dvě až
tři buňky a popište. Snažte se zachytit co nejvíce buněčných struktur.

Úkol 3: Nebarvený roztlakový preparát buněk s chromoplasty

Materiál: rostlinný materiál –šípky růže šípkové (Rosa canina)

Pomůcky: mikroskop, podložní a krycí sklo, preparační souprava, proužky filtračního papíru.

Postup: Plody nechejte zmrznout. Po rozmražení šípek skalpelem rozřízněte, zpod epidermis
opatrně jehlou vyškrábněte kousek pletiva a přeneste do kapky vody na podložním skle.
Přiklopte krycí sklo a obě sklíčka položte na rovnou, hladkou a pevnou plochu. Korkovou
zátkou nebo kouskem pryže opatrně zatlačte kolmo na krycí sklo tak, aby se buňky

2
rozestoupily do jedné vrstvy. Pozorujte, pokud nejsou buňky rozloženy v jedné vrstvě,
přípravu opakujte od začátku. Zakreslete dvě až tři buňky a popište.

Úkol 4: Pozorování plastidů v buňkách hlízy bramboru

Materiál: rostlinný materiál – hlíza bramboru obecného (Solanum tuberosum).

Pomůcky: mikroskop, podložní a krycí sklo, preparační souprava, proužky filtračního papíru,
Lugolův roztok.

Postup: Zhotovte vitální preparát jako v úkolu č.3. Pod krycím sklem však pomocí filtračního
papíru prosajte Lugolův roztok, tím dojde ke zbarvení škrobových zrn. Při mikroskopování
silně zacloňte. Zakreslete dvě až tři buňky z řezu bramborovou hlízou a popište.

Úkol 5: Pozorování škrobových zrn v obilkách a hlíze bramboru

Materiál: rostlinný materiál – hlíza bramboru obecného (Solanum tuberosum),

v glyceroletanolu konzervované a změklé obilky pšenice seté (Tritium aestivum), ovsa setého
(Avena sativa), ječmene obecného (Hordeum vulgare), rýže seté (Oryza sativa) a kukuřice
seté (Zea mays).
Pomůcky: mikroskop, podložní a krycí sklo, preparační souprava, proužky filtračního papíru,
Lugolův roztok.

Postup: Z jednotlivých materiálů zhotovte vitální preparáty a pozorujte. Stejně jako

v předcházejícím úkolu proveďte zbarvení škrobových zrn prosátím Lugolova roztoku. Při
mikroskopování silně zacloňte. Zakreslete dvě až tři buňky z každého preparátu a popište.

Úkol 6: Pozorování aleuronových zrn v buňkách dělohy semene fazolu

Materiál: rostlinný materiál - semena fazolu obecného (Phaseolus vulgaris)

Pomůcky: mikroskop, podložní a krycí sklo, preparační souprava, proužky filtračního papíru,
Lugolův roztok.

Postup: Ze semene sloupněte tvrdé osemení, uvolněte dělohu, ze které žiletkou odřežte co
nejtenčí řezy a přeneste je do kapky Lugolova roztoku na podložním skle.Zhotovte preparát a
pozorujte. Barvení Lugolovým roztokem umožňuje odlišit velké amyloplasty (či škrobová
zrna) od drobných aleuronových zrn, která se jeví jako krupice. Zakreslete a popište dvě až tři
buňky.

Úkol 7: Pozorování krystalických inkluzí v šupinách cibule

Materiál: cibule kuchyňská (Allium cepa)

Pomůcky: mikroskop, podložní a krycí sklo, preparační souprava, proužky filtračního papíru,
5% kyselina sírová.

Postup: Zhotovte nativní preparát ze suché hnědé suknice cibule kuchyňské. Pozorujte a
zakreslete buňky se styloidy šťavelanu vápenatého. Proveďte prosátí 5% kyselinou sírovou a
nechejte nejméně 10 minut reagovat. Pozorujte a vzniklé agregáty zakreslete. Popište průběh
mikrochemické reakce.

3
Úkol 8: Pozorování buněk v hypertonickém roztoku

Materiál: červená cibule kuchyňská (Allium cepa)

Pomůcky: mikroskop, podložní a krycí sklo, preparační souprava, proužky filtračního papíru,
20% roztok chloridu sodného.

Postup: Cibuli rozčtvrťte skalpelem, jednu ze suknic (zdužnatělé listy) vyjměte a vyřízněte
čtvereček asi 5 x 5 mm. Na čisté podložní sklíčko kápněte kapku vody a kapku 20% roztoku
chloridu sodného tak, abyste na každou z nich mohli přiložit krycí sklo. Pomocí pinzety
stáhněte kousek epidermis s povrchu dužnaté šupiny (suknice) cibule a vložte na podložní
sklo do kapky vody a kapky 20% roztoku chloridu sodného. Inkubujte po dobu nejméně 10
minut a pozorujte od nejmenšího k největšímu zvětšení. Zakreslete dvě až tři buňky z každé
části preparátu, pozorované struktury popište. V závěru stručně, ale výstižně popište k jakému
ději došlo.

Úkol 9: Pozorování buněk v izotonickém roztoku

Materiál: červená cibule kuchyňská (Allium cepa)

Pomůcky: mikroskop, podložní a krycí sklo, preparační souprava, proužky filtračního papíru,
20% roztok chloridu sodného.

Postup: Použijte preparát epidermis cibule ve 20% roztoku chloridu sodného z předchozího
úkolu. Pod krycím sklem pomocí filtračního papíru prosajte vodu. Inkubujte po dobu
nejméně 10 minut a pozorujte od nejmenšího k největšímu zvětšení. Zakreslete dvě až tři
buňky z každé části preparátu, pozorované struktury popište. V závěru stručně, ale výstižně
popište k jakému ději došlo tentokrát.

Úkol 10: Nakreslete a popište rostlinnou buňku