NIŽŠÍ A VÝTRUSNÉ ROSTLINY

charakteristika a rozdíly mezi nižšími rostlinami a mechorosty

způsoby rozmnožování
nižší rostliny – rozdělení, zástupci a význam
mechorosty – rozdělení, zástupci a význam
a) Obecná charakteristika řas – typy řasové stélky, způsob života řas, rozmnožování, ekologie, význam v přírodě
a pro člověka.
b) Přehled systému řas (rámcově, představení různých systémů), vývojové větve, barviva, charakteristika,
rozmnožování
• Hlavní skupiny řas (Ruduchy, Obrněnky, Zlativky, Rozsivky, Chaluhy, Krásnoočka, Zelenivky, Spájivky,
Trubicovky, Parožnatky – nověji 3 říše) Chromista, Protista, Plantae ) – charakteristika jednotlivých skupin, typy
stélek, způsob života, rozmnožování, význační zástupci, význam.
(Nižší rostliny dnes – jen červené a zelené řasy)
Důraz bude kladen na znaky, charakteristiku, zástupce
b) Mechorosty
Obecné znaky vyšších rostlin. Srovnání nižších a vyšších rostlin.
Mechorosty – stavba těla a morfologie.
Rozmnožování a vývoj mechorostů. Sporofyt, gametofyt.
Zástupci ! Játrovky, mechy, event.hlevíky
Hlavní zástupce umět poznat
Výskyt a význam mechorostů v přírodě, ekologie mechorostů.

NIŽŠÍ ROSTLINY = thallobiontha

Nižší rostliny jsou archaickým označením pro tzv. stélkaté bezcévné rostliny. Dnešní věda již s tímto
termínem prakticky neoperuje, protože se s ohledem na původní pojetí jedná o skupinu zahrnující
naprosto nesourodý konglomerát organismů. Ty v mnoha případech dokonce ani zdaleka
nepřipomínají cokoli podobného rostlinám. Lze shrnout, že pod pojmem nižší rostliny se rozuměly
zejména organismy z následujících skupin: bakterie, sinice, řasy, houby, lišejníky a mechorosty.
Protože již samotné uvedené skupiny jsou podle nejnovějších poznatků zařazovány do zcela odlišných
a jen vzdáleně příbuzných systematických jednotek na úrovni říší, ztrácí existence slovního spojení
„nižší rostliny“ zcela své odpostatnění.

ŘASY = algar
Řasy jsou seskupením nepříbuzných skupin organismů a jen některé z nich jsou blízké rostlinám.
Můžeme je řadit mezi prvoky/chromista/rostliny. Mezi řasami najdeme jednobuněčné i
mnohobuněčné formy, tělo mnohobuněčných řas je tvořeno stélkou (thallus). Nejsou schopné přežít
v suchém prostředí, žijí proto ve sladké nebo slané vodě, suchozemské formy jsou malé, nenápadné a
hojněji se vyskytují ve vlhkých tropických oblastech. Některé řasy vyřešily problém vysychání
symbiózou s houbou a tvoří součást lišejníků.
 Většina řas je schopná fotosyntézy a je proto autotrofní
 věda: fykologie / algologie
 Chloroplasty vznikly primární endosymbiózou se sinicí nebo až sekundárně symbiózou s
jinou řasou
 Některé jednobuněčné řasy jsou mixotrofní nebo sekundárně chloroplasty dokonce úplně
ztratily
 nemají vytvořeny pravé orgány – tělo tvoří jednobuněčná nebo mnohobuněčná STÉLKA
( thallus)
 Stélka neobsahuje cévní svazky, nebo jen omezeně
 Nemají velké rozměry, jen když jsou celé ve vodě, tak mohou dosahovat velkých rozměrů
 Mají kombinaci dvou chlorofylů: A+B, A+D, A+C
- podle přítomné dvojice chlorofylů rozlišujeme:
1) červenou vývojovou větev
- chlorofyl a, d – červené řasy – RUDUCHY
 2) hnědá vývojová větev
- chlorofyl a, c + xantofyly a β karoteny – hnědé řasy – CHROMOFYTY, rosivky
3) zelená vývojová větev
- chlorofyl a, b – zelené řasy – CHLOROFYTY,
krásnoočka
JEDNOBUNĚČNÉ STÉLKY
Bičíkatá stélka (monadoidní)
 Kapkovitý tvar, velmi často dva bičíky
 Tělo kryté pelikulou (zesílená cytoplazmatická membrána)
 Nemusí mít buněčnou stěnu = nahá
 má hrncovitý chloroplast
 Vždy má jednu stigmu (světločivná skvrna, která
informuje kde je světlo)
 Mají pozitivní fototaxi, obsahují karotenoidy
 Obsahuje plastidy (chloroplasty – fotosyntéza)
 Pulsující vakuola – vyrovnávání tlaku (nasaje do sebe vodu, z buňky ji „vyplivne“ ven)
Ameboidní stélky (měňavá/měňavkovitá)
 Na povrchu je zesílená cytoplazmatická membrána, která vybíhá v panožky
 Uvnitř jsou dva typy cytoplazmy:
a) Endocytoplazma
Je uvnitř, je řídká, probíhají v ní metabolické procesy
b) Exocytoplasma
Je hustší, obsahuje více bílkovinných vláken
Kokální stélka
 Má cytoplazmatickou membránu i buněčnou stěnu
 Miskovitě zakřivený chloroplast – staré buňky mohou mít chloroplast, který vyplní téměř
celou buňku
MNOHOBUNĚČNÉ STÉLKY
Trichální stélka
 Vláknitá
 Jednojaderné buňky
 Mohou a nemusí se větvit
! heterotrichální = jednoduše větvená
Sifonokladální stélka
 Mnohojaderné buňky
 Jednoduchá, nebo se větví
Sifonální stélka
 trubicovitá, už se větví
 Jednobuněčná (původně to ale bylo více buněk a ty se rozplynuly – vývojově je
mnohobuněčná)
 Je mnohojaderná – jádra zůstala
Pletivná stélka
 Připomíná tělo vyšších rostlin, odvozená od trichální
 nejdokonalejší
 Kauloid = lodyžka
 Fyloidy = lístky
 Rhizoidy = příchytná vlákna (nejsou to úplně pravé kořeny)
-délka několik cm, u mořských hnědých řas i několik metrů
• Výskyt: vody, vlhké skály a půdy, kůra stromů atd.
• Produkce kyslíku: 30% z celkového množství
• Využití: součást potravy a léčiva, hromadění jodu

ROZMNOŽOVÁNÍ
 Střídají pohlavní a nepohlavní rozmnožování – RODOZMĚNA
1. Pohlavní
 Pohlavní buňky vznikají v gametangiu = specializované pohlavní orgány
 Podle toho jak vypadají gamety je můžeme rozdělit na:
a) Izogamety
 Samčí a samičí buňky vypadají stejně
 Způsob rozmnožování = IZOGAMIE
b) Anizogamety
 Můžeme rozlišit samčí gamety a samičí gamety.
 Způsob rozmnožování = ANIZOGAMIE
 Podtypem je OOGAMIE = samčí gameta je výrazně menší než samičí
= samičí – nepohyblivá OOSFÉRA
= samčí – SPERMATOZOIDY
2. Nepohlavní
 Rozdělujeme podle výtrusu na:
a) Pohyblivé = ZOOSPORY
 Mají alespoň 1 bičík.
b) Nepohyblivé – APLANOSPORY
Primitivní organismus využívá VEGETATIVNÍ ROZMNOŽOVÁNÍ
 Dělení
 Rozpad (například když je řasa dlouhá)
 Tvorba specializovaných částic – fragmentace stélek
U řas převládá gametofyt nad sporofytem
Oplození n+n  2n
Redukční dělení 2n  n+n
• Systém - původně červená,hnědá a zelená vývojová větev, dnes 3 říše:
1) ŘÍŠE CHROMISTA
- autotrofní fotosyntetizující organismy
- velký podíl má i heterotrofní výživa
= všechny řasy, jejichž chloroplasty obsahují chlorofyl A a C
- chloroplasty uloženy v PERIPLASTOVÉM VÁČKU ( na rozdíl od ruduch)
- vznikly sekundární endosymbiózou (vznik endosymbiózou eukaryotního organismu, který
už obsahoval semiautonomní organely
- zvětší se počet membrán, a někdy se zachová funkční jádro
- 2 bičíky, které jsou heterokontní (každý je jiný – jinak dlouhé a chlupaté)
- zásobní látky: polysacharidy typu LAMINARAN a CHRYSOLAMINARAN
- fotosyntetická barviva: Chloroplast A a C, různé podtypy xantofylů a β karoten
a) KMEN: Skrytěnky = cryptophyta
 vodní jednobuněčné rostliny, které většinou mají dva bičíky = drobní bičíkovci
 Jejich zásobní látkou je škrob
 Obsahují fotosyntetická barviva chlorofyl A a C, xantofyl a fykobiliproteiny (modrý
fykocyanin,červený fykoerytrin)
 hnědé chloroplasty
 Výskyt většinou v chladných vodách (rybníky), na jaře v tůňkách, než se ohřejí
 součást fytoplanktonu (rostlinná složka planktonu)
 zásobní látka je laminaran
 zástupci: Cryptomonas - nejčastější zástupce u nás
b) KMEN: Chromophyta = chromofyty
 Vyskytují se u nich jednoduché i složité stélky
 Mají pohyblivé pohlavní buňky a spory – zoospory
 I gamety mají bičíky
 buňky s 2 nestejně dlouhými bičíky
 zásobní látkou jsou typy lamioramu a chrysolamiaranu a olej
 fotosyntetická barviva: chlrofyl A a C, fukoxantin (dohněda) a navíc xantofyly
o TŘÍDA: Rozsivky
 Produkují hodně biomasy (až 25% roční prim. produkce na Zemi)
 Mořské jednobuněčné organismy nebo i kolonie
 Mají konkální stélku, která je kryta dvoudílnými křemičitými schránkami
  buňka se uvnitř rozdělí na 2 části, jedna část si vezme velkou část schránky
 jedna linie se zmenšuje až do kritického stavu, kdy už by se nevešly všechny
organely – musí se rozmnožovat pohlavně
 mohou se rozmnožovat pohlavně i nepohlavně
 křemičitá 2 dílná schránka
 Když schránky odumřou, padají na dno, kde díky nim vzniká ropa
schránkami rozsivek vzniká hornina křemelina (vznikala u v 2H)
 křemelina se užívá k výrobě skla nebo izolací
 Vytváří hodně O2
 zástupci: Cymbella, Meridion, Synedra
o TŘÍDA: Chaluhy (hnědé řasy)
 Vláknitá, případně pletivná stélka (mnohobuněčná, až 60m)
 stélka se rozlišuje na: rhizoidy, kauloid,fyloidy, laminaran
 Mají zoospory a měchýřky naplněné vzduchem
 Pletivné stélky mohou dosahovat až několika metrů
 Rozmnožují se pohlavně/pomocí zoospor/fragmentací stélky
 U pohlavního rozmnožování je gametofyt menší než sporofyt
 rozmnož.: vegetat.=fragmentace stélky
nepohl = zoospory
pohl.=izogamií,anizogamií, oogamií,ale vždy
rodozměna
 Výskyt : chladná moře, na skalách (do 20 –30m), i pelagicky (doloženy ze st.
prvohor)Zástupci : ch.bublinatá (Fucus vesiculosus), bobulák (Macrocystis),
hroznovice (Sargassum) Atlantik
 Zásobní látka: laminoram
 Fotosyntetizující barvivo: chlorofyl A a C
 Zástupci: Chaluha bublinatá = Fucus vesiculosus - má pletivnatou stélku,
rhizoidy se přichytává ke dnu a rostou směrem nahoru, do hloubky 60 metrů,
vytváří lesy
Bobulák (Macrocystis) a Hroznovice (Sargassum) - Atlantik
c) KMEN: Oomyceta (Řasovky)
 Vyživují se pouze heterotrofně
 Mají vláknitou stélku vyztuženou celulózou
 příbuzné s řasami
 vodní i suchozemské
 saprofyti i paraziti
 při rozmnožování pohlavním se tvoří pohlavní orgány
= gametangia, tedy buď samčí jednobuněčné antheridia či samičí oogonia
 zásobní látka: laminoram
 zástupci: Plíseň bramborová = hytophtora infestans –na listech i hlízách lilkovitých,
vlhké,horké léto, okolo 1830 z Ameriky,přežívá v očkách hlíz,hlízy = mumie,
suchá hniloba, listy svrchu hnědé,vespod bílé (i rajčata)
Plíseň / vřetenatka révová = Plasmopara viticola –v
mezibun.prostorách listůvinné révy(bílý povlak zespodu),i bobule
napadáhnědé,malé nedozrálé, v 70.letech min.století do Evropy,
způsobuje plísňové povlaky na vinné révě
d) KMEN: Obrněnky
 Jsou to mořští bičíkovci
 Mají pancíře různých tvarů –pancíře tvořeny celulózou
  Mají monadoidní stélku
Fotosyntetická barviva: chlorofyl A i C, Karoteny, Diadinoxantin (hnědožlutá)
 Živí se heterotrofně (v živočichovi) nebo mixotrofně (ve vodě)
 Je bioluminiscentní – modrá
 Můžou žít v symbióze s vyššími živočichy
 V rybách mohou uvolňovat toxiny – pro rybu to toxické není, ale pro predátora ano
e) KMEN: Hlenky
 Žijí na vlhkých místech
 Vytváří vlákna s mnoha jádry, ale je to jen jedna buňka  vzniká neúplným rozdělením
původní buňky – PLAZMODIUM
 Živí se odumřelou organickou hmotou
 Mají speciální rozmnožovací útvary – PLODNIČKY
 Můžou mít různé barvy, pozorujeme je například na kmenech odumřelých rostlin
2) ŘÍŠE PROTOZOA = bičíkovci
α)obrněnky - Dinophyta
- chlorofyl A a C, β karoten
- součást fytoplanktonu
- mořští
- monadoidní stélka, pancíř z celulozních destiček
- mixotrofie („loví “bakterie, prvoky, rozsivky)
- některé toxické (i otravy lidí)
- některé bioluminiscence
- zástupci: Ceratium
β)krásnoočka = Euglenophyta
- chlorofyl A a B, karoteny, xantofyly (ale zelená dominuje)
- na předním konci 1-2 bičíky
- pelikula, světločivná skvrna, paramylon
- uvnitř chloroplastů je přítomen též pyrenoid (= tělísko účastnící se fixace uhlíku)
- mixotrofie
- absence pohl. Rozmnož., pouze podélné dělení
- výskyt: sladké i silně znečištěné vody
- zástupci : Krásnoočko zelené, Krásnoočko štíhlé
3) ŘÍŠE PLANTAE
 Jedná se o říši eukaryotických a převážně fotosyntetických organismů
 Jsou to organismy jedno až mnohobuněčné autotrofní
 Obsahují fotosyntetické barvivo chlorofyl A v mitochondriích, které vznikly primární
endosymbiózou – proto mají dvě membrány
 Buněčná stěna obsahuje celulózu
 Zásobní látkou je škrob
PODŘÍŠE:
1) BILIPHITA (červené rostliny) - kmen: RUDUCHY / rhodophyta
 Obsahují chlorofyl A + D (někdy jen A)
 Barviva: fykobiliproteiny, xantofyly, karoteny, fykoerytrin (z řec. phýkos= řasa,
erythrós= červený), fykokyan (z řec. kyáneos= ocelově modrý)
 Tylakoidy se vyskytují v chloroplastech jednotlivě (nesdružují se v grana)
 Nemají bičíkatá stádia, rozmnožují se pomocí nepohyblivých spor
 cca 4OOO druhů
 jedny z nejstarších rostlin (už během 1H)
 většinou –mnohobuněčné
 vláknitá nebo pletivná stélka
  nikdy nemají bičík
 nejčastěji červené, olivově zelené až modrozelené (podle převl. Barviva)
 zásobní látka - ruduchový škrob = florideový
 buněčná stěna = polysacharidy (např. agar, karagen, celulóza)
 Rozmnožování:
A) pohlavní = oogamické
- vaječná buňka nepohyblivá
- setrvává v gametangiu a čeká až spermatická buňka připlave vodou
(nepohybuje se aktivně, nemá bičík) a oplodní ji
B) Nepohlavní - řasa se rozpadne na kousky (= fragmentace stélky) a
z každého vyroste nová
- nebo pomocí spor
 Výskyt: moře (převážně tropická) do hloubky 200 m (dopadá již jen modrá část
spektra), vzácně ve sladkých vodách (potěrka)
 Využití: zdroj potravy (v Japonsku), krmivo pro hospodářská zvířata, v lékařství,
surovina pro výrobu bioplynu (Japonsko, Čína, Korea), získávání polyS (agar a
karagen)
 zástupci: Porphyra = japonsky nori - v Japonsku se každý rok sklidí
133 000t stélek této řasy, potrava = želatina, lupenitá stélka
Gelidium =rosolenka - zdroj polysacharidů (vysušíme-li
stélku lze horkou vodou vylouhovat polysacharid agar -
používá se na výrobu živných půd v laboratoři a
potravinářských rosolů = želatina, pro člověka není příliš
stravitelný)
Chondrus crispus = Puchratka kadeřavá - získává se z ní
polysacharid karagen, který je podobný agaru, ale není
taktuhý, výroba je soustředěna na atlantské pobřeží USA
(roční produkce až 10 000 t), používá se jako ztužovač
zmrzliny, šlehačky nebo zubní pasty, k výrobě pokrmů pro
redukční dietu, protože je špatně stravitelný, v textilním a
kožedělném průmyslu k impregnaci a klížení
Potěrka žabí símě = batrachospermum - žije u nás v čistých
horských tocích, má přeslenitě větvenou pletivnatou stélku
zbarvenou olivově zeleně, hnědě až modrozeleně
2) VIRIDIPLANTAE (zelené rostliny) – kmen: chlorophyta / zelené řasy
 Chlorofyl A + B
 Barviva: xantofyly, β karotenoidy
 Tylakoidy tvoří grana
 zásobní látka: škrob
 vícevrstevná buň. stěna, celulózní
 i bičíkatá stádia (2 až 4 stejně dlouhé bičíky)
 Objevili se před prvohorami
 předci vyšších rostlin
 tovří 80% lišejníků
 Výskyt v teplých mořských/sladkých vodách (většinou sladkovodní, 10% mořské)
+ suchozemské
 Rozmnožování rodozměnou
a) Nepohlavně
 Rozpad stélky, dělení, aplanospory (nepohyblivá spora), výtrusy
b) Pohlavně
  Oogamie + izofgamie + anizogamie
 jedno až mnohobuněčné
 všechny možné typy stélek
 v chloroplastech se nevyskytují grana
 většinou jsou sladkovodní, pouze asi 10 % mořské
 některé se přizpůsobili suchozemskému způsobu života (kameny, vlhké kameny)
 zástupci: ZELENIVKY = chlorophyceae:
- jedno i mnohobuněčné
- jednotlivě nebo v cenobiích = kolonie
- např.:
Pláštěnka sněžní = chlamydomonas
 způsobuje vegetační zbarvení vody, neprodukuje toxiny
 červená
 zjara na sněhu, nádrže, přemnožení → zbarvení vody
 stigma, pozitivní chemotaxe, monadoidní stélka
Váleč koulivý = volvox
 vytváří cenobia/kolonie = žijí zde buňky jedné generace (všichni jedinci jsou
stejně staří)
 vznikli dělením jediné buňky
 tvoří dutou kouli, uvnitř koule zaplněné řídkým slizem se tvoří dceřinná cenobie
= uvnitř cenobia se tvoří menší cenobium, až dosáhne určité délky,
oddělí se
 součástí planktonu
Řetízovka
Zrněnka = Desmococcus, Pleurococcus
Zelenivka (chorella)
 vodní řasa
 vytváří ve velkém vitamíny B, C a K
KADEŘNATKY = ulothrix
- např.:
Porost locikový = ulva lactuca
 výživná, důležitá složka jídelníčku
Trentepholia umbrina
 obsahuje velké množství karotenoidu
 aeorofyt = rostlina s asimilačními a rozmnožovacími orgány trvale umístěnými ve
vzdušném prostředí
SPÁJIVKY
- tvorba zygospor
- např.: šroubatka, jařmatka, krásivka = dvojčatkovitá řasa
TRUBICOVKY
- např.:
Žabí vlas = Cladophora
 vytváří slizký porost ve vodě
Acetabularia
 moc krásná
PAROŽNATKY
 makroskopické, velmi starý původ – ze siluru
 pletivná stélka rozlišená na rhizoidy, fyloidy a karoidy
 inkrustovaná stélka CaCO3
  rozmnožování oogamií
 např.:Chara vulgaris
 společný předek s vyššími rostlinamipletivná stélka
 rhizoidy, kauloid, fyloidy
 čisté, mírně tek.vody
 inkrustace uhličitanem vápenatým

VÝTRUSNÉ ROSTLINY
Výtrusné rostliny (Sporophyta) jsou rostliny nevytvářející květy, plody ani semena, rozmnožující se
pomocí výtrusů. Jedná se o víceméně umělou skupinu bez systematického opodstatnění, a proto se
dnes termín výtrusné rostliny používá jen zřídka.
= rostliny rozmnožující se pomocí výtrusů -mechorosty + kapraďorosty

NADODDĚLENÍ: Mechorosty
 výtrusné, bezcévné, zpravidla suchozemské rostliny
 rozmnožování vázané na vodní prostředí
 považovány za nejprimitivnější skupinu vyšších rostlin
 tělo tvořeno stélkou lupenitou/pletivnatou
 nemají pravé cévní svazky
 rozlišená: -lodyžka (kauloid)-lístky (fyloidy)-příchytná vlákna (rhizoidy)
 = pravá vodivá pletiva =>malý vzrůstmají kutikulu a průduchy

 rozmnožování rodozměnou = střídání generací:

rodozměna
 Na rozdíl od ostatních vyšších rostlin je v jejich životním cyklu dominantní životní formou
haploidní gametofyt
! gametofyt je ta zelená část, celkem velký, je na ní sporofyt závislý
 gametofyt vyrůstá z haploidního výtrusu (spora) jako tzv. prvoklíček (protonema), který
doroste v mechovou rostlinku (gametofor); ta nese pohlavní orgány (gametangia)  samčí
pelatky (antheridia) – z nich spermatozoidy a samičí zárodečníky (archaegonia) – z nich
oosfera
 Oplození vyžaduje vodní prostředí - samčí gamety jsou aktivně pohyblivé biciliátní
spermatozoidy
 Z diploidní zygoty se vyvíjí sporofyt, který je v drtivé většině případů závislý na gametofytu, ze
kterého vyrůstá a který ho také vyživuje
 Jinak převážně nezelený sporofyt je tvořen nohou, štětem a tobolkou (kde dochází k
meiotickému dělení a následně k tvorbě haploidních výtrusů, které slouží k rozšiřování
rostlinek na větší vzdálenosti a po čase z nich klíčí nový gametofyt v podobě prvoklíčku)
  po jejich dozrání sporofyt zasychá a odumírá
 oplození probíhá ve vodním/vlhkém prostředí
 celou dobu je sporofyt vyživován gametofytem-příjem vody a živin

TŘÍDA: Játrovky
 Primitivní skupina
 Nepatrný prvoklíček tvořený jen několika buňkami = redukovaný protonema
 Gametofyt většinou lupenitý, ale může být rozlišen i na lodyžku s lístky
 Fyloidy nemají střední žebro = nemají střední žilku
 Vyrůstají ve dvou řadách – stíní si
 sporofyt nezelený = zcela závislý na gametofytu
 zástupci:
Porostnice mnohotvárná
 Robustní lupenitá dvoudomá stélka
 Místy je na vlhkých místech velmi hojná
Trhutka
 Porosty v těsné blízkosti vody nebo plave na vodě
Kapraďovka
TŘÍDA: Hlevíky
 Primitivní skupina
 Lupenitý gametofyt
 Redukovaný prvoklíček
 zástupci:
Hlevík tečkovaný nebo hladký
TŘÍDA: Mechy
 Vývojově nejvyspělejší
 Dobře vyvinutý prvoklíček (většinou vláknitý, výjmečně lupenitý)
 Pletivnatá stélka
 Fyloidy/lístky vyrůstají ve spirále, mají vyvinuté střední žebro/žilku
 U nejdokonalejších typů se vyskytuje svazek protáhlých buněk s vodivou funkcí
 náznak vodivých pletiv = středem lodyžky vede svazek protáhlých buněk s vodivou
funkcí(bun.stěna neobsahuje lignin)
 Tobolka krytá víčkem a čepičkou
+ řada zubů citlivě reagujících na změnu vzdušné vlhkosti
 uvolňování a rozšiřování výtrusů větrem
 zástupci:
 Ploník ztenčený
 Jehlicovité lístky
 Náš největší mech
Měříky
 Ploché lístky, tvořené jednou vrstvou buněk
 ve více specifických půdách
Bělomech sivý
 Vytváří šedozelené polštáře
 Indikátor nekvalitní kyselé půdy (v kyselých půdách)
Rašeliníky Polník
 Nemá rhizoidy, dole postupně odumírá a nahoře dorůstá
 Štět je zakrnělý, lístky obsahují duté mrtvé buňky, které mohou zadržet
velké množství vody
 nejpůvodnější
 prvoklíček je lupenitý
 Vytváří rozsáhlá rašeliniště (kvalitní půda)
 V jejich těle se vyskytují dva typy buněk (lístky nemají střední žilky): Měřík
a) Hyalocity = poutají vodu, mrtvé buňky, velké a bezbarvé
b) Chlorocyty = malé, zelené = fotosyntetizují
Pramenička
 Výskyt v čistých tekoucích i stojatých vodách
Zkrutek vláhojevný, Dvouhrotec, Travník

VYŠŠÍ ROSTLINY (Cormophyta)

 U vyšších rostlin převládá sporofyt nad gametofytem Bělomech
 Sporofyt rozdělen na stonek, kořen a listy
 Mohou se sem řadit i mechorosty
 Mají vodivá pletiva – rostliny cévnaté
 Obsahují LIGNIN v buněčné stěně (zpevňovací funkce)
LISTY
 Mají kutikulu a průduchy
 Dělení:
a) Podle velikosti
1) Mikrofilní = malé, nečleněné
- plavuně, přeslyčky
2) Megafilní = velké
- kapradiny
b) Podle funkce
1) Trofofyty (trofofyly) = asimilační listy, mají chloroplasty
- vyrábějí výživu rostliny
2) Sporofyty (sporofyly) = výtrusnicové listy (tvoří se v nich spory)
3) Trofosporofyty = zelené a nesou výtrusnice
- plní oběfunkce
- např. kapraď samec
 Patrný přechod z izosporie na heterosporii
HETEROSPORIE
Mikrospory  gametofyt  pelatky  spermatozoidy
Megaspory  gametofyt  zárodečníky  oosféra
splynutím spermatozoid a oosféry vzniká zygota
 => sporofyt, na kterém vyrůstají mikrosporangia a makrosporangia

DĚLENÍ VYŠŠÍCH ROSTLIN

1) Psylophyta
2) Kapraďorosty
3) Nahosemenné rostliny
4) Krytosemenné rostliny
NADODDĚLENÍ: Psylophyta (Prakapradiny, Rhyniové rostliny)
ODDĚLENÍ: Rhyniophyta
 Objevují se v siluru
 Významně vázány na vodu
 Tělo se skládá z rhizomoidů (příchytná vlákna), mezomů (stonek – vidličnaté větvení), telomů
(základ listu)

NADODDĚLENÍ: Kapraďorosty
 Výtrusné cévnaté rostliny
 Obsahují pravá vodivá pletiva – většinou cévice (tracheidy)
 Oplození vázané na vodní prostředí
 Sporofyt má podobu kormu (stonek, listy, kořeny)
 Sporofyt převládá nad gametofytem
 Heterotrofní rodozměna – gametofyt se výrazně liší od sporofytu
 Prokel = stélkatý haploidní útvar v životním cyklu rostlin ze skupiny kapraďorostů,
představuje pohlavní generaci rostliny (gametofyt), vzniká ze spory (výtrusu), která spadne
na zem a vyklíčí v prokel
 jedno i dvoudomý prokel
 typy výtrusů:
a) stejnovýtrusné kapraďorosty
b) různovýtrusné kapraďorosty
- mají megaspory (samčí) a
mikrospory (samičí)
Rodozměna
  Ze zygoty se vyvíjí sporofyt, na němž vyroste výtrusnice, ve které se vyvíjí haploidní
výtrus
 Z výtrusu vznikne buď samčí nebo samičí prokel – gametofyt
 Ze samčího prvoklíčku vyroste pelatka nesoucí pohyblivé spermatozoidy
 Samičí prvoklíček dá vzniknout zárodečníku, v každém je jedna vaječná buňka (bez bičíku)
 Ve vodním nebo vlhkém prostředí dojde k oplození vaječné buňky

ODDĚLENÍ: Plavuně
 Vyvinuly se z psylophyt
 Na území ČR jsou chráněné, jedny z nejprimitivnějších mechorostů u nás
 Dříve stromové, dnes pouze byliny
 Vyžadují vlhko – je důležité po rozmnožování
 Vyžadují polostín – u nás je najdeme v lesích, většinou na kraji enbo u cest (potřebují osvit)
 mají 1 i 2 domý prokel
 Stálozelené rostliny, jednodomé i dvoudomé
Jednodomost je termín, který označuje rostliny, jejíž každý jedinec vytváří jak samčí, tak i samičí
květy na témže jedinci.
Dvoudomost je vlastnost rostlin, kdy jednotlivá rostlina vytváří buď pouze samčí, nebo pouze
samičí květy. K oplození je tedy třeba, aby byl pyl z jedné (samčí) rostliny, jejíž květy mají pouze
tyčinky, přenesen na druhou (samičí), jejíž květy mají výhradně pestíky.
 Typické je vidličnaté větvení stonku
 Většinou mají cévice, na některých místech se mohou přeměnit v cévy
 Mají pouze mikrofilní trofofilní listy – nemají rozmnožovací funkci, fotosyntetizují
 Na vrcholcích lodyh je STROBILUS = výtrusnicový klas, skládá se z mikrosporofytů, výtrusy se
tvoří na vrchní straně listu
Rodozměna
 Spora  prokel  na něm se vytvoří gametangia pelatky/zárodečníky  pohlavní buňky
 sporofyt
 Dvoubičíkaté spermatozoidy

Zástupci - chránění
Plavuň vidlačka
 U nás nejrozšířenější, vidličnaté větvení
Vraneček brvitý
ODDĚLENÍ: Přesličky Plavuň vidlačka
 Vytrvalé cévnaté rostliny
 Vznik na konci prvohor, vysoké až desítky metrů
 Mají plazivé oddenky – vznikají z vytrvalých plazivých oddenků
 Vrchní část rostliny na zimu uhyne a z plazivých oddenků vyrůstá článkovaný dutý stonek
 Z nodů vyrůstají v přeslenu mikrofyly
 Na konci lodyhy vyrůstají STROBILY tvořené mikrosporofyly – uložené ze spodu listu
 Stonek bývá inkrustován SiO2 (drsné, nádobí se tím dřív mylo)
 Má rozlišené spory
 mají pentlice (haptery)
 napomáhají v pohybu
 spory + a – se drží pohromadě
 na jednom proklu pouze samčí a na druhém samičí
 kvůli oplození je důležité, aby byly blízko sebe
 Fáze gametofytu
Spory jsou zelené a na povrchu mají 4 vláhojevné pentlice zvané haptery, které se při změně
vlhkosti vzájemně proplétají ve shluky roznášené větrem. Spory jsou morfologicky stejné, ale
geneticky rozdílné, neboť z některých vyrůstají v těsné blízkosti díky hapterům samčí nebo
samičí lupenité prokly. Samčí prokly s antheridii (pelatkami) jsou spojeny se samičími s
archegonii (zárodečníky) prostřednictvím hapterů usnadňujících oplození. Mnohobičíkaté
spermatozoidy jsou polyciliátní a po oplození vajíčka v archegoniu vznikne zygota. Odtud
začíná fáze sporofytu.
Fáze sporofytu
Ze zygoty vyrůstá sporofyt, jehož součástí je oddenek a stonek.
Zástupci
Přeslička jarní (rolní)
 Na jaře vyroste hnědá lodyha
 Na konci se vytvoří výtrusnicový klas – do okolí se vysypou výtrusy
 Jarní rozmnožovací lodyha odumře a z oddenku vyroste zelená
lodyha a ukládá zásobní látky do oddenku
 má 2 typy lodyh (jarní – výtrusné klasy, z oddenku a letní - zelená)
Přeslička lesní
Přeslička
 Z oddenku vyroste hnědá lodyha se strobylem – vysypou se výtrusy
 Lodyha zezelená a narostou jí mikrofyly – fotosyntetizuje a ukládá živiny do oddenku
ODDĚLENÍ: Kapradiny
 Megafylní listy
 dosahují až 30m
 Z oddenku vyrůstají listy
 Nejprve jsou listy spirálovitě stočené
 Mají trofosporofyly = zelené a nesou výtrusnice
 Výtrusnice jsou ve shlucích – jsou kryté dlanitou ostěrou (je to rozlišovací znak u kapradin)
 Výtrusnice jsou na spodu listu
 Výtrusnice má ještě svůj vlastní obal – prstenec specifických buněk, který na sebe váže vodu
jinak než zbylé buňky, voda způsobí pnutí a prstenec praská, výtrusy se roznesou do okolí
 Probíhá to ve vodě

Zástupci
Kapraď samec
 Megafylní, má trofosporofyty
 Ledvinovitý tvar kupek výtrusnic
Papratka samičí
 Kupky výtrusnic ve dvou řadách
 Jsou světlé, mají tvar čárek
Osladič obecný
 Kupky mají kulovitý tvar, nebývají kryté, jsou barevné Papratka samičí
Sleziník červený
 Na stráních
Hasivka orličí
 Několikanásobně zpeřené listy
 Naše největší kapradina, daří se jí na spáleništích
Parožnatka
 Vyrůstá jako epifyt = stromy jí slouží jako opora, aby se
dostala ke světlu

Hasivka orličí
  Nejprve vyrůstají zelené lístky, které tvoří kulovitý útvar
 Útvar zachytává vodu, vyrůstají z něj listy sloužící k rozmnožování, na koncích mají hnědé
výtrusnice
Žebrovice různolistá
 Má trofosporofyly i trofofyly

NADODDĚLENÍ: Nahosemenné
ODDĚLENÍ: Cykasorosty – cykasy (Cycadophyta)
 chráněné nahosemenné rostliny
 303 druhů
 patří mezi nejstarší živé organismy na světě Parožnatka
 skoro vyhynuli na konci druhohor
 archaické rysy (živoucí fosilie)
 mohou žít velmi dlouho (1100 let)
 podobné jehličnanům (vytvářejí šištice, které jsou největší v rostlinné říši)
Zástupci
Cykas indický (původně indský) (Cycas circinalis)
Cykas japonský (původně žapanský) (Cycas revoluta)
Keják otrubnatý (Zamia furfuracea)
Píchoš hrozný (Encephalartos horridus)
Keják celolistý (Zamia integrifolia)

ODDĚLENÍ: Jinanotvaré – jinany (Ginkgoales)

 třída jehličnanů
 jediný současný žijící rod jinan (Ginkgo)
 jeden recentní druh jinan dvoulaločný
= „živoucí fosílie“
 zbylé už vyhynuli
Zástupci
Jinan dvoulaločný (Ginkgo biloba)
 dvoudomý opadavý strom