4.

PLETIVA A VEGETATIVNÍ ORGÁNY ROSTLIN

ROSTLINNÁ PLETIVA
= soubory buněk, mají charakteristický tvar a stavbu a plní v organismu určitou funkci, tvoří těla
rostlin.
histologie = věda, která se zabývá studiem pletiv

Rostlinná pletiva rozdělujeme:

Podle způsobu vzniku:

o Pravá
- vznikají dělením buněk na buňky dceřiné
o Nepravá
- vznikají druhotným seskupením volných buněk
-
Podle tvaru buněk a tloustnutí buněčných stěn:
o Parenchym
Nejrozšířenější typ pletiva, buňky mají stejnou výšku, šířku, délku, ale mohou být protáhlé
Buněčná stěna je neztloustlá,
Buněčná stěna je neztloustlá

o Kolenchym
- ztluštělé stěny v rozích buněk
- v mladých rostoucích orgánech
o Sklerenchym
- silně ztluštělé stěny
- nemají živý obsah
- brzy odumírají a plní se vzduchem

podle funkce:
PLETIVA DĚLIVÁ (MERISTÉMY)
- mají trvalou nebo dočasnou schopnost dělení buněk
- umožňují růst buněk
- z původního dělivého pletiva (protomeristému) vznikají primární meristémy (ve vzrostných
vrcholech, kořenech, listech
- sekundární meristémy vznikají obnovením dělivé funkce již rozlišených trvalých pletiv
- mezi druhotná pletiva patří kambium a felogen
- činností kambia vzniká lýko
- činností felogenu vzniká druhotná kůra borka

PLETIVA KRYCÍ
- pokrývají povrch těla rostlin, má ochranou funkci
- prvotní krycí pletivo = POKOŽKA - nadzemních částí = EPIDERMIS
podzemních částí = RHIZODERMIS
- vzniká z prvotních meristémů
- tvoří je jedna vrstva plochých bezbarvých buněk
na povrchu je pokožka kryta kutikulou (zajišťuje ochranu a zabraňuje přebytečnému
odpařování vody)
průduchy (příjem CO2, výdej O2 a plynné H2O
 z pokožkových buněk mohou vyrůstat chlupy = TRICHOMY
- druhy krycích pletiv:
- a. krycí- papily na korunních listech
- b. žláznaté- zakončeny paličkou, vyměšování éterických olejů a pryskyřic
- c. žahavé – kopřiva
- d.absorbční- u masožravek
- ostny mají funkci ochrannou
- druhotným krycím pletivem je KOREK

PLETIVO PROVĚTRÁVACÍ
- umožňuje kontakt rostliny s vnějším prostředím
- důležitou součástí – mezibuněčné prostory (introceluláry)
- výměna plynných látek

• průduchy ( STOMATA)
- 2 svěrací buňky svírají průduchovou štěrbinu
- Otevírání a zavírání průduchů závisí na množství vody na svěracích buňkách
- Zajišťují rostlině dostatečný přísun CO2, a aby nedocházelo k zbytečné ztrátě vody
- Pokud na povrchu rostlinných orgánů ke korku, dochází k přeměně průduchů na čočinky
(LENTICELY) jsou větší než průduchy, kůra břízy, černý bez

PLETIVA NASÁVACÍ
- Pomocí nich dochází k získávání určitých látek (voda, živiny)
- Kořeny – nemají průduchy, ani chloroplasty
- Kořenové vlásky mnohonásobně zvyšují nasávání vody
- Zóna kořenového vlášení se tvoří nad vzrostným vrcholem kořene
- HAUSTORIA – setkáváme se s nimi u parazitických rostlin, vznikají přeměnou kořenů
- Zasahují do cévních svazků hostitelské rostliny a odebírají jí živiny
- např. jmelí

VYMĚŠOVACÍ PLETIVA
- slouží k vylučování různých produktů látkové přeměny

• VODNÍ SKULINY ( HYDATODY )

- slouží k vytlačování přebytečné vody z těla rostlin v kapalném stavu

• MEDNÍKY ( NEKTÁRIA )
- speciální žlázky umístěné v květech
- produkují sladký cukerný roztok nektar
- s tím vábí opylovače

• MLÉČNICE
- specializované buňky, v centrální vakuole obsahují mléčnou šťávu = LATEX
- obsahují alkaloidy, sacharidy
- zásobní funkce
- u některých rostlin je jedovatý (oleandr)
 - u kaučukovníku – výroba kaučuku

VODIVÁ PLETIVA
- vytvořena u vývojově vyšších rostlin
- tvoří je soubor cévních svazků
- cévní svazky umožňují rozvod vody s rozpuštěnými minerálními látkami po těle rostliny
- pravé cévní svazky tvoří – část dřevní XYLÉM, část lýková FLOÉM

XYLÉM – vede roztoky z kořenů do stonků a listů

- transpirační proud

FLOÉM – vede produkty fotosyntézy do míst potřeby

- asimilační proud

DŘEVNÍ ČÁST XYLÉM – tvoří cévice a cévy

LÝKOVÁ ČÁST FLOÉM – tvoří sítkovice

- podle vzájemného postavení dřeva a lýky rozdělujeme 4 základní typy cévních svazků
1. SOUSTŘEDNÉ CÉVNÍ SVAZKY
- Lýkostředné x dřevostředné
2. PAPRSČITÉ (RADIÁLNÍ)
- Dřevní a lýková část se střídají
3. BOČNĚ (KOLATERÁLNÍ)
- Umístěny vedle sebe
4. DVOJBOČNÉ (BIKOLATERÁLNÍ) – 2 lýkové části a mezi nimi část dřevní

ZPEVŇOVACÍ PLETIVA (MECHANICKÁ)

- Zajišťují pevnost a pružnost rostliny
- Tvoří je sklerenchym a kolenchym

ASIMILAČNÍ PLETIVA
- Slouží k fotosyntetické asimilaci CO2
- Tvořeno parenchymatickými buňkami s velkým množstvím chloroplastů
- Zelené části rostliny

ZÁSOBNÍ PLETIVA
- Rostlina do nich ukládá zásobní látky (škrob, lipidy)

ROSTLINNÉ ORGÁNY - ORGANOLOGIE = nauka o orgánech

- Jsou tvořeny soubory pletiv
- Mají charakteristickou stavbu a plní určitou funkci
- VEGETATIVNÍ ROSTLINNÉ ORGÁNY - Zajišťují život rostliny
- Kořen, stonek, list
- GENERATIVNÍ ROSTLINNÉ ORGÁNY - Produkují pohlavní buňky
- Květ, semeno, plody

KOŘEN (RADIX)
 - Podzemní orgán
- Funkce:
- Upevňuje rostlinu v půdě, nasávání živin a vody z půdy, vodivá fce., zásobní fce.
- Orgán heterotrofní povahy (neprobíhá v něm fotosyntéza)
- zakládá se v zárodku semene
- hlavní kořen + postranní kořeny = kořenový systém rostliny
- hlavní kořen – nahosemenné a dvouděložné rostliny
- u jednoděložných rostlin hlavní kořen zaniká a vzniká náhradní (adventivní) kořen (přebírá
funkci hlavního kořene)
stavba na podélném řezu:
- 1. ABSORBČNÍ ZONA (zóna kořenového vlášení)
- z kořene vyrůstají kořenové vlásky
- zvětšuje se nasávací plocha kořene
- 2. PRODLUŽOVACÍ ZONA
- Kořen roste do délky
- 3. DĚLIVÁ ZONA
- Kryta čepičkou
- Usnadňuje kořenu prorůstání do půdy
Stavba na příčném řezu:
- Na povrchu kořene je POKOŽKA ( RHIZODERMIS )
- PRIMÁRNÍ KŮRA- vyplňuje prostor mezi pokožkou a středním válcem
- buňky vnitřní vrstvy primární kůry tvoří ENDODERMIS
- PERICYKL – ohraničuje střední válec
- STŘEDNÍ VÁLEC – probíhají jím vodivá pletiva

METAMORFOZY KOŘENE
• kořenové hlízy, bulvy, příčepivé kořeny
• vzdušné kořeny – zachycují vzdušnou vlhkost (monstera)
• haustoria – u parazitických rostlin (jmelí)
HOSPODÁŘSKÝ VÝZNAM KOŘENE
• kořenová zelenina (mrkev, celer, petržel), krmná řepa pro zvířata, potravinářský průmysl, výroba
léčiv

STONEK
- Nadzemní orgán rostliny, nese listy, pupeny, květy
- Funkce: vodivá – rozvod vody s minerálními látkami, zásobní – oddenky, fotosyntéza – listy,
opylování – květy

TYPY STONKŮ:
•STONKY BYLIN – dužnaté, nedřevnaté, odumírají každý rok
Lodyha – bylinný stonek s listy
Stvol – bezlistý stonek s květem
Stéblo – dutý článkovaný stonek trav, nápadné uzliny
• STONKY DŘEVIN – dřevnaté
Kmen – stonek stromů
Stonek keřů – větví se nad úrovní půdy, zakládá se v zárodku semene
STAVBA STONKU
 - pokožka EPIDERMIS
- primární kůra ENDODERMIS
- PERICYKL
- STŘEDNÍ VÁLEC – kolaterální cévní svazky, dřeň
- u druhotně tloustnoucích rostlin (nahosemenných a dvouděložných – kambium vytváří
souvislý kambiální válec (směrem k obvodu produkuje druhotné lýko a směrem do středu
druhotné dřevo)
- vznikají přírůstky letokruhy

VĚTVENÍ STONKU
1. VIDLIČNATĚ – dva stejnocenné vrcholy pokračují v růstu, jmelí
2. POSTRANNÍ – hroznovité – postranní větve nepřerůstají hlavní stonek (smrk, borovice)
- Vrcholičnaté – postranní větve přerůstají hlavní stonek (jabloň)

METAMORFOZY STONKU
Tvarové uzpůsobené funkce

•oddenky – zásobní funkce

•hlízy – rozmnožovací funkce
• šlahouny – rozmnožovací funkce, jahodník
• stonkové úponky – uchycovací funkce, vinná réva
• stonkové trny – ochranná funkce, vznikají přeměnou brachyblastů
VÝZNAM STONKU
• zelenina – zdroj vitamínů, dřevo – papír, nábytek, palivo, hudební nástroje, korkový dub – korek,
cukrová třtina – cukr, skořicovník – skořice, len – textil

LIST (FYLOM)
Postranní zelený orgán
Význam: asimilační, transpirace, výměna plynů
Založeny z pupenu
3. základní typy listů:
A. DĚLOHY – zárodečné listy (zásobní funkce)
- obsaženy v zárodku semene
B. ASIMILAČNÍ LISTY – klasické listy, řapík + čepel
C. LISTENY – redukované listové útvary, v jejichž úžlabí vyrůstají květy
- vytvářejí zákrov u hvězdicovitých, obal u miskovitých
•dvojlící list – vrchní a spodní strana listu se liší (dub)
•jednolící list – strany se neliší

Listová čepel • souměrná – vyrůstá ze stejného místa

• nesouměrná – nevyrůstá ze stejného místa
HETEROFÍLIE
Různolistost
Více různých typů listů na jednom stromě
Listová žilnatina = uspořádání cévních svazků
Zpevňuje listovou čepel

TYPY LISTOVÉ ŽILNATINY

 • vidličnatá, rovnoběžná, zpeřená, dlanitá
PODLE UTVÁŘENÍ LISTOVÉ ČEPELE
• jednoduché listy •nečleněná čepel – CELISTVÉ LISTY
• členěná čepel – DĚLENÉ LISTY
• složené listy – čepel rozdělena do samostatných lístků
• dlanitě složené
• zpeřené
PODLE POSTAVENÍ LISTŮ
•střídavé, vstřícné, přeslenité
STAVBA LISTŮ
Na svrchní a spodní straně je POKOŽKA (EPIDERMIS)
Mezi pokožkami je MEZOFYL – tvoří ho palisádový a houbový parenchym
Buňky palisádového parenchymu těsně k sobě přiléhají, velké množství chloroplastů
Buňky houbového parenchymu – mezibuněčné prostory, méně chloroplastů

PŘEMĚNY LISTŮ
• trny – zásobárna vody u sukulentů
• úponky hrachu
•lapací zařízení masožravých rostlin
• šupiny chránící pupeny

HOSPODÁŘSKÝ VÝZNAM ROSTLIN

•potravina – zelí, salát, špenát, kapusta
• léčivky – máta, meduňka, šalvěj
• koření – majoránka, bobkový list
•pochutina – čajovník, tabák
• píce pro hospodářská zvířata