STONEK

Charakteristika stonku
• zpravidla nadzemní část cévnatých rostlin (oddenek = podzemní část stonku)
• nese listy, pupeny, reprodukční orgány (květy)
• vnitřní stavbou se podobá kořeni
• rostliny, které mají stonek dřevnatý, se nazývají dřeviny (stromy a keře)
• rostliny, které mají stonek nedřevnatý (dužnatý), se nazývají byliny

Funkce stonku
• primární: nosič listů a květů
o → orientace listů ke světlu, zdvih květů k opylování, spojení mezi listy a kořeny
o rozvod vody, minerálů a asimilátů
• sekundární: zásobní funkce, asimilační funkce
o transpirační a asimilační proud = zprostředkovává obousměrný transport látek mezi kořenem a nadzemní
částí rostliny, především listy
• pozitivní fototropismus (ohýbá se ve směru světla), ale negativní geotropismus (neroste vždy ve směru gravitace)
o zajišťuje optimální polohu pro listy a květy → ve stonku proto převažují mechanická a vodivá pletiva
• asimilační funkce
o většinou pouze doplňková (zelený stonek), ale u některých rostlin může být klíčová (kaktus, přeslička)
o fylokladie = zploštělé stonky (chřest lékařský – zelené jehlice)
• zásobní funkce – mívají oddenky; stonkové hlízy (kedlubna), oddenkové hlízy (brambor)
• rozmnožovací funkce – šlahouny (výběžky) (jahodník), oddenkové hlízy (současně zásobní funkce) (brambor)
• ochranná funkce – stonkové trny (kolce); vznik přeměnou zkrácených větévek – brachyblastů (trnka, hloh)
• přichycovací funkce – stonkové úponky (vinná réva)

Morfologie stonku
prýt, nody, internodia
• prýt = stonek s listy, příp. úžlabní pupeny a květy
o asimilační prýt = orgány, které plní asimilační funkci listů, ale
nejsou listového původu
• nody (uzliny) = místa přisedání listu ke stonku, u trav kolénko
o rozdělují stonek na internodia
o často ztloustlé, nikdy nebývají duté
o složitá vnitřní stavba (do listů tudy ze stonků vstupují cévní svazky)
o z uzlin vyrůstají listy, pupeny, květenství, příp. stonek větví
• internodia (články stonku) = místo mezi uzlinami
o nenese listy, ani se nevětví Obr. 1 - nody a internodia
o u výhonků jsou internodia krátká, později se s růstem rostlin
prodlužují
o pokud se nevyvíjí → listy vytvářejí tzv. listovou růžici
o extrémně dlouhé u lián, naopak velmi zkrácené u rostlin s listy
v přízemní růžici (prvosenka)
hypokotyl, epikotyl
• hypokotyl = podděložní článek, první článek klíčící rostliny
o krátký stonek, ze kterého vyrůstají děložní listy, dále se nevyvíjí
o na povrchu většinou zezelená a plní funkci prvních asimilačních lisů
o u jednoděložných bývá silně zkrácen, u nahosemenných a
dvouděložných makroskopický
• epikotyl = nadděložní, druhý článek klíčící rostliny
o pravý stonek vyrůstající nad dělohami, nese listy a květy
o typické jsou již vyvinuté kolaterální (vedlejší) cévní svazky
Obr. 2 - hypokotyl a epikotyl
Dělení podle druhu stonku
• bylinné (dužnaté)
o lodyha = stonek s listy a květy (kopřiva, paprika)
o stvol = bylinný, bezlistý, nevětvený stonek zakončený květem nebo květenstvím (smetánka, sedmikráska)
o stéblo = obvykle dutý stonek trav, nápadně vyvinuté uzliny (kolénka), z nichž vyrůstají listy (pšenice,
bambus – dřevnatý typ)
• dřevnaté
o kmen = dolní nevětvená část stonku stromu (dub, habr)
o polokeř = zdřevnatělá spodní část stonku, bylinná část každoročně umírá (brusnice borůvka, šalvěj lékařská)
o keř = stonky bez kmene se větví hned od země, jsou celé dřevnaté (trnka, líska)
o keřík = keře zpravidla nižší ne 30 cm (vřes)

Dělení podle průřezu stonku

a) oblý/válcovitý – nejčastěji (sedmikráska)
b) rýhovaný (přeslička)
c) hranatý (hluchavkovité)
d) křídlatý (třezalka)

Stavba stonku Obr. 3 - typy průřezů stonků

primární stavba stonku (A)

• zelený stonek
• na povrchu pokožka (epidermis)
• pod pokožkou se diferencuje (odlišuje) primární kůra endodermis (vnitřní část primární kůry)
o ochranná a zásobní funkce
o nejčastěji vyvinuta v oddencích
o vnitřní část nejčastěji tvoří tzv. škrobová pochva (její buňky mají vysoký obsah škrobových zrn)
o obvodová vrstva často obsahuje mechanická pletiva (kolenchym, sklerenchym) → zpevnění stonku
• střední válec zahrnuje
o pericykl – zde se zakládají adventivní (přídavné) kořeny
o cévní svazky – nejčastěji kolaterální, výjimečně u některých čeledí bikolaterální (lilkovité, tykvovité)
o dřeň – parenchymatické pletivo, živé buňky či odumřelé a vyplněné vzduchem (bez černý), může
vybíhat v dřeňové paprsky (vedení roztoků), některé rostliny v dřeni mohou ukládat rezervní látky
(cukrová třtina)

sekundární stavba stonku (B)

• některé rostliny druhotně tloustnou
• endodermis je nahrazen peridermem (druhotná kůra)
• kambium tvoří sekundární dřevo a lýko a díky jeho periodické činnosti vznikají letokruhy

1 – pokožka (epidermis)
2 – prvotní kůra
3 – prvotní lýko
4 – kambium
5 – prvotní dřevo
6 – dřeň
7 – druhotné lýko
8 – druhotné dřevo
9 – hranice letokruhu
10 – dřeňové paprsky
11 – druhotná kůra
Obr. 4 - srovnání primární (A) a sekundární (B) stavby stonku
Pupen (gemma)
• základ budoucího orgánu (prýty, listy, květy)
o u krytosemenných v úžlabí všech listů
o u nahosemenných jen u některých listů
• pupeny dřevin jsou většinou chráněny šupinami (jírovec maďal) nebo mají polonahé pupeny → šupiny jen z části
(černý bez)
• byliny mívají pupeny nahé
• pupeny rozlišujeme podle postavení na:
o terminální (vrcholové) – na konci větví
o laterální (postranní) – rostou po stranách stonku
o axilární (úžlabní) – vyrůstají v úžlabí listů
o kolaterální = vyrůstající vedle sebe
o seriální = rostoucí nad sebou
o vzestupně – nejstarší pupen v úžlabí, nejmladší směrem nahoru
o sestupné – nejmladší pupen v úžlabí, nejstarší směrem nahoru
o adventivní (náhradní) – mohou se založit kdekoliv na rostlině
o umožňují vegetativní množení řízkováním (rozmnožování pomocí částí rostliny → klonování)
o v přírodě mají význam při poškození rostliny, dokáží regenerovat poškozené orgány

Větvení stonku a jeho typy

• vidličnaté = vzrostlý vrchol dává vznik dvěma dceřiným větvím, které se stejným způsobem dále větví (jmelí)
• hroznovité = postranní větve na hlavním stonku jsou v růstu silně omezovány vrcholovým pupenem, proto bývají
tenčí a nepřerůstají hlavní stonek; vývojově původnější typ; častý u jehličnanů (smrk, borovice)
• vrcholičnaté = postranní větve nabývají převahy nad hlavním stonkem, který buď zcela ukončí svůj růst, nebo je
zatlačen do postranního postavení (vinná réva, jabloň)

• makroblast = dlouhá postranní větev

• brachyblast = trvale zkrácená větévka nesoucí listy či květy

Obr. 5 - druhy větvení stonku