PLETIVA, VEGETATIVNÍ ORGÁNY ROSTLIN

základní typy pletiv podle různých kritérií

vegetativní orgány – stavba, funkce, typy a metamorfózy
• Definice pletiva, vznik pletiv. Rozdělení a charakteristika pletiv podle tvaru buněk a tloustnutí
buněčné stěny.
• Dělivá pletiva – charakteristika, typy, umístění na rostlině, význam.
• Soustava pletiv krycích (pokožka, druhotná kůra).
• Soustava pletiv vodivých a zpevňovacích (cévní svazky – stavba, typy, příklady).
• Soustava pletiv základních (příklady základních pletiv a jejich funkce)
- vegetativní orgány – stavba, funkce, typy a metamorfózy
• Význam vegetativních orgánů pro rostlinu
• Kořen – funkce kořene, stavba kořene (podélný a příčný řez). Druhotné tloustnutí kořene. Větvení
kořene, kořenové soustavy. Přeměny a hospodářský význam kořene.
• Stonek – vnější stavba stonku (články, uzliny, větvení). Typy stonků (dužnaté – lodyha, stvol, stéblo; dřevnaté).
Vnitřní stavba stonku – příčný řez dužnatým a dřevnatým stonkem. Růst stonku do délky a do šířky. Vzrostný
vrchol stonku. Druhotné tloustnutí stonku. Přeměny a hospodářský význam stonku.
• List – význam pro rostlinu, typy listů (jehlice, list). Vnější stavba listů, listy jednoduché a složené.
Příčný řez listem a jehlicí – vnitřní stavba listu. Typy listů podle různých kritérií, postavení listů na stonku…, list
jednolící, dvoulící..heterofykie... Přeměny a hospodářský význam listu.

Pletivo = soubory buněk stejné funkce a stejného vzhledu

- tvoří vnitřní stavbu těla rostlin
- zkoumá je histologie
 v souborech buněk se mohou vyskytovat buňky, které vypadají jinak (vymykají se) = IDIOBLASTY
(pomáhají plnit pletivu zadanou funkci)

Dělíme je:
1) Podle vzniku
a) PRAVÉ - Vzniklo z jedné původní buňky dělením na buňky dceřiné, seskupení volných
buněk
b) NEPRAVÉ - Vznikají srůstem z různých mateřských buněk
2) Podle tloušťky buněčné stěny a velikosti mezibuněčného (intercelulárního) prostoru
a) PARENCHYM
 Složen z kulovitých, tenkostěnných buněk
 Mají velké intercelulární prostory
 Výskyt v dužinách, obsahují hodně vody
1. Aerenchym
= hvězdicovité buňky
= velké interceluáry (mohou být větší než buňka)
b) PROSENCHYM
 Tenkostěnné protáhlé buňky bez intercelulárních prostor
c) KOLENCHYM = tloustnutí buněčných stěn
 Tvořeno buňkami s nepravidelně tlustými buněčnými stěnami
 Malé nebo žádné mezibuněčné prostory
1. Deskový
= ztlustlou pouze tu stěnu buňky, která je rovnoběžná s povrchem orgánu
2. Rohový
= buňka má ztloustlou stěnu na hranách (v místě styku)
d) SKLERENCHYM
 Tvořen buňkami s velmi tlustou buněčnou stěnou po celém obvodu
 Vnitřek buňky může odumírat (například pecky)
 Živiny dovnitř proudí přes PLAZMODEZMY (kanálky)
 1. Apoplast
= roztoky jsou vedeny mezerami v buněčné stěně
2. Symplast
= transportní cesta mezi buňkami
3. Sklereidy
= (nazývané též kamenné buňky) jsou rostlinné buňky se ztluštělými
stěnami bez živého obsahu

3) Podle schopnosti se dělit

a) DĚLIVÁ PLETIVA (MERISTÉMY), mají druhotnou dělící aktivitu
1. PRIMÁRNÍ
 Mají zachovalou dělivou schopnost
 Vyskytují se na špičce stonku (vzrostný vrchol) a na kořeni
 Dělí se a tím rostlina roste
2. VMEZEŘENÉ MERISTÉMY
 Nachází se uprostřed stonku (díky nim se sešlápnutá tráva narovnává) a
otevírají/zavírají se okvětní lístky
3. SEKUNDÁRNÍ
 Vznikají z buněk, které ztratily schopnost se dělit, ale znovu jí získaly
I. KAMBIUM
= vytváří vodivá pletiva (sekundární dřevo nebo lýko, tedy na floém a
xylém + periost)
II. FELOGEN (korkotvorné pletivo)
= vytváří druhotnou kůru, dělí se na felén a feloderm
III. KALUS
= hojivé pletivo – obnoví se dělivá schopnost při poranění
b) TRVALÁ PLETIVA
 Je tvořeno rozlišnými buňkami, které jsou dokonale uzpůsobené k určité funkci
 Jejich buňky se nedělí
1. KRYCÍ
 Buňky jsou blízko u sebe => žádné mezibuněčné prostory
 Mají ochrannou funkci
I. PRIMÁRNÍ
Mají jednovrstevnou až vícevrstvou pokožku, která ochraňuje před výparem
vody a vstupem do rostliny.
Pokožka je jednovrstevné krycí pletivo. Na jejím povrchu se může produkovat
ochranná vrstva KUTIKULA (nepropustná vrstva, která brání neřízenému
přestupu vody, z kutikunu).
Pokožka nadzemních orgánů = epidermis
Pokožka kořene = rhizodermis ( tvořen jednou vrstvou buněk bez kutikuly)
o TRICHOMY = chlupy
= výrůstek jedné pokožkové buňky, může být vícebuněčný (1 i více
buněčné)
 a) Papily = krycí (složitější = větvené)
Mají ochrannou funkci. Často jsou krátké, jednoduché nebo
rozvětvené. Vychlípeniny buněčné pokožky.
b) Žláznaté
Jsou zakončeny paličkou (s lepkavou a jedovatou látkou). Chrání
před okusem.
Například pryskyřice, sliz.
c) Žahavé
Jsou vyztužené například SiO3  jsou křehké a tvrdé. Zlomí se a
ostré hrany naruší pokožku „škoditele“, pak se tam může dostat
tekutina (kys. Mravenčí)
! existují i smrtelné druhy kopřiv
o OSTNY/trny
= vznikají a vycházejí z více
pokožkových buněk
o TENTAKULE
= mají je masožravky
II. SEKUNDÁRNÍ
Vyskytují se u druhotně rostoucích buněk. Je jím korek. Vlivem felogenu se
začnou vytvářet tlustostěnné buňky pod epidermem, který začne praskat. To,
co se odlupuje – BORKA. Je tvořeno buňkami s hodně tlustou buněčnou
stěnou.
2. PROVZDUŠŇOVACÍ
 Zajišťují komunikaci s okolím
 Příjem CO2 z okolí
I. PRŮDUCHY = stomata
- velikost v setinách milimetrů
- tvořeny dvěma svěracími buňkami a průchodovou štěrbinou
- zabudovány do pokožky (na listech u vyšších rostlin)
- vypařují přebytečné tekutiny
(při nedostatku vody se průduchová štěrbina uzavře)
- provzdušňovací pletivo (komunikace s okolím + příjen CO2 z okolí = výměna
plynů)
- obsahují chloroplasty (jediné krycí pletivo co má chloroplast)
- vyztuženy celulózovými vlákny (drží tvar, podpůrná fce)
- existuje více typů průduchů
Jednoděložné rostliny je mají na obou stranách listu.
Dvouděložné rostliny je mají většinou na zadní/spodní straně
Vodní rostliny je mají seshora
II. ČOČINKY (lenticeli)
Objevují se u druhotně tloustnoucích rostlin (mají druhotně krycí pletivo).
Umožňují výměnu plynů mezi pletivem a okolím. Neutváří se pod
průduchem. Vytvoří se tenkostěnné buňky a při zvětšování rostliny buňky
prasknou  vznikne otvor ČOČINKA.
3. VODIVÁ
 Slouží k rozvádění látek po rostlinném těle
 Jsou to provazce protáhlých buněk, které vytváří CÉVNÍ SVAZKY
CÉVNÍ SVAZKY
a) Xylém (dřevní)
b) Floém (lýkový)
Transpirační proud ↑ (spíše Xylém) = vzestupný
 = vodné roztoky anorganických látek, které rostlina většinou přijímá
kořenovým systémem
= od kořene do stonku
= dřevní část
Asimilační proud ↓ (spíše Floém) = sestupný
= vodné roztoky sacharidů
= z listů do zbytku rostliny
= lýková část
a) XYLÉM
 Je tvořen cévicemi (tracheidy) nebo cévami (tracheje) a průvodními pletivy
(dřevní parenchym a dřevní sklerenchym).
o TRACHEIDY (cévice)
=protáhlé buňky, výrazně zešikmené na konci
o TRACHEJE (cévy)
= buněčná stěna kompletně mizí
 Buněčná stěna vyztužena celulózou
 Dřevní parenchym = vyživovací (zásobní funkce)
 Dřevní sklerenchym = zpevňovací funkce
b) FLOÉM
 Tvořen protáhlými buňkami sítkovicemi a průvodními pletivy (lýkový
parenchym a lýkový sklerenchym)
 rozvádí organické produkty fotosyntézy
o SÍTKOVICE
= živé buňky, v plazmě neobsahují jádro – nemohou se dělit
= mají proděravělé příčné přepážky, vyživována průvodními pletivy

! rostlina využije cca 1% vody, zbytek se odpaří nebo vsákne

Typy cévních svazků podle vzájemné polohy dřevní a lýkové části
a) Kolaterální = bočné
- Stonky a listy semenných rostlin
b) Bikolaterální = dvoubočné
- Stonky tykvovitých a lilkovitých rostlin
c) Radiální = paprskovité
- V kořenech semenných rostlin
d) Koncentrické = soustředné
- Dřevostředné u kapradin, lýkostředné u jednoděložných rostlin
4. ASIMILAČNÍ
 Jejich buňky obsahují asimilační barviva – slouží k fotosyntéze
 Výskyt převážně v listech
 Asimilační barvivo se může dostat i do části rostliny, kde nemá být (když
kořen vyčuhuje na zem a svítí na něj světlo)
5. VYMĚŠOVACÍ
I. VODNÍ SKULINY = hydrotody
Vyskytují se ve stoncích a na listech rostlin. Vypadají jako průduchy, ale
nemají schopnost se úplně uzavřít => uniká tudy voda
Když má rostlina moc vody, kterou nespotřebuje, uniká tudy ven  GUTACE
(dojde k vytvoření kapek vody na listech), může způsobovat rosu
II. MEDNÍKY
Jsou to specializované buňky, které vyměšují nektar. Jsou umístěny v blízkosti
květu.
III. MLÉČNICE
Produkují latex. Většinou to slouží jako obranná funkce  může obsahovat
jedovaté nebo nechutné látky a tím rostlinu chrání proti okusu. Například
smetánka lékařská.
! latex = 35% kaučuku
6. NASÁVACÍ
 Slouží k příjmu živin ve formě roztoků
I. KOŘENOVÉ VLÁSKY
Vyrůstají z kořene. Přes jejich pokožku snadno pronikají živiny. Rostliny, které
jich mají málo, fungují díky symbióze s jinými rostlinami.
II. HAUSTORIA
Pletiva parazitických rostlin. Prorůstají do vodivých svazků hostitelské
rostliny. Například jmelí, které se přichytí v koruně stromu, proroste do
dřevní části a odsává živiny.
7. ZÁSOBNÍ
 Slouží k zásobování látek (převážně škrob a tuky)
 Tvořena velkými parenchymatickými buňkami, které obsahují velké množství
leukoplastů
8. ZPEVŇOVACÍ
 Zpevňují rostlinné struktury, doprovází cévní svazky
 Výskyt v kořenech a ve stonku
 Tvořeny kolenchymatickými a sklerenchymatickými buňkami
 Buňky mají tlusté buněčné stěny, které mohou být:
1. Impregnované
Ukládají se tam organické látky
2. Inkrustované
Ukládají se tam anorganické látky
! len a konopí mají dobrá vlákna - látka
9. VODNÍ
  Mají za úkol uchovávat co nejvíce vody
 Patří sem sukulenty, kaktusy
ORGÁNY ROSTLIN
Organologie = věda zabývající se rostlinnými orgány
1) Vegetativní orgány
= kořen, stonek, list (kořen = heterogenní, stonek+list = PRÝT)
2) Generativní (rozmnožovací) orgány
= květ, semeno, plod
- podle vzniku dělíme:
a) Homologické
- Mají stejný vývojový základ
- Například list se přemění na ostny
b) Analogické
- Mají stejnou funkci i vzhled, al vznik z jiného základu
- Například některé trny vznikly z větviček, jiné z listu
KOŘEN (radix)
- heterotrofní část rostlin
- FUNKCE: Nasávací, vodivá, zásobní , syntetická
 většinou se jedná o podzemní orgán
 semínko – kořen začne prorůstat semenem  KOŘÍNEK (radikula)
 rostou ve směru gravitace – může se odklonit, když má nedostatek vody
 nemá průduchy ani kutikulu
 až na výjimky nemá fotosyntetická barviva
 z kořínků vzniká KOŘENOVÁ SOUSTAVA
a) hlavní kořen a z něj postranní kořeny (1.řádu, 2.řádu,...)
b) adventivní kořeny
 radikula zanikne, ze spodu stonku vyrůstají stejně tlusté i dlouhé kořeny,
vytváří svazky (zanikl hlavní kořen – vznik svazku)

PODÉLNÁ STAVBA KOŘENE = fyziologie

 Dělivá zóna
 tvořena primárními meristémy
 zvětšuje množství buněk rostliny
 kořenová čepička = tudy přijímá živiny
z okolí, je tvořen slizovitými látkami, chrání
kořen při průchodu půdou
 Prodlužovací zóna
 Díky tomu zvětšuje objem buněk – kořen se
nejvíce prodlužuje
  Zvětšení objemu je díky nasávání živin a následnému zvětšení vakuol
 Nejprve se začnou objevovat sítkovice, až pak cévice
 Absorpční zóna
 Kořen zvětšuje svůj povrch
 Nejdůležitější zóna pro příjem živin
 Zóna větvení
 Vyrůstají postranní kořeny (kořenové vlásky - mikroskopické)
PŘÍČNÁ STAVBA KOŘENE
Můžeme ji rozdělit:
a) PRIMÁRNÍ
 Na povrchu je RHIZODERMIS
 Pod ním je PRIMÁRNÍ KŮRA, tvořená parenchymatickými pletivy, má zásobní funkci
a) zevní – EXODERMIS
b) střední – MEZODERMIS
c) vnitřní – ENDODERMIS (tvořen kolenchymatickými a sklerenchymatickými
buňkami, zpevňovací funkce)
 Pod endodermis je vrstva PERICYKL (perikambium)
 jedná se o dělivé buňky, z této vrstvy vyrůstají kořínky
 Vnitřek se nazývá STŘEDNÍ VÁLEC, je ohraničen pericyklem
 Uvnitř je radiální cévní svazek (střídá se lýková a dřevní část)
 Uprostřed středního válce je DŘEŇ, která má zásobní funkci, zadržuje vodu, může odumírat a
pak vzniká dutina
 KAMBIUM je druhotné dělivé pletivo – výskyt u druhotně rostoucích rostlin
 lýko je vně, dřevo uvnitř
 směrem dovnitř produkuje buňky dřeva

b) SEKUNDÁRNÍ
 U jednoděložných rostlin se po celý život zachová primární stavba
 U dvouděložných a nahosemenných je primární stavba nahrazena druhotnou
 U keřů a stromů jsou kořeny dřevnaté, byliny mají kořeny dužnaté
Modifikace kořene = metamorfózy
a) HAUSTORIA
 „přísavky“
 výskyt u parazitů/poloparazitů
 nasávají vodu nebo živiny z hostitelské rostliny (jmelí)
b) PŘÍČEPIVÉ KOŘENY
 U popínavých rostlin
 Díky tomu se přichytí k podkladu (břečťan)
c) VZDUŠNÉ KOŘENY
 Převážně u tropických rostlin
  Díky nim přijímají vzdušnou vlhkost
 Vyrůstají na stromech, ale neparazitují, používají je jako stojan (potřebují být blíž ke
světlu)
 Například monstera
d) DÝCHACÍ KOŘENY
 Vyčuhují na povrch země, pomáhají rostlině dýchat
 Často výskyt v bahně (tisovec)
e) ZÁSOBNÍ KOŘENY
 Ukládají a hromadí zásobní látky
1. Ztloustlé – mrkev
2. Kořenové hlízy – jiřina, vstavač
3. Bulvy – celer, řepa
! nejhlubší kořeny má Vojtěška Setá (až 3m)
STONEK (kaulom)
- FUNKCE: Vodivá (cévní svazky), fotosyntéza, podpůrná
 Nadzemní část rostliny
 Rozdělena na články – INTERNODIA
  jsou to velké parenchymatické buňky
 Dále jsou v nadzemní části NODY (uzliny)
  malé buňky
 Z míst, kde jsou nody vyrůstají listy/pupeny
 Stonek + listy = PRÝT
 Základ stonku je založen již v zárodku semene
 Po kořínku vyrůstá stonek proti gravitaci
1. Dělohy můžou zůstat pod zemí –vyrůstá EPIKOTYL
2. Vyrůstá HYPOKOTYL, dělohy jsou nad zemí -> zezelenají
 z děloh se vytvoří první lístky = DĚLOŽNÍ LÍSTKY

TYPY STONKŮ
1) Podle konzistence
a) DUŽNATÝ (Bilinné)
Lodyha = stonek, který nese listy
Stvol = stonek, který má výrazně prodloužený
jeden článek – listy vytváří přízemní růžici
Stéblo = stonek s kolénky
b) DŘEVNATÝ
Stromy = větví se z kmene
 Keře = větví se od země
Keříky = keře do max velikosti 30 cm
Polokeře = spodní část je dřevnatá, vrchní bylinná
! nejsilnější stvol má Baobab Prstnatý (obvod až 50m)
2) Podle příčného řezu
Válcovitý Křídlatý
Čtyřhranný Vícehranný
Trojhranný

3) Podle růstu v prostoru

Popínavý Ovíjivý
Poléhavý Přímý
Plazivý
TYPY VĚTVENÍ STONKU
1) Vidličnaté - nejprimitivnější a nejstarší
2) Hroznovité - vedlejší nepřerůstají hlavní stonek
3) Vrcholičnaté - vedlejší přerůstají hlavní stonek

PŘÍČNÝ ŘEZ STONKEM = morfologie

a) primární stavba
 na povrchu stonku je EPIDERMIS
 dláždicovité buňky bez
intercelluár
 pokožka s kutikulou
 mezi buňky jsou vmezeřené průduchy
! emergence = mnohobuněčné výběžky pokožky, do kterých pronikají ale i buňky z
podpokožkových pletiv
 pod ním je primární kůra = CORTEX
 nachází se pod povrchem stonku
 tvořena vrstvami parenchymu (spousta vody, chlorofyl)
 škrobová pochva = poslední vrstva primární kůry (ukládá škrob)
 vnitřek se nazývá STŘEDNÍ VÁLEC
 první vrstvou je pericykl (zakládají se v něm adventivní kořeny)
 jsou tam uspořádány cévní svazky (nejčastěji kolaterální)
 mezi cévními svazky jsou dřeňové paprsky
 uvnitř je dřeň
! záleží na tom, jestli je to 1 nebo 2 děložná rostlinami
- u 2 děložných: cévní svazky jsou umístěny po obvodu Kambia
- u 1 děložných: jsou cévní svazky rozházené
 b) sekundární stavba
- způsobuje vznik letokruhů
 u druhotně tloustnoucích rostlin
 na tloustnutí se podílí KAMBIUM a FELOGEN
 KAMBIUM = spojuje se v místě dřeňových paprsků, vytváří dutý svislý válec
 dovnitř produkuje sekundární dřevo, ven sekundární lýko
 činností kambia během jednoho vegetačního období vzniká letokruh (světlá vrstva
vzniká na jaře, tmavá v létě)
 FELOGEN = zakládá se pod pokožkou
 produkuje druhotnou kůru
 dovnitř zelená druhotná kůra (obsahuje chloroplasty, živé buňky), vně korek
(druhotné krycí pletivo, odumřelé buňky vyplněné vzduchem)
 v místech kde byli průduchy se tvoří parenchymatické buňky a vzniká lenticela
 starý korek praská a odlupuje se = BORKA
Modifikace stonku
a) ODDENKY
 Rostou vodorovně
 Jsou tam šupinovité listy – ochrana
 Kapradiny, sasanka, konvalinky
b) ODDENKOVÉ HLÍZY
 Zásobní a rozmnožovací orgán
 Na světle zezelená ve stonek
 Brambory
c) STONKOVÉ HLÍZY
 Jsou jen částečně pod zemí, většinou zelené
 Kedluben
d) ŠLAHOUNY
 U plazivých a popínavých stonků
 Rozmnožovací funkce
 Jahody
e) STONKOVÉ ÚPONKY
 Umožňují přichycení rostliny
f) STONKOVÉ TRNY
 „kolce“
 vznik přeměnou krátkých větévek
 nebo přeměnou pletiv či orgánů
 ochranná funkce
g) BRACHYBLASTY
 Zkrácené postranní větévky, na kterých vyrůstají jehlice, listy a květy
 Modřín
 ! nejrychleji rostoucí stonek: Bambus (1m za 24h)
PUPEN
 Je to základ budoucího rostlinného orgánu
Několik typů dělení:
1) Podle obalu
a) Obalené
 Mají krycí vrstvu
b) Bezobalé (nahé)
 Nemají krycí vrstvu
 Tropické, subtropické rostliny
2) Podle vnitřního obsahu
a) Listové
b) Květní
c) Smíšené
3) Speciální typy
a) Spící
Vznikají na různých částech rostliny. Aktivují se, když rotlina potřebuje více listů nebo
květů.
b) Adventivní
Pupeny, pomocí kterých se rostlina rozmnožuje (nepohlavně). Můžou upadnout a
z toho vroste nová rostlina.
c) Nahodilé
LIST (fylom)
- FUNKCE: Asimilační funkce (fotosyntéza), transpirace (vypařování vody), výměna dýchacích plynů
mezi rostlinou a okolím
 Zelený postranní orgán, vyrůstá ze stonku
ZEVNÍ STAVBA LISTU
Čepel = zelená plocha
Řapík = stopka, u jednoděložných může být přeměněn v listovou pochvu
Palisty = vyrůstají u kořene řapíku
Řapíkaté listy = mají řapík
Přisedlé listy = nemají řapík
DRUHY LISTŮ
a) Děložní listy
 Dělohy v semínku na povrchu zezelenají
 Jsou to první list, co se vyvinuly již v semenu
b) Asimilační listy
 Fotosyntetizují
 Mají typický tvar pro danou rostlinu
 Mladší listy jsou tenčí než starší
 ANIZOFILIE = jev, kdy listy jedné rostliny mají stejný tvar, ale jinou barvu
 HETEROFYLIE = jev, kdy se na jedné rostlině vyskytují listy z různým tvarem(břečťan)
c) Listeny
 Vyskytují se, když má rostlina listy v květenství
d) Květní obaly
 Slouží k přilákání na reprodukční orgány
POSTAVENÍ LISTŮ NA STONKU
1) Střídavé
 Z každé uzliny vyrůstá pouze jeden list
2) Vstřícné
  Z uzliny vyrůstají dva listy
3) Přeslenité
 V uzlině je více listů
4) Přízemní růžice
 Listy vyrůstají u země
5) Křižmostojné
 Listy si nebrání (nestíní) v průchodu světla

Žilnatiny
= cévní svazky, které rozvádějí listem roztoky a zároveň je zpevňují
 cévy, sítkovice, obaleno sklerenchymatickým pletivem
druhy žilnatin
a) Souběžná/rovnoběžná + obloukovitá
U jednoděložných rostlin
b) Zpeřená
Z hlavní žilky vyrůstá více menších, vytváří síť
c) Dlanitá
Od řapíku se rozděluje na víc žilek
d) Větevnatá
Okraje listů
a) Celokrajné d) Vroubkovaný
b) Pilovitý e) Laločnatý
c) Zubatý
Typy listové čepele
a) Jednoduché
1. Celistvé (srdčitý)
2. Členěné (dub)
b) Složené
 Složeny z různě uspořádaných lístků
1. Zpeřené
Z centrální řapíkové části vybíhají jednotlivé řapíčky ukončené malými čepelemi.
2. Dlanitě zpeřené
Řapík je zakončen více lístky, které vyrůstají z jednoho místa
VNITŘNÍ STAVBA LISTU
1) Dvoulícé listy
= líc na obou stranách
= jednoděložné rostliny
2) Jednolícé listy
= mají vrchní a spodní stranu
Svrchní pokožka
= na povrchu je kutikula (produkována pokožkovými buňkami)
= nejsou tam průduchy
Mezofyl
= skládá se ze dvou typů parenchymatických buněk
= na více osvětlené straně jsou těsně uspořádány parenchymatické buňky
= velké množství chloroplastů je obsaženo v palisádovém parenchymu (fce: asimilace, tvorba cukrů)
= čím víc je list osvícený, tím je tlustší
= pod palisádovým parenchymem jsou kulovité buňky (houbový parenchym) -> mají větší
intercelluláry, obsahují chloroplasty
Spodní pokožka
= dláždicovité buňky s průduchy
= tenká kutikula, oxid uhličitý proniká, kam potřebuje

Metamorfózy listu:
a) TRNY
 Ochrana proti okusu a nadměrnému výparu vody
b) LISTOVÉ ÚPONKY
 Na pohled nerozeznáme stonkové a listové úponky
 U ovíjivých a plazivých rostlin – na přichycení
c) VÝTRUSNICOVÉ LISTY
 Rozmnožovací funkce
 Nesou výtrusnice s výtrusy
d) CIBULE
 Zdužnatělé listy, slouží jako zásobárna
 Vyrůstají z místa PODPUČÍ
 Díky nim přečkávají rostliny nepříznivé podmínky
 uloží tam zásobní látky, na jaře z cibule vyroste nový stonek
 Může mít rozmnožovací funkci
e) ŠUPINY
 Kryjí pupeny nebo podzemní stonek
f) LAPACÍ ORGÁNY
! největší list má Viktorie amazonská/královská (obvod 6m a průměr 2m)