11.

HOUBY A LIŠEJNÍKY (FUNGI, LICHENES)

Postavení hub v systému organismů, stavba buňky hub, podhoubí, plodnice. Přehled systému (Chitridiomycota, Microsporidiomycota, Zygomycota,
Ascomycota a Basidiomycota), hlavní zástupci, význam hub v ekosystémech, symbióza hub s jinými organismy. Primární a sekundární toxicita hub, první
pomoc při otravách. Lišejníky – stavba, sytém, bioindikátory a hospodářský význam.
Houby – Fungi
- nauka o houbách se nazývá MYKOLOGIE
- nezelené heterotrofní organismy (neobsahují chlorofyl → nejsou schopny fotosyntézy), podílejí se na mineralizaci
- jednobuněčné nebo mnohobuněčné stélkaté organismy
- mají znaky společné s rostlinami (mají stélky, buněčnou stěnu, u většiny skupin se vyskytuje rodozměna), s živočichy
(zásobní látkou je glykogen nebo tuk, né škrob!, vyztuženy jsou většinou chitinem, jsou heterotrofní)
- vznikly již v prvohorách – silur – vřeckovýtrusné houby, devon – stopkovýtrusné houby
Rozšíření: od severního pólu po tropy → schopné odolávat vysokým teplotám, suchu, zasolení

Stavba:
- Tělo se nazývá stélka (Thallus), je tvořeno jednobuněčnými, nebo mnohobuněčnými vlákny = HYFY (většinou jednoduše
vláknité nebo větvené stavební jednotky). Hyfy tvoří podhoubí = MYCELIUM, na němž vyrůstají za určitých podmínek
PLODNICE, na nich vytvářejí hyfy nepravé pletivo = PLEKTENCHYM
- vytvářejí se i formy jednobuněčné, nebo vytvářející nepravé podhoubí = PSEUDOMYCELIUM
Hyfa
- má 3-vrstvou buněčnou stěnu:
1) vnější vrstva: laminarin, glukany
2) střední vrstva: rozpustný protein
3) vnitřní vrstva: pevný protein, mikrofibrily, chitin
- přepážka (septum) rozděluje hyfu na úseky, odděluje reprodukční a vegetativní část, může být s 1 čí více otvory =
komunikace
fyziologické členění:
a) APIKÁLNÍ ČÁST → apikální růstová zóna = APEX
- prodlužovací růst - formování buněčné stěny a přepážek (neustále se rozpouští a znova staví, jak hyfa roste)
polární růst - chemotaxe nebo fototaxe
→ absorpční zóna → absorpce živin a jejich transport
→ zóna stárnutí → ukládání pigmentů
b) KOMUNIKAČNÍ ČÁST → zóna periferálního růstu, syntéza jader, mitochondrií, vakuol
c) IZOLOVANÁ ČÁST → zóna bez růstových aktivit, dochází zde k diferenciaci pletiv
Mycelium:
- vzniká větvením a růstem hyfy
- dochází k agregacím a FÚZÍM hyf = vznikají pletiva - ta jsou základem pro veg. i generativní struktury houby
modifikace: RHIZOMORFY (překlenutí nevhodné niky) a SKLEROCIUM (vytrvalá a odpočívající část)

- Základní stavební látkou buněčné stěny je CHITIN (polysacharid) a β-GLUKAN

- zásobní látkou je GLYKOGEN (živočišný škrob) a ERGOSTEROL (lipidy)
- potravu přijímají ve formě organických látek, rozkládají je pomocí enzymů a ty pak absorbují (pohltí)
podle způsobu získávání organických látek je dělíme na:
• SAPROFYTY
- rozkládají org. látky z odumřelých těl organismů, nebo zbytků org. původu (urychlují rozklad org. látek, přispívají
k tvorbě humusu) žijí na rozkládajícím se podkladu
- václavka, choroš
• PARAZITY
- potřebují hostitele, přijímají organické látky z živých organismů (hostitele)
- hmyzomorka
• SYMBIONTI
- vzájemně prospěšné soužití s jinými organismy, především s kořeny vyšších rostlin, z nichž získávají org. látky
(asimiláty) a rostlinám naopak poskytují těžko dostupné minerální látky (systém pro vedení vody s rozpuštěnými
anorg.látkami z půdy a některé růstové látky) → jedná se o MIKORRHIZU
ENDOMIKORRHIZA – hyfy pronikají až do buněk kořínků, hlavně zygomycety
EKTOMIKORRHIZA – hyfy pouze obalují kořínky, nepronikají dovnitř buněk, především basidiomycota
LICHENISMUS – u lišejníků (soužití houby a řasy, nebo houby a sinice)

Stavba buňky hub:

- buňka hub je přechodem mezi živočišnou a rostlinnou buňkou
- shlukováním buněk vznikají Nepravá pletiva = PLEKTENCHYM (vzniká spojením hyf, které vzájemně srůstají),
PSEUDOPARENCHYM (tvořen stejnými přilehlými buňkami)
- buněčné organely se shodují se stavbou u živočišné buňky (CM, mitochondrie, jádro s jadérkem, cytoplazma, ribozomy,
vakuola, lysozomy), navíc se zde vyskytuje buněčná stěna (chytinová) z rostlinné buňky
Rozmnožování:
 Nepohlavní
- rozmnožují se různými typy výtrusů – SPOR
- pomocí pohyblivých spor = ZOOSPORY (výtrusy vodních hub, bičíkaté)
- pomocí nepohyblivých spor = APLANOSPORY (suchozemské druhy, oblaněné a bez bičíků)
- výtrusy vznikají: 1. uvnitř výtrusnic = ENDOSPORY 2. Oddělují se zevně na specializovaných hyfách= KONIDIE
- pučení – růst dceřiné buňky z buňky mateřské (kvasinky)

 Pohlavní
- houbová vlákna jsou rozlišená fyziologicky
- uskutečňuje se zpravidla jednou během roku na podzim, má několik fází:
PLAZMOGAMIE – spojení protoplastů dvou buněk, vzniká dvojjaderná fáze (dvě haplo. různopohlavní jádra v
jedné buňce)
KARIOGAMIE – splynutí dvou jader v jedno diploidní jádro, téměř ihned následuje meióza
MEIÓZA – redukční dělení na 4 haploidní jádra

Význam hub:
 kladné: potrava, rozkladači (REDUCENTI = DEKOMPOZITOŘI) = rozkládají org. látky, tím se podílejí na koloběhu C,
N a jiných živin v biosféře → tvorba humusu; rozklad dřevní hmoty, kostní hmoty, rohoviny
- potravinářský průmysl – kvasné procesy: pečení, mlékárny, sýrárny, alkohol
- biotechnologie - lékařství – penicilín, antibiotika, vitamíny, enzymy
Bioindikátory čistoty prostředí – některé houby rostou pouze v čistém prostředí (kuřátka)
 záporné: jedovaté houby – obsahují toxiny (muchomůrka zelená) → otrava
- některé houby jsou původci chorob rostlin, živočichů i člověka → patogenní houby
- candida – u člověka způsobuje zánět kůže, nehtů, genitální záněty = mykózy
- mikrosporidie u zvířat -Hmyzomorka včelí (způsobuje úhyn včelstva)
- dřevokazné houby u rostlin– Dřevomorka (nátěry – dřevo ztvrdne a houba se uvězní uvnitř)
- některé houby znehodnocují potravu
- mohou produkovat MYKOTOXINY – vytvářejí MIKROMYCETY, tyto látky jsou zdravotně škodlivé = plísně,
(mohou být karcinogenní = vytvářejí nádory)

Dělení: dělí se na oddělení

CHYTRIDIOMYCETY (CHYTRIDIOMYCOTA)
- vývojově nejstarší nižší houby, vytváří mnohojaderná trubicovitá podhoubí, jednobuněčná stélka
- saprofytické houby (ve vodě), parazitické (ve vlhké půdě)
- zoospory a gamety mají po jednom bičíku
- rozmnožování: kopulace zoospor
 Lahvičkovka – parazituje na klíčících brukvovitých, způsobuje „padání“ → nakažené rostliny pod dělohami
tmavnou, ohýbají se a později odumírají
 Rakovinovec bramborový – napadá lilkovité, způsobuje rakovinu hlíz

MIKROSPORIDIE (MIKROSPORIDIOMYCOTA)
- jednobuněčné, nitrobuněční parazité – v buňkách ryb, hmyzu a jiných živočichů, včetně člověka
- ve vegetativní fázi tvoří měňavkovité bezblanné buňky, které pronikají do buněk tkání hostitele, uvnitř se množí a později
vytvářejí spory opatřené stěnou tvořenou chitinem
- spory jsou schopné přežívat mimo hostitelské buňky, obsahují uvnitř stočené Pólové vlákno, které po vymrštění proniká
do hostitelské buňky → plazmický obsah spory (SPOROPLAZMA) pronikne do hostitelské buňky
 Hmyzomorka včelí – původce včelí úplavice (úhyn včelstva)
 Hmyzomorka bourcová – úhyn bource morušového (L. Pasteur se zasloužil o zvládnutí této choroby)

ZYGOMYCETY (ZYGOMYCOTA)
- mnohojaderné, trubicovité podhoubí, které jen ve stáří bývá nepravidelně přehrádkované
- nepohlavní rozmnožování: pomocí výtrusů – SPORANGIOSPOR z výtrusnic- SPORANGIUM, které vyrůstají na podhoubí,
rostoucím mimo substrát na vzduchu (výtrusy + výtrusnice = KONIDIE)
- pohlavní rozmnožování: potkají-li se 2 různopohlavná podhoubí → na vláknech se vytvoří kyjovité větve, rostoucí proti
sobě, po dotyku se oba tyto konce oddělí od podhoubí přehrádkami a zamění se v GAMETANGIA → ta splynou v
bradavičnatou diploidní ZYGOSPORU (odpočívající výtrus) → zygospora se oddělí od podhoubí jako samostatná částice
(odolávající nepříznivým podmínkám a zachovávající si dlouhodobou životaschopnost)→ v příznivých podmínkách začne
klíčit v nosič - SPORANGIOFOR, zakončený výtrusnicí- SPORANGIEM) → při klíčení dochází k meiotickému dělení jader,
takže výtrusy ve výtrusnici jsou haploidní a fyziologicky rozlišené (+ a -)
jednoduše: při přiblížení (+) a (-) hyf vzniká na obou výrustek, spojení výrustků, rozpuštění membrány mezi nimi, splynutí jader, tuhý
obal = ZYGOSPORA, může vyklíčit, meiosa, vznik haploidních výtrusů, vznik hyfy
  Kropidlovec černavý – na špatně uskladněném chlebě
 Plíseň hlavičková – na potravinách tvoří kožíškové bílé povlaky

HOUBY VŘECKOVÝTRUSNÉ (ASCOMYCOTA)

- společným znakem je tvorba specializovaného sporangia nazývaného VŘECKO = ASKUS, ve vřecku dochází k redukčnímu
dělení a vzniku haploidních endospor= ASKOSPORY
- dělíme na kvasinky a vřeckovýtrusné houby
- výtrusy vznikají uvnitř vřecka (ENDSPORY)

Kvasinky (endomycetes)
- nejčastěji jednobuněčné houby
- dělení nepohlavní: za příznivých podmínek = pučením → vzniká nepravé podhoubí = PSEUDOMYCELIUM
- dělení pohlavní: za nepříznivých podmínek se kvasinka zvětší → meiosa → 4 haploidní výtrusy, původní buňka zaniká →
když vřecko praskne, výtrusy se uvolní, v příhodném prostředí začnou klíčit v buňku → 2 fyziologicky rozlišné buňky splývají
v diploidní zygotu, které pučením vytváří nové buňky
 Kvasinka pivní – výroba piva, alkoholu z glukózy ethanol, součást droždí = kvasinka s moukou, zdrojem vitabínu B
a bílkovin, dává se do krmných směsí
 Kvasinka vinná – výroba vína

Vřeckovýtrusné (askomycety)
- nejpočetnější skupina hub (asi 60%)
- v substrátech přežívají jako haploidní podhoubí s jednojadernými buňkami
- tvoří přehrádkované hyfy, v přehrádce je jednoduchý pór = dírka (konidie → konodiopór)→ přechod plazmy a jader
- nepohlavní rozmožování: pomocí konidií, převažuje u plísní
z podhoubí se tvoří různé typy PLODNIČEK (SPORANGIÍ) nebo nosičů (KONIDIOFORŮ) – nesoucích nepohlavní
výtrusy KONIDIE (jichž se tvoří obrovská množství)
- pohlavní rozmnožování: vytvářejí se pohlavní orgány GAMETANGIA – samčí kyjovitá mnohojaderná ANTERIDIA a samičí
kulovitá mnohojaderná ASKOGONIA (mohou mít výrustek TRICHOGYN) → anteridium a askogonium se spojí, buněčné
stěny se rozpouštějí, pokud je vytvořen výrustek, po dotyku vzniká otvor – obsah samčího anteridia přechází do samičího
askogonia → jádra se přikládají k sobě, ale nesplývají = PLAZMOGAMIE → po dělení putují dvojice jader (samčí a samičí)
do ASKOGENNÍCH HYF, na jejichž koncích vznikají zpětné výběžky – HÁKY, teprve v nich dochází ke splynutí samčího a
samičího jádra = KARYOGAMII → z háků vyrůstají kyjovatá vřecka, ve kterých diploidní jádra projdou meiózou a následně
mitózou → 8 haploidních jader, která se přemění na 8 výtrusů (ASKOSPOR) → zralá vřecka se na vrcholu otevírají a
haploidní výtrusy se uvolní ven
-zástupci plísní:
 Štětičkovec (penicillium) – některé druhy produkují antibiotika, jiné spolupůsobí při zrání
sýru
 Korpidlák
- zástupci vřeckovýtrusných:
 Lanýž černý (uměle pěstován ve Francii)Ucháč (prudce jedovatý)
 Smrž obecný (velké masité plodnice),
 Píchavka
 Paličkovice nachová - parazituje na obilkách
- vytváří tvrdé podhoubí – námel (zdrojem alkaloidů k výrobě léčiv, kyselina lysergová → LSD)
 Padlí - způsobují choroby rostlin na listech, stoncích a plodech- tvoří moučnaté povlaky a jeho
vlákna vysílají do buněk hostitele haustoria, jiné jsou příčinou šedého plesnivění jahod,
rychlého zahnívání ovoce, strupovitosti jablek a hrušek, rakovina větví ovocných stromů

HOUBY STOPKOVÝTRUSNÉ (BASIDIOMYCOTA)

- hyfy mají přehrádkovaná vlákna se soudečkovitým otvorem v přehrádce
- rostou přeskovitě
- přes 30 000 druhů
- nemají morfologicky odlišené pohlavní znaky (tím se liší od vřeckovýtrusných)
- hyfy jsou haploidní, dvoujaderné
- z podhoubí vyrůstá za příhodných podmínek PLODNICE
–plodnice má dvě části: klobouk a třeň
–v mládí je plodnice kryta obaly:
plachetka - na plodnici, při růstu se trhá a zbyde po ní pochva se strupy na klobouku(bílé skvrny na mochomůrce)
závoj - kryje výtrusorodé rouško = HYMENOFOR; při růstu se trhá a zbyde prstenec
- 2 typy hymenoforu: rourkaté X lupenaté
- pohlavní rozmnožování: v hymenoforu dochází k karyogamii, následuje meiosa → vznik 4 haplo. výtrusů na stopečkách
- nepohlavní rozmnožování – pomocí konidií

Rourkaté houby:
1. JEDLÉ
  Hřib žlutomasý
 Křemenáč osikový
 Klouzek modřínový
 Kozák březový
2. NEJEDLÉ
 Hřib žlučník
3. JEDOVATÉ
 Hřib satan

Lupenaté houby
1. JEDLÉ
 Žampion (Pečárka) ovčí
 Hlíva ústřičná
 Václavka obecná
 Liška obecná
 Muchomůrka růžovka
 Holubinka révová
2. NEJEDLÉ
 Holubinka skvrnitá
 Špička páchnoucí
3. JEDOVATÉ
 Muchomůrka tygrovaná
 Muchomůrka citronová
 Muchomůrka červená
 Holubinka vrhavka
 Závojenka olovová
Parazitické houby
 Dřevomorka
 Sněť
 Rez
Ryzce - poznáme podle vytékajícího latexu po poranění

Primární a sekundární toxicita hub:

primární – otrava z požití jedovaté houby (muchomůrka zelená, tygrovaná..)
sekundární – v důsledku přítomnosti těžkých kovů v plodnicích (absorbce rtuti, olova..)

První pomoc při otravě houbami:

- vyvolat zvracení, pokusit se zintenzivnit vyprazdňování střev (podat projímadlo), podat černé uhlí, nezapomenou velký
přísun vody kvůli proplachování ledvin, zavolat záchrannou službu, nebo dojed do nemocnice → obsah žaludku k
toxickému rozboru, aby zjistili jakou protilátku použít

LIŠEJNÍKY (LICHENES)
- věda zabývající se lišejníkama = LICHENOLOGIE
- symbióza houby s řasou nebo sinicí = LICHENISMUS (houba + zelená řasa, houba + sinice)
- nejčastěji vřeckovýtrusné
- přichycují se k podkladu pomocí houbových vláken
- jsou to bioindikátory znečištění ovzduší, některé naleptávají sekretem podklad (rostou tam, kde jiné organismy žít
nemohou – skály, zdi, kmeny stromů), rostou velmi pomalu, snáší výkyvy teploty i vlhkosti
- slouží jako potrava pro živočichy - dutohlávka sobí (arktické oblasti)
typy stélek:
KEŘÍČKOVITÁ - větvená, upevněná v jednom místě (dutohlávky, pukléřka islandská)
LUPENITÁ - rozprostřená do plochy, volné okraje laločnaté (terčovky)
KOROVITÁ - celou spodní stranou přirůstá k podkladu (lišejník zeměpisný)
DIMORFNÍ - kombinuje v sobě více druhů stélek - spojení keříčkovité s lupenitou (hávnatka psí)
VLÁKNITÁ - stélka je tvořena dlouhými vlákny (provazovka)

- pohlavní rozmnožování – provádí jen houba, tvorba ASKOSPOR (klíčící hyfa se musí setkat s příslušnou řasou)
- nepohlavní rozmnožování
Fragmentace stélky – rozpad stélky na několik částí
Soredie – klubíčko hyf s řasami nebo sinicí, tvorba IZIDIÍ = výtrusů, dělení pouze řasy či sinice
- houba (většinou vřeckovýtrusná) = MYKOBIONT – váže vodu, čerpá z podkladu minerální látky
- řasa nebo sinice = FYKOBIONT – fotosyntetizuje (přeměna anorganických látek na organické)
 terčovka zední
 provazovka, malohubka
 hávnatka psí
 mapovník zeměpisný