Professional Documents
Culture Documents
Article PDF
Article PDF
materiály v protetice
Keramické materiály jsou výchozím materiálem pro výrobu esteticky dokonalých náhrad. Základním materiálem je porcelán = hmota
vyznačující se malou průlinčivostí (vsakování), zpravidla bílou barvou a transparencí – základními složkami porcelánů jsou živec,
křemen a kaolin. Pod pojem keramika jsou zahrnovány materiály, při jejichž technologii zpracování se používá pálení. Ve stomatologii
jsou to materiály, kde je minimální obsah kaolinu, nebo kde se kaolin vůbec nevyskytuje.
Složení keramiky
Živec 15 % 72–75 %
Kaolin 70 % 3–5 %
Živec – křemičitan hlinitodraselný, je to krystalická opákní hmota šedorůžové barvy, která působí jako tavidlo spojující ostatní složky a
podmiňuje pevnost.
Křemen – zajišťuje stabilitu a tvar masy při pálení a tvoří jakousi vnitřní konstrukci pro ostatní složky; jeho obsah je příčinou
translucence (průsvitnosti) materiálů.
Kaolin – aluminiumhydrosilikát, v porcelánu zajišťuje opacitu; po smíchání s vodou je lepivý a umožňuje formování masy.
Barevné pigmenty
Látka Barva
Pro správné rozdělení barevných vrstev se přidávají organická barviva, která při pálení beze zbytku shoří.
1. k fasetování;
2. ke zhotovení konstrukcí.
Materiály, které připravujeme broušením, frézováním, litím, vrstvením a které tvoří konstrukce, inleje, onleje, fasety a korunky.
Konstrukci pro celokeramickou korunku či můstek získáme tlakem a lisováním – např. Empress 2 (Ivoclar), Vitapress (Vita); konstrukci
můžeme připravit obráběním – frézováním – broušením keramických bločků; získáme ji event. i broušením na kopírce Celey (Mikrona
technology) či frézováním v CAD/CAM systému (CEREK Sirona, DCS Dental, Procera, Nobel Biocare). Základem bločků neboli výztuh
je sklokeramika, infiltrační keramika, Al2O3 nebo ZrO2; pevnost v ohybu u bezkovových konstrukcí se pohybuje většinou nad 100
MPa.
Sintrování
Produkty ve formě prášku nebo tekutiny (modifikací je pastová konzistence), kde keramika vzniká sintrováním (= slinutí je metoda
výroby předmětů z práškových hmot jejich zahřátím na vysokou teplotu, avšak pod jejich teplotu tání, přičemž dochází k vzájemnému
splynutí práškových částic). Při tomto procesu, který probíhá ve vakuové peci, dochází k přetváření tvarových dílů (člení se na 8 tříd:
základní hmoty sklovinné, dentinové 1–3, hmoty krčkové, intenzivním, glazury třídy 4–8).
Teplota tavení moderních systémů se pohybuje kolem 800–900 °C (Degussa, Elefant, Hereaus, Kulzer, Ivoclar, Jeneric, Shofu, Vita).
Fasetovací materiály
U klasických keramických materiálů pro fasetování je základním typem krystalů leucit, ve formě silikátu neboli
alkalickohlinitosilikátového skla; pevnost v ohybu se pohybuje většinou nad 80 MPa.
Keramické materiály nabízejí možnost pevné vazby se slitinami kovů. Pro dosažení této vazby je třeba zajistit: slitiny kovů určené k
napalování musí vykazovat vysokou tepelnou stabilitu a schopnost vytvořit tenkou vrstvu oxidů pro spojení s keramickými hmotami.
Vlhký keramický materiál přilne na čistý odplyněný povrch kovu tak, že se vrstva kysličníků částečně rozpustí ve sklovité substanci při
pálení keramiky. Část oxidů zůstává volná a zajišťuje další vazbu na bazi kyslíkových můstků u slitin obecných kovů. Charakter kovové
vazby je jednotný – každý atom je obalen vrstvou elektronů, které působí jako lepidlo a zajišťují vysokou pevnost a odolnost vůči
frakturám
1. Sušení:
Při sušení dochází k odpaření modelačních kapalin a k přežíhání přidaných organických barviv.
2. Ohřívání:
Ohřívacím stadiem je proces nárůstu tepoty z úrovně vysoušení až na maximální vypalovací teplotu, trvá několik minut.
3. Slinování (sintrování):
Při slinování (viz nahoře) se zvyšováním teploty v keramické peci začnou natahovat ostré hroty a hrany částic, které se
zakulacují a vzájemně spojují tvorbou kvazikapalných můstků. Jednotlivé částice srůstají v kompaktní celek; zvyšováním
teploty se proces spojování částic zintenzivňuje; na začátku procesu je těsné uspořádání stejně velkých kulových částic
materiálu, částice mají shodné chemické složení. Při slinování se jejich středy vzájemně přibližují, postupně se natavují a
slévají v jeden homogenní celek.
Ve stomatologii se používá kapalné slinování, kdy je přítomna kapalná fáze, která umožňuje rychlejší průběh reakcí. V
kapalné fázi působí na povrchové molekuly kohezní síly směřující do středu a tím dochází k zahuštění a zpevnění materiálu;
proces je logicky provázen kontrakcí; přenos barvy v této fázi probíhá difúzí nebo tečením.
4. Tavení:
Tavení zvyšuje intenzitu zbarvení a dochází dále k natavení amorfní hmoty.
5. Ochlazování:
Stadium postupného ochlazování brání tvorbě vnitřního pnutí a následujícímu popraskání keramické masy – čím větší je
podíl skelné fáze, tím pomalejší musí být ochlazování, protože sklo je horší vodič tepla než kov.
Vypálením v dentální keramice vedle sebe existují slinutá, roztavená (skelná) a krystalická fáze. Slinutá fáze tvoří
předstupeň roztavení, krystalická fáze se tvoří při chlazení.
Kovokeramické náhrady
Korunky
Klasické fixní můstky
rozsah fixních můstků z kovokeramiky umožňuje rekonstruovat i velmi rozsáhlé defekty chrupu I. třídy dle Voldřicha; jsou
obzvlášť vhodné jsou tam, kde vyžadujeme vysokou mechanickou odolnost, např. nepříznivé mezičelistní vztahy,
parafunkce, mohutný ortognátní systém, kombinace fixní a snímatelné náhrady, kotvení sponovým i nesponovým systémem
kovokeramické konstrukce upřednostňujeme i při rekonstrukci defektů chrupu pomocí dentálních implantátů – pak se jedná
o konstrukce tmelené n. podmíněně snímatelné
Adhezivní můstky
Keramické fasety u snímatelných náhrad
Při individuální modelaci se probarvuje vrstva opakeru v oblasti krčku a incizální hrany,
oblast schůdku lze doplnit translucentními odstíny; stejně lze probarvit vrstvu opákního
dentinu a incizální hranu.
Celokeramické náhrady
Kovokeramický můstek.
Inleje;
Onleje;
Overleje;
Estetické fasety;
Kořenové inleje;
Jednotlivé korunky;
Tříčlenné můstky – maximálně jeden mezičlen.
Tyto konstrukce jsou nejvhodnější pro pacienty, kteří chtějí dosáhnout maximální estetické kvality ošetření, u nichž je prokázána
alergie na kovy nebo kteří věří, že mají reakci na kovové slitiny ve stomatologii.
Odkazy
Externí odkazy
Spékání
Použitá literatura
HUBÁLKOVÁ, Hana a Jana KRŇOULOVÁ. Materiály a technologie v protetickém zubním lékařství. 1. vydání. Praha : Galén,
2009. 301 s. ISBN 978-80-7262-581-9.
MAZÁNEK, Jiří a František URBAN, et al. Stomatologické repetitorium. 1. vydání. Praha : Grada Publishing a.s, 2003.
456 s. ISBN 80-7169-824-5.
SVOBODA, Otto, et al. Stomatologická propedeutika : Učebnice pro lékařské fakulty. 1. vydání. Avicenum, 1984. 392 s.
Citováno z „https://www.wikiskripta.eu/index.php?title=Keramické_materiály_v_protetice&oldid=302284“