Nia Wolf KHI/UDSE LS/2012

ÚVOD DO DĚJIN SKLA

SKLO A JEHO SLOŽENÍ

Sklo je čirá hmota na umělecké a užitkové zpracování. Základními surovinami na výrobu skla jsou sklářský písek,
soda, potaš (Uhličitan draselný), vápenec, střepy. Suroviny se mísí a taví v pecích na sklovinu, která se tvaruje buď
ručně sklářskou píšťalou, anebo se provádí z větší části strojově, lisuje se, válcuje a vylévá. Výrobky se ochladí a
zdobí broušením, řezáním, rytím, leptáním, malováním a zlacením.
• Přírodní barva skla- podle různých příměsí nazelenalá nebo nahnědlá. Teprve čištěním a odbarvováním skla se
získá sklo čiré. Železo nazeleno nebo nahnědo, měď zeleně, modře a červeně, kobalt modře, zlato rubínově červeně,
nikl a mangan fialově
• Sklářská píšťala – vynalezena v 1. stol. BC, stala se základním sklářským nástrojem až dodnes. Přičítá se
Féničanům, výroba skla se zrychlila, zjednodušila a zlevnila. Tekutou sklovinu nabíral sklář na dutou píšťalu a
střídavým foukáním a vyvalováním na mramorové desce z ní vytvářel baničku. Baňka byla stále nahřívána, aby
zůstala vláčnou, nabírala se na ní další sklovina a tvarovala se nástroji a pomocí formy. Baňku můžeme vrstvit různě
barevným sklem, roztáčet do okenního terče nebo fouknout do dvoudílné dřevěněné formy, která určí její tvar.

DRUHY
a) Skla přírodní –vznikla přírodními procesy (vulkanickou činností). Typickými představiteli jsou vulkanická skla
(obsidián, pemza), které vznikají rychlým ochlazením kyselé lávy na povrchu. Kromě vulkanických skel k přr. patří
také tektity. Ty vznikly s dopadem meteoritu a roztavením původních hornin (vltavíny). Mají tvar disků, kapek,
tyčinek, knoflíků s vrásčitým povrchem a barvu zelenou/hnědou/ černou.
b) Skla umělá – vznikající buď tavením sklářského kmene a přísad a následným řízeným ochlazením bez
krystalizace (průmyslová skla), nebo jako vedlejší produkt spalování uhlí. Vlastnosti skla se mění podle jeho
složení. Sklo sodné je měkké a tvárlivé, tuhne poměrně pomalu a proto je lze dlouho složitě tvarovat. Všechna
antická i benátská skla byla sodná. Sklo draselné je tvrdé, odolnější. Nejdříve se z něj vyrábělo zelenavé lesní sklo a
po zvládnutí technologie čištění a odbarvování také sklo křišťálové.

SKLO A TECHNIKY ZPRACOVÁNÍ

I) SMĚS
- skládá z kyseliny a zeminy (křída, vápenitý pískovec). Směs, která je takto důkladně umleta a promíchána, se
nazývá sklářský kmen. Příprava skelné směsi vzniká tavením kyselých látek a zásad. Kvalitu skla určuje nejen
kvalita těchto látek a jiných příměsi, ale jejich poměr. Nejlepší pro přípravu skelné směsi je použití jemného
sklářského písku s minimální příměsi železa, které barví sklo.

II) ZPRACOVÁNÍ
- Sklo vzniká ve sklářských pecích tavením. Sklo se taví při teplotě 1450- 1550 °C:
a) Roztavení – roztavení posledních zbytků pevných látek.
b) Čeření – hmota se dál mísí, bublinky unikají a sklo se tak stává průhlednějším a řidším
c) Sejití – zchlazení na pracovní teplotu, při které se sklo dá odebírat k tvarování.

III) TVAROVÁNÍ SKLA

- Při tvarování se využívá deformace a teplota. Během tvarování nesmí dojít ke
krystalizaci skloviny. Tvarování se provádí od ručních až po plně automatizované procesy
• Foukání – používá se sklářská píšťala, tvoří se pomocí forem; umělecké sklo, žárovky
• Tažení – sklovina>táhnutí chladicími válci vzhůru>dlouhý pás>řezání; okenní tabule
• Válcování - vanová pec>chladivé válce>deska>broušení; tabulové sklo
• Lití – leje se na litinovou desku> uhladí se horkými válc> broušení; zrcadla, výkladní skříně
• Lisování – vyplnění formy>lisování
• Plavení – pás skloviny z vanové pece>lázeň z cínu
• Figurky – sklovina s nižším bodem měknutí, ruční výroba

histulak.blogspot.cz
Nia Wolf KHI/UDSE LS/2012
IV) CHLAZENÍ SKLA
-Provádí se ve spec. chladících pecích při 700-400 oC. Jedná se o řízené chlazení, kterým se z výrobku odstraní
/zabrání vzniku vnitřního pnutí. Chlazením se může i podstatně zvýšit pevnost skla.

V) DRUHY SKLA
• Pěnové sklo - pórovitý materiál s tepelně izolačními vlastnostmi. Vyrábí se z nízkotavitelné skloviny, která se ve
formách napěňuje vhodnými zpěňovaly (např. saze, uhlí..). V současné době se u nás nevyrábí.
• Skleněná vlákna - vyrábějí se taháním nebo rozfukováním roztavené skloviny. Používají se zejména jako •
tepelně a zvukově izolační materiál
• Uměleckořem. zpracování skla: hutní tvarování, broušení a rytí, umělecké vitráže, malba
• Zušlechťování: Broušení, Rytí, Zlacení

HISTORICKÝ VÝVOJ SKLA V ANTICE

Sklo vznikalo již v době bronzové během 5. a 4. tisíciletí BC jako vedlejší produkt keramické výroby.
Předchůdcem skla byly sklovité glazury na keramických Špercích a nádobách. Prvenství ve výrobě skla patří Sýrii
(5. tis. BC) Nádobky s hliněným jádrem byli ovíjeny barevnými skleněnými vlákny. Během 1. stol. se syrské sklo
postupně šířilo po celé Římské říši, též zakládali sklárny na území dnešní ITA, FRA a v Porýnní. Na Z pak
dominuje produkce v Kolíně n. Rýnem, která rozvíjí hutní dekory známé již z východu: natavená hadovitá vlákna.
Kolem 8. stol. BC se objevuje jednobarevné nazelenalé sklo a dekorace jednoduchým výbrusem. Tehdy vznikají i
nové techniky výroby: vybrušování malých nádob z masivního bloku skla a tzv. mozaiková technika. V 7. stol. BC
se toto umění šířilo až do RAK. Ve 4-1. stol. BC, se začíná užívat nová dekorativní metoda, zdobení emailem. V
letech 30 BC je v Sýrii vynalezena foukací píšťala. Foukání se stává dominantní technikou, která se dostává do
ITA. Umožnila jednodušší práci se sklem, cenovou dostupnost i pro střední vrstvu a výrobu obalových a skladových
nádob. Během 1. stol. se začíná užívat zasklívání oken. Vyvinula se technika dekorativního rytí a leštění
křišťálového skla. Od 2. stol. se používá i technika foukání do formy, která umožnila vyrábět dózy a číšky. V
období 4–5. stol. dochází k diferenciaci sklářství Z a V EVR. Začínají se odlišovat tvary výrobků a jejich zdobení.
Začínají se více uplatňovat barevná skleněná vlákna. S pádem Říma nastává útlum ve vývoji sklářských technik.
Znalosti výroby skla se držely na omezených územích a nositeli vědomostí o výrobě skla byly zřejmě mnišské řády.
Stav útlumu trval téměř tisíc let, než došlo rozmachu během 13. století.

ČECHY
Sklo je v Čechách trvale přítomné od 2. tisc. BC kdy ho sem v rámci výměnného obchodu přinesli obchodníci ze
Sýrie a Egypta, bylo ale vyráběno také na našem území. Nejde o čiré sklo, jak je známe ze současnosti, ale o
drobnější různě zbarvený, často nedokonale protavený sklovitý materiál (resp. fajáns), ze kterého byly vyráběny
drobné skleněné perly a korálky.

SKLO V RANÉM STŘEDOVĚKU

V 5. stol. se s úpadkem Říma projevovaly změny. Až do konce 1. tis., kdy dochází k odklonu od antické
technologie, mizí sklo sodné, zřejmě pro nedostatek dovážených surovin a objevuje se sklo draselné, při jehož
výrobě bylo použito jako tavidla drasla z popela stromů. Na S se z franc. skla vyvíjí "lesní sklo"- draselné zelené
sklo, zatímco ITA a jí ovlivněná výroba zůstává u skla sodnému. Ve 13. stol získala přistěhovalé řemeslníky
z Byzance. Byl založen první cech benátských sklářů a ti si vymínili zákaz dovážet sklo z ciziny. Z bezpečnostních
důvodů vystěhovali skláře ostrov Murano a zakázala ostrov opustit. Sklárny se ale zakládaly i ve Florencii,
v Neapoli.. Benátští skláři prosluli svým uměním výroby křišťálového skla a zdobení emailem. Začali vyvážet své
výrobky do celé EVR. Stalo se luxusním zbožím.

ČECHY
První písemná zmínka o skle na našem území pochází až z roku 1162. První sklárny vznikaly na přelomu 13-14.
stol. v Jizerských hor, Krkonoš, Šumavy. Od pol. 14. stol.již nejstarší české sklárny tavily téměř čiré, jen slabě do
žluta/zelena zbarvené a zhotovovaly se z něj malovaná kostelní okna, číše a poháry.

histulak.blogspot.cz
Nia Wolf KHI/UDSE LS/2012
SKLO VE VRCHOLNÉM STŘEDOVĚKU (GOTIKA) (14-15.STOL)

Ve 13. a 14. století se v širší míře rozvíjí výroba nápojového skla (číše a číšky). Tyto vyúsťují ve 2. pol. 15. stol. ve
známý krautstrunk (velké plastické nálepy) a v 16. stol. pokračuje jejich postupná tvarová přeměna. Je nápadné, že
se jak krautstrunky, tak později i römery vyrábějí téměř výhradně ze zeleného skla. To souvisí s názorem, že zelené
sklo je vhodné při podávání bílého rýnského vína. Gotické sklo se vyznačuje tenkými stěnami, velkým obsahem a
bohatým dekorem perličkami, plastickými hutnými nálepy. Bylo drahé a sloužilo pro slavnostní chvíle. Často se
pilo ze 2-3- společných velkých pohárů, které kolovaly kolem stolu. Ani nejbohatší hostitel si nemohl dovolit číši
pro každého hosta.

ČECHY
České gotické sklo bylo poměrně pestré. Mezi tehdejší skleněné výrobky patří kromě nápojového a stolního skla
také imitace drahokamů nebo technické sklo pro lékaře. Za Karla IV. došlo k inovaci ve stavebnictví: 1. použití
okenního skla. Čeští skláři prosluli technologií zvanou „procédé de Bohéme“ (český způsob). Jednalo se o foukání
skla do válců>rozstřihnutí>rozvinutí zchlazené skloviny do roviny> vyhlazení> výroba barevných chrámových
oken. České gotické sklo se zhotovovalo z nazelenalé skloviny, označované jako "lesní" sklo. Na rozdíl od něm.
zemí, kde bylo sklo tmavě zelené, české sklo bylo světlé, blížilo se pozdějšímu křišťálu. To bylo módní a právě
proto se české již ve 14. stol. vyváželo do NĚM a FRA. Pro české sklo se staly typickým tvary štíhlých fléten i
baňatějších číší, dekorované spiny a především perličkovými nálepy. Tato technika vznikla na V a do střední EVR
se rozšířila ve 13. stol. v souvislosti s křižáckými válkami. V čs. prostředí byl tento dekor převzat a přetvořen v
charakteristický způsob tvorby.

RENESANČNÍ SKLO – BENÁTKY, OST. EVROPA (16-17.STOL.)

Od 15. stol. je sklářství ovlivněno renesancí. Vyrábějí se skla napodobující benátskou produkci, kvality ale nebylo
možné s draselno-vápenatým sklem dosáhnout. Tvary i zdobení předmětů nebylo tak bohaté jako u tenkostěnného
ital. sodno-vápenatého skla. Znalost sklářské výroby ital. mistrů se šířila prostřednictvím imigrantů i do zaalpských
zemí. Benátské sklo (sodno-vápenaté) je svojí podstatou měkké, pomalu chladne a zůstává dlouho tvárné na rozdíl
od českého draselno-vápenatého tvrdého skla. Díky těmto vlastnostem umožňovalo výrobu složitých a bohatě
tvarovaných předmětů. Od 16. století skláři vytvářeli nejenom poháry všemožných tvarů a bizarní stolní ozdoby ale
také žertovné předměty. Nádoby fantastických tvarů svědčí o zjemnělé kultuře renesanční Itálie. Zároveň jsou
dokladem mistrovství benátských mistrů.

ČECHY
V renesanci se kolem poloviny 16. stol., objevuje po benátském vzoru i v Č technika emailové malby skla. V čs.
prostředí se tato technika rychle modifikuje a na rozdíl od jemného dekoračního stylu benátského skla se objevuje
poněkud zemitější malba v duchu středoevropské renesance. Časté jsou motivy s erby, figury a panovníci. Emailová
malba se rychle rozšířila nejen pro dekoraci, ale že se malbou daly zakrýt drobné kazy. V 16. stol. se vyrábělo sklo
nejméně ve 34 českých hutích. Na rozdíl od něm. zeleného skla, se v českých zemích odbarvovalo a blížilo se
pozdějšímu křišťálu. V té době se v Č usazuje řada saských huťmistrů, kteří číše zdobili vypalovanými
pestrobarevnými smalty a nabízeli je i v sousedních zemích. V renesanci je hojně produkováno také sklo užitkové,
především nápojové, zastoupené lahvemi, číšemi, poháry a holbami. Na přelomu 16.-17. století pozval Rudolf II. do
Prahy učence a umělce, mezi nimiž byli řezači drahokamů a rytec skla C. Lehmann, který jako první vytvořil
poháry ze skla, dekorované bohatou rytinou. Tato technika předznamenala pozdější čs. barokní tvorbu. Největším
přínosem byla tavba modrého kobaltového skla Schürery v S Čechách v 16. stol. či objev čes. křišťálu v Müllerově
sklárně na Šumavě v 17. stol.

BAROKNÍ SKLO V ČECHÁCH (17-18. STOL.)

Nástup baroka přinesl do sklářství nové vzory, tvary i motivy. Čisté křišťálové sklo přálo technikám broušení a rytí.
Více se uplatňovaly výrazné barvy skel. České ryté barokní sklo se vyznačuje dokonalostí provedení jak skloviny,
tak jemně provedené rytiny. Tato zpočátku exkluzivní práce se rychle rozšířila a v čs. zemích vznikly desítky
ryteckých dílen, které chrlily jak produkci luxusní pro panovnické dvory, tak i sklo komerční pro šlechtu a měšťany.
K hlavním motivům patřily alegorické a figurální výjevy, nápisy, darovací text, jméno, monogram nebo datum. Na
přelomu 17.-18. stol. zastínili čeští skláři kvalitou svých výrobků do té doby bezkonkurenční benátské sklo. V Č se
vyráběly číšky, konvice i velké poháry, ale také v oblíbené malované sklo, z něhož se nejoblíbenější byla černá

histulak.blogspot.cz
Nia Wolf KHI/UDSE LS/2012
barva (švarclot) malované sklo z dílny rodu Preisslerů. K popularitě českého křišťálu přispěli také obchodníci
sklem. Stalo se domácí specialitou a bylo ve světě tak žádané, že se v 1/2 18. stol. staly Č nejvýznamnější
exportérem skla ve světě. V té době vznikaly v S Čechách, především na Novoborsku, obchodní společnosti
(sklářské kompanie), které měly své pobočky (faktorie) v četných přístavech a v EVR, AS, JAM. V 60. letech začali
č. skláři vyrábět porcelán připomínající mléčné, tzv. koštěnkové sklo a zdobit je malovanými rokokovými dekory.
Oproti útlumu za 30leté války prožívalo severočeské sklářství koncem 18. stol. výraznou konjunkturu a objemem
výroby, zvládáním nových výrobních technik a postupů se dostalo do čela č. exportní produkce. Počátkem 18.
století se na úpatí Lužických hor rozvinula výroba zrcadel a lustrů. Další propad ve sklářství nastal v důsledku 7leté
války ve 2/2 18. stol. a za kontinentální blokády během napoleon. válek na poč.19. stol.

SKLO V OBDOBÍ HISTORISMU (19.STOL.)

O technické vyspělosti českého sklářství v 18. století svědčí i různé okrajové výroby. Sem patří např. dvojstěnky,
jejichž produkce dovedena k dokonalosti. Podstatou je zhotovení dvou nádobek stejného tvaru, precizně
vybroušených tak, že do sebe přesně zapadnou. Mezi stěny se vloží zlatá fólie, vytvářející zajímavý dekor. Na
konkurenci anglického skla odpověděli čeští skláři křišťálovými a zejména barevnými, malbou, brusem a rytinami,
později také zatavenými pastami zdobenými předměty ve stylu biedermeieru. Skláři v Čechách patřili k nejlepším v
Evropě a k technologickému vývoji skla přispěli několika vynálezy. V Novém Boru žil technolog-experimentátor F.
Egermann, vynálezce opakních barevných sklovin. Na Šumavě vynalezl hrabě Buquoy černý a červený hyalit.
Mezi rytci skla vynikal portrétista D. Bimann. Na Sázavě utavil Fr. Kavalír ve 30. letech 19. stol. první chemicky
odolné sklo na světě. Sklo vyráběné ve 2/2 19. stol. bylo ve znamení historizujících slohů, především neorenesance.
1/2 19. století vnesla do sklářství několik sklářských novinek. Mnoho z nich vzniklo na S Čech. Novosvětská
sklárna vynalezla zatavování barevných past do sklářských výrobků. Zvrat nastal i v technologiích tavení skla. Od
dřeva se v průběhu 19. stol. přecházelo na vytápění uhlím a generátorovým plynem. Sklárny se tak stěhovaly z
lesů do blízkosti uhelných dolů nebo železnic. V Jizerských horách jsou masově zakládány sklárny na výrobu
sklářských polotovarů. Historizující styly přinesly změny do způsobů dekorace výrobků. Značný vliv na sklářství
měly koncem 19. století i významné světové výstavy a zakládání specializovaných sklářských škol.

SECESNÍ SKLO (19-20. STOL.)

Začátkem 20. stol. ovládla evr. životní styl secese. Čeští skláři se jí brzy přizpůsobili. Roku 1900 byli početně
zastoupeni na Světové výstavě v Paříži, kde sklárna z Klášterského Mlýna získala nejvyšší ocenění - Velkou cenu.
Úctyhodnou úroveň měly také výrobky z Harrachovy sklárny v Novém Světě, Moserovy sklárny v Karlových
Varech i odjinud. V Č byly nainstalovány první automaty na výrobu lahví a vyřešit se podařilo také strojní výrobu
plochého skla. Průmyslového využití se revoluční způsob strojní výroby plochého skla z hladiny sklářské vany.
Bylo to také české sklářství, které se zasloužilo o vítězství nových principů secesní tvorby, aplikované na produkci
skla. Již roku 1873 vystavovala huť Adolfov a Annín na Světové výstavě ve Vídni irizované sklo (kovový odlesk).
Sklářské výrobky po vzoru Tiffany s irisovým dekorem vyráběla sklárna v Novém Světě u Harrachova. Založena
byla i další uměleckoprůmyslová škola, tentokrát v Železném Brodě. Ve 20. letech 20. století vyrobil v Železném
Brodě své první skleněné figurky Jaroslav Brychta. Vznikat začaly i první skleněné plastiky. Funkcionalistický
styl přispěl k širšímu uplatnění skla v architektuře.

ČESKÉ SKLO V DOBĚ MEZI VÁLKAMI

Po vzniku Československé republiky se na Uměleckoprůmyslové škole v Praze věnoval výchově prvních českých
sklářských umělců prof. J. Drahoňovský. Ke sklářským školám v Kamenickém Šenově a Novém Boru, založeným v
roce 1856-70, přibyla v roce 1920 první čs. sklářská škola v Železném Brodě. Lustry z Kamenického Šenova ozářily
ve 20-30. letech interiéry operních budov v Římě, Miláně, Bruselu aj. 20-30. léta 20. století byla obdobím rozkvětu
výroby a praktického využití plochého stavebního skla a skleněných tvárnic. Vznikala také umělecká díla ze skla -
vitráže a první mozaiky z české mozaikové skloviny do historické (katedrála sv. Víta) i současné architektury. Po II.
světové válce došlo k odchodu mnoha sklářů německé národnosti ze severočeského pohraničí. Znárodněné podniky
byly spojeny do sklářských koncernů, které se odlišovaly výrobním zaměřením. Podniky oblasti Borskošenovska
byly začleněny pod národní podnik Crystalex, firmy na Železnobrodsku vyrábějící dekorativní sklo, hutní figurky a
lustry byly sdruženy do koncernu Železnobrodské sklo a bižuterní výroba byla začleněna pod společnost Jablonex.
Zároveň vznikl po II. světové válce i sklářský podnik Preciosa.

histulak.blogspot.cz
Nia Wolf KHI/UDSE LS/2012
ČESKÉ SKLO V 50. A 60. LETECH 20. STOLETÍ

Čeští sklářští výtvarníci věnovali také velkou pozornost výtvarné úrovni průmyslově vyráběného užitkového skla.
V 50-60. letech 20. století se rozvíjel sklářský vývoj a výzkum. Jeho výsledkem bylo například praktické využití
nových technologií při výrobě taveného křemene a čediče, nekonečného skleněného vlákna, pěnového skla,
netradičních optických skel, chemicky i tepelně odolného skla SIMAX. V roce 1969 byla zahájena výroba
plaveného skla Float. Začátek 2. poloviny 20. století přinesl výrazné změny do sklářských technologií. Ploché sklo
se začalo vyrábět plavením na roztaveném kovu. Sklo jako materiál získalo nové uplatnění ve výtvarné tvorbě.
Světová výstava EXPO 1958 v Bruselu přinesla českému sklářství obrovskou popularitu. Na výstavě se představili
přední čeští výtvarníci R. Roubíček, S. Libenský a J. Brychtová. Autorská sklářská tvorba slavila úspěch i na dalších
světových výstavách. Poč. 21. století zasáhla české sklářství další recese. Současný konzumní život dává prostor
dovozu levného nekvalitního skla a kvalitní české sklo s dlouholetou tradicí je bohužel spíše exportním artiklem.

ČESKÁ SKLENĚNÁ PLASTIKA A JEJÍ OSOBNOSTI

Obor výroby skleněných figurek je řemeslem novodobým. Za zakladatele je pokládán prof. Jaroslav Brychta. Jako
sochaře ho přitahoval spíše figurální motiv, který se doposud ve výtvarném zpracování skla nevyskytoval. První
skleněné figurky vznikaly spojováním skleněných perlí různých tvarů pomocí drátků. Teprve později byla vytvářena
méně náročná zvířátka tažená z tyčinkového skla. Do dnešního dne prošel tento obor značným vývojem - jak
sortiment výrobků, tak i technické zařízení určené k výrobě - kahany, dmychadla. Skleněné figurky dostávají stále
novou podobu a každý sklářský mistr se jim snaží předat svůj osobitý ráz - rukopis. Brychta používal průsvitné
barvy. Dalšími osobnostmi figurek byli: J. Stuchlík, Halam a Ouhrabka. Na Brychtu navazuje jeho dcera Jára
Brychtová. Zvířecí plastiky navrhoval P. Pánek. S novou technologií tvorby přichází Věra Lišková, která k nahřátí
používá kyslíkový plamen. Typickým námětem jsou např. lidské hlavy. Další umělec, Jiří Šuhájek se zaměřuje na
zoomorfní tvary. Václav Macháč se také věnuje zvířatům a hlavám, navíc tíhne k abstrakci (Hlava koně, Boxer se
zuby). Pavel Wagner tvoří foukané sklo do sádrové formy a tvoří imag. Lidské figury (Modrá hlava). Pavle Ježík se
zaměřuje na hist. Technologii (Kotva, Vozík)

ČESKÁ MUZEA S VÝZNAMNÝMI SBÍRKAMI SKLA

SEVEROČESKÉ MUZEUM V LIBERCI

Založeno bylo v roce 1873 jako uměleckoprůmyslové muzeum a v českých zemích je nejstarším muzeem tohoto
typu. S ohledem na místní tradice S Čech však největší pozornost patřila sklu a textilu. Sklo je umístěno v
samostatné podsbírce, která čítá celkem 4718 předmětů. Sklo pochází z Č, EVR, AS a AM. Časově lze zde uložené
sklo datovat od starověku po současnost. Ve sbírce nalezneme duté sklo, reliéfy, vitráže, malby na skle a ateliérové
tvorbu. Jsou zde zastoupeny předměty z produkce předních č. i zahraničních firem, jako harrach. sklárna,
Kamenickošenovská a Novoborská, Tiffany apod. Z ateliér. tvorby jsou ve sbírce zastoupeni umělci jako S.
Libenský, J. Brychtová, P.Hlava

SKLÁŘSKÉ MUZEUM KAMENICKÝ ŠENOV

vzniklo z iniciativy ředitele odborné sklářské školy v Kamenickém Šenově, když zažádal vídeňské
Uměleckoprůmyslové muzeum o zapůjčení vzorových předmětů pro nově založenou sklářskou školu. Sbírkové
předměty pro nově vznikající městské muzeum začal shromažďovat muzejní výbor roku 1912. Činnost výboru
přerušila I. SV a k obnově jeho činnosti došlo až roku 1920. Obsahuje mnoho důležitých listin, které se váží k
obchodu se sklem. (vzorkovnice, technologické listy, nákresy.) V průběhu II. SV probíhaly přípravy na specializaci
muzea na sklo, ale vzhledem k nedostatku financí nebyla realizována. Po roce 1945 došlo k rozdělení sbírek. Část
sbírky byla převedena na zámek Sychrov, Podsbírka dosahuje počtu 81. Skleněné předměty pocházejí ze sbírkové
oblasti Kamenickošenovska a Borskošenovska. Muzeum se zaměřuje na ryté a broušené předměty. Sbírka obsahuje
převážně předměty z 20. a 21. století.

SKLÁŘSKÉ MUZEUM NOVÝ BOR

Sbírka byla zpočátku utvářena zejména dary samotných sklářů, kteří se takto prezentovali
veřejnosti. V první polovině 20. stol. byla sbírka rozšiřována o sklo darované výrobními podniky. Další rozšiřování
sbírky je spojena se znárodňováním výrobních podniků. Ve sbírce jsou zastoupeny i předměty z území J Čech a

histulak.blogspot.cz
Nia Wolf KHI/UDSE LS/2012
Harrachova. Sbírka se soustřeďuje zejména na užitkové a dekorativní sklo, které se v této oblasti vyrábí. Zastoupeno
je nářadí a nástroje.

MUZEUM SKLA A BIŽUTERIE V JABLONCI NAD NISOU

Zastoupeny jsou šperky z kovu a skla, kovové dekorativní, předměty a historické práce žáků Odborné uměloprům.
Školy, převod vzorkovny podniku Železnobrodské sklo, fond skla je rozdělen sklo Riedel a vánoční ozdoby. Tyto
podsbírky čítají 9833 čísel. Sbírka skla zahrnuje předměty z oblastí EVR (Čechy a Jablonecko). Časové rozpětí
sbírky obsahuje předměty za posledních 700 let. Sbírka je rozdělena na 2 celky, historické sklo do a od poč. 20. stol.

VÝCHODOČESKÉ MUZEUM V PARDUBICÍCH

Projekt expozice České sklo vznikl v roce 1995. Sbírky českého historického a zvláště tzv. ateliérového skla
(plastiky, objekty). Dnes sbírka schraňuje přes 4500 exponátů. První část expozice je věnovaná histor. sklářské
produkci 15-20. stol. Nejstarším exponátem jsou fragmenty křehkých gotických číší tzv. "českého typu"(14. stol).
Autorské sklo je věnováno tzv. ateliérovému sklu. Jsou zde vystaveny práce přes 80 autorů.

UMĚLECKOPRŮMYSLOVÉ MUZEUM V PRAZE

Benátské sklo, dvojstěnné sklo, Habánská fajáns - Moravští novokřtěnci — habáni
Manufaktura na fajáns v Holíči, Figurální porcelán, secesní sklo, sklo 20. stol.

histulak.blogspot.cz