ZVLÁŠTNÍ ČÁST

1. Pojem a fenomenologie násilné kriminality

pojem násilné kriminality

- násilná kriminalita bývá z hlediska své frekvence právem považována za určitý
ukazatel míry úspěšnosti úsilí státu a společnosti o kontrolu kriminality
- vysoký výskyt násilné kriminality pak problematizuje právo občanů na osobní
bezpečnost, vyvolává v nich pocity nejistoty  mění se negativně kvalita života
jedince ve společnosti
- násilná kriminalita je v každé společnosti součástí širšího jevu vyskytujícího se násilí
- Fenoménu násilí a jeho souvislostem se věnují v rostoucí míře různé vědní obory
- Sociologický přístup:
o násilí je sociální jev vyvolaný sociálními procesy
- Psychologický přístup:
o Chápe násilí jako patologický způsob interakce jedince s okolím
o řadíme sem všechny aktivity, pomoci nichž se jedinec nebo skupina reguluje
vztahy vůči okolí způsobem považovaným za agresivní či manipulativní
- o agresi se obvykle hovoří jako o samotném ubližování, napadání, tj. jako o
úmyslném jednání
- agresivitou se rozumí tendence způsobovat škodu a ubližovat  připravovat k agresi,
k útočnému jednání
- agresivní chování – je to, které toto ubližování způsobuje, směřuje v prvé řadě proti
druhým osobám, avšak za určitých okolností se může vztahovat i k osobě vlastní
(sebevražda)
- V kriminologii se pojem násilí spíše ztotožňuje s pojmem agrese, který je chápán úžeji
 hovoří se o kriminální agresi
- Veřejnost pojímá násilnou kriminalitu velmi široce: řadí sem někdy např. i krádeže
vloupáním
- Nejobvyklejší v kriminologii je však užší pojetí, které se omezuje na útok nebo
psychickou integritu člověka ve smyslu úmyslného užití fyzického násilí- pohrůžky
násilím, vůči jiné osobě
- hrozící či aktuální užití fyzického násilí přitom může být motivováno buď
nepřátelstvím(např. vražda spáchaná ze msty), nebo může jít o tzv. násilí
instrumentální, sloužící dalšímu účelu (např. ke zmocnění se cizí věci při loupeži)
- násilná kriminalita je pojem kriminologický, nikoliv právní
- Trestní zákon pojem násilí nedefinuje- není tam ucelená skupina.
- Nalezneme je však :
o trestné činy proti životu a zdraví
o tč proti republice
o tč proti pořádku ve věcech veřejných
o tč obecně nebezpečných
o tč hrubě narušujících občanské soužití
o tč proti svobodě a lidské důstojnosti
o tš vojenské
- existují TČ, kde násilí je pouze alternativním znakem či znakem kvalifikované
skutkové podstaty, a ovšem též trestné činy, které bývají často páchány násilným
způsobem, i přesto že užití násilí, nebo pohrůžka násilím nejsou znakem příslušné
skutkové podstaty:

1
 o vzpoura vězňů
o výtržnictví
o týrání svěřené osoby
o únos
o omezování osobní svobody
- Z policejních statistik – jsou zvláště uváděny - vražda, loupež, úmyslné ublížení na
zdraví a též vydírání.
Fenomenologie násilné kriminality
- Jev násilné kriminality představuje pestrou škálu kriminálních jednání od domácího
násilí přes případy pouliční kriminality a o vraždy a násilné projevy organizované
kriminality
- Počet zjištěných trestných činů byl v roce 2010 – 18 073
- Největší podíl má ublížení na zdraví (4 786 TČ), loupež (3 874), nebezpečné
vyhrožování (2 068), porušování domovní svobody (2 561) a vraždy (173)
- Po roce 1989- výrazný vzestup
- V roce 2010 bylo objasněno 12 170 TČ a dodatečně 1 292 TČ
- Násilná kriminalita není ve společností rozložena rovnoměrně a závisí na:
o Sociodemografických charakteristikách pachatelů - věk, pohlaví , vzdělání,
ekonomický status
- Násilné trestné činy páchají mnohem častěji muži do třiceti let, nižší sociální vrstvy,
nevzdělaní bydlící ve městech
- V roce 2009 !!!– bylo mezi stíhanými pachateli násilných trestných činů 90,9 %
mužů,
- podíl prvotrestaných 58,52%
- pod vlivem alkoholu
Vraždy:
- počet podstatně vrostl, v roce 2009 – 173 skutků (tj. 0,96%), nejvíce muži – cca
81,72%, pod vlivem alkoholu bylo spácháno cca 32,37% skutků
- věk stíhaných osob nečastěji- 40-60 let
- změna skladby motivace vražd  z převahy interpersonálních vztahů roste počet
loupežných vražd
- vraždy se stávají způsobem vyřizování účtů- mezi organizovanými skupinami,
součástí obchodu s drogami, objevuje se řešení osobních problémů najatým vrahem
- stále převažují emocionální vraždy- řadíme konflikty v rodině- ve vztazích pachatele
k nejbližšímu okolí, agrese je směřována proti konkrétní osobě
- typově nejzávažnější jsou vraždy, které jsou prostředkem k dalšímu cíli (motivované
zištností, k vyhnutí se trestní odpovědnosti či k usnadnění jiného trestného činu,
k dosažení sexuálního uspokojení atd.)  agresivní jednání již potencionálně
orientováno na určitý typově definovatelný okruh osob, a představuje tedy nebezpečí
pro menší či větší počet lidí
- sexuální vraždy se podílem pohybují kolem 2% - v těchto případech hrozí pachatelova
recidiva
- charakteristika pachatele vražd- nízké vzdělání, primitivní myšlení, nedostatek
sebekontroly
Úmyslné ublížení n zdraví:
- nemalý vzestup v letech 1990-1991, v dalším obdob spíše klesající trend
- v roce 2010 bylo spácháno cca 26,48%, z toho objasněno cca 83,16 % skutků
- největší podíl muži – 93,2%,
Loupež:

2
 - typický tč náležející do pouliční a tím i do velkoměstské kriminality – vzniká více
kriminogenních situací, vysoká anonymita
- TČ s největší variabilitou a dynamikou vzniku nových forem
- Značný vzestup v roce 1990
- nejfrekventovanější závažný TČ
- míra objasněnosti je 53,7%, muži představovali 92,5% stíhaných osob
- převaha osob mladších věkových skupin téměř polovina je mladší 21 let, a osoby 24-
30leté představují nejpočetnější věkovou skupinu
- pachatelé většinou podprůměrně vzdělaní, nízká sociální vrstva a nevhodné rodinné
prostředí
- vyskytují se u nich sklony k vyhýbání se práci a alkoholismu – pod vlivem alkoholu
v roce 2010 – 3,5%
- větší část loupeží beze zbraně – naopak se šíří použití omamných látek, ale rostou i
loupeže se střelnou zbraní
- zvýšení brutality, stále více převládá prvek násilí
- u mladistvých pachatelů hraje v motivaci jednání určitou roli skupinová solidarita 
právě u nich jsou časté případy, kdy intenzita útoku přesahuje sledovaný účel
- nejčastějšími místy- veřejnosti přístupné prostory, od 22:00-4:30 hod
Vydírání:
- po roce 1989 pozvolný nárůst
- je jev bezohledně využívající situaci oběti a její strach
- v nové společenskopolitické situaci se nemálo změnily jeho kriminologické
charakteristiky: určitý díl jednání kvalifikovaných jako vydírání představuje například
vybírání poplatků za „ochranu“  racketeering
- část těchto jednání nese znaky organizovaného zločinu
- v roce 2010 – objasněno 78% případů registrovaných vydírání
Šikanování:
- vzestupný trend
- oběť je nucena k činnostem, které by za normálních okolností nedělala, nebo je jí
naopak znemožněno to co by za normálních okolností dělala
- šikanovaný je zkrácen ve svých právech se svobodně rozhodovat
- ponižující situace
- šikana mezi dětmi zahrnuje široký okruh chování jednotlivce:
o slovní ponižování, nadávání, neustálé kritizování, výsměch, hrubé žertování,
poškozování oděvu a osobních věcí tělesné napadání
Domácí násilí
- násilí v rodině, násilí v blízkém sociálním okolí
- bývá považováno za nejrozšířenější formu násilného jednání ve společnosti
- Můžeme ho zařadit mezi za jedno z nejrozšířenějším forem násilí ve společnosti
- Pravděpodobnost, že člověk může být napaden nebo usmrcen v bezpečí domova –
členy rodiny je 3x větší než na ulici.
- Násilí je vysoce latentní
- Závažnost je podceňovaná
- Především proti ženám a dětem
- Není to záležitost jen chudých a nevzdělaných lidí
- Způsobuje dlouhodobá a závažná psychická onemocnění
- Charakteristické znaky domácího násilí
o Opakovanost- jev k němuž dochází opakovaně , často i po velice dlouhou
dobu, nejde o jednorázovou záležitost

3
 o Postupný nárůst intenzity - začíná zpravidla psychickým násilím řidává se
násilí fyzické- zpočátku proti lidské důstojnosti a potom i proti životu a zdraví
o Jasné role- mezi blízkými osobami, nerovnoměrné postavení, násilník versus
oběť, role se nemění
o Páchání násilí v soukromí- k násilí dochází zpravidla beze svědků,
v soukromí, ale může se však vyskytnout i na veřejnosti
Násilí ve školách
- v USA jsou aktivity band ve školách, počínaje základními, vážnou hrozbou pro
bezpečnost učitelů i žáků
- členové těchto band někdy požadují peněžité výkupné i za to, že nenapadnou učitele a
spolužáky
- počet násilných jednání roste – především na základním stupni a v sociálně
problémových oblastech
- projevy zvýšené agresivity žáků jsou patrné i u nás
Zločiny z nenávisti:
- útoky proti cizincům a činy vyplývající z etnických konfliktů
- vycházejí ze společných předsudků vztahujících se k rase, náboženství, pohlaví,
sexuální orientaci či etnické příslušnosti
- vraždy, znásilnění, žhářství, ublížení na zdraví…
Divácké násilí:
- jde o násilné i nebezpečné chování diváků v souvislosti se sportovním utkáním
- většinou jde o násilí plánované, realizováno relativně ohraničenou skupinou
- formy chování- můžeme spojovat i s rasistickými urážkami , extrémistickou
symbolikou, chování ohrožující bezpečnost ostatních diváků, hráčů a rozhodčích
- prevence a potlačování diváckého násilí je velmi často spojováno s problematikou
fyzické bezpečnosti na stadionech
Terorismus:
- nabývá ve světovém měřítku na významu
- politicky motivované násilí či pohrůžka násilí ze strany jednotlivce nebo skupin, jeho
prostřednictvím se uplatňují zájmy určité skupiny, které nelze prosadit legální cestou
- taková jednání mohou směřovat proti danému řádu, ale i k jeho obraně
- rozlišujeme: ideologický, nacionalistický, náboženský…
Stalking –pronásledování:
- telefonické obtěžování, zasílání dopisů, emailu, dárků, poškozování majetku a
krádeže, špehování, napadání
- podle okolností může docházet až k fyzickému napadání či útokům proti životu
- pronásledování je často spojeno s výhružkami
- typologie pronásledovatelů:
1. odmítnutý – dříve měl k oběti vztah, zpravidla intimní
2. hledající lásku – chce s obětí navázat vztah
3. nekompetentní – nezkušený a neobratný v navazování a rozvíjení vztahů
4. mstivý – pronásleduje a zastrašuje oběť na základě skutečného či domnělého
bezpráví)
5. toužící po kořisti – zpravidla plánuje sexuální útok na oběť

4
2. Etiologie a kontrola násilné kriminality

etiologie násilné kriminality

- jen část násilí vyskytujícího se ve společnosti je kriminalizována
- kořeny násilí, a tedy i násilné kriminality, spočívají již v kulturních tradicích a
životních stylu té které společnosti
- v současné době převažuje pojetí vysvětlující agresivitu nikoliv jako vrozený pud,
nýbrž jako vlastnost získanou, naučenou
- příčiny násilí ve společnosti, a tedy i kriminogenní faktory vyvolávající násilnou
kriminalitu, jsou mnohočetné
- násilí je podmíněno sociálně, kulturně, politicky, ekonomicky, psychologicky a
fyziologicky
- lze vyčlenit dvě nejdůležitější skupiny etiologických činitelů:
o vliv rodiny, v níž dítě vyrůstá (orientační rodina)
 agresivní chování vyplývá především z napodobování
 pokud orientační rodina selhává ve vštěpování nenásilných hodnot
dětem, je pravděpodobné, že tyto děti zvolí v dospělosti násilný způsob
jednání
 lze sledovat souvislost páchaných TČ s deviantní hodnotovou orientací
pachatelů ve směru řešení konfliktů prostřednictvím násilí
o normy chování platné ve společnosti jako celku
 v závislosti na tom, jak společnost hodnotí násilí, dopřává prestiž
chování násilnému nebo definuje násilí jako legitimní či funkční
chování, se také rozvíjejí hodnoty jednotlivce
o dále je uznáván význam řady dalších činitelů jako jsou:
 ekonomická nerovnost
 otázky spojené s kulturní dezintegrací
 postoje rasové nerovnosti
 určité biologické a osobnostní faktory
 abúzus návykových látek, zejména alkoholu
 některé faktory duševních chorob
 vliv masmédií
- úloha masmedií
o je i u nás předmětem časté pozornosti
o bývá diskutováno o roli masmédií při spoluvytváření atmosféry strachu ze
zločinu prostřednictvím nadměrné prezentace násilí
o z analýzy tisku v roce 1993 – bylo zjištěno, že vraždy představovaly 50%
zpráv, 27% zpráv se týkalo loupeží
o ve zpravodajství chybí zasvěcený pohled na příčiny páchání trestných činů a
zobrazení jejich bolestivých a strastiplných následků očima obětí
o občané pak násilí verbálně odmítají, ale současně jsou jím fascinováni a
považují je za napínavé a zajímavé
o totéž platí o zobrazování násilí ve filmech a televizi
o mediální prezentace trestné činnosti, ať již v podobě zpravodajství, či v rámci
jiných pořadů, působí nezřídka jako kriminogenní faktor z hlediska
napodobování způsobů spáchání trestného činu
- další činitel – úloha oběti v genezi trestného činu

5
 o nezřídka sám poškozený přispívá určitou formou k tomu, že se stává obětí
trestného činu
o podoba provokace či neopatrnosti
o vyšší viktimností se ovšem některé subjekty vyznačují již na základě některých
svých osobnostních rysů
o např. u obětí šikanování se nejčastěji jedná o jedince nějakým způsobem
handicapované či odlišné od průměru populace, jindy jde o mladé lidi, kteří
svými vlastnostmi v nějakém kladném směru převyšují své sociální okolé a
vyvolávají závist svými úspěchy
prevence násilné kriminality
- možnosti prevence násilné kriminality jsou poněkud omezenější, než je tomu
například u kriminality majetkové
- je to dáno jednak charakteristickými zvláštnostmi pachatelů násilných trestných činů
(osoby s nízkou inteligencí, podprůměrné vzdělání, psychopatologické rysy
osobnosti), jednak skutečností, že valná část násilných trestných činů není předem
plánována
- pachatele lze rozdělit na disociální (u nichž hraje u spáchání trestného činu
rozhodující roli příznivá kriminogenní situace), asociální (situace je využita, ale
rozhodující roli nehraje) a antisociální (situace je spíše navozená)
- základní cesty prevence násilné kriminality tak spočívají zejména ve sféře – prevence
sociální:
o patří sem především opatření obecnější povahy, jako je prohlubování návyků
na užitečné využívání volného času, zlepšování sociálního klimatu
v institucích (školy, pracoviště, armáda atd.), potírání alkoholismu
- do značné míry lze říci, že prevence násilné kriminality je do určité míry totožná
s bojem proti alkoholismu a jiným toxikomániím
- důležité je všímat si narušených mezilidských vztahů a včas rozpoznat příznaky
narůstající krize
- z hlediska prevence jsou ovšem složitější problémové situace, kdy rozvrat
mezilidských vztahů s následným vyústěním v tzv. domácí násilí probíhá skrytě
- ve vyspělých demokratických zemích se problematika domácího násilí vyznačuje stále
větší kriminální citlivostí
- řada zemí již přistoupila k tomu, že používání fyzického násilí v rodině jako
výchovného prostředku prohlásila za nepřípustné
- tělesné trestání má být nahrazeno oceňováním žádoucího chování dítěte, nenásilným
odsuzováním chování nežádoucího a osobním příkladem
- masmédia mohou sehrát významnou roli v prevenci násilné kriminality již tím, že
budou zvýrazňovat hranici mezi dovoleným a nedovoleným chováním
- je stále více pociťována potřeba kompenzace různých negativných vlivů promyšlenou
prosociální, právní a mravní výchovu na všech stupních škol právě ve vztahu
k násilí a násilné kriminalitě
- pro prevenci domácího násilí pak má nemalý význam cílená výchova k manželství a
rodičovství a fungování sítě manželských a rodinných poraden
- situační prevence
o má význam především pro předcházení loupežím
o jde například o zajištění dostatečné přehlednosti veřejných prostranství, jejich
osvětlení po setmění, odstranění různých překážek viditelnosti, dále o
sledování kriminogenních zón pomocí kamerových systémů i stálou policejní
hlídkovou službu s kombinací pěších a motorizovaných hlídek, instalování
veřejných poplašných signalizačních zařízení na dostupných místech,

6
 obnovování a obsazování míst domovníků, resp. vrátných v jednotlivých
domech
- při úvahách o příčinách a prevenci násilné kriminality bývá též poukazováno na
význam momentu dostupnosti zbraně, zejména při zkratkovitém řešení konfliktních
situací
- úloha architektury a územního plánování je v rámci prevence násilné kriminality
markantní zejména při zabraňování vzniku a rozšiřování sociálně dezorganizovaných
částí velkoměst
- velmi důležité místo přísluší u násilných trestných činů viktimologické prevenci
o u okruhu osob vystavených zvýšenému riziku viktimizace je důležité
zabezpečovat nácvik technik a chování v situacích bezprostředního ohrožení
přepadením
o k účinnější ochraně potencionálních obětí kriminálního násilí se doporučuje
zařazování podrobnějších informací v rámci vzdělávání a doškolování učitelů,
lékařů a právníků o problematice viktimizace, zejména dětí, žen a starých lidí,
a všemožně podporovat oznamování trestné činnosti tohoto druhu občany

3. Pojem a fenomenologie mravnostní kriminality

pojem mravnostní kriminality

- je součástí obecné kriminality a společným rysem tvořících mravnostní kriminalitu je

spojitost s pohlavním pudem
- v rámci mravnostní kriminality lze rozlišit dvě navzájem kriminologicky odlišné
podskupiny TČ:
o jednání, které naplňuje pojmové znaky tzv. sexuální kriminality
  ukájení pohlavního pudu formami, které společnost netoleruje
 kriminalizováno je překročení okruhu dovolených sexuálních partnerů
nebo dovolených sexuálních jednání
 skutkové podstaty sexuálních trestných činů jsou zařazeny především
ve zvláštní části TZ, hlava III. – trestné činy proti lidské důstojnosti
v sexuální oblasti (§185 – znásilnění, §186 – sexuální nátlak, §187 –
pohlavní zneužívání, §188 – soulož mezi příbuznými
 v souvislosti se sexuální kriminalitou je třeba uvést i trestný čin §191 –
šíření pornografie, §192 – výroba a jiné nakládání s dětskou
pornografií, §193 – zneužití dítěte k výrobě pornografie
 pouze malá část sexuálních trestných činů vede k závažnějšímu
fyzickému poranění, nelze opomíjet dlouhodobé či dokonce trvalé
psychické poškození oběti, jež se projevuje strachem, úzkostí,
depresemi, pocitem bezmocnosti a nezřídka problémy v pozdějších
intimních vztazích, někdy doživotně
o kriminalita spojená s prostitucí
 samotná prostituce není považována za trestnou činnost
 příslušné skutkové podstaty jsou zařazeny v hlavě III. Zvláštní části TZ
– trestné činy proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti §189 –
Kuplířství, dále hlava II – trestné činy proti svobodě a právům na
ochranu osobnosti, soukromí a listovního tajemství §168 –

7
 obchodování s lidmi a hlava I – trestné činy proti životu a zdraví §155
– ohrožování pohlavní nemocí
- mezi oběma podskupinami mravnostní kriminality trestných činů ovšem existují četné
kriminologické souvislosti
- policejní statistika vykazuje z mravnostní kriminality samostatně znásilnění, sexuální
nátlak, pohlavní zneužívání, šíření pornografie, ohrožování pohlavní nemocí,
kuplířství, soulož mezi příbuznými a obchodování s lidmi
- vyznačuje se velkou latencí
- na mravnostní kriminalitě se nejvíce podílejí trestné činy:
o pohlavní zneužívání
o znásilnění
- v roce 2010 bylo spácháno cca 0,6% mravnostní kriminality z celkové kriminality
( 1811 skutků)
- celkem bylo stíháno 1197 pachatelů  1% ze všech stíhaných pachatelů (z celkové
kriminality)
- dynamiku mravnostní kriminality nutno posuzovat vzhledem k legislativní změně, ke
které došlo dekriminalizací trestného činu příživnictví k 1.7.1990
- podíl příživnictví na mravnostní kriminalitě byl v roce 1989 vyjádřen 68,5%
- s přihlédnutím k tomuto momentu možno vývojový trend registrované mravnostní
kriminality označit jako stagnující
- jde o druh kriminality, který není bezprostředně a výrazně ovlivňován probíhajícími
sociálními změnami
- míra objasněnosti je u mravnostních trestných činů poměrně vysoká v roce 2010 činila
83,93%

fenomenologie mravnostní kriminality

- znásilnění
o počty registrovaných trestných činů zaznamenaly po roce 1989 pouze mírný
nárůst a poté stabilizovaný až klesající trend
199 199 199 199 199 199 200 200 200 200 200 200 200 200
 Rok 4 5 6 7 8 9 0 1 2 3 4 5 6 7 2008 2009 2010
Znásilněn
í 589 606 576 537 550 535 416 472 516 514 515 498 426 481 398 378 437

o počet stíhaných osob za trestný čin znásilnění za rok 2010 bylo 377
o z toho pod vlivem alkoholu bylo spácháno 58 skutků
o míra objasněnosti u tohoto trestného činu byla 79,35%
o znásilnění bývá pácháno převážně za použití méně intenzivního násilí,
nezanechávajícího zpravidla následky na zdraví, přesto jeho brutalita roste
o většina znásilnění se však ve skutečnosti vyvíjí z běžných mezilidských
kontaktů
o až 70% případů znásilnění existuje vztah mezi pachatelem a obětí více či méně
úzké pouto
o existující citové vazby k pachateli přitom zvyšují citové trauma oběti
o Schneider rozlišuje znásilnění podle motivu a cíle činu, kterým nemusí být
vždy sexuální ukojení:
 Agresivní znásilnění (20%) – cílem je oběť tělesně a duševně zranit,
sexualita je zde zbraní sloužící k ponížení oběti, motivem je msta za
odmítnutí, často je použita větší míra násilí, než je k překonání odporu
oběti třeba

8
  Znásilnění jako sexuální sebepotvrzení pachatele(50%) – tzv.
„sexuální oloupení“ oběti směřující k překonání pocitu vlastní
nedostatečnosti, k dokázání si vlastní maskulinity, pachatelé si
představují, že oběť klade odpor pouze zdánlivě a že si ve skutečnosti
přeje být znásilněna
 Sadistické znásilnění - může vyústit až v sexuální vraždu (5%) –
sloučeny agresivní a sexuální motivy, pachatel chce uspokojit svůj
sexuální pud způsobením bolesti, prostřednictvím bezmocnosti a útrap
oběti
 Skupinové znásilnění (5%) – je pácháno mladistvými či mladými
dospělými, motivem je především snaha docílit či udržet si uznání a
respekt vrstevníků
 Impulzivní znásilnění (20%) – pachatel spontánně využívá nabízející
příležitosti
o Kuchta, Válková a kol. rozlišují znásilnění na:
 Socializované
 Zpravidla páchá pro oběť známý pachatel po předchozí vstřícné
nebo i svádivé konverzaci, někdy doprovázené požíváním
alkoholu např., na schůzce, a vlastní čin je realizován s menší
mírou agrese
 Nesocializované
 Páchá obvykle oběti neznámý pachatel bez předchozího alespoň
naznačeného dvoření či svádění a obvykle užívá vyšší míru
agrese k ovládnutí oběti
- Pohlavní zneužívání
o Je charakterizováno z hlediska dynamiky kolísáním
o Policejní statistika vykazuje zvlášť pohlavní zneužívání v závislosti a pohlavní
zneužívání ostatní
o Pod vlivem alkoholu byly spáchány 4 skutky u pohlavního zneužívání
v závislosti
o V kriminologii, zejména zahraniční, je nejvíce sledována problematika
pohlavního zneužívání dětí
o Jde o jev vyznačující se vysokou latencí
o Formy nedovolených sexuálních kontaktů mezi dospělými a dětmi jsou
mnohostranné: vzájemná náklonnost, erotizované pedagogické vztahy,
nenásilné svedení dítěte, či naopak násilné útoky
o Pachatelé nejčastěji pocházejí ze sousedství, z okruhu známých, přátel a
nejbližších příbuzných, často jde o představitele profesí či aktivit, při jejichž
výkonu pachatelé přicházejí do kontaktu s dětmi a mládeží
o Obě´tmi pohlavního zneužívání se stávají děti zejména ženského pohlaví,
především v prepubertě
o Nezřídka jde o oběti duševně zaostalé či fyzicky handicapované, ale též velmi
vyspělé s bohatou fantazií a sklonem k dobrodružství, zvídavé
o Vyšší vitktimností se též vyznačují děti příliš chráněné před vnějším světem a
dále děti z dysfunkčních rodin, vyrůstající bez lásky a jistoty
o Důsledky pohlavního zneužívání závisejí na věku pachatele a oběti, na
charakteru jejich vztahu, na způsobu spáchání trestného činu a na reakci
blízkého sociálního okolí
o Do sexuální kriminality řadíme z kriminologického hlediska též incest

9
  Jde o nedovolený pohlavní styk mezi členy rodiny spřízněnými
příbuzenskými vztahy natolik, že legální manželství mezi nimi nemůže
být uzavřeno - §188 – TČ soulož mezi příbuznými
 Nejčastěji se vyskytuje otcovský incest, tj. sexuální vztah mezi otcem a
dcerou
 Méně časté jsou incesty sourozenecké
 Setkáváme se i s pseudoincestem – nevlastní otec zneužívá nevlastní
dceru
199 200
1994 1995 6 1997 1998 1999 2000 2001 2 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010
v
závislosti. 262 243 269 223 474 192 140 101 108 111 109 101 97 66 66 80 86
ostatní 740 880 969 707 878 871 751 769 803 708 622 702 566 571 592 584 643

- Sexuální obtěžování
o Spojeno zejména s ochranou žen na pracovišti před nevítanými projevy
sexuálního zaměření
o Za projevy sexuálního obtěžování považuje česká veřejnost především
vymáhání sexuálního styku pod hrozbou finančního postihu nebo propuštění
z práce, nabídky k sexuálním styku, vytrvalé vynucované soukromé schůzky
o Novelizací 2010 – vznik nového trestného činu – sexuální nátlak §186

4. Etiologie a kontrola sexuální kriminality

etiologie mravnostní kriminality

- v sexuální kriminalitě vystupují do popředí specifické rysy spjaté zejména s osobností
pachatele:¨
o pohlavní nezdrženlivost či pohlavní nevyzrálost (souvisí se zanedbalostí
v mravní, sexuální a kulturní výchově)
o poruchy v oblasti sexuálního pudu
- pro pachatele je nezřídka charakteristická snížená schopnost postihovat společenskou
realitou v plné šíři a ve všech dimenzích
- klíčový význam pro kriminologickou problematiku sexuálních trestných činů má
pojem sexuální deviace (úchylka – parafílie)
- sexuálními deviacemi rozumíme kvalitativní poruchy sexuální motivace (sexuálního
pudu)
- jde o stavy, které do značné míry ovlivňují jednání lidí
- sexuální deviant je tedy osoba s trvalejším sklonem ke specifickému sexuálnímu
chování v souvislosti se dvou sexuální identifikací, orientací a jednáním
- přítomnost sexuální deviace nemusí vždy vést k deviantnímu chování, část sexuálních
deviantů se sexuálních trestných činů nikdy nedopustí
- ze široké škály sexuálních deviací mají pro sexuální kriminalitu význam především
sadomasochismus a pedofilie
- spáchání trestného činu znásilnění
o je nezřídka výrazem skutečnosti, že se pachateli nepodařilo socializovat
způsoby uspokojování jeho sexuálních potřeb

10
 o deviantní pachatelé znásilnění (sadisté) se dopouštějí pouze malé části
znásilnění
o převažují nedeviantní psychopatičtí násilníci a dále osoby nevyznačující se
sexuální deviací ani psychopatií, kteří násilné donucení ženy k pohlavnímu
styku nepovažují za zavrženíhodné
o u mladistvích pachatelů sehrávají významnou roli poruchy související
s pohlavním dospíváním a v určité míře též touha po uspokojení sexuální
zvědavosti za každou cenu
o znásilnění patří k trestným činům, kde má velký význam vztah mezi
pachatelem a obětí a charakter jejich předchozích kontaktů
o nezanedbatelnou roli v etiologii znásilnění patrně hraje i současná změna
sexuální morálky, tj. odtabuizování a liberalizace sexuálních norem, čímž se
hranice mezi dovoleným a nedovoleným sexuálním chováním stává plynulejší
- pohlavní zneužívání
o má ze sexuálních deviací význam pedofilie, představující deviaci pohlavního
zaměření v objektu
o pedofil je sexuální stránce přitahován a vzrušován nedospělými jedinci
(především pubertálními dětmi)
o jedná se nejčastěji o muže
o jejich sexuální zaměření může být heterosexuální, homosexuální či bisexuální
o zneužívání dětí není však vždy vyvoláno deviantní úchylkou
o pachatele pohlavního zneužívání lze rozdělit na „situační“ a „ze záliby“
o situační
 nepreferují sexuální styk s dětmi, ale občas jej z různých důvodů zvolí
 významnou úlohu při tom sehrává dostupnost dětského sexuálního
objektu
 část takovýchto pachatelů představují psychotici, excentrické
osobnosti,mentálně retardované a senilní osoby
o ze záliby
 jedná se o osoby, které se vyznačují trvalou sexuální preferencí dětí –
na děti se soustřeďuje jejich sexuální fantazie a erotická představivost
 tato skupina pachatelů je početnější menší než prvá, avšak její potenciál
zahrnuje velký počet obětí
 pachatelé se vyznačují vysokou schopností vcítění vůči obětem
o v souvislosti s trestný činem pohlavního zneužívání bývá diskutováno o
kriminogenním významu brutální či pedofilní pornografie a filmů s násilím
vůbec – ty mohou jedince s latentní latentní sexuální úchylkou vyprovokovat
ke spáchání trestného činu
o také u tohoto trestného činu má vztah mezi pachatelem a obětí, charakter jejich
předchozích kontaktů a v některých případech chování oběti nemalý
kriminogenní význam
- stejně jako u trestného činu znásilnění se i pohlavního zneužívání vyskytuje vysoká
latence, daná především stále nízkou ochotu občanů oznamovat je
- vědomí malé pravděpodobnosti trestního postihu pak působí jako kriminogenní faktor
kontrola mravnostní kriminality
- cesty kontroly sexuální kriminality jsou vzájemně odlišné především v závislosti na
tom, jde-li o trestné činy páchané deviantními či nedeviantními jedincI
deviantní jedinci

11
- v prevenci sexuálních trestných činů páchaných deviantními pachateli se uplatní
především opatření zdravotnická  předpokladem jejich aplikace je již včasné
vyhledávání deviantních jedinců prostřednictvím sítě zdravotnických zařízení 
primární prevence
- léčení sexuálních deviantů je komplexem rozličných léčebných metod, které jsou
podle povahy kterého případu aplikovány v různé míře
o Biologické terapie (farmakoterapie)
 Používala se od konce 40.let k utlumení sexuálního pudu estrogenními
aparáty (mívají nežádoucí účinky)
 Od šedesátých let jsou aplikovány látky způsobující ztrátu libida a
potence
 Naléhavost sexuálního pudu lze ovlivnit i psychotropními farmaky
o Chirurgická terapie.
 Kastrace
 Odstraňují se zárodečné žlázy jako hlavní zdroj mužských
pohlavních hormonů
 V novější době je prováděna formou tzv. testikulární
pulpektomie  neodstraní se celé pohlavní žlázy, ale jen vlastní
žlázová tkáň
 Dojde ke snížení sexuální aktivity, ale ne k jejímu celkovému
vyloučení
 Stereotaktická operace
 Operace na mozku
 Neurochirurgický zákrok s cílem dosáhnout útlumu sexuální
aktivity destrukcí mozkových center ovlivňujících sexuální
chování
 Téměř se neprovádí
o Psychoterapie
 Jejím cíle je nalezení takového způsobu sexuálního uspokojení, který
jedince nepřivádí do konfliktu se zákonem
 Podmínkou psychoterapie je dobrovolnost
 Je nákladná a časově náročná
- Současná praxe zacházení s pachateli nebezpečných sexuálních trestných činů, včetně
ochranného léčení, dostatečně nezabezpečuje ochranu společnosti před těmito
pachateli
- Pravděpodobnost recidivy je u těchto pachatelů vysoká a jejich náprava obtížná
Nedeviantní pachatelé
- uplatňuje se především preventivní opatření obecnější povahy z oblasti sociální
prevence, včetně potlačování alkoholismu a jiných návykových závislostí, zvyšování
vzdělanosti a kulturnosti
- speciální roli zde hraje kvalitně prováděná sexuální výchova mladých lidí
- vztah společnosti k sexualitě, agresi i ke kriminalitě, včetně jejich regulačních
mechanismů, kterými by se měl v rámci svých schopností, možností a potřeb řídit i
jedinec, se v posledních letech i u nás značně změnil
- úspěšnost prevence sexuální kriminality nemálo závisí právě na změně těchto postojů
široké veřejnosti
- dále se uplatňuje i prevence situační (např. sledování kriminogenních míst
prostřednictvím kamerových systémů) a především opatření viktimologické prevence
(tzn. elementární poučení potencionálních obětí, jak zmenšit riziko viktimizace

12
 - pokud jde o prevenci znásilnění, doporučuje se ženám – nevycházet samy pozdě večer
či v noci, vyhýbat se procházkám v opuštěných nebo špatně osvětlených ulicích,
nezastavovat autem na osamělých a spoře osvětlených místech atd.
- prevence pohlavního zneužívání – soustředění na rady dětem  odmítat nabídky
cizího člověka na svezení autem či k návštěvě bytu, nepřijímat od cizího nabízené
bonbóny nebo dárky nehrát si samy na opuštěných místech, nechodit samy do kina
- sexuální trestné činy patří k těm, kde je důvodné hovořit o riziku sekundární
viktimizace oběti
- ne každá sexuální zkušenost je pro děti či mladistvé sama o sobě traumatizující
- dospělí by neměli s dětmi či mladistvými, kteří se stali oběťmi sexuálních trestných
činů, jednat takovým způsobem, aby byli „nálepkováni“ jako oběti
- zdrojem sekundární viktimizace mohou být ovšem v důsledku málo poctivého postupu
i policisté a státní zástupci
- existuje řada programů pomoci obětem, jejichž cílem je především neintegrace oběti
do jejího sociálního prostředí  tato neintegrace by měla vést k znovuzískání nebo
posílení sebedůvěry oběti

5. Etiologie a kontrola kriminality spjaté s prostitucí

etiologie kriminality spjaté s prostitucí

- v historii kriminologie nalezneme řadu přístupů k vysvětlení příčin ženské prostituce:
o psychologické (abnormální rysy osobnosti a vrozené psychické nedostatky
prostitutky)
o ekonomické (nízké výdělky mladých žen a dívek z nižších vrstev
v nekvalifikovaných profesích)
o psychoanalytické (chybějící identifikace dívky s matkou a podvědomé hledání
otce)
o feministické (prostituce jako výsledek patriarchálního utlačování ženy
o z oblasti teorie učení (prostitutky si osvojují hodnotové orientace struktury a
svého sociálně deviantního okolí
- v etiologii jak prostituce, tak trestných činů s ní spojených hraje pochopitelně
prvořadou úlohu ochota prostituujících se osob poskytovat sexuální služby,
motivovaná snahou rychle si vydělat, a poptávka klientů na druhé straně  značně
zintensivněná v současné době otevřením hranic
- určitou roli sehrává touha dívek a žen po dobrodružství a jejich naivita, celkově nízká
nabídka pracovních příležitostí pro mladé ženy bez praxe a v neposlední řadě vzestup
tržních vztahů a peněz na žebříčku hodnot
prevence kriminality spjaté s prostitucí
- nejúčinnější prevencí trestných činů spjatých s prostitucí je prevence prostituce ve
smyslu minimalizace tohoto nutné zla
- opět vystupuje do popředí klíčové role orientační rodiny
- narušené rodinné prostředí, projevující se v alkoholismu jednoho či obou rodičů, ve
špatných materiálních podmínkách rodiny a v rodinných konfliktech, negativně
formuje osobnost dívek
- prevencí samotných trestných činů spjatých s prostitucí by byla především právní
regulace prostituce, který by měla zcela nebo zčásti odstranit čtyři hlavní negativní
jevy, které současný způsob provozování prostituce u nás provázejí:
o vykořisťování prostitutek tzv. pasáky

13
 o nucení žen (zejména mladšího věku) k provozování prostituce
o neexistence povinných lékařských prohlídek, evnt. Léčení
o únik daní
- reglementace prostituce a z ní vyplývající vymezení práv a povinností osob
poskytujících sexuální služby by patrně přinesly žádoucí změny v jejich hodnotové
orientaci a v jejich chování ve smyslu vyhledávání ochrany u policie a nikoliv u
pasáků  vyžadování adekvátní lékařské péče a vytváření odpovídajících
„pracovních“ podmínek (hygiena)
- prostředkem viktimologické prevence mohou být vzdělávací kampaně upozorňující
ženy na již zmíněná rizika spojená s nabídkami práce v zahraničí
- Výbor ministrů Rady Evropy - doporučení vládám členských států mimo jiné dáno
v úvahu podrobovat zvýšené kontrole místa, kde by se mohla vyskytovat prostituce,
zintensivnit úsilí při vyhledávání a trestání těch, kteří podporují nebo vedou
k prostituci děti nebo mladé dospělé

6. Pojem a fenomenologie majetkové kriminality

- Majetková trestná činnost jejíž formy jsou nejčastěji - krádeže a podvody, představuje
v posledních letech podobně jako v jiných vyspělých zemích převážnou část celkové
kriminality
- Majetková kriminalita předurčuje vývoj kriminality celkové.
- Jak už z názvu vplývá jde o útok proti cizímu majetku
- Po roce 1989- ustanovena rovnocenná ochrana všem druhům a formám vlastnictví.
- Trestné činy proti majetku – obsažené především v V. hlavě zvláštní části TZ, lze
rozdělit do tří základních skupin
o První skupina:
 Představují činy jejíchž pohnutkou je zištnost a které směřují
k obohacení pachatele
 Krádež (§205), podvod(§210), zpronevěra(§206), lichva(§218) atd.
 Vzhledem k násilné povaze jsou posuzované jako formy násilné
kriminality, kdy obohacení může být okolností podmiňující vyšší
trestní sazbu
o Druhá skupina:
 Trestné činy, pro které je typické jednání poškozovaní
 TČ porušování povinnosti při správě cizího majetku §220
 Poškozování věřitele §222
 Poškozování cizí věci §228
 Zneužití vlastnictví §229
o Třetí skupinou:
 Představuje podílnictví (§214), kde pachatel hlavně využívá tč páchané
jinou osobou
 Novelou provedenou zákonem č.134/2002 Sb., bylo do trestního
zákona začleněno ustanovení §216 o trestném činu legalizace výnosů
z trestné činnosti (praní špinavých peněz)
Fenomenologie majetkové kriminality

14
- Vypovídající hodnotu mají tyto skutečnosti:
o Metodika statistik
 Justiční statistika – důsledně respektuje vykazování majetkových tč a
hospodářských tč podle systematiky zvláštní části TZ
 Policejní statistika vylučuje z okruhu majetkové kriminality některé
druhy útoků, které sice spadají pod skutkové podstaty tč majetkových,
ale přesouvá je do okruhu kriminality hospodářské – podle vlastních
specifických kritérií – především podle výše vzniklé škody a způsobu
napadení objektu jde především o podvody, zpronevěru, porušování
povinnosti při správě cizího majetku, poškozování věřitele,
zvýhodňování věřitele, předlužení, počítačové trestné činy
o Legislativní změny:
 Především často se měnící vymezení výše škody od roku 2002 dosud
5000 Kč (do 1.7. 90 – 200kč, do konce r. 90 -800 kč, do r. 93 – 1000kč,
do r. 01 – 2000kč, od r.02 – 5000kč)
 Zásadní změny po r. 1990 představují přesuny útoků, které dříve
naplňovaly znaky skutkové podstaty trestného činu rozkrádání majetku
v socialistickém vlastnictví, mezi majetkové trestné činy
 Řada dalších skutkových podstat byla změněna a nová jednání byla
kriminalizována (např. legalizace výnosů z trestné činnosti)
o Inkompatibilita mezi státy
 Výše škody odlišující majetkové trestné činy od korespondujících
přestupků je v daných státech v určité době nastavena odlišně
- Majetkové TČ tvořily i v minulosti značnou část celkové kriminality
- V roce 1989 – činily majetkové trestné činy polovinu celkové kriminality, roce 1990
již představovaly tři čtvrtiny a vzestupná tendence pokračovala i v dalších dvou letech
- Prudký vzestup těchto trestných činů kulminoval v roce 1993, kdy dosáhl maxima
v evidovaných skutcích s podílem 82% na celkové kriminalitě
- Poté dochází ve statistických ukazatelích majetkové kriminality ke zlomu
- Od roku 1994 až dosud mírný pokles a její podíl se v dalších letech pohybuje okolo ¾
veškeré registrované kriminality
- Mírný pokles majetkových trestných činů pokračuje i v následujících letech, a to
v absolutních číslech i v podílu na celku kriminality (až dvě třetiny)
- po roce 1989 s růstem počtu trestných činů klesá podíl objasněnosti majetkových
trestných činů v procentech (nikoli absolutních číslech) ze 60% na 25%
- zhruba čtvrtinovou objasněnost si majetková trestná činnosti udržuje celé desetiletí
- po roce 2000 se však objasněnost soustavně snižuje, a to v obou ukazatelích
- nejprve klesá počet objasněných případů v absolutních číslech a od roku 2002 i
v procentuálním podílu, který klesá až na své historické minimum pod 20%
- ke statisticky významnému vývoji došlo v evidenci recidivy
- při pohledu zpět je patrné, že podíl recidivistů na majetkové kriminalitě býval vždy
vyšší než u většiny ostatních druhů kriminality
- jestliže podíl recidivujících pachatelů na celkové trestné činnosti činil v průměru 40%
pak u majetkové kriminality představoval 50%
- od roku 1991 bylo evidováno více dříve netrestaných než recidivistů a tento trend trval
celé desetiletí
- zastavil se v roce 2002, kdy se podíl dříve netrestaných a recidivistů vyrovnal a
v následujících letech se poměr obrátil
- ve sledovaném období se počet evidovaných recidivistů zdvojnásobil, avšak počet
dříve netrestaných narostl pětinásobně

15
- po roce 1989 došlo ke změnám i z pohledu demografických charakteristik pachatelů
této trestné činnosti
- majetková trestná činnost je stále výrazně záležitostí mužů, přestože se podíl žen na
celkové kriminalitě od roku 1989 evidovaných majetkových trestných činů
spáchaných pod vlivem alkoholu se snížil (z 15% na 5%)
- v roce 2010 bylo z celkové kriminality – 65% majetkové kriminality (spácháno
203 717 skutků) míra objasněnosti je cca 21% (43 478 skutků)
- celkem bylo stíháno 32 651 osob  60% recidivisté, 12,6% ženy, 6,7% mladiství
- z hlediska struktury kriminality je typickým a nejfrekventovanějším majetkovým
trestným činem krádež (§205)
o v roce 2010 byl podíl krádeží na majetkové kriminalitě 90,8%  jde o
nejčastější TČ
o Policie ČR ve svých statistikách člení trestné činy krádeže na krádež
vloupáním a krádež prostou
o Procento krádeží prostých mírně stoupá, krádeže vloupáním mají sestupnou
tendenci
o Krádeže prosté
 Celkem 62% z celkové majetkové kriminality
 Míra objasněnosti 18,5%
 Ženy 15,48%
 Mladiství 6%
 Recidivisté 65,17%
 Jsou považovány za typickou formu pouliční kriminality
 Nejčastěji krádeže věcí z aut, krádeže dvoustopých motorových
vozidel, jízdních kol a v neposlední řadě i formou kapesních krádeží
 Dynamika jednotlivých druhů krádeží prostých v průběhu sledovaných
let kolísá
 Zčásti jde o pachatele příležitostné, ale často i pachatelé profesionální
o Krádeže vloupáním
 Celkem 28,8% z celkové majetkové kriminality
 Míra objasněnosti 23,33%
 Ženy 4,9%
 Mladiství 9,7%
 Recidivisté 59,44%
 Nejčastější objekty krádeží vloupáním jsou byty, víkendové chaty,
obchody, restaurace, jídelny a kiosky
 Zájem pachatelů krádeží vloupáním do bytů je zaměřen především na
naši i cizí měnu, elektroniku, šperky, starožitnosti a umělecké předměty
 K nejohroženějším památkovým objektům patří zejména církevní
objekty, z nichž více než polovina tvoří kostely
 V popředí zájmů pachatelů jsou umělecká díla - sochy, obrazy,
porcelán, šperky, historické zbraně
 Značná část krádeží je páchána profesionálními pachateli na
objednávku a je součástí aktivit organizovaného zločinu

16
7. Etiologie a kontrola majetkové kriminality

- majetkovou kriminalitu je možno charakterizovat jako důsledek kulturního a

civilizačního procesu a hospodářských poměrů
- tradičně byla vysvětlována především souvislostmi s chudobou, nouzí a
nezaměstnaností
- v posledních desetiletích v dobách hospodářské prosperity a průmyslového růstu však
bývá často označována jako „kriminalita blahobytu“
- dříve se majetková kriminalita spojovala s chudobou a s bídou a mluvilo se o ní jako o
„kriminalitě nouze“  podstatný vzestup životního standardu západoevropské
populace, k němuž došlo po druhé světové válce, měl vést ke stagnaci, nebo dokonce
k poklesu majetkové kriminality  to se však nepotvrdilo
- s hospodářským vzestupem a růstem životní úrovně rostla v západoevropských zemích
podstatně i majetková kriminalita  od 60.let minulého století byla majetková
kriminalita často interpretována jako „kriminalita blahobytu“
- v současné konzumní společnosti je jedinec mnohými lidmi posuzován hlavně podle
své společenské úspěšnosti a podle majetku  vzniká atraktivní model společenského
chování, který značnou měrou ovlivňuje společenské klima a který je logicky spjat
s kriminalitou, zejména majetkovou
- čím je společnost bohatší, čím více zboží vyrábí, dováží a konzumuje, tím více
existuje možností a příležitostí k páchání majetkových trestných činů
- v etiologii majetkových trestných činů může sehrávat nezanedbatelnou roli též
specifický racionalizační či neutralizační mechanismus oslabující působení morálních
zábran vůči trestným činům určitého druhu, který je v literatuře nazýván „vnitřním
ospravedlním“  pachatel nachází pro svoje jednání omluvu ve srovnání škodlivých
důsledků tohoto jednání s jinými skutečnostmi, zejména hospodářskými ztrátami
vyvolanými chybami v ekonomicko – řídící činnosti nebo s četností obdobných skutků
v daném prostředí
- z rozsáhlé problematicky kontroly majetkové kriminality je možno si všimnout
zejména několika vybraných aspektů
preventivní strategie
- existuje u majetkové kriminality značné množství preventivních možností, které jsou u
nás využívány pouze z části
- určitý preventivní význam mohou mít i právní normy
- pro kontrolu majetkové kriminality může mít vůj význam právní úprava týkající se
pohybu osob, aut a jiných věcí přes státní hranici i týkající se migrace, dále právní
úprava týkající se registrace aut a jiných motorových vozidel i dokladů o nabytí
vozidla nebo právní úprava otázek a podmínek obchodování s motorovými vozidly, se
starožitnostmi, s použitým zbožím apod.
- situační prevence – opatření týkající se např. krádeží v obchodech, krádeží
motorových vozidel nebo předmětů z nich a krádeží vloupáním do bytů a dalších
objektů
o  fyzické zabezpečení v podobě různých technických prostředků (jde o
podstatné snížení spáchání krádeže
- pokud jde o důležité objekty, doporučuje se vycházet z koncepce tzv. „bezpečné
lokality“  komplexní přístup k ochraně majetku a zdraví lidí, řízeném a
kontrolovaném z jednoho místa
- převážnou část zmíněných technických zabezpečovacích prostředků lze použít i při
zabezpečení bytu, rodinného domku a rekreačních objektů

17
 - preventivní význam u majetkové kriminality má zejména operativní získávání
potřebných informací  počítačové a satelitní systémy
- mezinárodní výměna informací má tři základní úrovně:
o výměna informací v členských státech Evropského společenství – systém
Schengen (výměna policejních informací)
o výměna informací o vozidlech v prostoru celého světa probíhá za pomoci
národní organizace Interpolu
o Hierarchicky nejvyšší úroveň představuje systém EUCARIS – uskutečněný
nizozemským Úřadem pro motorová vozidla, systém zajišťuje předávání
informací o:
 Odcizených vozidlech
 Technické způsobilosti motorových vozidel
 Odcizených dokumentech
 Propadlých řidičských oprávnění
Represivní strategie
- na předním místě je požadavek docílit toho, aby se majetková trestná činnost
pachatelům přestala vyplácet
- trestněprávní sankce, způsoby odklonu i občanskoprávní náhrada škody by měly být
uplatňovány s takovou činností, aby pachateli nezůstal z trestné činnosti žádný
prospěch a aby byl obnoven původní stav

9. Specifika pachatelů hospodářské kriminality

- osobnost pachatele hospodářské kriminality je oproti pachateli obecné majetkové

kriminality často bez zjevných projevů asociálnosti, bez narušených sociálních vazeb,
„pouze“ s negativním dílčím posunem právního vědomí, zejména ve vztahu
k hospodářské soustavě a kázni
- osoba s hrubými antisociálními znaky (zanedbanost, hrubost ve formách jednání,
násilnost) by se sotva mohla dostat do postavení, které potřebuje ke spáchání trestného
činu
- motivem pachatelů hospodářské kriminality zůstává osobní obohacení nebo získání
jiného prospěchu
- pachatelé hospodářské kriminality netvoří ucelenou skupinu, spíše existuje jejich
spektrum mezi dvěma póly:
o pachatel naivní a lehkomyslný
 může jím být kdokoliv, nezávisle na svém sociálním postavení
 snaží se proniknout do lukrativních forem majetkového obohacování za
hranici legality, nimž patří především krácení daní, úplatkářství nebo
delikty vůči životnímu prostředí, především však úvěrové a pojistné
podvody
 např. pachatelé pojistného podvodu – důchodové pojištění, úrazové
pojištění, pojištěná závažných nemocí, cestovní pojištění atd.
 jsou to obvykle osoby:
 bez vyššího vzdělání
 nemajetní, kteří jsou tzv. „bílými koňmi“, ve věku 20-30 let
 bez výjimečných intelektových schopností, nechají se zlákat
o pachatel manipulátor „bílý límeček“

18
  má machiavelliánskou inteligenci  schopnost dosáhnout majetku
zneužitím jiných lidí jako „sociálních nástrojů“
 musí mít vysokou míru osobnostních a sociálních předpokladů:
 umět se prosazovat
 schopnost navazovat kontakty
 disponovat vysokým stupněm kombinačního myšlení a
představivosti
 nebát se riskovat, improvizovat a přizpůsobovat se situaci
 mít potřebu být uznáván, uplatnit se
 umět relativizovat vlastní vinu
 např. pachatel trestného činu podvodu

1. Etiologie a kontrola hospodářské kriminality

Etiologie hospodářské kriminality

- hospodářská kriminalita je specifickým druhem kriminality
- je spjatá s kontrolou financování státního aparátu (trestné činy daňové)
- a s právní regulací ekonomických vztahů
- u hospodářské kriminality má řádově vyšší význam regulace prostřednictvím právních
úprav, než je tomu u obecné majetkové kriminality
- intervence státu prostřednictvím právní regulace do ekonomiky (formou zákazů,
omezení, výjimek atd.) se liší:
o kvantitativně – od minimálních zásahů v hospodářských systémech volné
soutěže až po maximální regulace v centralizovaných ekonomikách
socialistických států
o kvalitativně – v důsledku globalizace a rozvoje hospodářských technologií
především v důsledku rozmachu nejrůznějších prostředků komunikace
v průběhu posledních dvaceti let
- po roce 1989 v ČR vznikla zcela nestandardní situace  v důsledku společenských
změn docházelo i ke změnám ekonomickým
o  potřeba rozvinout podnikání, ke kterému bylo zapotřebí legálního kapitálu
o  rychlá privatizace – transformace socialistického (státního a družstevního)
majetku
o  rychlý rozvoj neregulovaného trhu
- transformace ekonomiky tak proběhla mimo reálné možnosti státu mít její
průběh pod dostatečnou kontrolou:
o aspekt legislativní
 „malá privatizace“ proběhla bez právní možnosti postihovat pletichy
při veřejné soutěži a veřejné dražbě
 „velká privatizace“ metodou:
 kuponové privatizace – proběhla bez reálné možnosti postihovat
zneužívání informací v obchodním styku
 privatizačních projektů proběhla za účasti rozsáhlých úvěrových
podvodů s nadhodnoceným zajištěním zejména
s nadhodnocením ceny nemovitostí „drahými kameny“ nebo
„ložisky nerostných surovin“

19
  s tímto obdobím je spojena i specifická forma hospodářské kriminality
 tunelování firem  jde o odčerpávání majetku prosperující firmy, a
to osobami, které tento majetek kontrolují, protože tyto osoby mohou
být i vlastníky, může se tato trestná činnost jevit paradoxně jako útok
proti vlastnímu majetku, ale její zaklad tkví zejména v tom, že vlastní
majetkový podíl může být zanedbatelný v poměru k celkovému
obhospodařovanému majetku
 trestní právo pojem tunelování nezná, pachatelé jsou obvykle stíháni
pro podvod nebo pro porušování povinnosti při správě cizího majetku
o aspekt institucionální
 neefektivní bylo odhalování, dokumentování a objasňování
hospodářské trestné činnosti, zejména nekoncepčností práce policejních
orgánů, kompetenčními spory, absencí týmové součinnostní práce,
nezkušeností, nekvalifikovaností nových policistů, absencí znalostí
nových ekonomických vztahů, procesů, transakcí, globalizace,
organizovanosti
 zrušeny byly všechny stupně prokuratury a státní zastupitelství ztratila
řadu kompetencí, např. všeobecný dozor, možnost poddávat žaloby o
vydání některých případů bezdůvodného obohacení atd.
 způsob transformace státního majetku proběhl bez reálné možnosti být
přezkoumán soudy
 v rámci současné již relativně stabilizované ekonomiky lze rozdělit
kriminogenní faktory na:
 formální
o absence právní úpravy
o absence účinných kontrolních mechanismů
 morální
o absence etiky v podnikání
o důvěřivost potencionálních obětí
o latence korupčního prostředí
 systémové
o neefektivnost práce orgánů činných v trestním řízení
o neuspokojivý stav vymahatelnosti práva
o problematičnost soudně-znaleckých posudků
kontrola hospodářské kriminality
Preventivní strategie:
- preventivní význam právních nástrojů je u hospodářské kriminality v zásadě vyšší než
např. u kriminality majetkové
- zásadní preventivní význam mají právní nástroje upravující rámec ekonomické
činnosti obecně a podnikání a hospodářské soutěže speciálně
- součástí prevence je ukládaní sankcí v rámci správního trestání za porušování
netrestních právních norem
- má-li být hospodářská právní úprava účinným stimulem k omezování hospodářské
kriminality, pak velmi záleží na efektivitě kontrolních mechanismů:
o Česká obchodní inspekce – kontroluje fyzické a právnické osoby, zda
dodržují předpisy v oblasti ochrany spotřebitele a vnitřního trhu, zda
spotřebitel není klamán nepravdivými, nedoloženými či neúplnými údaji o
skutečných vlastnostech výrobků, služeb nebo spotřebitelských úvěrů

20
 o Úřad pro hospodářskou soutěž – ústřední orgán státní správy s pravomocemi
v oblasti ochrany hospodářské soutěže, dohledu nad zadáváním veřejných
zakázek
o ČR má i relativně dostatek právních nástrojů, například i ke kontrole
veřejných financí:
 Zákon o Nejvyšším kontrolním úřadu – upravuje kontrolu nad
hospodařením se státním majetkem a nad hospodařením ČNB
 Zákon o státní kontrole – státní kontrola na třech úrovních – 1.
ústředními orgány státní správy, 2. místními orgány státní správy a
samosprávy, 3. specializovanými kontrolními orgány státní správy
 Zákon o finanční kontrole – upravuje kontrolu orgánů veřejné správy
ohledně hospodaření s veřejnými prostředky
 Zákon o majetku ČR – upravuje využívání majetku státu, zejména
k plnění funkcí státu a k zajištění veřejně prospěšných činností
- Problémem je však je jejich kvalita.
- Obecně platí, že v řadě organizací a institucí je nedostatečná vnitřní kontrola vůči
vlastním pracovníkům
- Nezastupitelnou úlohu by měly mít etické kodexy cílené zaměřené na jednotlivé
profesní skupiny
Represivní strategie:
- trestní právo nedisponuje takovými prostředky, aby mohlo odstranit nebo výrazněji
snížit faktory, které ekonomickou kriminalitu vyvolávají
- prostředky trestního práva nemají omezovat podnikatelskou sféru ani zakládat jiné
povinnosti než ty, které vyplývají ze zvláštních zákonů
- V ekonomice má trestní represe subsidiární – pomocnou úlohu
- Avšak tam, kde jiné prostředky hospodářské povahy nestačí je úloha trestného práva
nenahraditelným prostředkem ochrany ekonomických vztahů
- Zásahy státu pomocí trestněprávních prostředků se mají omezovat v podstatě na:
1. postih pro nesplnění povinnosti vůči státu, zejména finančních
2. postih pro nedodržení důležitých předpisů vymezujících rámec podnikání a
závazná pravidla podnikání, včetně zajištění rovnosti na trhu (neoprávněné
podnikání, porušování předpisů o oběhu zboží ve styku s cizinou atd.)
3. postih podvodných jednání (poškozování spotřebitele, pletichy při veřejné
soutěži a veřejné dražbě)
4. ochranu tajemství obchodních informací a účetní evidence (zneužívání
informací v obchodním styku, zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění)
5. ochrana měny a závazků vyplývajících z mezinárodních smluv (padělání a
pozměňování peněz, průmyslová práva, autorské právo atd.)
Vzájemná spolupráce mezi jednotlivými státy:
 EU chrání ekonomické zájmy proti podvodům a praní špinavých peněz-
OLAF – Úřad pro vyšetřování podvodných jednání a jiných činů
směřujících proti rozpočtu EU
 OLAF je povinen provádět vnitřní a vnější vyšetřování a
spolupracovat v oblasti ochrany finančních zájmů s příslušnými
orgány členských států
 Úzce spolupracuje s Europolem a Evropskou centrální bankou
 Ochrana finančních zájmů EU a vnitrostátní ochrana členských zemí
dosavadními právními nástroji – především správního práva – přestává
být plně postačující a diskutována je možnost vytvoření ochrany
trestněprávní  Projekt Corpus Juris 2000- základ modelového

21
 kodexu pro profilování trestního práva členských zemí, kodex se snaží
překonat rozdíly mezi vůdčími právními systémy (kontinentálním,
anglosaským, smíšeným skandinávským) a vytvořit Evropskou justiční
oblast
- Kvalitní právní úprava sama o sobě však nezaručuje účinnost a úspěšnost kontroly
hospodářské kriminality
- Problémem zůstává personální a materiální zajištění, včetně specializace všech orgánů
činných v trestním řízení, práce soudních znalců…úloha nezastupitelná

11. Druhy a míra korupce

Druhy korupce
- mezinárodní úmluvy často člení korupci na aktivní a pasivní
- jestliže uplácený žádá úplat, je tedy tím aktivním kdo činí návrh korupční dohody,
bude přesto jeho jednání spadat pod definici pasivní korupce
- za aktivní korupci je označeno poskytnutí úplatku za pasivní pak přijetí úplatku, byť
daného
- v mezinárodních dokumentech má svůj základ též členění na korupci veřejných
činitelů (úředníků) a korupci v soukromém sektoru

- korupce ve veřejném sektoru

o př. tzv. politická korupce, může být kauza „Ploc“ z června 2006 – Poslanec
Parlamentu ČR Pavel Ploc měl údajně dostat nabídku pěti milionů korun, když
přestoupí ke Straně zelených
o př. kauza „Kořistka“ – v roce 2004 byl údajně tehdejší poslanec Zdeněk
Kořístka (US-DEU) osloven lobbyisty s nabídkou úplatku 10 mil. a nabídkou
místa velvyslance ČR v Bulharsku, když bude v Poslanecké sněmovně
hlasovat proti vyslovení důvěry tehdejší koaliční vládě
- korupce v soukromém sektoru
o případ z policejní praxe: Obviněný zástupce obchodní společnosti se sídlem
v Klatovech podle závěrů z vyšetřovacího spisu na podzim roku 2005
několikrát po sobě oslovil jistého autodopravce z Plzeňska – nabízel mu, že by
si mohla společnost, kterou zastupoval, u dopravce objednat za výhodných
podmínek dlouholeté služby, za přidělení zakázky však obviněný považoval
vedle úplatku ve výši 40 000 také buď každoroční úhradu soukromé
dovolené,nebo bezplatné užívání vozidla Škoda Fabia, žádal aby mu tyto
výhody byly poskytovány po celou dobu trvání smlouvy
- podle územních účinků korupce rozlišujeme vnitrostátní a mezinárodní korupci
- nalezneme i členění podle intenzity páchání – malá (bagatelní, běžnou) a velká
(závažná, organizovaná)
- vyskytují se i další dělení:
o podle formy úplatku peněžitá x nepeněžitá
o podle rozsahu korupce ve společnosti – individuální x institucionální x
systémovou
o podle toho zda je právem reprobovaná – legální x ilegální

míra korupce

22
- pokud jde o míru korupce zjištěnou ze statistik, lze říci, že z pohledu počtu
spáchaných skutků a jejich pachatelů tvoří naprosto zanedbatelnou část kriminality
- nejtypičtějšímu trestnými činy jsou trestné činy, které trestní zákon řadí pod rubriku
úplatkářství
- v roce 2010 bylo policejní statistikou registrováno celkem 181 skutků – z toho
nepřímé úplatkářství – 4 skutky, podplácení – 124 skutků, přijímání úplatku – 53
skutků
- co se týče dynamiky vývoje počtu trestných činů úplatkářství, nelze z ní činit závěry o
klesajícím nebo stoupajícím trendu
- čísla jsou vždy vyšší u trestného činu podplácení, zatímco u nepřímého úplatkářství
jsou zanedbatelná
- nejvíce skutků bylo registrováno v roce 2004 (celkem 287 skutků, z toho přijímání
úplatku – 126 skutků, podplácení 149 skutků, nepřímé úplatkářství 12 skutků)
- nejméně v roce 2007 (celkem 103 skutků)
- počet stíhaných a vyšetřovaných osob v roce 2004 – 210 osob, nejnižší byl v roce
2007 – 80 osob
- statistiky oficiálních institucí nevypovídají o skutečné míře korupce
- řada korupčních jednání ani nenaplní znaky žádného z trestných činů
- nezanedbatelný vliv na celkový počet trestných činů má charakter statistiky samotné
- odráží jen kriminalitu registrovanou, nikoliv kriminalitu skutečnou
- je zcela zřejmé, že právě u korupce bude její latence vysoká
- o skutečné míře korupce se lze jen dohadovat
- určitou, byť zkreslenou představu o skutečné míře korupce lze získat na základě
výzkumů veřejného mínění
- uskutečňuje se mezinárodní výzkum korupčního klimatu
o  poslední proběhl v první polovině roku 2006 ve 21 vybraných evropských
zemích (NEVÍM JESTLI NENÍ NĚJAKÝ NOVĚJŠÍ VÝZKUM – TOTO JE
JEN Z UČEBNICE)
o průzkum probíhal metodou osobního dotazování v domácnostech
o v každé zemí bylo dotázáno přibližně 1000 respondentů
o ČR se s naměřenou hodnotou Indexu korupčního klimatu, jež je 2,38 umístila
na12. místě
o Korupci považuje v ČR za samozřejmý nebo běžný jev nadpoloviční většina
populace
o Náchylnějším ke korupčnímu chování jsou lidé ve věku 45-59 let, soukromí
podnikatelé, lidé vykonávající svobodné povolání a dotazování s vyššími
příjmy

23
 - + tabulka roky 2008, 2009, 2010
§331 (ve starém TZ §332 (ve starém TZ §333 (ve starém TZ celkem
§160) §161) §162)
Rok registrované objasněné registrované objasněné registrované objasněné registrované objasněné
2008 46 29 99 88 5 4 150 121
2009 33 27 75 68 8 8 116 103
2010 53 31 124 100 4 2 181 133

- Pomocí indexu vnímání korupce seřazuje Transparency International každoročně

jednotlivé státy podle stupně vnímání existence korupce mezi úředníky veřejné správy
a politiky
o Jde o složený index vycházející z výsledků průzkumů míněná provedených
několika závislými institucemi
o Odráží názory představitelů podnikatelské sféry a analytiků z celého světa,
včetně zástupců odborné veřejnosti přímo z hodnocených zemí

24
 - Dále je prováděn výzkum veřejného mínění pomocí – tzv. Globálního Barometru
Korupce mezi běžnými občany
o V ČR občané za nejvíce zkorumpované oblasti považovaly policie, politické
strany a právní systém/soudnictví

12. Etiologie a kontrola korupce

Etiologie
- příčin, které vedou ke korupci je celá řada
- na míru korupce má jistě značný vliv korupční klima ve společnosti
- korupční klima můžeme definovat jako: „soubor kolektivních představ, norem a
kulturních vzorů, jenž zneužívání úředních pravomocí, dávání a braní úplatků činí pro
obyvatele dané země samozřejmým a morálně omluvitelný chováním“
-  jde tedy o tom, zda je korupce ve spolčenosti vnímána jako běžný a tolerovaný jev,
nebo něco amorálního, odsouzeníhodného
- příkladem téměř korupční tradice může být období socialistického Československa,
kdy bylo zcela běžné, dávat drobné úplaty prakticky ve všech sférách života – lékaři,
úředníkovi, ale i prodavačce, opraváři, automechanikovi atd.
- s určitými pozůstatky této korupční tradice se potkáváme ještě dnes
- po roce 1990 měl na korupční klima vliv také proces privatizace spojený v mnoha
případech s podezřením z korupce, které se však zpravidla nepodařilo prokázat
- ke korupčnímu klimatu přispívají politici svými korupčními skandály, jež se mohou
stát pro občany korupčním vzorem a pracovníci veřejné správy, kteří komercionalizují
svoji úřední činnost
- značný vliv má i postoj médií ke korupci
- o míře vnímání korupce jako společensky málo nebezpečného jednání svědčí i názor
soudců, který je vyjádřen v druhu a výměře trestů, které jsou pachatelům ukládány
- vysokou společenskou nebezpečnost vykazuje korupce úředníků (veřejných činitelů)
a osob rozhodujících ve věcech veřejného či obecného zájmu
- ke kriminogenním faktorům v této oblasti patří zejména transparentnost
rozhodování (rozhodování otevřené nebo za zavřenými dveřmi), funkčnost
kontrolních mechanismů, způsob rozhodování (individuální či kolektivní; zdali je
rozhodnutí vydáno na základě uvážení nebo je na jeho vydání nárok) a stanovení
odpovědnosti za rozhodnutí
- k míře korupce přispívá značnou měrou i úroveň legislativy
- čím méně jednoznačné a srozumitelné jsou právní normy, tím větší je prostor pro
korupci
- nezanedbatelný význam má též účinnost sankcí, a to nejen právních
- musí platit pravidlo, že korupce se nevyplatí
kontrola korupce
- na přelomu 1998 a 1999 byl Ministerstvem vnitra ve spolupráci s dalšími resorty
vypracován Vládní program boje proti korupci v ČR
o program vláda schválila v únoru roku 1999 a uložila jednotlivým členům vlády
a vedoucím ústředních orgánů státní správy plnění úkolů zaměřených na
omezení korupčního jednání ve společnosti

25
- od roku 2001 je vláda o plnění aktuálních protikorupčních úkolů informována
v materiálu Zpráva o korupci v ČR a o plnění harmonogramu opatření Vládního
programu boje proti korupci
- novějším programem vlády je Strategie vlády v boji proti korupci na období let
2006 až 2011, přijatá formou usnesení vlády dne 25. října 2006
o strategie je postavena na třech „P“  prevence, průhlednost, postih
- nezastupitelnou úlohu v kontrole korupce mají též neziskové nevládní organizace
(např. Růžový panter)
-  tyto subjekty informují širokou veřejnost o stavu korupce, o korupčních
skandálech, organizují protikorupční vzdělávací programy, nabízí službu právní
poradny pro osoby, které se ocitly v korupční situaci nebo se staly jejími svědky,
vypracovávají doporučení směřující k omezení korupce apod.
preventivní opatření
- v legislativě je především nutné budovat vnitřně jednotný právní řád, rozhodující je
rovněž kvalita právních norem
- korupční příležitosti se otvírají zejména tam, kde jsou právní normy nesrozumitelné,
nejasné a rozporné a kde dochází k jejich častým změnám
- základními normami, kterými lze fyzickým a právnickým osobám ukládat povinnosti
nebo přiznávat jim práva, jsou zákony
- kvalitní zákony a vnitřně jednotný právní řád však problém korupce neřeší
- i ty nejdokonalejší právní normy nezabrání korupci při své aplikaci
- mezi nejrizikovější činnosti z hlediska korupce patří rozhodování ve věcech
obecného zájmu, zejména tam, kde rozhodují orgány veřejné správy
- k omezení korupčních příležitostí může přispět celá řada opatření, např.:
o poskytování informací o činnosti v nejširším možném rozsahu
o zveřejňování rozhodnutí i procedury jejich přijímání (např. prostřednictvím
internetu lze zjistit, kdo věc vyřizuje, jaké úkony již byly uskutečněny apod.)
o automatizace zpracovávání agend pomocí elektronických nástrojů
s vyloučením lidského faktoru
o formulářová podání
o účast veřejnosti při rozhodování
o nezávislá vnější kontrola
o princip rotace úředníků
o jednoznačně a jasně definována odpovědnost úředníků a sankce za její
porušení
o právními předpisy podporovaná úřednická stavovská část, včetně přijetí
etických kodexů a kontrola jejich dodržování
- preventivní význam mají též nástroje, které znesnadňují odčerpávání zisků
z korupce – jde např. o otázku majetkových přiznání (pro efektivní fungování je nutné
zvážit možnost přenesení důkazního břemene při prokazování příjmu na podezřelého),
monitorování příjmů, střetu zájmů, omezení plateb v hotovosti apod.
kontrola korupce prostředky trestního práva hmotného a procesního
- trestné činy záležející v korupci lze rozdělit do dvou skupin
o první skupinu tvoří TČ – úplatkářství
o druhá skupina – ostatní TČ – např. pletichy při řízení konkursním a
vyrovnacím, pletichy při veřejné soutěži a veřejné dražbě
- trestní sazby odnětí svobody za spáchání korupčních trestných činů se dosti liší, horní
hranice odnětí svobody však nepřevyšuje 12 let ani u kvalifikovaných trestných činů
(např. TČ přijímání úplatku)

26
 - donedávna byly za nejtypičtější korupční trestné činy (úplatkářství) trestní sazby
poměrně nízké v porovnání se zahraničními úpravami
- novelou trestního zákona v roce 2008 došlo k podstatnému zvýšení trestních sazeb jak
u základních skutkových podstat, tak i u kvalifikovaných skutkových podstat
- neméně důležité jsou sankce (trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty nebo
ochranné opatření zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty) v jejichž důsledku jsou
odčerpány korupcí nabyté majetkové hodnoty
- zákonodárství jednotlivých zemí se snaží zefektivnit postih korupce různými
způsoby
- u nás je tradiční slib beztrestnosti v případech předvídaných v §361 TZ (zvláštní
případ účinné lítosti
- jiným nástrojem určeným pro efektivnější postih korupce může být použití
policejního agenta
- v boji s korupcí lze také využít informátorů policie, popř. korunního svědka či
spolupracující osoby v zemích, kde to legislativa umožňuje
- svědkům korupce lze za podmínek stanovených zákonem poskytnout ochranu
- pro stíhání korupčních trestných činů jsou zřizovány speciální orgány nebo alespoň
speciální útvary
- například ve Slovenské republice byl zřízen zákonem Speciální soud se sídlem
v Pezinku a Úřad speciální prokuratury, do jejichž působnosti patří trestné činy
organizovaného zločinu, korupce a nejzávažnější trestné činy finanční a majetkové
kriminality
- v rámci Služby kriminální policie a vyšetřování byl nařízením Ministerstva vnitra
zřízen Útvar pro odhalování korupce a finanční kriminality

13. Pojem a formy organizované kriminality

pojem organizované kriminality

- definovat pojem organizované kriminality je nesnadné
- jde o jev velmi heterogenní, zahrnující mnoho druhů trestných činů
- prvek organizovanosti, kterým se tento druh odlišuje od „běžné“ kriminality, je někdy
přítomen velmi silně, jindy je naopak naznačen jen slabě
- definice:
o organizovaná kriminalita je soustavná a plánovitá trestná činnost páchaná
hierarchicky strukturovanou skupinou osob, mezi nimiž existuje dělba
činnosti
o jejím primárním cílem je dosažení vysokého zisku
- mimo termín organizovaná kriminalita se používá označení organizovaný zločin
- někteří autoři tyto dva výrazy považují za identické
- znaky organizované kriminality:
o skupinovost – spojení několika osob v různých formách trestné součinnosti
(spolupachatelství, návod, pomoc, organizátorství, podílnictví apod.), skupina
je relativně autonomní subjekt nezávislý na svém personálním složení
o soustavnost – páchání opakovaných, trvajících nebo pokračujících trestných
činů po dlouhou dobu
o plánovitost – promyšlené programování budoucí trestné činnosti
o dělba činnosti – jeden z racionalizačních postupů usnadňující páchání
trestných činů, každý dostane určitý „úkol“ – touto specializací lze dosáhnout

27
 toho, že způsob páchání je velmi dokonalý, zároveň se tím ztěžuje možnost
odhalení a dokázání trestné činnosti, protože jednotlivé dílčí operace se
navenek mohou jevit nenápadně a neškodně
o hierarchická struktura skupiny – mezi členy organizace existují vztahy
nadřízenosti a podřízenosti, lze rozlišit tři úrovně organizačního uspořádání,
které jsou od sebe odděleny
o úsilí o maximální zisk – je pravým smyslem a hnacím motorem organizované
kriminality, jemu je podřízeno vše ostatní
- vedle těchto nezbytných pojmových znaků se organizovaná kriminalita zpravidla
vyznačuje dalšími doprovodnými znaky, mezi něž patří zejména:
o přijímání ochranných opatření proti odhalení a postihu – typickými
aktivitami, které mají uchránit pachatele před dopadením a usvědčením, jsou
inscenace a fingování, ničení a podvrhování stop
o používání násilí nebo pohrůžky násilí proti osobám a věcem – násilí, které je
často velmi bezohledné a brutální, je orientováno více směry:
 protikonkurenčním zločineckým bandám
 proti osobám, které „stojí v cestě“, jako je bankovní personál, hlídači a
strážci, pronásledující policisté atd.
 proti členům vlastní organizace za „zradu“ nebo jiné porušení
disciplíny
 proti osobám, které odmítají poskytovat „výpalné“
 proti osobám spolupracujícím s policií a soudem
 proti veřejně činným osobám, jako jsou politici, představitelé policie a
justice atd.
o internacionalizace organizované kriminality – vyvolána tím, že ve většině
zločineckých sborů je vnitrostátní rámec příliš těsný a omezuje odbyt zboží a
služeb
o využívání prvků moderní infrastruktury umožňuje nejvyspělejším
zločineckým organizacím fungovat na principech dobře prosperujícího
podniku, vybavení nejmodernějšími telekomunikačními prostředky, výpočetní
technikou, dopravními prostředky, zbraněmi je mnohdy velmi dokonalé
- společenská závažnost organizované kriminality je mimořádně vysoká – samotné
přímé následky, jako počty vražd, ublížení na zdraví, škody na majetku, jsou velmi
tíživé
- organizovaná kriminality vyvolává pocit silného ohrožení občanů, snižuje kvalitu
jejich života
- velmi závažným důsledkem organizované kriminality může být vznik tzv. paralelní
společnosti – zavlékání zvyklostí obvyklých v kriminálním prostředí, jakou jsou
ničení konkurence a udržování monopolních cen za pomoci úsilí a vydírání, podvodné
machinace, pojišťovací podvody, zastrašování, korupce státních úředníků, policie a
justice
Formy organizované kriminality
- hlavním motivem organizovaného zločinu je záměrné, dlouhodobé a systematické
dosahování maximálního zisku bez ohledu na použité prostředky
- aktivity organizované kriminality jsou skupinové  probíhají v součinnosti více
osob, a organizované  jde o cílevědomý a plánovitý řetězec trestné činnosti a
dalších doprovodných aktivit, založených na dělbě funkcí a úkolů s cílem dosahování
maximální efektivity
- 1. aktivity základní – ziskové

28
 o slouží k vytváření zisku (páchaná trestná činnost je primárně zaměřena na
dosahování zisku, dochází k pružné volbě aktivit podle situace na „trhu, 
podle poptávky po nabízeném zboží a službách
o navozují „podnikatelské“ rysy organizovaného zločinu, neboť zásadním
způsobem určují jeho chování a utváření organizačních struktur
o tyto aktivity jsou postaveny na principu vztahu dodavatel – odběratel s aktivní
rolí zákazníka/klienta
o projevují se jako různé druhé majetkové kriminality (např. krádeže aut,
krádeže uměleckých předmětů) i hospodářské kriminality (padělání
dokumentů), dále trestné činy proti svobodě a lidské důstojnosti (vydírání a
vybírání poplatků za ochrnu), kriminalita spojená s výrobou, pašováním a
distribucí drog, obchodování s nebezpečnými odpady, radioaktivními
materiály, obchodování s lidmi, s lidskými orgány
- 2. aktivity zabezpečovací a krycí
o slouží k zajištění nerušeného průběhu ziskových operací, bezpečnosti a
beztrestnosti organizace a jejích členů a k získávání potřebných informací 
zahrnují veškeré činnosti směřující ke krytí nezákonných aktivit, k ovlivňování
a paralyzování řídících, kontrolních a represivních mechanismů společnosti
(korupce, kompromitování a diskreditace, potlačování důkazů, ovlivňování a
zastrašování svědků, účelové užívání násilí, akce namířené proti zákonnému
průběhu trestního řízení
o na vyšší vývojové úrovni dochází k infiltraci do oficiálních společenských,
politických a ekonomických struktur, jejich ovlivňování a manipulaci
- 3. legalizace výnosů ze zločinu  tyto aktivity spočívají v tzv. praní špinavých
peněz
o činnosti směřují k zastření původu zisku pocházejícího z trestné činnosti a
posléze k jeho legalizaci, případně investování do legální ekonomiky
o tyto aktivity lze považovat za vyšší vývojové fáze organizovaného zločinu
o z. č. 61/1996 Sb., - v 1§ - definice legalizace výnosů z trestné činnosti 
jednání sledující zakrytí nezákonného původu výnosu s cílem vzbudit zdání, že
se jedná o příjem nabytý v souladu se zákonem, přičemž uvedené jednání
spočívá zejména v přeměně nebo převodu majetku s vědomím, že tento
majetek pochází z trestné činnosti, v utajení nebo zastření skutečné povahy
zdroje, umístění nakládání a pohybu majetku, v nabytí, držbě, použití majetku
nebo nakládáním s ním s vědomím, že pochází z trestné činnosti, ve
sdružování osob za účelem spáchání těchto činů
- výskyt forem organizované kriminality v ČR lze pouze odhadovat , protože
organizovaný zločin není souhrnně sledován a vykazován v žádné z existujících
kriminálních statistik
- částečným ukazatelem může být počet stíhaných osob a obžalovaných na základě §
361 trestního zákona – účast na organizované zločinecké skupině
- až do roku 1997 nebyl pro účast spolčení stíhán nikdo je však nepochybné, že mnoho
dalších pachatelů organizovaných trestných činů bylo odsouzeno pro jiné trestné činy
- v jejichž kvalifikovaných skutkových podstatách je obsažen znak: „jako člen
organizované skupiny“
- podkladem pro mapování aktivit organizované kriminality jsou tzv. kvalifikované
odhady – získané prostřednictvím opakovaných expertních řešení

29
14. Typologie a struktura zločineckých organizací s aplikací na ČR

- z hlediska systémového pojetí lze uvést některé možné typologie zločineckých

organizací
- Německý kriminolog H. J. Schneider odlišuje zločinecké organizace:
o založené na tradičním neformální rodinném systému, který se vyznačuje
určitým chováním a kulturními hodnotami (tento typ lze vztáhnout např.
organizace typu sicilské Cosa Nostry)
o organizace založené na volném neformálním systému „společenství
zaměstnání v podsvětí“, složené ze zločinců z povolání, kteří se na jejich
trestné činnosti podílejí z pozadí řadou služeb za podíl na kriminální zisku
o organizace založené na racionálním, formálním sociálním systému
s pevnou byrokratickou výstavbou, hierarchickou a autoritativní strukturou
- O. Osmančík uvádí dva základní prototypy rozvinutého organizovaného zločinu
o „klasický“ – vývojově starší (mafiánský), který je založen na osobních
vztazích, vyznačující se spíše konspirativním charakterem s tendencí používat
přímočařejší a drsnější postupy, vzniklý a působící ve společenství s vyšší
tolerancí k násilnému řešení konfliktů
o typ manažersko – podnikatelský – vývojově mladší a vyšší, založený na
funkčních vztazích, používají sofistikovanější postupy, se snahou o vnější
zdání dodržování zákonů a užívání násilí až jako prostředku „ultima ratio“
- Typologie od J. Musila:
o mafiánské organizace za jejichž vzor lze pokládat italské organizace Mafia
a Camorra
 typ organizace založený na tradici rodinných klanů a autoritářském
vůdcovském principu
 oprávnění pro pozici vůdce je nejen jeho ekonomické postavení, ale
také rodinný původ, společenské postavení, konexe, inteligence,
zkušenosti, síla, předchozí kriminální kariéra
 tento typ organizace má pevnou hierarchickou vícestupňovou strukturu
a vojenský způsob řízení , vyznačuje se striktní konspirací, soudržností,
trvalostí v čase, disciplínou – charakteristické pro Itálii, USA,
Japonsko, Latinskou Ameriku
o druhým typem je kriminální seskupení volnějšího charakteru, typické spíš
pro západní Evropu
 vůdcovská autorita není natolik silná, členové se do určité míry podílejí
na řízení, vůdcem je obvykle kapitálově nejsilnější účastník
 struktura organizace je jednodušší, subordinační vztahy jsou méně
zřetelné
 podřízenost funguje pouze tam, kde je to nezbytné pro efektivní činnost
organizace
 menší soudržnost a trvanlivost seskupení, uvnitř skupiny je
dohoda(spiknutí) malá nebo žádná
 chybí rituální a iracionální prvky
- z hlediska vnitřního organizačního uspořádání zločineckých organizací lze
formulovat tři pravděpodobné základní modely vnitřního organizačního uspořádání:
o 1. Síťový model
 jednotliví členové zločineckého seskupení jsou propojeni relativně
volnými vztahy vzájemné kooperace a podpory

30
  existující hierarchie zajišťuje především stabilitu a kontinuitu
organizace, ale nevykonává přímou řídící funkci ve vztahu ke
konkrétním akcím
 členové vyvíjejí samostatné aktivity a pro tyto konkrétní akce jsou na
základě vzájemné podpory a spolupráce vytvářeny v rámci organizace
dočasné účelové struktury a skupiny „ad hoc“ – příkladem jsou čínské
triády
o 2. buněčný model
 v němž je organizace tvořena více souřadnými skupinami – buňkami,
z nichž každá může operovat relativně samostatně a zajišťovat veškeré
nezbytné činnosti bez rozsáhlejší vazby na ostatní skupiny
 prozrazení či likvidace jedné z buněk tak neohrožuje celou organizaci
ani vážněji nenarušuje její činnost
 centrála prosazuje pro vertikální linii pouze strategické zájmy
organizace, avšak nezasahuje do jednotlivých akcí buněk
 příkladem mohou být – některé kolumbijské drogové kartely a
nigerijské organizace, některé organizace pocházející z Balkánu
o 3. pyramidální model
 založený na monolitické organizaci se striktní a jednotnou vertikální
hierarchií nadřízenosti a podřízenosti
 veškerá činnost organizace je koncepčně řízena z jednoho centra
 pravomoci jsou odstupňovány v závislosti na pozici v hierarchii
organizace a více nižších článků je vždy řízeno jedním vyšším článkem
organizace
 příkladem – klasická struktura Mafie, Camorry, Cosa Nostra, Zakuty
- výrazným a do určité míry identifikačním znakem zločinecké skupiny, která již náleží
do oblasti organizovaného zločinu je třístupňové organizační uspořádání
o je tvořeno nejvyšším vedením, středním článkem a řadovými členy
o tyto jednotlivé složky se charakterem svých činností podstatně liší
o v modelové podobě lze činnost a úkoly těchto článků charakterizovat
následujícím způsobem:
 nejvyšší vedení
 zaujímá v hierarchii zcela výjimečné postavení
 vykonává koncepční a strategické řízení
 zabezpečuje kontinuitu a stabilitu organizace
 činnost nejvyššího vedení je obvykle kryty legálním
podnikáním, které slouží rovněž k vytváření a udržování
kontaktů s legální ekonomickou a politickou sférou
 nejvyšší vedení má zpravidla k dispozici řadu odborných
poradců
 součástí vedení je i ochranka, která zabezpečuje fyzickou
ochranu nejvyššího šéfa a jeho rodiny i ochranu majetku a
objektů organizace
 styk mezi nejvyšším vedením a středním článkem může být
zajišťován prostřednictvím styčných osob
 střední článek
 má v pravomoci tzv. vlastní nelegální aktivity

31
  je tvořen relativně samostatnými nižšími vůdci a jejich
pomocníky, kteří přímo řídí výkonné skupiny, většinou
specializované na některý druh trestné činnosti
 plně v kompetenci těchto vůdců je zejména způsob provedení
akcí
 střední článek zároveň vytváří jakousi izolační vrstvu mezi
trestnou činností, kterou provádí vlastními silami a nejvyšším
vedením, které se nelegálních aktivit přímo nezúčastňuje a
navenek se tak jeví jako bezúhonné
 třetí stupeň
 tvoří řadoví členové, kteří provádějí jednotlivé nelegální
činnosti nebo zabezpečují nezbytný servis
 na služby pomocného charakteru jsou velmi často najímáni
externisté  nečlenové organizace spolupracující na
konkrétních akcích případ od případu
- v České republice
o byly zjištěny aktivity organizací pocházejících z území bývalého SSSR
(Ukrajiny, Ruska, a z oblasti Kavkazu), organizací čínských a dále
balkánských skupin
o podíl čínských skupin a skupin z bývalé Jugoslávie s výjimkou kosovských
Albánců, dle názoru spíše klesá, naopak roste podíl Vietnamců
o v menší míře byly zaznamenány aktivity organizací italských, nigerijských a
kolumbijských
o určitý podíl na organizované kriminalitě mají také arabské skupiny, okrajově
některé další národnosti
o představitelé velkých zločineckých organizací u nás působí převážně na úrovni
středního článku organizací
o aktivity se zaměřují na budování kontaktů, zakládání legálních firem, finanční
operace, propírání zisků
o ve skupinách zahraničního původu působí Češi jednak ve funkci servisních
pracovníků pro střední řídící složky organizací, jednak na výkonné úrovni jako
„pěšáci“ v kriminálních skupinách
o poměr výskytu zahraničních a domácích skupin v ČR byl podle expertů
odhadován do roku 2004 na převahu skupin zahraničních s tím, že skupiny
složené pouze z českých pachatelů tvořily zhruba jednu čtvrtinu
o jsou více specializovány na určité druhy kriminálních aktivit, např. v oblasti
drog (výroba, obchod i distribuce), krádeží a pašování uměleckých památek
pašování zboží, na organizaci nelegální migrace
o u potenciálních tuzemských forem organizované kriminality se jeví jako
pravděpodobnější vývoj směrem k organizované kriminalitě typu
manažersko-podnikatelského založené na funkčních vztazích, se snahou o
vnější zdání dodržování zákonů a užívání násilí až jako prostředku „ultima
ratio“

32
15. Trestná činnost páchaná v souvislosti s alkoholem a možnosti její prevence

- trestná činnost související s alkoholem se soustřeďuje na určité okruhy činů, které lze
charakterizovat takto:
o trestné činy související s nedovolenou výrobou či konzumací alkoholu 
výroba alkoholu bez povolení, podávání alkoholu mládeži, řidičům atd.
o trestné činy, u nichž se výrazně projevuje vliv alkoholu na potlačení
morálních a sociálních zábran
 TČ opilství – kdy se pachatel aplikací alkoholu nebo jiné návykové
látky přivedl do stavu nepříčetnosti a v něm se dopustil jednání, které
má jinak znaky trestného činu
 TČ ohrožení pod vlivem návykové látky – případy, kdy pachatel ve
stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodil vlivem alkoholu či jiné
návykové látky, vykonává činnost, při které by mohl ohrozit životy
nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku (např. řídí
v podnapilosti autobus)
- V roce 2009 – 8% nehod spáchaných pod vlivem alkoholu  123 usmrcených a
2658 zraněných  počet usmrcených nejvyšší za posledních 6 let
- Počty skutků páchaných pod vlivem alkoholu u jednotlivých druhů kriminalit: - rok
2010 !!!
o Násilné činy – 2134 skutků, z toho nejvíce úmyslné ublížení na zdraví (840
skutků)
o Mravnostní – 93 skutků, nejvíce znásilnění (58)
o Majetkové – 1283 skutků, nejvíce krádeže prosté (618)
o + dopravní nehody – 5 015 nehod pod vlivem alkoholu, 102 usmrcených
osob, 2 291 zraněných osob
o celkově pod vlivem alkoholu bylo spácháno 17 290 skutků
- Oficiální policejní statistika v devadesátých letech vykazovala klesající trend počtu
trestných činů spáchaných pod vlivem alkoholu
- Od konce 90. let však tyto počty opět stoupají
- V každém případě zůstává alkohol významným kriminogenním faktorem – v prvé
řadě u násilné kriminality a některých sexuálních trestných činů
- Vážný problém představuje alkohol i v dopravě
- Dlouholeté výzkumy prokázaly, že u zdravého dospělého člověka je sebeovládání
zachováno zpravidla až do hladiny 0,5 promile alkoholu v krvi
- Pravděpodobnost dopravní nehody je při hladině 0,3 – 0,9 promile alkoholu v krvi
sedmkrát větší než u střízlivého řidiče
- Při hladině alkoholu v rozmezí 1,0 – 1,4 promile 31x větší a při hladině 1,5 promile
dokonce 128x větší
- Kriminalita páchaná pod vlivem alkoholu je ovlivňována řadou specifických faktorů
- Boj proti této kriminalitě však do značné míry splývá s celkovým bojem proti
alkoholismu
- Účinné omezování rozsahu trestné činnosti páchané pod vlivem je možné za
předpokladu výrazného snížení současné nadměrné spotřeby alkoholu

33
- Těžiště této snahy spočívá především v prevenci, ve výchovném působení, dodržování
právních norem, jejich případné novelizaci podle současných potřeb, přičemž trestní
represe má jen funkci pomocnou
- léčba může být ambulantní nebo ústavní, která probíhá ve specializovaných
odděleních psychiatrických léčeben
-  kapacita je ale stále dosud nedostatečná a účinnost nucené léčby kriminálních
alkoholiků je velmi malá  provádí se léčení v průběhu výkonu trestu odnětí svobody
- zneužívání alkoholu je jev podmíněný multifaktorově
o  vedle genetických faktorů zde působí i řada společenských faktorů, a to jak
v užším prostředí rodiny, vrstevníků tak i v širším celospolečenském kontextu
- při omezování tohoto sociálně negativního jevu proto též sehrává důležitou úlohu
prevence
- strategie v oblasti primární prevence spočívá především v omezování nabídky
alkoholu
o  využívání souboru legislativních opatření s cílem dosáhnout zvýšené
prodejní ceny alkoholických nápojů s vyšším obsahem alkoholu
o zpřísnila se státní kontrola nad prodejem alkoholu
- Národní strategie protidrogové politiky ČR se zabývá i legalizovanými drogami
o  tato strategie počítá též se snižováním poptávky, k čemuž je možno využít
např. omezování reklamy alkoholických nápojů, podporování kampaní
s projekty orientovanými preventivně, rozvíjení zdravotní výchovy zejména
pro děti a mládež, podporování činností nevládních, dobrovolných a
svépomocných organizací a skupin, které vyvíjejí činnost zaměřenou ke
zdravému životnímu stylu
- v oblasti sekundární a terciární prevence bude třeba zavádět diferencované formy
prevence zaměřené k rizikovým skupinám (ženy, mládež, apod.) i jednotlivcům
- Evropský akční plán o alkoholu
o Vyhlášený Světovou zdravotnickou organizací v roce 1991
o Vychází ze skutečnosti, že v celosvětovém měřítku je Evropa kontinentem
s největší produkcí i spotřebou alkoholu, což nepříznivě ovlivňuje nejen
zdravotní stav evropského obyvatelstva, ale i konkurenceschopnost evropských
ekonomik
o Ke spolupráci na evropském akčním plánu byla ČR přizvána v průběhu roku
1993

34
16. Trestná činnost páchaná v souvislosti s nealkoholovou toxikomanií a možnosti její
prevence

- Negativní důsledky nealkoholové toxikomanie se promítají v trestněprávní rovině do

několika oblastí a týkají se zhruba 4 skupin trestných činů:
o Trestné činy, jejichž cílem je vytvořit nabídku drog (nedovolená výroba a
obchod) či poptávku po drogách (§283 - §287)
o TČ páchané pod vlivem drog (nejčastěji trestné činy proti majetku, proti
svobodě, proti životu a zdraví)
o TČ zaměřené na získání drog v souvislosti s jejich abúzem (nejčastěji TČ proti
majetku)
o TČ páchané na drogově závislých (nejčastěji trestné činy proti svobodě a
lidské důstojnosti)
- Především jde o skupinu trestných činů, jejichž cílem je vytvořit nabídku drog, příp.
zvýšit poptávku po nich
- Na prvním místě je potřeba uvést TČ nedovolené výroby a držení omamných a
psychotropních látek a jedů
- Skutková podstata trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a
psychotropních látek a jedů je obsažena v § 283 TZ  jsou postihovány osoby, které
bez povolení vyrobí, dovezou, provezou, vyvezou, nabízí, zprostředkují, prodají nebo
jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovávají omamnou nebo psychotropní látku,
přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed
- Definice psychotropní, omamné látky  je nutno vycházet ze zákona č. 167/1998 Sb.,
o návykových látkách, ve znění zákona 354/1999 Sb., který jejich seznamy uvádí
v přílohách č. 1-7
- Prekursorem je látka uvedená v příloze č. 9 tohoto zákona  je to určitá látka určená
k výrobě drog
- Jedy jsou uvedeny v nařízení vlády č. 114/1999 Sb., (příloha č. 1)
- Novelizace – zákon č. 112/1998 Sb.,  zavedení trestnosti přechovávání omamné
nebo psychotropní látky v množstvím větší než malém pro vlastní potřebu
- Trestná je i výroba, opatření nebo přechovávání předmětu určeného k nedovolené
výrobě omamné nebo psychotropní látky či přípravku, který takovou látku obsahuje
- Trestní právo postihuje i některé formy zvyšování poptávky po drogách  TČ šíření
toxikomanie
- Počty trestných činů, jejichž cílem je vytváření nabídky drog i zvyšování poptávky po
nich, v průběhu 90. let mnohonásobně vzrostly
- Většina pachatelů má české státní občanství, z ostatních jsou nejvíce zastoupeni
občané Slovenské republiky, dále bývalé Jugoslávie a v poslední době se objevují
častěji i Alžířané
- Mezi pachateli převládají pachatele s pouze základním vzděláním nebo vyučení
- Více jako polovinu pachatelů tvoří svobodní, více jak 30% má již kriminální minulost
- V roce 2010 bylo spácháno 3034 skutků – spojených s drogami  §283, § 287
o + novelizací z roku 2010 – vznik nových TČ – přechovávání omamné a
psychotropní látky a jedu §284, nedovolené pěstování rostlin obsahujících
omamnou nebo psychotropní látku - §285, výroba a držení předmětu
k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu - §286

35
 - více než 50% trestných činů páchaných pod vlivem drog má charakter majetkové
kriminality (krádeže motorových vozidel, jízdních kol věcí z automobilů, vloupání do
víkendových chat, bytů, obchodů a jiných objektů), projevuje se stoupající trend
násilných a mravnostních trestných činů – úmyslné ublížení na zdraví, loupeže,
vydírání, násilí na veřejném činiteli, znásilnění, někdy i vraždy
- podíl násilné a mravnostní kriminality se v letech 1993-2002 pohyboval zhruba
v rozmezí 11,1 – 15,0% přičemž v roce 1996 bylo registrováno celkem 11 vražd
spáchaných pod vlivem drog, v roce 2000 15vražd, to 9 z nich pachateli ve věku 18-30
let
- mezi pachateli převládají muži
- nejvíce se podílejí pachatelé věkového pásma 18-30 let s pouze základním vzděláním
nebo vyučení
- většinou se jedná o občany české národnosti z ostatních nejvíce se uplatňují občané
Slovenské republiky a bývalé Jugoslávie, dále Polska, Německa, Ukrajiny
- mezi pachateli je dosti vysoký podíl osob s kriminální minulostí
Kontrola nealkoholové toxikomanie
- Cílem prevence drog je:
o Vytvořit vhodné společenské klima, které podporuje zdravý životního styl,
odmítá drogy a klade důraz na včasnou prevenci a léčení
o K dosahování tohoto cíle vedou 2 strategie:
 omezení nabídky
 snížení poptávky
- Klíčová oblast je
o Prevence primární
 zahrnuje aktivity zabraňující vzniku drogového problému
 důraz na snížení zájmu mladých lidí o návykové látky
 musí být zapojeny státní i nestátní organizace, široká odborná
veřejnost, sdělovací prostředky, škola, rodina
o Prevence sekundární
 včasné zachycení rizikových skupin a terapeutické zabezpečení
o Prevence terciární
 směřuje ke snižování negativních důsledků toxikomanie a k zabránění
recidivě
- Omezování nabídky spočívá především v potlačení nezákonného obchodu a výroby
drog, snaha o zabezpečení kontroly legální výroby, obchodu a spotřeby tak, aby
nedocházelo k únikům
- Z hlediska dlouhodobých cílů je nezbytné dobudování jednotných informačních
systémů napomáhajících k popisu drogové scény v ČR k monitorování výroby,
spotřeby, distribuce, stavu zásob v organizacích majících oprávnění zacházet
s omamnými látkami a psychotropními, k identifikaci osob a skupin, které s těmito
látkami nezákonně obchodují či je vyrábějí
- Zabezpečování těchto náročných úkolů vyžaduje nejen zvyšování počtu odborně
vyškolených celních a policejních a policejních pracovníků a dalších specialistů, ale i
kvalitní technické vybavení specializovaných pracovišť
o  další spolupráce s orgány OSN pro kontrolu drog, s Interpolem, Europolem,
Evropský celní středisko pro koordinaci a výměnu informací, se
specializovanými policejními službami cizích států na základě uzavřených
dohod
- preventivní opatření, která se uskutečňují především v sociální sféře, směřují
k omezování poptávky

36
- podle Národní strategie protidrogové politiky ČR na léta 2005-2009 je celostátní
program prevence orientován ke snižování počtu drogově závislých a k zastavení
poklesu jejich věku
- nový plán Národní strategie protidrogové politiky ČR je na léta 2010 – 2018
o navazuje na předcházející strategii na období 2005 až 2009 a je ve značné míře
její aktualizací
o byla zpracována na základě závěrů hodnocení úspěšnosti předchozí strategie a
reflektuje získané zkušenosti a současný stav vědeckého poznání o fenoménu
užívání drog
o Oproti předchozí střednědobé strategii je Národní strategie 2010-2018
navržena jako dlouhodobý strategický dokument na období 9 let, čímž
reflektuje požadavek dlouhodobé kontinuity protidrogové politiky vlády
o definuje základní východiska protidrogové politiky vlády, směry řešení
problému užívání drog, principy a přístupy, na kterých protidrogová politika
České republiky staví
o 4 základní cíle:
 snížit míru experimentálního a příležitostného užívání drog zejména
mladými lidmi
 snížit míru problémového a intenzivního užívání drog
 snížit potenciální rizika spojená s užíváním drog pro jedince a
společnost
 snížit dostupnost drog zejména pro mladé lidi
- významnou úlohu prevence sehrávají i nevládní organizace, jejichž aktivity se dosud
soustředily na vyplnění „bílých míst“, která v ČR chyběla (nízkoprahová zařízení,
terapeutické komunity apod.)
- důležité místo zaujímají též vzdělávací programy pro výcvik odborníků, kteří zajišťují
přípravu terénních pracovníků prevence, a jejich metodické vedení
- koordinaci činností všech státních i nestátních subjektů zapojených do realizace vládní
protidrogové politiky zajišťuje Rada vlády pro koordinaci protidrogové politiky
o činnost řídí předseda vlády ČR
o její program je uplatňován na dvou úrovních:
 na úrovni místní působí místní, magistrátní
 krajské úřady, v jejichž působnosti rozvíjejí činnost též protidrogové
komise
- jak ukazují zahraniční zkušenosti, nejvyšší účinnost při snižování poptávky po
drogách má tlak veřejného mínění zaměřený na formování zdravého životního
způsobu bez drog, aktivita dobrovolných organizací, nabízení kvalitních možností
využití volného času a prevence v rodině

37
17. Pojem a fenomenologie kriminality mládeže

- V souvislosti s fenomenologii je třeba se seznámit s některými statistickými údaji.

- V 80. letech celkem setrvalý stav – dlouhodobý průměr za tato léta ukazuje, že v ČR
bylo ročně stíháno průměrně kolem 6000 mladistvých a kolem 4000 pachatelů bylo
ve věku do 15ti let
- V 90. letech dochází k podstatnému vzestupu počtu pachatelů z řad dětí a mladistvých
a to na více než dvojnásobek
- V roce 1996 bylo více než 23 000 pachatelů mladších 18ti let od tohoto roku
kriminalita mládeže pozvolna klesá
- V letech 1997 -1998 se tak úroveň známých pachatelů do 18ti let drží zhruba na
hranici 20 000osob, v následujících letech na přelomu století (1999 – 2001) se snižuje
zhruba na hranici 18 000 osob a v dalších dvou letech klesá jejich počet na necelých
13 000 osob za rok
- V roce 2004 se počet pachatelů do18ti let poprvé dostává v tomto století dostává pod
hranici 10 000 pachatelů
- V roce 2010 bylo evidováno 5 616 skutků, z toho 4010 byli mladiství (15-17let) a
1606 nezletilí (1-14let)
- V roce 2010 tvoří pachatelé mladší 18ti let 4,9% ze všech stíhaných pachatelů
z celkové kriminality – v porovnání s rokem 1996, kdy policií registrované osoby do
18ti let tvořily téměř čtvrtinu celého množství všech registrovaných pachatelů (24,3%)
o  z pohledu absolutních čísel se kriminalita mladých lidí do 18ti let vrátila
zhruba na úroveň 80.let minulého století
o na tomto snížení se projevil zejména nástup slabších populačních ročníků a
zvýšení minimální škody u majetkových deliktů hranice mezi přestupkem a
trestným činem z 2000kč na 5000kč  značná část majetkových deliktů
mladých lidí se posun této hranice významně dotýká
- specifické rysy struktury kriminality mladistvých a dětí ve vývojových souvislostech
nejlépe vyniknout při její komparaci se strukturou kriminality dospělých pachatelů
- Nejmarkantnější rozdíl mezi strukturou kriminality dospělých a strukturou kriminality
osob mladších 18ti let v předchozích letech, je ve velikosti podílu majetkové
kriminality- u mladších 18 let- 65%(u dospělých 34%), u mládeže se jednalo
především o různé druhy krádeží
- Typické rysy TČ mladých lidí
o nedostatečná plánovitost trestného činu- skutky bez dlouhodobější přípravy,
náhodnost místa, použití nevhodných nástrojů, nedokonalá konspirace stop,
nutnost pochlubit se svými činy- mnohdy vede k jejich dopadení, mladí
pachatelů se často nechávají svést náhle vzniklou situací či podnětem,
nedoceňují vzniklé nebezpečí, mnohdy u nich hraje roli touha po dobrodružství
a soutěživost, snaha prověřit si své síly a dovednosti, trestná činnost se pak
může stát symbolem sebeprosazení, sebepotvrzení
o neadekvátnost jejich jednání- projevuje se snahou dosáhnout svých životních
cílů společensky nepřijatelnými prostředky, a to i tehdy, když společnost
disponuje legálními sociálně aprobovanými způsoby dosažení vytčených cílů,
mladí lidé mají tendenci k radikalismu a nekompromisnosti, k braní
spravedlnosti do svých rukou

38
 o neschopnost odložit uspokojení svých potřeb na pozdější dobu nebo se
některých potřeb vzdát- pachatelé jsou puzeni rychle uspokojit své potřeby,
nečekat na vhodnější konstelaci podmínek pro svůj záměr , mají rádi „přímou
akci“ bez dlouhých odkladů
- u mladých pachatelů se též setkáváme s použitím brutálního násilí, ať již vůči osobě,
či věci
- často samotná hodnota odcizené věci je neúměrně nízká v porovnání se škodou
způsobenou často zbytečně při vloupání do objektu, auta atd.
- mladí pachatelé užívají neadekvátního násilí vůči postiženým, svou nejistotu
přehlušují bezúčelnou agresí a při zastírání trestných činů si počínají velmi brutálně
- kriminalita mladých pachatelů nese často rysy vývojového stadia mladého člověka
- objektem zájmu či předmětem útoku se stávají hlavně věci atraktivní pro mladé lidi,
věci které jsou módní či atraktivní k naplňování určitého životní stylu
- stále častěji je majetková trestná činnost spojena s potřebou mladistvých toxikomanů
získat si prostředky na drogu
- nedostatečný dozor rodičů či jiných vychovatelů nad finančními prostředky dětí pak
umožňuje, aby mladý člověk stále více zabředal do zločinného způsobu života, a není-
li včas odhalen orgány činnými trestním řízení, může se stát jeho životní situace
objektivně bezvýchodnou
- zvláštní kapitola, která je specifická především pro trestnou činnost mládeže je
vandalismus- bezdůvodné ničení cizího majetku – soukromého nebo veřejného
- šikanování- psychické nebo fyzické týrání či ubližování jiné osobě( izolovaná
prostředí( internáty, nemocnice, vojenské útvary), vyskytuje se především u mladých
lidí, kteří vyrůstali v prostředí rodiny s agresivními prvky výchovy
- tíhnutí k extrémistickým skupinám – mladé lidi přitahuje – že tímto způsobem
chtějí aktivně ovlivňovat společenské dění že se jim líbí znaky těchto skupin (účesy,
oblečení), že tato aktivita umožňuje být v nějaké skupině, že tato aktivita umožňuje
provést vzpouru proti rodině či škole
- trestná činnost je často výrazně spojena s potřebou mladých lidí prožívat svůj čas ve
skupině vrstevníků
- antisociální činnosti mladých pachatelů je ve velkém množství případů páchána ve
skupinách nebo alespoň ve dvojicích
- trestná činnost jedince probíhá v delikventní skupině kvalitativně odlišné než při
individuálním páchání trestného činu
- skupina zmnohonásobuje možnosti jedince, odpovědnost za činy se přesouvá na vůdce
či inspirátora nebo zcela zaniká pod vlivem „kolektivního“ rozhodnutí zábrany vůči
sociálněpatologickým činnostem se rozplývají, pod tlakem skupiny jsou realizovány
impulzivní, nedomyšlené nápady apod.
- kriminalita mladých lidí bývá často páchána pod vlivem asociálních nebo
antisociálních životních stylů
- z hlediska kriminální kariéry mladého člověka jsou zvlášť nebezpečné takové vzory
chování, jež uvádějí mládež do různých druhů závislostí
- pro delikventní mládež je toto nebezpečí obzvláště velké a příznačné, neboť nedozrálí
jedinci nedovedou často posoudit dlouhodobost následků experimentování
s asociálním chováním, které se postupně mění v psychickou či dokonce fyzickou
- pro mladistvé pachatele je též příznačné dřívější zahajování sexuálního života a
promiskuitní životní styl
o  větší frekvence trestného činu pohlavního zneužívání
- děti a mladiství mají na svědomí značnou část požárů a výbuchů, které ve svých
důsledcích vedou k ohromným škodám na majetku a často i na životech a na zdraví, a

39
 v podstatné míře se podílejí na anonymních telefonátech, které ohlašují fiktivní
situace obecného ohrožení (bomby ve škole atd.)
- u mladých dospělých je jejich kriminalita výrazně modifikována jejich věkem
o dostávají se např. v rámci pracovní činnosti do styku s hodnotami, které mohou
snadněji odcizit, nejsou tak jako mladiství pod soustředěnou sociální kontrolou
školy a často i rodiny, mohou sami disponovat svým volným časem, nikdo jim
nekontroluje finanční hotovost a způsob jejího použití, mají větší zkušenosti
s pácháním trestných činů, snadněji navazují promiskuitní vztahy

18. Etiologie a kontrola kriminality mládeže

etiologie kriminality mládeže

- při výkladu o etiologických aspektech kriminality nelze odhlédnout od biologického

základu lidí, od oblasti genetiky, hereditárních a konstitučních vlivů
- konkrétní dispozice jedince tvoří obecný rámec jeho možností a stojí často u kořenů
odlišného socializačního vývoje jedinců, a to i ve stejném či obdobném výchovném
prostředí
- člověk si při narození přináší na svět určité dispozice, které ve většině případů nejsou
samy o sobě ani špatné, ani dobré
- z hlediska kriminologie nemají však význam pouze biologické determinanty, které
mají vztah k duševnímu životu člověka, ale též biologické anomálie či odlišnosti
poznamenávající vzhled člověka nebo jeho zdravotní stav
- biologické determinanty organismu však mají ještě další souvislosti s kriminalitou
- například reakce jedinců na alkohol a drogy je výrazně individuální povahy podle
vybavení organismu vhodnými protilátkami
- lidé reaguji např. rozdílně na alkoholovou intoxikaci
- nejnebezpečnější biologicky podmíněnou reakcí na alkohol je agresivita, který stojí
velmi často u zrodu trestné činnosti mládeže
- obdobně fyzická vyspělost či nadměrná sexuální potence mladých lidí, nekorigovaná
vnější kontrolou, posunuje jedince k neadekvátnímu jednání
- v této souvislosti se hovoří o tzv. faktoru akcelerace
- o adekvátním či neadekvátním chování mladých lidí rozhodují do značné míry jejich
psychické charakteristiky
- rozhodnutí člověka je závislé mimo jiné na jeho temperamentu, na motivaci
k určitému konání či opomenutí a tzv. obecné rozumové schopnosti neboli inteligenci
- vývoj osobnosti mladého člověka probíhá v určitém sociálním mnohovrstevnatém
kontextu, který dle svého charakteru vhodně či nevhodně osobnost formuje
- stejné sociální prostředí nemusí stejně působit na všechny jedince, kteří jsou jeho
působení vystaveni
- asociální a antisociální projevy mladého člověka mají závažnou souvislost
s poruchami rodinného prostředí
- obecně lze konstatovat, že – ať již z jakéhokoliv důvodu – nestabilní rodinné zázemí
vytváří rizikové předpoklady kriminální kariéry dítěte
- orientační rodina jako celek i působení jednotlivých členů sehrávají totiž významnou
úlohu při primárním formování jedince
- při socializaci jedince má těžko zastupitelnou roli nejen matka dítěte, ale i role otce je
obtížně suplovatelná
- podobně absence sourozenců či prarodičů má pro vývoj jedince zásadní význam
- rodina je obyčejně prvním sociálním prostředím a systémem, s kterým se dítě setkává

40
- proto je nesmírně důležité, jaké kvality tato rodina je, do jaké míry je schopna
přiměřeně zajistit s věkem se měnící fyzické a duševní potřeby dítěte, rozvíjet jeho
vrozené schopnosti a tlumit negativní sklony
- antikriminogenní vývoj dítěte bývá spojován s konstelací emotivně vřelého a
stabilního rodinného zázemí, jež je kombinováno s otevřeností vůči vnějšímu světu
- charakter rodinného zázemí je do značné míry určen způsobem jeho vzniku,
připraveností či nepřipraveností rodičů na výchovné poslání
- rodiče pozdějšího delikventa vstupují do manželství často po velmi krátké známosti,
která neumožňuje dostatečné vzájemné poznání, vytvoření soudržných a
kooperativních vazeb
- vznik rodiny bývá často náhodný, pod vlivem pouhé krátkodobé sexuálně podbarvené
známosti partnerů, resp. na základě neplánovaného těhotenství
- nechtěné dítě je ve svém vývoji již před narozením ovlivňováno duševní nepohodou
stresové matky, po porodu pak vyrůstá často v neklidném, nestabilizovaném prostředí
- nepřítomnost mužského či ženského pohlaví – často spojováno s neadekvátním
sociálním vývojem mladého člověka, neboť málokdy se osamocenému rodiči daří
suplovat roli chybějící rodičovské postavy
- příchod nového partnera do rodiny – bývá z hlediska dítěte zátěžovou situací je
tomu především tehdy, jestliže nový vychovatel není schopen zvládnout pozvolné
navazování kontaktu s dítětem, sladit své záměry se skutečnými potřebami dítěte vcítit
se do jeho života v kontextu jeho dosavadního životního zázemí, úloha nevlastního
rodiče je o to těžší, že se ve svém vychovatelském úsilí nemůže dostatečně spolehnout
na svůj prostý úsudek či odhad, neboť především se jeho geneticky podmíněné
dispozice liší od dispozic dítěte a dosavadní sociálněpatologický vývoj dítěte mu
zůstává v počátcích soužití nutně skryt
- někdy se v anamnézách mladých pachatelů objevuje výchovné zanedbávání, jež
může být způsobeno nejen zjevným nedoceněním rodičovských povinnost, ale i např.
přílišnou angažovaností obou rodičů či přílišnou ekonomickou aktivitou, jež jim
nedovoluje soustavnou a patřičnou pozornost socializaci dítěte
- kriminální kariéra mladého člověka bývá spojována s celou řadou dalších zátěžových
sociálněpatologických jevů, které se vyskytují v jeho orientační rodině, jde
především o alkoholismus a jinou toxikomanii, prostituční nebo výrazně promiskuitní
jednání rodičů, sourozenců a dalších osob z nejbližšího sociálního okolí
- z hlediska sociálně ekonomické úrovně bývá poukazováno na špatnou situaci rodin
pachatele
- rodiny mladých pachatelů bývají nejčastěji charakterizovány i celkovou nízkou
vzdělanostní úrovní, největší část rodičů mívá pouze základní vzdělání, navíc mnozí
absolvovali pouze zvláštní školu, chybí jim jakákoliv další kvalifikace, nedostatečné
vzdělání většinou determinuje rodiče k vykonávání pouze nekvalifikovaných, špatně
placených manuálních činností
- do výchovy dětí a mladistvých zasahuje významným způsobem předškolní zařízení a
škola – dítě se setkává často poprvé ve svém životě ve škole s přímým působením
společenských norem a hodnot platných v okolním sociálním světě
- neradostné a frustrující prostředí školy, napjatá atmosféra mezi učitelem a žákem,
často existující distance mezi žákem a spolužáky, jakož i subjektivní i objektivní
problémy se zvládnutím učiva, vedou mladého jedince často k záškoláctví
- důležitý je i volný čas, ve volném čase se životní dráha mladého člověka výrazně
dotváří, neboť v této době se jedinec, více než kdy jindy, řídí svými touhami a
potřebami, které jsou primárně závislé na jeho vnitřních hodnotách a normách, které si
vytvořil v průběhu socializace

41
kontrola kriminality mládeže
- společnost má zvláštní zájem na řádné výchově mladých lidí
- základní koncepce výchovného působení na nastupující generace je založena Listině
základních práv a svobod a na Úmluvě o právech dítěte
- základní vztahy v rodině, vzájemná práva a povinnosti jejích členů upravuje zákon o
rodině (94/1963 Sb.)  rodiče jsou odpovědni za řádnou výchovu svých dětí a při
této aktivitě se mohou opřít o pomoc státu
- podle zákona o sociálně-právní ochraně dětí – věnuje stát prvořadou pozornost
zejména:
o dětem jejichž rodiče zemřeli, neplní svoji povinnost plynoucí z rodičovské
zodpovědnosti nebo nevykovávají nebo zneužívají práva plynoucí z rodičovské
zodpovědnosti
o dětem, které vedou zahálčivý nebo nemravný život spočívající zejména v tom,
že zanedbávají školní docházku, nepracují, i když nemají dostatečný zdroj
obživy, požívají alkohol nebo návykové látky, živí se prostitucí, spáchaly
provinění nebo čin jinak trestný, opakovaně nebo soustavně páchají přestupky
o dětem, které se opakovaně dopouštějí útěků od rodičů
o dětem, na kterých byl spáchán trestný čin ohrožující život, zdraví, jejich
lidskou důstojnost nebo jmění nebo je podezření ze spáchání takového činu
o a některým dalším skupinám dětí, pokud tyto skutečnosti vývoj dětí nepříznivě
ovlivňují
- významné úkoly v péči o predelikventní a delikventní děti plní pracovníci sociálně-
právní ochrany dětí, kteří působí v rámci krajských úřadů a obecních úřadů
s rozšířenou působností  tito pracovníci uskutečňují péči o ohrožené děti a
mladistvé, zabývající se rodinami, ve kterých neplní rodiče řádně své rodičovské
povinnosti, nechtějí, neumějí nebo nemohou o své děti dostatečně se starat
o  dále se tito pracovníci zabývají sociálněvýchovným působením na mládež,
poskytují mladým lidem poradenské služby, provádějí výchovné pohovory a
poskytují výchovnou pomoc, účastní se trestního řízení proti mladistvým a
podávají o klientech orgánům činným v trestním řízení kvalifikované zprávy
- v posledních letech se rozvíjí významná sociální terénní aktivita, která vychází
z poznatku, že je třeba ohrožené jedince z řad mládeže aktivně vyhledávat v prostředí,
ve kterém se spontánně vyskytují, a že je klientům možno skutečně pomoci teprve
tehdy, když si vytvoří pozitivní vztah k sociálnímu pracovníkovi  tuto
specializovanou činnost vykonávají sociální asistenti
- podle zákona o rodině zajišťuje orgán sociálně-právní ochrany dětí v součinnosti
s rodiči, školou a jinými fyzickými a právnickými osobami ve svém obvodu příznivé
podmínky pro výchovu, vzdělání a všestranný cévu nezletilých dětí a chrání jejich
zájmy
- problematika trestní odpovědnosti, trestání a trestního stíhání mladistvých je
v současné právní úpravě řešena zákone 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za
protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže
o  soudnictví ve věcech mladistvých a ve věcech posuzování činů jinak
trestných spáchaných děti mladšími patnácti let vykonávají soudy pro mládež
 soudem pro mládež se rozumí – zvláštní senát nebo v zákonem stanovených
případech předseda takového senátu nebo samosoudce příslušného okresního,
krajského, vrchního a Nejvyššího soudu

42
43
19. Pojem a fenomenologie kriminality proti mládeži

- kriminologové zejména západoevropští, již několik desetiletí upozorňují na

skutečnost, že mnozí mladí pachatelé, dříve než spáchali trestný čin, byli sami obětí
kriminality v dětském věku
- problematika kriminality proti mládeži je úzce spjata s postavením mládeže ve
společnosti a jejím vývojem v ní
- ubližování dítěti v nejrůznějších formách a intenzivně bylo v minulosti chápáno jako
samozřejmost
- vycházelo se z právního vztahu rodiče – děti, kdy tento vztah byl chápán a vyjadřován
především jako otcovská moc
- v primitivních i starověkých společenstvích nebyly děti chápány jako rovnocenné
bytosti, nýbrž jako majetek, s nímž majitel – rodič, mohl zacházet jak chtěl
- za počátek novodobého přístupu k mládeži je možno považovat druhou polovinu 18.
století, kdy díky myšlenkám osvícenců mohlo být i dítě chápáno jako občan
- jako první formulovala práva dítěte Ženevská deklarace práv dítěte a následně Charta
práv dítěte
- v současnosti jsou práva dětí nejkomplexněji upravena v Úmluvě OSN o právech
dítěte (198)
o  členění práv do 4 hlavních oblastí:
 práva na přežití
 práva na rozvoj
 práva na ochranu
 práva na participaci
o dítě již není chápáno pouze jako „předmět“ ochrany či pasivní subjekt, ale jeho
práva jsou formulována od základních minimálních práv zabezpečujících jeho
přežití až po práva aktivní vyjadřující možnost dítěte
- orgány Evropských společenství přijaly celou řadu předpisů, jejichž cíle je ochrana
mládeže, například usnesení Evropského parlamentu o nezletilých obětech násilných
činů, usnesení o ochraně nezletilců v EU, směrnice Evropské komise o ochraně
mladých lidí v práci nebo např. sdělení Komise o boji a potírání sexuální turistiky
spojené se zneužíváním dětí
- ve středu zájmu Rady Evropy je především tzv. syndrom týraného, zneužívaného a
zanedbávaného dítěte (CAN)
- zdravotnická komise Rady Evropy pro problematiku CAN přijala členění na:
o tělesné týrání
o pohlavní zneužívání
o psychické týrání
o zanedbávání – tzv. pasivní týrání
o podávání alkoholu, drog a léků
o systémové týrání
- celosvětovým problémem konce 20. století se stalo komerční sexuální zneužívání dětí
(syndrom CSN)
- internet učinil z komerčního sexuálního zneužívání dětí globální záležitost
- v ČR je problematika kriminality proti mládeži ve středu zájmu širší veřejnosti
především od ratifikace Úmluvy o právech dítěte
- v roce 1992 byla vytvořena mezirezortní komise při Ministerstvu zdravotnictví ČR
zabývající se speciálně ubližováním a špatným zacházením s dětmi a mladistvými,
nemá však potřebné kompetence k zjišťování dat o výskytu a formách ubližování
44
 dětem a mladistvým v ČR, a to ani pro statistickou registraci trestné činnosti na dětech
a mládeži
- v rámci českého právního řádu nejkrajnější ochranu dětem a mladistvým garantuje
trestní právo
- pozornost je soustředěna na tyto hlavní oblasti:
o ochrana dětí před neplněním povinností rodičů
o ochrana dětí proti různým formám a intenzitě agresivního jednání
o ochranu před obchodováním s dětmi
o ochranu proti ohrožení výchovy mládeže spočívající v postihu toho, kdo vydá
osobu mladší 18ti let nebezpečí zpustnutí zejména tím, že jí umožní vést
zahálčivý nebo nemravný život nebo takovou osobu k tomuto životu svádí
o ochrana zdravého sexuálního vývoje mládeže
o ochrana mravnostní mládeže před nabízením, přenecháváním či
zpřístupňováním pornografických děl
o ochrana mládeže před zneužíváním návykových látek a před podáváním
alkoholických nápojů nebo anabolických látek
- justiční statistika údaje o obětech trestných činů neeviduje
- je celá řada druhů trestné činnosti, kterou lze spáchat pouze na osobě mladší než 18 let
či mladší než 15 let nebo u kterých je podíl obětí z řad dospělých osob malý či
nepatrný:
o zanedbání povinné výživy – §196
o ohrožování výchovy mládeže - §201
o pohlavní zneužívání - §187

Trestné činy Počet spáchaných skutků Počet stíhaných osob

zanedbání povinné výživy – §196 14 662 13 367
ohrožování výchovy mládeže - §201 863 963
pohlavní zneužívání - §187 729 540

- frekvenci porušování práv dětí a mladistých v ČR, dokládají také signály z nevládních
organizací pomáhajících dětem a mladistvým
o např. Dětské krizové centrum, Fond ohrožených dětí, Bílý kruh bezpečí, Linka
bezpečí Naše dítě – pro své potřeby si shromažďují údaje o obětech špatného
zacházení či přímo trestné činnosti na dětech, kterým poskytují pomoc
- přestože tedy poznatky o porušování práv dětí a mladistvých jsou zatím stále
útržkovité a nelze je alespoň s relativní úplností popsat, zjištěné údaje naznačují
vysokou nebezpečnost této kriminality, k níž dochází často přímo v rodině
- z kriminologického hlediska by nemělo zůstávat bez povšimnutí, že především násilí
páchané na mládeži, zejména v rodině, způsobuje následky, které mohou mít
krátkodobý, ale i dlouhodobý negativní vliv na její zdravý vývoj
- jde zejména o nebezpečí vytváření předpokladů k budoucímu násilnému a sexuálně
motivovanému kriminálnímu chování, k alkoholismu, drogovým závislostem,
prostituci
- fyzické trestání sice může u dítěte produkovat krátkodobou konformitu jeho chování,
během další doby však může vytvářet nebo zvyšovat pravděpodobnost deviace
- dítě si na násilný způsob výchovy zvykne, přijde tento vzorec chování a začne jej
obracet vůči svým sourozencům a vůči svým vrstevníkům
- osoba, která vyrostla v takovém prostředí, většinou prosazuje své cíle opět násilím

45
 - týrání emocionální lze chápat jako koncentrovaný útok dospělého jedince na
psychický vývoj dítěte, který se týká jeho „já“ a jeho sociálních dovedností
- při verbálním týrání jde o komunikaci zaměřenou na to, aby způsobila psychickou
bolest
- čím více rodiče používají verbální agresi vůči dítěti, tím je větší pravděpodobnost, že
dítě bude i více fyzicky agresivní, bude mít interpersonální problémy
- verbální agrese může vést k bezprostřední regulaci jednání dítěte, které se špatně
chová, avšak při jejím nadměrném opakování vznikají u dítěte pocity záště a zloby a
současně dochází k poškození sebehodnocení
- verbální agrese, stejně jako fyzické týrání dítěte rodiči, má generační důsledky
- dítě se v rodině, kde se agrese užívá, naučí tomuto způsobu chování a bude ho
s velkou pravděpodobností užívat i v rodině, kterou založí
- traumatizující zážitky sexuálního zneužití závisí především na věku dítěte, na tom, jak
dítě takové zneužití akceptuje, na poměru dítěte k pachateli, na druhu zneužití, na míře
a době trvání zneužívání, na reakci okolí a na pomoci, které se dítěti po takovéto
události dostane
- fyzické a psychické týrání není nebezpečné pouze v aktivní formě, ale i jeho pasivní
forma – tedy zanedbávání – výrazně ohrožuje zdravý vývoj mládeže
- následky zanedbávání se projevují až za určitý čas, zejména následky dlouhodobé
nedostatečné výživy, hygieny nebo neposkytnuté lékařské péče
- zanedbávané děti jsou shledávány jako jedinci s nízkým sebevědomím, špatnou
sebekontrolou, hyperaktivní nebo apatičtí s narušenými vztahy s vrstevníky apod.

20. Etiologie a kontrola kriminality proti mládeži

etiologie kriminality proti mládeži

- jestliže chceme objasňovat příčiny špatného zacházení s mládeží, musíme vzít v úvahu
tři okruhy faktorů, které mohou mít na vznik tohoto fenoménu vliv:
o faktory působící ve společnosti
o faktory působící uvnitř rodiny
o faktory spočívající v jednotlivci
- faktory působící ve společnosti závisí zejména na celkové úrovni společnosti, její
kultuře, struktuře, demografických podmínkách, ale i na legislativní úpravě, míře
kriminality ve spolčenosti a práci orgánu činných v trestním řízení
- jedním z hlavním faktorů působících uvnitř rodiny je skutečnost, že jednotlivé rodiny
mají odlišné názory na to, co je dobré pro výchovu jejich potomků a co ne, a také na
to, jak jednotlivé výchovné metody uplatňovat
o  tyto rozdíly jsou dány především náboženskými a etickými přístupy
k životu
- mezi faktory způsobující vznik negativního prostředí v rodině patří například sociálně-
ekonomický status rodiny, existenční nejistota a nezaměstnanost, alkoholové a
nealkoholové závislosti, složení domácnosti (počet dětí, neúplná rodina), nechtěné
těhotenství, rozvedené manželství, v neposlední řadě absence pomoci ze strany
sociálních institucí
- IKSP provedl v 90. letech výzkum orientovaný na trestní věci vztahující se
k špatnému zacházení s dětmi a mladistvými rodině, které byly pravomocně ukončeny
v roce 1994
o Předmětem výzkumu byly především násilné trestné činy, z nenásilných
trestných činů byly do výzkumu zahrnuty hlavně případy pohlavního
zneužívání

46
Kontrola kriminality proti mládeži
- je nutné:
o cíleně shromažďovat údaje o obětech trestných činů, včetně dětí a
mladistvých, kterým je ubližováno v rodinách
o zkoumat problematiku násilí v rodině, zejména ze zaměřením na tzv.
běžnou populaci za situace, kdy porušování práv dítěte ze strany dospělého
ještě nenabylo znaků trestné činnosti
o výzkumně ověřovat souvislost současné trestné činnosti pachatelů s jejich
týráním a zneužíváním v dětství
- na širokou veřejnost je třeba výrazněji působit, aby byla citlivější k jevům špatného
zacházení s dětmi
- veřejnost musí vědět, že ubližování dítěti, pokud překročí určitou mez, je trestné
- je potřeba, aby lékařům a pedagogům bylo poskytováno vzdělání, které by jim
pomohlo být vnímavými a citlivými k danému problému a rovněž jim umožnilo po
odborné stránce lepší detekci tohoto jevu, a to nejen z hlediska somatického, ale i
psychologického, případně psychiatrického, pedagogického, kriminologického či
právního
- legislativně by měla být zakotvena ochrana dětských obětí před zveřejňováním jejich
osobních údajů médii
- měla by být dostatečně zajištěna právní ochrana všech osob, které ubližování dětem a
mladistvím objeví a ohlásí nebo překazí
- vedle orgánů sociálně-právní ochrany by v této oblasti měli plnit svoji úlohu na
jednotlivých stupních také policisté, vyšetřovatelé, státní zástupci a soudci

47