Jedním z nejvýraznějších kulturních atributů člověka, sdíleným všemi kulturami, je komunikace
prostřednictvím jazyka (konkrétních jazyků ovšem existuje ve světě několik tisíc). Zvířata jsou schopna spolu komunikovat, ale žádný živočišný druh kromě člověka si nevytvořil nic, co by se dalo nazvat jazykem. U některých z vyšších primátů se dají vypěstovat jazykové schopnosti, ale jen ve velmi omezené míře. Jedním z nejslavnějších případů byla šimpanzice Washoe, která zvládla slovní zásobu více než sta slov v americké znakové řeči pro hluchoněmé (Gardner a Gardnerová, 1969, 1975). Washoe byla také schopna sestavit pár jednoduchých vět. Dokázala například sdělit "přijď láska líto líto", což znamenalo, že se chce omluvit za něco, co provedla. Experimenty s Washoe byly daleko úspěšnější než podobné pokusy s jinými šimpanzy - odtud také plyne její sláva v sociologické literatuře. Ani Washoe však nebyla schopna zvládnout žádná gramatická pravidla nebo naučit jiné šimpanze tomu, co sama uměla. I po několikaletém nácviku zůstala její jazyková schopnost hluboko pod úrovní průměrného dvouletého dítěte. Každý normální dospělý člověk má slovní zásobu čítající tisíce slov a dokáže je kombinovat podle tak složitých pravidel, že mnoho lingvistů stráví celou svou profesionální dráhu snahou o jejich rozluštění.
Zdroj:
GIDDENS, A. Sociologie. Praha: Argo, 1999. ISBN: 80-7203-124-4.