LOVCI A SBĚRAČI

Po většinu doby, co na této planetě existuje člověk, žili lidé v malých tlupách nebo kmenech, často
nepřesahujících třicet nebo čtyřicet osob. Nejstarší typ lidské společnosti tvořili lovci a sběrači.
Nevěnovali se pěstování plodin ani užitkových zvířat, ale získávali si obživu lovem, rybařením a
sbíráním jedlých rostlin rostoucích ve volné přírodě. Kultury lovců a sběračů dodnes přežívají v
některých odlehlých částech světa, například v brazilských a novoguinejských pralesích, ale většina
jich byla zničena nebo pohlcena celosvětovým šířením západní kultury a ty zbývající už zřejmě dlouho
nepřežijí. Dnes se na světě živí především lovem a sběrem méně než čtvrt milionu lidí - jedna tisícina
procenta celkové světové populace. Antropologický výzkum posledních padesáti let nám poskytl
hojnost informací o společenstvích lovců a sběračů. Protože jsme si vědomi rozmanitosti lidských
kultur, musíme být opatrní, chceme-li se pouštět do generalizací byť jen o jediném typu společnosti.
Existují nicméně určité společné rysy všech lovců a sběračů, které je odlišují od jiných typů kultur
(Diamond, 1974, Schrire, 1984). Ve srovnání s většími společnostmi - zvláště pak s moderními
průmyslovými systémy - se u skupin lovců a sběračů jen v malé míře projevuje nerovnost. Lovci a
sběrači jsou neustále v pohybu, ale nemají tažná zvířata ani jiné dopravní prostředky, takže si s sebou
nemohou brát mnoho věcí či majetku. V podstatě jde jen o zbraně určené k lovu, nástroje ke kopání
děr a stavbě příbytků, pasti a nádobí. Mezi příslušníky této společnosti jsou malé rozdíly co do
množství a druhu hmotných statků. Rozdíly ve společenském postavení vyplývají téměř výlučně z
rozdílu věku a pohlaví. Muži zastávají prakticky všude úlohu lovců, zatímco ženy sbírají divoké rostliny,
vaří a starají se o děti. Nejstarší a nejzkušenější muži, "rada starších", mají obvykle hlavní slovo při
významnějších rozhodnutích skupiny. Podobně jako majetkové rozdíly jsou však i rozdíly mocenské
mnohem menší než u následujících typů společností. U lovců a sběračů převládá princip participace -
jestliže je nutno přijmout důležité rozhodnutí nebo čelit nějaké krizi, sejdou se k tomu obvykle všichni
dospělí muži. Lovci a sběrači necestují z místa na místo úplně nahodile. Většina skupin má pevně
vymezená teritoria a každým rokem migrují z jednoho na druhé. Mnohé komunity lovců a sběračů
nemají stálé složení; jednotlivci často přecházejí z jednoho tábora do druhého, skupiny se rozcházejí a
spojují s jinými, pohybujícími se po témže území.

Zdroj:

GIDDENS, A. Sociologie. Praha: Argo, 1999. ISBN: 80-7203-124-4.