Řeč a 

písmo

Všechny společnosti používají ke sdělování jazyka řeč. Existují však i jiné způsoby jeho "přenosu" či
vyjadřování - především psaní. Vynález písma byl jedním z velkých mezníků lidských dějin. Vyvinulo se
zřejmě ze značek nebo obrázků znázorňujících majetek jednotlivých rodin či rodů. Na dřevě, v hlíně
nebo na kameni se dělaly záznamy o významných událostech, předmětech nebo lidech. Psaní začalo
jako ukládání informací a jako takové bylo úzce spjato s administrativními potřebami prvních států a
civilizací (což bude podrobněji probráno v další části této kapitoly). Společnost, jež zná písmo, může
"najít své místo" v čase a prostoru. Může shromažďovat dokumenty, které popisují minulost, právě
tak jako informace o současných událostech a činnostech. Psaní není pouhou řečí přenesenou na
papír nebo jiný trvanlivý materiál. Zajímavé je na něm i to, v čem prostou řeč přesahuje. Psané
dokumenty nebo texty jsou kvalitativně odlišné od mluveného slova. Už z definice řeči vyplývá, že její
působení je omezeno na konkrétní kontext, v němž jsou slova pronášena. Myšlenky a zkušenosti se
mohou v kulturách přenášet z generace na generaci, ale jen tehdy, jsou-li pravidelně opakovány.
Naproti tomu texty mohou přežít tisíciletí a stále nás v jistém smyslu "oslovovat" přímo. Právě proto
je pro historiky tak důležité studium dokumentů. Interpretací textů, které nám zůstaly po vymřelých
generacích, mohou historikové rekonstruovat obraz jejich života. Biblické texty například tvoří už po
dvě tisíciletí trvalou součást historie západní civilizace. Dodnes můžeme číst a obdivovat hry velkých
dramatiků antického Řecka.Zdroj:

GIDDENS, A. Sociologie. Praha: Argo, 1999. ISBN: 80-7203-124-4.