13.

Veřejné finance a role státu v tržní ekonomice

Soukromé a veřejné finance. Selhávání trhu(nedokonalá konkurence, veřejné statky,

externality, hospodářské krize). Funkce veřejných financí (alokační, redistribuční, stabilizační).
Obecné výhrady názorové opozice k selhávání trhu a selhávání státu. Škola veřejné volby -
podstata a hlavní teorie (racionální neznalost, krátkozrakost voliče, teorie byrokracie, teorie
zájmových skupin). Doporučení J. Buchanana a M. Friedmana.

Soukromé a veřejné finance

Soukromé finance: domácností a firem

Veřejné finance: finance státu

Veřejné finance jsou vztahy mezi státem (orgány a institucemi veřejné správy) a ostatními subjekty
(domácnosti a firmami)

Již první státy poskytovaly svým občanům jistý servis – správa území, zabezpečení pořádku, provádění
zahraniční politiky.. smysl byl čistě sociální dnes je ekonomický

Příčinou je teorie tržního selhání, dle zastánců této teorie trh selhává v oblasti:

1) Mikroekonomické: a) nedokonalá konkurence, b) veřejné statky, c) externality

2) Makroekonomické: hospodářské krize

Nedokonalá konkurence

Formy: Monopol, oligopol, monopolistická konkurence vs dokonalá konkurence

Negativa pro společnost: a) vyšší ceny, b) nižší kvalita, c) nižší produkce

Jednoduše lze říct, že trh nefunguje – je doplňován státní regulací

Nástroje regulace monopolu používané státem:

1. Antitrustové zákony – zakazují určité chování (cenové dohody, spojování…), vyžaduje dohled
– tzn. výdaje státu na orgány (soudy, antimonopolní úřad..)

2. Ekonomická regulace – např. vyšší zdanění monopolů, stanovení max cen produktů

3. Státní vlastnictví – velmi neefektivní

Veřejné statky

Veřejný statek má zvláštnosti:

1. Nevylučitelnost ze spotřeby – pokud někdo za službu nezaplatí nelze ho vyloučit ze spotřeby,

lidé se chovají jako černí pasažeři – příklad může být veřejné osvětlení

2. Neutralita (nenzmenšitelnost) ve spotřebě – spotřeba jednoho nezmenšuje spotřebu jiného.

pokud by docházelo k rivalitě ve spotřebě, pak by uživatel byl ochoten zaplatit více
 Za veřejné statky není nikdo ochoten platit, proto musí být placeny z veřejných rozpočtů,
jinak by neexistovaly

Stát přinutí příjemce, aby se na nákladech podíleli

Širším pojmem jsou pak veřejně poskytované statky

Jde o veřejné statky + další statky, které nesplňují definici veřejného statku, stále jsou však placeny
z veřejného rozpočtu – důvody jsou neekonomické (např. školství, zdravotnictví …)

Externality

Dělíme je na kladné a záporné

Kladné – činnost jednoho subjektu (A) přináší prospěch jinému subjektu

(B) , který za něj neplatí. Subjekt (A) tedy nedostává veškeré výnosy ze své činnosti.

Příkladem: včelař (A) a sad (B).

Záporné – činnost jednoho subjektu (A) způsobuje jinému (B) náklady, které mu však nejsou hrazeny.
Subjekt (A) nehradí veškeré své náklady.

Příkladem: Chemička (A) a chov ryb v rybníce (B)

Zásahy státu v případě záporných externalit:

1) omezení nebo zákaz výroby

2) Sankce (pokuty, daně…)

3) Přesné vymezení vlastnických práv + nízké náklady na jejich prosazení (Foaserův teorém) –
mezi vlastníky dojde k dohodě a úhradě

Zásahy státu v případě kladných externalit:

1) státní dotace firmám, které je způsobují (lesy, výzkum…)

Hospodářské krize

Někteří ekonomové tvrdí, že stát může pomocí státních zásahů zmírnit negativní dopady recese

Obvyklé hlavní cíle zásahů: snížení nezaměstnanosti a omezení poklesu HDP

Funkce veřejných financí

Veřejné finance mají 3 funkce

1) Alokační – napravit mikroekonomické selhání trhu

2) Redistribuční – napravit přerozdělení peněz

3) Stabilizační – napravit a sploštit expanzi s recesí

Alokační snahou je napravit mikroekonomické selhání, stát působí na mikroekonomické subjekty na
straně:

1) výdajové (např. u veřejných statků nebo pozitivních externalit)

2) příjmové (např. zdaněním negativních externalit)

Tato úloha státu je velmi málo zpochybňována

Aktivity, které jsou financovány z veřejných zdrojů roste (problém) – to vede k nevyrovnanému
rozpočtu, (nicméně stále je stát schopen ufinancovat bez deficitu)

Redistribuční funkce: snahou je napravit nespravedlivé prvotní rozdělení důchodů a bohatství ve

společnosti

Stát působí na mikroekonomické subjekty na straně:

1) výdajové (transferové platby)

2) příjmové (progresivní zdanění…)

Tuto funkce provádějí všechny státy, ale v různé míře

Důsledkem je mohutné nedobrovolné přerozdělování

Stát již nedokáže všechny oprávněné požadavky krýt z příjmů a vznikají deficity

Stabilizační funkce: snahou je zmírnit kolísaní ekonomiky v průběhu hospodářského cyklu

Nástrojem je fiskální politika

Fiskální politika znamená že stát:

1) V době recese provádí rozpočtovou expanzi: vydává více peněz…

2) V době expanze provádí rozpočtovou restrikci: omezuje výdaje, tlumí ekonomiku

Tato funkce se začíná prosazovat v době velké hospodářské krize (Keyness)

Deficit státního rozpočtu zde ještě více roste

Deficity jsou chápany jako přijatelná cena za řešení závažných makroekonomických důsledků

Obecné výhrady názorové opozice k selhávání trhu a selhávání státu.

Názorová opozice: nepopírá selhávání trhu, ale nevidí je jako velký problém, upozorňuje na to, že
především selhává stát a jeho instituce
Rozpor selhávání trhu X selhávání státu

Obecné argumenty proti tržním zásahům:

1) ekonomický systém je regulován trhem (tržní mechanismus)

2) státní zásahy nejsou téměř potřeba a jsou škodlivé – měl by jen připravit vhodné prostředí a
podmínky pro fungující trh

Monetarismus X Inventarismus

Škola veřejné volby - podstata a hlavní teorie

Hlavní představitel : James Buchanan

Škola využívá nástroje ekonomie k analýze politického chování a rozhodování

Každé rozhodnutí je rozhodnutí jedince, který chce maximalizovat svůj užitek

Škola vysvětluje chování voličů, politiků a zájmových skupin, především v souvislosti s rozhodováním
o veřejných financích

4. Teorie vysvětlující špatné hospodaření státu s financemi

1) Racionální neznalost

Znalost vyžaduje náklady – čas, peníze..

Pokud máme vynaložit náklady, ptáme se po výnosech

Většina voličů má pocit, že jejich jeden hlas nemůže nic změnit – tzn. naděje na výnos je malá

Proto velká část voličů dává přednost racionální neznalosti, kontrola politiků ze strany voličů je tedy
slabá

2) Krátkozrakost voliče

Volič preferuje současné události před budoucími viz. Důvody rac. Neznalosti

Uvědomuje si blahodárný dopad zvýšení vládních výdajů, protože je pociťuje ihned

Nevidí náklady (nutnost splácení vládních dluhů, inflaci…) – ty se dostavují později

Důsledkem je růst zadlužení státu

3) Teorie Byrokracie

Byrokracie = státní úředníci s rozhodovací pravomocí

Nejsou závislí na výsledcích voleb, jsou jmenováni

Byrokrat má své zájmy, které mu jsou bližší než zájmy daň. Poplatníků

Byrokracie chce co nejvyšší rozpočet pro svůj úřad

Politici by měli chtít to nejlepší pro lidi a ne podporovat byrokraty, ale..

1) Informační převaha (politici přicházejí a odcházejí a zkušení byrokraté zůstávají)

2) Monopol v poli byrokracie (politik se nemá s kým jiným poradit)

Byrokraté mají často společné zájmy s některou ze zájmových skupin

Společně pak vytvářejí tlak na zavádění různých programů financovaných ze státního rozpočtu

Jedním z účinných prostředků v boji proti bujení byrokracie je privatizace některých vládních činností
a institucí (často však není možné, nebo chybí politická vůle

Důsledek: ve státní správě se projevuje tendence k bujení byrokracie a růstu výdajů státního
rozpočtu

4) Teorie zájmových skupin

Na politiky vyvíjejí tlak různé zájmové skupiny – ty prosazují své dílčí skupinové zájmy (zemědělci,
zbrojaři, spotřebitelé, daň poplatníci..)

Zájmy některých skupin jsou často protichůdné (zemědělci chtějí bránit trh před zahraničními
konkurenty x spotřebitelé nechtějí)

V boji zájmových skupin obvykle vítězí méně početné skupiny, které jsou organizovanější (spjaté
profesí, odvětvím…) (v případě zemědělců a spotřebitelů jsou to zemědělci)

Zájmové skupiny využívají různé formy nátlaku:

a) Lobovaní – přesvědčování politiků

b) Vystupňovaní ve sdělovacích prostředcích – působí na veřejné mínění a také na politiky

c) Stávky a demonstrace

Odvětvové a profesní zájmové skupiny bývají: 1) motivované, 2) lépe organizované (profesní a

odborové svazky)

Důsledky:

1) Růst výdajů státního rozpočtu (dotace…)

2) Zájmové skupiny bojují o zájem byrokratů místo toho, aby soupeřily na trhu o spotřebitele

3) Velké přerozdělování snižuje efektivitu celé ekonomiky, vyšší výdaje vedou k pokřivení
konkurence – bez dotací jsou znevýhodněni, vyšší daně, větší byrokracie – pro vyšší daně i
dotace
Doporučení J. Buchanana
Formou zákonů omezit moc politiků a byrokratů
Konkrétní návrhy:

1) uzákonění vyrovnaného státní rozpočtu

2) privatizace některých státních činností a institucí

Doporučení Friedmana

1) Potřeba minimalizace státu – velký stát(ní aparát) = velké náklady =nutnost

vysokých daní – vysoké daně omezují soukromé aktivity

2) Neefektivní využití prostředků daňových poplatníků státem – řešení: co nejvíce

statků financovat ze soukromých prostředků i snižování daní