1.

STAVEBNÍ LÁTKY
Pojem látka zahrnuje všechna makroskopická tělesa ve všech jejich skupenství.
Pojem stavební hmoty zahrnuje vše, co se stává přímou součástí stavební konstrukce:
a) stavební materiály (cement, vápno, kamenivo, beton atd.)
b)suroviny, použité k jejich výrobě (tzv. staveništní výroba)
c)pomocné látky - usnadňující provádění technologických operací
d)kusová staviva (jednoduché výrobky - např. cihly)
Mezi stavební hmoty se nepočítají složitější stavební výrobky - okna, dveře

Rozdělení stavebních hmot:

1)Rozdělení podle původu:
a)přírodní - anorganické (kámen, kamenivo)
- organické (dřevo, bambus)
b)umělé - anorganické suroviny (vápno, cement, keramika, sklo, kovy)
- organické suroviny (plasty, bitumeny)
- kombinované suroviny (dřevocement)

2)Rozdělení podle použití:

a)konstrukční materiály (tvoří nosnou konstrukci stavby)
b)výplňové materiály (tvoří výplň nosných svislých konstrukcí a mohou částečně plnit i izolační funkci)
c)izolační materiály (tvoří ochranu stavby proti působení nežádoucích vlivů):
- tepelně izolační materiály
- zvukově izolační materiály
- hydroizolační materiály
d)dekorační materiály
e)ostatní materiály

3)Rozdělení podle funkce při tvorbě složitějších struktur:

a)pojiva
b)plniva
c)vyztužující látky
d)pomocné látky
e)kusová staviva

4)Rozdělení podle materiálové podstaty a technologie výroby:

- kamenné výrobky
- vápenické výrobky
- cementářské produkty
- keramické materiály
- výrobky ze skla
- autoklávované výrobky (pórobeton)
- kovové výrobky
- živičné hmoty
- plasty
- výrobky ze dřeva a celulózy
Struktura a složení stavebních látek:
- izotropní - způsob uspořádání je ve všech směrech stejný
- anizotropní - látky mají různé uspořádání v různých směrech, proto se v těchto směrech i mění
kvalita vlastností – např. dřevo

- heterogenní látky- většina látek, mají nestejnorodou strukturu (beton)

- homogenní látky - mají stejnorodou strukturu (sklo)

- makrostruktura - stavební hmoty ze součástí rozlišitelných pouhým okem nebo za použití optického
zařízení
- mikrostruktura - za něž se zpravidla považují částice v rozmezí μ m až základní mříž vystavěnou
z molekul, atomů či iontů

Podle struktury se pevné látky dělí na:

- látky prosté - patří sem všechny látky jednosložkové
- látky složené - vícesložkové, jejichž jednotlivé složky tvoří látky prosté

A)Látky prosté:
- látky krystalické - látky, které mají pravidelné uspořádání svých stavebních částic, tzv. krystalová
mřížka)
- trojklonná - albit
- jednoklonná - sádrovec
- kosočtverečná - aragonit
- čtverečná - rutil
- šesterečná - křemen
- klencová - kalcit
- krychlová - CaO

- látky amorfní - struktura není prostorově uspořádána do geometrické pravidelné mřížky, např. skla,
pryskyřice

- látky koloidní - látky, které se tvoří v prostředí, v němž jsou rozptýleny částice submikroskopické
velikosti:
- emulze (kapalina v kapalině)
- sol (pevná látka v kapalině)
- aerosol (pevná látka v plynu)
- pěna (plyn v kapalině)

B)Látky složené:
- pevné směsi - sestaveny ze dvou nebo více odlišných pevných látek, vzájemně spojených vazebnými
silami. Pevně směsi rozdělujeme na homogenní směs a heterogenní směs.

- vyztužené látky - pevné směsi, v nichž jedna součást tvoří nosný systém hmoty (=výztuž), přičemž
druhá součást zajišťuje vnitřní soudržnost hmoty (plnivo).
- vícefázové látky – jsou to takové materiály, v nichž jsou zastoupeny fáze různého skupenství.
Rozdělujeme na látky:
- pórovité (kostrou je pevná fáze - dutiny pak plynná nebo kapalná fáze)
- sypké
- vícefázové s nosnou výplní pórů

2. ZÁKLADNÍ VLASTNOSTI STAVEBNÍCH HMOT

1)Vlastnosti tvarové a rozměrové: (délka, výška, šířka, plocha, objem)
2)Vlastnosti fyzikální:

Základní fyzikální vlastnosti látek je skupenství:

- plynné látky
- kapalné látky
- pevné látky

a)Měrná hmotnost:
- hmotnost kameniva bez dutin a pórů a bez mezer mezi zrny. Stanovuje se pomocí pyknometru.
Zkouška se provádí na vzorku materiálu, rozmělněném tak jemně, aby vzniklé částice neobsahovaly
póry (prášek pod 0,125mm nebo 0,063mm).

[kg.m-3]

b)Objemová hmotnost:
- je hmotnost kameniva včetně dutin a pórů, ale bez mezer mezi zrny. ρps

c)Pórovitost:
Je to poměr objemu pórů (otevřených i uzavřených) a dutin v daném vzorku ke skutečnému objemu
tohoto vzorku. Příznivý vliv pórovitosti ve stavebních konstrukcích snížením jejich hmotnosti, a
zvýšením jejich odporu proti vedení tepla. Nepříznivý vliv má na pevnost, tvrdost, odolnost,
nasákavost a navlhavost.

d)Hutnost:
Hutností se popisuje, jak je celkový objem materiálu vyplněn vlastní pevnou fází.
Poměr mezi objemovou hmotností a měrnou hmotností.
h = 0 /  [%]

e)Nasákavost:
Nasákavost vyjadřuje schopnost materiálu pojmout kapaliny do svých otevřených pórů vlivem
vzlínavosti. Nasákavost se tedy projeví jako zvýšení hmotnosti vzorku.
Nasákavost se většinou posuzuje po uplynutí 48 hodin nasákavání vodou.

f)Vlhkost:
Vlhkost vyjadřuje objem nebo hmotnost volné vody v látce nebo materiálu.
Vlhkost se stanoví většinou vysušením látky do ustálení hmotnosti:
g)Sypná hmotnost:
- je hmotnost kameniva včetně dutin a pórů a s mezerami mezi zrny
a) sypná hmotnost volně sypaná
b) sypná hmotnost zhutněná
Vyjadřuje se jako podíl hmotnosti nasypané látky a jejího objemu.
b = mb /Vb [kg.m-3]

h)Mezerovitost:
Mezerovitost vyjadřuje podíl celkových prostorů mezi zrny na celkovém objemu sypké látky.
Protože i sypná hmotnost se určuje pro volně sypaný a pro zhutněný stav, rovněž mezerovitost je
možno určit pro tyto dva případy.

i)Propustnost:
Propustnost materiálů vyjadřuje schopnost materiálu propouštět tekutiny. Propustnost jednoznačně
závisí na mezerovitosti a tedy na zrnitosti sypké látky.

j)Zrnitost:
Zrnitost (granulometická skladba) je jednou z nejdůležitějších charakteristik sypkých látek. Má
bezprostřední vztah k mezerovitosti a tím pádem k propustnosti. Zrnitostní skladba udává
hmotnostní podíl určité frakce (velikostního rozpětí zrn) k celkové hmotnosti navážky sypké látky.
Výsledkem zkoušky zrnitosti je pak křivka zrnitosti (čára zrnitosti), která vyjadřuje součtová procenta
propadu jednotlivými síty.

Se zrnitostí dále souvisí měrný povrch sypké látky, který se udává v m².kg-1. Měrný povrch je základní
charakteristikou pojiv, např. cementu. Platí, že čím má jemně mletá sypká látka větší měrný povrch,
tím je také reaktivnější a dosahuje po hydrataci vyšších pevností.

3. ZÁKLADNÍ MECHANICKÉ VLASTNOSTI

a)Pevnost:
Pevností materiálu se rozumí mezní schopnost látky vzdorovat silovým účinkům zatížení.
Z hlediska způsobu namáhání lze vyčlenit následující kategorie tzv. technické pevnosti:
- pevnost v tlaku,
- pevnost v tahu,
- pevnost ve smyku, resp. ve střihu,
- pevnost v ohybu.

Pevnost v prostém tlaku lze definovat jako mezní napětí, které má zkoušený vzorek stavební hmoty,
krychlového nebo válečkovitého tvaru, v okamžiku porušení.

[Pa, MPa]

b)Modul pružnosti:
Modul pružnosti je definován na základě Hookova zákona jako poměr napětí a poměrné deformace:
E = σ / ε [Pa, GPa]
Hookův zákon =>  = E x platí do meze úměrnosti
(E = modul pružnosti = 210 000 MPa )

 = N/A
P
 = napětí D U - mez úměrnosti
E - mez pružnosti
K K - mez kluzu
E P - mez pevnosti
U D - destrukce (přetržení)

 = ∆ L/L
pružná oblast  = poměrné prodloužení

c)Tepelná vodivost:
Tepelná vodivost charakterizuje schopnost látek vést teplo. Vyjadřuje se součinitelem tepelné
vodivosti λ:
Součinitel tepelné vodivosti lze rovněž charakterizovat jako přenášený tepelný výkon (W) plochou
materiálu o velikosti 1m² do vzdálenosti 1m při teplotním spádu 1K.
Nejlepšími tepelnými vodiči jsou obecně kovy. Nejnižší součinitel tepelné vodivosti má obecně suchý
vzduch.
Velikost součinitele tepelné vodivosti materiálu závisí na:
- vlhkosti
- pórovitosti (objemové hmotnosti)
- mikrostruktuře
- teplotě

d)Teplotní roztažnost (dilatace):

Udává tedy, o kolik se změní délková jednotka tělesa při zahřátí o jeden stupeň za stálého vnějšího
tlaku. Teplotní roztažnost se zkoumá přístroji, označovanými jako tzv. dilatometry.

e)Měrná tepelná kapacita (měrné teplo):

Vyjadřuje teplo, které musí dodat 1kg látky aby se ohřál o 1K. Největší měrnou tepelnou kapacitu má
voda.

f)Tepelný odpor vrstvy materiálu:

Tepelný odpor vyjadřuje tepelně izolační vlastnosti určité konkrétní tloušťky materiálu. Čím je vyšší
tepelný odpor vrstvy, tím je vyšší i její tepelně izolační schopnost.

g)Součinitel prostupu tepla:

Součinitel prostupu tepla není charakteristikou materiálu, ale vztahuje se k vlastnostem konstrukcí.
h)Žáruvzdornost:
Jedná se o odolnost vůči teplotám nad 1000°C.

i)Hořlavost:
Projevuje se hořením, žhnutím nebo doutnáním látky při dosažení určité teploty (teploty vzplanutí
nebo vznícení).

j)Samozhášivost:
Schopnost látky po oddálení plamene samovolně zhasnout.

4. KÁMEN
- přírodním kamenem se rozumí horniny vhodných fyzikálních, mechanických a chemických vlastností
- horniny, které mají být použity, jako přírodní kámen ve stavebnictví musejí být blokově dobyvatelné
a svými vlastnostmi vyhovovat buď pro hrubou kamenickou výrobu nebo pro ušlechtilou výrobu

Horniny se třídí podle vzniku na:

VYVŘELÉ - dělí se na hlubinné, žilné, výlevné, pyroklastika
-hutné materiály (žuly)
-nízká nasákavost, žádná pórovitost
-dobrý stavební materiál
-vzniká rychlým utuhnutím lávy

USAZENÉ - tvoří asi 90% plochy území ČR

-klastické (úlomkovité) - vznikají usazením úlomků
-cementační (tmelové) - vznikají usazením schránek organismů

PŘEMĚNĚNÉ - vznikají přeměnou starších hornin v důsledku působení odlišných fyzikálních podmínek

Těžba kamene - lomy -stěnový lom, jámový lom, stěnovo-jámový lom

Těžba přírodního kamene

-jeden blok aspoň 1m3
-pro oddělení od lomové stěny se používají šetrné způsoby těžby
- vzduchový vak
- černý střelný prach
- klínování
- řezání vodním paprskem
- řezání lanovou pilou

Kámen pro zdivo se dělí na:

Lomový kámen - výrobky z přírodního kamene dané velikostí neupraveného tvaru
Kopáky - výrobky z přírodního kamene dané velikostí a tvarem rovnoběžnostěnu
Haklíky - z přírodního kamene dané velikostí do tvaru hranolu se čtvercovou nebo obdélníkovou lícní
plochou určené jen pro obkladové zdivo
Kvádry - výrobky z přírodního kamene různých tvarů a rozměrů s různou povrchovou úpravou
 5. KAMENIVO
- je to zrnitý, anorganický materiál, přírodní nebo umělý určený pro stavební účely, max. zrno 125mm
ROZDĚLENÍ:
1)Dle původu:
a)Přírodní - jsou přírodní horniny, drtí se nebo těží v neupraveném stavu
b)Umělé - vzniká za účasti člověk, většinou tepelnými procesy (vysokopecní struska, agloporyt,
keramzit)
c)Recyklované - pochází z konstrukcí, patří sem betonový A cihelný recyklát

2)Dle vzniku zrn:

a)Drcené - drcením přírodního kamene
b)Těžené - těžením rozpadlé horniny
c)Těžené předrcené

3)Dle velikosti zrn:

a)Drobné kamenivo - do 4 mm
b)Hrubé kamenivo - od 4mm do 125 mm
c)Filer - pod 0,063mm

4)Dle objemové hmotnosti

- pórovité - < 2000 kg/m³
- hutné - 2000-3000 kg/m³
- těžké - > 3000 kg/m³

Nadsítný zbytek - pokud část zrn frakce nepropadne horním sítem

Podsítný zbytek - pokud část zrn frakce propadne spodním sítem
Odplavitelné částice - částice vymezené horním sítem, zajištěné promytím
Tvarový index - je poměr největšího k nejmenšímu rozměru zrna kameniva. Nevhodná jsou ta zrna,
která mají tvarový index větší než 3:1

Umělá kameniva používaná jako plniva do betonu:

- Průmyslové odpady - škvára, popílky, struska, cihelná drť
- Upravené odpady - strusková pemza, agloporit
- Průmyslově vyráběné - keramzit, perlit, experlit, expandit

Zrnitost kameniva - ovlivňuje následnou spotřebu cementového pojiva při výrobě betonu

Křivka zrnitosti - vyjadřuje skladbu zrn zkušebního kameniva vyjádřenou v procentech zůstatků nebo
propadů na jednotlivých normových sítech

Vlastnosti kameniva:
1)Zrnitost - velikost zrn - provádíme na normovaných sítech čtvercového průřezu
frakce 0; 0,063; 0,125; 0,25; 0,5; 1; 2; 4; 8; 16; 22; 32; 63,5; 125
úzká frakce: 2-4; 4-8
široká frakce: 0-4; 8-32
2)Pevnost zrn - provádíme nejčastěji v otlukovém bubnu
- pevnost musí být nejméně taková, jaká je výsledná pevnost betonu - platí pro
přírodní hrubé kamenivo

3)Odplavitelné částice - jsou zrna kameniva menší než 0,05 mm. Tato zrna mají vzhledem ke své
jemnosti vysoký měrný povrch, který vyžaduje při výrobě betonu více pojivého tmele k obalení
jemných zrn a jejich spojení

4)Sloučeniny síry - napadají pojiva

- jejich přítomnost a množství se zjišťuje přidáním kyseliny chlorovodíkové nebo
chloridu barnatého

5)Humusovitost – drobné kamenivo vsypeme do odměrného válce po značku 130 ml a doplníme 3%

roztokem hydroxidu sodného po značku 200 ml. Roztok s kamenivem promícháme a necháme 4
hodiny v klidu. Pak opět promícháme a necháme 20 hodin na místě, které je chráněno před
slunečním zářením. Podle zbarvení se pak posuzuje humusovitost kameniva.

6)Nasákavost – Kamenivo vysušíme a zvážíme. Potom kamenivo vložíme do vody. Po 48 hodinách

kamenivo vytáhneme, osušíme a zvážíme. Rozdíl hmotnosti nasáklého a vysušeného kameniva
vyjádříme v %.

7)Hlinitost – Do poloviny odměrného válce nasypeme kamenivo zbavené zrn větších než 22 mm. Do
válce dolijeme vodu po značku 1000 ml. Kamenivo ve válci protřepeme a necháme 24 hodin v klidu.
Jemné částice vytvoří nad kamenivem zřetelný prstenec. Tloušťka prstence vztažená k celkové výšce
kameniva včetně usazeniny, určuje hlinitost.

8)Tvar a povrch zrn - nevhodná zrna: jehlicovitá, destičkovitá, tyčinkovitá

- vhodná zrna: rovnoosé, kulovité
9)Objemová hmotnost
10)Cizorodé částice - jsou u kamene nepřípustné, připouští se maximálně 0,3%. Jedná se především o
znečištění kameniva

Vlastnosti porovitého kameniva:

Škvára - je popelovina, vzniká spalováním hutného tuhého paliva. V dnešní době se od ní opouští,
protože obsahuje sloučeniny síry a byla zjištěna i silná radioaktivita

Popílek - vzniká spalováním práškového paliva v elektrárnách a teplárnách. Přidávají se do cementu,

jako plnivo do pórobetonů

Expandovaný perlit - vyrábí se z přírodních hornin - perlitů jejich expandací. Vznikají velmi jemná a
lehká nadýmaná zrna vhodná především pro výrobu lehkých malt

Keramzit - vyrábí se z cypřišových jílů a jílovců. Tyto jílovce tvoří skrývku povrchového uhelného dolu.
Po homogenizaci základní suroviny se ve šnekovém lisu tvarují válečky, které se řežou a zkracují.
Tento materiál se dávkuje do rotační pece, kde se při teplotě 1 100 – 1200 °C vypaluje
Strusková pemza - vzniká zpěněním žhavé strusky, při styku s vodou, kdy vznikající vodní páry napění
strukturu. Po rozdrcení se používá jako kamenivo do betonu

Agloporit - je umělé pórovité kamenivo, které se vyrábí lisováním nebo protlačováním hmoty složené
z odpadního létavého popílku, jemně mletého uhlí a vody. Tyto syrové paletky se dopraví na
vypalovací rošt, na jehož začátku je vrstva pelet zapálena. Jakmile dojde ke vznícení jemného uhlí a
zbytků spalitelných částic v popílcích a dosažení požadované teploty, pohybuje se již zapálené směs
na roštu k chladící části. Vypálením uhlí a spalitelných částic z popílku se vytvoří pórová struktura
uvnitř zrna, zatímco povrch zůstává
částečně slinutý.

Vlastnosti těžkých kameniv:

Pro výrobu betonů zajišťujících biologickou ochranu před účinky rentgenového záření nebo paprsků
gama se používají těžká kameniva, především čedič a baryt a železné rudy. Tato kameniva se
vyznačují především vyššími objemovými hmotnostmi v porovnání s běžnými drcenými kamenivy.

Pojiva a druhy pojiv:

- pojiva jsou organické a anorganické látky, které se mísí s plnivy na směsi, mající vhodnou tvárnost a
po zatvrdnutí dostatečnou pevnost

Pojiva se dělí na:

a)mechanická - taková, u kterých při procesu pojení nedochází ke změně základní chemické podstaty
pojiva - hlína,asfalt, pájka, lepidla
b)chemická - taková, u kterých při procesu pojení dochází ke změně základní chemické podstatě
pojiva - sádra, vápno
c)zvláštní - žáruvzdorná pojiva, pojiva se zvýšenou chemickou odolností s regulovanou změnou
objemu, ochranou před radioaktivním zářením

Chemické pojiva dále dělíme na:

a)vzdušná - taková, která po rozmíšení s vodou a výrobky z nich zhotovené tuhnou a tvrdnou jen na
vzduchu (vzdušné vápno, sádra, sádrová pojiva, hořečnatá pojiva)
b)hydraulická - výrobky z nich zhotovené, po částečném zhutnění na vzduchu tuhnou a tvrdnou i pod
vodou (hydraulické vápno, všechny druhy cementu)

6. POJIVA VZDUŠNÁ
1)Sádra - je anorganické práškové pojivo získané tepelným zpracováním sádrovce CaSO 4 . 2H2O nebo
připravená z přírodního anhydritu CaSO4. Od vápna a cementu se liší tím, že rychle tuhne a tvrdne.
Má dobrou zvukovou izolačnost a malou tepelnou vodivost.

Suroviny:
- sádrovec, dihydrát síranu vápenatého CaSO 4 . 2H2O
- anhydrit, přírodní síran vápenatý CaSO 4
- sádrové střepy z použitých forem v keramické výrobě
Výrobní postup:
Rozemleté, případně zrnité suroviny se následně tepelně zpracovávají v:
- rotačních pecí s přímým nebo nepřímým zahříváním otápěné plynem nebo olejem
- šachtových pecí při teplotách nad 500°C k přípravě anhydritu a pomalu tuhnoucí sádry
- autoklávech, pracujících s přetlakem při teplotě 124°C a výrobek se suší horským vzduchem

Druhy sádry:
1)Rychle tuhnoucí sádra:
Skládá se hlavně z půlhydrátu a menšího množství anhydritu III.
Vzniká při teplotách do 150°C, kdy teplota nesmí přestoupit 170°C.
K rychle tuhnoucím sádrám patří: stavební sádra, štukatérská sádra, modelářská sádra.
Mezi nejdůležitější vlastnost patří: jemnost mletí, pevnost v tlaku, počátek a doba tuhnutí, vodní
součinitel.

Použití:
- pro výrobu příček
- příčkových dílců na výšku podlaží
- dílce pro závěsné stropy
- sádrokartonové desky
- obklady, podhledy, suché omítkové směsi

2)Pomalu tuhnoucí sádra:

Získává se výpalem sádrovce nad 800°C, kdy se CaSO4 rozkládá na CaO a SO3. Tvoří ji anhydrid CaSO4 I
a II, volné vápno CaO, který působí jako budič a půlhydrát.
Tuhnutí u této sádry začíná na 2 - 5 hodiny a končí za 9 - 12 hodin.

Použití:
- výhradně ve stavebnictví - bezespárové podlahy a podklady, podlahové krytiny a dlaždice, obkládací
desky, podokenní desky, omítky, umělý mramor

3)Sádrová maltovina:
Získává se společným mletím sádry a některými přídavky jako vysokopecní struska, portlandský
cement. Do této skupiny patří sádroviny, připravené opětovaným zahříváním směsi zatvrdlé rychle
tuhnoucí sádry nebo anhydritu s přísadou jako je vodní sklo, vápno, kamenec na teploty až 600 °C. Po
vypálení se sádroviny jemně semele a rozdělá s vodou a přídavnými přísadami - vínanem draselným.

Použití:
- na výrobu malt, obkladových desek, umělého mramoru

4)Anhydritová maltovina:
Vyrábí se jemným mletím přírodního anhydritu, získaného pálením sádrovce do 500°C a některého
budiče (katalyzátoru) - budiče jsou síranové Na 2SO4, směsné nebo zásadité. Začátek tuhnutí 1 - 5
hodin, konec za 8 hodin.
Použití:
- na podlahy, vnitřní omítky, obkladové desky, tepelně izolační výrobky
5)Vzdušné vápno:
Je technický název pro oxid vápenatý CaO s různým obsahem oxidu hořečnatého MgO vyráběného
pálením poměrně čistých vysokopecních vápenců, či dolomitových vápenců pod mez slinutí při
teplotách 1000 – 1250 °C.

Dle obsahu MgO rozdělujeme vápno vzdušné na:

- vápno vzdušné bílé s obsahem MgO pod 7%
- dolomitické vzdušné vápno s obsahem MgO nad 7%

a)Vápno vzdušné bílé - obsahuje nejméně 65% CaO + MgO, avšak obsah MgO je menší než 7%.
Označení bílé - je technický termín vyjadřující chemické složení a odlišení od dolomitového. Při hašení
nabývá až trojnásobně na objemu.

b)Dolomitické vzdušné vápno - obsahuje také 65% CaO + MgO , ale obsah MgO je větší než 7%,při
hašení nabývá na objemu 1,5 – 2x, má šedou barvu, menší vydatnost a pomalejší reakci s vodou.

Hašení vápna:
Pro použití jako stavební pojivo se musí vzdušné vápno hasit, tzn. nechat reagovat s vodou za vzniku
Ca(OH)2. Hašení probíhá za velkého vývinu tepla a nabývání na objemu.

a)Hašení za mokra - provádí se přímo na stavbách za přebytku vody (240 - 320l vody na 100kg
vápna). Při hašení nesmí dojít u vápenné kaše k teplotě 100°C, neboť vysoká teplota způsobuje
snížení vydatnosti a plastičnosti.
b)Hašení za sucha - provádí se s malým přebytkem vody (60 - 70 l vody na 100kg vápna) obvykle
přímo ve vápenkách. Při hydrataci se přebytečná voda účinkem tepla vypaří a vzniká práškový
hydroxid vápenatý Ca(OH)2. Na stavbě se poté upraví požadovaným přídavkem vody na požadovanou
konzistenci.
Vydatnost - množství vápenné kaše v litrech, vzniklá rozhašením 1 kg vápna

Použití vzdušného vápna:

Ve stavebnictví pro výrobu malt, pro zdění a omítání. Vápno dodává maltám plastičnost a přilnavost k
podkladu. Dále pro výrobu pórobetonů, plynosilikátů, pěnosilikátů a vápenopískových cihel. V dnešní
době i pro průmyslovou výrobu suchých omítkových směsí. S příbytkem vody pak ve formě
vápenného mléka na povrchové nátěry stěn, kde se chceme zabavit bakterií a plísní.

Nevýhody vápna - nepříznivé účinky na lidský organismus - leptá pokožku, vniká do dýchacích cest, je
nebezpečné pro oči

Zrnitost - podle velikosti zrn se vápno dělí na:

- kusové - zrna nad 7mm, získané pálením kusového vápence
- práškové - se zrny do 3mm, získané pálením mletého vápence v rotačních pecích

7. POJIVA HYDRAULICKÁ
Po částečném zatuhnutí na vzduchu mohou dále tvrdnout i pod vodou, tedy za nepřístupu vzduchu.
Tuto vlastnost získají, obsahují-li kromě CaO ještě další oxidy:
SiO2 - oxid křemičitý, Al2O3 - oxid hlinitý, Fe2O3 - oxid železitý. Hydraulické pojiva tvrdnou rychleji a
dosahují vyšších pevností než pojiva vzdušná.

1)Hydraulické vápno:
Je pojivo připravené buď pálením vápenců, dolomitických vápenců nebo dnes hlavně vápenitých slínů
s obsahem hydraulických součástí, pod teplotou slinutí do 1250°C a nebo společným semletím
vzdušného vápna s takovým množstvím hydraulických přísad, aby pojivu dodali hydraulické
vlastnosti. Hydraulické vápno musí obsahovat min 10% hydraulických složek SiO 2, Al2O3, Fe2O3

Dle jejich obsahu se dělí hydraulické vápna na:

- Slabě hydraulická - obsahují 10 - 15% hydraulitů - hašení 10 - 25l vody na 100kg vápna
- Silně hydraulická - obsahují více jak 15% hydraulitů - nehasí se

Dle způsobu výroby:

- přírodní - získané pálením základních surovin (vápenců, dolomitických vápenců, vápenitých slínů) s
obsahem hydraulických součástí pod mez slinutí.
- umělá - připravená společným rozemletím vzdušného vápna s vhodnými přísadami obsahujícími
hydraulické oxidy

Výroba hydraulického vápna - v šachtových nebo rotačních pecích. Poněvadž vápna slabě
hydraulická obsahují značné množství CaO, mohou se hasit i za sucha malým množstvím vody

Vlastnosti hydraulického vápna - rychlejší tuhnutí a tvrdnutí než vápno vzdušné. Pevnost v tlaku se
pohybuje v rozmezí 2,5 - 15Mpa.

Použití hydraulického vápna - ve stavebnictví pro výrobu malt a betonů nižších pevnostních tříd
uložených jak na vzduchu, tak i ve vodě. Často se používají pro přípravu šlechtěných omítek nebo pro
přípravu omítkových malt přímo na stavbě. Odolávají povětrnostním vlivům a tím mají i delší
životnost než vápna vzdušná.

2)Cement:
Je hydraulické pojivo pálené nad mez slinutí 1 400 - 1 450 °C, je to jemně mletá anorganická
látka,která po smíchání s vodou v důsledku hydratačních reakcí a procesů tuhne a tvrdne a po
zatuhnutí zachovává svoji pevnost jak na vzduchu tak i ve vodě.

Přednosti - lze z něj vyrábět různé kce a výrobky o vysoké pevnosti a trvanlivosti jak ve vzdušném, tak
i ve vodním prostředí a přizpůsobit je tvarem a vlastním účelem použití.
Nedostatky - je málo odolný vůči některým agresivním látkám. Oproti velké pevnosti v tlaku má
menší pevnost v tahu a ohybu a proto se musí používat ocelová výztuž.

Suroviny
- Základní - mezi nejdůležitější patří vápenec, křídy, hlíny a jíly.
- Pomocné - přidávají se v tom případě, kdy základní surovina neobsahuje v dostatečném množství
hydraulity.
Výroba cementů:
Můžeme rozdělit do dvou etap - výroba slínku a výroba cementu
- Cementové slínky získáme výpalem surové směsi na teplotu 1350 - 1450°C v různých typech pecních
agregátů (šachtové, rotační s výměníky tepla) a jeho rychlým ochlazením v chladičích.
- Výroba cementu spočívá ve společném semletí slínku s dalšími přísadami. Hlavní přísadou je
sádrovec nebo sádrové střepy přidávané pro úpravu regulace tuhnutí.
Třída cementů - 22,5, 32,5, 42,5, 52,5

DRUHY CEMENTŮ:
1)Portlandský cement - tisk černý
- pevnostní třída 42,5; 52,5MPa (na Slovensku 32,5 MPa)
- použití: je vhodný díky velkému hydratačnímu teplu v chladném a přechodném období, nevhodný
pro použití v teplých dnech a pro objemné konstrukce

2)Portlandský struskový cement - tisk zelený

- pevnostní třída 32,5; 42,5MPa
- použití: nevhodný cement pro prefabrikace

3)Vysokopecní cement - tisk červený

- použití: vhodný do masivních konstrukcí a základových konstrukcí

4)Pucolánový cement - tisk modrý, odolný vůči agresivním a odpadním vodám

5)Směsný cement - tisk hnědý

CEMENTY SE SPECIÁLNÍMI VLASTNOSTMI:

1)Silniční cementy - pevnost v tahu 6,5; 7; 7,5
- omezený vznik trhlin, snížené hydratační teplo
- použití: komunikace, letištní plochy
- silniční portlandský cement a silniční struskoportlandský cement
2)Hlinitanové cementy - u nás se nevyrábí
- hlavní surovina bauxit
- nejsou vhodné pro masivní konstrukce
3)Síranovzdorné cementy - velmi vhodný k použití vůči síranovým vodám (agresivní prostředí)
4)Hydrofobizované cementy - cementy u kterých při mletí slínku byla přidána hydrofobizovaná
přísada zvyšující odolnost cementu proti přijímání vzdušné vlhkosti
- doba skladování 9 měsíců (běžné cementy 3 měsíce)
5)Fungicidní a baktericidní cementy (protiplísňové) - použití do potravinářského a zemědělského
průmyslu
6)Bílý cement - vyrábí se na Slovensku
- použití na cementářské zboží, omítky
7)Barevné cementy - bílý cement + pigmenty
8)Barnaté a strontnaté - pro výrobu stínicích betonů (nepropouštějí paprsky jaderného záření)
- použití zdravotnictví, vojenské kryty
9)Rychlovazné cementy - dosahují zvýšených počátečních pevností
Zkoušky cementu:
1)Normální hustota - provádí se kvůli konzistenci, sleduje se ponor hustoměrného válečku do
cementové kaše
- zjišťuje se Vicatovým přístrojem

2)Začátek a konec tuhnutí - zjišťujeme pomocí Vicatovy jehly

3)Objemová stálost
4)Pevnost cementu v ohybu a tlaku - na cementovém trámku 160x40x40
- zkouší se na 6-ti zkušebních těles

8. MALTY
Maltou je označována ztvrdlá směs pojiva, plniva, vody a přísad. V čerstvém stavu má formu
nejčastěji plastické kaše. U některých druhů malt může chybět jedna ze tří základních složek, jako
např. hliněné malty nemají plnivo apod.
Pro výrobu stavebních malt se používá hlavně těchto hmot:
a)pojiv
- vzdušných (sádra, vyhašené vzdušné vápno, vápenný hydrát)
- hydraulických (hydraulické vápno, cementy – portlandský, směsný portlandský, vysokopecní)
- kombinovaných a směsných (cement + vápno, vápno + pucolán, vápno + sádra)
b)plniv
- přírodního kameniva (písek a štěrkopísek se zrnitostí 0 – 8mm)
- umělého kameniva (vysokopecní struska, škvára, popílek, keramzit, expandovaný perlit)
c)přísad a příměsí
d)záměsové vody

Malty dělíme podle účelu použití:

- pro zdění a omítání
- pro výrobu keramických dílců
- tepelně izolační
- stykové a spárovací
- pro kladení dlažeb a obkladů
- speciální

Podle objemové hmotnosti:

- tepelně izolační do 1100kg.m-3
- malty vylehčené do 1600kg.m-3
- malty obyčejné do 2300kg.m-3
- malty těžké nad 2300kg.m-3

Podle pevnosti v tlaku:

M0, M0,4, M1, M2,5, M10, M15, M20, M25, M30, M33
M0 - ještě nezatvrdlá malta
- zkouší se na sadě krychlí o hraně 100mm nebo na zlomcích tří trámečků rozměrů 40x40x160mm

Zrnitost plniva (kameniva):

- frakce 0/8 - pro malty v keramických dílcích, pro osazování dílců (pro stykové malty), pro potěry,
- frakce 0/4 - pro malty pro zdění, pro kladení dlažeb a obkladů, pro jádrovou vrstvu omítek,
- frakce 0/1 - pro malty na jemné omítky (štuk), pro spárování spár do šířky 4mm.

Druhy a použití malt:

1)Vápenné malty:
a)vápenatá malta ze vzdušného vápna - používají se při zdění málo namáhaného zdiva v suchu a na
vnitřní omítky
b)vápenná malty z hydraulického vápna - pro omítání vnějších omítek
c)vápenocementové malty - dosahují vyšší pevnosti, a proto se používají při zdění více namáhaného
zdiva

2)Sádrové malty:
a)z rychle tuhnoucí sádry - pro jemné vnitřní omítky
b)z pomalu tuhnoucí sádry - na vnitřní jemné omítky

3)Cementová malty -používají se na zdění velmi namáhaných částí zdiva, na vnitřní pálené omítky

Speciální malty:
a)kyselinovzdorné malty - odolné proti agresivním vodám
b)žáruvzdorné malty - šamotové, dinasové a magnezitové
c)provzdušněná malta - zlepšená mrazuvzdornost a vodotěsnost
d)malta krystalová - pro stropy a stěny, ve kterých jsou topné trubky
e)malta barytová - stínící malta

Zkoušení malt:
- zkouška zpracovatelnosti - zkouška pevnosti malty v tlaku a v tahu ohybem
- zkouška odlučivosti vody - zkouška přídržnosti
- zkouška rozmísitelnosti - zkouška mrazuvzdornosti
-zkouška obsahu vzduchu v maltě - zkouška objemové stálosti
- rozbor čerstvé malty a maltové směsi - zkouška propustnosti malty vůči vodním parám
- zkouška přilnavosti
- zkouška hmotnosti a pórovitosti
- zkouška vlhkosti a nasákavosti
- stanovení vlhkosti a nasákavosti

9. BETON ČERSTÝ A ZATVRDLÝ

Je stavivo ze směsi drobného i hrubého kameniva a vody, které vznikne zatvrdnutím cementové
kaše, dále může obsahovat ještě přísady a příměsi.

- čerstvý beton - beton v plastickém stavu, který je schopen ještě zhutnění normálním způsobem
- zatvrdlý beton - beton, který zatvrdl a má určitou pevnost
ROZDĚLENÍ BETONŮ:
1)Dle objemové hmotnosti:
- lehký pod 2000 kg.m-3
- obyčejný -prostý 2000 - 2400 kg.m-3
-vyztužený 2400 - 2800 kg.m-3
-předpjatý 2500 - 2800 kg.m-3
- těžké nad 2800 kg.m-3 do 4500 kg.m-3

2)Dle způsobu a místa uložení do konstrukce:

a)Monolitické - čerstvá betonová směs se ukládá do bednění, kde se zhutní, ošetřuje a po dokonalém
zatvrdnutí se odbední a plní svou funkci

b)Prefabrikované - konstrukční prvek je vyráběn ve výrobně nebo přímo na staveništi, odformován,

uložen na skládce k dozrávání, ošetřován a posléze dopraven na stavbu a uložen do konstrukce

3)Dle způsobu využití v konstrukci:

- tepelně izolační
- výplňový
- konstrukční

4)Dle požadavků na funkci:

- pohledový - plní estetickou funkci
- vodostavební - nepropustný pro vodu, používaný pro vodní díla
- mrazuvzdorné
- korozivzdorné
- provzdušněné
- těžké - ochraňující proti záření
- tepelně izolační
- žáruvzdorné
- silniční - s vyšší pevností v tahu ohybem, musí být mrazuvzdorný a odolávat účinkům
rozmrazovacích solí
- lehký - nízké objemové hmotnosti se dosahuje buď použitím lehkého kameniva nebo jde o přímo
lehčené betony, u nichž se vylehčení dosahuje vytvořením pórů - pórobetony a pěnobetony

5)Dle způsobu vyztužení:

- prostý - neobsahuje výztuž
- železobeton - vytužený ocelovými pruty nebo svařovanými sítěmi
- předpjatý beton - ocelová výztuž ve formě tenkých drátů a strun, která je v betonu buď předem,
nebo dodatečně napnuta
6)Dle míry zpracovatelnosti:
- tekuté
- velmi měkké
- měkké
- málo měkké
- zavlhlé
- tuhé
- velmi tuhé

SLOŽKY BETONU:
1)Kamenivo:
Nejpoužívanější je přírodní hutné, těžené, drcené nebo umělé lehké pórovité získané expandací
přírodních surovin nebo aglomerací přírodních odpadů.
Kulatá zrna dávají hotové směsi lepší zpracovatelnost než hraněná zrna drtě. Pro kční betony je
vhodné používat 3 - 4 frakce kameniva. Velmi důležitý je obsah jemných částic po 0,1 mm, které v
malém množství mohou přispět k větší hutnosti betonů, ve větším množství však snižuje pevnost
betonu. Max. velikost zrn kameniva ovlivňuje především nejmenší rozměr konstrukčních prvku a ve
vyztuženém betonu vzdálenost vyztužených ocelových vložek od sebe.

2)Cement:
Tvoří pojivovou složku čerstvé betonové směsi.
Minimální dávka - beton musí obsahovat nejméně 100kg cementu na 1m 3 čerstvého betonu.
Nejvyšší dávka je u vodostavebních betonů 400 kg cementu na 1m 3 čerstvého betonu s cílem
odstranit nadměrné smršťování betonu.
Optimální dávka je taková, aby cementový tmel obalil všechna zrna kameniva a vyplnil všechny
mezery mezi nimi.

3)Voda:
a)Záměsová - která je složkou betonu.
b)Ošetřovací - nezbytná pro udržování betonu ve vlhkém stavu především v prvních 14 dnech po
zatuhnutí. Odpaří-li se část záměsové vody a není-li nahrazena, dochází ke vzniku trhlin

w=

- minimální dávka w= = 0,23 (1/4 litru vody na 1 kg cementu)

- maximální dávka w= = 1 (tekuté cementy)

4)Přísady - zlepšují některé vlastnosti betonu nebo snižují spotřebu cementu

- urychlující - tuhnutí a tvrdnutí betonu, mají za úkol urychlit hydratační proces
- zpomalující - tuhnutí a tvrdnutí betonu, oddalují počátek hydratačního procesu
- plastifikační - zlepšují zpracovatelnost betonové směsi zvýšením tekutosti při stejném množství
záměsové vody nebo umožní snížení množství záměsové vody a tím i vodního součinitele
- provzdušňující - jsou to látky, které vytvářejí v cementovém tmelu velký počet mikroskopických
vzduchových pórů, které přerušují kapiláry a vytváří soustavu navzájem nepropojených dutin, které
zlepšují mrazuvzdornost betonu
- protizmrazovací - urychlují v zimním období dřívější dosažení pevností betonu nutné pro odolnost
vůči působení mrazu na záměsovou vodu
- vodotěsnící - zvyšují vodonepropustnost betonu, beton musí být hutný dobře zpracovatelný,
vodotěsnící přísady oddělují póry od sebe a přerušují je
- hydrofobizační - přísady vytváří na povrchu póry vodoodpuzující povlak a snižují jejich propustnost
pro vodu

5)Příměsi
Příměsi jsou jemné práškové látky. Jsou buď inertní, nebo aktivní vůči cementu. Z inertních se jedná o
kamenné moučky, z aktivních o popílky nebo jemně mletá granulovaná struska. Tyto příměsi zlepšují
technologické i mechanické vlastnosti betonu:
čerpatelnost betonové směsi, zvýšení hutnosti, vodotěsnost, pevnost.
K běžně dostupným urychlovačům patří sůl kamenná - NaCl a ke zpomalovačům patří cukr.

10. BETON
Metody stanovení složek betonu:
Je nutné poměrně přesně určit množství cementového tmelu potřebného k obalení zrn předem
navržené směsi jemného a hrubého kameniva. Obecně se počítá se známým Bolomeyovým vztahem
mezi pevností betonu a pevností použitého cementu, na vodním součiniteli a na druhu a skladbě
kameniva. Musíme počítat s tím, že cementový tmel vyplní všechny mezery mezi zrny kameniva a
navíc obalí všechna zrna kameniva tenkou vrstvičkou.
Při návrhu betonové směsi z přírodního těženého, nebo drceného kameniva se předpokládá, že
nosnou kostru betonu tvoří zhutněné kamenivo a výplň cementový tmel, po zatvrdnutí cementový
kámen.

Obecné zásady pro návrh betonu:

a)Poměr hrubého a drobného kameniva
Povrch zrn hrubého kameniva je menší než povrch kameniva drobného, stejného objemu, což značně
ovlivňuje spotřebu cementu. Přitom je nezbytné poskládat zrna kameniva tak, aby objem mezer mezi
nimi byl minimální. Pro běžný beton se uvádí poměr drobného a hrubého kameniva hodnotou 2:3,
což zajišťuje dobrou zpracovatelnost betonové směsi.

b)Poměr cementu ke kamenivu

Cement je nejdražší složku betonové směsi, proto je snaha jeho spotřebu minimalizovat.

c)Poměr vody k suché směsi

Je dán požadavkem na dodání nezbytné vody k hydrataci cementu, k ovlhčení povrchu zrn kameniva
a k dosažení požadované zpracovatelnosti.

Výroba betonové směsi

1)Podle technologie míchání - cyklické - pracují v cyklech - plnění, míchání, vyprazdňování
- cyklus se opakuje
- objem 125 l
- kontinuální - nepřerušený provoz
- na jedné straně se plní na druhé se vyprazdňují
- použití tam kde je potřeba velké množství betonu
- dnes méně užívané
2)Podle způsobu míchání - spádové - využívá gravitace
- pomocí lopatek se směs v bubnu promíchává
- s nuceným mícháním - dvě lopatkové pohyblivé hřídele

Betonová směs se vyrábí buď přímo na stavbě ve staveništních betonárnách, nebo v centrálních
betonárnách umístěných v centru potřeby betonu. Oblastní betonárny zásobují oblast značně
rozsáhlou zásadně omezenou přepravními vzdálenostmi a především dobou nezbytnou pro
zpracování betonu na stavbě od jeho míchání v betonárně.

Doprava betonové směsi:

1)Vodorovný směr - kolečka (60, 80, 100l)
- japonka (125l a více)
- motorový vozík (250l)
- multikára
- dampr (250 - 1000l)
- náklaďák - do vzdálenosti 5 km
- domíchávač - do korby se dává hotový beton
- vanové - objem 3,4 - 4 m³
- hruškové - objem 5 - 7 m³
- automíchač - plní se suchou směsí, mají zásobník na vodu, směs se míchá
po cestě nebo na stavbě
2)Svislý směr - výtahy, jeřáby prostřednictvím košů na beton (objemy košů dle míchaček),
transportéry, čerpadla
Zkoušky čerstvého betonu:
1)Dle Vebe - komolý kužel z betonové směsi je umístěn do válcovité nádoby a zatížen kruhovou
deskou z plexiskla
- určuje se čas, za který se směs za vibrování srovná do válcovité nádoby
2)Sednutím kužele - betonová směs se nalije do kuželové formy, směs se doformuje a sleduje se
úbytek výšky kužele
3)Metoda rozlití - do formy komolého kužele se nadávkuje betonová směs, která se lehce zhutní
- v horní části se směs zarovná a forma se sundá směrem nahoru
- měří se rozlití směsi za určitý čas
4)Míra zhutnění - betonová směs se dá do formy čtvercové podstavy, po naplnění se zarovná.
- provede se hutnění, pak se změří pokles směsi ve čtyřech rozích a stanoví se
aritmetický průměr poklesu

5)Objemová hmotnost -

Zhutnění betonové směsi:

- ručně - propichováním nebo pěchováním a dusáním
- strojně - vibrováním - elektrické- pneumatické- hydraulické
- vibrace - vnitřní - ponorné vibrátory, vibrační tyče, vibrační hlavice - venkovní - povrchové vibrátory
- vibrační žebříčky, latě, tyče - příložné vibrátory - umístěné na vnější stěně bednění - kombinované
- speciální - válcování - lisování - vibrotažení - odstřeďování
Urychlování tuhnutí a tvrdnutí betonu:
- fyzikální metody - spočívají buď v odsávání nadbytečné vody z čerstvého betonu, nebo na
skutečnosti, že hydratační proces probíhá intenzivněji a rychleji při vyšších teplotách betonu.
- chemické metody - aplikují do betonu přísady urychlující tuhnutí a tvrdnutí betonu.

Ošetřování betonu:
Beton je třeba ochránit před přímým účinkem povětrnostních vlivů, především před přímými
slunečními paprsky, před působením intenzivních větrů a před deštěm a mrazem po určitou dobu po
zabetonování. Nejdůležitějším stavem je udržet beton ve vlhkém stavu jeho kropením až do doby
dosažení 75% požadované krychelné pevnosti, což je obvykle 7 dní použije-li se portlandský cement a
14 dní při použití směsných cementů. S kropením se začíná hned, jakmile beton dostatečně zatvrdne,
aby se nevyplavoval z povrchu cement.

Betonování za nízkých teplot:

Nižší teploty a zejména mráz prodlužují proces tuhnutí a tvrdnutí betonu. Snižují i jeho konečnou
pevnost, obzvláště pak, může-li mráz působit na beton během tuhnutí, kdy již započala hydratace. V
tomto případě se hydratace přeruší a rozpínání ledu zvětšuje objem a dochází k porušení
cementového tmelu a beton se po oteplení rozpadne.
Jako ochrana při betonování v podmínkách ovzduší kolem ±0°C slouží předehřívání složek betonu,
především vody, a to tak aby betonová směs po všech tepelných stránkách měla při uložení nejméně
+5°C. Zhutněný čerstvý beton se chrání tepelně izolačními rohožemi, které brání úniku tepla z
čerstvého betonu. Doba ochrany betonu proti mrazu musí být zajištěna, dokud pevnost betonu v
tlaku nedosáhne 75%.

Vlastnosti betonu:
pevnost betonu - je nejdůležitější mechanickou vlastností betonu a vyjadřuje odpor betonu proti
změně jeho tvaru a proti jeho porušení působením vnějšího zatížení
pevnost statická
- krátkodobá - se stanovuje zatěžováním konstrukce trvající několik vteřin nebo minut
- dlouhodobá - se stanovuje zatěžováním konstrukce trvající několik dnů, týdnů, měsíců i let
pevnost v tlaku - se zkouší na krychlích - krychelná pevnost, na válcích - válcová pevnost

pevnost v tahu
- prostém - se zjišťuje na hranolech nebo válcích namáháním osovým tahem v podélném směru.
- příčném - se zjišťuje tlakovým namáháním válců nebo krychlí případně hranolů přes úzce nejčastěji
dřevěné příložky. Jde o vyvození soustředného namáhání, které uvnitř tělesa vyvodí příčné napětí v
tahu, které následně rozštípne zkušební vzorek
- ohybem - se zjišťuje na trámcích 150x150x600mm nebo 100x100x400mm, které jsou zatěžovány
ohybovým momentem vyvozeným dvěma osamělými břemeny ve třetinách rozpětí trámce
podepřeného na obou koncích
pevnost ve smyku - se zjišťuje na takových tělesech, které umožní vyvolat požadované napětí ve
smyku - jednostřižném - dvoustřižném

Mrazuvzdornost betonu:
Je přímo ovlivněna množstvím pórů a dutin ve struktuře betonu. Tyto dutiny jsou místem hromadění
vody, která při mrazech může zmrznout a zvětšení objemu může způsobit porušení struktury betonu.
Zlepšení mrazuvzdornosti lze zlepšit použitím provzdušňujících přísad.

Objemové změny betonu:

Při zrání beton mění svůj objem a beton se smršťuje. Tento proces je samovolný a lze jej částečně
ovlivnit skladbou betonové směsi, především množstvím cementu a vody.
Trvanlivost betonu:
Je schopnost betonu odolávat vlivům prostředí bez jeho porušení nebo podstatného snížení pevnosti
po celou dobu životnosti konstrukce. Nejvíce škodí účinky střídání zmrazování a rozmrazování, kdy
dochází k poruchám struktury betonu. Trvanlivý beton by měl být i vodotěsný, aby odolával účinkům
zmrazovacích solí. Proti agresivnímu prostředí beton lze chránit nátěry nebo obklady.

Druhy betonu:
1)Prostý beton
Prosté hutné betony z přírodního kameniva s objemovou hmotností 2200 - 2 400kg.m -3 a zaručenou
pevností C 12/15 - C 40/50 jsou určeny pro budování podkladních vrstev, základových konstrukcí a
jádrových částí přehradních konstrukcí.

2)Železový beton:
Jeho pevnost je dána především pevností v tahu, protože beton má dobrou pevnost v tlaku, ale ne v
tahu. Proto se vyztužují části betonových konstrukcí, v níž se předpokládají tahová napětí
betonářskou ocelí potřebného průměru. Tento druh tvoří převážnou část navržených betonových
konstrukcí.
Při navrhování železobetonových konstrukcí se předpokládá dokonalé obalení povrchu ocelových
prutů cementovým kamenem, které zajistí spolupůsobení obou složek betonu a tím i dokonalý
přenos namáhání mezi sebou.

3)Předpjatý beton:
Základem je vnést do betonu uměle vyvozený tlak v té části průřezu, v níž později zatížení vyvodí tah.
Předpjatý beton se dělí na:
- předem předpjatý - se uplatňuje především ve stropních, střešních nebo mostních dílech. Dílce se
vyrábí na dlouhých drahách (SPIROLL) tak, že nad podložkou v tažené oblasti budoucího stropního
dílce se natáhne a předepne potřebný počet lan tvořených dráty a zakotví se do kotevních bloků.
Potom se na dráze vybetonuje z velmi suchého a pevného betonu nekonečný pás betonu. Po jeho
zatvrdnutí se konce lan přepálí a v tom okamžiku se vnese do tažené části stropního dílce předpjetí
tahem. Potom se usadí na dráhu pila s diamantovým kotoučem a nařeže stropní panely podle
požadavků.

- dodatečně předpjatý - část konstrukce, převážně mostní, se vyrábí buď přímo na staveništi poblíž
stavby nebo ve výrobně ve dřevěných nebo ocelových formách. Na stavbě se osadí do příslušné
polohy v konstrukci a přistoupí se k předpínání kabely většinou z předpínacích drátu. Při výrobě dílců
jsou ve výrobě vytvořeny kanálky, jimiž se kabel protáhne, až vyčnívá z obou stran. Kabel se na jedné
straně zakotví do kotevní desky ocelovou kotvou. Na druhém konci se upnou dráty do přepínací
pistole a předepnou se. Po předepnutí se dráty zaklínují do kotevní desky kotvou a předpětí je
vneseno do nosníku. Potom se kanálky zainjektují nejlépe aktivovanou cementovou maltou.
 11. SPECIÁLNÍ BETONY
Lehké betony:
Tvoří zvláštní skupinu mezi běžnými betony vzhledem ke své nižší objemové hmotnosti a tím i lepšími
tepelně izolačním vlastnostem.
Objemová hmotnost lehkých betonů se obvykle pohybuje mezi 200 - 2000 kg.m -3. Krychelná pevnost
může dosáhnout až okolo 90 MPa.

Podle způsobu vylehčení se lehké betony rozdělují na:

- mezerovité (s využitím mezerovitosti kameniva),
- hutné, nepřímo lehčené pomocí pórovitého kameniva,
- přímo lehčené vytvořenými póry při výrobě hmoty (pórobetony).

Druhy lehkých betonů:

- izolační betony:
- pórobeton - vyrábí se buď z křemičitého písku nebo popílku jako plniva a cementu nebo vzdušného
vápna nebo v kombinaci jako pojiva. Směs plniva a pojiva a hliníkového prášku se nalije do forem a
zavře se do autoklávů kde při teplotě 150 - 180°C a tlaku 0,4 - 0,8MPa se vytváří a tvrdne struktura
pórobetonu. Vyrábí se tvárnice, stěnové panely, příčky izolační desky a střešní nosné desky
-pěnobeton - kdy do směsi plniva a pojiva se vmíchá organická pěna.
- polystyrénový - vyrábí se z napěněných polystyrénových kuliček vmíchaných do cementové malty
přičemž vznikne beton. Vyrábí se z něj izolační vrstvy střech, obvodové stěny
- izolační nosné betony, kde je přírodní drcené nebo těžené kamenivo zcela nebo částečně
nahrazeno pórovitým kamenivem. Struktura těchto betonů je mezerovitá. Plnivem je agloporit,
keramzit, zpevněná struska. V menším rozsahu expandit, škvára, cihelná drť
- lehké konstrukční betony - vyrábí se převážně z agloporit nebo keramzit. Nevýhodou je vysoká cena
dováženého materiálu, pevnost v tlaku 40 - 50 Mpa

Těžký beton:
Jako těžký beton se označuje beton s objemovou hmotností vyšší než 2600 kg.m -3. Těžké betony se
využívají zejména při stínění RTG záření nebo γ - záření. Hlavní součástí těžkých betonů je těžké
kamenivo s objemovou hmotností nad 3000 kg.m -3.Nejčastěji se jako plniva používají minerály železa
(magnetit, hematit, limonit), baryt nebo uměle připravené a upravené kusy oceli nebo litiny (broky,
odřezky).

Vysokopevnostní betony:
Jako vysokopevnostní beton (HSC) se označuje beton s charakteristickou pevností vyšší než 65 MPa.
Vysokopevnostní betony se vyznačují velmi rychlým nárůstem pevnosti - za 24 hodin dosahují již cca
30 - 50 MPa a za 28 dní pevnosti v rozmezí 90 - 150 MPa.
Vysoká hutnost betonu se příznivě projeví ve vysoké kvalitě jeho trvanlivostních vlastností. Výraznou
předností vysokopevnostních betonů je možnost zmenšení průřezů nosných prvků a tím pádem
snížení celkového množství betonu použitého v konstrukci, zmenšení množství výztuže a úspora
půdorysné plochy staveb.

Žáruvzdorné betony:
Žáruvzdorné betony se používají v případech, kdy je nutno použít beton pro oblast vysokých teplot.
Příkladem je např. vyložení úvodních pásem rotační pece pro výpal cementářského slínku. Pro
přípravu žáruvzdorných betonů se často používá hlinitanový cement.

Samozhutnitelný beton:
Samozhutnitelný beton (SCC) je charakterizován schopností tečení čerstvého betonu bez působení
vnějších dynamických sil. Další typickou vlastností je odolnost vůči rozměšování a schopnost zhutnění
vlastní hmotností.

Vláknobetony:
Vláknobetony jsou speciální typy konstrukčních betonů, u kterých se již při jejich výrobě k běžným
složkám přidávají vhodná vlákna, plnící funkci rozptýlené výztuže.
Přidáním vláken dochází k lepší odolnosti vůči objemovým změnám při tvrdnutí betonu a dále pak ke
zvýšení odolnosti vůči tahovým namáháním.

Vodostavební beton:
Vodostavební beton je speciálním druhem trvanlivého betonu, u něhož byla zabezpečena dostatečná
odolnost vůči účinkům tlakové vody.

Použití:
- vodní díla, gravitační přehrady, části zemních hrází,
- úpravny a čistírny vod,
- trubní rozvody a dílce pro kanalizační systémy,
- vyztužené skořepiny trupů říčních plavidel,
- ostění tunelů, realizované v technologii stříkaného betonu,
- tzv. bílé vany – podzemní konstrukce a objekty, vystavené účinkům vody, které nemají běžnou
vrstvu vodotěsné izolace.
Nejnižší přípustná třída betonu vystaveného účinkům proudící vody je C 20/25. Vodotěsnost betonu
závisí především na pórové struktuře ztvrdlého cementového kamene. Cementový kámen, zhotovený
s vodním součinitelem v/c ≤ 0,40 je možno považovat za téměř nepropustný.

12. KERAMIKA
Keramika je soudržná polykrystalická látka získaná převážně z přírodních anorganických nekovových
surovin s určitým podílem skelné fáze, získaná zpracováním do tvaru a vypálením v žáru, při kterém
dojde slinováním ke zpevnění a dosažení požadovaných fyzikálních mechanických vlastností.

ROZDĚLENÍ PODLE:
1)obsahu pórů:
- pórovitá keramika - s hmotnostní nasákavostí střepu nad 10%
- polohutná keramika - s hmotnostní nasákavostí střepu 6 - 10%
- hutná keramika - s hmotnostní nasákavostí střepu 3 - 6%
- poloslinutá keramika - s hmotnostní nasákavostí střepu 1,5 - 3%
- slinutá keramika - s hmotnostní nasákavostí střepu pod 1,5%
2)struktury:
- jemná keramika - vyznačuje se tenkým a jemnozrnným střepem (porcelán a bílá kamenina,
obkládačky, laboratorní, zdravotnická a technická keramika)
- hrubá keramika - keramika se silnostěnným a hrubozrnným střepem (cihlářské zboží, kamenina,
žáruvzdorné výrobky)

3)použití výrobku:
- stavební keramika (cihlářské výrobky, pórovinové obkládačky, kamenina)
- zdravotnická keramika
- technická keramika (elektrotechnická a konstrukční)
- žárovzdorné materiály (šamot, dinas, hořečnatá a hořečnatovápenatá keramika)

Suroviny: hlíny, jíly, kaolíny, spraše, jílovité břidlice, lupky

POSTUP VÝROBY:
1)Těžba cihlářských surovin:
Cihlářské suroviny se těží zásadně povrchovým způsobem a téměř výhradně v blízkosti cihelny. Místo
těžby cihlářských surovin se obvykle označuje jako hliniště. Pro těžbu většinou nezpevněných nebo
jen málo zpevněných cihlářských zemin se obvykle používají jednoduché těžební stroje pro vertikální
způsob těžby - korečková, kolesová nebo lopatová rypadla. Kromě dobývacích strojů, těžících
surovinu vertikálně se mohou používat také stroje s plochou těžbou (radlicové stroje) - dozery,
rozrývače, skrejpry, grejdry.
Natěžená surovina se z hliniště dopravuje zpravidla na místo ukládky - na haldu. Doprava suroviny
může být uskutečňována: kolejově, pásovými dopravníky, nákladními auty

2)Předpříprava suroviny:
Mezi základní způsoby předpřípravy suroviny patří zejména haldování. Haldování je ukládání
natěžené suroviny na haldy. Halda plní dvě základní funkce:
- umožňuje prvotní homogenizaci a částečné odležení suroviny,
- vytváří dostatečnou zásobu suroviny.
Navrstvená surovina se na haldě vždy do určité míry promísí a zlepší se její stejnorodost.

3)Příprava suroviny:
Příprava cihlářské suroviny je technologický proces, který spočívá v úpravě vlastností natěžené
suroviny tak, aby výsledné těsto mělo optimální vlastnosti. Během přípravy suroviny se provádí
regulace vlastností změnou množství rozdělávací vody, ostřením, lehčením, odvzdušňováním,
odležením, použitím přísad, ale také důslednou homogenizací, drcením, mletím a mísením.
Pro úpravu vlastností plastického keramického těsta se používají zařízení:
- podávání a dávkování: skříňové a bubnové podavače, na sypké příměsi i podavače šnekové
- mísení a homogenizace: kolové mlýny, talířová mísidla, protlačovací mísidla
- drcení a mletí: kolové mlýny, válcové mlýny
- skladování a odležování: odležárny, odležovací věže, zásobníky

4)Vytváření výrobků:
Vytváření je keramický technologický postup, kterým se dodává vytvářecí směsi žádaný tvar daný buď
formou nebo ústím lisu.
- vytváření z plastického těsta - tažením na šnekových lisech - lisováním nebo vytáčením na
hrnčířském kruhu
- vytváření ze zavlhlé směsi neboli drolanky - suchý způsob, vytváření probíhá lisováním
- vytváření z břečky - litím do tlustostěnných vysušených sádrových forem, při přebytku vody

5)Sušení výrobků:
Výrobek obsahuje značné množství vody, které je nutno před pálením odstranit, jinak by v peci došlo
k jejich porušení. K nejpoužívanějším patří sušárny komorové (pracující periodicky - přetržitě) nebo
sušárny kanálové (pracující kontinuálně - nepřetržitě).

6)Výpal výrobků:
- dochází ke ztrátě hmotnosti a ke smrštění
- zpevňování keramických výtvorů se děje pochodem, který nazýváme slinování (vzniká keramická
vazba). Pece k pálení keramických výrobků dělíme na:
- periodických - s přetržitým provozem
- kontinuální - s nepřetržitým provozem - dnes nejpoužívanější (pece tunelové)

7)Skladování a expedice výrobků:

Po vypálení a ochlazení výrobky procházejí kontrolou kvality, která se provádí např. vizuelně,
poklepem. Poslední etapou je zapáskování výrobků, paletování a balení do smršťovací fólie.

Suroviny:
- tvárlivé (plastické) - poskytují po rozdělání s vodou plastické těsto schopné tvarování a následného
zpevnění sušením a výpalem.
- netvárlivé (neplastické) - jejichž společným znakem je, že nejsou schopny samy o sobě
vytvořit plastické těsto. Dělí se na:
- ostřiva - snižují plastičnost, nebezpečí smrštění a tvorbu smršťovacích trhlin při sušení (křemen,
šamot, popílek, škvára, struska)
- taviva - ovlivňují tavitelnost tak, aby již při relativně nízkém žáru nastalo zhutnění až slinutí střepu
- lehčiva - snižují objemovou hmotnost vypáleného střepu a tím zlepšují tepelně izolační vlastnosti
výrobku.
13. KERAMIKA NA BÁZI JÍLOVÝCH SUROVIN
VÝROBKY:
1)Cihlářské výrobky:
Cihlářské výrobky představují pórovité keramické výrobky charakteristicky zbarvené do červena,
červenohněda nebo okrova. Hlavní surovinou pro výrobu jsou cihlářské jíly a hlíny, jako přísady slouží
písek a další ostřiva. Cihlářské výrobky se tvarují lisováním ve šnekových lisech a tažením nebo
ražením, následně se suší a vypalují se při teplotě 850 – 1050 °C v tunelových pecích.

PODLE POUŽITÍ DĚLÍME NA:

a)Prvky pro svislé konstrukce:
- cihly plné - dnes se vyrábějí ve dvou formátech - malý (250x120x65)a velký (290x140x65). Podle
pevnosti v tlaku jsou výrobky děleny na P6, P7, P8, P10, P15, P20, P25. Po P8 jsou nemrazuvzdorné a
P25 je odolná pro 25 zmrazovacích cyklů
- cihly děrované - mají nízkou objemovou hmotnost 900 - 1450kg.m -3 a velmi dobré tepelně izolační
vlastnosti
- keramické dílce
- cihelné dlaždice a obklady - stájové dlaždice, půdovky, tažené cihelné obkladačky, cihelné
obkladačky lité,
- stavební keramika - sem patří keramické obkladačky pórovité i hutné, keramické dlaždice, kachle a
keramická topná tělesa
- keramické obkladačky - jsou vhodné pro obkládání vnějších i vnitřních povrchů stěn, zabraňují nebo
omezují vnikání kapalin a plynů do podkladu, usazování prachu a nečistot, zvyšují odolnost zdiva proti
opotřebení
- keramické dlaždice - použití k pokládání podlah

b)Prvky pro vodorovné konstrukce:

- různé keramické tvarovky, ze kterých se montují vodorovné, nejčastěji stropní nebo střešní
konstrukce bez použití zvedacích prostředků. Mají velmi malou hmotnost
- stropní vložky SIMPLEX - používají se jako výplň železobetonových žebírkových stropů
zhotovovaných na stavbě
- stropní desky HURDIS - vkládají se přímo mezi ocelové nebo betonové nosníky

2)Pálená krytina:
- používá se k pokrytí střech s dřevěnou konstrukcí krovu
- vhodná pro sklony střešních plášťů nad 35°
Druhy tašek:
- obyčejná (bobrovka) - 380x175x15mm
- drážková tažená - kvalitnější než bobrovka, 400x225x24mm
- drážková ražená - francouzská (podhorské oblasti) a holland (památkové stavby)
- ražená prejzová - korýtko a prejz
- hřebenáče - slouží ke krytí hřebenů a nároží

3)Pro zvláštní účely:

- cihly kanalizační - k vyzdívání všech druhů šachet, stok a kanálů. Uplatňují se hlavně v prostředí, kde
se požaduje odolnost proti agresivním chemikáliím
- cihelné plotovky - k vyzdívání keramických ozdobných plotů, okrasných zídek
- cihly komínové - určené k vyzdívání vysokých továrních komínů (pevnostní značky až P30)
- trativodky - zejména pro odvodňovací zařízení
- antuka - cihlářská drť, nejčastěji používaná pro vytváření atletických povrchů

4)Zdravotní keramika:
- jedná se o instalační předměty, jako jsou umyvadla, klozety, pisoáry, bidety, dřezy a pro hygienická
zařízení bytových, občanských i průmyslových staveb
- vyrábí se buď z póroviny, nebo z kameniny při vypalování téměř do slinutí
- opatřují se bílou nebo barevnou glazurou
5)Porcelán:
- jedná se o keramický výrobek se slinutým bílým střepem, v tenké vrstvě průsvitným,
nepropouštějícím vodu ani plyny. Výjimkou je barevný porcelán, který se získává přídavkem
zvláštních keramických barev do hmoty
- rozlišujeme porcelán: tvrdý - vypalován až při 1400°C, měkký - vypalován již od 1150 °C
6)Kamenina:
- je označována jako těžký keramický výrobek obyčejně užívaný pro chemické přepravní nádoby a
vedení různých kapalin, většinou oboustranně glazovaný.
- jde o keramický střep, který je hutný, nepropustný, dostatečně pevný, aby odolával rýpání ocelovým
hrotem, částečně slinutý. Má malou nasákavost, odolnost proti chemikáliím a agresivním látkám
- užívá se také pro slinuté pálené trubky a fitinky a trubkové spojky pro odvodnění a odpad
- rozdělení kameniny:
- stavební - kameninové dlaždice, kameninové cihly, kameninové pásky
- kanalizační - musí odolávat jak chemickým tak i povětrnostním vlivům po celou dobu životnosti
- chemická - jsou to slinuté, zpravidla neglazované keramické výrobky pro použití v chemických
provozech

7)Žáruvzdorné výrobky:
- jsou takové výrobky, které jsou schopny odolávat vysokým teplotám, jejichž žáruvzdornost je okolo
1500 °C
- podle chemických a fyzikálních vlastností se dělí na:
- kyselé - dinas, šamot
- zásadité - magnezit, dolomit
- neutrální - uhlíkaté výrobky

- podle žáruvzdornosti:
- obyčejné do 1770 °C
- velmi žáruvzdorné do 2000 °C
- vysokožáruvzdorné nad 2000 °C

Nejznámější žáruvzdorné výrobky + použití:

- šamotové - všude tam, kde jsou přerušované tepelné provozy
- dinasové - klenby a zdivo hutnických a sklářských pecí, ke zdění koksárenských pecí, regenerátorů
nebo elektrických obloukových pecí
- magnesitové, dolomitové, chromité - mají hlavní uplatnění v hutnictví při výrobě železa na
vyzdívání různých pecí, zejména ocelářských
- uhlíkové - tuhové kelímky, zátky a výlevky v ocelářských pánvích. Mají větší odolnost proti změnám
teploty i proti korozi

14. KOVY ŽELEZA

Technické kovy jsou krystalické látky, slitiny základního kovu s dalšími kovovými nebo nekovovými
prvky. Získávají se metalurgickými pochody z rud. Dělí se na dvě skupiny:
- kovy železné - surové železo, bílá a šedá litina, ocel
- kovy neželezné - hliník, měď, zinek, olovo, cín a jejich slitiny
- nevýhody železných kovů je především výrazná koroze, negativně hodnotíme tepelnou a zvukovou
vodivost, snížená odolnost proti ohni a větší pružné deformace

1)Železné kovy:
Železnými kovy jsou slitiny železa s uhlíkem, popř. s dalšími kovy (legujícími kovy). Surové železo a
litina obsahují 2 – 4% uhlíku, ocel pak méně než 2% uhlíku.
Základními surovinami pro výrobu železa jsou:
- železné rudy, buď ve formě kusové rudy nebo ve formě aglomerátu nebo pelet
- redukční a energetická přísada - koks
- struskotvorná přísada - vápenec

Výroba surového železa:

Probíhá ve vysokých pecích. Jde o kuželovité šachty, do kterých se kontinuálně naváží vsázka tvořená
rudou, palivem a struskotvornými přísadami. Princip výroby železa ve vysoké peci je následující: koks
se spaluje v proudu předehřátého vzduchu, který je do pece vháněn zespodu výfučnami. Spalování
uvolňuje velké množství tepla při vzniku oxidů uhličitého a uhelnatého, který má redukční vlastnosti.
K redukci oxidů železa, obsažených v rudách probíhá v nižších částech pece. Vyredukované železo
díky své vysoké hustotě klesá do spodní části pece, kde se hromadí. Při jeho stékání přes koks však
dochází k rozpouštění uhlíku a nauhličení kovu, takže surové železo obsahuje obvykle okolo 3,5 -
4,5% uhlíku. V nejnižší části je umístěn tzv. odpichový otvor pro vypouštění tekutého železa. Nad
odpichovým otvorem pro surové železo je výtokový otvor strusky.

Produkty:
- vysokopecní struska - vzniká z přísad, přidávaných do vysoké pece a plave na roztaveném železe a
chrání ho před zpětnou oxidací, po vypuštění z vysoké pece se ztuhlá struska drtí na hutné umělé
kamenivo nebo se zpracovává rychlým ochlazením na granulovanou strusku

2)Ocel:
Druhy oceli - uhlíkové, slitinové

Podle chemického složení se rozlišuje ocel:

- nelegovaná (uhlíková) - obsahující, kromě uhlíku, případně jen velmi malá množství dalších prvků
(Mn, Si, Ni, Cr, W, Co, Al, Mg),
- legovaná (slitinová) - obsahující záměrně přidané prvky typu Mn, Ni, Cr, W, V, Ti.

Vlastnosti oceli:
- malá vlastní tíha konstrukce, přesná a čistá výroba, rychlá montáž - nevyžaduje technologické
přestávky, krátké lhůty výstavby nezávislé na počasí a ročním období, možnost opakovaného použití,
recyklace, lze dobře kombinovat s ostatními materiály
- malá odolnost vůči korozi
- nízký bod tání - vysoké teploty ovlivňují mechanické vlastnosti ocel - malá schopnost vzdorovat
požáru, nutnost ochrany proti požáru
- velká teplotní roztažnost,
- dobrá tepelná vodivost - vytváří tepelné mosty

Podle použití ve stavebnictví se ocel dělí na:

- ocel na stavební konstrukce - neuklidněná, nelegovaná, uhlíková ocel, za tepla válcovaná
- ocel pro výztuž do betonu - neuklidněná, nelegovaná ocel, za tepla válcovaná nebo za studena
tvářená tažením nebo kroucením,
- ocel pro přepínací výztuž do betonu - nelegovaná ocel za tepla válcovaná nebo za studena tvářená,
- ocel na kolejnice, štětovnice a důlní výztuž - nelegovaná nebo legovaná jakostní ocel,
- ocel na plechy pro klempířské a pokrývačské práce - jakostní, nelegovaná ocel.
Značení oceli:
Základní značkou je pětimístné číslo, které udává její třídu, mechanické vlastnosti nebo složení:
- první dvojčíslí = třída oceli (10 - stavební ocel, 11 - strojní ocel, 12 - 17 - ocele legované)
- druhé dvojčíslí udává desetinu meze pevnosti v MPa u ocelí třídy 10 a 11 nebo desetinu meze kluzu
v MPa u ocelí třídy 10 pro výztuž do betonu; u ostatních tříd charakterizuje chemické složení oceli

- pátá číslice: vyjadřuje vlastnosti a u betonářské oceli její svařitelnost

Tepelné zpracování oceli:

- žíhání - ohřev na teplotu cca 600°C na takovou dobu, aby se žíhaná část rovnoměrně prohřála; po
ohřevu následuje rovnoměrné chlazení
- kalení - ohřev oceli nad předkrystalizační teploty a tak rychlé ochlazení, aby nenastala
rekrystalizace; uhlíkové oceli se kalí do vody, slitinové oceli nejčastěji do oleje
- popouštění - ohřev na poměrně nízké teploty (180 - 200°C), tohoto způsobu se používá, pokud se
požaduje vysoká tvrdost,
- patentování - tepelné zpracování, kterým se dosahuje vysoké pevnosti drátů; drát se zahřívá na
vysokou teplotu cca 1000°C a pak se protahuje olověnou lázní o teplotě cca 500°C

Litiny:
Jsou to slitiny s převahou železa, obsahující více jak 2,1 % uhlíku a dále mangan, křemík a další prvky.
Litiny jsou charakteristické vysokou pevností v tlaku, nízkou pevností v tahu, křehkostí, malou
tažností, odolností vůči korozi. Litiny jsou určeny téměř výhradně k výrobě odlitků. Vyrábí se
roztavením surového železa a litinového nebo ocelového odpadu. Výroby litin - v elektrických
indukčních pecích, rotačních bubnových pecích nebo kuplovnách.
Bílá litina - je velmi tvrdá a křehká, používá se pro výrobu jednoduchých odlitků odolných proti
opotřebení
Grafitická litina - vyrábí se z ní smaltované zboží, části motorů, umělecké výrobky
Tvrzená litina - vyrábí se tepelným zpracování odlitků z bílé litiny

15. NEŽELEZNÉ KOVY

1)Hliník - hliník a jeho slitiny mají třikrát nižší hustotu než ocel a řadí se mezi lehké kovy. Hliník má
stříbrošedou barvu. Hliník se vyrábí elektrolyticky, což je energeticky velmi náročný proces. Slitiny
hliníku se získávají roztavením hliníku s malým množstvím jednoho nebo více kovů -Mn, Mg, Cu, Si,
Zn. Jednou z nejznámějších slitin hliníku je dural. Dural je slitina na bázi Al-Cu-Mg s vysokou pevností
a zpracovává se do formy výlisků a plechů, proti korozi bývají duraly chráněny tenkou vrstvou hliníku.
Spojování hliníku a jeho slitin je velmi obtížné, a to i přes fakt, že teplota jejich tavení je velmi nízká.
Hliník lze tedy nejlépe spojovat pájením. Základní povrchovou úpravou hliníku je jeho eloxování, tj.
anodická oxidace, spočívající ve vytvoření oxidu hlinitého.
Značení hliníku číselným značením:
Číselné označení hliníkových slitin obsahuje celkem čtyři číslice, které udávají chemické složení slitiny:
- první číslice charakterizují obsah hlavních slitinových kovů podle skupin: 1 - hliník minimálně
99,00%, 2 - měď, 3 - mangan, 4 - křemík, 5 - hořčík, 6 - hořčík a křemík, 7 - zinek, 8 - ostatní kovy
- druhá číslice uvádí modifikaci slitiny - číslice 0 znamená nelegovaný hliník,
- dvě poslední číslice - obsah hliníku v procentech nad 99% (45 znamená hliník čistoty 99,45%).

Hliníkové výrobky:
- plechy a pásy vyráběné válcováním za studena
- profily používané na nosné konstrukce pozemních i mostních staveb, na lehké obvodové pláště,
okna, dveře nebo příčky
- trubky vyráběné tažením,
- dráty a tyčové profily, vyráběné zpravidla tažením za studena.

2)Měď - řadí se podle vzhledu mezi tzv. barevné kovy. Ve stavebnictví se hlavně
používá z důvodu odolnosti vůči korozi. Měď je charakteristicky červenohnědý, měkký a houževnatý
kov. Je jedním z nejlepších vodičů elektřiny.

Výrobky z mědi:
- pásy a plechy na střešní krytiny, na klempířské práce
- potahy hydroizolačních asfaltovaných pásů,
- dráty a kabely pro elektroinstalace,
- trubky na vodovodní nebo jiná potrubí pro technická zařízení budov.

Koroze mědi:
Okysličením se měď potahuje povlakem červeného oxidu měďného nebo tmavým oxidem
měďnatým. Působením vzdušného oxidu uhličitého vzniká postupem času na povrchu povlak (patina)
nerozpustného zásaditého uhličitanu měďnatého. V průmyslových oblastech tak povlak obsahuje
také zásaditý síran měďnatý. Barva povrchu mědi se tak postupně mění podle prostředí od
tmavočervené přes hnědou až k zelené.

Slitiny mědi:
a)Mosaz je slitina mědi a zinku. Má zlatavou barvu, která časem tmavne. Mosaz se zpracovává
tvářením za tepla nebo za studena nebo litím. Z lité mosazi se vyrábějí armatury vodovodního a
plynovodního potrubí a stavební kování.
b)Bronz má barvu různých odstínů, a to červené, přes žlutou až po bílou. Konkrétní barva je závislá na
obsahu cínu. Bronz se zpracovává většinou litím.

3)Cín - svojí zdravotní nezávadností je předurčen k pokovování plechových materiálů používaných v

potravinářství.

4)Zinek - má šedomodrou barvu, je dobře slévatelný, nemá však velkou pevnost ani tvrdost.
Vlivem působení vzduchu vzniká na povrchu zinku tenká vrstva zásaditého uhličitanu zinečnatého,
která je velmi odolná a chrání jej před další korozí. Proto se, zejména v minulosti, často používal na
klempířské a pokrývačské práce. Teplota tavení zinku je poměrně nízká, proto se používal na
pokovení ocelových plechů máčením nebo ocelových konstrukcí žárovým nástřikem. Kvalitní
pokovování ocelových plechů zinkem se provádí galvanicky. Zinek není příliš odolný vůči agresivnímu
prostředí. Proto je v současnosti nahrazován legovaným zinkem - titanzinkem.

5)Olovo - je měkký, šedý a dobře tvářitelný kov. Olovo má největší hustotu ze všech technických
kovů. Slitiny olova se získávají litím, válcováním za tepla i za studena. Olovo nelze galvanicky
pokovovat. Používá se na výrobu plášťů elektrických kabelů pro uložení v zeminách. Olovo se hlavně
využívá jako stínění proti radioaktivnímu záření.
6)Nikl - používá se pro galvanické pokování méně ušlechtilých kovů a to z důvodů estetiky a zvýšení
korozivzdornosti. Ve slitině s chrómem slouží k výrobě odpadových topných drátů.

7)Chróm - je významnou přísadou pro výrobu jakostních ocelí. Dále je použit v odporových slitinách a
je významnou surovinou pro galvanické pokovení s významnou estetickou a ochranou vlastností.

8)Stříbro - používá se ve šperkařství, ale hlavně v elektrotechnice pro vysokou vodivost.

9)Titan- je kovem budoucnosti, pevnostními vlastnostmi se podobá oceli. Některé slitiny mají
dokonce vyšší pevnost než ocel a odolnost titanu proti korozi se blíží odolnosti korozivzdorných ocelí.

16. SKLO
- vyznačuje se zejména relativně vysokou propustností světla v části viditelného spektra, tuhostí a
tvrdostí při běžných teplotách, křehkostí, homogenitou, odolností vůči povětrnostním a chemickým
vlivům, vysokou pevností v tlaku, relativně nízkou měrnou tepelnou a elektrickou vodivostí a vysokou
nepropustností a odolností vůči vodě, vzduchu a jiným látkám- sklo je anorganický amorfní
(nekrystalický) materiál, vyrobený tavením vhodných surovin a následným řízeným ochlazením
vzniklé skloviny bez krystalizace

Suroviny:
Základní surovinou pro výrobu skla jsou sklářské písky. Jsou to zrnité, většinou světle zbarvené až bílé
horniny s obsahem SiO2 v rozmezí 60 až 80 %.
Příměsi:
- Barviva jsou látky, které udělují sklu požadované zbarvení. Po chemické stránce se jedná nejčastěji
o elementární kovy nebo oxidy a soli kovů
- Čeřiva jsou látky, které se přidávají do sklářského kmene v malém množství, aby odstranily z
roztavené skloviny bubliny a nečistoty a součastně ji homogenizovaly. Často pomáhají urychlit i tavící
pochody
- Skleněné střepy - přidávají se ke sklářským surovinám v množství do 30%. Způsobují urychlení
tavení a zlepšují i počáteční homogenitu skloviny

Výroba skla:
1)Příprava vsázky a její dávkování - upravené, pomleté a vysušené suroviny se mísí a homogenizují v
požadovaném poměru v mísících zařízeních. Míšení je dnes prováděno nejčastěji strojně pomocí
uzavřených mísidel tak, aby bylo zabráněno prášení surovin.
2)Tavení skla - se provádí ve sklářských tavících pecích, a to buď v pánvových nebo vanových,
tavící proces se rozděluje na tři hlavní fáze:
- vlastní tavení
- čeření a homogenizace
- chlazení skloviny pro tvarování
3)Tvarování skla - při tvarování se využívá viskózní deformace a silné závislosti viskozity skloviny na
teplotě. Během tvarování nesmí dojít ke krystalizaci skloviny. Tvarování se provádí od ručních až po
plně automatizované procesy, a to foukáním, tažením, válcováním, litím nebo lisováním.
4)Chlazení skla - provádí se ve speciálních chladících pecích. Jedná se o řízené chlazení, kterým se ve
výrobku odstraní nebo zabrání vzniku nevhodně rozloženého vnitřního pnutí

Vlastnosti skla
- ve stavebnictví se sklo používá zejména pro svoji průzračnost, průsvitnost, vodotěsnost,
vzduchotěsnost
- hustota je 2200 - 3600 kg.m-3

Druhy skla:
- ploché sklo tažené, válcované - je nejrozšířenějším typem. Používá se ve stavebnictví pro zasklívání
oken, dveří, stěn, balkonů, výkladních skříní. K taženým sklům patří např. skla matová a ledová,
zrcadlové sklo, bezpečnostní sklo - tvrzené nebo vrstvené, determální skla - pohlcují infračervené
světlo. V současné době se plochá skla používají také k výrobě izolačních skel, vytvořených ze dvou
nebo více skel se vzduchovou dutinou nebo dutinou vyplněnou inertním plynem.
- tvarované sklo - označují se takto stavební prvky, vyráběné buď jako duté, plné nebo korýtkovité
tvarovky, skleněné tašky a trouby. Používají se na sklobetonové konstrukce stěn, stropů nebo kleneb,
kdy mohou staticky spolupůsobit spolu s betonovou výplní nebo tvořit pouze průsvitnou výplň.
Příkladem dutých tvarovek jsou např. luxfery, používané pro nenosné konstrukce vnějších i vnitřních
stěn a jako výplně otvorů. Skleněné tašky se používají do půdních prostorů namísto střešních okýnek.
- pěnové sklo je anorganický pórovitý materiál s tepelněizolačními vlastnostmi, který má na rozdíl od
ostatních tepelněizolačních materiálů, vysokou pevnost v tlaku. Vyrábí se z nízkotavitelné skloviny,
která se při teplotě asi 1000°C ve formách napěňuje vhodnými zpěňovadly.
- skleněná vlákna - vyrábějí se taháním, odstřeďováním nebo rozfukováním roztavené skloviny.
Používají se zejména jako tepelně a zvukově izolační materiál. Skleněná vlákna mohou mít uplatnění
také jako rozptýlená výztuž v betonech.

17. DŘEVO
- je stavební materiál velmi oblíbený zejména pro velmi dobrou pevnost při malé objemové
hmotnosti, s malou tepelnou vodivostí, lehkou opracovatelností, příjemnou barvou a estetickým
vzhledem.
- podléhá živočišným a biologickým škůdcům, atmosférickým vlivům, je hořlavé, mění svůj tvar s
vlhkostí

Druhy dřevin:
a)botanicky - na jehličnaté a listnaté,
b)podle vlastností - na měkké a tvrdé (zde není stanovena přesně definovaná hranice),
c)podle původu - na domácí a exotické.
1)jehličnaté - jsou většinou měkké dřeviny, nejvíce se používají:
- smrk - používá se nejčastěji, je bílé až nažloutlé, dobře štěpitelné, poměrně měkké a lehce
zpracovatelné, lehké, pružné, vhodné k lepení. V suchu je trvanlivé, ve vlhku rychle hnije, používá se
jako dřevo konstrukční.
- jedle - měkké, velmi dobře štípatelné, pružné, ohebné a žlutobílé. V suchu nebo ve vodě velmi
trvanlivé.
- borovice - načervenalá barva, je hodně sukové. Pro značný obsah pryskyřice je dobře odolné proti
vlivům vlhkosti, je poměrně měkké a méně pružné, využívá se ve stolařství na venkovní dveře,
okenní rámy, vrata
- modřín - je světle žluté, polotvrdé, obsahuje velké množství pryskyřice, je trvanlivé, pružné, dobře
vzdoruje střídání sucha a vlhka, používá se ve stolařství pro obklady stěn a stropů
2)listnaté:
- dub - žlutohnědé zabarvení, je tvrdé, pevné, těžké, trvanlivé, má velkou pevnost v tlaku i tahu a
proto se používá na výrobu hmoždíků, kolíků, klínů. Ve vodě je jeho životnost neomezená, značně
odolává proti ohni, je-li vhodně impregnováno, používá se pro mostní a vodní konstrukce
- buk - má načervenalou barvu, je měkčí dřevo. Není-li naimpregnováno, špatně odolává vlhkosti,
používá se na výrobu dýh a překližek

Struktura dřeva:
- letokruhy - jsou přírůstky dřeva vytvořené během jednoho vegetačního období
- jarní dřevo - je vnitřní část letokruhu, která vzniká v počátku nebo v průběhu první vegetační
období, je světlé barvy
- letní dřevo - je větší část letokruhu. Vzniká během vegetačního období až do jeho konce, je tmavější
- jádro - tmavěji zbarvená střední část dřeva kmene
- běl - světlejší obvodová část dřeva kmene, přívod vody od kořene k listům
- vyzrálé dřevo - centrální část kmene některých dřevin
- suky - zbytky po živých či odumřelých větvích
- borka - vnější, odumřelá vrstva kůry, která chrání dřevo proti mechanickému poškození a
atmosférickým vlivům
- lýko - vnitřní vrstva kůry, její základní funkcí je vedení a ukládání organických látek, vytvořených
fotosyntézou v listech

Vlastnosti dřeva:
1)Fyzikální vlastnosti:
- měrná hmotnost - pohybuje se kolem 1500 kg.m -3
- objemová hmotnost - je závislá na množství vody, které obsahuje, 400 - 700 kg.m -3
- vlhkost - je dána poměrem hmotnosti vody k hmotnosti sušiny hmoty
- tepelná vodivost - je velmi malá a proto nemusíme počítat s účinky od teplotních změn
- elektrická vodivost - je u suchého dřeva nulová, ale s rostoucí vlhkostí a teplotou se elektrický odpor
dřeva velmi snižuje
- akustická vlastnost - se jedná především o zvukovou vodivost, pohltivost a průzvučnost,
má velký význam při výrobě hudebních nástrojů
2)Mechanické vlastnosti:
- zabývají se především pevností a pružností; týká se pevnosti v tahu, tlaku, smyku, ohybu, modulu
pružnosti, štípatelnosti
Vady a škůdci dřeva:
a)vady růstové - suky, trhliny, nepravidelnosti struktury, nenormální zabarvení dřeva
b)poškození cizopasnými houbami, plísněmi nebo hmyzem
c)vady řezání - obliny, rýhy, chlupatost
- plíseň - napadají pouze povrch dřeva
- dřevokazné houby - způsobují hnilobu dřeva, kdy dřevo ztrácí pevnost, stává se křehkým a rozpadá
se, celulózovorní - rozkládají celulózu - tzv. hnědá hniloba, ligninovorní - rozkládají lignin - tzv. bílá
hniloba - dřevomorka domácí.
- dřevokazný hmyz - patří sem především tesaříci, červotoči nebo piložitka. Napadení hmyzem vede
ke snížení fyzikálních, mechanických i estetických vlastností. Kromě toho se dřevo napadené hmyzem
stává vhodným substrátem pro rozvoj dřevokazných hub.

Ochrana dřeva:
- dřevo je nutné chránit, proti atmosférickým vlivům, biologickým škůdcům a proti ohni
a)konstrukční - výběrem vhodného druhu dřeva, izolací proti vlhkosti
b)chemická:
- impregnací
- černá - dehtové oleje
- bílá - vodou ředitelné látky
Podle provedení se dělí na:
- tlakovou - průmyslově vyráběnou v kotlích, kdy je dřevo napuštěno ochrannou látkou do větší
hloubky
- beztlakovou - což je nátěr, postřik, máčení nebo injektáž
- plynování
- ohřevem - na teplotu 60 - 70°C po dobu asi 5 hodin při max. 50% vlhkosti
- ozařováním gama zářením

Druhy dřevěných výrobků:

- sloupovinu - piloty, stožáry, sloupy
- výřezy - řežou se na pile:
a)deskové - tloušťka max. 100 mm
- prkna - 10-38 mm
- fošny - 38-100 mm
- krajiny

b)polohraněné - jeden nebo dva boky oblé

- trámy - 120-200 mm
- polštáře - 60-100 mm
- povaly - rozpůlený trám

c)hraněné - délka(b) je max. 2xh

- hranoly - A> 100cm²
- hranolky - A=25-100cm²

d)drobné - latě A = 1000-2500 mm²

- lišty < 1000 mm²

1)Překližkové desky:
- překližky - jsou vyráběny slepením dvou nebo tří a více vrstev dýh (lichý počet), s kolmým
překřížením směru vláken
- překližkové desky - jsou vytvořeny slepením sedmi nebo více dýh s předepsaným směrem dřevních
vláken sousedních vrstev
- laťovky - jsou obvykle tří až pětivrstvé konstrukční desky, u nichž se mezi dvě vnější dýhy nebo
překližky vkládá tlustý střed vytvořeným slepením latí

2)Třískové desky:
- jsou deskové materiály vyrobené lisování za tepla z dřevěných částic - dřevěných třísek, hoblin, pilin,
lamel a lepidla
- dřevotřískové desky - vyráběné z čistých vytříděných třísek slepených močovinovými nebo
fenolformaldehydovými pryskyřicemi a slisováním na tloušťku 6 - 25 mm do deskových formátů

3)Vláknité desky:
- jsou desky o tloušťce 1,5mm a více, vyrobené rozvlákněním štěpků nebo odřezků za použití ohřevu
nebo tlaku. Soudržnosti je dosaženo buď zplstnatěním vláken nebo přídavkem syntetické pryskyřice.
Výroba probíhá buď mokrým nebo suchým způsobem.

4)Vrstvené dřevo:
- je materiál podobný překližce, ale tvořený několika vrstvami dýh, slepovanými s vlákny
v jednom směru. Používá se na nejnáročnější inženýrské konstrukce.

5)Lepené dřevo:
- je konstrukční prvek, vytvořený slepením dřevěných lamel s převážně rovnoběžnými vlákny. Lepené
konstrukce se v současnosti používají velmi často, a to na sportovní haly, stadiony

6)Kompozitní materiály na bázi dřeva:

- heraklit - jsou tepelně i akusticky izolační desky z dřevité vlny spojené cementovou kaší - používají
se na obklady, příčky - nehodí se do prostředí s velkou vlhkostí
- cementotřískové desky - vyrábí se z tříděných impregnovaných dřevěných třísek pojených
portlandským cementem, případně vyztužený ocelovou výztuží a plastovanými lignatovými deskami

18. TAVENÉ HORNINY

Suroviny - nejpoužívanějšími horninami jsou bazaltoidy, granity a opuky

1)odlévané výrobky, které vznikají odléváním horninové taveniny do forem a jejím postupným
chladnutím, na základě technologické podobnosti s metalurgií bývá tento obor označován jako
petrurgie
2)rozvlákňované výrobky, které se vyrábějí odstředivým rozvlákňováním horninové taveniny v
proudu vzduchu a následným vytvrzením silikátového vlákna.

Tavba kusového čediče probíhá v šachtových pecích při teplotě 1250 – 1300°C, k odlévání dochází při
teplotě 1200oC. Roztavená hornina je odlévána do pískových forem nebo kovových kokil, pro výrobu
trub se používá technika odstředivého lití. Bezprostředně po odlití se pak výrobky, již bez formy,
vkládají do chladicí tunelové pece. Úkolem tunelové pece je pomalé, řízené ochlazení výrobku a
rekrystalizace taveniny. Po zchlazení obsahují výrobky asi 85 - 90 % krystalické fáze a 10 - 15 % fáze
skelné.
Výrobky:
- dlaždice - pro podlahy interiérů - např. restaurací, mechanicky i chemicky velmi namáhaných podlah
průmyslových objektů, dlažbu lze použít také v exteriéru - např. na nástupištích stanic veřejné
dopravy, na chodnících
- trouby (roury, vložky) - pro pneumatickou nebo hydraulickou dopravu silně abrazivních materiálů
- kanalizační prvky - cihly, klíny a žlaby pro kanalizační systémy
- protlačovací roury pro bezvýkopové technologie
- speciální odlitky - oblouky, odbočky, T-kusy, roštové válce, trysky, obložení zásobníků rud, uhlí

Minerální vlákna:
- anorganická vlákna, vyráběná rozvlákněním přírodních hornin, silikátových průmyslových odpadů
(strusky) nebo jejich směsí a používaná zejména pro tepelně- a zvukově izolační účely
- pro účely rozvlákňování se dnes používají především bazické efuzivní horniny - bazaltoidy, z
druhotných surovin - průmyslových odpadů - metalurgická struska
- nejobvykleji používanými minerálními vlákny jsou vlákna z čedičovo-struskové směsi -Rockwool,
Orsil
Výroba:
- čedičovo-strusková vlákna se vyrábějí z výrobní směsi, tvořené přibližně 75 – 80 % čediče a 20 – 25%
strusky. Surovinová směs se taví v tzv. kupolové peci při teplotách 1350 – 1450 oC. Tavenina následně
vytéká na rotující válce - rozvlákňovací kotouče. V usazovací komoře jsou vlákna ještě za vznosu
zkrápěna vodním roztokem pojiva, vodoodpudivými přísadami, protiplísňovými a dalšími přísadami.
Smočená vlákna se v usazovací komoře usadí ve formě pásu, který pokračuje do vytvrzovací komory,
kde se spolu s pojivem a všemi přísadami teplem vytvrzuje. Teplota ve vytvrzovací komoře se
pohybuje v rozmezí 180 - 220 oC. Z vytvrzovací pece vychází pás kamenné vlny přes přítlačné zařízení,
které zajišťuje požadovanou objemovou hmotnost a tloušťku výrobku. Přes chladící komoru se pás
kamenné vlny dostává k diamantové pile, která ořezem na danou šířku výrobek formátuje.
Výrobky:
- tepelněizolační desky pro izolaci šikmých a plochých střech, příček, stropů, stropních podhledů,
sendvičového obvodového zdiva, podlah

19. ŽIVICE
Živice se dělí na kapalné, viskózní a tuhé a jsou to:
- přírodní živice čili přírodní asfalty
- ropné živice čili ropné asfalty
- pyrogenetické živice čili dehty

Vlastnosti živic:
- vlivem teploty přecházejí z tuhého stavu do stavu plastického až kapalného
- jsou nerozpustitelné ve vodě a vodu nepropouštějí
- rozpustitelné v organických rozpouštědlech
- přilnou k ostatním stavebním látkám jako je kámen, beton, cihly, dřevo
- mají dobrou chemickou odolnost
Asfalty:
a)přírodní - nacházejí se pouze na několika místech na zeměkouli, získává se také vytavením z hornin,
které asfalt obsahují
- asfalty s minerálními příměsmi
- asfaltické vápence a dolomity
- asfaltity
b)ropné - získávány frakční destilací ropy
- oxidované (foukané) asfalty - připravují se profukováním vzduchem při teplotách 250 - 300°C.
Oxidované asfalty jsou méně citlivé na teplotní změny, zvyšuje se hodnota bodu měknutí,
používají se jako izolace.
- ředěné asfalty se připravují přidáním organických rozpouštědel
- modifikované asfalty jsou asfalty upravené přídavkem polymeru - eleastomerů nebo plastomerů.
Používají se pro výrobu izolací a v silničním stavitelství. Vyznačují se vyšší tažností a jsou odolnější
vůči stárnutí.

Složení asfaltů:
- asfalteny - jsou považovány za nositele tvrdosti asfaltu
- malteny - jsou nositeli plastických a lepivých vlastností asfaltů

Zkoušení asfaltů:
- zkouška penetrace - zjišťování tvrdosti a odolnosti asfaltů proti přetvoření
- stanovení bodu měknutí - kdy je asfalt tvárný již účinkem malé síly
- stanovení bodu lámavosti - udává teplotu, při níž asfalt ztrácí svoje plastické vlastnosti a mění se v
křehkou hmotu
- zkouška duktility - vyjadřuje tažnost asfaltu za definované teploty

Druhy asfaltů: ve stavebnictví se používají většinou ropné asfalty

- asfaltové výrobky zpracovatelné za tepla - získávají se destilací ropy a požívají se především v
silničním hospodářství
- asfaltové výrobky zpracovatelné za studena - bezpečnější a pohodlnější práce

Pro silniční práce se používá silniční ředěné asfalty, které jsou buď neaditované - obsahující jen
silniční asfalt a ředidlo a nebo aditované - obsahující navíc adhesivní přísady na zvýšení přilnavosti.

Asfaltové emulze - jsou koloidní roztoky vody a asfaltu

Asfaltová suspenze - používá se k izolačním účelům

Vlastnosti asfaltů:
- odolávají vodě a většině kyselin, zásad a solí, nepodléhá bobtnání a odolává mrazu, dobře se
zpracovává
- jsou tmavé až černé barvy
- jejich hustota je obvykle malá
- bod varu asfaltu je nad 500°C
- jsou dobře rozpustné ve většině organických rozpouštědel
- nevýhodou je, že podléhají stárnutí, čímž tvrdnou a křehnou
-některé vlastnosti asfaltu lez upravovat pomocí přísad (zlepšení přilnavosti, zvýšení bodu měknutí,
zmenšení sklonu k zápalnosti)

Dehty:
- jsou viskózní tmavohnědé až černé barvy, získané při tepelné destilaci organických přírodních látek,
jako je uhlí, dřevo nebo rašelina. U silničních staveb se používá jen černouhelný dehet. Ve větší míře
se však používá pro izolace

Druhy dehtů:
- pro silniční stavitelství
- pro izolace
- pro výrobu lepenek
Vlastnosti dehtu:
- při zahřívání je tekutější a rychle tuhne při styku s kamenivem, k němuž dobře přilne, nátěry z dehtu
jsou pro vodu nepropustné. Odolávají chemikáliím, vodě, plynům a jsou biologicky odolné proti
bakteriím, dehty se dopravují stejně jako asfalty v plechových sudech a cisternách a ohřívacích
zařízeních

Rozdíl mez asfalty a dehty - zahřátý dehet nepříjemně páchne, benzen rozpouští asfalt výrazně, dehet
však jen z části - naopak je to s kyselinou sírovou.

Živičné izolace:
- jsou nepropustné, což se využívá při stavbě izolačních pecí
- živičné nátěry - jsou nanášeny na svislé či vodorovné plochy se zdících, betonových, kovových nebo
dřevěných materiálech, nanáší se štětcem, kartáči nebo stříkacím zařízením
- asfalty filerizované - jsou vhodné k provádění vodotěsných izolací, především k lepení izolačních
pásů, vyrábějí se z ropných asfaltů a jako plniva jsou použity filery
- živičné izolační pásy - skládají se z nosné impregnované vložky asfaltem, tyto pásy se svinou do
svitků, ve kterých jsou skladovány
20. POLYMERY
- nazýváme tak umělé hmoty, plastické látky, pryskyřice, nacházejí stále větší použití jak v průmyslu,
tak v domácnostech
- můžeme je charakterizovat jako organické látky s vysokou molekulovou hmotnosti a poměrně
nízkým bodem měknutí

a)polysyntetické - zušlechtěné chemickými pochody (celulóza, bílkoviny)

b)syntetické - připravené z jednoduchých nízkomolekulárních organických sloučenin

Podle přípravy dělíme na:

- polymerizace
- polyadice
- polykondenzace

Zpracování vysokomolekulárních látek:

a)rektoplasty - jsou netavitelné a nerozpustné
b)termoplasty - jsou tepelně tvárné

Příklady běžných polymerů:

Polyvinylchlorid (PVC) - nahrazuje kovy, má velký význam v kožedělném a v nábytkářském průmyslu
a ve stavebnictví. PVC vzniká polymerizací vinylchloridu. Neměkčený PVC je dodáván ve formě desek,
tyčí, trubek. Dále z něj vyrábějí nádoby, okapní žlaby, okna, dveře, krytiny. Jeho rozpouštěním
vznikne nátěrové hmoty a lepidla.

Polystyren (PS) - připravuje se polymerací styrenu (vinylbenzenu). Je to tvrdá, pevná hmota, bez
zápachu, chemicky odolná proti působení vody, kyselin i zásad. Používá se k výrobě pěnových hmot,
profilového materiálu, folií, nátěrových hmot, kaučuku.

Polyamidy (PA) - termoplastické látky velmi širokého upotřebení. Používají se jako laky, fólie v
obalové technice, vlákna pro výrobu tkanin, ve strojírenství k výrobě ložisek. Obchodní názvy Silon

Silikony (SI) - kapalné silikony se používají k mazání ložisek a jako oleje do difúzních pump. Používá se
také tam, kde se přírodní kaučuk rychle opotřebovává a v potravinářském průmyslu.

21. IZOLAČNÍ HMOTY

Izolační hmoty mají chránit stavební dílo před nepříznivými účinky vody nebo vlhkosti, chladu,
eventuálně ztrátám tepla, proti rušivým účinkům hluku a otřesů

Druhy izolací:
- proti vodě a vlhkosti
- tepelně izolační
- proti hlukům a otřesům
- proti chemickým vlivům
- speciální

Izolace proti vodě a vlhkosti:

- jedná se o nepříznivý účinek působení vody a vlhkosti na stavební objekt, snažíme se zabránit
rozpadání konstrukce nebo také vzniku koroze
- používá se:
- fólie z měkčeného polyvinilchloridu
- fólie z houževnatého polystyrénu
- živice

Tepelná izolace:
Hlavním cílem je zabránit nadměrným ztrátám tepla nebo se chrání stavební dílo před nežádoucími
účinky tepla. Tepelně izolační hmoty jsou určeny nízkým součinitelem tepelné vodivosti. Látky
tepelně izolační mají hodně uzavřené póry a mají nízkou tepelnou vodivost.

Rozdělení tepelně izolačních hmot:

- vláknité - jsou minerální, skleněné, anorganické a organické. Vyrábí se z nich vlny, matrace a rohože
- tvarované - jsou z křemeliny, pórobetonu, z korku, z fólií, pěnové sklo
- sypké - jsou to sypké vrstvy ze škváry nebo perlitu

Izolace proti hluku a otřesům:

- jedná se o neprůzvučnost stavební konstrukce, tedy schopnost látek bránit v prostupu vzduchu.
Neprůzvučnost je buď vzduchová (kdy se zvuk šíří vzduchem) a kročejová (proti hlukům chůze,
úderům a pádu těles na podlahu)
- akustickými látkami se rozumí látky pohlcující zvuk, jsou to především látky pórovité, pružné a
vláknité
- vzduchové neprůzvučnosti brání vzduchové mezery mezi pevnými vrstvami, desky na obložení
- kročejová neprůzvučnosti vyhovují podlahoviny, měkké koberce, dřevovláknité desky (desky
SORDINIT, KORKOLIT, DAMMA), rohože

Mezi izolace proti hluku a otřesům patří:

- kovové obklady
- zvukově absorpční desky
- izolační hmoty protiotřesové - chrání stavbu před vibračními účinky. Ochranu proti otřesům je třeba
provádět zejména tam, kde jsou instalovány těžší stroje, aby se otřesy nepřenášely do nosné
konstrukce

Izolační hmoty pro speciální účely:

- izolace proti účinkům záření - těžké betony, barytové betony a malty, případně deska z olova
- izolace proti vlivům chemických látek - kyselinovzdorné kameniny provedené do asfaltových nebo
kyselinovzdorných tmelů, folie a desky, sklolamináty
- protipožární ochranu - nehořlavé anorganické hmoty s dobrou tepelnou izolací: ze sádry, z perlitu,
z křemeliny
22. PIGMENTY
Pigment je materiál, který mění barvu odráženého světla, což je způsobeno selektivním pohlcováním
určitých vlnových délek. Výsledná barva je dána spektrem odražených vlnových délek světla.
Pigmenty mohou být anorganické i organické a v obou skupinách mohou být přírodní i uměle
vyráběné (syntetické) materiály. Pigmenty se používají pro výrobu nátěrových barev, barvení textilií,
plastů, jídla.

Barvivo - soudržná barevná látka přilnavá k podkladu, na který se nanáší. Barvivo se skládá z
pigmentu, pojiva a rozpouštědla nebo ředidla.
- pojiva tvoří spojitou vrstvu, která odpovídá za většinu mechanických a ochranných vlastností barviv
- rozpouštědla (nebo ředidla) barviv jsou obvykle těkavé organické kapaliny, v nichž je rozpustné
pojivo

BÍLÁ:
Titanová běloba - je to nejbělejší pigment. Na světle je stálý, odolává zředěným kyselinám i zásadám
a není toxický. Používá se do nátěrových hmot, plastů, smaltů, v kosmetice, farmacii.

Zinková běloba - je to čistě bílý pigment absorbující UV záření. Na světle je stálý, je snadno rozpustný
v kyselinách i zásadách, je dokonale mísitelný s ostatními pigmenty. Není toxický. Zinková běloba se
používá do venkovních nátěrových barev.
Olovnatá běloba - je toxický. Vzhledem k nebezpečí otrav se používá hlavně pro venkovní nátěry,
které odolávají nepříznivým povětrnostním vlivům. Díky antikorozním vlastnostem v prostředí slané
vody se používá pro nátěry lodí.

ŽLUTÁ:
Žluté okry - jsou stálé na světle a neomezeně mísitelné s ostatními pigmenty. Reagují pouze s
koncentrovanými kyselinami. Jsou netoxické. Používají se pro nátěrové a tiskové barvy se všemi
druhy pojidel.

Chromová žluť - na světle velmi pomalu tmavne, reaguje s kyselinami i zásadami. Je využíván v
plastech a v automobilovém průmyslu.

Kadmiová žluť - je vysoce kryvý. Na světle velmi pomalu tmavne, reaguje se sírou a se silnými
kyselinami i zásadami. Není toxický. Hojně byl využíván jako pigment do plastů. Stále je
nenahraditelný v keramických glazurách.

ČERVENÁ:
Červené okry -jsou netoxické. Používají se pro barvy na stavební materiály (omítky, betonové díly,
cihlářské výrobky), nátěry kovů, do plastů, glazur, kosmetiky, papíru aj.

MODRÁ:
Kobaltová modř - je stálý na slunečním světle a odolný vůči kyselinám i zásadám, má však malou
kryvost. Velké použití je v modrých keramických glazurách.

Ultramarín - je používán jako umělecký pigment, hodí se i pro barvení cementových výrobků a
omítek. Další příklady pestrého využití jsou plasty, tiskařské inkousty, kosmetika a hračky.

ZELENÁ:
Chromové zeleně - využívá swe na ocelové výrobky, v automobilovém průmyslu a v emulzních
barvách na fasády budov

ČERNÁ:
Grafit - je měkký minerál. Jde o velmi stálý materiál s ocelově šedým odstínem, který není toxický.
Jeho využití v nátěrových barvách omezuje snadná otiratelnost daná velkou měkkostí, na druhou
stranu je hydrofobní a žáruvzdorný.

Saze - díky velmi malé velikosti částic má vysokou krycí a barvicí schopnost a je dobře mísitelný se
všemi pigmenty a pojivy. Podobně jako grafit je odolný vůči kyselinám i zásadám, navíc je jeho výroba
velmi levná. Saze se jako pigment uplatňuje v gumárenství a pro barvení plastů. Dále je vhodný pro
černé nátěry a tónování ostatních pigmentů. Saze jsou důležité pro výrobu tiskařských barev.