Balkánský jazykový svaz – vznik, gramatické podobnosti, současný

stav.
Pod pojmem Balkánský jazykový svaz se rozumí skupina jazyků, která vykazuje
společné rysy, byť jsou jednotlivé jazyky od sebe geneticky velmi vzdálené. Jedná
se o rysy, které jednotlivé jazyky přijaly buď jeden od druhého, či pod vlivem
různých substrátů či latiny.
Jazyky objevující podobnost v rámci balkánské pospolitosti patří do pěti různých
větví indoevropské rodiny jazyků:
 Albánský (albánská skupina);
 novořecká (řecká skupina);
 romská (indoárijská),
 rumunská, aromunská, megalorumunská a istrorumunská (románská);
 bulharská, makedonská a srbskochorvatská, zejména jeho torlacká nářečí
(slovanská skupina).
V těchto jazycích je podíl obecných balkánských rysů nestejný, což dává základ
pro jejich klasifikaci následovně:
 Albánština, rumunština, makedonština a bulharština mají největší počet
společných rysů.
 Srbskochorvatština i řečtina mají poněkud menší počet celobalkánských
rysů;
 Balkánské dialekty turečtiny se liší velkým podílem celobalkánského
lexikálního fondu a také vytěsňováním forem infinitivu formou slaďovacího
naklonění.
Vyuka shody v balkánských jazycích začalo v devatenáctém století, kdy V.
Kopitar zaznamenal řadu obecných známek v jejich struktuře. Později F. Miklošić
zdůraznil, že hlavním rysem balkánských jazyků je podobnost v gramatice, ale
rozdíl v lexiku. První systematický výzkum a interpretace celého sboru podobností
(balkanismů) v oblasti gramatiky, frazeologie a lexiky byly provedeny v roce 1926
K. Sandfeldem. Vyzdvihl dvacet charakteristických společných znaků balkánských
jazyků. Velký význam pro balkánskou jazykovku měly studie A.M. Sedláček,
který rozdělil balkanismy do tří skupin: 1) sémantické, 2) syntaktické a
morfologické, 3) fonetické.
Termín "balkánský jazykový svaz" uvedl do oběhu Nikolaj Trubeckoj. A v roce
1958 tvrdil rumunský jazykovědec Alexander Rosetti, že podobnosti jazyků
balkánské skupiny jsou poměrně velké a umožňují sjednocení jazyků do jedné
skupiny. Jeho kolega Jernej Kopitar ve svých studiích došel k ještě významnějšímu
závěru. Prohlásil, že jazyky balkánské skupiny mají společný základ.
 Gramatika
Systém jmenného skloňování
Toto označení se vyznačuje nízkým počtem pádů a výrazem mnoha pádových
hodnot konstrukcí s předložkami (s výjimkou srbštiny).
Typická pro balkánský jazyk sada pádů je:
 Nominativ
 Akuzativ
 Dativ-genitiv (tvary se shodují)
 Vokativž
Shoda forem genitiva a dativa.
V balkánských jazycích mají tvary genitivu a dativu, stejně jako odpovídající jejich
významu, kombinace jmen s předložkami mají stejný tvar.
Příklad:
jazyk Dativ Genitiv

čeština Dal jsem knihu To je kniha Marie.

Marii.

albánský jazyk Ia dhashë librin Është libri i Marisë.

Marisë.

aromunský jazyk U-ded vivlia pi Easte vivlia ali

Maria. Maria.

Bulharština Дадох книгата на Книгата е на Мария

Мария.

rumunský jazyk I-am dat cartea lui Este cartea lui

Marian. Marian.

makedonština Ѝ ја дадов книгата Книгата е на

на Марија. Марија.

řecký jazyk Έδωσα το βιβλίο Είναι το βιβλίο της

της Μαρίας. Μαρίας.
 Jednota forem určování místa a směru.
jazyk

čeština v Řecku do Řecka

albánský jazyk në Greqi në Greqi

aromunský jazyk tu Elladha tu Elladha

Bulharština в Гърция в Гърция

rumunský jazyk în Grecia în Grecia

makedonština во Грција во Грција

řecký jazyk στην Ελλάδα στην Ελλάδα

Nepoužívání infinitivu.
Formy infinitivu, typické například pro románské a slovanské jazyky, jsou v
balkánských málo využívané;
 v makedonském, řeckém a toskánském dialektu je infinitiv zcela ztracen;
 v aromunštině, bulharštině a jižních dialektech srbštiny - téměř úplně;
 v hegském dialektu albánského a meglenorumynského jazyka je infinitiv
používán pouze v omezeném počtu výrazů;
 v literární normě rumunského, srbského a chorvatského jazyka je infinitiv a
podmiňovací způsob částečně zaměnitelné;
Tak vypadá v balkánských jazycích věta "chci psát":
jazyk

albánský jazyk Dua të shkruaj

srbština Желим да пишем

Bulharština Искам да напиша

rumunský jazyk Vreau să scriu

makedonština Сакам да пишувам

novořecký
jazyk Θέλω να γράψω

Věty, které se skládají pouze ze slovesa v podmiňovací způsobu, mohou vyjádřit

přání, žádost, záměr nebo návrh.
Zde jsou příklady překladu do balkánských jazyků rčení " Jdi!"pomocí
podmiňovacího způsoba.
jazyk

albánský jazyk Të shkosh!

srbština Да идеш!

Bulharština Да отидеш!

rumunský jazyk Să te duci!

makedonština Да одиш!

aromunský jazyk S-ti duts!

řecký jazyk Να πας!

Postpositivní gramatický člen (article)

Všechny balkánské jazyky, s výjimkou řečtin, mají určitý člen, který se připojuje
ke konci jména (spíše než na začátek, jako například v angličtině, němčině a
francouzštině). Žádný románský a žádný slovanský jazyk, který nepatří do
balkánské jazykové unie, nemá postpositivní člen. Považuje se za inovaci, která
vznikla buď na celobalkánské půdě, nebo na albánské (a šíří se odtud po celém
Balkánském území).
Přestože samotný fakt, že postpositivní gramatický člen spojuje balkánské jazyky,
vznikly tyto artikly samy o sobě na základě slov nesouvisejících s celobalkánským
fondem. Rumunský gramatický člen tak vznikl z ukazatelů zájmen běžných pro
románské jazyky a bulharský pochází z zájmen slovanského původu.
jazyk neurčitá forma Určitá forma
infinitiv

albánský jazyk shtëpi shtëpia

Bulharština жена жената

rumunský jazyk casă casa

makedonština жена жената

Přídavné jméno
Syntetická forma srovnávacího stupně přídavných jmen v balkánských jazycích je
nahrazena analytickou. Následující předpony se používají k vytvoření
srovnávacího stupně:
 Bulharština: по
 Аlbánský jazyk: më
 Rumunský jazyk: mai
 řecký jazyk: pio
 aromunský jazyk: (ca)ma

Na poč./v polovině 19. stol. se termín Balkán dostává do názvu poloostrova

 1808 – Johann August Zeune – Balkanhalbinsel
 (podle Pyrenejského a Apeninského poloostrova – podle pohoří
Stara planina – Turci pojmenovali Balkan, v antice Haemus)
 V 19. stol.  název Turecká Evropa, Turecko Evropy (Ami Boué)
 Carl Ritter – Řecký poloostrov - Halbinsel Griechenland
 Jernej Kopitar – Jihovýchodní Evropa – 1813 (obsahuje i Rumunsko)
 Německý geograf Theobald Fischer
– Jihovýchodoevropský poloostrov  (Südosteuropäische Halbinsel )- 1893
 V dalším období pak pojem Balkán – od 70. let 19. století pojem
Balkán více váže s krví a násilím (četné války s Turky,  pak i první a
druhá balkánská válka)
 Sud střelného prachu

 1) Chorvatsko, Srbsko, Bosna a Hercegovina, Černá Hora, Bulharsko,
Makedonie, Albánie
 2) + Slovinsko, Řecko
 3) + Rumunsko, evropské Turecko
 
 Problematické Slovinsko, Chorvatsko a Řecko – proč?
 Termín „jihovýchodní Evropa“ – zdiskreditován na 2. sv. v.
Praslovanstina
Slovanske jazyky
 Tvoří rodinu
 Ve slovní zásobě takřka 2000 společných lexikálních jednotek
elementárního typu (matka, dítě, člověk, tělo, kráva, bříza…) – tato slova
nemohou být sekundární, ale je to nutně fond základní
 V deklinaci a konjugaci – shody v morfologických prostředcích,
koncovkách, shody týkající se celých flexivních paradigmat
 Více shod je, pokud jdeme do minulosti
 Např. v lužické srbštině, srbštině, chorvatštině, bulharštině a makedonštině
se tvoří zvláštní minulé časy s 1. os. sg. zakončenou na –ch – aorist a
imperfektum – v ostatních současných jazycích ne – ale ve staré češtině a
ostatních starších fázích slovanských jazyků ano
Praslovanstina
 Staří Slované, zprávy a zmínky v latinských a
řeckých pramenech
 Zemědělství – chov dobytka, orba, lov zvěře, rybolov, řemeslná
výroba
 Od 5. – 6. stol. se dávají Slované do pohybu
Praslovanština
(pol. 2. tis. př. n. l. – 8.-10. stol. n. l.)
 Počátek – odloučila se od baltštiny
 Konec slovanské jednoty 8. – 10. stol. n. l. – vznikání
slovanských států
 Praslovanština není písemně dochována
 Srovnávání jednotlivých slovanských jazyků
 Srovnávání slovanských jako celku s jinými indoevropskými
jazyky
Štěpení praslovanštiny
 Nejdříve se od společného jádra oddělily kmeny
západoslovanské, pak jihoslovanské a táhly na Balkán, mezitím se
kmeny západo- a východoslovanské sblížily, pak se pravděpodobně
sblížily kmeny v Panonii s česko-slovenskou
větví západoslovanských kmenů

  Velární ch –> poloměkké ś
dat. sg. moucha, všechno,
veškerý
 -> jsl. ztvrdlo v s stsl. musě, sl. vse
 -> vsl. zachováno ś ukr. musi, rus. ves‘
 -> zsl. se změnilo v š č. mouše, pol. musze, č. veškerý

Mladší změny – 10. – 12. stol. 

 Nosovky – s výjimkou staroslověnštiny se nedochovaly v
žádném slovanském jazyce na původních místech v původní podobě
 Zachovaly se v polštině a polabštině, ale pozměněné
 Jery – zanikají, protože v systému samohlásek přebývají – někde
zanikly zcela, někde se vokalizovaly – tzv. Havlíkovo jerové
pravidlo (Antonín Havlík) – zánik lichých jerů a vokalizace sudých
jerů
 Proměny jať – specificky slovanský foném Ѣ
 e:
 slk. dědo > dedo, sněg7 > sneh, dětę > dieta
 hluž. dźěd, sněh, dluž. źěd, sněg
 r. ded, sneg
 sln. ded, sneg, tělo > telo
 mak. sneg, dedo, telo
 srb. sneg, ded, hrv. snijeg, djed

staroslovenstina
Konstantin a Metoděj
 Nejstarší spisovný slovanský jazyk
 Vytvořen pro potřeby křesťanství, jazyk církevní
 Úsilí o církevní osamostatnění Moravy od franckého misijního
působení
 Velkomoravský kníže Rostislav se obrátil s prosbou o učitele
víry, kteří by znali slovanský jazyk na byzantského císaře Michaela
III.
 (Frankové získali za spojence Bulharskou říši – v kleštích)
 Konstantin a Metoděj
  Konstantin – učenec, jeden z nejvzdělanějších lidí té doby,
znalec cizích jazyků, studia v Soluni a Cařihradě, působil jako
bibliotékář při cařihradském velechrámu, pak jako učitel
filozofie na cařihradské vysoké škole
 Metoděj – schopný organizátor a správce, osvědčil se v
diplomatických službách u byzantského císaře jako místodržící
byzantské provincie obývané Slovany
 Byli Řekové, ale od mala znali slovanskou řeč, vyrůstali v Soluni
– ve dvojjazyčném prostředí
 Matka je někdy považována za Slovanku (občas i otec)
 Konstantin sestavil po krátkém zdráhání slovanské písmo –
pravděpodobně hlaholici – ještě v Cařihradě přeložil evangeliář
 Spolu s Metodějem odcestovali na Velkou Moravu – dorazili r.
863

Cyrilova a Metodějova smrt

 Začali vyučovat žáky a překládat potřebné texty
 Do Benátek (patriarcha aquilejský) – orodovat za slovanskou
liturgii – odmítnuti
 Obrátili se na papežskou kurii – do Říma
 Papež Hadrián II. schválil, vysvětil učedníky bratří na kněze
 Konstantin vstoupil do kláštera, přijal jméno Cyril, zemřel r. 869
 Metoděj přijal funkci biskupa a arcibiskupa moravského a
panonského, avšak byl uvězněn bavorskými biskupy
 Pak se ujal biskupství, zemřel r. 885
 Po jeho smrti byl jmenován do jeho funkce
biskup Viching (panonský, který držel latinskou liturgii) a
zapověděl slovanskou bohoslužbu
 Metodějovi žáci vyhnáni nebo zajati a prodáni do otroctví

Staroslověnská literatura
 Evangeliář + doplňková čtení
 Metoděj ke konci svého života sebral a zredigoval překlad bible
 Modlitby, duchovní, kázání, životy svatých – památky přeložené
z řečtiny, ale i z latiny
 Nomokánon – sborník církevního práva, předpisů a zákazů
  Penitenciál – sborník předpisů o pokání pro kněze
zpovědníky Zapovědi svętyichъ otьcь, Zákon sudnyj ljudem
 Nepřeložené skladby – Život Konstantinův a život Metodějův
 Nejstarší slovanská báseň – Proglas k evangeliu (Konstantin
filozof nebo Konstantin Bulharský)
 Panegyriky – Pochvala Cyrilovi a Pochvalné slovo na počest
Cyrila a Metoděje (možná je autorem Kliment Ochridský)

pismo
 Hlaholice a cyrilice, jen Frizinské památky (Brižinski spomenici)
latinkou
 Předcyrilometodějské písmo – ruská teorie – v Životě
Konstantinově: Konstantin našel na černomořském pobřeží
evangeliář a žaltář psaný ruskými písmeny:
 Ruské knihy psané hlaholicí
 Písmo řecké
 Ale slova „rusky“ mohlo být užito pro Góty, kteří tam byli
(podle výkladu, že toto slovo se používalo pro germánské kmeny)
 Chyba v textu – ruský – surský – nějaký jazyk Orientu


 Před Cyrilem a Metodějem snad zapisování hospodářských

záležitostí a jmen latinkou a alfabetou
 Mnich Chrabr: „Slované dříve, pokud ještě byli pohané, neměli
zajisté knihy ani písmo, nýbrž počítali a hádali s pomocí črt a vrubů.
Když však byli pokřtěni, snažili se psát slovanskou řeč římskými a
řeckými písmeny bez úprav.“

Hlagolice a cyrilice
 Konstantin vytvořil hlaholici, cyrilice vznikla na přelomu 9. a
10. stol. v Bulharsku
  Hlaholice – předobraz v minuskulním písmu řeckém
 Důkazy pro hlaholici jako starší: památky odkazující na naše
území jsou psány hlaholicí
 Nejstarší památky hlaholicí jsou jazykově starobylejší
 Hlaholice reflektuje soluňský dialekt – jať

 Vytlačování hlaholice cyrilicí: u nás zánikem staroslověnského
písemnictví a po vypuzení slovanských mnichů ze Sázavského
kláštera (1097)
 V Bulharsku a na Rusi – autorita byzantského kléru – přednost
cyrilici
Paleobalk´ansk´e jazyky je bˇeˇznˇe pouˇz´ıvan´e oznaˇcen´ı pro jazyky star´eho Balk´anu pˇred pˇr
´ıchodem R´ıman˚u a ˇ Rek˚u (ilyrˇstina, thr´aˇctina, dardanˇstina, paionˇstina, fr´yˇzˇstina, star´a
makedonˇstina, d´aˇctina, ˇ getˇstina, jazyk Moes˚u). Tyto jazyky jsou minim´alnˇe doloˇzeny n´apisy
(nˇekolik n´apis˚u m´ame napˇr´ıklad pro thr´aˇctinu a fr´yˇzˇstinu), u jin´ych zn´ame pouze nˇekolik slov,
vlastn´ıch jmen apod. z ˇreck´ych a ˇr´ımsk´ych n´apis˚u (ilyrˇstina), avˇsak ˇcasto se o nich dozv´ıd´ame z
pera ˇreck´ych a ˇr´ımsk´ych historik˚u a geograf˚u pouze tu informaci, ˇze prostˇe existovaly
(dardanˇstina, paionˇstina).

Paleobalkánské jazyky: - geolingvistický komplex antických jazyků - protořečtina, dácko-thrácká větev

(thráčtina, ilyrština > albánština, mesapština, dáčtina), paeonian, venetské jaz. - není jisté, zda byly
příbuzné geneticky nebo se jednalo o Sprachbund

Arménština - historicky vymezena třemi jezery (Van, Sevan, ...) - Z a V dialekty - od 5. stol. literární jazyk
Řecké dialekty - všechny se postupně atizovaly, jako jediný přežil dialekt psakonský na V Peloponésu

- mykénština -1400 - -1200 - za Sokrata dialekty na hranici srozumitelnosti > attické koiné (úředním
jazykem i za Byzance) - z dórských dialektů přežil jen jeden na Peloponésu

Anatolské jazyky - pozdě objevena, zanikla relativně brzy; zapisována klínovým písmem –

chetitština – jen jazyk elit a armády, -2000 –

palajština (zánik okolo -1500, dále užívána jen v rituálních textech) - luvijština – psána klínově, později
hieroglyficky

Tocharština - obj. 1908 v Tarimské pánvi - šiřitelé budhizmu a manicheizmu, asimilováni Ujgury - písmo A
(Ztochar.) & B (Vtochar.); písmo ovlivněno písmem brahmí; malá část textů napsána manichejským
písmem (derivát písma pahlaví) - nejstarší doklad snad -1300, živé asi do 840
Albánie, Bosna a Hercegovina, Bulharsko, Černá Hora, Chorvatsko, Makedonie, Rumunsko,
Řecko, Slovinsko, Srbsko a z části i Turecko.

Balkán byl vnímán jako periferie civilizované Evropy, spojován byl s válkou, mafií a konflikty mezi
jednotlivými etniky.

Slovo balkán pochází z turečtiny a je výrazem pro „horu“, „horské pohoří“. Turky takto bylo
pojmenováno pohoří procházející dnešním středním Bulharskem, které je v současné době v
zeměpisných atlasech označeno jako Stara planina. I když pohoří i celý poloostrov byly v historických
pramenech nazývány různě, postupem času se stal turecký balkán základem pro pojmenování celého
poloostrova na jihovýchodě Evropy. Podívejme se nyní podrobněji na to, jaké mělo označení poloostrova
podoby a jak se v průběhu několika staletí vyvíjelo.

Německý autor Martin Grünberg použil v roce 1582 výraz Balkán pro označení bulharského pohoří
Rodopy. Ve francouzských pramenech byl poprvé název zmíněn diplomatem Louisem Deshaysem de
Cormain, který jej uvedl nepřesně jakož pohoří oddělující Bulharsko od Rumunska. V průběhu 18. a 19.
století byla používána označení Haemus i Balkán běžně v materiálech německých a francouzských, v
britských cestopisech se objevila i varianta Balcan, v ruských potom pojmenování Balkánské gory.

Kromě uvedených názvů se v průběhu 19. století v pramenech evropské provenience objevovaly pro
označení poloostrova i názvy jako Evropské Turecko, Turecko v Evropě, Evropská osmanská říše,
Evropský Levant, Orientální poloostrov, Slovansko-řecký poloostrov, Jiho-slovanský poloostrov. V roce
1863 použil německý vědec a diplomat Johann Georg von Hahn označení Jihoevropský poloostrov, které
se stalo základem pojmu Jihovýchodní Evropa (Südosteuropa), použitém roku 1893 německým
geografem Theobaldem Fischerem. V americkém prostředí se koncem 19. století začal používat název
Balkánský poloostrov (Balkan Peninsula).

Co se t´yˇce term´ınu Balk´ansk´y jazykov´y svaz, uv´ad´ı jej poprv´e N. S. Trubeckoj (1928).
Charakteristika jazykov´eho svazu je podle Trubeck´eho: • velk´a podobnost v syntaxi • podobnost v z
´akladech morfologick´e stavby • velk´y poˇcet spoleˇcn´ych ” kulturn´ıch slov“ (Kulturw¨orter) • ˇz´adn
´e systematick´e fonetick´e podobnosti • ˇz´adn´e form´aln´ı podobnosti mezi morf´emy (podobnosti
jsou tedy pouze syst´emov´e) • ˇz´adn´a spoleˇcn´a slova v oblasti z´akladn´ı slovn´ı z´asob