Professional Documents
Culture Documents
Eckhart Tolle Nova-Zeme
Eckhart Tolle Nova-Zeme
1. KAPITOLA
Evokace....................................8
Smysl této knihy..........................14
Dědičná nemoc lidstva.....................18
Zrod nového vědomí........................24
Duchovnost a náboženství..................29
Potřeba změny.............................33
Nové nebe a nová země.....................37
2. KAPITOLA
Ego: Současný stav lidství................38
Falešné Já................................41
Hlas vaší mysli...........................46
Obsah a struktura ega.....................51
Ztotožňování se s věcmi...................54
Ztracený prsten...........................57
Iluze vlastnictví.........................62
Chtění: Touha mít stále víc...............67
Ztotožnění se s tělem.....................71
Vnímejte své vnitřní tělo.................75
Bytí v zapomnění..........................78
Od Descartova omylu k Sartrovu vhledu.....80
Klid, který překonává veškeré chápání.....82
1
3. KAPITOLA
Podstata ega..............................86
Nelibost a zášť...........................89
Křivda a pomsta...........................94
„Já“ mám vždycky pravdu...................97
Jak bráníme svou iluzi....................99
Pravda: relativní, nebo absolutní?.......102
Ego není osobní..........................106
Válka je stav mysli......................110
Toužíte po klidu, nebo potřebujete
drama?................................113
Vaše pravá identita se skrývá za egem....115
Všechny struktury jsou nestabilní........118
Ego potřebuje cítit svou nadřazenost.....121
Ego a sláva..............................123
4. KAPITOLA
Ego má mnoho tváří.......................126
Padouch, oběť, milenec...................129
Přestaňte se hodnotit....................132
Předem stanovené role....................134
Přechodné role...........................138
Mnich se zpocenými dlaněmi...............140
Štěstí jako role, nebo pravé štěstí?.....141
Rodičovství: Role, nebo funkce?..........144
Vědomé utrpení...........................150
2
Vědomé rodičovství.......................153
Přijměte své dítě takové, jaké je........156
Vzdejte se svých rolí....................159
Patologie ega............................163
Trvalá vnitřní nespokojenost.............167
Tajemství štěstí.........................170
Patologické formy ega....................175
Práce - s egem a bez ega.................180
Ego nemocného člověka....................183
Kolektivní ego...........................185
Nezvratný důkaz nesmrtelnosti............189
5. KAPITOLA
Emoční tělo..............................191
Jak vznikají emoce.......................195
Emoce a ego..............................199
Kachna s lidskou myslí...................203
Břímě minulosti..........................205
Individuální a kolektivní emoční tělo....208
Jak se emoční tělo obnovuje..............212
Jak vyživují emoční tělo myšlenky........214
Emoční tělo potřebuje drama..............218
Silná emoční těla........................223
Zábavní průmysl, média a emoční tělo.....225
Ženské kolektivní emoční tělo............228
Emoční tělo národa nebo rasy.............232
3
6. KAPITOLA
Osvobození...............................236
Přítomnost...............................240
Návrat emočního těla.....................245
Emoční tělo dítěte.......................247
Neštěstí.................................252
Jak se neztotožňovat s emočním tělem.....255
Spouštěcí mechanismy.....................260
Emoční tělo jako buditel.................264
Jak se zbavit emočního těla..............267
7. KAPITOLA
Kdo skutečně jste?.......................270
Co si o sobě myslíte.....................272
Hojnost..................................277
Znát sebe sama neznamená něco o sobě
vědět.................................280
Chaos a vyšší řád........................283
Dobro a zlo..............................286
Přijímejte vše, co se děje...............290
Tak je to!...............................292
Ego a přítomný okamžik...................294
Paradox času.............................300
Vystoupení z času........................303
Sen a ten, kdo ho sní....................307
Překonejte svá omezení...................310
4
Radost z bytí............................314
Nechte své ego rozplynout................316
Jak navenek, tak uvnitř..................320
8. KAPITOLA
Vnitřní prostor..........................326
Vědomí hmoty a vědomí prázdného
prostoru..............................332
„Pod“ a „nad“ myšlenkami.................334
Televize.................................336
Uvědomte si svůj vnitřní prostor.........341
Slyšíš tu bystřinu?......................346
Správná reakce...........................348
Vnímejte, ale neposuzujte................350
Kdo vnímá?...............................353
Dech.....................................356
Závislosti...............................360
Vědomí vnitřního těla....................363
Vnitřní a vnější prostor.................365
Všímejte si mezer........................370
Abyste našli sami sebe, musíte něco
obětovat..............................372
Ticho....................................374
9. KAPITOLA
Vnitřní smysl života.....................376
Probuzení................................378
5
Dialog o vnitřním smyslu života..........383
10. KAPITOLA
Nová země................................403
Stručná historie vašeho života...........407
Probuzení a návrat domů..................410
Probuzení a rozpínání....................416
Vědomí...................................420
Osvícené konání..........................423
Tři druhy osvíceného konání..............426
Přijetí..................................427
Radost...................................429
Nadšení..................................434
Ochránci vibrací.........................440
Nová země není utopie....................443
6
NOVÁ ZEMĚ
Eckhart Tolle
7
PRVNÍ KAPITOLA
EVOKACE
8
fascinováni. Jak se lidské vědomí vyvíjelo, staly se květiny
pravděpodobně první věcí, která je všeobecně ceněná,
ačkoliv nemá téměř žádnou užitnou hodnotu - tzn.
nepotřebujeme je k tomu, abychom přežili. Květiny
inspirovaly bezpočet umělců, básníků i mystiků. Ježíš nás
nabádá, abychom je pozorovali a učili se od nich, jak žít. O
Buddhovi se vypráví, že jednou dal svým učedníkům "tiché
kázání", při němž si jen mlčky prohlížel květinu, kterou
držel v ruce. Jeden z přítomných mnichů, Mahákásjapa, to
po chvíli nevydržel a začal se usmívat. Podle legendy byl
právě on jediným, kdo pochopil smysl Buddhova kázání.
Uvědomění, které vyvolalo onen úsměv, si postupně
předávalo dvaceosm mistrů, až se později stalo základem
zenu.
14
Je dnes už lidstvo připraveno na změnu, o níž mluvili tito
učitelé? Proč by mělo být? Je jí vůbec schopné? Můžete vy
sami nějak přispět k urychlení změn? Čím se vyznačuje
starý, egoický stav vědomí a jak se od něj liší nové
vědomí? Na tyto a další zásadní otázky by vám měla
odpovědět tato kniha, kterou jsem psal s ambicí vytvořit
nástroj změny. Přístup a myšlenky v ní obsažené se vám
mohou zdát důležité, ale ve skutečnosti jsou až druhořadé.
Jsou jen ukazateli, které vás povedou k probuzení. Posun
ve vás vyvolá už čtení samotné.
17
DĚDIČNÁ NEMOC LIDSTVA
18
Podle křesťanství se celé lidstvo nachází ve stavu
„prvotního hříchu“. Slovo hřích bývá většinou špatně
chápáno a vykládáno. V doslovném překladu z řečtiny,
kterou byl napsán Nový zákon, „hřešit“ znamená ztratit cíl
(podobně jako lukostřelec ztratí z dohledu svůj terč), takže
zhřešit znamená ztratit ze zřetele smysl lidské existence -
tzn. žít nevědomě a slepě, trpět a působit utrpení i okolí.
Když tento pojem zbavíme všech chybných, společensky
podmíněných výkladů, ukazuje na tentýž základní lidský
problém.
23
ZROD NOVÉHO VĚDOMÍ
24
„probuzený“. Zhruba ve stejné době se v Číně narodil další
„probuzený“ učitel lidstva. Jmenoval se Lao-c'. Jeho učení
se dochovalo v knize Tao-te-ťing - jedné z nejhlubších
duchovních knih, jaké kdy byly napsány.
28
DUCHOVNOST A NÁBOŽENSTVÍ
29
Nová forma duchovnosti, transformované vědomí, se
začíná objevovat převážně mimo tradiční náboženské
struktury. I v tradičních, myslí ovládaných náboženstvích
jste vždy mohli najít duchovní odnože, ale vysoce postavení
představení se jimi cítili být ohroženi a většinou se je
snažili potlačit. Široce rozšířený rozvoj duchovnosti mimo
tradiční náboženské instituce je zcela nový trend. V
minulosti by něco takového bylo nemyslitelné, hlavně na
Západě, kde byla společnost ovládána myslí asi nejvíce ze
všech kultur a kde měla nepsané právo na duchovnost
křesťanská církev. Bez jejího souhlasu jste nemohli
vystoupit a promlouvat k lidem nebo vydat duchovní knihu,
a pokud byste se to pokusili ignorovat, brzy by vás umlčeli.
Dnes už je to jinak a k výrazným změnám dochází dokonce
i uvnitř církví. To je potěšující a měli bychom být vděčni za
jakékoliv projevy otevření se, jakými byly například
návštěvy papeže Jana Pavla II. v mešitě a synagoze.
32
POTŘEBA ZMĚNY
33
oceánu a voda se z něj postupně odpařila, což donutilo
ryby, aby opustily své přirozené prostředí a přizpůsobily se
novému.
34
vědomí, je stále ještě relativně malý, ale poslední dobou
velmi rychle roste.
36
NOVÉ NEBE A NOVÁ ZEMĚ
37
2. KAPITOLA
38
vám vaši vlastní esenci. Velcí umělci ji dokáží vnímat a
vyjádřit ve svém díle. Van Gogh by určitě neřekl: „To je jen
stará židle.“ Jen by se dlouze díval a díval. Vnímal by
samotné Bytí té židle. Pak by se posadil před plátno a vzal
do ruky štětec. Židle samotná měla pravděpodobně cenu
jen několika dolarů. Její obraz by vám dnes vydělal
minimálně dvacet pět milionů.
39
Čím rychleji si uděláte o věcech, lidech a situacích úsudek a
slovně nebo jen v myšlenkách je zhodnotíte, tím mělčí a
šedivější bude vaše realita, a tím obtížněji budete vnímat
zázrak života kolem sebe i ve svém nitru. Touto cestou
dosáhnete možná vyšší inteligence, ale ne moudrosti, a
vzdáte se radosti, lásky, živosti a tvořivosti. Ty se ukrývají
v prostoru mezi vnímáním a interpretací. Netvrdím, že
myšlenky a slova nepotřebujeme, i ony mají svou krásu -
ale proč bychom se jimi měli nechat omezovat?
40
FALEŠNÉ JÁ
41
a příští kapitolu. Obě pojednávají o vzniku a fungování
falešného já - ega. Takže jaké je to falešné já?
43
Abych byl přesnější, většinu času to nejste vy, kdo mluví,
když říkáte nahlas nebo v duchu „já“, ale určitý aspekt
mentální konstrukce, vaše egoické já. Slovo „já“ budete
nadále používat, i když se probudíte, ale pak bude
přicházet z hloubky vašeho nitra.
46
Když vlak zastavil ve stanici Tottenham Court, zvedla se a
šla ke dveřím, aniž by se proud slov plynoucích z jejích úst
zastavil. Já vystupoval na stejné zastávce, takže jsem šel
těsně za ní. Vydala se směrem k Bedford Square,
pokračujíc ve svém imaginárním rozhovoru - stále někoho
rozzlobeně obviňovala a hájila se. Byl jsem čím dál
zvědavější, a tak jsem se rozhodl, že ji budu sledovat,
alespoň tak dlouho, dokud půjde stejným směrem. I když
byla plně zabraná do imaginárního rozhovoru, zdálo se, že
ví, kam jde. Když jsme došli k nádherné budově Senate
House, věžáku ze třicátých let, ve kterém sídlila univerzitní
knihovna, byl jsem v šoku. Copak jdeme oba na stejné
místo? Ano, očividně směřovala do knihovny. Je studentka,
učitelka, úřednice, či snad knihovnice? Možná se účastní
nějakého psychologického experimentu. Kdo ví... Šel jsem
pořád dvacet kroků za ní, ale když jsem vešel do budovy
(ve které ironií osudu sídlilo ředitelství „Myšlenkové policie“
ve filmovém zpracování románu George Orwella 1984),
zmizela mi pravděpodobně v jednom z výtahů.
50
OBSAH A STRUKTURA EGA
51
znamená „činit“ nebo „dělat“. Takže když se s něčím
identifikuji (ztotožňuji), „činím to stejným“. Stejným jako
jsem já. Danému objektu dáváme spojitost s vlastní
osobou, a tím ji zahrnujeme do své „identity“. Ztotožnění
se s věcí je jednou z nejzákladnějších forem identifikace: z
mé hračky se později stane mé auto, můj dům, mé
oblečení atd. Snažíte se najít sami sebe ve věcech, ale to
se vám nikdy nepodaří. Naopak se v nich ztratíte. To je
osudem ega.
52
ZTOTOŽŇOVÁNÍ SE S VĚCMI
53
Lidé se mohou ztotožnit s různými věcmi a jsou při tom
ovlivňováni svým věkem, pohlavím, příjmem, sociálním
zařazením, módou, kulturním prostředím atd. To, s čím se
ztotožňujete, souvisí vždy s obsahem, kdežto podvědomé
nutkání k identifikaci je strukturální. To byl nejjednodušší
příklad způsobu, jak vaše egoická mysl funguje.
56
ZTRACENÝ PRSTEN
57
jakákoliv jiná věc pro její současný život. „Vy to
nechápete,“ vysvětlovala mi. „To byl prsten mé babičky.
Dokud jsem neonemocněla a neotekly mi tak příšerně ruce,
nosila jsem ho každý den. Pro mě je to víc než jen prsten.
Jak bych mohla zůstat v klidu?“
61
ILUZE VLASTNICTVÍ
62
vnějšího ztratí na významu. V blízkosti smrti vám jakékoliv
vlastnictví začne připadat nesmyslné. V posledních
okamžicích svého života si všichni lidé uvědomí, že ačkoliv
se během života snažili stát celistvými, to, co hledali,
vlastní Bytí, tu pořád bylo, jen většinou nerozpoznané,
protože se neustále ztotožňovali s věcmi, což v konečném
důsledku znamená se svou myslí.
65
majetkem s bláhovou nadějí, že se tak stanete
hodnotnějšími a celistvějšími.
66
CHTĚNÍ: TOUHA MÍT STÁLE VÍC
67
Někdy se psychologická potřeba mít víc nebo pocit
nedostatečnosti, který je pro ego charakteristický, přenese
na fyzickou úroveň ve formě neukojitelného hladu. Lidé
trpící bulimií si naschvál vyvolávají zvracení, aby mohli
ještě víc jíst. Nenasytná je ale jejich mysl, ne jejich tělo.
Pacienti s touto poruchou příjmu potravy by se mohli
vyléčit, kdyby se přestali ztotožňovat se svou myslí,
navázali kontakt se svým tělem, a poznali tak jeho
skutečné pořeby, ne jen pseudopotřeby své egoické mysli.
70
ZTOTOŽNĚNÍ SE S TĚLEM
71
kondice a vnější vzhled určují pocit vlastní hodnoty, takže
mnozí lidé se cítí nedostateční, protože vnímají své tělo
jako škaredé a nedokonalé.
73
něj snáze pronikat světlo vědomí ze světa neviditelného
Bytí.
74
VNÍMEJTE SVÉ VNITŘNÍ TĚLO
75
vnímat slabé brnění, později v nich začnete cítit energii
nebo nějakou aktivitu. Když svou pozornost v rukou chvíli
podržíte váš pocit by měl zesílit. Někteří lidé k tomu ani
nepotřebují zavírat oči. Ucítí své „vnitřní ruce“ už při čtení
těchto řádků. Pak přejděte k chodidlům, zaměřte do nich
asi na minutu svou pozornost, a vnímejte zároveň své ruce
i chodidla. To samé udělejte i s ostatními částmi těla.
Postupně zapojujte celé nohy, paže, břicho, hrudník atd.,
dokud nebudete vnímat celé „vnitřní tělo“ najednou a cítit,
co se v něm děje.
77
BYTÍ V ZAPOMNĚNÍ
78
79
OD DESCARTOVA OMYLU K SARTROVU VHLEDU
Trvalo skoro tři sta let, než si další slavný filosof uvědomil
něco, co Descartes i všichni ostatní přehlédli. Jmenoval se
Jean-Paul Sartre. Když se zamýšlel nad Descartovým
výrokem „myslím, tedy jsem“, uvědomil si, že vědomí,
které říká „já jsem“, není vědomí, které přemýšlí. Co tím
přesně myslel? Když si uvědomíte, že přemýšlíte, toto
uvědomění není součástí myšlení. Jedná se o zcela jinou
úroveň vědomí - o vědomí, které říká „já jsem“. Kdyby ve
vás kromě myšlenek nebylo nic jiného, neuvědomovali
80
byste si, že přemýšlíte. Byli byste jako snílek, který neví,
že sní. Ztotožnili byste se s každou myšlenkou, stejně jako
se snílek ztotožňuje s každým obrazem ve svém snu.
Mnoho lidí tak žije jako náměsíční, uvěznění ve starém,
nefunkčním nastavení mysli, které neustále vytváří stejně
šílenou realitu připomínající moční můru. Jakmile si
uvědomíte, že sníte, probudíte se. Dosáhnete jiné úrovně
vědomí.
81
KLID, KTERÝ PŘEKONÁVÁ VEŠKERÉ CHÁPÁNÍ
82
se ztotožňovali a které vám dávaly pocit vlastního já, může
to někdy vést i k zániku ega samotného, protože ego je
ztotožnění se s formou. Když už člověk nemá nic, s čím by
se ztotožnil, čím pak je? Když formy kolem vás zaniknou a
zakusíte blízkost smrti, pak se vaše Bytí, pocit „já jsem“,
odpoutá od světa forem: duch už více není uvězněný v
hmotě. Uvědomíte si svou pravou identitu, věčný Život, vše
prostupující Bytí, Bytí za všemi formami, s nimiž se
ztotožňujete. Uvědomíte si, že vaše skutečná identita je
čisté vědomí, a ne formy, se kterými se vědomí
ztotožňovalo. Je to cesta k božskému klidu. Nejste „toto“,
ani „tamto“ - jste pocit za „já jsem“.
85
3. KAPITOLA
PODSTATA EGA
88
NELIBOST A ZÁŠŤ
89
ego. Mít vztek nebo zlost znamená být rozhořčený,
pobouřený, rozzlobený nebo uražený. Vadí vám chtivost a
nepoctivost ostatních lidí, jejich nečestnost, to, co dělají,
nebo to, co dělali v minulosti, to, co řekli, když pokazili to,
co měli, nebo naopak neměli udělat. Ego zlost miluje.
Místo, abyste přehlédli nebo tolerovali nevědomí ostatních,
snažíte se je zabudovat do jejich identity. A kdo že to dělá?
Nevědomí ve vás, vaše ego. Někdy dokonce „chyba“,
kterou někomu přisuzujete, vůbec neexistuje. Je to jen
chybná interpretace ovlivněná myslí, jež se naučila v
každém vidět nepřítele a sebe považovat za výjimečnou a
nadřazenou. Někdy se chyba skutečně stane, ale mysl ji
tím, že se na ni zaměří, nafoukne do nesmyslných, obřích
rozměrů. Jenže to, na co reagujete u ostatních, posilujete i
u sebe.
91
Neznamená to ovšem, že byste nemohli někoho upozornit
na jeho chybu nebo nedostatek za účelem nápravy. Stejně
tak, když se vzdáte nadávání a stížností, nemusíte se nutně
smířit s nevhodným chováním nebo špatnou kvalitou.
Nehledejte ego v tom, že požádáte číšníka, aby vám ohřál
studenou polévku - stačí, když se vždy budete držet
neutrálních faktů. „Jak se opovažujete přinést mi studenou
polévku?“ tak to už by byla stížnost. Zde už je použito
slovíčko „mi“, které má tendenci dát události vrcholný
význam a spojovat studenou polévku s osobním ublížením.
Ego miluje, když může někoho označit za špatného.
Vyjádření nespokojenosti, o kterém je tu řeč, má za úkol
posílit ego, ne docílit nápravy. Někdy dokonce ego nechce
nic měnit proto, aby si mohlo stále stěžovat.
93
KŘIVDA A POMSTA
94
Pocit křivky je velmi silná negativní emoce spojená s
konkrétní událostí, jež se sice stala v daleké minulosti, ale
je stále udržována při životě nutkavými myšlenkami a
vzpomínkami, opakovaným vyprávěním - nahlas nebo v
duchu - toho, „co mi kdo udělal“ nebo „co nám kdo udělal“.
Pocit křivky pak pronikne i do ostatních oblastí života. Když
například přemýšlíte o své křivdě, vytváříte negativní
emocionální energii, která ovlivní vaše vnímání toho, co se
děje v přítomnosti, i vaše současné reakce a chování.
Jedna hluboká křivda je schopná zamořit většinu vašeho
života a uvrhnout vás do zajetí ega.
96
„JÁ“ MÁM VŽDYCKY PRAVDU
97
Všechny stížnosti, nadávky a slovní útoky říkají v podstatě
jedno: „Tohle se nemělo stát“. Patent na pravdu vám dává
ve vztahu k souzené osobě nebo situaci zdánlivou pozici
morální převahy. A právě díky pocitu převahy a
nadřazenosti ego nejvíce roste - přímo po nich touží.
98
JAK BRÁNÍME SVOU ILUZI
99
Ego si bere všechno osobně. Reaguje různými emocemi,
obranným postojem a někdy dokonce i agresivním útokem.
Snažíte se jen hájit pravdu? Ale vždyť pravda hájit
nepotřebuje. Světlo ani zvuk se nestarají o to, co si o nich
ostatní myslí. Bráníte sami sebe, přesněji své falešné já,
náhražku vytvořenou vaší myslí. Nebo ještě přesněji: iluze
hájí sama sebe. Jestliže je možné překroutit i jednoduchá a
jasná fakta a propůjčit jim iluzi propojení se svým já, co
pak lze provést s tak nejednoznačnými formami, jakými
jsou názory, pohledy nebo soudy? Tyto myšlenkové formy
k zamoření falešným přímo vybízejí.
100
schopni vidět víc než jen omezený pohled na věc, úplnost a
komplexnost dané situace nebo člověka.
101
PRAVDA: RELATIVNÍ NEBO ABSOLUTNÍ?
102
„špatné“ a tak nebezpečné, že musely být co nejrychleji
umlčeny. Pravda měla větší cenu než lidský život. Ale co je
to Pravda? Skutečnost, které musíte uvěřit - tzn. jen
hromada „správných“ myšlenek?
105
EGO NENÍ OSOBNÍ
106
Na tomto příkladu je více než zřejmé, že lidské ego je ve
svém kolektivním aspektu - „my“ proti „nim“ - ještě
šílenější než „já“, individuální ego, i když funkční
mechanismy jsou skoro stejné. Drtivá většina násilí, jež na
sobě lidé páchají, není aktem zločinců nebo mentálně
poznamenaných jedinců, ale zcela „normálních“,
společností uznávanýych občanů ve službě kolektivního
ega. Zajdu dokonce mnohem dál a dovolím si tvrdit, že to,
co je na této planetě považováno za „normální“, je ve
skutečnosti šílené. Kde hledat kořeny tohoto šílenství? V
plném ztotožnění s myšlenkami a emocemi, neboli s egem.
108
formou ztotožníte, budete ji vnímat jako nebezpečnou pro
své já.
109
VÁLKA JE STAV MYSLI
110
Spojených státech stoupl z 300 000 v roce 1980 na 2 100
000 v roce 2004. Boj proti nemocem nám kromě jiných
vymožeností přinesl např. antibiotika. Zpočátku se zdála
být velmi účinná a zdálo se, že nám dopomohou k vítězství
nad infekčními nemocemi. Nyní už odborníci přiznávají, že
jsme nadměrným užíváním antibiotik vytvořili časovanou
bombu v podobě rezistentních kmenů bakterií, tzv.
superbakterií, které s největší pravděpodobností způsobí
opětovmý výskyt a někdy dokonce epidemie dávno
vymýcených nemocí. Podle Journal of the American Medical
Asociation je ve Spojených státech lékařská péče třetí
nejčastější příčinou smrti, hned po srdečních příhodách a
rakovině. Dvěmi možnými alternativami tradičního přístupu
jsou homeopatiea čínská medicína, které s nemocí
nezacházejí jako s nepřítelem, a tudíž nevytvářejí nové
nemoci
112
TOUŽÍTE PO KLIDU NEBO POTŘEBUJETE
DRAMA?
113
pomocí teatrálního výstupu obhájilo svou identitu hrdiny a
vítěze? Dokážete si přiznat, že je ve vás něco, co touží víc
po tom, aby mělo pravdu, než po hlubokém vnitřním klidu?
114
VAŠE PRAVÁ IDENTITA SE SKRÝVÁ ZA EGEM
115
Co je to vlastně duchovní poznání, duchovní procitnutí?
Přesvědčení, že máte duši? Ne, to je zase jen myšlenka. Je
to o trochu blíž pravdě, než když věříte, že jste to, co tvrdí
váš rodný list, ale je to pořád jen myšlenka. Duchovní
probuzení je uvědomění, že nejste to, co vnímáte, zažíváte,
co si myslíte nebo cítíte, protože tyto věci jsou pomíjivé -
přicházejí a odcházejí. Prvním člověkem, který si to
uvědomil, byl pravděpodobně Buddha - jedním z ústředních
motivů jeho učení se stala anattá („ne-já“). Když Ježíš řekl:
„Vzdejte se sami sebe“, myslel tím, abychom se vzdali
svého falešného já. Kdybychom skutečně byli svým egem,
bylo by absurdní se ho zříkat.
117
VŠECHNY STRUKTURY JSOU NESTABILNÍ
118
populární píseň „(I Can't Get No) Satisfaction“ je typickou
písní ega. Základní emocí, jež ovládá veškeré snahy ega, je
strach. Strach z bezvýznamnosti, strach z neexistence,
strach ze smrti. Veškerá činnost ega se zaměřuje na
potlačení tohoto strachu, což ale ego dokáže vždy jen na
chvíli, dočasně - navázáním intimního vztahu, nabytím
nového majetku, nějakým vítězstvím nebo úspěchem atd.
Iluze ale nikdy nemůže uspokojit natrvalo. Osvobodit vás
může pouze poznání pravdy o své podstatě, uvědomění
toho, kým skutečně jste.
120
EGO POTŘEBUJE CÍTIT SVOU NADŘAZENOST
121
nese zlomyslnou kritiku a odsuzování, takže posiluje ego
také skrze zdánlivou morální nadřazenost, která vykukuje v
pozadí vždy, když se o někom vyjádříte v negativním
smyslu.
Jestliže někdo má víc než já, ví víc než já, nebo umí víc
věcí než já, ego se začne cítit ohrožené, protože pocit
„méněcennosti“ bude podkopávat jeho pocit výjimečnosti.
Logicky se pak bude snažit obnovit své postavení tím, že se
pokusí ponížit, zkritizovat nebo jakkoliv jinak zpochybnit
hodnotu majetku, znalostí nebo schpností toho druhého.
Nebo změní strategii, a místo aby s ním bojovalo, pokusí se
zvýšit svou hodnotu tím, že se s ním spojí - pokud si ho
ostatní lidé cení.
122
EGO A SLÁVA
123
se slavní lidé cítí čím dál odcizenější - sami sobě i lidem ve
svém okolí - a čím dál nešťasnější a závislejší na své
popularitě. Obklopení pouze lidmi, kteří neustále přiživují
jejich přehnané sebehodnocení, nejsou schopní navazovat
hlubší vztahy.
125
4. KAPITOLA
126
Když je někdo tichý a nesmělý, neznamená to, že nemá
ego. Jeho ego je jen rozpolcené - touží po pozornosti
ostatních a zároveň se jí bojí. Bojí se, že jejich pozornost
bude mít formu nesouhlasu nebo kritiky, což mu na
hodnotě příliš nepřidá, spíše naopak. U nesmělého člověka
převažuje strach z pozornosti nad touhou po ní. Stydlivost
a plachost jdou ruku v ruce s nízkým sebevědomím a
pocitem nedostatečnosti. Jakýkoliv obraz nebo představa
svého já - to, jak vidíte sami sebe - je ego, ať už je to
obraz pozitivní (já jsem nejlepší) nebo negativní (jsem
špatný/á). I za každým pozitivním sebehodnocením se však
skrývá strach, že nebudete dost dobří, a za každým
negativním sebehodnocením touha být nejlepší nebo lepší
než ostatní. V pozadí sebejistého ega a jeho neustálé
potřeby cítit převahu se vždy skrývá podvědomý strach z
méněcennosti. Stejně tak naopak, nesmělé ego s pocitem
nedostatečnosti neboli méněcennosti v sobě má velmi
silnou touhu po výjimečnosti a pocitu nadřazenosti. Většina
lidí neustále kolísá mezi pocity méněcennosti a
nadřazenosti, podle situace a lidí, s nimiž jsou zrovna v
kontaktu. Je třeba uvědomovat si a sledovat u sebe toto:
127
kdykoliv se budete cítit méněcenní, nebo budete mít nad
někým pocit převahy, stojí za tím vaše ego.
128
PADOUCH, OBĚŤ, MILENEC
129
problémy, o „jeho příběh“. Vidět sebe sama jako oběť je
základem mnoha egoických vzorců, kdy si člověk na něco
stěžuje, je mu ubližováno nebo je kvůli něčemu
rozhořčený... Jakmile se jednou ztotožníme s příběhem, v
němž si přisuzujeme roli oběti, nechceme samozřejmě nic
měnit, protože egu to tak náramně vyhovuje - jak každý
terapeut jistě ví, ego se často nesnaží vyřešit své
„problémy“, protože jsou součástí jeho identity. A když
nikdo nebude chtít naslouchat mému problému, mohu si ho
přehrávat ve své hlavě, znovu a znovu se litovat, a získat
tak identitu někoho, komu bylo ublíženo a s kým se život,
osud nebo Bůh přliš nemazlil. Vytvořím si tak o sobě
určitou představu, udělá to ze mne „někoho“, a o nic jiného
egu ani nejde.
131
PŘESTAŇTE SE HODNOTIT
132
dál tím víc lidí cítí zmateno a nevědí, kam patří, jaký je
smysl jejich života a dokonce ani, kdo jsou.
133
PŘEDEM STANOVENÉ ROLE
134
Ačkoliv je dnes sociální uspořádání společnosti mnohem
volnější než v dávných dobách, stále ještě existuje mnoho
předem stanovených funkcí a rolí, se kterými se lidé
snadno ztotožňují a které se tudíž stávají součástí jejich
ega. Důsledkem toho jsou mezilidské vztahy neautentické,
odlidštěné a odcizené. Předem určené role vám sice mohou
dát příjemný pocit identity, ale nakonec se v nich ztratíte.
Funkce, jež lidé zastávají v hierarchických organizacích,
jakými jsou například armáda, církev, vládní instituce nebo
velké společnosti, jim nabízejí identitu spojenou s jejich
rolí. Jakmile se však ztratíte ve své roli, nebudete schopni
autentického kontaktu s ostatními lidmi.
137
PŘECHODNÉ ROLE
138
ztotožněni se svými rolemi, tím méně autentické jsou jejich
vztahy.
139
MNICH SE ZPOCENÝMI DLANĚMI
140
ŠTĚSTÍ JAKO ROLE NEBO PRAVÉ ŠTĚSTÍ?
„Jak se máš?“
„Skvěle, ani to nemůže být lepší!“ Mluví pravdu, nebo lže?
V mnoha případech je štěstí pouze jednou z mnoha rolí, jež
lidé hrají a pod usměvavou tváří se často skrývá hodně
bolesti. Častými důsledky neštěstí skrývaného za zářivým
úsměvem jsou deprese, nervová zhroucení nebo
nepřiměřené reakce. Lidé se bojí okolí přiznat, a někdy
dokonce i sami sobě, že se cítí nešťastní.
141
co dělat. Říkejte raději: „Mám v sobě smutek.“ Pak ho
můžete začít zkoumat. Možná souvisí se situací, v níž se
nacházíte. Možná budete muset aktivně něco udělat, aby se
situace změnila nebo abyste se z ní dostali. Pokud
nemůžete nic změnit, postavte se ke své situaci čelem a
řekněte si: „Tak fajn, je to takové, jaké to je. Můžu to buď
přijmout, nebo se cítit mizerně.“ Prvotní příčinou neštěstí
není nikdy situace samotná, ale naše myšlenky o ní.
Všímejte si proto svých myšlenek a snažte se je oddělit od
situace, která je vždy neutrální - je prostě taková, jaká je.
Situace a vaše soudy o ní nejsou jedno a to samé. Snažte
se vždy držet faktů a nevytvářet si vlastní teorie. Například
tvrzení „jsem na dně,“ je váš osobní pohled na věc, příběh,
který vám ubírá sílu a brání učinit potřebné kroky ke
změně. Když se k problému postavíte čelem, získáte tím
potřebnou energii. Uvědomte si také, že to, co si myslíte,
ovlivňuje z velké většiny i to, co cítíte. Všimněte si
propojení mezi vašimi myšlenkami a emocemi, ale raději
než abyste jimi byli, buďte vědomí, které je pozoruje.
143
RODIČOVSTVÍ: ROLE NEBO FUNKCE?
144
starostlivost, jež bude narážet na touhu dítěte objevovat
svět a zkoušet nové věci. Brzy mu už nebudete jen říkat,
co by mělo dělat a co ne, ale budete se pokoušet řídit jeho
život i za cenu psychického nebo fyzického nátlaku.
149
VĚDOMÉ UTRPENÍ
150
Nebylo by skvělé, kdyby se vám podařilo ušetřit je
jakékoliv bolesti? Ne, nebylo. Nedostali by šanci vyrůst v
lidské bytosti. Stali by se z nich povrchní, s vnějšími
formami ztotožnění jedinci. Utrpení je nasměruje hlouběji
do nitra. Paradoxem je, že utrpení sice je způsobené
ztotožněním se s formami, ale zároveň tento stav narušuje.
Utrpení je vytvářeno egem, aby ho nakonec zničilo - pokud
ovšem začnete trpět vědomě.
152
VĚDOMÉ RODIČOVSTVÍ
153
Jak ale vnést Bytí do uspěchaného rodinného života a do
vztahu s dítětem? Základem je věnovat svému dítěti
vědomou pozornost. Existují totiž dva druhy pozornosti.
Jednou je „pozornost zaměřená na formu“, tou druhou je
„pozornost bez formy“. Pozornost zaměřená na formu je
vždy nějak spojená s určitou činností nebo hodnocením
něčeho. „Už jsi udělal všechny domácí úkoly? Dojez tu
večeři. Ukliď si pokoj. Běž si vyčistit zuby. Udělej to.
Přestaň s tím. Pospěš si, oblékej se.“
155
PŘIJMĚTE SVÉ DÍTĚ TAKOVÉ,
JAKÉ JE
156
když možná jen podvědomě. Mezi vámi a dítětem nebude
existovat žádná rovnost, protože váš vztah se bude
pohybovat pouze na úrovni forem, a v té si rovni opravdu
nejste. Možná ho milujete, ale vaše láska je pouze lidská,
tzn. podmíněná, majetnická a nestálá. Rovni jste si pouze
za všemi formami, ve sféře čistého Bytí, a pouze tehdy,
když budete vnímat i tento svůj rozměr, budete schopni
pravé lásky. Pouze když jste přítomní a uvědomujete si
věčné, bezčasé „já jsem“ ve svém nitru, jste schopni to
samé vidět i v druhém, a ten, v tomto případě vaše dítě, se
bude cítit milován a oceňován.
158
VZDEJTE SE SVÝCH ROLÍ
159
přestože jde o produkt ega, přispívá k jeho zániku. Lze to
přirovnat k požáru, ve kterém ego nakonec upálí samo
sebe.
162
PATOLOGIE EGA
163
považovány vnější faktory. „Za mou bolest můžeš ty...“ tak
by to samozřejmě vidělo ego.
166
TRVALÁ VNITŘNÍ NESPOKOJENOST
167
nedokážou ani na chvíli vystoupit a uvědomit si ho. Vzniká
na základě určitých podvědomých přesvědčení, neboli zase
jen myšlenek. Tyto myšlenky vám běží hlavou stejně
nekontrolovaně, jako sníte sny, když spíte. Jinými slovy,
ani o tom nevíte, neuvědomujete si to, stejně jako spící
neví, že sní.
168
„V minulosti se stalo něco, co se nemělo stát, a mě to štve.
Kdyby se to nestalo, byl/a bych teď v klidu (spokojený/á,
šťastný/á).“
169
TAJEMSTVÍ ŠTĚSTÍ
170
v ní děje, co můžete udělat, jaké máte možnosti, nebo
spíše co dělá život skrze vás. Tajemství šťastného života
vystihují nejlépe tato tři slova: jednota s Životem. Být
jednotný s Životem znamená být tady a teď, v přítomném
okamžiku. Pak si uvědomíte, že nežijete svůj život, ale že
život žije vás. Život je tanečník a vy jedním z jeho tanců.
173
identitu Stanete se světlem Přítomnosti, uvědoměním,
které je hlubší než jakékoliv myšlenky nebo emoce.
174
PATOLOGICKÉ FORMY EGA
175
ničím jiným než přebujelým egem. Bývá založena na
fiktivních představách, které si mysl vymyslela, aby dodala
smysl strachu neustále pociťovanému v pozadí. Základem
příběhu je většinou přesvědčení, že určití lidé (mnohdy
velký počet nebo dokonce všichni) jsou proti postiženému
zaujatí nebo spiknutí, a chtějí ho ovládat nebo dokonce
zabít. Jejich teorie jsou často důsledně propracované a
logické, takže se jim, ještě než jsou odhaleni, podaří
přesvědčit velké množství lidí. Mnohé organizace a dokonce
i celé národy drží pohromadě pomocí prokazatelně
paranoidní víry. Ego postižených trpí chorobným strachem
a nedůvěrou v ostatní. Má tendenci zdůrazňovat jejich
odlišnost tím že upozorňuje na jejich chyby a vytváří z nich
jejich identitu. Výsledkem je to, že si z ostatních vytvoří
nelidská monstra. Ego ostatní potřebuje, ale hluboko uvnitř
se jich bojí a nenávidí je. Vzniká tak nesnesitelné dilema.
Výrok Jean-Paula Sartra „peklo jsou ti druzí“ je typickým
pohledem ega. Člověk trpící paranoiou skutečně zažívá
„peklo na Zemi“, ale to i většina zdravých lidí, i když možná
ne v takové intenzitě. Čím silnější je vaše ego, tím spíše
budete považovat ostatní za hlavní původce svých
problémů. Je také více než pravděpodobné, že i vy
176
ztěžujete život jim, což si vůbec nemusíte uvědomovat.
Vždy je snazší vidět jako viníky ty druhé.
179
PRÁCE S EGEM A BEZ EGA
Skoro každý člověk občas zažije chvíle bez ega. A ti, kteří
jsou výjimečně dobří v tom, co dělají, se při práci dokáží od
ega osvobodit úplně. Možná si to ani neuvědomují, ale
jejich práce je pro ně duchovním cvičením. Většina z nich
je však přítomná pouze během pracovní činnosti a v
soukromém životě znovu upadá do nevědomí. To znamená,
že jejich Přítomnost je vázaná jen na určité oblasti jejich
života. Znám učitele, umělce, zdravotní sestry, lékaře,
vědce, sociální pracovníky, číšníky, kadeřníky, podnikatele i
obchodníky, kteří jsou ve svém oboru úžasní a nesobecky
dělají to, co od nich vyžaduje přítomný okamžik. Jednají v
souladu se sebou i svou prací, v souladu s přítomným
okamžikem, v souladu s lidmi, jimž slouží. Vliv, jaký mají
na ostatní, pak sahá daleko za jejich funkci. Pomáhají
oslabit ego v každém jedinci, s nímž se setkají. Dokonce i
lidé s velmi silným egem se v jejich přítomnosti někdy
uvolní, přestanou se kontrolovat a na chvíli opustí své role.
Není proto žádným překvapením, že lidé, kteří se při práci
dokáží osvobodit od ega, jsou v tom, co dělají, velmi
180
úspěšní. Každý, kdo je v souladu s tím, co dělá, pomáhá
budovat novou zemi.
182
EGO NEMOCNÉHO ČLOVĚKA
183
ještě zbylo, a využívá ho pro své vlastní potřeby. Dlužno
říci, že lidé, kteří během nemoci pocítí silnější ego, se
uzdravují mnohem pomaleji. Někteří se dokonce neuzdraví
nikdy, jejich nemoc se stane chronickou - trvalou součástí
jejich falešného já.
184
KOLEKTIVNÍ EGO
185
Kolektivní ego se projevuje stejně jako ego osobní - má
stejnou potřebu vyhledávat konflikty a nepřátele, stejnou
touhu mít všeho pořád víc, povyšovat se nad ostatní atd.
Dříve nebo později se každý kolektiv dostane do konfliktu s
jiným kolektivem, protože i on podvědomě hledá
konfrontaci, aby mohl definovat své hranice, a tím i svou
identitu. Jeho členové pak zakouší bolest a utrpení, jež
bohužel vyvolají egoickou reakci. V tuto chvíli mají šanci na
procitnutí, šanci uvědomit si, že v jejich kolektivu je cosi
šíleného.
188
NEZVRATNÝ DŮKAZ NESMRTELNOSTI
189
lidí. Jak bych ale mohl být oddělený od života? Mohlo by
„já“ existovat bez života, bez Bytí? To je samozřejmě
naprostý nesmysl. Takže něco jako „můj život“ neexistuje,
já žádný život nemám. Já jsem život. Já a život jsme jedno.
Ani to nemůže být jinak. Jak bych ho tedy mohl ztratit, jak
bych o něj mohl přijít? Jak bych mohl přijít o něco, co
nemám? Jak bych mohl přijít o něco, čím jsem? To přeci
nejde.
190
5.KAPITOLA
EMOČNÍ TĚLO
191
samozřejmě vůbec neuvědomujete. Pokud jste si to už
uvědomili, mysl už vás nikdy nebude zcela ovládat, protože
k tomu je potřeba, abyste si ji pletli se svou identitou, s
tím, kdo jste.
194
JAK VZNIKAJÍ EMOCE
195
Své tělo neřídíte vy, ale jeho vlasní inteligence, jež je také
zodpovědná za jeho reakce na okolí.
198
EMOCE A EGO
199
nevyslovené, nevědomé domněnky. Mají svůj původ v
osobní minulosti každého člověka, převážně v raném
dětství. Lidé, jejichž první vztahy - s rodiči nebo sourozenci
- nebyly podporující a naplněné důvěrou, mohou mít jako
nevědomou domněnku zafixované „lidem se nedá věřit“.
Časté jsou také následující domněnky: „Nikdo mě nemá
rád, nikdo mě neuznává. Život je boj. Nikdy nebudu mít
dost peněz. Život se s člověkem nemazlí. Nezasloužím si
víc. Nezasloužím si lásku.“ Podvědomé soudy vyvolávají v
těle emoce, jež zase podněcují další myšlenky a/nebo
okamžitou reakci. Tím vytvářejí vaši osobní realitu.
202
KACHNA S LIDSKOU MYSLÍ
203
zpětně podporují mysl v její činnosti. Takto vznikají
emocionální myšlenky ega. Dovedete si představit, jak by
se kachnám zkomplikoval život, kdyby myslely stejně jako
lidé? Lidé tak ale fungují odjakživa. Žádnou situaci ani
událost nedokáží zcela opustit. Mysl a její „příběh“ je
neustále udržují při životě.
204
BŘÍMĚ MINULOSTI
205
nepotřebný „odpad“. Přesně tak však žije většina lidí na
tého planetě. Neustále ve své mysli vláčí břimě minulosti.
207
IDIVIDUÁLNÍ A KOLEKTIVNÍ EMOČNÍ TĚLO
208
osvícení lidé, většina světa kolem vás byla stejně
nevědomá.
211
JAK SE EMOČNÍ TĚLO OBNOVUJE
212
zatáhnout i ostatní, abyste se mohli přiživovat i na jejich
negativních emocionálních reakcích.
213
JAK VYŽIVUJÍ EMOČNÍ TĚLO MYŠLENKY
214
negativních myšlenek, protože jen ty mají stejnou vibrační
frekvenci.
216
napadá podobnost s duševním parazitem, máte pravdu.
Emoční tělo je vlastně druhem duševního parazita.
217
EMOČNÍ TĚLO POTŘEBUJE DRAMA
218
a způsobů, jak se emoční tělo přenáší z generace na
generaci. Po každé hádce se partneři zase udobří a
následuje období relativního klidu - po dobu, kterou ego
dovolí.
222
SILNÁ EMOČNÍ TĚLA
223
Neuvědomují si stav svého nitra, jak moc jsou nešťastní,
jak moc uvnitř trpí.
224
ZÁBAVNÍ PRŮMYSL, MÉDIA A EMOČNÍ TĚLO
225
už násilí není jen všudypřítomné, ale navíc má vzestupnou
tendenci, protože staré, egoické vědomí zesílené
kolektivním emočním tělem se snaží za každou cenu
zachránit před nevítaným koncem. Pokud budou filmy
zobrazovat násilí v širším kontextu, s jeho kořeny a
následky - pokud budou ukazovat, jak dopadnou oběti i
násilníci, i to, že je násilí způsobené kolektivním
nevědomím předávaným z generace na generaci (jako
zloba a nenávist, jež v lidech přežívá jako emoční tělo) -
pak mohou i filmy významně přispět k procitnutí lidstva.
Mohou fungovat jako zrcadlo, které ukáže lidem jejich
šílenství. To, co ve vás rozpozná vaše šílenství, je zdravé
jádro, přicházející uvědomění, jež nahradí duševní poruchu.
226
Tolik populární bulvár neprodává ani tak nové zprávy, jako
negativní emoce - výživu pro emoční tělo. Obrovské, tučné
titulky na nás vykřikují „NÁSILÍ“, nebo „ZVĚRSTVO“.
Britský bulvární tisk je tím pověstný. Moc dobře vědí, že
negativní emoce prodávají noviny mnohem lépe než
zaručeně čerstvé zprávy.
227
ŽENSKÉ KOLEKTIVNÍ EMOČNÍ TĚLO
228
otevřenější a citlivější k ostatním životním formám a
propojenější s přirozeným řádem světa.
229
svět v nerovnováze a historie lidstva se podobá případové
studii duševně chorého.
230
Situace se teď ale rychle mění. Jak se stále více lidí stává
vědomými, ego ztrácí nad lidskou myslí svou moc. A
protože v ženách nebylo ego nikdy tak hluboko zakořeněno
jako u mužů, zbavují se jeho nadvlády mnohem rychleji.
231
EMOČNÍ TĚLO NÁRODA NEBO RASY
232
emoční bolesti necitliví: V Německu a Japonsku pomocí
práce, v jiných zemích pomocí široce rozšířeného holdování
alkoholu (ten však konzumovaný v nadměrném množství
může mít přesně opačný efekt a emoční tělo stimulovat). V
Číně se lidem do jisté míry daří kolektivní emoční tělo
klidnit pomocí široce rozšířeného praktikování tai-chi. Je s
podivem, že ho komunistická vláda, která jinak zakazuje
vše, z čeho má strach a co nemůže mít pod kontrolou,
dávno nezakázala. Miliony Číňanů každý den praktikují na
ulicích a v parcích meditaci v pohybu, jež jim pomáhá
zklidnit mysl. Tím se výrazně mění kolektivní energetické
pole celého národa. Omezováním myšlení a bytím v
Přítomnosti směřují k rozpuštění emočních těl.
235
6.KAPITOLA
OSVOBOZENÍ
239
PŘÍTOMNOST
240
ne kudy do něj. Sice neochotně, ale přece udělala to, co
jsem jí radil. Celá se třásla a po tvářích se jí kutálely slzy.
„Tohle teď cítíte,“ řekl jsem jí. „Nemůžete s tím nic udělat,
právě teď cítíte toto. Teď, místo abyste chtěla zažívat něco
jiného, což vám přinese jen další bolest, mohla byste plně
přijmout to, co právě cítíte?“
245
Majitel restaurace otevřel dveře a pobídl rozčileného muže:
„Odejděte. Seberte se a běžte!“ Muž na svém kolečkovém
křesle doslova vystřelil ven a všichni hosté tomu jen
šokovaně přihlíželi. Za minutu se však vrátil. Jeho emoční
tělo ještě neskončilo. Potřebovalo víc. Otevřel dveře,
zablokoval je svým tělem a začal sprostě nadávat. Jedna
číšnice mu chtěla zabránit, aby vjel dovnitř. Prudce se proti
ní rozjel a přimáčkl ji ke stěně. Někteří hosté pohotově
přiskočili a snažili se ho za šíleného křiku a vřískotu
odtáhnout - no prostě blázinec. Za chvíli přijela policie, muž
se zklidnil a byl požádán, aby odjel a už se nevracel.
Číšnice naštěstí kromě několika modřin na nohou neutrpěla
žádná vážnější zranění. Když bylo po všem, přišel za mnou
ředitel restaurace a napůl žertem, i když možná intuitivně
cítil nějaké spojení, se mě zeptal: „To jste způsobil vy?“
246
EMOČNÍ TĚLO DÍTĚTE
247
dospělí se silným emočním tělem. Tím, že se rodiče
pokoušejí svou bolest skrýt, děti neoklamou. Snahy typu:
„Nesmíme se hádat před dětmi,“ jsou zcela zbytečné.
Domácnost je pak přímo nabitá negativní energií, i když se
rodiče pokoušejí o zdvořilou konverzaci. Potlačované
emoční tělo je extrémně nakažlivé, dokonce mnohem víc,
než když ho lidé projevují otevřeně. Děti ten psychický jed
vstřebávají, což podporuje vývoj jejich vlastního emočního
těla.
Tyto otázky berte jen jako příklad. Mají jen jediný účel:
probudit v dítěti pozorovací schopnosti, Přítomnost.
Navedou dítě, aby se neztotožnilo se svým emočním tělem.
Můžete mu také vyprávět o svých zkušenostech s emočním
tělem, používejte však přitom dětskou terminologii. A až se
v něm emoční tělo znovu probudí, zeptejte se: „“Už je to tu
zas, že ano? Použijte cokoliv, co dítě řeklo, když mluvilo o
svém emočním těle. Snažte se dítě navést, aby se
soustředilo na své pocity. Přistupujte k němu se zájmem a
zvědavostí, ne jako kritik nebo soudce.
251
NEŠTĚSTÍ
252
nahromaděné emoce. Ty se pak přesunou do hlavy, kde
posílí egoické struktury mysli.
254
JAK SE NEZTOTOŽŇOVAT
S EMOČNÍM TĚLEM
255
druhému, aby prohlédl, přestal se ztotožňovat se svým
emočním tělem a zažil tak zázrak náhlého procitnutí. A i
když bude toto procitnutí trvat jen pár vteřin, zahájí se jím
proces probouzení.
257
Věřila, že jsem jí „něco udělal“, ale já jsem neudělal vůbec
nic. Možná by se měla ptát, co jsem neudělal. Nereagoval
jsem a nepotvrdil jsem jí její verzi příběhu, neposkytl jsem
její mysli další myšlenky a jejímu emočnímu tělu další
emoce. Jen jsem jí umožnil zažít všechno, co si v tu chvíli
zažít potřebovala. Moc vnitřního souhlasu tkví v
nevměšování se a v nečinnosti. Být přítomný je vždy
mnohem lepší, než cokoliv, co můžete říct nebo udělat,
ačkoliv vědomá přítomnost si někdy může vyžádat nějaká
slova nebo činy.
259
SPOUŠTĚCÍ MECHANISMY
260
každé situaci, která jim třeba jen vzdáleně bude připomínat
jejich primární zážitek opuštění. Jako spouštěcí situace, jež
v nich oživí starou bolest, stačí, aby je přítel nevyzvedl
včas na letišti nebo aby manželka přišla o chvíli později
domů. Kdyby je jejich partner skutečně opustil nebo
zemřel, emocionální bolest, jež by cítili, by byla mnohem
silnější než je v takové situaci přirozené. Mohou zažívat
intenzivní úzkost, dlouhotrvající, paralyzující depresi nebo
neovladatelný vztek.
263
EMOČNÍ TĚLO JAKO BUDITEL
264
Kdykoliv vás emoční tělo ovládne a vy si to neuvědomíte,
stane se součástí vašeho ega. Cokoliv, s čím se ztotožníte,
se přidá k vašemu egu. Pro ego je emoční tělo
nejúčinnějším předmětem ke ztotožnění. Emoční tělo zase
využívá ego ke své obnově. Když začne být emoční tělo
příliš silné, začne se toto pekelné spojenectví hroutit,
protože místo aby podporovalo egoické myšlenkové
struktury, spíše je neustálým přívalem negativní energie
narušuje - stejně jako elektrický přístroj, který potřebuje
elektrický proud ke svému provozu, ale příliš vysoké napětí
ho může poškodit.
266
JAK SE ZBAVIT EMOČNÍHO TĚLA
267
vás ještě mohou oklamat a přesvědčit vás, že jsou vámi,
ale už ne na dlouho. Neprojektovat staré emoce do
současnosti znamená postavit se všemu čelem, tváří v tvář.
Možná vám to často nebude příjemné, ale nezabije vás to.
Pokud zůstanete přítomní, není důvod, proč byste to
nezvládli. Nejste svými emocemi.
269
7. KAPITOLA
270
ztotožňují. Někteří budou budit dojem, že jsou mnohem
dál, a budou tvrdit, že jsou nesmrtelnou duší nebo
božským duchem. Opravdu to tak ale vnímají, nebo jen do
své mysli zařadili další duchovně znějící pojem? Poznání
sebe sama jde mnohem hlouběji, je to mnohem víc než jen
osvojení si souboru vybraných myšlenek. Duchovní
moudrosti a pravdy vám mohou pomoci a nasměrovat vás,
ale samy o sobě většinou nemají takovou sílu, aby uvolnily
vaše pevně zakotvené představy o tom, kdo jste, jež tvoří
základ vašich myšlenkových struktur. Poznání sebe sama
nemá vůbec nic společného s tím, co se vám honí hlavou.
Znát sami sebe znamená uvědomovat si spojení s Bytím,
ne ztrácet se v mysli.
271
CO SI O SOBĚ MYSLÍTE
272
je to tvoje vina.“ V tu chvíli se vám do hlasu vloudí
nevlídný tón: „Už toho mám dost!“ Začnete nadávat,
obviňovat, napadat, bránit se a omlouvat se. To všechno
ale řídí váš „autopilot“. Najednou pro vás začne být
důležitější něco úplně jiného než vnitřní klid, o němž jste
hovořili ještě před chvílí jako o jediném cíli. Během pár
vteřin zapomenete i na to, že jste nesmrtelným duchem.
Obchodní jednání, peníze, smlouvy, ztráta nebo hrozba
ztráty jsou najednou mnohem důležitější. Pro koho? Pro
nesmrtelného ducha, za něhož jste se vydávali? Pro vás?
Pro vaše já, které touží po jistotě a bezpečí, hledá je v
pomíjivých věcech a štve ho, že se mu to nedaří? No,
alespoň teď víte, za koho se ve skutečnosti považujete.
277
základním předpokladem. Pravdou je, že to, o čem si
myslíte, že vám to svět nedopřává, ve skutečnosti
nedopřáváte vy jemu. Nedopřáváte to ostatním, protože
hluboko uvnitř si o sobě myslíte, že jste bezvýznamní a že
nemáte co nabídnout.
278
Pravý zdroj hojnosti nenajdete nikde jinde než sami v sobě.
Je součástí vašeho pravého já. Zkuste začít tím že oceníte
hojnost kolem sebe. Všímejte si pestrosti a dokonalosti
života kolem sebe. Užívejte si hřejivé teplo slunce na své
pokožce, nádheru květin vystavených před květinářstvím,
sousto šťavnatého ovoce nebo osvěžující kapky letního
deště. Dokonalost života na vás čeká na každém kroku.
Tím, že oceníte hojnost, která je všude kolem, probudíte
hojnost skrytou ve svém nitru. Až se tak stane, nechte ji
proudit ven, třeba tím, že se usmějete na náhodného
kolemjdoucího. Stanete se tak dárcem. Ptejte se sami
sebe: Co teď mohu udělat? Jak mohu být tomuto člověku,
této situaci prospěšný/á? K tomu, abyste se cítili bohatí,
nepotřebujete žádný majetek, ačkoliv když se budete
považovat za bohaté, věci k vám budou přicházet samy.
Hojnost přichází jen k těm, kteří už jsou „bohatí“. Možná
vám to bude připadat nespravedlivé, ale tak to vůbec není.
Je to obecný zákon. Bohatství i chudoba jsou vnitřní stavy,
jež se projevují ve vnějším světě jako vaše realita. Ježíš to
vyjádřil takto: „Kdo má, tomu bude dáno; a kdo nemá,
tomu bude odňato i to, co má.“
279
ZNÁT SEBE SAMA NEZNAMENÁ
NĚCO O SOBĚ VĚDĚT
280
narůstat podezření, že ve vás musí být něco víc, což je
pravda - ne však ve smyslu kvantitativním, ale ve smyslu
kvalitativním. Máte v sobě mnohem větší hloubku.
282
CHAOS A VYŠŠÍ ŘÁD
283
Když se půjdete projít do lesa, jehož se zatím lidská ruka
ani nedotkla, vaše mysl nejspíš uvidí jen nepořádek a
zmatek. Nejspíš ani nebude schopná rozlišit mezi životem
(dobrem) a smrtí (zlem), protože všude kolem ní bude
nový život vyrůstat z hnijící a rozkládající se hmoty. Pouze
když dokážete zůstat uvnitř v klidu a utišíte svou mysl,
budete schopni vnímat tu skrytou harmonii a vyšší řád, kde
má vše své místo a svůj smysl, kde je vše dokonalé právě
takové, jaké to je, a ani by to nemohlo být jiné.
285
DOBRO A ZLO
286
„Moudrost tohoto věku je bláznovstvím před Bohem,“ říká
se v bibli. Co je moudrost tohoto světa? Pohyb myšlenek a
smysl definovaný výhradně pomocí myšlenek.
289
PŘIJÍMEJTE VŠE, CO SE DĚJE
290
který vždy už je, jaký je. Odkazuje na obsah, na formu,
kterou na sebe bere přítomný okamžik - jiný než přítomný
okamžik ani neexistuje. Být zajedno s tím, co je, znamená
nebránit se vnitřně tomu, co se děje. To znamená
nehodnotit to v duchu jako dobré nebo špatné, ale nechat
to být. Znamená to, že byste se v životě neměli snažit o
žádné změny? Právě naopak. Pokud bude vaše činnost
vycházet z vnitřního spojení s přítomným okamžikem, bude
podporována vyšší inteligencí, Životem samotným.
291
TAK JE TO!
292
Dcera se nám přiznala, že nejste jeho otcem. Je nám to
opravdu moc líto.“ „Tak je to...“ pronesl mistr, když jim
malé podával.
293
EGO A PŘÍTOMNÝ OKAMŽIK
294
krok. Přistupujte k němu s láskou, vítejte ho, ať k vám
přijde v jakékoliv podobě, a brzy se dočkáte odměny. Život
si vás začne hýčkat, lidé vám budou pomáhat, vše poběží
jak na drátku. Jedno rozhodnutí může změnit celou vaši
realitu. Ale to rozhodnutí musíte dělat znovu a znovu -
dokud si nezvyknete takovým způsobem žít.
295
Ego se k přítomnému okamžiku staví trojím způsobem:
jako k prostředku k dosažení cíle, jako k překážce, nebo
jako k nepříteli. Podíváme se na tyto tři varianty
podrobněji, abyste si uvědomili, který vzorec se odehrává
ve vás, a mohli se znovu rozhodnout, jaký zaujmout k
přítomnému okamžiku postoj.
299
PARADOX ČASU
300
záměna přítomného okamžiku za jeho obsah stojí za
vznikem iluze času i ega.
302
VYSTOUPENÍ Z ČASU
303
vertikální dimenze, jež představuje hloubku života, můžete
vstoupit jen skrze přítomný okamžik.
306
SEN A TEN, KDO HO SNÍ
307
Když se ráno probudíte, sen, který se vám v noci zdál, se
náhle rozplyne a vám dojde: „Aha, tak to byl jenom sen.
Nebylo to skutečné.“ Něco na tom snu však muselo být
skutečné, jinak by nemohl být. Až nás dostihne smrt,
možná se ohlédneme za uplynulým životem s tím, že to byl
také jenom sen. I teď, když si vybavíte loňské prázdniny
nebo třeba včerejší hádku, můžete mít pocit, že se
nápadně podobají snu, jenž se vám nedávno zdál.
308
Naším cílem je nyní probudit se ze snu. Až se tak stane,
dramata, jež ego vytváří, skončí a začne mnohem klidnější
a příjemnější sen - nová země.
309
PŘEKONEJTE SVÁ OMEZENÍ
310
Forma znamená omezení. Nejsme tu jen proto, abychom
poznali svá omezení, ale také proto, abychom duchovně
rostli tím, že je budeme překračovat. Některá omezení lze
překonat ve vnějším světě. Každý ale dříve či později
narazí i na omezení, s nimiž se bude muset naučit žít. A ta
můžete překonat jen uvnitř sebe sama. Buď vás uvězní ve
sledu egoických reakcí, což budete pociťovat jako strašné
neštěstí, nebo se přes ně přenesete tím, že se plně
odevzdáte tomu, co je. To je smysl jejich existence.
Vědomé odevzdání vám otevře vertikální dimenzi života,
jinými slovy, váš život získá hloubku. A z té hloubky se
vynoří něco nekonečně cenného, co by jinak zůstalo
neprojeveno. Někteří lidé, kteří se vzdali mnoha omezením,
se stali léčiteli nebo duchovními učiteli. Jiní nesobecky
pracují na tom, aby zmírnili lidské utrpení nebo aby pro
tento svět vytvořili něco cenného.
313
RADOST Z BYTÍ
314
Přijměte přítomný okamžik a naleznete dokonalost
nedotčenou časem a přesahující všechny formy.
315
NECHTE SVÉ EGO ROZPLYNOUT
316
Vědomé ponižování nebo oslabování ega bez jakékoliv
následné snahy o jeho obnovu považuji za velmi účinné
duchovní cvičení. Vřele vám doporučuji občas s tím
experimentovat. Když vás například začne někdo kritizovat,
obviňovat nebo vám nadávat, zkuste pro změnu, místo
abyste se okamžitě začali bránit, neudělat nic. Dovolte mu,
aby vás „ponížil“ a pozorně sledujte, jaké to ve vás vyvolá
pocity. Prvních pár vteřin vám to nejspíš bude velmi
nepříjemné a budete si připadat „takhle malincí“. Pak v
sobě ale objevíte nový prostor, jenž náhle jakoby ožije, a
vy si uvědomíte, že jste se vlastně nijak nezmenšili, ale že
naopak expandujete. Tak můžete dojít k úžasnému
uvědomění: když jste zdánlivě nějakým způsobem poníženi
a dokážete na to nejen navenek, ale i vnitřně nereagovat,
uvědomíte si, že jste o nic skutečného nepřišli. Tím, že jste
se na určité úrovní „zmenšili“, jste na jiné naopak
„vyrostli“. Jakmile se přestanete bránit a snažit se jakkoliv
posilovat svou formu, přestanete se s ní a se svou mentální
představou o ní ztotožňovat. Tím, že ztratíte na důležitosti
(z pohledu ega), vaše nitro expanduje a vytvoří prostor pro
Bytí. Vaše skutečná síla, to, co jste za formou, pak začne
vyzařovat skrze zeslabenou formu. Přesně o tom mluvil
317
Ježíš. když řekl: „Popřete sami sebe,“ nebo „Nastavte
druhou tvář.“
319
JAK NAVENEK, TAK UVNITŘ
320
musíte se nejdřív dostatečně ztišit. Úžas nevzbuzuje ten
obrovský počet světů vesmíru, ale hloubka, kterou každý z
nich obsahuje.
321
Když oči nenajdou nic, na co by se mohly dívat, vnímáte
onu prázdnotu jako prostor. Když uši nezachytí žádný zvuk,
vnímáte ono zvukové prázdno jako ticho. Když vaše smysly
uzpůsobené k vnímání forem nenajdou žádné formy,
vědomí neviditelného Bytí, jež leží za veškerým vnímáním a
jež veškeré vnímání a zažívání umožňuje, přestane být
formami zakrýváno. Když pozorujete neuvěřitelnou hloubku
vesmíru nebo nasloucháte tichu brzkých ranních hodin před
východem slunce, něco ve vás s tím rezonuje jakoby v
posvátné úctě. Nesmírnou hloubku vesmíru pak vnímáte
jako hloubku svého nitra a víte, že ten vzácný klid, který
nenarušuje žádná forma, je daleko blíž vaší podstatě než
jakákoliv věc ve vašem životě.
323
Dá se říci, že to, co vidíte, slyšíte, cítíte, to, čeho se
dotýkáte, spolu s tím co si myslíte, je jen jedna polovina
skutečnosti - forma. Ježíš ji ve svém učení nazývá
jednoduše „svět“ a tu druhou dimenzi „království nebeské“
nebo „království věčného života“.
324
která je jejich pravým domovem, kam skutečně patří.
Zapomněli, že jsou věčností.
325
8. KAPITOLA
VNITŘNÍ PROSTOR
326
Bylo na něm vyryto: I toto pomine. „Co to má znamenat?“
zeptal se král. „Nos tento prsten, a kdykoliv se něco stane,
přečti si, co je na něm napsáno, dřív než vyslovíš jakýkoliv
soud, než začneš danou událost považovat za špatnou,
nebo dobrou. Jen tak si uchováš klid.“
Plný význam těch slov začne být zřejmý, když se nad nimi
zamyslíte v souvislosti s dvěma jinými příběhy, jež jsem
vám už vyprávěl. Ten první, o zenovém mistrovi, který na
všechno říkal: „Tak je to?“, dokazuje, že dobro k nám
přjde, když se nebudeme vnitřně bránit tomu, co se děje,
jinými slovy, když s tím budeme zajedno. Druhý příběh, o
muži, který vše komentoval lakonickým „možná“, ilustruje
moudrost neposuzování. Příběh o prstenu je o pomíjivosti,
která, pokud si ji uvědomujete, vede k nepřipoutanosti.
327
Přijetí, neposuzování a nepřipoutanost jsou tři sestry pravé
svobody a osvíceného života.
330
Starého zákona to tak musel cítit, když napsal: „Všechny
věci jsou tak únavné, že se to nedá vypovědět.“
331
VĚDOMÍ HMOTY A VĚDOMÍ PRÁZDNÉHO
PROSTORU
332
přitom zůstat klidní a bdělí: Tuto schopnost v sobě má
každý, ale jen málokdo si ji uvědomuje. Občas se na ni
snažím upozornit, když se lidí ptám: „Cítíte ve svém nitru
Přítomnost?“
333
„POD“ A „NAD“ MYŠLENKAMI
334
evoluce vědomí je první stav krokem vpřed, druhý krokem
zpět, do stavu, který je už dávno překonaný.
335
TELEVIZE
336
kolektivní mysli a začne „myslet“ její myšlenky. Stane se
pasivní, ale jen v tom smyslu, že přestane vytvářet své
vlastní myšlenky. Průběžně však přijímá myšlenky a obrazy
přicházející přes televizní obrazovku. Dostáváte se tak do
pasivního transu ne nepodobného hypnóze, kdy jste velmi
vnímaví. Proto služby televize využívají manipulátoři
„veřejného mínění“ - politici, zájmové skupiny a reklamní
společnosti - ochotní zaplatit miliony dolarů za to, aby vás
mohli zastihnout ve stavu vnímavého nevědomí. Jejich
cílem je, aby se jejich myšlenky staly vašimi myšlenkami, a
obvykle se jim to daří.
340
UVĚDOMTE SI SVŮJ VNITŘNÍ PROSTOR
341
vypozorovat; ani se nedá říci: Hle, je zde anebo Hle, je
tam. Vždyť království Boží je mezi vámi.“
342
spokojenost, klid a živost - bez nichž by toho nebyli
schopní.
345
SLYŠÍŠ TU BYSTŘINU?
346
„Ano, už to slyším,“ hlásil.
Mistr zdvihl prst a přísně, ale zároveň vlídně řekl: „Tady
začni.“ A ohromený žák zažil své první satori - záblesk
osvícení. Najednou věděl, co je zen, aniž by ho chápal!
347
SPRÁVNÁ REAKCE
348
Veškerá tvořivost vychází z vnitřního prostoru. Jakmile
něco vytvoříte - dáte tomu formu, měli byste si dát pozor,
abyste to nezačali spojovat se slovy „já“ nebo „moje“.
Uznání za to, co vykonáte, podporuje návrat ega, které
velmi rychle zakryje vnitřní prostor.
349
VNÍMEJTE, ALE NEPOSUZUJTE
350
Dokud nepřestanete věci neustále nevědomě posuzovat a
pojmenovávat, nebo dokud si alespoň nezačnete
uvědomovat, že to děláte, nejste duchovně probuzení. Za
to, že ve vás může nepozorovaně přežívat, vděčí ego právě
tomuto posuzování. Kdykoliv to neuděláte nebo si alespoň
neuvědomíte, že to děláte, přestanete být posedlí myslí a
vytvoříte tak v sobě prostor.
352
KDO VNÍMÁ?
353
zvýšíte komplexnost svého obrazu (a spolu s tím i příjem
svého psychiatra), ale nedostanete se touto cestou k
vnímajícímu, jenž tu byl dřív než jakákoliv zkušenost a bez
něhož by žádná zkušenost ani nebyla možná.
355
DECH
356
svůj dech. Když to vydržíš rok, posune tě to mnohem dál
než všechny ty semináře dohromady. A navíc zadarmo.“
359
ZÁVISLOSTI
360
vysedáváním před televizní obrazovkou, brouzdáním po
internetu nebo čímkoliv jiným, mohlo by vám pomoci toto:
jakmile si všimnete, že ve vás opět narůstá touha, zastavte
se a třikrát se zhluboka nadechněte. Tím v sobě probudíte
vědomí. Pak několik minut vnímejte svou nutkavou potřebu
jako energetické pole ve svém nitru. Vědomě si prociťte
svou tělesnou nebo mentální potřebu pozřít nebo jinak
zkonzumovat určitou látku nebo nutkavou touhu po určitém
způsobu chování. Pak se znovu několikrát soustředěně
zhluboka nadechněte. Možná pak zjistíte, že nutkavá touha
polevila nebo dokonce zmizela - na dobu, kdy zůstanete
přítomní. Nebo zjistíte, že vás má stále ve své moci a vy si
nemůžete pomoct a musíte to udělat znovu. Hlavně si z
toho nedělejte těžkou hlavu a nevytvářejte si z toho další
problém. Zapojte svou závislost do cvičení na rozvíjení
vědomí, jak je popsáno v předešlém textu. Jak vaše
uvědomění poroste, nutkavé vzorce závislého chování
budou postupně slábnout, až nakonec zmizí úplně. Snažte
se však rozpoznat a zachytit všechny myšlenky, jež se
snaží ospravedlnit vaši závislost. Někdy mohou znít
dokonce velmi rozumně. Pokaždé se ptejte sami sebe: kdo
to teď mluví? To vám pomůže si uvědomit, že ve vás
361
zrovna mluví vaše závislost. Dokud si to budete
uvědomovat a dokud budete vědomě vnímat svou mysl
jako pozorovatel, bude mít menší šanci vás přelstít a
donutit vás udělat to, co chce ona.
362
VĚDOMÍ VNITŘNÍHO TĚLA
363
vzrušujícími a nebezpečnými aktivitami nebo posedlostí
sexem. Náhražkou nedostatečného pocitu živosti mohou
být dokonce i dramata ve vztazích. Nejvyhledávanější
záplatou na neustálý pocit nespokojenosti v pozadí je
intimní vztah: s mužem nebo ženou, jež nás mají „učinit
šťastnými“. A jsou také samozřejmě jednou z nejčastějších
příčin zklamání. Když se pak vnitřní neklid objeví znovu,
viníme za to automaticky svého partnera.
364
VNITŘNÍ A VNĚJŠÍ PROSTOR
365
je to mikrokosmická verze vnějšího prostoru. Abyste získali
bližší představu, jak obrovské vzdálenosti dělí jednotlivá
tělesa ve vesmíru, vezměte v úvahu toto: kdybyste
cestovali rychlostí světla (300 000 kilometrů za sekundu),
ze Země na Měsíc byste doletěli zhruba za vteřinu, světlo
ze Slunce dorazí k Zemi asi za osm minut a z nejbližší
hvězdy našemu Slunci, Proximy Centauri, by k Zemi
putovalo čtyři a půl roku. Tak obrovský prostor nás
obklopuje. To ani nemluvím o mezigalaktickém prostoru,
jež se téměž nedá k ničemu přirovnat. Světlo z nejbližší
galaxie Andromeda by k nám putovalo přes 2,4 milionu
světelných let. Dovedete si vůbec představit, že se ve
vašem těle skrývá tolik prostoru jako v celém vesmíru?
366
Myšlenky a slova pocházejí ze světa forem nelze jimi proto
popsat nebo vyjádřit nic bez formy. Když řeknete, „Cítím
své vnitřní tělo“ je to jen mentání iluze vytvořená myslí. Ve
skutečnosti se děje „jen“ to, že vědomí, jež se zdá být
tělem - vědomí „já jsem“ - si uvědomí samo sebe. Jakmile
si přestanete plést své pravé já se svou dočasnou formou,
pak se skrze vás bude moci projevit dimenze nekonečného
a věčného - Bůh - a vést vás. Přestanete být závislí na
jakékoliv formě. Čistě intelektuální uvědomění, ani víra v
to, že nejste touto formou, vám však moc nepomůže.
Nejdůležitější otázkou je: dokáži v tomto okamžiku, právě
teď, vnímat přítomnost svého vnitřního těla? Jinými slovy,
dokážu vnímat svou Přítomnost, nebo ještě lépe
Přítomnost, kterou jsem?
369
VŠÍMEJTE SI MEZER
370
ega, protože ego naznačuje, že si jeho oběť vůbec
neuvědomuje dimenzi vnitřního prostoru.
371
ABYSTE NAŠLI SAMI SEBE,
MUSÍTE NĚCO OBĚTOVAT
372
nemoci, nebo děláte scény; vyjadřujete svůj názor, i když
se vás na něj nikdo neptal a nemůžete danou situaci nijak
změnit; více než o druhou osobu se zajímáte o to, jak se na
vás dívá, jinými slovy, využíváte druhé pro egoickou reflexi
a posílení ega; snažíte se na ostatní udělat dojem svým
majetkem, znalostmi, pěkným zevnějškem, společenským
postavením, fyzickou silou atd.; ponížení ega ve vás
vyvolává vztek; urážíte se a berete si věci osobně;
kritizujete okolí, nahlas nebo v duchu, a snažíte se tak
vyvolat zdání, že vy jste ti „dobří“ a ostatní ti „špatní“;
toužíte být slavní a „důležití“.
373
TICHO
374
375
9. KAPITOLA
376
Je velmi důležité, abyste si uvědomili toto: váš život má
svůj vnitřní a vnější smysl. Vnitřní smysl se týká Bytí a je
prvotní. Vnější smysl se týká vaší činnosti a je až
druhořadý. Tato kniha se zabývá hlavně vnitřním smyslem
života, a proto v této i příští kapitole budu mluvit hlavně o
tom, jak spolu vnější a vnitřní smysl života skloubit. Vnitřní
a vnější je spolu nerozlučně spjato, takže mluvit o jednom
a nezmínit se při tom o druhém je skoro nemožné.
377
PROBUZENÍ
378
Zahájení procesu probouzení je akt milosrdenství.
Nemůžete nijak zařídit, aby se to stalo, nemůžete se na to
nijak připravit ani to uspíšit. Neexistuje žádný logický,
pevně daný postup, jak se k němu dopracovat, ačkoliv
mysli by se to jistě líbilo. Nemusíte k tomu předem
dosáhnout určitých „kvalit“, nemůžete si to nijak zasloužit.
Probuzení může potkat „hříšníka“ a teprve potom
„svatého“, a nebo naopak. To je důvod, proč se Ježíš
obracel na všechny lidi bez rozdílu, ne jen na ty uznávané.
Pro probuzení nemůžete nic udělat. Cokoliv pro to budete
chtít udělat, bude jen snahou ega zvýšit pomocí probuzení
nebo osvícení svou cenu, svou důležitost. A tak místo
abyste se probudili, pouze přidáte pojem probuzení do své
mysli, nebo si vytvoříte mentální představu, jak by měl
osvícený vypadat, a budete se ho snažit napodobit. Žití
podle nějakého vzoru nebo podle toho, co od vás ostatní
očekávají, není skutečný život, je to jen další nevědomá
role vašeho ega.
382
DIALOG O VNITŘNÍM SMYSLU ŽIVOTA
Nevím přesně proč, ale chci změnit svůj život. Chci růst,
chci dělat něco smysluplného a být v tom úspěšný, abych
si zajistil finanční svobodu. Chci dělat něco významného,
něco, co změní svět. Když se mě ale zeptáte, co přesně
mám na mysli, musím se přiznat, že nevím. Můžete mi
pomoci nalézt smysl mého života?
383
Takže smyslem mého života je sedět dalších třicet let ve
své kanceláři, dokud nepůjdu do důchodu nebo dokud mě
nepropustí?
385
Dokud nebudete ve spojení s vnitřním smyslem svého
života, jakýkoli cíl, který si vymyslíte - i kdyby jím bylo
vytvořit ráj na Zemi - bude pouze cílem vašeho ega a
neodolá náporu času. Dříve či později se pro vás stane
zdrojem utrpení. Dokud budete přehlížet svůj vnitřní smysl,
ať uděláte cokoli, i kdyby to bylo sebevíc duchovní, ego se
projeví v tom, jak to děláte, a použité prostředky tak
znesvětí účel. Okřídlené rčení „Cesta do pekel je dlážděná
dobrými úmysly“ nás právě před takovým jednáním varuje.
Jinými slovy, nejdůležitější nejsou vaše cíle ani činy, ale
stav vědomí, ze kterého vzešly. Naplněním prvotního
smyslu svého života položíte základ nové skutečnosti,
novému světu. A díky tomu bude váš vnější smysl nabitý
duchovní silou, neboť vaše cíle a úmysly budou ve shodě s
evoluční potřebou vesmíru.
387
Možná si pamatujete paradox času, o kterém jsem už
mluvil: cokoliv děláte, trvá určitý čas, a přesto se to vždy
děje pouze v přítomném okamžiku. Takže zatímco vaším
vnitřním cílem je popřít čas, váš vnější cíl se nutně
vztahuje k budoucnosti a tudíž se bez času neobejde. Tento
cíl je ale vždy až druhotný. Kdykoli vás přepadne úzkost
nebo stres, znamená to, že jste ztratili ze zřetele svůj
vnitřní cíl a převládl ten vnější.
391
hlubší cíl, který lze uskutečnit jedině v přítomnosti,
popřením času.
394
na kvalitě tohoto kroku. Jinými slovy, vaše budoucnost
závisí na stavu vašeho vědomí v přítomném okamžiku.
400
Přesto existuje ještě hlubší úroveň než vzájemná
propojenost všeho, co je. Na této úrovni splývá všechno v
jedno. Je to Zdroj života, sféra neviditelného Bytí, věčného
Života. Je to univerzální inteligence, která se v čase
projevuje jako vesmír.
401
Příroda existuje ve stavu nevědomé jednoty s celkem Proto
například tsunami v roce 2004 nezabila skoro žádná divoká
zvířata. Zvířata jsou totiž mnohem propojenější s celkem,
takže vycítila blížící se tsunami mnohem dřív, než ji mohli
uvidět nebo uslyšet lidé, a měla tak dost času uniknout do
bezpečí. Ale i to může být jen pohled z lidské perspektivy.
Možná ta zvířata zničehonic ucítila nutkání vzdálit se od
moře. Dělat něco kvůli něčemu je metoda, pomocí které
mysl dělí realitu na části. Zbytek přírody žije v nevědomé
jednotě s celkem. Smyslem a posláním lidstva je vnášet do
tohoto světa nový rozměr tím, že budeme žít ve vědomé
jednotě s celkem, ve vědomém spojení s univerzální
inteligencí.
402
10. KAPITOLA
NOVÁ ZEMĚ
405
západu a východu slunce, obdivovat jejich krásu, malovat
je a psát o nich básně.
406
STRUČNÁ HISTORIE VAŠEHO ŽIVOTA
407
svého života. Zároveň s tím vším obvykle roste i vaše ego,
protože ego je vaše ztotožnění se všemi vyjmenovanými
věcmi a vaše ztotožnění s formami postupně nabývá čím
dál konkrétnější podobu. Je to také doba, kdy se ego začne
snažit usurpovat si vnější smysl života - růst. Ego však na
rozdíl od přírody neví, kdy přestat, a má neukojitelnou
touhu po stále víc.
408
ale už v něm nebudete sedět vy, zůstane prázdné. Vrátíte
se tam, odkud jste před lety přišli.
409
PROBUZENÍ A NÁVRAT DOMŮ
410
pokud se nejednalo o někoho blízkého, je to téměř ilegální.
V pohřebním ústavu navíc mrtvému většinou nanášejí na
obličej make-up, takže je vám dovoleno vidět pouze
přikrášlenou verzi smrti.
415
PROBUZENÍ A ROZPÍNÁNÍ
416
tvorbu - stejně účinně jako skrze návrat - ticho, Bytí a
rozpad formy.
419
VĚDOMÍ
420
naplňuje tak svůj osud. Lidská forma byla vytvořena právě
pro tento vyšší cíl a miliony jiných forem jí pro to připravily
půdu.
422
OSVÍCENÉ KONÁNÍ
423
Osvícená činnost spočívá ve splynutí vnějších cílů - vaší
činnosti - s vnitřním smyslem života - probuzením a
udržením bdělého stavu. Skrze osvícenou činnost se spojíte
s vnějším smyslem vesmíru. Vědomí přes vás bude proudit
do tohoto světa. Bude proudit i do vaší mysli a inspirovat
tak vaše myšlenky. Bude proudit do všeho, do čeho se
pustíte, a vést a posilovat veškerou vaši činnost.
425
TŘI DRUHY OSVÍCENÉHO KONÁNÍ
426
PŘIJETÍ
427
Jestliže se z dané činnosti nedokážete radovat a ani ji
nedokážete přijmout - přestaňte. Jinak nebudete schopni
nést zodpovědnost za jedinou věc, za kterou zodpovědnost
máte, a jež je také tím jediným, na čem záleží: stav
vašeho vědomí. Dokud na sebe nedokážete vzít
zodpovědnost za stav vašeho vědomí, nemůžete ji nést ani
za svůj život.
428
RADOST
429
když dokážete ocenit to, co už máte a co děláte právě teď,
místo abyste stále čekali na něco lepšího. K tomu, abyste
měli radost z toho, co děláte, nepotřebujete svolení své
mysli. Ta má vždy spoustu námitek, proč to nejde. „Teď
ne,“ bude se snažit bránit. „Copak nevidíš, kolik mám
práce? Na tohle memám čas. Možná zítra...“ Jenže zítra
bude tvrdit to samé. Vaší jedinou šancí je začít si užívat to,
co děláte právě teď, v přítomném okamžiku.
430
Jaký je tedy vztah mezi tím, co děláte, a pocitem radosti?
Radost budete mít z každé činnosti, při které dokážete být
plně přítomní a která nebude pouze prostředkem k
dosažení cíle. Ve skutečnosti si však neužíváte danou
činnost, ale intenzivní pocit živosti, který při ní vnímáte.
Tato živost je tím čím jste. To znamená, že když něco
děláte rádi, je to proto, že při tom zažíváte radost z Bytí v
její dynamické podobě. Je to způsob, jak se pomocí
oblíbené činnosti spojit s tvůrčími silami celého vesmíru.
Nová země postupně vznikne tak, že pro stále víc lidí bude
hlavním smyslem života přinášet na tento svět světlo
vědomí a každá činnost pro ně bude především nástrojem
vědomí.
432
Někteří lidé, kteří svou tvůrčí činností obohacují životy
mnoha dalších, prostě dělají to, co mají rádi, aniž by se
snažili něčeho dosáhnout nebo se něčím stát. Teď mluvím
například o umělcích, spisovatelích, vědcích, učitelích a
architektech nebo těch, kteří se snaží zavést nové
ekonomické nebo sociální struktury (osvícený obchod).
Někdy bývá sféra jejich vlivu zpočátku malá, ale pak, náhle
nebo postupně, naplní jejich konání tvořivá síla a jejich činy
překonají jejich vlastní představy a osloví bezpočet dalších
lidí.
433
NADŠENÍ
434
Přihlížejícím se může zdát, že jste ve stresu, ale intenzivní
nadšení nemá se stresem nic společného. Ve stresu se
ocitnete až tehdy, když pro vás cíl začne být mnohem
důležitější než cesta k němu - konání samotné. Naruší se
rovnováha mezi radostí a strukturálním napětím a ručička
vah se nakloní směrem k tomu druhému. Jakmile začnete
pociťovat stres, je to znamení, že jste ztratili spojení s
tvůrčími silami vesmíru a ke slovu se opět hlásí vaše ego.
Začne na vás tlačit silou egoického chtění a nutit vás,
abyste bojovali a „tvrdě šli za svým“. Stres dokáže
spolehlivě zničit jak kvalitu, tak efektivnost vaší činnosti. Je
také velmi často doprovázen negativními emocemi jako
např. úzkostí nebo vztekem, jež jsou pro tělo „toxické“.
Poslední dobou se zjišťuje, že stres je jednou z hlavních
příčin vzniku degenerativních onemocnění, jako je rakovina
nebo onemocnění srdce.
439
OCHRÁNCI VIBRACÍ
440
útočiště, kde mohou vést relativně klidný život, a práci s
pravidelným příjmem nebo malou živnost. Některé může
lákat život v komunitě nebo dokonce v klášteře. Z
některých se mohou stát odpadlíci a žít na okraji
společnosti, od které se „tolik“ odlišují. Jiní propadnou
drogám, protože jim život na tomto světě připadá příliš
bolestivý. Nebo se nakonec stanou léčiteli a duchovními
učiteli, neboli učiteli Bytí.
442
NOVÁ ZEMĚ NENÍ UTOPIE
Není vidina nové země jen další utopickou vizí? Vůbec ne.
Všechny utopické vize mají jedno společné: mentální
představu úžasné, bezpečné budoucnosti, kde budou
všichni žít v míru a harmonii, bez jakýchkoliv problémů.
Takových vizí už jste jistě poznali spoustu. Některé skončily
zklamáním, jiné katastrofou.
443
má stát v budoucnosti, vás neosvobodí. Tu moc má pouze
přítomný okamžik. V okamžiku, kdy si to uvědomíte, se
probudíte. Probuzení v budoucnosti je nesmysl, protože
probuzení je uvědomění si Přítomnosti. a stejně tak i nové
nebe, probuzené vědomí, není nic, čeho lze dosáhnout v
budoucnosti. Nové nebe a novou zemi v sobě můžete
objevit právě teď, v tomto okamžiku. Když se tak nestane,
zůstanou jen pouhou myšlenkou v hlavě. Co řekl Ježíš
svým žákům? „Vždyť království Boží je mezi vámi.“
KONEC
445