1) Jan Amos Komenský

Labyrint světa a ráj srdce

2) Bez ilustrací
Český originál
Celkem 184 stran
V Praze, 1958
Nakladatelství Svobodně slovo – Melantrich
__
3) Jan Amos Komenský se narodil v roce 1592 v Moravském království a stal se později
posledním biskupem Jednoty bratrské a jedním z nejvýznamnějších českých filozofů a
pedagogů. Zasloužil si přízvisko „Učitel národů“, jelikož jeho originální přístup k učení a
samotné tvorbě učebnic otevřel dveře moderní pedagogice.
Po vydání Obnoveného zřízení zemského v roce 1627, která uznávalo jako jediné náboženství
katolické křesťanství, musel Komenský odejít do exilu, ale ani to ho nezastavilo od psaní
literárních děl, ať už měla být latinou nebo velice pestrou a působivou češtinou. Mezi jeho
další díla kromě Labyrintu světa a ráje srdce, patří například Přemýšlování o dokonalosti
křesťanské, Kšaft umírající matky Jednoty bratrské nebo Didactica magna.
Komenský zemřel v roce 1670 ve Spojených provinciích Nizozemských.
__
4) Jedná se o prózu, epický literární druh a literární žánr filozofický román (Komenský sám jej
označuje za drama či traktát).
Hlavním tématem je poukázat na marnivost lidského života, kterou v příběhu nás vypravěč
jako jediný vidí. Dále samotná cesta k poznání smyslu života a nalezení spasení k obrácení se
k Bohu.
_
5) Dílo se pravděpodobně odehrává v 17. století v období baroka, ale přesné místo nejde určit.
Metaforické město, které v příběhu postavy procházejí, má zobrazovat celý svět a společnost
jako takovou.
_
6) Kniha je rozdělena na dvě části – Labyrint světa a Ráj srdce, a má celkem 52 kapitol spolu
s latinskou a českou promluvou na úplném začátku.
__
7) Hlavní postavy: Poutník – jedná se i o našeho vypravěče a nikdy se nedovíme jeho jméno. Je
to ještě stále nezkušený mladík, který nemá žádný daný cíl a smysl v životě. Je ale výjimečný
tím, že se nenechá ošálit svými průvodci a vidí svět takový, jaký je, což ale jen vyústí v to, že
neví, kam patří. Proto se nakonec obrátí do svého nitra a k Bohu.
Vedlejší postavy: Všezvěd Všudybud – je personifikovaná lidská zvědavost a je jedním
z poutníkových průvodců. Snaží se hrdinu přimět najít zalíbení v pozemském životě a být
poslušný, jako všichni ostatní. Proto mu dá uzdu všetečnosti, aby ho mohl ovládat.
Mámení – je zase personifikované spoléhání na klamy, raději odevzdání se
pohodlnosti v mysli než čelit pravdě. Jejím cílem je poutníka zmást, opět ho přinutit chovat se
určitým způsobem, čehož chce dosáhnout nasazením růžových brýlí, které mají hrdinu přinutit
vidět věci pozitivnější, než ve skutečnosti jsou.
__
8) Jedná se o kompozici chronologickou, a vyskytuje se zde jak přímá, tak nepřímá řeč. Text je
psaný ich-formou s pásmem vypravěče a s použitím mnoha archaismů a dlouhých souvětí.
__
9) Příběh začíná příchodem poutníka do města. Hledá svůj smysl a své budoucí povolání,
k čemuž mu mají pomoci průvodci Všezvěd a Mámení. Nasadí mu nejen uzdičku, aby byl
poslušný a nemohl utéct, ale také růžové brýle, kterými se snaží zmást jeho pohled. Poutník
však vidí, jak vše skutečně je, díky mezeře v jejich okraji. Tento svět tvoří šest částí – Brána
života, šest stavových ulic, Hrad štěstěny, Hrad moudrosti, Rynk a Brána rozchodu.
Průvodci hrdinu přivedou k Osudu, který jednotlivým lidem rozdává kartičky s jejich
předurčenou funkcí. Poutník dostane příkaz „pozoruj“ a tak se vydává na cestu po městě. Je
svědkem skutečné marnosti a zoufalství v jednotlivých ulicích, a nakonec je zaveden do
Hradu štěstěny, nebo také Fortuny. To je místo, kam lidí chodí hledat slávu, hojnost požitků či
nadřazenost.
Poutník je zoufalý a průvodci začínají být velice znepokojeni jeho neustálými komentáři a
neochotu si vybrat místo. Proto je zaveden k samotné královně tohoto města – Moudrosti. Ta
mu popisuje, jaké výhody mají jednotlivé stavy, ale tak muž pozná, že se jedná pouze
falešnou moudrost. Pozastavuje se také nad tím, že vládnoucí pozici mají ženy, a aby jeho
podezření někdo potvrdil, do místnosti vchází Šalamoun a osočí Moudrost, že je ve
skutečnosti Marnivost. Strhne se velká bitva, kterou ale Šalamoun prohrává a je svržen na
stranu Marnivosti.
Poutník je znechucen městem a rozhodne se tedy obrátit do svého srdce, zobrazovaného
jako malou komůrku. Zde rozmlouvá s Ježíšem Kristem a nachází smysl v křesťanství. Vidí
církev plnou pravých vyznavačů a popisuje ideální svět, který bude existovat, jestli budou
všichni Křesťani v dříve zmíněných marnivých stavech. Ovšem nyní nachází jednotlivci ve své
pozici klid a pokoj.
Kniha končí uvědoměním si hlavního hrdiny, že jedině Bůh nám otevře oči a umožní nám
vidět a slyšet i skryté věci.
___
10) „Zvlášť když sem viděl, jak někteří v tom trápení slzeli, vzdychali, k nebi ruce zpínali, že by se
zlatem a stříbrem z té vazby vykoupili se ohlašujíce. I řekl sem k tlumočníku svému: „A což
pak jim pomoženo býti nemůže? Nemohou-liž rozvázáni a od sebe propuštěni býti, kteříž tak
srovnávati se nemohou?“ „Nemůž to býti,“ řekl on; „dokud živi, tak býti musejí.“ „Ach,
ukrutnějšíž této vazby a poroby,“ řekl sem, „však to nad smrt horší!“ A on zase: „A proč se
takoví lépe nerozmyslili prvé? Nezhod na ně.““
__ - inverze
__ - přechodník
__ - archaismus
__ - přímá řeč
__ - hyperbola

Tato ukázka se nachází v kapitole VIII., kdy poutník prohledává stav a řád manželů.
Vybrala jsem si ji proto, že je zde vidět dramatičnost a zveličování situace manželství. Ale
zároveň se mi velice líbí metafory, které autor použil pro popis neštěstí ve svazku a je mi
jasné, že v tehdejší době bylo poněkud těžší se rozvést. Přesto mi ale celá tato kapitola přijde
výjimečná, jelikož sám Komenský měl celkem tři manželství a několikrát zažil bolest po
odchodu své milované.
__
DODATEČNÉ ÚKOLY:

I. Vyplňte info o autorovi a jeho tvorbě:

J. A. Komenský se narodil roku 1592 v …Moravském markrabství……………… a zemřel v roce 1670
v………Amsterdamu……………………………….. Je pohřben v………Naardenu…………………………………. Po
studiích v Herbornu a Heidelbergu se stal učitelem a biskupem………Jednoty
bratrské…………………………………………………………Jeho dílo můžeme rozdělit do několika částí:

1. díla ...filozoficky-náboženská......., např. (název knihy)...Labyrint světa a ráj srdce, Listové do

nebe, Hlubina bezpečnosti.............
2. díla…pansofické/vševědná………, např. (název knihy)……Poklad jazyka českého, Via
Lucius……….
3. díla……pedagogická…………, např. (název knihy)…Didactis magna, Škola hrou…
4. díla…jazyková…, např. (název knihy)…………O poezii české, Kancionál……..
II. 1. stav domácí/manželů – Lidé se zde předhánějí, koukají na vzájemný majetek a
„vybírají si“, koho si vezmou. Důkladně si prohlížejí části svých těl a průvodci to popisují
jako lásku. a následně jde pár na váhy, kde se určí, jestli jsou si rovni. Pokud někdo
nenajde sobě rovného, musí hledat dál. Pokud ale zkouškou projdou, jsou následně
spoutáni řetězy, které jde jedině sundat smrtí.
2. stav řemeslníků – Zde se nacházejí všichni pracující ručně, ale jsou popisováni jako
marnivý a řízení pouze ohou po blahobytu. Poutník vidí, jak pracují v hrozivých
podmínkách, neúnavně a bez jakéhokoliv smyslu než jen mít, co jíst.
3. stav učenců – Lidé dělají s knihami vše špatně. Věší je na sebe nebo je jedí a
nestrávené je opět vylučují. Vnímají je jako dekoraci a zdobí je zlatem. Knihovny nikdo
nevyužívá a jednotlivé zkoušky, kterými daní učenci mají projít nedávají smysl a hlavní je,
aby měli dostatek peněz.
4. stav náboženský – poutník se setkává s tehdejšími náboženstvími a popisuje je. Pohani
jsou zmatení a každý se klaní někomu jinému. Židé jsou nejzlejší a vysmívají se ostatním.
Muslimové pochopili vše špatně a celé jejich náboženství je vzhůru nohama a postaveno
na násilí. Nakonec křesťané, na které se poutník tešil, protože ze začátku vypadají čistě a
dobrotivě, ho nakonec také zklamou díky nečestným kněžním, které vede jen touha po
bohatství a potěšení.
5. stav vrchnosti – Jsou to nejvýše postavení lidé ve městě. Poutník se ptá, jak jsou
vybíráni kromě dědičnosti, když se dozví, že je vybírá obec a úřady, které si podplatí, je
mu vyhrožováno, aby nic nezpochybňoval, jinak by mohl být odsouzen. Králové a knížata
sedí tak vysoko, že neslyší a ani nechtějí poslouchat lid. Nezajímají se ani o své rádce.
Poutník je dokonce svědkem pádu jednoho panovníka.
6. stav rytířský – poslední stav je tvořen žoldáky a vojáky. Jsou popisováni jako krutá
zvířata bez jakýchkoliv zábran a jejich odpověď na všechno je násilí. Vedou povrchní život
a uznání si mohou koupit jak úlovky z lovu, tak opět penězi.
III. Uzdičku nasazuje poutníkovi jeho průvodce Všezvěd Všudybud a má mu odebrat vlezlost
(všetečnost) a udržet ho krotkého a poslušného.
IV. Brýle mu nasadil jeho druhý průvodce Mámení a mají změnit realitu podle zvyku a
pouhého domnění. Ukazují vše mnohem hezčí, než ve skutečnosti je a opět je to forma
ovládání. Mámení chce, aby poutník viděl jen určité věci.
V. Jelikož se i název skládá se dvou částí, stejně jako kniha, Labyrint světa má představovat
onen nejistý pozemský život. Zmatečný, náročný a krutý stejně, jak autor alegoricky
popsal celý svět pouze jako jedno město. Ráj srdce má znamenat naše obrácení do svého
nitra a ke své duší. Jedině tam najdeme odpovědi a smysl. Jedná se o místo čisté a
dokonalé.
__
11) Tato kniha se mi, musím říct, zdála snad nejhorší za celou dobu povinné četby. Nevím, čím to
je, ale absolutně jsem se nemohla soustředit, ztrácela jsem se v ději a neskutečně rozvinuté
přívlastky na sedm řádků mi přišly někdy až zbytečné a absolutně se nehodící. Samotná
myšlenka „marnosti života“ a nutnost obrátit s k sobě samému k nalezení smyslu a štěstí, se
mi velice líbí. Bohužel, i když chápu, v jaké době byla kniha napsaná, přesto mi přijde
nespravedlivé popisování jednotlivých povolání a fází života jako pouze špatné, nesprávné a
ohavné. Většinou se mi barokní černobílý pohled zamlouvá, ale zrovna u tohoto tématu,
možná také proto, že to vše vede pouze k slepému následování víry, jsem to nemohla vystát.
Také samotný konec první části, kdy se poutník setká s královnou, jsem příliš nepobírala.
Místy mi přišlo, že se autor snaží až o takovou hlubokost a metaforičnost, že to již nepůsobilo
umělecky, nýbrž přehnaně (viz scéna boje Šalamouna s Marností).
Pokud bych si ještě měla rýpnout, zmínila bych urážení jiných náboženství a jejich
zesměšňování, ale opět, doba je doba (to ale neznamená, že jsem u scén nekrčila nos).
Kolem a kolem jsem byla ráda, když jsem dílo dočetla a už nikdy víc bych raději vazbu znovu
neotevřela.
Proto dávám knize 3 body z 10: