Martina Halászová, 5.A.

ČTENÁŘSKÝ DENÍK - BŘEZEN

1) William Shakespeare
Hamlet
2) Přeložil Josef Václav Sládek
Bez ilustrací
Celkem 188 stran
V Praze, 1946
Nakladatelství Františka Růžičky
__

INFORMACE O AUTOROVI:
 1563–1616
 Anglický básník, dramatik, herec
 „anglický národní básník“, „bard z Aronu“
 38 dochovaných her, 154 sonetů, dvě dlouhé básně
 Dětství na hrabství Warwickshire
 1585-92 začátek kariéry v Londýně (spoluvlastník souboru Služebníka lorda komořího
-> Královská společnost)
 Hlavní období tvorstva: 1589-1613
o 1. období – komedie (Zkrocení zlé ženy, Komedie omylů, Sen noci
svatojánské, Kupec benátský)
o 2. období (90. léta) – historické hry (Julius Caesar, Richard 111, Jindřich VI.)
o 3. období (do r. 1608) – tragédie (Othello, Romeo a Julie, Macbeth, Hamlet,
…)
o 4. období – tragikomedie (Cymbelína, Zimní pohádka, Bouře), sonety
 1623 – vydání sborníku skoro všech her (předmluva – poema od Bena Jonsona)
 Spory o autorství mnoha děl (např. Titus Androcinus), málo informací o jeho životě
 Divadla: The Theathre, The Globe
 Básně: Venuše a Adonis, Znásilnění Lukrecie
 Sonety – o lásce, sexualitě, duchovnosti, vnitřních pocitech
 Tradiční styl psaní – dlouhé metafory, nepřirozené vyjadřování postav, deklamace,
monology, básnická forma blankvers s jambickým veršem

LITERÁRNĚ HISTORICKÝ KONTEXT:

 Renesance = znovuzrození, obnovení (návrat antiky)
 Umělecký styl 14.-16- století 
 Vznik koncem 13. století v Severní Itálii
 Inspirace antikou
 Využívá spíše světské náměty 
 Rozšířena zejména v Anglii, Španělsku, Německu, Francii střední Evropě 
 Objev knihtisku 
 Humanismus – středem zájmu se stává člověk 
 Sonet = znělka (psán ve verších)
 Anglie
 William Shakespeare 
  Geoffrey Chaucer – Canterburské povídky
 Itálie
 Dante Alighieri – Božská komedie
 Duchovní epos o putování duše ke spáse
 Giovanni Boccaccio 
 Dekameron
 Francesco Petrarca – Sto sonetů Lauře (Zpěvník)
 Francie
 Francois Villon – Odkaz, Závěť
 Španělsko
 Miguel de Cervantes y Saavedra – Důmyslný rytíř don Quijote de la Mancha
 Parodie na rytířský román
 Lope de Vega
 Česko 
 Tadeáš Hájek z Hájku 
 Václav Hájek z Libočan – kronika 
 Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic – Putování aneb Cesta z Království
českého do Benátek

3) Jedná se o poezii (ale některých částech se objevuje i próza), literární druh drama a literární
žánr tragédie.
Hlavní tématem je nespravedlivost života Hamleta, který se pohybuje ve světě lží a intrik, a
když se konečně rozhodne přestat mlčet, je okolím považován za šílence. Hloubá nad
smyslem života a existence a plánuje pomstu.
__
4) Děj se odehrává v Dánsku, pravděpodobně v autorově současnosti, tedy na počátku 17.
století.
__
5) Dílo je děleno na první jednání, které obsahuje celkem čtyři scény, poté druhé jednání se
dvěma scénami a jednání třetí se čtyřmi scénami. Dále se vyvíjí ve čtvrté jednání, které je
rozděleno na sedm scén a poslední páté jednání s pouhými dvěma scénami.
__
6) Hlavní postava: Hamlet – Jedná se o mladého prince, který je velice raněn náhlou smrtí
svého otce. Pouze po pár měsících si jeho matku vezme jeho strýc a Hamlet je znechucen.
Strýci nevěří a matku přestává respektovat a vyčítá jí její vztah s novým králem. Začne se
chovat jako šílený, vede dlouhé filozofické monology o smyslu života a je vidět jeho
sebepohrdání. Na jednu stranu nevěří svým informacím o vraždě otce, ale na druhou stranu
cítí povinnost potrestat zlo. Zároveň je hluboce zamilovaný do dívky Ofélie. Stává se
nedůvěřivým a vypočítavým. Nakonec zemře při souboji, ale vezme s sebou všechny své
nepřátele.
Vedlejší postavy: Klaudius – Hamletův strýc, ale zároveň i nevlastní otec a nový král. Ve
skutečnosti opravdu zabil svého bratra, jelikož se chtěl dostat k jeho ženě a moci. Je lstivý a
podlý, plánuje Hamleta zabít za zády jeho matky a za své činy necítí žádnou vinu. Nakonec je
zabit stejným mečem, jako Hamlet a i jeho rukou.
Polonius – Největší královský komoří a otec dívky Ofélie a jejího bratra
Laerta. Opakovaně se snaží zavděčit králi, a proto také zakazuje své dceři stýkat se
s Hamletem. Několikrát přicházel s plány na špehování prince a při jednom pokusu ho Hamlet
nechtěně zabil.
 Ofélie – Dcera Polonia, velmi mladá a krásná dívka. Chová silné city
k Hamletovi, ale skrývá je, jelikož její otec jí je zakazuje. Trápí ji bolest, kterou Hamlet cítí a je
popisována jako velice něžná panna. Když její otec zemře, se ztrátou s vypořádává špatně. Při
nehodě se poté utopí v řece.
__
7) Drama je napsáno v ich-formě a vyskytuje se zde pouze pásmo vyprávění postav, a to v přímé
řeči. Je zde spousta monologů a dialogů a scénických poznámek. Autor také používá svůj
typický blankvers.
__
8) Příběh začíná, když se banda strážných baví o tom, že viděli ducha. Snaží se s ním mluvit, ale
přízrak vždy rychle zmizí. Za nedlouho se to dozví i Hamlet – syn právě zesnulého krále, který
ale pořád truchlí – jelikož duch prý vpadá jako jeho otec. V noci vyjde ven a přízrak mu
naznačuje, aby šel s ním. Strážní a jeho přítel Horacio ho nechtějí nechat jít, ale Hamlet si
nedá říct a dozví se, že jeho otec byl zavražděn jeho strýcem, který se chtěl dostat k jeho
matce a trůnu. Duch ho také začne nabádat, aby se pomstil.
Hamlet je zdrcený a mezitím se dozvídáme o Ofélii, Hamletově lásce, která má ale zakázáno
se s ním vídat. Princ se navíc začne chovat jako šílený a Oféliin otec Polonius si myslí, že to je
právě kvůli jeho lásce k Ofélii. Zajde tedy za novým králem a královnou a vše jim sdělí. Ti se
rozhodnout požádat mladíkovy bývalé spolužáky, aby s ním promluvili. Hamlet ale mluví
zmateně a pouze se dozví, že mají zanedlouho přijet herci a rozhodne se je nechat zahrát
vraždu otce.
Rodiče se tedy rozhodnou tajně schovat a nechat Hamleta promluvit s Ofélii. Zde má hrdina
svůj asi nejvýznamnější monolog o smyslu života a následně dívce sdělí, že ji nikdy nemiloval
a že by měla jít do kláštera. K večeru poté přinutí celou svoji rodinu sledovat tajně upravené
představení, které ale Klaudius nevydrží. Je nehorázně rozhněván a domluví se s Poloniem,
aby se schoval za závěs při Hamletově rozhovoru s královnou. Ten jej ale nechtěně zabije a
nechce poté nikomu sdělit, kde nechal tělo.
Král je rozčílen a rozhodne se prince poslat se spolužáky do Anglie s dopisem, že ho tam mají
zabít. Ten ale tajně dopis přepíše a v Anglii zabijí spolužáky.
Na hrad přijede Laertes, syn Polonia a chce odplatu za jeho smrt. Ofélie mezitím tak truchlí,
že se nakonec utopí v řece. Král slíbí Laertovi, že může zabít Hamleta a přichystají plán, jelikož
se dozví, že se Hamlet bohužel živý navrací zpět.
Po menší potyčce mezi chlapci u Oféliina hrobu se poté sejdou na turnaji, kde spolu mají
zápasit. Král s Laertem ale jeho zbraň napustili jedem a pro jistotu otrávili i jeho nápoj. Ten
ale omylem vypije královna, Hamlet je zraněn, ale vzápětí si vymění se soupeřem zbraň a
bodne i jeho. Tak se dozví, že je nápoj i zbraň otrávena, matka padá k zemi a on ještě
propíchne i krále. Zemřou tedy celkem čtyři lidi, a když se objeví norský král, který se chce
dostat na trůn, Horacio tvrdí, že mu Hamlet dal svůj hlas.
__
9) „Ham. Být čili nebýt, – ta jest otázka:
– víc důstojno-li ducha trpěti
od střel a praků zlého osudu,
neb ozbrojit se proti moři běd
a ukončit je vzpourou. – Umřít – spát –
nic víc; – a spánkem, řekněm, – ukončit
bol srdce, tisíc přirozených ran,
jichž tělo dědicem, – toť skonání,
jak si ho vroucně přáti. – Umřít – spát;
 spát, – snad že snít! – ah – tady vázne to:
– neb jaké sny as mohou přijíti
v tom spánku smrti, když jsme setřásli
svá pouta smrtelná, – v tom váháme;
toť ohled, který daří neštěstí
tak dlouhým životem; neb, kdož by chtěl
nést bičování dob a výsměšky,
kdo útisk mocných, pyšných pohrdu,
hlod lásky zhrzené, práv průtahy,
a řádu svévoli a ústrky,
jež snáší trpělivá zásluha
od nehodných, když sám si může dát
mír pouhou jehlou?“
__ - metafora
__ - aposiopese
__ - eufemismus
__ - epiteton
__ - řečnická otázka

Tato ukázka se nachází zhruba v polovině díla, a to při Hamletově rozhovoru s Ofélií, kdy se
král a Polonius schovávali za závěsy. Je to také předtím, než popře všechny své city k oné
dívce.
Vybrala jsem si ji proto, že se pravděpodobně jedná o jeden z nejznámějších monologů
vůbec. Myslím si, že snad každý zná větu: „Být, či nebýt?“, ale až když jsem si celý tento
úryvek pozorněji přečetla, uvědomila jsem si, jak filozofický ve skutečnosti je. Hamlet zde
mluví o jakési nevoli žít, nechuti k životu, kterou si myslí, že pociťuje každý. Tvrdí také, že
jediný důvod, proč žijeme, je strach ze smrti.
__
DODATEČNÉ ÚKOLY:
I. Viz úkol číslo 6.
II. Toto dílo zapadá do Shakespearova druhého období, také známého jako období
velkých a slavných tragédií. Mimo Hamleta ještě napsal např. Macbetha, Othella
nebo Krále Leara. Je to období od let 1601 až do roku 1608 a do jeho tvorby silně
prostupuje pesimismus.
III. Jak jsem již zmiňovala u své ukázky, Hamlet tím myslí otázku, jestli má cenu dál žít.
Projevují se u něj až sebedestruktivní myšlenky, protože se vlastně ptá, jestli je
„důstojnější“ dál trpět a snášet všechny kopance a rány osudu, nebo se vzbouřit a vše
skončit. Hamlet se snaží působit smutně před jeho láskou, pravděpodobně, aby
vypadal moc slabý na to, cokoliv udělat a nějak se pomstít. Vše je ale jen a pouze
jeho plán, aby se všem zdál šílený, zatím co on připravuje svůj plán odplaty.
__
10) Musím upřímně říct, že toto drama mě zklamalo. Na recitaci před pár týdny jsem měla právě
nejznámější úryvek „Být či nebýt“ a upřímně jsem se velice těšila, až si budu moc dílo přečíst.
Většinu děje jsem ale byla bohužel zmatena. Přišlo mi, že se vesměs nic neděje. Většinu textu
tvořily pouze „dramatické“ monology Hamleta, které nedávaly smysl. Nemyslím si ale, že to
bylo kvůli tomu, že se snažil chovat jako šílený. Metafory a jiné básnické prostředky zde byly
tak hojně užívány, že mi přišlo, že se v tom člověk až ztratil.
Tento problém mám u všech dramat, a to je to, že mi vlastně vůbec nepřipadají dramatická.
Tím, že se i jakési myšlenky postav dozvídáme pomocí monologů a ty nejvíce napínavé části
(jako smrt hlavních hrdinů nebo masová vzájemná vražda celé rodiny) jsou odbyty pouze
scénickou poznámkou nebo výkřikem postavy: „Umírám!“.
Celkově mi přijde vyjadřování charakterů velice nepřirozené a až šroubované, to myslím vede
k tomu, že se do toho ne každý vžije, a to zejména lidé, kteří hru nikdy neviděli zahranou.
Zkrátka jsem se nudila, postavy mi byly nesympatické a jen občas si mě Hamlet získal
nějakými dobrými filozofickými nápady.
Proto dávám knize 5 bodů z 10.