Martina Halászová, 6.

ČTENÁŘSKÝ DENÍK - ŘÍJEN

1) Karel Hynek Mácha
Máj
2) Bez ilustrací
Český originál
V Praze, 1905
Celkem 43 stran
Vydal Dr. František Bačovský
__
3) Karel Hynek Mácha se narodil v roce 1810 a zemřel v roce 1836. Jedná se o českého básníka,
prozaika, zakladatele moderní české poezie a jednoho z hlavních představitelů romantismu.
Vystudoval filozofickou fakultu a práva, ochotnicky vystoupil v mnoha divadelních
představeních a docházel na přednášky Josefa Jungmanna.
Mácha byl také vášnivým cestovatelem a milovníkem přírody, která je silnou součástí jeho
děl. Právě při jedné jeho procházce spatřil v dálce oheň a při zachraňování lidí a majetku se
nadýchal vody z hašení, která mu pravděpodobně nakonec způsobila smrt.
Na počátku své spisovatelské kariéry psal v němčině, ale po roce 1831 se definitivně uchýlil
k češtině. Jeho první básně můžeme naleznout v časopise Večerní vyražení.
V prozaické tvorbě se věnoval převážně historickým tématům, jako je např. tetralogie
Křivoklát.
Mezi jeho další známá díla patří román Cikáni a Márinka.
__
4) Jedná se o poezii, lyricko-epický literární druh a literární žánr básnická skladba.
Hlavním tématem je tragická láska Viléma a Jarmily, dvou mladých milenců, za doprovodu
personifikace a detailního popisu přírody.
__
5) Děj se odehrává okolí Bezdězu a u jezera v Doksech. Čas není zmíněn, ale ke konci příběhu se
objevuje autobiografický lyrický mluvčí, který naznačuje, že se příběh odehrál, když byl
Mácha přibližně ve věku hlavních postav.
__
6) Báseň je rozdělena do celkem čtyř zpěvů a dvou Intermezz (literární vsuvka, mezihra),
přičemž na začátku knihy je ještě oslavná píseň o českém národě. Autor používá jambický
verš a nejčastěji střídavý nebo sdružený rým.
__
7) Hlavní postavy: Vilém – Nešťastný mladík, který nechtěně zavraždí svého otce v domněnce,
že se jedná o nápadníka jeho milované. Je poslán na smrt, a to nejen pro svůj zločin. Jedná se
totiž také o místního známého loupežníka. Ve vězení se lituje, naříká, básní o Jarmile a o
všem, co by pro ni udělal. Věří ve svou nevinnu a je hluboce emotivní. Představuje klasického
romantického hrdinu, tedy postavu z okraje společnosti.
Jarmila – mladá dívka čekající na svého milence na kraji jezera. Když se
dozvídá o jeho osudu, propadne zármutku. Je popsána jako velice krásná, ale osudem
zkroušená žena.
Vedlejší postavy: Poutník/lyrický mluvčí – Jedná se o samotného autora, který se snaží
navodit atmosféru, že se dozvěděl o tragickém osudu milenců na svých cestách. Je jejich
 příběhem velice zasažen a na konci knihy vykřikuje jejich a své jméno, jako by byl on sám
součástí jejich osudu.
__
8) Příběh je psaný v er-formě, až na poslední zpěv, který je v ich-formě (lyrický mluvčí popisuje
další dění). Autor používá jednoduché věty, silné kontrasty (krása přírody x smrt, poprava) a
preferuje monology oproti dialogům.
__
9) Příběh začíná popisem mladé dívky, později známé Jarmily, která sedí na okraji jezera a čeká
na návrat svého milovaného. Detailní popis jarní přírody přitom jde v kontrastu s jejím
melancholickým a ztrápeným monologem. Po chvílí spatří v dáli přibližující se loďku a je
nadšená, jelikož si myslí, že se vrací Vilém. Jedná se ale pouze o posla, který Jarmile sdělí, že
její láska bude následující den popravena. Dívka se zhroutí a spáchá sebevraždu v jezeře.
Tím se přesuneme k pohledu Viléma ve vězení, kde debatuje o své vinně. Dozvídá se, že
nechtěně zabil svého otce, kterého neviděl celý svůj život, v domnění, že se jedná o
nápadníka Jarmily. Padá v mdloby a vypráví svůj příběh strážníkovi, který je jím neskutečně
zasažen.
V první vsuvce se různé části přírody, ať už přírodní jevy, zvířata, nebo rostliny, domlouvají,
jak uspořádají Vilémovi dostatečný pohřeb, kterému by se mu jinak nedostalo. Následně se
hrdina s přírodou loučí a jeho strach ze smrti roste.
Následující den je popraven a jeho tělo vystaveno na výstrahu. Jeho přátelé loupežníci sedí
okolo ohně a mlčí na jeho poctu.
V poslední části se přesuneme do pohledu první osoby, autobiografického lyrického mluvčí,
který na svých cestách narazil na Vilémovy ostatky, ale neodvážil se zeptat, co se stalo. Jeho
zvědavost mu ale nedá, vrací se o několik měsíců později a nechá si vyprávět o tragickém
příběhu milenců. Nakonec kniha končí jeho výkřiky všech tří jmen do přírody.
__
10) „Klesla hvězda s nebes výše,
mrtvá hvězda siný svit;
padá v neskončené říše,
padá věčně v věčný byt.
Její pláč zní z hrobu všeho,
strašný jekot hrůzný kvil. __ - oxymorón
„Kdy dopadne konce svého?“
__ - epiteton
Nikdy ― nikde ― žádný cíl.
Kol bílé věže větry hrají, __ - metafora
při níž si vlnky šepotají.
__ - personifikace
Na bílé zdě stříbrnou zář
rozlila bledá lůny tvář; __ - kontrast
však hluboko u věži je temno pouhé;
neb jasna měsíce světlá moc
uzounkým oknem u sklepení dlouhé
proletši se změní v pološerou noc.“
__
„Umlknul; po sklepení jen,
jenž nad sloupy se zdvíhá, Gradace
dál, dál se hlas rozlíhá;“
__ Apostrofa
„Je pozdní večer ― první máj ―
 večerní máj ― je lásky čas;
hrdliččin zve ku lásce hlas:
„Hynku! ― Viléme!! ― Jarmilo!“
__
První dvě ukázky se nachází ve druhém zpěvu, hned po smrti Jarmily a následným
představením Viléma. Poslední úryvek je ze samotného konce skladby, kdy Hynek vykřikuje
do přírody jména všech postav.
Vybrala jsem si je proto, že je zde vidět, jak se autor velice detailně zabývá přírodou. I
samotnou smrt dívky popsal jako přírodní jev. Dosáhl toho ale za užití mnoha básnických
prostředků a obratů.
__
11) Kdybych měla skladbu zhodnotit v jedné větě, bylo by to: Díky Bohu za kratší knihu, jelikož ve
srovnání s Chrámem Matky Boží to byl vskutku romantický kontrast.
Máj je klasická povinná četba, kterou jsem již mnohokrát četla. Nikdy mi nedělalo problém
všemu porozumět, ale za to také možná může moje láska k poezii. Přijde mi mnohem
jednodušší číst veršovaný text, pokud autor používá rýmy. To platí zejména u lyrické tvorby.
Je poté mnohem lehčí se orientovat i v zastaralé větné stavbě a slovní zásobě, jelikož je tok
textu přirozený.
Proto dávám knize 8 bodů z 10.