VOLBA FERDINANDA HABSBURSKÉHO ČESKÝM KRÁLEM

Klub Kajman

Brno 2010
Osoby

LUDVÍK JAGELLONSKÝ (český král), Josef Kvapilík

SULTÁN, Jakub Kvapilík
FERDINAND I. (rakouský arcivévoda, český král), Vojtěch Kolařík
JUAN MANRIQUE (tajemník Ferdinandův), Dan Martinek
ZDENĚK Z ROŽMITÁLU (nejvyšší pražský purkrabí), Vojtěch Kolařík
VOJTĚCH Z PERNŠTEJNA (posel, nejvyšší hofmistr), Vojtěch Petrla
JAN POPEL Z LOBKOVIC (přední katolický šlechtic), Martin Sluka
I. SMRT LUDVÍKA JAGELLONSKÉHO

Ludvík Jagellonský je smrtelně raněn v bitvě u Moháče.

LUDVÍK JAGELLONSKÝ
Ó bídná hodino!
Proč jsem jen vcházel do těchto zapadlých končin?
Ó běda mi! Běda mně ubohému hříšníku, tomu,
jenž chtěl dát vzrůst semenu víry!

Obrací se na přeživšího rytíře, jenž v úprku po prohrané bitvě jako

jediný zůstal věrně stát po boku svého pána.

Do Prahy zvěstuj poutníče:

My tuhle mrtvi ležíme,
neboť to víra našich otců kázala nám.

Sultán se blíží ke králi a sleduje, jak umírá.

SULTÁN
Ty, princi křesťanský, myslel´s,
že nesmrtelnost naší armády lze podrobiti zkoušce?
Nebohý ubožáku, teď nebožtík se z tebe stává.
Ať krev tvá zkropí brázdy Uher
a močály zakryjí tvé tělo!

Král Ludvík pronáší svá poslední slova a vydechne naposledy.

LUDVÍK JAGELLONSKÝ
Co jen nyní bude s mou ubohou ženou...
Ach, Marie, nestrachuj se, že by Vševládný
v tuto zlou hodinu opustil tě.
Vždyť za našich slavných dnů toho ni jedinkrát bylo slýcháno.
A tvoji bratři nechť ochrání tuto svatou zem!

Sultán se naposledy rozjede po bitevním poli a šikuje osmanské

vojsko, jež pomalu opouští moháčské bojiště. Křesťanský nepřítel
začíná vyvolávat válečné pokřiky a pět vítězné písně.

SULTÁN
Padesát tisíc mužů já ztratil jsem v boji.
Vy stateční mužové však neznáte prohry.
Vzdejme hold nesmrtelným!

OSMANŠTÍ VOJÁCI (sborově)

A vychutnejme věčnou dobu slávy.
 SULTÁN
Svět patří nám...

OSMANŠTÍ VOJÁCI (sborově)

Nám, budoucím!

SULTÁN
Hodujte a veselte se, kořist je vaše.
Pleňte zemi, jak je vám libo.
Vždyť i Vídeň již brzy otevře vám brány.
Křesťan v okovech se zmítá...
Svět patří nám!

II. FERDINAND ROZHODNUT KANDIDOVAT NA ČESKÉHO KRÁLE

Ferdinand ve Vídni čte zprávu o smrti krále Ludvíka Jagellonského.

FERDINAND I.
Ubohý švagře, své ruce vzpírám k Všemocnému.
Ať nebe odmění tě za tvou věrnost!
Tebe, jenž sám, a bez pomocné ruky mocných,
vznešené vojsko do ztracených uherských končin
jsi vedl.

Udatný křesťanský vládce,

jenž nezalekl se hrozného protivníka.
Vzdána čest budiž jeho věčné památce!

Mou milovanou sestru tys zanechal vdovou,

já nyní modlit se budu.
Tvůj odkaz nezahyne: Semeno víry,
jež´s nechal vzklíčit, já obdělám
a sám Bůh mu dá vzrůst!

Ferdinand si utírá tvář skropenou slzami. Zavolá si k sobě svého

komořího, Juana Manrique, a žádá od něj zprávy o volbě budoucího
českého krále.

FERDINAND I.
Jaké noviny mi neseš, příteli?

JUAN MANRIQUE
Mám dobré zprávy z Prahy, Výsosti.
Za několik dní, jen nedlouho po pohřbu krále Ludvíka,
se sejdou stavy, aby zvolili nového vladaře.
 FERDINAND I.
Co říkáš? Tak brzy?

JUAN MANRIQUE
Panují obavy, Výsosti, že Turci využijí příležitosti
a budou chtít vstoupit do zemí českých.

FERDINAND I.
Tak špatně se mají věci?

JUAN MANRIQUE
Nepochybně. A snad ještě mnohem hůře.
Vždyť čeští stavové ani nevědí,
jak se postavit té strašné lavině...

FERDINAND I.
A ty myslíš, že já mohu? Jeho císařské Veličenstvo, můj bratr,
se opět rozeštval s tím francouzským pokrytcem.
František, říká si katolický, leč nedělá nic jiného, než že válčí.
Zajímá ho jen jedno jediné, usmyslel si,
že rozšíří svá území, k břehům Itálie.

JUAN MANRIQUE
Ano, můj pane.

FERDINAND I.
Ani Němci v říši nepřestávají dělat problémy.
Prokleta budiž hodina, v níž narodil se ten Luther.
Svým učením zasévá jen koukol...

JUAN MANRIQUE
Výsosti, vy jste pro Čechy jediná naděje,
jak z toho všeho vyváznout bez ztráty víry i hrdla.

FERDINAND I.
Opravdu tomu věříš, můj věrný příteli?

JUAN MANRIQUE
Ovšem. A ačkoli mnozí z českých pánů a rytířů
nesouhlasí s vírou vašich slavných předků,
ve skutečnosti se jim nenabízí jiná možnost.

FERDINAND I.
Ó šťastná babičko Isabelo!
Teď nazíráš Stvořitele tváří v tvář.
Kdybych tak v těchto těžkých chvílích bolesti
mohl s tebou alespoň jedinkrát promluvit.
Jaký balzám by to pro mě byl.
 JUAN MANRIQUE
Výsosti, ani nejvyšší purkrabí Rožmitál,
ani nejvyšší hofmistr Pernštejn nechtějí kandidovat.

FERDINAND I.
V tom případě, kdo se tedy představí?

JUAN MANRIQUE
O korunu usilují jen Bavorští Vilém a Ludvík Wittelsbach
a Polák Zikmund I. Jagellonský.

FERDINAND I.
Ó, ano? Je to vzdálený příbuzný mé milované ženy.

JUAN MANRIQUE
Ano, Výsosti, ovšem zdá se,
že právě Jagellonec projevuje jen malé úsilí.

FERDINAND I.
Dobrá, napíši tedy Jeho císařskému Veličenstvu,
svému panu bratru, neboť ani já se necítím
dost silný, pokud mě nepodpoří Bůh a zbraně Karlovy.
A zlato z Ameriky. Kdyby jen ubozí indiáni
věděli, v co se jejich drahý kov přetaví...
Prokleté války!

JUAN MANRIQUE
Jaké je vaše rozhodnutí, Výsosti?

FERDINAND I.
To, jež si Bůh přeje.

JUAN MANRIQUE
Tedy...?

FERDINAND I.
Oznam do Prahy, že mladší bratr
Jeho císařského Veličenstva Karla
má v úmyslu představit se volitelům.
Uvidíme, zda naše rodinná pouta
se zesnulým králem bude možno uplatnit.

JUAN MANRIQUE
Výsosti, váš vzkaz bude ihned odeslán.
 FERDINAND I.
Děkuji, můj drahý příteli.
Nyní setrváme v rukou Prozřetelnosti.
Ať samo nebe nás chrání v těchto časech zlých,
té kruté zkoušky. Nechť nepřítelova žíznivost krve
brzy skončí... A má ubohá sestra Marie zanechá slz
pro slovutného rytíře svého,
Ludvíka Jagellonského,
toho hodného jména křesťanského.
Nejmilosrdnější Bůh ho zachovej životu věčnému!

III.OBAVY PRAŽSKÉHO DVORA KVŮLI KANDIDATUŘE FERDINANDOVĚ

Skupina českých šlechticů se sešla, aby zvážila Ferdinandův návrh

přihlásit se ke královské volbě.

ZDENĚK Z ROŽMITÁLU
Páni úředníci zemští, posel nám právě přinesl
zprávu o záměru Ferdinanda Habsburského
přihlásit se k volbě.

VOJTĚCH Z PERNŠTEJNA
Budiž zlořečen! Jemu nestačí rodová území po Maxmiliánovi,
jeho dědu, císařském Veličenstvu drahé paměti?
Vskutku ambiciózní!

ZDENĚK Z ROŽMITÁLU
Ambiciózní je slabé slovo. Vlastní poddané má srovnané do latě.
Ve svém arcivévodství nestrpí žádnou opozici.

VOJTĚCH Z PERNŠTEJNA
Vskutku... Hrubou silou zasáhl proti rebelii v Tyrolech,
kde venkované povstali proti místnímu panu biskupovi.

ZDENĚK Z ROŽMITÁLU
V Německu zvítězili. Uchvátili mnoho klášterních majetků...
A to vám říkám, velmi dobře se jim vedlo.

JAN POPEL Z LOBKOVIC

Uklidněte se. Nebo byste snad chtěli,
aby po statcích církevních ukořistili bez nejmenších
výčitek svědomí také ty naše?
 VOJTĚCH Z PERNŠTEJNA
To k čemu nejsme ochotni, jest,
aby nám Ferdinand své zákony vnutil.
Již tolik nás stálo dobytí vlastních práv.

JAN POPEL Z LOBKOVIC

Uklidněte se, já na vás naléhám.
To jediné, co Ferdinand ve svých zemích nastolil,
jest řád, jest mír. Je mocný.
Cožpak nevíte, kdo stojí mu v zádech?

ZDENĚK Z ROŽMITÁLU
Ty míníš císaře?

JAN POPEL Z LOBKOVIC

Ano, má slova vedou k císaři. A myslím též na papeže.
Papež jej sleduje svým pozorným zrakem.
Ferdinand není takový chvastoun jako jeho bratr.

ZDENĚK Z ROŽMITÁLU
Mně to, co se týče papeže, neříká nic.
Během tolika let byl nepřítelem našich zemí.
Nevzpomínáš, jak nás Řím za oněch slavných dnů
našeho Mistra Husa opustil?

JAN POPEL Z LOBKOVIC

Tvého mistra. Já s touto herezí nechci mít nic společného.

ZDENĚK Z ROŽMITÁLU
Vy, příteli Lobkovici, jste vždy vybíral nejsilnější stranu.

JAN POPEL Z LOBKOVIC

Na nějakou stranu je třeba se přidat.

ZDENĚK Z ROŽMITÁLU
Dobrá, páni úředníci zemští, nepředbíhejme události.
Spíš hleďme, co nabízí sám Habsburk.

JAN POPEL Z LOBKOVIC

Ano, snad právě to se zdá teď nejrozumnější.

ZDENĚK Z ROŽMITÁLU
Mluvit o právech nástupnických ať se mu však nedovoluje,
nehledě na to, že jeho žena je, kým je.
 IV. VOLBA V KATEDRÁLE SVATÉHO VÍTA

Po několikadenních zasedáních volebního sněmu zvolili konečně čeští

stavové Ferdinanda za svého krále. Všichni účastníci volby jsou velmi
unaveni a těší se na návrat do svých domovů. Ve vzduchu i tak ale
visí jisté napětí. Jedni neskrývají své nadšení, druzí hledí do
budoucích dnů znepokojeni.

JAN POPEL Z LOBKOVIC

Alea iacta est! Jsem vyčerpán.
Nepamatuji se, že by někdy dříve
byla volba tak dlouhá.

ZDENĚK Z ROŽMITÁLU
Bylo učiněno po tvém, Lobkovici. Přesně jak sis přál.
Nyní, poté, co jsme vložili království v jeho ruce,
připrav se, že je čas trpět.

JAN POPEL Z LOBKOVIC

Teď již konečně mohu zase zpět ke své drahé ženě.
Připravena jest oslava, neboť konečně zas máme krále,
katolického krále, jenž...

ZDENĚK Z ROŽMITÁLU
Lobkovici, již brzy spatříš, jak končí vše,
čeho naši otcové a dědové dosáhli.
Moc sněmů bude ztracena, panovník obnoví svou moc.
Buď pozorný a čisté mysli.
Rozvažuj, jaké následky volba přinese.

JAN POPEL Z LOBKOVIC

Již cítím vůni pokrmů své ženy.

VOJTĚCH Z PERNŠTEJNA
Jen klid, Rožmitále. Prozatím Turci alespoň nepožerou tvé krávy,
ani neodvedou tvé dcery, by sloužili sultánovi.

JAN POPEL Z LOBKOVIC

Konečně nějaká rozumná slova.

VOJTĚCH Z PERNŠTEJNA
Ano, myslím, že dnes se konečně můžeme zhluboka nadechnout.
Habsburkové jsou zárukou před zánikem křesťanstva.

JAN POPEL Z LOBKOVIC

Navíc, jak jste si mohli všimnout, emisaři nového krále nedávali
nesplnitelné a prázdné sliby. Čistou hru hráli.
Žádné sny o komnatách plných zlata.
 ZDENĚK Z ROŽMITÁLU
Pravdu díš, v tomto, Lobkovici. Soudím,
že Habsburk dokáže své výdaje na uzdě držet
a našim pokladnám přehnanou zátěží nebude.

JAN POPEL Z LOBKOVIC

Nuže, ať žije král!

OSTATNÍ ZÁSTUPCI STAVŮ

Ať žije král!

V. TURCI OBLÉHAJÍ VÍDEŇ

Sultánova vojska obléhají Vídeň a začínají oslavovat pád bašty

křesťanství v srdci Evropy. Zdáli se ozývají jejich válečné písně.

FERDINAND I.
Ó, vy zlořečení! Vskutku myslíte si,
že křik váš zlověstný a krutý
v nás děs i hrůzu vzbouzí?

JUAN MANRIQUE
Výsosti, již zásob zbývá nám jen málo
a vojáci začínají hladovět.

FERDINAND I.
Tedy, nechť jedí méně a delší dobu.

JUAN MANRIQUE
Jak Vaše Výsost ráčí, však přeci...

FERDINAND I.
Můj drahý příteli, prosím Boha, by křesťanstvo pomohl
dnes zachránit. Však pravdu díš, něco učiniti jest třeba.
Co generálové nám říkají?

JUAN MANRIQUE
Že schází nám...

FERDINAND I.
Myslíš, že osud stejný co krále Ludvíka mě čeká?

JUAN MANRIQUE
Také on bojoval... i riskoval až do konce,
by víru otců zachránil.
 FERDINAND I.
Nuže, my učiňme totéž.

JUAN MANRIQUE
Výsosti, z vás promluvil vnuk Isabely, paní Katolické,
paměti to drahé, naší královny veliké.

FERDINAND I.
Bitvu tuto všem nebeským nabízím. Bohu,
nejsvětější matce jeho i bábě mé Isabele.
Nechť skrze víru předků našich
vše k dobru poddaných teď prospěje.

JUAN MANRIQUE
Vám čest a dík, Výsosti.

FERDINAND I.
Mně nikoliv. Ty rytířům našim patří.
Těm, co dnes v bitvě život položí, by budoucí mohli žít.

JUAN MANRIQUE
Vždyť Jeho Výsost jde také do boje.

FERDINAND I.
Maria, matko přebolestná! Přimlouvej se za nás.
A ty, věrný příteli, položím-li život
svůj před těmito hradbami, vzkaž Anně,
že miluji ji životem celým. Že miloval jsem ji vždy
a navěky budu.

Král Ferdinand vyjíždí na svém válečném oři a dává příkaz k

protiútoku na vojska Sultánova.