VICTOR HUGO

BDNCI

I.

DL PRVN

FANTINA

KNIHA PRVN

LOVK SPRAVEDLIV

Myriel

V ROCE 1815 BYL DIGNSKM BISKUPEM KAREL FRANTIEK

Lidumil Myriel. Byl to staec asi ptasedmdestilet, biskupsk
ad v Digne zastval od roku 1806.
Akoliv se tato podrobnost v podstat nijak netk toho, o em se
chystme vyprvt, nen snad neuiten by to bylo jen pro
pesnost zmnit se u zde o eech a povstech, kter kolovaly na
jeho vrub od chvle, kdy piel do diecze. Povdn o lidech, a u
pravdiv nebo nepravdiv, zabr zpravidla v jejich ivot a zvlt
v jejich osudech prv tolik msta, jako to, co dlaj.
Myriel byl syn soudnho rady v Aix, patil k ednick lecht.
Vyprvlo se, e ho otec podle zvyku bnho v rodinch soudnch
ednk potaje, e syn jednou po nm zdd ad velmi
brzy, u v osmncti nebo ve dvaceti letech, oenil. kalo se, e
Karel Myriel, akoliv byl enat, zavdval podnt k mnoha eem.
Pes svou drobnou postavu byl urostl, elegantn, pvtiv,
duchapln; celou prvn st svho ivota vnoval svtu a lskm.
Pila revoluce, udlosti se pekotn tily, prodl,
pronsledovan a tvan ednick rodiny se rozprchly. Karel
Myriel se hned v prvnch dnech revoluce vysthoval do Itlie. Jeho
manelka v cizin zemela na star plicn neduh. Dti nemli. Co
se potom stalo s Myrielem? Procitla v nm snad mylenka na
odkn a samotu proto, e se star francouzsk spolenost
zhroutila a e jeho rodina zchudla, i to zpsobila tragick
podvan roku 1793, snad mnohem dsivj pro vysthovalce, kte
ve vidli z dlky zvten hrzou? Nebo snad byl uprosted zbav
a lsek, vyplujcch jeho ivot,nhle zasaen jednou z tch
tajemnch a stralivch ran, je nkdy zsahem do srdce rozvrt
lovkanetenho k veejnm pohromm jedin proto, e postihly
jeho povoln a jeho bohatstv? Nikdo to nemohl ci; vdlo se jen
to, e se z Itlie vrtil jako knz.
Vroce 1804 byl Myriel farem v Brignolles. Byl u star a il v
hlubokm stran.
Vdob korunovace ho zavedla do Pae jaksi drobn zleitost
jeho fary. el s jinmi vlivnmi osobami, aby se u kardinla Fesche
pimluvil za sv oveky. Prv v den, kdy pichzel csa na
nvtvu ke svmu strci, stetl se dstojn far, ekajc v
pedpokoji, s Jeho Velienstvem. Napoleon vyctiv, e ho staec
pozoruje s jistou dvkou zvdavosti, se obrtil a rzn ekl:
Kdo je ten dobr mu, kter se na mne dv?
Sire, ekl Myriel, vy se dvte na dobrho mue a j se dvm na
velkho mue. Oba tm meme zskat.
Jet tho veera se csa zeptal kardinla na jmno onoho fare
a o nco pozdji byl Myriel pekvapen zprvou, e je jmenovn
biskupem v Digne.
Kolik bylo pravdy na eech o prvn sti Myrielova ivota? Nikdo
to nevdl. Mlo lid znalo rodinu Myrielovch ped revoluc.
Myriel musil vzt na sebe dl vech, kdo pichzej do malho
msta, kde je mnoho povdavch st, ale mlo myslcch hlav.
Musil jej na sebe vzt, i kdy byl biskupem, nebo prv proto, e
byl biskupem. Ostatn ei, do kterch bylo jeho jmno zapleteno,
byly jen klepy, vtipy, smky, povdaky, ba mn ne povdaky,
pouh drby, jak k energick jazyk lidu.
A tomu bylo jakkoli, po devti letech biskupskho psoben a
pobytu v Digne upadly do hlubokho zapomenut vechny ty
povdaky a nmty hovor, kter v prvn chvli zaujmou
malomsto a jeho lidiky. Nikdo by si nebyl dovolil v nich
pokraovat, nikdo by si je nebyl dovolil pipomenout.
Myriel piel do Digne v doprovodu star panny, sleny Jany, sv
sestry, kter byla o deset let mlad ne on.
Cel biskupovo sluebnictvo pedstavovala jenom jedna sluebn,
pan Magloirov, stejn star jako slena Jana; lta byla jen
farskou kuchakou, ale te mla hned dvoj titul: byla sleninou
komornou a hospodyn Jeho Milosti.
Slena Jana byla vythl, bled, tl a mrn, byla ztlesnnou
pedstavou toho, co vyjadujeme slovem dstojn,protoe m-li
en psluet oznaen ctihodn, mus bt podle veho tak
matkou. Nikdy nebyla hezk, cel jej ivot, kter byl adou
dobrch skutk, ji nakonec obestel jakmsi blostnm jasem, a k
stru zkrsnla, jak bychom ekli spanilost hodnho lovka. V
mld byla huben, ve zralch ltech prsvitn. Tato przranost
svdila o tom, e je spe andlem ne pannou. Jej bytost byla
jakoby utkan ze stn, mla sotva tolik tla, aby bylo patrno, e je
to ena; troka hmoty vydvajc svit; velk, stle sklopen oi;
zminka, aby due prodlvala na zemi.
Pan Magloirov byla bl, obtloustl staenka, pkn pi tle,
zavalen prac, vdycky udchan proto, e mla stle napilno, ale
tak proto, e mla zduchu.
Po svm pchodu byl Myriel ubytovn v biskupskm sdle se
vemi poctami, pedepsanmi csaskmi vnosy, kter biskupa
ad hned za polnho marlka. Starosta a pedseda mu sloili
poklonu prvn, on sm nejdv navtvil generla a prefekta.
Kdy skonila instalace, ekalo msto na biskupovy skutky.

II

Myriel se stv monsignorem Lidumilem

Biskupsk palc sousedil s nemocnic.

Biskupovo sdlo byla rozlehl a krsn budova, vystavn z
kamene potkem minulho stolet monsignorem Jindichem
Pugetem, doktorem teologie na pask univerzit, opatem
simorskm, kter byl roku 1712 biskupem v Digne. Biskupsk palc
byl skuten lechtick sdlo. Vechno v nm vypadalo vzneen:
biskupovy komnaty, salny, pokoje, rozlehl hlavn dvr s
arkdami zbudovanmi ve starm florentskm stylu, kter zvaly k
prochzkm, zahrady s pekrsnmi stromy. V jdeln, ndhern
dlouh a pzemn sni, z n se vchzelo do parku, podal 29.
ervence 1714 monsignoreJindich Puget slavnostn hostinu pro
pny biskupy: Karla Brlarta de Genlis, arcibiskupa embrunskho;
Antonna de Mesgrigny, kapucna, biskupa grasskho; Filipa de
Vendme, velkopevora Francie, opata v Saint-Honor de Lrins;
Frantika de Berton de Grillon, biskupa a barona venceskho;
Csara de Sabran de Forcalquier, biskupa glandvskho, a Jana
Soanena, oratorinskho knze, krlova stlho kazatele,
velmonho biskupa senezskho. Mstnost zdobily podobizny
tchto ctihodnch hodnost a pamtn datum, 29. ervence 1714,
tam bylo vyryto zlatmi psmeny do desky z blho mramoru.
Nemocnice byla uzouk nzk dm o jedinm poschod a se
zahrdkou.
Ti dny po svm pchodu navtvil biskup nemocnici. Po nvtv
poprosil editele nemocnice, aby k nmu laskav zael.
Pane editeli, ekl mu, kolik mte prv te nemocnch?
estadvacet, monsignore.
Tak jsem to asi odhadl, ekl biskup.
Postele, navazoval editel, jsou namakan jedna na druhou.
To jsem pozoroval.
Pokoje jsou jen mal a patn se vtraj.
Taky se mi zd.
A konen, kdy je trochu slunka, zahrada je pro
rekonvalescenty pli mal.
To jsem si hned kal.
Kdy vypuknou epidemie, tenhle rok jsme napklad mli tyfus,
ped dvma roky tkou kon infekci, pak mvme i sto
nemocnch a nevme si rady.
To m napadlo.
Nu, co dlat, monsignore, ekl editel, musme bt spokojeni s
tm, co mme.
Tak rozmlouvali v jdeln v pzem.
Biskup chvli mlel a pak se prudce obrtil k editeli nemocnice.
Kolik lek, pane, by se podle vaeho odhadu velo do tohoto
slu?
Do monsignorovy jdelny? zvolal ohromen editel.
Biskup peltl mstnost oima, jako by rozmoval a potal.
Sem by se velo dobrch dvacet lek! pravil, jako by mluvil pro
sebe; pak zvil hlas: Hlete, pane editeli, nco vm povm. Zde
jde patrn o omyl. Vs je estadvacet v pti nebo v esti
mstnstkch. My jsme tu ti, a mme msta pro edest. km
vm, je to omyl. Vy mte mj byt a j v. Vrate mi mj dm, vy
patte sem.
Nazt usadili estadvacet ubok v biskupov palci a biskup se
nasthoval do nemocnice.
Myriel byl chud, protoe jeho rodina byla oebraena revoluc.
Jeho sestra dostvala pt set frank doivotn renty, kter na fae
staily taktak na jej osobn vydn. Jako biskup pobral Myriel od
sttu patnct tisc frank. Prv v den, kdy se ubytoval v budov
nemocnice, uril jednou provdy, jak tto stky ut. Pepisujeme
zde rozpoet psan jeho vlastn rukou:
VYDN NA DOMCNOST

Studentskmu konviktu 1 500 frank

Misijn kongregaci 100 frank
Lazaristm v Mondidier 100 frank
Semini pro misione v Pai 200 frank
Kongregaci svatho Ducha 150 frank
Nboenskm stavm ve Svat zemi 100 frank
Spolenostem pro pi o matku 300 frank
Pro tut spolenost v Arles 50 frank
Pspvek na zlepen vznic 400 frank
Pspvek k levm a osvobozen vz 500 frank
Dar na osvobozen otc rodin z vzen dlunk 1 000 frank
Pdavek k platu chudch uitel v dieczi 2 000 frank
Na obiln skladit v Hornch Alpch 100 frank
Kongregaci dam v Digne, v Manosque
a Sisteronu, peujc o bezplatn vyuovn
chudch dvek 1 500 frank
Pro chud 6 000 frank
M osobn vydn 1 000 frank
hrnem 15 000 frank

Po cel as, co Myriel zastval biskupsk ad v Digne, nemnil

nic na tomto uspodn. Nazval to, jak vidme, tem za vydn
na domcnost.
Slena Jana se tomu uspodn podrobila s naprostou poslunost.
Pro tu zbonou dvku byl monsignore z Digne bratrem i biskupem
zrove, ptelem podle svazku prody a biskupem podle
nboenstv. Milovala a ctila ho docela prost. Mla v ct jeho
slova a schvalovala jeho jednn. Jenom hospodyn, pan
Magloirov, trochu reptala. Snad jste si vimli, e si pan biskup
ponechal jen tisc frank, kter, pidny k penzi sleny Jany, inily
dohromady tisc pt set frank na rok. A s tmito patncti sty
frank musili vyjt dv eny a star pn.
Kdykoliv piel do Digne njak venkovsk far, nael pan biskup
vdycky nco, m by ho uhostil, dky psn etrnosti pan
Magloirov a obezelmu veden sleny Jany.
Jednoho dne, to u byl asi ti msce v Digne, biskup ekl:
Pi tom vem vlastn tu bdu s nouz!
Rda vm, zvolala pan Magloirov, monsignore si ani
nevydal dchod na vydn za kor v mst a vyjky po
dieczi, kter mu je okres povinen platit. Dve to biskupm
patvalo.
Podvejme se! pravil biskup. Mte pravdu, pan Magloirov.
A dovolval se svch nleitost.
O nco pozdji uvila nejvy rada jeho dost a odhlasovala mu
ti tisce frank ron s tmto ednm zznamem:
Pspvek panu biskupovi na vydn za kor, potovn vlohy a za
edn cesty.
Tento pspvek znan popudil mstn osky a jist csask
sentor, bval len Rady pti set, stoupenec osmnctho
brumairu, zaopaten skvlou dotac blzko msta Digne, napsal
tehdy ministrovi kultu, panu Bigotovi de Prameneu, podrdn
a dvrn lstek, z nho vyjmme tyto prokzan dky:

Vydn za kor? Na co, v mst s mn ne tymi tisci

obyvateli? Vydn za edn cesty? Nejprve k emu cesty, a
konen jak bude jezdit v na hornat krajin? Silnice tu
nejsou.Jezdme jen komo. Most pes Durance v Chteau-Arnoux
sotva unese kru s voly. Ti kn jsou vichni stejn, nenasytn a
lakom. Kdy piel, hrl si na apotola. Te to dl jako
ostatn.Zachtlo se mu koru a potovnho vozu. Potebuje
pepych jako dvj biskupov. Ach! ert vem vechny ty knoury!
Vci se nezlep, pane hrab, dokud ns csa tch jezovit nezbav.
Pry s papeem! (Pomr s mem byl zkalen.) Co se mne te, jsem
jen pro Caesara a pro nikoho jinho. Atd. atd.

Pan Magloirov mla naopak velkou radost.

Dobe, ekla slen Jan, monsignore zaal u druhch, ale bylo
teba, aby skonil u sebe. Ve sv dobrot vechno rozdal. Nu, a tak
mme te ti tisce frank pro sebe. Konen!
T veer biskup napsal a pedloil sv seste tento rozpoet:

PPLATEK NA KOR A EDN CESTY:

Na hovz polvku nemocnm v nemocnici 1 500 frank
Pi o matky v Aix 250 frank
Pi o matky v Draguignanu 250 frank
Pro nalezence 500 frank
Sirotkm 500 frank
hrnem 3 000 frank

To byl Myrielv rozpoet.

Pokud jde o vedlej biskupsk pjmy z ohlek, dispenz, kt,
kzn, svcen kostel nebo kapl, svateb atd., ty vybral biskup od
bohatch se stejnou horlivost, s jakou je rozdval chudm.
asem ofr pibvalo. Ti, kdo mli, i ti, jim se nedostvalo, klepali
na Myrielovy dvee, jedni pro podporu, druz zas, aby ji tam
odevzdali. Do roka se stal biskup strcem vech dobrodin a
pokladnkem vech bd. Znan stky proly jeho rukama; ale nic
biskupa nemohlo pimt, aby nco zmnil na zpsobu svho
ivota a aby z tchto pjm pidal sebemen obnos k tomu, co
poteboval.
Naopak. Protoe tam dole je vdycky vc bdy, ne je bratrstv
nahoe, bylo vechno rozdno takka dv, ne tobylo pijato;
vechno se ztrcelo jako voda na vyprahl zemi; i kdy biskup
nakrsn dostval penze, nikdy je neml. A tak se zbavoval
poslednho.
Jako si biskupov obvykle dvaj sv kestn jmno do zhlav
svch vnos a pastskch list, tak si vybrali chud lid v kraji
mezi biskupovmi jmny a pjmenmi s dojemnou pchylnost
prv to jmno, kter jim nco kalo, a nazvali ho monsignore
Lidumil. Udlme to stejn a budeme ho jmenovat pleitostn
tak tak. Ostatn biskupovi se ten nzev lbil.
Mm rd to jmno, kval. Lidumil opravuje monsignora.
Nedlme si nrok na to, aby podobizna, kterou zde kreslme, byla
pravdiv; ekneme jen, e je vstin.

III

Dobrmu biskupovi tvrd biskupstv

Pan biskup nepodnikal mn ednch cest, i kdy vymnil kor

za almuny. Dignsk diecze d pknou prci. M velmi mlo
rovin, hodn hor a tm dn cesty, jak jsme prv vidli; pat k
n dvaaticet far, jedenatyicet vikstv a dv st ptaosmdest
fililnch kostel. Vechna ta msta navtvit je kus lopoty. Pan
biskup to dokzal. Byla-li farnost v sousedstv Digne, chodval
pky, na rovin jezdil ve dvoukolce a v horch na mezku. Ob
staenky ho doprovzvaly. Byla-li pro n cesta pli namhav, jel
sm.
Jednou pijel na mezku do starodvnho biskupskho msta
Senezu. V t dob mu pli vyschl tobolka nedovolovala jinou
ekvip. Starosta msta ho piel uvtat k biskupsk brn a
pohoren pozoroval, jak biskup sestupuje z mezka. Nkolik
oban kolem se ehtalo.
Pane starosto, ekl biskup, a pni man, chpu, co vs
pohoruje; spatujete pchu chudho knze v tom, e jezd na
oslu, jako to inil Kristus Pn. Ujiuji vs, e jsem tak uinil z
nutnosti, a ne z jeitnosti.
Na cestch byl monsignore trpliv a mrn a sp domlouval ne
kzal. Nikdy neel daleko pro sv pklady a vzory. Obyvatelm
jednoho kraje dval za pklad jejich sousedy. V kantonech, kde
nemli soucit s potebnmi, kval:
Podvejte se na lidi z Brianonu. Udlili chudm, vdovm a
sirotkm tu vsadu, e si mohou dt posekat louky o ti dny dve
ne vichni ostatn. Jsou-li jejich domy na spadnut, znovu jim je
zadarmo vybuduj. Aleje to tak kraj Bohem poehnan. Za cel
stolet se tam nevyskytl jedin vrah.
Ve vesnicch, kde se lid pachtili po mamonu a zisku, kval:
Vimnte si Embrunskch. Onemocn-li otec rodiny nebo
neme-li pracovat z jinho dvodu a m-li v dob n syny na
vojn a dcery v mst ve slub, doporu ho far z kazatelny
ostatnm a v nedli po mi jdou sklzet takovmu chuasovi
vichni lid z vesnice jako jeden mu a donesou mu celou rodu
a na spku.
Rodinm rozkmotenm pro penze a ddictv domlouvval:
Podvejte se na horaly z Devoluy, divokho kraje, kde neuslyte
slavka ani jednou za padest let. Kdy tam ale zeme hlava
rodiny, odchzej chlapci do svta a nechvaj vechno jmn
sestrm, aby se mohly snadnji vdt.
V kantonech, kde se rdi soud a kde se sedlci pivdj na mizinu
kolkovanmi listinami, kval:
Vimnte si tch dobrch venkovan z dol Queyras. Je tam ti
tisce du. Mj Boe! Mal republika. Nevd tam, co je to soudce
nebo soudn vykonavatel. Starosta obstar vechno. Pedpisuje
poplatky, kadmu svdomit ulo da, rozsuzuje zadarmo
hdky, ddictv rozdluje bez honore, vyn rozsudky bez
poplatk; a lid ho poslouchaj, protoe je to spravedliv mu mezi
prostmi lidmi.
Ve vesnicch, kde nebylo uitel, jmenoval tak ty z Queyras:
Vte, jak to dlaj? kal. Mal obec o dvancti a patncti
slech asto neme uivit kantora, a proto maj uitele, kter
plat cel dol; ti prochzej vesnicemi a vyuuj osm dn v t,
deset v on obci. Ti kantoi chod na vrontrhy, kde jsem je
vidl. Poznte je podle psacch per, nos je zastren za rkou
klobouku. Ti, kdo vyuuj jen ten, maj jedno pro; ti, kdo u
ten a potn, maj dv pra; ti, kdo vyuuj ten, potm a
latin, maj ti pra. To jsou velc mudrci. Aleje to hanba bt
nevzdlan! Dlejte to jako lid z Queyras.
Promlouval takto vn a otcovsky; jestlie se mu nedostvalo
pklad, vymlel si podobenstv, mil pmo k cli nemnoha
vtami, ale pemnoha obrazy, pesvden a pesvdujc jako
sm Kristus Pn.

IV

Co slovo, to skutek

Hovoval pvtiv a vesele. Pizpsoboval se obma staenkm,

kter u nho ily; smval-li se, byl to smch chlapeck.
Pan Magloirov ho rda oslovovala Vae Vsosti. Jednou vstal ze
svho kesla a el ke knihovn, aby vyhledal jakousi knihu. Byla v
jedn z hoejch pihrdek. Protoe byl mal, nemohl tam
doshnout. Pan Magloirov, ekl, pineste mi idli. Moje Vsost
nesah ani k tomu prknu.
Jeho vzdlen pbuzn, pan hrabnka z L, nikdy neopominula v
jeho ptomnosti vypotvat to, co nazvala nadjemi svch t
syn. Mla nkolik velmi starch pbuznch nad hrobem, po
kterch mli jej synov pochopiteln ddit. Nejmlad ml
poddit dobrch sto tisc frank dchodu po pratet; druh ml
dostat strcv vvodsk titul; nejstar ml bt nstupcem svho
dda v pansk snmovn. Biskup pravideln mlky naslouchval
nevinnmu a odpustitelnmu mateskmu vychloubn. Jednou,
kdy pan z L ohvala podrobnosti vech tchto ddictv a
nadj, biskup se vak pece zdl zamylenj ne obvykle. Pan
z L tedy ustala v ei a troku netrpliv ekla:
Mj Boe, bratrnku! Na vlastn myslte?
Pemlm, ekl biskup, o nem zvltnm, je to myslm psno
ve svatm Augustinovi: Slote sv nadje v toho, po kom nebudete
nikdy ddit.
Jindy zas, kdy dostal mrtn oznmen venkovskho lechtice,
oznmen, na nm se na cel dlouh strnce honosily vedle
hodnost zesnulho vechny feudln a lechtick tituly jeho
pbuznch, zvolal:
Jak irok hbet m smrt! Jak skvl nklad titul ji pinutili ile
nst a jak jsou lid vtipn, pouvaj-li takto hrobu, aby uspokojili
svou jeitnost.
ertovval jemn, naskytla-li se pleitost, a jeho vtip ml v sob
tm vdycky jadrko moudrosti. Jednou v post piel do Digne
mlad vik a kzal v katedrle. Byl dost dobr enk. Mluvil o
dobroinnosti. Vybdl bohat, aby se almunou vyhnuli peklu,
kter vymaloval nejstralivjmi barvami, a aby si tak zaslouili
vytouen a kouzeln nebe. Mezi posluchai byl bohat obchodnk
na odpoinku, tak trochu lichv, pan Gborand, kter vydlal dva
miliny na vrob hrubho sukna, erky, lacinho sere a apek.
Za cel svj ivot neobdaroval pan Gborand chudka. Od toho
kzn lid pozorovali, e nedli co nedli dv starm babkm
ebrajcm v portlu katedrly mk. est se jich mlo o nj
podlit. Jednou ho pi tom dobrm skutku zahldl biskup a s
smvem prohodil ke sv seste:
Podvej se, pan Gborand si kupuje rj za tyrek.
lo-li o dobroinnost, nedal se odstrait ani odmtnutm, a v tom
okamiku nachzel slova, kter nutila k pemlen. Jednou sbral
na chud v jistm manskm saln; byl tam markz
Champtercier, star bohat lakomec, kter dokzal bt zrove
horlivm monarchistou i divokm volnomylenkem. Takov
zrdy opravdu existovaly. Kdy biskup doel a k nmu, vzal ho za
ruku:
Pane markzi, ml byste mi nco dt.
Markz se obrtil a sue procedil:
Monsignore, mm sv chud.
Dejte mi je, ekl biskup.
Jednou ml v katedrle toto kzn:
Milovan brati v Kristu, mil ptel! Ve Francii mme milin ti
sta dvacet tisc venkovskch domk, kter maj jenti otvory,
mimoto milin osm set sedmnct tisc, kter maj jen dva otvory,
dvee a jedno okno, a konen ti sta tyicet est tisc chatr s
jedinm otvorem, dvemi. A to pro jednu vc, kter se jmenuje da
ze dve a oken. Nasthujte mi do takovch obydl uboh rodiny,
staenky, dtka, a uvidte ty horeky a nemoci! Bohuel! Bh
dv lidem vzduch, zkon jim ho prodv. Neobviuji zkon, ale
ehnm Bohu. V okresech Isre, Var, v obojch Alpch, Hornch i
Dolnch, nemaj vesnian ani traka, hnj mus nosit na zdech;
nemaj svky, svt louemi a kntky menmi v pryskyici. A tak
je to v celm hornatm kraji Dauphine. Udlaj si chleba na est
msc; pi peen pikldaj do ohn suen kravince. V zim si
chlb rozdrol sekerou a namo ho na tyiadvacet hodin do vody,
aby jej mohli jst. Brati, smilujte se! Vimnte si, jak lid kolem
vs trp.
Jako Provenslec se velmi rychle sptelil se vemi nemi jihu.
kval: Eh b! moussu, ss sag? (Ale pane, je to rozumn?) jako v
Dolnm Languedoku. Ont anaras passa? (Kam jdete? ) jako v
Dolnch Alpch. Puerte un bouen moutou embe un bouen froumage
grase (Pineste dobr skopov nebo dobr tun sr.), jako v hornm
Dauphine. To se prostm lidem zamlouvalo a otevelo Myrielovi
cestu ke vem srdcm. V chaloupce a v horch byl jako doma.
Nejvzneenj vci uml povdt nejprostmi slovy. Mluvil s
kadm jeho e, vnikal do vech du.
K panstvu se choval stejn jako k lidu.
Nezatracoval pekotn a bez uven vech okolnost. kval:
Posvime si na cestiku, po kter k nm chyba pila.
Protoe byl, jak se sm s smvem oznail, nco jako bval
hnk, nehlsal s pkrou neoblomnost nadmrnou psnost a
vyznval hodn nahlas, bez svatoukovskho vratn obo
zsady, kter bychom mohli piblin shrnout takto:
lovk s sebou nos tlo, kter je mu zrove bemenem i
pokuenm. Plaho se s nm, podlh mu.
M nad nm bdt, dret je na uzd, potlaovat, a poslouchat ho jen
v nejzaz krajnosti. Ale i v tto poslunosti se d chybovat, jene
takto spchan pestupek je odpustiteln. Je to pd, ale pd na
kolena, kter me skonit modlitbou.
Bt svat je vjimka; bt spravedliv je pravidlo. Mete bloudit,
chybovat, heit, ale bute spravedliv.
Pokud mon nejmn hch, to je lidsk zkon. dn hch, to
je andlsk sen. Vechno pozemsk je podrobeno hchu. Hch je
zemsk pitalivost.
Kdy vdal, jak se lid velmi hlasit kat a snadno rozhouj,
kval s smvem: Ale, ale, tohle je zjevn velk zloin, akoli se
ho dopout kdekdo. Vidte, jak se zden pokrytci pospchaj
ohradit a krt!
Byl shovvav k enm a chudm, na nich spov tha lidsk
spolenosti. kval: Chyby en, dt, sluebnictva, slabch,
nuznch a nevdomch jsou chybami manel, otc, uitel,
mocnch, boh a uenc.
Dodval jet: Nevdom pouujte o vem a jak nejlpe mete;
lidsk spolenost he, e nedv vzdln zdarma; je odpovdna
za temno, kter sama psob. Nevzdlan due je pln stnu, jen
je semenitm hchu. Vinkem nen ten, kdo he, ale ten, kdo
udruje dui v temnu.
Jak vidt, posuzoval vci neobvykle a osobit. Tum, e to ml z
evangelia.
Jednou se ve spolenosti doslechl o zloinu, kter byl vyetovn a
ml se dostat k soudu. Njak ubok, dohnn bdou, se z lsky k
en a k dtti, kter spolu mli, dopustil padln penz. Na
penzokazectv byl tehdy trest smrti. ena byla zatena, kdy
mnila prvn falen penze. Jenom ona mohla vypovdat proti
svmu milenci a svm piznnm ho zniit. Zapela. Nalhali.
Zarputile poprala. Krlovsk prokurtor dostal npad. Pedstral,
e je j milenec nevrn a pomoc trk chyte nastrojench
dopis se mu podailo pesvdit neastnici, e m sokyni a e ji
mu klame. A tehdy ena, vybiovna rlivost, vechno na svho
milence ekla, piznala se a podala dkazy. Ten lovk byl ztracen.
Ml bt v mst Aix co nejdve souzen i se svou spoluvinic.
Mluvilo se o tom inu a kad byl u vytren nad obratnost onoho
ednka. Rozehrl rlivost a z hnvu vykesal pravdu, z pomsty
spravedlnost. Biskup to mlky vyslechl. Potom se otzal:
Kde budou soudit toho mue a enu?
Ped porotou.
Vyptval se dl: A kde budou soudit pana krlovskho
prokurtora?

V Digne se pihodila tragick udlost. Jaksi vrah byl odsouzen k

smrti. Byl to ubok, ne sice vzdlan, ale nikoli negramotn,
kejkl a veejn psa. Proces zamstnval bezmla cel msto. V
pedveer dne urenho k poprav se rozstonal vzesk kaplan.
Potebovali knze, kter by byl ptomen odsouzencov posledn
hodince. li pro fare. Pr odmtl se slovy: To se m netk. S
takovou robotou a s takovm drynkem nemm co dlat; jsem
tak nemocn; ostatn to nen moje vc. Donesli tu odpov
biskupovi, kter ekl:
Pan far m pravdu. Nen to jeho vc, ale moje.
el okamit do vzen, sestoupil do drynkovy cely, oslovil ho
jmnem, vzal ho za ruce a promlouval k nmu. Cel den byl u
nho, zapomnl na jdlo i na spnek, modlil se k Bohu za jeho dui
a prosil odsouzenho, aby se sm modlil za sv spasen. Odhalil
mu nejhlub pravdy, kter jsou pravdami nejprostmi. Byl mu
otcem, bratrem, ptelem; biskupem mu byl jen proto, aby mu
poehnal. Pouil ho o vem, dodval mu dvry a tchy. Ten
lovk by byl mlem umel strachem. Smrt pro nho znamenala
propast. Cel se chvl, kdy stl na neblahm prahu, a v hrze
couval. Nebyl natolik nevdom, aby mohl bt pln neten. Jeho
odsouzen, hlubok otes, poboilo trochu ohradu, kter lovka
dl od tajemstv ivota. Bez ustn se dval osudnmi trhlinami,
ale nevidl nic jinho ne temnotu. Biskup mu dal zahldnout
svtlo.
Kdy pili nazt pro uboka, byl biskup u nho. Objevil se om
davu ve fialovm pltku s biskupskm kem na krku, bok po
boku bdnka spoutanho provazy.
Vstoupil s nm na kru, vystoupil a vyel s nm na popravit. A
odsouzenec, vera tak smutn a sklen, pmo zil. Ctil v dui
smr a doufal v Boha. Biskup ho objal a v okamiku, ne dopadl
n, mu ekl:
Ten, koho lid zabjej, Bh vzks k ivotu vnmu; ten, jeho
brati vyhnj, najde Otce. Modlete se, vte, vstupte do ivota!
Pn je s vmi.
Kdy pak sestoupil z popravit, ml v och nco, ped m se lid
s ctou rozestupovali. Nevdli, emu se vc obdivovat, zda jeho
bled tvi, nebo jeho vyrovnanosti. Kdy se vrtil do svho
skromnho domu, kter vtipn nazval svm palcem, ekl
seste: Prv jsem slouilpontifikln mi.
A protoe nejvzneenj vci bvaj asto lidskmu chpn
nejmn dostupn, nalo se ve mst nkolik osob, kter
biskupovo chovn oznaili za pepjatost. Byl to vak jen salnn
vst. Lid, kter zbon jednn nesth zlobou, byl dojat a pln
obdivu.
Ale biskup se dlouho nemohl zotavit z otesu, kter v nm
zanechal pohled na gilotinu.
V popravnm leen, tycm se k nebi, je vskutku cosi pzranho.
Mete bt k trestu smrti lhostejn, nebt ani pro, ani proti, ale jen
pokud jste na vlastn oi nespatili gilotinu; spatte-li ji vak
jednou, je nraz tak prudk, e je teba s n souhlasit, nebo bt
proti n. Jedni se j obdivuj jako de Maistre (Joseph Marie hrab
(17541821), bojovnk za ultramontanismus.); druz ji proklnaj jako
Beccaria (Csare markz de B. Bonesana (17351794), italsk
filozof, prvnk a kriminalista.). Gilotina je zhmotnn zkona; k
se j mstitelka, sama nen nestrann a nedovol ani vm, abyste
zstali nestrann. Kdo ji spat, probhne jm nejtajemnj chvn.
Vechny sociln otzky kup sv otaznky kolem jejho ost.
Popravit je pzrak. Popravit nen leen, popravit nen stroj,
popravit nen bezvldn mechanismus sestrojen ze deva,
eleza a provaz. Je to jaksi bytost, vyvjejc cosi jako vlastn
temn podnty; ekli byste, e leen vid, e stroj sly, e
mechanismus chpe, e dv, elezo a provazy maj vlastn vli. V
hroznm snn, do nho popravn leen pivd dui, vyvolv
ds, jako by mlo podl na tom, co dl. Popravit je katv
spoluvink; hlt koist, por maso, pije krev. Popravit je
pera, sestrojen soudcem a tesaem, pzrak ijc obludnm
ivotem, sloenm ze vech smrt, kter rozdal.
Dojem byl opravdu stran a hlubok; nazt po poprav a jet
mnoho dalch dn byl biskup vechen sklen. Tm nsiln
slavnostn vyrovnanost smuten chvle zmizela; pzrak sociln
spravedlnosti mu nedal pokoje. On, kter se zpravidla vracval od
svch povinnost pln zcho uspokojen, vypadal, jako by si dlal
vitky. Chvlemi mluvil pro sebe a koktal polohlasn smuten
monology. Zde jeden z nich, kter jeho sestra vyslechla a uchovala:
Nevil jsem, e by to bylo tak obludn. Je to chyba, pono-li se
lovk tak hlubocedo zkona boho, e si nevm lidsk
spravedlnosti. Smrt pat jen Bohu. Jakm prvem si lid troufaj
na vc, kterou neznaj?
asem ony dojmy vybledly, mon e na n pozapomnl. Pesto
lid pozorovali, e se biskup popravmu mstu vyhb.
Pana Myriela mohli kdykoliv zavolat k lku nemocnch a
umrajcch. Vdl dobe, e je to jeho nejvzneenj kol a
nejodpovdnj prce. Ovdovl a osiel rodiny ho nemusily
prosit, pichzel sm od sebe. Uml pisednout a mlet dlouh
hodiny u mue, kter ztratil milovanou enu, u matky, kter
ztratila sv dt. A jako uml v pravou chvli mlet, uml v pravou
chvli promluvit. Jak to byl laskav utitel! Nechtl vymazat
bolest zapomenutm, ale zulechtil a zkrlil ji nadj. kval:
Dejte pozor na to, jak se ohlte po mrtvch. Nemyslete na to, co
hnije. Zahlete se do nebe. Na bo obloze uvidte ivouc svtlo
milovanho zesnulho. Vdl, e vra uzdravuje. Snail se
povzbudit a uchlcholit zoufalho lovka tm, e mu ukazoval
mue odevzdanho do vle bo, a bolesti zahledn do hrobu
dval za vzor bolest uprajc zrak ke hvzdm.

Monsignore Lidumil nosil sv sutany pli dlouho

Soukrom ivot Myrielv byl prodchnut tmi mylenkami jako

jeho ivot veejn. Ten, kdo by mohl pihldnout zblzka, vidl by
vn a pvabn obraz dobrovoln chudoby, ve kter il dignsk
pan biskup.
Jako vichni starci a vtina duevnch pracovnk spal kratikm
hlubokm spnkem. Rno hodinku rozjmal a pak odslouil mi
bu v katedrle, nebo doma. Po mi posndal itn chlb
namen v mlce. Potom pracoval.
Biskup je velmi zamstnan lovk; denn mus pijmat svho
tajemnka, jen je zpravidla kanovnkem, tm kad den pny
generln vike. Dozr na ehole, udl vsady, zkoum crkevn
spisy, modlitebn knihy, dieczn katechismy, hodinky atd., pe
dosti, schvaluje kzn, smiuje fare se starosty, vyizuje
crkevn i administrativn korespondenci z jedn strany stt, z
druh Svat stolice, tiscero vc.
Volnou chvli, kterou si nael pi plnn tchto tiscerch
povinnost a pi slubch boch a brevii, vnoval pedevm
lidem potebnm, nemocnm a zarmoucenm; as, kter mu
nechali potebn, nemocn a zarmoucen, vnoval zase jin prci.
Buto ryl v zahrdce, nebo etl a psal. Ml jen jeden vraz pro
tento dvoj druh prce; kal tomu zahradniit. Duch je zahrada,
kval.
Bylo-li krsn, k poledni si vyel a prochzel se po kraji nebo v
mst a vstupoval asto do bark na spadnut. Vidli jste ho
bloudit samotnho, ponoenho do mylenek, se sklopenma
oima, oprajcho se o dlouhou hl, ve fialov, pkn tepl
vatovan pltnce, fialovch punochch v hrubch stevcch a s
plochm kloboukem, jeho ti rohy byly ozdobeny temi zlatmi
stapci.
Pro ty, mezi nimi se objevil, to byl prav svtek. Jako by svou
ptomnost pinel nco hejivho a zjasujcho. Mlad, sta
vybhali na prh dom za biskupem jako za slunkem. ehnal jim
a oni ehnali jemu. Ukazovali jeho dm vem potebnm.
Tu a tam se zastavil, promluvil s chlapci i dvtky a usml se na
maminky. Pokud ml penze, navtvoval chud; kdy je rozdal,
chodil k bohatm.
Ponvad nosil sv sutany pli dlouho a nechtl, aby to lid
zpozorovali, vychzel do msta ve fialov vatovan pltnce. V
lt mu to trochu vadilo.
Po nvratu obdval. Obd byl stejn jako sndan.
Veer v pl devt pojedl se svou sestrou; pan Magloirov stla za
nimi a obsluhovala je. Nco skromnjho si lze tko pedstavit.
Ml-li vak biskup na veei nkterho fare, vyuila toho pan
Magloirov, aby monsignorovi pedloila njakou vbornou
jezern rybu nebo jemnou horskou zvinu. Kad far byl
zminkou k hostin; biskup to pehlel. Vyjma ty dny jdal jenom
vaenou zeleninu a polvku omatnou olejem. Mstem el jeden
hlas: Nehost-li biskup fare, host trapistu.
Po veei hovoval pl hodiny se slenou Janou a pan
Magloirovou, pak se vrtil do svho pokoje a dal se do psan
poznmek na trky papru nebo na okraje njakho foliantu. Byl
setl a tak trochu vdec. Zanechal pt a est dosti nevednch
rukopis; mezi jinmi t vdeckou rozpravu o veri z Geneze: A
duch bo se vznel nad vodami. S tmto verem srovnval ti
texty; arabsk ver, kter prav: Vtry bo vanuly; odstavec z
Josepha Flavia, kter k: Vichice z nebe se pihnala na zem; a
konen chaldejskou Onkelovu parafrzi: Bohem seslan vtr vanul
na hladin vod. V jin disertaci zkoumal teologick dla Huga,
biskupa ptolomejskho, prastrce pisatele tto knihy, a dokzal, e
je nutno pist tomuto biskupovi rzn dlka, vydan v minulm
stolet pod pseudonymem Barleycourt.
Uprosted etby, a ml v rukou jakoukoli knihu, upadal do
hlubokho snn, z nho se vytrhl, jen aby na strnky dla napsal
pr dek. Ty dky nemaj asto dn vztah ke knize, do kter
jsou vepsny. Ped naima oima je poznmka, kterou biskup
vepsal na okraj kvartovho formtu knihy nazvan Korespondence
lorda Germaina s generly Clintonem a Cornwallisem a admirly
americk stanice. Ve Versailles u knihkupce Poincota a v Pai u
Pissota, knihkupce, nbe Augustinin.
Je tam zaznamenno:
Ty, kter jsi!
Kniha Kazatel T nazv Vemocnm, kniha Makabejskch T
jmenuje Stvoitelem, epitola k Efezskm Ti k Svoboda, Baruch
T nazv Nekonenost, almy T jmenuj Moudrost a Pravdou,
Jan T oslovuje: Svtlo, Knihy Krlovsk Ti kaj Pn, Exodus T
nazv Prozetelnost, tet kniha Mojova, Leviticus, Svatost,
Ezdr Spravedlnost, tvorstvo T jmenuje Bohem, lovk Otcem;
ale alomoun Ti k Smilovn, a to je nejkrsnj ze vech Tvch
jmen.
K devt veer ob eny odchzely nahoru do svch pokoj a
nechvaly ho a do rna v pzem o samot.
A nyn je nutno, abychom pesn popsali byt dignskho biskupa.

VI

Kdo mu steil dm

Domek, v nm biskup bydlel, ml, jak jsme u ekli, pzemek a

prvn poschod; po tech mstnostech v pzem i v prvnm pate,
nahoe pdu. Za domem byla zahrdka asi tvrt jitra velik. Ob
eny zabraly prvn poschod. Biskup bydlil dole. Vstupn pokoj s
okny obrcenmi do ulice mu slouil za jdelnu, druh byl lonic
a tet modlitebnou. Kdo chtl odejt z modlitebny, musil projt
lonic, a kdo el z lonice, byl nucen projt jdelnou. V pozad
modlitebny byl uzaven pstnek s postel pro hosty. Biskup
poskytoval toto lko pespolnm farm, kte pichzeli do
Digne vydit zleitosti svch farnost.
Bval nemocnin lkrna, mal pstavek v zahrad, byla
pemnna v kuchyni a v komoru.
Vzahrad byl tak chlv, bval nemocnin kuchy, kde ml
biskup dv krvy. Z mlka, kter denn daly, poslal polovinu do
nemocnice. Odvdm svj destek, kval.
Jeho pokoj byl dost velk a v chladnm ronm obdob se velmi
tko vytpl. Protoe v Digne bylo dv znan drah, dal si do
chlva vestavt komrku uzavenou prkennou pepkou. Za
velkch mraz tam trvil veery. kval tomu zimn saln.
Vtomto zimnm salnu a v jdeln byl jen tvercov stl a tyi
idle vypleten slmou. Jdelna mla mimoto ozdobnou
staroitnou kredenc, natenou rovou vodovou barvou. Z
podobn kredence, vhodn zakryt ubrusy a strojovmi
krajekami, si biskup upravil olt, kter zdobil jeho orato.
Bohat kajcnice a nbon eny dignsk asto podaly sbrku na
pozen krsnho novho olte pro monsignora; biskup vdycky
penze vzal a rozdal je chudm. Nejkrsnj olt, kval, ,,je
poten due neastnka, kter dkuje Bohu.
Vmodlitebn byla jet dv slmou vypleten klektka a v lonici
stejn vypleten keslo s bonmi opradly. Hostil-li biskup sedm
nebo osm lid najednou, prefekta, generla,tbn dstojnky
pluku mstn posdky nebo nkolik seminarist, musilo se
doskoit pro idle do zimnho salnu, do oratoe pro klektka a do
lonice pro keslo; tak se sehnalo pro nvtvnky a jedenct
idl. Pro kadou novou nvtvu vyklidili mlem jednu mstnost.
Stvalo se asto, e jich bylo dvanct. Aby zakryl tuto zvadu,
postval biskup v zim u krbu a v lt navrhoval prochzet se po
zahrad.
V uzavenm pstnku byla idle z poloviny rozpleten, jen o
tech nohch, a proto mohla slouit jen tehdy, byla-li opena o
ze. Slena Jana mla sice ve svm pokojku veliknskou
devnou lenoku, kdysi pozlacenou a potaenou nskm
kvtovanm hedvbm, tu vak musili do prvnho poschod
vthnout oknem, protoe schodit bylo pli zk; z tohoto
dvodu nemohla lenoka vypomhat.
Slena Jana touila po mahagonov souprav potaen lutm
vlnnm plyem zdobenm ricemi a po kanapku s opradly
thlmi jako labut krk. Bylo by to stlo aspo pt set frank, a
protoe slena Jana vidla, e za celch pt let uetila jen
dvaatyicet frank a deset sou, musela si soupravu odci.
Ostatn komu se spln jeho sen?
Nic nebylo prostho nad biskupovu lonici. Francouzsk okno
vedlo do zahrady; naproti stlo lko, elezn nemocnin postel s
nebesy ze zelen erky; ve stnu za zclonou byly uloeny toaletn
poteby, kter prozrazovaly vybran zvyky bvalho svtka; z
mstnosti vedly dvoj dvee: jedny, poble krbu, vedly do
modlitebny, druh, u knihovny, vedly do jdelny; knihovna byla
ohromn zasklen sk, pln knih; devn krb, ve kterm se
zdka topilo, byl naten tak, e vypadal jako z mramoru; v
ohniti ml pr eleznch kozlk s hlavicemi ovnenmi
girlandami a vlysem, postbenmi blm tombakem to jedin
svdilo o jakmsi biskupskm pepychu. Nad krbem krucifix z
mdi, kter prorela pod povrchem setelho stbra, pipevnn
na vyrudlm ernm sametu v odenm zlatm rmeku. U
francouzskho okna velk stl s kalamem a na stole zm papr
a tk folianty. Za stolem keslo vypleten slmou. U postele
klektko vypjen z oratoe. Po obou stranch postele visely na
zdi dv podobizny v ovlnch rmcch. Mal zlacen npisy na
neutrlnm podkladu kaly, e jedna z podobizen pedstavuje
abbho Chaliota, biskupa ze Saint-Claude, druh abbho
Tourteaua, generlnho vike z Agde a opata cistercickho du
v Grand-Champ v chartresk dieczi. Kdy se biskup nasthoval
do pokoje po pitlncch, nael zde ty podobizny a nechal je viset.
Byli to kn, patrn i dobrodinci pitlu, pro by je tedy neml
ctt? Vdl o tch knzch jen to, e byli dosazeni krlem t den,
27. dubna 1785, jeden na biskupstv, druh na svou prebendu. Kdy
pan Magloirov poprv sundala oba obrazy, aby z nich setela
prach, objevil biskup tu zajmavou podrobnost, zapsanou
vybledlm inkoustem na zaloutlm arku, pilepenm tymi
oplatkami na zadn stranu portrtu grandehampskho opata.
Na okn visela starodvn zclona z hrub tkan vlnn ltky,
kter u tak zvetela, e pan Magloirov byla nucena uprosted ji
set, aby nemusila poizovat novou. Biskup na to asto
upozoroval:
Tak je to dobe, kval.
Vechny mstnosti, jak v pzem, tak v poschod, byly bez vjimky
jako to bv v kasrnch a v nemocnicch pouze vybleny
vpnem.
Ale v poslednch letech, jak uvidme pozdji, nala pan
Magloirov v pokoji sleny Jany pod paprem, natenm hlinkou,
jaksi malby. Pedtm ne tam byla nemocnice, bvala v dom
radn s. Odtud ta vzdoba. Pokoje byly vydldny ervenmi
dladicemi, kter se myly kad tden, a ped kadou postel
leely slamn rohoe. Ostatn cel obydl, udrovan peliv
obma enami, bylo odshora dol isounk jako klcka. To byl
jedin pepych, kterho si biskup dopl. kval: Tm neidme
chud.
Musme vak doznat, e mu z jeho bvalho majetku zstalo est
stbrnch pbor a stbrn nabraka, na kterou pan
Magloirov denn uprala blaen pohledy, kdy ji, skvle
vyletnou, kladla na bl ubrus. A kdy u zde lme dignskho
biskupa, jak byl, musme dodat, e se nejednou proekl:
Tko bych si pivykal nejst na stbe.
Pipotme k tomu jet dva tk stbrn svcny, kter zddil po
sv pratet. Svcny, do nich byly vetknuty dv voskovice, stly
obyejn na biskupov krbu. Byl-li nkdo pozvn, zapalovala pan
Magloirov ob svky a stavla svcny na stl.
V biskupov svtnici, u hlav jeho postele, byla skka, do kter
pan Magloirov kad veer ukldala vech est pbor i s
nabrakou. Nutno piznat, e klek trel neustle v zmku.
Zahrada, trochu znesven nevzhlednmi stavbami, o kterch
jsme u mluvili, mla tyi aleje, kter se paprskovit rozbhaly od
baznu; dal cesta ovjela zahradu a vedla podl bl zdi, j byla
zahrada obehnna. Aleje rozdlovaly zahradu na tyi zhony
lemovan zimostrzem. Na tech pstovala pan Magloirov
zeleninu, na tvrtm zhonu naszel biskup kvtiny. Tu a tam
rostly ovocn stromy. Jednou mu pan Magloirov s ndechem
nepatrnho posmchu ekla:
Vy dovedete veho tak dobe vyut, a pece nechvte zhon bez
uitku. Salt by byl jist lep ne kvtiny.
Mlte se, pan Magloirov, ekl biskup, krsa je prv tak
nepostradateln jako uitek. Po krtk chvilce dodal:
Mon e jet uitenj.
Zahrada tila biskupa prv tak jako jeho knihy. Rd tam pobyl
hodinu nebo dv, oezval stromy, tu a tam vypichoval do zem
dlky, vkldal do nich semnka, okopval, plel. Nehubil hmyz, jak
by to dlal zahradnk. Vlastn ho ani nenapadlo poutt se do
botaniky; nevdl nic o dech a solidismu; neml ani nejmen
pomylen, aby rozhodoval mezi Tournefortem a pirozenou
metodou; nebyl pro rostliny vkovit proti dlonm; ani pro
Jussieua proti Linnmu. Nestudoval rostliny, miloval kvtiny. Ml
velkou ctu k uencm, ale jet vt k neznalcm, a ani se
proheoval proti tto dvoj ct, zalval sv zhonky kadho
letnho veera z plechov, zelen naten konve.
V dom nebyly ani jedny dvee, kter by se zamykaly. Dvee
jdelny, odkud jak jsme u povdli se lo rovnou na nmst
ped chrmem, byly kdysi vyzdobeny kovanmi zmky a zvorami
jako aln vrata. Biskup dal sundat vechno to kovn a dvee
byly ve dne v noci zaveny jen na kliku. A piel kdokoliv a
kdykoliv, mohl jen za ni vzt. Obma enm zpotku ty nikdy
nezamen dvee nely vbec z hlavy. Ale pn z Digne jim ekl:
Chcete-li, dejte si pidlat zvory na dvee svch pokojk.
Nakonec jeho dvivost sdlely anebo pinejmenm pedstraly,
e ji sdlej. Jen na pan Magloirovou el obas strach. Jak o tom
biskup soudil, je dosvdeno nebo aspo vysvtleno v tchto dvou
dcch, kter pipsal na okraj Psma svatho:
Rozdl je v tom: lkaovy dvee nemaj bt nikdy zameny a dvee
knzovy maj bt pod oteveny.
Do jin knihy, nazvan Filozofie vdy lkask, si poznamenal:
Co nejsem lka jako oni? Mm rovn sv pacienty; pedevm
mm ty jejich, kter nazvaj nemocnmi, a pak ty svoje, kterm
km neastnci.
Jinde zase napsal: Neptejte se po jmnu toho, kdo vs popros o
pste. Nebo stechu nad hlavou potebuje pedevm ten,
jemu je vlastn jmno na pekku.
Stalo se kdysi, e se jeden velebnek, nevm, byl-li to far z
Couloubroux nebo z Pompierry, zeptal asi na popud pan
Magloirov , zda sije pan biskup jist, e nen trochu nerozumn
nechvat celou noc i den oteven dvee, a zda se neboj, e se v
dom tak mlo steenm pihod njak netst. Biskup mu s
laskavou vnost poklepal na rameno a odvtil:
Nisi Dominus custodierit domum, in vanum vigilant qui custodiunt
cam. (Kdyby domu nestehl Pn, darmo by ho steili strci (lat.))
A odvedl hovor jinam. S oblibou kval:
Jako plukovnk od dragoun, tak i knz m svou statenost! Ale
nae statenost mus bt pokojn.
 VII

Oprtka

Sem zejm pat udlost, kterou nememe vynechat, protoe

nejlpe uke, jak lovk byl dignsk pan biskup.
Po rozpren tlupy Kapara Bse, kter dila v ollioulskm
prsmyku, uprchl do hor Oprtka, jeden z jejch velitel. Se
zbylmi bandity se naas ukryl v okol Nizzy, pak se dostal do
Piemontska a nhle se objevil opt ve Francii v okol
Barcelonnette. Nejdve byl spaten v Jauziers, pak u Tuiles.
Ukrval se v jeskynch Joug-de-Aigle a odtud sestupovval
ubayskmi a ubayettskmi labinami k samotm a vesnicm.
Odvil se dokonce a do Embrunu, vnikl v noci do katedrly a
vyloupil sakristii. Jeho loupenick kousky souily cel kraj.
etnictvo se dalo po jeho stop, ale marn. Pod unikal;
nkolikrt se postavil na odpor. Byl to odvn nebok. A
doprosted t hrzy piel biskup. Dostal se na sv objce do
Chastelaru. Starosta ho vyhledal a vybzel ho, aby se neprodlen
vrtil. Oprtka pr m v rukou hory a po Arche a jet dl. I s
ozbrojenm prvodem je cesta nebezpen. Ti nebo tyi
neastn etnci by tak zbyten riskovali ivot.
Prv proto pjdu bez prvodu, ekl biskup.
To pece nemyslte doopravdy, monsignore? zdsil se starosta.
Myslm to tak doopravdy, e etnky rozhodn odmtm a za
hodinu odjedu.
Odjedete?
Odjedu.
Sm?
Sm.
Monsignore! To pece neudlte?
Tam v horch, pokraoval biskup, je skromn vesnika, takhle
malik, a j v n u cel ti lta nebyl. ij tam m dob ptel,
mrn a poctiv pasti. Na ticet koz, kter pasou, je jedna jejich
vlastn. Pletou hezounk pestrobarevn ry z vlny a pskaj
horck melodie na fltniky o esti drkch. Potebuj, aby se jim
obas povdlo o Pnu Bohu. Co by ekli biskupovi, kter m
strach? Co by ekli, kdybych tam neel?
Ale co lupii, Vae Milosti?
Tu to mme, prohodil biskup. Prv na to myslm. Mte pravdu.
Mohu je potkat. Tak oni potebuj, aby jim nkdo ekl o Bohu.
Ale monsignore, vdy je to banda! Smeka vlk!
Pane starosto, mon, e m Kristus Pn udlal pastem prv
pro tohle stdo. Kdo zn cesty Prozetelnosti?
Vae Milosti, vdy vs o vechno okradou.
Nic nemm.
Zabijou vs.
Starho dobrka knze, kter se cestou eptem modl? Co by z
toho mli?
Ach, Boe, jestli se s nimi setkte!
Poprosm je, aby pispli na m chud.
Monsignore, nechote tam, ve jmnu bom vs zapsahm! Jde
vm tu o ivot.
Pane starosto, ekl biskup, nejsem tady, abych dbal o svj ivot,
ale o sv oveky.
Musili mu ustoupit. Odeel, doprovzen jenom dttem, kter se
nabdlo, e ho povede, aby nezabloudil. Jeho svhlavost se
roznesla po kraji a kdekoho poplaila.
Ani sestru ani pan Magloirovou nechtl vzt s sebou. Projel na
oslu horami, nikoho nepotkal a dojel iv a zdrv ke svm dobrm
ptelm pastevcm, trnct dn jim kzal, slouil me, vyuoval a
nabdal k mravnmu ivotu. Kdy se blil jeho odjezd, rozhodl se
slouit slavnou zpvanou mi s Te Deum. Svil se s tm fari. Ale
co dlat? Nemli biskupsk roucha. Mohli mu poslouit jen
chatrnou venkovskou sakristi s nkolika oumlmi damakovmi
ornty, zdobenmi prmky z koiho zlata.
To nevad, ekl biskup. Pane fari, jen ohlaste to nae Te Deum
z kazatelny. Njak to dopadne.
Hledali v okolnch kostelch. Celou tou ndherou sehnanou z
chudikch farnost by byli nestaili vystrojit ani ministranta.
A v tchto nesnzch pivezli dva neznm jezdci velikoubednu a
sloili ji v sakristii, pr pro jeho biskupskou Milost. A okamit
odcvlali. Oteveli bednu; byl tam biskupsk pl ze zlatohlavu,
mitra poszen dmanty, arcibiskupsk k, pekrsn berla; byla
to men roucha ukraden ped mscem z chrmovho pokladu
Matky bo v Embrunu. V bedn byl lsteek, na nm stlo:
Oprtka monsignoru Lidumilovi.
Vdy jsem kal, e to njak dopadne! zaradoval se biskup. S
smvem pak dodal:
Kdo se spokoj s farskou kom, tomu pole Bh arcibiskupsk
pl.
Monsignore, mumlal s smvem far, Bh nebo bel.
Biskup upel oi na fare a opakoval se svrchovanou jistotou:
Bh!
Kdy se vracel do Chastelaru, po celou cestu si ho kdekdo zvdav
prohlel. Na chastelarsk fae se znovu shledal se slenou Janou a
s pan Magloirovou, u na nho ekaly. Sv seste ekl:
Tak co, ml jsem pravdu? Chudk knz el mezi sv chud horaly
s przdnma rukama a vrac se od nich s plnou nru. Nesl jsem si
s sebou jen dvru v Nejvyho, a vracm se s celm chrmovm
pokladem.
Veer, ne ulehl, jet dodal:
Nebojme se nikdy zlodj a vrah. Jsou to jen vnj nebezpe,
drobn nebezpe. Obvejme se sebe samch. Pedsudky to jsou
zlodji; neesti to jsou ti prav vrahov. Velk nebezpe nosme
v sob. Nic nesejde na tom, co hroz naim hlavm nebo naim
kapsm! Mysleme jen na to, co hroz na dui.
Pak se obrtil k seste:
Sestro, knz se nesm nikdy bt svho blinho. Co blin in,
Bh dovoluje. Myslme-li, e se na ns val nebezpe, modleme se
k Bohu. Nemodleme se k nmu jen za sebe, nbr za sv bratry,
aby kvli nm neupadli do hchu.
Jinak byl biskupv ivot mlo run. Vypravujeme udlosti, kter
znme; obvykle vak jen krel ivotem, vykonvaje vdycky tyt
vci v tut chvli. Msc v jeho roce se podobal hodin v jeho dni.
Uvedl by ns do rozpak, kdo by se vyptval, co se stalo s
chrmovm pokladem. Byly to pekrsn vci, opravdu lkav a
velmi vhodn k tomu, aby byly ukradeny ve prospch chudch.
Ostatn tak jako tak byly u jednou ukradeny. Polovice
dobrodrun prce u byla hotova, zbvalo jen dt jin smr
nakradenm vcem, maliko je pistrit, aby se dostaly k chudin.
Nic z toho ostatn netvrdme. V biskupovch poznmkch se
nael dost zhadn zznam, kter se mon vztahuje k tto
zleitosti a zn takto:
Otzka je, m-li se to vrtit chrmu, nebo nemocnici.

VIII

Filozofovn pi sklenice

Sentor, o nm jsme se u zmnili, byl lovk protel i el svou

cestou s pmost, je si nevmala pekek, jak nabz svdom,
dan slovo, spravedlnost, povinnost; ani jedinkrt zakopl, krel
k cli, rovnou za karirou a svmi zjmy. Byl to bval sttn
nvladn, lovk zmken spchy, nikterak ne patn, ochotn
ke vem slubikm, je mohl prokazovat svm synm, zem,
pbuzenstvu, dokonce i ptelm; bral moude jen pjemn
strnky ivota, dobr pleitosti, astn nhody. To ostatn mu
pipadalo celkem hloup. Byl duchapln a prv natolik setl, aby
se mohl povaovat za Epikurova ka, akoliv pitom nebyl nic ne
odno Pigault-Lebruna (P.-L. (1753 1835) byl druhoad
voltairovsk spisovatel, romanopisec a dramatik.). Rd a docela
mile se vysmval vcem nekonenm a vnm, a tak poetilosti
toho dobrka biskupa mu byly jen pro smch. Dlal si z nich aky
s vldnou svrchovanost, nkdy dokonce i ped samm Myrielem.
Ani nevm, pi jak poloslavnostn pleitosti mli bt pozvni
hrab (n sentor) a Myriel na hostinu u prefekta. Pi zkuscch
zvolal sentor, maliko rozjaen, ale stle jet zachovvajc
dstojnost:
Pismbh, pane biskupe, pohovome si. Sentor a biskup
nemohou na sebe hledt, ani pitom nemrknou. Jsme dva augui.
Piznm se vm. Mm svou filozofii.
A mte pravdu, odvtil biskup. Jak komu jeho filozofie ustele,
tak si lehne. Vy jste na loi z purpuru, pane sentore.
Sentor povzbuzen pokraoval:
Dohodnme se!
Jako rozumn lid, ekl biskup.
Prohlauji vm, navzal opt sentor, e markz dArgens,
Pyrrhon, Hobbes (Podadn spisovatel 18. stolet, sentoi,
populariztoi osvcensk filozofie.) a pan Naigeon nejsou hlupci.
Mm ve sv knihovn vechny sv oblben filozofy se zlatou
ozkou.
Rozumte si s nimi, pane hrab, peruil ho biskup. Sentor
pokraoval:
Nenvidm Diderota; je to ideolog, krasoenk a bui, v hloubi
due vc v Boha a vt pobonstk ne Voltaire. Voltaire se
posmval Needhamovi (N. se snail smit teorii biologickho
plozen s vrou v Boha.) a neml pro; nebo Needhamovi hoi
dokazuj, e Bh je zbyten. Pouh kapka octa ve lci
zadlvanho tsta vm nahrad fiat lux (Budi svtlo! (lat.)).
Pedstavte si vt kapku, vt lci, a mte svt. lovk je ho. K
emu je tedy ten v dobr vn Otec? Pane biskupe, vra v
existenci bo m unavuje. Je dobr jen k tomu, aby plodila
huben snlky. A mi jde z o to velk Vecko, kter mi je jen pro
zlost! Slva Nicot, kter m nechv na pokoji! Mezi nmi, abych
vm vyklopil vechno, co je ve mn, a vyzpovdal se, jak se slu a
pat svmu pasti, piznm se vm, e se drm rozumu. Nejsem
zblznn do vaeho Jee, kter na potkn ke odkn a
sebeobtovn. Je to lakomcova rada nuzkm. Odkat se! Pro,
prosm vs? Obtovat se? Pro koho? Nevidm, e by se vlk
obtoval vlku. Zstame u pklad z prody: Jsme nejv, mjme
tedy vrcholnou filozofii. K emu je dobr bt nahoe, kdy si
nevidme dl ne na piku nosu? ijme vesele. ivot je vechno.
Nevm ani dost mlo, e lovk m budoucnost nkde jinde, a
v nebo n. Vm, doporuuj mi obti a odkn, mm pozorn
vit, ne nco udlm, mm si lmat hlavu, co je dobro a zlo, co
je spravedliv nebo nespravedliv, co se slu a co se nesm. Na?
Protoe pr jednou budu vydvat poet ze svch skutk. Kdy? Po
smrti. Jak to pkn sen! Rd bych vidl, kdo si na mn po smrti co
vezme? A si tedy jen ruka stnu popadne hrst popela. eknme
pravdu, my zasvcen, kte jsme poodhrnuli Isidin zvoj: nen ani
dobro, ani zlo; je jen vegetovn. Hledejme skutenost. Dobrejme
se jdra. U erta, jdme vemu na kloub! Musme vtit pravdu,
vrtat se v zemia zmocnit se j. Tehdy vm d vzcn radosti. A
stanete se silnmi a budete se smt. J stojm pevn na zemi. Pane
biskupe, lidsk nesmrtelnost je jen lich zvdavost. Ach, jen
rozkon slib! Vte mu. Smnka u od Adama! Jste du,
promnte se v andla, na lopatkch vm narostou blankytn
kdla. Tak mi pece pomozte! Neekl Tertullianus, e blahoslaven
poputuj od hvzdy k hvzd? Budi. Budeme hvzdnmi
kobylkami. A pak uzme Boha. Povdali, e mu hrli! Jak nuda,
vechny ty vae rje! Bh je ohromn nerozum. Pochopiteln bych
to nenapsal do Moniteuru, k ertu! Ale mezi svmi pteli si to
meme poeptat. Inter pocula (Mezi emi, tj. pi popjen (lat.)).
Obtovat zem rji, tojejako pustit koist a chapnout po stnu.
Naltnout na nekonenost tak hloup nejsem. Jsem nic. Jmenuji
se pan hrab Nic, sentor. Byl jsem, ne jsem se narodil? Ne. Budu
po smrti? Ne. Co jsem? Trochu prachu, kter dal organismus
dohromady. Co mm dlat zde na zemi? Mm na vybranou. Trpt,
nebo se radovat. Kam m zavede utrpen? Do nicoty. Kam m
zavede radovn? Do nicoty. Ale aspo jsem nco uil. Jsem
rozhodnut. Jez, nebo bude snden. Jm. Je lpe bt chrupem ne
trvou. Toje m moudrost. Pluj po proudu, protoe na konci je
hrobnk, pro ns ovem Panteon, a vechno padne do velk jmy.
Konec. Finis. pln znik. To je msto, kde se vechno rozplyne v
nic. Smrt je mrtv, vte mi. Smji se pi pouh mylence, e by se
nkdo nael, kdo by ml k tomu co podotknout. Vmysly chv.
Bubk na straen dt, Jehova na straen lid. Ne, n ztek je
ve, tm. Za hrobem jsou jen rovnocenn nicoty. A jste Sardanapal,
a jste svat Vincenc z Pauly, vechno je stejn nic. Takov je
pravda. ijme proto nade vechno povzneseni. Uvejte svho j,
pokud je mte. Vte mi, pane biskupe, mm svou filozofii a sv
filozofy. Nedm se opentlit daremnostmi. Avak ti, kdo jsou dole,
bosci, podruhov a nuzci, nesmj zstat jen tak beze veho.
Krm je legendami, peludy, du, nesmrtelnost, nebem,
hvzdami. Pevykuj to. Maou si to na chlb. Kdo nem nic, m
aspo pnbka. To je vru mlo. Nebudu vm v tom peket,
alej sm se pidrm pana Naigeona. Pn Bh se hod jen lidu.
Biskup zatleskal:
Tomu km sprvn e! zvolal. Skvl vc a opravdu zzran,
tenhle materialismus! Kad si ho neme dopt. Ach, kdo jej
zn, ten se nenapl; ned se tak pitom vytvat z rodn zem jako
Cato, ani ukamenovat jako svat tpn, ani zaiva uplit jako
Jana z Arku. Komu se podailo opatit si tento obdivuhodn
materialismus, m radostn pocit neodpovdnosti, radostn
pomylen, e me bez znepokojen spolykat vechno: msta,
sinekury, hodnosti, dobe nebo patn nabytou moc, vnosn
pebhn z msta na msto, uiten zrady, chutn stupky
svdom a radostnou jistotu, e v ppad, kdy to dobe strv,
sestoup do hrobu. Jak je to pjemn. Nekm to o vs, pane
sentore. Ale pece vm k tomu mohu jen a jen blahopt. Vy,
velc pni, mte svou vlastn filozofii, urenou jen pro vs,
vlunou, zjemnlou, pstupnou jen bohm, filozofii vhodnou
ke vem omkm, vborn koen pro ivotn rozkoe. Je to
filozofie erpan z hlubiny a vyhraban odbornmi hledai. Ale pi
tom pi vem jste hodn a pipoutte, e vra v Boha je filozofi
lidu skoro tak, jako msto krocana nadvanho lani mus
chudin stait husa s katany.
 IX

Sestra vypravuje o bratrovi

Abychom vm dali nahldnout do domcnosti dignskho biskupa

a povdli, jak ob zbon eny podizovaly sv jednn, sv
mylenky a dokonce i sv plach ensk instinkty biskupovm
zvykm a zmrm, ani musil promluvit a dt je najevo,
nememe uinit nic lepho, ne opsat dopis sleny Jany
ptelkyni z mladch let, pan vikomtese Boischevronov.

V Digne, 16. prosince 18. .

Mil pan!

Nen dne, abychom o Vs nemluvili. Je to u skoro zvyk, ale mme i

nov dvod. Pedstavte si, e pan Magloirov, kdy myla a
opraovala stropy a zdi, uinila objev; te by se za nae dva
pokojky vytapetovan starm, vpnem blenm paprem, nemusil
stydt ani takov zmek, jako je V. Pan Magloirov vechen ten
papr strhala. Pod nm byly vci! Mj saln, kde nen nbytek a kde
vme prdlo, je patnct stop vysok, osmnct irok, strop je po
starodvnu vymalovan azlacen, s trmy jako u Vs. Tapety
pochzely z dob, kdy zde byla nemocnice. Jsou zde i pkn ezan
devn obloen z as naich babiek. Ale hlavn muste vidt mj
pokoj. Pod vrstvou nejmn deseti papr objevila pan Magloirov
napohled pkn, teba ne nejlep malby. Znzoruj Tlemacha,jak
ho Minerva pasuje na ryte, v jinm vjevu je jet jednou v njak
zahrad. Jej jmno jsem pustila z hlavy. Vak Vy vte, kam se
msk pan odebraly na jednu jedinou noc. Jak bych Vm to ekla,
zkrtka tam mm many, manky (zde je neiteln slovo) a celou
druinu. Pan Magloirov to vechno vyistila. Letos v lt oprav
nkter pokozen msta, nate vechno ferme a mj pokoj bude
jako muzeum. Na pd nala dva devn pstnn stolky ve starm
slohu. Pozlacen by stlo dva estilibrov dukty, ale bude lp, dm-li
je chudm; ostatn jsou okliv a mla bych radji kulat stolek z
mahagonu.
Jsem stle astn. Mj bratr je tak hodn. Vechno, co m, rozd
chudm a nemocnm. asto jsme v tsni. V naem kraji bv krut
zima, a musme se proto trochu starat o ty, kdo maj nouzi. My
teplo a svtlo jaktak mme. To oboj nm velice zpjemuje ivot.
Bratr m naprosto osobit zvyky. kv, e biskup mus takov bt.
Pedstavte si, e dvee naeho domu nejsou nikdy zameny na kl.
Kdokoliv chce, me k mmu bratrovi kdykoli vstoupit. Nic se
neboj, ani v noci. k, e je to jeho statenost.
Nechce, abychom j nebo pan Magloirov mly o nho strach.
Vystavuje se jakmukoli nebezpe a peje si, abychom se tvily, e
to ani nepozorujeme.
lovk si mus na nho zvyknout, aby mu rozuml.
Vychz v deti, brouzd se ve vod, cestuje v zim. Neboj se tmyani
podezelch cest ani setkn s podezelmi lidmi.
Loni se vydal pln sm do kraje zlodj. Nechtl ns vzt s sebou.
trnct dn byl pry a povazovali ho u za mrtvho. On se zatm
vrtil zdrv a ekl: Podvejte se, jak m okradli! A otevel bednu
plnou poklad z chrmov klenotnice v Embrunu; zlodji mu ji
darovali.
Kdy se vracel, nedalo mi to, a trochu jsem mu vyinila; dvala jsem
ovem pozor, abych mluvila, jen kdy kola koru hrela, tak to
aspo nikdo neslyel.
V prvnch dobch jsem si kvala: dn nebezpe ho neodrad, je
stran.Te jsem si u na to konen zvykla. Dvm pan
Magloirov znamen, aby mu neodmlouvala. Pout se do veho,
eho se mu zachce. Pokud jde o mne, beru pan Magloirovou s
sebou, vracm se do svho pokojku, modlm se za nho a usnm.
Jsem klidn, nebo vm, e kdyby se jemu pihodilo nco zlho, byl
by to i mj konec. Odela bych k Pnu Bohu se svm bratrem a
biskupem. Pan Magloirov si na ty jeho, jak kala, nerozumnosti,
zvykala s vtm sebezapenm. Ale u se pizpsobila. Modlme se
ob, spolen se bojme a usnme. Kdyby k nm vlezl ert, ml by
volnou ruku. Konen, eho se bt v tomto dom? Je pi ns stle
ten, kdo je mnohem silnj. bel tudy me projt, ale Bh zde s
nmi pebv.
To mi sta. Mj bratr mi nepotebuje kat ani slvko. Rozumm
mu bez mluven a spolu se odevzdvme do vle Prozetelnosti.
Tak musme jednat s lovkem velikho ducha.
Ptala jsem se bratra na rodinu Fauxovch, jak jste si pla. Vak
dobe vte, jak vechno zn a dobe si pamatuje; je stle vrn
roajalista. Po pravd eeno, je to velmi star normansk rodina z
okol Caen. Ji ped pti sty lty ili lechtici Raoul de Faux, Jan de
Faux a Tom de Faux, a jeden z nich byl pn z Rochefortu. Posledn
byl Vt tpn Alexandr, kapitn a nco jako dstojnk bretask
lehk jzdy. Jeho dcera Marie Louisa se provdala za Adriena Karla de
Gramont, syna vvody Ludvka de Gramont, paira Francie,
plukovnka francouzskch gard a armdnho generlporuka. P
se Faux, Faug i Faoucq.
Mil pan, doporute ns modlitbm svho zbonho pbuznho,
pana kardinla. Vae Sylvie dl dobe, e nemarn ty krtk chvle,
kter trv u Vs, dopisovnm se mnou. Jist je zdrva, pracuje
podle Vaeho pn a m m rda. Vc nedm. Jej pozdrav, kter
vyizujete, je mi velmi mil. M zdrav nen patn, ale hubnu den
ode dne.
Sbohem, dola jsem a na konec listu, a proto se musm s Vmi
rozlouit. Mnoho pknho Jana

P. S. V synoveek je pvabn.Vte, e u mu bude pt let? Vera

vidl na ulici kon s nkolenicemi a zvolal: Co to m na
noikch? To dcko je tak hodn! Jeho bratek vl za sebou po
byt star kot jako vz a ki: Hyj!

Jak vidme z dopisu, ob eny se dovedly pizpsobit biskupovm

zvyklostem onm ryze enskm dvtipem, kter chpe lovka
lpe ne on sm sebe. V nemniteln vldnm a cudnm prosted
konal dignsk biskup velik, odvn a vzneen vci, ani se
zdlo, e tu jejich obsah. Ob eny se o nho tsly, ale
nechvaly jej na pokoji. Nkdy se pan Magloirov pokusila o
pipomnku, ne se biskup rozhodl; ale mlela, kdy jednal, a tm
sp po inu. V dle jednou poatm ho nikdy ani posukem
neruily. V nkterch chvlch, ani o tom musil mluvit a ani si to
sm ve sv dokonal prostot uvdomoval, ob eny nejasn ctily,
e jejich pn jedn jako biskup; a nebyly pak nim vc ne dvma
stny v dom. Slouily mu trpn, a bylo-li teba zmizet, poslun
mizely. Jemnm instinktem obdivuhodn chpaly, e i
starostlivost me bt nkdy obtn. A i tehdy, kdy se
domnvaly, e mu hroz nebezpe, chpaly, nekm jeho
mylenku, ale jeho povahu do t mry, e nad nm nebdly.
Svovaly ho Pnu Bohu.
Ostatn, jak jsme se dotli, Jana tvrdila, e smrt bratrova by byla i
jej smrt. Pan Magloirov to sice nekala, ale vdla to tak.

Biskup potkv neznm svtlo

Zakrtko po dopise uvedenm na pedchzejcch strnkch

odvil se biskup vme-li tomu, co si lid povdali jet
nebezpenj vci, ne byla prochzka v horch mezi bandity.
Na venkov blzko Digne il o samot jaksi mu. Byl to
eknme rychle to dsn slovo bval len konventu. Jmenoval
se G.
V zkoprsm svt dignskm se o nm mluvilo s odporem. len
konventu! Umte si to vbec pedstavit? Za tch as si lid tykali
a kali si obane. Mluvilo se o nm jako o nestve. Pro smrt
krlovu sice nehlasoval, ale mnoho k tomu nechyblo. Byl to
mlem kralovrah. Ml stranou minulost. Pro nebyl po nvratu
legitimnch panovnk postaven ped dn soud? Nebyli by mu
sice utrhli hlavu, budi; ale podn vyhnanstv nadosmrti by si
zaslouil. Byl to ostatn neznaboh jako cel ta banda. Husy
tbetaly o supovi.
Byl to vbec sup, ten G.? Byl, kdybychom soudili podle toho, e il
plae a osamle.
Protoe nehlasoval pro smrt krlovu, nebyl zapsn v seznamu
tch, kdo byli odsouzeni do vyhnanstv, a sml zstat ve Francii.
Bydlil ti tvrt hodiny cesty od msta, daleko od vech vsek,
daleko ode vech cest, v jakmsi zapadlm koutu divokho dol.
Ml pr tam kousek pole a njakou dru, brloh. dn sousedy,
iv noha tamtudy neprola. Od chvle, co se do dol nasthoval,
zarostla stezka, kter tam vedla, trvou. O mst se mluvilo jako o
katovn.
Biskup zamylen se obas zahledl k obzoru, kde podle skupinky
strom rozeznval dol starho lena konventu, a kval si: Tam
ije osaml due.
A v hloubi srdce dodval: Ml bych ho navtvit.
Ale piznejme si, e tato mylenka, zprvu pirozen, se mu po
chvli pemlen zdla nemon, ba skoro odpuzujc. Ani si to
jasn uvdomoval, star len konventu v nm jako v ostatnch
budil cit, kter pmo hrani s nenvist a kter tak dobe
vyjaduje slovo odcizen.
Ale co se m past lekat praiviny, kterou dostala jeho oveka?
Jist ne. Ale jak oveka!
Dobrk biskup byl cel zmaten. Kolikrt u tam ml nameno, ale
zase se vrtil.
Jednou se konen rozneslo mstem, e jaksi pasek, kter panu
G. v jeho pelechu posluhoval, piel pro lkae; star zloinec
umr, ochrnul a nepeije pr noc.
Zapla Pnbh! dodvali nkte oban.
Biskup vzal hl, pehodil si pl, aby skryl pli ountlou sutanu,
a tak proto, e oekval ostr veern vtr, a el.
Slunce se u na zpad dotkalo skoro obzoru, kdy se biskup
dostal a k neblahmu mstu. S tlukoucm srdcem stanul v
blzkosti doupte. Peskoil pkop, prodral se houtm, po
schdcch pelezl plot, vstoupil do zarostl zahrdky, udlal
nkolik odvnch krok a tam za vysokm houtm spatil lidsk
pbytek.
Byla to nzk chatr, chudik, mal a ist, s rvou pnouc se po
zdi.
Pede dvemi, ve star lenoce na kolekch, selskm odpoivadle,
sedl blovlas mu a usmval se do slunce.
U mue stl hok, pasek. Podval mu misku s mlkem.
Mezitmco se biskup dval, staec pozvedl hlas:
Dkuji, ekl, u nic nepotebuji. A jeho smv opustil slunce a
utkvl na dtti.
Biskup pistoupil bl. Kdy staec uslyel kroky, obrtil hlavu a v
jeho oblieji se zrailo vechno to pekvapen, jak se v lovku
nastd za dlouh lta ivota.
Hle, prvn nvtva od t doby, co zde bydlm. Kdo jste, pane?
Biskup odpovdl:
Jmenuji se Lidumil Myriel.
Lidumil Myriel! Slyel jsem to jmno. To vm kaj lid
monsignore Lidumil?
Ano, mn.
Staec s mrnm smvem pokraoval:
V tom ppad jste mm biskupem?
Tak trochu.
Pistupte bl, pane!
len konventu naphl ruku, ale biskup ji nepijal. ekl jenom:
Jsem rd, e mi o vs dali mylnou zprvu. Vy pece nevypadte
jako nemocn lovk!
Pane, odpovdl staec, budu uzdraven. Odmlel se a potom
ekl: Za ti hodiny umu.
Pak dodal:
Jsem tak trochu lka a vm, jak pichz posledn hodinka. Vera
m studily jen nohy; dnes stoupl chlad ke kolenm; te ctm, jak
stoup k pasu; a dojde k srdci, bude konec. Slunce je krsn, e
ano? Dal jsem se vyvzt ped dm, abych se naposled podval na
svt. Mete mluvit, neunavuje m to. Dobe jste uinil, e jste se
piel podvat na lovka, kter umr. Je dobe, e tato chvle
bude mt svdka. Vichni mme sv vrtochy; byl bych chtl t a
do svtn, ale vm, e mi zbvaj sotva ti hodiny. Pijde chvle a
setm se. Co na tom zle! Skonit je vc prost. K tomu
nepotebujeme svtn. Budi. Umu pod irm nebem.
Staec se obrtil k paskovi.
Ty si jdi lehnout. Celou noc jsi nespal. Jsi unaven.
Hoch zael do chaloupky.
Staec ho sledoval oima, a jako by mluvil k sob, dodal:
Umu, zatmco bude spt. N dvoj spnek se docela dobe
shodne.
Biskup nebyl dojat, jak bval, kdy umrali jin. V tomto umrn
postrdal Boha; eknme si zcela oteven nebo i tyto mal
nesrovnalosti velkch srdc chtj pijt k slovu jako vechno
ostatn , e biskup, kter se s oblibou smval Sv Milosti, byl tak
trochu doten, e ho staec neoslovuje titulem monsignore, a byl
skoro v pokuen odpovdt obane. Zachtlo se mu drsn
dvrnosti, dosti obvykl u lka a kn, dvrnosti, kter vak
odporovala jeho vlastn povaze. Tento mu, len konventu, mluv
lidu, bval celkem vzato jednm z mocnch tohoto svta; biskup
snad poprv ve svm ivot poctil v sob potebu psnosti. Ale
len konventu na nho hledl se skromnou srdenost, z n bylo
ctit pokoru, sluc tomu, kdo se brzy obrt v prach a popel.
Akoliv se biskup obvykle steil zvdavosti, kter podle jeho
nzoru nem daleko k tomu, aby byla urliv, zkoumav se dval
na lena konventu a sledoval ho s pozornost, kter, by pramenila
ze soucitu, by se byla tv v tv ktermukoli jinmu lovku
pravdpodobn pila jeho svdom. len konventu mu pipadal
jako lovk, kter stoj mimo zkon, i mimo zkon milosrdenstv.
G., klidn, vzpmen, se zvunm hlasem, byl z tch
osmdestnk, kte bud as fyziolog.
Revoluce mla mnoho lid, kte se hodili do velk doby. Bylo znt,
e staec proel tvrdou kolou ivota. Pestoe ml smrt na jazyku,
zachoval si pohyby zdravho lovka. Jeho bystr pohled, pevn
pzvuk a mohutn pokren ramen mly do sebe cosi, co mohlo
smrt pivst do rozpak. Mohamednsk andl smrti Azrael by se
byl vrtil cestou, kterou piel, v domnn, e se zmlil ve dvech.
G. umral, jako by tomu sm chtl. Umral jaksi ze svobodn vle.
Jen chzenebyl schopen. Temnoty se ho zmocovaly od nohou.
Nohy ml bezvldn a chladn, ale hlava ila plnou mohutnost
ivota a jasu. V tto tk chvli se G. podobal krli z orientln
pohdky, kter ml od pasu nahoru lidsk tlo, od pasu dol byl z
mramoru.
Opodl leel kmen. Biskup na nj usedl. Pustil se do kzn:
Blahopeji vm, ekl kravm tnem, e jste alespo nehlasoval
pro krlovu smrt.
Zdlo se, e len konventu nect hokou narku ve slov
alespo. Kdy odpovdal, vechen smv na jeho tvi pohasl.
Neblahopejte mi pli, pane, hlasoval jsem pro konec tyrana.
Stroh pzvuk se setkal s pzvukem psnosti.
Co tm mnte? zeptal se biskup.
Chci ci, e lovk m v sob tyrana nevdomost. A tomu
tyranovi jsem odhlasoval smrt. Ten tyran nm zplodil krlovstv,
autoritu pochzejc ze zla; j byl pro vdu autoritu, kter
pochz z pravdy. Jen j m bt lovk ovldn.
A svdomm, dodal biskup.
To je tot. Svdom je vrozen st vdy, kterou mme ve svm
nitru.
Monsignore Lidumil naslouchal trochu udiven ei pro nho
docela nov.
len konventu pokraoval:
Kdy lo o Ludvka XVI., ekl jsem: Ne, nemm prvo zabt
lovka; ale ctm povinnost vyplenit zlo! Hlasem pro republiku
jsem hlasoval pro smrt tyrana: pro konec prostituce, konec
otroctv mu, konec tmy dt. Pro bratrstv, svornost, svtn!
Pomohl jsem pdu pedsudk a omyl. Zhroucen omyl a
pedsudk zaehuje svtlo. My, my jsme porazili star svt, a star
svt, ndoba utrpen, kter se pevrhla na lidstvo, se stal osudm
radost.
Smench radost, ekl biskup.
Mohl byste ci zkalench radost, a dnes po osudnm nvratu
minulosti v roce 1814 radost ztracench. Nanetst nebylo dlo
dokonno, to pipoutm; rozboili jsme star svt, ale neumli
jsme pln potlait jeho ducha. Nesta odstraovat zlody;
musme zmnit lidsk mravy. Mln tu ji nen, ale vtr fouk dl.
Vy jste boili. Boit je mon uiten; ale nevm tomu, kdo bo
z hnvu.
Prvo m svj hnv, pane biskupe, a hnv prva je druhem
pokroku. A si mluv kdo chce co chce, francouzsk revoluce je
nejmohutnj in lidskch pokolen od pchodu Kristova.
Nepln, budi, ale vzneen. Revoluce odhalila nedostatky lidsk
spolenosti. Zjemnila ducha; uklidnila jej, uchlcholila, ujasnila;
rozlila po svt pokrokov proudy. Byla dobr. Francouzsk
revoluce je triumf lidskosti.
Biskup se nezdrel, aby nezamruel:
Opravdu? A co rok tiadevadest?
len konventu se vzpmil, slavnostn i smutn zrove, a vykikl,
jak mu jen prchajc sly dovolovaly:
Ach, tu to mme! Rok tiadevadest! ekal jsem to slovo.
Patnct set let se srely mraky. Za patnct set let spustilo.
Vytte blesku, e zaplil.
Biskup ctil, ani to snad piznal, e v nm bylo nco zasaeno.
Pesto se pemohl a odpovdl:
Soudce mluv jmnem spravedlnosti; knz mluv ve jmnu
milosrdenstv, kter je jen vy spravedlnost. Blesk se nem
mlit.
A upen pozoruje lena konventu, dodal:
A co Ludvk XVII.?
len konventu vzthl ruku a chytil biskupa za pai:
Ludvk XVII.! Hleme! Nad km to plete? Oplakvte nevinn
dt? Budi, plu s vmi. Nebo v nm oplakvte dt krlovsk?
To bych si rozmyslil. Cartouchv (Cartouche, odvn nelnk
zlodj, byl po dopaden lmn kolem a popraven na nmst de
Grve roku 1721.) bratr, nevinn dt, jeho jedinm zloinem bylo,
e byl bratrem Cartouchovm, dt, kter viselo na nmst de
Grve pivznopod paemi tak dlouho, a z toho mlo smrt, je
pro m stejn bolestnou obt jako vnuk Ludvka XV., nevinn
dt, umuen ve vi Templu pro podobn zloin; bylo vnukem
Ludvika XV.
Pane, ekl biskup, nerad slym, kladou-li se ta dv jmna tak
blzko sebe.
Cartouche? Ludvk XV.? Kterho z obou se zastvte?
Nastala chvilka ticha. Biskup skoro litoval, e piel; ctil se
nejasn a podivn zmaten.
len konventu spustil znovu:
Ach, dstojn ote, nemte rd pravdu bez obalu. Kristus ji
miloval. Vzal metlu a vyprskal chrm. Jeho bi, pln jisker, byl
drsn mluv pravdy. Kdy zvolal: Sinite parvulos (Nechte
malikch [pijit ke mn] (lat.)), nerozeznval mezi malmi dtmi.
Nebyl by se ostchal seznmit syna Barnabova se synem
Herodovm. Pane, nevinnost m svou vlastn korunu. Nevinnost
u sama o sob je vzneenost, stejn velebn v hadrech jako v hvu
s liliemi.
To je pravda, ekl tie biskup.
Trvm na svm, pokraoval len konventu G. Jmenoval jste mi
Ludvka XVII. Dohodnme se! Oplakvme vechny nevinn
muednky, vechny dti? Souhlasm. Ale ekl jsem vm, e
musme jt dl ne k roku tiadevadestmu a e musme zat
plakat jet ped Ludvkem XVII. Budu s Vmi plakat nad
krlovskmi dtmi, budete-li se mnou plakat nad dtmi z lidu.
Oplakvm vechny, ekl biskup.
Vechny stejn! zvolal G. M-li se vak miska vah svit na
jednu stranu, nech se sv na stranu lidu. Trp mnohem dle.
A zase bylo ticho. Peruil je len konventu. Zvedl se na lokti,
sevel obliej mezi palec a ukazovek, jak mimodk dlme,
vyptvme-li se nebo soudme, a vyzval biskupa pohledem plnm
usilovnho vzept poslednch sil. Bylo to jako vbuch.
Ano, pane, u je to dlouho, co lid trp. Hlete, urit jstenepiel
mluvit se mnou o Ludvku XVII.? Neznm vs. Od t doby, co
jsem v kraji, il jsem v tto uzavenosti sm, nevythl jsem paty,
stkal jsem se jen s dttem, kter m obsluhuje. Je pravda, e vae
jmno se doneslo matn a ke mn, a musm piznat, e je nikdo
nevyslovoval ve zlm; ale to nic neznamen; ikovn lid maj tolik
monost dobrkovi z lidu namluvit, co se jim zachce. Abych
nezapomnl, neslyel jsem hren koru, jist jste jej nechal za
houtm dole na rozcest. Opakuji, e vs neznm. Povdl jste mi,
e jste biskup, ale to mi vbec nic nek o va mravn bytosti.
Proto se vs ptm znova. Kdo jste? Jste biskup, to jest crkevn
kne, jeden z tch pozlacench s erby a dchody, jeden z tch,
kdo maj velk prebendy dignsk biskupstv, patnct tisc
frank stlho platu, deset tisc frank vedlejch pjm,
dohromady ptadvacet tisc frank kdo maj kuchaky,
livrejovan sluhy, dobr ivobyt, v ptek jed vodn slpky, pyn
se v pardnm voze s lokajem vpedu i vzadu, a kdo maj palce a
jezd v koe ve jmnu Jee Krista, kter chodil bos! Vy jste
prelt; mte dchody, palc, kon, sluebnictvo, vbornou tabuli,
vechny rozkoe ivota, mte vechno jako ostatn prelti, a jako
ostatn toho uvte, co je dobe, k to mnoho, ale ne dost;
neodhaluje mi to vai vnitn hodnotu, vs, kter pichz a
doml se pravdpodobn, e mi pin moudrost. Ke komu
mluvm? Kdo jste?
Biskup sklonil hlavu a odpovdl:
Vermis sum. (Jsem erv (lat. citt z almu).)
Pozemsk erv v koe! zabruel len konventu.
Te pila ada na lena konventu, aby byl zpupn, a na biskupa,
aby zpokornl. Biskup odpovdl mrn:
Budi, pane. Ale vysvtlete mi, m mj kor, kter je tady na
dva kroky za stromy, m m vborn tabule a vodn slpky, kter
jm v ptek, m mch ptadvacet tisc frank dchodu, m mj
palc a m lokajov dokazuj, e soucit nen ctnost, e
milosrdenstv nen povinnost a e rok 1793 nebyl neprosn.
len konventu si pejel rukou elo, jako by z nho zahnl mrak.
Ne vm odpovm, ekl, prosm vs za prominut. Neml jsem
te pravdu, pane. Jste u mne, jste mm hostem. Jsem povinen
chovat se k vm slun. Vy rozebrte m mylenky, je na mn,
abych se spokojil tm, e budu elit vaim dvodm. Vae
bohatstv a vae poitky jsou trumfy, kter v naem rokovn
mohu vynst proti vm, ale nebylo vkusn, e jsem jich pouil.
Slibuji vm, e se s nimi u nevytasm.
Dkuji vm, pravil biskup.
G. odpovdl:
Vrame se k vysvtlen, kter jste chtl. Kde jsme zstali? Co jste
mi kal? e rok 1793 byl neprosn?
Neprosn, ano, ekl biskup. Co si myslte o Maratovi, kter
tleskal gilotin?
Co si pomyslte o Bossuetovi (Biskup Bossuet, historik a dvorn
kazatel Ludvka XIV., po odvoln nantskho ediktu (1685) slavil
pronsledovn protestant, pi nm mla velkou lohu i jzda.),
kter zpval Te Deum po dragondch?
Odpov byla tvrd, ale la neprosn k cli jako ocelov hrot.
Biskup se zachvl, nenapadla ho pohotov odpov: ale byl doten
zpsobem, jak len konventu mluv o Bossuetovi. I nejlep
duchov maj sv bky a nkdy se ct neurit zranni
nedostatkem cty k logice.
len konventu poal tce oddychovat; dunost, kter se
pidruuje k poslednm vzdechm, mu pervala hlas; pesto v
jeho och zila svrchovan bystrost ducha. Pokraoval:
Byl bych rd, abychom si jet o veliems pohovoili. Ani za to
revoluce, kter je ve svm souhrnu nesmrn lidsk klad, me, je
rok tiadevadest bohuel nmitkou proti n. Vy myslte, e ten
rok byl neprosn; ale co cel monarchie, pane? Carrier ( len
konventu, nadil v Nantes velk krveprolit.) je bandita; ale jak
nazvete Montrevela (M. byl markz pronsledujc v Languedocu
protestanty.)? Fouquier-Tinville ( Veejn alobce revolunho
tribunlu v Pai.) je padouch, ale jak je v nzor na
Lamoignon-Bvilla (L. B. pronsledoval v Languedocu
protestanty.)? Maillard (astnk zijovho vradn v roce 1792.)
je hrozn, ale co, prosm vs, Saulx-Tavannes (Marl, jeden ze
strjc Bartolomjsk noci (vradn protestant).)? Otec Duchne
(Denk vydvan ,,zuivm Hbertem; v letech 1793 a 1794 pispl
k rozpoutn hrzovldy.) je zuiv, ale jakou pezdvku byste dal
otci Letellierovi (L. byl jezuita, zpovdnk Ludvka XIV. a zarputil
protivnk Port Royalu (stediska jansenist).)? Jourdan-Hrdloez
(Pvodce krveprolit v Ledrn v Avignonu 1791.) je netvor, ale
men ne pan markz Louvois (Ministr Ludvka XIV.; nadil
vyplenit ohnm Falcko.). Pane, pane, plu nad Mari Antoinettou,
arciknnou a krlovnou, ale plu tak nad tou ubohou
hugenotkou, kter, pane drah, v roce 1685, za Ludvka XIV., kdy
mla kojit sv dt, byla pivzna ke klu, obnaen a k pasu, a
dt j dreli z dosahu; prsa petkala mlkem a srdce zkost.
Malik, vyhladovl a bled dt pi pohledu na prs jen nakalo a
div neumralo; a katekl en, matce a ivitelce: Zekni se sv
vry!, ponechvaje j na vybranou mezi smrt dtte a smrt
svdom. Co eknete tmto tantalovskm mukm, pipravenm
matce? Pane, dobe si zapamatujte, e francouzsk revoluce mla
sv dvody. Jej hnv j bude budoucnost prominut. Jejm
vsledkem je lep svt. Z jejch nejhroznjch ran vzchz nadje
pro lidsk pokolen. Bume strun. Konm, mm pli snadnou
pozici. Ostatn umrm.
A len konventu odvrtil pohled od biskupa a dokonil svou
mylenku tmito nkolika klidnmi slovy:
Ano, surovostem pokroku kme revoluce. Kdy je provedena,
pochopme, e lidsk pokolen sice pobdla ostruha, ale pokroilo
vped.
len konventu neml ani potuchy o tom, e v biskupov dui
dobyl jednoho zkopu po druhm. Pece vak zbyl jet jeden, a z
toho seku, nejvyho zdroje odporu monsignora Lidumila, vyla
slova, v nich se objevila tm t tvrdost jako na zatku:
Pokrok m vit v Boha. Dobro neme mt bezbonho sluhu.
Nevrec je patn vdce nroda.
Star zstupce lidu neodpovdl. Zachvl se. Podval se na nebe a
v oku se mu pomalu rodila slza. Kdy sklouzla po zsinal tvi, ekl
mu tm koktav, tie a pro sebe, s pohledem ztrcejcm se v
hlubinch.
idele! Jen ty jsi skuten!
Biskup byl nevslovn pohnut.
Po chvilce mlen staec pozvedl prst k nebi a ekl:
Je nekonenost. Kdyby nekonenost nemla sv j, bylo by j jej
mez; nebyla by nekonenost; jinmi slovy: nebyla by. Ale ona je.
Tud m sv j. A ono j nekonenosti je Bh.
Posledn slova pronel mohutnm hlasem a chvl se pi nich
vytrenm, jako by nkoho vidl. Kdy domluvil, zavel oi.
Nmaha ho vyerpala. Bylo zejm, e v nkolika minutch proil
tch nkolik hodin, kter mu zbvaly. Co prv ekl, piblilo ho
tomu, kter je ptomen ve smrti. Nadchzela starcova posledn
hodinka.
Biskup pochopil, e as kvap; piel pece jako knz; z nejvtho
chladu peel postupn k nejvtmu dojet; zahledl se na zaven
oi, uchopil starou, scvrklou a ledovou ruku a nahnul se nad
umrajcm:
I tato hodina je hodinou bo. Nemyslte, e by bylo koda,
kdybychom se byli marn seli?
len konventu otevel opt oi. Chmurn vnost se mu zraila v
oblieji.
Pane biskupe, pravil s rozvlnost, kter pochzela spe ze
vzneenosti due ne z poklesu sil, proil jsem svj ivot v
pemlen, studiu a rozjmn. Bylo mi edest, kdy m zem
zavolala a poruila, abych se mchal do jejch zleitost. Poslechl
jsem. Byly chyby, potral jsem je; byl tlak, j jsem jej niil; byla
prva a byly zsady, j jsem je vyhlaoval a vyznval. Vlast byla
napadena, j jsem ji brnil; kdy byla Francie ohroena, tak j
jsem nastavil sv prsa. Nebyl jsem bohat, jsem chud. Byl jsem
jednm z mocnch tohoto sttu v dob, kdy sklepy sttnho
pokladu byly nacpny penzi tak, e bylo nutno podprat zdi, aby
nepovolily pod thou zlata a stbra, ale j jsem denn obdval v
ulici Arbre-Sec za dvaadvacet mk. Pomhal jsem utiskovanm
a trpcm. Je pravda, e jsem roztrhal oltn pikrvku; ale jen
proto, abych ovzal rny sv vlasti. Vdycky jsem pomhal lidstvu
na pochodu za svtlem a asto jsem vzdoroval nemilosrdnmu
pokroku. Brval jsem mnohdy v ochranu sv vlastn odprce, vs,
pnov. A v Peteghemu ve Flandch, prv tam, kde merovejt
krlov mli svj letn palc, jsem roku 1793 zachrnil klter
urbanistek, opatstv svat Klry z Beaulieu. Podle svch sil jsem
plnil povinnost, podle monost konal dobro. Pot jsem byl
vyhnn, tvn, pronsledovn, sthn, oerovn, zatracen,
vypovzen. Ji nkolik let i pi svch edinch ctm, e si mnoho
lid osobuje prvo mnou opovrhovat; pro uboh nevdom dav
jsem zatracenec, a j pijmm samotu, do kter m zahnala
nenvist, akoliv sm nepociuji nenvist k nikomu. Je mi te
estaosmdest let a umrm. Co ode m chcete?
Vae poehnn, ekl biskup,
A poklekl.
Kdy biskup zvedl hlavu, tv lena konventu zmajesttnla. Prv
skonal.
Biskup se vrtil dom hluboce pohen do velijakch mylenek.
Modlil se celou noc. Nazt se nkolik odvnch zvdavc
pokusilo mluvit o lenu konventu G.; ukzal jim jen nebe. Od tto
chvle zdvojnsobil svou laskavost a bratrsk pochopen k
nepatrnm a trpcm.
Pi kad narce o tom starm zloinci G. upadal do podivn
roztritosti. Nikdo by byl nemohl ci, e odchod tohoto ducha a
odlesk toho velkho svdom v biskupov vlastnm svdom
nepoznamenaly jeho cestu za dokonalost.
Tato duchovn nvtva pochopiteln rozhlaholila mstn
spolenstky:
Pat snad biskup k lku takovho umrajcho? Nedalo se pece
oekvat, e by se byl obrtil. Kad revolucion je odpadlk. e
tam vbec chodil! Co tam chtl vidt? Byl asi velmi zvdav na to,
jak si erti odnej dui.
Jaksi urozen vdova, z toho druhu drzch en, kter si o sob
mysl, e jsou duchapln, jednou vybuchla:
Monsignore, lid se ptaj, kdy si Vae Milost nasad ervenou
apku.
, erve je vzneen barva! odpovdl biskup. Natst ti,
kdo ji nenvid na apce, se j klanj na klobouku.

XI

Vhrady

Siln by se mlil, kdo by z toho usuzoval, e pan Lidumil byl

filozof v biskupskm roue nebo vlasteneck knz. Setkn i
tm duchovn spojen s lenem konventu G. v nm zanechalo
otes, po nm byl jet laskavj. To bylo vechno.
Akoliv monsignore Lidumil nebyl lovk politick, je zde snad
namst naznait, jak byl jeho postoj k udlostem, a nen jist,
myslil-li monsignore Lidumil vbec nkdy na to, aby k nim zaujal
njak stanovisko.
Vrame se o nkolik let nazpt.
Njak as pot, co byl jmenovn biskupem, povil csaMyriela
zrove s nkolika jinmi biskupy do stavu baronskho. Jak vme,
byl v noci z 5. na 6. ervence 1809 zajat pape; pi tto pleitosti
byl Myriel povoln na synod francouzskch a italskch biskup,
svolan do Pae. Synod zasedal v chrmu Matky bo a 15. ervna
1811 se poprv seel za pedsednictv kardinla Fesche. Myriel byl
jednm z ptadevadesti biskup na nm shromdnch. Ale
zastnil se jen jednoho zasedn a t ty zvltnch schz.
Biskup z horck diecze, ijc v zkm styku s prodou, ve
venkovsk prostot a bd, vnel patrn mezi tyto vynikajc
osobnosti mylenky, kter mnily temperaturu celho
shromdn. Velmi rychle odjel do Digne. Kdy se ho ptali, pro
tak nenadle odjel, kal:
Vadil jsem jim. Vl ze m venkovsk vzduch. Pipadal jsem jim jako
oteven dvee.
Jindy kval: Co chcete? To panstvo je sam lechta. J jsem jen
chud venkovsk biskup.
Pravda je, e se jim nelbil. Kdy byl na nvtv u jednoho ze
svch nejurozenjch koleg, uklouzla pr mu mezi jinmi
podivnstkami slova: Ndhern hodiny! Krsn koberce! Skvl
livreje! To mus bt velmi nepohodln! Och! Nechtl bych vechny
ty zbytenosti, kter by na m neustle kiely: jsou lid, kte maj
hlad! Jsou lid, kterm je zima! Jsou chud! Jsou chud!
Mimochodem eeno, nebyla by to rozumn nenvist, kter by
zavrhovala pepych. Takov nenvist by zavrhovala i umn. Ale u
kn je pepych mimo crkevn obady neomluviteln. Bohat
knz to odporuje rozumu. Knz m stt po boku chudiny. Co se
me lovk bez ustn, ve dne v noci, stkat se vemi zkostmi,
netstm a chudobou, a nenechat na sob ulpt jako prach z
prce trochu bdy? Meme si pedstavit lovka, ktermu by u
vhn nebylo horko? Meme si pedstavit dlnka, kter
ustavin pracuje u pece, aby neml oehnut vlasy, zaernal
nehty, aby nevypotil ani kapku potu a neml ani zrnko prachu v
oblieji? Prvnm dkazem lsky k blinmu u knze, a obzvlt u
biskupa, je chudoba.
I dignsk biskup takto bezpochyby smlel.
Ostatn nen teba vit, e sdlel v jistch choulostivchotzkch
nzor, kter bychom mohli nazvat vd mylenkou naeho
vku. Mlo zasahoval do souasnch teologickch hdek a mlel
o vcech, do kterch jsou zapleteny crkev a stt; kdyby na nho
byli nalhali, bylo by se ukzalo, e je sp pvrenec papee ne
stoupenec nrodn crkve francouzsk. Protoe kreslme jeho
podobiznu a protoe nechceme nic skrvat, jsme nuceni dodat, e
byl neciteln k Napoleonovu pdu. Od roku 1813 stranil a tleskal
vem neptelskm projevm vi csai. Odmtl ho pozdravit pi
jeho nvratu z Elby a nenadil, aby se v dieczi za jeho stodenn
vldy konaly veejn modlitby.
Krom sestry Jany ml dva bratry; generla a prefekta. Obma psal
dosti asto. Na prvnho se njak as hnval, ponvad jako velc
generl v Provenci s dvancti sty mui pronsledoval csae po
vylodn v Cannes tak, jako kdyby si pl, aby unikl. Jeho dopisy
byly mnohem srdenj, psal-li druhmu bratrovi, bvalmu
prefektovi, hodnmu a ulechtilmu lovku, kter il na
odpoinku v Pai v ulici Casette.
Tedy i monsignore Lidumil ml sv slab chvilky stranickosti,
hokosti, nejistot. Stn okamitch vn prostoupil tohoto
jemnho a velkho ducha, ponoenho do mylenek na vnost.
Takov mu by vlastn neml mt politick zsady. Ale a se nikdo
neml, neztotoujeme vbec takzvan politick zsady s
ulechtilou touhou po pokroku, se vzneenou vrou vlasteneckou,
demokratickou a lidskou, kter za naich dn mus bt vlastnm
zkladem ulechtilho dorozumn. Ani bychom dkladnji
probrali otzky, kter se nepmo dotkaj nmtu tto knihy,
pravme jen toto: bylo by krsn, kdyby monsignore Lidumil nebyl
roajalista a kdyby se jeho pohled ani na okamik nebyl odvrtil od
ulechtilho soustedn, pi nm nad boulivou vrtkavost
lidskch slabost vidme vylehovat ti ist svtla: Pravdu,
Spravedlnost a Milosrdenstv.
I kdy pipoutme, e Bh nestvoil monsignora Lidumila k
politick innosti, chpali bychom a mli v ct jeho odpor ve
jmnu prva a svobody i jeho hrd nmitky a nebezpenou a
spravedlivou vzpouru proti vemocnmu Napoleonovi. Ale co
schvalujeme vi tm, jejich moc stoup, schvalujeme mn vi
tm, jejich moc upad. Milujeme boj, pokud hroz nebezpe; a
jenom ti, kdo bojovali od prvn chvle, maj prvo trestat, kdy boj
skonil. Kdo nebyl nestupnm alobcem v dob rozkvtu, nech
ml, kdy se vechno hrout. Jen ten, kdo kritizuje spchy, je
zkonnm soudcem pdu. Pokud jde o ns, nechme jednat
Prozetelnost, bere-li udlosti do vlastnch rukou. Rok 1812 ns
vede k opatrnmu posuzovn. To, jak zbable zkonodrn sbor,
a dosud nm jako ryba, poruil osmlen csaovmi nezdary v
roce 1813 sv mlen, si zasluhuje opovren, a nikoliv potlesk; roku
1814 se ml lovk s odporem odvrtit od proradnch marlk, od
sentu, kter se brodil z bahna do bahna, kter urel, koho dve
zbooval, ml se odvrtit od modlosluebnk, kte berou nohy
na ramena a plij na svou modlu; roku 1815, kdy byly ve vzduchu
nejvt pohromy, kdy se Francie chvla v pedtue, e u jsou
tady, kdy se ped Napoleonem rozevrala propast Waterloo,
tehdy bolestn pchylnost armdy a prostho lidu k mui
odsouzenmu osudem nemla v sob nic smnho; a srdce
dignskho biskupa, jakkoliv zaujat proti tyranovi, nemlo
pehldnout, kolik vzneenho a jmavho bylo na tsnm
semknut velikho nroda s velikm muem stojcm na pokraji
propasti.
Jinak byl biskup ve vem spravedliv, opravdov, slun, vzdlan,
pokorn a dstojn, dobroinn a tak pvtiv, co je druh
strnka dobroinnosti. Byl to knz, mudrc a lovk. Musme ci,
e pi politickm smlen, kter jsme mu vytkli a kter jsme
ochotni soudit a pli psn, byl snenliv a pstupn asi vc
ne my, kte o nm vyprvme.
Vrtn dignsk radnice byl dosazen csaem. Byl to nkdej
poddstojnk star gardy, bojovnk od Slavkova, bonapartista
tlem i du. Jednou tomu chudkovi uklouzla mlo uven slova,
kter byla tehdejmi zkony pokldna za pobuujc ei. Od t
doby, co z du estn legie zmizel csav profil, nenosil nikdy
uniformu, aby nemusil nosit okletn d. Nbon si vyzl
csav obraz z dovho ke, kter mu dal sm Napoleon.
Vznikl tak otvor, kter nechtl nim vyplnit. Radji umu, kval,
ne bych na svm srdci nosil ti ropuchy! Rd se hlasit vysmval
Ludvku XVIII.: Star podagrista v anglickchkamach! kval. A
si jen b s tou svou koz bradkou za Pruky. Byl asten, e v
jedn kletb mohl spojit ob vci, kter nejvce nenvidl, Prusko
a Anglii. kal to tak dlouho, a piel o msto. A te byl bez
chleba, na dlab s enou a s dtmi. Biskup si ho zavolal, vldn
mu domluvil a jmenoval ho strcem katedrly.
Svatmi skutky a vldnmi zpsoby zskal si monsignore Lidumil
za devt let nnou a synovskou lsku celho msta Digne. I jeho
odpor proti Napoleonovi lid pijali a mlky mu odpustili. Dobr
bezmocn stdo: zboovalo svho csae, ale milovalo svho
biskupa.

XII

Samota monsignora Lidumila

Tm kolem kadho biskupa je druina mladch abb, jako bv

kolem generla svita mladch dstojnk.
Pvabn Frantiek Salesk jim kdesi k knsk holtka. Kad
hodnost m sv ekatele, kte tvo doprovod tm, kdo j u
doshli. Nen moci, kterou by neobklopovali lid. Nen tst, kter
by nemlo sv dvoany. Sldii budoucnosti v kolem skvl
ptomnosti. Kad hlavn msto m svj tb. Kad trochu vlivn
biskup m kolem sebe hldku cherubnskch seminarist, kter
dohl, zda je vechno v podku, zachovv d v biskupskm
palci a h na monsignorv smv. Zamlouvat se panu
biskupovi, to v honb za podjhenstvm znamen bt jednou
nohou ve tmeni. Je nutno si razit cestu. ad apotolsk
nepohrd kanovnickm mstem.
Jako je jinde panstvo v cylindrech, tak je v crkvi panstvo v
mitrch. Biskupov maj pstup ke dvoru, jsou bohat, obdaen
dchody, obratn, vtan ve spolenosti, dovedou se modlit, ale
urit se umj i uchzet o pze bez vitek svdom, istit kliky
jmnem sv diecze a jsou pojtkem mezi sakristi a diplomaci,
jsou spe fari ne knmi, spe prelty ne biskupy. Jak astn
je ten, kdo k nim m blzko! Tito vlivn a ven lid rozdvaj
plnmi hrstmi bohat fary, prebendy, arcijhensk, almunick a
katedrln ady horlivcm a oblbencm, veker t mldei,
kter se um vlichocovat, dokud se i na ni nesesypou biskupsk
hodnosti. Postupuj-li oni, pomhaj vped i svm obnicm; je to
cel slunen soustava v pohybu. Nachov z pad i na jejich
prvod. Jejich spch se v zkulis rozdrob na drobn
povenka. m vt dieczi ochrnce dostane, tm tunj fara
pipadne oblbenci. A pak je u m na dosah! Biskup, kter se um
stt arcibiskupem, arcibiskup, kter se um stt kardinlem, vs s
sebou vezme na konklve, je vol papee, dostanete pallium,
stanete se psedcm, komom, monsignorem, a od titulu Vsosti
k Eminenci je jen krok, a mezi Eminenc a Svatost je jen kou
jednoho stn hlas (Hlasovac lstky se spaluj v krbu Sixtinsk
kaple.). Kad knsk kvadrtek sm snt o tie. Knz je za
naich as jedin lovk, kter se dn me stt krlem. A
jakm krlem! Krlem svrchovanm. A jakou kolkou nadj je
takov semin! Kolik ervenajcch se ministrant, kolik mladch
seminarist nos na hlav povstn Perretin hrnec mlka (Narka
na postavu z La Fontainovy bajky; P. snovala velk plny, je
ztroskotaly, kdy rozlila kraj mlka, jeho pomoc je zamlela
uskutenit.)! Jak snadno si ctidost dv jmno posln a klame
sama sebe v dobr ve v blaenstv!
Monsignore Lidumil, pokorn, chud a podivnsk, nepatil mezi
vzneen pny s mitrami. To bylo zejm u z toho, e vbec
neml kolem sebe mlad knze. Vidli jsme, e v Pai nezabral.
dn budoucnost nepomlela na to, aby se naroubovala na
tohoto samotskho starce. dn zelenajc se ctidost nebyla
tak poetil, aby rostla v jeho stnu. Jeho kanovnci a viki byli
dob starci, tak trochu z lidu jako on, zazdn v dieczi jako on,
bez vyhldky na kardinlstv, s tm rozdlem, e on svou drhu
konil, kdeto oni s n byli u konce. Bylo velmi jasn patrno, e
vedle monsignora Lidumila nejsou dn vyhldky, a proto mlad
seminarist sotva vyl ze semine, mlad lid a jm vysvcen
kn dali, aby byli doporueni arcibiskupem v Aix a Auch, a
rychle odchzeli. Vdy, opakujeme, kad chce, aby ho nkdo
postrkoval. Svtec, kter ije v ustavinm odkn, je nebezpen
soused; snadno by vs mohl nakazit nevylitelnou chudobou,
ztuhnutm obratl, jejich ohebnost je dleit k postupu, a snad
vtm odknm, ne byste chtli; kad prch ped takovou
praivou ctnost.
Odtud pochzela osamocenost monsignora Lidumila. ijeme v
temn spolenosti. Mj spch! To je jedin pouen, kter kapkou
po kapce pad z mrak korupce.
Jen mimochodem budi eeno, e spch je okliv vc. To, e se
klamn podob zsluze, lidi mate. Pro dav je spch tot jako
duevn pevaha. spch, to dvoje talentu, historii napaluje. Sm
Iuvenalis a Tacitus proti nmu hartus. Oficiln filozofie za naich
dn spchu tm posluhuje, nos jeho livrej a slou v jeho
pedsni. Mjte spch, k teorie. Rozkvt pedpokld
schopnosti. Vyhrejte v loterii, a jste obratn. Uctvn je ten, kdo
triumfuje. lovk se mus umt narodit! Mjte tst, vechno
ostatn dostanete; bute asten, budou vs povaovat za velikho.
A na pt est nesmrnch vjimek, kter jsou ozdobou stolet, je
obdiv souasnk jen krtkozrakost. Pozltko maj za zlato. A jsi
kdokoli, nic nevad, jen kdy ses vyinul. Nevdom lovk je star
Narcis, kter zbouje sm sebe a tlesk nevdomosti. Nesmrnou
schopnost, kter stvoila takovho Moje. Aischyla, Danta,
Michelangela nebo Napoleona, pizn nemyslc dav jednm rzem
bez hlasovn komukoliv, kdo doshl cle v emkoliv. Stane-li se
njak not poslancem, nape-li falen Corneille Tiridata (T. je
tragdie Campistronova (1691).), m-li eunuch harm, vyhraje-li
njak vojensk rozumbrada nhodou rozhodujc bitvu,
vynalezne-li njak apatyk podeve z lepenky pro vojsko od
Sambry a Meusy a vybuduje-li si touto lepenkou, prodanou za
ki, tyistatiscov dchod, oen-li se kram s lichvou, zplod s
n sedm a osm milin, kterm je otcem a ona matkou, stane-li se
kazatel pi svm huhn biskupem, zbohatne-li sprvce velkho
domu, kdy odchz ze slueb, a stane se ministrem financ, hned
ho lid nazvaj gniem prv tak, jako nazvaj obliej
Mousquetonv (M. je sluha Porthose z Dumasovch T
muketr.) krsou a zevnjek Claudiv vzneenost. Zamuj
hvzdiky naapan kachnmi nohami v mkkm blt kalue s
hvzdami nebesk bn.

XIII

emu vil

Nechceme ptrat po pravovrnosti dignskho biskupa. Ped

podobnou du ctme jen ctu. Svdom spravedlivho se m vit
na slovo. Ostatn u jistch obzvlt nadanch povah pipoutme,
e mohou rozvinout vechny krsy lidsk ctnosti i v jin ve, ne
je nae.
Jak smlel o tom i onom dogmatu nebo o tom i onom
mystriu? Tajemstv lidskho svdom zn jen hrob, kam sestupuj
due nah. Jist vme jen to, e vroun nesnze neeil
pokrytectvm. Dmant nepodlh hnilob a zkze. Vil z hloubi
due. Credo in Patrem (Vm v Otce (lat.).), volval asto. V
konn dobrch skutk erpal tolik uspokojen, kolik sta, aby
vm svdom poeptalo: Bhje s tebou!
Povaujeme za nutn poznamenat, e mimo svou vru, takka nad
n, ml biskup pemru lsky. A prv proto, quia multum amavit
(Protoe mnoho miloval (a) lat. citt z evangelia podle sv. Luke:
odputni jsou j hchov mnoz (tj. kajcnici)), povaovali ho
vn osoby, usedl mui a soudn lid za zranitelnho; to je
oblben vraz naeho smutnho svta, v nm sobectv pejm
heslo puntikstv. Co byla ta pemra lsky? Byla to blahovoln
laskavost, kter objmala nejen lidi, jak jsme u ukzali, ale platila
nkdy i vcem. Monsignore nikm nepohrdal. Byl shovvav ke
vem tvorm bom. Kad, i nejlep lovk, m v sob
podvdomou krutost, kter se vybj obyejn na zvatech.
Dignsk biskup neznal vbec onu krutost, vlastn mnoha knm.
Neel tak daleko jako brahmn, ale zd se, e asto pemlel o
slovech knihy Kazatel: Vme, kam odchz due zvat? kared
zevnjek a zrdnosti pudovho ivota ho neruily a
nepohorovaly. Bval jimi dojat, ba hluboce pohnut. Kdy
uvaoval, hledal za svtem ztajenou pinu, vysvtlen nebo
omluvu. Mnohdy to vypadalo, jako by prosil Boha o pemnu. Bez
hnvu a s okem jazykozpytce zkoumajcho palimpsest pozoroval
spoustu zmatk v prod. Jeho snn mu asto vyloudilo na rty
podivn vroky. Jednou rno krel zahradou v domnn, e je
sm, ale jeho sestra la nepozorovan za nm; nhle se biskup
zastavil a dval se na cosi nazemi: byl to ohromn pavouk, ern,
chlupat, straliv. A sestra slyela, jak k:
Uboh zve, neme za to.
Pro nemluvit o jeho tm bosky dtinsk dobrot? Dtinsk?
Budi! Ale jeho vzneen dtinstv bylo dtinstvm svatho
Frantika z Assisi a Marka Aurelia. Jednou si vyvrtl nohu proto, e
nechtl zalpnout mravence.
Tak il ten spravedliv mu. Nkdy usnul na zahrad, a ani tehdy
nebyl o nic mn dstojn.
Kdysi, mme-li vit zkazkm z jeho mld a munch let, byl
monsignore Lidumil vniv a prudk. Jeho veobecn mrnost
nebyla pirozenm pudem, spe vsledkem pevnho pesvden,
kter prosakovalo ivotem do jeho srdce a zvolna jm
prostupovalo, mylenku po mylence; jako ve skle, tak i v povaze
me kapka za kapkou vyhlodat prohlubeniny, a ty pak nelze
zahladit, takov tvary jsou nezniiteln.
V roce 1815 mu bylo ptasedmdest let, ale vypadal na edest.
Nebyl velk; ml mal bko, a aby je zdolal, podnikal dlouh
cesty pky. Ml pevn krok a jen maliko se hrbil, co je
podrobnost, ze kter nechceme nic vyvodit. eho XVI. se ve svch
osmdesti drel zpma, usmval se, ale pesto pese ve byl patn
biskup. Monsignore Lidumil ml, jak se k, krsnou hlavu, ale
zrove tak vldn smv, e se zapomnalo na jeho krsu.
Hovoval-li s onm dtinskm veselm, kter bylo jeho nejvtm
pvabem a o nm jsme se u zmnili, bylo kadmu u nho
dobe, zdlo se, e z cel jeho bytosti vychz radost. Jeho rov,
sv ple, vechny zuby, kter si zachoval pkn bl a kter bylo
vidt, kdy se sml, to vechno mu dodvalo oteven a jasn
vzezen, prozrazujc o mui, e je to velk dt, a o starci, e je to
star dobrotisko. Takovm dojmem tak psobil na Napoleona,
jak si vzpomnme. Pi prvnm setkn a na prvn pohled to byl
opravdu jen star dobrk. Ale jestlie jste u nho chvli zstali a
byl-li biskup jen trochu zamylen, dobrk se pomalu mnil a bral
na sebe vraz vzneenosti: jeho irok a vn elo, velebn
edinami, se stalo velebn pemlenm; vzneenost se od t
dobroty odrela, akoliv dobrota nepestvala zit; byli jste
dojati, jako byste spatili usmvajcho se andla, kter pomalu
rozpn kdla. cta, nevyjditeln cta vs postupn pronikala,
stoupala vm a k srdci, ctili jste, e mte ped sebou jednu z
onch silnch, osvdench a shovvavch du, u nich mylenka
je tak mohutn, e me bt jedin vldn.
Jak jsme vidli, modlitba, sluby bo, almuna, utovn
zarmoucench, obdlvn kousku pdy, bratrstv, stdmost,
pohostinstv, dvra, studium a prce naplovaly kad jeho den.
Naplovaly, ano, to je to slovo! Biskupv den byl jist a po okraj
pln dobrch mylenek, dobrch slov a dobrch skutk. Ale jeho
den nebyl pln, kdy mu okliv nebo detiv poas zabrnilo
prochzet se v zahrad hodinku nebo dv ped spanm po
odchodu obou en. Jako by to byl obad, ve kterm se pipravoval
ke spnku meditac nad nesmrnmi vhledy non oblohy. Kdy
nhodou nespaly, slchaly ob eny v pokroilou non hodinu,
jak se pomalu prochz alejemi. Byl tam sm se sebou, vyrovnan
rozjmal, velebil Boha a srovnval jas svho srdce s jasem teru, jsa
v temnotch pohnut viditelnou ndherou souhvzd a
neviditelnou ndherou bo; otvral dui mylenkm, kter k nm
proud z neznma. V tchto chvlch, kdy odevzdval sv srdce
hodin, v n non kvty nabzej sv vn, a kdy pll jako lampa
uprosted hvzdn noci a rozplval se nadenm v ohnisku ze
veho tvorstva, nebyl by pravdpodobn mohl ci, co se dje v
jeho dui; ctil, jako by z nho cosi odltalo a nco jinho k nmu
sestupovalo. Tajemn prolnn propast due propastmi vesmru!
Myslil na velikost a ptomnost bo; na budouc vnost, zhadn
tajemstv; na vnost minulou, tajemstv jet neznmj; na
vechno to nekoneno, je se hrouilo ped jeho zraky vemi
smry: a dval se, ani se snail pochopit vechno to
nepochopiteln. Nepemlel o Bohu; byl jm oslnn. Pemlel o
velkolepch stetvnch atom, je vytvej hmotu, zjiuj a
odkrvaj sly, vytvej jedinen spojen v jednot celku,
prostorov dimenze, nespoetno v nekonenu, a svtlem tvo
krsu. Ta stetvn se neustle svazuj a rozvazuj; odtud ivot a
smrt.
Sedval na devnm sedtku openm o vetchou ma dval se
na hvzdy alostnmi a kivinatmi obrysy ovocnch strom. Ta
tvrtina jitra zem, chud oszen, zastavn barky a kolnami,
mu byla drah a staila mu.
Co poteboval vc ten staec, kter svj voln as v ivot a ml
ho mlo rozdloval mezi zahradnien ve dne a rozjmn v noci?
Nestail snad ten zk, ohranien prostor, jeho stropem byla
obloha, aby mohl opt a opt velebit Boha v jeho dlech
nejvzneenjch? Nen v tom vechno? Skuten, co si vc pt?
Zahrdka k prochzkm a nekonenost k snn. U nohou to, co
meme pstovat a utrhnout; nad hlavou to, o em je mono
pemlet a uvaovat; trochu kvt na zemi a vechny hvzdy na
nebi.
 XIV

Co si myslil

Jet pr slov na zvr.

Ve svtle tchto podrobnost by se zejmna dnes eeno
mdnm vrazem, mohl dignsk biskup jevit jako panteista a
mohlo by se zdt a u k jeho prospchu nebo neprospchu , e
si stvoil svou osobn filozofii, vlastn tomuto stolet, filozofii,
kter kl asto v osaml dui, kde se vytv a mohutn, a
nahrad nboenstv; ale trvme na tom, e nikdo z tch, kdo znali
monsignora Lidumila, se nectil oprvnn si o nm nco
podobnho myslit. Tohoto lovka osvcovalo srdce. Jeho
moudrost byla utkna ze svtla, kter z nho samho vyzaovalo.
Neml dnou soustavu, ale mnoho vykonal.
Tko pochopiteln vahy psob zvra; nim nen doloeno, e
si biskup troufal vydat svho ducha zhadm Apokalypsy. Apotol
me bt odvn, ale biskup m bt pokorn. Mon e by si sm
vytal, kdyby pli hloubal o zhadch, vyhrazench, aby se tak
eklo, velkm a hroznm duchm. Posvtn hrza ek u bran
zhady. Ponur dvee zej dokon, ale nco smrtelnkm k, aby
nevstupovali. Bda tomu, kdo vnikne za n! Geniln myslitel v
neslchanch hloubkch abstrakce a ist spekulace, povznesen
jaksi nad dogmata, pedkldaj sv mylenky Bohu. Svou
modlitbou zahajuj odvn diskusi. Svm zboovnm se t. Je
to nboenstv bezprostedn, pln zkosti a odpovdnosti pro ty,
kdo se pokouej o jeho srzy.
Lidsk mylen nem mez. Na vlastn vrub a nebezpe rozebr a
bd o tom, m je oslnno. Skoro bychom mohli tvrdit, e jakmsi
znm odrazem takto osluje produ; zhadn svt, kter ns
obklopuje, vrac, co dostal; je pravdpodobn, e nazrajc jsou
sami nazrni. A je to jakkoliv, jsou na svt lid jsou to vskutku
lid? , kte jasn vid v hlubin snovch obzor viny absolutna
a kte maj stran vidiny nekonench horstev. Monsignore
Lidumil nebyl z tchto lid, monsignore Lidumil nebyl veleduch.
Byl by se bl poloh, z nich nkte velc duchov jako Swedenborg
a Pascal sklouzli do zatmn mysli. Ta mocn snn prospvaj jist
mravnosti, jejich strmmi cestami se pibliujeme ideln
dokonalosti. On vak volil krat stezku evangelium. Nepokouel
se vbec pizpsobit a zasit sv men roucho podle plt
Eliova, nesnail se osvtlit paprskem budoucnosti temn sbh
udlost, nechtl zhustit do plamene svtlo vc, nebylo v nm nic
z proroka nebo mga. Ta pokorn due jen milovala, to bylo
vechno.
Je pravdpodobn, e svou modlitbou dospl k nadzemskmu
vytren; ale nen mon modlit se pespli, jako nen mon
pli milovat; a kdyby byla kacstvm modlitba, v n je vce, ne
je pedepsno, byli by kaci i svat Tereza a svat Jeronm.
Sklnl se ke vem trpcm a kajcm. Svt mu pipadal jako velk
nemoc; vude ctil horeku, vude zjioval bolest, a ani se
pokouel rozeit hdanku, snail se oetit rny. Stran podvan
na tvorstvo posilovala v nm soucit; namhal se, jen aby nalezl
sm pro sebe a druhm vnukl nejlep zpsob, jak litovat a
zjednvat levu. Vechno, co je na svt, bylo pro toho dobrho a
vzcnho knze ustavinou pinou ke smutku, kter chtl bt
uten.
Jsou lid, kte dobvaj zlato; biskup dobval milosrdenstv.
Veobecn bda byla jeho sloj. Bolest vudyptomnbyla
ustavinou pleitost k dobrot. Milujte se vespolek; to
prohlaoval za dokonal, nic vc si nepl; to bylo jeho uen.
Jednoho dne onen mu, kter si o sob myslil, e je filozof, onen
u jmenovan sentor, ekl biskupovi:
Jen se podvejte na to divadlo svta; vlka vech proti vem; komu
dal Bh ad, tomu dal i rozum. Vae milujte se vespolek je
nesmysl.
Nue, odpovdl monsignore Lidumil, ani se pel, je-li to
nesmysl, m se v nich due zavt jako perla v stici.
Biskup se uzavral, il, byl dokonale spokojen a nechval stranou
nadpirozen zhady, kter vb a ds, nedbal na nevyzpytateln
vhledy do neskutena a propasti metafyziky, na vechny ty
hlubiny vedouc apotola k Bohu a ateistu do nicoty; na osud,
dobro a zlo, boj jedn bytosti s druhou, svdom lovka, hloubav
nmsnictv ivoicha, promnu, kter se uskuteuje smrt,
zhrobn ivot, nepochopiteln roubovn postupnch vn na
nemnn j, na podstatu, hmotu, nejsoucno a jsoucno, dui,
produ, svobodu; nedbal na zvratn problmy, dsiv spletitosti,
nad nimi se sklnj olbm archandl lidskho ducha; na
nesmrn propasti, do nich Lucretius, Manu (Autor posvtnch
brahmnskch knih.), svat Pavel a Dante, upoutni nekonenem,
pohlej okem metajcm blesky, jako by tam zaehvali hvzdy.
Monsignore Lidumil byl pouze lovk, kter zven ohledval
tajemn otzky, ani je zkoumal, ani je pevracel a ani jimi kalil
svho ducha, lovk, kter ml v dui hlubokou ctu k zhadm.

KNIHA DRUH

PD

Veer po celodenn chzi

POTKEM MESCE JNA 1815, ASI HODINU PED

ZPADEMslunce, vstoupil do msteka Digne mu, kter cestoval
pky. Ojedinl obyvatel, kte byli v tu chvli u okna nebo na
prahu svch dom, poutnka znepokojen pozorovali. Bylo tko
potkat pocestnho v bdnjm stavu. Byl to mu stedn postavy,
ramenat a mohutn, v pln sle. Mohlo mu bt tak estatyicet
nebo osmatyicet let. Naraen epice s koenm ttkem
skrvala st zpocenho, vousem zarostlho oblieje, oehlho
sluncem a olehanho vtrem. Koile z hrubho lutho pltna,
sepjat u krku stbrnou kotvikou, odhalovala zarostl prsa; ml
kravatu na uzel, star ooupan kalhoty z modrho cvilinku, do
bla vyden na jednom kolen a drav na druhm, vetchou
rozedranou edivou halenu, zplatovanou na jednom lokti
zelenm suknem pistehnutm hrubou nit; na zdech nesl zbrusu
nov nacpan a notn utaen vojensk batoh, v ruce silnou
sukovici; bos nohy ml v okovanch botch.
Pot, horko, dlouh chze a prach inily tento zbdael zjev jet
odpudivjm.
Ml krtce pistien, a pesto jeat vlasy; to proto, e povyrostly
a u dvno nevidly nky.
Nikdo ho neznal; byl to zejm jen pocestn. Odkud pichzel? Z
jihu. Pravdpodobn od moskho pobe. Nebo vchzel do
Digne tou ulic, kter ped sedmi msci vidla csae Napoleona,
kdy se ubral z Cannes do Pae.
Ten mu el jist cel den. Vypadal velmi unaven. eny ze
starho pedmst na dolnm konci msta si vimly, e se zastavil
pod stromy bulvru Gassendi a pil z kany na konci promendy.
Jist ml ohromnou ze, protoe dti, kter zanm ly, vidly, jak
se o dv st krok dl znovu zastavil a pil z kany na triti.
Na rohu ulice Poichevert se obrtil doleva a zamil k radnici.
Vstoupil dovnit a za tvrt hodiny zase vyel. Na kamenn lavici u
vrat sedl etnk, prv na mst, kde vystoupil 4. bezna generl
Drouot, aby peetl zdenm dignskm obyvatelm proklamaci z
Juanskho zlivu. Mu smekl epici a pokorn etnka pozdravil.
etnk na pozdrav nepodkoval, chvli si ho pozorn prohlel a
pak veel do radnice.
Tehdy byla v Digne pkn hospoda s vvsnm ttem U ke.
Hospodsk, Jacquin Labarre, byl mu v mst ven, protoe byl
pbuznm Labarra z Grenoblu, kter tam ml hospodu U t
delfn a kdysi slouil v Napoleonov tlesn stri. Po csaov
vylodn kolovalo o hospod U t delfn plno e.
kalo se, e tam asto v pestrojen za formana jezdval generl
Bertrand a e dval vojkm d estn legie a manm zlaky.
Pravda je, e csa pi svm vstupu do Grenoblu odmtl
pohostinstv na prefektue; podkoval starostovi a ekl:
Jdu k statenmu mui, kterho znm, a el k Tem delfnm.
Tato slva starho Labarra od T delfn se odrela na ptadvacet
mil odtud a na Labarra U ke. Ve mst o nm kali: To je
bratranec toho z Grenoblu.
Pchoz mu zamil k hospod, nejlep v celm kraji. Vstoupil do
kuchyn, jej dvee vedly pmo na ulici. Ve vech kamnech bylo
zatopeno. Hospodsk, kter byl zrove hlavn kucha, pobhal
piinliv od ron k rendlkm, hldaje vbornou veei
pipravovanou pro formany, je bylo slyet ve vedlejm sle
halasit a hlun hovoit. Kdo cestoval, v, e na dobr jdlo a pit si
nikdo nepotrp tak jako formani. Tun seltko s blmi
koroptvemi a tetevy po obou stranch se toilo na dlouhm roni
nad ohnm; v peci se pekli dva ohromn kapi z Lauzetskho a
pstruzi z Allozskho jezera.
Kdy hospodsk zaslechl, e vrzly dvee a nkdo vstoupil, ekl,
ani zvedl zrak od ohnit:
Co si pejete?
Jdlo a nocleh, ekl mu.
Nic snazho, odpovdl hostinsk. V t chvli se obrtil, zmil
jednm pohledem zevnjek pocestnho a dodal: Za penze.
Mu vythl velkou koenou tobolku z kapsy sv haleny a
odpovdl:
Penze mm.
V tom ppad jsem vm k slubm, ekl hostinsk.
Mu zastril tobolku do kapsy, shodil s ramene branu, postavil ji
na zem u dve a s hol v ruce si el sednout na nzkou stoliku u
krbu. Digne je v horch. jnov veery tam bvaj chladn.
Hostinsk pobhal sema tam, ale pitom bedliv pozoroval
pocestnho.
Bude brzo veee? zeptal se mu.
Hned, odpovdl hostinsk.
Mezitmco se poutnk ohval, obrcen zdy do mstnosti, dstojn
hospodsk Jacquin Labarre vythl z kapsy tuku a utrhl rek
starch novin, kter se povalovaly na stoleku u okna. Na bl
okraj napsal jednu nebo dv dky, sloil paprek a nezapeetn
jej dal chlapci, kter mu pravdpodobn pomhal jako kuchtk a
poslek. Hospodsk mu poeptal nco do ucha a chlapec odbhl k
radnici.
Pocestn nic z toho nevidl.
Ptal se jet jednou: Bude veee brzo?
Okamit, ekl hospodsk.
Chlapec se vrtil. Paprek pinesl zptky. Hospodsk jej spn
rozbalil jako ten, kdo ek odpov. Zdlo se, e te pozorn, pak
zavrtl hlavou a na chvli se zamyslil. Pak postoupil k pocestnmu,
kter byl ponoen do neradostnch mylenek.
Pane, ekl, nemohu vs uhostit.
Mu se napolo vztyil.
Jak to! Mte strach, e vm nezaplatm? Chcete-li, zaplatm
pedem! Opakuji vm, e penze mm.
To nen to hlavn.
Co tedy?
Mte penze
Ano, ekl mu.
Ale j nemm pokoj, ekl hospodsk.
Mu s klidem ekl:
Dejte m do stje.
Nemohu.
Pro?
Je tam plno kon.
Tak mi dejte njak koutek na pd. Otep slmy. Uvidme po
veei.
Veei vm dt nemohu.
Odmen a pevn tn toho prohlen pipadl cizinci zvan.
Zvedl se.
J vak umrm hlady! Jdu od vchodu slunce. Uel jsem dvanct
mil. Zaplatm. Chci jst.
Nic nemm, ekl hostinsk.
Mu se dal do smchu a obrtil se k ohniti a ke kamnm.
Nic! A co je tohle?
To je u vechno zadno.
Pro koho?
Pro pny formany.
Kolik jich je?
Dvanct.
Je tu jdla pro dvacet.
Vechno si zamluvili a zaplatili pedem.
Mu se znova posadil a ekl, ani zvil hlas:
Jsem v hospod, mm hlad a zstanu.
Tu se k nmu hospodsk nahnul a zaeptal mu do ucha s drazem,
pi nm se mu zachvl:
Koukejte, a jste venku!
Pocestn, kter byl prv v t chvli sklonn a pistrkoval
okovanm koncem hole nkolik rozhavench uhlk zptky do
ohnit, se prudce obrtil, a kdy otvral sta, aby odpovdl,
hostinsk se na nho upen zadval a dodal stle jet tlumen:
Podvejte se, nic mi nekejte. Chcete, abych vm ekl, jak se
jmenujete? Jmenujete se Jean Valjean. A chcete snad, abych vm
ekl, kdo jste? Hned kdy jsem vs spatil, bylo mi nco podezel;
poslal jsem na radnici a podvejte se, co mi odpovdli. Umte
st?
Pi tto ei podval cizinci rozbalen paprek, kter putoval z
hospody na radnici a z radnice do hospody. Mu jej peletl
pohledem.
Po chvilce ticha hostinsk pokraoval:
Mm ve zvyku chovat se slun ke kadmu. Odejdte.
Mu svsil hlavu, sebral branu, kterou poloil na zem, a odeel.
Dal se hlavn ulic. el nazdabh tsn podl dom jako ten, koho
pokoili a zarmoutili. Ani jedinkrt se neobrtil. Kdyby se byl
otoil, byl by spatil hostinskho od Ke, jak iv vykld na
prahu hospody vem cestujcm i kolemjdoucm a jak na nj
ukazuje prstem, a z nedvivch a zdench pohled skupinky
by byl vyetl, e za chvli jeho pchod zpsob v celm mst
hotov pozdvien.
Nic z toho nevidl. Zdrcen lid se neohlej. Vd pli dobe, e
zl osud je jim v patch.
el njakou chvli, kam ho nohy nesly, ulicemi, kter neznal, a
zapomnal na navu, jak se stv, jsme-li smutni. Najednou se
prudce pihlsil hlad. Schylovala se noc. Rozhldl se, aby zjistil,
zda by nenael njak tulek.
Do pkn hospody nesml; hledal tedy skromnou hospdku,
njakou hodn chudou krmu.
Prv v tu chvli se rozsvtilo svtlo na konci ulice; vnec z chvoj
poven na elezn erdi se rsoval proti jasn veern obloze.
Zamil tm smrem.
Byla to opravdu hospdka hospdka v ulici Chaffaut.
Pocestn se na chvli zastavil a nahldl oknem do nzk mstnosti,
osvtlen lampikou na stole a velkm ohnm v krbu. Uvnit
popjelo nkolik mu. Krm se hl u kamen. Ohe rozezpval
elezk, poven na hku nad plameny.
Krma mla dva vchody, jak tomu u hostinc bv. Jeden z ulice a
druh ze dvoreku plnho hnoje.
Pocestn si netroufal vstoupit z ulice. Proklouzl dvorem, zavhal,
pak vzal bojcn za kliku a stril do dve.
Kdopak je to? ptal se krm.

Nkdo, kdo by chtl jdlo a nocleh.

Dobr, dobr. Tady se nech jst i spt.
Cizinec vstoupil. Vichni popjejc stoili pohled k nmu. Lampa
ho ozaovala z jedn a ohe v krbu z druh strany. Pozorovali ho
chvilku, zatmco snmal batoh.
Krm ekl:
Je tu teplo. Veee v kotli se u va. Jdte se oht, kamarde.
Cizinec usedl u nstje a nathl k ohni nohy zmuen navou. Z
hrnce vychzela pjemn vn. Jeho tv, kterou bylo sotva vidt
pod hluboko naraenou epic, zklidnla neuritm zdnm
pohody zrove s dojemnm vrazem utrpen, kter do n vtiskl
as.
Ml pevn profil, energick a smutn. Byla to podivn tv;
zpotku se zdla pokorn, ale nakonec vypadala psn. Oi zpod
obo svtily jako plamnky v hout.
Ale mezi mui sedcmi za stolem byl i ryb, kter pedtm, ne
piel do krmy v ulici Chaffaut, odvedl svho kon do stje k
Labarrovi. Osud tomu chtl, e se prv ten den rno setkal s
tmto pocestnm nedobrho vzezen nkde mezi Bras Asse a
(zapomnl jsem jmno, myslm, e je to Escoublon). Nue, kdy
ho potkal, zdl se mu velmi unaven, podal rybe, aby ho vzal
na kon za sebe, ale jezdec v odpov popohnal kon do klusu.
Prodava ryb byl ped pl hodinou ve skupince, kter se utvoila
kolem Jacquina Labarra, a vyprvl hostm od Ke o svm
nepjemnm rannm setkn. Te dal ze svho msta
nepozorovan znamen krmovi. Kdy krm k nmu
pistoupil, vymnili mezi sebou tie pr slov. Pocestn zase upadl
do snn.
Krm se vrtil ke krbu, poloil prudce ruku na cizincovo rameno
a ekl mu:
Hybaj odtud!
Cizinec se obrtil a ekl mrn:
Vy u vte?
Ano.
Z jedn hospody m vyhodili.
A te t vyhodme odtud.
Kam mm jt?
Jinam.
Mu vzal hl a branu a odeel.
Kdy vychzel, dti, kter ho sledovaly od Ke a kter na nho
ekaly, po nm hzely kamenm. Obrtil se zlostn a pohrozil jim
hol; dti se rozutekly jako hejno ptk.
el kolem vznice. Na dvech visel elezn etz vedouc ke
zvonku. Zazvonil. Otevelo se oknko.
Pane vrtn, ekl cizinec a uctiv smekl epici, byl byste tak
laskav, otevel mi a nechal m tady pes noc?
Hlas odpovdl:
Vznice nen hospoda. Dejte se zavt. Pak vm oteveme.
Oknko se zavelo.
Cizinec zahnul do uliky, kde byly jen zahrady. Nkter byly
obehnny ivmi ploty, co ulici zpjemuje. Mezi stromy a
kovm spatil pzemn domeek, jeho okna byla osvtlen.
Podval se do jednoho, jak to u uinil ped hospdkou. Spatil
velkou vyblenou mstnost s postel, pokrytou kartounovou
pikrvkou, v kout kolbku, nkolik devnch idl a runici
dvojku, zavenou na zdi. Uprosted svtnice stl prosten stl.
Mdn lampa osvtlovala ubrus z hrubho blho pltna, cnovou
konvici, plnou vna a svtc jako stbro, a hndou polvkovou
msu, z kter se kouilo. Za stolem sedl mu, asi tyictnk,
vesel a upmn tve, a houpal na kolenou mal dt. Blzko
nho kojila mladik ena druh dtko. Otec se sml, dcko a
matka tak.
Cizinec se na chvli zamyslil nad tm lbeznm a uklidujcm
obrzkem. Co se v nm dlo? Jen on sm by to mohl ci.
Pravdpodobn si pomyslil, e tento vldn dm bude i
pohostinn a e tam, kde vidl tolik tst, najde snad i trochu
soucitu.
Slabounce zaklepal na okenn tabuli.
Nic.
Zaklepal jet jednou.
Slyel, jak ena k: Zd se mi, e nkdo klepe.
Kdepak, ekl mu.
Zaklepal potet.
Mu se zvedl, vzal lampu a zamil ke dvem a otevel je.
Byl to vysok lovk, napolo sedlk, napolo emeslnk. Ml na sob
velkou koenou zstru, kter mu la a na lev rameno, za n ml
zastren kladivo, erven kapesnk, vek na prach, nejrznj
pedmty, kter tam staen pas drel jako v kapse. Zvrtil hlavu
nazad; jeho iroce oteven a shrnut koile odhalovala blou a
hladkou b ji. Mu ml hust obo, bohat ern licousy,
vypoulen ab oi, doln st oblieje vystouplou jako rypk; z
celho jeho zjevu byla patrn takov nabubelost, e ji nelze ani
vyjdit slovy.
Promite, pane, ekl pocestn, nemohli byste mi dt tal
polvky a vykzat kout, kde bych se vyspal, teba v koln tady na
zahrad? Nelo by to? Samo sebou e za penze.
Kdo jste? ptal se pn domu.
Mu odpovdl:
Pichzm od Puy-Moissonu. Cel den jsem na nohou. Urazil jsem
dvanct mil. Nemohl byste? Za penze.
Neodmtl bych slunho lovka, kter by zaplatil. Ale pro
nejdete do hospody?
Nemaj pr msto.
Eh! To je nemon. Nen jarmark ani trh. Byl jste u Labarra?
Ano.
Nua?
Poutnk odpovdl rozpait:
Nevm, nepijal m.
Byl jste v ulici Chaffaut?
Rozpaky cizincovy rostly. Zakoktal:
Tam m taky nepijali.
Sedlk se zatvil nedviv, pak si jet jednou pchozho
pemil od hlavy a k pat a najednou roztesenm hlasem zvolal:
Snad nejste ten lovk?
Jet jednou se na cizince podval, ustoupil ti kroky, postavil
lampu a strhl ze zdi puku.
Pi sedlkovch slovech: Snad nejste ten lovk se ena zvedla,
chytila ob dti do nrue a ustraen, s rozhalenou hrud a
vydenma oima se schovala za svho mue a eptala:
Darebk
Vechno to se zbhlo v ase kratm, ne si meme pedstavit.
Pn domu cizince chvli pozoroval asi tak, jako se dvme na zmiji,
vrtil se ke dvem a ekl:
Thni!
Pro smilovn bo, ekl cizinec, aspo skleniku vody.
Rnu z puky! ekl sedlk.
Pak prudce zabouchl dvee a vzpt bylo patrno, e je zatarasil
dvma velkmi zvorami. Za chvli zaharaily okenice a bylo slyet,
jak je v oknech pipevuj eleznou ty.
Snela se noc. Od Alp foukal studen vtr. Pi svitu pohasnajcho
dne zpozoroval cizinec v jedn ze zahrad, kter lemovaly ulici,
jakousi boudu obloenou drnem. Rzn peskoil devn plot a
octl se v zahrad. Bouda mla msto dve zk, velmi nzk otvor
a podobala se barkm, jak si stavj hldai u cest. Cizinec se
domnval, e je to bouda toho druhu. Byla mu zima a ml
dkladn hlad; nedbal hladu, ale zde se mohl ukrt alespo ped
zimou. Takov obydl nebvaj v noci obsazena. Poloil se na
bicho a prothl se dovnit. Bylo tam teplo a celkem dobr
slamn lko. Chvli zstal leet, ani se nehbal, tak byl unaven.
Protoe ho ale tlail batoh a protoe se ho dalo ut jako polte
pod hlavu, dal se do rozepnn emen. Vtom se ozvalo divok
zavren. Pozvedl zrak. V otvoru se rsovala hlava ohromn dogy.
Byla to ps bouda.
Cizinec sm byl siln a el z nho strach.
Co vak zbvalo ne ozbrojit se hol, poslouit si branou jako
ttem a vylzt z boudy s tm vsledkem, e dry na jeho hadrech
byly o nco vt ne pedtm.
I ze zahrady se dostal, ale pozptku, a aby dogu udrel v uctiv
vzdlenosti, ermoval ped sebou hol.
A kdy se, ne bez obt, dostal pes plot a kdy se octl opt na
ulici, sm, bez noclehu, bez pste, bez tulku, vyhnn i z toho
slamnho pelechu, z ubock ps boudy sp dopadl ne usedl
na kmen, a lovk, kter el prv okolo, slyel slova:
U nejsem ani pes!
Brzy se zvedl znova a pokraoval v cest. Vyel z msta s nadj, e
najde strom nebo stoh v polch a e se v nm schov.
Krel chvli se svenou hlavou. Kdy vytuil, e je u daleko od
lidskch pbytk, zvedl zrak a rozhldl se kolem sebe. Byl v poli;
ped nm se zvedal nzk kopec se strnitm, kter te po nch
pipomnal oholenou hlavu.
Obzor byl docela ern; nebyl to jen non soumrak, byly to velmi
nzk mraky, kter jako by se opraly pmo o pahorky, a jak rostly,
naplovaly celou oblohu. A protoe vychzel msc a v
nadhlavnku se chvlo jet trochu soumranho jasu, tvoily
mraky vysoko na obloze blostnou klenbu, z kter se linulo na
zem bled svtlo.
Zem byla svtlej ne nebe, to psob vdycky straideln, a
pahorek se ped nm svm ubohm a alostnm obrysem neurit
a zsinale odrel na ponurm obzoru. Vechno dohromady bylo
okliv, bdn, chmurn a stsnn. Na poli a na pahorku pusto,
jen jedin znetvoen strom se zmtal a tsl nkolik krok od
cesty.
Mu nebyl zejm zdaleka schopen rozumovch a duevnch
pochod, kter lovka in vnmavm k mystick povaze vc; ale
v tom nebi, v tom pahorku, v t planin a stromu bylo nco tak
beztnho, e se po chvli strnulosti a zamylen prudce obrtil.
Jsou okamiky, kdy se zd, e i proda je proti nm.
Vracel se, odkud piel. Brny msta byly zaveny. Digne, kter
vzdorovalo obleen v nboenskch vlkch, bylo jet v roce 1815
obehnno hradbami se tyhrannmi batami, kter jsou u od t
doby zboeny. Proel jednm prlomem a vstoupil do msta.
Bylo kolem osm. Ponvad neznal ulice, dal se nazdabh
mstem.
Doel k prefektue, potom k semini. Kdy mjel katedrlu,
zahrozil pst.
Vjednom rohu nmst je tiskrna. V n byly poprv titny
csaovy proklamace a provoln csask gardy k vojsku,
proklamace, pinesen z ostrova Elby a diktovan samm
Napoleonem.
Vyerpn navou a bez veker nadje, ulehl cizinec na kamennou
lavici nedaleko tiskrenskch vrat.
Vtu chvli vychzela z kostela jaksi star pan a spatila ho leet
ve stnu.
Co zde dlte, pteli? otzala se.
Mu tvrd a zlostn ekl:
Jak vidte, mil pan, jdu spt.
Mil pan, opravdu hodn toho pojmenovn, byla markza R.
Na tto lavici?
Devatenct let jsem ml devn matrace, ekl, dnes mm
kamenn.
Byl jste vojk?
Ano, mil pan, vojk.
Pro nejdete do hospody?
Protoe nemm penze.
Bohuel, ekla pan de R., mm v tobolce jen tyi sou.
I tak mi je dejte.
Mu pijal tyi mky. Pan de R. pokraovala.
S takovm mlem se do hospody nedostanete. Pokusil jste se
aspo? Nen mon, abyste pespal venku. Jist jste cel zmrzl a
vyhladovl. U z trpnosti vs mohli nkde uloit.
Klepal jsem vude.
Nu a?
Odevad m vyhnali.
Nae mil pan se dotkla muovy pae a druhou rukou mu
ukzala nzk domek vedle biskupstv na druh stran nmst.
Klepal jste vude? zaala znovu.
Ano.
A zaklepal jste tam na ty dvee?
Ne.
Tak tam zaklepejte.
 II

Opatrnost matka moudrosti

Toho veera zstal dignsk biskup po prochzce mstem dost

dlouho ve svm pokoji. Byl zabrn do svho velkho dla O
povinnostech, kter bohuel zstalo nedokoneno. Vyhledval
peliv vechno, co ekli crkevn otcov a uendoktoi o tomto
zvanm nmtu. Jeho kniha byla rozdlena na dv sti: za prv
povinnosti vech, za druh povinnosti jednotlivce, podle toho, ke
kter td pat. Povinnosti vech jsou hlavn povinnosti. Jsou
tvery. Svat Matou je oznauje takto: povinnosti k Bohu (Mat.
6), povinnosti k sob (Mat. 5, 29, 30), povinnosti k blinmu (Mat.
7, 12), povinnosti k tvorstvu (Mat. 6, 20, 25). Pouen o ostatnch
povinnostech nael a vypsal biskup z jinch knih; o povinnostech
vldc a poddanch z epitoly k manm; z epitoly svatho
Petra o povinnostech soudc, manelek, matek a mladch mu; z
epitoly k Efezskm o povinnostech manel, otc, dt a
sluebnictva; z epitoly k idm o povinnostech vcch; z
epitoly svatho Pavla ke Korintskm o povinnostech panen. Ze
vech tchto vpisk pracn sestavoval harmonick celek, kter
chtl pedloit vcm.
V osm hodin jet pracoval, velkou knihu na kolenou; kdy
zapisoval, ne v prv pohodln pozici, sv poznmky na mal
tvrtky papru, vstoupila do pokoje pan Magloirov, aby jako
obyejn vybrala stbrn pbory ze skky u postele. Po chvilce
zavel biskup knihu, vstal od stolu a vstoupil do jdelny
pedpokldaje, e u je prosteno a e ho sestra ek. Jdelna byla
podlouhl mstnost s krbem, dvemi, kter vedly jak jsme u
ekli do ulice, a s oknem do zahrady.
Pan Magloirov opravdu dokonovala pravu stolu. Pitom
hovoila se slenou Janou.
Na stole byla lampa; stl stl blzko krbu. V krbu hoel pjemn
ohe.
Meme si snadno pedstavit ob eny, kterm bylo u pes
edest: pan Magloirov byla mal, baculat, ipern; slena Jana
mrn, drobn, kehk, o nco vt ne jej bratr, v hedvbnch
atech hnd barvy, kdysi modernch, je si v roce 1806 koupila v
Pai a kter j vydrely a do dnenho dne. Lidov eeno
pitom to vystihuje jednm slovem mylenku, na kterou bychom
potebovali skoro celou strnku, ne-li vc pan Magloirov
vypadala jako selka a slena Jana jako dma. Pan Magloirov mla
na hlav bl epeek s varhnky, na krku kek se srdkem,
jedin ensk perk v dom, blostn teek se odrel na
hrubch ernch atech s krtkmi a irokmi rukvy; mla
bavlnnou zstru, erven a zelen kostkovanou, v pase
uvzanou zelenou stuhou, a se stejnm laclkem, pipjatm v
hornch rozch dvma pendlky, na nohou hrub stevce se
lutmi punochami, jak nos Marseillanky. aty sleny Jany byly
stieny podle mdy z roku 1806: krtk tlo, zk aty vcelku,
rukvy zdoben patkami a knoflky. ediv vlasy skrvala
nakadeen paruka.
Pan Magloirov vypadala inteligentn, iv a dobrotiv. Kad
koutek st mla v jin vi, horn ret silnj ne spodn, take
psobila nakvaen a pnovit. Pokud monsignore mlel, mluvila
ona, rzn, ale voln, s jistou ctou; jakmile vak promluvil,
poslouchala stejn trpn jako slena. Slena Jana vbec
neodmlouvala. Poslouchala jen a hledla bratrovi vyhovt. Nebyla
ani v mld hezk, mla velk modr vystoupl oi a dlouh kiv
nos; ale cel obliej, cel jej bytost vydechovala jak jsme u
zprvu ekli neskonalou dobrotu. Byla pedurena k nnosti; ale
vra, nadje a lska, ti ctnosti, kter pomalu zaehuj dui,
povznesly znenhla jej nnost a k svatosti. Proda z n udlala
oveku, nboenstv z n uinilo andla. Uboh svtice! Rozvt
sladk vzpomnko!
Od t doby slena Jana vypravovala, co se onen veer v biskupstv
udlo, u tolikrt, e se mnoho lid, kte doposud ij, dobe
pamatuje na nejmen podrobnosti.
Prv ve chvli, kdy vstoupil do jdelny pan biskup, byla pan
Magloirov v nejivjm vkladu. Bavila slenu nmtem vn
ivm, jemu biskup u dvno pivykl. lo o zstrku u vstupnch
dve.
Pan Magloirov pi nkupu k veei pravdpodobn zaslechla
njak ei. Vykldalo se o podezelm tulkovi; v mst pr se
objevil jaksi pobuda, nkde se tu asi potlouk, a lid, kterm by
napadlo jt pozd v noci dom, by mohli zat nepjemn setkn.
Policie pr je nespolehliv, protoe pan prefekt a pan starosta jsou
spolu na kordy a sna se dlat si navzjem jen nepjemnosti. A
tak pr zle jen na lidech, mus dbt o svou bezpenost sami,
mus si dt pozor, je zapoteb patin zamykat, zastrit zvory,
zabednit dm a dobe zavrat domovn dvee.
Pan Magloirov posledn slova zdraznila; ale biskup, kter piel
ze sv dosti chladn pracovny, se posadil u krbu a myslil na nco
docela jinho. Nedal najevo, e sly slova, kter pan Magloirov
mysln utrousila. Opakovala je. A tu slena Jana ve snaze pomoci
pan Magloirov a nepohnvat bratra odvila se pronst plachou
otzku:
Slyte, brate, co k pan Magloirov?
Slyel jsem nco jen tak na pl ucha, odpovdl biskup. Potom se
napolo obrtil i se idl, poloil ruce na kolena, zvedl k star sluce
svou srdenou a rozveselenou tv, ozenou ohnm z krbu, a ekl:
Hleme! Copak se dje? Copak se dje? Jsme tedy ve velkm
nebezpe?
A pan Magloirov poala vyprvt znovu celou historii, pehnjc
trochu, ani si to uvdomovala. Pr njak cikn, trhan, jaksi
nebezpen ebrk je prv ve mst. Objevil se zniehonic a chtl
pespat u Labarra, ale ten ho nechtl pijmout. Vidli ho pichzet
bulvrem Gassendi, za soumraku se pak plil ulicemi. ibenink
se stralivou tv.
Opravdu? ekl biskup.
Ten souhlas povzbudil pan Magloirovou; zdlo se j, jako by u i
biskup pomalu dostval strach; proto vtzoslavn pokraovala:
Ano, monsignore! Je to tak. Dnes v noci se ve mst stane njak
netst. Kdekdo to k. S tak patnou polici (zbyten to
opakovat)! ijeme v horch, a nemme v noci na ulicch ani
svtilnu! Vyjdte do ulic. Tma jako v pytli! A j vm km,
monsignore, a tady slena to k jako j
J, peruila ji sestra, nekm nic. Co mj bratr in, dobe in.
Pan Magloirov vak pokraovala, jako by nikdo nic nenamtal:
kme, e tento dm nen bezpen; kdyby monsignore dovolil,
doskoila bych pro zmenka Pavlna Museboise, aby nm znova
pidlal na dvee star zvory; mme je nahoe, bude to trvat
chvilku, a j km, e jsou zvory nutn, monsignore, i kdyby to
bylo jen pro tuto noc; pod povdm, e nen nic stranjho ne
dvee, kter me zven pouhou klikou kdokoliv otevt; a k tomu
jet m monsignore ve zvyku kat vdycky dle, ach, bonku, o
plnoci ostatn nikdo prosit o dovolen nebude
Vtom nkdo dost prudce zaklepal na dvee.
Dle! ekl biskup.

III

Hrdinstv trpn poslunosti

Dvee se otevely.
Otevely se prudce, dokon, jako by do nich nkdo rzn a
odhodlan vrazil.
Vstoupil mu.
My u ho znme. Je to poutnk, kterho jsme ped chvl vidli
bloudit a hledat pste.
Vstoupil, udlal krok do pokoje a zastavil se, nechvaje za sebou
oteven dvee. Na zdech ml branu, v ruce hl a v och tvrd,
odhodlan, unaven a nsilnick vraz. Plameny z krbu ho
osvtlovaly. Byl okliv. Hrzn zjev.
Pan Magloirov se nezmohla ani na vkik. Cel se roztsla.
Slena Jana se obrtila, zahldla vstupujcho mue, napolo se
napmila zdenm, a kdy potom pozvolna obrtila hlavu ke
krbu a pozorovala bratra, jej tv se znovu hluboce uklidnila a
zjasnla.
Biskup upel na mue sv pokojn oi.
Kdy u se chystal promluvit, bezpochyby aby se zeptal, co si
nvtvnk peje, mu opel ob ruce o hl, prohlel si jednoho po
druhm, starce i eny, a ani vykal biskupovch slov, ekl hlasit:
Tady m mte! Jmenuji se Jean Valjean. Jsem trestanec. Byl jsem
devatenct let v kznici. Ped tymi dny m propustili a te jdu
do Pontarlier, kam m poslali. Jdu u tyi dny z Toulonu. Dnes
jsem urazil dvanct mil. Kdy jsem se dnes veer dostal do vaeho
kraje, el jsem do jedn hospody, kde m vyhodili pro mj lut
prvodn pas, kter jsemukzal na radnici. Musil jsem. Pak jsem
byl v krm. ekli mi: Thni! Jeden jako druh. Nikdo m nechtl
pijmout. Byl jsem u brny vznice. Vrtn mi neotevel. Byl jsem
v ps boud. Pes m kousl a zahnal m, stejn jako lid. Jako by
vdl, kdo jsem. Odeel jsem do pol, abych se vyspal pod irm
nebem, v hospod pod hvzdami. Ale nebyla tam jedin hvzda.
Bl jsem se, e bude pret a e tu nen Bh, aby zabrnil deti, a
proto jsem se vrtil do msta, abych si nkde nael vklenek u
vrat. Prv kdy jsem na nmst ulhal na kmen, jedna laskav
pan mi ukzala na v dm a ekla: Zaklepej tamhle. Zaklepal
jsem. Co to zde je? Je tu snad hospoda? Mm penze. Hodn
penz. Sto devt frank a patnct sou, vydlal jsem je v kznici za
devatenct let. Zaplatm. Co mi to udl? Mm penze. Jsem velmi
unaven, dvanct mil pky, mm podn hlad. Mohu tady
zstat?
Pan Magloirov, ekl biskup, pidejte jet jeden pbor.
Mu udlal ti kroky a piblil se k lamp, kter stla na stole.
Hlete, ekl, jako by nechpal, to nen jen tak. Porozuml jste
mi? Jsem trestanec. Zloinec. Pichzm z kznice.
Vythl z kapsy velk lut list papru a rozevel jej.
Tady je mj prvodn list. lut, jak vidte. To je proto, aby m
vytvali odevad, kam pijdu. Chcete si to pest? J st umm.
Nauil jsem se tomu v kznici. Je tam kola pro ty, kdo se chtj
uit. Podvejte se, co mi do pasu napsali: Jean Valjean, proputn
zloinec, narozen to je vm jedno. Byl devatenct let v
kznici; pt let pro krde s vloupnm, trnct let za tyi pokusy
o tk. Velmi nebezpen lovk Tady to mte! Vichni m
vyhodili. A vy m chcete nechat u sebe? Je tu hospoda? Chcete mi
dt jst a nechat m pespat? Mte njakou stj?
Pan Magloirov, ekl biskup, povlknte v pstnku postel.
U jsme vysvtlili, jakho druhu byla poslunost obou en. Pan
Magloirov odela splnit pkaz. Biskup se obrtil k mui.
Sednte si, pane, a zahejte se: Veee bude co nevidt, a ne se
najme, bude pipravena i postel.
Teprve te mu naplno porozuml. V jeho dosud zachmuenm a
tvrdm vrazu se objevilo ohromen, pochybnost a radost; zvltn
vraz. Zaal koktat jako pomaten:
Opravdu? Opravdu? Nechte m u sebe? Vy m nevyhnte? M,
zloince? Vy mi kte pane! Netykte mi! Nekte: Thni odtud,
pse jak to odevad slym. ekal jsem, e m vyenete. Proto
jsem tak hned ekl, co jsem za. Oh, to byla opravdu hodn pan,
co m sem poslala! Najm se! Dostanu postel s nnkou a
prostradlem! Jako vichni lid! Postel! U devatenct let jsem
nespal v posteli. Opravdu neporoute, abych odeel? Jste moc
hodn lid. Ostatn mm penze. Dobe zaplatm. Promite, pane
hostinsk, jak se jmenujete? Zaplatm, co budete chtt. Jste hodn
lovk. Jste pece hostinsk, e ano?
Jsem knz, ekl biskup, a bydlm zde.
Knz! vzdychl mu. Opravdu dobr knz! Tak vy ode m
nebudete chtt penze? Far, e? Far toho velkho kostela?
Hele, jsem to ale hlupk! Neviml jsem si va epiky
Jak hovoil, odloil batoh a hl do kouta, stril prvodn list do
kapsy a usedl. Slena Jana ho laskav pozorovala. Jean Valjean
pokraoval:
Jak jste lidsk, pane fari! Nevte, co je nenvist. Laskav knz, to
je dobrodin. Vy tedy nedte, abych vm zaplatil?
Ne, ekl biskup, nechte si sv penze. Kolik mte? Neekl jste
mi, e sto devt frank?
A patnct sou, dodal mu.
Tedy sto devt frank patnct sou. A jak dlouho trvalo, ne jste ty
penze vydlal?
Devatenct let.
Devatenct let!
Biskup hluboce vzdychl.
Mu pokraoval:
Mm jet vechny sv penze. Za cel tyi dny jsem utratil jen
ptadvacet sou, kter jsem si pivydlal, kdy jsem pomhal v
Grasse pi skldn. Kdy jste tedy far, musmvm ci, e jsme v
kznici mli kaplana. A jednou jsem vidl biskupa. kali mu
monsignore!
Byl to biskup od Panny Marie v Marseille. To je far nade vemi
fari. Vak vy to vte, promite, km to patn, nevyznm se v
tom. Ale vy u chpete, co chci ci! Slouil mi uprosted kznice,
u olte, a na hlav ml nco piatho a bylo to cel zlat. V
polednm slunci se to jen blskalo. Byli jsme tam seazeni ve tech
skupinch, a ped nmi byly kanny se zaplenmi doutnky.
Nevidli jsme dobe. Kzal, ale byl pli daleko, a tak jsme ani
neslyeli. To tedy byl biskup.
Zatmco mu mluvil, el biskup zavt dvee, kter zstaly
dokon.
Pan Magloirov se vrtila. Pinela pbor a poloila jej na stl.
Pan Magloirov, ekl biskup, dejte ten pbor co nejbl k ohni.
A obrtil se k hostu: Non vtr v Alpch je ostr. Je vm asi zima,
pane?
Kdykoliv ekl laskav vnm hlasem a velmi ptelsky slvko
pane, tv mue se rozzila. kat trestanci pane, to je, jako byste
trosenkovi z Medzy podali douek erstv vody. Hanba zn po
ct.
Lampa dnes patn ho, ekl biskup.
Pan Magloirov pochopila a la do lonice pro dva svcny stojc
na krbu a postavila je rozat na stl v jdeln.
Pane fari, ekl mu, jste dobrosrden. Nepohrdte mnou.
Hostte m. Kvli mn rozsvcujete svky. A j vm pece
nezatajil, odkud pichzm a e jsem neastn lovk.
Biskup, kter sedl blzko nho, ho pohladil nn po ruce.
Ani jste se nemusil piznvat, kdo jste. To zde nen mj dm, to
je dm bo. Nae dvee se neptaj toho, kdo vchz, jak se
jmenuje, ale co ho bol. Vy trpte; jste vyhladovl a zniv; bute
vtn. A nedkujte mi, nekejte mi, e vs hostm. Doma u ns je
ten, kdo potebuje pste. km vm, e vy, kter jdete kolem,
jste zde vc doma ne j. Vechno, co je zde, je vm k slubm. K
emu potebuji znt vae jmno? Ostatn jet dv ne jste mi je
ekl, jste u jedno ml, a j je znal.
Mu otevel uasle oi.
Ano, ekl biskup, jste mj bratr.
Tu to mme, pane fari! zvolal mu. Ml jsem dkladn hlad,
kdy jsem vstupoval; ale vy jste tak laskav, e te ani nevm, co se
to se mnou dje, a hlad m peel.
Biskup se na nho zadval a ekl:
Hodn jste trpl?
Ach! Rud kazajka, koule na nohou, pryna na span, horko, zima,
robota, otroctv, rny hol! Dvojit etz pro nic. Temnice za kad
slovko. I nemocn v posteli etz. Psi, psi jsou na tom lpe!
Devatenct let! Je mi estatyicet. A te lut prvodn list! Tak
daleko jsem to dopracoval.
Ano, navzal biskup, pichzte ze smutnch mst. Ale poslyte!
Bude vt radost v nebesch nad jednm hnkem, kter in
pokn, ne nad devtadevadesti spravedlivmi, kte pokn
nepotebuj. Odchzte-li z tch bolestiplnch mst s mylenkami
zloby a hnvu proti lidem, jste hoden soustrasti; odchzte-li s
laskavost, vldnost a mrem v srdci, jste lep ne my vichni.
Zatm pan Magloirov podala veei. Vodovou polvku s olejem,
chlebem a sol, trochu slaniny, kousek skopovho, fky, erstv sr
a hrub itn chlb. Akoliv j to nikdo nepikzal, pinesla proti
monsignorovu zvyku lhev starho mauveskho vna na
pilepenou.
Biskupova tv se nhle rozzila, jak tomu bv u pohostinnch
povah:
Ke stolu, zvolal vesele.
Usadil mue po sv pravici, jak bylo jeho zvykem, ml-li hosta.
Slena Jana, klidn jako jindy, usedla po jeho levici.
Biskup se pomodlil a pak jako obvykle nalil polvku. Mu se pustil
hltav do jdla.
Nhle biskup prohodil:
Tak se mi zd, e na stole nco chyb.
Vskutku, pan Magloirov prostela na stl jen pbory nezbytn
potebn. Bylo vak zvykem, e ml-li biskup hosty, prostelo se
vech est stbrnch pbor, i kdy to byl pepych. Toto pvabn
pedstrn pepychu bylo milm dtinstvm v dom tak mrnm a
psnm, e se v nm chudoba povznela k dstojnosti.
Pan Magloirov porozumla poznmce, vyla bez odmluvy a za
chvli se na ubruse skvly ti poadovan pbory, pravideln
rozloen ped kadm ze t stolovnk.

IV

Podrobnosti o srrnch v Pontarlieru

Abychom vyvolali sprvnou pedstavu o tom, co se udlo u stolu,

bude snad nejlpe, opeme-li st dopisu sleny Jany pan de
Boischevronov, ve kterm s prostosrdenm puntikstvm l
rozmluvu trestance s biskupem:

Ten lovk si nikoho nevmal. Jedl hltav jako vlk. Ale po veei
ekl:
Pane fari, kter zastupujete dobrho pnbka, tohle zde je pro
m a pespli dobr, ale pesto vm musm ci, e formani, kte
nedovolili, abych s nimi poveeel, se maj mnohem lpe ne vy.
Mezi nmi eeno, ta poznmka se m trochu dotkla. Mj bratr
odpovdl:
Maj tak t prci ne j.
To nen ono, ekl mu, ale maj vce penz. Dobe vidm, e jste
chud. Snad ani nejste far. Jste opravdu far? Opravdu, kdyby byl
Bh spravedliv, musil byste bt farem.
Pn Bh je vc ne spravedliv, ekl bratr. Po chvilce dodal:
Pane Jeane Valjeane, kal jste, e jdete do Pontarlieru, e ano?
Podle donucovacho cestovnho listu.
Mm dojem, e to tak ten mu jmenoval. Potom pokraoval:
Ztra musm vyrazit u za svtn. Tko se cestuje. V noci je zima
a ve dne horko.
Tam se dostanete do dobrho kraje. Kdy byla m rodina za
revoluce oebraena, utekl jsem nejdve do Franche-Comt a tam
jsem se ivil njak as jako dlnk. Nael jsem si zamstnn. Je tam
tch tovren dost, sta si vybrat. Jsou tam paprny, koeluny,
lihovary, olejrny, hodinsk tovrny, ocelrny, tovrny na vrobky
z mdi, nejmn dvacet elezren, tyi nejvt jsou v Lodsu,
Chtilonu, Audincourtu a v Beure
Myslm, e jsem se nezmlila a e mj bratr jmenoval ta msta
opravdu vechna; pak se odmlel a obrtil se na mne:
Nemme tam, mil sestro, njak pbuzn?
Odpovdla jsem:
Mli jsme, mli, za starho reimu tam byl tak pan de Lucenet,
setnk hradebn stre v Pontarlieru.
Ano odpovdl bratr, ale v tiadevadestm roce nebylo
pbuzenstvo nic platn, kad se musil spolehnout jen na sv ruce.
Pracoval jsem. V tom pontarlierskm kraji, kam mte, pane
Valjeane, je docela patriarchln a mil prmysl. Svm srrnm
kaj salanick drustva
Zatmco bratr nechal toho lovka v klidu najst, vykldal mu velmi
podrobn, co jsou to salanick drustva v Pontarlieru, e jsou dvoj:
velkosrrny, kter pat bohatm a kde maj na tyicet a padest
krav, je daj mlka na sedm a osm tisc sr za lto; a potom jsou
to drustevn srrny, ty pat chudm venkovanm z Dolnch Alp,
kte chovaj krvy spolen a dl se mezi sebou o vrobky. Najmou
si srae a ten pijm tikrt denn od drustevnk mlko a
dvojmo zaznamenv jeho mnostv; prce v srrnch zan
koncem dubna; a v polovin ervna vyhnj salanci dobytek do
hor.
Za jdla mu pomalu oval. Bratr mu nalval dobrho mauveskho,
kter sm nepije, protoe je pli drah. Bratr vykldal vechny
tyhle podrobnosti s dobrou nladou, vak ho znte, a pitom se mile
obracel i ke mn. Velmi asto zanal znovu e o vhodnm
zamstnn srae, jako by si pl, aby ten lovk pochopil, ani mu
to bude pmo a drazn radit, e by tam nael toit. Jedno m
vak napadlo. Ten mu byl, vy u vte co. Nue, po cel veer, s
vjimkou nkolika slov o Jei Kristu pi jeho pchodu, se bratr ani
slvkem nedotkl toho, co by mohlo pipomenout a podle eho by si
mohl domyslit, m mj bratr je. A pece to byla skvl pleitost
pro mal kzn, kterm by dal trestanci najevo, jak est ho
potkala, e se na sv cest setkal s biskupem. Kdokoli jin by myslil,
e je to pleitost kdy u m takovho neastnka po ruce , aby
nasytil dui, kdy u syt tlo, promluvil mu do svdom a okoenil
to mravnm napomenutm a radou, nebo jet lpe, pidal trochu
trpnosti a domluvy, aby se v budoucnu choval lpe. Ale mj bratr
se ani nezeptal, odkud pochz a jak je jeho minulost. Nebo nkde
v minulosti leela jeho chyba a mj bratr jako by se vyhbal vemu,
co by mu ji mohlo pipomenout. Jeho ohleduplnost la tak daleko, e
ve chvli, kdy vyprvl o horalech z Pontalieru, kte maj pjemn
zamstnn nebi bl a kte, jak dodval, jsou astn proto, e jsou
nevinn, se zarazil, obvaje se, nen-li v jeho slovech nco, co by se
mohlo toho mule nemile dotknout. Kdy o tom te uvazuji,
pochopila jsem, myslm, co se dlo v srdci mho bratra. Bezpochyby
se domnval, e ten mu jmnem Jean Valjean m dui plnou bdy a
e bude nejlpe trochu ho rozptlit a poslit ho vdomm, teba jen
na chvli, e je lovk jako kad jin a e s nm proto jedn jako s
kmkoli jinm. eknte, nen to vskutku sprvn pochopen lsky k
blinmu? Nen, m mil, nco vpravd evangelickho v t etrnosti,
kter se zk monosti kzat, udlovat mravn nauen a dlat
narky? Nen to ta prav trpnost m-li u nkdo bolav
msteko v dui vyhnout se kad zmnce o tom? Myslm, e tohle
asi byla ta nejtajnj mylenka bratrova. Ale a tak i onak, ml-li
tyto mylenky, nic z nich neprozradil, ani mn ne; byl od potku a
do konce sm sebou jako kad jin veer a veeel s Jeanem
Valjeanem, jako by ml na veei pana Gdona Le Prvosta nebo
pana fare.
Kdy u bylo skoro po veei, byli jsme prv u fk, zaklepal nkdo
na dvee. Byla to matka Gerbaudov s malikm na ruce. Bratr
polbil dcko na elo a vypjil si ode mne patnct sou, kter jsem
mla v kapse; a dal je matce Gerbaudov. Mu si zatm nieho
nevmal. U ani nemluvil a zdlo se, e je velmi unaven. Kdy
chudinka star Gerbaudka odela, bratr se pomodlil. Pot se obrtil
k mui a ekl mu:
Jist byste byl u nejradji v posteli.
Pan Magloirov velmi rychle sklidila se stolu. Pochopila jsem, e
bude lpe, kdy odejdeme, aby pocestn mohl jt spt, a ob jsme
vystoupily nahoru. Po chvilce jsem ale poslala pan Magloirovou
znova dol se srn k ze Schwarzwaldu, kter bv v mm
pokojku, aby ji dala na jeho postel. Noci jsou ledov a takov ke
dr teplo. koda, e je ta ke u star; pout chlupy. Mj bratr ji
koupil kdysi v Nmecku, v Tottlingenu u dunajskch pramen,
stejn jako nok se stenkou ze slonov kosti, kterho pouvm
pi jdle.
Pan Magloirov se vrtila tm okamit, pomodlily jsme se v
saln,kde vvme prdlo, a potom jsme mlky odely do svch
pokojk
 V

Klid

Monsignore Lidumil popl sv seste dobrou noc, vzal se stolu

jeden stbrn svcen, druh podal svmu hostu a ekl:
Pane, doprovodm vs do vaeho pokoje.
Mu el za nm.
Jak jste si u mohli z dvjho vkladu povimnout, byl biskupv
byt uspodn tak, e do modlitebny s pstnkem se musilo projt
biskupovou lonic.
Prv j prochzeli, kdy pan Magloirov ukldala stbro do
skky v hlavch postele. To bvala jej posledn prce ped
spanm.
Biskup uvedl hosta do pstnku. Byla tam ble povleen postel,
vonc istotou. Mu postavil svcen na stoleek.
Tak se tedy dobe vyspte, ekl biskup. Ztra rno, ne odejdete,
vypijete lek mlka od naich kraviek; bude prv nadojen.
Dkuji, pane fari, ekl mu.
Sotva pronesl ta slova pln mru, zachvtilo ho nhle, bez
pechodu, podivn hnut, je by bylo pimrazilo ob pobon
eny, kdyby byly ptomny. I dnes je nm zatko posoudit, co s
nm v t chvli smklo. Chtl dt vstrahu, nebo vyhroovat?
Poslouchal snad prost pudov nutkn, pro nho samho
nevysvtliteln? Prudce se obrtil k starci, zkil ruce, a sleduje
divokm pohledem hostitele, chraplav vykikl:
To je dobr! Opravdu! Vy jste si m ubytoval ve svm dom a tak
blzko u sebe!
Na chvilku se odmlel a pak se pern zasml:
Zdalipak jste si to dobe rozmyslil? Kdo vm ekl, e jsem
nevradil?
Biskup mu odpovdl:
Na to me odpovdt jen Bh.
Potom vn, pohybuje rty, jako by se modlil anebo mluvil pro
sebe, pozdvihl dva prsty prav ruky a dal sv poehnn mui,
kter se ani nesklonil, a ani se ohldl, odeel do sv lonice.
Spal-li nkdo v pstnku, byl olt zakryt serovou shrnovac
zclonou. Kdy el biskup okolo zclony, poklekl a kratice se
pomodlil.
Za chvli nato u chodil, snil a rozjmal ve sv zahrad, s du a
mysl pohrouenou do onch velkch zhad, je Bh v noci
ukazuje om, kter zstvaj oteven.
Pokud jde o naeho mue, ten byl opravdu tak unaven, e z tch
pkn blch pein vbec nic neml. Sfoukl svku nosem, jak to
dlaj trestanci, pratil sebou obleen na postel a ihned tvrd
usnul.
Bila plnoc, kdy se biskup vracel ze zahrady dom.
Nkolik minut potom vechno v domku spalo.

VI

Jean Valjean

V noci se Jean Valjean probudil. Jean Valjean byl z chud

venkovsk rodiny z Brijska. V mld se nenauil ani st. Kdy
dospl v mue, proezval a klestil stromy ve Faverolles. Jeho
matka se nazvala Jana Mathieuov; otec se jmenoval Jean Valjean
nebo Vlajean, co byla patrn pezdvka, je povstala staenm
slov Voil Jean ( Hleme, Jan!).
Jean Valjean byl zdumiv, ale nikoli smutn, jako obvykle bvaj
vrouc a ptuln povahy. Psobil, alespo na prvn pohled,
dojmem ospalho a nenpadnho lovka. Matku i otce ztratil
jet v tlm vku. Matka zemela na patn lenou horeku
omladnic, otec, kter byl zrove probrkem i klestiem strom
jako syn, se zabil pdem ze stromu. A Jeanu Valjeanovi zstala jen
star sestra, vdova se sedmi dtmi. Ta Jeana Valjeana vychovala, a
dokud mla manela, jej mlad bratr u nich bydlil a jedl. Mu
zemel. Nejstarmu ze sedmi dt bylo osm let a posledn bylo
ron. Jeanu Valjeanovi bylo tehdy ptadvacet. Nahrazoval dtem
otce, a te zase on podporoval sestru, kter ho vychovala. Bylo to
u nho tak samozejm jako povinnost, i kdy na to nkdy bruel.
Tak ubjel mld v krun a patn placen prci. Nebylo znmo,
e by byl ml njakou lsku. Neml ani kdy se zamilovat.
Veer se vracval unaven a beze slova sedal k polvce. Sestra Jana
mu asto mezi jdlem vylovila z misky nejlep sousta, kousek
masa, pltek slaniny, srdko kapusty, a dala to nktermu dtti;
ale on jako by nic nevidl, jedl dl se sklopenma oima, sklonn
nad stolem, hlavu skoro v polvce, dlouh vlasy spadvaly kolem
misky. Ve Faverolles, nedaleko domku Valjeanovch, na opanm
konci uliky, bydlela selka Marie Claudine; Valjeanovy dti,
obyejn hladov jako vlci, dluvaly si jmnem sv matky u Marie
Claudiny pintu mlka, kterou hltav pily nkde za kovm nebo v
zkrutu aleje a tak se rvaly o hrnek, e dvtka rozbryndala plno
mlka po zstrkch a kolem st. Kdyby byla matka vdla o tom
lumpctv, byla by provinilce psn potrestala. Mrzut bruoun
Jean Valjean zaplatil Marii Claudin za matinmi zdy a dti uly
trestu.
Vdob, kdy se klestily a proezvaly stromy, vydlval osmnct sou
denn; pak se dal najmout na ov prce nebo jako ndenk,
pacholek k volm nebo podomek. Dlal, co mohl. Sestra tak
pracovala, ale jakpak prce pi sedmi dtech? Byla to smutn
skupinka, kterou bda obklopovala a krtila vc a vc. Stalo se, e
pila krut zima. Jean byl bez zamstnn. Rodina bez chleba.
Doslovn. A sedm dt na krku!
Vnedli veer se prv ukldal ke spnku Maubert Isabeau, peka
na Kostelnm nmst ve Faverolles, kdy zaslechl prudk der do
zamovan a zasklen vkladn skn svho krmu. Piel jet
vas, aby zahldl, jak otvorem proraenm pst ve sklenn tabuli
sah dovnit mezi me ruka. Uchopila chlb a vythla jej. Isabeau
rychle vybhl; zlodj uhnl, co mu nohy staily, Isabeau utkal za
nm, a ho chytil. Zlodj chlb zahodil, ale ml zkrvcenou ruku.
Byl to Jean Valjean.
To se stalo v roce 1795. Jean Valjean byl pohnn ped tehdej soud
pro krde spojenou s nonm vloupnm do obytnho domu.
Ml puku a zachzel s n lpe ne njak ostrostelec, obas si
trochu zapytlail, a to mu pitilo. Vipytlkm jsou lid prvem
ve stehu. Jak pytlk, tak podloudnk pat s lupiem takka do
jednoho pytle. Pece jen mimochodem eeno je velk propast
mezi tmto druhem lid a mstskm zloincem. Pytlk ije v lese,
podloudnk v horch nebo na moi. Msto bud v lovku
surovost, protoe ho mravn naruuje. Hory, moe, les lovka
zdivouj a rozvjej jeho drsn strnky, ani namnoze poruuj
jeho lidskost.
Jean Valjean byl uznn vinnm. Litera zkona znla jasn. V na
civilizaci se nezdka pihz, e trest znamen ztroskotn.
Neblah chvle, ve kter se lidsk spolenost odtahuje a dovruje
nenapravitelnou oputnost myslcho tvora! Jean Valjean byl
odsouzen na pt let kznice.
22. dubna 1796 v Pai rozhlaovali vtzstv u Montenotte,
kterho dobyl velc generl italskho vojska Buona-Parte, jak ho
nazvala vyhlka Rady pti set z 2. floralu roku IV; t den byl
ukovn velk etz v Bictre. Jean Valjean byl st toho etzu.
Bval vrtn z vznice, ktermu je te skoro devadest, se jet
velmi dobe pamatuje na toho uboka, kter byl pikovn na
konci tvrtho pramene etzu v severnm kout ndvo. Sedl na
zemi jako ostatn. Jako by nechpal ze svho postaven nic ne to,
e je straliv. Je pravdpodobn, e se mu v jeho matnm mylen
nevdomho uboka spdalo cosi neobyejnho. Kdy mu
pdnmi ranami kladiva zantovvali za hlavou svornk eleznho
obojku, plakal, slzy ho dusily, brnily mu, aby promluvil, jen obas
se vzchopil natolik, aby ekl: Proezval jsem stromy ve Faverolles.
Za vzlykotu pozvedal pravou ruku a po stupnkch ji sedmkrt
snioval, jako by se postupn dotkal sedmi hlaviek mench a
mench dt, a lid z tohoto pohybu hdali, e to, eho se
dopustil, spchal, aby oatil a nakrmil sedm malch dt.
Odjel do Toulonu. Za sedmadvacet dn se tam dostal na ke, s
etzem kolem krku. V Toulonu mu navlkli ervenou kazajku.
Cel jeho ivot byl vymazn, i jeho jmno. Tam ji nebyl Jeanem
Valjeanem; byl slem 24 601. Co se stalo se sestrou? Co se stalo se
sedmi dtmi? Kdo se o to star? Co se stane s hrstkou list
mladho stromku, kter byl uat u koene?
Je to vdycky t historie. Ti uboci, ti bo tvorov, od t chvle
bez opory, bez rady, bez pste, se rozchzeli nazdabh kdo
to v? kad jinam, hrouili se do on chladn mlhy, v n tonou
osudy oputnch, hrouili se do onch pochmurnch temnot, v
nich miz postupn za chmurnho pochodu lidskho pokolen
tolik neastnk. Odeli z kraje. Zvonice jejich vesniky na n
zapomnla; zapomnl na n i meznk jejich bvalho pole; a po
nkolikaletm pobytu v kznici zapomnl na n i sm Jean
Valjean. V srdci s otevenou kdysi ranou zbyla jen jizva. To je
vechno. Jen jednou za celho svho pobytu v Toulonu zvdl
nco mlo o seste. Myslm, e to bylo ke konci tvrtho roku jeho
trestu. Nevm u, jakou cestou se k nmu ona zprva dostala.
Njak krajan jeho sestru vidl. Byla v Pai. Bydlela v chud ulici
u chrmu svatho Sulpicia, v ulici Gindre. Mla u sebe jen jedno
dt, poslednho chlapeka. Kde zstalo est ostatnch? Snad to ani
sama nevdla. Kad rno chodila do tiskrny v ulici Sabot slo
3, kde skldala a sevala knihy. Musila tam bt u o est hodin
rann, v zim jet dv, ne se rozbesklo. V tiskrn byla kola a
tam odvdla svho sedmiletho chlapce. Ale protoe nastupovala
do prce v tiskrn v est a kola se otvrala a v sedm, musilo dt
ekat celou hodinu na dvoe; v zim to byla hodina tmy pod irm
nebem. Nedovolili, aby dt chodilo do tiskrny, pekelo by tam.
Dlnci rno vdali toho malho tvoreka, jak sed na dlab, jak
klm a nejednou ve stnu sp na bobeku naklonno nad svm
kokem. Kdy prvalo, smilovvala se nad nm staik vrtn;
brvala ho do svho kumblku, kde bylo jen uboh loe,
kolovrtek a dv devn idle, a chlapec u n spal v koutku a tiskl
v nru kocoura, aby se trochu zahl. V sedm hodin otvrali kolu
a on od staeny odchzel. To bylo vechno, co Jeanu Valjeanovi
ekli. Tm ho zabavili na jeden den, byla to chvilka, blesk, jako
nhle oteven vhled na osud bytost, kter kdysi miloval, a
potom se vechno uzavelo; u nikdy o nich neslyel. U nikdy se o
nich nic nedovdl, nikdy je u nespatil, nikdy se s nimi nesetkal,
a tak v dalm prbhu tto bolestn historie se u s nimi
neshledme.

Ke konci tvrtho roku Jean Valjean uprchl. Ptel mu pomohli,

jak tomu v tch smutnch mstech bv. Dva dny bloudil v polch
na svobod; me-li se ovem mluvit o svobod, jestlie jsi tvn;
obrac-li se kadou chvli; chvje-li se pi nejmenm hluku; m-
li strach ze veho, ze stechy, z n se kou, z kolemjdoucho
lovka, ze tkajcho psa, z klusajcho kon, z odbjejcch
hodin, ze dne proto, e je vidt, a z noci proto, e vidt nen, ze
silnice, z cestiky, z kov, ze spnku. Naveer druhho dne
Valjeana chytili. estaticet hodin nejedl ani nespal. Nmon soud
mu za toto provinn prodlouil trest o ti lta, to bylo dohromady
osm let. estho roku na nho pilo znovu pokuen uprchnout.
Chybl pi vyvolvn jmen. Vystelili z dla a non hldka ho
nalezla ukrytho v klu rozestavn lodi; brnil se galejn stri,
kter ho zatkala. tk a vzpoura. Protoe na podobn zloin
pamatuje zvltn zkonk, prodlouili mu trest o pt let, z toho
dva roky s dvojitm etzem. Tinct let! Dest rok se opt
pokusil utci. Ale ani tentokrt to nedopadlo lp. Ti roky za nov
pokus. estnct let! Myslm, e to bylo ve tinctm roce, kdy se
pokusil o tk naposled, ale po tyech hodinch ho chytili. Za ty
tyi hodiny dostal ti roky. Devatenct let! Na podzim roku 1815
byl proputn z vzen, kam vstoupil v roce 1796 proto, e vyrazil
sklennou tabulku a vzal pecen chleba.
Dovolte mi ci jen tak mimochodem nkolik slov. Je to u
podruh, kdy se autor tto knihy setkv ve svch studich s
trestn otzkou a se zkonem trestajcm krde chleba, kter je
potkem netst jednoho lidskho osudu. Claude Gueux ukradl
bochnk; Jean Valjean ukradl bochnk. Anglick statistika zjiuje,
e v Londn ve tyech ppadech z pti je bezprostedn pinou
krdee hlad.
Jean Valjean piel na galeje s plem a strachem; odchzel
neciteln. Vstoupil tam zoufal, a vyel odtamtud nedviv.
Co se asi odehrvalo v jeho dui?

VII

Zoufalstv

Pokusme se to ci.
Je nutno, aby si spolenost tch vc vmala, nebo prv
onajejejich pvodcem.
Byl to jak jsme ekli nevzdlan lovk; ale nebyl hlupk.
Hoelo v nm pirozen svtlo. A netst, kter m tak svj jas,
zvtilo onu troku svtla v jeho dui. Pod ranami hol, v okovech,
ve vzen, unaven pod palivm galejnm sluncem, na trestaneck
pryn se schoulil do svho svdom a pemlel.
Sestavil si soud.
A zaal soudit sm sebe.
Uznal, e ho neodsoudili nespravedliv, e nen nevinn lovk.
Piznal si, e spchal zoufal in hodn pokrn a e by ho mon
nebyli odmtli, kdyby byl o ten chlb podal; e by bylo bvalo v
kadm ppad lpe ekat, a ho dostane z milosrdenstv nebo a
si ho dobude prac v zamstnn; e nebyl vbec dvod k nmitce,
kter k: je mono ekat, mme-li hlad? e za prv je velmi
vzcn, aby nkdo doslova, umel hladem, a konen e lovk je
natst nebo nanetst uzpsoben tak, e me mnoho a dlouho
trpt morln i fyzicky, ani ume; e ml mt proto trplivost, e
by to bylo bvalo pro ta uboh holtka lep; e to od nho,
bdnho uboka, bylo blznovstv, kdy celou lidskou spolenost
popadl za lmec v domnn, e si lovk z bdy pome krde; e
to je patn vchodisko z bdy, kdy lovka piprav o est; a
konen, e neml pravdu.
Pak se tzal sm sebe, byl-li to jen on sm, kter v tto osudn
phod neml pravdu? Nepadalo-li na vhu i to, e on, dlnk, byl
bez prce, e on, ochotn pracovat, byl bez chleba. A konen
zda trest, kdy u jednou chybil a piznal se, nebyl pli krut a
pehnan. Zda se nedopustil zkon vt chyby tm, jak vymil
trest, ne provinilec tm, e kradl. Nepoloil-li soud nemrn
velk zva na onu misku vah, na kter je pokn. Neznamenal-li
plin trest vymaznviny a nedolo-li k tomu, e se situace
obrtila, a provinn vinka se stalo chybou sthatele a z hnka
uinilo ob, z dlunka vitele, a se nakonec prvo rozhodn
pidalo na stranu toho, kdo je kdysi poruil. Zda se tento trest,
postupn zvyovan pro pokusy o tk, nestal konen tokem
silnjho proti bezmocnmu, zloinem lidsk spolenosti proti
jedinci, zloinem denn znovu pchanm, zloinem trvajcm
devatenct let.
Ptal se, zda si lidsk spolenost me osobovat prvo, aby trestala
sv leny, uplatujc tu bez rozdlu v jednom ppad svou
nemoudrou nepedvdavost, v druhm zase svou neltostnou
pedvdavost, a udrovat pitom uboka neustle mezi
nedostatkem a nadbytkem mezi nedostatkem prce a
nadbytkem trestu.
Zda spolenost sm tak tvrd jednat se leny nejmn obdaenmi
pi rozdlovn pozemskch statk, je rozdv nhoda, prv s
tmi leny spolenosti, kte u proto zasluhuj nejvtch ohled.
Kdy si tyto otzky dal a rozeil, soudil spolenost a odsoudil ji.
Odsoudil ji ke sv nenvisti.
Uinil ji odpovdnou za osud, kter nesl, a ekl si, e by snad
nevhal jednou se s n vypodat. Sm sob prohlsil, e nen
rovnovha mezi kodou, kterou zpsobil, a kodou, kterou
zpsobili jemu; nakonec usoudil, e jeho trest po pravd eeno
nebyl nespravedlnost, ale tkm provinnm.
Zlost me bt blzniv a nesmysln; rozilit se meme
neprvem; ale musme se rozhoit tehdy, jestlie k tomu mme v
hloubi srdce vn dvod. Jean Valjean byl pobouen
spravedlivm hnvem.
A pak, lidsk spolenost mu jen ubliovala. Znal jen jej rozlcenou
tv, kter se k spravedlnost a kterou spolenost ukazuje tomu,
koho sth. Lid se ho dotkli jedin proto, aby ho zraovali. Kad
styk s nimi znamenal novou rnu. Nikdy od svho dtstv, od as
sv matky a sestry, se nesetkal s ptelskm slovem a laskavm
pohledem. Prochzeje od utrpen k utrpen, nabyl pomalu
pesvden, e ivot je boj; a v tom boji e je poraenm. Jedinou
zbran mu byla nenvist. Rozhodl se, e si tu zbra na galejch
podn nabrous a vezme ji s sebou, a bude odchzet.
V Toulonu byla kola pro trestance, kterou vedli mnii ignorantini;
neastnky, kte mli dobrou vli, tam uili nejnezbytnjm
vdomostem. Byl z tch, kte dobrou vli mli. el do koly ve
tyiceti letech a nauil se st, pst a potat. Ctil, e prohloub-li
sv vzdln, prohloub i svou nenvist. Nkdy me vzdln a
osvta posilovat zlo.
Je smutn, musme-li piznat, e Jean Valjean ve chvli, kdy
odsoudil spolenost, kter ho uvrhla do netst, odsoudil i
prozetelnost, kter spolenost vytvoila.
A tak po celch devatenct let muk a otroctv se jeho due zvedala
a klesala zrove. Z jedn strany do n pronikalo svtlo, z druh
tma.
Jean Valjean nebyl jak jsme u vidli v zklad zl. Kdy piel
na galeje, byl jet dobr. A tam odsoudil spolenost a poctil, e
se stv zl; a tam odsoudil prozetelnost a poznal, e se z nho
stv bezbonk.
Tko se tu na chvli nezamyslit!
Je mon, aby se lidsk povaha tak naisto a dokonale zmnila? Je
mon, aby tvora, jeho Bh stvoil dobrm, pemnil lovk ve
zlho? Me osud obratem zmnit lidskou dui ve patnou jen
proto, e sm osud nestoj za mnoho? Je mon, aby se srdce pod
thou nezmrnho netst znetvoilo, aby se smilo s oklivost a
nevylitelnmi vadami, tak jako se ohb pte pod pli nzkou
klenbou? Nen v kad lidsk dui a nebyla zejmna v dui Jeana
Valjeana prvotn jiskra, onen bosk prvek, neporuiteln na
tomto svt a nesmrteln na onom, jiskra, kterou dobro me
rozvinout, rozdmychat, rozhoet a rozzit v jasn plamen a
kterou zlo neme nikdy pln udusit?
Tk a neproniknuteln otzky! Na posledn z nich by byl kad
fyziolog pravdpodobn a bez vhn odpovdl zporn, kdyby
byl vidl, jak Jean Valjean v Toulonu ve chvlch oddechu byly to
pro nho chvle snn sed se zkenma rukama na tyi lodnho
vratidla, konec etzu zastren v kapse, aby ho nevlel po zemi,
kdyby byl vidl, jak tento zachmuen, vn, mlenliv a
zamylen galejnotrok, pria zkon, zlobn pozoruje lidi, jak
tento vyvrenec civilizace psn pozoruje oblohu.
Zajist a nechceme to poprat e by tu fyziolog sledujc
Valjeana spatil nevylitelnou bdu; byl by snad politoval toho
mue, neduivho zkonem, ale ani by se nepokusil o len;
odvrtil by svj pohled od propast, kter zahldl v tto dui; a
jako Dante ped branami pekla by byl z jeho ivota vymazal slovo,
kter bo prst vepsal na elo kadho z ns: Nadje!
Byl duevn stav, kter jsme se pokusili tenm vysvtlit, tak
vyloen jasn i Jeanu Valjeanovi? Ohlel se a rozlioval zeteln
vechny prvky, z nich se postupn utvela jeho mravn bda?
Uvdomoval si tento hrub, nevzdlan lovk sled mylenek,
ktermi stupe za stupnm stoupal a klesal a k truchlivm
hlediskm, je byla ji lta niternm obzorem jeho ducha? Byl si
vdom veho, co se v nm dlo a co jm hbalo? Netroufali
bychom si to ci a skoro tomu nevme. Jean Valjean vdl pli
mlo, aby v nm, by po tolikerm netst, nezstalo mnoho
nejasnho. Chvlemi si vlastn ani sm nebyl jist, co ct. Jean
Valjean byl v temnotch, trpl v temnotch, nenvidl v
temnotch; mohlo by se ci, e na potkn nenvidl. Zvykl ivotu
ve stnu, tpaje kolem sebe jako slep nebo blzen. Jen obas jm
otsl a u zvnjka nebo zevnit zchvat hnvu, pemra
utrpen, siln a prchav blesk, kter osvtil celou jeho dui a v
pernm osvtlen pak nhle odkryl vude kolem nho, vpedu i
vzadu, hrzn propasti a pochmurn vhledy jeho osudu.
Kdy pohasl blesk, nastala opt noc, a kde zstal on? Sm to
nevdl.
Vlastnost tchto trest, pro n je pznan pedevm jejich
neltostnost, to jest jejich otupujc inek, je pozvoln promna,
nesmysln petven lovka v plachou zv, nkdy v dravce.
Opakovan a umnn pokusy Jeana Valjeana o tk by snad
staily dokzat, jak neblaze psob zkon na lidskou dui. Jean
Valjean by byl opakoval ty dokonale zbyten a blzniv pokusy o
tk tak asto, kolikrt by se mu naskytla pleitost, ani
pemlel jen okamik o vsledku a o nabytch zkuenostech.
Vyklouzl nerozvn jako vlk, kter nael klec otevenou. Pud mu
kal: Ute! Rozum by mu byl ekl: Zsta! Ale ped tak silnm
pokuenm rozum umlkal; zstal mu jen pud. Jednalo v nm jen
zve. A kdy ho chytili, nov psn tresty, kter na nho uvalili,
byly dobr jen k tomu, aby ho jet vce zdivoily.
Nesmme zapomenout na jednu dleitou podrobnost: ml
takovou tlesnou slu, e se mu na galejch nikdo nevyrovnal. Kdy
namhav thli lano pi vyten lodnho vratidla, vydal Jean
Valjean za tyi. Zvedal a nosil na hbet ohromn tk bemena
a pleitostn nahrazoval onen nstroj na zvedn bemen, jemu
nyn kme hever, kdysi orgueil (pcha), a podle nho
mimochodem eeno byla nazvna ulice Montorgueil blzko
pask trnice. Jeho kamardi mu kali Jean Hever. Kdy jednou
opravovali balkn toulonsk radnice, odklonila se od zdi jedna z
obdivovanch Pugetovch karyatid, kter jej podpraj, a mlem by
se byla skcela. Jean Valjean, kter se k tomu nahodil, drel
karyatidu ramenem tak dlouho, a pili dlnci.
Jet vc ne jeho sla udivovala jeho mrtnost. Nkte trestanci
myslc stle na tk si nakonec ze sly a mrtnosti vytvo hotovou
vdu. Je to vda sval. Vzni, kte neustle zvid mouchm a
ptkm, si denn ovuj vechny zkony rovnovhy. plhat po
kolm stn, nachzet oporu i tam, kde sotva vidme vnlek,
bylo pro Jeana Valjeana hrakou. Po sebepkej zdi, napnaje
zda a ohb kolen, pomhaje si lokty a patami, jimi se opral o
drsn povrch kamen, se jako zzrakem vykrbal a do tetho
patra. Nkdy se tak dostal a na stechu trestnice.
Mluvil mlo. Nesml se. Jen nesmrn vzruen mu jednou nebo
dvakrt do roka vyloudilo z hrdla onen pern chechtot
trestance, kter zn jako ozvna belskho smchu.
Zdlo se, e bez ustn pozoruje nco hrznho.
Byl do sebe hluboce pohrouen.
Akoliv jeho chorobn vnmavost mla sv meze a jeho rozumov
schopnosti nebyly rozvinuty, nejasn ctil, e nad nm vis cosi
stralivho. Kdykoliv otoil hlavu a pokouel se podvat v v tom
matnm a kalnm polostnu, ve kterm plhal, vidl s hrzou a
zlost, jak se kolem nho ty, stupovit rozkldaj a kup nad nm
do nedozrna hroziv srzy jaksi zdrcujc hory zkon,
pedsudk, lid a in, jejich obrysy mu unikaly, jejich spousty
ho dsily a kter nebyly nic jinho ne ona zzran pyramida
civilizace. V tomto nestvrnm a hemivm mnostv rozeznval
tu a tam, jednou blzko, jindy daleko a na nepstupnch rovinch,
njakou skupinku, njakou prudce osvtlenou podrobnost, tady
profousa s hol, tam etnka se avl, opodl mitrou vystrojenho
arcibiskupa a docela nahoe, v jakmsi slunenm jasu,
korunovanho a oslujcho csae. Zdlo se mu, e msto aby tyto
vzdlen ze rozptylovaly noc, zdrazuj jet vce beznadji a
tmu. Vechno, zkony, pedsudky, skutky, lid, vci, vechno se
nad nm hemilo podle sloitho a zhadnho rytmu, kter Bh
vtiskl civilizaci, krelo po nm a drtilo ho s nepopsatelnm
klidem a s neprosnou lhostejnost. Due, kter dopadly a na dno
monch trampot, neastnci ztracen v nejhlubm pedpekl,
kam se za nimi u nikdo neohl, zatracenci zkona ct, jak na
jejich hlavy celou t dolh lidsk spolenost, tak hrozn pro ty,
kdo jsou mimo ni, a tak straliv pro ty, kdo jsou pod n.
V takovm rozpoloen Jean Valjean snval. Jak mohly bt jeho
mylenky? Kdyby prosn zrnko drcen ernovem uvaovalo, mlo
by asi stejn mylenky jako on.
Vechny ony vci, skutenosti pln pzrak, peludy pln
skutenost vytvoily v nm sotva vyjditeln duevn stav.
Uprosted tk roboty obas ustval v prci. Zanal pemlet.
Jeho rozum, te u vyzrlej, ale i zmatenj ne kdysi, se vzpral.
Vechno, co ho potkalo, se mu zdlo nesmysln; vechno, co ho
obklopovalo, mu pipadalo neskuten. kval si, e je to sen.
Dval se na dozorce, kter stl o nkolik krok dl; pipadal mu
jako pzrak; a najednou ho pzrak pethl hol.
Skuten svt pro nho tm neexistoval. Kdybychom ekli, e
pro Jeana Valjeana nebylo slunce ani krsnch letnch dn,
zivho nebe ani svch dubnovch jiter, nebyli bychom daleko
od pravdy. Kdov kudy pronikalo svtlo do jeho due.
Mme-li shrnout, co se o tom vbec d ci, musme se omezit jen
na zjitn, e za devatenct let Jean Valjean, kdysi nekodn
faverollesk klesti strom a pozdji obvan toulonsk trestanec,
byl dky tomu, jak ho galeje petvoily, schopen dvou patnch
in: za prv rychl, neuven, vrtohlav a slep pudov
patnosti jako odplaty za utrpn zlo; za druh zloinu tkho,
vnho, promylenho a vyvozenho z falench pedstav, jak
vnukaj podobn netst. Jeho rozvaovn prolo postupn temi
fzemi, jimi mohou projt jen lid uritho rzu: uvaovnm,
vl, zatvrzelost. Hybnou pkou jeho jednn bylo jeho obvykl
rozhorlen, hokost v dui, hlubok pocit kivdy, odpor i proti
dobrm nevinnm a spravedlivm, pokud takov lid vbec
existuj. Vchodiskem i clem vech jeho mylenek byla z k
lidskmu zkonu; a jestlie njak zsah prozetelnosti rst tto
zti nezastav, stv se asem zt proti spolenosti, zt proti
lidskmu pokolen, proti tvorstvu, a projevuje se neuritm,
trvalm a krutm pnm kodit kdejakmu ivoucmu tvoru. Jak
je vidt, nikoli bezdvodn hodnotil prvodn list Jeana Valjeana
jako lovka velmi nebezpenho.
Rok od roku ta due vysychala m dl vc, pomalu, ale osudn. K
vyprahlmu srdci pat such oi.
Kdy vychzel z galej, ji devatenct let neuronil ani slzu.
 VIII

Vlna a stn

lovk spadl do moe!

Co na tom? Lo se nezastav. Vtr fouk, chmurn korb m
pesn vymezenou cestu, ve kter je nucen pokraovat. Pluje dl.
Mu zmizel, opt se vynoil, potp se a opt se vynouje na
hladinu, vol, vztahuje ruce, nikdo ho nesly; korb se zmt ve
vichici a m sm se sebou co dlat, nmonci a cestujc u ani
nevid tonoucho mue, jeho uboh hlava je jen pouhou tekou na
nesmrnch vlnch.
lovk zoufale ki. Jak pzrak, ta odplouvajc plachta! Dv se
na ni, dv se jako lenec. Plachta se vzdaluje, edne, zmenuje se.
Ped chvilkou byl tam, kde je ona, patil k posdce, prochzel se s
ostatnmi po palub, ml sv msto na vzduchu i slunci, byl iv. A
co se stalo? Sklouzl, upadl, konec.
Je v pern vod. Pod nohama to jen unik a ustupuje.
Rozpolcen a vtrem rozttn vlny ho hroziv obklopuj,
kolsav propasti ho unej, vechny cry vln mu lehaj kolem
hlavy, vechna vodn chtra po nm plije, bezbeh otvory ho
napolo pohlcuj; pokad kdy se potop, zahldne propasti pln
temnot; hrozn neznm vegetace ho zachvacuj, svazuj mu nohy,
pitahuj ho k sob; ct, e se stv sm propast, je st pny,
vlny si ho podvaj, je zpit hokost, zken ocen se ho zuiv
pokou utopit, nesmrnost si pohrv s jeho agni. Jako by
vechna ta voda byla nenvist.
On vak bojuje dl. Chce se brnit, chce se udret nad vodou,
pokou se napnout vechny sly, plave. On, uboh, u vyerpan
sla, bojuje proti nevyerpatelnm mocnostem.
Kde je lo? Tam v dlce. Sotva viditeln v bled ponurosti obzoru.
Vichice duje; spousty pny ho zdolvaj. Zved zrak a vid jen
zsinal mraky. V umrn je svdkem nesmrnho bsnn moe.
To lenstv ho mu. Sly lidskm um neznm zvuky, kter
jako by pichzely z nadpozemskch oblast a z njakho dsivho
prostoru.
Po nebi pluje hejno ptk, prv tak jako se nad lidskmi strastmi
vznej andl, ale co pro nho mohou uinit? Ptactvo v oblacch
prozpvuje a krou, a on, on chropt.
Ct se pohben obma nekonenostmi zrove, ocenem i nebem;
jedna je hrob, druh pkrov.
Noc se schyluje, hodiny a hodiny u plave, je u konce se svmi
silami; lo, na n byli lid, zmizela. Je sm v nesmrnm vru
soumraku, potp se, tuhne, svj se, ct nad sebou obludn vlny
neviditelna; vol.
U tam nejsou lid. Kde je Bh?
Ki! A nkdo pijde! A se nkdo objev! Ki a neustv. Nic na
obzoru, nic na nebi.
Vzv prostor, vlny, chaluhy, vspy; vechno je hluch. Pokorn
pros boui; neoblomn boue poslouch jen nekoneno.
Kolem nho tma, mlha, samota, bouliv a nevdom vava,
neustl brzdn zbsilch vod. A v jeho nitru hrza a nava. Pod
nm propast. Nikde opora. Mysl na ponur dobrodrustv mrtvoly
ve stnu bez hranic. Chlad hlubin ho ochromuje. Ruce se svraj,
zavraj a lapaj do przdna. Vichice, mrana, vry, vanut,
zbyten hvzdy! Co dlat? Zoufalec se poddv, znaven
rozhoduje se zemt, vechno u je mu jedno, na niem mu
nezle, vydv se ivlu na milost a nemilost, vzdv se v nadje
a t se navdycky do ponurch hlubin zhuby.
Jak nesmiiteln jedn lidsk spolenost! Kolik lid i du zniila.
Vechno, co nechal padnout zkon, zapadne do tvch vln, ocene!
Nikde pomoci, nikde dovoln! Jak mravn zkza!
Jako moe neprosn je lidsk zatemnlost, do n vrh trestn
soustava vechny, kter odsoudila. Bezbeh moe bdy.
Due ponechan napospas ivlm me zemt i ve sv
nesmrtelnosti.
Kdo ji vzks?
 IX

Nov kivdy

Kdy ml Jean Valjean opustit galeje a uslyel cize znjc slova Jsi
voln, byl to nepravdpodobn a neslchan okamik; pronikl ho
paprsek ivho svtla, paprsek pravho svtla ivch tvor. Ale
tento paprsek brzy pohasl. Jean Valjean byl oslnn mylenkou na
svobodu. Vil v nov ivot. Brzy shledal, co je volnost, kter daj
na cestu lut prvodn list.
Okamit se vynoila spousta trpkost. Jean Valjean si vypotal, e
penze, kter si vydlal za pobytu na galejch, vzrostly na sto
jedenasedmdest frank. Musme vak poctiv dodat, e zapomnl
odpotat nucen odpoinek o nedlch a svtcch, kter za tch
devatenct let zmenily jeho vdlek okrouhle o tyiadvacet
frank. A tomu bylo jakkoliv, ztenila se ta stka rznmi
vzeskmi srkami na sto devt frank a patnct sou; ty mu pi
odchodu vyplatili.
Nijak tomu nerozuml a ctil se pokozen. eknme to prav slovo
okraden.
Nazt po svm proputn na svobodu uvidl v Grasse ped vraty
tovrny na destilaci pomeranovch kvt mue, kte skldali
balky. Nabdl se, e jim pome. Protoe mli naspch, pijali ho.
Pustil se do prce. Byl vtipn, siln a obratn; dlal, co mohl; zdlo
se, e je s nm vedouc spokojen. Mezitmco pracoval, el kolem
etnk, viml si ho a podal ho o papry. Musil ukzat svj lut
prvodn list a potom se zas vrtil k prci. Chvilku pedtm se
jednoho z dlnk vyptval, kolik pi t prci denn vydlvaj;
ekli mu, e ticet sou. Ponvad musil druh den rno odejt,
doel si jet t veer k majiteli tovrny a prosil ho, aby mu
zaplatil. Majitel neekl ani slova a dal mu ptadvacet sou. Ml
nmitky. Uslyel vak odpov: Pro tebe je to a dost. Trval na
svm. Majitel se mu upen podval do o a ekl mu: A t
nezabsnou!
I tady si pomyslil, e byl okraden.
Spolenost a stt tm, e ztenily jeho vdlek na galejch, ho
okradly ve velkm. Soukromnk ho nyn okradl v malm.
Proputn nen osvobozen. lovk vyjde z galej, ale proklet se
nezbav.
To se stalo v Grasse. Jak byl pijat v Digne, u vme.

Mu se probudil

Kdy na hodinch katedrly odbjela druh, Jean Valjean procitl.

Probudila ho pli dobr postel. Tm dvacet let nespal v posteli,
a akoliv se ani nesvlkl, byl to pro nho pocit pli nov, ne aby
ho neruil ve spnku.
Spal dle ne tyi hodiny. nava pela. Nebyl zvykl na dlouh
odpoinek.
Otevel oi, chvilku se dval do ptm kolem sebe, pak oi zavel a
chtl znova usnout.
Kdy ns ve dne vzruuje mnoho rznch dojm a mysl
zamstnv mnoho vc, usnme dobe, ale probudme-li se,
tko usnme podruh. Spnek ns pepadne snadno, ale
podruh se nevrac. To se stalo Jeanu Valjeanovi. Nemohl usnout a
zaal pemlet.
Byl v rozpoloen, kdy mylenky v hlav se o pekot spltaj jedna s
druhou a vytvej v mozku jakousi nesrozumitelnou smsici.
Star a nejnovj vzpomnky pluly bez ladu a skladu a zmaten se
kiovaly, ztrcejce tvar, nepimen rostly a nhle se tratily jako
v bahnit a neklidn vod. Mnoho mylenek se mu honilo hlavou,
ale jen jedin se neustle vracela a potlaovala vechny ostatn. Ta
mylenka prozrame ji hned mu pipomnala est stbrnch
pbor a velkou polvkovou nabraku, kter ped jeho zraky
pan Magloirov kladla na stl.
Posedla ho pedstava tch esti stbrnch pbor. Byly tu.
Nkolik krok od nho. Ve chvli, kdy prochzel vedlejm
pokojem, aby se dostal do koutku, ve kterm spal, je star sluka
ukldala do skky u hlav postele. Dobe si t skky viml.
Hned po prav stran od vchodu z jdelny. Pbory masivn. S
tou velkou lic by za n dostal nejmn dv st frank.
Dvojnsobek toho, co si vydlal za devatenct let. Je ovem
pravda, e by si byl vydlal vc, kdyby ho sprva nebyla okradla.
Duch Jeana Valjeana se plnou hodinu zmtal, kolsal a trochu i
zpasil. Odbily ti hodiny. Otevel oi, prudce se vztyil na loi,
nahmatal ranec, kter odhodil do kouta pstnku, pak spustil
nohy z postele, a ani si uvdomil, jak se to stalo, sedl na pelesti.
Zstal chvilku v zamylen sedt, a kdo by ho byl v ptm
pozoroval, jak jedin v dom bd, byl by v jeho ponn vyctil cosi
hrznho. Nhle se sehnul, zul stevce, lehce je postavil na
rohoku u postele, znovu zaujal svou pozici, zamyslil se a
znehybnl.
V tom oklivm pemtn mu neustle mozkem vily mylenky, o
kterch jsme se u zmnili, pichzely, odchzelya zase se vracely a
tily; a pak ani vdl pro musil stle myslit jak se s
bezdnou nalhavost vracvaj snov pedstavy na trestance
jmnem Brevet, kterho znal z galej a jeho kalhoty visvaly na
jedin li upleten z bavlny. Kostkovan vzorek tchto l se mu
stle vracel na mysl.
Zstval nepohnut sedt a snad by byl sedl do rna, kdyby se
nebyl ozval na vnch hodinch jedin der tvrt nebo pl.
Zdlo se, e ten zvuk ekl: Jen do toho!
Vstal a jet chvli vhal a naslouchal; v dom bylo ticho;
drobnmi kroky zamil pmo k oknu, kter se rsovalo ve tm.
Noc nebyla pli tmav, mrana se honila po nebi a zastiovala
obas msc v plku. Proto bylo venku chvlemi jasno, chvlemi
stn, soumrak a zase ero a uvnit domu ptm. Ptm stailo, aby
lovk nezabloudil, a a na chvle, kdy mraky zaclonily oblohu, se
podobalo zsinalmu psvitu, padajcmu sklepnm oknkem,
kolem nho se mhaj chodci.
Kdy Jean Valjean doel k oknu, prohldl si je. Nebylo
zamovan, vedlo do zahrady, zaven podle mstnho zvyku jen
na malou petlici. Otevel je, protoe vak do pokoje vpadl studen
a ostr vzduch, okamit je zavel. Prohlel si zahradu pozornm
okem, kter spe zkoum ne se dv. Zahrada byla obehnna
nzkou blou zd, kter se dala snadno peskoit. Vzadu za plotem
zahldl koruny strom pravideln od sebe vzdlench, z eho
usuzoval, e zahrada soused s njakou hlavn tdou nebo ulikou
se stromoadm.
Kdy vechno obhldl, s pohybem lovka ke vemu odhodlanho
zael do pstnku, vzal batoh, prohledal jej, vythl z nho nco,
poloil to na postel, stril stevce do kapsy, vechno zase zavel,
pehodil batoh pes ramena, narazil si epici, sthl ttek hluboko
do o, nahmatal hl, postavil ji do rohu u okna, vrtil se k posteli
a odhodlan vzal do rukou pedmt, kter tam odloil. Byla to
jaksi krtk elezn ty, na jednom konci piosten jako kop.
Bylo by tko v t tm rozpoznat, k emu byl ten prut eleza
ukovn. Byl to snad hever? Anebo kyj?
Za dennho svtla bychom byli poznali, e to je jen drk k
hornickmu kahanu. Tehdy byli trestanci zamstnni lmnm
kamene v horskm okol Toulonu a nebylo tedy nic divnho, e
mli hornick nin. Hornick kahany jsou ze eleza a na konci
maj pici, aby je bylo mono zabodnout do skly.
Do prav ruky vzal drk a se zatajenm dechem tlumenmi kroky
zamil ke dvem vedlejho pokoje, do lonice biskupovy. Kdy
doel ke dvem, nael je pooteven. Biskup je vbec nezavel.
 XI

Co dl

Jean Valjean naslouchal. pln ticho.

Stril do dve.
Stril do nich pikou prstu, lehounce, kradmo, znepokojen a
mkce jako koka, kter chce vstoupit.
Dvee pod tlakem povolily a tie se nepatrn pootevely.
Pokal chvli, pak stril do dve podruh, tentokrt smleji.
Dvee tie povolovaly. Otvor byl u dost velk, aby mohl projt. Ale
u dve v kout stl stoleek a tarasil vchod. Jean Valjean vyctil
pekku. Rozhodn bylo nutno otevt dvee trochu vc.
Rozhodl se, stril do dve potet a mnohem draznji ne
pedtm. Tentokrt ve tm chraplav a thle zaskpala patn
namazan veej.
Jean Valjean se zachvl. Zvuk veeje zaznl pronikav a mohutn
jako trouby poslednho soudu.
Ve fantastickm leku prvn chvle ml takka dojem, e veej
obivla a procitla k straidelnmu ivotu a e zavrela jako pes,
aby varovala a probudila spe.
Zarazil se a roztsl, cel bez sebe, a poklesl ze piek na paty.
Ctil, e mu tepny bij ve spncch jako kladiva, a pipadalo mu, e
dch jako kovsk mch. Zdlo se nemon, aby pekeln hluk t
zdivoel veeje neotsl celm domem jako zemtesen; dvee,
kter pootevel, zavolaly na poplach; staec se probud, ob
staenky se daj do kiku, lid pispchaj na pomoc; nebude trvat
ani tvrt hodiny, a cel msto bude na nohou a etnci na stop. V
tu chvli Jean Valjean myslil, e je ztracen.
Zstal stt jako soln sloup, neodvauje se ani pohnout.
Ubhlo nkolik minut. Dvee se otevely dokon. Valjean si dodal
odvahy a nahldl do pokoje. Nic se nehbalo. Zbystil sluch. Nic, v
dom panoval klid. Hluk zrezivl veeje nikoho neprobudil.
Prvn nebezpe minulo, ale v nm samm trval nadle stran
zmatek. Pesto vak necouvl. Necouval nikdy, ani kdy pokldal
vc za ztracenou. Myslil jen na to, jak by co nejdve celou vc
skoncoval. Udlal krok a vstoupil do pokoje.
Mstnost byla ponoena do dokonalho klidu. Sem tam bylo
mono rozeznat neurit, mton tvary, kter by se v dennm
svtle byly ukzaly jako rozhzen papry, oteven folianty na
stole, knihy nakupen na stolice, aty na kesle, klektko, a kter
se v tu dobu jevily jen jako tmav kouty a blav msta. Jean
Valjean opatrn postupoval a snail se nevrazit do nbytku. V
hloubi pokoje slyel stejnomrn a klidn oddychovn spcho
biskupa.
Nhle se zarazil. Stanul u postele. Byl tam dv, ne pedpokldal.
Proda nkdy doprovz nae iny kulisou sv okzalosti a
podvan, jako by ns svm zasmuilm a chpavm pispnm
chtla pimt k pemlen. Ji skoro pl hodiny pokrvala mrana
oblohu. V tu chvli, kdy Jean Valjean stanul proti posteli, mrak se
jako naschvl roztrhl, vysokm oknem dopadl msn paprsek a
ozil nhle bled obliej biskupv. Staec pokojn spal. Byl na
lku tm obleen; ml hndou kazajku, kter mu chrnila ruce
a k zpst, nebo noci v Dolnch Alpch bvaj chladn. Hlavu
ml v odevzdanm klidu zvrcenou na polti; ruka, ozdoben
pastskm prstenem, ruka, ze kter vylo tolik dobrch skutk a
svatch in, visela voln z lka. Celou biskupovu tv ozaoval
nevysvtliteln vraz spokojenosti, nadje a blaha. To u nebyl
smv, bylo to vnitn zen. Na biskupov ele spoinul
nevyliteln odlesk neskutenho svtla. Due spravedlivch je ve
spnku pohena v pozorovn tajuplnho nebe.
A odlesk toho nebe byl na biskupov tvi.
Byla to souasn ziv prsvitnost, protoe nebe bylo v nm. A
tm nebem bylo jeho ist svdom.
Ve chvli, kdy se msn svit setkal s tmto vnitnm jasem, zjevil
se spc biskup jako ve svatozi. Ta svatoz byla vak v onom
tajemnm poloeru sladk a zasten. Msc na obloze, ztichl
proda, zahrada bez elestu, zcela klidn dm, non hodina,
vnost okamiku, ticho, to vechno dodvalo ctihodnmu
biskupovu odpoinku cosi slavnostnho a nevslovnho a velebnou
a jasnou aureolou obestralo stbrn vlasy, zaven oi, hlavu
starce a spnek dtte, tv, v n byla jen nadje a dvra.
V tom mui, ani o tom vdl, bylo cosi vzneenho a boskho.
Jean Valjean stl ve stnu s eleznm drkem v ruce, pimrazen a
poden jasnm zjevem starcovm. Nikdy nic podobnho nevidl.
Ta dvra ho dsila. Mravn svt nem vt podvan nad tuto:
patn a neklidn svdom, stojc na prahu zlho inu, pohl na
spnek spravedlivho.
Jean Valjean matn, ale neodolateln ctil cosi majesttnho v tom
osamlm spnku v blzkosti tak bdnho lovka, jakm byl sm.
Nikdo, ani on, by nemohl ci, co se v nm dlo. Chceme-li si to
uvdomit, musme si pedstavit hrub nsil tv v tv nesmrn
vldnosti. Ani o vrazu jeho oblieje bychom nemohli tvrdit nic
uritho. Byl v nm plach div. Jean Valjean se dval. To je
vechno. Co si vak myslil? Je nemon to uhdnout. Jist je, e byl
dojat a rozruen. Ale jak vlastn bylo to jeho dojet?
Nemohl odtrhnout oi od starce. Jedin, co se npadn jevilo v
jeho postoji a vrazu tve, byla jeho podivn nerozhodnost. Zdlo
se, e se rozhoduje mezi dvma propastmi, mezi propast zkzy a
propast zchrany. Zdlo se, e chce biskupovi rozttit lebku,
nebo mu polbit ruku.
Za nkolik vtein se jeho lev ruka pomalouku inula k elu.
Valjean smekl epici a ruka se zase pomalu spoutla dol. Jean
Valjean se ponoil do rozjmn s epic v lev, eleznm drkem
v prav ruce a s najeenmi vlasy na zanedban hlav.
Biskup spal pod tm stranm pohledem v hlubokm mru dl.
Paprsky msce nezeteln ozily k nad krbem, kterjako by
otvral svou nru obma, jednomu ehnaje, druhmu odpoutje.
Nhle si Jean Valjean narazil epici, sthl ji do ela, proel rychle
kolem biskupovy postele, ani na nho pohledl, pistoupil ke
skce, kterou vidl za pelest, pozvedl elezn drk, aby vypil
zmek; byl tam kl; otevel; prvn vc, kterou spatil, byl koek
se stbrem; vzal jej, pemil pokoj velkmi kroky, a nestaraje se
u, psob-li hluk, dostal se ke dvem, vstoupil do modlitebny,
otevel okno, popadl hl, pelezl okenn rm v pzem, schoval
stbro do batohu, koek zahodil, probhl zahradou, jako tygr
peskoil zdku a prchl.

XII

Biskup pracuje

Nazt pi vchodu slunce se monsignore Lidumil prochzel v

zahrad. Pan Magloirov k nmu pibhla cel rozruen.
Monsignore, monsignore, volala, v Vae Milost, kde je koek
se stbrem?
Ano, ekl biskup.
Budi jmno bo pochvleno! odpovdla. Nevdla jsem, co se
s nm stalo.
Biskup prv ped chvl nael koek na zhonu. Podal jej pan
Magloirov.
Tady jej mte.
Nu a -? ekla. A co stbro?
A tak! odvtil biskup. Stbro vs zajm? Nevm, kde je.
Dobrotiv nebe! Ten mu ze verejka je ukradl!
V okamiku a s rychlost kepk staeny dobhla pan Magloirov
do modlitebny, vstoupila do pstnku a vrtila se k biskupovi.
Biskup se prv shbal a s povzdechem pozoroval sazeniku
linku lkaskho, kterou koek pi pdu do zhonu zlomil.
Napmil se, a kdy pan Magloirov zaala kiet:
Monsignore, ten mu je pry! Ukradl stbro!
A jak kiela, padl jej zrak do kouta zahrady, kde spatila stopy po
zlodji. Stka zdi byla sraena.
Hleme! Tak tudy utekl. Skoil do uliky Cochefilet! Ach, ta
ohavnost! Ukradl nm stbro!
Biskup chvli mlel a pak zvedl vn zrak a mrn pan
Magloirov ekl:
Za prv, patilo to stbro nm?
Pan Magloirov onmla. Chvli bylo ticho a biskup pokraoval:
Pan Magloirov, neprvem a dlouho jsem toto stbro zadroval.
Patilo chudm. Kdo byl ten lovk? Zejm chuas.
Prokristapna! zvolala pan Magloirov. Nejde tu o mne ani o
slenu. Nm je to docela lhostejn. Ale jde o monsignora. m te
bude Vae Milost jst?
Biskup se na ni udiven podval.
A tak! Copak nejsou cnov pbory?
Pan Magloirov pokrila rameny.
Cn pchne.
Tak tedy pbory ze eleza.
Pan Magloirov se vznamn oklbla.
elezo m pchu.
Tedy, ekl biskup, devn pbory.
O chvilku pozdji sndal biskup u tho stolu, u kterho sedl
vera Jean Valjean. Pi sndani monsignore Lidumil vesele
upozoroval sestru, kter mlela, i pan Magloirovou, kter tie
mruela, e i lce a vidliky, i ty devn, jsou vlastn zbyten pi
namen chleba v lku mlka.
To je ale npad! kala si pan Magloirov, pechzejc sem a tam.
Pijmout takovho chlapa! A uloit ho vedle sebe! Jet tst, e
jenom kradl! Ach, mj Boe! Cel se tesu, kdykoli na to
pomyslm!
Kdy bratr a sestra vstvali od stolu, nkdo zaklepal na dvee.
Dle, ekl biskup.
Dvee se otevely a na prahu se objevila podivn a divok skupina.
Ti mui dreli tvrtho za lmec. Ti mui byli etnci; tvrt Jean
Valjean.
U dve stl etnick strmistr, kter pravdpodobn celou
skupinu vedl. Veel dovnit, pistoupil k biskupovi a po vojensku
ho pozdravil.
Vae biskupsk Milosti ekl.
Jean Valjean, zachmuen a zjevn sklesl, zvedl pi tchto slovech
udiven hlavu.
Jeho biskupsk Milost! zamruel. dn obyejn far
Ticho! ekl etnk. To je Jeho Milost pan biskup.
Zatm se piblil biskup ke skupince tak rychle, jak to jeho st
dovolovalo.
To jste vy? zvolal, kdy spatil Jeana Valjeana. To jsem rd, e
vs vidm. Ale co to? Dal jsem vm pece i svcny, kter jsou tak
stbrn jako ostatek, mohl jste za n dostat dobrch dv st
frank. Pro jste sije neodnesl s pbory?
Jean Valjean vytetil oi a dval se na ctihodnho biskupa tak, e
to lidsk jazyk ani vypovdt neme.
Monsignore, ekl etnick strmistr, je to tedy pravda, co ten
lovk kal? Potkali jsme ho. el, jako by prchal. Zastavili jsme ho,
abychom ho prohledali. Nali jsme u nho stbro.
A on vm ekl, peruil je vldn biskup, e mu je dal star
dobrck knz, u kterho byl pes noc? U rozumm. A vy jste ho
pivedli zptky? To je omyl.
Tak ho tedy meme pustit? zeptal se etnick strmistr.
Ovem! odpovdl biskup.
etnci Jeana Valjeana pustili.
Je to pravda, e m propoutte? ekl ten chudk tm
zajkavm hlasem, jako by mluvil ze sna.
Ano, propoutme t, co nesly? ekl etnk.
Pteli, ne odejdete, pokraoval biskup, vezmte si jet ty
svcny. Zde jsou.
el ke krbu, vzal oba stbrn svcny a dal je Jeanu Valjeanovi. Ob
eny sledovaly jeho ponn mlky, jako by nechtly biskupa ruit
ani pohybem i pohledem.
Jean Valjean se tsl po celm tle. Cel vytetn vzal oba svcny
jako stroj.
A te s Pnem Bohem jdte. A jet nco; vrtte-li se, pteli, je
zbyten chodit zahradou. Vdycky budete moci vstoupit a odejt
hlavnm vchodem do ulice. Ve dne v noci je zaven jen na petlici.
Pak se obrtil k etnkm:
Nemuste se zdrovat, pnov.
etnci odeli.
Jean Valjean neml daleko k mdlobm.
Biskup se k nmu piblil a poeptal mu:
Nezapomete, nikdy nezapomete, e jste mi slbil, e tch penz
pouijete k tomu, abyste se stal estnm muem.
Jean Valjean civl zaraen ped sebe, nebo se nepamatoval, e by
byl nco podobnho slbil. Biskup pronesl ta slova s velkm
drazem. A slavnostn pokraoval:
Jeane Valjeane, brate, u nepatte zlu, ale dobru. Kupuji vai
dui; odnmm ji ernm mylenkm a zatracen a dvm ji Bohu.

XIII

Mal Gervc

Jean Valjean vyel z msta, jako by prchal. Spchal do pol cestami

a stezikami, jak se dalo; ani nepozoroval, e se kadou chvli zase
vrac, odkud vyel. Bloudil tak cel dopoledne, nic nejedl, ani hlad
neml. Souila ho spousta novch dojm. Ml vztek; nevdl na
koho. Nebyl by mohl ci, je-li dojat, nebo pokoen. Chvlemi
podivn jihl, ale pemhal tento cit a stavl proti nmu zatvrzelost
poslednch dvaceti let. Tento stav ho unavoval. Znepokojen
pozoroval, e se v nm sesouv dsiv klid, kter v nm
vybudovala nespravedlnost jeho netst. Ptal se sm sebe, m jej
nahrad. Chvlemi si myslil, e by bylo opravdu lpe, kdyby ho byli
etnci zaveli a kdyby se nebylo nic udlo; bylo by ho to mn
rozruilo. Akoliv u byl pokroil podzim, byly sem tam v plot
pozdn kvty a jejich vn, jak je mjel, mu pipomnly vzpomnky
z mld. Ty vzpomnky byly tm nesnesiteln; bylo tomu tak
dvno, co se ozvaly naposled.
Tak se v nm nevyjditeln mylenky kupily po cel den.
Kdy se slunce schylovalo k zpadu a protahovalo po zemi stn
nejmenho kamnku, sedl Jean Valjean za kovm na velk
vyprahl a pln oputn plni. Na obzoru bylo vidt Alpy. Nikde
ani zvonice vzdlen vesniky. Jean Valjean byl asi ti mle od
Digne. Cestika, kter dlila planinu, vedla nkolik krok od kov.
A jak byl ponoen do pemlen, kter se obrelo v jeho tvi,
obleen v hadrech, kter nemlo pispvaly k tomu, aby se
kolemjdouc dsili, zaslechl radostn povykovn.
Obrtil se a vidl pichzet asi desetiletho savojskho hoka;
zpval, ml ninru po boku a klcku se svitm na zdech; byl z
tch dobrosrdench a veselch chlapc, kte bloud z kraje do
kraje a jim drami kalhot prokukuj kolena.
Chlapec si prozpvoval, obas se zastavoval a pohazoval si, jako by
hrl drpky, nkolika mincemi, kter ml v ruce, pravdpodobn
celm svm majetkem. Mezi tmi mincemi byl i dvoufrank.
Hoch se zastavil u kov, ani zahldl Jeana Valjeana, vyhodil hrst
mk, kter dosud vdycky zrun chytil na hbet ruky.
Tentokrte mu dvoufrank vyklouzl a zakutlel se k hout a k
Jeanu Valjeanovi. Jean Valjean jej pilpl nohou.
Ale chlapec sledoval svou minci pohledem a vidl, co se stalo.
Vbec se nezalekl a el pmo k mui.
Bylo to pln oputn msto. Kam oko dohldlo, nebylo nikoho,
ani na plni ani na stezce. Bylo slyet jenom pokik hejna tanho
ptactva, kter v nesmrn vce brzdilo nebe. Dt se obrtilo
zdy k slunci, kter mu vpletlo do vlas zlat nitky a je krvavou
z zbarvilo divokou tv Jeana Valjeana.
Pane, ekl mal savojsk hoch s dtskou dvivost, kter se
skld z nevdomosti a nevinnosti, mj penzek?
Jakpak se jmenuje? ekl Jean Valjean.
Gervc, pane.
Jdi pry, ekl Jean Valjean.
Pane, ekl hoch, vrate mi mj penz.
Jean Valjean sklonil hlavu a neodpovdl.
Dt zaalo znovu:
Mj penz, pane!
Oko Jeana Valjeana zstalo upeno k zemi.
Mj penz! kielo dt. Mj bl penzek! M stbro!
Zdlo se, e Jean Valjean nevnm. Dt ho chytilo za lmec haleny
a zatslo jm. Zrove se pokouelo odstrit velkou okovanou
botu, kter skrvala jeho poklad.
Chci svj penz, chci svj dvoufrank!
Dt plakalo. Jean Valjean pozvedl hlavu. Stle jet sedl. Jeho oi
byly kaln. Pozoroval dt s divem, pak vzthl ruku po sukovici a
hroznm hlasem se rozkikl:
Kdo je tu?
J pane, ekl chlapec, Gervc! J! J! Vrate mi mj dvoufrank,
prosm vs! Dejte tu nohu pry, pkn prosm!
A u doplen, a byl tak mal, zaal skoro vhrun:
Tak co, dte tu nohu pry? Dejte tu nohu dl, bude to?
Ach! To jsi pod jet ty? eklJean Valjean, prudce vstal a s
nohou stle na minci, dodal:
A u jsi v prachu!
Chlapec na nho polekan pohldl, zaal se po celm tle tst,
chvilku zstal ohromen stt, a pak se dal na tk, jako by mu hlava
hoela, neodvauje se ohldnout nebo kiet.
Po chvli se zastavil, protoe nemohl popadnout dech, a Jean
Valjean slyel, jak se do jeho mylenek ms dtsk vzlykn.
Po chvli dt zmizelo.
Slunce zapadlo.
Kolem Jeana Valjeana se kladly stny. Nejedl cel den; jist ml
horeku.
Zstal stt a nezmnil svj postoj od chvle, co dt prchlo. Prsa se
mu zdvhala v dlouhch nepravidelnch pestvkch. Jeho pohled
byl upen na step modrho porculnu, kter leel na deset
dvanct krok v trv. Nhle se zachvl; uctil veern chlad.
Sthl epici do ela a bezdn se zahalil do haleny. Vykroil,
sehnul se k zemi pro hl a zahldl dvoufrankovou minci, kterou
jeho noha napolovic zamkla do zem a je se blskala mezi
kamnky.
Vtom jako by jm projel galvanick proud.
Co to je? zasykl mezi zuby. Couvl dva ti kroky; zastavil se a
nemohl odtrhnout oi od msta, kter jeho noha ped chvl
podupala, jako by ta vcika zc v temnu byla oteven oko,
upen na nho.
Po nkolika okamicch se vrhl keovit na stbrk, sebral jej a
narovnvaje se, ptral po planin a sldil po celm obzoru. Stl
vzpmen a tsl se jako vyplaen zv, kter hled kryt.
Nic nevidl. Noc se sklnla, planina byla chladn a jako
neskuten a fialov mlhy stoupaly v soumranm psvitu.
Jean Valjean vzdychl a dal se rychle smrem, kterm lo dt. Asi
po ticeti krocch se zastavil a rozhldl se, ale nevidl nic.
A tu se rozkikl z plnch plic: Gervci! Gervci! a ekal.
dn odpov.
Krajina byla pust a smutn. Jean Valjean byl obklopen nesmrnm
prostorem. Kolem nho byl jen stn, ve kterm se ztrcel jeho zrak,
a ticho, kter pohlcovalo jeho hlas.
Foukal ledov vtr a vemu kolem vdechoval ponurou ivotnost.
Huben ruky ke se zmtaly s neuvitelnou zuivost. Vypadalo
to, jako by nkomu vyhroovaly a pronsledovaly ho.
Jean Valjean znovu vykroil, pak se rozbhl, chvlemi se zastavoval
a volal do samoty straidelnm a hluboce zarmoucenm hlasem:
Gervci! Gervci!
Kdyby jej dt slyelo, jist by mlo strach a bylo by si dalo dobr
pozor se ukzat. Ale v t chvli bylo u bezpochyby hodn daleko.
Potkal knze na koni. el k nmu a pravil:
Pane fari, nevidl jste tady njak dt?
Ne, ekl knz.
Dt, kter se jmenuje Gervc?
Nikoho jsem nespatil.
Jean Valjean vyal z vku dva ptifranky a podal je knzi.
Pane fari, pro vae chud. Pane fari, je to hok asi tak
desetilet, m svit, a myslm, e nesl ninru. el tudy. Savojsk
chlapec, vte?
Vbec jsem ho nespatil.
Nevte, nen-li Gervc z nkter z okolnch vesnic?
Je-li tomu tak, jak kte, pteli, pak je to ciz chlapec. Rzn dti
se toulaj krajem. Nikdo je nezn.
Jean Valjean vyal dal dva ptifranky a podal je knzi.
Pro vae chud, ekl.
Potom dodal jako pomaten:
Pane fari, dejte m zatknout. Jsem zlodj.
Knz pobdl svho kon ostruhami a zden ujel.
Jean Valjean se dal do bhu ve smru, kterm el prve.
Urazil znan kus cesty, ohlel se, volal a kiel, ale nikoho u
nepotkal. Dvakrt i tikrt se rozbhl k mstu, kde, jak se mu
zdlo, leel nebo se kril lovk; ale byly to jen kee nebo skly.
Konen se zastavil na rozcest t cest. Vyel msc. Jean Valjean
bloudil oima v dlce a zavolal naposled:
Gervci! Chlape! Gervci!
Jeho voln zaniklo v mlze, ani vzbudilo ozvnu. Mumlal jet:
Gervci!, ale slab a u nezeteln. Byl to jeho posledn pokus;
nhle pod nm povolila kolena, jako by njak neviditeln moc
svrhla na nho thu jeho patnho svdom. Jean Valjean se svalil
na velik balvan, vjel si rukama do vlas a s tv u kolen zvolal:
Jsem bdnk!
Srdce mu usedalo a rozplakal se. Plakal poprv po devatencti
letech.
Jak jsme vidli, octl se Jean Valjean, kdy odchzel od biskupa, v
docela jinm mylenkovm svt ne kdysi. Zatvrzoval se proti
andlskmu jednn a laskavm slovm starcovm. Slbil jste mi,
e se stanete estnm muem. Kupuji vai dui. Odnmm ji
ernm mylenkm a dvm ji Bohu. Ta slova se mu stle vracela
na mysl. Proti andlsk shovvavosti postavil svou pchu, kter je v
ns batou zla. Nejasn ctil, e biskupovo odputn bylo
nejvtm tokem, nejmohutnjm nporem, a byl jm otesen; a
e by se jeho zatvrzelostu nikdy neobmkila, kdyby odolal on
velkodunosti; a ustoup-li, e se bude musit vzdt sv nenvisti,
kterou za ta drahn lta nakupilo v jeho dui lidsk jednn a kter
mu zachutnala; e tentokrt mus bu zvtzit, nebo padnout; a e
bitva, ohromn a rozhodujc bitva, byla svedena mezi jeho zlobou
a dobrotou onoho mue.
Pod dojmem tolika jasu krel jako opil. A jak tak el s
vytetnma oima, vnmal jasn, co mohlo bt pro nho
vslednic jeho phody v Digne? Vnmal vechno to tajemn
evelen, kter varuje nebo dolh na lidskou dui v rozhodujcch
okamicch ivota? Vnitn hlas mu kal, e prv proel
slavnostn chvl svho osudu, e pro nho nen stedn cesty, e
nebude-li od nynjka nejlepm lovkem, pak bude lovkem
nejhorm, e se mus dokonce povznst i nad biskupa, nechce-li
padnout hloub ne galejnk, a e chce-li bt dobr, mus se stt
andlem, kdeto chce-li zstat patn, stane se z nho netvor.
A zase se musme ptt, jak jsme ji uinili jinde, zda zachytil aspo
stn toho veho do svch mylenek?
Jiste netst jak jsme ekli vychovv n rozum; ale
pochybujeme, e Jean Valjean byl schopen rozeznat vechno, co
jsme uvedli.
Jestlie na nho tyto mylenky dolhaly, spe je tuil ne vidl, a
doshly jen toho, e ho uvrhly do nevslovnho a tm
bolestnho zmatku. Kdy vyel z on nestvrnosti a temnoty,
kter se k galeje, zjitil biskup jeho dui jako by pli jasu bylo
ublilo jeho om, pivyklm temnu. Budouc ivot, ivot, kter se
mu od nynjka nabzel ist a pln ze, ho rozechvval a
zneklidoval. Sm nevdl, na em je. Trestanec byl oslnn a
oslepen ctnost jako sova, kter nhle uvidla vchod slunce.
Bylo jist, sm o tom nepochyboval, e u nen tm starm
Valjeanem, e se v nm vechno zmnilo a e u nen v jeho moci
vymazat z due to, co mu biskup ekl a m ho dojal.
V tto nlad potkal Gervce a ukradl mu dva franky. Pro?
Nepochybn by to neuml vysvtlit. Byl to posledn in a projev
jeho zlch mylenek, kter si donesl z galej, posledn zbytek
podntu, ktermu ve statice kme setrvanost? Ano, ale mon
e jet mn ne to. eknme prost, to nebyl on, kdo kradl, to
nikoliv lovk, nbr zve vedeno zvykem nebo pudem tup
poloilo nohu na stbrk, zatmco se rozum zmtal uprosted
tolikerho neslchanho a novho nutkn. Kdy se rozum
probudil a zpozoroval, co zhovadilec provedl, Jean Valjean s
zkost couvl a zden vykikl.
Vechno, co se stalo, bylo mon jen v situaci, ve kter se Jean
Valjean nalzal a a to zn sebepodivnji, tm, e okradl dt o
stbrk, spchal in, kterho u vlastn nebyl schopen.
A je tomu jakkoliv, jeho posledn patn skutek ml na nho
rozhodujc vliv; pronikl nhle zmatkem jeho mylenek a rozptlil
je, na jednu stranu zahnal hust stny a na druhou nakupil svtlo,
psobil na jeho dui v jejm okamitm stavu jako jist inidla v
chemii, kter sraenm kalnho roztoku oddl sedlinu od ir
tekutiny.
Nejdve ani rozebral sv jednn a ani o nm pemlel, cel
zden jako ten, kdo se pokou o svou zchranu, snail se znovu
najt dt, aby mu vrtil jeho penz, a kdy zjistil, e je to nemon
a neuskuteniteln, zoufale se zarazil.Vt chvli, kdy zvolal: Jsem
bdnk!, uzel nhle sebe sama, takovho, jak byl, a ji natolik
odpoutanho od vlastnho j, a se mu zdlo, e sm je jen pzrak
a e ped nm stoj odporn Jean Valjean z masa a kost, se
sukovic v ruce, v halen, s batohem plnm nakradench vc na
zdech, s rozhodnou a zavilou tv a s mysl plnou hanebnch
zmr.
Vidli jsme, e pemra netst ho uvrhla v blouznn. A tohle
byla skuten vidina, zjeven. Byl opravdu tm Jeanem Valjeanem s
pernou tv, kter stl ped nm. Mlem by se byl ptal sm
sebe, kdo ten lovk je, a ml z nho hrzu.
Jeho mozek byl v boulivm, a pece zase straideln klidnm
stavu, kdy snn je tak hlubok, e pohlcuje skutenost.V takovm
ppad u nevidme pedmty, kter jsou ped naimi zraky, ale
promtme kolem sebe obrazy sv due.
Jean Valjean se tedy pozoroval takkajc tv v tv sama sob, a
zrove, pronikaje zvojem svch mmen, vidl v tajemn
hloubce svtlo, kter nejprve povaoval za pochode. Kdy si vak
svtlo, kter se zjevilo jeho svdom, prohldl pozornji, poznal, e
m lidskou podobu a e ta pochode je biskup.
Jeho svdom stdav pozorovalo oba mue, kte stli ped nm,
biskupa a Jeana Valjeana. Bylo by stailo mlo, aby prvn zaplail
druhho, m dle vidn trvalo, tm vc rostl a rozjasoval se
biskupv zjev pod tlakem podivnch sil, kter provzej stavy
vytren, zatmco obraz Jeana Valjeana se tratil a bledl. Nakonec z
nho zbyl jen stn. Ale i ten nhle zmizel. Zstal jenom biskup.
Zivm jasem prostupoval celou dui toho uboka.
Jean Valjean dlouho plakal. Vzlykal usedav, mnohem bezmocnji
neli ena a podenji neli dt.
A jak plakal, v jeho mozku m dl vc vzchzel neobyejn jas,
chvatn a hrozn zrove. Minulost, prvn patn krok, dlouh
pokn, vnj zbdaen a nitern otrlost, proputn na svobodu,
kterou se chystal osladit mstou, to, co se mu pihodilo u biskupa,
posledn vc, kterou provedl, krde tyiceti sou malmu chlapci,
skutek tm zbablej a hrznj, e jej spchal po biskupov
odputn, to vechno mu pilo na mysl jasn a tak zeteln, jak si
to posud nikdy neuvdomil. Dval se na svj ivot, a pipadal mu
stran; prohlel si svou dui, a zdla se mu pern. A pece se
nad jeho ivotem a jeho du chvla laskav ze. Pipadalo mu, e
vid Satana ve svtle rje.
Jak dlouho Jean Valjean plakal? Co udlal, kdy se vyplakal? Kam
zamil? Nikdy se to nikdo nedovdl. Jen tolik se zd jist, e
vozka, kter tehdy pijdval z Grenoblu do Digne ke tet hodin
v noci, zahldl prv tu noc v ulici u biskupstv mue, kter ve
stnu kleel na dlab pede dvemi monsignora Lidumila jako by
se modlil.
 KNIHA TET

ROK 1817

Rok 1817

ROK 1817 NAZVAL LUDVK XVIII. S KRLOVSKOU troufalost,

kter nepostrdala pchy, dvaadvactm rokem svho panovn. V
tom roce se proslavil pan Bruguire de Sorsum (Jeho bse byla
vyznamenna Institutem; pekldal ze sanskrtu.). Vechny
vlsenksk zvody, kter doufaly v nvrat pudru a rajek, byly
nateny bledmodrou barvou a posety bourbonskmi liliemi. Byla
to nevinn doba, kdy hrab Lynch usedal kadou nedli jako
zdun starosta v lavici hodnost v chrmu Saint-Germain-des-
Prs v odvu francouzskho paira s ervenou dovou stukou,
dlouhm nosem a s dstojnm profilem lovka, kter vykonal
nco vskutku mimodnho. Mimodn in, kterm se pan Lynch
proslavil, byl tento: jako starosta msta vydal Bordeaux 12. bezna
1814 trochu nakvap do rukou vvody angoulmskho. Za to se stal
pairem. Mda roku 1817 utpla tylet a estilet chlapeky v
ohromnch epicch ze safinu a s klapkami na uch, kter
vypadaly jako beranice Eskymk. Francouzsk vojsko bylo odno
ble podle rakouskho vzoru; plukm se kalo legie a
neoznaovaly se sly, ale jmny departement. Napoleon byl na
Svat Helen, a protoe mu Anglie odepela zelen sukno, dval si
obracet star kabty. V roce 1817 zpval Pellegrini a slena
Bigottiniov tanila; vldl Potier; Odry (Potier Odry Herci.) se
jet neobjevil. Pan Saquiov vystdala Foriosa (Saquiov
Foriosa Tanili na provaze v Divadle akrobat.). Pruci byli jet
ve Francii. Pan Delatot (Novin, autor politickch vah vydanch
knin.) hrl velkou roli. Legitimita krlovskho rodu se upevnila,
kdy uala nejprve ruku a potom hlavu Pleignierovi,
Carbonneauovi a Tolleronovi (Pleignierovi, Carbonneauovi a
Tolleronovi Byli to lenov tajn spolenosti obvinn z myslu
spchat atentt na panovnka a dvr.). Kne Talleyrand, nejvy
komo, a abb Louis, designovan ministr financ, se na sebe
vznamn usmvali jako dva proroci; oba slouili 14. ervence 1790
slavnou mi Federace na Martov poli; Talleyrand ji slouil jako
biskup a Louis pisluhoval jako jhen. Roku 1817 bylo v tamnch
alejch vidtvelk devn sloupy, naten na modro a se stopami
zlatch orl a vel, kter se povalovaly v trv a hnily v deti. Byly
to sloupy, kter ped dvma lety podpraly csaskou estrdu na
mjovm shromaditi lidu. Tu a tam byly oehnuty od
tborovch oh Rakuan, ubytovanch pobl Gros-Caillou. Dva
nebo ti z tch sloup zmizely ve strnch ohnch, kter zahvaly
irok ruce csaskch. Slavnost mjovho shromdn byla
pozoruhodn tm, e byla podna v ervnu a na Martov poli. V
roce 1817 byly v oblib dv vci: Voltaire-Touquet a tabatrka la
charte (Voltaire-Touquet a tabatrka ,, la charte Vybran spisy
Voltairovy vydal plukovnk Touquet, kter zrove pipadl na
mylenku vyrbt tabatrky s vyrytm textem konstitun charty.).
Nezapomenuteln vzruen zpsobila vrada spchan jakmsi
Dautunem, kter vhodil hlavu svho bratra do kany na trhu des
Fleurs. V ministerstvu nmonictv bylo zahjeno vyetovn o
neastn fregat Medze (Kapitn Chaumareix se zachrnil jako
jeden z prvnch; Gricault pozdji na nmt ztroskotn Medzy
namaloval proslaven obraz.), kter Chaumareixe pokrylo hanbou
a Gricaulta slvou. Plukovnk Selves odeel do Egypta a stal se
tam mocnm paou Solimanem. Palc Thermes v ulici La Harpe
byl promnn v bednskou dlnu. Na ploch stee osmihrann
ve Clunyjskho palce bylo vidt prkennou budku, kter slouila
za observato Messierovi, nmonmu hvzdi za vldy Ludvka
XVI. Ve svm saln se starobylm nbytkem, kter ml zken
noky a byl potaen modrm atlasem, pedtala vvodkyn
Durasov tem nebo tyem ptelm (tj. spisovateli a sttnku
Chateaubriandovi, prodopisci Cuvierovi, historiku Villemainovi
aj.) sv nevydan dlo Ourika. Na Louvru sekrabovali vechna N.
Slavkovsk most piel o jmno a byl pezvn na most Krlovsk
obory dvoj zhada, kter zakuklila jednou ranou Slavkovsk
most i Botanickou zahradu. Dlaje si nehtem znamnka v
Horatiovi, etl Ludvk XVIII. bedliv o hrdinech, kte se stali
csai, a o ptipkch, kte se prohlaovali za nslednky, a ml
dv starosti: Napoleona a Mathurina Bruneaua (B. byl devnk,
kter se v dob znovunastolen Bourbon jako mnoho jinch
podvodnk vydval za Ludvka XVII.). Francouzsk akademie
vypsala sout na nmt Radost, kterou pin studium. Pan
Bellart (Sttn zstupce.) byl obadn vmluvn. V jeho stnu jsme
vidli klit budoucho generlnho prokurtora de Bro, kter byl
osudem peduren za ter klebk Paula Louise Couriera. Tehdy
se vyskytl falen Chateaubriand jmnem Marchangy, ne se ml
objevit i neprav Marchangy jmnem DArlincourt. Claire dAlbe a
Malek-Adel platila za mistrovsk dla a pan Cottinov byla tud
prohlena za pedn spisovatelku sv doby. Institut dal
vykrtnout ze seznamu len akademika Napoleona Bonaparta. V
Angoulmu byla krlovskm nazenm vybudovna nmon
kola, nebo vvoda angoulmsk byl velkoadmirl Francie, a tud
bylo zejmo, e msto Angoulme m prvo na vechny vhody
nmonho pstavu, nemaj-li bt pokozeny monarchistick
zjmy. V ministersk rad se petsala otzka, maj-li se trpt
plakty, kter zobrazuj krkolomn kousky krasojezdce
Franconiho, kdy se ped nimi shlukuj tlupy ulink. Pan Par,
skladatel Aneky, dobrk s hranatm obliejem a bradavic, dil
mal domc koncerty, podan pan markzou Sassenayovou v
ulici Ville- vque. Vechna tehdej dvata zpvala
Saintavellskho poustevnka na slova Edmonda Grauda. V tisku
lutho trpaslka vystdalo Zrcadlo. Kavrna Lemblin byla pro
csae, na rozdl od host kavrny Valois, kte byli pro Bourbony.
Vvoda Berry, na kterho u hal vrah Louvel, se oenil se
sicilskou princeznou. Pan de Stal byla u rok mrtv. Krlovt
gardist vypskali slenu Marsovou. Denn listy zmenily svj
formt. Formt byl omezen, ale volnost velik. Le Constitutionnel
byl konstitun. La Minerve psala Chateaubrianda Chateaubriant.
Tm t si mci tropili aky z velkho spisovatele. V zaprodanch
dencch tupili platn novini vyhnance z roku 1815; David podle
nich u neml talent, Arnault (Oficiln dramatik csastv.) nebyl
ji duchapln, Carnot (Ministr vnitra stodenn vldy. ) poctiv,
Soult nevyhrl dnou bitvu; a je jist, e Napoleon nebyl dn
gnius. V se, e zdkakdy dojde potou dopis adresovan
vyhnanci, protoe policie si vytkla za svatou povinnost kad
zachytit. Ale to nen nic novho; na to si stoval u i vypovzen
Descartes. A kdy se David v jistm belgickm asopise rozhorlil,
e nedostv dopisy, kter mu znm pou, zdlo se to
roajalistickm listm velmi ertovn a pi t pleitosti psance
dkladn popinily. Vrazy kralovrazi na jedn stran a lenov
konventu na druh, neptel nebo spojenci, Napoleon nebo
Buonaparte oddlovala od sebe vc ne propast. Vichni lid
dobr vle se shodovali v mnn, e se revolun obdob
navdycky uzavelo nstupem Ludvka XVIII., ktermu kali
nesmrteln pvodce charty. Na nspu Pont-Neuf vytesali slovo
Redivivus (Oivl (lat.).) na podstavec, kter byl pichystn pro
sochu Jindicha IV. Pan Piet (Pravicov poslanec.) zaloil v ulici
Thrse slo 4 tajn sdruen proupevnn monarchie. Pi
vnch pleitostech kvali vdcov pravice: Musme napsat
Bacotovi (B. byl tuctov roajalistick poslanec, baron. ). Pnov
Canuel, OMahony a de Chappedelaine osnovali za tichho
souhlasu krlova bratra spiknut, ale jejich podnik nakonec selhal.
Spolek ern jehlice kul pikle na vlastn pst. Delaverderie se tajn
smlouval s Trogovem. Veejn mnn ovldal pan Decazes
(Policejn ministr.), duch do urit mry svobodomysln.
Chateaubriand stval kad rno v dlouhch kalhotch a trepkch
v ulici Saint-Dominique slo 27 u okna, na proedivlch vlasech
madrasov tek, oi upral do zrctka, a maje ped sebou skku
s plnm nadm zubnho lkae, istil si pekrsn zuby a
pitom diktoval svmu tajemnkovi, panu Pilorgeovi, zmny v dle
Monarchie podle charty. Kritika, kter si osobovala prvo
rozhodovat, dvala pednost Lafonovi ped Talmou. Pan de Fletz
podpisoval sv lnky psmenem A; pan Hoffmann psmenem Z.
Charles Nodier psal sv dlo Thrse Aubert. Rozvody byly zrueny.
Lycea se nazvala kolejemi. Studenti kolej mli na lmci
bourbonskou zlatou lilii, ale prali se pro krle mskho. Tajn
zmeck policie donesla Jej krlovsk Vsosti, e je vude
vystavovna podobizna vvody Orlenskho, kter ve stejnokroji
husarskho plukovnka vypad lpe ne vvoda berryjsk v
uniform dragounskho plukovnka; to bylo vskutku nepjemn.
Pask obec dala na svj nklad znovu pozlatit kupoli dmu
Invalid. Vn lid se tzali, co by v tom nebo v onom ppad
uinil pan de Trinquelague (Nespn kandidt pravice na
pedsednictv snmovny.); pan Clausel de Montals se v nkolika
bodech (Poslanec, bratr pedelho, prudce toil proti policejnmu
ministru, vvodovi Decazesovi.) nepohodl s panem Clauselem de
Coussergues; pan de Salaberry (Poslanec krajn pravice; tce nesl
chystajc se roztrku ultraroajalist s krlem.) nebyl spokojen.
Herec Picard, len Akademie, kter nepijala Molira, hrl Dva
Philiberty v divadle Odon, na jeho prel byl dosud, i po stren
psmen, patrn npis DIVADLO CSAOVNINO. Lid byli pro i
proti Cugnetovi de Montarlot (Spiklenec, len tajnho spolku Spc
lev. ).Fabvier (Spikleneck plukovnk ve spolku s Trogovem a
Delaverderiem.) se bouil; Bavoux (Pednel na pask prvnick
fakult a byl sesazen pro volnomylenksk nzory.) byl
revolucion. Nakladatel Plicier vydval Voltaira pod nzvem
Spisy Voltaira, lena Francouzsk akademie. To nalk kupce,
kval prostoduch nakladatel. Vldl veobecn nzor, e se pan
Charles Loyson (Bsnk vyznamenan druhou cenou v souti, j se
zastnil i V. Hugo.) stane gniem stolet; ze zvisti ho zaali
napadat, co je znamenm slvy; napsali na nho tento ver (Hugo
paroduje Lemierrv ver: I kdy ptk chod, je vidt, e m kdla.):
I kdy Loyson lt, je vidt, e m nohy.
Kardinl Fesch (Po Napoleonov pdu se usadil v m, a protoe se
nevzdal hodnosti lyonskho arcibiskupa, musela bt diecze a do
jeho smrti zena pouhm administrtorem.) odmtl sloit svj ad
a lyonskou dieczi spravoval pan de Pins, amasijsk arcibiskup.
Spor o Dappesk dol mezi Franci a vcarskem zaal pamtnm
spisem kapitna Dufoura, pozdjho generla. Saint-Simon bez
valn odezvy budoval svj velk sen. lenem Akademie prodnch
vd byl slavn baron Fourier, na nho potomstvo zapomnlo, a v
ktermsi podkrov il neznm Fourier, kterho ocen teprve
budoucnost. Zaala vychzet hvzda lorda Byrona: zmnka v bsni
spisovatele Millevoye ho pedstavovala francouzskm tenm
jako jakhosi lorda Barona. David dAngers zkouel opracovvat
mramor. V malm shromdn seminarist ve slep ulice
Feuillantines hovoil abb Caron s obdivem o neznmm knzi
jmnem Flicit Robert, znmm pozdji pod jmnem Lamennais.
Po Sein, pod okny Tuileri od Pont Royal k mostu Ludvka XV.
kouila, sem tam hrkala a funla jako plovouc pes podivn vc: byl
to stroj, celkem nijak uiten, jaksi hraka, vmysl njakho
tetidla, utopie, parnk. Paan se lhostejn dvali na tu
zbytenost. Pan de Vaublanc (Ministr vnitra.) zreformoval
Akademii pevratem, ednmi rozkazy a pknou vrkou vnos;
vechna est, pomohl nkolika duchm k lenstv, ale nepodailo
se mu, aby se tam sm dostal. Saintgermainsk pedmst a
Marsansk palc (Sdlo hrabte Artoiskho.) chtly, aby se
policejnm prefektem stal pan Delaveau, protoe byl zbon.
Dupuytren a Rcamier (Dupuytren a Rcamier velc chirurgov,
prvn vitalista, druh nevyznval dn filozofick smr.) se
pohdali v posluchrn a vyhroovali si pstmi kvli boskmu
pvodu Jee Krista. Cuvier etl jednm okem v Genezi a druhm
v prod a pokouel se zalbit pobonstkskm zptenkm
tm, e uvdl v soulad zkamenliny s texty Psma svatho a
dokazoval, e se mastodonti klanli Mojovi. Pan Franois de
Neufchteau, zslun udrovatel Parmentirovy slvy, se
namhal, aby se msto pomme de terre (brambora) kalo
parmenlire, ale nepovedlo se mu to. Abb Grgoire, bval
biskup, bval len konventu a bval len sentu, si vyslouil v
polemikch roajalist pzvisko hanebn Grgoire. slov
vyslouiti si co oznail pan Royer-Collard za novotvar. Na tetm
oblouku Jenskho mostu jste rozeznali nov svtlej kmen,
kterm ped dvma roky ucpali otvor, vyvrtan pro minu, kter
mla na Blcherv rozkaz vyhodit most do povt. Pedsoud byl
pohnn mu, kter spativ hrabete artoiskho vchzet do chrmu
Matky bo, prohodil: Safraporte, kde jsou ty asy, kdy jsem vdal
Bonaparta zavenho do Talmy vchzet do Bal-Sauvage! Buisk
slova. est msc vzen. Zrdcov se bezostyn ukazovali; lid,
kte v pedveer bitvy pebhli k nepteli, se netajili svmi
odmnami a beze studu si vykraovali za jasnho dne ve svm
bohatstv a hodnostech. V nestoudn a podplatn hanebnosti
obnaovali zbhov od Ligny a Quatre-Bras svou monarchistickou
oddanost, zapomnajce, co je napsno v Anglii na vnitnch zdech
veejnch zchodk: Please adjuslyour dress before leaving. (Ped
odchodem si laskav upravte odv (angl.).)
Tady mte bez ladu a skladu vechno, co zmaten vyplulo ze
vzpomnek na dnes u zapomnan rok 1817. Djiny opomjej
vechny podrobnosti a nemohou dlat nic jinho; utopily by se v
nekonenosti. A pece ty podrobnosti, kter neprvem
povaujeme za mal, maj svou cenu a uitenost, protoe v
lidskm ivot nen bez ceny dn in, jako nen bez ceny jedin
lupnek v prod. Prv z rys rok se skld tv stolet.
A v tom roce 1817 si tyi mlad Paan ztropili poveden ert.

II

Dv tveice

Jeden z tch Paan byl z Toulouse, druh z Limoges, tet z

Cahorsu a tvrt z Montaubanu; byli to vak studenti, a kdo v
Pai studuje, stane se brzo Paanem.
Byli to bezvznamn mladci; vichni u jsme vidli podobn; tyi
nejnahodilej ukzky; ani dob ani zl, ani uen ani hloup, ani
gniov ani hlupci; zkrlil je pvabn duben, ktermu kme
dvacet let. Byli to tyi takzvan Oskarov; nebo v t dob nebyli
jet Arturov v md. Zapalte na jeho poest vn Arbie, zpvala
romance, Oskar se bl, Oskar, a j jej uvidm! Vechno vychzelo
z Ossiana, vechno skandinvsk a kaledonsk bylo elegantn;
ist anglick vkus se ujal teprve pozdji a prvn ze vech Artur,
Wellington, prv nedvno vyhrl bitvu u Waterloo.
Nai Oskarov se jmenovali Felix Tholomys, Fameuil, Listolier a
Blachevelle. Kad z nich ml pochopiteln milenku. Blachevelle
miloval Favouritu, kterou tak pojmenovali, ponvad byla njak
as v Anglii; Listolier zbooval Jiinu, kter si zvolila za sv
vlen jmno nzev kvtiny; Fameuil vniv miloval Zefinu
zkrceninu Josefiny; Tholomysml Fantinu, kter pro bohat
kadee, je mly barvu slunce, kali Zlatovlska.
Favourita, Jiina, Zefina a Fantina byly tyi chvatn dvky, vonn
a ziv, dosud tak trochu vadlenky; zmateny ponkud svmi
milostnmi pletkami, neopustily jet pln sv itko, avak ve
vrazu tve jim zstal zbytek vyrovnanosti pramenc z prce a v
dui pel poestnosti, jej prvn poklesek jet nesete. Jedn z t
tveice t nejmlad kali mlad, druh zas star. Star bylo
tiadvacet let. Abychom nic nezatajovali, musme ci, e prvn ti
dvky byly zkuenj, bezstarostnj a obeznmenj s ivotem
ne Fantina Zlatovlska, kter provala teprve svou prvn lsku.
Jiina, Zefina, nato Favourita by to st mohly o sob tvrdit.
Jejich romn, sotva zapoat, ml ji vce ne jednu kapitolu, a
milenec, kter se v prvn kapitole nazval Adolf, objevil se v druh
jako Alfons a ve tet jako Gustav. Bda a koketnost jsou dv
osudn rdkyn; jedna plsn, druh lichot; a krsky z lidu maj
ob ty rdkyn, kad jim naeptv podle svho. patn steen
due naslouchaj. Tak dochz k pdu a k tomu, e lid hzej po
takov dvce kamenem. Svt jim pak dokazuje, jak zn je
neposkvrnnost a nepstupnost. Jenome co dlat, kdy m panna
hlad?
Favourit, kter byla v Anglii, se Zefina a Jiina obdivovaly. Velmi
brzy si zadila vlastn byt. Jej otec byl profesor matematiky,
chvstav hrubec, star mldenec, kter chodil i ve vysokm vku
po domech dvat hodiny. Jako mlad uitel kdysi zahldl, jak se
jedn komorn zachytila suknka na mce u krbu, a tak ho to
poblznilo, e se do komorn zamiloval. Vsledkem toho byla
Favourita. Potkvala obas svho otce a ten ji zdravil. Jednou
zrna k n pila staena, kter vypadala jako star modlka, a
ekla j:
Vy m neznte, sleno?

Ne.
Jsem tv matka.
Nato staena otevela kredenc, napila se a najedla, dala si pinst
vlastn matraci a zadila se v byt po svm. Tato matka, bruav
pobonstkka, nikdy na Favouritu nepromluvila, po cel hodiny
ani nehlesla, sndala, obdvala, veeela za tyi, chodila k
domovnkovi na trochu ei a pomlouvala u nho svou dceru.
Jiinu pipoutalo k Listolierovi a snad i k ostatnm a k lenosti to, e
mla pli krsn rov nehtky. Jak je mono pracovat s
takovmi nehty? Dvka, kter chce zstat ctnostnou, nesm litovat
svch rukou. A Zefina zskala Famcuile vzdorovitm a zas
mazlivm tnem, s nm kvala: Ano, pane.
Protoe jejich mldenci byli pteli, staly se dvky ptelkynmi.
Podobn lsky jsou vdycky zdvojeny ptelstvm.
Mravnost a uvaovn je dvoj vc; eknme, i kdy pomlme o
tch pochybnch rodinkch, e Favourita, Zefina a Jiina byly
dvky filozofky a Fantina dvka mravn.
Opravdu mravn? A co Tholomys? alomoun by odpovdl, e
lska je podstatnou st mravnosti. Jen vm prozradme, e lska
Fantinina byla jej prvn lskou, lskou jedinou a vrnou.
Z cel tveice byla jedin, kter tykal jen jeden mu.
Fantina byla z tch bytost, kter rostou takka ze dna lidsk
spolenosti. Pochzela z nejnezbadatelnjch houtin sociln
tmy, nesla na ele znamen bezejmennosti a nevdomosti o svm
pvodu. Narodila se v Montreuil-sur-Mer. Kdo byli jej rodie?
Kdo by to mohl ci? Nikdo neznal jejho otce ani matku.
Jmenovala se Fantina. Pro prv Fantina? Nikdo ji pod jinm
jmnem neznal. Kdy se narodila, vldlo jet direktorium.
Nemla dn rodn jmno, protoe nemla rodinu; a protoe
crkev u neexistovala, nebyla ani poktna. A tak dostala jmno,
kterm ji oslovil nhodn chodec, jeho potkala jako malik a
bos na ulici. Dostala jmno prv tak, jako j za det spadla
kapka na elo.
kali j Fantinka. Nikdo nic bliho nevdl. To stvoenko
prost pilo na svt. V deseti letech opustila Fantina msto a la
slouit k okolnm sedlkm. Kdy j bylo patnct, la hledat
tst do Pae. Fantina byla krsn a zstala ist, jak dlouho
mohla. Byla to hezk zlatovlska s krsnmi zuby. Vnem mla
zlato a perly, ale zlato mla na hlav a perly v stech.
Pracovala, aby se udrela naivu; a pozdji tak jen proto milovala,
nebo i srdce hladov.
Milovala Tholomyse.
Pro nho to bylo milkovn, pro ni horouc lska. Ulice v Latinsk
tvrti, kde se to hem studenty a grizetkami, byly svdky potku
toho snu. Fantina dlouho prchala ped Tholomysem, ale tak, aby
ho vdycky zase potkala v onom bluditi na nvr Panteonu, kde
se navazuje a rozvazuje tolik milostnch pletek. Je to nik, kter se
podob vyhledvn. Zkrtka, selanka poala.
Blachevelle, Listolier a Fameuil tvoili krouek, jeho hlavou byl
Tholomys. Ten jedin z nich byl duchapln.
Tholomys byl star vn student; byl bohat, ml tyi tisce
ronho dchodu; tyi tisce ronho dchodu, to na nvr svat
Jenovefy budilo nramn poprask. Tholomys byl ticetilet,
nevaln zachoval svtk. Byl sam vrska a ml mlo zub;
zanal pleatt a sm kval bez zrmutku: ve ticeti ple, ve
tyiceti hlava jako koleno. patn trvil a jedno oko mu stle
slzelo. Ale m vc vadlo jeho mld, tm vc kvetl jeho humor; zuby
nahrazoval vtipy, vlasy veselost, zdrav ironi, a slzc oko se
neustle smlo. Byl sel, ale cel kvetl. Jeho mladost, pedasn se
dvajc na stup, vyklzela bojit spodan, se salvami smchu a
v pln palb. Divadlu Vaudeville zadal hru, ale odmtli ji. Sem tam
sloil trochu ver. Krom toho povznesen pochyboval o vem,
co slaboi pokldaj za projev velk sly. A protoe byl ironick a
pleat, byl pokldn za hlavu krouku. Iron je slovo anglick a
znamen elezo. Odvozujeme snad odtud slovo ironie?
Jednoho dne si vzal Tholomys ostatn ti stranou a s vteckm
posunkem jim ekl:
U je tomu skoro rok, co ns Fantina, Jiina, Zefina a Favourita
daj, abychom jim pipravili njak pekvapen. My jsme jim je
slavnostn pislbili a ony nm to stle pipomnaj, zejmna mn.
Jako v Neapoli star babky bez pestn volaj na svatho Januaria
Faccia gialluta, fa o miracolo, zaloutl tvi, ui zzrak!, tak nae
krasavice bez pestn volaj: Tholomysi, kdy u zplod to sv
pekvapen? Zrove nm p rodie. Hotov kov palba.
Myslm, e nadeel rozhodn okamik. Pohovome si o tom.
Nato Tholomys pitlumil hlas a tajemn navrhl nco tak veselho,
e se ozval ohromn a naden ehot ze vech ty hrdel najednou,
a Blachevelle vykikl:
Ale to je skvl npad!
li prv kolem zakouen hospody, vstoupili dovnit a zbytek
jejich rozhovoru se ztratil v tabkovm dmu.
Vsledkem tohoto spiknut byl oslujc vlet uren na pt
nedli, na kter tyi mldenci pozvali sv tyi dvata.

III

tyi a tyi

Jen ztka si dnes umme pedstavit vlet student s grizetkami do

prody ped ptatyiceti lety. Pa u nem sv bval okol; za
pl stolet se pln zmnil vzhled toho, co bychom mohli nazvat
ivot za branami Pae. Tam, kde jezdvaly dvojkolky, jezd vozy;
tam, kde pluly luny, pluj te parnky; dnes je Fcamp tm, m
byl tehdy Saint-Cloud. Pa z roku 1862 je msto, jeho
pedmstm je cel Francie.
Nae tyi mileneck dvojice provedly svdomit vechny tehdy
mon poetilstky, kter sktal vlet do prody. Przdniny prv
zanaly a byl hork a jasn letn den. V pedveer vletu napsala
TholomysoviFavourita, kter jedin z dvat umla pst: Rann
pte dl doske. A proto vstali v pt rno. Dostavnkem se
dostali do Saint-Cloud, kde si prohldli vyschlou fontnu a zvolali:
Je asi moc krsn, kdy je v n voda! Sndali v hostinci U
mouenna, jej tehdy jet nenavtvil Castaing (Povstn travi,
povolnm lka.), zaplatili si jednu hru v krouky v kovm
stromoad u velkho rybnka, vstoupili do Diogenovy lucerny,
zahrli si o bonbnky v rulet u Svreskho mostu, natrhali kytice
kvtin v Puteaux, nakoupili zkusky v Neuilly, vude jedli jablen
dortky a byli dokonale astni.
Dvenky hluely a tbetaly jako pnkavy, kdy ulet na svobodu.
Bylo to opojen. Nedaly mladkm ani chvilku pokoj a kokovaly
se s nimi. Jitn opojen ivota! Rozkon lta! Kdlo vek se
chvje. Ach! A jste kdokoliv, vzpomnte si? Kreli jste nkdy
houtinami a odhrnovali jste vtve, aby se nic nestalo pvabn
hlavice dvky, kter la za vmi? Zasmli jste se, kdy jste po deti
uklouzli na zvlhlm trvnku v doprovodu milovan eny, kter
vs zadrela rukou a vykikla: Ach, m nov stevky! Ty
vypadaj!
eknme hned, e tuto rozjaenou spolenost nepotkala ona
pjemn nepjemnost, mal prka, akoliv Favourita, kdy vyli
do prody, ekla kantorskm a mateskm tnem: Hlemdi lezou
po cestikch. To znamen, e bude pret.
Vechny tyi byly k zblznn hezk. Star dobrk, pan Chevalier
de Labouisse, klasick bsnk, proslul v t dob svou Leonorou,
bloudil tehdy pod katany v Saint-Cloud, a kdy o dest rann
uzel, jak se kolem nho mihly, zvolal: Je jich o jednu vc! Myslil
pitom na Grcie. Favourita, milenka Blachevellova, ta, j bylo
tiadvacet let, star, bela naped pod mohutnmi zelenmi
vtvemi, peskakovala pkopy, ztetn pelzala koviska a
vedla cel ten radostn prvod svin a vzruen jako mlad faun.
Zefina a Jiina, kter nhoda obdaila pvaby, je se navzjem
doplovaly, dobe vdly, e jim to spolu slu, a proto se
navzjem neopoutly, vc z koketnosti ne z nklonnosti, a
oprajce se jedna o druhou, napodobily pzy anglickch dam:
tehdy se objevily prvn anglick obrzkov asopisy a u en
zanala bt v md melancholie jako pozdji byronismus u mu,
a vlasy nnho pohlav ponaly smuten splvat. Zefina a Jiina
nosily jet ruliky. Listolier a Fameuil, zabran do rozhovoru o
svch profesorech, vykldali Fantin, jak je rozdl mezi panem
Delvincourtem a panem Blondeauem (D. a B. byli profesoi
prvnick fakulty v Pai.). Zdlo se, e Blachevelle je stvoen
jenom proto, aby v nedli nosil pes ruku Favouritin kamrov
tek.
Tholomysel vzadu a ovldal celou spolenost. Byl neobyejn
vesel, ale vichni ctili jeho pevnou ruku; v jehobodrosti bylo kus
tyranstv; jeho hlavn ozdobou byly iroknsk nankinov
pantalny s podlapky z mdn pleteniny, v ruce ml dkladnou
panlku za dv st frank, a protoe si dovoloval kdeco, ml v
stech podivnou vc, kter kali doutnk. Ponvad mu nebylo nic
svat, kouil.
Ten Tholomysje asn, divili se ostatn s ctou. Jak m
pantalny! A jak je rzn!
Fantina byla vtlen radost. Jej skvl zuby mly zejm pikzno
od Boha, aby se smly. Svj slamek s dlouhmi blmi pentlemi
nosila radji v ruce ne na hlav. Jej hust zlat vlasy, stle
poletujc kolem hlavy a lehce se rozpltajc, take je bylo teba
neustle urovnvat a spnat, byly jako stvoeny pro Galatein prk
pod vrbami. Jej rov rty pvabn vitoily. Koutky jejch st,
rozkonicky zdvien jako na tvch antick bohyn Erigony,
vypadaly, jako by chtly smlce povzbudit; ale jej dlouh asy pln
stn se nn klopily, jako by chtly pokrat tu npadnou ivost
doln sti oblieje. V cel jej tvi bylo cosi jsavho a
planoucho. Mla na sob aty slzov barvy z lehk vlnn ltky,
mal hndoerven stevky se stukami, kter kreslily x na jej
jemn, bl prolamovan punoce, a zvltn muelnov kabtek,
marseillsk vtvor, takzvan canezou, co je zkomolenina slova
quinze aot (15. srpen), vyslovenho po canebiersku, a zna
krsn poas a jin r. Ostatn ti mn ostchav jak jsme
ekli mly hlubok vstihy; co v lt, zejmna s kloboukem
plnm kvtin, vyhl velmi pvabn a drdiv; ale vedle tch
odvnch stroj vypadal marseillsk canezou zlatovlas Fantiny,
se svou prsvitnost, indiskrtnost a rezervovanost, skrvajc a
odhalujc zrove, jako vyzvav vynlez cudnosti. A povstn
soud lsky, ktermu pedsedala vikomtesa Cettov, ena s oima
zelenma jako moe, by mon pikl cenu koketnosti tomuto
canezou, kter se uchzel o cenu poestnosti. Nejprost bv
nejvypotavj. To se nkdy stv.
Oslujc tv, kehk profil, hluboce modr oi, tk on vka,
chodidla klenut a mal, zpst a kotnky obdivuhodn
sklouben, bl ple, kterou sem tam protkvalo pletivo modrch
ilek, dtsky sv tve, krk hodn aiginsk Junony, je siln a
prun, ramena, jako by je vymodeloval Coustou, mezi lopatkami
rozkon dlek, patrn pod muelnem; veselost mrnn snivost;
vtvarn krsn takov byla Fantina; a pod tmi hadky a
stukami jsi tuil sochu a v t soe dui.
Fantina byla velmi hezk, ani si toho byla pli vdoma. Vzcn
blouznivci, tajemn kn krsy, kte kadou vc porovnvaj s
mlenlivou dokonalost, by byli v t vadlence pod przranost
ist paskho pvabu vytuili posvtnou antickou eufonii. Tato
dvka zhadnho pvodu mla ulechtilost rasy. V jej krse se
pojil styl s rytmem. Styl je tvar idelu; rytmus je jeho pohyb.
ekli jsme, e Fantina byla vtlen radost. Fantina byla tak
vtlen cudnost.
Kdo by ji byl bedliv pozoroval, poznal by, e pi v opojnosti
mld, jara a milkovn z n dch nepemoiteln pvab
zdrenlivosti a skromnosti. Zstal j dtsk div. Cudn div je
prv onen odstn, jm se Psch li od Venue. Fantina mla
dlouh bl prsty, jemn prsty vestlky, kter zlatou jehlic
prohrabuje posvtn ohe. Akoliv by byla Tholomysovinic
neodepela jak pozdji a pli dobe uvidme , mla jej tv v
klidu svrchovan panensk vraz; nkdy ji nhle pepadl jaksi
druh vn dstojnosti, ba tm psnosti, a nic u n nebylo tak
npadnho a nic tolik nemtlo, jako rychl pechod z radosti do
rozjmn, kter nsledovalo bez pechodu po vbuchu vesel. Tato
nenadl vnost, asto psn zdrazovan, se podobala
pohrdn bohyn. elo, nos a brada mly pravou mru, sprvn
kivky, velmi zetelnou soumrnost rozmr, na nich zvis
soulad tve; na mst, kde koen nosu pechz v horn ret, mla
sotva znateln a pvabn rys, tajemn znamen istoty, pro kter
se zamiloval Barbarossa do Diany, kterou nalezli v konijskch
vykopvkch.
Lskaje hch; budi. Fantinina lska byla nevinnost, kterou hch
nepopinil.

IV

Tholomys m takovou radost, e zpv panlskou pse

Cel den byl od rna a do veera speden z jitnch ervnk. Jako

by cel proda mla svtek a smla se. Kvtinov zhony v Saint-
Cloud vydechovaly vn, vnek od Seiny naechrval list, stromy
mvaly vtvemi ve vtru; vely plenily jasmn; chska motl se
vrhla na ebek, jetel a ovs; ve vzneenm parku francouzskch
krl byla spousta ptk tulk.
tyi astn mlad prky jen zily, okouzleny sluncem, volnou
prodou, kvty, stromovm.
A v tto rajsk pospolitosti se dvky smly, zpvaly, bhaly, tanily,
honily motly, trhaly svlace, smely sv rov prolamovan
punochy ve vysok trv, byly sv, blzniv, nikterak se
nepohorovaly, kdy dostvaly sem tam polibky od vech ty
mldenc, vyjma Fantinu, milujc a uzavenou v zasnnm a
plachm zdrhn.
Ty, ekla j Favourita, ty mus mt vdycky nco extra.
Takov jsou radosti. Potulky astnch milenc jsou vzvou k
ivotu a vude vnej nhu a jas. Byla jednou jedna vla, kter
vykouzlila louky a stromy jen a jen pro milence. Odtud asi ty
vn toulky po lesch, to vn vyhledvn prody milostnmi
dvojicemi, vyhledvn, kter stle znova zan a kter potrv,
pokud budou na svt lesn houtiny a mladistv milenci. Odtud ta
obliba jara u tch, kdo pemtaj. Patricij i chuas, vvoda, velmo
i selsk hoch, dvoan i mk, vichni jsou poddanmi tto vly.
Zaznv smch, jeden hled druhho, ve vzduchu se chvje z
zboovn, ach, jak to promna, milujeme-li! I notsk psa se
stv bohem. Tlumen vkiky, pronsledovn v trv, letm
objet, slovnk zamilovanch, kter zn jako pse, zboovn,
kter se prozrazuje jedinou slabikou, ten, kter jedny rty mlsaj
z druhch, to vechno ho a promuje se v nebeskou blaenost.
Krsn dvky samy sebe marnotratn rozdvaj. V, e tomu
nikdy nebude konec. Filozofov, bsnci, mali pozoruj opojen a
nevd si s nm rady, tak jsou oslnni. Odjezd na Kythru! vol
Watteau; Lancret, mal prostho lidu, maluje sv mky
obesten mod; Diderot s smvem vt kad poblouznn a
dUrf do nho zaplt druidy.
Po sndani si nae tyi dvojice ly prohldnout takzvan krlovsk
zhon, na kterm byla vystavena nov pivezen rostlina z Indie,
na jej jmno si prv nememe vzpomenout a kter v t dob
vbila celou Pa do Saint-Cloud; byl to roztodivn a pvabn
stromeek s vysokm pnm, jeho nespoetn vtviky jako nit
jemn, rozcuchan a bezlist, byly pokryty milinem
droboulinkch blch hvzdiek, vypadalo to, jako by stromeek
ml vlasy zaviven kvty. Kolem nho neustle postval hlouek
obdivovatel.
Kdy si prohldli stromek, zvolal Tholomys:
Nabzm vm projku na oslcch!
Kdy ujednal poplatek s oslaem, vrtili se pes Vanves a Issy. V
Issy se zastavili. Park, dnes nrodn majetek, kter tehdy patil
zbrojai Bourguinovi, byl nhodou oteven. Proli branou,
navtvili sochu poustevnka v jeskyni, vyzkoueli rzn tajemn
hky povstnho zrcadlovho salnu, chlpn zbytenosti hodn
satyra, kter se stal milionem, nebo Turcareta (T. byl hrdina Le
Sageovy hry, omezen zbohatlk.) promnnho v Priapa.
Dkladn se pohoupali ve velk sti, pivzan ke dvma
katanm, kter proslavil abb de Bernis ve svch bsnch.
Zatmco za veobecnho smchu mldenci houpali jednu krasavici
po druh, a dvatm poletovaly sukn, e by si i Greuze piel
na sv, zanotoval Tholomys, tak trochu panl, nebo Toulouse je
sestenic Tolosy, melancholick npv star psn gallegy,
pravdpodobn inspirovan spanilou dvkou, mhajc se v prudce
rozhoupan houpace mezi dvma stromy:

Soy de Badajoz. Jsem z Badajoz.

Amor me llama. Vol m lska.
Toda mi alma Cel m due
Es en mis ojos je v mch och,
Porque enseas protoe ukazuje
A tus piernas. sv nohy.

Jedin Fantina se nechtla dt houpat.

Nemm rda takov netkavky, zabruela Favourita dost oste.
Kdy skonila projka na oslech, ekala je nov radost; jeli na
loce po Sein a z Passy li pky a k brn toile. Byli, jak si
vzpomnme, na nohou od rna od pti hodin; ale co, na tom
nesejde!
V nedli neexistuje nava, ekla Favourita, v nedli se prost nava
nekon. tyi prky, tstm cel bez sebe, se ke tet hodin
odpoledne svezly po rusk skluzavce, zvltn stavb, kter stla
na nvr Beaujon a jej kivky se vinuly mezi stromy na Champs-
Elyses.
Co chvli se Favourita ptala:
Co je s tm pekvapenm? J chci pekvapen.
Jen trplivost, odpovdal Tholomys.

U Bombardy

Kdy dostaten uili rusk skluzavky, pomyslili na obd; a

rozjaen osma, konen trochu unaven, uvzla v hospdce,
kterou zadil na Champs-Elyses slavn hostinsk Bombarda,
jeho hlavn zvod byl v ulici Rivoli vedle prchodu Delorme.
Velk, ale okliv pokoj s pstnkem a postel vzadu (protoe v
nedli byl hostinec peplnn, musili vzt zavdk tmto pelechem);
dvma okny mohli za jilmy pozorovat nbe a eku; ndhern
srpnov paprsek lehce klouzal po oknech; dva stoly; na jednom
pyn hora kytic pomchanch s dmskmi a pnskmi klobouky;
za druhm usedly tyi dvojice kolem lkavho nakupen mis,
tal, sklenic a lahv; dbnky piva se pletly mezi lahvemi vna;
mlo podku na stole a pod nm nepodek:

Zpod stolu vychzel hluk,

jako kdy rynm pochodem hlomoz pluk,

jak k Molire.
Tak vypadala kolem pl pt veer selanka, kter zaala o pt
rann. Slunce zapadalo, hlad pominul.
Champs-Elyses, pln slunce a davu, byly jen z a prach, dv vci,
z nich se skld slva. Ob mramorov souso kon z Marly se
vzpnala a iela v zlatist mlze. Kory projdly sem tam.
kadrona skvl osobn stre s trubaem v ele krela po td
Neuilly; bl prapor, lehce zarovl z zapadajcho slunce, se
tepotal na bni Tuileri. Nmst Svornosti, kter se opt stalo
nmstm Ludvka XV., pekypovalo prochzejcmi se
spokojenmi lidmi. Nemlo z nich mlo stbrnou lilii na bl
moar stuce, kter v roce 1817 jet docela nezmizela z
knoflkovch drek. Sem tam uprosted pizvukujcch hlouk
zpvaly mal holiky, toc se v kole, bourbonskou psniku,
kter byla tehdy velice oblben, protoe pomhala zesmovat
stodenn vldu, a kter konila opakovnm vty:

Vrate nm z Gentu naeho otce,

vrate nm naeho tatka.

Houfy svten nastrojench obyvatel pedmst, tu a tam i s

odznaky bourbonskch lili, jak nosili mci, se rozlvaly po
velkm nmst a po nmst Marigny, hzely krouky, jezdily na
kolotoi; nkte lid popjeli; jin, jako sazet uov, mli
paprov ky; bylo slyet jejich smch. Vechno se veselilo. Byl to
as nepopiratelnho mru a hlubok bezpenosti krlovsk vldy;
byla to doba, ve kter dvrn a zvltn hlen policejnho
prefekta Anglse krli o paskch pedmstch konilo tmito
dky:

Uvme-li, Sire, dobe vechny okolnosti, nen teba se bt lid.

Jsou bezstarostn a neten jako koky. Prost lid na venkov je
nepokojn, obyvatel Pae nikoli. Jsou to vechno drobn lid. Ze
dvou, Vae Velienstvo, by se dal udlat jeden V grantnk. Lza
hlavnho msta nebud strach. Je npadn, jak obyvatelstvo v
poslednch padesti letech zakrnlo; lid z pedmst Pae jsou
men ne ped revoluc. Nejsou nebezpen. Celkem je to nekodn
holota.
e by se koka mohla promnit ve lva, to povaovali policejn
prefekti za nemon; ale stalo se to, a v tom je prv zzran sla
paskho lidu. Ostatn koka tak podceovanpanem hrabtem
Anglsem byla uctvna v antickch republikch; v och jejich
oban ztlesovala svobodu a jako protjek k Minervin
bezkdl soe v Pireu byla na veejnm nmst v Korint
postavena ohromn bronzov koka. Naivn policie z doby
restaurace soudila pask lid pli shovvav. A si tomu v kdo
chce a jak chce, nen to nekodn holota. Paan je Francii tm,
m byl Athan ecku; nikdo nesp tak dobe jako on, nikdo nen
upmnji lehkomyslnj a lnj ne on, nikdo se neum lpe
petvaovat, e zapomnl, ne on, ale a mu nikdo nev; je
schopen si nieho nevmat, ale jde-li za slvou, je ve svm zpalu
hoden obdivu. Dejte mu pku, a provede vm 10. srpen; dejte mu
puku, a mte Slavkov. Je oporou Napoleonovi a silou
Dantonovou. Je vlast v szce? D se naverbovat k vojsku. Jde o
svobodu? Trh dlabu a stav barikdy. Pozor! Jeho ktice sr
hnvem jako v eposu; jeho halena se as v antickou zu. Stete
se! Z prvn nahodil uliky Greneta (Bylo v n potlaeno povstn
zen Barbsem a Blanquim roku 1839.) uin caudijskou soutsku
(Msto, kde man podlehli pesile Samnit.). Ude-li hodina,
lovek z pedmst vyroste, vstane, hroziv se rozhldne, jeho
hlas zaburc a z jeho uboh hrudi vyraz mocn dech, kter
srovn Alpy s rovinami. Dky mum z paskch pedmst
dobyla revoluce v ele vojsk cel Evropy.
Zpv je radost tohoto lovka. Dejte mu pse, kter odpovd
jeho povaze, a uvidte! Pokud zpv carmagnolu, bo jen trn
Ludvka XVI.; dejte mu zazpvat Marseillaisu, a osvobod svt.
Po tto poznmce, kterou jsme napsali na okraj hlen pana
Anglse, vrame se k naim tyem dvojicm. Obd, jak jsme u
ekli, konil.
 VI

Kapitola pln zboovn

Rozmluvy u stolu a rozmluvy milenc; ani jedny ani druh nelze

zachytit; slova lsky jsou oblky, povdn u stolu je dm.
Fameuil a Jiina si prozpvovali, Tholomys pil, Zefina se smla,
Fantina se usmvala. Listolier pskal na devnou palku, kterou
koupili v Saint-Cloud. Favourita se nn zadvala na Blachevella a
ekla:
Zbouji t, Blachevelli.
To pimlo Blachevella k otzce:
Co by sis poala, Favourito, kdybych t pestal milovat?
J? vykikla Favourita. Nemluv mi o tom, ani ertem to nekej.
Kdybys m nechal, skoila bych po tob, pokrbala bych t, oi
bych ti vydrpala, polila bych t vodou a pak bych t dala zavt.
Blachevelle tonul v blaenosti jako hejsek, jeho samolibosti se
lichot. Favourita pokraovala:
Ano, zavolala bych str. To v, e bych se nestydla, ty lumpe!
Blachevelle se v plnm vytren opel o lenoch idle a s pchou
pivel ob oi.
Jiina v tom hluku poeptala plnmi sty Favourit:
Opravdu tak horoucn zbouje svho Blachevella?
J? Nenvidm ho, odpovdla Favourita rovn eptem a
uchopila opt vidliku. Je to lakomec. Mm rda jednoho
mladka odnaproti. Je to skvl hoch, zn ho? Vypad jako
herec. Zbouji herce. Kdy pijde dom, k mu matka: Ach,
mj Boe, u mm po klidu. U zase zane rmusit. Chlape,
jednou mi z tebe pukne hlava. On toti, kdy pijde dom, vleze
na pdu mezi myi, do temnch kout, kam a me nejv, a
prozpvuje, deklamuje a co j vm, co vechno dl, e ho slyme
a u ns dole! U si denn vydl dvacet sou u advokta, ktermu
opisuje aloby. Je syn bvalho choralisty v chrmu svatho Jakuba
du-Haut-Pas. Ach! To je ikovn lovk! Zbouje m tak stran,
e jednou, kdy m vidl zadlvat na lvaneky, ekl: Sleinko,
upete mi koblihy ze svch rukaviek, a j je snm. Takhle dovedou
mluvit jen umlci. Ach! Je prost bjen. Jet se do toho
mladka zblznm. To nevad; Blachevellovi km, e ho
zbouji. Umm ale lht, co? A jak to dovedu!
Favourita za chvilku pokraovala:
V, Jiino, jsem smutn. Cel lto pr, vtr m drd, vtr
neukliduje, Blachevelle je skrblk, sotva si troufm koupithrek
na trhu, nen co jst, mm spleen, jak kaj Anglian, mslo je tak
drah, a pak, ta hrza, obdvme v pokoji, kde stoj postel, to se
mi hnus.

VII

Tholomysova moudrost

Zatmco jedni zpvali, druz hlun mluvili jeden pes druhho;

byla z toho vava. Tholomyszakroil:
Nemluvme do vtru ani zbrkle, zvolal. Pemlejme, jestlie
chceme oslovat. Pli mnoho improvizace oderpv ducha.
Sten pivo nepn. Pnov, dn spch. Zachovejme si
dstojnost i pi ranici; jezme soustedn, hodujme pomalu.
Neukvapujme se. Vimnte si jara; kdy pospch, poho, to
znamen, e zmrzne. Pemra jeho horlivosti zni broskve a
meruky. Pemra horlivosti zabj pvab a radost z dobrho
obda. Jen dnou horlivost, pnov! Grimond de la Reynire
(Autor Almanachu labunk (1830).) souhlas s Talleyrandem (T.
radil mladm diplomatm, aby nebyli horliv.).
Spolenost zahuela temn vzpoura.
Dej nm pokoj, Tholomysi! zvolal Blachevelle.
A zhyne tyran! ekl Fameuil.
Bumbrlek bat u Bombardy! kiel Listolier.
Nedle m sv prva! volal Fameuil.
Jsme stzliv, dodal Listolier.
Obdivuj se mmu klidu, Tholomysi, ekl Blachevelle.
Ty jsi klidn jako markz Montcalm! odpovdl Tholomys.
Tato prmrn slovn hka (Mon calme = mj klid.) zapsobila,
jako kdy hodte kmen do loue. Markz Montcalm byl tehdy
znm roajalista. Vechny by pestaly kvkat.
Ptel, zvolal Tholomys jako mu, kter se opt chpe
csaskho ezla, uklidnte se. Nen teba, aby tolik zden vtalo
tuto hku, kter nm spadla z nebe. Vechno, co odtamtud
pochz, nen hodno obdivu a cty. Slovn hka je trus
poletujcho ducha. Vtip padne kamkoliv; a duch, kdy porodil
pitomost, se vznese do azuru. Blav skvrnka, kter se rozplcne
na skle, nezadr kondora v letu. Nechci tm uret slovn hku!
Ctm ji v pomru k jejm zsluhm; nic vc. Vichni, kdo v lidstvu a
snad i mimo n byli nejvzneenj, nejvelebnj a nejpvabnj,
dlali slovn hky: Je Kristus si zahrl se slovy mluv k
svatmu Petru, Moj pouil slovn hky o Izkovi, Aischylos o
Polyneikovi, Kleopatra o Octavianovi. A vzte, e tato slovn
hka byla pronesena ped bitvou u Aktia, a nebt toho vtipu,
nikdy by nikdo ani nevzdechl po mst Toryn, co v etin
znamen sbraku. Po tto pipomnce se vracm ke svmu
napomnn. Mil brati, opakuji znovu, dnou horlivost, dn
kravl, dn krajnosti ani ve vstelcch z veselosti, z ertu a
vtipkovn. Poslouchejte m, jsem moudr jako Amfiaraos a
pleat jako Caesar. I v rbusech musme znt meze: Est modus in
rebus (Vechno m sv meze (lat.).). I hodovn m svj konec.
Milujete jablkov dortky, dmy, ale nepehnjte to. I kdy jte
cukrov, muste zachovat rozvahu a vkus. Hltavost trest routa:
Gula punit Gulax. Bh uril patn trven, aby kzalo aludku
mravnost. A zapite si dobe za ui: kad z naich vn, i lska,
m svj aludek, kter nen dobe pecpvat. V kadm ppad je
teba vas napsat slovo finis (Konec (lat.).), nutno se zdrovat, a
kdy je to zhodno, pirazit zvoru svm choutkm, svou
obrazotvornost strit do basy a sm sebe postavit na str. Moudr
je ten, kdo v prav as um sm sebe zatknout. Dvujte mi pece.
Protoe jsem studoval trochu prva, o em mluv m zkouky,
znm rozdl mezi sporem nerozhodnutm a sporem teprve soudu
pedloenm, protoe jsem latinsky obhajoval tezi o zpsobu
muen za dob, kdy Munatius Demens byl mskm kvestorem
Otcovrah; protoe se brzy, jak se zd, stanu doktorem, nevyplv
z toho nezbytn, e jsem trouba. Doporuuji vm, abyste se
mrnili ve svch pnch. Jakoe se jmenuji Felix Tholomys,
mluvm svatou pravdu. astn, kdo se v pravou chvli stv
hrdinou a um se veho zci jako Sylla (Vzdal se moci.) nebo
Origenes (Zekl se mustv.)!
Favourita naslouchala s opravdovm zjmem.
Felix! ekla, to je hezk jmno. Miluji to jmno. Je latinsk a
znamen astn.
Tholomyspokraoval:

Quirites, gentlemen, caballeros, ptel! Chcete se zbavit nutkn,

obejt se bez svatebnho loe a vzdorovat lsce? Nic snazho. Tady
mte nvod: limonda, dn pohyb, vysilujc prce; pithnte si
opasek, dete se s balvany, nespte, bdte, prolvejte hrdlo
ledovmi npoji a ajem z leknn, pochutnvejte si na odvaru z
mku a drmku, okoete si to psnm postem, chcpejte hlady,
pidejte k tomu jet studen koupele, obklady z bylinek, mate se
olovnatou vodikou, pikldejte si olovnou desku a hork ninky
z roztoku kyseliny vinn.
Mn je ena milej, ekl Listolier.
ena! odpovdl Tholomys. Stete se j. Bda tomu, kdo se
odd mnivmu enskmu srdci. ena je proradn a zkaen.
Nenvid hada, nebo rl, e se j plete do emesla. Had je
konkurence.
Tholomysi, kiel Blachevelle, ty jsi opil.
Pismbh! ekl Tholomys.
Tak bu vesel, pidal Blachevelle.
Svoluji, odpovdl Tholomys.
A nalvaje si sklenku, zvedl se:
Slva vnu! Nunc te, Bacche, canam! (Nyn t, Bakchu, budu
opvovat (z Vergiliovch Zpv rolnickch).) Promite sleny, to je
panlsky. A tady je dkaz, seoras: jak nrod, takov sud.
Kastilsk arroba m estnct litr, alicantsk cntaro dvanct,
almud na Kanrskch ostrovech ptadvacet, balersk cuartin m
estadvacet litr a bota Petra Velikho m ticet litr. A ije car,
kter byl velik, a a ije jeho bota, kter byla jet vt! Mil
dmy, dm vm ptelskou radu: zklamte se ve svm sousedu,
pokldte-li ho za dobrho. Chybovat je vlastnost lsky. Milenka
nen stvoena k tomu, aby se poniovala a ohlupovala jako
anglick sluka s mozoly od drhnut podlahy na kolenou. K tomu
pece nen stvoena; chybuje vesele, ta sladk milenka! k se:
chybovat je lidsk; j km: zkost je zamilovan. M dmy,
zbouji vs vechny. , Zefino, Josefino, tviko vc ne
pomuchlan, byla byste rozkon, kdybyste nebyla tak nakivo.
Vypadte, jako by si na vai hezkou tv nkdo nedopatenm sedl.
Co se te Favourity, nymfy a Mzy! Kdy jednou peskakoval
Blachevelle struku v ulici Qurin-Boisseau, spatil hezkou dvku v
blch, dobe napjatch punokch; zvedala sukn tak, e j bylo
vidt nohy. Tato pedmluva se mu zalbila a Blachevelle se
zamiloval. Ta, kterou miloval, se jmenovala Favourita. ,
Favourito, m insk rty. eckho male Euforiona nazvali
malem rt. Jedin ten by byl hoden malovat tv rty. Posly! Ped
tebou nebylo na svt bytosti hodn toho jmna. Jsi stvoena k
tomu, abys pijala jablko jako Venue anebo abys je sndla jako
Eva. Krsa zan teprve tebou. Mluvil jsem o Ev, ty jsi ji teprve
stvoila. Zasluhuje si diplom za vynlez krsn eny. ,
Favourito, pestvm vm tykat, protoe odbouji od poezie k
prze. Mluvila jste dnes o mm jmn. To m dojalo; ale a jsme
jac jsme, nedejme se klamat jmny. Mohou se mlit. Jmenuji se
Felix a nejsem asten. Slova lou. Nevme slep tomu, co nm
naznauj. To by byl omyl, kdybychom psali do Korkyn o korkov
ztky a do Kolan o koen rukavice. Miss Jiino, na vaem mst
bych si dal jmno Re. Kvtina m vont a ena m bt
duchapln. Nekm nic o Fantin, ta je zahlouban, sniv,
zaduman, citliv; je to pzrak s tlem nymfy a cudnost jeptiky,
kter sice zabloudila mezi grizetky, ale utk se do
nadpozemskch krajin, kter zpv a modl se, kter pozoruje
oblohu a ani si neuvdomuje, co vid a dl, a kter s oima
upenma k nebesm bloud zahradou, kde je vc ptk, ne je
jich na svt! Fantino, vz toto: j, Tholomys, jsem jen pelud;
ale ta rusovlas dcera chimr mi nerozum! Dch z n vak
svest, lahodnost, mld, lbezn jitn ze. , Fantino, hodn
jmna Sedmikrsky nebo Perly, jste nejlbeznj ze vech krsek
Orientu. M dmy, druh rada: nikdy se nevdvejte; manelstv je
roub; bu se ujme, nebo zakrn; vyhnte se tomu nebezpe. Ale
co vm to vanm? Ku hluchm um. Dvky nevyliteln
stou na vdavky. A my moud meme jenom ci, e nikdy
nezabrnme vadlenkm vest a provakm svrk, aby nesnily o
manelu, kter by je zahrnul dmanty. Konen budi; ale
zapamatujte si, vzcn krasavice, toto: jte moc sladkost. Mte jen
jednu chybu, eny pli rdy chroupte cukrov. mlsn
pohlav, tv hezk blostn zoubky zbouj cukr. Nue, slyte
dobe, cukr je sl. Kad sl vysuuje. A cukr ze vech sol
vysuuje nejvc. Vysv z il tekutou krevn st,odtud srlivost a
houstnut krve; z toho vznik tuberkulza plic; odtud pak smrt. A
proto jsou cukrovka a tuberkulza pbuzn nemoci. Nechroupejte
tedy cukr, a budete t! Obracm se k mum. Pnov, bute
vbojn. Pebrejte si jeden druhmu milenky bez vitek svdom.
Lovte pekejte si. Lska jde pes mrtvoly. Vude, kde je hezk
ena, vypukne zejm neptelstv. Nikoho neivte, boj na ivot a
na smrt! Krsn ena je casus belli (Dvod k vlce (lat.).); krsn
ena je stl pokuen pestoupit zkon. Vechny invaze v djinch
zavinily ensk. Mu m prvo na enu. Romulus unesl Sabinky,
Vilm unesl sask dvky a Caesar manky. Mu, kter nen
milovn, krou jako sup nad milenkami druhch mu; a tm
neastnkm, kte jsou bez eny, pipomnm vzneenou
proklamaci Bonapartovu k italsk armd: Vojci, vy mte ve
vem nedostatek. Neptel m vechno.
Tholomysse odmlel.
Vydechni si trochu, Tholomysi, ekl Blachevelle.
V te chvli Blachevelle open o Listoliera a Fameuile zanotoval
alostn npv psniky, kter vznik pi prci a je sloen ze slov,
kter namtkou pijdou na mysl, s bohatm rmem anebo vbec
bez rmu, a bez smyslu, jako jsou pohyby vtv strom a hukot
vtru, psniky, kter se rod v dmu dmky a s dmem se
rozplyne a rozptl. Spolenost odpovdla na Tholomysovo
enn touto psnikou:

Propna, to byla rna.

Konelci konel
dali brachu plno prach,
aby sior Clermont Vrna
stal se na svatho Jna
papeem hned s nedle.
Nestal se vak z nho pape,
vdy ten Clermont Vrna, chpe,
nikdy nebyl v kostele,
neml k tomu fortele.
A tak musil zlostn brek
vrtit pnm zlat prek,
nebylo mu vesele.

To vak neuklidnilo Tholomysovu improvizan horeku;

vyprzdnil skleniku, nalil si novou a pokraoval:
Pry s moudrost! Zapomete na to, co jsem vm ekl. Nebume
ani upejpav, ani ost. Pipjm veselosti; bume vesel!
Doplujme sv prvnick studia poetilost a jdlem. Spojme
indigesci patn trven a digesta sbrku zkon! Justinin a
je samcem a ranice samikou. Radosti v hlubinch! ij,
stvoen! Svt je velik dmant. Jsem asten. Ptci jsou
obdivuhodn. Jak to svtek vude! Slavk je jako n zpvk
Elleviou, ale zpv zadarmo. Zdravm t, lto! Lucembursk
zahrado! selanky z ulice Madame a z alej Observatoire!
zasnn vojkov! vy vechny pvabn chviky, kter se pi
hldn cizch dt bavte tm, jak byste zskaly vlastn! Americk
pampy by se mi lbily, kdybych neml podloub Odonu. M due
zalt do prales a step. Vechno je krsn. Mouchy bzu v
slunench paprscch. Slunce kchlo a vykchlo kolibka. Obejmi
m, Fantino!
Zmlil se a objal Favouritu.

VIII

Smrt kon

U dona se j lpe ne u Bombardy, zvolala Zelina.

Dvm pednost Bombardovi ped donem, prohlsil
Blachevelle. Je tu vt pepych. Je to asijtj. Vimnte si
dolejho slu. Tam maj na stnch obloen!
Mm je radi na tali, ekla Favourita.
Blachevelle trval na svm:
Vimnte si pbor. U Bombardy jsou stenky stbrn a u dona
kostn. A stbro je pece vzcnj ne kost.
Vyjma ovem ty neastnky, kte maj spodn elist ze stbra,
podotkl Tholomys.
V tu chvli se dval na dm Invalid, kter bylo vidt z oken
Bombardovch.
Nastala pomlka.
Tholomysi, zvolal Fameuil, ped chvl jsem s Listolierem
rokoval.
Rokovat je dobr, prohlsil Tholomys, ale hdat se je lep.
Peli jsme se o filozofii.
Budi.
Koho m radji, Descartesa nebo Spinozu?
Dsaugiersa (D. byl psnik.), ekl Tholomys.
Kdy vynesl tento rozsudek, zapil to a pokraoval:
Svoluji k tomu, abych il. Zde na zemi nen vemu konec, pokud
je mono jet vanit. M dky za to nesmrtelnm bohm. Leme,
ale smjeme se. Tvrdme, ale pochybujeme. Ze zvru vyplyne
vdycky nco neoekvanho. To je krsn. Zde mezi nmi jsou
jet smrtelnci, kte dovedou vesele otvrat a zavrat sknku
pekvapujcch paradox. To, co pijete, m dmy, tak klidn, je
madeirsk vno, vzte, domc vno na Coural das Freiras, ti sta
sedmnct sh nadmosk ve! Pozor pi pit! Ti sta sedmnct
sh! A pan Bombarda, n vten hostinsk, vm dv tch ti
sta sedmnct sh za tyi franky padest centim!
Fameuil ho opt peruil:
Tholomysi, tvj sudek je mi svat. Kter je tvj oblben
spisovatel?
Ber
Quin (Berquin Elegick bsnk z 18. stolet.)?
Ne. Choux (Berchoux Bsnk, autor Labunictv.).
A Tholomys pokraoval:
Vechna est Bombardovi! Vyrovnal by se Munofiovi z Elefanty,
kdyby mi pivedl chrmovou tanenici, a Thygelionovi z
Chairneje, kdyby mi mohl pivst hetru, nebo, mil dmy,
Bombardov ili u v ecku a v Egypt. To ns u Apuleius.
Bohuel, stle tot a nic novho. U nic nevydanho ve
Stvoitelov dle! Nil sub sole novum (Nic novho pod sluncem
(lat.).), k alomoun; amor omnibus idem (Lska je pro vechny
stejn (lat.).), prav Vergilius; a milenka s medikem nasedaj do
saintcloudsk pramice zrovna tak jako Aspasie kdysi odplouvala s
Periklem samoskm lostvem.
Jet posledn slovo. Vte, kdo to byla Aspasie, m dmy? Akoliv
ila za as, kdy jet eny nemly dui, ona mla ducha; byl to
duch odstnu re a purpurov, plamennj ne ohe a svej
ne jistro. Aspasie byla bytost, ve kter se spojily oba krajn ensk
typy; byla to bohyn prostitutka. Sokrates i Manon Lescaut v jedn
osob. Aspasie byla stvoena pro ppad, e by Promtheus
poteboval holku.
Tholomys, jednou v rozbhu, by se byl tko zarazil, kdyby na
nbe prv nebyl klesl k. Nraz, a vz i enk uvzli. Byla to
klisna z Beauce, star huben kobylka, kter patila u rasovi a
thla pli tkou kru. Kdy se vyerpan a zmoen zve
dovleklo a ped Bombardv hostinec, odmtlo jt dl. Phoda
vyvolala sbh lid. Rozhoen vozka ml sotva as vyslovit s
patinou energi nadvku mrcho!, zdraznnou nesmiitelnm
lehnutm bie, kdy uboh herka klesla a u nevstala. Vyrueni
hlukem z ulice, Tholomysovi rozdovdn posluchai se obrtili k
oknu a Tholomys toho pouil, aby skonil svou e touto
melancholickou slokou:

ila si na svt, kde kor, ba i kra

m osud podobn.
Jsouc herkou, dela se.
A kdy u byla star,
sebral ji pohodn.

Uboh k, vzdychla Fantina.

A Jiina zvolala:
Podvejme se, Fantina bude jet litovat kon! Jak me bt
nkdo tak stran hloup!
V tom okamiku si Favourita zaloila ruce kem, pohodila
hlavou nazad, odhodlan se zadvala na Tholomyse a ekla:
Nu, a co to nae pekvapen?
Pravda. Pila prav chvle, odpovdl Tholomys. Pnov,
udeila hodina pekvapen pro nae dmy. Ven dmy, mal
strpen.
Zan to polibkem, ekl Blachevelle.
Na elko, dodal Tholomys.
Kad vtiskl vn sv milence polibek na elo; pak se obrtili ke
dvem a odchzeli husm pochodem s ukazovkem na stech.
Favourita provzela jejich odchod potleskem.
Zan to zbavn, ekla.
Nebute tam pli dlouho, zaeptala Fantina. ekme na vs!

IX

Vesel zakonen radosti

Kdy dvky osamly, podepely se lokty dv a dv o okenn

pedprse, vyklonily se a hovoily spolu z okna do okna.
Vidly mlad mue, jak odchzej z Bombardova hostince,
vedouce se pod pa; obrtili se, se smchem jim kynuli a zmizeli v
nedlnm pranm ruchu, kter kadou nedli zaplavuje Champs-
Elyses.
Nebute tam dlouho! volala Fantina.
Co nm asi pinesou? vzdychla Zefina.
Jiste to bude nco pknho, poznamenala Jiina.
J si peji nco od zlata! prohodila Favourita.
Brzy byly upoutny ruchem na nbe, kter pozorovaly mezi
vtvemi velkch strom a kter je opravdu zaujal. Byla doba
odjezdu potovnch voz a dostavnk. Tm vechna potovn
sluba jinch a zpadnch stanic vedla pes Champs-Elyses.
Mnoho dostavnk jezdilo po nbe a z msta vyjdly
Passyjskou brnou. Kadou minutu se dral davem velk ernolut
naten vz obten nkladem, se hmotnm speenm,
znetvoen zavazadly, oky a kufry, pln hlav vzpt mizejcch;
projdl davem jako drak s jiskrami kovsk vhn a s prachem
msto koue. Ta vava dvky bavila. Favourita zvolala:
To je rmus! Jako by nkdo vlel spoustu etz.
Jeden z voz, kter bylo tko mezi jilmy rozeznat, zastavil na
chvli a pak se zase tryskem rozjel. To Fantinu udivilo.
To je zvltn! ekla. Myslila jsem, e dostavnky zastavuj jen na
stanicch.
Favourita pokrila rameny.
Ta Fantina m pekvapuje. J se j divm. Pozastavuje se nad
nejprostmi vcmi. Tak teba jsem cestujc a eknu komu: jdu
naped a vy m cestou na nbe dohonte. Ko m zahldne,
zastav a vezme m s sebou. To se tak denn dl. Ty nezn svt,
m drah.
Tak utekla dobr hodina. Favourita sebou trhla, jako by se
probouzela.
Nu, prohodila, a co to pekvapen?
M pravdu, ekla Jiina, kde je to povstn pekvapen?
Jsou tam moc dlouho! vzdychla Fantina.
Sotvae Fantina vzdychla obavou, vstoupil nk, kter obsluhoval
pi obd. Nco nesl v ruce.
Co je to? otzala se Favourita.
nk odpovdl:
Dopis, kter zde pnov pro dmy zanechali.
Pro jste jej nepinesl hned?
Protoe mi pnov nadili, abych dopis odevzdal a za hodinu,
ekl nk.
Favourita mu vytrhla dopis z ruky. Opravdu, byl to dopis.
Hele, dopis, ale bez adresy, pravila. Avak na oblce je napsno:

SLIBOVAN PEKVAPEN.
Rychle roztrhla oblku, otevela dopis a etla (umla st):
Drah milenky!
Vzte, e mme rodie. Rodie, to je pro Vs trochu neznm
pojem. Podle obanskho zkonku, dtinskho a poestnho, se tak
k otcm a matkm. Nue, tito rodiov nakaj, tito staekov
si ns daj, tito dob muov a hodn eny ns nazvaj
ztracenmi syny a pej si, abychom se vrtili, a na nai poest chtj
zabt i njak to tele. Jsouce ctnostn, poslouchme je. Ve chvli, kdy
budete st tyto dky, bude ns u patero bujnch kon odvet k
naim mam a pap. Vyklzme bojit, jak kal Bossuet.
Odjdme, vlastn jsme u pry. Prchme v nru Laffittov a na
perutch Caillardovch (Caillardovch tj. majitel dopravn
spolenosti dostavnk.). Toulousk dostavnk ns zachrauje od
propasti, a tou propast jste Vy, nae mal krasavice! Vracme se do
spolenosti, k povinnostem a k podku, a to tryskem, ti mle za
hodinu. Vlasti na tom zle, abychom se stali jako ostatn nai
kamardi prefekty, otci rodin, strci rodn pdy a sttnmi
ednky. Vate si ns. Obtujeme se. Rychle ns oplate a brzy ns
nahrate. Drs-li Vm dopis srdce, oplate mu to. Sbohem.
Dv lta jsme Vs oblaovali. Vzpomnejte na ns v dobrm.
Podepsni:
Blachevelle, Fameuil, Listolier, Felix Tholomys.
Douka: Obd je zaplacen.

tyi dvky na sebe pohldly.

Favourita prvn peruila ticho.
Nue, zvolala, to je opravdu podaen vanda.
To je smn, dodala Zefina.
To napadlo jist Blachevella, proekla Favourita. Te se do nho
zamiluji. Kdy ho nevidm, mm ho rda.
Ne, ekla Jiina, je to Tholomysv npad. To se pozn.
V tom ppad, odpovdla Favourita, a zhyne Blachevelle a a
ije Tholomys!
A ije Tholomys! pidaly se Jiina se Zefinou.
A vechny vybuchly v smch.
Fantina se smla jako ostatn.
Kdy se vrtila asi za hodinu do svho pokojku, dala se do ple.
Tholomys byl jak jsme ekli jej prvn lska; oddala se mu jako
svmu choti a ekala s nm chudinka dt.
 KNIHA TVRT

NA DVRU SE ASTO DOPLC

Setkn dvou matek

VPRVNTVRTINTOHOTOSTOLETBYLAVMONTFERMEIL u
Pae krma, kter tam dnes u nen. Tu krmu vedli manel
Thnardierovi. Byla v Pekask ulice. Nad vchodem bylo pibito
prkno a na nm namalovno nco, co se podobalo mui
nesoucmu na zdech jinho mue; ten ml velk zlat generlsk
epolety s velkmi stbrnmi hvzdami; erven skvrny
pedstavovaly krev; ostatek obrazu byl zahalen v dm,
pravdpodobn njak bitvy. Pod tm byl npis U serna z
Waterloo.
Nic nen tak obvykl jako vozk nebo kra ped hospodou. Ale
vozidlo, lpe eeno st vozidla, kter jednou veer z jara 1818
pekela v ulici ped krmou U serna z Waterloo, vzbudila by
jist velkou pozornost kolemjdoucho male.
Byl to pedek valnku, jakch se v lesnatch krajch uv k sven
foen a kulatiny. Skldal se z mohutn oton elezn npravy, do
n byla zasazena tk oj, a kter spovala na dvou ohromnch
kolech. Celek byl hmotn, tk a neforemn. ekli byste, e je to
lafeta obrovskho dla. Na rozjezdnch cestch se na kolech,
loukotch, nbojch, nprav i na oji nachytala vrstva blta
podobnho odporn naloutl hlinkov omtce, jakou se zdobvaj
katedrly. Devo mizelo pod bltem a elezo pode rz. Pod
npravou visel jako draprie hrub etz, hodn spoutat Golie.
etz, jako by ani neml poutat trmy, pipomnal spe etzy, do
kterch by se dali zaphnout mastodonti a mamuti; jako by to byl
etz z kznice, ale z kznice pro Kyklopy a nadlidi, a jako by byl
sat z njak nestvry. Homr by jm byl svzal Polyfma a
Shakespeare Kalibna.

Pro tam stl ten pedek nkladnho vozu? Jednak aby pekel v
ulici; jednak aby nadobro zrezavl. Ve starm spoleenskm du
je spousta rznch zazen, se ktermi se podobn setkvme pod
irm nebem a kter nemaj ke sv existenci jinho dvodu.
Sted etzu visel pod npravou blzko u zem a v tom oblouku,
jako na houpace, sedla prv onoho veera dv dvtka a drela
se okolo krku. Jednomu bylo asi pltetho a druhmu asi
pldruhho roku. Star chovalo mlad sestiku v nru. Aby
holiky nespadly, byly dmysln pivzny tkem. Matka vidla
ten hrzn etz a ekla si: Podvejme se, to je pkn hraka pro
dti.
Ob dti, pvabn a s jistou pelivost vystrojen, jen zily jako
dv riky ve starm eleze; oi jim vtzn jsaly, sv tviky
se smly. Jedna mla katanov a druh tmav vlasy. Jejich
prostomysln obliejky byly pln nadenho divu; kvetouc ke
nablzku vydechoval na kolemjdouc svou vni, ale zdlo se, e
vn vychz z obou holiek; mlad ukazovala nezakryt bko s
cudnou bezostynost malho dtte. Kolem tchto nnch
hlaviek, prostoupench tstm a ozench svtlem, se klenul
obrovsk pedek vozu, tm dsiv, zaernal rz, srouben
kivkami a drsnmi hly jako vchod do jeskyn. Nkolik krok
odtud sedla na prahu krmy matka tch dt, ena ne zrovna
pjemnho zjevu, ale v tto chvli dojemn, houpala ob dti,
tahajc za dlouh provaz, a v jejm ulekanm pohledu se zrail
ivoin a pitom nebesky ist vraz, jakm se um podvat jen
matestv; pi kadm zahoupn ohyzdn etz jakoby zlobn
zaskpal; holiky jsaly radost, zapadajc slunce se do t radosti
zamchalo a nic nebylo pvabnjho ne ten rozmar nhody,
kter z obch etz udlala houpaku pro andlky.
Kolbajc sv dv malik broukala si matka falenm hlasem
tehdy oblbenou romanci:
Nen zbyt, prav ryt
Zaujata zpvem a pozorovnm dt, nevidla ani neslyela, co se
dje kolem n na ulici.
Mezitmco zaala zpvat prvn sloku romance, piblil se k n
kdosi, a nhle zaslechla hlas, kter j zaznl docela blzko u ucha:
Mte to dv rozkon dti, pan.
krsn nn Imogen
odpovdla matka, pokraujc ve zpvu, a pak se otoila.
Nkolik krok od n stla ena. Mla tak dt, drela je na ruce.
Mimoto nesla dosti velk vak, jen se zdl tk.
Dt t eny byl hotov andlek. Byla to dvoulet a tlet
holika. pravnost svho obleen mohla zvodit s obma
malikmi; mla epeek z jemnho batistu, stuhy na kabtku a
valencienky na epeku. Nadzvednut zhyb suknky ukazoval
bl, baculat a pevn stehnko. Mal krasavice byla obdivuhodn
rov a zdrav, jako jablko k nakousnut. O jejch och nebylo
co ci, snad jen tolik, e jist byly velik a e mly ndhern asy.
Spala.
Spala naprosto odevzdan, jako spvaj dti v tomto vku.
Matesk nru je nn; dti v n sp hluboce.
Zjev matky byl uboh a skliujc. Vypadala jako dlnice, kter se
chce dostat zase na venkov. Byla mlad. Byla hezk? Snad; ale v
obleku, kter mla na sob, to nebylo patrno. Jej vlasy, z nich
bylo vidt jen jednu uvolnnou rusou kade, se zdly velmi hust,
ale byly psn sesny pod okliv babsk epec, utaen,
pilhajc a uvzan pod bradu. smv ukazuje zpravidla krsn
zuby, ale zde je nebylo vidt, protoe ena se ani neusmla. Zdlo
se, e jej oi u del dobu vbec neosychaly. Byla bled; vypadala
velmi unaven a trochu chorobn; pozorovala spc dceruku ve
svm nru se zvltnm vrazem matky, kter nakojila dt.
Velk modr sloen tek, jakho vojent vyslouilci pouvaj
msto kapesnku, j zhruba kryl hru. Ruce mla oplen a
pihovat a ukazovek ztvrdl a rozpchan od jehly, pl z hrub
hnd vlny, pltn aty a lacin stevce. Byla to Fantina.
Byla to Fantina. K nepoznn. A pece, pi pozornjm zkoumn
byla dosud krsn. Smutn rys, jaksi ponajc ironie, brzdil jej
pravou tv. Jej aty, ony nadchan atiky z muelnu a stuh,
kter jako by byly uity z radosti, blhovosti a hudby, poit
rolnikami a provonn bezem, se rozplynuly jako tpytiv jn,
kter povaujeme na slunci za dmanty; jn roztaje a zstane
zernal vtvika.
Deset msc uplynulo od podaenho ertu.
Co se stalo za tch deset msc? Meme to snadno uhodnout.
Pot co ji milenec opustil, pila bda. Fantina ihned ztratila z o
Favouritu, Zefinu a Jiinu; pouta, kter rozlomili mui, se uvolnila
i mezi enami; byly by bvaly znan udiveny, kdybyste jim po
trncti dnech pipomnli, e byly ptelkynmi; nebyl k tomu u
dn dvod. Fantina osamla.
Otec byl pry podobn rozchody jsou bohuel neodvolateln , a
ona se octla pln osamocen, odvykl prci a zhkan
pepychem a rozko. Svedena pomrem k Tholomysovi,
opovrhovala svm drobnm emeslem a zanedbala sv zkaznky a
ti se od n odvrtili. Nemla z eho t. Fantina umla jen trochu
st a neumla vbec pst; v mld ji nauili se podepsat; u
veejnho psae si nechala napsat dopis Tholomysovi, pak druh
a tet. Tholomys neodpovdl ani na jeden. Jednou zaslechla
Fantina, jak si sousedky, dvajce se na jej dceruku, povdaj:
Bere vbec nkdo vn narozen takovch dt? Jen se nad nimi
kr rameny.
Tehdy si Fantina pipomnla Tholomyse, kter ve sv
lehkomyslnosti pravdpodobn pokril rameny nad svm dttem
a nevzal to nevinn stvoen ani na vdom; jej srdce vi nmu
zahoklo. Co pot? U ani nevdla, na koho se obrtit. Provinila
se, ale jej nitro bylo cudn a ctnostn. Tuila, e se ocit na
pokraji nebezpe a e snadno me klesnout jet hloubji. Bylo
teba zmuilosti; mla ji a vzepela se osudu. Napadlo ji, aby se
vrtila do rodnho msta, do Montreuil-sur-Mer. Tam se snad
nkdo na ni upamatuje a d j prci. Ano; ale bude poteb, aby
zatajila svj poklesek. Nejasn si uvdomovala, e snad bude musit
podstoupit jet bolestnj louen, ne bylo prvn. Sevelo se j
srdce, ale rozhodla se. Uvidme, jak se Fantina um staten prt se
ivotem. Odhodlan se zekla pardy, oblkla se do kartounovch
at a vechno sv hedvb, vechen batist, stuhy a krajeky dala
na svou holiku, jedinou marnost, kter j zbyla, a tato marnost
byla nevinn. Prodala, co mla, a vyneslo j to dv st frank; kdy
poplatila sv dlouky, zstalo j asi osmdest frank. Ve
dvaadvaceti letech opoutla jednoho krsnho rna Pa,
odnejc si dt na zdech. Kdo by je byl takto spatil, jak ob
putuj svtem, jist by se byl ustrnul. Fantina mla na svt jen sv
dt a dt mlo jen svou matku. Fantina sv dt odkojila; to ji
oslabilo a ona trochu pokalvala.
U se nm nepotst, abychom mluvili o panu
FelixuTholomysovi. eknme jen, e o dvacet let pozdji, za
vldy Ludvka Filipa, byl vlivnm a bohatm venkovskm
advoktem, moudrm voliem a velmi psnm porotcem; ale
nezapomnl vychutnvat vechny radosti ivota.
K poledni, aby si odpoinula, pouvala obas takzvanch malch
voz v okol Pae, kter braly pasary za ti tyi sou za mli, a
tak se octla Fantina v Pekask ulice v Montfermeil.
Kdy la kolem krmy Thnardierovch, oslnily ji dv mal
holiky, okouzlen svou ohromnou houpakou, a Fantina se ped
tm radostnm obrzkem zastavila.
Svt m rzn okouzlen. Fantinu okouzlily holiky.
Pozorovala je s pohnutm. Ptomnost andlk prozrazuje
blzkost rje. Zdlo se j, e vid nad krmou tajupln znamen
prozetelnosti ZDE ZAKLEPEJ! Tito dva caparti byli zejm astni.
Dvala se na n, obdivovala se jim tak dojat, e ve chvli, kdy
jejich maminka nabrala dech mezi dvma slokami sv psniky, se
neudrela, aby neekla slova, kter jsme u etli:
Mte to dv rozkon dti, pan.
I nejdivoej tvorov jsou odzbrojeni, pohladme-li jejich mlata.
Matka zvedla hlavu, podkovala a vyzvala pchoz, aby usedla na
lavici u dve. Sama zstala sedt na prahu. Ob eny se
rozhovoily.
Jmenuji se Thnardierov, ekla matka obou dvtek. Ta
hospoda je nae.
Pak, v duchu stle u sv romance, bruela dl mezi zuby:

Heroj jsem a nen zbyt,

musm dobt Svat zem.

Pan Thnardierov byla zrzav, masit a hranat ena; hotov

vojanda se v myslitelnou nepvabnost. Podivn bylo, e rda
etla romantick historie. Byla to ufukan muatka. Star
romny, kter jsou na to, aby rozdraly obraznost kuchaek, mvaj
takov vliv. Byla jet mlad; st ticet let. Kdyby se ta sedc
ena vzpmila, snad by jej velk postava a hranatost jarmaren
obryn poestnou enu hned zpotku podsily; snad by byly
zviklaly jej dvru tak, e by se nebylo stalo to, o em hodlme
vyprvt. Nkdy zvis cel lidsk osud na tom, zda nkdo sedl,
msto aby stl.
Fantina vyprvla svou historii, ovem trochu pozmnnou.
e je dlnice, mu j umel; v Pai nen dost prce a jde ji tedy
hledat jinam, do svho rodnho kraje; dnes rno pky odela z
Pae; jak nesla dt, ctila se unaven, a kdy potkala vz z
Villemomble, svezla se s nm; la pky z Villemomble a do
Montfermeil; malik chvilku cupala, ale ne dlouho, je to jet
drobeek, musila ji nst, a jej poklad cestou usnul.
Pi tchto slovech vtiskla dcerce tak vniv polibek, e ji
probudila. Dt otevelo oika, velk modr oi sv matky, a
prohlelo si co? nic a vechno, s tak vnm, a psnm
vrazem, kter je tajemstvm dtsky ist nevinnosti tv v tv
naemu soumraku ctnost. ekl bys, e vd o sob, e jsou andl,
a o ns, e jsme jen lid. Pak se dt rozesmlo, a akoliv je matka
zdrovala, sklouzlo na zem s nezkrotnou energi drobnho
tvoreka, kter chce bhat. Nhle zhldlo dv holiky na
houpace, zarazilo se a na znamen obdivu povystrilo jazyk.
Matka Thnardierov odvzala sv dcerky, pomohla jim z
houpaky a ekla:
Hrajte si te ve tech.
V tomhle vku se dti rychle sptel; za malou chvilku si mal
Thnardierky hrly s novou kamardkou, dlaly dlky do zem a
ohromn se bavily.
Ciz holika mla ze veho radost; dobrota matina se vdycky
obr v nlad dtte; vzala si dvko msto lopatky a usilovn
vyhrabvala hrobeek, dobr tak prv pro mouchu. Ponn
hrobnkovo me bt ertovn, pozorujeme-li je u dtte.
Ob eny pokraovaly v rozhovoru.
Jak se jmenuje v prcek?
Cosetta.
Cosetta, vlastn Eufrasie. Pi ktu j dali jmno Eufrasie. Ale z
Eufrasie udlala matka Cosettu onm nnm a pvabnm
zpsobem lidovch matek, kter mn Josefu v Pepitu a Frantiku
v Sillettu. Tento zpsob odvozovn jmen por na hlavu a mate
celou vdu etymolog. Znali jsme babiku, kter se podailo
zmnit jmno Theodor na Gnon.
Kolik je j let?
Jde j na tet rok.
Zrovna jako m star.
Zatm se ti mal holiky z velkho strachu a asu k sob
pitulily; stalo se nco velikho: obrovsk ala vylzala ze zem.
Holiky mly strach, ale byly u vytren.
Jejich zc elka se dotkala; jako bys vidl ti hlaviky v jedin
svatozi.
Dti jsou dti, zvolala matka Thnardierov. Jak se umj hned
sptelit! Kdy se na n dvte, mohla byste psahat, e to jsou ti
sestry!
To slovo bylo patrn jiskrou, na kterou druh matka ekala. Chytla
Thnardierovou za ruku, upen se na ni zadvala a eklaj:
Nechtla byste opatrovat m dt?
Pekvapen Thnardierov uinila pohyb, kter nevyjadoval ani
pitakn ani odmtnut. Cosettina matka pokraovala:
Podvejte se, nemohu vzt dceruku s sebou dom. Zamstnn
mi to nedovoluje. S dttem dnou prci nenajdu. V tom smru
jsou u ns smn. Sm Pnbh m vedl kolem va hospody. Kdy
jsem vidla vae dceruky, jak jsou hezk, ist a spokojen,
vzruilo m to. ekla jsem si: ty maj podnou matku. Ano, ano
byly by to ti sestiky. Ostatn vrtm se brzy. Chtla byste
opatrovat m dt?
Musila bych si to rozmyslit, ekla Thnardierov.
Platila bych est frank msn.
V tu chvli se ozval musk hlas, kter kiel zevnit krmy:
Pod sedm frank nejdeme. A est msc pedem.
estkrt sedm je tyicet dva, ekla Thnardierov.
Dm je, ekla matka.
A patnct frank na prvn vydn, dodal musk hlas.
Dohromady sedmapadest frank, ekla pan Thnardierov. A
zatmco potala, slab si prozpvovala:
Nen zbyt, prav ryt
Dm je, ekla matka, mm osmdest frank. Jet mi nco
zstane na cestu dom, pjdu-li pky. Tam u ns si nco
vydlm, a a si njak ten gro nastdm, vrtm se pro svho
milka.
Musk hlas ekl:
M ta holika njakou vbavu?
To je mj mu, ekla Thnardierov.
Pochopiteln! Mj uboh poklad m vbavu. Hned jsem poznala,
e je to v mu. A jakou krsnou vbavu! Pro princeznu. Veho na
tucty. A hedvbn aty jako njak dma. Mm je tady v pytli.
Budete to tady musit vechno nechat, dodal musk hlas.
Oveme j to dm! ekla matka. To by tak schzelo, abych
nechala svou Cosettu chodit nahou!
Objevila se hospodova hlava.
Tak dobe, ekl hospodsk.
Obchod byl uzaven. Matka se jet v krm vyspala, vyszela
penze, nechala v hospod dt, uthla splaskl pytel, leh o
vbavu, a odela nazt rno s nadj, e se brzy vrt. Takov
obchod se lehce piprav, ale co je v nm zrmutku!
Sousedka Thnardierovch, kter potkala odchzejc matku, se
zastavila u soused a ekla:
Prv jsem vidla njakou pan. Plakala na ulici, a j srdce
usedalo.
Kdy Cosettina matka odela, mu ekl en:
Te mohu proplatit smnku na sto deset frank, kter je ztra
splatn. Schzelo mi padest frank. V, e by ta smnka byla
protestovna a e bych ml na krku exekutora? Tv dti byly dobr
lkadlo.
To jsem ani netuila, ekla ena.

II

Letm nstin dvou nekalch osob

Chycen myka byla huben sousto; ale i z huben myky m

koka radost.
Jac to byli lid ti Thnardierovi?
eknme si o nich pr slov hned na potku. Nrtek doplnme
pozdji.
Tato stvoen nleela k smen td sloen z nevzdlanc, kte
si pomohli, a z inteligentnch lid, kte zase zchtrali; je to tda
situovan mezi takzvanm stednm stavem a vrstvou ni; v n se
poj nkter chyby ni vrstvy s tm vemi neestmi vrstvy
stedn, ovem chyb j jak ulechtil naden prostho dlnka, tak
spodanost poestnho mana.
Thnardierovi patili k pokivenm povahm, kter zanaj bt
nestvrn, jakmile je nhodou podpl jiskra temn vn. ena
byla v podstat surov a mu padouch. Oba byli v nejvy me
schopni jt spn po vech cestch patnosti. Jsou na svt due,
kter neustle thnou k temnotm, kter spe couvaj, ne by ly
vped, kter svch zkuenost pouvaj k tomu, aby zveliily sv
nestvrnosti, kter jsou m dl tm hor, stle vc a vc si vtiskuj
pee rostoucho bdctv. Ten mu a ta ena patili k takovm
dum.
Obzvlt Thnardier byl okem pro znalce lidskch povah. Sta
se na takov lidi jen podvat, abyste okamit ctili nedvru,
nebo ze vech stran z nich ouh ertovina. Na jedn stran jsou
vbojn, na druh bzliv. Je v nich cosi nevypoitatelnho.
Nemete ruit za to, co udlali, tm mn za to, co udlaj. Stn,
kter maj v pohledu, je zrazuje. Sta zaslechnout slvko, zachytit
pohyb, a nahldnete do temnch tajemstv jejich minulosti a
temnch zhad jejich budoucna.
Mme-li tomu vit, byl Thnardier kdysi vojk: sern, kval;
pravdpodobn prodlal taen roku 1815, a podle veho se pr
choval celkem staten. Pozdji uvidme, co je na tom pravdy.
Vvsn tt jeho krmy narel na jedenz jeho vlench in.
Namaloval si jej sm, nebo ze veho uml nco, jenome patn.
Byla to doba, kdy star klasick romn to z Cllie (Precizn dlo
Madeleine de Scudry.) dopracoval a k Lodoisce (Z romnu
Dobrodrustv ryte Faublase od Louveta de Couvray.); jeho
rove, a se zdl pod ulechtil, m dl tm vce klesala; slenu
de Scudry nahradila pan Barthlemy-Hadotov a pan de
Lafayette byla nahrazena pan Bournon-Malarmovou; tyto romny
rozncovaly roztouen due paskch domovnic a zamoily
sten i pedmst. Pan Thnardierov mla prv tolik
vzdln, aby mohla st knihy tohoto druhu. Hltala je. Utpla v
nich to mlo, co mla v mozku. Vlivem t etby vypadala v mld a
jet i pozdji pemliv vedle svho manela, kter byl niema s
jistou dvkou vnosti, zhralec vzdlan vyjma gramatiku,
hrubec a zrove lovk vybranch zpsob, kter ze
sentimentality etl Pigault-Lebruna a na vechno, ,,co se te
pohlav, byl skuten eso, jak sm naznaoval ve sv hantrce.
Jeho ena byla o dvanct nebo patnct let mlad. Pozdji, kdy j
romanticky splvajc kadee zaaly prokvtat, kdy se z Pamely
vyloupla Megera, stala se z Thnardierky jen tlust zl ensk,
zkaen vychutnvnm pitomch romn. Nebo hlouposti
neteme beztrestn. Proto se jej star dcerka jmenovala Eponina.
Mlad by se byla chudinka mlem jmenovala Gulnare; nevm,
jakmu astnmu zvratu, zpsobenmu romnem Ducray-
Duminila, me dkovat, e dostala jen jmno Azelma.
V tto zajmav dob, o n se zmiujeme, nen, mimochodem
eeno, smn vechno, a nen povrchn ani to, co bychom mohli
nazvat anarchi kestnch jmen. Vedle romanesknho ivlu, o
kterm jsme se zmnili, je to spoleensk pznak. Dnes nen
vzcnost, e se eledn od vol jmenuje Artur, Alfrd nebo Alfons
a e vikomt jsou-li na svt jet jac se jmenuje Tom, Petr
nebo Jakub. Toto peskupen, kter pesouv vybran jmna na
plebejce a venkovsk jmna na aristokraty, nen nic jinho ne
erstv prvan rovnosti. Nezadriteln pronikn novch proud
se jev ostatn ve vem. Pod zdnlivm nesouladem se taj velik
vc hlubokho vznamu francouzsk revoluce.

III

Skivnek

Aby se lovku vedlo dobe, nesta jen bt patn. Krma

nevynela.
Dky sedmapadesti frankm, kter v krm zanechala Fantina,
mohl se Thnardier vyhnout protestovn smnky a tak zachrnit
est svho podpisu. Pt msc potebovali penze znovu; ena
odnesla do Pae Cosettinu vbavu a zastavila ji v zastavrn za
edest frank. Jakmile utratili tuto stku, zvykli si Thnardierovi
povaovat dt za pijat z milosti a podle toho s nm tak
nakldali. A protoe se u Cosetta nemla do eho oblknout,
musila nosit star aty a star prdlo po Thnardierovch
dvatech, chodila prost v hadrech. Krmili ji zbytky jdel; jedla
trochu lp ne pes a trochu h ne koka. Ostatn koka a pes
byli jej pravideln spolustolovnci; Cosetta jedla s nimi pod stolem
z podobn devn misky, jako byla jejich.
Matka, kter se uchytila, jak uvidme pozdji, v Montreuil-sur-
Mer, psala, nebo pesnji eeno, dala pst kad msc, aby
dostala zprvu o svm dtti. Thnardierovi odpovdali vdycky
stejn: Cosett se vede znamenit.
Po prvnch esti mscch poslala matka sedm frank za sedm
msc a dost pesn pokraovala ve svch zsilkch msc co
msc. Jet neuplynul ani rok a Thnardier prohodil:
Pkn milosti nm tady prokazuje! Copak si asi mysl, e
nadlme se sedmi franky? I napsal a vymhal dvanct frank.
Matka, kterou ujistili, e je dt astn a ,,e se mu da
znamenit, se podvolila a poslala dvanct frank.
Nkter povahy neumj jednoho lovka milovat, ani jinho
nenvid. Matka Thnardierov vniv milovala vlastn dcerky, a
proto nenvidla ciz holiku. Je smutn pomyslit, e matesk
lska me mt takov okliv kaz. Zdlo se j, e i to mlo msta,
co Cosetta u nich m, zabr jejm vlastnm dtem a e ubr i
vzduch, kter mly dchat jen ony. Ta ena jako mnoho en j
podobnch mla v zsobpohlazen i rny a nadvky na kad den.
Kdyby nemla Cosettu, je jist, e by byly i jej holiky dostaly
kad svj dl dobrho i zlho, pestoe je zboovala; ale ciz dt
svedlo vechny blesky na sebe. Jej dcery mly matinu lsku.
Cosetta se jen pohnula, a na jej hlavu se sneslo krupobit
prudkho a nezaslouenho trestu. Nn slabouk stvoen,
kter jet nevdlo nic o svt ani o Bohu, stle trestan,
hubovan, hrub okikovan a bit, vidlo vedle sebe dva stejn
tvoreky, ale vyhvajc se v paprscch lsky!
Protoe Thnardierov byla na Cosettu zl, byly Eponina a Azelma
tak zl. Dti v tom vku se jen opi po matce. Jen formt je
men, to je vechno.
Ubhl rok a po nm dal.
Ve vesnici kali:
Ti Thnardierovi jsou hodn lid. Nejsou bohat, a pece
vychovvaj ciz odloen dt!
Vili, e matka na Cosettu zapomnla.
Zatm se Thnardier njakm pokoutnm zpsobem dovdl, e
dt je pravdpodobn nemanelsk a e se matka k nmu neme
veejn piznat, a proto vymhal patnct frank msn; tvrdil, e
to stvoen roste a j, a vyhrooval, e je pole matce. A m
nedrd, vykikoval, vyhodm jejho mrousa a bude mt po
tajnosti. Mus pidat! Matka platila patnct frank.
Rok od roku dt rostlo a jeho bda s nm.
Pokud byla Cosetta docela mal, byla bernkem, kter snmal
hchy ostatnch dvou dt; kdy poodrostla, to jest, kdy j nebylo
jet ani celch pt let, stala se v dom slukou pro vechno.
eknete, e v pti letech je to nepravdpodobn. Bohuel, je to
pravda. Sociln bda zan v kadm vku. etli jsme pece
nedvno o procesu jakhosi Dumolarda, sirotka, kter se stal
lupiem a kter u od pti let, jak tvrd edn doklady, pracoval,
aby se uivil, a kradl, protoe byl odkzn sm na sebe.
Cosett uloili, aby dlala poslka, zametala svtnice, dvr, ulici,
aby myla ndob a nosila bemena. Thnardierovi se tm vc ctili
oprvnni tak jednat, protoe matka, kter byla stle v Montreuil-
sur-Mer, zaala nepravideln platit. Byla dluna za nkolik msc.
Kdyby se matka po onch tech letech vrtila, nebyla by sv dt
poznala. Cosetta, hezounk a sv, kdy pila do toho domu,
byla nyn vyhubl a pobledl. V jejm chovn byl neklid. Potmil
ba! kali Thnardierovi.
Nespravedlnost ji udlala mrzutou a z bdy byla okliv. Zstaly j
jen krsn oi, do kterch bylo bolestno pohledt, protoe v tch
hlubokch och bylo mono st jet hlub hoe.
Srdce krvcelo, kdy to uboh dt, ktermu nebylo jet ani est
let, tesouc se chladem, ve starch dravch pltnch hadrech, s
ohromnm kottem v malch oznobench rukch a se slzami ve
velkch och metlo v zimnm jitru ulici.
V okol j kali Skivnek.
Lidu, kter rd mluv obrazn, se zalbilo jmenovat tak to
stvoenko, ne vt ne ptek, vyden a roztesen, prvn na
nohou doma i ve vesnici, vdycky na ulici nebo v polch jet ped
svtnm.
Jenome Skivnek, chudinka, nikdy nezpval.

KNIHA PT

NA IKM PLOE

O pokroku ve vrob ozdob z ernho skla

CO SE STALOS MATKOU, KTER PODLE VYPRVN LID V

Montfermeil opustila sv dt? Kde byla? Co dlala?
Kdy nechala malou Cosettu u Thnardierovch, pokraovala v
cest a dola do Montreuil-sur-Mer.
To bylo, jak si vzpomnme, v roce 1818.
Fantina odela ze svho okresu piblin ped dvancti lety.
Montreuil-sur-Mer se zmnil. Zatmco Fantina klesala z bdy do
bdy, jej rodn msto vzkvtalo.
Ji zhruba dva roky se v mst rozmhal prmysl, co je pro chud
kraj vdy pnosem.
Na t podrobnosti zle a povaujeme za uiten se o n
rozpovdat eknme dokonce, e ji chceme zdraznit.
Od dvnch dob se v Montreuil-sur-Mer vyrbla imitace
anglickho etu a nmeckho ernho skla. Tento prmysl stle
jen ivoil, protoe materil byl drah, a to ovlivovalo mzdy. V
ase, kdy Fantina pila do Montreuil-sur-Mer, nastal ve vrob
ernho zbo neslchan pevrat. Ke konci roku 1815 se v mst
usadil neznm lovk a piel na npad uvat pi vrob msto
pryskyice klovatinu a u nramk nahradit sponky ze spjenho
plechu sponkami z plechu tlaenho. Tato docela mal zmna
znamenala pln pevrat.
Zzran snila cenu materilu, m bylo mono za prv zvit
mzdy to bylo pro kraj dobrodinm , za druh zlepit vrobu to
byla vhoda pro spotebitele , za tet prodvat levnji, i kdy se
vrobcv zisk ztrojnsobil.
Tak pinesl jedin npad troj vhodu.
Ani ne ve tech letech pvodce tto mylenky zbohatl, a to bylo
dobr; krom toho obohatil vechny kolem sebe, co bylo jet
lep. Nebyl z kraje. Lid nevdli nic o jeho pvodu a mlo o jeho
zatcch.
kalo se, e do msta piel s nepatrnou hotovost, nejve s
nkolika sty frank.
Z tohoto kapitlku, kter dal do slueb dmyslnmu npadu,
zrodnnmu podkem a pemlenm, vybudoval bohatstv sv i
celho kraje.
Kdy piel do Montreuil-sur-Mer, byl obleen, choval se a mluvil
jako dlnk. Vypravuje se, e v onen prosincov podveer, kdy se
tajn vplil do msteka Montreuil-sur-Mer s branou na zdech
a se sukovic v ruce, vypukl v obecnm dom velk por. Cizinec
se vrhl do plamen a zachrnil dv dti, o nich se zjistilo, e to
jsou dti etnickho kapitna. Tak se stalo, e nikdo ani
nepomyslil na to, aby ho podal o prvodn list. kali mu otec
Madeleine.
 II

Madeleine

Byl to asi padestilet mu, vypadal ustaran a byl to dobr lovk.

To je vechno, co se o nm dalo ci.
Dky rychlmu rozvoji prmyslu, kter Madeleine tak asn
vzksil, se Montreuil-sur-Mer stal znan dleitm stediskem.
panlsko, kter spotebuje mnoho ernho etu, tu ron
objednvalo nesmrn spousty zbo. Montreuil-sur-Mer siln
konkuroval Londnu a Berlnu. Zisky otce Madeleina byly takov,
e druh rok mohl vystavt velkou tovrnu, v kter byly prostorn
dlny: jedna pro mue, druh pro eny. Kdo ml hlad, mohl se
pihlsit a byl jist, e dostane zamstnn a chlb. Od mu dal
otec Madeleine dobrou vli, od en dobr mravy a ode vech
poctivost. Rozdlil dlny, aby oddlil pracovnky podle pohlav, aby
dvky a eny nemly zminku k hloupostem. V tom smru byl
neoblomn. Byl to vak jedin nzor, pi kterm byl ponkud
nesnenliv. Vdl, e Montreuil-sur-Mer jako sdlo vojensk
posdky m dostatenou pleitost ke zkze mrav, a proto byl
takpsn. Byl tedy jeho pchod dobrodinm a jeho ptomnost
prozetelnost. Ped pchodem otce Madeleina vechno v kraji
upadalo; te tam vechno ilo zdravm ivotem prce. il ruch
vechno rozehval a vude pronikal. Nezamstnanost a bdu lid v
kraji neznali. I v nejbdnj kapse bylo trochu stbra, i v
nejchudm pbytku trochu radosti.
Otec Madeleine zamstnval vechny. dal jenom jedno:
Bute poctiv! Bute poestn!
Uprosted innosti, jej byl pinou i osou, nastdal otec
Madeleine, jak jsme ji ekli, pkn jmn, ale zdlo se a to bylo
u toho prostho obchodnka znan podivn , e to nen jeho
hlavn starost. Bylo zejm, e mysl mnoho na jin a mlo na sebe.
V roce 1820 se vdlo, e u Laffitta sloil na sv jmno est set
ticet tisc frank; ale ped tm u vydal vc ne milin ve prospch
msta a chudch.
Nemocnice byla patn vybavena; zdil deset lek. Montreuil-
sur-Mer je rozdlen na horn a doln msto. V dolnm mst, kde
bydlil, mli jen jednu kolu, ohavn bark, kter se div nerozpadl;
postavil dv koly: jednu pro dvky, druhou pro chlapce. Ze svch
penz dval obma uitelm pplatek dvakrt vy, ne obnel
jejich huben plat, a kdy se tomu kdosi podivil, ekl: Dva
nejdleitj pomocnci sttu jsou kojn a uitel. Na sv traty
dal postavit starobinec, zazen ve Francii tehdy jet neznm,
zdil podprnou pokladnu pro zestrl a nemocn dlnky.
Protoe tovrna byla jakmsi stediskem a vytvoila se kolem n
nov tvrt, kde se usadilo mnoho chudch rodin, zdil tam
bezplatnou lkrnu.
V prvnch dnech, kdy ho Montreuilt pozorovali, zanaly dobr
due kat: Ten chlap chce zbohatnout. Kdy vidli, e zbohatl, a
pak v dob, ne se celmu kraji zaalo dobe dait, tyt dobr
duiky kaly: Je to ctidostiv lovk. To se zdlo
pravdpodobnj, protoe byl nbon a chodval i do kostela,
m se kad tehdejm lidem zalichotil. V nedli chodil
pravideln na tichou mi. Tamj poslanec, kter ve vem vidl
konkurenci, byl jeho zbonost brzy znepokojen. Poslanec, kter
byl lenem zkonodrnho sboru csastv, sdlel nboensk
nzory jistho oratorina, znmho pod jmnem Fouch,
pozdjho vvody otrantskho, jeho byl chrnncem a ptelem.
V uzaven spolenosti se jemn posmval Bohu. Kdy vak vidl
bohatho tovrnka Madeleina chodit v sedm rno na tichou mi,
pomyslil si, e by to mohl bt budouc kandidt, a rozhodl se, e
ho ped; vzal si jako osobnho zpovdnka jezuitu a chodil na
velkou mi i na nepory. Ctidost se v tch dobch zraila v
pravm smyslu slova bhnm do kostela. Z toho strachu mli
prospch chud i Bh, protoe ctihodn poslanec zdil tak dv
lka v nemocnici; bylo jich tedy dvanct.
V roce 1819 se jednou rno po mst rozkiklo, e na prefektv
nvrh a v uven slueb prokzanch kraji jmenoval krl otce
Madeleina starostou msta Montreuil-sur-Mer. Vichni, kdo
prohlaovali o tomto pisthovalci, e je to ctidostivec, chytili
se naden toho jmenovn, kter mu ostatn kdekdo pl, a
kieli: Vidte! Co jsme kali? Cel Montreuil-sur-Mer byl
vzhru. Zprva byla pravdiv. Za nkolik dn se objevilo
jmenovn v Moniteuru. Druh den otec Madeleine jmenovn
odmtl.
Prv v tom roce 1819 se objevilo zbo vyroben postupem
vynalezenm Madeleinem na prmyslov vstav; na nvrh
vstavn poroty jmenoval krl vynlezce rytem estn legie.
Nov rozruch v malm mst! Tak vida! Chtl k! Pan
Madeleine odmtl i k.
Ten lovk byl hdankou. Dobr due ji rozlutily:
Podle veho je to dobrodruh.
Jak jsme vidli, kraj mu vdil za mnoho, chud mu vdili za
vechno; o vechno se staral do t mry, e si ho nakonec musili
vit, a byl tak mrn, e si ho vichni musili zamilovat; obzvlt
ho zboovali jeho dlnci, a on to zboovn pijmal s jakousi
smutnou vnost. V dob, kdy se u vdlo, e je bohat, zaali
ho pslunci mstsk honorace zdravit a v mst se mu kalo pan
Madeleine; dlnci a dti mu nadle kali otec Madeleine. Bylo to
osloven, kter ho nejsp pimlo k smvu. Tou mrou, jakou
stoupal, zaaly pret pozvnky. Spolenost si ho pla mt mezi
sebou. Dvee saln nadutch lid z Montreuil-sur-Mer, kter by
ped asem neprodyn zapadly ped emeslnkem, otvraly ob
kdla ped milionem. Vude si ho pedchzeli. Odmtal.
Ani tentokrt tm dobr due nebyly pivedeny do rozpak. kalo
se: Je to nevychovan lovk, lovk bez vzdln. Nevme, odkud
pochz. Nedovedl by se ve spolenosti chovat. Snad ani st
neum.
Kdy vidli, jak se mu hrnou penze, kali, e je to kram. Kdy
byli svdky, e ty penze rozdv, tvrdili, e je ctidostiv. Kdy
vidli, jak odmt pocty, prohlaovali: je to dobrodruh. Kdy vidli,
e se vyhb spolenosti, kali, e je nevychovanec.
V roce 1820, pt let po pchodu do Montreuil-sur-Mer, byly jeho
zsluhy o kraj tak zejm a pn veho obyvatelstva tak
jednoznan, e ho krl znovu jmenoval starostou msta. Pan
Madeleine znovu odmtl, ale prefekt jeho odmtnut nepijal,
vichni pedn oban ho pili poprosit, lid na ulici ho drazn
dali, nalhn ze vech stran bylo tak upmn, e nakonec
povolil. Lid si vimli, e k tomuto rozhodnut ho nejvc pimla
poznmka star babiky, kter na nho z prahu svho domu s
humorem zvolala: Dobr starosta je uiten vc. Copak by
nkdo mohl zavhat, kdy me lidem prospt?
To byl tet stupe jeho vzestupu. Otec Madeleine se stal panem
Madeleinem; pan Madeleine se stal panem starostou.

III

Penze uloen u Laffitta

Jinak zstal stejn prost, jako byl prvnho dne. Ml ediv vlasy,
vn pohled, osmahlou ple dlnka, zamylenou tv filozofa.
Obyejn nosil klobouk se irokm okrajem a dlouh redingot z
tkho sukna, zapnut a k brad. Plnil sv starostensk
povinnosti, ale jinak il samotsky. S mlokm promluvil.
Vyhbal se zdvoilostem, zdravil plae, rychle unikal ped lidmi,
usmval se, aby nemusil hovoit, jako by se smvem omlouval.
eny o nm kaly: ,,To je dobrck medvd! Jeho radost byly
prochzky v polch.
Jdval vdycky sm a pi tom mval ped sebou knihu. Ml docela
pknou knihovniku. Miloval knihy; knihy jsou klidn a spolehliv
ptel. Se vzrstem bohatstv se dostavilo vc volnho asu, a jak
se zd, pan Madeleine ho vyuval k tben ducha. Lid
pozorovali, e se od pchodu do Montreuil-sur-Mer rok co rok
vyjaduje zdvoileji, uhlazenji a vldnji.
Na prochzky si rd brval puku, ale zdka j pouval. Ale kdy k
tomu nkdy pece dolo, stlel pesn, a to dsilo. Nikdy nestlel
nekodnho ivoicha. Nikdy nestlel na drobn ptactvo.
Akoliv u nebyl mlad, zdlo se, e m asnou slu. Pomohl, kde
bylo teba, zdvihl kon, vythl kolo zapadl do blta, chytil za
rohy odvzanho bka. Pi odchodu z domu ml vdycky kapsy
pln penz; a kdy se vracel, ml je przdn. Kdy prochzel
okolnmi vesnicemi, rozbhla se otrhan drobotina vesele za nm a
sesypala se na nho jako roj komr.
Lid hdali, e kdysi il na venkov, protoe znal mnoho
uitench tajemstv, kter svoval venkovanm. Nauil je niit
obilnho mola, poradil jim, aby spku pokropili a spry v podlaze
zalili roztokem kuchysk soli; pouil je, e pilousa lze vypudit
tak, e vude, na zdch i ve stechch, v senku i v dom rozvs
kvetouc vrati. Ml rzn recepty, jak z pole vyhubit koukol,
obilnou sn, vikev, bojnek, ocskovec, vechen plevel, kter dus
obil. Krlkrnu chrnil proti krysm jen pachem morete, kter
do n vsadil.
Jednoho dne vidl, jak venkovan piln vytrhvaj kopivy. Zadval
se na hromadu s koeny vytrhanch a ji zaschlch rostlin a ekl:
Zvadly. A byl by z nich uitek, kdybyste si s nimi vdli rady. List
mladch kopiv je dobr zelenina, star kopiva m vlkno jako
konop a len. Tkanina z kopiv se vyrovn konopn ltce.
Nasekanou kopivu ere rda drbe, rozemlet zase chutn
dobytku. Po kopivovm semenu, pimchanm do krmiva, m
dobytek lesklou srst, koen kopivy pidan k soli dv lutou
barvu. Jinak je to dobr seno, kter se me dvakrt do roka kosit.
A co kopiva potebuje? Trochu hlny, jinak se nemus ani pstovat
ani oetovat. Jenom semeno se nesnadno sklz, protoe
vypadv, jakmile dozraje. Jinak nic. Kopiva by byla uiten,
kdyby se o ni trochu dbalo; lovk ji zanedbv, a ona se stv
plevelem.Tedy ji ni. Jak se lid podobaj kopivm! Po chvilce
mlen dodal: Ptel, pamatujte si, e nen ani plevele ani
patnch lid. Jsou jenom patn pstitel.
Dti ho mly rdy tak proto, e dovedl vyrbt roztomil
drobnosti ze slmy a z kokosovch oech.
Kdykoliv vidl dvee kostela potaen ern, vstoupil dovnit;
vyhledval pohby, jako jin chod na ktiny. Vdovstv a netst
druhho jej pitahovalo, protoe byl vtlen laskavost; pipojoval
se mezi pozstal, k rodinm ve smutku, ke knm modlcm se
nad rakv. Zdlo se, e svm mylenkm rd dv jako nmt
smuten almy, pln vidin onoho svta. Dvaje se k obloze,
naslouchal skoro touebn zhadm vnosti, smutnm hlasm,
kter zpvaj na okraji temn propasti smrti.
Konal spoustu dobrch skutk skryt, jako se skryt dopoutme
skutk zlch. Veer chodval tajn do dom chudch. Kdy se pak
chuas vrtil do sv podkrovn svtnice, shledal, e v jeho
neptomnosti nkdo otevel dvee, asto i nsilm. Chuas
vykikl: Byl tu zlodj! Vstoupil a prvn vc, kterou spatil, byl
zlak zapomenut na nkterm kusu nbytku. Zlodj, kter tam
vnikl, byl otec Madeleine.
Byl vldn a smutn. Lid kali: Je to boh, ale netv se pyn.
Je to astn lovk, ale nevypad spokojen.
Nkte lid se domnvali, e je to tajemn osobnost, a tvrdili, e
nikdo nesm vstoupit do jeho pokoje, kter je hotov poustevna, s
pespacmi hodinami a zkenmi hnty a lebkami msto ozdob.
Hodn se o tom povdalo, povdalo se tolik, e nkolik mladch
elegantnch a zlomyslnch en z Montreuil-sur-Mer k nmu
jednoho dne pilo a dalo: Pane starosto, ukate nm svj
pokoj. k se, e je to jeskyn. Pan Madeleine se usml a ihned je
zavedl do jeskyn. Byly potrestny za svou zvdavost. Byl to
pokoj zazen docela obvyklm mahagonovm nbytkem, v
podstat oklivm, jako bv vechen nbytek toho druhu, a
vylepen tapetou po dvancti sou. Dmy nevidly nic zvltnho
krom dvou svcn starodvnho tvaru, kter byly ze stbra a
jak se malomstsky vyjdily mly punc.
Nicmn se i nadle kalo, e nikdo nesm vstoupit do jeho
pokoje, e je to poustevna, cela, brloh, hrobka.
Stejn si lid eptali, e m ohromn penze uloen u Laffitta s
tou zvltn podmnkou, e si je me kdykoliv neprodlen
vyzvednout, take, dodvali, pan Madeleine me pijt k
Laffittovi teba rno, podepsat stvrzenku a v deseti minutch
odnst dva nebo ti miliny. Ve skutenosti se ty dva nebo ti
miliny scvrkly jak jsme u ekli na est set ticet nebo tyicet
tisc frank.

IV

Pan Madeleine nos smutek

Na potku roku 1821 pinesly noviny zprvu o smrti Myriela,

biskupa v Digne, kterho lid nazval monsignorem Lidumilem a
kter zemel jako svtec ve vku dvaaosmdesti let.
Abychom byli podrobnj ne noviny, dodejme, e dignsk biskup
nkolik rok ped svou smrt oslepl a byl ve sv slepot spokojen,
nebo ml u sebe svou sestru.
Jen mimochodem eknme, e bt slep a bt milovan je opravdu
na tto zemi, kde nic nen plnho, jedna z nejpodivuhodnji
vzcnch tv lidskho tst. Mt neustle kolem sebe enu,
dceru, pvabnou bytost, kter je zde proto, e ji potebujeme, a
proto, e se ona bez vs neme obejt, ctit se nepostradateln
pro toho, jeho ptomnost je pro ns nezbytn, moci stle mit
jej lsku dlkou asu, kter nm vnuje, a ci si: ponvad mi
obtuje vechen svj as, dv mi tm cel sv srdce; nevidt jej
tv, ale smt st jej mylenky, uvdomovat si vrnost t bytosti,
kdy cel svt pro ns propadl v temnotu, vnmat elest jejho atu
jako um kdel, slyet, jak pechz, odchz, vstupuje, mluv,
zpv, a myslit si, e jsme stedem tch krok, tch slov a zpvu,
pesvdovat se o sv pitalivosti, ctit se tm mocnj, m jsme
slab, stt se ve sv slepot jakoby zivou temnotou, okolo n
tento andl krou, v tom je blaenost, kter se mloco vyrovn.
Nejvy tst ivota je pesvden, e jsme milovni; milovni
pro sebe sam, lpe eeno, milovninavzdory sob samm; slep
je o tom pesvden. V tom souen pijmme kadou sluhu jako
pohlazen. Schz nm nco? Ne. Neztratili jsme svtlo, mme-li
lsku. A jakou lsku! Lsku, kter kl jen a jen ze ctnosti. Nen
slepoty, kde trv jistota. Tpajc due hled pbuznou dui a
nalz ji. A tato nalezen a osvden due je ena. si ruka vs
podpr, je to jej ruka; si sta se dotkla vaeho ela, jsou to jej
sta; slyte nablzku dech, je to ona. Jak opojen pijmat vechno
od n, od jejho zboovn a po jej soustrast, nebt nikdy
oputn, mt lbeznou kehkost, kter vm pomh, oprat se o
nekolsajc ttinu, dotkat se vlastnma rukama prozetelnosti a
smt ji vzt do nrue ji hmatatelnho Boha! Srdce, zhadn
nebesk kvt, otvr sv tajemstv. Za vechno svtlo bys nedal
takovou tmu. Due, strn andl, je tu, neustle je tu; poodejde-
li, pak se zase bezpen vrt; vytrc se jako sen a objevuje se
znova jako skutenost. Ctme velost, kter ns obklopuje.
Pekypujeme pohodou, radost a nadenm; sami jsme zenm v
temnotch. Tisce drobnch pozornost. Bezvznamn malikosti,
kter v t nicot nabvaj ohromn dleitosti. Nejnevslovnj
pzvuk enskho hlasu vs konej a nahrazuje svt, kter pro vs
zmizel. Jste laskni du. Nic nevidte a ctte, e jste zboovni.
Je to rj v temnotch.
A z tohoto rje peel monsignore Lidumil do rje skutenho.
Oznmen o jeho smrti bylo vytitno v mstnch novinch msta
Montreuil-sur-Mer. Pan Madeleine se nazt objevil v ernm, se
smuten pskou na klobouku.
Ve mst si vimli, e pan Madeleine nos smutek, a zaali povdat.
Jako by paprsek ozil pvod pana Madeleina. Vyvodili z toho, e
je njak spznn s ctihodnm biskupem. Nos smutek po
biskupovi z Digne, kalo se v salnech; to pana Madeleina v och
velkho svta v Montreuil-sur-Mer velice povzneslo a dodalo mu
nhle jist vnosti. Mstn spolenost pomlela zruit karantnu
pana Madeleina, pravdpodobn pbuznho Jeho Milosti pana
biskupa. Pan Madeleine si viml poven, kterho se mu dostalo,
podle hlubch poklon starch a lbeznjch smv mladch
en. Jednou veer jaksi star dma z toho malho velkho svta,
pedpokldajc, e jej zvdavost opravuje starobylost jejho rodu,
osmlila se poloit mu otzku:
Pan starosta je bezpochyby bratranec zesnulho biskupa z
Digne?
Ne, madame, ekl.
Vy vak, pokraovala vzneen pan, po nm noste smutek?
Pan Madeleine odpovdl: To proto, e jsem ve svm mld byl
sluhou v jeho rodin.
A jet neho si lid vimli; kdykoli toti proel mstem njak
potuln savojsk hoch Savojkov tam vymetali komny , pan
starosta si ho dal zavolat, vyptal se ho na jmno a obdaroval ho
penzi. Savojt chlapci si to navzjem ekli a pichzeli do
Montreuil v celch zstupech.

Neurit blskn na obzoru

asem vechny nmitky pomalu mizely. Podle zkona, ktermu

podlhaj vichni, kdo se povznesli, i pana Madeleina zprvu
oerovali a pomlouvali, pak ho jen svvoln ureli, pozdji ho
obmleli zlomyslnostmi, kter se nakonec rozplynuly vnive; pan
Madeleine si vydobyl ctu vech, ctu plnou a srdenou, a pila
chvle, kolem roku 1821, kdy slvko pan starosta se v Montreuil-
sur-Mer vyslovovalo tm s takovm pzvukem, jako se Jeho
biskupsk Milost vyslovovalo v Digne v roce 1815. Z okol na deset
mil kolem dokola pichzeli lid na poradu k panu Madeleinovi.
Srovnval spory, radil k zastaven proces, smioval neptele.
Kad ho prvem povaoval za soudce. Zdlo se, e m v dui
knihu pirozench zkon. Byla to pmo nkaza cty, kter v esti
nebo sedmi letech m dl tm vc zachvacovala cel kraj.
Jen jedin mu v mst a v celm kraji t nkaze nikterak
nepodlhal, a a otec Madeleine dlal cokoliv, ten mu zstval k
jeho inm chladn, jako by ho burcoval a znepokojoval
nepodplatiteln a neomyln pud. Opravdu, nkte lid jako by
byli obdaeni zvecm pudem, istm a neporuenm jako kad
pud, kter probouz odpor i nklonnost a osudov odpuzuje dv
povahy, nevh a nen zmaten, kter si nikdy nic nesml a nezale
a vid i ve tm, je neomyln, vtzn, nepstupn vem
rozumovm radm a kter, a se osudy utvej jakkoliv, upozorn
tajn lovka psa na ptomnost lovka koky a lovka liku na
ptomnost lovka lva.
Kdy se pan Madeleine prochzval ulicemi, klidn, laskav a
provzen poehnnm veho lidu, mnohokrt se za nm najednou
obrtil urostl mu v ocelov edm kabt, ozbrojen velkou hol,
v klobouku se sklopenou stechou, a sledoval ho zrakem, dokud
Madeleine nezael, pak zkil ruce, potsl hlavou a vypulil rty a
k nosu s vmluvnm klebkem, kterm jako by chtl ci:
Kdo je ten lovk? Jsem si jist, e jsem ho u nkde vidl. Ze m si
rozhodn blzna dlat nebude.
Tento vn mu tm hroziv dleitosti byl jednm z tch lid,
kte, i kdy je zahldneme jen letmo, upoutvaj pozornost.
Jmenoval se Javert a byl u policie.
V Montreuil-sur-Mer zastval namhav, ale uiten ad
policejnho inspektora. Nevidl Madeleinovy zatky. Javert vdil
za sv msto, kter zastval, pmluv pana Chabouilleta,
tajemnka sttnho ministra hrabte Anglse, tehdejho
policejnho prefekta v Pai. Kdy piel do Montreuil-sur-Mer,
ml prmyslnk Madeleine u velk majetek a z otce Madeleina se
stal pan Madeleine.
Nkte policejn ednci maj v tvi zvltn vraz, v nm se
obr podlost a zrove vdom vlastn svrchovanosti. Javert ml
takov vraz, ale podlost v nm nebyla.
Jsme pesvdeni, e kdyby v duch bylo mono sti, zjistili
bychom velmi podivuhodnou vc; e toti kad jedinec lidskho
rodu m svho dvojnka mezi zvaty; a snadno bychom si
uvdomili ten fakt, e od mle a po orla, od prasete a k tygrovi
maj vechna zvata obdobu v lidech a e v kadm lovku se taj
nkter z nich. Nkdy dokonce nkolik najednou.
Zvata jsou jen jinou podobou naich ctnost a naich nepravost,
kter nm bloud ped oima jako viditeln pzraky naich du.
Bh nm je ukazuje, aby ns piml k pemlen.
Ale protoe zvata jsou pouh stny, neobdail je Bh schopnost
zdokonalovat se vchovou v pravm smyslu slova; k emu by to
bylo? Naproti tomu naim dum, kter jsou skutenost a maj
svj vlastn cl, dal Bh rozum, to znamen monost vchovy.
Nleitou vchovou lze vdy z kterkoli due vydobt uitek, kter
se v n taj.
To kme samozejm z omezenho hlediska zjevnho
pozemskho ivota, ani pedem rozhodujeme hlubokou otzku
dvj i pozdj existence tvor, kte nejsou lidmi. Viditeln
subjekt nikterak neopravuje myslcho lovka poprat subjekt
skryt. S touto vhradou meme pokraovat.
Pipustte-li nyn, e se v kadm lovku taj njak zve, snadno
dojdeme k tomu, kdo byl policejn inspektor Javert.
Asturt sedlci jsou pesvdeni, e v kadm vlm vrhu je jeden
pes, kterho vlice pohlt, protoe by pozdji zadvil vlata.
Dejte lidskou podobu takovmu psu z vlice, a bude to Javert.
Javert se narodil ve vzen vykldace karet, jej mu byl na
galejch. Kdy vyrstal, uvdomoval si, e je vyazen z lidsk
spolenosti, a trpil se, e k n nikdy nebude patit. Pozoroval, e
spolenost neprosn odmt dv vrstvy lid: ty, kte ji napadaj, a
ty, kte ji chrn; mohl si vybrat jen z tchto dvou vrstev, souasn
v sob ctil smysl pro psnost, podek a poestnost, smysl
znsoben nevslovnou nenvist k tulkm, z nich pochzel. Dal
se k policii. Ml spch. Ve tyiceti letech se stal inspektorem.
V mld byl zamstnn na galejch v jin Francii.
Ne budeme pokraovat, dohodnme se o vznamu slova lidsk
podoba, kterou jsme ped chvl pisoudili Javertovi.
Lidskou podobu Javertovu tvoil tup nos s dvma hlubokmi
nozdrami, ke kterm stoupaly po obou tvch ohromn licousy.
Nebylo volno tomu, kdo spatil poprv ty dva lesy a ty dv sluje.
Kdy se Javert sml to se stvalo zdka a psobilo to dsiv ,
jeho zk rty se odchlply a ukzaly nejenom zuby, ale i dsn, a
okolo nosu se mu prohloubilyirok a dsn vrsky jako na tlam
divok elmy. Vn. Javert se podobal doze; sml-li se, byl to tygr.
Ml malou lebku, velk sanice, vlasy zakrvajc elo a spadajc a
k obo, mezi oima hlubokou vrsku jako znamen hnvu, temn
pohled, zaat rty, kter nevstily nic dobrho, vraz vniv
panovan.
Ten mu byl sloen ze dvou velmi prostch a pomrn dobrch
vlastnost, ale pehnnm z nich dlal vlastnosti patn. Byly to
cta k vrchnosti a nenvist ke vzpoue; v jeho och byla krde,
vrada a vechny zloiny jen rznmi tvemi vzpoury. Slep a
hluboce dvoval vem, kdo zastvali njak sttn ad, od
ministerskho pedsedy a k polnmu hldai. A v opovren,
nechuti a oklivosti ml vechny lidi, kte jednou pekroili
zkonnou hranici zla. Neznal vjimky a nepipoutl nmitky. O
jednch kval:
ednk se neme mlit, edn osoba m vdycky pravdu.
O tch druhch kval:
Ti jsou neodvratn ztraceni. Stejn nejsou k niemu dobrmu.
Pln sdlel nzor tch, kdo libujce si v krajnostech pisuzuj
lidskm zkonm moc zatracovat nebo zatracen odhalovat a
umisuj eku Styx na dno lidsk spolenosti. Byl stoik, rzn a
psn; smutn a ponoen do sebe; ponen i pnovit jako
vichni fanatici. Jeho pohled byl chladn a zavrtval se jako
nebozez. Cel jeho ivot vystihovala dv slova bdt a steit.
Nael vdycky pmou cestu i v nejspletitjch zhadch; byl si
vdom sv uitenosti, ad mu byl nboenstvm; byl to pehoun,
jako jin je knz. Bda tomu, kdo mu padl do ruky! Byl by zatkl
svho otce pi tku z galej a byl by udal svou matku, kdyby
chtla utci z kznice. A byl by to udlal s vnitnm uspokojenm,
jak poskytuje ctnost. K tomu vemu vedl ivot pln odkn,
samoty, sebezapen, cudnosti, bez jakhokoli rozptlen. Bylo v
nm neukojiteln vdom povinnosti, policie chpan tak, jako
chpali Sparan Spartu, byl neltostn str, divok poestnost,
chladn vyzvda, Brutus a Vidocq (Zloinec, pozdji velitel
bezpenosti v Pai.) v jedn osob.
Cel Javertova osobnost prozrazovala lovka, kter h a kter se
skrv. Mystick uen Josefa de Maistre, kter svou vzneenou
kosmogoni koenilo vldn asopisy, by o Javertovi neopominulo
ci, e je symbolem. Nebylo mu vidt elo, ztrcejc se pod
kloboukem, nebyly mu vidt oi ukryt pod obom, nebyla vidt
brada tonouc ve velkm nkrnku, nebyly vidt ruce schovan v
rukvech a nebyla vidt hl noen pod kabtem.
Ale v pravou chvli najednou vechno jako by vylezlo z kladn
zlohy na svtlo; hranat a nzk elo, zkzonosn pohled, hroziv
brada, ohromn ruce a stran obuek.
I kdy nenvidl knihy, pesto je ve vzcnch chvlch volna etl;
proto nebyl zcela nevzdlan. Bylo to patrno z jeho pehnanho
vyjadovn.
ekli jsme, e neml nectnost. Byl-li sm se sebou spokojen,
dopl si upeek tabku. To byla jeho jedin lidsk slabost.
Snadno pochopme, e Javert byl postrachem toho druhu lid,
kter vron zprva ministerstva spravedlnosti uvd pod
zhlavm Tulci. Ti, jakmile zaslechli Javertovo jmno, dvali se na
zbsil tk; a kdy spatili Javertovu tv, kamenli hrzou.
Takov to byl stran lovk.
Javert byl okem, kter neustle pozorovalo pana Madeleina. Okem
plnm podezen a dohad. Konen si toho pan Madeleine viml,
ale zdlo se, e tomu nepikld dleitost. Ani se Javerta
nevyptval, ani ho nevyhledval a jeho nepjemn a tiv pohled
snel, jako by nic nepozoroval. Jednal s Javertem jako s kadm,
nenucen a vldn.
Podle nkolika slov, kter Javertovi uklouzla, se dalo soudit, e ze
zvdavosti, vrozen tomu druhu lid a veden pudem i vl, tajn
ptral po stopch dvjho ivota pana Madeleina.
Zdlo se, e leccos v, a v narkch obas naznaoval, e kdosi
shnl jist informace v jistm kraji o jist zmizel rodin. Jednou
dokonce sm pro sebe prohodil:
Myslm, e u ho mm! Pak cel ti dny nepromluvil ani slova a
byl pohen do svch mylenek. Nit, o kter se domnval, e u ji
dr, se patrn petrhla.
Ostatn a to jsme nuceni ci, abychom zmrnili slova, jejich
smysl by se mohl stt pli veobecn v lidsk bytosti neme
bt nic opravdu neomylnho, a prv pud me bt zmaten,
odvrcen z prav stopy a sveden. Jinak by byl pud vy ne rozum,
a zvata by mla vy inteligenci ne lid.
Javert byl zejm trochu zaraen pirozenm klidem a lhostejnost
pana Madeleina.
A pece se jednou zdlo, e jeho podivn zpsoby na pana
Madeleina zainkovaly.

VI

Star Fauchelevent

Jednou zrna prochzel pan Madeleine nedldnou ulikou v

Montreuil-sur-Mer. Zaslechl hluk a po nkolika krocch spatil
hlouek lid. Zamil k nim. Prv tam padl k a strhl pod vz
starce, kter ho vedl, jakhosi Faucheleventa.
Fauchelevent byl jednm z mla neptel, kter tou dobou pan
Madeleine jet ml. Kdy Madeleine piel do kraje,
Fauchelevent, bval soudn psa a tm vzdlan sedlk, ml
obchod, ktermu se zaalo patn dait. Fauchelevent vidl, jak
obyejn dlnk bohatne, zatmco on, pn, chudne. Zvidl mu a
dlal, co mohl, nevynechvaje jedin pleitosti, aby Madeleinovi
ukodil. Potom piel padek a oputnmu stakovi bez rodiny a
dt zbyla jen kra a k, i ivil se povoznictvm.
K si zlomil ob zadn nohy a nemohl se zvednout. Stak uvzl
pod vozem mezi koly. Upadl tak neastn, e mu vz celou vhou
leel na prsou. Na ke byl dosti tk nklad. Star Fauchelevent
bolestn chrel. Marn se ho pokoueli vythnout. Stailo ponat
si zmaten, neikovn mu pispt na pomoc, nepatin trhnout, a
star Fauchelevent by byl rozmakn. Mohli ho vyprostit jen tak,
e by nadzdvihli vz zespoda. Javert, kter se prv k t nehod
naskytl, poslal pro hever. Vtom se objevil pan Madeleine. Lid s
ctou ustupovali.
Pomoc! chrel dda Fauchelevent. Kdo se smiluje a zachrn
starce?
Pan Madeleine se obrtil k pihlejcm lidem:
Mte hever?
U pro nj beli, odpovdl jeden venkovan.
Kdy ho donesou?
li k nejblimu kovi, do Flachotu; ale dobrou tvrthodinku to
trvat bude.
tvrt hodiny! zvolal Madeleine.
Veer pedtm prelo, pda byla rozmokl, kra se boila m dl
vc do zem a drtila hrudnk starho povoznka. Bylo zejm, e
nejdle v pti minutch bude mt polman ebra.
Nen pece mon ekat tvrt hodiny, ekl Madeleine
venkovanm, kte pihleli.
Ned se nic dlat.
Ale pak bude pozd! Nevidte, jak kra zapad do blta?
K ertu!
Poslyte, pokraoval Madeleine, pod vozem je jet dost msta,
aby tam mohl nkdo vlzt a nadzvednout jej na pr vtein,
uboka bychom mezitm vythli. Je tu nkdo, kdo m svaly a
odvahu? Vydl si pt dukt!
Nikdo z lid se nepohnul.
Deset dukt, ekl Madeleine.
Mui, postvajc kolem, sklopili oi. Jeden z nich mumlal:
To by musil bt lovk po ertech siln. A pak, vdy ns to me
rozdrtit!
Nue, zaal opt Madeleine, dvacet dukt.
Opt ticho.
Dobr vle jim neschz, ozval se nov hlas. Pan Madeleine se
obrtil a poznal Javerta. Neviml si ho pi svm pchodu. Javert
pokraoval:
Ale sla. Musil by to bt stran silk, aby provedl takov kousek a
pozvedl na hbet celou kru.
Pak se upen podval na pana Madeleina a pokraoval,
zdrazuje kad pronen slovo:
Pane Madeleine, znal jsem jen jedinho lovka, kter by byl
schopen udlat to, co dte.

Madeleine se zachvl.
Javert lhostejn dodal, ani spustil z Madeleina oi:
Byl to galejnk.
Ale? ekl Madeleine.
Z toulonskch galej.
Madeleine zbledl.
Mezitm se kra pomalu boila hloub a hloub. Star Fauchelevent
chroptl a nakal:
Dusm se. Lme mi to ebra! Hever! Dlejte nco! Ach!
Madeleine se rozhldl kolem sebe.
Nenajde se tedy nikdo, kdo by si chtl pivydlat dvacet dukt a
zachrnit ubohho starce?
Nikdo z divk se nehnul. Javert dodal:
Znal jsem jen jedinho mue, kter by mohl nahradit hever, a to
byl onen galejnk.
Ach, u m to lme! kiel staec.
Madeleine pozvedl hlavu, setkal se s jestbm zrakem Javertovm,
stle na nho upenm, pohledl na neten venkovany a smutn
se usml. Potom, ani promluvil, klesl na kolena, a ne se dav
zmohl na vkik, byl pod vozem.
Nastala hrzn chvle napt a ticha.
Vidli, jak se Madeleine, lec tm na bie, pod tou hroznou
thou dvakrt marn pokou pithnout lokty ke kolenm. Kieli
na nho:
Ote Madeleine, vylezte odtamtud!
Sm star Fauchelevent ho prosil:
Pane Madeleine, jdte odsud! Mm-li umt, a tedy umu!
Nechte m! Jet vs to taky rozdrt!
Madeleine mlel.
Divci tce oddychovali. Kola se pomalu boila vc a vc a bylo
tm nemon, aby Madeleine zpod vozu astn vyvzl.
Pojednou spatili, jak se ohromn hmota pohnula, vz se pomalu
zvedal, kola se napolo dostvala z rozbahnn koleje. Zaslechli
duen hlas, kter volal:
Pospte si! Pomozte! To Madeleine se napnal z poslednch sil.
Pispchali na pomoc. Obtavost jednoho dodala sly a odvahy
vem. Dvacet pa vyzdvihlo kru. Star Fauchelevent byl
zachrnn.
Madeleine se zvedl. Byl na smrt bled a lil se z nho pot. aty ml
roztrhan a zablcen. Vichni plakali. Stak mu objmal kolena a
nazval ho spasitelem. Madeleine, ve tvi vraz blaenho a
nebeskho utrpen, se pokojn zahledl na Javerta, kter z nho
nespoutl oi.
 VII

Fauchelevent se stv zahradnkem v Pai

Fauchelevent si pdem vyvrtl koleno. Otec Madeleine ho dal

dopravit do nemocnice, kterou zaloil pro sv dlnky pmo v
budov tovrny a v n dv milosrdn sestry zastvaly
oetovatelskou slubu. Druh den rno nael stak na svm
nonm stolku tiscifrankovou bankovku s poznmkou psanou
rukou otce Madeleina: Kupuji od vs vz i kon. Vz byl polman
a k zdechl. Fauchelevent se uzdravil, ale koleno zstalo ztuhl.
Prostednictvm sester a pana fare umstil Madeleine ddu jako
zahradnka v jednom enskm kltee ve tvrti Saint-Antoine v
Pai.
Za njak as byl Madeleine jmenovn starostou. Kdy Javert
poprv spatil Madeleina opsanho erpou, odznakem
svrchovan moci nad mstem, projelo jm chvn, jak asi ct doga
vtc pod odvem svho pna vlka. Od t chvle se mu vyhbal,
jak jen mohl. Kdy ho sluebn zleitosti dtkliv nutily a kdy se
setkn se starostou nemohl vyhnout, mluvil s nm nesmrn
uctiv.
Blahobyt, kter otec Madeleine vykouzlil v Montreuil-sur-Mer,
ml vedle viditelnch znak, na n jsme upozornili, let jeden,
kter, a neviditeln, ml prv takov, ne-li vt vznam. Trp-li
obyvatelstvo, nen-li prce, jdou-li patn obchody, vzpraj se
poplatnci pro nedostatek penz platit dan, nedbaj na stanoven
lhty a stt vyd spoustu penz na upomnky a vymhn
dlunch dan. Kdy je dost prce, kdy je kraj spokojen a bohat,
dan se plat snze a sttnem zbyten vydn. Meme ci, e
obecn bda a bohatstv maj neklamn mtko: nklady spojen s
vybrnm dan. V onom ase se nklady s vybrnm dan v okrese
Montreuil-sur-Mer scvrkly o ti tvrtiny, a proto pan de Villle,
tehdej ministr financ, dval okres asto za pklad.
Tak vypadaly hospodsk pomry v kraji, kdy se Fantina vrtila.
Nikdo se u na ni nepamatoval. Natst j vrata tovrny pana
Madeleina ukzala ptelskou tv. Pihlsila se a byla pijata do
dlny enskho oddlen. Pro Fantinu to bylo pln nov
zamstnn, nebyla v nm dost zrun, a vydlvala si proto jen
mlo, ale koneckonc stailo to, aby problm byl rozeen a ona
uhjila ivobyt.

VIII

Pan Victurnienov vydv ptaticet frank na

mravopoestnost

Fantina mla radost, kdy zjistila, e se uiv. Jak milost nebes,

moci t poestn z prce! Vrtila se j skuten chu k prci.
Koupila si zrcadlo; mla radost, e v nm shledv sv mld,
krsn vlasy a zuby jako perliky, zapomnla na mnoho vc,
vzpomnala jen na Cosettu, malovala si rovmi barvami
budoucnost a byla tm astn. Najala si pokojek a zadila se
nbytkem na et svho budoucho vdlku; byl to pozstatek
jejch lehkomyslnch zvyk.
Protoe nemohla tvrdit, e je vdan, steila se jak jsme ji
naznaili mluvit o sv dceruce.
Vidli jsme u, e platila Thnardierovm docela pesn. A
ponvad se umla jen podepsat, byla nucena jim pst
prostednictvm veejnho psae.
Psvala asto. Lid si toho vimli. V dln pro eny se zaalo
ukat, e Fantina pe dopisy a prost e m tajn spdy.
Nikdo lpe nevysld nae iny ne ti, jich se to nejmn tk.
Pro ten pn pichz vdycky a po setmn? Pro ten a ten pn
ve tvrtek nev svj kl na hebk? Pro chod jen postrannmi
ulikami? Pro ona pan vystupuje z koru, dve ne vz dojede
k domu? Pro si posl pro dopisn papr, kdy ho m doma plnou
krabici? atd. atd.
Jsou lid, kte ve snaze rozlutit njakou zhadu, je se jich vbec
netk, promrhaj vce asu, vydaj vce penz a vynalo vc
nmahy, ne by je stlo deset dobrch skutk; a dlaj to zadarmo,
pro radost, ani jejich zvdavost je ukojena jinak ne novou
zvdavost. Cel dny stopuj jeho nebo j, hodiny stoj na han na
rohu ulice, v stromoad, v noci, za mrazu a det, podplcej
posluhy, opjej fiakristy a lokaje, kupuj si sdlnost komorn,
zskvaj vrtnho. Pro? Pro nic. Z pouh zuiv touhy vidt,
vdt a proniknout do cizho tajemstv. Proto, e je svrb jazyk. A
asto, vejdou-li tajemstv ve znmost, jsou-li ty zhady dny
napospas veejnosti a hdanky vyjdou na svtlo denn, pichzej
vzpt pohromy, souboje, padek, rodinn rozvraty a kcej se
existence k velk radosti tch, kte vechno odhalili docela
nezitn, ist pudov. Je to smutn.
Mnoz lid jsou patn jen proto, aby mli co povdat. Jejich
rozhovory, salnn ei, tlachn v pedsni jsou jako krby, ve
kterch rychle ho devo; potebuj mnoho paliva a tm palivem
jsou jim jejich blin.
Tak dlnice pozorovaly i Fantinu.
A navc j nejedna ena zvidla jej zlat vlasy a bl zuby.
Zjistily, e se v dln uprosted spolupracovnic asto obrac, aby
setela slzu. V tch chvlch Fantina myslila na sv dt; mon i na
mue, kterho milovala.
Snaha zpetrhat temn pouta minulosti psob bolest.
Dlnice zjistily, e Fantina pe nejmn dvakrt do msce
vdycky na tut adresu a e dopis frankuje. Dopdily se adresy:
Pan Thnardier, hospodsk v Montfermeil. V hospod rozvzaly
jazyk veejnmu psai, starmu dobrkovi, kter si mohl prolt
hrdlo ervenm vnem jen tehdy, vyklopil-li kapku svch
tajemstv. Krtce, zjistilo se, e Fantina m dt. To byla jist
vykutlen holka. Nala se kmotra, kter si zajela do Montfermeil,
aby promluvila s Thnardierovmi, a po svm nvratu ekla: Za
svch ptaticet frank jsem si pila na sv. Vidla jsem jej dt.
Kmotra, kter to udlala, byla frie, pan
Victurnienov,ochrnkyn a fortnka lidsk ctnosti. Pan
Victurnienov bylo estapadest let, a jak byla star, tak byla
eredn. Mla meiv hlas a nevdla, co chce. I tahle staena byla
kdysi mlad, co je podivn. V nejdivoejm roce tiadevadestm
se zamlada vdala za mnicha, kter utekl z kltera v jakobnsk
apce a peel od bernardn k republiknm. Byla such,
zatrpkl, nevldn, piat, pichlav, tm jedovat; a to proto, e
si pipomnala svho mnicha, u nebotka, kter ji velmi krotil a
pokooval. Byla jako n z pomakan mnisk kutny. Za
obnoven monarchie se z n stala pobonstkka tak horliv, e j
kn odpustili i toho mnicha. Mla jmnko, kter okzale
slibovala jaksi eholi. Na biskupstv v Arrasu ji rdi vdali. Pan
Victurnienov tedy zajela do Montfermeil a vrtila se se slovy:
Vidla jsem jej dt.
To vechno vyadovalo as. Fantina byla u pes rok v tovrn,
kdy j jednoho rna dohlitelka odevzdala padest frank od
pana starosty a oznmila j, e je proputna a e j pan starosta
vzkazuje, aby se odsthovala.
Bylo to v dob, kdy Thnardierovi msto dvancti frank, na n
zvili pvodn dohodnutch sedm, dali celch patnct.
Fantina byla zdrcena: Nemohla odejt, ponvad byla dluna za
njemn a za nbytek. Padest frank nestailo, aby poplatila
dluhy. Vykoktala nkolik pokornch proseb. Dozorkyn j
naznaila, e mus okamit opustit dlnu. Ostatn Fantina byla
jen prostedn dlnice. Sklen vc hanbou ne zoufalstvm odela
z dlny a vrtila se do svho pokojku. Te u tedy zn jej
poklesek kdekdo!
Nemla slu se brnit. Radili j, aby navtvila pana starostu;
netroufala si. Pan starosta j poslal padest frank, protoe byl
dobr, a vyhodil ji, protoe byl spravedliv. Podrobila se rozsudku.
 IX

spch pan Victurnienov

Vdova po mnichovi pece jen jet nco dokzala.

Pan Madeleine se vak o tom vem nic nedovdl. Byl to shluk
udlost, jakch je na svt plno. Pan Madeleine ml ve zvyku
nevstupovat tm nikdy do dlny, kde pracovaly eny. V elo toho
oddlen postavil jednu starou pannu, kterou mu doporuil pan
far a kter pln dvoval. Tato dozorkyn byla opravdu
ctyhodn osoba, rzn, spravedliv, bezhonn, pln
milosrdenstv, kter um dvat, ale nedovede chpat a odpoutt.
Pan Madeleine se na ni ve vem spolehl. I nejlep mui jsou asto
nuceni penst na nkoho vlastn autoritu. A dozorkyn u vdom
sv pravomoci a v pesvden, e jedn sprvn, uvila poklesek,
odsoudila a vyhodila Fantinu.
Tch padest frank dala z penz, kter j pan Madeleine svoval
na almuny a vpomoc dlnicm a z nich neskldala ty.
Fantina se nabzela v mst za sluku; la od domu k domu. Nikdo
ji nechtl. Nesmla opustit msto. Vetenk, ktermu byla dluna
za mizern nbytek, j ekl: Jestlie se odsthujete, dm vs zavt
jako zlodjku. Domc, ktermu dluila njemn, prohlsil: Jste
mlad a hezk, mete platit. Rozdlila tch padest frank mezi
domcho a vetenka, vrtila obchodnkovi ti tvrtiny nbytku,
nechala si jen nejnutnj a zstala bez prce, bez zamstnn,
majc jen postel a dluhujc jet njakch sto frank.
Pustila se do it hrubch koil pro vojky z posdky a vydlala
dvanct sou denn. Dcerka ji stla deset. Tehdy zaala
Thnardierovm patn platit.
Ale staena, kter j rozsvcovala svku, kdy se vracela veer z
prce, ji nauila umn t v bd. Za monost t z mla je jet
monost t z nieho. Jako by to byly dv svtnice; jedna je tmav
a v druh je pln tma.
Fantina se nauila, jak se zci v zim tepla, jak si odci ptka,
ktermu obden sypala za halek prosa, jak udlat ze spodniky
pikrvku a z pikrvky spodniku, jak uetit svku, kdy se d
jst pi svtle z protjho okna. Nikdo nev, co vechno chud lid,
kte zestarali v bd a poestnosti, dovedou vykouzlit z jedinho
sou. Je to opravdov umn. Fantina toto umn ovldla a nabyla
znovu odvahy.
Vt dob ekla sv sousedce:
Eh co! kvm si: budu-li spt jen pt hodin a ostatn as vnuji
it, vdycky se jet njak uivm. A potom, je-li lovk smutn,
tak tak mn j. A njak to utrpen, neklid a trochu chleba na
jedn stran a zrmutek na druh m u njak zasyt.
Kdyby mla svou dceruku u sebe, byla by to pokldala za nejvy
tst ve sv hlubok tsni. Myslila na to, jak by ji k sob dostala. Je
vak mon, aby s matkou snela nedostatek? A pak, Fantina byla
Thnardierovm dluna! Jak zaplatit? A cesta! Kde na ni vzt?
Staenka, kter ji takkajc vyuovala tomu, jak se m ohnt v
bd, byla ctnostn star panna jmnem Markta, upmn
zbon, chud a laskav k potebnm i k bohatm, byla to
chudinka, kter se taktak umla podepsat a vila v Boha, co je
tak svm zpsobem vda.
Vnaem slzavm dol je mnoho podobnch ctnost; jednoho dne
se octnou na nebesch. Tento ivot zn svj ztek.
Prvn as se Fantina tak stydla, e si netroufala vyjt.
Kdy la po ulici, ctila, e se za n lid otej a ukazuj na ni
prstem; vichni se na ni dvali, ale nikdo ji nezdravil; trpk a
chladn opovren kolemjdoucch j pronikalo tlem i du jako
severk.
Na malomst jsou neastn due jakoby vysvlkan jzlivost a
zvdavost ostatnch spoluoban. V Pai vs nikdo nezn, jste
skryti. Ach! Jak by si byla pla, aby mohla odejt do Pae! Nebylo
to mon.
Jako si kdysi zvykala na chudobu, musila si nyn zvykat na to, e
ztratila ctu spoluoban.
Pomalu se vpravila i do tto situace. Za dva ti msce stsla ze
sebe hanbu a opt vychzela, jako by se nic nestalo.
Je mi to pln jedno, kala.
Chodila s hlavou vztyenou, s hokm smvem a zdlo se j, e se
stv nestoudnou.
Nkdy ji zahldla pan Victurnienov kret kolem svho okna,
pozorovala sklenost t ensk, kter se jej zsluhou dostala
tam, kam patila, a blahopla si. Zl lid maj temn radosti.
Plin nmaha unavovala Fantinu a such pokalvn, kter ji
dve trpilo, se stvalo pornj. Nkdy kvala sv sousedce:
Shnte si, jak mm hork ruce.
Ale rno, kdy vylmanm hebenem proesvala sv krsn vlasy,
kter splvaly jako hebounk hedvb, zakouela chvilky radosti.

Dal spch

Byla proputna ke konci zimy; lto minulo a nastala znova zima.

Krtk dni, mn prce. Zima, dn teplo, dn svtlo, dn
poledne, veer splv s rnem, mlha, soumrak, ed okno, nen
vidt. Nebe je sklepn oknko. Cel den je sklepenm. Slunce
vyhl jako chuas. Stran ron doba! Zima zmn v kmen i
nebeskou vlhu i lidsk srdce. Vitel na Fantinu dotrali.
Fantina vydlvala pli mlo. Jej dluhy rostly. patn placen
Thnardierovi j psali kadou chvli dopisy, jejich obsah ji
zarmucoval a jejich potovn ji oebraovalo. Jednou j napsali, e
Cosetta je pln nah, e do mrazu potebuje vlnnou sukni a e
je teba, aby matka poslala nejmn deset frank. Fantina dostala
dopis a cel den jej makala v rukou. Veer vstoupila k holii,
kter bydlil na rohu ulice, i vythla z vlas heben. Zlat vlasy
budc obdiv j splvaly a k pasu.
To jsou krsn vlasy! zvolal holi.
Kolik byste mi za n dal? ekla.
Deset frank.
Ustihnte je.
Koupila pletenou sukni a poslala ji Thnardierovm.
Ta sukn Thnardierovy rozzuila. Chtli jen vylkat penze. Sukni
dali Eponin. Chudinka Skivnek mrzla dl.
Fantina si myslila:
Mmu dtti u nen zima. Oblkla jsem je do svch vlas.
Nosila mal kulat epeky, kter kryly jej osthan vlasy a ve
kterch byla docela hezk.
V srdci Fantiny se odehrval boj temnch sil. Kdy vidla, e se u
neme uesat, zaala nenvidt vechno okolo sebe. Dlouho
sdlela veobecnou ctu k otci Madeleinovi; ale stlm
opakovnm, e prv on ji vyhnal a e byl pinou jejho netst,
dola tak daleko, e i jeho nenvidla, jeho obzvl. Kdykoli la
kolem tovrny v dob, kdy dlnci postvaj ped vraty, tvila se,
jako by se smla, a zpvala si.
Star dlnice, kter ji jednou vidla, jak se smje a zpv, ekla:
S tou holkou to patn dopadne.
Fantina si ze vzdoru a zlosti nala milence, prvnho mue, kter se
j namanul a jeho nemilovala. Byl to bdnk, ebrav muzikant,
ln niema, kter ji tloukl a kter ji opustil stejn znechucen, jako
byla ona, kdy ho prvn potkala. Zboovala sv dt.
m vc klesala, m vc se kolem n chmuilo, tm vc j v hloubi
due zil obrzek lbeznho andlka. kvala si: A zbohatnu,
bude Cosetta se mnou, smla se. Kael j nedval chvilku klidu;
potvala se na zdech. Jednou dostala od Thnardierovch dopis
tohoto obsahu:

Cosetta onemocnla nemoc, kter d v naem kraji. kaj tomu

spalniky. Potebuje drah lky. To ns ni, my u vc platit
nememe. Nepolete-li nm do tdne tyicet frank, Cosetta
ume.
Fantina se rozesmla jako len a ekla sv star sousedce:
Ach! Ti jsou dob! tyicet frank! A nic vc? To jsou dva
napoleony. Kde je mm vzt? Ti venkovani jsou opravdu pitom!
Ale pesto vybhla na schody k viki a znovu si dopis
peslabikovala.
Pak sela dol, dala se prkem ulic a pitom poskakovala a
neustle se smla.
Kdosi ji potkal a ptal se:
Co se stalo, e jste tak vesel?
Odpovdla: Ale takov hloupost, dostala jsem prv psan z
venkova. Chtj na mn tyicet frank. Chrapouni!
Kdy la pes nmst, spatila shluk lid obstupujcch podivn
vz, na jeho ploch stee enil erven obleen mu. Byl to
potuln drynk, kter spravoval zuby a nabzel obecenstvu pln
chrupy, opiov ppravky, prky a elixry.
Fantina se vmsila mezi dav a smla se s ostatnmi proslovu
mastike, kter chvli mluvil hantrkou srozumitelnou lidu,
chvli zas vybranou mluvou lepch vrstev. Trha zub zahldl
smjc se krasavici a najednou zvolal:
Vy mte, sleinko, krsn zuby, ano, vy, co se tak smjete.
Kdybyste mi chtla prodat sv dva ezky, dal bych vm za kad
zlat napoleon.
Co jsou to vlastn ty ezky? ptala se Fantina.
ezky, odpovdl zuba, jsou pedn zuby, ty dvanahoe.
Toje stran! vykikla Fantina.
Dva napoleony! brumlala star bezzub babka, kter stla
opodl. Hleme, jak tst m takov holka.
Fantina se dala na tk a zacpala si ui, aby neslyela ochraptl
hlas mue, kter za n volal:
Rozmyslete si to, krasavice! Dva napoleony nejsou k zahozen!
Jestli se rozhodnete, pijte dnes veer do hospody U stbrn
paluby, tam m najdete.
Fantina se vrtila dom cel rozzuen a vykldala o phod sv
dobr sousedce Markt:
Rozumte tomu vemu? Nen to hanebnk? Jak je mono, aby se
takov lid smli potulovat po naem kraji? Vytrhnout mi dva
pedn zuby! Vdy bych byla stran! Vlasy dorostou, ale zuby!
Radji bych skoila po hlav z ptho patra na dlabu! ekl mi, e
bude veer U stbrn paluby.
A kolik dval? ptala se Markta.
Dva napoleony.
To je tyicet frank.
Ano, ekla Fantina, to je tyicet frank.
Zamyslila se a dala se do prce. Za malou tvrthodinku odloila it
a la si na schodit pest dopis Thnardierovch.
Kdy se vrtila, prohodila k Markt, kter pracovala u n:
Co to vlastn jsou ty spalniky? Vte to?
Ano, ekla star panna, to je nemoc.
A je k len poteb mnoha lk?
Jje, stranch lk!
Ajak vs to chyt?
Dostanete to, ani nevte jak.
Dostvaj to tak dti?
Dti obzvl.
A umr se na to?
Velmi snadno, ekla Markta.
Fantina vybhla a la si jet jednou pest dopis na schodit.
Veer ji vidli jt smrem k Pask ulici, kde jsou hospody.
Nazt, kdy vstoupila Markta jet za tmy do Fantinina
pokojku pracovaly vdycky spolen a mohly tak t pi jedn
svce , nala Fantinu sedc na posteli, bledou a zkehlou. V noci
vbec neulehla. epeek j spadl na kolena. Svka hoela po celou
noc a tm dohoela.
Markta se zastavila na prahu cel ochromen tm velkm
nepodkem a vykikla:
Kriste na nebi! Svka u mlem dohoela! Co se tudlo?
Potom pohldla na Fantinu, kter k n obrtila svou osthanou
hlavu.
Fantina od veera zestrla o deset let.
Jei Kriste! zaeptala Markta, co se s vmi dje, Fantino?
Nic mi nen, odpovdla Fantina. Naopak. M Cosetta neume
na tu stralivou nemoc, protoe by se j nedostalo pomoci. Jsem
spokojen.
Pi tch slovech ukazovala star pann na dva zlaky, kter se
blskaly na stole.
Ach, Jei Kriste! vykikla Markta. Ale to je cel jmn! Kde
jste mla uloeny ty dva zlat?
Dostala jsem je, odpovdla Fantina.
Usmla se pitom. Svka osvtila jej obliej. Byl to krvav smv.
Naervenal sliny j stly v koutcch rt a v stech j zela ern
mezera.
Dva zuby schzely.
Poslala tyicet frank do Montfermeil.
Od Thnardierovch to byla ostatn jen lest, jak vylkat penze.
Cosetta nebyla nemocn.
Zrctko vyhodila Fantina z okna.
Dvno se u vysthovala ze sv svtniky v druhm poschod do
podkrovn komrky, kter se zavrala na petlici; nasthovala se do
podkrov, jeho ikm strop tvo hel s podlahou a o kter lze
kadou chvli narazit hlavou. Chuas me projt svou svtnic a
svm ivotem jen tehdy, kdy skln hlavu m dl vc. Nemla u
ani lko, zstal j jen hadr, ktermu kala pikrvka, nnka na
zemi a rozbit, slmou vypleten idle. Rov keek, kter kdysi
mla, uschl zapomenut v kout. V druhm kout stl hrnek na
mslo; mvala v nm vodu, kter v zim zamrzala, a rzn vky
vody v nm byly nadlouho poznaeny kruhovmi nmrazky.
Ztratila stud, ztratila snahu se lbit. Posledn znamen. Vychzela
ve pinavch epcch. Bu z nedostatku asu nebo z lhostejnosti si
ani nespravovala prdlo. Kdy mla dru na pat, zastrila
punochy hloubji do stevc. Bylo to mono zjistit podle
kolmch zhyb. Svj star a obnoen ivtek zplatovala kousky
kalika, kter se pi nejmenm pohybu praly. Lid, kterm byla
dluna, j dlali scny a nedali j pokoj. Potkvala je na ulici,
setkvala se s nimi na schodech. Proplakala a prosnila cel noci.
Oi j horen svtily a pod levou lopatkou ji stle bolelo. Hodn
kalala. Hluboce nenvidla otce Madeleina, ale nenakala. ila
sedmnct hodin denn; avak jaksi podnikatel, pro kterho
pracovaly eny ve vznici za snenou cenu, srazil nhle ceny, a
tak klesl vdlek vadleny na svobod na devt sou za den.
Sedmnct hodin prce a devt sou denn! Vitel byli bezcitnj
ne kdy jindy. Vetenk, kter dostal tm vechen jej nbytek,
kval:
Kdy mi zaplat, mrcho?
Dobr Boe, co od n vechno nechtli! Ctila, jak ji tvou, a v dui
j rostl pocit pronsledovan plach zve. Tou dobou j psal
Thnardier, e u dlouho ekal s velkou dvkou trplivosti, ale e
te okamit potebuje sto frank; nepole-li Fantina penze,
vyhod Thnardierovi Cosettu z domu, akoliv se nyn sbr po
tk nemoci, vyhod ji do zimy, na ulici, a se dje, co dje, a si
teba chcpne.
Sto frank, uvaovala Fantina. Ale v jakm zamstnn se d
vydlat sto sou denn?
Hlavu vzhru, ekla si, prodejme, co jet zbylo.
Neastnice se stala nevstkou.

XI

Christus nos liberavit (Kristus ns vykoupil (lat.).)

O em nm vypravuje Fantinin pbh? O tom, jak spolenost

kupuje otrokyni.
Od koho? Od bdy.
Od hladu, od zimy, od oputnosti, od osamocenosti, od nouze.
Bolestn obchod. Dui za skvu chleba. Bda nabz, spolenost
pijm.
Svat zkon Kristv vldne na spolenost, ale jet j nepronikl.
k se, e otroctv zmizelo z evropsk civilizace. To je mlka.
Otroctv je tu posud, t vak jenom enu a nazv se prostituce.
Dolh na enu, to jest na jej pvab, kehkost, krsu, matestv.
Toto otroctv je nemalou hanbou mue.
Na vrcholu bolestnho utrpen, k nmu nae vyprvn dolo,
nezstalo z bval Fantiny nic. Brodc se bltem, stala se
mramorem. Kdo se j dotkne, toho zamraz. Jde kolem, podrob se
vm a nevezme vs na vdom; je bytost zneuctnou, ale psnou.
ivot a spoleensk d nad n vynesly rozsudek. Potkalo ji
vechno, co ji potkat mohlo. Vechno proctila, vechno unesla,
vechno zkusila, vechno protrpla, vechno ztratila, vechno
oplakala. Smila se s osudem s onou odevzdanost, kter se
podob lhostejnosti, jako se smrt podob spnku. Nevyhb se u
niemu. Nieho se u neboj. A kdyby na ni spadlo teba cel
mrano a kdyby se pes ni pelil cel ocen, co j na tom sejde! Je
ji jako naskl houba.
Aspo si tak mysl; ale ml se, kdo mysl, e u vechno proil a e
u je na dn.
Bohuel! Co znamenaj vechny ty osudy hnan z msta na msto?
Kam spj? Pro jsou takov?
Ten, kdo to vechno v, pronik kadou zhadou.
Je jedin. Je to Bh.
 XII

Zahlka pana Bamataboise

Ve vech malomstech, a v Montreuil-sur-Mer obzvlt, jsou

mladci, kte ohlodvaj svou rentiku patncti set frank prv s
takovm vzezenm, jako jim podobn zhltnou v Pai dv st tisc
frank ron. Jsou to tvorov nevyhrannch charakter a je jich
mnoho; trubci, nevychovanci, pivnci, povalei, kte maj
pozemky, jsou trochu hloup a trochu vtipn, kte by se v saln
chovali jako hulvti a v hospod si mysl, e jsou kavali, a kte
kaj: m louky, m lesy, m sedlci, v divadle vypskvaj hereky,
aby dokzali, e maj vkus, vyzvaj na souboj dstojnky mstn
posdky, aby ukzali svou chrabrost, chod na hon, kou, zvaj,
pij, p tabkem, hraj kulenk, civ na cestujc, kte vystupuj z
dostavnku, cel ivot prosed v kavrn, obdvaj v hospod, maj
psa, kter or kosti pod stolem, a milenku, kter je host,
nevydaj zbyten ani groe, pehnj mdu, obdivuj se tragdii,
opovrhuj enami, nos boty, dokud z nich nespadnou, napodobuj
Londn podle Pae a Pa podle msteka Pont--Mousson, k
st blbnou, nepracuj, nejsou k niemu, a celkem ani nekod.
Kdyby byl pan Felix Tholomys zstal ve svm venkovskm
prosted a nikdy neokusil Pae, byl by bval jednm z tch
mu.
Jsou-li bohat, k se, e jsou vihci; jsou-li chud, kse jim
darmolapov. Prost zahalei. Mezi tmi zahalei se vyskytuj lid
nudn i lid, kte se nud, snlkov i podivni.
V onom ase se takov vihk skldal z velkho lmce, velk
kravaty, z hodinek s pvskem, ze t rznobarevnch vest, z
modr a erven vespod, z olivov hndho krtkho fraku s
dlouhmi osy, s dvoj adou stbrnch knoflk hust vedle sebe
naitch a k ramenm, z pantaln svtlej olivov barvy,
ozdobench na vu jistm potem ne vdycky stejnch, ale
vdycky lichch prouk, piem jedenct je mez, kter nebyla
nikdy pekroena. Pidejte k tomu polobotky s okovanmi
podpatky, vysok klobouk s zkou stechou, rozcuchan vlasy,
ohromnou hl a ei, k zven dojmu promen potierovskmi
slovnmi hkami. A k tomu ke vemu jet ostruhy a knry. V t
dob knry byly odznakem man a ostruhy odznakem pk.
vihk z venkova se odlioval jen tm, e nosil del ostruhy a
divoej knry.
Bylo to v dob boj jihoamerickch republik proti panlskmu
krli, v dob bitvy sveden Bolivarem (B. byl osvoboditel
Venezuely, Kolumbie a Bolvie od panlskho panstv.) proti
Morillovi (panlskmu generlovi.). Klobouky s zkou stkou
nosili pvrenci krlovi a kalo se jim morillo; liberlov nosili
klobouky s irokou stechou a nazvali je bolivary.
Osm nebo deset msc po tom, o em jsme vyprvli na
pedchzejcch strnkch, za snivho veera v prvnch dnech
msce ledna roku 1823 jeden z tch vihk, jeden z tch
zahale, pvrenec vldy vdy ml na hlav morillo , dobe
proti mrazu opaten irokm pltm, kter v zim doploval
mdn obleen, se bavil tm, e kdlil entinu, kter obchzela v
plesovch atech s velkm vstihem a kvtinami ve vlasech okna
dstojnick kavrny. vihk kouil, bylo to tehdy v md.
Kdykoliv ena krela kolem nho, vyfoukl na ni oblek dmu ze
svho doutnku a prohodil njakou poznmku, kterou povaoval
za duchaplnou a veselou, jako:
Ty jsi ale ereda! Jdi se schovat, kolozub! atd. atd.
Pn se jmenoval Bamatabois. ena, alostn nastrojen pzrak,
chodila ve snhu sem a tam, neodpovdala mu, ani se na nho
nepodvala a pokraovala nm ve sv pravideln a neradostn
obchzce, kter ji pivdla kadch pt minut pod bi vsmchu
jako vojka odsouzenho k bhn ulic. Nevaln spch
bezpochyby drdil lenocha; vyuil chvle, kdy se otela, a
kradmo a s nramnm smchem se k n piblil, sehnul se, nabral
hrst snhu a stril ji en mezi ob obnaen lopatky. Holka
zavala, obrtila se, vrhla se jako pardl na mue, zaala mu nehty
do oblieje a zasypala ho nejpustmi nadvkami. Urky, chrlen
ochraptlm hlasem, vychzely z st pchnoucch koalkou, z st,
kterm ke vemu chybly dva pedn zuby. Byla to Fantina.
Hlukem pivolan dstojnci vybhli z kavrny a utvoili s
kolemjdoucmi velk kruh, kter se sml, hulkal a tleskal kolem
zmtajc se zmti dvou bytost, v n bylo tko rozeznat mue a
enu; mue, kter se brnil a jeho klobouk se vlel po zemi, a
rozcuchanou, vztekem zsinalou a dsivou enu, kter kopala,
mltila kolem sebe a vala.
Pojednou z davu rzn vystoupil mu vysok postavy, chytil enu
za poblcen atlasov ivtek a rozkzal j:
Poj se mnou!
ena zvedla hlavu. Jej jeen okamit ustalo, jej pohled strnul,
zsinal barva pela ve smrtelnou bledost. Fantina se roztsla
hrzou. Poznala Javerta. vihk vyuil zkroku a zmizel.

XIII

Rozlutn nkterch spornch otzek mstsk policie

Javert odstril divky, prorazil kruh a dal se smrem k policejnmu

adu, kter je na konci nmst; uboaku vlekl za sebou. la za
nm jako stroj. Ani jeden z nich nepronesl slovo. Dav
rozbsnnch zevloun se thl za nimi a vykikoval nepodaen
vtipy. Svrchovan netst poskytuje nejlep pleitost k
hrubostem.
Kdy doli k policejn strnici, nzk mstnosti vytpn
kachlovmi kamny, hldan str a opaten zasklenmi a
zamovanmi dvemi, vstoupil Javert s Fantinou dovnit a zavel
za sebou k velkmu zklamn zvdavc, kte vystupovali na
piky a natahovali krky, aby vidli sklennmi dvemi, ale postava
strnka jim vadila v rozhledu. Zvdavost je labunictv. Podvan
znamen hody.
Sotvae Fantina vela, klesla nm do kouta a pikrila se jako
polekan fena.
Strnk pinesl na stl rozsvcenou svku. Javert se posadil,
vythl z kapsy list ednho papru a dal se do psan.
eny druhu Fantiny jsou naimi zkony pln vydny na milost i
nemilost libovli policie. Ta s nimi dl, co chce, trest je, jak uzn
za dobr, a zabavuje jim dv smutn vci, kterm ony kaj
emeslo a svoboda.
Javert byl bez citu, jeho dleit obliej neprozrazoval nejmen
vzruen. A pece byl vn a hluboce zaujat svm kolem. To byla
jedna z tch chvil, kdy bez nadzenho adu, ale s
nejzkostlivj pelivost psnho svdom sml uplatnit svou
obvanou moc podle vlastnho dobrho zdn. V tom okamiku,
jak dobe ctil, byla jeho kancelsk stolika soudnou stolic.
Soudil! Soudil a odsuzoval. Soustedil vechny schopnosti svho
ducha na velkou vc, kterou podnikal, m vc rozbral in t
holky, tm byl rozhoenj. Bylo zejm, e byl svdkem zloinu.
Spatil, jak v osob majitele nemovitost a volie byla pohanna a
napadena spolenost. Prostitutka napadla mana. Vidl to, on,
Javert. Mlky psal.
Kdy skonil, podepsal se, sloil papr, podal jej strnkovi a ekl:
Vezmte ti mue a odvete tu enskou do vzen.
Pak se obrtil na Fantinu:
Pobude si tam est msc.
Uboaka se zatsla.
est msc vzen! est msc vzen! kiela. est msc si
nevydlm vc ne sedm sou denn! A co se stane s mou Cosettou?
Ach, dceruko! Vdy jsem Thnardierovm dluna jet sto
frank, vte o tom, pane inspektore?
Plazila se po dladicch zvlhlch od zablcench bot, spnala ruce
a vlekla se po kolenou.
Pane Javerte, prosila, rate prominout. Ujiuji vs, e to nebyla
m vina. Kdybyste vidl zatek, uznal byste to. Bh je mj
svdek, e mluvm pravdu! Ten pn, ten man, kterho ani
neznm, mi stril snh za ivtek mezi lopatky. M nkdo prvo
strkat nm snh mezi lopatky, kdy docela klidn jdeme a nikomu
neubliujeme? To m doplilo. Jsem trochu nemocn, uznejte to!
A pak, u hezkou chvli m astoval svmi rozumy. Ty jsi ereda,
kolozub! J pece vm, e nemam zuby! J jsem nic nedlala; ekla
jsem si: pn se bav. Byla jsem k nmu slun, nemluvila jsem na
nho. A v tu chvli mi stril snh za ivtek. Pane Javerte, mj
dobr pane inspektore! Co tu nen nikdo, kdo to vidl, aby vm
ekl, jak to bylo? Snad jsem se nemla rozilit. Hlete, v prvn
chvli se lovk tko ovldne. Jsem prchliv. A potom, nco tak
studenho neoekvan uctit na zdech! Udlala jsem chybu, e
jsem pomuchlala pnv klobouk. Pro odeel, poprosila bych ho
za odputn. Boe mj, mn by to bylo jedno, kdybych ho musila
odprosit. Pro dneek mi jet odpuste, pane Javerte. Podvejte se,
vy ani o tom nevte, e se ve vzen me vydlat jen sedm sou
denn, vm, e to nen vinou vldy, ale d se tam vydlat jen sedm
sou denn; a pedstavte si, e j mm platit sto frank, jinak mi
mou holiku vyhod na ulici. Mj ty Boe, pece ji nemohu mt
tady! Je to tak okliv, co dlm! Cosetto, andlku, co se,
srdko, s tebou pak stane! Musm vm ci, e ti Thnardierovi,
hospodt, obyejn venkovani, niemu nerozumj. Potebuj
penze. Nezavrejte m! Uvate, e by tu mou malou vyhodili na
ulici a ponechali ji jejmu osudu, te, v nejkrutj zim! V takov
situaci je teba se slitovat, dobr pane Javerte! Kdyby to dt bylo
vt, kdyby se umlo uivit, ale ve svm vku to jet nedoke. V
podstat nejsem zl ensk. To nebyla niemnost a poitkstv,
co m pivedlo a sem. Jestlie jsem pila koalku, pila jsem ji ze
zoufalstv. Nemm ji rda, ale aspo lovka otup. Kdy jsem byla
astnj, byli byste v mch sknch vidli, e nejsem nepodn
holka. Mla jsem prdlo jedna radost, mnoho prdla. Smilujte se
nade mnou, pane Javerte!
Takto Fantina mluvila, zlomen bolest, celm tlem trhan
vzlykajc, oslepen slzami, rozhalen a po adra, lomila rukama,
sue a trhan pokalvala a tichounce se zajkala skomravm
hlasem.
Velik bolest je bosk a straliv paprsek, kter prostoup a
promn neastnky pronsledovan osudem. V tch chvlch
Fantina opt zkrsnla. Chvlemi zmlkala a pokorn lbala
policajtv kabt. I kmen by se byl ustrnul; ale houev
neobmkte.
To sta! ekl Javert. Vyslechl jsem t. U ses vypovdala? M
svch est msc; u ti ani sm Pnbh nepome.
Podle slavnostnch slov u ti ani sm Pnbh nepome Fantina
pochopila, e rozsudek je neodvolateln. Zhroutila se a u jen
eptala:
Smilovn!
Javert se k n obrtil zdy.
Vojci ji chytili za ruce.
Ped nkolika minutami kdosi vstoupil do mstnosti, ani to kdo z
ptomnch zpozoroval. Zavel za sebou dvee, opel se o n a
vyslechl Fantininy zoufal prosby.
Prv ve chvli, kdy vojci vzthli ruce po neastnici, kter se
vzprala, pokroil, vynoil se ze stnu a ekl:
Okamik, prosm!
Javert vzhldl a poznal pana Madeleina. Smekl a pozdravil s
mrzutou neobratnost:
Promite, pane starosto
To osloven, pane starosto na Fantinu neekan zainkovalo.
Vztyila se strnule ze zem, jako by se ped n vynoil pzrak,
obma rukama odstrila vojky, zamila pmo k panu
Madeleinovi, a ne j v tom mohl kdo zabrnit, upen se na nho
zadvala a vykikla jako nepetn:
I hleme, pan starosta!
Pak se dala do smchu a plivla mu do oblieje.
Pan Madeleine si otel tv a ekl:
Inspektore Javerte, propuste tu enu na svobodu.
Javert v tom okamiku zapochyboval o svm zdravm rozumu. V
t chvli poctil rz na rz a tm najednou nejprud pohnut,
jak jm kdy v celm ivot otslo. Vidt, jak veejn holka pliv
starostovi do oblieje, byla vc tak obludn, e by byl i ve svch
nejhroznjch pedstavch povaoval takovou svatokrde za
nemonou. Ale na druh stran v hloubi sv due s hnusem a
zdenm srovnval entinu a starostu, a s hrzou spatoval cosi
zmrnho ve Fantinin toku, kter se vymykal vem zvyklostem.
Ale kdy vidl, jak si starosta, zosobnn ad, klidn utr obliej
a k propuste tu enu na svobodu, byl ohromen; nebyl schopen
ani mylenky, ani slova; pekvapen bylo nad jeho sly. Onml.
Na Fantinu psobila ta slova nemn podivn. Zvedla nahou pai a
keovit, vrvorav se zachytila zklopky u kamen. Rozhlela se
kolem sebe a zaala eptat jakoby pro sebe.
Na svobodu! e m maj propustit? Nepjdu na est msc do
vzen? Kdo to ekl? To nen mon, e to nkdo ekl. Neslyela
jsem patn? To pece nemohl ci ten ohavn starosta! Byl jste to
vy, dobr pane Javerte, vy jste ekl, aby m propustili? Ach!
Podvejte se, j vm vechno eknu a vy m propustte. Ten ohavn
starosta, ten starostensk lump je vm vinen. Pedstavte si, pane
Javerte, e m vyhnal! A jen kvli nkolika pomlouvanm
pobhlicm ve sv tovrn. Nen to hrza, vyhodit jen tak chud
dve, kter poctiv pracuje? A j jsem pak nemohla dost vydlat a
z toho polo vechno dal netst. Policie by udlala dobe, kdyby
podnikatelm, pro kter pracuj ve vznici, pikzala, aby
nezkracovali chudky. Hlete, vysvtlm vm to. Vydlvte
dvanct sou itm koil, ale sraz vm to na devt, a to u nesta,
aby se lovk uivil. Pak je teba ovem hledat ivobyt, jak se d.
J mm svou Cosettu, a proto jsem nucena se stt patnou. Te
snad u rozumte, e vechno to zlo zavinil darebk starosta. Je
pravda, e jsem ped dstojnickou kavrnou podupala klobouk
pana mana. Ale on mi tm snhem zniil cel aty. My, ensk
jako j, my mme jen jedny hedvbn aty, veern. Hlete, nikdy
jsem nic zlho naschvl neudlala, opravdu, pane Javerte, a vude
vidm hor eny, ne jsem j, a ty jsou mnohem astnj. pane
Javerte, vite, to vy jste dal rozkaz, aby m pustili, e ano?
Vyptejte se na m, promluvte s mm domcm, platm mu
podn, ekne vm, e jsem slun ensk. Ach, mj boku,
promite prosm, chytla jsem se nevdomky zklopky u kamen a
te to kou.
Pan Madeleine poslouchal s hlubokm zaujetm. Zatmco Fantina
mluvila, prohledval svou vestu, vythl z n tobolku,a otevel ji.
Byla przdn. Stril ji zptky do kapsy a ekl Fantin:
Kolik jste kala, e jste dlun?
Fantina, kter mla oi jen pro Javerta, se otoila k nmu:
Copak mluvm s tebou, ty!
Pak se obrtila k vojkm:
eknte, vy tam, vidli jste, jak jsem mu plivla do tve? Ach ty
star starostensk lote, piels, abys mi nahnal strach, ale j se t
nebojm. Mm strach jen z pana Javerta! Mm strach z dobrho
pana Javerta!
A s tmi slovy se obrtila k inspektorovi:
Podvejte se, pane inspektore, uznvm, e njak spravedlnost
mus bt. Chpu, e jste spravedliv, pane inspektore. Vlastn je to
docela prost; njak mu se bav tm, e str holce snh za
ivtek, to rozesmje pny dstojnky, njak to rozptlen mus
bt, a my, holky, jsme tu pece pro zbavu. A pitom se objevte vy,
jste nucen zjednat podek, odvedete enu, kter se provinila, ale
kdy o tom ve sv dobrot pemlte, eknete, aby m pustili na
svobodu, kvli m Cosett, protoe kdybych sedla est msc,
nemohla bych se o ni starat. Slym vs, jak kte: u a t tady
nevidm, ty niemnice! ! U se nikdy nevrtm, pane Javerte, a
se mnou dlaj co dlaj, ani se nehnu. Jenom dnes jsem kiela,
protoe m to zabolelo ani ve snu m nenapadlo, e by mi ten
pn mohl strit snh za koili. A jak jsem vm u ekla, nen mi
dvakrt dobe, kalu, v aludku mm ohnivou kouli a lka mi
rad, abych se etila. Hlete, shnte si tady, polote sem ruku,
nemjte strach, je to tady.
Pestala plakat, hlas j zjihl, kdy sthla na svou blou a jemnou
hru velkou drsnou ruku Javertovu a s smvem se na nho
zadvala.
Najednou si upravila sv aty, spustila zhyby sukn, kter se j
zvedla skoro a ke kolenm, kdy se plazila po zemi, a s
ptelskm gestem polohlasn prohodila k vojkm:
Chlapci, pan inspektor ekl, abyste m pustili, tak j jdu.
Vzala za kliku. Stail krok, aby byla na ulici.
Javert stl nehybn s oima upenma k zemi jako socha, kter
ek, e ji nkdo penese jinam.
Probudilo ho cvaknut kliky. Vztyil hlavu s vrazem svrchovan
moci, s vrazem vdy o to dsivjm, o men m kdo moc
dravm u elmy, stralivm u bezvznamnho lovka.
Strnku, zvolal, co nevidte, e ta pobhlice odchz! Kdo
vm ekl, abyste ji nechal odejt?
J, ekl Madeleine.
Fantina se zachvla, kdy se ozval Javert, a pustila kliku, jako
chycen zlodj pout ukraden pedmt. Otoila se, kdy zaznl
Madeleinv hlas, a od toho okamiku, ani pronesla slovo, ani si
troufla voln vydechnout, bloudila zrakem od Madeleina k
Javertovi a od Javerta k Madeleinovi, podle toho, kdo z nich
mluvil.
Bylo zejm, e Javert musil bt, jak se k vyinut z kolej, e si
tak dovolil kiknout na strnka po starostov vzv, aby Fantinu
propustil. i snad dokonce zapomnl, e pan starosta je ptomen?
Nebo si byl tak jist, e edn autorita neme dt podobn rozkaz
a e se pan starosta jist nechtn peekl? i snad, jsa u po dv
hodiny svdkem takovch stranch vc, si kal, e nadeel prav
as k vrcholnmu rozhodnut, e je nutno, aby se malost ukzala
velikou, aby se policajt promnil v ednka a aby se policejn
ednk stal soudcem, a e ctil, e se v tto neobyejn krajnosti
podek, zkon, mravnost, vlda a cel lidsk spolenost vtlily do
nho, Javerta?
A je tomu jakkoliv, kdy se ozvalo rozhodn j pana Madeleina,
stala se vc neslchan: Policejn inspektor, vecek bled a ledov,
se zmodralmi rty a zoufalm pohledem, se obrtil ke starostovi a
chvje se sotva znateln na celm tle, ekl mu se sklopenma
oima, ale pevn:
To nejde, pane starosto!
Jak to? ekl pan Madeleine.
Ta neastnice napadla mana.
Inspektore Javerte, pokraoval pan Madeleine smliv a klidn,
poslyte, jste estn mu, a nebude proto tk se s vmi
dohovoit. eknu vm, jak to bylo. el jsem po nmst prv ve
chvli, kdy jste odvdl tu enu, stla tam jet skupina lid,
vyptval jsem se jich a dovdl jsem se, e vinkem byl ten man
a e po prvu ml bt zaten vlastn on.
Javert odpovdl:
Ta bdnice prv urazila pana starostu.
To se te m. Urka m osoby snad pat mn. Mohu s n dlat,
co se mi zlb.
Prosm, aby mi pan starosta prominul. Urka jeho osoby nen
jeho urkou, ale urkou spravedlnosti.
Inspektore Javerte, odpovdl pan Madeleine, zklad
spravedlnosti je svdom. Vyslechl jsem tu enu. Vm, co dlm.
A j, pane starosto, nechpu, co vidm.
Tak se spokojte s tm, e poslechnete.
Poslouchm, co mi vel povinnost. Povinnost mi ke, aby ta ena
byla odsouzena na est msc do vzen.
Pan Madeleine vldn odpovdl:
Poslouchejte dobe. Nebude tam ani jedin den.
Po tchto rozhodnch slovech se Javert odvil zahledt na
starostu a stle jet hluboce uctivm tnem mu ekl:
Jsem opravdu neasten, e musm panu starostovi odporovat, je
to poprv v mm ivot, ale pan starosta mi r dovolit, abych ho
upozornil, e jednm v rmci sv pravomoci. Protoe si to pan
starosta peje, zstvm u ppadu obanova. Byl jsem tam. Ta
holka se vrhla na pana Bamataboise, volie a majitele krsnho
domu s balknem na rohu nmst, domu, kter m ti poschod a
je cel z tesanho kamene. Konen, na svt se dje velicos. Ale
bu jak bu, toto je, pane starosto, ppad, kter spad do
pravomoci bezpenosti, a j tedy mm prvo zadret tu enu
jmnem Fantina.
Nato pan Madeleine zkil ruce a ekl tak psn, jak ho msto
jet nikdy neslyelo mluvit:
Ppad, o kterm mluvte, je zleitost mstsk policie. Podle
lnku devtho, jedenctho, patnctho a estaedestho
trestnho du jsem soudcem j. Naizuji, aby ta ena byla
proputna na svobodu.
Javert se pokusil o posledn odpor.
Ale, pane starosto
Pipomnm vm, prv vm, jedenaosmdest lnek zkona ze
dne 13. prosince 1799 o omezovn osobn svobody.
Ale, pane starosto, dovolte mi
U ani slova.
Pesto
Jdte! ekl pan Madeleine.
Javert pijal rnu, vzpmen jako vojk, pmo do prsou, uklonil se
starostovi a k zemi a odeel.
Fantina odstoupila ode dve a cel strnul se dvala, jak odchz.
Ale i ona provala podivn rozechvn. Prv byla svdkem, jak se
o ni pely dv protichdn mocnosti. Ped svmi zraky vidla boj
dvou mu, kte mli ve svch rukou jej svobodu, jej ivot, jej
dui, jej dt; jeden mu ji thl do stnu, druh ji vracel svtlu. V
tomto boji, do nho nahldla zveliujcmi brlemi zden, se j
oba mui jevili jako obi; jeden mluvil jako bel, druh jako jej
strn andl. Andl pemohl dmona, a tento andl skutenost,
kter ji rozechvla od hlavy k pat ten osvoboditel, byl prv tm,
koho z cel due nenvidla, starosta, kterho tak dlouho
povaovala za pvodce veho svho utrpen, Madeleine! A prv ve
chvli, kdy ho tak okliv urazila, ji zachrnil! Mlila se snad? Mla
by snad sv smlen zmnit?
Nevdla, chvla se. Poslouchala cel poplaen, rozhlela se
zmaten, a pi kadm slov, kter pan Madeleine ekl, ctila, jak v
n taje a jak se hrout stran temnota nenvisti a jak se v jejm
srdci rod cosi hejivho a nevslovnho, tuen radosti, dvry a
lsky.
Kdy Javert odeel, obrtil se pan Madeleine k n a ekl j pomalu,
jako vn lovk, kter s nmahou zadruje slzy:
Slyel jsem vs. Nic z toho, o em jste vypravovala, jsem nevdl.
Vm, e je to pravda, ctm, e je to pravda. Nevdl jsem ani, e
jste odela z mch dlen. Pro jste se na m neobrtila pmo? Ale
te zaplatm vae dluhy, dm pivst vae dt, nebo si vy sama
pro n dojdete. Budete t tady, v Pai, kde budete chtt.
Postarm se o vae dt i o vs. Nebudete-li chtt, nemuste
pracovat. Dm vm tolik penz, kolik budete potebovat. Budete
zase poestn a astn. A potom, slyte, prohlauji vm od
nynjka, je-li vechnotak, jak kte a j o tom nepochybuji , e
jste ped Bohem nikdy nepestala bt ctnostn a dn. Jste jen
uboh.
To bylo vc, ne mohla Fantina snst. Vidt Cosettu! Vyjt z toho
bdnho ivota! t svobodn, bezstarostn, astn a estn s
Cosettou! Vidt, jak se z jej bdy stv skuten rj! Dvala se
strnule na mue, kter k n mluvil, a zmohla se jen na dva ti
vzlyky: Ach! Ach! Ach! Nohy j vypovdly slubu, klesla na kolena
ped panem Madeleinem, a ne tomu mohl zabrnit, uctil, jak
uchopila jeho ruku a pitiskla na ni sv rty.
Potom omdlela.
 KNIHA EST

JAVERT

Zatek odpoinku

MADELEINEDAL PEVZT FANTINU DO NEMOCNICE,

KTEROU ml ve svm dom. Svil ji sestrm a ty ji uloily do
postele. Dostavila se prudk horeka. Fantina st noci blouznila a
mluvila nahlas. Konen usnula.
Na druh den k poledni se probudila, slyela dech vedle lka,
rozhrnula zclonu a spatila pana Madeleina, kter se dval na
nco nad jej hlavou. Jeho pohled byl pln soucitu a zkosti a
pokorn prosil. Sledovala jeho smr a vidla, e upr oi na
krucifix pibit na zdi.
Od t chvle byl pan Madeleine pro Fantinu jinm lovkem. Zdlo
se j, e je obklopen svtlem. Byl pohen do jaksi modlitby.
Dlouho jej pozorovala, ne se ho odvila vyruit. Konen mu
plae ekla:
Co tu dlte?
Pan Madeleine byl u n u hodinu. ekal, a se Fantina probud.
Vzal ji za ruku, nahmatal tep a odpovdl:
Jak se vm da?
Dobe; spala jsem, ekla Fantina. Je mi u lpe. Nic to nebude.
A pan Madeleine odpovdl teprve te na otzku, kterou mu
pedtm dala.
Modlil jsem se k muednku, kter je tam nahoe.
A v duchu dodal: Za muednici, kter je zde dole.
Pan Madeleine strvil noc a dopoledne tm, e se vyptval. Te u
vdl vechno. Znal Fantinin pbh se vemi jeho dojemnmi
podrobnostmi.
Chudku, zkusila jste hodn. Ale nenakejte; od nynjka se vm
dostv dlu vyvolench. Tmto zpsobem se stvaj z lid andl.
Nemohou za to; jinak to nedovedou. Vidte,peklo, z nho
vychzte, je prvn podoba nebe. Tou jste musila zat.
Hluboce vzdychl, kdeto ona se na nho usmvala milm
smvem, jemu chybly dva zuby.
Te noci napsal Javert dopis. Druh den rno jej sm donesl na
potu v Montreuil-sur-Mer. Byl uren do Pae a adresa znla:
Panu Chabouilletovi, tajemnku pana policejnho prefekta. Protoe
se u roznesla zprva o phod na strnici, domnvala se
potovn ednice a lid, kte vidli dopis a poznali na oblce
Javertovo psmo, e Javert posl dost o proputn.
Pan Madeleine bez otlen napsal Thnardierovm. Fantina jim
byla dluna sto dvacet frank. Poslal jim ti sta frank s
poznmkou, aby tm povaovali dluh za vyrovnan a dt pivedli
do Montreuil-sur-Mer, kam je vol nemocn matka.
To Thnardiera oslnilo. ,,U erta! ekl sv manelce. ,,To dt
nepustme. Kdo by byl uvil, e se z cvrka stane dojn krva?
Vm, co v tom vz. Njak hlupk se zblznil do matky.
Odpovdl pkn sestavenou upomnkou na pt set a nkolik
frank. V t upomnce byly dv neodmtnuteln poloky jedna
byla stka vyplacen lkai, kter jeho dti oetoval, a druh
lkrnkovi, kter zsobil lky Eponinu a Azelmu ve dvou
dlouhch nemocech. Cosetta, jak jsme ekli, vbec nestonala. Byla
to jen mal zmna jmen. Na konec upomnky Thnardier napsal:
Na et pijal ti sta frank.
Pan Madeleine ihned poslal druhch ti sta frank a napsal:
Rychle pivete Cosettu.
Kristepane! ekl Thnardier. To dt nememe dt z ruky.
Zatm se Fantina nikterak nezotavovala. Byla stle v nemocnici.
Jeptiky zpotku pijaly a oetovaly tu dvku s odporem. Kdo
vidl remesk basrelify, vzpomene si jist na posmn ohrnut
doln rty moudrch panen, kter pohlej na panny poetil. Ono
starovk opovren vestlek k nevstkm je jednm z nejhlubch
pud ensk dstojnosti; jeptiky jej proctily s drazem, kter
dv nboenstv. Ale Fantina je v nkolika dnech odzbrojila.
Znala spoustu pokornch a vldnch slov a dojmala svm
matestvm. Jednoho dne jeptiky slyely, jak v horece k: Byla
jsem hnice, ale a budu mt dt u sebe, bude to znamenat, e
mi Bh odpustil. Dokud jsem ila v hchu, nechtla jsem mt
Cosettu u sebe, nebyla bych snesla jej udiven a smutn oi. Bh
mi odpust; vdy jsem heila jenom pro ni. Uctm, jak mi Bh
ehn, a tu bude Cosetta. Budu se na ni dvat; ulev se mi
pohledem na jej nevinnost. Vbec nic nev. Vte, sestiky, je to
andl! V tom vku jet kdla neopadvaj.
Pan Madeleine ji navtvoval dvakrt denn a Fantina se ho
pokad tzala:
Uvidm brzo svou Cosettu?
Odpovdal j:
Snad ztra rno. ekm kadm okamikem, e ji pivezou.
Matin bled obliej zil.
Ach! kvala, jak budu astn!
Prv jsme ekli, e se neuzdravovala. Naopak, zdlo se, e se jej
stav tden co tden hor. Hrst snhu pitisknut na holou
pokoku mezi lopatky zpsobila, e nemoc, kter v n po nkolik
let klila, se prudce ohlsila. Tehdy se v przkumu a lb
plicnch nemoc zanalo uvat Lannecovy vborn metody.
Lka proklepal Fantinu a potsl hlavou.
Pan Madeleine ekl lkai:
Tak co?
Nem dt, kter si peje spatit?
Ano.
Tedy si pospte a pivete je.
Pan Madeleine se zachvl.
Fantina se ptala:
Co ekl lka?
Pan Madeleine se nutil do smvu.
ekl, e vm mme brzy pivzt vai holiku. To vm vrt
zdrav.
M pravdu, odpovdla. Ale pro mi Thnardierovi Cosettu
nevracej? Pijde! Konenvidm tst docela blzko sebe!
Thnardier vak nechtl dt pustit a udval sta nemonch
dvod. Cosetta pr trochu churav a v zim se neme vydat na
cestu. Mimoto pr m Thnardier v okol nkolik nalhavch
dlouk, o jejich zapraven se mus postarat a tak dle.
Polu nkoho pro Cosettu, ekl Madeleine. Bude-li teba, pojedu
sm.
Fantina mu nadiktovala tento dopis, kter j dal podepsat:

Pane Thnardiere!
Odevzdejte Cosettu osob, kter se proke tmto dopisem. Vechna
zbvajc drobn vydn Vm budou zaplacena. Mm est Vs uctiv
pozdravovat.
Fantina

Mezitm dolo k vn phod. A pitesvme sebelpe tajemn

balvan, z nho je utvoen n ivot, stle se v nm znovu objevuje
ern la naeho osudu.

II

Jak se ze jmna Jean me stt Champ

Jednou rno, kdy pan Madeleine vyizoval ve sv pracovn

nkolik nalhavch obecnch zleitost pro ppad, e by se snad
pece odhodlal k cest do Montfermeil, pili mu ohlsit, e s nm
chce mluvit policejn inspektor Javert. Jakmile pan Madeleine
zaslechl Javertovo jmno, nemohl se ubrnit nepjemnmu
pocitu. Od udlosti na policejn strnici se mu Javert vyhbal vc
ne jindy a pan Madeleine ho vbec nespatil.
Uvete ho, ekl.
Javert vstoupil.
Pan Madeleine zstal sedt u krbu, pro drel v ruce, dval se do
svazku spis, v nm listoval a kam nco zapisoval, a zkoumal
protokoly pestupk proti silninmu du. Nedal se Javertem
ruit. Nedovedl se ubrnit vzpomnce na ubohou Fantinu, a proto
se tvil ledov.
Javert uctiv pozdravil starostu, kter byl k nmu obrcen zdy.
Pan starosta se na nho ani nepodval a dle se pehraboval v
listinch.
Javert uinil dva nebo ti kroky po kanceli a zastavil se, ani
peruil mlen.
Znalec lidskch tv, jemu by byla srozumiteln Javertova
povaha a kter by byl u dle studoval toho barbara ve slubch
civilizace, onu podivnou smeninu vlastnost mana a Sparana,
mnicha a kaprla, toho sldila neschopnho li, toho bezhonnho
picla, znalec, kter by byl vdl o jeho tajnm a dvnm odporu k
panu Madeleinovi, o jeho stetnut se starostou pro Fantinu a byl
by v t chvli pozoroval Javerta, ten znalec by si byl ekl: co se
stalo? Tomu, kdo by byl znal to svdom, psn, ist, upmn,
poctiv, pm a nesmlouvav svdom, by bylo jasno, e se Javert
prv vzpamatoval z njakho hlubokho vnitnho boje. Javert
neml v dui nic, co by se nebylo jevilo v jeho tvi. Dochzelo u
nho jako u vech nsilnickch lid k nhlm zmnm
pesvden. Jet nikdy nebyl vraz v jeho oblieji tak podivn a
nezvykl. Pi vstupu se panu Madeleinovi uklonil a v jeho pohledu
nebyla ani z ani hnv ani nedvra; zastavil se nkolik krok za
starostovm keslem; a pak tam stl, vzpmen v pedepsanm
postoji, s vrazem prost a chladn drsnosti lovka, kter nikdy
nebyl vldn a kter byl vdycky trpliv; ekal mlky, bez pohybu,
ve skuten pokoe a v klidn odevzdanosti, dokud se pan starosta
neril ohldnout; byl klidn, vn, klobouk drel v ruce, oi
klopil s vrazem, kter byl nm mezi vrazem vojka stojcho
ped dstojnkem a vrazem provinilce ped soudcem. Vechny
city jako vechny vzpomnky, kter bychom mu mohli pisuzovat,
zmizely. V jeho neproniknuteln, jako ula prost tvi nebylo nic
ne nevldn smutek. Cel jeho postava vyzaovala ponenost i
pevnost a jakousi sklenou odhodlanost.
Starosta konen odloil pero a napolo se otoil.
Tak tedy! Co je? Co se stalo, Javerte?
Javert chvli mlel, jako by se sousteoval, potom promluvil s
jakmsi slavnostnm smutkem, kter pesto nevyluoval prostotu:
Pane starosto, byl spchn pein.
Jak pein?
Policista ni sluebn hodnosti se tce provinil nedostatkem
cty k svmu nadzenmu. Pichzm vm to ohlsit, jak jsem
povinen.
Kdo je ten policista? zeptal se pan Madeleine.
J, ekl Javert.
Vy?
J.
A kdo je ten nadzen, kter by si mohl stovat na poruen
subordinace?
Vy, pane starosto.
Pan Madeleine se napmil v kesle. Javert pokraoval s vnm
vrazem a se stle sklopenma oima:
Pane starosto, pichzm vs poprosit, abyste laskav podal
vy ad o m sesazen.
Pan Madeleine asem otevel sta. Javert pokraoval:
eknete, e jsem mohl podat dost o proputn, ale to nesta.
Podat dost o proputn je estn. J jsem nedostl sv
povinnosti; musm bt potrestn. Musm bt vyhozen.
A po krtk pestvce dodal:
Pane starosto, onehdy jste byl ke mn nespravedliv psn.
Bute dnes psn spravedliv.
A pro? zvolal pan Madeleine. Co znamen ta sltanina? Co tm
myslte? Vy e jste se dopustil vi mn njakho peinu? Co jste
mi udlal? Jak jste mi ukivdil? alujete na sebe, chcete bt
peloen
Vyhozen, ekl Javert.
Vyhozen, budi. To je divn. Nerozumm vm.
Porozumte, pane starosto.
Javert zhluboka vzdychl a chladn a smutn pokraoval:
Pane starosto, ped esti tdny jsem ml vztek po vstupu s tm
dvetem a udal jsem vs.
Udal?
Policejn prefektue v Pai.
Pan Madeleine, kter se smval mnohem mn ne Javert, se dal
do smchu.
Jako starostu, kter se vmuje do pravomoci policie?
Jako bvalho galejnka.
Starosta zesinal.
Javert, kter nepozdvihl oi, pokraoval:
Vil jsem tomu. Ji dlouho jsem ml velijak npady. Podoba,
dotaz, kter jste uinil ve Faverolles, vae tlesn sla, phoda se
starm Faucheleventem, vae steleck dovednost, vae lehce
pokulhvajc noha a co vechno? Hlouposti! Pokldal jsem vs za
jakhosi Jeana Valjeana.
Za koho? Jak se jmenuje?
Jean Valjean. Je to trestanec, kterho jsem vidl ped dvaceti lety,
kdy jsem byl vpomocnm dozorcem v Toulonu. Zd se, e ten
Jean Valjean po proputn z kznice oloupil njakho biskupa a
potom na veejn cest okradl savojskho chlapce. Osm let se
ukrval, nevme jak, ptralo se po nm. J jsem se domnval
Nakonec jsem tu vc provedl. Hnv m pemohl a udal jsem vs
prefektue.
Pan Madeleine, kter se ji ped chvl obrtil ke svm listinm,
odvtil naprosto lhostejnm tnem:
A co vm odpovdli?
e jsem blzen.
A co dl?
No, mli pravdu.
Jet e to uznvte.
Musm, protoe vyptrali pravho Jeana Valjeana.
List, kter pan Madeleine drel, mu vypadl z ruky. Pan Madeleine
zdvihl hlavu, pevn se podval na Javerta a s nevyjditelnm
pzvukem ekl: Ale?
Javert pokraoval:
To je tak, pane starosto. Pilo se na to, e v kraji kdesi u Ailly-le-
Haut-Clocher ije njak podivn, ktermu kaj kmotr
Champmathieu. Byl to velk chudk. Nevmali si ho. Kdov z eho
jsou takov lid ivi. Nedvno, letos na podzim, byl kmotr
Champmathieu zaten pro krde motovch jablek, kter se
dopustil u na tom konen nezle! Kradl, pelezl ze, polmal
vtve stromu. Milho Champmathieua zatkli. Jabloovou vtev
ml jet v ruce. Zaveli ho. A potud by to byl jen pestupek. Ale
vtom zashla prozetelnost.

Protoe vznice byla ve patnm stavu, pan vyetujc soudce

navrhl, aby byl Champmathieu pevezen do Arrasu, kde je krajsk
vznice. V t arrask vznici je dren, nevm pro, star trestanec
Brevet, a protoe se dobe choval, dl pomocnka dozorce. Pane
starosto, sotva Champmathieu vstoupil do vzen, Brevet vol:
Heleme! Toho chlpka znm. To je bejvalej trestanec. Tak se na
m podvej, love! Se Jean Valjean, e jo!
Jean Valjean? J e jsem Jean Valjean? Champmathieu hraje
udivenho. Nedlej blbho, ekl Brevet. Se Jean Valjean! Byl jsi
v toulonsk trestnici. Ped dvaceti lety. Byli jsme tam spolu.
Champmathieu popr. Tomu rozumte. Vyetovali ho dkladnji.
Pbh podn prohrabali. Zjistili toto: Ten Champmathieu byl
ped ticeti lety klestiem strom v rznch krajch, ale ponejvc
ve Faverolles. Tam se ztrc jeho stopa. Pozdji se znovu objevil v
Auvergne, potom v Pai, kde, jak k, byl kolem a jeho dcera
pradlenou, ale to se nedalo ovit; konen piel do tohoto kraje.
A m byl Jean Valjean, ne byl pro krde odsouzen k nucenm
pracm? Klestiem strom. Kde? Ve Faverolles. Jin dkaz. Kestn
jmno toho Valjeana bylo Jean. Je nco pirozenjho ne
pedpoklad, e pi proputn z trestnice pijal rodn jmno sv
matky, aby se ukryl, a e si nadle kal Jean Mathieu? Jde do
Auvergne. Vslovnost toho kraje udl Chana z Jeana a kaj mu
Chan Mathieu. N mu se tomu nebrn a zmn se v
Champmathieua. Sledujete m, e ano? Policie se vyptv ve
Faverolles. Rodina Jeana Valjeana tam u neije. Nikdo nev, kde
je. Znte, jak v tto spoleensk td rodina asto zmiz. Hledte,
nic nenaleznete. Nejsou-li ti lid blto, jsou prach. A protoe
zatek tchto pbh sah o ticet let zptky do minulosti, nen
ve Faverolles nikdo, kdo by byl znal Jeana Valjeana. Vyptvali se v
Toulonu. Krom Breveta jsou u jenom dva trestanci, kte znali
Jeana Valjeana, dva doivotn odsouzenci Cochepaille a
Chenildieu. Byli pevezeni z vznice a pivedeni. Konfrontuj je s
domnlm Champmathieuem. Nevhaj. Pro n jako pro Breveta je
to Jean Valjean. Stejn vk, je mu tyiapadest let, stejn postava,
vzhled, zkrtka je to on. Prv v t dob jsem poslal sv udn
pask prefektue. Odpovdaj mi, e mi slbne rozum a e Jean
Valjean je v Arrasu v rukou spravedlnosti. Chpete, e m to
udivuje, vdy jsem vil, e tady toho Jeana Valjeana mm! Pi
vyetujcmu soudci. Povolv m a pivdj toho
Champmathieua
A co dl? peruuje ho pan Madeleine.
Javert s nepodplatitelnm a smutnm obliejem odpovd:
Pane starosto, pravda je pravda. Zlob m to, ale ten lovk je Jean
Valjean. Sm jsem ho poznal.
Pan Madeleine se otzal velmi tie:
Vte to jist?
Javert se zasml bolestnm smchem, jak vyvol hlubok
pesvden.
Jist!
Na okamik se zamyslil, jako stroj vzal z posptka petku
devnch pilin a vysuil jimi inkoustovou kaku na stole; pak
dodal:
A te, kdy jsem vidl pravho Jeana Valjeana, nechpu, jak jsem
mohl vit nemu jinmu. dm vs, pane starosto, abyste mi
odpustil.
Kdy se tmi prosebnmi a vnmi slovy obracel k mui, kter ho
ped esti tdny pokoil ped celou strnic a ekl: Jdte!, byl
Javert, ten pnovit mu, bezdn pln prostoty a dstojnosti.
Pan Madeleine odpovdl na jeho prosbu jenom prudkou otzkou:
A co k ten lovk?
K ertu, pane starosto! Je to ohavn zleitost. Je-li to Jean
Valjean, jde tu o opakovn trestnho inu. Pelzt ze, ulomit
vtev, otrhat jablka je pro kluka ulinictv; pro dosplho mue je
to trestn in; pro trestance je to zloin. To u je vloupn a
krde. To u nepijde jako pestupek ped soud, ale ped porotu.
To u nedostane nkolik dn vzen, to znamen doivotn galeje.
A pak je zde ta zleitost se savojskm chlapcem, kter, jak
doufm, tak pijde na petes. K ertu, m dost pin, pro se
chce z toho dostat! Ano, kad jin krom Jeana Valjeana by se
brnil. Ale Jean Valjean je potmilec. I v tom ho poznvm. Jin
by ctil, e pihov; ponal by si jako blzen, kiel by i hrnek
zpv na ohni , tvrdil by, e nen Jean Valjean a tak dle.
Tenhlevypad, jako by nerozuml; k: Jsem Champmathieu, s
tm druhm nemm nic spolenho! Vypad udiven, tv se
pitom; to je mnohem lep. Ach, ten chlap je prohnan. Ale na
tom nezle, jsou tu dkazy. Ten star darebk byl poznn tymi
osobami, bude odsouzen. Pijde ped porotu v Arrasu. Pojedu tam
jako svdek. Mm pedvoln.
Pan Madeleine se otoil k psacmu stolu, vrtil se ke svm
ednm spism, listoval v nich a stdav etl a zapisoval jako
lovk, kter m mnoho prce. Obrtil se k Javertovi.
Dost, Javerte. Ty podrobnosti m vlastn nezajmaj. Mame as a
mme nalhavou prci. Javerte, dojdte ihned k matce
Buseaupiedov, kter prodv zeleninu na rohu ulice Saint-Saulve.
eknete j, aby podala stnost na povoznka Pierra Chesnelonga.
Je to surovec a byl by mlem pejel tu enu i jej dt. Mus bt
potrestn. Potom pjdete k panu Charcellayovi v ulici Montre-de-
Champigny. Stuje si, e na sousednm dom je okapov roura, z
kter tee voda a vytp mu zklady domu. Potom zjistte
pestupky, kter mi jsou hleny z ulice Guibourg u vdovy
Dorisov a z ulice Garraud-Blanc u pan Rene Le Bossov, a
sepete protokol. Ale tm vm dvm mnoho prce. Neodjdte?
Neekl jste, e za tden jedete v t zleitosti do Arrasu?
Dve, pane starosto.
Kdy?
Zd se mi, e jsem panu starostovi ekl, e porota je ztra a e
odjdm dostavnkem dnes v noci.
Pan Madeleine se sotva znateln pohnul.
A jak dlouho potrv ta vc?
Nanejv den. Rozsudek bude vynesen nejpozdji ztra veer. Ale
j nebudu ekat na rozsudek, kter je jasn. Jakmile vydm
svdectv, vrtm se dom.
To je dobe, ekl pan Madeleine.
A mvnutm ruky propustil Javerta.
Javert neodchzel.
Dovolte, pane starosto, ekl.
Co jet? zeptal se pan Madeleine.
Pane starosto, zbv mi jet jedna vc, kterou vm musm
pipomenout.
Jak?
Zbavte m mho msta.
Pan Madeleine vstal.
Javerte, jste estn lovk a j si vs vm. Zveliujete sv
provinn. Ostatn, to je urka, kter se tk jenom mne. Javerte,
zasloute si, abyste byl poven, a ne sesazen. Chci, abyste zstal
na svm mst.
Pane starosto, v tom vm nemohu vyhovt.
Opakuji vm, odvtil pan Madeleine, e ta vc se tk jenom
mne.
Ale Javert, kter sledoval jedinou mylenku, pokraoval:
Pokud se tk zveliovn, nezveliuji vbec nic. Poslyte, jak
uvauji. Podezval jsem vs nespravedliv. To nic nen. To je nae
prvo, akoliv jsem ho zneuil, protoe jsem podezral
nadzenho. Ale bez dkaz, v nvalu hnvu, s myslem se
pomstt jsem vs udal jako trestance, vs, lovka ctihodnho,
starostu, svho pedstavenho! To je vn. Velmi vn. Ve va
osob jsem urazil nadzen ad, j, sluebnk toho adu! Kdyby
nkter z mch podzench udlal to, co j, prohlsil bych, e je
nehoden svho msta, a vyhnal bych ho. Tak je to! Pokejte, pane
starosto, jet slovo! Ve svm ivot jsem byl asto psn. K jinm.
Bylo to spravedliv. Konal jsem tm dobro. Kdybych te nebyl
psn na sebe, zmnilo by se v nespravedlnost vechno, co jsem
konal jako spravedlnost. Mm sebe etit vc ne ostatn? Ne,
Boe! To bych byl dobr jen pro pokrn druhho. A sebe, sebe
bych neml pokrat? To bych byl bdnk! Ti, kdo kaj ten
darebk Javert by mli pravdu! Pane starosto, nechci, abyste se
mnou naloil po dobrm. Vae dobrota bouila mou krev, kdy
jste ji prokazoval jinm. Nechci ji pro sebe. Dobrot, kter dv za
pravdu dve proti manovi, policistovi proti starostovi, a tomu,
kdo je dole, proti tomu, kdo je nahoe, t dobrot km kodliv
dobrota. Touto dobrotou se rozkld lidsk spolenost. Paneboe,
je velmi snadn bt dobr, je tk bt spravedliv. Vte,
kdybyste byl tm, za nho jsem vs pokldal, nebyl bych k vm
dobr j ne! To byste byl vidl! Pane starosto, musm sm se
sebou naloit, jako bych nakldal s jinmi. Kdy jsem chytal
zloince, kdy jsemhonil darebky, kval jsem si asto: posly,
jestlie kloptne, jestli ty se zml, jestlie pistihnu pi njakm
chybnm kroku tebe, tak uvid! Kloptm, pistihuji se pi
patnm inu, tm h! Prosm, budu sesazen, znien, vyhnn!
Dobr. Mm ruce; budu pracovat na poli, to je mi jedno. Pane
starosto, zjem adu vyaduje exemplrn postup. Prost dm o
proputn inspektora Javerta.
To vechno pronel pokornm, zoufalm a pesvdivm tnem,
kter dodval tomuto zvltn poestnmu lovku jaksi
podivnsk velikosti.
Uvidme, poznamenal pan Madeleine.
A podal mu ruku.
Javert couvl a ekl plae:
Odpuste, pane starosto, ale to nejde. Starosta nepodv ruku
udavai.
Polohlasn dodal:
Ano, udavai; od chvle, kdy jsem zneuil policie, nejsem nic ne
udava.
Potom se hluboce uklonil a zamil ke dvem.
Tam se obrtil a se sklopenma oima ekl:
Pane starosto, zstanu na svm mst, dokud nebudu vystdn.
A vyel z mstnosti. Pan Madeleine se zamyslil a naslouchal
pevnmu a jistmu kroku, kter se po dladicch chodby
vzdaloval.

KNIHA SEDM

CHAMPMATHIEUV PPAD

Sestra Simplicie

UDLOSTI, O NICH BUDEME ST, NEBYLY ZNM V MON-

treuil-sur-Mer ve svm celku, ale to mlo, co proniklo, zanechalo v
mst takov ohlas, e by v tto knize vznikla velk mezera,
kdybychom o nich nevyprvli do nejmench podrobnost.
V tch podrobnostech se ten setk se dvma nebo temi
nepravdpodobnmi okolnostmi, kter uvdme z cty k pravd.
Odpoledne po Javertov nvtv zael pan Madeleine jako
obyejn za Fantinou.
Ne k n vstoupil, dal si zavolat sestru Simplicii.
Dv jeptiky, kter mly na starosti nemocnici lazaristky jako
vechny milosrdn sestry , se jmenovaly sestra Perpelua a sestra
Simplicie.
Sestra Perpetua byla prostoduch venkovanka, ena, kter
vstoupila do slueb boch, jako se nastupuje na jakkoliv jin
msto. Byla jeptikou, jako je jin kuchakou. Takov typ nen
pli vzcn. ehole ochotn pijmaj tkou venkovskou hmotu,
z n se d snadno uhnst kapucn nebo vorilka. Selskch rukou se
uije k tkm pracm v kltee. Promna skotka v karmelitna
je snadn a dje se bez vt nmahy; spolen zklad nevdomosti
vesnick a kltern je dokonal pprava, kter okamit stav
venkovana narove mnichu. Trochu ir halena sta, aby z n
byla kutna. Sestra Perpetua, statn jeptika, pochzela z Marines
nedaleko Pontoise, mluvila nem, odkvala almy,
odmumlvala modlitby, sladila odvary podle pehnan zbonosti
nebo petvky nemocnho, byla drsn k nemocnm, neochotn k
umrajcm, kterm cpala Boha pmo do st, smrteln zpas
hnviv kamenovala modlitbami, byla staten, poctiv a erven
v oblieji.
Sestra Simplicie byla bl jako vosk. Vedle sestry Perpetuy
vypadala jako voskovice vedle lojov svky. Vincenc z Pauly
bosky vystihl milosrdnou sestru asnmi slovy, v nich sluuje
tolik svobody s tolikerm plnnm povinnost: Jejich klterem
bude jenom nemocnice, jejich celou jen najat svtnice, kapl jen
farn kostel, ambity jen mstsk ulice nebo nemocnin sn,
klauzurou jen poslunost, m bze bo a zvojem pouze
skromnost. Tento idel ztlesovala sestra Simplicie. Nikdo
nedovedl uhodnout jej vk; nikdy nebyla mlad a zdlo se, e
nikdy nezestrne. Byla to osoba neodvaujeme se ci ena
klidn, uzaven, jemnho chovn, chladn, osoba, kter nikdy
nezalhala. Byla tak nn, e se zdla kehk; a pece byla pevnj
ne ula. Neastnk se dotkala lbeznmi prsty, jemnmi a
istmi. Dalo by se ci, e mluvila mlenm; kala, jen co bylo
nutn, a mla hlas, kter by byl vylkal zpov i okouzlil v saln.
Jej jemn povaha se vyrovnvala s eholnm atem, nebo v jeho
drsnm doteku nachzela stlou pipomnku nebe a Boha.
Vimnme si jedn podrobnosti. Hlavnm rysem sestry Simplicie
bylo, e nikdy nelhala, e nikdy neekla v zjmu kohokoliv vc,
teba i nezvaznou, kter by nebyla pravda a nic ne pravda; to byl
vznan rys jej ctnosti. Pro svou neochvjnou pravdomluvnost
byla v kongregaci skoro proslaven. Ve svm list hluchonmmu
Massieuovi se knz Sicard zmiuje o seste Simplicii. A jsme
jakkoliv upmn, oddan a ist, pece jen svou nevinnost
poskvrujeme tu a tam malou l. Sestra Simplicie nikdy. Existuje
nco takovho jako mal le, nevinn le? Le je ir zlo. Nen
mono lht jen trochu; kdo le, le celou l; le je tv bla;
Satan m dv jmna: jmenuje se Satan a jmenuje se Le. Tmto
zpsobem uvaovala sestra Simplicie. A jak myslila, tak jednala. Z
toho u n vyplvala ona blost, o n jsme mluvili, blost, kter
svm zenm poznamenala jej rty i oi. Sestra Simplicie mla bl
smv, mla bl pohled. V oknku jejho svdom nebylo ani
pavuiny, ani zrnka prachu. Kdy vstoupila do ehole svatho
Vincence z Pauly, pijala jmno Simplicie, kter bylo vybrno
prv pro ni. Jak vte, Simplicie Sicilsk je ona svtice, kter si dala
radji uznout oba prsy, ne by byla ekla, e se narodila v Segest
msto v Syrakusch, akoliv by se byla tou l zachrnila. Takov
patronka se prv tto dui hodila.
Kdy sestra Simplicie vstoupila do kltera, mla dv chyby,
kterch se poznenhlu zbavovala; rda mlsala a rda dostvala
dopisy. tala jenom jednu modlitebn knihu, psanou velkmi
psmeny a latinsky. Pestoe neovldala latinu, knize rozumla.
Tato zbon jeptika si oblbila Fantinu, protoe v n
pravdpodobn vytuila utajenou ctnost, a skoro vhradn se
vnovala jejmu oetovn.
Pan Madeleine si sestru Simplicii vzal stranou a s obzvltnm
drazem, na nj si sestra pozdji vzpomnla, odporuil Fantinu
jej pi.
Kdy se rozlouil se sestrou, el k Fantin.
Fantina oekvala denn pchod pana Madeleina, jako se oekv
tepl a radostn paprsek. kvala sestrm: iji, jen kdy je tu pan
starosta.
Ten den mla velkou horeku. Jakmile spatila pana Madeleina,
zeptala se ho:
A Cosetta?
Pan Madeleine s smvem odpovdl:
Brzy.
Pan Madeleine mluvil s Fantinou jako obyejn. K velkmu
uspokojen Fantiny zstal vak u n celou hodinu msto pl.
Vyslovil tisc pipomnek, jen aby nemocn nic neschzelo.
Vichni si vimli, e se jednu chvli jeho tv smutn zastela. Ale
to se vysvtlilo, kdy se dozvdli, e se lka sklonil k jeho uchu a
ekl mu: Rychlej ubv sil.
Potom se vrtil na radnici a kancelsk sluha vidl, jak si pozorn
prohl silnin mapu Francie, kter visela v jeho kanceli. Na kus
papru si poznamenal nkolik slic.

II

Prozravost mistra Scaufflaira

Z radnice odeel na kraj msta k mistru Scaufflarovi, Vlmovi,

kter se podpisoval francouzsky Scaufflaire a pronajmal kon,
poppad i kabriolety.
Nejkrat cesta k Scaufflairovi vedla mlo oivenou ulic, v okrsku
fary, v nm pan Madeleine bydlil. Far byl, jak se kalo, vn a
ctihodn mu, kter dovedl dobe poradit. V okamiku, kdy se pan
Madeleine dostal ped faru, el ulic jenom jeden chodec, a ten
chodec si viml, jak starosta nejdv peel farv dm, pak se
vak na chvli nerozhodn zastavil a vrtil se a k farnm dvem,
kter byly jednokdl a mly elezn klepadlo. Rychle vzthl ruku
po klepadle, zvedl je, pak znovu zavhal, zamyslil se, ale za nkolik
vtein klepadlo mkce spustil, msto aby je nechal prudce
dopadnout, a pokraoval v cest rychleji ne pedtm.
Pan Madeleine zastihl mistra Scaufflaira, jak opravuje kosk
postroj.
Miste Scaufflaire, zeptal se, mte dobrho kon?
Pane starosto, odpovdl Vlm, vichni m kon jsou dob.
Jakmu koni kte dobr?
Potebuji kon, kter ubhne dvacet mil za den.
I hrome! ekl Vlm. Dvacet mil!
Ano.
Zapaen v kabrioletu?
Ano.
A jak dlouho bude odpovat po t cest?
Mus druh den nastoupit zpten cestu.
Aby probhl tut drhu?
Ano.
I hrome! I hrome! A hned dvacet mil?
Pan Madeleine vythl z kapsy papr, na kterm si tukou
poznamenal jaksi slice. Ukzal je Vlmovi. Byly to slice 5, 6, 8
1/2.
Vidte, ekl. Souet devatenct a pl, skoro dvacet mil.
Pane starosto, odvtil Vlm, mm, co potebujete. Mm blho
konka. Snad jste ho nkdy zahldl. Je to dobr zve z doln
Boulogne. Je ohniv. Zpotku z nho chtli udlat jezdeckho
kon. Ale kdepak! Vyhazoval a kadho shodil. Domnvali se, e
m njakou vadu, a nevdli, co s nm. Koupil jsem ho. Zaphl
jsem ho do kabrioletu. A to prv ten konk chtl; je mrn jako
dvtko, let jako vtr. Jen se na nho nikdo nesm posadit.
Nechce bt jezdeckm konm. Kad m svou zlibu. Thnout, to
ano, avak osedlat se ned; musme vit, e si vzal do hlavy, e
nebude nikoho nosit.
A vykon tu cestu?
Vaich dvacet mil? Stle klusem a ani ne za osm hodin. Ale za
uritch podmnek.
Jakch podmnek?
Pedn mu v polovin cesty dopejete hodinu odpoinku;
nakrmte ho; a nkdo bude u nho, kdy bude rt, aby mu
podomek neukradl oves; viml jsem si toti, e podomci v
zjezdnch hostincch oves spe propij, ne by jej dali ve stji
konm.
Dohldnu na krmen.
Za druh Ten kabriolet je pro pana starostu?
Ano.
Um pan starosta dit speen?
Ano.
Pan starosta tedy pojede sm a bez zavazadla, aby k neml
tk nklad.
Souhlasm.
Pojede-li vak pan starosta bez doprovodu, mus dohldnout na
oves.
U jsem to ekl.
Dostanu ticet frank za den. A zaplatte mi dny, kdy bude k
odpovat. Ani o gro mn, a tak krmivo pro kon zaplat pan
starosta.
Pan Madeleine vythl z kapsy ti napoleony a poloil je na stl.
Tady mte zaplaceno na dva dny pedem.
Za tvrt kabriolet by byl na takovou cestu tk a kby se
pli unavil. Je teba, aby se pan starosta spokojil s malm tilbury,
kter mm.
Souhlasm.
Je lehk, ale je oteven.
To mi nevad.
Uvil pan starosta, e mme zimu?
Pan Madeleine neodpovdl. Vlm pokraoval:
e bude chladno?
Pan Madeleine dle mlel. Mistr Scaufflaire pokraoval: e bude
pret?
Pan Madeleine zdvihl hlavu a ekl:
Tilbury a k budou ztra rno v pl pt ped mmi dvemi.
Ujednno, pane starosto, odvtil Scaufflaire, nae nehtem u
palce sekrbl skvrnu se stolu a mluvil dl s onm bezstarostnm
vrazem, kterm Vlmov dovedou provzet sv prohnan
ponn:
Vte, na jsem si te vzpomnl? Pan starosta mi neekl, kam m
nameno. Kam jede pan starosta?
Od zatku rozmluvy nemyslil na nic jinho, ale nevdl, pro se
neodvil tu otzku poloit.
M v k dobr pedn nohy? ekl pan Madeleine.
Ano, pane starosto. Na svahu ho opatrn pidrte. Je mnoho
kopc na cest, kterou pojedete?
Nezapomete bt pesn v pl pt rno u mch dve, odvtil
pan Madeleine a odeel.
Vlm zstal stt jako pitom, jak ekl pozdji sm o sob.
Pan starosta byl u dv nebo ti minuty pry, kdy se dvee znovu
otevely; pan starosta se vrtil.
Ml stle jet ten neproniknuteln a zaujat vraz.
Pane Scaufflaire, ekl, jak si cente kon a tilbury, kter mi
pronajmete, jedno jako druh?
Jednoho jako druhho, pane starosto, ekl Vlm a hrub se
zasml.
Budi. Kolik?
Pan starosta je chce ode mne koupit?
Ne, ale chci vm pro kad ppad nechat zruku. Vrtte mi tu
stku, a pijedu zptky. Na kolik si cente vozk a kon?
Na pt set frank, pane starosto.
Tady jsou.
Pan Madeleine poloil bankovku na stl, potom vyel, ale
tentokrt se u nevrtil.
Mistr Scaufflaire hrozn litoval, e neekl tisc frank. Tilbury a
k ho nestli ani sto dukt.
Nato zavolal manelku a vechno j povdl. Kam to, k ertu, pan
starosta jede? Radili se. Jede do Pae, ekla ena. Tomu
nevm, ekl manel. Pan Madeleine zapomnl na krbu papr s
slicemi. Vlm papr vzal a prohlel jej. Pt, est, osm a pl? To
jsou asi vzdlenosti potovnch stanic. Obrtil se k en. U to
mm.
Jak?
Odtud do Hesdinu je pt mil, est je z Hesdinu do Saint-Pol, osm
a pl je ze Saint-Pol do Arrasu. Jede do Arrasu.
Pan Madeleine se zatm vrtil dom.
Od mistra Scaufflaira el del cestou, jako by farn dvee byly pro
nho pokuenm, ktermu se chtl vyhnout. Vystoupil nahoru do
svho pokoje a tam se zavel, co nebylo nic divnho, protoe rd
chodval brzo spt. Pesto si vak tovrn vrtn, kter byla
zrove jedinou sluebnou pana Madeleina, vimla, e zhasil v pl
devt, povdla o tom pokladnkovi, kter se prv vracel dom,
a dodala:
Nen pan starosta nemocen? Zd se mi, e vypad njak divn.
Pokladnk bydlil v pokoji prv pod pokojem pana Madeleina. Na
slova vrtn vbec nedbal, lehl si a usnul. Kolem plnoci se rzem
probudil; ve spnku slyel hluk nad hlavou. Naslouchal. Slyel
kroky, jako by nkdo v pokoji nad nm pechzel. Naslouchal
pozornji a poznal krok pana Madeleina; zpravidla se z pokoje
pana Madeleina ped hodinou, kdy vstval, nic neozvalo. Za
okamik slyel pokladnk zvuk, kter se podobal vrznut otvran a
zavran skn. Potom se mu zdlo, e nkdo odtahuje nbytek,
nato nastalo ticho a pechzen po pokoji zaalo znovu. Pokladn
se posadil, pln se probudil, podval se skly svho oknka na
protj ze a spatil tam naervenal odraz osvtlenho
okna.Podle smru paprsk to mohlo bt jen okno pana Madeleina.
Odraz se chvl, jako by svtlo vychzelo sp ze zaplenho ohn
ne z lampy. Stn okennho paen se nersoval, z eho bylo
zejm, e okno je oteveno dokon. Za takovho chladna bylo
oteven okno skuten npadn. Pokladnk znovu usnul. Za
hodinu i za dv se optovn probudil. Stejn kroeje, voln,
pomal a pravideln, mu pechzely nad hlavou.
Odlesk se stle odrel na zdi, ale byl te bled a pokojn jako
odraz lampy nebo svky. Okno bylo stle oteven. Podvejme se
tedy, co se dlo v pokoji pana Madeleina.

III

Svdom

ten jist uhodl, e pan Madeleine nen nikdo jin ne Jean

Valjean.
U jsme nahldli do hlubin jeho svdom; nadela chvle, abychom
se tam podvali znovu. Neinme to bez dojet a bez otesu. Nic
nen tak stranho jako takov rozjmn. Duchovn oko nikde
nenajde tolik oslnn ani tolik temnot jako v lovku; neme se
upt na nic, co by bylo dsnj, spletitj, tajemnj a
nekonenj. Je-li njak velkolepj podvan ne pohled na
moe, je to podvan na nebe; je-li oslnivj podvan ne pohled
na nebe, je to pohled do lidsk due.
Napsat bse o lidskm svdom, tebas by si vmala jen jedinho
lovka, teba by si vmala jen nejnepatrnjho lovka, by
znamenalo slouit vechny hrdinsk zpvy v jedinou epopej,
svrchovanou a konenou. Svdom je chaos pelud, choutek a
pokuen, je to tavic pec sn, brloh mylenek, za n se stydme;
je to zmaten smsice klamnch zvr, je to bitevn pole vn.
Proniknte v uritch hodinch zsinalou tv lovka, kter
pemt, podvejte se za ni, pohlete do t due, podvejte se do t
temnoty. Pod zevnm klidem jsou bitvy obr jako u Homra, jsou
tam shluky drak a hyder a mrana pelud jako u Miltona, jsou
tam vizionsk pzraky jako u Danta. Jak straliv je nekoneno,
kter lovk nos v sob a podle nho zoufale m vli svho
mozku a skutky svho ivota!
Jednoho dne stanul Dante Alighieri ped ponurou branou, ped
n zavhal. I ped nmi je takov brna, na jejm prahu vhme.
Avak vstupme.
Jen mlo meme pidat k tomu, co ten u v o phodch,
kter potkaly Jeana Valjeana od dobrodrustv s malm Gervcem.
Od t chvle byl, jak jsme vidli, docela jin lovk. Vypracoval se
na to, co z nho chtl udlat biskup. Bylo to vc ne pemna, byl
to perod.
Podailo se mu zmizet, prodal biskupovo stbro a ponechal si jen
svcny jako pamtku; plil se z msta do msta, proel Francii,
dostal se do Montreuil-sur-Mer, piel na npad, o nm jsme u
mluvili, vykonal, o em jsme u vyprvli, a podailo se mu stt se
nepolapitelnm a nedostihnutelnm. Kdy se usadil v Montreuil-
sur-Mer, byl asten, e jeho svdom je natolik poctiv, e se
rmout pro minulost; il klidn, pokojn a v nadji; ml jenom dv
mylenky: skrt sv jmno a obtovat svj ivot; uniknout lidem a
obrtit se k Bohu.
Ty dv mylenky byly v jeho dui tak zce spjaty, e tvoily
jedinou; ob byly stejn nalhav a dleit a ovldaly jeho
nejnepatrnj iny. Obyejn se shodovaly v zen bhu jeho
ivota; obracely jej do stnu; mnily ho v laskavho a prostho
lovka; dvaly mu stejn rady. Nkdy vak pece jen byly v
rozporu. Vzpomnme si, e mu, kterho cel kraj kolem
Montreuil-sur-Mer znal jako pana Madeleina, se pi takovch
pleitostech nerozpakoval obtovat prvn vc druh, to jest
obtovat bezpenost sv ctnosti. Tak si proti v opatrnosti a
obezelosti ponechal svcny od biskupa, nosil po nm smutek,
vyptval se vech malch Savojk, kter potkal, vyptal se na svou
rodinu ve Faverolles a pes vechny Javertovy znepokojiv narky
zachrnil ivot starmu Faucheleventovi. Zdlo se, jak jsme ji
poznamenali, e podle vzoru vech moudrch svatch a
spravedlivch lid se domnval, e nen jeho hlavn povinnost
pamatovat na sebe.
Musme vak ci, e dosud nedolo k takov nutnosti. Dv
mylenky, kter dily neastnho mue, o jeho utrpen
vypravujeme, nesvedly tak vn boj. Pochopil to zmaten, ale
hluboce pi prvnch slovech, kter Javert pronesl pi vstupu do
jeho kancele. V okamiku, kdy Javert tak podivn vyslovil jmno,
pohben pod tolikerm nnosem, strnul a byl omren
zlovstnm rozmarem osudu, a v tom strnut pocioval zchvvy,
kter pedchzej velk otesy; sehnul se jako dub ped blc se
bou, jako vojk ped tokem. Vidl, jak se mu nad hlavou
shlukuj mraky pln hrom a blesk. Ve chvli, kdy slyel mluvit
Javerta, bylo jeho prvn mylenkou, aby se rozbhl, udal se, vythl
toho Champmathieua z vzen a dal se zavt sm; bylo to bolestn
a paliv, jako kdy zne do ivho masa, potom to pelo a ekl
si: Uvidme! Uvidme! Potlail prvn lechetn popud a couvl
ped hrdinstvm.
Jist by bylo krsn, kdyby ten mu po zbonch slovech
biskupovch, po tolika letech ltosti, odkn a pokn tak slibn
zaatho a za tak stralivch okolnost uskuteovanho nebyl ani
na chvli vhal a kdyby byl vykroil k zejc propasti, na jejm dnu
je nebe; bylo by to krsn, ale nedolo k tomu. Je nutn vysvtlit,
co se udlo v t dui, my meme mluvit jen o tom, co v n bylo.
Pedevm ho ovldl pud sebezchovy; chvatn soustedil
mylenky, udusil pohnut, uvil, e Javert je ptomen, co bylo
velk nebezpe, s nesmrnou silou odsunul vechno rozhodovn,
ohluil se pedstavou, co mus vykonat, a sebral veker klid, jako
zpasnk zdvh svj tt.
Zbytek dne strvil v tomto stavu ve vnitnm zmatku a v
naprostm vnjm klidu uinil jen to, co by se dalo nazvat
zchrannm opatenm. Mylenky se mu v mozku mtly a
stetvaly; byl tak rozruen, e se mu dn npad nejevil jasn;
sm o sob by nebyl dovedl ci vc, ne e ho postihla velk rna.
el jako obyejn k loi nemocn Fantiny a prodluoval nvtvu z
vrozen dobroty, kaje si, e tak mus jednat a e ji mus
doporuit laskavosti sester pro ppad, e by byl nucen odjet.
Nejist ctil, e by se ml vydat do Arrasu; akoliv byl jet dalek
rozhodnut k cest, pece jen si kal, e by nebylo nevhodn bt
svdkem toho, co se tam bude dt; byl pec mimo vechno
podezen; proto si objednal tilbury u Scaufflaira, aby byl
pipraven pro vechny ppady.
Naobdval se celkem s chut.
Vrtil se do svho pokoje a zamyslil se.
Prozkoumal situaci a shledal, e je neslchan; tak neslchan, e
vstal ze idle a zavel dvee na zvoru, protoe byl uprosted svho
pemlen zachvcen tm nevysvtlitelnou zkost. Bl se, aby
nepilo jet nco dalho. Zatarasoval se proti vem monostem.
Za chvli zhasil svtlo. Pekelo mu.
Napadlo mu, e by ho mohli vidt.
Kdo by ho mohl vidt?
Bda! Dostavilo se, co chtl vyhostit za dvee; hledlo na nho to,
co chtl oslepit. Svdom. Svdom to znamen Bh.
Pesto v prvnm okamiku propadl klamu; ml pocit jistoty ve sv
samot; jakmile zapadla zvora, pomyslil si, e k nmu nikdo
neme; pi zhasnut svce se domnval, e je neviditeln. V t
chvli byl pnem sama sebe; opel se lokty o stl, sloil hlavu do
dlan a uvaoval ve tm.
Kam jsem se to dostal? Nen to sen? Co mi to ekli? Je skuten
pravda, e jsem vidl Javerta a e mi vyprvl ty vci? Kdo to asi je
ten Champmathieu? Podob se mi snad? Je to mon? Jak klidn
jsem byl vera, kdy jsem netuil vbec nic! Co jsem dlal vera v
tuto hodinu? Co se skrv za tou phodou? Jak se rozuzl? Co
mm dlat?
Tyto mylenky ho muily. Jeho mozek ztratil slu podret
pedstavy, kter se valily jako vlny, a Jean Valjean stiskl obma
rukama elo, aby je zadrel.
Ze zmatku, kter ruil jeho vli i rozum a v nm se pokouel
nalzt rozhodnut, vyplvala jenom zkost.
Hlava mu hoela. Pistoupil k oknu a otevel je dokon. Hvzdy
na nebi nesvtily. Vrtil se a usedl ke stolu.
Takto ubhla prvn hodina.
Ponenhlu se v jeho pemtn rsovaly a upevovaly nejasn tvary
a on zanal pesn tuit skutenost, ne jako celek, nbr jej
podrobnosti.
Zanal chpat, e je pnem situace, a je jakkoliv podivn a
nebezpen.
Jeho ohromen vak tm jen vzrstalo.
Nezvisle na psn vytenm a zbonm cli, k nmu smovaly
jeho skutky, vechno to, co a do toho dne podnikal, byla vlastn
jma, kterou hloubil, aby zahrabal sv jmno. V hodinch
skleslosti, v nocch bez spnku se nejvc obval, e je usly
vyslovit; kval si, e by to byl pro nho konec veho, e den, kdy
by se jeho jmno znovu objevilo, zniilo by jeho nov ivot a snad i
jeho novou dui. Chvl se pi pomylen, e by to bylo mon.
Kdyby mu vak byl nkdo v tch okamicch ekl, e pijde hodina,
kdy mu v uchu zazn to jmno, kdy ta ohavn slova Jean Valjean
vystoup nhle z temnoty a vzty se ped nm, kdy straliv
svtlo, stvoen, aby zaplailo tajemstv, kterm se halil, mu
najednou vzplane nad hlavou, kdyby mu byl nkdo ekl, e to
jmno ho neohroz, e to svtlo pivod jen hust temnotu, e ten
potrhan zvoj zvt tajemstv, e to zemtesen upevn jeho
stavbu, e ta podivn phoda nebude mt jin nsledek, ne e
jeho byt bude zrove bezpenj a neproniknutelnj a e z
konfrontace s pzrakem Jeana Valjeana vyjde dobr a ctihodn
man Madeleine jet ctihodnj, klidnj a venj, ne
tomu bylo pedtm kdyby mu to byl nkdo ekl, byl by potsl
hlavou a povaoval jeho slova za nesmysln. Nu, vechno to se
prv stalo, vechny ty nakupen nemonosti se dostavily a Bh
dopustil, aby se vci nemon staly skutkem!
Jeho mylenky se zanaly vyjasovat. m dl tm vc si
uvdomoval sv postaven.
Zdlo se mu, e se prv probudil z podivnho snu a zjistil, e se
uprosted noci t po njakm svahu, e se chvje a stoj a marn
couv na samm kraji propasti. Jasn rozeznval neznmho
cizince stojcho ve stnu, cizince, kterho osud pokld za nho a
tla ho do propasti msto nho. Ml-li se ten propastn jcen
zavt, bylo teba, aby tam jeden nebo druh spadl.
Stailo odevzdat se osudu.
Tohleto vechno si ujasnil a piznal: Je tu nevyhnuteln a osudn
skutenost, e jeho msto na galejch je przdn, e na nho, a
dl cokoliv, stle ek, e okraden malho Gervce ho zavede na
galeje, e to przdn msto zstv vyhrazeno pro nho a bude ho
pitahovat, dokud se tam nedostane. A potom si ekl: Prv te se
nael nhradnk a zd se, e se jm natst stal ten Champmathieu
a e on, od nynjka ptomn na galejch v osob Champmathieua
a v lidsk spolenosti jako pan Madeleine, nem se ji eho obvat,
jestlie nezabrn lidem, aby navalili na hlavu toho
Champmathieua balvan hanby, kter zapadne jako nhrobn
kmen a nikdy se ji nezdvihne.
Vechno bylo tak prudk a podivn, e nhle zakusil ono
nepopsateln rozruen, kter lovk nezakou v ivot vc ne
dvakrt tikrt, poctil onu ke svdom, kter pohne vm, co je v
dui pochybnho, co je sloeno z posmchu, z radosti a zoufalstv
a co bychom mohli nazvat vbuchem vnitnho smchu.
Netrpliv rozsvtil svku.
Tak co, ekl si, eho se bojm? Pro o tom pemlm? Jsem
zachrnn. Vechno je skoneno. Ml jsem pooteveny jenom
jedny dvee, ktermi mohla minulost vtrhnout do mho ivota; ty
dvee by te byly zazdny! Navdy! Javert, kter m tak dlouho
znepokojuje, kter m tm svm obvanm pudem zpotku div
neodhalil a kter m pak doopravdy k ertu! vystopoval, ten
stran loveck pes, kter mi byl stle v patch, byl by sveden na
nepravou cestu, byl by zamstnn jinde, ztratil by naprosto stopu!
Od nynjka me bt klidn, nech m na pokoji, u chytil svho
Jeana Valjeana! Kdo v, snad se dokonce i vysthuje z msta! A to
vechno se zbhlo bez mho zsahu! Nijak jsem se o to nepiinil!
Bonku! Pro jsem tedy z toho tak neastn? Ten, kdo by m te
vidl, by si namoudui pomyslil, e m postihlo netst! Ostatn,
je-li to pro nkoho smutn, nen to nikterak mou vinou. To
vechno zpsobila prozetelnost. Zejm si to peje! Mm prvo
zvrtit, co uspodala? Co si peji? Do eho se to chci mchat? Nic
mi po tom nen. A pece nejsem asten! Co tedy chci? Dostv se
mi toho, po em lta toum, o em se mi v noci zd, co je
pedmtem mch modliteb dostv se mi bezpenosti! Bh
tomu chce! Nic nemohu uinit proti vli bo. A pro tomu chce?
Abych pokraoval v tom, co jsem zapoal, abych konal dobro,
abych se jednoho dne stal velkm a povzbudivm pkladem, aby
se jednou eklo, e se pece jen poj troka tst k pokn, kter
jsem vykonal, a ke ctnosti, k n jsem se obrtil! Skuten
nechpu, pro jsem se ped chvl bl zajt k tomu dobrmu knzi,
vechno mu povdt jako zpovdnkovi a podat ho o radu;
zejm by mi neekl nic jinho. Je rozhodnuto, nechme bet vci
danou cestou! Ponechme een Bohu!
Tak mluvil v hlubinch svho svdom, naklnje se nad tm, co
bychom mohli nazvat propast sama sebe. Vstal ze idle a zaal
pechzet po pokoji. A u na to nemysleme, ekl si. ,,Je
rozhodnuto! Ale radost z toho nepoctil.
Naopak.
Jako nezabrnme moi, aby se nevracelo k zemi, nezabrnme ani
mylence, aby se nevracela k uritmu npadu. Nmonk tomu
zjevu k pliv; u hnka se to jmenuje svdom. Bh pobz vlny
due jako vlny ocenu.
Akoliv se pan Madeleine marn vzpral, pece jen se na chvli
znovu pustil do toho rozhovoru, v nm sm mluvil a sm si
naslouchal, v nm kal to, co chtl umlet, a slyel to, co nechtl
vdt, a ustupoval tajemn moci, kter mu porouela: Rozmysli si
to! jako ekla tm ped dvma tisci lety jinmu odsouzenci:
Jdi!
Setrvejme pi nezbytnm pozorovn, ne se vydme dl, abychom
pln pochopili.
Je jisto, e lovk hovo sm k sob; nen myslc bytost, kter by
to nebyla na sob zakusila. Meme ci, e slovo je jen tehdy
vzneenm tajemstvm, jde-li v nitru lovka z mylenky do
svdom a vrac-li se ze svdom k mylence. Jenom v tom smyslu
je teba rozumt vrazm, asto uvanm v tto kapitole: ekl,
zvolal. lovk si k, mluv sm k sob, vol v duchu, ani
poruuje vnj mlen. Je ve velk vav; vechno v nm mluv
krom st. Duevn skutenosti nejsou mn skuten proto, e
nejsou viditeln a hmatateln.
Ptal se tedy, na em je. Vyptval se sm sebe, jak se rozhodne.
Sm si doznval, e to, co si prv v mysli uspodal, je ohavn, e
npad ponechat vci sob samm, ponechat een Bohu je
prost hrozn. Dopustit, aby se uskutenil omyl osudu a lid,
nezabrnit mu, potvrdit jej svm mlenm, neuinit nic, to by
znamenalo uinit vechno! Byl by to posledn stupe pokryteck
nedstojnosti! Byl by to nzk, zbabl, potmil a odporn
zloin.
Poprv za osm let poctil neastnk hokou chu patn mylenky
a zlho skutku. S hnusem si odplivl.
Zpytoval se dl. Psn se ptal sm sebe, co myslil vtou: Doshl
jsem svho cle! Piznal si, e jeho ivot m skuten cl. Ale jak
cl? Skrvat sv jmno? Klamat policii? Opravdu jen pro tak
nepatrnou vc chtl vykonat, co vykonal? Nem opravdu jinho
cle, kter by byl velk, kter by byl prav? Zachrnit ne svou
osobu, ale dui. Stt se poestnm a dobrm. Bt poctiv! Nen to
prv a jenom to, eho chtl dosci a co mu biskup pikzal?
Zavt dvee za svou minulost? Paneboe, tm by je pece
nepirazil, ale podlm skutkem by je znovu otevel! Opt by se stal
zlodjem nejhorm ze vech zlodj! Ukradl by jinmu lovku
jeho zamstnn, jeho ivot, jeho klid, jeho msto na slunci! Stal by
se vrahem! Zabil by, mravn by zabil ubohho lovka! Vnutil by
mu stralivou smrt zaiva, tu smrt pod irm nebem, kter se
jmenuje galeje! Naopak, dokon sv vzken a navdy zave
peklo, z nho vyel; jestlie se vyd, zachrn lovka postienho
tak dsnm omylem, pijme znovu sv jmno, znovu se stane
trestancem Jeanem Valjeanem! Vrt-li se zdnliv zptky, ve
skutenosti odtamtud vyjde! Mus to uinit! Vechna jeho dvj
prce by byla zbyten, kdyby to neudlal! Cel jeho ivot by byl
neuiten, vechno jeho pokn by pilo nazmar a musil by ci:
k emu to vechno bylo? Ctil, e biskup je u nho, e biskup je
ptomen tm sp, e je mrtev, e se na nho upen dv, e by
mu od t chvle byl pan Madeleine i se vemi svmi ctnostmi
odporn a e by galejnka Jeana Valjeana pokldal za istho a
hodnho obdivu. I kdy lid vidli jeho masku, biskup vidl jeho
pravou tv. I kdy lid sledovali jeho ivot, biskup vidl do jeho
svdom. Je nutno jet do Arrasu, osvobodit nepravho Jeana
Valjeana a udat pravho! Bda! To je nejvt ob, nejdojemnj
vtzstv,posledn krok, kter je nutno uinit; ale je nutn. Jak
vlastn osud bol! Nedostane se mu svatosti v och boch,
nezneuct-li se znovu v och lid!
Dobr! ekl si. Rozhodnme se! Vykonejme svou povinnost!
Zachrame toho lovka!
Pronesl ta slova, ani si uvdomil, e mluv nahlas.
Vzal obchodn knihy, prozkoumal je a uvedl do podku. Hodil do
krbu balk pis drobnch obchodnk, kte se octli v tsni.
Napsal dopis, zapeetil jej, a kdyby byl v t chvli nkdo v pokoji,
byl by mohl na jeho oblce pest: Panu Laffittovi, banki, ulice
Artois, Pa.
Z psacho stolu vzal nprsn tobolku, kter obsahovala nkolik
bankovek a prvodn list, kter mu toho roku poslouil pi
volbch.
Kdo by ho byl vidl, kdy vykonval tyto vci, pi nich vn
pemlel, nebyl by pochyboval o tom, co se v nm dje. Jeho rty
se chvlemi pohnuly, nkdy zdvihl hlavu a upel pohled na docela
lhostejn msto na zdi, jako by prv tam byla zhada, kterou chtl
osvtlit nebo na ni se chtl otzat.
Jakmile dopsal dopis panu Laffittovi, dal jej s nprsn takou do
kapsy a zaal pechzet po pokoji.
Jeho mylenky se u neodchylovaly od nastoupen cesty. Stle
vidl svou povinnost, napsanou jasnmi psmeny, kter mu
planula ped oima a pemsovala se, kamkoliv dopadl jeho
pohled: Jdi! Odhal se! Udej se!
Vidl dokonce, jak se ped nm hbaj ve ztlesnnch tvarech ob
mylenky, kter a dosud byly dvojm heslem jeho ivota: ukrt
sv jmno, posvtit svou dui. Ponejprv si viml, jak jsou naprosto
protichdn, ponejprv vidl, v em se od sebe li. Rozeznval, e
jedna z tch mylenek je dobr, kdeto druh se mohla zvrhnout
ve patnou; e jedna je sebeobtovn a druh sobeckost; e jedna
k blin a druh j; e jedna pochz ze svtla, druh z temnoty.
Bojovaly spolu, vidl, jak se potkaj. m vce pemlel, tm vc se
zvtovaly ped jeho duchovnm zrakem; nyn nabyly obrovskch
rozmr; zdlo se mu, e ve svm nitru, v tom nekonenu, o nm
jsme prv mluvili, vid uprosted temnoty a svtla bojovat bohyni
a obryni.
Byl schvcen hrzou, ale pipadalo mu, e ho un dobr
mylenka.
Ctil, e dospl k dalmu rozhodnmu okamiku svho svdom i
svho osudu; ctil, e biskup uril prvn dob jeho novho ivota a
e Champmathieu uruje druh. Po velkm obratu pichz velk
zkouka.
Avak horeka, kter na chvli opadla, zanala poznenhlu
stoupat. Tiscer mylenky mu probleskovaly hlavou, a vechny ho
upevovaly v rozhodnut.
Jednu chvli si ekl, e snad si tu zleitost pli iv pipout, e
ten Champmathieu je docela vedn lovk a e skuten kradl.
Napomenul se: Jestlie ten lovk skuten ukradl nkolik jablek,
pat mu msc vzen. Ale od toho je velmi daleko ke kznici. A
kdo v, e opravdu kradl? Je to dokzno? Jmno Jeana Valjeana
mu pituje a in zbytenm vechno hledn dkaz.
Nepostupuj tak obvykle krlovt prokurtoi? V, e je zlodj,
protoe ho pokldaj za bvalho trestance.
V jin chvli ho napadlo, e snad uznaj jeho hrdinstv a jeho
poestn zpsob ivota po sedm let a vechno, co vykonal pro kraj,
a e kdy se dobrovoln vyd spravedlnosti, snad dostane milost.
Ale ta domnnka velmi rychle vyvanula a Valjean se trpce usml,
kdy si vzpomnl, e po krdei tch tyiceti sou, kter vzal
malmu Gervcovi, by byl povaovn za nenapravitelnho
zloince, e by se ten ppad znovu projednval a podle pesnho
znn zkona by mu vynesl doivotn pobyt v kznici.
Zavrhl vechny iluze, odpoutval se vc a vce od svta a hledal
tchu a slu jinde. ekl si, e mus splnit svou povinnost; e snad
splnn povinnosti nebude t, ne kdyby se j vyhnul; e kdyby
ponechal osudu volnou cestu, kdyby zstal v Montreuil-sur-Mer
by jeho dobr povst, jeho dobroinnost, laskavost, dstojnost,
tdrost, bohatstv, oblbenost a jeho poestnost byly okoenny
zloinem: a jakou pchu by pohchu dostaly vechny ty krsn
zmry, kdyby se spojily s tou ohavnost! Naproti tomu kdyby
dokonil svou obna galejch, s kruhem na krku, s etzem,
zelenou apkou, v prci bez oddechu, v hanb bez slitovn, spojil
by se vjedno s nebeskou mylenkou.
Konen si ekl, e je to nutn. e je to jeho osud, e nem prvo
mnit radky vy moci a bu jak bu mus volit: bu zevn
dstojnost a vnitn hanebnost, nebo vnitn svatost a zevn
bezectnost.
Kdy v sob takto pevracel tyto smutn mylenky, jeho odvaha
neopadvala, ale mozek zaal pociovat navu. Bezdn se
zamyslil nad jinmi vcmi, nad vednostmi.
Na skrnch mu buily tepny. Chodil sem tam. Plnoc odbila na
fae, potom na radnici. Odpotal dvanct der na obojch
hodinch a porovnal zvuk obou zvon. Pitom si vzpomnl, jak
ped nkolika dny vidl v obchod se starm elezem na prodej
star zvonek, na nm bylo napsno jmno Antoine Albin z
Romainville.
Bylo mu chladno. Rozdlal v krbu mal ohe. Nepomyslil pitom
na to, e by ml zavt okno.
Opt upadl do dvj otuplosti. Jenom s nmahou si vybavoval,
na myslil, ne odbila plnoc. Konen se mu to podailo.
Ach ano! ekl si. Rozhodl jsem se, e se udm.
A pak nhle pomyslil na Fantinu.
Co s tou ubohou enou?
Rozpoutal se v nm nov zmatek.
Fantina, kter se mu znenadn zjevila v mylenkch, zazila v
nich jako neekan paprsek svtla. Zdlo se mu, e vechno kolem
nho zmnilo svj vzhled; zvolal:
Bonku! A do tto chvle jsem uvaoval jen o sob! Vidl jsem
jenom to, co je vhodnj pro mne! Pokud jde o mne, bylo by lpe
mlet nebo se udat skrt svou osobu nebo zachrnit dui bt
neestnm, ale uctvanm starostou, nebo zneuctnm, ale
estnm trestancem, jen j, stle j, jenom j! Ale, Paneboe, to
vechno je sobeck. Je to trochu jin sobectv, ale je to sobectv!
Myslm tak trochu na jin? Zatek svatosti je myslit na druh.
Uvame to, prozkoumejme to. Co se stane, budu-li pry, budu-li
vymazn, budu-li zapomenut? Udm-li se, zadr m, propust
Champmathieua a m daj znovu do kznice dobr! A potom? Co
se stane tady? Zde v kraji, v mst, v tovrnch, v prmyslovch
podnicch s jejich dlnictvem, mui, enami, starci, dtmi,
chudmi lidmi! To vechno jsem vybudoval, to vechno jsem
vyburcoval k ivotu; vude tam, kde se kou z komna, jsem
piloil polnko do krbu a hodil kus masa do hrnce; piinil jsem se
o blahobyt, o prosperitu, o vr; pede mnou tu nic nebylo; cel
kraj jsem pozdvihl, oivil, oduevnil, zrodnil, podepel, obohatil;
jestlie tu nebudu, nebude tu due. Odejdu, vechno zeme. A co
ta ena, kter tolik trpla, kter m ve svm pdu tolik zsluh, jej
netst jsem nevdomky zavinil? A dt, pro kter jsem chtl
dojet, kter jsem matce slbil? Nejsem nm povinen t en na
odinn zla, kter jsem zpsobil? Co se stane, zmizm-li? Matka
zeme. S dttem se stane bhvco. Tak tomu bude, jestlie se
udm. Neudm-li se? Promysleme, jak to bude, neudm-li se!
Zarazil se, jakmile si poloil tuto otzku; chvli vhal a zachvl se.
Ale ten okamik byl krtk a Valjean si klidn odpovdl:
Dobr, ten mu pjde do kznice, to je pravda; ale, u erta! Vdy
kradl! Marn si km, e nekradl. Kradl! J zstanu tady, budu
pokraovat. V deseti letech vydlm deset milin, rozdlm je po
kraji, pro sebe si nic nenechm. K emu by mi to bylo? Pro sebe to
nedlm! Vzroste blahobyt, prmysl se probud a roz, tovrny a
dlny se rozmno, rodiny, sta rodin bude astn t! Kraj se
zalidn; tam, kde jsou jen osamocen statky, vyrostou vesnice a
tam, kde nen nic, vzniknou osady; bda zmiz a s bdou zmiz
opilstv, prostituce, krde, vrada, zmiz vechny neesti, vechny
zloiny! A ta chudinka matka vychov sv dt! Cel zem bude
bohat a poctiv! Boe, byl jsem blzen, byl jsem hlupk, kdy
jsem mluvil o tom, e se udm. Vru, musm dt pozor a nesmm
se unhlit. Coe, jen proto, e se mi lbilo zahrt si na statenho a
ulechtilho jako v sentimentln he, a jen proto, e jsem myslil
na sebe, jenom na sebe! Jen proto, e jsem chtl zachrnit ped
trestem, snad trochu pehnanm, ale v jdru spravedlivm,
kdovkoho, zlodje, zejm darebka, m bt cel kraj znien! Jen
proto m ta ena v nemocnicizemt! Jen proto m ta holika
skonit na dlab! Pojt jako pes! Ach, to je hrozn! A matka to
dt ani nespat! A ta holika matku! A to vechno pro toho
starho darebnho zlodje jablek, kter si jist vyslouil galeje
nm jinm, ne-li prv tmto pestupkem! To je pkn
svdomitost, kter zachrauje vinka a obtuje nevinn, kter
zachrauje starho tulka, jemu zbv jenom nkolik let ivota a
kter nebude neastnj v kznici ne ve sv chajd, svdomitost,
kter obtuje obyvatelstvo celho kraje, matky, eny, dti! Tu
ubohou malikou Cosettu, kter krom mne nem nikoho na svt
a jist je cel modr zimou v t de u Thnardierovch! To jsou ti
prav niemov! A j j bych neml stt v slov vi tm
ubokm! A j bych se ml jt udat! A j bych ml provst
takovou nejapnou hloupost! Pedstavme si nejhor dsledky!
Dejme tomu, e jsem v dobr vli pomoci lidem jednal nesprvn
a e mi to m svdom jednou vyte. Vzt na sebe odpovdnost a
pehldnout vitky, kter zat jenom mne a budou
kompromitovat jen m svdom, v tom je obtovn, v tom je
ctnost.
Valjean vstal a zaal opt pechzet. Tentokrt se mu zdlo, e je
spokojen.
Dmanty nachzme jenom v temnot zem; pravdu najdeme jen v
hlubinch mylenky. Zdlo se mu, e pot, co sestoupil do svch
hloubek, pot, co dlouho tpal v nejernjch temnotch, nael
konen dmant, pravdu, a e jej dr v dlani, oslnn pohledem na
nj.
Ano, myslil si, to je sprvn. Mm pravdu. Doel jsem k
rozuzlen. Musm se konen neho pidret. M cesta je
vyznaena. Ponechme to osudu! Nevhejme, necouvejme! Je to k
prospchu vech, nikoliv jen k mmu prospchu. Jsem Madeleine,
zstanu Madeleinem. Bda Jeanu Valjeanovi! J u jm nejsem,
neznm toho lovka, nevm, kdo je, a nael-li se v tto hodin
njak Jean Valjean, a se z toho dostane sm! Nic mi po tom nen.
To je osudn jmno, kter se vzn noc. Bda hlav, nad n se
zastav a na kterou se snese.
Podval se do zrctka, kter ml na krbu, a ekl:
Vida! Uklidnil jsem se, jakmile jsem se rozhodl! Te jsem jako
vymnn.
Znovu udlal nkolik krok, pak se najednou zastavil: A te, ekl
si, nesmm vhat ped dnm nsledkem rozhodnut, k nmu
jsem doel. Trvaj vak jet nitky, kter m poutaj k tomu Jeanu
Valjeanovi. Musm je zpetrhat! I v tomto pokoji jsou pedmty,
kter by m obalovaly, jsou tu m vci, kter by svdily proti
mn; mus zmizet.
Shl do kapsy, vythl tobolku, otevel ji a vyal z n mal klek.
Vsunul klek do zmku, jeho otvor byl skoro neviditeln,
protoe se ztrcel v nejtmavch odstnech vzorku papru, kterm
byly polepeny zdi. Otevela se tajn schrnka, jaksi sk
zabudovan mezi roh zdi a obloen krbu. V t skri bylo jen
nkolik hadr, modr halena, star kalhoty, brana a siln sukovit
hl, okovan na obou koncch. Kdo vidl Jeana Valjeana, kdy v
jnu roku 1815 prochzel Digne, byl by snadno poznal soustky
jeho bdnho obleen.
Ponechal si je, jako si ponechal stbrn svcny, aby si stle
pipomnal, odkud vyel. Ukryl vak pouze ty vci, kter ml z
kznice, a biskupovy svcny veejn vystavil.
Plae pohldl ke dvem, jako by se bl, e se otevou, tebas byly
zajitny zvorou. Potom, ani se podval na vci, kter tak
nbon a s nebezpem po lta steil, jedinm prudkm a
nhlm rozmachem hodil hadry, hl i branu do ohn.
Zavel tajnou skku, zdvojil opatrnost, co bylo zbyten,
protoe sk byla ji przdn, zavel ji a zakryl pisunutm kusem
nbytku.
Za nkolik vtein byl pokoj a protj ze osvtleny prudce
ervenm a chvjivm odrazem. Vechno hoelo. Sukovice
praskala a jiskry ltaly a doprosted pokoje.
Kdy brana s hroznmi hadry dohovala, objevil se pedmt,
kter se zaleskl v popelu. Madeleine se sklonil a snadno poznal
stbrn penz. Jist je to dvoufrank, kter vzal malmu
Savojkovi.
Nedval se do ohn a bez ustn pechzel po pokoji.
Nhle jeho pohled utkvl na obou stbrnch svcnech, kter se na
krbu odrazem ohn nejasn leskly.
Vida, pomyslil si. Jean Valjean je stle jet tady. Musm zniit i
svcny.
Vkrbu byl dostaten ohe, aby v nm svcny rychle ztratily
podobu a staly se kusem beztvarho stbra.
Sklonil se nad ohe a chvli se ohval. Okl. Pjemn teplo!
ekl.
Jednm svcnem prohrabal eav uhl.
Jet minutu, a byly by v ohni.
Vtom okamiku se mu zdlo, e zaslechl hlas, kter v jeho nitru
vykikl:
Jeane Valjeane! Jeane Valjeane!
Vlasy se mu zjeily jako lovku, kter sly hrzn voln.
Ano, m pravdu, dokoni, kal hlas. Dokonej, co jsi zaal! Zni
svcny! Zahla vzpomnky! Zapome na biskupa! Zapome na
vechno! Zni toho Champmathieua! Ano, tak je to sprvn.
Zatleskej si! Tak je to vhodn pro tebe. Rozhodnuto. Podepsno.
Hle, lovk, staec, kter nechpe, co na nm chtj, kter se
nieho nedopustil a je snad nevinen, lovk, pro nj je tv jmno
netstm, jeho tv jmno t jako zloin, lovk, kterho
pokldaj za tebe, kter bude odsouzen, kter skon sv dny v
zavren a v hrze! To je sprvn! Ty bu poestnm lovkem.
Zsta panem starostou, zsta poctiv a uctvan, oboha msto,
iv chud, vychovvej sirotky, ij astn, ctnostn a obdivovn, a
po celou dobu, co ty se bude radovat ve svtle, jin lovk bude
nosit tvou rudou kazajku, v opovren ponese tv jmno a bude
vlci za sebou v kznici tvj etz. Ano! Tak to bude v podku!
Bdnku!
Pot stkal Jeanu Valjeanovi po ele. Upel ztrhan pohled na
svcny. Zatm vak hlas, kter se ozval v jeho nitru, dosud neumlkl.
Pokraoval:
Jeane Valjeane! Kolem tebe se budou ozvat mocn hlasy, budou
tropit velk hluk, budou mluvit nahlas a budou ti ehnat, ale bude
se ozvat i onen jedin hlas, jej nikdo neusly a kter t bude v
temnot proklnat. Nue! Poslouchej, bdnku! Vechna ta
poehnn odpadnou dv, ne dojdou do nebe, a k Bohu se
dostane jenom ono proklnn!
Hlas, zpotku slab, ozvajc se z nejtemnjch zhyb svdom,
zaal poznenhlu dunt a hrozit a dolhat k Valjeanovu uchu.
Pipadalo mu, e posledn slova skuten sly, a Jean Valjean se
skoro bzliv rozhldl pokojem.
Je tu nkdo? zeptal se nahlas vecek vyden.
Potom pokraoval se smchem, kter se podobal smchu blbce:
Jsem to ale hlupk! Nikdo tu pece neme bt.
A pece jene ten ptomn nepatil k tm, kter je lidsk oko
schopno postihnout.
Jean Valjean postavil svcny na krb.
A zaal znovu pechzet jednotvrnm a smutenm krokem,
kter ruil sny mue spcho v pokoji pod nm a konen ho
probudil.
To pechzen Valjeana uklidovalo a opojovalo zrove. Zd se,
e ve svrchovan rozhodnch okamicch se lovk asto
pohybuje, aby se poradil se vm, co potk, zmn-li msto. Za
nkolik vtein nevdl, kde je.
Nyn se stejnou hrzou couval ped obma zvry, na nich se
stdav usnel. Jedno rozhodnut mu pipadalo stejn zlovstn
jako druh. Jak osud! Jakou divnou shodou okolnost povauj
toho Champmathieua za nho! M bt sraen prv tm, eho
prozetelnost zpotku zdnliv pouila k tomu, aby ho vzpmila!
Nadela chvle, kdy Jean Valjean musil uvaovat o budoucnosti.
M se pihlsit, Paneboe! M se vydat spravedlnosti! S
nesmrnm zoufalstvm pehldl vechno, co bude teba opustit,
co bude teba znovu vzt na sebe. Bude nutno se rozlouit s
ivotem istm a dobrm, zivm, s veobecnou ctou, se ct, s
volnost! U nebude chodit na prochzku do pol, neusly v
kvtnu pta zpv, nebude dvat almunu dtem! U neuct nhu
vdnho a lskyplnho pohledu, kter by ho pohladil! Odejde z
domu, kter vystavl, odejde ze svho pokoje, z tohoto pokojku!
V t chvli mu vechno pipadalo mil. Nebude st ve svch
knihch, nebude pst na stoleku z blho deva! Jeho star vrtn,
jedin sluebn, kterou m, mu nebude rno nosit kvu.
Paneboe! Msto toho galeje, elezn kruh na krku, rud kazajka,
etz na noze, nava, kobka, poln lko, vechny znm hrzy! V
jeho vku, po tom, m se stal! Kdyby byl aspo mlad! Ale je star
a kdejak lovk mu bude tykat, dozorce mu bude prohledvat
kapsy, profous ho bude bt hol! Bude chodit naboso v okovanch
botch! Rno i veer bude nastavovat nohu dozorci, kter zkou,
zda okovy nejsou porueny! Bude muset snet zvdavost cizch
lid, kterm eknou: Ten? To je povstn Jean Valjean, starosta v
Montreuil-sur-Mer! Veer, zpocen, znaven, se zelenou apkou
na och, bude v pru vystupovat pod biem seranta po ebku
do plovoucho vzen! Ach, ta bda! Me bt osud tak zl jako
myslc bytost a tak nestvrn jako lidsk srdce?
A pemlel jakkoliv, stle se vracel k tiv otzce, kter se
skrvala na dn jeho pemlen: zstat v rji a stt se v nm
blem? Nebo se vrtit do pekla a stt se andlem?
Co pot, Paneboe, co pot?
Boue, z n se s takovou nmahou dostal, se v nm rozpoutala
znovu. Mylenky se ponaly mst. Otupovaly ho, protoe byly
mechanick, jako bvaj mylenky zoufalstv. Ustavin se mu
vracelo jmno Romainville s dvma veri psn, kterou kdysi
zaslechl. Vzpomnl si, e Romainville je mal lesk pobl Pae,
kam v dubnu chodvaj mlad zamilovan trhat bez.
Vrvoral, i jeho due kloptala. el jako dcko, kter matka pout,
aby zkusilo sv prvn krky.
Chvlemi bojoval s navou a namhal se vzt rozum do hrsti.
Pokouel se naposled a konen vyeit otzku, kter ho do padu
vyerpala. M se udat? M mlet? U nevidl jasn. Nezeteln
mtohy vech jeho vah se chvly a rozplvaly jedna po druh jako
dm. Jen ctil, e nco ume, a se rozhodne pro cokoliv, a e nen
schopen, aby tomu zabrnil; e vstoup do hrobu, a jde vpravo
nebo vlevo; e pichz chvle smrtelnho zpasu agnie jeho
tst, nebo agnie jeho cti.
Bda! Znovu propadl nerozhodnosti. Nebyl dl ne na zatku.
V takovch zkostech se zmtala jeho uboh due. Osmnct set let
ped tmto neastnkem jin trpc tajemn bytost , v nm se
sousteuje vechna svatost a vechno utrpen lidstva, tak
odsouval udenou rukou kalich, z nho, jak se mu zdlo, crel
zrmutek a kter v hvzdnch hlubinch petkal temnotou,
zatmco se olivy chvly v nemilosrdnch poryvech nekonena.

IV

Jak vypad utrpen ve spnku

Prv odbila tet hodina a on ji pt hodin bez ustn pechzel,

ne klesl na idli. Usnul a ml sen.
Ten sen, jako vtina sn, se netkal vci, leda tm, e ml v sob
cosi neblahho a palivho, ale hluboce na nho zapsobil. Tato
non mra ho tak poznamenala, e si pozdji sen zapsal. Svd o
tom jeden ze zznam psanch vlastn rukou, kter zanechal.
Pokldme za svou povinnost opsat text slovo za slovem.
A je tento sen jakkoliv, historie on noci by byla kus,
kdybychom jej opominuli. Je to ponur dobrodrustv chor due.
Zde je. Na oblce nachzme tuto dku: Co se mi zdlo tto noci.
Byl jsem na venkov. ir smutn pl, kde ani travika nerostla.
Ml jsem dojem, e nen ani den, ani noc.
Prochzel jsem se s bratrem, bratrem svch dtskch let, s bratrem,
na kterho upmn eeno nikdy nemyslm a na kterho se
vlastn ani nepamatuji.
Hovoili jsme a potkvali jsme chodce. Mluvili jsme o sousedce,
kter kdysi vedle ns bydlila a po dobu, co ila v na ulici, pracovala
u stle otevenho okna. Jak jsme si tak povdali, z toho otevenho
okna na ns iel chlad.
Strom v t konin nebylo.
Spatili jsme tam lovka, kter ns minul. Byl, jak ho pnbh
stvoil, barvy popela a jel na hndku barvy zem. Mu byl
holohlav; bylo mu vidt lebku a na n vystoupl ly. V ruce ml
prut, prut prun jako rvov letorost a tk jako ze eleza. Jezdec
ns minul a neekl ani slovo.
Bratr ekl: Dejme se vozem.
vozem, kde nebylo vidt ani kovka ani kouska mechu. Vechno
mlo barvu zem i obloha. Po nkolika krocch u nikdo
neodpovdal na m slova. Viml jsem si, e u bratr se mnou nen.
Spatil jsem vesnici a veel do n. Pomyslil jsem si, e to bude
Romainville. (Proprv Romainville?)
Prvn ulice, kudy jsem vstoupil do vesnice, byla przdn. Zael jsem
do druh. Za rohem, kter ty dv ulice tvoily, stl lovk open o
ze. ekl jsem tomu mui: Jak se jmenuje tenhle kraj? Kde to jsem?
Mu neodpovdl. Vidl jsem oteven domovn dvee a vstoupil
jsem.
Prvn pokoj byl przdn. Vstoupil jsem do druh mstnosti. Za
dvemi toho pokoje stl mu open o stnu. Zeptal jsem se: je to
dm? Kde jsem? Mu neodpovdl. Dm ml zahradu.
Vyel jsem z domu a vstoupil do zahrady. Zahrada byla przdn. Za
prvnm stromem stl mu. ekl jsem tomu mui: je to zahrada?
Kde jsem? Mu neodpovdl.
Bloudil jsem po vesnici a uvdomil jsem si, e je to msto. Na ulici
ani ivka, vechny domovn dvee oteven. Nikdo nebyl ani na
ulici, ani v pokojch, ani v zahradch. Ale za kadm rohem ulice, za
kadmi dvemi, za kadm stromem stl mu a mlel. A vichni se
dvali, jak je mjm.
Vyel jsem z msta a vykroil do pol.
Za njakou dobu jsem se otoil a spatil obrovsk dav, kter el za
mnou. Poznal jsem v nm vechny lidi, kter jsem spatil v mst.
Mli divn hlavy. Nezdlo se, e by pospchali, a pece li rychleji ne
j. Nebylo vbec slyet, e jdou. Jednu chvli m dav dohonil a
obklil. Oblieje lid mly barvu zem.
Tu mi ekl mu, kterho jsem spatil, kdy jsem vstoupil do msta:
Kam jdete? Nevte, e jste u dvno mrtev?
Otevel jsem sta, abych mu odpovdl, a zpozoroval jsem, e kolem
mne najednou nikdo nen.

Jean Valjean se probudil. Byl prokehl. Chladn vtr, jak bv po

rnu, pohyboval kdly okna, kter zstalo oteveno. Ohe uhasl.
Svka dohovala. Byla pod jet ern noc.
Jean Valjean vstal a doel k oknu. Na nebi nebylo hvzd.
Z okna bylo vidt na dvr a na ulici. Najednou zaznl na dlab
such a tvrd zvuk a piml Jeana Valjeana, aby se podval dol.
Pod sebou vidl dv erven hvzdy, jejich paprsky se ve tm
pitvorn natahovaly a zkracovaly.
Protoe jeho mylenky jet tonuly v mlze sn, pomyslil si:
Podvejme se! Nejsou na nebi, ale na zemi.
Ale nedorozumn se vysvtlilo, k vdom ho pivedl jin zvuk,
podobn prvnmu. Pan Madeleine se podval a pochopil, e ty dv
hvzdy jsou jenom lucerny vozu. Ve svtle, kter vrhaly,
rozeznval jeho tvar. Byl to tilbury taen blm konkem. Zvuk,
jej slyel, byl dusot koskch kopyt na dldn.
je to vz? ekl si. Kdo to asi pijd tak asn?
V t chvli nkdo lehce zaklepal na dvee jeho pokoje.
Zachvl se od hlavy k pat a stranm hlasem zvolal:
Kdoje?
Kdosi odpovdl:
J, pane starosto.
Poznal hlas star vrtn.
Co je? zeptal se.
Pane starosto, je prv pt hodin.
Co je mi po tom?
Pane starosto, je tu vz.
Jak vz?
Tilbury.
Jak tilbury?
Pan starosta si neobjednal tilbury?
Ne, ekl.
Ko ekl, e pijel pro pana starostu.
Jak ko?
Ko pana Scaufflaira.
Ko pana Scaufflaira?
Pi tom jmn se Jean Valjean zachvl, jako by mu byl sjel ped
oima blesk.
Ovem! Pana Scaufflaira, odvtil.
Staena by se byla zdsila, kdyby ho v tu chvli spatila.
Nastalo dlouh ticho. Jean Valjean se tup dval na plamen svky,
vzal hork vosk z blzkosti knotu a hntl jej v prstech.
Staena ekala. Potom se odvila znovu hlasit ci:
Pane starosto, co mm vydit?
eknte, e je to v podku a e jdu dol.

Pekky na cest

V t dob se v potovn doprav z Arrasu do Montreuil-sur-Mer

uvalo malch vozk z dob csastv. Byly to dvoukolov
kabriolety, potaen svtlou k a opaten dkladnmi pry;
byla v nich jenom dv msta, jedno pro vozku a druh pro
cestujcho; kola byla opatena dlouhmi ochrannmi nboji, kter
udrovaly ostatn vozy v patin vzdlenosti; dodnes je vdme na
silnicch v Nmecku. Kufr na dopisy, velk podlouhl schrnka,
byl umstn vzadu za kabrioletem a tvoil s nm jeden celek.
Schrnka na dopisy byla natena ern a kabriolet lut.
Ty vozy, kterm se dnen vozidla vbec nepodobaj, byly jakoby
znetvoen a hrbat, a zdlky, kdy se pohybovaly po cest na
obzoru, vypadaly jako velk hmyz, kter se myslm jmenuje termit
a kter drobnm pedkem thne za sebou velk zadeek. Ale
jezdily velmi rychle. Pota odjdla z Arrasu kadou noc v jednu
hodinu, kdy dojela pota z Pae, a objevovala se v Montreuil-sur-
Mer ped ptou hodinou rno.
T noci se v zhybu ulice prv v okamiku, kdy vjdl do msta,
srazil potovn vz, kter mil k Montreuil-sur-Mer cestou pes
Hesdin, s malm tilbury, do nho byl zapraen bl k; pijdl
z opanho smru a sedl v nm jen mu zahalen v plti. Kolo
tilbury dostalo dkladnou rnu. Kurr na mue kiel, aby zastavil,
ale cestujc neslyel a rychlm klusem pokraoval v cest.
Ten lovk m po ertech naspch! ekl potovn vozka.
lovk, kter ml tak naspch, byl navlas podoben mui, jeho
jsme tak litovali, kdy jsme jej vidli, jak se zmt v duevnm
zmatku.
Kam jel? Nebyl by to sm dovedl ci. Pro pospchal? Nevdl. Jel
nazdabh. Kam? Bezpochyby do Arrasu; ale snad jel i jinam.
Chvlemi jako by to byl vytuil a zachvl se.
til se noc jako do propasti. Cosi ho pohnlo, cosi ho
pitahovalo. Nikdo nemohl ci, co se v nm dje, ale vem to bylo
jasn. Kter lovk se nedostal alespo jednou v ivot do temn
jeskyn neznma?
Vlastn se jet na niem nerozhodl, na niem se neustanovil, nic
nevymyslil, nic nepodnikl. dn zvr jeho svdom nebyl
konen. Byl na vahch jako v prvn chvli.
Pro jede do Arrasu?
Opakoval, co si ekl, kdy najmal vz od Scaufflaira, e toti nen
nevhodn vidt obalovanho na vlastn oi a posoudit vc na
mst, a u vsledek bude jakkoliv; e je dokonce prozrav
vdt, co se bude dt; e mus vc uvit a prozkoumat, ne se na
nem rozhodne; e na dlku se jev vechno zvelieno; a e se
snad jeho svdom dokonce uklidn a dovol, aby ten
Champmathieu, skuten bdnk, byl posln do kznice msto
nho; e tam vlastn bude Javert a Brevet, Chenildieu a
Cochepaille, sta trestanci, kte ho znaj, a pece ho poznali v tom
druhm. A potom! e Javert bude navdycky sveden ze stopy; e
vechny domnnky a podezen nikdo nevyvrt; e mu tedy
nehroz nebezpe.
Bude to jist pern okamik, ale peije jej. Ml svj osud v
ruce, tebas mu chystal zlo. Byl jeho pnem. T mylenky se pevn
drel.
Vlastn mme-li ci vechno byl by radji do Arrasu nejel.
A pece jel.
Myslil na to, zatmco biem pobzel kon, uhnjcho dobrm,
pravidelnm a bezpenm klusem, pi nm snadno uraz dv a
pl mle za hodinu.
m vce se pan Madeleine blil svmu cli, tm nalhavji ctil, e
ped nm couv.
Za svitu se octl v rovin, msto Montreuil-sur-Mer bylo u daleko
za nm. Dval se, jak obzor bledne; dval se, ani si to uvdomoval,
jak mu ped oima mjej vechny nepvtiv jevy zimnho svtn.
Rno m sv pzraky, jako je mv veer. Unikaly mu, zato vak
ern obrysy strom a pahork, kter vnmal jen bezdky a jakoby
duchem neptomen, pidvaly k rozervanosti jeho due cosi
chmurnho a zlovstnho.
Kdykoliv jel podl osamlch dom, jak stvaj u silnic, kal si:
pece jen jsou jet lid, kte sp!
Klus kon, rolniky na postroji, drnen kol na dlab splvaly v
mkk a jednotvrn zvuk, kter je pjemn, jsme-li vesel, ale zn
pohebn, kdy jsme smutn.
Byl u bl den, kdy dojel do Hesdinu. Zastavil v hospod, aby si
k odpoinul a aby mu mohl dt ovsa.
Jak Scaufflaire ekl, k byl z drobnho bouloskho plemene;
ml velkou hlavu, velk bicho, skoro dnou ji, ale mohutnou
hru, irok hbet, kepk, jemn a pevn nohy; je to okliv
plemeno, avak siln a zdrav. Vten zve urazilo pt mil ve
dvou hodinch a nemlo na hbet ani kapku potu.
Jean Valjean z tilbury nevystoupil. eledn, kter donesl oves, se
nhle sklonil a prohlel lev kolo.
Jedete takhle u dlouho? zeptal se.
Odpovdl mu, ani se vytrhl ze svch mylenek:
Pro?
Pijdte zdaleka? opakoval eledn.
Ujel jsem asi pt mil.
Ale jdte!
emu se divte?
eledn se znovu sklonil, chvli mlel, upen se dval na kolo, pak
se narovnal a ekl:
Je mon, e to kolo vykonalo pt mil cesty, ale je jist, e u po
nm neujedete ani tvrt mle.
Jean Valjean seskoil z vozu.
Co to povdte, pteli?
Povdm, e jste jen zzrakem ujel pt mil a nesletl jste i s
konm nkde do pkopu. Podvejte se.
Kolo bylo skuten tce pokozeno. Nrazem potovnho vozu se
roztpily dv loukot, rozviklal se sted a nboj kola se uvolnil.
Pteli, ekl elednovi, je tu kol?
Jist, pane.
Prokate mi laskavost a pivete ho.
Je na dva kroky odtud. Hal! Miste Bourgaillarde!
Mistr Bourgaillard, kol, stl mezi dvemi. Piel prohldnout
kolo a uklbl se jako lka, kter prohl zlomenou nohu.
Mete to kolo ihned spravit?
Ano, pane.
Kdy mohu odjet?
Ztra.
Ztra!
Budu na tom pracovat cel den. Pn pospch?
Nesmrn. Musm odjet nejpozdji za hodinu.
To nejde, pane.
Zaplatm, co budete chtt.
Nejde to.
Tedy za dv hodiny.
Dnes to nebude. Musm udlat dv loukot a nboj kola. Pn
me odjet a ztra.
M zleitost se ned odloit na ztek. Co kdybyste msto opravy
dal nov kolo?
Jak?
Jste kol?
Zajist, pane.
Nemte kolo, kter byste mi mohl prodat? Mohl bych pak brzo
odjet.
Nhradn kolo?
Ano.
Nemm jedno hotov kolo pro v vz. Kola vdycky tvo pr.
Nemete dt dv kola dohromady nhodn.
Prodejte mi tedy dv kola.
Pane, kola nejdou na jakoukoliv npravu.
Zkuste to.
To je zbyten, pane. Mm na prodej jenom kola k obyejnm
vozm. Jsme tu v mal vesnici.
Mohl byste mi pronajmout kabriolet?
Mistr kol na prvn pohled poznal, e tilbury je najat vz. Pokril
rameny.
Pkn zachzte s najatm vozem! Kdybych jej ml, vm bychjej
nepronajal.
Tedy mi jej prodejte.
Nemm.
Jake! Nemte vz, a je jak je? Vidte, e nejsem nron.
Jsme zde v chudm kraji. Mm vz pod klnou, pokraoval
kol, starou kolesku, pat jednomu manovi, kter mi ji dal do
opatrovn a jezd v n jednou za uhersk msc. Rd bych vm ji
pronajal, co mi na n zle? Ale ten man by ji nesml na silnici
vidt. A pak, je to koleska, mus bt k n dva kon.
Vezmu si potovsk kon.
Kam jedete?
Do Arrasu.
A chcete se dnes vrtit?
Ovem.
S potovskmi komi?
Pro ne?
Je vm jedno, dojedete-li ve tyi rno?
Jist ne.
Tak vidte, e to s potovskmi nepjde M pn prvodn list?
Ano.
S potovskmi komi nedojede pn do Arrasu dv ne ztra. Jsme
tu na vedlej silnici. Na potovskch stanicch je patn obsluha,
kon jsou na polch. Zan se orat; zapahuj te kdejak kon,
potovsk jako kad jin. Na kad stanici bude pn
pinejmenm ti nebo tyi hodiny ekat. A potom jdou krokem.
Je tu mnoho kopc.
Tedy pojedu na koni. Vyphnte ho. Jist mi tu nkdo prod
sedlo.
Urit. Je vak ten k zvykl na sedlo?
Prv jste mi to pipomnl. Nen.
Tedy
Snad se ve vsi najde k, kterho bych si mohl najmout? K,
kter m dobhnout za den do Arrasu.
K tomu by bylo teba kon, jakho tu nemme. Pedn byste si ho
musil koupit, protoe vs tu nikdo nezn. Ale nenajdete ho zde ani
ke koupi, ani k pronajmut, i kdybyste dval pt set frank, nebo i
tisc.
Co mm dlat?
eknu vm docela poctiv, e nejlep bude, kdy vm kolo
spravm a vy se vydte na cestu ztra.
Ztra je pozd.
Hrome!
Nejezd tudy dostavnk do Arrasu? Kdy pijede?
V noci. Obma smry tady jezd dostavnk jednou v noci.
Skuten potebujete cel den, abyste to kolo spravil?
Cel den a to se musm init!
Kdybyste si pibral dva dlnky?
Ani kdybych jich pibral deset!
Co kdybyste svzal loukot provazem?
Loukot bych mohl svzat, ale ne sted. A pak, cel kolo je ve
patnm stavu.
Je tu povoznk, kter by mi pronajal vz?
Ne.
Je tu jin kol?
eledn i mistr kolsk odpovdli zrove a zavrtli hlavou.
Nen.
Jean Valjean poctil nesmrnou radost.
Bylo zejm, e zashla sama prozetelnost. Jejm zenm se
porouchalo kolo tilbury, prozetelnost ho zastavila na cest. On
vak nedbal jejho prvnho pokynu; prv se pokou o vechno
mon, aby mohl pokraovat v cest; poctiv a svdomit vyerpal
vechny monosti; nedal se odradit poasm, navou ani vydnm;
nic si neme vytat. Nedostane-li se dl, nebude to jeho vina. To
u nebude vc jeho svdom, nbr zsah samotn prozetelnosti.
Jean Valjean si oddychl. Oddychl si voln, z plnch plic, poprv od
Javertovy nvtvy. Zdlo se mu, e elezn pst, kter mu po
dvacet hodin svrala srdce, prv povolila.
Pipadalo mu, e te je Bh na jeho stran a e mu to zjevil.
ekl si, e uinil vechno, co mohl uinit, a e mu te nezbv ne
se klidn vrtit, odkud piel.
Kdyby se byl jeho rozhovor s kolem konal v hospodsk sednici,
kdyby neml svdk, kdyby je nikdo neslyel, bylo by zstalo pi
tom, e se ned nic dlat, a je mon, e bychom nemohli
vypravovat dn z pbh, o nich budete st dl. Jenome pan
Madeleine mluvil s kolem na veejn ulici. Kad hovor na ulici
pivol krouek poslucha. Vdyckyse najdou lid, kte nedaj
nic vc ne bt pouhmi divky. Zatmco pan Madeleine vyslchal
kole, obklopilo je nkolik chodc. Jaksi jinoch, jeho si nikdo
nevmal, naslouchal nkolik minut a pak odbhl.
Chlapec se vrtil prv ve chvli, kdy cestujc po vaze, kterou
jsme popsali, se rozhodl, e se vrt. Chlapce doprovzela staena.
Pane, pravila staena, mj chlapec mi ekl, e chcete najmout
kabriolet.
Prost slova star eny, kterou chlapec pivedl, zpsobila, e
cestujcmu vyrazil na ele pot. Zdlo se mu, e ruka, kter ho
prv pustila, se znovu objevuje ve stnu za nm a e je hotova opt
ho uchopit.
Odpovdl:
Ano, matko, hledm kabriolet, kter bych mohl najmout.
A chvatn dodal:
Tady pr jej nedostanu.
Ale ano, dostanete, pravila staena.
Kde? otzal se kol.
U m, odpovdla staena.
Jean Valjean se zachvl. Ruka osudu ho opt sevela.
Staena mla skuten pod klnou jakousi proutnou bryku.
Kol i eledn, kte neradi vidli, e ztrcej zkaznka, se vloili
do ei.
Je to hrozn kra poloili ji prost na npravy pravda, uvnit
jsou sedadla zavena na koench emenech pr do n kola
jsou zrezivl a prohnil vlhkem v t se nedostanete dl ne v
tom svm tilbury je to star rachotina pn by si jist do n
nesedl a tak dl.
To vechno bylo pravda, ale a ta star rachotina byla jakkoliv,
kra mla dv kola a mohla ho odvzt do Arrasu.
Zaplatil, kolik podali, nechal tilbury v oprav u kole a ujednal,
e si vz vezme, a se bude vracet. Do vozku dal zaphnout
blho kon, usadil se a pokraoval v cest, na kterou se rno
vydal.
Jakmile se vozk rozjel, Jean Valjean si doznal, e ped chvilkou
poctil radost, kdy pomyslil, e se nedostane tam, kam ml
nameno. Bezmla s hnvem uvaoval o t radosti a zjistil, e byla
poetil. Pro se ml radovat z nvratu dom? Vdy tu cestu
podnikl dobrovoln. Nikdo ho nenutil. A jist se stane jen to, co si
on bude pt.
Kdy vyjdl z Hesdinu, uslyel hlas, kter na nho volal:
Zastavte! Zastavte!
Zastavil se s gestem tm radostnm; bylo v tom gestu cosi
chvjivho a keovitho a podobalo se to nadji.
Byl to staenin chlapec.
Pane, ekl, to j jsem vm obstaral vozk.
Nu, a?
Nic jste mi nedal.
Tomu, kter dval vem tak ochotn, pipadla ta dost
pemrtn a skoro hanebn.
I ty erchmante jedna! ekl, nic nedostane! Prskl biem a
tryskem ujel.
VHesdinu ztratil mnoho asu a byl by rd ztrtu vyrovnal. Konk
byl statn a thl za dva; ale byl nor, v poslednch dnech prelo,
cesty byly patn. A potom, to ji nebyl tilbury. Dvoukolka byla
neohraban a tk. Krom toho cesta stle stoupala.
Trvalo mu skoro tyi hodiny, ne se dostal z Hesdinu do Saint-
Pol. Pt mil za tyi hodiny.
VSaint-Pol vyphl u prvn zjezdn hospody a zavedl kon do
stje. Podle slibu, kter dal Scaufflairovi, stl u jesl, pokud se k
nenaral. Pemlel o smutnch a podivnch vcech.
Manelka hospodskho pila za nm do stje.
Nebude pn sndat?
Mte pravdu! ekl. Mm stran hlad.
el za usmvavou enou sv tve. Zavedla ho do nzk sn, kde
byly stolky msto ubrus pokryty voskovm pltnem.
Pospte si, ekl, musm brzy odjet. Mm naspch.
Statn vlmsk sluebn rychle prostela. Pozoroval dve se
zalbenm.
U vm, co mi chyblo, pomyslil si. Nesndal jsem.
Pinesli mu sndani. Vrhl se na chlb, ukousl si podn sousto,
potom chlb zvolna poloil na stl a u se ho nedotkl. U jinho
stolu sedl forman. Zeptal se ho:
Pro je ten jejich chlb tak hok? Forman byl Nmec a
nerozuml mu. Vrtil se do stje ke koni.
Za hodinu odjel ze Saint-Pol a zamil k Tinques, kter jsou jen pt
mil od Arrasu.
m se obral za jzdy? Na myslil? Dval se jako zrna, jak se
sunou kolem nho stromy, dokov stechy, obdlan pole a jak se
krajina kadm krokem mn. Podobn podvan asto zamstn
dui natolik, e j tm dovoluje nemyslit. Je nco alostnjho a
nevyzpytatelnjho ne zahldnout tisce vc poprv a zrove
naposled? Cestujeme-li, kadm okamikem se rodme i umrme.
V hloubi due snad srovnval mnc se obzory s lidskm ivotem.
Vechno je ped nmi ustavin na tku. Ptm a jas se stdaj;
po oslniv zi pichz setmn; pospchme, vztahujeme ruce,
abychom zadreli, co ns mj; kad udlost je jako zatka na
cest; a najednou jsme sta. Poctme nraz, vechno potemn,
rozeznvme tmav dvee, chmurn k ivota, kter ns thl, se
zastavuje a vy vidte, e ho vypah neznm zasten postava.
eilo se v dob, kdy dti vychzejc ze koly vidly, jak cestujc
vjel do Tinques. Pravda, v t ron dob jsou jet krtk dny. V
Tinques nezastavil. Jak vyjdl z vesnice, cest, kter spravoval
cestu, zdvihl hlavu a ekl:
Ten k m u dost.
Uboh zve skuten lo u jen krokem.
Jedete do Arrasu? zeptal se cest.
Ano.
Tmhle tempem se tam vas nedostanete.
Jean Valjean zastavil kon a zeptal se ceste:
Jak je daleko odtud do Arrasu?
Dobrch sedm mil.
Jak to? Potovn knka mluv jenom o pti.
Copak nevte, e se opravuje silnice? odvtil cest. Za tvrt
hodiny dorazte k mstu, kde je uzaven. Dl se neme.
Opravdu?
Dte-li se nalevo cestou, kter vede do Carency, pejedeteeku; a
a budete v Camblinu, zabote doprava; to je cesta z Mont-Saint-
loy, kter vede do Arrasu.
Ale u je tma; zabloudm.
Vy nejste zdej?
Ne.
A to jsou sam vedlej cesty Pokejte, pane, pravil cest,
chcete, abych vm poradil? V k je unaven. Vrate se do
Tinques. Je tam dobr hospoda. Vyspte se tam. Do Arrasu
pojedete ztra rno.
Musm tam bt dnes veer.
To je jin. Pesto si zajete do t hospody a vezmte si tam kon
na ppe. Podomek vs dovede a na hlavn silnici.
Poslechl cestovy rady, vrtil se a za pl hodiny mjel tot msto,
ale klusem, s pipaenm konm. eledn, kter si kal postilin,
sedl na vidlici vozku.
Madeleine vak ctil, e ztratil mnoho asu.
Setmlo se u.
Vjeli na postrann silnici. Byla hrozn.
Vozk padal z jednoho vmolu do druhho. Madeleine ekl
postilinovi:
Stle klusem; dostane dvojnsobnou odmnu. Pi jednom
nrazu praskla rozporka.
Pane, ekl postilin, praskla nm rozporka, nevm, jak te
piphnu svho kon; cesta v noci je moc patn; kdybyste chtl
pespat v Tinques, mohli bychom ztra velmi asn dojet do
Arrasu.
Odpovdl: M kus provazu a n?
Ano, pane.
Jean Valjean uzl vtev a zhotovil z n rozporku.
Tak znovu ztratili dvacet minut; ale potom ujdli tryskem.
Rovina byla zatopena tmou. Na kopcch se vlely nzk a temn
mlhy a odplouvaly jako dm. V mracch se blala svtla. Prudk
vtr, kter vl od moe, huel na vech stranch, jako by nkdo
pestavoval nbytek. Vechno, co bylo vidt, vypadalo ustraen.
Jak se vci zachvvaj pod mohutnm dechem noci!
Pronikal jm chlad. Od pedelho veera nejedl. Nejasn
sivzpomnl na jin non bloudn po rozlehl rovin v okol
Digne. Od t doby ubhlo osm let; zdlo se mu, e to bylo vera.
Na njak vzdlen vi bily hodiny. Zeptal se chlapce:
Kolik je hodin?
Sedm, pane. V osm budeme v Arrasu. Nemme u ani ti mle
cesty ped sebou.
V t chvli pipadl poprv na mylenku a podivil se, e na ni
nepiel dv , e snad vechno sil, kter vynaloil, je zbyten;
e nev, kdy m porota zasedat, e se ml zeptat; e bylo vstedn,
hnal-li se tak vped, ani vdl, zda tm nco doke. Potom
zaal v duchu potat: e pelen obyejn zan v devt hodin
rno, e by ta vc urit netrvala dlouho, e projednn krdee
jablek by bylo krtk, e by to bylo sp jen zjiovn totonosti;
e soudce vyslechne asi pt svdk a advokti e nebudou mt
valn co ci; a e on pijde, a bude po vem!
Postilin pohnl kon. Pejeli eku a mli za sebou Mont-Sain-
loy. Noc byla ernj a ernj.

VI

Sestra Simplicie je podrobena zkouce

Fantina se zatm radovala.

Mla velmi patnou noc. Stran kalala, horeka stoupala, mla
tk sny. Pi rann vizit blouznila. Lka se tvil znepokojen a
dal, aby mu hlsili, a se pan Madeleine vrt.
Cel dopoledne byla Fantina mrzut, mluvila mlo, skldala
drobn zhyby na pokrvce a tie odkvala slice, jako by
potala vzdlenosti. Oi mla zapadl a nehybn. Zdly se
vyhasl, ale chvlemi se najednou rozsvtily a zily jako hvzdy.
Zd se, e blzkost hodiny, kdy se stmv, pln nebeskm jasem ty,
kdo odchzej z jasu pozemskho.
Kdykoliv se sestra Simplicie zeptala, jak se j da, odpovdala
Fantina stle stejn: Dobe. Chtla bych mluvit s panem
Madeleinem.
Ped nkolika msci, kdy Fantina ztratila posledn zbytek studu a
pestala se hanbit a radovat, podobala se vlastnmu stnu. Te
vypadala jako pzrak. Tlesn nemoc dokonila dlo neduhu
mravnho. Ptadvacetilet stvoen mlo vrsit elo, propadl
tve, piat nos, vysedl zuby, popelavou ple, vyhubl krk,
vyvstal kln kosti, chatrn svaly, matnou pokoku a svtl vlasy
promchan edivmi. Bda! Jak dovede nemoc napodobit starobu!
V poledne piel lka, pedepsal uvn, zeptal se, zdali se pan
Madeleine objevil v nemocnici, a zavrtl hlavou.
Pan Madeleine chodval k nemocn ve ti hodiny. Byl pesn,
protoe pesnost povaoval za obdobu dobroty.
Asi v pl tet zaala bt Fantina neklidn. Za dvacet minut se
aspo desetkrt zeptala jeptiky: Sestro, kolik je hodin?
Odbily ti hodiny. Pi tetm deru se Fantina posadila, akoliv
jindy mla sotva slu, aby se na lku pohnula; keovit sepjala
vyzbl a lut ruce a jeptika slyela, jak se j z prsou derou
hlubok vzdechy, jako by pociovala levu. Potom se Fantina
otoila a podvala se na dvee.
Nikdo nevstupoval; dvee se neotvraly.
Zstala tak tvrt hodiny, hledla upen na dvee, zcela nehybn a
jako by tajila dech. Sestra se na ni neodvila promluvit. Na
kostele odbily ti hodiny a tvrt. Fantina bezvldn klesla na
polt.
Neekla slovo a znovu zaala skldat mal zhyby na pokrvce.
Uplynula plhodina, potom hodina. Nikdo nepichzel. Kdykoliv
zaznly hodiny, Fantina se vztyila, podvala se na dvee a klesla
zase na polt.
Akoliv vbec nepromluvila, nezanakala a nikoho neobviovala,
bylo vidt, co si mysl. Jenom z jejho kale el strach. Zdlo se, e
na ni cosi temnho dolh. Byla zsinal, mla namodral rty.
Chvlemi se usmvala. Udeila pt hodina. Vtom sestra zaslechla,
jak Fantina tie k: Chybuje, e dnes nepichz, protoe ztra
odejdu.
I sestra Simplicie byla udivena, e se pan Madeleine opozdil.
Zatm se Fantina, jako by nco hledala, dvala na nebesasvho
lka. Nhle zaala hlasem tichm jako dech zpvat. Jeptika
poslouchala. Poslyte, co Fantina zpvala:

Co pknch vc se nakoupit me,

kdy za brnu kroky putuj,
chrpa se modr a rd se re,
chrpa se modr, j miluji.

Pesvat Panna v mm chudm byt

se za soumraku stavila:
Tu m, cos chtla, mm pro t dt
pod pltm schovno, pravila.
Bte mi ke kupci pro pltno, nit
a pro nprstek do dla.

Co pknch vc se nakoupit me,

kdy za brnu kroky putuj.

Maria Panno, tohleto je

m kolbika s pentlemi.
Kdyby mi nabd Bh hvzdy svoje,
to dt tv mm radji.
A co s tm pltnem, pan moje?
Prdlko pro n strojte mi.

Chrpa se modr a rd se re,

chrpa se modr, j miluji.
Mchejte pltnko. Kdepak, pan?
V ece. Pak ist spchnte
sukniku s ivtkem, vyvn
rikou na nich rozkvete.
Dt je v Pnu, co s pltnem, pan?
Na rub z nho mi stihnte.

Co pknch vc se nakoupit me,

kdy za brnu kroky putuj,
chrpa se modr a rd se re,
chrpa se modr, j miluji.

Byla to star ukolbavka, kterou kdysi uspvala Cosettu a na

kterou si nevzpomnla u celch pt let, co nemla holiku u
sebe. Zpvala tu nnou melodii tak smutn, e mlem rozplakala i
jeptiku. Sestra, zvykl jen psnosti, ctila, jak se j slzy derou do
o.
Hodiny tloukly est. Fantina je snad neslyela. Zdlo se, e si ji
nieho kolem sebe nevm.
Sestra Simplicie poslala sluebnou, aby se zeptala vrtn v tovrn,
zdali se pan starosta vrtil a nepijde-li brzy do nemocnice. Dve
se vrtilo za nkolik minut.
Fantina se nehbala a zdlo se, e se obr jen svmi mylenkami.
Sluebn seste Simplicii velmi tie vyprvla, e pan starosta odjel
rno ped estou hodinou v t zim jen v malm tilbury, s jednm
blm konm, e jel sm, bez koho, e se nev, kam m
nameno, e ho lid vidli zatet na arraskou silnici a jin e
tvrd, e ho zahldli na cest do Pae. Pr byl pi odjezdu jako
jindy velmi laskav a vrtn ekl, aby ho dnes v noci neekala.
Zatmco si ob eny, obrcen k Fantin zdy, eptaly sestra se
vyptvala, sluka vykldala, co si o tom vem mysl , Fantina na
lku poklekla, zaatmi pstmi se opela o polt a chvlemi
vystrkovala hlavu ze zvs a napjat naslouchala. Byla horen
il, jak tomu bv u uritch chorob, kdy se zdrav pirozen
pohyby spojuj s dsnou vyzblost smrti. Nhle vykikla:
Mluvte o panu Madeleinovi! Pro mluvte tak tie? Co dl? Pro
nepichz?
Vykikla drsn a chraptiv, a se ob eny domnvaly, e sly ne
ensk, ale musk hlas, a ustraen se ohldly.
Odpovzte mi! zvolala Fantina.
Sluka vykoktala:
Vrtn mi ekla, e dnes neme pijt.
Mil dt, ekla sestra, uklidnte se, lehnte si.
Fantina, ani zmnila postoj, hlasit, velitelsky a pitom dojemn
pokraovala:
Neme pijt? Pro? Vy vte pro. eptaly jste si o tom. Chci to
vdt.
Sluebn chvatn poeptala jeptice: eknte j, e je zamstnn v
mstsk rad.
Sestra Simplicie se lehce zardla; sluebn j radila, aby lhala. Na
druh stran se j zdlo, e by pravdou zasadila nemocn
stralivou rnu, co mohlo bt Fantin v jejm stavu osudn.
Zardn trvalo jen chvilku. Sestra klidn a smutn pohldla na
Fantinu a ekla:
Pan starosta odjel.
Fantina se vztyila a znovu poklekla. Oi j svtily. Nevdan radost
j zila ve zmuench rysech.
Odjel! zvolala. Jel pro Cosettu!
Potom vzthla ob ruce k nebi a na tvi se j objevil nepopsateln
vraz. Pohybovala rty; tie se modlila.
Kdy se domodlila, ekla: Sestiko, lehnu si, udlm vechno, co
budete chtt; prv te jsem tak kiela, dobe vm, e nen pkn
tak hlasit mluvit, vite sestiko, e u jsem hodn. Bh je dobr,
pan Madeleine je dobr, a pedstavte si, e jel pro mou Cosettu do
Montfermeil.
Ulehla, pomohla jeptice urovnat polt a polbila stbrn kek,
kter j zavsila na krk sestra Simplicie.
Mil dt, ekla sestra, te si odpoite a u nemluvte.
Fantina vzala oetovatelinu ruku do svch vlhkch rukou;
jeptika hned vdla, co jej pot znamen.
Dnes rno odjel do Pae. Vlastn by nemusil pes Pa.
Montfermeil je trochu nalevo, kdy se jede odtud. Vzpomnte si,
jak mi v hovoru o Cosett ekl: Brzy! Brzy! Chce m pekvapit.
Pamatujete se, e mi dal podepsat dopis, aby mu ji Thnardierovi
vydali. Vite, e nemohou nic namtat. Vrt mi Cosettu. ady by
nedovolily, aby si nkdo ponechal dt, na kter se platilo.
Sestiko, nedvejte mi znamen, e nesmm mluvit. Jsem
nesmrn astn, vbec nic m nebol, uvidm Cosettu, dokonce
mm hlad. U jsem ji nevidla skoro pt let. Ani nevte, jak
hluboko mte takov dt v srdci. A uvidte, jak bude hodn.
Kdybyste vdla, jak m hezk rov prstky! Pedevm bude
mt krsn ruce. V prvnm roce byly smn. Takov malink!
Dnes je jist u velk. Je j sedm let. U je to slena. km j
Cosetta, ale jmenuje se Eufrasie. Pokejte, dnes rno jsem se dvala
na prach na krbu, a hned m napadlo, e brzo uvidm Cosettu.
Paneboe! Nedlme dobe, nevidme-li dti tolik let! Mlo by se
pamatovat, e ivot nen vn! Jak je pan starosta hodn, e odjel.
Je pravda, e je zima? Ml alespo pl? Ztra tu bude, vite? To
bude slvy! Sestiko, ztra rno mi nezapomete dt krajkov
epeek. Z Montfermeil je sem kus cesty. Tenkrt jsem to ula
pky. Pro m to bylo daleko. Ale dostavnky jezd velmi rychle!
Ztra tu bude i s Cosettou. Jak daleko je odtud do Montfermeil?
Sestra, kter nemla ani pont o vzdlenostech, odpovdla:
Myslm, e by tu ztra mohl bt.
Ztra! Ztra! kala Fantina. Ztra uvidm Cosettu. Vidte, dobr
sestiko poslan od Pnaboha, u nejsem nemocn. Blznm.
Tanila bych, kdybyste chtla.
Kdo by ji byl vidl ped pl hodinou, nebyl by tu promnu
pochopil. Fantina byla pkn rov, mluvila ivm a pirozenm
hlasem, obliej jeden smv. Chvlemi se mezi tichm hovorem
hlasit zasmla. Radost matky je tm stejn jako radost dtte.
Jestlie jste tak astn, pravila jeptika, poslechnte m a
nemluvte.
Fantina poloila hlavu na polt a ekla si polohlasn: Ano, jen
le, Fantino, bu moudr, protoe bude zase mt sv dt. Sestra
Simplicie m pravdu. Tady maj vichni pravdu.
A potom, ani se hnula, ani otoila hlavu, dvala se iroce
rozevenma oima kolem sebe a u nic neekla.
Sestra zathla zclony, protoe doufala, e si Fantina zdmne.
Mezi sedmou a osmou hodinou piel lka. Neslyel hovor a
domnval se, e Fantina sp; tie vstoupil a po pikch doel k
lku. Porozhrnul zvsy a ve svtle non lampiky vidl, e se
Fantina na nho dv velkma klidnma oima.
ekla mu: Nechte ji spt v postlce vedle mne?
Lka se domnval, e blouzn. Dodala:
Je tu pro ni dost msta.
Lka vzal stranou sestru Simplicii, kter mu vysvtlila, e pan
Madeleine na den nebo na dva odjel. Mla za to, e nen teba
vyvracet domnnku nemocn, kter v, e pan starosta jel do
Montfermeil; mon e nemocn hd docela sprvn. Lka
projevil souhlas.
Znovu pistoupil k lku Fantiny, kter pokraovala:
Vte, a se rno probud, eknu t mal koice: dobr jitro, a v
noci protoe nespm uslym, jak ve spnku oddychuje. Tm
tichm oddychovnm se mi ulev.
Dejte mi ruku, ekl lka.
Fantina vzthla pai a se smchem zvolala:
Bonku! Vdy vy jet nevte, e u jsem zdrav. Ztra pijede
Cosetta.
Lka byl pekvapen. Bylo j lpe. Dunost polevila. Tep byl
silnj. Jaksi nov ivot rzem vzpruil to uboh vyslen
stvoen.
Pane doktore, pokraovala, povdla vm sestra, e pan starosta
jel pro mou dvenku?
Lka doporuil, aby mlela a vyhnula se kadmu vtmu
pohnut. Pedepsal j odvar z istho chininu a uklidujc
prostedek pro ppad, e by v noci zase stoupla horeka. Kdy
odchzel, ekl seste: Je to lep. Kdo v, co by se stalo, a my mli
to tst, e by pan starosta skuten piel s holikou. Podobn
obraty jsou nepochopiteln. Mm zkuenost, e velk radost
rzem zastavila nemoc; vm, e nemoc jejho organismu je hodn
pokroil, ale tohle zde je velk zhada. Snad ji zachrnme.

VII

Cestujc dojel a chyst se k nvratu

Bylo skoro osm hodin, kdy vozk, kter jsme na silnici pustili z
dohledu, vjel v Arrasu do prjezdu hostince Pota. Vystoupil z
nho mu, kterho jsme a do t chvle sledovali, roztrit
odpovdl na dotazy sluebnictva, poslal zptky pipaenho
kon a sm zavedl blho konka do stje; potom otevel dvee
kulenkov mstnosti v pzem, usedl a opel se lokty o stl.
Poteboval trnct hodin na cestu, kterou chtl projet za est.
Uznval, e to nebylo jeho vinou, ale v hloubi due se na to
nezlobil.
Pila hostinsk.
Zstane pn na noc? Bude veeet?
Zavrtl hlavou.
eledn ekl, e pnv k je hodn unaven.
Jean Valjean v tu chvli peruil mlen.
Mohl by ten k jet ztra rno zptky?
Pane! Alespo dva dny mus odpovat.
Zeptal se:
Nen zde potovn stanice?
Ano, pane.
Hostinsk ho dovedla do adovny potovn stanice; ukzal svj
prvodn list a zeptal se, neme-li se jet v noci vrtit
dostavnkem do Montreuil-sur-Mer. Msto vedle potovnho vozky
bylo dosud voln; zamluvil si je a zaplatil. Pane, ekl ednk,
chcete-li odjet, bute tu pesn v jednu hodinu rno.
Kdy zadil tuto vc, vyel z hostince a zamil do msta.
Neznal Arras, ulice byly temn, a Jean Valjean el, kam ho nohy
nesly. Njak si umnil, e se nebude ptt na cestu. Peel pes ku
Crinchon a octl se v bluditi zkch uliek, ktermi bezradn
prochzel. el tamtudy man s lucernou. Po chvilce vhn se
rozhodl, e mana oslov; rozhldl se kolem sebe, jako by se bl,
aby nkdo jeho otzku neslyel.
Prosm, pane, ekl, kde je zde soudn palc?
Vy nejste zdej, pane? odpovdl man, kter byl ji v letech.
Pojte se mnou. Jdu prv k soudnmu palci, to jest k budov
prefektury. Soudn palc se zrovna opravuje a pelen se
prozatm konaj na prefektue.
A zased tam taky porota? zeptal se.
Ovem, pane. Prefektura byla ped revoluc biskupskm palcem.
Pan de Conzi, kter byl biskupem v dvaaosmdestm, tam dal
vystavt velkou s. Prv v t velk sni porota zased.
Cestou mu man ekl:
Chce-li pn bt ptomen dnenmu zasedn poroty, pichz
skoro pozd. Pelen obyejn kon v est hodin.
Kdy dochzeli na velk nmst, ukzal mu man tyi vysok
osvtlen okna v prel ohromn a tmav budovy.
Namouvru, pane, mte tst! Pichzte vas. Vidte ta tyi
okna? To je porotn s. Je tam jet svtlo. To znamen, e dosud
neskonili. Pelen se asi prothlo a zasedaj i veer. Zajmte se
o njak ppad? Je to trestn ppad? Jste pedvoln jako svdek?
Jean Valjean odpovdl:
Nepichzm k pelen, musm si promluvit s advoktem.
To je nco jinho, ekl man. Podvejte se, pane, tam co stoj
str, jsou dvee. Jdte pmo po velkm schoditi nahoru.
Jean Valjean poslechl manovch rad a za nkolik minut stanul v
sni pln lid, kte tu a tam potichu hovoili seskupeni kolem
advokt v talrech.
Pohled na ern odn mue, kte tie rokuj na prahu soudnch
sn, vs vdycky skl. Ze vech jejich slov zdka vane dobrota a
soucit. Nejastji je v nich pedem vysloven odsouzen.
Zamylenmu pozorovateli, kter mus kolem nich projt, pipadaj
ty skupiny jako tajemn ly, v nich jacsi bzuc tvorov spolen
plnuj nco ponurho.
Prostorn mstnost, osvtlen jedinou lampou, bvala biskupskm
pedpokojem a te v n byla ekrna. Dvoukdl dvee, v t chvli
zaven, ji dlily od velk sn, v n zasedala porota.
ero bylo tak velk, e se Jean Valjean nebl oslovit prvnho
advokta, kterho potkal.
Pane, jak jsou daleko? ekl.
U je konec, pravil advokt.
Konec!
Opakoval to slovo s takovm pzvukem, e se advokt otoil.
Promite, pane, nejste snad pbuzn?
Ne. Nikoho tu neznm. A odsoudili vinka?
Urit. Jinak to nelo.
K nucen prci?
Doivotn.
Ptal se dle tak tie, e ho sotva bylo slyet:
Totonost byla zjitna?
Jak totonost? otzal se advokt. Nebylo teba zjiovat
totonost. Vc byla prost. Ta ena zabila dt, vrada byla
prokzna, porota zamtla okolnost, e nebyla pedem zamlena,
a enu odsoudila doivotn.
Tedy je to ena? ekl.
Urit. Limosinov, svobodn. Na koho jste se ptal?
Na nikoho. A pro je s osvtlena, je-li vechno skoneno?
Te maj jin ppad, kter zaali projednvat ped dvma
hodinami.
Jak je to ppad?
Tak docela jasn. Darebk, nepolepiteln zloinec, trestanec,
kter znovu kradl. Ani nevm, jak se jmenuje. Vypad jako
loupenk. U jen pro ten vzhled bych ho poslal na galeje.
Pane, zeptal se Jean Valjean, mohl bych se njak dostat do
porotn sn?
Nemyslm. Je tam mnoho lid. Ale len bude perueno. Nkte
odejdou, a tak po pestvce zkuste, zda se tam nedostanete.
Kudy se tam vchz?
Tmihle velkmi dvemi.
Advokt odeel. V krtk chvli, skoro souasn, zakusil pan
Madeleine tm vechny pocity dohromady. Slova neznmho
lovka mu pronikala srdcem jako ledov jehly a ohniv ost.
Vzdychl, kdy vidl, e dosud nic nen rozhodnuto; ale nebyl by
mohl ci, zda to, co ct, je uspokojen nebo bolest.
Piblil se k nkolika skupinm a naslouchal, o em hovo.
Protoe rozvrh porotnho obdob byl velmi peten, nadil
prezident, aby se v ten den projednaly dva ppady, jasn a
nesloit. Zaali s vraednic dtte a te mli na poadu trestance,
nepolepitelnho recidivistu. Ten lovk byl v podezen, e ukradl
jablka, ale nedalo se mu to dokzat; bylovak jist, e u byl na
galejch v Toulonu. To mu pitovalo. Vslech obalovanho a
svdeck vpovdi byly skoneny; ml jet mluvit advokt a
sttn zstupce. Obalovan bude pravdpodobn odsouzen;
sttn zstupce je pr velmi dobr vtipn chlapk pe pr bsn
a obalovan mu tak snadno nevyklouzne.
U dve do porotn sn stl sluha. Jean Valjean se ho zeptal:
Pane, bude brzy oteveno?
Nebude oteveno, ekl sluha.
Jake! Po pestvce neotevete? Bylo pelen odroeno?
V pelen se bude pokraovat, odpovdl sluha, ale dvee
neoteveme.
Pro?
Protoe je peplnno.
Nen tam ani jedno msto?
Ani jedno. Dvee jsou zaveny. Nikdo neme vstoupit.
Sluha chvilku mlel a potom dodal: Za panem prezidentem jsou
jet dv nebo ti msta voln, ale pan president tam dovol
usednout jenom veejnm hodnostm.
Potom se k nmu sluha obrtil zdy.
Jean Valjean odeel se svenou hlavou, peel peds a
sestupoval po schoditi tak pomalu, jako by na kadm stupni
vhal. Je mon, e uvaoval, co podniknout. porn zpas, kter
se v jeho nitru odehrval od verejho veera, nebyl dobojovn; co
chvli proval jeho jinou podobu. Kdy doel na ploinu schodit,
opel se o zbradl a kem sloil ruce. Nhle rozepjal pl, vythl
tobolku, vyal z n tuku, utrhl kus papru a ve svtle lucerny na
nj chvatn napsal tuto dku: Madeleine, starosta msta
Montreuil-sur-Mer. Potom dlouhmi kroky znovu vystoupil po
schoditi, proel davem, zamil pmo k sluhovi, dal mu paprek a
drazn mu ekl: Doneste to panu prezidentovi.
Sluha vzal paprek, podval se na nj a poslechl.

VIII

Vstup jen pro vznan osobnosti

Starosta msta Montreuil-sur-Mer byl, ani to tuil, pomrn

znm lovk. Sedm let se povst o jeho ctnosti ila po celm
dolnm Boulosku, nakonec pekroila hranice malho kraje a
roznesla se po dvou nebo tech sousednch departementech. Vedle
sluby, kterou prokzal okresnmu mstu tm, e v nm znovu
zdil vrobu ernho skla, nebyla v celm okrese ze sto
jedenatyiceti obc jedin, kter by mu nevdila za njak
dobrodin. Dovedl pomoci, bylo-li teba, a zveleboval i prmysl
jinch okres. Podepel napklad vrem a kapitlem tovrnu na
tyl v Boulogne, mechanickou prdelnu na len ve Frventu a
tkalcovnu s vodnm pohonem v Bourbers-sur-Canche. Jmno
Madeleine vyslovovali vude s ctou. Arras i Douai zvidly
malikmu mstu Montreuil-sur-Mer jeho starostu.
Rada krlovskho dvora v Douai, kter pedsedal porotnmu
zasedn v Arrasu, znal jako vichni to jmno tak hluboce a
veobecn ven. Sluha opatrn otevel dvee, kter vedly z
poradn mstnosti do soudn sn, sklonil se nad keslem, podal
prezidentovi papr, kde byla dka, kterou jsme si prv peetli, a
dodal: Ten pn by byl rd ptomen len, a prezident ochotn
pikvl, vzal pro, napsal nkolik slov na zadn stranu papru a
vrtil jej sluhovi se slovy: A vejde.
Neastnk, o nm vypravujeme, zstal u dve do porotn sn na
stejnm mst a ve stejnm postoji, jak ho sluha opustil. Slyel, e
mu nkdo k: Prosm, pane, pojte laskav se mnou. Byl to t
sluha, kter se ped chvl k nmu otoil zdy a kter se te ped
nm uklnl skoro a k zemi. Sluha mu zrove odevzdal papr.
Pan Madeleine jej rozloil, a protoe byl nhodou nedaleko lampy,
mohl st: Prezident porotnho soudu se panu Madeleinovi uctiv
porou.
Zmakal papr, jako by tch nkolik slov mlo podivnou a hokou
pchu.
el za sluhou.
Za nkolik minut byl sm v jaksi napohled psn,
devemobloen mstnosti, osvtlen dvma svkami, kter stly
na stole se zelenm suknem. V uch mu znla posledn slova
sluhy, kter prv odeel: Pane, to je poradn s, sta, otote-li
mdnou klikou dve, a jste v sni za keslem pana prezidenta. Ta
slova mu v duchu splvala s nejasnou vzpomnkou na zk chodby
a temn schodit, po nich prv vystoupil.
Sluha ho nechal o samot. Nastala rozhodn chvle. Pan
Madeleine se chtl soustedit, ale nedailo se mu. Prv v
hodinch, kdy se nejvc potebujeme upnout k bolestn
skutenosti ivota, zpetrhvaj se nm v mozku vechna vlkna
mylenek. Byl v mstnosti, kde porotci rokuj a odsuzuj. S tupm
klidem se rozhlel tichou a stranou mstnost, v n bylo zlomeno
tolik lidskch ivot, kde zanedlouho zazn i jeho jmno a kudy
prv kr jeho osud. Rozhlel se po zdech, potom se dval na
sebe a byl na rozpacch, je-li to skuten ta mstnost a je-li to
skuten on.
tyiadvacet hodin nic nejedl a byl jako rozlman drkotnm
vozku, ale nic z toho nectil; pipadalo mu, e u vbec nic nect.
Pistoupil k ernmu rmu, kter visel na zdi a v nm byl za
sklem star dopis, psan rukou Jana Mikule Pache, paskho
starosty a ministra, a datovan, bezpochyby omylem, 9. ervna II.
roku; Pache v nm poslal seznam zatench ministr a poslanc.
Svdek, kter by byl pana Madeleina v tom okamiku pozoroval,
by si byl urit myslil, e ho ten dopis velmi zajm, protoe od
nho neodtrhoval oi a etl jej dvakrt nebo tikrt. etl jej, ani
vnmal jeho obsah. Myslil na Fantinu a na Cosettu.
Vzamylen se obrtil a zavadil pohledem o kulatou mdnou
kliku dve, kter ho dlily od porotn sn. Skoro na n zapomnl.
Jeho pohled, zpotku klidn, se na n upel, utkvl na mdnm
knoflku, potom se mu v och objevil strach a poznenhlu je
naplnil hrzou. Krpje potu vyvstaly Madeleinovi ve vlasech a
stkaly mu po spncch.
Vjedn chvli uinil nepopsateln pohyb, rzn a skoro odbojn,
kterm chceme ci a tak kme: Proboha! Kdo m k tomu vlastn
nut? Potom se rychle otoil, spatil ped sebou dvee, ktermi
vstoupil, doel k nim, otevel je a vyel.
U nebyl v mstnosti, octl se venku na chodb, na dlouh a zk
chodb, jej jednotvrnost peruovaly schdky, vrtka a rzn
zkout; chodba byla tu a tam osvtlena svtilnami, kter se
podobaly nonm lampikm u lka nemocnho; byl na chodb,
kterou piel. Oddychl si a naslouchal; ticho ped nm, ticho za
nm; dal se do bhu, jako by ho pronsledovali.
Kdy zaboil za bhvkolikt roh chodby, znovu se zaposlouchal.
Stle to ticho a stle to ero kolem. Byl udchan, vrvoral, opel
se o ze. Kmen byl studen, pot na ele ledov; Madeleine se
rozechvn napmil.
A tam, sm ve tm, stl, tsl se zimnic a snad i z jinch pin a
pemlel.
Pemlel celou noc, pemlel po celou cestu; neslyel v sob nic
ne hlas, kter kal: Bda!
Ubhlo tvrt hodiny. Konen sklonil hlavu, stsnn vzdychl,
spustil pae a vrtil se. Krel pomalu jako vyerpn. Zdlo se, e
ho nkdo na tku dohonil a pivd zptky.
Vstoupil do poradn sn. Prvn vc, kterou spatil, byla knoflkov
klika dve. Ta kulat klika z letn mdi svtila, jak se mu zdlo,
jako straliv hvzda. Dval se na ni, jako se ovce dv do tygho
oka.
Nemohl od n odtrhnout pohled.
Obas udlal krok a piblil se ke dvem.
Kdyby byl dval pozor, byl by v sousednm sle slyel zmaten
epot a hluk; ale pan Madeleine nenaslouchal a neslyel.
Nhle, ani vdl, jak se to stalo, octl se pede dvemi. Keovit
sevel kliku. Dvee se otevely.
Byl v soudn sni.

IX

Msto, kde se pipravuje rozsudek

Postoupil o krok, mechanicky zavel za sebou dvee a zstal stt,

pozoruje vjev, kter spatil.
Byla to prostorn, mlo osvtlen mstnost, brzy pln ruchu, brzy
naprosto ztichl; za ptomnosti davu rozvjel sev n s hrznou a
pochmurnou vnost obad trestnho zen.
Na konci sn, kde stl, sedli roztrit porotci v oumlch
talrech, okusovali si nehty a pivrali vka; na druh stran
otrhan dav; advokti ve vech monch postojch; vojci s
poctivmi a tvrdmi oblieji; star popinn devn tflovn,
pinav strop; stoly pokryt erkou spe lutou ne zelenou, do
ern ohmatan dvee; jednoduch svtilny na hebcch,
zatluench do ostn, vypadaly jako hospodsk lucerny a vc
adily ne svtily; na stolech lojov svky v mdnch svcnech;
temno, oklivost, smutek; to vechno tvoilo psn a vzneen
ovzdu, protoe v nm bylo ctit velk lidsk vmysl, ktermu se
k zkon, a velkou boskou skutenost, kter se k
spravedlnost.
Nikdo z davu si ho nevmal. Vechny pohledy byly obrceny k
jedinmu mstu, k devn lavici, open o dvka ve zdi nalevo od
presidenta. Na t lavici, kterou osvtlovalo nkolik svek, sedl
mezi dvma etnky mu.
lovk, za nm piel.
Nehledal ho, hned ho spatil. Zabloudil k nmu oima na prvn
rz, jako by pedem vdl, kde bude.
Pipadalo mu, e vid sebe, starho, ne sice docela podobnho, ale
stejnho chovn i vzhledu, sebe s tmi najeenmi vlasy, plachm
neklidnm pohledem a s halenou, e se vid tak, jak vypadal v
onen den, kdy piel do Digne, skrvaje v dui ohavn poklad
stranch mylenek, na kter poteboval devatenct let, ne je
posbral na dlab kznice.
Zachvl se a ekl si: Paneboe! Budu snad znovu takto vypadat?
Zdlo se, e tomu lovku je kolem edesti let. Ml v sob cosi
drsnho, hloupho a udenho.
Jakmile vrzly dvee, vichni se hnuli, aby Madeleinovi uvolnili
msto, prezident otoil hlavu, a kdy vidl, e pchoz je starosta z
Montreuil-sur-Mer, pozdravil ho klonem hlavy. Sttn zstupce,
kter vidl pana Madeleina v Montreuil-sur-Mer, kam ho vc ne
jednou poslal jeho ad, ho tak poznal a pozdravil. Pan
Madeleine si toho sotva poviml. Bylo mu, jako by trpl halucinac:
zral ped sebe.
Porotci, zapisovatel, etnci, spousta krut zvdavch hlav to u
vidl jednou ped sedmadvaceti lety. Opt poznval ty smutn
podrobnosti; byly tam, hbaly se, byly skuten. Nepoteboval si
namhat pam, nebylo to pouh mmen, byli to opravdov
etnci a opravdov porotci, opravdov dav, opravdov lid z masa
a kost. Tak tomu bylo; vidl, jak se vechny tve z minula
objevuj kolem nho a ovaj v cel sv hrzn hmatatelnosti.
To vechno zelo ped nm.
Zhrozil se toho, zavel oi a v hloubi due zvolal:
Nikdy!
Tragickou hrou osudu, kter otsl vemi jeho mylenkami a skoro
ho pipravil o rozum, byl tam on sm v nkom jinm! Toho
lovka, kterho soudili, vichni nazvali Jeanem Valjeanem!
Ml ped oima neslchanou vidinu, kter mu pedvedla
nejstralivj chvli jeho ivota a v n hlavn lohu sehrl jeho
vlastn pelud.
Vechno tam bylo, t vjev, t non hodina, skoro tyt oblieje
porotc, vojk a ostatnch ptomnch. A na jeden rozdl nad
hlavou soudnho prezidenta visel krucifix, vc, kter v dob, kdy
on byl souzen, u soud nebyla. Kdy soudili jeho, nebyl Bh
ptomen.
Ohromen mylenkou, e by ho mohli vidt, klesl na idli. Kdy u
sedl, vyuil kupy listin na stole soudc a skryl za n obliej, aby
ho nikdo ze sn nevidl. Pomalu se vzpamatovval. Zanal si
uvdomovat skutenost; a uklidnil se natolik, e mohl sledovat
pelen.
Mezi porotci sedl pan Bamatabois.
Madeleine hledal Javerta, ale nespatil ho. V rozhledu na lavici
svdk mu pekel zapisovatelv stolek. A potom, jak jsme ekli,
s byla spoe osvtlen.
Prv kdy vstoupil, konil advokt svou obhajobu. Pozornost
vech byla vypjata na nejvy stupe; pelen trvalo u ti
hodiny. Ti hodiny se dav dval, jak se neznm lovk, typ bdka,
hluboce tup nebo hluboce prohnan, poznenhlu hrout pod
thou stran pravdpodobnosti. Vme ji, e ten mu byl tulk,
kterho pistihli na poli, kdy odnel vtev plnou zralch jablek,
ulomenou z jablon nedalek zahrady, kter se kalo Pierronv
sad. Kdo je ten lovk? Ptralo se; vyslechli svdky, vpovdi se
shodovaly, vechno bylo jasn. Obaloba kala: Nemme tu
jenom zlodje ovoce, kter se dopustil pychu; mme v rukou
darebka, kter byl nkolikrt dopaden pi tku z kznice,
bvalho trestance, nebezpenho zloince, niemu, kter se
jmenuje Jean Valjean, kterho spravedlnost u dlouho hled,
nebo ped osmi lety po proputn z toulonsk kznice nsiln
oloupil savojskho chlapce Gervce, m se dopustil zloinu podle
paragrafu 383 trestnho zkona; sthn pro tento zloin si
ponechvme na dobu, kdy bude soudn zjitna totonost
obalovanho. Dopustil se nov krdee. Je to nenapraviteln
zlodj; odsute ho pro novou krde; pro star trestn in bude
souzen pozdji.
Obalovan oividn asl nad obalobou i nad shodnmi
svdeckmi vpovmi. Mval rukou a potsal hlavou, jako by
chtl ci ne, nebo se dval na strop. Tce se vyjadoval, rozpait
odpovdal, ale zapral celou svou osobou od hlavy a k pat. V
ptomnosti rozumnch bytost, seazench v iku proti nmu,
vypadal jako blbec, jako cizinec uprosted lidsk spolenosti, kter
se ho zmocovala. Zatmco ml ped sebou nejstranj
budoucnost, vzrstala kadm okamikem vha svdectv, a divci
ekali mnohem zkostlivji ne on sm na hrozn rozsudek, kter
mu visel nad hlavou. Krom kznice tu byla i monost trestu
smrti, jestlie se pozdji proke okraden Gervce. Kdo je ten
lovk? Z eho pramen jeho lhostejnost? Je to tupost, nebo
prohnanost? Rozum pli dobe, nebo nechpe vbec nic?
Otzky, kter rozdlovaly posluchae, zejm zajmaly i soudce. V
tom procesu je vechny cosi dsilo i mtlo; drama nebylo jen
pochmurn, bylo i temn.
Obhjce mluvil dosti dobe tou odbornou francouztinou, kter
tvo zklad enickho umn prvnk; kdysi se j vyjadovali
vichni advokti v Pai stejn jako v njakm zapadlm mst a
protoe se povaovala za klasickou uvaj j dodnes edn
enci sttnho nvladnictv, kterm se hod, protoe je vn,
zvun a dstojn; je to jazyk, kde se mu jmenuje manel a ena
manelka; Pa je stedisko umn a civilizace, krl je monarcha;
biskup duchovn past; sttn zstupce vmluvn pedstavitel
prva; obhajoba vvody, kter jsme prv vyslechli; stolet Ludvka
XIV. velk stolet; divadlo stnek Melpomenin; panujc rod
vzneen krev naich krl; koncert hudebn slavnost;
departementn generl slavn bojovnk, kter atd.; ci semine
mlad levit; omyly, pisuzovan novinm podvod, kter rozlv
svj jed ve sloupcch tch orgn atd. Advokt se tedy rozhovoil
o krdei jablek co nebyl vhodn nmt k vybran ei; ale i
Bnigne Bossuet se musil jednou v pohebn ei zmnit o slepici a
dostal se z toho se ct. Advokt zdraznil, e krde jablek nebyla
obalovanmu dokzna. Klienta, kterho jako obhjce nazval
Champmathieu, nikdo nevidl pelzat ze nebo lmat vtev.
Zatkli ho s tou vtv v ruce advokt j radji kal haluz; ale
obalovan tvrd, e ji nael na zemi a e ji zdvihl. Kde je dkaz o
opaku? Vtev pravdpodobn ulomil nkdo, kdo tajn pelezl ze,
a vyplaen ji asi zahodil. Je jisto, e jablka nkdo ukradl, ale co
dokazuje, e tm zlodjem je prv Champmathieu? Jedin vc. To,
e je bval trestanec. Advokt prohlsil, e ani to nen nanetst
pesn zjitno; obalovan il kdysi ve Faverolles; byl tam
proezvaem strom; jmno Champmathieu mohlo vzniknout ze
jmna Jean Mathieu; to vechno je mon; tyi svdkov bez
vhn a urit poznali v Champmathieuovi Jeana Valjeana; proti
tm okolnostem, proti tm svdeckm vpovdm me obhjce
namtnout jen tolik, e to vechno jeho klient s rozmyslem popr.
Ale i kdyby to byl domnl galejnk Jean Valjean, je tm dokzno,
e ukradl jablka? To je jen domnnka, nikoli dkaz. Obalovan
nesporn a obhjce to jist uznv si zvolil patn zpsob
obhajoby. Umnil si, e bude poprat vechno: krde i to, e je
bval galejnk. Kdyby tuto druhou vc piznal, pomohl by si; jist
by mu to vyneslo shovvavost porotc; advokt mu k tomu radil;
avak obalovan svhlav odmt, jeliko snad v, e se
zachrn, paklie nic nedozn. To je chyba; nen vak teba uvit i
stupe jeho inteligence? Ten lovk je zejm mdlho rozumu.
Dlouh strdn v kznici i dlouh strdn mimo kznici otupilo
jeho rozumov schopnosti atd. atd. Jestlie se patn hj, je to
dvod k odsouzen? O phod s Gervcem nemus obhjce
hovoit, protoe o n nen zmnkav obalob. Obhjce zakonil
dost, aby porotci, jsou-li si jisti, e je to Jean Valjean, odsoudili
obalovanho pro pestupek proti zkazu vzdlit se z vykzanho
msta a nesthali ho stralivm trestem, kter je uren pro krance
znovu dopadenho pi trestnm inu.
Obhjci odpovdl sttn zstupce. Mluvil ton a kvtnat, jak
obvykle sttn zstupci mluvvaj.
Blahopl advoktovi k jeho poctiv snaze obhjit obalovanho
a e obratn t snahy vyuil. Zatoil na obalovanho vemi
okolnostmi, kter advokt pipustil. Zd se, pravil, e obhjce
pipout, e obalovan je Jean Valjean. Sttn zstupce to vzal
jako skutenost. Ten mu je tedy Jean Valjean. Je to obsaeno v
alob a nelze dokzat opak. Nato obratnou enickou otzkou a
zmnkou o pramenech a pinch zloinnosti zahml sttn
zstupce proti nemravnosti romantick koly, kter se tehdy
zanala objevovat pod jmnem kola satansk, co naerpal z
kritik Oriflammu a Quotidienne (v Oriflammu a v Quotidienne
dencch reaknho zamen.) a vliv tto zvrhl literatury
pipisoval se v pravdpodobnost na vrub toho, m se provinil
Champmathieu, vlastn Jean Valjean. Kdy vyerpal tyto vahy,
peel na Jeana Valjeana. Kdo je Jean Valjean? Popis Jeana
Valjeana. Netvor, vyvrhel atd. Pedloha k podobnm popism je
v ei Thramenov (Thramenes byl politik ve starovkch
Athnch.),kter nem cenu pro tragdii, ale stle prokazuje velk
sluby prvnickm enkm. Obecenstvo i soudcov se tsli.
Kdy sttn zstupce dokonil popis, pokraoval s enickm
drazem, kterm ml k nejvymu stupni rozhoen vybiovat
zprvu ztejho rannho sla Journalu de la Prfecture: A takov
lovk, atd. atd. atd., tulk, ebrk bez prostedk na hol ivobyt
atd. atd., zvykl po cel ivot na trestn iny a mlo napraven
pobytem na galejch, jak to dokazuje zloin, spchan na
Gervcovi, atd. atd. takov lovk, pistien na veejn cest pi
inu, pi krdei, nkolik krok ode zdi, kterou pelezl, kter jet
drel v ruce ukraden pedmt, takov lovk popr, e byl
pistien pi inu, popr, e kradl, e pelezl ze, popr vechno!
Popr dokonce sv jmno a svou totonost! Krom sta jinch
dkaz, k nim se nevracme, poznali ho tyi svdkov: Javert,
vrohodn policejn inspektor a ti Valjeanovi bval druhov v
podlosti, trestanci Brevet, Chenildieu a Cochepaille. Co k na tu
pdnou jednohlasnost? Zapr. Jak zatvrzelost! Budete soudit
spravedliv, pni porotcov atd. atd.
Zatmco sttn zstupce mluvil, obalovan naslouchal s
otevenmi sty a s jakmsi divem, k nmu se msila i trocha
obdivu. Byl zejm pekvapen, e nkdo toho dovede tolik
namluvit. Chvlemi, pi nejpdnjch secch ei, v okamicch,
kdy venost, kter se neme zastavit, pekypuje plivem
kvtnatch epitet a biuje obalovanho jako vichice, vrtl
pomalu hlavou zprava nalevo a zleva napravo v jakmsi smutnm
a tichm nesouhlasu, s nm se spokojoval od zatku pelen.
Dva nebo ti divci, kte stli blzko nho, zaslechli, jak k
polohlasn: To je z toho, e se nezeptali pana Baloupa! Sttn
zstupce upozornil porotce na tupost obalovanho, zejm
vypotanou, tupost, kter nen dkazem blbosti, ale svd o
prohnanosti, skonosti, o zvyku klamat pedstavitele
spravedlnosti, a kter odhaluje celou hlubokou zvrhlost onoho
lovka. Zakonil, vyhradiv si sthn pro okraden Gervce, a
dal psn trest.
To v t dob, jak se pamatujete, znamenalo doivotn kznici.
Obhjce vstal a zaal se obdivovat panu sttnmu zstupci a jeho
skvl ei; potom mu odpovdl nmitkami, ale ochaboval ve
svm sil; pda pod nohama se mu zejm propadala.
 X

Soustavn zaprn

Nadeel okamik, kdy ei mly konit. Prezident poruil

obalovanmu, aby vstal, a dal mu obvyklou otzku: Chcete ke
sv obhajob nco pipojit?
Mu stl, v rukou otel svou ohavnou epici a zdlo se, e nesly.
Prezident opakoval otzku.
Tentokrt mu slyel. Zdlo se, e chpe; pohnul se jakolovk,
kter se probouz; rozhldl se kolem sebe, zadval se na
obecenstvo, na etnky, na svho obhjce, na porotce a soudce,
poloil ohromnou pst na kraj devnho rouben ped svou lavic,
znovu se rozhldl, upel pohled na sttnho zstupce a najednou
zaal mluvit. Bylo to jako vbuch. Podle zpsobu, jakm mu
nesouvisl, neuven, podrdn a zmaten slova unikala z st,
se zdlo, e se mu v nich tsn ve snaze dostat se ven najednou.
ekl:
Chci ci tohle. Byl jsem kolem, a to u pana Baloupa. Je to tk
emeslo. Pi kolain se pracuje pod venku, na dvorech, u
dobrch mistr v kolnch, ale nikdy v zavench dlnch, protoe
je teba volnho prostranstv, rozumte? V zim mi bvalo zima, e
jsem se tloukl do pa, abych se zahl; ale to misti nemaj rdi,
kaj, e je to ztrta asu. Zachzet s elezem, kdy je zledovl
dlaba, je dina. To lovka brzy strh. Pi tom emesle vypad
mlad lovk brzy stae. Ve tyiceti letech je lovk hotov. Mn
bylo tiapadest, mnoho jsem zkusil. A potom, dlnci jsou zl!
Kdy u lovk nen mlad, kaj vm star chomout, star
dobytek! Vydlval jsem ticet sou denn, dvali mi co mon
nejm; misti tili z mho st. Ml jsem tak dceru, prala u
eky. Ta tak mnoho nevydlvala. Dohromady jsme se uivili.
Taky se hodn nadela. Cel den byla do pl tla umchan od
necek, v deti, za snhu a ve vtru, ten vs celho profoukne; a
kdy mrzne, je to stejn, prt se mus; jsou lidi, kte nemaj
mnoho prdla a ekaj na n; kdyby se nepralo, zkaznci by odeli
jinam. Prkna jsou patn sbit a odevad na vs tee voda. Mte
mokr sukn, vrchn i spodn. Prom vs to a na kost. Pracovala
i v prdeln Enfants-Rouges, kde tee voda z kohoutk. Nestoj se
u necek. Pradlena nepere u necek, ale pere pod kohoutem a mch
za sebou v ndrce. Protoe je to v mstnosti, nen tam takov
zima. Ale je tam pra z hork vody a ta kaz oi. Dcera se vracela v
sedm hodin veer a chodila brzo spt; byla hrozn unaven. Mu ji
bil. Zemela. Nebyli jsme ani trochu astn. Byla to hodn holka,
nechodila tancovat a sedvala doma. Pamatuji se, e si jednou o
masopustn terek la lehnout v osm hodin. Tak. km pravdu.
Zeptejte se! Jsem to ale hlupk! Pa je propast. Kdopak tam zn
otce Champmathieua? km vm ale o panu Baloupovi. Zeptejte
se u pana Baloupa. Jinak nevm, co ode m chcete.
Mu umlkl a zstal stt. To vechno povdl hlasem silnm,
nalhavm, drsnm a tvrdm a chraptivm a s jakousi
podrdnou a plachou prostotou. Jednou udlal pestvku a
pozdravil nkoho v davu. Zdlo se, e ty poznmky nhodn hz
ped sebe, e mu vychzej z st jako vzlykot, a kadou doprovzel
pohybem devorubce tpajcho dv. Kdy skonil, dav se
rozesml. Obalovan se rozhldl, a kdy vidl, e se vichni smj,
a protoe nechpal, emu se smj, rozesml se tak.
Bylo to pern.
Prezident, mu pozorn a laskav, promluvil.
Pipomnl pnm porotcm, e kmotr Baloup, bval mistr
kolsk, u nho pr byl obalovan zamstnn, byl obesln, ale
marn. Ohlsil padek a nemohli ho vyptrat. Potom se obrtil k
obalovanmu; vyzval ho, aby poslouchal, co mu chce ci, a dodal:
Jste v postaven, kdy muste uvaovat. Nejzvanj domnnky
jsou proti vm a mohou pivodit stran nsledky. Obalovan, ve
vaem zjmu vs naposledy dm, abyste nm jasn vysvtlil dv
vci. Pedevm nm eknte: pelezl jste ze Pierronova sadu,
ulomil jste vtev a ukradl jablka, to jest, dopustil jste se krdee
vloupnm? Za druh: jste bval trestanec Jean Valjean, i nejste?
Obalovan pohnul hlavou jako lovk, kter pochopil a v, co m
odpovdt. Otevel sta, obrtil se k prezidentovi a ekl:
Pedevm
Potom se podval na svou epici, zadval se na strop a mlel.
Obalovan, pokraoval sttn zstupce psnm hlasem,
dvejte pozor. Neodpovdte vbec, na jste tzn. V zmatek
vs odsuzuje. Je zejm, e se nejmenujete Champmathieu, e jste
trestanec Jean Valjean, e jste se skrval nejdve pod jmnem Jean
Mathieu, pod jmnem sv matky, e jste byl v Auvergne, e jste se
narodil ve Faverolles, kde jste byl probrkem strom. Je zejm,
e jste pelezl plota ukradl zral jablka v Pierronov sadu. Pni
porotcov o tom rozhodnou.
Obalovan se mezitm posadil; jakmile, sttn zstupce skonil,
prudce vstal a zvolal:
Vy jste ale zl! To jsem vm chtl ci, ale nevdl jsem jak. Nic
jsem neukradl. Jsem lovk, kter nej kad den. el jsem z Ailly,
el jsem krajem po prtri mraen, vechno bylo lut; dokonce i
kalue se rozlily a z naplavenho psku vykukovala jenom stbla
trvy; na zemi pi cest jsem nael ulomenou vtev s jablky; zdvihl
jsem tu vtev, nenapadlo mi, e m pivede do netst. Ti msce
jsem ve vzen a vichni do m mluv. Ostatn nevm, co bych ml
ct, mluv se proti mn, k se mi: odpovzte! etnk je dobrk,
ouch do m loktem a ept mi: tak odpovz. Nedovedu vm to
vysvtlit, nemm koly, jsem obyejn lovk. Je chyba, e to
nevidte. Nekradl jsem, zdvihl jsem ze zem vc, kter tam leela.
kte Jean Valjean, Jean Mathieu! Neznm ty lidi. To jsou
vesnian. Pracoval jsem u pana Baloupa na bulvru Hpital.
Jmenuji se Champmathieu. Jste moc chyt, kdy vte, kde jsem se
narodil. J to nevm. Kad nem dm, aby v nm piel na svt.
To by bylo pli pohodln. Domnvm se, e mj otec a matka
chodili svtem. Vc nevm. Jako dtti mi kali Malik, te mi
kaj Star. To jsou m kestn jmna. Vysvtlete si to, jak chcete.
Byl jsem v Auvergne, byl jsem ve Faverolles, hrome! Co na tom?
Co jsem nemohl bt v Auvergne a ve Faverolles, a ne na galejch?
km vm, e jsem nekradl a e jsem kmotr Champmathieu.
Pracoval jsem u pana Baloupa a ml jsem stl bydlit. U mm
dost tch vaich hloupost! Pro jste se na m vlastn vichni tak
sesypali?
Sttn zstupce strnul a pak oslovil prezidenta:
Pane prezidente, na zklad zmatenho, ale velmi prohnanho
zaprn obalovanho, kter si hraje na pihlouplho, ale
zbyten na to ho upozorujeme , dme, souhlaste-li a
souhlas-li porota, aby byli znovu pedvedeni trestanci Brevet,
Cochepaille a Chenildieu a policejn inspektor Javert a aby se jet
jednou vyjdili o totonosti obalovanho s galejnkem Jeanem
Valjeanem.
Upozoruji pana sttnho zstupce, ekl prezident, e policejn
inspektor Javert, kterho volaly jeho povinnosti do hlavnho msta
sousednho okresu, odeel z budovy soudu i z msta, jakmile
skonil svou svdeckou vpov. Dovolili jsme mu to se
souhlasem pana sttnho zstupce i obhjce obalovanho.
Zcela sprvn, pane prezidente, odpovdl sttn zstupce. V
neptomnosti pana Javerta musm pnm porotcm
pipomenout, co nm Javert povdl ped nkolika hodinami.
Javert je ven lovk, kter se v poctivost a pesnost pln
povinnosti svho postaven, podzenho sice, ale dleitho.
Slyte, jak je jeho svdeck vpov: Nepotebuji mravnch
pedpoklad a hmotnch dkaz, kter by vyvracely zaprn
obalovanho. Urit ho poznvm. Ten mu se nejmenuje
Champmathieu; je to bval trestanec, velmi zl a velmi obvan,
a jmenuje se Jean Valjean. Po odpykn trestu ho propustili jen
velmi neradi. Byl odsouzen k devatenctilet nucen prci za
krde s pitujcmi okolnostmi. Ptkrt nebo estkrt se pokusil
o tk. Krom okraden Gervce a krdee v Pierronov sadu ho
podezvm jet z krdee spchan u Jeho Milosti zesnulho
biskupa dignskho. asto jsem ho vdal, kdy jsem byl
vpomocnm dozorcem v kznici v Toulonu. Opakuji, e ho urit
poznvm.
Pesn prohlen sttnho zstupce uinilo zejm dojem na
obecenstvo i na porotce. Sttn zstupce ukonil nvrhem, aby v
Javertov neptomnosti byli znovu slavnostn dotzni a
vyslechnuti svdkov Brevet, Chenildieu a Cochepaille.
Prezident dal rozkaz sluhovi a za malou chvli se otevely dvee
svdeck sn. Sluha s etnkem, kter byl hotov kdykoli zakroit,
uvedl odsouzence Breveta. Obecenstvo bylo v napt a vechna
prsa se zdvhala jakoby jednm dechem.
Bval galejnk Brevet ml na sob ernoedou kazajku, jakou maj
odsouzenci v stednch vzench. Brevet byl lovk asi
edestilet, kter vypadal jako obchodnk a darebk. To jde asto
dohromady. Ve vznici, kam mu pomohly nov peiny, se stal
jakmsi dozorcovm pomocnkem. Jeho pedstaven o nm kali:
Sna se bt uiten. Vzet kno nm dosvdovali, e pln
sv nboensk povinnosti. Nesmme zapomenout, e toto
vechno se dlo za doby restaurace.
Brevete, ekl prezident, byl jste odsouzen k potupnmu trestu a
nemete psahat
Brevet sklopil oi.
Pece vak, pokraoval prezident, i lovk, jeho zkon zbavil
obansk cti, si me, jestlie mu to bo slitovn dovol, uchovat
cit pro est a spravedlnost. Toho citu se v tto rozhodn hodin
dovolvm. Je-li jet ve vs, jak doufm, uvate, ne odpovte, e
vae slovo me obalovanho bu zniit, nebo uvst spravedlnost
na sprvnou stopu. Je to slavnostn okamik a mete prohlen
odvolat, domnvte-li se, e jste se zmlil. Obalovan, vstate.
Brevete, dobe si obalovanho prohldnte a eknte nm na
svou dui a na sv svdom, trvte-li na tom, e v tomto mui
poznvte svho bvalho druha z kznice, Jeana Valjeana.
Brevet se podval na obalovanho, nae se obrtil k soudcm.
Ano, pane prezidente. Poznal jsem ho nejdv a trvm na tom.
Ten mu je Jean Valjean. Do Toulonu piel v roce 1796 a 1815 byl
proputn. M pustili o rok pozdji. Dnes vypad jako blbec, ale to
asi udlalo st; v kznici to byl potmil chlap. Urit ho
poznvm.
Jdte si sednout, ekl prezident. Obalovan, zstate stt.
Pivedli Chenildieua, odsouzenho doivotn, jak svdila erven
kazajka a zelen epice. Odpykval si trest v Toulonu, odkud ho k
tomuto procesu pivezli. Byl to mal, asi padestilet, ipern,
vrsit, huben, lut, drz, neklidn mu, kter ml ve vech
dech a v cel sv osobnosti jakousi chorobnou slabost a v
pohledu nesmrnou slu. Kamardi z galej mu dali pezdvku Je-
nie-Dieu (Poprm boha.).
Prezident se k nmu obrtil s piblin stejnmi slovy jako k
Brevetovi. Ve chvli, kdy mu pipomnl, e ho potupn trest
zbavuje prva psahat, zdvihl Chenildieu hlavu a rozhldl se po
obecenstvu. Prezident ho vyzval, aby se soustedil, a zeptal se ho
jako Breveta, zda trv na tom, e poznal obalovanho.
Chenildieu se zasml.
Hrome! Jak bych ho nepoznal! Pt let jsme byli pikovni k
jednomu etzu. Ty se zlob, star brachu?
Jdte si sednout, ekl prezident.
Sluha pivedl Cochepaille. Tento druh trestanec, odsouzen k
doivot, piveden z galej a obleen jako Chenildieu, byl
venkovan z Lurd a polovin medvd z Pyrenej. V horch psval
stda a z paste se stal loupenkem. Cochepaille nebyl mn
divok ne obalovan, ale zdlo se, e je jet hloupj. Patil k
neastnkm, kter proda zaala utvet jako elmy a z kterch
spolenost nakonec udlala galejnky.
Prezident se pokusil jm pohnout nkolika dojemnmi a vnmi
slovy a zeptal se ho stejn jako dvou pedelch, me-li bez
vhn a bez pochybnost potvrdit, e poznv mue, kter stoj
ped nm.
To je Jean Valjean, prohlsil Cochepaille. Byl tak siln, e jsme
mu kali Honza Hever.
Vpovdi t mu, zejm upmn a poctiv, vyvolaly u
poslucha epot, kter pro obalovanho neznamenal nic
dobrho a kter vzrstal a prodluoval se, kdykoliv se nov
prohlen pipojilo k pedelmu. Obalovan je vyslechl a tvil
se udiven, co bylo podle aloby hlavnm prostedkem jeho
obhajoby. Pi prvn vpovdi zaslechli etnci, kte stli nejbl,
jak tie zabruel: No, to je chlapk! Pi druh ekl hlasitji a se
skoro spokojenm vrazem: Dobr! a pi tet vykikl: Bjen!
Prezident se k nmu obrtil:
Obalovan, slyel jste? Co tomu kte?
Champmathieu odpovdl:
km bjen!
Vobecenstvu se ozval nesouhlas, kter peel i na porotce. Bylo
zejm, e mu je ztracen.
Dozorci, ekl prezident, zjednejte ticho. Konm pelen.
Vtom okamiku nastal vedle soudnho prezidenta ruch. Bylo slyet
hlas, kter volal:
Brevete, Chenildieui, Cochepailli, podvejte se na m!
Vechny zamrazilo, kdy slyeli ten hlas; tak byl alostn a
straliv. Oi se obrtily k mstu, odkud vychzel. Mu mezi
vybranm obecenstvem, kter sedlo za soudci, prv vstal, otevel
dvka v zkm zbradl, kter dlilo psedc od ostatnch lid, a
zastavil se uprosted soudn sn. Prezident, sttn zstupce, pan
Bamatabois a dalch dvacet lid, vichni ho poznali a rzem
zvolali:
Pan Madeleine!

XI

Champmathieu se div a div

Byl to skuten pan Madeleine. Zapisovatelova lampa mu

osvtlovala tv. Pan Madeleine drel v ruce klobouk, v jeho
obleen nebyl patrn dn nelad, redingot ml peliv zapnut.
Byl velmi bled a lehce se chvl. Vlasy, ediv jet v dob, kdy
dojel do Arrasu, byly te docela bl. Za tu hodinu, co sedl u
soudu, zblely.
Vechny hlavy se vztyily. Vzruen bylo nepopsateln.
Obecenstvo na okamik zavhalo. Hlas byl tak zoufal a mu,
kter ped nimi stl, tak klidn, e v prvn chvli nikdo nic
nechpal. Tzali se sami sebe, kdo to vykikl. Nemohli uvit, e
by ten klidn mu mohl tak zapt.
Vhn trvalo jen nkolik vtein. Ne mohl prezident a sttn
zstupce ci slovo, ne se etnci a sluhov pohnuli, pistoupil
mu, ktermu jet vichni kali pan Madeleine, ke svdkm
Cochepaillovi, Brevetovi a Chenildieuovi.
Nepoznvte m? ekl.
Vichni ti mleli a vrtli hlavou na znamen, e ho nepoznvaj.
Cochepaille ho plae po vojensku pozdravil. Pan Madeleine se
obrtil k porotcm a soudci a ekl tichm hlasem:
Pni porotcov, osvobote obalovanho. Pane prezidente, dejte
m zatknout. lovk, kterho hledte, nen tento mu, jsem to j.
J jsem Jean Valjean.
Dav nedchal. Po prvnm uaslm umu nastalo hrobov ticho. V
sni bylo ctit onu posvtnou hrzu, kter zachvacuje dav, kdy se
dovruje njak velk udlost.
Zatm se na prezidentov oblieji objevil soucit a smutek.
Chvatnm posunkem se dorozuml se sttnm zstupcem a
nkolika tichmi slovy s psedcmi. Obrtil se k obecenstvu a s
drazem, kter vichni pochopili, ekl:
Je tu lka?
Sttn zstupce prohlsil:
Pni porotcov, podivn a neekan phoda, kter ru pelen,
bud v ns jako ve vs cit, o kterm se nemusm zmiovat. Vichni
znte, teba jenom z doslechu, ctihodnho pana Madeleina,
starostu msta Montreuil-sur-Mer. Jestlie je mezi obecenstvem
lka, pipojujeme se k dosti pana prezidenta a prosme ho, aby
se ujal pana Madeleina a doprovodil ho dom.
Pan Madeleine nedopustil, aby sttn zstupce domluvil. Peruil
ho hlasem plnm pokory i drazu. Tady jsou slova, kter pronesl;
jsou pesn, nebo je hned po pelen zapsali svdci tohoto
vjevu a dosud zn v uch tch, kdo je ped tyiceti lety slyeli:
Dkuji vm, pane sttn zstupce, ale nejsem len. Hned se
pesvdte. Prv byste se byli dopustili velkho omylu. Propuste
tohoto lovka. Konm svou povinnost. J jsem ten neastn
odsouzenec. J jedin tu vidm jasn a km vm pravdu. Bh vid,
co v tomto okamiku dlm, a to sta. Mete m zatknout,
protoe jsem tu. Jednal jsem, jak nejlpe jsem dovedl. Skryl jsem se
pod cizm jmnem; zbohatl jsem, stal jsem se starostou; chtl jsem
se dostat mezi poctiv lidi. Zd se, e to nen mon. Ostatn je
mnoho vc, o nich nebudu povdat, nebudu vm vyprvt o
svm ivot; jednoho dne se vechno dovte. Okradl jsem pana
biskupa, to je pravda; okradl jsem malho Gervce, to je pravda.
Mli pravdu, kdo vm ekli, e Jean Valjean byl neastnk velmi
zl. Vechna vina vak mon nele jen na nm. Poslyte, pni
soudcov, mu tak pokoen jako j neme dlat vitky
prozetelnosti ani dvat rady lidsk spolenosti; pesto mete
odhadnout, e ponen, z nho jsem se chtl povznst, je
kodliv. Galeje rod galejnka. Zapamatujte si to, chcete-li. Ped
kznic jsem byl chud, mlo vzdlan venkovan, skoro hlupk,
kznice m promnila. Naped jsem byl tup, pozdji zl; byl jsem
poleno, promnil jsem se v doutnajc oharek. Zachrnila m
laskavost a dobrota, jako m psnost zkazila. Avak odpuste,
nemete rozumt, co tu km. V mm byt najdete v popelu
krbu dvoufrank, kter jsem ped sedmi lety ukradl malmu
Gervci. Vc k tomu nemohu dodat. Chopte se mne. Paneboe!
Pan sttn zstupce vrt hlavou; kte: pan Madeleine se zblznil,
nevte mi! A to je prv smutn. Alespo vak neodsuzujte
tohoto mue. Jak to, e m nepoznvaj! Chtl bych, aby tu byl
Javert. Ten by m poznal!
dn slovo neme vyjdit vldn a teskn smutek, kter
doprovzel tato slova.
Pan Madeleine se obrtil ke tem trestancm:
Zato j poznvm vs! Brevete! Pamatujete se?
Umlkl, okamik zavhal a ekl:
Pamatuje se na ty pleten kostkovan le, kter jsi nosil v
kznici?
Brevet pekvapenm couvl a ulekan si ho prohlel od hlavy a k
pat. Pan Madeleine pokraoval:
Chenildieui, ty sm sis dal pezdvku Je-nie-Dieu a m pravou
pai hluboce proplenou, protoe ses jednoho dne opel o
rozplen kamnka, abys zahladil ti psmena D. N. P. doivotn
nucen prce, kter ani potom nezmizela. Odpovzme to pravda?
To je pravda, ekl Chenildieu.
Obrtil se ke Cochepaillovi:
Ty, Cochepailli, m na levm pedlokt mode vytetovan datum
csaova pistn v Cannes, 1. bezna 1815. Vykasej rukv.
Cochepaille vykasal rukv; vechny pohledy kolem se upely na
jeho obnaenou pai. etnk posvtil lampou; datum bylo jasn
vidt.
Neastn pan Madeleine se obrtil k obecenstvu a k soudcm s
smvem, kter dojm vechny, kdo ho vidli, kdykoliv si na nj
vzpomenou. Byl to vtzn smv, ale byl to tak smv zoufal.
Tak vidte, e jsem Jean Valjean, ekl.
V mstnosti v t chvli nebyli ani soudcov ani alobci ani etnci;
byly tam jen rozen oi a dojat srdce. Nikdo nevdl, jakou m
hrt lohu; sttn zstupce zapomnl, e je tam proto, aby dal
potrestn, prezident aby pedsedal soudnmu pelen, obhjce
aby obhajoval. Podivn bylo, e se nikdo na nic neptal, e nikdo
svm prvem nezakroil. Osudn okamiky uchvt mocn
vechny due a vechny svdky promn v divky. Snad si nikdo
neuvdomoval, co zakou; nikdo si pravdpodobn neekl, e vid
zit velk svtlo; vechna lidsk nitra jm byla oslepena.
Bylo zejm, e maj ped sebou Jeana Valjeana. Te jim to bylo
jasn. Jeho zjev stail, aby osvtlil phodu jet ped chvl tak
temnou. Ani bylo teba vysvtlovn, dav pochopil jakoby
elektrickou jiskrou a jedinm miknutm prost a skvl mysl
mue, kter se vydv spravedlnosti, aby msto nho nebyl
odsouzen jin lovk. Podrobnosti, rozpaky, mon nepatrn
rozpory mizely v zi jeho kromobyejnho skutku.
Dojem rychle vyvanul, ale pokud trval, byl neodolateln.
Nechci zdrovat obecenstvo, pokraoval Jean Valjean.
Odchzm, protoe m nezatkte. Musm si zadit nkolik vc.
Pan sttn zstupce v, kdo jsem a kam jdu, a d m zatknout, a
bude chtt.
Zamil k vchodu. Nikdo se neozval, nikdo nevzthl ruku, aby mu
v tom zabrnil. Rozestoupili se ped nm. V tu chvli v nm bylo
cosi boskho, co psob, e zstup lid ustupuje ped jedinm
muem a stav se do pozoru. Jean Valjean voln proel davem.
Nikdy se nezjistilo, kdo mu otevel dvee,ale je pravda, e dvee
byly oteven, kdy k nim doel. Jakmile byl u nich, otoil se a
ekl:
Pane sttn zstupce, jsem vm kdykoliv k slubm.
Potom oslovil obecenstvo: Vy vichni, kdo jste zde, m pokldte
za hodna politovn, vite? Paneboe! Kdy pomyslm, co bych byl
mlem udlal, shledvm, e mi mete zvidt. Pesto vak by mi
bylo milej, kdyby k tomu nebylo dolo.
Odeel a dvee se zavely, jak se otevely, protoe ti, kdo konaj
urit vzneen skutky, mohou bt jisti, e jim vdycky nkdo
poslou.
Ani ne za hodinu potom osvobodila porota obalovanho
Champmathieua; a Champmathieu, kterho ihned propustili,
odeel ohromen a pesvden, e vichni lid jsou blzni. Z toho,
co vidl, nic nechpal.
 KNIHA OSM

NSLEDEK

V jakm zrcadle si pan Madeleine prohl vlasy

ZAALOSEROZEDNVAT.FANTINASTRVILANOCV
HORECEa bez spnku, ale v pjemnch vidinch; k rnu usnula.
Sestra Simplicie, kter u n bdla, vyuila jejho spnku a la
pipravit novou dvku chininu. Ctihodn sestra byla ji chvli v
nemocnin laboratoi a sklnla se nad lky a lahvikami; dvala
se na n hodn zblzka, protoe j vadilo kaln ero, kter svit
rozlv po pedmtech. Nhle otoila hlavu a lehce vykikla. Ped
n stl pan Madeleine. Prv tie vstoupil.
To jste vy, pane starosto? zvolala.
Madeleine se potichu zeptal:
Jak se da t uboh en?
V tto chvli ne zrovna patn. Ale mli jsme velkou starost.
Vysvtlila mu, co se stalo, a e Fantin bylo pedel den mnohem
h, e j vak te je lp, protoe se domnv, e pan starosta odjel
do Montfermeil pro jej holiku. Sestra si netroufala zeptat se
starosty, ale podle vrazu jeho tve jasn vidla, e odtamtud
nepichz.
To je sprvn, odpovdl j, dobe jste uinila, e jste ji
nevyvedla z klamu.
Jene, pane starosto, odvtila sestra, co j ekneme, a vs uvid
bez dtte?
Madeleine se na chvli zamyslil.
Snad nm Bh nco vnukne, ekl.
Nememe pece lht, zaeptala sestra.
Denn svtlo naplnilo mstnost. Ozilo obliej pana Madeleina.
Sestra nhodou zvedla oi.
Mj Boe, pane starosto! zvolala. Co se vm stalo? Vae vlasy
jsou docela bl!
Bl? ekl.
Sestra Simplicie pehrabala lkask nin a vyhledala mal
zrctko, kterho uvaj lkai, kdy zjiuj, zda nemocn jet
dch. Pan Madeleine zrctko vzal, podval se v nm na sv vlasy a
pak ekl: Vida!
To slovo pronesl naprosto lhostejn a jako by myslil na jinou vc.
Sestra Simplicie ctila chlad z ehosi neznmho, co se udlo
mimo jej vdom.
Pan Madeleine se zeptal:
Smm se na ni podvat?
Nepole pan starosta nejdv pro jej dt? ekla sestra, kter se
st odhodlala k t otzce.
Polu pro n, ale potrv to nejmn dva nebo ti dny.
Kdyby pana starostu do t doby nevidla, pokraovala sestra
skromn, nevdla by, e se pan starosta vrtil, a snadno bychom
ji pimli, aby mla trplivost; a by pak dt pijelo, povaovala by
za samozejm, e pan starosta pijel s dttem. Nemusili bychom
lht.
Pan Madeleine zejm chvli pemlel a potom s vnm klidem
ekl:
Ne, sestro, musm ji vidt. Mon e spchm.
Jeptika si pravdpodobn nevimla slvka mon, kter dvalo
slovm pana starosty temn a podivn vznam. Odpovdla se
sklopenma oima a s uctivm hlasem:
Te sp, ale pan starosta me vstoupit.
Pan Madeleine poznamenal cosi o dvech, kter se patn zavraj
a jejich vrzn by mohlo nemocnou budit, a potom veel do
pokoje, pistoupil k lku a rozhrnul zclonky. Fantina spala. Z
plic j vychzel dech s tragickm elestem, pi nm se svr srdce
ubohch matek, kdy v noci bd u spcho, smrti propadajcho
dtte. Pesto ten obtn dech st ruil nesmrn jasn klid na
oblieji, kter ji ve spnku promoval. Jej bledost se zmnila v
blost; tve mla rov. Dlouh svtl asy, jedin krsa, kter j
zbyla z dob panenstv a mladosti, se chvly a zstvaly sklopeny.
Cel jej bytost se chvla, jako by se neviditeln kdla chystala
vzltnout a odnst ji, kdla, jejich zchvvy ctme, ale
nehmatme. Kdo ji vidl, nebyl by vil, e je na smrt nemocn.
Spe se podobala bytosti, kter odlet, ne bytosti, je m zemt.
Vtev se zachvje, bl-li se k n ruka, kter chce utrhnout kvt,
zd se, e se odtahuje a nabz zrove. I lidsk tlo se podobn
zachvje, kdy nastane as, v nm tajemn prsty smrti maj
utrhnout dui. Pan Madeleine zstal chvli nehnut stt u lka, a
jako kdy ji pede dvma msci piel poprv navtvit do
nemocnice, stdav se dval na nemocnou a na krucifix. Oba
zaujmali pln t postoj jako tehdy: ona spala, on se modlil;
jenome te, po dvou mscch, mla ona vlasy ed a on bl.
Pan Madeleine stl ped lkem a drel prst na stech, jako by v
pokoji byl nkdo, koho chce umlet.
Fantina otevela oi, spatila ho a pokojn, s smvem ekla:
ACosetta?

II

Fantina je astn

Nedala najevo ani pekvapen ani radost; byla radost sama. Tu

prostou otzku: ,,A Cosetta? vyslovila s radost tak hlubokou, s
takovou jistotou a bez nejmenho nepokoje nebo pochybnosti, e
nemohl promluvit. Fantina pokraovala:
Vdla jsem, e jste tady. Spala jsem, ale vidla jsem vs. U
dlouho vs vidm. Celou noc jsem vs v duchu sledovala. Byl jste
obklopen slvou bo a ml jste kolem sebe sam nebesk
postavy.
Pan Madeleine pozdvihl oi ke krucifixu.
Ale povzte mi, pokraovala, kde je Cosetta? Pro ji neposadili k
mmu lku, aby tu byla, a se probudm?
Odpovdl bezmylenkovit vtou, na kterou si pozdji nemohl
vzpomenout.
Natst vstoupil lka, kterho upozornili, e se starosta vrtil.
Piel panu Madeleinovi na pomoc.
Mil dt, ekl lka, uklidnte se. Vae holika je tady.
Fantininy oi se rozzily a cel obliej se zalil jasem. Sepjala ruce
s vrazem, kter prozrazoval, kolik nnosti i prudkosti se vejde
do modlitby.
Ach! zvolala. Pineste mi ji!
Dojemn klam matky! Cosetta byla pro ni stle robtkem, kter se
nos.
Jet ne, odvtil lka, te jet ne. Stle jet mte slabou
horeku. Pohled na dt by vs rozilil a ublil by vm. Nejdv se
muste uzdravit.
Fantina ho podrdn peruila.
Jsem u zdrav! km vm, e jsem zdrav. Je to osel, ten lka!
Ach! Chci vidt sv dt!
Vidte, pravil lka, jak se rozilujete. Dokud budete v tomto
stavu, budu proti tomu, abyste spatila svou holiku. Nesta ji
vidt, muste pro ni t. A budete rozumn, sm vm ji pivedu.
Uboh matka sklonila hlavu.
Pane doktore, prosm vs, odpuste mi, opravdu mi odpuste.
Dve bych nebyla nikdy ekla, co jsem prv te ekla; potkalo m
tolik netst, e nkdy nevm, co povdm. Chpu, e se bojte,
aby m to nerozililo; budu ekat tak dlouho, jak budete chtt, ale
psahm vm, e by mi pohled na dceruku neukodil. Od
verejho veera ji vidm a nespoutm z n oi. Vte, e bych na ni
mluvila tie, kdyby mi ji te pinesli? Jist. Nen to docela
pirozen, e toum spatit dt, pro kter schvln li do
Montfermeil? Nezlobm se. Vm dobe, e budu astn. Celou noc
jsem vidla bl pedmty a osoby, kter se na mne usmvaly. A
pan doktor uzn za vhodn, pinese mi mou Cosettu. U nemm
horeku, protoe jsem se uzdravila; ctm, e mi vbec nic nen,
ale budu se tvit, jako bych byla nemocn, a nepohnu se, abych
naim sestikm udlala radost. A uvidte, e jsem docela klidn,
eknete: musme j to dt dt.
Pan Madeleine sedl na idli, kter stla vedle lka. Fantina se
obrtila k nmu; zejm se snaila, aby se zdla klidn, hodn,
jak kala v tom chorobnm zeslaben, kter se podob dtinstv,
aby vidouce ji klidnou neodprali j setkn s Cosettou. I kdy se
uklidnila, pece se neubrnila tomu, aby pana Madeleina
nezahrnula tiscermi otzkami.
Ml jste pjemnou cestu, pane starosto? Ach, jak jste dobr, e
jste mi ji pivedl! Povzte mi, jak je! Dobe snela cestu? Ale ona
m nepozn! Za tu dobu na mne u zapomnla, chudinka! Dti
maj krtkou pam. Jsou jako ptci. Dnes vid jednu vc, ztra
druhou a nevzpomnaj na nic. Mla bl prdlo? Udrovali ji ti
Thnardierovi v istot? Jak ji ivili? Ach, kdybyste vdl, jak m
trpilo, kdy jsem si v dobch nedostatku dvala tyhle otzky! Te
vechno zmizelo. Jsem vesel. Ach, chtla bych ji vidt! Pane
starosto, zd se vm hezk? Je ta m holika hezk? V dostavnku
jist bylo zima! Nemohli byste mi ji pivst na kratikou chvilku?
Hned potom byste ji odvedli. eknte! Jste tu pnem, a
kdybyste
Vzal ji za ruku: Cosetta je krsn, ekl. Da se j dobe, brzo ji
uvidte, ale upokojte se. Mluvte pli iv, vystrkujete ruce z
postele, a to vs drd ke kali.
Skuten zchvat kale peruoval Fantininu e skoro za kadm
slovem.
Fantina ani nevzdychla; bla se, e by svmi pli vnivmi
prosbami poruila dvru, kterou chtla vzbudit, a zaala se
jakoby lhostejn vyptvat:
Montfermeil je hezk, vite? V lt se tam asi chod na vlety. Jak
se vede Thnardierovm? Jejich kraj nenavtvuje mnoho lid. Ten
hostinec je sp krma.
Pan Madeleine ji stle drel za ruku a zkostliv se na ni dval;
bylo zejm, e piel, aby j ekl vci, ped nimi nyn couval.
Lka odeel, jakmile nemocnou prohldl. Zstala u nich jenom
sestra Simplicie.
Fantina nhle peruila ticho zvolnm:
Slym ji! Dobr Boe! Slym ji!
Vzthla ruce, aby ptomn mleli, zatajila dech a vytren
naslouchala.
Na dvoe si hrlo dt vrtn nebo njak dlnice. Byla to jedna z
nhod, s nimi se nkdy setkvme a kter se tajemn podlej na
reii smutnch udlost. Dt byla to mal holika pechzelo,
bhalo, aby se zahlo, smlo se a hlasit zpvalo. Hle, do eho se
zapletou dtsk hry. Prv tuto holiku slyela Fantina zpvat.
To je m Cosetta! prohlsila. Poznvm jej hlas!
Dt se vzdlilo, hlas umlkl. Fantina jet chvli naslouchala, pak
jej tv posmutnla a pan Madeleine slyel, jak tie k:
Jak je ten lka zl, e mi nedovol, abych se podvala na sv dt!
Ten lovk vypad zle.
Ale pak znovu piel k slovu vesel zklad jejch mylenek a
Fantina mluvila sama k sob s hlavou na poduce:
Jak budeme astn! Pedn budeme mt zahrdku! Pan
Madeleine mi ji slbil. Cosetta si bude hrt na zahrad. U te zn
psmena. Naum ji slabikovat. Bude bhat v trv za motlky. J
se na ni budu dvat. Potom pjde k prvnmu pijmn. Bonku,
kdy pjde k prvnmu pijmn?
Zaala potat na prstech.
Jeden, dva, ti, tyi jej sedm rok. Za pt let. Bude mt bl
zvoj, prolamovan punochy, bude vypadat jako mal slena. Vy,
dobr sestro, ani nevte, jak jsem hloup; pedstavte si, u te
myslm na Cosettino prvn pijmn!
Zasmla se.
Pan Madeleine pustil Fantininu ruku. Naslouchal jejm slovm,
jako naslouchme vtru s oima upenma k zemi, s duchem
ponoenm do bezednch vah. Nhle Fantina pestala mluvit, a
pan Madeleine bezdn zdvihl hlavu. Fantina vypadala stran.
Ji nemluvila, nedchala; napolo se posadila, huben rameno j
vyklouzlo z koile, jej tv, ped chvl rozzen, zesinala; zdlo
se, e se upen, s oima zvtenma hrzou, dv ped sebe na
cosi stralivho na druhm konci pokoje.
Paneboe! zvolal pan Madeleine. Co je vm, Fantino?
Fantina neodpovdala, nespoutjc pohled z toho, co
pravdpodobn vidla, jednou rukou se dotkla jeho pae a druhou
mu dala znamen, aby se obrtil.
Pan Madeleine se otoil a spatil Javerta.

III

Javert je spokojen

Podvejme se, co se stalo. Kdy pan Madeleine vyel z porotn sn

v Arrasu, odbilo prv pl jedn. Vrtil se do sv zjezdn hospody
zrovna vas, aby mohl odjet dostavnkem,v nm si, jak si
vzpomnme, zamluvil msto. Nedlouho ped estou hodinou rno
dojel do Montreuil-sur-Mer a jeho prvn starost bylo, aby hodil na
potu svj dopis panu Laffittovi; nato zael do nemocnice, aby se
podval na Fantinu.
Sotva opustil soudn s, ujal se slova sttn zstupce, kter se
vzpamatoval prvn; politoval zchvat lenstv ctihodnho starosty
montreuilskho a prohlsil, e ta podivn phoda, kter se osvtl
pozdji, nikterak nezviklala jeho pesvden, a znovu dal, aby
soud odsoudil Champmathieua, nepochybn pravho Jeana
Valjeana. Nalhn sttnho zstupce bylo zejm v rozporu s
nzorem vech, veejnosti, soudce i poroty. Obhjce snadno
vyvrtil jeho e a prohlsil, e doznn pana Madeleina, to jest
pravho Jeana Valjeana, docela mn podstatu celho ppadu a e
porota m ped sebou nevinnho lovka. Advokt z toho vytil
nkolik enickch obrat nanetst mlo novch o soudnch
omylech atd., prezident se ve svm zvru pipojil k obhjci a
porota v nkolika minutch prohlsila, e Champmathieu je
nevinen.
Sttn zstupce vak njakho Jeana Valjeana dostat musil, a
protoe mu Champmathieu uklouzl, shl po Madeleinovi.
Jakmile byl Champmathieu proputn, sttn zstupce zahjil bez
mekn porady s prezidentem soudu. Rokovali o nutnosti zaten
pana starosty msta Montreuil-sur-Mer. Tuto vtu, v n je tolik
genitiv, vymyslil pan sttn nvladn a sm ji tak zapsal do
hlen sttnmu prokurtorovi. Jakmile vyprchalo prvn rozilen,
zmohl se prezident na pramlo nmitek. Bylo patrno, e se
spravedlnost mus brt obvyklou cestou. Nadto, mme-li ci
vechno, byl prezident, tebas dobr a celkem rozumn lovk,
naden roajalista a ctil se doten, e starosta z Montreuil-sur-
Mer ve zmnce o pistn v Cannes ekl csa msto Buonaparte.
Byl tedy vystaven zatyka. Sttn zstupce jej odeslal do
Montreuil-sur-Mer zvltnm jzdnm poslem a zatenm povil
policejnho inspektora Javerta.
Vme, e se Javert ihned po sv vpovdi vrtil do Montreuil-sur-
Mer.
Jakmile mu zvltn posel dval zatyka a pkaz k zaten, Javert
okamit vstal.
Posel byl rovn velmi spolehliv policista a nkolika slovy
povdl Javertovi, co se pihodilo v Arrasu. Zatyka, podepsan
sttnm zstupcem, znl takto: Inspektor Javert zatkne pana
Madeleina, starostu msta Montreuil-sur-Mer, v nm byl pi
dnenm pelen zjitn proputn trestanec Jean Valjean.
lovk, kter by Javerta neznal a vidl ho vchzet do nemocnin
pedsn, by neuhodl, co se dje, neshledvaje na nm pranic
neobvyklho. Byl chladn, klidn, vn, ed vlasy dokonale
piesan na skrnch; po schodech vyel voln jako obyejn.
Kdyby si vak Javerta dkladn prohldl nkdo, kdo ho znal a na
dno, byl by se zachvl. Sponku koenho nkrnku ml pod
levm uchem msto na ji. To prozrazovalo, e Javert je
neslchan rozilen.
Javert byl povaha dokonal; nestrpl jedin zhyb ani na sv
povinnosti, ani na svm stejnokroji; byl psn v jednn se zloinci
a pesn, pokud lo o knoflky stejnokroje.
Jestlie si patn upravil sponku svho koenho nkrnku, proil
zejm vzruen, kter bychom mohli nazvat duevnm
zemtesenm.
V sousedn strnici si vydal destnka a tyi vojky, vojkm
pikzal, aby zstali na dvoe, a vrtn, kter nic netuila a byla
zvykl, e za panem starostou pichzej ozbrojen vojci, poruil,
aby mu ukzala Fantinin pokoj.
Kdy k nmu doel, otoil klem, otevel opatrn jako oetovatel
nemocnch nebo picl a vstoupil.
Sprvn eeno nevstoupil. Zastavil se na prahu pootevench
dve, klobouk na hlav, levou ruku zasunutou v redingotu
zapnutm a po bradu. V ohb lokte bylo vidt olovnou hlavici
ohromn hole, kterou skryl za zdy.
Zstal stt, dokud si nevimli, e je v mstnosti. Nhle Fantina
zdvihla oi, spatila ho a pimla pana Madeleina, aby se obrtil.
Jakmile se Madeleinv pohled stetl s Javertovm, nasadil Javert
stranou tv, ale nepohnul se, ani se nepiblil. dn pocit
lovka se neprojev tak stran jako radost.
Ml tv bla, kter prv nael zatracence.
Jistota, e m Jeana Valjeana konen v moci, zdraznilav jeho
rysech vechno, co se tajilo v dui. Kal rozruenho dna vyplul na
povrch. Pokoen, e na okamik ztratil stopu a dal se na nkolik
chvil oklamat Champmathieuem, mizelo pod pchou, e u dve
tak dobe hdal a byl tak dlouho veden sprvnou domnnkou. Sv
uspokojen dal Javert najevo panovanm postojem. Nestvrnost
vtzstv se rozprostela po jeho nzkm ele. Byla v n vechna
hrza, jakou me vyjdit spokojen obliej.
V t chvli byl Javert v nebi. Ani si to uvdomoval jen nejasn
tuil svou nepostradatelnost a svj spch ztlesoval on,
Javert spravedlnost, svtlo, pravdu v jejich nebesk loze pi
potrn zla. Ml za sebou a kolem sebe veejnou moc, rozum,
soudn rozsudek, znalost zkona, prvo veejn sthat vechny
trumfy; chrnil podek, mnil zkon v blesk, mstil lidskou
spolenost, propjoval ozbrojenou ruku sammu absolutnu; tyil
se v slv; v jeho vtzstv byl zbytek nedvry a zpasu; byl
vzpmen, pyn, ziv, v nebeskm blankytu stavl na odiv
nadlidskou krutost neltostnho archandla; v hrozivm stnu
povinnosti, kterou plnil, bylo vidt, jak v jeho zaat psti plane
ohniv trestajc me lidsk spolenosti; astn i pohoren
rozlpl svou patou zloin, neest, odboj, zatracen, peklo; zil,
vyhlazoval, usmval se; v tom zrdnm svatm Michalovi byla
nepopirateln velikost.
Javert, teba straliv, nebyl nikterak podl.
Poctivost, upmnost, nevinnost, pesvden, smysl pro povinnost
jsou vlastnosti, kter mohou bt dsn, zml-li se, ale kter,
tebas dsn, zstanou velik; jejich majestt setrvv i v omylu,
jsou-li ovldny lidskm svdomm. Jsou to ctnosti, kter maj
jednu vadu omyl. Poctiv neprosn radost fanatikova si i ve sv
ir ukrutnosti zachovv jakousi ponue vzneenou aureolu. Ani
to tuil, byl Javert ve svm pernm tst k politovn jako kad
nevdomec, kter vtz. Nic nebylo drsavjho a hroznjho ne
tv, v n se zrailo vechno to, co je v dobru zl.

IV

Moc se ujm svch prv

Fantina nevidla Javerta ode dne, kdy ji pan starosta vyrval z jeho
rukou. Jej nemocn mozek nic nevnmal, ale Fantina
nepochybovala, e jde pro ni. Nemohla snst tu hroznou tv,
mla dojem, e umr, zakryla si obliej obma rukama a
zkostliv vykikla:
Pane Madeleine, zachrate m!
Jean Valjean od nynjka mu nebudeme kat jinak vstal. ekl
Fantin velmi tie a velmi vyrovnan:
Uklidnte se. Pro vs nejde.
Potom se obrtil k Javertovi a ekl mu:
Vm, co chcete.
Javert odpovdl:
Tak honem!
Pzvuk, kterm doprovodil tato dv slova, byl skoro divok,
zbsil. Javert neekl: Tak honem! ekl: Tahonem! dnm
pepisem nevystihneme pzvuk, jakm to vyslovil; nebylo to
lidsk slovo, byl to zvec zvuk.
Neponal si jako obvykle; nepoutl se do podrobnost; vbec
neukzal zatyka. Pro nho byl Jean Valjean jakmsi tajemnm a
nepostiitelnm bojovnkem, s kterm se drel u pt let v kku,
ani se mu podailo poloit ho na lopatky. Zaten nebyl zatek,
nbr konec. Proto se omezil jenom na slova: Tak honem!
Pitom neuinil ani krok; pohledl na Jeana Valjeana, jako by po
nm hzel hkem, kterm ml ve zvyku pitahovat k sob bdnky.
Byl to prv ten pohled, kter Fantina pede dvma msci uctila
a v morku kost.
Pi Javertov vkiku Fantina otevela oi. Ale pan starosta byl s n.
eho se tedy bla?
Javert pokroil doprosted mstnosti a zvolal: Tak! Pjde?
Neastnice se rozhldla. Nikdo v mstnosti nebyl krom jeptiky a
pana starosty. Komu mohlo platit to pokoujc tykn? Jenom j.
Zachvla se.
Vtom spatila neslchanou vc, tak neslchanou, e se j nic
podobnho nezjevilo ani v nejtivjch horench snech.
Vidla, jak ten picl Javert chytil pana starostu za lmec; vidla, jak
pan starosta sklonil hlavu. Zdlo se j, e se cel svt rozpad.
Javert skuten chytil Jeana Valjeana za lmec.
Pane starosto! vykikla Fantina.
Javert se zasml stranm smchem, kter mu odhalil cel chrup.
Tady u nen dn pan starosta!
Jean Valjean se nepokusil stst ruku, kter ho drela za lmec
kabtu. ekl:
Javerte
Javert ho peruil: kej mi, pane inspektore!
Pane, ekl Jean Valjean, chtl bych vm nco ci, jenom vm.
Nahlas! Mluv nahlas! odvtil Javert. Se mnou se mluv nahlas.
Jean Valjean pokraoval jet tieji:
Rd bych vs o nco poprosil
km ti, abys mluvil nahlas.
Chci, abyste to slyel jenom vy
Coje mi po tom? Neposlouchm!
Jean Valjean se k nmu otoil a chvatn a tie mu ekl:
Dejte mi ti dny! Ti dny, abych mohl zajet pro dt t neastn
eny! Zaplatm, co bude teba. Doprovodte m, budete-li chtt.
Dl si ze m blzny? zvolal Javert. Prosm t, vm, e nejsi
hloup. Chce ode m ti dny, abys prskl do bot! k, e chce
jt pro dt t holky! Boe! To je npad! To je opravdu npad!
Fantina se zachvla.
M dt! zvolala. Jt pro m dt! Tedy nen zde! Sestiko,
povzte mi, kde je Cosetta? Chci sv dt! Pane Madeleine! Pane
starosto!
Javert dupl nohou.
Te zane ta druh! Ml, pobhlice! Bjen kraj, kde jsou
galejnci mstskmi ednky a kde se o dvky z ulice peuje jako o
komtesy. Ale to se te vechno zmn; u bylo naase!
Upen se podval na Fantinu, a popadnuv Jeana Valjeana za
kravatu, koili i lmec, dodal:
Povdm ti, e tu nen dn pan Madeleine a e tu nen dn
pan starosta. Je tu zlodj, lupi, bval trestanec, kter se jmenuje
Jean Valjean! Tady ho drm! Tady je!
Fantina se prudce vztyila, opela se o ob ztuhl pae, podvala se
na Jeana Valjeana, pohledla na Javerta a pak na jeptiku, otevela
sta, jako by chtla nco ci, ale z hloubi hrdla se j ozvalo jen
zachroptn; Fantina zkostn zvedla pae, otvrajc keovit ruce
a mvajc jimi kolem sebe jako lovk, kter se top, a potom se
nhle zhroutila na polt. Hlava uhodila o pelest a s otevenmi
sty a otevenma a pohaslma oima j klesla na prsa.
Fantina byla mrtv.
Jean Valjean poloil ruku na ruku Javertovu, kter ho drela,
otevel ji, jako by byl otevel ruku dtte, a ekl:
Zabil jste ji.
Tak dost! kikl Javert vztekle. Nejsem tu proto, abych
poslouchal hlouposti. Uetme si to. Str je dole. Jdem, nebo
dostane pouta!
V rohu mstnosti stlo star elezn lko, kterho uvaly sestry,
kdy bdly u nemocnho. Jean Valjean k nmu pistoupil, ve
miku vylomil siln rozviklan zhlav, pro jeho svaly to bylo
hrakou, pevn uchopil hlavn ty a zadval se na Javerta. Javert
couvl ke dvem.
Jean Valjean s eleznou ty v ruce pistoupil pomalu k Fantininu
lku, potom se obrtil a sotva slyitelnm hlasem ekl Javertovi:
Neradm vm, abyste m v tomto okamiku ruil.
Nen teba poprat, e se Javert tsl.
Napadlo ho zavolat str, ale Jean Valjean by mohl t chvilky
vyut a uniknout. Zstal tedy, uchopil svou hl za doln konec,
opel se o veeje a nespoutl Jeana Valjeana z o.
Jean Valjean se opel loktem o kouli na zhlav lka, dlan si
podepel elo a soustedn pozoroval nehybn nataenou
Fantinu. V zamylen a mlen zejm nemyslil na nic z vezdejho
ivota. V jeho tvi a v jeho postoji se zrail jenom nevslovn
soucit. Po nkolika vteinch snn se sklonil k Fantin a tie k n
hovoil.
Co j ekl? Co mohl ci ten zavren lovk mrtv en? Jak byla
jeho slova? Nikdo na svt je neslyel. Slyela je mrtv? Jsou
dojemn iluze, kter snad jsou vzneenmi skutenostmi. Nelze
vak pochybovat o tom, e sestra Simplicie, jedin svdek toho, co
se dlo, asto vyprvla, e ve chvli, kdy Jean Valjean eptal
Fantin cosi do ucha, zeteln vidla, jak se neboh en kmitl
letm smv na bledch rtech a ve vyhaslch zornicch, plnch
asu nad zhrobm.
Jean Valjean vzal do obou rukou Fantininu hlavu a mkce ji
narovnal na poduce, jako kdy matka ukld dt, zavzal j
stuku na koili a vlasy j zasunul pod epeek. Kdy skonil,
zatlail j oi.
Fantinina tv byla v tom okamen podivn prozen.
Smrt je vstup do velkho jasu.
Fantinina ruka sklouzla z lka. Jean Valjean poklekl, opatrn
ruku pozdvihl a polbil.
Potom se vztyil, obrtil se k Javertovi a ekl:
Te jsem vm k slubm.

Vhodn hrob

Javert dopravil Jeana Valjeana do mstsk vznice.

Zaten pana Madeleina bylo senzac nebo spe nezvyklm
vzruenm pro cel Montreuil-sur-Mer. Rmout ns to, ale
nememe zatajit, e u jen po pouhch slovech byl to galejnk
ho skoro vichni opustili. Ani ne za dv hodiny zapomnli na
vechno dobro, kter vykonal, a zstal jen galejnkem. Je sprvn,
ekneme-li, e jet nikdo neznal podrobnosti o tom, co se stalo v
Arrasu. Cel den bylo slyet ve vech stech msta rozhovory jako
tento:
Vy to jet nevte? Byl to bval trestanec! Kdo? Starosta.
Prosm vs! Pan Madeleine? Ano. Opravdu? Nejmenuje
se Madeleine, m hrozn jmno Bjean, Bojean, Boujean.
Paneboe! Byl zaten. Zaten! Je v mstsk vznici, kde
ek, a ho pevezou jinam. Pevezou? Kam ho pevezou?
Pijde ped porotu pro krde, kter se kdysi dopustil na veejn
silnici. Jestlipak jsem si to nemyslil! Ten lovk byl pli dobr,
pli dokonal, pli ctnostn. Odmtl zslun k, rozdval
penze ulinkm na potkn. Vdycky jsem si myslil, e za tm
vz njak nekal pbh.
Zvlt salny se ozvaly takovmi emi.
Jedna star dma, kter byla pedplatitelkou asopisu Drapeau
blanc, prohodila poznmku, jej hloubka by se dala tko
prozkoumat:
M to nemrz. Dobe na bonapartisty!
A pzrak, kter se jmenoval pan Madeleine, zmizel z Montreuil-
sur-Mer. Jeho pamtce zstaly z celho msta vrny jen ti nebo
tyi osoby. Star vrtn, kter mu posluhovala, byla mezi nimi.
Veer toho dne, jet cel uden, sedla ta ctihodn staena ve
vrtnici a pemlela. Tovrna byla cel den zavena, vrata
zastrena zvorou, ulice oputn. V dom byly jenom dv
jeptiky, sestra Perpetua a sestra Simplicie, kter bdly u mrtv
Fantiny.
Vdob, kdy se pan Madeleine obvykle vracval dom, brala vrtn
jako stroj ze zsuvky kl od jeho pokoje a svcen, kterho pouval
veer co veer, kdy el nahoru do svho bytu; zavsila kl na
hebk, kde si jej vdycky brval, a postavila svcen vedle, jako by
ho ekala. Vechno to, chudk, dlala, ani si uvdomovala, co
dl.
Teprve za dv hodiny se probrala ze zamylen a zvolala: Kriste
Jei! J jsem povsila kl na hebk!
V t chvli se otevelo oknko vrtnice, do otvoru vklouzla ruka,
uchopila kl a svcen a rozsvtila voskovici o hoc lojovou svku.
Vrtn zvedla oi a zstala s otevenmi sty, ale vkik potlaila v
hrdle.
Poznala tu ruku, tu pai i rukv redingotu.

Byl to pan Madeleine.

Ne mohla promluvit, zstala jako sloup, jak ekla pozdji, kdy tu
phodu vyprvla.
Mj Boe, pane starosto, zvolala konen, myslila jsem, e
jste
Zarazila se. Konec vty by byl pokazil jej uctiv zatek. Jean
Valjean zstal pro ni panem starostou.
Dokonil jej vtu.
Ve vzen, ekl. Byl jsem tam. Vylomil jsem m v okn, spustil
jsem se ze stechy a tu jsem. Te jdu nahoru do svho pokoje.
Jdte pro sestru Simplicii. Jist je u t neboh eny.
Staena chvatn poslechla.
Nic j nepipomnal; vdl urit, e ho bude chrnit lpe, ne by
chrnil sm sebe.
Nikdy se nezjistilo, jak se dostal na dvr, ani otevel hlavn brnu.
Ml vdycky s sebou kl, kter otvral bon vrtka; ale jist ho
prohledali a kl mu vzali. Ta okolnost se nevysvtlila.
Vystoupil po schodech, kter vedly do jeho pokoje. Kdy doel
nahoru, nechal svcen na poslednm stupni schod, s nepatrnm
zaskpnutm otevel dvee, potm el zavt okno a okenici, nato
se vrtil pro svku a vstoupil opt do pokoje.
Tato opatrnost byla nutn; vzpomnme si, e jeho okno bylo vidt
z ulice.
Rozhldl se kolem sebe, po stole, po idli, po posteli, kter nebyla
ti dny odestlna. Po nepodku pedverej noci tam nic nezbylo.
Vrtn pokoj uklidila. Z popela vzala a na stl peliv poloila oba
konce okovan hole a dvoufrank, zernal ohnm.
Vzal kousek papru a napsal na nj: Zde jsou oba konce m okovan
hole a dvoufrank, kter jsem ukradl malmu Gervci a o kterm
jsem mluvil ped porotou a na papr poloil stbrn penz a oba
kusy kovn tak, aby si toho pi vstupu do pokoje kad ihned
viml. Ze skn vythl starou koili a roztrhal ji. Tak zskal nkolik
kus pltna, do nich zabalil oba stbrn svcny. Vlastn ani
nepospchal ani nebyl rozilen a zatmco balil biskupovy svcny,
pojdal skvu ernho chleba. Je mon, e to byl vzesk chlb,
kter vzal na tku s sebou.
To vechno bylo zjitno podle drobt, kter byly nalezeny na
dladici v pokoji, kdy soud pozdji konal domovn prohldku.
Nkdo dvakrt zaklepal na dvee.
Vstupte, ekl.
Vela sestra Simplicie.
Byla bled, mla erven oi, svka, kterou drela v ruce, se
kymcela. Prudk obraty osudu maj tu zvltnost, e nm vyrvou
z hlubin nai lidskou podstatu a pinut ji, aby se ukzala navenek,
a jsme jakkoliv dokonal a ukznn. V dojmech toho dne se z
jeptiky znovu stala ena. Cel den plakala a te se chvla.
Jean Valjean prv psal nkolik dek na papr, kter pak podal
jeptice, a ekl:
Sestro, tohle odevzdte panu fari.
Papr nebyl peloen. Sestra Simplicie na nj pohledla.
Pette si to, ekl Jean Valjean.
Sestra Simplicie etla: Prosm pana fare, aby opatroval vechno,
co tu nechvm. Bude tak laskav a zaplat z toho nklady mho
procesu a poheb eny, kter dnes zemela. Zbytek nech rozd
chudm.
Sestra chtla promluvit, ale vyrazila jen nkolik zvuk. Konen se
j podailo ci:
Pan starosta si u nepeje podvat se naposledy na tu neastnici?
Ne, ekl, jsou mi v patch; ruilo by ji, kdyby m zatkli v jejm
pokoji.
Sotva domluvil, ozval se na schodech velk hluk. Slyeli zm
vystupujcch krok a starou vrtnou, kter kala npadn hlasit
a pronikav:
Dobr pane, psahm pi jedinm Bohu, e sem cel den ani cel
veer nikdo nevkroil a e jsem vbec neodela z vrtnice.
Njak mu odpovdl:
A pece je v pokoji svtlo.
Poznal i hlas Javertv.
Pokoj byl rozvren tak, e dvee, jakmile je nkdo otevel, zakryly
roh zdi po pravici. Jean Valjean sfoukl voskovici a postavil se do
kouta za dvee.
Sestra Simplicie klesla u stolu na kolena.
Dvee se otevely.
Javert vstoupil.
Z chodby bylo slyet eptn nkolika mu a nmitky vrtn.
Jeptika nezdvihla oi. Modlila se.
Lojov svka stla na krbu a vydvala jen mlo svtla.
Javert spatil sestru a nerozhodn se zastavil.
Vzpomnme si, e Javertovou podstatou, jeho ivotem, jeho
dchatelnm ovzdum byla cta ke kad vrchnosti. Byl cel z
jednoho kusu a nepipoutl ani nmitky ani vhrady. Pro nho
byla crkevn vrchnost nejvy ze vech. V tom smru byl zbon,
povrchn a pesn, jako jsme my vichni. V jeho och byl knz
bytost, kter se neml, jeptika stvoenm, kter nehe.
Povaoval je za due oddlen od celho svta jedinou brankou,
kter se otvr, jen m-li vyjt na svtlo svta pravda.
Kdy spatil sestru, bylo jeho prvn mylenkou, aby se vrtil.
Ale ml povinnost, kter ho nutila a panovan pobzela opanm
smrem. Jeho druhm popudem bylo zstat a alespo se odhodlat
k otzce.
Byla to prv sestra Simplicie, kter v ivot nikdy nezalhala.
Javert to vdl, a proto sij velmi vil.
Sestro, ekl, , jste sama v tomto pokoji?
Byl to okamik tak straliv, e se uboh vrtn bla, e omdl.
Sestra pozdvihla oi a odpovdla:
Ano.
Odpuste, pokraoval Javert, e nalhm; je to m povinnost.
Dnes veer jste nikoho nezahldla, nevidla jste mue? Utekl;
hledme ho nevidla jste mue, kter se jmenuje Jean Valjean?
Sestra odpovdla: Ne.
Lhala. Lhala dvakrt za sebou, rz na rz, bez vhn, rychle, jako
se obtujeme.
Odpuste, ekl Javert, hluboce se uklonil a odeel.
svtice, u mnoho let nejste z tohoto svta; vstoupila jste do
jasu svch panenskch sester a andlskch bratr; k je vm ta
le pipotena jako zsluha!
Prohlen sestry bylo pro Javerta nm tak rozhodnm, e si ani
neviml podivn podrobnosti: svka, kterou Jean Valjean ped
malou chvl sfoukl, na stole jet adila.
O hodinu pozdji krel jaksi mu v mlze mezi stromy a rychle se
vzdaloval od Montreuil-sur-Mer smrem k Pai. Byl to Jean
Valjean. Svdectvm dvou nebo t forman, kte ho potkali, se
zjistilo, e nesl balek a byl obleen v halenu. Kde ji vzal? Nikdy
se to nezjistilo. Ped nkolika dny pr zemel v tovrn nemocnici
star dlnk a zbyla po nm jenom halena. Snad to byla prv ona.
Posledn slovo o Fantin:
Vichni mme spolenou matku, zemi. Tto matce Fantinu vrtili.
Far se domnval, e uin dobe, uchov-li pro chud pokud
mono nejvc z toho, co Jean Valjean zanechal. Ostatn, o koho tu
lo? O trestance a nevstku. Proto zjednoduil poheb Fantiny na
nejnutnj obady a na to, emu kme spolen achta.
Fantinu tedy pochovali v kout, kde se neplat, kter pat vem a
kde se zahrabvaj chudci. Bh natst v, kde m hledat dui.
Uloili Fantinu za tmy mezi kosti neznmch lid; jej prach se
smsil s jinm. Byla odhozena do veejn jmy. Jej hrob se podobal
jejmu loi.

DL DRUH

COSETTA
 KNIHA PRVN

WATERLOO

S m se setkvme cestou z Nivelles

LONI (1861), ZA KRSNHO KVTNOVHO RNA, UBRAL SEz

Nivelles lovk, vyprv tohoto pbhu, a mil k La Hulpe. el
pky. Mezi dvma adami strom krel po irok dldn
silnici, vinouc se po pahorcch, kter si cestu podvaj, vynej ji
nahoru a spoutj zas dol a tvo ohromn vlny. Proel Lillois a
Bois-Seigneur-Isaac. Na zpad spatil bidlicovou zvonici v
Braine-lAlleud, kter m tvar peklopen vzy. Prv za sebou
nechal les na vin a u kiovatky s pn cestou, vedle jakhosi
ervotoivho ukazatele s npisem: Star mto . 4, minul
hospodu, kter mla v prel npis: U ty vtr. chabeau,
kavrna.
Asi o osminu mle dl piel na dno dolka s potokem, kter
protk pod mostnm obloukem proraenm v nspu cesty.
Skupina strom, dk, ale velmi zelen, vypluje dol z jedn
strany silnice, rozbh se na druh stran po louce a pvabn, jako
v nepodku se thne k Braine-l Alleud.
Vpravo, na kraji silnice, byla hospoda se tykolovm vozkem
pede dvemi, velk svazek chmelovch tyek, pluh, hromada
suchho list vedle ivho plotu, vpno haen ve tyhrann jm,
ebk lec podl star klny obloen slmou. Na poli plela
mlad dvka a ve vtru poletoval velk lut plakt, kter
pravdpodobn ohlaoval njak posvcensk pedstaven. Na
rohu hospody vedle loue, v n plavala flotila kachen, ztrcela se v
kov bdn upraven cesta. Chodec se dal po n.
Asi po stu krocch, kdy peel podl zdi z patnctho stolet, nad
n se zdvhala piat cihlov lomenice, octl se ped velkm
klenutm vchodem ve vnm slohu Ludvka XIV., s relifovm
medailonem na obou pilch. Nad vraty se tyilo psn prel;
ze kolmo se pojc k prel se tm dotkalavchodu a nhle
tvoila prav hel. Na louce ped vraty leely troj brny a
zarstaly smsic vech mjovch kvtin. Dvoukdl chatrn
vrata, zdoben starm zrezavlm klepadlem, byla zaven.
Slunce pjemn hlo; vtve se pohybovaly lehounkm mjovm
chvnm, kter patrn zpsobuj spe hnzda ne vtr. Odvn
ptek, pravdpodobn zamilovan, zmmen prozpvoval na
velkm strom.
Chodec se sehnul a zadval se na dven patnk vlevo a na dosti
irok, obl miskovit dlek, podobajc se kusu formy na odlvn
koul. Vtom se rozltla ob kdla vrat a vyla z nich venkovanka.
Spatila pocestnho a vimla si, co prohl.
To je pamtka na francouzsk dlo, ekla.
A dodala:
A tam v ve vratech, jak je ten hebk, to je dra po kouli
kartov. Kart nepronikl devem.
Jak se jmenuje toto msto? zeptal se pocestn.
Hougomont, ekla venkovanka.
Chodec se napmil. Uinil nkolik krok a el se podvat pes iv
plot. Na obzoru spatil mezi stromy nevelk pahorek a na tom
pahorku vidl cosi, co se zdlky podobalo lvu.
Byl na bojiti u Waterloo.
 II

Hougomont

Hougomont bylo smutn msto, poten pekka, prvn odpor,

na kter narazil u Waterloo velk devorubec Evropy, jak kali
Napoleonovi; Hougomont byl prvn suk pod ranou sekyry.
Bval to zmek; te je to jenom dvr. Hougomont pro historiky
Hugomons. Sdlo vystavl Hugo, pn de Somerel, t, co zaloil
nadaci pro est kaplanstv vilierskho opatstv.
Pocestn otevel vrata, loktem odstril starou kolesku pod
psteek a vstoupil do dvora.
Prvn vc, kter si na ndvo viml, byla brna ze estnctho
stolet, kter vypadala jako oblouk, protoe se vechno kolem n
sesulo. Rozvaliny asto poskytuj monumentln podvanou. Vedle
oblouku se ve zdi otvr jin brna s klenky z doby Jindicha IV.,
kterou je vidt stromy v sadu. Vedle brny je jma pro hnojit; je
tu vidt motyky a lopaty, nkolik vozk, starou studnu s
odpadovm labem a s eleznm rumplem, poskakujc hb,
rozdurdnho krocana, kapli se zvonikou, kvetouc hrue na
palru u zdi, take u vte, jak vypad ndvo, o jeho dobyt snil
Napoleon. Kdyby se zmocnil tohoto kousku pdy, byl by mu
mon patil svt. Te tu slepice svmi zobky v prach. A obas
se ozve zavren. To velk pes tu te cen zuby msto Anglian.
Anglian tam byli hodni obdivu. tyi setniny Cookovch gard se
tam drely po sedm hodin proti zuivmu toku armdnho sboru.
Hougomont na map tvo s budovami a ohradami jaksi
nepravideln tyhelnk s jednm skosenm rohem. V tom rohu
je jin brna chrnna zd na dostel puky. Hougomont m dv
brny: jin brnu zmeckou, a severn brnu do statku.
Napoleon poslal proti Hougomontu svho bratra Jrma; na
Hougomont se vrhla divize Guilleminotova, Foyova a Bacheluova,
byl tam posln tm cel sbor Reillv, byl odraen a zsoba
Kellermannovch kul se vyerpala stelbou do nepoddajn plochy
zdi. Bauduinova brigda nedokzala vniknout do Hougomontu ze
severu, a brigd Soyov se ho podailo jen odznout, nikoli
dobt.
Budovy statku lemuj ndvo na jihu. Kus severn brny,
rozttn Francouzi, vis na zdi. Jsou to tyi prkna, pibit na
dvou pkch, na nich rozeznvme sen rny od toku.
Severn brna, vyraen Francouzi zatarasili ji pak haraburdm,
aby nahradili vpl visc na zdi , stoj vzadu v ndvo; je pmo
vysekna ve zdi, dole kamenn, nahoe cihlov, a uzavr dvr na
severu. Jsou to prost venkovsk vrata, jak bvaj na vech
statcch, s dvma irokmi kdly z hrubch prken; za nimi se
prostraj louky. Boj o tento vstup byl zuiv. Dlouho bylo na
postrannch trmech vidt velijak otisky krvavch rukou. Prv
zde padl Bauduin.
Jet dnes slyte na ndvo bitevn vavu; hrza je tam jet
patrn; zkamenl tu zmatek boje; jet se tu ije a umr; stalo se
to vera. Zdi zpas se smrt, kameny padaj, prlomy ki; dry
zej jako rny; jako by se naklonn a chvjc se stromy pokouely
o tk.
Vroce 1815 bylo ndvo zastavnj ne dnes. Budovy, kter byly
od t doby zboeny, vytvoily vstupky, kouty a hly.
Anglian se tam zabarikdovali; Francouzi tam vnikli, ale
neudreli se. Zmeck kdlo, posledn zcenina hougomontskho
dvorce, se ty vedle poboen, mono ci vykuchan kaple.
Zmek slouil jako hradn v, kaple jako pevnost. Tam se pobjeli.
Francouzi, ostelovan ze vech stran, z kryt zpoza zd, se
stech, ze spek, z hlubin sklep, ze vech oken, ze vech oknek,
ze vech trbin mezi kameny, pineli rot a podpalovali zdi i
lidi; na stelbu odpovdali ohnm.
Okny, opatenmi eleznmi memi, bylo ve zcenm kdle
vidt poboen mstnosti cihlovho staven; anglit gardist se
tam zatarasili v pokojch; toit schodit, praskl od pzemku a
ke stee, se podob vnitku rozbit lastury. Schodit m dv
patra; Anglian, obleen na schoditi a shromdn na hornch
stupnch, zboili doln schody. To jsou ty ploch desky z modrho
kamene, kter le na hromad v kopivch. Asi deset schod jet
dr ve zdi; na prvnm je vytesn obraz trojzubce. Nepstupn
schody sed pevn ve svch zkladech. Celek vypad jako bezzub
elist. Jsou tam dva star stromy; jeden uschl, druh je porann u
koene a kad duben se znovu zelen. Od roku 1815 prorst
schoditm.
V kapli se krvav bojovalo. Vnitek, dnes tich, je zvltn. Od toho
krveprolit se tam neslouila me. A pece tam zstal olt z
hrubho deva, podepen podstavcem z neotesanho kamene.
tyi vpnem oblen zdi, dvee naproti olti, dv klenut
oknka, nade dvemi velk devn krucifix, nad krucifixem
oknko ucpan otpkou sena, v rohu na zemi star rozbit okenn
rm; tak vypad kaple. Vedle olte je pibit devn socha sv.
Anny z patnctho stolet; Jekovu hlavu urazila kartov koule.
Francouzi byli na okamik pny kaple, ale pak ji vyklidili a zaplili.
Plameny naplnily staven promnn ve vhe; dvee shoely,
podlaha shoela, jen devn Kristus odolal. Ohe mu ohlodal
nohy, z nich vidme jen zernal pahly, pak pohasl. Zzrak,
vykldali si lid z kraje. Jeek, kter piel o hlavu, nebyl tak
astn jako Kristus.
Zdi jsou pokryty npisy. U Kristovch nohou teme jmno:
Henquinez. Pak jin: Conde de Rio Major, Marques y Marquesa de
Almagro (Habana). Jsou tu francouzsk jmna s vykinky na
znamen hnvu. V roce 1849 ze znovu vyblili: nrody se na n
urely.
U dve kaple nali mrtvolu, kter drela v ruce sekeru. Byla to
mrtvola podporuka Legrose.
Vychzme z kaple a vlevo vidme studnu. Ve dvoe jsou dv
studny. Ptme se: pro nen u thle vdro a rumpl? To proto, e
se tam voda neerp. Pro se tam voda neerp? Protoe studna je
pln koster.
Posledn, kdo naerpal vodu z tto studn, se jmenoval Vilm van
Kylsom. Byl to venkovan, bydlil na Hougomontu a byl tam
zahradnkem. 18. ervna 1815 jeho rodina uprchla a ukryla se v
lesch.
Les kolem villierskho opatstv skrval po nkolik dn a noc
neastn rozptlen obyvatelstvo. Urit znateln stopy, jako
star ohoel kmeny, jet dnes oznauj msta, kde v lesn
houtin tboili poden uprchlci.
Vilm van Kylsom zstal v Hougomontu, aby hldal zmek, a
skryl se ve sklep. Tam ho nali Anglian. Vythli ho z krytu a
ranami avl naplocho ustraenho mue pinutili, aby jim
posluhoval; mli ze; Vilm jim nosil pit. Vodu erpal prv v t
studni. Nejeden vojk tam vypil svj posledn douek. Studna, z
n se napilo tolik lid obtovanch smrti, musila tak zemt.
Po boji byli nuceni spn pohbt mrtv. Smrt m ve zvyku
vysmvat se vtzstv a za slvou posl mor. K vtzoslv se poj
tyfus. Studna byla hlubok, promnili ji v hrob. Vhodili do n ti
sta mrtvch. Snad pli pospchali. Byli vichni mrtv? Povst k,
e nebyli. V noci po bitv bylo pr ze studny slyet slab volajc
hlasy.

Studna stoj o samot uprosted dvora. Ti zdi, zpola kamenn,

zpola cihlov, sloen jako sti zstny a nesouc tyhrannou
viku, ji obklopuj ze t stran, tvrt strana je voln. Tamtudy se
erpala voda. Zadn stna m jaksi nepravideln otvor, snad dru
po dlov stele. Vika mla strop, z nho zstaly jenom trmy.
elezn vzpry zdi vpravo kresl k. Kdy se naklon, pohled se
ztrc v hlubokm cihlovm vlci, naplnnm a po okraj tmou.
Spodek zd kolem cel studn miz v kopivch.
Studna nem vpedu velk ploch modr kmen, kterm bvaj
kryty belgick studny. Je tu nahrazen trmem, o nj se opr pt
nebo est znetvoench sukovitch a pokroucench polen,
podobnch velkm hntm. Nen tam vdro ani etz ani kladka;
ale je tam jet kamenn lab, kterm voda odtk. Te se v nm
shromauje voda deov a as od asu pilet ptk z blzkch
les, napije se a odlet.
V jedinm dom, selskm staven, se jet bydl. Dvee domu
vedou na dvr. Na dvech je vedle pknho gotickho zmku
elezn ikmo upevnn klika ve tvaru trojlstku. Ve chvli, kdy za
ni vzal hannoversk poruk Wilda, chtje se skrt ve statku, usekl
mu francouzsk zkopnk ruku sekerou.
Star zahradnk van Kylsom, ji dvno mrtv, byl ddekem
rodiny kter tam dnes bydl. edovlas ena vm ekne: Byla jsem
pi tom. Tlet. M vt sestra mla strach a plakala. Odnesli ns
do les. Maminka m nesla na rukou. Lid se tiskli k zemi a
naslouchali. J jsem napodobila dlo a kala jsem bum, bum.
Vrata zleva vedou, jak jsme ekli, do sadu.
Sad je pern.
Je rozdlen na ti sti, dalo by se skoro ci na ti djstv:
zahradu, ovocn sad a les. Ty ti sti maj spolen ohrazen na
stran vchodu budovy zmku a statku, nalevo rot, napravo a
vzadu ze. Ze vpravo je z cihel, zadn ze je kamenn. Nejdve
se vstoup do zahrady. Je poloena nejn, oszen rybzem a pln
plevele, ohrazen mohutnou terasou z tesanho kamene s
balustrdou z dvakrt vydutch sloupk. Bvala to pansk zahrada
ve starm francouzskm slohu ped Lentrem; dnes nic ne
zcenina a ostruin. Pilastry jsou ozdoben globusy, kter
vypadaj jako kamenn koule. Tiatyicet sloupk balustrdy stoj
jet na svch podstavcch; ostatn le v trv. Tm vechny
maj stopy po stelch. Jeden peraen sloupek vypad jako
zlomen noha.
V tto zahrad, ne poloen ne ovocn sad, bylo obkleno a
lapeno est myslivc prvnho pluku lehk jzdy, kte tam vlezli
jako medvdi do jmy a nemohli se z n dostat; pustili se do boje s
dvma hannoverskmi setninami, z nich jedna byla ozbrojena
karabinami. Hannovean se rozloili na kraji terasy a stleli z
vky. Myslivci odpovdali zdola, est proti dvma stm, a trvalo
celou hodinu, ne hrdinn padli, akoli mli ke kryt jedin
rybzov kee.
Vystupujeme po nkolika schodech a pechzme ze zahrady do
vlastnho sadu. Tam na rozloze nkolika tverench sh padlo za
necelou hodinu patnct set mu. Zd se, e ze je hotova znovu
se pustit do boje. Jet je tam osmaticet stlen, kter v nestejn
vce prorazili Anglian. Ped estnctou jsou dva anglick
ulov nhrobky. Stlny jsou jenom na jin stran; odtamtud
piel hlavn tok. Zven je ze zakryt vysokm houtm;
Francouzi se piblili v domnn, e jim stoj v cest jen iv plot,
prodrali se jm a spatili ze pekku i zlohu za n anglick
gardisty, osmaticet stlen spustilo zrove pval kart a koul;
Soyovu brigdu to rozdrtilo. Tak zaalo Waterloo.
Avak sadu se pesto zmocnili. Francouzi nemli ebky,
vydrpali se nahoru nehty. Pod stromy se bili mu proti mui.
Trva byla zbrocena krv. Byl tam rozdrcen nassavsk prapor,
sedm set mu. Ze, proti n stlely dv Kellermannovy baterie,
je zven ohryzna stelami.
Sad se tu jako vechny sady poddv msci mji. Rostou v nm
pryskynky a sedmikrsky, ve vysok trv se tam pasou tan
kon, ry na prdlo, nataen od stromu ke stromu, nut chodce
sklonit hlavu; kr tm horem a noha se ti bo do krtch
hromdek. V trv le vyvrcen strom a zelen se. Major
Blackman, ne skonal, opel se o nj zdy. Pod velkm sousednm
stromem padl nmeck generl Duplat z francouzsk rodiny, kter
uprchla po odvoln nanteskho ediktu. Hned vedle se nakln
star neduiv jablo, ovzan jlem a slmou. Tm vechny
jablon hynou stm. Nen tu jedin, kter by nebyla zasaena
kul nebo kartem. Sad je peplnn jejich kostrami. Havrani
peletuj ve vtvch a v dli von les fialkami.
Bauduin zabit, Foy zrann, por, sveep boj, krveprolit, potok
zuiv pomchan krve anglick, nmeck a francouzsk, studna
navren mrtvolami, nassavsk pluk a brunvick pluk znieny,
Duplat zabit, Blackman zabit, anglit gardist zmrzaeni, dvacet
francouzskch prapor ze tyiceti prapor Reillova armdnho
sboru zdecimovno, jen v rozvalin Hougomontu rozsekno,
zardoueno, postleno a upleno ti tisce mu; a to vechno, aby
dnes mohl venkovan ci pocestnmu: Pane, dejte mi ti franky!
Chcete-li, vysvtlm vm, jak se to zbhlo u Waterloo!
 III

18. erven 1815

Vrame se zptky je to vyprvovo prvo a vmysleme se do

roku 1815, dokonce jet o nco dle, do chvle, ne zaala bitva
popsan v prvn sti tto knihy.
Kdyby v noci ze 17. na 18. erven 1815 nebylo prelo, byla by bvala
budoucnost Evropy jin. O nkolik kapek vc nebo mn nachlilo
Napoleona k pdu. K tomu, aby se Waterloo stalo zakonenm
Slavkova, potebovala prozetelnost jen trochu det, a mrak,
kter peletl po nebi v ron dob, kdy obyejn bv jasno, stail,
aby se zmnil svt.
Bitva u Waterloo mohla zat teprve v pl dvanct, a to umonilo
Bucherovi dorazit vas. Pro? Protoe pda byla rozmokl. Bylo
nutno vykat, a trochu vyschne, aby dlostelectvo bylo schopn
pohybu.
Napoleon byl pvodn dlosteleckm dstojnkem a bylo to na
jeho ponn patrno. Tento zzran vojevdce a v tom byl cel
on ve zprv direktoriu o Abukiru ekl: Leckter z naich kul
zabila est vojk. Vechny jeho bitevn plny byly zaloeny na
dlovch koulch. Dlov palba soustedn na urit bod byla
klem k jeho vtzstv. Strategii neptelskho generla povaoval
za pevnost a snail se ji prolomit. Slab msto zasypval detm
kul; dlem zauzloval i rozuzloval bitvy. Stelba byla dleitou
slokou jeho geniality. Trhat tverce, rozbjet pluky, prolamovat
ady, rozprit vojska znamenalo jen drtit, drtit, drtit bez ustn, a
tu stranou prci svoval dlovm koulm. Byl to straliv postup,
kter ve spojen s genialitou zajioval zdumivmu vlenku
nepemoitelnost.
Tak 18. ervna 1815 potal s dlostelectvem, protoe ho ml vc
ne protivnk. Wellington ml jen sto devtapadest dl; Napoleon
jich ml dv st tyicet.
Kdyby pda, po n by byla dla mohla pejdt, byla such, byl
by boj zaal v est hodin rno. Bitva mohla bt vyhrna a skonena
ve dv, ti hodiny ped neekanm pchodem Pruk.
Jakho mnostv chyb se dopustil Napoleon, e bitvu prohrl?
Meme ze ztroskotn lodi obvinit kormidelnka?
Pidruila se v t dob k Napoleonovu tlesnmu ochabnut jaksi
vnitn skleslost? Otupilo snad dvacet vlench let me i pochvu,
dui i tlo? i se to neppadn projevil ve vojevdci vyslouilec?
Jednm slovem, nastala chvle gniova zatmn, jak se domlej
vznan djepisci? Vrhal se v len podniky, aby sm sob zastel
bytek sil? Zaal snad obas propadat kouzlu dobrodrustv?
Pestal si bt, co je u generla vn vc, vdom nebezpe?
Dospvaj snad velikni, kte ovldli hmotu a je bychom mohli
nazvat obry inu, uritho vku, v nm se projev krtkozrakost
gnia? Proti duchovnm gnim je st bezmocn; stm velikost
Dant a Michelangel jet roste; znamen snad pro Hannibaly a
Bonaparty stup ze slvy? Ztratil Napoleon jemn smysl pro
vtzstv? Nedovedl ji poznat skal, nedovedl ji vytuit lku,
nedovedl rozeznat hroutc se okraj propasti? Pozbyl ichu pro
pohromy on, kter kdysi znal vechny cesty k triumfu a ze svho
ohnivho vozu je vytyoval svm velitelskm prstem, podlehl snad
najednou stranmu poblouznn a zavedl ke stri sv bouliv
speen legi? Byl snad v estatyiceti letech zachvcen
svrchovanm lenstvm? i snad ten titnsk vozataj osudu byl
jen velk rv?
Vbec si to nemyslme.
Jeho bitevn pln byl, jak vichni uznvaj, mistrovskm dlem.
Vrhnout se pmo do stedu spojeneck linie, prolomit ady
neptel, rozpoltit je na dv sti, zatlait britskou polovinu k
Halu a pruskou polovinu k Tongres, udlat z Wellingtona a
Blchera dva pahly, dobt Mont-Saint-Jean, zmocnit se Bruselu,
zatlait Nmce k Rnu a Angliany k moi. To vechno chtl
Napoleon tou bitvou doclit. Potom by se u vidlo.
Nen teba kat, e nehodlme pst djiny bitvy u Waterloo; jeden
podntn vjev dramatu, o nm vypravujeme, se vztahuje k tto
bitv, ale jej historie nen nam nmtem: tuto historii zpracoval
mistrn z jednoho hlediska sm Napoleon, z jinho hlediska cel
souhvzd historik. My se vak nebudeme plst historikm do
emesla; jsme jen vzdlen divci, chodci po bitevnm poli, hledai
sklonn nad zem prohntenou lidskmi tly, chodci, kte mon
povauj zdn za skutenost; nemme prvo stavt se ve jmnu
vdy proti souhrnu fakt, i kdy bezpochyby svdj z cesty,
nemme ani vojensk zkuenosti ani strategick znalosti, kter
dovoluj utvoit si celkov obraz; podle ns etz nhod ovld u
Waterloo oba vojevdce; a pokud se te osudu, tohoto tajemnho
obalovanho, soudme o nm jako lid, a ten je soudce
prostomysln.

IV

Tm, kdo si chtj pesn pedstavit bitvu u Waterloo, sta, aby si

v duchu poloili na zem velk psmeno A. Lev noika A je cesta
z Nivelles, prav noika je cesta z Genappe, spojovac rka toho
A je voz z Ohainu do Braine-lAlleudu. Vrchol A je Mont-Saint-
Jean, tam je Wellington; konec lev noiky je Hougomont, tam je
Reille s Jrmem Bonapartem; doln prav konec je Belle-Alliance,
a tam je Napoleon. Ponkud nad mstem, kde se spojovac rka A
stk s pravou noikou a petnaj, je Haie-Sainte. Uprosted
spojovac rky je msto, na nm bylo v bitv proneseno posledn
slovo. Tam postavili lva, bezdn symbol svrchovanho hrdinstv
csask gardy.
Trojhelnk mezi vrchn st A, mezi obma noikami a
spojovac rkou, je montsaintjeansk nhorn planina. Cel bitva
byla bojem o tuto planinu.
Kdla obou armd se thnou napravo a nalevo od obou silnic z
Genappe a z Nivelles; dErlon stl proti Pictonovi, Reille proti
Hillovi.
Za pikou A, za montsaintjeanskou pln, je soignesk les.
Nhorn planinu si pedstavte jako rozlehl kus pdy; kad dal
zvlnn pevyuje pedchoz vlnu, a vechno to vzdouvn stoup k
Mont-Saint-Jean a tam kon lesem.
Dv neptelsk jednotky jsou na bitevnm poli jako dva zpasnci.
Popadnou se do kku. Jeden se sna povalit druhho. Zachycuj
se veho; i ke je oprn bod a roh zdi ochrannm valem; pluk se
dv na tk jen proto, e mu chyb chajda, za n by se kryl;
prolklina pln, zvlnn pdy, vhodn pn stezka, lesk i rokle
mohou zastavit patu obra zvanho armda a zabrnit mu v
stupu. Kdo opust bojit dve, je poraen. Proto odpovdn
velitel pot s nejnepatrnj skupinkou strom i sotva viditelnou
vyveninou.
Oba generlov peliv prozkoumali montsaintjeanskou pl,
kter se dnes k planina waterloosk. U pedelho roku si ji
Wellington v jakmsi zblesku moudrosti prohldl pro ppad, e
by tu snad dolo k velk bitv. Na tom zem zaujal Wellington 18.
ervna vhodnou, Napoleon nevhodnou stranu. Anglick vojska
byla nahoe, francouzsk dole.
Nakreslit zde obraz Napoleona na koni s dalekohledem v ruce na
vin rossomsk za svitu 18. ervna je snad zbyten. Nen teba
se o to pokouet, kdekdo jej zn. Klidn profil pod malm
kloboukem briennsk koly, zelen stejnokroj, bl vloky
zakrvajc dovou hvzdu, ediv redingot, kter kryje
nramenky, cpek erven dov stuhy pod vestou, koen
kalhoty, bl k s pokrvkou z purpurovho sametu, na n je v
rozch N s korunou a orly, jezdeck boty obut pes hedvbn
punochy, stbrn ostruhy, me od Marenga, cel ta postava
poslednho caesara vyvstv v obrazotvornosti vech, jsav
pozdravovna jednmi, psn posuzovna druhmi.
Jeho postava byla dlouho zaplavena svtlem; vichni hrdinov
toti kolem sebe legendrn lesk, kter brn del nebo krat
dobu vidt pravdu; ale dnes nm zan vzchzet svtlo a pe
djiny.
Toto svtlo, djiny, je neprosn; m podivnou a boskou
vlastnost, e by bylo svtlem, a snad prv proto, e jm je, asto
vrh stn tam, kde jsme vdali zi; z tho lovka udl dv
rozdln podoby; jedna bojuje s druhou a doaduje se
spravedlnosti; temn strnky despoty zpas s oslnivost
vojevdce. Meme si to spolehliv ovit na tom, e znsilnn
Babyln zmenuje slvu Alexandrovu; spoutan m in menm
Caesara, vyvradn Jeruzalm Tita. Tyranstv pronsleduje
tyrana. Bda lovku, jestlie po sob zanech temno, kter m
jeho podobu.

Quid obscurum (Co je zhadnho (lat.)) na bitevnm poli

Vichni znte prvn dob t bitvy; zatek je zmaten, nejist,

kolsav, hroziv pro ob vojska, ale mnohem hrozivj pro
Angliany ne pro Francouze.
Celou noc prelo; zem byla rozmokl; tu a tam se voda
shromdila v prolklinch pln jako v ndrkch; v nkterch
mstech sahala a k npravm voz trnu; z koskch popruh
kapalo dk blto; nebt obil slehlho pod spoustou voz na
pochodu, obil, kter zaplnilo vyjet koleje a vytvoilo oporu pro
kola, byl by bval znemonn jakkoliv pesun, obzvlt v dol
smrem k Papelotte.
Bitva zaala pozd; Napoleon, kter, jak jsme vysvtlili, ml ve
zvyku dret cel dlostelectvo v ruce jako pistoli a mit hned na
to, hned na ono msto boje, chtl vykat chvle, kdy by se
zapraen baterie mohly pemsovat a voln popojdt; k tomu
bylo poteb, aby vylo slunce a vysuilo pdu. Ale slunce
nevychzelo. To u nebyla slavkovsk schzka. Kdy zadunla
prvn rna z dla, podval se anglick generl Colville na hodinky a
zjistil, e je jedenct hodin ptaticet minut.
Boj se rozpoutal zuiv, snad ltji, ne si to csa pl, na levm
kdle o Hougomont. Zrove Napoleon napadl sted, vyslav
brigdu Quiotovu na Haie-Sainte, a Ney sunul prav francouzsk
kdlo proti levmu kdlu anglickmu, kter se opralo o
Papelotte.
tok na Hougomont byl spe pedstrn; bylo v plnu pivbit
tam Wellingtona a odklonit ho doleva. Pln by se byl podail,
kdyby setniny anglickch gard a staten belgit bojovnci z
Perponcherovy divize nebyli pevn hjili sv postaven;
Wellingtonovi pak, msto aby tam vrhl vechny sv sly, stailo
vyslat tam k posile dal tyi gardov setniny a jeden brunvick
prapor.
tok pravho francouzskho kdla na Papelotte byl nhl a
pesn promylen; porazit lev anglick kdlo, odznout cestu
na Brusel, postavit se v cestu monmu pchodu Prus, dobt
nhle Mont-Saint-Jean, zatlait Wellingtona k Hougomontu,
odtamtud k Braine-lAlleud, a odtud k Halu. Nic jasnjho nad to.
Krom nkolika nehod se tento tok podail. Zmocnili se
Papelotte; dobyli Haie-Sainte.
Zaznamenejme jednu malikost. V anglick pchot, zvlt v
Kemptov brigd, bylo mnoho novk. Mlad vojci se staten
postavili naim obvanm pkm; pes svou nezkuenost
neohroen obstli; obzvlt se osvdili jako harcovnci;
harcovnk ponechan sm sob stv se svm vlastnm generlem;
ti novci projevili cosi jako francouzskou vynalzavost a
bojovnost. Nezkuen pchota bojovala se zpalem. Wellingtonovi
to nebylo po chuti.
Po dobyt Haie-Sainte bitva zakolsala.
Mezi polednem a tvrtou hodinou nebylo jasno, kdo m pevahu;
sted bitvy je tm nezeteln a podl se na nepehlednosti vavy.
Jako by se snel a houstl soumrak. Zvratn zrcadlen vzduchu
ns osluje stejn jako vechna ta dnes skoro neznm vstroj
tehdejho boje: pilby s chocholy, poletujc mony, emen
zken pes hru, brany na granty, husarsk dolmany, erven
boty se spoustou zhyb, tk ky oven rami; pozorujeme
ernou brunvickou pchotu pomchanou s arlatovou pchotou
anglickou, anglick vojky, kte maj na ramenou msto epolet
velk bl poltky, hannoverskou lehkou jzdu s podlouhlmi
koenmi pilbami, mdnmi pskami a ervenmi nnmi
chocholy, Skoty s nahmi koleny a s kostkovanmi kilty a bl
kamae naich grantnk sp obrazy, a ne strategick linie, to,
co se hod Salvtoru Rosovi (Salvtore Rosa byl italsk mal.), a ne
Gribeauvalovi (G. byl dlosteleck odbornk a velitel.).
Do bitvy se vdycky pimchv trochu boue. Quid obscurum,
quid divinum (Nco zhadnho, nco boskho (lat.).). Kad
historik zachyt z t mely jen ty pesuny, kter se mu prv lb. A
jsou kombinace generl jakkoliv, stetnut ozbrojench mas m
nevypoitatelnou odezvu; v boji se prolnaj dva plny dvou
vrchnch velitel a navzjem se znetvouj. Jeden sek bitevnho
pole zhltne vc bojovnk ne druh, jako pda vce nebo mn
houbovit vskne do sebe rychleji nebo pomaleji vodu, kterou na
ni chrstneme. Je tam nutno pesunout vce vojk, ne jsme chtli.
Vydn, kter jsou nepedvdan. Bitevn linie je nejist a vine se
hadovit, potky krve teou nelogicky, ela armd se bort,
nastupujc a ustupujc pluky tvo mysy a zlivy, vechny ty tesy
se ustavin pohybuj a vrej do sebe; kde byla pchota, tam
pichz dlostelectvo; kde bylo dlostelectvo, tam se ene jzda,
vojensk tvary se podobaj dmu. Nco tu bylo, hledejte, u je to
pry; prodl msta se objevuj zase jinde; temn zhyby postupuj
kupedu a couvaj; jako by hrobov vichr postrkoval, hnal zptky,
vzdouval i rozhnl ta tragick mnostv. Co je to bitevn vava?
Kolsn. Nehybnost vypotanho plnu vyjaduje minutu, nikoliv
den. Bitvu dovedou namalovat jen asn mali, kte maj chaos
ve ttci; Rembrandt to dovede lpe ne Van der Meulen. Van der
Meulen, pesn v poledne, ve ti hodiny le. Geometrie klame;
jedin orkn je pravdiv. Proto m Folard (Autor rozpravy o
Polybiovi a Pojednn o obrannch postavench (1726).) prvo
odporovat Polybiovi. Dodejme, e vdycky pijde chvle, kdy se
bitva zvrhne v boj, kdy se rozdrob a rozpadne v nesetn potyky,
kter, mme-li si vypjit Napoleonv vrok, pat sp do
ivotopisu pluku ne do djin armdy. Tehdy m historik zejm
prvo shrnout udlosti v celek.Zachycuje jenom hlavn obrysy boje
a sebesvdomitjmu vyprvi se nezda pesn urit tvar
stralivho mraku, ktermu se k bitva.
Akoliv to plat o vech velkch vojenskch srkch, hod se to
obzvlt na Waterloo.
Pesto se vak v uritou chvli odpoledne bitva vyhrotila.

VI

tyi hodiny odpoledne

Ke tvrt hodin bylo postaven anglickho vojska vn. Princ

oransk velel stedu, Hill pravmu kdlu, Picton levmu. Princ
oransk, vzruen a neohroen, kiel na Holanany a
Belgiany: Nassavt! Brunvit! Ani krok zptky! Oslaben Hill se
opel o Wellingtona, Picton byl mrtev. Ve chvli, kdy Anglian
vyrvali Francouzm prapor 105. pho pluku, Francouzi zabili
Anglianm generla Pictona kulkou do hlavy. Pro Wellingtona
mla bitva dva oprn body: Hougomont a Haie-Sainte;
Hougomont se drel, ale hoel; Haie-Sainte padla. Z nmeck
setniny, kter ji hjila, zbylo jenom dvaatyicet vojk; vichni
dstojnci krom pti byli mrtvi nebo zjmni. V jedn stodole byly
povradny ti tisce bojovnk. Francouzsk bubenek v n zabil
seranta anglick gardy, nejlepho anglickho boxera, kter ml
mezi svmi druhy povst nezranitelnho. Baring musil ustoupit;
Alten byl rozsekn avl. Bylo ztraceno mnoho prapor, z nich
jeden z divize Altenovy a jeden prapor lneburskho pluku; nesl
jej princ z rodu von Zweibrcken. Z edivch Skot nezstal ani
jedin; tc dragouni Ponsonbyovi byli posekni. Tato staten
jzda podlehla Broovm hulnm a Traversovm kyrysnkm; z
dvancti set kon zstalo jenom est set; ze t podplukovnk dva
padli, Hamilton byl rann, Mater zabit. Ponsonby padl, proboden
sedmi ranami. Gordon byl mrtev, March byl mrtev. Dv divize,
pt a est, byly znieny.
Jakmile byl Hougomont obklen a Haie-Sainte padla, zstal jen
jeden uzel, sted. Uzel se stle drel. Wellington jejzeslil. Povolal
tam Hilla od Merbe-Braine, a Chassa od Braine-lAlleud.
Sted anglickho vojska, trochu vypoukl, velmi hust a celistv,
ml siln postaven. Zabral montsaintjeanskou planinu, maje za
sebou vesnici a ped sebou svah, tehdy dosti srzn. Opral se o
dkladn kamenn dm, kter tenkrt patil k panskmu statku v
Nivelles a stl na kiovatce nkolika cest; stavba ze estnctho
stolet byla tak mohutn, e se kule od n odrely, ani ji
poboily. Tu a tam kolem planiny vysekali Anglian kov, v
hlohovch plotech vyezali stlny, mezi dv vtve ukryli jcen dla
a navrili na n rot. Jejich dlostelectvo bylo nastraeno v kov.
Ta punsk prce, nepopirateln dovolen ve vlce, kter pipout
lku, byla tak dobe vykonna, e Haxo, kterho csa poslal v
devt hodin na obhldku neptelskch bateri, nic nevidl a vrtil
se k Napoleonovi s hlenm, e nikde nejsou pekky krom
dvou barikd, kter zatarasuj cesty od Nivelles a Genappe. Bylo to
v dob, kdy obil dozrvalo; na okraji planiny leel v obil 95.
prapor Kemptovy brigdy, ozbrojen karabinami.
Takto zajitn a zezadu podepen sted anglicko-holandskho
vojska ml dobrou pozici.
Bolavm mstem tohoto postaven byl les u Soignes, kter se tehdy
thl a k bojiti a byl peruen rybnky u Groenendaelu a u
Boitsfortu. Tam vojsko nemohlo ustupovat, ani se rozptlilo;
pluky by se byly ihned roztrhly. Dlostelectvo by bylo zapadlo do
molu. stup by se tam byl zvrhl podle nzoru nkolika
odbornk, popranho jinmi, ve zmaten tk.
K tomuto stedu pipojil Wellington brigdu Chassovu,
odvolanou z pravho kdla, brigdu Winckovu, odvolanou z
levho kdla, a navc jet Clintonovu divizi. Svm Anglianm,
Halkettovm plukm, Mitchellov brigd, Maitlandovm gardm
dal na oporu a posilu brunvickou pchotu a nassavsk vojsko,
Kielmanseggovy Hannoverany a Omptedovy Nmce. Takto ml pi
ruce estadvacet prapor. Prav kdlo, jak k Charras (Autor
Djin taen z roku 1815.), bylo piraeno za sted. Ohromn baterie
byla zakryta pytli s hlnou v mst, kde je dnes takzvan
Waterloosk muzeum. V prolklin ml Wellington jet gardu
Somersetovch dragoun, trnct set kon. Byla to druh polovina
vm prvem slavn anglick jzdy. Po znien Ponsonbyho zstal
Somerset.
Baterie, kter v pohotovosti mohla bt skoro tvrz, stla za velmi
nzkou zahradn zd, chvatn obloenou vrstvou pytl s pskem a
chrnnou irokm nspem. Opevnn nebylo dokoneno; nebyl
as zarazit kly do zem.
Wellington, neklidn, ale chladnokrevn, sedl na koni a zstal na
nm sedt cel den. Bitvu dil z msta nedaleko starho mlna u
Mont-Saint-Jean, kter dodnes stoj, pod jilmem, kter pozdji
njak Anglian, naden vandal, koupil za dv st frank, porazil
a odvezl. Wellington tu stl chladnokrevn jako prav hrdina.
Kulky prely. Vedle nho padl pobonk Gordon. Lord Hill ukzal
na grant, kter vybuchl, a ekl: Mylorde, jak jsou vae nazen a
jak rozkazy nm tu nechte pro ppad, e se dte zabt? Dlat
to, co j, odpovdl Wellington. Clintonovi ekl strun: Vytrvat
zde do poslednho mue. Den zejm nevstil nic dobrho.
Wellington kiel na sv star druhy od Talavery, Vittorie a
Salamanky: Boys! Kdo by chtl utkat? Myslete na starou Anglii!
Ke tvrt hodin se anglick fronta sthla zpt. Nhle bylo na
hebenu planiny vidt jenom dlostelectvo a harcovnky, ostatn
zmizeli; pluky zahnan granty a francouzskmi kulkami se sthly
do dol, kter jet dnes protn pina od montsaintjeanskho
statku; nastal stup, anglick bitevn ra uhnula, Wellington se
sthl zptky. Zatek stupu! zvolal Napoleon.
 VII

Napoleon v dobr nlad

Akoliv byl csa nemocen a pro men pote se mu tko sedlo

na koni, nebyl nikdy v tak dobr me jako toho dne. Ve sv
nevyzpytatelnosti se od samho rna usmval. Ta hlubok due
pod mramorovou maskou 18. ervna 1815 oslepivzila. Mu
zamraen u Slavkova byl vesel u Waterloo. Nejvt oblbenci
osudu asto jednaj obrcen. Na nae radosti pad stn. Posledn
smv pat Bohu.
Ridet Caesar, Pompeius flebit (Caesar se smje, Pompeius bude
plakat (lat.).), kali vojci legie Fulminatrix. Tentokrt snad
Pompeius neplakal, ale je jisto, e se Caesar sml. V pedveer
bitvy, v jednu hodinu v noci, za boue a det Napoleon s
Bertrandem komo prozkoumal pahorky kolem Rossomme a byl
spokojen, kdy vidl dlouhou adu anglickch oh, kter
ozaovaly cel obzor od Frischemontu k Braine lAlleud; zdlo se
mu, e se osud, jej vyzval na urit den, pesn dostavil na bitevn
pole waterloosk. Napoleon zarazil kon, zstal njak as bez
hnut, dvaje se na blesky a naslouchaje hromu; bylo slyet, jak
tento fatalista prohodil do temnoty dv zhadn slova: Jsme
dohodnuti. Napoleon se klamal. U dohodnuti nebyli.
Neusnul ani na minutu, kad vteina t noci znamenala pro nho
radost. Projel celou ru hlavnch str a tu a tam se zastavil a
promluvil s hldkami. V pl tet zaslechl u hougomontskho lesa
kroky pochodujc kolony; na okamik uvil, e Wellington
ustupuje. ekl Bertrandovi: To zadn anglick voj se chyst
ustoupit. Zajmu est tisc Anglian, kte prv pistli v Ostende:
Mluvil naden; ml zase ono sebevdom rozpoloen, jak ctil 1.
bezna po vylodn, kdy v Juanskm zlivu ukzal vrchnmu
marlovi nadenho vesniana, a zvolal: Vidte, Bertrande, u tu
mme posilu! V noci ze 17. na 18. ervna se Wellingtonovi
posmval. Ten Anglinek mus dostat za vyuenou, ekl. Lilo jako z
konve, hmlo a csa mluvil.
V pl tvrt rno byl vyveden z jednoho klamu: dstojnci vyslan
na obhldku mu ohlsili, e neptel neustupuje. Nic se nehbalo;
ani jeden ohe v tboe nebyl uhaen. Anglick vojsko spalo. Na
zemi bylo naprost ticho; jen na obloze byl hluk. Ve tyi hodiny
jzdn zvdov pivedli venkovana; venkovan dlal prvodce jedn
jzdn anglick brigd, snad brigd Vivianov, kter mla obsadit
pozici u vesnice Ohainu na konci levho kdla. V pt hodin mu
dva belgit zbhov oznmili, e prv utekli od svho pluku a e
se anglick vojsko chyst k boji. Tm lpe! zvolal Napoleon. Radji
je porazm, ne odrazm.
Rno na svahu, podle nho se zahb cesta do Plancenoit,
sestoupil z kon do blta, ze statku v Rossomme si dal pinst
kuchysk stl a venkovskou idli, posadil se, pod nohama otep
slmy msto koberce, rozloil na stole mapu bitevnho pole a ekl
Soultovi: Pkn achovnice!
Rno pro non det nemohly dojet zsobovac vozy, kter
zabedly v rozbahnlch cestch; zmokl a nevyspal vojsko mlo
hlad; to vak nezabrnilo Napoleonovi, aby vesele nezavolal na
Neye: Mme devadest procent nadje. V osm hodin pinesli
csaovi sndani. Pozval k n nkolik generl. Pi sndani se
vyprvlo, e veer pedtm byl Wellington v Bruselu na plesu u
vvodkyn z Richmondu, a Soult, drsn vlenk s obliejem
arcibiskupa, ekl: Ples bude a dnes. Csa si tropil erty z Neye,
kter pravil: Wellington nebude tak hloup, aby ekal na Vae
Velienstvo. Ostatn to byl Napoleonv zpsob. Rd ertoval, k
Fleury de Chaboulon. Zkladn rys jeho povahy byla dobr mysl,
k Gourgaud. Jeho erty bvaly sp podivnsk ne duchapln,
poznamenv Benjamin Constant. Vtipy toho obra stoj za to,
abychom se u nich pozdreli. Svm grantnkm kal bruouni;
tpal je do u a tahal za knry. Csa si ns pod dobral, ekl
jeden z nich. 27. nora 1815 potkala francouzsk vlen briga
Zphir na irm moi brigu Inconstant, na n se Napoleon potaj
vracel z Elby do Francie, a jej posdka se zeptala posdky
Inconstantu na zprvy o Napoleonovi; csa, kter ml v tu chvli
na hlav klobouk s blou a ervenou kokardou, posetou velami,
jak ji zaal nosit na Elb, vzal se smchem hlsnou troubu a sm
odpovdl: Csa se m dobe. Kdo takto ertuje, dovede se
vypodat se vemi udlostmi. I pi sndani u Waterloo se
Napoleon nkolikrt zasml. Po sndani asi tvrt hodiny pemlel,
potom si dva generlov s perem v ruce a s paprem na kolenou
sedli ped nho na otep slmy a csa jim diktoval bitevn rozkaz.
V devt hodin, ve chvli, kdy se francouzsk armda rozestaven
do oddl dala v pti kolonch do pohybu a divize se rozvinuly,
kad po dvou adch, s dlostelectvem mezi brigdami, a
pochodovaly s hudbou v ele, za zvuk bubn a trumpet armda
mohutn, poetn, vesel, na obzorupodobn moi helmic, avl a
bajonet , zvolal dojat csa dvakrt za sebou: Skvl! Skvl!
Od devti hodin do pl jedenct zaujala cel armda bitevn
postaven, co se zd neuviteln, seadila se na esti linich a
utvoila, abychom opakovali csaovo oznaen, obrazec esti V.
Kdy se za naprostho ticha, kter pedchz boui a vav,
utvoila fronta a csa sledoval ti baterie ze dvancti, kter se na
jeho rozkaz oddlily od t armdnch sbor Erlonova, Reillova a
Lobauova a byly ureny zahjit tok na Mont-Saint-Jean, kde se
kiuj cesty do Nivelles a Genappe, popadl csa pobl stojcho
Haxe za rameno a ekl:
Hlete, generle, tyiadvacet krasavic.
Byl si jist vsledkem boje a s smvem povzbuzoval setninu
zkopnk prvnho sboru, kter pochodovala kolem a mla se
podle rozkazu opevnit v Mont-Saint-Jean, jakmile vesnice padne.
Jasn nlada byla zkalena jen vyslovenm vysokomyslnho soucitu;
kdy toti csa vidl, jak se po levici, v mstech, kde je dnes velk
nhrobek, ikuj bjen ediv Skoti na ndhernch konch, ekl:
Bude jich koda.
Potom nasedl na kon, zamil pes Rossomme a za pozorovatelnu
si vybral zk travnat heben vpravo od silnice z Genappe do
Bruselu; to bylo jeho druh stanovit bhem bitvy. Tet
stanovit mezi Belle-Alliance a Haie-Sainte, na nm byl v sedm
hodin veer, psob straideln. Je to dosti vysok pahorek, kter
najdete jet dnes a za nm byla ukryta garda. Kolem tohoto
pahorku se kulky odrely od dldn silnice a k Napoleonovi.
Jako u Brienne, tak i zde mu nad hlavou hvzdaly kule a karte.
Na mst, kde stly nohy jeho kon, lid pozdji sbrali kulky, star
epele avl a znetvoen nboje, vechno proran rz. Scabra
rubigine (Zdrsnl rz (z Vergiliovch Zpv rolnickch).). Ped
nkolika lety tam vykopali jet nevybuchl edestilibern grant,
jeho doutnk se ulomil u samho plt.
Na tomto poslednm stanoviti ekl csa svmu vydenmu
prvodci Lacostovi, neptelsky smlejcmu sedlkovi,
pivzanmu k husarovu sedlu, kter se lekal vybuchujcch
grant a schovval se za husara: Hlupku! Sty se; takhle se d
zabt zezadu. Prohrabvaje psek, sm autor tchto dk nael v
sypk pd pahorku zbytky hrdla pumy, zernal za uplynulch
estatyicet let, a kusy starho eleza, kter se v prstech lmaly
jako bezov due.
Velijak zvlnn planina, na n se srazil Napoleon s
Wellingtonem, u nen, jak bvvala; nikdo u nev, jak vypadala
18. ervna 1815. Kdy z t smutn pln stavitel vzali vechno to, z
eho zbudovali pamtnk, zbavili ji jej skuten podoby, a
zmaten historie se v n ji nevyzn. Ve snaze ji oslavit ji
znetvoili. Kdy Wellington o dv lta pozdji vidl Waterloo,
zvolal: Zmnili mi bojit! Tam, kde je dnes hlinn pyramida se
lvem na vrcholu, byl heben, kter se smrem k nivellsk silnici
snioval ve schdn svah, ale smrem ke genappsk silnici se
mnil ve srz. Vka toho srzu se d jet dnes zmit vkou
dvou pahork, dvou velkch hrob, kter zuuj cestu z Genappe
do Bruselu; jeden, ten vlevo, je hrob anglick, druh, vpravo,
nmeck. Francouzsk mohyla tu nen. Pro Francii je hrobem cel
pl. Dky tiscm a tiscm voz pdy, pouit k navren
kopeku padest stop vysokho, kter m pl mle v obvodu, je
dnes montsaint-jeansk planina pstupn po mrnm svahu; v den
bitvy tu byl, obzvlt smrem k Haie-Sainte, ostr a obtn srz.
Svah byl tak pkr, e anglit dlostelci nevidli pod sebou na
dn dol statek, sted boje. 18. ervna 1815 jet ty pkr svahy
rozerval lijavec, blto ztovalo vstup, vojci nejene nesnadno
postupovali, ale pmo zapadali do blta. Po cel dlce hebenu
nhorn roviny se thl jaksi pkop, pro vzdlenho pozorovatele
neviditeln.
Co to bylo za pkop? Povzme to. Braine-lAlleud je belgick
vesnice stejn jako Ohain. Ob vesnice, ukryt v prolklin, jsou
spojeny cestou, asi pldruh mle dlouhou, kter petn mrn
zvlnnou pl a asto sestupuje a prodr se mezi vrky jako
brzda, take na nkterch mstech je to roklina. V roce 1815 jako
dnes zaezvala se ta cesta do hebenu nhorn roviny
montsaintjeansk mezi silnicemi do Genappe a do Nivelles;
jenome dnes se octla pina tm na rovni pln; tehdy to byl
voz. Pozdji jeho oba behy odkopali a materil pouili pro
waterlooskou mohylu. I dnes se cesta msty zaezv a dvanct
stop hluboko. Kdysi sejej pli pkr svahy v zim a za lijavc tu
a tam sesouvaly. asto se tu pihodilo netst. Cesta smrem do
Braine-lAlleud se tak zuovala, e tam byl jednou chodec
rozdrcen vozem, jak to pipomn nedaleko hbitova stojc k se
jmnem zemelho Pana Bernarda Debreye, kupce z Bruselu, a
datem netst nor 1637. Pina byla tak hlubok, e tam byl
zasypn uvolnnm svahem sedlk Mathieu Nicaise, jak oznamuje
jin kamenn k. Hoej st ke urazili, ale pevrcen
podstavec jet dnes le v trv na svahu vlevo od silnice mezi
Haie-Sainte a montsaintjeanskm statkem.
Tento voz lemujc montsaintjeansk heben, pln skryt om
pozorovatele tuto netuenou rozsedlinu na vrcholu planiny,
vozovou kolej ztrcejc se v pd , nebylo v den bitvy vidt, tak
hrozn byla.
 VIII

Csa se vyptv prvodce Lacosta

Toho waterlooskho rna si Napoleon dvoval. Ml pro; bitevn

pln, jej sm vypracoval, byl vskutku obdivuhodn.
Jakmile se jednou bitva rozpoutala, mnila kadou chvli svou tv:
odpor Hougomontu, vytrvalost Haie-Sainte, Bauduinova smrt, Foy
vyazen z boje, neoekvan hradba neptel, o ni se rozbila
Soyova brigda, osudn zbrklost Guilleminota, kter neml ani
petardy ani pytle s prachem, uvznut bateri v bahn, patnct dl
bez ochrannho doprovodu, kter Uxbridge svalil do vozu,
nepatrn inek bomb, mcch do anglickch ad, kde se zasekly
do rozmen pdy a vytvely jen sopky bahna a gejzry blta,
zbytenost Pirova zsahu u Braine-lAlleud, skoro pln vyazen
celho jezdectva patncti kadron jzdy, nedostaten tok na
prav anglick kdlo, nepodaen prlom levho anglickho
kdla, podivn omyl Neye, kter msto aby rozvinul tyi divize
prvnho sboru, natsnal je do sedmadvaceti hustch ad ve
frontch po dvou stech much, vydanch takto napospas
stralivm inkm stelby, nesehran ton kolony, baterie
pli brzy odkryt z boku, neschopnost Bourgeoisova,
Donzelotova a Duruttova; odraen Quiota, porann Vieuxe, toho
obra, kter prv vyel z polytechniky a byl zrann ve chvli, kdy
pod palbou anglick barikdy sekyrou vyrazil vrata statku Haie-
Sainte, tarasc ohb cesty z Genappe do Bruselu, Marcognetova
divize seven mezi pchotu a jzdu, do n Best a Pack stleli
zblzka z obil a kterou Ponsonby napadl avlemi; jeho umlen
baterie sedmi dl; princ sasko-vmarsk, kter hjil a pes sil
knete Erlona uhjil Frischemont a Smohain, ztrta praporu 105.
pluku, ztrta praporu 45. pluku, ern prusk husar zadren
bci vzvdn kolony t set stelc, kte obsadili cestu mezi
Wavre a Plancenoit, znepokojujc podrobnosti, o nich jim ten
husar povdl, zpodn Grouchyovo, patnct set zabitch ani ne
za pl hodiny v hougomontskm sadu, osmnct set mu padlch
jet v krat dob u Haie-Sainte, cel ta vichice phod, kter se
odvjely v bitevnch obrazech ped Napoleonem, st zkalila jeho
pohled a vbec nezachmuila sebejist vraz csae. Napoleon byl
zvykl upen pozorovat boj. Nikdy nestal bolestn podrobnosti;
slice pro nho znamenaly mlo, jestlie daly oekvan souet
vtzstv; nedal se znepokojit neslibnm zatkem, protoe si byl
jist, e se konec podrob jeho vli; dovedl vykvat, pokldal se za
lovka, kter je mimo vechnu pochybnost, a s osudem zachzel
jako rovn s rovnm, tak jako by mu kal: ty se neopov.
Napoleon, zpola svtlo, zpola temno, se ctil chrnn v dobru a
trpn ve zlu. Ml nebo se domnval, e m s osudem mluvu,
bylo by mono skoro ci spoluast na udlostech, obdobnou
bjeslovn nezranitelnosti.
Zd se vak, e ten, kdo ml za sebou Berezinu, Lipsko a
Fontainebleau, by se ml mt ped Waterloo na pozoru. V hlubin
nebes bylo mono postehnout tajemn svratn obo.
V okamiku, kdy se Wellington sthl, Napoleon se zachvl. Nhle
vidl, jak se montsaintjeansk planina vyprazduje a jak bitevn
ra anglickho vojska miz. Spojovala se, ale uhbala. Csa se
napolo postavil ve tmenech. Zblesk vtzstv mu lehl v och.
Zatlait Wellingtona k soigneskmu lesu a zniit ho by znamenalo
plnou porku Anglie; Kresak, Poitiers (ern princ tam roku
1356 pemohl a zajal Jana Dobrho.), Malplaquet (Msto v severn
Francii, kde Marlborough a princ Even porazili 1709 marla de
Villars.) a Ramillies (Marlborough tam u belgick Lovan porazil
Villeroie (1706).) by byly odinny. Mu od Marenga by smazal
Azincourt (Msto, kde Anglian porazili Francouze (1415).).
Csa, pemtaje o tomto hroznm obratu, si dalekohledem
prohldl vechna dleit msta bojit. Jeho garda se zbran u
nohy hledla na nho se zbonou ctou. Pemlel; prohlel
bo, vmal si svah, zkoumal skupiny strom, lny ita, stezku;
zdlo se, e pot kad ke. Upen se zadval na anglick
ztaras obou silnic, na dv hromady pokcench strom na silnici
z Genappe nad Haie-Sainte, chrnnou dvma dly, jedinmi,
kter z celho anglickho dlostelectva mila do hloubi bojit, a
na zabarikdovanou nivelleskou silnici, kde se tpytily bajonety
Holanan z brigdy Chassovy. U tto barikdy spatil starou
oblenou kapli sv. Mikule, kter je v ohb spojovac cesty na
Braine-lAlleud. Napoleon se naklonil a polohlasn promluvil na
prvodce Lacosta. Prvodce zavrtl hlavou, zejm aby ho spletl.
Csa se vzpmil a zamyslil.
Wellington ustupoval. Zbvalo ho pi tom stupu rozdrtit.
Napoleon se prudce otoil a vyslal do Pae rychlho posla, aby
tam oznmil, e bitva je vyhrna.
Napoleon byl gnius, kter sr blesky.
Dal rozkaz Milhaudovm kyrysnkm, aby se zmocnili
montsaintjeansk planiny.

IX

Pekvapen

Bylo jich ti tisce pt set. Tvoili frontu tvrt mle irokou.

Obrovit mui na obrovskch konch. estadvacet kadron. Jako
oporu mli za sebou divizi Lefebvre-Desnouettesovu, sto est
vybranch celnk, gardov myslivce jedenct set
sedmadevadest mu a gardov hulny osm set osmdest
mu. Pilby mli bez chochol a kyrysy z eleznho plechu, v
pouzdrech u sedla bambitky a dlouh palae.
Cel armda na n s obdivem hledla, kdy v devt hodin rno za
trouben polnic a za vyhrvn psn Bdme nad spsou csastv
nastupovali v hustch kolonch s jednou ze svch bateri po boku
a s druhou ve stedu, a zaali se rozvinovat v dvoj ad mezi
silnic z Genappe a z Frischemontu, zaujmajce bitevn postaven
v t mohutn druh linii, tak dmysln sestaven Napoleonem,
kter Kellermannovmi kyrysnky nalevo a kyrysnky
Milhaudovmi napravo mla, mono ci, dv elezn kdla.
Pobonk Bernard jim donesl csav rozkaz. Ney tasil me a
postavil se v elo. Ohromn kadrony se daly do pohybu.
Byla to straliv podvan.
Vechna ta jzda se zdvienmi avlemi, s vlajcmi prapory a za
trouben polnic, rozdlen v proudech po divizch, postupovala
jednm pohybem a jako jeden mu po nvr Belle-Alliance s
pesnost bronzovho berana, kter otvr prlom; vrhala se v
tento hrozn val, kde u tolik mu padlo, mizela v dmu a
objevila se na druhm svahu dol, stle hust a pevn, klusala
mrakem kart, kter se na ni sypal, po dsnm bltivm svahu
montsaintjeansk planiny, vn, hroziv, neproniknuteln; mezi
palbou muket a dl bylo slyet jej obrovit dusot. Protoe to byly
dv divize, postupovaly ve dvou proudech; Wathierova divize se
dala vpravo, Delordova vlevo. Zdlky to vypadalo, jako by se k
hebenu planiny plazily dv nesmrn ocelov uovky. Proly
bitvou jako zjeven.
Nic podobnho nebylo nikdy vidt od t doby, co tk
francouzsk jzda dobyla velkou redutu v Moskv; Murat chybl,
ale byl tu Ney. Zdlo se, e se ta masa promnila v obludu, kter
m jednu dui. kadrona za kadronou se vlnila a vzdouvala jako
prstenec polypa. Bylo je tu a tam vidt protrenmi chuchvalci
dmu. Smsice pilb, vkik, avl, zden vzpnn kon
zapraench k dlm a fanfry, vava ukznn a straliv; a nad
tm kyrysy jako upiny hydry.
Len zn jako pbh z jinho vku. Nco podobnho tomuto
obrazu se urit objevuje ve starch orfickch epopejch, kter
vypravuj o hippantropech, titnech s lidskou podobou a koskm
tlem, kte tryskem dusali po svazchOlympu, stran,
nezraniteln, vzneen, pl bozi, pl zvata.
Podivnou selnou shodou se estadvacet prapor anglick
pchoty chystalo uvtat estadvacet francouzskch kadron.
Anglick pchota seikovan za hebenem nhorn roviny pod
ztitou zamaskovan baterie do tincti tverhran, dva prapory
v kadm z nich, ve dvou bitevnch adch, v prvn sedm
tverhran, v druh est, ekala s kolbou na ramenou a klidn,
mlky a nehybn hala, kdo j pijde do rny. Pchota nevidla
kyrysnky a kyrysnci nevidli ji. Naslouchala hukotu pboje
francouzsk jzdy. Slyela, jak mohutn hluk t tisc kon,
stdav a pravideln dusot pdcch kopyt, tesk kyrys, inen
avl a divok oddychovn. Nastalo hroziv ticho; nad hebenem
se zistajasna objevila dlouh ada vztyench rukou mvajcch
avlemi, pak se zaleskly pilby, polnice a prapory a ti tisce hlav s
edivmi knry vzkiklo: ,,A ije csa! Nato cel jzda vyrazila na
nhorn planinu; znlo to jako zemtesen.
Nhle, tragick udlost! Proti levmu anglickmu kdlu, tedy na
naem pravm, se elo kolony kyrysnk se stranm vkikem
vzepjalo. Kdy se jezdci, rozbsnn zpalem a cvalem, dostali na
vrchol hebenu a chystali se napadnout neptelsk tverhrany a
dla, zahldli, e mezi nimi a Angliany je pkop hrob. Hlubok
ohainsk voz.
Pern chvle. Ped jzdou zela roklina, neekan, srzn, dva
shy hlubok; druh ada jzdy do n srazila prvn a tet tam
vehnala druhou; kon se vzpnali, couvali, padali na hbet, klouzali
dol vemi tymi ve vzduchu, zmtali sebou, shazovali jezdce;
nebylo mono couvnout zptky, cel proud byl jako jedin stela.
Sla nashromdn, aby zniila Angliany, drtila Francouze,
neltostn rokle se nedala pejt, dokud nebyla navrena; jezdci i
kon se tam tili, drtce se navzjem a vytvejce v jcnu jedno
tlo; teprve kdy byl ten hrob pln ivch lid, dalo se pejt na
druhou stranu; zbytek tudy pejel. Do rokliny se ztila tm
tetina Duboisovy brigdy.
To byl potek prohry.
Mstn tradice, kter zejm pehn, prav, e v ohainsk hlubok
cest bylo pohbeno dva tisce kon a patnct set mu. Ta slice
pravdpodobn zahrnuje vechny mrtvoly, kter den po bitv do
rokliny nahzeli.
Jen mimochodem poznamenejme, e tak neastn skonila prv
Duboisova brigda, kter hodinu pedtm porazila vpadem z
boku lnebursk prapor.
Napoleon prozkoumal tern, ne poruil Milhaudovm
kyrysnkm, aby podnikli tok, ale nemohl tuit, e je tam roklina,
protoe ta se na planin jevila jen jako brzda. Avak posluen
vnitnho varovnho hlasu a piveden k opatrnosti blou
kaplikou, kter stla v ohb cesty z Nivelles, vyptval se prvodce
Lacosta, nen-li tam njak pekka. Prvodce odpovdl, e tam
nic nen. Dalo by se ci, e z venkovanova zavrtn hlavou vzela
Napoleonova pohroma.
Dolo vak jet k jinm osudnm okolnostem.
Byl by mohl Napoleon tu bitvu vyhrt? Tvrdme, e ne. Co mu
stlo v cest? Wellington? Nebo snad Blcher? Nikoli. Bh.
Zkonu devatenctho stolet se pilo, aby Bonaparte zvtzil u
Waterloo. Chystala se ada skutenost, v n u nebylo msto pro
Napoleona. Nepze osudu u byla dvno na obzoru.
Nadeel as, aby velikn padl.
Nadmrn tha tohoto mue na vze lidskch osud poruovala
rovnovhu. Tento jedinec sm o sob ml vt cenu ne cel
pokolen. Kdyby se pekrven ivotnch sil trvale sousteovalo v
jedinm mozku, kdyby se svt veel do hlavy jedinho lovka,
hrozilo by civilizaci smrteln nebezpe. Udeila hodina, kdy mla
zashnout nepodplatiteln spravedlnost. Pravdpodobn si
stovaly samy principy a ivly, jim jsou podrobeny gravitan sly
mravnho i hmotnho du. Prolit krev, peplnn hbitovy,
uplakan eny jsou straliv alobci. Trp-li zem petenm,
ozv se v temnotch tajemn nek a propast jej sly.
Napoleon byl obalovn ped soudem nekonena a o jeho pdu
bylo rozhodnuto. Vadil Bohu.
Waterloo nen bitva; je to zmna tvnosti celho svta.
 X

Montsainijeansk nhorn planina

Zrove s pkopem se odkryla baterie.

edest dl a tinct tverhran pchoty plilo zblzka do
kyrysnk, kte se octli na dostel. Staten generl Delord
vojensky pozdravil anglickou baterii.
K tverhranm pijelo tryskem cel anglick dlostelectvo.
Kyrysnci nemli ani kdy se zastavit. Pohroma v hlubok cest je
zdecimovala, ale nevzala jim odvahu. Patili k lidem, jejich
srdnatost s ubvajcm potem vzrst.
Naprostou zkzu utrpla jenom kolona Wathierova; kolona
Delordova, kterou Ney, jako by tuil lku, poslal oklikou nalevo,
dorazila na msto v plnm potu.
Kyrysnci se vrhli na anglick tverhrany.
Tryskem, s poputnmi uzdami, se avlemi v zubech, s pistolemi
v rukou zatoili.
V bitvch jsou okamiky, kdy duch zatvrd lovka, a se vojk
promn v sochu a z vojska se stane ula. Anglick prapory se v
zbsilm nporu neptele ani nepohnuly.
Bylo to straliv.
Vechny strany anglickch tverhran byly napadeny najednou.
Obklopil je len vr. Chladnokrevn pchota se nehnula. Prvn
ada pivtala kyrysnky vklee a s bajonety, druh ada na n
stlela; za druhou adou nabjeli dlostelci dla, fronta
tverhran se otevela, propustila vybuchujc kart a znovu se
zavela. Kyrysnci je za to drtili. Jejich velc kon se vzpnali,
pekraovali ady, peskakovali pes bajonety a jako obi padali do
stedu tch ty ivch zd. Koule prorely mezery v adch
kyrysnk, kyrysnci dlali prlomy do tverhran. Lid byli drceni
komi. Bajonety se noily do bich kentaur. Tm vznikaly
nevdan znetvoen rny, tverhrany nahlodan rozbsnnou
jzdou se stahovaly, ale neustupovaly. Stely bez ustn prely a
vybuchovaly uprosted tonk. Byl to boj nestvrn. tverhrany
u nebyly prapory, ale sopen jcny; kyrysnci u nebyli jzdou,
byli vichic. Kad tverhran byl sopkou napadenou mrakem; lva
bojovala s bleskem.
Prav krajn tverhran, ohroen ze vech nejvce, protoe nebyl z
boku chrnn, byl hned pi prvnm nrazu skoro vyhlazen. Byl
tvoen z ptasedmdestho pluku skotskch horal. Uprosted
nho sedl na bubnu dudk s dudami pod pa, hrl horck
psn, a zatmco se kolem nho vradilo, klopil v naprost
nevmavosti smutn oi, pln lesnch a jezernch taj. Skotov
kolem nho umrali a ve vzpomnkch se jim zjevoval Ben Lothian
jako ekm Argos. Kyrysnkova avle, kter uala mch i pai,
umlela pse tm, e zabila pvce.
Kyrysnci, kterch bylo pomrn mlo, protoe byli oslabeni
pohromou v rokli, mli proti sob skoro cel anglick vojsko, ale
znsobovali se, nebo kad mu vydal za deset. Vak se tak
nkolik hannoverskch prapor sthlo zptky. V t situaci si
Wellington vzpomnl na svou jzdu. Kdyby si Napoleon v t
vtein vzpomnl na svou pchotu, byl by bitvu vyhrl. To
opomenut bylo jeho osudovou chybou.
Nhle toc kyrysnci poctili, e jsou sami napadeni. Anglick
jzda jim vpadla do zad. Ped sebou mli tverhrany, za sebou
Somerseta; jmno Somerset znamenalo trnct let gardovch
dragoun. Somerset ml na pravm boku Dornberga s nmeckou
lehkou jzdou a na levm Tripa s belgickmi karabinky; kyrysnci,
napaden pchotou a jzdou z boku i z ela, zepedu i zezadu,
musili se hjit na vech stranch. Co jim na tom selo? Promnili
se ve vr. Byli nevslovn staten.
Krom toho mli za sebou stle hmajc baterii. Jinak tomu
nemohlo bt, protoe byli zraovni zezadu. Jeden kyrys,
prodravn kartem na lev lopatce, je ve sbrce, kter se k
Waterloosk muzeum.
Proti takovm Francouzm se mohli postavit jen takovto
Anglian.
Nebyl to u boj, byla to temnota, zuivost, zvratn rej v vle a
odvahy, vichice blskavch avl. Ze trncti set gardovch
dragoun zbylo zakrtko jenom osm set; Fuller, jejich
podplukovnk, klesl mrtev. Ney pispchal s kopinky a s Lefebvre-
Desnouttesovmi myslivci. Montsaintjeansk nhorn planina byla
opanovna, ztracena a znovu zskna.Kyrysnci nechali jzdu a
obrtili se proti pchot; nastala straliv vava, ani se zpasc od
sebe odtrhli. tverhrany se stle drely. Snesly dvanct tok. Pod
Neyem zabili tyi kon. Polovina kyrysnk zstala na planin.
Boj trval dv hodiny.
Anglick vojsko vylo z boje hluboce oteseno. Nen o tom
pochyby: Kdyby kyrysnci nebyli oslabeni pohromou v vozov
cest, byli by prorazili sted a rozhodli o vtzstv. Ona
obdivuhodn jzda ohromila Clintona, kter vidl bitvy u Talavery
a Badajozu. Wellington, ze t tvrtin pemoen, staten vyslovil
svj obdiv. ekl polohlasn: Skvl!
Kyrysnci zniili sedm tverhran ze tincti, ukoistili nebo zniili
edest dl, zmocnili se esti prapor anglickch pluk, kter mli
ti kyrysnci a ti gardov myslivci odnst ped statek Belle-
Alliance.
Wellingtonovo postaven se zhorilo. Ta podivn bitva byla jako
souboj mezi dvma rozbsnnmi porannmi mui, kdy jeden
to, druh stle odolv, a oba ztrcej krev. Kter z nich padne
prvn?
Bitva o nhorn rovinu pokraovala.
Kam a pronikli kyrysnci? Nikdo nedovede ci. Jist je, e druh
den po bitv nali mrtvho kyrysnka i s konm mezi trmy obecn
vhy v Mont-Saint-Jean, prv v mst, kde se protnaj a setkvaj
tyi cesty, do Nivelles, Genappe, La Hulpe a Bruselu. Ten jezdec
pronikl nepochybn anglickmi adami. Jeden z mu, kte
odneli mrtvolu, ije dodnes v Mont-Saint-Jean. Jmenuje se
Dehaze. Tenkrt mu bylo osmnct let.
Wellington ctil, e podlh. Rozhodujc okamik se blil.
Kyrysnci nemli spch jen potud, e neprorazili sted. Nhorn
rovinu mli vichni, nikdo se j nezmocnil, zstala vlastn z vt
sti v anglick moci. Wellington ovldal vesnici a vrchol planiny:
Ney ml jenom heben a svah. Ob strany byly jako vrostl do
neastn pdy.
Zdlo se vak, e oslaben Anglian je nenapraviteln. Krvcen
jejich vojska bylo straliv. Kempt na levm kdle dal o posilu.
Nemm ji, odpovdl Wellington, a se d zabt! Tm ve stejn
chvli podivnou shodou okolnost, kter dokazuje, e ob armdy
byly vyerpny, dal Ney Napoleona o pchotu a Napoleon
zvolal: Pchotu! Kde ji mm vzt? Mm siji udlat?
Anglick armda byla vak pece jen vyerpanj. Vztekl tok
velkch kadron v eleznch kyrysech na ocelovch hrudch
rozdrtil pchotu. Nkolik vojk kolem praporu oznaovalo msto,
kde bval kdysi pluk; praporu velel u jenom kapitn nebo
poruk; Altenova divize, znan poramocen u Haie-Sainte, byla
skoro zniena; belgit odvlivci z brigdy Van Kluzovy leeli
mrtv v it podl nivellesk silnice; nezstalo skoro nic z
holandskch grantnk, kte v roce 1811 bojovali v naich adch
ve panlsku proti Wellingtonovi a roku 1815 spolen s Angliany
proti Napoleonovi. Dstojnici mli znan ztrty. Lord Uxbridge,
kter pt den dal pohbt svou nohu, ml rozttn koleno. V
bitv kyrysnk dobojovali na francouzsk stran Delord,
Lhritier, Colbert, Dnop, Travers a Blancard, na anglick byl Alten
rann, Barne rann, Delancey zabit, Van Merlen zabit, Ompteda
zabit, Wellingtonv generln tb zdecimovn v t krvav
rovnovze pipadl Anglii hor dl. Druh pluk gardov pchoty
ztratil pt podplukovnk, tyi kapitny a ti praporenky; prvn
prapor tictho pho pluku ztratil tyiadvacet dstojnk a sto
dvanct mu; devtasedmdest pluk horal ml tyiadvacet
zrannch a osmnct mrtvch dstojnk, tyi sta padest
padlch mu. Cumberlandovi hannovert husai, cel pluk s
plukovnkem Hackem v ele, kter byl pozdji souzen a sesazen,
se ped bojem obrtil, utekl do soigneskho lesa a il zmatek a
do Bruselu. Jakmile bylo patrno, e Francouzi nabvaj pdy a e
se bl, munin vozy, vozky se zavazadly a kry pln rannch
prchaly do lesa. Holanan, napadeni avlemi francouzsk jzdy,
kieli: Poplach! Od Vert-Coucou a po Groenendael, v dlce skoro
dvou mil smrem k Bruselu byly podle vypravovn svdk, kte
jsou jet naivu, spousty prchajcch. Panika byla takov, e se j
neubrnil ani princ Cond v Mechelen a Ludvk XVIII. v Gentu.
Krom slab zlohy, ukryt za poln nemocnic zzenou v
montsaintjeanskm dvorci, a krom brigd Vivianovy a
Vandeleurovy, kter byly na levm kdle, neml u Wellington
jzdu. Leelo tam spoustarozbitch bateri. Tyto podrobnosti
piznv Siborne; a Pringle, kter pehn, k dokonce, e
angloholandsk vojsko bylo pobito a na tyiaticet tisc mu.
elezn vvoda zstal pesto klidn, jen rty mu zesinaly. Rakousk
pidlenec Vincent, panlsk pidlenec Alava, ptomn bitv v
anglickm generlnm tbu, se domnvali, e vvoda je u
ztracen. V pt hodin Wellington vythl hodinky a bylo slyet, jak
zabruel tato neuten slova: Blcher nebo smrt!
V tu chvli se zaleskla na vin smrem od Frischemontu
vzdlen ra bodk.
Nadeel nhl obrat gigantickho dramatu.

XI

Napoleon ml patnho prvodce, Bllow dobrho

Znme zdrcujc zklamn Napoleonovo; doufal v Grouchyho a

piel Blcher; smrt msto ivota.
Osud si libuje v takovch obratech; kdo ekal na trn celho svta,
dokal se Svat Heleny.
Kdyby byl mal pasek, kter provzel Blowa, poradil
Blcherovu porukovi vyrazit z lesa na Frischemont msto na
Plancenoit, byl by snad obraz devatenctho stolet jin. Bitvu u
Waterloo by byl vyhrl Napoleon. Kadou jinou cestou krom
cesty na Plancenoit by se bylo prusk vojsko dostalo k rokli, kterou
dlostelectvo nemohlo pekroit, a Blow by byl na bojit
nedorazil.
Prusk generl Mffling prohlauje, e kdyby se byl Blchero
hodinu zpozdil, nebyl by zastihl Wellingtona v boji; bitva byla
ztracena.
Jak vidme, byl svrchovan as, aby Blowpiel. Stejn se hodn
opozdil. Tboil v Dion-le-Mont a vyrazil za svitu. Ale cesty byly
neschdn a divize se boily do blta. Kola dl zapadala do ornice
a po nboje. Pak se musil dostat pes eku Dyle po zkm most
ve Wavre; ulice k mostu byla vak Francouzi zaplena; vozy se
stelivem nemohly projet mezi dvma adami hocch dom a
musily vykat, a bude por uhaen. Ne se Blowv pedvoj
dostal do Chapelle Saint-Lambert, bylo poledne.
Kdyby bitva byla zaala o dv hodiny dve, mohla skonit ve tyi
a Blcher by byl dorazil na bojit, kter u ovldl Napoleon.
Takov nesmrn nhody se podobn jako nekonen vymykaj
naemu chpn.
Csa svm dalekohledem ji v poledne zahldl na obzoru cosi, na
upjal pozornost. ekl: Tam dole vidm mrak, kter mi pipad
jako vojsko. Potom se zeptal vvody dalmatskho: Soulte, co
vidte smrem k Chapelle-Saint-Lambert? Marl namil svj
dalekohled a odpovdl: tyi a pt tisc mu, sire. Zejm
Grouchy. Mrak v mlze se vak nehbal. Vechny dalekohledy
generlnho tbu prohlely mrak, na kter csa upozornil.
Nkte generlov ekli: To jsou kolony, kter odpovaj.
Vtina kala: To jsou stromy. Je pravda, e se mrak nehbal.
Csa vyslal k zhadnmu mstu vzvdnou hldku Domonovy
lehk jzdy.
Blow se skuten nehbal. Jeho pedn voj byl pli slab, na nic
by nestail. Musil ekat na jdro vojska a ml rozkaz, aby se ped
vstupem na bitevn ru soustedil. Ale kdy v pt hodin Blcher
vidl v jakm nebezpe je Wellington, dal Blowovi rozkaz k
toku a ekl tuto pamtnou vtu: Musme popt anglickmu
vojsku trochu dechu.
Zakrtko se divize Losthinova, Hillerova, Hackova a Rysselova
rozvinuly ped Lobauovm armdnm sborem, jzda pruskho
prince Vilma vyrazila z paskho lesa, Plancenoit hoel a prusk
koule zaaly pret a do ad gardy stojc v zloze za Napoleonem.

XII

Garda

Ostatn znme: tet armda selhala, bitva se rozttila, nhle

zahmlo estaosmdest dl, Pirch piel s Blowem, dorazila
Zietenova jzda veden samm Blcherem, Francouzi byli
zatlaeni, Marcognet byl smeten z ohainsk planiny, Durutte
vytlaen z Papelotte, Donzelot a Quiot se dali na stup, Lobau se
octl v kovm ohni; s nastvajc noc se na nae rozbit pluky
til nov boj, cel anglick bitevn ra se rozestavila k toku a
hnala se vped, ve francouzsk armd byla obrovit trhlina,
anglick a prusk palba si vzjemn pomhaly, dolo ke krvavmu
boji, elo armdy se bortilo, kdla podlhala a tehdy, ve chvli
stralivho hroucen, nastoupila garda.
Protoe ctila, e zahyne, vykikla: A ije csa! V djinch
nenajdeme nic tak dojemnho jako toto umrn za pozdravnho
pokiku.
Nebe bylo cel den zataeno. Nhle bylo osm hodin veer se
mrana na obzoru roztrhla a mezi jilmy na nivellesk cest
pronikla zlovstn rud zplava zapadajcho slunce. U Slavkova je
garda vidla vychzet.
Do rozhodnho boje byl kad gardov prapor veden jednm
generlem. Byli tam Friant, Michel, Roguet, Harlet, Mallet, Poret
de Morvan. Kdy se objevili gardov grantnci ve vysokch
epicch se irokmi ttky s orlem, v pravidelnch adch, klidn,
skvl v mlze bojov vavy, poctil neptel ctu k Francii; zdlo se
mu, e s rozpjatmi kdly nastupuje na bojit dvacatero vtzstv
a ti, kdo vtzili, pipadali si jako poraen a ustupovali. Jene
Wellington vykikl: Vzhru gardy a mite dobe! erven pluk
anglick gardy, kter bez hlesu leel za kovm, se zvedl, mrak
kulek prodravil trojbarevn prapor, kter se tepetal kolem
naich orl, vojci se vrhli proti sob a nejvt e zaala. Csask
garda v eru tuila, e armda kolem n ztrc pdu pod nohama, a
projel j zchvv zkzy, kdy slyela: Zachra se kdo me!
msto voln: A ije csa! A tebae vojsko za n prchalo,
postupovala vped umrajc pi kadm kroku. Nikdo nezavhal
ani nedal najevo, e se boj. Vojci tohoto vojenskho tvaru byli
stejn hrdinn jako generl. Ani jeden z nich necouvl ped
sebevradou.
Ney, vzruen, velk dobrovoln pijmanou smrt, nabzel se vem
ranm bojovn vavy. Zabili pod nm ptho kon. V potu, s
planoucma oima, s pnou u rt, s rozepjatm kabtcem, s
jednm nramenkem napolo odseknutm avl anglickho
jzdnho gardisty, s dem velkho orla, kter zbortila kulka,
zkrvcen, zablcen, vzneen, s peraenm meem v ruce ekl:
Pojte se podvat, jak umr francouzsk generl na bojiti! Ale
marn; nezemel. Byl divok a rozhorlen. Na Droueta dErlon
vykikl: A co ty, ty se ned zabt? Uprosted dlov palby, kter
drtila hrstku mu, kiel: U mi nic nezbylo! Ach! Chtl bych, aby
m vechny ty anglick kule zashly do bicha! Neastnku, byl jsi
zachovn pro kulky francouzsk!
 XIII

Osudn chvle

Zmatek za gardou byl straliv.

Armda chvatn couvala na vech stranch najednou, od
Hougomontu, od Haie-Sainte, od Papelotte, od Plancenoit. Pokik:
Zrada! se ozval po voln: Zachra se, kdo me! Prchajc
vojsko je jako obleva. Vechno povoluje, puk, prask, pluje, val
se, pad, nar na sebe, ene se a t. Neslchan rozklad Ney si
vypjuje kon, vyskakuje na nho a bez klobouku, bez lmce, bez
mee ujd po bruselsk silnici a stdav zastavuje Angliany i
Francouze. Sna se zadret vojsko, vol je, ur, keovit chce
zabrnit zmatku. Je jako v zplav. Vojci mu utkaj s pokikem:
A ije marl Ney! Dva Duruttovy pluky se zmtaj uden a
nerozhodn mezi hulnskmi avlemi a palbou Kemptovy,
Bestovy, Packovy a Rylandtovy brigdy; nejhor vlen vava je
pi tku; ptel se navzjem zabjej, aby mohli uniknout;
kadrony a prapory se rozpadaj a navzjem tt jako nesmrn
pna bitvy. Lobau na jednom konci jako Reille na druhm jsou
streni proudem. Marn stav Napoleon hrz z poslednch zbytk
gardy; marn vypltvv na posledn sil sv osobn kadrony.
Quiot ustupuje ped Vivianem, Kellermann ped Vandeleurem,
Lobau ped Blowem, Morand ped Pirchem, Domon a Subervic
ped pruskm princem Vilmem. Guyot, kter vedl pi toku
csaovy kadrony,pad pod kopyty kon anglickch dragoun.
Napoleon ujd tryskem podl utkajcch vojk, mluv k nim,
nalh, hroz, snan pros. Vechna sta, kter rno kiela a
ije csa, zstvaj hloup oteven; jako by ho vojci neznali.
Prusk jzda, kter prv dola na bojit, vrh se vped, let,
avluje, ee, sek, zabj, vyhlazuje. Speen se vzpnaj, dla
ujdj; vojci zsobovacho sboru vypahaj vozy a usedaj na
kon, aby mohli uprchnout; munin vozy, pevren, s koly ve
vzduchu, zatarasuj cestu a jsou krytem v krvav ei. Vojci se
umakvaj, tsn, lapou po mrtvch i ivch. Ruce zden
mvaj. len dav pln silnice, cesty, mosty, pln, pahorky, dol,
lesy, to ve je zaplaveno tkem tyiceti tisc mu. Kik,
zoufalstv, brany a puky padaj do ita, cesta se uvoluje ranami
mee, u se nikdo nestar, co je kamard, co dstojnk, co generl,
panuje jenom nevslovn zden. Zieten s chut avluje Francii.
Lvi se promnili v srnce. Takov byl ten tk.
V Genappe se pokusili obrtit, utvoit bitevn ru, seikovat se.
Lobau sjednotil ti sta mu. Zatarasili vstup do vesnice, ale
vichni se dali na tk, jakmile piletl prvn prusk kart. Lobau
byl zajat. Jet dnes vidme stopu po dopadu kartov stely na
star lomenici cihlovho staven, stojcho ped vstupem do
Genappe, nkolik minut vpravo od silnice. Prusov se vrhli do
Genappe bezpochyby rozzuen tm, e jejich vtzstv bylo zatm
tak nepatrn. Nastalo krut pronsledovn. Blcher poruil
nikoho neetit. Roguet dal straliv pklad tm, e hrozil smrt
kadmu francouzskmu grantnkovi, kter by mu pivedl
pruskho zajatce. Blcher pekonal Rogueta. Duhesme, generl
mlad gardy, zte zatlaen ke vratm hospody v Genappe, vydal
svj me husarovi z pluku Smrti, kter me pijal a zajatce zabil.
Vtzstv se dovrilo vradnm pemoench. Trestejme, protoe
pedstavujeme djiny: star Blcher se zneuctil. Tato ukrutnost
dovrila zkzu. Zoufal prk probhl Genappe, probhl Quatre-
Bras, probhl Gosselies, probhl Frasnes, probhl Charleroi,
probhl Thuin a zastavil se a na hranicch. Bda! Kdo to vlastn
tak utkal? Velk armda.
Je bezdvodn ta zvra a hrza, to zhroucen statenosti, nejvt
statenosti, jak kdy udivila djiny? Ne. Stn ohromn pravice
pad na Waterloo. Je to den osudovho naplnn. Ten den urila
moc vy, ne je lovk. Proto se hlavy ustraen sklonily; proto
vichni ti staten vojci odevzdvali me. Vtzov nad Evropou
byli sraeni k zemi bez hlesu, bez pokusu nco podniknout,
protoe ve stnu tuili ptomnost ehosi stralivho. Hoc erat in
falis (Bylo to dno osudem (lat.).). Toho dne se zmnila
perspektiva lidskho pokolen. Waterloo je stej devatenctho
stolet. Bylo zapoteb, aby velk mu zmizel ped pchodem
velkho stolet. Osudu se ujal ten, komu se neodporuje. Tm se
vysvtluje panika hrdin. Bitvu u Waterloo nezakryl mrak, osvtil
ji meteor. Proel tudy Bh.
Kdy nastala noc, Bernard a Bertrand zachytili za cp redingotu a
zastavili v poli nedaleko Genappe ztrhanho, zamylenho,
neastnho mue, kter byl a tam zavleen proudem. Prv
seskoil z kon, omotal si uzdu kolem ruky a s lenm pohledem
v och se vracel k Waterloo. Byl to Napoleon, kter chtl znovu jt
kupedu, nmsn obr zhroucenho snu.

XIV

Posledn tverhran

Nkolik tverhran gardy, nehybnch v potop zkzy jako balvany

v tekouc vod, zstalo a do noci na mst. S nastalou tmou
pichzela smrt. tverhrany klidn vykvaly tento dvoj stn a
nechaly se jm zahalit. Kad pluk, oddlen od druhch a na
vech stranch oputn rozttnm vojskem, umral na svj
vrub. Pluky zaujaly postaven k poslednmu odporu, jedny na
vin u Rossomme, druh na montsaint-jeansk planin. Tam ve
svm osamocen chmurn dokonvaly zdecimovan tverhrany,
kter, by poraeny, vzbuzovaly jet strach. V nich umral Ulm,
Wagram, Jena, Frdlant.
Za era, asi v devt hodin veer, v nejni sti montsaint-jeansk
planiny vytrvval jedin tverhran. V neblahm dolu, u paty
svahu, po kterm vyjeli kyrysnci, v tuto chvli vaku zaplavenm
Angliany, bojoval v kovm ohni a v hroznm deti kul
vtznho neptelskho dlostelectva. Velel mu neznm
dstojnk jmnem Cambronne. Pi kad rn se tverhran
zmenoval, ale odpovdal palbou. Kartov stely oplcel ranami
z puek a stle stahoval sv tyi stny. Kdykoliv se udchan
prchajc v dlce na vteinu zastavili, slyeli ze tmy slbnouc
hromobit tohoto steleckho zpasu.
Kdy se legie ztenila na hrstku lid, kdy z jejich praporu zbyl
jenom cr, kdy se po vystlen nboj jejich puky promnily v
pouh hole a hromada mrtvch byla vt ne hlouek ivch,
zmocnila se vtz nad tmi vzneenmi hrdiny jaksi posvtn
hrza a anglick dlostelectvo se odmlelo nabrajc dech. Byla to
lhta na rozmylenou. Kolem francouzskch bojovnk se hemily
pzraky, stny mu na konch, ern obrysy dl, a mezi koly a
lafetami se blalo nebe; obrovsk hlava smrti, kterou hrdinov
vdycky vdaj mezi dmem bitevnho pole, se blila a civla na
n. Kdy v soumranm stnu slyeli, jak v dlce nabjej dla, a
kdy zaplen doutnky, podobn tygm om v noci, vytvoily
kruh nad jejich hlavami a blily se k dlm, zavolal na n v dojet
podle jednch anglick generl Colville, podle druhch Maitland:
Staten Francouzi, vzdejte se! Cambronne odpovdl: Hovno!

XV

Cambronne

Protoe francouzsk ten si potrp na ohledy, nemli bychom

pr mu opakovat nejkrsnj slovo, kter kdy Francouz ekl.
Nesmme djiny pipravovat o vzneenost.
Poruujeme vak tento zkaz na vlastn nebezpe.
Tedy mezi vemi tmi obry byl titnem Cambronne.
ci toto slovo a umt. Je nco vtho? Touit po smrti je tot
jako zemt, a nen chybou Cambronnovou, e kartovou palbu
peil.
Mu, kter vyhrl bitvu u Waterloo, nen Napoleon na tku, nen
to Wellington, kter ve tyi balil, v pt hodin byl zoufal, a nen
to Blcher, kter vbec nebojoval; mu, kter vyhrl bitvu u
Waterloo, je Cambronne.
Okiknout slovem hrom, kter vs zabj, znamen zvtzit.
Odbt takto katastrofu, odpovdt takto osudu, dt takov
podstavec budoucmu lvu, vrhnout takovou odpov nonmu
deti, zrdn zdi Hougomontu, ohainskmu vozu, opodnmu
Grouchymu, Blcherovu pchodu, posmvat se i v hrob, zstat
stt i po pdu, utopit v tch dvou slabikch evropskou koalici,
pedhodit krlm latrny, kter byly znmy u caesarm, uinit
prvn slovo z poslednho pms vzteku Francie, drze ukonit
Waterloo masopustnm terkem, doplnit Leonida Rabelaisem,
shrnout vtzstv do jedinho slova, kter nen mono opakovat,
bt poraen, ale zapsat se do djin, mt i po krveprolit smky na
sv stran, to je ohromn.
Je to urka blesku. Dosahuje aischylovsk velikosti.
Cambronnovo slovo m drtivou slu. To hru teskla pohrdnm;
to pemra smrteln zkosti zpsobila vbuch. Kdo zvtzil?
Wellington? Ne. Bez Blchera by byl podlehl. Zvtzil tedy
Blcher? Ne. Kdyby Wellington nebyl zaal, nebyl by Blcher
mohl dokonit. Cambronne, kter se objev v posledn hodin,
neznm vojk, nepatrn soustka vlky, ct, e je tu le, le v
pohrom, le, kter pobuuje dvojnsob, a prv ve chvli, kdy zu
nad n vztekem, nabzej mu vsmch, ivot! Je mon nezuit?
Jsou tam vichni evropt krlov, astn generlov, hromovldn
Jupiterov, maj sto tisc vtznch vojk a za tmi sto tisci jet
milin, jejich dla se zaplenmi doutnky se kleb svm stm,
rozlpli csaskou gardu a velkou armdu, prv rozdrtili
Napoleona a zstv jenom Cambronne; krom toho pozemskho
erva se u nikdo nevzepe. On se vak ozve. Sah po slovu, jako
sahme po mei. Do st mu pila pna, a ta pna je slovo.
Zoufalec se napimuje ped zzranm, ale zrove nicotnm
vtzstvm, ped vtzstvm bez vtz; ct jeho velikost, ale
zrove tu jeho przdnotu; a nesta mu po nm plivnout; pod
tlakem masy, sly a hmoty nachz citupln vraz: sprost.
Opakujeme: kdo to slovo vykl, kdo na n pipadl, kdo je nael, je
vtz.
V osudn minut vstoupil do neznmho mue duch velkch dn.
Cambronna napadl vraz pro Waterloo, jako Rougeta de lIsle
napadla Marseillaisa, vy moc mu to slovo vnukla. Zadut
boskho vichru se zdvihne a prolet lidmi a lid se zachvj; jeden
pje chvlu, zatmco druh vyr ze sebe skeky. Cambronne
nevrhl sv titnsk opovren jmnem csastv jenom Evrop, to
by bylo mlo; vmetl je do tve minulosti jmnem revoluce.
Slyme je a v Cambronnovi poznvme starho ducha obr. Zd
se, e to promluvil Danton nebo vzkikl Klber.
Na Cambronnovo slovo odpovdl hlas Angliana: palte! Z bateri
se zablsklo, pahorek se otsl, ocelov tlamy vydvily posledn
karte, straliv ohromn dm, lehce zblen vchodem msce,
se pevalil, a kdy se rozptlil, nebylo tam u nic. Dsiv zbytek
byl vyhlazen; garda byla zniena. tyi stny iv tvrze leely na
zemi a sotva tu a tam se mezi mrtvmi nco zachvlo; francouzsk
legie, slavnj ne legie msk, dodchaly takto na Mont-Saint-
Jean, v zemi naskl detm a krv, ve smutnm obil, v mst,
kudy te ve tyi hodiny rno pravideln projd potovn ko
Josef, pskaje a vesele pohnje svho kon.

XVI

Quot libras in duce? (Kolik liber v generl? (lat.).)

Bitva u Waterloo je hdanka. Je stejn nepochopiteln pro vtze

jako pro poraen. Napoleon ji povauje za paniku,Blcher v n
vid jen palbu, Wellington j vbec nerozum. Podvejme se na
zznamy o n. Zprvy jsou zmaten, vklady popleten. Jedny
van, druh koktaj. Jomini dl bitvu u Waterloo na tvero
obdob; Mffling ji dl ve ti obraty; Charras, tebas ji v nkterch
bodech posuzujeme jinak ne on, jedin svm bystrm okem
postehl pznan rysy zhroucen lidskho gnia v zpase s
boskou nhodou. Vichni ostatn djepisci jsou do urit mry
oslepeni a ve svm oslepen tpaj. Byl to skuten vrcholn den,
byl to sesuv vojensk monarchie, kter k velkmu ustrnut krl
strhovala s sebou vechny monarchie, byla to pohroma sly,
porka vlky.
V tto udlosti, do n byla vtisknuta pee nadlidsk nutnosti,
loha lidsk nic neznamen.
Vezmeme-li Waterloo Wellingtonovi a Blcherovi, upeme nco
Anglii a Nmecku? Ne. Ve waterlooskm problmu nejde ani o
slavnou Anglii, ani o vzneen Nmecko. Nrody jsou natst
velk i bez ponurch dobrodrustv mee. Ani Nmecko ani Anglie
ani Francie se nevejdou do pochvy avle. V dob, kdy Waterloo
bylo jenom inenm avl, mlo Nmecko krom Blchera Goetha
a Anglie krom Wellingtona Byrona. Nae stolet se vyznauje
nesmrnm vzepjetm mylenek, a v tom svitu z Anglie i
Nmecko skvlm svtlem. Povznesen, je pin civilizaci,
pochz z jejich ducha a nen dlem nhody. Jejich pspvek k
oslaven devatenctho stolet nepramen z bitvy u Waterloo.
Jenom barbarsk nrody se po vtzstv rychle vzmhaj. Nadouvaj
se marnivost jako bystiny vystoupl po boui. Civilizovan
nrody, obzvlt za naich as, se nepovyuj ani neklesaj podle
toho, ml-li jejich vojevdce tst nebo smlu. Jejich hodnota v
lidsk spolenosti tkv v nem vym, ne je boj. Jejich est, dky
Bohu, jejich dstojnost, jejich osvcenost, jejich gnius nejsou
sla, kter mohou hrdinov a dobyvatel vsadit do loterie bitev.
Nkdy je prohran bitva ziskem. Mn slvy, vce svobody. Kdy
bubenk umlk, ujm se slova rozum. Je to hra, v n zskv ten,
kdo prohrv. Promluvme si chladn o bitv u Waterloo z obojho
hlediska. Dejme nhod, co pat nhod, a co je boho, Bohu. Co
je Waterloo? Vtzstv? Ne. Je to vhra v loterii.
Vhra Evropy, kterou zaplatila Francie.
Postavit tam lva nestlo za nmahu.
Ostatn Waterloo je nejpodivnj utkn, kter v djinch znme.
Napoleon a Wellington. To nejsou neptel, to jsou protiklady.
Bh, kter si v protikladech libuje, nikdy nedopustil dojemnjho
rozdlu a prapodivnjho setkn. Z jedn strany pesnost,
pedvdavost, vpoty, obezelost, zabezpeen stup, eten
zlohami, umrnn chladnokrevnost, pevn metodinost
strategie, kter vyuv ternu, taktika, kter vyvauje vojensk
tvary, promylen krveprolvn, vlka zen s hodinkami v
ruce, nic se neponechv nhod, povstn chrabrost, svrchovan
sprvnost; na druh stran vnuknut, pedvdav uhadovn,
vojensk vjimenost, nadlidsk pud, plamenn pohled, kter se
dv jako orel a zasahuje jako blesk, zzran vloha pohrdav
prudkosti, vechna tajemstv hlubok due, dorozumvn s
osudem, s ekou, s pln, s lesem, s pahorkem, kter jsou
pivolvny a nuceny k poslunosti, despota, kter tyranizuje samo
bitevn pole, vra ve astnou hvzdu, pimen k vdeck
strategii, kter tu hvzdu zvtuje i kal. Wellington byl Barrmem
(Bertrand Francois Barrme byl francouzsk aritmetik v 17. stolet;
jeho jmno se stalo pojmem.) vlky; Napoleon byl jejm
Michelangelem; jenome tentokrte genilnost byla pemoena
matematikou.
Na obou stranch nkoho oekvali. Zvtzil pesn pot.
Napoleon ekal na Grouchyho; ten nepiel. Wellington oekval
Blchera; Blcher piel.
Wellington je pedstavitelem klasick vlky, kter nakonec oplc
porku.
Bonaparte se s nm na svm svitu srazil v Itlii a skvle ho
porazil. Star vr prchl tehdy ped mladm supem. Star taktika
nebyla jen zasaena bleskem, byla pohanna. Kdo byl ten
estadvacetilet Korsian, co znamenal ten bjen nevdomec,
kter ml vechno proti sob a nic na sv stran, kter byl bez
zsob, bez steliva, bez dl, bez bot, tm bez vojska a kter se s
hrstkou mu postavil davm, vrhl se na spojeneckou Evropu a
nesmysln dobval vtzstv tam, kde to bylo nemon? Odkud
piel ten bleskem drtc lenec, kter tm bez oddechu a s
tmi kartami v ruce rozpril pt armd csae nmeckho, jednu
po druh, kter vrhal Beaulieua proti Alvinzimu, Wurmsera proti
Beaulieuovi, Melase proti Wurmserovi, Macka proti Melasovi? Kdo
byl ten vlen novek, kter se zjevil drze jako kometa?
Vojensk akademie ho rzn vylouila. Odtud pochz neprosn
z starho caesarismu k caesarismu novmu, z korektn avle
k planoucmu mei, achovnice ke gniovi. Dne 18. ervna 1815
ekla zloba posledn slovo a nade jmny Lodi, Montebello,
Montenotte, Mantova, Marengo, Arcole napsala: Waterloo. Triumf
prostednch lahod vtin. Osud dopustil tuto ironii. Na sklonku
slvy se Napoleon utkv s Wurmserem mladm.
Chceme-li vidt skutenho Wurmsera, sta, aby Wellingtonovi
zblely vlasy.
Waterloo je bitva prvnho du vyhran druhoadm vojevdcem.
V bitv u Waterloo se meme obdivovat Anglii, anglick
nestupnosti, anglick rozhodnosti, anglick statenosti; a se
Anglie nehor, ekneme-li, e to, co tady bylo anglicky skvlho,
byla ona sama. Nebyl to jej vojevdce, ale armda.
Wellington, podivn nevdn, prohlauje v dopise lordu
Bathurstovi, e jeho armda, kter bojovala 18. ervna 1815, byla
detestable. Nestla za nic. Co si o tom pomysl smutn snka
kost pohbench ve waterlooskch brzdch?
Anglie byla vi Wellingtonovi velmi skromn. Obestt
Wellingtona velikost znamen zmenit cenu Anglie. Wellington
je jenom hrdina jako kad jin.
ediv Skotov, jezdeck garda, pluk Maitlandv a Mitchellv,
pchota Pachova a Kemptova, jzda Ponsonbyho a Somerseta,
horalsk pluky, kter hrly na dudy pod detm kartovch stel,
Rylandtovy prapory, novkov, kte sotva dovedli vldnout
muketou, a pesto vzdorovali starm etm od Esslingen a Rivoli,
ti jsou velic. Wellington byl vytrval, to byla jeho pednost, tu mu
neuprme, ale nejnepatrnj vojk z jeho pchoty a jzdy byl
stejn pevn jako on. Staten vojk m stejnou cenu jako staten
vvoda. Pokud se ns te, tleskme anglickmu vojkovi,
anglickmu vojsku, anglickmu nrodu. Pat-li nkomu vtzn
trofej, pat Anglii. Waterloosk sloup by byl vstinj, kdyby
msto postavy jednoho lovka zdvhal do oblak sochu nroda.
Ale slavn Anglie se bude zlobit nad tm, co tu kme. Po svm
roce 1688 a po naem 1789 m jet feudln pedstavy. V v
ddinost a v hierarchii. Nrod, jej nikdo neped v moci a slv,
se cen sm jako nrod, a ne jako lid. Jako lid se podrobuje a stav
si v elo lechtice. Jako dlnk sn opovren; jako vojk se nech
bt. Vzpomete, jak po bitvu Inkermanu nesml lord Raglan
uinit zmnku o serantovi, kter, jak se zd, zachrnil armdu,
protoe anglick vojensk hierarchie nedovoluje jmenovat v
hlen dnho hrdinu, kter nem hodnost dstojnka.
V utkn u Waterloo se nejvc obdivujeme zzran obratnosti
nhody. Non d, hougomontsk ze, ohainsk voz, Grouchy
hluch k dlostelb, jeden vesnian, kter Napoleona klame, a
druh, kter Blcherovi dv uitenou radu; cel ta pohroma je
podivuhodn zen.
hrnem bylo Waterloo sp krvavou e ne bitvou.
Waterloo m ze vech bitev nejmen frontu na poet bojujcch.
Napoleonova bitevn ra byla dlouh ti tvrti mle,
Wellingtonova pl mle; na kad stran bylo dvaasedmdest tisc
bojovnk. Tou hustotou vysvtlujeme krveprolit.
Kdosi vypotal a zaznamenal tento pomr: u Slavkova mli
Francouzi trnct procent ztrt; Rusov ticet; Rakuani
tyiatyicet. U Wagramu Francouzi tinct; Rakuani trnct. U
Moskvy Francouzi sedmaticet; Rusov tyiatyicet. U Budyna
Francouzi tinct; Rusov a Prusov trnct. U Waterloo
Francouzi estapadest; spojenci jedenaticet. Prmr u Waterloo
jedenatyicet procent. Na sto tyiatyicet tisc bojovnk
edest tisc padlch.
Waterloosk bojit, kde je dnes klid, kter pat zemi, lhostejn
hostitelce lovka, vypad jako kad jin planina.
Pece vak v noci z n vystupuje mlha pln pzrak, a jestlie se
tam v tu chvli prochz poutnk a dv se a naslouch a sn jako
Vergilius na neblahch plnch u Filipp, zjev se mu pelud
pohromy. Dsn 18. erven ov; navren mohyla miz, nevaln
lev se rozplv, bojit nabv sv pvodn podoby; ady pchoty
se vln na plni, jzda len uhn po obzoru; poden
zamylenec vid zblesk avl, tpyt bodk, plamenn vbuchy
bomb, obludn kiovn hrom; sly jakoby chroptn z hrobu,
nejasn tesk bitevnho pzraku; ty stny, to jsou grantnci;
zblesky jsou kyrysnci; a ten kostlivec, to je Napoleon; a
tamhleten, to je Wellington; to vechno u nen, a pece se to
utkv, pece se tu jet bojuje; labiny jet rudnou, stromy se
zachvvaj, a vy ctte, jak vlen lenstv pechz i do mraen. Je
u tma tmouc, a pece vechny ty straliv viny, vechna ta
msta, Mont-Saint-Jean, Hougomont, Frischemont, Papelotte,
Plancenoit, jsou jakoby matn ovnena divizemi, kter se
vzjemn vrad.

XVII

Mme schvalovat Waterloo?

Existuje svobodomysln, velmi ctihodn kola, kter k Waterloo

nect nenvist. My k n nepatme. Pro ns je Waterloo jenom
pekvapujc datum svobody. Nikdo jist neekal, e se z takovho
vejce vylhne orel.
Waterloo, dvme-li se na n z nadhledu, bylo zamleno jako
vtzstv protirevolun. Je to Evropa proti Francii, je to Petrohrad,
Berln a Vde proti Pai; je to status quo proti novmu podntu,
je to 14. ervenec 1789, napaden pes 20. bezen 1815, je to tok
monarchi na nezkrotnou francouzskou vzpouru. Uhasit konen
nrod, kter ji estadvacet let vybuchoval jako sopka, to byl jejich
sen. Byla to soudrnost Brunswick, Nassavskch, Romanovc,
Hohenzollern, Habsburk s Bourbony. Waterloo nese na hbet
prvo z bo milosti. Bylo-li csastv despotick, musilo krlovstv,
kter po nm nastoupilo, na n logicky reagovat liberlnost. Proto
k velk ltosti vtz vzeel z Waterloo d stavn. Nebo revoluce
neme bt nikdy doopravdy poraena, protoe je dlem
prozetelnosti, a protoe je osudov, objevuje se znova a znova
ped bitvou u Waterloo v Bonapartovi, kter boil star trny, a
zjevuje se po te bitv u Waterloo v Ludvku XVIII., kter vyhlsil
stavn chartu a sm se j poddil. Bonaparte dosadil na neapolsk
trn postilina a na vdsk trn etae, pouvaje zsady
nerovnosti, aby dokzal, e je pro rovnost; Ludvk XVIII. podpisuje
v Saint-Ouenu prohlen o lidskch prvech. Chcete-li si
uvdomit, co je revoluce, nazvte ji Pokrokem; a chcete-li si
ujasnit, co je pokrok, nazvte jej Ztkem. Ztek neodvolateln
kon sv dlo a pracuje ji dnes. Dochz napodiv vdycky k cli.
Pouv Wellingtona, aby z vojka Foye udlal enka. Foypad u
Hougomontu a je vzken na eniti. Tak postupuje pokrok. Je to
dlnk, kter nepovauje dn nstroj za patn. Ke sv bosk
prci pouije stejn bez rozpak mue, kter pekroil Alpy, jako
starho nemocnho belhavho pacienta otce Elyzea (Otec Elyzeus
byla pezdvka lkae Ludvka XVIII.). Pouije lovka, kter trp
dnou, stejn jako dobyvatele; dobyvatele pouije mimo Francii,
podagristu doma. Waterloo, kter rzn zakroilo proti boen
evropskch trn meem, nemlo jinho inku, ne e revolun
prce pokraovala z jin strany. Vlda avle kon, dochz na
myslitele. Stolet, kter Waterloo chtlo zastavit, kr dl svou
cestou. Neblah vtzstv bylo pemoeno svobodou.
Vechno, co u Waterloo triumfovalo, co se usmvalo za
Wellingtonem, co mu podvalo marlsk hole cel Evropy,
potaje v to pr i hl francouzskho marla, co radostn svelo
kry s hlnou plnou kost k navren pahorku pro lva, co se vtzn
vepsalo na piedestal k datu 18. ervna 1815, co dodvalo odvahu
Blcherovi, kdy pronsledoval prchajc, co se z vrcholu
montsaintjeansk nhorn roviny naklnlo nad Franci jako nad
koist, to vechno byla protirevoluce. Protirevoluce eptala
nestoudn slovo: rozdlen. Kdy pila do Pae a spatila krter
sopky zblzka, uctila, e j do nohou pl popel, a rozmyslila si to.
Vrtila se a vykoktala stavu.
Hledejme ve Waterloo jen to, co v nm je. Vbec v nm nen
zmrn touha po svobod. Protirevoluce byla svobodomysln
bezdn, obdobn, jako byl Napoleon bezdn revolucionem.
Robespierre byl vyhozen ze sedla teprve 18. ervna 1815.

XVIII

Doasn zotaven prva z bo milosti

Konec diktatury. Cel evropsk soustava se zhroutila.

Csastv kleslo do stnu, kter se podob stnu skomrajcho
mskho svta. Lid opt nahldli do propast jako za dob
barbarskch. Jenome barbarstv roku 1815, kter musme nazvat
jeho kestnm jmnem protirevoluc, mlo mlo dechu, rychle se
uhnalo a zastavilo. Piznejme si, e csastv oplakvali, oplakvaly
je oi hrdin. Je-li slva v mei, kter byl promnn v ezlo, bylo i
csastv slavn. Po svt rozptlilo vechno svtlo, jak je tyranie
schopna poskytnout: matn svtlo. eknme radji: kaln svtlo.
Pirovnme-li je k opravdovmu dni, byla to noc. Jakmile noc
zmizela, psobilo jako chvilkov zatmn.
Ludvk XVIII. se vrtil do Pae. Tance 8. ervence smazaly
naden 20. bezna. Korsian se stal protikladem Barana (tj.
Jindicha IV.). Na Tuilerich zavll bl prapor. Exulantstv dosedlo
na trn. Jedlov stl z Hartwellu stl ped keslem s bourbonskmi
liliemi Ludvka XIV. O Bouvines a o Fontenoy se mluvilo jako o
verejku, protoe Slavkov vyel z mdy. Olt a trn se veliensky
bratily. Jedna z nejnespornjch forem blahobytu lidsk
spolenosti devatenctho stolet se rozila po Francii a po cel
pevnin. Evropa se ozdobila blou kokardou. Trestaillon (Vdce
blho teroru v Nimes.) byl slavn. Na prel kasren na nbe
Orsay se znovu, ormovan paprsky pedstavujcmi slunce,
objevilo heslo non pluribus impar (Podobn mlokomu (lat.).). Kde
bvvala csask garda, stly erven budky. Brna Carrousel,
peten nemilmi vtzstvmi, nectc se doma v tch novotch a
snad se i trochu hanbc za Marengo a Arcole, se dostala z rozpak
tm, e si pibrala sochu vvody angoulmskho. Hbitov
Madeleine, stran spolen hrob z tiadevadestho roku, se
pokryl mramorem a jaspisem, protoe v jeho prachu byly kosti
Ludvka XVI. a Marie Antoinetty. Nad achtou u Vincennes vyrazil
ze zem nhrobn sloup, kter pipomnal, e vvoda Enghien
zemel v msci, kdy byl Napoleon korunovn. Pape Pius VII.,
kter provedl korunovan obad v asov blzkosti tohoto mrt,
klidn te poehnal pdu, jako kdysi poehnal vzestupu. V
Schnbrunnu il mal tylet stn; nazvat ho mskm krlem
bylo trestn. A tak vci ly svou cestou, krlov se znova ujmali
svch trn a pna Evropy zaveli do klece, star zpsob vldy se
omladil a vechno temno zem a vechno jej svtlo si te
vymnily msto jen proto, e jednoho letnho odpoledne pasek
ekl Prukovi v lese: Jdte tudy, a ne tamtudy!
Duben roku 1815 byl ponur. Star skutenosti, nezdrav a
jedovat, na sebe navlkly zdnliv novoty. Le se provdala za rok
1789, prvo z bo milosti se maskovalo stavou; vmysly se
povaovaly za stavn zzen, pedsudky, povry a postrann
mysly se s paragrafem 14 v srdci nately svobodomyslnost.
Svlkaly se had ke.
lovk byl Napoleonem poven i ponen zrove. Za vldy
ndhernho hmotastv dostal idel podivn jmno ideologie.
Velk mu si ponal neopatrn, kdy se posmval budoucnosti.
Ale nrodov, ta potrava pro dla zamilovan do dlostelce, jej
hledali oima. Kde je? Co dl? Napoleon je mrtev, ekl njak
chodec invalidovi od Marenga a od Waterloo. Ten a mrtev? zvolal
vojk, to ho pkn znte! Obrazotvornost zbotila poraenho
lovka. Pozad Evropy bylo po Waterloo temn. Po Napoleonovi
zstala nesmrn przdnota.
Do tto przdnoty se usadili krlov. Star Evropa toho vyuila k
reformm. Utvoila se Svat aliance. Jmno Belle Alliance (Krsn
aliance) se ozvalo ponejprv z osudnho waterlooskho bojit.
Za ptomnosti a tv v tv tto obnoven star Evrop se zaaly
jevit obrysy nov Francie. Nastoupila budoucnost, kter se csa
posmval. Na ele mla hvzdu. Svobodu. hav oi mladch
pokolen se obrtily k n. Podivn vc, e lid byli nadeni
budoucnost, svobodou i minulost, Napoleonem. Porka jeho
gnia zveliila. Padl Bonaparte pipadal vt ne Napoleon u
kormidla. Ti, kdo triumfovali, dostali strach. Anglie ho dala hldat
Hudsonem Lowem a za Francii ho pehoval Montchenu. Jeho
zken pae zneklidovaly trny. Alexander mu kal m
nespavost. Strach z nho ml pvod v revolunosti, kter tkvla v
jeho osobnosti. Co vysvtluje a omlouv bonapartskou
svobodomyslnost. Z tohoto pzraku dostval star svt tesavku.
Krlm se vldlo nepohodln, dokud byla skla Svat Heleny v
dohledu.
Zatmco Napoleon zvolna umral v Longwoodu (Rezidenci na
Ostrov sv. Heleny.), na bojiti u Waterloo pokojn hnilo edest
tisc padlch a trocha z jejich mru se rozila po svt. Vdesk
kongres jej vtlil do smluv z roku 1815 a Evropa to nazvala
restaurac.
Tak to tedy je Waterloo.
Ale co na tom zle nekonenosti? Cel ta boue, ten mrak, ta
vlka a potom mr, vechen ten stn nezakalil ani na vteinu zen
nesmrnho oka, ped nm se i brouek, kter poskakuje v trv
ze stbla na stblo, rovn orlu, jen m od zvonice ke zvonici na
vch chrmu Matky bo v Pai.
 XIX

Bojit v noci

Vrame se, souvis to s touto knihou, na osudn bojit.

V noci 18. ervna 1815 byl plnk. Jeho svtlo usnadnilo Blcherovi
zuiv pronsledovn, prozrazovalo stopy prchajcch, vydalo
neblah davy napospas rozbsnn prusk jzd a pomhalo pi
vradn. Ve chvlch pohrom se asto setkvme s tragickou
ochotou noci.
Po poslednm vstelu z dla zstala montsaintjeansk planina
oputna.
Anglian se zmocnili francouzskho tboit; vyspat se v posteli
poraenho je obvykl dotvrzen vtzstv. Rozbili tbor nedaleko
Rossomme. Zato Pruci se hnali vped za koist. Wellington se
odebral do vesnice Waterloo, aby tam sestavil hlen pro lorda
Bathursta.
Jestlie se dalo nkdy ci sic vos non vobis (To jste vy, ale bez
vlastnho piinn (lat.).), jist se to hod na vesnici Waterloo.
Waterloo nic neudlalo a zstalo pl mle od bojit. Na Mont-
Saint-Jean se stlelo z kann, Hougomont hoel, Papelotte
hoela, Plancenoit hoel, Haie-Sainte se zmocnili tokem, Belle
Alliance vidla objet obou vtz; ta jmna sotva znme; Waterloo
se vbec nezastnilo bitvy, a sebralo vechnu slvu.
Nejsme z tch, kdo lichot vlce; ekneme o n holou pravdu,
kdykoliv se namane pleitost. Vlka m pern krsy, kter
jsme neskrvali; m tak, piznejme to, i sv ohyzdnosti. Jedna z
nich, kter zvl ohromuje, je rychl okrdn mrtvch po
vtzstv. Nov jitro po bitv vzchz pokad nad vysvleenmi
mrtvolami.
Kdo to dl? Kdo tak poskvruje triumf? Kter ohavn ruka potaj
vklouzne do kapsy vtzstv? Kdo jsou ti niemov, kte trop sv
kousky za zdy slvy? Nkolik filozof, mezi nimi Voltaire,
dokazuj, e to jsou prv ti, kdo slvu tvo. kaj, e jsou to
prv tihle lid, jinak to nen mon; kdo stoj na nohou, olupuje
ty, kdo le na zemi. Hrdina dne se mn v upra noci. Koneckonc
lovk pr m prvo trochu obrat mrtvolu, o kterou se piinil. My
vak tomu nevme. Nezd se nm mon, e by t ruka dovedla
utrhnout vavn a ukrst mrtvmu stevce.
Je jisto, e po vtzch pichzej zlodji. Ale nechrne stranou
vojka, obzvlt soudobho vojka.
Kad vojsko vlee za sebou luzu, a tu je nutno obvinit; jdou za
nm netop bytosti, zpola lupii, zpola sluhov, vechna ta hav
zplozen soumrakem, ktermu se k vlka, lid ve vojenskch
stejnokrojch, kte nebojuj, nemocn, kte pedstraj nemoc,
obvan zbhov, podloudn markytni, kte spchaj asto se
svmi enami na vozcch, kradou a kraden vci prodvaj,
ebrci, kte se nabzej za prvodce dstojnkm, zloinci a
koistnci; vechna nkdej vojska nemluvme o dob ptomn
je vlekla za sebou a kalo se jim marodi. Ani vojsko ani
nrod nebyli za n odpovdni; mluvili italsky a thli za Nmci;
mluvili francouzsky a sledovali Angliany. Jeden z takovch
bdnk, panlsk zkodnk, kter mluvil francouzsky, zrdn
zabil markze Fervacquesa; markz uvil jeho pikardskmu
ne, povaoval ho za jednoho z naich a byl okraden na
bitevnm poli v noci po vtzstv u Cerisoles. Koist plod
koistnky. Odporn heslo t z neptele je zrodek
malomocenstv, jej me vyhojit jenom elezn kze. Slavn
povst nkdy klame; nikdy se nedovme, pro nkte generlov,
jinak slavn, byli tak oblbeni. Vojci zboovali Turenna, protoe
trpl loupee; dovolen zlo je soust dobroty; Turenne byl tak
dobr, e dopustil, aby Falcko bylo znieno ohnm a krv. Za
vojskem li marodi, jejich mnostv bylo zrove znmkou vt
i men psnosti jeho velitele. Hoche a Marceau netrpli vbec
dn; Wellington, rdi mu to piznvme, jich ml mlo.
Pece vak v noci z 18. na 19. ervna byli mrtv
olupovni.Wellington byl neprosn; vydal rozkaz, aby kad, kdo
bude pistien pi inu, byl zastelen; ale loupeivost je vytrval.
Zatmco na jednom konci bojit marodry stleli, na druhm se
kradlo.
Msc zlovstn svtil na planinu.
Asi o plnoci se jaksi mu blil i spe plil k ohainskmu
vozu. Podle vzhledu to byl jeden z tch, kter jsme popsali, ani
Anglian ani Francouz, ani venkovan ani vojk, mn lovk, sp
pachem mrtvol pivben vlkodlak, pro nho byla krde
vtzstvm a kter piel okrst Waterloo. Mu obleen v kabt
podobnm vojenskmu plti byl neklidn a odvn, el vped a
ohlel se. Kdo byl ten lovk? Noc o nm pravdpodobn vdla
vc ne den. Nenesl pytel, ale jeho pl ml zejm velk kapsy.
Chvlemi se zastavoval, rozhlel se kolem sebe po planin, jako by
se chtl pesvdit, nen-li pozorovn, rychle se sklnl, pevracel
na zemi nco mlenlivho a nehybnho, pak se vztyoval a
vytrcel. Jeho plen, jeho vzhled, rychl a kradm pohyby mu
propjovaly podobu nonch per, kter stra ve zceninch a
jim star normansk povsti kaj sketi.
Nkte non brodiv ptci mvaj v bainch podobn obrysy.
Zrak, kter by byl bezpen pronikl mlhou, by byl v nevelik dlce,
trochu stranou a v zvt za barkem, stojcm pi nivellesk
silnici na kiovatce cesty z Mont-Saint-Jean do Braine-lAlleud,
spatil jaksi markytnsk vozk s proutnou koatinou; do nho
byla zapraena hladov herka, kter pes udidlo okusovala
kopivy, a v koatin byste byli na kufrech a balcch vidli sedt
enu. Snad ml ten vozk s plcm se lovkem nco spolenho.
Noc byla jasn. Na obloze ani mrku. Co na tom, e je zem rud,
msc zstv bl. Nebe je lhostejn. Na lukch se v nonm vtru
tie houpaly vtve, zpelman dlovmi karti, ale pidrovan
na stromech krou. Vnek, vlastn sp dech, pohyboval kovm.
Trva elestila, jako by odchzely due padlch.
Zdaleka bylo slyet, jak u anglickho tbora pechzej hldky a
stre.
Hougomont a Haie-Sainte stle jet hoely a tvoily, jedna ves na
zpad, druh na vchod, dva velk plameny, k nim se jako ke
dvma karbunkulm pojil rubnov nhrdelnk anglickch
tborovch oh, rozestavnch v nesmrnm polokruhu pes
pahorky na obzoru.
U jsme nco povdli o pohrom na ohainsk cest. Srdce se
zastavuje pi mylence, co vechno tam uchystala smrt pro nae
hrdiny.
Lze-li si pedstavit nco opravdu dsnho, skutenost, kter
pedstihuje i sen, pak je to toto: t, vdat slunce, bt v plnm
rozkvtu sil, zdrv a pln radosti, bode se smt, chvtat za slvou,
kter lovka oslniv vb, ctit v hrudi plce, kter dchaj, srdce,
kter tlue, vli, kter se d rozumem, myslit, doufat, milovat,
mt matku, enu, dti, mt svtlo a pak nhle, dv ne sta
vykiknout, v krat dob, ne je minuta, zhroutit se do propasti,
upadnout, vlet se, drtit a bt drcen, vidt obiln klasy, list, vtve
a nebt schopen ehokoliv se zadret, ctit, jak je avle neuiten,
ctit pod sebou lidi, nad sebou kon, marn se brnit, mt
zpelman kosti po njak arvtce v temnotch, ctit patu,
vytlaujc lovku oi, zahryzvat se vztekle do koskch podkov,
dusit se, vt, svjet se, bt vespod a kat si: jet ped chvilkou
jsem byl iv!
V mstech, kde ped krtkou dobou chroptla alostn zkza,
vechno mlelo. Prohlube vozu byla zaplnna komi a jezdci,
nerozlun promchanmi. Straliv sple. Behy vozu zmizely.
Mrtvoly zarovnaly cestu k planin a sahaly a po okraj jako dobr
mra jemene. Nahoe hromada mrtvch, dole eka krve; tak
vypadala ta cesta veer 18. ervna 1815. Krev tekla a k nivellesk
silnici a tam se slvala ve velkou loui ped zsekem tarascm
silnici v mst, je si venkovan dodnes ukazuj. Tam, na druhm
konci genappsk silnice, se kyrysnci ztili. Mnostv mrtvol bylo
mrn hloubce vozu. Uprosted, v mst, kde byl voz ml a
kudy peletla Delordova divize, byla vrstva mrtvol ten.
Z tto strany se blil non tulk, kterho jsme ped chvl
zahldli. Prohledval nesmrn hrob. Podroboval mrtv odporn
prohldce. Brodil se krv.
Nhle se zastavil.
Nkolik krok od nho v vozu, na mst, kde konila hromada
mrtvol, se z kupy mu a kon vztyila oteven ruka osvtlen
mscem.
Na prst ruky se nco lesklo, byl to zlat prsten.
Mu se shbl, zstal chvli v podepu, a kdy se narovnal, prsten
ji na ruce nebyl.
Mu se vlastn nevzpmil; setrval v pokivenm, ustraenm
postoji, obrtil se zdy k hromad mrtvch, zkoumal vklee okol,
opel horn st tla o oba ukazovky, kter se dotkaly zem, a
vyhlel pes okraj vozu, tyi akal tlapy se hod k veliemu.
Potom, rozhodnut, vstal. V tu chvli se smrteln vylekal. Ml pocit,
e ho nkdo zezadu uchopil.
Obrtil se; byla to ruka, kter se zavela a zachytila ho za os
kabtu.
estn lovk by byl dostal strach. Tento mu se vak dal do
smchu.
Vida, to je jenom mrtv. Ostatn straidlo je mi pod jet
milej ne etnk.
Ruka zatm umdlela a pustila ho. Sla se v hrob rychle vyerpv.
Tak co? pokraoval tulk, je snad ten mrtv dokonce iv?
Podvejme se!
Znovu se naklonil, ohmatal hromadu, odklidil pekky, uchopil
ruku, sevel pai, uvolnil hlavu, vythl tlo a za njakou chvli vlekl
stnem vozu lovka u bezduchho nebo alespo upadlho do
mdlob. Byl to kyrysnk, dstojnk, dokonce dstojnk vy
hodnosti; zpod kyrysu mu vynval zlat nramenk: ale pilbu u
neml. Prudk rna avl mu rozala obliej, zalit nyn krv. Jinak
se nezdlo, e by ml polman dy, a njakou astnou nhodou,
meme-li zde pout takovho vrazu, mrtv nad nm vytvoili
klenbu, take nebyl rozlapn. Oi ml zaven.
Na kyrysu se mu tpytil stbrn k estn legie.
Lupi jej strhl a k ihned zmizel v kapsi pod kabtem.
Potom ohmatal dstojnkovu kapsu, uctil tam hodinky a vzal si je.
Nato prohledal kabtec, nael v nm tobolku a stril ji do kapsy.
Kdy dospl v pomoci, kterou takto poskytoval umrajcmu, a ke
krdei, otevel dstojnk oi.
Dkuji, ekl slab.
Drsn pohyby mue, kter ho prohledval, svest noci, voln
vdechovan vzduch probudily dstojnka z mrkot.
Lupi neodpovdl. Zdvihl hlavu. Na plni bylo slyet kroky; snad
se blila hldka.
Dstojnk, kter ml v hlase jet stopy smrtelnho zpasu,
zaeptal:
Kdo vyhrl bitvu?
Anglian, odpovdl tulk.
Dstojnk pokraoval:
Prohledejte mi kapsy. Najdete v nich hodinky a tobolku. Vezmte
sije.
To se u, jak vme, stalo.
Tulk pedstral, e vypluje pkaz, a ekl:
Nic tam nen.
Okradli m, pravil dstojnk. To m mrz. Byl bych vm to dal.
Kroky hldky byly m dl tm hlasitj.
U se bl, ekl lupi a uinil pohyb, jako by byl na odchodu.
Dstojnk namhav vzthl ruku a zadrel ho.
Zachrnil jste mi ivot. Kdo jste?
Lupi rychle a tie odpovdl:
Byl jsem jako vy u francouzsk armdy. Musm rychle odejt.
Kdyby m chytili, zastelili by m. Zachrnil jsem vm ivot. Te si
u pomozte sm.
Jakou mte hodnost?
Serant.
Jak se jmenujete?
Thnardier.
Na tohle jmno nezapomenu. A vy si zapamatujte moje. Jmenuji
se Pontmercy.
 KNIHA DRUH

LO ORION

slo 24 601 se stv slem 9430

JEAN VALJEAN BYL ZNOVU DOPADEN A UVZNN.

Jist nm budete vdni, uetme-li vs bolestnch podrobnost.
Opeme jen dva lnky, kter se za pr msc vrtily k tomu, co
se tak pekvapiv udlo v Montreuil-sur-Mer.
lnky jsou zbn. Vzpomnte si, e v tch dobch jet
nevychzela Gazette des Tribuneaux.
Prvn lnek si vypjujeme z Drapeau blanc. Je z 25. ervence
1823:
Jeden z okres Pas-de-Calais byl nedvno jevitm mlo obvykl
udlosti. Mu, kter nepochzel z departementu a jmenoval se
Madeleine, zvelebil zakrtko novmi vynlezy star mstn prmysl,
vrobu etu a ernho skla a obohatil tak sebe i cel okres. Za sv
zsluhy byl jmenovn mstskm starostou. Policie vak vyptrala,
e Madeleine je bval trestanec, kter se nedovolen vzdlil z msta
svho vyhnanstv, kam byl v roce 1796 odsouzen pro krde, a kter
se vlastn jmenuje Jean Valjean. Po rozsudku byl Jean Valjean znovu
dopraven na galeje. Zd se, e se mu ped zatenm podailo vybral
si stku vt ne pl milinu, kterou ml uloenou u pana Lafeta a
kterou si, jak lid kaj, poctiv vydlal ve svm zvod. Nebylo
mono vyptrat, kam Jean Valjean penze ukryl, ne se dostal znovu
na galeje v Toulonu.
Druh lnek, trochu podrobnj, je vyat z paskho Journalu z
tho dne.
Bval proputn trestanec Jean Valjean se dostal ped porotu ve
Var za okolnost, kter vzbudily veobecnou pozornost. Niemovi se
povedlo oklamat bdlost policie; zmnil jmno a domohl se adu
starosty v jednom z naich severnch msteek. V tomto mst
znan pozdvihl obchod. Dky nenavn pli sttnho zastupitelstv
byl konen odhalen a zaten. Jeho soulonic byla nevstka, kter
zemela rozilenm v okamiku, kdy ho zatkali. Bdnkovi, kter je
nadn herkulovskou silou, se podailo uprchnout; ale za ti nebo
tyi dny ho policie opt dopadla pmo v Pai, kdy nastupoval do
jednoho z dostavnk, kter jezd z hlavnho msta do vesnice
Montfermeil v departementu Seine-et-Oise. k se, e t ty dn
volnosti vyuil k tomu, aby si vybral znanou stku, kterou si uloil
u jednoho z naich pednch bank. stku odhadnutou na est a
sedm set tisc frank si pr podle tvrzen aloby zahrabal na mst
jenom jemu znmm a nebylo mono se j tedy zmocnit. A je tomu
jakkoliv, Jean Valjean byl postaven ped porotu ve Var a obalovn z
loupee, kter se dopustil asi ped osmi lety na jednom z tch
poctivch chlapc, kte, jak v nesmrtelnch verch ekl ferneysk
patriarcha,

a se Savojska rok co rok

si pivydlat pichz
a komny nm ist od saz.

Lupi se odmtl hjit. Obratn a vmluvn len sttnho

nvladnictv vak dokzal, e darebk ml pomocnky a byl lenem
zlodjsk tlupy z jihu. Porota uznala, e Jean Valjean je vinen, a
odsoudila ho k trestu smrti, Zloinec odmtl podat odvoln. Krl ve
sv nevyerpateln blahovli ril zmrnit trest smrti v doivotn
nucen prce. Jean Valjean byl ihned odesln na galeje v Toulonu.
Nezapomnli jsme, e Jean Valjean il v Montreuil-sur-Mer velmi
zbon. Nkter noviny, mezi nimi i Constitutionnel, vykldaly
zmnu trestu jakoto vtzstv knsk strany.
Jean Valjean zmnil galejn slo. Jmenoval se 9430.
Protoe se u k vci nevrtme, eknme jet, e s panem
Madeleinem zmizel z msteka Montreuil-sur-Mer blahobyt;
vechno, co pedvdal v on noci horench vah a vhn, se
uskutenilo. Se starostou pila obec o svou dui. V Montreuil-sur-
Mer se sobecky psli na padlch veliinch a osudn
rozkouskovvali kvetouc celky, co se bez povimnut pihzv
denn v lidsk spolenosti. Djiny si toho vimly jen jednou,
protoe se to stalo po Alexandrov smrti. Dstojnci se korunuj na
krle, dlovedouc se naas stali tovrnky. Rozmohlo se zvistiv
soupeen. Prostorn dlny pana Madeleina byly zaveny, budovy
chtraly, dlnci se rozprchli. Nkte opustili kraj, jin zanechali
svho zamstnn. Od t doby se vechno vyrblo v malm msto
ve velkm, jen pro zisk msto pro dobro celku. Stedisko padlo;
vude konkurence a sveepost. Pan Madeleine vechno ovldal a
dil. Jakmile odeel, kad tahal peinu na sebe; po organizanm
duchu zavldl duch svru; po srdenosti nastoupila drsnost; a
vzjemn nenvist vystdala zakladatelovu laskavost ke vem;
nitky navzan panem Madeleinem se zamotaly a zpetrhaly,
vyrblo se nesolidn a zhoren vrobky zabily dvru; ubylo
odbyti a zmenily se objednvky; mzda klesla, v dlnch se
nepracovalo, nastal padek. A potom se u nikdo nestaral o
chudinu. Vechno bylo totam.
I stt zpozoroval, e nkde byl kdosi rozdrcen. Ani ne za tyi roky
po zjitn poroty, e pan Madeleine je toton s Jeanem
Valjeanem, zdvojnsobily se v obvodu Montreuil-sur-Mer nklady
na vybrn dan a pan de Villle na to upozornil ve snmovn v
noru 1827.
 II

Kapitola, v n si peteme dva vere, kter snad napsal

bel

Ne postoupme dl, musme promluvit trochu podrobnji o

podivn udlosti, kter se zbhla asi ve stejnou dobu v
Montfermeil a je snad m njak vztah k domnnkm sttnho
zastupitelstv.
V kraji kolem Montfermeil se udrela prastar povra, o to
podivnj, e lidov povra v samm sousedstv Pae se
vyskytuje tak vzcn jako aloe na Sibii. Patme k tm, kdo maj v
ct vechno, co je v i rostlinstva nezvykl. Tu ji tedy mte, tu
povru z Montfermeil. Lid tam v, e si bel od nepamtnch
dob vybral tamj les, aby v nm ukrval sv poklady. eny tvrd,
e nen zvltnost potkat na sklonku dne v odlehlch stech lesa
ernho mue, kter vypad jako vozka nebo drvotp, m
devky, dlouh kalhoty a pltnou halenu a jeho lze poznat
podle toho, e na hlav m msto epice nebo klobouku dva
ohromn rohy. Omyl tady nen opravdu mon. Ten mu obyejn
kopejmu. Setkn s nm se d vyut trojm zpsobem. Pedn
toho mue zastavte a promluvte s nm. A tu se pesvdte, e
mu je obyejn venkovan, kter vypad ern jen proto, e u je
ero, e nekope jmu, ale see trvu pro krvy, a e to, co jste
povaovali za rohy, jsou jenom vidle, kter nese na zdech a v
alebnm veernm eru to vypad, jako kdy mu jejich hroty
vyrstaj z hlavy. Vrtte se dom a do tdne zemete. Druh
zpsob je dvat se na nho, pokat, dokud jmu nevykope,
nezahrabe a neodejde; potom rychle dobhnete k jm vyhrabete
ji, vezmete z n poklad kter tam ern mu urit ukryl. V tom
ppad zemete za msc. Konen je tet monost; na ernho
mue nepromluvte, nepodvte se na nho a uteete, jako kdy za
vmi ho. A zemete do roka.
Protoe vechny ti zpsoby maj sv nevhody, je nejoblbenj
druh, kter m ped ostatnmi alespo tu pednost, e se
zmocnte pokladu, by jenom na msc. Odvn muov, kte
nepromekaj dnou pleitost, vyhrabali pr dosti asto jmy
vykopan ernm muem a pokusili se bla okrst. Zd se vak,
e vsledek nen valn, mme-li vit tradici, a obzvlt dvma
zhadnm verm v barbarsk latin, kter zanechal nehodn
normansk mnich a trochu arodj Tryfon. Tryfon je pohben v
opatstv Saint-George de Boherville nedaleko Rouenu a na jeho
hrob se lhnou ropuchy.
lovk pr se pi tom podn nade, protoe jmy bvaj
zpravidla velmi hlubok, pot z nho lije, hrabe, lopot se celou noc
to se pece dlv jen v noci , koili m propocenou, svka mu
doho, na ri vylme zuby a co najde, kdy se dostane na dno
jmy, jak je ten blv poklad? Jedin sou, nkdy zlak, kmen,
kostra, zkrvaven mrtvola, nkdy kouzlo peloen na tyikrt
jako list papru uloen v nprsn tobolce, nkdy nic, jak
vetenm zvdavcm napovdaj Tryfonovy vere:

Fodit, et infossa thesauros condit opaca,

As, nummos, lapides, cadaver, simulacra, nihilque (Kope a v temn
jm ukrv poklad hal, mince, oblzky, mrtvolu, peludy, nic
(lat.).).

Zd se, e za naich dn se tam najde prachovnice s kulemi nebo

star promatn a zaernal karty, s nimi zejm hrval ert.
Tryfon se o tchto dvou poslednch nlezech vbec nezmiuje,
vdy il ve dvanctm stolet a bel neml tolik vtipu, aby
vynael steln prach ped Rogerem Baconem a karty ped Karlem
VI.
Kdo hraje s takovmi kartami, me bt jist, e prohraje svj
majetek; a steln prach, kter najde v rku, mu vybuchne v ruce.
Tedy krtce po tom, kdy se sttn zastupitelstv domnvalo, e se
bval trestanec Jean Valjean za svho nkolikadennho tku
potuloval v okol Montfermeil, lid si vimli, e star cest
Boulatruelle m co dlat v lese. V kraji se povdalo, e
Boulatruelle bval v kznici; byl pod jakmsi policejnm dozorem,
a protoe nemohl nikde nalzt prci, silnin sprva ho
zamstnvala za snenou mzdu jako ceste na cest vedouc z
Gagny do Lagny.
Na Boulatruella se mstn lid dvali zvysoka, protoe byl pli
uctiv, pli ochotn ped kadm smekal a pak se tsl a usmval
na etnky; kalo se, e je pravdpodobn spolen s njakou
bandou a e naveer hv v lesnch houtinch. Navc se jet o
nm povdalo, e pije.
Poslechnte si, co lid vypozorovali.
Njakou dobu Boulatruelle nechval pedasn trkovn a
ostatn prce na silnici a odchzel s motykou do lesa. Potkvali ho
zveera na nejoputnjch pasekch, v nejspletitjch
houtinch, vypadal, jako kdy nco hled, a asto kopal v zemi.
ensk ho zpotku povaovaly za Belzebuba, ale nemly o nic
men strach, kdy v nm pozdji poznaly Boulatruella. Tahle
setkn zejm Boulatruella dopalovala. Zejm nechtl, aby ho
nkdo vidl a myslil, e podnik nco tajnho.
Po vsi se kalo: Je jasn, e se nkde zjevil bel. Boulatruelle ho
zahldl a hled. Je tak prohnan, e by dovedl i Lucifera naplit.
Voltairini dodvali: Dobhne Boulatruelle erta, nebo ert
Boulatruella? Bby se dkladn kiovaly.
Potom Boulatruelle zanechal touln lesem a vrtil se k prci na
silnici. Mluvilo se o jinch vcech.
Nkte lid vak byli zvdav i potom a vili, e za tm jist nco
vz ne snad njak bjen pohdkov poklad, teba jen astn
nlez, opravdovj a hmatatelnj ne ertovy bankovky, a e se
cest o tom nkde doslechl. Nejzvdavj byli uitel a krm
Thnardier, kter byl zadobe se vemi a nijak nepohrdal
Boulatruellovm ptelstvm.
e byl nagalejch? kval Thnardier. Paneboe! Copak vme,
kdo vechno tam byl a kdo vechno se tam jet dostane!
Jednou veer uitel tvrdil, e by nkdej spravedlnost byla dovedla
vyptrat, co Boulatruelle dlv v lese, a e by ho byla dovedla
pinutit, aby povdl pravdu; byli by ho muili a Boulatruelle by
byl urit neobstl pi zkouce vodou.
Podrobme ho zkouce vnem, ekl Thnardier.
Usedli ve tyech a starmu cesti objednali vno. Boulatruelle pil
nesmrn a mluvil mlo. S obdivuhodnou dovednost, pmo
mistrovsky kombinoval pijckou ze se soudcovskou
mlenlivost. Ale v opilosti a za stlho doren a nalhn mu
uniklo nkolik nesouvislch vt, kterm uitel i Thnardier
porozumli takto:
Jednoho rna, kdy Boulatruelle el za svtn do prce, objevil v
lesn houtin lopatu a r; jako by je tam nikdo schoval. Pomyslil
si, e je to lopata a r tatka Six-Foursa, nosie vody, a zapomnl
na to. Ale veer toho dne vidl, ani sm byl spaten, protoe byl
ukryt za velkm stromem, jak po cest k nejhust sti lesa jde
lovk, kter vbec nen z kraje a kterho pr Boulatruelle velmi
dobe zn. Co si Thnardier peloil: kamard z galej.
Boulatruelle se paliat brnil povdt jim jmno. Ten lovk nesl
balk, nco hranatho, velkou krabici nebo kufk. Boulatruella to
pekvapilo. Teprve za sedm a osm minut si opt na toho lovka
vzpomnl. Ale bylo u pozd, mu byl pry, setmlo se a
Boulatruelle ho u nenael. Umnil si tedy, e si na nho poh na
lesn pasece. Svtil msc. Za dv ti hodiny spatil Boulatruelle
toho lovka tentokrt nenesl kufk, ale r a lopatu.
Boulatruelle nechal mue pejt a ani se ho nepokusil zastavit; ekl
si, e mu je tikrt silnj ne on, navc ozbrojen rem, a kdyby
ho poznal nebo pochopil, e byl poznn, e by ho snad zabil.
Dojemn shledn starch kamard, kte se opt potkali. Ale
lopata a r byly pro Boulatruella paprskem, kterho se zachytil:
rno se rozbhl do houtiny, ale nenael tam ani lopatu ani r. Z
toho usoudil, e ten lovk zael do lesa, rem vyhloubil dru,
zahrabal kufk a lopatou zahzel jmu. Protoe byl kufk pli
mal, aby se v nm skryla mrtvola, obsahoval jist penze. A tak se
Boulatruelle dal do ptrn. Prohledal a prosldil cel les a
prohrabal vechna msta, kde podle jeho mnn bylo hlnou
nedvno hnuto. Marn.
Nic neodkryl. V Montfermeil na to u nikdo nemyslil. Jenom
nkter tetky kaly: Vte mi, ten cest z Gagny to nedlal pro
nic za nic; je jisto, e ert piel.

III

etz okov byl urit njak pipraven, aby mohl bt

peraen jednm derem kladiva

Ke konci jna tho roku 1823 spatili obyvatel Toulonu, jak se po

velk boui vrac do jejich pstavu k oprav vlen lo Orion;
patila k stedomosk eskade a pozdji slouila v Brestu za koln
plavidlo.
Korb, by ochromen, protoe s nm moe zle naloilo, vzbudil
pi vjdn do rejdy obecnou pozornost. Ml vztyenou vlajku,
kter psluelo jedenct estnch dlovch vstel; lodn dlaje
rnu po rn optovala; dvaadvacet ran dohromady. Kdosi
spotal, e na vstely na poest krl a vojenskch hodnost,
na hlomozn projevy etikety a obadnosti rejd a tvrz, na vstely
pi vchodu a zpadu slunce, a salvy jimi se navzjem pozdravuj
vlen lodi a kdekter pevnost pi otvrn a zavrn bran atd.
atd., vystl civilizovan svt do vzduchu za kadch tyiadvacet
hodin na cel zemi sto padest tisc zbytench dlovch ran. Pi
esti francch za dlovou rnu se devt set tisc frank denn ili
ti sta milin frank ron promuje v dm. A to je jen zcela
nepatrn ukzka. Mezitm chudina umr hlady.
Za restaurace se roku 1823 kalo obdob panlsk vlky. Tato
vlka zahrnovala v jedin udlosti udlost mnoho a znan
zvltnch. Pro bourbonsk rod byla zrove znamenitou
zleitost rodinnou; francouzsk vtev rodu toti podporovala a
chrnila vtev madridskou, to jest zastvala lohu starho
sourozence; od zdnlivho nvratu k nrodn tradici se pipletly
poddajnost a povolnost k vldnm kabinetm severu; vvoda
angoulmsk, jemu liberln noviny pezdvaly andujarsk hrdina,
potlaoval s triumflnm vrazem, ponkud odporujcm jeho
pokojnmu vzezen, starou, velmi citelnou krutovldu svat
inkvizice, svc se s chimrickm terorismem liberl; k zden
starch ovdovlch knen se pod nzvem descamisados (Mui bez
koil, tj. panlt revolucioni (pan.).) vzksili sansculoti;
monarchismus se stavl proti pokroku a oznaoval jej za anarchii;
podkopnick prce teori z roku 1789 byla narz peruena; Evropa
zakikla francouzskou mylenku, kter se vydala na cestu kolem
svta: princ carignansk, pozdj Karel Albert, se jako
dobrovolnk s grantnickmi nramenky z erven vlny postavil
po bok svrchovanmu synu Francie v jeho kick vlce proti
nrodu; po osmiletm odpoinku thli csat vojci znovu do
boje, zestrl, smutn a pod blou kokardou; v rukou hrstky
francouzskch hrdin v cizin vll trojbarevn prapor, jako kdysi
ped ticeti lety bl prapor nad Koblenc; mnii se msili mezi
vojky; duch svobody a novch mylenek se pod bodky umoudil;
vstely z dl umlely zsady; Francie bourala silou, co vytvoila
duchem; jinak byli neptelt vojevdcov na prodej, vojci
vhali, msta se dobvala miliny bankovek; skutenho
vojenskho nebezpe nebylo, ale vbuch byl mon jako v
kadm dobytm a obsazenm podkopu; prolilo se mlo krve,
dobylo se mlo cti, dost hanby pro nkter a slvy pro nikoho;
takhle vypadala vlka, veden princi z rodu Ludvka XIV. a
generly z Napoleonovy koly. Jejm smutnm dlem bylo, e
nepipomnala ani velkou vlku, ani velkou politiku.
Nkter vlen spchy byly znan; dobyt Trocadera bylo
pknm vojenskm vkonem; ale hrnem opakujeme: vlen
trubky vydvaly pukl zvuk, cel podnik byl podezel, historie
souhlasila s Franci, kter se tu pozltkovou slvu rozpakovala
pijmout.
Je zejm, e nkte panlt dstojnci, kte se mli postavit na
odpor, ustoupili pli snadno, a nabz se domnnka, e vtzstv
bylo dosaeno podplcenm; zdlo se, e bylo zskno vc generl
ne bitev, a vtzn vojk se vracel pokoen. V tto vskutku
poniujc vojn v zhybech praporu bylo mono st slova Banque
de France. Francouzsk banka.
Vojci z vojny 1808, na kter se straliv ztila Zaragoza, se v roce
1823 mraili, kdy vidli, jak snadno se otvraj brny pevnost, a
zanalo se jim stskat po Palafoxovi (P. byl panlsk vojevdce,
kter v roce 1808 brnil Zaragozu proti Francouzm.). Francouzsk
povaha vid ped sebou radji Rostopina ne Ballesterosa (B. byl
kapitulantsk generl z roku 1823.).
Hledme-li na vc z vnjho hlediska, snadno zjistme, e
takov vlen urelo francouzskho vojenskho ducha a e se
protivilo i duchu demokracie. Byl to zotroujc podnik. V tomto
taen ml francouzsk vojk, syn demokracie, vnutit jamo
jinmu. Odporn protismyslnost. Francie je stvoena, aby
burcovala ducha nrod, a ne aby jej dusila. Vechny evropsk
revoluce od roku 1792 jsou vlastn francouzskou revoluc; z
Francie z svoboda. To je skuten slunce. Jen slep je nevid!
ekl Bonaparte.
Vlka roku 1823 je atentt na ulechtil panlsk nrod a byla
tedy zrove atenttem na francouzskou revoluci. Francie se
dopustila ohavnho inu nsil; protoe krom osvobozovac
vlky je nsilm vechno, co dlaj vojska. To naznauj slova trpn
poslunost. Armda je podivn kombinan veledlo, jeho sla
plyne z nesmrnho soutu nemohoucnost. Je to vlka, veden
lidmi proti lidem bez ohledu na lidskost.
Vlka v roce 1823 byla Bourbonm osudn. Povaovali ji za spch.
Vbec nevidli, jak je nebezpen zabjet mylenku vojenskm
rozkazem. Ve sv krtkozrakosti zali tak daleko, e msto
ivelnho pohybu zavedli do svho zzen zloinnou ochablost.
Do jejich politiky vstoupil duch klad. V roce 1823 ji klil rok
1830. V jejich radch se taen do panlska stalo dvodem pro
nsiln iny a pro dobrodrustv prva z bo milosti. Jakmile
obnovili ve panlsku el rey neto (istho krle (pan.).), mohli
doma obnovit absolutn krlovstv. Upadli do stralivho omylu,
kdy povaovali poslunost vojka za souhlas nroda. Sebedvra
pipravuje o trny. Nen radnousnout ani ve stnu jedovatho
stromu mancenily, ani ve stnu armdy.
Vrame se k lodi Orion.
Za vlench operac, kterm velel princ generalissimus, kiovala
ve Stedozemnm moi eskadra. Prv jsme ekli, e Orion k n
patil a e byl udlostmi na moi pinucen k nvratu do Toulonu.
Ptomnost vlen lodi v pstavu nesmrn lk a vzruuje davy.
Je to velkolep podvan a dav miluje vechno, co je velkolep.
Vlen lo je nejndhernjm utknm lidskho ducha s prodn
silou.
Je spojenm nejtch ltek s nejlehmi, protoe mus odolvat
tem skupenstvm zrove tuhmu, kapalnmu i plynnmu a
mus se vemi temi zpasit. M jedenct eleznch drp,
ktermi se zachycuje uly na dn moskm, m vc kdel a tykadel
ne hmyz, aby zachytila vtr v mracch. Oddychuje sto dvaceti
kanny jako ohromnmi polnicemi a hrd odpovd blesku. Ocen
se ji sna svst z cesty dsivou jednotvrnost vln, ale lo m svou
dui, kompas, a ten j rad a stle ukazuje k severu. V temnch
nocch ji majky nahrazuj hvzdy. A proti vtru m lano a
plachtu, proti vod devo, proti skle elezo, mosaz, olovo, proti
stnu svtlo a proti nekonenu magnetickou stelku.
Chceme-li si uinit pedstavu o vech tch gigantickch
rozmrech, jejich soubor tvo vlenou lo, sta, abychom
vstoupili pod jednu z krytch estiposchoovch hrz v
brestskm nebo toulonskm pstavu. Tam jsou rozestavn lodi
jako pod poklopem. Ten ohromn trm, to je rhno; ten velik
devn sloup, kter le na zemi a jeho druhho konce sotva
dohldnete, je stor. Od paty v podpalub a k vrcholu v
mranech m edest sh a jeho podstavec m ti stopy v
prmru. Hlavn stor se ty dv st sedmnct stop nad arou
ponoru. Za naich otc pouvalo nmonictvo lan, dnen uv
etz. Jenom hromada etz na lodi se stem dl je tyi stopy
vysok, dvacet stop dlouh a osm stop irok. A kolik dv se
spotebuje na takovou lo? Ti tisce krychlovch metr. Je to
plovouc les.
A to mluvme jen o vojensk lodi, jakch se uvalo ped tyiceti
lety, o prost plachetn lodi; pra, tehdy jet v plenkch, pipojila
pozdji k divu, ktermu se k vlen lo, nov zzraky. Dnes
napklad je plachetn lo se roubem ohromujc stroj, kter k
svmu pohybu potebuje ti tisce tverench metr plachet a
parn kotel o sle dvou tisc pti set kon.
I star lo Kolumbova a Ruyterova je lidskm veledlem. Jej sla je
stejn nevyerpateln, jako je dut vtru nekonen, nabr vtr do
plachet a dobe se vyzn v nesmrn spoust vln, pluje a vldne.
Pece vak nadejde hodina, kdy prudk vichr zlom rhno edest
stop dlouh jako slmu, kdy vtr ohne jako stinu ste tyi sta
stop vysok, kdy se kotva, kter v deset tisc liber, zkrout v
tlam vlny jako rybova udice v elistech tiky, kdy pern dla
vyrej nakav a zbyten ev a vichice odn vechno do
przdna a do tmy, kdy vechna mohutnost a vechen majestt
klesne pod ntlakem vy moci a vyho majesttu.
lovk se pokad zasn, kdykoliv se ped nm rozvine njak
nesmrn sla, a nakonec se uke jej nesmrn slabost. A tak se
zvdavci kup v pstavech kolem ndhernch vlench stroj a
plavidel a ani si dobe neuvdomuj pro.
Od rna do veera byla nbe, mola a hrze toulonskho pstavu
pln povale a zevloun, kte nemli nic na prci ne se dvat na
Orion.
Korb Orion u dlouho postonval. Pi dvjch plavbch se mu
na kl pisla siln vrstva kebl, m lo ztratila polovinu sv
rychlosti; pedelho roku ji vythli na pobe, aby j keble
okrbali, a potom ji zase spustili na moe. Ale pi sekrabovn se
pokodily klov klny. U Baler povolil bok a otevel se, a protoe
se tehdy jet neuvalo k pobjen plechu, zaala lo nabrat vodu.
Pihnal se prudk vtr, poboil stlnu na levoboku a pokodil
nosnou ty pedn plachty. S tmito poruchami se Orion vrtil do
Toulonu.
Kotvil nedaleko arzenlu. Mustvo bylo na palub a opravovalo jej.
Na pravoboku trup pokozen nebyl, ale msty bylo odtreno
obloen, aby do lodn kostry mohl pronikat vzduch.
Jednoho rna byl dav, kter korb pozoroval, svdkem netst.
Lodn posdka upevovala plachty na rhnech. Hlda ve strnm
koi, kter ml na pravoboku zachytit cp plachty, ztratil
rovnovhu. Bylo vidt, jak zavrvoral, dav shromdn na nbe
u arzenlu vykikl, mu se stemhlav til dol, mihl se kolem
rhna, nad propast rozphl ruce. V letu se zachytil lana nejdv
jednou rukou, potom druhou a zstal tam viset. Pod nm v
zvratn hloubce bylo moe. Prudkm dopadem se lano
rozkymcelo jako visut houpaka. Mu ltal z jedn strany na
druhou jako kmen.
Pokusit se mu pomoci znamenalo vydat se v straliv nebezpe.
Nikdo z nmonk se k tomu neml, pestoe to byli do jednoho
rybi z pobe, nedvno odveden. Zatm neastn hlda
umdlval; nebylo mu vidt navu v oblieji, vyerpanost se vak
zaala jevit ve vech jeho dech. Pae se mu napnaly ve straliv
nmaze. Kad pokus dostat se k nmu jenom zvtoval vkyvy
lana. Mu nekiel, protoe se bl pltvat silami. Vichni ekali, a
se pust lana, a obas odvraceli hlavu, aby nevidli, jak let dol.
Jsou chvle, kdy konec provazu, pka ebku, vtev stromu
znamenaj ivot, a je straliv podvan na lovka, kdy se od nich
utrhne a pad jako zral plod.
Nhle divci zpozorovali mue, kter mezi lanovm plhal prun
jako pardl. Ml ervenou halenu byl to tedy trestanec a
zelenou epici tedy odsouzen na doivot. Kdy se dostal do
ve storovho koe, epici mu odnesl vtr a objevila se bl
hlava; tedy dn mladk.
Trestanec, zamstnan na palub se skupinou vz, pibhl
ihned ke slubu konajcmu dstojnkovi, a uprosted zmatku a
vhn mustva, kdy vichni nmonci zden ustupovali,
podal dstojnka, aby mu dovolil nasadit ivot na hldaovu
zchranu. Jakmile dstojnk pikvl, trestanec jedinm derem
kladiva perazil etz na noze a vyplhal se po lan do rhnov. V
tu chvli si nikdo neuvdomil, jak lehce perazil etz. Na to si
vzpomnli a pozdji.
Ve vtein byl trestanec na rhn. Na chvilku se zastavil, jako by
rhno mil pohledem. Tyto vteiny pipadaly divkm jako
vnost. Konen trestanec zdvihl oi k nebi a lid spatili, jak
vykroil kupedu. Dav si oddychl. Vidli, jak trestanec b po
rhn. Jakmile se dostal na konec, pivzal k rhnu jeden konec
lana pinesl je s sebou , druh konec hodil dol a zaal se po
nm spoutt. To byla chvle nevslovnho napt, protoe te
viseli nad propast dva mui msto jednoho.
Vypadalo to, jako kdy se pavouk chyst lapit mouchu; jenome
tady pavouk pinel ivot, nikoliv smrt. Deset tisc pr o se
upralo na oba mue. Nikdo ani nehlesl, nikdo nepromluvil, stejn
chvn stahovalo obo. Vechna sta zatajovala dech, jako by se
bla, aby nezeslila vtr, kter otsal obma uboky.
Zatm se trestanci podailo dostat se do blzkosti nmonka. Bylo
naase; jet chvli, a vyerpan a zoufal mu by byl klesl do
propasti; trestanec kolem nho pevn ovinul konec lana, jeho se
jednou rukou drel, zatmco druhou pracoval. Konen dav vidl,
jak se trestanec vyplhal zptky na rhno a vythl za sebou
hldae: chvli ho podpral, popl mu asu, aby nabyl sil, potom
ho vzal do nru a donesl ho po rhn ke stni a odtamtud do
strnho koe, kde ho spustil do rukou kamard.
V tu chvli zaal dav tleskat; nkte sta vzet dozorci plakali,
eny na nbe se objmaly a bylo slyet hlasy, volajc v nvalu
dojet: Milost tomu mui!
Ten vak ctil, e jeho povinnost je ihned sestoupit a pipojit se ke
skupin vz. Aby se k nim rychleji dostal, perukoval po lanov
a rozbhl se po spodnm rhn. Vichni ho sledovali pohledem.
Najednou v nich zatrnulo; a to bylo tm, e byl unaven nebo e se
mu zatoila hlava, jako by zavhal a zavrvoral. Dav hlasit
vykikl. Trestanec prv spadl do moe.
Pd byl nebezpen. Vedle Orionu kotvila fregata Algsiras a
uboh trestanec se ztil mezi ob lodi. Byla obava, aby se nedostal
pod jednu nebo pod druhou. tyi mui rychle vskoili do loky.
Dav je povzbuzoval, zkost znovu sevela srdce vech, kdo
pihleli. Trestanec se na hladin neobjevil. Zmizel v moi, ani je
rozvlnil, jako by byl spadl do suduoleje. Hledali hkem, potpli
se. Marn. Ptrali po nm a do veera; nenali ani jeho mrtvolu.
Nazt toulonsk noviny otiskly tchto nkolik dk: Dne 17.
listopadu 1823. Vera spadl do moe a utopil se trestanec,
odsouzen k nucen prci na palub Orionu, kdy se vracel z
msta, kde zachrnil nmonka. Jeho mrtvola nebyla nalezena.
Pravdpodobn se dostal pod kly arzenlu. Mu byl zapsn pod
slem 9430 a jmenoval se Jean Valjean.

KNIHA TET

VYPLNN SLIBU DANHO MRTV

Trampoty s vodou v Montfermeil

MONTFERMEIL LE MEZI LIVRY A CHELLES NAJINM KRAJI

nhorn planiny, kter oddluje Ourcq od Marny. Dnes je to dost
velk mstys, kde po cel rok vdte honosn vily a v nedli na
promend rozesmt many. V roce 1823 tam nebylo ani tolik
blch dom, ani tolik spokojench man. Byla to jen devn
vesnice. Tu a tam bylo vidt nkolik vil z minulho stolet, kter
jste rozeznali po panskm vzhledu, podle balkn z tepanho
eleza a vysokch oken, jejich mal tabulky tvoily na bli
sputnch aluzi celou stupnici rozlinch zelen. Nicmn byl
Montfermeil vesnic. Obchodnci na odpoinku a letn host ho
dosud neobjevili. Bylo to msto klidn a pkn, stranou vech
dleitjch cest; ilo se tam lacino, jako vbec na venkov, kde je
veho nadbytek a vechno po ruce. Jedin vody tu byl vzhledem k
vysoko poloen nhorn rovin nedostatek.
Musilo se pro ni chodit dost daleko. Konec vesnice smrem ke
Gagny erpal vodu v pekrsnch rybncch v nedalekm lese;
druh konec, kter se shlukl kolem kostela, nachzel pitnou vodu
jen v malm prameni uprosted nvr nedaleko silnice do Chelles,
asi tvrt hodiny od Montfermeil.
Zsobovn vodou byla krun prce pro kadou domcnost. V
zmonjch stavench a k mstn aristokracii patila i
Thnardierova krma platili tvrtnk za vdro mui, kter se ivil
donkou vody a vydlval si touto prac v Montfermeil osm sou
denn; ale nosi vody pracoval jen do sedmi hodin v lt a do pti
v zim, a jakmile nastal soumrak a okenice pzemk se zavely,
musili si vichni, kdo byli bez vody, dojt pro ni sami nebo se
obejt bez n.

To nahnlo hrzu ubohmu stvoen, na n ten nezapomnl,

mal Cosett. Vzpomnte si, e Thnardierovi mli z Cosetty
dvoj uitek; jej matka jim platila a holika u nich slouila.
Thnardierovi si nechali Cosettu u sebe, i kdy jim matka pestala
platit, jak jsme se o tom dotli v pedelch kapitolch. Mli ji za
sluku. Jako sluka musila bhat pro vodu, kdykoliv bylo poteb.
Proto dt, kter se dsilo mylenky, e pjde potm k prameni,
bedliv hledlo, aby v dom bylo dost vody.
Vnoce roku 1823 byly v Montfermeil vjimen skvl. Zatek
zimy byl mrn, neprelo ani nesnilo. Komedianti z Pae
dostali od pana starosty povolen postavit si boudy na hlavn
vesnick ulici a hlouek potulnch kram si podle tho
dovolen rozbil krmky na kostelnm nmst a odtud a do
Pekask uliky, kde, jak si snad vzpomnte, byla Thnardierova
krma. To naplnilo hospody a vepy a vlilo do klidnho kraje
hlun a vesel ivot. Jako vrn djepisec musm ci, e mezi
zvltnostmi na nmst byl zvinec, v nm dva ohyzdn
pacov, obleen v hadry a pil bhvodkud, ukazovali v roce
1823 montfermeilskm sedlkm stran brazilsk supy, kter nae
Krlovsk muzeum m teprve od roku 1845. Supi mli kolem o
tbarevnou kokardu. Zd se mi, e prodopisci kaj tomuto
ptku Caracara polyborus; pat do du dravc a do eledi
supovitch. Nkolik dobrch starch bonapartistickch vojk,
kte ili ve vsi na odpoinku, se chodilo na dravce zbon dvat.
Vyvolvai prohlaovali tbarevnou kokardu za jedinen zjev,
kter dobr Pnbh stvoil jenom pro jejich zvinec.
Prv na tdr veer popjelo nkolik mu forman a
podomnch obchodnk u stolu kolem ty nebo pti svek v
nzk mstnosti Thnardierovy hospody. Mstnost vypadala jako
vnitek kad jin hospody; stoly, cnov konvice, lhve, pijci,
kuci; mlo svtla, hodn hluku. Rok 1823 se vyznauje dvma
pedmty, kter byly tehdy u mansk tdy v md; stly tu na
jednom stole: kaleidoskop a plechov svtilna. Thnardierov
hldala veei, kter se pekla na pkn jasnm ohni; manel
Thnardier pil s hosty a mluvil o politice.
Krom povdn o politice, jeho hlavnmi nmty byla panlsk
vlka a vvoda angoulmsk, ozvaly se ve veobecnm hluku i
mstn zprvy jako:
V okol Nanterre a Suresnes se urodilo hodn vna. Tam, kde
potali s dvancti sudy, maj jich dvacet. Hrozny v lisech daly
hodn vy. Ale hrozny snad jet nebyly dozrl? Tady v
kraji nesm bt vyzrl. Dozraj-li, vno na jae sedne. To tam
asi maj hrozny drobnozrnn? Jet drobnj ne tady. Mus se
sklzet zelen.
A podobn
Jeden mlyn se rozkikl:
Copak jsme odpovdni za to, co je v pytlch? Dostaneme v nich
spoustu zrn, a nememe si hrt a pebrat je; tak to pijde
vechno mezi mlnsk kameny; je tam jlek, koukol, lecha, vikev,
semenec a velijak ned, a to do toho nepotm kamnky,
kterch je v nkterm obil spousta, obzvlt v bretaskm obil.
Bretask obil melu nerad, zrovna tak jako deva nerad ee
trmy, ve kterch jsou hebky. Pedstavte si, kolik je v tom
kodlivho prachu. Potom si lid nakaj na mlyne. Neprvem.
Nememe za patnou mouku.
Mezi dvma okny sedl vedle hospode sek, ujednval s nm
cenu za jarn poseen louky a kal:
Nekod, je-li trva mokr. Lpe se see. Rosa je dobr, pane. To
je jedno; ale ta trva, ta vae trva je jet mlad a see se patn.
Je tak jemn, e se ohb pod kosou.
A tak dl
Cosetta byla na svm obvyklm mst, sedla na trnoi
kuchyskho stolu u krbu. Byla v hadrech, na bosch nohou mla
devky a v zi z krbu pletla vlnn punochy pro mal
Thnardierky. Pod idlemi si hrlo kot. Ze sousedn mstnosti
bylo slyet smch a povdn dvou svch dtskch hlas, Eponiny
a Azelmy.
Vrohu u krbu visel na hebku karab.
Vpestvkch se odnkud z domu do hospodskho hluku ozval
pl malho dtte. Byl to chlapeek, kter se Thnardierov
narodil jedn zimy sama nevm pro, kala, snad e bylo
zima, a ktermu bylo nco pes ti roky.

Matka ho odkojila, ale nemilovala. Kdy kik mrnte byl pli

protivn, ekl Thnardier: Tvj syn bre, jdi se podvat, co chce.
Mm ho a po krk, odpovdla matka. A oputn chlapeek
plakal potm dl.
 II

Dv dokreslen podobizny

V tto knize jsme vidli Thnardierovy jenom z profilu; te si tu

dvojici obejdeme a podvme se na ni ze vech stran.
Thnardierovi bylo nco pes padest let; pan Thnardierov asi
tyicet, co znamen u eny padest; mezi enou a manelem
byla tedy vkov rovnovha.
teni si snad uchovali v pamti obraz velk Thnardierov od
prvnho setkn; byla svtlovlas, erven, tlust, masit, rozloit,
ohromn a il; patila, jak jsme u ekli, k druhu obrovitch
divoek, kter honosn vysedvaj na vronch trzch s
nunicemi velkmi jako dlaebn kameny. Uklzela byt, postele,
pokoje, prala prdlo, vaila, mraila se, smla i ertila. Mla jen
jedinou sluku pro vechno Cosettu; myku ve slubch slona.
Pi zvuku jejho hlasu se vechno tslo: okna, nbytek i lid. Jej
obliej, poset pihami, vypadal jako cednk. Mla vousy. Bylo to
typick trhoveck lamelezo v suknch. Bjen klela; chlubila se,
e ranou pst rozbije oech. Kdyby romny, kter etla, nebyly v
t obryni odhalily citlivku, nebylo by nikoho napadlo ci o n: je to
ena. Thnardierov byla dvka naroubovan na prodavaku ryb.
Kdo ji slyel mluvit, ekl: to je etnk; kdo se dval, jak pije,
podotkl: to je forman; kdo ji pozoroval, jak zachz s Cosettou, bez
vhn prohlsil: to je kat. Mlela-li, vynval j z st jeden zub.
Thnardier byl muek huben, bled, hranat, kostnat a
vyzbl. Vypadal chorobn, ale dailo se mu bjen dky jeho
dokonal prohnanosti. Z opatrnosti se usmval a byl zdvoil skoro
ke kadmu, i k ebrkm, kdy odmtal dt almunu. Ml pohled
kuny a vzezen spisovatele. Velmi se podobal portrtm abbho
Delilla. Jeho oblbenost zleela v tom, e pil s formany. Nikdo ho
nedovedl opt. Kouil z velk dmky. Nosil pracovn halenu a pod
n star ern aty. Tvil se, e rozum literatue a materialismu.
Znal jmna Voltaire, Raynal, Parny atd., a napodiv i svatho
Augustina, a dovolval se jich, aby podepel sv vroky. Tvrdil, e
m svj systm. Jinak to byl velk podfuk. Filozofujc darebk!
Takov typy jsou znmy. Vzpomnte si, jak pedstral, e slouil
na vojn; s chut vypravovval, jak jako serant estho nebo
devtho lehkho jezdeckho pluku kryl proti cel kadron
ernch husar vlastnm tlem njakho tce zrannho generla
a zachrnil ho z det kul. Proto si dal na ze honosnou vvsn
tabuli a cel kraj kal jeho krm hostinec U waterlooskho
seranta. Byl svobodomysln a psahal na klasiky a na Bonaparta.
Ve vsi se kalo, e kdysi studoval a chtl bt knzem.
Vme, e v Holandsku studoval na hostinskho. Tento sloit
darebk byl podle nutnosti Vlmem ve Vlmsku, Francouzem v
Pai, Belgianem v Bruselu a pohodln sedl na dvou idlch.
Jeho hrdinstv u Waterloo znme. Zejm trochu pehnl. Jeho
ivlem byly stl zmny, pletichy, dobrodrustv; rozervan
svdom vlee za sebou rozhran ivot; a je pravdpodobn, e v
boulivm asovm seku 18. ervna 1815 Thnardier patil k
hanebnmu plemeni marodr, kte, jak jsme u vyprvli, se
toulali krajem, prodali to, ukradli ono, a obyejn s celou rodinou
jezdili v njak pajdav ke za pochodujcm vojskem a pudov se
pidvali vdycky k tm, kdo vyhrvali. Kdy poln taen skonilo,
Thnardier ml, jak kal, malou hotovost, nasthoval se do
Montfermeil a otevel si tam krmu.
Jeho hotovost sloen z penenek a hodinek, zlatch prsten a
stbrnch kk, posbranch v dob n v brzdch posetch
mrtvolami, nebyla velk a nepivedla daleko marodra, z nho se
vyklubal krm.
Thnardier ml v pohybech jakousi pmoarost, kter
pipomnala kasrna, kdy se k nim pidalo zaklen, a semin,
kdykoli se pokioval. Byl krasoenk. inil se, aby se o nm
vilo, e je uen. Nicmn uitel vypozoroval, e dlhrubky.
Peliv psal ty pocestnm, ale zkuen oi v nich asto naly
pravopisn chyby. Byl to potmilec, labunk, povale a chytrk.
Nepohrdal slukami, a proto si jeho ena u nebrala sluebnou.
Obryn byla rliv. Namlouvala si, e cel svt tou po jejm
hubenm a lutm mukovi.
Thnardier, lovk nad vechno pomylen zchytral i rozvn,
byl spodan niema toho nejhorho rzu, nebo byl zrove
pokrytec.
To vak neznamen, e Thnardier nebyl obas schopen hnvu
zrovna tak jako jeho ena; ale to se stvalo zdka a jen tehdy, kdy
ho popadl vztek na cel lidsk pokolen, kdy ml v sob vhe
nenvisti, protoe patil mezi lidi, kte se vn mst, kte si
stuj na vechno, co se dje i co se na n hrne, a kte jsou stle
hotovi vrhnout se na prvnho lovka, jej potkaj, kte aluj na
stl zklamn, pohromy a nezdary svho ivota. Ve chvlch, kdy v
nm vechno kvasilo a kyslo a pekypovalo sty i pohledem, byl
dsn. Bda tomu, na kom si v tu chvli vylil vztek!
Krom vech ostatnch vlastnost byl Thnardier podle okolnost
pozorn, dvtipn, mlenliv nebo povdav, ale vdycky velmi
prozrav. Ml pohled nmonk, kte jsou zvykl mhouit oi
ped dalekohledem. Thnardier byl diplomat.
Kdykoli piel nkdo poprv do krmy a spatil Thnardierovou,
ekl: To je pn domu. Omyl. Nehrla ani roli pan. Pnem i pan
tu byl Thnardier. Ona pracovala, on tvoil. Vechno dil jakousi
magnetickou, neviditelnou a ustavinou innost. Stailo slovo,
asto jenom znamen, a mastodont poslouchal. Pro Thnardierku
byl Thnardier, ani si to pli uvdomovala, jakmsi vjimenm
a nadzenm stvoenm. Sama mla rzovit pednosti; i kdyby
nkdy s panem Thnardierem v drobnostech nesouhlasila, co se
nedalo pedpokldat, nikdy veejn neprohlsila, e manel nem
pravdu. Nikdy se ped cizmi lidmi nedopustila t chyby, kter se
eny tak asto dopoutj a kter se v parlamentn mluv k
dotknout se majesttu. Tebas vslednic jejich souladu bylojenom
zlo, pece Thnardierov poslouchala mue se zbonou oddanost.
Ta hora kiku a masa se pohybovala na pokyn malku kehkho
despoty. Uvaujeme-li o tom z malichern a smn strnky, byla
v tom obecn platn pravda: hmota se tu klanla duchu; jsou
oklivosti, kter maj sv odvodnn pmo v hlubinch vn
krsy. V Thnardierovi bylo pro ni nco zvltnho a dosud
nepoznanho; v tom tkvla jeho naprost nadvlda nad
manelkou. V uritch chvlch ho vidla jako rozatou svku;
jindy ho pociovala jako spr.
Bylo to stran stvoen, kter milovalo jen sv dti a neblo se
nikoho krom svho manela. Byla matkou, protoe patila mezi
savce. Jej matestv ostatn vystailo jen na dcery, a jak uvidme,
na chlapce u nevybylo. Kdeto Thnardier ml jen jednu
mylenku: obohatit se.
Nijak se mu to nedailo. Jeho velkmu talentu chyblo dstojn
jevit. Thnardier se v Montfermeil niil, je-li mono, aby se nula
niila; ve vcach nebo v Pyrenejch by se ten hladovec stal
milionem. Ale hospodsk si mus hledat pastvu tam, kam jej
osud zanese.
Chpeme, e je tu oznaen hospodsk uito v um smyslu a
nevztahuje se na cel stav.
V roce 1823 ml Thnardier asi patnct set frank splatnch dluh
a to mu psobilo starost.
Protoe byl k nmu osud umnn nespravedliv, patil
Thnardier k lidem, kte dobe, hluboce a nejmodernjm
zpsobem rozumj tomu, co je u barbarskch nrod ctnost a u
civilizovanch nrod pedmtem obchodovn: pohostinstv. K
tomu ke vemu jet pytlail a byl proslul dobrou mukou. Ml
nezvykle chladn a tich smch, kter byl obzvlt nebezpen.
Zsady hostinskho srvaly z nho obas jako blesky. Ml
odborn aforismy, kter vtpoval sv en. Povinnost
hospodskho, ekl j jednoho dne drazn a tie, je prodat
komukoli jdlo, odpoinek, svtlo, teplo, pinav prostradla,
sluebnou, blechy, smv; zastavit mimojdouc, vyprzdnit mal
mce a poestn ulehit velkm, uctiv poskytnout pste
cestujcm rodinm, odt mue, okubat enu, obrat dt; zapost
otvrn oken, zavrn oken, koutek u krbu, keslo, idli, stoliku,
podnoku, peinu, nnky, ba i otep slmy; hospodsk mus
vdt, kolikrt se hostv stn otelo zrcadlo, a pirazit mu za to, a
mus znt jet pt set tisc malikost, kter host je povinen
vechny zaplatit a po mouchy, kter jeho pes pochapal!
Ti dva byli manelsky spojen skok a vztek, speen ohavn a
stran.
Zatmco manel mudroval a potal, Thnardierka nemyslila na
neptomn vitele, nestarala se ani o verejek ani o ztek a ila
pln zaujat jen tm, co j pinela ptomn chvle.
Takov byli ti dva lid. A mezi nimi Cosetta, slab stvoen, vydan
napospas jejich dvojnsobnmu tlaku, drcen mlnskm
kamenem a zrove trhan kletmi. Mu a ena mli kad svj
odlin zpsob; Cosetta byla zasypvna ranami, o to se starala
ena; v zim chodila bosa, a o to se zaslouil mu.
Cosetta pospchala po schodech nahoru a dol, myla, kartovala,
drhla, metla, bhala a istila, sotva dechu popadala, nosila tk
bemena a dlala vechnu tkou prci, akoli byla velmi
slabouk. Nikdo neml smilovn; pan byla tvrd, pn jedovat.
Thnardierova krma byla jako pavuina, v n se Cosetta chytila a
zmtala. Jej neuten sluba byla nejdokonalejm tiskem, jak
si lze pedstavit. Jako by moucha slouila u pavouk.
Uboh dt trplo a mlelo.
Co se dje v duch, kter prv opustily Boha a octnou se od
svitu, malik a nechrnn, mezi lidmi?

III

Lid potebuj vno a kon vodu

Pili tyi nov pocestn.

Cosetta smutn uvaovala; akoli j jet nebylo ani osm let, trpla
tolik, e se asto zamyslila a mla pitom alostn vraz star
eny.
Jedno vko mla Cosetta zernal po rn pst, kterou j
Thnardierov utdila a pro kterou si pak as od asu
neodpustila jzlivou poznmku: Ta je ale okliv s tou svou
modinou na oku.
Cosetta myslila na to, e se setmlo, e u je pln tma a e bude
teba naplnit vodou hrnky a lhve v pokojch a e toudev u je
przdn.
Trochu ji uspokojovalo jen to, e se v dom Thnardierovch
mnoho vody nevypilo. Lid, kte mli ze, tam bvalo dost, ale
trpli zn, kter se lpe has z konvice ne ze dbnku. lovk,
kter by byl mezi tmi sklenicemi vna podal o sklenici vody, by
byl vemi ptomnmi povaovn za barbara. Pece vak se
holika v jedn chvli zachvla: Thnardierova pozdvihla pokliku
rendlku, v kterm se nco vailo, pak vzala sklenici a rychle
pistoupila ke toudvi. Otoila kohoutek; dvtko zdvihlo hlavu a
sledovalo kad jej pohyb. Z kohoutku vytkal tenounk
pramnek a naplnil sklenici jen do poloviny. Podvejme se, ekla,
u tu zase nen voda! Potom chvli mlela. Dt ani nedchalo.
No, poznamenala Thnardierova, dvajc se na poloplnou
sklenici, vlastn to sta.
Cosetta se znova dala do prce, ale vc ne tvrt hodiny ctila, jak j
srdce bije v prsou jako zvon.
Potala minuty, kter takto uplynuly, a pla si, aby u bylo rno.
Pijci se obas zadvali do oken a poznamenali: Je tma jako v
pytli! nebo: V tuhle hodinu by jen koka mohla vyjt na ulici bez
svtilny! A Cosetta se zachvla.
Nhle vstoupil jeden z podomnch obchodnk, kter byl v
hospod ubytovn, a ekl hrub:
Mmu koni jste nedali pt.
I dali, namtla Thnardierov.
Matko, km vm, e vodu nedostal, prohlsil obchodnk.
Cosetta vylezla zpod stolu.
Ale ano, pane! ekla, k dostal pt, pil z vdra, vypil pln vdro,
sama jsem mu dvala pt a mluvila jsem na nj.
Nebylo to pravda. Cosetta lhala.
Podvejme se, je jako drobeek, ale nale toho aa, zvolal
obchodnk. km ti, e nepil, ulinice! Kdy se nenapije, dch
zvltnm zpsobem, kter dobe znm.
Cosetta trvala na svm a zkost ochraptlm hlasem, kter bylo
sotva slyet, dodala:
Dokonce pil hodn!
O to vbec nejde, zvolal obchodnk hnviv, dejte koni pt, a
hotovo!
Cosetta vlezla pod stl.
Mte pravdu, ekla Thnardierova; jestlie zve nepilo, mus se
mu dt voda.
Potom se rozhldla.
Kdepak je ta holka?
Naklonila se a spatila Cosettu pikrenou na druhm konci stolu
tm pod nohama pijk.
Jde ven! vykikla Thnardierov.
Cosetta vylezla ze svho krytu, kam se ped chvl schoulila.
Thnardierova pokraovala:
Sleno Cimprlno, dones koni vodu.
Ale pan, pravila Cosetta slab, u jsme ji vypotebovali.
Thnardierka otevela dokon dvee na ulici.
Tak pro ni dojdi.
Cosetta sklonila hlavu a la pro przdn vdro, kter bylo v kout
u krbu.
Vdro bylo vt ne ona; holika by se byla mohla do nho
posadit, byla by v nm mla dost msta.
Thnardierov se vrtila ke krbu, devnou lic ochutnala obsah
rendlku a bruela:
Ve studnce je vody dost. Kdyby nebylo nic horho! Myslm, e
bych mla procedit cibuli.
Potom se chvli pehrabovala v zsuvce, kde byly kovov penze,
pep a alotka.
Tady m, ropucho, dodala, na zpten cest koup u pekae
bochnkchleba. Tady m patnct sovk.
Cosetta mla v zste kapsiku; beze slova vzala penz a uloila jej
do kapsy.
Potom s vdrem v ruce zstala bez hnut stt ped otevenmi
dvemi. Zdlo se, e ek, a j nkdo pijde na pomoc.
Pjde? vykikla Thnardierova.
Cosetta vyla. Dvee se zavely.

IV

Na jevit vstupuje panenka

ada kramskch bud, kter zanala u kostela, thla se, jak si

vzpomnme, a k Thnardierov krm. Boudy byly osvtlen,
protoe man mli co nevidt jt na plnon; a svky hoely v
paprovch kornoutech, co, jak ekl montfermeilsk uitel, sedc
v t chvli u Thnardierova stolu, psobilo magicky. Zato na nebi
nebylo vidt ani hvzdiku.
Posledn bouda stla zrovna proti dvem Thnardierovch; zila
cetkami, sklennm zbom a ndhernmi hrakami z plechu. Do
prvn ady postavil kram na bl podklad velkou loutku asi dv
stopy vysokou, v atikch z rovho muelnu, se zlatmi vlasy
na hlav. Vlasy mla opravdov a oi emailov. Ten zzrak byl
vystaven cel den k asu vech chodc mn ne desetiletch,
ani se ovem v Montfermeil nala matka dost bohat nebo tak
rozmail, aby ji svmu dtti koupila. Eponina a Azelma se na ni
dvaly cel dv hodiny a Cosetta se odvila prohldnout si ji jen
potaj.
Ve chvli, kdy Cosetta vyla s vdrem v ruce, tebas vyden a
ustraen, neodolala, aby nepozdvihla oi k t bjen panence, k
t dm, jak ji nazvala. Uboh holika se zastavila jako
zkamenl. Nevidla panenku jet tak zblzka a cel bouda j
pipadala jako palc; to u nebyla panenka, ale zjeven. Byla to
radost, ndhera, bohatstv, tst, kter se tu zjevilo v jakmsi
chimrickm zen t neastn bytstce, zapadl tak hluboko do
smutn a chladn bdy. S prostomyslnou a smutnou dtskou
moudrost mila Cosetta propast, kter ji dlila od panenky.
kala si, e by musila bt krlovnou nebo alespo princeznou,
aby mla takovou vc pro sebe. Prohlela si krsn rov
ateky, oslniv pisnut vlasy a myslila si: Jak je ta panenka
astn! Nemohla odvrtit oi od arovn boudy. m dle se
dvala, tm vc byla oslnna. Zdlo se j, e vid rj. Za tou velkou
loutkou byly dal panenky, kter j pipadaly jako vly a zjeven z
pohdek. Kram, kter pechzel sem tam v pozad boudy, j
pipadal jako sm Pnbh.
V tomto zbonm obdivu Cosetta zapomnla na vechno, dokonce
i na obstarvku, kter j byla svena. Hrub hlas Thnardierky ji
nhle odvolal do skutenosti. Tak ty jsi, opice, jet nela! Pokej,
j ti dm! Tak se podvejte, co dl. Pjde, ty ohavo?
Thnardierka vyhldla na ulici a spatila Cosettu u vytren.
Cosetta odbhla s vdrem, co j nohy staily.

Osaml holika

Protoe Thnardierova hospoda byla v sti vesnice kolem kostela,

musila Cosetta chodit pro vodu k lesn studnce smrem k
Chelles.
U se nepodvala ani na jedin kramsk vklad. Dokud la
Pekaskou ulikou pobl kostela, svtily j na cestu krmy, ale brzo
zmizel posledn zblesk svtla posledn boudy. Holika se octla
ve tm. Vnoila se do n. Protoe se j zanalo zmocovat podivn
rozilen, houpala pi chzi ze vech sil dradlem vdra a
vyluzovala tm zvuk, kter j byl spolenkem.
m dle la, tm byla tma ernj. Ulice byly przdn. Pesto vak
potkala enu, kter se otoila, jakmile Cosetta pela, a stanula bez
hnut, eptajc: Kam asi jde to dt? i je to snad vlkodlak?
Potom Cosettu poznala. Podvejme se, ekla si, toje Skivnek!
Cosetta prola bluditm klikatch a oputnch uliek, kterm
kon vesnice Montfermeil smrem k Chelles. la celkem srdnat,
dokud mla podle cesty domy nebo dokonce jen zdi. Co chvli
spatila prasklinou v okenici z svky; tam bylo svtlo a ivot,
tam byli lid, a to ji uklidovalo. Ale jak la dl, bezdn
zvolovala krok. Kdy minula posledn roh, zastavila se. Minout
posledn boudu bylo nesnadn; minout posledn dm j vak
pipadalo nemon. Postavila vdro na zem, rukou si rozhrbla
vlasy a zaala se pomalu krbat na hlav, jak to dlvaj ustraen
a nerozhodn dti. To u nebyl Montfermeil, to byla pole. Ped n
se tml pust prostor.
Zoufale se zahledla do tmy, kde u nikoho nepotk, kde jsou
zvata a snad i straidla. Dobe se dvala a slyela zvata, kter
pechzela v trv, a zeteln vidla straidla, kter se pohybovala
na stromech. A popadla vdro, protoe strach j dodal odvahy: I
co! pomyslila si, eknu, e tam voda nebyla! A odhodlan se
vracela do Montfermeil.
Avak ula sotva sto krok, zastavila se a znova si zaala rukou
projdt vlasy. Te se j zjevila Thnardierov; okliv
Thnardierka s sty hyeny a se vztekle planoucma oima. Dt
alostn pohledlo ped sebe i dozadu. Co dlat? Co z toho pojde?
Kam jt? Ped n pzrak Thnardierky; za n vechny non a lesn
peludy. Znovu se obrtila ke studnce a dala se do bhu. Chvatn
vyla z vesnice, vbhla do lesa, na nic se nedvala a nic neslyela.
Zmrnila bh, kdy u j dochzel dech, ale nezastavila se. la dl
jako zmmen.
I v tom spchu j bylo do ple.
Non umn lesa se nad n zavelo. Cosetta ji nemyslila,
nevidla. Nesmrnost noci stla proti n. Na jedn stran ohromn
tma, na druh tenhle drobeek.
Od kraje lesa bylo ke studnce asi sedm nebo osm minut chze.
Cosetta dobe znala cestu, protoe ve dne po n asto chodvala.
Podivn vc, e nezabloudila. To pud ji nejasn vedl. Nedvala se
vak ani vpravo ani vlevo bojc se, aby nco nespatila ve vtvch a
v kov. Tak dola k prameni.
Byla to zk jamka, vymlet vodou v jlovit pd, asi dv stopy
hlubok, obrostl mechem a vysokou kadeavou rostlinou, kter se
k nabran lmec Jindicha IV., a vydldn velkmi kameny.
S tichm a klidnm bublnm z n vytkal tenk pramnek.
Cosetta si ani nedopla asu vydechnout. Bylo tma jako v ranci,
ale ona se u studnky vyznala. V temnot hledala levou rukou nad
pramenem mlad doubek, o kter se obyejn opela, nahmatala
vtev, zachytila se j, naklonila se a ponoila vdro do vody.
Provala tuto chvli tak oste, e se jej sly ztrojnsobily. Zatmco
byla sklonna nad pramenem, nevimla si, e j z kapsy zstry do
studnky vypadl penz. Cosetta minci pi pdu ani nevidla, ani
neslyela. Vythla vdro skoro pln a postavila je na trvu.
Teprve pak si uvdomila, e je nadobro vyerpna. Byla by se rda
hned vydala na zpten cestu, avak ven vody ji tak vyslilo, e
nemohla udlat ani krok. Musila se posadit. Klesla do trvy a
schoulena zstala sedt.
Zavela oi, pak je otevela, ani vdla pro, ale nemohla jinak.
Zeen voda ve vdru vedle n tvoila kruhy, kter se podobaly
ble planoucm hadm.
Nad hlavou mla oblohu pokrytou obrovskmi ernmi mraky,
kter vypadaly jako chuchvalce dmu. Zdlo se, e se nad dttem
nejasn skln tragick maska stnu.
Jupiter zapadal do nebeskch hlubin.
Dt hledlo uden na velkou hvzdu, kterou neznalo; nahnla
mu strach. Obnice byla v tu chvli nzko nad obzorem a
prochzela hustou vrstvou mlhy, od n dsiv zrudla. Pochmurn
znachovl mlha hvzdu zvtila tak, e vypadala jako ziv rna.
Z planiny vl studen vtr. Les byl temn, bez mlnho a svho
letnho psvitu a nic se v nm ani nehnulo. Velk vtve se nad
Cosettou hroziv tyily. V neduivch a znetvoench kech na
mtinch syel vtr. Vysok traviny se vlnily pod vichrem jako
hoi. Ostruin se napahovalo jako dlouh pae ozbrojen drpy,
kter hledaj koist; nkolik suchch sntek vesu rychle peltlo,
jako by s hrzou unikalo ped nm, co se bl. Ze vech stran
zely hrzostran prostory.
Tma je zvratn. lovk potebuje svtlo. Kdokoliv se pono do
opaku dne, ct, e se mu svr srdce. Vid-li oko ern, duch se
rmout. Pi zatmn, v noci, v sazovit neprhlednosti ct zkost i
nejsilnj lid. V noci nikdo nevstoup do lesa, aby se nezachvl.
Stny a houtiny bud strach pro svou neproniknutelnost.
Nezeteln hlubina se mn v chimrickou skutenost. Se
straidelnou pesnost vystupuje na nkolik krok od vs
nepochopiteln zjev. V prostoru nebo v mozku se vzn nco
nejasnho a neuchopitelnho jako sny spcch kvtin. Na obzoru se
chyst cosi neblahho. Vdechujeme vpary velk a ern
przdnoty. Mme strach a rdi bychom se ohldli. Jsme bezbrann
proti hlubinm noci, proti vcem, kter jsou jakoby vyden,
proti mlenlivm obrysm, kter se rozptl, kdy se k nim
piblme, proti tajemnm rozsochm, proti znepokojenm
kovinm, proti sivm kalum, proti smutku, kter se odr v
ponurosti, proti hrobov nesmrnosti ticha, proti neznmm
bytostem, zhadnmu mhn vtv, proti dsivm kmenm
strom, proti snopkm rozevlt trvy. Nen srdnatho lovka,
kter by se nezachvl a nepoctil zkost. Zakoume cosi
ohyzdnho, jako by due splvala se stnem. Nelze vyjdit, jak
hrozn psob takov temnota na dt.
Lesy jsou apokalyptick pery; zatepn kdel mal duiky
skomrav stn pod jejich nestvrnmi klenbami.
pln man a bezdn Cosetta ctila, jak se j najednou zmocuje
ern majestt prody. U ji nezachvacovala jenom hrza, ale
nco horho. Chvla se. Nemme vrazy, ktermi bychom
povdli, co bylo divnho v tom chvn, kter ji mrazilo a do
hloubi srdce. Hledla vytetn do tmy. Uvdomovala si, e snad
ztra neodol, aby se sem v tuto hodinu nevrtila.
Aby se vymanila z podivnho stavu, jemu nerozumla, ale kter ji
dsil, zaala pudov nahlas potat jedna, dv, ti, tyi a deset,
a kdy skonila, zaala znovu. Tak mohla zase pravdiv vnmat
vci, kter ji obklopovaly. Ruce, kter si pi nabrn vody
namoila, ji zbly. Vstala. Padl na ni strach, pirozen a
nepemoiteln strach. Mla jen jednu mylenku: utci; utci v
nejvtm spchu, lesem, pes pole a k domm, a k oknm, a k
rozatm svkm. Pohldla na vdro, kter stlo ped n. Ale
strach, kter v n budila Thnardierka, byl tak velik, e se
neodvila utci a nechat je stt. Uchopila dradlo obma rukama.
Ale vdro zdvihla jen s velkou nmahou.
Udlala asi deset krok, ale pln vdro bylo tk, musila je
postavit na zem. Chvli zhluboka dchala, potom znovu chytila
dradlo a la, tentokrt ponkud dle. Ale musila se opt zastavit.
Po nkolika vteinch odpoinku la dl. Krela sklonna
kupedu jako staena; pod thou vdra j devnly pae; elezn
dradlo studilo a mrazilo do malch mokrch rukou; chvlemi se
Cosetta musila zastavit, a kdykoliv sezastavila, vyplchla j voda z
plnho vdra na bos nohy. To se dlo v lese, v noci, v zim,
daleko od lidskch o; bylo to osmilet dt. V tuto chvli vidl tu
smutnou vc jedin Bh.
A bda! Bezpochyby ji spatila i jej matka, protoe jsou udlosti,
kter otvraj oi mrtvch v hrob.
Cosetta oddychovala s bolestnm spnm, vzlyky j svraly hrdlo;
ale neodvaovala se plakat, protoe se i na tu dlku bla
Thnardierov. Mla pod takov dojem, e ji Thnardierova
pozoruje. la, velmi pomalu, a cesty neubvalo. Marn zkracovala
chvilky odpoinku, marn la pokad, jak nejdl mohla. S zkost
si pedstavovala, e tak pjde do Montfermeil nejmn hodinu a
e j Thnardierova nabije. Ta obava se pimsila ke strachu, e je v
noci sama v lese. Byla u vyerpna a jet ani nevyla z lesa. Kdy
se dotrmcela ke starmu katanu, kter tak dobe znala, uinila
posledn zastvku, del ne pedel, aby si podn odpoinula,
potom sebrala sly, vzala vdro a kurn vykroila. Pece vak se
mal zoufal stvoenko neovldlo, aby nezvolalo: ,, mj Boe,
mj Boe!
V tu vteinu najednou ctila, e vdro vbec nic nev. Ruka,
kter j pipadla ohromn, uchopila dradlo a mocn je pozdvihla.
Cosetta vzhldla vzhru. Vedle n v temnot krela velk ern a
vzpmen postava. Byl to mu, kter ji dohonil a jeho neslyela
pichzet. Beze slova uchopil dradlo vdra, kter nesla.
Pi kadm setkn v ivot se v lovku ozve pud. Dt seneblo.

VI

Dkaz o Boulatruellov soudnosti

Odpoledne toho tdrho dne roku 1823 se jaksi mu dosti

dlouho prochzel v nejoputnj sti bulvru Hpital v Pai.
Ten mu vypadal, jako by hledal byt; zdlo se, e se zastavuje u
nejskromnjch dom selho okraje pedmst Saint-Marceau.
Pozdji uvidme, e skuten najal pokoj v oputn tvrti.
Mu svm obleenm jako celm svm zjevem ztlesoval,
abychom tak ekli, typ chuasa lepho druhu, krajn bdu
spojenou s krajn istotou. To je spojen dosti vzcn: v
ulechtilch srdcch bud dvoj politovn, kter mme pro lovka
velmi chudho a pro lovka velmi dstojnho. Mu s neobyejn
starm, kulatm a dobe vykartovanm kloboukem ml na sob
vybledl oden redingot z okrov lutho sukna, jeho barva
nebyla v t dob nikterak npadn, velkou vestu staromdnho
stihu, ern kalhoty zedivl v kolenou, ern vlnn punochy a
dkladn koen stevce s pezkami. Vypadal jako bval domc
uitel z dobr rodiny, kter se vrtil z vyhnanstv. Podle docela
blch vlas a svratlho ela, podle namodralch rt a oblieje, v
nm vechno svdilo o utrpen a ivotn nav, byli bychom mu
hdali vc ne edest let. el pevn, tebas zvolna, ve vech jeho
pohybech bylo vidt zvltn slu, a podle toho byste byli ekli, e
je mu padest. Vrsky na ele ml pkn sloen a byly by se za
nho pzniv pimluvily u kadho, kdo by si jich byl viml. Kdy
sthl rty, objevil se mu v tvi zvltn rys, kter vypadal psn, ale
vyjadoval pokoru. V hloubi pohledu ml ten lovk jakousi
smutnou vyrovnanost. V lev ruce nesl nevelk balk svzan v
tku; pravou se opral o hl uznutou nkde v kov. Hl byla
peliv oezan a nevypadala pli zle; suky byly zahlazeny a
msto dradla mla kouli z vosku ervenho jako korle; byl to
obuek, ale vypadal jako hl.
Na zmnnm bulvru pejde mlo lid, obzvlt v zim. A pece
se zdlo, e se jim ten lovk sp vyhb, ne aby je vyhledval.
V tu dobu jezdil krl Ludvk XVIII. tm denn do Choisy-le-Roi.
Byla to jedna z jeho oblbench vyjdk. Ke druh hodin bylo
tm pravideln vidt krlovsk vz a skupinu jezdc na konch,
kte tryskem ujdli po bulvru Hpital.
Byly to kapesn i vn hodiny pro chudinu v t tvrti a kalo se:
Jsou dv, u se vrac do Tuileri.
Jedni pibhali a druz se stavli do ady, protoe projdjc krl
vdycky bud rozruch. Ostatn pjezd Ludvka XVIII. pokad
vzruil paskou ulici. Projdl rychle, aleveliensky. Tento
nepohybliv krl si liboval v klusu; protoe nemohl chodit, chtlo
se mu uhnt; ten chromec by se byl dal nejradji thnout
bleskem. Klidn a psn projdl alej tasench avl. Jeho tk
kryt kor, cel pozlacen, s velkmi bourbonskmi liliemi
namalovanmi na vplnch, uhnl s rachotem po ulicch. Sotva
bylo kdy do nho nahldnout. Vzadu v pravm rohu, na poltch
poitch blm atlasem bylo vidt irok, pevn a erven obliej,
sv elo s napudrovanou parukou, hrd oko, tvrd a jemn,
smv setlho lovka, dva velk nramenky s tsnmi,
pipevnn na obansk kabt, d zlatho rouna, k svatho
Ludvka, k estn legie, stbrnou hvzdu svatho Ducha, velk
bicho a irokou modrou dovou stuhu; to byl krl. Klobouk s
blmi pry si drel za Pa na kolenou krytch vysokmi
anglickmi kamaemi; kdy se vracel do msta, dval si klobouk
na hlavu, ale mlo dkoval za pozdravy. Studen se dval na lid, a
lid mu oplcel stejnou. Kdy se poprv objevil ve tvrti Saint-
Marceau, byl cel jeho spch v tom, e njak obyvatel pedmst
ekl svmu pteli: Tenhle tlusoch, to je vlda.
Pesn krlova jzda v tut hodinu byla denn udlost bulvru
Hpital.
Chodec ve lutm redingotu zejm nebyl z t tvrti a
pravdpodobn nepochzel ani z Pae, protoe nebyl zasvcen
do tchto podrobnost. Kdy ve dv hodiny vyrazil ze Salptrire
na bulvr krlovsk kor obklopen stbrn oprmkovanou
tlesnou str, zatvil se chodec pekvapen a mlem uden.
el po ulici docela sm; rychle ustoupil za roh zdi, ale neuel
pozornosti pana vvody havrskho. Vvoda havrsk ml toho
dne slubu jako kapitn tlesn stre a sedl ve voze naproti
krli. ekl Jeho Velienstvu: Ten lovk vypad hodn podezele.
Policist, kte vyklzeli cestu, kudy krl projdl, si ho tak vimli
a jeden z nich dostal rozkaz jej stopovat. Ale mu zael do
oputnch uliek pedmst, a protoe se zanalo smrkat,
policista ztratil jeho stopu, jak je uvedeno v hlen, pedloenm
toho veera panu kneti Anglsovi, sttnmu ministru a
policejnmu prefektovi.
Kdy mu ve lutm redingotu spletl policistovi stopu, zrychlil
krok, ale neopominul se nkolikrt pesvdit, e nen sledovn.
Ve tvrt na pt, to je skoro ji za tmy, ubral se kolem divadla u
brny Saint-Martin, kde toho dne hrli Dva trestance. Viml si
cedule osvtlen divadelnmi lucernami, a pestoe pospchal,
zastavil se, aby si ji peetl. Za chvli nato byl u ve slep ulice
Planchette a vstoupil do domu U cnov msy, kde tehdy byla
dopravn kancel voz do Lagny. Dostavnk odjdl v pl pt.
Kon byli zapraeni a cestujc chvatn vystupovali na vzvu
koho po vysokch schdkch dostavnku.
Mu se otzal:
Mte msto?
Jedin, vedle m, na kozlku, odpovdl ko.
Vezmu sije.
Nasednte.
Avak ped odjezdem si ko prohldl chudobn oblek cestujcho,
a vimnuv si malho balku, podal, aby mu hned zaplatil.
Jedete a do Lagny? zeptal se ko.
Ano, ekl mu.
Cestujc zaplatil a do Lagny.
Vydali se na cestu. Kdy projeli branou, pokusil se ko navzat
rozhovor, ale neznm odpovdal jenom jednoslabin. Ko se
tedy omezil na pohvizdovn a proklnn kon.
Vozka se zahalil do svho plt. Bylo zima. Zdlo se vak, e
cestujc na to ani nepomyslil. Tak minuli Gournay a Neuilly-sur-
Marne.
K est hodin byli v Chelles. Aby popl konm oddechu, zastavil
ko ped formanskou hospodou, zzenou ve star budov
krlovskho opatstv.
Vystoupm tady, ekl mu.
Vzal hl a balk a seskoil z vozu.
Za okamik zmizel.
Do hospody nevstoupil.
Kdy se za nkolik minut vydal vz na cestu do Lagny, na hlavn
chellesk ulici nebylo po mui vidu ani slechu. Ko se obrtil k
cestujcm uvnit.
Ten lovk, ekl, pece nen zdej, vbec ho neznm. Vypad,
jako by neml ani vindru; a pece mu na penzch nesejde; zaplat
do Lagny, a jede jenom do Chelles. Je tma, vechny domy jsou
zaven, do hospody neel a nikde po nm nen ani pamtky. Snad
se propadl do zem.
Mu se nepropadl do zem, ale chvatn potm proel hlavn
chelleskou ulic; pak, ne doel ke kostelu, zaboil na poln stezku,
kter vede do Montfermeil; el jako lovk, kter se v kraji vyzn a
u tam jednou byl.
Rychle krel tou cestou. V mst, kde ji petn star, stromy
lemovan silnice, kter jde z Gagny do Lagny, slyel, jak kdosi
pichz. Rychle se pikril do pkopu a ekal, dokud se nevzdlili
lid, kte tudy li. Jeho opatrnost byla skoro zbyten, protoe, jak
jsme ji ekli, byl velmi tmav prosincov veer. Na nebi bylo vidt
sotva dv ti hvzdy.
Na tomto mst zan vstup na pahorek. Mu se nedal po cest
do Montfermeil; zamil napravo pes pole a dlouhmi kroky se
dostal do lesa.
Kdy byl v lese, zvolnil chzi a bedliv si prohlel vechny stromy,
postupoval krok za krokem, jako by hledal a sledoval njakou
tajemnou stezku, a nerozhodn se zastavoval. Konen se po
dlouhm tpn dostal na paseku s hromadou velkch blavch
kamen. Rychle k nim zamil a v non mlze si je pozorn
prohlel, jako by si je ovoval. Nkolik krok od hromady stl
velk strom pokryt vrstky, kter jsou bradavicemi rostlinstva.
Doel ke stromu, pejel rukou po ke jeho kmene, jako by se chtl
o nem pesvdil a jako by chtl vechny ty bradavice spotat.
Naproti stromu, byl to jasan, stl katan s neduiv popraskanou
krou, ktermu dali jako obvaz zinkov, hebky stluen ps.
Stoupl na piky, aby zinkovou obru ohmatal.
Pak chvli udupval zem v mst mezi stromem a kamenm jako
lovk, kter se sna, aby pda nevypadala jako erstv
pekopan.
Potom se rozhldl a vykroil na cestu lesem.
Byl to mu, kter prv potkal Cosettu.
Kdy prochzel kovm smrem k Montfermeil, zahldl mal stn,
kter se pohyboval, tce oddychoval, stavl na zem sv bemeno,
znova je bral a vydval se na dal cestu. Piblil se a poznal, e je
to docela mal holika, kter nese ohromn vdro vody. Dohonil
ji a mlky se chopil dradla vdra.
 VII

Cosetta jde potm vedle neznmho

Cosetta, jak jsme u ekli, nemla strach.

Mu ji oslovil. Mluvil vnm hlasem a skoro tie.
Dvenko, to, co nese, je asi na tebe hodn tk.
Cosetta zdvihla hlavu a odpovdla:
Ano, pane.
Dej mi to vdro, pravil mu. Ponesu ti je.
Cosetta vdro pustila. Mu vykroil vedle n.
Je to skuten tk, zabruel mezi zuby. Potom dodal:
Kolik je ti let, malik?
Osm, pane.
A jde zdaleka?
Od pramene v lese.
A jde jet daleko?
Dobrou tvrthodinu odtud.
Mu chvli mlel, nae ekl zprudka:
Copak ty nem maminku?
Nevm, odpovdla holika.
Ne mohl mu nco ci, dodala:
Zd se, e ne. Ty druh maj. J nemm.
A po chvilkovm mlen pokraovala:
Myslm, e jsem ji nikdy nemla.
Mu se zastavil, postavil vdro na zem, poloil ob ruce na ramena
dvtka a pokouel se ve tm spatit jej obliej.
Huben a chorobn tv Cosettina se nejasn rsovala v bledm
svitu oblohy.
Jak se jmenuje? ekl mu.
Cosetta.
Muem jako by projela elektrick jiskra. Znovu se na ni podval,
potom odthl ruce z Cosettinch ramnek, zdvihl vdro a vykroil.
Za okamik se otzal:
Kde bydl, malik?
V Montfermeil, jestli to tam znte.
Jdeme tedy do Montfermeil?
Ano, pane.
Znovu se odmlel, nae pokraoval:
Kdo t poslal v tuhle dobu pro vodu do lesa?
Pan Thnardierov.
Mu zaal hovoit hlasem, kter chtl bt lhostejn, ale podivn se
tsl:
Co dl ta pan Thnardierov?
To je m pan, eklo dt. M hostinec.
Hostinec? pravil mu. Tak to tam dnes pespm. Ve m.
Jdeme tam, ekla holika. Mu krel dosti rychle. Cosetta mu
bez nmahy staila. U nectila navy. Chvlemi vzhlela k
neznmmu mui s klidem a nevslovnou oddanost. Nikdy ji k
tomu nemli, aby se obracela k prozetelnosti a aby se modlila. A
pece v sob ctila cosi jako nadji a radost vznejc se k nebi.
Uplynulo nkolik minut. Mu pravil:
Pan Thnardierova nem sluku?
Ne, pane.
Jsi tam sama?
Ano, pane.
Za chvilku bylo ticho opt perueno. Cosetta se ozvala: Vlastn
jsou tam jet dv holiky.
Jak holiky?
Ponina a Zelma.
Dt takto zjednoduovalo romantick jmna, oblben u
Thnardierovch.
Kdo je ta Ponina a Zelma?
To jsou sleny pan Thnardierov. Toti jej dcery.
A co dlaj?
Ach! vzdychlo dt. Maj krsn panenky, vci, na nich je zlato,
ty maj stle co dlat. Hraj si, bav se.
Cel den?
Ano, pane.
A ty?
J pracuji.
Cel den?
Dt zdvihlo velk oi, v nich byla slza, kterou vak nebylo vidt,
protoe bylo tma, a tie odpovdlo:
Ano, pane.
Po chvilce ticha pokraovalo:
Nkdy, kdy jsem hotova s prac a dostanu dovolen, tak si tak
smm hrt.
Jak si hraje?
Jak mohu. Nechaj m. Ale nemm mnoho hraek. Ponina a
Zelma nechtj, abych si hrla s jejich panenkami. Mm jen
olovnou avliku, jenom takhle dlouhou.
Dt ukzalo malek.
Ale neee?
, ano, pane, pravilo dt, uzne i salt a moue hlavu.
Doli do vsi; Cosetta vedla cizho mue ulicemi. Minuli pekastv,
ale Cosetta nevzpomnla, e m pinst chlb. Mu se pestal
vyptvat a zasmuile mlel. Kdy minuli kostel, vidl boudy, v
kterch se jet iv prodvalo, a zeptal se Cosetty:
Tady je vron trh?
Ne, pane, vnon.
Kdy se blili k hospod, Cosetta se nesmle dotkla jeho pae.
Pane?
Copak, mil dt?
Jsme blzko naeho domu.
A co na tom?
Dte mi te to vdro?
Pro?
Protoe by mi pan nabila, kdyby vidla, e mi je nkdo nesl.
Mu j podal vdro. Za okamik byli u dve krmy.
 VIII

Je nepjemn hostit chuasa, kter je mon bohat

Cosetta se neubrnila, aby nepohldla smrem k velk loutce, stle

jet vystaven u hrake, nae zaklepala. Dvee se otevely.
Objevila se Thnardierov se svkou v ruce.
To jsi ty, ulinice! To sis ale dala naas! Jist sis hrla, darebako!
Pan, ekla Cosetta chvjc se, je tu njak pn, kter chce
penocovat.
Thnardierova velmi rychle zmnila podmraen obliej ve vldn
smv, co je nhl zmna, kter jsou hospodt bn schopni, a
chtiv si prohldla pchozho.
Toje ten pn? ekla.
Ano, pan, odpovdl mu a zdvihl ruku ke klobouku.
Bohat pocestn nejsou tak zdvoil. Ten pohyb, prohldka
cizincova obleku a jeho zavazadla, na kterou Thnardierova
potebovala jen okamik, zahnaly vldn smv a ustoupily
podmraenmu vrazu. ekla sue:
Vstupte, dobr mui.
Dobr mu vstoupil. Thnardierov se na nho podvala
podruh, dkladn si prohldla jeho ponkud promkl klobouk
a nadobro ouml redingot a potesenm hlavy, nakrenm nosu a
zamiknm se dorozumla s manelem, kter stle jet popjel s
formany. Manel j na to odpovdl neznatelnm pohybem
ukazovku, kter s ohrnutm spodnho rtu v podobnm ppad
znamen: ebrota. Potom Thnardierov zvolala:
To m velmi mrz, dobr mui, ale u nemm msto.
Ulote m, kde chcete, ekl mu, na pdu, ve stji. Zaplatm
jako za pokoj.
tyicet sou.
tyicet sou. Budi.
Dobr!
tyicet sou! ekl tie jeden forman Thnardierov. Vdy se
plat jen dvacet sou.
On zaplat tyicet sou, ekla Thnardierka stejn tie.
Chudkm nedvm levnj noclehy.
To je pravda, pipojil jej mu potichu, takov lid kaz dobrou
povst domu.
Zatm mu odloil balk a hl na lavici a posadil se ke stolu, na
nj Cosetta honem postavila lhev vna a sklenici. Kupec, kter
chtl vdro vody, sm kon napojil. Cosetta se znovu vrtila pod
kuchysk stl k svmu pleten.
Mu sotva smoil rty ve sklenici s vnem, kter si nalil, a pozoroval
dt s podivnm zjmem.
Cosetta byla okliv. Snad by byla hezk, kdyby byla astn. U
jsme nartli jej smutnou postaviku. Cosetta byla huben a bled;
bylo j asi osm let, ale nebyli byste j hdali ani est. Velk oi,
zapadl do jakchsi hlubokch stn, byly plem skoro vyhasl.
stn koutky byly stle staen zkost, jak to vdme u
odsouzenc a lid beznadjn nemocnch. Ruce mla, jak jej
matka uhodla, znien oznobeninami. V tu chvli se v zi ohn
oste uplatnily kosti a zdraznily jej vyzblost. Protoe se stle
chvla zimou, zvykla si tisknout koleno ke kolenu. Byla obleena
jen v cry, kter v lt budily soustrast a v zim hrzu. Mla na
sob jen pltno, sam dra; ani hadk z vlny. Tu a tam prosvtala
pokoka, pln modin a ervench skvrn, kter prozrazovaly
msta, kam ji Thnardierka uhodila. Bos nohy mla erven a
zkehl. Vystoupl kln kosti byly k pli. Cel zjev toho dtte,
jeho vzhled, chovn, zpsoby, zvuk jeho hlasu, pestvky mezi
jednotlivmi slovy, pohled, mlen, nejnepatrnj pohyby
prozrazovaly a tlumoily jedin pocit strach.
Strach ji poznamenal od hlavy a k pat; byla jm doslova pokryt;
strach j tiskl lokty k bokm, stahoval paty pod sukn, strach ji ml
k tomu, aby zabrala pokud mono nejmn msta, aby dchala,
jen kolik je nutn, a strach se stal jej soust, ba pmo
nevykoenitelnm tlesnm nvykem, kter se mohl jedin
rozrstat. V hloubi o se tml udiven koutek pln hrzy.
Cosetta mla takov strach, e se ani neodvila pisednout ke
krbu, aby se usuila, akoliv se vrtila vecka umen, a mlky se
dala do prce.
Pohled tohoto osmiletho dtte byl obyejn tak neptomn a
nkdy tak tragick, e se v uritch okamicch zdlo, e pozbv
rozumu nebo ji posed bs.
Nikdy, jak jsme ji povdli, se nedovdla, co je modlitba, nikdy
nevkroila do kostela. Copak m na to as? kvala
Thnardierka.
Mu ve lutm redingotu nespustil z Cosetty oi.
Nhle Thnardierova vzkikla:
Abych nezapomnla! Co je s chlebem?
Cosetta podle zvyku ihned vylezla zpod stolu, jakmile se ozval hlas
pan Thnardierov.
Na chlb docela zapomnla. Utekla se k obvyklmu prostedku
stle podench dt. Lhala. Pan, peka ml zaveno.
Mla jsi zaklepat.
Klepala jsem, pan.
Noa?
Neotevel.
Ztra se dozvm, jestli to je pravda, ekla Thnardierov. Jestlie
le, tak si to odske. A te mi vra tch patnct sou.
Cosetta vsunula ruku do kapsy zstry a zezelenala. Penz v kapse
nebyl.
Tak co? pravila Thnardierka, Slyelas?
Cosetta obrtila kapsu; nic v n nebylo. Co se stalo s tm penzem?
Neastnice nemohla promluvit. Byla jako zkamenl.
Ztratilas ho? chrela Thnardierka, Anebo mi ho chce ukrst?
Zrove vzthla ruku pro karab zaven u krbu.
Ten obvan pohyb dal Cosett slu vykiknout:
Odpuste, pan! J u to vckrt neudlm.
Thnardierov sundala karab.
Zatm mu ve lutm redingotu prohledval kapsu, ani si kdo
toho pohybu viml. Ostatn druz host pili, hrli karty a nieho si
nevmali.
Cosetta se zkostliv schoulila v rohu krbu, pokouejc se skrt a
uchrnit sv uboh polonah dy. Thnardierka zdvihla pai.
Dovolte, pan, ekl mu, ale prv jsem vidl, jak nco vypadlo z
kapsy zstry t malik a zakutlelo se to a sem. Snad je to
tenhle penz.
Zrove se sklonil a pedstral, e okamik nco hled.
Opravdu. Zde je, pravil a narovnal se.
A podal Thnardierov stbrn penz.
Ano, to je on, ekla.
Byl to dvacetisou, ale Thnardierov se nepela, kdy vidla, e na
tom vydlv. Dala penz do kapsy a na dt se jenom vztekle
podvala a ekla: A se to vckrt nestane!
Cosetta se vrtila na msto, ktermu Thnardierov kala bouda,
a jej velk oi, upen na neznmho pocestnho, se zaaly plnit
vrazem, jak dosud nikdy nemly. Byl to teprve jen prost div,
ale ji se v nm zraila asn dvra.
Abych nezapomnla, chcete veeet? zeptala se Thnardierov
hosta.
Neodpovdl. Zdlo se, e je hluboce zamylen.
Kdo je ten lovk? ekla si v duchu. Urit njak chudk, kdy
nem ani na veei. Ale zaplat mi za nocleh? Ml tst, e ho
nenapadlo ukrst stbrn penz, kter byl na zemi.
Zatm se otevely dvee a vstoupily Eponina a Azelma.
Byly to opravdu hezk holiky, spe mstky ne venkovanky,
velmi roztomil; jedna mla katanov leskl vlasy, druh dlouh
ern copy, kter j spadaly po zdech; ob byly iv, ist,
baculat, sv a zdrav, radost pohledt. Byly teple obleeny, ale s
takovou mateskou p, e ani v tch tlustch ltkch neztrcely
vih. Byly chrnny ped zimou, ani byl smazn jejich jarn
pvab. Ob vyzaovaly svtlo. Krom toho bylo patrno, e maj ve
vem vrch. V obleku, v radosti, v hluku, kter tropily, byla zejm
jejich nadvlda. Kdy vstoupily, Thnardierov jim bruavm
tnem, plnm zboovn, ekla: No, e u jste tady!
Potom si jednu po druh pithla na kolena, hladila jim vlasy,
pevazovala jim stuky a propustila je konen s nnm
tepnutm, jak to matky dlvaj. Pitom zvolala: M mal
holiky!
ly se posadit ke krbu. Mly panenku, kterou s veselmuknm
pevracely a obracely na kolenou. Cosetta zvedla obas oi od
svho pleten a smutn se dvala, jak si hraj.
Eponina a Azelma si Cosetty ani nevimly. Byla pro n cosi jako
pes. Vem tem holikm nebylo dohromady ani tyiadvacet, a
ji pedstavovaly celou lidskou spolenost: na jedn stran zvist,
na druh pohrdn.
Panenka sester Thnardierovch byla hodn vyrudl, star a
rozbit, ale Cosetta ji proto nepovaovala za mn obdivuhodnou,
protoe ona panenku, tedy opravdickou panenku, mme-li
utoznaen, ktermu vechny dti rozumj, jet nikdy nemla.
Thnardierova, kter chodila po mstnosti sem tam, si nhle
vimla, e Cosetta lelkuje a e se msto prce dv, jak si jej dcerky
hraj.
Te jsem t pistihla! vykikla. Takhle pracuje! Karabem ti
uku, jak se pracuje.
Cizinec, ani vstal ze idle, se obrtil k Thnardierov.
Pan, ekl se skoro bzlivm smvem, nechte ji, a si hraje!
Od cestujcho, kter by byl sndl kus unky, vypil k veei dv
lhve vna a nebyl by vypadal jako ebrota, bylo by takov pn
rozkazem. Ale Thnardierov tentokrt nemla zapoteb
pipustit, aby lovk s takovm kloboukem ml njak pn a aby
si lovk v takovm redingotu dovolil dt najevo svou vli. Kysele
ho odbyla:
Mus pracovat, protoe j. Neivm ji, aby nic nedlala.
Co to vlastn plete? otzal se cizinec mrnm hlasem, kter byl
tak podivn v rozporu s jeho ebrckm obleenm a s jeho
rameny nosie zavazadel.
Thnardierka rila odpovdt:
Punochy, prosm. Punochy pro m holiky, kter nemaj co
oblci a mlem chod bosy.
Mu se podval na Cosettiny uboh erven nohy a pokraoval:
Kdy bude hotova s tmhle prem punoch?
Nejdv za ti nebo tyi dny, holka ln.
A kolik asi stoj takov pr punoch, kdy je doplete?
Thnardierov se na nho opovrliv podvala:
Alespo ticet sou.
..Dala byste mi je za pt frank? pravil mu.
Sakra! zvolal forman, kter je poslouchal, a hrub se zasml. Pt
frank! To bych ekl. Pt kul!
Thnardier povaoval za svou povinnost nco k tomu ci.
Ano, pane, pejete-li si, dme vm ten pr punoch za pt frank.
My nic hostm neodmtme.
Muste ale zaplatit ihned, dodala stroze a rozhodn
Thnardierka.
Kupuji ten pr punoch, odvtil mu, vythl z kapsy ptifrank,
poloil jej na stl a dodal: A platm za nj.
Potom se obrtil ke Cosett.
Te pracuje pro m. Hraj si, dt.
Forman byl ptifrankem tak pohnut, e nechal sklenici sklenic a
pibhl. A nen falen, vykikl, kdy si penz prohldl. Opravdu
jako kolo od vozu, a poctiv mince!
Thnardier pistoupil a mlky dal penz do kapsy u vesty.
Thnardierova nevdla, co by namtla. Kousla se do rt a naladila
tv do nenvistnho vrazu.
Ale Cosetta se tsla. Odvila se zeptat: Pan, je to pravda? Smm
si hrt?
Hraj si! ekla Thnardierka hroziv.
Dkuji, pan, zaeptala Cosetta.
A zatmco sty dkovala Thnardierov, podkovn due nleelo
pocestnmu.
Thnardier se vrtil k pit. ena mu poeptala:
Kdo to asi je, ten lut lovk?
Vidl jsem u milione, odpovdl Thnardier sebevdom,
kte taky mli takov redingoty.
Cosetta odloila pleten, ale zstala na svm mst. Vdycky se
pohybovala pokud mono nejmn. Z krabice za sebou si vzala
nkolik starch hadk a olovnou avliku.
Eponina a Azelma si nevmaly, co se dje. Pustily se do velmi
dleit prce; chytily koku. Odhodily loutku na zem a Eponina,
kter byla star, zabalila kroutc se a moukajc kot do spousty
ervench a modrch stik a zbytk. Pi t vn a nesnadn
prci vykldala seste nnou a roztomilou dtskou mluvou, jej
pvab, podobn ndhee motlch kdel, se ztrat, pokusme-li se
jej zachytit:
Vid, sestiko, tahle panenka je mnohem zbavnj ne tamta.
Hbe se, ki, je tepl. Poj, sestiko, hrajme si s n. To bude m
holika. J budu dma. Pijdu k tob na nvtvu a ty si ji bude
prohlet. Najednou si vimne, e m vousy, a bude se jim divit.
A pak uvid jej ui a potom jej ocas, a bude se tomu divit. A pak
mi ekne: Ach, Paneboe! a j ti eknu: Ano, pan, takov je m
holika. Dnes jsou vechny holiky takov.
Azelma s obdivem naslouchala.
Zatm pijci zaali zpvat oplzlou psniku, kter se smli, a se
strop otsal. Thnardier je povzbuzoval a zpval s nimi.
Jako si ptci vystelou hnzdo mkoliv, tak si dti udlaj panenku
ze veho. Zatmco Eponina a Azelma balily kot, Cosetta strojila
avliku. Kdy ji zavinula jako miminko, poloila siji na pai a
tieji zpvala ukolbavku.
Panenka pat mezi nejnezbytnj poteby a zrove je
nejroztomilejm projevem pudu enskho dtstv. Starat se,
oblkat, zdobit, strojit, svlkat, znovu navlkat, uit, napomnat,
houpat, konejit, uspvat, pedstavovat si, e nco je nkdo, v tom
je cel budoucnost eny. Pi he a povdn, pi it vbaviek,
slintk, atiek, ivtk a koilek se dt stv holikou,
holika dvkou a dvka enou. Prvn dt je pokraovnm
posledn panenky.
Mal holika bez panenky je skoro tak neastn a nemon jako
ena bez dtte.
Cosetta si proto udlala panenku ze avliky.
Thnardierka pistoupila k mui v lutm. Mj manel m
pravdu, myslila si, snad je to pan Laffitte! Bohat lid bvaj
podivn!
Opela se loktem o stl.
Pane ekla.
Pi tom slov pane se mu otoil. Thnardierka mu dosud kala
jen dobr mui nebo love.
Vidte, pane, pokraovala nasldlm hlasem, kter byl jet
protivnj ne jej hrubost, chci, aby si dt hrlo, nejsem proti
tomu, ale jen protentokrt, protoe jste lechetn. Ale jak vidte, ta
holka nic nem. Mus tedy pracovat.
To dt nen vae? zeptal se mu.
Paneboe! Ne, pane! Je to chudra, kterou jsme si vzali k sob jen
tak z dobroinnosti. Je skoro blb. Asi e m v hlav vodu. Vak
vidte, e m velkou hlavu. Dlali jsme pro ni, co jsme mohli, ale
nejsme bohat. Marn jsme psali do jejho kraje, a u est msc
nedostvme odpov. Myslme si, e jej matka zemela.
Ale! ekl mu a znovu se ponoil do mylenek.
Ta jej matka nebyla nic kloudnho, dodala Thnardierova.
Opustila sv dt.
Po cel ten rozhovor Cosetta z Thnardierky nespustila oi, jako
by ji byl pud upozornil, e se mluv o n. Slyela jen nejasn. Tu a
tam pochytila njak slovo.
Zatm pijci, ze t tvrtin opil, opakovali sprostou pse se
zdvojenm veselm. Byla to pse svrchovan neslun, zamchali
do n Pannu Marii a Jeka. Thnardierov k nim pistoupila, aby
se s nimi tak s chut zasmla. Cosetta hledla zpod stolu na ohe,
kter se odrel v jejch upench och. Zaala houpat miminko,
kter si zavinula, a tie zpvala. Maminka mi umela! Maminka mi
umela! Maminka mi umela!
Po novm nalhn hostinsk mu v lutm svolil, e povee.
Co chce pn?
Chlb a sr, ekl mu.
Je to zaruen tulk, myslila si Thnardierov.
Opilci neustvali zpvat, zatmco dt pod stolem prozpvovalo
svou psniku.
Nhle Cosetta umlkla. Prv se otoila a spatila panenku malch
Thnardierek, kterou opustily pro kot a nechaly leet na zemi
nkolik krok od kuchyskho stolu.
Pustila zabalenou avliku, kter j vyhovovala jen zpola, a pomalu
se rozhldla mstnost. Thnardierova hovoila tie s manelem a
potala penze, Ponina a Zelma si hrly s kottem, pocestn jedli,
pili nebo zpvali, nikdo se na ni nedval. Nesmla promarnit ani
chvilku. Po kolenou a po rukou vylezla zpod stolu, jet jednou se
ubezpeila, e si j nikdo nevm, rychle se piplila k panence a
uchopila ji. Za okamik byla u zase na svm mst, sedla
nehybn a jen se trochu natoila, aby panenku, kterou chovala v
nru, zaclonila. tst hrt si s panenkou bylo pro ni tak vzcn,
e mlo vechnu slu rozkoe.
Nikdo ji nevidl krom pocestnho, kter pomalu jedl svou
skromnou veei.
Ale blaenost trvala jen tvrt hodiny.
Jakkoliv si Cosetta dvala pozor, pece si nevimla, e jedna
noika loutky penv a e ji ze z krbu velmi jasn osvtluje.
Rov a leskl noika, kter svtila ze stnu, upoutala najednou
pohled Azelmy, a ta upozornila Eponinu: ,.Podvej se, sestiko!
Ob holiky strnuly. Cosetta se opovila vzt si jejich panenku!
Eponina vstala, a ani pustila kot, la za matkou a zaala ji tahat
za sukn.
Nech m! ekla matka. Co chce?
Maminko, eptala holika, podvej se!
A prstem ukzala na Cosettu.
Cosetta, cel unesen, e se j nco podobnho dostalo do rukou,
nevidla a neslyela.
Obliej Thnardierov nabyl najednou zvltnho vrazu, kter se
skld ze zloby pimchan k ivotn malichernosti a pro nj si
eny tohoto druhu vyslouily nzev megery.
Tentokrt byl jej hnv jet rozncen uraenou pchou. Cosetta
pekroila vechny meze, Cosetta se dotkla panenky sleinek.
Carevna, kter by byla spatila muika, jak si zkou modrou
dovou stuhu jejho carskho syna, by se nezatvila urputnji.
Hlasem ochraptlm vztekem vykikla:
Cosetto!
Cosetta se zachvla, jako by se byla pod n zatsla zem. Obrtila
se.
Cosetto! opakovala Thnardierov.
Cosetta vzala panenku a jemn, s jakousi zbonou ctou smenou
se zoufalstvm ji poloila na zem. Potom, ani z n spustila oi,
sepjala ruce, a pak, co je stran, musme-li to ci o dtti jejho
vku, zalomila rukama; a potom co ji nevynutil dn zitek
toho dne, ani cesta do lesa, ani tha vdra, ani ztrta penz, ani
pohled na karab, ani spousta zlch slov, kter vyslechla od
Thnardierky zaplakala. Hlasit se rozvzlykala.
Mezitm pocestn vstal.
Co se stalo? ekl Thnardierov.
Nevidte? pravila Thnardierka a prstem ukzala na corpus
delicti, kter leel u Cosettinch nohou.
A co na tom? otzal se mu.
Ta ebrck holota, odpovdla Thnardierov, si dovolila
dotknout se panenky mch dt!
Tolik kiku pro takovou malikost? ekl mu. Co na tom, kdyby
si s n nakrsn hrla!
Dotkla se j pinavma rukama! pokraovala Thnardierov.
Svma odpornma rukama!
V tu chvli se Cosettiny vzlyky zdvojnsobily.
Bude mlet! vykikla Thnardierov.
Mu el rovnou ke dvem, otevel je a vyel. Jakmile byl venku,
vyuila Thnardierov jeho neptomnosti a kopla Cosettu pod
stolem tak siln, e se dt hlasit rozkielo.
Dvee se otevely, vstoupil mu, v obou rukou nesl pohdkovou
loutku, o n jsme se zmnili a kter se vesnick dti od rna
zbon obdivovaly, postavil ji ped Cosettu a ekl:
Podvej se, tahle panenka je tv.
Musme si pedstavit, e u hodinu, co tu sedl a pemlel,
pozoroval bezdn hraksk krm, ozen lampiny a
svkami tak skvle, e se jevil oknem hospody jako slavnostn
osvtlen.
Cosetta pozdvihla oi, zadvala se na mue s panenkou v nru,
jako by se dvala na pchod slunce; zaslechla neslchan slova: je
tv, pohldla na nho, podvala se na panenku, potom zvolna
couvla a pikrila se hluboko do svho koutku pod stolem.
U ani neplakala a nekiela. Zdlo se, e si netrouf vydechnout.
Thnardierov, Eponina a Azelma zstaly jako sochy. I pijci
strnuli. V cel hospod nastalo slavnostn ticho.
Thnardierov, zkamenl a zaraen, zaala se opt dohadovat.
Kdo vlastn je ten star? Chuas? Milion? Snad je oboj, toti
zlodj?
Na Thnardierov oblieji se objevila hlubok vrska, kter
zvrazn a zdrazn lidskou tv pokad, kdykoliv v n pevldne
pud se v svou zvec mohutnost. Krm hledl stdav na
loutku a na pocestnho; zdlo se, e mue oichv, jako by vtil
pytel penz. To trvalo, jen co by se zablsklo. Piblil se k en a
ekl j tie:
Ta ndhera stoj pinejmenm ticet frank. dn hlouposti. Na
bicho ped tm lovkem!
Hrub povahy maj s povahami prostomyslnmi nco spolenho:
neznaj pozvolnch pechod.
Tak co, Cosetto, ekla Thnardierov hlasem, kter ml bt velmi
nn, ale byla v nm jen medov kyselost fri. Nevezme si tu
panenku?
Cosetta se odvila vylzt ze svho krytu.
M mil Cosetto, ozval se Thnardier lichotivm hlasem, pn ti
dal panenku. Vezmi si ji. Je tv.
Cosetta si prohlela zzranou pannu skoro s hrzou. Jej obliej
byl jet smen slzami, ale oi se j zaaly plnit podivnm
zenm radosti jako obloha za rannho svtn. V t plvtein
zakouela to, co by byla poctila, kdyby j byl nkdo znenadn
ekl: Malik, jsi francouzskou krlovnou.
Zdlo se j, e z panenky vylehne blesk, kdy se j dotkne.
sten to bylo pravda, protoe si kala, e j Thnardierov
vyhubuje a e j nabije.
Pece vak ji panenka pli lkala. Cosetta se konen piblila,
otoila se k Thnardierov a plae zaeptala:
Smm, pan?
dn slovo nevyjd ten vraz, tak zoufal, uden a unesen
zrove.
Samo sebou, odsekla Thnardierka. Je tv. Vdy ti ji pn dv.
Skuten, pane? zeptala se Cosetta. Je to pravda? Je ta dma
moje?
Zdlo se, e cizinec m oi pln slz. Ocitl se pravdpodobn na
tom stupni dojet, kdy nemluvme, abychom se nerozplakali.
Pikvl Cosett a vloil dminu ruku do jej ruky.
Cosetta ruku chvatn odthla, jako by ji dma splila, a zadvala
se na dlabu. Musme pipojit, e v tu chvli pehnan vystrkovala
jazyk. Nhle se otoila a naden uchopila loutku.
Buduj kat Kateina, ekla.
Byla to podivn chvle, kdy se Cosettiny hadry setkaly a pomchaly
se stukami a nadchanm rovm muelnem panenky.
Pan, pokraovala Cosetta, smm ji poloit na idli?
Ano, mil dt, odpovdl Thnardier.
Te se Eponina a Azelma dvaly na Cosettu se zvist.
Cosetta poloila Kateinu na idli, posadila se na zem a ani se
nehnula, nic neekla a ponoila se do zbonho pozorovn.
Hraj si, Cosetto, ekl cizinec.
Vdy si hraju, prohlsila holika.
Toho cizince, toho neznmho lovka, kter se objevil, jako by
sama prozetelnost pila Cosettu navtvit, Thnardierov z cel
due nenvidla. Musila se vak pemoci. Dojmy byly nad jej sly, i
kdy byla zvykl potlaovat je podle vzoru svho mue, kterho se
snaila ve vem konn napodobit. Chvatn poslala holiky spt,
nae podala cizho mue o dovolen, zda i Cosetta sm ulehnout
dnes je hodn unaven, dodala mateskm hlasem. Cosetta la
spt s Kateinou v nru.
Thnardierov pechzela chvlemi na druh konec hospodsk
mstnosti k mui, aby si ulevila, jak kala. Vymnila s manelem
nkolik slov tak prudkch, e si je nedovolila pronst nahlas:
Star pitomec! Co si vlastn mysl? Takhle ns tu vyruovat! Chce,
aby si ta ohava hrla! D j pannu! Pannu za tyicet frank d
takov ubce, kterou bych sama dala za tyicet sou! Jet chvli, a
kal by j Vae Velienstvo jako vvodkyni berryjsk! M ten
tajemn ddek zdrav rozum? Nebo se zblznil?
Pro? Je to docela prost, odvtil Thnardier. Kdy ho to bav!
Tebe bav, kdy ta mal pracuje, jeho bav, kdy si hraje. Je v
prvu. Kdy host plat, me si dlat, co chce. Coje ti po tom, jestli
je ten ddek lidumil? Co je ti do toho, jestli je pitomec? Pro se do
toho plete, kdy m penze?
Kzn pna domu a vaha hostinskho nepipoutly odmluvy.
Mu se opel loktem o stl a znovu se zamyslil. Vichni ostatn
host, krami a formani si odsedli a u nezpvali.
Zpovzdli a s jakousi uctivou bzn pozorovali neznmho. Ten
chud obleen soukromnk, kter tak snadno vytahoval z kapsy
ptifranky a dval ohromn loutky holikm v devcch, byl jist
skvl a obvan chlapk.
Uplynulo nkolik hodin. Plnon me byla odslouena, veee
dojedena, pijci odeli, krma zavena, hospodsk mstnost
przdn, ohe dohoel a cizinec byl stle na svm mst a ve stejn
pozici. Chvlemi stdal loket, o nj se opral. Nic vc. Od chvle,
kdy Cosetta odela, nepromluvil ani slovo.
Jenom Thnardierovi zstali ze slunosti a ze zvdavosti v sle.
Chce tu strvit noc? bruela Thnardierov. Kdy odbily dv
hodiny, prohlsila, e toho m dost, a ekla manelovi: Jdu si
lehnout. Udlej s nm, co chce. Manel seposadil ke stolu v rohu,
rozsvtil svku a zaal st Courrier franais.
Tak uplynula dobr hodina. Ctihodn hospodsk peetl Courrier
franais alespo tikrt od titulu a po jmno tiskae. Cizinec se
nehbal.
Thnardier si pesedl, zakalal, uplivl si, utel si nos a zaramotil
idl. Mu se nehnul. Sp? pomyslil si Thnardier. Mu nespal,
ale nic ho nemohlo probudit.
Konen Thnardier sal epiku, tie se piblil a odvil se ci:
Nepjde si pn odpoinout?
Nepjde si lehnout by se mu bylo zdlo pli vedn, pli
dvrn. Odpoinout si znlo vybran a uctiv. Takov slova ztra
rno nenpadn, zzran nafouknou slici na tu. Za pokoj, kde
se pesp, by platil dvacet sou; za pokoj, kde se odpov, zaplat
dvacet frank.
Mte pravdu, ekl cizinec. Kde mte stj?
Prosm, pravil Thnardier s smvem, j u pna zavedu.
Vzal svku, mu sebral svj balk a hl a Thnardier ho zavedl do
pokoje v prvnm poschod, vybavenho neekanou ndherou
mahagonovho nbytku a postel s vysokmi pelestmi a
zclonkami z ervenho kalika.
Co je to tady? ekl cizinec.
To je nae svatebn lonice, odpovdl krm. Manelka a j
obvme jinou. Sem pijdeme jen tikrt nebo tyikrt do roka.
Byl bych se radji vyspal ve stji, ekl mu prudce.
Zdlo se, e Thnardier tuto mlo lichotivou poznmku neslyel.
Zaplil dv docela nov voskov svky, kter byly pipraveny na
krbu. V krbu plpolal dost iv ohe.
Na krbu byla pod sklennm pklopem ensk elenka ze
stbrnch nit a s pomeranovmi kvty.
A co je toto? ozval se cizinec.
Pane, pravil Thnardier, to je svatebn vneek m eny.
Pocestn se na vneek podval, jako by se chtl zeptat: co byla i
doba, kdy ta nestvra byla pannou?
Ale Thnardier lhal. Kdy najal bark, aby jej promnil v krmu,
byl pokoj u tak zazen, on pikoupil jen nbytek a pomeranov
kvty, protoe soudil, e vrhnou pvabn stn na jeho manelku
a e tm domu opat to, emu Anglian kaj ctihodnost.
Kdy se pocestn obrtil, byl u hostinsk pry. Thnardier zmizel
ohledupln, ani se odvil dt dobrou noc, protoe nechtl
mluvit s neuctivou srdenost s muem, kterho hodlal nazt
krlovsky okubat.
Krm odeel do sv lonice. Jeho ena u leela, ale nespala.
Kdy slyela manelovy kroky, obrtila se a ekla mu:
Ztra vyrazm s Cosettou dvee.
Thnardier poznamenal ledov:
Ty jsi hned hr hr!
Vc slov nepromluvili a za nkolik minut zhasili svku.
Pocestn odloil hl a balk do kouta. Po odchodu hospodskho se
posadil do kesla a chvli pemlel. Potom se zul, vzal jednu ze
dvou svek, druhou zhasil, lehce otevel dveea vyel z pokoje,
rozhleje se kolem sebe, jako by nco hledal. Proel chodbou a
dostal se ke schodm. Tam zaslechl slabounk elest, kter se
podobal oddychovn dtte. el po tom zvuku a doel k jakmusi
trojhrannmu vklenku, vytvoenmu, vlastn ohranienmu
schoditm. Ten vklenek byl prostor pod schody. Tam mezi
velijakmi starmi koi a stepy v prachu a pavuinch bylo
lko; nevm, meme-li nazvat lkem slamnk, z jeho dr
ouhala slma, a pokrvku tak roztrhanou, e bylo vidt slamnk.
dn povlaky. Vechno leelo na hol dlab. Na lku spala
Cosetta.
Mu se piblil a zadval se na ni.
Cosetta spala tvrd. Byla neodstrojen. V zim se nesvlkala, aby j
bylo tepleji.
Tiskla k sob panenku, jej velk oi se v eru leskly. Chvlemi si
zhluboka vzdychla, jako by se probouzela, a tm keovit
svrala loutku v nru. Vedle lka leel jen jeden devk.
Vedle Cosettina bdnho koutku byly oteven dvee a bylo jimi
vidt do dosti velkho tmavho pokoje. Cizinec do nho vstoupil.
U zadn stny za sklennmi dvemi byly dv stejn ist bl
postlky. To byly postlky Eponiny a Azelmy. Za nimi se napolo
ztrcela proutn kolbka bez zclonek, kde spal chlapeek, kter
cel veer plakal.
Cizinec pedpokldal, e pokoj soused s lonic manel
Thnardierovch. Prv chtl odejt, kdy jeho pohled zabloudil ke
krbu; byl to irok hostinsk krb, kter dv mlo tepla, i kdy se v
nm top, a kter u na pouh pohled stud. V krbu u nebyl ohe,
a dokonce ani popel; a pece nco pivbilo cizincovu pozornost.
Byly tam dva dtsk stevky pknho tvaru a nestejn velikosti;
pocestn si hned vzpomnl na hezk a star zvyk dt, kter o
tdr den dvaj do krbu stevky, aby jim do nich dobr vla v
noci nadlila njak tpytiv drek. Eponina a Azelma na to
nezapomnly a ob daly svj stevek do krbu.
Pocestn se sklonil.
Vla, to jest matka, u vykonala svou nvtvu a v kadm
stevku se leskl pkn, zcela nov desetnk.
Mu se napmil a u chtl odejt, kdy v pozad, stranou v
nejtemnjm koutku nstje, spatil jaksi pedmt. Pihldl bl a
poznal devk, stran hrub devk, napolo rozbit a pokryt
popelem a uschlm bltem. Byl to Cosettin devek. Cosetta v
dojemn dtsk dve, kter chce bt stle klamna a nikdy se
ned odradit, si tak dala devk do krbu.
Jak krsn a nn je nadje dtte, kter poznalo jenom
zoufalstv.
V devku nic nebylo.
Cizinec zalovil ve vest, sklonil se a dal do Cosettina devku
zlak.
Potom se plivm krokem vrtil do svho pokoje.

IX

Thnardier pi prci

Nazt rno, alespo dv hodiny ped svtnm, sedl Thnardier

pi svce u stolu v nzkm hostinskm sle, v ruce drel pro a
skldal et pro mue ve lutm redingotu.
ena stla nad nm lehce naklonna a sledovala jeho prci.
Nevymnili mezi sebou ani slovo. Z jedn strany to bylo usilovn
pemtn, z druh zbon obdiv, s jakm pihlme zrodu a
rozkvtu zzranho lidskho ducha. V dom se ozval elest; to
Skivnek metl schody.
Za tvrt hodiny a po nkolikerm krtn zplodil Thnardiertoto
veledlo:
ET PRO PNA Z S. 1.
Veee fr. 3,
Pokoj fr. 10,
Svka fr. 5,
Otop fr. 4,
Obsluha fr. 1,
hrnem fr. 23,

Slovo obsluha bylo napsno opsluha.

Tiadvacet frank! zvolala ena s nadenm, do nho
bylopimchno trochu pochybnosti.
Thnardier, jako vichni velc umlci, nebyl spokojen.
Prosm t! prohodil.
ekl to s pzvukem, s jakm Castlereagh odevzdval vdeskmu
kongresu et vlench nhrad pedepsanch Francii.
Thnardiere, m pravdu, to nm opravdu dlu, eptala ena,
kter vzpomnala na panenku darovanou Cosett v ptomnosti
jejch holiek, je to spravedliv, ale je to mnoho. To nm
nezaplat.
Thnardier se studen zasml a ekl:
..Zaplat.
Ten smch znamenal svrchovanou jistotu a prvo. Sepsno a
podepsno. ena nenalhala. Zaala urovnvat stoly; manel
pechzel sl na ku i po dlce. Za chvilku dodal:
Jsem pece dluen patnct set frank!
el si sednout do koutku ke krbu a zamylen dal nohy na hork
popel.
Doufm, e jsi nezapomnl, e dnes vyhodm Cosettu? Opice!
Dor m s tou panenkou! Radji bych se provdala za Ludvka
XVIII., ne bych si ji jet den nechala v dom!
Thnardier si zaplil dmku a mezi dvojm bafnutm pravil:
D tomu lovku et.
Potom odeel.
Sotva vyel ze slu, pocestn vstoupil.
Thnardier se vrtil hned za nm a stanul v pootevench dvech,
take ho vidla jenom jeho ena.
Mu v lutm nesl v ruce hl a balk.
Tak asn vzhru! pravila Thnardierov. Pn snad u od ns
odchz?
Hovoc otela rozpait et v rukou a nehty na nm uhlazovala
zhyby. V oblieji mla odstn, kter nebyl u n obvykl, plachost a
vhavost.
Pedloit takov et lovku, kter zejm byl napohled chud,
se j zdlo nevhodn.
Pocestn vypadal zamylen a roztrit. Odpovdl:
Ano, pan. Odchzm.
Pn tedy nem zen v Montfermeil? pokraovala.
Ne. Jen tudy projdm. Nic vc. Pan, dodal, kolik jsem vm
dluen?
Thnardierov mu beze slova podala sloen et. Mu papr
rozloil, podval se na nj, ale duchem byl zejm jinde.
Pan, pokraoval, dlte zde v Montfermeil dobr obchody?
Ujde to, pane, odpovdla Thnardierov pekvapen, e
nedochz k njakmu vbuchu.
Pokraovala vak ltostivm a alobnm hlasem:
Pane, asy jsou zl! Tady v obci je mlo man! Je tu mlo lid.
Kdyby tudy obas neprojdli lechetn a bohat cizinci jako pn!
Mme tolik povinnost. Podvejte se, u i ta malik ns stoj
hromadu penz.
Kter malik?
Pece vte! Cosetta! Skivnek, jak j lid kaj.
Ale? poznamenal mu.
Pokraovala:
Venkovt lid jsou smn se svmi pezdvkami! Vypad sp
jako netopr ne jako skivnek. Vidte, pane, nestojme o
dobroinnost, ale nememe ji prokazovat. Nic nevydlme a
mme velk vydn. Poplatky, domovn dan, dan ze dve a
oken, penze se kutlej! Pn v, e vlda d stran dan. A
potom, mm sv dceruky. Nepotebuji ivit dti cizch lid.
Mu se ozval hlasem, kter se pokouel ovldnout; ozvalo se v
nm chvn.
A co kdyby si ji nkdo odvedl?
Koho? Cosettu?
Ano.
erven a hrub obliej krmky se rozzil ohyzdnm smvem.
Ach, pane! Mj dobr pane! Vezmte si ji, nechte si ji, odvete si
ji, odneste si ji, pocukrujte si ji, nacpte ji lani, vypijte si ji a
snzte ji nech vm Panna Maria a vichni svat poehnaj!
Ujednno.
Opravdu? Vy siji odvedete?
Odvedu siji.
Ihned?
Ihned. Zavolejte to dt.
Cosetto! kikla Thnardierka.
Zatm vm zaplatm tratu, pravil mu. Kolik je to?
Letmo pohldl na et a neovldl se, aby nedal najevo pekvapen.
Tiadvacet frank!
Podval se na krmku a opakoval:
Tiadvacet frank?
Vpzvuku tch dvou slov dvakrt pronesench byl rozdl, jak je
mezi vykinkem a otaznkem.
Thnardierov mla as pipravit se na vtku. Pevn odpovdla:
Ano, pane, je to tiadvacet frank.
Cizinec poloil na stl pt ptifrank.
Jdte pro malikou, ekl.
Vtom okamiku se piblil Thnardier doprosted slu a ekl:
Pn nm dluhuje estadvacet sou.
estadvacet sou! zvolala ena.
Dvacet sou za pokoj, pravil Thnardier chladn, a est sou za
veei. Pokud se te malik, musm si s pnem promluvit. Nech
ns, eno.
Thnardierov zakusila oslnn, jakm ns neekan pekvapuj
talentovan lid. Ctila, e na jevit prv vstupuje velk herec,
neekla ani slovo a vyla.
Jakmile byli o samot, Thnardier nabdl cizinci idli. Cizinec se
posadil; Thnardier zstal stt a ve tvi se mu objevil podivn
dobrck a prostomysln vraz.
Pane, ekl, poslyte, co vm chci ci. J to dt zbouji.
Cizinec se na nho upen podval.
Kter dt?
Thnardier pokraoval:
Je to smn, ale lidi si na sebe zvyknou. Co znamenaj penze?
Vezmte si sv stbrky. J to dt zbouji.
Kter? zeptal se cizinec.
No, nai malou Cosettu! Nechtl jste ji odvst? km vm
upmn, akoliv jste poctiv lovk, nemohu svolit. Ta holika
by mi chybla. Znm ji pece odmalika. Pravda, stoj ns penze,
je pravda, e m sv chyby, je pravda, e nejsme bohat, je pravda,
e jsem zaplatil pes tyi sta frank za lky jen za jednu jej
nemoc. Ale lovk mus nco udlat pro lsku bo. Nem ani otce
ani matku; j jsem ji vychoval. Mm pro ni chlb jako pro sebe.
Skuten jsem k tomu dtti pilnul, chpete, lovk si dt oblb;
jsem dobrk; neuvauji; mm tu malikou rd; m ena je prudk,
ale tak ji m rda. Vidte, e je jako nae. Musm ji slyet, jak si
vatl po dom.
Cizinec se na nho upen dval. Thnardier pokraoval:
S dovolenm, pane, odpuste, to nejde dt dt prvnmu lovku,
kter jde kolem. Vite, e mm pravdu? Jinak nic nekm, jste
bohat, vypadte jako hodn lovk a snad by to bylo jej tst.
Ale lovk mus vdt. Chpete? Dejme tomu, e bych Cosettu
nechal odejt a e bych se obtoval; chtl bych vak vdt, kam jde,
nechtl bych ji ztratit z o, pl bych si vdt, kde bydl, abych ji
mohl as od asu navtvit, aby vdla, e jej dobr pstoun je
nablzku a e nad n bd. Nkter vci pece nelze jen tak udlat.
Neznm ani vae jmno. Vy byste ji odvedl a j bych si ekl:
Kdepak asi je Skivnek? Musil bych alespo vidt njakou listinu,
teba prvodn list, chpete?
Cizinec, ani pestal na nho uprat pohled, o nm kme, e
pronik a do hloubi svdom, mu odpovdl vnm a pevnm
hlasem:
Pane Thnardiere, lovk nepotebuje prvodn list na cestu pt
mil od Pae. Odvedu-li si Cosettu, tak si ji odvedu, to je vechno.
Nedozvte se m jmno, nedozvte se, kde bydlm, nedozvte se,
kde bude t, a mm v myslu zadit to tak, aby vs u nikdy
nespatila. Petrhvm prost pouto, kter m na noze, a odvedu
ji. Hod se vm to? Ano, i ne?
Jako blov a dob duchov poznaj podle uritch znamen
ptomnost vyho boha, tak Thnardier pochopil, e se setkal s
nkm velmi silnm. Pilo mu to jako vnuknut; svm
pronikavm dvtipem rychle porozuml. Minul veer, i kdy pil s
formany, kouil a zpval odrhovaky, pozoroval bedliv cizince,
hal na nho jako koka na my, studoval ho lako matematik.
Sledoval ho ze zjmu, pro zbavu i pudovho pehoval, jako by byl
za to placen. Neunikl mu jedin pohyb mue ve lutm kabt.
Thnardier uhodl jeho zjem o Cosettu, jet ne jej cizinec dal
srozumiteln najevo. Zachytil hlubok pohled starce, kter se stle
vracel k dtti. Pro ten zjem? Kdo je ten lovk? Pro m tolik
penz v kapse, pro je tak chudobn obleen? To byly otzky, na
n si nedovedl odpovdt a kter ho drdily. Celou noc na to
myslil. Nen mon, e by to byl Cosettin otec. Je to snad jej
ddeek? Pro se tedy hned neproke? M-li nkdo prvo, d to
najevo. Ten lovk zejm na Cosettu prvo nem. Kdo to tedy je?
Thnardier se ztrcel v domnnkch. Domlel si leccos, ale
nevdl nic. A tomu bylo jakkoliv, kdy se pustil do rozhovoru s
onm neznmm, ctil svou slu a vdl, e vechno je obesteno
tajemstvm a e mui zle na tom, aby zstal ve stnu; ctil vak,
e je proti nmu slab, jakmile sly jeho jasnou a pevnou odpov
a vid, e ten tajemn lovk si pon tak prost. Nic takovho
neekal. Zmtlo to jeho pedpoklady. Sebral mylenky. Ve vtein
vechno zvil. Thnardier patil k lidem, kte jedinm pohledem
pochop situaci. Uznal, e nastala chvle, kdy mus jednat rychle a
pmo. Zachoval se jako slavn vojevdcov v rozhodn minut a
odkryl baterii.
Pane, ekl, potebuji patnct set frank.
Cizinec vzal z postrann kapsy starou tobolku z ern ke, otevel
ji a vythl z n ti bankovky, kter poloil na stl. Potom o ty
papry opel irok palec a ekl krmovi:
Zavolejte Cosettu.
Co dlala Cosetta v dob, kdy se o ni jednalo?
Cosetta se probudila a rozbhla se k svmu devku. Nala v nm
zlak. Nebyl to napoleon, byl to jeden z tch novch
dvacetifrank restaurace, na nich byl vyraen prusk copnek
msto vavnovho vnce. Cosetta byla oslnna. Osud ji zanal
opjet. Nevdla, co je to zlat penz, protoe a dosud dn
nevidla, ale strila jej velmi rychle do kapsy, jako by jej byla
ukradla. Pece vak ctila, e pat j; tuila, od koho jej dostala, ale
zakouela jakousi radost plnou strachu. Byla spokojen, a byla
pedevm ohromen. Ty ndhern a mil vci j nepipadaly
skuten. Mla strach z panenky, mla strach ze zlaku.
Nepochopiteln se tsla ped jejich ndherou. Jenom cizinec j
nenahnl strach. Naopak, dodval j klidu. Od verejho veera,
pi vech tch pekvapujcch udlostech i ve spnku mla stle v
duice obraz toho mue, kter vypadal star, chud a smutn, a
byl tak bohat a dobr. Od chvle, kdy toho mue potkala v lese,
vechno se zmnilo. Cosetta, mn astn ne nejmen vlatovka,
nikdy nepoznala, co to je utci se do stnu sv matky a pod jej
ochrann kdla. Od pti let tak dlouho, pokud sahaly jej
vzpomnky se uboh holika tsla a chvla. Stle byla pln
nah v ostrm vtru netst; te si pipadala obleen. Dv bylo
jej dui zima, te j bylo teplo. U se dokonce ani nebla
Thnardierov. U nebyla sama; nkdo stl pi n.
Rychle se pustila do rann prce. Zlak, kter mla u sebe, v te
kapse, z kter j vera vypadl patnctisou, ji rozptyloval.
Neodvaovala se ho dotknout, ale kadch pt minut se na nj
podvala, musme piznat, e s vystrenm jazykem. Metla schody,
zastavovala se v prci, zstvala nehnut stt, zapomnajc na
kot a cel svt, a dvala se na hvzdu, kter se j tpytila na dn
kapsy.
Prv ve chvli takovho tichho obdivu pila k n Thnardierov.
la pro ni na manelv rozkaz. Neslchan vc, nepleskla ji ani j
neekla slovo nadvky.
Cosetto, pravila skoro mrn, poj ihned se mnou.
Za okamik vstoupila Cosetta do nzkho slu.
Cizinec vzal balk, kter pinesl, a rozvzal jej. V balku byly
vlnn ateky, zstra, barchetov ivtek, sukn, tek, vlnn
punochy, stevce, pln oblek pro osmilet dvtko. Vechno
bylo ern.
Mil dt, pravil mu, vezmi si to a jdi se rychle oblci.
Svtalo, kdy montfermeilt obyvatel, kte otvrali dvee a okna,
vidli, jak paskou silnic jde chud obleen lovk vedouc za
ruku holiku ve smutku; dvenka nesla v nru velkou rovou
panenku. Mili k Livry.
Byl to n mu a Cosetta.
Mue nikdo neznal; protoe Cosetta u nebyla v crech, mnoho
lid ji nepoznalo.
Cosetta odchzela. S km? Nevdla. Kam? Netuila. Jenom
chpala, e za sebou nechv hroznou Thnardierovu krmu.
Nikoho nenapadlo, aby se s n rozlouil. Odchzela z toho domu
nenvidn a nenvidjc.
Uboh nn stvoen, jeho srdce bylo a do t chvle
zanedbvno!
Cosetta krela vn, iroce otvrala velk oi a hledla k obloze.
Zlak si dala do kapsy nov zstry. Chvlemi se nad nm
naklonila a letmo na nj pohledla, pak se pokad podvala na
mue. Mla pocit, e vedle n kr sm Bh.
 X

Kdo si chce polepit, asto si pohor

Podle zvyku nechala Thnardierov jednat manela. ekala, e se

stane nco velikho. Kdy mu a Cosetta odeli, pokal Thnardier
asi pl hodiny, potom vzal enu stranou a ukzal j patnct set
frank.
To je toho! ekla.
Bylo to poprv od zatku jejich manelstv, kdy si dovolila
posoudit in svho pna.
Trefila do ivho.
Vlastn m pravdu, ekl, jsem hlupk. Podej mi klobouk.
Sloil ti bankovky, zastril je do kapsy, chvatn vyel, ale zmlil se
a dal se nejdve vpravo. Nkolik soused, kterch se ptal, ho
uvedlo na sprvnou stopu. Vidli Skivnka a mue na cest k
Livry. Dal na jejich radu, pustil se velkmi kroky za nimi a povdal
si:
Ten lovk je zejm milin zait do lutho pytle, a j jsem
hovado. Nejdv dal dvacet sou, potom pt frank, pak padest
frank a konen stejn snadno patnct set frank Byl by dal
patnct tisc. Ale j ho chytm.
A pak ten balk at, pipravench pedem pro tu holku, to
vechno je podivn; za tm vz njak tajemstv. A komu se to
tajemstv dostane do ruky, ten je nepust. Tajemstv boh jsou
mosk houby napit zlatem jen je zmknout! Takov
mylenky mu vily v hlav. Jsem hovado, ekl si Thnardier.
Vyjdete-li z Montfermeil a dostanete se k zatce, kterou tvo
cesta do Livry, spatte na planin silnici vinouc se do daleka.
Kdy tam Thnardier doel, potal, e spat mue s holikou.
Dval se, kam a dohldl, ale nikoho nevidl. Znovu se ptal. Tm
ztrcel as. Chodci mu povdli, e mu s dvtkem se pustil k
lesu nedaleko Gagny. Thnardier pospil tm smrem.
Maj proti nmu nskok, ale dt jde zvolna a on postupuje rychle.
A potom, zn dobe kraj.
Nhle se Thnardier zastavil, uhodil se do ela jako lovk, kter
zapomnl na dleitou vc a je hotov se vrtit.
Ml jsem si vzt puku, ekl si.
Thnardier patil k tm dvojakm povahm, kter nkdy projdou
mezi nmi, ani jsme si to uvdomili, a zmiz, ani jsme je poznali,
protoe osud nm je ukzal jenom z jedn strany. t takto z
poloviny odhalen je dlem mnohho z lid. V klidnch a
urovnanch pomrech ml Thnardier vechny podmnky, aby byl
pokldn nekme, aby jm byl za poctivho obchodnka, za
dobrho mana, jak jsme si ho zvykli pedstavovat. Jakmile vak
se vyskytly urit pedpoklady, jakmile njak otes vyzvedl na
povrch hlubiny jeho povahy, ml vechno, eho bylo teba, aby byl
niemou. Byl to kram, kter ml v sob netvora. V koutku
brlohu, v nm il Thnardier, se chvlemi schoulil Satan a dumal
nad tmto veledlem ohavnosti.
Po chvilkovm vhn si Thnardier pomyslil:
Tm bych jim dal as uniknout!
Pokraoval v chzi s vrazem jistoty a se zchytralost liky, kter
vt hejno koroptv.
Kdy minul rybnky a peel ikmo velkou mtinu, lec vpravo od
stromoad Bellevue, dostal se na travnatou pinu, kter se vine
tm kolem celho pahorku a vede pes oblouk starho vodovodu
chelleskho opatstv. Tam zahldl konen nad houtinou
klobouk, o kterm spedl tolik domnnek. Byl to klobouk lutho
mue. Kov bylo nzk. Thnardier uhodl, e tam sed mu a
Cosetta. Dt nevidl, protoe bylo mal, ale rozeznval hlavu
panenky.
Thnardier se nemlil. Mu se posadil, aby si Cosetta trochu
odpoinula. Krm obeel kov a znenadn se objevil ped
muem, jeho hledal.
Promite, pane, ekl udchan, tady je vaich patnct set
frank.
Pi tch slovech podval cizinci ti bankovky.
Mu vzhldl.
Co to znamen?
Thnardier odpovdl zdvoile:
Pane, to znamen, e si beru Cosettu zptky.
Cosetta se zachvla a pitiskla se k dobrmu mui.
Ten odpovdl Thnardierovi, dvaje se mu pevn do o a
oddluje kadou slabiku:
Vy si vez-me-te zpt-ky Cosettu?
Ano, pane. Vezmu si ji. Povm vm to. Uvaoval jsem. Vlastn
nemm prvo vm ji vydat. Chpejte, jsem poctiv lovk. Ta
malik nen m, pat matce. Jej matka mi ji svila mohu ji
odevzdat jenom j. Vy mi eknete: Vdy jej matka zemela.
Dobr. Pak mohu dt vydat jen osob, kter mi donese pkaz
podepsan matkou, e mm t osob dt vydat. To je jasn.
Mu bez odpovdi shl do kapsy a Thnardier znovu spatil
tobolku s paprovmi penzi.
Krm se zachvl radost.
Dobr! pomyslil si. Drme se. Pokus se m podplatit.
Ne otevel tobolku, rozhldl se mu kolem sebe. Okol bylo
docela oputn. V lese ani v dol nebylo iv due.
Mu otevel tobolku a vyal z n nikoliv hrst bankovek, ale prost
paprek, kter rozloil a podal hospodskmu se slovy:
Mte pravdu. tte.
Thnardier vzal paprek a etl:
Montreuil-sur-Mer, 25. bezna 1823
Pane Thnardiere!
Odevzdejte Cosettu osob, kter se proke tmto dopisem.
Vechna Vae zbvajc drobn vydn Vm budou zaplacena.
Fantina
Znte ten podpis? ozval se mu.
Byl to podpis Fantiny. Thnardier jej poznal.
Nevdl, co by namtl. Ctil dvoj prudk vztek: vztek, e se
nepovede vydrn, v n doufal, a vztek, e je poraen. Mu dodal:
Ten papr si mete ponechat jako stvrzenku.
Thnardier se dal na spodan stup.
Ten podpis je dost dobe napodoben, zabruel. Ale budi!
Potom uinil zoufal pokus.
Pane, ekl, je to v podku, protoe jste odevzdal ten lstek. Ale
muste mi zaplatit ta drobn vydn. Byla mi dluna velk stky.
Mu vstal a setepvaje drobnmi hozy prach z odenho rukvu
ekl:
Pane Thnardiere, v lednu matka spotala, e je vm dluna sto
dvacet frank; v noru jste j poslal upomnku na pt set frank;
dostal jste ti sta frank koncem nora a ti sta frank zatkem
bezna. Od t doby uplynulo devt msc po patncti francch,
jak bylo ujednno, co je sto ptaticet frank. Dostal jste o sto
frank vc. Zstv dluh ptaticet frank. Prv jsem vm dal
patnct set frank.
Thnardier zakusil, co zakou vlk v okamiku, kdy ct, e byl
chycen do elist ocelov pasti.
To je ertovsk chlap, pomyslil si.
A uinil to, co by udlal vlk. Zatsl past. Odvaha se mu u jednou
vyplatila.
Pane, jeho jmno neznm, ekl rzn a odloil tentokrt
vechnu uctivost, vezmu si Cosettu, nebo mi dte tisc tolar.
Cizinec klidn ekl:
Poj, Cosetto.
Vzal Cosettu levou rukou a pravou zdvihl hl, kter leela na
zemi.
Thnardier uvil dkladnost obuku a oputnost msta.
Mu zael s dttem do lesa, nechav za sebou nehybnho a
zmatenho krme.
Zatmco se vzdalovali, Thnardier si prohldl cizincova irok a
ponkud ohnut zda a jeho dkladn psti.
Potom se jeho pohled soustedil na vlastn chab pae a huben
ruce. Jsem skuten podn hloup, e jsem si nevzal puku,
kdy jsem se vypravil na lov.
Pesto vak nepustil ob z dohledu.
Chci vdt, kam pjdou, ekl. A el v urit vzdlenosti za nimi.
V rukou mu zstaly dv vci: posmch cr papru podepsan
Fantinou, a tcha patnct set frank.
Mu odvdl Cosettu smrem k Livry a Bondy. Krel pomalu, se
sklonnou hlavou, jakoby v smutnm zamylen. Protoe byla
zima, les byl prhlednj a Thnardier je tedy neztrcel z
dohledu, i kdy zstval hodn pozadu. Mu se chvlemi otoil a
rozhldl se, zdali ho nkdo nesleduje. Nhle spatil Thnardiera.
Rychle zaboil s Cosettou do podrostu, kde se mohli oba skrt. U
erta! ekl Thnardier. A zrychlil krok.
Podrost byl hust a nutil Thnardiera, aby se k nim piblil. Mu
se otoil, zrovna kdy byl v nejhustm mlz. Thnardier se marn
ukrval za vtvemi; cizinec ho pece spatil. Neklidn se na nho
podval, pak potsl hlavou a el dl. Krm opt vykroil za nm.
Tak uli dv nebo ti sta krok. Nhle se mu znova ohldl. Spatil
krme. Tentokrt se na nho podval tak podmraen, e
Thnardier pokldal za zbyten dle jej sledovat a vrtil se.

XI

V loterii vychz slo 9430 a Cosetta na n vyhrv

Jean Valjean nebyl mrtev.

U ve chvli, kdy spadl do moe, vlastn kdy se do nho vrhl, byl,
jak jsme ekli, bez okov. Plaval pod vodou a pod zakotvenou
lo, k mstu, kde byla pivzan brka. Podailo se mu ukrt se v
brce a do veera. V noci se znova vrhl do moe a doplaval ke
behu nedaleko mysu Brun. Tam, protoe ml dost penz, obstaral
si aty. Krma v okol Balaguieru byla tehdy atnou pro uprchl
trestance, kter se dobe dailo. Potom se dal Jean Valjean
neznmou a klikatou cestou vech zoufalch uprchlk, kte se
sna svst ze stopy zkon a spoleensk proklet. Prvn ztitu
nael v Pradeaux nedaleko Beaussetu. Konen zamil ke Grand-
Villardu, nedaleko Brianconu ve Vysokch Alpch. tk tpav a
neklidn, krt cesta, jej odboky nejsou znmy. Pozdji se naly
njak stopy jeho pouti v Ainu na zem Civrieux, v Pyrenejch, v
Accons, v mst, ktermu se k Grange-le-Doumecq, nedaleko
osady Chavailles a v okol Prigueux, v Brunies, v kantonu
Chapelle-Gonaguet. Dostal se do Pae. Prv jsme ho spatili v
Montfermeil.
Kdy piel do Pae, bylo jeho prvn starost koupit smuten aty
pro sedmi a osmiletou holiku; pak teprve si najal byt. Jakmile
oboj zadil, vydal se do Montfermeil.
Vzpomnme si, e ji po pedelm tku podnikl tajemnou cestu
nkam v okol, o kter spravedlnost nco tuila.
Jinak se policejn orgny domnvaly, e je mrtev, co inilo tmu,
kter ho halila, jet temnj. V Pai se mu dostaly do rukou
noviny, kter se zmiovaly o jeho smrti. To mu dodalo jistoty a
naplnilo ho takovm mrem, jako by byl skuten mrtev.
Veer toho dne, kdy Jean Valjean vyrval Cosettu ze spr
Thnardierovch, vrtil se do Pae. Nastvala noc, kdy s
dttem vchzel Monceauxskou brnou; zde nasedl do kabrioletu a
dal se dovzt na prostranstv u observatoe. Tam vystoupil, zaplatil
komu, vzal Cosettu za ruku a oba se vydali ernou tmou
oputnmi ulicemi Ourcine a Glacire k bulvru Hpital.
Pro Cosettu to byl den pln divu a dojm; za kovm jedli chlb a
sr kupovan v osamlch hospodch, asto mnili povoz, kusy
cesty li pky; Cosetta si nestovala, ale byla unaven a Jean
Valjean to poznal podle ruky, za kterou ji musil cestou vc a vc
thnout. Vzal ji na zda; Cosetta, ani pustila Kateinu, poloila
Jeanu Valjeanovi hlavu na rameno a usnula.
 KNIHA TVRT

GORBEAUV BARK

Mistr Gorbeau

KDY SE PED TYICETI LETY ODVIL OSAML CHODEC

do odlehlch konin nemocnice Salptrire a dostal se bulvrem
a k Italsk brn, doel do mst, o nich se dalo ci, e tam Pa
miz. Nebyla to samota, byli tam chodci; nebyl to venkov, byly tam
domy a ulice; nebylo to msto, ale tamj ulice byly zbrzdny
kolejemi jako poln cesty a rostla tam trva; nebyla to vesnice,
domy byly pli vysok. Co to tedy bylo? Byla to osada bez
obyvatel, byla to pustina, kde se sem tam nkdo ukzal; byl to
velkomstsk bulvr, jedna z paskch ulic, v noci nevldnj
ne les, ve dne pochmurnj ne hbitov.
Byla to star tvr koskho trhu, March-aux-Chevaux.
Odvil-li se chodec za tyi vetch zdi tohoto March-aux-
Chevaux, uvolil-li se projt ulic Petit-Banquier, minout po prav
stran zahradu steenou vysokou zd, pak louku s kupami tsla,
podobnmi doupatm obrovskch bobr, pak ohradu plnou trm
s hromadami paez, drtin a hoblovaek, na jejich vrcholku
tkal velk hafan, a pak dlouhou nzkou poboenou zdku s
ernmi smutenmi vrtky, zdku obrostlou mechem a zjara na
nejpustm mst prokvtajc kvtinami, a jet stranou selou
budovu, na n bylo velkmi psmeny napsno

ZDE SE ZAPOVD LEPYT PLAGTY,

dostal se odvn chodec na nro ulice Vignes-Saint-Marcel do
mlo znmch konin. V tch mstech, nedaleko jaksi tovrny a
mezi dvma zahradnmi zdmi, stl v tch asech bark, kter se na
prvn pohled zdl mal jako chaloupka, ale ve skutenosti byl
rozlehl jako katedrla. Do ulice byl obrcen bokem, lomenic;
proto vypadal tak nepatrn. Tm cel dm byl zakryt. Bylo vidt
jen vrata a okno.
Bark ml jen jedin poschod.
Kdo si jej podrobnji prohldl, byl pekvapen dvemi, kter mohly
vst jen do njakho brlohu, zatmco okno, kdyby msto z
obyejnho stavebnho kamene bylo z kvdr, mohlo bt oknem
do krsnho palce.
Vrata byla pouhou smsic ervotoivch prken hrub sbitch
pkami, kter se podobaly patn otesanm polenm. Vedla
rovnou na pkr schodit s vysokmi stupni, plnmi blta, malty
a prachu. Schodit bylo prv tak irok jako vrata, a bylo vidt z
ulice, jak stoup jako ebk a miz ve tm mezi dvma zdmi.
Vrchn st neforemnho dvenho otvoru byla pepaena zkm
prknem, do nho bylo vyznuto trojhrann oknko, vikek a
zrove kuktko pro ppad, e by dvee byly zaveny. Na vnitn
stran vrat namral ttec smoen v inkoustu dvma tahy slici
52 a nad vyhldkou tent ttec vymaloval slo 50. Kde to tedy
jsme? Hoejek dve k, e v sle 50; vnitek namt: ne, v sle
52. Trojhrannou pehrku zaclnly zasedl cry prachu.
Okno bylo irok, dosti vysoko poloen, s aluziemi a s obrubn
ze tvercovch tabulek; jenome tabulky byly sam prasklina,
kterou maskovaly a zrove prozrazovaly dmysln paprov
sprvky, kdeto uvolnn a rozeschl aluzie spe ohroovaly
kolemjdouc, ne aby chrnily obyvatele domu. Nkter pn
laky schzely a na jejich msto byla pibita svisl prknka, take
celek zanal jako aluzie a konil jako okenice.
Dvee, kter vypadaly nekale, a okno, kter vypadalo poestn,
akoliv bylo v tak bdnm stavu ob tyto soustky tho domu
se podobaly dvma ebrkm, kte jdou spolu, putuj bok po
boku a pitom vypadaj jako dva odlin jedinci pod stejnmi
hadry, jeden odjakiva otrapa, a druh bval lechtic.
Schodit vedlo do hlavn, velmi rozshl budovy, podobn koln,
ze kter udlali dm. Pte tto budovy byla dlouh chodba, do
kter stila zprava i zleva rzn velk oddlen,sotva zpsobil k
bydlen a podobn spe kramskm boudm ne komrkm.
Okna tch mstnost vedla na rozlehlou nezastavnou pl. Bylo to
vechno temn, nevldn, kaln, smutn jako hrob; a podle toho,
kde byla skulina, zda ve stee i ve dvech, byla budova
prostoupena chladnmi paprsky nebo provanuta ledovm
prvanem. Zajmavou a malebnou zvltnost podobnch obydl
bv spousta velikch pavouk.
Nalevo od hlavnho vchodu, kter vedl na bulvr, byl asi tak ve
vi mue tyhrann vik, pln kamen, protoe se do nho
strefovaly okolojdouc dti.
st staven nedvno zbourali. Z toho, co do dneka zstalo,
meme soudit, jak bylo. Se vm vudy nen ani sto let star. Sto
let znamen pro chrm mladost, pro dm st. Obydl zejm
sdl s lovkem dl krtkho ivota, kdeto bo stnek se
pizpsobuje bosk vnosti.
Listonoi nazvali ten bark slem 50-52; ale ve tvrti byl znm
jako dm Gorbeauv.
Prozrame, jak ten nzev vznikl.
Sbratel drobnch udlost, kte si zakldaj herbe z anekdot a
pendlkem pipichuj prchav data do sv pamti, vd, e ke
konci minulho stolet, kolem roku 1770, byli v soudn budov
Chteletu dva advokti, z nich jeden se jmenoval Corbeau
(Vrna) a druh Renard (Lika). Dv jmna, o n se postaral La
Fontaine. Byla to pli svdn pleitost, aby si cech soudnch
psa na nich nebrousil vtip. Po galerich soudnho palce
kolovala parodie s pokulhvajcmi veri:

Na vysokm dub,
vmr maje v hub,
soudce Corbeau sedl,
vmr ztopit hledl.
Soudce Renard enichaje
rychle k soudu kr,
k soudci Corbeau lichotiv
takto mluvit r:
Jak jsi vtipn atd.

Oba ctihodn prvnci, doten nepodaenmi prmy a

podrdn vbuchy smchu, kter provzel jejich dstojn
vystupovn, se odhodlali zbavit se svch jmen a rozhodli se
obrtit pmo na krle. dost byla pedloena Ludvku XV. prv
v den, kdy papesk nuncius z jedn a kardinl de La Roche-
Aymon z druh strany, oba zbon klece, obouvali v ptomnosti
Jeho Velienstva kad jeden pantoflek na bos nohy pan Du
Barry, kter vstvala z postele. Smjc se krl se nepestal smt,
vesele peel od obou biskup k obma advoktm a milostiv
dovolil soudnm talrnkm zmnu jmna nebo aspo jeho
obmnu. Mistru Corbeauovi bylo krlem dovoleno pidat k
zatenmu psmenu kliku a jmenovat se Gorbeau; mistr Renard
byl mn asten, sml pidati jen P ped R a jmenovat se Prenard
(Hrabivec); take druh jmno nebylo o nic lep ne prvn.
Podle mstnho podn prv tento pan Gorbeau byl majitelem
stavby oslovan 50-52 na bulvru Hpital. A byl tak pvodcem
pamtnho okna.
Odtud m barabizna nzev Gorbeauv dm.
Proti slu 50-52 mezi alejemi bulvru stoj velk, ze t tvrtin
odumel jilm; naproti nmu se otvr ulice vedouc k brn
Gobelins, tehdy nezastavn, nedldn, vyszen stromy,
kterm se nevaln dailo, ulice podle ron doby zelen nebo
rozbahnl a mc kolmo na pask hradby. tiplav zpach
vychzel v kotouch dmu z komn sousedn tovrny.
Mstsk brna byla docela blzko. Jet v roce 1823 tu stly
hradebn zdi.
U sama brna vzbouzela v dui neblah pedstavy. Tudy vedla
cesta k Bictre (Starobinec a stav choromyslnch v Pai.). Tudy
se za dob csastv a restaurace v den sv popravy vraceli do Pae
odsouzen na smrt. Tady byla kolem roku 1829 spchna zhadn
vrada nazvan vrada u Fontainebleausk brny, jejho
pachatele nemohla policie vyptrat, truchliv zhada, kter nebyla
nikdy objasnna. O nkolik krok dle najdete osudnou ulici
Croulebarbe, kde Ulbach ubodal pasaku koz z Ivry za hromu a
blesku jako v njakm melodramatu. Jen nkolik krok dl
pijdete k ohavnm jilmm s osekanmi korunami u brny Saint-
Jacques, k t vpomoci filantrop, kter zastr popravit, mrzk
a hanebn nmst Grve, nmst kramsk a mck
spolenosti, kter couvla ped trestem smrti, neodvaujc se jej ani
velkodun zruit, ani prosazovat se v svou svrchovanost.
Ped sedmaticeti lety, odmyslme-li si nmst Saint-Jacques,
jakoby peduren k neustl hrze, pak snad nejpochmurnj
msto z celho pochmurnho bulvru, jet i dnes mlo vbnho,
bylo okol barku slo 50-52.
Mansk domy tu zaaly rst a ptadvacet let pozdji. Bylo to
nevldn msto. K neblahm mylenkm, kter se vs tam
zmocovaly, si kdekdo uvdomoval, e je mezi Salptrire, jej
kupoli bylo mono zahldnout, a Bictre, jeho brna byla na
dosah; e tedy stoj mezi pomatenost eny a lenstvm mue.
Vude, kam a oko pohldlo, bylo vidt jenom jatky, hradebn zdi
a nkolik tovrnch prel, podobnch kasrnm nebo klterm;
vude sam barky, barabizny, star zdi zernal jako rakve,
erstv oblen zdi podobn rubm; vude rovnobn
stromoad, staven zarovnan jako podle ry, vedn budovy s
dlouhmi chladnmi liniemi a pern smutek pravch hl.
dn zvlnn pdy, dn rozmar architektury, dn zhyb. Byl
to ledov pravideln ohyzdn celek. Nic tak nesvr srdce jako
soumrnost. Soumrnost je nuda, a nuda je samo jdro smutku.
Zoufalstv zv. Meme-li snt o nem hroznjm ne o pekle,
kde se trp, je to peklo, kde bychom se nudili. Kdyby bylo takov
peklo, tento sek bulvru Hpital by k nmu vedl.
Ale za soumraku, kdy denn jas pohasn, zejmna v zim, ve
chvli, kdy severn vtr rve za veera z jilm posledn zarudl list,
kdy stn m hloubku a nebe je beze hvzd, anebo kdy msc a vtr
protrhvaj mraky, je onen bulvr najednou pern. ern linie
se bo a ztrcej v temnotch jako pahly nekonena. Chodec se
tu neme zhostit mylenky na nespoetn mstn povdaky o
popravench zloincch. Oputnost koniny, kde bylo spchno
tolik zlch in, psob dsiv. Jako by ve tm byly nastraeny
lky, vechny mton tvary stnu se zdaj podezel, a dlouh
tyhrann jmy mezi stromy se podobaj hrobm. Ve dne tu
bvalo oklivo, veer smutno; v noci pern.
Za letnho podveera tu bylo obas vdat staenky sedc pod jilmy
na lavikch, kter zplesnivly od de. Babiky si rdy zaebraly.
Ostatn tato tvr, kter vypadala sp pestrl ne starobyl,
usilovala u tehdy o svou promnu. Kdo ji v t dob chtl jet
zastihnout, musil si pospit. Kad den mizela njak podrobnost
celku. U dvacet let je tu vedle starho pedmst ndra
Orlensk drhy, kter se piiuje o jeho pemnu. Vude, kde je
umstno ndra na obvodu jakhokoliv hlavnho msta,
znamen to smrt pedmst a zrozen msta. Jako by se kolem
tchto velkch stedisek lidskho hemen, za hmotu mohutnch
stroj a za oddychovn obludnch o civilizace, kte poraj
uhl a chrl ohe, chvla zem pln pslib a pukala, pohlcovala
starobyl lidsk obydl a dvala pleitost ke vzniku novch. Star
domy se bouraj a nov vyrstaj.
Od tch dob, co ndra Orlensk drhy zaplavilo okol
Salptrire, otsaj se star zk uliky, kter soused s pkopy
Saint-Victor a s Botanickou zahradou, kdy jimi prudce projdj
tikrt a tyikrt denn proudy dostavnk, fiakr a omnibus,
kter jednoho dne zatla domy doprava i doleva. Jsou podivn
vci, kter musme uznat, protoe jsou nezvratn pesn, a jako je
pravda, kme-li, e se ve velkomstech na slunen stran da
domm a e se tu prel mno, je i nemn jist, e il provoz
roziuje ulice. Pznaky novho ivota jsou zjevn. V
nejoputnjch zkoutch star venkovsk tvrti se objevuje
dlaba a zvedaj se a protahuj chodnky i tam, kde chybj jet
chodci. Jednoho pamtnho rna v ervenci roku 1845 se tam
rozdmaly kotle pln ernho asfaltu; mohli jsme ci, e toho dne
pila civilizace do ulice Ourcine a e Pa vstoupila do pedmst
Saint-Marceau.

II

Hnzdo pro kalousa a pnkavu

Jean Valjean se zastavil prv ped Gorbeauovm barkem. Vybral

si toto oputn msto jako plach ptk, aby si tam zaloil hnzdo.
Prohledal vestu, vyal z n kl, otevel dvee, vstoupil, pak za
sebou peliv zavel a vystupoval po schodech s Cosettou na
zdech.
Nahoe na schodech vyal jin kl a otevel jm druh dvee.
Pokoj, do kterho vstoupil a kter hned za sebou zamkl, byla
vlastn dosti rozlehl komora s nnkou na zemi, se stolem a
nkolika idlemi. V rohu stla kamna, v nich jet hnuly uhlky.
Svtilna z bulvru nejasn osvtlovala chud obydl. V pozad byla
komrka s lkem z popruh. Jean Valjean odnesl dt na postel a
uloil je, ani je probudil.
Rozkesal ohe a zaplil svku; vechno u bylo pedem
uchystno na stole; a jako vera, tak i dnes se zadval na Cosettu
pohledem plnm naden, piem vraz dobroty a dojet
pechzel tm v blouznn. S klidnou dvivost, jakou me
pociovat jen krajn sla nebo krajn bezbrannost, dvenka usnula,
nevdouc ani, s km je, a spala dl nevdouc, kde je.
Jean Valjean se sklonil a polbil dvtku ruku.
Ped devti msci lbal ruku matky, kter tehdy tak prv usnula.
T bolestn, svat a paliv cit mu naplnil srdce. Poklekl u
Cosettiny postele.
Byl u jasn den a dt jet spalo. Bled paprsek prosincovho
slunce pronikl oknem komrky a na strop napnal dlouh vlkna
stnu a svtla. Nhle domem hromov otsl povoz jedouc po ulici
a naloen nalmanm kamenem.
Ano, pan! zvolala Cosetta, kter se probrala ze span. U
vstvm, u vstvm!
Rovnma nohama vyskoila z postele s napolo zavenmi vky, na
nich jet leela tha spnku, a nathla ruce do kouta u stny.
Ach, boku! Kde mm kot? vykikla. Otevela oi dokon a
spatila usmvav obliej Jeana Valjeana.
Ach! Podvejme se, tedy je to pravda! pomyslilo si dt. Dobr
den, pane. Dti pijmaj radost i tst okamit a prost, protoe
jsou samy vlastn tstm a radost.
Cosetta zahldla v nohch postele Kateinu, zmocnila se j a mezi
hrou kladla Jeanu Valjeanovi na sta otzek.
Kde je? Je ta Pa velk? Je pan Thnardierov hodn daleko?
Nevrt se? a dal a dal. Najednou zvolala:
Jak je to tu hezk!
Byla to stran dra; ale Cosetta se tu ctila voln.
Mm zamst? otzala se konen.
Jen si hraj, ekl Jean Valjean.
A tak minul cel den. Cosetta, kter se nim neznepokojovala a
nic nechpala, byla nevslovn astn ve spolenosti dobrho
mue a sv panenky.

III

Spojenm dvou netst vznik tst

Nazt pi svitu stl Jean Valjean jet u Cosettiny postele. ekal

nehnut a dval se, jak se holika probouz.
Cosi novho se mu vkrdalo do due.
Jean Valjean nikdy nemiloval. Od svch ptadvaceti let byl na
svt sm. Nikdy nebyl otcem, milencem, manelem, ptelem. V
kznici byl zl, zachmuen, zdrenliv, nevdom a plach. Srdce
toho starho trestance bylo plno panensk cudnosti. Na svou
sestru a jej dti ml jenom matnou a vzdlenou vzpomnku, kter
nakonec skoro vyvanula. Dlal, co mohl, aby je nalezl, a protoe se
mu to nepodailo, zapomnl na n. Takov u je lidsk povaha.
Ostatn nn vzruen mld, ml-li jak, padla do propasti
zapomenut.
Kdy spatil Cosettu, kdy si ji vzal, odnesl a vysvobodil, ctil ve
svm nitru hlubok pevrat. Vechna utajen touha po lsce a
vroucnosti se v nm nhle probudila a upjala k dtti.Pistupoval k
postlce, kde spala, a chvl se radost; pocioval podobn dojet
jako matka a nevdl, co to znamen: cit srdce zanajcho
milovat je cosi tajemnho a sladkho.
Uboh star srdce omldlo!
Protoe vak jemu bylo ptapadest a Cosett osm, vechno, co
mohlo bt v jeho ivot lskou, se petavilo v nevslovn zen.
Byl to druh ist zjev, kter potkal. Biskup probudil na jeho
obzoru svit ctnosti, Cosetta zaehla svit lsky.
Prvn dny minuly v okouzlen.
I Cosetta se zmnila, ani to vdla, uboh tvoreek! Byla tak
malik, kdy ji matka opustila, e se na ni nepamatovala. Jako
kad dt, podobn kehkm ponkm rvy, kter se zachycuj,
kde se d, pokouela se milovat. Nedailo se j to. Vichni ji
odstrkovali, Thnardierovi, jejich dvtka i ciz dti. Milovala psa,
ten vak poel. A pak u o ni nestl nikdo. Je smutn, musme-li
doznat, e v osmi letech mla Cosetta srdce nedoten lskou.
Nebyla to jej chyba, neschzela j schopnost milovat; chybla j jen
monost, aby se lska mohla rozvinout. A proto od prvnho dne
vechno, co v n ctilo a pemlelo, si zamilovalo onoho laskavho
mue. Provala, o em nikdy nemla tuen, ctila, jak jej due
rozkvt.
Dobr mu se j u nezdl ani star ani chud. Mla Jeana Valjeana
za krsnho, i ta mizern dra se j lbila.
Takov jsou inky rannch ervnk, dtstv, mld a radosti.
Novota zem a ivota tu znamen mnoho. Nen nic pvabnjho
ne odlesk tst v podkrovn svtnice. Vichni mme ve sv
minulosti takovou modrou komrku.
Proda, onch padest let rozdlu, vytvoila mezi Jeanem
Valjeanem a Cosettou hlubokou pehradu; tu pehradu osud
peklenul. Svou neodolatelnou moc osud nhle spojil a zasnoubil
dv bytosti, vyrvan z koen, rozdln vkem, ale sob podobn
zrmutkem. Doplovali se navzjem. Cosetta hledala pudov otce
a Jean Valjean touil po dtti. Ve svm setkn nali sami sebe.
Kouzeln chvle, kdy se jejich ruce dotkly, oba nerozlun spojila.
A kdy se jejich due setkaly, uvdomily si, jak se navzjem
potebuj, a zce se objaly. V nejsrozumitelnjm a ryzm slova
smyslu mono ci byli oba od veho odloueni zd hrobu: Jean
Valjean byl vdovec a Cosetta sirotek. Tak se jako zenm nebes
stal Jean Valjean Cosettinm otcem.
A vskutku, tajemn cit, kter prostoupil Cosettu v hloubi
chelleskho lesa, kdy Jean Valjean ve tm uchopil jej ruku, nebyl
jen mmenm smysl, ale skutenost. Vstup tohoto mue do
Cosettina osudu byl zsahem bom.
Jean Valjean si ostatn dobe vybral svj kryt. Byl zde v bezpe,
kter se mohlo zdt dokonalm.
Pokoj s komrkou, kter obval s Cosettou, ml okno, kter vedlo
na bulvr. Toto jedin okno v dom bylo ukryto zvdavm zrakm
z boku i zpedu.
Pzem sla 50-52 bylo jakousi selou kolnou, kter slouila
zelinm za skladit a nijak nesouvisela s prvnm patrem.
Pzem, oddlen stropem, kter neml ani padac dvee ani
schdky, bylo pehradou celho barku. V prvnm poschod, jak
jsme u ekli, bylo nkolik svtnic a podkrovnch komrek, z nich
jedin byla obydlena starou enou, kter Jeanu Valjeanovi vedla
domcnost. Ostatek byl neobydlen.
Staena, kter lichotilo oznaen hlavn njemnice a ve skutenosti
vykonvala slubu domovnice, pronajala Valjeanovi byt na tdr
den. Valjean se vydval za soukromnka, kter pozbyl majetek
poklesem panlskch papr a piel sem bydlet se svou vnukou.
Zaplatil na est msc pedem a povil staenu, aby zadila
pokoj a komrku, jak jsme u vidli. Dobr pan zaehla ohe a
veer v den jejich pchodu vechno pipravila.
Tden za tdnem mjel. Dv bytosti provaly v ohavn de
blaen chvle.
Od samho rna se Cosetta smla, vitoila a zpvala.
Nkdy se stvalo, e ji Jean Valjean brval za ervenou a
omrzlinami rozpraskanou ruiku a lbal ji. Uboh dveka, zvykl
jen na bit, nevdla, co to znamen, a zahanben utkala.
Chvlemi vnla a prohlela si sv ern atiky. U nechodila v
hadrech, nosila smutek. Vychzela z bdy a vstupovala do ivota.
Jean Valjean ji zaal uit st. asto, kdy nechal dt slabikovat,
vzpomnal, e se v kznici uil st jen proto, aby mohl konat zlo.
A te se vechno obrtilo a on u dt. Tehdy se star trestanec
rozzil zamylenm smvem andl.
Ctil v tom radek bo, vli nkoho, kdo nen pouh lovk, a
propadal snn. Dobr mylenky maj sv propasti prv tak jako
zl.
Uil Cosettu st a dovoloval j, aby si hrla; to byl te zhruba cel
ivot Jeana Valjeana. Pak j vyprvl o jej matce a uil ji
modlitbm.
kala mu tatnku, jin jmno pro nho nemla.
Cel hodiny Jean Valjean vydrel pozorovat, jak oblk a svlk
panenku, a poslouchat jej tbetn. ivot byl od nynjka pro
nho pln zajmavost, lid se mu zdli dob a spravedliv, nikomu
u nic v duchu nevytal a nevdl, pro by se nemohl dot
vysokho vku, kdy ho to dt miluje. Vidl svou budoucnost
prozenou pvabnm svtlem Cosettiny osobnosti. Ani
nejulechtilej lid nejsou uchrnni sobeckch mylenek.
Chvlemi s pchut radosti myslval na to, e Cosetta bude okliv.
Je to jen osobn domnnka; ale mme-li ci vechno, co si
myslme o stavu, ve kterm byl Jean Valjean, kdy si zamiloval
Cosettu, musme piznat, e nevme urit, jestli nepoteboval
prv takovouto duevn posilu, aby setrval na cest ctnosti. Prv
nedvno vidl lidskou zlobu a spoleenskou bdu pod novmi
zornmi hly, z nedokonalho hlediska, kter mu odhalovaly jen
jednu strnku pravdy, osud eny, shrnut ve Fantinin osudu, a
veejnou svrchovanost, zosobnnou v Javertovi; tentokrt se vrtil
na galeje proto, e konal dobro; zaplavily ho nov hokosti;
zmocovalo se ho znovu znechucen a nava; i vzpomnka na
biskupa se asem zatemovala, aby se objevila o to zivj a
vtznj; ale nakonec i tento svat cit slbl. Kdo v, nebyl-li te
Jean Valjean na pelomu sv zmuilosti, na pokraji svho pdu?
Miloval a nabval opt sly. Bohuel! Kolsal prv tak jako
Cosetta. Chrnil ji a ona ho za to posilovala. Dky jemu mohla ona
kret ivotem; dky j mohl on pokraovat na cest ctnosti.
Chrnil dt, a dt bylo jeho oporou. nevyzpytateln, bosk
mystrium rovnovhy lidskch osud!

IV

eho si vimla hlavn njemnice

Jean Valjean byl opatrn a nikdy nevychzel ve dne. Kad veer

za soumraku se hodinu nebo dv prochzval sm, asto vak s
Cosettou, vyhledval nejoputnj bulvrn stromoad, a kdy
tma houstla, vchzel do kostel. Rd chodval k Svatmu
Medardovi, kter byl nejbl. Kdy nebral Cosettu s sebou,
nechval ji u star eny; ale dt mlo nejvt radost, smlo-li vyjt
se svm dobrodincem. Tu hodinku s nm mla dokonce radji ne
rozkon dvrnosti s Kateinou. Jean Valjean ji vodval pi
prochzce za ruku a nn s n hovoil.
Ukzalo se, e Cosetta je velmi rda vesel.
Staena vedla domcnost a kuchy a nakupovala.
ili stdm a jako velmi chud lid, i kdy vdycky mli m
zatopit. Jean Valjean nic nezmnil z nbytku, kter ml v prvnch
dnech; dal vymnit jedin sklenn dvee, kter vedly do Cosettina
pokojku, za dvee pln.
Nosil neustle lut kabt, ern kalhoty a obnoen klobouk. Na
ulici ho mli za starho chudka. Stvalo se, e se za nm njak
dobr ena otoila a dala mu penz. Jean Valjean ho pijal a
hluboce smekl. Obas se stalo, e potkal ebrajcho uboka a
tehdy, rozhldnuv se, nevid-li ho nikdo, se k nmu kradmo
piblil, vloil mu do ruky minci, asto stbrnou, a rychle se
vzdlil. To vak mlo sv nepjemn nsledky. Ve tvrti mu zaali
kat ebrk dvajc almuny.
Star hlavn njemnice, zakysl osoba pln zvistiv sldivosti,
piln pozorovala Jeana Valjeana, ani to tuil. Byla nahluchl, a
proto mluvila vc ne mla. Z minulosti j zbyly dva zuby, jeden
nahoe, druh dole, a staena jimi neustle cvakala. Vyptvala se
Cosetty, kter vak nic nevdla a nemohla proto ci nic jinho,
ne e pichz z Montfermeil. Jednou rno ta sldiv ena
pozorovala, jak s vrazem tve, kter se zdl tetce podivn,
vstupuje Jean Valjean do jedn z neobydlench mstnost barku.
la za nm, nalapujc opatrn jako star koka, a sama
nepozorovna sledovala jeho pohybyz protilehlch dve. Jean
Valjean byl bezpochyby z opatrnosti obrcen zdy ke dvem.
Staena vidla, jak se hrabe v kapse a vytahuje z n pouzdro, nky
a nit, jak pr podvku osu svho kabtu a souk odtud naloutl
kus papru a rozkld jej. Star s hrzou poznala, e to je
tiscifrankov bankovka. Byla to za cel jej ivot druh nebo tet
tiscovka, kterou spatila. Utekla vecka vyden.
O chvli pozdji ji Jean Valjean vyhledal a poprosil, aby mu la
promnit tiscovku, dodvaje, e si vybral svj pololetn dchod.
Kde? pomyslila si star. Vyel a v est veer a v tu dobu jist
nen sttn pokladna otevena.
Staena la papr rozmnit a spdala pitom sv domnnky. Ta
tiscifrankov bankovka, dkladn proklepan a zvelien, byla
pinou mnoha podench e mezi klepnami ulice Vignes-
Saint-Marcel.
O nkolik dn pozdji Jean Valjean jen tak ve vest ezal na chodb
dv. Staena v mstnosti poklzela. Byla sama, protoe Cosetta
obdivovala tatnka pi ezn dv, a tak star babka, vidouc kabt
poven na hebku, podrobila jej prohldce. Podvka byla opt
zaita. Babka kabt pozorn prohledala a zdlo se j, e v osech a
v prramku hmat papr. Bezpochyby dal tiscifrankov
bankovky!
Dle zpozorovala, e po kapsch jsou nejroztodivnj vci. Nejen
jehly, nky a nit, jak vidla, ale i tlust tobolka, ohromn n, a
co bylo podezel nkolik vlsenek rznch barev. Kad
kapsa kabtu jako by byla skr pro nepedvdan udlosti.
Obyvatel barku se tak dokali poslednch zimnch dn.

Ptifrank spadl na zem a zazvonil

U chrmu sv. Medarda sedval na zdce zasypan studny ubok,

ktermu Jean Valjean pravideln nco podstril. el-li kolem toho
mue, nikdy mu nezapomnl dt nkolik sou. Obas si s nm i
pohovoil. Zvistnci o ebrkovi kali, e je od policie. Byl to star
kostelnk, ptasedmdestilet, kter neustle mumlal renec.
Kdy tudy Jean Valjean jednou veer el sm, bez Cosetty, zahldl
ebrka na obvyklm mst pod prv rozsvcenou lucernou. Mu,
hluboce shrben, se pravdpodobn modlil, jak ml ve zvyku. Jean
Valjean k nmu pistoupil a vloil mu do ruky pravidelnou
almunu. ebrk prudce vzhldl, upel na Jeana Valjeana zrak a
pak rychle sklonil hlavu. Ten pohyb byl jako blesk. Jean Valjean se
zachvl. Zdlo se mu, e ve svitu lucerny zahldl ne mrn a
svatoukovsk obliej starho kostelnka, ale jinou tv dsnou a
znmou. Ml dojem, e se nhle octl ve tm tv v tv tygrovi.
Zden couvl, netroufaje si ani vydechnout ani promluvit, ani
zstat ani prchnout, a pozoroval ebrka, kter sklonil hlavu
pikrytou hadrem a nevnmal, jak se zdlo, Valjeanovu ptomnost.
V tu podivnou chvli poradil Jeanu Valjeanovi pud, mon e
tajemn pud sebezchovy, aby nepromluvil ani slovo. ebrk ml
tut postavu, tyt hadry a vypadal jako kad den.
Eh, co! ekl si Jean Valjean, jsem blzen! Nco se mi zd!
Vdy je to nemon!
A vrtil se dom hluboce zmaten.
Sm sob si sotva troufal piznat, e tv, kterou spatil, byla snad
tv Javertovou.
Kdy o tom potm pemlel, zalitoval, e nepromluvil, aby mue
piml zvednout jet jednou hlavu.
Nazt s veerem se tam vrtil. ebrk sedl na obvyklm mst.
Dobr den, pantto, ekl odhodlan Jean Valjean a podval mu
mk. ebrk zdvihl hlavu a plativ odpovdl:
Dkuji vm, dobr pane.
Byl to urit star kostelnk.
Jean Valjean poctil pln uspokojen. Dal se do smchu.
Jak jsem v nm, k ertu, mohl vidt Javerta? pomyslil si. To je
dobr! Snad nebudu mt od nynjka vl mlhu? A u na to
nemyslil.
Za nkolik dn, mohlo bt tak osm veer, sedl ve svm pokoji a
naslouchal, jak Cosetta hlasit slabikuje; vtom zaslechl otvrat a
zavrat dvee barku. To se mu zdlo podivn. Babka, kter jedin
s nm bydlila v dom, chodila spt se slepicemi, aby nemusila plit
svku. Jean Valjean dal Cosett znamen, aby mlela. Slyel kroky
na schoditi. Psn vzato, mohla to bt staena, kter snad
onemocnla a la do lkrny. Jean Valjean naslouchal. Krok byl
tk a znl jako musk chze; ale babka tak nosvala dkladn
stevce a nic se tak nepodob muskm krokm jako chze star
eny. Pesto vak Jean Valjean zhasil svku.
Lehni si hodn tie. A mezitm co ji lbal na elo, kroky se
zastavily. Jean Valjean zstal tie, a open o idli, zdy obrcen ke
dvem a zadruje v temnu dech, ani se nepohnul. Po dosti dlouh
chvli, kdy se nic nedlo, se otoil, ani zpsobil hluk, a jak zvedl
oi ke dvem pokoje, zahldl svtlo pronikajc klovou drkou.
Svtlo tvoilo na ernm pozad dve a stny zlovstnou hvzdu.
Byl tam zejm nkdo, drel v ruce svku a naslouchal.
Uteklo nkolik minut, svtlo zmizelo. Ale nebylo slyet kroky, co
svdilo o tom, e ten, kdo piel poslouchat za dvee, si zul boty.
Jean Valjean se vrhl na postel obleen a celou noc neusnul.
Za svtn, kdy si unaven trochu zdml, probudilo ho zaskpnut
dve vedoucch do podkrov na konci chodby, a potom uslyel t
musk krok, kter vera stoupal po schoditi. Kroky se blily.
Rychle vyskoil z postele a piloil oko ke klov drce, je byla
dosti velik, a doufal, e zahldne chodce, kter se v noci vetel do
barku a poslouchal za dvemi. Byl to opravdu njak mu;
tentokrt proel, ani se zastavil ped pokojkem Jeana Valjeana.
Chodba byla jet pli temn, aby Valjean mohl rozeznat
podobu; ale kdy mu doel ke schoditi, ozil svteln paprsek
zven jeho postavu zezadu a Jean Valjean zahldl jeho obrys zcela
jasn. Mu byl vysok, v dlouhm kabt, s obukem pod pa. Byl
to hrozn zjev Javertv.
Jean Valjean se mohl pokusit podvat se na nho jet jednou
oknem vedoucm na bulvr. Ale byl by je musil otevt a to si
netroufal.
Bylo zejm, e ten mu si otevel dvee staven klem, e el jako
dom. Kdo mu ten kl dal? Co to znamen?
Kdy v sedm hodin rno pila staena poklzet, Jean Valjean se na
ni pronikav dval, ale nevyptval se j. Na babce nebylo nic
zvltnho vidt.
Kdy zametala, prohodila:
Pn mon slyel, jak nkdo piel v noci do domu?
Tehdy a na tom bulvru osm hodin veer znamenalo nejtemnj
noc.
Ovem, mte pravdu, odpovdl co nejpirozenji. Kdopak to
byl?
N nov njemnk, ekla staena.
A jak se jmenuje?
Ani dobe nevm. Dumont nebo Daumont. Tak njak.
A m je ten pan Dumont?
Staena si ho prohldla malma sldivma oima a odpovdla:
Soukromnk jako vy.
Mon e to ekla nemysln. Jeanu Valjeanovi se vak zdlo, e je
v tom skryt mysl.
Kdy staena odela, sbalil asi sto frank, kter ml ve skni, a
vstril je do kapsy. Akoliv si pitom ponal velmi opatrn, aby
stbro nezazvonilo, vyklouzl mu pece jeden ptifrank a hlun se
kutlel po podlaze.
Kdy se setmlo, seel dol a rozhldl se na vechny strany. Ano,
nkdo mohl hat za stromy.
Vrtil se nahoru.
Poj, ekl Cosett.
Vzal ji za ruku a oba vyli z domu.
 KNIHA PT

TICH TVANICE

Strategick klikovn

TI, KDO BUDOU STTYTO I DAL STRNKY,

POTEBUJnutn vysvtlen.
Je tomu u mnoho let, co autor tto knihy, kter bohuel mus
mluvit i o sob, nebyl v Pai. Od t doby, co ji opustil, se Pa
zmnila. Vyrostlo nov msto, kter je mu tm neznm.
Nemus se duovat, e Pa miluje; Pa je rodnm mstem jeho
ducha. Protoe se tam hodn bouralo a pestavovalo, je Pa jeho
mld, Pa, kterou tak zbon uchoval v pamti, dnes u Pa
bvalou, patc minulosti. Budi autorovi dovoleno mluvit o star
Pai, jako by posud existovala. Je mon, e autor nkam tene
zavede a ekne: V t a t ulici je takov a takov dm, a dnes u
tam nebude ani dm, ani ulice. teni si to ov, bude-li jim to
stt za nmahu. Ale autor novou Pa nezn, a pe o bval
Pai, maje ped oima vidinu, kter je mu drah. Je mu sladk
snt o tom, e po nm zstv nco, co vidl, kdy byl ve sv vlasti,
a e vechno jet nezmizelo. Dokud ijeme v rodn zemi,
myslme, e ulice jsou nm lhostejn, e okna, stechy, dvee pro
ns nic neznamenaj, e ty a ty zdi jsou nm ciz, e ty a ty stromy
jsou jako vechny ostatn, e domy, do nich lovk nikdy
nevkro, jsou zbyten, a e dlaba, po kter krme, jsou jen
prost kameny. Pozdji, kdy u nejste v rodn zemi, zjistte, e
vm jsou ty ulice drah, e vm ty stechy, ta okna, ty dvee
chybj, e vm chyb dokonce i to zdivo, e do strom jste vlastn
zamilovni, e domy, do nich jste nikdy nevstoupili, navtvujete
te vlastn denn, a e jste i na tom dldn nechali kus svho j,
svou krev a sv srdce. Vechna ta msta, kter nevidme, kter snad
u nikdy nespatme a jejich obraz nosme ve svm srdci, jsou
zkrlena bolestnm pvabem, vracej se nm v tesknm vidn,
lkaj ns jako zaslben zem a berou na sebe jak bychom to
nazvali vlastn rysy Francie; a milujeme je a pivolvme si je v
duchu takov, jak jsou a jak byly, a na sv pedstav lpme a
nechceme na n nic mnit, nebo tv na vlasti je nm stejn
drah jako tv matina.
Budi nm tedy dovoleno mluvit o minulosti v ase ptomnm. A
te, kdy u jsme vechno na sebe povdli, prosme tene, aby
si to zapamatoval, a meme tedy pokraovat.
Jean Valjean okamit opustil bulvr a zahbal do bonch ulic,
kdekoliv to jen bylo mon, a vracel se obas na msta, kde u
jednou byl, jen aby se pesvdil, nen-li sledovn.
Tak si pon tvan jelen. Na pd, kde zstv stopa, m takov
ponn mezi jinmi i tu vhodu, e stopy, vedouc opanm
smrem, matou lovce i psy. Myslivci tomu kaj klikovn.
Byla jasn noc, plnk. Jeana Valjeana to vak nemrzelo. Msc,
kter teprve vychzel, byl jet nzko nad obzorem a dlil ulici na
dv velk plochy stnu a svtla. Jean Valjean se mohl plit na
stran ponoen do tmy a pozorovat osvtlenou st ulice. Snad
pitom ani neuvil, e neme dobe postehnout to, co se dje
ve stnu. Vil vak, e ho v oputnch ulikch v blzkosti ulice
Poliveau nikdo nesleduje.
Cosetta la a na nic se nevyptvala. Utrpen prvnch esti let ivota
vtisklo jej povaze rys trpn poslunosti, Ostatn upozornme na
to jet astji si zvykla, ani si to uvdomovala, na podivnstv
svho starouka a na rozmary osudu. S nm se ctila v bezpe.
Jean Valjean stejn jako Cosetta nevdl, kam jde. Svil se Bohu,
jako se dt svilo jemu. Zdlo se mu, e se i on sm dr nkoho
vtho za ruku; jako by ctil neviditelnou bytost, kter d jeho
kroky. el bez pevn mylenky, bez plnu, bez sebemenho
zmru. Ostatn si nebyl tak docela jist, e mu, kterho vidl v
dom, byl Javert, a jestlie ano, Javert zase nemusil vdt, e vid
jeho, Jeana Valjeana. Co nebyl pestrojen? Co ho nepovaovali
za mrtvho? Zrove vak pipoutl, e u po nkolik dn se dj
podivn vci. A tostailo. Byl rozhodnut, e u nikdy nevkro do
Gorbeauova domu. Jako zve vyplaen z pelechu hledal dru, v
n by se skryl, dokud nenajde msto, kde by se mohl ubytovat.
Jean Valjean prochodil uliky tvrti Mouffetard, kter se tehdy
podobala bluditi. Byla u ponoena v hlubok spnek, jako by zde
jet vldla stedovk kze a psn opaten proti ohni po
klekn. Kombinoval jako uen stratg. Proel ulic Censier a ulic
Copeau, ulic Battoir-Saint-Victor a ulic Puits-lHermite. Je
pravda, e v nich byly voln byty, ale nevstoupil ani do jednoho z
nich, protoe se mu nezdly. Kdyby na nho te nkdo hal, jist
by mu pili na stopu.
Kdy odbilo jedenct na kostele Saint-tienne du Mont, pechzel
prv ulici Pontoise kolem kancele policejnho komisastv v
dom slo 14. Po nkolika okamicch mu napovdl pud, o
kterm jsme se ji zmnili, aby se otoil. V zlomku vteiny jasn
rozeznal pod lucernou komisastv ti mue, kte ho pehovali;
pechzeli prv do temn sti ulice. Jeden z nich veel do
chodby komisastv. Mu, kter krel vpedu, se zdl Jeanu
Valjeanovi velmi podezel.
Poj, malik, ekl Cosett a pospchal, aby u mli ulici za zdy.
Minul prchod Patriarches, kter byl v tto pozdn hodin
uzaven, rychle proel ulic pe-de-Bois a ulic Arbalte a zmizel
v ulici Postes.
Tam byla kiovatka, na jejm mst stoj dnes Rollinova kolej a
kde odbouje ulice Neuve-Sainte-Genevive.
(Snad ani nemusm vysvtlovat, e ulice Neuve-Sainte-Genevive
je star ulika a e tudy neprojede pota ani jednou za deset let. Ve
tinctm stolet v n bydlvali hrni a sprvn se jmenovala rue
des Pots.)
Msc jasn svtil na kiovatku. Jean Valjean se ukryl do vklenku
u dve, spolhaje se, e jdou-li mu ti mui stle jet po stop,
uvid je zcela zeteln, a budou pechzet po jasn osvtlen
ploe nmst.
A vskutku, neuplynuly ani ti minuty, a mui se objevili. Te u
byli tyi; vichni velc, obleen v dlouhch hndch redingotech,
s kulatmi klobouky a s holemi v rukou. Strach el nejen z jejich
velkch postav a irokch pst, ale i z pernho pochodu v
temnotch. ekli byste, e to jsou tyi pzraky pestrojen za
many.
Zastavili se uprosted kiovatky a sestrili hlavy dohromady jako
lid, kte se rad. Vypadali nerozhodn. Mu, kter, jak se zdlo,
je vedl, se obrtil a ukzal pravic smrem, kudy se dal Jean
Valjean; druh vak stl na svm a ukazoval opanm smrem. Ve
chvli, kdy se prvn mu obrtil, posvtil msc na jeho tv. Jean
Valjean poznal zcela urit Javerta.

II

Jak je dobe, e po Slavkovskm most jezd vozy

Jeanu Valjeanovi u bylo jasno; ale mui natst jet tpali.

Vyuil jejich vhn; as, kter ztrceli, mu byl uiten. Vyel z
vklenku dve, v nm se ped chvl pikril, a pustil se ulic
Postes smrem k Botanick zahrad. Cosetta zanala bt unaven,
vzal ji tedy na ruku a nesl ji. Nikde nebylo iv due, ani lucerny
nebyly rozaty, protoe svtil msc.
Jean Valjean zrychlil chzi.
Nkolika dlouhmi kroky se dostal k hrnstv pana Gobleta, na
jeho tt byl star npis, za msnho svtla velmi dobe iteln:

Gobletv syn m tady svoje sklady;

zde nakupte si dbny, konvice,
i kvtine prodvme tady,
nsten taky, roury, dladice.
Nechal za sebou ulici Clef, pak fontnu Saint-Victor, dal se podl
Botanick zahrady a dolnmi ulicemi doel na nbe. Tam se
obrtil. Nbe bylo pust. Ulice oputn. A nikdo v patch.
Oddychl si.
Dostal se k Slavkovskmu mostu.
V t dob se jet platilo mostn.
Pistoupil k budce vbrho a podal mu sou.
To dl dva sou, ekl invalida, kter konal slubu vbrho.
Nesete dt, kter me chodit. Zaplate za dv osoby.

Zaplatil podrdn, e jeho pechod pes most vzbudil pozornost.

Kad tk m bt nenpadn.
V te dob projdl velk nkladn vz pes Seinu a mil na
prav beh jako Jean Valjean. To se mu hodilo. Mohl projt cel
most ve stnu tohoto vozu.
Uprosted mostu si Cosetta vzpomnla, e radji pjde, protoe j
devnly nohy. Jean Valjean ji postavil na zem a vzal ji za ruku.
Kdy peel most, zpozoroval napravo ped sebou devask
ohrady a pustil se tm smrem. Musil pitom projt dosti velkou
osvtlenou plochu. Nevhal ani chvilku. Ti, kdo ho tvali, zejm
ztratili stopu, a Jean Valjean se domnval, e je mimo nebezpe.
Ano, hledaj ho, ale na stop nejsou.
Ulika Chemin-Vert-Saint-Antoine vedla mezi dvma ohradami,
kter byly obehnny zd. zk, temn ulika, pro nho jako
stvoen. Ne do n vstoupil, jet se ohldl.
Z msta, kde stl, mohl pehldnout Slavkovsk most po cel jeho
dlce.
tyi stny prv vstupovaly na most.
Byly zdy k Botanick zahrad a smovaly na prav beh.
tyi stny tyi chlapi.
Jean Valjean se zachvl jako zv znovu lapen.
Zbvala jedin nadje. e ti mui snad jet nejsou na most a
neuvid ho, a bude s Cosettou pechzet velkm a osvtlenm
nmstm. Me jim zmizet jen tehdy, vnikne-li do uliky stc do
nmst a poda-li se mu dostat se mezi ohrady, zelinsk
zahrady, pole a stavenit.
Zdlo se, e se t tich ulice me svit. Vstoupil do n.

III

Pln Pae z roku 1727

Asi po tech stech krocch doel k mstu, kde se ulika vtvila.

Dlila se na dv ulice, jedna vedla vlevo, druh vpravo. Jean
Valjean jako by ml ped sebou dv ramena velkho Y. Kter
zvolit?
Vbec se nerozmlel a pustil se vpravo.
Pro?
Protoe ulika po lev stran vedla na pedmst, do obydlench
mst, kdeto ulice vpravo mila do pol, do oputnch konin.
Ale u nepostupovali tak rychle. Cosettina voln chze
zpomalovala kroky Jeana Valjeana.
Vzal ji opt na ruku. Cosetta mu opela hlavu o rameno a ani
nedutala.
Obas se obracel a rozhlel se. Dbal, aby nevyboil ze stnu. Ulice
za nm byla rovn. Kdy se obracel podruh nebo potet, nevidl
nic, vldlo hlubok ticho, a tak krel klidnji dl.
V jednu chvli, kdy se ohldl, se mu najednou zdlo, e se v
temn dlce ulice, ze kter piel, nco pohybuje.
Sp pdil ne krel, doufaje, e najde postrann uliku a poda se
mu tamtudy uprchnout a zamst stopy.
Postavila se mu do cesty ze.
Ale ta nepekela v dal chzi; lemovala pnou uliku, do n
stila prv ta, kterou se pustil Jean Valjean.
I tentokrt se musil rozhodnout: Napravo? Nalevo?
Podval se doprava. Ulika byla krtk a vedla mezi stavenmi
bu kolnami, nebo stodolami a nhle konila. Pozad slep
uliky bylo zeteln vidt: uzavrala ji vysok bl ze.
Jean Valjean pohldl doleva. Ulika byla voln a asi po dvou stech
krocch stila do jin, ir ulice. Z tto strany oekval spsu.
Ale ve chvli, kdy chtl zahnout doleva, aby se pokusil dostat se do
ulice, kterou zahldl na konci, zpozoroval na rohu uliky a ulice, k
n mil, ernou nehybnou postavu.
Byl to mu, kter tam byl zejm posln hldat, a te ekal, aby ve
vhodnou chvli zatarasil cestu.
Jean Valjean couvl.
Koniny mezi pedmstm Saint-Antoine a Rape, kde se octl Jean
Valjean, byly od zkladu pemnn nedvnmi stavbami, co
nkte lid povauj za znetvoen a druz za zveleben. Pole,
ohrady a star budovy zmizely. Dnes tam stojdocela nov irok
ulice, zpasit, arny, jzdrny, ndra a vznice Mazas; jak vidt
pokrok ve snaze zlepit svt.
Ped pl stoletm se v bn lidov mluv, kter tkv pln v tradici,
Institutu dsledn kvalo Quatre-Nations, Komick opee
Feydeau, a mstu, kde se octl Jean Valjean, Petit Picpus Mal
Picpus. Brna Saint-Jacques, Pask brna, hradby Sergents,
Porcherons, Galiote, Clestins, Capucins, Mail, Bourbe, Arbre de
Cracovie, Petite-Pologne a Petit-Picpus jsou jmna star Pae,
kter peila potopu. Nad tmito troskami minulosti se vzn
vzpomnka nroda.
Petit-Picpus, kter ostatn tm neexistoval a byl jen nznakem
mstsk tvrti, ml kltern vzhled panlskho msta. Mlo cest
tu bylo vydldno a mlo ulic zastavno. A na dv nebo ti ulice,
o kterch se jet zmnme, tam byly jenom zdi a samota. Ani
krm, ani vz, sotva tu a tam njak svka zc v okn; po dest
hodin byla u pozhena vechna svtla. Zahrady, kltery,
ohrady, zelinstv; tu a tam nzk domky a zdi vysok jako domy.
Tak vypadala tato tvr v minulm stolet. Revoluce se do n zle
zakousla. Revolun mstsk ad dal strhnout star budovy, razil
nov cesty a tvr prodla. Udlali z n rumit. Je tomu ticet let,
co byla vyhlazena novmi stavbami. Dnes je dokonale vykrtnuta.
Petit-Picpus, kter nen v dnm novjm plnu, je dosti zeteln
vyznaen na plnu z roku 1727, vylm v Pai u Denise Thierryho
a v Lyonu u Jana Girina v ulici Mercire U moudrosti. Ulice v
Petit-Picpusu mly jak jsme prv popsali podobu Y utvoenou
ulic Chemin-Vert-Saint-Antoine, kter se dlila na dv uliky; z
nich ta nalevo se jmenovala ulika Picpus a napravo ulice
Polonceau. Ob ramena Y byla ve svm vyvrcholen spojena
pnou zvorou, kter se kalo ulice Droit-Mur. Do n stila ulice
Polonceau; ulika Picpus la dl a k triti Lenoir. Ten, kdo
pichzel od Seiny a dostal se a na konec ulice Polonceau, ml po
lev stran ulici Droit-Mur, kter se nhle otela v pravm hlu,
ped sebou ml ze tto ulice a po pravici kus prodlouen ulice
Droit-Mur bez vchodu, slepou uliku Genrot.
A prv tam se octl Jean Valjean.
Jak jsme u ekli, zarazil se, kdy zahldl ern obrys mue na
stri na nro ulice Droit-Mur a uliky Picpus. U nepochyboval.
Ten pzrak ho nespoutl z o.
Co dlat?
Na stup ji nebylo kdy. Stn, jej zahldl ped chvl na nevelkou
vzdlenost ve tm za sebou, byl jist nkdo z Javertovy ety. Javert
byl ji pravdpodobn na zatku ulice, na jejm konci stl Jean
Valjean. Vyznal se podle veho dobe v tom malm bluditi a
nleit se zabezpeil, kdy vyslal jednoho ze svch lid hldat
vchod. Tyto domnnky, tak podobn jistot, narz zavily v
obolavlm mozku Jeana Valjeana jako hrst popela, do kter
zafoukal vtr. Zkoumal slepou uliku Genrot; tam byla pekka.
Nahldl do uliky Picpus; tam stla hldka. Vidl chmurnou
postavu, jak se ern rsuje na blm dldn zalitm msnm
svtlem. Pjde-li vped, naraz na ernho mue. Vrt-li se, padne
do rukou Javertovi. Jean Valjean ctil, e se ocitl v smyce, kter se
pomalu zatahovala. Zoufale vzhldl k nebi.
 IV

Tpn pi tku

Abychom dobe porozumli tomu, co pijde, je teba si jasn

pedstavit uliku Droit-Mur, a obzvl roh, kter zstal po lev
stran pi vstupu z ulice Polonceau do tto uliky. Ulika Droit-
Mur byla po prav stran a k ulice Picpus napod vroubena
jenom chud vypadajcmi domky; na lev stran stlo jedin
staven psnch lini, sloen z nkolika obytnch st, kter se
postupn zvyovaly o jedno nebo dv poschod smrem k ulice
Picpus, take toto staven, velmi vysok na stran ulice Picpus,
bylo dosti nzk u ulice Polonceau. Tam, na rohu, o kterm jsme
mluvili, nebylo staven vy ne ze, kter nela rovnomrn s
ulin rou; uhbala a tvoila znan ustupujc tup hel, zakryt
svmi rohy om pozorovatele, kter stl bu v ulici Polonceau,
nebo v ulici Droit-Mur.
Od jednoho z roh tohoto tupho hlu se thla ze do ulice
Polonceau a k domu, kter nesl slo 49, a do ulice Droit-Mur,
kde byla mnohem krat, a k ponurmu staven, o kterm jsme
mluvili a jeho tt protnala, tvoc tak v ulici nov ustupujc
kout. Tento domovn tt vypadal smutn; bylo v nm jedin okno,
nebo lpe eeno, stle zaven dv okenice pobit zinkovm
plechem.
Popis msta, jej zde uvdme, je velmi pesn a starousedlci tto
tvrti si jist podle nho vechno zcela jasn pedstav.
Sraen roh byl cele vyplnn msi, co se podobalo ohromnm a
ubohm vratm. Byla to irok a beztvrn zm svisle kladench,
nahoe irch prken, spojench nap dlouhmi kovanmi psy. Z
boku vedla dovnit obvykle velik postrann branka, proraen
zejm nejdle ped padesti lety.
Nad tupm rohem rozkldala vtve koat lpa a ze do ulice
Polonceau obrstala beanem.
V blcm se nebezpe zaujalo Jeana Valjeana toto pochmurn
staven, na prvn pohled neobydlen a oputn. Peltl je rychle
oima. kal si, e se zachrn, poda-li se mu proniknout dovnit.
Tak uvaoval a doufal.
Ve stedn sti prel budovy, kter vedla do ulice Droit-Mur,
byly u vech oken a ve vech patrech star olovn okapy. Bohat
rozvit spoje, kter ly z hlavn okapov roury ke vem
podokennm jmkm, rsovaly se na prel domu jako njak
strom. Vtve rour s nesslnmi koleny pipomnaly star bezlist
a pokroucen rvov, kter se vine na ttech starodvnch dvorc.
Podivn palrov stna z plechovch a eleznch vtv upoutala
pozornost Jeana Valjeana nejdve. Posadil Cosettu zdy k patnku,
poruil j, aby byla zticha, a bel k mstu, kde se roura dotkala
dlaby. Co vyplhat se po n a vniknout tak do domu? Ale roura
byla chatrn, nebyla u k niemu, sotva drela pohromad.
Ostatn vechna okna toho zamlklho staven byla zamovan
silnmi eleznmi pruty, i podsten oknka mla me. Krom
toho msc jasn osvtloval prel a mu, kter hldal na konci
ulice, by mohl zahldnout Jeana Valjeana, jak plh nahoru. A co s
Cosettou? Jak ji vythnout do tetho patra?
Jean Valjean se vzdal myslu vykrbat se po okapovm veden a
plil se podl zdi do ulice Polonceau.
Kdy se octl v koutu zdi, kde usadil Cosettu, uvdomil si, e ho
tam nikdo neme vidt. Byl zde jak jsme prv vysvtlili skryt
pohledu z kterkoli strany. Nadto ho kryl stn. A pak zde byla dvoj
vrata. Snad by se dala vypit. Ze, nad kterou vidl lpu a bean,
vedla jist kolem cel zahrady, a v t by se mohl pinejmenm
ukrt, i kdy stromy byly jet hol, a pekat tam zbytek noci.
as utkal. Musil jednat rychle.
Ohmatal prjezdn dvee a zjistil, e jsou uvnit i zevn zatlueny.
S vt nadj se piblil k druhm ohromnm vratm. Byla
stran sel a u pro svou ku mn pevn, prkna byla shnil a
troj elezn vazby zrezivl. Zdlo se lehk proniknout touto
ervotoivou hradbou.
Kdy si vrata prohldl dkladnji, zjistil, e to vlastn vrata nejsou.
Nemla veeje, ani zvsy, ani zmky, ani kdla. elezn psy
vcelku je spojovaly od jednoho konce k druhmu. Trhlinami v
prknech zahldl hrub zabetonovan kvdry a kameny, kter
mohli kolemjdouc spatit jet ped deseti lety. S hrzou byl
nucen si piznat, e zdnliv vrata jsou jenom devn pepka,
open o njak staven. Bylo snadn vyrvat prkno, ale za prknem
ses octl tv v tv zdi.

Co by pi plynovm osvtlen bylo nemon

V tom okamiku se v dlce ozval temn odmen zvuk. Jean

Valjean se odvil vystrit hlavu. To eta sedmi a osmi vojk
prv vstupovala do ulice Polonceau. Zahldl svit bodk. Mili k
nmu.
Vojci, v jejich ele rozeznal Javertovu vysokou postavu, se
pibliovali pomalu a obezele, asto zstvali stt. Zejm
prohledvali vechny kouty, vklenky u dve a prjezdy.
Nebylo pochyby, e Javert potkal njakou hldku a vzal ji s sebou.
Oba Javertovi pomocnci li v jejch adch.
Podle rychlosti, jak kreli, a se zastvkami, kter dlali, mohli do
mst, kde stl Jean Valjean, dojt za tvrt hodiny. Byla to stran
chvle. Jen nkolik minut dlilo Jeana Valjeana od pern
propasti, kter ped nm otvrala jcen u potet. Nyn vak by
galeje nebyly galejemi, ale znamenalo by to ztratit provdy
Cosettu; byl by to ivot zaiva pohbenho.
Zstvala jedin monost.
Na Jeanu Valjeanovi bylo cosi zvltnho; jako by nosil dv mony;
v jedn skrval mylenky svtce a v druh zloineck vlohy, kter
nahnly strach. Podle poteby hmtl do jedn nebo druh kapsy.
Dk astm pokusm o tk z toulonskch galej si Jean Valjean
krom jinch dovednost a podivuhodnch trik mistrn osvojil
neuviteln umn vyplhat se po zdi v pravm hlu a do estho
patra bez ebku a skob, jedin silou sval, a pomhat si pitom
tlem, rameny, boky a koleny a vyuvat vech nahodilch
nerovnost kamene; toto umn naplnilo lidi hrzou ale zrove
proslavilo kout na dvoe pask Conciergerie, kudy asi ped
dvaceti lety uprchl odsouzenec Battemolle.
Jean Valjean pemil oima ze, nad kterou se rozkldala koruna
lpy. Byla osmnct stop vysok. Rohov prostor, kter tvoila se
ttem velkho staven, byl ve sv doln sti vyplnn zdivem ve
tvaru trojhranu, pravdpodobn k ochran tohoto tulnho
zkout ped neistou chskou, kter se k chodci. Takovto
ochrann zdn roh je v Pai bn.
Zdivo mlo asi pt stop na vku. Vzdlenost od jeho vrcholku a
ke hebenu zdi mila jen trnct stop.
Nezasteen ze byla obloena plochmi kameny.
Pot byla s Cosettou. Cosetta pece neum plhat po zdi. Opustit
ji? Na to Jean Valjean ani nepomyslil. Odnst ji bylo nemon. M-
li se podait neobvykl vstup, je k tomu poteb sly celho mue.
Sebemen bemeno by poruilo rovnovhu a on by se ztil.
Poteboval provaz. Jean Valjean vak provaz neml. Kde te o
plnoci v ulici Polonceau sehnat provaz? Bt v tu chvli krlem,
dal by Jean Valjean krlovstv za provaz.
Za mimodnch okolnost bvme podivn oslnni, bud ns blesk
oslep, anebo osvt.
Zoufal pohled Jeana Valjeana se setkal s ramenem svtilny ve
slep ulice Genrot.
V on dob v paskch ulicch jet nebyly plynov hoky. Za
stmvn se rozsvcovaly lucerny umstn v jist vzdlenosti od
sebe. Lucerny se vytahovaly a stahovaly provazem, napjatm tu a
tam pes ulici a vedenm v drce ramene. Navijk provazu byl
skryt v elezn skce pod lucernou, od n ml lamp kl;
provaz byl a do urit vky chrnn kovovou trubkou.
Jean Valjean, sebrav vekerou energii, jedinm skokem pebhl
ulici, vrazil do slep uliky, pikou noe vypil zvr skky a za
chvilku byl zptky u Cosetty. Ml, co poteboval provaz. Ti, kdo
chtj uniknout nstrahm osudu, mus jednat rychle.
Vysvtlili jsme, e tu noc lucerny nesvtily. Tak lampa ve slep
ulice Genrot tedy nehoela a bylo mono pejt kolem a
nepovimnout si, e nen v podku.
Avak pozdn hodina, msto, tma a ponn Jeana Valjeana, jeho
podivn pohyby, jeho pobhn z msta na msto, to vechno
zaalo Cosettu znepokojovat. Kad jin dt by se u bylo dvno
dalo do ple. Cosetta se vak spokojila jen tm, e zatahala Jeana
Valjeana za os kabtu. m dl tm zetelnji bylo slyet kroky
blc se hldky.
Tatnku, ekla docela tie, j se bojm. Kdo to sem jde?
Tie! odpovdl neastnk. To je Thnardierka.
Cosetta se zachvla. Jean Valjean dodal:
Ml a nech m jednat. Bude-li kiet a plakat, Thnardierka t
najde. Pila a chce si t odvst.
A pak, ani spchal, ale tak bez zbytenho otlen, s odmenou
a puntikskou pesnost, tm pozoruhodnj, e se co chvli
mohla objevit Javertova hldka, odvzal si kravatu, opsal j v
podpa Cosettino tlko, dvaje pitom pozor, aby dt nezranila,
pivzal kravatu na konec provazuuzlem, ktermu nmonci kaj
vlatov, opan konec provazu vzal do zub, zul si boty a
punochy, hodil je pes ze, vylezl na podezdvku a v kout, kter
tvoily ze a tt, se zaal soukat vzhru tak spolehliv a sebejist,
jako by ml pod patami a lokty ebky.
Neuplynulo ani pl minuty, a u kleel na zdi.
Cosetta ho udiven pozorovala, ani pronesla slovo. Napomenut
Jeana Valjeana a jmno Thnardierov ji zmrazilo.
Pojednou zaslechla hlas Jeana Valjeana, kter tie volal:
Opi se o ze.
Cosetta poslechla.
Ml a nemj strach, napomnal ji Jean Valjean.
A Cosetta ctila, e se vzn do ve. Ne si uvdomila, co se s n
dje, stla nahoe na zdi.
Jean Valjean ji uchopil, posadil si ji na zda, ob jej ruky uchopil
levic, lehl si na bicho a plazil se po zdi a k tupmu hlu. Hdal
dobe, narazil na staven, jeho stecha vedla od devnho paen
a sklnla se mrn skoro a k zemi, dotkajc se lpy.
Byla to astn nhoda, protoe ze byla z tto strany mnohem
vy ne z ulice. Jean Valjean taktak e vidl pod sebou pevnou
pdu.
Dostal se prv ke svahu stechy, ale jet se nespustil ze hebene
zdi, kdy divok povyk ohlsil pchod hldky. Bylo slyet zn
hlas Javertv:
Prohledejte slepou uliku! Ulice Droit-Mur je hldna, ulika
Picpus tak. Rum za to, e je ve slep ulice!
Vojci se vrhli do slep uliky Genrot.
Zatm se Jean Valjean s Cosettou v nru spoutl po stee dol,
dostal se k lp a seskoil na zem. A u z hrzy nebo ze
statenosti Cosetta ani nevzdychla. Jen ruce mla trochu oden.

VI

Potek zhady

Jean Valjean se octl v rozlehl zahrad podivnho vzhledu; byla to

jedna z onch smutnch zahrad, kter jsou jako stvoen,
abychom se do nich dvali v zim a v noci. Byla podln, vzadu se
thla alej vysokch topol, v rozch rostl star bez a uprosted
zahrady na volnm nestnnm prostranstv se tyil velk osaml
strom, sem tam bylo nkolik zkroucench a zjeench tp, kter
vypadaly jako velk koviska, dle tverce zelinsk zahrady,
melounov paenit, jeho poklopy se blskaly v msnm svtle,
a star umpa.
Porznu stly kamenn lavice zernal snad mechem. Cesty byly
rovn a vrouben temnmi stromeky. Polovinu zahrady zarstala
trva, ostatek pokryla zelen plse.
Jean Valjean ml po boku staven, jeho stecha mu poslouila k
sestupu, dle hromadu chrast a za chrastm docela u zdi
kamennou sochu, jej otluen tv se jako neforemn maska
nejasn rsovala ve tm.
Staven bylo sp rozvalinou, ve kter bylo jet rozeznat poboen
mstnosti; jedna z nich, pln zasypan zdivem, slouila asi jako
klna.
Velk budova vedouc do ulice Droit-Mur a stejc se do uliky
Picpus tvoila v zahrad prav hel. Zadn st budovy byla jet
truchlivj ne prel. Vecka okna byla zamovan, nikde v
nich ani tuchy po svtle. V nejvych poschodch byla okna
zamovan jako ve vznicch. Jedna st budovy vrhala stn na
druh kdlo a odtud se stn thl po zahrad jako ohromn ern
flr.
dn jin dm nebylo vidt. Konec zahrady se ztrcel v mlze a ve
tm. Ale pesto se na rznch mstech matn rsovaly peruovan
zdi snad to byly jednotliv zelinsk zahrady a nzk stechy
ulice Polonceau.
Nic divoejho a oputnjho nad tuto zahradu si nelze
pedstavit. Nebylo tam ivka, co bylo v onu chvli naprosto
pirozen; pesto se nezdlo, e by tohle msto bylo stvoeno k
tomu, aby se zde nkdo prochzel i za samho poledne.
Prvn starost Jeana Valjeana bylo, aby si nael stevce a obul se a
aby se dostal s Cosettou do klny. Ten, kdo se skrv, se nikdy
nect dost ukryt. Dt, kter nepestvalo myslit na
Thnardierovou, sdlelo jeho pud a krilo se, aby se schovalo co
nejlpe.
Cosetta se tsla a tiskla k Jeanu Valjeanovi. Bylo slyet rmusiv
hluk ety, kter prohledvala slepou uliku i vt ulici, rny paeb
o kamen, Javertovy rozkazy piclm, nadvky ve smsici slov, jim
nikdo nerozuml.
Asi po tvrthodin se zdlo, e se bouliv hmn vzdaluje. Jean
Valjean ani nedchal.
Mkce poloil ruku na Cosettina sta.
Samota, v n se octl, byla tak podivuhodn klidn, e ani ono
zuiv, pern povykovn nablzku ji nezkalilo. Jako by zdi byly
vystavny z hluchch kamen, jak o tom mluv Psmo.
Nhle se uprosted hlubokho klidu rozlehly nov zvuky; nebesk,
nepostiiteln lbezn zvuky na pozad odpornho hluku, jak
panoval ped malou chvl. Byl to chorl, kter se linul z temnot,
jisken modlitby a melodie v tmavm a dsivm tichu noci;
ensk hlasy, ve kterch znl nevinn panensk pzvuk prostink
dtsk duiky, hlasy, kter nejsou z tohoto svta. Sly je
novorozetka, ne se narod, a provzej umrajcho. Zpv
vychzel z ponur budovy, kter vvodila zahrad. Byli byste ekli,
e ve chvli, kdy belsk hlomoz utichal, se tam blil andlsk
sbor.
Cosetta a Jean Valjean padli na kolena.
Nevdli, co se to dje, netuili, kde jsou, ale oba, mu i dt,
kajcnk i nevitko, ctili, e mus pokleknout.
Hlasy byly tak podivn odhmotnn, e se budova pese vechno
zdla oputn. Nadpozemsk tny v neobydlenm dom.
Ve chvli, kdy doznvaly, Jean Valjean ji nemyslil na nic. Nevidl
u noc, vnmal jen modrou oblohu. Ctil, e rozpn kdla, kter
mme vichni ve svm nitru.
Zpv ztichl. Mon e znl dlouho. Jean Valjean by to nebyl mohl
ci. Hodiny vytren se zdaj bt okamikem.
Vechno se zas ponoilo do ticha. Klid na ulici, ticho v zahrad. I
to, co vlvalo dvru, vechno vyvanulo. Na hebenu zdi echral
vtr v tichounkm, chmurnm elestn chomky such trvy.
 VII

Pokraovn zhady

Zvedl se ostr non vtr, co ukazovalo na jednu dv hodiny po

plnoci. Uboh Cosetta mlela. Protoe si mlky oprala o nho
hlavu, Jean Valjean myslil, e usnula. Sklonil se a podval se j do
tve. Mla iroce oteven oi a zamylen vraz, kter Jeana
Valjeana zabolel.
Stle se chvla.
Nechce se ti spt? ekl Jean Valjean.
Je mi stran zima, odpovdla.
Za chvli dodala:
Je tady jet?
Kdo? zeptal se Jean Valjean.
Pan Thnardierov.
Jean Valjean u zapomnl na prostedek, kterho pouil, aby
pinutil Cosettu k mlen.
Ach, ekl, ta u je pry. U se nieho neboj.
Dt si oddechlo, jako by mu spadl kmen ze srdce.
Zem byla vlhk, klna ze vech stran nechrnn a vtr m dl tm
mrazivj. Star dobrk svlkl kabt a Cosettu do nho zabalil.
U ti nen takov zima? zeptal se.
U je mi tepleji, tatnku!
Tak na m chvilku pokej. Hned se vrtm.
Vystoupil z rozvalin a dal se podl budovy, hledaje njak lep
tulek. Nael nkoliker dvee, ale vechny byly zaveny. Vechna
okna v pzem mla me.
Prv kdy mjel vnitn kout budovy, poviml si, e se dostal ke
klenutm oknm, ve kterch zahldl bledou z. Stoupl si na
piky a oknem nahldl dovnit. Vechna oknavedla do dosti
rozshl sn, dldn velkmi kameny a rozdlen klenbami a
pili; bylo tam vidt jen blikav svtlko a velk stny. Svtlo
vychzelo z vn lampy, kter visela v rohu. S byla oputn a
nic se tam nepohnulo. Ale m upenji Jean Valjean hledl, tm
jasnji se mu zdlo, e na zemi na dlab vid cosi pikrytho
rubem. Mlo to podobu mrtvoln nehybnho lidskho tla,
nataenho na dlab obliejem k zemi, ruce sloen kem.
Podle jakhosi hada, kter se vinul po dlab, by se bylo dalo
soudit, e ten pern zjev m kolem krku provaz.
Cel spoe osvtlen s tonula v ptm, co hrznost vjevu jet
zvyovalo.
Pozdji Jean Valjean kval, e sice zail ledaco stranho, ale co
iv nespatil zjev, kter by ho zmrazil a podsil tak jako zhadn
postava, podrobujc se v tak pochmurnm mst neznmmu
mystriu. Straliv bylo pomylen, e to me bt mrtv, a jet
stranj domnnka, e je to snad iv lovk.
Odvil se pitisknout elo na okenn tabuli a vykval, zda
postava ned najevo znmku ivota. ekal hodn dlouho tak mu
to alespo pipadalo , ale marn, nataen postava se ani
nepohnula. Nhle se ho zmocnil nevslovn strach a Jean Valjean
se dal na stup. Ml pocit, e postava za nm pospch a mv
rukama.
Vecek udchn doel k rozvalinm. Nohy mu vypovdaly slubu;
pot se mu lil po zdech.
Kde to je? Kdo by si byl kdy pomyslil, e se uprosted Pae
vyskytne nco podobnho tto hrobce? Co to je za podivn dm?
Budova pln nonch zhad, pivolvajc andlskmi hlasy due z
temnot, a kdy pijdou, nabz jim dsiv vidn budova, kter
slibuje, e oteve zivou nebeskou brnu, a zatm otvr dsiv
vchod do hrobky! A pece to byla opravdov budova, dm, kter
m sv slo v ulici! Nebyl to sen! Jean Valjean ohmatal kameny,
aby tomu uvil.
Chlad, zkost, nepokoj, dojmy celho veera v nm vyvolaly
skutenou horeku a vechny dohady se stetaly v jeho unavenm
mozku.
Pistoupil ke Cosett. Spala.
 VIII

Zhada se rozrst

Dvenka si poloila hlavu na kmen a usnula.

Posadil se vedle n a jal se ji pozorovat. m dle na ni hledl, tm
vce se uklidoval a poznenhlu nabval duevn rovnovhy.
Uvdomil si skutenost, kter se mla nadle stt podstatou jeho
nynjho ivota: dokud ona bude u nho a dokud ji bude mt u
sebe, bude se starat jen o ni, bude se strachovat jen o ni. Vbec
nectil, e je mu bez kabtu, kterm pikryl Cosettu, velik zima.
Ale v snn, do nho upadl, dolhal k nmu ji del chvli
podivn zvuk. Jako by tu klinkal njak zvoneek. Zvuk pichzel
ze zahrady, slab, ale pece zeteln. Pipadal mu jako jemn
neurit hudba, kterou vydvaj v noci zvonce pasoucho se stda.
Ten zvuk pinutil Jeana Valjeana, aby se obrtil.
Rozhldl se a vidl, e nkdo je v zahrad.
Bytost, kter se podobala mui, chodila mezi poklopy na
melounovm paeniti, vztyovala se, sklnla a zas zstvala stt
s takovou pravidelnost, jako by nco prostrala na zemi. To
stvoen, jak se zdlo, kulhalo.
Jean Valjean se chvl zimnic, je schvacuje neastnky. Vechno
je jim neptelsk a podezel. Nedvuj svtlu, protoe je
pomh odhalit, a nedvuj noci, protoe pomh je pistihnout.
Ped chvl se tsl, e je zahrada oputn, nyn se chvl, protoe
v n nkdo chod.
Nejprve ho dsily pzraky, nyn ho stra skutenost. ekl si, e
Javert a ostatn nohsledov snad jet neodeli, bezpochyby
zanechali njak mue na stri a ten mu v zahrad by mohl
vykiknout, e v zahrad jsou zlodji, a mohl by jim ho vydat. Vzal
Cosettu nn do nru a odnesl ji do nejodlehlejho kouta klny
za hromadu starho nepouvanho nbytku. Cosetta se ani
nehnula.
Odtud pozoroval chovn lovka, kter chodil po melounovm
paeniti. Bylo zajmav, e rolnika sledovala kad jeho hnut.
Kdy pichzel bl, cinkn zesilovalo, kdy sevzdaloval, slblo;
kdy uinil prud pohyb, doprovzelo jej i prud zacinkn; kdy
se zastavil, zvuk utichal. Bylo zejm, e mu m rolniku u sebe;
co to znamen? Kdo je ten mu, jen nos zvoneek jako beran
nebo vl?
Mezitmco si kladl tyto otzky, dotkl se Cosettinch rukou. Byly
ledov.
Ach, Boe! ekl.
Tie zvolal:
Cosetto!
Neotevela oi.
Prudeji zatsl.
Neprobudila se.
Snad neumela! ekl, vztyil se a zachvl se od hlavy a k pat.
Nejstranj mylenky mu vily hlavou. Jsou chvle, kdy na ns
dolhaj nejerednj domnnky jako tlupa litic a nsilnicky bo
hrze naeho mozku. Jde-li o bytosti, kter milujeme, vyml nae
moudrost velijak poetilosti. Jean Valjean si vzpomnl, e usne-li
nkdo venku za mraziv noci, me z toho mt smrt.
Cosetta se cel bled svalila bez pohnut k jeho nohm.
Naslouchal jejmu dechu; dchala; ale jej dech se mu zdl slab a
jako by ustval.
Jak ji zaht? Jak ji probudit? Vechny ostatn starosti se
vysthovaly z jeho mylenek. Vybhl zden ze zboeniska.
Bylo nevyhnuteln teba, aby se Cosetta ve tvrthodince zahla a
dostala do postele.
 IX

Mu s rolnikou

el rovnou k mui, kterho zahldl v zahrad, a do kapsy u vesty

shl pro nkolik stbrnch minc.
Tajemn mu ml prv hlavu schlenou a nevidl ho pichzet.
Po nkolika rznch krocch byl Jean Valjean u nho se slovy:
Sto frank!
Mu sebou trhl a pozvedl oi.
Mete si vydlat sto frank, pokraoval Jean Valjean, jestlie
mi poskytnete pste pro tuto noc!
Msn svtlo dopadlo pln na zden obliej Jeana Valjeana.
A podvejme se, to jste vy, pane Madeleine! ekl mu.
Jmno vysloven v tuto non hodinu v neznm konin
neznmm muem zpsobilo, e Jean Valjean couvl.
Potal se vm monm, jen s tmto obratem ne. Mu, kter ho
oslovil, shrben a kulhav staec, obleen jako venkovan, ml na
levm koleni koen podvazek a na nm visel nevelk zvoneek.
Obliej ve stnu nebyl k rozeznn.
Ale mu smekl epici a rozechvle zvolal:
Mj ty boku! Jak jste se sem dostal, pane Madeleine? Kudy jste
vstoupil, prokristapna? To jste musil spadnout rovnou z nebe!
Nu, a je, jak je, kdybyste nkdy spadl, bude to jen odtamtud. A jak
jste to vystrojen! Nemte kravatu ani klobouk ani kabt! Vte, e
byste podsil lovka, kter vs nezn? Ani kabt! Vemocn Boe,
co se dnes svat zblznili? Jak jste se sem dostal?
Jedno slovo pospchalo za druhm. Star mu brebentil s
venkovskou pohotovost, ve kter neznlo nic, co by mohlo Jeana
Valjeana znepokojit, vechno s pms divu a prostomyslnho
dobrctv.
Kdo jste? A co je to za budovu? tzal se Jean Valjean.
Ach, jako e je Bh nade mnou, to u je trochu moc! zvolal
staec. Jsem ten, koho jste sem umstil, a do tohohle domu jste
m sm usadil. Jake! Vy m nepoznvte?
Ne, ekl Jean Valjean. A jak to, e vy m znte?
Zachrnil jste mi ivot, ekl mu.
Obrtil se, msn paprsek mu ozil profil a Jean Valjean poznal
starho Faucheleventa.
Ach, ekl Jean Valjean, tak to jste vy? Ano, poznvm vs.
No, konen! oddychl si star vytav.
A co tu dlte? navzal Jean Valjean.
Koukejte, pikrvm melouny!
Star Fauchelevent drel opravdu v ruce konec rohoe, kterou se
snail rozprostt na paenit ve chvli, kdy ho Jean Valjean
oslovil. Za hodinu, co byl v zahrad, jich rozprostel u nkolik. To
byly ony podivn pohyby, kter Jean Valjean pozoroval z klny.
Pokraoval:
ekl jsem si: msc je v plku, bude mrznout. Co abych dal
melounm kabtky? A, dodal a se smchem pohldl na Jeana
Valjeana, vy byste to ml udlat taky tak! Ale te mi eknte, kde
se tu berete?
Kdy Jean Valjean vidl, e ho mu zn, i kdy jen pod jmnem
Madeleine, postupoval velmi opatrn. Zdvojnsoboval sv otzky.
Podivn vc, lohy byly vymnny. On, vetelec, se vyptval.
Co to mte za zvoneek na kolen?
To, pravil Fauchelevent, je proto, aby se mi vyhbaly.
Jak to? Kdo se vm m vyhnout?
Star Fauchelevent mrkl okem a zatvil se zhadn.
Paneku! V naem dom jsou jenom eny; mnoho mladch dvek.
Zd se, e bych byl nebezpen, kdyby m potkaly. Zvoneek je na
m vas upozorn. Kdy pichzm, ony odchzej.
Co je to za dm?
Hleme, vy to opravdu nevte?
Opravdu nevm.
Vdy jste m sem doporuil za zahradnka.
Odpovdejte mi, jako bych nic nevdl.
Nu tak, to je pece klter Petit-Picpus!
Jean Valjean se pomalu rozpomnal. Nhoda, lpe eeno
prozetelnost, ho zavedla prv do kltera v pedmst Saint-
Antoine, kde byl pede dvma roky na jeho doporuen pijat star
Fauchelevent, zmrzaen vozem, kter ho pitiskl k zemi.
Opakoval jako pro sebe:
Klter Petit-Picpus!
Poslyte ale te doopravdy, pokraoval Fauchelevent. Jak jste to
u vech rohatch udlal, e jste se sem dostal, pane Madeleine? I
kdy jste nakrsn svat, jste mu, a sem pece dn musk
nesm vstoupit.
Ale vy jste tady tak.
Ale jenom j.
Musm zde zstat, ekl Jean Valjean.
Ach, mj Boe! zvolal Fauchelevent.
Jean Valjean se piblil k starci a vn mu ekl:
Ote Fauchelevente, zachrnil jsem vm ivot.
Vzpomnl jsem si na to dv ne vy, odpovdl Fauchelevent.
Nue, dnes pro m mete udlat to, co jsem kdysi udlal pro
vs.
Fauchelevent vzal ob mohutn ruce Jeana Valjeana do svch
staeckch zbrzdnch a tesoucch se rukou a nkolik vtein se
zdlo, e neme promluvit. Konen zvolal:
Ach! Bylo by to bo poehnn, kdybych vm to mohl jen trochu
splatit! J a zachrnit vm ivot! Pane starosto, j, uboh staec,
jsem vm pln k slubm!
Podivuhodn radost jako by byla staka promnila. Jako by se mu
z tve linulo svtlo.
Co chcete, abych udlal? dodal.
Vysvtlm vm to. Mte njakou svtnici?
Mm oputn domek tam za rozvalinami starho kltera v
kout, kam nikdo nevid. Jsou tam ti pokoje.
Domeek byl za zceninou opravdu tak dobe ukryt a tak vhodn
poloen, e ho Jean Valjean nevidl.
Dobe, ekl Jean Valjean. A te od vs budu chtt dv vci.
Jak, pane starosto?
Za prv, nikomu nepovte, co o mn vte. Za druh, nebudete
vyzvdat dl.
Jak si pejete. Vm, e nejste schopen udlat nco neestnho a e
jste byl vdycky lovk bo. A potom, vdy to vy jste m sem
dostal. To vs chrn. Jsem v.
Dobr! A nyn pojte se mnou. Pjdeme pro dt.
Ach! ekl Fauchelevent. Je tu dt?
Neekl ji ani slvko a el za Jeanem Valjeanem jako pes za pnem.
Za pl hodinky spala Cosetta, zrovl od plamene v krbu, v
posteli starho zahradnka. Jean Valjean si vzal kravatua kabt;
nael a zvedl klobouk, kter pehodil pes ze; ne si navlkl
kabt, sthl Fauchelevent koen emen se zvonekem a povsil
jej jako ozdobu na ze. Oba mui se hli, openi lokty o stl, na
kter Fauchelevent nachystal sr, ren chlb, lhev vna a dv
skleniky; a staec, pokldaje ruku na koleno Jeana Valjeana,
prohodil:
Ach, pane Madeleine! Vy jste m nepoznal! Zachraujete lidem
ivot, a pak na n zapomnte! Ach, to je zl! Oni na vs stle
vzpomnaj! Jak vy jste nevdnk!

Jak se stalo, e Javert marn hledal

Udlosti, jejich rub jsme prv vidli, se zbhly za docela

prostch okolnost.
Kdy Jean Valjean prchl z mstsk vznice v Montreuil-sur-Mer za
on noci, kdy ho Javert zatkl u lka mrtv Fantiny, domnvala se
policie, e se trestanec pustil pravdpodobn do Pae. Pa je
moe, kde se vechno ztrat, vechno zmiz v pupku svta jako v
kln ocenu. dn les neukryje lovka lpe ne dav. Uprchlci
veho druhu to vd. Jdou do Pae, aby byli pohlceni; takov
pohlcen asto zachrauje. Policie to v tak, a prv v Pai hled
to, co jinde ztratila. Hledala tam i bvalho starostu z Montreuil-
sur-Mer. Javert, kter vskutku vydatn pispl k dopaden Jeana
Valjeana, byl povoln do Pae, aby ho vystopoval. A Javertovy
horlivosti a dvtipu si v onom ppad viml pan Chabouillet,
tajemnk prefektury, v jejm ele stl hrab Angls. Pan
Chabouillet, kter ostatn dvno drel nad Javertem ochrannou
ruku, pidlil inspektora z Montreuil-sur-Mer k pask policii.
Tam se Javert nkolikrt eknme to slovo, akoliv je trochu
nepesn pro ocenn podobnch slueb estn uplatnil.
U dvno nemyslil na Jeana Valjeana. Psi, kte se kadodenn
tvou za vlkem, zapomnaj pro vlka, jeho pronsleduj dnes, na
vlka, kterho tvali vera. Jednou v prosinci roku 1823 etl
nhodou noviny; nikdy noviny neetl, ale jakoto pesvdenmu
monarchistovi mu zleelo na tom, aby se dovdl podrobnosti o
triumflnm vjezdu prince generalissima do Bayonne. Kdy
dotal lnek, kter ho zajmal, upoutalo na konci strnky jeho
pozornost jmno Jeana Valjeana. Noviny oznamovaly, e trestanec
Jean Valjean je mrtev, a tvrdily to tak jasn, e o tom Javert
nepochyboval. ekl pouze: Tak u to m odbyto. Potom odhodil
noviny a u na to nemyslil.
Za njakou dobu byl hlen pask prefektue Seine-et-Oise nos
dtte, k nmu dolo za podivnch okolnost v obci Montfermeil.
Njak cizinec ukradl sedmi a osmiletou holiku kalo se v
hlen , kter byla svena pi mstnho hospodskho; holika
se jmenovala Cosetta a byla dcerou svobodn matky jmnem
Fantina, kter zemela v nemocnici, nevdlo se kdy a kde.
Hlen se dostalo do rukou Javertovi a pimlo ho, aby se nad nm
zamyslil.
Jmno Fantina mu bylo dobe znm. Vzpomnl si, e se musil on,
Javert, zasmt, kdy ho Jean Valjean prosil o tdenn odklad, aby
mohl vyhledat dt t osoby; vzpomnl si, e Jean Valjean byl
zaten v Pai, prv kdy vstupoval do dostavnku, kter jel do
Montfermeil. Nkolik nznak budilo v t dob dokonce domnn,
e tm dostavnkem vlastn jel u podruh a e pedel den si
vyjel pravdpodobn jenom do okol vesnice, protoe ho ve vsi
vbec nikdo nevidl. Co hledal v montfermeilskm kraji? Nikdo to
nedovedl uhodnout. Javert tomu te porozuml. Byla tam
Fantinina dcera. Jean Valjean pro ni el. Nue, a te holiku
ukradl cizinec. Kdo mohl bt ten neznm mu? e by to byl Jean
Valjean? Ale Jean Valjean je mrtev. Javert, ani o tom komu co
vykldal, vsedl do dostavnku u Cnov msy ve slep ulice
Planchette a zajel si do Montfermeil.
Doufal, e tam najde pln rozlutn; ale nalezl jen zmaten
stopy.
Manel Thnardierovi, kte byli dopleni, toho zpotku hodn
napovdali. To, e Skivnek zmizel, vyvolalo ve vesnici mnoho
dohad. Vyskytlo se ihned nkolik rznch variant t udlosti, a
se ustlila povst o nosu dtte. Odtud pochzelo i policejn
hlen. Ale kdy pela prvn zlost, Thnardier svm
obdivuhodnm pudem velmi rychle vyctil, e nikdy nen radno
vyruovat pana krlovskho prokurtora a e jeho nky na nos
Cosetty by upoutaly bystrou ztelnici spravedlnosti pedevm na
nho, na Thnardiera, a na mnoho kraloupk, kter ml na
svdom. Sovy nemiluj svtlo. A potom, jak by vysvtlil patnct set
frank, kter dostal? Obrtil tedy na tyrku, zacpal en sta a
tvil se velmi udiven, kdy mu kali o ukradenm dtti.
Pedstral, e nic z tch e nechpe; pirozen si stoval, e mu
tak rychle unesli jeho drahou holiku; byl by siji rd z lsky
ponechal jet aspo dva nebo ti dny; ale jinak piel si pro ni
jej ddeek, co je docela pirozen. Thnardier mluvil nadle
u jen o ddekovi, ddeek psob vdycky dobe. Na tu
povdaku padl Javert, kdy piel do Montfermeil. Ddeek
vyadil Jeana Valjeana.
Ale Javert pece jen zavrtal do Thnardierovy historie nkolika
otzkami.
Co to bylo za ddeka a jak se jmenoval?
Thnardier prost odpovdl:
Byl to bohat sedlk. Vidl jsem jeho cestovn pas. Myslm, e se
jmenoval Vilm Lambert.
Lambert je slun a dvru vzbuzujc jmno. S nm se Javert vrtil
do Pae.
Jean Valjean je nadobro mrtev a j jsem lehkovrn hlupk.
U zase pomalu na celou udlost zapomnal, kdy v beznu roku
1824 zaslechl, jak si lid vypravuj o podivnovi, kter bydl ve
farnosti sv. Medarda a jemu lid kaj ebrk dvajc almuny.
Povdalo se o nm, e je to soukromnk, jeho jmno nen znmo,
a e ije sm s osmiletou holikou, kter o sob v jenom tolik, e
pochz z Montfermeil. Montfermeil! To jmno se objevilo znovu a
Javert zbystil sluch. Star ebrav picl, bval kostelnk, ktermu
onen lovk dval almunu, pidal nkolik podrobnost. Ten
soukromnk je pr velmi plach; vychz jen v podveer; s nikm se
nepout do hovoru, nanejv nkdy s chudinou, a vyhb se
lidem. Nos stran obstaron kabt lut barvy, kter m
milinovou cenu, protoe m pod podvkou vit paprov
penze. To pochopiteln podpchlo Javertovu zvdavost. Aby
toho vybjenho soukromnka spatil co mon zblzka a pitom
ho nepoplail, vypjil si jednou kostelnkovy hadry i msto, na
nm star picl veer co veer depl, a zatmco huhal svoje
otenky, pehoval co se dje kolem. Podezel individuum
skuten pilo a pestrojenmu Javertovi dalo almunu. V tom
okamiku Javert zvedl hlavu a oba mui se zachvli, Jean Valjean
se domnval, e poznv Javerta, a Javert vil, e vid Jeana
Valjeana.
Ale mohl se v tom ptm mlit; smrt Jeana Valjeana byla edn
potvrzena; Javertovi zstaly tk pochybnosti; a pochyboval-li
Javert lovk krajn svdomit , nikdy nikoho nezatkl.
el za svm muem a ke Gorbeauovu barku, pinutil starou,
aby se rozpovdala, co nebylo tk. Staenka mu potvrdila, e
kabt je skuten podit miliny, a vyprvla mu historku s
tiscifrankovou bankovkou. Vechno na vlastn oi vidla! Vechno
ohmatala! Javert si najal mstnost. Jet tho veera se tam usadil.
el poslouchat za dvee zhadnho njemnka doufaje, e usly
jeho hlas; ale Jean Valjean zahldl svtlo svky, kter pronikalo
klovou drkou, a oklamal pehouna tm, e mlel.
Jean Valjean nazt uplchl. Avak z cinkn upadlho a
kutlejcho se ptifranku staena, slyc Jeana Valjeana potat
penze, usoudila, e chce asi zmizet, a pospila uvdomit o tom
Javerta. Kdy pak v noci Jean Valjean vyel, Javert na nho hal za
stromy bulvru se dvma mui.
Javert si na prefektue vydal ozbrojenou str, ale jmno osoby,
kterou by byl rd zatkl, neprozradil. Bylo to jeho tajemstv, kter
nechtl vydat ze t dvod: za prv proto, e by nejmen nznak
mohl upozornit Jeana Valjeana; potom proto, e zaten starho
uprchlho trestance, domnle mrtvho, kterho u kdysi trestn
spisy zaadily mezi zloince nejnebezpenjho druhu, by byl
znamenit spch, kter by pohlavi pask policie urit
nedopli novkovi, jako byl Javert; bl se tedy, aby mu nepebrali
jeho galejnka; konen proto, e si jako umlec ve svm oboru
liboval v pekvapen. Nenvidl vyzvnn spchy, kter
ztrcejkouzlo novosti, mluv-li se o nich dlouho pedtm. Rd
pipravoval sv mistrovsk dla potm, aby je pak narz odhaloval.
Javert stopoval Jeana Valjeana od stromu ke stromu, pak od rohu k
rohu a neztrcel ho ani na chvli z dohledu. I ve chvlch, kdy se
Jean Valjean ctil v nejvtm bezpe, bdlo nad nm Javertovo
oko.
Pro Javert Jeana Valjeana nezatkl? Protoe jet pochyboval.
Musme si uvdomit, e tehdej policie mla tk postaven;
pekel j svobodn tisk. Nkolik svvolnch zaten, o kterch se
rozepsaly noviny, mlo dohru ve snmovn, a to prefekturu
vystrailo. Shnout nkomu na svobodu bylo tkm provinnm.
Policist se bli, aby se nezmlili; prefekt jim pak pital vinu;
mlka znamenala ztrtu adu. Um si kdo pedstavit inek
zprviky, kter by vyla ve dvacaterch novinch:
Vera byl zaten edovlas kmet, ctyhodn soukromnk, kter se
prochzel se svou osmiletou vnukou, a byl dopraven do vznice
prefektury, protoe byl povaovn za uprchlho trestance!
Opakujme, e krom toho byl Javert sm velmi zkostliv;
vstrahy jeho svdom mu kaly tot co prefektovo varovn. Ml
doopravdy pochybnosti.
Jean Valjean byl k nmu obrcen zdy a krel potm.
Smutek, nepokoj, zkost, maltnost, nov netst, e je nucen
prchat v noci a hledat nhodn tulek v Pai pro Cosettu a pro
sebe, nutnost poddit sv kroky krkm dtte, to vechno, ani
o tom vdl, zmnilo chzi Jeana Valjeana a vtisklo jeho
obvyklmu dren tla takovou staeckost, e sama policie v osob
Javertov se mohla mlit a zmlila se. To, e se mu Javert nemohl
piblit, jeho oblek starho uitele, Thnardierovo prohlen, e
jde o ddeka, a konen i vra, e Jean Valjean umel v kznici
to vechno zvyovalo nejistotu, kter houstla v Javertov dui.
Jednu chvli ho napadlo pekvapit podezelho mue tm, e ho
nhle pod o prvodn papry. Nen-li vak ten mu Jean Valjean
a nen-li to nhodou star dobrk a poctiv soukromnk, je to
teba njak chlapk dkladn a zchytrale zasvcen do tajnch
spd paskch zloinc, vdce nebezpen tlupy, rozdvajc
almuny, aby skryl svou innost, znmou firmu. Ml jist sv
pomahae, spolupachatele, tajn doupata, v nich se skrv.
Vechno to klikovn v ulicch se zdlo ukazovat na to, e to nen
obyejn dobrk. Kdyby ho zatkl pli rychle, zabil by tm slepici,
kter sn zlat vajka. A jakou nevhodu mlo ekn? Javert si
byl naprosto jist, e mu Jean Valjean neunikne.
el tedy po nm dosti zmaten, dvaje si na sta otzek o zhadn
osobnosti.
A hodn pozd, v ulici Pontoise, Jeana Valjeana urit poznal pi
jasnm svtle, kter vychzelo z protj hospody.
Na svt jsou dv bytosti, kter poct hlubok rozechvn: matka,
kter nalz sv dt, a tygr, kter vysldil svou koist. Javert se
zachvl a do morku kost.
Od chvle, kdy s uritost poznal obvanho trestance Jeana
Valjeana, si uvdomil, e jsou na nho jen ti, i poslal na
komisastv v ulici Pontoise pro posilu. Ne uchopme trnitou
vtev, oblkme si rukavici.
Zpodnm a zastvkou na kiovatce Rollin, kde se domlouval se
svmi agenty, by byl mlem ztratil stopu. Ale rychle si uvdomil,
e se Jean Valjean pokus ujt svm pronsledovatelm na druh
beh eky. Sehnul hlavu a pemlel jako pes stopa, kter
oichv zem, aby poznal smr.
Javert s mocn vyvinutm smyslem pro pmost el rovnou na
Slavkovsk most. Nkolik slov s vbrm mostnho mu zjednalo
jasno:
Vidl jste mue s malm dvtkem?
Musil mi zaplatit dva sou, odpovdl vbr.
Javert doel na most prv vas, aby na druh stran jet zahldl
Jeana Valjeana; pechzel prostranstv osvtlen mscem a vedl
Cosettu za ruku. Vidl, jak se dv ulic Chemin-Vert-Saint-
Antoine, pomyslil na slepou uliku Genrot, kter na konci zeje
jako nastraen past, a na jedin vchod ulice Droit-Mur vedouc
do uliky Picpus. Nejdve zvi nadbhl, jak kaj myslivci. Poslal
ve spchu jednoho ze svch pomaha, aby se oklikou dostal k
onomu vchodu a aby jej steil. Vyzval vojenskou hldku, kter se
vracela po slub z arzenlu a prv ho mjela, aby ho doprovodila.
Pi takovodvn he znamenaj vojci trumfy v ruce. Ostatn
plat zsada, e ten, kdo se chce dostat na kobylku divokmu
kanci, mus bt dobrm lovcem a mt hodn ps. Kdy Javert
uinil vechna tato sloit opaten, kdy ctil, e z prav strany je
Jean Valjean seven slepou ulikou Genrot a z lev jeho
pomocnkem, kdy bezpen vdl, e on, Javert, je mu v patch,
vzal si upeek tabku.
A pak si zaal se svou obt hrt. Byl to pro nho okamik
belsk rozkoe; pustil ji, aby la ped nm, protoe ml jistotu,
e ji m v hrsti, ale stle oddaloval okamik zaten, asten, e je v
jeho moci, akoliv se ona sama ct voln, a hldal ji s rozkonmi
pocity pavouka, kter dovol moue, aby si jet zatepotala kdly,
nebo s rozko koky, kter dovol myce, aby se jet probhla.
Drp a stisk maj v sob cosi ohavn smyslnho; haj na tajemn
hnut zvete sevenho v jejich kletch. Jakou rozko skt takov
rdouen!
Javert ji pocioval. Oka jeho st byla peliv nastraena. Byl si jist
spchem; stailo sevt pst.
Ml s sebou takov doprovod, e kad mylenka na odpor byla
pedem vylouena, i kdy potal s rznost, silou a zoufalstvm
Jeana Valjeana.
Javert postupoval pomalu, ptraje a prohledvaje na svm
pochodu vechna zkout ulice jako kapsy zlodje.
Kdy piel do samho stedu st, moucha byla tatam.
Dovedeme si pedstavit Javertovo rozhoen.
Vyptval se hldky na rohu ulice Droit-Mur a Picpus; policista,
kter se nehnul ze svho msta, nevidl vbec dnho mue,
kter by byl tudy proel.
Nkdy se stv, e jelen uklouzne, i kdy m za sebou smeku ps,
a pak ani sta zkuen lovci nevd, co si myslit. I Duvivier,
Ligniville a Desprez se ocitli v brynd. Artonge v takovm ppad
zvolal: To nen jelen, to je kouzelnk.
Javert by to byl tak nejradji zvolal.
Jeho zklamn v nm vyvolvalo chvlemi zoufalstv a chvlemi
zuivost.
Je jist, e Napoleon dlal chyby ve vlce s Ruskem, e Alexandr
dlal chyby ve vlce s Indi, e Caesar dlal chyby v Africe, e
Kros chyboval ve vlce se Skythy a e Javert se dopustil chyb v
taen proti Jeanu Valjeanovi. Snad chybil, e hned nepoznal
starho galejnka. Jedin pohled mu ml stait. Udlal chybu, e
ho jednodue a krtce nezatkl v barku. Udlal chybu, e ho
nezadrel, kdy ho urit poznal v ulici Pontoise. Udlal chybu, e
se smlouval se svmi pomocnky na kiovatce Rollin, na kterou
padalo jasn msn svtlo. Je jist, e porady jsou uiten a e je
dobe vyptvat se stopa, kte zasluhuj dvry; ale lovec
neme bt nikdy dost opatrn, jde-li o sthn tak plach zve,
jako je vlk nebo trestanec. Javert, kter kladl pli velk draz na
to, jak psy nasadit na stopu, poplail zv, kter rzem zvtila
pronsledovatele a zmizela. Nejvt chybou vak bylo, e ve
chvli, kdy znovu nalezl jeho stopu na Slavkovskm most, hrl
dtinskou a hroznou hru, chtje udret takovho mue na pouh
nitce. Pecenil sv sly, kdy se domnval, e si me pohrvat se
lvem jako s mykou. Chybil, e se povaoval za pli slabho v
okamiku, kdy usoudil, e je nutno, aby zeslil sv mustvo. Byla
to osudn opatrnost a ztrta vzcnho asu. Ale i kdy se Javert
dopustil tolika omyl, nebyl proto o nic mn jednm z
nejobratnjch a nejdovednjch tajnch policist. Byl to v
pravm slova smyslu moudr pes, jak kaj lovci. Ale kdo je
dokonal?
I velc stratgov maj sv zatmn.
Nejvt hlouposti bvaj namnoze upleteny z nesetnch vlken
jako siln provazy. Rozplete lano vlkno po vlknu, uvaujte o
vech tch malch rozhodujcch dvodech, snadno je jeden po
druhm zpetrhte a eknete: Nic to nen! Splete je, stote je
dohromady, a vznikne cosi nesmrnho; je to Atilla, kter vh
mezi Marciem na vchod a Valentinianem na zpad; je to
Hannibal, kter se opozd u Capuy; je to Danton, kter usne u
Arcis-sur-Aube.
A je tomu jakkoliv, ve chvli, kdy zpozoroval, e mu Jean Valjean
unik, neztratil Javert hlavu. Vda, e prchajc zloinec neme
bt pli daleko, postavil hldky, nastrail pasti a zlohy a celou
noc prohledval tvr. Prvn vc, kter si viml, byla pokozen
lucerna, jej provaz nkdo uzl. Tento jinak velmi cenn
poznatek ho vak pesto uvedl v omyl, nebo vechno sv ptrn
soustedil do slep uliky Genrot.Byly v n toti dosti nzk zdi,
vroubc zahradnictv, jejich ohrady sousedily s rozlehlmi
neobdlanmi pozemky. Jean Valjean uprchl pravdpodobn tudy.
Je jisto, e by nebyl k nalezen, kdyby pronikl ulikou Genrot, co
asi tak uinil. Javert prohledal zahrady a pozemky tak dokonale,
jako by hledal jehlu.
Kdy se rozednilo, uril dva mue, aby zstali na stri, a sm se
odebral na prefekturu, zahanben jako picl, kterho obelstil
zlodj.
 KNIHA EST

KLTER PETIT-PICPUS

Ulika Picpus slo 62

DOMOVNVRATA SLO62VULICEPICPUS
SEPEDpadestilety nim zvltnm neliila od ostatnch
obyejnch vrat. Vrata, pravideln pooteven, jako by co
nejsrdenji zvala kolemjdouc, ukazovala dv vci, na nich
nebylo nic pochmurnho: dvr se zdmi obrostlmi rvou a tv
lelkujcho vrtnho. Za zd se v pozad rozkldaly koruny strom.
Kdy slunen paprsek rozveselil ndvo a sklenika vna rozjaila
vrtnho, bylo tko, aby lovk, kter mjel slo 62 v ulice
Picpus, si odtud neodnel smvnou vzpomnku. A pesto msto,
kter jsme zahldli, bylo smutn.
Na prahu se dm usmval; uvnit se modlil a plakal.
Podailo-li se nkomu, co nebylo vbec snadn, projt vrtnic
bylo to tm nemon, protoe bylo nutno znt heslo Sezame,
otevi se! a dostal-li se tedy za vrtnici, vstoupil z prav strany do
pedsky, odkud vedlo schodit stsnn dvma zdmi, do
pedsky, tak zk, e j mohla projt jen jedna osoba; nedal-li se
odstrait kanrkov lutm ntrem zd s okoldovou obrubou
dole a peel prvn a druhou podestu, dostal se do chodby, v n
lut vodov malba a okoldov lita ho sledovaly s vldnou
zarytost. Schodit a chodbu osvtlovala dv pekrsn okna.
Chodba zahbala do tmy. Kdy zahnul za roh, dostal se pchoz
po nkolika krocch ped dvee tm zhadnj, e nebyly zaveny.
Kdy do nich vstoupil, octl se v mstnosti velk asi est tverench
stop, vydldn, vymyt, isounk, chladn, vylepen
nankinovm alounem se zelenmi kytikami, svitek za patnct
sou. Bl a matn svtlo pronikalo malmi tabulkami velkho
okna, kter na lev stran zabralo celou ku svtnice. Pchoz se
mohl rozhlet, jak chtl, a nikoho nespatil; naslouchal, ale
neslyel ani kroky, ani lidsk hlas. Ze byla hol; pokojk nebyl
vbec zazen nbytkem; ani idle tam nestla.
Kdy se nvtvnk dkladnji rozhldl, spatil na protj zdi
tverhrann otvor, asi tveren stopu velik, vyplnn eleznou
m propletenou pevnmi ernmi uzlovitmi pruty; tvoily
tvereky, ml bych vlastn ci oka, je nemla ani pldruhho
palce v prmru. Drobn zelen kvtka nankinovho papru
dospvala klidn a spodan a k eleznm mm, ani je ten
neblah dotyk podsil a rozvil. Pedpokldme-li, e by se nala
iv bytost, tak obdivuhodn huben, e by dokzala projt tm
tvercovm otvorem, m by j v tom zabrnila. Nedovolovala
tlu, aby se tudy prothlo, ale dovolovala om, to jest duchu, aby
se tudy vznel. Zdlo se, e i to bylo vzato v vahu, protoe m
byla zdvojena blm plechem, zaputnm trochu nazad od me
a probodanm tisci drobounkmi drkami jako cednk. Naspodu
tto plechov stny byl proznut otvor docela podobn otvoru v
potovn schrnce. Napravo od nho visel ren kaloun,
pipevnn ke konci.
Jestlie pchoz zathl za kaloun, zvoneek zaklinkal, a bylo slyet
hlas, kter se ozval tak blzko, e kadho vylekal.
Kdo je tam? otzal se hlas.
Byl to nn ensk hlas, tak nn, e byl a truchliv. I zde bylo
nutno znt zaklnadlo.
Kdy je nvtvnk neznal, hlas se odmlel a stny umlkly, jako by
z druh strany zavldl ds hrobov mrkoty. Kdy pchoz heslo
znal, hlas ho vyzval:
Vstupte vpravo.
Tehdy si po sv pravici proti oknu mohl vimnout zasklench,
ed natench dve s vpln propoutjc nad vchodem svtlo.
Kdy vzal za kliku a pekroil prh, ml pln stejn dojem, jako
kdyby vstoupil v divadle do zamovan le ve chvli, kdy je
opona dosud sputna a lustr nen jet rozat. Pchoz se
opravdu ocitl v jaksi divadeln li, st osvtlen svtlem, kter
sem pronikalo zasklenmi dvemi, v zk mstnstce, kde stly
dv star idle a na zemi leela rozpleten rohoka. Skuten le
se zbradlm a s opradlem z ernho deva. Byla to le
zamovan, ale m nebyla z pozlacenho deva jako v opee,
bylo to obludn pletivo ze eleznch prut, pibit ke zdi
ohromnmi heby, kter se podobaly zaatm pstm.
Po nkolika minutch, kdy si oko pomalu zvyklo na sklepn
poloero, pokusil se nvtvnkv pohled proniknout m, ale
dostal se jen o est palc dle. Tam narazil na pehradu ernch
okenic, zajitnch a zeslench devnmi pkami natenmi
pernkovou barvou. Okenice byly vkloubeny do sebe, rozdleny na
dlouh zk desky a zakrvaly m po cel dlce. Byly vdycky
zaveny.
Za nkolik okamik se ozval zpoza okenic hlas oslovujc
nvtvnka:
Jsem tady. Co mi chcete?
Byl to hlas milovan, nkdy pmo zboovan. Nikoho nebylo
vidt. Sotva e bylo mono zachytit zchvv dechu. Zdlo se, jako
by za stnou hrobu mluvil duch.
Za pznivch, ale velmi vzcnch okolnost se zk deska jedn
okenice otevela a vyvolan duch se zjevil. Za m, za okenic jste
spatili, pokud to ovem pletivo me pipoutlo, hlavu, z n jste
zahldli jen sta a bradu; ostatek pikrval ern zvoj. Bylo vidt
ernou rouku a nejasn obrysy postavy v ernm rubi. Ta hlava
k nvtvnkovi mluvila, ale nedvala se na nho a nikdy se
neusmla.
Svtlo, kter svtilo za zdy pchozho, bylo umstno tak, e
nvtvnk ji vidl blostnou, a ona jeho ern. To svtlo bylo
symbolick.
Pesto oi chtiv pronikaly oknem, kter se otvralo v mstech
uzavench kadmu pohledu. Tajemn hlubina obklopovala
smuten odnou postavu. Oi ptraly v ptm a snaily se
rozeznat okol zjevu. Ve velmi krtk dob zjistily, e nic nen
vidt. Nespatili jste nic, leda przdnotu, mrkoty, zimn mlhu
splvajc s hrobovm oparem, mr tak podivn dsiv, a ticho, v
nm pchoz nezachytil ani povzdech a kde ml ped sebou jen
temn stn, v nm nerozeznal nic, ani pzraky.
Vidl vnitek kltera.
Byl to vnitek pochmurn a psn budovy, kter se jmenovala
klter bernardinek Ustavinho klann. Le, v n se nvtvnk
octl, byla kltern hovorna. Prvn hlas, kter k nmu promluvil,
byl hlas vrtn, kter nehybn a mlky sedla z druh strany zdi u
tvercovho otvoru, chrnnho eleznou m a drkovanm
plechem, je dohromady vytvely dvoj hled.
Tma, do kter se noila zamovan le, byla vyvolna tm, e
hovorna mla okno vedouc ven, ale dn okno do kltera.
Svtsk oi nesmly z toho posvtnho msta zhldnout nic.
A pece nco vtzilo nad stnem: svtlo; v t smrti byl ivot.
Akoliv byl klter dkladn obezdn, pokusme se tam
proniknout a prozradme, ani pekrome mru, vci, o kterch
mnoz lid sice vyprvli, ale protoe je nespatili, nic o nich
vlastn neekli.

II

ehole Martina Vergy

Klter, kter byl v ulice Picpus u dvno ped rokem 1824, patil
bernardinkm ehole Martina Vergy.
Tyto bernardinky nepatily tedy do Clairvaux jako bernardini, ale
do Citeaux jako benediktini. Jinmi slovy, nepodlhaly eholi
svatho Bernarda, ale eholi svatho Benedikta.
Kdo jen trochu listoval ve starch spisech, v, e Martin Verga
zaloil v roce 1425 kongregaci bernardinskch benediktinek, jej
mateinec byl v Salamance a vedlej dm v Alcale. Tato
kongregace se rozvtvila po vech katolickch zemch Evropy.
Takovho roubovn jednoho du na druh se v katolick crkvi
uvalo asto. Abychom se neomezovali jen na d svatho
Benedikta, o kter nm tu jde, uvdomme si, e k tomuto du
nleej nepotme-li eholi Martina Vergy tyi kongregace:
dv v Itlii, to jest Monte Cassino a Santa Justina, a dv ve Francii,
Cluny a Saint-Maur; navc devt d: valombrosov,
grammontov, celestni, kamaldult, kartuzini, ponen,
olivetni, silvestrini a konen cistercici; nebo i cistercici,
zklad pro dal dy, jsou jen odno du svatho Benedikta.
Cistercici byli zaloeni svatm Robertem, molesmskm opatem z
langresk diecze v roce 1098.
Roku 529 vyhnal svat Benedikt, jemu bylo tehdy sedmnct let, z
Apollnova starobylho chrmu starho bla, kter se pak uchlil
na subiackou pou, snad proto, aby tam poustevniil.
Po du karmelitek, kter chod bosy, s kouskem vrbovho
proutku na prsou a kter nikdy neusedaj, je nejpsnjm dem
ehole bernardinskch benediktinek Martina Vergy. Jsou ern
odny a jejich rouka podle vslovnho nazen svatho Benedikta
sah a po bradu. Harasov hbit s irokmi rukvy, velk vlnn
plachetka, rouka na prsou rovn zastien, elenka a k om, to
je jejich odv. Vechno je ern vyjma elenku, kter je bl.
Novicky nos stejn hv, jene cel bl. eholnice maj krom
toho po boku renec.
kolem bernardinskch benediktinek Martina Vergy je ustavin
sluba Nejsvtj svtosti oltn jako u benediktinek nazvanch
pannami Nejsvtj svtosti oltn, kter mly potkem toho
stolet dva domy v Pai, jeden v Templu a druh v ulici Neuve-
Sainte-Genevive. Ostatn bernardinsk benediktinky v kltee
Petit-Picpus, o kterm mluvme, byly d docela jin ne panny
Nejsvtj svtosti oltn, kter mly kltery v ulici Neuve-
Sainte-Genevive a v Templu. Bernardinsk benediktinky z Petit-
Picpus nosily rouky ern, a benediktinky Nejsvtj svtosti
oltn zase rouky bl; mimoto mly na prsou medailon s
obrazem Nejsvtj svtosti oltn, medailon asi ti palce velk a
vytepan z pozlacenho stbra nebo pozlacen mdi. eholnice z
kltera Petit-Picpus medailon nenosily. Pestoe ustavin
modlitby v kltee Petit-Picpus i v dom Templu jsou stejn, jsou
oba tyto dy naprosto odlin. Je tu jen podobnost ve vnjm
vykonvn pobonosti mezi pannami Nejsvtj svtosti a
bernardinkami Martina Vergy, asi tak jako se podob studium a
uctvn vech tajemstv tkajcch se dtstv, ivota a smrti Pna
Jee a uctvn Panny Marie u dvou tak odlinch a pleitostn i
zneptelench d, jako jsou italt oratorini sdlc ve Florencii
a francouzt oratorini uveden do Pae Petrem de Brulle.
ehole paskch oratorin chtla mt pednost, protoe Filip
Neri byl jen obyejn svat, kdeto Brulle byl kardinlem.
Vrame se k psn panlsk eholi Martina Vergy. Bernardinsk
benediktinky tohoto du jed po cel rok velmi stdm, psn se
post v as postu i v jinch dnech, kter jsou zvl stanoveny,
probouzej se z prvnho spnku, od jedn do t v noci se modl
hodinky a zpvaj jitn, sp na erkovch prostradlech a na slm,
nikdy se nekoupaj, nikdy si netop, biuj se kad ptek,
zachovvaj psn mlen, mluv jen v kratikch chvlch
oddechu, a ponaje 14. zm, to jest od slavnosti poven
Svatho ke, nos a do velikonoc hrubou nnou koili. Tch
est msc je u vlastn jist zmrnn pkazu, kter naizuje
noen koile cel rok; mnoho sester vak nesneslo koili z
hrubch n a v letnch parnech trply horekami a nervovmi
keemi. Pkaz byl proto zmrnn. Poslunost, chudoba, panensk
istota, kltern uzavenost, to jsou sliby, kter eholn kze
jet piostuje.
Pedstaven je volena na ti lta matkami, kter se nazvaj matky
rdkyn proto, e maj hlasovac prvo v rad. Pedstaven me
bt znovu volena u jen dvakrt, take jedna pedstaven me
zastvat svj ad nanejv devt let.
eholnice nikdy nevid knze, kter v jejich kltee slou mi
svatou, protoe je zakryt devt stop vysokou erkovou zclonou.
Pi kzn, kdy je kazatel v kapli, spoutj si jeptiky pes obliej
zvoje. Mus mluvit vdycky eptem, chodit se sklopenma oima
a sklonnou hlavou. Jedin mu, kter sm vstoupit do kltera, je
dieczn arcibiskup.
Je tam vak jet jin mu, zahradnk; ale to je vdycky staec,
kter, aby byl v zahrad neustle sm a aby jeptiky byly
upozornny, e se mu maj vyhnout, m na kolen upevnn
zvoneek.
Jeptiky mus bezvhradn a trpn poslouchat pedstavenou. Je to
kanonick vle podrobit se v celm rozsahu svho odkn. Mus
j bt poslun jako hlasu Kristova, ut voci Christi, na pokyn, na
prvn znamen, ad nutum, ad primum signum, okamit, radostn,
vytrvale, se slepou poslunost, prompte, hilariter, perseveranter et
caeca quadam obedientia, jako pilnk v dlnkovch rukou, quasi
limam in manibus fabri, bez vslovnho dovolen pedstaven
nesmj nic pst ani st, legere vel scribere non addiscerit sine
expressa superioris licentia.
Postupn se kad sestra mus podrobit takzvanmu pokn.
Pokn je modlitba za vechny hchy, za vechny poklesky, za
vechna poruen zkona, za vechny nsilnosti, za vechna
bezprv, za vechny zloiny na zemi. Sestra, kter kon pokn,
kle na kamenn dlab ped Nejsvtj svtost oltn se
sepjatma rukama a s provazem na krku celch dvanct hodin
nepetrit od ty hodin odpoledne do ty rno nebo od tvrt
hodiny rann do tvrt odpoledne. Kdy u ji pemh nava,
padne celm tlem na zem, obliejem k dlab a zk ruce; to je
jej jedin leva. V tto poloze se modl za vechny hnky svta.
Je to velkolep, pmo vzneen.
Protoe se tato pobonost kon u sloupu, na kterm svt svce,
k se bukonat pokn, nebo bt u sloupu. Ve sv pokoe dvaj
jeptiky pednost poslednmu ren, kter obsahuje mylenku
trestu a pokoen.
Pi tomto pokn je due cel do sebe pohena. Sestra u sloupu
by se neohldla, ani kdyby za jejmi zdy udeil hrom.
Krom tto pobonosti kle stle jedna eholnice ped Nejsvtj
svtost oltn. Tato pobonost trv hodinu. Stdaj se jako vojci
na stri. To je ono ustavin klann.
Pedstaven a matky maj obyejn jmna nesouc pee
obzvltnho hlubokho vznamu, kter nepipomnaj jmna
svtic a muednic, ale udlosti ze ivota Krista Pna: matka
Narozen Pn, matka Blahoslaven Poet, matka Obtovn,
matka Ukiovn Pn. Pesto jmna svtic nejsou zakzna.
Kdy sestry nkdo spat, vid jenom sta. Vechny maj lut
zuby. Kartek na zuby se do kltera nikdy nedostal. itn zub
je prvn pka na ebku, na jeho konci h zatracen due.
O niem nekaj m nebo mj. Nic jim nepat a nesmj na niem
lpt. O kad vci kaj nae vc; a tak: n zvoj, n renec; i
kdyby mluvily o sv koili, ekly by nae koile. Nkdy si oblb
njakou malikost, knku hodinek, relikvii,posvcen
medailonek. Jakmile zpozoruj, e zanaj lpt na onom
pedmtu, mus jej dt nkomu darem. Pamatuj na slova svat
Terezie, kter vzneen pan, prv vstupujc do du, na jej
prosbu: Dovolte mi, ctihodn matko, abych si smla poslat pro
bibli svatou, kterou mm velmi rda, odpovdla:
Ach, vy mte nco rda! To k nm tedy nevstupujte.
Vechny jeptiky bez vjimky maj zakzno se uzavrat, mt sv
soukrom, svj pokoj. ij v otevench celch. Pi setkn jedna
pozdrav Pochvlena, velebena budi Nejsvtj svtost oltn!
Druh odpov A na vky vkv. Amen. Stejn obad se odehrv,
kdy jedna klepe na dvee druh sestry. Sotva se dotkla dve, u
se ozve z druh strany vldn hlas odkvajc pekotnA na vky
vkv. Amen. Jako vechny kony, je i pozdrav u ze zvyku
mechanick; nkter ekne A na vky vkv. Amen! jet dv ne
druh mla as vyslovit Pochvlena, velebena budi Nejsvtj
svtost oltn, co je ostatn dosti dlouh. U jeptiek du
Navtven Panny Marie vstupujc ekne Ave Maria a ta, kter
nvtvu pijm, odpov: Gratia Plena. To je jejich pozdrav, kter
je doopravdy pln milosti.
Kdykoli ve dne odbjej hodiny, zazn ti dery zvonu z ve
klternho chrmu. Na to znamen vechny sestry umlknou,
pedstaven, matky rdkyn, eholn sestry, sestry k posluze,
novicky i ekatelky peru e, prci a mylenky a eknou sborem,
je-li napklad pt hodin:
V pt hodin a v kadou hodinu pochvlena a velebena budi
Nejsvtj svtost oltn!
Je-li osm hodin:
V osm hodin a v kadou hodinu atd., a podobn, podle toho,
kolik je hodin.
Tento zvyk, jeho elem je peruit mylenky a obrtit je
provdycky k Bohu, je zaveden v mnoha klterech; mn se jenom
prpov. Tak v du Boskho Jezultka kaj:
V tuto hodinu a v kadou hodinu denn nech lska k Jezultku
rozplameuje m srdce!
Benediktinsk bernardinky Martina Vergy, kterm pat klter
Petit-Picpus u padest let, zpvaj sborov a plnm hlasem po
celou mi vn jednohlas almy. Zmlknou, jakmile je v misle
hvzdika, a zaeptaj: Je Maria Josef. Pi zdun mi zpvaj
tak hlubokm hlasem, e je tm neuviteln, e ensk hlasy
mohou sestoupit do takovch hloubek. Ale inek toho alozpvu
je truchliv a chvatn.
eholnice z Petit-Picpus daly zdit pod hlavnm oltem hrobku
pro pohbvn lenek svho kltera. Vlda, jak kaj, nedovolila,
aby se do hrobky pohbvalo. Po smrti musily klter opustit. To je
rmoutilo a dsilo jako hrub poruen eholnch pravidel.
Dostv se jim slab tchy v tom, e smj bt pohbvny ve
zvltn hodinu na vyhrazenm mst v rohu starho hbitova
Vaugirard, kter byl zzen na bvalm pozemku kltera.
Ve tvrtek jsou eholnice ptomny velk mi, neporm a vem
pobonostem jako v nedli. Mimoto zachovvaj zkostliv
vechny men svtky, svtskm lidem neznm, svtky, ktermi
kdysi crkev marnotratn zahrnovala Francii a jet nyn
marnotratn obdaruje panlsko a Itlii. Jejich ptomnost v kapli
je nekonen. Poet a trvn modliteb si nejlpe pedstavme,
uvedeme-li prostomysln slova jedn z nich:
Modlitby ekatelek na pijet jsou stran, modlitby novicek jet
stranj a modlitby eholnch sester jsou pmo hrzn.
Jednou tdn se sejde kapitula; pedstaven pedsed, matky
rdkyn jsou ptomny. Kad sestra po ad pichz, poklek na
kmen a hlasit se pede vemi zpovd ze vech poklesk a
hch, kterch se dopustila v uplynulm tdnu. Matky rdkyn se
po kad zpovdi rad a veejn ukldaj pokn.
Vedle tto veejn zpovdi, ke kter si ponechvaj t poklesky,
maj pro pestupky lehho rzu takzvanou kulpu. Sestra, kter se
kaje ze svch pestupk, padne pi mi ped matkou pedstavenou
na tv a setrv v t poloze tak dlouho, dokud pedstaven, kter
se k jen nae matka, nezaklepe na devo svho kesla, aby
kajcnici upozornila, e me vstt. Kulpa se vyznv pro
nepatrnou malikost, rozbitou sklenici, roztren zvoj, pro
nezavinn nkolikavteinov zpodn pi obadu, pro falenou
notu v kostele atd. Kulpa je dobrovoln, vinice se sama soud a
sama trest.
O svtcch a v nedli tyi matky zpvaky provzej bohosluby
zpvem alm, stojce u pultu se tymi pulpity. Jednou se stalo,
e jedna matka zpvaka zanotovala alm, kter ponal slovy
Ecce, a msto Ecce zazpvala plnm hlasem ti noty do, si, sol; za
tuto roztritost se kla po cel sluby bo. Bylo to tk
provinn, protoe rozesmlo cel shromdn.
Je-li eholnice povolna do hovorny, i kdy m mluvit jen s
pedstavenou, sthne si zvoj tak hluboko jak si vzpomnme ,
e je vidt jen sta.
Jenom pedstaven se sm stkat s cizinci. Ostatn smj vidt jen
neju rodinu, a to velmi zdka. Pijde-li nhodou svtsk osoba
a chce navtvit jeptiku, kterou kdysi ve svt znala a milovala,
mus se podrobit dlouhmu vyjednvn. Kdy b o enu, je j
nkdy dno povolen, jeptika pijde a mluv skrze okenice, kter
se otvraj jen ped vlastn matkou nebo sestrou. Mum je hovor
vdycky odmtnut.
Takov je ehole svatho Benedikta zosten Martinem Vergou.
Tyto eholnice nejsou nikdy vesel, rov a sv, jako bvaj
sestry jinch d. Jsou bled a vn. Od roku 1825 do roku 1830
ti sestry tohoto du zelely.

III

Psn povinnosti

ena, kter se uchz o pijet do kltera, mus ekat nejmn dv

a tyi lta; tyi dal lta je novickou. Jen ve velmi vzcnch
ppadech se sm konen eholn slib skldat ped dovrenm
tiadvactho nebo tyiadvactho roku. Bernardinsk
benediktinky nepijmaj do svho du vdovy.
V celch se oddvaj umrtvovn tla, o kterm nesmj nikdy
hovoit.
Toho dne, kdy novicka skld slib, ji ostatn oblknou do jejch
nejlepch at, do zkadeench vlas vpletou bl re a novicka
potom padne na tv; rozprostou na ni velk ern zvoj a zpvaj
nad n zdun mi. Nato se jeptiky postav do dvou ad, jeden
proud se seskup kolem n a zpv nakavm hlasem: Nae sestra
zemela. A druh ada jsav odpovd: ije v Jei Kristu!
V dob, kdy se odehrv nae historie, byl ke klteru pipojen
penziont. Byl to stav mladch dvek ze vzneench rodin, a
sten i z rodin bohatch; mezi nimi nutno jmenovat sleny de
Sainte-Aulaire a de Blissen a pak Anglianku, nositelku slavnho
katolickho jmna Talbot. Dvky vychovvan tmito jeptikami
mezi tymi zdmi rostly v hrze ped svtem a ped svou dobou.
Jedna z nich nm kdysi prozradila: Pohled na dldn ulice ve mn
vyvolval chvn od hlavy a k pat. Byly mode obleeny, mly bl
epeek a na prsou nosily holubiku svatho Ducha z pozlacenho
stbra nebo mdi. O velkch svtcch, zvlt o svtku svat
Marty, jim sestry na dkaz nejvy pzn dovolovaly jako
vrcholn tst oblknout se do eholnho roucha a astnit se po
cel den bohoslueb a pobonost pedepsanch svatm
Benediktem. Zpotku jim jeptiky pjovaly sv ern roucha.
Vypadalo to vak jako znesvcen a pedstaven to zakzala.
Roucha se smla pjovat jen novickm. Je zajmav, e toto
pestrojovn v kltee trpn, bezpochyby i zmrn
podporovan v horlivosti dt okusit dvtkm u pedem slasti
posvtnho roucha, bylo pro kltern chovanky skutenm
tstm a opravdovm osvenm. Prost je to bavilo. Bylo to nco
novho a mnilo je to. Jsou to cudn dtinsk zliby, kter ostatn
nenalzaj pochopen u ns svtskch lid; ns nikterak neobla,
smme-li v ruce dret krop a cel hodiny prostt a zpvat za
pultem kru tyhlas chvalozpvy.
A na umrtvovn se chovanky podrobovaly vem klternm
pravidlm. Jsou znmy ppady mladch en, kter se vrtily
odtamtud do ivota a ani po nkolikaletm manelstv i neodvykly
kat ve spchu A na vky vkv. Amen!, kdy nkdo zaklepal na
dvee. Jako jeptiky, tak i chovanky vdaly sv pbuzn jen v
hovorn. Vlastn matky je nesmly obejmout. Do takovch
krajnost la psnost. Jednu mladou dvku navtvila kdysi matka a
tlet sestika. Dvka plakala, protoe chtla obejmout svou
sestiku. Nesmla. Prosila tedy, aby dt smlo prostrit memi
ruiku, aby ji mohla polbit. I to bylo s pohorenm odmtnuto.

IV

Radosti

Pesto naplnily mlad dvky vn dm pvabnmi vzpomnkami.

Vuritch hodinch zazilo v kltee dtstv. Zvonila pestvka.
Dvee se otoily ve svch stejch. Ptkov si ekli: Hele, dti
jdou! Vpd mld zaplavil zahradu, rozdlenou kem jako
smuten pkrov. Rozzen oblieje, bl ela, bezelstn oi pln
veselch zblesk, vechny mon hvzdiky se vyrojily ve
smutnch mstech. Po almech, po vyzvnn a cinkn, po
umrku, po pobonostech se nhle rozlehlo tbetn dvek,
lbeznj ne um velch kdel. l radosti se otvral a kad
pinela svj med. Hrly si, pokikovaly na sebe, tvoily skupinky
a honily se; pkn bl zuby se blskaly z kout zahrady; zvoje
zdlky bdly nad smvy, stny hldaly paprsky, ale co na tom!
Vechny zily a smly se. tyi pochmurn zdi mly sv chvle
oslnn. Pihlely lbeznmu ven dtskch roj a jasnly
odrazem tolika radosti. Jako by rov d prostupoval smutek.
Dvtka dovdla ped oima eholnic; pohled na nevinnost
nepek nevinnosti. Dky tmto dtem naly se mezi tolika
psn opravdovmi chvlemi nelen pvabn okamiky. Mal
dvky poskakovaly, velk tanily. V tom kltee se nebe mchalo i
do hry. Tko najt nco chvatnjho a vzneenjho ne ty
sv, rozvjejc se duiky; Homr by se sem byl el zasmt s
Perraultem, protoe v t smutn zahrad bylo tolik mld, zdrav,
umu, kiku, ztetnosti, radosti a tst, e mohlo rozjasnit tve
vech staen z bj i pohdek, a z krlovskho zmku nebo z
chaloupky, od Hekuby a po Velkou Pramti.
Vtomto dom snad vc ne v ktermkoliv jinm staven se vyskytlo
mnoho onch dtskch vrok, kter maj tolik pvabu a nut k
smchu, podbarvenmu tesknotou. Mezi tmito pochmurnmi
stnami ptilet dcko jednou vykiklo:
Velebn matinko! Tamta velik holka mi prv ekla, e tu zstanu
u jen devt let a deset msc. To jsem rda!
Tady se tak jednou vedl tento pamtn rozhovor:
Sestra rdkyn: Pro ple, mil dt?
Dt (est let) vzlyk: ekla jsem Alixe, e umm djepis Francie.
Ona mi k, e neumm a j umm.
Alixa (ta velk, devt let): Ne, neum.
Matka: Jak to v, m dt?
Alixa: ekla mi, e mm otevt knihu kdekoliv a zeptat se j na
to, co jsem nala v knize, a e mi odpov.
Nu a?
Neodpovdla.
Hleme. A na co ses j ptala?
Otevela jsem podle jejho pn knihu nazdabh, a dala jsem j
prvn otzku, kterou jsem v knize nala.
Jak byla ta otzka?
Stlo tam: A co se stalo potom?
Zde tak bylo uinno hlubok pozorovn o trochu mlsn
papou samice, kter patila jedn chovance:
Ta je roztomil! Sezobne pomaznku ze svho dortku jako
lovk!
Na dladicch tohoto kltera se nalo i vyznn hch, kter si
napsala sedmilet hnice pedem, aby na nic nezapomnla:
Ctihodn ote, vyznvm se vm, e jsem byla lakomstv.
Ctihodn ote, vyznvm se vm, e jsem byla cizolostv.
Ctihodn ote, vyznvm se vm, e jsem pozvedla zraky na mue.
Na drnovm sedtku v zahrad improvizovala jednou estilet
rov pusinka tuto pohdku, kterou poslouchaly tylet a
ptilet modrooky:
Byli jednou ti kohoutkov, kterm patila zem s mnoha
kytikami. Trhali kytiky a dvali si je do kapes. Potom natrhali
list a dali si je mezi hraky. V t zemi byl vlk a velk les, a ten vlk
byl v tom lese; a seral ty kohoutky.
A jet jednu bsniku:

Pila jednou rna hol.

To uhodil Kaprek koiku.
To j nedlalo dobe, to pece bol.
A tak ho tedy jedna pan vsadila do vzen.

Zde se tak ozvala nn a srdcervouc slova malho dvho

sirotka, nalezence, kterho vychovval klter z trpnosti.
Holika slyela, jak ostatn dti vykldaj o svch maminkch, a
ve svm koutku si povzdechla:
Moje maminka nebyla u toho, kdy jsem se narodila!
V kltee byla siln vrtn, kterou vdaly dvky vdycky ve
spchu, jak pobh se svazkem kl. Jmenovala se Agta. Docela
velk dvky nad deset let j kaly Agathokles (Starovk tyran;
zde slovn hka: Agta s kli (A. aux cls).).
Refekt byla velk podlouhl mstnost, osvtlovan jen kovou
chodbou v rovni zahrady, temn a vlhk, a jak kaly dti pln
zvtek. Ze vech okolnch mstnost tam lezla hmyz hav.
Kad roh refekte pojmenovaly zvltnm a pilhavm jmnem.
Byl tam kout pavouk, roh housenek, roh stonoek a kout cvrk.
Kout cvrk byl vedle kuchyn a til se velk vnosti. Bylo v nm
tepleji ne jinde Jmna z refekte pela do stavu a podle nich se
chovanky rozliovaly, jako se ve starobyl Mazarinov koleji
rozliovaly tyi nrodnosti. Kad chovanka byla z jedn ze ty
nrodnost podle koutu refekte, ve kterm sedala pi jdle.
Jednou se pi arcipastsk vizitaci otzal arcibiskup jist
chovanky, pvabn brunetky se svmi tvemi, na malikou
rolc holiku s bjenmi svtlmi vlasy, kterou zahldl
vstupovat do tdy:
Kdo je to?
To je pavouk, Vae Milosti.
Coe? A ta druh?
To je cvrek.
A tamta?
To je housenka.
Opravdu? A co jsi ty?
J jsem stonoka, Vae Milosti.
Kad dm tohoto druhu m sv zvltnosti. Na potku stolet
patil couen k pvabnm a psnm stavm, kde se rozvjelo v
tm vzneenm stnu dtstv mladch dvek. Kdy se v couenu
dvky chystaly k proces Nejsvtj svtosti, byly rozdleny na
panny a kvtinky. Byla tam i nebesa a kadidelnice, protoe
jedny nesly ry baldachnu a druh podkuovaly Svtost oltn.
Sypat kvtiny na cestu bylo prvem kvtinek. tyi panny
krely v ele. V ten slavn den rno bvalo napod slyet v
lonici chovanek:
Kdo je panna?
Pan Campanov opakovala slova sedmilet malik, kter vytla
estnctilet velk, jdouc v ele prvodu, zatmco ona malik
musila jt a na jeho konci:
Copak ty! Ty jsi panna, ale j, j panna nejsem.

Rozptlen

Nad dvemi refekte byla napsna velkmi ernmi psmeny

modlitba, je se jmenovala Bl oten a kter uvdla lidi pmo
do rje:
Bl otenku, tebe Bh stvoil, tebe Bh prvn proslovil a uvedl
do rje! Veer, kdy jsem chtla jt spt, spatila jsem na svm loi
ti andly, jednoho v nohch a dva v zhlav, a svatou Panenku
Marii uprosted; ta mi ekla, abych si lehla a o niem
nepochybovala. Dobr Bh je mj otec, dobr Panna je m matka,
ti apotolov jsou m brati, ti panny m sestry. V koilce, ve
kter se Bh narodil, je zahaleno m tlo; k svat Markty je
vepsn na m hrudi; kdy Pan Panenka Maria la polem,
oplakvajc Boha, potkala Pna svatho Jna. Pichzm od Ave
Salus. Nevidla jsi Boha, je-li tu? Je na dev ke, nohy mu vis,
ruce m protknuty heby, klobouek z blho hlo na hlav. Kdo
se pomodl tuto modlitbiku tikrt veer a tikrt rno, jeho bude
krlovstv nebesk, amen.
V roce 1827 zmizela tato svrzn modlitba pod trojnsobnou
vrstvou lut hlinky. Dnes miz i z pamti nkolika tehdy mladch
dvek, kter jsou u staenkami.
Velk krucifix, kter visel na zdi, doploval vzdobu refekte,
jeho jedin dvee snad jsme to u ekli vedly do zahrady. Dva
zk stoly, po jejich stranch se thly devn lavice, tvoily
dlouh, rovnobn ry od jednoho konce refekte k druhmu.
Zdi byly bl, stoly ern, ob smutenbarvy, jedin bohatstv
kltern palety. Nlada pi jdle byla nepvtiv a jdlo velmi
psn sestaveno. Jedin chod, maso se zeleninou nebo slan ryba,
takov byl kltern pepych. Prost strava, vyhrazen jen
chovankm, byla vjimkou. Dti jedly a mlely pod dohledem
eholn sestry, kter mla ten tden slubu. Dohlitelka zavrala a
hlun sklpla devn desky knihy, kdykoliv se njak moue
proti vem pravidlm zlbilo poletovat a bzuet po mstnosti.
Ticho bylo koenno ivotopisem svatch, kter byl hlasit ten na
kazatelnice s pulpitem u nohou ke. Pedtala vdycky velk
kyn, uren na tden. V jistch vzdlenostech stly na
nepokrytm stole glazurou polvan hlinn msy, ve kterch si
dti samy myly pohrky a pbory a kam hzvaly zbytky od obda,
tvrd maso nebo zkaenou rybu; to se trestalo. Msm se kalo
plovrna.
Dt, kter poruilo ticho, musilo udlat jazykem k. Kde? Na
zemi. Musilo olzat dladiky. Prach, konec vech svtskch
radost, byl poven, aby potrestal uboh rov plteky, kter se
provinily jen tm, e vitoily.
V kltee byla tak kniha, vytitn v jedinm exempli a obecn
nepstupn. Byla to eholn pravidla svatho Benedikta, tajemstv,
do kterho nem nepovolan oko nahldnout. Nemo regulas, seu
constitutiones nostras, externis communicabit (Nikdo nesdl cizm
lidem nae pravidla a ustanoven (lat.).).
Jednou se chovankm podailo zmocnit se t knihy; i pustily se
hltav do ten, kter bylo asto peruovno strachem, e budou
pistieny, a proto asto knihu prudce sklply. Z toho velkho
nebezpe, do nho se vydvaly, mly jen nepatrnou radost.
Nkolik nesrozumitelnch strnek o hch mladch chlapc
povaovaly snad za nejzajmavj.
Hrvaly si na zahradn cest, lemovan nkolika ubohmi
ovocnmi stromy. Pes mimodnou bdlost a psn tresty
podailo se jim nkdy tajn sebrat zelen jablko, nahnilou
meruku nebo ervivou hruku, kterou vtr shodil ze stromu. A
te pedm slovo dopisu, kter mm v rukou a kter byl napsn
ped ptadvaceti lety bvalou chovankou, tepan vvodkyn,
jednou z nejelegantnjch paskch en. Cituji doslovn:
Schovme si hruku nebo jablko, jak jen umme. Kdy veer
odkldme zvoj, ne jdeme k veei, strme je pod polt a veer
je snme v posteli; nejde-li to, snme je, kdy jdeme na zchod.
To byla jedna z vrcholnch rozko.
Jednou, bylo to jet za arcibiskupovy nvtvy v kltee, se jedna
z mladch dvek, slena Bouchardov, vzdlen pbuzn s
rodinou Montmorency, vsadila, e ho popros o den dovolen, co
bylo v tak psnm kltee neslchanou nehorznost. Szka byla
pijata, ale ani dvky, kter uzavely szku, nevily, e to vyjde. Ve
chvli, kdy arcibiskup mjel skupinu chovanek, vystoupila ke
zden vech slena Bouchardov z ady a ekla:
Vae Milosti, prosm o jednodenn dovolenou.
Slena Bouchardov byla velk a sv, nejroztomilej tvika na
svt. Pan de Qulen se usml a ekl:
Jak to, mil dt, jeden den dovolen! Ti dny, chcete-li. Povoluji
vm ti dny!
Pedstaven musila mlet, protoe promluvil arcibiskup. Byla z
toho ostuda v kltee, ale radost v stavu chovanek.
I kdy byl ten nevldn klter tak dobe obezdn, pece tam
proniklo nco ze ivota svtskch vn, dramat a romn. Na
doklad toho se omezme na zznam a krtk vypravovn o
nepopirateln skutenosti, kter vak nesouvis s na histori a k
n nevedou dn nitky. Zaznamenvme tuto udlost jen proto,
abychom v tenov mysli doplnili tv kltera.
Tou dobou tedy ila v kltee zhadn osobnost; nebyla to sice
eholnice, ale byla j prokazovna velk cta; kalo se j pan
Albertina. Vdlo se o n jen to, e je len a e ji ve svt maj za
mrtvou. kalo se, e se za tou historkou skrvaj njak finann
transakce nezbytn k uzaven vzneenho satku.
Tato hndovlas, sotva ticetilet ena, celkem hezk, hledla
svma iroce otevenma oima nkam daleko do neznma.
Vidla? Pochybovaly o tom. Sp se plila ne chodila; nikdy
nemluvila; zdlo se, e ani nedch. Mla such a zsinal chp
jako mrtvola. Kdy se nkdo dotkl jej ruky, ml pocit, e shl na
snh. Mla podivn pvab pzraku. Kdykoli se octla mezi lidmi,
vechny mrazilo. Jedna sestra, vidouc ji mihnout se kolem, ekla
druh: Lid ji pokldaj za mrtvou. Mon e je opravdu
mrtv, odpovdla druh.
O pan Albertin kolovalo na sta povdaek. Byla vnm stedem
pozornosti klternch chovanek. V kapli bylo vyven msto,
ktermu se kalo vik. Ona st kaple mla toti ovln oknko,
u kterho pan Albertina pi slubch boch stvala. Obyejn
sama, protoe z kru v prvnm poschod bylo vidt kazatele nebo
knze sloucho mi svatou, a to bylo eholnicm zakzno.
Jednou stl na kazateln mlad knz vysok hodnosti, pan vvoda
Rohan, francouzsk pair, dstojnk ervench muketr v roce
1815, tehdy jet princ leonsk, kter zemel pozdji v roce 1830
jako kardinl a arcibiskup besanonsk. Tehdy kzal pan de Rohan
v kltee Petit-Picpus poprv. Pan Albertina poslouchala
obyejn i mi velmi klidn, jako by strnula. Kdy toho dne uvidla
pana de Rohan, napolo se vzpmila a v tichu kaple pronesla
nahlas: I hleme! To je August! Ohromen shromdn se
obrtilo, kazatel zvedl zrak, ale pan Albertina upadla znovu do
sv nehybnosti. Zvan vnjho svta, zblesk ivota se na chvli
dotkl t vyhasl a zledovl tve, pak vyvanul a pohasl a len se
zase promnila v mrtvolu.
Ale jej slova rozpovdala v kltee vechno, co mlo sta. Co
zhad se skrvalo v takovm I hleme! To je August! Kolik tu bylo
dohad. Pan de Rohan se opravdu jmenoval August. Bylo zejm,
e pan Albertina pochz z nejvy spolenosti, protoe zn pana
de Rohan; e je sama vysoce postaven, protoe o vzneenm
lechtici mluv tak dvrn; e k nmu m jaksi vztahy, mon e
pbuzensk, ale jist velmi blzk, protoe zn jeho kestn jmno.
Dv velmi psn vvodkyn, pan de Choiseul a pan de Srent,
asto navtvovaly stav, kam smly bezpochyby z moci svho
postaven jako magnates mulieres a byly postrachem celho
penziontu. Kdykoli se ob star dmy dostavily, vechny mlad
dvky se tsly a klopily oi.
Ani o tom vdl, byl pan de Rohan stedem pozornosti vech
ky stavu. V t dob byl prv jmenovn, oekvaje hodnost
biskupskou, generlnm vikem arcibiskupa paskho.
Pichzval asto do kaple kltera Petit-Picpus slouit zpvanou
mi svatou. dn z mladch klternic ho nemohla spatit,
protoe byl oddlen erkovou zclonou, ale ml tak jemn a
trochu ostr hlas, e se ho brzy nauily rozeznvat. Bval
muketrem; kaly o nm, e je velk zletnk a e m velmi
krsn, do ruliek upraven vlasy, nos bjenou irokou moar
erpu a e jeho ern sutana m nejelegantnj stih na svt.
Siln zamstnval obrazotvornost estnctiletho mld.
Zven nedolhal do kltera dn zvuk. A pece se vyskytl rok,
kdy tam zaltaly zvuky fltny. To byla udlost, na kterou tehdej
chovanky jet dnes vzpomnaj.
Nkdo v sousedstv hrval na fltnu. A ta fltna hrla stle tut
psniku, jej npv je u dnes zapomenut: M Zetulb, pij
mmu srdci vldnout, a slchaly ji dvakrt a tikrt za den. Mlad
dvky proposlouchaly cel dny, sestry rdkyn byly rozileny,
mozky pracovaly, tresty jen prely. Trvalo to nkolik msc.
Chovanky byly vce nebo mn zamilovny do neznmho
hudebnka. Kad snila o tom, e je Zetulb. Zvuk fltny pichzel
od ulice Droit-Mur; byly by daly a obtovaly vechno, o vechno se
pokusily, aby teba jen na chviliku zahldly, jen trochu se
podvaly na mladka, kter tak rozkon hraje na fltnu a kter
rozezvuel, ani to tuil, vechny ty duiky najednou. Nkter z
nich utekly dvemi pro sluebnictvo a vystoupily a do tetho
poschod, kter mlo okna do ulice Droit-Mur, aby se pokusily
hudce spatit a byly tak odmnny za dny utrpen. Marn. Jedna
dokonce vystrila ruku m a mvala blm kapesnkem. Dv
byly jet chtivj. Podailo se jim vylzt a na stechu a odvily
se tak daleko, e konen mladka zahldly. Byl to star lechtic,
slep a zchudl emigrant, kter ve svm podkrov hrou na fltnu
zahnl nudu.

VI

Mal klter

Na ohrazenm mst kltera Petit-Picpus stla ti dokonale

odlin staven: velk klter, kter obvaly eholnice, stav
chovanek, kde bydlely kyn, a konen to, emu se tu kalo
mal klter. Byla to obytn budova se zahradou, v nbydlely
star jeptiky rznch d, lenky klter zniench za revoluce;
shromdn vech monch ernoedivoblch strakatin, sbrka
vech monch druh crkevnch spolenost; mohli bychom to
nazvat je-li vbec dovoleno tyto pojmy spojit jakousi kltern
makardou.
U za doby csastv bylo dovoleno vem tm ubohm pannm,
rozprchlm a zbavenm domova, aby hledaly tulek pod kdly
benediktinskch bernardinek. Vlda jim platila malou penzi; dmy
z Petit-Picpus je pijaly s otevenou nru. Byla to podivn sms.
Kad eholnice ila podle pravidel svho du. Nkdy bylo
chovankm jako zvltn osven dovoleno, aby je navtvily; tm
se stalo, e ty mlad dv mysli uchovaly mimo jin i vzpomnku
na matku Svatho Basilia, na matku Svatou Scholastiku a na
matku Jakubu.
Jedna z tch, kter tu hledaly toit, zde byla tm doma. lo o
jeptiku ze Sainte-Aure, jedinou eholnici, kter peila sestry
svho du. Star klter saintaurskch panen bval od potku
osmnctho stolet prv v tomto dom kltera Petit-Picpus,
kter pozdji pipadl benediktinkm Martina Vergy. Tato svat
panna, pli chud, aby si mohla dovolit ndhern at svho du,
bl hv se arlatovm kapulem, do nho zbon oblkla
alespo malou loutku, kterou ochotn ukazovala a kterou
odkzala klteru. V roce 1824 zbyla z tohoto du jen jedna
jeptika, dnes u zbv jenom ta panenka.
Vedle tchto ctihodnch matek dovolila pedstaven i nkolika
starm enm, jako pan Albertin, aby se uchlily do malho
kltera. Byly tam pan de Beaufort dHautpoul a pan markza
Dufresnov. Jednu znali v kltee jen podle velmi hlunho
uvn kapesnku. Chovanky j kaly pan Vacarminiov
(Hmotn).
Kolem roku 1820 nebo 1821 podala o pijet do klternho tulku
v Petit-Picpus pan de Genlis, kter tou dobou dila periodick
sbornek Intrpide. Doporuil ji pan vvoda Orlensk. V le
nastalo hemen; sestry rdkyn se chvly rozilenm. Pan de
Genlis psala romny. Ale prohlsila, e ona je prvn, kter sv
romny odsuzuje, a e se dostala do dob plach zbonosti. S
pomoc bo a princovou vstoupila do kltera. Odela po esti
nebo osmi mscch, vymlouvajc se na to, e kltern zahrada
nen dost stinn. eholnice byly pan de Genlis nadeny. Akoliv
byla star, hrla jet velmi dobe na harfu.
Odchzejc nechala po sob stopu ve sv cele. Pan de Genlis byla
povriv a latinka. Tyto dva pojmy odhaluj jej povahu. Jet po
nkolika letech byly ve sknce jej cely, v n skrvala sv stbro a
perky, nalepeny latinsk vere vlastnorun psan ervenm
inkoustem na lutm pape, vere, kter, jak se pan de Genlis
domnvala, mly moc vyplait zlodje:

Imparibus meritis pendent tria corpora ramis:

Dismas et Gesmas, media est divina potestas;
Alta petit Dismas, infelix, infima, Gesmas.
Nos et res nostras conservet summa potestas.
Hos versus dicas, ne tu furto tua perdas. (Ti tla nestejnch zsluh
vis na stromech: Dismas a Gesmas a uprosted bosk moc.
Dismas si d nebe, neastn Gesmas peklo. Nech ns i n
majetek ochrn nejvy moc. kej si tyto vere, abys nebyla
okradena (lat.).)

Tyto vere psan latinou estho stolet bud pochybnost, zda se

oba loti na Kalvrii jmenovali, jak se m za to, Dismas a Gestas,
nebo Dismas a Gesmas. Takto psan jmno by asi bylo v minulm
stolet mluvilo proti vikomtu Gestasovi, kter si osoboval prvo
odvozovat svj pvod od lotra vischo po Kristov levici. Ostatn
psobivost pipisovan tmto verm tvo vroun lnek ehole
milosrdnch sester.
Kltern chrm, zbudovan tak, aby oddlil jako opravdov ez
velk klter od stavu, byl spolen pro stav chovanek a pro
velk i mal klter. Pstup byl dovolen i veejnosti zvltnm
vchodem z ulice pes nemocnici. Ale vechno bylo uspodno
tak, e dn z obyvatelek kltera nemohla zahldnout svtskou
tv. Pedstavte si chrm, jeho knit by uchopila ruka
njakho obra a smkla ho tak, e by netvoil jako v jinch
kostelch pirozen prodlouen za hlavnm oltem, ale mstnost
nebo jakousi temnou sluj po pravici knze, kter slou mi svatou;
pedstavte si, e tato mstnost je uzavena zclonou zvi sedmi
stop, o n jsme se u zmnili; do stnu t zclony na devn lavice
po levici natlate eholn sestry, po pravici chovanky a v pozad
kostelaekatelky a novicky, a budete mt jaks taks pojem o tom,
jak se eholnice z kltera Petit-Picpus astn slueb boch. Tato
sluj, kter se kalo kr, byla chodbou spojena s klterem.
Kosteln okna vedla do zahrady. Kdy se eholnice astnily
bohoslueb, pi kterch jim jejich d naizoval mlen, byli vc
z ad veejnosti na jejich ptomnost upozornni jen hlukem
sklapovacch sedadel pi pchodu a odchodu z chrmu.
 VII

Nkolik siluet z onoho ptm

Po est let, kter dl rok 1819 od roku 1825, byla pedstavenou

kltera Petit-Picpus slena de Blemeur, eholnm jmnem matka
Innocentia. Pochzela z rodiny Markty de Blemeur, kter napsala
ivot svatch du svatho Benedikta. Byla opt zvolena. Mal a
tlust edestnice mla hlas jako nakpl hrnec, jak to o n kal
dopis, o kterm jsme se u zmnili; ostatn to byla skvl ena,
jedin vesel bytost v kltee, a proto ji vechny sestry
zboovaly.
Matka Innocentia zddila mnoho po sv prabb Markt, co do
vzdlanosti druh Ann Dacierov (Byla to pekladatelka
Aristofana (1684), Terentia (1688) a Homra (1699, 1708).). Byla
setl, vzdlan, uen, moudr pi rozhodovn, neobyejn
zbhl v djepise, propikovan latinou, nacpan etinou a pln
hebrejtiny, sp benediktin ne benediktinka.
Mstopedstavenou byla star panlsk, tm slep eholnice
matka Cineres.
Nejvenj ze vech rdky byla matka Svat Honorina,
pokladnice, matka Svat Gertruda, kter byla prvn uitelkou
novicek, matka Andl Pn, druh uitelka, matka Zvstovn
Panny Marie, kostelnice, a matka Svatho Augustina, sestra
oetovatelka, jedin zl osoba v kltee; mimoto jet matka
Svat Mechtilda (slena Gauvain), docela mladik ena, kter
mla pekrsn hlas; matka Andlsk kry, kter byla dve v
kltee Boch panen a v kltee v Trsoru mezi (Gisorsem a
Magny; matka Svatho Josefa (slena de Cogolludo); matka Svat
Adelaida (slena dAuverney); matka Milosrdenstv (slena de
Cifuentes, kter si nemohla zvyknout na umrtvovn tla); matka
Sedmero bolest Panny Marie (slena Miltire, pijat do du v
edesti letech, velmi bohat); matka Prozetelnost (slena
Laudinire); matka Obtovn Panny Marie (slena Siguenza),
kter se stala pedstavenou v roce 1847; konen matka Svat
Cligne (sestra sochae Ceracchiho), kter zelela; matka Svatho
Chantala (slena de Suzon), kter rovn zelela.
Mezi nejkrsnj sestry patila pvabn tiadvacetilet dvka,
pochzejc z ostrova Bourbon a vzel z rodu ryte Roze ve
spolenosti j kali slena Rozov a eholnm jmnem matka
Nanebevzet Panny Marie.
Matka Svat Mechtilda dila sborov zpv a rda k tomu pibrala
chovanky kltera. Brvala si zpravidla celou klu, to jest sedm
dvtek od deseti do estncti let, vynikajcch hlasem i postavou;
zpvaly stojce, seazen bok po boku do ady podle vku od
nejmen do nejvt. Napohled vm pipadaly jako almaj
mladch dvek, jako iv Panova fltna sestaven z andl.
Z posluhujcch eholnic milovaly chovanky nejvce sestru Svatou
Eufrasii, sestru Svatou Marktu, dtinskou sestru Svatou Martu a
sestru Svatho Michala, jejmu dlouhmu nosu se smly.
Vechny ty eny byly k dtem laskav. eholnice byly psn
jenom k sob. Topilo se jen v stavu chovanek a strava tam,
srovnme-li ji se stravou kltern, byla vybran. Chovankm byla
vnovna tiscer pe. Ale lo-li dt kolem sestry a oslovilo ji,
eholnice nikdy neodpovdla.
Protoe v celm kltee bylo pikzno mlet, byla e odata
lidskm tvorm a pesthovala se do neivch pedmt. Jednou
to byl kosteln zvon, kter mluvil, jindy zas zahradnkova rolnika.
Zvun hlas zvonku, kter mla vrtn po ruce a jej bylo slyet po
celm dom, oznaoval jako telegrafick signly rznm
zpsobem zvonn vechno, co bylo teba ve hmotnm ivot
vykonat, a pivolval do hovorny, bylo-li poteb, tu i onu
obyvatelku. Kad osoba a kad vc mly sv znamen. Na
pevorku se zvonilo jednou a jednou, na podpevorku jednou a
dvakrt. est a pt zazvonn oznamovalo zatek vyuovn,
take kyn nikdy nekaly vrtit se do tdy, ale jt na est-pt.
tyi-tyi bylo znamen pan Genlis. Bylo je slyet velmi asto.
tykov ds kaly nemilosrdn duiky. Devatenct der
ohlaovalo velkou udlost. Bylo to oteven hlavnch klternch
vrat, stranch eleznch plt zjeench zvorami, kter se
otely ve svch stejch jen ped arcibiskupem.
ekli jsme, e vyjma arcibiskupa a zahradnka se nedostal do
kltera dn mu. Chovanky vdaly jet dva jin mue: kaplana,
starho a oklivho abbho Bansa, kterho mohly pozorovat
memi knit, a uitele malby, pana Ansiauxe dopis, o nm
jsme u etli, ho nazv Anciot a mluv o nm jako o starm
oklivm hrbovi.
Jak vidme, vichni mui byli obzvl vybran.
Takov byl ten podivn dm.

VIII

Post corda lapides (Po srdci kamen (lat.).)

Kdy jsme nartli ivot kltera po strnce duchovn, bude snad

uiten vylit nkolika slovy i pomry hmotn. ten o nich u
asi m jakous takous pedstavu.
Klter Petit-Picpus-Saint-Antoine vyploval tm pln rozlehl
lichobnk, kter byl vytvoen ulicemi Polonceau, Droit-Mur,
ulikou Picpus a zastavnou ulikou, kter se na starch plnech
jmenuje Aumarais. Ty tyi ulice obkliovaly lichobnk jako
pkopy. Klter ml vce staven a zahradu. Hlavn budova ve
svm celku byla soustavou pstavk, kter z pta perspektivy
dost jasn tvoily ibenici poloenou na zemi. Hlavn rameno
ibenice zabralo cel sek ulice Droil-Mur mezi ulikou Picpus a
ulic Polonceau; men rameno tvoilo vysok ed psn a
zamovan prel vedouc do uliky Picpus; domovn vrata sla
62 byla na konci. Uprosted tohoto prel se pod nnosem prachu
a popeli blala star nzk nahoe zaoblen vrata, na nich si
pavouci spdali st a kter se otvrala jen na jednu nebo dv
hodiny v nedli a pi vzcnch pleitostech, kdy opoutla
klter rakev njak jeptiky. Vrata slouila jako veejn vchod do
kostela. K rohu ibenice pilhal tvercov sl, do nho se
ukldaly potraviny a jemu jeptiky kaly zsobrna. Ve velkm
rameni se adily cely matek, sester a novicek. V malm rameni
byly umstny kuchyn, refekt s kovou chodbou a chrm.
Mezi dvojmi dvemi sla 62 a rohem zaven uliky Aumarais stl
stav chovanek, zven neviditeln. Zbytek lichobnku tvoila
zahrada poloen mnohem ne ne ulice Polonceau, a proto zdi
vypadaly mnohem vy vevnit ne zvenku. Trochu zvlnn
zahrada mla uprosted mrnho kopeku pekrsnou
zapiatlou a kuelovitou jedli, od n vychzely jako ze stedu
ttu tyi hlavn aleje a dalch osm mench cest vdy po dvou;
kdyby zahrada byla kruhov, vypadalo by to jako k poloen na
kole. Vechny cesty ly a k nepravideln vzdlenm zdem, byly
nestejn dlouh a vechny vroubily rybzov kee. V pozad
zahrady vedla alej vysokch topol od rozvalin starho kltera v
rohu ulice Droit-Mur k malmu klteru, kter tvoil roh uliky
Aumarais. Ped malm klterem se rozkldala takzvan zahrdka.
Pipojme k tomuto celku dvr, rzn zkout, kter vytvoily
budovy uvnit, nadto pak zdi jako ve vzen a vhled na sam
dlouh ern pruhy sousednch stech, vroubc druhou stranu
ulice Polonceau, a mohli bychom si udlat dokonalou pedstavu o
tom, jak ped padesti lety vypadal dm bernardinek z kltera
Petit-Picpus. Svat msto bylo postaveno prv v mstech bval
movny, kter tu byla od trnctho do estnctho stolet a j
kali herna jedencti tisc bl.
Vechny tyto ulice patily zejm k nejstarobylejm ulicm Pae.
Jmna Droit-Mur a Aumarais jsou velmi star. Ulice, kter je
nesou, jsou jet star. Ulika Aumarais se kdysi jmenovala
Maugout; ulice Droit-Mur se jmenovala glantiers (pkov.),
protoe Bh tam rozvral kvty, dv ne lovk tesal kameny.
 IX

Stolet pod eholn roukou

A kdy jsme se pustili do podrobnost o tom, jak kdysi vypadal

klter Petit-Picpus, a kdy jsme se u odvili nahldnout
oknkem do toho mlenlivho tulku, prosme, aby nm ten
dovolil jet mal odboen, nesouvisc s jdrem tto knihy,
nicmn svrzn a uiten, nebo pomh pochopit, e i sm
klter m sv zvltn postavy.
V malm kltee ila stolet ena, kter pochzela z opatstv
Fontevrault. Ped revoluc patila k lep spolenosti. asto
mluvila o panu de Miromesnil, strci peet za Ludvka XVI., a o
pan presidentov Duplatov, kterou dobe znala. Mla z toho
vdycky velkou radost a byla pyn, mohla-li v rozhovoru tato dv
jmna uplatnit. O opatstv Fontevrault vykldala pmo divy, podle
n bylo velk jako njak msto a mlo i ulice.
Star pan mluvila pikardskm nem, co chovanky bavilo.
Kad rok slavnostn obnovovala eholn sliby, a kdy mla
psahat, kala knzi: Jeho Milost svat Frantiek psahal Jeho
Milosti svatmu Julinovi, Jeho Milost svat Julin psahal Jeho
Milosti svatmu Eusebiovi, Jeho Milost svat Eusebius psahal
Jeho Milosti svatmu Prokopovi atd. atd., a j psahm vm,
duchovn ote. A chovanky propukaly v smch, ne v duchu, ale do
zvoj; rozkon krtk a tlumen pochichtvn nutilo sestry
rdkyn, aby pohoren vratily obo.
Jindy staena vypravovala rzn historky. kvala, e za jejho
mld si bernardini nijak nezadali s muketry. Jejmi slovy
promlouvalo osmnct stolet. Vypravovala o ampaskm a
burgundskm obadu se tverm vnem. Kdykoliv ped revoluc
projdla njak vzneen osobnost, francouzsk marlek, princ,
vvoda nebo pair mstem v Champagni nebo v Burgundsku,
pichzela ho slavnostn uvtat cel mstsk rada a podvala hosti
tyi thl stbrn e s rznm vnem. Na prvnm pohru bylo
napsno opi vno, na druhm lv vno, na tetm ov vno a na
tvrtm prase vno. Tyto tyi npisy vyjadovaly tyi stupn, po
kterch opilec sestupuje: prvn opojen ho rozjauje, v druhm je
pijk popudliv, tet ho otupuje a tvrt mn lovka ve zve.
Ve skni pod klem skrvala ena zhadn pedmt, na kterm si
velmi zakldala. Fontevraultsk d j to nezakazoval. Nikomu
nechtla ten pedmt ukzat. Zavrala se, i to j d dovoloval, a
schovvala se, kdykoliv se s nm chtla potit. Zaslechla-li kroky v
chodb, zavrala sk tak chvatn, jak jen j staeck ruce staily.
Jakmile se j nkdo o tomto tajemstv zmnil, tu ta en osoba
ihned zmlkla. I nejzvdavj sestry se musily vzdt ped jejm
mlenm, nejvytrvalej byly odzbrojeny jej umnnost. To byla
tak ltka k petsn pro vechny, kdo v kltee nic nedlaly a
nudily se. Co je ta vzcn a tajn vc, ten poklad stolet jeptiky?
Njak zbon kniha? Snad prokazateln prav ostatek svtce?
Sestry se u pomalu v tom bluditi dohad samy nevyznaly. Po
smrti uboh staenky spchaly rychleji, ne by se bylo sluelo, a
otevely sk. Naly pedmt zahalen trojnsobnou roukou jako
posvcen patena. Byla to fajnsov msa s namalovanmi
andlky, kter pronsleduj lkrnit uov vyzbrojen
ohromnmi stkakami. Malba hila pitvornmi tvemi a
komickmi situacemi. Jeden z rozkonch amork je u
napchnut. Brn se, tepet kidlky, jet se pokou ultnout,
ale lovek se belsky checht. Nauen: lsku peme jen
kolika. Tuto pozoruhodnou msu, kter mla mon est
inspirovat Molira, jste mohli vidt jet v roce 1845; byla na
prodej u vetenka na bulvru Beaumarchais.
Dobr staenka mla nerada svtsk nvtvy, jeliko, jak kala,
hovorna je pli smutn.
 X

Pvod Ustavinho klann

Ostatn hovorna podobn hrobce, jej obraz jsme se pokusili

nastnit, byla jen mstn zleitost, nemla obdoby v jinch
klterech. Obzvl ne v kltee v ulici Temple ten ovem patil
jinmu du , tam byly ern okenice nahrazeny hndmi
zclonami a hovornou byl saln s parketami, v oknech visely bl
muelnov zclony a na stnch smly bt obrazy, podobizna
jaksi benediktinky s odhalenm zvojem, malovan kytice a
dokonce i hlava jakhosi Turka. V kltern zahrad v on ulici
Temple rostl indick katan, kter byl povaovn za nejkrsnj a
nejvt katanve Francii a dobr lid osmnctho stolet jej
pokldal za praotce vech katan v krlovstv.
ekli jsme, e klter Temple byl obsazen benediktinkami
Ustavinho klann, tedy zcela jinmi benediktinkami, ne byly
sestry, kter patily klteru v Citeaux. d Ustavinho klann
nen tak starobyl a neuplynulo jet ani dv st let od jeho
vzniku. V roce 1649 byla Nejsvtj svtost oltn zneuctna
dvakrt v nkolika dnech za sebou ve dvou paskch chrmech,
v Saint-Sulpice a Saint-Jean en Grve a tento tak mlokdy se
vyskytujc svatokrden in podsil a dojal cel msto. Pan
pevor a generln vik v kostele Saint-Germain-des-Prs nadil
slavnostn proces veho knstva, pi kterm slouil mi svatou
papesk nuncius. Ale obad pokn a oisty nestail dvma
ctihodnm enm, pan Courtinov, markze Boucsov a komtese
Chteauvieuxov. Pohann spchan na Nejvzneenj svtosti
oltn nedalo tm dvma zbonm dum pokoj, zdlo se jim, e
me bt odinno jen ustavinm klannm v nkterm z
enskch klter. Ob, jedna v roce 1652 a druh v roce 1653
sloily pozoruhodn stky do rukou benediktinky matky Kateiny
de Bar, eholnm jmnem Nejsvtj svtost oltn, a podaly ji,
aby zaloila k tomu zbonmu cli klter du svatho Benedikta;
prvn svolen se dostalo matce Katein de Bar od pana de Metz,
saintgermainskho opata, pod podmnkou, e do kltera me
bt pijata jen dvka, kter pinese ti sta liber dchodu, to
znamen kapitl est tisc liber. Po saintgermainskm opatovi dal
sv svolen i krl a vechno, listinu opatskou a krlovsk listiny,
schvlil etn kabinet a soudn dvr v roce 1654.
Takto vznikl a byl zkonn zasvcen klter benediktinek
Ustavinho klann Nejsvtj svtosti oltn v Pai. Jejich
prvn klter byl nov vybudovn v ulici Casette z penz dam de
Boucs a de Chteauvieux.
d, jak vidno, se vbec nepodobal du cistercickch
benediktinek. Podlhal opatu ze Saint-Germain-des-Prs, prv
tak jako panny Nejsvtjho srdce Jeova podlhaj generlu
jezuit a milosrdn sestry generlu lazarist.
Liil se znan od du bernardinek z Petit-Picpus, jeho vnitek
jsme ukzali. V roce 1657 zmocnil pape Alexandr VII. zvltnm
brevem benediktinky z kltera Petit-Picpus, e smj vykonvat
ustavin klann jako benediktinky Nejsvtj svtosti. Ale
pesto se oba dy podstatn li.

XI

Konec kltera Petit-Picpus

Klter Petit-Picpus upadal od potku restaurace; padek

souvisel s postupnm a hromadnm odumrnm du, kter se po
osmnctm stolet ztrc jako mnoho jinch eholnch stav.
Rozjmn stejn jako modlitba je potebou lidstva; ale mn se
jako vechno, eho se revoluce dotkla, a jako se dve stavlo
neptelsky k pokroku, je mu dnes naklonno.
Dm kltera Petit-Picpus se rychle vylidoval. Roku 1840 zmizel
mal klter i stav chovanek. U v nm nebyly ani staenky ani
dvtka; jedny zemely, druh odely. Volaverunt (Uletly (lat.).).
ehole Ustavinho klann a ds svou neprosnou psnost;
psnost ehole eny odpuzuje a eholn msta se neobnovuj,
protoe se nov sestry nehls. V roce 1845 se hlsily jet sem tam
sestry k posluze, ale dn sestry do du. Ped tyiceti lety bylo v
kltee tm sto dovch sester; ped patncti lety jich nebylo
vc ne osmadvacet. Kolik je jich dnes? V roce 1848 byla pevorka
du mlad, dkaz, e se kruh, z nho byla volena, zmenil.
Nebylo j ani tyicet.m je poet sester men, tm navnj je
povinnost; kad z nich pipadne namhavj sluba; blil se
pomalu okamik, kdy zbude sotva dvanct rozbolavnch a
shrbenchramenou, aby nesla tk kol ehole svatho
Benedikta. Bemeno je neprosn a nen tot, nese-li je mlo
nebo vce sester. Tilo a drt. Tak eholnice umraj. V dob, kdy
spisovatel tto knihy bydlil jet v Pai, dv z nich umely. Jedn
bylo ptadvacet, druh tiadvacet let. Tato druh sestra me ci
jako Julia Alpinula: Hic jaceo, vixi annos viginti et tres (Zde lem,
ila jsem 23 let (lat.).). Pro nedostatek sester se klter zekl
vchovy dvek.
Nemohli jsme minout neobyejn, neznm a tajemn dm, ani
jsme do nho veli a provedli jm tene, kte sleduj a
poslouchaj nae vypravovn, aby alespo nkomu byl smutn
pbh Jeana Valjeana na prospch. Vnikli jsme do eholn
spolenosti pln starobylch obyej, kter se nm dnes zdaj tak
zvltn. Je to uzaven zahrada. Hortus conclusus. Mluvili jsme o
tomto podivnm mst podrobn, ale s ctou, pokud je cta
sluiteln s podobnm rozborem. Nerozumme vemu, ale
neurme. Jsme na hony vzdleni chvalozpv Josefa de Maistre,
kter nakonec vyhlauje i kata za svatho, jako jsme daleci
poklebk Voltaira, kter se dokonce posmv i ki.
eknme mimochodem, e Voltaire nebyl logick; byl by hjil
Jee, jako hjil Calase; a co znamen krucifix pro ty, kdo popraj
nadpirozen vtlen? Zavradnho mudrce.
V devatenctm stolet prodlv nboenstv krize. Lecemu se
odnauujeme, a inme dobe za pedpokladu, e se piuujeme
nemu jinmu. Lidsk srdce nesn przdnotu. asto se nco
odbourv, a prvem, zbuduje-li se nov.
Studujme zatm vci, kter u nejsou. Je dobe je znt tebas i jen
proto, abychom se jich mohli vysthat. Opien po minulosti bere
na sebe nkdy jen falen jmna a rdo se vydv za budoucnost.
Straidlo minulosti rdo faluje svj cestovn pas. Vyhnme se
nstrahm! Steme se! Minulost m jednu tv, a tou je povra; a
jednu masku, a tou je petvka. Ukame pravou tv a strhnme
masku.
Otzka klter je sloit. Civilizace kltery zatracuje a svoboda
je bere v ochranu.

KNIHA SEDM

VSUVKA

Klter jako abstraktn pojem

TATOKNIHAJEDRAMA,VNHLAVNLOHU Mnekoneno.
lovk hraje lohu vedlej.
Kdy u se na na cest vyskytl klter, byli jsme povinni tam
vniknout. Pro? Protoe klter, a na vchod nebo na zpad, ve
starovku nebo v ptomnosti, a pat pohanm, budhistm,
mohamednm nebo kesanm, je jednm z dalekohled, kter
lovk zamuje k nekonenu.
Nen namst, abychom rozvdli nkter mylenky, ale i kdy si
ponechme sv vhrady a nkdy i rozhoen, musme doznat, e
kdykoli v lovku ctme nekoneno, a dobe nebo patn
chpan, vdycky se v ns probouz cta. V synagze, v meit, v
pagod a ve vigvamu je nco hroznho, co ns odpuzuje, a nco
vzneenho, emu se klanme. Jak bezbeh monosti se nabzej
dui k rozjmn a k snn! Je to odlesk bo svtilny na lidsk zdi.

II

Klter jako djinn initel

Z hlediska djin, rozumu a pravdy je klternictv odsuzovno.

Jsou-li v nkterm nrod nadbyten kltery, jsou to uzly v
krevnm obhu, pekejc instituce, stediska neinnosti tam,
kde by mla bt stediska prce. Mnisk dy jsou pro irokou
spoleenskou obec tm, m je dubu jmel, m je bradavice pro
lidsk tlo. Da-li se jim, jejich teich ochuzujezemi. Zizovn
klter mlo vznam na potku civilizace, protoe svm
duchovnm vlivem mrnilo barbarskou surovost; ale v dob zralosti
nrod je na kodu. Kdy se d uvoluje a nastv obdob
mravnho padku, dvaj kltery patn pklad a jsou instituc
hodnou zavren, jako byly kdysi v obdob mravn bezhonnosti
instituc spsonosnou.
Klternictv se peilo. Kltery, kterm vd modern civilizace
za prvn vchovu, pekely jejmu rstu a kodily jejmu rozkvtu.
A tak kltern zzen, kter mlo lovka zdokonalovat, bylo v
destm stolet dobr, v patnctm sporn a v devatenctm
stolet kodliv. Mnisk malomocenstv prohlodalo tm a na
kost dva obdivuhodn nrody, Itlii a panlsko, z nich jeden byl
svtlem a druh pchou Evropy po cel stalet, a teprve v nynj
dob okvaj tyto dva slavn nrody jen dky zdravmu a
mocnmu lku z roku 1789.
Klter, zejmna starobyl ensk klter, jak se vyskytuje jet
dnes, na prahu tohoto stolet v Itlii, Rakousku a panlsku, je z
nejpochmurnjch vplod stedovku. Takov klter je
stediskem hrzy. Katolick klter je vlastn peplnn temnm
zenm smrti.
Obzvl truchliv je klter panlsk. Tam se pod klenbami
plnmi stn, v ptm dm ty obrovsk olte, vysok jako
katedrly; tam v temnot vis na etzech nesmrn bl krucifixy;
tam na ebenovm dev rozpnaj sv nah dy velc Kristov ze
slonov kosti; jejich tla nejsou zkrvavl, ale krvcej; jsou
ohyzdn a skvl, maj lokty, ze kterch lezou kosti, maj oden
kolena, maj jizvy, kter obnauj iv maso; jsou korunovni
stbrnmi trny a pibiti zlatmi heby, maj na ele kapky krve z
rubn a slzy z dmant v och. Dmanty a rubny vypadaj jako
vlhk a dojmaj k pli bytosti zahalen dole v ptm, kter maj
boky rozedrny nnmi koilemi a dtkami s eleznmi hroty,
prsa rozdrcen proutnm pletivem a kolena oden pi modlen;
tyto eny se povauj za nevsty; tyto pzraky si mysl, e jsou
andl. Uvauj? Ne. Maj vli? Ne. Miluj? Ne. ij? Ne. Jejich
nervy zkostnatly; jejich kosti zkamenly. Jejich zvoj je utkn ze
tmy. Jejich dech pod zvojem se podob tragickmu oddychovn
smrti. Zakuklen abatye je nabd a povzn a k svatosti a
zrove je ds. Je to neposkvrnnost v cel sv nepstupnosti.
Takov jsou panlsk kltery. Doupata pobonosti, z nich vane
ds; sluje panen; msta, kter si daj krve.
Katolick panlsko bylo papetj ne pape. panlsk klter
byl vzorem katolickho kltera. Panoval v nm orientln duch.
Arcibiskup, nebesk kislar-aga, zamykal a pehoval serail du
vyhrazench Bohu. Jeptika byla odaliskou, knz eunuchem.
Horliv sestry byly vyvoleny a ve snch patily Kristu. V noci
sestupoval z ke mlad krsn nah mu a v kltern kobce se
stval stedem mystickho vytren. Vysok zdi chrnily ped
kadm zevnm rozptlenm mystickou milenku, kter mla
ukiovanho za svho sultna. Pohled do svta byl nevrou.
Inpace (Doivotn temnice.) bylo nhradou za orientln koen
pytel. Co se na vchod hzelo do moe, na zpad se pohbvalo
zaiva. Na obou stranch lomily eny rukama; pro jedny byly
pichystny mosk vlny, pro druh hrob; zde byly topeny, tam
zaiva pohbvny. Pern srovnvn!
Dnen obhjci minulosti, protoe nemohou tyto skutenosti
popt, se tomu posmvaj. Do mdy piel pohodln a podivn
zpsob, jak potlait historick objevy, jak oslabit filozofick
vklady a vylouit vechna nepohodln fakta a sporn otzky.
Obratn eknou: Nmt ke krasoenn. Krasoenn, opakuj
hlupci. Jean Jacques Rousseau krasoenk; Diderot krasoenk;
Voltaire, enc o Calasovi, Labarrovi a Sirvenovi, krasoenk.
Nevm, kdo nedvno vynalezl, e Tacitus je tak krasoenk, e
Nero byl obt a e vlastn i ten uboh Holofernes zasluhuje
politovn.
Ale skutenosti se daj tko pokroutit, brn se tomu. Osm mil od
Bruselu, ve villerskm opatstv, vidl autor tto knihy na vlastn
oi prav stedovk, kter m kad lovk na dosah; uprosted
louky, kter byla klternm ndvom, jsou otvory podzemnch
kobek a na bezch eky Dyle jsou napolo pod zem, napolo pod
vodou tyi kamenn vzen. To byla inpace. Kad to vzen m
zbytky eleznch dve, zchod a zamovan oknko, kter je
zven dv stopy nad ekou a uvnit est stop nad podlahou.
Zven podl zdi, tyistopy hluboko, tee eka. Podlaha, kter
zrove slouila za lko, byla neustle mokr. V jednom vzen je
pibit ke zdi zbytek eleznho kruhu; v jinm vidme jakousi
tyhrannou bednu, sloenou ze ty ulovch desek, pli
krtkou, aby v n lovk ulehl, a pli nzkou, aby se napmil. Do
n vsazovali ivouc bytost a pikryli ji kamennm poklopem. To je
skutenost. Vidme to. Dotkme se toho. Tato inpace, tato vzen,
elezn steje, kruhy, oknko, pod kterm tsn tee eka,
kamenn bedna uzaven ulovm poklopem jako hrobka-s tm
rozdlem, e zde ten mrtv byl iv , bltiv podlaha, zchodov
dra, potc se zdi jak to plan povdn a krasoenn!
 III

Za jakch podmnek meme ctt minulost

Mnistv, jak bvalo ve panlch a jak je posud v Tibetu,

znamenalo pro lidskou civilizaci jakousi plicn nkazu. Ni ivoty.
Docela prost vyliduje, protoe mnistv je kastrace. Bylo biem
Evropy. Pipojte k tomu ast znsilovni svdom, vynucen
eholn sliby, feudalismus, kter se opral o klter, zkon
prvorozenstv, kter nadpoetn leny rodiny vhnl do
klternictv. Hrzy, o kterch jsme prv mluvili, inpace, zaven
sta, zazdn mozky, tolik vzdlanch neastnk vsazench do
vzen, vn sliby, slavnostn obad oblkn eholnho roucha,
pohbvn jet ivch du! Vzpomete i na utrpen jednotlivc,
padek nrod, a a jste kdokoliv, zachvjete se ped kutnou a
zvojem, dvma rubi, kter si lid vymyslili.
A pes vechnu moudrost a pokrok se udruje kltern duch za
jistch okolnost a v uritch krajch i uprosted devatenctho
stolet; podivn obnovovn asketismu udivuje v tto dob cel
vzdlan svt. Umnnost zastaralch d kter se sna, aby se
udrely, se podob svhlavosti lukl pomdy, kter by chtla,
abychom si j dle mazali vlasy, podob se nrokm shnil ryby,
kter chce, abychom ji sndli, dotrnosti dtskch at, kter by
chtly, aby je oblkal dospl, a chtivosti mrtvol, kter by se chtly
objmat s ivmi.
Nevdnci! ekne roucho, chrnilo jsem vs ve zlch asech, pro
m u nechcete? Pichzm z moskch hlubin, k ryba. Byla
jsem r, prav voavka. Milovala jsem vs, k mrtvola.
Zulechtil jsem vs a dal jsem vm vzdln, k klter.
Na to je jen jedna odpov: Kdysi.
Zd se nm nemon, abychom snili o nekonenm prodluovn
ivota mrtvch vc a o nadvld balzamovn, abychom
obnovovali zastaral pravdy, pezlacovali skky s ostatky
svatch, dvali novou omtku na kltern zdi, abychom znovu
vysvcovali relikvie, obnovovali povry, znovu ivili fanatismus,
abychom znovu uchopili krop a avli, oivili mnistv a
militarismus, vili ve spsu spolenosti rozmnoovnm
pivnk a abychom ptomnosti vnucovali doby minul. Ale i
pro takov teorie se najdou teoretikov. Tito teoretikov, ostatn
lid duchapln, pouvaj jednoduch prostedek: ohod minulost
omtkou, kter kaj spoleensk d, bosk prvo, mravnost,
rodina, cta k pedkm, starobyl svrchovanost, posvtn tradice,
zkonitost, nboenstv; a chod a vyvolvaj: Hlete! Vezmte
toto, poestn lid! Podobn logika byla znma lovku
antickmu. Uvali j tak vtci. Nateli kdou ernou jalovici a
volali: Je bl. Bos cretatus (Nakdovan vl (lat.).).
I my obas ctme minulost a etme ji, pokud svoluje zstat
opravdu mrtvou minulost. Chce-li oivnout, tome na ni a
hledme ji skolit.
Povry, pobonstkstv, licomrn svatoukstv a pedsudky,
tyto pery maj ve svm zakuklen tuh ivot, zuby nehty se dr
svho mmen a lovk mus jednu po druh potrat, vypovdat jim
neprosnou vlku bez pm, nebo lovenstvu je pisouzen
osudem vn boj s peludy. Je tko popadnout stn za hrdlo a
srazit jej k zemi.
Klter ve Francii v poslednm jasu devatenctho stolet je
shromdnm sov, kter hled do slunce. Klter, usvden z
asketismu v plnm stedu msta posvcenho rokem 1789, m,
kter se rozvj v Pai jet v roce 1830 a v roce1848, to je peitek,
chyba v letopotu. V obyejnch dobch chybu v letopotu
opravme a vymaeme, kdy si jej peslabikujeme. Ale neijeme ve
vedn dob.
Bojujme!
Bojujme, ale rozliujme! Vlastnost pravdy je, e nikdy nepehn.
Jak dvod by ji nutil k tomu, aby pepnala? Jsou vci, kter
musme vyhladit, a vci, kter si musme osvtlit a prohldnout.
Jak sla spov ve shovvavm a vnm pozorovn!
Nepodpalujme tam, kde sta obyejn svtlo.
A protoe ijeme v devatenctm stolet, jsme vesms, vechny
nrody v Asii jako v Evrop, v Indii jako v Turecku proti
asketickmu uzavrn. ekne-li nkdo slovo kltery, jako by ekl
moly. Jejich zahnvn je zejm, jejich stojatost je nezdrav,
jejich rozklad vyvolv mezi nrody horeku, take zakruj; jejich
rozmnoovn se stv egyptskou ranou. S hrzou vzpomnme na
zem, kde faki, bonzov, santoni, kaludrov, marabuti, ebrav
siamt mnii a derviov se rozlzaj jako ervi.
To jsme si tedy vyjasnili, ale naskt se nm jet nboensk
otzka. Tato otzka m nkter tajemn, tm dsiv strnky;
prosme, aby nm bylo dovoleno upen se na n zadvat.

IV

Klter z hlediska zsad

Lid se sdruuj a bydl spolen. Jakm prvem? Prvem

shromaovacm.
Zavraj se doma. Jakm prvem? Prvem na vlastn soukrom.
Nevychzej. Jakm prvem? Prvem volnosti pohybu: mohou si
jt, kam chtj.
Co dlaj tam doma? eptaj, klop oi; pracuj. Zkaj se svta,
mstskho ruchu, smyslnch poitk, radost, marnost, pchy a
zjm. Oblkaj se do hrubch ltek z vlny a lnu. Nikdo z nich
nem majetek. Vstoup-li mezi n boh, zk se svho jmn. Co
m, dv vem. Urozen lechtic nebo vzneen pn je postaven
na rove nkdejmu venkovanu. Cela je stejn pro vechny.
Vichni si mus dt vyholit tonzuru, nos stejnou kutnu, jed t
ern chlb, sp na stejn slm, a kdy umou, je z nich stejn
popel. Na ramenou maj stejn hbit a kolem bok stejn provaz.
Je-li pikzno, aby chodili bosi, vichni chod bosi. Me tam bt
princ, a i on je stejn stn jako ti ostatn. Neuvaj titul. Rodn
jmna rovn zmizela. Maj jen jmna kestn. Vichni jsou
shrbeni pod rovnost kestnch jmen. Zruili pokrevn pbuzenstv
a ve svch dech utvoili duchovn spoleenstv. Jejich pbuzn
jsou vichni lid na svt. Pomhaj chudm a peuj o nemocn.
Sami si vol ty, kter potom poslouchaj. Jeden druhmu k
brate.
Zastavujete m a volte:
Ale to je vzorn klter!
Sta, aby to byl klter v mezch monost, a vil bych si ho.
A proto jsem mluvil v pedel knize o kltee s ctou.
Odmyslme-li si stedovk, odmyslme-li si Asii, vymezme-li si
historick a politick problm z hlediska ist filozofickho,
oprotnho od nutnosti politickho boje, za pedpokladu, e se
do kltera vstupuje jen dobrovoln a e klter dr ve svch
zdech jen bytosti, kter souhlas se svm odlouenm, budu
vdycky pohlet na kltern spoleenstv s jistou pozornou
vnost a v mnohm ohledu i s uctivou povolnost. Tam, kde je
spoleenstv, vznik obec; a kde je obec, tam je prvo. Klter je
uskutennm hesla Rovnost a bratrstv. Ach, jak velik je
volnost! A jak ndhern zmny pin! Volnost sta, aby
pemnila klter v republiku.
Pokraujme.
Ale mui nebo eny, kte ij za tmi tymi zdmi a oblkaj se do
rench ltek, jsou si rovni, kaj si brate; to je sprvn, ale dlaj
jet nco jinho?
Ano.
Co?
Nahlej do temnot, poklekaj a spnaj ruce.
Co to je?
 V

Modlitba

Modl se.
Ke komu?
K Bohu.
Co znamen modlit se k Bohu?
Je mimo ns njak nekoneno? A je toto nekoneno jedin,
trvajc nutn samou svou podstatou proto, e je nekonen, a bylo
by snad omezen, kdyby mu chybla hmota? Je nutn chpajc
proto, e je nekonenem, a bylo by omezeno, kdyby mu chyblo
chpn? Probouz v ns toto nekoneno pedstavu podstaty,
zatmco my meme pisuzovat sami sob pouze pedstavu
jsoucnosti? Jinmi slovy, nen ono nekoneno absolutn tam, kde
my jsme relativn?
A zrove, jako je njak nekoneno mimo ns, nen snad njak
nekoneno v ns? Nejsou ob nekonena (jak dsn mnon
slo!) vzjemn podazen? Nen ono druh nekoneno jaksi
zvisl na prvnm? Nen jeho zrcadlem, odleskem, ozvnou, nen
soustednou nevystiitelnost druh nevystiitelnosti? Je ono
druh nekoneno tak tak chpajc? Uvauje? Miluje? M vli?
Jsou-li si ob nekonena sebe vdoma, m kad svj princip vle,
a je snad proto vdom jsoucna v nekonenu nahoe a vdom
jsoucna v nekonenu dole? Ono j v dolnm nekonenu je due,
j v nekonenu nahoe je Bh.
Spojovat v duchu nekoneno zde dole s nekonenem tam nahoe
tomu kme modlit se.
Neodnmejme nic lidskmu duchu; potlaujeme-li nco, jednme
nesprvn. Musme zlepovat, petvet. Jist lidsk schopnosti
smuj do neznma: mylenka, rozjmn a modlitba. Neznmo je
jako ocen. Co je svdom? Magnetick stelka ukazujc do
neznma. Mylenka, rozjmn a modlitba jsou tajemn a mocn
jisken paprsk. Ctme je. Kam m ta velebn vyzaovn due?
Do temnot, to jest k svtlu.
Vzneenost demokracie zle v tom, e nic nepopr a v niem
neumenuje lidskost. Vedle prv lovka tm rovnocenn
uznv prva due.
Zkon prav: rozdrtit fanatismus a ctt nekoneno. Nechtjme jen
poklekat pod strom stvoen, abychom mezi jeho ohromnm
vtvovm hledli k hvzdm. Mme svj kol: utvet lidskou dui,
brnit mystria proti zzraku, klant se nepochopitelnmu a
odmrtit nesmysln, pipustit z nevysvtlitelnho jen nutn,
ozdravit vru, odstraovat z nboenstv povru a oistit Boha od
neistho hmyzu.

VI

Absolutn hodnota modlitby

Jakkoli modlitba je dobr, je-li upmn. Svou modlitebn knku

mete mt teba vzhru nohama, ale ponote se do nekonena.
Vme, e existuje filozofie, kter popr nekoneno. Je tak jin
chorobn filozofie, kter popr slunce; tato filozofie se jmenuje
slepota.
Pokldat smysl, kter nm chyb, za zdlo pravdy dovede jen
slepcova smlost.
Zajmav je poven, velkopansk a trpn postoj, kter zaujm
tpajc filozofie k filozofii zc Boha. Jako bychom slyeli volat
krtka: Jsou k politovn s tm svm sluncem!
Vme, e jsou slavn a mocn ateist. Ti jsou v podstat pivdni k
pravd svmi duevnmi schopnostmi a nejsou si ani zcela jisti, e
jsou ateisty; jde jim jen o pesn stanoven pojm, a i v tom
ppad, e v Boha nev, pestoe jsou velc duchem, dokazuj
jsoucnost bo.
Zdravme v nich mudrce, i kdy jejich moudrost neprosn
pitvme.
Pokraujme.
Obdivuhodn snadno se lid spokoj se slovy. Jedna seversk
metafyzick kola, trochu naskl mlhou, si myslila, e vnese
revoluci do lidskho mylen, kdy nahrad slovo sla slovem vle.
ci rostlina chce msto rostlina roste by bylo jist velmi
inn, kdyby se dodalo: vesmr chce. Pro? Z toho bychom
vyrozumli toto: rostlina chce, tedy m sv vlastn j; svt chce,
tedy m svho Boha.
Nm, kte jsme opanho nzoru ne tato kola a nic a priori
neodmrujeme, se zd mnohem obtnj pitat vli njak
rostlin, jak to dotyn kola hls, ne vesmru, jej popr.
Poprat vli nekonena, to jest Boha, meme jen tehdy,
poprme-li nekoneno. Dokzali jsme to.
Poprn nekonena vede pmo k nihilismu. Vechno se pak stv
rozumovm pojmem. Dsledn nihilista toti pochybuje i o
existenci svho protjku, vdy sm si svou vlastn existenc nen
zcela jist.
Z jeho hlediska je mon, e sm pro sebe je vplodem svho
ducha.
Ale nepozoruje vbec, e to, co popral, vcelku vlastn uznv
prost tm, e vyslovuje slovo duch.
Zkrtka, filozofie, kter na vechno odpovd jednoslabinm
slvkem ne, uzavr vechny cesty mylence.
Na slvko ne je jedin odpov: ano.
Nihilismus nikam nevede.
Nicota neexistuje. Nula neexistuje. Vechno je nco. Nic je nic.
lovk je iv sp pitaknm k ivotu ne chlebem.
Vidt a ukazovat nesta. Filozofie mus mt prraznost; mus se
snait a s opravdovm spchem pokouet o to, aby lovka
zulechtila. Sokrates mus vstoupit do Adama a zplodit Marka
Aurelia; jinmi slovy, z lovka blaenho vytvoit lovka
moudrho. Zamnit rj za kolu. Vda m bt lkem, kter sl
srdce. Uvat svta Jak smutn cl a jak chatrn ctidost! Jen
nevzdlanec se pacht za poitkem. Myslit, to je prav vtzstv
due. Ukojit lidskou touhu po mylence, umonit lidem, aby
okusili omamnou slu pedstavy Boha, sbratit v nich svdom s
vdou a tm srovnvnm je vst ke spravedlnosti, to je prav
posln filozofie.
Mravnost je rozvinutm vech pravd. Rozjmn vede k innosti.
Absolutno se mus stt upotebiteln. Idel mus bt lidsk dui
dchateln, jedl a straviteln. Takov idel m prvo ci:
Vezmte a jezte, toto je tlo m a toto je krev m! Moudrost je
svat pijmn. Jen tak pestane bt neplodnou lskou k vd a
stane se jedinenm a svrchovanm zpsobem lidskho sbraten;
jen tak se z filozofie povznese na nboenstv.
Filozofie nesm bt vyhldkou budovanou na srzech tajemstv,
abychom se z n mohli po libosti rozhlet jen pro ukojen sv
zvdavosti.
Protoe chceme rozvst a osvtlit tuto otzku pi jin pleitosti,
eknme zatm jen, e nepokldme lovka za vchodisko ani
pokrok za cl, leda by je pohnly dv hybn sly: vra a lska.
Pokrok je cl, idel je vzor.
Co je idel? Bh.
Idel, absolutno, dokonalost, nekoneno; slova toton.

VII

Bume opatrn, chceme-li krat

Historie a filozofie maj dva vn koly, kter jsou zrove velmi

prost: potrat biskupa Kaife, soudce Drakonta, zkonodrce
Trimalchiona a csae Tiberia, to je jasn, pesn a prhledn a
nen v tom nic temnho. Ale prvo t v stran i se svmi
nepjemnostmi a svmi zlody chce bt uznvno a eteno.
Klternictv je jednm z lidskch problm.
Mluvme-li o klterech, o mstech omyl i nevinnosti, o mstech
poblouznnidobr vle, o mstech nevdomosti i oddanosti, o
mstech muen, ale i muednictv, musme tm vdycky kat
ano i ne.
Klter je sama protismyslnost. Clem je spsa; prostedkem je
sebeobtovn. Klter je svrchovan sobectv, jeho vslednic je
svrchovan odkn.
Vzdt se vldy, abychom mohli vldnout, je asi heslem
klternictv.
V kltee lid trp, aby se radovali. Kupuj si smnku na smrt.
Smuj pozemskou temnotu za nebeskou zi. V kltee se peklo
pijm jako spltka na ddictv rje.

Oblknut zvoje a kutny je sebevradou zaplacen nesmrtelnost.

Nezd se nm, e by podobn npad zasluhoval posmch.
Vechno je tam vn, dobro i zlo.
Spravedliv svrat obo, ale nevysmv se. Chpeme rozhorlen,
ale nechpeme zlomyslnost.

VIII

Vra, zkon

Jet nkolik slov.

Neschvalujeme, panuje-li v crkvi pletichstv, nevme si
duchovenstva, kter je chtiv svtsk moci, ale vude ctme
pemlivho lovka.
Vtme toho, kdo poklek.
Vra! Vra je pro lovka nutnost. Bda tomu, kdo v nic nev!
Kdo je ponoen do mylenek, ten nezahl. Je prce viditeln a
neviditeln.
Rozjmat je asi tolik jako obdlvat pdu; myslit znamen jednat.
Zken ruce pracuj, sepjat ruce tvo. Pohled k nebije dlo.
Thales zstal tyi lta neinn. A zaloil filozofii.
Pro ns mnii nejsou zahalei a poustevnci nejsou lenoi.
Pemlet o zhadch je vn zleitost.
Ani oslabme sv pedchzejc tvrzen, vme, e iv si maj
ustavin pipomnat hrob. V tomto bod se knz i filozof shoduj.
Musme umt, odpovd opat du trapist Horatiovi.
Spojovat vlastn ivot s mylenkou na smrt je zkonem mudrce i
askety. Po t strnce se asketa a mudrc sbliuj.
Vidme hmotn rst; pejeme si ho. Je vak tak mravn velikost;
lpme na n.
Nerozvn a zbrkl mysli kaj:
K emu jsou neinn postavy z tajemnch svt? emu slou? Co
dlaj?
Bda! V temnotch, kter ns obkliuj a kter na ns ekaj, v
nevdomosti, co z ns zbude po onom velkm louen,
odpovdme: nen snad vzneenj prce nad onu, kterou
vykonvaj tyto due. A dodvme: A nen snad prce uitenj.
Je poteb tch, kdo se stle modl, aby orodovali za ty, kdo se
nemodl nikdy.
Pro ns je zsadn otzkou, jak mnoho mylenek je vpleteno do
modliteb.
Modl-li se Leibnitz, je to velk; klan-li se Bohu Voltaire, je to
krsn. Deo erexit Voltaire (Voltaire vybudoval Bohu (lat. npis na
ferneyskm kostele).).
Jsme pro nbonost proti pobonstkstv.
Jsme z tch, kdo v, e drmolit otenky je uboh, ale e
modlitba sama je vzneen.
Ostatn v tto chvli, kterou provme a kter na tvi
devatenctho stolet nezanech natst dn stopy, v tto
chvli, kdy m tolik lid na ele vepsnu nzkost a dui mlo
povznesenou, kdy se tolik lid pacht za poitkem a obr se jen
pomjejcm a nestvrnm hmotastvm, v tto chvli kadho, kdo
se odk svta, povaujeme za ctyhodnho. Klter je odkn. I
marn ob je obt. Ukldme-li si za kol dsledn omyl, je v
tom velikost.
Klter sm o sob, z idelnho hlediska a posuzovan ze vech
stran pravdiv a nestrann, a zejmna ensk klter, je
nepopirateln ozen jistou dstojnost, protoe ena v naem
svt trp nejvce a jej dobrovoln vyhnanstv v eholi je jejm
protestem.
Tak psn a ponur ivot v kltee, jak jsme zde prv nartli,
nen dn ivot, protoe je nesvobodn; nen to hrob, protoe mu
chyb plnost smrti; je to podivn msto, kde vidme jako na
hebenu vysokho poho z jedn strany propast, ve kter prv
jsme, a z druh strany propast, v n se octneme; je to zk
hranice pln ptm, kter oddluje dva svty, svt osvtlovan a
zatemovan zrove, kde oslaben paprsek ivota se ms s
matnm paprskem smrti; je to erosvit hrobu.
My, kdo nevme tomu, v co v tyto eny, ale ijeme vrou jako
ony, jsme nemohli nikdy pozorovat bez zbonhrzy a nnosti a
bez jakhosi zvistivho soucitu ty oddan, chvjc se a dviv
tvory, ty pokorn a vzneen due, kter se odvauj t nad
srzem zhad, kter obrceny k neviditelnmu svtlu ekaj mezi
svtem, jen se jim uzavel, a nebem, kter se jet neotevelo.
Jedinou tchou je jim mylenka, e vd, kde ono svtlo je, e
tou po propastech a neznmu s okem upenm do nehybnch
temnot a kle zmmen, pekvapen, rozechvl a nkdy
povznen hlubokm dechem vnosti.
 KNIHA OSM

HBITOVY BEROU, CO JIM DVME

Jak je mono vniknout do kltera

ADOTOHOTODOMU JEAN VALJEAN JAKO BY SPADL Z nebe,

ekl Fauchelevent.
Pelezl zahradn ze, kter tvoila kout v ulici Polonceau.
Andlsk chorl, kter zaslechl uprosted noci, bylo matutinum,
jitn zpv jeptiek; s, kterou zahldl ve tm, byla kaple; pzrak,
kter vidl leet na dlab, byla sestra konajc pokn; rolnika,
kter ho svm zvonnm tak podivn vzruila, byl zvonek,
pipevnn ke kolenu zahradnka Faucheleventa.
Kdy uloili Cosettu ke spnku, pojedli Jean Valjean a
Fauchelevent kousek sra, popili skleniku vna a hli se u
pjemnho ohn, pikldajce z otpky klest; a nakonec, protoe
na jedinm lku v celm domku spala Cosetta, vrhli se oba jeden
jako druh na otep slmy. Ne zavel oi, Jean Valjean ekl:
Te tu musm zstat.
Ta slova vrtala Faucheleventovi mozkem celou noc.
Mme-li ci pravdu, ani jeden z nich oka nezamhouil.
Jean Valjean vdl, e je odhalen a e ho Javert stopuje, a proto
sprvn soudil, e by byl s Cosettou ztracen, kdyby se vrtil do
Pae. Protoe ho nov nraz vtru prv zavl do kltera, Jean
Valjean myslil jen na to, jak by tam zstal. Pro neastnka v jeho
postaven byl klter mstem nejnebezpenjm a zrove
nejbezpenjm; nejnebezpenjm proto, e tam dn mu
nesml vkroit. Kdyby ho zde pistihli, bylo by to dopaden pi
inu a Jean Valjean by el z kltera rovnou do vzen; klter byl
vak zrove mstem nejjistjm, nebo kdo by ho tu hledal,
kdyby ho jeptiky pijaly do slueb a mohl zde bydlit? Bydlit na
nemonm mst byla jedin monost, jak se zachrnit.
Fauchelevent si tak lmal hlavu. Nejprve si uvdomil, e niemu
nerozum. Jak se tu pan Madeleine octl, kdy jsou zdi tak vysok?
Zdi klter se jen tak lehce nepekrauj. Jak se sem dostal s
dttem? Tak pkrou ze nen pece mon zlzt s dttem v
nru. Co je to za dt? Odkud pichzej ti dva? Od dob, co byl v
kltee, Fauchelevent neslyel o Montreuil-sur-Mer a nevdl
tud, co vechno se udlo. Vzezen pana Madeleina nevybzelo
prv k dvrnostem; a potom si Fauchelevent kal: Svtc se
pece nevyptvme! V jeho och si pan Madeleine uchoval
vechnu ctihodnost. Z pr slov, kter uklouzla Jeanu Valjeanovi,
zahradnk pouze usoudil, e pan Madeleine v tkch dobch snad
piel na mizinu a je pronsledovn viteli; nebo e ublil svmu
dobrmu jmnu tm, e se zapletl do njak politick afry a
skrv se; a to nebylo proti srsti Faucheleventovi, kter jak tak
mnoho naich venkovan ze severu Francie byl v jde starm
bonapartistou. Aby se ukryl, vybral si pan Madeleine za svj tulek
klter a bylo docela pirozen, e zde chce zstat. Ale pesto mu
nelo do hlavy a Fauchelevent se k tomu stle vracel , jak se sem
pan Madeleine dostal a jak to, e m s sebou holiku.
Fauchelevent je pece vidl, ohmatal, mluvil s nimi, a pod tomu
nevil. Nepochopiteln zhada vstoupila do domeku starho
zahradnka. Fauchelevent tpal v domnnkch a vdl jasn jen
jedno jedin e mu pan Madeleine zachrnil ivot. Tento fakt
samotn mu stail a rozhodl. kal si: Te dolo na m. A v
duchu dodval: Pan Madeleine se tak dlouho nerozmlel, kdy
se vecpal pod mj vz, aby m zpod nho dostal. A Fauchelevent
se rozhodl, e pana Madeleina zachrn.
Ale pesto se sm sebe v duchu tzal a odpovdal si: Zachrnil
bych ho po tom vem, co pro mne udlal, i kdyby byl zlodj? I pak
bych ho zachrnil. A kdyby byl vrah zachrnil bych ho? I tehdy
bych ho zachrnil. Zachrnm ho, e je to svtec? Urit.
Nechat ho vak v kltee, v tom byla svzel! Ale Fauchelevent
necouvl ani ped tmto fantastickm pokusem; tento uboh
pikardsk venkovan, veden jen svou oddanost, dobrou vl a
trochou toho odvkho selskho chytrctv, sloucho tentokrt
lechetnmu pedsevzet, pokusil se ztci nedobytnou kltern
pevnost a zdolat pkr srz ehole svatho Benedikta. Otec
Fauchelevent byl staec, kter skoro cel ivot myslel jen na sebe,
a teprve na konci ivota jako kulhav neduiv lovk a u bez
jakhokoliv zjmu piel na to, jak je sladk, meme-li nkomu
dokzat svou vdnost; a kdy vidl, e se mu naskt pleitost k
dobrmu skutku, vrhl se na ni jako umrajc, kter vid ve sv
blzkosti sklenici dobrho vna, jakho v ivot neokusil, a jednm
rzem je chtiv vypj. Meme dodat, e vzduch, kter u lta
dchal v kltee, potlail v nm jeho dvj povahu a nakonec v
nm probudil touhu po dobrm skutku.
Rozhodl se tedy: odd se panu Madeleinovi.
Ped chvl jsme o nm mluvili jako o ubohm pikardskm
sedlkovi. To oznaen je pesn, ale nen pln. Protoe jsme
dospli ve svm vypravovn a sem, bude prospn, ekneme-li
nco o povaze otce Faucheleventa. Byl to sedlk, ale tak psa, a
proto jeho vrozen chytrost naichla pletichstvm a do jeho
prostomyslnosti se pimsil ostrovtip. Kdy z rznch pin
ztroskotal ve svm zamstnn, z msta psae to dopracoval a na
vozku a ndenka. Ale pes vechno klen a vihn biem, kterm
povzbuzoval kon, zstalo v nm pece trochu psae. Neekl
nikdy bysme; mluvil sprvn, co je na venkov velmi vzcn, a
ostatn venkovan o nm kali: mluv skoro jako pn v klobouku.
Fauchelevent opravdu patil k lidem, o nich prostoek a
lehkomysln slovnk minulho stolet kal, e jsou to napl pni,
napl kmni, a kter zmeck metafory, ukapvajc z panskch
sdel na venkovsk chaloupky, oznaovaly jako polovenkovany,
polomky; ani ryby ani raci. Akoliv dobrk Fauchelevent v
ivot mnoho zkusil a akoliv ho osud hodn zkruil, dal se
jakoto lovk zcela pm pokad strhnout prvnm hnutm; je to
vzcn vlastnost, kter brn, aby lovk podlhal zlu. Jeho chyby
a vady pochopiteln e je ml byly na povrchu; celkem jeho
povaha pi zpytovn obstla. Jeho star obliej neml na ele
dnou z tch nedobrch vrsek, kter ukazuj na nesmiitelnou
zlobu nebo nehorznou hloupost.
Za svitu, kdy se hodn napemlel, spatil otec Fauchelevent
pana Madeleina, jak sed na otepi slmy a pozoruje spc Cosettu.
Fauchelevent se vzpmil na lku a ekl:
A te, kdy u jste tady, jak to udlte, abyste se sem dostal?
Ta slova shrnovala celou situaci a probudila Jeana Valjeana ze
snn.
Oba mui se zaali radit.
Za prv, ekl Fauchelevent, ze svtnice nesmte ani na krok, ani
malik, ani vy. Jedin krok do zahrady, a jsme v kai.
To je jist.
Pane Madeleine, pokraoval Fauchelevent, piel jste ve velmi
vhodnou, vlastn v nevhodnou chvli, jedna ze sester je toti vn
nemocn. Proto si ns nebudou mnoho vmat. Zd se, e umr.
Kon se tyicetihodinov pobonost. Cel klter je vzhru
nohama. Jen to je te zamstnv. Ta na zhasnut je svtice. Svat
jsme zde vlastn vichni. Cel rozdl mezi nimi a mnou je ten, e
ony kaj nae cela a j km mj domek. Te budou modlitby
za umrajc, potom modlitby za mrtv. Na dneek nm daj pokoj;
ale za ztek neberu odpovdnost.
Ten bark je pece v kout, pipomenul Jean Valjean, schovn
za jakousi zceninou, jsou tam stromy, z kltera sem nen vidt.
Ano, a navc sem jeptiky nikdy nechod.
Tak co? ekl Jean Valjean.
Otaznk, kter zesiloval ono: tak co?, znamenal: zd se mi, e
bychom zde mohli zstat.
A na ten otaznk Fauchelevent odpovdl:
Jsou tu malik.
Jak malik? otzal se Jean Valjean.
Kdy u Fauchelevent otvral sta, aby vysvtlil slovo, kter prv
pronesl, ozval se jedin der zvonu.
Jeptika umela, pravil. To je umrek.
A dal Jeanu Valjeanovi znamen, aby poslouchal.
Zaznl druh der zvonu.
To je umrek, pane Madeleine. Takto bude zvonit kadou
minutu po celch tyiadvacet hodin, ne bude tlo mrtv jeptiky
vyneseno z kostela. Hlete, hraj si. Sta, aby se jim o pestvce
zakutlel m, a ony jej pese vechny zkazy pijdou hledat a
budou sldit kolem dokola. Ti andlkov jsou ertci.
Kdo? otzal se Jean Valjean.
Ty holiky. Poslyte, vs by brzy naly. A kiely by: Koukejte!
Musk! Ale dnes nen dn nebezpe. Dnes nebudou mt ani
chvilku oddechu. Cel den budou modlitby. Slyte zvon. Jak jsem
vm ekl, kadou minutu zazn zvon. To je umrek.
Rozumm, ote Fauchelevente, jsou tu kltern chovnky.
A Jean Valjean si v duchu pomyslil:
To bychom mli o vchovu Cosetty postarno.
Fauchelevent zvolal:
Jak je Bh nade mnou! A tch dvtek je jako mku! Ta by
vetla! A utkala! Tady a mu! Hotov morov rna. Dobe jste si
viml, e mi na hnt pidlaly zvoneek jako divok zvi.
Jean Valjean zapemlel usilovnji:
Ten klter by ns zachrnil, bruel si. Pak ekl hlasit: Ano, je
tu tko zstat.
Ne, ekl Fauchelevent, je tko se odtud dostat.
Jean Valjean ctil, e se mu hrne krev k srdci.
Dostat se odtud?
Ano, pane Madeleine, abyste se sem mohl znovu dostat, muste
odejt.
A kdy odeznl der umrku, Fauchelevent pokraoval:
Nesmj vs tady najt. Odkud pichzte? Pro m jste spadl z
nebe, protoe vs znm; ale jeptiky, ty si potrp na to, aby se k
nim vchzelo dvemi.
Nhle zaslechli jin, dosti sloit vyzvnn.
Aha, ekl Fauchelevent, svolvaj sestry rdkyn. Ubraj se do
shromdn. Kdy nkdo ume, podaj vdycky shromdn.
Umela za svtn. Obyejn se umr za svtn. Ale nemohl byste
odejt, kudy jste piel? Koukejte, nechci se vs vyptvat, ale kudy
jste se sem dostal?
Jean Valjean zbledl. Pi pouhm pomylen, e by se ml vrtit do
on stran ulice, se zachvl. Jako byste se dostali z lesa plnho
tygr, a kdy jste u jednou z nebezpe venku, vybz vs
ptelsk rada, abyste se tam vrtili. Jean Valjean si pedstavoval,
jak se to v t tvrti hem polici, pedstavil si ekajc picly, na
vech mstech hldky, stran ruce, kter se natahuj po jeho lmci,
a Javerta, kter snad ek nkde na rohu kiovatky.
To nen mon! ekl. Myslete si tedy, ote Fauchelevente, e
jsem opravdu spadl shry.
Ale j tomu vm, j tomu vm, odpovdl Fauchelevent.
Nemuste mi to kat. N mil Pnbh si vs pravdpodobn
pidrel, aby si vs mohl zblzka prohldnout, a pak vs pustil. Ale
snad vs chtl dt do muskho kltera; zmlil se. Podvejme se,
jet jedno zvonn. To je upozornn vrtnmu, aby el uvdomit
ad a doel pro lkae, kter ohledv mrtvoly a kter mus zjistit,
e v kltee je mrtvola. To pat k posmrtnm obadm. Ctihodn
sestry tyto nvtvy pli nemiluj. Takov doktor je neznaboh.
Nadzvedne zvoj. A nadzvedne nkdy i nco jinho. A jak rychle
tentokrt poslaj pro lkae! Co to asi znamen? Vae holika
jet sp. Jak se jmenuje?
Cosetta.
To je vae dcerka? Nebo, abychom tak ekli, vy jste jej ddeek?
Ano.
Ta se odtud dostane snadno. M dvee vedou do dvora. Zaklepu,
a vrtn mi oteve. Budu mt na zdech ni s malikou uvnit.
Vyjdu. Otec Fauchelevent jde ven s n, to je prost. Sta, kdy
Cosett nadte, aby byla jako pna. Bude pod trvnic. Za
chviliku ji donesu ke sv star dobr znm zelince, kterou
mm v ulici Chemin-Vert ta je hluch a m malou postlku.
Zavu zelince do ucha, e je to m nete, aby mi ji do ztka
ohldala. Pak se mal vrt s vmi. J vs sem dostanu. To pjde.
Ale jak to udlte, abyste se dostal odtud?
Jean Valjean potsl hlavou.
Zle mi jenom na tom, aby m nikdo nevidl, ote
Fauchelevente. Najdte i pro mne njakou monost, abyste m
odtud dostal v ni pod trvnic.
Fauchelevent si mnul un lalek palcem a ukazovkem lev
ruky na znamen velkch rozpak.
Vyruilo je tet zvonn.
To u odchz ohledva mrtvol, ekl Fauchelevent. Podval se
na ni a ekl: mrtv, vechno v podku. Kdy d lka vzum na
prvodn list do rje, pohebn stav pole rakev. Kdy je to matka,
oblknou ji do rakve matky; kdy je to sestra, oblknou ji sestry. A
j potom musm rakev zatlouci hebky. To mm navc k svmu
zahradnien. Jsem zahradnk a tak trochu i hrobnk. Rakev se
postav do doln sti kostela, kter vede na ulici a kam sm vkroit
jen lka ohledvajc mrtvoly. M a nosie mrtvol nepotaj za
musk. Prv v tom sle pibjm vko. Nosii si pro ni pijdou a
hyj!, ko, prskni biem, u se jede do rje. Pinesou bednu
przdnou a plnou ji odvej. To je poheb.
ikm paprsek se dotkl tviky, kter mla sta trochu
pooteven a vypadala jako andlek pijc nebeskou z. Jean
Valjean se na ni zadval. U ani Faucheleventa neposlouchal.
Jestlie ns nikdo neposlouch, nen to jet dvod, abychom
mleli.
Dobrk zahradnk mlel klidn dl svou:
Na hbitov Vaugirard se vykope hrob. k se, e ten
vaugirardsk hbitov bude zruen. Je to starobyl hbitov, kter
nevyhovuje pedpism a pjde jako vyslouilec na odpoinek. Je to
koda, protoe byl pohodln. Mm tam ptele, kmotra Mestienna,
hrobnka. Zdej eholnice tam jsou podle zvltnho privilegia
pohbvny za soumraku. Je to zvltn povolen, ale jen pro n. Co
se vak vechno od verejka nestalo! Matka Ukiovn mrtv,
pan Madeleine
Pohben! ekl Jean Valjean se smutnm smvem.
Fauchelevent poznmku odrazil:
Proklat! Kdybyste tu il, byl byste pohben zaiva.
Ozvalo se tvrt zvonn. Fauchelevent strhl rychle nkolenici se
zvonekem z hebku a upevnil si ji na koleno.
Tentokrt je to na m. Vol m matka pedstaven. Eh, te jsem
se krbl o jazek pezky. Pane Madeleine, nehbejte se a ekejte
na m. Kdy budete mt hlad, tmhle je vno, chlb a sr.
A vyel z domu se slovy:
U jdu! U jdu!
Jean Valjean ho vidl spchat zahradou tak rychle, jak mu
pochrouman noha dovolovala; otec Fauchelevent se pitom dval
v tu stranu, kde bylo melounov paenit.
Ani ne za deset minut chze, pi n zvoneek rozhnl sestry,
zaklepal star Fauchelevent lehce na kltern dvee a vldn hlas
mu odpovdl: A na vky vkv. A na vky vkv znamenalo:
Vstupte.
Dvee vedly do zvltn hovorny, v n se projednvaly sluebn
zleitosti vhradn se zahradnkem. Hovorna pilhala ke
kapitulnmu slu. Pedstaven sedc na jedin idli hovorny u na
Faucheleventa ekala.

II

Fauchelevent se setkv s obtemi

Pro urit povahy a pro urit povoln, zejmna pro knze a

eholnky, je pznan, e za pohnutch okolnost berou na sebe
dstojn a dleit vzezen. Ve chvli, kdy Fauchelevent vstoupil
do hovorny, bylo toto dvoj rozpoloen vepsno do tve
pedstaven kltera, kterou byla pvabn a uen slena de
Blemeur, obvykle vesel matka Neposkvrnn poet.
Zahradnk bzliv pozdravil a zstal stt na prahu cely.
Pedstaven, kter pebrala zrnka rence, zvedla oi a pravila:
Ach, to jste vy, ote Fauvente.
Tato zkrcenina jmna se v kltee bn ujala.
Fauchelevent se opt uklonil.
Dala jsem vs zavolat, ote Fauvente.
Tady jsem, velebn matko.
Musm s vmi mluvit.
Tak j, ekl Fauchelevent s odvahou, kter mu nahnla strach,
musm nco ci dvojctihodn matce
Ach! Mte snad pro mne njakou zprvu!
Mm k vm prosbu.
Nue, mluvte.
ibal Fauchelevent, bval psa, patil k venkovanm, kte
nepijdou do rozpak. V obratn nevdomosti tkv sla; vzbuzuje
dvru a pozornost. Za vc ne za dv lta, co byl Fauchelevent v
kltee, si ho jeptiky oblbily. Byl stle sm, hledl si jen svho
zahradnictv a neml vbec nic jinho na prci ne bt zvdav. A
jak se tak zpovzdli dval na ty sem a tam pechzejc zasten
eny, vidl jen mhn stn. m dle je vak pozoroval a
prozkoumval, tm vce dochzel k nzoru, e pzraky jsou z masa
a kost, a mrtvoly pro nho oivly. Byl jako hluch, ktermu se
byst zrak, a jako slep, ktermu se ost sluch. Dal si zleet na
tom, aby porozuml rznmu zvonn, take zhadn a mlenliv
klter ped nm nic neskrval; sfinx mu vycinkala vechna sv
tajemstv do ucha. Fauchelevent vechno vdl, ale nic
neprozradil. To byla jeho obratnost. Cel klter ho ml za
hlupka. V nboenstv je to velk zsluha. Sestry rdkyn daly na
Faucheleventa. Byl to mlenliv zvdavec. Vzbuzoval dvru.
Mimoto byl podn a odchzel jen v nejnutnjch ppadech,
kdy poteboval nco pro kolku nebo pro zelinskou zahradu.
Jeho spolehliv mlenlivost mu byla pitena k dobru. Zato vak
uml pimt k povdavosti dva mue; vrtnho v kltee, od
nho se dovdal podrobnosti z hovorny; a na hbitov hrobnka,
od kterho ml zase pohebn zajmavosti. Proto vdl vechno o
jejich ivot i jejich smrti. Ale nijak toho nezneuval. ehole si na
nm zakldala. Star, kulhav, poloslep, pravdpodobn
nahluchl, jak skvl vlastnosti! Sestry by tko hledaly nhradu!
S jistotou lovka, kter v, e je oceovn, proslovil stak ped
velebnou matkou pedstavenou venkovskou e, dost zmatenou a
velmi hlubokou. Mluvil dlouze o svm st, o neduzch, o ti let,
kter jsou dvojnsob tk, o nronosti rostouc prce, o velikosti
zahrady, kde pracuje i v noci, jako teba naposled, kdy musil
prostrat slamn rohoe na melounov paenit, protoe msc
byl v plku, a konen se dostal a k tomu: e m bratra
pedstaven se zavrtla ,bratra, kter u nen mld pedstaven
se zavrtla podruh, ale u klidnji a kdyby si sestiky ply,
bratr by piel, mohl by bydlit u nho a pomhat mu, je to vborn
zahradnk, z bratra by mly vt uitek ne z nho; jinmi slovy,
nepijmou-li jeho bratra v dob, kdy se on, star, ct unaven,
seden a neschopen prce, byl by s velkm politovnm nucen
odejt; jeho bratr pr m u sebe vnuku, kterou by pivedl s sebou,
kter by byla ve zdejm dom vychovvna v bzni bo a kter by
mon, kdo v, jednoho dne mohla vstoupit do kltera.
Kdy skonil, pestala se pedstaven pebrat v renci a ekla:
Mohl byste si opatit do dnenho veera silnou eleznou ty?
Na?
Abyste j mohl pout jako pky.
Ano, velebn matko, odpovdl Fauchelevent.
Matka pedstaven vstala a bez dalho slova odela do sousednho
pokoje, do kapitulnho slu, kde byly pravdpodobn
shromdny sestry rdkyn. Fauchelevent osaml.
 III

Matka Neposkvrnn poet

Ubhlo asi tvrt hodiny. Pedstaven se vrtila a usedla opt na

idli.
Oba rozmlouvajc vypadali zamylen. Podvme co nejpesnji
rozhovor, kter se mezi nimi rozvinul.
Ote Fauvente?
Velebn matko?
Znte kapli?
Mm tam mal vklenek, kde smm poslouchat mi a
pobonosti.
Piel jste nkdy za svou prac do knit?
Dvakrt nebo tikrt.
Jde o to, abyste pozvedl kmen.
Tk?
Kamennou desku vedle olte.
Kmen, kter uzavr kryptu?
Ano.
Na to bychom mli bt dva.
Matka Nanebevstoupen, kter m slu jako mu, vm pome.
ensk nen nikdy tak siln jako mu.
Mme jen jednu enu, kter by vm mohla pomoci. Kad dl,
co me. Protoe ctihodn otec Mabillon udv tyi sta sedmnct
kapitol svatho Bernarda a Merlonus Horstius jen ti sta edest
sedm, nen to jet dvod, abychom podceovali Merlona
Horstia.
A j tak ne.
Zsluha je stejn, pracuje-li ze vech sil. Klter nen robotrna.
A ena nen mu. Zato mj bratr, to je silk!
A pak, budete mt pku.
To je jedin kl, kter se hod k podobnm dvem.
V desce je zasazen kruh.
Prostrm jm pku.
Kmen se ot kolem sv osy.
To je vborn, velebn matko. Kryptu otevu.
tyi matky zpvaky vm pomohou.
A kdy bude krypta otevena?
Bude ji teba zase zavt.
To je vechno?
Ne.
Rozkazujte, dvojctihodn matko.
Fauvente, dvujeme vm.
Jsem tu proto, abych udlal vechno, co pikete.
A o vem mlel.
Ano, ctihodn matko.
Kdy bude krypta otevena
Zavu ji.
Ale nejdv
Co, velebn matko?
Musme tam nco spustit.
Nastalo ticho. Pedstaven sepulila spodn ret, jako by chvilku
vhala, a pak peruila mlen.
Ote Fauvente?
Ctihodn matko?
Vte, e dnes rno zemela jedna matka.
Ne.
Vy jste tedy neslyel vyzvnn.
Vzadu v zahrad nen nic slyet.
Opravdu?
Sotva e slym, kdy zvonte na mne.
Zemela za svtn.
A pak, rno neel vtr tm smrem.
Je to matka Ukiovn Pn. Blahoslaven.
Pevorka se odmlela, chvli pohybovala rty, jako by se v duchu
modlila, a potom pokraovala:
Je tomu ti lta, co se pan Bthunov, jansenistka, obrtila na
pravou vru jen proto, e spatila matku Ukiovn, jak se modl.
Ach, ano, nyn slym umrek, velebn matko.
Matky ji odnesly do umrl komory, kter pilh ke kostelu.
Vm.
dn mu krom vs nesm do t mstnosti vkroit. Na to
nezapomete. To by tak bylo, aby mu veel do mstnosti pro
mrtv jeptiky.
U nikdy!
Coe?
U nikdy!
Co to povdte?
km: u nikdy.
Co u nikdy?
Ctihodn matko, nekm co u nikdy, ale km u nikdy.
Nerozumm vm. Pro kte u nikdy?
Abych ekl to, co kte vy, ctihodn matko.
Ale j pece neekla u nikdy.
Vy jste to neekla, ale j jsem to ekl, abych mluvil jakovy.
V tom okamiku odbjely hodiny devt.
V devt hodin rno a v kadou hodinu budi pochvlena a
velebena Nejsvtj svtost oltn, ekla pedstaven.
Amen! dodal Fauchelevent.
Hodiny odbjely prv vas. Aspo skoncovaly s tm u nikdy. Je
mon, e by se bez zazvonn z toho klubka ani pedstaven, ani
Fauchelevent nebyli nikdy vymotali.
Fauchelevent si otel elo.
Pedstaven si pravdpodobn zase zaeptala pro sebe nco
zbonho a potom zvila hlas.
Za svho ivota obracela matka Ukiovn na pravou vru, po
smrti bude dlat zzraky.
Bude je dlat! pitakal Fauchelevent, sleduje pesn e velebn
matky a pitom se snail, aby se u nezabreptal.
Ote Fauvente, ptomnost matky Ukiovn pinesla klteru
milost Boho poehnn. Ovem e nen kadmu dopno
zemt pi ten me svat jako kardinlovi de Brulle a odevzdat
svou dui Bohu pi slovech Hanc igitur oblationem (Tuto ob
tedy (prvn slova latinsk modlitby).). Akoliv j nebylo dopno
tak velkho tst, byla smrt matky Ukiovn velice vzcn. Byla
pi vdom a do poslednho okamiku. Nejdv mluvila s nmi a
pak hovoila s andly. Oznmila nm sv posledn pn. Kdybyste
byl jen trochu zbonj a kdybyste byl mohl bt v jej cele, byla by
uzdravila vai nohu pouhm dotekem. Usmvala se. Ctily jsme, e
ov v Bohu. V takov smrti jako jej je cosi z rajsk blaenosti.
Fauchelevent se domnval, e to je jaksi modlen, kter kon. A
proto ekl:
Amen.
Ote Fauvente, musme plnit pn mrtvch.
Prsty pedstaven propustily nkolik rencovch zrnek.
Fauchelevent mlel. Potom velebn matka pokraovala.
Dotzala jsem se nkolika duchovnch, kte pracuj na vinici
Pn, zabvaj se povinnostmi klternho ivota a jejich prce
nese vzcn plody.
Ctihodn matko, zde je umrek mnohem lp slyet ne v
zahrad.
Ostatn, to u nen mrtv, to je svtice.
Jako vy, ctihodn matko.
U dvacet let spala ve sv rakvi na vslovn dovolen naeho
nejsvtjho otce Pia VII.
Toje ten, co korunoval cs Bonaparta.
Na mue tak chytrho jako Fauchelevent to byla nevhodn
pipomnka. Natst ji zahlouban pedstaven neslyela.
Pokraovala:
Ote Fauvente?
Ctihodn matko?
Svat Diodoros, arcibiskup kappadock, chtl, aby na jeho hrob
napsali jedin slovo: Acarus, to znamen: pozemsk erv. Tak se
stalo. Je to pravda?
Ano, ctihodn matko.
Blahoslaven Mezzocane, opat aquilsk, si pl, aby byl pochovn
pod ibenic; stalo se.
To je pravda.
Svat Terentius, biskup z Portu pi st Tiberu, dal, aby na jeho
nhrobnm kameni vytesali znamen, kterm se oznaovaly hroby
otcovrah, doufaje, e chodci budou na jeho hrob plivat. Stalo se.
Mrtv musme poslouchat.
Sta se.
Tlo Bernarda Guidonia, narozenho ve Francii blzko Roche-
Abeille, bylo pochovno v dominiknskm kostele v Limoges; stalo
se podle jeho pn a proti vli kastilskho krle, akoliv
Guidonius byl biskupem v Tuy ve panlsku. Me nkdo ci
opak?
Jist ne, ctihodn matko.
Ta udlost je potvrzena Plantavitem de la Fosse.
Zase nkolik zrnek rence proklouzlo v mlen mezi prsty.
Pedstaven navzala:
Ote Fauvente, matka Ukiovn bude pohbena v rakvi, ve kter
lhala dvacet let.
To je sprvn.
To je pokraovn spnku.
A j ji mm uloit do t jej rakve?
Ano.
A rakev z pohebnho stavu nechme stranou?
Pesn tak.
Jsem nejctihodnj eholi k slubm.
tyi matky zpvaky vm pomohou.
Zatlouci rakev? Nepotebuji je.
Ne. Ale spustit rakev.
Kam?
Do krypty.
Dojak krypty?
Pod oltem?
Fauchelevent sebou kubl.
Do krypty pod olt!
Pod olt.
Ale
Budete mt pku.
Ano, ale
Prostrte pku kruhem a kmen pozvednete.
Ale
Musme bt poslun mrtvch. Matka Ukiovn si horoucn
pla, aby byla pohbena pod oltem v kapli, aby nebyla uloena
do svtsk pdy a aby i mrtv zstala tam, kde se cel ivot
modlila. dala ns o to, vlastn nm to nadila.
Ale to je zakzno.
Zakzno lidmi, nazeno Bohem.
A kdy se o tom nkdo dozv?
Dvujeme vm.
J, j u jsem pece jako v.
Sela se kapitula. Matky rdkyn, s ktermi jsem se radila a kter
jet rokuj, rozhodly, aby matka Ukiovn byla pohbena podle
svho pn ve sv rakvi pod nam oltem. Pedstavte si, ote
Fauvente, kdyby se zde dly zzraky! Jak by to byla slva v Bohu
pro klter! Zzraky se dj vdycky nad hroby svatch.
Ale ctihodn matko, kdyby ednk zdravotn komise
Svat Benedikt II. odporoval Konstantinu Pogonatovi v nzoru na
pohbvn mrtvch.
Ale policejn komisastv
Chonodomar, jeden ze sedmi germnskch krl, kte pili za
panovn Konstantina do Galie, vslovn uznal prvo eholnk na
pohbvn v eholi, to znamen pod oltem.
Ale policejn inspektor
Proti ki je svtsk moc bezmocn. Martin, jedenct generl
kartuzin, dal svmu du toto heslo: Stat crux dum volvitur orbis
(K stoj, zatmco svt se to (lat.).).
Amen, ekl Fauchelevent, kter se nedal nijak zviklat ve svm
zpsobu, jak se dostat z loue, kdy zaslechl latinu.
Tomu, kdo pli dlouho mlel, sta jakkoliv poslucha. V den,
kdy enk Gymnastoras vyel z vzen s hlavou plnou dilemat a
sylogism, zastavil se ped prvnm stromem, kter spatil, vzletn
jej oslovil a ml co dlat, aby ho pesvdil. Pedstaven, kter
podle dovch pravidel sice ctila pkaz mlen, ale protoe byla
te naplnna svou pravdou a po okraj, povstala a s
mnohomluvnost otevench stavidel zvolala:
Po m pravici je Benedikt a nalevo Bernard. Kdo je to Bernard? To
je prvn opat z Clairvaux. Fontaines v Burgundsku je poehnan
zem, protoe byla svdkem jeho zrozen. Jeho otec se jmenoval
Tcelin a matka Althe. Zaal v Citeaux a skonil v Clairvaux;
biskup z Chlons-sur-Sane, Vilm de Champeaux, ho uvedl na
opatsk stolec; ml sedm set novic a zaloil sto edest klter;
na koncilu v Sens v roce 1140 potel Abelarda a Petra de Bruys i
jeho ka Jindicha a jet jinou sektu bluda, kte si kali
apotolt; zmtl Arnolda Brescijskho, rozdrtil mnicha Raoula,
idobijce, ovldl remesk koncil v roce 1148, dal odsoudit Hilberta
de la Pore, biskupa poitierskho, dal odsoudit ona de ltoile,
urovnval spory knat, osvtil mladho krle Ludvka, radil papei
Evenu III., upravil eholi templ, povzbuzoval ke kick
vlce, udlal dv st padest zzrak, devtaticet v jednom
jedinm dnu.
Kdo je Benedikt? Je to patriarcha montecassinsk. Je to druh
zakladatel svtosti eholn, je to Basilios Zpadu. Z jeho du bylo
nastoleno tyicet pape, vylo dv st kardinl, padest
patriarch, estnct set arcibiskup, tyi tisce est set biskup,
tyi csaov, dvanct csaoven, estatyicet krl,
jedenatyicet krloven, ti tisce est set kanonizovanch svtc, a
trv ji trnct set let. Na jedn stran svat Bernard; na druh
ednk zdravotn komise; na jedn stran svat Benedikt; na
druh stran inspektor policejn sprvy! Stt, policejn sprva,
pohebn stav, nazen, pedpisy, ady, vyznme se v tom vem?
Kad kolemjdouc by se pohoril, kdyby vidl, jak s nmi
zachzej. Nemme ani prvo obtovat svj popel Kristu Jei!
Vae zdravotn pkazy jsou revolun vynlez. Aby se Bh
podizoval policejnmu komisai; to je to nae stolet. Ani slovo,
Fauvente!
Faucheleventovi nebylo pod tou sprchou docela volno. Velebn
matka pokraovala:
Prvo kltera na pohbvn je kadmu jasn. Popraj je jenom
fanatici a bludai. ijeme ve stranch zmatcch. Lid nevd, co
maj vdt, a vd, co by mli pehlet. Jsou neist a bezbon. V
na dob se vyskytuj lid, kte nedlaj rozdl mezi vzneenm
svatm Bernardem a Bernardem katolick chudiny, jistm dobrm
duchovnm, kter il ve tinctm stolet. Jin jdou ve svm
rouhn tak daleko, e srovnvaj popravit Ludvka XVI. s kem
Krista Jee. Ludvk nebyl nic jinho ne krl. Proto se steme
boho hnvu! Nejsou u ani spravedliv, ani nespravedliv. Lid
znaj Voltairovo jmno a neznaj Csara de Bus. A pece Csar de
Bus je blahoslaven, a Voltaire neastnk. Posledn arcibiskup,
kardinl prigordsk, nevdl, e Karel de Gondren nastoupil po
Brullovi a Frantiek Bourgion po Gondrenovi a Jan Frantiek
Senault po Bourgoinovi, a otec de Sainte-Marthe po Janu Frantiku
Senaultovi. Lid znaj jmno otce Cotona ne proto, e byl jednm
ze t rdc, kte zakldali d oratorin, ale proto, e si
hugenotsk krl Jindich IV. udlal z nho ter svho klen.
Svtskm lidem pibliuje svatho Frantika Saleskho to, e hrl
falen. A potom napadaj crkev. Pro? Protoe byli patn kn,
protoe Sagittaire, biskup gapsk, byl bratrem Salona, biskupa
embrunskho, a oba li s Mommolem. Co to znamen? Brn to
svatmu Martinu z Toursu, aby byl svtcem a aby dal chuasovi
polovinu svho plt? Pronsleduj svat. Zavraj oi ped
pravdou. Vldne temno. Nejdivoej zvata jsou slep. Nikdo
doopravdy nemysl na peklo. Ach, okliv nrod! Jmnem krle
znamen dnes jmnem revoluce. Lid u nevd, m jsou povinni
ivm ani m jsou povinni mrtvm. Je zakzno zemt v svatosti.
Poheb je zleitost obanskou. Nahn tohrzu. Svat Lev II.
napsal dva dopisy, jeden Petru Notairovi, druh vizigotskmu
krli, aby potral a zavrhl svrchovanost exarchovu a nejvy prvo
csae v zleitostech tkajcch se mrtvch. Gautier, biskup
chlonsk, se opel v tomto bod burgundskmu vvodovi Ottovi.
Bval ady s tm souhlasily. Kdysi se rozhodovalo v kapitule i o
svtskch zleitostech. Opat ze Citeaux, generl du, byl z moci
svho adu i lenem burgundskho parlamentu. Se svmi
mrtvmi meme nakldat, jak chceme. Co neodpov tlo sv.
Benedikta ve Francii v opatstv fleuryjskm, eenm Saint-Benoit-
sur-Loire, akoliv zemel v Itlii v Monte-Cassinu v sobotu 21.
bezna roku 543? To je vechno nepopirateln. Oklivm si
psallanty, nenvidm ednky, proklnm kace a nesnesla bych
u nikoho, kdo by tvrdil opak. Jen a si petou Arnoula Wiona,
Gabriela Bucelina, Trithema, Maurolika a ctihodnho otce Luke
dAchery.
Velebn matka si oddychla a obrtila se k otci Faucheleventovi:
Je to jasn, ote Fauvente?
Jasn, ctihodn matko.
Meme s vmi potat?
Poslechnu.
Tak je to dobe.
Jsem klteru oddn z cel due.
Dojednno. Zavete rakev. Sestry ji odnesou do kaple. Bude se
slouit zdun me. Pak se vrtme do kltera. Mezi jedenctou a
dvanctou v noci pijdete s eleznou ty. Vechno se mus dt v
nejvt tajnosti. V kapli budou jen tyi matky zpvaky, matka
Nanebevstoupen a vy.
A sestra u sloupu?
Ta se neohldne.
Ale bude slyet.
Nebude poslouchat. Ostatn to, co v klter, svt netu.
A zase bylo chvli ticho. Pak pedstaven pokraovala:
Sundte si zvoneek. Nen poteb, aby sestra vdla, e jste tam i
vy.
Ctihodn matko?
Co si pejete, ote Fauvente?
Byl u tady lka, kter ohledv mrtv?
Uin tak dnes ve tyi hodiny. Zvonily jsme, abychom pivolaly
obvodnho lkae. Tak vy tedy neslyte dn zvonn?
Dvm pozor jen na svoje.
To je sprvn, ote Fauvente!
Ctihodn matko, budu potebovat pku nejm est stop
dlouhou.
Kde ji vezmete?
Kde je tolik m, je i plno eleznch prut. Vzadu v zahrad
mm celou skldku eleza.
Asi tak ti tvrt hodiny ped plnoc; nezapomete.
Ctihodn matko?
Copak?
Kdybyste mly takovou prci podruh, mj bratr m slu jako
lev!
Pospte si se svou prac, jak nejvc budete moci.
Nemohu se do toho tak hrnout. Jsem mrzk; proto potebuji
pomocnka. Kulhm.
Kulhat nen kivda, me to bt poehnn. Csa Jindich II.,
kter potral protipapee ehoe a nastolil opt Benedikta VIII.,
m dv pjmen: Svat a Kulhav.
To je sprvn, pedevm dv rakve, huhlal Fauchelevent, kter
ve skutenosti opravdu trochu nedoslchal.
Ote Fauvente, kdy o tom uvauji, potejme na to celou hodinu.
To nen mnoho. Bute v jedenct hodin u hlavnho olte i se
eleznou ty. Obady zanaj o plnoci. Cel vc mus bt dobrou
tvrthodinku pedtm skonena.
Udlm vechno, abych dokzal svat eholi svou ochotu. To
jsem u ekl. Zavu rakev. Pesn v jedenct hodin budu v kapli.
Budou tam matky zpvaky, bude tam ptomna matka
Nanebevstoupen. Kdyby tam byli dva mui, bylo by lpe. Konen
na tom nesejde! Budu mt s sebou pku. Oteveme kryptu,
spustme rakev a uzaveme sklepen. A nesm zstat ani stopa.
Vlda nebude mt o niem ani potuchy. Ctihodn matko, tm je to
u vechno zazeno?
Ne.
Co se mus jet udlat?

Mme jednu przdnou rakev navc.

Poznmka vyvolala ticho. Fauchelevent pemlel. Pedstaven
uvaovala.
Ote Fauvente, co udlme s tou rakv?
Odneseme ji na hbitov.
Przdnou?
Dal ticho. Fauchelevent mvl levou rukou takovm zpsobem,
jako by chtl odehnat znepokojiv mylenky.
Ctihodn matko, sm zatluu rakev v doln mstnosti kaple, nikdo
tam vak nesm ne j, a pikryji rakev rubem.
Ano, ale a ji nosii ponesou do vozu a k hrobu a a ji budou
spoutt do hrobu, poznaj, e v n nikdo nele.
Ach, k er! vyjekl Fauchelevent.
Velebn matka se honem pekiovala a upen se zadvala na
zahradnka. Konec slova mu uvzl v hrdle.
Rychle se vykroutil, aby bylo jeho klen zapomenuto.
Ctihodn matko, dm do rakve hlnu. Bude to vypadat, jako by
tam nkdo leel.
Mte pravdu. Hlna je tot jako lovk. Zadte to s tou
przdnou rakv?
To u je m starost.
Doposavad zachmuen a vn obliej pedstaven se rozjasnil.
Milostiv pokynula rukou, jako kdy vrchnost propout
podzenho. Fauchelevent zamil ke dvem. Kdy u byl mlem
pry, pedstaven vldn promluvila:
Ote Fauvente, jsem s vmi spokojena; ztra po pohbu mi
pivete svho bratra a eknte mu, aby s sebou vzal i vnuku.
 IV

Vypad to docela tak, jako by byl Jean Valjean etl Austina

Castilleja

Kroky kulhavho lovka jsou jako zamilovan pomrkvn

jednookho; oba nejdou k cli rychle. Fauchelevent byl vecek
zmaten. Trvalo mu aspo tvrt hodiny, ne se vrtil k zahradnmu
domku. Cosetta byla u vzhru. Jean Valjean ji usadil u ohn. Ve
chvli, kdy Fauchelevent vstoupil, ukazoval j Jean Valjean
zahradnickou ni povenou na zdi a povdal j: Poslouchej m
dobe, Cosetto! Budeme nuceni odejt z tohoto domu, ale znova se
sem vrtme a bude nm tu dobe. Ten star hodn pn t odsud
odnese na zdech v tamt koatince. Ty na m pok u jedn
pan. Pijdu si pro tebe. Jestli nechce, aby si t vzala
Thnardierov nazptek, poslouchej a ml jako ryba!
Cosetta vn pikvla.
Dvee za vstupujcm Faucheleventem vrzly a Jean Valjean se
otoil.
Nue?
Vechno je zazeno a nic nen zazeno, ekl Fauchelevent.
Mm dovolen, abych vs pivedl; ale ne vs pivedu, musm vs
vyvst. V tom je ta zvada. S malou to bude snadn.
Odnesete ji?
A bude mlet?
Rum za to.
A vy, pane Madeleine?
Po chvilce ticha plnho zkostlivho napt Fauchelevent zvolal:
Tak tedy odejdte, kudy jste piel!
Jean Valjean se omezil jako poprv na odpov:
To nen mon.
Fauchelevent si broukal sp pro sebe ne pro Jeana Valjeana:
Trp m jin vc. Slbil jsem, e tam dm hlnu. Ale kdy tam
dm hlnu msto lidskho tla, hlna se bude posouvat a pesejpat.
To myslm nepjde. To vyct a poznaj i nosii. Abyste rozuml,
pane Madeleine, ouad na to kpne!
Jean Valjean se na nho upen zadval a myslil si, e se staroch
pomtl na rozumu.
Fauchelevent pokraoval:
Jak se krucinlfagot dostanete odtud? Vechno to mus bt u do
ztka zazeno. U ztra vs sem uvdm. Pedstaven vs ek.
A potom Jeanu Valjeanovi vysvtlil, e to je odmna za slubu,
kterou on, Fauchelevent, proke klteru. Je pr oprvnn bt
ptomen pohbm, zatloukat rakve a pomhathrobnkovi na
hbitov. Dnes rno pr zesnul jeptika dala, aby byla pohbena
v krypt pod oltem v kapli a v rakvi, ve kter lhala. To je sice
policejn zakzno, ale protoe pr to je jedna z mrtvch, kterm
nelze nic odept, ned se nic jinho dlat. Pedstaven a sestry
rdkyn chtj vyhovt pn zesnul. Tm he pro ady. On,
Fauchelevent, zatlue rakev v cele, zvedne nhrobn kmen a
spust mrtvou do krypty. A odmnou za to vezme pedstaven do
kltera jeho bratra jako zahradnka a jeho nete do kltera za
chovanku. Ten jeho bratr je pan Madeleine a ta nete je Cosetta.
Pedstaven mu ekla, aby pivedl svho bratra ztra veer po
pedstranm pohbu na hbitov. Ale neme pivst pana
Madeleina zven, kdy pan Madeleine venku nen. To je prvn
pot. Druh pot je ta przdn rakev.
Co to je ta przdn rakev? ptal se Jean Valjean.
Fauchelevent odpovdl:
edn rakev.
Jak rakev? A jak ad?
Ume jeptika. Obvodn lka pijde a ekne: Ta a ta jeptika
umela. ad pole rakev. Nazt pole pohebn vz a nosie, aby
vzali rakev a donesli ji na hbitov. Nosii pijdou a pozvednou
rakev; nic v n nebude.
Tak do n nco dejte.
Mrtvolu? Nemm.
Ne.
Co tedy?
ivho.
Jakho ivho?
M, ekl Jean Valjean.
Fauchelevent, kter se posadil, vyletl, jako by mu pod idl
vybuchla bomba.
Vs?
Pro ne?
Pes obliej Jeana Valjeana, kter se mlokdy usml, peletl
smv jako svtlo na zimn obloze.
Vy se pamatujete, Fauchelevente, e jste ekl: Matka Ukiovn
zemela, a j k tomu dodal: A otec Madeleine je pohben. Tak se to
stane.
Ach, vy ertujete, nemluvte vn.
Velmi vn. kte, e musm odtud.
Ano, stj co stj.
ekl jsem vm, abyste pro m nael tak njakou ni a trvnici.
Nu a?
Ne bude z jedlovho deva a trvnice bude ern sukno.
Nejprve, bl sukno. Jeptiky se pochovvaj v blm.
Tak to pjde v blm.
Vy jste, pane Madeleine, docela jin ne ostatn lid.
Kdy Fauchelevent pochopil, jak sml obrazotvornost, kter se
tak dobe da na galejch, se pimsila k pomaloukmu tempu
ivota, kter obklopoval jeho, byl ohromen jako chodec, kter
zahldl racka lovit rybky ve struce pask ulice.
Jean Valjean pokraoval:
Musm odtud nepozorovan odejt. Tady se mi naskytuje
monost. Ale nejdve m poute. Jak se takov poheb kon? Kde
je ta rakev?
Ta przdn?
Ano.
Dole, kme tomu umrl komora. Le na dvou kozch a je
pikryta pohebnm pkrovem.
Jakje rakev dlouh?
est stop.
Jak vypad umrl komora?
Je to mstnost v pzem, m jedno zamovan okno do zahrady
to se zavr zven okenicemi a dvoje dvee; jedny vedou do
kltera, druh do kostela.
Do kterho kostela?
Do kostela, kam se vchz z ulice; je to kostel pro vechny.
Mte kle od obou dve?
Ne. Mm kl od dve do kltera; vrtn m kl od dve do
kostela.
Kdy otvr vrtn ty dvee?
Jen kdy propout nosie, kte si jdou pro rakev. Kdy vynesou
rakev, dvee se zavou.
Kdo zatlouk vko rakve?
J, prosm.
Kdo ji pikrv rubem?
Taky j.
Jste sm?
dn mu vyjma policejnho lkae nesm vstoupit do umrl
komory. Je to tam tak na zdi napsno.
Mohl byste m dnes v noci, a u bude vechno v kltee spt,
ukrt v t mstnosti?
Ne, ale mohu vs schovat v malm ernm pstnku vedle umrl
komory, kam dvm hrobnick nad; rum za n a mm od n
kl.
V kolik hodin si pijede ztra pohebn vz pro rakev?
Kolem t odpoledne. Poheb se kon ped setmnm na hbitov
Vaugirard. Je to dost daleko.
Zstanu ukryt ve vaem koutku pro nin celou noc a cel
odpoledne. A co jdlo? Budu mt hlad.
Pinesu vm nco.
Mohl byste pijt ve dv hodiny a zatlouci m do rakve.
Fauchelevent couvl a sepjal ruce, a mu zapratlo v kloubech.
Ale to nen mon!
Eh co! Vezme se kladivo a vraz se nkolik hebk do prkna!
To, co Faucheleventovi pipadalo neslchan, bylo opakujme to
jednoduch pro Jeana Valjeana. Jean Valjean u proplul hormi
skalmi. Kad, kdo byl vznn, zn umn pizpsobit se
rozmrm otvoru, jm me uprchnout. Vze je zvisl na
zdaru svho tku jako nemocn na vyvrcholen krize, kter ho
bu zachrn, nebo zahub. tk je uzdraven. Co vechno
bychom neudlali, abychom se uzdravili? Dt se zatlouci hebky a
dt se odnst v bedn jako balk, strvit v bedn nkolik hodin,
nalzt vzduch tam, kde nen, etit dechem, umt se dusit a
neumt pi tom, to byla jedna z temnch schopnost Jeana
Valjeana.
Ostatn, na penen ivho lovka v rakvi ten galejnick
prostedek pipadl tak jeden csa. Mme-li vil mnichu
Austinovi Castillejovi, pouil ho Karel V., kdy chtl po sv
abdikaci jet naposled uzt Plombesovou, a takto ji dostal do
kltera San Yuste a zase z nho.
Fauchelevent se trochu vzpamatoval a zvolal:
Ale jak budete dchat?
Budu dchat.
V t bedn! Dusm se u, kdy na to pomyslm.
Jist mte njak nebozez, navrtte tedy v hlavch rakve pr
malch drek a vko pitluete, ale nepirazte.
Dobr! A kdy na vs pijde kael nebo kchnut?
Ten, kdo prch, nekale a nekch.
A Jean Valjean dodal:
Ote Fauchelevente, musme se rozhodnout: bu m tady
chytnou, nebo se musm dt odvzt v pohebnm voze.
Kdekdo u vypozoroval, e se koky rdy zastavuj a protahuj
mezi dvma kdly pootevench dve. Kdo z ns nezavolal na
koku: Tak poj dovnit! Jsou lid, kte v nesnzch, je se ped
nimi vynouj, podobn vhaj mezi dvma rozhodnutmi, i kdy
se vydvaj v nebezpe, e budou rozdrceni osudem, kter prudce
pibouchne dvee. Lid pli opatrn jako koky, a prv proto, e
jsou jako koky, se vydvaj nkdy ve vt nebezpe ne lid
udatn. Fauchelevent byl z onch vhavch povah. A pece
chladnokrevnost Jeana Valjeana si ho podrobovala. Mruel:
Opravdu, nen jinho vchodiska.
Jedin vc, kter mne znepokojuje, je to, co se stane na hbitov.
A prv to mi nijak nevad, zvolal Fauchelevent. Jste-li si jist, e
se dostanete do rakve, j zas vm, e vs dostanu z hrobu. Hrobnk
je mj ptel a rd si pihne. Je to kmotr Mestienne, milovnk
starho vna. Hroba strk mrtv do hrobu, a j zas strm jeho do
kapsy. eknu vm, co se stane. Pohebn prvod pijde chvilku
ped soumrakem, eknme ti tvrti hodiny ped zavenm
hbitovnch zamovanch vrat. Vjede a k mstu, kde je hrob.
Pjdu za nm; to je m povinnost. Budu mt s sebou kladivo, dlto
a klet. Vz se zastav, funebrci pepsaj vai rakev popruhy a
spust vs dol. Knz odk modlitby, pokiuje rakev, pokrop ji
svcenou vodou a pjde po svch. Zstanu s otcem Mestiennem
sm.Je to mj ptel, jak vm km. Jsou dv monosti: bu bude
opil, nebo nebude opil. Nebude-li opil, eknu mu: Poj, dme
si jednu, dokud maj U dobr kdoule oteveno. Odvedu ho, opiju
ho, otec Mestienne moc nepotebuje, vdycky m trochu v hlav,
uklidm ho pod stl, vezmu si jeho prkaz a vrtm se na hbitov.
Pak bude vechno zleet jen na mn. Bude-li opil, eknu mu:
B pry, udlm to za tebe. Odejde, a j vs vythnu z dry.
Jean Valjean mu podal ruku, po kter se Fauchelevent rozehnal s
dojemnou venkovskou otevenost.
Dojednno, stre Fauchelevente. Vechno pjde dobe.
Jen aby se nm to nepokazilo, myslil si Fauchelevent. To by pak
byla hrza!
 V

K nesmrtelnosti nesta bt opil

Nazt pi zpadu slunce smekali neetn chodci na bulvru

Maine, kdy kolem nich ujdl starodvn pohebn vz,
ozdoben lebkami, hnty a stylizovanmi slzami. Ve voze byla
rakev pokryt blm suknem a na nm velik rozloit ern k
podobn obrovsk en s rozpjatma rukama. A za nm smuten
kor a v nm knz v komi a ministrantk v erven epice. Po
prav i lev stran pohebnho vozu kreli dva a dva nosii v
edch uniformch s ernmi vlokami. Za nimi staec v
pracovnch atech, kter napadal na nohu. Prvod se ubral k
vaugirardskmu hbitovu.
Z kapsy starho mue vynvala rukov kladiva, kovov st dlta
a klet.
Vaugirardsk hbitov byl mezi paskmi hbitovy vjimkou, a to
pro zvltn zvyklosti, zvltn vjezd pro vozy a postrann vchod,
jim mstn starousedlci, lpc na vitch vrazech, kali jzdn
brna a p branka. Bernardinskm benediktinkm kltera Petit-
Picpus bylo dovoleno, jak jsme ekli, pohbvat sv mrtv ve
veernch hodinch na pozemku, kter leel stranou a patil kdysi
k jejich klteru. Hrobnci, kte mli v lt veern a v zim non
slubu, podlhali proto rznm nazenm. Dvee paskch
hbitov se tehdy zavraly pi zpadu slunce, a protoe to bylo
obecn nazen, platilo pro hbitov Vaugirard tak jako pro druh
hbitovy. Jzdn brnu a p branku tvoily dv sousedc me
pilhajc k domku, jej postavil architekt Perronet k ubytovn
hbitovnho vrtnho. Tyto me se neprosn otoily ve svch
stejch, jakmile slunce zmizelo za bnInvalidovny. Propsl-li
nkter hrobnk na hbitov tento okamik, dostal se ze hbitova,
jen kdy se mohl prokzat legitimac vydanou hbitovn sprvou.
Schrnka, podobn schrnce na dopisy, byla zabudovna do
okenice okna vrtnho. Hrobnk hodil prkaz do schrnky, vrtn
jej slyel dopadnout, zathl za provaz a vrtka pro p se otevela.
Neml-li hrobnk legitimaci, musil ci jmno, a vrtn, kter u
teba leel nebo spal, musil vstt, vyjt z domku, a kdy hrobnka
poznal, otevel mu dvee klem; hrobnk sml projt, ale musil
zaplatit patnct frank pokuty.
Hbitov se svmi zvltnostmi a vjimkami ruil administrativn
symetrii. Byl brzy po roce 1830 zruen a jeho lohu pevzal hbitov
Mont-Parnasse vetn povstn hospody, hranic s
vaugirardskm hbitovem, a kdoule namalovan na vvsn tabuli
s npisem U dobr kdoule; kdoule se dvala z jedn strany na
pijky, z druh na hroby.
Vaugirardsk hbitov byl, abychom tak ekli, hbitovem
dosluhujcm. Upadl v zapomnn. Plse jej zavalila, kvtinm se
tam nedailo. Man valn nestli o to, aby tam byli pohbvni,
pchl chudobou. Ale Pre-Lachaise, paneku, to bylo nco. Bt
pohben na Pre-Lachaise znamenalo prv tolik jako mt nbytek
z mahagonu. Podle toho se poznala elegance. Vaugirardsk
hbitov byl ctyhodnm mstem, zaloenm po zpsobu
starodvnch francouzskch park. Rovn aleje, zimostrzy, thuje,
cesmny, star hroby pod starmi tisy a pevysok trva. Veer tam
bvalo truchlivo, rsovaly se tu smuten stny.
Slunce jet nezapadlo, kdy pohebn vz s blou pokrvkou a
ernm kem vjel na irokou cestu vaugirardskhohbitova.
Kulhav mu, kter jej nsledoval, byl n Fauchelevent.
Uloit pozstatky matky Ukiovn do krypty pod olt, vynst
Cosettu a uvst Jeana Valjeana do mrnice, to vechno se podailo
lehce a bez pekek.
Podotknme jen tak mimochodem, e pohben matky Ukiovn
pod kltern olt pokldme za dokonale odpustiteln
pestupek. Je to jeden z poklesk, kter se podobaj povinnosti.
Jeptiky se ho dopustily nejenom bez vitek, ale s radost
uspokojenho svdom. emu v kltee kaj vlda, je jen
vmovn do svrchovanosti kltern, vmovn, kter je vdycky
sporn. Nejdv je ehole; co se te zkona uvidme. Lid,
dlejte si, kolik zkon se vm zlb, ale nechte si je pro sebe. Da
odvdn Caesarovi je vdycky jen zbytek dan dvan Bohu.
Princ se neme vyrovnat principu.
Fauchelevent velmi spokojen pokulhval za pohebnm
prvodem. Jeho dvoj spiknut, jedno s jeptikami, druh s panem
Madeleinem, jedno pro klter a druh proti nmu, se dailo. Klid
Jeana Valjeana byl tak mocn, a byl nakaliv. Fauchelevent u
nepochyboval o spchu. Toho, co se mlo jet vykonat, bylo u
nepatrn mlo. Za ta dv lta desetkrt opil hrobnka, toho
hodnho otce Mestienna, dobrho tloutka. Ml ho v hrsti. Dlal
si s nm, co chtl. Dovedl mu vnutit svou vli a sv npady.
Mestienne poslun tancoval podle Faucheleventovy noty, a
Fauchelevent se na to pln spolhal.
Ve chvli, kdy vjel prvod do aleje vedouc na hbitov, blaen
Fauchelevent se podval na pohebn vz, zamnul si hrub ruce a
zaeptal:
Je to ale vanda.
Pohebn vz rzem zastavil; stli ped m. Musili se vykzat
povolenm k pohbu. Zzenec z pohebnho stavu se domlouval s
vrtnm hbitova. Pi rozhovoru, kter je pece jen zdrel jednu
nebo dv minuty, se njak neznm lovk postavil za pohebn
vz vedle Faucheleventa. Vypadal jako dlnk, ml na sob kazajku
s hlubokmi kapsami a nesl pod pa motyku.
Fauchelevent se podval na neznmho.
Kdo jste? zeptal se.
Mu odpovdl:
Hrobnk.
Kdyby lovk peil dlovou rnu do prsou, tvil by se
pravdpodobn jako Fauchelevent.
Hrobnk!
Ano.
Vy!
J.
Hrobnkem je zde otec Mestienne.
Byl.
Jak to? Byl?
Umel.
Fauchelevent byl pipraven na vechno mon, jen ne na to, e
hrobnk me tak umt. A pece je to pravda; i hrobnci umraj.
Kdo jinmu jmu kop, sm do n jednou padne.
Fauchelevent zkoprnl. Sotvae ml slu vykoktat:
Ale to pece nen mon!
U se stalo.
Ale, namtal slab, hrobnkem je pece otec Mestienne.
Po Napoleonovi piel Ludvk XVIII. Po Mestiennovi nastoupil
Gribier. Strejdo, jmenuji se Gribier.
Fauchelevent, cel bled, si prohlel Gribiera.
Byl to huben dlouhn, zsinal, s dokonale pohebnm vzezenm.
Vypadal jako lka, kter se minul povolnm a vrhl se na
hrobainu.
Fauchelevent vybuchl smchy.
Ach, co se vechno na svt nesemele! Otec Mestienne je mrtev.
Malik otec Mestienne umel, ale a ije starouek Lenoir. Vy
nevte, co je starouek Lenoir? Dbnek ervenho vna. Dbnek
za est. Dbneek suresneskho, paneku! Prav suresnesk v
Pai! Tak on chudk star Mestienne umel! To m mrz. Ten
uml vychutnat ivot. Ale vy, kamarde, taky tomu rozumte. e
mm pravdu, kamarde? Za chvli si skome na skleniku.
Mu odpovdl:
Studoval jsem. Mm tyi tdy gymnzia. Nikdy nepiju.
Pohebn vz se znovu dal do pohybu a jel hlavn alej hbitova.
Fauchelevent zvolnil krok. Kulhal te spe strachem ne z
neduivosti.
Hrobnk el naped.
Fauchelevent si jet jednou vzal dkladn na pakl neoekvan
se objevivho Gribiera.
Byl z lid, kte, a mlad, vypadaj stae, a a huben, maj
podnou slu.
Kamarde! zavolal Fauchelevent.
Mu se obrtil.
Jsem kltern hrobnk.
Tedy kolega, ekl mu.
Fauchelevent, kter nebyl sice setl, ale neobyejn bystr,
porozuml, e m co dlat s obvanm druhem lid, s
krasoenkem.
Zabruel:
Tak, tak, star Mestienne je tedy mrtev.
Mu odpovdl:
Dokonale. Pnbh zjistil ve svm zpisnku, e dolo na otce
Mestienna. A tak otec Mestienne umel.
Fauchelevent mechanicky opakoval:
Pnbh
Ano, Pnbh, ekl mu s drazem. Pro filozofy je to vn otec;
pro jakobny svrchovan bytost.
Tak co, seznmme se spolu? koktal Fauchelevent.
U jsme se pedstavili. Vy jste sedlk a j jsem Paan.
Neznme se, dokud jsme si spolu nezavdali. Kdo vleje do sebe
skleniku, vyleje i srdce. Za chvilku pjdeme spolu popt. To se
nesm dt koem.
V prvn ad prci.
Fauchelevent si pomyslil: jsem ztracen.
Jen prkrt se jet oto kolo, a budou ve vedlej aleji, kter m
k mstu, kde pochovvaj jeptiky.
Hrobnk pokraoval:
Doma mm sedm capart, kter musm ivit. A protoe oni mus
jst, nesmm j pt.
A se spokojenost rozafnho lovka, kter se rd blsk frzemi,
dodal:
Jejich hlad je neptelem m zn.
Pohebn vz objel skupinu cypi, sjel z hlavn cesty, zaboil na
zkou cestu mezi hroby a ztrcel se v hout. To svdilo o tom, e
u jsou v sam blzkosti klternho pohebit. Fauchelevent
zpomaloval kroky, ale nemohl zastavit pohebn vz. Natst se
do lehk, zimnmi deti rozmokl pdy boila kola; jzda se
zpomalila.
Piblil se znova k hrobnkovi.
Maj tam takov znamenit argenteuilsk vnko, mruel
Fauchelevent.
Mil venkovane, pokraoval hrobnk, j jsem se neml stt
hrobnkem. Mj otec bval vrtnm v Prytaneu. Zaslbil m
literatue. Ale ml smlu. Piel o vechno na burze. Musil jsem se
zci spisovatelstv. Pesto vak jsem alespo veejnm psaem.
Tak vy tedy nejste hrobnk? Chytal se stbla, ovem velmi
slabho.
Jedno nevyluuje druh. Hromadm funkce.
Tomu slovu Fauchelevent nerozuml.
Pojme se napt! ekl.
Zde musme chtj nechtj nco poznamenat. Akoliv byl
Fauchelevent ve velkch zkostech, nabzel pit, ale neekl jasn,
kdo bude platit. Obyejn Fauchelevent pobzel, a Mestienne
platil. Svdn ke sklenice vyvralo zejm z nov situace, kterou
zpsobila ptomnost novho hrobnka, nabdka mla bt
nadhozena novm hrobnkem, ale star zahradnk si nechval, ne
bez piny, oteven vrtka. A tebas byl Fauchelevent vzruenj
ne kdy jindy, nestaral se o placen.
Hrobnk s povenm smvem pokraoval:
Jst se mus. Pevzal jsem ad po otci Mestiennovi. Kdy lovk
projde skoro vemi tdami, je filozof. K prci svch rukou jsem
pipojil prci pa. Na triti ulice Svres mm svou psaskou
budku. Znte to? Tam na trhu s paraplaty. Vechny kuchaky z
Croix-Rouge se na mne obracej. Pu jejich vojkm vyznn
lsky. Rno skldm milostn dopisy, veer kopu hroby. Takov u
je ivot, venkovane.
Pohebn vz jel dl. Fauchelevent, vrcholn neklidn, se dval na
vechny strany. Velk kapky potu mu stkaly z ela.
A pece dvma pnm nelze slouit. Musm se rozhodnout; bu
pro, nebo lopata. Lopata mi kaz ruku.
Vz se zastavil.
Z koru vystoupil mal ministrant a potom knz.
Jedno z pednch kol vozu stlo na kopeku zem a za nm bylo
vidt oteven hrob.
To je mi pkn vanda! opakoval zden Fauchelevent.

VI

Mezi tymi prkny

Kdo byl v t rakvi? Vme to. Jean Valjean.

Jean Valjean se tam smstnal, jak jen mohl, a obstojn dchal.
Je zvltn, jak osobn jistota posiluje dvru v dobr konec.
Vechny souvislosti plnu pedem promylenho Jeanem
Valjeanem klapaly, klapaly dobe u od verejho veera. Potal
jako Fauchelevent s otcem Mestiennem. Nepochyboval o
konenm vsledku. Jet nikdy nebyl v krititjm postaven, ale
nikdy nebyl klidnj.
tyi prkna rakve vydechuj jaksi stran mr. Zdlo se, e se do
vyrovnanosti Jeana Valjeana pimsilo trochu klidu zemelch.
Z rakve mohl sledovat a sledoval vechna dob nebezpenho
dramatu, je hrl se smrt.
Brzy potom, co Fauchelevent pibil vko, Jean Valjean ctil, jak ho
odnej a jak ho vezou. Podle mrnjho otsn poznal, e z
dldn vjdj na udusanou cestu, e zkrtka opoutj ulice a
pijdj na bulvry. Podle dutho zvuku uhdl, e pejdj
Slavkovsk most. Pi prvnm zastaven pochopil, e vstupuj na
hbitov; pi druhm zastaven si ekl: u jsem u hrobu.
Nhle uctil, jak n ruce uchopily rakev, pak zaslechl drsn ten
na prknech; uvdomil si, e to jsou popruhy, ktermi se opsv
rakev, aby mohla bt sputna do jmy.
Pak jako by ho nco omrilo.
Pravdpodobn se hrobnkovi a nosii trochu uvolnil jeden
popruh, take hlava se octla ne ne nohy. Vzpamatoval se vak
pln, kdy ctil, e je ve vodorovn poloze a v klidu. Prv
spoinul na dn hrobu.
Podivn ho zamrazilo.
Nesl se nad nm chladn a slavnostn hlas. Slyel latinsk slova
pronet tak pomalu, e je vnmal jedno po druhm, i kdy jim
nerozuml:
Qui dormiunt in terrae pulvere, evigilabunt; alii in vitam aeternam,
et alii in opprobrium, ut videant semper. (Ti, kdo sp v prachu
zem, probud se, jedni k ivotu vnmu, druz k hanb, aby vdy
vidli (lat.).)
Dtsk hlas odpovdl:
De profundis. (Z hlubin (lat.).)
Vn hlas spustil znovu:
Requiem aeternam dona ei, Domine. (Odpoinut vn dej mu,
Pane (lat.).)
Dtsk hlas odpovdal:
Et lux perpetua luceat ei. (A svtlo vn a mu svt (lat.).)
Na vku, kter ho krylo, uslyel jakoby lehounk zabubnovn
nkolika deovch kapek. Byl to pravdpodobn vkrop svcenou
vodou.
Pomyslil si: U bude konec. Jet trochu strpen. Knz co nevidt
odejde. Fauchelevent odvede Mestienna na skleniku. Nechaj m.
Pak se Fauchelevent vrt sm, a j vylezu. Bude to jet dobrou
hodinku trvat.
Vn hlas pokraoval:
Requiescat inpace. (A odpov v pokoji (lat.).)
A dtsk hlas na to:
Amen.
Jean Valjean zbystil sluch, zaslechl, jako by se vzdalovaly kroky.
U odchzej, myslil si. Jsem sm.
Nhle zaslechl nad hlavou zadunn, jako by zarachotil hrom.
Byla to prvn lopata hlny hozen na rakev.
Dopadla druh lopata hlny.
Jedna z drek, ktermi dchal, se ucpala.
Dopadla tet lopata hlny.
Potom tvrt.
Na svt jsou nkdy silnj udlosti ne nejsilnj lovk. Jean
Valjean omdlel.

VII

Jak vzniklo ren vyzrt na nkoho

Slyme, co se odehrlo nad rakv, ve kter byl Jean Valjean.

Kdy pohebn vz odjel, kdy knz s ministrantem vstoupili do
koru, Fauchelevent, kter nespoutl z hrobnka oi, zahldl, jak
se skln a chpe se lopaty, kter byla kolmo zaraena do hromady
hlny.
Tehdy se Fauchelevent odhodlal k poslednmu pokusu.
Postavil se mezi hrob a hrobnka, zkil ruce a ekl:
Zaplatm to.
Hrobnk se na nho udiven podval a ekl:
Co, streje?
Fauchelevent opakoval:
J, j dnes platm!
Co?
Vno.
Jak vno?
Argenteuilsk.
A kde je argenteuilsk?
U Dobr kdoule.
Jdi mi k ertu! ekl hrobnk.
A hodil lopatu hlny na rakev.
Rakev zadunla. Fauchelevent ctil, jak vrvor a jak sm m
namle, aby se neoctl v hrob. Vykikl, jako by se dusil a chroptl:
Pteli, jet ne nm Dobrou kdouli zavou!
Hroba nabral lopatou hlny. Fauchelevent pokraoval:
J to platm.
A chytil hrobnka za rameno.
Poslyte pteli. Jsem kltern hrobnk a piel jsem vm pomoci.
To je prce, kter se me udlat v noci. Zanme tm, e si dme
douek.
A zatmco takto mluvil a v zoufalstv keovit nalhal, pila mu
na mysl truchliv mylenka:
A kdyby i pil, opije se?
Kmotku, ekl hrobnk, stojte-li tolik o to, svoluji. Napijeme
se. Ale a po prci, nikdy naped.
A znova se lopatou rozmchl. Fauchelevent ho zadrel.
Argenteuilsk po esti!
Ach tak, vy v kltee vyzvnte. Bim, bam, bim, bam; umte
vyzvnt jen jedno a tot; jdte mi k pku.
A hodil druhou lopatu.
Fauchelevent byl tak rozruen, e u ani nevdl, co mluv.
Pojte si pece zavdat, kiel, kdy to platm j!
A to dt ulome, ekl hrobnk.
Hodil tet lopatu.
Pak zaboil lopatu do zem a dodal:
Hlete, dnes v noci bude zima a mrtv by na ns kiela, e jsme
ji tady nechali jen tak bez pikrvky.
Jen se hrobnk shbl, aby nabral hlnu, poodchlpla se kapsa jeho
kazajky.
Faucheleventv zden pohled mimovoln padl na tu kapsu a
utkvl na n.
Slunce jet nezapadlo za obzor; bylo doposavad dost jasno, aby
Fauchelevent rozeznal cosi blho na dn zejc kapsy.
Vechna bystrost, kterou me chovat v sob pikardsk venkovan,
bleskla Faucheleventovi v oku. Nco ho napadlo.
Ani to hrobnk pozoroval, zcela zabrn do nabrn zem, vstril
mu Fauchelevent zezadu ruku do kapsy a vythl z jejho dna
jakousi blou vc.
Hrobnk hodil tvrtou lopatu.
Ve chvli, kdy se obrtil, aby nabral ptou, podval se na nho
Fauchelevent s hlubokm klidem a ekl mu:
Poslyte, novku, mte svj prkaz?
Hrobnk ho peruil:
Jak prkaz?
Slunce co nevidt zapadne.
To je dobe, jen a si nasad non epiku.
Mov branka se zave.
Nu a? Co se stane?
Mte prkaz?
Aha, prkaz! ekl hrobnk.
A prohledval kapsy.
Kdy prohldl jednu, zaal prohledvat druhou. Potom zaal
hledat v kapsikch u vesty, prozkoumal jednu, vyklopil druhou.
To je pkn, ekl, prkaz nemm. Asi jsem ho zapomnl.
Patnct frank pokuty, ekl Fauchelevent.
Hrobnk zezelenal. Bled lid leknutm zelenaj.
Sec mazec kukaka vrabec hernajs fernajs, vykikl. Patnct
frank pokuty!
To jsou ti stosovky, ekl Fauchelevent.
Hrobnkovi vypadla lopata z ruky.
Te zas byla ada na Faucheleventovi.
Ach, copak to, to nic nen, rekrute, jen se mi tady nezblznte.
Kvli tomu si jet nemuste brt ivot a lehat si hned do hrobu.
Patnct frank je patnct frank a pak, vdy je nemuste platit.
Jsem star vojna, a vy jste teprve novek. J u se vyznm v
tlaenici. Dm vm ptelskou radu. Jist je, e zapad slunce, u
bude blzko u kupole, hbitov se zave za pt minut.
To je fakt, odpovdl hrobnk.
Za pt minut to nespravte, ten v hrob je po ertech hlubok,
piel byste pozd, a vrtka by u byla zavena.
Mte pravdu.
V tom ppad patnct frank pokuty.
Patnct frank!
Mte as Kde bydlte?
Dva kroky od brny. Odtud je to tvrt hodiny. V ulici Vaugirard
slo 87.
Mte zrovna as. Vezmte nohy na ramena a u a jste pry.
Nic jinho mi nezbv.
A a budete za m, pobte dom, vezmte svj prkaz, vrate
se a hbitovn vrtn vm oteve. Kdy mte lsteek, neplatte nic.
A pohbte mrtvolu. J tady zatm budu hldat, aby vm neutekla.
Zachrnil jste mi ivot, kmotku.
A u vs nevidm, ekl Fauchelevent.
Hrobnk, vecek bez sebe vdnost, mu potsl rukou a odbhl.
Kdy se hrobnk ztratil v houtinch, Fauchelevent naslouchal, jak
jeho krok pomalu doznv, a potom se sklonil k hrobu a
polohlasn zvolal:
Pane Madeleine!
Nikdo neodpovdal.
Fauchelevent dostal tesavku. Spe se skulil ne sestoupil do
hrobu, vrhl se do hlav rakve a volal:
Jste tam?
V rakvi ticho.
Fauchelevent nemohl ani dechu popadnout, jak se tsl, vyal
dlto a kladivo a otevel vko. V soumraku se objevila bled tv
Jeana Valjeana. Ml zaven oi.
Faucheleventovi se zjeily vlasy, vstal, opel se o stnu hrobu a
dive se nezhroutil na rakev. Zadval se na Jeana Valjeana.
Jean Valjean leel mrtvoln bled a nehbal se.
Fauchelevent zaeptal hlubokm hlasem, jako by jen vydechl:
Je mrtev!
Vzpmil se, zkil ruce tak divoce, e se pstmi uhodil do ramen,
a volal:
To jsem ho pkn zachrnil!
A nato se rozplakal. Mluvil pro sebe, nebo se mlme,
domnvme-li se, e samomluva nen pirozen. V prudkm hnut
mysli asto hovome hlasit.
Za to me otec Mestienne. Pro ten trouba umel? Musil
chcpnout prv v okamiku, kdy jsme to neekali? Ten zavinil
smrt pana Madeleina. Pane Madeleine! U je v rakvi. Donesli ho a
sem. Je konec. Ale m to taky njak smysl? Ach, mj Boe, vdy
je mrtev! A co si j te ponu s tou holikou? Co ekne zelinka?
Je to proboha mon, aby lovk tak zniehonic umel? A kdy si
vzpomenu, jak vlezl pod mj vz! Pane Madeleine! Pane
Madeleine! Namouvru, udusil se, j jsem to kal. Nechtl mi
vit. To jsme to vymoukli! Je mrtev, ten dobrek, nejhodnj
ze vech hodnch lid, co jich tu m pnbek na svt! A ta
malik! Ach! A vbec, j dom nepjdu. Zstanu tady. Takhle to
zpackat! To jsme museli oba zestrnout, abychom dlali takov
blznoviny. Ale jak se dostal do kltera? To u byl potek zhad.
lovk takov vci nem dlat. Pane Madeleine! Pane Madeleine!
Pane Madeleine! Pane Madeleine! Pane starosto! Nesly. A te si
pomoz, star Fauchelevente, jak um!
A rval si vlasy.
V dlce mezi stromy se ozvalo ostr zaskpn. To zavrali
hbitovn vrata.
Fauchelevent se naklonil nad Jeanem Valjeanem a nhle odskoil
tak daleko, jak jen hrob dovoloval. Jean Valjean ml oi oteven a
dval se na nho.
Vidt smrt je stran, ale bt svdkem zmrtvchvstn je snad jet
stranj. Bled, vyjeven a nadmrou dojm hluboce rozruen
Fauchelevent, nevda, m-li co init s ivm nebo mrtvm, dval se
na Jeana Valjeana, kter zase pozoroval jeho.
Usnul jsem, ekl Jean Valjean.
A posadil se.
Fauchelevent klesl na kolena.
Svat Bohorodiko! Vy jste mi ale nahnal strachu!
Potom se zvedl a zvolal:
Zapla Pnbh, pane Madeleine!
Jean Valjean jen omdlel. Sv vzduch ho pivedl k vdom.
Na vnm kolobhu ivota nastupuje po hrze radost.
Fauchelevent ml se sebou co dlat prv jako Jean Valjean, aby se
vzpamatoval.
Tak vy jste neumel! Ach, vy mte za uima! Volal jsem vs tak
dlouho, a jste se vrtil. Kdy jsem vidl vae zaven oi, ekl jsem
si: Tak, udusil se. Byl bych se zblznil, byl bych zuil, byl jsem
zral pro svrac kazajku. Byli by m odvezli do Bictre. Co
myslte, e bych udlal, kdybyste byl mrtev? A vae holika? A
zelinka by niemu nerozumla! Usadm k n dt, a ddeek si
zatm ume! To je udlost! Vichni svat na nebi, to je udlost! A vy
jste naivu, to je vrchol veho!
Je mi zima, ekl Jean Valjean.
To slovo dokonale probudilo Faucheleventa a pipomnlo
nalhavou skutenost. I kdy se oba vzpamatovali, byli, ani si to
uvdomili, cel popleten, jako by na n to pochmurn msto mlo
zvltn vliv.
Vylezme honem odtud, zvolal Fauchelevent. Ohmatal si kapsy a
vythl opletenou lhev, kterou vzal s sebou.
Ale nejdv douek, ekl.
Opleten lhev dokonala, co naal sv vzduch. Jean Valjean se
trochu napil a piel pln k sob.
Vystoupil z rakve a pomohl Faucheleventovi pibt znovu vko.
Ti minuty nato byli z hrobu venku.
Jinak byl Fauchelevent klidn. Dal si naas. Hbitov byl zaven.
Gribierova pchodu se nemusil obvat. Ten novek byl doma
zamstnn hlednm prkazu, ale nemohl jej v byt najt, protoe
ho ml Fauchelevent v kapse. Bez prkazu se nemohl vrtit na
hbitov.
Fauchelevent vzal lopatu, Jean Valjean r a oba zasypali przdnou
rakev. Kdy byl hrob zavren, ekl Fauchelevent Jeanu Valjeanovi:
Pojme u. Ponesu lopatu, vy vezmte r.
Sklnla se noc.
Jeanu Valjeanovi dlala chze pote. V rakvi mrtvoln ztuhl,
zdevnl a trochu se z nho stal nebotk. Bylo teba, aby z
hrobovho chladu njak roztl.
Jste cel zkehl, ekl Fauchelevent. To je koda, e kulhm,
trochu bychom se probhli.
Eh, co! odpovdl Jean Valjean. Po nkolika krocch se
rozchodm.
Prochzeli alejemi, kudy se ubral pohebn vz. Kdy se dostali
ped zavenou m a vrtnici, Fauchelevent, kter ml v ruce
hrobnick prkaz, jej hodil do schrnky, vrtn zathl za ru,
branka se otevela a oni vyli.
Jde to jako na drtkch! ekl Fauchelevent. Ml jste velmi dobr
npad, pane Madeleine!
Vaugirardskou branou proli docela snadno. V blzkosti hbitova
jsou motyka a r nejlep prvodn papry.
Ulice Vaugirard byla liduprzdn.
Pane Madeleine, ekl Fauchelevent, pomrkvaje pi chzi po
domech, vy mte lep zrak ne j. Ukate mi slo 87.
To je prv zde, ekl Jean Valjean.
Na ulici nikdo nen, pokraoval Fauchelevent. Dejte mi r a
pokejte na m dv minuty.
Fauchelevent veel do sla 87, vystoupil a nahoru, zenpudem,
kter pivd chud lidi do podkrov, a zaklepal ve tm na dvee
vedouc do podkrovn svtniky. Odpovdl mu hlas:
Vstupte.
Byl to hlas Gribierv.
Fauchelevent stril do dve. Hrobnkv byt, jak ostatn bvaj
chudobn pbytky, byla podkrovn komrka bez nbytku, a pece
peplnn. Bedna mon e rakev tam nahrazovala prdelnk,
hrnec na mslo stl msto toudve, slamnk byl postel, dlaba byla
stolem i idlemi. V kout na hadru, cru starho koberce, sedla
huben ena, plno dt kolem n. Ten uboh pbytek nesl stopy
pevratu. Zejm tam trochu dilo zemtesen. Pokliky byly
seinut, hadry zpehzen, na zemi leel rozbit dbn, matka
byla uplakan a dti pravdpodobn dostaly vprask stopy
rozhoenho a nevrlho ptrn. Bylo vidt, e hrobnk zuiv
hledal prkaz a e za jeho ztrtu svaloval odpovdnost na vechny
a vechno v komrce, od dbnu a po manelku. Sm vypadal
zoufale.
Ale Fauchelevent pli pospchal na rozeen celho
dobrodrustv, aby si viml tto stinn strnky svho spchu.
Vstoupil a ekl:
Vracm vm r a lopatu.
Gribier se na nho udiven podval.
To jste vy, kmotku?
Ztra rno najdete svj prkaz ve vrtnici na hbitov.
A poloil lopatu a r na podlahu.
Co to znamen? zeptal se Gribier.
To znamen, e vm prkaz vypadl z kapsy na zem a j jsem jej
nael po vaem odchodu; e jsem pohbil mrtvolu, e jsem zasypal
hrob, e jsem za vs udlal prci, e vm vrtn vrt prkaz a e
nebudete platit patnct frank. Tak je to, novku.
Dkuji, strejnku! zvolal blaen Gribier. Pt platm vnoj.

VIII

Zdail vslech

O hodinu pozdji, kdy u byla pln tma, stanuli ped slem 62 v

ulice Picpus dva mui a jedno dvtko. Star z obou mu zvedl
kleptko a zaukal.
Byli to Fauchelevent, Jean Valjean a Cosetta.
Oba starci li nejdv pro Cosettu k ovocnce v ulici Chemin-Vert,
kam ji vera Fauchelevent odnesl. Cosetta, nevdouc, co se s n
dje, proila tch tyiadvacet hodin mlky a ve strachu. Tsla se
tak, e ani neplakala. Nejedla a ani nespala. Ctihodn ovocnka j
dvala na sta otzek, ani dostala jinou odpov krom
zasmuilho a stle tho pohledu. Cosetta neprozradila ani
slovem, co slyela a vidla v poslednch dvou dnech. Dobe hdala,
e provaj rozhodujc chvle. Hluboce ctila, e mus bt
rozumn. Kdo z ns nezakusil na sob svrchovanou moc tch
dvou slov, pronesench drazn do ucha zdenho stvoenka:
Ani muk! Strach je nm. Ostatn nikdo neum zachovat tajemstv
lpe ne dt.
Kdy vak po truchlivch tyiadvaceti hodinch uvidla znovu
Jeana Valjeana, vykikla tak radostn, e lovk, kter by o tomto
vkiku pemlel, by byl ekl, e to je vkik osvobozenho z
propastnch hlubin.
Fauchelevent patil ke klteru a znal kltern hesla. Vechny
dvee se ped nm otvraly.
Tak byl rozeen dvoj a obvan problm: odchod i pchod.
Vrtn ml rozkazy a otevel dvka pro sluebnictvo, kter vedla
ze dvora do zahrady a kter bylo mono spatit jet ped dvaceti
lety z ulice ve zdi v pozad dvora naproti hlavnm vratm. Vrtn
uvedl vechny ti tmito dvemi do domc hovorny, kde vera
Fauchelevent pijal rozkazy od velebn matky pedstaven.
Pedstaven je oekvala s rencem v rukou. Vedle n stla sestra
rdkyn se sputnm zvojem. Mal svka osvtlovala hovornu,
lpe eeno mla snahu ji osvtlit.
Pedstaven si prohldla Jeana Valjeana. Nen pronikavjho
pohledu ne pohled zpod sklopench vek.
Potom se vyptvala.
Vy jste ten bratr?
Ano, ctihodn matko, odpovdl Fauchelevent.
Jak se jmenujete?
Fauchelevent odpovdl:
Ultime Fauchelevent.
Ml opravdu bratra Ultima, kter u zemel.
Odkud pochzte?
Fauchelevent odpovdl:
Z Picquigny u Amiensu.
Kolik je vm let?
Fauchelevent odpovdl:
Padest.
m jste?
Fauchelevent odpovdl:
Zahradnkem.
Jste dobr kesan?
Fauchelevent odpovdl:
Jako vichni v rodin.
Ta dvenka je vae?
Fauchelevent odpovdl:
Ano, ctihodn matko.
Jste jej otec?
Fauchelevent odpovdl:
Ddeek.
Sestra rdkyn poeptala pedstaven:
Dobe odpovd.
Jean Valjean neekl ani slovo.
Pedstaven si pozorn prohldla Cosettu a poeptala seste
rdkyni:
Bude okliv.
Ob matky hovoily velmi tie v kout hovorny, potom se
pedstaven obrtila a pravila:
Ote Fauvente, dostanete jet jednu nkolenici s rolnikou. Od
nynjka ji noste oba.
Nazt bylo v zahrad opravdu slyet dv rolniky a jeptiky
neodolaly, aby nepozvedly cpek svho zvoje. Na konci zahrady
pod stromy bylo vidt dva mue, jak ryj bok po boku, Fauventa a
jet jednoho. Ohromn udlost. Sestry dokonce i peruily
mlen, aby si mohly sdlit: To je zahradnick pomocnk.
Matky rdkyn dodvaly: Je to bratr otce Fauventa.
Jean Valjean byl dn uveden do svho zamstnn; ml koen
podvazek a rolniku; od nynjka byl v kltee edn osobou.
Jmenoval se Ultime Fauchelevent.
Rozhodujcm a nejsilnjm dvodem pijet byla poznmka
pedstaven o Cosett: Bude okliv.
Jakmile pedstaven vyslovila tuto pedpov, okamit si Cosettu
oblbila a umstila ji v stav jako chovanku z milosti.
To je velmi logick. I kdyby v kltee nechybla zrcadla, eny
vd, jak vypadaj; a dvky, kter tu, e jsou hezk, se daj jen
tko pemluvit, aby se staly jeptikami; protoe chu stt se
jeptikou je v opanm pomru ke krse, oekv se vc od
oklivch ne od krasavic. Proto jsou zde eredy oblbenj.
Cel ta udlost povznesla starho dobrka Faucheleventa; ml troj
spch; u Jeana Valjeana, kterho zachrnil a jemu opatil tulek;
u hrobnka Gribiera, kter si ekl: uetil mi pokutu; v kltee,
kter dky jemu uchoval pod oltem rakev matky Ukiovn a tak
oidil Caesara a uspokojil Boha. V kltee Petit-Picpus le rakev s
mrtvolou a druh rakev bez mrtvoly je na vaugirardskm hbitov;
veejn d tm byl bezpochyby hluboce poruen, ale nikdo nic
nezpozoroval. Klter byl Faucheleventovi nesmrn vdn.
Fauchelevent se stal nejlepm ze sluebnk a nejznamenitjm
zahradnkem. Pi nejbli arcipastsk nvtv vypravovala
pedstaven udlost jeho Excelenci, zpola se zpovdajc, zpola se
chlubc. Arcibiskup na cest z kltera o tom pochvaln vyprvl
panu de Latil, zpovdnkovi krlova bratra, pozdjmu
remeskmu arcibiskupovi a kardinlovi. Obdiv pro Faucheleventa
el svou cestou, a se dostal do ma. Vidli jsme na vlastn oi
lstek, kter napsal tehdy pape Lev XII. svmu pbuznmu,
monsignorovi na pask nunciatue, jen se rovn jmenoval
Della Genga; mohli jsme si tam pest tyto dky: Zd se, e v
jednom paskm kltee je vten zahradnk, svat mu
jmnem Fauvent. Nic z toho velkho spchu nedolehlo a k
Faucheleventovi do jeho zahradnhodomku; rouboval, plel,
pokrval dl melounov paenit, ani co tuil o sv vtenosti a
svatosti. Vdl o sv slv prv tolik, kolik o n v durhamsk
nebo surreysk vl, jeho vyobrazen je uveejnno v Illustrated
London News s tmto textem: Vl poctn cenou na hospodsk
vstav.
 IX

ivot v stran

Cosetta mlela i v kltee.

Povaovala se docela pirozen za dceru Jeana Valjeana. Ostatn,
protoe nic nevdla, nemohla nic ci, a potom, nikdy by nic
nebyla prozradila. Ped chvl jsme poznamenali, e strach nejlpe
vychovv dti k mlenlivosti. Cosetta tolik trpla, e se bla
veho, dokonce i mluvit a dchat. Pro jedin slvko se asto na ni
tila cel lavina. Od t doby, co ila s Jeanem Valjeanem, se
pomalu uklidovala. Stskalo se j jenom po Katein, ale
netroufala si to ci. Jednou vak pece jen ekla Jeanu Valjeanovi:
Tatnku, kdybych to byla vdla, byla bych ji vzala s sebou.
Tm, e se stala Cosetta kltern chovankou, musila oblci aty,
kter nosily chovanky tamjho kltera. Jean Valjean si vydal
atiky, kter odloila. Byly to smuten atiky, do kterch ji
oblkl, kdy opoutla Thnardierovu krmu. Nebyly jet pli
obnoen. Jean Valjean si opatil kufk, uloil do nho atiky,
vlnn punochy a stevky s velkm mnostvm kafru a rznho
vonnho koen, jm kltery oplvaj. Kufk postavil na idli
vedle sv postele a klek od nho nosil neustle s sebou.
Tatnku, otzala se jednoho dne Cosetta, co je to za kufek, e
tak pkn von?
Mimo slvu, o kter jsme prv vypravovali a o kter ani nevdl,
byl otec Fauchelevent za svj dobr skutek odmnn jet jinak;
blailo ho vdom dobe vykonan povinnosti a potom, ml te
mnohem mn prce, protoe se o ni dlil A protoe si velmi rd
zakouil, vyuil ptomnosti pana Madeleina, kter tabk platil, a
kouil tikrt tolik, vychutnvaje tento poitek s labunickou
rozko.
Jeptiky nepijaly jmno Ultime; kaly Jeanu Valjeanovi druh
Fauvent.
Kdyby byly svat panny mly nco z Javertova bystrozraku, mohly
si povimnout, e vdycky, kdy bylo teba obstarat pro zahradu
nco venku, vychzel star Fauchelevent, star, neduiv,
kulhav, a nikdy ten druh; ale bu e oi, kter jsou stle jen
upeny k Bohu, nedovedou sldit, bu e se s oblibou navzjem
hldaly, nevimly si toho.
Jean Valjean ostatn jednal moude, e se vbec neukazoval a
nepohyboval ve mst. Javert sldil v okol dle ne msc.
Pro Jeana Valjeana byl klter ostrovem obklopenm propastmi.
Jeho tyi zdi pro nho nadle znamenaly cel svt. Vidl tam dost
oblohy, aby mohl bt blaen, a dost asto Cosettu, aby byl
asten.
Due mu okvala.

Bydlil se starm Faucheleventem v domku na konci zahrady.

Barek postaven z mizern suti stl jet v roce 1845 ml, jak
vme, ti mstnosti, jejich hol zdi zely przdnotou. Nejlep z
nich postoupil Fauchelevent Jeanu Valjeanovi, musil mu ji vnutit,
Jean Valjean se marn brnil. Stna tto mstnosti, mimo dva
hebky, na kter se vely psky s rolnikou a ne, byla ozdobena
roajalistickou bankovkou z roku 1793; byla pipevnna nad krbem
a zde je jej pesn reprodukce:
Tento vendsk asignt pibil na ze pedel zahradnk, bval
uan, kter zemel v kltee a po nm nastoupil Fauchelevent.
Jean Valjean pracoval denn v zahrad a velmi se osvdil. Peoval
kdysi o prklest strom a s radost se stal zahradnkem.
Vzpomnme si, e znal nejrznj recepty a byl zasvcen do
tajemstv sprvnho hospodaen. Nyn sv znalosti uplatoval. V
ovocnm sadu byla vesms sam plata; Jean Valjean je
narouboval a stromy pak nesly znamenit ovoce.
Cosetta smla u nho pobt hodinu denn. A protoe sestry byly
smutn a dd laskav, dt srovnvalo a vroucn k nmu pilnulo.
V povolenm ase pibhala Cosetta do domku. Kdy vstoupila,
naplnila jej rjem. A Jean Valjean cel zil a ctil, jak jeho tst
roste ze tst, kter dval Cosett. Pi tst, kter dvme,
okouzluje ns prv to, e se nm vrac zivj, ani zeslblo jako
kad odlesk. Ve chvlch oddechu pozorovval Jean Valjean
zdlky Cosettu, jak si hraje a bh, a jej smch rozeznval od
smchu ostatnch.
Te u se toti dvenka smla.
Tm se i Cosettin obliejek do jist mry zmnil. Zmizel z nho
smutek. Smch, to je slunce; zahn zimu v lidsk tvi.
Kdy pestvka skonila a Cosetta se vracela, Jean Valjean
pozoroval okna jej tdy, a i v noci vstval, aby se podval na okna
jej lonice.
Nevyzpytateln jsou cesty Pn; klter a Cosetta pispvaly k
tomu, aby se v Jeanu Valjeanovi ustlilo a doplnilo dlo zapoat
biskupem. Je jist, e ctnost me nkdy skonit v pe. To je most
budovan blem. Jean Valjean byl mon, ani si to uvdomoval,
dost blzko k druh stran mostu v dobch, ne ho prozetelnost
zavedla do kltera Petit-Picpus. Pokud se srovnval jen s
biskupem, vidl, e ho nen hoden, a byl pokorn; ale ji po
njakou dobu se nyn srovnval s lidmi, a jeho pcha klila. Kdo
v? Mon e by se byl pomalounku vrtil k nenvisti.
A na tomto svahu ho zadrel klter.
Bylo to druh msto zajet, kter poznal. V mld, na zatku
ivota, a pozdji jet zcela nedvno uvidl jin msto, msto
straliv a hrozn, jeho psnost mu pipadala jako bezprv
spravedlnosti a zloin zkona. Dnes, po zkuenostech na galejch,
nahldl do klternho ivota; a maje na pamti, e v kznici byl
podlnkem veho dn a zde v kltee je takka jen divkem,
zkostliv srovnval ob msta ve svch mylenkch.
Oprval se o r a sestupoval do bezedn studnice snn.
Vzpomnal na star druhy; jak byli bdn, jak byli uboz; vstvali za
svitu a pracovali do noci; sotvae je nechali vyspat; lhali na
kavalcch, a bylo jim dovoleno spt na nnce jenom dva palce
vysok, v mstnostech, kde se topilo jen v mscch nejkrutjch
mraz; nosili ohyzdn kazajky; z milosti jim bylo povoleno nosit
ve velkch vedrech pltn kalhoty a za silnch mraz vlnnou
kazajku; vno a maso ochutnali, jenom kdy byli poslni na
tkou prci. ili bezejmenn, oznaen jen slicemi, nebyli u
vlastn nic jinho ne pouh sla, klopili oi, tlumili hlas, ili s
osthanmi vlasy pod vyhrkou a v hanb.
Potom jeho duch utkvl na bytostech, kter ml stle na och.
Tyhle bytosti tak ily s osthanmi vlasy, se sklopenma oima,
tm bez hlesu, ne sice v hanb, ale vystaveny posmchu lid,
zda jim neotloukala hl, ale ramena jim rozdrala dobrovoln
kze. Jejich jmno mezi lidmi tak zaniklo; ily jen pod psnmi
crkevnmi jmny. Nikdy nejedly maso a nikdy nepily vno; asto
se cel dny postily; nebyly obleeny do ervench kazajek, ale do
ernho vlnnho rube v lt pli tkho, v zim pli
lehkho a nesmly ze svho atu nic odloit ani si k nmu
pioblci. V lt nesmly nosit pltn aty ani v zim vlnn
pehoz; est msc v roce mly na sob nnou koili, kter
vyvolvala horeky. Nebydlily v mstnostech, kter se za krutch
mraz vytply, ale v celch, kde se nikdy nerozdlval ohe.
Nespaly na nnkch dva palce vysokch, ale na slm. A ani
spnek jim nebyl dopn; kadou noc, sotva se po denn tk
prci trochu prospaly a zahly, musily vstt, odebrat se na
modlitby do ledov a pochmurn kaple a pokleknout obma
koleny na kameny.
V uritch dnech musily vechny ty bytosti stdav
setrvatnepetrit dvanct hodin na kolenou na dlab anebo leet
tv na zemi se skenma rukama.
Ti prvn byli mui; toto byly eny.
Co spchali ti muov? Kradli, znsilovali, loupili, zabjeli,
vradili. Byli to bandit, penzokazi, travii, palii, zlosyni a
otcovrazi.
Co spchaly tyto eny? Nic.
Na jedn stran loupe, podloudnictv, podvod, nsil, vilnost,
vrada, vechny zpsoby svatokrde, vechny odstny pepad;
na druh stran jen jedno jedin nevinnost.
Dokonal nevinnost, povznesen tm k mystickmu
nanebevzet, ctnost tkvc jet v zemi, kdeto svatost unen do
nebes.
Tam eptan doznvn zloin. Zde hlasit, oteven vyznvn
hch. A jakch zloin! A jakch hch!
Na jedn stran otravn vpary, na druh nevslovn vn. Na
jedn stran mravn mor pod dozorem, hldan namenmi dly,
zatmco mor rozer nakaen tvory; na druh stran cudn r
du podpalovan z nejistho ohniska. Tam temnota; zde stn; ale
stn pln jasu a jas pln zen.
Dv msta otroctv; na jednom mst je vyhldka na vysvobozen,
zkonn mez vznn a potom vyvznut. Na druhm doivot; a
jedinou nadj v nejzaz budoucnosti je tpyt svobody, kter lid
kaj smrt.
Na prvnm mst je lovk pipoutn jenom okovy; na druhm je
pikovn vrou.
Co se ozv z prvnho msta? Nesmrn proklnn, skpni zub,
nenvist, zoufal zloba, zuiv vkiky proti lidsk spolenosti,
vsmch nebesm.
Co se ozv z druhho msta? Poehnn a lska.
A na obou mstech, tak si podobnch a tak odlinch, mly ty dva
druhy tak rznch bytost stejn posln pokn.
Jean Valjean dobe chpal pokn prvnch, pokn osobn, pykn
za vlastn skutky. Ale nechpal pokn tch druhch bytost
neposkvrnnch a nevinnch; ptval se v duchu a chvl se pitom:
Z eho se kaj? Jak je to pokn?
Hlas svdom mu odpovdl: Pokn za jin je projev nejbotj
lidsk lechetnosti.
Vypravujeme jen a nechceme bt osobn; stavme se na stanovisko
Jeana Valjeana a tlumome jeho dojmy.
Ped oima ml vzneen cl sebezapen, nejvy vrchol
dosaiteln ctnosti; nevinnosti, kter odpout lidem jejich
poklesky a kter je za n odpykv; ml ped oima bytosti, kter
nikdy neheily a kter berou na sebe dobrovolnou porobu,
radostn pijmaj muen a vtaj tresty, aby snmaly hchy du,
kter zheily; vidl nn a kehk stvoen, kter svj
trestaneck dl zdob smvem odmnnch.
A Jean Valjean si vzpomnl, e si troufal nakat.
asto vstval uprosted noci, aby slyel vdn zpv tchto
nevinnch tvor, kter kruila dov psnost, a ctil, e mu
stydne krev v ilch, kdy pomyslil na to, e ti, kte byli po prvu
spravedliv potrestni, pozvedali svj hlas k nebi, jen aby se
rouhali, a e on sm, bdnk, si troufal zahrozit Bohu pst.
Hluboce se zamlel nad npadnou vc, jako by slyel varovn
zaeptn prozetelnosti, e to plhn, pelzn ohrad,
dobrodrustv s nasazenm ivota, nesnadn a krun vstupy,
vechno to sil, je vyvinul, aby unikl z onoho msta pokn,
podnikl jen proto, aby piel do tohoto msta. Byl to symbol.
Tento dm byl tak vzenm a svou pochmurnost pipomnal
staven, z nho uprchl, a pece ho zde nco podobnho
nenapadlo.
Vidl znovu me, zvory a elezn tye, ale koho zde vznily?
Andly.
Zdi a me, kter se jeily kolem tygr, vidl nyn kolem oveek.
Bylo to msto pokn, a nikoliv trestu; a pece bylo jet psnj,
jet ponuej a nemilosrdnj. Ty panny se ohbaly pod
krunjm dlem ne kranci. Chladn a drsn vichice, kter
zmrazila jeho mld, fiela zamovanm hrobem, v nm byli
vznni supi; a jet ostej a bolestnj severk vanul holubic
klec. Pro?
Kdy na ty vci myslil, cel jeho nejniternj j se koilo tomuto
mystriu vzneenosti.
Za tchto rozjmn pcha vyvanula. Uvaoval o sob; ctil svou
ubohost a asto plakal. Vechno, co se zbhlo za poslednch est
msc, ho vracelo k biskupovm zbonm pkazm; Cosetta ho
pivdla nazpt lskou a klter pokorou.
Nkdy, naveer za era, ve chvli, kdy zahrada byla przdn, ho
vdali, jak kle uprosted stromoad thnoucho se podl kaple
ped oknem, kudy nahldl do kltera on noci, kdy se sem poprv
dostal; kleel obrcen smrem, kde, jak vdl, sestra konajc
pokn pad na tv a prodlv na modlitbch. A on se tak
modlil, klee takto ped onou sestrou.
Zdlo se, e si netrouf pokleknout pmo ped Bohem.
Vechno, co ho obklopovalo, zahrada pln mru, vonn kvtiny,
radostn pokikujc dti, vn a prost eny, mlenliv klter, to
vechno ho pozvolna pronikalo a jeho dui poznenhlu
prostupoval kltern klid; vn jeho kvtin, mr jeho sad,
prostota jeho en a radostnost jeho dt. A potom si uvdomil, e
ho v nejkrititjch okamicch jeho ivota postupn pijaly dva
domy Pn; prvn, kdy se ped nm zavraly vechny dvee a
lidsk spolenost ho odstrila, a druh, kdy se lidsk spolenost
pustila do jeho pronsledovn a kdy se ped nm znovu otvraly
galeje; tehdy si uvdomil, e bez prvnho tulku by byl upadl do
novch zloin a bez druhho e by propadl trestu.
Jeho srdce jihlo vdnost a milovalo vroucnji a vroucnji.
Tak uplynulo nkolik rok; Cosetta dorstala.
 DL TET

MARIUS

KNIHA PRVN

PA POD MIKROSKOPEM

Parvulus

PAMDTALESMPTKA; PTKSEJMENUJEvrabk; dt se
jmenuje gamn.
Spojme dva pojmy, z nich jeden znamen vhe, druh svtn, a
zakesejme jiskry Pa, dtstv: vysko z nich bytstka.
Homuncio, lovek, ekl by Plautus.
Tvoreek je vesel. Nej kad den, m-li vak chu, jde veer co
veer do divadla. Nem na koili, nem na stevce, nem ani
stechu nad hlavou; je jako mouchy, kter tak nic takovho
nemaj. Je mu sedm a tinct let, ije v tlupch, toul se po
ulicch, bydl pod irm nebem, nos po otci star kalhoty, kter
mu sahaj pes paty, po njakm jinm tatkovi m star klobouk,
kter mu pad pes ui, m jedinou lut lemovanou kandu,
bh, hled, ebr, povaluje se, kou paky, kleje jako trestanec,
potlouk se po krmch, zn se se zlodji, tyk si s holkami, mluv
hantrkou, zpv oplzl psn, ale v srdci nem nic patnho. To
proto, e m v dui perlu, nevinnost, a perly se v bahn
nerozpoutj. Bh chce, aby lovk byl nevinn, dokud je dttem.
Kdyby se nkdo zeptal toho obrovskho msta: Kdo je to?
odpovdlo by: To je moje dt.

II

Nkter zvltn znaky

Pask gamn je trpaslk, kterho zrodila obryn. Nepehnjme,

ten andlek z ertovy zahrdky nkdy mv i koili, ale pak m
urit jenom jednu; nkdy m stevce, ale tm jist schzej
podrky; nkdy m i domov, a ten miluje, nebo v nm nachz
svou matku; ale dv pednost ulici, protoe tam m volnost. M
sv hry, sv zlomyslnosti, jejich zkladem je nenvidt mky;
m sv slovn obraty; msto zemt k ichat k fialkm zespoda;
m sv zamstnn, dobhne pro fiakr, sklp stuptka voz, za
prudkch de stav pechody z chodnku na chodnk, tomu k
stavt mosty, vykikuje ei pronesen vznanmi osobami ve
prospch francouzskho lidu, vykrabuje spry mezi dlaebnmi
kameny; m svou mnu, velijak kousky mosaznho plechu, jak
je mono nalzt na ulici. Tyto podivn penze, kterm dv jmno
lupky, maj mezi dtskou eldkou nepromnliv a velmi pevn
kurs.
M i svou oblbenou zvenu, kterou v zkoutch bedliv pozoruje:
slunko, smrtihlava, pavouka seke, erta, ernho kvora,
kter hroziv krout zadekem se dvma rky. M svho
pohdkovho netvora s upinami na bie, ale nen to jetrka; m
bradavice na hbet, a pece to nen ropucha; ije v drch starch
vpenek a ve vyschlch umpch, je ern, hebk, slizk, leze
jednou pomalu, jindy rychle, nevydv dn zvuk, ale upen se
dv, a je tak straliv, e to jet nikdo nezail; tomu netvoru k
sp. Je to n mlok. Hledat spe mezi kamenm je radost, kter
pat mezi radosti obvan. Jinou zbavou je rychl nazdvihovn
kamen a pohled na sviky. Kad st Pae se njak proslavila.
V ohrad urulinek jsou kvoi, v Panteonu stonoky, pulci ij v
pkopech na Martov poli.
Npad m to dt jako Talleyrand. Nen mn cynick, ale je
poctivj. Je nadno jakousi neekanou bodrost; ds krame
svm blznivm smchem. Jeho vtip se rozpustile pohybuje mezi
veselohrou a frakou.
Pohebn prvod jde ulic. Mezi tmi, kdo doprovzej nebotka,
je lka. Podvejme se, vykikne gamn, odkdypak odvdj
lkai svou prci? Jin kluk je v davu. Vn mu s brlemi a
etzkem se pohoren oto: Darebku, prv jsi vzal mou enu
kolem pasu.
J e jsem nco vzal, pane? Prohledejte m.

III

Je mil

Veer jde homuncio do divadla za nkolik sou, kter si vdycky

dovede opatit. Jakmile pekro kouzeln prh, promn se; dosud
byl gamn, te je hgo. Divadla jsou jaksi obrcen lodi, kter
maj podpalub nahoe. Prv do toho podpalub se hgo vecpe.
Hgo je ke gamnovi v takovm vztahu jako non mra k larv;
tat bytost, kter vzltla a vzn se. Sta, aby tam byl, aby zil
tstm, hoel nadenm a radost, aby tleskal, to se podob mvn
kdel, a u se to zk podpalub, zatuchl, temn, pinav,
nezdrav, okliv, stran jmenuje nebko.
Dejte lidskmu tvoru, eho nepotebuje, a vezmte mu, bez eho
neme t, a mte gamna.
Gamn m i pedtuchu spisovn krsy. Prozradme vak s
nramnou ltost, e si nelibuje v klasick literatue. Svou povahou
je neakademick. Tak napklad povstnou cudnost sleny
Marsov okoenilo toto dtsk bouliv obecenstvo trochou ironie.
Gamn j pezdval slena Makov.
Ki, je, smje se, trop si aky, hd se; m hadky dcka a
cry filozofa, lov pod okapem, hon se ve stoce, ze pny vybr
veselost, jeho verva vzruuje kiovatky, checht se a koue,
hvzd si a zpv, tlesk i nadv, vnost Alleluja mrn poulinm
popvkem, odezpv vm vechny rytmy od De profundis a k
makarn psnice, nalz bez hledn, v i co nezn, je spartnsky
poctiv i v takain, moudr i v poetilosti, lyrick i v nechutnosti,
na Olympu by si jist sedl na bobek, hrabe se na smetiti a vychz
z nho poset hvzdami. Pask gamn je mal Rabelais.
S kalhotami nen spokojen, nemaj-li kapsiku na hodinky.
Div se mlo, lek se jet mn, zpv posmn psniky o
povrivch, splaskuje nabubel, trop si aky z tajemstv,
vyplazuje jazyk na straidla, zbavuje poezii veho pepjatho a
karikuje epickou rozvlnost. To vak nein proto, e snad je
prozaick; naopak; nahrazuje slavnostn vidinu frakovitm
kouzlem. Kdyby se mu zjevil Adamastor (Obr z Camoesovch
Lusovc.), ekl by gamn: Hele, bubk!

IV

Me bt uiten

Pa zan u zevlouna a kon u gamna; to jsou dva zjevy, kter

dn jin msto nesvede vytvoit: trpn pozornost, kter se
spokojuje dvnm, a nevyerpateln pohyblivost; Prudhomme a
Fouillou; spokojen nula a ipern neposeda. Jedin Pa je m ve
svm prodopisu. Cel monarchie je zosobnna v zevlounovi. Cel
anarchie je v gamnovi.
Toto bled dt pedmst ije a roste, kiv se a pm v utrpen a
je zamylenm svdkem spoleenskch dj a vc lidskch.
Pokld se za bezstarostnho; ale nen. Dv se, je stle hotov k
smchu; je vak tak stle pipraven i k nemu jinmu. Vy, kte
se jmenujete Pedsudek, Klam, Hanebnost, tisk, Zkaenost,
Nespravedlnost, Fanatismus, Tyranie, dejte si pozor na zevlujcho
gamna.
Synek Pae jednou doroste.
Z jak hlny je uhnten? Z jakhokoliv blta na ulici. Hrst zem,
dechnut, a je tu Adam. Sta, aby el mimo Bh. A Bh ho nikdy
neminul. Bytstku ztvruje nhoda. Slovem nhoda rozumme i
trochu dobrodrustv. Bude jednou tento mrous, uhnten z
hrub hlny, nevdom, nevzdlan, rozjven, obyejn a sprost,
vzdlancem z Inie i namylenm Boianem? Vykejte, currit
rota, kolo se to; duch Pae, tento dmon, kter plod dti
nhody a mue osudu, doke na rozdl od latinskho hrne
udlat ze dbnku ulechtilou amforu.

Jeho hranice

Gamn miluje msto, ale protoe je v nm kus mudrce, miluje tak

samotu. Urbis amator, milovnk mstsk dlaby jako Fuscus
(Postava z Horatiovch List.),ruris amator, ctitel venkova jako
Flaccus (Quintus Horatius Flaccus velice miloval venkov.).
Zamylen bloudit, prochzet se bez cle, je pro filozofa dobrm
uitm asu; obzvlt v tto ponkud zpotvoen konin,
okliv, ale zvltn a sloen ze dvou tv, jak obklopuje nkter
velkomsta, hlavn Pa. Pozorovat pedmst znamen
pozorovat obojivelnka. Tu pestvaj stromy, zanaj stechy,
kon trvnk, zan dlaba, ustvaj brzdy, zanaj krmy, kon
vyjet koleje, zanaj vn, kon bosk epot a zan lidsk
hlomozen; to prv probouz neobyejn zjem.
Proto se zasnn chodec rd prochzv jakoby bez cle na mlo
pitalivch mstech, kterm obyejn lid kaj smutn.
Pisatel tchto dk se dlouho toulval za branami Pae a tyto
toulky jsou pro nho zdrojem nezapomenutelnch vzpomnek.
Zakrsl trvnk, kamenit stezky, kda, opuka, sdra, stroze
jednotvrn hory a lada, pruhy ran zeleniny, kter najednou
zahldnete v pozad, sms divoiny a manskho ivota, rozlehl
oputn zkout, kde se hlun cvi bubenci vojensk posdky a
pokouej se napodobit vlku, za dne pustiny a pelechy v noci,
rozviklan mln, jeho lopatky se to po vtru, kola k odven
kamene z lom, hospdky pikren ke hbitovu, tajemn kouzlo
vysokch temnch zd tvercovit pervajcch nesmrn a
nezmrn plochy zaplaven sluncem a pln motl, to vechno ho
pitahovalo.
Tm nikdo na svt nezn ta podivn msta, jako jsou Glacire,
Cunette, okliv grenellsk ze se skvrnitmi stopami kul, Mont-
Parnasse, Fosse-aux-Loups, Aubiers na behu Marny, Mont-Souris,
Tombe-Issoire, Pierre-Plate de Chtillon, kde je star lom, v nm
se te pstuj ampiony a kde je pi sam zemi jakoby naleno
propadlit ze ztrouchnivlch prken. msk Campagna je pojem;
pask okol je jin pedstava; nevidte-li na obzoru nic ne pole,
domy nebo stromy, zstvte na povrchu; vechny tve svta jsou
bo mylenky. Nad msty, kde venkov pronik do msta, se
vdycky vzn nalhav smutek. Tam k vm hovo proda a
lidstvo najednou. Tam se objevuje mstn svrz.
Kdo jako j bloudil samotami naich pedmst, kter bychom
mohli nazvat paskm pedpeklm, ten zahldl tu a tam, na
nejoputnjm mst a ve chvli, kdy se tohonejmn nadl, za
ubohm ivm plotem nebo v rohu pochmurn zdi hlunou
skupinu bledch, zablcench, zaprench, rozdrbanch a
rozcuchanch dt, kter hraj mlnek a ovnily se chrpami. Jsou
to drobn uteenci z chudch rodin. Ulice je jejich nejmilejm
mstem oddechu; jim pat pedmst. Tam chod za kolu.
Prozpvuj si bezelstn cel repertor nestoudnch popvk. Jsou
tam, lpe eeno, ij tam daleko od jakhokoli dohledu, v tich,
kvtnov nebo ervnov przranosti, kle okolo jamky v zemi,
palcem cvrnkaj kuliky, hdaj se o mky, jsou voln, astn a
bezstarostn, ale jakmile vs spat, vzpomenou si, e maj
zamstnn a e je teba vydlvat na ivobyt, a nabzej vm ke
koupi starou vlnnou punochu naplnnou chrousty nebo kytici
bezu. Setkn s tmito zvltnmi dtmi pat k milm, ale zrove
i dojemnm pvabm paskho okol.
Nkdy jsou v hlouku chlapc tak dvtka jsou to jejich sestry?
bezmla ji mlad dvky, huben, neklidn, maj osmahl ruce,
jsou pihovat, na hlavch maj vneky z itnch klas a vlch
mk, jsou vesel, roztkan a bos. Nkter sed v obil a pojdaj
ten. Veer slyte jejich smch.
Ty skupiny dt, zahldnut v teplm osvtlen polednho slunce
nebo v soumraku, zaujmou trvale fantastu a jako vidn se ms s
jeho snem.
Pa, sted, pedmst, obvod; to je pro ty dti cel svt. Nikdy se
neodv dle. Nemohou uniknout paskmu ovzdu, jako se
ryba neme dostat z vody. Pro n po dvou mlch cesty za
mstem u nic nen. Ivry, Gentilly, Arcueil, Belleville,
Aubervilliers, Mnilmontant, Choisy-le-Roi, Billancourt, Meudon,
Issy, Vanvres, Svres, Puteaux, Neuilly, Gennevilliers, Colombes,
Romainville, Chatou, Asnires, Bougival, Nanterre, Enghien,
Noisy-le-Sec, Nogent, Gournay, Drancy, Gonesse jsou msta, kde
kon vesmr.
 VI

Trochu historie

V dob, kdy se odehrvaj udlosti tto knihy a kter ostatn nen

tak vzdlen, nebyl jako dnes na kadm rohu ulice strnk
(dobrodin, kter nen kdy rozebrat), zato byly v Pai spousty
toulavch dt. Statistiky uvdj prmrn dv st edest dt
bez pste, kter tehdy sebrala policie ron pi pochzkch na
volnch mstech, na stavenitch a pod oblouky most. Jedno z
tch hnzd, jeho povst se dochovala a do naich as, bylo
kolbkou tulk z Arcolskho mostu. Toulav dti jsou ostatn
nejstranjm pznakem spoleenskch pomr. Vechny
muovy zloiny maj potek v toulkch chlapce.
Vylume Pa. V urit me, a nedbme-li na podrobnost, kterou
jsme prv pipomnli, je vjimka sprvn. Zatmco v kadm
jinm velkm mst je toulav dt ztracenm lovkem, zatmco
tm vude je dt, kter je odkzno samo na sebe, zpustl a
propadl osudnm vlnm neesti, kter v nm pohlcuje poctivost a
svdom, je pask gamn, a to tvrdme s drazem, vnitn tm
nedoten, i kdy je na povrchu hrub a drsn. Je to vlastnost, na
kterou rdi poukazujeme a kter se objevuje v asn poctivosti
naich lidovch revoluc; mylenky, kter jsou v paskm
vzduchu, vyvolvaj podobnou neporuitelnost, jako sl v mosk
vod. Vdechovnm Pae si uchovvme dui.
To, co zde kme, nikterak nezmenuje ltost, kterou poctme,
kdykoliv potkme nkter z tch dt, kolem nich jako bychom
vidli poletovat zpetrhan rodinn pouta. V dnen jet tak
nedokonal civilizaci nebv neobvyklm zjevem, e se zlomky
rodin rozplvaj v temnot, e rodie vbec nevd, co se stalo s
jejich dtmi, a nechvaj svou krev zapadnout na veejn ulici.
Odtud temn existence. Ta smutn vc si vynutila ren, bt
vyhozen na paskou dlabu
Povzme mimochodem, e star monarchie proti zanedbvn dt
nic nepodnikala. Trochu tulctv a ciknstv v nzkch tdch
vyhovovalo vysokm a poslouilo mocnm.Odpor k vyuovn dt
z lidu byl zsadou. K emu poloviat osvcen lidi? To bylo
heslem. Dt toulav je dt nevdom.
Ale monarchie nkdy dti potebovala, a tehdy je sbrala na ulici.
Za Ludvka XIV., abychom neli pli daleko, chtl krl, a vm
prvem, zdit lostvo. Npad to byl dobr. Podvejme se vak, jak
byl proveden. Jakpak lostvo, nem-li krom lod s plachtami,
kter jsou hkou vtr, a vlench korb, i jin lod, kter by
byly pohnny, a veslem nebo parou, a pluly tam, kam je jim
pikzno; galry byly tehdy tm, m jsou dnes parnky. Bylo
proto teba galr; ale galru pohn jenom galejnk; bylo tud
teba galejnk. Colbert poruil provinnm sprvcm a
parlamentm, aby sehnali co nejvt poet trestanc. ady
slun vyhovly. Mu ped procesm nesmekl, byl tedy zjevn
hugenot; poslali ho na galeje. Nali na ulici chlapce; protoe mu
bylo patnct let a nevdl, kam hlavu sloit, poslali ho na galeje.
Jak slavn vlda! Jak velik stolet!
Za Ludvka XV. se v Pai ztrcely dti; policie je unela a nikdo
nevdl, k jakm tajemnm elm. Lid si s hrzou eptali
stran domnnky o rudch lznch krle. Barbier (Henri Auguste
(18051882), bsnk, autor Iamb, ve svm Denku (1847-56).) mluv
o tchto vcech docela bez petvky. Stvalo se, e policist v
honb za dtmi chytili dt, kter mlo rodie. Zoufal otcov
pospili za policisty. V tomto ppad zashl parlament a dal
povsit policisty snad? Nikoliv. Otce.
 VII

Gamn by mohl mt msto v kastovnictv Indie

Gamnov jsou bezmla kastou. Mono ci: nen gamnem kad,

kdo by chtl.
Slovo gamn bylo poprv vytitno a tm pelo z lidov mluvy do
spisovnho jazyka v roce 1834. Zjevilo se v knce nazvan Claude
Gueux (Hugv romn z roku 1834.). Pohoren bylo velk. Slovo se
ujalo.
Dvody, pro kter se gamni navzjem respektovali, jsou velmi
rzn. Znali jsme jednoho, kterho si vili a jemu se obdivovali
proto, e vidl, jak z vrcholu notredamsk ve spadl lovk;
jinho proto, e se mu podailo proniknout do zadnho ndvo,
kde byly prv uloeny sochy z dmu Invalid, a e z nich tpl
kus olova; tetho proto, e vidl, jak se pekotil dostavnk; a
jinho proto, e se znal s vojkem, kter by byl mlem vypchl
manovi oko.
To vysvtluje vkik paskho gamna, hlubokou moudrost,
kter se nezasvcenec smje, ani j rozuml: Propnakrle, to
mm smlu! Jet jsem nikoho nevidl vypadnout z okna!
Stejn dobr je odpov venkovana: Tatku, ena vm zemela;
propak jste neposlal pro lkae? Co si myslte, pane; my
chuasov si umrme sami. Jako je v tto odpovdi obsaena
vechna trpnost sedlka, v jinm odseknut je zas vechna
svobodomysln anarchie pedmstskho kluka: K smrti odsouzen
naslouch v popravn ke zpovdnkovi. Dt Pae zvol: Ten je
plen, leze ke kku!
Pdavek smlosti, kdy jde o nboenstv, zvyuje gamnovu
sebectu. Je dleit bt svobodomysln.
Bt ptomen poprav pat k jeho povinnostem. Ulinci ukazuj
na gilotinu a smj se. Dvaj j velijak pezdvky: Konec polvky
Bruounka Matka azuru Posledn sousto atd. atd. Aby o nic
nepili, pelzaj zdi, plhaj na balkny, na stromy, zavuj se na
me, chytaj se komn. Gamn je rozenm pokrvaem prv
tak jako nmonkem. Jemu nenaene strachu ani stecha, ani
stor. dn podvan se nevyrovn nmst Grve, kde se
popravovalo. Populrn jmna jsou Sanson (Pask kat.) a abb
Monts. Pokikuj na odsouzence, aby mu dodali odvahy, asto se
mu obdivuj. Gamnsk poeta Lacenaire, vida staten umrat
hroznho Dautuna, vykl slova, v nich je cel budoucnost:
rlm na nho! Mezi gamny nen znm Voltaire, ale zloinec
Papavoine. Politiky i vrahy strk do jednoho pytle. Ct tradici
poslednho ustrojen. Vd, e Tolleron (len tajnho spolku
terorist.) ml dlnickou epici, Avril (Zlodj a vrah.) vyd apku,
Louvel (Vrah vvody berryjskho.) kulat klobouk a e star
Delaporte byl lys a bez klobouku, e Castaing (Travi.) byl
rovouk a hezouk, e Bories (Jeden ze ty larochellskch
serant (statench karbon popravench roku 1822 v Pai).)
ml romantickou koz bradku, e Jean Martini si ponechal le a e
Lecouff se hdal s matkou. Nevytejte si, kdo to spskal, kikl na
n jaksi gamn. Jin, pli mal, si v davu vyhldnesvtilnu na
nbe a plh na ni, protoe chce vidt pevoz Debackera.
Strnk, kter tam m slubu, vrat obo. Nechte m tam
vylzt, pane strnku, pros gamn. A aby ho obmkil, dodv:
J nespadnu. Na tom mi houby zle, odpovd strnk.
Mezi gamny je pamtn udlost dleitou vc. Svrchovan obdiv
si vyslou chlapec, kter se zne a na kost.
Pst slun dopomh k ct. Gamn velmi rd k: Mm
podnou slu, jen si nemysli. Levik je hoden zvisti. ilhn
zjednv respekt.
 VIII

Mil slovko o poslednm krli

V lt se gamn promuje v bu a kveeru se u Slavkovskho a

Jenskho mostu vrh z uhelnch vlek a z lodk pradlen stemhlav
do Seiny, nedbaje pitom nejzkladnjch pkaz studu a policie.
Protoe strnci ustavin haj, dolo k vrcholn dramatick
situaci, kter dala vznik bratrskmu a pamtnmu zvoln; bylo
nejznmj v roce 1830 a gamn jm varoval gamna; skanduje se
jako Homrv ver s nznakem melodie tm nevyjditeln jako
eleusinsk npv pi oslavch Athny, a shled v nm pbuznost
s antickm Evoe. Tu jej mte:

Hej, Pep, hj! Je tu fzl, vem roha a ztra se!

Nkdy ten usmrknek tak si sm k dovede st; nkdy

dovede tak pst, ale vdycky dovede mrat. Nevh
bhvjakm zhadnm vzjemnm pouovnm osvojit si
vechny dovednosti, kter mohou pispt k veobecnmu blahu;
od 1815 do 1830 napodobil hudrovn krocana; od 1830 do 1848
mral po zdech hruku (tj. karikaturu Ludvka Filipa.). Jednou
veer se vracel Ludvk Filip pky dom a vidl kluka, jak se pot a
vytahuje na piky, aby na jeden z pil neuillysk brny
namaloval obrovskou hruku. S dobrosrdenost, kterou zddil po
Jindichu IV., pomohl krl gamnovi hruku dokreslit a se slovy:
Tady je tak hruka dal dtti louisdor. Gamn miluje povyk.
Libuje si ve stavu pobouen. Nem rd fare. Jednou v
Univerzitn ulici dlal jeden z tch kluk dlouh nos na vrata
domu slo 69. Pro to dl prv na tato vrata? zeptal se ho
mimojdouc oban. Dt odpovdlo: Je tam far. A skuten
tam bydlil papesk nuncius. Pes vechno sv voltairinstv se
vak stane ministrantem, naskytne-li se mu pleitost, a potom
uctiv pisluhuje pi mi. Jsou stle dv vci, v nich je Tantalem a
po nich stle tou, ale nikdy jich nedosahuje: chce svrhnout
vldu a dt si pet kalhoty.
Gamn zn dokonale vechny mstsk strnky a dovede je
vdycky oznait pezdvkou. Vypotv je na prstech. Studuje
jejich zvyky a kadho si oznmkuje. te v duch policist jako v
oteven knize. Bez vhn a dlouhho uvaovn vm ekne: Ten
a ten je zrdce; onen je zl; ten je dobrk; ten je smn (vechna
ta slova: zrdce, zl, dobrk, smn, maj v jeho stech zvltn
vznam) ten si mysl, e Nov most pat jemu, a brn lidem
prochzet se po mse za zbradlm; ten rd tah lidi za ui atd.
atd.

IX

Star duch Galie

Nco z toho kluka bylo v Molirovi, dtti trnice; a tak v

Beaumarchaisovi. Gamnstv je odstn galskho ducha. Je-li
smeno se zdravm rozumem, dodv vemu draz jako alkohol
vnu. Nkdy je vak na zvadu. Homr pod mele svou, budi; o
Voltairovi by se mohlo ci, e povykuje jako chlapec. Camille
Desmoulins (enk a spisovatel, novin Revoluce.) pochzel z
pedmst. Championnet (Generl; dobyl za Revoluce Neapol a
zdil v n republiku. Krev sv. Januaria v neapolsk katedrle tikrt
v roce vela. Kdy jednou kn chtli zzrak vynechat, aby popudili
lid proti Francouzm, Championnet pohrozil bombardovnm
msta a zzrak se udl.), kter napadal zzraky, byl dttem
pask dlaby; zamlada kropval sloupov kostela Saint-Jean-de-
Beauvais a Saint-Etienne-du-Mont a rozuml si dostaten s
ostatky svat Jenovfy, aby mohl porouet krvi svatho Januaria.
Pask gamn je uctiv, ironick a drz. M patn zuby, protoe
je patn iven, a m pod nco se aludkem; m krsn oi,
protoe je vtipn. I ped Jehovou by vyskkal pojedn noze schody
do rje. Dovede se prt. Jeho rst nezn pekek. Hraje si ve
strouze, ale rzem se vzty, jakmile zvt bouku; jeho drzost
nevyprch ani v deti kul; z ulinka se stv hrdina; jako mal
Thban pots lv hvou; bubenek Bara byl tak pask
gamn. Vol: Kupedu! jako k v Psmu k: Vah! a ve vtein
se z kluka stv obr.
Dt stoky i idelu; zmte rozpt od Molira k Barovi.
Jednm slovem, gamn je lidsk bytost, kter se bav, protoe je
neastn.

Ecce Pa, ecce homo (Ejhle Pa, ejhle lovk (lat.).)

Shrneme-li vechno jednou vtou, je dnen pask gamn tm,

m byl graeculus (ekek (lat.), pohrdav zdrobnlina.) v m, je
to nrod dt, kter m na ele vrsku starho svta.
Gamn je pvabem nroda, ale zrove i jeho nemoc. Nemoc je
nutno lit. Jak? Svtlem.
Svtlo ozdravuje.
Svtlo zapaluje.
Vechno ulechtil vyzaovn lidsk spolenosti vychz z vdy, z
psemnictv, z umn, ze vzdlvn. Vytvejte lidi, vytvejte lidi.
Osvte je, aby vs zahli. Dve nebo pozdji se vnut skvl
otzka veobecnho vzdln s neodolatelnou silou absolutn
pravdy; a tehdy ti, kdo budou vldnout pod dohledem francouzsk
mylenky, budou nuceni se rozhodnout: dti Francie, nebo gamni
Pae; plameny svtla, nebo bludiky v temnotch.
Gamn znamen Pa a Pa znamen svt.
Pa je toti souet veho. Pa je strop lidskho pokolen. Cel
to zzran msto je zkratkou mrtvch i ivch mrav. Kdo vid
Pa, jako by vidl podno djin s nebem a souhvzdmi nad
hlavou. Pa m Kapitol radnici; Parthenon chrm Notre-
Dame, aventinsk pahorek pedmst Saint-Antoine, Asinarium
Sorbonnu, Pantheon Panu on, je tu t via Sacra, posvtn
cesta bulvr Italiens, V vtr veejn mnn; a Gemonie
(Schody z Kapitolu, na nich vystavovali mrtvoly popravench, dve
ne je hodili do Tiberu.) nahrazuje zesmnnm. Jej majo se
jmenuje hejsek, jej Ztibean je lovk z pedmst, jej hammal je
trhoveck nosi, jej lazzarone se jmenuje zlodj a jej cockney se
nazv fintil. Vechno, co najdete jinde, je tak v Pai.
Dumarsaisova rybka si v niem nezad s Euripidovou
prodavakou bylin, Veianus, diskobolos, ov v provazolezci
Foriosovi, Therapontigonus Miles by se mohl zavsit do
grantnka Vadeboncoeura, Damasippos, obchodnk s umleckmi
pedmty, by byl asten u paskch staroitnk, Vincennes by
prv tak uvznily Sokrata, jako by byla Agora zabsla Diderota;
Grimod de la Reynire pipravil poprv rotnku jako Curtillus
moskho jeka; pod klenutm oblouku na nmst toile vidme
visutou hrazdu, se kterou se setkvme v Plautovi, polyka me z
athnsk poikil, s nm se seel Apuleius, je obrazem polykae
avl na Pont-Neuf, Rameauv synovec a pivnk Curculio jsou
jako dvojata, parazit Ergasilos by se dal Aigrefeuillem pivst na
hody ke Cambacrsovi; tyi mt vihci, Alcesimarchus,
Phoedromus, Diabolus a Argyrippus se vracej z makardy v
Courtille v potovnm voze Labatutov; Aulus Gellius by se
nezastavil dle ped Congriem ne Charles Nodier ped
Kaprkem; Marton nen tygice prv tak, jako Pardalisca nebyla
drak; prma Pantolabus si dobr v kavrn svtka Nomentana,
Hermogenes je tenorem na Champs-Elyses a nedaleko nho v
akovsk epici ebr chudk Thrasius; dotravec, kter vs v
Tuilerich chyt za knoflk kabtu, vs pimje opakovat mu po
dvou tiscch letech slova Thesprionova: quis properantem me
prehendit pallio? (Kdo m to chyt za kabt, kdy spchm? (lat.).),
vno suresnesk smn napodobuje vno albsk; Dsaugierova
e pln a po okraj si v niem nezad s velkm pohrem
Balatronovm. Pre-Lachaise vyzauje za nonch de stejnou
zi jako Esquilinum a hrob chuasa zakoupen za pt frank
rovnse vypjen rakvi otroka.
Hledejte nco, co by v Pai nebylo. Trofoniv (Trofonios byl
boitsk bh, vtc v lebadejskch slujch; napjel tazatele z
podzemnch pramen.) dbnek neobsahuje nic jinho, ne co
najdete v Mesmerov magnetick vanice; Ergafilas ov v
Cagliostrovi, brahmn Vsaphant se vtluje do hrabte Saint-
Germain; na hbitov v Saint-Mdard se dj stejn zzraky jako v
Damaku.
Pa m Ezopa v Mayeuxovi (M. byl asto karikovan hr.)a
Canidii (Canidia byla msk arodjnice.) ve slen Lenormandov
(L. byla slavn vtkyn.). Vzruuje se jako Delfy pi zblescch
vteckho vidn; rozt stoleky jako Dodona tnoku. Usazuje
na trn grizetu jako m kurtiznu. Celkem vzato, je-li Ludvk XV.
hor ne Claudius, je pan Dubarryov pece jen lep ne
Messalina. Pa neslchan spojuje vechno, co u ilo a s m
jsme se ji dvno setkali: eckou nahotu, hebrejsk ved a
gaskosk vtip. Smchv Diogena, Joba a aka, oblk straidlo
do starch sel Constitulionnelu a tvo Chodruca Duclose (D. byl
vstedn se oblkajc hejsek.).
Akoliv Pltarchos ekl, e tyran celkem nestrne, pece m za
doby Sullovy a Domitianovy slevoval a rd pilval vodu do vna.
Tiber se pemnil v Lth, smme-li vit ponkud doktrinsk
chvaloei Vara Vibisca: Contra Gracchos Tiberim habemus. Bibere
Tiberim, id est seditionem oblivisci (Proti Gracchm mme Tiber.
Pt z Tiberu znamen zapomenout na svody (lat.).). Pa vypije
denn milin litr vody, ale to j nebrn, aby pleitostn
nebubnovala a nezvonila na poplach.
Ale jinak je Pa dobr dcko. Vechno pijm krlovsky: nen
vybrav, pokud se tk Venue, a jej Kallipyg (Venue s krsnmi
boky.) je hotentotsk; Pa udl milost, jestlie se me zasmt;
oklivost ji rozveseluje, znetvoenost ji rozesmv, neest ji bav;
bute smn, a budete si moci dovolit bt smn; ani
pokrytectv tento svrchovan cynismus ji nepobou; je tak
uen, e si nezacpe nos ped Basiliem a nepohoruje se nad
Tartuffovou modlitbou, zrovna tak jako Horatius nedb Priapova
kytnut. V profilu Pae nechyb ani jedin rys z tve svta.
Tanrna Mabile nen sice mstem pro polymnick tanec, ale
dohazovaka nespust oka z grizetky stejn jako kuplka Staphyla
hala na pannu Planesium. Brna du Combat nen msk
Koloseum, ale podaj se tam rvaky stejn divok, jako by jim
pihlel Caesar. Syrsk hostinsk je snad pvabnj ne matka
Saguetov, ale jestlie chodil Vergilius do msk hospody, David
dAngers, Balzac a Charlet se schzeli v lacin pask vyvaovn.
Pa vldne. Gniov zde z a kaparm se tu da dobe. Za
hromobit a blesku tudy projd Adonai na svm dvanctikolovm
voze; Siln tam vjd na oslu. Napite Siln a tte Ramponneau
(Oblben psnik.).
Pa je synonymum vesmru. Pa jsou Athny, m, Sybaris,
Jeruzalm, Pantin (Msto severn od Pae, jevit hrdinnho
odporu obrnc hlavnho msta proti spojeneckm vojskm v roce
1814.). Obsahuje v zkratce kultury vech nrod, ale tak vechna
barbarstv. Pa by se jist hnvala, kdyby nemla gilotinu. Trocha
nmst Grve neme kodit. m by byla vn slva bez tohoto
koen? Nae zkony se dky bohu moude postaraly, aby krpje
krve skapvaly na tuto masopustn makardu.
 XI

Posmvat se, panovat

Pa neomezuje. dn msto se nectilo tak nadazenm, aby

jet zesmovalo ty, kter si podrobuje. Vm se lbit, Athan!,
zvolal Alexandros. Pa dv vce ne zkony, uruje mdu; Pa
vytv vce ne mdu, tvo rutinu. Pa se me tvit hloup,
kdykoli se j uzd; a nkdy si toho pepychu i dopeje, a pak
hloupne cel svt s n. Potom se Pa probud, prote si oi a
ekne: Jsem j ale hloup! a vysmje se lidstvu do o. Jak zzrak
je to msto! Nejpodivnj vc je, e vzneenost a fraka jsou si
zde tak dobrmi sousedy, e majesttnost nen poruena parodi a
e jedna a t sta mohou dnes rozezvuet troubu poslednho
soudu a ztra prostou palku. Pa se dovede svrchovan
radovat. Sr veselm a jej ert tm ezlo. Vichice asto vznik z
poklebku. Jej vbuchy, jej dny slvy, jej mistrovsk dla, jej
zzraky a jej epopeje sahaj a na samou hranici vesmru prv tak
jako jej hloup vann. Jej smch je sopen jcen, kter postk
celou zem. Jej vtipy sr jako jiskry. Nrodm vnucuje stejn sv
poklebky jako sv idely. Nejvy pamtnky lidsk vzdlanosti
snesou jej ironii a propjuj svou vnost jejmu tverctv. Pa
je vzneen; m zzran 14. ervenec, kter osvobodil svt;
psahu v Movn po n opakovaly vechny nrody; proila noc 4.
srpna, kdy za ti hodiny roztlo tiscilet feudln zzen; ze sv
logiky in vzpruhu jednomysln vle; znsobuje se ve vech
formch vzneena; svou z napluje Washingtona, Kosciuszka,
Bolivara, Botzarise, Riega, Bema (Bem byl maarsk generl;
bojoval roku 1845 proti Rakuanm za svobodu Maarska),Manina,
Lopeze (L. byl paraguaysk prezident; bojoval proti Argentin a
Brazlii za osvobozen sv zem.), Johna Browna, Garibaldiho; je
vude, kde se rozncuje budoucnost; v Bostonu roku 1779, na
ostrov Leonu v roce 1820, v Peti roku 1848, v Palermuroku 1860;
mocn heslo Svoboda inspiruje americk hlasatele zruen otroctv,
pohotov k boji na pdi Harpers Ferry, vlastence v Ancon
shromdn ve stnu Archi ped Gozziho hostincem na behu
moskm; k n se hls Kanaris (eck revolucion podobn jako
Botzaris.); ona zplodila argentinskho revolucione Quirogu a
italskho patriota Pisacanu; svobodn Pa vyzauje svou velikost
po celm svt; jej dech to byl, kter zavl Byrona do Missolunghi,
aby tam umel, a Mazeta (Mazet byl fr. lka vyslan jako len
lkask mise do Barcelony studovat mor; zemel brzy po pjezdu
do msta (1812).) do Barcelony; je tribunou pod nohou
Mirabeauovou a krterem pod nohou Robespierrovou; jej knihy,
divadla, umn, vda, psemnictv a jej filozofie jsou prukami
veho lidstva; m Pascala, Rgniera, Corneille, Descartesa, Jeana
Jacquesa Rousseaua, Voltaira pro okamik, Molira pro vechna
stolet; svj jazyk vkld do st celho svta a ten se stv Slovem;
v kad mysli burcuje ideu pokroku; osvobozujc dogmata, kter
kuje, vyzbrojuj cel pokolen, a z ducha jejch myslitel a bsnk,
kte se postavili do prvn ady od roku 1789, vyli vichni hrdinov
vech nrod; to vak j nikterak nebrn, aby si nezaskotaila.
Ohromn gnius, ktermu kme Pa, mn svt svou z,
zatmco uhlem nartv Bouginierv nos na ze Thseova chrmu
a na pyramidy pe Crdeville je zlodj.
Pa stle cen zuby; nevr-li, smje se.
Takov je Pa. Kou nad jejmi stechami jsou mylenky celho
svta. Hromada blta a kamen, chcete-li, ale nad tm morln
bytost. Je vt ne velik, je nesmrn. Pro? Protoe se odvauje.
Odvit se; jenom za cenu odvahy doshneme pokroku.
Vechny ulechtil vboje jsou vcemn odmnou za odvahu. Aby
vypukla revoluce, nesta, aby ji Montesquieu tuil, Diderot kzal,
Beaumarchais oznamoval, Condorcet vypotal, Arouet pipravil,
Rousseau promyslil; bylo teba, aby se Danton odvil.
Vkik: Odvahu! je jako pkaz Fiat lux! M-li lidstvo pokroit,
mus je z vin neustle povzbuzovat hrd pklad odvahy. Djiny
jsou tmito smlmi iny oslovny a lovk za nimi jde jako za
velkm svtlem. I jitenka se odvauje, kdy vychz. Pokouet se,
pekonvat, nalhat, vytrvat, bt vren sm sob, chytit se do
kku s osudem, udivit zhubu, e nm nahnala mlo strachu,
elit nespravedliv moci, stt pevn a se vztyenou hlavou, to jsou
pklady, jich, m nrod poteb, to je svtlo, kter ho rozpaluje.
Stejn blesk leh z Promtheovy pochodn jako z Cambronnovy
lulky.

XII

Budoucnost je utajena v lidu

Pask lid je i v munm vku klukem; jak dt, takov msto;

jenom proto jsme prv zkoumali orla ve vrabci.
Zdrazujeme, e zvlt v pedmst najdeme prav pask
plm; je tam ist krev; tam je prav jeho tv; tam lid pracuje a
trp a utrpen a prce jsou dv podoby lovka. Tam je nespoetn
mnostv neznmch bytost, tam v pedmst se to hem
nejpodivnjmi typy od nosie z nbe Rape a k pohodnmu z
Montfauconu. Fex urbis, kvasnice msta, vol Cicero; mob, luza,
dodv pohoren Burke; dav, mnostv, chtra. Ta slova lehce
vyslovte. Budi! Co na tom? Vad mi to, e chod bosi? Nedovedou
st; tm he. Opustte je proto? Uinte z jejich nedostatku
proklet? Neme svtlo proniknout davem? Vrame se k vkiku:
Svtlo! a nalhav volejme: Svtlo! Svtlo! Kdov, zdali
neprsvitnost najednou nezprsvitn? Co nejsou revoluce
promnami? Jdte, filozofov, ute, osvtlujte, zapalujte, mluvte
hodn nahlas, radostn vybhnte na vslun, bratete se s
nmstm, rozhlaujte dobr noviny, rozdvejte slabike,
vyhlaujte prvo, zanotujte Marseillaisu, rozsvejte naden,
trhejte zelen dubov ratolesti! Rozvite mylenku. Dav je mono
zulechtit. Umjme vyut nesmrn zpalnosti zsad a ctnost,
kter se v uritch hodinch rozjisk, vzplanou a chvj. Pouijte
bosch nohou, nahch rukou, hadr nevdomosti, ponenosti a
tmy, chcete-li dobt idelu. Zadvejte se do lidu a vystihnte
pravdu. Hote do tavn pece bezcenn psek, po nm lapete, a
se tam roztav a va; promn se v ndhern kilov sklo,
kterm Galilei a Newton objev hvzdy.

XIII

Mal Gavroche

Asi osm nebo devt let po udlostech vyprvnch v druh sti

tohoto romnu byl na bulvru Temple a v okol vodrny vdn
hoch, ktermu bylo tak jedenct dvanct let; hoch by byl dosti
dobe ztlesoval nartnut idel kluka; na rtech se mu smlo
mld, ale srdce ml smutn a przdn.
To dt strailo v muskch kalhotech, kter vak nemlo po svm
otci, a v ensk kazajce, kterou nemlo po sv matce. Ciz lid z
dobroinnosti oblkli kluka do starch hadr. A pece ml chlapec
otce i matku. Ale otec na nho nemyslil a matka ho vbec
nemilovala. Dti jako on zasluhuj soucitu vce ne kdo jin,
protoe jsou sirotky, tebae maj otce i matku.
Dt se nikde nectilo tak astn jako na ulici. Dlaba byla pro n
mk ne matino srdce.
Rodie je vykopli do svta.
Zadilo se prost po svm.
Byl to hlun, bled, mrtn, posmvan chlapec, il, ale
nevypadal zdrav. Toulal se, zpval, hrl o fazole, prohledval
strouhy, trochu kradl, ale jenom jako kradou koky a vrabci, vesele
se sml, kdy mu nadvali niem, ale zlobil se, kdy mu nkdo
ekl ulinku. Neml pste ani chlb, neml teplo, neml
lsku, ale byl vesel, protoe byl voln.
Kdy tyto uboh bytosti vyrostou v mue, zachyt je tm vdycky
ernov spoleenskho du a rozdrt je; ale dokud jsou jet dtmi,
unikaj mu, protoe jsou mal. Vude proklouznou. Ale a byl
chlapec sebeoputnj, kad druh nebo tet msc si kal: A
te se podvm na maminku. Opustil bulvry, Cirque, brnu
Saint-Martin, sestoupil na nbe, doel na pedmst a k
Salptrire, a kde se zastavil? Prv ped domem s dvojitm slem
50-52, kter ten u zn, ped Gorbeauovm barkem.
V tto dob byl bark 50-52, jindy oputn a vn ozdoben
cedul: Byty k pronajmut, zvltn nhodou obydlen nkolika
njemnky, kte, jak tomu v Pai velmi asto bv, se vzjemn
nestkali. Vichni patili k chudin, kter pon zadluenm
mnkem a sestupuje od bdy k bd do nejspodnjch vrstev a
ke dvma zjevm, ktermi kon vechny plody civilizace, k
metai, kter odklz blto, a hadri, kter sbr cry.
Hlavn njemnice z doby Jeana Valjeana u zemela a byla
nahrazena sice jinou, ale docela stejnou. Ktersi filozof ekl:
starch bab je vdycky dost.
Tato nov staena se jmenovala pan Burgonov a jejm ivotem
neprolo nic pozoruhodnho ne dynastie t papouk, kte
postupn vldli jejmu srdci.
Nejbdnj mezi tmi, kdo obvali bark, byla tylenn rodina;
otec, matka a dv ji dost odrostl dcery; vichni tyi bydlili v
podkrov v jedn z dr, o nich u byla e.
Rodina byla na prvn pohled npadn jenom bdou. Kdy otec
najmal podkrovn svtnici, ekl, e se jmenuje Jondrette. Krtce
po pisthovn, kter se podle pamtnho vroku hlavn
njemnice podobalo sthovn nieho, ekl Jondrette en, kter
jako jej pedchdkyn byla zrove domovnic a metla schody:
Matko, kdyby se nkdo nhodou piel peptat na Polka, Itala
nebo na panla, tak to jsem j.
Byla to rodina lehkomyslnho chuasa. Kdykoli k nim chlapec
pichzel, nachzel tam bdu s nouz, ale bez smvu, co bylo
jet smutnj; tma v krbu a chlad v srdcch. Kdy vstupoval,
tzali se ho: Odkud pichz? Odpovdal: Z ulice. Kdy
odchzel, tzali se ho: Kamjde? Odpovdal: Na ulici. Matka
mu kvala: Co tu vlastn chce?
To dt ilo v nedostatku nhy jako bled rostlina vzel ve sklep.
Netrplo tm a na nikoho se pro to nehnvalo. Vlastn ani
netuilo, jac by jeho rodie mohli bt.
Zato matka milovala ob jeho sestry.
Zapomnli jsme ci, e se na bulvru Temple tomu chlapci kalo
mal Gavroche. Pro se jmenoval Gavroche? Snad proto, e se jeho
otec jmenoval Jondrette.
Zd se, e nkter rodiny jsou pudov vedeny ke zpetrhvn
pout.
Svtnice, kterou Jondrette s rodinou obval v Gorbeauov barku,
byla posledn na konci chodby. Vedle, v jin svtnici, bydlil chud
mladk, ktermu kali pan Marius.

KNIHA DRUH

VELK MAN

Devadest let a dvaaticet zub

V ULICI BOUCHERAT, V ULICI NORMANDIE A T V ULICI

Saintonge ij dosud pamtnci, kte nezapomnli na pana
Gillenormanda a stle o nm rdi vyprvj. Byl ji star, kdy oni
byli jet mlad. Ti, kdo se teskn dvaj na neurit hemen stn,
ktermu se k minulost, dosud nezapomnli na siluetu z bludit
ulic v sousedstv Templu, kterm byla za Ludvka XIV. dna jmna
vech francouzskch provinci, jako dnes dvme novm ulicm ve
tvrti Tivoli jmna vech hlavnch evropskch mst; postup, v
nm, budi eeno jen tak mimochodem, je patrn pokrok.
Pan Gillenormand, jen byl v roce 1831 jet velmi il, patil k
lidem, kte jsou zajmav tm, e dlouho ili, a jsou zvltn,
protoe se kdysi podobali vem svm souasnkm, ale te se u
nepodobaj nikomu. Byl to podivn staec a kadm coulem syn
jin doby, prav a dokonal a trochu pyn man osmnctho
stolet, kter stavl na odiv sv manstv jako markz svj
lechtick titul. Bylo mu pes devadest let, chodil zpma, mluvil
poven, dobe vidl, hodn pil, jedl, spal a chrpal. Ml vech
dvaaticet zub. Brle si nasazoval jenom pi ten. Stle byl
ochoten se zamilovat, akoliv poslednch deset let tvrdil, e se ji
naprosto a docela zekl en. kval, e se u neme lbit, ale
nedodval: Jsem pli star, nbr jsem pli chud. kval:
Kdybych nebyl piel na mizinu. Ach j! Zstalo mu jenom
patnct tisc frank ronho dchodu. Jeho snem bylo zddit sto
tisc frank ron renty, aby si mohl dopt milenky. Urit
nepatil, jak vidme, k neduivm osmdestnkm, kte maj jako
pan Voltaire po cel ivot smrt na jazyku; to nebyla dlouhovkost
nakpnutho hrnce; tomuto veselmu starci se ustavin vedlo
dobe. Byl povrchn, prudk, prchliv. Pro kadou hloupost se
rozzlobil a nejastji docela na kor pravdy. Kdy mu odporovali,
zvedal hl; tloukl lidi jako v dob velkho stolet. Ml
neprovdanou, asi padestiletou dceru, kter namltil, kdy byl
rozzloben, a kterou by byl nejradji prskal biem. Jednal s n, jako
kdyby j bylo osm. Energicky polkoval sluebnictvo a kal: Ach,
ty mrcho! Jeho oblbenm zaklenm bylo: Tisc lter! Ml vak
tak chvle podivuhodnho klidu; denn se dval holit holiem,
ktermu kdysi peskoilo a jen pana Gillenormanda nenvidl;
rlil na nho pro svou enu, hezkou a varnou lazebnici. Pan
Gillenormand se obdivoval vlastn soudnosti a prohlaoval se za
velmi vtipnho. kval: Jsem skuten lovk vemi mastmi
mazan; kousne-li m blecha, hned vm, od kter eny na m
peskoila. Nejradji ml slova: citliv lovk a proda. Nedval
vak poslednmu slovu smysl, jak mu pisoudila nae doba, ale
vpltal je po svm zpsobu do drobnch satir, kter trousil u krbu
v ptelskm krouku. kval: Aby civilizace mla ode veho
trochu, poskytuje j proda i zbavn ukzky barbarstv. Evropa
m v malm formt vzorky z Asie a z Afriky. Koka je salnn typ
tygra, jetrka je kapesn krokodl, tanenice z Opery jsou rov
divoky; mue sice nesnd, ale podn mu pust ilou, anebo
ach, ty rozkon kouzelnice! ho promn v stici a potom bez
milosti spolknou. Kdeto karibsk divoky nechvaj kosti,
tanenice odhod jenom skopku. To jsou nae zpsoby; my
nehltme, my jen hryeme; myje nepipravujeme o ivot, my je jen
chytme do spr.

II

Jak pn, takov krm

Bydlil v Marais, v ulici Filles-du-Calvaire slo 6. Dm mu patil.

Od tch dob byl zbourn a pestavn a snad i slo se zmnilo v
peslovacch revolucch, jim jsou pask ulice podrobovny.
Bydlil ve starm a prostornm byt v prvnmposchod, mezi ulic a
zahradami; stny pokoj byly zakryty goblny a beauvaiskmi
alouny s vjevy z pastskho ivota. Nmty strop a stn byly v
malm opakovny na keslech. Lko zakrvala irok devtidln
zstna naten olamandalamskm lakem. V oknech visely tk
zclony a splvaly v krsnch mkkch zhybech. Zahrada, lec
pmo pod okny, se thla a k vysokmu francouzskmu oknu a lo
se k n po dvancti a patncti schodech, po kterch staec ile
sestupoval a vystupoval. Krom knihovny vedle svho pokoje ml
budor, na nm si velmi zakldal; byl to mil koutek, vyzdoben
ndhernm zlatistm alounem s kyticemi lili a kvt, zhotoven
na galejch Ludvka XIV., kter pan de Vivonne objednal u
galejnk pro svou milenku. Pan Gillenormand jej zddil po plach
tet z matiny strany, kter zemela stolet. Byl dvakrt enat.
Jeho vystupovn kolsalo mezi zpsoby dvoana, kterm nikdy
nebyl, a chovnm ednka, kterm by se byl mohl stt. Kdy se
mu chtlo, byl vesel a dovedl i lichotit. V mld patil k lidem,
kte jsou stle klamni manelkami, ale nikdy milenkami, protoe
jsou nejprotivnjmi manely, ale zrove nejroztomilejmi
milenci pod sluncem. Byl znalcem malskho umn. V pokoji ml
znamenit Jordaensv portrt neznmho mue, na kterm bylo
energickmi tahy ttce namalovno mnostv podrobnost, jako
by se tam byly nhodou setkaly. Pan Gillenormand se neoblkal ve
slohu Ludvka XV. ani nenosil kabt z doby Ludvka XVI., nbr
chodil jako vihk z doby direktoria. A do t doby se povaoval za
mladka a atil se podle mdy. Jeho frak byl z jemnho sukna, ml
irok vloky, dlouh osy a velk ocelov knoflky. K tomu nosil
krtk kalhoty a stevce s pezkami. Ruce ml neustle v kapsch
u vesty. Drazn kval: Francouzsk revoluce je houf bandit.

III

Luc-Esprit

V estncti letech byl jednoho veera v opee pozorovn dvma

lorony; ml tu est probudit zjem dvou zralch a slavnch
krasavic, o kterch psal Voltaire, Camargov a Sallov. Z
kovho ohn hrdinn ustoupil k mal tanenici, dvince, kter
kali Nahenryov; tehdy j bylo estnct let jako jemu a dosud byla
naprosto neznm; zamiloval se do n. asto na ni vzpomnal.
kval: Ach, ta byla hezk, ta mal Guimar-Guimardini-
Guimardinetka, kdy jsem ji naposled vidl v Longchamps vybran
a vkusn uesanou s tyrkysovmi ozdbkami; mla aty v barv,
kterou si oblbilo novopeen panstvo, a npadn rukvnk. On
nosil v mld kabtec z anglickho sukna, o nm rd a s nadenm
hovoval. Byl jsem obleen jako Turek z nejvchodnjho
vchodu, kval. Kdy mu bylo asi dvacet let, nhodou ho
zahldla pan de Boufflers a nazvala ho roztomilm blznkem.
Pohoroval se nade vemi politickmi a vldnmi vrazy a
povaoval je za nzk a mck. tval noviny, letky a gazety,
jak kval, a div se pitom smchy neudusil. Ach! volval. Co je
to za lidi? Corbire! Humann! Casimir Prier! to jsou mi, paneku,
ministi! Kdy si pomyslm, e jednou bude v novinch stt: Pan
Gillenormand ministrem! To je legrace! Nu, jsou tak pitom, e i to
by bylo mon! Nazval vechno pravm, tebas i neslunm
jmnem a ped enami pro to neupadal do rozpak. Hrubosti,
oplzlosti i neslunosti kal s udivenm a uhlazenm klidem, co
se tehdy povaovalo za elegantn. Takov byla neotesanost jeho
stolet. Musme poznamenat, e doba vzletnch ver v poezii byla
dobou hrubost v prze. Jeho kmotr pedpovdl, e bude
genilnm muem, a dal mu dv vznamn jmna: Luc-Esprit
(Luk, Duch svat).

IV

Staec, kter se chce dot stovky

V mld dostal nkolik cen v gymnziu v rodnm mst Moulinsu,

a bylo mu pedno vyznamenn vlastn rukou vvody Nivernaise,
ktermu kal vvoda Nevers. Ani konvent, ani smrt Ludvka XVI.,
ani Napoleon, ani nvrat Bourbon nestaily vymazat vzpomnku
na tu slavnost. Vvoda Nevers zstal pro nho velkm muem
stolet. Roztomil velmo, kval. A jak mu sluela modr
dov stuha! V och pana Gillenormanda odinila Kateina II.
zloin rozdlen Polska tm, e za ti tisce rubl odkoupila od
Bestueva tajemstv elixru k vrob zlata. To ho uvdlo v
naden. Zlat elixr, vykldal, ili Bestuevova lut tinktura,
kapky generla Lamotta, se v osmnctm stolet prodvaly za
louisdor v pluncovch lahvikch; byl to neomyln prostedek
proti pohromm lsky a univerzln prostedek proti Venui.
Ludvk XV. poslal dv st lahviek tchto kapek papei. Byl by se
jist rozhnval, kdyby mu byl nkdo ekl, e ten elixr nen nic
jinho ne chlorid rtunat. Pan Gillenormand zbooval
Bourbony a s hrzou vzpomnal na rok 1789; ustavin vyprvl,
jak se uchrnil ped hrzovldou a kolik chytrosti a dvtipu bylo
teba, aby mu nesali hlavu. Jestlie nkdo z mladch poal ped
nm vychvalovat republiku, zmodral a rozzlobil se tak, e div
neomdlel. asto narel na svch devadest let a kval: Doufm,
e neuvidm dvakrt tiadevadest rok. Jindy naznaoval lidem,
e je pesvden, e se doije sta let.

Bask a Nicoletta

Ml zvltn teorie. Zde je jedna z nich: M-li mu, kter vniv

miluje eny, manelku, o kterou nestoj, manelku, kter je
kared, zatrpkl, legitimn, nron, panovan a rliv, je teba
jen jedn vci, aby se z toho dostal a ml svat pokoj, a to je: a ji
nech vst finance. Ten stupek ho uvoln. ena se zamstn,
vniv se pust do rozhodovn, prsty j naichnou mdnkou,
star se o njemce, drezruje sedlky, rad se s noti, dotazuje se
advokt, navtvuje prvnky, vede pe, uzavr smlouvy,
povauje se za vldkyni, prodv, kupuje, spravuje, porou,
uvoluje se, ustupuje od ujednan smlouvy, postupuje prvo, stav,
bo, mamon a mrh, dopout se hloupost, zakld blaho
rodinn i veejn, a to ji utuje. Zatmco mu manelkou
opovrhuje, ena ct uspokojen, e pivd manela na mizinu.
Pan Gillenormand promtl tuto teorii do skutenosti, stala se jeho
ivotnm pbhem. Druh manelka spravovala jeho jmn
takovm zpsobem, e panu Gillenormandovi, kdy jednoho
krsnho dne ovdovl, zbylo prv jenom na ivobyt; zbvajcch
patnct tisc frank uloil do pojiovacho stavu, kter mu dval
doivotn dchod s podmnkou, e po jeho smrti ti tvrtiny
kapitlu ppadnou stavu. Souhlasil, protoe mu mlo zleelo na
tom, aby zanechal ddictv. Ostatn se ji na vlastn oi pesvdil,
e i ddick podly mohou propadnout neblahmu osudu a stt se
nrodnm majetkem; vdy pece pamatoval, jak byl sttn dluh
zredukovn na tetinu, a proto pramlo dvoval rejstku
sttnho dluhu. Darebctv z ulice Quincampoix! (Stedisko
burzovnch spekulac.) kval. Dm v ulici Filles-du-Calvaire mu
patil, jak jsme ji poznamenali. Pan Gillenormand ml k obsluze
domcnosti dv osoby: muskho a enskou. Kadho novho
sluhu pektil, jakmile u nho nastoupil. Dval jim jmna podle
kraj, odkud pochzeli: Nimesan, Coman, Poitouan, Pikaran.
Jeho posledn sluha byl zavalit, schvcen a dchavin
padestnk; neschopn bhat; protoe vak pochzel z Bayonne,
kal mu pan Gillenormand Bask. Vechny sluky se u nho
jmenovaly Nicoletta (i Magnonov, o kter promluvme pozdji).
Jednou se u nho pedstavila statn, vten kuchaka
ulechtilho typu domovnic. Kolik dte msn? otzal se pan
Gillenormand. Ticet frank.
Jak se jmenujete?
Olympie.
Dostane padest frank a bude se jmenovat Nicoletta.
 VI

Magnonov a jej dv dti

Bolest dval pan Gillenormand najevo hnvem; zuil, byl-li

zoufal. Ml velijak pedsudky, ale sm si dovoloval kdeco.
Povdli jsme u, e jeho vznanou vlastnost a dokonce jakmsi
vnitnm uspokojenm byla snaha, aby zstal dvorn a byl stle
pokldn za dvornho. kal tomu mt krlovskou povst.
Krlovsk povst mu asto vynesla podivn dary. Jednoho dne mu
v koku na stice pinesli baculatho novorozenho klouka,
vetcho, a se staven tslo, a zabalenho do peinek, kterho
mu pitala sluka vyhnan ped esti msci. Pan Gillenormand
byl tehdy dokonale zdrav tyiaosmdestnk. Z toho vznikly v
okol pomluvy a pohoren. Co od nho ta pobhlice oekv?
Komu chce tohle namluvit? Jak smlost! Jak stran pomluva!
Ale pan Gillenormand se vbec nerozhnval. Zadval se na
miminku s roztomilm smvem dobrka polichocenho
pomluvou, a ekl na et pomlouva: Nu tak? Co na tom? Stojte
tu jako spadl z nebe, jako byste niemu nerozumli. Vvoda
angoulmsk, levoboek Jeho Velienstva Karla IX., se oenil v
ptaosmdesti letech s patnctiletou abkou; pan Virginal, markz
Alluye, bratr kardinla de Sourdis, arcibiskup v Bordeaux, ml v
tiaosmdesti letech syna s komornou presidentov Jacquinov,
pravho syna lsky, kter se stal maltzskm rytem a dvoanem;
jeden z nejvtch mu tohoto stolet, abb Tabaraud, je synem
sedmaosmdestiletho mue. Na tom nen nic neobyejnho. A co
bible! Nicmn prohlauji, e tento panek nen mj. Postarejte
se o nho. On za nic neme. Pan Gillenormand se zachoval
lechetn. entina, kter se jmenovala Magnonov, mu ptho
roku poslala opt dcko. Zase to byl chlapec. Tentokrt se vak
pan Gillenormand vzdal. Vrtil matce oba klouky a uvolil se platit
na jejich vivu osmdest frank msn s podmnkou e mu
matka u nic podobnho nepole. Dodal: Doufm, e matka s
nimi bude dobe nakldat. Pijdu se obas na n podvat. A tak
to inil. Ml bratra, duchovnho, kter byl tiaticet let rektorem
akademie v Poitiers a zemel v devtasedmdesti letech.Ztratil
jsem ho jet mladho, kval pan Gillenormand. Jeho bratr, na
nho se mlokdo pamatoval, byl snenliv lakomec, kter byl
pesvden, e jako knz je povinen dvat almunu vem
chuasm, kter potk; dval jim vak jenom mky z dob prvn
revoluce a sou vyl z obhu, take tm zpsobem nael rajskou
cestu do pekel. Zato pan Gillenormand star neskrblil almunou a
dval rd a lechetn. Byl laskav, prudk, dobroinn; kdyby byl
bval bohat, byl by jist ml zlibu v ndhee. Chtl, aby vechno,
co se ho tkalo, bylo konno velkolep, i darebctv. Kdy byl
jednoho dne v ddick zleitosti finannm ednkem hrub a
oividn oizen, pronesl tento slavnostn vrok: Ach, jak
pinavost! Skuten se stydm, e si nkdo me takto mazat
kapsu. V tomto stolet se zvrhlo vechno, i lotrov. Hrome! Tak se
pece neokrd mu mho druhu. Okradli m jako v lese, ale
okradli m okliv. Sylvae sint consule dignae! (Lesy by mly bt
hodny konzula (z Vergiliovch Zpv pastskch).) Ml, jak jsme
ji dve ekli, dv manelky; s prvn ml dceru, kter se
neprovdala, a s druhou rovn dceru, kter zemela v ticeti
letech, provdala se z lsky, nhodou nebo snad i jinak, za vojka,
kter slouil od pky ve vojsku republiky a csastv, dostal u
Slavkova k a u Waterloo byl jmenovn plukovnkem. To je
hanba rodiny, kval star man. Hodn upal a jeho ruka si
pohrvala se zvltnm pvabem s krajkami na nprsence. V Boha
vil velmi mlo.
 VII

Pravidlo: Nvtvy pijmejme jen veer

Takov byl pan Luc-Esprit Gillenormand, jemu dosud nevypadaly

vlasy, spe ed ne bl, sesan za ui. Jednm slovem, byl to pi
vem podivnstv ctihodn mu.
Z osmnctho stolet ml frivolnost a vzneenost.
V prvnch letech restaurace tehdy byl pan Gillenormand jet
mlad, protoe mu bylo v roce 1814 teprve tyiasedmdest let
bydlil v pedmst Saint-Germain v uliciServandoni nedaleko
Saint-Sulpice. Do Marais se odsthoval, teprve kdy se po dvno
minulch osmdestch narozeninch zekl spoleenskho ivota.
Jakmile unikl spolenosti, zazdil se do svch zvyk. Hlavnm
pravidlem, od kterho nikdy neustoupil, bylo mt domovn dvee
po cel den zaven a pijmat nvtvy jakhokoliv druhu jenom
veer. V pt hodin poobdval a potom se dvee otevely. To bylo
mdou jeho stolet, nechtl od n upustit. Bl den je holota,
kval, a zasluhuje, aby se ped nm zavely okenice. Slun lid
rozsvt ducha, teprve kdy obzor zaehne hvzdy. Zabarikdoval
se ped celm svtem a nebyl by snad pijal ani krle. Star
elegance jeho doby.

VIII

Dva jet netvo dvojici

U jsme se zmnili, e pan Gillenormand ml dv dcery. Byl mezi

nimi rozdl deseti let. V mld si nebyly tm podobn, a nejenom
podle tve, i podle povahy by nikdo nehdal, e to jsou sestry.
Mlad byla mil due, naklonn vemu, co pedstavuje svtlo,
zamstnvala se kvtinami, bsnmi, hudbou, ustavin se
vznela v nadpozemskch vinch, byla stle naden,
oduevnl a ji od dtstv v mlnch pedstavch zasnouben
mui s hrdmi rysy. Star mla tak svj sen; v duchu vidla
njakho dodavatele, tlustho, ale bohatho vojenskho
zsobovatele, skvle hloupho manela, ztlesnn milin nebo
prefekta; pijmn host na prefektue, v pedsni sluha s
premovnm, oficiln plesy, slavnostn ei na radnici, ivot pan
prefektov, to vechno vilo v jej obraznosti. V dob, kdy byly
mladmi dvkami, unikaly sestry kad do svch sn. Ob mly
kdla: jedna andlsk, druh hus.
Pn se nikdy doslova nespln, alespo ne na tomto svt. Za
naich as nen na zemi rj. Mlad se sice provdala za mue
svch sn, ale zemela. Druh zstala svobodn.
Ve chvli, kdy tato ena vstupuje do naeho pbhu, je u
upejpavou zestrlou ctnost, kter se nedovede pro nic nadchnout,
enou s nejpiatjm nosem a nejtupjm duchem, s jakmi se
lze sejt. Charakteristick podrobnost: vyjma neju rodinn
krouek nikdo neznal jej kestn jmno. kalo se j jenom slena
Gillenormandov star.
V pokrytectv a petvce by byla pedila kadou miss. Byla
stydliv a do krajnosti. Mla stranou vzpomnku: jaksi mu
spatil jednou jej podvazek.
St jej neprosnou stydlivost jenom zvtilo. Jej teek na
ramenou nebyl nikdy dost neprhledn a nikdy dost vysoko
uvzan. Dvala mnostv zapinadel a pendlk tam, kam nikoho
ani nenapadlo pohldnout. Stydlivost m tu vlastnost, e
rozestavuje tm vce str, m mn je pevnost ohroena.
A pece a si ten sm objasn zhadu t star nevinnosti
nechala se bez nmitek polbit hulnskm dstojnkem, kter byl
jejm prasynovcem a jmenoval se Thodule.
Ale ani tato pze k hulnovi ji nepipravila o pezdvku
stydlivka, kterou jsme j pikli. Ve slen Gillenormandov bylo
tko se vyznat. Stydlivost je zpola ctnost, zpola neest.
Jako vybran doplnk spojovala slena stydlivost s
pobonstkstvm. Byla lenkou bratrstva Panny Marie; pi
nkterch slavnostech nosila bl zvoj, mumlala zvltn
modlitby, uctvala nejsvtj krev a nejsvtj srdce, cel
hodiny rozjmala ped oltem rokokov jezuitskho slohu v kapli,
kam obyejn vc nesmli, a jej due tam vzltala mezi
mramorov oblky a velk paprsky z pozlacenho deva.
Mla ptelkyni z bratrstva, starou pannu, jako byla sama, slenu
Vauboisovou, naprosto tupou, vedle kter si slena
Gillenormandov radostn pipadala jako veleduch. Mimo to, e
dovedla odkat Bernku bo a Zdrvas Maria, umla slena
Vauboisov pipravovat nejrznj zavaeniny. Slena Vauboisov
byla dokonalou pedstavitelkou svho druhu, byla hermelnem
poetilosti bez jedin poskvrnky rozumu.
Povzme jet, e slena Gillenormandov stm spe zskala ne
ztratila. Tak tomu bv u pasivnch povah. Nikdy nebyla
zlomysln, co je jakousi relativn dobrotou; as ostatn otupuje
hrany, a tak slena bhem let zjemnla. Bylasmutn, ale sama
tajemstv svho chmurnho smutku nerozumla. V cel jej bytosti
jako by ustrnul dokonvajc ivot, kter nikdy nezaal.
Vedla otcv dm. Pan Gillenormand ml u sebe dceru jako biskup
Lidumil sestru. Podobn hospodstv starce a star panny nejsou
nikterak vzcn a pohled na dva vchtky, kter se navzjem
podpraj, bv vdy dojemn.
Mezi starcem a starou pannou vyrstal v tomto dom jet
chlapec, kter se v ptomnosti pana Gillenormanda stle tsl a
mlel. Pan Gillenormand na dt mluvil vdycky jenom psnm
hlasem, a nkdy i s pozdvienou hol: Sem, panku! Pojte sem,
klacku, ulinku! Odpovzte, hlupku! A vs tu nevidm,
niemo! atd. atd. Zbooval ho.
Byl to jeho vnuk. S tm dttem se jet sejdeme.
 KNIHA TET

DD A VNUK

Staromdn saln

DOKUD PAN GILLENORMAND BYDLIL V ULICI SERVANDONI,

navtvoval nkolik velmi dobrch a velmi vzneench saln.
Pijmali ho tu, tebas byl man. Dokonce ho vyhledvali a velice
si ho vili, protoe ml dvojnsobnou dvku duchaplnosti
pedevm tu, kterou skuten ml, a potom onu, kterou mu
pitali. Nechodil nikam, kde by nebyl mohl hrt prvn housle.
Jsou lid, kte chtj mt stj co stj vliv a daj, aby se spolenost
obrala jenom jimi; tam, kde nemohou bt proroky, hraj si na
prmae. Ale pan Gillenormand nebyl lovk tohoto druhu; za
uznn v roajalistickch salnech, kter navtvoval, nemusil platit
sebectou. Byl vude prorokem. Stvalo se mu asto, e se postavil
panu de Bonald (Spisovatel a filozof.) a dokonce se ozval i proti
panu Bengy-Puy-Valle (Poslanec stavodrnho shromdn,
krajsk rada.).
Kolem roku 1817 trvval pravideln dv odpoledne v tdnu v
nedalekm dom v ulici Frou, u pan baronky T., ctihodn a
ven dmy, jej manel byl za Ludvka XVI. francouzskm
vyslancem v Berln. Baron T., kter se za svho ivota vniv
oddval extzm a magnetickm vidnm, zemel v cizin jako
zchudl emigrant a zanechal jen deset svazk rukopisu, svzanho
do ervenho safinu a se zlatou ozkou. Byly to velmi zajmav
vzpomnky na Mesmera a jeho nauku. Pan baronka T.
neuveejnila tyto memory, protoe j to nedovolila dstojnost;
ila z mal renty, kter bhvjak peila bouliv doby. Pan de T.
ila v chudobn, ale vzneen a hrd odlouenosti ode dvora, od t
velmi smen spolenosti, jak kvala. Nkolik ptel se dvakrt
tdn schzelo u jejho vdovskho krbu a tvoilo ryze roajalistick
saln. Pili aj a podle toho, jak vl vtr elegick nebo
dithyrambick , vzdychali nebo kieli hrzou nad stoletm,nad
chartou, nad buonapartisty, nad zneuctnm modr stuhy tm, e
d Sv. Ducha dvaj manm, nad jakobnstvm Ludvka XVIII.,
a docela eptem se obrali nadjemi, kter vzbuzoval krlv bratr,
pozdj Karel X.
Radostn tam vtali hanliv psniky, v nich se Napoleonovi kalo
Nicolas. Vvodkyn, nejjemnj a nejpvabnj eny svta, se
rozplvaly nad popvky namenmi zase proti astnkm
federan slavnosti:

Zastrte si, patrioti,

zas do kalhot koili,
a neeknou, e jste znova
bl prapor vztyili.

Bavili se hdankami, kter pokldali za hrozn, nevinnmi

slovnmi hkami, o nich si myslili, e jsou jedovat, a konen i
tyvermi a distichy. Tak na mrn kabinet Dessollesv, jeho
leny byli pnov Decazes a Deserre, byla namena tato slovn
hka:

Pour raffemir le trne branl sur sa base,

Il faut changer de sol, et de serre et de case.
(Chcete-li upevnit svj otesen trn,
Vymte pozemek, sklenk i dm.)

Nebo sestavovali seznam len snmovny, t hnusn jakobnsk

snmovny, nebo adili jmna tak, e tvoila smn vty, jako je
tato: Damas, Sabran, Gouvion Saint-Cyr (A pan s oblbenou avl
pijdou nejist.).
V tto spolenosti se parodovala revoluce; rdi pekrucovali a
zveliovali vbuchy revolunho hnvu a zpvali sv malichern
a ira.
Ah! a ira! a ira! a ira!
Les buonapartist la lanterne. (Revolun pse s refrnem:
Aristokrati na lucernu! (zde: Bonapartist na lucernu!).)

Hanliv popvky jsou jako gilotina; stnaj lhostejn dnes tu, ztra
onu hlavu. Je to jen obmna.
Ve Fualdsov procesu, kter byl veden v roce 1816, se zastvali
Bastida a Jausiona, protoe Fualds byl buonapartista.
Svobodomyslnm kali brati a ptel, co bylo nejhor urkou.
Jako mnoh smetit, tak i saln pan baronky T. ml dva kohouty.
Jednm byl pan Gillenormand, druhm hrab Lamothe-Valois, o
kterm se s jakousi ctou eptalo: Vdy pece vte. To je Lamothe,
znm z pbhu o nhrdelnku (Hrabnka La Mothov ukradla
nhrdelnk obrovsk ceny; jejm prostednictvm jej kardinl Rohan
daroval krlovn, aby zskal jej pze v letech 1784 86). Politick
strany asto udlej podivnou amnestii.
Dodejme toto: v mansk spolenosti si mlo v toho, kdo
snadno navazuje znmosti; je teba opatrn pijmat hosty; jako
ubv teploty v blzkosti tch, kterm je zima, tak se zmenuje
vnost stykem s opovrhovanmi lidmi. Starodvn aristokratick
spolenost byla povznesena nad tento zkon jako nad vechny
ostatn. Marigny, bratr pan de Pompadour, navtvoval knete
Soubise. Pesto? Ne, proto. Du Barry, kmotr Vaubernierov, je
vtanm hostem pana marla de Richelieu. Tenhle svt je Olymp.
Merkur i kne Gumne jsou tu jako doma. I zlodj sem m
pstup, je-li bohem.
Hrab Lamothe, kter byl v roce 1815 ptasedmdestilet staec,
byl mlenliv a vn, ml hranatou a chladnou tv, dokonale
zdvoil zpsoby, kabt zapjat a k nkrnku a velik, stle
zken nohy ve zplihlch kalhotch barvy sieny plen. Jeho
obliej ladil s barvou jeho kalhot.
Hrabte Lamotha si v tomto saln vili pro jeho proslulost, a
co je podivn, ale pravdiv, pro jmno Valois.
Zato vnost pana Gillenormanda byla ryz. Byl autoritou, a
akoliv byl lehkomysln, ml imponujc, dstojn a mansky
hrd chovn, kter vak nebylo na kor veselosti; k tomu vemu
se jet pojil jeho vysok vk. Nikdo neproije stolet bez nsledk.
Lta mu nakonec vytvo kolem hlavy ctyhodnou svatoz.
Krom toho ml hromadu npad, kter byly vykesny ze starho
kamene. Kdy napklad prusk krl dosadil Ludvka XVIII. a
navtvil ho jako hrab ruppinsk, pijal ho potomek Ludvka XIV.
s nejjemnj impertinenc asi jako braniborskho markrabte. Pan
Gillenormand s tm souhlasil: Vichni krlov, ekl, kte nejsou
krli francouzskmi, jsou jaksi krli provinnmi. Jednou se nkdo v
jeho ptomnosti otzal: Co hroz redaktoru asopisu Courrier
francais? a jin odpovdl: Exekuce. Pan Gillenormand
poznamenal: Ovem ne doma, ale na ibenici.
Podobn npady pomhaj vybudovat spoleensk postaven.
Pi Te Deum na oslavu nvratu Bourbon spatil v prvodu
Talleyranda a prohodil: Podvejme se, Jeho Excellence Zlo.
Pan Gillenormand pichzval obyejn v doprovodu dcery,
vythl star panny, kter bylo tehdy nco pes tyicet let, akoliv
vypadala na padest, a malho, hezkho sedmiletho chlapce,
svho a rovho, se astnma a dvivma oima, kter v
saln snad neslyel nic jinho ne epot: Jak je hezk! koda ho!
Uboh hoch! Bylo to dt, o nm byla ped chvl zmnka. kali
mu uboh hoch, protoe jeho otec byl loirsk bandita.
Ten loirsk bandita byl ze pana Gillenormanda, o nm jsme se
u zmnili a kterho pan Gillenormand oznaoval za hanbu rodiny.
 II

Rud straidlo doby

Kdo by si byl tehdy zajel do msteka Vernonu a proel se po

krsnm monumentlnm most, kter, doufejme, bude brzy
nahrazen ohavnm mostem etzovm, spatil by hned pi
pohledu dol asi padestiletho mue s koenou epic na hlav,
odnho v kalhoty a kazajku z edho sukna, na n bylo piito
cosi zaloutlho, co kdysi bvalo ervenou stukou; na nohou ml
devky, byl osmahl, pod tm blmi vlasy ml skoro ern
obliej, pes tv se mu od ela thla dlouh jizva, byl sehnut,
shrben a pedasn zestrl, s rem v jedn a s abkou v druh
ruce se denn ohnl na zahrdce, kter soused s mostem a tvo
s jinmi zahrdkami etz teras na levm behu Seiny; jsou to mil
zkout, sam kvtina, a dalo by se o nich ci: to jsou zahrady,
kdyby byly mnohem vt, nebo: to jsou kytice, kdyby byly trochu
men. Vechny ty zahrdky sahaj od eky k domkm. Mu v
krtk kazajce a devcch, o nm jsme prv mluvili, bydlil okolo
roku 1817 v nejskrovnjm domku na nejum pruhu zem. il
tam sm v tichu a chudob s enou ani mladou ani starou, ani
hezkou ani oklivou, ani venkovskou ani mstskou, kter mu
posluhovala. Kousek zem, jemu kal zahrada, byl povstn po
celm mst ndhernmi kvtinami. Obral se jedin svou
kvtnic.
Pilnou prac, vytrvalost, pozornost a hojnm zalvnm podailo
se mu tvoit po stvoiteli a vypstovat zvltn odrdy tulipn a
jiin, na jak ani sama proda nepila. Byl dmysln; pedstihl
Soulange Bodina v zakldn malch zhon s hlnou z vesovit
a pstoval vzcnou americkou a nskou flru. V lt bval ji od
svtn mezi zhony a vysekval, oezval, plel a zalval, chodil
mezi svmi kvtinami s vrazem dobroty, smutku a nhy, jindy se
zamyslil a stval nehnut cel hodiny, naslouchal zpvu ptka na
strom, tbetn dcka v dom, nebo upral zrak na stblo trvy s
kapkou vody, kter v slunci hoela jako karbunkul. Jedl stdm a
pil vce mlka ne vna. K dtem byl shovvav a trpl, aby ho
sluebn hubovala. Byl tak ostchav, e pipadal a plach;
vychzel zdka, mluvil jenom s chuasy, kte zaklepali na jeho
okno, a s farem, dobrm starm abbm Mabeufem. Byl-li kdo z
msta nebo nkter cizinec zvdav na jeho tulipny a re a
zazvonil u malho domku, otvral s smvem dvee. Byl to onen
loirsk bandita.
Kdo by byl tehdy etl vojensk pamti, biografie, Moniteura a
zprvy Velk armdy, byl by pekvapen, jak asto se tam objevuje
jmno Georges Pontmercy. Georges Pontmercy slouil v mld v
saintongeskm pluku. Pak vypukla revoluce. Saintongesk pluk
tvoil st rnsk armdy; bval monarchistick pluky si mohly
ponechat jmna provinci i po pdu monarchie a teprve roku 1794
byly spojeny v brigdu. Pontmercy se bil u pru, Wormsu,
Neustadtu, Turkheimu, Alzey, Mohue, kde patil ke dvma stm
mu, kte tvoili Houchardv zadn voj. S jedencti druhy
ubrnil star val v Andernachu proti sboru prince hessenskho a
ustoupil k hlavnmuvojsku, teprve kdy neptelsk kann
prolomil ze od obruby a k nspu. Pod Klberem se bil u
Marchiennes a v bitv u Mont-Palissel mu kartov nboj
rozttil rameno. Potom peel na italsk hranice a byl mezi ticeti
grantnky, kte s Joubertem hjili Tendsk prsmyk. Joubert byl
jmenovn generlem-adjutantem a Pontmercy porukem.
Pontmercy stl po boku Berthiera v deti kul v bitv u Lodi, po n
Bonaparte prohlsil: Berthier byl dlostelec, jezdec i grantnk.
Pontmercy vidl svho bvalho velitele padnout u Novi ve chvli,
kdy zdvihl avli a zvolal: Vped! Byl pidlen se svou setninou na
pinasu lehkou poben lo, kter plula z Janova do kterhosi
malho pobenho msta, a narazil na sedm nebo osm anglickch
plachetnch lod. Janovsk kapitn chtl hodit dla do moe, ukrt
vojky v podpalub a proklouznout jako kupeck lun. Pontmercy
dal vztyit na vlajkov stor nrodn barvy a hrd proplul palbou
anglickch fregat. spchem vzrostla jeho odvaha, take o dvacet
mil dle napadl a dokonce zajal velkou anglickou nkladn lo,
kter dopravovala vojsko na Siclii a byla a ke stornm palkm
nacpna lidmi a komi. V roce 1805 bojoval v divizi Malherov,
kter arcivvodovi Ferdinandovi odala Gnzburg. V deti kul u
Wettingen zachytil do nru smrteln zrannho plukovnka
Maupetita, kter stl v ele devtho dragounskho pluku. U
Slavkova se vyznamenal v obdivuhodnm pochodu v kolonch za
neptelsk palby. Kdy jzda carsk gardy zniila prapor tvrtho
adovho pluku, byl Pontmercy mezi tmi, kdo se pomstili a gardu
na hlavu porazili. Csa mu udlil k. Pontmercy byl postupn
svdkem zajet Wrmsera v Mantov, Melase v Alexandrii, Macka
v Ulmu. Byl v adch osmho sboru velk armdy, jemu velel
Mortier a kter se zmocnil Hamburku. Potom pestoupil k
ptapadestmu adovmu pluku, bvalmu flanderskmu. U
Jlovho byl na hbitov, kde se hrdinn kapitn Louis Hugo, strc
spisovatele tto knihy, udrel po dv hodiny jen s tiaosmdesti
mui proti nporu neptelsk armdy. Pontmercy byl jednm ze
t, kte vyli ivi z tohoto hbitova. Bil se u Frdlantu. Spatil
Moskvu, potom Berezinu, Ltzen, Budyn, Drany, Wachau,
Lipsko a soutsky gelenhausensk; uvidl Montmirail, Chteau-
Thierry, Craon, behy Marny, behy Aisny a hrozn leen u
Laonu. U Arnay-le-Duc, ji jako kapitn, rozavloval deset kozk
a zachrnil ne svho generla, ale destnka. V t arvtce byl
hodn posekn a jenom z lev pae mu vythli sedmadvacet
lomk rozttn kosti. Osm dn ped kapitulac Pae si
vymnil slubu s kamardem a pestoupil k jzd. Hodil se ke
vemu, jako prost vojk dovedl zachzet se avl i s runic, a
stejn dobe jako dstojnk velet kadron jzdy i praporu pchoty.
Z tto schopnosti, zdokonalen vojenskm vcvikem, vychzej
zvltn vojska, jako napklad dragouni, kte jsou souasn jezdci
i pky. Pontmercy nsledoval Napoleona na Elbu. U Waterloo
byl velitelem kadrony kyrysnk v Duboisov brigd. Dobyl
praporu lneburskho pluku a zbrocen krv sloil jej k csaovm
nohm. Kdy pebral zstavu z praporenkovy ruky, byl seknut
avl pes obliej. Spokojen csa na nj zavolal: Jsi plukovnk, jsi
baron, jsi dstojnk estn legie! Pontmercy odpovdl: Sire, dkuji
vm jmnem pozstal vdovy. Za hodinu nato klesl v voze u
Ohainu. A kdo tedy vlastn je Georges Pontmercy? Prv onen
loirsk bandita. Kus jeho ivota jsme u vidli. Kdy byl
Pontmercy po bitv u Waterloo zachrnn z ohainskho vozu,
podailo se mu dostat k armd a vlekl se od jednoho
ambulannho vozu k druhmu a k loirskm ubikacm.
Restaurace ho propustila s polovinm platem a vykzala mu pobyt
ve Vernonu, toti dala ho tam pod policejn dohled. Krl Ludvk
XVIII. neuznal nic z toho, co se udlo za stodenn vldy, tud ani
jeho hodnost dstojnka estn legie, ani hodnost plukovnka, ani
jeho baronsk titul. Pontmercy vak nepromekal jedinou
pleitost, kdy se mohl podepsat plukovnk baron Pontmercy. Ml
jedin star modr kabt, ale nikdy nevyel z domu, aby si naped
nepipjal rici dstojnka estn legie. Krlovsk prokurtor ho
dal upozornit, e ho nvladn pedvol, protoe nezkonn nos
d. Kdy mu ochotn prostednk vydil vstrahu, odpovdl
Pontmercy se smutnm smvem: Nevm, zda neumm
francouzsky j, i zda jste francouzsky zapomnl vy, ale jist je, e
vm nerozumm! Pak cel tden den po dni vychzel s ric na
kabt. Nikdo se neodvil ho znepokojovat. Ministr vojenstv a
velc generl okresu mu dvakrt nebo tikrt napsali na adresu:
Pan major Pontmercy. Vracel dopisy nerozpeetn. V t dob
Napoleon na Svat Helen stejn nakldal s dopisy sira Hudsona
Lowa, kter byly adresovny generlu Bonapartovi. Pontmercy ml
nakonec, nech nm ten promine lidov pirovnn, stejnou
slinu v stech jako jeho csa.
Podobn kartagint vojci zajat v m odmtali zdravit Flaminia,
nebo v sob mli trochu Hannibalova ducha.
Jednoho jitra potkal Pontmercy na vernonsk ulici krlovskho
prokurtora, pistoupil k nmu a otzal se: Pane krlovsk
prokurtore, smm nosit svou jizvu?
Dostval jen hubenou poloviku platu velitele kadrony. Najal si
ve Vernonu nejmen domek, jak mohl nalzt. il v nm sm,
prv jsme vidli jak. Za csastv nael mezi dvma vlkami dosti
asu, aby se oenil se slenou Gillenormandovou. Star man,
pobouen a do due, svolil s povzdechem a ekl: K tomuhle jsou
nyn donucovny i nejvzneenj rodiny. Roku 1815 zemela pan
Pontmercyov, ena po vech strnkch obdivuhodn, ulechtil,
vzcn a hodn svho manela, a zanechala mu chlapeka. Byl
plukovnkovou radost v jeho samot. Ale dd vnuka panovan
dal a prohlsil, e ho vydd, nebude-li mu vydn. Otec ustoupil
zjmu malikho, a kdy mu bylo zakzno milovat dt,
zamiloval si kvtiny. Vlastn se zekl veho, nepobuoval a ani
nekonspiroval. Sv mylenky dlil mezi vci nevinn, ktermi se
zamstnval, a vci velik, kter vykonal. Trvil as bu tm, e se
til, a rozkvete karafit, nebo vzpomnal na Slavkov.
Pan Gillenormand nikdy o plukovnkovi nemluvil, a na to, e
utrousil posmnou poznmku o jeho baronskm titulu. Vslovn
pikzal, aby Pontmercy nikdy syna nenavtvoval, nikdy s nm
nemluvil, jinak e by ho vrtil, zavrhl a vyddil. Pro rodinu
Gillenormandovu byl Pontmercy praivou ovc. Zamleli vychovat
chlapce podle svho vkusu. Plukovnk snad chybil, e pijal tyto
podmnky, ale podrobil se jim, protoe vil, e dl dobe a e
obtuje jenom sebe. Ddictv dda Gillenormanda nebylo velk,
ale ddictv sleny Gillenormandov star bylo znan.
Neprovdan teta byla bohat; mli jmn po matce a syn jej sestry
byl jejm nejblim ddicem
Chlapec, kter se jmenoval Marius, vdl, e m otce, ale nic vc.
Nikdo o nm nemluvil. Ale ve spolenosti, do n ho ddeek
vodval, si pesto ze eptn, nedoeknutch slov a vznamnch
pohled domyslil leccos, a protoe ponenhlu naskl ideami a
pesvdenm, kter byly, abychom pesn ekli, jeho jedinm
ovzdum, nauil se myslit na otce s pocitem hanby a se sevenm
srdcem.
Zatmco Marius vyrstal, odjdl plukovnk kad tet msc z
Vernonu, plae, jako trestanec unikl z vzen, pijdl do Pae a
postval v chrmu Saint-Sulpice v hodinu, kdy teta
Gillenormandov vodila Maria na mi. Tam ukryt za pilem,
nehybn, neodvauje se dchat v obav, aby se neohldla, dval se
na sv dt. Zjizven vlenk se bl star panny.
Tak se seznmil s abb Mabeufem, vernonskm farem. Tento
dstojn knz ml bratra, kter byl zdunm starostou v chrmu
Saint-Sulpice, a ten si nkolikrt viml mue pozorujcho dt,
viml si i jizvy na jeho tvi a velk slzy v jeho oku. Tento mu,
jen vypadal tak mun a pitom plakal jako ena, zdunho
starostu ohromil. Jeho podoba mu utkvla v pamti. Kdy jednoho
dne zajel do Vernonu na nvtvu k bratrovi, potkal plukovnka
Pontmercyho na most a poznal mue ze Saint-Sulpice. Zdun
starosta promluvil o nm s bratrem a oba ho pod lhostejnou
zminkou navtvili. Ta nvtva nebyla posledn. Plukovnk byl
zpotku uzaven, ale pomalu roztval a far a zdun starosta
se dovdli, jak Pontmercy obtoval sv tst budoucnosti dtte.
Far si poal vit plukovnka a plukovnk si zamiloval fare.
Ostatn nikdo se nesptel a nesroste tak dobe jako star knz a
star vojk, jsou-li si podobni v upmnosti a dobrot. V jdru je to
t lovk. Jeden se zasvtil vlasti pozemsk, druh vlasti nebesk;
jin rozdl v tom nen.
Dvakrt za rok, k prvnmu lednu a na sv. Ji, psval Marius otci
dopisy, kter mu diktovala teta a kter byly, jako by je byl opsal z
njak pedlohy; nic jinho pan Gillenormand nedovolil; otec
odpovdal listy plnmi nhy, ale dd je bez peten strkal do
kapsy.

III

Requiescant

Saln pan de T. bylo vechno, co Marius znal ze svta. Byl

jedinm otvorem, kterm mohl nahldnout do ivota, otvorem
temnm, z kterho vanul sp chlad ne teplo, sp tma ne svtlo.
Dt, kter pi vstupu do tohoto podivnho svta bylo ztlesnnou
radost a svtlem, ponenhlu zesmutnlo, a co se jet vce p
tomuto vku, zvnlo. Marius, ustavin obklopen dstojnmi a
podivnmi osobami, se kolem sebe rozhlel s jakmsi vnm
divem. Vechno se spolilo, aby v nm tento as zvtovalo. V
saln pan de T. byly staik a velmi ctihodn lechtiny, kter
mly jmna jako Mathan, No, Levis; Levis vyslovovaly jako Levi, a
Cambis, jako Cambyse. Star oblieje a starozkonn jmna se v
dui dtte msily s bibl, kter se uil nazpam, a Mariovi, kter
se na n uden dval, kdy vechny ty eny sedly v krouku
okolo dohasnajcho krbu, sotva osvtleny lampou se zelenm
stnidlem, pipadaly se svmi psnmi profily, edmi nebo blmi
vlasy, dlouhmi staromdnmi aty ponurch odstn a dkm
slavnostnm a bezmla plachm slovem ne jako eny, ale jako
patriarchov a mgov, ne jako skuten tvorov, ale jako pzraky.
Mezi n se vmsilo nkolik kn, astch host staromdnho
salnu, a nkolik lechtic: markz Sassenay, tajemnk pan de
Berry, vikomt Valory, kter uveejoval jednormov dy pod
pseudonymem Charles-Antoine, kne beauffremontsk, kter,
jet nijak star, ml prokvetlou hlavu a hezkou duchaplnou enu,
jej odvn vystien toalety z ervenho sametu se zlatm
tepenm ponkud zaplaovaly tmu a ponurost kolem, dle
markz Coriolis dEspinouse, prav Francouz, kter se nejlpe
vyznal v pimen zdvoilosti, kne Amendre, dobrk s
laskavm smvem, a ryt Port-de-Guy, ast host knihovny v
Louvr, kter se kalo krlovsk kabinet. Pan de Port-de-Guy,
holohlav a spe zestrl ne star, byl v roce 1793 prv
estnctilet; kdy odepel psahat vrnost republice, byl posln
na galeje, kde byl pikovn etzem k osmdestiletmu starci,
arcibiskupu v Mirepoix, vznnmu za stejn provinn. To bylo v
Toulonu. Veer mli nazeno chodit na popravit a sbrat hlavy a
tla lid popravench ve dne; na zdech nosvali krvcejc trupy a
jejich erven trestaneck kukly mly vzadu zaschl krvav skvrny,
such rno a zavlhl veer. Tyto tragick pbhy se asto
vyprvly v salnu pan de T.; m vce host proklnali Marata,
tm vce tleskali Trestaillonovi. Nkolik poslanc nesvolvan
snmovny, pan Thibord du Chalard, pan Lemarchant de
Comicourt a povstn prma pravice, pan Cornet-Dincourt, tam
hrvali whist. Ferrettsk justicir s hubenmi ltky v krtkch
kalhotch se nkdy stavval v tomto salnu cestou k panu de
Talleyrand. astnil se zbav hrabte artoiskho a jako prav opak
Aristotela, pikrenho pod Kampaspou, nauil tanenici
Guimardovou lzt po tyech a tak ukzal staletm, e justicir
me pomstt filozofa.
Z duchovnch osob tam chodval abb Halma, jemu pan Larose,
jeho spolupracovnk v La Foudre (Blesk), kval: Ach, komu dnes
nen padest? Snad nkolika holobrdkm. Potom abb
Letourneur, krlovsk kazatel, abb Frayssinous, kter nebyl jet
ani hrabtem ani biskupem, ani ministrem ani pairem a nosil
starou kleriku s utrhanmi knoflky, potom abb Keravenant, far
kostela Saint-Germain-des-Prs; potom papesk nuncius, kterm
tehdy byl monsignore Macchi, arcibiskup nisibisk, pozdj
kardinl, kter se vyznaoval dlouhm myslitelskm nosem, a jin
monsignore, jeho titul byl: abbate Palmieri, domc prelt, jeden
ze sedmi protonot Svat stolice, kanovnk baziliky libersk,
advokt svatch, postulatore di santi; tento titul se tk
kanonizanch zleitost a zna asi tolik jako zpravodaj rajskho
oddlen; konen se zde objevovali dva kardinlov, pan de la
Luzerne a pan de Clermont-Tonnerre. Pan kardinl de Luzerne byl
spisovatel a o nkolik rok pozdji ml est uveejovat lnky v
Conservateuru vedle prac Chateaubriandovch; pan de Clermont-
Tonnerre byl arcibiskupem toulouskm a pichzval na letn
pobyt do Pae k svmu synovci, markzi Tonnerrovi, kter byl
ministrem nmonictv a vojenstv. Kardinl de Clermont-
Tonnerre byl mal vesel staec, kter pod vykasanou klerikou
neustle ukazoval erven punochy; nenvidl Encyklopedii a
vniv rd hrl kulenk, a lid, kte tehdy prochzeli v letnch
podveerech ulic Madame, kde byl Clermont-Tonnerrsk palc, se
zastavovali, aby slyeli nrazy koul a ostr hlas kardinlv, kdy
volal na konklvistu monsignore Cottreta, karystskho biskupa in
partibus (V kraji nevcch, tj. bez vlastn diecze (lat.).): Abb,
zaznamenej, mm karambol. Kardinl de Clermont-Tonnerre byl
uveden k pan de T. svm nejlepm ptelem, panem de
Roquelaure, bvalm biskupem senliskm a jednm ze tyiceti
len Akademie. Pan de Roquelaure vynikal vysokou postavou a
horlivost v Akademii; sklennmi dvemi slu, sousedcho s
knihovnou, kde tehdy Akademie zasedala, mohli zvdavci kad
tvrtek starho senliskho biskupa pozorovat; bval vdy erstv
napudrovn, nosil fialov punochy a obracel se ke dvem zdy
asi proto, aby lpe ukzal svj kolrek. Vichni ti duchovn, akoliv
to byli vtinou spe dvoan ne sluebnci crkve, zvtovali
vnost salnu baronky T., jeho lechtick rz potvrzovalo pt
francouzskch pair; markz Vibraye, markz Talaru, markz
Herbouville, vikomt Dambray a vvoda valencijsk. Pestoe
vvoda valencijsk byl knetem monackm, tedy nezvislm
panovnkem, kladl ideu Francie a pairstv tak vysoko, e se na
vechno dval jako Francouz. kval: Kardinlov jsou
francouzt pairov ma; lordi jsou francouzt pairov Anglie.
Ostatn v tomto stolet bylo teba, aby revoluce zashla do veho,
a proto byl lechtick saln, jak jsme ji ekli, ovldn manem.
Vldl v nm pan Gillenormand.
Zde byl vkvt a jdro bl pask spolenosti. Zde byl kad
vynikajc lovk, tebas i roajalista, podroben psnmu soudu. I v
nejproslulej osobnosti se me skrvat trochu anarchie. Kdyby
tam byl piel Chateaubriand, byl by vzbudil senzaci jako Otec
Duchne. Pece vak se nkolika monarchistm, smenm s
republikou, podailo proniknout do tohoto pravovrnho krouku
a byli tam ze snenlivosti trpni. Hrb Beugnot tam byl pijat k
polepen.
Dnen lechtick salny se ji nepodobaj tehdejm, pedmst
Saint-Germain pchne dnes kacstvm a roajalist jsou demagogy,
co kme k jejich chvle.
Protoe se u pan de T. schzela vzneen spolenost, vldl tam
vybran a hrd duch s ntrem svrchovan zdvoilosti. Zvyk
pipoutl vechny bezdn vyumlkovanosti, kter byly
zosobnnm starho, sice pohbenho, ale dosud nkde
pevajcho reimu. Nkter z tch zvyk, obzvlt ve
vyjadovn, byly podivn. To, co vlastn bylo starobylost, byl by
povrchn pozorovatel povaoval za malomstsk zptenictv.
Ktersi dm se tam kalo pan generlka. Osloven pan
plukovnice nebylo nikterak nezvykl. Roztomil pan de Leon
bezpochyby na pamtku vvodkyn longuevillsk a vvodkyn
chevreusk dvala pednost tomuto osloven ped titulem
princezna. Markza Crquyov si tak dvala radji kat pan
plukovnice.
Tento drobn vzneen svt vynael v Tuilerich nov,
vyumlkovan osloven; pi hovoru s krlem se kalo krl, a
mluvilo se s nm ve tet osob, ale nikdo mu neekl Vae
Velienstvo, protoe pm osloven Vae Velienstvo bylo
poskvrnno uchvatitelem.
Posuzovali tam udlosti i lidi. Posmvali se svmu stolet, co je
zbavovalo povinnosti mu rozumt. Vzjemn se podporovali v
asu. Podleli se o tu trochu svtla, kterou mli. Metuzalm
pouoval Epimenida (Epimenides byl eck filozof, kter spal 57 let
v jeskyni.). Hluch vysvtloval slepmu, co se dje kolem nich.
Neuznvali dobu, kter ubhla od exilu v Koblenci, a protoe
Ludvk XVIII. sedl z bo milosti ptadvacet let na trn, byli
emigranti prvem v ptadvactm roce sv mladosti.
Vechno bylo opt uvedeno v soulad; nic neilo pespli; slovo
bylo sotva dechem; noviny, kter psaly v souhlasu se salnem, byly
modern asi jako papyrus. V t dob ili ovem i mlad lid, ale
jako bez ivota. Livrejovan sluhov v pedpokojch byli pestrl.
Osoby, kter se ji dvno peily, obsluhovali lid tho druhu.
Vechno vypadalo, jako by to bylo ilo u dlouho a vzpralo se
hrobu. Jednat konzervativn, konzervativnost, konzervativec, to
byl bezmla cel jejich slovnk. Hlavn bylo mt dobrou povst.
Nhledy tch ctihodnch skupin mly koennou vni a jejich
mylenky pchly prostedkem proti molm. Byl to mumifikovan
svt. Pni byli balzamovan, sluhov byli vycpni slmou.
Ktersi ctihodn markza, zchudl emigrantka, mla jenom jednu
sluebnou, ale stle kala m sluebnictvo.
Co dlala spolenost salnu pan de T.? Byla ultra.
Bt ultra. To slovo snad jet nevymizelo, ale jist nem vznam,
jak kdysi mvalo. Vysvtleme je.
Bt ultra znamen bt pepjat ve vem. Znamen toit na ezlo
jmnem trnu a na mitru jmnem olte; znamen pronsledovat
svj vlastn stn, znamen vyhazovat zadkem ve speen,
znamen hdat se s hranic o stupe tepla pi upalovn kac;
znamen vytat modle modlstv; znamen uret z plin
cty; znamen pokldat papee za mlo papeskho a krle za
mlo krlovskho a noc za pli jasnou; znamen to bt
nespokojen s alabastrem, se snhem, s labut a lili, e nejsou dosti
bl; znamen to bt pvrencem tak nadenm, e se promnte v
neptele vci; znamen to bt tak naden pro, e je lovk
vlastn proti.
Duch ultra charakterizuje obzvlt prvn obdob restaurace.
Nic v djinch se nepodob tvrthodince, kter pon roku 1814 a
kon okolo roku 1820 nastoupenm pana de Villle,
nenahraditelnho mue pravice. Tch est let bylo vjimenou
dobou; byla zrove ziv i chmurn, smav i smutn, ozen
jako za svitu, a pece zasten temnotou velkch pohrom, kter
jet trvaly na obzoru a pomalu se noily do minulosti. V tomto
svtle a stnu si mal nov i star svt, frakovit i smutn,
mladick i staeck, protraly oi; nic se tolik nepodob probuzen
jako nvrat; jedna skupina se dvala na Francii mrzut, druh
ironicky; star dobr markzsk sovy naplnily ulice, straidla se
vrtila, aristokrati a reakcioni, nad vm asnouc, staten a
vzneen lechtu i se usmvali, e jsou opt ve Francii, a plakali
radost nad nvratem do vlasti a alost nad pdem monarchie;
lechta z dob kovch vprav neuznvala lechtu z doby
csastv, to jest lechtick titul zskan meem; historick rodiny
ztratily smysl pro historii; synov druh Karla Velikho
opovrhovali druhy Napoleonovmi. Mee si vzjemn vracely
urky; me z bitvy u Fontenoy byl stedem posmchu a
haraburdm; me z bitvy u Marenga byl nenvidn a kalo se mu
avle. Dvn minulost neuznvala minulost nedvnou. Nikdo
neml smysl pro velikost ani pro smnost. Vyskytl se lovk, kter
Bonaparta nazval Scapinem. Dnes u ten svt nadobro vymizel
Nic, opakujme, vbec nic z nho nezstalo do naich as. Kdy z
nho vythneme nkterou postavu a sname se ji oivit
mylenkou, pipad nm tak ciz, jako by pochzela z
pedpotopnho svta. Vak tak byla ta doba pohlcena potopou.
Zmizela pod dvma revolucemi. Jak se mylenky vln a val! Jak
rychle zahlazuj to, co maj zniit, a jak rychle dovedou vyhloubit
hroziv propasti!
Takov byla tv salnu v onch vzdlench a prostomyslnch
dobch, kdy pan Martainville (Novin a politik.) byl povaovn za
duchaplnjho ne Voltaire.
Salny mly svou literaturu a svou politiku. Vilo se tam na
Fiva (Nevaln spisovatel, nivresk prefekt.).Pan Agier (Poslanec
stedu.) tam platil za autoritu. Vykldali tam pana Colneta,
publicistu a bukinistu z nbe Malaquais. Napoleon byl pro n
prost korsick lidorout. Pozdji uinili stupek dob tm, e pan
markz Buonapart, generlporuk krlovskch vojsk, byl
piputn do djin.
Salny si neuchovaly dlouho prvotn ryzost. Od roku 1818 tam
zanaj klit doktrini, odstn, kter znepokojoval. Smlenm
byli roajalisty a omlouvali se za to. Tam, kde ultra byli velmi hrd,
byli doktrini ponkud nesml. Byli duchapln; dovedli mlet;
sv politick zsady pikrobili pynou nadutost; musili zvtzit.
Demonstrovali, ostatn docela eln, blmi kravatami a
zapjatmi kabty. Chybou nebo netstm strany doktrin bylo,
e vytvela starou mlde.
Zaujmali postoje mudrc. Jejich snem bylo naroubovat
umrnnou vldn moc na zsadu absolutismu a svrchovanosti.
Stavli, a asto s neobyejnou dovednost, konzervativn
liberalismus proti liberalismu bocmu. Lid slchali, jak kaj:
Milost roajalismu! Prokzal nejednu slubu. Vrtil nm tradici,
bohosluby, nboenstv, ctu. Je vrn, staten, rytsk, milujc
a oddan. Sluuje, tebas nerad, novou nrodn velikost se staletou
velikost monarchie. Chybuje, e nerozum revoluci, csastv,
slv, svobod, mladm mylenkm, mladm generacm, svmu
stolet. Nedopoutme se vak chyby, kter se on dopout proti
nm? Revoluce, jejmi jsme ddici, mus mt pochopen pro
vechno. toen na roajalismus je liberalismus naruby. Jak
chyba! Jak zaslepenost! Revolun Francie nem v ct
historickou Francii, to jest svoumatku a sebe. Po 5. srpnu se s
monarchistickou lechtou nakld tak, jako se po 8. ervenci
nakldalo se lechtou z doby csastv. Byli nespravedliv k orlovi,
my jsme nespravedliv k bourbonsk lilii. Lid mus mt stle co
pronsledovat. Dokete nco, sekrbnete-li zlato z koruny
Ludvka XIV. nebo znak Jindicha IV.? Posmvme se panu de
Vaublanc, kter dal smazat N z Jenskho mostu. Co vlastn
udlal? To, co dlme my sami. Bouvines (Jevit bitvy z roku 1214 v
severn Francii, v n Filip II. August porazil nm. csae Otu IV. a
zajistil Francii nadvldu v Evrop.) nm pat prv tak jako
Marengo. Bourbonsk lilie jsou nae jako N. To je nae ddictv.
Pro si je zmenujeme? Nesmme poprat vlast ani v ptomnosti,
ani v minulosti. Pro nepijmme cel djiny? Pro nemilujeme
Francii celou?
Takto doktrini soudili a hjili roajalismus, kter byl nespokojen,
e je souzen, a rozzuen, e je hjen.
Ultra poznamenali prvn obdob roajalismu; kongregace
charakterizovala obdob druh. Po prudkm vzkypn nsledovala
obratnost. Tady skoneme tuto skicu.
V prbhu tohoto vyprvn narazil spisovatel na tento podivn
okamik souasn historie; byl nucen letmo k nmu pihldnout a
vykreslit nkolik podivnch postav spolenosti dnes ji naprosto
neznm. Uinil tak vak zbn, bez hokosti a bez posmchu. K
tto minulosti se poj mil a uctiv vzpomnky, nebo se dotkaj
jeho matky. Ostatn piznejme si, e i tento drobn svt ml svou
velikost. Meme se pousmt, ale nememe jm opovrhovat nebo
jej nenvidt. To byla tehdej Francie.
Marius Pontmercy jako vechny dti studoval velijak. Jakmile
vyel z rukou tety Gillenormandov, svil ho dd dstojnmu
profesorovi nejist klasick nevinnosti. Mlad, rozvjejc se due
pela tak z vchovy pemrtn star panny do rukou pedanta.
Marius dokonil gymnzium a vstoupil na prvnickou fakultu. Byl
fanatickm a psnm roajalistou. Mlo miloval dda, jeho
veselost a cynismus ho urely. Pro svho otce se trpil.
Jinak byl Marius hoch vrouc i chladn, ulechtil, velkodun,
hrd, zbon a naden; byl dstojn, skoro a nepstupn, a
ist, ba pmo plach.

IV

Banditv konec

Marius dokonil klasick studia prv v dob, kdy se pan

Gillenormand uchlil do stran. Staec se rozlouil s pedmstm
Saint-Germain a se salnem pan de T. a usadil se ve vlastnm
dom v Marais v ulici Filles-du-Calvaire. Krom vrtnho slouila
u nho komorn Nicoletta, kter pila po Magnonov, a
dchavin a hekav Bask, o nich jsme ji mluvili.
Roku 1827 bylo Mariovi sedmnct let. Kdy se jednou veer vrtil
dom, spatil dda s dopisem v ruce.
Marie, ekl pan Gillenormand, ztra pojede do Vernonu.
Pro? otzal se Marius.
Navtv otce.
Marius se zachvl. Nikdy by si nebyl pomyslil, e jednou nastane
den, kdy spat otce. Nemohlo ho potkat nic tak neekanho, tak
ohromujcho, a eknme upmn, tak nepjemnho. Nvrat
nebude znamenat sblen, ale odcizen, ne e by ho to rmoutilo,
to ne, bylo mu to na obt.
Krom pohnutek plynoucch z politickho odporu byl Marius
pesvden, e ho otec, ten rv, jak mu kal pan Gillenormand ve
dnech smliv nlady, nem rd; to bylo zejm; vdy ho opustil
a ponechal jinm. Marius nemiloval, protoe nectil, e je milovn.
Jak se do lesa vol, tak se z lesa ozv, kval si.
Byl tak pekvapen, e se pana Gillenormanda ani na nic netzal.
Dd pokraoval:
Zd se, e je nemocen. Vol t.
Po chvilkovm mlen dodal:
Ztra rno se vydej na cestu. Myslm, e ze dvora Fontaines vyjd
v est hodin povoz, kter je veer na mst. Je dostavnkem. Pe,
e to spch.
Pak zmakal dopis a dal si jej do kapsy. Marius by byl mohl odjet
veer a bt u otce u rno. Dostavnk z ulice Bouloi jezdil tehdy v
noci pes Vernon do Rouenu. Ale ani pana Gillenormanda, ani
Maria nenapadlo se peptat.
Druh den za soumraku dojel Marius do Vernonu. Tu a tam u
rozehli svky. Prvnho chodce se otzal na dm pana
Pontmercyho, nebo v mylenkch byl tho nhledu jako
restaurace a neuznval ani otcv baronsk titul ani jeho hodnost
plukovnka.
Oznaili mu byt. Zazvonil. Pila mu otevt ena s malou lampou
v ruce.
Pan Pontmercy? ekl Marius.
ena se nepohnula.
Je zde? otzal se Marius.
ena pikvla.
Mohl bych s nm mluvit?
ena zavrtla hlavou.
Ale j jsem jeho syn, ozval se Marius. ek m.
U vs neek, ekla ena.
Tu si teprve poviml, e ple.
Prstem ukzala na dvee nzk svtnice. Vstoupil.
Ve svtnici, kter byla osvtlena jenom lojovou svkou
postavenou na krbu, byli ti mui: jeden stl, druh kleel a tet v
rubi leel nataen na hol zemi. Ten na zemi byl plukovnk.
Druz dva byli lka a duchovn, kter se modlil.
Plukovnk ti dny stonal na znt mozkovch blan. Zachvcen zlou
pedtuchou napsal v prvnch dnech sv nemoci panu
Gillenormandovi, aby mu poslal syna. Nemoc se zhorovala.
Kveeru, kdy Marius pijdl do Vernonu, zaal plukovnk
blouznit; vstal z lka, nedbaje nmitek sluebn, a zvolal:
Mj syn nepichz, jdu mu naproti!
Pak vyel z pokoje a klesl na dladice chodby. V t chvli skonal.
Zavolali lkae a fare. Lka piel pli pozd, far piel pli
pozd. Syn tak piel pli pozd.
V ponurm svtle svky byla na bled tvi lecho plukovnka
patrna velk slza, vytryskl z mrtvho oka. Oko ji dvno nevidlo,
ale slza dosud neuschla. Ta slza bylo synovu zpodn.
Marius pozoroval mue, kterho spatil poprv a naposled, dval
na vn, mun obliej, na oteven, ale nevidom oi, na bl
vlasy, na statn dy, na nich byly tu a tam patrny hndav rky,
rny avl, a jaksi zarudl hvzdiky, stopy kul. Dval se na
ohromnou jizvu; dodvala hrdinnosti tvi, do kter Bh vtiskl
dobrotu. Pomyslil si, e ten mu byl jeho otcem a e je mrtev, a
nijak ho to nedojalo.
Zrmutek, jej pocioval, by ho byl naplnil ped ktermkoliv jinm
mrtvm, kterho by byl spatil.
Smutek, jmav smutek, se vznel v cel mstnosti. Sluebn v
koutku nakala, knz se modlil a bylo slyet, jak vzlyk, a lka si
otral oi; i mrtv plakal.
Lka, knz a sluebn se dvali v zrmutku na Maria, ale
nepromluvili; byl jim ciz. Marius, velmi mlo dojat, byl zahanben
nedostatkem pohnut a poctil rozpaky; pustil na zem klobouk,
kter drel v ruce, aby se zdlo, e ho bolest zbavuje sil jej udret.
Zrove poctil nco jako vitku a opovrliv takov ponn
odsoudil. Byla to vak jeho chyba? Vdy otce nemiloval!
Plukovnk nic nezanechal. Z prodeje nemovitost sotva zaplatili
poheb. Sluebn nala kus papru a odevzdala jej Mariovi. Toto
bylo na nm napsno plukovnkovou rukou:
Pro mho syna: Csa m jmenoval baronem na bojiti u
Waterloo. Protoe mi restaurace tento titul, kter jsem zaplatil
svou krv, odpr, pejde na mho syna a ten bude jeho nositelem.
Rozum se, e ho bude hoden.
Na zadn stran plukovnk pipsal:
V bitv u Waterloo mi jaksi serant zachrnil ivot. Ten mu se
jmenuje Thnardier. Domnvm se, e v posledn dob ml
hostinec v nkter vsi v okol Pae, snad v Chelles nebo v
Montfermeil. Jestlie se s nm syn jednou setk, proke mu tolik
dobra, se bude.
Ne z oddanosti k otci, ale z nejasn cty ke smrti, kter se vdycky
mohutn ozve v srdci, vzal Marius papr a stiskl jej.
Po plukovnkovi nic nezstalo. Pan Gillenormand prodal
vetenkovi me a stejnokroj. Soused vyplenili zahradu a odnesli
si nejvzcnj kvtiny. Ostatn rostliny utlaoval plevel a trn tak
dlouho, a zahynuly.

Marius zstal ve Vernonu jenom osmatyicet hodin. Po pohbu se

vrtil do Pae, pustil se do studia prv a na otce nevzpomnl,
jako by byl nikdy neil. Za dva dny byl plukovnk pohben, za ti
zapomenut.
Marius nosil na klobouku smuten psku. To bylo vechno.

Jak je uiten chodit na mi, aby se lovk stal

revolucionem

Marius setrvval v nbonch zvycch svho dtstv. Jednou v

nedli el na mi do chrmu Saint-Sulpice, do te kaple, kam ho
teta jako malho chlapce vodvala. Toho dne byl roztritj a
zasnnj ne obvykle a nezpozoroval, e se usadil a poklekl v
lavici za sloupem, na jejm sametovm opradle bylo napsno:
Pan Mabeuf, zdun starosta. Sotva me zaala, piel jaksi staec
a ekl Mariovi:
Pane, to je m msto.
Marius chvatn vstal a staec usedl do sv stolice.
Po mi zstal Marius zamylen stt opodl; staec se piblil a
ekl mu:
Pane, dm vs za odputn, e jsem vs vyruil a e vs
vyruuji jet v tto chvli, a protoe m jist pokldte za
podivna, jsem nucen vm vechno vysvtlit.
Nen teba, pane, ekl Marius.
Ano, pravil staec, nechci, abyste si o mn myslil nco zlho.
Vte, na tomto mst mi velmi zle. Zd se mi, e tady je me
lep. Pro? Hned vm to povm. Protoe jsem po deset let vdy po
dvou nebo tech mscch vdal na toto msto pichzet ubohho
otce, kter neml jinou monost a pleitost spatit svho syna;
brnilo mu v tom pn rodiny. Pichzel v hodinu, kdy vdl, e
pivedou syna na mi. Chlapec netuil, e jeho otec je nedaleko.
Snad ani, chudek, nevdl, e m otce! Otec stval za tmto
pilem, aby ho nikdo nespatil. Dval se na chlapce a plakal.
Zbooval ho. Ubok! Sm jsem to vdal. Toto msto je pro mne
jakoby posvceno a zvykl jsem si dochzet sem na mi. Dvm mu
pednost ped estnou lavic, v n bych mohl jako zdun
starosta sedt. Dokonce jsem onoho neastnho pna trochu znal.
Ml tchna, bohatou tetu, pbuzn a bhvkoho jet, a ti vichni
hrozili, e dt vydd, jestlie je otec vyhled. Obtoval se, aby
jeho syn byl jednou bohat a astn. Vzali mu ho pro politick
pesvden. Chpu, e je teba mt politick pesvden, ale
nkte lid zachzej pli daleko. Mj Boe! lovk pece jet
nen netvorem, protoe bojoval u Waterloo; pro tohle pece
netrhme syna od otce. Byl to Bonapartv plukovnk. Myslm, e je
u mrtev. il ve Vernonu, kde mm bratra farem, a jmenoval se
jako Pontmarie nebo Pontpercy Ml, namouvru, dkladnou
jizvu na oblieji.
Pontmercy? ekl Marius a zbledl.
Zcela sprvn, Pontmercy! Znal jste ho?
Pane, ekl Marius, byl to mj otec.
Star zdun starosta sepjal ruce a zvolal:
Ach, vy jste to dt! Ano, tak tomu je, dnes u je z vs mu. Nue,
mil synu, mete ci, e jste ml otce, kter vs nade vechno
miloval.
Marius nabdl starci rm a dovedl ho a do jeho bytu. Nazt ekl
panu Gillenormandovi:
S nkolika pteli jsme si umluvili loveckou vpravu. Dovolte,
abych se na ti dny vzdlil z domu?
Na tyi, odpovdl ddeek. Jdi, bav se.
Zamrkal na dceru a tie ekl: Milostn pletka!

VI

Co znamen setkn se zdunm starostou

Pozdji uvidme, kam Marius odeel.

Marius byl ti dny vzdlen, nae se vrtil do Pae, el pmo do
knihovny prvnick fakulty a podal o nkolik ronk
Moniteura.
Peetl Moniteur, peetl vechno o republice a csastv, peetl
Pamti ze Svat Heleny, vzpomnky, denky, zprvy Velkarmdy,
vechna prohlen; vechno hltav proetl. Od prvn chvle, kdy
se setkal se jmnem svho otce ve zprvch Velk armdy, ml
cel tden horeku. Navtvil generly, pod ktermi Georges
Pontmercy slouil, zejmna knete H. Zdun starosta Mabeuf,
ke ktermu znovu doel, mu vyprvl o ivot ve Vernonu, o
plukovnkov odchodu do stran, o jeho kvtinch a samot.
Marius dokonale poznal vzcnho, ulechtilho a jemnho mue,
bernka ve lvm roue, jakm byl jeho otec.
V t dob se s Gillenormandovmi tm nevdal, protoe pro
ptrn v minulosti nemohl myslit na nic jinho. Objevoval se jen
v hodinch jdla; jestlie ho hledali o chvilku pozdji, nebyl doma.
Teta bruela. Pan Gillenormand se usmval. Inu, pila chvle, kdy
si vm dvat. Nkdy staec dodval: U erta! Domnval jsem
se, e je to milostn pletka, ale zd se, e je to ve.
A skuten to byla ve.
Marius otce bezmla zbooval.
Zrove se jeho mylenkov svt podivn petvel. Odstavce tto
zmny byly etn a postupn. Povaujeme za dleit sledovat
tato obdob krok za krokem a vechna je odhalovat, protoe se
takto za naich as vyvjelo mnoho duch.
Udlosti, do kterch nahldl, ho rozruily.
Byl oslnn.
Republika, csastv, to byla pro nho a do tto chvle stran
slova. Republika gilotina v soumraku; csastv avle ve tm.
Nahldl do nich a tam, kde oekval temn zmatek, byl
neslchan pekvapen sms bzn a radosti, kdy spatil zit
hvzdy Mirabeaua, Vergniauda, Saint-Justa, Robespierra, Camilla
Desmoulinse, Dantona, a vychzet slunce, Napoleona. Nevdl, co
se s nm dje. Ustoupil oslepen jasem. Potom si pomalu, jak div
vyprchval, zvykal na to zen, uvaoval o udlostech bez zvrati,
zkoumal osoby bez hrzy; revoluce a csastv se jasn zjevily jeho
vizionskmu zraku; vidl, jak ob skupiny mu a udlost
vystily ve dvou obrovskch faktech: v republice, kde byla
svrchovanost obanskho prva vrcena lidu, a v csastv, kde byla
svrchovanostfrancouzsk mylenky vnucena cel Evrop; vidl, jak
z revoluce vzchz velik postava lidu a z csastv velik postava
Francie. V duchu si ekl, e to vechno bylo dobr.
Nepovaujeme za nutn vyjmenovat zde vechno, co opominul v
oslnn prvnho, a pli podrobnho zkoumn. Zjiujeme pouze
stav ducha, kter kr vped. Pokrok se nerozvine cel najednou.
To plat to budi eeno jednou provdy jak o tom, co
pedchzelo, tak o tom, co bude nsledovat; a nyn pokraujme.
Marius tehdy zpozoroval, e a do tto chvle nerozuml sv vlasti,
jako nerozuml otci. Vlastn neznal ani vlast ani otce a il stle s
pskou tmy na och. Te vak prohldl a na jedn stran se
obdivoval, na druh zbooval.
Pln bolesti a vitek si kal s ltost, e to vechno, eho m plnou
dui, me sdlit jenom hrobu. Ach, kdyby otec byl jet naivu,
kdyby Bh ve sv laskavosti dopl a otec zde jet byl, jak by k
nmu bel, jak by se k nmu vrhl a volal: Ote! Tady jsem, to
jsem j! Srdce mi pekypuje tm, m tvoje, jsem tvj syn! Jak by
zlbal onu blou hlavu, jak by skropil jej vlasy slzami, jak by si
prohldl jizvu, tiskl ruce, zbooval jeho odv, zlbal mu nohy!
Ach, pro otec zemel tak brzy, pro se nedokal vysokho vku,
pro se nedoil ospravedlnn, pro se nedokal synovsk lsky?
Mariovo srdce neustle hoekovalo a co chvli si vzdychlo: bda!
Zvnl a nabyl vtho sebevdom. Nov poznn tbilo jeho
nzory. Zdlo se mu, e vnitn roste; ctil, e rodc se bohatstv
cit mu pin dv vci, pro nho nov: lsku k otci a lsku k
vlasti.
Vechno se ped nm otvralo, jako by ml ke vemu kl; vysvtlil
si to, co nenvidl, pronikl do toho, co si oklivil: nyn jasn chpal
smysl bosk i lidsk prozetelnosti, chpal velik udlosti, kter
ml podle svch uitel nenvidt, a chpal velk mue, kter ml
proklnat. Kdykoliv pomyslil na sv dvj pesvden, kter sice
bylo pesvdenm verejka, ale kter se mu zdlo ji nesmrn
vzdlen, zlobil se na sebe a zrove se usmval.
Kdy ospravedlnil otce, peel pochopiteln k rehabilitaci
Napoleona.
Piznejme vak upmn, e se to nedlo bez nmahy.
U od dtstv ho krmili pedsudky vldnouc politick strany z
roku 1814. Vdy restaurace se vemi svmi zaujatostmi a
sobeckmi zjmy a sklony se namhala v och lid Napoleona
zkreslit. Restaurace ho proklnala vc ne samho Robespierra.
Zneuila pitom dosti obratn obecn navy a nenvisti matek.
Bonaparte se stal tm obludou z pohdky a politick vldn
strana z roku 1814, aby ho vymalovala podle lidov fantazie, kter,
jak jsme povdli, je fantazi dtte, ho ukazovala ve vech
nejstranjch maskch, kter nepestaly bt velkolep ani v
grotesknosti, a dvala mu podobu Tiberia a bubka stracho mal
dti. Mluvilo-li se o Bonapartovi, mohli jste vzlykat nebo se zalykat
smchem, jen kdy pitom z tvrdila muziku. Marius neml
tehdy jin nzor na toho lovka, jak mu te kali. Pidal se s
nestupnost, kter byla slokou jeho povahy. Byl v nm mal
palik, kter Napoleona nenvidl..
etbou v djinch, a hlavn studiem listin a starch zznam se
zvoj, kter zakrval Napoleona ped Mariovm zrakem, pomalu
trhal. Marius tuil nco obrovitho, ml podezen, e je v nzoru
na Napoleona klamn jako ve vem ostatnm; kadm dnem vidl
lpe; zaal stoupat nejdve pomalu a skoro nerad, ale potom, jako
by ho postrkovalo nepekonateln kouzlo, vystupoval nejdve po
stupnch temnch, kter se pozdji rsovaly jasnji, a nakonec po
jiskivch a zivch stupnch naden.
Jednoho veera sedl sm ve sv podkrovn svtnice. Svka
hoela; Marius se opral o loket a etl u stolu vedle otevenho
okna. Z prostoru k nmu vanuly nesetn sny a splvaly s jeho
mylenkami. Jakm zzrakem je vlastn noc! lovk sly
pitlumen zvuky, a nev, odkud pichzej, jako rozhaven uhlk
mu pipad bleskotajc Jupiter, akoliv je dvanctsetkrt vt ne
Zem; azur zernal; hvzdy svt; je to chvatn.
etl zprvy Velk armdy, ty homrsk strofy psan na bojiti;
nalzal tam obas jmno otcovo a stle jmno csaovo; csastv se
mu zjevilo v cel sv velkoleposti; ctil, jako by se v nm dmul a
stoupal pliv; chvlemi se mu zdlo, e otec pechz kolem nho
jako vnek a ept mu do ucha; poznenhlu se s nm dla zmna;
zdlo se mu, e sly bubny, dla, trumpety, odmen krok pho
vojska, dut a vzdlen klus jzdy; pozdvihoval oi k nebi a dval
se, jak v bezednch hlubinch z kolosln souhvzd, potom se
vracel ke knize, kde vidl zmaten pohyb jinch obr. Svralo se
mu srdce. Byl uchvcen, chvl se, tce oddychoval; a pak jednou,
nevda sm, co in a jakho pkazu poslouch, vstal, rozphl
ob ruce z okna, upen se podval do stnu, do ticha, do
chmurnho nekonena, do vn nesmrnosti, a zvolal: A ije
csa!
Tm bylo eeno vechno. Korsick lidorout uchvatitel trnu
tyran obluda ohavnk, kter byl milencem svch sester ,
komediant, kter se uil u Talmy , travi z Jaffy tygr
Buonapart to vechno odvanulo a ustoupilo jasnmu svtlu, v
nm se v nedostin vi skvl bled, mramorov zjev csae.
Mariovu otci byl csa jenom milovanm velitelem, ktermu se
tento vojk obdivoval a byl mu oddn na ivot a na smrt. Pro
Maria znamenal mnohem vc. Byl pedurenm tvrcem
francouzsk mylenky o svtovld, navazujc na mskou snahu
ovldnout svt. Byl zzranm stavitelem stavby uren k sesut,
byl nslednkem Karla Velikho, Ludvka XI., Jindicha IV.,
kardinla Richelieua, Ludvka XIV. a Vboru pro veejn blaho;
ml urit skvrny, chyby, snad dokonce i hchy, protoe byl
lovk; byl vak vzneen ve svch skvrnch, skvl ve svch
chybch a mocn ve svm hchu. Byl to mu, kter byl peduren,
aby vechny nrody donutil ci: Velk nrod! Byl jet vc; byl
ztlesnnm Francie, dobval Evropu meem, kter tmal, a
jasem, kter il. Marius vidl v Bonapartovi oslujc pzrak,
kter se navdycky bude tyit na hranicch, aby chrnil Francii i v
budoucnosti. Napoleon byl despota, ale dikttor a despota, kter
vzeel z republiky a zahrnul v sob revoluci. Napoleon byl pro
nho Bh nrod, jako Je byl Bh lovk.
Po vzoru vech nov obrcench na vru Marius byl opojen
zmnou, vyslovoval bezvhradn svj souhlas a zachzel pli
daleko. To bylo u v jeho povaze; jakmile se jednou octl na svahu,
nedovedl se zastavit. Fanaticky stranil mei.Nruivost zapalovala
v jeho dui naden pro mylenku. Ani nepozoroval, e s gniem
obdivuje bez ladu a skladu i slu, e ve svm modlosluebnictv
stav dva olte, jeden pro vci bosk, druh pro vci pozemsk a
siln. V mnoha vcech se klamal, ale nyn se klamal opan.
Pipoutl vechno. Je mon, e cestou k pravd se setkme s
bludem. Ml jakousi mocnou dvru, kter vechno bez rozvahy
pijmala. Na nov pouti, na kterou se vydal, jak pi posuzovn
kivd star vldy, tak pi men Napoleonovy slvy zapomnal na
polehujc okolnosti.
A tomu bylo tak i onak, zzran krok byl uinn. Tam, kde
dve vidl padek monarchie, vidl te vzestup Francie. Jeho
nhled se zmnil. Co dve bylo zpadem, zdlo se vchodem.
Obrtil se.
Perod se udl, ani rodina co tuila.
Kdy v tomto tajemnm sil svlkl svou bourbonskou ultra ki,
kdy odhodil aristokrata, jakobna, roajalistu a stal se
bezvhradnm revolucionem, pesvdenm demokratem a
bezmla republiknem, el k rytci na nbe Orfvres a objednal
si sto navtvenek se jmnem baron Marius Pontmercy.
Byl to jenom docela logick nsledek zmny, kter se s nm udla,
zmny, ve kter vechno smovalo k otci. Protoe vak nikoho
neznal a nevdl, u kterho vrtnho by odevzdal svou
navtvenku, uschoval si je prost do kapsy.
To se v, e tou mrou, jakou se piblioval k otci, se vzdaloval od
dda. Povdli jsme ji, e se mu ddova povaha odedvna
nelbila. Nemohl nastat soulad mezi vnm mladkem a frivolnm
starcem. Veselost Grontova drd a ur Wertherovu
melancholii. V dob, kdy byli oba stejnho politickho smlen,
seel se Marius pece nkdy s panem Gillenormandem jako na
most. Ale kdy most padl, otevela se propast. K tomu jet
Marius pocioval nevslovn odpor, jakmile si vzpomnl, e ho
pan Gillenormand z hloupch dvod nemilosrdn vzal
plukovnkovi a tak zbavil otce syna a syna pipravil o otce.
Marius ctil s otcem tak velkou soustrast, e dda mlem poal
nenvidt.
Pece vak, jak jsme u ekli, nic z tchto pocit nevyplulo na
povrch. Marius byl jen m dl tm chladnj; pi jdle mlo mluvil
a mlo se zdroval doma. Kdy ho teta proto plsnila, byl pokorn
a svdl to na studia, pednky, zkouky, konference atd.
Ddeek se nedal zviklat v pesn diagnze. Zamilovn! V tom se
vyznm.
Marius se as od asu vzdaloval z domu.
Kam asi chod? ptvala se teta.
Na jedn ze svch pout, kter byly vdycky velmi krtk, dojel do
Montfermeil, aby uposlechl otcova pokynu a vyhledal starho
seranta z bitvy u Waterloo, hostinskho Thnardiera. Hospoda
byla zavena; Thnardier piel na mizinu a nikdo nevdl, co se s
nm stalo. Aby to vyptral, byl Marius tyi dny z domu.
U je to tu, ekl ddeek, hoch se spout.
Tak se vem zdlo, e na prsou pod koil nos Marius nco
zavenho na ern stuce.

VII

Zstrka

Mluvili jsme o hulnovi. Byl to prasynovec pana Gillenormanda z

otcovy strany, kter vedl vojensk ivot, vzdlen rodiny a vech
domcch radost. Poruk Thodule Gillenormand ml vechny
pedpoklady, aby se o nm kalo: hezk dstojnk. Ml postavu
jako sleinka, podmaujc zpsob, jakm vlel za sebou avli, a
nakroucen knrek. Do Pae pichzel velmi zdka, tak zdka,
e se s nm Marius jet nesetkal. Oba bratranci se znali jenom
podle jmna. Thodule byl, jak jsme snad u ekli, oblbenec
sleny Gillenormandov, kter mu dvala pednost, protoe ho
nemla na och. Nevidme-li lidi, mme monost pisuzovat jim
vechny dokonalosti.
Jednoho rna se slena Gillenormandov star vrtila dom tak
rozilen, jak j to jen jej klidn povaha dovolila. Marius prv
znovu podal ddeka o dovolen vydat se namalou cestu a dodal,
e hodl odjet jet veer. Jdi, odpovdl ddeek, vythl obo
vysoko do ela a po stran ekl: Vdy u mlem ani doma nesp.
Slena Gillenormandov odela velmi rozhnvna nahoru do
svho pokoje a jet na schodech zvolala: To je trochu moc! A
nikdo se nept, kam vlastn jde! Podezrala ho z mlo estnho
milostnho dobrodrustv; tuila enu, dostavenko, tajemstv, a
nebyla by se tolik hnvala, kdyby do nho byla zasvcena.
Dozvdat se njak tajemstv znamen vlastn urychlovat skandl
a tm pobonstksk due nikterak nepohrdne. Svatoukov
jsou v nejtajnjm koutku chtiv skandl.
Slena Gillenormandov byla zmtna neuritou touhou nco
zvdt.
Aby zapomnla na svou zvdavost, kter ji ponkud vyvdla z
obvykl mry, pustila se do prce na vivce, oblben v dob
empiru a restaurace, a dovedn podkldala bavlnkou a
kroukovala zoubek po zoubku, koleko po koleku. Nudn prce,
zamraen vyvaka. U nkolik hodin sedla na idli, kdy se
otevely dvee. Slena Gillenormandov zvedla nos; ped n stl
poruk Thodule a po vojensku zdravil. Slena radostn vykikla.
I star stydliv a zbon teta rda ve svm pokojku spat hulna.
Ty jsi zde, Thodule? zvolala.
Jenom tudy projdm, teto.
Polib m pece.
Samo sebou, ekl Thodule.
Polbil ji. Teta Gillenormandov pistoupila k sekreti a otevela
jej.
Zstane tu alespo cel tden?
Teto, odjdm jet veer.
To nen mon.
Musm.
Zsta, mj drah Thodule, prosm t.
Srdce k ano, ale povinnost nedovol. Vc je jednoduch.
Mnm garniznu. Byli jsme v Melunu, a jsme peloeni do
Gaillonu. Cesta ze star garnizny do nov vede pes Pa. A tak
jsem si ekl: pjdu navtvit tetiku.
A tady m za nmahu.
Vloila mu do ruky deset louisdor.
Snad chcete ci, drah tetiko, za radost.
Thodule ji polbil jet jednou a slenu Gillenormandovou
potilo, e j ostrmi prmky trochu pokrbal krk.
Jede s plukem komo? otzala se ho.
Ne, tetiko. Zleelo mi na tom, abych vs spatil. Kon mi vede
sluha a j jsem jel dostavnkem; kdy o tom mluvme, chci se vs
na nco zeptat.
Na?
Mj bratranec Marius Pontmercy jede tedy tak?
Jak to v? zvolala teta, polechtan ivou zvdavost.
Kdy jsem pijel, chtl jsem si v dostavnku zajistit msto.
Nu a?
Jaksi cestujc si zatm u to msto zabezpeil. Vidl jsem jeho
jmno v seznamu.
Jakjmno?
Marius Pontmercy.
Dareba! zvolala teta. Ach, tvj bratranec nen tak spodan
hoch, jako jsi ty. Pedstav si, cestuje v noci.
Jakoj.
Ty ale jede, protoe mus; on dl jenom neplechu.
Proklat! zvolal Thodule.
A tu se slen Gillenormandov star stalo nco nezvyklho; nco
ji napadlo. Kdyby byla muem, byla by se pleskla do ela.
Slavnostn oslovila Thodula:
Vi, e t tvj bratranec nezn?
Ne. J jsem ho vidl, ale on si m nikdy neril vimnout.
Vy tedy pojedete spolu?
On nahoe a j v oddlen.
Kam jede ten dostavnk?
Do Andelys.
Tam tedy jede tak Marius?
Nevystoup-li cestou jako j. Vystupuji ve Vernonu a jedu dle na
Gaillon. O Mariov cest nic nevm.
Marius, hrozn jmno! To byl npad dt mu jmno Marius. Ty se
alespo jmenuje Thodule.
Radji bych se jmenoval Alfrd, odpovdl dstojnk.
Posly, Thodule.
Poslouchm, tetiko.
Dej pozor!
Dvm pozor.
Sly m?
Ano.
V, e se Marius asto vzdaluje z domu?
Ale, ale!
Cestuje.
Tak?
Nesp doma.
No ne!
Rdi bychom vdli, co za tm vz.
Thodule odpovdl s klidem zkuenho lovka:
Njak zstrka.
A s utajovanm smchem, kter prozrazuje jistotu, dodal:
Dvtko.
To je jist, zvolala teta, kter pipadlo, e sly mluvit pana
Gillenormanda, a ctila, e je nutno vychzet od slova dvtko,
zdraznnho stejn prastrcem jako prasynovcem. ekla:
Udlej nm radost a trochu Maria stopuj. Nezn t, bude to pro
tebe snadnj. Je-li v tom dve, je teba je okouknout. Napi nm
o tom. Ddeka to pobav.
Thodule si v tomto druhu han neliboval, ale byl mocn dojat
deseti louisdory a doufal v dal. Proto se mu sledovn Maria
zdlo pijateln. Podjal se posln a ekl:
Jak chcete, tetiko. Po stran dodal: Zahraju lohu dueni.
Slena Gillenormandov ho polbila.
Thodule, ty bys podobn hlouposti neprovdl. Ty poslouch,
zachovv kze, do puntku pln rozkazy, jsi mu svdomit a
dbal svch povinnost, ty bys neopustil rodinu, abys jel za
enskou.
Huln se spokojen uklbl jako Cartouche (Vdce pask tlupy
zlodj.) najat pro svou poctivost.
Veer po tomto rozhovoru vstoupil Marius do dostavnku netue,
e m hldae. Prvn, co hlda udlal, bylo, e usnul. Spnek ml
zdrav a klidn. Argus chrpal celou noc.
Za svitu vozka dostavnku zvolal: Vernon! Vernonsk zastvka!
Cestujc do Vernonu. A tu se poruk Thodule probudil.
Dobr, bruel v polospnku, tady vystupuji.
Potom se mu postupn projasnila pam, vzpomnl na tetu, na
deset louisdor a na povinnost povdt nco o Mariov ponn.
To mu pilo k smchu.
Snad u v dostavnku nen, pomyslil si, zapnaje si vojensk
kabtec. Mohl se zastavit v Poissy; mohl se zastavit v Trielu,
nevystoupil-li v Meulanu, mohl vystoupit v Mantes, nevystoupil-li
dokonce v Rolleboise, anebo nejel-li a do Pacy, aby mohl odboit
vlevo na vreux nebo vpravo na Laroche-Guyon. B si za nm,
tetiko. U erta, co t dobr staence napu?
V tu chvli se za oknkem oddlen objevily ern kalhoty
vystupujc z dostavnku.
Je to snad Marius? ekl si poruk.
Byl to Marius.
U vozu mezi komi a postiliny stla mal venkovanka a nabzela
cestujcm kvtiny. Kupte kvtiny pro sv dmy, volala.
Marius k n pistoupil a skoupil nejkrsnj kvtiny z jej oatky.
To drd mou zvdavost, ekl Thodule a seskoil z vozu.
Komu, u erta, ty kvtiny ponese? Jist je to neobyejn hezk
ensk, nese-li j tak krsnou kytici. Musm se podvat.
A te se, ne ji z pkazu, ale z pouh zvdavosti pustil za Mariem
jako pes, kter hon na svj vrub.
Marius Thodula nezpozoroval. Z dostavnku vystupovaly
elegantn eny; ani se na n nepodval. Zdlo se, e kolem sebe
vbec nic nevid.
Je zamilovn, pomyslil si Thodule.
Marius zamil ke kostelu.
Podvejme se, ekl si Thodule. Kostel! Dostavenko,
okoenn eknm pi mi je nejlep. Nen nic sladho nad
pohledy, kter se kiuj pod bom dozorem.
Kdy Marius doel ke kostelu, nevstoupil dovnit, ale dalse podl
bon zdi a zmizel za rohem jednoho z oprnch pil apsidy.
Dostavenko je venku, ekl si Thodule. Podvm se na to
dvtko.
Po pikch se piblil k rohu, za kter Marius zaboil.
Kdy doel na msto, udiven se zastavil.
Marius drel hlavu v obou dlanch a kleel v trv ped hrobem.
Pohzel jej kvtinami. V mst, kde zven st hrobu oznaovala
hlavu, byl k z ernho deva se jmnem napsanm blm
psmem: PLUKOVNK BARON PONTMERCY. Slyel, jak Marius
vzlyk.
Tm dvtkem byl hrob.

VIII

Mramor proti ule

Sem piel Marius, kdy se poprv vzdlil z Pae. Sem pichzel

kdykoli pan Gillenormand kval: toul se.
Poruk Thodule byl vyveden z mry, e tak neekan narazil na
hrob; zakusil podivn a nepjemn pocit, kter si nedovedl
vysvtlit; skldal se z cty k hrobu a z cty k plukovnkovi.
Ustoupil a zanechal Maria na hbitov, a v tom stupu byla kze.
Smrt se mu zjevila s velikmi epoletami a mlem by byl ped n po
vojensku pozdravil. Nevdl, co m tet napsat, a proto se rozhodl,
e nenape vbec nic. Snad by Thodulv objev o Mariov lsce
nebyl pivodil nic, kdyby tajemnm a tak astm zsahem nhody
nemla vernonsk scna tm vzpt jaksi odraz v jinm vjevu
v Pai.
Tetho dne po onom rnu se Marius vrtil do Pae a dojel dom;
protoe vak byl unaven nocemi, kter probdl v dostavnku, a
ctil potebu nahradit nedostatek spnku hodinou v plaveck
kole, veel rychle do svho pokoje, odloil jenom cestovn
redingot a ernou stuku, kterou ml na krku a odeel do lzn.
Pan Gillenormand byl jako vichni zdrav starci, kterm nic
neschz, asn vzhru; slyel, e se Marius vrac, a pospil
nahoru tak rychle, jak mu star nohy dovolily, aby ho vele polbil
a pi objet se vyptal a dovdl, odkud pichz.
Ale mladk nepoteboval k odchodu tak dlouhou dobu jako staec
k vstupu, a kdy pan Gillenormand vstoupil do mansardy, byl u
Marius pry.
Postel nebyla rozestlan a na n nedbale leel redingot a ern
stuka.
To je mi milej, ekl si pan Gillenormand.
Za chvli vstoupil do salnu, kde sedla slena Gillenormandov
star a vyvala sv krouky.
Pan Gillenormand vtzoslavn vstoupil. V jedn ruce drel
redingot, v druh ernou stuku a volal:
Vyhrli jsme! Pronikneme tajemstv! Konen se dovme, konen
prozkoumme spdy toho potmilce! Mme tu dokonce celik
romn. Mm podobiznu!
A skuten, na stuce viselo pouzdro z ern agrnov ke,
velmi podobn medailonu.
Staec vzal pouzdro, prohlel je chvilku, ani je otevel, s vrazem
rozkoe, naden a hnvu, jak by se asi chuas dval na bjen
obd, kter mu nesou pod nosem, ale pro nkoho jinho.
Zde je urit podobizna. To pece znm. To se s lskou nos na
srdci. Jsou to hlupci! Mon e je to njak coura a lovk se pi
pohledu na ni snad zatese. Dnes maj mlad lid patn vkus.
Podvejme se, ote, ekla star panna.
Pouzdro se otvralo stisknutm pra. Nali tam jenom peliv
sloen papr.
m dl tm lpe, pravil star pn s vbuchem smchu. Vm, co
to je. Milostn psanko!
Ach, petme sije! ekla teta.
Nasadila si brle. Rozloili papr a etli:
Pro mho syna: Csa m jmenoval baronem na bojiti u
Waterloo. Protoe mi restaurace tento titul, kter jsem zaplatil
svou krv, odpr, pejde na mho syna a ten bude jeho nositelem.
Rozum se, e ho bude hoden.
Bylo by tk ci, co ctili otec a dcera. Byli pimrazeni,jako by je
byl ovanul dech smrti. Nevymnili ani slovo. Jenom pan
Gillenormand ekl tie, jako by mluvil sm k sob:
To je psmo toho rve!
Teta prohldla papr, obrtila jej na vechny strany, nae jej zase
sloila do pouzdra.
Mal tverhrann balek, zabalen do modrho papru, vypadl z
kapsy redingotu. Slena Gillenormandov jej zdvihla a rozbalila
jej. Bylo to sto Mariovch navtvenek. Podala jednu panu
Gillenormandovi, kter etl:
Baron Marius Pontmercy.
Staec zazvonil. Pila Nicoletta. Pan Gillenormand vzal stuhu,
pouzdro, redingot, vechno hodil doprosted pokoje a pravil:
Odneste ty hadry!
Osudov hodina rostla v hlubokm tichu. Staec a star panna
sedli zdy k sob a pravdpodobn oba po svm zpsobu myslili
na tut vc. Po hodin slena Gillenormandov ekla:
Pkn!
Zanedlouho se objevil Marius. Vstoupil. Jet ne pekroil prh
salnu, spatil dda, jak dr v ruce jednu z jeho navtvenek.
Jakmile ho staec zpozoroval, s mckou a posmvanou
povenost, v n bylo cosi drtivho, zahlaholil:
Aj! Aj! Aj! Aj! Ty jsi te baron. Klanm se ti! Co to vlastn
znamen?
Marius se lehce zardl a odpovdl:
To znamen, e jsem syn svho otce.
Pan Gillenormand se pestal smt a ekl tvrd:
J jsem tvm otcem.
Mj otec, odpovdl Marius se sklopenma oima a s psnm
vrazem v tvi, byl pokorn mu a hrdina, kter slavn slouil
republice a Francii, byl velk v nejvt historick dob, jakou
lidstvo kdy vytvoilo, il tvrt stolet ve vojenskm tboe ve dne v
deti pum a kul, v noci v nease, v blt a ve snhu, zajal dva
prapory, byl dvacetkrt zrann, zemel oputn a zapomenut a
nedopustil se nieho jinho ne dvou chyb: pli miloval dva
nevdnky, svou vlast a m.
To bylo vc, ne mohl pan Gillenormand snst. Pi slov republika
vstal, vlastn se vymrtil. Kad slovo, kter Marius pronesl,
zanechalo na tvi starho roajalisty stopy, jak zanechv zadut
kovskho mchu v eavm dv; byla nejdve zamraen, pak
zrudla, z rud barvy pela do nachov, a konen vzplla.
Marie! zvolal. Jsi odporn! Nevm, m byl tvj otec! Nechci to
vdt! Nic o nm nevm a nic o tom nevm! Ale vm, e mezi tmi
lidmi byli jenom bdnci, e to vichni byli nuzci, zloinci, rud
epice, zlodji! km vichni! Vichni! Neznm nikoho km
vichni, sly, Marie? V, e jsi baronem zrovna tak jako moje
bakora!? Vichni, kdo slouili Robespierrovi, byli banditi! Vichni,
co slouili Bu-o-na-par-tmu byli lupii! Vichni byli zrdci, co
zradili, zradili, zradili svho zkonnho krle! Vichni byli
zbablci, co u Waterloo utekli ped Pruky a ped Angliany! To
vm j. Je-li v pan otec mezi nimi, pak se tvm, e to nevm, a
zlobm se proto. Ale tm h! Jsem vm k slubm!
A te se stal Marius eavm uhlm a pan Gillenormand mchem.
Marius se tsl po celm tle, nevdl, co pot; hlava mu hoela.
Bylo mu jako knzi, kter vid, jak neznaboh rozhazuje hostie do
vtru, a jako fakrovi, kter spatil, jak mimojdouc pliv na jeho
modlu. Nemohl pochopit, e by nkdo mohl ped nm ci
beztrestn nco podobnho. Ale co pot? Jeho otec byl v jeho
ptomnosti zdupn a polapn, a km? Ddekem! Jak pomstt
jednoho, aby neurazil druhho? Bylo nemon urazit ddeka, ale
bylo stejn nemon nepomstt otce. Na jedn stran posvtn
hrob, na druh bl vlasy. Chvli vhal jako ommen; v hlav mu
vilo; pak pozvedl oi, upen se podval na dda a hromovm
hlasem zvolal:
Pry s Bourbony a s tm tlustm prasetem, Ludvkem XVIII.!
Ludvk XVIII. byl u tyi roky mrtev, ale to mu bylo jedno.
Rud obliej starcv rzem zblel jako jeho vlasy. Obrtil se k
poprs vvody Berryho, kter stlo na krbu, a hluboce a s
neobvyklou dstojnost se mu uklonil. Pak dvakrt pomalu a
mlky peel cel pokoj od krbu k oknu a od okna ke krbu;
podlaha pod nm praskala jako pod krejc kamennousochou.
Kdy el podruh, naklonil se k dcei, kter pihlela srce s
tupost star ovce, a tm klidn se usmvaje j ekl:
Baron, jako je pn, a man, jako jsem j, nemohou zstat pod
jednou stechou.
Nhle se vzpmil, bled, rozechvl, stran; vyrostl hrozivm
vyzaovnm hnvu; naphl ruku k Mariovi a zvolal:
Ven!
Marius odeel z domu.
Na druh den ekl pan Gillenormand dcei:
Nevdnkovi, kter mi pije krev, poslejte kadho pl roku
edest pistol. A u o nm nikdy nemluvte!
Protoe mu vak zstala nesmrn zsoba vzteku, s kterou
nevdl, co pot, vykal dcei dle ne ti msce.
Marius odeel uraen. Je nutno ci, e jedna okolnost jet zvtila
jeho rozhorlen. Domc dramata jsou vdycky spojena s drobnmi
nhodami. Pocit kivdy jimi jet vce prohlubuje, akoliv se v
podstat nezvt. Nicoletta, odnejc na ddv rozkaz hadry do
Mariova pokoje, upustila, ani si toho pravdpodobn vimla, na
patn osvtlench schodech do podkrov medailon z ern ke,
v nm byl list psan plukovnkem. Ani medailon ani papr nebylo
mono nalzt. Marius byl pesvden, e pan Gillenormand od
toho dne mu jinak nekal hodil zv jeho otce do ohn. Tch
nkolik dk svho otce plukovnka znal sice nazpam, take
vlastn nic neztratil, ale na listu, na rukopisu, na tto posvtn
relikvii, lpl celm srdcem. Co s tm udlali?
Marius odeel; neekl, kam jde, nevdl, kam jde; ml ticet
frank, hodinky a v cestovnm vaku nkolik kus starho prdla.
Vstoupil do droky, kterou najal na hodinu, a nazdabh zamil k
Latinsk tvrti.
Co se stane s Mariem?
 KNIHA TVRT

PTEL ABECEDY

Skupina, kter se mlem stala historickou

VTZDNLIVNETENDOBSEILONENPADN jaksi
revolun chvn. Ve vzduchu byly zvany pichzejc z hloubek
roku 1789 a 1792. Mlde se prv dostvala do pohybu. Lid se
mnili, ani si toho byli vdomi, ji pouhm dechem asu. Ruika
pohybujc se na selnku se pohybuje tak v duch. Kad
pokroil prv o tolik vped, o kolik ml pokroit. Roajalist se
mnili v liberly a liberlov v demokraty.
Podobalo se to plivu spojenmu s tiscerm odlivem, pi nm se
pirozen vechno promchv; vznikala z toho nejpodivnj
mylenkov spojen. Lid zboovali souasn Napoleona i
svobodu. Tak se tvo djiny. To byly peludy tehdej doby.
Nzory prochzej obmnami. Voltairinsk roajalismus, ta
podivn zrda, ml nemn podivn protipl, bonapartistick
liberalismus.
Jin mylenkov skupiny byly jet zvanj. Nkde se zkoumala
zsada; jinde lpli na prvu. Rozpalovali se pro absolutno, vidli
nesetn monosti jeho naplnn; absolutno svou psnost ene
ducha k vinm a pobz ho k letu do nekonena. Sen nezplod
nic tak snadno jako dogma. A z nieho nevzkl tak snadno
budoucnost jako ze snu. Dnes utopie, ztra postava z masa a krve.
Pokrokov mylenky vychzely ze dvou pohnutek. Nejdv
ohroovalo ustlen d svou podezvavost a potmilost
zhadn tajemstv. A to bv zjevnm znamenm revoluce. Tajn
mylenka moci se v podvratnch zmrech setk s tajnou
mylenkou lidu. Lhnut vzpoury je odpovd na vahy o sttnch
pevratech.
V t dob nebylo jet ve Francii rozshl podzemn hnut,jako byl
nmeck Tugendbund a italsk karbonstv, ale pece se tu a tam
ily tajn spolky. V Aix byla zaloena Cougourda; v Pai se mezi
jinmi krouky tohoto druhu vytvoil spolek Ptel abecedy.
Co byli Ptel abecedy, Amis de lABC? Spolek, jeho clem
navenek byla vchova dt, ve skutenosti vak povznesen lidu.
Prohlaovali se za ptele abecedy. Lid byl abaiss (ti , B, S),
to jest poroben, a proto ho bylo teba povznst. Ten, kdo se sml
tto slovn hce, chybil. Slovn hky maj nkdy v politice velk
vznam; to m dosvdit vrok: Castratus ad castra (Kletnec do
vojenskho tbora (lat.).), kter uinil Narseta (Narset byl eunuch,
generl csae Iustiniana.) vdcem vojska; to nm potvrd i hka
se slovy: Barbari et Barberini (Slovn hka: Co neudlali barbai,
udlali Barberiniov (lat.).); potom Fueros y Fuegos (Svobody a
domovy (heslo pan. liberl).) a slova: Tu es Petrus, et super hanc
petram (Ty jsi Petr, to jest skla, a na t skle [zbuduji svj hrad]
(lat.).) atd. Ptel abecedy bylo mlo. Tato tajn spolenost byla
teprve v zrodku; ekli bychom, e to byla spe uzaven
spolenost, uznme-li, e je mono, aby i z uzavench spolenost
vzeli hrdinov. Shromaovali se v Pai na dvou mstech:
nedaleko trnice, V krm Korint, o kter jet pozdji
promluvme, a v mal kavrn na nmst Saint-Michel, kter je
dnes u zbourna a j se kalo kavrna Musain; prvn msto bylo
dostavenkem dlnk, druh student.
Obvykl tajn schzky Ptel abecedy se odbvaly v zadn
mstnosti kavrny Musain. Mstnost, dosti vzdlen od kavrny, se
kterou souvisela velmi dlouhou chodbou, mla dv okna a vchod
postrannm schoditm do uliky Grs. Smli se tam, kouili, pili a
hrli. Nahlas se hovoilo o vem monm, ale o nem jenom
potichu. Star mapa Francie z doby revoluce, pibit na zdi,
staila, aby kadho policejnho ednka pimla k ostraitosti.
Vtina Ptel abecedy byli studenti, kte byli zadobe s dlnky.
Zde je nkolik hlavnch jmen, kter u trochu pati minulosti:
Enjolras, Combeferre, Jean Prouvaire, Feuilly, Courfeyrac, Bahorel,
Lesgle nebo Laigle, Joly, Grantaire.
Ti mlad lid byli tak spoutni ptelstvm, e tvoili vlastn
rodinu. Vichni vyjma Laigla pochzeli z jihu.
Byla to vzcn skupina. Zapadla do neviditelnch hlubin, kter
jsou za nmi. Na potku dramatu, k nmu jsme prv dospli,
nebude neuiten, posvtme-li si na mlad hlavy, ne je ten
spat mizet ve stnu tragickch udlost.
Enjolras, jeho jsme jmenovali nejdv pozdji uvidme, pro
jsme to udlali , byl bohat jedinek.
Enjolras byl roztomil mladk, kter dovedl bt i stran. Byl
andlsky hezk. Byl to divok Antinoos (Krsn mlad otrok,
oblbenec csae Hadrina.). Podle zdumivho lesku jeho
pohledu by byl kad ekl, e ji v nkterm z pedelch ivot
proel revolun apokalypsou. Psahal na tradici. Dopodrobna
znal velk udlosti. Ml povahu veleknze i vlenka, co bylo u
tak mladho lovka neobvyklm zjevem. Byl knzem i vojnem; a
hned na prvn pohled bylo patrno, e je vojkem demokracie, ale
povenm nad soudob hnut; byl knzem idelu. Oi ml
hlubok, vka nepatrn zardl, spodn ret siln, pohrdav, elo
vysok. Pemra ela v oblieji byla jako velk kus nebe na obzoru.
Vypadal neobyejn mlad, sve jako dvka, a mval tak chvle
bledosti jako nkte mlad lid na potku tohoto a na konci
minulho stolet, kte se velice zhy proslavili. Byl to ji mu, ale
vypadal jako dt. Ve dvaadvaceti letech vypadal jako
sedmnctilet. Byl vn a zdlo se, e nev, e na svt je tak
bytost, kter se jmenuje ena. Ml jenom jednu ve, prvo, a
jenom jednu mylenku jak odstranit pekky. Na Aventinskm
pahorku by byl jist Gracchem; v konventu by byl Saint-Justem.
St si vmal r, neznal jaro, neslchal zpv ptk; obnaen
adra Euadnina (Euadn se vrhla na hranici, na n spalovali tlo
jejho manela.) by ho nebyla vc vzruila ne Aristogeitn; jako
Harmodios (Aristogeitn, Harmodios et tyranobijci.) pokldal
kvtiny za vhodn jenom k tomu, aby v nich ukryl me. V
radostech byl psn. Cudn klopil oi pede vm, co
nepedstavovalo republiku. Byl zamilovn do mramorov sochy
svobody. Jeho e byla dychtiv a mla spd hymny. Znenadn
rozpnal kdla. Bda zamilovanmu dveti, kter by se ho bylo
pokusilo zskat! Kdyby ho byla nkter grizeta z nmst Cambrai
nebo z ulice Saint-Jean-Beauvais spatila a pi pohledu na jeho
nevinnou chlapeckou tv, na dlouh svtl asy, na vlasy
poletujc ve vtru, na rov tve, na ist rty dostala chu na
vechno to jitro a pokusila se psobit svou krsou na Enjolrase, byl
by j pekvapujc a hroziv pohled rzem ukzal propast a
naznail j, e nesm zamovat zletnhoBeaumarchaisova
Cherubna se stranm cherubem Ezechielovm.
Po boku Enjolrase, kter pedstavoval logiku revoluce, stl
Combeferre, kter pedstavoval filozofii. Mezi logikou a filozofi
revoluce je rozdl v tom, e logika me dojt k vlce, kdeto
filozofie me vst jenom k mru. Combeferre doploval a
opravoval Enjolrase. Nemil tak vysoko, zato zabral spe do e.
Chtl, aby se lidstvu vtpovaly zsady se veobecnmi ideami;
kval: revoluce, ale s civilizac, a okolo srzn hory otvral
rozshl modr obzor. Proto bylo v kadm Combeferrov nvrhu
nco pstupnho a proveditelnho. Revolun ovzdu
Combeferrovo bylo dchatelnj ne Enjolrasovo. Enjolras hlsal
bosk prvo revoluce, Combeferre pirozen. Prvn navazoval na
Robespierra, druh ml mnoho spolenho s Condorcetem.
Combeferre il ivotem obyejnch lid vc ne Enjolras. Kdyby se
byli ti dva dostali do djin, byl by jeden platil za vzor spravedlnosti
a druh za pklad moudrosti. Enjolras byl munj, Combeferre
lidtj. Oznaen homo a vir je nejlpe rozliuj. Combeferre byl
pirozen nn, jako byl Enjolras pirozen psn. Miloval slovo
oban, ale dval pednost slovu lovk. Byl by radji kal
hombre, jako panl. etl vechno, chodil do divadel, navtvoval
veejn pednky, u Araga se uil o polarizaci svtla, pl chvlu o
pednce, v n Geoffroy Saint-Hilaire vysvtlil dvoj funkci
karotidy zevn a karotidy vnitn, z nich jedna zsobuje krv
obliej a druh mozek; o vem vdl, krok za krokem sledoval
vdu, srovnval Saint-Simona s Fourierem, lutil hieroglyfy,
rozbjel oblzky a pemlel o geologii, dovedl zpamti nakreslit
motla pstevnka, upozoroval na jazykov chyby ve Slovnku
akademie, studoval Puysgura a Deleuze (Byli to odbornci v
magnetismu.), neuznval nic, ani zzraky, niemu se nesml, ani
straidlm, listoval ve sbrce Moniteur a snil. Prohlaoval, e
budoucnost je v rukou uitel, a zabval se otzkami vchovy.
Chtl, aby se lidsk spolenost ustavin snaila zvit duevn a
morln rove a ila vdu, aby stle uvdla do obhu
mylenky, aby se starala o rozumov vvoj mldee, a bl se, aby
dosavadn nedokonalost metod, ubohost literrnch hledisek,
kter se opraj jenom o dv nebo ti klasick stolet, tyransk
dogmatismus oficilnch kolomet, scholastick pedsudky a
rutiny neuinily z naich kol uml nsady stic. Byl uenec,
brusi jazyka, byl pesn a strun, byl d, ale zrove snlek
ltajc a ke hvzdm, jak kali jeho ptel. Vil vem velkm
snm; vil v rozmach eleznice, v odstrann bolesti pi
operacch, v zachycen obrazu v ern komoe, v elektrickou
telegrafii, v iditelnost balnu. Pramlo se hrozil pevnost
zbudovanch na vech stranch povrou, despotismem a
pedsudky. Patil k tm, kdo v, e vda vechno pemn.
Enjolras byl nelnk, Combeferre byl vdce. lovk by byl chtl
po Enjolrasov boku bojovat a s Combeferrem se dt na pochod.
Nemyslete vak, e Combeferre nebyl schopen boje. Naopak, nikdy
se nezdrhal postavit se tv v tv pekce, prudce na ni
zatoit a vyhodit ji do povt; lpe se mu vak zamlouvalo
smiovat lidstvo ponenhlu s jeho osudem tm, e mu objasn
zjevnou pravdu a bude hlsat pozitivn zkony; mezi dvojm
svtlem volil sp osvcen ne rozncen. Porem sice me nebe
tak zrovt, ale pro radji nepokat na svtn? Sopka vrh
svtlo, ale rann ervnky to uin lpe. Combeferre snad dval
pednost blosti krsy nad z vzneenosti. Svtlo zakalen
dmem, pokrok vydobyt nsilm jenom napolo uspokojovaly jeho
jemnho a vnho ducha. Dsil se pekotnho spchu lidu v roce
1793; ale otupn ho odrazovalo jet vce, ctil v nm hnilobu a
smrt; jednm slovem, byla mu milej pna ne zpach, dval
pednost bystin ped stokou, Niagarskm vodopdm ped
kalu na Montfauconu. Nechtl ani stanout, ani spchat. Zatmco
jeho ptel, bouliv a rytsky zaujat pro absolutno, zboovali a
opvovali skvl revolun udlosti. Combeferre byl pro pirozen
vvin, by i chladn, ale ist, metodick a bezhonn tebas
lhostejn, ale nezvratn, Combeferre by byl na kolenou prosil, aby
budoucnost pila v cel sv istot a aby nic neporuilo nesmrn
a ctnostn vvin nrod. Je nutno, aby dobro bylo nevinn,
opakoval neustle. A zle-li velikost revoluce v tom, e jsme
upen zahledni do oslujcho idelu, e letme za blesk, v krvi
a ohni do jeho spr, pak krsa pokroku zle v neposkvrnnosti:
mezi Washingtonem, kter pedstavuje jedno, a Dantonem, kter
ztlesuje druh, je stejn rozdl, jako je mezi andlem s labutmi
kdly a andlem na orlch perutch.
Jean Prouvaire byl jet o odstn umrnnj ne Combeferre.
kal si Jehan z chvilkovho npadu, jak se vyskytnou i v mocnm
a vnm hnut, z nho vzelo tak potebn studium stedovku.
Jean Prouvaire byl zamilovn, pstoval kvtiny v kvtinch, hrl
na fltnu, skldal vere, miloval nrod, litoval eny, plakal nad
dttem, ve stejn dve zamoval Boha s budoucnost a zazlval
revoluci, e dala stt krlovskou hlavu, hlavu Andr Chniera.
Mluvil obyejn nnm hlasem, kter vak rzem munl. Byl
vzdlan, ba pmo uen; byl tm orientalistou. Vyznal se ve
vem a v poezii dval pednost nezmrnosti, co je docela
pochopiteln, protoe vme, jak zce souvis dobrota a vzneenost.
Uml italsky, latinsky, ecky, hebrejsky, ale pitom etl jenom tyi
bsnky: Danta, Juvenala, Aischyla a Izaje. Z Francouz ml
radji Corneille ne Racina, a Agrippu dAubign radji ne
Corneille. Potuloval se mezi vlnitmi lny ovsa a chrp a let mrak
ho zajmal bezmla prv tak jako svtov udlosti. Jeho due mla
sv dv msta: jedno u Boha, druh po boku lovka; studoval,
nebo pozoroval. Po cel den hloubal nad socilnmi otzkami,
pemlel o mzd, o kapitlu, o vru, o manelstv, o
nboenstv, o svobod mylen, o svobod lsky, o vchov, o
trestnosti, o bd, o drustevnictv, o vrob a dlb, to jest o
vezdejch zhadch, kter vrhaj stn na lidsk mravenit. Veer
se dval na hvzdy, na tyto ohromn bytosti. Jako Enjolras byl i on
bohat a byl jedinek. Mluvil tie, naklnl hlavu, klopil oi,
rozpait se usmval, patn se atil, vypadal neohraban, zardval
se pro hloupost a byl velmi plach, i kdy neohroen.
Feuilly byl dlnk, dlal vje, neml ani otce ani matku a tce
vydlval ti franky denn, ale ml jedinou mylenku osvobodit
svt. Ml jet jin zamstnn: vzdlval se a tomu tak kal
osvobozovat se. Sm se nauil st a pst; vemu co vdl, se v
podstat nauil sm. Feuilly byl lechetn lovk, rozdlil by srdce
s celm svtem. Tento sirotek pijal nrody za vlastn. Chybla mu
matka, a proto pemlel o vlasti. Nechtl, aby na svt byl jedin
lovk bez vlasti. S hlubokou pedtuchou lovka z lidu ivil v
sob to, emu dnes kme nrodn mylenka. Djepisu se uil
jenom proto, aby vdl, pro se m rozhorlovat.
V malm krouku utopist, kte se zabvali pedevm Franci,
pedstavoval cizozemsk ivel. Nejradji se obral eckem,
Polskem, Uhrami, Rumunskem a Itli. Tato jmna ustavin
vyslovoval, vhodn i nevhodn, s pornost lovka, kter hj
prvo. Nsil Turecka pchan na Krt a Theslii, Ruska na
Varav a Rakouska na Bentkch ho jitilo. Ale pko z roku 1772
(Prvn dlen Polska.) ho pobuovalo. Rozhorlujeme-li se pro
pravdu, nikdo ns vmluvnost neped. Feuilly ml tuto
vmluvnost. Byl nevyerpateln, mluvil-li o tomto potupnm datu,
o roce 1772, kdy ulechtil a chrabr nrod byl zrazen. V jeho och
byl prv tento troj zloin, obludn klad, pravzorem a ablonou
veho dalho utlaovn nejednoho ulechtilho nroda, ktermu
doslova vymazali rodn list. Vechny toky na souasnou
spolenost pramen z dlen Polska. Dlen Polska je obecn
platnou poukou, jejm logickm nsledkem jsou vechny dnen
politick hchy. Vichni do jednoho, despotov a zrdci od t
doby a ubhlo u cel stolet vidovali, potvrdili, spolupodepsali
a parafovali doloku ne varietur (Nech se nemn (lat.).) o dlen
Polska. Kdy nahldneme do seznamu novodobch zrad, tato
zrada se objev jako prvn. Vdesk kongres se radil o tomto
zloinu, ne spchal svj. Rok 1772 vyzv k lovu a v roce 1815 je
koist utvna.
To byl obvykl nmt Feuillyho rozhovor. Uboh dlnk se stal
ochrncem spravedlnosti, a ona mu za to zajistila velikost. V prvu
tkv nesporn vnost. Varava se nikdy neme potatartit, jako
Bentky se nemohou ponmit. Krlov tak zbyten mrhaj
nmahou i ct. Dve i pozdji se potopen vlast objev nad
hladinou. ecko se stane eckem, Itlie Itli. Odpor prva proti
nsil potrv vn. Krde se nrodu neodpout. Veledarebctv
nem budoucnost. Nrod nelze pejmenovat tak snadno, jako se
d opravit na kapesnku monogram.
Courfeyrac ml otce, jemu se kalo pan de Courfeyrac. Jednou z
nesprvnch mylenek manstva bylo, e szelona lechtick
znamnko, kter jak kad v nem dn vznam. Ale man
z dob, kdy vychzela Minerve, si nesmrn vil onoho ubohho
de, kdeto lechtici je zaprali. Pan de Chauvelin si kal pan
Chauvelin, pan de Caumartin pan Caumartin, pan de Constant
de Rebecque Benjamin Constant, pan de Lafayette pan
Lafayette. Courfeyrac nechtl zstat pozadu a kal si prost
Courfeyrac.
Pokud se tk Courfeyraca, stailo, kdybychom ekli Courfeyrac
viz Tholomys.
Courfeyrac ml opravdu mladick r, kter bychom mohli oznait
jako pekvapujc svest ducha. Ta se asem ztrc jako
roztomilost kotte a vechen pvab skon u dvounoc
mkem a u tvernoc kocourem.
Generace prochzejc kolami mlad lid vstupujc do ivota
citovan smlen pebraj a navzjem sije pedvaj z ruky do
ruky, quasi cursores, jako rychl poslov ve starm m, tm
nezmnn; kdo by byl slyel Courfeyraca v roce 1828, mohl se
domnvat, e sly Tholomyse z roku 1817. Jenome Courfeyrac byl
sprvn hoch. A Courfeyrac a Tholomys byli zdnliv stejn
duchapln, byl mezi nimi velk rozdl. lovk v nich skryt byl v
prvnm zcela odlin od druhho. V Tholomysovi vzel advokt, v
Courfeyracovi ryt.
Enjolras byl nelnk, Combeferre vdce, Courfeyrac ohnisko.
Prvn dva dvali vce svtla, tet zase vc tepla; fakt je, e ml
vechny vlastnosti ohniska kulatost i slavost.
Bahorel se poprv vyskytl pi krvavm srocen v ervnu 1822, kdy
pohbvali mladho Lallemanda.
Bahorel byl dobr lovk, kterho kazili kamardi, poctivec, ale
pitom bezedn sud, dn drgrele, mono ci pmo
velkodun, mluvka div ne vmluvn, sml a pitom mlem drz,
zkrtka z toho tsta, z jakho se hntou erti; nosil blzniv vesty
a ml rud nzory; rv ve velkm, to jest miloval spory, ne-li
vzpoury anebo dokonce revoluci: byl stle hotov vytloukat okna,
vytrhvat dlabu, svrhnout vldu aby se pesvdil, jakm dojmem
to bude psobit; u jedenct let byl posluchaem na univerzit.
Piichval k prvm ale nestudoval. Za heslo si uril: Nikdy
advoktem, a za erbnon stolek, na kterm leel doktorsk biret.
Kdykoliv se ubral okolo prvnick fakulty, co se mu stvalo
zdka, zapnal redingot paleto se tehdy jet nenosilo a inil
velijak zdravotn opaten. O portlu univerzity kval: ,,To je
krsn staec! a o dkanu, panu Delvincourtovi: Jak pomnk! V
pednkch vidl ltku k psnikm a v profesorech nmt ke
karikaturm. ivotem bez prce utrcel dosti velk ron dchod,
asi ti tisce frank. Ml selsk rodie, kterm dovedl vnuknout
ctu k vlastnmu synovi.
kval o nich: Jsou venkovan, a ne mci, a proto jsou tak
byst.
Bahorel, nladov mladk, navtvoval nkolik kavren; ostatn
jeho druhov mli sv zvyky, on je neml. Toulal se. Bloudit je
lidsk, toulat se je pask. V hloubi due byl pronikav a velk
myslitel, vt, ne se na prvn pohled zdlo.
Byl spojkou mezi Pteli abecedy a jinmi krouky, kter tehdy
jet nebyly ustleny a teprve pozdji vykrystalizovaly.
V tom konklve mladch hlav byla tak jedna pleat.
Markz Avaray, kterho Ludvk XVIII. povil na vvodu, protoe
mu na tku do vyhnanstv pomohl do droky, vyprvl, e pi
nvratu do vlasti roku 1814 vystoupil krl v Calais na beh a potkal
lovka, kter mu podal dost. O dte? tzal se krl. Sire, o
potovn ad.
Jak se jmenujete?
LAigle. (Orel).
Krl se zamrail, podval se na podpis a spatil jmno, kter bylo
napsno: LESGLE. Nebonapartistick pravopis tak krle dojal, e
se usml. Sire, pokraoval mu, mj pradd byl krlovsk ps a
pezdvali mu Lesgueules (tlamy). Z tto pezdvky vzniklo moje
jmno Lesgueules bylo potom staeno v Lesgle a zkaeno v
LAigle. To krle rozesmlo, pozdji dal tomuto mui a u
mysln, nebo nhodou potovn ad v Meaux.
Pleat len krouku byl syn onoho Lesgla nebo Lgla, a psal se
Lgle (de Meaux). Jeho druhov mu krtce kali Bossuet (Bossuet
enk a biskup v mst Meaux, proto zvan orel meauxsk.).
Bossuet byl vesel chlapec, ale nic se mu nedailo. Jeho specialitou
bylo v niem neuspt. Zato se vemu sml. V ptadvaceti letech
ml ple. Jeho otec se konen zmohl na dma pole, ale syn neml
nic lepho na prci, ne e se patnou spekulac pipravil o dm i
o pole. Nic mu nezbylo. Byl chytr a duchapln, ale nikdy se mu
nic nepovedlo. Vechno mu selhalo, vechno ho zklamalo;
pokad se na nj ztilo to, co poal stavt. tpal-li dv, usekl si
prst; ml-li milenku, brzy zjistil, e m i o ptele vc. Neustle ho
potkvalo nco nepjemnho; a pece byl stle v tak dobr nlad.
kval: Bydlm pod stechou, z n padaj prejzy. Tuval nehodu, a
proto nebval pekvapen; pijmal ji s veselm a usmval se
kdlen osudu jako lovk, kter ek dobr ert. Byl chud, ale
jeho vek s dobrou nladou byl nevyerpateln. Penze mu
snadno dochzely, ale smch nikdy. Potkala-li ho nehoda, uvtal ji
jako starou znmou; katastrofm ptelsky poklepval na rameno;
s fatalitou byl dobe obeznmen a kval j: Dobr den smlo!
Pronsledovn osudu v nm vypstovalo vynalzavost. Vdycky
vdl kudy kam. Nemval nikdy mnoho penz, kdy vak bylo
teba, dovedl si nalzt prostedky k bezuzdnm tratm. Jedn
noci utratil teba sto frank pi veei s holinou, co ho uprosted
hen nadchlo k pamtnmu vroku: Zuj mi boty, ptilouisdorov
dvko.
Bossuet se volnm krokem blil k advoktskmu povoln;
studoval prva asi jako Bahorel. Bydlval vdycky chudobn a
nkdy vbec neml, kde by hlavu sloil. Spal hned u toho, hned u
onoho a nejastji u Jolyho. Joly studoval medicnu a byl o dv lta
mlad ne Bossuet.
Joly byl zdrav nemocn v mladm vydn. Z lkastv pochytil,
jak se stt sp nemocnm ne lkaem. Ve tiadvaceti letech se
pokldal za churavce a utrcel as ustavinm pozorovnm svho
jazyka v zrcadle. Tvrdil, e lovk se magnetizuje prv tak jako
stelka, a v lonici si stavl hlavu postele k jihu a nohy k severu,
aby krevn obh nebyl ruen magnetickm proudem zemkoule.
Za boue si zkoumal tep. Jinak byl nejveselej ze vech. Mladost,
veselost, blznivost, neduivost, jednm slovem vechny
nedslednosti se v nm docela dobe snely a tvoily vstedn
bytost, kter kamardi, libujc si v okdlench vrazech, kali
Jolllly. Me se vznet na tyech L (na tyech L aile (ti l) =
kdlo (franc).), kval mu Jean Prouvaire.
Joly ml ve zvyku dotkat se svho nosu rukojet hole, co bv
znmkou bystrho ducha.
Vichni tito mlad lid, navzjem tak rozdln, o nich musme
vlastn mluvit jenom vn, mli jedno nboenstv: pokrok.
Vichni byli pmmi potomky revoluce. Nejlehkomyslnj
zvnli, jakmile se ozvalo datum 1789. Jejich otcov byli nebo
bvali feuillanty (Byli to umrnn konstitun roajalist, lenov
revolunho klubu v roce 1792.), roajalisty, doktrini, ale na tom
jim mlo selo; pestr smsice se nikterak netkala mladch; v
jejich ilch proudila ist krev zsad. Bez spojovacch odstn
hlsali neporuiteln prvo a absolutn povinnost.
Zasvceni a spoleni pracovali potajmu na svm idelu.
Mezi tmito vnivmi srdci a pesvdenmi duemi byl skeptik.
Jak se tam octl? Pirozenm kupenm molekul. Skeptik se
jmenoval Grantaire a obyejn se podpisoval rbusem: R (Velk R,
franc. grand R (ti granter).).
Grantaire se ml na pozoru nemu uvit. Ostatn patil ke
skupin poslucha, kte se v Pai u nemu piuili; vdl, e
nejlep kva je v kavrn Lemblin, e nejlep kulenk je v
kavrn Voltaire, e nejchutnj kolky a nejlep dvky jsou v
Ermiti na bulvru Maine, nejlep na roni peen kuata u
matky Saguetov, vten ryby u brny Cunette a znamenit vno
u brny Combat. Zkrtka, znal vechna msta, kde bylo nco
dobrho; dovedl asn podret nohy, tanit a ohnt se hol. K
tomu si jet rd popil.
Byl krajn okliv; nejhez dve on doby, Irma Boissyov,
provaka botek, byla jeho oklivost pohorena tak, e prohlsila:
Grantaire je nemon. Ale to nevadilo Grantairov domlivosti.
Nn a upen se dval na vechny eny a tvil se pitom, jako by
o vech kal: jen kdybych chtl!, a v ptelch se zase snail vzbudit
domnn, e je mezi lidmi neobyejn oblben.
Vechna tato slova prvo lidu, prvo lovka, spoleensk
smlouva, francouzsk revoluce, republika, demokracie, humanita,
civilizace, nboenstv, pokrok neznamenala pro Grantaira pli
mnoho. Jen se pi nich usmval. Skepticismus, tato sn rozumu,
nenechala v nm neporuenu jedinou mylenku. Stle ironizoval.
Jeho oblbenou prpovd bylo: Mm jenom jednu jistotu, svou
plnou sklenici. Posmvalse oddanosti kterkoliv stran, sml se
otci jako synovi, mladmu Robespierrovi jako Loizerollesovi. Jsou
skuten pokrokov, vdy zemeli, kval. O ki se vyjadoval
takto: Je to ibenice, kter mla spch. Byl holka, hr, zhralec,
asto se opil a mlad snlky pohoroval ustavinm
prozpvovnm Milujme dvata milujme vno na npv: A ije
Jindich IV.
Ale ten skeptik v nm byl v jedn vci fanatikem. Pedmtem jeho
fanatismu nebyla ani mylenka, ani zsada, ani umn, ani vda,
ale mu: Enjolras. Grantaire se obdivoval Enjolrasovi; miloval ho a
ctil. Ke komu se to tak pimkl ten pochybovan anarchista v obci
absolutnch duch? K nejabsolutnjmu. A m ho Enjolras
pipoutval? Mylenkami? Ne Charakterem. To nen tak nezvykl.
Skeptik, kter lne k vcmu, je stejn prost zjev jako barvy, kter
se dopluj. Pitahuje ns to, eho se nm nedostv. Nikdo
nemiluje svtlo tak jako slepec. Trpaslice zbouje tambora.
Ropucha stle kul oi k nebi. Pro? Aby vidla ptky v letu.
Grantaire v nm se plazila pochybnost, rd patil na Enjolrasovu
povznejc vru. Poteboval Enjolrase. Ani si jasn neuvdomoval
a nepokouel se vysvtlit si, pro ho tak okouzluje ta cudn zdrav,
siln, pm, tvrd a upmn odvaha. Pudov ho pitahovaly
protivy. Jeho mton, poddajn, roztkan, chorobn a
znetvoen mylenky nalzaly v Enjolrasovi oporu. Jeho morln
pte se oprala o tuto pevnost. Grantaire se vedli Enjolrase stval
nkm. Nachzel sebe sama. Skldal se ze dvou prvk, kter se na
pohled nesluuj. Byl ironick a srden. Miloval svou lhostejnost.
Jeho duch se obeel bez vry, ale srdce se neobelo bez ptelstv.
Hlubok rozpor: oddanost je toti pesvden. U ml takovou
povahu. Jsou lid, kte se zrodili proto, aby byli zadn stranou,
rubem, opakem. To jsou Pollukov, Patroklov, Nisov,
Eudamidov, Hfaistionov, Pechmjov. ij jen tehdy, jsou-li o
nkoho openi; jejich jmno je jenom pokraovnm a pe se s
pedchzejc spojkou a; neij svm ivotem; ij vedle osudu,
kter nen jejich; Grantaire byl jednm z tchto mu. Byl rubem
Enjolrase.
Mohlo by se tm ci, e blzkost pon ji psmem abecedy. V
abeced jsou O a P neodlun. Mete podle libosti vyslovit
O a P nebo Orestes a Pylades.
Grantaire, prav nohsled Enjolrasv, byl ustavin ve spolenosti
tohoto krouku; tam il; jedin tam se mu lbilo; chodil s nimi
vude. Rd vidl, jak se mu jejich stny pohybuj ped oima
opojenma vnem. Trpli ho mezi sebou pro jeho stle dobrou
nladu.
Vc Enjolras opovrhoval skeptikem a stdm Enjolras opilcem.
Poskytoval mu trochu povenho soucitu. Grantaire byl
nedobrovoln pijat Pylades. Grantaire, kter byl neustle
Enjolrasem napomnn, odstrkovn, a jakmile se vrtil, ihned zase
zavrhovn, kval: To je krsn mramor!

II

Bossuetova pohebn e nad hrobem Blondeauovm

Jednoho odpoledne opral se Laigle de Meaux leniv o veeje

kavrny Musain. Vypadal jako karyatida na przdninch; nesl vak
jen sv sny. Dval se na nmst Saint-Michel. Oprat se je vlastn
zpsob leen vstoje, co ti, kdo sn, nikterak nezavrhuj. Laigle de
Meaux beze smutku vzpomnal na malou nehodu; pihodila se
pedevrem na prvnick fakult a pozmnila jeho plny do
budoucnosti, kter ostatn nikdy nebyly pli jasn.
Snn vak nezabrn, aby okolo nejela droka a aby ji snc
mldenec nespatil. Laigle de Meaux se rozhlel po okol a v
polospnku spatil vz jedouc krokem, jako by nevdl, kam
zamit. Kam asi ta droka jede? Pro jede krokem? Laigle se na ni
bedlivji podval. Sedl v n mladk a ped nm leel dosti velk
cestovn vak. Na vaku bylo na piit cedulce velkmi psmeny
napsno: MARIUS PONTMERCY.
To jmno zmnilo Laiglv postoj. Napmil se a zavolal na mladka
v droce:
Pane Marie Pontmercy!
Droka se zastavila.
Mladk, kter tak asi bloudil ve snch, zdvihl oi.
Co je? otzal se.
Vy jste pan Marius Pontmercy?
Zajist.
Hledal jsem vs, ekl Laigle de Meaux.
Jak to? otzal se Marius, kter prv odjdl z domu svho dda
a spatil ped sebou lovka, kterho vidl poprv. Neznm vs.
J vs tak ne, odpovdl Laigle.
Marius si myslil, e padl na prmae, kter ho veejn mystifikuje.
Nebyl prv v nejlep nlad. Zamrail se. Laigle de Meaux
neruen pokraoval:
Vy jste vera nebyl na pednce.
To je mon.
To je jist.
Vy jste student? otzal se Marius.
Ano, pane, jako vy. Vera jsem nhodou na pednku el. Vdy
vte, e lovk m nkdy hloup npady. Profesor prv zanal
vyvolvat jmna. Vm pece nen neznmo, jak bvaj v tu chvli
smn. Kdy nainec nen tikrt pi vyvolvn jmen, vykrtnou
ho ze seznamu poslucha. edest frank je v tahu.
Marius poslouchal pozornji.
Blondeau vyvolval jmna. Znte pece Blondeaua, m takov
piat a nramn zlomysln nos, kterm s rozkoi vyenichv
neptomn. Potuteln zaal psmenem P. Neposlouchal jsem,
protoe mi do tto psmeny nic nen. Vyvolvn nelo patn.
dn vykrtnut. Byl tam kdekdo. Blondeau zesmutnl. V duchu
jsem si ekl: Blondeau, milku, dneska si nepochutn na
popravice. Nhle Blondeau vol Marius Pontmercy. Nikdo
neodpovd. Blondeau pln nadje opakuje hlasitji: Marius
Pontmercy. A bere pero. Pane, sevelo se mi srdce. Rychle jsem si
ekl: Takov dobr chlapec a bude vykrtnut. Pozor. Je pece jen
lovk, nen pesn! Nen podlzavec, nen plhoun ani
holobrdek, dn puntik ani vevd zbhl v psemnictv,
teologii a jinch vdch a nedl ze sebe mudrce. Je to ctyhodn
lenoch, kter si potrp na toulky prodou, grizetky, rd se dvo
krasavicma v tto chvli je mon u sv milenky. Zachrame ho.
Smrt Blondeauovi! V tomto okamiku Blondeau nam v
inkoustu pero, kter se u u tese krtnout jedno jmno, rezavmi
zornicemi pehl posluchae a potet opakuje: Marius
Pontmercy! Odpovdl jsem: Zde! To znamen, e jste nebyl
vykrtnut.
Pane! ekl Marius.
A e j jsem byl, dodal Laigle de Meaux.
Nerozumm vm, poznamenal Marius.
Laigle pokraoval:
Nic jednoduho. Byl jsem nedaleko katedry, abych mohl
odpovdt, ale tak nedaleko dve, abych mohl utci. Profesor m
upen pozoroval. Blondeau, kter je namouvru zlomysln
muchal, o nm mluv Boileau, peskoil nhle na psmeno L. L je
pece moje psmeno. Jsem de Meaux, ale jmenuji se Lesgle.
LAigle! peruil ho Marius. To je krsn jmno!
Pane, Blondeau pichz k tomuto krsnmu jmnu a vol: Laigle!
Odpovdm: Zde. Tu si m Blondeau prohldne s tyg nnost,
usmje se a prav: Jste-li Pontmercy, nejste Laigle. Vta, kter vm
sice nelichot (laigle = orel (franc).), ale je osudn jenom mn. A
jak to ekl, vymazal m.
Marius zvolal:
Pane, jsem hluboce zarmoucen
Pedevm dm, peruil ho Laigle, abych sml nabalzamovat
Blondeaua nkolika vtami proctn chvly. Povauji ho za
mrtvho. Nic by se nemuselo mnit na jeho vyzblosti, na jeho
bledosti, chladu, strohosti a na jeho zpachu. I ekl jsem si:
Erudimini qui judicatis terram (Ute se, soudcov zemt (Kniha
alm).). Zde le Blondeau, Blondeau Nos, Blondeau Nasica, Vl
disciplny, Bos disciplinae, Hldac pes karcer, Andl vyvolvn
jmen, kter byl pm, neoblomn, pesn, dkladn, estn a
kared. Bh ho vykrtl, jako on vykrtl mne.
Marius se znovu ozval:
Lituji
Mlad mui, ekl Laigle de Meaux, budi vm to pouenm. V
budoucnosti bute pesn.
Tisckrte se vm omlouvm.
Nenamhejte se pt, aby byli vai blin vykrtnuti.
Je mi skuten lto
Laigle se dal do smchu.
A mn se to lb. Mlem bych se byl stal advoktem. To krtnut
m zachrnilo. Zkm se obhajovacch e. Nebudu se zastvat
vdov a pronsledovat sirotky. Nenavlknu talr a nebudu slouit.
Jsem vykrtnut ze seznamu advokt. A za to vdm jenom vm,
pane Pontmercy. Zamlm sloit vm dkovnou nvtvu. Kde
bydlte?
V tto droce, pravil Marius.
To je znamen nadbytku, odvtil Laigle klidn. Blahopeji vm.
Jist platte asi devt tisc ronho njemnho?
V tom okamiku vyel z kavrny Courfeyrac.
Marius se smutn usml.
V tomto njmu jsem teprve dv hodiny a doufm, e se z nho
brzy dostanu; to je ale dlouh historie a ke vemu ani nevm,
kam se mm obrtit.
Pane, ekl Courfeyrac, pojte se mnou.
J bych ml pednost, poznamenal Laigle, ale jsem prozatm bez
domova.
Ml, Bossuete, ozval se Courfeyrac.
Bossuete? zvolal Marius, myslil jsem, e se jmenujete Laigle.
De Meaux, doplnil Laigle, een Bossuet.
Courfeyrac vstoupil do droky.
Ko, ekl, hotel Porte-Saint-Jacques.
Tho veera se Marius ubytoval v hotelu Porte-Saint-Jacques v
pokoji vedle Courfeyraca.
 III

Mariv as

Za nkolik dn se Marius a Courfeyrac sptelili. Mlad je doba,

kdy se rny dobe hoj a jizvy zaceluj. Marius vedle Courfeyraca
voln dchal, a to bylo pro nho novinkou. Courfeyrac se ho na nic
netzal. Dokonce na nic podobnho nepomyslil. V tom vku pov
obliej vechno sm. e je zbyten. Jsou lid, jejich tv pmo
van. Mlad lide na sebe pohldnou a u se znaj.
Pece vak jednoho rna mu Courfeyrac pedloil neekanou
otzku:
Poslyte, mte politick pesvden?
Jakpak ne! ekl Marius, bezmla uraen touto otzkou.
Co jste?
Bonapartistick demokrat.
Neurit odstn spokojen myky, pravil Courfeyrac. Nazt
uvedl Maria do kavrny Musain a eptal mu:
Musm vs zasvtit do revoluce.
Odvedl ho do mstnosti Ptel abecedy. Pedstavil ho kamardm
a polohlasn ekl slovo, ktermu Marius dobe nerozuml: k.
Marius zapadl do vosho hnzda duch. Ostatn nebyl nikterak
mn vyzbrojen nebo mn okdlen, tebae byl mlenliv a
vn.
Marius, kter byl doposud stle ponechn sm sob a ze zvyku i ze
zliby nchyln k monologm, byl trochu poplaen hejnem
mladch mu. Vechny ty rzn podnty ho lkaly a muily
zrove. Hlun proudn svobodnch a dlnch duch rozvilo
jeho mylenky. Nkdy v rozruchu odltaly tak daleko, e je ztrcel
z dohledu. Slyel hovoit o filozofii, o literatue, o umn, o
djinch a nboenstv neslchanm zpsobem. Tuil zvltn
stanoviska, a protoe si nebyl jist perspektivou, nebyl si tak jist,
nevid-li chaos. Kdy opustil ddovo pesvden a zamnil je za
pesvden otce, domnval se, e m pod sebou bezpenou pdu;
nyn vak ml podezen, kter si sm neodvaoval piznat, e
nestoj pevn. Zorn hel, pod kterm se na vci dval, se ponal
opt mnit. Jaksi kymcen pivdlo ve zmatek obzor jeho
rozumu. V nitru byl z toho podivn rozruen. Skoro tm trpl.
Zdlo se mu, e tm mladm lidem nic nen svat. Marius slyel
sam podivn ei, kter na jeho dosud nesmlou dui psobily
trapn.
Jednou ukazovali v krouku divadeln plakt ohlaujc tragdii ze
starho klasickho repertoru. Pry s tragdi, kterou miluj
mci! zvolal Bahorel. A Marius slyel, jak mu Combeferre
odpovdl:
Ml se, Bahorele. Mk miluje tragdii, a proto je teba nechat
manstvo v tomto smru na pokoji. osck tragdie m prvo
na ivot, nejsem z tch, kdo j ho ve jmnu Aischylov upraj. I v
prod se vyskytuj nedokonalosti; i v tvorstvu najde parodie;
spat zobk, kter nen zobkem, kdla, kter kdly nejsou,
ploutve, kter nejsou ploutvemi, tlapy, je nejsou tlapami,
bolestn kchn, kter probouz chu k smchu hle, to je
kachna. M-li drbe msto mezi ptky, pro by nemohla klasick
tragdie t vedle antick?
Nebo el nhodou ulic Jeana Jacquesa Rousseaua a s nm Enjolras
a Courfeyrac.
Courfeyrac se do nho zavsil.
Dejte pozor. Toto je bval ulice Pltrire; dnes se jmenuje ulice
Jeana Jacquesa Rousseaua, protoe tu ped edesti lety bydlila
podivn rodina Jeana Jacquesa a jeho Terezy. as od asu se tam
narodilo dcko. Tereza rodila dti a Jean Jacques je nosil do
nalezince.
A Enjolras se oboil na Courfeyraca:
Ani slova proti Jeanu Jacquesovi. Obdivuji se mu. Sv dti popel,
budi, ale pijal za svj cel nrod.
Nikdo z tchto mladk nepronesl slovo csa. Jenom Jean
Prouvaire ekl nkdy Napoleon; druz mu kali Bonaparte a
Enjolras vyslovoval Buonapart.
Marius byl pekvapen. Initium sapientiae (Potek moudrosti
(lat.).).

IV

Zadn mstnost kavrny Musain

Jeden z rozhovor tch mladch mu, pi nich bval Marius

ptomen, ale do kterch zasahoval jenom nkdy, vn otsl jeho
du.
Bylo to v zadn mstnosti kavrny Musain. Onoho veera tam byli
shromdni tm vichni Ptel abecedy. Lampa slavnostn
svtila. Mluvilo se o mnoha vcech, ale bez vn, tebas hlun.
Vyjma Enjolrase a Maria mluvili tm vichni trochu nazdabh.
Hovory mezi pteli mvaj takov poklidn hlun rz. Bv to
spe hra a zm hlas ne rozhovor. Hzej si slova a chytaj je.
umlo to ve vech tyech koutech.
Do zadn mstnosti nesmla krom Luisy, umvaky ndob v
kavrn, kter tudy as od asu pela z umvrny do pracovny,
vstoupit dn ena.
Dokonale zpit Grantaire naprosto ohluoval kout, kterho se
zmocnil; rozumoval, tlachal, breptal a val na cel kolo:
Mm ze. Smrtelnci, zd se mi, e heidelbersk sud je rann
mrtvic a j jsem jednou z dvancti pijavek, kter se mu pilo.
Chtl bych pt. Chci zapomenout na ivot. ivot je bhv okliv
vynlez. Nic nevydr a za nic nestoj. lovk si ivotem jenom
lme vaz. ivot je ozdoba, kter se ned pout. tst je star
kulisa, naten jenom po jedn stran. Kazatel prav: vechno je
marnost. J jsem tho nhledu jako onen dobrk, kter snad
nikdy neexistoval. Nicota nechtla chodit nah, a tak se oblkla do
marnivosti. O marnivosti, vechno zplatuje velkmi slovy!
Kuchyni se k pracovna, uiteli tance profesor, provazolezci
gymnasta, boxer je pstn zpasnk, lkrnk je chemik, paruk
umlec, polr stavitel, okej sportovec, stonoce se k
pterygibrancus. Marnivost m rub a lc; lc je pitom, je to ernoch
se sklennmi cetkami; rub je hloup, je to filozof v crech. Nad
jednm plu a druhmu se smji. To, emu se k dstojnost a
est, je jenom pozltko. Krlov si pohrvaj s lidskou pchou.
Caligula jmenoval svho kon konzulem; Karel II. povil
svkovou peeni do stavu rytskho. A te vn pzujte mezi
konzulem Incitatem a baronetem Roastbeefem. Vnitn hodnota
lid nen vlastn lep. Jen si poslechnte chvlu, kterou soused
pje o sousedovi. Nevinn to na nevinnho; , jak by lilie
spodala holubici, kdyby mohla mluvit! Modlka, kter
pomlouv jinou pobonstkku, je jedovatj ne zmije a skaln
had. koda, e jsem pli hloup; nemohu vm vyjmenovat
mnoho pklad; nic nevm. Kdy jsem se uil u Grose, chodil jsem
radji krst jablka, ne bych vyrbl mazaniny. Ne nadarmo jsou
mazal a mazanost stejnho koene. To pokud jde o mne; ale co se
vs tk, vy se mi vyrovnte. Vykalu se na vae dokonalosti,
pednosti a vlastnosti. Kad pednost m svou chybu; spoiv
lovk se bl lakomci, lechetn nen daleko od marnotratnka,
staten muje vydn v nebezpe, e se promn ve chvastouna;
ekne-li se o nkom, e je zbon, mysl se, e je trochu
svatouek.V ctnosti je prv tolik neesti, jako je dr v Diogenov
plti. Komu se obdivujeme? Zavradnmu nebo vrahovi?
Caesarovi nebo Brutovi? A ije Brutus, vradil! Na veliknech jsou
prapodivn skvrny. Brutus, kter zavradil Caesara, byl zamilovn
do sochy malho hocha. Ta socha byla dlem sochae Strongyliona
a tent socha stvoil tak sochu Amazonky, zvanou Krsnonoh,
Euknmis, kterou Nero na vech cestch vozil s sebou. Strongylion
zanechal jenom dv sochy a ty dv sochy sjednotily Bruta a
Nerona; Brutus miloval jednu a Nero druhou. Cel historie je
jenom pevykovnm jedn vci. Jedno stolet je plagitem
druhho. Bitva u Marenga napodob bitvu u Pydny; Chlodvkovo
Tolbiacum se podob Napoleonovu Slavkovu jako vejce vejci. Na
vtzstv mnoho nedm. Nen nic hloupjho nad vtzstv: pravou
slvu zsk ten, kdo dovede pesvdit. Ale pokuste se nco mi
dokzat. Vy se spokojujete s spchem. Jak prostednost!
Spokojujete se se ziskem. Jak bda! Vechno si peje spch, i
mluvnice. Si volet usus (Jestlie to dovol zvyk (lat.).), prav
Horatius. Proto lidstvem opovrhuji. Sestoupme od celku k
jednotlivostem? Chcete, abych se pustil do obdivovn nrod?
Ktermu nrodu, prosm vs, se mm obdivovat? ecku?
Athanm, tehdejm Paanm, kte zahubili Fkiona, jen se
velmi podob naemu Colignymu, a tak podlzat tyranm jako
Anakeforos, kter ekl o Peisistratovi, e jeho mo vb k sob
vely? Nejvenjm lovkem ecka byl po padest let gramatik
Filtas, a ten byl tak drobn a tak malik, e si dval do stevc
olovo, aby ho vtr neodnesl. Na hlavnm nmst v Korintu byla
socha vytesan Silanionem a zaznamenan Pliniem; socha
pedstavovala Epistafa. Co uinil Epistafos? Vynael zpsob jak
podret nohy. Toto podobenstv zosobuje celou eckou slvu.
Pejdme k jinm. Mm se obdivovat Anglii? Mm se obdivovat
Francii? Francii? Pro? Protoe m Pa? Prv jsem vm povdl,
co soudm o Athnch. Anglii? Pro? Protoe m Londn?
Nenvidm Kartgo. A potom Londn, ta pepychov metropole, je
hlavnm sdlem bdy. Vjedin osad Charing-Cross umr ron sto
lid hladem. Takov je Albion. K dovren dojmu dodvm, e jsem
vidl tanit Anglianku s rovm vncem na hlav a modrmi
brlemi na nose. Proto vrm na Anglii. Neobdivuju-li se Johnu
Bullovi, mm se snad obdivovat jeho bratru Jonathanovi? Nelb se
mi bratr otrok. Vezmete-li Anglii time is money (as jsou penze
(angl.).), co j zbude? A co zbude z Ameriky, vezmete-li j cotton is
king (Bavlna je krl (angl.).)? Nmecko je lymfatick. Itlie trp
lu. Mme bt nadeni Ruskem? Voltaire se mu obdivoval.
Obdivoval se vak tak n. Piznvm, e Rusko m sv krsy, k
nim pat despotismus; ale j lituji despoty. Maj pli chatrn
zdrav. Alexej byl sat, Petra probodli dkou, Pavla zardousili,
jinho Pavla na madru rozdupali podpatky bot, nkolika Ivanm
prozli hrdlo, nkolik Mikul a Vasil otrvili; to vechno
dokazuje, e v palci ruskch car jsou velmi nezdrav pomry.
Vlka je jedin podrobnost, kterou nrodov nabzej obdivu
myslitele; vlka, civilizovan vlka, vyerpv a zahrnuje vechny
formy banditstv od lupistv panlskch trabuk v jaxaskch
soutskch a po zkodnictv komanskch Indin v Passe-
Douteuse. Ach, a snad mi eknete, e Evropa je lep ne Asie?
Uznvm, e Asie je fraka, ale nechpu, pro se smjete velkmu
lmovi, vy zpadn nrodov, kte jste k md a eleganci pipojili
pnu druc se k majesttu, od koile krlovny Isabely a k non
stolici dauphinov. Pnov smrtelnci, mlte se. Nezapomete, e
se v Bruselu vypije nejvc piva, ve Stockholmu nejvc koalky, v
Madridu se sn nejvc okoldy, v Amsterodamu se spotebuje
nejvc jalovcov, v Londn nejvc vna, v Caihrad nejvc kvy, v
Pai nejvce absintu. Ute se tmto uitenm vcem. Pa m
stle vrch. V Pai jsou i hadri sybarity; Diogenes by byl stejn
rd hadrnkem na nmst Maubert jako filozofem v Peiraieu.
Zapamatujte si jet toto: krmy hadrnk se jmenuj bibines a
nejznamenitj je Casserole a Abattoir. hospody, hospdky se
zpvky, krmy, vinrniky, pajzly, bibiny hadrnk,
karavanseraje kalf, potvrte, e jsem rozkonk, e jm u
Richarda za tyicet sou za osobu, e potebuji persk koberec, aby
se na nm mohla vlet nah Kleopatra! Kde je Kleopatra? Ach, to
jsi ty, Louiso. Dobr den.
Tak se rozpovdal opil Grantaire a zachytil myku ndob v
koutku zadn mstnosti kavrny Musain.
Bossuet se ho pokusil umlet a nathl k nmu ruku, ale Grantaire
zaal znovu.
Orle z Meaux, pry s prackami. Tv gesto Hippokrata, kdy
odmtal vete Artaxerxovu, na mne neplat. Odmtm snahu
uklidnit m. Ostatn jsem smutn. Co chcete, abych vm jet
ekl? lovk je patn, lovk je znetvoen. Motl se povedl, ale
lovk se zvedl. Tenhle ivoich se Bohu nevydail. Dav je vbr
karedosti. A se setk, s km chce, vdycky je to ubok. ena
se rmuje se slovem fena. Ano, mm spln spojen se smutkem, s
nostalgi a s hypochondri a zlobm se a bsnm a zvm a zum a
nudm se a zabjm se a blbnu! Aby to vechno vzal ert!
Ticho, velk R! zvolal Bossuet, kter se nekonenou vtou pel o
njakou prvnickou otzku. Zde jej konec:
Co se mne tk, jsem spe amatr ne znalec zkon, ale tvrdm
toto: podle normandskch zvyk mus vichni na svatho Michala
platit ekvivalent ve prospch pna: vlastnci i ddin dlunci, za
vechna prva emfyteutick, njmy dominln i dominrn,
hypotekln i hypoten kontrakty
Echa kvliv vly, zanotoval Grantaire.
U stolku nedaleko Grantaira bylo tm ticho. Kalam, list papru
a pro mezi dvma sklenicemi hlsaly, e se tam nartv opereta.
Tato dleit zleitost se projednvala potichu a ob hlavy se pi
prci tm dotkaly.
Nejdve najdme jmna. Jakmile budeme mt jmna, najdeme i
nmt.
M pravdu. Diktuj. Pu.
Pan Dorimon.
Soukromnk?
Zajist.
Jeho dcera Celestina.
,, tina. Potom?
Plukovnk Sainval.
Sainval je vedn jmno. ekl bych Valsin.
Vedle budoucch operetnch skladatel byla jin skupina, kter
pouila veobecnho hluku k projednn souboje. Star tyictnk
radil osmnctiletmu chlapci a vysvtloval mu, jak soupe ho
ek.
U erta! Mjte se na pozoru. Je to vten erm. A pesn. Uto,
nema as, m pevnou ruku, ranami sr, a kryt a odraz provd
matematicky pesn. Chlapk! A je levik.
V protjm rohu sedl Joly a Bahorel; hrli domino a mluvili o
lsce.
Jsi asten, pravil Joly. M milenku, kter se pod smje.
To je jej chyba, odpovdl Bahorel, nem se smt. Svd to, aby
byla klamna. Kdy ji vid veselou, pestane si dlat vitky;
jakmile vak je smutn, dl si z toho tkou hlavu.
Nevdnku! Co je hezho ne smjc se ena? A potom, vy se
nikdy nehdte.
To zvis na smlouv, kterou jsme uzaveli. Kdy jsme se seli,
doslova jsme si vytkli hranice, kter nepekraujeme. Co je na
nvtrn stran, pat k Vaudu, a co je na zvtrn, pat k Gexu (k
Vaudu ke Gexu Narky na francouzsko-vcarsk spory o
hranici z roku 1815.), a mme pokoj.
Pokoj je tst.
A ty, Jolllly, co ta tv rozmka se slenou ty v, kterou myslm.
Hnv se na m krut a trpliv.
A pece ji jako milenec jist dojm svou hubenost.
Bohuel!
Na tvm mst bych ji pustil k vod.
To se ti snadno ekne.
A snadno vykon. Jmenuje se Musichetta, vi?
Ano. Ach, Bahorele, je to bjen dvka, setl, m mal nohy,
mal ruce, chod pkn oblkan, je bl, baculat a oi m jako
trnky. Jsem do n blzen.
Tedy se j, mj drah, mus zalbit; mus bt elegantn a ukzat
prachy. Kup si u Stauda bl soukenn kalhoty. To se vyplat.
Dlaj dobrou figuru.
Za? zvolal Grantaire.
Tet kout byl zmtn hdkou o poezii. Pohansk mytologie se tam
pela s mytologi kesanskou. lo o Olymp, kterho se Jean
Prouvaire zastal jenom z romantismu. Prouvairebyl nesml
jenom v klidu. Jakmile vak jednou zabral, vybuchl a jaksi
veselost zdrazovala jeho naden, take byl lyrick a vesel
zrove.
Neurejme bohy, kval. Mon, e jet neodeli. Nezd se
mi, napklad, e by Jupiter byl mrtev. kte, e bohov jsou
pouh sny. Nue, jet dnes, kdy jsme u vechny sny zaplaili,
stle trvaj i v dnen prod vzneen pohansk bje. Leckter
hora, kter se podob citadele, jako napklad Vignemale, m jet
i pro nae oi Kybelin es; dosud mi nikdo nedokzal, e Pan
nepichz v noci pskat na dut vrby a neucpv svmi prsty otvor
za otvorem; a vdycky jsem si myslil, e I mla nco spolenho s
vodopdem Kravskch chcanek.
V poslednm kout mluvili o politice; rozebrali oktrojovanou
chartu. Combeferre ji chab hjil. Courfeyrac ji energicky potral.
Na stole leel neblah vtisk povstn Touquetovy charty.
Courfeyrac ji chytil a mval j, take k dkazm pipojoval
elestn papru.
Pedn nechci krle; nechci ho ani tehdy, kdyby byl ustanoven z
spornho hlediska; krl je pivnk. Krl nikdy nen zadarmo.
Poslechnte si, jak pijde krl draho. Po smrti Frantika I. inil
sttn dluh Francie ticet tisc liber renty; po smrti Ludvka XIV.
inil dv miliardy est set milin marek po dvaceti librch, co se
podle sudku Desmaretsova rovnalo v roce 1760 tyem miliardm
pti stm milin a co by dnes znamenalo dvanct miliard. Za
druh, Combeferre, nemj mi to za zl, oktrojovan charta je
pochyben prostedek civilizace. Zachraovat pechod, zmrnit
postup, utlumit otes, pevst nepozorovan nrod od monarchie
k demokracii mylenkami zdnliv stavnmi jsou jenom hloup
bastardn praktiky. Ne! Ne! Neosvtlujme lid umlm svtlem.
Zsady zahnvaj ve vaem stavnm sklep. Jenom nezakrte.
Jenom nechtjte kompromisy. Jenom nedvejte nrodu krlovsk
vsady. Ve vech tch vsadch je potom trnct lnek
(Vyhrazoval krli prvo vydat zvltn vnosy k zajitn
bezpenosti sttu.). Vedle ruky, kter dv, je vdycky drp, kter
bere. Prost odmtm vai chartu. Charta je maska a pod n je le.
Nrodkter pijm chartu, se zk svho prva. Prvo je jenom
tehdy prvem, je-li neporuen. Ne! dnou chartu!
Bylo to v zim; v krbu hoela dv polena. Plameny vbily a
Courfeyrac neodolal. Zmakal v dlanch ubohou Touquetovu
chartu a hodil ji do ohn. Papr vzpll. Combeferre se s
filozofickm klidem dval na hoc veledlo Ludvka XVIII. a
spokojil se s poznmkou:
Charta pemnn v plamen.
A sarkasmy, lehy, slovn hky, iv francouzsk veselost i
anglick humor, vtipn i hloup npady, dobr i patn dvody,
vechny prskavky hovoru vyletovaly najednou, kily se ve vech
koutech mstnosti a jejich vesel palba huela nad hlavami
shromdnch.

Rozen obzoru

Srky mladch mysl jsou podivuhodn, protoe nikdy

neuhodneme, kdy se zablskne ani kdy sjede blesk. Co vytryskne
te? To nikdo nev. Smch ve chvli dojet. Do smnho okamiku
vstupuje vn mylenka. Podnt dv nahodil slovo. Letora je
svrchovanm pnem kadho jednotlivce. Vtip sta, aby otevel
pole emusi nenadlmu. Rozhovory se prudce stej a narz se
mn perspektiva. Hybnou pkou rozhovor je nhoda.
Vn mylenka, kter bizarn vzltla ze slovn potyky, projela
nhle splet hlas, ve kter se Grantaire, Prouvaire, Bossuet,
Combeferre a Courfeyrac zmaten potrali.
Jak to, e se nkter vta v rozhovoru stane mimodn dleitou?
Jak se najednou zvrazn a probud zjem tch, kdo ji sly? Prv
jsme ekli, e to nikdo nev. Uprosted hluku Bossuet rzn
zakonil vtu tmto datem:
Osmnctho ervna 1815: Waterloo.
Pi slov Waterloo Marius, kter se opral vedle sklenice loktem o
stl, odthl dla zpod brady a upen se zahledl na
posluchastvo.
Pardieu, zvolal Courfeyrac (zvoln parbleu upadlo tehdy v
zapomenut), slice osmnct je zvltn a nco mi pipomn. To
je Bonapartovo osudn slo. Polote Ludvka dopedu a msc
brumaire dozadu, a mte obraz osudu mue, jeho potku el
konec v patch.
Enjolras a do tto chvle mlel, ale te se obrtil na Courfeyraca a
ekl:
Chce snad ci, e zloinu jde v patch odpykn.
Slovo zloin peshlo mru, kterou Marius po nenadlm vyvoln
vzpomnky na Waterloo mohl snst.
Vstal, pomalu doel k map Francie, poven na zdi, na kter v
oddlenm rmeku byla mapka ostrova, poloil prst na toto
oddlen msto a ekl:
Korsika. Ostrvek, kter uinil Francii velkou.
Bylo to jako zavanut ledovho vtru. Vichni umlkli. Bylo zejm,
e se nco stane.
Bahorel, kter prv odporoval Bossuetovi, zstal v postoji, na
nm si zakldal. Ale zekl se vtzstv a naslouchal.
Enjolras, jeho modr oi nikoho nevidly a upraly se do przdna,
odpovdl, ani se podval na Maria:
Francie nepotebovala Korsiku, aby byla velk. Francie je proto
velk, protoe je to Francie. Quia nominor leo (Protoe se jmenuji
lev (z Phaedrovy bajky lat.).).
Marius nebyl ochoten ustoupit. Obrtil se k Enjolrasovi a vybuchl
hlasem, v nm se tsly zchvvy vychzejc z hlubokosti due.
Chra Bh, e bych chtl zmenovat Francii. Ale nezmenuju ji,
kdy ji spojuji s Napoleonem. Ach, promluvme si o tom. Jsem mezi
vmi novkem, ale piznvm se, e m nepekvapujete. Na em
vlastn jsme? Kdo jsme? Kdo jsem j? Povzme si, co si myslme o
csai. Slchm vs kal Buonaparte; zdrazujete U jako
roajalisti. Upozoruju vs, e mj ddeek to k jet lpe; k
Buonaparte. Pokldal jsem vs za mlad. Kam jste dali sv naden,
co s nm dlte, komu se obdivujete, neobdivujete-li se csai? A co
byste jet chtli? Neuznvte-li velikost tohoto mue, jak
velikny si dte? Ml vechno. Byl dokonal. V mozku ml
trojmocninu lidskch schopnost. Dval zkony jako Justinin,
diktoval jako Caesar, v jeho mluv se stdaly Pascalovy blesky s
Tacitovmi dery, tvoil a psal djiny, jeho zprvy z bojit jsou
Iliady, spojoval Newtonovu slici s Mohamedovou metaforou, na
vchod zanechal po sob slova tak velk jako pyramidy; v Tyli
uil csae majesttnosti, v Akademii vd dal odpov Laplaceovi,
ve sttn rad se postavil Merlinovi; upsal dui pesnosti jednch a
slovnm chytakm druhch; znal zkony jako advokt a hvzdy
jako hvzd; jako Cromwell, kter ze dvou hocch svek zhel
jednu, sm chodil do Templu, aby usmlouval stapec na zclon;
vidl vechno, vdl vechno; a pitom se dovedl dobrcky usmvat
nad kolbkou svho dcka; a pojednou si ho vimla zden
Evropa; vojska se dala na pochod, ada bateri vyjela, pontonov
mosty se nathly pes eky, mraky jzdy se blily jako vichice,
kik, trumpety, trny se zatsly, hranice na mapch se
zakymcely, zasvitlo mvnut obrovskho mee, vytasenho z
pochvy, a on stl na obzoru se svazkem blesk v ruce a z v
och, za hromu, rozepjal kdla s Velkou armdou a starou
gardou, a promnil se v archandla vlky!
Vichni mleli a Enjolras sklonil hlavu. Mlen vdycky in dojem
souhlasu, nebo alespo prozrazuje slabiny toho, kdo neodpovd.
Marius si ani neoddychl a naden pokraoval:
Bume spravedliv, ptel. Bt csastvm takovho csae je
skvlm osudem pro nrod, je-li ten nrod francouzskm a
pidv-li svho gnia ke gniovi tohoto mue! Zjevit se a panovat;
kret a vtzit, uinit ze vech hlavnch mst stupn sv slvy,
povyovat sv grantnky na krle, sesazovat dynastie, za tonho
pochodu pemovat Evropu, pi hrozb dt najevo, e vztahujete
ruku na jilec boho mee, nsledovat Hannibala, Caesara a Karla
Velikho, bt nrodem toho, kter kadm jitrem pin zvunou
zprvu o dobytm vtzstv, mt za budka dunn dl v
Invalidovn, vrhat do svtlch hloubek zzran a vn planouc
slova jako Marengo, Arcole, Slavkov, Jena, Wagram, v nadhlavnku
vk rozehovat kadm okamikem konstelaci vtzstv, init z
francouzskho csastv protjek csastv mskho, bt velkm
nrodem a vytvoit Velkou armdu, rozeslat po celm svt legie
jako hora, kter posl na vechny strany orly, vtzit, zasahovat
bleskem, bt v Evrop povaovn za nrod pozlacen slvou,
zvuet djinami titnskou fanfrou, dobt svta dvakrt, meem a
oslnnm, toje nco svrchovanho; co byste jet chtli?
Bt svobodn, ekl Combeferre.
Te zase Marius svsil hlavu. Ta prost a chladn slova peala
jako ost oceli jeho epick naden; ctil, e z nho vyprchv.
Kdy pozdvihl oi, Combeferre byl u pry. Pravdpodobn byl
spokojen se svou odpovd na apotezu a odeel; vichni, vyjma
Enjolrase ho nsledovali. Mstnost se vyprzdnila. Enjolras zstal s
Mariem a vn se na nho zadval. Marius, kter zatm sebral
mylenky, se nectil nikterak poraen. Zbylo v nm jet trochu
ven, kter se chystalo propuknout v pokus pesvdit Enjolrase.
Tu vak zaslechl na schodech zpv nkoho z odchzejcch. Byl to
Combeferre a zpval toto:

Kdyby dl krl: Moc, zlato,

perk z drahch kamnk
si vezmi, ale zato
zra svoji maminku,
ekl bych: Pane krli,
nech si sv senealy
mm rad svou maminku, o j,
mm rad svou maminku. (Parodie na Alcestovu pse v Molirov
Misantropovi.)

Nnm a vnm drazem, s nm Combeferre zpval, nabval

popvek podivn vzneenosti.
Marius upel oi zamylen ke stropu a tm bezdn opakoval:
Maminku?
V te chvli uctil na rameni Enjolrasovu ruku.
Obane, ekl Enjolras, mou maminkou je republika.
 VI

Res angusta (Stsnnost (domcho ivota); narka na

Iuvenalovu satiru (lat.).)

Ten veer Maria hluboce rozechvl a zanechal mu v dui nejistotu

a stesk. Ctil to, co asi ct zem, kdy ji rozrv pluh, aby do n
hospod mohl uloit zrno; ct jen bolest; zchvvy klen a
radost z plodu pichzej pozdji.
Marius posmutnl. Nebylo tomu jet tak dvno, co si zbudoval
vru, a u by ji ml opt zavrhnout? Psahal si, e to neuin.
Prohlsil, e nechce pochybovat, a pece pochybovat zaal.
Dostaneme-li se mezi dv nboenstv, z nich jedno jsme jet
neopustili a v druhm jet nezakotvili, octneme se v
nesnesitelnm postaven; podobn ptm se lb jen netopm
dum. Marius ml zdrav oi a poteboval ostr svtlo. Polosvit
pochybnosti mu psobil bolest. Akoliv jeho pn zstat tam,
kam se dostal, bylo hodn siln, ctil nepekonatelnou touhu
pokraovat, jt dle, zkoumat, myslit a brt se vped. Kam dojde?
Obval se, aby se nevzdlil od otce, te, kdy se mu tolik piblil.
Stlm pemlenm rozpaky vzrstaly. Kolem sebe vidl jenom
srzn svahy. Nesouhlasil ani s ddekem, ani s pteli; pro
jednoho byl drz, pro druh zpozdil; poznal, e je dvojnsob sm
jak mezi starmi, tak mezi mladmi. Pestal chodit do kavrny
Musain.
V tto rozervanosti nepomyslil na vn strnky svho ivobyt;
skuten ivotn poteby nedaj vak na sebe zapomenout. Pily a
prudce se pihlsily.
Jednoho rna vstoupil majitel hotelu do Mariovy svtnice a ekl:
Pan Courfeyrac se za vs zaruil.
Ano.
J vak potebuji penze.
Poproste pana Courfeyraca, aby sem piel, ekl Marius.
Hostinsk odeel, jakmile piel Courfeyrac. Marius mu ekl to, co
nikdy nepovaoval za nutn vyprvt, povdl, e je docela sm na
svt a e nem pbuzn.
Co si ponete? ekl Courfeyrac.
Nevm, odpovdl Marius.
Co budete dlat?
Nevm.
Mte penze?
Patnct frank.
Chcete, abych vm nco pjil?
Nikdy.
Mte aty?
Zde jsou.
Mte perky?
Hodinky.
Stbrn?
Zlat. Tady jsou.
Znm pekupnka, kter od vs koup redingot a kalhoty.
Dobr.
Sta vm jeden klobouk, jedna vesta, jedny kalhoty a jeden
pl.
A boty.
Jake? Vy nebudete chodit bos? Jak pepych.
Bude toho dost.
Znm hodine, kter od vs odkoup zlat hodinky.
Dobe.
Ne, to nen dobe. Co potom budete dlat?
Vechno, co bude zapoteb, bude-li to poestn.
Umte anglicky?
Ne.
Umte nmecky?
Ne.
Tm h.
Pro?
Protoe jeden mj ptel, knihkupec, vydv jakousi encyklopedii,
pro kterou byste mohl pekldat anglick a nmeck lnky. Plat
bdn, ale je to pece nco.
Naum se anglicky a nmecky.
A zatm
Zatm budu iv ze svch at a hodinek.
Zavolali pekupnka. Dal za aty dvacet frank. li k hodini.
Koupil hodinky za tyicet pt frank.
To nen patn, ekl Marius Courfeyracovi, kdy se vraceli do
hotelu, se svmi patncti franky mm celkem osmdest frank.
A et v hotelu?
Pokejte, na to jsem zapomnl, ekl Marius.
Hostinsk pedloil et, kter bylo nutno zaplatit ihned. inil
celch sedmdest frank.
Zbv mi deset frank.
U erta, ekl Courfeyrac, ne se naute anglicky, snte pt
frank, a ne se naute nmecky, tak pt frank. Bu tedy
muste ony ei zhltnout velmi rychle, anebo kadik sou velmi
pomalu.
Zatm vak teta Gillenormandov, kter ve zlch dobch dovedla
ukzat dobr srdce, vyptrala Mariv pobyt. Jednoho dopoledne
po nvratu ze koly nael Marius na stole dopis od tety a edest
pistol, to jest est set frank ve zlat, v zapeetn skce.
Marius poslal tet onch ticet louisdor zpt s uctivm dopisem,
v nm prohlsil, e m dostaten prostedky k ivobyt a e je s
to sm se o sebe postarat. V tu chvli ml u jenom ti franky.
Teta ddovi o odmtnut nic neekla, protoe se bla, e by ho
jet vce rozhnvala. A potom, co neekl, aby ped nm u nikdy
nemluvili o tom nevdnkovi, kter mu pije krev?
Marius odeel z hotelu Porte-Sainte-Jacques, protoe se tam
nechtl zadluit.
 KNIHA PT

VTENOST NETST

Nuzn Marius

MARIOVI NASTAL KRUN IVOT, PROJST ATY A HODINKY

byl jenom zatek. Poznal nevysloviteln stav, ktermu se k tt
bdu s nouz. Stran stav, kter znamen den bez chleba, noci bez
spnku, veery bez svky, krb bez ohn, tdny bez prce,
budoucnost bez nadje, aty rozedran na loktech, star klobouk,
ktermu se mlad dvata posmvaj, dvee, kter jsou veer
zaveny, protoe ine nebyla zaplacena, drzost domovnka a
hospodskho, posmch soused, pokoen, uraenou dstojnost,
vykonvn prac jakhokoliv druhu, znechucen, hokost,
sklenost. To vechno se Marius nauil polykat, protoe asto
neml k polykn nic jinho. V dob, kdy mu potebuje hrdost,
protoe potebuje lsku, ctil, e je smn, protoe je chud. Ve
vku, kdy vm mld napluje srdce krlovskou hrdost, Marius
byl nejednou nucen klopit oi a dvat se na sv drav boty; poznal
neprav stud a paliv rumnec bdy. Je to tk a stran zkouka,
z n slab povahy vychzej jako znien existence, ale siln
vyjdou povzneseny. Je to vhe, do n osud vrh lovka, chce-li z
nho uinit pobudu nebo poloboha.
Malmi bitvami se asto dobude velk vc. V nich je nestupn a
svtu neznm hrdinstv, kter krok za krokem bojuje ve stnu
proti osudovmu toku nedostatku a hanby. Jsou to ulechtil a
tajemn vtzstv, kter oko nevid, slva neodmuje a fanfry
neslav. ivot, netst, osamocen, oputnost, chudoba, to jsou
bitevn pole, kter maj sv hrdiny, hrdiny neznm, asto vt,
ne jsou hrdinov slavn.
Tak se vytvej pevn a vzcn povahy; bda je jim tm vdycky
macechou a nkdy matkou; nedostatek plod slu due i ducha;
nouze je ivitelkou pchy, netst je dobrm mlkem pro
velkodun.
Byly doby, kdy si Marius zametal ped svmi dvemi, kdy si u
hokynky za sou kupoval brijsk sr, kdy ekal, a se setm, aby u
pekae koupil chlb, a plae jej odnel do podkrovnho pokojku,
jako by ho byl ukradl. Nkdy lid vdali u eznka v koutku
mladka, jak se tla mezi kuchakami, kter se mu smly a
pouchovaly ho; byl neobratn, nosil knihy pod pa, vypadal
plae i pohnvan, pi vstupu smekal klobouk a na ele se mu
perlval pot; hluboce zdravil udivenou eznici a eznickho
tovarye, dal skopovou kotletu, platval za ni est nebo sedm
sou, balval ji do papru, dval ji mezi dv knihy a odchzel. Byl to
Marius. Sm si kotletu smail a jedl ji ti dny.
Prvn den jedl maso, druh den lj a tet den ohlodval kost.
Teta Gillenormandov uinila nkolik pokus znova mu poslat
edest pistol. Marius je vdycky vrtil a napsal, e je nepotebuje.
Nosil jet smutek po otci, kdy se v nm pehnala boue, o kter
jsme vyprvli. Od t doby nesvlkl ern odv, ale aty se ji
bezmla svlkaly samy. Nadeel den, kdy mu chybl i kabt.
Kalhoty jet uly. Co dlat? Courfeyrac, jemu prokzal nkolik
dobrch slueb, mu dal star kabt. Za ticet sou jej dal Marius u
njakho domovnka obrtit, a kabt vypadal jako nov. Ale
protoe byl nazelenal, vychzel Marius jenom veer. Ve tm se
kabt zdl ern. Chtl-li chodit ve smutku, musil se odt noc.
A pece dostudoval a stal se advoktem. Vichni se domnvali, e
bydl v Courferacov pokoji, kter byl slun, a kde urit poet
prvnickch knih, doplnn neplnmi svazky romn,
pedstavoval knihovnu danou advoktnm dem. Dopisy si
dval poslat ke Courfeyracovi.
Kdy se stal advoktem, oznmil to chladnm, ale uctivm
dopisem ddovi. Pan Gillenormand tesouc se rukou vzal dopis,
peetl jej, roztrhl na tyi kusy a zahodil do koku. Za dva nebo
za ti dny slyela slena Gillenormandov otce, jak ve svm pokoji
hovo sm k sob. To dlval, kdy byl krajn rozilen. Nastavila
ui; staec drmolil:
Kdybys nebyl hlupk, poznal bys, e nen mono dlat barona a
advokta zrove.

II

Chud Marius

Bda je jako vechno ostatn. lovk si na ni zvykne, take se stane

snesitelnou. Vezme na sebejistou podobu a pizpsob se. lovk
ivo, to jest ije jen taktak, ale k udren ivota to sta. Marius
Pontmercy si asem svj ivot uspodal takto:
Vyvzl z nejhorho; soutska se ped nm trochu rozila. Prac,
odvahou, vytrvalost, silnou vl se mu podailo vytlouci ze sv
prce sedm set frank ron. Nauil se nmin a anglitin. Na
pmluvu Courfeyracovu se seznmil s knihkupcem a dostal u
nho nepatrn zamstnn. Poizoval prospekty, pekldal lnky
z novin, opatoval poznmkami nkter knin vydn, sestavoval
ivotopisy atd. Z toho ml prmrn sedm set frank ron. To
nebylo patn. Z tch byl iv. Jak? Hned vm to ekneme.
Marius bydlil v Gorbeauov barku za ticet frank ron, ve
svtnici bez krbu, kter se kalo pokojk a v n byl jenom
nejnutnj nbytek. Tento nbytek byl Mariv. Ti franky tdn
dval star hlavn njemnici, aby mu rno zametla svtnici a
pinesla trochu tepl vody, erstv vejce a kus chleba za jeden sou.
Chlb a vejce ml k sndani. Cena sndan kolsala mezi jednm
nebo dvma sou podle toho, byla-li vejce lacin nebo dra. V est
hodin veer si doel do ulice Saint-Jacques na obd k Rousseauovi,
naproti Bassetovi, obchodnku s rytinami, kter ml krm na rohu
ulice Mathurins. Polvku vynechval. Poruil si maso za est sou,
polovin porci zeleniny za ti sou a zkusek za ti sou. Chleba si
mohl za ti sou vzt, kolik chtl. Msto vna pil vodu. Kdy platil u
pokladny, kde vvodila pan Rousseauov, v t dob jet tlust a
sv, dal sklepnkovi jeden sou a pan Rousseauov mu vnovala
smv. Potom odchzel. Za estnctsou dostal obd s smvem.
Rousseauova restaurace, kde se vyprzdnilo jen mlo lahv vna,
ale mnoho karaf vody, byla sp lkem k utien nejvtho hladu
ne restaurac. Dnes ji neexistuje. Jej majitel ml krsnou
pezdvku: kali mu Rousseau Vodika.
Sndan se svainou tyi sou a obd estnct to bylo tedy dvacet
sou denn a ti sta edest pt frank ron. Kdy k tomu
pipotte ticet frank njemnho a ticet est frank za posluhu
a drobn vydn, dojdete k zvru, e se Marius za tyi sta
padest frank stravoval a bydlil. Za aty vydal sto frank, za
prdlo padest, za ehlen patnct frank. Vechno dohromady
nepesahovalo stku esti set padesti frank. Zbvalo mu
padest frank. Byl tedy bohat. Pleitostn pjoval dokonce
desetifrank ptelm. Jednou Courfeyracovi pjil obrovskou
sumu edest frank. Na topen Marius velmi uetil, protoe v
pokojku chybl krb.
Marius ml stle dva obleky: jeden star pro vedn dny a druh
nov pro slavnostn pleitosti. Oba obleky byly ern. Ml jenom
ti koile: jednu na sob, druhou v prdelnku a tet u pradleny.
Nahrazoval je postupn, jak se opotebovvaly. Obyejn byly
roztrhan, a proto si kabt zapnal a ke krku.
Bylo vak zapoteb nkolika let, aby se Marius domohl tohoto
skvlho blahobytu. Krunch let, stranch let; jednmi se musil
protlouci, v druhch se dostval vzhru. Marius neochaboval ani
na den. Vechno podstupoval, vechno si odekl; vechno dlal,
vyjma dluhy. Mohl smle ci, e nikdy nezstal nikomu dluen
ani jedin sou. Dluh pro nho znamenal potek otroctv. kval,
e vitel je vdycky hor ne otrok, protoe tomu jenom
sloute, ale viteli vydte napospas svou dstojnost, kterou on
me zneuctt. Radji nejedl, ne by si vypjil. asto se postil. Byl
si vdom, e se vechny krajnosti v uritm bod stkaj a e
penn padek me pivodit padek mravn, proto rliv bdl
nad svou hrdost. Pozdrav nebo chovn, kter by byl v jinm
postaven povaoval za projev cty, pokldal nkdy za poniovn
a hrd zvedal hlavu. Do nieho se nepoutl, protoe nechtl
ustupovat. Na tvi ml jaksi psn rumnec. Byl tak nesml, e
byl a drsn.
Ve vech ivotnch zkoukch mu dodvala odvahy pevn vnitn
sla. Due pomh tlu a v nkterch chvlch je povzn. Je to
jedin ptk, kter me unst svou klec.
Vedle otcova jmna bylo v Mariov srdce vyryto jet jin jmno.
Naden a vn Marius obklopoval jakousi aureoloumue,
ktermu otec vdil za ivot, onoho neohroenho vojka, kter u
Waterloo zachrnil plukovnka z det kul a grant. Nikdy
neoddlil mylenku na tohoto mue od vzpomnky na otce a v
hlubok ct je sdruoval. Byl to kult o dvou stupnch: vt olt
byl vyhrazen plukovnkovi a men Thnardierovi. Vdnost byla
zdvojnsobovna pomylenm na padek Thnardierv a na to, jak
tento mu zmizel. V Montfermeil se dovdl, e neastn
hostinsk piel na mizinu. Od t doby Marius napjal vechny sly,
aby ho vystopoval a nael v tmav propasti bdy, v n zmizel.
Marius prochodil cel kraj; byl v Chelles, v Bondy, v Gournay, v
Nogentu, v Lagny. Po ti lta utrcel na hledn kdejak ueten
gro. O Thnardierovi nikdo nevdl; vichni se domnvali, e
odeel do ciziny. Vitel ho rovn hledali, oveme s men
lskou ne Marius, ale stejn horliv, a nemohli se ho zmocnit.
Marius si vytal a tm si zazlval, e ml v ptrn tak mal
spch. Byl to jedin dluh, kter mu plukovnk zanechal, a Marius
pokldal za estnou povinnost jej vyrovnat. Kdy mj otec umral
na bitevnm poli, myslval si, nael Thnardier zpsob, jak ho z
dmu a det kul vynst na ramenou, a pece mu tehdy nebyl
nim povinovn, kdeto j jsem Thnardierovi tolik povinen a
nedovedu ho zachrnit ze stnu, kde hyne, a vrtit ho ivotu. Ach!
Najdu ho! Marius se skuten inil, aby Thnardiera nael, a byl
by i krev vycedil, jen aby se mu podailo dostat Thnardira z bdy.
Nalzt Thnardiera, prokzat mu jakoukoliv slubu, ci mu: Vy
m neznte, ale j vs znm, zde jsem, jsem Vm k slubm! bylo
nejsladm a nejulechtilejm Mariovm snem.

III

Dospl Marius

V t dob bylo Mariovi dvacet let. Ti roky uplynuly ode dne, kdy
opustil ddeka. Vztahy mezi nimi zstaly nezmnny, ani jeden,
ani druh se nepokoueli sblit nebo se aspo jeden po druhm
pozeptat. Ostatn, k emu by se mli vidt? Aby se znovu stetli?
Kdo z nich by ml pravdu? Marius byl pohr ze zvonoviny a pan
Gillenormand elezn hrnek.
Povzme, e Marius nedocenil ddovo srdce. Domnval se, e ho
pan Gillenormand nikdy nemiloval a e tento sen, tvrd,
posmvan mu, kter klel, kiel, bouil a zdvhal hl, k nmu
ctil jenom lehkou a zrove psnou pchylnost Gronta
francouzskch veseloher. Marius se mlil. Jsou otcov, kte nemaj
rdi sv dti, ale neexistuje dd, kter by nemiloval vnuka. Pan
Gillenormand, jak jsme ji ekli, v hloubi due Maria vlastn
zbooval. Zbooval ho po svm zpsobu s pdavkem kiku a
polk; kdy Marius zmizel, poctil v srdci ernou przdnotu.
dal, aby se o nm nikdy nemluvilo, a v duchu litoval, e ho tak
doslovn poslechli. V prvnch dobch doufal, e ten bonapartista,
ten jakobn, terorista, ten zijov vrah se pece jen k nmu vrt.
Ale ubhaly tdny, ubhaly msce, ubhala lta; darebk, kter mu
pil krev, se k velk ltosti pana Gillenormanda neobjevil. Nemohl
jsem jednat jinak, kval si pan Gillenormand, musil jsem ho
vyhnat z domu. Ale jindy se tzval: Kdyby se to stalo jet jednou,
uinil bych tot? Jeho pcha bez vhn kala ano, ale jeho
star hlava, kterou zavrtl, mlky kala ne. Bval asto
zarmoucen. Marius mu chybl. Sta lid potebuj lsku jako
slunce. Lska je teplo. A byl pan Gillenormand jakkoliv statn,
pece Mariova neptomnost v nm nco zmnila. Za nic na svt
by nevyel tomu klukovi vstc, ale trpl. Nikdy se na nho
nezeptal, ale ustavin na nho myslil. il stle v Marais, ale m
dl tm vc se stranil spolenosti. Byl dosud vesel a prudk, ale
jeho vesel bvalo keovit, jako by obsahovalo hnv a bolest, a
jeho prudk vbuchy konvaly mkkou a zadumanou sklenost.
Nkdy kval: Jak dn pohlavek bych mu dal, kdyby se vrtil!
Teta pemlela pli mlo, aby mohla hodn milovat. Marius byl
pro ni u jenom neuritou a nejasnou siluetou, nakonec se jm
obrala mn ne svou starou kokou nebo papoukem.
Tajn trpen pana Gillenormanda bylo o to t, e je ped nikm
nedal sebemenm nznakem najevo. Jeho zrmutek byl jako
nedvno vynalezen kamna, kter sama spaluj svj kou. Nkdy
se nevtipn zvdavci vyptvali na Maria: Co dl? nebo Co se
stalo s vam panem vnukem? Star man odpovdal s
povzdechem, byl-li pli smuten, a uknutm dvou prst do
manety, chtl-li vypadat vesele: Pan baron Pontmercy nkde
prv pron obhajobiku.
Staec litoval, Marius si liboval. Netst mu oistilo srdce od
hokosti, jak tomu bv u dobrch lid. Myslil na pana
Gillenormanda s nhou, ale nechtl nic pijmout od mue, kter se
patn zachoval k jeho otci. Jeho prvn rozhoen se zmrnilo,
mimoto ml pocit tst, e trpl a e jet trp. To bylo pro otce.
Tvrdost ivota se mu lbila a byl s n docela spokojen. kval si, ne
bez radosti, e to je to nejmen: e tak usmiuje vinu; e bez toho
smru by byl pozdji a jinak potrestn za svou stranou lhostejnost
k tak vzcnmu otci; e by nebylo spravedliv, aby otec zakusil
tolik, a on nic, a co vlastn znamen vechna jeho prce ve
srovnn s hrdinnm ivotem plukovnkovm; e se me piblil
otcov podob jedin tehdy, bude-li staten bojovat s chudobou,
jako on bojoval s neptelem; e snad prv to chtl plukovnk ci
slovy: bude ho hoden. Ta slova nenosil Marius na srdci, ale v srdci,
protoe se plukovnkova zv ztratila.
V dob, kdy ho ddeek vyhnal, byl jet dt, ale mezitm
zmunl. Ctil to. Bda, znovu to zdrazujeme, mu byla dobrou
uitelkou. Chudoba v mld, nezkaz-li slabocha, m tu asnou
vlastnost, e obrac vechnu vli k inu a celou dui k touze.
Chudoba rzem obnauje hmotn ivot a ukazuje jeho oklivost;
proto nabd ke vzletu do ivota idelnho. Bohat mladk m sta
skvlch i vednch pleitost, aby se rozptlil, kosk dostihy,
lov, psy, tabk, hru, hostiny a vechno ostatn; tmito nzkmi
strnkami se due zamstnv na kor strnek vych a jemnch.
Chud mladk tvrd pracuje, aby ml kus chleba; j, a kdy se
najedl, nezbv mu nic jinho ne sen. T se zdarma podvanou,
kterou poskytuje Bh; pozoruje nebe, nekonen prostor, hvzdy,
kvtiny, dti lidstvo, mezi nm trp, tvorstvo, mezi nm z. Tak
dlouho se dv na lidstvo, a uz dui; tak dlouho se dv na
tvorstvo, a uz Boha. Sn a povauje se za velkho; sn jet dl a
ct, e jihne. Od sobectv trpcho lovka pejde k soucitu lovka
hloubajcho. Probud se v nm bjen cit, zapomene na vlastn j
a ct s ostatnmi. Kdy pomysl na nesetn rozkoe, kter proda
nabz a dv plnmi hrstmi otevenm dum, ale odpr dum
uzavenm, pone on, milion ducha, litovat milione penz. Z
jeho srdce miz nenvist tou mrou, jakou do jeho due vnik
svtlo. Je tedy neastn? Ne. Bda mladho lovka nen nikdy
bdck. Star csa bude vdycky zvidt ktermukoliv, tebas i
chudmu chlapci zdrav, slu, prun krok, ziv oi, il krevn
obh, ern vlasy, sv tve, rud rty, bl zuby, ist dech.
Kadho rna se znovu pout do prce, aby si vydlal svj chlb; a
zatmco jeho ruce zskvaj chleba, vzpimuje se jeho pte hrdost
a jeho mozek se pln mylenkami. Po prci se vrac k
nevslovnmu naden, k pemtn, k radosti; ije a kr v
trampotch, pes pekky, po tvrd dlab a asto i v blt, ale
hlavu nese ve svtle. Je pevn, mrn, mkk, klidn, pozorn,
vn, spokojen s mlem a laskav; ehn Bohu, e mu dal dvoj
bohatstv, kter chyb mnohmu lovku bohatmu: osvobodivou
prci a povznejc mylenku.
Toto vechno se udlo v Mariovi. Marius se dokonce, abychom
ekli vechno, a pli ponoil do svho uvaovn. Jakmile se
dostal tak daleko, e si bezpen vydlal na ivobyt, zastavil se,
nebo shledal, e chudoba je dobr, a omezoval se v prci, aby se
mohl oddat mylenkm. Nkdy cel dny trvil tm, e se jako
vizion hrouil do nmch rozko extze a vnitnho zen.
Vytkl si tento ivotn cl: pokud mono nejmn pracovat fyzicky,
aby tm vce mohl pracovat prac nehmatatelnou, to jest, vnovat
ivotu skutenmu nkolik hodin a vechny ostatn promtat do
nekonena. Protoe vil, e mu nic nechyb, nepozoroval, e
takto pochopen pemtn se jednoho dne promn v urit druh
lenosti, a tm, e se spokojuje pouze s nejnutnjmi ivotnmi
potebami, odpov pli brzy.
Bylo jasn, e pro tak inorodou a ulechtilou povahu je tento stav
jenom pechodn a e se Marius pi prvnm stetnut s
nevyhnutelnmi zkoukami osudu znovu probud.
Akoliv byl advoktem, nikoho zatm nehjil a pro hlouposti se
nesoudil, jak se pan Gillenormand domnval. Snnho odvdlo od
obhajovn. Navtvovat prokurtory, dochzet do soudn sn,
vyhledvat procesy pokldal za nudn. Pro by to dlal? Nechpal,
pro by ml mnit zdroj vdlku. Mal a neznm knihkupec mu
zabezpeil prci, kter nebyla vyerpvajc a jak jsme ji
vysvtlili Mariovi vyhovovala.
Jeden z knihkupc, pro kter pracoval, pan Magimel, mu dokonce
nabdl, e ho vezme k sob na byt, e mu obstar pravidelnou
prci a e mu d patnct set frank ron. Pkn byt! Patnct set
frank! Zajist. Ale m se Marius zci svobody? M bt odkzn
na slun! M bt jakmsi literrnm psaem! Podle Maria by bylo
nov postaven zrove hor i lep, zskal by na blahobytu, ale
ztratil by na dstojnosti; krsn a dokonal tst by se zhy
zmnilo v trapn a smn utrpen; bylo by mu asi jako slepmu,
kter nhle prohldl najedno oko. Odekl.
Marius il samotsky. Pro vrozenou plachost a protoe ho prvn
zkuenosti ve spolenosti ptel zastraily, zstval mimo skupinu,
kter pedsedal Enjolras. Pitom spolu kamardili a navzjem si
vypomhali. Ale nic vc. Marius ml dva ptele, mladho
Courfeyraca a starho pana Mabeufa. Byl spe naklonn starci;
dkoval mu pedevm za pevrat, kter se odehrl v jeho dui, za
to, e sml poznat a milovat svho otce Sal mi blmo z o,
kval.
Je jist, e setkn se zdunm starostou o mnoha vcech
rozhodlo.
Pesto vak byl pan Mabeuf pi tto pleitosti velmi klidnm a
pasivnm nstrojem prozetelnosti. Osvtil Maria nhodou a
nevdomky jako svka, kterou nkdo vnese do pokoje. Byl
svkou, nikoliv onou osobou.
Pan Mabeuf byl vbec neschopen, aby porozuml nebo dokonce
chtl vst Mariovu vnitn politickou revoluci.
Protoe se s panem Mabeufem jet setkme, nebude zbyten,
promluvme-li o nm.

IV

Pan Mabeuf

Onoho dne, kdy pan Mabeuf ekl Mariovi: Zajist, schvaluji

politick zsady, vyslovil skuten stav svho ducha. Vechny
politick nzory mu byly lhostejn, schvaloval je vechny bez
rozdlu, jen kdy ho nechaly na pokoji, asi tak, jako ekov kali
Frim krsn, dobr, pvabn Eumenidky. Politickm
pesvdenm pana Mabeufa byla vniv lska ke kvtinm a ke
knihm. Jako vichni, tak i on si pidval zcela samozejm
koncovku ista, bez kter v onch dobch nikdo nemohl bt iv,
ale nebyl ani roajalista, ani bonapartista, ani chartista, ani
orleanista, ani anarchista; byl bukinista to znamen miloval
star knihy.
Nechpal, jak se mohou lid vzjemn nenvidt pro takov
hlouposti, jako je stava, demokracie, legitimita, monarchie,
republika atd., kdy je na svt tolik mech, travin, kovin, kter
mohou pozorovat, a hromada foliovch a dvaaticaterkovch knih,
ve kterch mohou listovat. Steil se vlastn neuitenosti; ml
mnoho knih, ale nevadily mu ve ten; byl botanik, ale
nepekelo mu to v zahradnien. Kdy poznal Pontmercyho,
vznikla mezi nimi nklonnost, protoe podobn jako plukovnk
pstoval kvtiny, lechtil on ovoce. Panu Mabeufovi se podailo ze
semene vypstovat tak chutn hruky, e se vyrovnaly
saintgermainskm. Z jeho novho ken povstala mirabelka
jnov, kter je dnes proslul a vn se vyrovn mirabelce letn.
Na mi chodil spe z poslunosti ne z nbonosti, a tak proto,
e rd vidl tve lid, ale nemiloval jejich hluk a v kostele je vidl
mlenliv a soustedn. Ctil, e mus nm bt, a proto se stal
zdunm starostou. Ostatn se mu nikdy nepodailo, aby miloval
enu alespo tak jako tulipnovou cibuli nebo mue jako
elzevirsk vydn. Kdy u mu bylo hodn pes edest let, kdosi
se ho otzal: Nebyl jste nikdy enat?
Zapomnl jsem na to, ekl. Nkdy si, jako snad vichni lid, tak
povzdechl: Ach, k bych byl bohat, ale to jist nebylo pi
pohledu na dve, jak po tom touval pan Gillenormand, nbr
pi pohleduna staroitnou knihu. il sm se starou hospodyn. Ml
dnu, a kdy spal, jeho star zchroml prsty se zatnaly do zhyb
pokrvky. Sepsal a vydal Kvtenu z okol Cauteretz, s barevnmi
obrzky, dosti cenn dlo, jeho rytiny si ponechal a kter sm
prodval. Dvakrt a i tikrt denn zvonili proto lid v ulici
Mzires. Z prodeje ml dobrch dva tisce frank ron. Akoliv
byl chud, pece si trplivost a odknm asem podil sbrku
vzcnch tisk veho druhu. Vychzel vdycky s knihou pod pa,
ale obyejn se vracval se dvma. Jedinou ozdobou jeho bytu se
tymi pzemnmi pokoji a zahrdkou byly zasklen suen
kvtiny a rytiny starch mistr. Pohled na avli nebo puku ho
dsil. V ivot se nikdy nepiblil k dlu, dokonce ani v
Invalidovn. Ml dost dobr aludek, bratra farem, docela bl
vlasy, v stech ani jeden zub, v mysli ani jeden vroubek, tsl se po
celm tle, mluvil s pikardskm pzvukem, sml se jako dt,
snadno se lekal a vypadal jako star beran. S nikm se neptelil a
nevdal vyjma starho knihkupce u brny Saint-Jacques, kter se
jmenoval Royol. Jeho jedinm snem bylo zavst ve Francii
pstovn indiga, Tak jeho sluka byla zvltn odrdou
nevinnosti. Uboh staenka byla pannou. Sultn, jej kocour, kter
by byl mohl v Sixtinsk kapli moukat Allegriho Miserere, vyplnil
jej srdce a postail vni, kter v n byla. Ani jeden z jejch sn
nedospl a k mui; dostal se jenom ke kocourovi. Mla knry jako
on. Jej chloubou byly bl epeky. V nedli po pchodu ze me
prohlela prdlo v kufru a po lku rozprostrala ltky na aty,
kter si kupovala, ale nikdy nedvala t. Dovedla st. Pan Mabeuf
j kal matka Plutarchov.
Pan Mabeuf si Maria oblbil, protoe Marius byl mlad a jemn,
protoe zahval jeho starobu, ani urel jeho plachost. Mld a
nha psob na star lidi jako slunen den bez vtru. Kdy se
Marius nasytil vojensk slvy, prachu, dl, tok, protitok a
zzranch bitev, v nich jeho otec rozdval a tril pdn rny
avl, el k panu Mabeufovi, a pan Mabeul mu vypravoval o
veliknu, kter se zamiloval do kvtin.
Okolo roku 1830 zemel jeho bratr far a tehdy jako by rzem
nastala noc se obzor pana Mabeufa zatemnil. Notv padek ho
pipravil o deset tisc frank, a tak piel o vechno, co ml sm i
co zddil po bratrovi. ervencov revoluce zpsobila krizi v
knihkupectv. Prvn vc, kter se v dob strdn neprodv, je
jist Kvtena. Kvtena z okol Cauteretz prost nela na odbyt.
Ubhly tdny a nepiel jedin kupec. Nkdy se pan Mabeuf
zachvl, jakmile slyel zvonit zvonek. Pane, kvala smutn
matka Plutarchov, to byl nosi vody. Zkrtka, pan Mabeuf
opustil jednoho dne ulici Mzires, vzdal se hodnosti zdunho
starosty, zekl se kostela Saint-Sulpice, prodal nemyslete, e st
svch knih, ale st rytin, protoe na nich mn lpl a usadil se v
malm domku na bulvru Montparnasse, kde ostatn zstal jenom
jedno tvrtlet, a to ze dvou dvod: pedn pzem a zahrada
stly ti sta frank a pan Mabeuf se neodvil platit vt njemn
ne dv st frank, a za druh sousedil se stelnic Fatou a
ustavin slyel rny z pistol, kter nesnel.
Odsthoval tedy Kvtenu, mdirytiny, herbe, kresby a knihy a
usadil se nedaleko Salptrire v jaksi chaloupce ve vesnici
Austerlitz, kde ml za sto padest frank ron ti pokoje, zahradu
a studni. Tohoto sthovn vyuil k prodeji tm veho nbytku.
V den pesthovn byl velmi vesel a sm si zatloukal hebky do
zd pro rytiny a herbov listy, zbytek dne ryl v zahrad, a kdy
veer vidl matku Plutarchovou zamylenou a mrzutou, poklepal j
na rameno a ekl: A co, vdy mme indigo!
Jenom dva nvtvnci, knihkupec od brny Saint-Jacques a
Marius, mli pstup do domku v Austerlitz, vesnice hlunho
jmna, kter mu bylo, mme-li u povdt vechno, dosti
nepjemn.
Lid, jejich mozek je pohrouen v moudrost nebo v poetilost,
nebo, jak asto bv, v oboj najednou, jsou jenom velmi tko
pstupn vcem ivota. Jejich vlastn osud je jim vzdlen. Ze
soustedn prce vyplyne trpnost, kter by se podobala filozofii,
kdyby byla opodstatnn. Takov lovk pomalu chtr, kles,
ztrc se, hrout, ani si je toho vdom. Kon to vdycky
probuzenm, ale u bv pozd. Zatm se zd, e bez zjmu
pihl ke he, kter se hraje mezi jeho tstm a netstm;
akoliv je v szce jeho vlastn osud, sleduje hru lhostejn.
A tak i pan Mabeuf byl ustavin vesel, trochu sice dtinsky, ale
pece hluboce, akoliv se okolo nho pomalu stmvalo a jedna
nadje pohasnala za druhou. Jeho duevn zvyky mly vytrvalost
hodinovho kyvadla. Jakmile byl popohnn iluz, el dl, teba se
iluze ji dvno rozplynula. Hodiny se tak nezastav pesn ve
chvli, kdy ztratme kl.
Pan Mabeuf ml nevinn radosti; poskytla mu je nejnepatrnj
nhoda. Jednoho dne etla matka Plutarchov v koutku pokojku
romn. etla nahlas, protoe se j zdlo, e lpe rozum. Hlasitm
tenm si utvrzujete obsah. Nkte lid tou nahlas proto, aby se
ubezpeili, e tou.
Matka Plutarchov etla s velkm drazem romn, kter drela v
ruce. Pan Mabeuf slyel, ale nevnmal.
Nhle matka Plutarchov pila k vt, kde byla zmnka o krasavici
a dragounskm dstojnku:
La belle bouda et le dragon, co znamen: Krasavice trucovala
a dragoun. Nato tenka ustala, aby si otela brle. Ale ve
francouztin slovo bouda je zvukov podobn Buddhovi a slovo le
dragon znamen vedle dragouna tak draka. Pan Mabeuf
nepochopil a pidal k cittu mravn ponauenBuddha a drak,
ekl si polohlasn, ano, to m autor pravdu.Byl jednou jeden drak,
kter z hloubi sv jeskyn chrlil plameny a spaloval nebe. U
nejedna hvzda chytla od toho netvora, kter ml krom toho tyg
spry. Buddha se vypravil do jeskyn a obrtil draka na vru. To je
moc dobr kniha, matko Plutarchov. Na celm svt byste
nenala krsnj legendu.
A pan Mabeuf upadl do pjemnho snn.

Chudoba, dobr sousedka bdy

Mariovi se lbil ten bezelstn staec, kter ped jeho zraky pomalu
propadal bd a ponal se tomu divit, akoliv se nad tm stle jet
nermoutil. Mariovm jedinm spolenkem bval Courfeyrac a pak
vyhledval tak pana Mabeufa. Nvtvy byly ovem velmi dk,
jedna dv do msce.
Mariovi psobily poten dlouh prochzky po vnjch
bulvrech, na Martov poli nebo v mn navtvovanch
stromoadch Lucembursk zahrady. Nkdy cel pldne pozoroval
zelinsk zahradnictv, zhony, salt, slepice na hnojiti anebo
kon otejcho kolem, je erpalo vodu. Chodci si ho s
podivenm prohleli; nkterm se zdl podezel, jinm
zachmuen. A zatm to byl plan snc mlad chuas.
Na tchto prochzkch objevil Gorbeauv bark; jeho odlehlost a
nepatrn ine ho tak zaujala, e se tam pesthoval. Znali ho tam
jenom pod jmnem Marius.
Nkte sta generlov a ptel jeho otce zvali Maria, aby je
navtvil, jakmile se dovdli, kdo je. Marius neodmtal. Ml
alespo pleitost mluvit o otci. Tak chodval obas do
Invalidovny k hrabti Pajolovi, ke generlu Bellavesnovi a ke
generlu Fririonovi. Hrvalo se tam a tanilo. V ty dny Marius
oblkal nov aty. Ale na veery a plesy chodval, jenom kdy
mrzlo a pratlo, protoe si nemohl zaplatit povoz a chtl pijt v
botch lesklch jako zrcadlo.
asto bez hokosti kval:
Lid u nebudou jin. Do salnu mete vstoupit velijak
popinn, ale boty muste mt ist. Chcete-li bt pijati, muste
mt jednu vc istou: Svdom? Nikoli, boty.
Ve snn se rozptl vechny vn vyjma lsku. Rozplynula se v
nm i Mariova politick horeka. Pispla k tomu jet revoluce
roku 1830; uspokojila ho a tm ho uklidnila. Zstval stle stejn,
ale u tolik nebouil. Ml tot pesvden, ale asem se zmrnilo.
Vlastn, abychom ekli pravdu, neml pesvden, pouze
sympatie. Ke kter stran patil? Ke stran lidskosti. V lidstvu volil
Francii; v nrodu volil lid; v lidu volil enu. Tam ponejvce thl
jeho soucit. Te dval pednost mylence ped skutkem, bsnkovi
ped hrdinou, obdivoval se spe knize, jako je kniha Jobova, ne
udlosti, jako byla bitva u Marenga. A kdy se konen po dni
pemtn vracel veer po bulvrech a vidl vtvemi strom
nekonen prostor, svtla bezejmennch svt, propast temnoty,
cel to vesmrn tajemstv, pak mu vechno, co je jenom lidsk,
pipadalo velmi mal.
Domnval se, e dospl, a snad skuten dospl, k pravdivota a k
lidsk filozofii, a se konen dval jenom na nebe, na jedinou vc,
kterou mohl spatit ze dna sv studny.
To mu vak nebrnilo, aby nehromadil plny, vpoty, ppravy a
zmry do budoucnosti. Oko, kter by bylo ve chvli snn
nahldlo do Mariovy due, by bylo oslepeno jej istotou. Kdyby
nm byla dna schopnost pohledt vlastnm okem do svdom
druhho, soudili bychom jist lovka bezpenji podle toho, o
em sn, ne podle toho, o em peml. V mylence je vle, ale ve
snu nen. Sen je bezprostedn, bere a uchovv si podobu naeho
ducha v jeho velikosti i v idelu; nic nevychz pmji a upmnji
z hloubi due ne bezdn a nezmrn touhy po skvlch
vinch osudu. V tto touze najde se sp povaha lovka ne ve
sloitch, opodstatnnch a urovnanch mylenkch. Postavy
speden na obrazotvornost se nm podobaj nejvc. Kad
podle sv povahy sn o neznmm a nemonm.
Asi v polovici roku 1831 vypravovala staena, kter Mariovi
posluhovala, e budou vyhozeni jeho soused, uboh rodina
Jondrettovch. Marius, kter trvil tm cel dny venku, snad ani
nevdl, e m sousedy.
Pro dostali vpov? otzal se.
Protoe neplat njemn; jsou u za dv tvrtlet dluni.
Kolik to dl?
Dvacet frank, ekla staena.
Marius ml v zsuvce ticet nastdanch frank.
Podvejte se, ekl staen, tady je dvacet pt frank. Za plate za
ty uboky njemn a dejte jim pt frank, ale nekejte, e jsou
ode mne.
 VI

Nstupce

Pluk, v nm Thodule slouil jako poruk, byl nhodou peloen

do Pae. To byla pleitost pro druhou mylenku tety
Gillenormandov. Nejdv ji napadlo, e by mla dt Maria
stopovat Thodulem, a te si usmyslila, e by mohla Thodula
uinit Mariovm nstupcem.
Bylo tak jako tak teba, aby v dom byl nkdo pro ppad, e by
star pn zatouil po mlad tvi, protoe jitn paprsek vdycky
dobe psob na zceninu. Bylo tedy radno, aby se nael druh
Marius.
Bude to docela snadn asi tak jako oprava tiskov chyby v knihch;
Marius, ti Thodule.
Prasynovec je tm jako vnuk, a nen-li advoktem, je teba se
spokojit s hulnem.
Jednoho dne, kdy pan Gillenormand etl Quotidienne, vstoupila
jeho dcera do pokoje a nejsladm hlasem, lo o jejho milka,
ekla:
Ote, dnes dopoledne pijde Thodule; chce vm projevit svou
hlubokou ctu.
Kdo? Thodule?
V prasynovec.
Ach, zamumlal star pn.
Potom se opt pustil do ten a na vzdlenho synovce, na
bhvjakho Thodula nemyslil. Zhy se rozzlobil, co se mu
stvalo tm pokad, kdykoliv etl. List, kter drel v ruce,
samozejm roajalistick, ohlaoval bez jakhokoliv naden
drobnou denn udlost tehdej Pae: Posluchai prvnick a
lkask fakulty se sejdou v poledne na nmst Panteonu aby
promluvili lo o aktuln otzku, je se tkala dlostelectva
nrodn gardy a rozporu mezi ministerstvem vlky a obanskou
milic pro dla, postaven na ndvo v Louvru. Studenti mli o
tom promluvit. To pece stailo, aby pan Gillenormand vzpll
hnvem.
Vzpomnl na Maria, studenta, kter tak pravdpodobn pjde
jako ostatn a bude v poledne mluvit na nmst Panteonu.
Zatmco takto rozmrzele pemlel, vstoupil do pokoje poruk
Thodule, obleen prozrav do obanskch at; slena
Gillenormandov ho diskrtn uvedla. Huln uvil: Star
patriarcha jist neuloil vechno do doivotn renty, a proto mi
neukod, oblknu-li se obas do civilu.
Slena Gillenormandov nahlas oznmila otci:
Thodule, v prasynovec.
Porukovi ekla tie:
Ke vemu pisvduj.
A odela.
Poruk, mlo zvykl na tak ctihodn jednn, zakoktal nesmle:
Dobr den, strku, a uvedl se pozdravem, kter bezdn zaal
navyklm vojenskm postojem, ale dokonil manskou
poklonou.
Ach, to jste vy; dobr, posate se, poznamenal dd.
Potom na hulna nadobro zapomnl.
Thodule se posadil a pan Gillenormand vstal. Poal chodit sem a
tam, hovoil nahlas a starmi, podrdnmi prsty muil dvoje
hodinky, kter ml v kapsch u vesty.
Dav usmrkanc se sejde na nmst Panteonu! Pane na nebi!
Kluci, vera jet jim teklo mlko po brad. Kdyby jim lovk stiskl
nos, teklo by jim z nho mlko jet dnes. A ti budou mluvit ztra
v poledne! Kam to spjeme? Kam to spjeme? Je jasn, e se tme
do propasti. A tam ns pivedli descamisados! Obansk
dlostelectvo! Mluvit o obanskm dlostelectvu! Pod irm
nebem budou vanit o bouchn nrodn gardy! A s km se tam
sejdou? Vidte, kam vede jakobnstv? U vech ert, vsadil bych
milin proti groi, e tam budou kranci a proputn trestanci.
Republikni a galejnci, jedni jako druz. Carnot kval: Zrde,
kam chce, abych el? Fouch odpovdal: Kam chce, blbe! A to
jsou republikni.
To je pravda, ozval se Thodule.
Pan Gillenormand napolo obrtil hlavu, pohledl na Thodula a
pokraoval:
Kdy si pomyslm, e se ten niemn darebk dal ke karbonm!
Pro jsi utekl z mho domu? Aby ses stal republiknem! Prosm t!
Nrod nechce tvou republiku, nechce ji protoe m zdrav rozum,
protoe v, e ml vdycky krle a e ho bude vdycky mt, v, e
lid je pece jenom zase lid, a na tvou republiku kale. Rozum,
hlupku? Nen to skuten stran vrtoch? Zblznili se do Otce
Duchna, poilhvaj po gilotin, zpvaj romance a hraj na kytaru
pod balknem roku tiadevadestho; ti kluci jsou tak hloup, e
by se mlo na n naplivat. A jsou tam vichni. Ani jeden neschz.
Sta, aby vdechli vzduch na ulici, a u ztrcej rozum.
Devatenct stolet je jed. Kad darebk si nech rst bradu jako
kozel, mysl si bhvco a star pbuzenstvo nech na holikch.
To je republiknsk, to je romantick. Co znamen romantick?
Bute tak dobr, eknte mi to. To jsou vechny hlouposti
dohromady. Ped rokem vichni bhali do divadla na Hernaniho
(Hra V. Huga z roku 1830, prvn drama romantismu.). Prosm vs,
Hernani! Antiteze, pitomosti, kter nejsou ani francouzsky
napsny! A maj dla na ndvo v Louvru. Je to banditstv naich
dn.
Mte pravdu, strku, ekl Thodule.
Pan Gillenormand pokraoval:
Dla na muzejnm ndvo! K emu? Na je tam dlo? Chcete
snad stlet do belvederskho Apollna? Co maj patrony
spolenho s medicejskou Venu? Dnen mlad lid jsou roci.
A jak nula je ten jejich Benjamin Constant! A ti, kdo nejsou
darebci, jsou hlupci. Dlaj vechno, co mohou, jenom aby byli
okliv; nedovedou se pkn ustrojit; boj se en, k dvatm se
bl jako ebrci, a se tomu holky smj; estn slovo, lovk by
ekl, e se ti niemn uboci styd za lsku. Jsou nevzhledn, a k
tomu jet pitom; opakuj slovn hky Tiercelina a Potiera, maj
haleny, ndenick vesty, koile z hrub ltky a kalhoty z hrubho
sukna, boty z drsn ke, a jak pe, takov zpv. Svou hantrkou
by si mohli podrazit svoje semajdan kampy. A vechna ta
nevtipn sebranka m politick pesvden. Mlo by bt psn
zakzno mt politick pesvden. Vymlej systmy, pedlvaj
spolenost, porej monarchii, odhazuj vechny zkony, dlaj z
pdy sklep a z vrtnho krle, pevracej Evropu vzhru nohama,
pestavuj cel svt a ke tst jim posta, mohou-li se potajmu
podvat na ltka pradlen nastupujcch do svch vozk. Ach,
Marie! Ach, ty roku! Jde vt na nmst! Budou rokovat, pt se,
dlat opaten! Oni tomu kaj opaten! Spravedliv Boe!
Nepodek je m dl tm men a nanicovatj. Vidl jsem
zmatek, ale te vidm politick mima. kolci rozhoduj o
nrodn gard; to se nevid ani u Oibev a Kadoda! Nahat
divoi s vlajcm chocholem na palici a s kyjem v prackch nejsou o
nic hloupj ne nai maturanti. Pitomekov! A ti kaj:
rozumm, poroum. Rokuj a rozumuj. To je konec svta. To je
zejmkonec na bdn, mizern zemkoule. Bylo teba
poslednho kytnut; Francie je obstarala. Rokujte, blzni!
A tyto vci se budou dt tak dlouho, dokud budou chodit pod
podloubm Odeonu a st noviny. Za n daj jeden sou, zdrav
rozum, soudnost, srdce, dui i ducha. Tam zanaj, a kon tm, e
utekou od rodiny. Vechny noviny jsou mor; vechny, i Drapeau
blanc! Martainville byl v jdru taky jakobn. Ach, spravedliv
nebesa! A jet se bude chlubit, e pivedl ddeka na pokraj
zoufalstv!
To je zejm, poznamenal Thodule.
Pouil pleitosti, kdy pan Gillenormand musil nabrat dechu, a
mentorsky dodal:
Z novin by ml vychzet jenom Moniteur a z knih jen Vojensk
roenka.
Pan Gillenormand pokraoval:
Nebo ten jejich Sieys, kralovrah, kter postoupil najednou na
sentora! A tak to vdycky kon. Nejdve se balamut tyknm a
oslovovnm obane, aby se dostali vysoko a dali si potom kat
pane hrab. Pan hrab hromotluk, zijov vrah! Filozof Sieys!
Musm si spravedliv piznat, e jsem si filozofie a vech filozof
prv tak mlo vmal jako brejl kejkle z Tivoli. Jednou jsem na
nbe Malaquais vidl prvod sentor; mli plt z fialovho
sametu s vyvanmi velami a klobouky z doby Jindicha IV. Byli
okliv. Vypadali jako opice z tygrova dvora. Oban, prohlauji, e
v pokrok je blznovstv, e vae humanita je sen, e vae
revoluce je zloin, e vae republika je netvor, e vae mlad
Francie je dvka z putyky, a tvrdm vm to do o, vm vem,
publicistm, nrodohospodm, prvnkm, vm vem, kte
znte svobodu, rovnost a bratrstv lp ne ost gilotiny. Potvrdm
vm to i psemn, brai!
Na mou dui, zvolal poruk, to je vechno asn pravda.
Pan Gillenormand nedokonil pohyb, k nmu se pipravoval,
obrtil se, zadval se hulnu Thodulovi do o a ekl mu:
Vy jste hlupk!

KNIHA EST

KONJUNKCE DVOU HVZD

Pezdvka: jak se tvo pjmen

VTDOBBYLMARIUSHEZKMLADKPROSTEDNpostavy; ml
ern hust vlasy, vysok a inteligentn elo, oteven a vniv
chp, upmn a klidn vzezen a ve tvi cosi hrdho,
zamylenho a nevinnho. Mariv profil, jeho rysy se zakulatily,
ani ztratily pevnost, ml germnskou mkkost, kter pronikla do
francouzsk fyziognomie z Alsaska a Lotrinska, a naprosto v nm
chybla ona hranatost, podle n se ihned poznali Sikambrov
mezi many a kter odliuje rasu lv od rasy orl. Byl v tom
ivotnm obdob, kdy se duch myslcch lid skld tm rovnm
dlem z hloubky i prostomyslnosti. Byl schopen i ve vnm
postaven provst hloupost a hned nato dovedl bt vzneen. Jeho
chovn bylo upjat, chladn, zdvoil a mlo oteven. Protoe
ml krsn sta, rud rty a nejblej zuby pod sluncem, mrnil
smvem psnost svho zevnjku. Cudn elo a smysln rty
psobily chvlemi podivnm kontrastem. Oi ml mal, pohled
bystr.
V dob nejhor bdy si viml, e se za nm otej dvky; utkval a
skrval se zahanben a do hloubi due. Domnval se, e si ho
prohlej pro star oblek, e se mu posmvaj; ve skutenosti se na
nho dvaly proto, e byl hezk, a snily o nm.
Nm nedorozumn mezi nm a mimojdoucmi enami v nm
vypstovalo plachost. Nevybral si ani jednu, protoe utkal pede
vemi. il, neil pitom, jak kval Courfeyrac.
Courfeyrac navc kval: Nechtj bt dstojn. Tykali si; po
svahu mladch ptelstv se dojde k tykn. Mj drah, pijmi
radu. Neti tolik v knihch, a trochu vc se dvej po holkch. Ty
darebaky maj do sebe mnoho dobrho, Marie. Bude-li se ped
nimi ervenat a utkat, zblbne.
Jindy ho Courfeyrac potkal a ekl mu:
Dobr den, pane abb.
Po podobnm kzn se Marius vyhbal tden mladm i starm
enm, a i Courfeyracovi vc ne kdy pedtm.
Pesto vak v nesmrn i tvorstva byly dv eny, kterm se
Marius nevyhbal, ale jich nedbal. Popravd by ho kad velmi
pekvapil, kdyby mu ekl, e to jsou eny. Jedna byla star vousat
bba, kter Mariovi zametala pokojk; Courfeyrac o n kval:
Marius nenos vousy, protoe vid, e je nos jeho posluhovaka.
Druh byla mlad dvka; asto ji potkval, ale nedval se na ni.
U dobe rok vdal Marius u kolky v oputn aleji Lucembursk
zahrady pna s mladou dvkou; sedvali vedle sebe na jedn
lavice, na nejodlehlejm konci aleje smrem k Zpadn ulici.
Kdykoliv nhoda, kter d prochzky lid, jejich pohled je
obrcen dovnit, pivedla Maria v ty koniny, vdy tam onu dvojici
nael. Mui bylo asi edest let, vypadal smutn a vn; cel jeho
osoba budila dojem sly a navy jako u vojk, kte se uchlili do
stran. Kdyby byl ml d, byl by Marius ekl: je to bval
dstojnk. Vypadal dobrcky, ale nepstupn, a jeho pohled se
nikdy nestel s pohledem jinho lovka. Nosil modr kalhoty,
modr redingot, klobouk se irokm okrajem, kter vdycky
vypadaly nov, ernou kravatu a kvakerskou koili, to jest koili z
hrubho pltna, ale vdycky blou jako padl snh. Jednou ekla
mimojdouc grizeta: To je ale ikovn vdovec. Ml pln bl
vlasy.
Kdy si mlad dvka, kter ho doprovzvala, poprv sedla vedle
nho na laviku, kterou si jakoby pivlastnili, bylo j asi tinct
nebo trnct let; byla huben, bezmla okliv, neobratn,
bezvznamn, ale slibovala, e snad jednou bude mt celkem
hezk oi. Dvala se jimi do svta s jakousi nepjemnou
sebedvrou. Byla obleena dtsky, ale pitom nemodern, jako
bv zvykem u klternch chovanek, do ernch merinovch a
velmi patn stiench at. Pravdpodobn to byl otec s dcerou.
Marius asi dva nebo ti dny pozoroval starho pna, kter nebyl
dosud starcem, a dvtko, kter nebylo dosud dvkou, ale potom
si jich nevmal. Zdlo se, e si ho ani oni nevimli. Hovoili klidn
a lhostejn. Dvtko bez ustn vesele tbetalo. Star pn mluvil
mlo a jenom chvlemi, ale upral na ni pohled pln otcovsk
lsky.
Marius si zvykl mechanicky se prochzet stromoadm a nachzel
dvojici vdy na stejnm mst.
Znmost pokraovala takto:
Marius nejradji pichzel z opanho konce aleje. Proel celou
dlkou stromoad, minul jejich laviku, nae se vracel na msto,
kudy piel, a prochzka pak ponala znovu. Peel tuto st
ptkrt a estkrt denn a ptkrt a estkrt tdn ji opakoval,
ale nedospl ani tak daleko, aby se s dvojic pozdravil. Mu a dvka
se jaksi vyhbali pohledm, a tak vzbudili pozornost pti nebo
esti student, kte as od asu chodili podl kolky, ti piln do
pednek a ostatn na partii kulenku. Courfeyrac, kter patil k
druhm, pozoroval dvojici njakou dobu, ale dvka se mu zdla
okliv, a tak se opatrn vzdlil. Utekl jako Parth a lehl po nich
pezdvkou. Poviml si ernch at dvky a blch vlas starho
pna a nazval je slena Lanoire a pan Leblanc. Jmna byla pijata,
protoe nikdo nevdl, jak se vlastn jmenuj. Studenti kali:
Ach, pan Leblanc je u na sv lavice. A Marius si jako ostatn
zvykl kat neznmmu pan Leblanc.
Uinme jako oni a k usnadnn vypravovn budeme tak kat
pan Leblanc.
Prvn rok je Marius vdal denn pokad v tut hodinu. Mu se
mu lbil, ale dve mu pipadalo nijak.

II

Lux facta est (A bylo svtlo (lat.).)

Na druh rok, prv v okamiku naeho vypravovn, Marius

prochzky v Lucembursk zahrad peruil, a pl roku, ani
vlastn vdl pro, do oblben aleje nevkroil. Jednoho dne se
tam konen vrtil. Bylo jasn letn dopoledne. Marius byl vesel,
jako lovk bv, je-li krsn poas.Zdlo se, e mu vichni ptci,
kter slyel, zpvaj v srdci a e vechny kousky modr oblohy,
kter zahldl mezi listm strom, pat jen jemu.
el pmo do ,,sv aleje, a kdy se octl na konci, spatil na lavice
znmou dvojici. Jak se vak piblil, vidl, e star pn je stle
stejn, ale zdlo se mu, e dvka se zmnila. Vidl nyn krsn
dospl stvoen; mlo vechny tvary okouzlujc eny a k tomu
nejroztomilej pvab dtte; prchav a ist chvle, kterou
meme urit dvma slovy: patnct let. Mla bjen katanov
vlasy, odstnn zlatmi lesky, elo jako z mramoru, tve jako
rov lstky pobledl karafit a zarovl snh, ndhern sta,
na nich zily smvy a zpvala slova, obliej, jak by byl Raffael
pimaloval Marii, a ji, kterou by byl Jean Goujon (Franc.
renesann socha.) pisoudil Venui. A aby t roztomil dvce nic
nechyblo, nemla nos krsn, ale hezk; ani pm, ani zahnut,
ani msk, ani eck; byl to nos pask oduevnl, jemn,
nepravideln a ist, nos, jak je postrachem mal a jak
okouzluje bsnky.
Kdy Marius peel mimo n, nemohl zahldnout jej oi, protoe
byly ustavin sklopeny. Spatil jenom dlouh katanov asy,
proniknut stnem a studem.
To vak krsn dvce nevadilo, aby se neusmvala naslouchajc
starmu blovlasmu pnovi, a nic nebylo krsnjho nad jej
sv smv a sklopen zrak.
V prvn chvli Marius myslil, e je to asi jin dcera starho pna,
pravdpodobn sestra prvn dvky. Kdy ho vak nemnn zvyk
prochzet se v Lucembursk zahrad pivedl k lavice podruh a
kdy si dvku prohldl dkladnji, zjistil, e je to t dvka. V esti
mscch se dvenka promnila v mladou dvku, to bylo vechno.
Nic nen pirozenjho nad tento zjev. Jsou dvky, kter se v
miku rozvinou a rzem se promn v ri. Vera to byly jet dti,
a dnes vs u dovedou znepokojit.
Tahle vak nejen vyrostla, nbr i zkrsnla; piblila se idelu. I
stromu sta, aby se za ti dubnov dny zahalil do kvtu; j stailo
est msc, aby se pokryla krsou. Piel jej duben.
asto se nm zd, e se lid chud a bezvznamn nhle probud,
dostanou-li se z nouze k blahobytu, rozdvaj na vech stranch,
rzem jsou skvl, td, pozoruhodn. Nhle jim byla vyplacena
dve zadrovan renta. Mlad dvka se tak dokala sv doby
splatnosti.
A navc to u nebyla kltern chovanka s plyovm kloboukem a v
merinovch atech, se kolskmi stevci a ervenma rukama; s
krsou se dostavil i vkus; byla obleena s jednoduchou eleganc.
Mla aty z ernho damaku, pltnku z te ltky a klobouk z
blho krepu. Bl rukaviky zdrazovaly jemnost ruky, kter si
pohrvala se slonovinovou rukojet, a hedvbn stevek
prozrazoval drobnou nohu. Kdo el mimo ni, ctil mladou a
pronikavou vni, kterou vydechovaly jej aty.
Star pn se nezmnil.
Kdy Marius el podruh kolem, dvka pozdvihla oi. Byly hlubok
a modr jako nebe, ale jet zasten jako pohled dtte. Pohledla
na Maria lhostejn jako na dt pobhajc pod kleny nebo na
mramorovou vzu, kter vrhala stn na laviku. Marius pokraoval
v prochzce a pemlel o nem docela jinm.
Mimo laviku, kde sedla dvka, peel jet tyikrt nebo ptkrt,
ale nepohldl na ni.
Pt dny pichzel do Lucembursk zahrady jako obyejn a jako
obyejn tam vdal otce a dceru, ale nedbal o n. Nemyslil na ni
vce te, kdy byla krsn, ne kdy byla okliv. Chodval mimo
jejich laviku proto, e to ml ve zvyku.

III

inek jara

Jednoho dne vl vlah vzduch, Lucembursk zahrada byla

zaplavena stnem i sluncem a nebe bylo ist, jako by je andl
rno umyli. Vrabci povykovali v hustch katanech. Marius otevel
dui prod, nemyslil na nic, jen il a dchal, el mimo laviku,
dvka se na nho podvala a jejich pohledy se stetly.
Co bylo tentokrte v pohledu mlad dvky? Marius nevdl.
Nebylo v nm nic, a pece v nm bylo vechno. Zvltn zblesk.
Sklopila oi a Marius el svou cestou.
Co te spatil, nebylo ji nevdom a prost oko dtte, byla to
tajemn propast, kter se pootevela a ihned prudce zavela.
Vdycky nastane den, kdy se mlad dvka takto podv. Bda
tomu, kdo je nablzku!
Prvn pohled due, kter jet nezn samu sebe, je jako svtn na
nebi. Je to probuzen ehosi zivho a neznmho. dn popis
nevystihne nebezpen kouzlo toho nenadlho zblesku, kter
rzem osvtl sladk temnoty a skld se ze souasn nevinnosti a
budouc vn. Je to neurit nha, kter se nhodn probouz a
ek. Je to past, kterou nevinnost bezdn l a kter nevdomky
a bez myslu chyt srdce. Panna se dv pohledem eny.
Jen velmi zdka nevzejde snn z pohledu tam, kam dopadl.
Vechna istota a cudnost se sousted v nebeskm a osudnm
paprsku, kter m kouzelnj moc ne nejvyumlkovanj
pohledy kokety a probud v hlubin due tajemnou kvtinu, plnou
vn a jedu, j se k lska.
Kdy se Marius veer vrtil do podkrovn svtniky, prohldl svj
oblek a poprv si uvdomil, jak bylo nevhodn a neslchan
hloup, e chodil na prochzky do Lucembursk zahrady ve
vednm obleku, to jest v klobouku prasklm u stuhy, ve velkch
povoznickch botch, v ernch kalhotch, na kolenou
oblskanch, a v ernm kabt vyrudlm na loktech.

IV

Zatek tk nemoci

Druhho dne v obvyklou hodinu vythl Marius ze skn nov

kabt, nov kalhoty, nov klobouk a nov boty; vystrojil se, navlkl
rukavice, co bylo marnotratnm pepychem, a vyel si do
Lucembursk zahrady.
Cestou potkal Courfeyraca a tvil se, e ho nevid. Kdy se
Courfeyrac vrtil dom, ekl ptelm: Prv jsem potkal Mariv
nov klobouk a nov aty a v nich Maria. el asi ke zkouce.
Vypadal hrozn pitom.
Kdy Marius doel do Lucembursk zahrady, dal se oklikou okolo
baznu, pozoroval labut, dlouho hloubal ped sochou, kter mla
hlavu zernalou vlhkost a chybla j kyle.
Nedaleko baznu potkal asi tyicetiletho biche, kter vedl za
ruku ptiletho chlapce a kal mu: Chra se pemrtnosti, synu,
udruj vdycky stejn odstup od despotismu jako od anarchie.
Marius manovi naslouchal. Potom jet jednou obeel bazn.
Konen zamil do sv aleje; el pomalu a jakoby nerad. Zdlo
se, e je hnn i zadrovn zrove. Nebyl si toho ovem vdom a
myslil si, e se chov jako jindy.
Kdy vkroil do stromoad, spatil na druhm konci, na jejich
lavice, pana Leblanca a mladou dvku. Zapjal si kabt a ke krku,
uhladil jej po hrudi, aby netvoil zhyby, spokojen pohledl na
mkk lesk kalhot a postupoval k lavice. Jeho pochod byl vlastn
tokem a touhou po dobyt. Proto tak km postupoval k lavice,
jako bych ekl Hannibal postupoval k mu.
Ale vechny jeho pohyby byly bezdn; nikterak neperuil proud
mylenek, kterm se obyejn jeho duch zamstnval. V tto chvli
si prv myslil, e Maturitn pruka je hloup kniha, kterou jist
redigovali vzcn pitomci, protoe tam jako mistrovsk dla byly
analyzovny ti Racinovy tragdie, ale jenom jedna komedie
Molirova. V uchu mu pronikav znlo. Kdy se piblil k lavice,
uhladil si znovu kabt a upel oi na dvku. Zdlo se mu, e
prozauje celik konec aleje neuritm namodralm svitem.
Jak se blil, zvoloval krok. V urit vzdlenosti od laviky, ale
jet hodn daleko od konce aleje se zastavil, a nevda, jak se to
stalo, obrtil se a el zpt. Ani si neuvdomil, e nedoel a na
konec. Dvka by ho na tu vzdlenost byla sotva poznala a tko by
mohla posoudit, jak mu slu nov oblek. Nicmn Marius el
velmi zpma, aby se zalbil i tomu, kdo by se na nho dval
zezadu.
Doel na opan konec, vrtil se, ale tentokrt dorazil dl.
Dokonce se dostal a do vzdlenosti t mezer mezi stromy, ale
tam ctil, e nen mon, aby el dl. Zavhal. Zdlo se mu, e
dviny oi mu hled vstc. Marius se mun a odhodlan
opanoval, pestal vhat a vykroil. Za nkolik vtein peel mimo
laviku; el zpma a pevn, rud a po ui, neodvil se
pohldnout ani vpravo ani vlevo, ruku ml zasunutou v kabtu
jako sttnk. V okamiku, kdy el mimo jako by el mimo dlo
pevnosti , poctil, jak mu prudce bu srdce. Dvka mla jako
vera damakov aty a krepov klobouk. Zaslechl lahodn hlas,
jej hlas. Mluvila klidn. Byla velmi hezk. Marius to ctil, akoliv
se neodvil ohldnout. Pomyslil si: Jist by m mla v ct a
vnosti, kdyby vdla, e jsem autorem pojednn o Marcu
Obregonovi de la Ronda, kter pan Franois de Neufchteau
zaadil msto vlastnho vodu ve svm vydn Gil Blase!
Minul laviku, doel a na nedalek konec stromoad, potom se
vrtil a znovu proel mimo. Tentokrte byl velmi bled. Jinak ml
jenom velmi nepjemn pocit. Vzdlil se od laviky mlad dvky a
kloptl, prv kdy pechzel mimo ni; pedstavil si, e se na nho
dv.
U se nepokusil piblit k lavice; zastavil se uprosted aleje, a
akoliv to jindy nedlval, posadil se, dvaje se po oku smrem k
dvce, a uvaoval, jak je mon, e dvka, jejm ernm atm a
blmu klobouku se obdivoval, je nadobro lhostejn k jeho lesklm
kalhotm a novmu kabtu.
Za tvrt hodiny vstal, jako by se znovu chtl vydat k lavice, kolem
n zila aureola. Zstal vak nehybn stt. Poprv za patnct
msc si ekl, e pn, kter tu s dcerou denn sedv, ho tak ji
asi zpozoroval a podivil se jeho neobyejn vytrvalosti.
Poprv tak poctil, jak je neuctiv oznaen neznmho mue,
tebas jen v duchu, pezdvkou pan Leblanc.
Zstal nkolik minut stt se sklonnou hlavou a proutkem kreslil
vzory v psku.
Potom se prudce otoil od laviky, od pana Leblanca a jeho dcery,
a vrtil se dom.
Ten den zapomnl veeet. Vzpomnl si teprve v osm hodin,
protoe vak u bylo pozd na cestu do ulice Saint-Jacques, ekl si,
e zstane doma a sn jen kus chleba.
Ulehl, teprve kdy vykartoval nov oblek a peliv jej uloil.

Na matku Bruavou dopadaj hromov rny

Nazt matka Bruav jak Courfeyrac kal star domovnici, pan

domc, njemnici a posluhovace Gorbeauova barku v jedn
osob, en, kter se vlastn jmenovala Bougonov, ale
neuctivmu Courfeyracovi nic nebylo svat tedy matka Bruav s
hrzou zpozorovala, e pan Marius opt odchz v novm obleku.
Zamil k Lucembursk zahrad, ale tentokrt doel v aleji jenom
ke sv lavice. Usedl jako minule, z dlky pozoroval a zeteln
spatil bl klobouk, ern aty a hlavn namodralou z. Nehnul
se a vrtil se dom, teprve kdy se brny parku zavraly. Nevidl
pana Leblanca s dcerou odchzet a usoudil, e vyli movmi
vraty do Zpadn ulice. Kdy na to myslil o nkolik tdn pozdji,
nemohl si vzpomenout, kde tehdy veeel.
Ptho dne bylo to ji po tet matku Bruavou zashl blesk
znovu. Marius vychzel opt v novch atech.
Ti dny po sob! zvolala.
Pokusila se ho sledovat, ale Marius krel svin a rychle; dopadlo
to tak, jako kdyby hroch stopoval kamzka. Ve dvou minutch ho
ztratila z dohledu a vrtila se udchan, rozvzteklen a zpola
uduen zduchou. M to smysl, bruela, oblknout tikrt po
sob nov aty a takhle lovka prohnat?
Marius se vydal do Lucembursk zahrady.
Dvka a pan Leblanc tam u byli. Marius se piblil, jak nejvce
mohl, a pedstral, e te; zstval vak v uctiv vzdlenosti,
usedal na svou laviku a tyi hodiny trvil pozorovnm vrabc,
poskakujcch v aleji a zejm se mu posmvajcch.
Tak uplynulo trnct dn. Marius u nechodil do Lucembursk
zahrady, aby se prochzel, ale usedal vdycky na tot msto, a
vlastn nevdl pro. Jakmile se tam jednou dostal, ani se
nepohnul. Denn oblkal nov aty, ale jinak se neprojevoval.
Dvka byla ovem zzran krsn. Jedin, co bychom mohli
poznamenat a co by mohlo vypadat jako kritika, by bylo
konstatovn, e rozdl mezi smutnm dvinm pohledem a
veselm smvem dodval jejmu oblieji jakousi plachost, a tm
nabvala dvina nn tv obas zvltnho vrazu, pitom vak
neztrcela sv kouzlo.

VI

V zajet

Jednoho z poslednch dn druhho tdne sedl Marius na sv

lavice a drel v ruce otevenou knihu, ve kter ji dv hodiny
neobrtil ani strnku. Nhle se zachvl. Na konci stromoad se
stalo nco neobvyklho. Pan Leblanc s dcerou prv opustili
laviku a zaveni pomalu vykroili ke stedu stromoad, kde
sedl Marius. Marius zavel knihu, pak ji zase otevel a pokusil se
st. Tsl se. Ze mila pmo k nmu. Ach, Paneboe, u
nebudu mt kdy, abych zaujal pknou pzu. Zatm blovlas mu
s dvkou pichzeli bl. Mariovi se zdlo, e to trv celou vnost,
akoliv lo o pouhou vteinu. Pjdou snad tudy? ptal se sm sebe.
Jake! Ona bude kret po tomto psku, v tomto stromoad, na
dva kroky ode mne! Byl rozilen; byl by si pl, aby byl krsn, aby
ml k estn legie. Slyel, jak se bl stejnomrn elest krok.
Pedstavoval si, e na nho pan Leblanc vrh hnviv pohled.
Oslov m ten pn? myslil si. Sklonil hlavu; kdy ji konen
pozdvihl, byli u docela blzko. Dvka pela a pohledla na Maria.
Zadvala se na nho upen, a pitom tak zamylen a nn;
Marius se zachvl od hlavy a k pat. Pipadalo mu, e mu vyt,
pro tak dlouho nepiel a k n, a e mu k: Pichzm tedy j.
Marius byl oslnn zornicemi plnmi paprsk a propast.
V mozku ctil vhe. Pila k nmu, jak radost! A potom, jak se na
nho podvala. Tak krsnou ji dosud nevidl. Byla obdaena krsou
enskou i andlskou, krsou dokonalou, kter by byla rozezpvala
Petrarku a srazila na kolena Danta. Zdlo se mu, e se vzn v
nekonenm modrm nebi. Zrove vak byl v hroznch
rozpacch, protoe ml zapren boty.
Byl pesvden, e se mu podvala tak na boty.
Sledoval ji pohledem, dokud nezmizela. Potom se zaal prochzet
jako len. Mon e se i chvlemi sml a hlasit hovoil. Kdy
mjel chvy, byl tak sniv zamylen, a se jedna jako druh
domnvala, e je do n zamilovn.
Vyel z Lucembursk zahrady a doufal, e ji spat v ulicch.
Pod loubm Odeonu potkal Courfeyraca a ekl mu: Poj se mnou
na obd. Zali k Rousseauovi a utratili est frank. Marius jedl
jako vlk. Sklepnkovi dal est sou. Pi zkusku ekl Courfeyracovi:
etls noviny? Jak pekrsn mluvil Audry de Puyraveau (Poslanec
levice za restaurace a ervencov monarchie.)!
Byl len zamilovn.
Po obd ekl Courfeyracovi: Zvu t do divadla.
li do Porte-Saint-Martin, aby se podvali na herce Frdricka v
Adretsk hospod. Marius se ohromn bavil.
Zrove se jeho ostchavost zdvojnsobila. Kdy vyli z divadla,
odmtl se podvat na podvazek modistky, kter pekraovala
struku, a byl nesmrn pohoren, kdy o n Courfeyrac prohlsil:
Tu enskou bych nejradji zaadil do sv sbrky.
Nazt ho Courfeyrac pozval na sndani do kavrny Voltaire.
Marius el a jedl jet vce ne veer. Nedal si uniknout ani jednu
pleitost k smchu. Nn objal venkovana, kter mu byl
pedstaven. Okolo stolu se utvoil krouek student a hovoilo se
o hloupostech pednench na Sorbonn a draze placench
sttem, nae se zbava pesunula na chyby a mezery slovnk a
na Quicheratovu prozdii. Marius peruil rozmluvu a zvolal:
A pece je pjemn mt k estn legie!
Je to smn, ekl Courfeyrac tie Jeanu Prouvairovi.
Ne, odpovdl Jean Prouvaire, je to vn.
A bylo to vn. Marius byl v prvnm prudkm a okouzlujcm
obdob, kterm zanaj velk lsky.
To vechno zpsobil pohled.
Nic nen jednoduho, kdy je podkop pipraven a por hotov
vzplanout. Pohled je jako jiskra.
U bylo jist, e Marius miluje. Jeho osud vstupoval do neznma.
Pohled eny se podob ohromnmu, zdnliv klidnmu, ale
nebezpenmu stroji. Denn prochzte pokojn, bez razu, nic
netute. Potom pijde chvle, kdy zapomenete, e je nutn mt se
na pozoru. Chodte, pechzte, snte, mluvte, smjete se. Nhle
ctte, e jste chycen. Je konec. Soukol vs dr, pohled vs zajal.
Zajal vs, tebas nezle na tom, jak a kdy, zachytil vs za
mylenku, kterou jste za sebou vleli, za roztritost, kter jste
propadli. Jste ztraceni. Strhne vs cel. Zmocn se vs etz
tajemnch sil. Marn se brnte. Nic vm nepome. Padte z kola
na kolo, padte vy, v duch, vae jmn, vae budoucnost, vae
due a budete se propadat z zkosti do zkosti, z utrpen do
utrpen; a podle toho, dostanete-li se do moci zlho stvoen nebo
ulechtilho srdce, vyjdete z tohoto hroznho stroje bu
znetvoeni hanbou, nebo petvoeni vn.
 VII

Domnnky o psmenu U

Samota odkn, hrdost, nezvislost, smysl pro produ,

nedostatek pravideln fyzick innosti, sebezpytovn, tajn
zpasy cudnosti a laskav vztah ke vemu tvorstvu pipravily v
Mariovi pdu pro cit, ktermu kme ve. Kult otce se mu
pomalu stal nboenstvm, a jako kad nboenstv sestoupil na
dno due. Bylo teba, aby se nco dostalo do poped. Pila lska.
Ubhl msc ode dne, kdy Marius poal chodit do Lucembursk
zahrady. Jakmile pila urit hodina, nic ho nezadrelo. M
slubu, kval Courfeyrac. Marius il u vytren. Bylo jist, e se
dvka na nho u podvala.
Dodal si odvahy a piblil se k lavice, ale nepeel mimo, jak mu
pikazovala nesmlost a obezelost zamilovanho. Usoudil, e
nen teba vzbouzet otcovu pozornost. Smachiavelistickou
prohnanost vyhledval stanovit za stromy a podstavci soch a
hledl na to, aby ho dvka vidla pokud mono nejlpe, ale star
pn co nejmn. Nkdy stval i pl hodiny ve stnu njakho
Leonida nebo Spartaka a nad knihou, kterou drel v ruce, vyslal
nn pohledy ke krsn dvce, kter s nejasnm smvem
obracela k nmu roztomilou tv. Hovoila nejpirozenjm a
nejklidnjm zpsobem s blovlasm pnem a pitom se k
Mariovi obracela se snivost panenskho a roztouenho pohledu.
Prastar a nepamtn lest, kterou Eva znala ji na potku svta a
kterou kad ena zn ji od narozen! sta odpovdala jednomu a
pohled druhmu.
Pan Leblanc asi konen tak nco zpozoroval, protoe, jakmile se
Marius objevil, vstval a poal se prochzet. Opustil obvykl msto
a usadil se na jinm konci aleje na lavice nedaleko Gladitora,
jako by se chtl pesvdit, pjde-li Marius za nimi. Marius
neporozuml a dopustil se chyby. Otec pestal bt dochviln a
nevodil u dceru do parku kad den. Nkdy pichzel sm. A
tehdy Marius nezstal. Druh chyba.
Marius nedbal npovd a od obdob nesmlosti peel pirozenm
vvojem k obdob zaslepenosti. Jeho lska vzrstala. Cel noci se
mu o n zdlo. A pak ho potkalo neekan tst, pililo oleje do
plamene a jet vce mu zatemnilo zrak. Jednou veer nael na
lavice, kterou pan Leblanc s dcerou prv opustil, prost kapesnk
bez vyvn, bl kapesnk, kter podle jeho soudu vydychoval
nevslovnou vni. S radost se ho zmocnil. Byl oznaen
monogramem U. F. Marius nevdl, ani jak se krasavice jmenuje,
ani kde bydl. Tato dv psmena byla jedinou stopou, kter se
dopdil; chopil se jich a hned se jal stavt velkolepou stavbu.
Urula, myslil si, jak krsn jmno! Lbal kapesnek, vdechoval
jeho vni, ve dne jej choval na srdci a v noci si jej kladl na sta a
tak usnal.
Ctm z nho celou jej dui, kval si.
Kapesnk patil starmu pnovi, kter jej docela prost vytrousil.
Nkolik dn po tomto nlezu se objevil v Lucembursk zahrad a
lbal kapesnk a tiskl jej k srdci. Krasavice neporozumla a dala mu
to nenpadn najevo. Jak cudnost! ekl si Marius.

VIII

Tak invalidi mohou bt astni

Protoe jsme pronesli slovo cudnost a nechceme nic tajit, musme

ci, e v dob milostnho vytren mu jeho Urula pece jen
zpsobila vnou bolest. Bylo to jednoho dne, kdy pimla pana
Leblanca, aby opustil lavici a el se prochzet stromoadm. Vl
sv letn vtk a pohyboval vrcholky platan. Otec a dcera se
vedli pod pa a minuli Mariovu laviku. Kdy peli, Marius
povstal a sledoval je pohledem, jak se slu pi podobn
pleitosti, je-li due pln nezmrn a horouc lsky.
Nhle se od kolky pihnal ponkud rozdovdnj zvan vtru,
kter snad ml na starosti rzn jarn lakovn, sltl do
stromoad, obklopil dvku bjenm vrem, hodnm Vergiliovch
nymfa Theokritovch faun, a pozdvihl sukni, posvtnj ne
sukn Isidina, a do ve podvazku. Objevila se bjen noka.
Marius ji spatil. Rozzlobil se a rozzuil.
Dvka ihned bosky plachm pohybem sukni urovnala, ale Marius
tm nebyl mn pohoren. Pravda, byl v aleji sm, ale mohlo se
stt, e by tam byl jet nkdo jin. Co kdy tam skuten jet
nkdo byl! Chpete nco podobnho? Jak hrozn vci se tu prv
dopustila! A uboh dve se vlastn nieho nedopustilo; jedinm
vinkem byl vtr. Ale Marius, v nm se zmaten chvl Bartholo,
kter je i v Cherubnovi, byl krajn nespokojen a rlil i na jej stn.
Ano, takto se probouz a asto neprvem v lidskm srdci usazuje
trpk a podivn rlivost tla. Probuzen rlivost ostatn
zpsobila, e mu pohled na krsnou nohu nebyl nikterak mil; bl
punocha kterkoliv neznm eny by mu byla jist zpsobila
vt radost.
Kdy jeho Urula dola a na kraj stromoad, obrtila se a
vracela se s otcem okolo laviky, na kterou se Marius zatm znova
posadil. Marius na ni vrhl nevldn a divok pohled. Mlad dvka
se nepatrn vzpmila a lehce pozdvihla vka, jako by kala:
Copak se vlastn stalo?
To bylo jejich prvn nedorozumn.
Sotva Marius dokonil sv napomenut pohledem, u se nkdo
ubral alej. Byl to shrben, vrsit a blovlas vyslouilec v
uniform z doby Ludvka XV. s ovlnm ttkem ze syt ervenho
sukna se zkenmi mei na prsou k sv. Ludvka; mimoto ml
jet jinou vlenickou ozdobu, przdn rukv, umlou bradu ze
stbra a devnou nohu. Mariovi pipadalo, e invalida je
svrchovan spokojen. Dokonce se mu zdlo, e ten star cynik,
belhajc se ped nm, na nj ptelsky zamrkal, jako by si rozuml
s kamardem, s nm nco pjemnho vychutnval. Pro byla ta
Martova zcenina tak spokojena? Co m ta devn noha
spolenho s obnaenou nohou, kter se jen zableskla? Marius byl
zachvcen rlivost. Snad tu byl, ekl si. Snad vidl! Ml chu
invalidu sprovodit ze svta.
Ale as vechno zhoj. Mariv hnv na Urulu, jist velmi
oprvnn, pesto vyprchal. Marius konen odpustil; stlo ho to
velk sebezapen; ti dny se mrail.
A pesto a prv proto Mariova lska rostla a k poetilosti.

IX

Zatmn

Zrovna jsme vidli, jak Marius zjistil, nebo se domnval, e zjistil,

e Ona se jmenuje Urula.
S lskou roste chu. Nejprve bylo velkm tstm pouh vdom, e
se jmenuje Urula; pozdji to u bylo mlo. Za ti nebo tyi tdny
strvil Marius sv tst a chtl nov. Chtl vdt, kde bydl.
Udlal chybu: upadl do pasti nastraen na lavice u Gladitora.
Dopustil se druh: nezstal v Lucembursk zahrad, kdy se tam
prochzel jen pan Leblanc. Dopustil se tet: stopoval Urulu.
Bydlila v Zpadn ulici, v nejodlehlejm a na pohled skrovnm
tpatrovm dom.
Od tohoto okamen Marius pipojil ke tst vdat ji v parku tst
sledovat ji dom.
Jeho hlad rostl. Vdl, jak se jmenuje, znal alespo jej kestn,
sladk, vpravd ensk jmno; vdl, kde bydl, a chtl zvdt, kdo
je.
Jednou veer, kdy doel za nimi a k domu a vidl, jak miz v
domovnch dvech, vstoupil za nimi a odvn se otzal
domovnka:
Pn, kter prv vstoupil, bydl v prvnm poschod?
Ne, odpovdl domovnk, to je pn ze tetho.
Zase byl o krok dle. Ten spch mu dodal odvahy.
Do ulice? otzal se.
Safra! zvolal domovnk. Tento dm m byty jenom do ulice.
A m je ten pn? zaal opt Marius.
Je to soukromnk, pane. Zlat lovk; chudm prokazuje mnoho
dobrho, akoliv nen pli bohat.
Jak se jmenuje?
Je pn snad picl?
Marius odeel zahanben, ale pece poten. Pokraoval.
Dobr, myslil si. Vm, e se jmenuje Urula, e je dcerou
soukromnka a e bydl tady ve tetm, v Zpadn ulici.
Nazt se objevil pan Leblanc s dcerou v Lucembursk zahrad
jenom na chvli. Odeli jet za plnho svtla. Marius el za nimi
jako obvykle a do Zpadn ulice.
Pan Leblanc nechal projt dceru domovnmi dvemi, obrtil se a
upen se zadval na Maria.
Nazt u nepili. Marius je cel den marn ekal.
Veer odeel do Zpadn ulice a spatil svtlo v oknech tetho
poschod. Prochzel se pod okny, dokud svtlo nezhaslo.
Ptho dne do parku zase nikdo nepiel a Marius odeel na str
pod okna. Chodil tam a do deseti hodin. Ani si neviml, e jet
neveeel. Nemocnho iv horeka, zamilovanho lska.
Tak ubhl tden. Pan Leblanc s dcerou u nechodili do
Lucembursk zahrady. Maria trpily smutn domnnky; ve dne se
neopovaoval piblit k domovnm dvem, a proto jenom veer
pozoroval naervenalou zi v oknech. Chvlemi vidl mihnout se
stn a srdce se mu rozbuilo.
Kdy piel osmho dne, byla okna neosvtlena.
Ale, ale, ekl si, jet nerozsvtili. A pece je u tma. Nejsou snad
doma? ekal dv hodiny; ekal do plnoci; ekal a do jedn
hodiny. V oknech tetho poschod vak nikdo nerozsvtil a tak
nikdo nepiel dom. Marius smutn odeel.
Nazt Marius il jenom ze dne na den a slovo dnes pro nho
vlastn vbec nic neznamenalo ekal znovu v Lucembursk
zahrad. Kveeru zael do Zpadn ulice. V oknech bylo zase tma a
okenice byly zaven.
Marius zaklepal na dvee domovnka a otzal se:
Pn z tetho poschod?
Odsthoval se, odvtil domovnk.
Marius zavrvoral a chab ekl:
Kdy?
Vera.
Kde te bydl?
Nevm.
A nezanechal tu novou adresu?
Ne.
Domovnk zdvihl nos a poznal Maria.
Poslyte, ekl, nejste vy pece jen od policie?