Evropa a české země v 

17. století

Třicetiletá válka

- poč. 17. stol. byla Evropa rozdělena:

a) hospodářsky (záp. Evropa – přechod ke kapitalismu x vých. Evropa – upevnění
feudalismu -> nevolnictví; stř. Evropa – přechodná oblast)
b) politicky a nábožensky (katolické země - v čele Španělsko a jižní Německo x
protestantské země – v čele Anglie a Nizozemí)
c) kulturně (katolická Evropa s barokem x reformační Evropa s klasicismem)
- mezinárodní vztahy a spory uvnitř států vyústily v třicetiletou válku: 1618 – 1648
- byla první válkou „celoevropskou“, na níž se přímo či nepřímo podílel všechny
evropské státy
- bojující strany:
a) habsburský tábor: rakouští a španěl. Habsburkové, katolická Liga
(vytvořena katolickými knížaty v jižním Německu), papež a Polsko
b) protihabsburský tábor: Francie, Anglie, Nizozemí, protestantská Unie
(vytvořena kalvinistickými knížaty v jihozáp. Německu), Dánsko-norské
království, Švédsko
- měla několik fází:
1) válka česko – falcká (1618-1624)
začala II. pražskou defenestrací v r. 1618 jako lokální konflikt mezi Habsburky
a stavovskou opozicí protestantů v Čechách, kt. se bránila protireformačním
snahám Habsburků – tato fáze války = válka česká, kt. skončila porážkou čes.
stavů na Bílé hoře, pak následovaly boje v Dolní Falci (blízko Nizozemí), které byly
spojeny s nizozemsko – španělským zápasem, Falc se nepodařilo proti Španělsku
ubránit;
protihabsburská koalice: Fridrich Falcký, Gabor Bethlen (sedmihradský kníže),
Valašsko
2) válka dánská (1625-1629)
- protihabsburská koalice se rozšířila: Nizozemí, Anglie, Dánsko-norské království,
severoněmečtí stavové, Fridrich Falcký, G. Bethlen
cílem: obrana říše a Nizozemí před habsb. expanzí a zabezpečení zájmů na Balt. moři
- proti spoj. vojskům povolal císař do čela svých armád Albrechta z Valdštejna, kt.
porazil protihabsb. armády a přinutil dán. krále Kristiána IV. k míru lubeckému(1629),
dále usiloval o ovládnutí Balt. a Sev. moře Habsburky -> odpor v Něm., Fr. a Švédsku
-> Valdštejn zbaven velení
3) válka švédská (1630-1635)
r. 1630 vstoupilo do války po boku protihabsb. koalice Švédsko pod vedením svého
krále Gustava Adolfa s cílem ovládnout Balt. moře; když se na jeho stranu připojili
také saský a braniborský kurfiřt, otevřela se G. Adolfovi cesta na jih -> rozmístil
posádky ve stř. Německu, vpadl do Bavorska a r. 1631 z jeho podnětu obsadili Sasové
Čechy -> císař se dostal do tísně, znovu pověřil Valdštejna vedením vojska a velkými
pravomocemi, ten r. 1632 vytlačil Sasy z Čech a zastavil Gustava Adolfa v bitvě
u Lutzenu, kt. zde padl;
Valdštejn navazoval kontakty s nepřítelem v zájmu osobní moci, a proto ho dal císař
r. 1634 zavraždit při jeho pobytu v Chebu;
císařská vojska r. 1634 porazila švéd. vojska a uzavřela se Švédy r. 1635 mír
4) válka švédsko-francouzská (1635-1648)
- poslední fáze války se změnila v mocenský konflikt o evrop. hegemonii mezi Francií
a Španělskem a jejich spojenci
- bojovalo se v Německu, Neapolsku, Katalánsku, Portugalsku, Uhrách, Nizozemí, na
Středozemním moři a v Čechách: r. 1636 Švédové obsadili Prahu
- za všeobecného vyčerpání byla zahájena r. 1644 ve vestfálských městech Munsteru
a Osnabrucku mírová jednání, kt. skončila r. 1648 vyhlášením vesfálského míru
- důsledky války:
Francie a Švédsko se staly největšími voj. mocnostmi v Evropě
Nizozemí a Švýcarsko byly uznány za samostatné státy
Německo a Itálie zůstaly politicky roztříštěné
hospodářský úpadek zejm. střední Evropy

České země za třicetileté války

- r. 1617 byl českému zemskému sněmu vnucen jako budoucí český král Ferdinand
Štýrský z vedlejší větve Habsburků (Matyáš neměl děti), dochází k porušování
Majestátu →vyhrocení pol. situace ve státě
- české stavovské povstání (1618 – 1620) začalo tzv. II. pražskou defenestrací ->
z oken Pražského hradu byli vyhozeni 2 místodržící Slavata a Martinic s jejich
písařem Fabriciem, poté zvolena vláda třicetičlenného direktoria, zahájeny bojové
akce mezi císařskými a stavovskými vojsky, sesazen Ferdinand II. z českého trůnu a
zvolen Fridrich Falcký („Zimní král“);
úzká sociální základna a nedostatečná pomoc ze zahraničí rozhodly o pádu
stavovského povstání -> špatně placené stavovské žoldnéřské vojsko bylo 8. listopadu
1620 poraženo v bitvě na Bílé hoře;
Fridrich Falcký z Čech uprchl, v červnu 1621 došlo k popravě 27 účastníků povstání,
nastal čas konfiskací (¾ statků v zemi změnily majitele), násilné rekatolizace, došlo
k vypovídání do exilu (!J. A. Komenský), k úmyslně vyvolané inflaci a znehodnocení
mince, aby císař mohl zaplatit značné dluhy z války;
mor, epidemie, hlad, válečné útrapy a vystěhování přinesly úbytek asi 1/3 obyvatel;
- důsledky: pád stavovství -> vývoj k absolutismu
- po porážce českého stavovského povstání byly nové poměry uzákoněny r. 1627
Obnoveným zřízením zemským pro Čechy a o rok později pro Moravu, obsahovalo:
a) dědičné právo Habsburků na český trůn
b) jediným povoleným náboženstvím: katolické náboženství (proces
rekatolizace byl řízen jezuitským řádem, kterému byla svěřena i pražská univerzita
pod názvem Karlo – Ferdinandova, jež ovládla veškeré školství a vykonávala
cenzuru) => zrušen Rudolfův Majestát
+ nastala masová emigrace, protože mandátem z r. 1628 byli ze země vypovězeni
šlechtici a měšťané, kteří do určité doby (6 měsíců) nepřestoupili ke katolictví
c) němčina v úředním styku zrovnoprávněna s češtinou

- vestfálský mír přes naléhání J. A. Komenského a jiných exulantů neobnovil

státoprávní postavení čes. státu -> potvrdil rozhodující vládnoucí úlohu Habsburků ve
střední Evropě

Anglická revoluce 1640 – 1660

a) příčiny vzniku: na přelomu 16. a 17. století se v Anglii rozvinul kapitalistický

výrobní systém; majitelé manufaktur, bank a bohatí obchodníci začali tvořit novou
společenskou třídu kapitalistů (buržoazie), která se vzrůstající hospodářskou mocí
usiluje také o účast na vládě x angličtí králové+šlechta+anglikánské duchovenstvo;
puritánský protikrálovský tábor se v názorech lišil: presbyteriáni – umírnění, byli pro
kompromis s králem, indipendenti – požadovali, aby se král podřídil parlamentu,
levelleři – nejradikálnější, v tzv. Dohodě lidu žádali všeobecné volební právo pro
muže (ne pro námezdně pracující)

b) průběh: zpočátku vítězilo královské vojsko, obrat nastal, když se do čela armády
parlamentu (buržoazie) postavil statkář Oliver Cromwell, kt. vytvořil „armádu nového
typu“ -> armáda parlamentu zvítězila v bitvě u Naseby r. 1645 a zajala krále Karla I.
(odsouzen k smrti a r. 1649 popraven)-> parlament zrušil království a prohlásil Anglii
republikou, r. 1651 vydána navigační akta = zákon, podle něhož se povoloval dovoz
zboží do Anglie na angl. lodích a na lodích států, odkud zboží pocházelo → bylo to
namířeno proti Nizozemí, r. 1653 Cromwell rozpustil parlament a vládl neomezeně
jako diktátor až do své smrti r. 1658, r. 1660 bylo obnoveno království -> konec
anglické revoluce

c) význam anglická revoluce: byla po nizozemské revoluci druhou revolucí

označovanou jako buržoazní, neboť odstranila v Anglii feudalismus a uvolnila tím
cestu kapitalistickému způsobu výroby;
nebyla jednorázovým zvratem, ale součástí velkých proměn, které měly své
pokračování v tzv.slavné revoluci (1688-1689), po které se Anglie stala konstituční
monarchií