Učitelský kodex je bezpodmínečnou kapitulací naděje

pro normálního učitele

Každý kodex, který se objeví v instituci, kde je již dlouholetá

tradice, je vždy hrstí hřebíků do rakve zažitému systému
a výmyslem někoho, kdo tradičním věcem nerozumí. Nebo chce
vydělat.

Článek
Kodexem učitele ministerstvo školství reagovalo na žádosti učitelů
a ředitelů, jak se mají chovat v situacích, při nichž do výuky zasáhne činnost
žáka na sociálních sítí či žákova změna sexuální identity – tolik z odstavce
z článku na Novinky.cz.
V překladu to znamená tohle: Svět už dlouho neví, co sám se sebou, a tak si
lidé vymýšlí kraviny a ty kraviny žáci tahají i do školy, a jelikož učitelé
před žáky nemají, a dokonce ani nemohou mít přirozenou autoritu jako
dřív, jsou novými poměry ve škole zmateni, frustrování, díky čemuž
nemohou vykonávat svoji práci, jelikož dneska si na ně každý spratek
může stěžovat a oni dostanou pojeb nejen od vedení školy či ministerstva
školství, ale hlavně od rodičů.
Takhle to nějak je.
Ministerstvo školství reagovalo na nastalé poměry nejlépe, jak umělo, to jest
že napsalo několik vět a očekává, že se přes noc stanou
novým Desaterem srovnatelným s tím, který přinesl kdysi Mojžíš lidu z hory
Sinaj.
Navíc ministerstvo si tímto činem umetá cestičku pro něco, co se jmenuje
„Wellbeing“, což se dá vysvětlit jako nový učební předmět, díky němuž se
žáci budou učit žít. Žít a tomu rozumějte, jak se vyrovnat právě s tím, že svět
jde někam, kde ho nevidíme rádi, a jsme z toho smutní. Wellbeing sice
problémy nevyřeší, ale děti se díky němu naučí poslouchat a nebudou se
cukat, až budou muset v životě skousnout věci, které se jim taky nebudou
líbit.
Ministerstvo nejen vydalo kodex, ale pro jistotu hned k němu připsalo, jak
ho mají zaměstnanci ve školství a lidé vůbec vnímat. Podobné vysvětlování
připomíná doby, kdy třeba v kultuře byli zaměstnáni lidé, kteří svými
komentáři budoucím divákům nebo čtenářům či posluchačů vysvětlovali,
jak mají díla vnímat a jaký je k nim správný politický postoj.
Tady je tedy kodex, tentokrát s mým vysvětlením.
1. Učitel vytváří prostředí, ve kterém se každé dítě cítí bezpečně.
Učitel bude držet hubu, když se žákovi nebude líbit, jak učitel učí, nebo že
se vůbec učit musí. Kdyby žáka napomenul, může ohrozit vývoj jeho
osobnosti a může být za tento čin neprofesionality potrestán odebráním
finančního ohodnocení, případně výpovědí. V případě prohřešku, míru
ohrožení žáka posoudí jeho rodiče – pokud si uvědomí, že nějaké dítě mají.
2. Učitel přijímá spoluodpovědnost za sebe a svět, v němž žije,
a vede k tomu i své žáky.
Učitel je zodpovědný za svět, protože je učitel. Pokud někdo z žáků spáchá
prohřešek, může za to učitel z důvodu nedostatečného vedení žáka
k vlastní zodpovědnosti a sebereflexi za svoje činy. Žákům může opatrně
říci, že se možná dopustili chyby – má však stále na mysli pravidlo číslo
jedna. Žák sám posoudí, zdali na něj nebyl vytvořen ze strany učitele
nátlak.
3. Učitel uznává své kolegy a jejich profesní sebepojetí. Svoji
výuku průběžně podrobuje reflexi a sdílí zkušenosti s ostatními
kolegy.
Až se ve škole objeví nový učitel vyučující nový předmět, který žákům
vysvětluje, jak mají správně žít, starší učitel je pokorný a přijme kritiku, že
léta učil starými metodami, a měl by se za to stydět. Nový učitel staršího
fyzicky nenapadá. Pouze mu vysvětlí, že pokud nehodlá tolerovat nové
postupy, bude si hledat práci mimo školství. Starší učitel je povinen být
novému učiteli nápomocen v jeho praxi. Ochotně poslouží jako výuková
pomůcka pro příklad, jak by žáci neměli dopadnout.
4. Učitel respektuje práva rodičů a zákonných zástupců žáka,
vnímá je jako partnery a naslouchá jim.
Rodič žáka má vždycky pravdu. Učitel je pouhý člověk, který nerozumí
výchově a neočekává se od něj hlubší zásah do osobnosti žáka.
Odpovědnost přijímá, až když se žák dopustí hrubého přestupku nebo
trestného činu – v té chvíli je za chování žáka učitel zodpovědný, neboť
rodiče mu svěřili dítě do výchovy. Zavinění učitele je na místě, neboť dostal
od státu a rodičů odpovědnost za výchovu žáka a v mnoha měřítcích
nahrazuje neexistující výchovu u žáka doma. Učitel je odpovědný za život
žáka i v mimoškolním čase a aktivitách.
5. Učitel je vnímavý ke kulturním a sociálním rozdílům
společenství, v němž působí.
Učitel je povinen zachovávat identitu žáka. Pokud se žák v pondělí
rozhodne, že je spojený s identitou dívky, učitel se k němu jako k dívce
chová. Pokud se v úterý žák projevuje jako chlapec, učitel jeho rozhodnutí
respektuje. Jestli středeční chování žáka připomíná identitu delfína, učitel
rozhodnutí respektuje a podává za správnou odpověď sardinky. Je
nepřijatelné, aby se vyjadřoval negativně ke kulturním rozdílům mezi
žáky, naopak svým přístupem rozdíly smazává. Pokud se žák rozhodne, že
je upírem, pije učiteli krev a učitel přednáší o transylvánské legendě.
6. Učitel kontinuálně usiluje o rozvoj své profesní odbornosti
v souladu s nejnovějšími vědeckými poznatky.
Učitel poslouchá nadřízené a ministerstvo školství. O příkazech
nediskutuje a přání nadřízených bere jako přímý rozkaz, za jehož
nesplnění bude učitel veřejně pranýřován. Učitel je považován za základ
společenské výchovy. Rodiče v mnohých případech nemají na výchovu
čas, a proto jejich roli ve výchově učitel přejímá. Učitel tuto roli bez
podmínek přijímá a nediskutuje o ní. Pokud se při výchově dopustí chyby,
rodiče mají nárok na náhradu a mohou si ve třídě do domácnosti vybrat
jiné dítě.
7. Učitel připravuje děti na život ve stále se měnícím světě
a soustavně zvyšuje jejich digitální kompetence.
Wellbeing v praxi. Učitel vysvětluje zákon kyje a tesáku. Pokud jsou ve
třídě slabší kusy, jsou umístěné do zadního rohu, silnější alfa samci, a nyní
již alfa samičky jsou umístění dopředu okolo ohně u tabule. Delfíni se
mohou po třídě pohybovat libovolně až do ulovení. Na sociálních sítích se
pravidelně zveřejňují záběry z vyučovací hodiny a jsou zařazovány do
soutěže s názvem – Naštvi si svého učitele.
8. Učitel pracuje udržitelně, a to s ohledem na své vlastní síly
i životní prostředí.
Učitel se snaží udržet tím, že přežije další den. Po vyučování si může ošetřit
utržené rány a dohodne si návštěvu u psychiatra. Na noc jsou povolené
medikamenty jako Lexaurin, Neurol, Hypnogen, Invega, rum a vodka.
Pokud učitel zemře, je s ohledem na životní prostředí jeho tělo
recyklováno. Zbylé prášky a alkohol si rozdělí kolegové.
9. Učitel nezneužívá svého postavení a nevystupuje vůči žákům
z pozice moci.
Tento bod je pouze kratochvílí pro dobrou náladu, neboť učitel si nemůže
vůči žákovi dovolit vůbec nic. Žák má neomezenou moc, a pokud ji využije,
nejde z jeho strany o zneužití. Učitel si musí uvědomit, že žáci tam jsou
kvůli němu a díky nim dostává svůj plat. Rodiče jsou povinni si na učitele
stěžovat, kdykoli mají pocit, že se jejich dítě chová nekompetentně – to
jest, že mluví sprostě, nosí špatné známky, chlastá, fetuje, mlátí jiné děti,
učitele nebo přímo je samé.
10. Učitel propojuje vzdělávání ve škole s volnočasovými zájmy
žáka.
Učitel je povinen sledovat mimoškolní aktivity žáka. Po vyučování je zve
na čaj jak Masaryk, povídá si s nimi o jejich problémech, předává jim
zkušenosti, případně financuje útratu u školního dealera či ve vietnamské
večerce při nákupu alkoholu. Pokud je žák z vyučování unavený,
vypracovává žákům domácí úkoly. Na mimoškolní šikanu po sociálních
sítích nereaguje a za trest napíše stokrát, že se bude k žákům lépe chovat.
Přátelé, já si myslím, že to tam máme a je nám to jasné.