Radl Dějiny Biologie Díl 2

Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.
2006 8:14 StrÆnka 1
Emanuel R·dl
DÏjiny
biologick˝ch teoriÌ
novovÏku
II
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:14 StrÆnka 2
DÌlo vych·zÌ dÌky podpo¯e GrantovÈ agentury »eskÈ republiky

(grant Ë. 401/02/0636) Akademie vÏd »eskÈ republiky.
Emanuel R·dl
DÏjiny
novovÏku
II
DÏjiny evoluËnÌch teoriÌ

v biologii 19. stoletÌ
K vyd·nÌ p¯ipravili a pozn·mkami opat¯ili

Tom·ö Hermann, Anton Markoö & ZdenÏk Neubauer
Z nÏmËiny p¯eloûili:
Zuzana äkorpÌkov·, Tabita Landov· a Ivan Landa
ACADEMIA
Praha 2006
Z nÏmeckÈho origin·lu (1909) p¯eloûili Zuzana äkorpÌkov· (p¯edmluva

a kapitoly 1ñ12) a Tabita a Ivan Landovu (kapitoly 13ñ41). P¯Ìlohu II z nÏme-
ckÈho origin·lu (1915) p¯eloûil Robert KanÛcz, p¯edmlunu k anglickÈmu vy-
d·nÌ (1930) p¯eloûil Anton Markoö. Celkovou koneËnou revizi, jazykovÈ
˙pravy a sjednocenÌ celÈho p¯ekladuprovedeli a pozn·mkami opat¯ili Anton
Markoö, Tom·ö Hermann a ZdenÏk Neubauer.
Emanuel R·dl, (dÏdicovÈ), 2006

Translation © Zuzana äkorpÌkov·, Tabita Landov·, Ivan Landa, 2006
Preface © T. Hermann, A. Markoö, Z. Neubauer, 2006
Epilogue © S. Kom·rek, 2006
ISBN 80-200-1363-8 (2. dÌl)

ISBN 80-200-1363-6 (soubor)
Obsah
Pozn·mka vydavatel˘ k p¯ekladu druhÈho dÌlu . . . . . . . . . . . . . . . . 13
P¯edmluva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18
P¯edmluva k ËeskÈmu vyd·nÌ. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19
P¯edmluva k anglickÈmu vyd·nÌ z roku 1930 . . . . . . . . . . . . . . . . . 20
1. kapitola
Biologie na konci 18. stoletÌ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23
»·st prvnÌ
BIOLOGIE V PRVNÕ POLOVINÃ 19. STOLETÕ 27
2. kapitola
Lamarck a Cuvier . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 29
2.1. Lamarckovy n·zory . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 30
2.2. Lamarck˘v vztah ke Cuvierovi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 32
3. kapitola
Idealistick· morfologie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 39
3.1. Spir·lnÌ teorie. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 40
3.2. UËenÌ o metamorfÛze . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 42
3.3. Homologie a analogie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 46
3.4. Systematika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 48
3.5. Teorie o podstatÏ kategoriÌ v klasifikaci zvÌ¯at . . . . . . . . . . . . . 50
3.6. P¯echod k evoluËnÌmu pojetÌ svÏta zvÌ¯at . . . . . . . . . . . . . . . . 53
4. kapitola
Embryologie p¯ed Darwinem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 58
4.1. Odvrat od preformace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 58
4.2. Vznik novÈ embryologie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 59
4.3. Karl von Baer . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 60
5
DÃJINY BIOLOGICK›CH TEORIÕ NOVOVÃKU II
5. kapitola
BunÏËn· teorie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 66
5.1. StaröÌ n·zory . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 66
5.2. Schleidenovo vystoupenÌ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 67
5.3. Schwann . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 71
5.4. DalöÌ osudy bunÏËnÈ teorie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 72
6. kapitola
Fyziologie p¯ed Darwinem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 75
6.1. NÏmeck· fyziologie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 75
6.2. Francouzsk· fyziologie. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 79
7. kapitola
P¯echod od naturfilosofie k modernÌ vÏdÏ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 81
7.1. Naturfilosofie. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 81
7.2. K nov˝m smÏr˘m . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 84
7.2.1. Mill. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 84
7.2.2. Obrat v NÏmecku: Liebig, Lotze, Fechner . . . . . . . . . . . . . 87
7.3. MaterialistÈ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 90
7.4. Pozitivistick· filosofie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 91
7.5. ⁄cta k vÏdÏ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 92
»·st druh·
ROZMACH DARWINISMU 95
8. kapitola
P¯Ìchod darwinismu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 97
8.1. StaröÌ ˙vahy o p˘vodu zvÌ¯at . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 97
8.2. Vliv geologie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 101
8.3. Vestiges . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 102
8.4. Huxleyho a Spencerovy vzpomÌnky . . . . . . . . . . . . . . . . . . 103
9. kapitola
Charles Darwin . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 107
9.1. Darwin˘v ûivot. Erasmus Darwin . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 107
9.2. V˝chodisko Darwinovy teorie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 108
9.3. Darwinova teorie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 111
9.3.1. Natura non facit saltus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 111
9.3.2. Vznik p¯echod˘ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 113
9.3.3. DÏdiËnost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 113
9.3.4. älechtitelstvÌ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 114
9.3.5. Boj o ûivot . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 114
6
OBSAH
9.3.6. P¯irozen˝ v˝bÏr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 115

9.4. NÏkterÈ zvl·ötnosti Darwinovy teorie . . . . . . . . . . . . . . . . . 116
10. kapitola
Alfred R. Wallace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 120
11. kapitola
P¯ijetÌ Darwinovy teorie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 123
11.1. Podstata vÏdy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 123
11.2. P¯ijetÌ Darwinovy teorie v Anglii . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 128
11.3. P¯ijetÌ Darwina ve Francii . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 131
11.4. P¯ijetÌ Darwina v NÏmecku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 132
11.5. V˝znam nov˝ch d˘kaz˘ pro darwinismus . . . . . . . . . . . . . . 147
11.6. NadöenÌ z Darwinovy teorie. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 151
12. kapitola
Kritika darwinismu staröÌmi smÏry . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 154
13. kapitola
Filosofie a etika evolucionismu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 161
14. kapitola
Vliv darwinismu na jinÈ obory myölenÌ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 166
14.1. Chemie, petrografie, astronomie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 167
14.2. BarevnÈ vnÌmanÌ a jeho evoluce. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 167
14.3. JazykovÏda . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 168
14.4. Pedagogika. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 170
14.5. Sociologie a dÏjepis . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 171
14.6. Soci·lnÌ demokratÈ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 172
14.7. Poezie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 174
14.8. Kriminalistika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 176
15. kapitola
Darwinismus a n·boûenstvÌ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 177
15.1. Podstata sporu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 177
15.2. N·zor Darwin˘v a n·zory darwinist˘ . . . . . . . . . . . . . . . . 179
15.3. Stanovisko cÌrkve . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 180
15.4. P˘vod protikladu mezi stvo¯enÌm a p¯irozen˝m povst·v·nÌm . . . 182
16. kapitola
Kr·sa v ûivÈ p¯ÌrodÏ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 187
16.1. Goethovy a Humboldtovy n·zory . . . . . . . . . . . . . . . . . . 187
7
16.2. DarwinistickÈ pojetÌ kr·sy. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 188

16.3. JinÈ n·zory na kr·su v ûivÈ p¯ÌrodÏ . . . . . . . . . . . . . . . . . . 191
16.4. John Ruskin . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 193
17. kapitola
Mimikry. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 195
18. kapitola
Pokrok a ˙padek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 200
19. kapitola
Haeckel . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 204
19.1. Charakteristika. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 204
19.2. Haeckelovy vöeobecnÈ n·zory . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 207
19.3. Vztah k Darwinovi. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 209
19.4. Fylogeneze . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 210
19.5. Z·kladnÌ biogenetick˝ z·kon . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 213
19.6. Gastreov· teorie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 215
19.7. MonÈry . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 217
19.8. Z·vÏr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 218
20. kapitola
SamoplozenÌ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 222
»·st t¯etÌ
DARWINISTICK¡ BIOLOGIE 227
21. kapitola
Antropologie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 229
21.1. Paleontologie. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 229
21.2. Anatomie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 231
21.3. Darwinovo pojetÌ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 234
21.4. ChybÏjÌcÌ Ël·nek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 236
22. kapitola
RasovÈ teorie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 238
23. kapitola
Darwinistick· morfologie a embryologie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 243
23.1. Vztah morfologie a historick˝ch vÏd . . . . . . . . . . . . . . . . . 243
23.2. P¯echodnÈ formy. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 245
23.3. Org·ny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 247
23.4. Boj proti typ˘m . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 251
23.5. Darwinistick· embryologie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 254
8
OBSAH
24. kapitola
GeografickÈ rozöÌ¯enÌ zvÌ¯at a rostlin . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 258
24.1. Humboldtova klasifikace rostlin podle jejich habitu . . . . . . . . . 258
24.2. Darwinovo historickÈ a experiment·lnÌ pojetÌ . . . . . . . . . . . . 259
24.3. Wallacovy zoologickÈ oblasti a jejich botanickÈ analogie . . . . . . 261
24.4. N·vrat ke studiu p¯ÌmÈ z·vislosti fauny a flÛry na okolÌ . . . . . . 262
25. kapitola
Paleontologie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 265
25.1. ObecnÈ pozn·mky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 265
25.2. Paleontologie a darwinismus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 267
25.3. Reakce proti Darwinovi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 270
26. kapitola
P¯irozen˝ v˝bÏr. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 273
27. kapitola
Carl von N‰geli . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 276
28. kapitola
BunÏËn· teorie po Darwinovi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 279
28.1. BunÏËn· teorie v embryologii . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 281
28.2. Neuronov· teorie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 283
28.3. Spekulace o ûiv˝ch Ë·sticÌch menöÌch neû buÚka. . . . . . . . . . . 284
28.4. N·mitky proti bunÏËnÈ teorii . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 286
29. kapitola
DÏdiËnost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 288
29.1. Zrod nauky o dÏdiËnosti a jejÌch z·konech . . . . . . . . . . . . . . 288
29.2. DÏdiËnost zÌskan˝ch vlastnostÌ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 292
»·st Ëtvrt·
⁄PADEK DARWINISMU 297
30. kapitola
DalöÌ osudy teorie o p¯irozenÈm v˝bÏru ñ neodarwinistÈ . . . . . . . . . . 299
30.1. Wagner a nÏkte¯Ì sp¯ÌznÏnÌ teoretikovÈ . . . . . . . . . . . . . . . . 299
30.2. Roux . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 300
30.3. Weismann . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 301
31. kapitola
Psychologie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 308
31.1. Gall . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 308
9
31.2. SpecifickÈ energie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 311

31.3. Srovn·vacÌ psychologie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 313
31.4. Wasmann. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 316
31.5. ⁄padek psychologie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 317
32. kapitola
LamarckistÈ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 320
32.1. Cope . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 322
32.2. Eimer . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 325
32.3. Butler . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 326
32.4. Pauly, Hering, Semon . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 328
32.5. Schopenhauer a von Hartmann . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 330
32.6. JinÌ neolamarckistÈ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 332
33. kapitola
EvoluËnÌ myölenÌ v botanice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 333
34. kapitola
Nauka o individualitÏ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 337
35. kapitola
Druh a niûöÌ jednotky v klasifikaci. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 342
35.1. PohlavÌ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 343
35.2. Mnohotv·rnost. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 346
35.3. Skupiny menöÌ neû druh. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 347
35.4. VariaËnÌ statistika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 351
35.5. FyziologickÈ druhy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 353
35.6. PromÏnlivost jako d˘sledek vlivu okolÌ . . . . . . . . . . . . . . . 354
36. kapitola
Rozmnoûov·nÌ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 358
36.1. Druhy rozmnoûov·nÌ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 358
36.2. Teorie o podstatÏ pohlavÌ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 359
37. kapitola
K¯ÌûenÌ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 362
37.1. Nauka o vlastnostech . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 362
37.2. Hybridizace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 364
37.3. Friedmannova teorie konvergence . . . . . . . . . . . . . . . . . . 367
38. kapitola
V˝vojov· biologie. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 368
38.1. Rouxova v˝vojov· mechanika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 371
10
OBSAH
39. kapitola
Hans Driesch . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 375
39.1. Podstata ontogeneze . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 375
39.2. Nauka o entelechii . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 379
39.3. Drieschova logika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 380
39.4. ObecnÈ pozn·mky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 383
40. kapitola
⁄padek darwinismu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 386
40.1. Odklon duchovnÌch proud˘ od darwinismu a p¯ÌrodnÌ vÏdy . . . . 386
40.2. ⁄padek objektivnÌ vÏdy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 388
40.3. RacionalistickÈ p¯etvo¯enÌ darwinismu . . . . . . . . . . . . . . . . 390
40.4. Nov· fyziologie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 392
40.5. Nauka o ˙Ëelnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 395
40.6. Krize . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 399
41. kapitola
DÏjiny vÏd a jejich podstata . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 403
41.1. VÏda a v˝klad jejÌch dÏjin . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 409
41.2. Nauka o pokroku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 410
41.3. Idea a jejÌ uzn·nÌ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 411
PÿÕLOHY
I. Darwinism v »ech·ch . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 415
1. »esk· biologie. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 415
2. Naturfilosofie v »ech·ch . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 417
3. LÈta pades·t· aû osmdes·t· . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 418
4. »esk˝ darwinism . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 420
5. Rozpor mezi vÏdou a literaturou. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 425
6. Masaryk . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 426
7. F. Mareö . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 427
II. K dÏjin·m biologie od LinnÈa k Darwinovi . . . . . . . . . . . . . . . . 430

1. P¯ed Darwinem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 430
2. Biologie pod vl·dou darwinismu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 439
3. Charakteristika darwinistickÈ epochy . . . . . . . . . . . . . . . . . . 452
Stanislav Kom·rek: ZamyölenÌ o R·dlov˝ch DÏjin·ch biologick˝ch teoriÌ . . . 455
Pozn·mky vydavatel˘ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 459

Literatura k druhÈmu dÌlu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 489
11
Pozn·mka vydavatel˘
k p¯ekladu druhÈho dÌlu
Origin·l a jeho p¯eklady. Druh˝ dÌl DÏjin biologick˝ch teoriÌ s podtitulem DÏjiny
evoluËnÌch teoriÌ v biologii 19. stoletÌ vyöel nÏmecky roku 1909.I Z·roveÚ ve stejnÈm
roce vyöla Ëesk· mutace pod n·zvem totoûn˝m s podtitulem nÏmeckÈ verze.II
V ËeskÈ verzi se samoz¯ejmÏ nejednalo o druh˝ dÌl, n˝brû o samostatnÏ pojatou
knihu, neboù prvnÌ dÌl Ëesky nevyöel. ZatÌmco Ëesk· verze se novÈho vyd·nÌ
nedoËkala, reedice nÏmeckÈho vyd·nÌ vyöla roku 1970 spolu s prvnÌm dÌlem
pod titulem DÏjiny biologick˝ch teoriÌ novovÏku I.-II.III Roku 1930 vyöel anglick˝
p¯eklad rovnÏû jako samostatn· kniha (tedy bez prvnÌho dÌlu); toto anglickÈ
vyd·nÌ doprovodil R¡DL novou p¯edmluvou.IV äpanÏlsk˝ p¯eklad obou dÌl˘
n·sledoval o rok pozdÏji, roku 1931.V RovnÏû je zajÌmavÈ, ûe oba tyto p¯eklady
se doËkaly reedice roku 1988, ve öpanÏlskÈm p¯ÌpadÏ vybavenÈ novou p¯edmlu-
vou JOS… M. L”PEZE PIÑERA (viz v prvnÌm dÌle tohoto vyd·nÌ).
Jak naznaËuje podtitul, kniha je celkovÏ koncipov·na jako rozbor vzniku
a rozöÌ¯enÌ evolucionistickÈho myölenÌ, zejmÈna darwinismu, ve vÏd·ch o ûivotÏ.
DÌlo tak vlastnÏ p¯edstavuje rozs·hlou anal˝zu biologickÈho myölenÌ v 19. stoletÌ
s Ëetn˝mi p¯esahy k p¯Ìbuzn˝m disciplÌn·m od geologie k psychologii, vÏd·m so-
ci·lnÌm a filosofii. Jiû prvnÌ Ë·st o biologick˝ch teoriÌch v prvnÌ polovinÏ 19. sto-
letÌ je ps·na optikou toho, co p¯edch·zelo DARWINOVI, p¯eddarwinovskÈ biologie.
TÏûiötÏ knihy leûÌ v prost¯ednÌch dvou Ë·stech o vzniku, povaze a p¯evratnÈm
vlivu darwinismu a o jeho öirokÈ recepci jak v jednotliv˝ch disciplÌn·ch, v bio-
logickÈ teorii a v modernÌ vÏdÏ v˘bec, tak ve filosofii, n·boûenstvÌ a kultu¯e
modernÌ spoleËnosti. V poslednÌ Ë·sti o ˙dajnÈm ˙padku darwinismu se pak
I
Geschichte der biologischen Theorien, II. Teil. Geschichte der Entwicklungstheorien in der Biologie des
XIX. Jahrhunderts. Leipzig: Wilhelm Engelmann 1909. 604 stran.
II
DÏjiny v˝vojov˝ch theoriÌ v biologii XIX. stoletÌ. Praha: Jan Laichter 1909. 564 stran.
III
Geschichte der biologischen Theorien in der Neuzeit, I.-II. Mit einem Geleitwort von Adolf Meyer-
Abich. Hildesheim ñ New York: Georg Olms Verlag 1970. 351 a 604 stran.
IV
The History of Biological Theories. Translated and adapted from the German by E. J. Hatfield.
London: Oxford University Press 1930. 408 stran. 2. vyd. 1988.
V
Historia de las teorÌas biolÛgicas. II. Deste Lamarck y Cuvier. TraducciÛn del Alem·n por F. GarcÌa
del Cid y de Arias. Madrid: Revista de Occidente, Aveniga de Pi y Margal 1931; 2. vyd. Madrid:
Alianza Editorial 1988.
13
R¡DL vyrovn·v· s tehdy ûhavou p¯ÌtomnostÌ a vtahuje n·s do otev¯enÈ diskuse,

vych·zejÌcÌ z teoretickÈ a experiment·lnÌ biologie: objevujÌ se zde st¯et mezi teo-
retick˝mi koncepcemi neodarwinist˘ a neolamarckist˘, novÈ podnÏty z experi-
ment·lnÌ embryologie, fyziologie, nauky o dÏdiËnosti atd. Dluûno dodat, ûe
R¡DLOVU tematickou öÌ¯i neobs·hly û·dnÈ z Ëetn˝ch pozdÏjöÌch zpracov·nÌ dÏjin
biologie a i dÌky nÌ zÌsk·valo toto R¡DLOVO dÌlo opakovanÏ ohlas po celÈ 20. sto-
letÌ pr·vÏ jako prvnÌ soustavn˝ teoretick˝ a z·roveÚ kulturnÏ historick˝ rozbor
klasickÈho darwinismu.
Nelze jednoznaËnÏ rozhodnout, kter· z origin·lnÌch verzÌ z roku 1909 ñ zda
nÏmeck· Ëi Ëesk· ñ je p˘vodnÏjöÌ, tzn. ze kterÈ bylo p¯ekl·d·no do druhÈho jazy-
ka. ObÏ vznikaly a vyöly z·roveÚ (p¯edmluva k ËeskÈmu vyd·nÌ byla ps·na jen
o nÏkolik dn˘, maxim·lnÏ o mÏsÌc pozdÏji neû p¯edmluva nÏmeck·) a obsahovÏ
jsou tÈmÏ¯ totoûnÈ. P¯esto se na odliönÈm zpracov·nÌ a formÏ projevuje, ûe
kaûd· z knih je urËena pro jinou Ëten·¯skou obec. R¡DLOV›M rodn˝m a p˘vod-
nÌm liter·rnÌm jazykem byla samoz¯ejmÏ Ëeötina a z jednotliv˝ch p¯edmluv je
z¯ejmÈ, ûe p¯i p¯evodech do nÏmËiny pot¯eboval pomoc sv˝ch koleg˘ Ëi nakla-
datele. Z tohoto hlediska m˘ûeme za p˘vodnÏjöÌ povaûovat text ËeskÈho vyd·-
nÌ. Na druhou stranu dÌlo bylo ps·no p¯edevöÌm jako druh˝ dÌl knihy, kter·
vyöla pouze nÏmecky, tzn. ûe nÏmeck· verze byla pro autorovy formulace urËu-
jÌcÌ. Konec konc˘ nÏmeckou verzi lze povaûovat za klasickou, neboù oslovila svÏ-
tovou odbornou ve¯ejnost, stala se z·kladem R¡DLOVY proslulosti i dalöÌch p¯e-
klad˘. ObÏ verze zaËÌnajÌ zcela shodnÏ a podstatn· vÏtöina celÈ knihy je opravdu
vÏrn˝m p¯ekladem. MÌsty se liöÌ ¯azenÌ a ËlenÏnÌ jednotliv˝ch kapitol, zejmÈna
od druhÈ poloviny svazku vöak p¯ib˝v· i obsahov˝ch odchylek. Tyto odchylky
jsou vesmÏs toho r·zu, ûe Ëesk· verze je kratöÌ a Ëasto zjednoduöujÌcÌ vzhledem
k nÏmeckÈ. R¡DL nap¯Ìklad v ËeskÈm vyd·nÌ soustavnÏ vypouötÏl metodologic-
kÈ ˙vahy a zamyölenÌ o ideji vÏdeckÈho dÏjepisectvÌ (nap¯. prvnÌ Ë·st kapitoly 11
a cel· poslednÌ kapitola 41 nÏmeckÈho origin·lu a tohoto vyd·nÌ). Na mÌsto
poslednÌ kapitoly o podstatÏ dÏjin vÏd za¯adil naopak R¡DL v ËeskÈ verzi navÌc
zvl·ötnÌ kapitolu o darwinismu v »ech·ch.
Anglick˝ p¯eklad z roku 1930, urËen˝ opÏt pro jinou Ëten·¯skou obec, zaËÌn·
aû DARWINEM a vznikem darwinismu (tj. 8. kapitolou nÏmeckÈho origin·lu a toho-
to p¯ekladu). Jedn· se o p¯eklad upraven˝ ñ R¡DL v novÈ p¯edmluvÏ s·m uv·dÌ,
ûe na Ëetn˝ch mÌstech kr·til, upravoval Ëi vpisoval pas·ûe novÈ. Historick˝ kon-
text se po dvaceti letech od vzniku origin·lu znaËnÏ zmÏnil a R¡DL si uvÏdomo-
val, ûe se biologick˝m ot·zk·m v tÈto dobÏ jiû soustavnÏ nevÏnoval a ûe d˘klad-
nÏjöÌ p¯epracov·nÌ by si vyûadovalo vlastnÏ vznik novÈ knihy. TakÈ konfrontace
obou verzÌ (nÏmeckÈ a anglickÈ) ukazuje, ûe proto nakonec k û·dn˝m z·sadnÌm
zmÏn·m nedoölo. äpanÏlskÈ vyd·nÌ je pak kompletnÌm p¯ekladem z nÏmeckÈho
origin·lu s p¯ihlÌûenÌm k ˙prav·m v anglickÈm p¯ekladu.
Od roku 1912, kdy vydal syntetickou biologickou pr·ci Neue Lehre vom zen-
tralen Nervensystem (Leipzig: W. Engelmann 1912, 496 stran), zaËal R¡DL soustav-
14
POZN¡MKA VYDAVATELŸ K PÿEKLADU DRUH…HO DÕLU
nÏ pracovat na novÈm nÏmeckÈm vyd·nÌ sv˝ch DÏjin biologick˝ch teoriÌ, coû je

samo o sobÏ d˘kazem neb˝valÈho dobovÈho ohlasu. Zcela p¯epracovanÈ vyd·-
nÌ prvnÌho dÌlu vyölo roku 1913 a jeho koncepce poËÌtala s pokraËov·nÌm v p¯e-
pracovanÈm druhÈm dÌlu (viz tÈû naöÌ pozn·mku k prvnÌmu dÌlu).I Do tÈto
pr·ce vöak zas·hla svÏtov· v·lka, v nov˝ch pov·leËn˝ch podmÌnk·ch se k nÌ
R¡DL jiû nevr·til, a proto se novÈ vyd·nÌ druhÈho dÌlu nikdy neuskuteËnilo.
V knihovnÏ EvangelickÈ teologickÈ fakulty UK v Praze se nach·zÌ R¡DLŸV p¯Ì-
ruËnÌ exempl·¯ nÏmeckÈho druhÈho dÌlu (sg. PH G07 02), kter˝ mu slouûil p¯i
tÏchto poË·teËnÌch p¯Ìprav·ch ñ obsahuje ËetnÈ autorovy rukopisnÈ (tuûkou
nebo perem psanÈ) korektury, ˙pravy, ökrty (slov, vÏt i odstavc˘), pozn·mky
a novÈ n·Ërty, novÈ bibliografickÈ odkazy apod. Ve vÏtöÌ mÌ¯e se tyto opravy
t˝kajÌ jen prvnÌ t¯etiny svazku (podle oprav tohoto exempl·¯e jsme alespoÚ pro-
vedli rozËlenÏnÌ textu do Ëty¯ Ë·stÌ). Roku 1915, tedy v dobÏ p¯epracov·v·nÌ dru-
hÈho dÌlu, vöak R¡DL jeötÏ stihl vydat aspoÚ t¯icetistr·nkov˝ p¯ehled K dÏjin·m
biologie od LinnÈa k Darwinovi, kter˝ p¯edstavuje ˙vodnÌ studii ke svazku Obecn·
biologie, vydanÈho pod redakcÌ C. CHUNA a W. JOHANNSENA v r·mci prestiûnÌ
encyklopedickÈ ¯ady Die Kultur der Gegenwart.II Jedn· se tak o poslednÌ autorovu
souvislou formulaci na danÈ tÈma.
Z·sady novÈho ËeskÈho vyd·nÌ. V novÈm ËeskÈm vyd·nÌ p¯edkl·d·me Ëten·-
¯i ˙pln˝ Ëesk˝ p¯eklad p˘vodnÌ nÏmeckÈ verze z roku 1909. KromÏ autorov˝ch
p¯edmluv k ËeskÈmu a anglickÈmu vyd·nÌ p¯ipojujeme dvÏ p¯Ìlohy: z·vÏreËnou
kapitolu o Darwinismu v »ech·ch z p˘vodnÌho ËeskÈho vyd·nÌ (1909) a p¯eklad
zmiÚovanÈ stati K dÏjin·m biologie od LinnÈa k Darwinovi (1915). »esk˝ Ëten·¯ tak
dost·v· R¡DLOVO dÌlo po stu letech v modernÌm h·vu a v co nejvÏtöÌ öÌ¯i.
PodobnÏ jako v prvnÌm dÌle, opÏt nebylo snadnÈ zvolit vhodnou formu vyd·-
nÌ, tentokr·t vzhledem k existenci vlastnÏ t¯Ì r˘zn˝ch jazykov˝ch autorizova-
n˝ch variant: nÏmeckÈ, ËeskÈ a anglickÈ. V˝öe nastÌnÏn· charakteristika vöak na-
konec vede k z·vÏru, ûe nÏmeck· verze je nej˙plnÏjöÌ a jedinÏ jejÌ p¯eklad m˘ûe
tvo¯it organick˝ srozumiteln˝ celek s p¯ekladem prvnÌho dÌlu. Kdybychom
nap¯. vzali za z·klad Ëeskou verzi a doplÚovali ji p¯eklady chybÏjÌcÌch Ë·stÌ, bylo
by to bezpochyby na ˙kor celkovÈ p¯ehlednosti, souvislosti textu a srozumitel-
nosti; vznikla by totiû kombinace R¡DLOVY sto let starÈ Ëeötiny a terminologie
s doplÚovan˝mi p¯eklady v ËeötinÏ a terminologii modernÌ. TakÈ doplÚov·nÌ
z anglickÈ verze je v praxi tÏûko proveditelnÈ: jde o anglick˝ p¯eklad z nÏmËiny
a zde museli bychom obÏ varianty konfrontovat, opÏt p¯ev·dÏt do Ëeötiny a roz-
hodovat, kdy jde pouze o posuny vzniklÈ p¯ekladem a kdy o opodstatnÏnou
I
Geschichte der biologischen Theorien in der Neuzeit, I. Teil. Zweite g‰nzlich umgearbeitete Auflage.
Leipzig und Berlin: Wilhelm Engelmann 1913. 351 stran.
II
Zur Geschichte der Biologie von LinnÈ bis Darwin. In: Die Kultur der Gegenwart, ihre Entwicklung
und ihre Ziele (Hrsg. P. Hinneberg), Drittel Teil: Mathematik ñ Naturwissenschaften ñ Medizin,
Vierte Abteilung: Organische Naturwissenshaften (Ed. R. v. Wettstein), Erster Band: Allgemeine
Biologie (Red. C. Chun ñ W. Johannsen). Leipzig und Berlin, B. G. Teubner 1915, s. 1ñ29.
15
zmÏnu smyslu. MusÌme proto na tomto mÌstÏ zopakovat, co platilo i pro prvnÌ
dÌl, ûe totiû novÈ vyd·nÌ nem· slouûit jen z·jemc˘m o R¡DLOVU osobu, jeho filo-
sofickÈ myölenÌ a myölenkov˝ v˝voj, n˝brû m· b˝t i modernÌm textem, kter˝ by
mohli vyuûÌvat Ëten·¯i se z·jmem o dÏjiny biologie.
Jinak jsou z·sady tohoto vyd·nÌ, zp˘soby citacÌ a pozn·mek, zvolenÈ termi-
nologie apod. totoûnÈ se z·sadami uplatnÏn˝mi v dÌlu prvnÌm, proto odkazuje-
me na tam uvedenou podrobnÏjöÌ ˙vodnÌ pozn·mku. Pouze p¯ehledy literatury
k jednotliv˝m kapitol·m a tÈmat˘m, autorem v tomto dÌle prov·dÏnÈ mÈnÏ
d˘slednÏ, jsme tentokr·t ne¯adili do hlavnÌho textu za kaûdou kapitolu, ale
ponech·vali jsme je v textu nebo v pozn·mk·ch pod Ëarou podle origin·lu. Za
sto let od vyd·nÌ R¡DLOVY knihy se nov· literatura k biologii 19. stoletÌ, a k dar-
winismu zvl·ötÏ, rozrostla do takovÈ öÌ¯e (ËÌtajÌcÌ nÏkolik cel˝ch univerzitnÌch
knihoven), ûe jejÌ souvislÈ doplnÏnÌ Ëi dokonce komentov·nÌ by si vyû·dalo cel˝
nov˝ svazek; v dobÏ nov˝ch informaËnÌch technologiÌ a zejmÈna internetu by ta-
kov˝ pokus byl zbyteËnou pracÌ. »ten·¯e proto odkazujeme na novÏjöÌ podrob-
nÈ p¯ehledy dÏjin biologie, uvedenÈ v prvnÌ pozn·mce k prvnÌmu dÌlu ñ v nich
(zejmÈna v syntÈze I. JAHNOV… a kol.) se lze informovat o dalöÌ literatu¯e k uv·-
dÏn˝m osobnostem a tÈmat˘m. NÏco podobnÈho platÌ i o koment·¯Ìch vydava-
tel˘ ñ vyËerp·vajÌcÌ koment·¯ ke vöem kapitol·m R¡DLOVY knihy by v praxi zna-
menal vznik ˙plnÏ nov˝ch dÏjin biologie 19. a 20. stoletÌ. To vöak nem˘ûe b˝t
cÌlem vyd·nÌ tohoto sto let starÈho klasickÈho dÌla. JeötÏ ve vÏtöÌ mÌ¯e neû v prv-
nÌm dÌle proto platÌ, ûe cÌlem anotacÌ vydavatel˘ nebylo poskytnout takov˝to
vyËerp·vajÌcÌ koment·¯, n˝brû pouze mÌsty, kde jsme na to staËili, poukazovat
na souvislosti, kterÈ n·m vzhledem k R¡DLOVI Ëi dneönÌ situaci biologie p¯ipada-
jÌ zajÌmavÈ, a inspirovat Ëten·¯e k samostatnÈmu ËtenÌ a porozumÏnÌ. KaûdÈ
z tÈmat, o kterÈm R¡DL pojedn·v·, dovoluje Ëten·¯i, a dokonce jej k tomu opako-
vanÏ vyz˝v·, aby se s·m pustil do studia a se soudy a z·vÏry autora se na vlast-
nÌ pÏst konfrontoval. Pokud mnohÈ pas·ûe p¯ech·zÌme v koment·¯Ìch mlËenÌm,
neznamen· to, ûe by si sv˘j v˝klad a doplnÏnÌ nezasluhovaly, n˝brû je to d˘sled-
kem naöich omezen˝ch sil a nutnosti jednou text koneËnÏ odevzdat nakladateli.
Tom·ö Hermann ñ Anton Markoö ñ ZdenÏk Neubauer

VÏnov·no pam·tce
Rudolfa Burckhardta
P¯edmluva
Abych mohl tento spis, pokraËov·nÌ prvnÌho dÌlu DÏjin biologick˝ch teoriÌ, nabÌd-
nout Ëten·¯i jako uzav¯en˝ celek, rekapituloval jsem v prvnÌ kapitole to, co je
nezbytnÈ pro porozumÏnÌ, a zapoËal jsem tedy lÌËenÌ takzvan˝m protikladem
mezi CUVIEREM a LAMARCKEM. HlavnÌ myölenka dÌla z˘stala nezmÏnÏna, avöak
podstatnÏ jsem ji prohloubil a osvÏtlil z vÌce stran. M˘j soud o nÏkter˝ch osobnos-
tech, zvl·ötÏ o BUFFONOVI a GOETHOVI, byl v prvnÌm dÌle jeötÏ ovlivnÏn p¯Ìliö silnou
vÌrou v objektivnÌ vÏdu, proto jsem ho v tomto dÌle modifikoval a vÏ¯Ìm, ûe lÈpe
odpovÌd· jejich historickÈmu v˝znamu. TakÈ jsem se snaûil zvolit formu lÌËenÌ p¯Ì-
stupnÏjöÌ odbornÏ neökolenÈmu Ëten·¯i. Kde to bylo jen trochu moûnÈ, vych·zel
jsem z p¯ÌmÈho studia pramen˘ ñ bez nÏho je podle mÈho n·zoru psanÌ dÏjin
nemoûnÈ. »Ìm vÌce se vöak ËasovÏ blÌûÌme dneönÌm nauk·m, tÌm tÏûöÌ je ˙loha
zachovat si nadhled a lÌËit je nestrannÏ. I proto jsem o nejnovÏjöÌch n·zorech pojed-
nal jen kr·tce a jen potud, pokud to bylo nutnÈ pro zavröenÌ celku.
PrvnÌ dÌl tohoto spisu p¯ijali mnozÌ kritikovÈ p¯·telsky, nechybÏly vöak ani
v˝tky; jestliûe na nÏ nereaguji v˝slovnÏ, neznamen· to, ûe jsem na nÏ nebral
ohled; pokud byly principi·lnÌ povahy, m˘ûe b˝t teorie dÏjin, kterou pod·v·m
v tomto spise, povaûov·na za odpovÏÔ.
SvÈmu p¯Ìteli prof. RUDOLFU BREICHOVI, kter˝ mi velice pomohl p¯i redakci
textu, vyslovuji up¯Ìmn˝ dÌk.
Kr·tce po prvnÌm dÌlu tÈto pr·ce vyöla broûura RUDOLFA BURCKHARDTA Biologie
a humanismus. Jeho vöeobecnÈ n·zory o podstatÏ dÏjin biologie a o jejÌm p¯ÌtomnÈm
stavu, kterÈ jsou v tomto spise rozvinuty, jsou ˙zce sp¯ÌznÏny s m˝mi. S radostÌ
jsem p¯ijal jeho dopisy, v nichû mÏ sv˝m ide·lnÌm zanÌcenÌm povzbudil k dalöÌ
pr·ci a snaûil se mÏ p¯esvÏdËit, ûe jsem na spr·vnÈ cestÏ: jistÏ ta nejuölechtilejöÌ pod-
pora, kterou n·m spolupracovnÌk m˘ûe poskytnout. Ve jmenovanÈm spise
BURCKHARDT douf·, ûe brzy p¯ijde doba, kdy biologie znovu zÌsk· svÈ ÑhistorickÈ
vÏdomÌì. Zda m˘j spis je s to toto vÏdomÌ podpo¯it, z˘st·v· nerozhodnuto. To, ûe
jej vÏnuji BURCKHARDTOVÃ pam·tce, m· znovu potvrdit starou pravdu, ûe je-li myö-
lenka jednou posl·na do svÏta, p¯eûÌv· smrt jednotlivce a vöude hled· p¯·tele.
Praha, kvÏten 1909.

Dr. Emanuel R·dl.
18
P¯edmluva k ËeskÈmu vyd·nÌ I
V tomto spise jedn·m o biologick˝ch theoriÌch jinak, neû b˝v· zvykem. Odpo-
vÏÔ na ot·zku, zda a pokud n·zory, o kter˝ch jedn·m, jsou spr·vny, povaûuji za
soukromou vÏc Ëten·¯ovu, do kterÈ se jen s takovou asi opatrnostÌ mÌch·m, jako
do spor˘ o pravost toho Ëi onoho n·boûenstvÌ. Povaûuji theorie (pokud majÌ cenu
skuteËn˝ch n·zor˘ a nejsou jen mrtv˝mi naukami ökolnÌmi) za ud·losti, za nutnÈ
vlastnosti urËit˝ch lidÌ, urËit˝ch pomÏr˘ spoleËensk˝ch a obdobÌ myölenkov˝ch;
vÏ¯Ìm, ûe n·zory jsou nÏËÌm o sobÏ, faktem, kterÈ se dÏjepisci jevÌ v stejnÏ urËit˝ch
obrysech jako p¯Ìrodopisci zvÌ¯ata a rostliny. ñ Stav vÏdy ve dvac·tÈm stoletÌ
lÌËÌm jen v nejvöeobecnÏjöÌch obrysech.
TÏöÌm se, ûe spis bude srozumiteln˝ i Ëten·¯i neodbornÌku. R·d bych, aby byl
Ëten, jako byl ps·n: co pod·v·m, jest m˘j n·zor, a vÏ¯Ìm, ûe i Ëten·¯ ñ neuËen˝
Ëten·¯ ñ sv˘j n·zor o vÏcech v knize probÌran˝ch nebo, ¯eknÏme obecnÏji, sv˘j
osobnÌ pomÏr k tÏmto vÏcem m·; aù mÏ¯Ì sv˘j ˙sudek, kter˝ si o tom onom utvo-
¯il, s m˝m. Shled·-li, ûe jeho n·zory jsou jinÈ, lepöÌ, p¯eji mu z toho pozn·nÌ tako-
vou radost, jakou jsem mÏl j·, kdyû jsem o onÏch ot·zk·ch p¯em˝ölel.
V Praze, v Ëervnu 1909.

Dr. Em. R·dl.
I
P¯edmluva k ËeskÈmu vyd·nÌ (DÏjiny v˝vojov˝ch theoriÌ v biologii XIX. stoletÌ, J. Laichter, Praha
1909) je ponech·na v p˘vodnÌ jazykovÈ ˙pravÏ. (Pozn. vyd.)
19
P¯edmluva k anglickÈmu vyd·nÌ z roku 1930 I
Ps·t knihu je ohromnÈ potÏöenÌ, avöak nejvÏtöÌ radost zaûÌv· autor, kdyû je jeho
snaûenÌ u konce, kdyû m· pocit, ûe je uû voln˝ a smÌ se vÏnovat jin˝m vÏcem.
Kdyû jsem dopsal svou knihu, cÌtil jsem se pr·vÏ v takovÈm öùastnÈm rozpoloûe-
nÌ, a ani zpr·va, ûe je rozprodan·, mi nebyla dostateËnÏ siln˝m popudem, abych
se k dÌlu opÏt vr·til. P¯itom revize knihy se stala nutnostÌ. Kniha, to je historie,
a historie nepostojÌ, bez ust·nÌ se vyvÌjÌ, vyn·öÌ do pop¯edÌ novÈ myölenky a vrh·
tak na minulost vûdy novÈ svÏtlo. Popt·vka po anglickÈm p¯ekladu mÏ povzbu-
dila k novÈmu ˙silÌ. Dle poûadavk˘ anglick˝ch nakladatel˘ jsem se opÏt dal do
pr·ce, mÌsty jsem kr·til, jinde zase mÏnil Ëi p¯id·val ñ vöude tam, kde bylo t¯eba
z·sadnÌm zp˘sobem objasnit, v jakÈ situaci se nach·zÌme dnes.
NeuËinÌm zde pokus uv·dÏt, co vöechno jsem zde z nÏmeckÈho origin·lu
z roku 1909 ponechal a co jsem vypustil. MÌsto toho se pokusÌm velmi struËnÏ
shrnout nejv˝znaËnÏjöÌ zmÏny, ke kter˝m v postavenÌ vÏd doölo od nÏmeckÈho
vyd·nÌ. Jen s vÏdomÌm tÏchto zmÏn je moûnÈ n·leûitÈ pochopenÌ p¯edkl·dan˝ch
n·zor˘.
Pokles z·jmu o DARWINOVU teorii, kter˝ lÌËÌm v nÏmeckÈ verzi, nad·le pokra-
Ëoval. P¯itom vöak nebyla vznesena û·dn· p·dn· v˝hrada proti evoluËnÌ teorii,
kter· hl·s·, ûe se ûivÈ organismy vyvinuly tak, ûe sloûitÈ vznikalo z jednoduchÈ-
ho bÏhem nekoneËn˝ch vÏk˘, a ûe ËlovÏk se vyvinul ze zvÌ¯ecÌho p¯edch˘dce. Je
pravda, ûe teorie vlastnÏ nezÌskala ani û·dn˝ rozhodujÌcÌ vÏdeck˝ d˘kaz ve sv˘j
prospÏch. Je vöak na z·kladÏ bezpoËtu veden˝ch d˘kaz˘, tak vrcholnÏ pravdÏ-
podobn· a v˝hrady v˘Ëi nÌ jsou tak slabÈ, ûe pro vöechny praktickÈ p¯Ìpady
I
Do angliËtiny R¡DLŸV spis v upravenÈ verzi p¯eloûil E. J. HATFIELD (anglickÈ vyd·nÌ zaËÌn· aû
n·stupem darwinismu, tj. 8. kapitolou nÏmeckÈho origin·lu a tohoto p¯ekladu). KromÏ R¡DLO-
VY novÈ p¯edmluvy je anglickÈ vyd·nÌ uvedeno n·sledujÌcÌ P¯ekladatelovou pozn·mkou: ÑMÈ
podÏkov·nÌ pat¯Ì profesoru Julianu Huxleymu, kter˝ jako prvnÌ doporuËoval, ûe by R·dlovo
dÌlo mÏlo b˝t zp¯ÌstupnÏno anglick˝m Ëten·¯˘m, a dr. Charlesi Singerovi za jeho odbornou
pomoc a rady p¯i pr·ci na p¯ekladu. 17. ˙nora 1930. E.J.H.ì Pozn·mka je cenn˝m a pozoruhod-
n˝m svÏdectvÌm, ûe jednÌm z inici·tor˘ anglickÈho p¯ekladu R¡DLOVY knihy byl JULIAN HUXLEY
(1887ñ1975), v˝znamn˝ evoluËnÌ genetik a p¯ednÌ propag·tor neodarwinovskÈ biologie.
CHARLES SINGER (1876-1960), lÈka¯ a p¯ÌrodovÏdec, se zase proslavil jako jeden z nejv˝znamnÏj-
öÌch britsk˝ch historik˘ p¯ÌrodnÌch vÏd. Jeho StruËnÈ dÏjiny biologie (1931) n·sledovaly rok po
p¯ekladu R¡DLA. (Pozn. vyd.)
20
PÿEDMLUVA K ANGLICK…MU VYD¡NÕ (1930)
m˘ûeme jejÌ pravdivost bezpeËnÏ p¯epokl·dat. V 19. stoletÌ vöak vyvol·vala

takovÈ nadöenÌ, aû jejÌ p¯Ìznivci oËek·vali, ûe povede k revoluci v celÈ naöÌ civi-
lizaci ñ v soci·lnÌch institucÌch, politice, ba i ve filosofii a n·boûenstvÌ.
TÏmto revoluËnÌm tendencÌm, kterÈ se s teoriÌ pojily, je dnes konec. Sama bio-
logie uû dnes nenÌ pro ËlovÏka z ulice tak zajÌmav·, jak tomu b˝valo ñ p¯estala
b˝t v˘dËÌ vÏdou civilizovanÈho svÏta. JejÌ mÌsto si uzurpovala teoretick· fyzika
a ñ v dneönÌch dnech ñ chemie. Na tr˘nu kdysi obsazenÈm DARWINEM sedÌ dnes
EINSTEIN.
M˘ûeme se vskutku pt·t, zda p¯ÌrodovÏda z˘st·v· v˘dËÌ disciplÌnou intelek-
tu·lnÌho ûivota naöich dn˘. Z˘st·v· ve st¯edu z·jmu svÏta anglosaskÈho, i kdyû
i tam se pozornost zamÏ¯uje spÌöe na technickÈ aplikace vÏdy neû na samotnou
Ëistou vÏdu. V EvropÏ vöak, a zejmÈna v NÏmecku, panuje obecnÈ a st·le sÌlÌcÌ
p¯esvÏdËenÌ, ûe 19. stoletÌ vliv p¯ÌrodovÏdy na ûivot lidÌ p¯eceÚovalo. PociùujÌ
tam, ûe vÏdy byly prosazov·ny na ˙kor ËistÏ intelektu·lnÌch tÈmat. Proto je
mÛdou dneöka p¯ipisovat vÏtöÌ v˝znam historii ñ zejmÈna tÈ filosofickÈ ñ, a takÈ
pr·vnÌm vÏd·m a teoretiËtÏjöÌm str·nk·m sociologie.
Ve svÏtle vöech tÏchto modernÌch hnutÌ se musÌme pt·t, zda existuje nÏjak˝
z¯ejm˝ d˘vod pro stagnaci, do nÌû upadly nÏkterÈ oblasti biologickÈho v˝zkumu.
To proto, ûe od devades·t˝ch let nedoölo prakticky k û·dnÈmu pokroku v naöich
znalostech o p˘vodu ûiv˝ch organism˘. Mohlo by to snad b˝t tÌm, ûe naöe meto-
dy se staly aû p¯Ìliö v˝luËn˝m zp˘sobem metodami vÏdeck˝mi? Minulost svÏta
ûivota by se docela dob¯e mohla d·t zkoumat jako problÈm historick˝ a mohli
bychom se pokusit vy¯eöit tento problÈm metodami historick˝mi. älo by pak
o analogii v˝zkumu vzniku n·boûenstvÌ nebo p˘vodu r˘zn˝ch evropsk˝ch st·t˘.
»Ìm vÌc o vÏci p¯em˝ölÌm, tÌm vÌc jsem o tÈto metodÏ p¯esvÏdËen.
Museli bychom vöak revidovat celou naöi metodologii a p¯izp˘sobit ji tomu-
to novÈmu pojetÌ problÈmu. P¯edevöÌm bychom museli tÈmÏ¯ ˙plnÏ zavrhnout
onen pozitivistick˝ p¯Ìstup, tak charakteristick˝ pro pr·ci ve druhÈ polovinÏ 19.
stoletÌ. To by znamenalo peËlivÈ prozkoum·nÌ DRIESCHOV›CH pracÌ t˝kajÌcÌch se
autonomie ûivotnÌch proces˘. Takov˝ p¯Ìstup by n·m umoûnil uvÏdomÏnÌ,
nakolik jsou fyzickÈ aktivity ûiv˝ch organism˘ analogickÈ aktivit·m mysli. Pak
bychom mÏli b˝t p¯ipraveni k p¯Ìstupu k fyzickÈmu ñ tak, jak dnes studujeme
dÏjiny literatury, civilizace nebo filosofie.
Dovolte mi mal˝ p¯Ìklad, kter˝ mÈ stanovisko oz¯ejmÌ. Doposud jsme se vûdy
snaûili objasnit fyzik·lnÌ proces, ve kterÈm se ËlovÏk, pojat˝ jako fyzik·lnÌ struk-
tura, postupnÏ vyvinul z nÏjakÈho niûöÌho organismu.
TakÈ historik m˘ûe postupovat takto. M˘ûe n·m poskytnout podrobnou ge-
nealogii p¯edk˘ t¯eba ALEXANDRA VELIK…HO, CAESARA, LOCKA, DANTA Ëi NAPO-
LEONA a myslet si, ûe splnil svou roli historika tÌm, ûe zkompletoval galerii por-
trÈt˘ p¯edk˘. Toto vöak nenÌ historikova metoda. Ten popisuje svÈ hrdiny jako
zakladatele, protagonisty Ëi antagonisty myölenek, kterÈ vl·dly lidstvu. MluvÌ
o myölence impÈria, o empirismu, Ëi o DANTOVÃ poezii.
21
TakÈ svÏtu ûiv˝ch organism˘, zd· se, vl·dnou myölenky, a jistÏ by st·lo za to
studovat je blÌûe, abychom se pak odhodlali vrhnout na minulost novÈ svÏtlo. To
je ovöem pouh˝ n·vrh do budoucna. Dnes ËelÌ biologickÈ vÏdy krizi ñ krizi jeötÏ
v·ûnÏjöÌ dnes neû p¯ed dvaceti lety, kdy jsem k problÈmu p¯istupoval v nÏme-
ckÈm vyd·nÌ tohoto dÌla.
Ale abych to uzav¯el. Byla to slavn· doba, ta druh· p˘le 19. stoletÌ, kter·
zhlÈdla zrod evoluËnÌ teorie. Tuto knihu jsem psal, abych sv˝m Ëten·¯˘m p¯ed-
vedl, jak nesmÌrnÏ d˘leûitÈ byly tehdy formulovanÈ p¯edstavy. Ot·zka po p˘vo-
du druh˘ poloûena b˝t musela ñ byla nevyhnuteln· pro intelektu·lnÌ pokrok
lidstva. DARWINOVA teorie p¯edstavuje obrovsk˝ krok vp¯ed ñ ale p¯esto jen krok,
nikoli konec cesty. N·ö cÌl leûÌ daleko p¯ed n·mi a kr·Ëet st·le d·l musÌ b˝t ˙ko-
lem dneönÌ generace.
Praha, 9. ledna 1930.

E. R.
22
1. kapitola
Biologie na konci 18. stoletÌ
ZaËÌn·m svÈ vypr·vÏnÌ na zlomu 18. stoletÌ nikoli proto, ûe by snad aû v tÈto
dobÏ zaËÌnaly evoluËnÌ teorie. DÏl·m tak proto, ûe nelze jinak neû zvolit nÏjak˝
urËit˝ okamûik myölenkovÈho proudu, jehoû prameny se ztr·cejÌ v prapoË·tcÌch
lidskÈho myölenÌ.1 V 18. stoletÌ, zvl·ötÏ v jeho druhÈ polovinÏ, uû urËitÈ evoluË-
nÌ p¯edstavy existovaly. V jistÈm smyslu uû existovala i modernÌ vÏda, totiû spo-
leËensk˝ z·jem o pozn·v·nÌ p¯Ìrody, reprezentovan· osobnostmi jako LAVOISIER,
LAPLACE, COULOMB; z biolog˘ jmenujme systematika LINN…A, anatomy DAUBEN-
TONA a VICQ DíAZYRA, fyziologa a antropologa BLUMENBACHA. O vÏdu se zaËÌna-
la zajÌmat i ve¯ejnost: VOLTAIRE (+1778) nep˘sobil jen zl˝mi vtipy, n˝brû i popu-
larizacÌ vÏdy ñ sezn·mil francouzsk˝ elegantnÌ svÏt s NEWTONOV›M uËenÌm,
kterÈ mÏlo pro odp˘rce cÌrkve v 18. stoletÌ asi stejn˝ v˝znam jako DARWINOVO
uËenÌ ve stoletÌ devaten·ctÈm. ROUSSEAU (+1778) neblouznil jen o kr·s·ch p¯Ìro-
dy, o malebn˝ch hor·ch a divok˝ch parcÌch, n˝brû takÈ doporuËoval sv˝m Ëte-
n·¯k·m, aby si blÌûe vöÌmaly kvÏtin v p¯ÌrodÏ, a ze suchÈ LINN…OVY botaniky
udÏlal scientiam amabilem pro d·my. Tehdy takÈ BUFFON zaloûil svou sl·vu obrov-
sk˝m popul·rnÌm P¯Ìrodopisem a BONNETOVA biologick· pojedn·nÌ vyöla v nÏko-
lika vyd·nÌch.
Filosofie uû d¯Ìve ilustrovala svÈ myölenky na p¯Ìkladech ze ûivÈ p¯Ìrody
a zvl·ötÏ LEIBNIZ (+1716) byl biologiÌ zaujat. Znovu oûivil PLAT”NOVO uËenÌ o hie-
rarchii bytostÌ, kterÈ, kolik jich jen je, lze uspo¯·dat do ¯ady. Ta poËÌn· nejjedno-
duööÌmi a stoup· po bezv˝znamn˝ch a nespoËetn˝ch stupnÌch ke komplikova-
nÏjöÌm a komplikovanÏjöÌm, aû vrcholÌ v nejdokonalejöÌm ñ v Bohu. NenÌ ûiv·
p¯Ìroda se sv˝mi jednoduch˝mi, sloûit˝mi a nejvyööÌmi bytostmi vhodn˝m
d˘kazem tohoto uËenÌ? Slovo Ñp¯echodì, jehoû si my tak v·ûÌme, mÏlo uû tehdy
d˘leûit˝ filosofick˝ v˝znam: v p¯ÌrodÏ nenÌ nic neû p¯echod, natura non facit sal-
tus, to bylo heslo myslitel˘ LEIBNIZOVY orientace. MÏli za to, ûe neexistujÌ û·dnÈ
p¯esnÏ ohraniËenÈ ¯Ìöe: miner·ly pozvolna p¯ech·zejÌ v rostliny, rostliny ve zvÌ-
¯ata, lÈtajÌcÌ ryby jsou pouze p¯echodem od ryb k pt·k˘m, orangutan p¯echodem
od zvÌ¯ete k ËlovÏku a andÏlÈ p¯echodem od ËlovÏka k Bohu. Tak psali nap¯. C.
BONNET (1745) a R. ROBINET (1761).
NÏkter˝m nestaËilo popÌr·nÌ ohraniËenosti ¯ÌöÌ. D˘slednÏ rozvedli heslo o p¯e-
chodech d·le a tvrdili, ûe v p¯ÌrodÏ neexistujÌ ani skupiny typu rod˘ a druh˘ a jsou
23
jen jednotlivÈ bytosti. Ot·zka, zda jsou druhy v p¯ÌrodÏ, nebo zda jsou to jen
lidmi vymyölen· jmÈna, byla v polovinÏ 18. stoletÌ ökolnÌ ot·zkou filosofie.
Z LEIBNIZE Ëerpali p¯ÌrodnÌ filosofovÈ i pojem v˝voje.2 V jeho filosofii vöe p¯e-
ch·zÌ ze zavinutÈho stavu (involuce) v evoluci a ûiv· p¯Ìroda opÏt nabÌzÌ pro
tuto p¯edstavu plno p¯Ìklad˘: kvÏt se vyvÌjÌ z poupÏte, ËlovÏk z dÌtÏte, slepice
z vajÌËka. JeötÏ krok, a p¯edstava evoluce se musela rozöÌ¯it na dÏjiny tvorstva
v˘bec. A vskutku tento krok uËinil BONNET, kdyû lÌËil, jak jsou dneönÌ zvÌ¯ata
potomky jin˝ch, d¯Ìve ûijÌcÌch, a jak z dneönÌch zvÌ¯at jednou vzniknou novÌ
a dokonalejöÌ tvorovÈ.
P¯itom vöak tehdy slovo Ñevoluceì mÏlo pr·vÏ opaËn˝ v˝znam neû dnes.
Kdyû se dnes mluvÌ o v˝voji ËlovÏka z opice, rozumÌme tomu tak, ûe ËlovÏk byl
d¯Ìve nÏËÌm jin˝m a stal se ËlovÏkem z ne-ËlovÏka. Pro LEIBNIZE a pro 18. stoletÌ
v˘bec znamen· vÏta Ñvöe se vyvÌjÌì tolik, ûe vöe tu bylo uû od poË·tku, jenûe Ñza-
vinutoì. UËilo se, ûe neûijeme aû po narozenÌ, n˝brû ûili jsme uû celÌ v mate¯-
skÈm tÏle, ve vajÌËku, a byli jsme uû celÌ i se svou matkou ve vajÌËku jejÌ matky.
Uû v EvÏ byli uzav¯eni jako ruskÈ matrjoöky vöichni lidÈ, kolik se jich jeötÏ naro-
dÌ, a od stvo¯enÌ svÏta pouze rostou. BONNET sice vÏ¯il v promÏnu zvÌ¯at, ale ne
snad v tom smyslu, ûe nap¯Ìklad tygr se jednou promÏnÌ v jinÈ zvÌ¯e, n˝brû jen
ûe pokroËÌ v zjemnÏlÈho, inteligentnÌho tygra (tak psali BONNET 1745 a ROBINET
1761). Nevznik· tedy nic novÈho, n˝brû zdokonaluje se jen to, co uû existuje.3
JeötÏ dlouho se v 19. stoletÌ zachov·vala vÌra, ûe od stvo¯enÌ svÏta nic novÈho
nevznik·; nicmÈnÏ vyskytly se i p¯edstavy, kterÈ d·valy slovu Ñv˝vojì nov˝ smysl.
Francouzsk˝ konzul v EgyptÏ DE MAILLET napsal v roce 1716 dÌlko (vyölo ano-
nymnÏ aû roku 1748), v nÏmû naivnÏ lÌËÌ, jak vöechen ûivot vznikl v mo¯i, jak
dokonce i lidÈ tam kdysi plavali a pt·ci byli rybami. Ryba se dostala na suchou
zemi, öupiny a ploutve jÌ vyschly, a staly se pe¯Ìm a mÌsto ryby sk·kal na b¯ehu
pt·Ëek. V roce 1749 se D. DIDEROT neb·l uËit, ûe snad i nejdokonalejöÌ zvÌ¯ata vy-
krystalizovala ze zemÏ, a BUFFON, MAUPERTUIS, HOLBACH, DE LA METTRIE uËili po-
dobnÏ. Byly to myölenky filosof˘, kte¯Ì odmÌtali kaûdou ideu Boha a chtÏli za kaû-
dou cenu uk·zat, ûe je moûnÈ se bez nÌ v p¯ÌrodÏ obejÌt. Myölenky snÌlk˘, o kterÈ
exaktnÌ vÏda nedbala, a mÏlo trvat jeötÏ dlouho, neû si na takovÈ ot·zky troufla.
V exaktnÌ biologii na konci 18. stoletÌ ud·val tÛn nap¯ed LINN… a potom CUVIER.
KARL VON LINN… (1707ñ1778) byl od p¯Ìrody nad·n schopnostÌ vöe struËnÏ
definovat a klasifikovat, a protoûe velk· rozmanitost rostlin a zvÌ¯at je vhodn·
pro rozvoj takovÈho nad·nÌ, provedl LINN… ve velkÈm mÏ¯Ìtku klasifikaci p¯Ì-
rodnÌch objekt˘, zavedl pojmy druhu, rodu, ¯·du, t¯Ìdy, ¯Ìöe: jakoby rubriky
v katalogu, jen s tÌm rozdÌlem, ûe rubriky si ËlovÏk volÌ podle pot¯eby, zatÌmco
druhy a rody jsou d·ny p¯Ìrodou. KaûdÈ bytosti dal dvÏ jmÈna, rodovÈ jmÈno
(Turdus, drozd) a druhovÈ jmÈno (musicus, zpÏvn˝). Jeho rozs·hl· Ëinnost mÏla
velk˝ vliv, a sbÌr·nÌ a popisov·nÌ vnÏjöÌch znak˘ i klasifikov·nÌ p¯ÌrodnÌch objek-
t˘ se stalo zvl·ötÏ v Anglii a v NÏmecku bezmyölenkovitÏ pÏstovanou vÏdou,
vÏdou herb·¯˘ a sbÌrek. Pr·zdnota tÈto nauky byla jednou z p¯ÌËin rozkvÏtu
24
BIOLOGIE NA KONCI 18. STOLETÕ
nÏmeckÈ naturfilosofie, kter· v prvnÌ polovinÏ 19. stoletÌ zatlaËila LINN…ŸV smÏr
do ˙stranÌ, kde vegetuje dodnes.4 V Anglii nahradil LINN…OVY n·zory aû DARWIN
sv˝m nov˝m pojetÌm ûivota. PanstvÌ LINN…OV›CH teoriÌ podporovala v NÏmec-
ku zvl·ötÏ dogmatick· ökolsk· vÏda, v Anglii vÏdeck˝ diletantismus a konzerva-
tivnÌ duch.
Ve Francii LINN…OVY deskriptivnÌ snahy nenabyly toho v˝znamu jako v NÏ-
mecku. LINN…ŸV souËasnÌk a soupe¯ BUFFON (1707ñ1788) podnikl velkolep˝ po-
kus pochopit biologii francouzsk˝m zp˘sobem ñ jako tÈma kr·snÈ literatury.
ElegantnÌm stylem a plasticky podal sv˝m krajan˘m ve svÈm velkÈm P¯Ìrodopisu
ne-li hlubok˝, pak aspoÚ celostnÌ obraz p¯Ìrody, kter˝ se stal v˝chodiskem klasic-
kÈho obdobÌ francouzskÈ biologie. To vyvrcholilo na p¯elomu stoletÌ a zapadlo
teprve po rozöÌ¯enÌ nauk DARWINOV›CH. Proti kultu suöen˝ch rostlin, popsan˝ch
co nejkratöÌ definicÌ, prosazuje BUFFON lÌËenÌ zvÌ¯at pod·vanÈ kr·snou ¯eËÌ. Popi-
suje stavbu jejich tÏla, zp˘sob ûivota, vnit¯nÌ harmonii, a to vöe l·k· ke ËtenÌ
i laika. TakÈ n·sledovnÌci, DAUBENTON, zvl·ötÏ vöak VICQ DíAZYR a CUVIER, se
drûeli tÈto metody pojÌmat zvÌ¯ecÌ tÏlo jako celek a odÌvat myölenky kr·snou for-
mou.
Ale LINN… p˘sobil i na Francouze. ANT. L. DE JUSSIEU (1748ñ1836) vidÏl stejnÏ
jako LINN… ide·l botaniky v klasifikaci rostlin. Z˘stal vöak vÏdÏ svÈ vlasti vÏrn˝
v tom, ûe vÌce neû povrchnÌ vlastnosti suöen˝ch rostlin zd˘razÚoval jejich tÏlo
pochopenÈ jako celek a rozliöoval podstatnÈ vlastnosti od nepodstatn˝ch. Proto-
ûe systÈm zaloûil na v˝znamu anatomick˝ch vlastnostÌ, vybudoval v protikladu
k LINN…OVÃ umÏlÈ klasifikaci takzvanou klasifikaci p¯irozenou. JUSSIEU mÏl
v˝znamn˝ vliv na botaniky ñ jeho n·zory d·le rozvedl zvl·ötÏ P. DE CANDOLLE ñ,
ale takÈ na zoology. CUVIER v zoologii provedl elegantnÏjöÌm zp˘sobem a s vel-
k˝m ˙spÏchem totÈû, oË JUSSIEU usiloval v botanice.
GEORGE CUVIER (1769ñ1832), klasik kaûd˝m coulem, jako prvnÌ z modernÌch
biolog˘ jasnÏ pochopil, ûe organismus je sloûit˝ celek, v nÏmû se harmonicky sjed-
nocujÌ org·ny a funkce. Tak jako v troj˙helnÌku vz·jemn· z·vislost dÈlek a ˙hl˘
dovoluje vypoËÌtat z nÏkolika veliËin ostatnÌ, tak u ûiv˝ch bytostÌ spolu souvisÌ
org·ny a funkce tak, ûe na z·kladÏ znalosti jednÏch lze uhodnout druhÈ. éiv· tÏla
jsou budov·na podle pl·nu, uËÌ CUVIER, a ˙lohou vÏdy, morfologie,I je zkoumat
tyto pl·ny. Jako lze rozdÏlit stavebnÌ pl·ny na nÏkolik sloh˘, tak lze u zvÌ¯at rozli-
öit Ëty¯i z·kladnÌ pl·ny,II a to typ obratlovc˘, mÏkk˝ö˘, Ëlenovc˘ a paprskovc˘.5
CUVIER takto propojil BUFFONOVO plastickÈ pojetÌ zvÌ¯at s LINNOVOU systematikou.
CUVIER byl tÈû zakladatelem paleontologie, a takÈ tÌm rozvÌjel BUFFONOVY
myölenky. Uû d¯Ìve se vÏdÏlo, ûe v zemi jsou poh¯bena vym¯el· zvÌ¯ata, ale
CUVIER jako prvnÌ s velk˝m d˘razem dokazoval, ûe tato zvÌ¯ata pat¯ila k jin˝m
druh˘m neû zvÌ¯ata ûijÌcÌ dnes, a na tÈto myölence vybudoval zvl·ötnÌ teorii
I
N·zev morfologie poch·zÌ od GOETHA.
10
BLAINVILLE je pozdÏji nazval Ñtypyì; u CUVIERA se naz˝vajÌ Ñembranchementsì.
25
dÏjin organism˘. éivot na Zemi pr˝ jednou zapoËal, neboù v nejspodnÏjöÌch vrst-
v·ch zemskÈ k˘ry, v ûule, rule a nejstaröÌch b¯idlicÌch nejsou û·dnÈ zkamenÏliny.
Nejprve se objevili kor·li, mÏkk˝öi a kor˝öi, potom p¯iöel Ëas prvnÌch rostlin, po
nich Ëas ryb a plaz˘ a nakonec Ëas savc˘ a pt·k˘. Jedno obdobÌ bylo od druhÈho
oddÏleno ohromn˝mi p¯evraty zemskÈ k˘ry, jejichû stopy dosud nach·zÌme ve
zkroucen˝ch a öikm˝ch vrstv·ch. SÌly, kterÈ tyto katastrofy zp˘sobily, byly
nezmÏrnÈ a jejich zdroje n·m nejsou zn·my. Kdyû se ZemÏ uklidnila, p¯iöel nov˝
ûivot, naprosto nov· zvÌ¯ata, kter· byla pozdÏji opÏt zcela vyhubena. Teprve po
poslednÌm p¯evratu p¯ed asi 5 000ñ6 000 lety se na Zemi objevil ËlovÏk. CUVIERO-
VO uËenÌ o katastrof·ch naölo mnoho p¯Ìvrûenc˘ ve vöech zemÌch a ve dvac·t˝ch
letech 19. stoletÌ nebylo mnoho tÏch, kte¯Ì by s nÌm nesouhlasili.6
JinÌ francouzötÌ biologovÈ byli na LINN…OVI mÈnÏ z·vislÌ neû CUVIER a vych·ze-
li p¯i studiu zvÌ¯ecÌho tÏla spÌöe z medicÌnsko-anatomickÈho neû ze zoologicko-
systematickÈho stanoviska. Uû BUFFONŸV spolupracovnÌk DAUBENTON pitval ûivo-
ËiönÈ tÏlo jen kv˘li jeho struktu¯e, bez ohledu na klasifikaci. MladöÌ lÈka¯ VICQ
DíAZYR (1748ñ1794) zav·dÏl srovn·vacÌ anatomii s jeötÏ vÏtöÌm ˙spÏchem a stejnÏ
nez·visl· na systematice byla zkoum·nÌ ze srovn·vacÌ anatomie prov·dÏn·
CUVIEROV›M souËasnÌkem a soupe¯em …T. GEOFFROYEM ST. HILAIREM (1777ñ 1844).
Na nÏmeck˝ch univerzit·ch se sice biologie hojnÏ pÏstovala, avöak byla p¯Ìliö
z·visl· na LINN…OVI. UniverzitnÌ profeso¯i tehdy p¯edn·öeli vÌce obor˘ (zoologii,
anatomii, fyziologii a jinÈ obory). P¯es vöechny svÈ nev˝hody to p¯ispÏlo k tomu,
ûe v NÏmecku se anatomie a fyziologie od sebe neoddÏlily tolik jako ve Francii,
kde CUVIER, GEOFFROY, JUSSIEU byli skoro jen anatomy. Proto tam na konci 18. sto-
letÌ vÌce neû ve Francii kvetl vitalismus a embryologie, coû obojÌ m· blÌû k fyzio-
logii neû k anatomii. J. F. BLUMENBACH (1752ñ1840), J. C. REIL (1759ñ1813) a zvl·ö-
tÏ K. F. KIELMEYER (1765ñ1844) byli nejv˝znamnÏjöÌmi z·stupci tohoto smÏru.
Celkem vöak byla nÏmeck· biologie onÈ doby pln· suchÈ pedanterie. Aû GOETHE
do nÌ zavedl ËerstvÏjöÌ vzduch. Byl proniknut ûiv˝m z·jmem o p¯Ìrodu a cÌtil
nechuù ke scholastiËnosti LINN…OVY vÏdy; p¯iklonil se vÌce k BUFFONOVI. Od nÏho
se nauËil pojÌmat zvÌ¯e a rostlinu jako celek. Z˘stal vöak nÏmeckÈmu pojetÌ vÏrn˝
v tom, ûe do sv˝ch n·zor˘ vloûil vÌce fyziologie a organickou formu povaûoval
jen za v˝raz vit·lnÌch sil. B·snÌka GOETHA vychvalujÌ pro jeho plastickÈ nazÌr·nÌ;
tomu byl vÏrn˝ i jako badatel a velmi tÌm p¯ispÏl k novÈmu porozumÏnÌ ñ i ne-
porozumÏnÌ ñ p¯ÌrodÏ. Jeho p¯ÌrodovÏdeckÈ n·zory, jejichû poË·tky spadajÌ do
roku 1786, uzn·vala ve¯ejnost velmi pomalu, a teprve od dvac·t˝ch let 19. stole-
tÌ zaËaly nab˝vat vlivu.
KoneËnÏ p˘sobily na biology 18. stoletÌ francouzötÌ filosofovÈ, ovlivnÏnÌ anglic-
k˝mi teoriemi LOCKOV›MI, zvl·ötÏ CONDILLAC (1715ñ1780). LAMARCK spojil jeho
n·zory s BUFFONOV›MI teoriemi a podnikl ˙tok na francouzskou vÏdu; ˙tok, kte-
r˝m zaËneme naöe vypr·vÏnÌ.I
I
PodrobnÏji je tato staröÌ doba vylÌËena v prvnÌm dÌle tÏchto DÏjin.
26
»·st prvnÌ
BIOLOGIE
V PRVNÕ POLOVINÃ
19. STOLETÕ
2. kapitola
Lamarck a Cuvier 7
äùastn˝ DARWIN byl nedÏlnÌ dÌtÏ. NevÌm, kte˝ den v t˝dnu se narodil LAMARCK,
ale jistÏ to byl den neöùastn˝, protoûe jej po cel˝ ûivot stÌhala sm˘la a nic se mu
nevedlo. M·lo z·moûn˝ otec ho nutil do duchovnÌho stavu, ale kdyû v roce 1760
zem¯el, syn svlÈkl kutnu, sedl na öpatnÈho konÏ a jel s jednÌm sluhou ze vsi
k arm·dÏ do Vestf·lska, kde tohoto neduûivÈho chud·ka nevidÏli p¯Ìliö r·di.
DÌky öÌlenÈ udatnosti se brzy stal d˘stojnÌkem, avöak nehoda uËinila jeho vojen-
skÈ kariÈ¯e konec. Neölo vöak o zranÏnÌ v bitvÏ, n˝brû o ˙raz, kter˝ neöùastnou
n·hodou utrpÏl na krku, kdyû ho kamar·d ûertem zdvihl za hlavu do v˝öky.I
Musel odejÌt s malou penzÌ, pracoval u bankÈ¯e, studoval medicÌnu a hudbu, sbÌ-
ral a urËoval rostliny a psal o nich pr·ce, samy o sobÏ dobrÈ, ale bez vÏdeck˝ch
n·rok˘.
V roce 1789 dostal mal˝ ˙¯ad (stal se kustodem kr·lovsk˝ch herb·¯˘), ale i ten
mu brzy vzali, aË se tomu ve¯ejnÏ br·nil. Teprve v roce 1793, uû devÏtaËty¯iceti-
let˝, byl on, botanik, jmenov·n profesorem novÏ z¯ÌzenÈ stolice pro zoologii bez-
obratl˝ch p¯i Museum díhistoire naturelle. Nikdo jin˝ totiû mÌsto nechtÏl.
Byl v tomto oboru ñ pro nÏj zcela novÈm ñ velmi piln˝ a vydal brzy d˘kladn·
popisn· dÌla, zvl·ötÏ o vyhynul˝ch mÏkk˝öÌch. Uû za jeho ûivota byla chv·lena
bystrost, s nÌû rozliöoval novÈ druhy a rody. On s·m vöak hledal sl·vu na jinÈm
poli. Jsou badatelÈ, kte¯Ì uzav¯eni do sebe p¯em˝ölejÌ a p¯em˝ölejÌ, aû koneËnÏ
p¯ijdou s nov˝m ¯eöenÌm perpetua mobile nebo najdou novÈ vysvÏtlenÌ pro
pohyb ZemÏ kolem Slunce, a kdyû potom nÏkde slyöÌ, ûe NEWTON vysvÏtlil tento
pohyb gravitacÌ, smÏle se na nÏj vrhnou a stavÌ proti nÏmu svÈ n·pady, aniû by
si p¯edstavili, jakÈho druhu mohou b˝t n·mitky, kterÈ by proti nim nÏkdo mohl
uvÈst. Takto hloubal i LAMARCK. Jeho spekulace, biologickÈ i jinÈ, nesouvisely
nijak s jeho vÏdeckou ËinnostÌ. Vym˝ölel jakousi zvl·ötnÌ fyziku a chemii a ponÏ-
vadû pr·vÏ tehdy vynikal chemik LAVOISIER, LAMARCK na nÏj za˙toËil ve sv˝ch
broûur·ch. LAVOISIEROVA ökola ho ani neuznala za hodna odpovÏdi. Vyd·val ta-
kÈ knÌûky, v nichû p¯edpovÌdal poËasÌ na cel˝ rok, a potkal ho osud vöech podob-
I
V ËeskÈ verzi (R¡DL 1909b, 10) se uv·dÌ: ÑÖ n˝brû vnit¯nÌ zranÏnÌ, kterÈ utrpÏl neöùastnou
n·hodou na krku, kdyû mu kter˝s kamar·d ûertem ,ukazoval Prahuí, jak u n·s ¯ÌkajÌ.ì (Pozn.
vyd.)
29
n˝ch prorok˘. KoneËnÏ zaloûil i novou biologii, v nÌû popÌral pr·vÏ to, co prov·-
dÏl ve sv˝ch exaktnÌch zkoum·nÌch: dokazoval, ûe v p¯ÌrodÏ nejsou û·dnÈ dru-
hy, rody a v˘bec p¯irozenÈ skupiny. Jako v chemii ˙toËil na LAVOISIERA, tak v bio-
logii zase na CUVIERA, a ani ten o nÏj nedbal.
Ani jinak se LAMARCKOVI neda¯ilo dob¯e. Zem¯ely mu Ëty¯i ûeny a musel se
starat o sedm dÏtÌ, z nichû jen Ëty¯i se doûily dospÏlosti. Kv˘li neöùastnÈ speku-
laci p¯iöel o to m·lo, co vlastnil, a nakonec jeötÏ oslepl. Avöak osud mu dop¯·l
dlouh˝ ûivot, nechal ho ûivo¯it 85 let. Jeho hrob nenÌ zn·m.
2.1. Lamarckovy n·zory

LAMARCKOVY fyzik·lnÌ, chemickÈ, geologickÈ a meteorologickÈ teorie byly efe-
mÈrnÌ, zanikly bez ohlasu. OstatnÏ se zd·, ûe podobnÈ ˙vahy byly tehdy ve
Francii bÏûnÈ. VzpomeÚme si, ûe MARAT, kter˝ se proslavil v bou¯livÈm obdobÌ
revoluce, uve¯ejnil nedlouho p¯ed LAMARCKEM (1779ñ1788) velmi podobnÈ
˙vahy o ohni, elekt¯inÏ, svÏtle. TakÈ on zakl·dal novou fyziologii, v nÌû stejnÏ ja-
ko u LAMARCKA hr·la velkou roli fluida. A stejnÏ jako LAMARCK ˙toËil na akademi-
ky; je-li nÏjak˝ vnit¯nÌ vztah mezi vÏdeckou ËinnostÌ LAMARCKOVOU (jehoû prvnÌ
teoretick˝ spis poch·zÌ z r. 1794) a MARATOVOU, bylo by t¯eba teprve zkoumat.I
LAMARCKOV›M biologick˝m n·zor˘m bylo dop¯·no lepöÌho osudu. LAMARCK
se zaËal biologiÌ zab˝vat pozdÏ, a protoûe se v tehdejöÌch proudech dob¯e nevy-
znal, nevöÌmal si problÈm˘ morfologick˝ch a nav·zal na CONDILLACOVU filosofii, na
popul·rnÌ v˝klady BUFFONOVY, DE MAILLETOVY, ROBINETOVY a na hypotÈzu o stup-
ÚovitÈ ¯adÏ bytostÌ. Odkud tato gradace?, t·ûe se v ˙vodu svÈho dÌla Philosophie
zoologique (1809). NevÏdÏl, ûe na tuto ot·zku odpovÌdali celou svou vÏdou CU-
VIER a GEOFFROY. Ukazovali, ûe pl·n ûivoËiönÈho tÏla je vyj·d¯en tu jednoduöeji,
tam sloûitÏji, a ûe stejnÏ, jako by bylo moûnÈ uspo¯·dat vöechny stavby do ply-
nulÈ ¯ady od nejmenöÌ chaloupky aû po nejvelkolepÏjöÌ dÛm, lze klasifikovat
takÈ zvÌ¯ata. Aniû by na to dbal, odpovÏdÏl LAMARCK po zp˘sobu lidov˝ch filo-
sof˘ svÈ doby: p¯Ìroda stvo¯ila posloupnost bytostÌ a postupovala p¯itom od jed-
noduööÌch ke sloûitÏjöÌm. UËÌ, ûe vöeobecn· gravitace zp˘sobuje, ûe vöechny vÏci
tÌhnou k sobÏ; avöak fluida, kter· vznikajÌ ve Slunci,II p˘sobÌ svou rozpÌnavostÌ
proti gravitaci (LAMARCK 1815ñ22, I, 141). N·hodou vznik· rosolovit· hmota,
a tou pronikajÌ fluida, rozöi¯ujÌ jejÌ pÛry, a tak vznik· jemn· zpÏnÏn· hmota, v nÌû
uû mohou tekutiny proudit ñ to je prvnÌ organismus, jehoû oûivenost z·leûÌ
v napÏtÌ zp˘sobenÈm fluidy (LAMARCK 1815ñ22, I, 145).
Tak vznikly na poË·tku prvnÌ rostliny a prvnÌ zvÌ¯ata a z nich se vyvÌjely
ostatnÌ organismy. Fluida rozöi¯ovala jejich tÏlo, a tak vyrostl vÏtöÌ, okrouhl˝
I
Co o MARATOVI vÌm, je obsaûeno v TAINE 1885.
II
Podle tehdejöÌch n·zor˘ bylo svÏtlo, teplo, elekt¯ina, magnetismus jemnou tekutinou (fluidem).
30
LAMARCK A CUVIER
ûivoËich, nap¯. mo¯sk· jeûovka (LAMARCK 1815ñ22, II, 205). ÑTak p˘sobÌ p¯Ìroda
teplem, svÏtlem, elekt¯inou a vlhkostÌ spont·nnÌ neboli p¯Ìmou tvorbu ûiv˝ch
bytostÌ na poË·tku obou ¯ÌöÌ, tam nach·zÌme nejjednoduööÌ z nich.ì (LAMARCK
1815ñ22, I, 75)
P˘sobenÌm stejn˝ch sil se ûivot d·l zdokonaloval, aû vzniklo velmi oûivenÈ
fluidum, kterÈ se vylouËilo z krve a vytvo¯ilo nervov˝ systÈm, dr·hy, jimiû flui-
dum proudÌ nejsn·ze a nejrychleji. ProudÌ-li Ëasto t˝mû smÏrem, uhladÌ si tudy
cestu a objevÌ se zvyk.
Kdyby se vöechny bytosti vyvÌjely ve stejnÈm prost¯edÌ, vyöla by z toho nako-
nec jedno¯ad· stupnice bytostÌ od nejjednoduööÌch k nejsloûitÏjöÌm, neboù po-
krok by spoËÌval jen ve stejnomÏrnÈm tlaku fluid. Avöak organismy ûijÌ ve vodÏ,
na zemi a ve vzduchu, a to musÌ mÌt za n·sledek odchylky od p¯ÌmÈ evoluce ñ
tak nap¯. hmyz vyboËuje z ¯ady bezobratl˝ch, neboù tato skupina jako jedin·
z bezobratl˝ch zÌskala schopnost lÈtat.
Jen tam, kde jsou nervy, jsou takÈ poË·tky duöevnÌho ûivota a takÈ moûnost,
aby zvÌ¯e volilo mezi tÌm a onÌm: schopnost volby se tu st·v· principem pokro-
ku.I Plû cÌtÌ pot¯ebu ohmat·vat p¯edmÏtyII a tento pocit ûene fluida a sÌly na ona
mÌsta na hlavÏ, jimiû lze hmatat. Tato mÌsta pak rostou rychleji, nov· vlastnost se
p¯en·öÌ na potomstvo a je jÌm zdokonalov·na, a hle, vznikla hlem˝ûdÌ tykadla!
Neboù Ñkaûd· vlastnost, kterou si zvÌ¯e v ûivotÏ osvojilo, kterou zdokonalilo
nebo zmÏnilo, se zachov·v· p¯i rozmnoûov·nÌ a p¯en·öÌ se na potomstvo tÏch
jedinc˘, u nichû tyto zmÏny probÏhlyì (LAMARCK 1815ñ22, I, 152). Zde LAMARCK
vyslovil dva principy, za kterÈ je dnes tak chv·len: org·n sÌlÌ cvikem a tato pro-
mÏna je dÏdiËn·.
Tak se tedy pomalu a po dlouh˝ Ëas vyvÌjel na Zemi svÏt zvÌ¯at. Jeho rodo-
kmen vypad· takto: z neûiv˝ch hmot vznikla Ñapatick·ì zvÌ¯ata bez nervovÈho
systÈmu a pocit˘, n·levnÌci a Ëervi; n·levnÌci se vyvinuli v polypy a ti v pl·ötÏn-
ce, ostnokoûce a med˙zy;III potom se objevily nervy a s nimi zvÌ¯ata ÑsenzibilnÌì
neboli pocitov·: z pl·ötÏnc˘ mlûi a z nich ostatnÌ mÏkk˝öi; z neËl·nkovan˝ch
Ëerv˘ krouûkovitÌ, hmyz, pavouci a kor˝öi; heteropoda (skupina mÏkk˝ö˘) dala
vznik nejvyööÌm, ÑinteligentnÌmì zvÌ¯at˘m v po¯adÌ: ryby, plazi (spolu s obojûi-
velnÌky), pt·ci, savci, ËlovÏk ñ i on je dÌlem p¯Ìrody.
Pravdiv· je vÏta, ûe p¯Ìroda neËinÌ skoky, ûe kaûd· ûivoËiön· forma je s jinou
spojena pozvoln˝mi p¯echody. Spr·vnÈ je uËenÌ BONNETOVO a BUFFONOVO, ûe
v p¯ÌrodÏ nejsou p¯ÌsnÏ oddÏlenÈ druhy a rody, ûe takovÈ skupiny si vymysleli
jen lidÈ (LAMARCK 1809, I, 40). LAMARCK shrnuje svÈ v˝vojovÈ z·kony takto
(1815ñ22, I, 151):
I
Nikoli Ëinorod· v˘le, nikoli chtÏnÌ, n˝brû volba!
II
Tento p¯Ìklad pod v˘lÌ rozumÌ naopak chtÏnÌ a nikoli volbu ñ ned˘slednost je hlavnÌ chybou
LAMARCKOVY filosofie.
III
LAMARCK si myslel, ûe uvedenÌ ûivoËichovÈ nemajÌ nervy.
31
1. éivot se neust·le snaûÌ vlastnÌ silou rozöi¯ovat objem ûivÈho tÏla a jeho
Ë·stÌ, aû do mezÌ, kterÈ on s·m urËuje.
2. Nov˝ org·n vznik· v ûivoËiönÈm tÏle z novÏ nastalÈ pot¯eby, kterou zvÌ¯e
trvale pociùuje, a z novÈho pohybu, kter˝ tato pot¯eba udrûuje a podnÏcuje.
3. V˝voj org·n˘ a jejich sÌla z·visÌ vûdy na jejich cviku; vöe, co tÏlo zÌskalo, co
bÏhem celÈho svÈho ûivota zaËalo nebo zmÏnilo, se uchov·v· p¯i rozmno-
ûov·nÌ a p¯en·öÌ se na potomstvo zmÏnÏn˝ch rodiË˘.
Tuto teorii rozvÌjel v rozvl·Ën˝ch spisech od roku 1800. Zde poprvÈ nÏjak˝ p¯Ì-
rodovÏdec otev¯enÏ dokazoval, ûe dneönÌ zvÌ¯ata (a rostliny) jsou potomky jin˝ch
zvÌ¯at a rostlin a ûe v tom spoËÌv· smysl ûivÈ p¯Ìrody. Tato myölenka zaloûila LA-
MARCKOVU sl·vu u p¯Ìvrûenc˘, jeötÏ dnes se mnozÌ z nich naz˝vajÌ lamarckovci
a prohlaöujÌ svÈho p¯edch˘dce za nejvÏtöÌho gÈnia mezi p¯ÌrodovÏdci.
2.2. Lamarck˘v vztah ke Cuvierovi
LAMARCKOVI se vedlo mnohem h˘¯ neû jeho souËasnÌk˘m. TÛn v biologii ud·val
tehdy CUVIER. Tento nezn·m˝ muû z emigrantskÈ rodiny byl povol·n (na LA-
MARCKOVU a GEOFFROYOVU p¯Ìmluvu, jak se mu pozdÏji vyËÌtalo) do Pa¯Ìûe a brzy
sv˝m v˝znamem vöechny p¯erostl, stal se baronem a muûem velkÈho admini-
strativnÌho vlivu, svÏtovou autoritou na poli zoologie a geologie. MÏl jemn˝
smysl pro teoretickÈ ot·zky ñ a se sl·vou p¯ib˝valo protivnÌk˘.
CUVIER mÏl ötÏstÌ; bou¯liv· lÈta revoluce mohl sledovat z klidnÈho ˙stranÌ na
venkovÏ jako dom·cÌ uËitel. Tam ho n·hodou roku 1793 objevil chirurg TESSIER
a poslal roku 1795 do Pa¯Ìûe; to uû se revoluce vydala klidnÏjöÌmi cestami. V Pa¯Ìûi
se sp¯·telil s GEOFFROYEM. ZatÌmco vöak GEOFFROY byl mÏkkÈ povahy a mÏl sklon
k neurËitÈmu filosofov·nÌ, CUVIER byl srozumiteln˝, urËit˝ a d˘kladn˝ jak ve vÏdÏ,
tak v ûivotÏ. NenÌ tÏûkÈ si p¯edstavit obÏ tyto povahy. GEOFFROY byl muûem, jakÈ
m·me r·di, zn·me jejich ide·lnÌ povahu a jsme vûdy ochotni omlouvat jejich sla-
bosti. VÌme vöak, ûe takov˝ muû nedos·hne v ûivotÏ v˝znamn˝ch ˙spÏch˘. Na-
proti tomu muûi CUVIEROVA raûenÌ kolem sebe öÌ¯Ì chlad: jsou p¯Ìliö korektnÌ, nep¯Ì-
stupnÌ, jejich ˙spÏchy pat¯Ì jen jim, zatÌmco ostatnÌm nezb˝v·, neû je obdivovat.
CUVIER öel od ˙spÏchu k ˙spÏchu a nez˘stalo bez povöimnutÌ, ûe se v mno-
hÈm podobal NAPOLEONOVI, s nÌmû byl stejnÏ star˝ a takÈ byli oba n·hodnÏ obje-
veni tÈhoû roku. V roce 1799, kdy se Napoleon stal konzulem, stal se CUVIER
sekret·¯em Akademie a zÌskal tak nejvyööÌ vÏdeck˝ ˙¯ad ve Francii. Roku 1802
se NAPOLEON stal doûivotnÌm konzulem a CUVIER doûivotnÌm sekret·¯em. Sp¯·-
telili se a NAPOLEON jmenoval CUVIERA gener·lnÌm inspektorem francouzskÈho
ökolstvÌ, pozdÏji öÈfem komise pro reformu univerzit.
P¯iölo Waterloo, NAPOLEON padl, nastal politick˝ p¯evrat ñ ale CUVIER z˘stal,
ËÌm byl, a dokonce za Bourbon˘ bÏhem vöude nastupujÌcÌ reakce dos·hl nov˝ch
32
LAMARCK A CUVIER
poct. Rok 1830 p¯inesl Ëervencovou revoluci, ale za dn˘ nejvÏtöÌho politickÈho
vzruöenÌ CUVIER debatoval v Akademii s GEOFFROYEM o anatomick˝ch problÈ-
mech ñ a opÏt zvÌtÏzil. Revoluce smetla Bourbony a za LUDVÕKA FILIPA zavl·dl opÏt
liber·lnÌ smÏr ñ CUVIER vöak z˘stal, byl jmenov·n pairem a pr·vÏ se mÏl st·t
ministrem vnitra, kdyû po kr·tkÈ nemoci roku 1832 zem¯el.
CUVIEROVI oËividnÏ chybÏl politick˝ charakterI a jistÈ je, ûe pokrok·¯i ho nen·-
vidÏli. é·dn˝ div, ûe Ëasopisy podporovaly odbornÌky, kte¯Ì vystupovali proti
nÏmu. Kdyû roku 1830 vznikla polemika mezi GEOFFROYEM a CUVIEREM, postavi-
la se ve¯ejnost na stranu CUVIEROVA protivnÌka, vyuûÌvajÌc vhodnÈ p¯Ìleûitosti
za˙toËit na jednoho z reprezentant˘ jezuitskÈ reakce ñ s ho¯kostÌ se ukazovalo
na to, ûe Karel X. povaûoval CUVIERA dokonce za vhodnÈho pro ˙¯ad cenzora
(CUVIER tento ˙¯ad nep¯ijal).
GEOFFROY nebyl jedin˝, kdo na CUVIERA ˙toËil z vÏdeck˝ch d˘vod˘. LAMARCK
ho potÌral uû dlouho, nÏkdy otev¯enÏji, jindy mÈnÏ otev¯enÏ, vÏtöinou vöak ani
neuv·dÌ CUVIEROVO jmÈno. TakÈ CUVIERŸV b˝val˝ û·k BLAINVILLE a antropolog
A. DESMOULINSII ho ost¯e napadli. é·dn˝ z tÏchto odbornÌk˘ neuv·dÌ ve svÈ pole-
mice jinÈ d˘vody neû vÏdeckÈ a osobnÌ. Nelze vöak vylouËit, ûe LAMARCK
a GEOFFROY, kte¯Ì byli dÏtmi VelkÈ francouzskÈ revoluce, chovali v˘Ëi CUVIEROVI
i politickÈ antipatie. PoËet CUVIEROV›CH nep¯·tel rostl: jeho ¯eË o LAMARCKOVI
z roku 1832 byla ve zpr·v·ch Akademie otiötÏna aû roku 1835 a ¯Ìk· se, ûe byla
zkr·cena, p¯estoûe CUVIER byl sekret·¯em Akademie. V tÈmûe roce se CUVIEROVI
nepoda¯ilo zajistit pro svÈho chr·nÏnce LAMARCKOVU stolici, kter· p¯ipadla jeho
rozhodnÈmu odp˘rci BLAINVILLOVI. Ti, kterÈ CUVIER d¯Ìve dost nepodporoval
nebo dost nechv·lil ve sv˝ch v˝roËnÌch zpr·v·ch, uk·zali nynÌ svou moc.
N·m se vöak jedn· o to, jak bylo p¯ijato LAMARCKOVO uËenÌ. Jak jsme uvedli,
LAMARCK na CUVIERA opakovanÏ ˙toËil, ten mu vöak neodpovÏdÏl. Referoval
sice o jeho odborn˝ch pracÌch, takÈ je chv·lil, ale jeho spekulacÌ se sotva dotkl;
snad se mezi p¯·teli LAMARCKOV›M fantaziÌm sm·l. I jinak nach·zela LAMARCKO-
VA teorie mal˝ ohlas. GEOFFROY sice takÈ psal o promÏnÏ zvÌ¯at, p¯edstavoval si
vöak problÈm jinak neû LAMARCK. V roce 1825 pÌöe o dneönÌch krokod˝lech, ûe
jsou potomky jin˝ch, vyhynul˝ch druh˘, a pozdÏji, zvl·ötÏ v roce 1835 (viz pr·ce
s tÌmto vroËenÌm), hl·sal, ûe dneönÌ tvorstvo vzniklo promÏnou d¯ÌvÏjöÌho.
Myslel vöak, ûe tato promÏna probÏhla asi tak, jako kdyû pulec p¯ejde v û·bu, ûe
I
NÏkde (v HUMBOLDTOV›CH dopisech?) jsem Ëetl, ûe CUVIER si p¯i sv˝ch p¯edn·ök·ch vedl
nepÏknÏ, ûe p¯ed posluchaËi nen·vistnÏ ˙toËil na svÈ odp˘rce. To m·lo souhlasÌ s elegantnÌm
tÛnem jeho kritik a v˘bec s tÌm, co se o nÏm pÌöe. M·m dojem, ûe CUVIER nebyl bezcharakternÌ
v obyËejnÈm, hrubÈm smyslu tohoto slova, snad mÏl dokonce vÌce charakteru, neû ve¯ejnost
p¯ipouötÌ. Avöak BAERŸV n·zor (v CUVIEROVÃ biografii), ûe badatel m˘ûe slouûit libovolnÈ vl·dÏ,
jen kdyû ta podporuje jeho vÏdu, je sotva spr·vn˝; to lze snad ¯Ìci o ˙¯ednÌkovi, nikoli o politic-
ky ËinnÈm uËenci.
II
M·lokdy Ëteme tak nesluönÈ ˙toky, jako jsou ty DESMOULINSOVY na CUVIERA (a na GEOFFROYE).
Nebyl jsem vöak s to z nich vyËÌst, ûe by se CUVIER k tomuto muûi choval nekorektnÏ.
33
tedy jedna forma se skokem p¯emÏnÌ v jinou, a snaûil se svÈ mÌnÏnÌ podep¯Ìt
d˘kazem. CUVIER tuto teorii zcela nezavrhl (byla jeho morfologickÈmu stanovis-
ku mnohem bliûöÌ neû teorie LAMARCKOVA), vyûadoval vöak d˘kazy, a tÏch neby-
lo. V˘bec nebyl zap¯Ìs·hl˝m p¯Ìvrûencem n·zoru, ûe vöechny druhy jsou dnes
takovÈ, jak je kdysi stvo¯il B˘h.I Dokonce jeho nejlepöÌ û·k H. DE BLAINVILLE mu
vyt˝kal potÈ, co se rozeöli, ûe jeho teorie katastrof je protikatolick·, neboù uËÌ, ûe
zvÌ¯ata se na svÏtÏ objevovala jedno po druhÈm. On s·m, z·roveÚ û·k LAMARC-
KŸV, dokazoval, ûe vöechna zvÌ¯ata byla stvo¯ena nar·z a jen postupnÏ vymÌrajÌ,
a ze svÈho katolickÈho stanoviska tvrdil, ûe se jednou najde i zkamenÏl˝ ËlovÏk.II
CUVIER vöak nebyl ani pro cÌrkev ani proti nÌ, nestranil v˘bec nikomu.III BLAIN-
VILLŸV ˙tok na CUVIERA je zajÌmav˝ z toho d˘vodu, ûe pozdÏji z CUVIERA udÏlali
obh·jce ortodoxnÌho uËenÌ a cÌrkev ho m·lem prohl·sila za svÈho ËlovÏka. Zapo-
mnÏla, ûe CUVIER byl protestant, za Karla X. byl ¯editelem nekatolick˝ch kult˘
a ˙spÏönÏ h·jil protestantismus proti jezuit˘m.
VidÌme, ûe GEOFFROY, BLAINVILLE ani nikdo jin˝ neh·jili proti CUVIEROVI vÏ-
deckost LAMARCKOV›CH v˝klad˘, n˝brû pouze vöeobecnÏ naznaËovali, ûe LA-
MARCK je hlubokomyslnÏjöÌ. Naz˝vali ho francouzsk˝m LINN…M ñ je dost zajÌma-
vÈ, ûe p¯itom ani nemysleli na jeho teorie a lichotili mu pro jeho pr·ce
systematickÈ. CUVIER tuto nespravedlnost cÌtil a kdyû p¯iöla p¯Ìleûitost, pomstil
se a vyslovil urËitÏ a jasnÏ sv˘j soud o LAMARCKOVI. Bohuûel vöak v ¯eËi, kterou
proslovil v Akademii po LAMARCKOVÃ smrti (1832). Tato nedlouh· CUVIEROVA ¯eË
vystihuje LAMARCKA lÈpe neû vöe, co se o nÏm psalo pozdÏji. CUVIER se zmÌnil
o jeho ûivotÏ, mluvil o jeho diletantismu, uk·zal na jeho d˘leûitÈ systematickÈ
spisy. ÿÌk· o nÏm i to, ûe psal i vöeobecn· pojedn·nÌ a v nich Ñzbudoval poh·d-
kovÈ vzduönÈ z·mkyì, ûe proti LAVOISIEROVI tvrdil, ûe chemickÈ molekuly mo-
hou p¯ech·zet v jinÈ, ûe mezi miner·ly nenÌ druh˘, ûe ûula a vöechny horniny
vznikly ze ûiv˝ch bytostÌ. ZmÌnil, ûe LAVOISIER mu neodpovÏdÏl a ûe on, CUVIER,
se choval k jeho biologick˝m spekulacÌm stejnÏ: ÑNikdo nepovaûoval jeho teorii
za tak nebezpeËnou, aby ji bylo nutno vyvracet, nechali ji na pokoji stejnÏ jako
jeho teorii chemickou a z t˝chû d˘vod˘.ì (CUVIER 1835)
V LAMARCKOVÃ spisu bylo skuteËnÏ mnohÈ, co se nedalo br·t v·ûnÏ: tak t¯eba
slova, kter· po¯·d a po¯·d opakuje, totiû ûe on, LAMARCK, stavÌ svÈ n·zory na
I
N·sledujÌcÌ cit·t svÏdËÌ o tom, ûe i CUVIEROVO uËenÌ vedlo k urËitÈmu pojetÌ fylogeneze. Zn·m˝
fyzik AMPÈRE, CUVIERŸV souËasnÌk, pÌöe jednomu p¯Ìteli: ÑVidÌö, jak jsou dnes paleotheria
a anoplotheria nahrazov·na lidmi? J· aspoÚ douf·m, ûe po novÈ katastrofÏ budou i lidÈ nahra-
zeni tvory dokonalejöÌmi, vzneöenÏjöÌmi, pravdÏ oddanÏjöÌmi. Dal bych polovinu ûivota za jis-
totu, ûe tato promÏna jednou nastane. Nuûe, vÏ¯Ìö tomu? ExistujÌ lidÈ dost hloupÌ na to, aby se
mne ptali, co bych z toho mÏl. Nem·m sto d˘vod˘ se rozhnÏvat?ì (Podle JULLEVILLE 1899, 653)
II
BLAINVILLE byl z·m˝m odbornÌkem v morfologii a paleontologii. Uzn·nÌ si zÌskal sv˝mi p¯ed-
n·ökami z roku 1847, kterÈ vydal knÏz F. MAUPIED. Tam dokazuje, ûe dÏjiny ûivota svÏdËÌ
o pravdÏ katolickÈho uËenÌ.
III
CUVIER vöak pr˝ (jak si stÏûuje GEOFFROYŸV syn) popudil proti GEOFFROYOVI knÏze tvrzenÌm,
ûe Ñjeho uËenÌ o jednotÏ pl·nu odporuje svobodÏ a moci Stvo¯iteleì. (Srv. I. GEOFFROY 1841, 75)
34
LAMARCK A CUVIER
pozorov·nÌ, avöak jinÌ (tzn. CUVIER) jsou zaujati fantaziemi. P¯itom jednou
z vöeobecnÏ uzn·van˝ch LAMARCKOV›CH chyb je pr·vÏ nedostatek pozorov·nÌ
a libov˘le ve volbÏ p¯Ìklad˘, zatÌmco CUVIEROVI se naopak vyt˝k·, ûe se p¯Ìliö
drûel skuteËnosti. TakÈ jeho teorii fluid nebo n·zory, ûe vyhynul· zvÌ¯ata byla
vyhubena ËlovÏkem, ûe hadi p¯iöli o nohy proto, ûe lezli do dÏr atd., naprosto
nebylo t¯eba vyvracet. LAMARCK v˘bec nemÏl smysl pro architektonickou har-
monii ûivÈho tÏla, jÌû pr·vÏ tehdy byli vöichni zaujati. CUVIER mu to vyt˝k·: kdo
si vöimne, jak minuciÛznÏ je propracov·no jedinÈ ptaËÌ pÌrko, zavrhne LAMARC-
KOVY fantazie o vzniku had˘ a tykadel mÏkk˝ö˘.
Brzy se uk·zalo, ûe CUVIEROVA ¯eË byla ukvapen·. Kdyby byl mlËel, byl by
snad spor dopadl jinak. Avöak jeho protivnÌci ¯eË vyuûili: vzbudila pohoröenÌ
(BLAINVILLE 1847, 323), byla otiötÏna aû po t¯ech letech a nÏkter· mÌsta byla vyne-
ch·na. Teprve tehdy se CUVIER v oËÌch svÏta stal LAMARCKOV›M utlaËovatelem
a z˘stal jÌm dodnes. Vöichni, kdo o tom psali, se postavili na LAMARCKOVU stra-
nu: DE BLAINVILLE, I. GEOFFROY (1837, 105), HAECKEL (1882), T. H. HUXLEY (viz L.
HUXLEY 1900ñ1902, II, 42), MARSH (1879, 23), PACKARD (1901, 65). Jen C. E. VON
BAER (1897) je jinÈho n·zoru.I CUVIEROVI se obecnÏ vyt˝k·, ûe kv˘li nÏmu
LAMARCKOVY n·zory neprorazily a ûe musel p¯ijÌt DARWIN, aby po pades·ti
letech znovu objevil v˝vojovou teorii.
Zd· se, ûe dneönÌ vÏdeck˝ soud o CUVIEROVI a LAMARCKOVI urËil zejmÈna
BLAINVILLE. BLAINVILLE svÈho uËitele CUVIERA p¯Ìmo nen·vidÏl a nenÌ t¯eba ËÌst
mezi ¯·dky, abychom z jeho Osteografie uhodli, jak vyhled·val kaûdou maliËkost,
aby mohl CUVIEROVI nÏco vytknout. JistÏ to dÏlal i p¯i sv˝ch p¯edn·ök·ch, potÈ
co proti CUVIEROVÃ v˘li dostal po LAMARCKOVÃ smrti jeho mÌsto. Po CUVIEROVÃ
smrti p¯evzal i jeho p¯edn·öky o srovn·vacÌ anatomii a spojoval v nich LAMARC-
KOVY n·zory s CUVIEROV›MI. BLAINVILLE byl sv·rliv˝ ËlovÏk ñ un caractère diffici-
le ñ bystr˝, ale v teoriÌch m·lo origin·lnÌ.II
U souËasnÌk˘ mÏlo CUVIEROVO a LAMARCKOVO soupe¯enÌ oËividnÏ mnohem
menöÌ v˝znam, neû jak˝ se mu pozdÏji p¯ipisoval; zd· se, ûe nap¯. v NÏmecku
o nÏm v˘bec nevÏdÏli, zatÌmco spor s GEOFFROYEM budil vöeobecnou pozornost.
PozdÏji byly omylem zamÏnÏny osoby a mluvÌ se o sporu s LAMARCKEM.
NenÌ pochyb, ûe z velkÈ Ë·sti LAMARCKA v oËÌch pozdÏjöÌho svÏta povznesly
demokratickÈ principy. JeötÏ dnes hrajÌ i ve vÏdÏ roli argumenty o ÑneöùastnÈmì
I
BAER 1897; V tomto spise od mladöÌho souËasnÌka CUVIEROVA, odbornÌka, kter˝ byl vzd·len od
francouzsk˝ch politick˝ch t¯enic, jsou uvedeny r˘znÈ zajÌmavÈ jednotlivosti, z nichû nÏkterÈ
jsem pouûil v textu. Mimo jinÈ se tam tvrdÌ, ûe CUVIER nebyl KIELMEYEROV›M û·kem, jak se tvrdÌ
v NÏmecku (BAER 1897; 46). Dob¯e je vystiûen CUVIERŸV v˝znam pro paleontologii a mnoho se
pÌöe o tehdejöÌch osobnostech. OstatnÏ st·lo by za to podrobnÏji studovat tehdejöÌ p¯ÌrodovÏdec-
kÈ pomÏry v Pa¯Ìûi. Snad by se naöly nÏjakÈ analogie s politickou ËinnostÌ GOETHOVOU.
II
O BLAINVILLOVI srv. zmÌnÏn˝ BAERŸV spis a BLAINVILLOVU biografii v jeho Osteografii. Z tÈ lze
snadno vyËÌst, ûe ûivotopisec, aËkoli by r·d byl na BLAINVILLOVÃ stranÏ, neuvedl proti CUVIERO-
VI nic a tam, kde chce BLAINVILLOVI ˙toky vysvÏtlit, p¯ich·zÌ do rozpak˘.
35
LAMARCKOVI, kter˝ Ñosleplì, byl Ñchud˝ì, Ñzneuznan˝ì, a o Ñbaronuì CUVIERO-

VI, kter˝ svÈho protivnÌka ÑutlaËovalì, atd. atd.
LAMARCKOVY n·zory nenach·zely p¯ÌzeÚ ani u ostatnÌch odbornÌk˘ tÈ doby.
GEOFFROY ch·pal evoluci jinak neû LAMARCK a jeho syn I. GEOFFROY öel sice s LA-
I
MARCKEM, ale ot·zky se pouze dotkl (1841, 45), stejnÏ tak fyziolog H. DUTROCHET
II
(1837, II, 172). Trochu vÌce se ot·zkou zab˝val zoolog BORY DE ST. VINCENT
(LAMARCKŸV û·k) a souhlasil s LAMARCKEM. BLAINVILLE vyn·öel sice LAMARCKA
proti CUVIEROVI, avöak jeho teorii zavrhl. Od nÏho pravdÏpodobnÏ p¯evzal svÈ
v˝klady A. COMTE (1836, III), kter˝ chodil na jeho p¯edn·öky.III V odstavci o kla-
sifikaci pÌöe o ÑpamÏtihodnÈm sporu mezi CUVIEREM a LAMARCKEMìIV a vidÌme,
ûe by se r·d p¯idal k LAMARCKOVI, nenalÈz· vöak odvahu. Dlouho ot·zku vykl·-
d· a nakonec LAMARCKA zavrhuje; pr˝ ho zavrhli skoro vöichni odbornÌci a je to-
ho mnoho, co lze proti nÏmu uvÈst.
JinÌ reagovali podobnÏ. V OKENOVÃ Ëasopisu ÑIsisì (I, 1817, 1419)V nÏkdo, nej-
spÌö s·m OKEN, referuje o jeho teorii, uv·dÌ ji bez pozn·mek a vyt˝k· LAMARCKO-
VI jen Ñvelkou mnohomluvnostì. Naturfilosof J. SPIX (1811, 7) p¯Ìmo zamÌt·
n·zor, ûe druh, rod atd. nejsou d·ny p¯Ìrodou, LAMARCKA vöak nejmenuje; natur-
filosofovÈ se v˘bec ot·zkou dÏjinnÈho v˝voje nezab˝vali. Ale ani materialisty
tato ot·zka zpoË·tku nenadchla: C. VOGT (1851, I, 20) LAMARCKA potÌr·, ostatnÌ si
ho nevöÌmajÌ. V Anglii se LAMARCKEM podrobnÏji zab˝val LYELL ve svÈ Geologii
(1830, I), ale zamÌtl ho. TakÈ WHEWELL (1846; podle ROMANES 1892ñ93) potÌr· jeho
n·zory a ve sv˝ch DÏjin·ch induktivnÌch vÏd (1837) zn· LAMARCKA jenom jako
systematika. NejpodrobnÏji LAMARCKA vyvracel AmeriËan L. AGASSIZ (1859), avöak
to uû v dobÏ, kdy mÏl vystoupit DARWIN a n·lada se zmÏnila.
LAMARCKOVY teorie se pravdÏpodobnÏ hodnÏ Ëetly, jak uû obvykle vöeobecnÈ
˙vahy budÌ ûiv˝ z·jem. BAER (1886, I, 38) roku 1833 pÌöe, ûe mezi staröÌmi p¯Ìro-
I
O vztahu obou GEOFFROYŸ a BORY ST. VINCENTA k LAMARCKOVI srv. tÈû QUATREFAGES 1870.
II
»l·nek konËÌ tÌm, ûe Ñst·lost forem, kterou pozorujeme u organizovan˝ch bytostÌ, vypl˝v·
z p¯ÌËin, kterÈ tuto formu urËujÌ. Tyto p¯ÌËiny sice nejsou nemÏnnÈ, ale v nejvÏtöÌm poËtu p¯Ìpa-
d˘ û·dnou zmÏnu nepozorujemeì. ZmÏnÌ-li se vöak tyto p¯ÌËiny, n·sleduje i zmÏna formy orga-
nismu.
III
PÌöe, ûe LAMARCK m· lepöÌ p¯edstavu o pravÈ organickÈ hierarchii neû CUVIER, neboù postup-
n˝ pokrok zvÌ¯ecÌho organismu, kter˝ je pro n·s dnes jen pohodlnou myölenkou, kter· zkracu-
je v˝klad a zjednoduöuje myölenÌ, by se pak musel st·t skuteËn˝m p¯ÌrodnÌm z·konem. HlavnÌ
ot·zkou ovöem je, pokraËuje COMTE, zda druhy majÌ pevnÈ hranice nebo ne; LAMARCK pr˝ uv·-
dÏl dobrÈ, ale neexaktnÌ z·sady, p¯izp˘sobenÌ a dÏdiËnost.
IV
COMTE 1836, 388; Zd· se, ûe zde doölo poprvÈ k z·mÏnÏ jmen a skuteËn˝ spor mezi CUVIEREM
a GEOFFROYEM se tak postupnÏ promÏnil ve vykonstruovan˝ sv·r CUVIER ñ LAMARCK.
V
Pozn. vyd.: ZpoË·tku jsme jako edito¯i nelehko nesli to, co jsme v p¯ÌpadÏ Isis povaûovali za
velmi nepo¯·dnÈ R¡DLOVO citov·nÌ. Aû kdyû jsme si Ëasopis opat¯ili, pochopili jsme p¯ÌËinu.
RoËnÌk 1817 m· 197 seöit˘ a 12 tabulÌ pr˘bÏûnÏ ËÌslovan˝ch. »l·nky p¯ech·zejÌ plynule z jedno-
ho seöitu do druhÈho, aniû by u pokraËov·nÌ st·la informace, o jak˝ text jde a kde zaËÌn·. OKEN
s·m nenÌ nikde podeps·n, takûe pokud jej R¡DL uv·dÌ jako autora, jde z¯ejmÏ o vöeobecnÏ zn·-
mou skuteËnost. Proto ani nelze tyto p¯ÌspÏvky ¯·dnÏ citovat v seznamu literatury.
36
LAMARCK A CUVIER
dovÏdci bylo m·lo tÏch, kte¯Ì by nebyli Ëetli Philosophie zoologique. Myölenku
vöak nepovaûovali za dost exaktnÌ: vöichni byli p¯Ìliö zaujati morfologiÌ, a tepr-
ve kdyû ta se p¯eûila, p¯iölo se na chuù v˝vojov˝m ot·zk·m. Teprve kdyû ztrati-
ly p¯itaûlivost ot·zky po vztazÌch vÏcÌ v prostoru, uplatnil se z·jem o jejich vznik
a p¯etv·¯enÌ v Ëase.
Pro dÏjepisce je LAMARCK neobyËejnou osobnostÌ. Jeho teorie obsahovala
pozoruhodnÈ myölenky o souvislosti forem skrze rodokmen, rozliöovala mezi
stavbou organismu a jeho adaptacemi a zab˝vala se vlivem v˘le na organismus.
NejsamostatnÏjöÌ myslitelÈ jako NƒGELI, COPE, EIMER se pozdÏji zab˝vali podob-
n˝mi ot·zkami. V˝znam m· koneËnÏ i to, ûe dnes se mnozÌ naz˝vajÌ lamarckov-
ci, i kdyû jejich uËenÌ m· jinak vöechny znaky pokleslÈho darwinismu.
ProË LAMARCK tehdy neprorazil? Uv·dÏjÌ se dva hlavnÌ d˘vody: n·lada doby
a CUVIERŸV vliv. DruhÈ tvrzenÌ je kaûdop·dnÏ nespr·vnÈ ñ nenÌ moûnÈ, aby vliv
jednÈ osobnosti mohl udusit celÈ duchovnÌ hnutÌ, zvl·ötÏ ne vliv osobnosti, kter·
mÏla tolik nep¯·tel jako CUVIER. ProË CUVIER neutlaËil takÈ svÈho protivnÌka
GEOFFROYE? Ale ani n·ladu doby nepovaûuji za dostateËnÈ vysvÏtlenÌ LAMARC-
KOVA ne˙spÏchu, neboù jeho teorie byla pr·vÏ tak pokraËov·nÌm LEIBNIZOVY filo-
sofie a pojedn·nÌ BONNETOV›CH a BUFFONOV›CH jako n·zory CUVIEROVY, jen ch·-
pala jinak plynulÈ odstupÚov·nÌ bytostÌ. Dnes je zvykem p¯ipisovat ÑdobÏì jak
sÌlu, tak nemohoucnost jednotlivce, p¯irozenÏjöÌ by vöak bylo vykl·dat ne˙spÏch
uËenÌ z jeho p˘vodce samÈho.
V LAMARCKOVÃ ûivotÏ bylo jistÏ mnoho tragickÈho, coû se velk˝m muû˘m
Ëasto st·v·. éivotnÌ nouze, zneuzn·nÌ ofici·lnÌ vÏdou, LAVOISIEREM a CUVIEREM,
opuötÏnost a smrt v zapomenutÌ ñ to vöe v souvislosti s jeho ide·lnÌm ˙silÌm
v·ûnÏ promlouv· k srdci. Nebylo to poprvÈ ani naposled, ûe lidsk· omezenost
ubila myölenku, a stÌûnosti na to by byly zbyteËnÈ. Nep¯ÌznivÈ prost¯edÌ vöak
nezbavuje LAMARCKA viny, ûe byl svÈ teorii m·lo odd·n, ûe nebyl pro svou vlast-
nÌ myölenku dost silnÏ zanÌcen.
Pravda m· v sobÏ ˙ûasnou moc. éivot lidÌ, kte¯Ì p¯inesli novÈ velkÈ pozn·nÌ,
je nÏËÌm tak neobyËejn˝m, ûe byli v kaûdÈ dobÏ povaûov·ni za nÏco zcela mimo-
¯·dnÈho, boûskÈho a prorockÈho. U vöech velk˝ch objevitel˘ vidÌme, jak nejd¯Ìv
n·sledujÌ starou vÌru a snaûÌ se jÌ p¯izp˘sobit sv˘j ûivot. Pak tu a tam z jejich slov
proz·¯Ì novÈ svÏtlo, najednou vzplane nov· myölenka a oni opustÌ svÈ okolÌ, aby
v samotÏ p¯eformovali svÈ n·zory podle novÈho svÏtla. KoneËnÏ vystoupÌ jako
zcela novÌ lidÈ a û·rem novÈ vÌry zaûehnou kaûdou duöi, kter· se jim p¯iblÌûÌ;
jejich ûivot pro nÏ d·l nenÌ niËÌm jin˝m neû vÌtÏzn˝m taûenÌm za d˘kazem prav-
dy jejich uËenÌ. St·v· se, ûe svÏt je odmÌtne, nech· je str·dat v nouzi a opovrûenÌ.
Ale oni u vÏdomÌ svÈ pravdy pracujÌ na nÌ d·l a volajÌ nadch·zejÌcÌ staletÌ za
svÏdky svÈho lepöÌho pozn·nÌ. Co je pro nÏ lidsk· tupost, str·d·nÌ, smrt, pro nÏ,
kte¯Ì se uû za ûivota dovedli povznÈst k vÏËnÈ pravdÏ?
Snad se namÌtne, ûe tuto hrdou mÌru nelze pouûÌt na LAMARCKA. Avöak musÌ
se od nÏj û·dat to m·lo ñ kterÈ je vöÌm: aby vÏ¯il s·m v sebe, aby cÌtil, ûe jeho
37
myölenka je nÏco kr·snÈho, co tu jeötÏ nebylo, a aby tuto vÌru posÌlil Ëiny. To vöak
LAMARCK neuËinil. Teoretizoval od roku 1794, kolem roku 1800 p¯iöel na myölen-
ku evoluce, n·sledujÌcÌho roku o nÌ poprvÈ psal a od tÈ doby vydal mnoho bio-
logick˝ch spis˘ (poslednÌ teoretickÈ dÌlo je z roku 1820). Dvacet let v nÏm evo-
luËnÌ myölenka ûila, a bÏhem tÏchto dlouh˝ch dvaceti let pro ni neuËinil nic neû
to, ûe se o nÌ vyslovoval v ˙vodech ke sv˝m systematick˝m knih·m a v samo-
statn˝ch broûur·ch. é·dnÈ prohlubov·nÌ n·zor˘: v jeho staröÌch spisech nena-
jdeme stopy ani n·znaky tÈto teorie, nenÌ u nÏj kolÌs·nÌ, b·d·nÌ, ˙silÌ o d˘kazy.
Po dvacet let na sv˝ch n·zorech nic nevylepöil, nic nezdokonalil ani neudÏlal
û·dn˝ pokus je dok·zat. Nehledal potvrzenÌ svÈ myölenky u staröÌch autor˘ ani
jÌ nehledal p¯·tele mezi souËasnÌky, nespojoval ji organicky s myölenÌm svÈ
doby. Ne, LAMARCK svÈ teorii nevÏ¯il.8
NenÌ divu, ûe myölenka evoluce tehdy nebyla uzn·na; avöak je zvl·ötnÌ, ûe
aËkoli vyrostla jako dÌtÏ bez mate¯skÈ l·sky, p¯ece naöla takovÈ, kdo se o ni sta-
rali. To je dostateËn˝ d˘kaz, ûe evoluËnÌ myölenka obsahuje mnoho pravdivÈho
a ûe tomu, kdo se jÌ odd· celou duöÌ, zp˘sobÌ plno radosti.I
I
Literatura: LAMARCKOVY spisy jsou podrobnÏ uvedeny v 1. dÌle tÏchto DÏjin. (»esk˝ p¯eklad
vybran˝ch kapitol ZoologickÈ filosofie lze nalÈzt na www.natur.cuni.cz/markos. ñ Pozn. vyd.)
38
3. kapitola
Idealistick· morfologie
N·zor˘ o podstatÏ ûivota je mnoho. Kaûd˝ se snaûÌ uchopit ûivot v celÈ jeho öÌ¯i,
ale aù ho chytÌme za ten Ëi onen konec, vûdy se uk·ûe sto jin˝ch, kterÈ n·m unik-
nou. Zde je sloûitÈ tÏlo plnÈ org·n˘ sloûen˝ch zase z menöÌch org·n˘ atd. a kon-
ce tomu nevidÌme; tam jsou tÏlesnÈ funkce, d˝ch·nÌ, vyûivov·nÌ, pohyb, kaûd·
je zase snad do nekoneËna sloûena z funkcÌ; jsou duöevnÌ jevy, zrovna tak nedo-
zÌrnÏ öirokÈ a hlubokÈ, jsou promÏny tÏla a funkcÌ. V˘bec v˝voj a cel˝ ûivot m·
p¯ÌËinu a ˙Ëel, a my nezn·me ani poË·tek, ani konec. Ide·lem vÏdy by bylo ucho-
pit ûivot jednÌm slovem tak, aby to slovo obsahovalo vöechno: aby vypovÌdalo
vöe o tÏle, o funkcÌch, o duöi, o v˝voji, o vöem, co je na ûivotÏ zvl·ötnÌho. Jako lze
z definice kruhu odvodit vöechny jeho vlastnosti, tak bychom obs·hli definicÌ
ûivota celou jeho plnost.
PoË·tek 19. stoletÌ ûil v p¯edstavÏ, ûe ûivot pochopÌme do nejvÏtöÌ hloubky stu-
diem stavby tÏla. Zvl·ötÏ CUVIER, GEOFFROY a DE CANDOLLE sv˝mi teoriemi ûivili
tuto filosofii, z nÌû vznikl smÏr tzv. idealistickÈ morfologie. N·zev Ñidealistick·ì
dostala vöak aû pozdÏji kv˘li odliöenÌ od evolucionistickÈ anatomie HAECKELOVY.
Byla to jak·si krystalografie ûiv˝ch tÏl: jako se v krystalografii tvarovÈ vlastnosti
krystalu p¯ev·dÏjÌ na schÈma, na myölenÈ osy a roviny symetrie, tak si morfologie
kladla za ˙kol nalÈzt schÈma pro kaûd˝ druh, rod atd. A protoûe schÈma nalÈz·-
me pomocÌ srovn·v·nÌ (mÏ¯enÌ), sledovala tato vÏda srovn·vacÌ metodu, byla to
Ñsrovn·vacÌ anatomieì. Slovo Ñpl·nì bylo ve vöech ˙stech: CUVIER vÏ¯il, ûe ve svÏ-
tÏ zvÌ¯at nalezl Ëty¯i pl·ny, GEOFFROY vÏ¯il v jedin˝, GOETHE hledal jednotn˝ pl·n
rostlin, ide·lnÌ prvorostlinu,I DE CANDOLLE na uËenÌ o Ñsymetriiì zaloûil sv˘j sys-
tÈm rostlin, OWEN v Anglii konstruoval schÈma savce (naz˝val jej Ñarchetypì),9
AGASSIZ pÌöe o BoûÌm pl·nu, kter˝ se ztÏlesÚuje ve stavbÏ zvÌ¯at, a zvl·ötÏ nÏmeËtÌ
naturfilosofovÈ se ztr·celi ve v˝kladech o myölenk·ch, kterÈ k nim promlouvaly
z tÏlesnÈ organizace zvÌ¯at a rostlin. Tehdy vzniklo uËenÌ o jednotnÈ stavbÏ ˙stnÌch
org·n˘ hmyzu (J. C. SAVIGNY 1816) nebo obratlov· teorie lebky, podle kterÈ obrat-
le a lebka jsou tÈhoû z·kladnÌho pl·nu (GOETHE 1790,10 OKEN 1806, DUM…RIL 1824,II
SPIX 1825 aj.). Jsou to uËenÌ, kter· aspoÚ v principu platÌ jeötÏ dnes.11
I
GOETHE ovöem hledal stejnÏ tak i jednotn˝ pl·n, typus, ûivoËich˘.
II
Tuto citaci se nepoda¯ilo dohledat. (Pozn. vyd.)
39
Srovn·v·nÌ krystal˘ s organismy bylo tehdy velmi oblÌbenÈ. PYRAME DE CAN-

DOLLE (1804), nejbyst¯ejöÌ hlava z botanick˝ch morfolog˘, dokazoval, ûe botanik
musÌ p·trat po symetrii rostlinnÈho tÏla stejnÏ jako krystalograf po symetrii krys-
tal˘. Zoolog L. R‹TIMEYER, rovnÏû äv˝car, psal podobn· pojedn·nÌ. ÑDÏjiny ûivo-
Ëiön˝ch forem,ì mÌnÌ, ÑukazujÌ jist˝ druh sp¯ÌznÏnosti potud, ûe vstupujÌ do ûi-
vota v ¯adÏ podle svÈ dokonalosti. NevykazujÌ ovöem û·dnÈ p¯ÌmÈ pokrevnÌ
p¯ÌbuzenstvÌ, jak se vÏ¯ilo dÌky öpatnÏ pochopen˝m v˝sledk˘m zkoum·nÌ v˝vo-
jov˝ch dÏjin. P¯Ìbuznost forem se pouze podob· tÈ, jÌû jsou podle jiû uûitÈho
obrazu spojeny r˘znÈ ¯ady krystal˘ jednoho krystalovÈho systÈmu, je to morfo-
logick· p¯Ìbuznost, kter· se opÌr· o r˘znÈ uûitÌ rovnocenn˝ch element˘.ì (R‹TI-
MEYER 1856, I, 58)
JinÌ zase, jako nÏmeck˝ zoolog a paleontolog H. G. BRONN, hledali ve stavbÏ
organism˘ pravidla geometrick·. BRONN (1858) zaËÌn· vesmÌrem, jehoû svÏty jsou
pr˝ ovl·d·ny kulovitou formou, d·le uv·dÌ z·kony symetrie krystalizovan˝ch
tÏles, p¯ech·zÌ k rostlin·m, kterÈ lze ˙dajnÏ p¯evÈst na formu vejËitou (ooid), neboù
majÌ dva pÛly, ko¯en a vrchol, a kolmo k hlavnÌ ose rozkl·dajÌ vÏtve. U zvÌ¯at je
diferenciace forem pokroËilejöÌ. Ta nejniûöÌ pevnou formu nemajÌ (amorphozoa),
vyööÌ jsou paprskovit·, nejvyööÌ ÑhemisfenoidnÌì (tzn. vpravo a vlevo stejn·, avöak
vp¯edu a vzadu, naho¯e a dole nestejn·). Ve Francii uËil H. DUTROCHET (1819), ûe
nejjednoduööÌ rostliny (buÚky) majÌ kulovitou formu, vyööÌ, s ko¯enem a vrcho-
lem, jsou bipol·rnÌ, s pr˘¯ezem buÔ kruhov˝m (jednodÏloûnÈ) nebo paprskovi-
t˝m (dvoudÏloûnÈ). NiûöÌ formy zvÌ¯at jsou takÈ ovl·d·ny kruhem, vyööÌ polari-
tou. Zd· se, ûe nejd·l zavedl geometrickÈ pojetÌ organickÈ p¯Ìrody zn·m˝
nÏmeck˝ botanik NEES V. ESENBECK: jeho Vöeobecn· nauka o p¯ÌrodnÌch form·ch (1852)
je cel· vÏnov·na p¯ev·dÏnÌ organick˝ch, zvl·ötÏ rostlinn˝ch tvar˘ na z·kladnÌ
geometrick· schÈmata. DÌlo zaËÌn· bodem, pokraËuje k linii, k ploöe, k prostoro-
v˝m ˙tvar˘m, kterÈ nejpodivnÏjöÌm zp˘sobem vyhled·v· mezi rostlinami.
3.1. Spir·lnÌ teorie

UvedenÈ v˝klady byly p¯Ìliö vöeobecnÈ; nÏkdy vöak geometrick· anal˝za dospÏ-
la do vÏtöÌch podrobnostÌ. Tak se uû dlouho pozorovalo, ûe u mnoh˝ch rostlin
vyr˘stajÌ listy na stonku ve spir·le; toto analyzovat bylo vdÏËnou ˙lohou pro
idealistickou morfologii. CH. BONNET, naturfilosof 18. stoletÌ, popsal spir·lu
prvnÌ. GOETHA rovnÏû toto pozorov·nÌ upoutalo a obr·til na nÏ vöeobecnÏjöÌ po-
zornost. V Ël·nku O spir·lnÌ tendenci vegetace ukazuje,I ûe cel· rostlina sleduje ve
svÈm r˘stu zË·sti vertik·lnÌ, zË·sti spir·lovitou tendenci. Vertik·lnÌ tendence se
I
Jde o nÏkolik rozpracovan˝ch studiÌ a pozn·mek s n·zvy ‹ber die Spiraltendenz a Allgemeine
Spiraltendenz der Vegetation nalezen˝ch v poz˘stalosti a za¯azen˝ch do GOETHE 1964-1994, I 10,
343-365. (Pozn. vyd.)
40
IDEALISTICK¡ MORFOLOGIE
projevuje rychl˝m p¯Ìm˝m r˘stem, spiralitu vidÌme jak v mal˝ch rostlinn˝ch Ë·s-
teËk·ch ve spir·lnÌch cÈv·ch, tak ve stavbÏ celÈho tÏla ve spir·lnÌm postavenÌ list˘,
nÏkdy i v uspo¯·d·nÌ Ë·stÌ kvÏtu, jindy v ovÌjenÌ lodyhy kolem pevnÈ opory.
BotanikovÈ KARL B. SCHIMPER (1803ñ1867) a A. BRAUN pojali tuto myölenku
konkrÈtnÏji; chtÏli dok·zat, ûe vöechny rostliny rostou ve spir·le, a proto pr˝
i listy, kterÈ jsou jen v˝sledkem zesÌlenÈho mÌstnÌho r˘stu, jsou uspo¯·d·ny spi-
r·lnÏ. Listovou spir·lu na lodyze lze analyzovat, spojÌme-li vöechny listy na rost-
linnÈm stonku Ëarou tak, ûe postupujeme od nejniûöÌho listu k nejblÌûe vyööÌmu.
NakreslÌme tak na lodyze spir·lu, a kdyû podÈl nÌ jdeme od jednoho listu ke dru-
hÈmu, dostaneme se po 1, 2, 3 Ëi 5 otoËk·ch k listu, kter˝ stojÌ p¯esnÏ nad listem,
od nÏhoû jsme vyöli. Cestou v tÏchto otoËk·ch najdeme v prvnÌm p¯ÌpadÏ 2, ve
druhÈm 3, ve t¯etÌm 5 a ve ËtvrtÈm 8 list˘. Vezmeme-li za Ëitatele poËet otoËek od
jednoho listu k nejblÌûe vyööÌmu a za jmenovatele poËet list˘ v tÏchto otoËk·ch,
obdrûÌme pro postavenÌ list˘ zlomky 1/2, 1/3, 2/5, 3/8, 5/13, 8/21 atd. Tyto
zlomky se dajÌ zjistit nejen mÏ¯enÌm postavenÌ list˘, n˝brû souvisejÌ spolu i tak,
ûe souËet Ëitatel˘ dvou po sobÏ jdoucÌch zlomk˘ d·v· Ëitatele zlomku n·sledu-
jÌcÌho, a totÈû u jmenovatel˘. Matematicky vyj·d¯eno, zlomky konvergujÌ
k nekoneËnÈmu zlomku:
1
2+1
1+1
1 + ...
ZjiötÏnÌm, ûe postavenÌ list˘ na stonku lze vyj·d¯it matematicky, podali
SCHIMPER a BRAUN klasick˝ doklad pro pl·novitost ve stavbÏ rostliny, doklad,
kter˝ mÏl velk˝ vliv na myölenÌ tÈ doby. Estetik ZEISING dokonce vyvozoval, ûe
jejich matematick· formule je jen speci·lnÌm p¯Ìpadem zlatÈho ¯ezu (velmi d˘leûi-
tÈho pojmu v dÏjin·ch estetiky) a ûe tedy rostlinnÈ tÏlo je stejnÏ jako vöechny umÏ-
leckÈ formy budov·no podle estetick˝ch z·kon˘. Avöak spir·lnÌ teorie se nedala
provÈst d˘slednÏ; jen oklikami se jÌ dalo uûÌt na takzvanÈ vst¯ÌcnÈ a p¯eslenitÈ listy.
Proti n·mitk·m, plynoucÌm z tÏchto tÏûkostÌ, ji br·nili ALEX. BRAUN a brat¯i L. a A.
BRAVAISOVI. Avöak v öedes·t˝ch letech spir·lnÌ teorie ztratila na v·ûnosti; vyt˝kalo
se jÌ, ûe uchopuje pouze formu hotovÈ rostliny a nebere ohled na jejÌ embryon·lnÌ
v˝voj, a zvl·ötÏ to, ûe rostlinnou formu pouze popisuje a neud·v· jejÌ mechanickÈ
p¯ÌËiny. V roce 1868 se ji W. HOFMEISTER pokusil od z·kladu nahradit mechanick˝m
v˝kladem; pozdÏji (1878) S. SCHWENDENER dovedl tento v˝klad do d˘sledk˘.I Ale
lÌËenÌ tohoto obratu uû p¯esahuje morfologickÈ obdobÌ.II
I
Literatura: PodrobnÈ vysvÏtlenÌ spir·lnÌ teorie viz v J. SACHS 1875, 175; GOEBEL 1898a, I, 61,
a v uËebnicÌch botaniky. DÏjiny teorie u G‹NTHER 1878ñ79.
II
TÏmto geometrizujÌcÌm tendencÌm vÈvodila ve 20. stoletÌ kniha DíARCY THOMPSONA ([1917],
1995); viz tÈû PRUSINKIEWICZ & LINDENMEYER (1990). (Pozn. vyd.)
41
3.2. UËenÌ o metamorfÛze

Slovo ÑmetamorfÛzaì znamen· ÑpromÏnu formyì. Je zn·mo, jak OVIDIUS tÌmto
jmÈnem nazval r˘znÈ promÏny lidÌ a boh˘ ve zvÌ¯ata, rostliny a kameny, o nichû
vypr·vÏla ¯eck· a ¯Ìmsk· mytologie. Avöak slovo mÏlo uû d¯Ìve hluböÌ, filosofick˝
smysl; ARISTOTEL…S totiû rozliöoval nÏkolik druh˘ v˝voje a jeden z nich nazval
metamorfÛzou. Odtud slovo p¯eölo do novÈ embryologie. Kdyû se vöak zaËalo zno-
vu uûÌvat, byla aristotelsk· rozliöov·nÌ r˘zn˝ch druh˘ promÏn zapomenuta a vÏ¯i-
lo se, ûe na svÏtÏ nevznik· nic novÈho, ûe vöe je tu uû od poË·tku. V tomto smyslu
ch·pal slovo metamorfÛza zvl·ötÏ J. SWAMMERDAM (1637ñ1680), kdyû vysvÏtloval,
ûe mot˝l (a stejnÏ tak i ostatnÌ hmyz) se vyvÌjÌ metamorfÛzou: myslel tÌm, ûe uû ve
vajÌËku, v housence, v kukle je uzav¯en hotov˝ mot˝l; v˝voj znamen· pouze r˘st
individua od vajÌËka do dospÏlosti, nikoli vöak vznik nov˝ch a nov˝ch org·n˘.
LINN… uûil tohoto uËenÌ takÈ na rostliny. KvÏt se tedy vytv·¯Ì z rostliny jako
mot˝l ze svÈ kukly: kalich je promÏnÏnou k˘rou, koruna promÏnÏn˝m l˝kem,
praönÌky a pestÌk vznikly promÏnou d¯enÏ. Podle LINN…OVA n·zoru tedy kvÏt nenÌ
nov˝m, specifick˝m org·nem rostliny, n˝brû pouze opakuje uû p¯ÌtomnÈ souË·sti.
GOETHOVI se myölenka metamorfÛzy lÌbila, avöak zp˘sob, jak ji ch·pal LINN…,
nepovaûoval za spr·vn˝. Povöiml si oËividnÈ podobnosti mezi listov˝mi ˙tvary:
lupeny, kaliönÌmi a korunnÌmi lÌstky, praönÌky a pestÌky, a sv˝m uËenÌm o meta-
morfÛze (1790) tuto podobnost vysvÏtloval. Ukazoval, ûe dÏlohy jsou prvnÌmi
listy, kterÈ vznikajÌ na klÌËÌcÌ rostlinÏ, a jsou hruböÌ neû listy pozdÏjöÌ, protoûe
obsahujÌ jeötÏ nedostateËnÏ str·venou potravu.12 Potom rostou vlastnÌ listy, sta-
vÏnÈ podle tÈhoû z·kladnÌho pl·nu jako dÏlohy; protoûe jsou vöak vyûivov·ny
jemnÏjöÌ potravou, rostou vÌce do öÌ¯ky a v˘bec nab˝vajÌ jemnÏji propracovanÈ
formy. TakÈ kaliönÌ a korunnÌ listy, praönÌky, medovÈ jamky, blizna s ËnÏlkou a plod
vznikajÌ ze stejnÈho z·kladnÌho org·nu, ale jsou neust·le jemnÏjöÌ a jemnÏjöÌ, pro-
toûe dost·vajÌ st·le propracovanÏjöÌ potravu. GOETHE shled·v·, sleduje v˝voj rost-
liny krok za krokem, ûe rostlina p¯etv·¯enÌm jedinÈho druhu org·nu rozvÌjÌ vöech-
nu svou rozmanitost forem. SÌly, kterÈ vyvol·vajÌ promÏny rostlinn˝ch org·n˘,
jsou rostlinnÈ öù·vy, svÏtlo a vzduch, to vöe pod¯Ìzeno z·konu periodickÈho roz-
pÌn·nÌ a stahov·nÌ, kter˝ lze post¯ehnout v p¯echodu od uûöÌch dÏloh k öiröÌm
list˘m, opÏt k uûöÌm kaliönÌm list˘m a rozöÌ¯en˝m korunnÌm list˘m, po nichû n·-
sledujÌ tenkÈ praönÌky a tenk· ËnÏlka, zatÌmco plod je opÏt rozöÌ¯en.
SouËasnÌci p¯ijali GOETHOVU teorii chladnÏ. Nakladatel v·hal, zda ji v˘bec vy-
dat, a ani odbornÌci nemÏli chuù v nÌ pozdravit nov˝ objev. UmÏli oceÚovat pr·vÏ
jen exaktnÌ vÏdu, a v onÈ dobÏ za takovou platila herb·¯ov· botanika. Pozvolna
vöak p¯Ìvrûenc˘ p¯ib˝valo (st·lo by za to prozkoumat, zda öÌ¯enÌ teorie podpo-
rovaly vÏdeckÈ nebo spÌöe psychologickÈ motivy ). Ve 30. a 40. letech 19. stoletÌ
se GOETHOVA metamorfÛza stala nejhluböÌm naturfilosofick˝m pojmem. Tak jako
se dneönÌmu p¯ÌrodovÏdci p¯Ìroda odhaluje ve znamenÌ evoluce, tehdy slovo
metamorfÛza platilo za k·men mudrc˘, jÌmû se ¯eöily vöechny problÈmy svÏta.
42
O GOETHOVÃ vÏdÏ bylo mnoho naps·no, byla chv·lena, hanÏna, kritizov·na

a celkem se dala cestou vöech filosofiÌ: zprvu byla zneuzn·na, potom vöeobecnÏ
p¯ijata, avöak r˘znÏ ch·p·na, a koneËnÏ zavrûena a zapomenuta. GOETHE ji nepo-
chybnÏ bral stejnÏ v·ûnÏ jako poezii. NemÏl sice û·dnÈ metodickÈ ökolenÌ, zato
mÏl l·sku k vÏdÏ a vrozen˝ d˘vtip, a ty ho dovedly k origin·lnÌmu pojetÌ p¯Ìrody
jako ûivÈho celku, kter˝ v˝vojem naplÚuje sv˘j ûivotnÌ ˙kol. ZatÌmco jinÌ botani-
kovÈ si vöÌmali pouze jednotliv˝ch Ë·stÌ rostliny, kladl d˘raz na to, ûe Ë·sti rostli-
ny jsou jen uchopiteln˝m zn·zornÏnÌm, p¯echodn˝m projevem jedinÏ pravdivÈ-
ho, neust·le pohyblivÈho proudu ûivota, kter˝ nelze uchopit smysly, n˝brû jedinÏ
pochopit rozumem. Z tohoto d˘vodu takÈ nenach·zel zalÌbenÌ v tehdy jeötÏ trado-
vanÈm LEIBNIZOVÃ pojetÌ, podle kterÈho podstata ûivota spoËÌv· v tÏlesnÈ struktu-
¯e, kter· je tu od poË·tku a z˘st·v· nemÏnn·, a hledal naopak podstatu ûivota
v ûivÈm pohybu; forma mu byla jen do zkuöenosti promÌtnut˝m projevem ûivota.
Bylo to kr·snÈ pojetÌ, odvrat od mechanicistickÈho zp˘sobu nazÌr·nÌ a zno-
vuoûivenÌ vÌry v ûivotnÌ sÌlu. GOETHE s·m pozdÏji psal, ûe vitalista C. F. WOLFF
(z druhÈ poloviny 18. stoletÌ) mu byl blÌzk˝ svou epigenetickou teoriÌ v˝voje.
WOLFF, kter˝ uvaûoval o metamorfÛze v tÈûe dobÏ jako GOETHE, odvozoval svÈ
myölenky o ûivotÏ p¯Ìmo od velkÈho vitalisty G. E. STAHLA.
Avöak GOETHOVA teorie nep˘sobila na odbornÌky sv˝m vlastnÌm dynami-
ck˝m j·drem. Jak tomu obvykle b˝v·, kaûd˝ rozumÏl jinÈ jejÌ Ë·sti; pouze jejÌ
vitalistick˝ z·klad se slabÏ uplatnil. Vlivem francouzsk˝ch morfolog˘ rozkvetla
tehdy morfologie i v NÏmecku, a tak byla z uËenÌ o metamorfÛze p¯ijata jen mor-
fologick· Ë·st, myölenka, ûe rostlinnÈ org·ny jsou budov·ny podle jednoho
a tÈhoû pl·nu, pl·nu listu. Avöak dynamick˝ z·klad tohoto uËenÌ, podle kterÈho
rostlina v˝vojem ¯eöÌ sv˘j ûivotnÌ ˙kol, byl buÔ p¯ehlÌûen, nebo prohlaöov·n za
nevÏdeck˝, nebo slouûil jen k ozdobenÌ morfologickÈ teorie dynamicky znÏjÌcÌ
terminologiÌ. Prakticky slovo metamorfÛza ztratilo smysl ÑpromÏnyì, dan˝
GOETHEM, a zÌskalo uûöÌ v˝znam Ñpodobnostiì.
GOETHE s·m ostatnÏ nebyl od takovÈho pojetÌ vzd·len, neboù psal o Ñtenden-
ciì a Ñp˘sobenÌì na mÌstech, kde takov· slova nemajÌ dynamick˝ smysl, n˝brû
lze jim rozumÏt pouze metaforicky. Vöak takÈ v˘bec nestudoval promÏny rostlin,
tendence a sÌly, n˝brû srovn·val Ë·sti rostlin a prvky ûivoËiönÈho tÏla, ËÌmû ovöem
mohl zjistit pouze morfologickÈ podobnosti.
GOETHE pojal nauku o metamorfÛze velmi vöeobecnÏ; chtÏl na nÌ postavit
nejen celou botaniku a zoologii, ale i celou p¯ÌrodnÌ filosofii; veröe
VÏËnÈ jedno to je,
mnoh˝m zp˘sobem se odhaluje.I
I
ÑUnd es ist das ewig Eine / das sich vielfach offenbart.ì ⁄ryvek z drobnÈ b·snÏ, kterou
GOETHE zah·jil t¯etÌ seöit Zur Morphologie. PozdÏji ji pojmenoval Parabase. GOETHE 1964-1994, I 9,
192. (Pozn. vyd.)
43
p¯edstavujÌ z·kladnÌ tÛn nejen jeho uËenÌ o metamorfÛze rostlin, n˝brû i vÏdy
o podobnostech zvÌ¯at a barev. GOETHE totiû mluvil takÈ o metamorfÛze zvÌ¯at,
jÌû rozumÏl jednak promÏnu larvy v hotov˝ hmyz, pak ale takÈ podobnosti mezi
jednotliv˝mi segmenty ûivoËiönÈho tÏla. TakÈ barvy vznikajÌ podle GOETHA pro-
mÏnou ze svÏtla a tmy.
Takto hluboce a öiroce pojat˝ pojem metamorfÛzy se stal z·kladem biologic-
kÈ filosofie v prvnÌ polovinÏ 19. stoletÌ. Vöude, kde se jinak mluvÌ o podobnosti,
psalo se tehdy o metamorfÛz·ch, a protoûe pr·vÏ tehdy srovn·vacÌ anatomie,
kter· zkoum· podobnosti, dos·hla svÈho vrcholu, bylo k tÏmto v˝klad˘m mno-
ho p¯ÌleûitostÌ. MetamorfÛza neovl·dala pouze morfologii, n˝brû i fyziologii a filo-
sofii. J. M‹LLER, zn·m˝ fyziolog a ctitel GOETHŸV, pÌöe nap¯Ìklad o v˝tvorech lid-
skÈ fantazie (cituji z B÷HMER 1872, 100): ÑFantazie, p˘sobÌcÌ podle t˝chû z·kon˘
jako p¯Ìroda, tvo¯ÌcÌ totÈû v jin˝ch spoleËn˝ch vztazÌch, dov·dÌ ûivou metamor-
fÛzu organism˘ k smyslovÈmu n·zoru. SpekulativnÌ duch pozn·v· obrazy a pro-
mÏnu forem; fantazie, urËen· ideou, je Ëinn· podle t˝chû z·kon˘ jako p¯Ìroda,
z·konem jejÌho ûivota je sama metamorfÛza.ì
SCHOPENHAUER vyvÌjel z myölenky metamorfÛzy hmyzu sv˘j pojem metafy-
zickÈ v˘le zp˘sobem, kter˝ nenÌ daleko od pojetÌ GOETHOVA. PÌöe o v˝voji hmy-
zu (SCHOPENHAUER 1877, II, 190): ÑMetafyzick· sÌla, kter· je v z·kladu jevu tako-
vÈho zvÌ¯·tka, je tak slab·, ûe nem˘ûe uskuteËnit r˘znÈ funkce zvÌ¯ecÌho ûivota
najednou, proto je musÌ rozdÏlit, aby postupnÏ vykonala to, co se u v˝öe stojÌcÌch
zvÌ¯at dÏje z·roveÚ.ì13
TakÈ exaktnÌ morfologovÈ o metamorfÛze mnoho p¯em˝öleli. HodnÏ se jÌ vÏ-
novali botanikovÈ P. DE CANDOLLE, NEES V. ESENBECK a AL. BRAUN. Zvl·ötÏ BRAUN
(1805ñ1877) ji rozöÌ¯il na pojetÌ celÈho rostlinnÈho ûivota. RozvÌjÌ teorii takto
(BRAUN 1851): z·kladnÌm jevem ûivÈ p¯Ìrody je omlazov·nÌ, neboù takov˝ je bÏh
ûivota, ûe po ml·dÌ n·sleduje dospÏlost a st·¯Ì, a po nÏm novÈ ml·dÌ. Omlazuje
se celÈ individuum, kdyû plodÌ novÈ potomstvo, omlazuje se rostlina, kdyû
vyh·nÌ novÈ vÏtve, listy, kdyû tvo¯Ì nov· pletiva. Avöak i v jednÈ a tÈûe bytosti se
rozmanitÏ st¯Ìd· ml·dÌ se st·¯Ìm: dÌtÏ m· uû starÈ, umÌrajÌcÌ zuby, kterÈ se omla-
zujÌ nov˝mi, a naopak ve vyvinutÈm stavu vznikajÌ mladÈ zuby (zuby moudros-
ti). TÌmto zp˘sobem vznik· vöude v p¯ÌrodÏ ml·dÌ ze st·¯Ì ñ v˝voj ûivÈ p¯Ìrody
se tedy dÏje omlazov·nÌm. SpoËÌv· buÔ v opakov·nÌ (kdyû se nap¯. na vÏtvi st·le
znovu tvo¯Ì stejn˝ druh list˘), nebo se st·v· pokrokem, kdyû po listech jednoho
druhu n·sledujÌ listy jinÈho druhu, po lupenech kalich, potom koruna atd. Meta-
morfÛza list˘ tedy spoËÌv· na jednÈ stranÏ v opakov·nÌ tÈhoû z·kladnÌho pl·nu
rostliny tvo¯ÌcÌ novÈ org·ny, na druhÈ stranÏ v propracov·v·nÌ, prohlubov·nÌ
tohoto z·kladnÌho pl·nu. Rostlina roste tak¯ÌkajÌc ve t¯ech vln·ch, z nichû prvnÌ
dvÏ jsou opÏt zvlnÏny. PrvnÌ vlna zaËÌn· ˙zk˝mi spodnÌmi listy (öupinami),
dosahuje svÈho vrcholu v zelen˝ch öirok˝ch lupenech, aby opÏt klesla k ˙zk˝m
listen˘m. Pak zaËÌn· druh· vlna, stoupajÌcÌ od uûöÌch kaliönÌch list˘ k öiröÌm
korunnÌm, od nich kles· k tenk˝m praönÌk˘m; t¯etÌ vlnu tvo¯Ì plodolisty.
44
Podle BRAUNA se lze s metamorfÛzami a omlazov·nÌm setkat vöude v ûivÈ

p¯ÌrodÏ. Jako se buÚka omlazuje dÏlenÌm na dvÏ dce¯inÈ buÚky, nebo vÏtev, tvo-
¯Ìc nov˝ postrannÌ v˝honek nebo list vznik· st·le znovu, tak se omlazuje i cel·
rostlina tÌm, ûe tvo¯Ì semena d¯Ìv, neû zanikne, a ze semen povstanou novÈ gene-
race. A jako se listy omlazujÌ dvojÌm zp˘sobem, opakov·nÌm star˝ch forem
a pokrokem k dokonalejöÌm, tak lze v dÏjin·ch ûivÈ p¯Ìrody vytuöit dva pocho-
dy. Za prvÈ opakov·nÌ, kdy individuum tvo¯Ì individua sobÏ podobn·: pozoru-
jeme-li dneönÌ p¯Ìrodu, zd· se n·m, ûe veöker˝ v˝voj spoËÌv· jen v takovÈm opa-
kov·nÌ, neboù zvÌ¯ata a rostliny plodÌ jen potomstvo, kterÈ je jim podobnÈ. Avöak
jako na stromu vznikajÌ stovky a tisÌce podobn˝ch list˘, takûe by ËlovÏk nevÏ¯il,
ûe by tu byl moûn˝ pokrok, a p¯ece se jednou objevÌ kvÏtnÌ lÌstky ñ tak se stane
i s celou p¯Ìrodou. Geologie to dokazuje, neboù v zemsk˝ch vrstv·ch se setk·v·-
me s prvnÌmi poË·tky druh˘, rod˘, dokonce i ¯·d˘ a ËeledÌ (BRAUN 1851, 9)
a vidÌme, jak se z nepatrn˝ch a nediferencovan˝ch poË·tk˘ vyvÌjejÌ v dokonalÈ
typy, rostou poËtem i rozmanitostÌ struktury, aby pozdÏji opÏt zcela nebo skoro
zcela z p¯Ìrody zmizely. To je omlazov·nÌ p¯Ìrody ve velkÈm mÏ¯Ìtku.
MetamorfÛza spojen· s omlazov·nÌm m· pr˝ i duchovnÌ obsah: je jakoby roz-
pomÌn·nÌm p¯Ìrody na minulost; pokrok v omlazov·nÌ pak znamen· zuölechtÏ-
nou vzpomÌnku. Veöker˝ v˝voj, stejnÏ jako je v˝vojem z·kon˘, je i v˝vojem du-
cha. Duch nebyl p¯ÌrodÏ p¯id·n jako nÏco odliönÈho, n˝brû je jejÌ podstatnou
souË·stÌ; vidÌme ho uû na jejÌch nejniûöÌch stupnÌch, st·le v˝raznÏji vöak na vyö-
öÌch. Ve svÈ dokonalosti, jako lidsk˝ duch, je sice nejmladöÌm dÌtÏtem p¯Ìrody,
avöak jako nediferencovan˝ je jejÌ nejstaröÌ vlastnostÌ.
Takto se p¯em˝ölelo o v˝voji jeötÏ osm let p¯ed hlavnÌm dÌlem DARWINOV›M.
Kdyû potom vyölo, skoncovalo nar·z se vöemi v˝klady o pokroku ducha v p¯Ì-
rodÏ a o uskuteËÚov·nÌ pl·n˘. Z metamorfÛzy zbyl jen rudiment.I
I
Literatura: Z modernÌch pracÌ p¯ibliûujÌcÌch uËenÌ o metamorfÛze vzpomenu knihu HANSENOVU
(1907). HANSEN stavÌ GOETHOVU teorii do novÈho svÏtla a dokazuje s velkou d˘kladnostÌ, ûe
GOETHOVY n·zory odpovÌdajÌ tÏm nejmodernÏjöÌm. V mnohÈm ohledu m· jistÏ pravdu a j· jsem
podle toho sv˘j v˝klad GOETHOVY teorie v tomto textu oproti prvnÌmu dÌlu mÈho spisu zmÏnil.
Avöak HANSEN ukazuje jen na svÏtlÈ str·nky GOETHOVY teorie a nedoceÚuje v˝znam jin˝ch bada-
tel˘, zvl·ötÏ LINNA. Za t¯etÌ dokazuje p¯Ìliö mnoho: je pravda, ûe naöe teorie jsou blÌzkÈ GOETHO-
V›M, ale chtÌt dok·zat jejich identiËnost je proh¯eökem proti historickÈ metodÏ. HANSEN zvl·ötÏ
p¯ehlÌûÌ, ûe GOETHE byl vitalistou a morfologem. ZejmÈna vöak k¯ivdÌ ËeskÈmu botanikovi »ELA-
KOVSK…MU, kter˝ svÈho Ëasu psal o GOETHOVÃ nauce o metamorfÛze (»ELAKOVSK› 1884): vyt˝k·
mu leû a vÏdomÈ p¯ekroucenÌ GOETHOV›CH slov. Snad budu mÌt p¯Ìleûitost zab˝vat se HANSENO-
V›M spisem v samostatnÈm Ël·nku; co se t˝k· »ELAKOVSK…HO, nepochybuji, ûe ho k jeho studiÌm
vedly nejËistöÌ motivy a ûe z jeho filosofickÈho stanoviska ñ kterÈ povaûuji za velmi pozoruhod-
nÈ ñ jsou snadno pochopitelnÈ. »ELAKOVSK› totiû stejnÏ jako mnozÌ jinÌ (a jako d¯Ìve i j·) povaûu-
je dynamickou Ë·st GOETHOVA uËenÌ o metamorfÛze pouze za Ñnaturfilosofiiì a jako pozitivnÌ
fakt ch·pe jen morfologicky zjistitelnou podobnost listov˝ch org·n˘. Pak se p¯Ìbuznost mezi
naukou GOETHOVOU a LINN…OVOU zd· mnohem bliûöÌ, neû jak p¯ipouötÌ HANSEN, kter˝ u GOETHA
klade d˘raz na to dynamickÈ. Zde ukazuji, ûe nenÌ p¯ÌpustnÈ vyzdvihovat u GOETHA pouze to
dynamickÈ, ba dokonce ûe fakticky mÏlo u GOETHA p¯evahu morfologickÈ.
45
3.3. Homologie a analogie

BotanikovÈ vynalezli pro podobnosti rostlinn˝ch org·n˘ n·zev metamorfÛza,
zoologovÈ je nazvali homologiemi a analogiemi. Uû CUVIERŸV p¯edch˘dce, fran-
couzsk˝ anatom F. VICQ DíAZYR (1748ñ1794), upozorÚoval na podobnosti, kterÈ
lze pozorovat jednak mezi org·ny r˘zn˝ch zvÌ¯at (nap¯. mezi lidskou rukou a koÚ-
skou nohou) a jednak mezi r˘zn˝mi Ë·stmi jednoho zvÌ¯ete (nap¯. mezi lidskou
rukou a nohou). G. CUVIER rozöÌ¯il tuto myölenku nov˝m uËenÌm: stavba nÏkte-
r˝ch org·n˘ z·visÌ na zp˘sobu ûivota zvÌ¯ete, stavba jin˝ch vöak na vnit¯nÌm uspo-
¯·d·nÌ. Tak ostrÈ zuby a dr·py a lehk· kostra öelmy souvisejÌ z¯ejmÏ s jejÌm zp˘so-
bem ûivota, zatÌmco dvoukopytnatost p¯eûv˝kavc˘ nelze vysvÏtlit ze zp˘sobu,
jÌmû p¯ijÌmajÌ potravu ñ poËet jejich prst˘ musÌ urËovat nÏjakÈ vnit¯nÌ vztahy ve
stavbÏ zvÌ¯ete. CUVIER z˘stal u poukazu na tento rozdÌl a d·le jej neanalyzoval.
TakÈ LAMARCK si tohoto rozdÌlu povöiml, öel vöak d·le. DomnÌval se, ûe dÏjin-
n˝ v˝voj mÏl dvÏ p¯ÌËiny ñ vnit¯nÌ a vnÏjöÌ, p¯iËemû ty vnÏjöÌ spoËÌvajÌ v p¯izp˘-
sobenÌ organismu vnÏjöÌm okolnostem. Tak je stavba rybÌho tÏla d˘sledkem
vnit¯nÌho uspo¯·d·nÌ, zatÌmco stavba velrybÌho tÏla je v˝sledkem p˘sobenÌ okolÌ
(LAMARCK 1815ñ22, I, 287). BLAINVILLE, û·k CUVIERŸV a LAMARCKŸV, tvrdÌ nÏco
podobnÈho (1839), kdyû poûaduje, aby se zvÌ¯ata klasifikovala podle morfologic-
k˝ch vlastnostÌ, ËÌmû se dospÏje k plynule pokraËujÌcÌm ¯ad·m svÏta ûivoËich˘,
p¯eruöen˝ch jen Ñanom·liemiì (to kdyû je zvÌ¯e urËeno pro zcela zvl·ötnÌ zp˘sob
ûivota). Tak vyboËuje netop˝r z ¯ady savc˘, a podobnÏ i (byù ne tak n·padnÏ)
krtek, lenochod, tuleÚ Ëi lÈtajÌcÌ ryby. Anglick˝ naturfilosof W. S. MC LEAY
(1819ñ21) rovnÏû rozliöoval dva druhy podobnosti a dal jim uû zvl·ötnÌ n·zvy.
Podobnost z vnit¯nÌch p¯ÌËin naz˝v· p¯ÌbuznostÌ (affinity), podobnost z vnÏjöÌch
p¯ÌËin analogiÌ (analogy); spojuje vöak toto rozliöov·nÌ s podivn˝mi fantaziemi.
Takto lze sledovat krok za krokem v˝voj myölenky, kterou koneËnÏ jasnÏ
vyslovil anglick˝ anatom R. OWEN (1804ñ1892). OWEN byl vychov·n v n·zorech
francouzsk˝ch morfolog˘ a zamÏ¯il vöechno svÈ ˙silÌ na cÌl odhalit pomocÌ ana-
l˝zy ûivoËiönÈho tÏla jeho pl·n ñ nazval ho archetypem. Srovn·v·nÌm ûivoËiön˝ch
struktur a struktur jednotliv˝ch Ë·stÌ dospÏl k tomuto v˝Ëtu podobnostÌ (OWEN
1843, Glossary):
1. Jsou org·ny, jako mot˝lÌ, netop˝¯Ì, ptaËÌ k¯Ìdla, kterÈ vöechny slouûÌ letu,
ale stavbou se velice liöÌ; takovÈ org·ny podobnÈ pouze dÌky funkci nazvÏ-
me analogick˝mi.I AnalogickÈ jsou takÈ Ëelisti obratlovc˘ a hmyzu, nohy
savc˘ a Ëlenovc˘, ploutve ryb a velryb, oËi ËlovÏka a hmyzu atd.
2. Org·ny, kterÈ majÌ podobnou vnit¯nÌ stavbu (aù uû je jejich funkce podobn·
nebo nepodobn·), nazvÏme homologick˝mi. Homologick· je nap¯. noha Ëlo-
vÏka, konÏ, pt·ka; Ëelisti a konËetiny raka atd.
I
GEOFFROY jeötÏ rozumÏl ÑanalogiÌì kaûd˝ druh podobnosti, tedy i homologii.
46
PodrobnÏjöÌ anal˝za analogiÌ p¯ÌsluöÌ fyziologovi, protoûe vöak doba nebyla

fyziologick˝m zkoum·nÌm p¯Ìzniv·, z˘stal OWEN jen u vöeobecnÈho urËov·nÌ
pojmu analogie. A protoûe pozdÏjöÌ doba v˘bec ztratila smysl pro podobnÈ po-
jmovÈ anal˝zy, nebyl aû do dneönÌho dne pojem analogie analyzov·n podrobnÏ-
ji, aËkoli by jistÏ st·lo za n·mahu klasifikovat ûivoËiönÈ analogie a z tÈto strany
prohloubit naöe znalosti o ûivotÏ.14 OWEN vöak blÌûe prozkoumal pojem homolo-
gie a v jeho r·mci rozliöil
(1) speci·lnÌ homologii, kter· spoËÌv· v podobnosti Ë·stÌ r˘zn˝ch zvÌ¯at (noha
konÏ a pt·ka);
(2) vöeobecnou homologii, kter· znamen· vztah Ë·sti k vöeobecnÈmu typu (tak
je nap¯. lidsk· ruka p¯ednÌ konËetinou savc˘). Nakonec rozliöil jeötÏ
(3) homotypie: Ë·sti, kterÈ opakujÌ stejn˝ pl·n na jedinÈm individuu (nap¯. seg-
menty krouûkovc˘, p¯ednÌ a zadnÌ konËetina obratlovc˘).
OWENOVU klasifikaci struktur·lnÌch podobnostÌ p¯ijali i darwinistÈ. E. HAECKEL
a C. GEGENBAUR ji zabudovali pouze s mal˝mi zmÏnami do svÈ v˝vojovÈ morfo-
logie, aËkoli se pokusili set¯Ìt z·kladnÌ rozdÌl mezi homologiemi a analogiemi.
HAECKEL (1866, 316) dÏlÌ homotypie jeötÏ na homodynamie (homologie Ël·nk˘ po-
dÈl tÏlesnÈ osy) a homonomie (homologie Ë·stÌ leûÌcÌch kolmo k tÏlesnÈ ose, jako
stehno, holeÚ atd.). C. GEGENBAUR (1898) OWENOVY pojmy p¯ejmenoval a jeho kla-
sifikace homologiÌ, jeötÏ dnes Ëasto uûÌvan·, vypad· takto:
1. VöeobecnÈ OWENOVY homologie se dÏlÌ na homotypie (homologie pravÈ a levÈ
strany tÏla), homodynamie (jako u HAECKELA) a homonomie (jako u HAECKELA).
2. Speci·lnÌ OWENOVY homologie jsou ˙plnÈ, jako homologie kostÌ p¯ednÌ konËe-
tiny u vyööÌch obratlovc˘; ne˙plnÈ, jako homologie srdce obratlovc˘, v nÏmû
vedle homologick˝ch Ë·stÌ jsou i jinÈ, kterÈ jsou sice takÈ podobnÈ, avöak nikoli
z vnit¯nÌch, struktur·lnÌch d˘vod˘, n˝brû n·sledkem svÈ analogickÈ funkce.15
Jinak neû OWEN uvaûoval o podobnostech zvÌ¯at americk˝ zoolog a paleonto-
log L. AGASSIZ (1859; vedle nÌûe uveden˝ch rozpozn·v· jeötÏ typy progresivnÌ
a syntetickÈ). P¯ibÌr· vyhynul· zvÌ¯ata a ukazuje, ûe vöechna, od nejstaröÌch dob
aû do dneönÌho dne, zachov·vajÌ jeden z·kladnÌ pl·n. Nejprve se ale objevujÌ
mÈnÏ dokonalÈ formy, kterÈ p¯edstavujÌ jakoby p¯edtuchu, n·povÏdu toho, co
zjasnÏnÈ p¯inese budoucnost.16 Tak jsou masoûravÌ jeötÏ¯i z druhohor jen p¯ed-
povÏdÌ toho, co p¯ich·zÌ a co p¯ivede na svÏt öelmy, a lÈtajÌcÌ jeötÏ¯i jsou p¯Ìsli-
bem budoucÌch pt·k˘. Jindy se zase v tÏle nÏjakÈho zvÌ¯ete p¯ehnanÏ rozvine
Ë·st, kter· se jinde vyskytuje jen m·lo zd˘raznÏn·, jako nap¯. dlouh˝ krk ûirafy.
AGASSIZ rozliöoval tyto podobnosti:
1. Embryon·lnÌ typy mÌnÌ znak, kter˝ se v budoucnosti vyvine dokonaleji; p¯Ì-
kladem jsou vyhynulÌ nÏkolikaprstÌ konÏ.
2. Hyperembryon·lnÌ typy jsou takovÈ, u nichû se do krajnosti vyvinou vlast-
nosti, jeû jsou jinde jen naznaËeny. Sem pat¯Ì bl·na netop˝¯Ìho k¯Ìdla, kter·
47
p¯edstavuje jen monstrÛznÏ vyvinutou k˘ûi, vyskytujÌcÌ se v rudiment·-

rnÌm stavu i mezi prsty ostatnÌch savc˘. Embryon·lnÌm a hyperembryon·l-
nÌm AGASSIZOV›M typ˘m odpovÌdajÌ OWENOVY homologie.
3. ProrockÈ typy jsou OWENOVY analogie: ichtyosau¯i p¯edpovÌdajÌ nap¯. naöe
delfÌny, masoûravÌ jeötÏ¯i naöe öelmy atd.
Tato AGASSIZOVA filosofie na n·slednÌky nep˘sobila. Bylo by st·lo za to zkou-
mat, kter· zvÌ¯ata a v Ëem jsou prorock·, embryon·lnÌ, hyperembryon·lnÌ, avöak
AGASSIZ s·m rozvedl svou myölenku jen vöeobecnÏ a uvedl pouze nÏkolik p¯Ì-
klad˘. SvÈ n·zory vöak publikoval v dobÏ, kdy morfologie uû p¯ekroËila sv˘j
zenit, a jen nÏkolik mÏsÌc˘ po jeho eseji vyölo dÌlo DARWINOVO. To p¯ineslo zcela
jinÈ n·zory, neû ûe vyhynul· zvÌ¯ata jsou p¯edtuchou dneönÌch. Bohuûel ani pro
nejbliûöÌ budoucnost nenÌ nadÏje, ûe by se nÏkdo vydal v AGASSIZOV›CH stop·ch.
3.4. Systematika
Od starovÏku, od PLAT”NA a ARISTOTELA, se m· za to, ûe p¯Ìrodu lze pojmout jako
nep¯eruöenou stoupajÌcÌ ¯adu podstat. LEIBNIZ tuto vÌru obnovil a oûivil a pozdÏji
se stala z·kladem klasifikacÌ organickÈ p¯Ìrody. V dobÏ, kterou jsme pr·vÏ vylÌËili,
vl·dlo p¯esvÏdËenÌ o tom, ûe podstata organismu je v jeho formÏ, a tak se v p¯Ìro-
dÏ hledala ¯ada st·le dokonalejöÌch a dokonalejöÌch forem. Od tÈ doby se takÈ ucho-
v·v· p¯esvÏdËenÌ, ûe klasifikace je vrcholem pozn·nÌ, neboù ch·pe p¯Ìrodu nej-
struËnÏji a nejlogiËtÏji. LINN…, kter˝ podal systÈm p¯Ìrody jako prvnÌ, ho sice nepojal
zvl·öù hluboce, protoûe vÌc neû o filosofickÈ pochopenÌ p¯Ìrody mu ölo o praktickÈ
sestavenÌ rostlin podle znak˘ za ˙Ëelem jejich snadnÈho pozn·v·nÌ, o jak˝si bede-
kr v ¯Ìöi rostlin.17 NicmÈnÏ to byl d˘sledn˝ a ve velkÈm mÏ¯Ìtku proveden˝ pokus.
Francouzi jej prohloubili tÌm, ûe popis rostlin podle vnÏjöÌch znak˘ nahradili cha-
rakteristikou podle podstatn˝ch vlastnostÌ, a tak zaloûili p¯irozen˝ systÈm. Byli to
zvl·ötÏ A. L. DE JUSSIEU (1748ñ1836) a A. P. DE CANDOLLE (1778ñ1841), zatÌmco
v Anglii zastupoval podobn˝ smÏr R. BROWN (1773ñ1858) a v NÏmecku S. S. END-
18
LICHER (1805ñ1849).
Vcelku byl v˝voj rostlinnÈ systematiky pravideln˝. Jen v jednom ohledu udÏ-
lalo 19. stoletÌ velmi podstatn˝ pokrok v tom, ûe prohloubilo znalosti tajnosnub-
n˝ch. DneönÌ systÈm rostlin zn· tyto velkÈ skupiny (podle WARMING 1890):19
I. Thallophyta (stÈlkatÈ)
A. Algae (¯asy)
B. Fungi (houby)
II. Bryophyta (j·trovky a mechy pravÈ)
III. Pteridophyta (tajnosnubnÈ cÈvnatÈ: kapradiny, p¯esliËky, plavunÏ)
IV. Gymnospermae (nahosemennÈ: cykasovitÈ, jehliËnatÈ, Gnetaceae)
V. Angiospermae (krytosemennÈ)
48
A. jednodÏloûnÈ
B. dvoudÏloûnÈ
N·zory na systÈm zvÌ¯at se nevyvÌjely tak harmonicky. I ten zaloûil nejprve
LINN…, a podobnÏ jako botanick˝, i jeho zoologick˝ systÈm p˘sobil zvl·ötÏ v NÏ-
mecku, zatÌmco ve Francii jej prohloubil CUVIER. Ten rozliöoval Ëty¯i ¯ady (embran-
chements) zvÌ¯at, kterÈ nejsou navz·jem spojeny û·dn˝m p¯echodem, v kaûdÈ jed-
notlivÈ ¯adÏ vöak lze zvÌ¯ata sestavit do hierarchie, jeû zaËÌn· nejjednoduööÌmi
formami a uzavÌr· se nejsloûitÏjöÌmi. CUVIER (1829) zavedl tento systÈm:
I. Vertebrata (obratlovci): savci, pt·ci, plazi (k nimû poËÌtal i obojûivelnÌky), ryby.
II. Mollusca (mÏkk˝öi): hlavonoûci, plûi, mlûi, pl·ötÏnci, Brachiopoda, Cirrhi-
pedia (pozdÏji ¯azeni mezi kor˝öe).
III. Articulata (Ël·nkovanÌ ûivoËichovÈ): krouûkovci, kor˝öi, pavoukovci, hmyz
(sem pat¯Ì i stonoûky).
IV. Radiata (paprskovci): ostnokoûci, cizopasnÌ Ëervi, hlÌstice, Acalephae, po-
lypi (sem pat¯Ì i mechovky), Infusoria (sem pat¯Ì vÌ¯nÌci).
Od tÈ doby se stal CUVIERŸV systÈm a zvl·ötÏ jeho uËenÌ o typech v˝chodiskem
pro vöechny pozdÏjöÌ systÈmy, aù uû jejich zakladatelÈ na nÏho navazovali nebo ho
odmÌtali. Objevilo se mnoho pokus˘, kterÈ CUVIERA vylepöovaly a zdokonalovaly,
a n·sledkem toho poËet typ˘ rostl a rostl. H. DE BLAINVILLE (1839) rozdÏlil paprs-
kovce na dva typy: paprskovce a ÑbeztvarÈì. NÏmci SIEBOLD a STANNIUS (1845)
zavedli jako novÈ typy skupiny prvok˘ a Ëerv˘, takûe jejich systÈm obsahoval n·-
sledujÌcÌ typy: Protozoa, Zoophyta (= Coelenterata, Bryozoa, Echinodermata), Ver-
mes (vËetnÏ krouûkovit˝ch Ëerv˘), Mollusca, Arthropoda, Vertebrata. R. LEUCKART
(1848) pak rozdÏlil zoofyta na dva typy, Coelenterata a Echinodermata, kterÈ jsou
uzn·v·ny dodnes; jeho systÈm uû nem· daleko k systÈmu modernÌmu.
P¯ijÌm·nÌ nov˝ch a nov˝ch typ˘ jeötÏ samo o sobÏ neznamenalo, ûe by se
zcela zavrhovalo p¯esvÏdËenÌ, ûe jde o izolovanÈ a bez p¯echod˘ existujÌcÌ sku-
piny. S tÌm vöak, jak se n·zory o jejich poËtu rozch·zely a kolÌsaly, ub˝valo takÈ
p˘vodnÌ urËitosti pojmu typu a mizel absolutnÌ rozdÌl, kter˝ CUVIER stanovil
mezi typy a niûöÌmi skupinami. P¯esto se myölenka o uzav¯enosti typ˘ udrûova-
la, tÌm spÌöe, ûe ji podpo¯il C. E. VON BAER sv˝mi zkoum·nÌmi ontogenetickÈho
v˝voje. JeötÏ Ëty¯i roky p¯ed vyd·nÌm DARWINOVA spisu h·jil H. MILNE-EDWARDS
Ëty¯i typy stanovenÈ p˘vodnÏ CUVIEREM.
Tohoto smÏru se systematika drûela od LINN…A aû do poslednÌch let. Vöichni
dosud uvedenÌ badatelÈ hledali p¯irozen˝ systÈm ûivoËiön˝ch forem, neboù vÏdo-
mÏ Ëi nevÏdomÏ povaûovali projevy ûivota za d˘sledek tÏlesnÈ struktury. Obje-
vovaly se vöak i pokusy o jinÈ neû anatomickÈ systÈmy. Ve Francii LAMARCK
zav·dÏl klasifikaci zvÌ¯at podle psychick˝ch vlastnostÌ; protoûe ty vöak nebyly
dostateËnÏ zn·my, nemÏl jeho systÈm ˙spÏch. V NÏmecku se zase OKEN pokou-
öel zaloûit systÈm na fyziologii a rozliöoval tyto skupiny zvÌ¯at:
49
I. stupeÚ. Intestin·lnÌ (vnit¯nostnÌ) zvÌ¯ata, jejichû ûivot je ovl·d·n vegeta-

tivnÌm systÈmem; podle tohoto systÈmu se d·le dÏlÌ na zvÌ¯ata:
1. digestivnÌ (CUVIEROVI paprskovci), kter· jsou Ë·steËnÏ ˙stnÌ (n·levnÌci), Ë·s-
teËnÏ vnit¯nostnÌ (polypi), Ë·steËnÏ mlÈËn· (med˙zy);
2. cÈvnÌ (cirkulativnÌ ñ mÏkk˝öi), kter· se podle struktury srdce dÏlÌ na Biau-
riculata, Uniauriculata a Bicardiata;
3. dechov· (respirativnÌ ñ Ël·nkovan·), kter· se dÏlÌ na koûnÌ (Ëervi), ûabernÌ
(kor˝öi) a trache·lnÌ (hmyz).
II. stupeÚ. ZvÌ¯ata masov· neboli ohlaven·: obratlovci

1. vlastnÌ masov· zvÌ¯ata (s nedokonal˝mi smyslov˝mi org·ny): kosùov·
(ryby), svalov· (plazi) a nervov· (pt·ci);
2. smyslov· zvÌ¯ata ñ savci.
Kdyû se nÏkdo dnes po ˙padku naturfilosofie zmÌnÌ o OKENOVÃ systÈmu,
ËinÌ tak sotva jinak neû s posmÏchem. A p¯ece, jak hlubok· myölenka je v z·kla-
dÏ tohoto systÈmu! JeötÏ dnes mnozÌ, a to ti nejmodernÏjöÌ, tvrdÌ, ûe funkce je
podstatnÏjöÌ neû struktura; je-li tomu tak, nemÏl snad OKEN pravdu, kdyû uspo-
¯·dal zvÌ¯ata podle jejich funkcÌ? NenÌ skupina trache·lnÌch zvÌ¯at p¯irozen·?
OKEN se tu dotkl neoranÈho pole, nenalezl vöak porozumÏnÌ. Nezn·m· oblast
pln· zajÌmav˝ch ˙daj˘ ñ bude vöak trvat dlouho, neû se v nÌ nÏkdo odv·ûÌ
o pr˘zkum.
3.5. Teorie o podstatÏ kategoriÌ v klasifikaci zvÌ¯at

Ot·zku, odkud p¯iöly druhy, rody atd., stvo¯ilo teprve 19. stoletÌ. StoletÌ osmn·c-
tÈ nevedlo spor o to, zda druhy vznikly nebo byly stvo¯eny, n˝brû zda jsou Ëi ne-
jsou ñ biologovÈ 18. stoletÌ tak opr·öili star˝ scholastick˝ problÈm.20 PodÌvejme
se, jak se ot·zka formulovala tehdy. Podle MAUPERTUISE, zn·mÈho jako Ñdocteur
Akakiaì, byly organismy stvo¯eny jako nep¯eruöen· ¯ada forem, mnohÈ p¯e-
chodnÈ formy vöak vyhynuly (ont ÈtÈ dÈtruites); proto je hierarchie bytostÌ naöe-
mu pozn·nÌ nep¯Ìstupn· (1752, I, 72ñ74). ROBINET, francouzsk˝ filosof z·visl˝ na
LEIBNIZOVI, s tÌmto n·zorem polemizuje a pÌöe (ROBINET 1761, 1ñ2): ÑNejjasnÏjöÌ
hlavy dokl·dajÌ, ûe vöechny bytosti jsou tÈhoû ¯·du a ûe mezi nimi nenÌ podstat-
n˝ch rozdÌl˘, ûe nikdy nebylo neû jedinÈho prototypu, jehoû jsou vöechny by-
tosti jen podivuhodnÏ Ëetn˝mi variacemi, diferencovan˝mi podle vöech moû-
n˝ch druh˘.ì Oba tedy, MAUPERTUIS stejnÏ jako ROBINET, byli p¯esvÏdËeni, ûe
organismy tvo¯Ì nep¯etrûitou hierarchii; jen v tom nebyli zajedno, zda jsou lidÈ
s to tuto hierarchii poznat bez mezer nebo nikoli.
LAMARCK byl podobnÈho n·zoru a jen v tom byl jinÈho mÌnÏnÌ, ûe organismy
sestavoval do nÏkolika ¯ad, rozvÏtvujÌcÌch se z jednoho bodu. Naopak jinÌ, vÏc-
nÏjöÌ badatelÈ v Ëele s LINN…M, vÏdÏli z praxe, ûe druhy a rody existujÌ a ûe druhy
50
jsou obvykle ost¯e ohraniËenÈ. VÏ¯ili takÈ v kontinuitu p¯Ìrody, mÌsto line·rnÌ
plynulosti si vöak p¯edstavovali plynulost ploönou a tvrdili, ûe od jednoho jedin-
ce, druhu, rodu se setk·v·me s p¯echody nejen vp¯ed a vzad (k vyööÌ a niûöÌ for-
mÏ), n˝brû do vöech stran, k mnoha jin˝m form·m; ûe si tedy lze individua
a druhy p¯edstavit jako mÏsta, okresy, zemÏ na mapÏ, souvisejÌcÌ spolu v mnoha
smÏrech. Tak uËili i PALLAS, DE CANDOLLE a jinÌ.
ProblÈm druhu lze pojÌmat jeötÏ jinak. V p¯ÌrodÏ nepochybnÏ existujÌ druhy,
jinak by nebyly moûnÈ klÌËe k urËov·nÌ, nebylo by moûno o nich v˘bec mluvit.
ProblÈm zaËÌn· teprve tam, kde m·me ¯Ìct, co druhy znamenajÌ. Je snad organic-
k· substance ve svÈ podstatÏ uû takov·, ûe musÌ mÌt zvl·ötnÌ vlastnosti individu-
·lnÌ, odr˘dovÈ, druhovÈ, rodovÈ atd., asi tak, jako m· kaûd˝ p¯edmÏt vlastnost
bodu, linie, plochy a prostoru? To by znamenalo, ûe kaûd˝ organismus musÌ mÌt
zvl·ötnÌ vlastnosti individu·lnÌ, druhovÈ, rodovÈ a ûe tyto skupiny jsou nÏco ab-
solutnÌho, a v celÈ ûivÈ p¯ÌrodÏ by muselo b˝t jedno a totÈû mÏ¯Ìtko pro vöechny
druhy, jinÈ, opÏt vöak vûdy stejnÈ, pro rody, atd.
Anebo m· ûiv· substance r·z individuÌ, kter· jsou si vz·jemnÏ vÌce nebo
mÈnÏ podobn·. Ta nejpodobnÏjöÌ sestavujeme do druhu, p¯iËemû vöak stupeÚ
podobnosti u r˘zn˝ch druh˘ m˘ûe b˝t r˘zn˝. ZatÌmco jeden druh (nap¯Ìklad
pes) obsahuje velmi nepodobnÈ formy, jin˝ (nap¯. zajÌc) zahrnuje individua,
kter· jsou skoro stejn·. V tomto p¯ÌpadÏ nelze udat û·dnou vöeobecnou definici
druhu, i zde vöak musÌme opÏt rozliöovat dvÏ moûnosti. BuÔ spoËÌvajÌ znaky cha-
rakterizujÌcÌ druh v podstatÏ druhu samÈho, tak jako rozliöujeme elipsu, hyper-
bolu a parabolu, kterÈ urËujeme podle konstrukËnÌch pravidel. Anebo jsou znaky
urËujÌcÌ druh d·ny vnÏjöÌm svÏtem, jako nap¯. obrysy ostrov˘, kterÈ jsou formo-
v·ny p¯Ìbojem, ˙stÌm ¯ek atd. V druhÈm p¯ÌpadÏ asi nem· smysl hledat pravid-
la, podle nichû je druh tvo¯en, n˝brû budeme zkoumat pouze jeho p¯ÌËiny. Vöim-
nÏme si, ûe v prvnÌm p¯ÌpadÏ dvou druh˘ mohou nap¯. elipsa a kruh b˝t spojeny
p¯echody, a p¯esto b˝t podstatnÏ rozdÌlnÈ; povlovnost p¯echod˘ tedy v˘bec nenÌ
d˘kazem proti existenci druh˘. Ot·zka po podstatÏ druhu se takto schematicky
vysvÏtlen· nikdy v dÏjin·ch biologie neobjevila, nicmÈnÏ spor o pojem druhu mÏl
tento smysl.
LINN… rozliöoval odr˘dy, druhy, rody, ¯·dy a pojÌmal vztah tÏchto skupin takto:
vnÏ systÈmu jsou odr˘dy, kterÈ vznikajÌ jen umÏle nebo n·hodnÏ a kterÈ, odk·-
z·ny samy na sebe, se vracejÌ ke svÈ p˘vodnÌ formÏ. NejjednoduööÌ systematic-
kou jednotkou je druh, nap¯. hruöeÚ, jabloÚ. Druhy tÈhoû rodu majÌ nÏkterÈ
vlastnosti spoleËnÈ (hruöeÚ a jabloÚ, pat¯ÌcÌ k tÈmuû rodu, majÌ obÏ v kaûdÈm
pouzdru po dvou semenech), a tyto spoleËnÈ vlastnosti jsou znaky rodu. Ostat-
nÌ vlastnosti, jako barva korunnÌch lÌstk˘, praönÌk˘, habitus stromu atd. sice
mohou b˝t takÈ rodov˝mi znaky, ale jsou por˘znu rozdÏleny i mezi jinÈ rody.
Rody n·leûejÌcÌ do jednoho ¯·du majÌ opÏt spoleËnÈ znaky ¯·dovÈ, zatÌmco jejich
ostatnÌ znaky se vyskytujÌ takÈ v jin˝ch ¯·dech. KoneËnÏ vlastnosti spoleËnÈ
vöem ¯·d˘m charakterizujÌ rostlinu vöeobecnÏ.
51
Vztah vlastnostÌ k systematick˝m skupin·m vyj·d¯il LINN… zvl·ötnÌ formou.

PÌöe, ûe B˘h prop˘jËil ide·lnÌmu typu rostliny, kter˝ je pestÌkovÈ povahy, r˘znÈ
vlastnosti praönÌk˘, a tÌmto zp˘sobem stvo¯il tolik individuÌ, rozdÌln˝ch poËtem
praönÌk˘, kolik je ¯·d˘ (je zn·mo, ûe LINN… rozliöoval rostlinnÈ ¯·dy podle poËtu
praönÌk˘). Vlastnosti tÏchto individuÌ B˘h vz·jemnÏ smÌsil a vytvo¯il tolik indi-
viduÌ, kolik je rod˘. RodovÈ vlastnosti se v p¯ÌrodÏ rozmnoûily k¯ÌûenÌm rodo-
v˝ch individuÌ, a tak vznikly druhy. N·hoda pak smÌsila druhy, a tak vznikly
odr˘dy (LINN… 1764).
Tato hypotÈza, kterou pozdÏji Ëasto uv·dÏli darwinistÈ a vykl·dali ji evoluËnÏ,
tedy ¯Ìk·, ûe skupiny jako druh, rod a ¯·d jsou absolutnÌ a ûe existujÌ zvl·ötnÌ dru-
hovÈ, rodovÈ a ¯·dovÈ znaky. Dnes se toto pojetÌ organick˝ch forem zd· vÏtöinÏ
badatel˘ nemoûnÈ ñ a p¯ece na nÏ filosofovÈ opÏt a opÏt nar·ûeli a v poslednÌ
dobÏ se k nÏmu nÏkte¯Ì znovu vracejÌ. Nedlouho p¯ed vystoupenÌm DARWINO-
V›M, jak jsme uû vzpomenuli, byl jejich horliv˝m zast·ncem L. AGASSIZ (1859).
Podle nÏj systÈm a jeho kategorie nejsou jen v˝myslem ËlovÏka, ale jsou v p¯Ìro-
dÏ, jÌû je vdechl B˘h. KaûdÈ zvÌ¯e m· jistÈ druhovÈ, jinÈ rodovÈ znaky atd., takûe
kdybychom z kor˝ö˘ nap¯. neznali jinÈ zvÌ¯e neû raka, p¯ece bychom na nÏm
mohli rozliöit rodovÈ, ËelednÌ a ¯·dovÈ znaky (AGASSIZ 1859, 7). Teorii pozvoln˝ch
promÏn zvÌ¯at p˘sobenÌm okolÌ AGASSIZ popÌr·. Na mnoha stran·ch svÈho spisu
potÌr· LAMARCKA a uv·dÌ proti nÏmu zvl·ötÏ tyto d˘vody: Ve stejn˝ch vnÏjöÌch
podmÌnk·ch mohou ûÌt nejr˘znÏjöÌ druhy ñ jak rozmanit˝ je nap¯. ûivot v jednÈ
kapce vody! Naopak se setk·v·me v nejr˘znÏjöÌch prost¯edÌch s podobn˝mi typy
zvÌ¯at: ËlovÏk i vlk ûijÌ od pol·rnÌch krajin aû po nejteplejöÌ zÛny, a to by nebylo
moûnÈ, kdyby okolÌ mÏlo na zvÌ¯ata vliv. Aù jsou zvÌ¯ata jakkoli rozdÌln· a rozdÌl-
nÏ ûijÌ, zachov·vajÌ jednotu pl·nu: od pÛlu k rovnÌku majÌ vöichni pt·ci podstat-
nÏ podobnou stavbu a homologie lze sledovat aû do takov˝ch jednotlivostÌ, jako
homologie mezi ptaËÌm pe¯Ìm a rybÌmi öupinami. AGASSIZ tedy vÏ¯Ì, ûe vöechny
Ëty¯i CUVIEROVY typy existovaly od prvnÌho p¯Ìchodu ûivota na Zem. Od onÈ
doby p¯iöly sice novÈ formy, avöak nikoli novÈ absolutnÏ: ty pozdÏjöÌ pouze jas-
nÏji a jasnÏji vyjad¯ovaly pl·n, kter˝ uû existoval od poË·tku. »lovÏk je vrcholem
a poslednÌm kamenem v˝voje a v˝ö p¯Ìroda uû nepronikne: budoucnost uvidÌ
pouze pokrok lidskÈho rozumu (AGASSIZ 1859, 25).I
V jednom ohledu AGASSIZ vynikl nad svou dobu, kter· mÏla porozumÏnÌ jen
pro morfologii: pochopil, ûe anatomick˝ n·zor na podstatu ûivota je jednostran-
n˝, ûe systÈm zaloûen˝ na morfologii nenÌ nejp¯irozenÏjöÌ a ûe se musÌ br·t ohled
takÈ na embryologii, paleontologii, fyziologii a geografickÈ rozöÌ¯enÌ. Pozoru-
hodn· myölenka, kterou nikdo p¯ed tÌm nevyslovil s takovou jasnostÌ a kter· se
bohuûel bez povöimnutÌ ztratila v nastalÈ darwinistickÈ povodni. AGASSIZ upo-
zorÚoval, ûe p¯ÌbuznÈ druhy nejen vypadajÌ podobnÏ co do formy tÏla, n˝brû
takÈ se podobnÏ pohybujÌ, majÌ podobnÈ zvyky, dokonce podobnÈ hlasy (AGAS-
I
Srv. i v˝öe o AGASSIZOV›CH prorock˝ch typech.
52
SIZ 1859, 59). H·jil vöak tuto z·sadu aû p¯Ìliö d˘slednÏ proti uËenÌ o promÏn·ch
druh˘. ZatÌmco toto uËenÌ tvrdilo, ûe anatomickÈ znaky zvÌ¯at jsou promÏnlivÈ
a z·vislÈ na okolÌ, podle AGASSIZE jsou pr˝ od poË·tku konstantnÌ, kaûdÈ zvÌ¯e
m· od svÈho vzniku nejen stejnÈ tÏlesnÈ i fyziologickÈ vlastnosti. A nejen to:
jeden kaûd˝ druh byl od poË·tku rozöÌ¯en v tolika individuÌch a v tolika oblas-
tech, v kolika ûije dnes. DARWIN pozdÏji r·d poukazoval na tuto jednostrannost
a vyvozoval z jejÌ nepravdÏpodobnosti d˘kaz spr·vnosti svÈ teorie; kdo by se
takÈ mohl s AGASSIZEM domnÌvat, ûe B˘h stvo¯il nar·z od kaûdÈho zvÌ¯ete tolik
individuÌ, kolik jich je dnes, kdo si nevöimne, jak m˘ûe jejich poËet kolÌsat?
A p¯ece bylo v AGASSIZOVÃ n·zoru mnoho pravdivÈho; neboù i poËet individuÌ
jednoho druhu a jeho geografickÈ rozöÌ¯enÌ jsou druhov˝mi znaky a nikdo
dosud nedok·zal, ûe by byly pouze n·hodnÈ. O pomÏru poËtu samc˘ a samic
kaûdÈho druhu by se nap¯Ìklad takÈ mohlo vÏ¯it, ûe z·visÌ jen na okolÌ, a p¯ece
to nenÌ pravdivÈ, p¯ece je tento pomÏr pro kaûd˝ druh charakteristick˝!
3.6. P¯echod k evoluËnÌmu pojetÌ svÏta zvÌ¯at

Slova gradace, p¯echod, v˝voj, pokrok mÏli na poË·tku 19. stoletÌ v ˙stech vöi-
chni; slovo pokrok vöak tehdy jeötÏ nemÏlo ten historick˝ smysl jako dnes.
I kdyû se mluvilo o dÏjin·ch svÏta, o tom, jak jin· a opÏt jin· zvÌ¯ata ob˝vala
Zemi bÏhem jejÌho v˝voje, mÏli p¯eddarwinovötÌ biologovÈ na mysli p¯edevöÌm
BoûÌ pl·n, podle nÏhoû se evoluce ubÌrala: vöechna zvÌ¯ata a vöechno, co mÏlo
p¯ijÌt, bylo uû v tomto pl·nu obsaûeno. I gradace, kter· se mÏla rozvinout v Ëase,
byla uû tÌmto pl·nem d·na. Krok za krokem se p¯ech·zelo od tohoto metafyzic-
kÈho n·zoru k n·zoru naturalistickÈmu, neboù p¯ÌrodÏ se p¯ipisovalo to, co d¯Ìve
bylo p¯ipisov·no Bohu; ale i tak pronikalo evoluËnÌ pojetÌ jen pozvolna. I kdyû se
uûÌvalo slov jako Ñp¯Ìroda neËinÌ skok˘ì, myslelo se p¯itom v podstatÏ na to, ûe
v p¯ÌrodÏ û·dnÈ skoky nejsou. Bylo vöak snadnÈ d·t onÏm slov˘m jejich vlastnÌ
smysl a rozumÏt jim tak, ûe p¯Ìroda je tv˘rkynÌ p¯echod˘, a tÌmto zp˘sobem p¯e-
jÌt od pozorov·nÌ toho, co jest, k pozorov·nÌ proces˘.
K podobn˝m pokus˘m doch·zelo od poË·tk˘ idealistickÈ morfologie,
dokonce dynamick˝ smÏr byl na poË·tku silnÏjöÌ neû pozdÏji. RozdÌl mezi mor-
fologick˝m a dynamick˝m pojetÌm p¯Ìrody spoËÌv· v tom, ûe morfologickÈ pojetÌ
m· formu za nÏco absolutnÌho, prostÏ danÈho, zatÌmco dynamickÈ pojetÌ odvo-
zuje formu ze sil. P¯Ìvrûenci dynamickÈho smÏru nap¯. ukazujÌ na to, ûe kruh,
elipsu a jinÈ k¯ivky (kterÈ jsou velmi jednoduch˝mi formami) lze pochopit jako
dr·hy tÏles poh·nÏn˝ch r˘zn˝mi silami. JinÌ myslitelÈ vöak s tÌmto v˝kladem
k¯ivek polemizujÌ a ¯ÌkajÌ, ûe p¯edstava k¯ivky je pr˝ vÏcÌ n·zoru a ûe vöechny
vlastnosti k¯ivek lze analyzovat, aniû bychom cokoli vÏdÏli o sil·ch, kterÈ je
zap¯ÌËinily. Aù m· pravdu jedna nebo druh· strana, na poË·tku 19. stoletÌ se vÏ¯i-
lo, aspoÚ ve vÏdeckÈ praxi, ûe forma je vÏcÌ n·zoru, tzn. nÏËÌm prostÏ dan˝m, co
53
nelze p¯evÈst na sÌly jako na jednoduööÌ prvky; pr·vÏ proto vzkvÈtala srovn·vacÌ
metoda, kter· jen pomÏ¯uje jednu formu jinou.
Toto formalistickÈ pojetÌ se vöak neuplatÚovalo d˘slednÏ. Jak jsme uû uvedli,
usilovalo se, zvl·ötÏ v NÏmecku, o to, aby i fyziologie, uËenÌ o sil·ch, byla uvede-
na do vnit¯nÌ souvislosti s morfologiÌ. Protoûe vöak tato fyziologie spoËÌvala
v podstatÏ pouze ve vöeobecn˝ch ˙vah·ch, uskuteËnilo se spojenÌ tak, ûe se k po-
pisu forem uûÌvalo dynamickÈ terminologie. Tento podivn˝ smÏr zah·jili v NÏ-
mecku KIELMEYER a zvl·ötÏ GOETHE, ve Francii LAMARCK. GOETHE byl prakticky
morfolog; jeho konkrÈtnÌ teorie, uËenÌ o obratlovÈ povaze lebky, objev lidskÈ me-
ziËelisti, uËenÌ o prvorostlinÏ a z velkÈ Ë·sti i uËenÌ o metamorfÛze jsou morfolo-
gick˝mi spekulacemi o form·ch a o vz·jemnÈm vztahu forem. On vöak touûil po
vyööÌm ide·lu a chtÏl zn·t sÌly, kterÈ organismus vytv·¯ejÌ, a proto psal o verti-
k·lnÌ a spir·lnÌ tendenci, kter· je pr˝ v rostlinÏ Ëinn·, o tom, ûe jemnÈ öù·vy zp˘-
sobujÌ, ûe mÌsto lupenu vyr˘st· korunnÌ pl·tek, o tom, ûe jeden org·n p˘sobÌ na
druh˝ atd.
Tento rozpor mezi GOETHOVOU teoriÌ a praxÌ je historicky d˘leûit˝. Kdo uva-
ûuje o vztahu gÈnia k jeho prost¯edÌ, nach·zÌ tu klasick˝ p¯Ìklad, jak je origin·l-
nÌ duch, kter˝ p¯ich·zÌ s novou myölenkou, nevÏdomky okolÌm zatlaËov·n ji-
n˝m smÏrem, neû kter˝ s·m udal. GOETHE vÏ¯il v sÌly, nehledal je vöak v aktivitÏ
zvÌ¯at a rostlin, nezaloûil, jak by bylo vypl˝valo z jeho uËenÌ, fyziologii nebo bio-
logii organism˘, n˝brû pouze p¯ipojil svou dynamickou vÌru k morfologickÈmu
smÏru svÈ doby pomocÌ slov, kter· ¯Ìkala p¯Ìliö. Zaloûil morfologii ñ jak zn·mo,
i toto slovo poch·zÌ od nÏho.I
Jako druhÈho nevÏdomÈho zprost¯edkovatele mezi dynamick˝m a morfolo-
gick˝m smÏrem jsem jmenoval KIELMEYERA. Ten se klonil k dynamickÈmu v˝kla-
du jeötÏ vÌc neû GOETHE a chtÏl vykl·dat veökerou podobnost a r˘znost organis-
m˘ rozmanit˝mi vit·lnÌmi silami, vnÌmavostÌ, dr·ûdivostÌ, reprodukËnÌ silou,
sekreËnÌ a pohybujÌcÌ silou.II Zastavil se vöak u nejvöeobecnÏjöÌch formulacÌ sv˝ch
n·zor˘, a tak skonËil jako GOETHE: mnoho vöeobecnostÌ, mnoho hloubky, mnoho
slov o tendencÌch a vit·lnÌch sil·ch, ale to vöe jen k tomu, aby se dynamicky znÏ-
jÌcÌmi slovy vyj·d¯ily morfologickÈ popisy.
V prvnÌ polovinÏ 19. stoletÌ se hodnÏ psalo o sil·ch, kter˝mi jsou vytv·¯eny
formy. Jiû mnohokr·t zmÌnÏn˝ morfolog H. DE BLAINVILLE se nap¯Ìklad domnÌ-
val, ûe tak jako sluneËnÌ soustava je ovl·d·na gravitacÌ, urËuje mÌsto zvÌ¯ete
v ûivoËiönÈ ¯Ìöi senzibilita (NICARD 1890, V, 72, 145); podobnÏ nÏmeck˝ paleonto-
log H. G. BRONN (1858) stavÏl vöeobecnÈ ÑsÌlyì nad formy a klasifikoval p¯Ìrodu
takto:
I
TÌmto v˝kladem GOETHOV›CH n·zor˘ se odchyluji jak od sv˝ch d¯ÌvÏjöÌch n·zor˘ (v prvnÌm
dÌle), tak takÈ od HANSENA (1907).
II
PodrobnÏji o KIELMEYEROVI viz v prvnÌm dÌle tÏchto DÏjin.
54
SÌly p¯itaûlivost afinita vitalita senzibilita

zvÌ¯ata
P¯ÌrodnÌ
OrganickÈ
{ rostliny
bohatstvÌ miner·ly
AnorganickÈ
{ svÏtov· tÏlesa
PodobnÈ n·bÏhy k dynamickÈmu pojetÌ p¯Ìrody se t·hnou cel˝m obdobÌm

idealistickÈ morfologie; slova o tendenci, v˝voji, o snaze po uskuteËnÏnÌ,
o sil·ch, o pokroku v p¯ÌrodÏ nebyla naturfilosof˘m v˘bec cizÌ. Tehdy to zname-
nalo tolik, co hledat nemÏnnÈ z·kony v˝voje, klidn˝ ˙bÏûnÌk v letu jev˘, zatÌm-
co pozdÏji se cÌlem b·d·nÌ stal pr·vÏ tento let. UveÔme jeötÏ v˝klady dvou p¯Ì-
rodovÏdc˘, kte¯Ì provedli staröÌ dynamick˝ n·zor nejlÈpe a uû uk·zali, jak jejich
smÏr povede k historickÈmu pojetÌ jev˘.
JednÌm z nich byl zmÌnÏn˝ H. G. BRONN. V jeho knize, kter· vyöla jeötÏ p¯ed
DARWINEM, je odstavec charakteristick˝ pro dobu, kdy se uû o pokroku mnoho
psalo, kdy vöak hlavy jeötÏ byly plnÈ starÈ vÌry, ûe ve svÏtÏ nem˘ûe vznikat nic
novÈho. ÑV z·kladu systÈmu pokroku leûÌ skuteËnost, ûe û·dn˝ org·n rostlinn˝
ani zvÌ¯ecÌ se neobjevuje uû v nÏjakÈ dokonalosti, n˝brû kaûd˝ z nich se p¯ed
naöima oËima vyvÌjÌ jakoby z niËeho, zaËÌn· jako zcela nez¯eteln˝ rudiment, jako
matn˝ n·znak, a teprve postupnÏ, jist˝mi z·konit˝mi zmÏnami, pro vöechny
stejn˝mi, stoup· k dokonalosti, jak ji vnÌm·me v nejvyööÌch oblastech obou ¯ÌöÌ.ì
(BRONN 1858, 109) Ze vzpomenut˝ch z·kon˘ BRONN uv·dÌ tyto: funkce a org·ny
se diferencujÌ na vyööÌch stupnÌch; na vyööÌch stupnÌch se sniûuje poËet stejn˝ch
org·n˘; org·ny se soust¯eÔujÌ na urËit˝ch Ë·stech tÏla, centralizujÌ se a pokud
moûno se uzavÌrajÌ do vnit¯ku tÏla; tÏlo p¯ib˝v· na objemu. Tak sice BRONN p¯ed-
jÌm· v˝voj (m· na mysli takÈ fylogenezi), kdyû vöak mluvÌ o jeho z·konech, kterÈ
majÌ platit pro ûivoËiönou ¯Ìöi vöeobecnÏ, stojÌ na staröÌm racionalistickÈm stano-
visku.
JeötÏ z¯etelnÏji neû BRONN mluvil francouzsk˝ anatom a fyziolog H. MILNE-
-EDWARDS.I Zkoumal jednotu biologick˝ch jev˘, jejich p¯ÌËiny a z·kony a vych·-
zel z p¯edpokladu, ûe p¯i vytv·¯enÌ organism˘ Ñp¯Ìroda postupovala pr·vÏ tak,
jako bychom postupovali my sami ¯ÌdÌce se sv˝m rozumem, kdybychom mÏli
dos·hnout podobnÈho ˙Ëinku.ì DospÏl tak k pravidl˘m, v nichû racionalistickÈ
pojetÌ p¯Ìrody dosahuje vrcholu. Obsah jeho v˝klad˘ je n·sledujÌcÌ:
1. NesËetnÈ jsou formy zvÌ¯at, velk˝ch, mal˝ch, nejmenöÌch, ûijÌcÌch a vym¯e-
l˝ch; tato rozmanitost forem je udrûov·na v mezÌch jin˝m p¯ÌrodnÌm z·ko-
nem, öetrnostÌ v prost¯edcÌch. Vizme nap¯Ìklad jak u brouk˘, tak r˘zn˝ch co
do formy, je vöechna rozmanitost tvo¯ena drobn˝mi promÏnami stavby
tÏla, takûe snadno uhodneme ve vöech druzÌch brouk˘ jejich brouËÌ pova-
I
MILNE-EDWARDS 1853. Tento nÏmeck˝ text jsem mÏl p¯i ruce. P˘vodnÏ vyöel francouzsky (1851).
55
hu. Odtud poch·zÌ jednota p¯Ìrody. I kdyû se zd·, ûe ji nÏkterÈ formy nesle-
dujÌ, je to tÌm, ûe jeötÏ nezn·me vöechny vym¯elÈ formy. Lze se domnÌvat,
ûe Ñp¯Ìroda snad jeötÏ neuzav¯ela svÈ dÌlo a teprve v budoucÌch v˝tvorech
vyËerp· celou plnost nÏkter˝ch organick˝ch strukturì. P¯itom p¯Ìroda,
zdokonalujÌc brzy ten, brzy onen princip, vede svÈ tvory ke st·le vyööÌmu
propracov·nÌ.
2. Zdokonalov·nÌ m· nÏkolik p¯ÌËin. Z·visÌ na mnoûstvÌ oûivenÈ substance, ne-
boù celkem vzato jsou vÏtöÌ zvÌ¯ata dokonalejöÌ. Avöak r˘st masy se dÏje
öetrnÏ, s opakov·nÌm stejn˝ch Ë·stÌ ñ z toho plyne Ëlenitost tÏla a vöechny
homologie. äetrnost se projevuje i histologicky: sval se nap¯Ìklad skl·d· ze
vz·jemnÏ podobn˝ch vl·ken.
3. StupeÚ dokonalosti d·le spoËÌv· v dÏlbÏ pr·ce: mÏÚavka, hlouËek protoplaz-
my, prov·dÌ vöechny funkce cel˝m sv˝m tÏlem; ËlovÏk vöak, velmi dokona-
l· bytost, m· jinÈ org·ny pro tr·venÌ, jinÈ pro pohyb atd. Ale i jednotlivÈ
org·ny se diferencujÌ: amÈba se rozmnoûuje dÏlenÌm celÈho tÏla, zatÌmco
vyööÌ organismy majÌ pohlavnÌ org·ny, a ËÌm jsou vyööÌ, tÌm je majÌ prove-
deny jemnÏji.
4. DÏlbu pr·ce p¯Ìroda prov·dÌ opÏt öetrnÏ. Tak se zdokonaluje d˝ch·nÌ: nej-
jednoduööÌ bytosti d˝chajÌ cel˝m povrchem tÏla, potom vöak p¯Ìroda nevy-
tv·¯Ì û·dn˝ zvl·ötnÌ org·n, n˝brû nech·v· vyööÌ zvÌ¯ata d˝chat Ë·stÌ tr·vi-
cÌ trubice (u pl·ötÏnc˘, kopinatce), potom tuto Ë·st propracov·v· (u ryb)
a koneËnÏ z nÌ vytv·¯Ì nov˝ org·n (plÌce), kter˝ vöak st·le jeötÏ souvisÌ s tr·-
vicÌ trubicÌ.
5. Aby p¯Ìroda p¯izp˘sobila zvÌ¯ata vnÏjöÌm podmÌnk·m, buduje jejich pl·n,
a tak vytv·¯Ì analogie mezi zvÌ¯aty.
6. ⁄Ëinnost org·n˘ p¯Ìroda stupÚuje spojov·nÌm: Ël·nky tÏla spl˝vajÌ v hlavÏ
a v hrudi v jednotnÈ org·ny. M˘ûe tak Ëinit i odstraÚov·nÌm org·n˘, kdyû
nap¯. nech·v· zakrnÏt krabÌ ocas, nebo opakov·nÌm org·nu, nap¯. paprsk˘
v rybÌ ploutvi; vûdy vöak p¯Ìroda zachov·v· rovnov·hu vöech Ë·stÌ tÏla.
7. Mezi org·ny p¯Ìroda udrûuje vnit¯nÌ vztah. Kdyû jeden org·n zmÏnÌ, modi-
fikuje i ostatnÌ: tohoto druhu je nap¯. vztah mezi kopyty a chrupem p¯eûv˝-
kavc˘.
8. CUVIER, kter˝ o tÈto korelaci p¯em˝ölel, se vöak m˝lil v p¯edpokladu, ûe
organismus je ovl·d·n nÏjak˝m org·nem (caractère dominateur), nervo-
v˝m systÈmem, jemuû by byly ostatnÌ org·ny pod¯Ìzeny. Neexistuje û·dn˝
takov˝ org·n, zvÌ¯e je ovl·d·no ûivotnÌ silou, kter· uspo¯·d·v· vz·jemnÈ
vztahy org·n˘.
Zcela jasnÏ tu MILNE-EDWARDS p¯ekonal star˝ n·zor o tom, ûe p¯Ìroda je ËÌmsi

pasivnÌm, co p¯iölo z nadsmyslovÈho svÏta a bylo postaveno p¯ed lidskÈ oko.
U nÏho p¯Ìroda jedn·, buduje organick˝ svÏt; avöak jedn· podle rozumov˝ch
princip˘, kterÈ jsou jÌ pr·vÏ tak vlastnÌ jako ËlovÏku. A jako by uû tuöil, jak· filo-
56
sofie p¯ijde po tÈ jeho, uzavÌr· svÈ v˝klady slovy: ÑM·me-li pokraËovat v ˙va-
h·ch o utv·¯enÌ ûivoËiönÈ ¯Ìöe, je nutno nap¯ed zkoumat vznik tÏchto tvor˘
a snaûit se zÌskat pevnÈ p¯edstavy o vlivu dÏdiËnosti a st·losti nebo promÏnli-
vosti druh˘.ì (MILNE-EDWARDS 1853, 122)
A p¯ece kdyû po sedmi letech vystoupil DARWIN, kter˝ zkoumal vznik tvor˘
a snaûil se zÌskat pevnÈ p¯edstavy o vlivu dÏdiËnosti a st·losti nebo promÏnli-
vosti druh˘, byl MILNE-EDWARDS mezi tÏmi, kdo jeho uËenÌ ost¯e odmÌtli. »Ìm
u nÏj vysvÏtlit tento nedostatek porozumÏnÌ? Byl snad uû p¯Ìliö star˝ a chybÏlo mu
napÏtÌ mysli nutnÈ k tomu, aby pochopil toho, kdo ¯eöil jeho problÈmy? Nebo
mÏl m·lo zkuöenostÌ? Nebo ho snad odstraöovala DARWINOVA Ñbezboûnostì?
Tak si aspoÚ podobnÈ chov·nÌ vykl·dali darwinistÈ. K tomu se jeötÏ vr·tÌme;
nynÌ z˘staÚme u faktu, ûe MILNE-EDWARDS DARWINA neuznal za ¯eöitele sv˝ch
problÈm˘. Neuöel za to trestu: nedostalo se mu cti b˝t jmenov·n mezi ÑDARWI-
NOV›MI p¯edch˘dciì a jak on, tak i cel· idealistick· morfologie propadla zapo-
mnÏnÌ.
Pojmy diferenciace, dÏlby pr·ce, pokroku, homologie, analogie, morfologie,
architektoniky, metamorfÛzy, p¯irozenÈho systÈmu zaloûenÈho na morfologii
apod. se staly pozdÏji majetkem darwinismu. Nikdo nemyslel na to, ûe jsou to
pam·tnÌky jinÈho n·zoru na svÏt. Stalo se, co se vûdycky st·v·, kdyû je jedna
filosofie zatlaËena druhou: jako vÌtÏznÈ k¯esùanstvÌ p¯estavovalo pohanskÈ sva-
tynÏ pro nov˝ kult, jako si p¯ivlastÚovalo starÈ vÌtÏznÈ sloupy a stavÏlo na nÏ svÈ
svatÈ a tak ze zbytk˘ p¯ekonanÈ doby vytv·¯elo ozdoby svÈho uËenÌ, tak Ëinil
i darwinismus. Dnes pozn· jen historik, jak sloupy a kostely jeötÏ nesou v˝raznÈ
stopy myölenek, z nichû vyrostly, a ˙Ëel˘, k nimû byly urËeny. Jejich dneönÌ v˝z-
nam a p¯Ìzdobky p¯ed jeho duchovnÌm zrakem mizÌ a ËÌm vÌce pozn·v· jejich
prav˝ v˝znam, tÌm vÏtöÌ je jeho porozumÏnÌ pro zaölou dobu. Jeho radosti
z pokroku ub˝v·, aû z nÌ zbude jen rezignovanÈ pozn·nÌ, ûe to jinak nenÌ moûnÈ:
ûe myölenky o sobÏ zcela spr·vnÈ musÌ zaniknout ve ÑstÏhov·nÌ teoriÌì.I
I
V ËeskÈ verzi R¡DL pouûil odliönÈ, ale nemÈnÏ v˝stiûnÈ p¯irovn·nÌ: ÑProtoûe nic ûivÈho na
svÏtÏ netrv· vÏËnÏ a vöechno m· v sobÏ z·rodek smrti.ì (Pozn. vyd.)
57
4. kapitola
Embryologie p¯ed Darwinem
4.1. Odvrat od preformace

RozdÌl mezi organismem a krystalem spoËÌv· v tom, ûe krystal je ve vöech sv˝ch
Ë·stech homogennÌ, organismus v kaûdÈm bodÏ svÈho tÏla heterogennÌ. Morfolo-
gie hled·, jak jsme vidÏli, z·konitosti skrytÈ za prostorovou rozmanitostÌ organic-
kÈho tÏla. Ale ûivÈ tÏlo se odliöuje od krystalu a od neûiv˝ch tÏles v˘bec takÈ roz-
prost¯enÌm v Ëase. Krystal soli se snad v Ëase mÏnÌ, i on jednou vznikl a potom rostl,
aû dos·hl dneönÌ velikosti, avöak analogie mezi jeho r˘stem a v˝vojem organismu
je pouze povrchov·. Pozorujme v˝voj ku¯ete: zaËÌn· vajÌËkem, kterÈ m· sice sloûi-
tou stavbu, nicmÈnÏ jak v hrubÈ, tak v jemnÈ a neviditelnÈ struktu¯e je zcela nepo-
dobnÈ dospÏlÈmu tvorovi. Kdybychom nevÏdÏli ze zkuöenosti, co se z nÏj vyvine,
neuhodli bychom to sebejemnÏjöÌm mÏ¯enÌm a anal˝zou vajÌËka samotnÈho.21 Po
oplozenÌ nab˝v· nov˝ch a nov˝ch forem, vyroste v ku¯e, ku¯e v slepici, naËeû pro-
mÏny formy celkem ust·vajÌ, slepice nÏjakou dobu ûije a umÌr·. Srovnejme s tÌm
krystal: vznik· z roztoku a je hned od poË·tku hotov˝; m˘ûe sice r˘st, ale nemusÌ,
nebyl mlad˝, nenÌ dospÏl˝, nikdy nebude star˝ ñ pro nÏj nem· Ëas û·dn˝ smysl.
V˝voj organismu vykazuje p¯edevöÌm dvÏ ¯ady jev˘: jednak ¯adu forem ñ
vajÌËko, embryo, ku¯e, slepice ñ, kde jedna forma vznik· z druhÈ, a d·le stoupa-
jÌcÌ rozËlenÏnost. Sice ani vajÌËko nenÌ homogennÌ, avöak embryo je rozr˘znÏnÏj-
öÌ, a jeötÏ komplikovanÏjöÌ je dospÏl˝ organismus. éiv· bytost tedy bÏhem v˝vo-
je proch·zÌ ¯adou sloûitÏjöÌch a sloûitÏjöÌch forem, aû dos·hne zralosti, v nÌû
nÏjakou dobu trv·, aby potÈ zem¯ela.22
Epocha, jÌû zaËÌn·m svÈ vypr·vÏnÌ, vÏdÏla uû dost o embryologii, aby mohla
individu·lnÌ v˝voj definovat pr·vÏ takto. Avöak LEIBNIZOVA filosofie vedla k po-
divnÈmu neporozumÏnÌ v˝vojov˝m jev˘m. Nep¯ipouötÏla totiû, ûe na svÏtÏ by
v˘bec mohlo vznikat nÏco novÈho,23 a z p¯ÌliönÈ d˘slednosti uûÌvala tohoto prin-
cipu i na v˝voj individua, a tak vznikly uû zmÌnÏnÈ teorie, podle nichû v˝voj
spoËÌv· jen v r˘stu z·rodk˘, kterÈ tu byly od poË·tku vÏcÌ. Tak se stalo, ûe fyzio-
log A. S. HALLER vypoËÌtal, ûe v EvÏ bylo zaökatulkov·no 200 000 milion˘ lidÌ,
a jinÌ badatelÈ se od nÏho odchylovali jen v tom, ûe z·rodky nehledali v EvÏ,
n˝brû v Adamov˝ch spermatozoÌch: ÑTak uû Adam nosil vöechny lidi v bocÌch,
a tedy takÈ nap¯Ìklad i spermii, z nÌû povstal Abraham. A v tÈto spermii uû leûe-
58
EMBRYOLOGIE PÿED DARWINEM
li jako spermatozoa vöichni éidÈ. Kdyû Abraham zplodil Iz·ka, vyöel Iz·k z tÏla
svÈho otce a vzal s sebou z·roveÚ celÈ pokolenÌ sv˝ch potomk˘ v sobÏ uzav¯e-
n˝ch.ì (podle LANGE 1866, II, 378)
V preformaci vÏ¯ili nejen obskurnÌ spisovatelÈ, n˝brû i zn·mÌ biologovÈ jako
A. HALLER, G. CUVIER, E. GEOFFROY a dalöÌ. Ne¯Ìkejte, ûe to bylo smÏönÈ uËenÌ a ûe
si sotva lze p¯edstavit, jak mohly b˝t takovÈ naivity povaûov·ny za pravdivÈ.
I dneönÌ vÏda je pln· takov˝ch naivit, neboù lidsk˝ duch je neobyËejnÏ d˘sledn˝.
Prohl·sÌ-li jednou nÏjakou faleönou z·sadu za pravdivou, p¯ekroutÌ kv˘li nÌ
i nejprostöÌ zkuöenost. Pr·vÏ lidÈ zkuöenosti b˝vajÌ nejzaslepenÏjöÌ.
V polovinÏ 18. stoletÌ se o jinÈ pojetÌ ontogeneze zasadil nÏmeck˝ biolog C. F.
WOLFF (1733ñ1794). Pod vlivem vitalistickÈho uËenÌ svÈho krajana E. STAHLA
(tÈhoû, kter˝ zaloûil zn·mou flogistonovou teorii) vysvÏtlil v˝voj organismu jako
n·sledek sil, jejichû napÏtÌ zp˘sobuje promÏny forem. ChtÏl dok·zat, ûe takto
vznik· jedna Ë·st organismu po druhÈ, a ve studiu promÏn bÏhem v˝voje a jejich
p¯ÌËin vidÏl hlavnÌ ˙lohu embryologie. Argumentuje, ûe tÏlo ku¯ete nenÌ p¯Ìtom-
no od samÈho poË·tku, n˝brû nejprve se objevuje ve vyvÌjejÌcÌm se vajÌËku jako
rovn· deska (z·rodeËn˝ terËÌk), kter· se pozdÏji zkroutÌ, jejÌ okraje srostou, naËeû
se vnÏjöÌ (konvexnÌ) strana promÏnÌ v tÏlesn˝ povrch, vnit¯nÌ v zaûÌvacÌ dutinu.
WOLFF vöak se sv˝mi Ñepigenetick˝miì n·zory nezÌskal ohlas. Ne˙spÏch ho
jistÏ tr·pil a snaûil se jej p¯ekonat. P˘vodnÏ napsal svÈ pojedn·nÌ ve velmi zhuö-
tÏnÈm stylu, ponÏvadû se mu snaûil d·t p¯ÌsnÏ logickou formu; avöak v onÈ dobÏ
byla v oblibÏ s·hodlouh· upovÌdan· pojedn·nÌ, jak˝mi Ëten·¯e Ëastoval nap¯Ì-
klad BONNET. Neöùastn˝ WOLFF asi vÏ¯il, ûe svÈ teorii zajistÌ p¯imÏ¯enou platnost,
kdyû ji vyzdobÌ podobnÏ, a tak spis vydal v jist˝m zp˘sobem rozöÌ¯enÈm vyd·-
nÌ znovu. Pokus se vöak nezda¯il; teprve potom, co GOETHE a KIELMEYER p¯ipra-
vili p˘du pro v˝vojovÈ spekulace, byl WOLFF uzn·n ñ uû po smrti.
4.2. Vznik novÈ embryologie

GOETHOVI se preformace p¯ÌËila, charakterizoval ji trefnÏ tak, ûe je zaloûena na
ÑnadsmyslovÈ zkuöenostiì, protoûe promÌt· viditelnÈ vyvinutÈ tÏlo do z·rodku
(GOETHE 1817). On s·m si naopak p¯edstavoval, ûe tÏlo je v z·rodku obsaûeno jen
jako idea, jako moûnost, kter· se st·v· skuteËnostÌ teprve v˝vojem. WOLFFA sice
oznaËoval za svÈho p¯edch˘dce, ten ho vöak na jeho teorii nep¯ivedl, neboù
s jeho pojedn·nÌm se sezn·mil teprve roku 1817. Je spÌöe pravdÏpodobnÈ, ûe
GOETHOVA teorie metamorfÛzy z roku 1790 p¯ipravila mysli pro porozumÏnÌ
WOLFFOVI a uspÌöila novÈ vyd·nÌ jeho dÌla.
Skoro v tÈûe dobÏ vykl·dal jin˝ NÏmec, L. F. KIELMEYER, mysticky nadan˝ bio-
log, kter˝ pat¯Ì k pr˘kopnÌk˘m naturfilosofie, jak organismus ñ ËlovÏk ñ vstupu-
je do ûivota po stupnÌch (1793): nejprve vede jen vegetativnÌ ûivot, potom zÌsk·-
v· dr·ûdivost a po nÌ citlivost, kter· se vÌc a vÌc prohlubuje, neboù vznikajÌ novÈ
59
a novÈ smyslovÈ org·ny, aû bytost ve zralÈm stavu dos·hne svÈho cÌle. KIEL-
MEYER se nedostal za takovÈto vöeobecnosti, avöak dynamickÈ pojetÌ spoËÌvajÌcÌ
v z·kladu jeho teorie bylo pilnÏ p¯ijÌm·no jeho û·ky, kte¯Ì si ho velmi v·ûili.
TakÈ L. OKEN, zn·m˝ naturfilosof, velmi p¯ispÏl k znovuoûivenÌ embryolo-
gick˝ch b·d·nÌ; v roce 1806 vydal pozorov·nÌ o v˝voji zaûÌvacÌ dutiny savc˘
a pt·k˘ (OKEN & KIESER 1806ñ07), kterÈ mÏlo velk˝ ohlas. BAER (1828, xvii), kter˝
ono obdobÌ proûil, dokonce tvrdÌ, ûe od OKENOVA spisu se m· datovat znovuoûi-
venÌ v˝vojovÈ biologie savc˘.
Teprve roku 1812 vydal J. F. MECKEL WOLFFOVU pr·ci nÏmecky (p˘vodnÏ byla
ps·na latinsky); roku 1817 pak vyölo prvnÌ dÌlo, kterÈ vÏdomÏ n·sledovalo WOLF-
FOVY principy. I. D÷LLINGER (1770ñ1841), otec zn·mÈho teologa, profesor anatomie
a fyziologie ve W¸rzburgu, se takÈ zajÌmal o embryologii, aËkoli po naturfilosofic-
kÈm zp˘sobu. Povzbuzoval svÈ posluchaËe, aby studovali v˝voj ku¯ete, a poda¯ilo
se mu pro tuto pr·ci zÌskat K. E. VON BAERA (kterÈmu tehdy bylo 23 let), DíALTONA
(dobrÈho kreslÌ¯e) a CH. PANDERA. N·hodou byli vöichni t¯i zakladatelÈ embryolo-
gie, WOLFF, PANDER i BAER, rusifikovan˝mi NÏmci. BAER ostatnÏ brzy opustil W¸rz-
burg a pr·ci provedl PANDER, kter˝ o nÌ vydal roku 1817 zpr·vu, v nÌû popsal prvnÌ
stadia vyvÌjejÌcÌho se ku¯ete.I N·sledoval WOLFFOVY n·zory, epigenezi bral jako fakt
a prohluboval uËenÌ o z·rodeËnÈm listu. Povöiml si, jak se uû p¯ed dvan·ctihodino-
v˝m zah¯Ìv·nÌm okrouhl˝ listovit˝ z·rodek ku¯ete, plovoucÌ nad ûloutkem, dÏlÌ na
dvÏ vrstvy, vrchnÌ ÑserÛznÌì a spodnÌ ÑmukÛznÌì, a jak se z tÏchto dvou Ñlist˘ì
¯adou promÏn tvo¯Ì ku¯e. Zde bujenÌm z·rodeËn˝ch Ë·stÌ poËÌn· krev jako t¯etÌ,
prost¯ednÌ z·rodeËn˝ list, tam se zase objevujÌ poË·tky nervovÈho systÈmu. Jedno-
duch˝m oh˝b·nÌm z·rodeËn˝ch list˘ vznikajÌ obrysy tÏla a vnit¯nostÌ: na h¯betÏ
vznik· z·hyb obr·cen˝ dovnit¯ jako z·klad mÌchy, jin˝ z·hyb tvo¯Ì hrudnÌ a b¯iönÌ
dutinu. R˘stem a st·ËenÌm list˘ se z·rodek p¯etv·¯Ì ve vyvinutou formu.
Po PANDEROVÃ pojedn·nÌ se uËenÌ o z·rodeËn˝ch listech dostalo do pop¯edÌ
b·d·nÌ. Uchoval se i n·zev z·rodeËn˝ list, aËkoli uû nikdo nemyslÌ na analogii
mezi nÌm a rostlinn˝m listem: analogii, o nÌû byli p¯esvÏdËeni WOLFF i PANDER
(ten pod vlivem GOETHOVA uËenÌ o metamorfÛze). PANDEROVO uËenÌ p˘sobilo,
a s·m OKEN uzn·val (Isis 1817, 1529ñ1540) v˝klad, ûe org·ny vznikajÌ oh˝b·nÌm
z·rodeËn˝ch list˘, aËkoli vyslovil o jeho spr·vnosti pochybnost. OstatnÏ brzy
byl tento n·zor potvrzen a prohlouben BAEREM.
4.3. Karl von Baer

KARL ERNST VON BAER (1792ñ1876) byl muûem, pro kterÈho vÏda znamenala ûivot
a ûivot vÏdu, muûem, kter˝ dokazuje, ûe nejen b·snÌk, n˝brû i badatel se rodÌ.
K b·d·nÌ ho vedl vnit¯nÌ pud a on po cel˝ ûivot hledal pramen, v nÏmû by utiöil
I
PANDER 1817. V tÈmûe roce vyölo dÌlo takÈ (podrobnÏji) nÏmecky.
60
svou ûÌzeÚ po pozn·nÌ: chytal se po¯·d nov˝ch a nov˝ch obor˘ v d˘vÏ¯e, ûe tam
je jeho ötÏstÌ. Botanika, medicÌna, zoologie, embryologie, geografie, antropologie
byly po ¯adÏ jeho oblÌben˝mi studii, a koneËnÏ zjistil, ûe se minul povol·nÌm, ûe
ho p¯Ìroda urËila ke studiu dÏjepisu (viz autobiografii BAER 1865; tÈû STIEDA
1886, 14). I jinak to byl ponÏkud neklidn˝ duch: nÏkolikr·t zmÏnil vlast a nÏkte-
rÈ spisy nechal nedokonËeny. Ve vöech jmenovan˝ch disciplÌn·ch byl origin·lnÌ,
avöak nejzn·mÏjöÌm se stal v embryologii, kterou sv˝m spisem o v˝voji zvÌ¯at
(1828) p¯ivedl k vrcholu.
D˘kladnÏ zpracoval uËenÌ o z·rodeËn˝ch listech; uËil, ûe z nediferencovanÈ-
ho obratlovËÌho z·rodku vznikajÌ dva z·rodeËnÈ listy. Z hornÌho, kter˝ nazval
anim·lnÌm, vznikajÌ org·ny anim·lnÌho ûivota (tzn. org·ny pociùov·nÌ, pohybu
a epidermis), z dolnÌho, vegetativnÌho, vznikajÌ org·ny vegetativnÌ (org·ny v˝ûi-
vy, cirkulace, sekrece, reprodukce). Oba z·rodeËnÈ listy se zdvojujÌ: anim·lnÌ se
dÏlÌ na vrstvu koûnÌ, z nÌû vznik· epidermis a nervov˝ systÈm, a na vrstvu sva-
lovou, kter· se p¯etv·¯Ì ve svaly a kosti. VegetativnÌ z·rodeËn˝ list se dÏlÌ na
vrstvu cÈvnÌ a slizniËnÌ; cÈvnÌ vrstva pozdÏji utvo¯Ì mezenterium a obÏ spoleËnÏ
stÏny tr·vicÌ trubice. Vöechny vrstvy se p¯etv·¯ejÌ v org·ny tÌm, ûe rostou a st·-
ËejÌ se do trubic: tak vznik· koûnÌ, svalov·, nervov· atd. trubice, a z tÏchto trubi-
covit˝ch Ñz·kladnÌch org·n˘ì se pak formujÌ org·ny definitivnÌ. Z nervovÈho
systÈmu se vytv·¯ejÌ smyslovÈ org·ny, z tr·vicÌ trubice slinnÈ ûl·zy, j·tra, sliniv-
ka b¯iönÌ, plÌce; z cÈvnÌ vrstvy srdce, nadledvinky, ötÌtn· ûl·za, brzlÌk, slezina,
WOLFFOVA tÏlÌska, ledviny a pohlavnÌ ûl·zy. V˝voj se tedy dÏje ve stupnÌch:
z nediferencovanÈho z·rodku vznikajÌ z·rodeËnÈ listy, z nich trubicovitÈ z·klad-
nÌ org·ny a z nich se vyËleÚujÌ definitivnÌ org·ny.
BAER prohloubil nauku o v˝voji takÈ dalöÌmi nov˝mi objevy: nalezl vajÌËko sav-
c˘, strunu h¯betnÌ, amnion, serÛznÌ obaly. Dal takÈ podnÏt ke studiu v˝voje niû-
öÌch zvÌ¯at. DÌky jeho ˙silÌ se embryologie stala ve Ëty¯ic·t˝ch a pades·t˝ch letech
ÑmodernÌì vÏdou. V CUVIEROVÃ dobÏ bylo pro embryologii jeötÏ m·lo porozumÏ-
nÌ ñ CUVIER snad BAEROVY pr·ce ani neznal. MladÌ, zvl·ötÏ nÏmeËtÌ uËenci ji vöak
pilnÏ studovali: H. RATHKE (1793ñ1860) popsal pod jejÌm vlivem v˝voj kor˝ö˘,
hmyzu, mÏkk˝ö˘, ryb, ûelv, had˘, krokod˝l˘. W. BISCHOFF (1807ñ1882) zkoumal
v pades·t˝ch letech v˝voj kr·lÌka, morËete a srnky. A. K÷LLIKER, M. J. SCHLEIDEN,
T. SCHWANN, T. H. HUXLEY rovnÏû vyöli z BAEROV›CH teoriÌ ñ avöak tato l·tka uû
pat¯Ì do dalöÌ kapitoly.
Jako teoretik BAER potÌral znovuoûivenÈ uËenÌ o preformaci. AËkoli totiû nov·
embryologie vznikla z opozice v˘Ëi evolucionistick˝m n·zor˘m 18. stoletÌ (evo-
lutio a praeformatio znamenaly tehdy jedno a totÈû), aËkoli jejÌ zakladatelÈ GOE-
THE a KIELMEYER byli epigenetiky, dospÏla preformace pod nov˝m n·zvem k no-
vÈmu rozkvÏtu. é·dn˝ div: myölenka, ûe forma, celek tak uzav¯en˝, m˘ûe
vznikat z nÏËeho jinÈho, je natolik zvl·ötnÌ, ûe se nad nÌ v kaûdÈ dobÏ zam˝ölely
nejlepöÌ hlavy. Jak m˘ûe lidskÈ tÏlo, kterÈ obsahuje tolik org·n˘, tak nutnÏ a har-
monicky spolupracujÌcÌch, propracovan˝ch aû do nejmenöÌch detail˘, vznikat
61
promÏnou z ˙tvaru, v nÏmû tyto prvky jeötÏ nejsou p¯Ìtomny? AnatomovÈ, kte¯Ì
znajÌ z vlastnÌ zkuöenosti sloûitost tÏla, r·di odpovÌdajÌ na tuto ot·zku tak, ûe tÏlo
v˘bec nevznik·, ûe je i se sv˝mi vlastnostmi obsaûeno uû v z·rodku. Tyto prefor-
maËnÌ teorie vöak r·zem byly p¯ekon·ny, nebyly modernÌ; kde tedy najÌt ¯eöenÌ?
Naölo se modifikacÌ teorie KIELMEYEROVY (1793): ten srovn·val vzestupnou ¯adu
zvÌ¯at s jejich embryon·lnÌm a fylogenetick˝m v˝vojem. Organismy lze sestavit do
vzestupnÈ ¯ady: rostlinstvo zaujÌm· sv˝m jednoduch˝m ûivotem nejniûöÌ stupeÚ,
v˝öe stojÌ dr·ûdiv· zvÌ¯ata (tzn. pohybliv·, nikoli vöak citliv·), jeötÏ v˝öe zvÌ¯ata sen-
zitivnÌ. »Ìm propracovanÏjöÌ je citlivost, ËÌm vÌce m· zvÌ¯e smyslov˝ch org·n˘, tÌm
je pokroËilejöÌ. TakÈ embryon·lnÌ v˝voj ËlovÏka proch·zÌ tÏmito stupni: lidskÈ
embryo nejprve vegetuje, potom je dr·ûdivÈ, a koneËnÏ vznik· jeden smyslov˝
org·n po druhÈm Ñskoro v tÈmû postupu, jako v ¯adÏ organism˘ì. Dokonce i vznik
organism˘ v dÏjin·ch ZemÏ pr˝ sledoval stupnÏ nynÏjöÌ gradace ûiv˝ch bytostÌ.
NÏmeck˝ anatom J. F. MECKEL (1781ñ1833) vykl·dal tyto oËividnÏ epigenetic-
kÈ KIELMEYEROVY n·zory tak, ûe savci a ËlovÏk bÏhem v˝voje ze z·rodku proch·-
zejÌ nejprve stupnÏm nejjednoduööÌho zvÌ¯ete, za nÏû tehdy byli povaûov·ni
polypi (zoofyta, rostlinn· zvÌ¯ata, kter· se sv˝m p¯isedl˝m zp˘sobem ûivota
blÌûÌ rostlin·m). StoupajÌ potom k vyööÌm a vyööÌm form·m, neboù postupnÏ pro-
ch·zejÌ formou Ëerva, kor˝öe, pavouka, plûe, mlûe, hlavonoûce, ryby, obojûivel-
nÌka; ûe tedy bÏhem v˝voje vyËerpajÌ celou hierarchii svÏta zvÌ¯at.
ZatÌmco KIELMEYER mluvil o v˝voji a podobnosti (vit·lnÌch) sil, MECKEL psal
se zd·nlivÏ malou obmÏnou tohoto uËenÌ (poloûil mÌsto vegetativnÌho ûivota
rostlinu, mÌsto dr·ûdivosti Ëerva atd.) o v˝voji a podobnosti forem ñ a vidÌme, ûe
p¯ekonan· preformace tu opÏt zvÌtÏzila. N·lada doby zatlaËila KIELMEYEROVU
epigenetickou myölenku tÌm, ûe jÌ dala smÏr, kter˝ jÌ byl cizÌ. MECKEL byl totiû
anatom, na prvnÌm mÌstÏ ho zajÌmala organick· forma; KIELMEYEROVY sÌly povaûo-
val za vedlejöÌ. MECKELOVO pojetÌ se nynÌ aû p¯Ìliö dob¯e hodilo k tehdy vl·dnou-
cÌmu smÏru, kter˝ zastupoval zvl·ötÏ GEOFFROY. Tento francouzsk˝ morfolog
dokazoval, ûe vöechna zvÌ¯ata pat¯Ì v podstatÏ k jednomu a tÈmuû typu, jen je
u nich ten nebo onen org·n do r˘znÈ mÌry zakrnÏl˝ nebo rozvinut˝; odvozoval
tuto myölenku zvl·ötÏ ze studia kostry. Ukazoval, ûe ËÌm jsou zvÌ¯ata mladöÌ, tÌm
vÏtöÌ jsou podobnosti mezi nimi; u monstrozit shledal, ûe p¯edstavujÌ, jinak sta-
vÏny analogicky s norm·lnÌmi formami, formy p¯edËasnÏ zaraûenÈ ve v˝voji.
Jeho û·ci pak povaûovali za p¯irozenou ot·zku, zda ryba, kter· p¯ece v mnoha
vlastnostech vypad· podobnÏ jako vyööÌ obratlovci, nenÌ takÈ monstrozitou, tzn.
vyööÌm obratlovcem, kterÈmu bylo zabr·nÏno ve v˝voji. …. R. A. SERRES,
GEOFFROYŸV û·k, je p¯esvÏdËen o tom, ûe v˝voj ËlovÏka proch·zÌ formami niû-
öÌch zvÌ¯at. éivoËiön· ¯Ìöe je tak hierarchiÌ st·le vyööÌch embryÌ, zaraûen˝ch na
r˘zn˝ch v˝vojov˝ch stupnÌch; kaûdÈ zvÌ¯e proch·zÌ bÏhem individu·lnÌho
v˝voje vöemi niûöÌmi formami. I MECKEL se klonil k takovÈmu pojetÌ.
Takov˝ je osud lidskÈho myölenÌ: MECKEL objevil zapomenutÈho WOLFFA
a p¯ekladem a vyd·nÌm jeho spisu podnÌtil rozkvÏt embryologie na epigene-
62
tickÈm z·kladÏ. T˝û MECKEL vöak pod vlivem epigenetickÈ nauky KIELMEYEROVY
vyslovil hypotÈzu, kter· popÌrala pr·vÏ to, co tvrdili jeho oslavovanÌ uËitelÈ.
Neboù tvrzenÌ, ûe vöechna zvÌ¯ata jsou zaraûen˝mi embryi ËlovÏka, neznamena-
lo nic jinÈho, neû ûe neexistuje jin· forma neû forma ËlovÏka. PreformistÈ uËili, ûe
bÏhem embryon·lnÌho v˝voje nejsou û·dnÈ promÏny formy, n˝brû jen r˘st; teÔ
uËÌ MECKEL a SERRES, ûe v ûivoËiönÈ ¯Ìöi neexistuje û·dn· rozmanitost forem, n˝-
brû ûe zvÌ¯ata jsou jen r˘zn˝mi v˝vojov˝mi stavy ËlovÏka.24 P¯itom vöak MECKEL
a SERRES vÏ¯ili (SERRES to v˝slovnÏ tvrdil), ûe jejich uËenÌ je epigenetickÈ, oba takÈ
uv·dÏli fakta na d˘kaz svÈho uËenÌ. MECKEL pozoroval hlavnÏ zr˘dy a ukazo-
val, jak jsou monstrÛznÌ embrya ËlovÏka Ëasto velmi podobn· zvÌ¯at˘m. SERRES
zd˘vodÚoval svÈ uËenÌ studiem v˝voje kostÌ. OKENOVA tvrzenÌ, ûe ûiv· p¯Ìroda
p¯edstavuje ËlovÏka rozloûenÈho na prvky, ûe zvÌ¯ata jsou jen nedokonal˝mi po-
kusy p¯Ìrody vytvo¯it ËlovÏka, se velmi hodila k tomuto preformaËnÌmu uËenÌ.
D¯ÌvÏjöÌ uËenÌ, podle nÏhoû je uû ˙pln˝ ËlovÏk uzav¯en ve vajÌËku, bylo velmi
naivnÌ. TeÔ vöak bylo zatlaËeno novou naivitou, na prvnÌ pohled nemoûnou:
myölenkou, ûe ËlovÏk je po ¯adÏ Ëervem, rybou, obojûivelnÌkem. Jak bylo moûno
br·t tak podivn˝ n·pad v·ûnÏ? Tato ot·zka se Ëasto vyno¯Ì, kdyû sledujeme dÏji-
ny lidskÈho myölenÌ; oËek·v·me hlubokÈ, kr·snÈ, strhujÌcÌ myölenky, se zataje-
n˝m dechem jsme p¯ipraveni zvolat ñ Ach! Tak to tedy je! MÌsto myölenek vöak
nach·zÌme podivnosti, nekoneËnÈ proudy pr·zdn˝ch slov a ökolskou pedante-
rii. Coû vÏda nem· û·dn˝ jin˝ obsah?
Uvaûujeme-li d·le, shled·me, ûe na tom pr·zdnÈm snaûenÌ musÌ p¯ece nÏco
b˝t, jinak by mu jistÏ lidÈ nevÏnovali vöechen ûivot a ˙silÌ. Sami by z toho nemÏ-
li radost a druzÌ by jim neuvÏ¯ili. Pozvolna nalÈz·me Ëervenou nit v labyrintu
vÏdeckÈho myölenÌ; p¯ich·zÌme k pozn·nÌ, ûe teorie, faleönÈ produkty lidskÈho
myölenÌ, jsou jen slova, pr·vÏ tak nedostateËn· jako vöechna slova, jimiû se Ëlo-
vÏk snaûÌ vyj·d¯it pravou nekoneËnou pravdu, kter· se mu otvÌr· na dnÏ jeho
duöe. NahlÌûÌme, ûe nedostatky teoriÌ jsou nedostatky slovnÌku, ûe se ËlovÏk
v nedostatku nov˝ch slov neöikovnÏ pokouöÌ uchopit star˝mi slovy novou myö-
lenku; ch·peme, ûe nesmÌme zavrhovat slova, n˝brû musÌme hledat, co novÈho
se jimi ¯Ìk·.
KIELMEYER, MECKEL, GEOFFROY, SERRES skuteËnÏ objevili, ûe zvÌ¯ata se sobÏ po-
dobajÌ nikoli jen vyvinut˝m tÏlem, n˝brû i ve svÈm v˝voji, a ûe jsou si tÌm podob-
nÏjöÌ, ËÌm jsou mladöÌ. Bylo vskutku velk˝m objevem, ûe ËlovÏk a zvÌ¯ata se v˘bec
vyvÌjejÌ, i to, ûe lidskÈ embryo m· za hlavou jakÈsi ûabernÌ otvory, podobnÈ
rybÌm û·br·m, ûe zpoË·tku nem· kostru, coû m· spoleËnÈ s mÏkk˝öi. Toto novÈ
pozn·nÌ, vyj·d¯eno star˝mi slovy o formÏ opakujÌcÌ se ve vöech zvÌ¯atech, jistÏ
udalo faleön˝ tÛn: avöak nÏkdo uû se najde, kdo disharmonii rozpozn· a vytvo-
¯Ì pro nov˝ n·lez takÈ novÈ slovo!
BAER s tÏmito embryology v mnohÈm ohledu souhlasil. TakÈ on si vöiml, jak
r˘zn· zvÌ¯ata vypadajÌ ve svÈm v˝voji podobnÏ a ûe ËÌm jsou embrya mladöÌ,
tÌm obtÌûnÏji je lze rozliöit. S doslovn˝m tvrzenÌm o tom, ûe zvÌ¯ata jsou jen zara-
63
ûen˝mi v˝vojov˝mi formami ËlovÏka, vöak BAER nesouhlasil. Jako CUVIER doka-
zoval proti GEOFFROYOVI, ûe je t¯eba rozliöovat mezi podobnostÌ a identitou org·n˘,
tak potÌral BAER ve spise o v˝voji zvÌ¯at i na jin˝ch mÌstech (1827, 2) MECKELOVY
a SERRESOVY n·zory. Ukazoval, ûe zamÏÚujÌ podobnost s identitou. UpozorÚoval
na to, ûe podstatnÈ vlastnosti nÏjakÈ ûivoËiönÈ skupiny se nikdy nevyskytujÌ
u vyvinut˝ch forem skupiny jinÈ: co dÏl· rybu rybou, tedy d˝ch·nÌ û·brami,
ploutve rozepjatÈ mezi paprsky, zp˘sob pohybu, to se nevyskytuje v û·dnÈm
embryon·lnÌm stadiu savc˘ nebo pt·k˘. Pt·ci by mohli stejn˝m pr·vem jako
ËlovÏk tvrdit, ûe tvo¯Ì vrchol v˝voje a ûe vyvÌjejÌcÌ se pt·k proch·zÌ lidsk˝m sta-
diem, neboù ËlovÏku sch·zÌ zob·k, k¯Ìdla, pe¯Ì atd., a tedy by ËlovÏk ve srovn·nÌ
s pt·kem nebyl tak pokroËil˝ a byl by tudÌû v souladu s onÏmi teoriemi pt·kem
zaraûen˝m ve v˝voji.
Proti uËenÌ o paralelismu mezi gradacÌ zvÌ¯at a jejich embryon·lnÌm v˝vojem
postavil BAER teorii, kterou lze nazvat teoriÌ formaËnÌ; nov˝m zp˘sobem propojil
WOLFFOVU epigenetickou teorii s morfologick˝mi n·zory CUVIEROV›MI. WOLFF
uËil, ûe podstatu v˝voje tvo¯Ì zvl·ötnÌ sÌla, vis essentialis. Tu VON BAER odsunul
do pozadÌ a vyzdvihl WOLFFOVU myölenku, ûe ontogeneze probÌh· jako promÏ-
ny forem. Vöechna zvÌ¯ata se podle BAERA vyvÌjejÌ tak, ûe nejprve vznikajÌ
z·kladnÌ rysy jejich typu a pozdÏji se st·le vÌce diferencujÌ; embryo m· po ¯adÏ
nejprve jen vlastnosti typu, potom t¯Ìdy, ¯·du, Ëeledi, rodu, druhu, aû koneËnÏ se
objevÌ individu·lnÌ vlastnosti. Embryo je nap¯Ìklad nejprve obratlovcem, pak
pt·kem, pak suchozemsk˝m pt·kem, kurovit˝m, ku¯etem a nakonec slepicÌ
urËitÈ odr˘dy a barvy. Je tedy Ñv˝voj individua v˝vojem rostoucÌ individuality
v kaûdÈm vztahuì (1828), a kdyû jsou si ran· v˝vojov· stadia r˘zn˝ch forem
navz·jem podobn·, je to tÌm, ûe jeötÏ nejsou dostateËnÏ diferencovan·, aniû by
vöak proto byla identick·.
TÌmto uËenÌm se tedy BAER v˝slovnÏ obracel proti teoriÌm MECKELOV›M
a SERRESOV›M, pozdÏji vöak A. GIARD (1874) a E. HAECKEL (1903, 46) z jeho tvrzenÌ
vyvozovali, ûe prvnÌ v˝vojov· stadia zvÌ¯at jsou si navz·jem podobn· a ûe BAER
mÏl na mysli p˘vod zvÌ¯at z jednÈ praformy. BATESON (1894, 8) dokonce naz˝v·
MECKELOVU a SERRESOVU teorii ÑBAEROV›M principemì. JistÏ velkÈ neporozumÏnÌ.
S CUVIEREM BAER vÏ¯il, ûe existujÌ Ëty¯i z·sadnÏ r˘znÈ typy zvÌ¯at, a od˘vod-
Úoval tuto teorii takÈ embryologicky. Ve stavbÏ zvÌ¯ete rozliöoval za prvÈ typ,
tzn. vz·jemnÈ postavenÌ org·n˘, a za druhÈ stupeÚ diferenciace tohoto typu.
Nap¯Ìklad sÈpie je jako mÏkk˝ö niûöÌho typu neû mihule (ryba), mihule je vöak
m·lo diferencovan· ryba, ponÏvadû nem· ani kosti, ani p·rovÈ ploutve, ani
sk¯ele atd., zatÌmco sÈpie je velmi dokonal˝, vysoce diferencovan˝ mÏkk˝ö. BAER
uv·dÌ tyto v˝vojovÈ typy:
1. PerifernÌ typ (Radiata): ontogeneze vych·zÌ paprskovitÏ ze st¯edu.

2. MasivnÌ typ (Mollusca): na v˝voji se podÌlejÌ Ë·sti, kterÈ jsou zavinutÈ
v kuûelovitÈm nebo jinÈm ˙tvaru.
64
3. PodÈln˝ (longitudin·lnÌ) typ (Articulata): embryo m· dva pÛly a je dvou-

strannÏ symetrickÈ.
4. DvojitÏ symetrick˝ typ (Vertebrata): embryo je dvoustrannÏ symetrickÈ
a org·ny vznikajÌ po obou stran·ch tÏla.
BAER stojÌ na hranici dvou obdobÌ vÏdy. Sv˝mi embryologick˝mi v˝zkumy
razÌ cestu pro n·zor, ûe ontogeneze je vznik·nÌm nÏËeho, co tu jeötÏ nebylo. Sv˝m
embryologicky zaloûen˝m systÈmem ukazuje na budoucÌ pokusy o zaloûenÌ sys-
tÈmu na evoluËnÌm z·kladÏ. Jeho druh· tv·¯ je obr·cena nazpÏt a znovu podpÌ-
r· CUVIEROVY typy. TÌm, ûe neuzn·v· sÌly ûenoucÌ ontogenezi, d·v· Ë·steËnÏ za
pravdu i preformist˘m a sv˝m uËenÌm, ûe v˝voj spoËÌv· v individualizaci nÏËe-
ho obecnÈho, se vracÌ k ARISTOTELOVI.
Uû jsem se zmÌnil, jak mocn˝ byl jeho vliv: K÷LLIKER v NÏmecku a HUXLEY
v Anglii byli povaûov·ni za modernÌ badatele jen proto, ûe navazovali na BAERA,
SPENCER od nÏho p¯evzal teorii o p¯echodu z homogennÌho stavu do stavu hete-
rogennÌho. JeötÏ dlouho byl jeho vliv zn·t v darwinismu. V poslednÌ dobÏ zaËÌ-
n· embryologie znovu oûÌvat pr·vÏ proto, ûe ch·pe BAERA lÈpe neû v poslednÌch
desetiletÌch.
65
5. kapitola
BunÏËn· teorie
5.1. StaröÌ n·zory

V roce 1675 jeden û·k holandskÈho biologa LEEUWENHOEKA objevil mikroskopem,
kter˝ pr·vÏ v onÈ dobÏ otvÌral zvÏdav˝m zrak˘m br·ny svÏta dosud neviditelnÈ-
ho, v lidskÈm semeni drobouËk· pohybliv· tÏlÌska, domnÏl· zvÌ¯·tka, pro dneönÌ
vÏdu spermatozoa. Objev rozbou¯il fantazii biolog˘ a LEIBNIZ, kterÈho filosofie
vedla k ˙vah·m o nekoneËnÏ mal˝ch veliËin·ch, dal se objevem nÈst k p¯edstavÏ,
ûe takov· drobn· zvÌ¯·tka jsou vöude a ûe se v kaûdÈm pr·öku v ohromnÈm mnoû-
stvÌ hemûÌ jako ryby v rybnÌce. NÏkter· z nich rostou a stanou se velk˝mi zvÌ¯aty,
jin· z˘stanou dlouho, p¯edlouho zakleta ve svÈm neviditelnÈm stavu.
BUFFON si vÏc p¯edstavoval trochu jinak: mikroskopickÈ bytosti jsou ûiv˝mi
molekulami, z nichû vznik· krystalizacÌ, tedy pravideln˝m nakupenÌm, viditel-
nÈ zvÌ¯e. Na poË·tku 19. stoletÌ tuto teorii rozvinul OKEN a uËil, ûe vöechen ûivot
vznikl v mo¯i z prvohlenu (Urschleim), kter˝ nejprve nabyl formy jak˝chsi prvo-
mÏch˝¯k˘ (Urbl‰schen). To byli n·levnÌci; ûiv· substance sest·v· ze sam˝ch
n·levnÌk˘ a rostliny a zvÌ¯ata jsou jen promÏnÏn˝mi n·levnÌky (OKEN 1843, 154).
Tato filosofick· myölenka ˙zce navazuje na LEIBNIZOVO uËenÌ o mon·d·ch. JejÌ
podstatou je p¯edpoklad, ûe tak jako kaûd· substance sest·v· z prvk˘, i ûiv· sub-
stance je sloûena ze ûiv˝ch prvk˘. Tato teorie se stala jednÌm z pramen˘, z nichû
vyöla bunÏËn· teorie. Druh˝m pramenem byla zkuöenost, totiû pozorov·nÌ, ûe
pod mikroskopem se ve zvÌ¯ecÌm a zvl·ötÏ v rostlinnÈm tÏle objevujÌ malÈ ko-
m˘rky, tzv. buÚky. I tyto buÚky byly zn·my uû osmn·ctÈmu stoletÌ, avöak tepr-
ve WOLFF, n·m uû zn·m˝ zakladatel epigenetickÈ teorie v˝voje, pronikl sv˝m
porozumÏnÌm do vÏtöÌ hloubky. VidÏl, ûe rostlinnÈ tÏlo se podob· zpÏnÏnÈ teku-
tinÏ, ûe bublinky v pÏnÏ jsou vyplnÏny zvl·ötnÌ tekutinou, a vöiml si takÈ, ûe zvÌ-
¯ecÌ z·rodek je sloûen z mal˝ch ÑkuliËekì. Objev byl nov˝, avöak mÌsto aby ho
prostÏ vzal jako platn˝, mÌsto aby poznal, ûe se p¯ed jeho zrakem otvÌr· nezn·m˝
prvek ûivÈ l·tky, WOLFF vÏ¯il, ûe m˘ûe buÚky dedukovat ze zn·m˝ch teoriÌ. UËil
proto, ûe zpÏnÏn· struktura vznik· expanzÌ tekutin v porÈznÌ z·kladnÌ l·tce asi
tak, jako bublinky v kynoucÌm tÏstu vznikajÌ expanzÌ plyn˘, kterÈ se v nÏm tvo¯Ì.
V b·d·nÌ je nÏco zvl·ötnÌho a st·le znovu se to opakuje: vöechno naöe vÏdeckÈ
˙silÌ smÏ¯uje k objevenÌ nÏËeho novÈho, kdyû n·m vöak öùastn· n·hoda postavÌ
66
BUNÃ»N¡ TEORIE
p¯ed oËi nÏco novÈho, prvnÌ, co udÏl·me, je, ûe oËi zav¯eme, aby n·s novÈ pozo-
rov·nÌ neruöilo v p¯emÌt·nÌ o p¯eludech.25
K nov˝m pokrok˘m se dospÏlo, kdyû se na poË·tku 19. stoletÌ zaËalo p¯i zkou-
m·nÌch st·le vÌc uûÌvat mikroskopu. JeötÏ na konci 18. stoletÌ CUVIER mikrosko-
pem pohrdal. X. BICHAT, zakladatel uËenÌ o ûivoËiön˝ch pletivech, ho zavrhoval,
neboù pr˝ ukazuje zkreslenÈ obr·zky objekt˘ ñ a je pravda, ûe tehdejöÌ mikrosko-
py byly nedostateËnÈ. Avöak uû v roce 1807 byly zn·my achromatickÈ objektivy
a uûÌvalo se 180ñ400n·sobn˝ch zvÏtöenÌ. V roce 1837 uû MEYEN zvÏtöoval Ë·sti
rostlin 500kr·t a od Ëty¯ic·t˝ch let se mikroskop pouûÌval vöeobecnÏ. TÌm se po-
zornost anatom˘ obr·tila na jemnÈ organickÈ struktury a zanedlouho se dostavi-
ly i v˝sledky.
Na poË·tku 19. stoletÌ se vöeobecnÏ vÏ¯ilo, ûe ûiv· l·tka je jak˝msi hlenem,
kter˝ tu a tam v tÏle utuhne v r˘znorodÈ struktury, a jen tekut˝ hlen s·m byl pova-
ûov·n za nositele ûivota. TakÈ WOLFF byl svÈho Ëasu tohoto n·zoru a p¯edpokl·-
dal, ûe homogennÌ ûiv· z·kladnÌ l·tka v rostlinnÈm tÏle tuhne v ˙tvary, kterÈ se
podobajÌ vËelÌm buÚk·m; odtud tehdy Ëasto uûÌvan˝ n·zev ÑbunÏËnÈ pletivoì
(tissu cellulaire), kter˝ tedy vyjad¯uje nÏco zcela jinÈho, neû co jÌm oznaËujeme
dnes.I FrancouzötÌ botanikovÈ RASPAIL, DUTROCHET a MIRBEL toto uËenÌ ve t¯ic·t˝ch
letech d·le rozv·dÏli a o ÑrostlinnÈ buÚkyì, tzn. kom˘rky s pevn˝mi stÏnami, se
st·le vÌce a vÌce zajÌmali histologovÈ. P¯edstava ûivÈho hlenu tak ustupovala do
pozadÌ a do centra pozornosti se dost·vala pevn·, mikroskopem viditeln· kostra.
5.2. Schleidenovo vystoupenÌ

Nelze p¯edvÌdat, jakou cestou by se v˝voj bunÏËnÈ teorie ubÌral, neb˝t SCHLEIDE-
NA. Zd· se, ûe sama tehdejöÌ doba p¯ipravila objev, ûe vöechny Ë·sti rostlin sest·-
vajÌ v podstatÏ ze stejn˝ch prvk˘, z bunÏk. RostlinnÈ cÈvy, sÌtkovice a dalöÌ
prvky rostlinnÈho tÏla je t¯eba ch·pat jako metamorfÛzy jedinÈho prvku, kter˝
jako polyedrickÈ tÏlÌsko tvo¯Ì stavebnÌ k·men parenchymu, jako jednoduch·
kuliËka tvo¯Ì jednobunÏËnou ¯asu.
SCHLEIDEN dal nejen bunÏËnÈ teorii jin˝ smÏr, n˝brû v˘bec zavedl do biologie
novou metodu, jÌû p¯ipravil p˘du pro p¯ijetÌ DARWINOVY filosofie. Vöichni dosud
uvedenÌ biologovÈ byli racionalistÈ, kte¯Ì vÏ¯ili v pl·ny, ideje, rozum v p¯ÌrodÏ;
nynÌ se vöak mÏlo s vÌrou v objektivnÌ rozum skoncovat.
MATHIAS SCHLEIDEN (1804ñ1881) vystudoval pr·va a stal se advok·tem v Ham-
burku, kde vöak nemÏl ötÏstÌ. Sv˘j ûivot chtÏl ukonËit kulkou, avöak pouze naöe-
ho hrdinu tÏûce zranila a on se uzdravil. Nechal pr·v, vystudoval medicÌnu a bo-
taniku a stal se profesorem botaniky na univerzitÏ v JenÏ. Z tohoto mÏsta vöak
I
Proto jsme v tomto p¯ekladu (15. kapitola 1. dÌlu) zvolili radÏji v˝raz kom˘rkovÈ pletivo. (Pozn.
vyd.)
67
odeöel, stal se profesorem botaniky a antropologie v Kr·lovci, opustil ovöem

i toto mÌsto a ûil jako soukrom˝ uËenec.
SCHLEIDEN byl velmi ˙toËn˝ a neklidn˝ duch; zvl·öù Ëasto ˙toËil na naturfilo-
sofy a na p¯Ìvrûence staröÌch systÈm˘. Jeho spisy se pilnÏ Ëetly: uËebnice botani-
ky, p¯ÌsnÏ vÏdeckÈ dÌlo, vyöla ve Ëty¯ech vyd·nÌch, popul·rnÌ spis Rostlina a jejÌ
ûivot (1847) se doËkal öesti vyd·nÌ a byl p¯eloûen do nÏkolika jazyk˘.
P¯i ËtenÌ jeho velkÈho dÌla Botanika jako induktivnÌ vÏda (1. vyd·nÌ 1842; SCHLEI-
DEN 1849) pochopÌme, ËÌm tak p˘sobil. Kniha se v˘bec nepodob· obvykl˝m
nÏmeck˝m suchop·rn˝m uËebnicÌm. Napsal ji muû, kter˝ vöechny teze ¯eöil
nejen mozkem, ale i srdcem, a proto pÌöe velmi ûivÏ, v samÈ polemice (kter· nÏ-
kdy p¯ekraËuje dovolenou mÌru). V knize je ¯eËeno vöe, co mÏl SCHLEIDEN na srd-
ci: nach·zÌme tam jeho n·zory na filosofii, na vz·jemn˝ vztah vÏd, na zp˘sob,
jak je t¯eba ps·t uËebnice, na botaniky, kte¯Ì lhali, na p¯Ìliö velk˝ kult francouz-
skÈ vÏdy i na to, ûe se nehodÌ pod·vat ve vÏdeckÈm spise zpr·vy o tom, co autor
na sv˝ch v˝letech jedl, na p¯ehnanÈ uûÌv·nÌ latinskÈ terminologie, v pozdÏjöÌch
vyd·nÌch i na rok 1848 atd.I
Takov· kniha byla tehdy v NÏmecku nÏËÌm neobvykl˝m. OKEN ovöem takÈ ve
dvac·t˝ch letech bou¯il proti öos·ctvÌ nÏmeckÈ vÏdy, jeho romantick· filosofie
vöak byla sama jeötÏ plna tohoto malomÏöù·ctvÌ, a pozdÏji nÏmeck· p¯ÌrodovÏda
uû zcela upadla do pohodlnÈho uËitelov·nÌ na mal˝ch univerzit·ch, kde byl pro-
fesor z·roveÚ zoologem, botanikem, mineralogem, geologem a jeötÏ vÌc. I vynika-
jÌcÌ uËenci jako BURDACH, BAER, RUDOLPHI byli skrz naskrz öos·ci.II NenÌ divu, ûe
SCHLEIDEN mÏl mnoho p¯ÌleûitostÌ k ˙tok˘m a ûe tyto ˙toky lidÈ s oblibou Ëetli.
Avöak SCHLEIDEN mÏl p¯ed oËima pozitivnÌ cÌl: vytvo¯it z botaniky pravou
exaktnÌ vÏdu. Proto kladl ve svÈm spisu d˘raz na slovo induktivnÌ. V lÌËenÌ sv˝ch
pozitivnÌch n·zor˘ d·val najevo Ëerstvou ûivost: rychle sledoval svÈ myölenky,
nedbal podrobnostÌ, a p¯ehlÈdl proto mnohokr·t chybu Ëi myln˝ ˙sudek, a je
tedy Ëasto nejasn˝, st·le vöak ve svÈm tvrzenÌ rozhodn˝. MusÌme se vr·tit ke
KANTOVI, tvrdÌ, a to zp˘sobem, kter˝ naznaËil FRIES (SCHLEIDEN si FRIESE v˘bec
velmi cenil), a p¯edevöÌm musÌme studovat anglickou senzualistickou filosofii
a BACONA, z botanik˘ zvl·ötÏ AngliËana R. BROWNA. P¯em˝ölenÌ o podstatÏ vÏcÌ
je t¯eba zavrhnout a usilovat o mechanick˝ v˝klad p¯Ìrody z kombinacÌ z·klad-
nÌch sil, kterÈ vytv·¯ejÌ formy. Jako krystalograf vykl·d· z p¯itahov·nÌ a odpuzo-
I
ZmÌnÏn˝ popul·rnÌ spis Rostlina a jejÌ ûivot (1864 je datum öestÈho vyd·nÌ, kterÈ m·m p¯ed
sebou; viz SCHLEIDEN 1847) je takÈ ps·n tÌmto otev¯en˝m tÛnem; p¯edmluva pat¯Ì k nejlepöÌm,
kterÈ jsem v novÏjöÌ vÏdeckÈ literatu¯e Ëetl.
II
StaËÌ otev¯Ìt nap¯Ìklad BAEROVU autobiografii (1865): kniha m· 674 stran velkÈho form·tu (a uû
to ukazuje, jak velice si cenil svÈ sl·vy). P¯ekvapuje, jak öos·cky BAER posuzoval nap¯. politiku,
revoluci, jak dÏtinsky pojÌmal komunismus (vÏ¯il, ûe jedna vÏta, poukaz na to, ûe AustralanÈ ûijÌ
komunisticky, staËÌ na to, aby tuto sociologickou teorii v oËÌch jeho Ëten·¯˘ zniËila; avöak je cha-
rakteristickÈ i to, ûe si musÌ stÏûovat, ûe rusk· cenzura vÏtu vyökrtla, protoûe v Rusku bylo
zak·z·no o komunismu ps·t).
68
BUNÃ»N¡ TEORIE
v·nÌ molekul struktury anorganickÈ, tak m· morfolog z t˝chû sil uËinit srozumi-
teln˝mi organickÈ formy; nenÌ û·dnÈho podstatnÈho rozdÌlu mezi krystaly
a organismy (SCHLEIDEN 1849, I, 72). Heslem botanik˘ budiû zkuöenost, nikoli
pochopenÌ; cÌlem vÏdy budiû do podrobnostÌ jdoucÌ popis dÏnÌ. ÑCel· ¯ada vöech
p¯echod˘ musÌ b˝t zachycena smysly a ve v˝voji nesmÌ z˘stat nepovöimnutÈ
mezery,ì tak tvrdÌ (1849, I, 146) a vyjad¯uje tÌm jednu ze z·sad, kterÈ jsou pro
modernÌ vÏdu nejcharakteristiËtÏjöÌ.
Ide·l induktivnÌ vÏdy ho vedl p¯Ìmo k v˝vojovÈ nauce. Jako postupujeme p¯i
indukci od jednotlivÈho k obecnÈmu, od jednoduchÈho k nejsloûitÏjöÌmu, tak
pr˝ spr·vnÏ uchopÌme ûivotnÌ pochody jen sledov·nÌm jejich ontogeneze, kter·
se rovnÏû dÏje od jednoduchÈho k nejsloûitÏjöÌmu. Za p¯Ìklad uv·dÏl stavbu
rostlin. VyvinutÈ rostlinnÈ pletivo sest·v· z r˘zn˝ch ˙tvar˘: bunÏk, cÈv, sÌtkovic,
mlÈËnic atd., a teprve sledujeme-li jejich v˝voj, pozn·me souvislosti, v˝voj vöech
tÏchto struktur z podobn˝ch poË·tk˘. Proto SCHLEIDEN st·le znovu doporuËuje v˝-
vojov˝ (embryologick˝) p¯Ìstup, proto zavrhuje idealistickou morfologii, uËenÌ
o jednotÏ pl·nu, o metamorfÛze, o homologiÌch. Ustavuje zcela novou definici
morfologie: ÑJe to ˙pln· znalost vöech v˝vojov˝ch ¯ad ve svÏtÏ rostlinì (SCHLEI-
DEN 1849, I, 72).
Kdo by z tÈto vÏty, napsanÈ v roce 1842, neslyöel HAECKELOVY fylogenie z roku
1866? A cel˝ HAECKEL leûÌ ve SCHLEIDENOVÃ postul·tu ÑKaûdou hypotÈzu, kaû-
dou indukci v botanice je t¯eba bezpodmÌneËnÏ zavrhnout, nenÌ-li orientov·na
v˝vojovÏì. (1849, I, 146).
Kniha, v nÌû SCHLEIDEN rozvinul z·sady induktivnÌ botaniky, vyöla v roce 1842,
v dobÏ vöeobecnÈho odvratu od filosofie a vol·nÌ po exaktnÌ vÏdÏ. NovÌ botani-
kovÈ H. VON MOHL, C. VON NƒGELI, W. HOFMEISTER, nespokojenÌ s d¯ÌvÏjöÌ filoso-
fiÌ, zaËÌnali v botanice uplatÚovat svÈ n·zory a stavÏli na odiv odklon od speku-
lace a z·libu v mikroskopu. SCHLEIDENŸV boj proti naturfilosofii a doporuËov·nÌ
indukce tedy padlo na ˙rodnou p˘du, mÈnÏ ˙spÏönÈ vöak byly jeho konkrÈtnÌ
botanickÈ teorie. SCHLEIDEN byl muû, s jak˝mi se setk·v·me Ëasto: siln˝ v negaci
a jist˝ si svou vÏcÌ, dokud ˙toËil. Kdyû vöak mÏl p¯ijÌt s vlastnÌ tezÌ, kdyû mÏl ¯Ìci,
co si on s·m, bez ohledu na ostatnÌ, myslÌ o konkrÈtnÌch ot·zk·ch, kolÌsal a neod-
povÌdal. LidÈ tohoto druhu p¯esp¯Ìliö ûijÌ v druh˝ch, nikoliv v sobÏ. KaûdÈho
obtÏûujÌ heslem o ÑpravdÏì, jÌû vöak nerozumÏjÌ plastickÈ, ûivÈ, skuteËnÈ faktum,
kterÈ je uû samo o sobÏ potÏöenÌm, n˝brû ch·pou pravdu jako soudce, jenû rozho-
duje mezi sv·¯ÌcÌmi se stranami, kterÈ se haöte¯Ì o vÏc, na nÌû jemu d·le nez·leûÌ.
SCHLEIDEN vyt·hl do pole proti vitalismu, avöak oklikou jej s·m p¯ijÌmal.I Vedl
polemiku s materialisty (1863a), p¯estoûe k nim mÏl velice blÌzko. PotÌral mnohÈ
novÈ n·zory, aËkoli odpovÌdaly jeho uËenÌ.II Tak se stalo, ûe se SCHLEIDEN nemohl
I
ÿÌk· sice o ûivotnÌ sÌle, ûe je Ñprincipem lÌnÈho rozumuì (1863a, 58), ale brzy nato p¯ijÌm·
Ñtv˘rËÌ pudì s nÏkter˝mi velmi v·gnÌmi vymezenÌmi (1863a, 62).
II
Tak potÌral epigenetickou teorii v˝voje.
69
dlouho udrûet na v˝öinÏ, kterou dobyl tak smÏl˝m ˙tokem; kdyû se polemika
klonila k z·vÏru, nemÏl uû co ¯Ìci a rychle klesal na populariz·tora, p¯el se s knÏ-
ûÌmi a materialisty. PozdÏji popularizoval DARWINOVU teorii, aniû by si uvÏdomil,
ûe posluchaËstvo, p¯ed nÌmû nynÌ vedl svou p¯i, st·lo hluboko pod obecenst-
vem, pro kterÈ napsal svou botaniku. Jeho Studie: Popul·rnÌ p¯edn·öky (1857) uû
nesou vöechny zn·mky ˙padku. N·zev sliboval p¯Ìliö mnoho, podtitul p¯Ìliö
m·lo; neboù SCHLEIDEN nepat¯il k tomu druhu populariz·tor˘, kte¯Ì öÌ¯Ì cizÌ myö-
lenky. Musel p¯i kaûdÈ p¯Ìleûitosti stavÏt do pop¯edÌ svÈ vlastnÌ p¯esvÏdËenÌ,
avöak mÌsto aby z˘stal v p¯esnÏ vymezenÈm oboru, ch·pal se brzy p¯ÌrodovÏ-
deck˝ch, brzy historick˝ch, jindy filosofick˝ch tÈmat, aniû by dospÏl k zao-
krouhlenÈmu lÌËenÌ, k vnit¯nÌmu uspokojenÌ. Z Ël·nku Swedenborg und der
Aberglaube, obsaûenÈm ve StudiÌch, m˘ûeme snadno vyËÌst toto kolÌs·nÌ, tuto
vlastnÌ SCHLEIDENOVU povahu.I
Popsan˝m zp˘sobem vedenÈ v˝vojovÈ ch·p·nÌ jev˘ uûil SCHLEIDEN uû p¯ed
vyd·nÌm Botaniky k vysvÏtlenÌ morfogeneze rostlinn˝ch bunÏk (1838). R. BROWN,
zn·m˝ anglick˝ botanik, objevil v roce 1831 v r˘znorod˝ch rostlinn˝ch buÚk·ch
zrnÌËko (dnes mu ¯Ìk·me bunÏËnÈ j·dro). SCHLEIDEN se tohoto objevu chopil
a snaûil se dok·zat, ûe buÚky vznikajÌ z tohoto j·dra, a to tak, ûe ze ûivÈho hlenu
se nejprve vyluËuje j·dro a okolo nÏj se tvo¯Ì malÈ buÚky jako mÏch˝¯ky, kterÈ
rostou tak dlouho, aû se jejich stÏny dot˝kajÌ. TÌmto zp˘sobem, tedy jist˝m dru-
hem krystalizace ûivÈho hlenu, vznik· bunÏËnÈ pletivo. BuÚka je pr˝ element·r-
nÌm org·nem rostliny, jeho stÏny, je-li ˙plnÏ vyvinut, sest·vajÌ z celulÛzy, a jeho
obsah sest·v· z polotekutÈ dusÌkatÈ l·tky. BuÚka je jedin˝m podstatn˝m prv-
kem, z nÏhoû se skl·dajÌ vöechny rostliny, bez nÌ by û·dn˝ch rostlin nebylo.
Proto musÌ b˝t vöechny v˝klady rostliny p¯evedeny na uËenÌ o buÚce: ÑJe t¯eba
zavrhnout kaûdou hypotÈzu, kaûdou indukci, kter· nesmÏ¯uje k tomu, aby vy-
svÏtlila procesy probÌhajÌcÌ v rostlinÏ jako v˝sledek zmÏn probÌhajÌcÌch v jednot-
liv˝ch buÚk·ch.ì (SCHLEIDEN 1842, 147)
Ve vöeobecnÈm pojetÌ se zd·, ûe SCHLEIDENOVO uËenÌ o buÚk·ch odpovÌd· novÏj-
öÌm n·zor˘m, avöak podstatnÏ se od nich liöÌ p¯esvÏdËenÌm, ûe bunÏËnÈ stÏny jsou
hlavnÌ souË·stÌ buÚky a jejÌ obsah je mÈnÏ v˝znamn˝, zatÌmco dnes se Ë·sti buÚky
hodnotÌ pr·vÏ opaËnÏ.26 V souladu se SCHLEIDENOVOU teoriÌ se tehdy t·zali, zda jsou
bunÏËnÈ stÏny homogennÌ nebo porÈznÌ, v jakÈm vztahu jsou buÚky k cÈv·m atd.
Velk˝ zmatek povstal z okolnosti, ûe se nedÏlal rozdÌl mezi j·drem, tukov˝mi kapiË-
kami a ökrobov˝mi zrny ñ to vöe bylo povaûov·no za embryon·lnÌ buÚky. Ani pod-
stata jednobunÏËn˝ch rostlin nebyla SCHLEIDENOVI jasn·.
UrËitost, s nÌû SCHLEIDEN p¯edn·öel svÈ n·zory o vzniku bunÏk, p¯esvÏdËila
mnoho histolog˘ a uËinila buÚky st¯edem b·d·nÌ. Proto byl brzy rozpozn·n
I
Z·kladem Ël·nku je zajÌmav· a pro induktivnÌho p¯ÌrodovÏdce SCHLEIDENA charakteristick·
myölenka, ûe pro dobrÈ lidi je povÏra nevyhnuteln· Ña pouze ËlovÏk, kter˝ je zcela bez srdce
a citu, by se mohl p¯i v·ûnÈm sebezpytov·nÌ ˙plnÏ z¯Ìci povÏrì. (1857, 200)
70
BUNÃ»N¡ TEORIE
omyl, podle kterÈho novÈ buÚky krystalizujÌ ve star˝ch, z embryon·lnÌ substan-

ce v nich obsaûenÈ. Roku 1839 popsal H. V. MOHL vznik spor dÏlenÌm mate¯skÈ
buÚky a v roce 1841 F. UNGER obr·til p¯Ìmo proti SCHLEIDENOVI sv˘j objev, ûe ve
vegetaËnÌm bodÏ rostliny vznikajÌ novÈ buÚky dÏlenÌm star˝ch. Tato pozorov·-
nÌ pak d·le sledovali NƒGELI a H. V. MOHL.
5.3. Schwann
DobrÈ j·dro SCHLEIDENOVY teorie se vöak neztratilo; jeötÏ p¯edtÌm, neû jeho teorie
o vzniku bunÏk zapadla, uûil jeho uËenÌ o v˝voji tk·nÌ z bunÏk THEODOR SCHWANN
(1840ñ1882) i na zvÌ¯ata. Ani d¯Ìve nechybÏly pokusy rozkl·dat ûivoËiönÈ tÏlo na
prvky ñ zmÌnili jsme se o teoriÌch LEIBNIZOV›CH a BUFFONOV›CH. Na konci 18. sto-
letÌ tvrdili E. DARWIN (A. HALLER byl uû d¯Ìve podobnÈho n·zoru) a dalöÌ, ûe
ûivoËiönÈ tÏlo se skl·d· z element·rnÌch vl·ken, a H. MILNE-EDWARDS uËil, ûe
ûivÈ prvky ûivoËiönÈho tÏla jsou drobouËkÈ kuliËky. MnozÌ badatelÈ uû vÏdÏli
o ûivoËiön˝ch buÚk·ch, nÏkte¯Ì je dokonce srovn·vali s buÚkami rostlinn˝mi
ñ ve Francii to byli DUTROCHET, TURPIN nebo DUMORTIER. TakÈ PURKYNÃ (1838,
174) pozoroval buÚky zvl·ötÏ v ûivoËiön˝ch ûl·z·ch a p¯irovn·val tato ÑûivoËiö-
n· zrnÌËkaì k rostlinn˝m buÚk·m,I Ñkde kaûd· buÚka m· vlastnÌ ûivot, p¯ipra-
vuje si ze vöeobecnÈ tekutiny sv˘j vlastnÌ obsah a zprost¯edkuje usazov·nÌ
zvl·ötnÌch l·tek ve zvl·ötnÌch n·drûk·ch na tekutinyì. Avöak tyto n·zory byly
omezeny vöelijak˝mi v˝hradami a vcelku vl·dlo p¯esvÏdËenÌ, ûe rostliny budu-
jÌ sv· pletiva z bunÏk, zvÌ¯ata vöak bÏhem v˝voje sice zprvu takÈ tvo¯Ì buÚky,
avöak pozdÏji jejich tÏlo roste z l·tek vyluËovan˝ch krvÌ.
SCHWANN se drûel SCHLEIDENEM doporuËovanÈho v˝vojovÈho principu, coû
byla dobr· myölenka, neboù na vyvinutÈm ûivoËiönÈm organismu vidÌme buÚky
jako takovÈ pouze na jednotliv˝ch tk·nÌch, jako na epidermis, na ûl·z·ch, nervo-
v˝ch centrech atd. SCHWANN znal SCHLEIDENOVY n·zory z osobnÌch setk·nÌ
a pokusil se dok·zat, ûe Ë·sti ûivoËiönÈho tÏla vznikajÌ z bunÏk stejnÏ jako Ë·sti tÏla
rostlinnÈho (SCHWANN 1839). Dokazoval, ûe chorda pulc˘, z·rodeËnÈ listy ku¯ete,
embryon·lnÌ tk·nÏ vep¯e atd. jsou sloûeny z bunÏk, kterÈ se podobajÌ buÚk·m
rostlinn˝m, a naznaËoval, ûe i svaly a pojivÈ tk·nÏ vznikly z bunÏk. PonÏvadû se
vöechny Ë·sti tÏla tvo¯Ì z embryon·lnÌ tk·nÏ, vznikajÌ vöechny z bunÏk (SCHWANN
1839, 196), Ñtakûe lze vyslovit z·sadu, ûe existuje spoleËn˝ v˝vojov˝ princip pro
nejr˘znÏjöÌ element·rnÌ Ë·sti organism˘ a ûe tÌmto v˝vojov˝m principem je tvor-
ba bunÏkì. TÈto vÏtÏ je t¯eba rozumÏt tak, ûe j·dro vznik· nejprve z bezforemnÈho
hlenu, v nÏmû se tvo¯Ì buÚky, tzn. dutinky vyplnÏnÈ tekutinou, kterÈ se obklo-
pujÌ ztuhl˝m hlenem, a ûe tyto buÚky se r˘zn˝m zp˘sobem promÏÚujÌ v prvky
definitivnÌch tk·nÌ. Myölenku, ûe i dospÏl˝ organismus sest·v· z bunÏk, SCHWANN
neh·jil, aspoÚ ne ˙plnÏ jasnÏ.
I
Srv. ostatnÏ poËetnÈ p¯edch˘dce, kte¯Ì jsou uvedeni ve SCHWANNOVÃ dÌle.
71
Tak p¯inesla SCHWANNOVA bunÏËn· teorie dvojÌ: za prvÈ pozn·nÌ, ûe sloûit˝

organismus se vyvÌjÌ z bunÏk, za druhÈ novou filosofii, kter· byla induktivnÌ,
v˝vojov· a mechanick·. SCHWANN si byl vÏdom dalekos·hlÈho filosofickÈho
v˝znamu svÈho dÌla a v p¯edmluvÏ k citovanÈmu dÌlu pÌöe: Ñ⁄kolem p¯edkl·da-
nÈho pojedn·nÌ je dok·zat nejvnit¯nÏjöÌ souvislost obou ¯ÌöÌ organickÈ p¯Ìrody
z rovnosti v˝vojov˝ch z·kon˘ element·rnÌch Ë·stÌ zvÌ¯at a rostlin.ì
TakÈ mechanick· povaha jeho teorie mu byla jasn·. SCHLEIDEN tvrdil (a SCHWANN
toto tvrzenÌ nepopÌral), ûe organismus je z·konit˝m agreg·tem jednotliv˝ch
bytostÌ niûöÌho ¯·du. Proti vitalistickÈmu n·zoru o jednotÏ ûivota v organickÈm
tÏle, proti jednotnÈ ûivotnÌ sÌle SCHLEIDEN dovozoval, ûe ûivot je v˝sledkem spo-
lupr·ce mnoha bunÏk. SCHWANN pÌöe v tÈmû smyslu: ÑOrganismus nem· v z·-
kladu nÏjakou sÌlu p˘sobÌcÌ podle urËitÈ ideje, n˝brû vznik· podle slep˝ch z·kon˘
nutnosti silami, kterÈ jsou pr·vÏ tak d·ny existencÌ hmoty jako sÌly anorganickÈ
p¯Ìrody. Protoûe element·rnÌ l·tky v organickÈ p¯ÌrodÏ se neliöÌ od element·r-
nÌch l·tek v p¯ÌrodÏ anorganickÈ, m˘ûe z·klad organick˝ch jev˘ spoËÌvat jen
v jinÈ kombinaci l·tek.ì (SCHWANN 1839, 226)I
5.4. DalöÌ osudy bunÏËnÈ teorie

SCHWANNOVI nebylo jasnÈ, odkud se buÚky berou a co vlastnÏ buÚka je. Spolu se
SCHLEIDENEM p¯edpokl·dal, ûe novÈ buÚky vznikajÌ buÔ ve star˝ch kolem jejich
jader, nebo krystalizujÌ z homogennÌ ûivÈ z·kladnÌ l·tky. Uû jsme uvedli, jak byl
tento omyl opraven v botanice, a brzy n·sledovaly novÈ pokroky. PURKYNÃ znal
uû p¯ed SCHWANNEM z vlastnÌ zkuöenosti ûivoËiönÈ buÚky, kterÈ vöak jeötÏ nena-
z˝val buÚkami, n˝brû ÑzrnÌËkyì. P¯edpokl·dal, ûe ûivoËiönÈ tÏlo sest·v· ze t¯ech
z·kladnÌch ˙tvar˘: z homogennÌ tekutÈ z·kladnÌ l·tky (naöÌ protoplazmy, kterou
nazval Ñenchymaì), ze zrnÌËek a z vl·ken. Tuöil uû, ûe jeho zrnÌËka nejsou niËÌm
jin˝m neû tÌm, Ëemu se u rostlin ¯Ìk· buÚky; protoûe vöak vych·zel z ûivoËiön˝ch
bunÏk, nehledal podstatu buÚky ani tak v mÏch˝¯ku uzavÌrajÌcÌm tekut˝ obsah,
jako spÌöe v hlouËku tekutÈ z·kladnÌ l·tky (odtud n·zev ÑzrnÌËkoì). KromÏ toho
rozliöoval jeötÏ nediferencovanou embryon·lnÌ z·kladnÌ l·tku (kterou znal
ostatnÏ i SCHLEIDEN) a nazval ji Ñprotoplazmouì (1839). Botanik HUGO VON MOHL
uûil pozdÏji (1846) tohoto n·zvu pro tekut˝ obsah buÚky a roku 1863 dok·zal
I
SCHWANN byl nicmÈnÏ zboûn˝ muû; ze strachu, ûe by se z jeho spisu dala vyËÌst proticÌrkevnÌ
tendence, vyû·dal si od svÈho arcibiskupa imprimatur (kterÈ mu bylo udÏleno). PozdÏji jeho
v˝znam vybledl. StejnÏ jako PURKYNÃ zaËal i on svou vÏdeckou dr·hu v NÏmecku a tam ho
dostihlo vol·nÌ, aby se vr·til do vlasti (Belgie). ZatÌmco vöak PURKYNÃ byl ve svÈm vÏku Ëinn˝
jako horliv˝ patriot, jako zakladatel n·rodnÌ vÏdy, o SCHWANNOVI se pozdÏji jeötÏ jednou mluvi-
lo: katoliËtÌ knÏûÌ se odvolali na jeho autoritu pro d˘kaz jistÈho z·zraku, kter˝ se stal v Belgii,
a zp˘sobili tak SCHWANNOVI, kter˝ byl sice pravovÏrn˝, ale i kritick˝, nep¯Ìjemnosti. O SCHWAN-
NOVI a jeho dobÏ viz HENLE 1886.
72
BUNÃ»N¡ TEORIE
zoolog MAX SCHULTZE, ûe rostlinn· protoplazma a hlenovit˝ obsah ûivoËiönÈ

buÚky (nazvan˝ Francouzi sarcode) jsou v podstatÏ stejnÈ. Touto cestou byly
rehabilitov·ny n·zory, kterÈ panovaly p¯ed SCHWANNEM, totiû ûe podstatu orga-
nismu netvo¯Ì ztuhlÈ buÚky, n˝brû polotekut˝ hlen, protoplazma, kter· tvo¯Ì
hlouËek s j·drem; pro tento hlouËek MAX SCHULTZE podrûel n·zev buÚka.
PromÏna pojmu buÚky se vöak neud·la tak hladce, jak jsem pr·vÏ vylÌËil.
V pades·t˝ch letech byla bunÏËn· teorie spÌöe oborem, ve kterÈm probÌhalo mno-
ho spor˘ ñ zvl·ötÏ nebyl jasn˝ vznik bunÏk z vajÌËka. PURKYNÃ objevil roku 1825,
ûe slepiËÌ vajÌËko obsahuje j·dro, uû v roce 1837 se vÏdÏlo, ûe j·dro obsahujÌ vöech-
na vajÌËka, aËkoli se tehdy jeötÏ nevÏdÏlo, ûe tento z·rodeËn˝ mÏch˝¯ek (jak se
naz˝valo) je identick˝ s j·drem tk·Úov˝ch bunÏk. Ani SCHWANN tuto vÏc nerozho-
dl. Myslel si sice, ûe vajÌËko je buÚka, avöak tukovÈ kapky ve vajÌËku povaûoval za
j·dra a za novÏ vznikajÌcÌ buÚky, z nichû se pozdÏji vytvo¯Ì embryon·lnÌ tk·Ú. Pak
vöak BISCHOFF pozoroval u savc˘ (1842) a K÷LLIKER u hlavonoûc˘ (1844), ûe v˝voj
zaËÌn· dÏlenÌm vajÌËka na dvÏ poloviny, z nichû kaûd· se opÏt dÏlÌ na dvÏ polovi-
ny atd. Toto pozorov·nÌ zp˘sobilo nov˝ zmatek, protoûe K÷LLIKER nepoznal, ûe
dÏlenÌm vajÌËka vznikajÌ buÚky, n˝brû mÏl je za novÈ z·kladnÌ ˙tvary (Umh¸l-
lungskˆrper), do nichû jsou pr˝ buÚky zabaleny. Rozliöoval i jinÈ Ñelement·rnÌ
organismyì, a to vyööÌ: mnohojadernÈ svalovÈ buÚky, nervovÈ buÚky, spermato-
zoa, jednobunÏËn· zvÌ¯ata a rostliny, a niûöÌ, k nimû poËÌtal bezjadernÈ buÚky
a öupiny na mot˝lÌch k¯Ìdlech, kterÈ pr˝ nemajÌ ani j·dro, ani protoplazmu. Pokud
jde o jednobunÏËnÈ bytosti, bylo o nich rovnÏû mnoho nejasnostÌ: AGASSIZ mÏl
jeötÏ roku 1875 za to, ûe jsou to jen p¯echodn· embryon·lnÌ stadia vyööÌch forem.
V˘bec byly tehdy vöechny v˝klady bunÏËnÈ teorie plnÈ nejasnostÌ.I
R. VIRCHOW, o nÏmû pozdÏji pojedn·me podrobnÏji, se rovnÏû musel z tÏchto
zmatk˘ vyhrab·vat krok za krokem; od roku 1855 vöak tvrdil, ûe vöechny buÚky
vznikajÌ opÏt jen z bunÏk (VIRCHOW 1858), a dovedl tak do konce to, co zaËal
SCHLEIDEN. Ten sice û·dal, aby se na rostlinu pohlÌûelo jako na souhrn bunÏk,
avöak se sv˝m p¯edpokladem, ûe buÚky vznikajÌ z primitivnÌ z·kladnÌ l·tky,
tkvÏl jeötÏ ve star˝ch n·zorech o jednotÏ ûivota. VIRCHOW naproti tomu tvrdil, ûe
vöechen v˝voj se dÏje s pomocÌ bunÏk, a sice tak, ûe vajÌËko, prvnÌ buÚka, se dÏlÌ
na dvÏ buÚky, ty opÏt na dvÏ atd., aû vznikne mnohobunÏËn˝ dospÏl˝ organis-
mus. Vöechny Ë·sti tk·nÌ, jako svaly, nervy, cÈvy, krev, lymfa, sest·vajÌ z bunÏk,
kterÈ lze ch·pat jako mal· centra, jako svobodnÈ obËany obËanskÈ republiky, kde
kaûdÈ jednotlivÈ individuum svou ËinnostÌ p¯ispÌv· k ûivotu celku a Ñnikde,
pokud sah· naöe anatomick· zkuöenost, nenÌ centrum, z nÏhoû by nÏjak˝m po-
znateln˝m zp˘sobem byla ûivotnÌ Ëinnost ovl·d·naì (VIRCHOW 1858, 328). Ani
nervov˝ systÈm lidskÈho tÏla nenÌ jednotn˝m centrem, neboù je sloûen z velkÈho
poËtu bunÏk; ani ke vzniku r˘zn˝ch patologick˝ch ˙tvar˘ nedoch·zÌ jinak neû
dÏlenÌm bunÏk, kterÈ se uû vyskytovaly ve zdravÈm tÏle (1858, 356).
I
PodrobnÏji o tom HENLE (1886) v knize o SCHWANNOVI.
73
VidÌme, jak v tÏchto VIRCHOWOV›CH n·zorech vystupuje mechanistickÈ p¯e-

svÏdËenÌ do pop¯edÌ tak silnÏ, ûe pojetÌ buÚky, kterÈ ovl·dalo SCHLEIDENA
a SCHWANNA, zatlaËuje na druhÈ mÌsto. VIRCHOW neklade d˘raz na vznik·nÌ,
n˝brû na sloûenost. VIRCHOWOVO uËenÌ bylo s mal˝mi obmÏnami p¯ijato a od tÈ
doby rostl kult buÚky, aû v devades·t˝ch letech minulÈho stoletÌ dos·hla bunÏË-
n· teorie svÈho vrcholu.
74
6. kapitola
Fyziologie p¯ed Darwinem 27
6.1. NÏmeck· fyziologie

BadatelÈ na p¯elomu 18. a 19. stoletÌ se stejnÏ jako vûdy snaûili op¯Ìt biologii
o nÏco absolutnÌho, z Ëeho by bylo lze logicky odvozovat pojmy. NEWTONŸV
öùastn˝ objev sÌly, kter· ovl·d· vöechnu neûivou hmotu, podnÌtil hled·nÌ sÌly,
kter· by pod¯izovala i ûivot urËit˝m z·kon˘m, tak jako gravitace pod¯izuje bÏh
planet jin˝m z·kon˘m. P¯Ìliö silnÏ se vöak zd˘razÚovala filosofick· str·nka celÈ
ot·zky a uËenci se odd·vali p¯em˝ölenÌ o ûivotnÌ sÌle, podstatÏ ûivota, tv˘rkyni
forem a v˘dkyni pohyb˘, principu psychickÈho a intelektu·lnÌho ûivota. P¯e-
m˝ölenÌ o sÌle, kter· jako ps˝chÈ, anima, archaeus, ûivotnÌ princip, nisus forma-
tivus opÏt a opÏt zamÏstn·vala fantazii badatel˘ a zamÏstn·v· ji st·le. Byla
obnovena star· vÌra ve dvojÌ ûivot, vegetativnÌ a anim·lnÌ, a doplÚovala se nau-
kou z 18. stoletÌ, ûe ûivot se ve sv˝ch vyööÌch stupnÌch projevuje dvÏma z·klad-
nÌmi vlastnostmi, dr·ûdivostÌ (iritabilitou), kdy ûivÈ tÏlo reaguje na podr·ûdÏnÌ
pohybem, a vnÌmavostÌ (senzibilitou) ñ u zvÌ¯at a org·n˘, kde podr·ûdÏnÌ vyvol·-
v· pocity. ObÏ tyto vlastnosti byly nazv·ny Ñsilamiì a postaveny naroveÚ gravita-
ci a chemickÈ afinitÏ. éivotnÌ sÌla byla analyzov·na i jinak. J. C. REIL (1759ñ1813)
rozpozn·val tyto sÌly: fyzik·lnÌ, vöÌ hmotÏ spoleËnou sÌlu, a sÌly vegetativnÌ, ani-
m·lnÌ a koneËnÏ intelektu·lnÌ. X. BICHAT, zn·m˝ francouzsk˝ histolog
(1771ñ1802) rozliöoval tolik ûivotnÌch sil, kolik je v tÏle druh˘ tk·nÌ.
éivotnÌ sÌla byla podle tÏchto uËenc˘ podstatou vöeho, co ËinÌ ûivot ûivotem.
ÑOrganizujÌcÌ sÌla,ì pÌöe J. M‹LLER (1837, I, 25), Ñkter· podle vÏËnÈho z·kona plo-
dÌ a oûivuje ˙dy nutnÈ pro vznik celku, nesÌdlÌ v jedinÈm org·nu. Projevuje se ve
v˝ûivÏ uû u z·rodku bez mozku a p˘sobÌ aû do narozenÌ, promÏÚuje uû existujÌ-
cÌ nervov˝ systÈm, stejnÏ jako vöechny ostatnÌ org·ny u promÏÚujÌcÌ se hmyzÌ
larvyÖ NevÏdomÏ p˘sobÌcÌ ˙Ëeln· Ëinnost p˘sobÌ i v projevech instinktuÖ
Organick· sÌla, koneËn· p¯ÌËina organickÈ bytosti, je tv˘rËÌ silou ˙ËelnÏ promÏ-
ÚujÌcÌ hmotu.ì
MÈnÏ opatrnÏ srovn·v· J. LIEBIG ûivotnÌ sÌlu s teplem a svÏtlem: jako tyto sÌly
p˘sobÌ promÏny neûivÈ hmoty, tak Ñje ûivotnÌ sÌla p¯ÌËinou podmiÚujÌcÌ formu
a vlastnosti slouËenin vznikl˝ch v organismech; urËuje poËet atom˘, kterÈ se slu-
ËujÌ, a zp˘sob jejich polohy. M˘ûeme sloûit krystal kamence z prvk˘, protoûe m˘-
75
ûeme aû do urËit˝ch mezÌ volnÏ disponovat jejich chemickou p¯ÌbuznostÌ, stejnÏ

jako teplem, a tÌm i uspo¯·d·nÌm. Avöak kousek cukru nem˘ûeme sloûit z jeho
prvk˘, protoûe p¯i jeho tvorbÏ spolup˘sobila zvl·ötnÌ forma ûivotnÌ sÌly, kter·
n·m nenÌ tak po v˘li jako teplo, svÏtlo, tÌûe atd.ì (LIEBIG 1844, 146).
Hloub·nÌ o ûivotnÌ sÌle, zejmÈna v NÏmecku, neznalo mezÌ, prakticky se ale
stalo m·lokdy, ûe by tato z·hadn· sÌla byla hled·na nÏjak˝m experimentem. Od
toho, kdo vÏ¯Ì v ûivotnÌ sÌlu, Ëek·me, ûe ji bude zkoumat na skuteËn˝ch proje-
vech, tedy na zvÌ¯ecÌm pohybu, na v˝ûivÏ, na projevech instinktu, v˘bec na
fyziologick˝ch jevech. SkuteËn· fyziologie vöak byla v onÈ dobÏ m·lo pÏstov·na,
zvl·ötÏ v NÏmecku. I velcÌ fyziologovÈ jako BICHAT, BLUMENBACH, M‹LLER a PUR-
KYNÃ byli co do skuteËnÈ Ëinnosti spÌöe anatomy neû fyziology ñ ËtÏme jen v˝öe
uvedenou M‹LLEROVU definici ûivotnÌ sÌly, definici zamÏ¯enou skoro jen na pro-
mÏny hmoty, nikoli na projevy sÌly. NÏmeËtÌ fyziologovÈ onÈ doby odvozovali
svÈ fyziologickÈ teorie ponejvÌce z anatomie, p¯esvÏdËeni, ûe znalost stavby tÏla
staËÌ k pochopenÌ jeho Ëinnosti. A tak byla jejich fyziologie v jistÈm smyslu jen
filosofiÌ o anatomick˝ch faktech.
Proto ale tento smÏr jeötÏ nebyl chud˝ na p˘vodnÌ pozorov·nÌ, a dokonce
mezi jeho p¯Ìvrûenci najdeme nejlepöÌ jmÈna. KromÏ v˝öe uveden˝ch jsou to
G. R. TREVIRANUS, G. G. VALENTIN, R. WAGNER. V tomto duchu je ps·na velk· srov-
n·vacÌ fyziologie od MILNE-EDWARDSE (1837ñ1880), fyziologick˝ slovnÌk od R. WAG-
NERA (1842ñ1853), srovn·vacÌ anatomie a fyziologie BERGMANNOVA a LEUCKARTO-
VA (1852) a jinÈ.
Z·sadou tÏchto fyziolog˘ bylo pozorov·nÌ zamÏ¯enÈ na filosofickÈ pojmy;
experiment povaûovali za hrub˝, nep¯irozen˝ z·sah do p¯Ìrody. ÑPrav· fyziolo-
gie,ì ¯Ìk· charakteristicky J. M‹LLER (1826, 7), klasick˝ z·stupce tohoto myölen-
kovÈho smÏru, Ñvm˝ölÌ ûivot do spr·vnÈ zkuöenosti.ì Experimentov·nÌ zavrhuje:
ÑS p¯Ìrodou jedn·me pozorov·nÌm a pokusem. Pozorov·nÌ je prostÈ, ne˙navnÈ,
pilnÈ, poctivÈ, bez p¯edsudk˘; pokus je umÏl˝, netrpÏliv˝, chvatn˝, nest·l˝, v·ö-
niv˝, nespolehliv˝.ì (1826, 20)
Jak kr·snÏ se tento n·zor hodil k jejich p¯ÌrodnÌ filosofii! Milovali p¯Ìrodu,
chtÏli se v nÌ duchem rozplynout, zav¯Ìt oËi a n·sledovat fantazie, kterÈ v jejich
mysli vyvolalo pozorov·nÌ. Pak ovöem platÌ M‹LLEROVO zvol·nÌ (1826, 34): ÑAù
takov˝ duch zakusÌ cokoli, zakusÌ vÌc neû to, co je na vÏcech zd·nlivÏ poznatel-
nÈ smyslovÏ, a jako jeho zkuöenosti a pozorov·nÌ vych·zejÌ z ideje, tak se takÈ
v ideje vracejÌÖ Zkuöenost je oplodÚujÌcÌm kvasem ducha.ì Proto jsou konkrÈt-
nÌmi v˝dobytky tÈto ökoly anatomickÈ a psychologickÈ poznatky, jen pokud
mohou b˝t zÌsk·ny bez experiment˘, zatÌmco fyziologie je do nich jen Ñvm˝öle-
naì, jak se M‹LLER dost neopatrnÏ vyj·d¯il.
AËkoli J. E. PURKYNÃ byl duch zcela jinak nadan˝ neû M‹LLER, pojÌmal fyzio-
logii stejnÏ. Pokusme se oba porovnat. ZatÌmco NÏmec M‹LLER si zakl·dal spÌöe
na vöeobecnÈm, na abstrakci, na z·sad·ch, PURKY“OVA p¯ednost spoËÌvala v ori-
gin·lnÌm pojetÌ jednotlivostÌ, kterÈ si ale volil nesystematicky. Z badatel˘ M‹LLE-
76
FYZIOLOGIE PÿED DARWINEM
ROVA raûenÌ se st·vajÌ v˘dci a uËitelÈ uzn·vanÈ autority, zaujÌmajÌcÌ v dÏjin·ch

v˝znamnÈ mÌsto. Muûi jako PURKYNÃ nikdy nezÌsk·vajÌ vl·du nad vÏdeck˝m
myölenÌm: jsou p¯Ìliö individualisty, majÌ m·lo smyslu pro relativnÌ v˝znam zÌs-
kan˝ch ˙daj˘ a kaûdou myölenku, kterou pr·vÏ sledujÌ, majÌ za absolutnÌ. PUR-
KYNÃ nap¯Ìklad byl s to se stejn˝m entuziasmem p¯edn·öet o z·palk·ch jako o p¯Ì-
rodovÏdeckÈm vzdÏl·nÌ ml·deûe, o ûeleznici jako o vöeobecnÈm duchu v p¯ÌrodÏ.
TakovÌ duchovÈ sdÌlejÌ osud LEONARDA, nejvÏtöÌho individualisty tohoto druhu.
éijÌ p¯Ìliö pro sebe, pracujÌ pro vlastnÌ radost; lidstvo, kterÈ je nem˘ûe za¯adit do
¯etÏzce ve¯ejnÈho ûivota, by je r·do vymazalo z pamÏti. NicmÈnÏ pokaûdÈ, kdyû
se nÏkomu poda¯Ì origin·lnÏ uchopit nÏjakou novou myölenku, vzpomÌnka na
ony duchy, k nimû ta myölenka uû zavÌtala, se znovu a znovu vracÌ. TakovÌ muûi
nepat¯Ì dÏjin·m, spÌö se vzn·öejÌ nad kaûdou dobou; dnes jsou stejnÏ obdivuhod-
nÌ Ñjako v prvnÌ denì.
Srovnejme PURKYNÃ s M‹LLEREM: M‹LLER byl filosof, v˝born˝ uËitel. Napsal
velkou uËebnici fyziologie, nezanechal vöak po sobÏ û·dn˝ v˝znamnÏjöÌ objev.
PURKYNÃ nevydal û·dnÈ vÏtöÌ dÌlo, natoû uËebnici, û·dn· teorie nenese jeho jmÈ-
no, nevychoval û·dnÈho û·ka, nezaloûil û·dn˝ smÏr; zato vöak provedl ¯adu ori-
gin·lnÌch pozorov·nÌ v nejr˘znÏjöÌch oborech biologie.
Oba, PURKYNÃ i M‹LLER, st·li u kolÈbky novÏ se probouzejÌcÌ fyziologie a oba
se vyjad¯ovali o podstatÏ tÈto vÏdy. Srovn·me-li jejich v˝roky, snadno z nich vy-
Ëteme pr·vÏ uveden˝ rozdÌl ducha, vyËteme vöak i to, jak oba vidÏli ve fyziolo-
gii vÏdu neexperiment·lnÌ, tak ¯ÌkajÌc jen vyööÌ anatomii. M‹LLEROVY n·zory jsme
uvedli. PURKYNÃ v jednÈ ¯eËiI jedn· o pojmu a metod·ch vöeobecnÈ fyziologie.
VypoËÌt·v· obory, kter˝ch fyziologie musÌ db·t, a nezapomÌn· na û·dn˝ tehdy
zn·m˝ biologick˝ smÏr. Experimenty vöak uv·dÌ pouze jako p¯ÌvÏsek fyziky.
Jmenuje tyto metody fyziologie: anatomickou a mikrotomickou (kter· studuje
organickÈ struktury a jejich v˝voj), chemickou, fyzik·lnÌ, psychologickou a logic-
kou, ale o experiment·lnÌ fyziologii nem· co ¯Ìci. VypoËÌt·v· laborato¯e dokona-
lÈho fyziologickÈho ˙stavu a jmenuje anatomickou, mikroskopickou, chemic-
kou, d·le mechanickou dÌlnu a zvÏ¯inec se sklenÌkem: v˝slovnÏ prohlaöuje, ûe
fyzik·lnÌ laborato¯ nenÌ nutn·, û·d· jen fyzik·lnÌ kabinet.
MluvËÌm tohoto anatomicko-fyziologickÈho smÏru nebyl PURKYNÃ, jak jsem
uû uvedl, n˝brû M‹LLER. JOHANNES M‹LLER (1801ñ1858), profesor v Bonnu a v Ber-
lÌnÏ,II byl naturfilosoficky naladÏn˝ uËenec, ovlivnÏn˝ GOETHEM b·snÌkem i GOE-
THEM p¯ÌrodovÏdcem. Pro NÏmce z˘st·v· dodnes vzorem fyziologa; vskutku je
jeho ûivot klasick˝m p¯Ìkladem nÏmeckÈho uËence. Ve sv˝ch mladöÌch letech byl
proniknut nejniternÏjöÌ l·skou k p¯ÌrodÏ a d·val jÌ co nejöiröÌ a nejhluböÌ v˝raz
v naturfilosofick˝ch pojedn·nÌch, v psychologick˝ch, fyziologick˝ch a anatomic-
I
J. E. PURKYNÃ, ‹ber den Begriff der Physiologie, ihre Beziehung zu den ¸brigen Naturwissenschaften
usw. ÿeË prosloven· p¯i otev¯enÌ FyziologickÈho ˙stavu v Praze roku 1851.
II
O M‹LLEROVI srv. R. VIRCHOW 1858b.
77
k˝ch zkoum·nÌch. Do tohoto obdobÌ pat¯Ì jeho dÌlo o fantastick˝ch zrakov˝ch

jevech a o srovn·vacÌ fyziologii zrakovÈho smyslu, klasickÈ pr·ce plnÈ bujnÈ sÌly
ml·dÌ. Jeho uËenÌ o Ñspecifick˝ch smyslov˝ch energiÌchì, podle nÏhoû svÏtlo,
zvuk, chuù, v˘nÏ, hmat jsou jen v duöi a v jejÌch org·nech, oku, uchu, jazyku,
nosnÌ sliznici, v k˘ûi, zatÌmco mimo duöi existuje jen mechanick˝ pohyb, vznik-
lo rovnÏû v onÈ dobÏ. Potom se stal profesorem, pozdÏji dokonce profesorem
v BerlÌnÏ a redaktorem uzn·vanÈho fyziologickÈho Ëasopisu. Uû neuplatÚoval
sÌlu myölenky, spÌöe svÈ obs·hlÈ vÏdÏnÌ. Naturfilosofie se skryla v nejtajnÏjöÌch
z·hybech jeho duöe a pro ve¯ejnost z nÌ zbyla jen n·lada spoËÌvajÌcÌ v z·kladu
jeho velkÈ p¯ÌruËky fyziologie. Jeho û·ci snadno zav·dÏli do teorie novÈ smÏry
a vedli jeho vÏdu zcela jin˝mi cestami neû on ñ jinak to vöak byly nejlepöÌ hlavy
nÏmeckÈ p¯ÌrodovÏdy: HAECKEL, HELMHOLTZ, K÷LLIKER, SCHWANN, DU BOIS REY-
MOND, BR‹CKE, CLAPARÈDE, HENLE, LIEBERK‹HN, REMAK, SCHULTZE, VIRCHOW.
Jak to p¯ijde, ûe vÏtöina M‹LLEROV›CH û·k˘, mezi nimi zvl·ötÏ HAECKEL, HELM-
HOLTZ, DU BOIS, VIRCHOW, zapomnÏla tak snadno na idealismus svÈho mistra
a p¯iklonila se k mechanickÈmu pojetÌ ûivota? Zd· se, ûe proto, ûe M‹LLERŸV
idealismus byl pr·vÏ jen n·ladou, n·zorem, ˙vahou, nikoli vöak nutn˝m d˘sled-
kem konkrÈtnÌho uËenÌ. é·ci chtÏli mistra zdokonalit zavedenÌm experiment˘
do fyziologie, protoûe se vöak nenauËili û·dn˝m fyziologick˝m experiment˘m,
p¯evzali metodu z modernÌ a jim p¯ÌstupnÈ fyziky, zatÌmco od M‹LLERA si p˘jËi-
li anatomickÈ pojetÌ ûivota. Tak jejich druh fyziologie spojil fyziku s anatomiÌ.
Zvl·ötÏ E. DU BOIS REYMOND (1818ñ1896) a H. VON HELMHOLTZ (1821ñ1894) zaved-
li fyzik·lnÌ metody do studia ûivota a z fyziologie udÏlali namÌsto uËenÌ o ûivotÏ
uËenÌ o jemn˝ch elektrick˝ch, optick˝ch, akustick˝ch a jin˝ch p¯ÌstrojÌch. Exakt-
nost byla jejich p¯ednostÌ, omezenost problÈm˘ nutn˝m d˘sledkem. Matematic-
ky exaktnÌ teorie byly cÌlem, o kter˝ usilovali, suchÈ formule dosaûen˝m v˝sled-
kem. Tento smÏr brzy ustrnul a dnes je obdivov·n pro svou exaktnost, aniû by se
vÏdÏlo, co si poËÌt s jeho v˝dobytky. Tito badatelÈ nevidÏli v ûivotÏ nic neû gal-
vanick˝ proud, lÈtajÌcÌ pr˝ nervem (kter˝ s oblibou srovn·vali s telegrafnÌm dr·-
tem), cuk·nÌ svalu vy¯ÌznutÈho z tÏla, lom svÏteln˝ch paprsk˘ v oku. Analyzova-
li barvy rozloûenÈ hranolem, rozkl·dali zvuk na tÛny a takovou vÏdu naz˝vali
fyziologiÌ, protoûe zapÌnali do galvanickÈho proudu nerv mÌsto dr·tu, zachyco-
vali svÏteln˝ paprsek okem a nikoli na fotografickou desku a pro anal˝zu tÛn˘
uûÌvali kromÏ ladiËek a rezon·tor˘ takÈ ucha; coû ostatnÏ byly p¯Ìstroje, kterÈ
jsou ve srovn·nÌ s tÏmi fyzik·lnÌmi dost nedokonalÈ, jak nezapomÌnali dodat.
Oba, DU BOIS REYMOND i HELMHOLTZ, byli takÈ filosofy. PrvnÌ byl hovorn˝m
zast·ncem materialismu, druh˝, jemnÏjöÌ, zdÏdil po M‹LLEROVI z·libu ve smys-
lov˝ch org·nech a chtÏl jejich zkoum·nÌm proniknout do filosofie, o nÌû tvrdil,
ûe je kantovsk·, a vskutku nebyla KANTOVI zcela cizÌ. HELMHOLTZ mnoho bojoval
proti naturfilosof˘m, KANTOV›M n·sledovnÌk˘m, kte¯Ì podle jeho n·zoru svÈmu
mistrovi öpatnÏ rozumÏli, a k p¯ekon·nÌ naturfilosofie doporuËoval induktivnÌ
metodu. V jednom ohledu ale navzdory vöemu zd˘razÚov·nÌ MILLA z˘stal na-
78
FYZIOLOGIE PÿED DARWINEM
turfilosofem: psal mnoho o fyziologii, ale provedl pram·lo pokus˘ a pozorov·-

nÌ na zvÌ¯atech, a to ze stejn˝ch d˘vod˘ jako naturfilosofovÈ. Ti chtÏli dospÏt
k pozn·nÌ p¯ÌrodnÌch z·kon˘ anal˝zou Ëinnosti rozumu, HELMHOLTZ anal˝zou
Ëinnosti smysl˘. TakÈ on podceÚoval zkuöenost zÌskanou p¯Ìm˝m studiem zvÌ-
¯at, p¯esvÏdËen, ûe veökerou zkuöenost zachytÌ, kdyû na ni poËk· u lidsk˝ch
smyslov˝ch org·n˘, jimiû vstupuje do rozumu. Z onÈ doby poch·zÌ p¯eceÚov·-
nÌ filosofickÈho obsahu studia smyslov˝ch org·n˘.
Ale i fyziologie smysl˘ mu utekla pod rukama: od fyziky a anatomie p¯eöel
hned k psychologii, nikoli vöak k tÈ, kter· hled· psychickÈ pochody, n˝brû k tako-
vÈ, kter· je vm˝ölÌ do fyzik·lnÌch pochod˘; toto vm˝ölenÌ nazval Ñv˝klademì.
HELMHOLTZ si p¯edstavoval, ûe oko je fyzik·lnÌ p¯Ìstroj, a troufal si objevit o nÏm
vöe, co stojÌ za vÏdÏnÌ, tak, ûe analyzoval podle fyzik·lnÌch pravidel svÏtlo p˘so-
bÌcÌ na oko. Dostal tÌm prvky jako je barva, intenzita, bod (plocha, prostor)
a vÏ¯il, ûe kaûdÈmu z nich musÌ odpovÌdat nÏjak˝ prvek vnÌm·nÌ a ûe za poËitky
stojÌ rozum, kter˝ je sestavuje. ÑHlavnÌm p¯edpokladem empiristickÈho n·zoru
je to, ûe smyslovÈ poËitky jsou pro naöe vÏdomÌ znaky, a rozumu je p¯enech·no,
aby se nauËil rozumÏt jejich v˝znamu.ì (HELMHOLTZ 1896, 947) A tak se stalo, ûe
Fyziologick· optika, kniha o vÌce neû tisÌci stran·ch, pojedn·v· jen o lidskÈm oku,
aniû by dbala toho, ûe svÏtlo je tu i pro zvÌ¯ata a rostliny ñ pro ty p¯ece onen
empiristick˝ v˝klad nem· v˘bec smysl.
6.2. Francouzsk· fyziologie

Zcela jin˝m smÏrem se vydala fyziologie ve Francii. TakÈ tam se opÏt a opÏt dÏly
pokusy spojit fyziologii s fyzikou a chemiÌ, ale p¯esto si fyziologovÈ vûdy doved-
li obh·jit proti fyzik˘m svou samostatnost. Experiment·lnÌ smÏr povzbudil
LAVOISIER, kter˝ dokazoval, ûe organismus se d˝ch·nÌm spaluje jako rozûhaven˝
uhel a ûe teplo, kterÈ vznik· ve zvÌ¯eti, lze pod¯Ìdit stejn˝m z·kon˘m, kterÈ
ned·vno jeho p¯Ìtel LAPLACE objevil pro fyziku. JeötÏ vÌce pro experiment·lnÌ
metodu vykonal LAPLACEŸV û·k F. MAGENDIE (1783ñ1855). StejnÏ jako pozdÏji DU
BOIS a HELMHOLTZ bojoval i MAGENDIE (1809, 1839) proti uËenÌ o ûivotnÌ sÌle a takÈ
on se snaûil p¯evÈst vöechny ûivotnÌ jevy na fyziku a chemii. ZatÌmco vöak
NÏmci ¯eöili tuto ˙lohu konstruov·nÌm nejjemnÏjöÌch p¯Ìstroj˘, MAGENDIE si
zjednal povÏst bezcitnÈho experiment·tora, kter˝ bezohlednÏ otvÌral noûem
ûiv· zvÌ¯ata, mÏ¯il sÌlu srdeËnÌch tep˘, sledoval cestu, jÌû se do tÏla dost·v·
potrava, p¯ech·zel od fyziologie k patologii, v˘bec drûel po¯·d ûivot v rukou.
Jeho û·k C. BERNARD (1813ñ1878) odebral metodÏ svÈho mistra tvrdost a nemÏl
daleko k vitalismu. PomocÌ pokus˘, kterÈ mÏly dok·zat, ûe lidsk· j·tra tvo¯Ì
cukr stejnÏ jako sladkÈ plody strom˘, ûe Èterem lze uspat nejen ËlovÏka, n˝brû
i kvasinky, uchopoval ûivot v nejöiröÌm rozsahu. Jeho v pravÈm smyslu slova
Ñvöeobecn·ì fyziologie nenaöla bohuûel p¯imÏ¯enÈ p¯ijetÌ, aËkoli jÌ nechybÏly ani
79
novÈ pokusy, ani svÈr·zn· filosofie, ani francouzsk· elegance. Kdyû v nejnovÏj-
öÌ dobÏ budili vöeobecnou fyziologii k novÈmu ûivotu, skoro na BERNARDA zapo-
mnÏli (nejd˘leûitÏjöÌ dÌlo 1878).
TakÈ LAMARCK spekuloval o fyziologii, ba v jistÈm smyslu byl vÌc fyziologem
neû morfologem, protoûe p¯em˝ölel o funkcÌch zvÌ¯at a o jejich vlivu na formu
zvÌ¯ecÌho tÏla. Jeho fyziologie vöak spoËÌvala jen v p¯em˝ölenÌ, nikoli v pozoro-
v·nÌ a experimentu, a tak se blÌûila fyziologii J. M‹LLERA, i kdyû byla mnohem
mÏlËÌ. Jeho fyziologickÈ v˝vody nez˘staly bez vlivu. Zvl·ötÏ je p¯evzal COMTE
do svÈ filosofie, do uËenÌ o vz·jemnÈm vztahu mezi prost¯edÌm a organismem.
Zd· se, ûe takÈ MILNE-EDWARDSOVY ˙vahy, uvedenÈ ve t¯etÌ kapitole, vych·zely
kromÏ z CUVIERA tÈû z LAMARCKA.
S n·stupem darwinismu potkal tyto fyziologickÈ smÏry nestejn˝ osud. TakÈ
DARWINOVOU metodou bylo vykl·dat ûivoËiönÈ formy p¯em˝ölenÌm o jejich zp˘-
sobu ûivota, proto M‹LLEROVA ökola p¯ijala DARWINA p¯·telsky: jak DU BOIS, tak
HELMHOLTZ DARWINŸV v˝kon uzn·vali (o HAECKELOVI a SCHLEIDENOVI nemluvÏ).
C. BERNARD se vöak, vychovan˝ v experiment·lnÌm smÏru, postavil ost¯e proti
darwinismu.I DARWINŸV ˙spÏch dal za pravdu nÏmeckÈmu smÏru a LAMARCKO-
VI; teprve poslednÌ roky se opÏt vracejÌ k ide·m experiment·lnÌ fyziologie.
I
Viz BERNARD 1855, 162, kde rozvÌjÌ n·zory velmi podobnÈ n·zor˘m DRIESCHOV›M. Vztah expe-
riment·lnÌ fyziologie k anatomickÈmu smÏru charakterizuje BERNARD 1878, 5.
80
7. kapitola
P¯echod od naturfilosofie k modernÌ vÏdÏ
7.1. Naturfilosofie
DneönÌ n·zory na nÏmeckou naturfilosofii jsou velmi nehistorickÈ. P¯ÌrodovÏdci
vöeobecnÏ p¯ijÌmajÌ n·zor, ûe na poË·tku 19. stoletÌ popadla mysli jak·si zt¯eötÏ-
nost. Kdyû si dnes nÏkdo vzpomene na filosofickÈ dedukce z onÈ doby, nap¯. na
OKENOVU z·sadu, ûe podstatou matematiky je nula, podstatou svÏta Ñnicì, a na
jeho pokusy vyvinout z tohoto ÑniËehoì vöechnu rozmanitost svÏta, odvr·tÌ se
od takovÈho blouznÏnÌ s opovrûenÌm. Snadno zapomÌn·me, ûe toto zd·nlivÏ
nesmyslnÈ uËenÌ bylo jeötÏ ned·vno velkolepou pravdou, ûe GOETHE, FICHTE,
SCHELLING, HEGEL, OKEN byli myslitelÈ s neuhasitelnou touhou po pozn·nÌ, ûe
OKENA a SCHELLINGA ñ o GOETHOVI nemluvÏ ñ si vysoce cenili zn·mÌ odbornÌci
jako nap¯. GEOFFROY, DE CANDOLLE, BAER, PURKYNÃ, M‹LLER. ZapomÌn·me, ûe
my jsme pravdÏpodobnÏ zaujati podobn˝mi nesmysly jako oni filosofovÈ a ûe
budoucnost se bude divit, jak jsme jim mohli vÏ¯it.
Naturfilosofie byla p¯esvÏdËenÌm o moci rozumu nad p¯Ìrodou. AËkoli
angliËtÌ filosofovÈ tÌmto p¯esvÏdËenÌm silnÏ ot¯·sli, myslitelÈ na kontinentu je
v û·dnÈm p¯ÌpadÏ nenechali padnout; na konci 18. stoletÌ byli jeötÏ plni vÌry, ûe
zkuöenost nevede k ËistÈmu, hlubokÈmu pozn·nÌ, ûe je spÌöe pro nevinn˝ rozum
stejnÏ osudn· jako pro panenskou mravnost. JeötÏ ned·vno LESSING myslil, ûe
zkuöenostÌ by pravÈ pozn·nÌ mohlo b˝t oslabeno. ÑJe tato hypotÈza,ì ¯Ìk· o vÌ¯e
ve stÏhov·nÌ duöÌ LESSING (1780) na konci V˝chovy lidskÈho rodu, Ñproto tak smÏö-
n·, ûe je nejstaröÌ? Proto, ûe lidsk˝ rozum, neû jej ökolsk· sofistika rozpt˝lila
a oslabila, hned na ni p¯iöel?ì
Vskutku se KANT na konci stoletÌ pokusil osvobodit rozum od pout zkuöenosti:
vymyslil si p¯edstavu ÑËistÈhoì, tzn. kaûdou zkuöenostÌ neposkvrnÏnÈho rozumu,
a vÏ¯il, ûe v nÏm objevil sÌlu, kter· p¯edpisuje p¯ÌrodÏ z·kony. V NÏmecku jeho
objev vyvolal velk˝ j·sot a ¯ada bystr˝ch hlav byla hotova n·sledovat jeho heslo,
tzn. objevovat ve vlastnÌm rozumu p¯ÌrodnÌ z·kony. Tak vznikla naturfilosofie, ona
velk· vÌra v rozum, vÌra, ûe vöechno v p¯ÌrodÏ pozn·me, kdyû vyjdeme od spr·v-
n˝ch z·sad a dospÏjeme k logicky spr·vn˝m z·vÏr˘m, vÌra, ûe p¯ÌrodnÌ z·konitost
se kryje s rozumovou z·konitostÌ. Naturfilosofick˝ ide·l vyj·d¯il SCHELLING (1800)
tÏmito slovy: ÑDokonal· teorie o p¯ÌrodÏ by p¯Ìrodu promÏnila v rozum.ì
81
Naturfilosofie vöak nevznikla pouze z p¯eceÚov·nÌ rozumu. U jejÌ kolÈbky

st·li HERDER, kter˝ spojoval vÌru v neodvratnou moc dÏnÌ s poetickou mÏkkostÌ,
b·snÌk a badatel GOETHE, b·snÌk a historik SCHILLER. Jejich poetick· n·lada se
vzn·öÌ nad celou naturfilosofiÌ: poetickÈ pojetÌ p¯Ìrody, z·liba v metafor·ch, ˙silÌ
o geni·lnÌ pochopenÌ jev˘, to jsou jejÌ znaky. Kolik je dnes p¯ÌrodovÏdc˘ b·snÌ-
k˘? Tehdy vöak b·snÌci GOETHE a CHAMISSO psali p¯ÌrodovÏdeck· pojedn·nÌ
a embryolog BAER skl·dal b·snÏ. JeötÏ fyzik FECHNER byl takÈ lyrick˝m b·snÌ-
kem, PURKYNÃ p¯eloûil SCHILLEROVY b·snÏ do Ëeötiny a v Anglii se tehdy hodnÏ
mluvilo o Ñdarwinismuì, jÌmû se vöak rozumÏl jist˝ druh popisnÈ poezie, kterou
tam zav·dÏl ERASMUS DARWIN, lÈka¯ a origin·lnÌ biolog. Ve Francii nebyl AMPÈ -
RE, romantick· povaha, jen zakladatelem elektrodynamiky, n˝brû vÏ¯il i ve zvÌ-
¯ecÌ magnetismus a psal b·snÏ, a C. BERNARD, fyziolog, se do liter·rnÌho svÏta
neuvedl jako fyziolog, n˝brû jako dramatick˝ b·snÌk.
Na poË·tku 19. stoletÌ se vÏdou t·hlo zvl·ötnÌ blouznivÈ nadöenÌ, touha roz-
plynout se v p¯ÌrodnÌch z·had·ch, kterÈ jsou daleko nad suchou vÏdou. SCHILLER
mluvil naturfilosof˘m z duöe, kdyû takto odsoudil A. HUMBOLDTA: ÑJe to nah˝,
¯ezav˝ rozum, bezostyönÏ chtÏjÌcÌ zmÏ¯it p¯Ìrodu, kter· je vûdy neobs·hnuteln·
a ve vöech bodech ˙ctyhodn· a bezedn·. S drzostÌ, kterou nech·pu, dÏl· mÏ¯Ìt-
ko p¯Ìrody ze sv˝ch formulÌ, jeû jsou Ëasto jen pr·zdn˝mi slovy a vûdycky jen
˙zk˝mi pojmy.ì (podle BRUHNS 1872, I, 122) A p¯ece HUMBOLDTOV›M ide·lem
bylo Ñnez˘stat vÏzet v hromadÏ jednotlivostÌ, n˝brû mÌt na pamÏti velkÈ urËenÌ
ËlovÏka a uchopit ducha p¯Ìrody, kter˝ je zahalen pokr˝vkou jev˘ì (HUMBOLDT,
1845ñ1865, ⁄vod).
Sotva kdo dbal hranic mezi mystikou, b·snÌ a exaktnÌ vÏdou. PURKYNÃ psal
kromÏ vÏdeck˝ch takÈ mystick· pojedn·nÌ (1910), J. KERNER (1786ñ1862) sepsal
vÏdeck· dÌla o medicÌnÏ, ale i mystickÈ b·snÏ, a nakonec se stal hlavou p¯Ìvrûen-
c˘ ûivoËiönÈho magnetismu. F. A. MESMER (1734 ñ 1815) oûivil vÌru ve vliv planet
na lidskÈ osudy, a p¯ece mu ani odbornÌci neupÌrali uzn·nÌ. Mesmerismus, mag-
netismus, homeopatie byly jen neomalen˝m v˝razem tÈhoû stavu mysli, kter˝
LAVATER charakterizoval zn·m˝mi slovy: ÑV p¯ÌrodÏ je velmi mnoho vÏcÌ, kde
filosofovi nezb˝v· nic jinÈho, neû poloûit prst na ˙sta a mlËet.ì
V naturfilosofii musÌme vidÏt i projev probouzejÌcÌho se nÏmeckÈho n·rodnÌho
vÏdomÌ. BÏhem 18. stoletÌ pat¯Ì duchovnÌ v˘dcovstvÌ Francii: jeötÏ v 19. stoletÌ byl
A. HUMBOLDT, v˘dËÌ postava nÏmeckÈ vÏdy onÈ doby, vÌc Francouzem neû NÏm-
cem a psal vÏtöinou francouzsky. Ani GOETHOVI nebyl francouzsk˝ vliv cizÌ a tepr-
ve KANT postavil nÏmeckou vÏdu na vlastnÌ nohy. FICHTE, prvnÌ, kdo dal KANTOVU
uËenÌ otev¯enÏ naturfilosofick˝ smÏr, nap¯imoval svou filosofiÌ nÏmeck˝ lid, kdyû
mu bÏhem napoleonsk˝ch v·lek hrozil ˙padek. OKEN, hlavnÌ reprezentant
biologickÈ naturfilosofie, byl radik·lnÌm politikem: psal politickÈ broûury (OKEN
1814), podporoval ve svÈm Ëasopise ÑIsisì (od r. 1817) radik·lnÏ nacion·lnÌ prou-
dy a kv˘li svÈmu boji za nÏmeckou jednotu a za svobodu tisku byl zbaven profe-
sury. Pokouöel se zavÈst do vÏdy ËistÏ nÏmeckou terminologii, germanizoval
82
PÿECHOD OD NATURFILOSOFIE K MODERNÕ VÃDÃ
vÏdeckÈ n·zvy (n·zvy ÑKerfeì, ÑLurcheì, ÑQuallenì aj., kterÈ zavedl, se zachova-
ly) a zaloûil (1821) spoleËnost nÏmeck˝ch p¯ÌrodovÏdc˘ a lÈka¯˘.
Patriotismus naturfilosof˘ byl silnÏ radik·lnÌ; nen·vidÏli öos·ctvÌ jak v politi-
ce, tak i ve vÏdÏ a ve filosofii, nen·vidÏli pohodln˝ materialismus, cÌrkevnictvÌ,
kasty. Je charakteristickÈ, jak se OKEN ve svÈm Ëasopise pokouöel vÏdu demokra-
tizovat: chtÏl do Ëasopisu pojmout vöechny vÏdy, jen ne teologii a pr·vnictvÌ.
Kaûd˝, kdo s·m nÏco napsal, smÏl v jeho listÏ kritizovat druhÈ. Kaûd· ur·ûka tis-
kem se mÏla rozhodnout opÏt jen tiskem; kdo hled· ˙toËiötÏ u soudu, nenÌ
û·dn˝ uËenec.I
TakÈ morfologie silnÏ p˘sobila na naturfilosofickÈ hnutÌ; byla p¯ece srovn·va-
cÌ vÏdou a naturfilosofie si libovala pr·vÏ v origin·lnÌch srovn·nÌch a analogiÌch.
Naturfilosofie je naz˝v·na takÈ filosofiÌ identity, protoûe ve vöech jevech vidÏla
projev tÈûe prapodstaty ñ a totÈû uËili morfologovÈ o struktur·ch organism˘.
Tak spoËÌval v˝znam GOETHOVA uËenÌ o metamorfÛze, objevu lidskÈ meziËelisti
nebo teorii lebky v dokazov·nÌ, ûe tytÈû org·ny se opakujÌ v r˘zn˝ch metamorfÛ-
z·ch. Stejn˝ filosofick˝ odkaz obsahovalo GEOFFROYOVO uËenÌ, ûe vöechny kosti
rybÌ lebky se vyskytujÌ i v lebce savc˘, ûe i hmyz pat¯Ì mezi obratlovce. Pr·vÏ
v tom smyslu psal SCHELLING, ûe v z·kladÏ kaûdÈho jevu jsou t¯i potence, tÌûe, svÏt-
lo a organiËnost. Byla to jen morfologick· jednostrannost, kdyû OKEN vykl·dal,
ûe ËlovÏk je v pupku srostl˝m dvojËetem s jednÌm mozkem v hlavÏ, druh˝m v po-
hlavnÌch org·nech; ûe oko je cel˝m ËlovÏkem atd.
Vöichni zn·mÌ biologovÈ na poË·tku 19. stoletÌ byli naturfilosofy; anatom
a embryolog L. OKEN, geolog H. STEFFENS, fyziologovÈ RUD. WAGNER, JOH.
M‹LLER, K. BURDACH, J. PURKYNÃ, morfologovÈ J. B. SPIX, K. G. KARUS, antropolog
J. F. BLUMENBACH, botanikovÈ NEES V. ESENBECK, A. V. BRAUN, embryolog K. E. v.
BAER atd. VlastÌ naturfilosofie je NÏmecko, naöla vöak p¯·tele ve vöech zemÌch:
ve Francii byli GEOFFROY ST. HILAIRE a BLAINVILLE p¯Ìvrûenci OKENOV›MI, v Ang-
lii anatom R. OWEN, v D·nsku OERSTED a jinÌ.
Ve t¯ic·t˝ch letech vöak uû zaËala r˘st nechuù v˘Ëi p¯epjatostem a p¯Ìliö smÏ-
l˝m metafor·m naturfilosofie. Kdyû A. v. HUMBOLDT zah·jil v roce 1827 v BerlÌnÏ
svÈ esteticko-p¯ÌrodovÏdeckÈ p¯edn·öky, byly jeötÏ p¯ijaty jako senzace. Kdyû
vöak vyöly tiskem (Kosmos 1845ñ58), uû jim nikdo nerozumÏl a vyt˝kal se jim
nedostatek exaktnosti. »asy se zmÏnily, staröÌ romantiËtÌ spisovatelÈ byli buÔ
mrtvÌ (FICHTE zem¯el r. 1814), nebo se odmlËeli jako SCHELLING a OKEN. Anebo
pochopili ducha doby: HEGELOVA filosofie se stala ˙¯ednÌ filosofiÌ absolutismu
a ur·ûela mladÈ hlavy, pobou¯enÈ Ëervencovou revolucÌ. OstatnÏ i HEGEL zem¯el
v roce 1831 a rok na to GOETHE. JeötÏ o mnoho pozdÏji vych·zela naturfilosofic-
k· pojedn·nÌ, nikdo se o nÏ vöak uû nezajÌmal: svÏt zv·ûnÏl. B·snÌci vym¯eli
a rodila se vÏda. Aù ûije vÏda, dokud je mlad·! My jsme vöak p¯esvÏdËeni, ûe
naturfilosofie nezem¯ela, neboù to, co odpovÌd· bytostnÈ pot¯ebÏ ËlovÏka,
I
V p¯edmluvÏ k Isis, I, 1817.
83
neumÌr·. Dlouho ji povaûovali za mrtvou; ale lidem se uû po nÌ st˝sk·, dokonce

uû m˘ûeme slyöet, ûe ÑskuteËn˝ pokrok filosofie m˘ûe nav·zat jen zde a nikde
jindeì (DRIESCH 1902). Naturfilosofie m· jistÏ budoucnost.
7.2. P¯echod od naturfilosofie k nov˝m smÏr˘m
7.2.1. Mill
FrancouzötÌ filosofovÈ z doby p¯ed revolucÌ chodili do ökoly k AngliËan˘m,
zvl·ötÏ k LOCKOVI a NEWTONOVI. I nÏmeck· naturfilosofie, pokud byla zah·jena
KANTEM, vznikla dÌky pokusu nÏmeckÈ spekulace o p¯ekon·nÌ filosofie Skota HU-
MA. A znovu si novÏ vznikajÌcÌ vÏda hledala pojmy v Anglii u J. S. MILLA.
RomantickÈ blouznÏnÌ zachv·tilo sice i AngliËany, kte¯Ì p¯ece tomuto hnutÌ
dali BYRONA a GOETHE a FICHTE urËili duchovnÌ v˝voj CARLYLŸV, vÏdecky vöak
Anglie z˘stala v onÈ dobÏ velmi klidn·. E. DARWIN, kter˝ tehdy p˘sobil, byl sice
ve sv˝ch spisech trochu podivÌnsk˝, nebyl vöak romantick˝, a zoolog OWEN byl
sice idealistou, nikoli vöak romantikem.
V roce 1837 vyöly zn·mÈ WHEWELLOVY DÏjiny induktivnÌch vÏd (1837); dÌlo je to
v mnohÈm ohledu pozoruhodnÈ jak samotn˝m pokusem zpracovat dÏjiny
exaktnÌch vÏd, tak i dobou, v nÌû vyölo. Pr·vÏ v tÈ dobÏ vydal ve Francii COMTE
svou PozitivnÌ filosofii, kter· rovnÏû spoËÌv· v anal˝ze p¯ÌrodovÏdeck˝ch metod.
Biologie a zvl·ötÏ zoologie jsou nejslaböÌ Ë·stÌ WHEWELLOVY knihy. Pro dalöÌ dÏji-
ny je vöak d˘leûitÈ to, ûe WHEWELL, p¯Ìvrûenec KANTŸV, zn· n·zory GOETHOVY,
CUVIEROVY, GEOFFROYOVY a pod·v· objektivnÌ zpr·vu o morfologii. Jeho n·zory
potÌral nejprve astronom HERSCHEL, pozdÏji filosof JOHN STUART MILL (1843).
O tomto sporu se Ëasto mluvilo, avöak jen tak, jako by se jednalo o apriornost
geometrick˝ch vÏt, kterou WHEWELL, n·sleduje v tom svÈho mistra KANTA, obha-
joval a MILL zavrhoval. Ale i biologickÈ n·zory obou byly p¯edmÏtem polemiky
a rozdÌl WHEWELLOVA a MILLOVA pojetÌ je pozoruhodn˝. WHEWELL h·jÌ n·zor, kte-
r˝ tehdy vl·dl na kontinentÏ a kter˝ sdÌleli i GOETHE, CUVIER, DE CANDOLLE atd.,
totiû ûe p¯irozenÈ skupiny (rostlin a zvÌ¯at) jsou skuteËnÏ d·ny p¯Ìrodou, neboli ûe
v z·kladu typ˘ je nÏco objektivnÌho.
Mimo jinÈ uv·dÌ tento p¯Ìklad: V definicÌch rostlinn˝ch ËeledÌ se vyskytujÌ v˝-
razy, kterÈ se nevztahujÌ na vöechny p¯ÌsluönÌky Ëeledi, jako nap¯. kdyû se ¯ekne,
ûe r˘ûovitÈ mÌvajÌ palisty a nemÌvajÌ endosperm. Tato nep¯esnost, kter· p¯ipouötÌ
v˝jimky, nenÌ vöak podle WHEWELLA d˘kazem, ûe by v˘bec nebylo p¯irozen˝ch
skupin r˘ûovit˝ch, n˝brû je jen d˘sledkem nedokonalosti metody, jÌû se jeötÏ
nepoda¯ilo p¯esnÏ urËit podstatu r˘ûovit˝ch. ÑI kdyby byly druhy, jejichû mÌsto
je nejistÈ a kterÈ zd·nlivÏ p¯ÌsluöejÌ dvÏma rodov˝m typ˘m z·roveÚ, snadno
vidÌme, ûe to neruöÌ realitu rodov˝ch skupin, tak jako n·m stromy rozpt˝lenÈ po
rovinÏ nebr·nÌ mluvit o r˘zn˝ch lesÌch na dvou kopcÌch touto rovinou oddÏle-
84
n˝ch.ì (MILL 1843, 529) MILL vöak ve svÈ induktivnÌ logice soudil jinak. Uû jeho
formulace ot·zky ukazuje, kam mÌ¯Ì, kdyû se pt· (MILL 1843, 526): ÑJsou p¯iroze-
nÈ skupiny d·ny typem Ëi definicÌ?ì
Touto ot·zkou se vyost¯uje rozdÌl mezi DARWINEM a staröÌmi n·zory ñ öestn·ct
let p¯ed DARWINEM. DARWIN bude dokazovat, ûe p¯irozenÈ skupiny jsou d·ny defi-
nicÌ, ûe jsou umÏl˝mi produkty lidskÈho ducha, zatÌmco staröÌ ökoly spolu s WHE-
WELLEM budou h·jit myölenku, ûe typ, rod, druh atd. jsou d·ny samou p¯Ìrodou.
MILL p¯ipravil cestu DARWINOVI, kdyû argumentuje: ÑNebudeme definovat prys-
ky¯nÌk prudk˝ podle vöech rostlin, kterÈ majÌ dostateËn˝ stupeÚ podobnosti se
vzorem prysky¯nÌku, n˝brû z tÏch, kterÈ majÌ jistÈ vlastnosti, jeû byly zvoleny jako
znaky. Skrze nÏ pozn·v·me moûnost p¯ÌbuzenstvÌ a vypoËtenÌ tÏchto znak˘ je
definicÌ druhu.ì (MILL 1843, 523) Tato slova, stejnÏ jako ostatnÌ jeho sem p¯ÌsluöejÌ-
cÌ v˝klady, znÏjÌ tak rozhodnÏ, ûe z nich zcela jasnÏ slyöÌme LINN…ŸV hlas. Neboù co
dÏlal tento popisovatel druh˘ jinÈho, neû ûe vybÌral urËitÈ vlastnosti rostlin jako
znaky a jejich vypoËtenÌm pod·val definici druhu prysky¯nÌk prudk˝?
A jeötÏ na dalöÌho botanika upomÌnajÌ MILLOVA slova: na zakladatele uËenÌ
o metamorfÛze. Jak ten by udivenÏ poslouchal MILLOVY v˝klady! P¯ipomÌn·me
si jeho slova, kdyû v It·lii p¯em˝ölel o prvorostlinÏ, tzn. o vöeobecnÈm typu rost-
liny. Takov˝ typ zcela urËitÏ existuje: ÑPodle Ëeho bych pak jinak poznal, ûe tento
nebo onen ˙tvar je rostlinou, kdyby vöechny nebyly stavÏny podle jednoho
vzoru?ì A GOETHE tento vzor hledal a p¯i hled·nÌ objevil metamorfÛzu, tzn. uËenÌ
o opakov·nÌ tÈhoû typu v rostlinn˝ch org·nech. TakÈ GEOFFROY, CUVIER, DE CAN-
DOLLE, OWEN, v˘bec vöichni morfologovÈ hledali typy, aù uû druhovÈ, rodovÈ
nebo vöeobecnÏjöÌ; hledali je, tzn. byli p¯esvÏdËeni, ûe je lze nalÈzt v p¯ÌrodÏ.
Vskutku stojÌ MILL cel˝m sv˝m v˝kladem klasifikace na LINN…OVÃ stanovisku
a vÏ¯Ì, ûe je vylepöil jen v tom, ûe p¯edpokl·dal p¯irozen˝ systÈm. Avöak pro
morfologickÈ ot·zky, kterÈ tehdy byly st¯edem biologickÈho b·d·nÌ, pro problÈ-
my metamorfÛz, homologiÌ, analogiÌ nemÏl porozumÏnÌ.
Jak to, ûe MILL ve svÈ Logice p¯ehlÈdl srovn·vacÌ anatomii? O tÈto vÏdÏ u nÏj
najdeme nanejv˝ö tu a tam pozn·mku, aËkoli p¯ece CUVIER i pro ni stanovil urËi-
tÈ logickÈ principy. D˘vodem snad je to, ûe Anglie ve t¯ic·t˝ch letech byla v bio-
logii pozadu. Morfologie byla francouzskou a nÏmeckou vÏdou a v Anglii ji pÏs-
toval pouze OWEN, jinak tam vöak kvetla zvl·ötÏ systematika. Neboù i WHEWELL
stavÌ mezi biologick˝mi obory zoologii a botaniku jako ÑklasifikaËnÌ vÏdyì na
prvnÌ mÌsto a pojedn·v· o nich mnohem podrobnÏji neû o srovn·vacÌ anatomii,
i kdyû se o ni zajÌm· daleko vÌc neû MILL. Naopak MILL, jehoû spis je pln˝ polemi-
ky s WHEWELLEM, vypustil i to m·lo ze srovn·vacÌ anatomie, co p¯in·öÌ WHEWELL.
SkuteËnost, ûe Anglie tehdy jeötÏ v podstatÏ st·la na LINN…OVÃ stanovisku, vy-
svÏtluje mnohÈ i pro n·sledujÌcÌ dobu. MILL mÏl velk˝ vliv i na kontinentÏ a pomohl
tam zatlaËit morfologii a znovu oûivit klasifikaËnÌ smÏr. TakÈ DARWIN vÏnoval nej-
podstatnÏjöÌ Ë·st svÈho z·kladnÌho dÌla linnÈovsky pojatÈmu problÈmu druhu
a pouze nÏkolik stran na konci jeho knihy pojedn·v· o morfologii a embryologii.
85
OstatnÏ MILLOVA induktivnÌ logika pod·v· zcela jinÈ pojetÌ vÏdy, neû jakÈ
tehdy vl·dlo na pevninÏ, zvl·ötÏ v NÏmecku. MILL rozumÌ indukcÌ Ñoperaci, jÌû
objevujeme a dokazujeme vöeobecnÈ soudy (vÏty)ì (1843, 5).
Jak v tÈto definici, tak i v celÈm provedenÌ dÌla vidÌme, jak MILLOVI tanul na
mysli ide·l praktickÈho pozorovatele, kter˝ nepoËÌt· s niËÌm jin˝m neû s tÌm, co
m˘ûe dok·zat druhÈmu, a kter˝ chce mÌt jasno o jednom kaûdÈm kroku, kter˝
podnik·. D˘kazy a jistota z·vÏru jsou pro nÏj hlavnÌ vÏcÌ. é·dn˝ div, ûe takovÈ
dÌlo mÏlo na p¯ÌrodovÏdce velk˝ vliv. NaturfilosofovÈ vöak mÏli zcela jinou logi-
ku. OKEN na jednom mÌstÏ pÌöe, ûe podstatou jeho metody je uchopit v˝sledky,
ÑkterÈ vyskoËÌ v hlavÏ, sami nevÌme jakì ñ to byla jeho logika. Sv˘j objev obrat-
lovÈ teorie lebky popisuje takto: naöel v lese srnËÌ lebku: ÑZvedl jsem, obr·til,
prohlÈdl a bylo to. Je to p·te¯, projelo mi jako blesk cel˝m tÏlem, a od tÈ doby je
lebka p·te¯Ì!ì (podle ECKER 1880, 13)
Podobn˝m zp˘sobem popisoval sv˘j objev tÈto teorie i GOETHE. Naturfiloso-
f˘m bylo zn·mo, ûe novÈ myölenky nevznikajÌ, kdy se n·m zlÌbÌ, ûe jako vöech-
no novÈ p¯ich·zejÌ z nezn·m˝ch hloubek ñ a proto na nÏ ËÌhali, aû p¯ijdou. Proto
filosofovÈ onÈ doby ñ KANT, SCHELLING, SCHOPENHAUER ñ tolik p¯em˝öleli
o genialitÏ: vÏdÏli, ûe kaûd· nov· myölenka je geni·lnÌm Ëinem. Avöak m·lo se
nam·hali s dokazov·nÌm a spolÈhali se na temnÈ sÌly lidskÈ duöe, kter· se d· p¯e-
svÏdËit nÏËÌm jin˝m neû d˘kazy. Z dÏjin bylo lze uvÈst spoustu doklad˘ pro
pojetÌ, podle kterÈho nejjasnÏjöÌ vedenÌ d˘kaz˘ mnohdy niËeho nedos·hlo
a faleönÈ dokazov·nÌ mÏlo velk˝ vliv. Vûdyù z·zraky jsou faleön˝m d˘kazem,
a p¯esto potvrzovaly spr·vn· uËenÌ, a pro selekËnÌ teorii naopak byly uvedeny
tisÌce jasn˝ch d˘kaz˘, a p¯ece byla nespr·vn·. NaturfilosofovÈ vÏdÏli, ûe jasnost
a pravda nejsou vûdycky totÈû. Neboù kaûd· pravda vznik· nejprve jako nejasn·
myölenka, pravda vûdycky p¯edch·zÌ d˘kazu. Jak by jinak bylo moûno zd˘vod-
Úovat pravdu nespr·vn˝mi d˘kazy? Jak by pak bylo moûnÈ, ûe jednotlivec vÏ¯Ì
nÏËemu jinÈmu neû jeho okolÌ?
Avöak pustil jsem se do polemiky s MILLEM, mÌsto abych referoval objektivnÏ.
PodceÚov·nÌ logiky a metody v˘bec vedlo naturfilosofy na scestÌ. NenÌ-li meto-
da vöÌm, je jistÏ podstatnou Ë·stÌ vÏdy, a proto byl MILL pochopitelnÏ doporuËo-
v·n jako protilÈk na naturfilosofii. To, ûe MILL zamÏÚuje psychologick˝ problÈm,
jak p¯ich·zÌme na novÈ myölenky, s dost ploch˝m n·vodem, jak je m·me objevo-
vat, se tehdy p¯ehlÈdlo.
Zn·zornÏme zvl·ötnost MILLOVY logiky jeötÏ na jednom p¯ÌkladÏ. Na jednom
mÌstÏ pojedn·v· o rozdÌlu mezi indukcÌ a niûöÌ logickou operacÌ, kterou naz˝v·
ÑkoligacÌì: je to spojenÌ nÏkolika fakt v jeden celek. Podle MILLA bylo koligacÌ,
kdyû KEPLER spojil jednotliv· pozorov·nÌ obÏhu planety Mars v pozn·nÌ, ûe Mars
opisuje okolo Slunce eliptickou dr·hu (MILL 1843, 20). IndukcÌ bylo teprve NEW-
TONOVO uËenÌ, ûe obÏh vznikl p˘sobenÌm okamûitÈ a dost¯edivÈ sÌly na planetu.
V tomto MILLOVÃ n·zoru vystupuje jeho velk· ˙cta ke kauzalitÏ. Vöechny jeho
d˘leûitÈ logickÈ operace usilujÌ o pozn·nÌ p¯ÌËin: ÑZe vöech pravd vztahujÌcÌch
86
se na p¯ÌrodnÌ jevy jsou ty, kterÈ se vztahujÌ na ¯·d v n·slednosti, pro n·s nejcen-
nÏjöÌ. Na jejich znalosti je zaloûena kaûd· anticipace budoucÌch vÏcÌ a kaûd· moc
p˘sobit na tyto vÏci k naöemu prospÏchu.ì (MILL 1843, 45) MILL byl p¯ece synem
anglickÈho n·roda, kter˝ zplodil HUMA p¯em˝ölejÌcÌho o p¯ÌËinnosti, synem prak-
tickÈho n·roda, kter˝ chce ovl·dat p¯Ìtomnost a p¯ipravit p¯Ìznivou budoucnost.
Avöak p¯Ìklad gravitaËnÌho z·kona MILL nezvolil vhodnÏ, neboù NEWTON
v˘bec nemohl objevit p¯ÌËiny obÏhu planety kolem Slunce. P¯ÌËiny nelze uhod-
nout, n˝brû jen zkusit, a bylo by t¯eba b˝t p¯i tom, kdyû se ZemÏ pr·vÏ zaËala ot·-
Ëet, abychom mohli ¯Ìci, zda bylo ot·ËenÌ d˘sledkem dost¯edivÈ a okamûitÈ sÌly.
Dnes, kdy se ZemÏ uû ot·ËÌ, je tÏûko h·dat, jak se to vlastnÏ stalo, kdyû p¯ece
podle element·rnÌch logick˝ch pravidel mohlo mÌt nekoneËnÏ mnoho p¯ÌËin
stejn˝ d˘sledek ñ a tak byl NEWTONŸV objev takÈ jen koligacÌ. NEWTON pouze
spojil pozorov·nÌ pad·nÌ p¯edmÏt˘ na naöÌ Zemi s pohybem planet a uk·zal, ûe
obojÌ se ¯ÌdÌ stejn˝m pravidlem. OdmÌtal tedy pr·vÏ to, co mu MILL chce p¯iËÌst
za z·sluhu, totiû hledat p¯ÌËinu gravitace.
VelkÈ objevy byly dosud vûdycky jen koligacÌ, kterÈ si MILL m·lo cenil: KO-
PERNIK, ARCHIM…D…S, KEPLER ani ROBERT MAYER neobjevili û·dnÈ p¯ÌËiny, n˝brû
spojili fakta v novÈ pojmy. Teprve modernÌ ot·zky jako p¯edpovÌd·nÌ poËasÌ,
hygienickÈ p¯edpisy, vÌra v pokrok lidstva jsou indukcemi.
VÏnovali jsme MILLOVI hodnÏ prostoru, protoûe jeho logika je logikou darwi-
nismu a jeho dÌlu nov· biologick· vÏda vdÏËÌ za p¯ÌznivÈ p¯ijetÌ. Vskutku aû
dodnes vl·dne pevnÈ p¯esvÏdËenÌ, ûe koligace, tzn. novÈ pojetÌ vÏcÌ, neznamen·
nic, n˝brû ûe je nutno vyhled·vat p¯ÌËiny. Kdyû vyöla DARWINOVA kniha, MILL
pochv·lil jejÌ logiku, a pr·vem, neboù MILLŸV n·zor na podstatu kauzality se kryl
s DARWINOV›M v˝kladem druh˘. ÑPokud jde o vöeobecn˝ z·kon kauzality, zd·
se, ûe kdysi jistÏ byla doba, v nÌû nebylo moûno potvrzovat univerz·lnÌ vl·du
tohoto z·kona a celÈ p¯Ìrody stejnÏ spolehliv˝m zp˘sobem jako dnes. Byla doba,
kdy se mnohÈ p¯ÌrodnÌ jevy jistÏ jevily jako svÈhlavÈ, nepravidelnÈ a ne¯ÌzenÈ
z·kony nebo ûe nejsou st·l˝mi n·sledky p¯ÌËin. V onom ranÈm stadiu lidskÈho
vÏdÏnÌÖ p¯esvÏdËenÌ, ûe p¯ÌrodnÌ jevy majÌ nemÏnnÈ z·kony a pravidelnÏ
n·sledujÌ po jin˝ch, p¯edch·zejÌcÌch p¯ÌrodnÌch jevech, vznikalo jen pozvolna.ì
(MILL 1843, 334, 336)
Stejn˝m zp˘sobem, jak˝m se zde vysvÏtluje p˘vod kauzality, bude DARWIN
vykl·dat p˘vod zvÌ¯at, ËlovÏka, mravnosti.
7.2.2. Obrat v NÏmecku: Liebig, Lotze, Fechner

MILL velice p˘sobil, ale jeötÏ d¯Ìve, neû byla jeho kniha naps·na a uvedena do
NÏmecka, zapoËal v NÏmecku i ve Francii proud, kter˝ mÏl k MILLOVÃ spekula-
ci o p¯ÌËinnosti velmi blÌzko. Uû d¯Ìve jsme vypr·vÏli, jak BAER prohluboval
idealistick˝ n·zor v˝vojov˝mi teoriemi a jak SCHLEIDEN bou¯il proti naturfiloso-
fii a zav·dÏl do botaniky indukci a genetickÈ teorie. Po SCHLEIDENOVI se brzy
87
ozvali dalöÌ a od posmÌv·nÌ se naturfilosofick˝m omyl˘m se pozvolna p¯ech·ze-

lo k vÌ¯e v exaktnÌ vÏdu. MILLOVA uËenÌ bylo v tÏchto bojÌch pouûito jako argu-
mentu proti naturfilosof˘m aû pozdÏji.
Z nematerialistick˝ch odbornÌk˘ potÌral naturfilosofii zvl·ötÏ chemik JUSTUS LIE-
BIG (1803ñ1873). Byl jednÌm z prvnÌch, kdo vyvedl nÏmeckou vÏdu ze ökolnÌch öka-
men a tlust˝ch knih na hospod·¯skÈ bojiötÏ. Jeho argumenty proti naturfilosof˘m
sice nebyly nejjemnÏjöÌ, avöak tÌm vÌce p˘sobily: Ñ»lovÏka, kter˝ ve stavu öÌlenstvÌ
zabije druhÈho, st·t zav¯e a zabr·nÌ mu ökodit, ale jim [naturfilosof˘m] se jeötÏ dnes
dovoluje, aby vychov·vali naöe lÈka¯e a p¯en·öeli na nÏ sv˘j vlastnÌ stav öÌlenstvÌ,
kterÈ jim dovoluje, aby zabÌjeli tisÌce s klidn˝m svÏdomÌm a podle princip˘!ì (1840;
1844, 23) LIEBIG nen·vidÏl filosofii natolik, ûe ˙toËil i na BACONA, otce induktivnÌch
vÏd, protoûe se mu zd·l m·lo exaktnÌ. P¯itom ale po¯·d jeötÏ h·jil idealismus a uËe-
nÌ o ûivotnÌch sil·ch proti nov˝m materialistick˝m proud˘m, zvl·ötÏ proti MO-
LESCHOTTOVI. DomnÌval se dosud spolu se staröÌmi ökolami, ûe Ñp¯ÌrodnÌ b·d·nÌ n·s
uËÌ pozn·vat dÏjiny vöemohoucnosti, dokonalosti, nezbadatelnÈ moudrosti neko-
neËnÏ vysokÈ bytosti v jejÌch dÌlech a Ëinechì (LIEBIG 1844, 27).
Filosoficky potÌral vÌru v ûivotnÌ sÌlu HERMANN LOTZE (1817ñ1881). MedicÌn-
skÈ vzdÏl·nÌ mu dalo smysl pro exaktnÌ vÏdu. Touûil po modernÏjöÌ filosofii
a doporuËoval s nÏkter˝mi v˝hradami strojov˝ n·zor. ÑOrganismus,ì mÌnil, Ñje jen
urËit˝ smÏr odpovÌdajÌcÌ p¯ÌrodnÌmu ˙Ëelu a suma ËistÏ mechanick˝ch pocho-
d˘.ì Zavrhoval naturfilosofickÈ hry s pojmy tv˘rËÌho pudu, senzibility, polarity
atd. NeupÌral sice tÏmto pojm˘m veöker˝ v˝znam, ale v souhlasu s rostoucÌm
z·jmem o exaktnÌ vÏdu dokazoval, ûe by bylo cennÏjöÌ, kdybychom uchopovali
p¯Ìrodu abstraktnÌmi pojmy, sledovali ji v jejÌ Ëinnosti a zjiöùovali p¯ÌËiny ûivot-
nÌch pochod˘. MÏl tak blÌzko k materialist˘m, ûe tyto p¯ÌËiny hledal jen ve hmo-
t·ch a pohybech.I
Nezd· se vöak, ûe by LOTZE v˝znamnÏji ovlivnil biology, neboù u nich odklon
od naturfilosofie brzy p¯erostl v odpor v˘Ëi kaûdÈ filosofii v˘bec. LOTZE vöak
z˘stal navzdory vöemu vyzdvihov·nÌ p¯ÌrodovÏdy p¯Ìliö filosofem a teprve
v poslednÌ dobÏ ho nÏmeËtÌ biologovÈ opÏt pilnÏji Ëtou (pro lidi mimo NÏmecko
z˘stane pravdÏpodobnÏ vûdy p¯Ìliö abstraktnÌ a nestraviteln˝). V dobÏ, kterou
nynÌ lÌËÌme, byl MILL jistÏ mnohem konkrÈtnÏjöÌ a p¯ÌstupnÏjöÌ neû LOTZE.
MILLA nynÌ doporuËovali LIEBIG i HELMHOLTZ. LIEBIG tvrdil, ûe MILLOVO dÌlo mu
bylo tak prospÏönÈ, ûe s·m m· sotva jinÈ z·sluhy, neû ûe uûil MILLOVY z·sady na
nÏkterÈ zvl·ötnÌ p¯Ìpady.II HELMHOLTZ se takÈ s oblibou na MILLA odvol·val, proto-
ûe vöak byl vychov·n v matematickÈ a fyzik·lnÌ logice, kde se v˘bec nevyhled·va-
jÌ p¯ÌËiny pochod˘, n˝brû jen vz·jemnÈ vztahy mezi jevy, nikdy se zcela neosvo-
bodil od staröÌ racionalistickÈ metody a nar·ûÌme u nÏho na rozpory mezi starou
˙ctou k rozumu a novou vÌrou ve zkuöenost. Zavrhoval naturfilosofii, zaloûil tzv.
I
Srv. zvl. Mechaniku v˝stavby tvar˘, LOTZE 1852.
II
Podle ˙vodu k nÏmeckÈmu p¯ekladu MILLOVY Logiky, 1849.
88
empiristickou teorii o vzniku zrakov˝ch p¯edstav, ba n·sledoval MILLA tak dalece, ûe

chtÏl dok·zat, ûe i p¯edstava trojrozmÏrnÈho prostoru je zÌsk·na zkuöenostÌ. V˘bec
z˘st·v· jeho fyziologick· optika z nejvÏtöÌ Ë·sti vÏrn· anglickÈ filosofii. Avöak uû
jeho z·kon zachov·nÌ sÌly nenÌ indukcÌ, n˝brû jen koligacÌ v MILLOVÃ smyslu,
neboù neud·v· p¯ÌËinu vzniku (sÌly), n˝brû jen analyzuje vz·jemn˝ vztah mezi sila-
mi, kterÈ jsou pojaty jako vÏËnÏ existujÌcÌ. V pozdÏjöÌch letech se HELMHOLTZ vÏno-
val matematickÈ fyzice a induktivnÌ smÏr skoro ˙plnÏ opustil.I
NejlidötÏjöÌ formy nabyl boj mezi starou a novou vÏdou u GUSTAVA THEODORA
FECHNERA (1801ñ1887). Jeho ml·dÌ jeötÏ spad· do epochy naturfilosofickÈho
blouznÏnÌ ñ FECHNERA tehdy zaujaly smÏlÈ OKENOVY konstrukce, brzy vöak poz-
nal, co je na tÏchto teoriÌch neuspokojivÈho, a uû roku 1824 se vÏnoval vÏdÏ,
kter· byla podle obecnÈho p¯esvÏdËenÌ nejobjektivnÏjöÌ, fyzice. Avöak srdce ho
t·hlo ke starÈ l·sce. Ve¯ejnÏ se naturfilosofie od¯ekl a posmÌval se jÌ v broûur·ch
psan˝ch pod pseudonymem, avöak Ëasto se st·v·, ûe kdyû se smÏjeme druh˝m,
ve skuteËnosti se smÏjeme sami sobÏ, abychom potlaËili tajnÈ sympatie vlastnÌ-
ho srdce! Vydal nap¯Ìklad seöit O srovn·vacÌ anatomii andÏl˘,II ve kterÈm se ûertem
snaûil uhodnout vlastnosti andÏl˘; majÌ pr˝ dokonal˝, tedy kulovit˝ tvar, ûijÌ
v nejjemnÏjöÌm prost¯edÌ, tedy ve svÏtle, vzn·öejÌ se kolem Slunce ñ andÏlÈ, to
jsou ûivÈ planety. MÏl to b˝t ûert, ale jak niternÏ pravdivÏ vyslovil svÈ p¯esvÏd-
ËenÌ! Jakou n·mahu si pozdÏji dal, aby dok·zal, ûe ZemÏ a planety jsou ûiv˝mi
bytostmi (FECHNER 1851), ûe cel˝ vesmÌr je oduöevnÏl˝, ûe i rostliny majÌ duöi.
VracÌ se tak k uËenÌ, kterÈ kvetlo v jeho ml·dÌ, ûe lidsk˝ rozum je jen Ë·stÌ rozu-
mu svÏtovÈho! KoneËnÏ se FECHNEROVI poda¯ilo najÌt metodu, jak obojÌ spojit, to,
po Ëem touûila jeho duöe, i to, po Ëem touûil jeho rozum. Povolil trochu ze starÈ-
ho uËenÌ, ûe rozum ovl·d· hmotu, p¯ijal nÏco z novÈho uËenÌ, podle kterÈho je
psychiËno urËov·no hmotou, a smÌ¯il oba p¯edpoklady v teorii, ûe objektivnÌ
a subjektivnÌ p¯edstavujÌ dvÏ str·nky tÈhoû dÏnÌ, ûe kaûd˝ stav vÏdomÌ lze poj-
mout i jako pohyb atom˘ a ûe z·kony hmotnÈho svÏta jsou v pevnÈm vztahu
k z·kon˘m svÏta psychickÈho. Vych·zeje z tohoto p¯edpokladu, hledal FECHNER
objektivnÌ mÏ¯Ìtko pro psychickÈ pochody a objevil je v pravidle, ûe pomÏr mezi
pr·vÏ patrn˝m p¯Ìr˘stkem pocitu a intenzitou podr·ûdÏnÌ je konstantnÌ; proto-
ûe se domnÌval, ûe pocity lze sËÌtat pr·vÏ tak jako matematickÈ veliËiny, odvodil
z toho z·kon, ûe pocit je ˙mÏrn˝ logaritmu podr·ûdÏnÌ. Protoûe studium dr·û-
dÏnÌ lze p¯iËÌst fyzice, radoval se, ûe naöel cestu, kudy lze proniknout pomocÌ
fyzik·lnÌho, tedy zcela exaktnÌho mÏ¯enÌ do z·had duöe.
Jeho psychofyzick· teorie, jak ji nazval, mÏla velk˝ vliv, a jeötÏ dnes se vÏdeck·
psychologie drûÌ n·zoru, ûe pr·vÏ fyzika m· ten spr·vn˝ klÌË k lidskÈ duöi.
I
Srv. millovsk˝ v˝klad z·vÏr˘ v HELMHOLTZ 1896, 581, s n·sledujÌcÌm racionalistick˝m pojetÌm
p¯ÌËiny (tamtÈû, 592). ée HELMHOLTZ nebyl v pojetÌ kauz·lnÌho vztahu d˘sledn˝, poznamen·v·
i VOLKMANN 1896, 158.
II
FECHNER 1851; Srv. tÈû LASSWITZ 1896.
89
7.3. MaterialistÈ
Materialismus 19. stoletÌ vznikl na nÏmeckÈ p˘dÏ jako protiklad naturfilosofie.
K obratu doölo ve filosofii i ve vÏdÏ z·roveÚ. Ve filosofii ozn·mili odvrat od idea-
lismu HEGELŸV û·k L. FEUERBACH (1804ñ1872) a D. F. STRAUSS (1808ñ1874). V bio-
logii se vöichni v˝znamnÌ û·ci J. M‹LLERA stali oporou ne-li materialistickÈho, pak
aspoÚ mechanistickÈho pojetÌ ûivota. FEUERBACHŸV û·k, fyziolog J. MOLESCHOTT,
popularizoval v NÏmecku p¯esvÏdËenÌ, ûe organismus je jen stroj, kter˝ pracuje
podle p¯ehledn˝ch chemick˝ch a mechanick˝ch z·kon˘, a jeötÏ neomalenÏji öÌ¯il
tuto vÌru L. B‹CHNER, jehoû zn·m˝ spis SÌla a l·tka (1855) se stal v öedes·t˝ch
a sedmdes·t˝ch letech biblÌ pro ty, kte¯Ì vÏ¯ili v hmotu.
Z tÏchto materialistick˝ch knih se oz˝vala radik·lnÌ n·lada, kter· naöla poli-
tick˝ v˝raz v roce 1848.I Aù byl jejich pozitivnÌ obsah jak˝koli, jejich boj proti cÌr-
kvÌm, jejich otev¯en· ¯eË, odvaha st·hnout vÏdu z abstraktnÌho ûivota do kaûdo-
dennÌho z·pasu mÌnÏnÌ byla zdrav˝m Ëinem. V jednom ohledu se toto hnutÌ
podstatnÏ liöilo od francouzskÈho materialismu 18. stoletÌ. V tÈ dobÏ se bojovalo
pomocÌ rozumu a astronomie proti vÌ¯e v z·zraky, proti cÌrkevnÌmu uËenÌ o duöi,
proti vÌ¯e v boûskou proz¯etelnost: VOLTAIRE a NEWTON tehdy byli nejv·ûnÏjöÌmi
bojov˝mi prost¯edky. TeÔ se pohled obracel k nauk·m o ûivotÏ, r·zem byli vöichni
velcÌ materialistÈ biology: KARL VOGT byl zoolog, B‹CHNER lÈka¯, MOLESCHOTT
fyziolog, DARWIN a HAECKEL vyst¯Ìdali NEWTONA a VOLTAIRA.
Materialistick˝m heslem bylo, ûe ËlovÏk je pouze pozemskou bytostÌ, Ñplo-
dem zemÏì jako zvÌ¯ata, a neölo se daleko pro obrazy tÈto myölenky. Ñ»lovÏk je,
co jÌì, Ñbez fosforu nenÌ myölenkyì, Ñmozek vyluËuje myölenky jako ledviny moËì
a je-li v˘bec nad ZemÌ nÏjak˝ vl·dce, je to jen Slunce; stvo¯ilo n·s, ûivÌ n·s a po-
hybuje n·mi. ÑJsme dÏti Slunce,ì k·zal B‹CHNER (Fragmente aus der Naturwissen-
schaften, 564).II Slunce, jehoû vöemohoucnostÌ je vöeobecn· gravitace, jehoû moud-
rostÌ je zachov·nÌ energie, vÏËnostÌ hmota. Jak˝ div, ûe Ëten·¯i byli p¯esvÏdËeni,
ûe tyto vÏty obsahujÌ konkrÈtnÏjöÌ pravdy neû vÏty naturfilosofickÈ, podle nichû
jsou pohlavnÌ org·ny mozkem, duöe svÏtlem a svÏt vznik· samoplozenÌm vyvo-
lan˝m Bohem?
B‹CHNER, VOGT a MOLESCHOTT p¯edstavujÌ jen extrÈm proudu, kter˝ v mÌrnÏjöÌ
formÏ v öedes·t˝ch a sedmdes·t˝ch letech naöel tak vöeobecn˝ ohlas, jako kr·tce
p¯edtÌm naturfilosofie. Je pravda, ûe vÏtöina se vyh˝bala n·zvu materialismus,
s·m B‹CHNER naz˝val svou filosofii pouze Ñrealismemì ñ ale co je po jmÈnu! VÌra,
ûe ûivot je nÏco svÈr·znÈho, nÏco, co stojÌ nad neûivou p¯Ìrodou, byla tehdy d·na
do klatby jako nauka ˙dajnÏ teologick· a heslo o chemicko-fyzik·lnÌm a mechanic-
kÈm z·kladu ûivotnÌch pochod˘ se stalo nejmÌrnÏjöÌm v˝razem vÏdeckÈho p¯e-
I
O bou¯liv˝ch dnech roku 1848 na berlÌnskÈ univerzitÏ vypr·vÌ R. VIRCHOW ve svÈ ¯eËi o J.
M‹LLEROVI (VIRCHOW 1858b, 48).
II
P¯esnou citaci tohoto odkazu se n·m nepoda¯ilo dohledat. (Pozn. vyd.)
90
svÏdËenÌ. Nelze uvÈst vöechny, kte¯Ì holdovali takov˝m myölenk·m. ÿekne se, ûe
lepöÌ duchovÈ materialismus zavrhovali: p¯Ìkladem bude E. DU BOIS REYMOND,
kter˝ svou ¯eËÌ o HranicÌch p¯ÌrodovÏdeckÈho pozn·nÌ (1872) vzbudil pohoröenÌ u p¯Ì-
vrûenc˘ sÌly a hmoty, kdyû prohl·sil, ûe materialismus nedostaËuje pro v˝klad
mnoha jev˘, zvl·ötÏ psychick˝ch. Ne¯ekl vöak t˝û DU BOIS, ûe Ñanalytick· mecha-
nika dosahuje aû k problÈmu osobnÌ svobodyì (1848)? Ne¯ekl v tÈûe ¯eËi, v nÌû se
od¯ekl materialist˘, ûe poznat p¯Ìrodu znamen· tolik, co p¯evÈst zmÏny v p¯ÌrodÏ
na pohyby atom˘? HELMHOLTZ, FECHNER, LOTZE, PREYER, NƒGELI, HAECKEL, VIR-
CHOW, A. LANGE, DARWIN, T. H. HUXLEY (srv. zvl·ötÏ jeho studii 1894, 130), SPENCER,
G. JAEGER, SCHLEIDEN, SCHWANN, ti vöichni byli buÔ vÏdom˝mi mechanicisty, nebo
aspoÚ nemÏli nic, co by se proti mechanicismu dalo postavit. Jejich n·zory p¯eöly
do v˝vojov˝ch teoriÌ, a teprve tehdy, kdy se darwinismus zaËal rozpadat, zaËalo se
takÈ opouötÏt p¯esvÏdËenÌ, ûe ûivot je hrou sloûitÈho stroje.
7.4. Pozitivistick· filosofie

LÌËenÌ obratu od filosofie k vÏdÏ jsme zaËali MILLEM, jemuû novÈ hnutÌ vdÏËÌ za
logick˝ z·klad. Avöak jeötÏ p¯ed nÌm se pro exaktnÌ vÏdu vyslovil francouzsk˝
filosof A. COMTE (1798ñ1857). TakÈ ten se dÌval na metafyziku svrchu a mÏl ji za
p¯ekonan˝ stav lidskÈho myölenÌ. TakÈ on dal ÑvÏdÏì, tzn. pozn·nÌ p¯Ìrody, roli
rozhodËÌho ve vöech duchovnÌch problÈmech, materi·lnÌch, intelektu·lnÌch
i mor·lnÌch. HlavnÌm znakem jeho pozitivnÌ filosofie je vÌra, ûe vöechny jevy
podlÈhajÌ p¯irozen˝m a nemÏnn˝m z·kon˘m, jejichû objevenÌ a redukce na co
nejmenöÌ poËet je cÌlem kaûdÈ vÏdy.
COMTE mnoho p¯em˝ölel i o biologii (1869, III) a po dlouhÈ anal˝ze jejÌ meto-
dy stanovuje za ˙kol pozitivnÌ biologie urËovat z·kony, kterÈ vyjad¯ujÌ pevn˝
vztah mezi org·nem a prost¯edÌm tak, ûe osvÏtlujÌ funkci kaûdÈho org·nu
(COMTE 1869, III, 210). Jin˝mi slovy, Ñje-li d·n org·n nebo jeho zmÏna, hledat jeho
funkci a naopakì (1869, III, 211).
K tomu ˙Ëelu je t¯eba studovat nejen anatomii a fyziologii, n˝brû zvl·ötÏ takÈ
sledovat vliv okolÌ na organismus, p¯edch·zet musejÌ p¯Ìm· pozorov·nÌ a pokusy
(patologickÈ jevy a monstrozity jsou tak¯ÌkajÌc experimenty, kterÈ prov·dÌ sama
p¯Ìroda). D·le je t¯eba pouûÌvat srovn·vacÌ metodu. Ta je vhodn· zvl·ötÏ pro stu-
dium biologick˝ch jev˘ a spoËÌv· v tom, ûe povaûuje jevy, o nichû jedn·, za pod-
statnÏ vz·jemnÏ analogickÈ, a rozdÌly m· za vedlejöÌ. Tak nap¯. COMTE dovozuje,
ûe p¯i srovn·v·nÌ ËlovÏka s ostatnÌmi tvory m·me zvÌ¯ata za postupn· zjedno-
duöenÌ lidskÈho typu, jehoû podstatnÈ znaky se vöak vyskytujÌ u vöech, i nejniû-
öÌch zvÌ¯at. Je t¯eba srovn·vat org·ny tÈhoû zvÌ¯ete, d·le org·ny r˘zn˝ch v˝vojo-
v˝ch stadiÌ, org·ny r˘zn˝ch zvÌ¯at. Ani klasifikaci zvÌ¯at neupÌr· hodnotu.
Z tÈto biologickÈ filosofie je vidÏt, ûe COMTE byl dob¯e obezn·men se stavem
tehdejöÌ francouzskÈ biologie. Dokonce byl poûadavkem, aby se studovaly vzta-
91
hy mezi organismem a okolÌm, mezi org·nem a jeho funkcÌ, modernÏjöÌ neû

odbornÌci jeho doby. HUXLEY (1894, 156) COMTA pozdÏji ost¯e odsuzoval, protoûe
jeho biologie pr˝ nem· vÏdeckÈho ducha a nejsou mu dostateËnÏ zn·my v˝sled-
ky vÏdy. Poukazoval na HUMA, kter˝ poûadavkem exaktnÌ vÏdeckosti p¯edeöel
COMTA o mnoho let, a doporuËoval svÈho krajana MILLA, pr˝ exaktnÏjöÌho neû
COMTE. Tento soud je vöak nespravedliv˝. Uû fakt, ûe MILL mluvÌ o svÈm p¯ed-
ch˘dci COMTOVI s velkou ˙ctou (MILL 1843, 72n, 251), svÏdËÌ o nÏËem jinÈm;
a p¯edeöel-li HUME COMTA, p¯edeöel zase COMTE MILLA.
V jednom bodÏ stojÌ COMTE za MILLEM: byl sice jeho mistrem, na mezin·rodnÌ
exaktnÌ vÏdu vöak mÏl mnohem menöÌ vliv neû MILL, neboù p¯Ìliö m·lo zd˘raz-
Úoval kauzalitu, nutnou souvislost v n·slednosti jev˘, a kladl d˘raz na jejich vz·-
jemnÈ vztahy. Protoûe vöak ona doba s oblibou hledala p¯ÌËinnou souvislost, COM-
I
TE se neuplatnil, kdyû byla p¯ekon·na morfologie. Nep¯Ìmo vöak, jako sociolog
a svou ˙ctou k vÏdÏ, p˘sobil COMTE i mimo Francii.
Duch jeho filosofie vöak silnÏ p˘sobil na Francouze, a to nikoli jen v duchovÏ-
d·ch, n˝brû i v exaktnÌm b·d·nÌ. Fyziolog BERNARD a chemik BERTHELOT k nÏmu
majÌ blÌzko. Zvl·ötÏ BERTHELOT, p¯Ìtel RENANŸV, mnoho psal pro ÑvÏdeckÈì poje-
tÌ ûivota a proti vÌ¯e v z·hady p¯Ìrody (1895, viz BRUNETIÈRE 1895, 19). Od nÏho
poch·zejÌ slova velkÈ vÌry ve vÏdu, slova, kter· pozdÏji, kdyû se dostavil ˙padek
tÈto filosofie, tak velice pohoröovala mladöÌ hlavy: ÑTak se jistÏ vöeobecn˝ triumf
vÏdy stane lidem nejjistÏjöÌm pramenem nejvÏtöÌho ötÏstÌ a nejvÏtöÌ mravnosti.ì
Mal˝ COMTŸV vliv na mezin·rodnÌ vÏdu je snad jednou z p¯ÌËin, proË se fran-
couzsk· biologie druhÈ poloviny 19. stoletÌ neudrûela na ˙rovni nÏmeckÈ
a anglickÈ vÏdy. COMTE z˘stal p¯Ìliö Francouzem, vÏrn˝m n·zor˘m doby CUVIE-
ROVY, zatÌmco doba vyûadovala radik·lnÏ novou filosofii. P¯ijala MILLA a DARWI-
NA, jejichû filosofie, hledajÌcÌ p¯ÌËiny, byla COMTOVÃ filosofii cizÌ. Proto darwinis-
mus v pozitivistickÈ Francii tak dlouho ne˙spÏönÏ hledal pevnou p˘du a kdyû ji
koneËnÏ zÌskal, nenalezl û·dnÈ dom·cÌ problÈmy k ¯eöenÌ.
7.5. ⁄cta k vÏdÏ

Od poË·tku novovÏku roste p¯esvÏdËenÌ, ûe vÏda je jedinou jistotou v m·menÌ
tohoto svÏta, ûe pouze v nÌ je naöe sp·sa. Pro badatele staröÌch dob, t¯eba GALI-
LEA, MALPIGHIHO, VESALIA, STENA, STAHLA, PARACELSA, byla vÏda jeötÏ individu·l-
nÌ filosofiÌ, a proto ji nelze oddÏlit od osud˘ a osobnÌho charakteru kaûdÈho jed-
notlivce. PARACELSUS oslavoval sebe a nikoli vÏdu, kdyû se chlubil, ûe v jeho Ëapce
je vÌce moudrosti neû v hlav·ch vöech profesor˘. SWAMMERDAM slouûil svÈmu
nejvlastnÏjöÌmu osobnÌmu z·jmu, kdyû se po mnohaletÈ d¯inÏ nad mikroskopem,
I
Protoûe COMTE ve svÈ filosofii spojoval n·zory CUVIEROVY a LAMARCKOVY, st·la by za zkoum·-
nÌ ot·zka, jak CUVIER ovlivnil sociologickÈ teorie.
92
po dlouhÈm z·pase s nouzÌ z¯ekl svÈho ûivotnÌho ide·lu, vÏdy (kterou ostatnÏ
vûdycky pÏstoval jen soukromÏ), aby se vÏnoval vyööÌmu cÌli, zboûnÈmu ûivotu.
Tak se stalo, ûe jeho vÏdeckÈ pr·ce vyöly teprve 57 let po jeho smrti. LÈka¯ STAHL
postavil proti kartezi·nskÈmu n·zoru o mechanismu ûivota svou vitalistickou
filosofii ne proto, aby podpo¯il pokrok vÏdy, n˝brû proto, ûe DESCARTOVA teorie
neodpovÌdala jeho p¯ÌsnÏ protestantskÈmu pojetÌ ûivota.
Toto individualistickÈ pojetÌ vÏdy, aË v mÌrnÏjöÌ formÏ, vl·dlo jeötÏ v 18. a v prv-
nÌ polovinÏ 19. stoletÌ. Podle nÏho se vztah uËence k vÏdÏ neliöÌ od vztahu b·snÌ-
ka k umÏnÌ: vÏda spoËÌv· v individu·lnÌ genialitÏ uËence, poezie v individuali-
t·ch poetick˝ch.
Kr·sn˝ styl a elegance myölenek, o kterou se snaûili francouzötÌ p¯ÌrodovÏdci,
byla na jednÈ stranÏ jen v˝razem onoho p¯esvÏdËenÌ; na druhÈ stranÏ vöak byla
takÈ v˝sledkem ˙silÌ uplatnit vÏdu ve spoleËnosti. BUFFON, VICQ DíAZYR, CUVIER,
FLOURENS, C. BERNARD, vöichni byli spisovateli vybrouöenÈho stylu. V NÏmecku
se p¯ÌrodovÏdci pokouöeli p˘sobit na ve¯ejnost naturfilosofiÌ, avöak jejÌ tÏûk˝
styl i ˙silÌ o originalitu opÏt ukazujÌ na starÈ p¯esvÏdËenÌ o nep¯ÌstupnÈ uzav¯e-
nosti uËencovÏ.
S ˙padkem naturfilosofie a vlivem COMTOV›M a MILLOV›M se objevil ide·l
neosobnÌ vÏdy. Rostl respekt k vöeobecnosti, ub˝valo vyzdvihov·nÌ individua;
i vÏda podlehla tomuto proudu. Slovo uËenec, kterÈ znamenalo ËlovÏka, jemuû
byl cizÌ dennÌ ruch a jenû ûil jen pro svÈ vÏdeckÈ ot·zky, o kterÈ se jeho okolÌ ne-
zajÌmalo, dost·valo v˝smÏönou chuù. Hrdinou dne se stal badatel, ËlovÏk, kter˝
rozmnoûuje vÏdu pot¯ebnou pro lidstvo.
N·zor, ûe jednotlivec m· svou individualitu obÏtovat spoleËnosti, se rozöÌ¯il
po celÈ EvropÏ a po vöem vzdÏlanÈm svÏtÏ. V Rusku se projevil jako boj nihilis-
t˘ proti p¯eceÚov·nÌ kr·snÈ literatury, vylÌËen˝ tak pÏknÏ v TURGENÃVOVÃ dÌle
OtcovÈ a synovÈ, a jeötÏ pozdÏji musel TURGENÃV, tento jemn˝ a do sebe uzav¯en˝
pozorovatel, ustoupit p¯ed TOLST›M, apoötolem dav˘. V NÏmecku se od naturfi-
losofie, kter· se pyönila tÌm, ûe jÌ nikdo nerozumÌ, p¯eölo k popularizujÌcÌmu
materialismu, od aristokratickÈho HUMBOLDTA k demokratickÈmu HAECKELOVI.
Ve Francii dostaly novÈ smÏry jako vûdy nejradik·lnÏjöÌ v˝raz: ÑB·snÌci a umÏlci
p¯evezmou v lidstvu roli zpÏv·k˘ v kostele nebo tambor˘ ve vojsku. Neû·d·me
od nich jejich dojmy individu·lnÌ, n˝brû naöe.ìI
Anglick˝m vlivem dos·hlo popularizov·nÌ vÏdy rozmachu. V Anglii vÏda ne-
byla ani omezena na katedry jako v NÏmecku, ani nebyla Ë·stÌ kr·snÈ literatury
jako ve Francii, spÌöe si zachovala co nejvÌc ze svÈho starobylÈho r·zu, protoûe
byla pÏstov·na pro uspokojenÌ individu·lnÌ pot¯eby badatele. DARWIN byl sou-
krom˝m badatelem, stejnÏ tak WALLACE, SPENCER, MILL, ROMANES ani GALTON
nebyli profesory, coû jejich vÏdeck˝m pracÌm prop˘jËilo zvl·ötnÌ praktickou
ûivotnÌ svÏûest. Kdyû v NÏmecku nastala reakce proti naturfilosofii, poukazova-
I
Tato PROUDHONOVA slova uv·dÌm podle JULEVILLE 1899, 10n.
93
lo se na anglickou praktiËnost: LIEBIG doporuËoval MILLA, HELMHOLTZOVI a che-

mikovi HOFFMANNOVI se dokonce vyt˝kala nevlasteneck· anglomanie. MladöÌ
profeso¯i se snaûili prakticky uplatnit tak, ûe prov·dÏli svou pedagogickou Ëin-
nost mimo ökolu, snaûili se p˘sobit na lid popul·rnÌmi p¯edn·ökami a spisy.
Nejen materialistÈ jako B‹CHNER a MOLESCHOTT, n˝brû i LIEBIG, HELMHOLTZ, DU
BOIS, SCHLEIDEN chodili nynÌ mezi lid. DarwinistÈ potom tÈto n·lady v˝znamnÏ
vyuûili a jejich odp˘rci si hodnÏ stÏûovali, ûe novÈ uËenÌ se öÌ¯Ì hlavnÏ populari-
zacÌ.
⁄cta k vÏdÏ neznala mezÌ. Jen kr·tce p¯edtÌm naturfilosofovÈ, ovlivnÏnÌ b·s-
nÌkem GOETHEM, chtÏli vÏdu skoro rozpustit v poezii, teÔ se naopak b·snÌci d·-
vali do sluûeb vÏdy. H. TAINE (1828ñ1893) mÏ¯il p¯ÌrodovÏdeck˝m mÏ¯Ìtkem jak
dÏjiny lidstva, tak nadöenÌ b·snÌk˘. DÏjiny napÌnal do biologick˝ch schÈmat
(korelace org·n˘, jednota pl·nu, rasy a druhy, p¯irozen˝ v˝bÏr), chtÏl jim d·t Ñana-
tomiiì a Ñfyziologiiì, a to vöe jen proto, aby je uËinil exaktnÏjöÌmi. C. BERNARD,
fyziolog, se stal nejvÏtöÌ autoritou pro umÏlce, poetika se hemûila v˝razy jako
experiment, v˝voj, dÏdiËnost, vÏdeckost, degenerace, atavismus atd. Individua-
lita umÏlce mÏla p¯estat: i rom·n m· pod·vat jen nestrannÈ lÌËenÌ fakt˘, dobr˝ch
stejnÏ jako öpatn˝ch ñ ostatnÏ neexistuje vÏdeck˝, a tedy ani estetick˝ rozdÌl
mezi dobr˝m a öpatn˝m, mravn˝m a nemravn˝m.
Ve Francii vznikl tento proud z dom·cÌch pramen˘, avöak pozdÏji nalezl
mocnÈ p¯ispÏnÌ v DARWINOVÃ teorii: ta byla pro romanopisce jen faktem potvrzu-
jÌcÌm jejich teorie o podstatÏ umÏnÌ. Pod COMTOV›M, TAINOV›M a DARWINOV›M
vlivem ustavil ZOLA svou nauku o experiment·lnÌm rom·nu, Ñkter˝ nem· b˝t
niËÌm jin˝m neû d˘sledkem vÏdeckÈho v˝voje stoletÌ; je pokraËov·nÌm a zdoko-
nalenÌm fyziologieÖ je literaturou naöÌ vÏdeckÈ epochy, jako klasick· a roman-
tick· literatura odpovÌdala dobÏ scholastickÈ a teologickÈì (ZOLA 1880, podle
JULEVILLE 1899, 202).
Nebylo doby p¯ÌznivÏjöÌ pro p¯ijetÌ DARWINOVY teorie, neû byla öedes·t· lÈta.
Tehdy vl·dla velk· ˙cta k vÏdÏ, zvl·ötÏ k tÈ, kter· p¯ich·zela z Anglie. Vl·dl
vöeobecn˝ odvrat od idealismu a vöeobecn· sympatie k materialismu a vöichni
Ëekali od biologie nÏco velkÈho. Nu, nebudou zklam·ni.
94
»·st druh·
ROZMACH DARWINISMU
8. kapitola
P¯Ìchod darwinismu
8.1. StaröÌ ˙vahy o p˘vodu zvÌ¯at

CHARLES DARWIN pÌöe ve svÈ autobiografii, ûe ˙spÏch jeho teorie se vykl·dal p¯i-
pravenostÌ myslÌ, coû vöak pr˝ nenÌ pravda. Vypr·vÌ, ûe p¯i koncipov·nÌ svÈho
dÌla nÏkolikr·t v rozhovoru s p¯ÌrodovÏdci zavedl ¯eË na myölenku evoluce,
nenaöel vöak û·dnÈho, kter˝ by vyslovil pochybnost o st·losti druh˘. Lze snad
p¯ijmout, ûe û·dnÈho nenaöel; avöak je ot·zkou, zda tato metoda, chtÌt zjiöùovat
myölenkovÈ proudy doby dotazov·nÌm u p¯·tel, je odpovÌdajÌcÌ a vyËerp·vajÌcÌ.28
Ot·zka po p˘vodu vÏcÌ je star· jako ËlovÏk s·m; HAECKEL ¯ekl spr·vnÏ, ûe jed-
nÌm z prvnÌch DARWINOV›CH p¯edch˘dc˘ byl MojûÌö. Uû vÈdsk· b·seÚ, sloûen· snad
v dobÏ mamut˘, se t·ûe: ÑCo byl ten les, co byl ten strom, z nÏhoû jsou sroubeny ze-
mÏ i nebe?ì (M. M‹LLER 1891, 178, 230) M˝ty o vejci, z nÏhoû povstala ZemÏ, o vzni-
ku ZemÏ z vody, z ohnÏ, o p˘vodu prvnÌho ËlovÏka jsou prvnÌmi odpovÏÔmi na
DARWINOVU ot·zku po vzniku vÏcÌ. I svatÌ otcovÈ filosofovali p¯i prvnÌch vÏt·ch
bible o vzniku svÏta. ZatÌmco KL…MENS, ”RIGEN…S a SV. ATHANASIUS dokazovali, ûe
vöechny organismy byly stvo¯eny nar·z jednÌm tv˘rËÌm slovem, kappadock· ökola
v Ëele se SV. BASILIEM uËila, ûe B˘h p˘vodnÏ stvo¯il jen prvky vÏcÌ, kterÈ pak v˝vo-
jem dos·hly svÈho ˙Ëelu. JeötÏ urËitÏji se o v˝voji vyjad¯ovali SV. ÿEHOÿ Z NYSSY a SV.
AUGUSTIN, kte¯Ì jsou takÈ povaûov·ni za DARWINOVY p¯edch˘dce. I fantazie prvnÌch
k¯esùan˘ o minulÈm nebo budoucÌm r·ji, o tisÌciletÈ ¯Ìöi, o konci svÏta vypl˝vajÌ
z p¯esvÏdËenÌ, ûe kdysi bylo jinak, neû je dnes, a v budoucnu bude opÏt jinak.
Avöak tyto myölenky byly spÌöe filosofiÌ, zboûnou vÌrou, touhou nebo stra-
chem neû vÏdÏnÌm rozvinut˝m z konkrÈtnÌch poznatk˘. Teprve novÏjöÌ doba,
zvl·ötÏ od 18. stoletÌ, si zaËala jasnÏji uvÏdomovat, ûe ËlovÏk i cel· p¯Ìroda majÌ
dÏjiny. ROUSSEAU p¯ipravoval tomuto n·zoru cestu sv˝m uËenÌm o p˘vodnÏ
öùastnÈm stavu lidstva a o zhoubnÈm vlivu civilizace. V Anglii lord MONBODDO,
origin·lnÌ zjev 18. stoletÌ, filosofoval o p˘vodu ¯eËi a o vzniku ËlovÏka z opic
(KRAUSE 1879, 439), HERDER uû psal o pokroku n·rod˘ a chtÏl dÏjepis p¯etvo¯it na
p¯Ìrodopis, KANT a nedlouho po nÏm LAPLACE spekulovali o dÏjin·ch vesmÌru
a prok·zali, ûe se naöe sluneËnÌ soustava vyvinula podle mechanick˝ch z·kon˘
z nÏjakÈ mlhoviny, a CUVIER se na p¯elomu stoletÌ proslavil sv˝mi dÏjinami zem-
skÈ k˘ry a jejÌch ûiv˝ch obyvatel.
97
NÏmeck· naturfilosofie byla evoluËnÌ myölenky plna. GOETHE psal o v˝voji

tolik, ûe ho HAECKEL mohl prohl·sit za DARWINOVA p¯edch˘dce. AËkoli byl
FICHTE nejmÈnÏ historicky zaloûen, jeho myölenka, ûe bytÌ je d˘sledkem Ëinnos-
ti, ûe J· si vytv·¯Ì jako sv˘j protiklad p¯Ìrodu (ne-J·), p¯edstavuje jistou metafy-
zickou embryologii p¯Ìrody. Ze SCHELLINGOV›CH ˙vah o p¯ÌrodÏ lze slyöet ozvÏ-
nu starÈho uËenÌ o natura naturans, tedy opÏt dynamick˝ n·zor. HEGEL dokonce
postavil evoluËnÌ myölenku do st¯edu svÈ filosofie a pojedn·v· svÏt jako v˝voj
rozumu od p¯edvÏdomÈ logickÈ ideje k nevÏdomÈ p¯ÌrodÏ, k sebevÏdomÌ ËlovÏ-
ka, k soci·lnÌm z¯ÌzenÌm, k umÏnÌ, n·boûenstvÌ a vÏdÏ. Velk˝ HEGELŸV vliv na
historickÈ myölenÌ v NÏmecku, Francii, Rusku i jinde je vöeobecnÏ zn·m.
Tento zp˘sob nazÌr·nÌ z prvnÌ poloviny 19. stoletÌ se vöak jeötÏ velmi liöÌ od
modernÌho. DARWINŸV n·zor byl, nebo aspoÚ chtÏl b˝t, historick˝. Jeho z·kladnÌ
myölenkou bylo, ûe svÏtovÈ dÏjiny jsou plnÈ ud·lostÌ, ûe kaûd· promÏna nÏjakÈ-
ho organismu v jin˝ p¯edstavuje pro svÏt nov˝ fakt a ûe takov˝ch ud·lostÌ bylo
nekoneËnÏ mnoho. NaturfilosofovÈ, GOETHE, FICHTE, SCHELLING, OKEN, HEGEL,
AL. BRAUN, V. BAER a dalöÌ, si vöÌmali ud·lostÌ, jimiû v˝voj proch·zel, jen aby
z nich abstrahovali v˝vojov˝ z·kon, ideu. NehledÏ na to, v˝vojov· myölenka tu
byla uû p¯ed DARWINEM. ée p¯echod od staröÌho idealistickÈho k novÏjöÌmu rea-
listickÈmu pojetÌ nedÏlal tÏûkosti, uk·zali HEGELOVI û·ci STRAUSZ a FEUERBACH,
kte¯Ì obr·tili idealistickÈ uËenÌ svÈho mistra v materialismus.
Ani p¯eddarwinovskÈ biologii nebyla evoluËnÌ myölenka nikterak cizÌ. LA-
MARCK se sice ve svÈ dobÏ neprosadil, avöak jeho spisy se Ëetly, a to, jak se zd·, se
stoupajÌcÌm z·jmem. Osud jeho teorie ve Francii uû zn·me; v Anglii o nÏm psal
LYELL ve svÈ Geologii (1830), a aËkoli o jeho teorii mluvil jen jako o ÑfantastickÈ
noveleì, nemohl up¯Ìt svou sympatii domnÏlÈ d˘slednosti, s nÌû LAMARCK öikov-
nÏ h·jil p¯edem ztracenou vÏc, a tak jistÏ mnoho Ëten·¯˘ na LAMARCKA upozor-
nil. O NÏmcÌch napsal C. E. VON BAER, ûe mezi staröÌmi je jen m·lo takov˝ch,
kte¯Ì by neËetli LAMARCKOVU Philosophie zoologique.
MorfologovÈ, sestavujÌcÌ tvory do vzestupn˝ch ¯ad od bytostÌ nejjednoduööÌch
k nejdokonalejöÌm, byli prodchnuti vÌrou v tv˘rËÌ moc p¯Ìrody. Mluvili o pokroku
a zdokonalov·nÌ forem, a aËkoli tuto myölenku ch·pali jen abstraktnÏ, nechybÏli
ani takovÌ, kte¯Ì Ñpokrokemì rozumÏli postupnÈ zdokonalov·nÌ v Ëase, ba nÏkte¯Ì
se uû pouötÏli do sestavov·nÌ ñ ovöemûe primitivnÌch ñ rodokmen˘ zvÌ¯at. Jist˝ J.
KAUP (1829) nap¯. urËoval r˘znÈ v˝vojovÈ stupnÏ, nap¯Ìklad: delfÌn ñ tuleÚ ñ leno-
chod ñ slon; nebo: ûelva ñ k˘Ú ñ nosoroûec; nebo: jeötÏrka ñ tet¯Ìvek ñ jelen. Jak
aktu·lnÌ ot·zka byla, vidÌme z toho, ûe filosofick· fakulta mnichovskÈ univerzity
vypsala roku 1834 cenu za ¯eöenÌ ot·zky promÏnlivosti druh˘ a jejÌch p¯ÌËin.I
⁄padek morfologie znamenal nov˝ krok k v˝vojovÈmu n·zoru. Bylo ËÌm d·l
z¯ejmÏjöÌ, ûe organismus nenÌ ztuhl˝m krystalem, n˝brû ûe se promÏÚuje, pohy-
buje, ûe m· ûivotnÌ vztahy k okolÌ. Morfologie byla prohlubov·na a nahrazov·-
I
Cenu dostal A. F. SPRING roku 1838.
98
VZNIK DARWINISMU
na embryologiÌ, kter· lÈpe dovede uchopit ûivot v jeho podstatÏ tÌm, ûe lÌËÌ
vznik, v˝voj a z·nik tÏla: modernÌm se stal embryolog BAER.
Dokladem n·zorovÈ promÏny je novÈ pojetÌ obratlovÈ teorie lebky. Na myölen-
ku, ûe lebka je vybudov·na podle stejnÈho pl·nu jako p·te¯, p¯iöel jako prvnÌ
GOETHE v roce 1790 a na zaË·tku 19. stoletÌ tuto teorii mnozÌ novÏ rozvÌjeli a r˘z-
n˝m zp˘sobem vyjad¯ovali. NÏkte¯Ì mÏli za to, ûe cel· lebka je jen jednÌm obrat-
lem, GOETHE rozliöoval v lebce t¯i a pozdÏji öest obratl˘, OKEN öel do extrÈmu,
neboù n·zor, ûe cel· p·te¯ vËetnÏ lebky je sloûena ze sam˝ch obratl˘, vyj·d¯il
v˝rokem ÑCel˝ ËlovÏk je jen obratel!ì (OKEN 1807, 5).
GEOFFROY öel jeötÏ d·l a dokazoval, ûe i hmyzÌ tÏlo je sloûeno z obratl˘, jenûe
ty jsou vnÏ a org·ny jsou uloûeny uvnit¯. JinÌ, jako C. G. CARUS, holdovali jeötÏ
fantastiËtÏjöÌm myölenk·m. To vöe byly jen variace na tÈma, ûe idea obratle se
opakuje v nejrozmanitÏjöÌch Ë·stech tÏla. Tito morfologovÈ si ovöem nep¯edsta-
vovali, ûe ve vöech Ë·stech p·te¯e a lebky se opakuje zcela urËit˝ obratel, n˝brû
to p¯edpokl·dali jen o vöeobecnÈm pl·nu obratle. GOETHOV›MI slovy, identickÈ
Ë·sti tv˘rËÌ (vit·lnÌ) sÌla rozmanitÏ p¯etv·¯Ì podle urËitÈho schÈmatu.
P¯iöel vöak T. H. HUXLEY, mladöÌ anatom vychovan˝ ve v˝vojov˝ch idejÌch
BAEROV›CH, a zaËal s obratlovou teoriÌ lebky, kterou v Anglii zast·val OWEN,
polemizovat. PopÌral ji z embryologick˝ch d˘vod˘, neboù tvrdil, ûe na zaË·tku
v˝voje je sice lebka segmentovan· jako z·rodek pozdÏjöÌ p·te¯e, ûe se vöak lebka
a p·te¯ vyvÌjejÌ z tohoto podobnÈho zaË·tku odliön˝mi cestami (HUXLEY 1859).
HUXLEYHO n·zor nebyl vyvr·cenÌm GOETHOVA uËenÌ, nebyl nikterak vhodnÏjöÌm
pochopenÌm tÈûe myölenky, jasnÏ vöak ukazuje, jak se Ëasy zmÏnily, jak na mÌsto
vÌry v pl·n nastoupila vÌra ve v˝voj. Sice ölo zatÌm jen o embryon·lnÌ v˝voj, avöak
nechybÏlo mnoho a slovo dostalo öiröÌ smysl, smysl historickÈho v˝voje, evoluce.
Vedle embryologie rostla vöak i ˙cta k paleontologii, vÏdÏ o dÏjin·ch tvorstva.
CUVIER jeötÏ poËÌtal paleontologii ke geologii, BLAINVILLE ji uû postavil do blÌz-
kosti zoologie, neboù, snad pod vlivem LAMARCKOV›M, uv·dÏl vym¯el· zvÌ¯ata
v jednÈ ¯adÏ se ûijÌcÌmi. Paleontologick˝ch znalostÌ rychle p¯ib˝valo a kolem
poloviny stoletÌ uû v NÏmecku vych·zely popul·rnÌ spisy s charakteristick˝m
n·zvem DÏjiny tvorstva. P¯ipravovaly p˘du pro historickÈ pojetÌ svÏta organis-
m˘. V pades·t˝ch letech paleontologie tak kvetla, ûe C. VOGT (1851) rozliöoval t¯i
d˘leûitÈ smÏry tehdejöÌ zoologie: 1. paleontologii, 2. morfologii dneönÌch zvÌ¯at,
3. embryologii. Paleontologii tedy kladl na prvnÌ mÌsto.
Bylo vöak takÈ mnoho v˝znamn˝ch biolog˘, kte¯Ì se nejen dot˝kali myölenky
historickÈho v˝voje p¯Ìrody, n˝brû uû vÏdÏli, ûe v˝vojovÈ ot·zky jsou nejhlub-
öÌm problÈmem biologie. MÌsto mnoha uvedu jedin˝ p¯Ìklad, zato v˝mluvn˝.
C. E. V. BAER, n·m uû zn·m˝ embryolog, p¯edn·öel v roce 1833 na tÈma Vöeobec-
n˝ p¯ÌrodnÌ z·kon v kaûdÈm v˝vojiI o tom, ûe ot·zka stvo¯enÌ je z·kladnÌm problÈ-
I
V jinÈm Ël·nku (1859) BAER dovozuje, ûe vöichni lidÈ vznikli z jedinÈho lidskÈho p·ru, a tvrdÌ
v souvislosti s tÌm, ûe i u zvÌ¯at mohly r˘znÈ druhy vzniknout z jednÈ p˘vodnÌ formy.
99
mem biologie: aû bude vy¯eöena, budou vy¯eöeny i vöechny ostatnÌ. Pozorov·nÌ

pochod˘ v dneönÌ p¯ÌrodÏ n·s uËÌ, ûe jednotlivec zanik·, druh vöak trv· jako
v˝raz urËitÈ ideje. Avöak ˙vaha o p¯ÌrodÏ, zaloûen· na öiröÌch z·kladech, zvl·ötÏ
na paleontologii, n·s vede k p¯esvÏdËenÌ, ûe ani druh nenÌ vÏËn˝, ûe jednou p¯i-
öel na svÏt a opÏt zanikl nebo zanikne. NevÌme, jak byl povol·n v ûivot: buÔ
kaûd˝ druh vznikl samoplozenÌm, nebo promÏnou z jinÈho; prvnÌ p¯Ìpad snad
nast·val ËastÏji (i u dokonalejöÌch forem). Kdyû vöak i druh pomÌjÌ, co potom
trv·? SpoËÌv· snad podstata vöeho v dÏjin·ch druh˘? A jak˝ m· smysl? Uv·ûÌ-
me-li, ûe v dÏjin·ch p¯Ìrody trv· pokrok od mÈnÏ dokonalÈho k dokonalejöÌmu,
odpovÌme: ÑDÏjiny p¯Ìrody jsou jen dÏjinami pokraËujÌcÌho vÌtÏzstvÌ ducha nad
hmotou. To je z·kladnÌ myölenka stvo¯enÌ.ì (BAER 1833, I, 72) NeobsahujÌ tato
slova velkolepou filosofii dÏjin organickÈ p¯Ìrody, filosofii, jeû klade ot·zky, kte-
rÈ i dnes p¯edstavujÌ pro myslÌcÌho ËlovÏka nevy¯eöenÈ problÈmy v˝voje?
PodobnÏ jako BAER uvaûovali mnozÌ: H. G. BRONN, zn·m˝ morfolog a paleon-
tolog, botanik A. BRAUN, entomolog H. BURMEISTER (1854, 167, 324, 562), fran-
couzsk˝ fyziolog H. MILNE-EDWARDS, nÏmeck˝ fyziolog J. M‹LLER (1837, 25, 768),
biolog G. H. TREVIRANUS (1802, I, 446) a dalöÌ (p¯ehled viz BRONN 1858). Na ot·z-
ku evoluce neodpovÌdali vöichni zcela stejnÏ, ale jejich pozitivnÌ odpovÏdi jsou
tu vedlejöÌ. Nejd˘leûitÏjöÌ je to, ûe skoro vöichni velcÌ biologovÈ ze t¯ic·t˝ch a Ëty-
¯ic·t˝ch let 19. stoletÌ v˝vojovÈ ot·zky se z·jmem sledovali. MAX M‹LLER vzpo-
mÌn· (1891, 255), ûe ve Ëty¯ic·t˝ch letech se v NÏmecku diskutovalo i o vzniku
ËlovÏka, zvl·ötÏ pod vlivem HERDEROV›M. Dokonce uv·dÌ ñ ironie osudu! ñ jeden
trakt·t z roku 1840, kter˝ vyöel dokonce v teologickÈm Ëasopise a ve kterÈm se
dokazuje, ûe ËlovÏk vznikl z opice.I
PozdÏji, kdyû se darwinismus rozöÌ¯il, mnozÌ p¯ÌrodovÏdci hledali ñ a takÈ
objevili ñ velkou ¯adu ÑDARWINOV›CH p¯edch˘dc˘ì. Oslepeni velk˝m ˙spÏchem
novÈho uËenÌ, vidÏli v nÏm absolutnÌ, na Ëase nez·vislou pravdu, objevenou
geni·lnÌ hlavou, a za jedinou ˙lohu dÏjepiscovu povaûovali vyhled·vat v dÏji-
n·ch dalöÌ gÈnie niûöÌho ¯·du, kte¯Ì uû d¯Ìve narazili na tuto pravdu, jiû se
DARWINOVI poda¯ilo zcela odhalit. TakÈ nedostateËnÏ analyzovali podstatu dar-
winismu, a protoûe se p¯esp¯Ìliö odvol·vali na r˘znÈ maliËkosti, prohlaöovali za
DARWINOVY p¯edch˘dce muûe, kte¯Ì se jeho teorie sotva nÏjakou myölenkou do-
tkli. Od EMPEDOKLA a ARISTOTELA po GOETHA si nikdo nemohl b˝t jist, zda v nÏm
slÌdivÈ oko nÏjakÈho historika neobjevÌ zakuklenÈho darwinistu. A p¯ece jeötÏ
v 18. stoletÌ, ne¯kuli d¯Ìve, myölenka, ûe ve svÏtÏ m˘ûe vzniknout nÏco novÈho,
marnÏ z·pasila o uzn·nÌ! Za DARWINOVA p¯edch˘dce se uv·dÌ nap¯. EMPEDOKL…S,
kter˝ uËil, ûe dneönÌ organismy vznikly spojov·nÌm Ë·stÌ (hlav, rukou, nohou
atd.) nahodile a v rozmanitÈ smÏsi, a teprve po p¯ekon·nÌ r˘zn˝ch nepravidel-
I
Nese n·zev: Evam ante Adamum creatam fuisse sive de quodam communi apud Mosen et
Hesiodum errorem circa creationem generis humani. ILLGENŸV Zeitschr. f¸r hist. Theologie 1840,
10, 61.
100
VZNIK DARWINISMU
n˝ch ˙tvar˘ se sloûily v dneönÌ formy. ZapomÌn· se, ûe EMPEDOKL…S, pythagore-

jec, vÏ¯il ve vÏËnou nemÏnnost vöeho existujÌcÌho, p¯ehlÌûÌ se, ûe jeho teorie je
darwinistick· pr·vÏ tak m·lo jako modernÌ chemick· nauka, podle nÌû rozmani-
tost hmoty spoËÌv· v r˘znosti spojenÌ st·le stejn˝ch vÏËn˝ch a nepromÏnn˝ch
atom˘. Kdyby byl EMPEDOKL…S darwinistou, byl by jÌm stejn˝m pr·vem i ten
nezn·m˝ ÿÌman, kter˝ pojmenoval ûirafu cameloleopardus a levharta leopar-
dus, coû ukazuje na p¯esvÏdËenÌ, ûe tato zvÌ¯ata byla vytvo¯ena k¯ÌûenÌm vel-
blouda, lva a pantera nebo lva a pantera. Darwinistick˝ by byl stejn˝m pr·vem
cel˝ st¯edovÏk se sv˝m uËenÌm, ûe ËlovÏk m˘ûe se zvÌ¯etem zplodit polozvÌ¯ecÌ,
pololidskÈ bytosti.
8.2. Vliv geologie

MyölenÌ geolog˘ bylo na poË·tku 19. stoletÌ ovl·d·no CUVIEROVOU domnÏnkou,
ûe tv·¯nost ZemÏ byla nÏkolikr·t po sobÏ promÏnÏna n·hl˝mi p¯evraty. CUVIER
(1815) spojil tento n·zor s uËenÌm o vyhynul˝ch zvÌ¯atech a tvrdil, ûe organick˝
svÏt (alespoÚ ve zn·m˝ch oblastech) byl zemsk˝mi p¯evraty pokaûdÈ zcela nebo
skoro zcela vyhuben a potom do opuötÏn˝ch oblastÌ p¯iöli tvorovÈ novÌ; CUVIER
ne¯Ìk· odkud. Na p¯ÌËiny a poËet katastrof panovaly r˘znÈ n·zory: v NÏmecku
se tehdy p¯eli o to, zda vöechna poho¯Ì vznikla z vody, jak uËili ÑneptunistÈì,
nebo ohnÏm a vulkanickou ËinnostÌ, jak tvrdili ÑplutonistÈì. Rozch·zely se i n·-
zory na poËet katastrof: francouzsk˝ geolog ELIE DE BEAUMONT (1798ñ1879) p¯ed-
pokl·dal nejprve sedm, potom dvan·ct, patn·ct, öedes·t, ba snad i sto katastrof
(1852). Morfologick˝ zp˘sob myölenÌ zanechal stopy i v geologii: tak jako mor-
fologovÈ srovn·vali organickÈ tÏlo s krystalem a vyhled·vali jeho symetrie, uËil
BEAUMONT, ûe horstva vznikl· sr·ûenÌm bÏhem chladnutÌ zemskÈ k˘ry jsou na
Zemi rozdÏlena tak, ûe leûÌ na hran·ch pravidelnÈho kosoËtvereËnÈho dvan·cti-
stÏnu opisujÌcÌho Zemi. V Anglii byla geologie vÏdou pÏstovanou oded·vna,
a byla praktiËtÏjöÌ neû na kontinentu. V letech 1830ñ1832 vydal C. LYELL (pr·vnÌk
a ûurnalista) dÌlo Z·klady geologie, v nÏmû zavrhoval myölenku n·hl˝ch a ohrom-
n˝ch sil, kterÈ najednou promÏÚovaly zemsk˝ povrch. Dokazoval, ûe skoro
vöechny geologickÈ jevy lze vysvÏtlit z dlouhotrvajÌcÌch mal˝ch zmÏn, kterÈ se
dÏjÌ i dnes, zmÏn, kterÈ zp˘sobuje dÈöù, voda, jeû podr˝v· pevnou zemskou k˘ru
v zemi, v potocÌch, ¯ek·ch a v mo¯Ìch, sopky a pozvolnÈ kles·nÌ a stoup·nÌ zem-
skÈho povrchu.
LYELLOVY teorie mÏly na geology vliv tak velk˝, ûe dodnes platÌ za spr·vnÈ.
Prakticky se sice rozliöujÌ jako d¯Ìve periody a mluvÌ se o prahor·ch, paleozoiku,
mezozoiku, t¯etihor·ch, Ëtvrtohor·ch, kaûd· z tÏchto period se d·le dÏlÌ na pod-
oddÏlenÌ, prakticky se vÌ, ûe archaickÈ, paleozoickÈ a dalöÌ periody lze charakte-
rizovat urËit˝mi znaky. Ba dokonce se mluvÌ o nezn·m˝ch p¯ÌËin·ch, kterÈ zp˘-
sobily p¯echod od jednÈ periody ke druhÈ, a nezavrhujÌ se p¯itom ani p¯ÌËiny
101
mimozemskÈ. Teoreticky se vöak uzn·v· jen nep¯eruöen˝ proud zemsk˝ch

dÏjin, asi jako jsou dÏjiny lidstva, s jedin˝m rozdÌlem, totiû ûe o historii lidstva se
¯Ìk·, ûe je uËitelkou n·rod˘, ûe tedy minulost slouûÌ k posuzov·nÌ p¯Ìtomnosti,
zatÌmco od zemsk˝ch dÏjin se oËek·v·, ûe z dneönÌch jev˘ vyvodÌ, co se dÏlo p¯ed
milionem let.
LYELL velice p˘sobil na DARWINA: na svÈ vÏdeckÈ cestÏ kolem svÏta se DARWIN
vÏnoval geologii ch·panÈ podle LYELLOVY teorie a po n·vratu uve¯ejnil ¯adu po-
zorov·nÌ ve prospÏch tÈto teorie. é·dn˝ div, ûe pozdÏji, kdyû uvaûoval o p˘vo-
du organism˘, vzpomÌnal si na vöudyp¯ÌtomnÈ pozvolnÈ zmÏny, na ohromn·
obdobÌ, kter· podle LYELLA naöe ZemÏ uû proûila. U nÏho se nauËil, jak se naku-
penÌm mal˝ch zmÏn dajÌ dos·hnout velkÈ rozdÌly. LYELL s·m byl, pokud jde
o p˘vod organism˘, tÈhoû n·zoru jako CUVIER: mÌnil, ûe klimatickÈ zmÏny nuti-
ly zvÌ¯ata a rostliny mÏnit mÌsto pobytu, ûe tedy lze v˝skyt r˘zn˝ch forem orga-
nism˘ v po sobÏ n·sledujÌcÌch zemsk˝ch vrstv·ch vysvÏtlit tÌm, ûe se tam p¯istÏ-
hovaly (nezn·mo odkud).
V prvnÌm vyd·nÌ Geologie vöak LYELL upozornil svÈ Ëten·¯e na LAMARCKOVU
teorii a z jeho dopis˘ vidÌme, ûe o promÏnÏ forem uvaûoval od roku 1827 a ûe ji
nezavrhoval.I
8.3. Vestiges
V roce 1844 vzbudila pozornost liter·rnÌ Anglie broûura, v nÌû pod n·zvem Vestiges
of the natural History of Creation (Stopy p¯Ìrodopisu stvo¯enÌ; CHAMBERS 1844) vyslovu-
je anonymnÌ autor hypotÈzy o v˝voji svÏta a zvÌ¯at. Za autora b˝v· prohlaöov·n
R. CHAMBERS (1802ñ1871), populariz·tor, dÏjepisec a cestovatel, kter˝ mÏl jistÈ
geologickÈ znalosti, jinÌ p¯ipisujÌ broûuru jeho ûenÏ; v roce 1884 vyöel spis ve dva-
n·ctÈm vyd·nÌ uû s CHAMBERSOV›M jmÈnem. V˝voj svÏta organism˘ pr˝ zah·jila
boûsk· proz¯etelnost. éivot vznikl Ñchemicko-elektrick˝m pochodemì: nap¯ed
z·rodeËnÈ buÚky, z nichû byly skokem plozeny novÈ a novÈ formy, a ty se vyvÌjely
k dokonalejöÌm stupÚ˘m. JeötÏ dnes vidÌme nÏco analogickÈho v promÏn·ch
u med˙z, tasemnic a hmyzu. Lze uvÈst i fakta na d˘kaz druhov˝ch promÏn: podle
jednÈ autority se kdysi kdesi promÏnily houby v ¯asy, pöenice a oves v ûito, zob·k
krkavce se zk¯ivil jako u k¯ivonosky a dom·cÌ prase m˘ûe opÏt zdivoËet. ZmiÚujÌ
se jak vym¯elÈ, tak ûijÌcÌ p¯echodnÈ formy, jako plazi, kte¯Ì tvo¯Ì p¯echod mezi ryba-
mi, hady a krokod˝ly. Ryby kruho˙stÈ jsou p¯echodem mezi Ëervy, ostnokoûci, hla-
vonoûci a rybami; na ËlovÏka upomÌn· û·ba, delfÌn, lenochod, netop˝r, opice. »lo-
vÏk pravdÏpodobnÏ vznikl z nÏjakÈ velkÈ û·by, kter· pozdÏji vym¯ela. Autor takÈ
p¯ipomÌn· domnÏl˝ paralelismus embryon·lnÌho, systematickÈho a paleontologic-
kÈho v˝voje, v˝znam zakrnÏl˝ch org·n˘ a anatomickou sp¯ÌznÏnost zvÌ¯at.
I
1881. Srv. zvl. dopis MANTELLOVI (1827) a HERSCHELOVI (1836).
102
VZNIK DARWINISMU
Tato teorie vzbudila senzaci; dÌlo se za t¯i roky doËkalo öesti vyd·nÌ a v roce
1853 vyölo uû po des·tÈ. C. VOGT je p¯eloûil do nÏmËiny, a i tento p¯eklad se
doËkal dvou vyd·nÌ. U odbornÌk˘ sice naivnosti tÈto teorie vzbudily pohoröenÌ,I
ale horlivÏ knihu Ëetli; je jistÈ, ûe WALLACE (a jeho p¯Ìtele BATESE) dovedla k ˙va-
h·m o vzniku druh˘ (1848). Zd· se, ûe spis mÏl vliv i na DARWINA, neboù v roce,
kdy vyöel, zanesl DARWIN poprvÈ svÈ n·zory o vzniku druh˘ na papÌr a sdÏlil je
p¯·tel˘m.II
8.4. Huxleyho a Spencerovy vzpomÌnky

Zb˝v· se jeötÏ zmÌnit o vzpomÌnk·ch souËasnÌk˘ na duchovnÌ proudy onÈ doby,
kter· bezprost¯ednÏ p¯edch·zela DARWINOVU vystoupenÌ. M·me pro tu dobu
dva klasickÈ svÏdky, T. H. HUXLEYHO a H. SPENCERA; oba pod·vajÌ pozoruhodnÈ
svÏdectvÌ.
HUXLEY pÌöe:III ÑMyslÌm, ûe jsem Ëetl Vestiges, neû jsem v roce 1846 odjel z Ang-
lie; ale Ëetl-li jsem je, udÏlaly na mne jen mal˝ dojem a s ot·zkou druh˘ jsem se
v·ûnÏ nesetkal d¯Ìv, neû po roce 1850. V onÈ dobÏ jsem uû d·vno byl hotov s kos-
mogoniÌ Pentateuchu, kter· byla mÈmu dÏtskÈmu duchu vötÌpena jako boûsk·
pravda veökerou autoritou m˝ch rodiË˘ a uËitel˘, a st·lo mne mnoho boje se od
nÌ osvobodit. Avöak m˘j rozum nebyl p¯edem zaujat proti û·dnÈ nauce, kter· se
nabÌzela, jen musela prok·zat, ûe se zakl·d· na ËistÏ filosofick˝ch a vÏdeck˝ch
tvrzenÌch. Tehdy se mi zd·lo (jako se mi zd· i dnes), ûe Çstvo¯enÌë v obvyklÈm smy-
slu slova lze dokonale pochopit. NemÏl jsem û·dnou obtÌû s p¯edstavou, ûe
v nÏjakÈ d¯ÌvÏjöÌ dobÏ vesmÌr jeötÏ neexistoval a ûe vstoupil v existenci v öesti
dnech (nebo i v jedinÈm okamûiku, je-li libo) jako v˝sledek p¯·nÌ nÏjakÈ d¯Ìve
existujÌcÌ Bytosti. NemÏl jsem tehdy a nem·m ani dnes nejmenöÌ apriornÌ n·mit-
ku proti lÌËenÌ stvo¯enÌ zvÌ¯at a rostlin ve ZtracenÈm r·ji, v nÏjû MILTON tak ûivÏ
vloûil p¯irozen˝ v˝znam Geneze. Ö Protoûe jsem byl up¯Ìmn˝, musel jsem
evolucionist˘m z let 1851ñ1858 d·vat pr·vÏ takovouto odpovÏÔ. Mezi biology
onÈ doby jsem nenaöel nikoho, s v˝jimkou doktora GRANTA z University Colle-
ge, kdo by byl ¯ekl jedinÈ slovo pro evoluci ñ a jeho obhajoba nebyla takov·, aby
vÏc podpo¯ila. KromÏ biolog˘ jsem znal jen jednoho ËlovÏka, jehoû znalosti
a schopnosti vzbuzovaly ˙ctu a kter˝ byl vysloven˝m evolucionistou, pana
I
ÑKaûdÈ slabÈ mÌsto tohoto dÌla kritici s nemilosrdnou p¯ÌsnostÌ pran˝¯ovali. Dr·ûdila je jeho
popularita,ì poznamen·v· CH. LYELL o Vestiges ve sv˝ch Principles of Geology (LYELL 1830-32,
vyd. X, dÌl II, 274). K tÏmto kritik˘m pat¯ili i HUXLEY a geolog SEDGWICK.
II
F. DARWIN pÌöe v biografii svÈho otce: ÑOtc˘v v˝tisk Vestiges nese zn·mky peËlivÈho studia,
a na konci je p¯iöpendlen dlouh˝ seznam podtrhan˝ch mÌst.ì Tam se takÈ poznamen·v·, ûe
autorstvÌ dÌla se nÏkdy p¯ipisuje DARWINOVI.
III
Pozn. vyd.: P¯ekl·d·me z anglickÈho origin·lu Life of Huxley, z internetovÈ verze, kde nenÌ
ud·na p˘vodnÌ paginace.
103
HERBERTA SPENCERA, s nÌmû jsem se sezn·mil tuöÌm roku 1852 a nav·zal p¯·tel-
stvÌ, kterÈ k mÈmu potÏöenÌ nebylo nikdy p¯eruöeno. PoËetnÈ a dlouhÈ byly
z·pasy, kterÈ jsme vedli na toto tÈma. Avöak ani p¯Ìtelova vz·cn· dialektick·
obratnost, ani bohatost vhodn˝ch doklad˘ mne neodpudily od mÈho agnostic-
kÈho stanoviska. Ö
V onÈ dobÏ jsem jeötÏ nikdy ani neslyöel o TREVIRANOVÃ Biologii, pozornÏ jsem
vöak studoval LAMARCKA a Ëetl jsem peËlivÏ Vestiges; ale û·dnÈ z obou dÏl mi
ned·valo dobr˝ d˘vod, abych se vzdal svÈho negativnÌho a kritickÈho stanovis-
ka. Pokud jde o Vestiges, musÌm doznat, ûe kniha mÏ prostÏ dr·ûdila ohromnou
nevÏdomostÌ a zcela nevÏdeck˝m duchem, kter˝ autor projevoval. Pokud na
mne v˘bec mÏla nÏjak˝ vliv, naladila mne proti evoluci; a jedin· kritick· recen-
ze, kv˘li kterÈ mne kdy tr·pilo svÏdomÌ pro jejÌ zbyteËnou tvrdost, je ta, kterou
jsem napsal pod onÌm dojmem o Vestiges. Ö Pokud jde o Philosophie zoologique,
nenÌ v˝tkou LAMARCKOVI, kdyû se ¯ekne, ûe v˝klad ot·zky druh˘ v onom dÌle,
asi v roce 1803, byl ûalostnÏ hluboko pod ˙rovnÌ znalostÌ o p˘l stoletÌ pozdÏjiÖ
NevÏ¯Ìm, ûe jak˝koli nestrann˝ zpravodaj, kter˝ dnes Ëte Philosophie zoologique
a kter˝ m· po ruce LYELLOVU ostrou a ˙Ëinnou kritiku (publikovanou tak brzy,
v roce 1830), bude mÌt sklon p¯iznat LAMARCKOVI o mnoho vyööÌ mÌsto v zaloûe-
nÌ biologickÈho v˝voje, neû jakÈ si s·m BACON p¯ipisuje s ohledem na fyzik·lnÌ
vÏdy vöeobecnÏ ñ buccinator tantum.
P¯ed kr·tk˝m Ëasem jsem znovu Ëetl prvnÌ vyd·nÌ Principles of Geology. Kdyû
uv·ûÌm, ûe tuto obdivuhodnou knihu mÏli vöichni skoro t¯icet let k dispozici a ûe
kaûdÈmu Ëten·¯i s bÏûnou inteligencÌ oz¯ejmuje velik˝ princip a velik˝ fakt ñ prin-
cip, ûe minulost je t¯eba vykl·dat z p¯Ìtomnosti, nelze-li dok·zat dobrÈ d˘vody pro
opak, a fakt, ûe û·dnÈ takovÈ d˘vody najÌt nelze, aû kam naöe znalosti o minul˝ch
dÏjin·ch naöÌ ZemÏ sahajÌ ñ, nemohu nevÏ¯it, ûe LYELL byl nejd˘leûitÏjöÌm autorem,
kter˝ pro mne i pro jinÈ upravoval cestu k DARWINOVI. Neboù d˘sledn˝ uniformis-
mus vyûaduje v˝voj jak v organickÈm, tak v anorganickÈm svÏtÏ. Vznik novÈho
druhu jin˝mi neû obvykl˝mi silami by byl mnohem vÏtöÌ ,katastrofouë, neû je kte-
r·koli z tÏch, kterÈ LYELL tak ˙spÏönÏ vylouËil ze st¯ÌzlivÈ geologickÈ spekulace.29
Jak uû jsem ¯ekl, myslÌm, ûe vÏtöina z m˝ch souËasnÌk˘, kte¯Ì o tomto p¯ed-
mÏtu v·ûnÏ p¯em˝öleli, byli p¯ibliûnÏ v tÈmû duöevnÌm stavu jako j·: velmi
naklonÏni tomu, zvolat na mojûÌöovce i evolucionisty ÇMor na oba vaöe domy!ë
a p¯ipraveni odvr·tit se od nekoneËn˝ch a nepochybnÏ neplodn˝ch diskusÌ
a oddat se pr·ci na plodn˝ch polÌch ovÏ¯iteln˝ch fakt˘.ì
Toto HUXLEYHO vzpomÌn·nÌ je velmi cennÈ, protoûe ukazuje, jak ûiv˝ byl z·jem
o tuto ot·zku, jak k nÏmu p¯ispÏly i Vestiges, a slyöÌme takÈ HUXLEYHO up¯ÌmnÈ
p¯izn·nÌ, ûe to nebylo stvo¯enÌ, co se mu zd·lo vÏdecky nep¯ijatelnÈ, a ûe se na
Pentateuch i na evolucionisty dÌval stejnÏ zvysoka. Jak se pozdÏji rozzlobil na
OWENA a K÷LLIKERA, kdyû si totÈû dovolili v˘Ëi DARWINOVI!
MÈnÏ objektivnÌ, avöak pro svou subjektivnost tÌm v˝mluvnÏjöÌ jsou vzpo-
mÌnky SPENCEROVY. Ve svÈ autobiografii vypr·vÌ, jak ho otec vedl ke zvyku pt·t
104
VZNIK DARWINISMU
se vöude po p¯irozen˝ch p¯ÌËin·ch, takûe v nÏm potlaËil vÌru v z·zraky a v nad-

p¯irozeno a budil tÌm v jeho duchu evolucionistickÈ n·zory. Neboù Ñkdokoli se od-
¯ekl teologickÈ vÌry v nadp¯irozeno a zcela se rozhodne pro vÏdeck˝ naturalismus,
mlËky uû p¯izn·v·, ûe vöe, co dnes existuje, se vyvinulo.ì (SPENCER 1904, II, 5n)
To vöak SPENCEROVI nebylo (jak vypr·vÌ) jasnÈ od zaË·tku. Svitlo mu teprve
kdyû ve dvaceti letech Ëetl LYELLA. V roce 1852 poprvÈ uve¯ejnil evolucionistickÈ
krÈdo a v onÈ dobÏ zaËal takÈ sledovat myölenku, ûe p¯echod od homogennÌho
k heterogennÌmu znamen· pokrok, k Ëemuû byl p¯iveden BAEROV›M n·zorem,
ûe embryon·lnÌ v˝voj spoËÌv· v p¯echodu od homogennÌho z·rodku v hetero-
gennÌ organismus. OstatnÏ pr˝ uû d¯Ìve znal fakta, kter· uv·dÏl OWEN, ûe syste-
maticky vyööÌ zvÌ¯ata jsou diferencovanÏjöÌ. V roce 1854 uûil tyto myölenky
v ˙vah·ch o v˝voji vÏdy a o psychologii.
Tak se Ëas naplnil: vl·dla nespokojenost se stavem vÏcÌ a vystupovali proroci,
kte¯Ì p¯ipravovali cestu DARWINOVI. Sm·li se naturfilosofii, cÌtili pr·zdnotu mor-
fologie, a takÈ idealistickÈ j·dro BAEROVY embryologie p¯estalo b˝t modernÌ. Pro-
rok˘ bylo mnoho: v Anglii MILL se svou induktivnÌ logikou, LYELL s geologiÌ,
SPENCER se syntetickou filosofiÌ; ve Francii pozitivismus, v NÏmecku materialis-
mus a SCHLEIDENOVA v˝vojov· metoda. Ti vöichni pozdÏji uznali v DARWINOVI
svÈho mistra.
Kdyû se tedy Ëas naplnil, jak˝ v˝znam je t¯eba p¯isoudit DARWINOVU vystou-
penÌ? Naöla doba v DARWINOVI skuteËnÏ jen svÈho tambora, jak ¯ekl b·snÌk?
Tambora, kter˝ dod·v· neviditelnÈmu, ale p¯esto p¯ÌtomnÈmu jednotnÈmu vo-
jenskÈmu duchu jen zvenËÌ viditeln˝ v˝raz? Nebo, jak to formulujÌ p¯ÌrodovÏd-
ci, spoËÌval jeho v˝znam jen v tom, ûe potvrdil a p¯epracoval to, co doba neurËitÏ
cÌtila? Tento n·zor je jistÏ nespr·vn˝; avöak jak nalÈzt spr·vn˝ vztah samostatnÏ
myslÌcÌho jednotlivce k myölenkov˝m proud˘m spoleËnosti?
VÏdeck· dÌla jsou jistÏ stejnÏ tak projevy individuality, jako dÌla umÏleck·;
nemÈnÏ jistÈ je, ûe dnes jsme ve vÏdÏ m·lo ochotni to uznat; dnes vÏda jako soci-
·lnÌ fenomÈn zÌskala takovou moc, ûe se v nÌ z·jem jednotlivce zcela ztr·cÌ. Ale
to je jistÏ jen p¯echodn· n·lada, kter· brzy ustoupÌ nÏjakÈ lepöÌ. VÏda p¯estane
b˝t babylÛnskou vÏûÌ a badatelÈ uû nebudou povaûov·ni za jejÌ zednÌky. Triumf
vÏdy se uû nebude spat¯ovat v pyön˝ch stavb·ch, v p¯ÌstrojÌch z kovu a skla,
v akademiÌch a uËenÈ spoleËnosti, vöeobecnÈmu hlasovacÌmu pr·vu odbornÌk˘
uû nebude dovoleno, aby diktovalo jednotlivci, co smÌ a nesmÌ.30 NauËÌme se
nahlÌûet, ûe jako jen DANTE mohl napsat Boûskou komedii, jako jen KOLUMBUS mohl
najÌt ve svÈ duöi sÌlu podniknout cestu kolem svÏta, tak byl jen LINN… s to sepsat
systÈm p¯Ìrody, jen HAECKEL P¯irozenÈ dÏjiny stvo¯enÌ, jen DARWIN sv˘j Vznik
druh˘; p¯ijde Ëas, kdy se v˝znam tÏchto Ëin˘ bude oceÚovat nikoli podle jejich
vztah˘ k lidstvu, n˝brû podle toho, co je nad nÏ povzneseno, podle jejich indivi-
duality.
Je pravda, ûe DARWINOVA kniha odpovÌdala n·ladÏ doby. Ale jeötÏ vÌce je
pravda, ûe DARWIN ne¯eöil ot·zku o p˘vodu druh˘ jako ot·zku diktovanou mu
105
lidstvem. Aniû by vÏdÏl, ûe takov· ot·zka visÌ ve vzduchu, hledal odpovÏÔ na

svÈ vlastnÌ ot·zky, na kterÈ p¯ipadl vlastnÌm myölenÌm. Myölenka, ûe dneönÌ
druhy vznikly z jin˝ch, kterÈ uû se nevyskytujÌ, v nÏm vyvstala v JiûnÌ Americe,
kdyû tam srovn·val vyhynul· zvÌ¯ata s dneönÌmi a studoval souvislost mezi zvÌ-
¯enami r˘zn˝ch oblastÌ. Potom spojil svou myölenku o vzniku druh˘ s LYELLO-
V›MI n·zory o pozvoln˝ch promÏn·ch zemskÈho povrchu, a poslÈze zaËal sbÌrat
materi·l z cizÌch spis˘. V tom, vÏ¯Ìm, spoËÌv· DARWINŸV vztah k myölenÌ doby:
s·m z vlastnÌ sÌly stanovil problÈm, avöak tÌm, ûe ho spojil s myölenkov˝mi
proudy svÈ doby, zodpovÏdÏl ho v duchu tÈto doby. TÌmto zp˘sobem se indivi-
dualita obvykle p¯izp˘sobuje proud˘m vl·dnoucÌm ve spoleËnosti. Ale to p¯ed-
bÌh·me.I
I
Literatura: R˘znÈ DARWINOVY p¯edch˘dce uv·dÏjÌ zvl·ötÏ n·sledujÌcÌ auto¯i: CH. DARWIN s·m
v prvnÌ kapitole Vzniku druh˘; E. HAECKEL 1868b, 1882; QUATREFAGES 1870; OSBORN 1896; FENIZIA
1901; PERRIER 1886; POTONI… 1881; WETTERHAHN 1885; ZELLER 1878; DACQU… 1903.
106
9. kapitola
Charles Darwin 31
9.1. Darwin˘v ûivot. Erasmus Darwin

CHARLES ROBERT, narozen˝ v r. 1809 ve Shrewsbury, byl uû jako chlapec horli-
v˝m sbÏratelem p¯Ìrodnin. NelÌbila se mu vöak ani ökola, ani pozdÏjöÌ studi-
um medicÌny, ani knÏûsk˝ stav, n˝brû z vrozenÈho a uû v dÏtsk˝ch letech pro-
jevovanÈho sklonu se vÏnoval studiu p¯Ìrody. Poch·zel ze z·moûnÈ rodiny,
v nÌû se vÏdeck· tradice udrûovala od 18. stoletÌ. Jeho dÏd, ERASMUS DARWIN
(1731ñ1802) se zvl·öù proslavil: nebyl jen origin·lnÌm lÈka¯em, n˝brû i b·snÌ-
kem, p¯ÌrodovÏdcem a filosofem.I Jako lÈka¯ byl p¯Ìvrûencem ROUSSEAUA, kte-
rÈho osobnÏ znal, horlivÏ pÏstoval p¯irozenÈ metody lÈËenÌ a podporoval
uzdravov·nÌ pacienta ovlivÚov·nÌm jeho mysli. Jeho ˙silÌ se obracelo takÈ
proti opilstvÌ a pr˝ mÏl dobrÈ praktickÈ v˝sledky. Jako b·snÌk se pokouöel
pojedn·vat botanickÈ problÈmy ve veröÌch a zaloûil v Anglii zvl·ötnÌ popis-
nou vÏdeckou poezii. Jako p¯ÌrodovÏdec prov·dÏl origin·lnÌ pozorov·nÌ
o subjektivnÌch zrakov˝ch jevech a klamech a byl v tÏchto origin·lnÌch poku-
sech p¯edch˘dcem PURKY“OV›M. Sepsal velkÈ dÌlo o zvÌ¯atech a jinÈ o rostli-
n·ch, v nÏmû origin·lnÌm, na nÏkter˝ch mÌstech grotesknÌm zp˘sobem uûil
LOCKOVU a HUMOVU zkuöenostnÌ filosofii k v˝klad˘m o podstatÏ ûivota. Mimo
jinÈ psal i o p˘vodu organism˘: B˘h pr˝ na poË·tku stvo¯il jeden jedin˝ ûivo-
Ëiön˝ z·rodek, z nÏhoû vyrostl prvnÌ organismus, a z toho vznikla vöechna zvÌ-
¯ata i rostliny. Vykl·d· pudy z obvyklÈ zkuöenosti, naznaËuje myölenku ochran-
nÈho zbarvenÌ a pohlavnÌho v˝bÏru.
CHARLES DARWIN navazoval na dÏdovu teorii n·padnÏ m·lo. MÏl velkou
antipatii v˘Ëi abstraktnÌmu filosofov·nÌ, povaûoval ji proto za p¯Ìliö fantas-
tickouII a podceÚoval ji z podobn˝ch d˘vod˘ jako uËenÌ LAMARCKOVO. ChybÏl
mu i smysl pro dÏjinnou souvislost vÏdeckÈho myölenÌ. Kdyû jeho teorie zvÌtÏ-
I
Pozn. vyd.: viz 1. dÌl tohoto spisu, kap. 14.
II
Nic nenamÌtal k charakteristice E. KRAUSEHO v biografii jeho dÏdeËka: ÑSystÈm ERASMA DARWI-
NA byl s·m o sobÏ v˝znamn˝m p¯edstupnÏm pozn·nÌ, kterÈ n·m otev¯el jeho vnuk, ale chtÌt jej
v naöich dnech oûivit ñ a zaznamenali jsme zcela v·ûn˝ pokus ñ to svÏdËÌ o myölenkovÈ slabo-
sti a duchovnÌm anachronismu, kter˝ nelze nikomu z·vidÏt.ì PodrobnÏji o tÏchto slovech
a podnÏtu k nim viz KRAUSE 1885, 185.
107
zila, zcela E. DARWINA zastÌnila a neponechala mu vÏtöÌ v˝znam neû m·lo

uzn·vanÈho p¯edch˘dce. E. DARWIN byl nicmÈnÏ mnohem origin·lnÏjöÌ, myö-
lenkovÏ bohatöÌ, mÏl i vÏtöÌ liter·rnÌ p¯ehled neû jeho vnuk, kter˝ zas nad
svÈho dÏdu vynikal vytrvalostÌ a d˘kladnostÌ myölenÌ. VlastnostÌ celÈ rodiny
bylo mÌrnÈ podivÌnstvÌ. SvÏdËÌ o tom uû mnohostrann· Ëinnost Erasmova,
jeden z jeho syn˘ se zast¯elil v z·chvatu melancholie, Charles˘v otec byl takÈ
svÈr·zn˝ typ, i kdyû ne uËenec, a Charles s·m trpÏl cel˝ ûivot neobjasnÏnou
srdeËnÌ nemocÌ.
V Lond˝nÏ se DARWIN (v mladöÌch letech, neboù pozdÏji ûil jako soukromnÌk
na venkovÏ), zvl·ötÏ po n·vratu z cesty kolem svÏta, st˝kal s nejlepöÌmi hlavami
tehdejöÌ Anglie. P¯·telil se s geologem LYELLEM, s WHEWELLEM, zn·m˝m filoso-
fem a autorem DÏjin induktivnÌch vÏd, s tehdy slavn˝m botanikem BROWNEM,
s BUCKLEM, MACAULAYEM, CARLYLEM. Debatoval s nimi o jejich n·zorech a v jeho
autobiografii nach·zÌme o nich ˙sudky, v nichû se DARWIN ukazuje jako dob¯e
vychovan˝ AngliËan, kter˝ umÌ o kaûdÈm ¯Ìci nÏco zdvo¯ilÈho, avöak m· m·lo
porozumÏnÌ pro lidsk˝ charakter a pro hluböÌ pohnutky, kterÈ lidmi h˝bou. Je-li
pravda, ûe naöe ˙sudky o druh˝ch nejlÈpe vystihujÌ n·s samÈ, pak je charakteris-
tickÈ, ûe BUCKLE DARWINOVI imponoval mnoûstvÌm vÏdÏnÌ a metodick˝m zp˘so-
bem, jÌmû z r˘zn˝ch spis˘ sbÌral doklady pro svÈ teorie. CARLYLE (kter˝ jak
zn·mo byl filosofem s plastickou fantaziÌ) mu vöak byl nep¯Ìjemn˝ a DARWIN m·
pro nÏho öpatnÏ zakryt˝ posmÏch; v˝mluvn· je jeho pozn·mka: ÑNikdy jsem se
nesetkal s muûem, kter˝ by mÏl tak m·lo nad·nÌ k exaktnÏ vÏdeck˝m b·d·nÌm.ì
(podle F. DARWIN 1880ñ82)
DARWIN vypr·vÌ, ûe bÏhem studijnÌ cesty ho nikdo tak neovlivnil jako HER-
SCHEL a HUMBOLDT; vypisoval si mÌsta z HUMBOLDTOV›CH spis˘ a tÏöil se, ûe pod-
nikne cestu stejnÏ jako on. Cestu vskutku v letech 1831ñ36 podnikl na lodi Beagle,
kterou anglick· vl·da vypravila na pr˘zkum jihoamerickÈho pob¯eûÌ (cestopis
Ëesky: DARWIN 1955). BÏhem cesty se zab˝val p¯ev·ûnÏ geologiÌ. TÏsnÏ p¯ed tÌm
vyöel LYELLŸV spis, a DARWIN hledal v JiûnÌ Americe doklady pro novou teorii
o pozvoln˝ch promÏn·ch zemskÈho povrchu. äel i v HUMBOLDTOV›CH stop·ch
a velice se zajÌmal o geografickÈ rozöÌ¯enÌ zvÌ¯at a rostlin. Po n·vratu z˘stal sou-
kromnÌkem a cele se vÏnoval vÏdÏ. Zem¯el v roce 1882.
V pa¯ÌûskÈ Akademii DARWINOVI vyt˝kali diletantismus. Vskutku nepat¯il
k û·dnÈ ökole! Nebyl ani botanikem, ani zoologem, ani geologem, ani fyziolo-
gem, nebyl p¯Ìvrûencem û·dnÈho tehdy smÏrodatnÈho smÏru, nebyl ani morfo-
logem ani embryologem, n˝brû p¯ech·zel bezprost¯ednÏ od jednÈ ot·zky k jinÈ.
Od v˝kladu, jak vznikajÌ kor·lovÈ ostrovy, k ot·zce po p˘vodu druh˘, ke studiu
pohyb˘ rostlin a mimiky lidskÈ tv·¯e. Teorie, kterÈ formuloval, majÌ velmi
anglick˝ r·z: stavÌ spÌöe na zkuöenosti neû na rozumov·nÌ, jsou nehlubokÈ, ale
origin·lnÌ, majÌ mÈnÏ myölenek a jsou jednotv·rnÈ ñ velk· je vöak rozmanitost
jev˘, kterÈ teorii podpÌrajÌ.
108
CHARLES DARWIN
9.2. V˝chodisko Darwinovy teorie

Jako pendant k francouzskÈmu materialismu se na konci 18. a na poË·tku 19. sto-
letÌ v Anglii rozöÌ¯ilo uËenÌ JEREMY BENTHAMA, ûe vzpruhou mravnosti jsou libÈ
a nelibÈ pocity, ûe mravnÈ je v podstatÏ to, co je prospÏönÈ, ûe ËlovÏk se vyh˝b·
zloËinu jen ze strachu z odhalenÌ a jeho nelib˝ch n·sledk˘. Jednotlivec nesmÌ
˙plnÏ povolovat sv˝m n·klonnostem, je vöak povinen omezovat je jen potud,
pokud nar·ûejÌ na z·jmy spoleËnosti. ÑCo nejvÏtöÌ ötÏstÌ co nejvÏtöÌmu poËtu
lidÌì je principem tÈto egoistickÈ mor·lky, jejÌû zvl·ötnostÌ je, ûe nehled· podsta-
tu mravnosti ve vrozen˝ch vlastnostech lidskÈ duöe, n˝brû nech·v· ji vzniknout
ze souûitÌ, ze st¯etu z·jm˘ mnoha jedinc˘.
BENTHAMŸV spis ⁄vod do princip˘ mor·lky a pr·va, kter˝ rozvÌjel toto uËenÌ,
vyöel v roce 1789. Nedlouho p¯edtÌm (1776) vydal ADAM SMITH zn·mÈ dÌlo Bo-
hatstvÌ n·rod˘ (Ëesky 2001), v nÏmû zkoum· z·sady n·rodohospod·¯skÈho ûivo-
ta. »lovÏk je podle SMITHE egoistick· bytost, snaûÌ se uskuteËnit svÈ individu·lnÌ
cÌle. SpoleËnost dos·hne nejvÏtöÌho bohatstvÌ tehdy, kdyû nebude jednotlivce
omezovat v jejich ekonomick˝ch snah·ch, kdyû kaûd˝ bude mÌt volnost Ñnakou-
pit co nejlevnÏji, prodat co nejdr·ûeì.
Tyto n·zory o podstatÏ mravnosti a n·rodnÌho hospod·¯stvÌ ñ jejich analogie
je oËividn· ñ padly v Anglii na ˙rodnou p˘du a staly se z·kladem tzv. klasickÈ-
ho n·rodohospod·¯stvÌ. Anglie se tehdy mÏnila ze st·tu zemÏdÏlskÈho ve st·t
pr˘myslov˝ a velkov˝roba naöla ve SMITHOVÃ uËenÌ dobrÈ argumenty proti r˘z-
n˝m ochran·¯sk˝m z·kon˘m, privilegiÌm a cl˘m. Ty byly postupnÏ odstraÚov·-
ny a st·le vÌce se uplatÚoval ide·l st·tu jako pouhÈho bezpeËnostnÌho z¯ÌzenÌ pro
ochranu svobody a jmÏnÌ obËan˘, neomezujÌcÌho vöak svobodu jednotlivce.32
Metoda filosof˘ tohoto n·rodohospod·¯skÈho obdobÌ byla psychologicko-
logick·. SpisovatelÈ zaËÌnali sv· pojedn·nÌ psychologickou anal˝zou. Pozorovali
nÏjak˝ ˙kaz, nap¯Ìklad prodej, a zkoumali jeho psychologickÈ podmÌnky, z nichû
jednu nebo dvÏ stanovili jako hlavnÌ, nap¯Ìklad vztah nabÌdky a popt·vky, a tÏm
pak udÏlili v˝znam hybnÈho principu prodeje. Potom se pomocÌ dedukce zkouma-
lo, co by se dÏlo ve spoleËnosti, kter· by sledovala jen princip ÑlevnÏ koupit,
draze prodatì. TÌmto zp˘sobem se dospÌvalo k d˘sledk˘m, kterÈ se vyd·valy za
fakta nutnÏ plynoucÌ z p¯ÌrodnÌch z·kon˘ (viz nap¯. SEIGNOBOS 1901, 132).
Touto logikou se ¯Ìdil takÈ zn·m˝ n·rodohospod·¯ T. R. MALTHUS ve spise
o principu v˝voje populace, kter˝ vyöel poprvÈ v roce 1798 a potom jeötÏ mno-
hokr·t. Jeho z·sady jsou zn·my: skuteËnost, ûe lidsk· spoleËnost usiluje o ötÏstÌ,
mu byla v˝chodiskem; n·sledovala ot·zka, proË m· touha po pokroku lidstva tak
mal˝ ˙spÏch. Pozorujeme-li ûivot spoleËnosti blÌûe ñ tak MALTHUS analyzuje ñ,
vöimneme si, ûe lidÈ majÌ vrozen˝ pud intenzivnÏ se rozmnoûovat; aby se vöak
udrûeli p¯i ûivotÏ, je t¯eba potravy. Rozmnoûov·nÌ a potrava jsou tedy hybnou
silou lidskÈho pokroku. Pozorujme nynÌ, jak lze ze st¯etu obou tÏchto faktor˘
dedukovat skuteËn˝ stav: ËlovÏk se rozmnoûuje velmi rychle, geometrickou
109
¯adou, zatÌmco potravy p¯ib˝v· pouze aritmeticky. Proto nutnÏ vznik· nedosta-
tek potravy, hlad, nemoci, nutnost p¯Ìliö tÏûkÈ pr·ce, nedostateËn· v˝ûiva dÏtÌ,
p¯eplnÏnÈ byty, v·lky, ne¯esti vöeho druhu atd. NynÌ se vyvodÌ praktick˝ z·vÏr:
aby bylo lidstvo öùastnÈ, musÌ jednotlivec omezit sv˘j pud po rozmnoûov·nÌ.
ätÏstÌ lidstva se tak st·v· regulativem pro p¯Ìliö silnou expanzi jednotlivce.
MALTHUSOVY v˝klady podnÌtily mnoho diskusÌ a roku 1834 ovlivnily ˙pravu
anglickÈho chudinskÈho z·konod·rstvÌ.
Ve t¯ic·t˝ch letech dos·hlo toto liberalistickÈ hnutÌ vrcholu ñ dva roky po fran-
couzskÈ ËervencovÈ revoluci doölo v Anglii k liberalistickÈ reformÏ parlamentu.
Tento myölenkov˝ smÏr dlouho p¯etrv·val: BUCKLOVY DÏjiny anglickÈ civilizace
(1857ñ1861) byly jeho pokraËov·nÌm a propracov·nÌm. BUCKLE dokazoval, ûe his-
torie m· b˝t vÏdou, p¯ÌrodnÌ vÏdou, kter· m· zkoumat z·kony lidskÈho ducha,
z·kony p¯Ìrody a jejich vz·jemnÈ p˘sobenÌ, vliv klimatu, potravy, p˘dy atd.
TakovÈto myölenky ovl·daly Anglii, kdyû vystoupil DARWIN. Nebyl sice ani
politikem z povol·nÌ,I ani n·rodohospod·¯em, a BENTHAMA a SMITHE snad ani
neËetl; nezmiÚuje se ani o nÏjakÈm MILLOVÃ vlivu na svÈ n·zory. Zato vöak Ëetl
MALTHUSE ñ v roce 1838, jak vypr·vÌ, kdyû uû p¯es rok p¯em˝ölel o vzniku druh˘.
MALTHUSŸV vliv na jeho myölenky se uk·zal uû ve druhÈm vyd·nÌ jeho cesty kolem
svÏta (1845; Ëesky 1955).II Je zn·mo, ûe od nÏj p¯evzal myölenku p¯Ìliö rychlÈho roz-
mnoûov·nÌ organism˘, z nÏhoû pak plyne boj o ûivot. MÈnÏ uû se vÌ, ûe n·rodohos-
pod·¯ötÌ teoretikovÈ ho ovlivÚovali mnohem vÌc a jejich n·zor ovl·dal celÈ jeho
pojetÌ ûivÈ p¯Ìrody i vÏdeckou metodu. Rozsah dÌla O vzniku druh˘ a z·jem o jeho
obsah byl snad p¯ÌËinou, proË si nikdo nepovöiml podobnosti mezi logikou DARWI-
NOVOU a logikou n·rodohospod·¯˘. Abychom mohli posoudit velkou mÌru tÈto
podobnosti, ËtÏme DARWINŸV Ël·nek V˝tah z jeötÏ neuve¯ejnÏnÈho dÌla o pojmu druhu,
kter˝ vyöel v LINN…OVÃ spoleËnosti roku 1858 z·roveÚ s WALLACEOV›M pojedn·nÌm.
Je jednoznaËnÏ ps·n podle öablony n·rodohospod·¯skÈ logiky, ba dokonce nenÌ
neû pouûitÌm tÈto logiky na p¯Ìrodu. RovnÏû MALTHUSOVA teorie se v tomto pojed-
n·nÌ zd˘razÚuje vÌc neû v pozdÏjöÌch DARWINOV›CH spisech.
Vöichni auto¯i p¯ed DARWINEM, LAMARCKA nevyjÌmaje, vidÏli v p¯ÌrodÏ jed-
notliv· zvÌ¯ata a jednotlivÈ rostliny propojenÈ do vyööÌ jednoty z·kony podob-
nosti tÏl a funkcÌ. »asto sice hovo¯ili o p¯ÌrodÏ, avöak toto slovo u nich znamena-
lo duchovnÌ (nebo i mechanick˝) princip, kter˝ podle vöeobecn˝ch z·kon˘
generuje jednotlivÈ projevy. Jedinec v p¯ÌrodÏ, jeden ËlovÏk, jedno zvÌ¯e, jedna
rostlina, ale i menöÌ nebo vÏtöÌ seskupenÌ jedinc˘ neznamen· pro toto pojetÌ nic
vÌc neû v˝raz vÏËnÈho z·kona. Z·huba jednoho, deseti, sta zvÌ¯at, zniËenÌ celÈho
svÏta znamen· jen tolik, ûe zmizely viditelnÈ projevy nezniËiteln˝ch z·kon˘,
z·kon˘ nez·visl˝ch na ûivotÏ a smrti.
I
Jeho Ñz·jem o politiku byl znaËn˝ì, pÌöe o nÏm jeho syn.
II
O rozdÌlu mezi prvnÌm a druh˝m vyd·nÌm srv. A. KIRCHHOFF v ˙vodu k p¯ekladu DARWINOVY
cesty kolem svÏta (Hendelovo vyd·nÌ, s. XIV).
110
CHARLES DARWIN
Avöak pro DARWINA, syna praktickÈ Anglie, spoËÌvala p¯Ìroda v jejÌch Ë·stech
a smrt kaûdÈho jednotlivÈho individua pro nÏj znamenala promÏnu p¯Ìrody;
smrt deseti, sta zvÌ¯at desetkr·t, stokr·t vÏtöÌ promÏnu. Ve smyslu n·rodohospo-
d·¯sk˝ch teoriÌ povaûoval celou ûivou p¯Ìrodu za spoleËnost, za st·t, kter˝ sest·-
v· ze zvÌ¯at a rostlin jednajÌcÌch podle vlastnÌch pud˘. Jako byl st·t vyd·v·n za
jednotu sest·vajÌcÌ z jedinc˘, jejichû egoistickÈ z·jmy jsou omezov·ny jen egois-
mem ostatnÌch, tak DARWIN uchopil organickou p¯Ìrodu jako celek sloûen˝
z individuÌ, kter· sledujÌ svÈ individu·lnÌ z·jmy.33
Byla to nov· a velkolep· p¯edstava p¯ÌrodnÌho hospod·¯stvÌ, v nÏmû zvÌ¯ata
a rostliny mÏly b˝t Ëleny spoleËnosti, obËany p¯Ìrody, analogick˝mi obËan˘m
st·tu. Liberalismus upÌral st·tu opr·vnÏnÌ d·vat z·kony, kterÈ by naruöovaly
pr·vo jednotlivce. TakÈ DARWIN neust·le potÌral vÌru, ûe p¯Ìroda je ovl·d·na
nÏjak˝m vyööÌm z·konem, kter˝ reguluje vz·jemnÈ vztahy ûiv˝ch bytostÌ: jen
zvÌ¯ata a rostliny samy si d·vajÌ z·kony sv˝m egoistick˝m zp˘sobem ûivota.
Sotva by se dalo pochopit, jak mohl DARWIN tak silnÏ ovlivnit sociologickÈ teore-
tiky, kdybychom nevÏdÏli, ûe sama jeho nauka p¯edstavuje sociologii p¯Ìrody, ûe
DARWIN p¯enesl na p¯Ìrodu ide·l anglickÈho st·tu vl·dnoucÌ v jeho dobÏ.
Od MALTHUSE p¯evzal DARWIN i logiku. Na z·kladÏ pozorov·nÌ jednotlivc˘ sta-
novil urËitÈ pravidlo (rychlÈ p¯ib˝v·nÌ individuÌ) a pak uvaûoval, jakÈ d˘sledky by
tento fakt v p¯ÌrodÏ mÏl, kdyby platil s·m o sobÏ. Doöel k z·vÏru, ûe rozmnoûov·-
nÌ musÌ vÈst k boji o ûivot, a takto zkonstruovan˝ z·vÏr nazval p¯ÌrodnÌm z·konem.
Laissez faire, laissez passer; la nature va díelle mêmeI ñ to bylo slavnÈ heslo onÏch
dob. Jeho praktickÈ Ë·sti se politikovÈ dovol·vali proti v˘dc˘m st·tu, aby zabr·-
nili kaûdÈmu jejich zasahov·nÌ do pr·v obËan˘. Laissez faire, laissez passer bylo
negacÌ starÈ z·sady, ûe moc kr·l˘ poch·zÌ od Boha. DARWIN, teoretik, p¯evzal
druhou Ë·st hesla a napsal knihu na tÈma, ûe v p¯ÌrodÏ nejsou û·dnÈ boûskÈ
z·kony: la nature va díelle même!
9.3. Darwinova teorie

DARWINOVA teorie vych·zÌ z p¯edpokladu, ûe Ñdruhì je umÏle urËen· skupina
bytostÌ a ûe dneönÌ formy povstaly v˝bÏrem.
9.3.1. Natura non facit saltus

Kdyû DARWIN p¯em˝ölel o problÈmu druhu, mÏl k dispozici ¯adu mÌnÏnÌ: staröÌ
n·zory BUFFONOVY a LINN…OVY, definice CUVIERA, LAMARCKA a dalöÌch morfolo-
g˘, nap¯. DE CANDOLLA (v˝Ëet viz QUATREFAGES 1870, 220ñ222). Avöak DARWIN
takov˝ch Ñfilosofick˝chì spor˘ nedbal. SpÌöe sbÌral ze spis˘ entomologick˝ch,
I
Pozn. vyd.: VolnÏ p¯eloûeno ÑDejte vÏcem voln˝ pr˘bÏh, p¯Ìroda si poradÌ.ì
111
rostlin·¯sk˝ch, zahradnick˝ch a chovatelsk˝ch doklady, jak si ten Ëi onen autor

nevÏdÏl rady, zda urËitÈ zvÌ¯e nebo rostlina je druhem nebo odr˘dou, a ûe v tom
nepanuje shoda. UpozorÚoval na metodu, vöichni odbornÌci ustavujÌ novÈ
druhy: ÑVe skuteËnosti, m˘ûe-li p¯ÌrodovÏdec spojit dvÏ formy dohromady jin˝-
mi formami, kterÈ majÌ prost¯ednÌ znaky, pokl·d· jednu za odr˘du druhÈ, ozna-
Ëuje nejobecnÏjöÌ formu, ale nÏkdy takÈ tu formu, kter· byla pops·na nejd¯Ìve,
jako druh, a druhou jako jejÌ odr˘du.ì (DARWIN 1953, 36)I
Kdyû tedy praktikovÈ majÌ s rozliöov·nÌm druh˘ a odr˘d Ëasto obtÌûe, vypl˝v·
z toho, ûe nenÌ û·dnÈho podstatnÈho rozdÌlu mezi druhem a odr˘dou: odr˘da je
mal˝ druh. NicmÈnÏ existujÌ r˘znÈ odr˘dy. NÏkterÈ lze snadno rozpoznat, u jin˝ch
jsou rozdÌly sotva viditelnÈ. Protoûe praxe mezi nimi û·dn˝ rozdÌl nezn·, neexistu-
jÌ takÈ û·dnÈ hranice mezi druhov˝mi znaky a individu·lnÌmi odchylkami: ÑPodle
tÏchto pozn·mek je z¯ejmÈ, ûe se dÌv·m na termÌn druh jako na termÌn, kter˝ byl
d·n libovolnÏ pro snazöÌ dorozumÏnÌ souboru jedinc˘ vz·jemnÏ si velmi podob-
n˝ch a kter˝ se podstatnÏ neliöÌ od termÌnu odr˘da, danÈho mÈnÏ vyhranÏn˝m
a promÏnlivÏjöÌm tvar˘m. TermÌn odr˘da zase ve srovn·nÌ s ËistÏ individu·lnÌmi
rozdÌly je takÈ rozhodnÏ pouûit pouze pro snazöÌ dorozumÏnÌ.ì (DARWIN 1953, 40)
Takto DARWIN obnovil LEIBNIZOVU z·sadu Ñnatura non facit saltusì (p¯Ìroda
neËinÌ skok˘). Uû jsme vidÏli, ûe toto uËenÌ bylo spoleËn˝m bodem biologick˝ch
teoriÌ 18. a prvnÌ poloviny 19. stoletÌ a ûe se ch·palo nÏkolika r˘zn˝mi zp˘soby.
DARWIN se opÏt nepustil do zkoum·nÌ tÏchto pojetÌ, nerozliöoval na nich pravdivÈ
od faleönÈho a nep¯ekon·val je ustavenÌm svÈho pojmu p¯echod˘, n˝brû mÏl d¯Ì-
vÏjöÌ mÌnÏnÌ za pouhÈ p¯edtuchy svÈ spr·vnÈ nauky. On s·m ani jeho p¯Ìvrûenci si
nevöimli, ûe slova Ñnatura non facit saltusì vyjad¯ujÌ, vyslovuje-li je LEIBNIZ
a DARWIN, zcela odliönou myölenku: pro LEIBNIZE a pro 18. stoletÌ totiû znamenajÌ,
ûe existuje nekoneËn· ¯ada bytostÌ, kterÈ se vz·jemnÏ liöÌ dÌky nejjemnÏjöÌm nuan-
cÌm ideje spoËÌvajÌcÌ v jejich z·kladu, ûe se tedy liöÌ podstatnÏ. DARWIN a jeho n·sle-
dovnÌci naopak chtÏli onÌm tvrzenÌm pop¯Ìt pr·vÏ toto LEIBNIZOVO p¯esvÏdËenÌ
a ujiöùovali, ûe mezi jednotliv˝mi projevy jsou jen rozdÌly nepodstatnÈ. UËili, ûe
vöechny jevy v p¯ÌrodÏ do sebe p¯ech·zejÌ tak, jako samota ve vesnici, v mÏstys,
mÏsteËko, mÏsto. MÈnÏ stavenÌ ñ vesnice, vÌce stavenÌ ñ mÏstys, z·leûÌ jen na tom,
jakou mÌru ti, kdo rozhodujÌ o n·zvu, zvolÌ za rozliöovacÌ znak. A podtrhnÏme:
DARWIN uzn·v· pouze kvantitativnÌ rozdÌly nejen mezi druhy, odr˘dami a indivi-
dui, n˝brû mezi vöemi vÏcmi: mezi ËlovÏkem a opicÌ, mezi mravnostÌ a nemrav-
nostÌ, mezi t¯etihorami a diluviem ñ vöude. TÏöÌ se z kaûdÈho p¯Ìpadu dokl·dajÌcÌ-
ho uËenÌ o p¯echodech v p¯ÌrodÏ: neboù mu staËÌ d˘kaz, ûe v p¯ÌrodÏ p¯echody jsou.
Ot·zku, proË LINN… vÏ¯il v plynulost p¯echod˘ v p¯ÌrodÏ, a p¯esto dospÏl k p¯ed-
pokladu pevn˝ch druh˘, nepovaûuje za hodnou zkoum·nÌ.
I
Pozn. vyd.: Z dÌla O vzniku druh˘ tam, kde to jde, citujeme z ËeskÈho p¯ekladu (1953), kter˝ byl
po¯Ìzen podle 2. vyd·nÌ, 1860. R¡DL cituje podle vyd·nÌ z r. 1885, takûe nÏkterÈ cit·ty nelze
v ËeskÈm p¯ekladu dohledat.
112
CHARLES DARWIN
9.3.2. Vznik p¯echod˘

D·le DARWIN vykl·d·, jak p¯echody mezi druhy vznikajÌ. Ukazuje na z·kladÏ
mnoha p¯Ìklad˘, ûe potomci stejn˝ch rodiË˘ se trochu liöÌ od sebe navz·jem i od
rodiË˘, a opÏt klade vÏtöÌ d˘raz na mnoûstvÌ doklad˘ neû na jejich anal˝zu. P¯es-
to vöak uv·dÌ p¯ÌËiny, proË si individua jednoho druhu b˝vajÌ nepodobn·:
(1) P¯Ìm˝ vliv vnÏjöÌho svÏta; nap¯. vÏtöÌ mnoûstvÌ potravy m· za n·sledek sil-
nÏjöÌ vzr˘st.
(2) Nep¯Ìm˝ vliv na pohlavnÌ org·ny, kterÈ jsou v˘bec velmi citlivÈ na vöechny
vlivy. Proto je reprodukËnÌ sÌla domestikovan˝ch a aklimatizovan˝ch zvÌ¯at
oslaben·. SlaböÌ vlivy zp˘sobujÌ aspoÚ poruchy ve vlastnostech potomk˘.
(3) ZmÏna n·vyk˘: tak se kachna dom·cÌ odnauËila lÈtat, psi dostali p¯evislÈ
uöi, protoûe jinÈ nepot¯ebovali.
(4) V jin˝ch p¯Ìpadech souvisÌ zmÏna jednÈ vlastnosti se zmÏnou jinÈ, jako kdyû
dlouhonoh· zvÌ¯ata mÌvajÌ takÈ dlouhou hlavu.
(5) Org·ny, kterÈ se na zvÌ¯eti opakujÌ, rudiment·rnÌ a m·lo pokroËilÈ org·ny jsou
nejpromÏnlivÏjöÌ.
(6) NejpromÏnlivÏjöÌ jsou individu·lnÌ znaky, mÈnÏ znaky druhovÈ a jeötÏ
mÈnÏ rodovÈ.
(7) Na jinÈm mÌstÏ je zase stanoveno pravidlo, ûe nejpromÏnlivÏjöÌ jsou druhy
geograficky velmi rozöÌ¯enÈ a druhy obecnÈ, d·le druhy velk˝ch rod˘
(tzn. kdyû m· nÏjak˝ rod mnoho druh˘, majÌ tyto druhy mnoho odr˘d).
Tyto hypotÈzy, p¯ÌËiny a pravidla naz˝v· DARWIN nÏkdy takto, nÏkdy jim
¯Ìk· Ñz·konyì.
9.3.3. DÏdiËnost
Podobnost potomk˘ s rodiËi naz˝v· DARWIN dÏdiËnostÌ a dokazuje, ûe dÏti po
rodiËÌch nedÏdÌ pouze vöeobecnÏ lidskÈ vlastnosti, n˝brû i vlastnosti individu·l-
nÌ: ÑMoûn·, ûe spr·vn˝ n·zor na celou vÏc by byl, pokl·dat dÏdiËnost jakÈhoko-
li znaku za pravidlo a nedÏdiËnost za v˝jimku.ì (DARWIN 1953, 12) VÏ¯Ì nap¯Ì-
klad, ûe angliËtÌ dÏlnÌci p¯en·öejÌ na svÈ dÏti öirokÈ ruce, ûe silnÏjöÌ ûv˝k·nÌ
u divoch˘ zesÌlilo ûv˝kacÌ svaly, ûe ch˘ze vytvo¯ila tvrdou k˘ûi na chodidle atd.
Potom, co sebral materi·l o zdÏdÏn˝ch vlastnostech, opÏt jej uspo¯·d·v· do
n·sledujÌcÌch Ñz·kon˘ì:34
(1) RodiËe nabudou nÏjakÈ vlastnosti v urËitÈm vÏku.
(2) U potomk˘ se ta vlastnost objevÌ ve stejnÈm nebo skoro ve stejnÈm vÏku:
ku¯ata r˘zn˝ch slepiËÌch odr˘d jsou si navz·jem podobn·, teprve dospÏlÈ
slepice se liöÌ.
(3) DÏdÌ se periodiËnost vlastnostÌ: nap¯. st¯Ìd·nÌ barev u zvÌ¯at, kter· jsou jinak
zbarvena v lÈtÏ a jinak v zimÏ. Otec p¯en·öÌ vlastnosti na syny, matka na
113
dcery; tak jeleni p¯en·öejÌ parohy jen na samËÌ potomky. Ovöem vlastnosti
se mohou p¯enÈst i na obÏ pohlavÌ: proto majÌ i samci stopy po mlÈËn˝ch
ûl·z·ch, kterÈ p˘vodnÏ pat¯ily jen samicÌm.
9.3.4. älechtitelstvÌ
»lovÏk pÏstuje novÈ odr˘dy tak, ûe kdyû objevÌ novou odchylku od typu (nap¯.
vÏtöÌ vole u holuba), uchov· zvÌ¯e pro dalöÌ chov. Jeho potomci odchylku zdÏdÌ,
u nÏkter˝ch se projevÌ silnÏji, a ti se opÏt vyberou pro dalöÌ chov. Tak se umÏl˝m
v˝bÏrem vypÏstuje nov· odr˘da holub˘, vol·Ë. Tedy ËlovÏk, jeho pot¯eby a vkus
rozhodujÌ o tom, jakÈ odr˘dy budou vytvo¯eny. Individu·lnÌ odchylky organis-
m˘ jsou jen pasivnÌm materi·lem dod·van˝m p¯Ìrodou (n·hodou), materi·lem,
z nÏhoû ËlovÏk vybÌr·. Podstatu plemen ps˘, holub˘, odr˘d r˘ûÌ, karafi·t˘ a vöech
ostatnÌch umÏl˝ch odr˘d nelze pochopit srovn·vacÌm studiem tÏchto forem
sam˝ch, n˝brû musÌ se studovat vkus lesnÌk˘, holub·¯˘, zahradnÌk˘, kter˝ se
v onÏch form·ch projevuje ñ tak by DARWINOVO pojetÌ formuloval p¯Ìvrûenec jinÈ
ökoly neû DARWINOVY.35
9.3.5. Boj o ûivot

Kdyû fena vrhne ötÏÚata, b˝v· jich vÌc, neû je matka schopna uûivit. Proto jejÌ
p·n ta neû·doucÌ utopÌ, a zbyl· tloustnou dÌky smrti sv˝ch brat¯Ì. I v p¯ÌrodÏ se
dÏje nÏco podobnÈho, uËÌ DARWIN: tam ale ûivot s·m vede zvÌ¯ata a rostliny
k tomu, ûe ne vöichni potomci p¯eûijÌ. Neboù organismy se rozmnoûujÌ p¯Ìliö
rychle: rostlina, kter· d· roËnÏ jen dvÏ semena, by se za dvacet let rozmnoûila na
milion individuÌ, kdyby se za p¯Ìzniv˝ch podmÌnek vöechna semena ujala. Slon
se rozmnoûuje ze vöech zvÌ¯at nejpomaleji, a p¯esto by jedin˝ p·r slon˘ dal za
750 let na 19 milion˘ potomk˘, kdyby vöechna ml·Ôata dorostla a mÏla potom-
ky. OstatnÏ zkuöenost n·s uËÌ, poznamen·v· DARWIN, jak se za dvÏ po sobÏ
n·sledujÌcÌ p¯Ìzniv· obdobÌ silnÏ rozmnoûÌ hraboöi, housenky aj.
Zpravidla se vöak poËet jedinc˘ jednoho druhu mÏnÌ jen m·lo, neboù spousty
jich zahynou d¯Ìv, neû dospÏjÌ. Hynou vajÌËka a semena, umÌrajÌ ml·Ôata a i do-
spÏlÌ konËÌ p¯edËasnÏ: tu nep¯ÌznÌ poËasÌ, tam hladem, ËinnostÌ dravc˘, parazit˘,
epidemiÌ. Tento proces, ve kterÈm v p¯ÌrodÏ tolik ûivota zanik· p¯edËasnÏ a p¯eûÌv·
jen malÈ procento, naz˝v· DARWIN Ñbojem o ûivotì. Boj o ûivot vöak nenÌ v˝razem
organickÈho pudu po ûivotÏ: je t¯eba odmÌtnout domnÏnku, ûe z·kladnÌ vlast-
nostÌ ûivota by bylo ˙silÌ, boj. NevÏ¯me takÈ, ûe snad zvÌ¯ata vÏdomÏ nebo nevÏ-
domÏ ÑbojujÌì o sv˘j ûivot. Jen p¯ÌrodnÌ okolnosti uû tak s sebou nesou, ûe jedna
zvÌ¯ata umÌrajÌ p¯edËasnÏ, druh· p¯eûÌvajÌ; tyto vnÏjöÌ p¯ÌrodnÌ okolnosti, to je boj
o ûivot.36
114
CHARLES DARWIN
9.3.6. P¯irozen˝ v˝bÏr

D˘sledkem tohoto boje je p¯ÌrodnÌ Ëi p¯irozen˝ v˝bÏr.37 VezmÏme p¯Ìpad, dovozu-
je DARWIN, ûe v nÏjakÈm kraji, kde vlci lovÌ ko¯ist silou, obratnostÌ, rychlostÌ, se
rozmnoûÌ rychlonoh· zvÏ¯. Vlci se mezi sebou liöÌ individu·lnÌmi vlastnostmi,
tedy takÈ rychlostÌ. Pak ale ti, kte¯Ì bÏhajÌ rychleji, budou moci sn·ze uspokojo-
vat svÈ ûivotnÌ pot¯eby a budou se rychleji rozmnoûovat, takûe vznikne rychlo-
noh· odr˘da vlk˘, kter· zatlaËÌ ostatnÌ. Je obtÌûnÈ udat vöeobecn· pravidla
v˝bÏru, neboù neexistuje z·kon, podle kterÈho se objevujÌ individu·lnÌ odchyl-
ky,38 a velk· je rozmanitost ûivotnÌch podmÌnek, jejichû d˘sledkem je zachov·nÌ
jednÈ a z·nik jinÈ odchylky. Vcelku lze ¯Ìci, ûe nov· odchylka spÌöe vznikne a za-
chov· se u forem, kterÈ jsou velmi promÏnlivÈ, obecnÈ a bohatÈ na jedince. D·le
ËÌm dÈle nÏjak˝ druh trv·, tÌm rozmanitÏjöÌ krajiny ob˝v·; p¯ÌËiny jsou nasnadÏ.
Individu·lnÌ odchylky tvo¯Ì, jak uû jsme ¯ekli, prvnÌ stupeÚ k odr˘d·m, odr˘dy
jsou prvnÌm stupnÏm k tvo¯enÌ nov˝ch druh˘ atd. Tedy trv·-li p¯irozen˝ v˝bÏr
dlouho, r˘znÈ ûivotnÌ podmÌnky budou vytv·¯et novÈ odr˘dy, po delöÌ dobÏ
novÈ druhy, rody atd., aû po milionech let z jednÈ nebo nÏkolika m·lo (Ëty¯ nebo
pÏti) p˘vodnÌch praforem vznikne dneönÌ rozmanitost organickÈ p¯Ìrody: ÑTak
v p¯ÌrodÏ z v·lky, hladu a smrti vznikajÌ nejvyööÌ vÏci, kterÈ jsme schopni pocho-
pit, totiû vznik vyööÌch ûivoËich˘. Je velikost v tomto n·zoru na ûivot, jehoû ËetnÈ
schopnosti byly p˘vodnÏ vdechnuty Tv˘rcem v nÏkolik m·lo forem Ëi ve formu
jedinou, a v tom, ûe se za obÏhu naöÌ planety podle nemÏnnÈho z·kona tÌûe vyvÌ-
jely a st·le jeötÏ a do nekoneËna vyvÌjejÌ nejobdivuhodnÏjöÌ a nejkr·snÏjöÌ tvary
z tak prost˝ch zaË·tk˘.ì (DARWIN 1953, 338)
Zde i jinde DARWIN nar·ûÌ na to, ûe jeho myölenka nem· daleko k NEWTONO-
VU objevu vöeobecnÈ gravitace. Jako NEWTON pod¯Ìdil vöechna nebesk· tÏlesa
jednomu z·konu, z·konu tÌûe, tak DARWIN objevil pro vöechny formy ûivota jed-
no pravidlo, evoluci. Ba DARWIN si trouf· mnohem vÌc neû NEWTON: ten objevil
jednu vlastnost spoleËnou Slunci, planet·m a vöÌ zemskÈ hmotÏ. DARWIN naopak
vysvÏtluje bojem o ûivot vöechny (nebo skoro vöechny) vlastnosti, jimiû se orga-
nismy navz·jem odliöujÌ. Velk˝ rozdÌl ñ a zp˘sobÌ mnoho nedorozumÏnÌ u DAR-
WINOV›CH û·k˘!
Vyloûili jsme hlavnÌ z·sady DARWINOVY teorie, vynech·vajÌce mÈnÏ d˘leûitÈ
principy, na kterÈ bude mÌsto v n·sledujÌcÌch kapitol·ch. P¯ipojme jeötÏ nÏkterÈ
d˘sledky, kterÈ DARWIN ze svÈ teorie vyvozoval. Aû na nÏkterÈ vöeobecnÈ vlast-
nosti ûivÈ hmoty, jeû DARWIN blÌûe neurËuje, se podle nÏho vöe vyvinulo nahodi-
le, û·dn˝ ˙kaz nem· v˝znam s·m o sobÏ a neexistoval by, kdyby nebylo zvl·öt-
nÌch okolnostÌ, kterÈ jej vytvo¯ily. Vöechny vlastnosti a pravidla, odpozorovan·
d¯ÌvÏjöÌmi p¯ÌrodovÏdci, jsou podle DARWINA jen vlastnostmi, kterÈ se pozvolna
vyvÌjely. Existuje sice jednota pl·nu ve stavbÏ zvÌ¯at, nynÌ vöak znamen· jednotu
p˘vodu: homologie jsou vlastnosti zdÏdÏnÈ po p¯edcÌch, analogie jsou p¯izp˘sobenÌm
podobn˝m ûivotnÌm podmÌnk·m. SystÈm organism˘ se nynÌ st·v· genealogiÌ, na
115
jejÌmû poË·tku stojÌ zvÌ¯ata nejjednoduööÌ a na konci nejsloûitÏjöÌ, kter· je t¯eba

ch·pat jako potomky tÏch nejjednoduööÌch.39
9.4. NÏkterÈ zvl·ötnosti Darwinovy teorie

CÌlem novÈ teorie bylo popsat p¯ÌrodnÌ dÏj vedoucÌ ke vzniku druh˘ (popsat,
nikoli pochopit), p¯ilnout rozumem k p¯ÌrodÏ tak, aby naöe vypr·vÏnÌ bylo opa-
kov·nÌm toho, co se dÏje v nÌ. DARWIN û·d· prav˝ opak toho, co chtÏli jeho p¯ed-
ch˘dci: mÌsto uchopov·nÌ rozmanitosti p¯Ìrody do vöeobecn˝ch pojm˘ û·d·,
aby se rozum rozpustil v jednotlivostech vÏcÌ. D¯Ìve byl rozum (ideje, noumena)
povaûov·n za vlastnÌ vÏËnou pravdu, zatÌmco jevy (fenomena) za prchav˝ obraz
skuteËnosti. DARWIN postupuje pr·vÏ opaËnÏ: rozumu a pojm˘ v˘bec nedb·
a s·m bÏh dÏnÌ je mu vöÌm.40 Vöe, co vypad· jako pojem, abstrakce, logika, se
zavrhuje: DARWIN nem· smysl pro teorie sv˝ch p¯edch˘dc˘ a souËasnÌk˘; nena-
jdeme u nÏho pokus o rozbor nebo o pochopenÌ uËenÌ LAMARCKOVA, E. DARWINO-
VA, teoriÌ L. AGASSIZE, K÷LLIKERA a jin˝ch. KlidnÏ pÌöe, ûe nerozumÌ COPOV›M
n·zor˘m (kterÈ se opÌrajÌ o LAMARCKA) a v˘bec u nÏho nenajdeme polemiku
s cizÌmi n·zory. ⁄toËil na ñ podle svÈho mÌnÏnÌ ñ faleönÈ pojetÌ druhu, ale ani se
nepokusil o kritickou anal˝zu toho pojmu druhu, kter˝ v jeho dobÏ vl·dl. Ba
nedefinoval ani pojmy, kterÈ s·m zavedl, a jejich charakteristick˝m znakem je, ûe
je v˘bec nelze definovat. V tom pr·vÏ tkvÌ tÏûiötÏ DARWINOVA dokazov·nÌ: neexis-
tujÌ objektivnÌ pojmy, û·dn· pravidla dan· p¯ÌrodÏ. Jen zkusme najÌt pouze jeden
jeho n·zor na tu Ëi onu vöeobecnost. Tak nap¯Ìklad k urËitÈmu tÏlu pat¯Ì urËitÈ
schopnosti, a existuje star˝ spor, zda schopnosti (duöe) mohou p˘sobit na tÏlo
(nap¯. je mÏnit), nebo zda je naopak duöe d˘sledkem tÏlesnÈ struktury. JakÈ je
DARWINOVO mÌnÏnÌ o tomto vztahu? Co podle nÏho bylo p¯ÌËinou a co ˙Ëinkem?
OdpovÌd·: ÑJe vöak nesnadnÈ ¯Ìci, a nem· to pro n·s v˝znam, zda se zpravidla
mÏnÌ zp˘sob ûivota d¯Ìve a stavba pozdÏji, nebo zda mÌrn· uzp˘sobenÌ ve stav-
bÏ vedla ke zmÏnÏ zp˘sobu ûivota; obojÌ se zpravidla mÏnÌ a Ëasto tÈmÏ¯ souËas-
nÏ.ì (DARWIN 1953, 129)41
Nem· tato odpovÏÔ vöechny znaky, kterÈ proslavily delfskÈ vÏötby?42 P¯iroze-
nÈmu systÈmu zvÌ¯at, dovozuje DARWIN, d·v· prav˝ smysl teprve rodokmen. SvÏ-
domitÏ dod·v·, ûe do p¯irozenÈ ¯ady lze snad uspo¯·dat i miner·ly a prvky ñ ale
na tom p¯est·v·. Pt·te se, proË je rodokmen nezbytn˝ pr·vÏ pro organismy, aby
vysvÏtlil jejich hierarchii, a proË ne pro miner·ly? ÑP¯ÌËina, proË [miner·ly] tvo¯Ì
p¯irozenÈ skupiny, nenÌ dosud zn·ma.ìI
Touto metodou DARWIN velice ztÌûil kritiku svÈho uËenÌ. Vykl·dal vznik dru-
h˘ v˝bÏrem, n·hl˝mi promÏnami, korelativnÌmi zmÏnami, ale nevyznaËil urËitÈ
I
Pozn. vyd.: Tato vÏta v naöem p¯ekladu 2. vyd·nÌ nenÌ: R¡DL cituje anglickÈ vyd·nÌ z roku
1885, 342.
116
CHARLES DARWIN
hranice û·dnÈho z tÏchto v˝klad˘. Kdyû mu NƒGELI dok·zal, ûe existuje mnoû-

stvÌ ûivotnÌch forem, kterÈ nelze vysvÏtlit p¯irozen˝m v˝bÏrem, DARWIN skrom-
nÏ p¯iznal, ûe nynÌ nahlÌûÌ, jak p¯ecenil platnost onoho principu. Avöak jako
d¯Ìve ne¯ekl, kam aû sah· moc v˝bÏru, ne¯ekl ani teÔ, ve kter˝ch p¯Ìpadech se jej
z¯Ìk·; tak jeho skromn˝ ˙stup nemÏl jinou hodnotu neû akademickou a takÈ
nemÏl vliv na dalöÌ v˝voj teorie.
DARWINOVA nechuù k definicÌm poch·zÌ z toho, ûe jeho myölenÌ je zcela zauja-
to zd˘razÚov·nÌm rozmanitosti p¯Ìrody. Jakmile m· nÏco definovat, zahltÌ Ëten·-
¯e spoustou doklad˘ o tom, ûe rozmanitost p¯Ìrody se kaûdÈ definici vysmÌv·.
Pr˝ nenÌ moûnÈ definovat druh, neboù existuje mnoûstvÌ odchylek a p¯echod˘.
Ani boj o ûivot nelze definovat, neboù tÌmto n·zvem je t¯eba rozumÏt velice
r˘znÈ jevy: boj öelmy s jejÌ obÏtÌ, ûivo¯enÌ rostliny na kraji pouötÏ, p¯Ìliö velk˝
poËet semen v rostlinnÈm plodu, parazitov·nÌ jmelÌ na stromÏÖ ÑV tÏchto nÏko-
lika v˝znamech, kterÈ p¯ech·zejÌ jeden do druhÈho, uûÌv·m pro zjednoduöenÌ
souhrnnÈho termÌnu boj o bytÌ.ì (DARWIN 1953, 47)43
TakÈ n·zvu Ñdruhì uûÌv· ñ nezapomeÚme ñ jen pro pohodlÌ. Chcete se od
DARWINA dozvÏdÏt o p¯irozenÈm v˝bÏru nÏco urËitÏjöÌho? Bude dokazovat, ûe
vztahy mezi zvÌ¯aty a mezi rostlinami jsou p¯Ìliö sloûitÈ, takûe si ani neumÌme
p¯edstavit, jak to za¯Ìdit, kdybychom chtÏli nÏjakÈho tvora podpo¯it v jeho ûivot-
nÌm boji. ÑVyhoÔ hrst pe¯Ì a vöechno do jednoho musÌ klesnout na zem podle
urËitÈho z·kona: ale jak prost˝ je tento problÈm ve srovn·ni s akcÌ a reakcÌ nesËet-
n˝ch rostlin a ûivoËich˘, kterÈ rozhodly za staletÌ o pomÏrnÈm mnoûstvÌ a druzÌch
strom˘, kterÈ nynÌ rostou na indi·nsk˝ch z¯Ìcenin·ch!ì (DARWIN 1953, 56)
R·d ukazuje na nejr˘znorodÏjöÌ souvislosti v ûivotnÌch podmÌnk·ch organism˘,
ba cel· jeho teorie je vybudov·na na z·kladÏ p¯edpokladu heterogenity p¯ÌËiny
a ˙Ëinku: koroptev m· öedou barvu proto, ûe jest¯·b m· dobrÈ oËi. R˘ûe p¯ÌjemnÏ
vonÌ proto, ûe vËela m· jemn˝ Ëich. MnoûstvÌ jetelovÈho semene z·visÌ na mnoû-
stvÌ koËek (neboù koËky chytajÌ hraboöe, kte¯Ì niËÌ hnÌzda Ëmel·k˘; Ëmel·ci, kte¯Ì
navötÏvujÌ kvÏty jetele, jsou nezbytnÌ pro jejich oplozenÌ) atd.
Protoûe vztahy mezi jevy jsou tak velice komplikovanÈ, nezb˝v· DARWINOVI
nic jinÈho, neû hromadit pozorov·nÌ na pozorov·nÌ, a tak jsou jeho spisy napÏ-
chov·ny jednotlivinami. DARWIN s·m cel˝ ûivot pozoroval p¯Ìrodu, aby pomohl
vyËerpat rozmanitost jev˘. VÏnuje p¯ehnanou pozornost sbÌr·nÌ doklad˘. Jeho
spis o vzniku druh˘ se mÏl p˘vodnÏ naz˝vat V˝tah z pojedn·nÌ o vzniku druh˘
a odr˘d p¯irozen˝m v˝bÏrem, a jen na nakladatelovy domluvy DARWIN vynechal
slovo Ñv˝tahì, jako by spis o 400 stran·ch nestaËil uû s·m o sobÏ na zd˘vodnÏnÌ
teorie. A v tomto smyslu p¯·telÈ spis p¯ijali: vöude Ëteme ujiöùov·nÌ, ûe knihu je
t¯eba posuzovat jako p¯edbÏûnou zpr·vu a ûe teprve velkÈ dÌlo O promÏnlivosti
zvÌ¯at a rostlin, kterÈ p¯inese soustavu DARWINEM sebranÈho materi·lu, obsahuje
jejÌ zd˘vodnÏnÌ. Kniha O p˘vodu ËlovÏka a pohlavnÌm v˝bÏru (Ëesky DARWIN 1970
[1. Ë·st], 2005 [2. Ë·st]) je zvl·ötÏ ve druhÈ Ë·sti kv˘li mnoûstvÌ jednotlivostÌ
skoro neËiteln·.
117
Tak DARWINEM vyvrcholila zkuöenostnÌ teorie, kter· se anglick˝m myölenÌm

t·hne od BACONA, LOCKA, HUMA, MILLA, SPENCERA. S MILLEM se seöel jeötÏ v jednÈ,
rovnÏû anglickÈ myölence. MILL rozv·dÏl uËenÌ, platnÈ v jeho dobÏ, ûe podstata
mravnosti je zaloûena v prospÏönosti, ûe mravnÌ jedn·nÌ znamen· jedn·nÌ pro-
spÏönÈ lidstvu. Smrt za vlast m· pr˝ mor·lnÌ hodnotu proto, ûe prospÌv· vlasti,
spoleËnosti. DARWIN nynÌ vyloûil na z·kladÏ tÈhoû principu prospÏönosti vznik
druh˘. Vöe, co o organismech vÌ, je jim ñ nebo d¯Ìve bylo ñ prospÏönÈ, a prospÏö-
nost je pr˝ p¯ÌËinou vöech ûivotnÌch jev˘. Jen nÏkterÈ vlastnosti vznikly bez
post¯ehnutelnÈho uûitku pro organismus, asi jako kdyû strojnÌk konstruuje stroj
ze ûeleza: Ëernou barvu m· stroj jen proto, ûe ûelezo je shodou okolnostÌ ËernÈ.
ÑAû na tyto p¯Ìpady vöak m˘ûeme soudit, ûe struktura jednoho kaûdÈho orga-
nismu je, nebo d¯Ìve byla svÈmu nositeli p¯Ìmo nebo nep¯Ìmo prospÏön·.ìI
DARWIN se ne˙navnÏ snaûil zjistit prospÏönost nejr˘znÏjöÌch Ë·stÌ. To nenÌ
lehk· pr·ce: p¯ece jsme pr·vÏ slyöeli, jak sloûitÈ jsou vztahy organism˘ k okolÌ,
takûe sotva lze v jedinÈm p¯ÌpadÏ ¯Ìci, kter· vlastnost by mohla zvÌ¯eti prospÏt.
NicmÈnÏ DARWIN se stateËnÏ pustil do ˙kolu uhodnout, jak bylo pro ûirafu
dobrÈ, ûe se jÌ o nÏco prodlouûil krk, pro velrybu, kdyû jÌ zaËaly r˘st kostice, pro
plat˝ze, kdyû se nauËil plavat na boku atd. UËenÌ o prospÏönosti, utilitarismus,
je jak pro MILLA, tak pro DARWINA vedoucÌ myölenkou: co organismu prospÌv·,
to se zachov·, co nenÌ ani prospÏönÈ, ani ökodlivÈ, to se snad zachov·, snad ne-
zachov·, co je ökodlivÈ, jistÏ zanikne.
D¯Ìve se filosof pozastavoval nad pojmem ûivota, ˙Ëelnosti, jednoty pl·nu,
duöe, tv˘rËÌho pudu, kr·sy v p¯ÌrodÏ ñ vöechny tyto pojmy nynÌ DARWIN nahra-
dil pojmem p¯irozenÈho v˝bÏru. TakÈ v jin˝ch vÏd·ch se rozmanitost jev˘ p¯e-
v·dÌ na jeden a t˝û z·kladnÌ princip, tak jako svÏtlo, teplo a elekt¯ina na vlnÏnÌ,
vlastnosti chemick˝ch l·tek na vlastnosti molekul a atom˘, pohyb planet na gra-
vitaci atd. TakovÈ principy vöak tvo¯Ì obecnou podstatu tÏchto jev˘. Nelze ¯Ìkat,
ûe nejprve byl pohyb vln, a jeho n·sledkem je svÏtlo; nebo ûe pohyb planet vzni-
kl z gravitace; anebo ûe kdysi neexistovala s˘l, povstala teprve p˘sobenÌm Na na
Cl. Takto se vöak formuluje vztah z·vislosti v darwinovskÈ biologii; v nÌ nem˘-
ûeme tvrdit, ûe v˝bÏr (nebo ˙Ëelnost) tvo¯Ì podstatu oka, n˝brû ûe je jeho histo-
ricky p¯edch·zejÌcÌ p¯ÌËinou. Oko nejprve nebylo takovÈ, jakÈ je dnes, avöak
n·hodou vzniklo nÏjakÈ lepöÌ, jeû bylo prospÏönÏjöÌ, a proto se udrûelo. Kaûdou
ot·zku darwinistÈ zodpovÌdajÌ prost¯ednictvÌm geneze. Nejen na ot·zku, proË klo-
kan ûije v Austr·lii a ne v EvropÏ, n˝brû takÈ na ot·zku, proË m· ËlovÏk dvÏ oËi
a ne t¯i, proË sk¯ivan zpÌv·, proË je nebe modrÈ, proË pes vrtÌ ocasem, neust·le
slyöÌme stereotypnÌ odpovÏÔ: byly doby, kdy tomu bylo jinak, avöak jednou p¯i-
öel den, kdy slavÌk zaËal zpÌvat a zpÏv se lÌbil samiËce, byla mu vÏrn·, na svÏt p¯i-
ch·zeli potomci s tou samou schopnostÌ atd. Byly Ëasy, kdy psi jeötÏ nevrtÏli oca-
sem, ale jednou nÏjak˝ d˘vtipnÏjöÌ pes p¯iöel na to, ûe vyprazdÚov·nÌ koneËnÌku
I
Pozn. vyd.: nenalezeno v ËeskÈm p¯ekladu.
118
CHARLES DARWIN
je snazöÌ, pokud h˝be ocasem; s p¯Ìjemn˝m pocitem spojenÈ zjiötÏnÌ se pak stalo
zvykem a dÏdili jej potomci ñ a tu vidÌme, proË pes vrtÌ ocasem, kdykoli je mu
nÏco p¯ÌjemnÈ.I Pt·te se, proË je nebe modrÈ? P˘vodnÏ v û·dnÈm p¯ÌpadÏ nebylo
modrÈ, n˝brû ocelovÏ öedÈ, pozvolna se vöak lidÈ uËili rozliöovat modrou barvu ñ
dÏdiËnost atd.
V tom spoËÌv· podstata DARWINOVY teorie.II
Literatura
E. DARWIN: Nejd˘leûitÏjöÌ spisy 1788, 1794ñ96, 1800. O E. DARWINOVI pojedn·vajÌ: KRAUSE 1880,
tam je uvedena i staröÌ literatura; S. BUTLER 1879 dokazoval, ûe dÏdova evoluËnÌ teorie je lepöÌ
neû vnukova, nemÏl vöak se sv˝m pokusem ˙spÏch. V poslednÌ dobÏ RUD. BURCKHARDT 1908
opÏt ukazuje na vliv ERASMA DARWINA na CHARLESOVO myölenÌ.
C. DARWIN: 1845, 1859, 1868, 1874; pozn.vyd.: ËeskÈ p¯eklady 1914, 1953, 1955, 1970. SouËasnÈ
hodnocenÌ DARWINA a o souËasnÈm darwinismu viz nap¯. DAWKINS 1998; GOULD 2002, 2003;
FL…GR 2005.
I
Tuto hypotÈzu vyslovil E. DARWIN.
II
DÌlo O vzniku druh˘ je DARWINOV›M nejd˘leûitÏjöÌm dÌlem. Jeho jinÈ spisy a teorie zmÌnÌme
pozdÏji. DARWIN napsal zejmÈna: cestopis o svÈ v˝pravÏ kolem svÏta (1839), dÌlo o vzniku kor·-
lov˝ch ostrov˘ (1842), monografii o svijonoûcÌch (1851-54), spis o p˘vodu druh˘ (1859),
o opylov·nÌ vstavaËovit˝ch rostlin (1862), o pohybech ot·Ëiv˝ch rostlin (1875), o promÏnlivosti
domestikovan˝ch zvÌ¯at a rostlin (1868), o p˘vodu ËlovÏka a pohlavnÌm v˝bÏru (1871), o v˝ra-
zech hnutÌ mysli u ËlovÏka a u zvÌ¯at (1872), o masoûrav˝ch rostlin·ch (1875), o n·sledcÌch k¯Ì-
ûenÌ a samooplozov·nÌ rostlin (1876), o r˘zn˝ch tvarech kvÏt˘ u rostlin tÈhoû druhu (1877),
o pohybovÈ schopnosti rostlin (1880), o vzniku ornice p˘sobenÌm Ëerv˘ (1881).
119
10. kapitola
Alfred R. Wallace
Ti, kdo tvrdÌ, ûe novÈ myölenky jsou d˘sledkem obecnÈho myölenÌ urËitÈ doby,
nemajÌ pro svou tezi kr·snÏjöÌ d˘kaz neû to, ûe dva badatelÈ zcela se liöÌcÌ du-
chem i v˝chovou, DARWIN a WALLACE, p¯iöli souËasnÏ se stejnou teoriÌ. Nejen ûe
oba uËili o promÏnlivosti forem, n˝brû oba objevili ve stejnÈ dobÏ teorii p¯Ìrod-
nÌho v˝bÏru a oba k tomuto uËenÌ p¯ivedl jeden autor, MALTHUS.
ALFRED RUSSEL WALLACE (1823ñ1913) se probÌjel ûivotem zcela po anglicku;
jednu dobu byl uËitelem, potom inûen˝rem u dr·hy a nakonec cestovatelem a p¯Ì-
rodovÏdcem. U n·s se sotva najdou odbornÌci tohoto druhu, v Anglii vöak ne-
jsou v˝jimkou: samorostlÌ, ˙¯ednÏ i filosoficky nez·vislÌ, beze vöÌ ökoly, ale p¯es-
to odbornÌci i filosofovÈ. Na kontinentu zatlaËuje ˙¯ednÌ v˝znam vÏdy lidi
tohoto raûenÌ do pozadÌ; jejich nedostatek ökolskÈ disciplÌny je pro n·s nÏËÌm
podivn˝m, a jejich zcela samostatnÈ n·zory je vzdalujÌ od prost¯ednosti, na niû
jsme zvyklÌ.44 WALLACE jeötÏ vÏ¯Ì ve frenologii, kterou se oded·vna zab˝val. Od
ml·dÌ byl horliv˝m spiritistou, vÏ¯il i v lourdskÈ z·zraky, silnÏ na nÏho p˘sobi-
ly socialistickÈ nauky. P¯ipojme, ûe se takÈ domnÌval, ûe st·t nem· podporovat
vÏdy, protoûe se o nÏ zajÌmajÌ jen nemnozÌ. Bylo by jistÏ nep¯ÌpustnÈ, aby st·t
podporoval t¯eba tov·rny na v˝robu koberc˘, a podobnÏ nutno p¯enechat pÈËi
jednotlivce i vÏdeck· zkoum·nÌ, kter· rovnÏû slouûÌ jen soukromÈmu z·jmu. Po-
pularizov·nÌ vÏdy vöak m· b˝t podporov·no ve¯ejnÏI ñ tady m·me obraz uËen-
ce, s jak˝m bychom se na pevninÏ sotva setkali.
WALLACE si ot·zku po p˘vodu druh˘ poloûil p¯i ËtenÌ Vestiges (CHAMBERS
1844 [1994]). Brzy potom, co tento popul·rnÌ spis vyöel, pokusil se vy¯eöit j·dro
ot·zky, kter· se tam klade. V roce 1847 vycestoval se sv˝m p¯Ìtelem H. W. BATE-
SEM do JiûnÌ Ameriky, aby spolu v povodÌ Amazonky ÑsbÌrali fakta pro ¯eöenÌ ot·z-
ky po p˘vodu druh˘ì.
BATES tehdy v Americe z˘stal a pozdÏji podpo¯il DARWINA teoriÌ o mimikry.II
WALLACE se se sebran˝m materi·lem vracel, avöak loÔ, kter· ho i se sbÌrkami
I
To uv·dÌm podle LOTSY 1906-09, II, 611. Poznamenejme, ûe ona slova mohla b˝t pro WALLA-
CE osudn·; roku 1880 mu byla st·tem povolena roËnÌ penze (na DARWINOVO doporuËenÌ; srv.
L. HUXLEY 1900-1902, II, 15).
II
Pozn. vyd.: O vzniku teorie mimikry a souvislostech s evoluËnÌ teoriÌ viz KOM¡REK 2004.
120
ALFRED R. WALLACE
vezla do Evropy, sho¯ela, a on s·m si zachr·nil jen hol˝ ûivot. Po dvou letech
v Anglii se opÏt vypravil na cestu, tentokr·t do MalajskÈho souostrovÌ, a roku
1855 poslal z Bornea do Anglie prvnÌ pojedn·nÌ o vzniku druh˘. V roce 1858 po-
slal druhou studii, v nÌû, povzbuzen stejnÏ jako DARWIN Ëetbou MALTHUSE, pro-
hlaöuje za p¯ÌËinu v˝voje takÈ Ñp¯irozen˝ v˝bÏrì, aËkoli neuûÌv· tohoto n·zvu.
Jak vysvÏtlit tuto n·padnou shodu mezi DARWINOVOU a WALLACOVOU teoriÌ?
NenÌ na nÌ nic nepochopitelnÈho. WALLACE se dlouho zab˝val ot·zkou po vzniku
dneönÌch zvÌ¯at; v pojedn·nÌ z roku 1855 poprvÈ uv·dÌ d˘vody, proË je ûivoËiön˝
svÏt po sobÏ n·sledujÌcÌch geologick˝ch obdobÌ vz·jemnÏ pokrevnÏ sp¯ÌznÏn.
Tehdy jeötÏ neznal p¯ÌËiny, kterÈ majÌ za n·sledek promÏny druh˘. Zd· se, ûe si
tehdy jeötÏ v˘bec nepoloûil ot·zku po jejich podstatÏ, pokouöel se dok·zat, jedinÏ
tezi, ûe Ñkaûd˝ druh se objevil jak prostorovÏ, tak ËasovÏ z·roveÚ s d¯Ìve existujÌ-
cÌm blÌzce p¯Ìbuzn˝m druhemì (WALLACE 1870, 37), a tuto tezi zd˘vodÚuje
geografick˝m rozöÌ¯enÌm, geologickou n·slednostÌ a existencÌ p¯irozenÈho systÈ-
mu. PotÈ co si uvÏdomil druhovÈ promÏny, zaËal hledat i jejich p¯ÌËiny. Dostalo se
mu do ruky MALTHUSOVO vöeobecnÏ zn·mÈ dÌlo a bylo nasnadÏ pouûÌt tuto teorii
o pokroku lidstva takÈ na pokrok v p¯ÌrodÏ. A kdyû uû jednou p¯evzal MALTHU-
SOVU metodu, musel p¯ijÌt na pojem boje o ûivot a pojem p¯ÌrodnÌho v˝bÏru, neboù
tyto pojmy jsou pr·vÏ vÏdomÏ vyvozen˝mi d˘sledky MALTHUSOVY teorie; nejsou
nez·visl˝mi objevy, vyno¯ivöÌmi se z nevÏdom˝ch hloubek duöe.
V konkrÈtnÌm provedenÌ se ovöem WALLACOVA teorie od DARWINOVY v˝znam-
nÏ odliöuje. DARWIN byl abstraktnÏjöÌ, zd˘razÚoval vÌce boj o ûivot, variabilitu,
dÏdiËnost, p¯irozen˝ v˝bÏr, vöeobecnÏ pojmovou str·nku teorie. WALLACE naopak
zakl·dal svÈ v˝vody zvl·ötÏ na anal˝ze geografickÈho a geologickÈho rozöÌ¯enÌ
organism˘. Srovn·val faunu r˘zn˝ch oblastÌ, hledal souvislost ûivoËiön˝ch typ˘
vyskytujÌcÌch se v po sobÏ n·sledujÌcÌch obdobÌch zemsk˝ch dÏjin. Studoval
barvy a zvyky zvÌ¯at spÌöe kv˘li nim sam˝m neû pro d˘kaz v˝vojovÈ teorie. Od-
chyloval se od DARWINA i v mnoha jednotlivostech; vÏ¯il, ûe vystaËÌ s jedin˝m
faktorem poh·nÏjÌcÌm v˝voj, s p¯irozen˝m v˝bÏrem, zavrhoval p¯edpoklad
dÏdiËnosti zÌskan˝ch vlastnostÌ a koneËnÏ se od DARWINA liöÌ i v tom, ûe rasy
dom·cÌch zvÌ¯at nepokl·dal za analogickÈ divok˝m odr˘d·m, n˝brû za nep¯iro-
zenÈ monstrozity.45
Pojedn·nÌ, v nÏmû rozvinul tyto myölenky o vzniku druh˘, poslal WALLACE
DARWINOVI s prosbou, aby je doporuËil k uve¯ejnÏnÌ. Dostalo se DARWINOVI do
rukou pr·vÏ tehdy, kdyû p¯ipravoval svÈ vlastnÌ dÌlo, a pochopitelnÏ ho uvedlo
do trapn˝ch rozpak˘, neboù se mu zd·lo, ûe ho WALLACE p¯ipravuje o plody jeho
dlouhÈ pr·ce. VÏc se urovnala tÌm, ûe bylo WALLACOVO pojedn·nÌ zve¯ejnÏno
z·roveÚ s nÏkter˝mi v˝tahy ze staröÌch DARWINOV›CH rukopis˘ a dopis˘, obsa-
hujÌcÌmi rovnÏû myölenky o vzniku druh˘.
WALLACE (1878) pozdÏji polemizoval s DARWINOV›M uËenÌm o pohlavnÌm v˝-
bÏru a kr·su ûivoËiön˝ch forem a barev odvozoval z boje o ûivot. Vyslovil takÈ
pochybnost o teoriÌch vykl·dajÌcÌch vznik ËlovÏka. Ukazoval na nedostateËnost
121
prehistorick˝ch zpr·v a na z·kladÏ toho se domnÌval, ûe existoval t¯etihornÌ Ëlo-

vÏk, kterÈho nezn·me. TakÈ polemizoval s p¯edpokladem, ûe vöichni p¯edkovÈ
dneönÌch n·rod˘ byli p˘vodnÏ na niûöÌm stupni v˝voje, neboù mnozÌ ostrovanÈ,
st¯edoameriËtÌ indi·ni a EgypùanÈ st·li v prehistorick˝ch dob·ch na vyööÌm kul-
turnÌm stupni, neû jsou dnes. P¯edstavoval si to spÌö tak, ûe ËlovÏk nenÌ psychic-
ky sp¯ÌznÏn se zvÌ¯aty, n˝brû ûe mu byla duöe vdechnuta z nadsmyslovÈho
svÏta. Jen takov· duöe m˘ûe plodit matematickÈ talenty, hudebnÌ gÈnie, odhod-
lanÈ muËednÌky, vÏrnÈ p¯·telstvÌ atd. Ani mnohÈ tÏlesnÈ vlastnosti, jako nap¯Ì-
klad hrtanu, nohy, ruky, vzp¯Ìmenou ch˘zi, nahÈ tÏlo, nelze u ËlovÏka vysvÏtlit
p¯ÌrodnÌm v˝bÏrem. Tak B˘h pr˝ svou stvo¯itelskou rukou t¯ikr·t zas·hl do
dÏjin ûivota; jednou, kdyû stvo¯il ûivou hmotu, podruhÈ, kdyû jÌ na vyööÌm stup-
ni vdechl vÏdomÌ, a pot¯etÌ, kdyû dal ËlovÏku duöi. Spolu se spiritisty je WALLA-
CE p¯esvÏdËen, ûe prostor je pln˝ r˘zn˝ch duch˘, kte¯Ì snad vnikli do nÏjakÈ
opice a zp˘sobili tak jejÌ promÏnu v ËlovÏka (WALLACE 1889).
ZatÌmco DARWIN vÏnoval ot·zce vzniku druh˘ a p¯irozenÈho v˝bÏru cel˝ ûi-
vot a jejÌm zkoum·nÌm se zab˝vajÌ vöechny jeho spisy od roku 1859, WALLACOVO
usilov·nÌ bylo rozpt˝lenÈ. I tato okolnost spolu s nÏkter˝mi jeho podivn˝mi teo-
riemi mÏla za n·sledek, ûe zdaleka nezÌskal takov˝ vliv na v˝voj evolucionistic-
kÈho teoretizov·nÌ jako DARWIN.I
I
Literatura: Nejd˘leûitÏjöÌ WALLACOVY spisy jsou uvedeny v seznamu literatury na konci textu.
122
11. kapitola
P¯ijetÌ Darwinovy teorie
11.1. Podstata vÏdy

N·hoda mÏ p¯ivedla na jednu osamÏlou stanici, kde jsem Ëekal na vlak. Dal jsem
se do hovoru s p¯ednostou stanice, staröÌm, jednoduch˝m muûem dobromyslnÈ-
ho zevnÏjöku, a uk·zalo se, ûe tento zamÏstnanec dr·hy sbÌr· nerosty. Zavedl
mne do komory a uk·zal mi tam p¯i svÏtle svÌËky ametysty a r˘znÈ krystalickÈ
dr˙zy, kterÈ zÌskal nejr˘znÏjöÌm zp˘sobem ñ mal·, ale hezk· sbÌrka. MÏl starou
uËebnici mineralogie a univerzitnÌ p¯edn·öky s litografiemi; uû nevÌm, jak k nim
p¯iöel. Vlak p¯ijel, j· nastoupil, a od tÈ doby jsem uû toho muûe nevidÏl, nezn·m
jeho jmÈno a nevÌm ani, zda jeötÏ ûije. Kdyû vöak pÌöu tyto dÏjiny vÏdy, lÌËÌm
objevy a sl·vu uËenc˘, Ëasto myslÌm na nÏho i na jeho prostomysln˝ zp˘sob vy-
pr·vÏnÌ. Co pro vÏdu znamen· onen muû, o jehoû l·sce k nerost˘m nikdo nevÌ,
co znamen· vÏda pro nÏj?
ExistujÌ tisÌce takov˝ch lidÌ, o kter˝ch nikdo nevÌ. NÏkte¯Ì si tvo¯Ì sbÌrky p¯Ì-
rodnÌch objekt˘, po¯·dajÌ je a starostlivÏ o nÏ peËujÌ, jinÌ znajÌ kaûdÈ ptaËÌ hnÌzdo
v öirokÈm okolÌ a na stÏn·ch jejich bytu visÌ klece se zpÏv·Ëky. JinÈ zase najdeme
mezi chovateli holub˘: znajÌ kaûdÈho svÈho holuba a poznajÌ ho nejen na st¯eöe,
nejen v letu, n˝brû, jak se chlubÌ, dokonce podle stÌnu, kter˝ letÌcÌ holub vrh·.
NestaËÌ jim pestrÈ a hluËnÈ ope¯ence sledovat se zdviûenou hlavou ve dne,
nÏkte¯Ì dokonce spÌ na podlaze holubnÌku, aby i v noci naslouchali vrk·nÌ. JinÌ
zase s nadöenÌm poslouchajÌ zpr·vy o nov˝ch objevech a s velkou ˙ctou p¯em˝-
ölejÌ o spisovatelÌch. DalöÌ zase majÌ ohromnou pamÏù a snaûÌ se zapamatovat si
vöe novÈ a n·padnÈ ve svÈm oboru. é·dnÌ z nich vöak nepÌöou ñ Ñnep˘sobÌì.
ChybÌ jim sÌla k ve¯ejnÈmu vystoupenÌ, nebo jim to p¯ipad· jako neskromnost.
Jako by jejich intimnÌ vztah k milovanÈmu p¯edmÏtu mohl b˝t zranÏn, kdyby jej
vydali napospas ve¯ejnosti.
Pro ty, kterÈ dnes ch·peme jako vÏdce, nemajÌ tito tiöÌ p¯·telÈ p¯Ìrody v˝z-
nam, neboù vÏda je dnes spoleËenskou institucÌ, kter· pr˝ hled· vöeobecnÈ
pravdy. Jednotlivec pro ni m· hodnotu jen potud, pokud p¯edstavuje sÌlu
ûenoucÌ vöeobecn˝ pokrok, pokud z·sobuje lidstvo nov˝mi pravdami. Pro
vÏdu m· v˝znam NEWTON, a to jeötÏ ne cel˝. Ne ten NEWTON, kter˝ p¯em˝ölel
o zjevenÌ svatÈho Jana, ne ten, kter˝ se tr·pil sv˝mi ne˙spÏchy: ÑDo dÏjin
123
pat¯Ì zdrav˝, pro lidstvo pracujÌcÌ NEWTON ñ nemocn˝, fantastick˝ NEWTON

m˘ûe b˝t nanejv˝ö p¯edmÏtem rom·nu, kter˝ sleduje se sympatiÌ osud jed-
notlivce. Kdyû nÏjak˝ dÏjepisec p¯ÌleûitostnÏ lÌËil i tohoto druhÈho NEWTONA
(jako BREWSTER), p¯ekroËil svou ˙lohu, odch˝lil se na pole historickÈho rom·-
nu. Aù je tento rom·n sebep¯itaûlivÏjöÌ, nenÌ to dÏjepis, n˝brû zach·zÌ tam, kde
je opuötÏno vöeobecnÏ d˘leûitÈ p˘sobenÌ hrdiny, na pole individu·lnÌ psycho-
logie.ì (BARTH 1897, I, 221ñ2)46 J. G. FICHTE, jinak velmi nez·visl˝ profesor filo-
sofie, mÏl na vÏdce skoro stejn˝, ba dokonce jeötÏ mÈnÏ lichotiv˝ n·zor:
ÑUËenci jsou depozit·¯e, tak¯ka archivy kultury doby.ì (K. FISCHER 1900, 499)
HromadÌ vÏdu, d·le ji pÏstujÌ a p¯en·öejÌ na n·sledujÌcÌ generace: jsou to
ÑknÏûÌ pravdyì.
Tomuto ide·lu odpovÌd· novovÏk· vÏda. ÑNovovÏkostì se vöak vztahuje
jen na nÏkterÈ z jejÌch vnÏjöÌch vlastnostÌ; v podstatÏ z˘stala stejnou vÏdou,
jakou byla kdysi v Alexandrii, v dobÏ cÌrkevnÌch otc˘, za renesance, v 18. sto-
letÌ. VysokÈ ökoly znali uû ÿekovÈ a ÿÌmanÈ, v kaûdÈ dobÏ na nich uËili zn·mÌ
i nezn·mÌ profeso¯i, objevovaly se novÈ vÏci a psaly se knihy, uËenci se mezi
sebou haöte¯ili a vz·jemnÏ se chv·lili, docela jako dnes. Politick· situace nÏkdy
v˝znam vysok˝ch ökol stavÏla do pop¯edÌ, jindy potlaËovala. Tento druh vÏdy
mÏl vûdy urËit˝ ide·l: dnes pracuje na pokroku lidstva, d¯Ìve mÏla heslo Ñvöe
pro sl·vu BoûÌì, a jeötÏ d¯Ìve zdokonalovala ml·deû v ¯eËnictvÌ, jedn·nÌ a myö-
lenÌ.
SouËasn· vÏda je ÑobjektivnÌì a ÑexaktnÌì. D·le budeme lÌËit, jak dospÏla k tÏm-
to princip˘m (ostatnÏ zn·m˝m uû ve scholastice), kterÈ vyûadujÌ potlaËenÌ osob-
nosti badatele a vyzdviûenÌ mrtvÈho faktu. P¯esvÏdËenÌ, ûe gÈniovÈ (individuality)
ve vÏdÏ vym¯eli, se vöeobecnÏ rozöÌ¯ilo proto, ûe s·m pokrok vÏdy znemoûnil,
aby se mohli projevit. ÑSnad jednou p¯ijde Ëas, kdy se u vöech objev˘ bude his-
toricky odhlÌûet od osoby objevitele a za d˘leûitou se bude povaûovat jen doba,
kdy se to stalo. Kaûd˝ objev se p¯ipravuje pozvolna; nakonec visÌ ve vzduchu,
jak se ¯Ìk·. NeuËinÌ-li ho jeden, jistÏ ho brzy ËinÌ jin˝, a vÏtöinou je ponech·no
n·hodÏ, kdo vÏdÏ prok·ûe tuto malou sluûbu. Pro vÏdu samu je to naprosto lho-
stejnÈ.ì (DAHL 1901, 296) Jin˝ autor se stoick˝m klidem tvrdÌ, ûe vÏdeckÈ pojed-
n·nÌ m· hodnotu nanejv˝ö Ëty¯i roky po svÈm vyd·nÌ a potom ztratÌ v˝znam.
Ale existuje jeötÏ jin· vÏda:
Ach, s pr·vy filosofii

a medicÌnu jsem studoval
a takÈ teologiÌ
j· poh¯Ìchu se prokousal ñ
a teÔ tu, bl·zen, stojÌm, ûel,
a ani za m·k jsem nezmoud¯el.
Titul majstra, ba doktora m·m,
vodÌm k¯Ìûem a sem a tam
124
PÿIJETÕ DARWINOVY TEORIE
svÈ û·ky za nos po deset let ñ

a dovedu jedno jen povÏdÏt:
je nemoûnÈ, abychom cokoli znali!
TÌm ho¯em se mi srdce sp·lÌ.I
Tato Faustova n·lada promlouv· uû z HELMONTOVY knihy ⁄svit medicÌny

(1683). JeötÏ v dneönÌ vÏdÏ sl˝ch·me o nÏm a o dalöÌch reform·torech: o GALILEO-
VI, o VESALIOVI, PARACELSOVI, PASCALOVI, NEWTONOVI. Je n·m vypr·vÏno, jak tyto
jasnÈ hlavy st·ly vysoko nad svou dobou, jak VESALIUS anatomii PARACELSUS che-
mii a medicÌnu postavili na nov˝ch z·kladech a jak byli tehdejöÌ odbornÌci ome-
zenÌ a tuto vysokou vÏdu nepochopili. OstatnÏ ve vÏdeck˝ch knih·ch se nedo-
zvÌme ani toto; tam se jen vypr·vÌ, ûe NEWTON objevil tÌûi, HELMONT plyny,
GALILEI mechaniku ñ fakta, na nichû, jak se ¯Ìk·, dneönÌ vÏda d·le stavÌ. Tam se
jen doËteme, ûe to byli neobyËejnÏ byst¯Ì muûi, kte¯Ì nemÏli jinou touhu neû pod-
porovat pokrok vÏdy. A p¯ece to byli takÈ lidÈ, kte¯Ì si proûili svÈho FaustaÖ
KaûdÈho, kdo p¯em˝ölel o NEWTONOVI, jistÏ napadlo, ûe byl oslavov·n p¯Ìliö;
co n·m z·leûÌ na jeho matematick˝ch formulÌch a n·hodnÏ objevenÈ gravitaci,
myslÌme si. P¯eËtÏme si vöak jeho ûivotopis (mÏli bychom mÌt nÏjak˝ lepöÌ, neû je
jednostrann˝ BREWSTERŸV) a zjistÌme, ûe NEWTON od ml·dÌ nedÏlal nic jinÈho,
neû ûe se zab˝val vÏdeck˝mi ot·zkami; ûe myölenÌ pro nÏj znamenalo vÌc neû
ûivot. Objevil vÏci, kterÈ jsou jeötÏ dnes obdivov·ny: jakou radost musel mÌt on
s·m, kdyû na nÏ p¯iöel! Byl pr˝ tak rozechvÏl˝, ûe nemÏl sÌlu ve svÈm objevu
pokraËovat. Kdyû ho zve¯ejnil, ˙toËilo se na nÏho, tvrdilo se, ûe nem· pravdu,
a NEWTON tÌm byl tak ot¯esen, ûe se rozhodl z¯Ìci se vÏdeckÈ pr·ce, kter· mu
p¯ece byla vöÌm. »teme a vidÌme, ûe tento NEWTON je jin˝, neû je ona mlhav·
p¯edstava o podporovateli vöeobecnÈho pokroku, kterou n·m d·v· dneönÌ vÏda,
jeû ji zase zdÏdila po 18. stoletÌ.
O VESALIOVI dnes Ëteme, ûe reformoval anatomickou vÏdu, ûe byl geni·lnÌm
profesorem a ûe vydal spis, v nÏmû vyvr·til GAL…NA. Dnes vych·zÌ kaûd˝ den
nÏjakÈ dÌlo, kterÈ ÑvyvracÌì nÏkoho nebo nÏco ñ ale VESALIŸV spis uû dnes nevy-
ch·zÌ! Z mladÌka, kter˝ ve svÈ mansardÏ pitval ze öibenice ukradenÈ mrtvoly,
z nichû se po domÏ öÌ¯il takov˝ z·pach, aû se bou¯ili sousedÈ, se stal muû, kter˝
hodil rukavici celÈmu uËenÈmu svÏtu. Obr·zky pro jeho knihu kreslil s·m TI-
ZIAN. ZvÌtÏzil, pak se n·hle vÏdy vzdal a oblÈkl pyönÈ roucho osobnÌho lÈka¯e
öpanÏlskÈho kr·le. Avöak touha po b·d·nÌ se pravdÏpodobnÏ znovu vr·tila; pro-
vedl nÏco, co se podobalo jeho mladick˝m kousk˘m i za trest putoval do SvatÈ
zemÏ a na zp·teËnÌ cestÏ na nÏjakÈm dalmatskÈm ostrovÏ zahynul hladem. éivot
uËence!
Vraùme se vöak k HELMONTOVI. Tento holandsk˝ lÈka¯ (1578ñ1644) n·m vypr·-
vÌ o svÈm ûivotÏ v ˙vodu k v˝öe zmÌnÏnÈmu dÌlu. NeoËek·vejme vöak lÌËenÌ, jak
I
GOETHE: Faust I. Ë·st, II (Noc), p¯el. Otokar Fischer.
125
p¯iöel na svÈ objevy, jak je souËasnÌci uznali, jak velkÈ sl·vy dos·hl, v jakÈm ohle-
du podporoval vÏdu. Pr·vÏ naopak: jeho vypr·vÏnÌ vrcholÌ myölenkou, ûe veö-
ker· vÏda je marnou snahou. Vypr·vÌ n·m, jak studoval na vysok˝ch ökol·ch
pr·va, botaniku, astronomii, medicÌnu ñ nebyl vöak po tom o nic moud¯ejöÌ neû
p¯edtÌm. Proto se dal na magii, opustil vysokÈ ökoly a öel do svÏta, do uËenÌ
k alchymist˘m, felËar˘m, kov·¯˘m, lazebnÌk˘m. Po n·vratu pak zaËal budovat
novou, na novÈm pozn·nÌ zaloûenou medicÌnu. Kdyû dnes nÏkdo pÌöe o HELMON-
TOVI, jistÏ podotkne: snad byl zklam·n tehdejöÌ vÏdou, kter· st·la na GAL…NOVÃ
uËenÌ, a zaloûil tedy novou nauku, jejÌû spr·vnÈ principy p¯evzala dneönÌ vÏda.
Jeho ˙toky tedy jistÏ nejsou urËeny naöÌ vÏdÏ. Kdyû vöak HELMONTA Ëteme, zjiö-
ùujeme, ûe HIPPOKRATA a GAL…NA oceÚuje jako v˝znamnÈ muûe, nejost¯ejöÌmi
slovy vöak odmÌt· ty, kte¯Ì Ñp¯evzali z jejich nauk jen to, co pokl·dajÌ za spr·v-
nÈì: ÑNeboù vöechny doby jsou tak ËervivÈ, ûe ctnosti a pravdÏ, jakmile se obje-
vÌ, se hned postavÌ po bok jistÌ z·vistivci. Proto jsou takÈ vöechny lidskÈ vÏci
podrobeny z·niku; neboù cokoli kdo podnikne v nedokonal˝ch, aË up¯Ìmn˝ch
dob·ch z ËirÈ l·sky, to brzy padne na zisk a z nÏho povst·vajÌcÌ pohodlnost,
p˝chu a ctiû·dost. A tak na mÌsto l·sky nastoupÌ pouhÈ jejÌ zd·nÌ. A z touhy po
zisku rostla jeöitnost natolik, ûe i lÌtost nad tÌm, ûe se l·ska promÏnila v pouhÈ
zd·nÌ, brzy pohasla.ì ée by tato slova byla namÌ¯ena jen proti vÏdÏ 16. stoletÌ?
HELMONTA v˘bec nenapadlo zaloûit nov˝ vÏdeck˝ systÈm; naopak chtÏl zne-
moûnit kaûdou vÏdu, kaûd˝ systÈm. PÌöe: ÑJsem si sice jist, ûe mÏ vÏtöina p¯ek¯iËÌ,
kdyû budu tvrdit, ûe prav· podstata umÏnÌ lÈka¯skÈho je pouze a v˝luËnÏ BoûÌ
milost a dar. TÏûko lze nÏco oËek·vat od ostrÈho a jemnÈho intelektu. Neboù Hos-
podin tvo¯Ì lÈka¯e, nikoliv ökoly.ì
Bylo by tedy omylem tvrdit, ûe dneönÌ vÏda je pokraËov·nÌm HELMONTOV›CH
snah a p¯ekon·nÌm st¯edovÏkÈ vÏdy. Naopak dneönÌ vÏda je pokraËov·nÌm starÈ
a VAN HELMONT se obracel proti kaûdÈ vÏdÏ, starÈ jako novÈ, kter· se zakl·d· na
uËenosti, aù uû je tato moudrost kniûnÌ nebo v˝zkumn·. Spor ökol, systÈm˘, teo-
riÌ ho nezajÌmal. S·m prom˝ölel problÈmy, s·m se t·zal, polemizoval s·m se sebou
(jak hned uvidÌme), radoval se ze sv˝ch objev˘. Uv·dÌ sice jmÈna jin˝ch, chv·lÌ,
hanÌ a hled· p¯edch˘dce, ale to vöe jen proto, aby podal svÈ myölenky, sebe samÈ-
ho jasnÏji, vÏcnÏji a pravdivÏji. Jeho protivnice, scholastika, se chlubila, ûe umÌ
dokazovat, tzn. p¯emlouvat vöeobecn˝ rozum; proti tÈto vÏdÏ, kter· se dovol·v·
uzn·nÌ druh˝ch, stavÏl HELMONT s·m sebe jako toho, komu s·m B˘h prop˘jËil
moc pozn·vat pravdu. Pr·vÏ tak se ani Faust neodvol·v· na v˝zkumnictvÌ,
n˝brû na nadp¯irozenou moc, kter· mu otev¯ela z·hady svÏta:
Vzneöen˝ duchu, dals, tys dal mi vöechno,

oË jsem tÏ prosil. Nadarmo jsi tv·¯
mi neuk·zal v plamenech. Tys dal
mi kr·lovstvÌ svÈ velkÈ p¯Ìrody
a sÌlu vnÌmat ji a mÌt z nÌ rozkoö.
126
Ne n·vötÏv jenom chladnÏ ûasnoucÌch,

tys pop¯·l mi v hruÔ hluboce jÌ zÌrat
jak v srdce p¯Ìteli. Ty p¯edv·dÌö
mi ¯adu oûiven˝ch bytostÌ
a uËÌö mÏ, jak pozn·vat m·m bratry
ve vzduchu, vodÏ, v tich˝ch houötin·ch. I
Jak· neobyËejn· sÌla jedince, kterou si dnes sotva umÌme p¯edstavit, kter·
vöak za dob renesance byla tak Ëast·, vyvÏr· z HELMONTOV›CH slov! Co jsou pro
nÏj ökoly, cel˝ soudob˝ svÏt, tradice staletÌ? Trouf· si p¯evr·tit vÏdu jedenadvaceti
stoletÌ. A tak pÌöe, a sÌlu mu k tomu ned·vajÌ experimenty ani botanika, n˝brû
jeho B˘h. M˘ûe n·m to p¯ipadat jako vychloub·nÌ: jak· vÏda by pak existovala,
kdyby si kaûd˝ mohl beze vöÌ ve¯ejnÈ kontroly uËit, co by chtÏl? Na tuto n·mit-
ku odpovÌd· HELMONT kr·snou alegoriÌ, kter· souznÌ s GOETHOV›M veröem DvÏ
duöe ûijÌ, ach, v mÈ hrudi.
Ve sp·nku se mu zjevila jeho vlastnÌ duöe, usilujÌcÌ o nejvyööÌ ide·ly, a jeho ro-
zum jÌ vytkl nÌzkou ctiû·dost. Oba se p¯ed zkrouöen˝m HELMONTEM dlouho p¯eli,
aû p¯iölo ¯eöenÌ v n·sledujÌcÌm snu: ÑVidÏl jsem p¯ed sebou veskrze kr·sn˝ strom,
kter˝ svÈ vÏtve rozkl·dal rovnomÏrnÏ nad zemÌ. I ûasl jsem up¯ÌmnÏ nad jeho veli-
kostÌ a öÌ¯Ì. A byl ten strom pln˝ nespoËetn˝ch voÚav˝ch kr·snÏ zbarven˝ch
a leskl˝ch kvÏt˘, z nichû kaûd˝ uû na sobÏ mÏl naspodu bambulku svÏdËÌcÌ o tom,
ûe se jiû brzy obr·tÌ v plod. Z tÏch miri·d kvÏt˘ jsem si jeden utrhl; i zmizela oka-
mûitÏ veöker· v˘nÏ, barva a v˘bec vöechno kouzlo, co v sobÏ kvÏt dosud mÏl.
V tom okamûiku se mi uk·zal smysl vidÏnÌ: totiû ûe vöechny dary BoûÌ by mohly
b˝t jako ty kvÏty a mnohem n·dhernÏjöÌ neû s·m äalamoun na svÈm tr˘nÏ. Z˘st·-
vajÌce na stromÏ, byly plny nadÏje, ale pokud si ËlovÏk nÏkterÈ z tÏchto dar˘ p¯i-
vlastnÌ a dokonce se je pokusÌ oddÏlit od jejich zdroje, nejen ûe mu kvÏt zmizÌ, ale
na tom, kdo jej urval, ulpÌ vina za zma¯enou nadÏji v plod.ì Smysl je jasn˝: ˙silÌ
o pravdu je urËitÈmu ËlovÏku ûivotnÌ nutnostÌ, jako kvÏt pro rostlinu. Moudrost
a novÈ objevy jsou z·sluhou badatelovou pr·vÏ tak m·lo, jako je kvÏt z·sluhou
rostliny; pravda p¯est·v· b˝t pravdou, nenÌ-li organicky spojena se ûivotem.
Vraùme se teÔ k onÏm utajen˝m milovnÌk˘m p¯Ìrody, o nichû jsme se zmÌnili
na zaË·tku; pro dneönÌ vÏdu jsou bez v˝znamu, ale co pro vÏdu HELMONTOVU?
Kdyû öel zklaman˝ ofici·lnÌ vÏdou mezi felËary, tul·ky a alchymisty, naöel tam
pravdÏpodobnÏ m·lo novÈho vÏdÏnÌ, jistÏ vöak mnoho l·sky k p¯ÌrodÏ, o nÌû
umÏl tak kr·snÏ vypr·vÏt. Bezpochyby mezi nimi naöel takovÈ zasutÈ milovnÌ-
ky p¯Ìrody, jacÌ nevym¯eli ani dnes. JistÏ i na nÏ se vztahuje jeho sen o stromu
objÌmajÌcÌm celou Zemi, urËitÏ i oni jsou vonn˝mi kvÏty onoho stromuÖ
P¯i ˙vah·ch o podstatÏ vÏdy jsme zabloudili do 16. stoletÌ. UrËitÏ kaûd˝, kdo
hled· odpovÏÔ na ot·zku, co je vlastnÏ vÏda, a kdo se nespokojÌ s modernÌmi
I
GOETHE: Faust I. Ë·st, VII (Les a sluj), p¯el. Otokar Fischer.
127
fantaziemi o jejÌ ˙dajnÏ praktickÈ hodnotÏ,47 obr·tÌ sv˘j zvÌdav˝ pohled na dobu
renesance, kter· vydala tak silnÈ osobnosti na poli b·d·nÌ. SouËasnÈ p¯esvÏdËe-
nÌ, podle kterÈho badatel pracuje na pokroku lidstva, snad sice platÌ pro modernÌ
sociologickÈ pojetÌ vÏdy, jistÏ vöak jejÌ povahu nevyËerp·. Dejme tomu, ûe po-
krok existuje: co pro jeho pomal˝ pohyb znamen· pr·ce jednotlivcova? Badatel
p¯i svÈ pr·ci uvolÚuje nejlepöÌ sÌly, nejhluböÌ ˙silÌ, a toto nesl˝chanÈ vnit¯nÌ na-
pÏtÌ by se mÏlo pomÏ¯ovat jen pochybn˝m uûitkem, kter˝ m· lidstvo z tÈto jeho
pr·ce? ée by velkolepÈ HELMONTOVO ˙silÌ mÏlo jen ten v˝znam, ûe provedl expe-
riment o v˝ûivÏ rostlin a objevil kyselinu uhliËitou? é·dn˝ badatel, kter˝ to se
svou vÏdou myslÌ up¯ÌmnÏ, s takov˝m pohledem na vÏdu nem˘ûe souhlasit.
Kaûdop·dnÏ renesance nebyla tohoto n·zoru; tehdy ölo o to zniËit vöeobecnou
vÏdu, aby se uplatnila vÏda individu·lnÌ, tedy prav˝ opak dneönÌho ide·lu.
Ovöem i modernÌ vÏda p¯edstavuje pro dÏjepisce jeden moûn˝ druh vÏdy;
podÌvejme se, jak· pravidla se v nÌ samotnÈ objevujÌ. My modernÌ lidÈ se nespo-
kojujeme s ARISTOTELOV›MI slovy, ûe nejsladöÌ ze vöeho je pozn·nÌ; û·d·me vÌc,
usilujeme o to, aby i druzÌ uznali, ûe n·ö objev skuteËnÏ p¯in·öÌ novÈ a pravdivÈ
pozn·nÌ. Podle temperamentu, vychov·nÌ, podle n·rodnÌch zvl·ötnostÌ se kaûd˝
stavÌ k tÈto politickÈ str·nce vÏdy r˘znÏ; teÔ budeme sledovat, jak se k nÌ stavÏli
v Anglii, ve Francii a v NÏmecku.
11.2. P¯ijetÌ Darwinovy teorie v Anglii

DÌky svÈmu cestopisu z vÏdeckÈ cesty na lodi Beagle byl DARWIN v anglickÈm
uËenÈm svÏtÏ zn·m jako p¯ÌrodovÏdec, zvl·ötÏ jako geolog. Jeho p¯·telÈ vöak
vÏdÏli, ûe se od roku 1837 zab˝v· nov˝m v˝kladem p¯irozen˝ch dÏjin stvo¯enÌ.
Ve¯ejnost byla prost¯ednictvÌm Vestiges (CHAMBERS 1844; 1994) p¯ipravena na
v˝klady vzniku druh˘. Z·jem jeötÏ vzrostl, kdyû WALLACE v roce 1858 uve¯ejnil
pojedn·nÌ podobnÈho obsahu a p¯imÏl DARWINA, aby z·roveÚ uve¯ejnil kr·tkou
zpr·vu o sv˝ch pracÌch na toto tÈma.
DARWIN sice uû ve druhÈm vyd·nÌ svÈ Cesty kolem svÏta (1845, Ëesky 1955)
ozn·mil, ûe pracuje na problÈmu druhu, avöak charakteristick· promÏna jeho
n·zor˘ z˘stala v tomto ohledu jeötÏ nepovöimnuta, promÏna, kter· byla zp˘so-
bena zË·sti jeho vlastnÌmi ˙vahami, zË·sti Ëetbou MALTHUSE. TeÔ tomu vöak bylo
jinak: DARWINOVI p¯·telÈ HUXLEY, HOOKER a LYELL se snaûili u ve¯ejnosti vzbudit
z·jem o jeho spis, jeötÏ neû vyöel, a tak se stalo, ûe kdyû se DARWINOVA kniha obje-
vila v listopadu 1859 na trhu, byla jeötÏ t˝û den rozebr·na. Po mÏsÌci byla vyd·na
podruhÈ, po roce pot¯etÌ a pozdÏji jeötÏ mnohokr·t. DARWINOVA teorie tedy byla
uöet¯ena zlÈho osudu, kter˝ tak Ëasto pron·sleduje novÈ myölenky, tento z·jem
vöak jeötÏ v˘bec neznamenal souhlas. Vskutku byli mnozÌ, kte¯Ì souhlasit ne-
chtÏli, a skoro vöichni protivnÌci byli uraûeni nikoli myölenkou pokrevnÌ p¯Ìbuz-
nosti zvÌ¯at, n˝brû materialistick˝m48 zamÏ¯enÌm dÌla, uËenÌm o p¯irozenÈm v˝-
128
bÏru a d˘sledky, kterÈ z toho plynou pro uËenÌ o p˘vodu ËlovÏka. Rozho¯Ëeni
byli samoz¯ejmÏ teologovÈ, ale i p¯ÌrodovÏdci. AnglickÈ denÌky a t˝denÌky Times,
Saturday Review, Atheneum, Edinburgh Review, London Review a dalöÌ p¯in·-
öely vedle polemick˝ch Ël·nk˘ o Ñhome ruleìI a o indick˝ch pomÏrech takÈ kritic-
kÈ zpr·vy o DARWINOVÃ dÌle. Po¯·daly se kongresy, na nichû spisovatelÈ, st·tnÌci
a biskupovÈ uplatÚovali svou p¯evahu v debat·ch o vzniku ËlovÏka. Cestovate-
lÈ posÌlali z dalek˝ch zemÌ zpr·vy, kterÈ potvrzovaly nebo vyvracely DARWINA ñ
o problÈmu se diskutovalo tak dlouho, dokud z·jem ve¯ejnosti nep¯it·hla jin· ot·z-
ka. DARWIN s·m v Ëasopisech neagitoval a nepolemizoval, ale p¯esto se o öÌ¯enÌ
svÈho uËenÌ velmi zajÌmal, a horlivost jeho p¯·tel na nÏm vyl·kala nap¯. n·sledu-
jÌcÌ v˝zvu pro HUXLEYHO: ÑBudete-li ps·t VON BAEROVI, ¯eknÏte prob˘h, ûe
pochvala by pro naöi ot·zku mÏla velkou cenu, a napÌöe-li nÏco, poproste ho, aby
n·m jeden exempl·¯ poslal, neboù bych ho nechal p¯eloûit a pokusil bych se ho
uve¯ejnit v ÇAtheneuë nebo v SILLIMANOVÃ ÇJournaluë, abychom trochu pozlobili
AGASSIZE.ì (dopis z 8. 8. 1860; F. DARWIN 1878)
V DARWINOV›CH dopisech st·le znovu nar·ûÌme na v˝razy jako: ten Ëi onen
jde s n·mi Ñve vöemì, ÑË·steËnÏì, Ñs nÏjak˝mi v˝hradamiì ñ jak to slyöÌme p¯i
volebnÌch agitacÌch. Jako prav˝ AngliËan mÏl porozumÏnÌ pro poûadavky ve¯ej-
nosti a neztÏûoval p¯·tel˘m obhajobu svÈho uËenÌ. Stvo¯itel je v jeho dÌle dvakr·t
p¯edstaven jako Ëinn˝ a je citov·na i cÌrkevnÌ autorita, kter· shled·v· DARWINO-
VY n·zory p¯ijateln˝mi. PouûitÌ DARWINOVY teorie na ËlovÏka je zmiÚov·no zcela
politicky korektnÌm zp˘sobem: ÑI kdyû jsem ve Vzniku druh˘ nikde nezmiÚoval
vznik nÏjakÈho konkrÈtnÌho druhu, pokl·dal jsem p¯ece jen za nejlepöÌ p¯iËinit
k tomuto dÌlu pozn·mku, ûe Çchci objasnit takÈ p˘vod ËlovÏka a jeho dÏjinyë, aby
mne û·dn˝ sluön˝ ËlovÏk nemohl obvinit, ûe utajuji svÈ n·zory. Bylo by ale zby-
teËnÈ a pro ˙spÏch knihy ökodlivÈ, kdybych p¯edkl·dal svÈ p¯esvÏdËenÌ ohled-
nÏ p˘vodu ËlovÏka, aniû bych je mohl doloûit nÏjak˝mi d˘kazy.ì (17. 6. 1876,
dopis WALLACOVI; F. DARWIN 1878) NicmÈnÏ spis narazil na velk˝ odpor. ÑHigh
church partyì se cÌtila uraûena; oxfordsk˝ biskup napsal ostrou polemiku proti
DARWINOVI a takÈ R. OWEN a vÈvoda ARGYLL se pr˝ p¯idali na cÌrkevnÌ stranu
proti DARWINOVI; katolick˝ zoolog MIVART mnoho polemizoval s teoriÌ p¯irozenÈ-
ho v˝bÏru; avöak CH. LYELL, kter˝ byl v p¯·telsk˝ch vztazÌch k vysokÈmu klÈru,
p¯ipravil tam pro DARWINA p¯ÌznivÏjöÌ n·ladu.
P¯Ìvrûenec starÈ idealistickÈ ökoly anatom R. OWEN (1809ñ1892) DARWINOVU
teorii zavrhl a oznaËil uËenÌ o p¯irozenÈm v˝bÏru za starou scholastiku, coû bylo
srovn·nÌ m·lo vhodnÈ. II Avöak nebylo t¯eba zvl·öù se OWENA ob·vat; nepsal dost
jasnÏ a zenit jeho sl·vy byl uû d·vno p¯ekroËen. Mnohem nebezpeËnÏjöÌ protiv-
nÌk vyvstal ve vÈvodovi Z ARGYLLU (1823ñ1900), vynikajÌcÌm st·tnÌkovi, gener·l-
nÌm ¯editeli poöt, pozdÏji sekret·¯i pro Indii, v˝bornÈm stylistovi a ¯eËnÌkovi,
I
Pozn. vyd.: Home rule ñ irsk˝ politick˝ program t˝kajÌcÌ se ¯ÌzenÌ irsk˝ch z·leûitostÌ.
II
Edinb. Review 1860.
129
kter˝ se kromÏ st·tnÌch a cÌrkevnÌch z·leûitostÌ zab˝val i geologiÌ a ornitologiÌ.

Jakoûto p¯Ìvrûenec staröÌho racionalistickÈho smÏru dokazoval pomocÌ sv˝ch
geologick˝ch pozorov·nÌ ze Skotska spr·vnost teorie katastrof. OpÌraje se o stu-
dia stavby pt·k˘, vyt˝kal DARWINOVÃ teorii materialismus a nedostateËnou logi-
ku a postavil proti nÌ p¯esvÏdËenÌ o pl·novitÈm uspo¯·d·nÌ p¯Ìrody. DomnÌval
se, ûe z·sadÏ o rozumnÈm pl·nu musÌ b˝t moûno pod¯Ìdit i dÏjiny organism˘. P¯i
anal˝ze DARWINOVA dÌla ukazoval na p¯ÌkladÏ oplozov·nÌ orchidejÌ, ûe DARWIN
navzdory vöÌ polemice s teleologiÌ nehled· v p¯ÌrodÏ nic jinÈho neû ˙Ëely, ûe
v kaûdÈ jednotlivosti struktury vidÌ ˙ËelnÈ zamÏ¯enÌ, jÌmû strukturu vysvÏtluje.
Tento DARWINŸV zp˘sob nazÌr·nÌ ARGYLL p¯ijÌm·; i on chce vÏ¯it, ûe kaûd˝ orga-
nismus m· ve svÈm z·kladu nejprve pl·n (ten p¯ijÌm· i DARWIN ve svÈm uËenÌ
o homologick˝ch Ë·stech), kter˝ je podle rozumov˝ch z·kon˘ p¯izp˘soben urËi-
t˝m ˙Ëel˘m. V p¯ÌrodÏ a v jedn·nÌ lidÌ vl·dne t˝û z·kon; p¯Ìroda ani ËlovÏk ne-
jsou ovl·d·ni libovolnou v˘lÌ, n˝brû takovou, kter· uzn·v· rozumovÈ principy.I
KromÏ OWENA a ARGYLLA vystupovala proti DARWINOVI jeötÏ ¯ada dalöÌch spi-
sovatel˘; naopak pro DARWINA se vyslovili MILL, BUCKLE, LYELL, HOOKER a dalöÌ.
Z pr˘kopnÌk˘ DARWINOVY teorie se nejlÈpe osvÏdËil jeho p¯Ìtel profesor THO-
MAS H. HUXLEY (1825ñ1895), filosof, vynikajÌcÌ stylista, obratn˝ debatÈr a zn·m˝
biolog, muû vz·cnÈ duchovnÌ nez·vislosti a velkÈ zkuöenosti. VÏdeckou dr·hu
zapoËal anatomick˝mi a histologick˝mi pracemi, pozdÏji p¯eöel k paleontologii,
a koneËnÏ dospÏl k filosofii; ovlivnil ho NÏmec C. E. VON BAER a AngliËan CAR-
LYLE. Jak se kritick˝m duch˘m Ëasto st·v·, byl i HUXLEY p¯ev·ûnÏ negujÌcÌ pova-
ha: û·dn· v˝znamnÏjöÌ biologick· teorie nenese jeho jmÈno, pozoruhodnÈ jsou
vöak jeho polemickÈ spisy. V anatomii zavrhoval obratlovou teorii lebky a na-
hrazoval ji modernÏjöÌm embryologick˝m pojetÌm, v paleontologii potÌral p¯e-
pjatÈ myölenky o velkÈm poËtu vyhynul˝ch typ˘, ve filosofii odmÌtal COMTA
a stavÏl se kriticky proti kaûdÈ vÌ¯e v Boha. Zavrhoval uËenÌ o rovnosti vöech lidÌ
a nesdÌlel vöeobecnÈ nadöenÌ pro emancipaci ûen.
HUXLEY jistÏ p¯edËil DARWINA a SPENCERA kritick˝m smyslem; mÏl dobrÈ vlast-
nosti obou a nadto jeötÏ velkou duchovnÌ obratnost, seËtÏlost a jasn˝, p¯Ìjemn˝
styl. P¯esto po nÏm z˘stalo mnohem mÈnÏ vlastnÌch myölenek neû po onÏch
dvou, pravdÏpodobnÏ pr·vÏ kv˘li jeho p¯esp¯Ìliö polemickÈ povaze. Bojoval za
DARWINA, ale neuznal jeho hlavnÌ z·sadu ñ pozvolnÈ p¯echody. Podporoval SPEN-
CERA, avöak nevÏ¯il ani v p¯irozenou rovnost lidÌ, ani nechtÏl odvozovat mrav-
nost z boje o ûivot jako SPENCER. Byl jednÌm z nejost¯ejöÌch bojovnÌk˘ za darwi-
nismus, avöak nehodÌ se pro nÏj n·zev darwinista, protoûe nikdy nevÏ¯il ve
fylogenetickÈ öablony. Nebyl v˘bec dogmatik, a jeötÏ mÈnÏ smyslu mÏl pro kon-
krÈtnÌ formulov·nÌ, pro plastickÈ p¯edvedenÌ nÏjakÈ myölenky, svÈ myölenky.
Byl prav˝m opakem objevitele nov˝ch poznatk˘, prav˝m dÌtÏtem svÈ doby, kter·
I
Viz ARGYLL 1867, 1869. »etl jsem jen jeden jeho Ël·nek v Edinb. Review (236, 1862, 391), kde se
vykl·dajÌ z·sady ÑpanstvÌ z·kon˘ì.
130
milovala spÌö pravdu neû origin·lnÌ myölenku. N·zev agnostik, kter˝ razil pro svÈ
negativnÌ stanovisko ve vÏcech n·boûenstvÌ, se velmi dob¯e hodÌ pro celou jeho
vÏdeckou Ëinnost.
HUXLEY dal veökerou svou zkuöenost a v˝mluvnost do sluûeb DARWINOVI.
Psal p¯ÌznivÈ refer·ty o jeho dÌle, bojoval za nÏho v Ëasopisech a na shrom·ûdÏ-
nÌch, p¯edn·öel jeho uËenÌ velkÈmu publiku a öikovnÏ odr·ûel ˙toky teolog˘.
Kdyû nap¯. vyöla odmÌtav· kritika DARWINOVY teorie od oxfordskÈho biskupa
WILBERFORCE a HUXLEY zjistil, ûe jejÌ vÏcn˝ obsah poch·zÌ od OWENA, uve¯ejnil
polemiku, v nÌû vydal ve¯ejnÈmu posmÏchu velkÈ biskupovy chyby, a tak zas·hl
toho, kdo st·l za nÌm. Na oxfordskÈm shrom·ûdÏnÌ p¯ÌrodovÏdc˘ opÏt prok·zal
svou p¯evahu v debatÏ tÌm, ûe p¯inutil svÈho protivnÌka, biskupa, pohotovou
odpovÏdÌ k mlËenÌ. Bylo to sice jen vÌtÏzstvÌ trefnÈho slova, avöak debatu sledo-
valo 700 lidÌ, kte¯Ì vidÏli HUXLEYHO p¯evahu, a to znamenalo pro ˙spÏch teorie
mnohem vÌc neû sebevÏtöÌ vnit¯nÌ pravda. TakÈ s OWENEM se HUXLEY st¯etl tÌmto
zp˘sobem: OWEN se nevyj·d¯il o rozdÌlu mezi lidsk˝m a opiËÌm mozkem v do-
stateËnÈ ˙plnosti, HUXLEY na jeho v˝rok za˙toËil a dok·zal jeho nespr·vnost. Mar-
nÏ se pak OWEN br·nil tÌm, ûe HUXLEY podsunul jeho slov˘m jin˝ smysl, ve¯ejn˝
˙spÏch p¯ipadl HUXLEYMU. Ve¯ejn˝ z·jem o spor byl tak velk˝, ûe o nÏm dokon-
ce nÏkdo sloûil pÌsniËku.I
Jinak se vöak DARWINOVA teorie nesetkala v Anglii se zvl·ötnÌmi tÏûkostmi;
tamnÌ myölenÌ bylo uû dlouho zvyklÈ na induktivnÌ a n·rodohospod·¯skou DAR-
WINOVU metodu a zb˝valo pouze, aby osoby, kterÈ se o podobnÈ problÈmy zajÌ-
maly, zaujaly k teorii urËitÈ stanovisko. Potom se tato z·leûitost povaûovala za
poctivÏ vybojovanou.
11.3. P¯ijetÌ Darwina ve Francii

Ve Francii byl DARWIN p¯ijat velmi chladnÏ; pa¯Ìûsk· vÏda buÔ jeötÏ ûila z tradice
CUVIEROVY, nebo se p¯ikl·nÏla ke COMTOVÃ pozitivnÌ filosofii, kter· kladla d˘raz
na exaktnost metody, na jasnost z·vÏr˘ a zvl·ötÏ na experimenty. V biologii ud·-
vali tÛn CLAUDE BERNARD a PASTEUR, a oba se vyslovili proti DARWINOVI. Z CUVIE-
ROV›CH p¯Ìvrûenc˘ zavrhli novou teorii FLOURENS, QUATREFAGES, MILNE-EDWARDS,
I
PÌsniËka je uvedena v Huxleys Life (L. HUXLEY 1900-02, I, 191). Aby Ëten·¯ mohl s·m posoudit
sporn˝ bod mezi OWENEM a HUXLEYM, uveÔme jejich vlastnÌ slova. ñ OWEN napsal: ÑProtaûenÌ
lidsk˝ch hemisfÈr smÏrem dozadu je tak v˝znaËnÈ, ûe anatomovÈ p¯isuzujÌ tÈto Ë·sti status t¯e-
tÌho laloku. Je jedineËn˝ pro rod Homo a stejnÏ jedineËn˝ je i ÇzadnÌ roh postrannÌ komoryë, kter˝
charakterizuje zadnÌ lalok kaûdÈ hemisfÈry.ì (Journ. Linn. Soc., 2, 19) TÏmto slov˘m je t¯eba
rozumÏt tak, ûe velk˝ rozvoj zmÌnÏn˝ch Ë·stÌ je charakteristick˝ pro ËlovÏka. HUXLEY vöak ve
svÈ polemice dovozoval, ûe OWEN nepr·vem uËÌ, ûe zmÌnÏnÈ Ë·sti jsou charakteristickÈ pro Ëlo-
vÏka, tzn. ûe se jinak nevyskytujÌ. ÑT¯etÌ lalok nenÌ ani zvl·ötnostÌ, ani charakteristikou ËlovÏkaì,
atd. (Nat. Hist. Rev. 1861, 67) Srv. OWENOVU obhajobu v Edinb. Rev. (V., 240, 1863, s. 558n).
131
BROGNIART, BEAUMONT, BARRANDE, DëARCHIAC. Ani pozdÏji nenalezlo DARWINOVO

uËenÌ ve Francii pevnou pozici. DARWINOVY spisy se sice p¯ekl·daly do francouz-
ötiny, zoolog MARTINS a filosof SOURY se bili za v˝vojovÈ uËenÌ (SOURY zvl·ötÏ za
jeho nÏmeckÈ pojetÌ), takÈ exaktnÌ badatelÈ, jako nap¯. GIARD, PERRIER, MAREY,
BERT, populariz·to¯i DUMONT, FERRIÈRE, ROSSI, DUVAL a jinÌ se p¯ihl·sili k darwi-
nismu, jejich v˝klady vöak nep¯ekraËovaly hranice klidnÈho vÏdeckÈho p¯itak·nÌ.
MluvÌme-li o Francii, nem˘ûeme p¯ejÌt mlËenÌm ofici·lnÌ stanovisko pa¯ÌûskÈ
Akademie k DARWINOVI. P¯i prvnÌm pokusu zvolit ho za zahraniËnÌho Ëlena do-
stal jen pÏt hlas˘, p¯i pozdÏjöÌm pokusu byl zvolen jako botanik: ze Ëty¯iceti zoo-
log˘ pro nÏj tehdy hlasovalo jen öestadvacet (KRAUSE 1885, 226).
11.4. P¯ijetÌ Darwina v NÏmecku

Darwinismus se zrodil v Anglii, avöak vlast naöel v NÏmecku. AËkoli v Anglii ûili
a uËili DARWIN, HUXLEY, WALLACE, GALTON, SPENCER, vÏtöina mlad˝ch chodÌ za
pouËenÌm o darwinismu do NÏmecka, k HAECKELOVI, WEISMANNOVI a dalöÌm. To
proto, ûe v Anglii darwinismus nikdy nebyl pod·v·n jako vÏdeck˝ systÈm: tepr-
ve NÏmci p¯etvo¯ili DARWINOVU individu·lnÌ filosofii v Ñnaukuì, neboù jÌ prop˘j-
Ëili dogmatickou, logicky uspo¯·danou formu.
Kdo mluvÌ o nÏmeckÈ vÏdÏ, mÌnÌ univerzity: BLUMENBACH, KANT, LIEBIG, VIR-
CHOW, HAECKEL a nespoËetnÌ jinÌ byli a jsou vysokoökolsk˝mi profesory. Nelze
jinak: objevÌ-li se u nÏjakÈho mladÌka vnit¯nÌ touha po pozn·nÌ nebo vytrvalost
ve vÏdeckÈ pr·ci, cel˝ svÏt v nÏm vidÌ budoucÌho profesora, a kdyby se tomuto
povol·nÌ nevÏnoval, povaûovali by jeho vÏdu za mÈnÏcenn˝ diletantismus. A proË
by si ostatnÏ toto povol·nÌ nezvolil, kdyû profesura je ˙ctyhodn˝m a pro pÏsto-
v·nÌ vÏdy urËen˝m ˙¯adem?
Za tÏchto okolnostÌ se skoro kaûd˝ ËlovÏk, kter˝ se odd·v· vÏdÏ, st·v· Ële-
nem nÏjakÈ univerzity, coû m· vöechny dobrÈ n·sledky, kterÈ s sebou nese orga-
nizace, m· to vöak i str·nky stinnÈ. VyzdvihnÏme dvÏ z tÏchto stinn˝ch str·nek:
autonomnÌ vÏda, nez·visl· na st·tu, na univerzit·ch, na smÏrech, platÌcÌch pr·vÏ
na univerzit·ch za vl·dnoucÌ, je skoro nemoûnostÌ. Vöechny lepöÌ talenty jÌ totiû
unikly do ˙¯adu a zbyly jÌ jen ty slaböÌ. Proto nikoli bez d˘vodu b˝v· autonom-
nÌ vÏda podceÚov·na a slovo Ñpopul·rnÌ literaturaì, kter˝m se jejÌ produkty
oznaËujÌ, platÌ pro spisy, kterÈ si nedÏlajÌ û·dnÈ vÏdeckÈ n·roky. JistÏ jsou knihy
a pojedn·nÌ, kterÈ slouûÌ jen nebo skoro jen didaktick˝m ˙Ëel˘m, nicmÈnÏ dÌla
takovÈho B‹CHNERA, HELLWALDA, HAECKELA atd. oËividnÏ znamenajÌ mnohem
vÌc, neboù jsou v˝razem osobnÌho p¯esvÏdËenÌ autorova.
Takov· dÌla se z vÏdy ve vlastnÌm smyslu vyluËujÌ jeötÏ z dalöÌho d˘vodu,
kter˝ rovnÏû souvisÌ se strukturou vÏdy. Snadno nahlÈdneme, ûe ˙¯ednÌ pÏsto-
v·nÌ vÏdy bude kl·st nejvÏtöÌ d˘raz na korektnost v rozv·dÏnÌ podrobnostÌ, na
p¯ÌsnÈ rozliöov·nÌ spr·vnÈho a nespr·vnÈho: kritiËnost je jejÌm ide·lem. Je jen
132
p¯irozenÈ, ûe se tato vÏda bude dÌvat svrchu na tu, kter· zd˘razÚuje nikoli to, co
je spr·vnÈ, n˝brû to, co je pravdivÈ. Tento p¯irozen˝ vztah se vöak brzy stane ne-
p¯irozen˝m, kdyû ofici·lnÌ stanovisko ˙¯ednÌ vÏdy p¯ipisuje sv˝m kritick˝m
(tedy v podstatÏ negativnÌm) snah·m hodnotu vÏdy o sobÏ, a vlastnÌmu vÏdec-
kÈmu ûivotu naopak jen v˝znam odpadk˘ svÈ dÌlny.
Z ve¯ejnÈho charakteru tÈto vÏdy, kter· se stala modernÌ vÏdou v˘bec, d·le
plyne, ûe vÏda je nez·visl· na jednotlivci. UniverzitnÌ ˙¯ady, jako nap¯. profesu-
ra srovn·vacÌ anatomie, filosofie, dÏjin medicÌny, trvajÌ, i kdyû je opustÌ osoba,
kter· je zast·vala. Tento ve¯ejn˝, objektivnÌ charakter nÏmeckÈ vÏdy je nutnÈ mÌt
na pamÏti, chceme-li pochopit zvl·ötnÌ skuteËnost, ûe tam je vÏda rozökatulko-
v·na do pevn˝ch, objektivnÏ vymezen˝ch obor˘ (anatomie, histologie, zoologie
atd.), ûe tam p¯ÌrodovÏdci bojujÌ proti filosof˘m a mohou tvrdit, ûe p¯ÌrodovÏda
znamen· vÌc neû filosofie. ée tam ost¯e rozliöujÌ vÏdu fakt˘ od vÏdy teoriÌ, b·d·-
nÌ od uËenÌ ñ protiklady, jejichû d˘vody nespoËÌvajÌ ani tak v p¯ÌrodÏ nebo v lid-
skÈm duchu, jako spÌö ve st·vajÌcÌm soci·lnÌm z¯ÌzenÌ. V Anglii shled·val st·tnÌk
ARGYLL zcela p¯irozen˝m, ûe kromÏ spis˘ o spr·vÏ Indie a o sporu anglick˝ch
cÌrkvÌ uve¯ejnil takÈ texty proti LYELLOVÃ teorii, polemizoval se SPENCEROVOU fi-
losofiÌ a vyvracel vlastnÌmi zkuöenostmi DARWINOVO pojetÌ kr·sy pt·k˘. DARWIN
a LYELL takÈ shled·vali jeho chov·nÌ zcela p¯irozen˝m a odpovÌdali mu jako ba-
dateli sobÏ rovnÈmu. NÏco takovÈho je v NÏmecku skoro nemyslitelnÈ; tam by
kroutili hlavou, kdyby nÏjak˝ ministr polemizoval s K÷LLIKEREM nebo s GEGEN-
BAUREM a povaûovali by za pov·ûlivÈ, kdyby jeden ËlovÏk psal z·roveÚ o geolo-
gii, ornitologii a filosofii. Tyto vztahy, objektivnost nÏmeckÈ vÏdy, musÌme mÌt na
pamÏti, kdyû sledujeme osudy darwinismu v NÏmecku.
Hned na poË·tku roku 1860 vyölo nÏkolik refer·t˘ o DARWINOVÃ teoriiI a jeötÏ
v tÈmûe roce p¯eloûil jeho dÌlo do nÏmËiny n·m zn·m˝ profesor H. G. BRONN.
Ten zaujal k teorii anglickÈho badatele velmi charakteristickÈ stanovisko. NevÏ-
¯il v ni, p¯esto knihu p¯eloûil, protoûe povaûoval za svou povinnost sezn·mit
n·rod s tak zajÌmav˝m spisem. DARWIN z d˘vod˘, kterÈ uû zn·me, ve svÈm spise
¯ekl, ûe jeho teorii je t¯eba uûÌt i na ËlovÏka ñ BRONN tuto charakteristickou vÏtu
vynechal (bez ud·nÌ d˘vodu). Aby si vöak Ëten·¯ nakonec nepomyslel, ûe BRONN
chtÏl p¯ekladem vyznat svou vÌru v toto uËenÌ (uËitel p¯ece musÌ v˘Ëi teorii
zachov·vat absolutnÏ objektivnÌ stanovisko), p¯ipojil ke svÈmu p¯ekladu doslov,
v nÏmû rozvinul kritickÈ ˙vahy o teorii. Jejich z·vÏr je nanejv˝ö charakteristick˝.
DARWINOVU teorii nemohu p¯ijmout, pÌöe, neboù proti nÌ lze uvÈst r˘znÈ d˘vody:
ÑM˘ûe se namÌtnout, ûe i obvykl· teorie stvo¯enÌ p¯ipouötÌ n·mitky, a to jeötÏ
v·ûnÏjöÌ. Jsou ovöem zcela jinÈho druhu. Teorie stvo¯enÌ, sama o sobÏ nep¯iroze-
n·, nepot¯ebuje odpovÌdat p¯irozen˝mi v˝klady. Zn· jen z·zraky! Proto se n·m
zd· aspoÚ d˘slednÏjöÌ setrvat na starÈm, p¯ÌrodovÏdecky neudrûitelnÈm stano-
I
In: Ausland 1860. O prvnÌm p¯ijetÌ darwinismu v NÏmecku pod·v· nÏkolik zpr·v G. SEIDLITZ,
Kosmos I, 1878, 546-558.
133
visku.ìII Neboù se najdou badatelÈ, dod·v· BRONN, kte¯Ì se p¯idajÌ na stranu

DARWINOVU, a ze sporu mÌnÏnÌ uû vzejde pravda (pravda, kterÈ pak budeme uËit,
jak by byl mÏl dodat). Zd·lo se vöak, ûe p¯ijetÌ DARWINA bude opraveno. Tento
p¯eklad byl zdvo¯ile odsunut stranou a vyöel nov˝, ˙pln˝ p¯eklad od J. V. CARU-
SE, k nÏmuû uû nebyly p¯ipojeny û·dnÈ ˙vahy. NicmÈnÏ BRONNOVO zvl·ötnÌ sta-
novisko nebylo nijak ojedinÏlÈ, uplatnilo se znovu a nalezlo daleko vÏtöÌ ohlas.
Boj exaktnÌ vÏdy proti filosofii ve Ëty¯ic·t˝ch letech byl bojem demokratic-
k˝ch princip˘ proti aristokratick˝m. Filosofie, kr·lovna vÏd, byla vskutku aristo-
kratick·: KANT chtÏl silou svÈho rozumu stanovovat z·kony pro vÏdu a pro etiku,
HEGEL neznal jinÈho p·na nad intelektu·lnÌm svÏtem neû rozum filosof˘. Vy-
zdvihov·nÌ intelektu·lnÌ a podceÚov·nÌ praktickÈ str·nky ûivota a rozliöov·nÌ ge-
ni·lnÌch a prost˝ch lidÌ bylo aristokratickÈ. Filosofie sdÌlela s tÌmto n·zorem na
ûivot i öpatnÈ vlastnosti: r·da se spojovala s cÌrkvÌ a svÏtskou mocÌ.
ExaktnÌ vÏda vöak p¯in·öela jinÈ z·sady: posmÌvala se praktickÈ neuûiteËnos-
ti filosofie a o sobÏ tvrdila, ûe je pot¯ebn· pro ûivot. Nen·vidÏla svÏtskou i cÌrkev-
nÌ moc a zav·dÏla i jinÈ demokratickÈ principy: zruöila rozliöov·nÌ geni·lnÌch
a obyËejn˝ch lidÌ, vöichni badatelÈ byli v jejÌch oËÌch rovnopr·vn˝mi obËany,
kaûd˝ z nich mohl odevzdat sv˘j hlas p¯i rozhodov·nÌ o kterÈkoli ot·zce a roz-
hodovalo se vöeobecn˝m hlasov·nÌm (tzn. potvrzov·nÌm nebo vyvracenÌm
hypotÈz). Politick· demokracie jeötÏ st·le hledÌ s podez¯enÌm na jednotlivcovo
˙silÌ vyniknout nad ostatnÌ a utlaËit je, masa se spojuje proti jednotlivci: jakmile
se u nÏho projevÌ sklon rozvinout svou sÌlu, jeho okolÌ ho spout·. Metoda exakt-
nÌ vÏdy se zakl·d· na podobnÈ ˙vaze: lÌËÌ ËlovÏka tak, jako by mÏl nep¯ekonatel-
n˝ sklon filosofovat a vyslovovat tvrzenÌ, kter·, nejsou-li p¯Ìmo lûiv·, jsou jistÏ
aspoÚ myln·, a cel˝ mechanismus vÏdeckÈho provozu je za¯Ìzen tak, aby potÌral
tento öpatn˝ sklon. Jakmile je nÏkde zpozorov·n, musÌ b˝t kritizov·n a potlaËen
pozorov·nÌm a experimentov·nÌm, aby tak z boje proti lûi vzeöla pravda. Le
nombre fait la sagesse (moudro povst·v· z poËtu) ñ jako v politice, tak i ve vÏdÏ.
DemokratickÈ n·zory zav·dÏli do nÏmeckÈ vÏdy kromÏ jin˝ch VOGT, MOLE-
SCHOTT, VIRCHOW a B‹CHNER. é·dali od vÏdy, aby se op¯ela o lid a sledovala
praktickÈ cÌle. Na rozdÌl od filosof˘ psali snadno srozumiteln˝m stylem a pro
lid, a proto mluvili p¯ezÌravÏ o filosofii, duöi, vl·dÏ a jin˝ch Ñnepraktick˝chì vÏ-
cech. MOLESCHOTTŸV poûadavek, aby se h¯bitovy vyuûÌvaly jako dob¯e pohnoje-
n· pole, ilustruje tendence tÏchto demokrat˘.II Na MOLESCHOTTOVI se chv·lÌ jeho
I
Entstehung der Arten, p¯eklad BRONNŸV, 1863, 518.
II
Ono mÌsto (jemuû univerzitnÌ ˙¯ady vyt˝kaly frivolnost a nemravnost) v MOLESCHOTTOVÃ
KolobÏhu ûivota (1887) znÌ takto: ÑKdybychom svÈ mrtvÈ mohli p·lit, obohacovali bychom
vzduch kyselinou uhliËitou a amoniakem a popel, kter˝ obsahuje n·stroje pro novÈ obilÌ, zvÌ¯a-
ta a lidi, by promÏnil naöe pastviny v ˙rodn· pole. I kdyû to sami nezaûijeme, musÌ se jednou
st·t, ûe lidsk· pot¯eba jakoûto z·klad pr·va a nejsvatÏjöÌ pramen mravnosti bude na naöe h¯bi-
tovy pohlÌûet stejnÏ, jako my hledÌme na ustraöenÈho rolnÌka, kter˝ svÈ penÌze ukr˝v·, mÌsto
aby uûÌval ˙rok˘ ze svÈho kapit·lu. Jen nevÏdomost je barbarstvÌm.ì
134
v˝mluvn˝ a up¯Ìmn˝ styl. K. VOGT zavedl do nÏmeckÈ popul·rnÌ vÏdy tÛn, je-
muû Francouzi ¯ÌkajÌ Ñcauserieì a NÏmci ÑPlaudereiì (neb·l se drsn˝ch v˝raz˘).
VIRCHOW pron·öel svÈ ¯eËi a psal pojedn·nÌ famili·rnÌm tÛnem (coû se rovnÏû
oznaËovalo za ÑPlaudereiì). Vöichni byli v opozici v˘Ëi vrchnosti. B‹CHNER byl
pron·sledov·n pro ˙dajnou nemor·lnost svÈ knihy SÌla a hmota, VOGT musel
p¯ed politickou reakcÌ uprchnout do äv˝carska, MOLESCHOTT dostal od akade-
mickÈho sen·tu heidelberskÈ univerzity d˘tku za v˝öe uveden˝ poûadavek, z¯ekl
se docentury a p¯estÏhoval se do It·lie, VIRCHOW byl zbaven profesury v BerlÌnÏ
(trest byl vöak odvol·n).
Takto to v nÏmeckÈ vÏdÏ v¯elo, kdyû vystoupil DARWIN. StaröÌ odbornÌci, p¯Ì-
vrûenci filosofie, s rozho¯ËenÌm zavrhovali novÈ uËenÌ, v nÏmû vidÏli ˙tok na svÈ
aristokratickÈ principy. NÏkte¯Ì byli dokonce hrubÌ; tak BURMEISTER (1867, 617),
uraûen˝ opiËÌ teoriÌ, nebo zoolog GIEBEL (1869), kter˝ se nechal slyöet, ûe toto
uËenÌ Ñje chaosem nedok·zanostÌ a nedok·zan˝ch pitom˝ch drzostÌì.
C. G. EHRENBERG, zavrhnuv jednotlivÈ DARWINOVY myölenky, prohl·sil celou
teorii za Ñsympatickou nemocì, nanejv˝ö za Ñz·bavn˝ rom·nì (podle HANSTEIN
1877, 123). SCHIMPER, n·m uû zn·m˝ botanik, ji odsoudil jako Ñnejkr·tkozraËejöÌ,
nejhloupÏjöÌ a nejbrut·lnÏjöÌ teorii, jak· je jen moûn·, a mnohem uboûejöÌ, neû je
teorie o vykrystalizovan˝ch atomech [tzn. materialismus], jÌû se pokusil uËinit
zajÌmav˝m jeden modernÌ öaöek a najat˝ öejdÌ¯ìI (podle SACHS 1875, 182).
Etnolog A. BASTIAN napsal, ûe p¯edstavuje v˝raz ÑduchovnÌ lenosti, kter· svÈ-
volnÏ zavÌr· oËi p¯ed ohromn˝m mnoûstvÌm ot·zek, na nÏû by bylo t¯eba odpo-
vÏdÏtì (podle Z÷CKLER 1877, 659).II Geolog O. FRAAS mÌnil, ûe hypotÈza o vzniku
ËlovÏka z orangutana Ñpat¯Ì nanejv˝ö do ¯Ìöe baziliök˘ a jednoroûc˘ì (Z÷CKLER
1877, 659). MÌrnÏjöÌmi slovy, ale obsahovÏ stejnÏ rozhodnÏ zamÌtli teorii dalöÌ ba-
datelÈ: fyziolog WAGNER, geolog GOEPPERT, embryologovÈ BAER a K÷LLIKER, zoo-
log LEYDIG, botanik BRAUN a dalöÌ.
P¯Ìvrûenci demokratickÈ vÏdy naopak anglickou, na MILLOV›CH principech
zaloûenou teorii p¯ivÌtali. SCHLEIDEN (1863), kter˝ jeötÏ pat¯Ì ke staröÌ ökole, byl jed-
nÌm z prvnÌch, kdo se vyslovili pro DARWINA, aËkoli pro sv˘j souhlas neuvedl
û·dnÈ novÈ d˘vody. TakÈ C. VOGT (1864, II, 252) se dal p¯esvÏdËit. D¯Ìve zavrhoval
uËenÌ o promÏn·ch forem a potÌral LAMARCKA, vystupoval s BAEREM proti embry-
ologick˝m fantaziÌm MECKELOV›M a SERRESOV›M, v nichû vidÏl jen ozvuky nen·vi-
dÏnÈ naturfilosofie, kladl d˘raz na to, ûe formy vznikly hotovÈ bez jakÈhokoli boû-
skÈho z·sahu. NynÌ se vöak p¯id·v· k DARWINOVI, aËkoli nenÌ s to se ˙plnÏ
osvobodit od CUVIEROV›CH n·zor˘ o p¯evratech zemskÈ k˘ry. S nÌm L. B‹CHNER
(1868) zost¯uje svÈ uËenÌ o sÌle a hmotÏ tvrzenÌm, ûe ËlovÏk je jen lepöÌ opice, a jejich
mÌnÏnÌ sdÌlÌ i D. F. STRAUSZ. TakÈ R. VIRCHOW (1863, 35) p¯ijal uËenÌ o p¯irozenÈm
I
TÌm öejdÌ¯em je myölen asi B‹CHNER.
II
HAECKEL nÏkde BASTIANA naz˝v· Ñopravdov˝m tajn˝m radou pro vrcholnÈ zmatenÌ (Ober-
konfusionsrat)ì. Zkouöel jsem ËÌst BASTIANŸV spis (1868) a pochopil jsem HAECKELŸV vtip.
135
v˝bÏru p¯ÌvÏtivÏ a oËek·v·, ûe ÑprospÏje i dennÌmu praktickÈmu ûivotu. Pro filoso-

fick˝, ano, pro n·ö mravnÌ n·zor m· v˝znam, kter˝ nelze ani dost vysoko ocenit,
neboù n·m tak¯ka organoplasticky zn·zorÚuje, jak je moûn˝ pokrok v Ëaseì.
Ani umÌrnÏnÏjöÌ p¯Ìvrûenci novÈ demokratickÈ vÏdy neodep¯eli DARWINOVI
uzn·nÌ. E. DU BOIS REYMOND (1870, 1887) uvÌtal teorii s nadöenÌm, nazval DARWINA
hrd˝m jmÈnem Kopernik organickÈho svÏta a upozorÚoval na to, ûe vrozenÈ ideje,
o nÏû se p¯eli LEIBNIZ a LOCKE, lze vysvÏtlit darwinisticky pomocÌ dÏdiËnosti. HELM-
HOLTZ (1869) se dal p¯esvÏdËit, ûe se DARWINOVI poda¯ilo vysvÏtlit ˙Ëelnost organis-
m˘. LANGE ve sv˝ch DÏjin·ch materialismu zcela vÏ¯Ì v DARWINA a h·jÌ ho proti kri-
tice filosof˘. Dokonce FECHNER (1873), kter˝ se ovöem zcela nezbavil starÈ vÌry ve
filosofii, se pokusil v novÈm uËenÌ najÌt smÌr mezi teoriÌ o kmit·nÌ atom˘ a naukou
o svÏtovÈm ¯·du a vyslovil hypotÈzu o tendenci ke stabilitÏ, podle nÌû se cel˝ ves-
mÌr vyvÌjÌ od p˘vodnÌ bezz·konnosti ke klidnÏjöÌm a uspo¯·danÏjöÌm stav˘m.
Naöi vÏdeËtÌ demokratÈ, VOGT, VIRCHOW, DU BOIS, HELMHOLTZ, byli jistÏ p¯e-
svÏdËeni, ûe vlÌdn˝m p¯ijetÌm novÈ teorie udÏlali vöe, co bylo t¯eba. P¯edpokl·-
dali, ûe nynÌ se teorie bude p¯edn·öet na univerzit·ch, budou se o nÌ sepisovat
uËen· a popul·rnÌ pojedn·nÌ, bude dokazov·na a vyvracena, jak˝ je uû obvykl˝
osud ökolsk˝ch teoriÌ. ZatÌm vöak teorie v HAECKELOV›CH rukou nabrala pov·û-
liv˝ smÏr. O HAECKELOVÃ uËenÌ podrobnÏ pojedn·me pozdÏji, zde se o jeho Ëin-
nosti zmÌnÌme jen potud, pokud je nutno k porozumÏnÌ souvislosti. HAECKEL byl
d¯Ìve VIRCHOWOV›M û·kem (a asistentem) a pozdÏji Ëasto vzpomÌnal,I s jak˝m
nadöenÌm poslouchal jeho materialistickÈ (monistickÈ, jak ¯Ìk· HAECKEL) p¯ed-
n·öky; takÈ B‹CHNERA ony p¯edn·öky podnÌtily ke knize SÌla a hmota. Kdyû teÔ
HAECKEL spojil VIRCHOWOVO uËenÌ s DARWINOVOU teoriÌ, vzal je s plnou v·ûnostÌ:
tvrdil, ûe je pravda, ûe existujÌ atomy a jejich pohyb, jako je pravda, ûe ËlovÏk
vznikl z opice. A protoûe je to pravda, musÌ v to kaûd˝ ËlovÏk se zdrav˝m rozu-
mem vÏ¯it a za¯Ìdit podle tÈto pravdy cel˝ ûivot lidstva. Toto pozn·nÌ zaËal uËit
ve¯ejnÏ: ÑNejvyööÌ triumf lidskÈho ducha, pravÈ pozn·nÌ vöeobecn˝ch p¯Ìrod-
nÌch z·kon˘, nesmÌ z˘stat soukrom˝m vlastnictvÌm privilegovanÈ kasty uËenc˘,
n˝brû musÌ se st·t obecn˝m majetkem celÈho lidstva.ì (HAECKEL 1874, 4)
HAECKELOVA v˝zva nez˘stala bez ohlasu. NadöenÌ pro teorii probudilo ¯adu
filosof˘, kte¯Ì, p¯esvÏdËeni o pravdÏ a d˘leûitosti novÈho uËenÌ, öÌ¯ili je p¯edn·-
ökami, Ëasopisy a knihami. G. JAEGER, G. SEIDLITZ, A. DODEL, L. DUMONT, L. B‹CH-
NER, O. SCHMIDT, E. KRAUSE, F. V. HELLWALD, T. W. PREYER, F. ROLLE a jinÌ se stali
posly darwinismu. Z Ëasopis˘ se ÑDas Auslandì (kter˝ uve¯ejÚoval geografickÈ
Ël·nky) stal od roku 1871, kdy jeho redakci p¯evzal F. V. HELLWALD, bojov˝m
org·nem darwinist˘. E. KRAUSE zaloûil roku 1877 Ëasopis ÑKosmosì, vÏnovan˝
v˝hradnÏ boji za DARWINA. ZvÏstovatelÈ novÈ teorie byli velmi ËilÌ, a jak vidÌme
z uveden˝ch jmen, pat¯ili k nim zË·sti muûi stojÌcÌ mimo univerzity (zvl·ötÏ
I
Bericht ¸ber die Feier des 60. Geburtstages von E. HAECKEL, Jena 1894, 15.
136
CARNERI, DUMONT, HELLWALD, B‹CHNER, KRAUSE, DU PREL, F. M‹LLER, R. M‹LLER,

ROLLE a dalöÌ), zË·sti radik·lnÌ univerzitnÌ profeso¯i: E. HAECKEL (Jena), O. SCHMIDT
(ätrasburk), W. PREYER (Jena) atd.I
VÏdeck· Ëinnost tÏchto muû˘ sice byla nestejnÈ hodnoty, v û·dnÈm ohledu ji
vöak nelze srovn·vat s dneönÌmi popul·rnÌmi p¯edn·ökami a spisy, kterÈ p¯ed-
stavujÌ jedinÏ ˙padek. Z onÏch spis˘ lze vyËÌst v·ûnost a vnit¯nÌ pravdivost stej-
nÏ jako vÏdomÌ, ûe jde o nÏco velkolepÈho, zvl·öù kdyû uv·ûÌme, ûe to nebyli
myslitelÈ prvnÌho ¯·du. NÏkte¯Ì (G. SEIDLITZ, O. SCHMIDT, B. CARNERI) se poctivÏ
snaûili ze svÈho stanoviska pochopit a p¯ekonat star· uËenÌ, jinÌ, jako PREYER, DU
PREL, JAEGER, dospÏli na svÈ cestÏ ke skuteËnÏ nov˝m pojm˘m. A opÏt jinÌ, jako
brat¯i M‹LLEROVI, pilnÏ sbÌrali novÈ, pro teorii pouûitelnÈ doklady.II
TakÈ protidarwinovsk· literatura se rychle mnoûila. Let·ky, b·snÏ, vtipy, rom·-
ny, karikatury, k·z·nÌ, Ñotev¯enÈ dopisyì, vÏdeckÈ, nevÏdeckÈ a popul·rnÌ knihy
zaplavily bojiötÏ.III V˝voj darwinismu se tÌm ovöem nedal zastavit. VÏdeck· n·lada
doby, vzr˘stajÌcÌ materialismus a radikalismus novÈ teorie p¯ehluöily vöechny
n·mitky a mladÈ hlavy nevidÏly nic neû svÏûÌ pravdu novÈho uËenÌ a reakcion·¯-
skÈho ducha tÏch, kdo je potÌrali. S pohrd·nÌm naslouchaly hlasu sv˝ch konzerva-
tivnÌch uËitel˘, v jejichû p¯edn·ök·ch vidÏly po¯·d jen totÈû. Vöichni k·zali
o duchu v p¯ÌrodÏ, o idejÌch, kterÈ p¯edstavuje ûivoËiönÈ tÏlo, o z·had·ch stvo¯enÌ
ñ a p¯Ìliö ËastÈ opakov·nÌ takov˝ch slov upevnilo v mlad˝ch posluchaËÌch a Ëten·-
¯Ìch p¯esvÏdËenÌ, ûe tato filosofie neobsahuje nic neû pr·zdnou slovnÌ veteö, ûe z nÌ
uû nepovstane nic novÈho. P¯ipoËtÏme k tomu jeötÏ r˘znÈ slabosti star˝ch p·n˘,
kterÈ mladÌ tak snadno post¯ehli: öos·ctvÌ, sebeklam, p¯ehnanÈ p¯edstavy o vlast-
nÌm v˝znamu pro vÏduÖ Zcela tak, jako je tomu dnes, jako to bylo a bude vûdyc-
ky. Ve sporu o pravdu nov˝ch myölenek je st·¯Ì proti ml·dÌ v nev˝hodÏ: st·¯Ì, to je
skuteËnost, ml·dÌ moûnost. Ml·dÌ vÌtÏzÌ sv˝mi nadÏjemi, st·¯Ì vÏtöinu oËek·v·nÌ
I
Literatura: Nejd˘leûitÏjöÌ popul·rnÌ spisy o darwinismu ze staröÌ doby viz B‹CHNER 1868;
HARTMANN 1876; DUB 1878; STERNE 1876; HAECKEL 1868; JAEGER 1862; ROLLE 1863; SCHLEIDEN
1863; SCHMIDT 1873; FERRIÈRE 1872; CANESTRINI 1880; DUVAL 1886; SOURY 1882.
II
Z tÈto staröÌ popul·rnÌ literatury jsem Ëetl: SEIDLITZ 1875 (poËetnÈ liter·rnÌ ˙daje); ROLLE 1863
(dobrÈ popul·rnÌ dÌlo); B‹CHNER 1868 (zd· se nejslaböÌ a obsahuje jen parafr·ze obecn˝ch prin-
cip˘ darwinismu); DODEL (bez vroËenÌ; nenÌ v˝znamn˝).
III
Podrobn· sbÌrka tÈto literatury se nach·zÌ u Z÷CKLERA a KRAUSE v cit. d. Z parodiÌ je nejzda¯i-
lejöÌ REYMONG 1877, kde se strefuje do HAECKELOVY antropogenie. Jsou tam otiötÏny i karikatury
(kterÈ vych·zely i jinak, nap¯. v ÑFliegenden Bl‰tternì). Jako p¯Ìklad parodie uveÔme PÌseÚ
o gastrei (139; p¯el. F, CvrËkov·):
Jsem st¯evo bu¯tu v˝voje / Vrchol metazoismu;
Skrze mÏ hlad, ûÌzeÚ jde do boje, / Z·klad to egoismu.
Pytel, st¯evo, dÌra velik· / To vöechno je co m·m,
Od ˙st k ûaludku a zpÏt co polyk· / VöeciËko jest co zn·m.
K Ëemu mozek, k Ëemu srdce? / St¯evo jest ûivota z·klad!
Jen bl·zni mohou vÏ¯it p¯ece / V moc idealistick˝ch n·lad.
IV
OtcovÈ a p¯ÌsedÌcÌ [p˘v. oznaËenÌ sen·tu], vöe, o Ëem se domnÌv·me, ûe je velmi starÈ, bylo
kdysi novÈ.
137
zchlazuje; st·le platÌ slova cÌsa¯e Claudia u TACITA: ÑOmnia, patres conscripti, quae
nunc vetustissima credunt, nova fuere.ìIV
Zde nÏkolik p¯Ìklad˘, jak darwinistÈ pohlÌûeli na svÈ uËitele. ERNST HAECKEL
napsal roku 1873 Z÷LLNEROVI (viz p¯Ìloha k Z÷LLNER 1883): ÑN·hodou zn·m vaöe
lipskÈ biology oded·vna osobnÏ a mohu si myslet, s jak˝m hrd˝m politov·nÌm
budou tito ,exaktnÌ badatelÈë pohlÌûet na svÈ spekulativnÌ omyly: ,uËen˝ë LEUCKART,
jehoû znalosti jsou pr·vÏ tak bohatÈ, jako je jeho porozumÏnÌ zoologii povrchnÌ;
such˝, bezduch˝ SCHENK, jehoû z·sluha je v tom, ûe mÏ odstraöil od botaniky;
a piln˝ ¯emeslnÌk HIS, jehoû horlivost uû za studiÌ drûela krok s jeho omezenostÌ!ì
Nejinak tomu bylo v Anglii. Tam psal HUXLEY svÈmu p¯Ìteli HOOKEROVI o OWE-
NOVI, kter˝ byl tehdy, podle slov HUXLEYHO samÈho, nejvÏtöÌm anatomem v Ang-
lii: ÑJak naprosto nevhodnÈ je jmÈno, kterÈ mu d·vajÌ, jmÈno britskÈho CUVIERA.
Je k tomuto Francouzovi ve stejnÈm vztahu jako anglick· brandy ke koÚaku.ì (L.
HUXLEY 1900ñ2) Jindy pÌöe o OWENOVI nÏmeckÈmu biologovi LEUCKARTOVI (30. 1.
1859; L. HUXLEY 1900ñ2): ÑV tÈto zemi, jak vÌte, byly s ˙spÏchem pÏstov·ny nej-
r˘znÏjöÌ odnoûe biologie, ale nevÏ¯Ìm, ûe bychom p¯ed deseti lety byli nalezli
alespoÚ p˘ltucet m˝ch krajan˘, kte¯Ì by mÏli byù jen nejslaböÌ pochopenÌ pro to,
co bychom Vy i j· nazvali ÇvÏdeckou zoologiÌë. Ti, kte¯Ì o vÏcech p¯em˝öleli, brali
OWENOVY osteologickÈ extravagance za non plus ultra morfologick˝ch spekula-
cÌ.ì Jestliûe darwinistÈ takto posuzovali staröÌ generaci, jak˝ div, ûe se cÌtili zcela
opr·vnÏni potÌrat starÈ n·zory a uplatÚovat svÈ novÈ, modernÌ svÏtlo?
Sta¯Ì demokratÈ sledovali s nevolÌ fakt, ûe p¯ed jejich oËima vznikla nov·, na
univerzit·ch nez·visl· autonomnÌ vÏda, kter· sice takÈ byla demokratick·, nikoli
vöak liber·lnÌ. Byli to totiû vÏtöinou liber·lovÈ, tzn. nechtÏli zn·t û·dnÈ p¯esvÏdËenÌ.
Jako cÌrkev Ëi st·t, i vÏda pro nÏ byla vÏcÌ na osobÏ nez·vislou, objektem. Proto se
podstata univerzity, kde je uËenec anonymnÌm ˙¯ednÌkem o sobÏ jsoucÌ vÏdy,
zvl·ötÏ hodila k jejich ûivotnÌmu n·zoru.I PovinnostÌ ˙¯ednÌka bylo pÏstovat vÏdu
mu vyk·zanou, rozmnoûovat ji a p¯ed·vat ji lidstvu; on s·m se sv˝mi osobnÌmi
mÌnÏnÌmi vöak nemÏl do vÏdy zasahovat, stejnÏ jako soudce vykon·vajÌcÌ sv˘j
˙¯ad. V z·kladu tohoto pojetÌ byl demokratick˝ strach, ûe jednotlivec by rozvojem
svÈ individuality mohl poruöit rovnÈ pr·vo vöech. DarwinistÈ tuto rovnov·hu
poruöovali a nezb˝valo nic jinÈho, neû pod¯Ìdit je z·sad·m liberalismu silou.
Kdyû se nejprve pokusÌme naslouchat hlasu lidu, zjistÌme, ûe vöechny liberalis-
tickÈ noviny darwinismus potÌraly: jak Frankfurter Zeitung, tak Augsburger Allge-
meine Zeitung a (Berliner) Nationalzeitung zavdaly darwinist˘m mnohokr·t p¯ÌËi-
nu ke stÌûnostem (srv. HAECKEL 1878a). Ale i univerzity vyslovily svÈ veto.
V roce 1872 mÏl DU BOIS REYMOND zn·mou ¯eË O hranicÌch pozn·nÌ p¯Ìrody. DU
BOIS byl materialistou hrubÈho zrna, ve svÈ ¯eËi nicmÈnÏ dovozoval, ûe se tato filo-
I
DarwinistÈ se takÈ povaûovali za d˘slednÈ demokraty; protikladu mezi sv˝m a VIRCHOWOV›M
pojetÌm vÏdy si byli sotva vÏdomi. O demokratiËnosti v darwinismu srv. DUMONT 1886, 13, a DU
PREL 1878-79, 251n.
138
sofie nesmÌ sledovat aû do d˘sledk˘, ûe psychickÈ jevy se z nÌ musÌ vylouËit. Mate-

rialist˘ se tato ¯eË velmi nep¯ÌjemnÏ dotkla a pouk·zali ve¯ejnÏ na jejÌ nepoctivost.
MÏla ovöem velk˝ vliv, neboù DU BOIS byl profesor velkÈ univerzity (berlÌnskÈ)
a öikovn˝ ¯eËnÌk. V roce 1876 se chopil jinÈ p¯Ìleûitosti, aby se vyj·d¯il p¯Ìmo proti
HAECKELOVI; jeho rodokmeny, jak trefnÏ poznamen·v·, nemajÌ pro exaktnÌho bada-
tele vÏtöÌ cenu neû rodokmeny HomÈrov˝ch hrdin˘ pro historickou kritiku.
ExaktnÌ badatel tu byl poprvÈ jasnÏ a bojovnÏ postaven proti muûi, kter˝
pevnÏ vÏ¯Ì ve svÈ uËenÌ a vyûaduje tuto vÌru i od druh˝ch. DU BOIS se ostatnÏ
vyslovil jeötÏ urËitÏji. V roce 1882 mÏl jako rektor berlÌnskÈ univerzity ¯eË, v nÌû
opÏt (nep¯Ìmo) za˙toËil na HAECKELA.I HAECKEL totiû prohl·sil GOETHA za DAR-
WINOVA p¯edch˘dce; sice b·snÌka öpatnÏ pochopil, avöak DU BOIS mu nevyt˝k·
toto, n˝brû n·sledujÌcÌ: ÑRadÏji se mnoho nept·m, zda by GOETHE neprospÏl lÈpe
sobÏ i svÏtu, kdyby byl, jako na CLAIRAUTOVU radu VOLTAIRE, p¯enechal p¯Ìrodo-
vÏdeck· studia tÏm, kte¯Ì nejsou z·roveÚ velk˝mi b·snÌky.ì Nem˘ûe vöak Ñskr˝t
svÈ osobnÌ p¯esvÏdËenÌ, ûe by dnes vÏda i bez GOETHOVY ˙Ëasti byla tak daleko,
jako jeì. TakÈ Ñvymyslet vÏtu o rodnÈm p¯ÌbuzenstvÌ ûiv˝ch bytostÌ, p¯ejÌt se
zav¯en˝ma oËima p¯es propast, p¯ed nÌû se CUVIER, kter˝ zmÏ¯il celou jejÌ hloub-
ku, zdr·havÏ zastavilì nebylo Ñû·dn˝m velk˝m umÏnÌmì; bylo by spÌöe t¯eba tu
vÏtu dok·zat. Kr·tce, podle DU BOISOVA n·zoru by bylo lÈpe Ñnechat p¯ÌrodovÏdce
v GOETHOVI koneËnÏ na pokoji, neû ho st·le znovu p¯ehnanÏ vychvalovat nesoud-
n˝m mas·m, a mÌsto toho se kriticky vyrovnat s odp˘rciì (podle KALISCHER 1883).
I tato DU BOISOVA slova naöla v onÈ dobÏ rozkvÏtu exaktnÌ vÏdy velk˝ ohlas.
OstatnÏ nemluvil jen za sebe, byl p¯Ìtelem HELMHOLTZOV›M, kter˝ mÏl na GOET-
HOVU vÏdu zcela podobnÈ n·zory, jen je vyjad¯oval jemnÏji.
Ani C. VOGTOVI se nelÌbila (1875) smÏlost darwinist˘;II spr·vnÏ rozpoznal cha-
rakter novÈho proudu a volal, ûe uû by se mohlo p¯estat s rodokmeny a slovy
o boji o ûivot a o p¯irozenÈm v˝bÏru; mÏlo by se p¯istoupit ke zd˘vodÚov·nÌ
a sbÌr·nÌ fakt˘. Darwinova teorie se pr˝ stala nov˝m n·boûenstvÌm, na nÏû dar-
winista p¯Ìsah· stejnÏ, jako d¯Ìve vÏ¯ÌcÌ p¯Ìsahali na bibli a na kor·n.
KoneËnÏ se zdvihl i star˝ liber·l R. VIRCHOW, aby sv˝m zp˘sobem rozùal uzel,
kter˝ jeötÏ spojoval starou a novou vÏdu. VIRCHOW byl slavn˝ muû, kter˝ zavedl
nov˝ smÏr do praktickÈ medicÌny. Porazil starou ökolu takzvanÈ Ñhumor·lnÌ pato-
logieì, zaloûenou ROKITANSK›M, podle nÌû je p¯ÌËinou nemocÌ porucha tÏlesn˝ch
öù·v. Za p¯ÌËiny novÏ pokl·dal patologicky zmÏnÏnÈ buÚky. Patologickou anato-
mii prohl·sil VIRCHOW za z·klad veökerÈ medicÌny. V tÈto dobÏ pr·vÏ VIRCHOWŸV
I
DU BOIS REYMOND 1882. S touto ¯eËÌ polemizoval darwinista KALISCHER (1883). DarwinistÈ vyt˝-
kali DU BOISOVI francouzskou zbÏhlost v ¯eËnictvÌ a neporozumÏnÌ pro nÏmeckÈho ducha. Tak
pÌöe nejen KALISCHER, ale i HAECKEL 1878a. Je to zajÌmavÈ proto, ûe z tohoto p¯Ìkladu vidÌme
modernÌ n·rodnÏ zabarven˝ charakter nÏmeck˝ch darwinist˘ proti staröÌm liber·l˘m.
II
C. VOGT, Des Darwinisten Zweifel, Frankf. Zeitung 1875 (podle Z÷CKLERA 1877) a Revue scientif.
1875. TakÈ MOLESCHOTT (1887) se vyslovil (v jednÈ ¯eËi v ÿÌmÏ) o darwinismu; obsah ¯eËi vöak
nezn·m.
139
smÏr dos·hl vrcholu svÈho v˝voje, aËkoli mu uû vyvstal nebezpeËn˝ protivnÌk

v PASTEUROVÃ bakteriologii, pozdÏji v˝znamnÏ podporovanÈ sÈrovou terapiÌ (a ta
opÏt p¯edstavuje urËit˝ n·vrat k ROKITANSK…MU). I jinak byl VIRCHOW svÏtozn·mou
autoritou, byl slavn˝m antropologem a poslancem v ÿÌöskÈm snÏmu za BerlÌn.
Jako politik a uËenec byl VIRCHOW typick˝m liber·lem, muûem, kter˝ neod-
mÌtal VOLTAIROVU z·sadu, ûe staËÌ, kdyû v Boha vÏ¯Ì m˘j krejËÌ. PodÌvejme se
nap¯. na jeho zn·m˝ spis (VIRCHOW 1856), kter˝ v dobÏ vyd·nÌ nadchl HAECKELA
Ñöirok˝mi v˝hledyì, Ñfilosoficko-p¯ÌrodovÏdeck˝mi idejemiì, Ñkritick˝m a p¯ÌsnÏ
monistick˝m pojetÌmì a kter˝ podnÌtil i B‹CHNERA k jeho materialismu. DÌlo se
sice zab˝v· odbornÏ vÏdeck˝mi problÈmy, avöak prvnÌ kapitoly majÌ vzletnÈ n·-
zvy: o podstatÏ ËlovÏka, o filosofii, o vÏdÏ, o ûivotÏ atd. a probÌrajÌ tyto problÈmy
zcela zvl·ötnÌm zp˘sobem. Jejich smyslem je Ñv kaûdÈm p¯ÌpadÏ ten nejstroûejöÌ
materialismus, jak˝ jen lze myslit, Öale pro VIRCHOWA se skr˝v· za nejasnostÌ
pojm˘, kterÈ spojuje se slovy substance, sÌla, materie, kauzalita, setrvaËnost atd.,
coû jsou vöechno slova, kter· jsou i v p¯ÌrodovÏdÏ spojena se zcela urËit˝mi
pojmy, od nichû nesmÌ b˝t odlouËena, nem·-li v celÈ p¯ÌrodovÏdeckÈ ¯eËi vznik-
nout dokonal· konfuzeì. Tak charakterizoval VIRCHOWŸV zp˘sob psanÌ M. SCHLEI-
I
DEN (1864, 49); dneönÌ Ëten·¯ by tento soud musel nejen podepsat, n˝brû p¯ede-
vöÌm by se takÈ divil, proË vlastnÏ VIRCHOW tolik filosofuje, kdyû mu p¯ece,
soudÏ podle tÛnu jeho ¯eËi, na Ñfilosofiiì v˘bec nez·leûÌ?
»ten·¯i vöak bude n·padn˝ takÈ svÈr·zn˝ VIRCHOWŸV postoj ke konkrÈtnÌm
ot·zk·m. V tÈ dobÏ se nap¯. mnoho mluvilo o sporu mezi VOGTEM, vysloven˝m
materialistou, a p¯Ìliö ortodoxnÌm R. WAGNEREM o podstatÏ lidskÈ duöe. VOGTŸV
n·zor je zn·m˝, nemÈnÏ zn·m˝ byl i WAGNERŸV n·zor, ûe duöe je nemateri·lnÌ
princip, p¯irovn·val vöak duöi nevhodnÏ ke svÏtelnÈmu Èteru. VIRCHOW zaujÌm·
k tomuto sporu stanovisko, ûe WAGNER neuûil preciznÌho v˝razu, neboù Ñexistu-
je-li zvl·ötnÌ duöevnÌ substance nebo duöevnÌ Èter, musÌ takÈ p˘sobit, a pak by
bylo moûnÈ p¯evÈst jejÌ p˘sobenÌ na fyzik·lnÌ mÌry. ProvÈst to by mÏlo b˝t nej-
p¯ednÏjöÌ ˙lohou tÏch, kdo se zajÌmajÌ o vöeobecnÈ zavedenÌ duöevnÌ substance
do n·zor˘ vzdÏlan˝ch lidÌì (VIRCHOW 1856, 17).
Pt·me se, ËÌ ˙lohou: VOGTOVOU? Z jeho slov by se tak dalo soudit, VIRCHOW
vöak p¯ipisuje n·zor o duöevnÌ substanci WAGNEROVI. Tedy je to ˙loha WAGNERO-
VA? Nikdo nebude WAGNEROVI p¯ipisovat tak hrubÏ materialistickÈ n·zory. D·v·
snad VIRCHOW tuto ˙lohu sobÏ samÈmu? Ani to ne, neboù se nikde urËitÏ nevy-
slovil urËitÏ v tomto smyslu. Tent˝û postoj, kter˝ zaujal BRONN v˘Ëi darwinismu,
zaujÌm· tu VIRCHOW v˘Ëi materialismu.
VIRCHOW nynÌ vystoupil p¯Ìmo proti HAECKELOVI. Stalo se to na v˝roËnÌm
sjezdu SpoleËnosti nÏmeck˝ch p¯ÌrodovÏdc˘ a lÈka¯˘ v MnichovÏ roku 1877.
Sjezd se po¯·dal na oslavu 50. v˝roËÌ zaloûenÌ spoleËnosti OKENEM. Jako uû
I
SCHLEIDENOVA slova se sice vztahujÌ na jin˝ VIRCHOWŸV spis, platÌ vöak plnÏ i v naöem p¯ÌpadÏ.
SCHLEIDEN tam podrobnÏ vyvozuje, na co se vztahuje v˝öe uveden· n·mitka proti VIRCHOWOVI.
140
d¯Ìve, i tentokr·t se jednalo o darwinismu. HAECKEL ohl·sil tÈma DneönÌ v˝vojo-

v· nauka ve vztahu k vÏdÏ v˘bec, mluvit mÏl i VIRCHOW, ale tÈma neohl·sil.
Jako prvnÌ mluvil mnichovsk˝ fyziolog VON PETTENKOFER;I mluvil o OKENOVI
a o pokroku vÏdy vöeobecnÏ, aniû by se, jak se zd·, dotkl darwinismu. Avöak uû
druh· p¯edn·öka, kterou mÏl W. WALDEYER (z BerlÌna) o K. E. V. BAEROVI, mÏla
pointu: WALDEYER vyzdvihl, ûe zn·m˝ embryolog nebyl û·dn˝m darwinistou,
n˝brû jen p¯edpokl·dal promÏnu forem s jist˝mi omezenÌmi. Potom mluvil
HAECKEL; obsah jeho zcela darwinistickÈ ¯eËi bude hned n·sledovat. D·le se stalo
(pravdÏpodobnÏ jen n·hodou), ûe v jednÈ sekci nÏkdo polemizoval s VIRCHOWO-
V›MI medicÌnsk˝mi teoriemi. TakÈ DU BOIS REYMOND byl napaden: mnichovsk˝
botanik C. NƒGELI mÏl ¯eË proti jeho HranicÌm lidskÈho pozn·nÌ. PolemikaII mÏla
sice ponÏkud baroknÌ tÛn, kaûdop·dnÏ vöak byla velmi otev¯en· a velmi mate-
rialistick·, ne vöak tak smÏl· jako ¯eË HAECKELOVA. TakÈ on oslavoval DARWINO-
VU teorii jako novou geni·lnÌ myölenku. NƒGELI to se svou ¯eËÌ (protoûe zaskoËil
za nÏkoho jinÈho, pronesl ji zcela bez p¯Ìpravy) jistÏ myslel velice v·ûnÏ, neboù
v ˙vodu k jejÌmu tiötÏnÈmu vyd·nÌ vylÌËil cel˝ sv˘j filosofick˝ v˝voj; oËividnÏ to
mÏlo b˝t vyzn·nÌ p¯ÌrodovÏdce.
NejsmÏleji vöak mluvil HAECKEL (viz 1877). Od epoch·lnÌho vystoupenÌ DAR-
WINOVA je biologie novou, historicko-filosofickou vÏdou, kter· urËuje kmenov˝
v˝voj organism˘ vËetnÏ ËlovÏka. DARWINOVO uËenÌ poprvÈ vÏdecky poloûilo
starou ot·zku po p˘vodu ËlovÏka; nikoli jen po tÏlesnÈm p˘vodu, jak by se to
nÏkomu lÌbilo, n˝brû bez v˝hrady: po tÏlesnÈm i duchovnÌm p˘vodu.
HAECKEL pouk·zal na z·sady svÈho uctÌvanÈho mistra VIRCHOWA a tvrdil, ûe na-
öe oduöevnÏlost z·visÌ na stavbÏ nervovÈho systÈmu, a protoûe nervov˝ systÈm se
skl·d· z bunÏk, je z·kladem psychickÈho ûivota buÚka: bunÏËn· duöe je nevyhnu-
teln˝m d˘sledkem vÏdeck˝ch n·zor˘. Sledoval VIRCHOWOVY n·zory d·le a vyvodil
z nich, ûe buÚky se opÏt skl·dajÌ z atom˘ a z molekul, a ûe tedy i ony musejÌ b˝t
oduöevnÏny. V p¯itahov·nÌ a odpuzov·nÌ atom˘ spoËÌv· jejich l·ska a nen·vist,
v pohybu jejich pociùov·nÌ: tady je bod, kde m· zaËÌnat ˙loha psychologova.
Je-li vöak toto vöe nezvratn· pravda, nestaËÌ ji pouze konstatovat, n˝brû musÌ-
me takÈ vyvodit d˘sledky: zaveÔme toto uËenÌ do ökol jako z·kladnÌ princip,
podle nÏhoû je t¯eba novÏ uspo¯·dat veökerÈ vyuËov·nÌ, a smi¯me tak pomocÌ
historicko-filosofickÈ biologie protiklady mezi exaktnÌ fyzik·lnÌ vÏdou a klasi-
ck˝mi uËebnÌmi obory! Reformovat se musÌ i uËenÌ o mravnosti a n·boûenstvÌ:
v˝vojov· nauka d· mravnosti za z·klad p¯irozen˝ mor·lnÌ z·kon, kter˝ ve formÏ
slepÈho pudu ovl·d· uû zvÌ¯ata a je staröÌ neû vöechny mor·lnÌ systÈmy. PryË se
zjevenÌm! Na jeho mÌsto postavme p¯irozenÈ pozn·nÌ v˝vojov˝ch z·kon˘.
I
VöeobecnÈ ˙daje o tom, co n·sleduje, jsem Ëerpal z Augsb. Allg. Ztg., 20. Sept. 1877 a n.
II
C. NƒGELI: Die Schranken der naturwiss. Erkenntnis. ÿeË je otiötÏna v NƒGELI 1884, 553n vËetnÏ
shora uvedenÈho filosofickÈho ˙vodu. NƒGELI reagoval v ¯eËi p¯Ìmo na HAECKELOVY v˝vody
a chtÏl je trochu omezit.
141
⁄ËastnÌci sjezdu bezpochyby sledovali tuto p¯edn·öku se smÌöen˝mi pocity.

NÏkte¯Ì jistÏ r·di vidÏli up¯Ìmn˝ entuziasmus, s nÌmû HAECKEL k·zal novou vÏdu,
mnozÌ snad poslouchali s ned˘vÏrou jeho v˝klady o duöi atom˘, aËkoli sotva
mohli nÏco uvÈst proti tÏmto v˝vod˘m tehdejöÌ vÏdy. Mnoh˝m zase nechuù v˘Ëi
fanatismu HAECKELOV›CH p¯Ìvrûenc˘ nedovolila ocenit jeho up¯Ìmnost, nez·vis-
lou na hluku mas.I Co se t˝k· zavedenÌ darwinismu do ökol, mÌnÏnÌ posluchaË˘ se
bezesporu rozch·zela. Radik·lovÈ byli jistÏ pro, opatrnÏjöÌ si snad ¯Ìkali proË ne?
Zachov·-li uËitel n·leûit˝ takt (a to se od nÏho p¯ece musÌ vyûadovat za vöech
okolnostÌ) a pamatuje-li, ûe kromÏ darwinismu existujÌ jeötÏ jin· p¯esvÏdËenÌ, kter·
se ve ökole rovnÏû uplatnÌ, nenÌ n·mitek proti zavedenÌ darwinismu do ökoly. JinÌ
to asi posuzovali z politickÈho stanoviska: vzpomÌnali si, ûe v Prusku se pr·vÏ pro-
jedn·val ökolsk˝ z·kon, kter˝ narazil na velkÈ tÏûkosti (se z¯etelem na moc kato-
lickÈ strany). NahlÌûeli, ûe pokus zavÈst do ökol darwinismus by p¯edstavoval pro
centrum casus belli, ûe tedy vÏc nenÌ tak snadn·, jak si p¯edstavuje HAECKEL.
NÏkte¯Ì moûn· v HAECKELOVÃ ¯eËi vidÏli ˙tok nejen proti cÌrkvi, n˝brû i proti
urËit˝m z·stupc˘m vÏdy. V ˙vodu ke svÈ ¯eËi p¯ece tvrdil, ûe biologie nenÌ
vÏdou exaktnÌ, n˝brû historicko-filosofickou: nebyla tato slova namÌ¯ena proti
exaktnÌm badatel˘m, a zvl·ötÏ proti berlÌnskÈ spoleËnosti? HAECKELOVO mÌsto
v nÏmeckÈ vÏdÏ by tuto domnÏnku posilovalo. Byl profesorem na malÈ univer-
zitÏ v JenÏ a ve¯ejnÏ vyj·d¯il svÈ opovrûenÌ v˘Ëi velk˝m a komfortnÏ vybaven˝m
univerzit·m. Byla zn·ma jeho Ëasto opakovan· slova, ûe ÑvÏdeckÈ v˝kony insti-
tut˘ jsou v opaËnÈm pomÏru k jejich velikosti a vnit¯nÌ hodnota pracÌ, kterÈ tam
vznikajÌ, je v opaËnÈm pomÏru k jejich skvÏlÈmu vnÏjöÌmu vybavenÌì (1875, 84).
Tato slova byla v˝smÏchem ide·l˘m univerzity berlÌnskÈ, lipskÈ a dalöÌch. VÏdÏ-
lo se, ûe HAECKEL naz˝v· exaktnÌ badatele Ñomezen˝mi n·denÌkyì (1875, 4).
VÏdÏlo se takÈ, ûe ti zase nepovaûujÌ HAECKELA za sobÏ rovnÈho: je to pr˝ nespo-
lehliv˝ autor, o jehoû pravdomluvnosti lze ne bez d˘vodu pochybovat, aËkoli je
to Ñjedin· vlastnost, kter· nesmÌ chybÏt û·dnÈmu p¯ÌrodovÏdciì. Slova W. HISE
(1874, 171), lipskÈho profesora embryologie, jasnÏ charakterizujÌ vztah exaktnÌch
badatel˘ k HAECKELOVI: ÑT¯ebaûe jinÌ v panu HAECKELOVI ctÌ ËinnÈho a bezohled-
nÈho v˘dce strany, po mÈm soudu se zp˘sobem svÈho boje s·m vzdal pr·va b˝t
v kruhu v·ûn˝ch badatel˘ poËÌt·n za rovnocennÈho.ì
To si asi mnozÌ p¯ipomnÏli, kdyû HAECKELA poslouchali. Na nÏho samÈho
vöak takovÈ odsudky p˘sobily m·lo. Aù jen si ho exaktnÌ badatelÈ pilnÏ vyluËu-
jÌ ze svÈ spoleËnosti ñ on s·m k nim p¯ece nechce pat¯it; on m· p¯ece svÈ poslu-
chaËe, svÈ p¯Ìvrûence, jeho teorie se öÌ¯Ì navzdory vöem protest˘m. VIRCHOWOVA
¯eË zp˘sobila obrat.
NenÌ to poprvÈ, zaËal VIRCHOW svÈ Plauderei (1877), kdy na sjezdu p¯Ìrodo-
vÏdc˘ m˘ûe uk·zat na to, ûe v sousednÌch zemÌch se odehr·vajÌ vysoce drama-
I
I HUXLEY povaûoval za nutnÈ distancovat se od fanatismu darwinist˘, srv. jeho ¯eË On the
Coming of Age of the Origin of Species, 1880.
142
tickÈ ud·losti. (To se patrnÏ vztahuje na boj, kter˝ tehdy zu¯il ve Francii mezi
royalisty a republik·ny.) S opravdovou ˙zkostÌ hledÌ vst¯Ìc ud·lostem, kterÈ se
bÏhem p¯ÌötÌch let u soused˘ odehrajÌ. S radostÌ vöak vÌt· pokrok, kter˝ nastal
v NÏmecku. Je t¯eba vdÏËnÏ vzpomenout trpitele, kter˝ prolil krev v z·pase
o pravdu, OKENA, jenû vybojoval nÏmeckÈ vÏdÏ svobodu. S·m tento sjezd i ¯eËi
na nÏm p¯ednesenÈ dokazujÌ, ûe se dnes tÏöÌme plnÈ svobodÏ. ÑTento majetek
musÌme uchovat a nezach·zet p¯Ìliö daleko. Je t¯eba b˝t umÌrnÏn˝mi, vzd·t se
osobnÌch lib˘stek, abychom zachovali p¯Ìznivou atmosfÈru.ì Duchaplnou a hu-
mornou formou (jak vypr·vÌ zpravodaj) naznaËil hranici mezi spekulacÌ a vÏ-
dou; s kousavou ironiÌ kritizoval HAECKELOVU teorii o duöi atom˘, o oduöevnÏ-
l˝ch buÚk·ch a o p˘vodu ËlovÏka z opice. Dokud neexistujÌ d˘kazy pro takovÈ
uËenÌ, musÌme naopak prosit uËitele, aby o nÏËem takovÈm neuËili. Svoboda uËenÌ
smÌ b˝t poûadov·na jen pro zajiötÏnou vÏdeckou pravdu, pro to, co bylo pro-
st¯ednictvÌm pokusu jako nejvyööÌho d˘kaznÌho prost¯edku dovedeno k neot¯e-
sitelnÈ jistotÏ. ProblÈmy majÌ b˝t pouze p¯edmÏtem b·d·nÌ, nikoli p¯edmÏtem
v˝uky. Kdyby byla evoluËnÌ nauka tak jist·, abychom na ni mohli p¯Ìsahat, pak
bychom ji smÏli, pak bychom ji museli uËit na ökol·ch a uËinit ji z·kladem vöech
naöich p¯edstav o svÏtÏ, spoleËnosti, st·tu. A to i p¯esto, ûe m· neobyËejnÏ po-
v·ûlivou str·nku, totiû socialistickou tendenci. (NezapomeÚme, ûe ¯eË byla pro-
nesena v roce 1877, kdy byli socialistÈ vöeobecnÏ ob·v·ni a nejost¯eji pron·sle-
dov·ni jako strana nep¯·telsk· st·tu; i liber·lovÈ je nen·vidÏli.)
ÑJen si p¯edstavme,ì pokraËoval VIRCHOW, Ñjak se uû dnes descendenËnÌ teorie
utv·¯Ì v hlavÏ socialisty. Ano, p·novÈ, nÏkomu se to m˘ûe zd·t smÏönÈ, ale je to
velmi v·ûnÈ, a chci doufat, ûe descendenËnÌ teorie n·m nep¯inese vöechny
hr˘zy, jakÈ podobnÈ teorie zp˘sobily v sousednÌ zemi. JistÏ m· i tato teorie, pro-
v·dÌ-li se d˘slednÏ, velmi pov·ûlivou str·nku, a ûe se s nÌ st˝k· socialismus, to
v·m douf·m neuniklo.ì Potom, co jeötÏ jednou doporuËil opatrnost, omezenÌ,
nep¯eceÚov·nÌ vÏdeckÈ moci, uzav¯el VIRCHOW svou ¯eË poukazem na BACONA.
A ˙Ëinek ¯eËi? ÑUû bÏhem p¯edn·öky se hlasitÏ oz˝valy zn·mky souhlasu, po
jejÌm zakonËenÌ n·sledoval dlouhotrvajÌcÌ potlesk.ìI
DvÏ ot·zky napadnou vzd·lenÈho pozorovatele: z jakÈho d˘vodu v˘bec VIR-
CHOW vstoupil do darwinistickÈ diskuse? MÏl darwinismus skuteËnÏ tak blÌzko
k socialistickÈmu hnutÌ? VöeobecnÏ se vÏdÏlo, ûe nenÌ-li nÏmeck˝ darwinismus
nov˝m n·boûenstvÌm, je jistÏ novou vÌrou, a p¯Ìvrûenci cÌrkve a vÏdy tu bojova-
li o to, co bylo jejich srdci nejdraûöÌ. Kdyû se srazÌ dvÏ r˘zn· p¯esvÏdËenÌ, b˝v·
spor velmi prudk˝, a touha po vÌtÏzstvÌ, temperament, l·ska, nen·vist vedou
k p¯ehnan˝m, Ëasto hrub˝m projev˘m. Osoba, kter· se sporu ne˙ËastnÌ, toto
p¯eh·nÏnÌ snadno pochopÌ; jistÏ by bylo poruöenÌm dobr˝ch mrav˘, kdyby se
nÏkdo, kdo nem· sympatie v˘Ëi û·dnÈ ze sv·¯ÌcÌch se stran, chtÏl do jejich sporu
mÌchat jako rozhodËÌ. Tato z·sada vöak v exaktnÌ vÏdÏ neplatÌ: tam platÌ jen
I
Augsb. allgem. Zeitung 1877, p¯Ìloha 266.
143
pravda a d˘kazy (ne¯Ìk· se to tak?), tu n·s kdokoli a kdykoli m˘ûe obtÏûovat

svou pravdou (a hr·t tak ˙lohu Gregora Werla v IBSENOVÃ DivokÈ kachnÏ), tu se
n·s m˘ûe kdokoli a kdykoli zeptat po d˘kazech naöÌ pravdy, jako to udÏlal
VIRCHOW. VIRCHOW nebyl ani pro HAECKELA, ani pro cÌrkev: byl to d˘sledn˝ libe-
r·l, nesmÏl tedy sympatizovat se û·dn˝m p¯esvÏdËenÌm. Avöak jako odbornÌk,
kter˝ hled· jen Ëistou pravdu, mÏl pr·vo û·dat od HAECKELA d˘kazy.
SvÏt si vöak na toto privilegium vÏdy nezvyk· snadno a nenÌ kaûd˝ tak zdvo-
¯il˝, jako byla spoleËnost v DivokÈ kachnÏ v˘Ëi Ñide·lnÌm poûadavk˘mì Werlo-
v˝m. Snad nikdo nechtÏl vÏ¯it, ûe VIRCHOWA vedla k jeho ¯eËi jen Ëist·, objektivnÌ
l·ska k pravdÏ. ObÏ z·pasÌcÌ strany, darwinistÈ a cÌrkev, byly pevnÏ p¯esvÏdËe-
ny, ûe VIRCHOW onou ¯eËÌ odvolal svÈ d¯ÌvÏjöÌ p¯esvÏdËenÌ. CÌrkevnÌ listy ho za
to chv·lilyI a darwinistÈ v nÏm vidÏli nep¯Ìtele v˝vojovÈ teorie.II
Co se t˝Ëe druhÈ ot·zky, pozdÏji vöichni darwinistÈ, HAECKEL, HUXLEY, DAR-
WIN, O. SCHMIDT a dalöÌ, tvrdili, ûe myölenka, kter· spoËÌv· v z·kladech darwi-
nismu, k soci·lnÏdemokratick˝m teoriÌm nevede. PozdÏji tento vztah objasnÌme;
VIRCHOW to vöak jistÏ tak nemÌnil. VidÏl v darwinismu p¯esvÏdËenÌ, a stejnou ob·-
vanou moc post¯ehl i u socialist˘. O tÈto moci p¯esvÏdËenÌ vÏ¯il, ûe by mohla
vÈst k revoluci. D·le vidÏl, ûe socialistÈ vskutku na darwinismus navazujÌ; oËi-
vidnÏ k nÏmu byli ve stejnÈm vztahu jako darwinismus k liber·l˘m. ée VIRCHOW
celou ot·zku pojedn·val z liberalistickÈho stanoviska, o tom svÏdËÌ jeho naivnÌ
tvrzenÌ, ûe by se darwinismu muselo uËit ve ökol·ch, kdyby bylo moûno na jeho
spr·vnost p¯Ìsahat. Jako by darwinistÈ, jako by HAECKEL o svÈm uËenÌ pochybo-
I
HAECKEL a HELLWALD uv·dÏjÌ zvl.: Germania, Neue Evangelische Kirchenzeitung a Vaterland.
Srv. tÈû HUXLEYHO p¯edmluvu k angl. vyd·nÌ HAECKELOVY Verteidigungsrede, kde se d˘raznÏ
poukazuje na to, ûe VIRCHOW ve svÈ ¯eËi nezachoval objektivitu a ñ vÏdomÏ nebo nÏvÏdomÏ
ñ postavil klerik·ly v˝ö neû darwinisty. HAECKEL VIRCHOWA p¯Ìmo obviÚuje (Freie Wissenschaft,
s. 19), ûe v ¯eËi odvolal svÈ d¯ÌvÏjöÌ lepöÌ p¯esvÏdËenÌ.
II
Aby Ëten·¯ mohl s·m posoudit, nakolik byly tyto v˝tky darwinist˘ opr·vnÏnÈ, uveÔme zde
Ë·st VIRCHOWOVY ¯eËi, p¯ednesenÈ roku 1863 (tedy 16 let p¯edtÌm) na sjezdu tÈûe spoleËnosti ve
ätetÌnÏ. Tehdy pr·vÏ HAECKEL zah·jil svou ¯eËÌ z·pas za DARWINA. VIRCHOW mluvil v p¯ÌmÈ
n·vaznosti na HAECKELOVY v˝vody, a to takto: ÑKdyû se n·m ¯Ìk·, ûe bychom dnes mÏli mÌt stej-
nou teorii stvo¯enÌ, kter· se zd·la p¯irozen· star˝m éid˘m, kdyû m· vl·dnout tato naprosto
mechanistick· p¯edstava, ûe ËlovÏk byl p˘vodnÏ stvo¯en jako hrnec, do nÏhoû byl pak vdech-
nut nosem ûiv˝ dech, jak je to v PÌsmu, tak vÏ¯Ìm, ûe si snad m·lokdo ujasnÌ, ûe tato d¯Ìve p¯i-
rozen· p¯edstava co nejhloubÏji odporuje naöim p¯edstav·m, a ûe je osvobozenÌm jedince, kdyû
se mu dovolÌ, aby si utvo¯il jin˝ obraz o stvo¯enÌÖ Proto mÌnÌm, ûe si st·t a cÌrkev musÌ zvyk-
nout, ûe s pokrokem p¯ÌrodnÌch vÏd p¯ijdou jistÈ zmÏny naöich vöeobecn˝ch p¯edstav a p¯edpo-
klad˘ a ûe proti tÏmto zmÏn·m nelze postavit hr·z, ûe spÌöe prozÌrav˝ st·t, rozumn· cÌrkev do
sebe p¯ejme pokrokovÈ, rozvÌjejÌcÌ se p¯edstavy a uËinÌ je plodn˝mi.ì (VIRCHOW 1863, 40) Nic-
mÈnÏ pozorn˝ Ëten·¯ z onÈ ¯eËi vyËte uû vöechny momenty, kterÈ jsou charakteristickÈ pro VIR-
CHOWOVU polemiku s HAECKELEM, totiû chv·lu exaktnÌ vÏdy, osvobozenÈ od kaûdÈ filosofie,
a doporuËov·nÌ opatrnosti ve ve¯ejnÈm pojedn·v·nÌ vÏdeck˝ch nauk. ätÏtÌnsk· ¯eË je v princi-
pu jen pendantem k mnichovskÈ; tam totiû VIRCHOW potÌr· SCHLEIDENOVU z·sadu, ûe bez filoso-
fie je vÏda nemoûn·, v tÈto se stavÌ proti podobnÈ HAECKELOVÃ tendenci.
144
val! P¯Ìsahali by p¯i nebi i pekle, stejnÏ jako by jejich cÌrkevnÌ protivnÌci p¯Ìsaha-
li na opak.
HAECKEL odpovÏdÏl na VIRCHOWOVU ¯eË spisem Svobodn· vÏda a svobodnÈ uËenÌ
(1878a), nejkr·snÏjöÌm bojov˝m spisem, kter˝ uspÌöil cel˝ boj o darwinismus, jak
poznamenal nikoli bez d˘vodu W. MAY. NenÌ tÏûkÈ si p¯edstavit, jak znÏla
HAECKELOVA odpovÏÔ. VÏdÏl, ûe v˝vojov· teorie je pravdiv· a ûe Ñnikdy nebude
dok·z·na, nestaËÌ-li d˘kazy, kterÈ o nÌ m·me dnesì. Proto ji musel uËit, neboù:
Kdo pravdu zn· a ne¯Ìk·
je zajistÈ politov·nÌhodn˝ dareba.I
HAECKEL d·le uv·dÌ svÈ d˘kazy pro teorii, dokazuje cit·ty z VIRCHOWA, ûe
neudÏlal nic jinÈho, neû ûe vyvodil d˘sledky ze sv˝ch materialistick˝ch n·zor˘
a uËil jim. Pr˝ v˘bec neexistuje û·dn· objektivnÌ vÏda, nejsou û·dnÈ ostrÈ hranice
mezi spekulacÌ a fakty, nenÌ û·dnÈho uËitele, kter˝ by nesmÏöoval vÏc se sv˝mi
subjektivnÌmi n·zory o nÌ. S·m VIRCHOW tak vûdycky Ëinil, kdyû byl HAECKEL
jeho û·kem. Svou ¯eËÌ tak VIRCHOW poslouûil jen klerik·l˘m. HAECKEL se otev¯e-
nÏ vyslovil i o vztazÌch svÈ vÏdy k politice: kaûd· nov· filosofie m· jistÏ urËitÈ
praktickÈ cÌle, musÌ ovlivÚovat i politickÈ n·zory. NicmÈnÏ darwinismus je uËenÌ
spÌöe aristokratickÈ neû demokratickÈ, neboù svÈ teorie buduje na z·sadÏ nerov-
nosti lidÌ. A pak se musÌ vzÌt v ˙vahu, ûe teorii a praxi Ëasto spojujÌ jen velmi
nahodil· pouta, jak dokazuje vztah mezi skuteËn˝m uËenÌm Kristov˝m a k¯es-
ùanstvÌm. Svou obhajobu HAECKEL uzav¯el poukazem na vnit¯nÌ souvislost mezi
VIRCHOWOV›M ˙tokem a d¯Ìve zmÌnÏnou ¯eËÌ DU BOISOVOU: berlÌnsk· vÏda tu
˙toËÌ na ty z mal˝ch univerzit, kterÈ budou beze strachu d·l sledovat svÈ ide·ly.
HAECKELOVA obhajoba nebyla s to zadrûet p·d mladÈho darwinismu v NÏmec-
ku. VIRCHOW dos·hl svÈho cÌle. NÏkolik mÏsÌc˘ po jeho ¯eËi byly sp·ch·ny dva
atent·ty na nÏmeckÈho cÌsa¯e (prvnÌ sp·chal dÏlnÌk, druh˝ doktor filosofie) a byly
politicky vyuûity proti socialist˘m, jimû se kladl za vinu. Klerik·lnÌ denÌky ne-
opomnÏly odpovÏdnost za atent·ty hodit p¯Ìmo na darwinisty (HAECKEL 1878a,
XXIX). Vl·da poûadovala od ÿÌöskÈho snÏmu plnou moc k potlaËenÌ soci·lnÏ demo-
kratickÈ strany, a potom, co byl snÏm jednou rozpuötÏn, jÌ takÈ dostala. Tato opa-
t¯enÌ se jistÏ nep¯Ìmo dot˝kala i darwinismu. V roce 1878 prohl·sil prusk˝ ministr
ökolstvÌ na zemskÈm snÏmu p¯i debatÏ o novÈm ökolskÈm z·konÏ, ûe Ñsi o nÏm
p¯ece nikdo nebude myslet, ûe by nÏkdy dosadil notorickÈ darwinisty do vÏdec-
k˝ch obor˘ st¯ednÌch ökolì. VIRCHOW nejen nic nenamÌtal, n˝brû souhlasil i s n·vr-
hem na disciplin·rnÌ trest pro HERMANNA M‹LLERA, zn·mÈho botanika, profesora
I
HAECKEL 1878a, IX. V BerlÌnÏ se pr˝ naopak zpÌvalo: Kdo pravdu zn· a volnÏ prohl·sÌ / na toho
v BerlÌnÏ policajt poËk· si.
II
H. M‹LLER se br·nil v broûu¯e vydanÈ 1879a. O jinÈm p¯ÌpadÏ disciplin·rnÌho stÌh·nÌ kv˘li
darwinismu srv. Kosmos 4, 1878ñ1879, 357.
145
na re·lce a notorickÈho darwinistu, kter˝ se pokusil zavÈst teorii do ökoly. Sice tu

ölo jen o st¯ednÌ ökolu, avöak vysok· ökola byla pod¯Ìzena tÈmuû ministrovi.II
Za tÏchto okolnostÌ byl rozkvÏt darwinismu velice ztÌûen. HAECKEL se vöak
nesklonil, coû dokazuje jeho pravÈ p¯esvÏdËenÌ. JednotlivÌ badatelÈ h·jili teorii
proti stÌûnostem, ûe vede k socialismu, nicmÈnÏ proti tomu z·sadnÌmu z VIRCHO-
WOVY ¯eËi, proti jeho rozliöenÌ ÑuËenÌì a Ñb·d·nÌì, se kromÏ HAECKELA neobr·til
nikdo. TakÈ se û·dn˝ z p¯ece tak poËetn˝ch HAECKELOV›CH p¯·tel, û·k˘ a p¯Ìvr-
ûenc˘ nepokusil h·jit svÈho mistra proti kousavÈmu podceÚov·nÌ ve VIRCHOWO-
I
VÃ ¯eËi; v˘bec je n·padnÈ, jak m·lo druzÌ p¯ejÌmali principi·lnÌ z·pas mezi VIR-
CHOWEM a HAECKELEM. D˘sledky onÈ diskuse lze pozorovat na darwinistickÈm
Ëasopise ÑKosmosì. »asopis sice nesl bojechtivÈ motto ÑImpavidi progrediamur!ì,II
ale roku 1878, rok po VIRCHOWOVÃ ¯eËi, povaûoval za nutnÈ uve¯ejnit jmÈnem
celÈ redakce Ñslovo na usmÌ¯enouì.III V nÏm sice darwinismus h·jÌ, ale napomÌ-
n· jeho p¯Ìvrûence, Ñaby öet¯ili n·boûensk˝ cit v jeho prostotÏ a ËistotÏ, neboù
masa lidu na nÏ pohlÌûÌ a vöÌm· si nikoli toho pozitivnÌho v jejich ¯eËi, n˝brû vÏt-
öinou Ëasto velmi podmÌnÏn˝ch popÌr·nÌ a odmÌt·nÌì (HAECKEL 1878ñ79, 359).
Roku 1881 motto z titulnÌho listu zmizelo, z filosofickÈho Ëasopisu se stal
Ëasopis nap˘l popul·rnÌ, nap˘l vÏdeck˝, a n·sledujÌcÌho roku zanikl. Druh˝
org·n darwinist˘, ÑAuslandì, zmÏnil roku 1881 svÈ zamÏ¯enÌ, neboù HAECKELŸV
p¯Ìtel F. V. HELLWALD byl nucen vzd·t se jeho redakce. Darwinismus se rychle
mÏnil tak, jak si to p¯·l BerlÌn. Jeho mimouniverzitnÌ p¯Ìvrûenci vrhli vöechny
sÌly na popul·rnÌ spisy a nemÏli uû nic novÈho, co by ¯ekli. Na univerzit·ch byl
darwinismus nedok·zanou hypotÈzou a bylo dovolenou a z·sluûnou vÏdeckou
˙lohou sbÌrat fakta pro jeho d˘kaz. M˘ûeme se tomuto konci divit? Potlesk, kte-
r˝ vzbudila VIRCHOWOVA ¯eË, byl, uv·ûÌme-li vöechny okolnosti, nakonec mno-
hem p¯irozenÏjöÌ neû HAECKELŸV naivnÌ poûadavek svobody vÏdy. VIRCHOW mÏl
pravdu, ûe vÏda je svobodn·; ale svobodn˝ch lidÌ je m·lo. Kdyû vöak nejsou
sami o sobÏ svobodnÌ, neosvobodÌ je û·dn· vl·da, û·dn· sebeskvÏlejöÌ HAECKE-
LOVA obhajoba!
Tak se utvo¯il rozdÌl mezi objektivnÌ vÏdou jakoûto vÏdou fakt˘ a vÏdou sub-
jektivnÌ jakoûto vÏdou teoriÌ. RozdÌl se vyd·v· za velk˝ pokrok exaktnÌho 19.
stoletÌ, je vöak jen krokem zpÏt do d·vno minul˝ch dob, kdy se takÈ pro jistÈ
˙¯ednÌ ˙Ëely rozliöovala dvojÌ pravda: jedna vöeobecnÏ uzn·van·, zcela jist·,
totiû teologick·, a jin·, subjektivnÌ. Tehdy se pr˝ ale drûeli tÈ subjektivnÌÖ
I
Jen v Kosmos II (1877-1878) se HAECKELA pokusil h·jit F. V. HELLWALD (ale ne dost energicky).
Pro anglickÈ vyd·nÌ HAECKELOVY obhajoby napsal p¯edmluvu HUXLEY a potÌral v nÌ VIRCHOWO-
VY n·zory. DARWIN vyslovil souhlas s HAECKELOV›M stanoviskem v dopise, kter˝ mu napsal.
CASPARISŸV spis (1878) na obranu HAECKELA jsem neËetl.
II
Postupujme bez b·znÏ, tj. nÏco jako naöe Kup¯edu lev·. (Pozn. vyd.)
III
Das versˆhnende Element in der darwinistischen Weltanschauung, Kosmos 4, 1878ñ1879, 359.
146
11.5. V˝znam nov˝ch d˘kaz˘ pro darwinismus

S rozöÌ¯enÌm vÌry ve v˝voj ûivoËiönÈho svÏta vyöla na svÏtlo i nov· fakta, kter·
mÏla nauku potvrdit. V tÈto kapitole jsme obecnÏ uvaûovali o podstatÏ modernÌ
vÏdy; neû zaËneme vypoËÌt·vat doklady, podÌvejme se na dneönÌ n·zory o jejich
hodnotÏ. Mnoho chv·ly se uû napsalo o nov˝ch zjiötÏnÌch a objevech a nepo-
chybnÏ pln˝m pr·vem, neboù s kaûd˝m nov˝m pozn·nÌm se ËlovÏk st·v· novou
bytostÌ, kter· pozn·nÌ p¯ejÌm· do svÈho nitra jako novou vlastnost svÈ duöe.
NenÌ nic platnÈ se rozho¯Ëovat, vzpÌrat, pokouöet se zapomenout, zavÌrat oËi;
rozho¯ËenÌ, v˘le nic nevÏdÏt o novÈm zjiötÏnÌ jen dokazuje, ûe nov˝ fakt tu je. Co
bylo platnÈ GALILEOV›M odp˘rc˘m, ûe zavÌrali oËi p¯ed dalekohledem, kter˝
ukazoval Jupiterovy mÏsÌce? MarnÏ zavrhovali pa¯ÌûötÌ uËenci pozorov·nÌ,
podle nÏhoû meteory p¯ich·zejÌ z oblasti mimo Zemi ñ odsouzenÌ padlo zpÏt na
jejich hlavy. Nic nepomohlo, ûe se francouzötÌ geologovÈ sm·li objevu, ûe v zemi
se nalÈzajÌ zbytky prehistorickÈho ËlovÏka, kter˝ uûÌval kamenn˝ch n·stroj˘:
dnes se to uËÌ dÏti ve ökole.
ObjevitelÈ si byli vÏdomi tÈto moci fakt, a p¯esvÏdËenÌ o nezniËitelnosti novÈ
myölenky jim dod·valo velkou odvahu. Jak· radost z·¯Ì z alegorick˝ch KEPLERO-
V›CH slov, jimiû uzavÌr· sv˘j objev z·kon˘ pohybu planet, kter˝m zniËil egypt-
skou nauku: ÑChci blouznit ve svatÈm nadöenÌ, chci se lidsk˝m dÏtem vysm·t
jednoduch˝m vyzn·nÌm, ûe odcizuji zlatÈ n·doby Egypùan˘, abych z nich vysta-
vÏl st·nek svÈmu Bohu daleko od egyptsk˝ch hranic. OdpustÌte-li, tÏöÌ mne,
hnÏv·te-li se, snesu to. Zde vrh·m kostky a pÌöi knihu, je jedno, zda pro nynÏjöÌ
nebo pro budoucÌ svÏt; poËk· na svÈ Ëten·¯e sto let, kdyû B˘h s·m Ëekal tisÌcile-
tÌ na toho, kdo prohlÈdne jeho dÌlo.ì (podle Z÷LLNER 1883, 305)
Tak nadöen je KEPLER sv˝m objevem, ûe se on, zboûn˝ muû, srovn·v· se
sam˝m Bohem. Vypr·vÌ se o uËencÌch, kte¯Ì radostÌ sk·kali jako bl·zni po svÈ
pracovnÏ, kdyû p¯iöli na novou myölenku. NenÌ toto rozËilenÌ, tento v˝k¯ik heu-
rÈka!, kter˝ byl po ARCHIM…DOVI tisÌckr·t opakov·n, v˝buchem ËistÏ lidskÈho
vztahu k p¯ÌrodÏ? NenÌ tato radost nejpravdivÏjöÌ, nejkr·snÏjöÌ, nejhluböÌ reakcÌ
ËlovÏka na dotek novÈho pozn·nÌ?
Up¯ÌmnÈ hnutÌ mysli, radost, zklam·nÌ, hrdost, smÏlost, strach jsou prav˝mi
zdroji vÏdeckÈ Ëinnosti a vlastnÌ odmÏnou za n·mahu. Praktick· hodnota objevu
nenÌ ani pravou pohnutkou b·d·nÌ, ani jeho nutn˝m d˘sledkem. Neboù nez¯Ìd-
ka si badatel nenÌ zpoË·tku vÏdom v˝znamu svÈho objevu: kdyû KOLUMBUS
objevil nov˝ svÏtadÌl a zp˘sobil tak velkou promÏnu dÏjin lidstva, vÏ¯il, ûe jen
nalezl novou cestu do Indie. LEEUWENHOEK nemÏl p¯i objevenÌ spermatozoÌ tuöe-
nÌ, jakÈho v˝znamu tato tÏlÌska dos·hnou u jeho n·sledovnÌk˘. Kdyû CUVIER
zakl·dal svÈ uËenÌ o katastrof·ch, jistÏ netuöil, ûe tÌm p¯ipravil p˘du pro teorie
zcela podobnÈ tÏm, kterÈ potÌral u LAMARCKA. Zd· se, jako by p¯Ìchod novÈho
147
zjiötÏnÌ vûdy znovu dokazoval, ûe novÈ pozn·nÌ je nez·vislÈ na v˘li ËlovÏka, ûe

se objevÌ, kdy samo chce, a ûe vede ËlovÏka tam, kam ono chce.
Avöak praktickÈ povaze ËlovÏka tento pasivnÌ vztah ke skuteËnosti nestaËÌ;
nechce novÈ jen pozn·vat, n˝brû takÈ objevovat, nechce nechat mluvit jen nov·
zjiötÏnÌ, n˝brû chce je vykl·dat a p¯edepisovat jim smÏr, kter˝m majÌ vÈst naöe-
ho ducha. Tohoto praktickÈho ducha, kterÈho n·m snad prop˘jËila sama p¯Ìro-
da, jistÏ nenÌ t¯eba zavrhovat; nelze vöak pop¯Ìt, ûe mnozÌ z velk˝ch badatel˘
byli nepraktiËtÌ a ûe to, co je na nÏjakÈ myölence praktickÈ, tzn. upot¯ebitelnost
pro urËitÈ ûivotnÌ ˙Ëely (aù jsou to ˙Ëely kaûdodennÌho ûivota, jimû m˘ûe pr·ce
badatele slouûit, nebo velkolepÈ hypotÈzy, teorie a systÈmy, jimû uËenec svÈ
objevy p¯in·öÌ za obÏù jako d˘kazy), kazÌ jejÌ Ëistotu. Nov· n·boûenstvÌ byla nej-
hluböÌmi zjevenÌmi lidskÈho ˙silÌ o pravdu, z·zraky jsou jejich poskvrnou,
a p¯ece byly z·zraky v jistÈm smyslu jen primitivnÌmi experiment·lnÌmi d˘kazy
pravdy, vÏdom˝mi z·sahy praktickÈho myslitele do p¯ÌrodnÌho dÏje, kter˝ chtÏl
ovl·dat. P¯esto vöak st·le existoval rozdÌl mezi pravdou a jejÌm d˘kazem: jenom
skuteËnÏ origin·lnÌ lidÈ byli p˘vodci nov˝ch pravd, zatÌmco z·zraky provozo-
val kdejak˝ öejdÌ¯.
Kdyû lidstvo pokroËilo d·l, objevili se alchymistÈ, Ëasto velmi pravdymilovnÌ
a neobyËejnÌ lidÈ s vysok˝mi filosofick˝mi ide·ly, oduöevnÏlÌ velkou touhou po
pozn·nÌ p¯Ìrody. SnÌûili vöak svou vÏdu tÌm, ûe ¯emeslnÏ vyuûÌvali svÈ vysokÈ
pravdy k obyËejn˝m ˙Ëel˘m, k v˝robÏ zlata, z·zraËn˝ch lÈk˘ a k dalöÌm prak-
tick˝m vÏcem. Pr·vÏ toto zamÏ¯enÌ na praktiËnost ñ aù uû vÏda slouûila jako
dojn· kr·va nebo pod·vala jako takzvan· vyööÌ praxe experiment·lnÌ d˘kazy
pravdy ñ zahanbuje alchymisty v oËÌch p¯Ìtomnosti. Vöechny alchymistickÈ prav-
dy, PARACELSOVY, VAN HELMONTOVY, byly ide·lnÌ, ale cel· jejich praxe byla nÌzk·.
NenÌ astrologie ponÌûenÌm KEPLEROV›M, nenÌ mystika jeho ozdobou? Nejsprost-
öÌ dry·ËnÌci dovedli experiment·lnÏ dokazovat spr·vnost alchymistick˝ch a ast-
rologick˝ch nauk, a ËÌm mÈnÏ mÏli myölenek, tÌm vÌce d˘kaz˘ uv·dÏli, ale prav-
du dok·zat nemohli, protoûe ji neznali, protoûe jen poctivÌ, up¯ÌmnÌ, geni·lnÌ
lidÈ majÌ pravdu, a proto ji takÈ mohou uk·zat druh˝m.
JeötÏ nikdy tolik nevl·dla klamn· touha zn·silnit fakta a vnutit je do r˘zn˝ch
d˘kaz˘ jako v modernÌ vÏdÏ. SvÈr·znÌ duchovÈ se br·nili tomuto zneuûÌv·nÌ
sv˝ch myölenek: NEWTON prohlaöoval sv˘j velk˝ objev za skuteËnost, a nikoli za
teorii nebo za p¯ÌËinu jinÈho faktu. Jeho radostÌ a p˝chou byla novost a pravda
myölenky, nikoli jejÌ pouûitelnost pro lidskÈ teorie.
Pouze lidÈ, kte¯Ì nikdy nepocÌtili radost z ËistÈho pozn·nÌ, mohou tvrdit, ûe
fakta slouûÌ jen za d˘kazy teoriÌ. V jejich praktickÈm n·zoru tkvÌ odkaz alchymie
a vÌry v z·zraky, od nÌû se ËlovÏk snad nikdy neosvobodÌ. Kdyby v˝znam fakt
byl jen v jejich praktickÈ hodnotÏ, jen v tom, ûe potvrzujÌ hypotÈzy slouûÌce jako
Ñd˘kazyì, nebylo by na svÏtÏ nicotnÏjöÌ vÏci, neû nov· fakta: nemÏla by vyööÌ
hodnotu neû starÈ z·zraky, neboù stejnÏ jako ony dokazujÌ se stejnou jistotou
nauky spr·vnÈ i nespr·vnÈ. DÏjiny vÏdy pod·vajÌ plno takov˝ch d˘kaz˘.
148
V 17. a 18. stoletÌ se uËilo, ûe lidsk· spermie je mal˝ muûÌËek, a naöli se bada-
telÈ, kte¯Ì potvrzovali, ûe vskutku vidÏli mikroskopem Ë·sti lidskÈho tÏla. JinÌ
naopak tvrdili, ûe zvÌ¯·tko nenÌ uzav¯eno ve spermii, n˝brû ve vajÌËku. Zn·m˝
biolog SPALLANZANI potvrdil tuto teorii studiem v˝voje û·by. Vl·dla tehdy i vÌra
ve flogiston, kter˝ pr˝ ze substancÌ unik· zah¯Ìv·nÌm; a vskutku se uk·zalo, ûe
mnohÈ substance v ohni ztratÌ na v·ze. VÏ¯ilo se v p¯edpotopnÌ lidi a A. SCHEU-
ZER objevil jako d˘kaz zkamenÏlinu, kterou nazval Ñhomo diluvii testisì. CUVIER
vöak v diluvi·lnÌ lidi nechtÏl vÏ¯it a proslavil se d˘kazem, ûe SCHEUZERŸV n·lez
je jen fosilnÌ mlok. Ovöem diluvi·lnÌ lidÈ p¯esto existovali! A tak bychom mohli
sledovat dÏjiny vÏdy krok za krokem a uk·zat, ûe jsou dÏjinami d˘kaz˘, kterÈ
nebyly û·dn˝mi d˘kazy.
ObjektivnÌ vÏda zavedla toto pojetÌ vÏdeck˝ch zjiötÏnÌ, stanovila rozdÌl mezi
faktem, hypotÈzou, teoriÌ, d˘kazem atd. Fakt je pr˝ Ëist˝m, û·dnou subjektivi-
tou neporuöen˝m pozn·nÌm. HypotÈza je moûnost, kter· jeötÏ Ëek· na d˘kaz,
teorie je sestavenÌ zjiötÏn˝ch ˙daj˘ do jednotnÈho pojetÌ. Ve fakta se musÌ vÏ¯it,
v hypotÈzy a teorie se vöak vÏ¯it nesmÌ; fakta jsou pr˝ zcela neutr·lnÌ a hodÌ se
do kaûdÈ hypotÈzy, do kaûdÈ teorie, do kaûdÈ filosofie; hypotÈzy a teorie naopak
odpovÌdajÌ pravdÏ jen potud, pokud jsou podloûeny fakty.
Toto rozliöov·nÌ je vöak jen hrou se slovy, od scholastiky se odchyluje jen
v tom, ûe je o nÏkolik stoletÌ mladöÌ. é·dn˝ poctiv˝ badatel z praxe nevÏ¯Ì ani
v objektivnÌ vÏdu, ani v rozdÌly mezi fakty a teoriÌ, n˝brû pouûÌv· tato slova
jen ze zdvo¯ilosti, aby dodal sv˝m p¯esvÏdËenÌm sluönou formu. Pro nÏho
samÈho je to, co by ostatnÌ oznaËili za hypotÈzu, nejpravdivÏjöÌ skuteËnostÌ,
tedy faktem. On neuzn·v· ÑobjektivnÌ faktaì, n˝brû jen ta subjektivnÌ, neboù
kaûdÈ zjiötÏnÌ ukazuje ve svÏtle jeho objevu novÈ barvy i formy. Neukazuje-li,
je pro nÏho objev bezcenn˝, ba v˘bec neexistuje. DARWIN nap¯Ìklad byl badate-
lem nanejv˝ö objektivnÌm, nicmÈnÏ jeho objektivnost spoËÌvala pouze v tom,
ûe n·mitky protivnÌk˘ projedn·val nejzdvo¯ilejöÌ formou, aniû by se jimi dal
v nejmenöÌm m˝lit ve vÌ¯e ve svÈ uËenÌ. V˝voj organickÈho svÏta, kter˝ vöichni
oznaËovali za teorii, povaûoval ve svÈm nitru bezpochyby za nejpravdivÏjöÌ
skuteËnost, zatÌmco ÑobjektivnÌì fakt, ûe existujÌ druhy, povaûoval za faleön˝.
Kaûd˝ badatel sleduje tuto metodu, musÌ ji sledovat! Byla by to libov˘le,
kdyby nÏkdo stanovil hypotÈzu, o jejÌû pravdÏ by nebyl z·roveÚ pevnÏ p¯e-
svÏdËen. Je to pr·vÏ jen zdvo¯ilost, kdyû svÈ p¯esvÏdËenÌ nabÌdne Ëten·¯i jako
pouhou moûnost.
NeexistujÌ tedy û·dn· objektivnÌ fakta: kaûdÈ zjiötÏnÌ je subjektivnÌ a jako
takovÈ nenÌ bez hypotÈzy, bez teorie, bez filosofie. Kaûd˝ fakt, pokud nenÌ jen na
papÌ¯e jako slovo beze smyslu, kter˝ vyöel z ducha ËlovÏka jako jeho ûiv˝ pro-
dukt, p¯edstavuje cel˝ mikrokosmos, obsahujÌcÌ novÈ pojetÌ nejen jednotlivÈho
jevu, n˝brû celÈho svÏta. Objev, kter˝ neobsahuje jako moûnost promÏnu celÈho
n·zoru na svÏt, nenÌ v˘bec û·dn˝m objevem.
149
Proto je z·sada modernÌ vÏdy, nechat fakta mluvit sama za sebe, zcela spr·v-
n·, jen jÌ musÌme d·t pr·vÏ opaËn˝ smysl, neû je jÌ obecnÏ podsouv·n. Mrtv·,
kaûdÈ subjektivity zbaven· fakta jsou nÏm· a nemohou promluvit. Jen ta,
kter· ûijÌ v duchu ËlovÏka, majÌ ¯eË, a ËÌm subjektivnÏjöÌ jsou, tÌm sn·ze jim
rozumÌme, tÌm p¯irozenÏji p˘sobÌ na n·s ñ ûivÈ subjekty. Mrtv· fakta nemo-
hou na sebe vz·jemnÏ reagovat, nemohou nic dokazovat, nic vyvracet, nemo-
hou se spojit k û·dnÈ pravdÏ; proto musÌ objektivnÌ vÏda s·hnout k logice,
k dokazov·nÌ, aby mÏla hybn˝ prost¯edek, p·ku a ˙strojÌ, jimiû lze zabit˝mi
fakty h˝bat sem a tam. Na jednÈ stranÏ fakta, na druhÈ hypotÈzy a teorie:
jedna h˝be fakty sem, druh· tam, a tomu se ¯Ìk· dokazov·nÌ, p¯i nÏmû fakta
sama mluvÌ.
Sledujeme-li v˝voj darwinismu, nezb˝v· n·m neû konstatovat, ûe mrtv·
fakta, sestaven· k jist˝m d˘kaz˘m, mÏla na rozkvÏt tohoto uËenÌ velk˝ vliv.
Dva roky potÈ, co vyölo dÌlo o vzniku druh˘, bylo nalezeno v litografickÈm
v·penci v Solenhofenu prvnÌ zkamenÏlÈ ptaËÌ pe¯Ì z doby druhohornÌ. Rok
nato byly na stejnÈm mÌstÏ objeveny zbytky zvl·ötnÌho pt·ka, kter˝ mÏl na
k¯Ìdlech volnÈ prsty, v zob·ku zuby a jeötÏrËÌ, avöak ope¯en˝ ocas. Tento nej-
staröÌ pt·k dostal jmÈno Archaeopteryx. Pro darwinisty byl tento objev siln˝m
d˘kazem jejich teorie a zvÌ¯e bylo oznaËeno za p¯echod mezi pt·kem a pla-
zem. V roce 1875 objevil americk˝ geolog O. MARSH pt·ky s ozuben˝mi zob·-
ky poch·zejÌcÌ z doby k¯ÌdovÈ, a ti se stali nov˝m d˘kazem, ûe pt·ci poch·ze-
jÌ z ozuben˝ch obratlovc˘. Roku 1879 t˝û MARSH uspo¯·dal vyhynulÈ druhy
konÌ do vzestupnÈ ¯ady, kter· se od tÈ doby povaûuje za z·¯iv˝ d˘kaz DARWI-
NOVY teorie.
D˘kaz˘ darwinismu p¯ib˝valo: od Ëty¯ic·t˝ch let se mnoûily n·lezy dilu-
vi·lnÌch lidÌ; v roce 1863 se dal p¯esvÏdËit i LYELL a v tÈmûe roce vzbudil
vöeobecnou pozornost objev p¯edhistorick˝ch kolov˝ch staveb ve äv˝carsku.
Tyto d˘kazy velkÈho st·¯Ì lidstva byly takÈ d˘kazem darwinismu. V roce
1857 byla nalezena lebka neandrt·lce, o niû se pozdÏji tolik p¯eli p¯Ìvrûenci
a odp˘rci opiËÌ teorie. Roku 1868 vyölo DARWINOVO velkÈ dÌlo o promÏnlivos-
ti domestikovan˝ch zvÌ¯at a rostlin, kterÈ p¯ineslo na podporu nauky nep¯e-
hlednÈ mnoûstvÌ nov˝ch ˙daj˘. Roku 1862 vyöla HAECKELOVA monografie
o radiolariÌch, jÌû tento smÏl˝ apoötol darwinismu zah·jil svÈ objevov·nÌ
mnoh˝ch a mnoh˝ch d˘kaz˘ pro DARWINA. V roce 1868 popsal HUXLEY ˙dajnÏ
nejjednoduööÌ formu ûivota, bathybia, a podal tÌm nov˝ doklad pro pozvolnÈ
p¯echody v p¯ÌrodÏ. Roku 1859 byl objeven v prahornÌ formaci, dosud pova-
ûovanÈ za neûivou, domnÏl˝, velmi jednoduch˝ fosilnÌ organismus, tzv. Eozoon,
a v n·sledujÌcÌch desetiletÌch dokazovaly stovky, ba tisÌce badatel˘ spr·vnost
novÈho uËenÌ.
V n·sledujÌcÌch kapitol·ch rozvedeme blÌûe, jakÈho druhu byly tyto d˘kazy;
avöak doba smetla vöechny tyto historickÈ, filosofickÈ, logickÈ, anatomickÈ, his-
tologickÈ, chemickÈ, geografickÈ a jinÈ d˘kazy, a bÏda myölence, bÏda pozorov·-
150
nÌ, kterÈ nebylo niËÌm jin˝m neû d˘kazem pro nebo proti DARWINOVI! Zaniknou,
zaöly uû v masovÈm hrobÏ dÏjin a nikdo se k nim nevr·tÌ, leda zvÏdav˝ dÏjepi-
sec, kterÈmu poslouûÌ za znamenÌ doby.
11.6. NadöenÌ z Darwinovy teorie
V takovÈm prost¯edÌ vzniklo darwinistickÈ hnutÌ: vl·dla nespokojenost s p¯ece-
Úov·nÌm rozumu, objevovaly se v˝vojovÈ nauky. P¯iöla anglick· induktivnÌ filo-
sofie, SCHLEIDEN a SCHWANN ¯ekli svÈ slovo, materialistÈ prohl·sili vÏdu za sv˘j
obor a pozitivistÈ ohl·sili uËenÌ, ûe lidstvo bude spaseno jen ve jmÈnu vÏdy.
Nakonec p¯iöel DARWIN, Ëestn˝ a ne˙navn˝ myslitel, k nÏmu se p¯ipojili horlivÌ
p¯Ìvrûenci, a hnutÌ bylo st·le silnÏjöÌ.
DARWINOVA teorie byla ve vÏdÏ pociùov·na jako revoluce, jako zniËenÌ vöeho,
co bylo d¯Ìve, a jako poË·tek zcela novÈ, najednou pravÈ vÏdy. DARWIN s·m
p¯edpovÌdal, ûe jeho uËenÌ p¯inese revoluci, a vöechno se snaûilo jeho p¯edpovÏÔ
uskuteËnit. Bylo by z·bavnÈ i historicky zajÌmavÈ porovn·vat, jak se kaûd· doba
dÌv· svrchu na tu p¯edchozÌ a tvrdÌ o nÌ skoro totÈû, co se jednou bude ¯Ìkat o nÌ
samÈ. Kolikr·t jsme slyöeli od horlivc˘ pro DARWINOVO uËenÌ, ûe teprve s nÌm
p¯iöel do biologie filosofick˝ obsah! P¯ed DARWINEM byli LINN…, CUVIER a jinÌ
ubozÌ pis·lkovÈ ñ ale aù se Ëten·¯ p¯esvÏdËÌ s·m.
ÑV prvnÌ polovinÏ tohoto stoletÌ platilo,ì vypr·vÌ R. HERTWIG (1892, 1) v ˙vo-
du ke svÈ uËebnici zoologie, Ñne-li v˝luËnÏ, tak aspoÚ p¯ev·ûnÏ ve vÏdeck˝ch
kruzÌch pojetÌ, kterÈ jeötÏ dnes vl·dne mezi laiky, ûe ˙kolem zoologie je pojme-
nov·vat jednotliv· zvÌ¯ata, charakterizovat je podle nÏkolika m·lo lehce rozpo-
znateln˝ch znak˘ a uspo¯·d·vat je p¯ehledn˝m zp˘sobem umoûÚujÌcÌm rychlÈ
urËov·nÌÖ Toto pojetÌ bylo bÏhem poslednÌch desetiletÌ st·le vÌce potlaËov·no.ì
Tato slova, napsan· roku 1891, jeötÏ nepat¯Ì k nejodmÌtavÏjöÌm soud˘m o prvnÌ
polovinÏ 19. stoletÌ, jsou i rozhodnÏjöÌ. W. BATESON (1894, 7) pÌöe v ˙vodu ke
svÈmu jinak myölenkovÏ bohatÈmu spisu o promÏnlivosti zvÌ¯at: ÑP¯ed zve¯ej-
nÏnÌm P˘vodu druh˘ vÏnovali p¯ÌrodovÏdci vÏtöinu svÈ aktivity nez¯ÌzenÈmu
hromadÏnÌ dat. VÏtöina z nich to dÏlala pro vÏc samu, a to v nejsilnÏjöÌm smyslu
slova. JistÏûe mnozÌ chovali nadÏji, ûe takovÈ hromadÏnÌ znalostÌ povede nako-
nec k nÏËemu vyööÌmu, ale nadÏje to byla vÏtöinou nejasn·, v·gnÌ. S prohl·öenÌm
doktrÌny o evoluci (Doctrine of Descent) se zcela zmÏnil veöker˝ pr˘bÏh b·d·nÌ
a nadöenÌ p¯ÌrodovÏdc˘ se p¯elilo do jinÈho ¯eËiötÏ. ZaËala se hledat jin· data
a hodnota zoologick˝ch objev˘ se zaËala posuzovat podle nov˝ch kritÈriÌ.ì
Jak uboze vypadala prvnÌ polovina 19. stoletÌ v oËÌch poloviny druhÈ! A jak
posuzovali badatelÈ prvnÌ poloviny 19. stoletÌ sv˘j vztah k dobÏ p¯edchozÌ? R.
LEUCKART (1848, 2), idealistick˝ morfolog, pÌöe v roce 1848, jeden·ct let p¯ed
DARWINOV›M dÌlem: ÑPoËetnÈ a rozmanitÈ byly pokusy o takovÈ vylÌËenÌ [syste-
matiky zvÌ¯at]. Protoûe z·visÌ na kaûdÈm zp˘sobu nazÌr·nÌ, na mnoûstvÌ
dostupnÈho materi·lu a jeho znalostech, je hodnota tÏchto jednotliv˝ch pokus˘
p¯irozenÏ velmi r˘zn·. Nadto je ve staröÌch zoologick˝ch systÈmech vlastnÌ vÏ-
151
deck· ˙loha ne-li zrovna nepochopena, pak aspoÚ vÏtöinou pod¯Ìzena jistÈmu
praktickÈmu z·jmu. Jako jist˝ druh slovnÌku pod·valy o m·lo vÌc neû prost¯e-
dek k pozn·v·nÌ r˘zn˝ch zvÌ¯at. CUVIEROVO jmÈno znamen· novou z·¯ivou epo-
chu v dÏjin·ch naöÌ vÏdy. Jist˝m pohledem gÈnia poznal tento slavn˝ badatel
velk˝ v˝znam vöeobecnÏjöÌho, ¯ekl bych skoro umÏleckÈho pojetÌ organick˝ch
˙tvar˘. Sv˝m systÈmem usilovalÖ spÌöe o vhled do souvislosti r˘zn˝ch ûivoËiö-
n˝ch forem, vöestrannÈ porozumÏnÌ rozmanitosti jednotlivostÌ.ì
A jak ch·pala p¯ed-cuvierovsk· vÏda sv˘j vztah k p¯edch˘dc˘m? VICQ DëAZYR
chv·lÌ v roce 1788 (11, 19) CUVIEROVA p¯edch˘dce BUFFONA: ÑBUFFON byl tedy
prvnÌ, kdo propojil p¯Ìrodopis s filosofiÌÖ Vynikal p¯edevöÌm dÌky svÈmu umÏ-
nÌ zevöeobecÚovat myölenky a propojovat jednotliv· pozorov·nÌ do vyööÌch cel-
k˘Ö »asto se mu poda¯ilo spojenÌm dosud izolovan˝ch a neplodn˝ch fakt˘
dospÏt k nanejv˝ö neoËek·van˝m z·vÏr˘m.ì
A kdybychom se vr·tili aû k MALPIGHIMU, k VESALIOVI, ke GAL…NOVI, k ARISTO-
TELOVI, pokaûdÈ bychom naöli chvalo¯eË, podle kterÈ p¯ed nimi byla fakta nesro-
zumiteln· a oni do nich teprve vnesli svÏtlo ñ a vöechny tyto chvalo¯eËi by mÏly
pravdu, neboù kolikr·t ËlovÏk objevÌ myölenku, tolikr·t se povaûuje za znovu-
zrozenÈho, pokaûdÈ vidÌ v minulosti mrtv˝ chaos, pokaûdÈ zapomÌn·, ûe p¯ece
i d¯Ìve uû musel mÌt myölenky, a nemyslÌ na to, ûe jednou p¯ijde Ëas, kdy jeho
nynÏjöÌ nadöenÌ ochladne a ustoupÌ novÈmu; a bude se znovu divit, jak mohl
dosud ûÌt tak bezmyölenkovitÏ. Takov˝ je ûivot, takov· je vÏda.
Jako d¯Ìve naturfilosofie, tak byl nynÌ darwinismus vöeobecn˝m hnutÌm,
n·ladou, ve¯ejn˝m mÌnÏnÌm; nevznikl propracov·nÌm, vylepöenÌm a prohloube-
nÌm d¯ÌvÏjöÌch n·zor˘, n˝brû vyrostl na jejich trosk·ch. Zd· se, ûe to je vöeobec-
n˝ osud lidsk˝ch ide·l˘; snad katastrofy neplatÌ v geologii, jistÏ vöak majÌ sv˘j
v˝znam v dÏjin·ch lidskÈho myölenÌ. Od ÿek˘ k ÿÌman˘m, od ÿÌman˘ ke k¯es-
ùanstvÌ, k osvobozenÌ n·rod˘ ñ vöude jde cesta pokroku p¯es mrtvoly p¯ed-
ch˘dc˘, ne-li p¯es skuteËnÈ, tedy p¯es ubitÈ myölenky: star˝ ide·l pad· se sv˝mi
dobr˝mi i öpatn˝mi znaky, aby uvolnil mÌsto novÈmu. Pokrok je revoluce
a kaûd· revoluce je nespravedliv·. Teprve kdyû starÈ ide·ly d·vno zetlely, p¯ijde
nÏkdo, kdo pro nÏ k·ûe spravedlnost, uzn·nÌ pro jejich dobrÈ str·nky ñ p¯Ìliö
pozdÏ.
Darwinismus chtÏl b˝t vöeobecnÏ i v jednotlivostech, vÏdomÏ i nevÏdomÏ
revoluËnÌ, tzn. pr·vÏ opaËn˝, neû byla racionalistick· naturfilosofie. D¯Ìve se
p¯ehnanÏ spolÈhali na rozum a chovali nadÏji, ûe v rozumu objevÌ p¯Ìrodu; teÔ
vl·dne uctÌv·nÌ p¯Ìrody a rozum se povaûuje za podmÌnÏn˝ p¯Ìrodou. Tehdy se
vÏda sklonila p¯ed poeziÌ, jejÌhoû ducha a zp˘sob vyjad¯ov·nÌ p¯ejala; teÔ se na-
opak mÏla poezie st·t vÏdou. ZOLA, b·snÌk, se prohl·sil za vÏdce. D¯Ìve KANT,
SCHELLING, SCHOPENHAUER stavÏli olt·¯e genialitÏ, teÔ LOMBROSO p¯irovn·v·
geni·lnÌ lidi k bl·zn˘m. Tam je to vÏda, kter· nezn· mezÌ v metafor·ch, zde hrozÌ
kritik M. NORDAU b·snÌkovi, ûe ho za jeho originalitu prohl·sÌ z vÏdeckÈho stano-
viska za nep¯ÌËetnÈho. Pouh· negace mÌsto anal˝zy: nebo je snad tÏûkop·dn˝
152
DARWIN prohloubenÌm mÏkkÈho estÈtstvÌ HUMBOLDTOVA, je snad HAECKEL vy-

st¯ÌzlivÏl˝m OKENEM, LOMBROSO pokraËov·nÌm SCHELLINGOV›M, ZOLA vzestu-
pem GOETHOV›M?
A v˝sledky? Ty se zvl·öù neliöily. Tam tvrdÌ OKEN, ûe svÏt vznikl Ñsamooplo-
zenÌm BoûÌmì, zde HAECKEL, ûe B˘h je Ñplynn˝ obratlovecì. Tam uËÌ CARUS, ûe
duöe je v˘nÌ tÏla, zde v·m JAEGER nabÌzÌ jako poznatek darwinismu vlnÏnÈ pr·-
dlo, aby se v·m duöe z tÏla nevypa¯ila. Tam posuzuje GALL podle formy lebky
hloubku mate¯skÈ l·sky, zde LOMBROSO rozezn·v· podle formy lebky zlodÏje
a vrahy. Tam polarita, zde variabilita, tam magnetickÈ a elektrickÈ sÌly, zde sÌly
mechanickÈ a elektrickÈ. Sice se uû nevÏ¯Ì, ûe by ûena mohla porodit jeötÏrku, ale
s plnou v·ûnostÌ se diskutuje o p¯Ìpadech, kdy porodila dÌtÏ s hlavou opice, se
zuby kopytnÌka, s prstem a öupinami jeötÏrky. Uû se netvrdÌ, ûe GIORDANO BRU-
NO, KEPLER, HELMONT, PARACELSUS byli ËarodÏjnÌci posedlÌ zl˝m duchem, ale jen
proto, ûe se dnes mÌsto Ñposedl˝ì a ÑËarodÏjnÌkì ¯Ìk· bl·zen. Za vÌce nebo mÈnÏ
öÌlenÈ vöak vÏda prohlaöuje ve spisech LOMBROSOV›CH a jinde NEWTONA, AMPÈ -
RA, GAY-LUSSAKA, DIDEROTA, GOETHA. Kde je rozdÌl proti d¯ÌvÏjöku?
OstatnÏ hnutÌ nebylo tak jednotnÈ, jak by se mohlo zd·t. Souhlas panoval jen
v tom, ûe od nynÏjöka se vöechno vykl·dalo historicky a ûe jen ot·zky po p¯ÌËin·ch,
tzn. po minulosti vÏcÌ, jsou vÏdeckÈ. Jinak ale vypadaly v˝klady velmi r˘znÏ,
dokonce Ëasto protich˘dnÏ. DARWIN s·m p¯·telsky p¯itakal kaûdÈmu v˝kladu,
jen kdyû v nÏm nebyla vÌra v rozum. On s·m uv·dÏl jako p¯ÌËiny forem p¯iroze-
n˝, umÏl˝ a pohlavnÌ v˝bÏr, korelativnÌ r˘st, vliv okolÌ, uûÌv·nÌ a neuûÌv·nÌ org·-
n˘, k¯ÌûenÌ odr˘d, stÏhov·nÌ do nov˝ch oblastÌ aj. JinÌ objevili jeötÏ dalöÌ p¯ÌËiny
a jen m·lo se dbalo na to, jak r˘znorodÈ prvky jsou v nich obsaûeny. NƒGELI
vÏ¯il, ûe k¯ÌûenÌ ruöÌ promÏnlivost, WEISMANN, ûe ji podporuje. Podle DARWINA
p¯edstavujÌ rudiment·rnÌ org·ny svÏdectvÌ o jejich lepöÌ minulosti, podle WAL-
LACE na nÏ teprve Ëek· lepöÌ budoucnost. Podle jednÏch vznikl ËlovÏk z orangu-
tana, podle jin˝ch z gibbona a opÏt podle jin˝ch z poloopic. Kaûd· myölenka byla
vÌt·na, jen kdyû byla evolucionistick· a mechanistick·; kaûd·, kter· tyto znaky
nemÏla, byla zavrhov·na. ÑVyloûit!ì bylo heslo vöech, a bÏda tomu, kdo si ne-
troufal uhodnout, jak˝ mechanismus vytvo¯il tu nebo onu vÏc ñ z¯Ìci se mecha-
nism˘ znamenalo zpochybÚovat moc vÏdy.
I
Literatura: StaröÌ literatura o darwinismu vöeobecnÏ je uvedena v tÏchto spisech: SEIDLITZ 1875
obsahuje v˝klad teorie, diskusi, dÏjiny a velkou literaturu o nich. Dodatky v Ëasopise Kosmos, I,
546 a IV, 233; SPENGEL 1874-79; Z÷CKLER 1877. Z÷CKLER je teolog, jeho spis je vöak objektivnÌ;
obsahuje poËetnÈ jednotlivosti zvl·ötÏ z nevÏdeckÈ literatury vyvolanÈ darwinismem. WIGAND
1874-76 obsahuje podrobnou kritiku novÈho uËenÌ z vÏdeckÈho a filosofickÈho stanoviska.
DobrÈ zpr·vy o tom, jak byl darwinismus p¯ijÌm·n v NÏmecku, nabÌzÌ KRAUSE 1885. K posouze-
nÌ anglick˝ch pomÏr˘ se nejlÈpe hodÌ DARWINOVA a HUXLEYHO biografie, uv·dÏjÌcÌ takÈ jejich
korespondenci; byly vyd·ny jejich syny: F. DARWIN 1878 a L. HUXLEY 1900-02. Do tÏchto spis˘
byly p¯ejaty i autobiografie obou myslitel˘. O darwinismu ve Francii jedn· GIARD 1904, kniha
obsahuje staröÌ polemiky autora, kter˝ bojoval za p¯ijetÌ darwinismu ve Francii. Proti DARWINO-
VI je zamÏ¯en QUATREFAGES 1870. PoËetn· menöÌ sdÏlenÌ lze najÌt v KRAUSEHO Kosmu.
153
WEISMANN pravÌ (1876): ÑNeboù co je p¯ÌrodovÏda jinÈho neû pokus uk·zat

mechanismus, kter˝ vytv·¯Ì dÏnÌ na svÏtÏ? Kde mechanismus p¯est·v·, tam
nenÌ û·dn· p¯ÌrodovÏda moûn·.ìI
12. kapitola
Kritika darwinismu staröÌmi smÏry
AËkoli ot·zka po genealogickÈ p¯Ìbuznosti organickÈho svÏta visela vöem na

rtech, nikdo neoËek·val ten druh odpovÏdi, s jakou p¯iöel DARWIN. Naturfiloso-
fie uû sice byla p¯ekon·na, ale vöechny hlavy byly jeötÏ plnÈ vÌry v rozumov˝
pl·n v p¯ÌrodÏ, v nÏjakÈ boûstvÌ. P¯ÌrodovÏdci sice vidÏli vzr˘stajÌcÌ materialis-
tickÈ hnutÌ, ale rozho¯ËenÏ se od nÏho odvraceli a cÌtili se filosoficky a vÏtöinou
i vÏdecky povzneseni nad bezskrupulÛznÌ diletantstvÌ B‹CHNERA a jeho druh˘.
Vöichni oËek·vali novÈ slovo o evoluci, a hle, vyslovil je DARWIN! Avöak zp˘so-
bem v jejich vÏdÏ nesl˝chan˝m. Nepod·v· ani morfologickÈ anal˝zy, ani fyzio-
logickÈ experimenty, ani hlubokomyslnÈ ˙vahy o podstatÏ vÏcÌ, n˝brû jen p¯e-
mÌru odkaz˘ na spisy o chovu dobytka a o zahradnictvÌ, z vypr·vÏnÌ cestovatel˘
po cizÌch zemÌch. S·m se stavÌ mezi nen·vidÏnÈ materialisty a bere star˝m öko-
l·m to, co jim bylo nejdraûöÌ, vÌru v pochopitelnost p¯Ìrody. NenÌ divu, ûe nahr-
nuli tolik nezdvo¯ilosti na hlavy p¯Ìvrûenc˘ novÈho uËenÌ, kterÈ nazvali ÑvÏdec-
kou impotencÌì, Ñdegenerovan˝m myölenÌmì, ÑsenilnÌm marasmemì!
Ale hnutÌ se rozr˘stalo navzdory vöem protest˘m, sta¯Ì zaËali nahlÌûet marnost
dalöÌho boje a stahovali se zp·tky. Jen nÏkte¯Ì smÏlejöÌ myslitelÈ poukazovali
vÌce nebo mÈnÏ ost˝chavÏ na to, ûe uû d¯Ìve vyslovili podobnÈ myölenky jako
DAR WIN, samoz¯ejmÏ s v˝jimkou materialismu obsaûenÈho v DARWINOVÃ teorii.
UveÔme nÏkterÈ z tÏchto kritik˘.
LOUIS AGASSIZ (1807ñ1873), p¯ÌrodovÏdec a cestovatel, p˘vodem äv˝car, byl
odjakûiva naladÏn americky. Kdyû jeötÏ ûil v EvropÏ, pokusil se vydat v neb˝va-
lÈm mÏ¯Ìtku dÌlo o vyhynul˝ch ryb·ch. V Americe nalezl finanËnÌ podporu pro
svÈ ˙silÌ o velkolepÏ organizovanou vÏdeckou Ëinnost, procestoval Ameriku,
zakl·dal muzea a vyd·val velk· dÌla. Hodlal vydat takÈ obsaûn˝ p¯Ìrodopis Spo-
jen˝ch st·t˘ a ˙vodem k nÏmu mÏla b˝t Studie o klasifikaci (AGASSIZ 1859),I v nÌû
vylÌËil svÈ filosofickÈ n·zory. OËek·valo se nÏco velkolepÈho ñ vûdyù AGASSIZ byl
I
Teprve francouzskÈ vyd·nÌ z roku 1869 obsahuje n·mitky proti DARWINOVI. I v pozdÏjöÌch spi-
sech mluvil AGASSIZ proti Darwinovi.
154
KRITIKA DARWINISMU STARäÕMI SMÃRY
odbornÌkem v paleontologii a anatomii, uzn·van˝m embryologem a geografem

a udÏlal si jmÈno takÈ studiem hlubokomo¯sk˝ch zvÌ¯at. DÌlo vöak bylo zklam·-
nÌm. Snad nep¯ÌznivÏ p˘sobilo srovn·nÌ se spisem DARWINOV›M: zatÌmco DARWIN
p¯in·öÌ nov· fakta a novÈ n·zory na p¯Ìrodu, u AGASSIZE nach·zÌme jen vöeobec-
nÈ ˙vahy, ozvuky star˝ch filosofÈmat zn·zornÏnÈ na star˝ch p¯Ìkladech.I Ke
chladnÈmu p¯ijetÌ spisu snad p¯ispÏlo i vypr·vÏnÌ o AGASSIZOVÃ soukromÈm
ûivotÏ, o jeho finanËnÌch obtÌûÌch, o v˝tk·ch spolupracovnÌk˘, jejichû z·sluhy si
p¯ivlastÚoval.II TakovÈ argumenty se sice ve vÏdeck˝ch diskusÌch obvykle neu-
v·dÏjÌ, p¯iost¯ujÌ vöak pero odp˘rc˘.
AGASSIZ u DARWINA postr·dal p¯esvÏdËenÌ o svÏtovÈm ˙Ëelu, kterÈ zast·val
on s·m; ˙Ëel se pr˝ projevuje v evoluci. SpoËÌv· v zachov·nÌ ideje, manifestova-
nÈ v typech ûivoËiönÈho svÏta. DARWIN v pozdÏjöÌch vyd·nÌch svÈho dÌla s AGAS-
SIZOV›MI n·zory v·ûnÏ polemizoval: byly pro nÏj tak¯ka opakem jeho vlastnÌch
n·zor˘, a jak uû to v takovÈm p¯ÌpadÏ b˝v·, povaûoval kaûdou zd˘vodnÏnou
n·mitku proti svÈmu odp˘rci uû za d˘kaz n·zoru vlastnÌho. Ne˙toËil vöak na
smysl AGASSIZOV›CH v˝vod˘, kter˝ spoËÌval v tom, ûe k podstatÏ druhu nepat¯Ì
jen anatomickÈ, n˝brû i fyziologickÈ, geografickÈ a jinÈ znaky a ûe druh je ve
vöech tÏchto znacÌch nemÏnn˝. PotÌral jen jeho uËenÌ o boûskÈm pl·nu, o dvaceti
stvo¯enÌch, o samostatnÈm stvo¯enÌ kaûdÈho druhu v mnoha individuÌch a v mno-
ha oblastech najednou. Dokazoval, ûe slova jako ÑB˘hì nebo ÑStvo¯enÌì nic ne-
objasÚujÌ. Z ostatnÌch badatel˘ ˙toËil na AGASSIZOVY n·zory zvl·ötÏ HAECKEL
(1875, 83), povaûoval je vöak jeötÏ vÌc neû DARWIN za nevÏdeckou teologii, kter·
nenÌ ani hodna, aby ji p¯ÌrodovÏdec vyvracel.
RICHARD OWEN kritizoval DARWINOVU teorii v dÌle o anatomii obratlovc˘;
proti p¯edpokladu vzniku dneönÌch ûivoËiön˝ch forem z vyhynul˝ch nic nena-
mÌtal, ale nebyl srozumÏn s kultem n·hody, kter˝ pÏstovala teorie p¯irozenÈho
v˝bÏru. VÏ¯il ve Ñvrozenou tendenci k odchylk·m od rodiËovskÈho typu, sen-
tenci p˘sobÌcÌ v p¯imÏ¯enÏ dlouh˝ch period·chì (OWEN 1846, II, 807). Avöak
tento n·zor nenalezl ohlas, neboù v dobÏ DARWINOVA vystoupenÌ byl uû v ˙pad-
ku a OWENOVY osobnÌ vlastnosti (h·davost) mu zÌskaly tolik nep¯·tel, ûe se na
p¯Ìzniv˝ v˝sledek polemiky nedalo myslet. OWEN a MIVART pat¯ili k nemnoh˝m,
o nichû DARWIN pojedn·val s mal˝m respektem.
GEORGE MIVART, anglick˝ protestant, kter˝ konvertoval ke katolictvÌ, vystou-
pil proti DARWINOVI v nÏkolika spisech (1873, 1876, 1870). Povaûoval teorii p¯iro-
I
O jeho n·zorech srv. 3. kap. tohoto spisu. O slabÈm ˙Ëinku jeho spisu vypr·vÌ E. R‹TIMEYER
1898, II, 360 (je tam i AGASSIZOVA biografie) a Z÷CKLER 1877, II, 650.
II
BlÌûe o tom vypr·vÌ VOGT 1896, 196 (ökoda, ûe VOGTOVA autobiografie byla p¯eruöena smrtÌ
pr·vÏ na mÌstÏ, kde zaËÌn· b˝t zajÌmav·!); O. FRAAS (podle E. DESOR, Kosmos II, 1882, s. 4);
a HAECKEL 1875, 84. FRAAS a HAECKEL obviÚujÌ AGASSIZE, ûe svÈ lepöÌ p¯esvÏdËenÌ prodal americ-
kÈ stranÏ. SpÌöe vöak odpovÌd· pravdÏ, ûe organiz·torsk˝ a podnikav˝ pud AGASSIZE nutil opa-
t¯ovat si nezbytnÈ penÌze, jak to zrovna ölo. Faleön˝ tÛn a pokrytectvÌ jsem u AGASSIZE nenaöel.
AGASSIZŸV syn ALEX. AGASSIZ vydal otcovu biografii (neËetl jsem ji).
155
zenÈho v˝bÏru za hrubÈ a faleönÈ pojetÌ, kterÈmu pomohla k vÌtÏzstvÌ jen zd·n-
liv· jednoduchost a proticÌrkevnÌ osten. MIVART s·m naopak vÏ¯il ve vnit¯nÌ
duchovnÌ v˝vojovou sÌlu a nazval svou teorii v protikladu k DARWINOVÃ Ñpsy-
chogenezeì. P¯ÌrodovÏdec musÌ podle nÏho vÏ¯it v ÑprvotnÌ velkou sÌluì, kter·
je sice skryta smysl˘m, ale odhaluje se duchu a neust·le p˘sobÌ v p¯ÌrodÏ: ÑToto
p˘sobenÌ je sekund·rnÌm Ëili odvozen˝m stvo¯enÌm Çper temporum morasë,
kterÈ SV. AUGUSTIN odliöuje od jednor·zovÈho stvo¯enÌ p˘vodnÌho, jeû se ud·lo
na poË·tku Çpotentialiter atque causaliterë. Ten, kdo skrze p¯ijetÌ Çevoluceë vyvra-
cÌ vÌru ve stvo¯enÌ, je tedy daleko od pravdy, neboù evoluËnÌ uËenÌ vÌru ve stvo-
¯enÌ spÌöe potvrzuje.ì (MIVART 1881, 527) V Anglii byly MIVARTOVY n·mitky proti
DARWINOVI dost uzn·v·ny, ale na kontinentu û·dn˝ ohlas nenaöly.
H. G. BRONN p¯ipojil na z·vÏr svÈho p¯ekladu DARWINOVA dÌla kritiku, v nÌû
zavrhl uËenÌ o p¯irozenÈm v˝bÏru z morfologickÈho stanoviska. Kdyû si p¯ipo-
meneme, jak svÈho Ëasu uvaûoval o geometrick˝ch pl·nech ûiv˝ch tÏl, pochopÌ-
me, ûe u DARWINA marnÏ hledal d˘kazy pro to, ûe by evoluce a jejÌ jednotliv· sta-
dia byla nutn·. Boj o ûivot nem˘ûe podle BRONNA vysvÏtlit, proË m· jedna rostlina
listy kopinatÈ, jin· zase ov·lnÈ, a ne naopak, proË jeden druh musÌ mÌt Ëty¯i, jin˝
pÏt praönÌk˘, proË jednomu organismu prospÌv· toto a jinÈmu prav˝ opak.
Ke staröÌm ökol·m pat¯il i histolog a embryolog A. K÷LLIKER (1864). Vyt˝k·
DARWINOVI, ûe lÌËÌ zvÌ¯ata, jako by mÌrou jejich struktury bylo jen p¯izp˘sobenÌ
boji o ûivot a jako by tedy jedna zvÌ¯ata byla boji o ûivot p¯izp˘sobena lÈpe neû
jin·; to pr˝ je nespr·vnÈ. ÑKaûd˝ organismus je takÈ dostateËnÏ dokonal˝ pro
˙Ëel, jemuû slouûÌ, a d˘vod pro jeho zdokonalov·nÌ aspoÚ nelze hledat v nÏm.ì
(1864, 6) ÑDomnÏnka, ûe organismus je tu jen pro nÏjak˝ ˙Ëel a nep¯edstavuje
ztÏlesnÏnÌ nÏjakÈ vöeobecnÈ myölenky nebo z·kona, p¯edpokl·d· jednostrannÈ
pojetÌ vöeho jsoucÌho. Kaûd˝ org·n m· ovöem ˙Ëel a kaûd˝ organismus naplÚu-
je sv˘j ˙Ëel, nicmÈnÏ v tom nespoËÌv· d˘vod jejich existence.ì (1864, 7)49 K÷LLI-
KER nepochybuje, ûe formy jsou genealogicky sp¯ÌznÏny, evoluce vöak podle
nÏho probÌhala skokem. Nap¯Ìklad z vajÌËek se pod vlivem nÏjakÈho vnÏjöÌho
p˘sobenÌ vylÌhl nov˝ druh nebo se promÏna odehr·la podobnÏ jako v˝voj
hmyzu, kde se z vajÌËka st·v· larva a z nÌ pohlavnÏ dospÏlÈ, larvÏ nepodobnÈ
individuum; nebo koneËnÏ podobnÏ jako u vËel, kde jedin· kr·lovna plodÌ dÏl-
nice, trubce i novÈ kr·lovny.50
TakÈ VON BAER (1886, 235ñ480) se zapojil do diskuse. Uû zamlada se vyslovil
proti LAMARCKOVI, jehoû teorii s obdivuhodnÏ spr·vnou p¯edtuchou prohl·sil za
identickou s MECKELOV›M pojetÌm ûivoËiönÈ ¯Ìöe jako ¯ady ˙tvar˘, jimû bylo za-
br·nÏno vyvinout se v ËlovÏka, a obÏ potÌral (BAER 1828, I, 200). Od tÈ doby p¯e-
ölo mnoho let a filosofie i vÏdeck˝ materi·l dostaly za tÏch 50 let od doby, kdy
byl BAER hlavou biolog˘, zcela jinÈ formy. Na d˘kaz, ûe dovede starou pravdu
h·jit i nov˝mi prost¯edky, uvedl ve spise, na nÏmû zanechalo stopy povÌdavÈ
st·¯Ì, svÏdomitÏ novÈ objevy, kterÈ pr˝ svÏdËÌ pro jeho starÈ teorie. Zavrhuje
uËenÌ o selekci a nevÏ¯Ì ve slep˝ mechanismus p¯Ìrody (BAER 1886, 425), proti
156
nÏmuû stavÌ svÈ starÈ uËenÌ o ˙Ëelnosti vöeho dÏnÌ. Podobnost mezi zvÌ¯aty se
pr˝ uv·dÌ jako d˘sledek jejich spoleËnÈho p˘vodu bezd˘vodnÏ ñ spÌöe ukazuje
na podobnost sil, kterÈ zvÌ¯ata utv·¯Ì. Je ned˘slednostÌ, kdyû novÈ uËenÌ potÌr·
p¯irozenost pojmu druhu, a p¯esto druhy popisuje; bezd˘vodnÈ je i za¯azenÌ Ëlo-
vÏka mezi opice.
I BAER vÏ¯Ì v evoluci, ale je p¯esvÏdËen, ûe v prvnÌch epoch·ch ûivota na Zemi
byla tv˘rËÌ sÌla mocnÏjöÌ neû dnes, ûe od tÈ doby zesl·bla, a dnes je snad uû
vyËerp·na (1886, 435). M· za to, ûe i vyööÌ formy mohly vzniknout samoploze-
nÌm, a zvl·ötÏ vÏ¯Ì, ûe jeden druh vznik· z druhÈho skokem, jak uËili K÷LLIKER,
BAUMGƒRTNER, KEYSERLING (BAER 1886, 437). BAEROVA kritika DARWINOVA uËenÌ
nemÏla ˙Ëinek. DarwinistÈ vysvÏtlovali jeho ÑneporozumÏnÌì novÈ teorii sta¯ec-
kou slabostÌI a je p¯ekvapivÈ, jak m·lo si jeho spisu vöÌmali i DARWINOVI odp˘rci.
JeötÏ menöÌ pozornost vzbudila obhajoba BAEROV›CH n·zor˘, kterou provedl
BAERŸV p¯Ìtel, tartusk˝ filosof G. TEICHM‹LLER (1877).
Zcela svÈr·znÈ postavenÌ zaujÌm· mezi odp˘rci evolucionismu F. MICHELIS.
P˘vodnÏ byl katolick˝m duchovnÌm, ale pohoröilo ho vyhl·öenÌ papeûskÈ
neomylnosti a stal se spolu s D÷LLINGEREM zakladatelem starokatolickÈho n·bo-
ûenstvÌ. Vedle teologick˝ch spis˘ sepsal ¯adu pojedn·nÌ o p¯ÌrodnÌ filosofii,
v nichû principi·lnÏ zavrhuje darwinismus a doporuËuje platÛnskÈ pojetÌ p¯Ìro-
dy. MICHELISOVY spisy (1872, 1875, 1885) p˘sobÌ na Ëten·¯e zvl·ötnÌm dojmem:
zd· se, ûe vÏdeckÈ podrobnosti mu nebyly zn·my a stylisticky jsou tato dÌla takÈ
nanejv˝ö nedostateËn·, takûe vlastnÌ autorovo mÌnÏnÌ je Ëasto nejasnÈ. OstatnÏ
sotva mÏl kdo dost vytrvalosti proËÌst dÌla cel·; p¯esto se nem˘ûeme ubr·nit
myölence, ûe MICHELIS bral v˝klad svÈ filosofie i boj proti DARWINOVI velmi
v·ûnÏ. MICHELIS zavrhuje z·kladnÌ myölenku novÏjöÌ p¯ÌrodnÌ filosofie, ûe vöech-
ny sloûitÈ vÏci se musÌ vysvÏtlovat z jednoduch˝ch; pr·vÏ naopak se musÌ vy-
ch·zet ze znalosti ËlovÏka, abychom pochopili ostatnÌ p¯Ìrodu. V nÌ vidÌ jen zo-
brazenÌ (nikdy v˝voj) ideje, kter· se zjevuje vöude, ve sluneËnÌm systÈmu,
v miner·lnÌ, rostlinnÈ i ûivoËiönÈ ¯Ìöi, stejnÏ jako v ËlovÏku. Nikoli rodokmeny,
n˝brû ide·lnÌ typy je t¯eba hledat: za takov˝ typus Ëi centr·lnÌ formu povaûuje
MICHELIS u rostlin mechy, u zvÌ¯at mÏkk˝öe. RozdÌl mezi obÏma je pr˝ d·n z·-
kladnÌm zamÏ¯enÌm jejich tÏla, neboù rostliny tÌhnou na jednÈ stranÏ do st¯edu
ZemÏ, na druhÈ stranÏ do st¯edu sluneËnÌho systÈmu (a tak jsou sluneËnÌmu sys-
tÈmu blÌûe), zatÌmco osa zvÌ¯at je horizont·lnÌ. V ËlovÏku se tedy opakuje prafor-
ma rostliny, ale na dokonalÈm ûivoËiönÈm tÏle. MICHELIS Ëasto mluvÌ o boji o ûivot,
pojÌm· jej vöak ide·lnÏ: nap¯. v kvÏtu bojuje o ûivot praforma rostliny (poupÏ,
jehoû urËenÌm je r˘st do dÈlky) s pohlavnÌ bytostÌ, kter· p¯edstavuje p¯evr·cenÌ
I
ÑV˘bec nech·pe z·kladnÌ postul·ty fylogenetickÈ teorie,ì pÌöe GIARD (1904). HAECKEL (1878a)
se vyjad¯uje urËitÏji: ÑTento nadan˝ a hlubok˝ myslitel Ö byl ve sv˝ch pozdÏjöÌch letech zcela
neschopen i jen rozumÏt nejd˘leûitÏjöÌm problÈm˘m pracÌ svÈho ml·dÌ, kterÈ otev¯ely novÈ
cesty b·d·nÌ.ì
157
tÈto praformy. S takov˝mi teoriemi, pozdnÌm kvÏtem zapomenutÈ naturfiloso-

fie, byl MICHELIS pro darwinisty neökodn˝. Nemohli mu rozumÏt a ani se tÌm
nenam·hali; tak se stalo, ûe MICHELIS nikdy nevstoupil do povÏdomÌ vÏdy.
Ve Francii DARWINA duchaplnÏ kritizovali QUATREFAGES (1870, 1894), FLOU-
RENS (1864) a DíARCHIAC (1864, II, 65). QUATREFAGES poukazuje zvl·ötÏ na to, jak
DARWIN p¯i dokazov·nÌ p¯Ìliö operuje s moûnostmi mÌsto s nutnostÌ sv˝ch z·vÏr˘
a jak by se stejnou pravdÏpodobnostÌ bylo moûno dospÏt k pr·vÏ opaËn˝m moû-
nostem. D·le poukazuje na DARWINOVO p¯eceÚov·nÌ nedostateËnosti paleonto-
logick˝ch zpr·v: naöe znalosti o vyhynul˝ch zvÌ¯atech pr˝ staËÌ k porozumÏnÌ,
ûe v dÏjin·ch ûivota na Zemi nevl·dl onen chaos, kter˝ musÌ postulovat DARWI-
NOVA teorie. Zavrhuje jeho operace s n·hodami, jeho pojetÌ druhu atd. QUATREFA-
GESOVA kritika m· dodnes hodnotu, avöak zd· se, ûe unikla pozornosti novÏjöÌch
darwinist˘.
Dosud uvedenÈ kritiky jsou zamÏ¯eny jen proti nÏkter˝m str·nk·m DARWINO-
VY teorie. NÏmeck˝ botanik A. WIGAND (1874ñ76) se ale pokusil obs·hnout a zadr-
ûet darwinistickÈ hnutÌ jako celek, a to ve trojsvazkovÈm dÌle plnÈm d˘vod˘,
anal˝z, n·mitek a rad. Jeho spis je jeötÏ dnes nejobsaûnÏjöÌm dÌlem o darwi-
nistickÈm myölenÌ, a aËkoli byl seps·n p¯ed vÌce neû 30 lety, obsahuje skoro vöe, co
lze proti darwinismu namÌtat. WIGAND dovozuje, ûe darwinismus nenÌ jen teoriÌ,
n˝brû n·ladou, kter· se zmocnila myölenÌ, je obnovenou naturfilosofiÌ, v nÌû n·zvy
jako polarita, totalita, subjekt, objekt byly nahrazeny n·zvy jako boj o ûivot, dÏdiË-
nost, v˝bÏr atd.51 Darwinismus m· pr˝ k vÏdÏ tak daleko jako poh·dka k dÏjin·m:
nem· ani program, ani metodu, ani logiku. WIGAND tvrdÌ, ûe vznik forem je
neuchopiteln˝, neboù za û·dn˝ch okolnostÌ nelze z jednoho principu pochopit roz-
dÌly mezi jevy. Nikdo nepochopÌ z gravitace nebo nÏjakÈho jinÈho z·kona rozdÌly
mezi jednotliv˝mi planetami, nerosty, prvky, mezi svÏtlem, teplem a elekt¯inou,
a pr·vÏ tak nepochopÌ rozdÌly mezi zvÌ¯aty. RozdÌly lze jen poznat zkuöenostÌ, nikdy
uhodnout. D·le ukazuje, jak DARWIN hromadÏnÌm fakt zastÌr· obtÌûe svÈ teorie;
odhaluje nedostatky jeho pojetÌ druhu, dÏdiËnosti, ˙Ëelnosti atd. atd. ñ vesmÏs
spr·vnÈ a dnes uzn·vanÈ n·mitky. Avöak WIGANDOVA kritika m· takÈ svÈ chyby.
ObracÌ se skoro v˝luËnÏ proti DARWINOVÃ logice, pro diskusi o metodÏ a o filosofii
vöak bylo u darwinist˘ m·lo porozumÏnÌ. WIGAND byl siln˝ v kritice chyb svÈho
odp˘rce, ale chybÏla mu sÌla formulovat vlastnÌ mÌnÏnÌ. PotÌr· DARWINOVO pojetÌ
˙Ëelnosti, ale chtÏje ji zachr·nit, vol· na pomoc Boha, tzn. nemateri·lnÌ, jednodu-
chou, mimo p¯Ìrodu stojÌcÌ bytost, kter· pr˝ stanovuje ˙Ëely. Proti DARWINOVÃ
Ñtransmutaciì (kter· vÏ¯Ì v promÏny forem) stavÌ svou Ñdescendenciì (WIGAND
1872): Na poË·tku byly pr˝ d·ny ÑprabuÚkyì, kterÈ obsahovaly podstatu rostliny
i zvÌ¯ete najednou. Z nich vznikly rostlinnÈ a ûivoËiönÈ buÚky, rostlinnÈ buÚky se
I
Teorii, podobnou WIGANDOVU n·zoru na vznik svÏta organism˘, vyslovil JOH. V. HANSTEIN
(1880). P¯edstavuje si, ûe kaûd˝ rod, ba dokonce kaûd˝ druh se vyvinul ze zvl·ötnÌ praformy
(s. 307). NejnovÏji zast·v· podobnou teorii REINKE 1905.
158
d·le dÏlily na buÚky rostlin stÈlkat˝ch a cÈvnat˝ch, ty zase na buÚky uûöÌho ¯·du,
aû nakonec vznikly prabuÚky nejuûöÌch skupin, druh˘, a z nich teprve vyrostly
rostliny. Zd· se, ûe s·m WIGAND pozdÏji na tuto svou teorii mnoho nedal.I
Bylo i mnoho dalöÌch, kte¯Ì uv·dÏli proti DARWINOVI podobnÈ n·mitky; zvl·ötÏ
zoolog F. LEYDIG (1864, 7) zavrhoval jeho uËenÌ o n·hodÏ a poûadoval hled·nÌ z·ko-
n˘ v˝voje. K odp˘rc˘m pat¯Ì takÈ d·le n·m uû zn·m˝ botanik A. BRAUN (1872; viz
tÈû POTONI… 1879), zoolog H. BAUMGARTNER (1870), fyziolog R. WAGNER (1862), filo-
sof J. HUBER (1871); o dalöÌch DARWINOV›CH odp˘rcÌch viz G. SEIDLITZ (1875).
Kdyû dnes listujeme staröÌmi kritikami DARWINA a odpovÏÔmi jeho obh·jc˘,
snadno zjistÌme, ûe se tu sv·¯Ì dva svÏty rozdÌlnÈ ¯eËi, kterÈ si vz·jemnÏ nerozu-
mÏjÌ. DARWIN chtÏl v˝voj popsat, sta¯Ì tvrdili, ûe jej nepochopil. On hledal p¯ÌËiny,
oni d˘vody. Pro nÏho byl v˝voj kronikou svÏta, plnou nejmenöÌch ud·lostÌ, oni tvr-
dili, ûe nenaöel ve v˝voji svÏta û·dn˝ velkolep˝ smysl. U nÏho znamenalo slovo
Ñz·konì pravdÏpodobnost, s nÌû lze ze zn·m˝ch ud·lostÌ usuzovat na urËitÈ
n·sledky, pro nÏ naopak znamenalo vÏËnÈ a nemÏnnÈ pravidlo, kterÈ d·v· smysl
rozmanitosti v p¯ÌrodÏ.
Odtud tolik nedorozumÏnÌ nejen u star˝ch, ale i u mlad˝ch: darwinistÈ byli
velice p¯ekvapeni, ûe muûi jako BAER, K÷LLIKER, BRAUN, kte¯Ì p¯ece k v˝vojovÈ
myölence nemÏli daleko, teÔ tak ost¯e odsoudili novÈ uËenÌ. Nech·pajÌce jejich
odpor, podezÌrali je, ûe se lekli d˘sledk˘ vypl˝vajÌcÌch z teorie pro ËlovÏka a n·-
boûenstvÌ a ûe zap¯eli svÈ d¯ÌvÏjöÌ lepöÌ p¯esvÏdËenÌ. Ani LYELL neuöel tomuto
podez¯enÌ: sice ve svÈm dÌle O geologickÈm st·¯Ì ËlovÏka dokazoval, ûe ZemÏ snad
uû p¯ed dobou ledovou byla obydlena ËlovÏkem, a neodmÌtal ani myölenku, ûe
ËlovÏk povstal z opice, ale po¯·d chtÏl z teorie ökrtnout materialistick˝ z·klad,
kter˝ jÌ dal DARWIN. Je ostatnÏ samoz¯ejmÈ, ûe odvaha mlad˝ch vyvozovat z uËe-
nÌ d˘sledky a ve¯ejnÏ na nich trvat, ûe heslo ÑbuÔ ñ anebo!ì bylo mnoh˝m ze sta-
r˝ch nep¯ÌjemnÈ a ûe hledali r˘znÈ vyt·Ëky ve formÏ kritiky. Z obh·jc˘ novÈho
uËenÌ si vedl v kaûdÈm p¯ÌpadÏ nejlÈpe s·m DARWIN, kter˝ se v pozdÏjöÌch vyd·-
nÌch spisu poctivÏ snaûil p¯ekonat vÏcnÈ n·mitky AGASSIZOVY, BRONNOVY, MI-
VARTOVY, NƒGELLIHO a jin˝ch, aËkoli Ëasto p¯ehlÈdl jejich podstatn˝ obsah a jako
odpovÏÔ nez¯Ìdka pouze opakoval slova, ûe Ñtoto jeötÏ nevÌmeì. K÷LLIKEROVI
odpovÏdÏl HUXLEY zp˘sobem sice duchapln˝m, ale nespr·vn˝m. K÷LLIKER pr˝
teorii vyt˝k· p¯eceÚov·nÌ ˙Ëelnosti v p¯ÌrodÏ, zatÌmco DARWIN p¯ece jak zn·mo
pr·vÏ pojem ˙Ëelnosti z p¯ÌrodovÏdy odstranil! P¯Ìliö jednoduch˝ ˙skok zatajit
Ëten·¯i, ûe v prvnÌ vÏtÏ m· slovo ˙Ëelnost jin˝ smysl neû ve druhÈ!
HUXLEY nakonec nebyl tak daleko od K÷LLIKEROV›CH n·zor˘, jak by se zd·lo
z jeho slov. Byl sice vÏrn˝m p¯Ìtelem DARWINOV›M, avöak nep¯ejÌmal ömahem
vöechny jeho n·zory a zvl·ötÏ nesouhlasil s jeho oceÚov·nÌm p¯irozenÈho v˝bÏ-
ru. P¯ikl·nÏl se spÌö k hypotÈze, ûe novÈ druhy vznikajÌ z d¯ÌvÏjöÌch skokem.
Dokonce uv·dÏl velmi nedarwinistick˝ p¯Ìklad z chemie, kde lze rovnÏû p¯evÈst
jednu slouËeninu na druhou, kter· s tou prvnÌ nenÌ spojena û·dn˝mi p¯echody.
ÑZd· se mi,ì pÌöe, Ñûe podobnÈ z·kony urËit˝ch slouËenin ovl·dajÌ rozmanitost
159
organick˝ch forem a ûe p¯Ìroda, kdyû p¯ech·zela od jednoho druhu k jinÈmu,

fecit saltum.ì (L. HUXLEY 1900, I, 173) Tato slova sice napsal nÏkolik mÏsÌc˘ p¯ed
vyd·nÌm DARWINOVA spisu, kdyû vöak vyöel, poznamenal HUXLEY p¯es vöechnu
chv·lu, ûe si DARWIN bezd˘vodnÏ ztÌûil d˘kazy p¯edpokladem, ûe v p¯ÌrodÏ nej-
sou skoky.
H˘¯ neû K÷LLIKER, kter˝ byl HUXLEYHO p¯Ìtelem, pochodili jinÌ. O Francou-
zÌch, kte¯Ì mÏli m·lo porozumÏnÌ pro p¯irozen˝ v˝bÏr, se ömahem psalo, ûe jejich
vÏda je v ˙padku; vûdyù jejich vÏdeck· produkce vskutku daleko zaost·vala za
nÏmeckou. NenÌ divu, ûe odp˘rci druhÈho ¯·du pochodili öpatnÏ; umlËeno vöak
bylo i pÏknÈ dÌlo WIGANDOVO. VöimnÏme si, jak se o nÏm psalo: DODEL-PORT je
nepovaûoval za hodnÈ odpovÏdi, C. VOGT dÏlal vtipy o tlouöùce knihy, E. KRAU-
SE pÌöe, ûe je neËtou ani WIGANDOVI p¯·telÈ, G. SEIDLITZ ve svÈm p¯ehledu darwi-
nistickÈ literatury mÌnÌ, ûe je to nejcennÏjöÌ spis ze vöech spis˘ odp˘rc˘ darwi-
nismu, protoûe stojÌ Ëty¯i tolary. To mÏlo b˝t vyvr·cenÌm dÌla, a tak jedin˝m
pokusem o kritiku WIGANDOVA spisu byla staù G. JƒGERA (1874), pln· neporozu-
mÏnÌ.
Z÷CKLEROVO (1877) dÌlo o dÏjin·ch vztah˘ mezi teologiÌ a p¯ÌrodovÏdouI
obsahuje velmi objektivnÌ a podrobnÈ posouzenÌ darwinismu z teologickÈho
hlediska ñ p¯itom z darwinistickÈ literatury sotva zjistÌme, ûe takov˝ spis existu-
je! NenÌ divu, neboù jeötÏ v devades·t˝ch letech se tvrdilo, ûe K÷LLIKER kritikou
darwinismu velmi uökodil svÈ autoritÏ. Tak velk· byla moc ve¯ejnÈho mÌnÏnÌ.
OstatnÏ DARWIN si nebyl sv˝m vÌtÏzstvÌm tak jist, jak by se mohlo zd·t. Zven-
ËÌ to snad vypadalo, jako by byl zvÌtÏzil na celÈ Ë·¯e; vöichni nep¯·telÈ byli uml-
Ëeni nebo p¯eöli do jeho t·bora; kritika vöak nez˘stala zcela bez n·sledk˘. N·-
padnÏ aspoÚ znÏjÌ uprost¯ed vöeobecnÈho vÌtÏznÈho opojenÌ slova, kter· DARWIN
napsal roku 1871 (O p˘vodu ËlovÏka, Ëesky 1970, 46), kdyû mluvil o n·mitk·ch
proti svÈ teorii: ÑZm˝lil-li jsem se tedy, ûe jsem p¯isoudil p¯Ìliön˝ v˝znam p¯Ì-
rodnÌmu v˝bÏru, coû vöak zdaleka nemÌnÌm uznat, anebo ûe jsem jeho moc p¯e-
cenil Ö uËinil jsem alespoÚ, jak douf·m, kus uûiteËnÈ pr·ce tÌm, ûe jsem pomohl
vyvr·tit dogma o zvl·ötnÌm stvo¯enÌ kaûdÈ bytosti.ì Jen toto?
I
PrvnÌ Ë·st, kter· hovo¯Ì o p¯eddarwinovsk˝ch spekulacÌch, posuzovali darwinistÈ p¯ÌznivÏ,
druhou, kter· mimo jinÈ vykl·d· darwinismus, velmi nep¯ÌznivÏ. Srv. Kosmos 4, 1878, 76; a 6,
1879, 77.
160
13. kapitola
Filosofie a etika evolucionismu
⁄padek ËistÈ filosofie rozhodnÏ nep¯iöel n·hle; spÌö jej lze krok za krokem sledo-
vat od HEGELA k FEUERBACHOVI a STRAUSZOVI, k SCHLEIDENOVI, LOTZOVI, FECHNE-
ROVI a A. LANGEMU, aû nakonec dos·hl nejniûöÌho bodu v exaktnÌ vÏdÏ. ExaktnÌ
badatelÈ jako HELMHOLTZ, DU BOIS REYMOND, VIRCHOW a jinÌ o filosofick˝ch pro-
blÈmech mluvili. U HELMHOLTZE vöak filosofie byla jen p¯ÌvÏskem jeho teoriÌ
(sice v·ûnÏ mÌnÏn˝m, p¯ece vöak jen volnÏ p¯ipojen˝m), zatÌmco pro oba ostatnÌ
nebyla niËÌm vÌc neû p¯edmÏtem kraso¯eËnÏnÌ. Sklon k filosofov·nÌ i ve¯ejnÈ filo-
sofickÈ instituce se sice zachovaly, nebyly vöak s to se p¯izp˘sobit vÏdeckÈmu
duchu doby. Stalo se tak, protoûe se filosofie vzdala svÈho starÈho privilegia p¯e-
depisovat vöemu myölenÌ z·kony, a za to jÌ p¯ipadla Ëestn· ˙loha zkoumat, co je
vöem vÏd·m spoleËnÈ, Ëeho se vÏdy nechtÏjÌ dot˝kat jakoûto neprozkoumatelnÈ-
ho. Vedle toho pojedn·vala o ÑdÏjin·ch filosofieì, o etice a dala si za ˙kol sluËo-
vat nejistÈ ÑvÏ¯enÌì s jist˝m ÑvÏdÏnÌmì, dohadovat se o podstatÏ n·boûenstvÌ atd.
NejvlastnÏjöÌm znakem tÈto filosofie je to, ûe si v protikladu ke svÈ hrdÈ p¯ed-
ch˘dkyni (kter· vl·dla od starovÏku) vzala za p¯edmÏt pr·vÏ to nejnejistÏjöÌ
vÏdÏnÌ a nic nemohla prohl·sit za svÈ nedotknutelnÈ vlastnictvÌ; byla pak bez-
mocn· a vyd·na napospas kritice exaktnÌ vÏdy. Praktick˝m d˘sledkem tohoto
v˝voje bylo, ûe filosof vlastnÏ nemohl b˝t povaûov·n za odbornÌka. Jelikoû mÏl
zpracov·vat nejvöeobecnÏjöÌ v˝stupy vöech vÏd, necÌtil se doma v û·dnÈ. Exakt-
nÌ badatelÈ ho proto povaûovali za mÈnÏcennÈho, za muûe, kter˝ vlastnÏ nem·
û·dnÈ opr·vnÏnÌ plÈst se do jejich pr·ce. Tak se filosofie a vÏda vz·jemnÏ zcela
odcizily.
Tento ˙padek filosofie byl vöak i k nÏËemu dobr˝: filosofov·nÌ se individuali-
zovalo. P¯ÌrodovÏdci se cÌtili osvobozenÌ od pout filosofie a dost silnÌ na to, aby
si o vÏcech, kterÈ je zajÌmaly, vytvo¯ili vöeobecnÈ p¯edstavy na vlastnÌ pÏst ñ
a sami se stali filosofy. MluvÌme-li o filosofov·nÌ u p¯ÌrodovÏdc˘, myslÌme ob-
vykle na to, ûe nap¯. HELMHOLTZ psal o KANTOVI, HUXLEY o HUMOVI; ale v tako-
v˝ch p¯Ìpadech odbornÌk jako takov˝ cÌtÌ s filosofiÌ jen nep¯Ìmo. VÏtöÌ d˘raz je
t¯eba poloûit na ty oblasti (kterÈ ÑfilosofovÈì pr·vÏ podceÚujÌ), kde se vÏdec tak-
¯ka nevÏdomÏ odvaûuje na filosofickÈ pole, kdyû ustavuje vöeobecnÈ nauky jako
nutnÈ d˘sledky sv˝ch vlastnÌch objev˘. K tomuto druhu filosofie pat¯Ì nap¯Ì-
klad DARWINOVY etickÈ, HUXLEYHO sociologickÈ Ëi HAECKELOVY n·boûenskÈ n·zo-
161
ry, MACHOVA, DARWINOVA, CUVIEROVA vÏdeck· metodologie apod. Asi nikdo si aû

dodnes dost jasnÏ neuvÏdomil, ûe nov· filosofie takto vznikala p¯irozenÏji neû
cestou starÈho vym˝ölenÌ systÈm˘; aspoÚ tomu nenasvÏdËujÌ modernÌ projevy
novokantovstvÌ, r˘zn˝ch idealism˘ a -ism˘ v˘bec nebo nevkusnÈ pedagogickÈ
rozho¯Ëov·nÌ nad HAECKELOVOU filosofiÌ. ZapomÌn· se, ûe DARWIN nebo HAEC-
KEL nesedÏli na dvou ûidlÌch, jednÈ odbornÈ a druhÈ filosofickÈ, n˝brû ûe jejich
vÏdu nelze oddÏlit od jejich filosofie. ZapomÌn· se, ûe nejmodernÏjöÌ reakce proti
p¯ÌrodovÏdÏ neznamen· n·vrat ke starÈ abstraktnÌ metafyzice, n˝brû n·stup
individualizovanÈ filosofie: E. MACH, H. DRIESCH nebo W. OSTWALD o tom vyd·-
vajÌ svÏdectvÌ.
Typick˝m z·stupcem filosofickÈho smÏru, kter˝ nebudoval systÈmy z vlastnÌ
sÌly, n˝brû na leöenÌ exaktnÌ vÏdy, byl HERBERT SPENCER (1820ñ1904). SPENCER byl
nejprve inûen˝rem, potom redaktorem a nakonec soukrom˝m uËencem a s anglic-
kou trpÏlivostÌ p¯itom konstruoval na biologickÈm z·kladÏ nov˝ evolucionistic-
k˝ n·zor na svÏt. ZaËal svou pr·ci jeötÏ p¯ed DARWINEM, nejprve v roztrouöen˝ch
pojedn·nÌch, potom ve spise, kter˝ mÏl obs·hnout veökerÈ vÏdÏnÌ o ûivotÏ. Jeho
dÌlo je velmi suchop·rnÈ, ale srozumitelnÈ, nerozvÌjÌ û·dnÈ hlubokÈ, n˝brû
anglicky usedlÈ myölenky.
Nebudeme zde podrobnÏ vykl·dat SPENCEROVU filosofii, dotkneme se jen nÏkte-
r˝ch zvl·ötnÌch znak˘. V Boha vÏ¯Ì asi jako DARWIN, kter˝ povaûuje za zbyteËnÈ
p¯em˝ölet o Bohu, kdyû o nÏm nelze vypovÏdÏt nic exaktnÌho. TakÈ to pr˝ nenÌ
nutnÈ, neboù i bez vÌry v Boha lze plnit povinnosti. DARWIN vöak nechce b˝t
˙toËn˝m ateistou; takov· role byla proti jeho spoleËensk˝m n·zor˘m.I Skoro stejnÏ
se vyjad¯oval i SPENCER. Nezavrhuje n·boûenstvÌ: kaûdÈ n·boûenstvÌ pr˝ obsahuje
nÏco pravdivÈho, je vöak tÏûkÈ ¯Ìci co, protoûe vlastnÌ j·dro n·boûenstvÌ je nepozna-
telnÈ. MyslÌ si vöak, ûe n·boûenstvÌ je druh omezenÈ vÏdy, dobrÈ pro lidi na niûöÌm
duchovnÌm stupni. On s·m ovl·d· lepöÌ vÏdÏnÌ a sotva db· na ono Ñunknowableì.
DARWIN spat¯uje vrchol filosofie v p¯irozenÈm v˝bÏru, SPENCER si vymyslel
jeötÏ obecnÏjöÌ p¯ÌËinu vÏcÌ, nezniËitelnou hmotu v nepotlaËitelnÈm pohybu.
S·m pohyb hmoty pr˝ p¯Ìmo vede k evoluci, Ñp¯echodu od vz·jemnÏ nesouvi-
sejÌcÌ stejnorodosti k souvislÈ r˘znorodosti, kterÈ je dosaûeno rozptylov·nÌm
a spojov·nÌm hmotyì (podle COLLINS 1890, 45).II P¯Ìkladem je v˝voj SluneËnÌ
soustavy, kter· byla p˘vodnÏ jen chaosem, smÏsÌ tÏlÌsek poletujÌcÌch sem a tam
(nesouvisejÌcÌch stejnorodostÌ). BÏhem tisÌciletÌ se chaos uspo¯·dal v sluneËnÌ sys-
tÈm, v celek, kter˝ sest·v· ze Slunce, planet, mÏsÌc˘, a kaûdÈ z tÏchto tÏles je opÏt
celek sloûen˝ z rozmanit˝ch Ë·stÌ (souvisl· r˘znorodost). Podobn˝m zp˘sobem se
vyvÌjely i organismy, vyvÌjÌ se tak kaûdÈ individuum i lidsk· spoleËnost.
éivot spoËÌv· jen ve zvl·ötnÌm spojenÌ hmoty a pohybu, ûiv· substance je ûiv·
dÌky velmi pohybliv˝m a sloûit˝m slouËenin·m, podstatou ûivota je ÑustaviËnÈ
I
DARWINOVO stanovisko k n·boûenstvÌ viz F. DARWIN 1878.
II
Ze SPENCERA jsem Ëetl jen Principles of Biology.
162
FILOSOFIE A ETIKA EVOLUCIONISMU
p¯izp˘sobov·nÌ vnit¯nÌch vztah˘ vnÏjöÌmì (COLLINS 1890, 75). StupeÚ p¯izp˘so-

benÌ je mÏ¯Ìtkem pokroku: amÈba, mnohobunÏËn˝ bezobratl˝ tvor, kopinatec,
opice, ËlovÏk, horda divoch˘, civilizovan· spoleËnost jsou podle SPENCERA stup-
nÏ, jimiû proölo p¯izp˘sobov·nÌ ûivota svÈmu okolÌ. NejpodstatnÏjöÌmi ûivotnÌ-
mi pochody jsou r˘st, diferenciace bÏhem v˝voje, element·rnÌ ûivotnÌ funkce,
p¯izp˘sobov·nÌ, rozötÏpenÌ ûivota na jedince, rozmnoûov·nÌ, dÏdiËnost a pro-
mÏnlivost.
Fylogeneze je pro SPENCERA jen zvl·ötnÌm p¯Ìpadem v˝voje svÏta ñ je nutno
v ni vÏ¯it, neboù druh· alternativa, BoûÌ akt stvo¯enÌ, je vÏdecky nep¯Ìpustn·. ée
se evoluce ûivÈho svÏta skuteËnÏ ud·la, dokumentuje podobnÏ jako DARWIN:
z p¯irozenÈho systÈmu, z podobnosti mezi zvÌ¯aty, z embryologie, z geografickÈ-
ho a geologickÈho rozöÌ¯enÌ. M· d·le za to, ûe tento v˝voj podporovaly vnÏjöÌ
vlivy (klima, ûivÈ okolÌ) i vlivy vnit¯nÌ (labilita homogennÌho stavu). Ve vöeobec-
nosti naËrt·v· rodokmen rostlin a zvÌ¯at podle jejich stavby a funkcÌ.
Listujme SPENCEROV›MI Principy biologie (1898), ËtÏme jeho monotÛnnÌ ot·zky
a odpovÏdi ñ a nedivme se, ûe ho vyd·vali za univerz·lnÌho gÈnia. Zde jsou p¯Ì-
klady ot·zek, na kterÈ umÌ odpovÏdÏt:
ProË organismus v ml·dÌ roste a proË p¯est·v· r˘st ve vyvinutÈm stavu? (I, 121)
Je ûivot n·sledkem uspo¯·d·nÌ, nebo naopak? (I, 153)
Jak to, ûe nÏkter· zvÌ¯ata plodÌ p¯i rozmnoûov·nÌ potomky sobÏ podobnÈ, jin·
(nap¯. med˙zy) nepodobnÈ? (I, 224)
ProË v˘bec jsou potomci podobnÌ rodiË˘m? (I, 233)
Jak· je z·vislost mezi pot¯ebou org·n˘ pro obÏh krve a jejich vznikem? (II, 262)
Jak˝mi fyzik·lnÌmi pochody zp˘sobujÌ tlak a t¯enÌ tvrdnutÌ k˘ûe? (II, 295)
Jak p¯iöla zvÌ¯ata k j·tr˘m? (I, 316)
Jak vznik· nerv? (II, 346)
Na vöechny tyto ot·zky i na sto jin˝ch najdeme u SPENCERA odpovÏÔ.52
V tÈto zvl·ötnosti spoËÌv· d˘leûit˝ rys jeho filosofie, charakteristick˝ i pro
myölenÌ, kterÈ ovlivnil. SPENCER a jeho p¯Ìvrûenci znajÌ pro kaûd˝ jev v˝klad,
kter˝ zaËÌn· nebo m˘ûe zaËÌnat takto: ÑVÏc, na kterou se pt·te, nenÌ nic neû
n·sledek tÏch nebo onÏch mechanick˝ch, chemick˝ch, fyzik·lnÌch faktor˘.ì
A nynÌ n·sleduje v˝klad, kter˝ si autor vymyslÌ jako pochod vhodn˝ pro tento
p¯Ìpad. Ano, vymyslÌ, nikoli vyexperimentuje nebo vypozoruje. SPENCER sice
provedl na poli biologie takÈ konkrÈtnÌ studie, jejich v˝znam a rozsah vöak
nejsou v û·dnÈm pomÏru k mnoûstvÌ a charakteru v˝klad˘, kterÈ pod·v·.
Vöechny v˝öe uvedenÈ ot·zky jsou p¯eci tak obtÌûnÈ, ûe by se k nim mÏlo p¯i-
stupovat jen s nejvÏtöÌm napÏtÌm duchovnÌch sil, s nejniternÏjöÌm pono¯enÌm
do podstaty problÈmu ûivota. Pokusme se nap¯. objasnit problÈm vzniku
nerv˘: kolik by tu bylo t¯eba pozorov·nÌ, experiment˘, p¯em˝ölenÌ, hled·nÌ
v literatu¯e! ProblÈm je tak hlubok˝, ûe dnes by se sotva nÏjak˝ p¯ÌrodovÏdec
odv·ûil pustit do jeho ¯eöenÌ. PohleÔme jen, jak rozmanitÏ se dnes uchopuje
163
ot·zka po vztahu ûivota a struktury, velk˝ to filosofick˝ otaznÌk. SPENCER, filo-

sof zkuöenosti, vöak ¯eöÌ takovÈ ot·zky na nÏkolika stran·ch, ba na nÏkolika
¯·dcÌch.
Touto metodou, kter· by kaûdÈho, kdo v nÏjakÈm dÌle hled· filosofÈmata,
dok·zala p¯ivÈst k zoufalstvÌ, se ne¯Ìdil jen SPENCER: veöker· darwinistick· bio-
logie a vÏdeck· psychologie se ¯Ìdily touto logikou, kter· vÌ vöechno uû p¯edem,
nezn· û·dnÈ z·hady a nic na svÏtÏ ji nep¯ekvapÌ. Z·sada Ñnil admirariì byla
v tomto systÈmu zavedena se skoro nemoûnou d˘slednostÌ.
MnozÌ byli p¯esvÏdËeni, ûe tato metoda pat¯Ì k podstatÏ vÏdy odjakûiva,
a kdyû p¯ich·zela reakce proti kultu vÏdy, objevily se stÌûnosti na vÏdeckou su-
chop·rnost, kter· neuspokojuje naöe ˙silÌ o pravdu. P¯ehlÌûelo se, ûe evolu-
cionistick· metoda, kter· m· pro vöechno uû p¯edem vysvÏtlenÌ, nenÌ vlastnÌ
kaûdÈ vÏdÏ; vÏ¯il-li kdo v z·hady a v nekoneËnÈ, nezbadatelnÈ hlubiny p¯Ìrody,
byli to pr·vÏ velcÌ badatelÈ. Kdyû NEWTON vidÏl v p¯ÌrodÏ nekoneËnÈ mo¯e, na
jehoû b¯ehu sbÌr· jen roztrouöenÈ obl·zky, mluvil v duchu zcela jinÈ vÏdy, neû je
vÏda SPENCEROVA! SkuteËnost, ûe velcÌ badatelÈ jako KEPLER, NEWTON, SWAMMER-
DAM, PASCAL, VAN HELMONT byli nebo se stali mystiky, tzn. ztr·celi sÌlu ovl·dat
p¯Ìrodu myölenkou a prostÏ se odd·vali jejÌm vnuknutÌm, rovnÏû svÏdËÌ o jinÈ
vÏdÏ neû o tÈ, kter· p¯edstÌr·, ûe nezn· z·had.
Pro SPENCERA stejnÏ jako pro DARWINA platÌ z·sada, ûe absolutnÏ platÌ jen
jedno: nic neplatÌ absolutnÏ, vöe je jen Ñn·sledekì. Druh je n·sledkem p¯irozenÈ-
ho v˝bÏru, kter˝ vypl˝v· z boje o ûivot, a ten je zase jen efektem vöeobecn˝ch
vlastnostÌ ûivota, kterÈ jsou opÏt v˝sledkem fyzik·lnÌch a chemick˝ch vlastnostÌ
hmoty, ty poch·zejÌ z pohybu atom˘, ale ani tento pohyb nem· absolutnÌ plat-
nost, n˝brû plyne ze subjektivnÌch poËitk˘, kterÈ jsou zase Ñjen n·sledkemì
(Ëeho?). SPENCEROVY pravdy a nepravdy lze shrnout takto:
1. VÏ¯ v Boha; nevÌme sice ani jak˝ je, ani k Ëemu je a pravdÏpodobnÏ nem· ve
svÏtÏ v˘bec co dÏlat. VÌra v nÏj je jen n·sledkem dÏdiËnÏ utvrzenÈho ˙ûasu
nad nezvykl˝mi jevy; nicmÈnÏ vÏ¯it m·ö!
2. V˝voj se d·l po miliony let v nekoneËnÏ velkÈm prostoru a kaûd˝ p¯edch·-
zejÌcÌ stav byl p¯ÌËinou n·sledujÌcÌho. Avöak ani Ëas, ani nekoneËn˝ prostor,
ani p¯ÌËinnÈ spojenÌ pochod˘ nem· absolutnÌ platnost, n˝brû to vöe bylo
ËlovÏku vtiötÏno tÌm, ûe zdÏdil jistÈ n·hodnÈ zvyky. NicmÈnÏ v miliony let,
v nekoneËn˝ prostor, v nutnÈ p¯ÌËiny vÏ¯it m·ö!
3. BuÔ mravn˝; tv· l·ska k bliûnÌmu sice vznikla v surovÈm boji o ûivot
a z·kon Ñzub za zubì je stokr·t pravdivÏjöÌ neû p¯ik·z·nÌ, abys nastavil
levou tv·¯, ude¯Ì-li tÏ nÏkdo do pravÈ. P¯esto m·ö n·sledovat Krista a ûÌt
v nadÏji, ûe boj o ûivot, z·nik slab˝ch a silnÈ rozmnoûov·nÌ mravn˝ch lidÌ
nakonec promÏnÌ Zemi ve vytouûen˝ r·j.I
I
HlavnÌ SPENCEROVA dÌla jsou uvedena v seznamu literatury na konci knihy.
164
FILOSOFIE A ETIKA EVOLUCIONISMU
Z myslitel˘, kte¯Ì spolu s DARWINEM a SPENCEREM p¯em˝öleli o v˝voji svÏta, se

nÏkte¯Ì obr·tili ke studiu minulosti a konstruovali rozmanitost svÏta z pohybli-
v˝ch atom˘, zvl·ötÏ C. F. Z÷LLNER, G. T. FECHNER, W. PREYER, E. HAECKEL, E. VON
HARTMANN. JinÌ uvaûovali spÌöe o ËlovÏku a lÌËili pokrok mravnosti, kter˝ p¯ine-
se budoucnost. Z AngliËan˘ to kromÏ jin˝ch byli I. FISKE, A. BARRAT, W. WILLIAMS,
L. STEFFEN, T. H. HUXLEY, S. ALEXANDER, A. R. WALLACE, K. CLIFFORD, ROMANES,
B. KIDD, z NÏmc˘ W. H. ROLPH, W. WUNDT, P. BARTH, B. CARNERI, B. VETTER, L. B‹CH-
NER; D·n H. H÷FFDING a takÈ RusovÈ I. ME»NIKOV, NOVIKOV a Francouzi A. FOUIL-
I
L…E, GUYAU, T. RIBOT a dalöÌ.
N·zor tÏchto filosof˘ na zp˘sob pokroku lidstva nebyl stejn˝, vÏtöinou vöak
p¯ijÌmali z·sadu o boji o ûivot a snaûili se najÌt nÏjak˝ p¯echod od bezohledn˝ch
p¯ÌrodnÌch z·kon˘, kterÈ sledujÌ pravidlo Ñoko za oko, zub za zubì, k vyööÌm
mravnÌm z·kon˘m, p¯ikazujÌcÌm l·sku k bliûnÌmu. HUXLEY (1894) byl prvnÌ, kdo
pochopil nemoûnost takovÈho p¯echodu, obr·til se proti SPENCEROVI a tvrdil, ûe
mravnost a povinnost spoËÌv· v boji proti zvÌ¯ecÌm instinkt˘m a ûe etika se
v û·dnÈm p¯ÌpadÏ nem˘ûe st·t uûit˝m p¯Ìrodopisem.
Tak HUXLEY objevil z·kladnÌ chybu evolucionistickÈho uËenÌ: na jednÈ stranÏ
se û·dalo, aby etika byla zaloûena na novÈm uËenÌ o p¯ÌrodÏ, na druhÈ stranÏ
vöak mÏla zachov·vat tytÈû principy, kterÈ jsou obsahem k¯esùanstvÌ. V tomto
ohledu se ostatnÏ evolucionistick· etika shodovala s evoluËnÌ biologiÌ: posled-
nÌm jejÌm cÌlem bylo evolucÌ objasnit pojmy jiû d¯Ìve zn·mÈ, nikoli zav·dÏt novÈ.
I
O tÏchto filosofech srv. TILLE 1893 a WILLIAMS 1893 (podrobnÏjöÌ neû prvnÌ dÌlo).
165
14. kapitola
Vliv darwinismu na jinÈ obory myölenÌ
FilosofickÈ smÏry na poË·tku 19. stoletÌ byly p¯es vöechny r˘znosti konzerva-
tivnÌ. V jednotlivostech sice OKEN, FICHTE, HEGEL, GOETHE nep¯ijÌmali p¯esvÏd-
ËenÌ svÈ doby, ale vöechno jejich myölenÌ, i to nejradik·lnÏjöÌ, usilovalo jen
o pochopenÌ toho, co jest. Vrcholem tohoto n·zoru byla snad HEGELOVA slavn·
vÏta, ûe co je rozumnÈ, je skuteËnÈ, a co je skuteËnÈ, je rozumnÈ, kter· vyhlaöo-
vala bezpodmÌneËnou rezignaci jednotlivce na ovlivÚov·nÌ dÏnÌ ve svÏtÏ. Ne-
boù je-li vöe skuteËnÈ rozumnÈ, jak˝ smysl by mÏl z·pas za zuölechùov·nÌ svÏta?
Proto se HEGEL stal baötou konzervativc˘, proto ho mladÌ tak nen·vidÏli i s jeho
heslem.
Spolu s radik·lnÌ reakcÌ proti HEGELOVI n·hle vystoupila naprost· nespokoje-
nost se vöÌm, co jest, a p¯en·öela d˘raz na rozum a pravdu do vytouûenÈ
budoucnosti. Vöechno skuteËnÈ je nerozumnÈ, tak znÏl st·l˝ refrÈn nov˝ch bou¯-
liv·k˘, a ˙kolem exaktnÌ vÏdy je proto obnovit a zlepöit svÏt. ExaktnÌ vÏdou se
vöak ve Francii rozumÏla pozitivnÌ filosofie, zatÌmco v NÏmecku materialismus
a DARWIN. A tak zaËaly nejr˘znÏjöÌ vÏdy a myölenkovÈ proudy nahrazovat svÈ
dosavadnÌ racionalistickÈ systÈmy darwinismem. LavinovitÏ se öÌ¯ilo p¯esvÏdËe-
nÌ, ûe û·dn· vÏda kromÏ fyziky, chemie a DARWINOVY teorie neobsahuje sama
o sobÏ zaruËenÈ z·kladnÌ pravdy, ûe vöechny vÏdy je t¯eba teprve vybudovat na
z·kladÏ onÏch jedinÏ exaktnÌch pravd. KANTOVA z·sada, ûe na kaûdÈ vÏdÏ je jen
tolik exaktnÌho, kolik lze vyj·d¯it matematicky, byla nynÌ obmÏnÏna potud, ûe
matematika byla nahrazena fyzikou, chemiÌ a p¯ÌrodovÏdou. Boj o ûivot, p¯iro-
zen˝ v˝bÏr, dÏdiËnost, atavismus, degenerace, atomy byly i mimo biologii ber-
nou mincÌ a zav·dÏly se do nejr˘znÏjöÌch vÏd.
DARWIN k tomu s·m p¯ispÏl, kdyû vykl·dal p¯irozen˝m v˝bÏrem tak r˘zno-
rodÈ vÏci jako vznik pt·k˘, p˘vod n·boûenstvÌ, instinkt vËel, barvy kvÏt˘ apod.
Lze-li touto teoriÌ vysvÏtlit tak heterogennÌ vÏci, proË by nemÏla b˝t s to vyloûit
i vznik chemick˝ch slouËenin nebo evropsk˝ch st·t˘? Nelze vypoËÌtat vöechny
poËetnÈ pokusy o zavedenÌ darwinismu do r˘zn˝ch vÏd; uveÔme jen ty nejv˝-
znamnÏjöÌ.
166
VLIV DARWINISMU NA JIN… OBORY MYäLENÕ
14.1. Chemie, petrografie, astronomie
O zavedenÌ DARWINOVY teorie do chemie usiloval nejprve J. C. F. Z÷LLNER (1883,

134), zn·m˝ fyzik a spiritista. Vyslovil n·zor, ûe ÑobÏ elekt¯iny, pozitivnÌ i nega-
tivnÌ, nejz·kladnÏjöÌ prvky hmoty, daly vlivem p¯izp˘sobenÌ vz·jemn˝m proti¯e-
Ëiv˝m p˘sobenÌm v Ëase vznik vöem ostatnÌm chemick˝m prvk˘m, a to podobnÏ,
jako se r˘znÈ druhy rostlin a zvÌ¯at p¯irozen˝m v˝bÏrem p¯izp˘sobujÌ sloûit˝m
podmÌnk·m existenceì (podtrhl Z÷LLNER).
Stejn· myölenka byla pozdÏji vyslovena jeötÏ nÏkolikr·t. L. PFLAUNDER (1867,
1874) spat¯oval ve vzniku jist˝ch chemick˝ch slouËenin disociacÌ analogii mezi
reciproËnÌmi reakcemi a p¯irozen˝m v˝bÏrem. C. NƒGELI, zn·m˝ mnichovsk˝
botanik, uËÌ (1884, 771n), ûe chemickÈ prvky MENDÃLEJEVOVY soustavy vznikly
v tÈûe oblasti vesmÌru a v tÈûe dobÏ, ûe tÏûöÌ prvky se objevily d¯Ìve neû lehËÌ, te-
dy ûe nejprve vznikla skupina, k nÌû pat¯Ì platina, iridium a osmium, a nakonec
vodÌk. DalöÌ hypotÈzy o v˝voji prvk˘ a o boji molekul o ûivot uve¯ejnili W. PREYER
(1891), VIKT. MAYER (1890), W. CROOKES (1891), G. WENDT aj.
Darwinismus mÏl objasnit i tvo¯enÌ horsk˝ch vrstev. Geolog J. WALTHER (1895)
napsal velkou knihu o tom, ûe nÏkterÈ miner·ly odol·vajÌ vliv˘m okolÌ vÌc neû
jinÈ, dÌky tomu p¯eûily a tvo¯Ì dnes nejstaröÌ horskÈ masivy; jinÈ sn·ze zanikaly
pod vlivem deötÏ, kyselin, mechanick˝ch sil a mohly k nim p¯idat jen m·lo nebo
nic.
V. MEUNIER (1871) a C. DU PREL (1876) p¯enesli boj o ûivot takÈ mezi nebesk·
tÏlesa, kde pr˝ zu¯il v dobÏ, kdy se z prahmoty tvo¯ily kondenzacÌ z·rodky slu-
neËnÌch systÈm˘; neûivotaschopnÈ hvÏzdy nar·ûely na jinÈ a zanikaly, aû nako-
nec p¯eûily jen ty, kterÈ se pohybujÌ ˙ËelnÏ.
14.2. BarevnÈ vnÌmanÌ a jeho evoluce
O psychologii pojedn·me v samostatnÈ kapitole, zde uveÔme jen pokus o evo-

lucionistick˝ v˝klad barevnÈho vnÌm·nÌ. H. MAGNUS (1877) rozv·dÏl myölen-
ku, ûe ËlovÏk byl p˘vodnÏ barvoslep˝ a aû pozdÏji se nauËil vidÏt Ëervenou
barvu, jeötÏ pozdÏji ûlutou, svÏtle zelenou a nakonec modrou a fialovou. Podle
MAGNUSE snad jednou p¯ijde doba, kdy ËlovÏk bude oËima rozliöovat i ultrafia-
lovou. Uû p¯ed MAGNUSEM tvrdili W. E. GLADSTONE a LAZ. GEIGER, ûe sta¯Ì
(nap¯. HOM…R) jeötÏ nedovedli rozliöovat modrou barvu od ËernÈ a zelenou od
öedÈ; pro zd˘vodnÏnÌ tÈto nauky se uv·dÏla i bible, ARISTOTEL…S a dalöÌ staro-
vÏcÌ spisovatelÈ. Toto mÌnÏnÌ se vöak neudrûelo dlouho a potÌrali je i darwinis-
tÈ (E. KRAUSE).
167
14.3. JazykovÏda
JeötÏ vÏtöÌ v˝znam mÏla DARWINOVA teorie pro jazykovÏdu. Metoda srovn·vacÌ
filologie byla jiû d¯Ìve podobn· srovn·vacÌ metodÏ v biologii. Jako morfologie
srovn·v·nÌm organick˝ch struktur zjiöùuje, co je jim spoleËnÈ, a stanovuje to jako
typ, tak jazykovÏdci srovn·v·nÌm slov r˘zn˝ch jazykov˝ch kmen˘ objevovali
jejich spoleËnÈ ko¯eny. Kdyû byly morfologickÈ spekulace pr·vÏ v nejvÏtöÌm roz-
kvÏtu, vystoupil zakladatel srovn·vacÌ jazykovÏdy, F. BOPP (1791ñ1867), kter˝
svou vÏdu zaloûil na zjiöùov·nÌ spoleËn˝ch prvk˘ slov (nap¯. slov ·smi, sÌmÌ, sum,
im, jesmi). Tehdy vznikl spor o zp˘sob v˝voje ¯eËÌ, podobn˝ diskusÌm biolog˘
o preformaci a epigenezi: jedni spolu s BOPPEM tvrdili, ûe slova dneönÌch jazyk˘
vznikla p¯etvo¯enÌm ko¯en˘ podle z·kon˘, kterÈ spoËÌvajÌ v nich sam˝ch, druzÌ
vÏ¯ili s F. SCHLEGELEM, ûe slova se tvo¯ila stmelov·nÌm (aglutinacÌ), tedy epigene-
ticky. Pod vlivem tÏchto badatel˘ a takÈ HERDEROV›M, W. HUMBOLDTOV›M, HEGE-
LOV›M se ˙vahy o historickÈm v˝voji ¯eËi staly oblÌben˝m p¯edmÏtem filosof˘.
Kdyû pak vystoupil DARWIN se sv˝m uËenÌm, mnozÌ filosofovÈ p¯izp˘sobovali
svÈ n·zory jeho teorii.
Do darwinistick˝ch vod zavedl jazykovÏdu A. SCHLEICHER (1821ñ1868). Kdyû
ho HAECKEL upozornil na spis O vzniku druh˘, vydal broûuru ve formÏ otev¯e-
n˝ch dopis˘ HAECKELOVI. Dovozoval v nÌ, ûe DARWINOVA myölenka nenÌ pro
jazykovÏdce v˘bec nov·, neboù ti uû dlouho studujÌ evoluci jazyk˘. Avöak od
p¯ÌrodovÏdc˘ je t¯eba se uËit, ûe pro vÏdu majÌ cenu jen exaktnÌ a objektivnÌ fakta
a na nich zaloûenÈ d˘sledky. JazykovÏda koneckonc˘ nenÌ niËÌm jin˝m neû jed-
nÌm druhem p¯ÌrodovÏdy: ÑJ· aspoÚ vÌm velmi dob¯e, zaË vdÏËÌm studiu dÏl
jako je SCHLEIDENOVA vÏdeck· botanika, VOGTOVY fyziologickÈ dopisy atd.,
pokud jde o uchopenÌ podstaty a ûivota ¯eËi. Teprve z tÏchto knih jsem poznal,
co je to evoluce. DÌky tÏmto p¯ÌrodovÏdc˘m lze nahlÈdnout, ûe pro vÏdu platÌ
jen fakt zjiötÏn˝ jist˝m, p¯ÌsnÏ objektivnÌm pozorov·nÌm a na nÏm vystavÏn˝
spr·vn˝ z·vÏrÖ Jazyky jsou p¯ÌrodnÌ organismy, kterÈ vznikly neurËeny lid-
skou v˘lÌ, rostly a vyvÌjely se podle urËit˝ch z·kon˘, st·rnou a odumÌrajÌ; i jim je
vlastnÌ ¯ada jev˘, kterÈ naz˝v·me Çûivotemë. Glotika, vÏda o ¯eËi, je tedy p¯Ìrod-
nÌ vÏdou.ì (SCHLEICHER, 1863, 6) Proto lze na ni uûÌt DARWINOVU teorii i HAECKE-
LŸV monismus. Je t¯eba jen trochu zmÏnit terminologii: to, co p¯ÌrodovÏdci naz˝-
vajÌ rodem, jmenuje se u jazykovÏdc˘ jazykov˝ ko¯en; a stejnÏ jako biologovÈ se
i filologovÈ p¯ou o hranice tÏchto jazykov˝ch ko¯en˘. Druhy jednoho rodu naz˝-
vajÌ filologovÈ ¯eËmi jednoho kmene, poddruhy jsou dialekty, odr˘dy idiomy
a stejnÏ jako jedinci biologiËtÌ se liöÌ i ¯eË kaûdÈho ËlovÏka nepatrn˝mi znaky od
¯eËi jin˝ch lidÌ. Jazyky lze sestavit do podobn˝ch rodokmen˘ jako zvÌ¯ata
ñ a SCHLEICHER pod·v· na konci svÈho zkoum·nÌ rodokmen indogerm·nsk˝ch
jazyk˘. Jazyky se vyvÌjely, jak ukazujÌ jejich spoleËnÈ ko¯eny, z jedinÈho prajazy-
ka. Tyto ko¯eny jsou v jistÈm smyslu prabuÚkami jazyka, jeötÏ nemajÌ org·ny pro
funkce (jazykov˝mi org·ny jsou substantiva, slovesa atd.) a gramatickÈ funkce
168
jsou u nich diferencov·ny stejnÏ m·lo jako d˝ch·nÌ a tr·venÌ u jednobunÏËn˝ch

bytostÌ. R˘znost jazyk˘, kter· se v bÏhu Ëas˘ zvÏtöovala, aû vznikly jazyky dneö-
nÌ, kterÈ navzdory hlubok˝m rozdÌl˘m nemohou zap¯Ìt sv˘j spoleËn˝ p˘vod,
zp˘sobila rozmanitost ûivotnÌch podmÌnek.
SCHLEICHEROVY v˝klady se p¯ÌrodovÏdc˘m lÌbily. HAECKEL je dosud uv·dÌ ve
sv˝ch spisech, a takÈ LYELL v dÌle o geologickÈm st·¯Ì ËlovÏka a DARWIN ve studii
o p˘vodu ËlovÏka p¯ijali SCHLEICHEROVU teorii p¯·telsky. MnozÌ jazykovÏdci
i filosofovÈ, kte¯Ì se zab˝vali p˘vodem jazyk˘, souhlasili s myölenkou jejich evo-
luce podle DARWINOV›CH princip˘.
Kvetly takÈ hypotÈzy o p˘vodu schopnosti ¯eËi vöeobecnÏ. S·m DARWIN se
pouötÏl do takovÈho teoretizov·nÌ. Vykl·dal v P˘vodu ËlovÏka (1970, 123), jak ¯eË
vznikla napodobov·nÌm p¯irozen˝ch zvuk˘, zvÌ¯ecÌch hlas˘ a z instinktivnÌho
k¯iku ËlovÏka samÈho. Ukazoval, ûe uû gibbon (Hylobates agilis) umÌ v jistÈm
smyslu zpÌvat, a vÏ¯il, ûe na takovÈm duchovnÌm stupni byl kdysi i ËlovÏk: zpÌ-
val hudebnÌ kadence pro potÏöenÌ svÈ milovanÈ, jinak ale ¯eË nemÏl (Homo primi-
genius alalus). Teprve postupnÏ se z tohoto zpÏvu vyvinuly artikulovanÈ tÛny,
slova, jimiû ËlovÏk vyjad¯oval r˘znorod· sloûit· hnutÌ mysli.
O podrobnÏjöÌ vylÌËenÌ v˝voje lidskÈ ¯eËi ze zvÌ¯ecÌch zvuk˘ se pokusil G. Jƒ-
I
GER (1867). ZvÌ¯ecÌ zvuky se podle nÏj vyvÌjejÌ od nahodil˝ch, jako je nap¯. bzu-
ËenÌ mouchy, ke chtÏn˝m (nap¯. cvrk·nÌ kobylky); tento chtÏn˝ tÛn, pocitov˝
zvuk, je prvnÌm krokem ke vzniku ¯eËi. VyööÌm stupnÏm je volav˝ zvuk, kter˝m
l·k· sameËek samiËku, jeötÏ vyööÌm je napodobov·nÌ zpÏvu, vlastnÌ mnoh˝m
pt·k˘m. SpoleËensk˝ ûivot vyvol·v· u zvÌ¯at novÈ zvuky, kterÈ p¯edstavujÌ dalöÌ
pokrok. ÿeË byla tedy p˘vodnÏ zvukov˝m v˝razem subjektivnÌch stav˘ a na
tomto stupni se dosud nach·zÌ u kobylek, cik·d atd. PokroËila k volav˝m zvu-
k˘m, kterÈ uû p¯ekraËujÌ hranice subjektivity a obracejÌ se k druh˘m. JƒGER tyto
zvuky vztahuje ke zvÌ¯ecÌ schopnosti ukazovat na pozorovanÈ jevy (husa, kter·
zpozoruje jest¯·ba, Ñna nÏho ukazujeì). JeötÏ vyööÌm stupnÏm je Ñzvukov˝ obrazì,
kdyû primitivnÌ ËlovÏk p¯ed·val svÈ dojmy nejen gesty, n˝brû i zvuky. Tak
vznikly ko¯eny slov, nap¯. ko¯en ac (ostr˝), jÌmû se p˘vodnÏ vyjad¯ovala bolest.
Jindy JƒGER (1870) vykl·dal, proË se u savc˘ dost z¯Ìdka vyskytuje v˝voj tÛn˘
a artikulace. PlÌce jsou zp˘sobem vydechov·nÌ prvnÌm nepostradateln˝m p¯ed-
pokladem pro vytv·¯enÌ rozliöen˝ch tÛn˘ zpÏvu i ¯eËi. NezbytnÈ jemnÈ vypraco-
v·nÌ pohyb˘ hrudnÌku se vöak neda¯Ì u Ëty¯noh˝ch zvÌ¯at, protoûe u nich pohyb
hrudnÌku plnÏ z·visÌ na pohybu p¯ednÌch konËetin.
I jinÌ filosofovÈ h·jili v osmdes·t˝ch letech podobnÈ n·zory (nap¯Ìklad
STEINTHAL 1888, M‹LLER 1891, HELLWALD 1884).
Myölenky SCHLEICHEROVY i fantazie DARWINOVY a JƒGEROVY nechali filologovÈ
uû d·vno padnout. Zavrhli mÌnÏnÌ, ûe slovnÌ ko¯eny abstrahovanÈ z ¯eËÌ byly
kdysi skuteËn˝mi slovy. SCHLEICHEROVY rodokmeny majÌ dnes jen historickou
I
Jeho zoologickou teorii p¯ÌznivÏ posoudil i jazykovÏdec STEINTHAL 1888, 217.
169
hodnotu a nikdo uû nebere v·ûnÏ odvozov·nÌ jazyk˘ z neartikulovan˝ch v˝k¯i-

k˘. TakÈ z·kladnÌ teze, ûe jazykovÏda je uûitou p¯ÌrodovÏdou, byla uû v osmde-
s·t˝ch letech p¯ekon·na. A kupodivu! Reakce proti ztotoûÚov·nÌ ¯eËi s p¯Ìrodni-
nou se opÌr· o d˘vod, ûe ¯eË je produkt lidskÈho ducha, zatÌmco ûivoËiönÈ tÏlo je
poslednÌm objektem p¯ÌrodovÏdcov˝m. Avöak i nov· biologick· reakce proti
DARWINOVI dokazuje, ûe z·kladnÌ substancÌ ûivota nenÌ tÏlo, n˝brû ûivotnÌ sÌla,
tedy duchovnÌ princip, jehoû produktem tÏlo je (viz DELBR‹CK 1880). Nejsou to
snad z·rodky podobnosti myölenÌ, kterÈ bude jednou nÏjak˝ smÏl˝ duch moci
vyuûÌt k podobn˝m analogiÌm, jako byly SCHLEICHEROVY?53
14.4. Pedagogika
Nov· filosofie p˘sobila na n·zory o v˝chovÏ dvojÌm zp˘sobem; jednak vöeobec-
nÏ tÌm, ûe zd˘razÚovala nutnost zavedenÌ vÏdeckÈho pojetÌ p¯Ìrody do ökol, jed-
nak sv˝mi speci·lnÌmi teoriemi. Heslo o p¯etvo¯enÌ starÈho n·zoru na svÏt mocÌ
p¯ÌrodovÏdy bylo zavedeno i do ökol. SPENCER, HUXLEY, BAIN a velk· ¯ada dalöÌch
vÏdc˘ vyslovila poûadavek novÈ doby, aby se ökoly z¯ekly p¯ekonanÈho klasic-
kÈho vzdÏl·nÌ a mÌsto nÏj uËinily z·kladem vöeobecnÈho vzdÏl·nÌ studium che-
mie, fyziky a p¯ÌrodovÏdy. Ve vöech zemÌch, a nejvÌce snad ve Francii, se praxe
vÌce nebo mÈnÏ p¯izp˘sobila novÈ teorii. Zd· se vöak, ûe tento n·zor se uû dnes
povaûuje za p¯ekonan˝, aËkoli m· st·le mnoho zast·nc˘.
TakÈ uËenÌ, ûe ËlovÏk je jen souË·stÌ spoleËnosti, rasy, a ûe na zdravÌ jednotliv-
ce z·visÌ zdravÌ celÈ rasy, se uplatnilo v pedagogice: aby n·rod, rasa, potomstvo
bylo zdravÈ, musÌ b˝t i dÏti vychov·v·ny zdravÏ.
Na uËenÌ o v˝chovÏ p˘sobila vöak i vlastnÌ evoluËnÌ filosofie v podobÏ HAEC-
KELOVA z·kladnÌho biogenetickÈho z·kona. SPENCER, PREYER a dalöÌ uËili, ûe Ëlo-
vÏk nejen sv˝m embryon·lnÌm v˝vojem, nejen dÏtstvÌm, n˝brû i sv˝m duchov-
nÌm v˝vojem opakuje ûivotnÌ formy, jimiû proöli p¯edch˘dci. Z toho pak
odvozovali v˝znam klasickÈho studia: klasick· doba p¯edstavuje jeden v˝vojo-
v˝ stupeÚ lidskÈho ducha, a tak je jejÌ studium nutnou souË·stÌ v˝chovy ml·de-
ûe.I Fyziolog W. PREYER odvodil z HAECKELOVA z·kona svou psychologii dÌtÏte: stu-
dium psychick˝ch jev˘ u dÌtÏte n·m umoûÚuje uhodnout minulost lidskÈho
myölenÌ. KromÏ PREYERA (1900) pÏstovali tuto novou vÏdu s·m DARWIN (1872),
G. J. ROMANES (1883) a zvl·ötÏ americk˝ psycholog J. M. BALDWIN (1900).
Na pedagogickÈ teorie p˘sobilo i uËenÌ o dÏdiËnosti a o p¯irozenÈm v˝bÏru.
ÑJsou-li rase d·ny dÏdiËnÈ p¯ednosti a chyby, nakolik lze v˝chovou zmÏnit dosa-
vadnÌ dÏdiËnost v novou?ì mÏla se pt·t nov· filosofie pedagogiky a J. M. GUYAU
û·dal, aby se v˝chova opÌrala o fyziologickÈ a etickÈ z·kony pÏstÏnÌ ras.
I
ée kaûd˝ ËlovÏk ve svÈm duchovnÌm v˝voji opakuje kulturnÌ v˝voj celÈho lidstva, tvrdili uû
HERBART a jeho û·k ZILLER.
170
A. FOUILL…E (1889) s nÌm souhlasÌ a opakuje, ûe Ñv˝chova m· za ˙kol tvo¯it novÈ

dÏdiËnÈ vlastnosti, kterÈ by byly rase uûiteËnÈ jak tÏlesnÏ, tak psychicky. Prav·
v˝chova, mÌsto aby otupovala mozek vyËerp·nÌm jeho sil, ËinÌ jej plodnÏjöÌm
tak, ûe podporuje v˝voj rozmanit˝ch schopnostÌ v r˘znÈm prost¯edÌì. FOUILL…E
si bere na pomoc i p¯irozen˝ v˝bÏr, i kdyû v modifikovanÈm smyslu, neboù pro
nÏho nenÌ jen d˘sledkem boje o ûivot, n˝brû i d˘sledkem boje o pokrok tÏlesnÈ-
ho, intelektu·lnÌho a mravnÌho ûivota.
EvoluËnÌ pojetÌ proniklo i do pedagogickÈ praxe. Jelikoû se vöechno vyvÌjÌ ñ tak
se soudilo se SPENCEREM ñ, porozumÌ posluchaË uËiteli nejlÈpe tehdy, kdyû bude
p¯edmÏt vysvÏtlov·n evoluËnÏ. Nap¯Ìklad v p¯Ìrodopise byla za nespr·vnou
prohl·öena staröÌ metoda, kdy se zaËÌnalo ËlovÏkem a konËilo mikroskopick˝mi
organismy (tehdy se ¯Ìkalo, ûe uËitel m· postupovat od zn·mÈho k nezn·mÈ-
mu); nynÌ mÏl v˝klad zaËÌnat amÈbou ñ buÚkou, z nÌû se veöker˝ ûivot vyvinul.
Kurz o mozku mÏl zaËÌnat amÈbou, potom p¯ejÌt ke gangliovÈ buÚce, pak
k mozku ryby, û·by, kr·lÌka, opice, a teprve pak se dostat k mozku lidskÈmu.
14.5. Sociologie a dÏjepis

V˝znamn˝ vliv mÏl darwinismus na nauky o podstatÏ lidskÈ spoleËnosti a dÏjin.
Oded·vna se usilovalo o to, aby ud·losti lidskÈho ûivota dostaly hluböÌ smysl,
a byly proto vykl·d·ny jako p˘sobenÌ boûskÈ spravedlnosti, nevyhnutelnÈho
osudu, jako periodick· opakov·nÌ nebo jako spir·lovit˝ v˝voj. V 19. stoletÌ se
pilnÏ pÏstovaly spekulace o filosofii dÏjin: v NÏmecku i jinde p˘sobili takto HER-
DER a HEGEL, ve Francii CONDORCET, COMTE a TAINE, v Anglii BUCKLE a jinÌ. Kdyû
bylo nynÌ zah·jeno obdobÌ p¯ÌrodovÏdy, mÏlo b˝t i dÏjepisectvÌ p¯ivedeno k exakt-
nosti tÌm, ûe se do nÏho zavedou p¯ÌrodovÏdeckÈ z·sady. Pod vlivem klasickÈho
n·rodohospod·¯stvÌ a COMTOVY filosofie vzniklo novÈ uËenÌ, sociologie, kterÈ p¯e-
m˝ölelo o podstatÏ spoleËnosti a bylo v blÌzkÈm vztahu k dÏjepisectvÌ.
StaröÌ dÏjepisectvÌ, kterÈ jeötÏ neznalo p¯ÌrodovÏdeck˝ ide·l, zav·dÏlo do svÈ
vÏdy filosofii tak, ûe vyvÌjelo vöeobecnÈ z·sady ze samotnÈho svÈho p¯edmÏtu;
nap¯Ìklad p¯edpokladem, ûe ve svÏtÏ vl·dne mor·lnÌ ¯·d nebo ûe dÏjiny lidstva
jsou dÏjinami Ëin˘ velk˝ch hrdin˘, ûe dÏjinami se nÏjakÈ vyzn·nÌ provÏ¯uje jako
pravdivÈ atd.
Za vl·dy p¯ÌrodnÌch vÏd se dÏjepisectvÌ mÏlo d·t jin˝m smÏrem. T. H. BUCKLE
poûaduje v jednom svÈm dÌle, kterÈ vyölo z·roveÚ s DARWINOV›M Vznikem druh˘,
aby dÏjepisectvÌ analyzovalo sv˘j p¯edmÏt, abstrahovalo vöeobecnÈ formule a hle-
dalo po vzoru KEPLERA a NEWTONA nutnÈ z·kony. PonÏvadû ËlovÏk je s p¯Ìrodou
ve st·l˝ch vz·jemn˝ch vztazÌch, musÌ se tyto vztahy analyzovat a historik musÌ
zjiöùovat vöeobecn˝ vliv potravy, klimatu, p˘dy a okolÌ. BUCKLE analyzuje podle
sv˝ch princip˘ dÏjiny anglickÈ civilizace a doch·zÌ k z·vÏru, ûe spoËÌvajÌ v tom, ûe
lidÈ neust·le p¯ekon·vajÌ p¯Ìrodu, ËÌmû stoup· jejich intelektu·lnÌ vzdÏl·nÌ.
171
BUCKLŸV spis velmi podpo¯il vstup p¯ÌrodovÏdy do dÏjepisectvÌ. NemÈnÏ

vlivn· byla i metodologick· zkoum·nÌ, v nichû COMTE stanovil hierarchii vÏd;
pro sociologii, kter· st·la nad biologiÌ, se jako nezbytnÈ doporuËovaly biologickÈ
metody. TakÈ TAINE se snaûil v COMTOV›Ch stop·ch uplatnit v historii biologickÈ
pojmy.
ZatÌmco u tÏchto badatel˘ byla historie s biologiÌ spojena jen vöeobecnÏ, ¯ada
jin˝ch se pokouöela do dÏjepisectvÌ a do sociologie zavÈst darwinismus ve
vlastnÌm smyslu. Jako byl svÈho Ëasu OKEN p¯esvÏdËen, ûe je filosofickÈ ¯Ìkat, ûe
oko je cel˝m ËlovÏkem, ûe se ûivÌ svÏtlem, ûe oËnÌ svaly jsou ruce atd., tak se
nynÌ vÏ¯ilo, ûe je p¯ÌrodovÏdeckÈ tvrdit, ûe ËlovÏk je buÚkou spoleËnosti, silnice
cÈvou apod.
V˘dËÌ postavou tohoto smÏru byl H. SPENCER, kter˝ spoleËnost p¯irovn·val
k organismu. Jako je organismus podle mechanistick˝ch teoriÌ agreg·tem bunÏk,
tak je spoleËnost agreg·tem lidÌ nebo rodin, a stejnÏ jako organismus m· i spo-
leËnost urËitou strukturu. Ektodermu odpovÌd· u divok˝ch n·rod˘ v·leËnick˝
stav, entodermu ûeny a otroci obstar·vajÌcÌ dom·cnost. Jako z ektodermu vznik·
nervov˝ systÈm, tak vznikajÌ z bojovnÌk˘ vl·dci; a jako se mezi oba z·rodeËnÈ
listy vsunuje mezoderm, z nÏhoû se vytv·¯ejÌ cÈvy, tak ve spoleËnosti vznik·
mezi stavem v·leËnick˝m a vyr·bÏjÌcÌm stav obchodnÌ. MÌrumilovn· vl·da se
podob· sympatickÈmu nervovÈmu systÈmu, vl·da bojovn· naopak mÌöe
a mozku. Boj o ûivot a p¯irozen˝ v˝bÏr vl·dnou v p¯ÌrodÏ i ve spoleËnosti;
pokrok spoleËnosti spoËÌv· ve st·le lepöÌm p¯izp˘sobenÌ jedince podmÌnk·m
dan˝m spoleËnostÌ (viz BARTH 1897).
Vedle SPENCERA je t¯eba jmenovat F. VON HELLWALDA, kter˝ ve sv˝ch DÏjin·ch
kultury n·sleduje ortodoxnÌ darwinismus. ZaËÌn· v˝kladem o vzniku ZemÏ
a opolidech a uplatÚuje v dÏjin·ch lidstva z·sadu o boji o ûivot. Jmenujme takÈ
ruskÈho sociologa NOVIKOVA a NÏmce P. VON LILIENFELDA, kte¯Ì svÈ nauky opÌra-
li o HAECKELOVY teorie, A. SCHƒFFLEA, kter˝ ve sv˝ch sociologick˝ch ˙vah·ch
vych·zel z ESPINASOVY teorie o zvÌ¯ecÌch spoleËnostech, A. FOUILL…A, kter˝ pro-
hlubuje myölenku boje o ûivot psychologicky, R. WORMSE a dalöÌ (anal˝za viz
BARTH 1897, SEIGNOBOS 1901, RICHARD 1903, EULENBURG 1905).
14.6. Soci·lnÌ demokratÈ

NÏmeËtÌ soci·lnÌ demokratÈ p¯ijÌmali DARWINOVU teorii p¯ÌznivÏ proto, ûe mÏla
blÌzko k materialistickÈ a proticÌrkevnÌ tendenci jejich n·zoru na svÏt. MARX
i ENGELS, kte¯Ì vykl·dali HEGELOVU filosofii dÏjin materialisticky, byli stejnÏ jako
skoro vöichni filosofovÈ tÈ doby plni ˙cty k exaktnÌ vÏdÏ a brali DARWINOVU v˝-
vojovou filosofii jako vÏdeck˝ fakt; pozdÏji soci·lnÌ demokratÈ vyd·vali a Ëetli
popul·rnÌ darwinistick· pojedn·nÌ. Teprve kdyû VIRCHOW pouk·zal na sp¯ÌznÏ-
nost soci·lnÏdemokratickÈho a darwinistickÈho uËenÌ, pokusili se darwinistÈ
172
oz¯ejmit logickÈ protiklady obou n·zor˘ na svÏt. O. SCHMIDT, p¯Ìvrûenec HAEC-

I
KELŸV, se o to pokusil v ¯eËi pronesenÈ na sjezdu p¯ÌrodovÏdc˘ v Kasselu (1878).
VysvÏtloval, ûe socialismus a komunismus, kterÈ usilujÌ o rovnost vöech lidÌ, se
v p¯ÌrodÏ vyskytujÌ nanejv˝ö na nejniûöÌch stupnÌch ûivota, u ûivoËich˘ tvo¯ÌcÌch
kolonie; ËÌm v˝ö vöak ûivot pokraËuje, tÌm vÌc p¯ekon·v· onu nediferencovanou
rovnost a tÌm vÌc vÌtÏzÌ egoismus jednotlivce. MARX a ENGELS ch·pali, pokraËo-
val SCHMIDT, v˝voj zcela jinak neû DARWIN; vÏ¯ili se sv˝m uËitelem HEGELEM
v obsah, v ideu v˝voje, zatÌmco DARWIN se t·ûe jen po p¯ÌËin·ch a n·sledcÌch dÏnÌ.
SocialistickÈ uËenÌ o rovnosti vöech lidÌ d·le odporuje faktu p¯irozenÈho v˝bÏru,
vûdyù ten uËinil p¯irozenou nerovnost organism˘ principem pokroku.
SCHMIDTOVY v˝vody byly jistÏ spr·vnÈ a nepochybnÏ i DARWIN, HUXLEY,
HAECKEL a jinÌ vyslovili svÈ nejvnit¯nÏjöÌ p¯esvÏdËenÌ, kdyû svÈ n·zory oznaËili za
protikladnÈ n·zor˘m socialist˘; nicmÈnÏ to, ûe soci·lnÌ demokratÈ p¯ijali darwi-
nismus p¯·telsky, lze sotva povaûovat za n·hodnÈ. Dnes se vöeobecnÏ tvrdÌ, ûe
darwinismus je svou podstatou aristokratick˝m n·zorem na svÏt, protoûe podle
nÏj v boji o ûivot vÌtÏzÌ silnÏjöÌ, a jeho p¯eûitÌ jsou obÏtov·ny hekatomby slab˝ch.
Proti tomu lze vöak leccos namÌtnout. Za prvÈ slova Ñaristokratì, Ñdemokratì se
uûÌvajÌ p¯Ìliö dogmaticky, nikoli jako oznaËenÌ fakticky existujÌcÌho, n˝brû jako
oznaËenÌ logick˝ch konstrukcÌ. NenÌ t¯eba velkÈ znalosti lidÌ, abychom mezi
demokraty objevili aristokratickÈ povahy a naopak; je takÈ mnoho druh˘ demo-
kracie i aristokracie. Za druhÈ lze sice uËenÌ o selekci povaûovat v jistÈm smyslu
za j·dro DARWINOVY teorie, avöak toto uËenÌ je nepr·vem prohlaöov·no za jen
aristokratickÈ, neboù mu chybÌ pr·vÏ nejpodstatnÏjöÌ znak aristokratismu, ûe
totiû individuum dosahuje sv˝ch p¯ednostÌ vlastnÌ mocÌ. Boj o ûivot je pr·vÏ
u DARWINA jen jmÈnem pro slepÏ mechanicky probÌhajÌcÌ procesy. Za t¯etÌ obsa-
huje darwinismus jednu zcela nearistokratickou teorii o p˘sobenÌ okolÌ na orga-
nismus. P¯edstavme si jen pyönÈho st¯edovÏkÈho rytÌ¯e: jistÏ by se cÌtil uraûen
myölenkou, ûe jeho odvaha, jeho sÌla jsou pouh˝m n·sledkem potravy, klimatu,
ûe poch·zÌ z opice atd. Za ËtvrtÈ ñ a to je zvl·öù d˘leûitÈ ñ zakladatelÈ darwinis-
mu, DARWIN, SPENCER, HAECKEL, byli ve sv˝ch vöeobecn˝ch n·zorech mnohem
vÌc demokraty neû aristokraty.II VzpomeÚme si jen na DARWINŸV odpor v˘Ëi
vivisekci, na jeho mechanistick˝ n·zor na svÏt, na srovn·v·nÌ ËlovÏka s opicÌ, na
nejup¯ÌmnÏjöÌ zavrhov·nÌ otroctvÌ, na jeho nadÏji na pokrok lidstva. To, ûe ve-
doucÌ darwinistÈ nechtÏli slyöet o souvislosti svÈ teorie se soci·lnÏdemokratic-
k˝m uËenÌm, lze lehce vysvÏtlit: vidÏli v soci·lnÌch demokratech p¯evratnou, st·-
tu nebezpeËnou stranu, a v tomto politickÈm ohledu jim skuteËnÏ byli zcela cizÌ.
Soci·lnÌ demokratÈ vycÌtili demokratiËnost novÈho uËenÌ. Souhlasili s darwi-
nisty ohlednÏ boje proti cÌrkvi a proti ideologii a za pojetÌ ËlovÏka jako bytosti
I
OstatnÌ literatura viz MASARYK 1898.
II
IndividualistiËtÏjöÌmu zp˘sobu nazÌr·nÌ byli naopak od poË·tku naklonÏni HUXLEY (1890, 290 nn)
a HELLWALD 1884.
173
pouze materi·lnÌ. SkuteËnost, ûe jejich v˘dci vyöli z idealisty HEGELA, mÏla mal˝
v˝znam; vûdyù i materialistÈ STRAUSZ a FEUERBACH byli HEGELOV›MI û·ky.
Dnes se tyto vztahy zmÏnily. NIETZSCHE zavedl do darwinismu silnÏ indivi-
dualistick˝ moment a na druhÈ stranÏ ani mezi soci·lnÏdemokratick˝mi teoreti-
ky se uû tak silnÏ nevÏ¯Ì v darwinismus a materialismus v˘bec. Darwinismus,
kter˝ k·ûÌ rasovÌ teoretikovÈ, by se dnes snad dal ch·pat jako aristokratickÈ uËenÌ.
14.7. Poezie
V NÏmecku vyölo v sedmdes·t˝ch letech mnoho b·snÌ, povÌdek a rom·n˘ na
darwinistick· tÈmata: o boji o ûivot, o lepöÌ budoucnosti lidstva, o ûivotÏ dilu-
vi·lnÌho ËlovÏka apod. Avöak DARWIN ovlivnil zejmÈna francouzsk˝ naturalistic-
k˝ rom·n. Jako byl z biologie vylouËen kaûd˝ idealismus, tak chtÏl ZOLA vym˝-
tit ze sv˝ch rom·n˘ vöechnu vl·du v˘le, rozumu, ide·lu, vöechnu vl·du duöe,
a nahradit ji mocÌ krve a instinkt˘. HAECKELOVY rodokmeny vstoupily i do bele-
trie, kdyû ZOLA zah·jil cyklus rom·n˘ o Rougon-Macquartech (1871ñ1893)
genealogiÌ hrdin˘, jimû nervozita, alkohol a pohlavnÌ v˝st¯elky vtiskly nezniËi-
telnÈ dÏdiËnÈ znaky (Le docteur Pascal) a zavedly rodinu do neodvratnÈho ˙pad-
ku. ZOLŸV ide·l romanopisce byl stejn˝ jako DARWINŸV ide·l p¯ÌrodovÏdce: p¯Ì-
rodovÏdec nechtÏl p¯Ìrodu pochopit, neboù tÌm by se do vÏdy zavedl subjektivnÌ
moment. Jeho teorie mÏla b˝t zcela neosobnÌ, mÏla pod·vat obraz p¯ÌrodnÌho
dÏnÌ. PodobnÏ i ZOLA zapovÌd· fantazii a nepoûaduje od umÏlce nic vÌc neû fakta
sebran· ve spr·vnÈm po¯·dku: v dÌle nem· b˝t post¯ehnuteln· spisovatelova
ruka, nesmÌ fakta uspo¯·d·vat podle svÈ v˘le, n˝brû musÌ jim dovolit, aby se
uspo¯·dala sama podle svÈho p¯irozenÈho vztahu.
OchabnutÌ z·jmu o ZOLŸV naturalismus vöak neznamenalo ˙bytek z·jmu
o evoluËnÌ filosofii. F. BRUNETIE`RE vedl ve Francii rozho¯Ëen˝ boj proti natura-
lismu a zaöel tak daleko napravo, ûe vkroËil aû do t·bora papeûova. NicmÈnÏ
pevnÏ vÏ¯il v evoluËnÌ filosofii a vych·zel ve sv˝ch kritick˝ch studiÌch z p¯ed-
pokladu, ûe liter·rnÌ proudy jsou druhy podobnÈ druh˘m biologick˝m, vznika-
jÌ, vyvÌjejÌ nezbytnÈ org·ny, dosahujÌ vrcholu, pak upadajÌ a mÏnÌ se v jinÈ
druhy.I
Darwinismus jistÏ silnÏ p˘sobil na liter·rnÌ ûivot takÈ u jin˝ch n·rod˘. Toto
p˘sobenÌ bezpochyby vypadalo u kaûdÈho n·roda jinak podle jeho povahy
a zvl·ötnÌch vnit¯nÌch pomÏr˘. ZatÌmco v Anglii darwinismus vystupoval jako
svÏtov˝ n·zor ost¯e vyhranÏn˝ch individualit, v NÏmecku dostal charakter
uËenÌ, vÏdeckÈho systÈmu, a ve Francii zase vystupoval jako protiklad kr·snÈ
literatury. V Americe byl z·stupcem darwinismu DARWINŸV p¯Ìtel, biolog ASA
GRAY; nic v˝raznÏjöÌho (kromÏ boje proti autoritÏ AGASSIZOVÃ) tam vöak tento
I
O vlivu darwinismu na francouzskou literaturu srv. PETIT DE JULLEVILLE 1899, 383, 416 a jinde.
174
smÏr nep¯inesl. V It·lii se darwinismus pilnÏ pÏstoval na jednÈ stranÏ jako pro-
tiklad odbornÏ vÏdeck˝ch studiÌ, na stranÏ druhÈ popul·rnÏ. ItalötÌ spisovatelÈ
uv·dÏjÌ i nÏkterÈ DARWINOVY Ñp¯edch˘dceì mezi sv˝mi krajany (CANESTRINI
1880). Pokud jde o jinÈ n·rody, poznamen·m nÏco m·lo o Slovanech.
U Rus˘ p˘sobil darwinismus jako souË·st pozitivistickÈho a materialistickÈ-
ho smÏru, kter˝ se v Rusku rozöÌ¯il v pades·t˝ch letech. P¯edtÌm ruskou inteli-
genci ovlivÚoval HEGEL, nynÌ se od jeho ideologie r·znÏ oprostila a chtÏla ji p¯e-
konat popularizov·nÌm p¯ÌrodovÏdy. Pro onu dobu jsou charakteristick· slova
v˝znamnÈho mluvËÌho tohoto smÏru, PISAREVA: ÑVyh·nÏt obecn˝ lid (profanum
vulgus) z chr·mu vÏdy nenÌ v duchu naöÌ epochyÖ Aristokratismus umÏnÌ je
zavrûenÌhodn˝ jevÖ Monopol vÏdy a vzdÏl·nÌ je jednÌm z nejökodlivÏjöÌch
monopol˘. Co by to bylo za nauku, kdyby svou podstatou byla nep¯Ìstupn· ma-
se?ì (podle OVSJANNIKO-KULIKOVSKIJ 1907, II, 374). Na jinÈm mÌstÏ PISAREV kon-
statuje, ûe abstraktnÌ vÏdy jako filosofie a psychologie jsou jen pr·zdnou scholas-
tikou a ûe p¯ÌrodovÏdeckÈ nauky musejÌ b˝t pod·v·ny tak uchopitelnÏ, aby jim
byly s to rozumÏt i desetiletÈ dÏti nebo nevzdÏlanÌ rolnÌci. TakovÈ nauky sklÌze-
ly v Rusku velk˝ potlesk a byly podporov·ny p¯eklady materialistick˝ch spis˘
K. VOGTA, L. B‹CHNERA (B‹CHNERŸV spis Kraft und Stoff byl v Rusku dlouho
zak·z·n), A. LANGA a dalöÌch. Toto hnutÌ v˝znamnÏ podporovala i dÌla DARWI-
NOVA, HUXLEYHO, SPENCEROVA, HAECKELOVA, WALLACEOVA, RAOMANESOVA aj.,
kter· se rovnÏû p¯ekl·dala do ruötiny; p¯eklad HAECKELOVA spisu byl zabaven.I
OstatnÏ sh·Úka byla spÌöe po vÏdÏ exaktnÌ neû v˝luËnÏ materialistickÈ: vedle
VOGTA byl oceÚov·n i LIEBIG, vedle HAECKELA i VON BAER. NÏkterÈ z dÏtÌ onÈ do-
by dos·hly velkÈho uzn·nÌ i mimo Rusko; tak oba KOVALEVäTÕ (paleontolog a em-
bryolog), CIENKOVSK›, ME»NIKOV a jinÌ.II
U Pol·k˘ darwinismus rovnÏû podporoval liter·rnÌ stranu Ñpozitivist˘ì, kte-
rou vedli A. SWIETOCHOWSKI aj., kte¯Ì potÌrali konzervativismus heslem vÏdeckÈ
pravdy a pokroku. DARWINOVA, SPENCEROVA, HAECKELOVA, HUXLEYHO, O. SCHMID-
TOVA a B‹CHNEROVA dÌla se p¯ekl·dala do polötiny, vznikla pomÏrnÏ velk· popu-
l·rnÌ literatura o darwinismu (zvl·ötÏ od B. RAICHMANNA, J. AUG. WRZEåNIOWSK…-
III
HO, NUSBAUMA, B. DYBOWSK…HO).
U »ech˘ zanechalo materialistickÈ a darwinistickÈ hnutÌ z d˘vod˘, kterÈ zde
nebudeme zkoumat, jen m·lo stop. Teprve v devades·t˝ch letech se »echovÈ
tÏmito systÈmy zaËali pilnÏji zab˝vat; p¯edtÌm pro DARWINA vystoupil botanik
»ELAKOVSK› (1895) a filosof DURDÕK (1906). Darwinismus popularizovali K. BULO-
IV
WA, E. BAB¡K, AL. MR¡ZEK.
I
Profesor V. J. VERNADSKIJ z moskevskÈ univerzity byl tak laskav, ûe mi sdÏlil tyto ˙daje.
II
Z rusk˝ch popul·rnÌch spis˘ o darwinismu uveÔme TIMIRJAZEV1898.
III
Za tyto ˙daje vdÏËÌm profesoru J. NUSBAUMOVI z lemberskÈ univerzity (dnes Lvov, pozn.
vyd.). Z popul·rnÌch spis˘ uveÔme: NUSBAUM 1888.
IV
O ËeskÈm darwinismu viz P¯Ìlohu I., kter· obsahuje poslednÌ kapitolu z ËeskÈ verze tohoto
spisu (R¡DL 1909). (Pozn. vyd.)
175
14.8. Kriminalistika
ZatÌmco jistÈ pr·vnickÈ ökoly prohlaöujÌ kaûdÈho ËlovÏka odpovÏdn˝m za jeho

dobrÈ i zlÈ Ëiny, vystoupil CESARE LOMBROSO, turÌnsk˝ profesor, v sedmdes·t˝ch
letech s d˘kazy, ûe existujÌ zloËinci, jimû jsou protiz·konn˝ zp˘sob jedn·nÌ
i povaha vrozeny, a ûe takovÌ rozenÌ zloËinci jsou zvl·ötnÌ lidskou odr˘dou, kter·
sdÌlÌ mnohÈ tÏlesnÈ i psychickÈ znaky s necivilizovan˝mi a zvÌ¯ecÌmi p¯edky Ëlo-
vÏka ñ majÌ tedy atavistickÈ vlastnosti. StarÈ tvrzenÌ PARACELSOVO, ûe hlup·k je
Ñnepoda¯en˝m stvo¯enÌmì, bylo takto uchopeno modernÌmi slovy. Jeho p¯Ìvrûe-
nec FERRI rozliöoval zloËinnÈ bl·zny, rozenÈ zloËince, zloËince ze zÌskanÈho
zvyku, p¯ÌleûitostnÈ zloËince a zloËince z v·önÏ; LOMBROSO tuto klasifikaci p¯e-
vzal a tvrdil o rozenÈm zloËinci (delinquente nato), ûe m· kromÏ mnoh˝ch ji-
n˝ch tyto Ñznaky degeneraceì: patologickÈ (zvl·ötÏ hydrocefalickÈ a rachitickÈ)
deformace lebky, promÏnliv˝ poËet org·n˘, jako prsnÌch bradavek, prst˘, zub˘,
a nepravidelnosti ve stavbÏ mozkov˝ch z·vit˘. ZloËineck˝mi znaky opiËÌho
typu jsou zvl·ötÏ p¯Ìliö mal˝ mozek, velkÈ nadoËnicovÈ oblouky, v˝bÏûek pro-
cessus jugalis ËelnÌ kosti, velkÈ oËnÌ d˘lky, vyËnÌvajÌcÌ zuby, p¯Ìliö vyvinut· lÌcnÌ
Ë·st lebky; takÈ forma uönÌch boltc˘ a mnoho jin˝ch vlastnostÌ p¯ibliûuje zloËin-
ce opici (˙pln˝ v˝Ëet viz H. KURELLA 1893, 11n). I fyziologicky a psychologicky
stojÌ zloËinec pod pr˘mÏrn˝m ËlovÏkem; je mÈnÏ citliv˝ v˘Ëi bolesti, m· sklon
k tetov·nÌ; je obvykle lev·k, je v rozpÏtÌ rukou öiröÌ neû vyööÌ, je zarostlejöÌ, jeho
pohlavÌ je mÈnÏ vyj·d¯eno, jeho srdce je mÈnÏ dr·ûdivÈ a r·ny jsou u nÏho mÈnÏ
bolestivÈ. DuchovnÏ zaujÌm· stupeÚ divok˝ch n·rod˘; odtud zloËineckÈ prosti-
tutstvÌ (H. KURELLA 1893, 256), krutost, lidoûroutstvÌ, krevnÌ msta, nechuù
k pr·ci, bezstarostnost, n·ladovost, jeöitnost atd. LOMBROSO ud·v·, ûe 40% vöech
zloËinc˘ zav¯en˝ch v trestnicÌch pat¯Ì k jÌm objevenÈ odr˘dÏ ËlovÏka.
V˝znamn˝ poËet lÈka¯˘ a pr·vnÌk˘ p¯evzal LOMBROSOVU teorii; uveÔme
z nich zvl·ötÏ NÏmce M. BENEDIKTA, H. KURELLU, Italy GAROFALA, FERRIHO, Fran-
couze C. F…R…A aj. V·ûnÌ badatelÈ na LOMBROSŸV anatomick˝ popis zloËince mno-
ho nedajÌ; avöak i v·ûenÌ pr·vnÌci se s nÌm shodujÌ v tom, ûe existujÌ zloËinci, jimû
je zloËinnÈ jedn·nÌ vrozeno jako psychick· vlastnost.I
I
KURELLA uv·dÌ i literaturu o tomto p¯edmÏtu. Pozn. vyd.: Historii tohoto smÏru viz GOULD
1997.
176
15. kapitola
Darwinismus a n·boûenstvÌ
15.1. Podstata sporu

Kdyû prvnÌ ËlovÏk hledal slovo, aby vyj·d¯il city vyvolanÈ pozorov·nÌm p¯Ìro-
dy, nebylo rozdÌlu mezi nekoneËn˝m bohem, uchopitelnou p¯Ìrodou a kr·sou.
V z·sadÏ byl tehdy kaûd˝ ËlovÏk z·roveÚ knÏzem sv˝m cit˘m, badatelem svÈ-
mu rozumu a b·snÌkem svÈmu srdci. Zvolal-li Ñslunceì, nepojmenoval tÌm jen
ohniv˝ kotouË na nebi, n˝brû vyj·d¯il tÌm i zboûnÈ pocity, kterÈ v nÏm vyvol·va-
la vzd·lenost a velkolepost ûivotod·rnÈ hvÏzdy, a totÈû slovo bylo i radostn˝m
v˝k¯ikem, ûe noc odch·zÌ a zaËÌn· den.
Od tÏch dob st·le touûÌme po n·vratu k onomu p˘vodnÌmu p¯ÌrodnÌmu sta-
vu a û·d·me, aby vöechno naöe jedn·nÌ bylo z·roveÚ pozn·nÌm, modlitbou
a zpÏvem, aby se opÏt na kaûdÈm slovÏ podÌlel cel˝ ËlovÏk. A vskutku, kdykoli
vystoupil nÏjak˝ velk˝ ËlovÏk, kdykoli mezi lidmi vzniklo velkÈ hnutÌ, pokaûdÈ
p˘sobilo jak na vÏdu, tak na n·boûenstvÌ a poezii. N·boûenstvÌ Kristovo se mÏlo
projevovat nejen l·skou k Otci, n˝brû i obdivem k polnÌm rostlin·m a ˙ËastÌ s osu-
dem vrabce. Katolicismus nep¯inesl svÏtu jen nauku o mravnosti, n˝brû i vÏdu
a poezii; nep¯inesl lidstvu jen kl·ötery, n˝brû i myslitele, jako byli sv. AUGUSTIN,
TOM¡ä AKVINSK›, ALBERT VELIK›, mÏl i svÈho DANTA. I darwinistÈ chtÏli ËlovÏka
od z·klad˘ p¯etvo¯it a p¯edepisovali mu nejen novou vÏdu, n˝brû i novou etiku,
ba pronikli i do poezie. Jejich ˙silÌ ovl·dnout cel˝ duchovnÌ ûivot lidstva bylo
p¯irozenÈ; nezb˝valo nic jinÈho, neû p¯ijmout boj a potÌrat konkurenËnÌ n·zory
na svÏt, zamÏ¯enÈ stejn˝m smÏrem.54
Z·pas s cÌrkvÌ vöak bylo t¯eba vybojovat nejen na poli vöeobecn˝ch z·sad,
n˝brû i v hranicÌch samotnÈ p¯ÌrodovÏdy. Neboù i dneönÌ cÌrkev m· kromÏ n·bo-
ûensk˝ch z·sad sv˘j p¯Ìrodopis. Je smÏsÌ n·zor˘ p¯evzat˝ch ze ûidovskÈho p¯Ìro-
dopisu a nauk cÌrkevnÌch otc˘, vykladaË˘ GAL…NOV›CH a ARISTOTELOV›CH. I tyto
n·zory byly jednou pravdivÈ: slova Geneze, jimiû MojûÌö poprvÈ sdÏlil souËasnÌ-
k˘m svÈ ˙vahy o svÏtÏ, byla jistÏ stejnÏ neot¯esitelnou a kr·snou pravdou jako
jsou nejhluböÌ pravdy naöe. Nauky sv. AUGUSTINA a scholastickÈ pravdy byly
v dobÏ svÈho vzniku stejnÏ sk·lopevn˝m p¯esvÏdËenÌm jako dnes nauka o p˘vo-
du ËlovÏka ze zvÌ¯at.55 Tuto pravdu, toto osobnÌ p¯esvÏdËenÌ sv˝ch zakladatel˘
vöak cÌrkev nikterak neobhajuje, ûivou pravdu, kterou nelze p¯enÈst na papÌr,
177
kter· nenÌ nikde mimo nitro ËlovÏka. CÌrkev h·jÌ pouh· slova, jimiû oni myslitelÈ
svÈ vztahy k p¯ÌrodÏ vyjad¯ovali, slova uû d·vno mrtv·, slova, kter· ztratila ûivot
jeötÏ d¯Ìv, neû byla dovyslovena. ÑJakmile promluvÌme, uû zaËÌn·me bloudit,ì
¯Ìk· b·snÌk; cÌrkev vöak udÏlala z tÏchto slovnÌch zkamenÏlin z·klad svÈ nauky.56
ModernÌ p¯ÌrodovÏda se z velkÈ Ë·sti vyvinula z tohoto cÌrkevnÌho p¯Ìrodopisu:
starÈ Ñbiologieì byly v˝poËty zvÌ¯at z archy Noemovy Ëi z knihy ZjevenÌ sv. Jana.
Takov˝mi vÏcmi vÏda zaËÌnala, a pak se neust·le snaûila je p¯ekonat, neboù pro
renesanËnÌ lidi, kte¯Ì nav·zali k p¯ÌrodÏ zdravÏjöÌ vztah, byla fantastick· zvÌ¯ata
a nep¯irozenÈ n·zory d¯ÌvÏjöÌch dob pr·zdn˝m slovem. CÌrkevnÌ p¯ÌrodovÏda je uû
d·vno p¯ekonan·, aËkoli se cÌrkev dodnes nez¯eklaI svÈho p¯edpotopnÌho p¯Ìrodo-
pisu, a z¯Ìci se ho nem˘ûe, neboù PÌsmo nedÏl· rozdÌl mezi teologiÌ a p¯ÌrodnÌ filo-
sofiÌ; obojÌ m· za stejnÏ pravdivÈ.57 A i kdyby cÌrkev prohl·sila konkrÈtnÌ nespr·v-
nosti sv˝ch nauk za faleönÈ, co by si dneönÌ p¯ÌrodovÏdec poËal s jejÌmi naukami
o andÏlech, o svat˝ch, v˘bec se vöÌm, co je obsahem cÌrkevnÌ dogmatiky? Ani ve
sv˝ch faktech, ani ve sv˝ch teoriÌch, ani ve svÈ p¯ÌrodnÌ filosofii by nenaöel nic,
s ËÌm by takovÈ pojmy spojil. TeologovÈ to sami uzn·vajÌ, ale nep¯izn·vajÌ, ûe je to
velkou chybou dneönÌ teologie. UkazujÌ, ûe ten Ëi onen ve svÈm z·pase spojoval
teologickÈ nauky s exaktnÌ vÏdou. To je jistÏ pravda; aû p¯Ìliö Ëasto platÌ, ûe Ñmyö-
lenky ûijÌ vedle sebe v mÌruì, ale ony pr·vÏ nemajÌ jen ûÌt vedle sebe, n˝brû majÌ se
prolÌnat, tvo¯it nutn˝ celek, u pravovÏrnÈho badatele musÌ b˝t teologie vidÏt v jeho
teoriÌch a objevech. Zboûn˝ KEPLER se domnÌval, ûe pohyb planet je ¯Ìzen andÏli.
Kdyû KIRCHER p¯iöel na hypotÈzu, ûe na jin˝ch planet·ch je pravdÏpodobnÏ voda,
hned si poloûil ot·zku, zda by byl platn˝ k¯est vodou z Venuöe. NAPIER, objevitel
logaritm˘, mluvil se stejnou v·ûnostÌ o sloûit˝ch vlastnostech tÏchto ËÌsel i o do-
mnÏnce, ûe kobylky stÏhovavÈ jsou mohamed·nskÈho vyzn·nÌ. Tak vypadala vÏda
proniknut· teologiÌ, poctiv· vÏda, poctiv· teologie, pÏstovan· poctiv˝mi badateli,
a takovou vÏdu by dneönÌ teologovÈ museli poûadovat od sv˝ch p¯Ìvrûenc˘. Jin·
ot·zka je, zda je takovÈ proniknutÌ teologie a p¯ÌrodovÏdy dnes moûnÈ.
DARWIN ani LAMARCK boj proti cÌrkvi z biologickÈho stanoviska nezapoËali;
opatrn· polemika s cÌrkvÌ se nalÈz· uû u DE MAILLETA a podrobnÏji u ROBINETA.
ROBINET vÏnoval cel˝ II. dÌl svÈ p¯ÌrodnÌ filosofie (1761ñ63) zkoum·nÌ kosmogo-
niÌ r˘zn˝ch n·rod˘ a d˘kazu, ûe MojûÌöe nelze br·t doslova. Z ¯eckÈho textu
PÌsma vyvozuje, ûe nenÌ nutnÈ vÏ¯it, ûe B˘h stvo¯il svÏt z niËeho. NalÈz· zalÌbenÌ
v hypotÈz·ch o periodickÈm vzniku a z·niku svÏta, p¯iËemû svÈ n·zory opÌr·
o vÏty ze sv. AUGUSTINA a z ”RIGENA.58
CUVIER ukazoval, ûe vyhynul˝ svÏt zvÌ¯at je t¯eba rozdÏlit na nÏkolik obdobÌ,
a zaloûil na tom svÈ uËenÌ o katastrof·ch. Jeho teorii nelze sjednotit s pravovÏr-
nou naukou, neboù Genesis 1,2 ¯Ìk·, ûe ZemÏ byla pust· a pr·zdn·, ne ûe se jÌ
I
Encyklika ÑProvidentissimus Deusì Lva XIII. z roku 1893 pravÌ: ÑTi, kte¯Ì se domnÌvajÌ, ûe
autentick· mÌsta svat˝ch knih mohou obsahovat cokoliv faleönÈho, ti skuteËnÏ buÔ obracejÌ
katolick˝ pojem boûÌho vnuknutÌ, nebo samÈho Boha ËinÌ p˘vodcem bludu.ì
178
DARWINISMUS A N¡BOéENSTVÕ
stala. To vöak byla jeötÏ ta nejmenöÌ obtÌû; v celÈm biblickÈm lÌËenÌ stvo¯enÌ je ¯eË
jen o jednor·zovÈm stvo¯enÌ; hory vznikly t¯etÌ (nikoli prvnÌ) den; ne¯Ìk· se nic
o tom, ûe by na Zemi existovala nÏjak· voda, hvÏzdy, kontinenty, rostliny d¯Ìve
neû ty dneönÌ atd.I, 59 NicmÈnÏ cÌrkev se proti CUVIEROVI nepostavila, protoûe ze
svÈ teorie nevyvozoval d˘sledky namÌ¯enÈ proti nÌ.60
15.2. N·zor Darwin˘v a n·zory darwinist˘

V ot·zk·ch n·boûenstvÌ byl DARWIN synem svÈ doby, liber·lem. NepopÌr· sice
Boha, avöak B˘h je pro nÏj jen pr·zdn˝m slovem: nenÌ ani tv˘rcem, ani svÏto-
vl·dcem, nenÌ p¯ÌËinou ani cÌlem mravnosti, ani p·nem duöÌ, nem· mÌsto ani
v minulosti, ani v budoucnosti. JedinÈ, co uËinil, je, ûe stvo¯il prvnÌ ûivot, a pak
ho nechal, aù se vyvÌjÌ s·m od sebe. DARWIN nevÏ¯il ve svÏtov˝ ¯·d, nevÏ¯il, ûe
ËlovÏk zaujÌm· v p¯ÌrodÏ zcela zvl·ötnÌ mÌsto.61 Vykl·dal nejd¯Ìv nep¯Ìmo a pak
i v urËitÏ formulovanÈ nauce, ûe ËlovÏk je jen dokonalejöÌ opicÌ. Hledal uû u psa po-
Ë·tky n·boûenstvÌ a vöechny ot·zky po podstatÏ Ëi pravÈm obsahu n·boûenstvÌ
mÏl za p¯ekonanÈ, nevÏdeckÈ. Neuznal za nutnÈ studovat p¯Ìnos n·boûenstvÌ
ani prom˝ölet odbornÈ n·zory o tomto velkÈm oboru lidskÈho ûivota; zcela v du-
chu svÈ doby a laick˝m zp˘sobem vÏ¯il, ûe vÌ, co je n·boûenstvÌ, a ûe dvÏ t¯i p¯e-
ËtenÈ knihy staËÌ, aby mohl o n·boûenstvÌ ps·t.62 Nedostatek jeho n·boûensk˝ch
znalostÌ odbornÌky pohoröoval. M. M‹LLER (1891, 65) o nÏm nap¯Ìklad pÌöe
p¯Ìmo s pohrd·nÌm, ale takÈ staröÌ racionalistÈ, jako nap¯. VON ARGYLL, E. V. BAER,
se cÌtili uraûeni stanoviskem, kterÈ DARWIN (a zvl·ötÏ HAECKEL) zaujal v˘Ëi ci-
t˘m, kterÈ oni navzdory svÈmu liberalismu povaûovali za posv·tnÈ.
Velmi vhod vöak p¯iöly DARWINOVY n·zory nÏmeck˝m materialist˘m v jejich
boji proti cÌrkvi. ÑProti ultramont·nstvÌ a jezuitstvÌ (jak katolickÈmu, tak luther-
skÈmu) nenÌ jistÏjöÌho prost¯edku a vÌtÏznÏjöÌ zbranÏ, neû jsou p¯ÌrodnÌ vÏdy,ì
psal G. SEIDLITZ (1875, p¯edmluva), p¯iËemû samoz¯ejmÏ p¯ÌrodovÏdou rozumÏl
darwinismus. D. F. STRAUSZ, nadöen˝ novou teoriÌ, podal v knize Star· a nov·
vÌra, tak charakteristickÈ pro onu dobu, podrobnÏ obsah DARWINOVY teorie a p¯i-
pojil ke svÈmu v˝kladu n·sledujÌcÌ slova: Ñ[DARWINOVA teorie] je jeötÏ nedokona-
l·Ö Avöak je v nÌ nÏco, co k nÌ neodolatelnÏ p¯itahuje duchy ûÌznÌcÌ po pravdÏ
a po svobodÏÖ Co jsme se toho my filosofovÈ a kritiËtÌ teologovÈ namluvili,
abychom vyvr·tili z·zrak. Naöe ˙silÌ z˘stalo bez ˙Ëinku, protoûe jsme nedok·-
zali jeho zbyteËnost, nedovedli jsme dok·zat p¯ÌrodnÌ sÌlu, kter· by ho mohla
nahradit na mÌstech, kde dosud platil za nenahraditeln˝. DARWIN tuto p¯ÌrodnÌ
sÌlu, p¯ÌrodnÌ proces odhalil, otev¯el dve¯e, jimiû naöi öùastnÏjöÌ potomci vyhodÌ
z·zrak ven, aby se uû nikdy nevr·til. Kaûd˝, kdo vÌ, co na z·zraku z·visÌ, ho za
to bude povaûovat za dobrodince lidskÈho rodu.ì (STRAUSZ 1875, 180)63
I
Viz Z÷CKLER 1879, II, 536. Teolog Z÷CKLER tu v˝slovnÏ ukazuje, co bylo v CUVIEROVÃ uËenÌ ne-
pravovÏrnÈ.
179
Tato slova vystihujÌ, co vöe si materialistÈ od novÈho uËenÌ slibovali. ProticÌr-

kevnÌ, ba v˘bec proti vöemu n·boûenstvÌ zamÏ¯en· tendence novÈ teorie byla
jednou z jejÌch nejsilnÏjöÌch vzpruh a darwinistÈ byli velmi citlivÌ na n·boûenskÈ
vyzn·nÌ odbornÌk˘. Kdo byl proti DARWINOVI, byl ocejchov·n jako reakcion·¯
a papeûenec: BAEROVI, WIGANDOVI, OWENOVI a ze staröÌch CUVIEROVI bylo vyp·le-
no znamenÌ zp·teËnictvÌ a cÌrkev je vöechny s potÏöenÌm p¯ijÌmala pod sv˘j stin-
n˝ klobouk bez ohledu na to, zda tam pat¯Ì nebo ne, a h·jila je tÏûkop·dnÏ a neo-
hrabanÏ proti netolerantnÌm darwinist˘m.
15.3. Stanovisko cÌrkve

Teologie nebyla ve vztahu k DARWINOVÃ teorii jednotn·; p¯Ìpad GALILEŸV vybÌ-
zel zajistÈ k opatrnosti, ale p¯ijmout materialistick˝ rys novÈho uËenÌ takÈ neby-
lo moûnÈ. Brzy po vyd·nÌ dÌla o vzniku druh˘ sepsal anglick˝ biskup WILBER-
I
FORCE (1860) jeho kritiku. Psal o DARWINOVI jako o povrchnÌm ËlovÏku, kter˝
buduje zcela prohnilou stavbu hypotÈz a spekulacÌ. NamÌtal, ûe je nepravdÏpo-
dobnÈ, aby ËlovÏk mohl vzniknout z brambory, a i jinak napsal mnoho nesmys-
l˘, jako nap¯Ìklad o krvink·ch, ÑkterÈ vznikajÌ odpa¯ov·nÌm krveì. JinÌ teologovÈ
vöak novou teorii p¯ijÌmali podstatnÏ jinak. DARWIN se odvol·v· na nejmenova-
nÈho Ñzn·mÈho spisovatele a duchovnÌhoì,II kter˝ mu napsal, ûe se ÑpostupnÏ
nauËil vidÏt, ûe je stejnÏ tak vzneöenÈ pojetÌ boûstvÌ ve vÌ¯e, ûe On stvo¯il nÏko-
lik p˘vodnÌch forem schopn˝ch vlastnÌho v˝voje v jinÈ a uûiteËnÏjöÌ formy, jako
vÏ¯it, ûe pot¯eboval nov˝ akt stvo¯enÌ, aby doplnil mezery, zp˘sobenÈ ËinnostÌ
Jeho z·kon˘ì (DARWIN 1953, 332).64
Mezi obÏma n·zory o DARWINOVÃ teorii, n·zorem biskupov˝m a n·zorem libe-
r·lnÌho duchovnÌho, kolÌsali teologovÈ i pozdÏji. Na velk˝ odpor ortodoxnÌch
kruh˘ narazil HUXLEY, kdyû ve¯ejnÏ vystoupil s naukou o p˘vodu ËlovÏka z opice.
Na sjezdu p¯ÌrodovÏdc˘ v Oxfordu doölo mezi HUXLEYM a v˝öe jmenovan˝m bis-
kupem ke sporu o tÈto ot·zce a v roce 1864 se proti novÈmu uËenÌ rozpoutala kam-
paÚ. 210 p¯ÌrodovÏdc˘, mezi nimi i BREWSTER, BALFOUR a dalöÌ, prohl·silo proti
DARWINOVI a HUXLEYMU, Ñûe nem˘ûe b˝t rozpor mezi BoûÌm zjevenÌm v knize p¯Ì-
rody a v PÌsmu a ûe je politov·nÌhodnÈ, kdyû jednotlivci zneuûÌvajÌ p¯ÌrodovÏdu
k popÌr·nÌ PÌsmaì. Avöak nÏkte¯Ì jinak pravovÏrnÌ p¯ÌrodovÏdci toto prohl·öenÌ
odmÌtli podepsat, a tak z jeho ofici·lnÌ publikace seölo (Z÷CKLER 1879, II, 357).
Zvl·ötÏ mezi nÏmeck˝mi protestanty se brzy naöli mnozÌ, kte¯Ì darwinismus
vÌce Ëi mÈnÏ p¯ijali. Referuje o nich Z÷CKLER, kter˝ s·m teorii posuzoval velmi
I
Srv. o tom F. DARWIN 1878, II.
II
Z÷CKLER (1879, II, 697) soudÌ, ûe to byl rev. BADEN-POWEL (zem¯. 1861), profesor matematiky
v Oxfordu, velmi liber·lnÌ muû. H·jil z·sadu, ûe vÏdÏ se nem· br·nit, ûe ¯eöÌ svÈ problÈmy nez·-
visle na cÌrkevnÌm pojetÌ. Za takov˝ problÈm povaûoval i ot·zku po st·¯Ì lidskÈho rodu a po
vzniku druh˘.
180
svobodomyslnÏ. V novÏjöÌ dobÏ ani katoliËtÌ teologovÈ nezavrhujÌ darwinismus

˙plnÏ.I VÏtöinou si vöak teologovÈ v˘bec nevÏdÌ rady: slyöeli nÏco o modernÌ vÏ-
dÏ, chtÏli by takÈ vypadat vÏdecky, a tak se v apologetickÈ horlivosti ch·pou jed-
notliv˝ch myölenek a jsou sam˝ cit·t a sam· vÏda. CUVIEREM por·ûejÌ DARWINA,
DARWINEM HUXLEYHO, HUXLEYM zase HAECKELA, a naslouch·me-li nezaujatÏ
jejich polemice, doch·zÌme k p¯esvÏdËenÌ, ûe si do jistÈ mÌry v·ûÌ odmÌtan˝ch
muû˘ vÌc, neû se povaûujÌ sami badatelÈ navz·jem.II
I biologiËtÌ odbornÌci se pokouöeli smi¯ovat v˝vojovou teorii s BiblÌ. Hned po
vyd·nÌ DARWINOVY teorie proti nÌ v Anglii vystoupil z tohoto stanoviska ST.
GEORGE MIVART, s nemalou öikovnostÌ naöel r˘znÈ nedostatky na teorii p¯iroze-
nÈho v˝bÏru a stavÏl je DARWINOVI na oËi. S·m vöak v˝vojovou teorii nezavrho-
val, nebyl dokonce ani proti opiËÌ teorii. ChtÏl jen, aby teorie ¯Ìkala i to, ûe p¯i vzni-
ku ËlovÏka byl n·pomocen B˘h. LYELL ani WALLACE nebyli proti takovÈmu p¯·nÌ,
a tak MIVART sklidil velk˝ ˙spÏch.65
V poslednÌ dobÏ vyvolaly jakousi senzaci v˝klady jezuity ERICHA WASMANNA
(1904), kter˝ se pokusil nejprve v menöÌch pojedn·nÌch a pozdÏji i v knize smÌ¯it
cÌrkev s DARWINEM a DARWINA s cÌrkvÌ. Vskutku je jeho polemika zamÏ¯ena proti
dvÏma front·m ñ cÌrkvi a modernÌ vÏdÏ ñ a proti cÌrkvi zach·zÌ d·l neû proti vÏ-
dÏ. Nejenûe uplatÚuje a h·jÌ evoluci vöeobecnÏ, n˝brû p¯ipouötÌ jejÌ moûnost i pro
ËlovÏka. VystaËÌ si se z·sahem BoûÌm v pouh˝ch dvou p¯Ìpadech: pro poË·tek
ûivota a pro poË·tek oduöevnÏlÈho ËlovÏka. Vöe ostatnÌ uû se dÏje bez p¯ÌmÈho
z·sahu BoûÌho. Pro ony dva pochody byl vöak B˘h nezbytn˝, protoûe vlastnosti
ûivota jsou od z·kladu odliönÈ od vlastnostÌ neûivÈ hmoty. B˘h musel k neûivÈ
hmotÏ nÏco p¯idat, aby v nÌ vznikl ûivot, a podobnÏ i lidsk· duöe je plus, kterÈ
mohl zvÌ¯ecÌmu tÏlu prop˘jËit jen B˘h.66
SamostatnÏjöÌ pojetÌ darwinismu u WASMANNA nenajdeme; proti darwinistic-
kÈ filosofii uv·dÌ jen to, ûe je to ÑprostÏ ve jmÈnu vÏdy prov·dÏn· neplechaÖ
filosofick· neplechaÖ teologick· neplechaÖ soci·lnÌ neplechaÖ Haeckelismus
je p¯itom oporou anarchismu a soci·lnÌ demokracie, jak n·m potvrdil BEBEL
v nÏmeckÈm ¯ÌöskÈm snÏmuì atd. (WASMANN 1904, 174ñ5).III
Aby naöel p¯echod od pravovÏrnÈho pojetÌ k darwinistickÈmu, pom·h· si tou-
to vyt·Ëkou:IV CÌrkev trvala dosud spolu s LINN…M na tom, ûe je tolik druh˘, ko-
lik jich stvo¯il B˘h; aby se uËinilo zadost jak cÌrkvi, tak DARWINOVI, vymyslel si
I
JmÈna nÏkter˝ch uv·dÌ DUILH… ST. PROJET a WASMANN.
II
V Kirchenlexikon (1886) se ale darwinismus posuzuje jen podle odbornÏ vÏdeck˝ch pramen˘
a jako jeho vyvr·cenÌ se takÈ uv·dÌ jen odbornÏ vÏdeckÈ pojedn·nÌ (WIGANDŸV spis).
III
OdsouzenÌ je v knize uvedeno beze vöeho podrobnÏjöÌho zd˘vodnÏnÌ, a tak jsme v pokuöenÌ
je br·t cum grano salis. Zanedlouho p¯inesly noviny zpr·vu (jejÌû spr·vnost jsem nezkoumal),
ûe WASMANNOVI p¯edstavenÌ jeho vystoupenÌ nepochv·lili.
IV
WASMANN tvrdÌ, ûe uû p¯ed nÌm zavedl toto rozliöenÌ k tÈmuû ˙Ëelu O. PESCH. Kdyû LAMARCK
¯Ìkal, ûe druhy nevymÌrajÌ, n˝brû promÏÚujÌ se v jinÈ, mÏl na mysli nÏco podobnÈho; on ale
zavrhoval stvo¯enÌ v˘bec.
181
WASMANN rozdÌl mezi Ñp¯irozen˝mì a Ñsystematick˝mì druhem. Systematick˝

druh je ten, kter˝ i jinak oznaËujeme za druh ñ Equus caballus, k˘Ú. P¯irozen˝
druh naopak zahrnuje vöechny geneticky sp¯ÌznÏnÈ formy; kdyû tedy k˘Ú, osel,
zebra, hiparion atd. skuteËnÏ poch·zejÌ z jednoho prakonÏ, jsou vöichni dohro-
mady jedin˝m Ñp¯irozen˝m druhemì.67
WASMANN nezavrhuje p¯irozen˝ v˝bÏr, n˝brû chce jej jeötÏ zdokonalit zcela
protikladnou myölenkou Ñp¯·telskÈho v˝bÏruì (Amikalselektion): nach·zÌ jej
u mravenc˘, kte¯Ì jak zn·mo pÏstujÌ v mraveniötÌch r˘zn˝ hmyz. D·vajÌ pr˝ p¯ed-
nost tomu hmyzu, kter˝ vyluËuje vÌc tuku, a starajÌ se o larvy tÏchto Ñp¯·tel mra-
venc˘ì jako o sv· vlastnÌ ml·Ôata (1904, 230).I
WASMANNOVY spisy se dÌky osobnosti autora jeötÏ se z·jmem Ëtou. Mnoho
pozornosti tÈû ned·vno vzbudila jeho ve¯ejn· disputace s L. PLATEM, vÏrn˝m
p¯Ìvrûencem DARWINOV›M, kter˝ jeötÏ po zp˘sobu staröÌch smÏr˘ posuzuje n·-
boûenstvÌ svrchu a odmÌtavÏ ñ ze stanoviska vÏdy; jinak se vöak zd·, ûe z·pas
mezi exaktnÌ vÏdou a cÌrkvÌ je u konce. Kaûd˝ uû vÌ, ûe co se pÌöe v Bibli, nenÌ
û·dnou exaktnÌ vÏdou, a jejÌm obh·jc˘m nakonec neölo o nic vÌc, neû aby toto
dok·zali.
N·ladu cÌrkve i vÏdy v z·pase o Bibli vyjad¯ujÌ nejlÈpe slova H. VOGELSANGA,
vtipnÈho geologa, kter˝ poznamen·v· v dÏjin·ch svÈ vÏdy (1867, 57): ÑKdyby si
MojûÌö nechal svou geologickou moudrost pro sebe, rozkvÏt k¯esùanstvÌ by nic
neztratil, v˝voj p¯ÌrodovÏdy by vöak mnoho, mnoho zÌskal.ì68 Doba se vöak uû
zmÏnila; liberalistickÈ pojetÌ exaktnosti Bible je vy¯Ìzeno. Uû se nept·me, je-li
pravda, ûe v aröe NoemovÏ mohlo ûÌt tolik a tolik zvÌ¯at, a p¯ÌrodovÏdeckÈ poje-
tÌ Bible bylo nahrazeno pojetÌm filosoficko-historick˝m.
15.4. P˘vod protikladu mezi stvo¯enÌm

a p¯irozen˝m povst·v·nÌm
Skoro v kaûdÈm darwinistickÈm spise narazÌme na ˙sudek, ûe stvo¯enÌ je nep¯i-
jatelnÈ, a proto nezb˝v· nic jinÈho, neû vÏ¯it v p¯irozen˝ vznik ûivota. Psycho-
logicky je tato z·sada, kter· vl·dla cel· desetiletÌ a za kterou se jeötÏ dnes mnozÌ
nemohou dostat, velmi zajÌmav·. Je zvl·ötnÌ, jak Ëasto v kaûdodennÌm ûivotÏ,
v posuzov·nÌ druh˝ch, v politice, ve vÏdÏ vÏ¯Ìme nÏjakÈmu tvrzenÌ jen proto, ûe
nevÏ¯Ìme jinÈmu ñ ano, kdyby nebylo nevÌry, pop¯enÌ nÏjakÈ teze, kdo vÌ, Ëemu
bychom vlastnÏ vÏ¯ili, zda bychom v˘bec jeötÏ mohli v nÏco vÏ¯it!69 HEGELOVI se
sm·li, protoûe na teorii negace (teze, antiteze, syntÈza) zaloûil uËenÌ o pokroku
v dÏjin·ch. A p¯ece je nejvÏtöÌ Ë·st dÏjin lidskÈho myölenÌ urËena tÌm, ûe jeden
popÌr· to, co tvrdÌ druh˝, a z tohoto d˘vodu h·jÌ nÏco jinÈho, a ûe t¯etÌ spojuje
obÏ protikladnÈ nauky do vyööÌ jednoty. DÏjiny vÏdeckÈho myölenÌ v 19. stoletÌ
I
Tuto myölenku kdysi zast·val rusk˝ knÌûe KROPOTKIN.
182
jsou p¯Ìmo klasick˝m dokladem pro HEGELA: nejprve naturfilosofie ñ vyzdviho-

v·nÌ rozumu, potom vÏdeckost ñ negace rozumu a uctÌv·nÌ p¯Ìrody, dnes poku-
sy o syntÈzu obou smÏr˘. Nejprve idealismus, potom vÌra v sÌlu a hmotu, dnes
Ñn·vrat k idealismuì. Nejprve morfologie, abstraktnÌ uËenÌ o form·ch, potom
fylogeneze, tzn. dÏjiny ûivoËiön˝ch forem, kterÈ byly proti kaûdÈ abstrakci, dnes
morfogeneze, kter· spojuje dÏjiny se staröÌm racionalismem. Vöude nevÌra z vel-
kÈ Ë·sti urËuje obsah a intenzitu naöÌ pozitivnÌ vÌry. Ano, negace m˘ûe naöi vÌru
ovlivnit tak silnÏ, ûe jsme s to vÏ¯it v prav˝ opak nÏËeho jen proto, ûe nevÏ¯Ìme
v nÏco jinÈho. VOLTAIRE byl nap¯. p¯esvÏdËen, ûe geologie podporuje pravovÏr-
nou nauku o potopÏ, a protoûe nevÏ¯il v cÌrkev, zavrhl i geologii a op¯el se
o NEWTONOVU nauku o nemÏnnosti p¯ÌrodnÌch z·kon˘ (natura est sibi ipsi con-
sona ñ p¯Ìroda je v souhlase sama se sebou; GICHARD 1903, 35).70 V 19. stoletÌ na-
opak t·û nevÌra udÏlala z geologie argument proti teologii a Bible byla popÌr·na
pr·vÏ opaËnou z·sadou neû v dobÏ VOLTAIROVÃ; z·sadou, ûe p¯Ìroda se neust·le
mÏnÌ.
Argument o nemyslitelnosti stvo¯enÌ byl pro darwinismus nejvÏtöÌ vzpruhou.
VÏtöina jeho zast·nc˘ vidÏla triumf novÈho uËenÌ pr·vÏ v tom, ûe uËinila p¯ed-
poklad stvo¯enÌ zbyteËn˝m, a tak i ti, kter˝m se na teorii mnohÈ nelÌbilo, utÏöo-
vali svÈ vÏdeckÈ svÏdomÌ myölenkou, ûe i nedostateËn˝ vÏdeck˝ pokus p¯ekonat
vÌru ve stvo¯enÌ je mnohem lepöÌ neû tato vÌra sama; tak silnÏ byly mysli zaujaty
proti kaûdÈmu Ñstvo¯enÌì.71
Psychologick˝m z·kladem dilematu Ñaut Moses, aut Darwinì (buÔ MojûÌö
nebo DARWIN ñ tak se to formulovalo) byl konzervativnÌ duch v Anglii v dobÏ
DARWINOVA vystoupenÌ. Emancipace od vl·dy cÌrkve je dÌlem kontinentu, Fran-
cie a NÏmecka. Je sice pravda, ûe n·boûensk· skepse vznikla v Anglii a odtam-
tud byla p¯enesena do Francie, avöak na pevninÏ byla prov·dÏna mnohem radi-
k·lnÏji a d˘kladnÏji neû v Anglii.72 Francouzsk· literatura p¯ed revolucÌ, potom
revoluce sama, v NÏmecku KANT a naturfilosofie ñ to byla velk· negace vöÌ teo-
logie. GOETHE byl pohan. éivot JeûÌö˘v od STRAUSZE (1835ñ36) a od RENANA (1863,
Ëesky 1864) p¯edstavujÌ mnohem radik·lnÏjöÌ odboj proti cÌrkvi neû DARWIN: dÌlo
o vzniku druh˘ nesouhlasilo nanejv˝ö s jednÌm dogmatem, s uËenÌm o stvo¯enÌ
svÏta, zatÌmco ûivotopisci JeûÌöovi bo¯ili celou metafyzickou stavbu teolog˘.
OsvobozenÌ od teologickÈho poruËnÌkov·nÌ takÈ zp˘sobilo, ûe BAER, BRONN,
TREVIRANUS a dalöÌ psali o promÏn·ch organism˘ uû p¯ed DARWINEM, aniû by jim
p¯iölo na mysl, ûe ˙toËÌ na cÌrkev. Ani o LAMARCKOVI neslyöÌme, ûe by sv˝mi n·-
zory nÏjak podr·ûdil teology, a KANTOVA teorie nebes, kter· svou podstatou byla
rovnÏû proticÌrkevnÌ, vyöla uû roku 1755. Ani ona, ani LAPLACEOVA nauka z roku
1796 nenarazila na v˝raznÏjöÌ odpor ve¯ejnosti.
Avöak pomÏry v Anglii byly zcela jinÈ. Tam byl tlak teologick˝ch n·zor˘ tak
siln˝, ûe uû Vestiges byly povaûov·ny za ˙tok na cÌrkev, aËkoli jejich autor v˝-
slovnÏ vyznal vÌru ve Stvo¯itele. Z HUXLEYHO a SPENCEROVA vypr·vÏnÌ, uvedenÈ-
ho v jednÈ z p¯edchozÌch kapitol, lze vyËÌst, jakou ˙ctu vyvol·vala Bible u tÏchto
183
muû˘. SPENCER p¯ekon·val v˝vojovou teoriÌ svou vÌru ve stvo¯enÌ. HUXLEY byl
pokroËilejöÌ: ujiöùuje n·s, ûe to nebyla nevÌra v Pentateuch, co ho p¯ivedlo k dar-
winismu. Byl pod siln˝m nÏmeck˝m vlivem ñ nicmÈnÏ i on mÏl hlavu plnou
MojûÌöe.
PodÌvejme se vöak na DARWINA samÈho. Jak jsme vidÏli, cÌtil povinnost odvo-
lat se na autoritu nezn·mÈho teologa, aby zmÌrnil proticÌrkevnÌ tendenci svÈho
spisu: uû to by bylo na pevninÏ zcela neobvyklÈ. Ale d˘leûitÏjöÌ je, ûe protiklad
svÈ teorie nevidÌ v niËem jinÈm, neû v cÌrkevnÌm uËenÌ: protikladem jeho pojetÌ
druhu je stvo¯enÌ kaûdÈho druhu zvl·öù; protikladem teorie organickÈ ˙Ëelnosti
je uËenÌ teolog˘, ûe zvÌ¯ata a rostliny jsou tu kv˘li ËlovÏku; protikladem teorie
o vzniku kr·sy je p¯esvÏdËenÌ, ûe kr·su vdechl svÏtu B˘h pro potÏöenÌ ËlovÏka.
U sv˝ch odp˘rc˘ AGASSIZE, OWENA, MIVARTA nenach·zÌ nic neû teologii obha-
jujÌcÌ Bibli. VöimnÏme si nap¯Ìklad, jak naivnÏ hled· teologii v n·zorech vÈvody
Z ARGYLLU, kter˝ potÌral DARWINOVO uËenÌ o ˙Ëelnosti argumenty, jeû byly
vyp˘jËeny z prostÈho racionalismu: Ñ»Ìm d·l tÌm vÌc pozn·v·m,ì pÌöe ARGYLL,
Ñûe za cÌl p¯Ìrody musÌme povaûovat rozmanitost o sobÏ a pro sebe.ì ÑR·d bych,ì
op·Ëil DARWIN, Ñaby n·m tu vÈvoda objasnil, co vlastnÏ rozumÌ p¯Ìrodou. Chce
tÌm snad ¯Ìci, ûe stvo¯itel svÏta stvo¯il rozmanitost jev˘ sobÏ nebo ËlovÏku pro
radost? MnÏ se zd·, ûe prvnÌ domnÏnce sch·zÌ pat¯iËn˝ respekt a druhÈ pravdÏ-
podobnost.ì Kdo by uvÏ¯il, kdyby se o tom nep¯esvÏdËil na vlastnÌ oËi, ûe tako-
vÈ teologickÈ a st¯edovÏkÈ argumenty budou v NÏmecku p¯ijaty s j·sotem, ûe
STRAUSZ sloûÌ svou ko¯ist vÌtÏznÈmu DARWINOVI k noh·m a s·m se zap¯·hne do
jeho triumf·lnÌho vozu?
Pouze velk˝ vliv p¯ÌrodovÏdeckÈ n·lady onÈ doby vysvÏtluje STRAUSZOVU (a
RENANOVU) ned˘vÏru ve vlastnÌ sÌlu. ée vöak NÏmci tehdy byli ve vztahu
k n·boûenstvÌ skuteËnÏ pokroËilejöÌ, to vidÌme ze SCHOPENHAUEROVA odsudku
Vestiges, kter˝ je z·roveÚ odsudkem anglickÈ p¯ÌrodovÏdy: ÑU autora Vestiges
jakoûto u AngliËana kaûd· domnÏnka p¯ekraËujÌcÌ pouhou fyziku, tedy metafy-
zick·, spad· hned v jedno s hebrejsk˝m teismem, kterÈmu se pr·vÏ autor chtÏl
vyhnout, a proto nen·leûitÏ rozöi¯uje obor fyziky. Takov˝ AngliËan ve svÈ zpust-
losti a ˙plnÈ nevzdÏlanosti ve vöÌ spekulativnÌ filosofii neboli metafyzice pr·vÏ
nenÌ schopen duchovnÌho pojetÌ p¯Ìrody, nezn· proto nic prost¯ednÌho mezi
pojetÌm jejÌho p˘sobenÌ podle p¯ÌsnÈ, co moûn· mechanickÈ z·konitosti, a p¯e-
dem uv·ûen˝m umÏl˝m v˝robkem hebrejskÈho boha, kterÈho naz˝v· makerem
p¯Ìrody. P·te¯i, p·te¯i v Anglii jsou za to odpovÏdni, tito nejmazanÏjöÌ ze vöech
obskurant˘.ì (SCHOPENHAUER 1877, II, 169)73 Tento soud SCHOPENHAUER uve¯ejnil
v roce 1851 a jistÏ by na nÏm nic nezmÏnil ani o devÏt let pozdÏji po p¯eËtenÌ
DARWINOVA dÌla.
Nejen kontinent·lnÌ filosofie a teologie, i biologie byla od tlaku cÌrkve eman-
cipovanÏjöÌ neû v Anglii. MnozÌ staröÌ p¯ÌrodovÏdci se v boji proti darwinismu
p¯idali k teolog˘m, ale jen proto, ûe byli konzervativnÏjöÌho p¯esvÏdËenÌ a odmÌ-
tali materialismus novÈ teorie. JistÏ bylo dob¯e, ûe sÌla novÈho uËenÌ zlomila
184
jejich konzervativnÌ tendence, avöak darwinistÈ, p¯Ìliö zaujatÌ heslem Ñaut Moses
aut Darwinì, nebyli v pr·vu, kdyû tvrdili, ûe jejich odp˘rci vÏ¯Ì v Bibli.
Kontinent·lnÌ biologovÈ byli racionalisty a lze snadno dok·zat, ûe uû vliv Bible
p¯ekonali. H. BURMEISTER (1854) sice p¯ijÌm· ve svÈ popul·rnÌ geologii CUVIERO-
VO uËenÌ o katastrof·ch, v˝slovnÏ vöak zavrhuje kaûdou myölenku na BoûÌ zasa-
hov·nÌ do p¯ÌrodnÌho dÏnÌ (1854, 324). NevÏ¯Ì sice v promÏny druh˘, ale p¯esto
p¯ijÌm· p¯irozen˝ vznik ËlovÏka a nezavrhuje hypotÈzu, ûe ËlovÏk vznikl samo-
plozenÌm (1854, 562). Zoolog C. G. GIEBEL, kter˝ pozdÏji proslul tvrdohlav˝m
odporem v˘Ëi darwinismu, soudÌ v jednom popul·rnÌm spise (1859)I podobnÏ
jako BURMEISTER; ohrazuje se proti poruËnÌkov·nÌ cÌrkve a v·ûnÏ zkoum· ot·zku,
zda ËlovÏk vznikl z jednoho nebo vÌce praotc˘. L. AGASSIZ, kter˝ byl p¯ece pova-
ûov·n za oporu pravovÏrn˝ch, dokonce horlivÏ h·jil domnÏnku o vÌce praotcÌch.74
K. E. V. BAER byl rovnÏû ve vÏcech vÌry racionalistou.II V·ûil si kaûdÈho n·boûen-
stvÌ, ale za ot·zky typu je-li B˘h osobou nebo m·-li vÏdomÌ, posÌlal do bl·zince.
VÏ¯il sice v Bibli, nicmÈnÏ Ñaû na mÌsta, kter· odporujÌ rozumuì. Zavrhoval dog-
matickÈ k¯esùanstvÌ, Ñprotoûe vÌra v z·zraky je nevÏdeck·ì ñ toto vöe jsou jistÏ
z·sady, kterÈ by mohl podepsat kaûd˝ racionalista onÈ doby.
Kdyû vystoupil DARWIN, byl vöak racionalismus uû v ˙padku a jeho formul-
ky byly tak neökodnÈ, ûe se za nÏ mohl ukr˝t kaûd˝ opatrnÌk. Je pravda, ûe mate-
rialismus a darwinismus v dobÏ svÈho rozkvÏtu, v öedes·t˝ch a sedmdes·t˝ch
letech, byly naukami skuteËnÏ pokrokov˝mi a ûe jejich p¯Ìvrûence bylo t¯eba
br·t v·ûnÏji neû idealisty. StaËÌ si p¯eËÌst VOGTŸV polemick˝ spisek UhlÌ¯sk· vÌra
a vÏda (2. vyd. 1855), kter˝ v podstatÏ jedn· jen o vztahu n·boûenstvÌ k vÏdÏ, aby-
chom mohli posoudit, jak z VOGTOV›CH n·zor˘ vane mnohem svobodnÏjöÌ duch
neû ze öos·ckÈ polemiky jeho odp˘rce fyziologa R. WAGNERA, jenû ˙plnÏ p¯ijÌm·
cÌrkevnÌ uËenÌ.III
NÏmeck˝m darwinist˘m bylo ostatnÏ zn·mo, ûe DARWINOVY n·zory neodpo-
vÌdajÌ pokroËilejöÌmu kontinent·lnÌmu stanovisku. A. SCHLEICHER nap¯Ìklad pÌöe
v otev¯enÈm dopise, jÌmû zavedl darwinismus do jazykovÏdy (1863, 7): ÑZd· se,
ûe DARWINOVO dÌlo je podmÌnÏno duchovnÌm smÏrem naöich dn˘, odhlÈdneme-li
od onoho mÌsta, kde autor ËinÌ m·lo d˘sledn˝ ˙stupek zn·mÈ omezenosti sv˝ch
I
V kapitole o Ñvzniku zvÌ¯atì (1859, 22) GIEBEL pÌöe, ûe zvÌ¯ata vznikla buÔ samoplozenÌm, nebo
je stvo¯il Stvo¯itel Ëi jin· sÌla: vÏda to pr˝ neumÌ rozhodnout. Na s. 43 zavrhuje uËenÌ, ûe ËlovÏk
vznikl z jedinÈho lidskÈho p·ru, neboù ÑPÌsmo je n·boûensk· kniha, nikoli uËebnice p¯ÌrodovÏ-
dy, a kdyû si knÏûÌ dovolujÌ tu volnost, ûe neodvrhnou oko, kterÈ je pohoröuje, a nenastavÌ dru-
hou tv·¯, kdyû je nÏkdo uhodÌ, tak n·m zase mohou dovolit, abychom nevÏ¯ili pÌsmen˘m
PÌsmaì.
II
Srv. vypr·vÏnÌ v Kosmos II, 71ñ76, sepsanÈho podle zpr·v VON BAEROVA sekret·¯e. V polemice
s darwinisty BAER neh·jÌ nÏjakÈ cÌrkevnÌ uËenÌ, n˝brû jen n·boûenskost; nic nenamÌt· proti zni-
ËenÌ jednÈ n·boûenskÈ formy, douf· vöak, ûe bude nahrazena jinou (1886, II, 24).
III
NevÏ¯Ìme vlastnÌm oËÌm, kdyû Ëteme, ûe slavn˝ fyziolog R. WAGNER h·jÌ proti VOGTOV›M
vÏdeck˝m teoriÌm jednoduchost duöe a ve¯ejnou mravnost pomocÌ argument˘, v nichû hraje
roli policie, nar·ûky na VOGTŸV politick˝ smÏr a dokonce na to, ûe VOGTA kdysi kdesi zbili!
185
krajan˘ ve vÏcech vÌry, ûe s jeho n·zorem lze spojit pojem stvo¯enÌ. Toto mÌsto
p¯irozenÏ nech·me nad·le zcela stranou.ì Takov· slova Ëteme i u jin˝ch darwi-
nist˘ (nap¯. u B‹CHNERA). NÏmci, kte¯Ì uûÌvali DARWINA v boji proti cÌrkvi, muse-
li pouk·zat na jeho ned˘slednosti, podtrhnout jeho materialistickou filosofii
a vyvodit z jeho uËenÌ radik·lnÌ z·vÏry o p˘vodu a podstatÏ ËlovÏka.
Jelikoû DARWINŸV odpor v˘Ëi teologii nebyl na v˝öi kontinent·lnÌho vÏdÏnÌ,
byl boj darwinist˘ proti cÌrkvi velmi povrchnÌ. DarwinistÈ nep¯inesli kromÏ
empirickÈho n·zoru na svÏt novÈ d˘vody pro nevÌru a zp˘sobili hluböÌm odp˘r-
c˘m ortodoxie nem·lo obtÌûÌ: dali cÌrkvi v˝hodu, ûe se stala ofici·lnÌ obh·jkynÌ
mravnÌch ide·l˘ a filosofick˝ch hodnot.I
I
Literatura: NejlepöÌ dÌlo z literatury o vztahu p¯ÌrodovÏdy k cÌrkevnÌ vÌ¯e je od O. Z÷CKLERA
(protestanta); katolick˝ spisek DUILH…A ST. PROJETA je slab˝. Oba spisy jsou citov·ny v textu.
RovnÏû slabÈ a pr·zdnÈ je zn·mÈ liberalistickÈ DRAPEROVO pojedn·nÌ o dÏjin·ch konflikt˘
mezi n·boûenstvÌm a vÏdou. Obsah spisu A. WHITESE (1900) nezn·m. KatolÌci vyd·vajÌ Ëaso-
pis Ñpro zprost¯edkov·nÌ mezi p¯ÌrodnÌm b·d·nÌm a vÌrouì: ÑNatur und Offenbarungì,
M¸nster i. W.
186
16. kapitola
Kr·sa v ûivÈ p¯ÌrodÏ
16.1. Goethovy a Humboldtovy n·zory

Kdo by pochyboval o tom, ûe zvÌ¯ata a kvÏtiny jsou kr·snÈ? Mot˝li, kolib¯Ìci,
orchideje, r˘ûe jsou kr·sou samou; jeden ¯eck˝ uËenec tolik obdivoval kr·su
pavÌho chvostu, aû se domnÌval, ûe cel˝ pt·k byl stvo¯en jen kv˘li kr·se; o kr·s-
n˝ch kvÏtin·ch to platilo vûdy.75
Kr·sa organism˘ spoËÌv· jednak v kr·se formy, jako nap¯Ìklad u kreseb mot˝-
lÌch k¯Ìdel, ztepilosti ËlovÏka; jednak v kr·se barev a lesku, jako u r˘ûe, sameto-
vÏ ËernÈho krtka; jednak v kr·se pohyb˘, jako u koÚskÈho klusu, jelenÌho skoku,
jemn˝ch oblouk˘, kterÈ ve vzduchu opisuje konipas; nebo v kr·se tÛn˘, od cvr-
k·nÌ kobylky aû po zpÏv slavÌka nebo ËlovÏka. Je nejspÌö nutnÈ rozliöit jeötÏ jinÈ
druhy kr·sy: kr·su, kter· se projevuje ve h¯e zvÌ¯at, kr·su zvÌ¯ecÌch staveb
a dokonce i kr·sy psychickÈ.
V dob·ch, kdy panovaly GOETHOVY biologickÈ n·zory, jeötÏ existovalo dosti
pochopenÌ pro kr·su rostlin a zvÌ¯at, avöak m·lo ˙silÌ pojÌmat ji vÏdecky. GOETHE
s·m neËinÌ praktick˝ rozdÌl mezi vÏdeck˝m a estetick˝m pojetÌm p¯Ìrody (aËko-
li jej chtÏl teoreticky udrûet): jednotu pl·nu v p¯ÌrodÏ pojÌmal nejen jako cÌl rozu-
movÈho pozn·nÌ, n˝brû i jako cÌl estetickÈho nazÌr·nÌ p¯Ìrody.76 Kdyû se sezn·mil
s LAVATEREM, kter˝ usiloval o estetickÈ vylÌËenÌ formy lidskÈ tv·¯e, podporoval
jej v jeho studiÌch a slovem i obrazem se podÌlel na jeho velkÈm dÌle o fyziogno-
mice:I on, b·snÌk, zve¯ejnil v LAVATEROVÃ estetickÈm dÌle kresby zvÌ¯ecÌch lebek.
BÏhem svÈ italskÈ cesty se GOETHE dal do estetickÈho studia lidskÈho tÏla, pozo-
roval ¯eckÈ plastiky, modeloval. Nestal se vöak malÌ¯em ani socha¯em a po n·-
vratu z It·lie vznikla z jeho ˙vah o formÏ a z·konitosti lebky jeho vÏdeck· obrat-
lov· teorie lebky.
ALEXANDER HUMBOLDT rovnÏû spojoval myölenky o kr·se p¯Ìrody s jejÌm
vÏdeck˝m uchopenÌm. Sch·zela mu vöak GOETHOVA plastick· fantazie; ut·pÏl se
v mlhav˝ch ˙vah·ch o kr·se krajiny, a tak dospÏl ke stanovisku, kterÈ se vÌce
podob· modernÌmu postoji neû stanovisko GOETHOVO. P¯ÌrodnÌ kr·su, jak ji lÌËÌ
p¯edevöÌm ve sv˝ch Pohledech na p¯Ìrodu (1849), nepokl·dal v û·dnÈm p¯ÌpadÏ za
I
O LAVATEROVÃ vztahu ke GOETHOVI srv. VIRCHOW 1861, 89n.
187
prvek p¯Ìrody, za fakt, jak tomu bylo u jeho hluböÌho a konkrÈtnÏjöÌho krajana,
n˝brû pouze za subjektivnÌ pocit velkoleposti, kter˝ v n·s vyvol·v· p¯Ìroda.
Tento vzneöen˝ pocit chtÏl vystihnout slovy, a proto je v jeho dÌle cosi pr·zdnÈ-
ho, neurËitÈho, m·lo ûivotnÈho, bez jasn˝ch obrys˘: estetizoval o p¯ÌrodÏ, jak
o sobÏ (ponÏkud jin˝mi slovy)I ¯Ìk·. Kdyû se modernÌ popul·rnÌ spisovatelÈ po-
kouöejÌ p¯edstavit p¯Ìrodu vyt¯Ìben˝mi obrazy, vych·zejÌ z tohoto HUMBOLDTOVA
stanoviska.
16.2. DarwinistickÈ pojetÌ kr·sy

O kr·se, jako o vöech vÏcech v˘bec, byli evolucionistiËtÌ filosofovÈ p¯esvÏdËeni,
ûe je pouze n·sledkem jin˝ch jev˘; nehledali kr·su v p¯ÌrodÏ, n˝brû jen p¯em˝öle-
li, jak by bylo moûnÈ vysvÏtlit (˙dajnÏ obecnÏ zn·mou) p¯ÌrodnÌ kr·su z minulos-
ti vÏcÌ. H. SPENCER nap¯Ìklad pozoruje tabuli plnou lahodn˝ch jÌdel, obloûen˝ch
zelen˝m sal·tem: vidÌ talÌ¯ s ovocem a uprost¯ed v·zu s kvÏtinami. PrvnÌ myö-
lenka, kterou v nÏm tento pohled vyvol·v·, je ñ domnÌvali bychom se ot·zka:
Kolik p¯ÌrodnÌ kr·sy sk˝t· tento pohled? V û·dnÈm p¯ÌpadÏ! Napad· jej nÏco
docela jinÈho: praËlovÏk, kter˝ ûil na stromech a ûivil se ovocem. Prost¯enou ta-
buli tak SPENCER ÑvysvÏtlujeì jako pouhou reminiscenci na ûivot divocha. G. ALLEN
(1880, 230), rovnÏû evolucionista, kter˝ uv·dÌ tuto myölenku, na nÌ nejen neshle-
d·v· nic bizarnÌho, n˝brû ji rozv·dÌ jeötÏ d·l! VzpomÌn· se, ûe SPENCER si nep¯·l
û·dnÈ kvÏtiny na svou rakev.
TakÈ DARWIN posuzoval kr·su ze zcela jinÈho hlediska neû nap¯Ìklad GOETHE.
Ten vÏdÏl, ûe kr·sa je v p¯ÌrodÏ, a popisoval ji sv˝mi veröi; DARWIN naproti tomu
nach·zel v p¯ÌrodÏ jen uûiteËnost a z nÌ odvozoval nejvÏtöÌ Ë·st ûivÈ kr·sy. Oba
zaujala vËelka navötÏvujÌcÌ kvÏt; obÏma se p¯itom vybavila myölenka o kr·se
jev˘. Avöak jak rozdÌlnÏ ji oba vyj·d¯ili!
KvÌtek zvonkov˝ ze zemÏ k svÏtu

Vyrazil v ËasnÈm lÌbeznÈm kvÏtu;
P¯ilÈtla vËelka, zlehka pila:
On pro ni ona pro nÏj jak by tu byla.II
I DARWIN se v zamyölenÌ zastavil nad kvÏtinou:III ÑCo se t˝Ëe vÌry, ûe organis-

my byly stvo¯eny k potÏöenÌ lidÌ, Ö je t¯eba nejprve poznamenat, ûe smysl pro
kr·su zjevnÏ z·visÌ na schopnosti ducha, bez ohledu na jakoukoli objektivnÌ
I
HUMBOLDT na p¯ÌsluönÈm mÌstÏ (1849, viii) uûÌv· obrat ÑestetickÈ pojedn·nÌ naturhistorick˝ch
p¯edmÏt˘ì.
II
GOETHOVA b·seÚ Gleich und gleich z roku 1814 (V˝mar); p¯el. J. HavlÌËek. (Pozn. vyd.).
III
Pozn. vyd.: Tuto pas·û jsme v ËeskÈm p¯ekladu O vzniku druh˘ nenalezli.
188
KR¡SA V éIV… PÿÕRODÃ
vlastnost obdivovanÈho p¯edmÏtu, a ûe idea toho, co je kr·snÈ, nenÌ ani vrozen·,

ani nemÏnn·. Ö KvÏtiny se poËÌtajÌ mezi nejkr·snÏjöÌ v˝tvory p¯Ìrody, jsou vöak
n·padnÈ jen proto, aby se odliöily od zelen˝ch list˘, a v d˘sledku toho se z·ro-
veÚ staly kr·sn˝mi, takûe hmyz je snadno zpozoruje. DospÏl jsem k tomuto
n·zoru, kdyû jsem naöel nemÏnnÈ pravidlo, ûe kvÏt oplodnÏn˝ vÏtrem nikdy
nem· n·padnÏ zbarvenou korunu.ì77
V p¯ÌrodÏ neexistuje kr·sa, tvrdil DARWIN; co se n·m zd· kr·snÈ, je n·sledek
p˘sobenÌ okolÌ nebo n·sledek nezn·m˝ch vnit¯nÌch p¯ÌËin, Ñale jinak stavba kaû-
dÈho organismu je nebo byla p¯Ìmo Ëi nep¯Ìmo uûiteËn· tomuto organismuì (aû
na sekund·rnÌ pohlavnÌ znaky; tamtÈû). DARWIN vöak p¯esto vÏ¯Ì, ûe zvÌ¯ata majÌ
smysl pro kr·su; nedok·ûe ovöem uvÈst, jak jej zÌskala: ÑZd· se, ûe zde trochu
p˘sobil zvyk; jistÏ vöak existuje takÈ nÏjak· vnit¯nÌ p¯ÌËina v nervovÈ struktu¯e
kaûdÈho druhu.ìI
Z tÈto teorie se muselo vyvodit, ûe nelze vÏ¯it v jak·koli estetick· pravidla
v p¯ÌrodÏ. Je proto t¯eba odmÌtnout mÌnÏnÌ, ûe se studiem tÏlesnÈ struktury, kre-
seb, barev, pohyb˘ a v˘bec ûivotnÌch projev˘ zvÌ¯at a rostlin m˘ûeme dozvÏdÏt
nÏco novÈho o kr·se; veökerou p¯ÌrodnÌ kr·su jiû zn·me a m·me stanovit jen jejÌ
p¯ÌËiny. DARWIN hled· tyto p¯ÌËiny v souladu se svou metodou v r˘zn˝ch vÏcech.
Modr· barva nebe, sedmibarevn· duha, rudÈ sk·ly, hra barev podzimnÌho listÌ,
barva a t¯pyt drahokam˘, barvy nejniûöÌch ûivoËich˘ jsou n·sledkem fyzik·lnÌch
z·kon˘ p¯Ìrody. Opalinky (skupina n·levnÌk˘) hrajÌ duhov˝mi barvami, neboù se
na jejich brv·ch l·me svÏtlo. P¯ÌËiny kr·sn˝ch barev a kreseb u nÏkter˝ch jedno-
duööÌch forem, jako u kor·l˘, sasanek, med˙z, mo¯sk˝ch hvÏzdic, jeûovek, jsou
r˘znÈho druhu: jednou jsou barvy zvÌ¯eti tak Ëi onak uûiteËnÈ, jindy jsou pr˝ p¯Ì-
m˝m d˘sledkem jemn˝ch chemick˝ch a fyzik·lnÌch struktur a nejsou zvÌ¯eti ani
uûiteËnÈ, ani ökodlivÈ; jako krev, kter· je Ëerven· nikoli kv˘li uûitku ani proto,
aby kr·ölila dÌvËÌ lÌce, n˝brû v d˘sledku svÈho chemickÈho sloûenÌ.
OpÏt jinak pr˝ vznikla kr·sa kvÏt˘. VÏtöina z nich pot¯ebuje ke svÈmu oploze-
nÌ hmyz; hmyz lÈt· z kvÏtu na kvÏt a p¯en·öÌ p¯itom pyl z tyËinek na blizny. Pes-
trÈ kvÏty jsou pro hmyz n·padnÏjöÌ, a proto je hmyz vÌce navötÏvuje. Pyl m· tak
vÏtöÌ öanci, ûe se p¯enese na bliznu a vzniknou semena; proto se zachovaly pes-
t¯ejöÌ kvÏty, nikoli kv˘li svÈ kr·se, n˝brû kv˘li svÈ zdatnosti v boji o existenci.
Nejrozs·hlejöÌ oblast kr·sy vöak probudil k ûivotu pohlavnÌ v˝bÏr. Jiû samiËky
ûivoËich˘, kte¯Ì jsou v systÈmu pomÏrnÏ nÌzko, majÌ pr˝ jist˝ smysl pro kr·su
a up¯ednostÚujÌ sameËka, kter˝ vÌce odpovÌd· jejich vkusu. Potomci takovÈho
spojenÌ zdÏdÌ p¯ednosti svÈho otce, jejich nejzdatnÏjöÌ sameËci velmi snadno na-
jdou p¯Ìleûitost k rozmnoûov·nÌ, a tak krok za krokem vzr˘st· jejich kr·sa. Takto
vznikli pest¯Ì mot˝li, honosnÌ p·vi, slaviËÌ zpÏv, lidsk· kr·sa. Proto b˝vajÌ
sameËci hezËÌ neû samiËky; p¯en·öejÌ svÈ vlastnosti, a tak i svou kr·su, zejmÈna
I
Pozn. vyd.: Pas·û jsme v ËeskÈm p¯ekladu O vzniku druh˘ nenalezli, velmi podobn˝ text se
vöak nach·zÌ na s. 67.
189
na stejnÈ pohlavÌ, mÈnÏ jiû na samiËky; protoûe vöak i na ty se p¯en·öÌ nÏco

z kr·sy otc˘, stoup· nakonec kr·sa celÈho druhu.
Pro zd˘vodnÏnÌ tÈto teorie uvedl DARWIN ve svÈm dÌle O p˘vodu ËlovÏka (1871,
Ëesky 1970 a 2005) velkÈ mnoûstvÌ p¯Ìklad˘, kdy se sameËek liöÌ od samiËky svou
formou, barvou, kresbou, a vysvÏtloval vöechny tyto p¯Ìpady svou metodou: jak
honosnÈ pavÌ chvosty, tak r˘znÈ rohy brouk˘, barvu k˘ûe, vousy a ochlupenÌ
u lidÌ. DARWINOVA teorie byla psychologick˝m vysvÏtlenÌm kr·sy zvÌ¯at: vkus
samiËek byl p¯ÌËinou kr·sy sameËk˘. P¯ÌËinou, nikoli jejÌm d˘vodem! Jinak by
bylo p¯ÌpustnÈ, abychom z kr·sy sameËk˘ vyvozovali vkus p¯Ìsluön˝ch samiËek
ñ takov˝ pokus by vöak byl zcela nedarwinistick˝, protoûe by p¯edpokl·dal
a p¯ijÌmal jist· obecn· pravidla kr·sy a vkusu.78 DARWIN se vöak drûel z·sady Ñde
gustibus non est disputandumì.
PonÏkud jin˝ smysl prop˘jËil teorii pohlavnÌho v˝bÏru GRANT ALLEN. Ve
svÈm spise O citu pro barvy (1880), kter˝ je snad jakousi srovn·vacÌ estetikou,
upozorÚuje na n·padn˝ jev, ûe zvÌ¯ata odk·zan· na kr·snÈ kvÏty a plody sama
Ëasto b˝vajÌ kr·snÏ zbarvena, zatÌmco zvÌ¯ata odk·zan· na masitou stravu, ûijÌcÌ
pod zemÌ atd. majÌ barvy pochmurnÏjöÌ. AmeriËtÌ kolib¯Ìci a jihoafriËtÌ strdimilo-
vÈ (Nectariniidae) pat¯Ì k nejkr·snÏjöÌm pt·k˘m v˘bec a obÏ skupiny hledajÌ
svou potravu v kvÏtech. Z hmyzu uveÔme jako analogick˝ p¯Ìklad zlatohl·vky
a dennÌ mot˝ly. DravÌ pt·ci, hmyz ûijÌcÌ v trusu a noËnÌ zvÌ¯ata obecnÏ jsou
naproti tomu nevzhledn·. Z toho ALLEN vyvozuje, ûe si zvÌ¯ata vytv·¯ejÌ vkus
pozorov·nÌm okolÌ a na z·kladÏ tohoto vkusu si vybÌrajÌ svÈho druha, resp. svou
druûku.
Mnoho lastur a ulit mÏkk˝ö˘ zdobÌ nejen jemnÈ formy, rozmanitÈ cÌpy, oblou-
ky a z·¯ezy, n˝brû i jemnÈ kresby a barvy; tyto jevy nedok·ûe GRANT ALLEN
vysvÏtlit jinak neû jako n·hodu.
Horliv˝m obh·jcem DARWINOVY teorie o kvÏtech (DARWIN 1862) se stal
HERMANN M‹LLER, uËitel na re·lnÈ ökole v Lippstadtu, kter˝ se v Ëetn˝ch pozo-
rov·nÌch (1879b) pokouöel vysvÏtlit harmonii mezi stavbou kvÏt˘ a zp˘sobem
ûivota hmyzu. Velmi mnoho vlastnostÌ kvÏtin m· pr˝ za cÌl p¯il·kat hmyz, kter˝
p¯en·öÌ pyl z tyËinek na bliznu, kdyû p¯elÈt·v· z kvÏtu na kvÏt, a tÌmto zp˘so-
bem umoûÚuje oplozenÌ. Hmyz sv˝m zrakem a Ëichem vyhled·v· kvÏty a ty na
sebe r˘znÏ upozorÚujÌ: k¯iklavÈ barvy jejich korunek, kalich˘, tyËinek, kvÏtnÌch
os, listen˘; shluk nepatrn˝ch kvÏt˘ v jednom kvÏtenstvÌ, kontrastujÌcÌm s oko-
lÌm; zvÏtöenÌ krajnÌch kvÏt˘ u sloûnokvÏt˝ch; to vöe slouûÌ jako prost¯edek
k upout·nÌ pozornosti, p¯itahuje pohled hmyzu, zatÌmco v˘nÏ p˘sobÌ na jemnÈ
ËichovÈ ˙strojÌ. TÌmto p¯izp˘sobenÌm lze d·le vysvÏtlit r˘zn· za¯ÌzenÌ uvnit¯
kvÏt˘, kter· nutÌ hmyz vniknout do kvÏtiny zcela urËit˝m zp˘sobem, aby tÌm
spÌöe doölo k p¯enosu pylu; jde o za¯ÌzenÌ, jak· dob¯e zn· kaûd˝ milovnÌk p¯Ìro-
dy u öalvÏjÌ, orchidejÌ, podraûce (Aristolochia). Podle toho, jak se rostliny p¯izp˘-
sobujÌ hmyzu, rozliöuje M‹LLER kvÏtiny dennÌch mot˝l˘, noËnÌch mot˝l˘, vos,
vËel, ûlabatek dubÏnkov˝ch, much atd. Nap¯Ìklad hvozdÌk (Dianthus) majÌ
190
navötÏvovat jen mot˝li, kruötÌk öirolist˝ (Epipactis latifolia) jen vosy, silenku nÌcÌ
(Silene nutans, jeû vonÌ jen v noci) jen m˘ry.
Vedle DARWINA a M‹LLERA i ËetnÌ dalöÌ p¯ÌrodovÏdci pojÌmali kr·su kvÏtin jako
ËistÏ ˙Ëelovou n·padnost. ZaznÏly vöak takÈ n·mitky. GASTON BONNIER ñ kter˝
vych·zel ze z·sady svÈho uËitele CLAUDE BERNARDA, ûe z·kon fyziologickÈ finality
spoËÌv· v˝hradnÏ v ûiv˝ch bytostech, nikoli mimo nÏ, a ûe kaûd˝ ûijÌcÌ organismus
je s·m sobÏ ˙Ëelem a m· svÈ vnit¯nÌ z·kony ñ vyvracel DARWINOVO a M‹LLEROVO
altruistickÈ pojetÌ kvÏt˘. Podle BONNIERA (1879) nesouvisÌ barva a velikost kvÏt˘
s poËtem n·vötÏv hmyzu (rezeda je hodnÏ, lilie m·lo navötÏvov·na) a existujÌ n·d-
hernÈ a kr·snÏ vonÌcÌ kvÏtiny, kterÈ nemajÌ hmyzu co nabÌdnout; vcelku se p¯izp˘-
sobenÌ kvÏt˘ hmyzu p¯eceÚuje. Jako M‹LLER uv·dÏl takÈ BONNIER Ëetn· pozorov·-
nÌ ve prospÏch svÈ teorie, avöak jeho negace DARWINOVY teorie nebyla ˙spÏön·.
16.3. JinÈ n·zory na kr·su v ûivÈ p¯ÌrodÏ

Ne vöichni DARWINOVI p¯Ìvrûenci souhlasili s jeho vysvÏtlenÌm organickÈ kr·sy.
Ve skuteËnosti nebyly slabÈ str·nky DARWINOVY argumentace nikde tak zjevnÈ
jako v teorii pohlavnÌho v˝bÏru. DARWIN mÏl shrom·ûdit d˘kazy, ûe samiËky
odmÌtajÌ nepÏknÈ sameËky, ûe slaböÌ a mÈnÏ pohlednÌ sameËci se rozmnoûujÌ
mÈnÏ; avöak to se mu nepoda¯ilo. V˘bec nedok·zal, ûe si samiËky vybÌrajÌ urËitÈ
sameËky, nemluvÏ o tom, ûe by takov· volba ovlivÚovala poËet a vlastnosti
potomstva.79 Mohl sice uvÈst mnoho p¯Ìklad˘, jak spolu sameËci z·pasÌ p¯ed
samiËkami, nap¯Ìklad jeleni, jesp·ci (Machetes), kolib¯Ìci. Je-li vöak slaböÌ same-
Ëek zahn·n (pozorov·nÌ to vûdy nepotvrzuje), hled· a nach·zÌ jinou samiËku;
proto je pochybnÈ, zda tyto souboje majÌ v˘bec vliv na vlastnosti potomstva.
Z tÏchto d˘vod˘ zavrhl teorii pohlavnÌho v˝bÏru WALLACE (1878): v˝raznÏjöÌ
barvy sameËk˘ p¯ipisuje jejich vÏtöÌ ûivotnÌ energii. Je pr˝ obecnÏjöÌm jevem, ûe
slab· a nemocn· zvÌ¯ata majÌ pochmurnÏjöÌ barvy, zatÌmco zdrav· zvÌ¯ata barvy
ûivÏjöÌ. TakÈ zde pr˝ p˘sobil p¯irozen˝ v˝bÏr; silnÏjöÌ sameËci se snadnÏji zmoc-
ÚujÌ samiËky a jsou takÈ kr·snÏjöÌ.
WALLACE uvaûoval takÈ o kr·se rostlinn˝ch plod˘. »ernÈ bobule bezu, modrÈ
trnky a bor˘vky, bÏlavÈ bobule jmelÌ atd. l·kajÌ svou barvou pt·ky; ti str·vÌ jen
mÏkkÈ Ë·sti plodu a semena rozsÈvajÌ. JinÈ plody, jako nap¯Ìklad o¯ech, jsou zele-
nÈ a ukr˝vajÌ se p¯ed zrakem pt·k˘; nÏkterÈ plody, jako kaötany, jsou navÌc jeötÏ
chr·nÏny ostny.I, 80
Pod DARWINOV›M vlivem se ˙vahy o kr·se organism˘ vÏtöinou omezovaly na
v˝klad p¯ÌËin, kterÈ zp˘sobily rozdÌly mezi sameËkem a samiËkou. Tyto rozdÌly
I
K¯iklavÈ zbarvenÌ majÌ vöak takÈ jedovatÈ plody, na nÏû se tato teorie nehodÌ. GRANT ALLEN pro
nÏ vymyslel jinÈ vysvÏtlenÌ: pt·k tento plod sezobne, otr·vÌ se, um¯e a semeno vzklÌËÌ z jeho tle-
jÌcÌho tÏla, jeû mu poslouûÌ jako mrva.
191
spoËÌvajÌ jednak ve sloûenÌ pohlavnÌch ûl·z a vlastnÌch pohlavnÌch org·n˘, jed-

nak ve zbarvenÌ, kresbÏ, velikosti tÏla a v r˘zn˝ch instinktech; prvnÌ vlastnosti na-
z˝v·me prim·rnÌmi, druhÈ sekund·rnÌmi pohlavnÌmi znaky. DarwinistickÈ ˙vahy
o kr·se zvÌ¯at se zab˝vajÌ p¯ev·ûnÏ jen sekund·rnÌmi pohlavnÌmi znaky; nÏkte¯Ì
biologovÈ je odvozujÌ z p˘sobenÌ pohlavnÌch ûl·z a domnÌvajÌ se, ûe samËÌ po-
hlavnÌ ûl·zy podporujÌ dosud neobjasnÏn˝m zp˘sobem vznik barev, kreseb, roh˘
a jin˝ch samËÌch ozdob, zatÌmco z·roveÚ br·nÌ vzniku samiËÌch znak˘; samiËÌ
ûl·zy majÌ opaËn˝ ˙Ëinek. Poukazovali na to, ûe vykastrovanÌ jedinci nab˝vajÌ
nÏkter˝ch znak˘ druhÈho pohlavÌ: vysok˝ hlas eunuch˘, vousy star˝ch ûen.
P¯esto pokusy toto pojetÌ ˙plnÏ nepotvrzujÌ (OUDEMANS 1899, REICHENAU 1880).
JinÌ badatelÈ uËili, ûe sameËci jsou ve fylogenetickÈm v˝voji pokroËilejöÌ for-
mou neû samiËky (G. JƒGER a TH. EIMER nazvali tento domnÏl˝ jev samËÌ p¯eva-
hou). DalöÌ tuto myölenku p¯evracejÌ a p¯ipomÌnajÌ star˝ aristotelsk˝ n·zor, podle
nÏhoû ûena ztÏlesÚuje hmotu, muû tvo¯ivou sÌlu, a tvrdÌ, ûe samiËka je degene-
rovan˝m sameËkem. ZpoË·tku pr˝ byla stejnÏ kr·sn· jako on, protoûe vöak spo-
t¯ebovala mnoho energie na tvorbu vajÌËek a na pÈËi o ml·Ôata, pozvolna upada-
la (KENNEL 1896, cituji podle L. PLATA). OpÏt jinÌ dokonce prohlaöovali, ûe kr·snÌ
a n·padnÌ sameËci jsou obÏtÌ, kterou p¯Ìroda p¯in·öÌ nep¯·tel˘m p¯ÌsluönÈho
druhu, aby se mÈnÏ n·padnÈ samiËky tÌm spÌöe zachovaly a podpo¯ilo se roz-
mnoûov·nÌ druhu (JƒGER 1874).
Takto se spekulovalo o kr·se zvÌ¯at a rostlin: lze snadno poznat, ûe jak DAR-
WIN, tak uvedenÌ odp˘rci pohlavnÌho v˝bÏru rozumÏli kr·sou asi to, co prost˝
ËlovÏk z venkova: pestrÈ barvy, k¯iklavÈ ozdoby, rohy, paroûÌ, dlouh· pera, cho-
choly apod., vcelku nezvyklÈ, do oËÌ bijÌcÌ jevy. Jejich teorie se zakl·dajÌ na tÏchto
jevech, mÈnÏ vöak na skuteËnÈ kr·se, kter· se projevuje v jemn˝ch (byù i nen·pad-
n˝ch) kresb·ch a odstÌnech, v p˘vabn˝ch liniÌch, v harmonii a odstÌnech barev,
pohyb˘ a zpÏvu atd.
Odp˘rci DARWINOVY filosofie rozpoznali jejÌ slabinu v tom, ûe vöechnu kr·su
chtÏla p¯evÈst na uûiteËnost. VÈvoda z ARGYLLU (1867) provedl obs·hl˝ d˘kaz,I
ûe ËetnÈ jevy v organickÈ p¯ÌrodnÌ ¯Ìöi nezakl·d· uûiteËnost, n˝brû urËitÈ estetic-
kÈ z·kony. Ke zd˘vodnÏnÌ tohoto tvrzenÌ mu poslouûila kr·sa pe¯Ì kolib¯Ìk˘,
p·v˘ a baûant˘: ÑPouze kr·sa a rozmanitost forem jsou z·sadou a pravidlem,
podle nÏhoû, jak se zd·, p˘sobila tvo¯iv· sÌla na tomto obdivuhodnÈm a kr·s-
nÈm pt·ku. Ö Topazov· chocholka nenÌ v boji o existenci o nic uûiteËnÏjöÌ neûli
safÌrovÏ modr·.ì
ObËas se pro objektivnÌ hodnotu organickÈ kr·sy vyslovujÌ takÈ jinÌ badatelÈ.
VÌdeÚsk˝ entomolog C. BRUNNER V. WATTENWYL (1873, 1897) zkoumal kr·su na
kresb·ch a barv·ch brouk˘ a tvrdil, ûe uspo¯·d·nÌ Ëar, kruh˘ a dalöÌch kreseb na
jejich tÏle se ¯ÌdÌ zvl·ötnÌmi estetick˝mi, nejen morfologick˝mi z·kony. Kdyby
byly rozhodujÌcÌ jen morfologickÈ z·kony, mÏl by krun˝¯ brouk˘ jinÈ kresby
I
Knihu jsem neËetl, uvedenÈ mÌsto jsem p¯evzal z DARWINOVA P˘vodu ËlovÏka.
192
neûli jejich krovky, protoûe tyto Ë·sti jsou morfologicky nerovnocennÈ; existujÌ
vöak brouci, kte¯Ì majÌ na h¯betÏ kresby kruh˘, jejichû prvnÌ polovina je na kru-
n˝¯i a druh· polovina na krovk·ch: jejich polohu urËil jen estetick˝ z·kon.
BRUNNER uv·dÌ i dalöÌ p¯Ìklady a domnÌv· se, ûe z·kladem organismu je vnit¯nÌ
tendence ke zdokonalov·nÌ a kr·sa je jejÌm v˝razem.
BRUNNEROVY n·zory vöak nemÏly û·dnou odezvu, stejnÏ jako spis botanika
E. HALLIERA Estetika p¯Ìrody (1890), kter˝ je sice rozvl·Ën˝, ale p¯in·öÌ i konkrÈtnÌ
pozorov·nÌ: ûe v˘nÏ kvÏtin je obvykle p¯Ìjemn·, zatÌmco z·pach zvÌ¯at nep¯Ì-
jemn˝; ûe listy mod¯e kvetoucÌch rostlin nejsou nikdy sytÏ zelenÈ, ale b˝vajÌ buÔ
namodralÈ nebo naûloutlÈ, ûe z rozöÌ¯enÌ barev v p¯ÌrodÏ lze odvodit urËitÈ este-
tickÈ z·konitosti atd. TakÈ se m·lo zohledÚuje, ûe barvy kvÏt˘ nep¯ech·zejÌ
jedna v druhou neuspo¯·danÏ, n˝brû ûe barvy p¯Ìbuzn˝ch forem lze se¯adit do
pevn˝ch ¯ad. A. DE CANDOLLE rozliöoval dvÏ ¯ady: xantickou ¯adu (bÌl·, ûlut·,
oranûov·, Ëerven·) a cyanickou ¯adu (bÌl·, svÏtle modr·, modr·, fialov·). Podrob-
nÏjöÌ anal˝za tÈto klasifikace by st·la za n·mahu.
Ani estetikovÈ neprotestujÌ proti p¯ÌrodovÏdc˘m, kte¯Ì nevÏ¯Ì v objektivnÌ
kr·su v p¯ÌrodÏ, n˝brû se spokojujÌ s nÏkolika vöeobecnostmi o kr·snu v p¯ÌrodÏ
a hned p¯ech·zejÌ k jednomu z produkt˘ p¯Ìrody, k ËlovÏku, a zab˝vajÌ se tou kr·-
sou, kterou vytvo¯il ËlovÏk, n·sleduje p¯Ìrodu.81
Kdybychom z DARWINOVY teorie o kr·se usuzovali na jeho prav˝ vztah k p¯Ì-
rodÏ, nejspÌö bychom se domnÌvali, ûe pro kr·sy p¯Ìrody v˘bec nemÏl smysl, ûe
pro nÏj byly i prakticky jiû p¯ekonan˝m, nevÏdeck˝m hlediskem. To je vöak myl-
n˝ z·vÏr. Aù uû je DARWINOVA estetika jakkoli such·, mÏlk·, nudn·, jeho z·jem
o kr·su p¯Ìrody byl citliv˝ a lidsk˝: ÑR·d jsem ho poslouchal, jak obdivuje kr·su
kvÏtin; byl to zp˘sob vdÏËnosti v˘Ëi kvÏtinÏ samÈ a osobnÌ l·ska k jejÌ jemnÈ
formÏ a barvÏ. VzpomÌn·m si, jak se lehce dot˝kal kvÏtiny, kter· jej uchv·tila;
byl to tent˝û jednoduch˝ obdiv, jak˝ m· dÌtÏ.ì Tak DARWINA lÌËÌ jeho syn (F.
DARWIN 1878).82 Vypravuje, jak otec jeötÏ jako sta¯ec p·tral po ptaËÌch hnÌzdech,
jak se mu lidÈ sm·li pro jeho zanÌcenÌ, pro z·plavu p¯emrötÏn˝ch slov p¯i pro-
stÈm popisu t¯eba larvy svijonoûce (Cirripedia) Ñse öesti p·ry kr·snÏ stavÏn˝ch
plovacÌch blan, jednÌm p·rem n·dhernÏ sloûen˝ch oËÌ a velice sloûit˝mi tykadlyì.
Jsme zvyklÌ hodnotit v˝öe teorii neû praxi, b˝v· vöak namÌstÏ Ëinit takÈ opak, jako
i zde v p¯ÌpadÏ DARWINA; m˘ûeme to ostatnÏ konstatovat jen se zadostiuËinÏnÌm.
16.4. John Ruskin

Kdyû uËenci pod dojmem DARWINOV›CH teoriÌ ztr·celi pochopenÌ pro naivnÌ
radost z p¯ÌrodnÌch kr·s, naölo se v Anglii v¯elÈ srdce, kterÈ je vzalo pod ochran-
n· k¯Ìdla p¯ed chladnou vÏdou. Moc vÏdy je jistÏ velik·, prohlaöoval J. RUSKIN,
avöak rozum, chemickÈ anal˝zy, ekonomickÈ rozpoËty nejsou vöÌm. »lovÏk
touûÌ i po jin˝ch ide·lech, v p¯ÌrodÏ hled· a nach·zÌ vÌc neû vaöe formule; proË
193
by si jinak vÌce cenil jemnÏ zformovanÈ sko¯·pky zavinutce (Cypraea), kter· slou-
ûÌ nÏkter˝m n·rod˘m jako penÌze, neû pln˝ch pytl˘ s obilÌm, jeû majÌ vysokou
v˝ûivnou hodnotu? Kdyû sledujete bÌl· oblaka na nebi, ËistÈ linie blankytn˝ch,
vysok˝ch hor, pochmurnÈ tvary skalisek, pestrÈ kvÏty a kr·su zvÌ¯at, nezakusili
jste ûiv˝ pocit kr·sna, kter˝ je nez·visl˝ na uvaûov·nÌ a fyziologick˝ch pudech?
RUSKIN uzn·v·, ûe DARWIN mnoho a dob¯e pozoroval; avöak unikla mu pr·vÏ
kr·sa forem: ÑTy, kdo vysvÏtlujÌ kr·su uûiteËnostÌ, lze v jejich podivnÈ p˝öe p¯i-
rovnat k ËervotoË˘m zavrtan˝m do desky obrazu, kter˝ namaloval velk˝ umÏ-
lec. Ochutn·vajÌ d¯evo jazykem znalc˘, kdyû se vöak dostanou k barvÏ, nechut-
n· jim; a prohlaöujÌ, ûe takÈ tato kombinace, kterou ani nehledali ani si ji nep¯·li,
je jen d˘sledkem p˘sobenÌ molekul·rnÌch sil.ì (Cituji podle DE LA SIZERANNE
1897, 204)
P¯Ìroda nenÌ vystavÏna jen podle rozumov˝ch, n˝brû i podle estetick˝ch
z·kon˘. Jak vysvÏtlÌ p¯ÌrodovÏdec sv˝mi teoriemi, ûe dravÌ pt·ci, kte¯Ì vyvÌjejÌ
velkou sÌlu, majÌ temnÏjöÌ barvy, zatÌmco ti, kte¯Ì jsou potÏöenÌm pro n·ö zrak,
majÌ z·¯ivÈ zbarvenÌ? Neexistuje duhov˝ orel ani purpurov˝ Ëi zlat˝ racek, ale
ËetnÌ papouöci, baûanti, kolib¯Ìci jsou tak kr·snÌ, jako by byli stvo¯eni jen pro
potÏöenÌ ËlovÏka. é·dn· mechanika nevysvÏtlÌ kr·sy barev ani liniÌ, nelze je
vysvÏtlit bez duöe, jeû vytv·¯Ì kr·su.
K·z·nÌ tohoto modernÌho proroka kr·sy vzbudilo mnoho nadöenÌ, protest˘,
napodobov·nÌ a kritiky; jen samotnÌ p¯ÌrodovÏdci byli natolik pevnÏ p¯esvÏdËe-
ni o spr·vnosti sv˝ch teoriÌ, ûe neshledali za nutnÈ se RUSKINEM zab˝vat. Je prav-
da, ûe v p¯ÌrodÏ, obzvl·ötÏ pak v p¯ÌrodÏ organickÈ, existujÌ pevnÈ estetickÈ
z·kony? Byly skuteËnÏ nÏkterÈ formy stvo¯eny kv˘li kr·se, jinÈ kv˘li sÌle?
DARWIN, HUXLEY, WALLACE ani SPENCER o tÏchto problÈmech, nadhozen˝ch RUS-
KINEM, nep¯em˝öleli. Moûn· teprve p¯ijde ten, kdo skloubÌ se sv˝m vÏdeck˝m
svÏdomÌm v·ûnou ot·zku, zda ËlenitÈ obrysy hor, mÏkk· oblaka na nebi, z·¯ivÈ
barvy drahokam˘, ûlutÈ listÌ a pestrÈ kvÏty rostlin, barvy, kresby a pohyby zvÌ-
¯at, zda vöechny tyto jevy podlÈhajÌ jednomu jedinÈmu estetickÈmu z·konu,
nebo zda lze mezi ûivou a neûivou kr·sou odhalit nÏjak˝ rozdÌl; kdo v sobÏ pocÌ-
tÌ dostatek sÌly, aby objevil novou vÏdu, objektivnÌ estetiku!I, 83
I
Literatura: Kr·su forem niûöÌch zvÌ¯at se pokusil obr·zky zn·zornit E. HAECKEL 1899. Ned·v-
no vyöel spis K. M÷BIUSE Estetika zvÌ¯ecÌho svÏta (1908); je jen popul·rnÌ a bez samostatnÈho ucho-
penÌ problÈmu. M. M÷BIUS (1906, 5-12) psal takÈ o kr·se rostlinnÈ ¯Ìöe. Pozn. vyd.: viz tÈû
STIBRAL 2005.
194
17. kapitola
Mimikry
Podobnosti mezi organismy jsou r˘znÈho druhu. Jestliûe se zvÌ¯ata a rostliny

podobajÌ stavbou svÈho tÏla, oznaËujeme je jako p¯ÌbuznÈ, a jejich podobnÈ
Ë·sti jako homologickÈ. FunkËnÌ podobnosti, jak jiû bylo zmÌnÏno, se naz˝va-
jÌ analogie. U rostlin hovo¯Ìme kromÏ toho o habitu·lnÌ podobnosti a nepodob-
nosti: lÌpa a kaötan, smrk a mod¯Ìn majÌ podobn˝ habitus, topol pyramid·lnÌ
a topol koöat˝ majÌ nepodobn˝ habitus. U zvÌ¯at sice neb˝v· zvykem hovo¯it
o habitu·lnÌ podobnosti, ale takÈ u nich bychom snadno naöli jejÌ p¯Ìklady.
Nap¯Ìklad zn·m˝ mot˝l otak·rek fenyklov˝ se vnÏjöÌm tvarem tÏla i charak-
teristick˝m zp˘sobem letu habitu·lnÏ podob· kolib¯Ìk˘m, rejsek myöi, pötros
ûirafÏ.
Jestliûe ponech·me stranou habitu·lnÌ podobnosti, kterÈ jsou pravdÏpodobnÏ
jen n·hodnÈ povahy, lze tvrdit, ûe homologie se zakl·dajÌ hluboko v podstatÏ
organismu, zatÌmco analogie majÌ spÌöe akcident·lnÌ povahu a jsou tak¯ka
navrstveny na homologie. NicmÈnÏ i analogie zasahujÌ dostateËnÏ hluboko do
uspo¯·d·nÌ zvÌ¯ete: nap¯Ìklad ploutve velryby (kterÈ jsou analogickÈ ploutvÌm
ryb) jsou jen vnÏjöÌ modifikacÌ konËetin, jejichû vnit¯nÌ struktura je d·na samo-
tnou podstatou velryby jako savce.
Existuje ¯ada podobnostÌ, kterÈ se na podstatu organismu v·ûou jeötÏ volnÏji
neû analogie. Net˝kajÌ se stavby ani funkËnÌho v˝znamu org·n˘, n˝brû jen tako-
v˝ch, pomÏrnÏ nev˝znamn˝ch vlastnostÌ, jako je vnÏjöÌ tvar tÏla, kresba, zbarve-
nÌ tÏla a urËitÈ n·vyky. Jsou vöak zvÌ¯ata (nebo rostliny), kter· se od sebe vÌce Ëi
mÈnÏ vzdalujÌ sv˝mi morfologick˝mi znaky, ale naöemu oku, uchu, nebo svou
v˘nÌ n·m p¯ipadajÌ n·padnÏ podobn·, aniû bychom se mohli odvol·vat na
podobnost n·hodnou. TakovÈ podobnosti naz˝v·me napodobenÌ neboli mimi-
kry. Anal˝za tÏchto jev˘ bohuûel dosud sch·zÌ; badatelÈ se jeötÏ nepokusili je
klasifikovat, porovnat mezi sebou i s jin˝mi podobnostmi, urËit z·kony, kterÈ
nad nimi vl·dnou; proto uvedeme jen jejich empirickou klasifikaci, abychom
alespoÚ p¯edstavili rozmanitost jev˘ mimikry:84
1. Dva druhy tÈhoû ¯·du se napodobujÌ kresbou svÈho tÏla; nap¯Ìklad druhy
mot˝l˘ Ëeledi Leptalidae se barvou, kresbou a tvarem tÏla podobajÌ dru-
h˘m Ëeledi Heliconidae. V systÈmu vzd·lenÌ stromovÌ hadi Python amethys-
195
tinus a Dipsadomorphus irregularis se sobÏ podle F. WERNERA (1908) podoba-

jÌ k nerozezn·nÌ.
2. PodobajÌ se sobÏ zvÌ¯ata z velmi vzd·len˝ch skupin; nap¯Ìklad mot˝li (nesyt-
ka sröÚov·, Sesia crabroniformis) a vosy (sröeÚ obecn·: Vespa crabro); nÏkte¯Ì
pavouci a mouchy. Moucha pest¯enka Ëmel·kov· (Volucella bombylans) m·
dvÏ odr˘dy a jejÌ larvy parazitujÌ u Ëmel·k˘; odr˘da, jejÌû larva ûije u Ëmel·ka
mechovÈho (Bombus muscorum) se podob· tomuto Ëmel·ku, zatÌmco druh· se
podob· Ëmel·ku skalnÌmu (Bombus lapidarius), v jehoû buÚk·ch vyrostla. Vose
Mygnimia aviculus se podob· brouk Coloborhombus fasciatipennis atd.
3. ZvÌ¯ata se podobajÌ rostlin·m: zn·m· pakobylka (Bacillus) se podob· suchÈ
vÏtÈvce, mot˝l Kallima napodobuje spodnÌ stranou k¯Ìdel such˝ list, nÏkte-
rÈ kobylky vypadajÌ jako zelenÈ listy, nÏkte¯Ì pavouci jako kvÏty orchidejÌ,
nÏkte¯Ì brouci jako mechy atd.
4. ZvÌ¯ata napodobujÌ svou kresbou svÈ okolÌ; nap¯Ìklad jagu·r a levhart majÌ
na ûlutÈ srsti ËernÈ kruhy podobnÈ ok˘m, ËÌmû podle J. LUBBOCKA napodobu-
jÌ plochy svÏtla a stÌnu, kterÈ pod korunami strom˘ vytv·¯ejÌ pronikajÌcÌ slu-
neËnÌ paprsky. Pruhovan˝ tygr zas svou kresbou odpovÌd· podÈln˝m p·s˘m
stÌnu, jeû vznikajÌ v dûunglÌch mezi r·kosÌm. Toto napodobov·nÌ se vyskytu-
je obzvl·ötÏ u hmyzu: larvy nÏkter˝ch v·ûek pokr˝vajÌ svÈ tÏlo bahnem, aby
se p¯ipodobnily dnu rybnÌka, kde ËÌhajÌ na svou ko¯ist; nÏkte¯Ì noËnÌ mot˝li,
skr˝vajÌcÌ se v liöejnÌcÌch, majÌ zas barvu podobnou tÏmto liöejnÌk˘m, tzn.
nazelenalou s bÌl˝mi fleky.
5. ZvÌ¯ata Ëasto napodobujÌ svÈ okolÌ alespoÚ barvou: nap¯Ìklad sk¯ivan, kte-
r˝ je öed˝ jako hrouda zemÏ, nebo tr·vovÏ zelen· kobylka. Pol·rnÌ zvÌ¯ata
jsou vÏtöinou snÏhovÏ bÌl· a toto zbarvenÌ si uchov·vajÌ po cel˝ ûivot, nebo
je mÏnÌ v z·vislosti na roËnÌch obdobÌch. Jin· zvÌ¯ata mÏnÌ svÈ zbarvenÌ vÌce
Ëi mÈnÏ svÈvolnÏ a pokaûdÈ se p¯izp˘sobujÌ barvÏ okolÌ. R˘znÏ se zbarvujÌ
nap¯Ìklad kukly nÏkter˝ch bÏl·sk˘, vûdy podle barvy svÈho okolÌ. Obdob-
n˝ jev lze pozorovat takÈ u nÏkter˝ch jeötÏrek, jeû p¯izp˘sobujÌ svÈ zbarve-
nÌ okolÌ bezprost¯ednÏ po svlÈk·nÌ k˘ûe: kdyû jejich k˘ûe ztvrdne, barva se
ust·lÌ. RosniËka a jinÈ û·by prop˘jËujÌ svÈ barvÏ odstupÚovanou sytost
podle intenzity okolnÌ zelenÏ; chameleon a mnoho mo¯sk˝ch zvÌ¯at (hlavo-
noûci, kor˝öi) nab˝vajÌ rozliËnÈho barevnÈho tÛnu podle okolÌ. M˘ûeme
zde rovnÏû uvÈst bezbarvost nÏkter˝ch sladkovodnÌch a mo¯sk˝ch zvÌ¯at,
kter· je ve vodÏ ËinÌ tÈmÏ¯ neviditeln˝mi.
A nejen ûiv· zvÌ¯ata, takÈ ptaËÌ vejce do urËitÈ mÌry napodobujÌ barvu
okolÌ: vejce nakladen· do skryt˝ch dutin (nap¯Ìklad vejce datla) jsou bÌl·,
zatÌmco vejce nakladen· v otev¯en˝ch hnÌzdech b˝vajÌ skvrnit·, nazelenal·
Ëi nahnÏdl·; jesp·ci (Machetes) kladou sv· vejce do dÏr v pÌsku, takûe pak
takÈ majÌ pÌskovou barvu.
6. ZvÌ¯ata majÌ instinkty, jak zv˝öit svou podobnost okolÌ: koroptev se krËÌ
u zemÏ, zelen· kobylka st·le cvrk· v zelenÈm listÌ; ûraloci kladou hnÏd· Ëty¯-
196
MIMIKRY
cÌp· vejce, jejichû konce vybÌhajÌ do dlouh˝ch p·s˘; tato vejce se velmi podo-
bajÌ mo¯sk˝m ¯as·m, na jakÈ je ûralok zavÏöuje.I NÏkte¯Ì badatelÈ povaûujÌ za
mimikry i zn·m˝ jev, kdy se nÏkter· zvÌ¯ata, obzvl·ötÏ hmyz, vyd·vajÌ za
mrtv·. Se zjevy mimikry pravdÏpodobnÏ souvisÌ fakt, ûe zvÌ¯ata navötÏvujÌ-
cÌ kvÏtiny se kvÏtin·m podobajÌ n·dhern˝m zbarvenÌm svÈho odÏnÌ: mot˝li,
brouci ûijÌcÌ v kvÏtin·ch a kolib¯Ìci pat¯Ì mezi nejkr·snÏjöÌ tvory.
7. Dosud uvedenÈ podobnosti se t˝kajÌ jen takov˝ch vlastnostÌ, kterÈ lze objevit
zrakem; v organickÈ ¯Ìöi vöak existujÌ takÈ podobnÈ pachy: nÏkterÈ rostliny na-
podobujÌ mrtvoln˝ z·pach a v·bÌ tÌm mouchy a nÏkte¯Ì brouci vonÌ po r˘ûÌch
Ëi piûmu.
8. ExistujÌ takÈ podobnosti v oblasti zvukov˝ch projev˘: strnad, zejmÈna
nÏkterÈ stepnÌ druhy, cvrlik· jako kobylka a takÈ nÏkterÈ jeötÏrky ze sebe
vyd·vajÌ podobnÈ zvuky. Mnoho pt·k˘ napodobuje zpÏv pt·k˘ jin˝ch.
9. Napodobov·nÌ se vyskytuje takÈ mezi rostlinami. ÿasa Caulerpa napodobuje
ko¯eny, stonek a listy vyööÌch rostlin, vÏtve nÏkter˝ch rostlin napodobujÌ listy,
kvÏtenstvÌ sloûnokvÏt˝ch (sluneËnice) se podob· jednoduchÈmu kvÏtu. Ros-
tlina rostoucÌ v jihoafrick˝ch stepÌch (kosmatec, Mesembryanthemum) se
sv˝mi listy tÏsnÏ p¯itisknut˝mi k zemi podob· kamen˘m (MARLOTH 1904),
kvÏty orchideje Ophrys vypadajÌ jako mouchy, vËely, pavouci.
10. Jak Ëasto a u jak˝ch druh˘ se mimikry vyskytuje v jednotliv˝ch skupin·ch
systÈmu zvÌ¯at a rostlin, nebylo dosud prozkoum·no; û·dn˝ p¯Ìpad mimi-
kry nenÌ zn·m u nejniûöÌch typ˘, prvok˘ a l·Ëkovc˘; vÏtöina p¯Ìpad˘ se
objevuje u nejpohyblivÏjöÌch typ˘, Ëlenovc˘ a obratlovc˘.
Vyjmenovali jsme struËnÏ podobnosti, jeû lze v nejobecnÏjöÌm smyslu pokl·-

dat za mimikry (podobnosti, kterÈ se t˝kajÌ jen zbarvenÌ, se Ëasto oznaËujÌ zvl·öt-
nÌm n·zvem jako sympatickÈ zbarvenÌ). SpÏönÏ vöak podot˝k·me, ûe darwinistÈ
nikterak nepokl·dajÌ za mimikry vöechny uvedenÈ p¯Ìpady, n˝brû vych·zejÌce
ze svÈ filosofie uûiteËnosti oznaËujÌ za mimikry jen tu podobnost, kter· je zvÌ¯e-
ti prospÏön· v boji o existenci. Tento n·zor se vyvÌjel n·sledovnÏ:
Jiû DARWINŸV dÏd (E. DARWIN 1794) zmiÚoval fakt, ûe nÏkter· zvÌ¯ata se dÌky
svÈ barvÏ skr˝vajÌ p¯ed zrakem nep¯·tel; i pozdÏji se psalo o tomto jevu, aû jej
d˘kladnÏji prozkoumal BATES (1862), ten BATES, kter˝ podnikl s WALLACEM
vÏdeckou cestu do JiûnÌ Ameriky. Zaznamenal, ûe mnozÌ mot˝li r˘zn˝ch typ˘ se
sobÏ zevnÏjökem n·padnÏ podobajÌ, a usoudil, ûe tento jev lze pochopit jen na
z·kladÏ darwinovskÈ teorie. Jeden z mot˝l˘ m· odpudivou chuù, jinÈho by pt·ci
poûÌrat mohli; protoûe se vöak podob· prvnÌmu, nepron·sledujÌ jej, neboù ho
majÌ za nepoûivatelnÈho. Podobnost je tak uûiteËn· pro druhÈho (napodobujÌcÌ-
ho) mot˝la a vznikla podle BATESE tak, ûe p˘vodnÏ si byli oba mot˝li (n·hodou)
I
O tom, ûe zvÌ¯ata skuteËnÏ vyhled·vajÌ k ˙krytu mÌsta, kter· se podobajÌ barvÏ jejich tÏla
a kresbÏ, oböÌrnÏji pojedn·v· DOFLEIN (1908).
197
jen vöeobecnÏ podobnÌ. Pt·ci je snadno rozliöovali a pron·sledovali jedlÈho

mot˝la. Mezi jeho potomky vöak byli takovÌ, kte¯Ì se vÌce podobali nepoûivatel-
nÈmu druhu ñ ti trpÏli od pt·k˘ mÈnÏ a vÌce se rozmnoûovali. Mezi jejich potom-
ky z˘stali naûivu opÏt jen ti, kte¯Ì se nejvÌce podobali nepoûivatelnÈmu mot˝lu,
a tak pozvolna vznikla souËasn· podobnost mezi onÏmi mot˝ly. Tuto podobnost
nazval BATES Ñmimikryì.
DARWIN souhlasnÏ p¯evzal BATESOVO pozorov·nÌ i vysvÏtlenÌ a mimikry jsou
od tÈ doby jednÌm z pilÌ¯˘ v˝vojovÈ teorie. Ilustrace tohoto nepochybnÏ n·pad-
nÈho jevu se vedle obr·zk˘ holubÌch plemen, prst˘ vyhynul˝ch konÌ a archeo-
pteryxe staly nezbytnou rekvizitou vöech spis˘ pojedn·vajÌcÌch o vzniku druh˘.
Jin· vysvÏtlenÌ mimikry nenalezla pozornost. Tak nap¯Ìklad hypotÈza M. WAG-
NERA (1880), ûe pud sebez·chovy nutÌ zvÌ¯ata k tomu, aby si k p¯eb˝v·nÌ vybÌra-
la mÌsta podobajÌcÌ se jejich tvaru a barvÏ; stejnÏ tak hypotÈza COPA a BRUNNERA
(kterou zmiÚuji na jinÈm mÌstÏ tohoto spisu), ûe vlastnosti zvÌ¯at nejsou, podob-
nÏ jako chemickÈ prvky, sv˝m poËtem nekoneËnÈ: jako se nap¯Ìklad kyslÌk m˘ûe
vyskytovat v nejr˘znÏjöÌch chemick˝ch slouËenin·ch, tak se m˘ûe vyskytovat
takÈ jedna kresba, jeden tvar, jedna barva u jinak r˘zn˝ch zvÌ¯at.
DarwinistÈ ze svÈho stanoviska rozliöujÌ podobnost, kter· slouûÌ ochranÏ,
a podobnost, kter· slouûÌ ˙toku. V prvnÌm p¯ÌpadÏ se zvÌ¯e ukr˝v· p¯ed nep¯Ìte-
lem, v druhÈm p¯ÌpadÏ se maskuje, aby je nezpozorovala ko¯ist. WALLACE nadto
jeötÏ rozliöuje dvojÌ barvy a kresby. Varovn· zbarvenÌ,85 jeû jsou protikladem
k mimikry: pestrÈ barvy nepoûivatelnÈ housenky majÌ p¯edem upozornit pt·ka
na jejÌ nepoûivatelnost.I Podle pozn·vacÌch znamenÌ se pozn·vajÌ zvÌ¯ata pat¯ÌcÌ
k sobÏ: jako p¯Ìklad WALLACE uv·dÌ, moûn· aû p¯Ìliö origin·lnÏ, ûe vztyËen˝ bÌl˝
oc·sek kr·lÌka slouûÌ jako optick˝ sign·l pro mladÈ. Kdyû matka v öeru prch·
p¯ed nebezpeËÌm do nory, kmitajÌcÌ ocas ud·v· mlad˝m polohu ˙krytu.
Dnes se jiû mimikry nep¯ipisuje tak velk˝ v˝znam jako v DARWINOVÃ dobÏ.
ZejmÈna nÏmeck˝ zoolog TH. EIMER (1889) a holandsk˝ pr·vnÌk M. C. PIEPERS
(1903, 1907) o mimikry rozöÌ¯ili pochybnosti. Oba poukazovali na to, ûe mot˝li
(v diskusi o mimikry se vÏtöinou uvaûovalo o nich) nejsou pron·sledov·ni pt·ky
tolik, jak to poûaduje teorie. PIEPERS bÏhem svÈho osmadvacetiletÈho pobytu na
Sundsk˝ch ostrovech pozoroval jen Ëty¯ikr·t, jak pt·k pron·sledoval mot˝la; takÈ
jinÌ badatelÈ jsou tohoto n·zoru. ExistujÌ sice dalöÌ pozorovatelÈ, kte¯Ì v tomto
smÏru shrom·ûdili odliönÈ zkuöenosti, avöak je snadno pochopitelnÈ, ûe nenÌ-li
zcela zaruËena ani skuteËnost ËastÈho pron·sledov·nÌ mot˝l˘ pt·ky, jsou odtud
vyvozovanÈ z·vÏry o mimikry tÌm pochybnÏjöÌ. V jin˝ch p¯Ìpadech, jako nap¯Ìklad
u dvou v˝öe zmÌnÏn˝ch napodobujÌcÌch se druh˘ had˘, nelze hovo¯it o ochrannÈm
mimikry, protoûe oba hadi jsou stejnou mÏrou vyd·ni ˙tok˘m nep¯·tel. PIEPERS
d·le pochybuje, zda mot˝li, kterÈ teorie prohlaöuje za nepoûivatelnÈ, jsou pro pt·ky
I
G. JƒGER tvrdil (Kosmos I, 486), ûe ûlut· barva je zpravidla varovnou barvou (nap¯Ìklad u vos);
sv˘j n·zor vöak zd˘vodnil jen nedostateËnÏ.
198
MIMIKRY
skuteËnÏ nepoûivatelnÌ. Co je vöak jeötÏ d˘leûitÏjöÌ, PIEPERS uv·dÌ mnoho podob-

nostÌ mezi mot˝ly, kte¯Ì ob˝vajÌ velmi odliönÈ oblasti; tak se pr˝ kamerunötÌ mot˝-
li velmi podobajÌ evropsk˝m, nÏkte¯Ì mot˝li z Natalu mot˝l˘m ze Sibi¯e atd.
EIMER (1897) tvrdÌ, ûe podobnost mezi mot˝ly vznikla n·hodnÏ: jsou vz·jemnÏ
p¯ÌbuznÌ, proto se jejich kresby rozvinuly podle podobn˝ch vnit¯nÌch z·kon˘II
a proto se sobÏ podobajÌ. SvÈmu okolÌ (such˝m a zelen˝m list˘m atd.) se zvÌ¯ata
podobajÌ, protoûe majÌ schopnost zn·zorÚovat okolÌ v p¯irozen˝ch barv·ch svou
k˘ûÌ. PIEPERS, kter˝ je nejen EIMEROV›M stoupencem, n˝brû jeötÏ k tomu vitalistou,
vÏ¯Ì, ûe mimikry vznikajÌ sugestivnÌm ˙Ëinkem okolÌ na zvÌ¯e.
Vlivem tÏchto i jin˝ch skeptik˘ nastala v poslednÌ dobÏ v ˙vah·ch o mimikry
krize; jako se d¯Ìve zd˘razÚovaly podobnosti mezi zvÌ¯aty, panuje nynÌ snaha je
podceÚovat. P¯itom je jich tak mnoho a jsou natolik rozmanitÈ, natolik bijÌ do oËÌ.
Ani se nechce vÏ¯it, ûe se objevujÌ hlasy, jeû tvrdÌ, ûe mimikry se zakl·d· jen na
n·hodnÈ podobnosti. K pozorov·nÌ mimikry nenÌ t¯eba cestovat do Afriky, nenÌ
t¯eba vidÏt mot˝ly Kallima a straöilku Bacillus; staËÌ v lÈtÏ ve volnÈ p¯ÌrodÏ pozo-
rovat ûivot zvÌ¯at v naöich krajÌch a obzvl·ötÏ na hmyzu sami spat¯Ìme dostatek
p¯Ìpad˘ mimikry.
ModernÌ v·havÈ stanovisko v˘Ëi mimikry je vöak historicky zajÌmavÈ. Sku-
teËnost homologiÌ a analogiÌ nikdo nezpochybÚuje, protoûe tyto pojmy poch·zejÌ
z p¯eddarwinistickÈho obdobÌ vÏdy, kdy byly definov·ny a zd˘vodnÏny anal˝-
zou dat. UchovajÌ si svou platnost i tehdy, bude-li darwinismus opuötÏn. Napro-
ti tomu nauku o mimikry zavedl do biologie teprve darwinismus. DARWIN a jeho
û·ci se vöak zcela odch˝lili od zkoum·nÌ toho, v Ëem mimikry spoËÌv· ñ od po-
jmovÈ anal˝zy projev˘ mimikry. SpÌöe jen zachycovali jednotlivÈ, anekdoticky
se nabÌzejÌcÌ p¯Ìpady napodobov·nÌ a p¯ikl·dali nejvÏtöÌ d˘leûitost jejich vysvÏt-
lenÌ. JeötÏ dnes uplatÚujÌ podarwinistiËtÌ filosofovÈ tuto metodu: vysvÏtlenÌ
mimikry je mnohem zajÌmavÏjöÌ neû samotn· skuteËnost napodobov·nÌ a jejÌ
r˘znÈ formy.86
I
Pozn. vyd.: Z·konit˝ v˝voj z vnit¯nÌch p¯ÌËin EIMER oznaËoval termÌnem ortogeneze.
199
18. kapitola
Pokrok a ˙padek
VÌru ve svÏtov˝ pokrok, vyj·d¯en˝ öpatnou minulostÌ, lepöÌ p¯ÌtomnostÌ a jeö-

tÏ lepöÌ budoucnost, jsme si osvojili natolik, ûe si stÏûÌ umÌme p¯edstavit dobu,
kdy o nÌ lidÈ nic nevÏdÏli. A p¯ece jeötÏ ROUSSEAU psal o ˙padku lidstva a na
prahu 18. stoletÌ FONTENELLE v·ûnÏ p·tral po d˘kazech proti vÌ¯e a dokazoval,
ûe klasickÈ n·rody st·ly v˝öe neû my. Teprve konec 18. stoletÌ a stoletÌ 19. p¯ines-
ly pevnÈ p¯esvÏdËenÌ o neust·lÈm pokroku: HERDER p˘sobil svou naukou
o lepöÌ budoucnosti lidstva, HEGEL uplatÚoval jeötÏ vÏtöÌ vliv p¯edstavou, ûe
veökerÈ dÏnÌ spoËÌv· v pokroku od nevÏdomÈho rozumu k duchu, kter˝ ch·-
pe s·m sebe, a p¯esvÏdËenÌm, ûe historick˝ v˝voj je nejhluböÌm p¯edmÏtem
filosofie. Ve Francii öÌ¯il COMTE vÌru v pokrok lidskÈho ducha od teologie p¯es
metafyziku k vÏdÏ, v Anglii dva roky p¯ed vyd·nÌm DARWINOVY knihy analy-
zoval T. H. BUCKLE pokrok civilizace. V biologii bylo od dob CUVIERA a LAMARC-
KA bÏûnÈ si p¯edstavovat, jak byla p¯Ìroda d¯Ìve oûivena niûöÌmi formami, od
nich postupovala k vyööÌm a vyööÌm, aû dos·hla stupnÏ ËlovÏka. ZejmÈna
L. AGASSIZ mnoho psal o tomto postupu v dÏjin·ch tvorstva. C. E. V. BAER
poukazoval ve sv˝ch embryologick˝ch zkoum·nÌch na pokrok, kter˝ se obje-
vuje v tomto dÏnÌ a spoËÌv· v tom, ûe se v evoluci zvyöuje stupeÚ diferencia-
ce. V jinÈ podobÏ se pokrokem zab˝val MILNE-EDWARDS, kter˝ spat¯oval jeho
uskuteËnÏnÌ v rostoucÌ dÏlbÏ pr·ce, ve stavbÏ a funkcÌch vzestupnÈ hierarchie
bytostÌ.
Kdyû vystoupil DARWIN, byla nauka o pokroku lidskÈho pokolenÌ a p¯Ìrody
v˘bec v rozkvÏtu: MILLOVA anglick· filosofie, politickÈ ide·ly demokracie, dÏji-
ny lidstva, nauka o vzestupnÈm systÈmu zvÌ¯at a rostlin, paleontologie atd., vöe
mluvilo pro pokrok. DARWINOVA teorie v sobÏ nesla skrytou reakci proti tÈto vÌ¯e:
nezavrhovala sice pokrok jako takov˝, zd˘razÚovala vöak, ûe nenÌ nutn˝ a ûe
m˘ûe doch·zet takÈ ke stagnaci a dokonce k ˙padku. Slovem evoluce, jeû pro
mnohÈ skr˝v· samo v sobÏ oznaËenÌ pro pokrok, mÌnil DARWIN pouze zmÏnu
a jako argument proti nutnÏ postupujÌcÌmu v˝voji uv·dÏl parazity, kte¯Ì byli
dokonalejöÌ, kdyû ûili samostatnÏ, a teprve cizopasn˝m zp˘sobem ûivota upadli
a zjednoduöili se.87 Ukazoval, ûe pokrok jednoho Ëi nÏkolika org·n˘ zvÌ¯ete b˝v·
spojen s ˙padkem jin˝ch, takûe zvÌ¯ata i ËlovÏk majÌ vedle vysoce rozvinut˝ch
org·n˘ takÈ zakrnÏlÈ (viz nap¯. B‹CHNER 1884).
200
POKROK A ⁄PADEK
Empirick˝ charakter DARWINOVY teorie zp˘soboval, ûe jejÌ vztah k nauce

o pokroku nebyl dostateËnÏ jasn˝ stoupenc˘m ani odp˘rc˘m. Pojem pokroku
v p¯ÌrodÏ DARWIN p¯evzal, stejnÏ jako jinÈ pojmy, od sv˝ch p¯edch˘dc˘, povaûo-
val jej vöak za pouh˝ n·zev jinak znaËnÏ heterogennÌch jev˘. RozhodnÏ odmÌtal
p¯edpoklad nutnÈho, p¯ÌrodnÌmu dÏnÌ vlastnÌho pokroku, a moûnost tohoto typu
v˝voje prohlaöoval za n·sledek jin˝ch jev˘. Z tohoto d˘vodu darwinistÈ popÌra-
li tehdy ËastÈ teorie, kterÈ ztotoûÚovaly evoluci s pokrokem. Na druhÈ stranÏ se
proti odp˘rc˘m v˝vojov˝ch teoriÌ odvol·vali na skuteËnost, ûe paleontologie
a embryologie nezvratnÏ dokazujÌ pokrok v p¯ÌrodÏ. Ale i DARWINOVI protivnÌci
uv·dÏli oba d˘vody: jednak ûe v p¯ÌrodÏ existuje pokrok (a tedy pl·novit˝ v˝voj),
jednak ûe paleontologie nesvÏdËÌ ve prospÏch pokroku v DARWINOVÃ smyslu.
Proto se mohlo st·t, ûe se dva polemizujÌcÌ badatelÈ zaötiùovali stejn˝m argu-
mentem: nap¯Ìklad HUXLEY roku 1862 tvrdil, ûe DARWINOVI odp˘rci p¯Ìliö zd˘raz-
ÚujÌ pokrok bÏhem evoluce ZemÏ, ûe ten vöak byl mnohem bezv˝znamnÏjöÌ. Rok
nato O. VOLGER z t˝chû d˘vod˘ (ûe v paleontologickÈm v˝voji nepanoval jen po-
krok a ûe jiû nejstaröÌ zkamenÏlÈ vrstvy obsahujÌ celkem pokroËilÈ formy) vyvo-
dil nespr·vnost DARWINOVY teorie.
Na tÈma rudiment·rnÌch org·n˘ navazoval obzvl·ötÏ HAECKEL. ZapomnÏl, ûe
p¯ed DARWINEM postavil na teorii tÏchto org·n˘ velkou Ë·st svÈ (idealistickÈ)
morfologie P. DE CANDOLLE, a velebil DARWINA za objevenÌ rudiment·rnÌch (tzn.
podle jeho pojetÌ ne˙Ëeln˝ch) org·n˘, kterÈ ˙dajnÏ zniËilo vÌru ve vöeobecnou
˙Ëelnost ûivÈ p¯Ìrody. Proto HAECKEL nazval nauku o takov˝ch org·nech (a funk-
cÌch) Ñdysteleologieì (nauka o ne˙Ëelnosti). Mezi rudiment·rnÌmi org·ny se mimo
jinÈ rozliöujÌ n·sledujÌcÌ:
1. Bez˙ËelnÈ org·ny, jako nap¯Ìklad p¯ÌvÏsek slepÈho st¯eva, a ˙ËelnÈ org·ny,
jako nap¯Ìklad k¯Ìdla tuËÚ·ka, kter· se sice nehodÌ k letu, ale k plav·nÌ.
2. ZakrnÏlÈ org·ny (rudiment·rnÌ v uûöÌm smyslu), kterÈ bÏhem embryon·lnÌ-
ho v˝voje z˘staly pozadu za jin˝mi org·ny, nap¯Ìklad temennÌ oko ËlovÏka
ukrytÈ hluboko v mozku; kdyby bÏhem v˝voje nezaostalo, tvo¯ilo by t¯etÌ
oko na temeni hlavy.
3. AtrofovanÈ org·ny, kterÈ sice dostateËnÏ pokroËily, ale pak se v d˘sledku
nedostateËnÈ v˝ûivy znovu zmenöily: larvy nÏkter˝ch cizopasn˝ch krab˘
(Rhizocephala) jsou dostateËnÏ diferencovanÈ, pozdÏji se vöak promÏÚujÌ
v beztvarou hmotu, ûijÌcÌ cizopasnÏ v jin˝ch krabech.
4. VymizelÈ org·ny, kterÈ se vyskytujÌ u embrya nebo larvy, avöak pozdÏji jsou
zcela potlaËeny, jako nap¯Ìklad ¯ez·ky v hornÌ Ëelisti p¯eûv˝kavc˘ a zuby
u velryby; obojÌ jsou zaloûeny u embrya, ale pozdÏji vloha zanik·.
TakÈ o cel˝ch zvÌ¯atech a rostlin·ch se ¯Ìk·, ûe klesly z vyööÌho stupnÏ na niû-
öÌ; mluvÌme pak o degenerovan˝ch form·ch. Ale jen o parazitech lze s jistotou tvrdit,
ûe p¯edstavujÌ formy, kterÈ se p¯izp˘sobily jednoduööÌm ûivotnÌm podmÌnk·m;
pouze ojedinÏlÌ badatelÈ p¯edpokl·dajÌ degeneraci zvÌ¯at ve vÏtöÌ mÌ¯e; nap¯Ì-
201
klad ANT. DOHRN (1875), kter˝ chtÏl dok·zat, ûe niûöÌ ryby vznikly degeneracÌ
vyööÌch, pl·ötÏnci degeneracÌ niûöÌch ryb; takÈ l·Ëkovci (Coelenterata) pr˝ p¯ed-
stavujÌ degenerovanÈ formy a jejich ˙padkem vznikla jednotliv· zvÌ¯ata.
V˝raz Ñdegeneraceì ostatnÏ nem· u vöech autor˘ tent˝û v˝znam. V 18. stole-
tÌ jÌm francouzötÌ biologovÈ (BUFFON) rozumÏli prostÏ zmÏnu formy. Aû kolem
poloviny 19. stoletÌ francouzsk˝ psychiatr B. A. MOREL (1857, cituji dle NORDAU
1893, I, 31) oznaËoval slovem ÑdÈgÈnÈrescenceì Ñpatologickou odchylku od p˘-
vodnÌho typu.88 I kdyû tato odchylka m˘ûe b˝t p˘vodnÏ jednoduch·, obsahuje
dÏdiËnÈ prvky, a tak ten, kdo je postiûen jejÌm z·rodkem, st·le vÌce ztr·cÌ schop-
nost plnit svÈ ˙lohy v lidstvu a je ohroûen duchovnÌ pokrok nejen jeho, n˝brû
i jeho potomstvaì. Takto pr˝ vznik· do jistÈ mÌry nov· odr˘da lidskÈho typu,
kter· vöak opÏt rychle zanik·. Degeneraci lze pr˝ rozpoznat takÈ podle tÏlesn˝ch
znak˘: podle asymetrie obou polovin tv·¯e, defekt˘ uönÌch boltc˘, öilh·nÌ, zaje-
ËÌho pysku a jin˝ch takzvan˝ch Ñstigmatì. O tomto druhu degenerace psali poz-
dÏji zejmÈna C. LOMBROSO a francouzsk˝ lÈka¯ C. F…R….
V darwinismu naproti tomu znamen· degenerace spÌöe zjednoduöenÌ neû ˙pa-
dek. DARWIN neuËÌ, ûe nÏkterÈ druhy jsou lÈpe, jinÈ h˘¯e p¯izp˘sobeny ûivotu;
podle jeho pojetÌ se kaûd˝ druh p¯izp˘sobuje sv˝m zvl·ötnÌm ûivotnÌm okolnos-
tem stejnÏ dob¯e, jen jeden je vÌce, druh˝ mÈnÏ diferencovan˝. Tasemnice, kter·
nem· hlavu, smyslovÈ org·ny ani zaûÌvacÌ ˙strojÌ, je podle DARWINA p¯izp˘sobe-
n· sv˝m zvl·ötnÌm ûivotnÌm podmÌnk·m stejnÏ dob¯e jako sloûitÏ stavÏn˝,
samostatnÏ ûijÌcÌ Ëerv.
Jinou ot·zkou je, zda m· pravdu filosof v DARWINOVI, podle nÏhoû jsou vöech-
ny druhy vyskytujÌcÌ se v p¯ÌrodÏ Ñp¯irozenÈì, zda p¯eci jen nÏkterÈ z nich nejsou
degenerovanÈ, neboli, abychom problÈm vyj·d¯ili jasnÏji, patologickÈ Ëi abnorm·l-
nÌ. P¯ipuötÏnÌ patologick˝ch druh˘ by bylo zcela v rozporu s darwinismem. Nejen
proto, ûe takovÈ druhy nemohly podle teorie boje o existenci najÌt mÌsto v p¯ÌrodÏ,
kter· udrûuje jen to, co je zdravÈ, n˝brû p¯edevöÌm proto, ûe v˝raz Ñabnorm·lnÌì
nem· podle DARWINOVY filosofie objektivnÌ platnost ñ podle nÌ je vöechno norm·l-
nÌ. Zda a do jakÈ mÌry skuteËnÏ existujÌ abnorm·lnÌ druhy, dosud nikdo d˘kladnÏ-
ji nezkoumal. TvrzenÌ, ûe existujÌ, zaznÏlo vöak vÌcekr·t. R. VIRCHOW (1886) uËil, ûe
existujÌ jak patologickÈ rasy (buldok, mopslÌk), tak patologickÈ druhy a rody: jako
p¯Ìklad uv·dÏl takÈ cizopasnÈ kor˝öe. RovnÏû J. V. KENNEL (1901) p¯ipouötÌ moû-
nost anom·liÌ v p¯ÌrodÏ a odkazuje na kance babyrusy (Babyrussa alfurus), jehoû
hornÌ öpiË·ky jsou znaËnÏ prot·hlÈ, zatoËenÈ nahoru a dozadu a provrt·vajÌ hornÌ
pysk; na samce narvala s dlouh˝m, öroubovitÏ zatoËen˝m tes·kem; na kulÌka k¯i-
vozobÈho (Anarhynchus frontalis), pt·ka z NovÈho ZÈlandu, jehoû öpiËka zob·ku je
zak¯ivena 30∞ vpravo atd. PodrobnÏji nebyla ot·zka patologick˝ch druh˘ dosud
prozkoum·na, aËkoli by si to velmi zasluhovala: je moûnÈ, ûe mezi patologickÈ
pat¯Ì velcÌ mezozoiËtÌ plazi, zvl·ötnÌ v˝r˘stky na hlav·ch r˘znÈho hmyzu, druhy,
kterÈ jsou vzhledem k pr˘mÏru p¯Ìliö malÈ Ëi velkÈ. Musel by se vöak nejprve ust·-
lit p¯Ìstup, kter˝ by uznal podobnÈ problÈmy za vÏdeckÈ.
202
POKROK A ⁄PADEK
VÌce neû o samotnÈ degeneraci p¯em˝ölejÌ biologovÈ i nebiologovÈ o jejÌch p¯Ì-

Ëin·ch. Obzvl·ötÏ WEISMANN probudil z·jem o tento problÈm, kdyû se pokusil
dok·zat, ûe boj o existenci je jedinou hnacÌ silou pokroku. DomnÌv· se, ûe kde boj
ust·v·, tam organismus nebo nÏkter· jeho vlastnost sl·bne a zanik·.
Uv·dÏjÌ se nejr˘znÏjöÌ p¯ÌËiny degenerace: zejmÈna p·rov·nÌ mezi ˙zce p¯Ì-
buzn˝mi organismy ud·val jako jeden d˘vod C. K. SPRENGEL (1793), kter˝ dok·-
zal, ûe takÈ obojpohlavnÌ rostliny se oplodÚujÌ k¯Ìûem. PodobnÈho n·zoru jsou
staröÌ psychiat¯i (ESQUIROL, SPURZHEIM), podle nichû vedou sÚatky mezi blÌzk˝mi
p¯Ìbuzn˝mi k ˙padku potomstva. Za n·sledek takov˝ch sÚatk˘ prohl·sili nej-
r˘znÏjöÌ nemoci, zvl·ötÏ neplodnost, vöelijak· znetvo¯enÌ, zajeËÌ pysk, albinis-
mus, krtiËnatost, mrtvici, padoucnici, idiotstvÌ, strumu, obrnu, slepotu, hlucho-
tu. Na tuto hypotÈzu upozornil biology DARWIN; neöel sice tak daleko jako
ESQUIROL, p¯esto ale tvrdil, ûe vzhledem k potomstvu je prospÏönÈ, kdyû se p·ru-
jÌ jednotlivci, kte¯Ì se od sebe ponÏkud liöÌ. Zd· se vöak, ûe sÚatek mezi p¯Ìbu-
zn˝mi nevede k tak fat·lnÌm d˘sledk˘m, jak bylo pr·vÏ naznaËeno, a dokazuje
se, ûe sÚatky mezi blÌzk˝mi p¯Ìbuzn˝mi nep˘sobÌ ökodlivÏ; aû na to, ûe s vyööÌ
pravdÏpodobnostÌ a vÏtöÌ mÏrou p¯en·öejÌ na potomky rodinnou z·tÏû. Proti-
kladn· mÌnÏnÌ o tÈto ot·zce shrom·ûdil WOLTMANN (1903, 105).
TakÈ byla vyslovena myölenka, ûe ˙padkem postiûenÈ org·ny degenerujÌ ve
stejnÈm sledu, v jakÈm se vyvÌjely, ûe degenerace postupuje tak¯ka podle obr·ce-
n˝ch biogenetick˝ch z·kon˘. Mezi zoology ji zast·val A. LAMEERE, mezi psycho-
logy T. RIBOT (viz DEMOOR a spol. 1897, 165); ani jeden ani druh˝ jÌ vöak nenapo-
mohl k viditelnÈmu ˙spÏchu.
Mimo biologii byla nauka o degeneraci povaûov·na za znaËnÏ exaktnÌ: s obli-
bou se na ni odvol·vali psychologovÈ, teoretikovÈ ras, znalci pr·va, romanopisci.
E. ZOLA ji uvedl do rom·n˘, H. IBSEN do dramatu a M. NORDAU (1893) do liter·rnÌ
kritiky; poslednÏ jmenovan˝ prohlaöoval za zdegenerovanÈ vöechny b·snÌky, kte¯Ì
hledali novÈ cesty po ˙padku kultu vÏdy. Neklamn˝ znak degenerace spat¯oval
obzvl·ötÏ v mysticismu. Biologick· literatura o degeneraci je uvedena v MEHNERT
(1889).
203
19. kapitola
Haeckel
19.1. Charakteristika
ERNST HEINRICH HAECKEL (1834ñ1919), b˝val˝ profesor na univerzitÏ v JenÏ, se
narodil roku 1834 v Postupimi.I V ml·dÌ byly jeho nejoblÌbenÏjöÌ Ëetbou
HUMBOLDTOVY a SCHLEIDENOVY spisy. MedicÌnu studoval u nejlepöÌch uËitel˘ svÈ
doby: v BerlÌnÏ poslouchal botanickÈ p¯edn·öky A. BRAUNA, v nichû byla natur-
filosoficky ladÏn˝m zp˘sobem spojena idealistick· morfologie s embryologiÌ
a bunÏËnou teoriÌ, a nemÈnÏ filosofickÈ p¯edn·öky J. M‹LLERA z fyziologie. Ve
W¸rzburgu naöel modernÏjöÌ ökolu: LEYDIG a K÷LLIKER, kte¯Ì znali naturfilosofii
uû jen jako vzpomÌnku z ml·dÌ, zde zakl·dali modernÌ embryologii a histologii.
Poslouchal tam takÈ VIRCHOWOVY p¯edn·öky o buÚce, kterÈ dodaly bunÏËnÈ teo-
rii nejen nov˝ faktick˝ z·klad, n˝brû i nepokrytÏ materialistick˝ smysl.
Jako mlad˝ lÈka¯ odcestoval HAECKEL do It·lie, aniû by si dosud uvÏdomil svÈ
skrytÈ nad·nÌ; nechybÏlo mnoho a byl by se tam stal krajinomalÌ¯em. Teprve na
SicÌlii se rozpomenul na povzbuzov·nÌ svÈho uËitele JOH. M‹LLERA a dal se do
studia m¯Ìûovc˘ (Radiolaria), o nichû roku 1862 vydal vÏtöÌ dÌlo. Jiû v tÈto knize
s uzn·nÌm zmiÚuje DARWINOVU novou teorii. Otev¯en˝ boj za ni zah·jil n·sledu-
jÌcÌho roku na shrom·ûdÏnÌ nÏmeck˝ch p¯ÌrodovÏdc˘ a lÈka¯˘ ve ätÏtÌnÏ ¯eËÌ
O DarwinovÏ v˝vojovÈ teorii, a od tÈ doby vÏnoval tÈto aktivitÏ veökerÈ svÈ ˙silÌ.
Zcela uchv·cen touto naukou napsal (s podporou svÈho p¯Ìtele GEGENBAURA)
velkÈ dvousvazkovÈ dÌlo o vöeobecnÈ morfologii (1866), jÌmû chtÏl pro DARWI-
NOVU teorii nar·z zÌskat nÏmeckou biologii, morfologii a embryologii. Pokus se
vöak nezda¯il, protoûe nÏmeËtÌ uËenci nespat¯ovali ve spise vÌce neû opoûdÏn˝
plod d·vno p¯ekonanÈ naturfilosofie a sotva mu vÏnovali pozornost. Zklam·n
ne˙spÏchem u odbornÈ ve¯ejnosti se HAECKEL rozhodl jÌt mezi lid:II na radu
I
HAECKEL zem¯el v ˙ctyhodnÈm vÏku roku 1919, tedy aû deset let po vzniku tohoto textu.
R¡DLOVU knihu HAECKEL znal, osobnÌ exempl·¯ (HAECKLEM podepsan˝ a pozn·mkovan˝) se
dochoval v HAECKELOVÃ knihovnÏ v Ernst-Haeckel-Haus v JenÏ. Otisk podepsanÈho titulnÌho
listu viz in HERMANN & MARKOä 2004, 60. (Pozn. vyd.)
II
HAECKEL s·m lÌËÌ (1875, 9), jak jeho dÌlo nebylo zpoË·tku uzn·no a jak prorazil teprve dÌky svÈ
popularizujÌcÌ Ëinnosti.
204
HAECKEL
sv˝ch p¯·tel zve¯ejnil popul·rnÌ v˝tah z dÌla pod titulem P¯irozenÈ dÏjiny stvo¯enÌ
(1868). Kniha dos·hla velkÈho ˙spÏchu a ze vöech spis˘ nejvÌce p¯ispÏla k öÌ¯enÌ
darwinismu; vyöla nÏmecky v deseti vyd·nÌch a byla p¯eloûena do jeden·cti
jazyk˘. Od tÈ doby byl HAECKEL slavn˝m muûem.
HAECKEL je NÏmec a Pruö·k, p¯ÌmoËar˝, pln˝ energie, stroh˝ a tvrd˝ k nep¯Ì-
teli. VÏda pro nÏj znamen· boj, kaûdÈ slovo ˙tok ñ nepodob· se ani klidnÈmu
uËenci DARWINOVI, ani kritickÈmu a elegantnÌmu HUXLEYMU. TakovÌ muûi se rodÌ
jen v NÏmecku; v ûil·ch mu proudÌ krev LUTHEROVA, BISMARCKOVA a NIETZSCHO-
VA. Hled·me-li podobnou povahu, nenajdeme û·dnou, kter· by mu byla bliûöÌ
neû FICHTE, velk˝ bojovnÌk za svobodu nÏmeckÈ univerzitnÌ vÏdy, muû sice s ne-
velk˝m vÏdeck˝m rozhledem, zato vöak se strhujÌcÌ p¯esvÏdËivostÌ, kter˝ o sobÏ
¯ekl: ÑM·m jen jednu v·öeÚ, jednu pot¯ebu, jeden pln˝ pocit sebe samÈho: p˘so-
bit mimo sebe!ì (Podle FISCHER 1900, 128) Vyj·d¯il nejen vlastnÌ stav mysli, n˝brû
duöevnÌ stav vöech velk˝ch prorok˘ i HAECKELA slovy: ÑÿÌk·te, ûe filosof m·
myslet na to, ûe se jako jednotlivec m˘ûe m˝lit, ûe se proto m˘ûe a musÌ uËit od
druh˝ch. VÌte, mil˝ Reinholde, jakÈ rozpoloûenÌ zde popisujete? RozpoloûenÌ
ËlovÏka, kter˝ v celÈm svÈm ûivotÏ jeötÏ nikdy nebyl o niËem p¯esvÏdËen!ì (FIS-
CHER 1900, 129) Toto fichtovskÈ p¯esvÏdËenÌ si osvojil takÈ HAECKEL; ani on se ve
svÈ vÌ¯e nikdy nenechal zviklat pouËenÌm, pochybnostmi. P¯esvÏdËenÌ, pevn·
vÌra v DARWINOVU teorii, tvo¯Ì podstatu jeho Ëinnosti, ˙spÏch˘ stejnÏ jako ne-
˙spÏch˘.
HAECKELOVO p¯esvÏdËenÌ bylo natolik pevnÈ, ûe jej nic neodradilo od smÏlÈ-
ho zvÏstov·nÌ jeho vlastnÌch pravd. Nadarmo si uËenci zprvu nevöÌmali jeho
fantaziÌ, nadarmo mÌrnil pokojn˝ DARWIN v dopisech jeho p¯Ìliönou horlivost,
nadarmo jej d˘vÏrnÏ i ve¯ejnÏ napomÌnal HUXLEY, nadarmo jeho nÏmeËtÌ p¯·te-
lÈ. Nebral na vÏdomÌ vtipy DU BOIS REYMONDA, rozho¯ËenÌ, s jak˝m jej odsuzo-
vali W. HIS, A. GOETTE, R‹TIMEYER, A. WIGAND, K. SEMPER, C. CLAUS, F. LOOFS
a jinÌ, ani r·ny, jeû mu zasazovali. Dnes je HAECKEL stejnÏ smÏl˝m obr·ncem vÌry
v evoluci, jak˝m byl na poË·tku svÈ dr·hy.
HAECKEL je velmi plodn˝m spisovatelem a po nÏmeckÈm zp˘sobu m· r·d
tlustÈ knihy; ovöem aù psal o jakÈkoli ot·zce, jeho ceterum censeo vûdy z˘stala
evoluce. Nasadil vöechny sÌly pro svobodu vÏdy, to znamen· pro svobodu k·zat
evoluËnÌ teorii. Studoval systÈm mo¯sk˝ch hub a v˝sledkem byla kuriÛznÌ hra se
jmÈny, jeû mÏla prok·zat, ûe mezi houbami neexistujÌ û·dnÈ druhy, a tudÌû ûe
houby p¯edstavujÌ z·¯n˝ p¯Ìklad evoluce. PÌöe-li HAECKEL o GOETHOVI, pak chce
dok·zat, ûe byl evolucionistou a p¯edch˘dcem DARWINA. Zavrhuje pozitivnÌ
n·boûenstvÌ, neboù m· vyööÌ ide·l, evoluËnÌ teorii. Kdyû Jenu navötÌvil BISMARCK,
HAECKEL mu navrhl prop˘jËit titul ÑËestnÈho doktora fylogenieì.
Evoluce je jedinÈ teplo, jedinÈ svÏtlo, kterÈ vyza¯ujÌ jeho spisy; kdybychom
z nich odstranili evoluËnÌ myölenku, nez˘stalo by nic neû hromada hluËn˝ch slov,
such˝ch popis˘, ËernobÌl˝ch i barevn˝ch obr·zk˘, jeû jsou pr·zdnÈ a bez ûivota
jako vöechny HAECKELOVY teorie. MarnÏ bychom hledali hloubku vnÌm·nÌ, jem-
205
nost, vtip, ned˘vÏru v˘Ëi vlastnÌm pravd·m, styl, duöevnÌ v˝voj, v˘bec to, Ëemu
se ¯Ìk· originalita. Kdo Ëetl jednu jeho knihu, Ëetl vöechny. P¯esto byl HAECKEL
mnohostrann˝m badatelem. VÏtöina jeho pozitivnÌch pracÌ sice pojedn·v· o syste-
matice zvÌ¯at, kterou pojÌm· p¯Ìliö schematicky, sv˝mi teoriemi vöak ovl·dl celou
morfologii a embryologii a zË·sti takÈ paleontologii a darwinistickou antropologii.
Byl prvnÌm, kdo napsal dÏjiny evoluËnÌ teorie (1868, 1882), vydal velkÈ dÌlo o kr·se
zvÌ¯ecÌch forem (1899ñ1905), byl jednÌm z prvnÌch, kdo zah·jili v˝zkum plankto-
nu,89 psal o n·boûenstvÌ a filosofii. P¯edevöÌm vöak vedl polemiky.
V ˙toku proti sv˝m protivnÌk˘m nezn· HAECKEL hranic. Aù bojuje proti cÌrke-
vnÌm dogmat˘m, aù horlÌ proti odp˘rc˘m evoluËnÌ teorie nebo prosazuje svÈ
embryologickÈ spekulace, aù chv·lÌ DARWINA a jeho takzvanÈ p¯edch˘dce, GOET-
HA, LAMARCKA, nikde nenajdeme n·znak, ûe by ke sv˝m n·zor˘m dospÏl dlou-
h˝m p¯em˝ölenÌm, vnit¯nÌm z·pasem, nikde ani pokus porozumÏt p¯Ìteli Ëi
nep¯Ìteli. VidÌme jen, jak m·v· kyjem proti nep¯Ìteli a nezmÏrnÏ p¯eceÚuje p¯Ìte-
le. DARWINA p¯irovn·v· ke KOPERNIKOVI; a na jinÈm mÌstÏ zase pÌöe, ûe KOPERNI-
KEM biologie je LAMARCK, zatÌmco DARWIN je jejÌm NEWTONEM (HAECKEL 1868).
Prohlaöuje, ûe jeho Ñmonistickouì vÌru musÌ p¯ijmout kaûd˝ poctiv˝ ËlovÏk,
kter˝ m· zdrav˝ lidsk˝ rozum a nÏËemu rozumÌ (1892, 27). S naivitou, kter· se
vyrovn· jen vÌ¯e jeho posluchaË˘, prohlaöuje, ûe teprve s darwinismem zaËÌn·
biologie jako vÏda, ûe v nÌ d¯Ìve v˘bec nebyla filosofie, ûe teprve darwinismus
p¯inese ÑexaktnÌ myölenÌì a odstranÌ ÑtÈmÏ¯ vöeobecn˝ nedostatek skuteËnÏ srov-
n·vacÌho a uv·ûlivÈho pozorov·nÌ p¯Ìrodyì (1866, ⁄vod).90
Jako FICHTE, jako vöichni, kdo chtÏjÌ ohromit a strhnout mysl posluchaË˘
a hned v z·rodku udusit vöechny moûnÈ pochybnosti, opakuje HAECKEL st·le
jednu a tutÈû myölenku. HalÌ ji do silnÏjöÌch a silnÏjöÌch slov, mluvÌ v superlati-
vech, trv· na neot¯esitelnÈ jistotÏ svÈ nauky a absolutnÌ hlouposti vöech, kdo
sm˝ölejÌ jinak. EvoluËnÌ teorii pokl·d· za dok·zanou, stejnÏ tak p˘vod ËlovÏka
z opice, rudiment·rnÌ org·ny povaûuje za nezvratn˝ d˘kaz evolucionistick˝ch
pravd, teorie o v˝bÏru je nejgeni·lnÏjöÌm objevem modernÌho ducha. Kdyû
zn·m˝ etnograf A. BASTIAN s HAECKELEM nesouhlasÌ, odb˝v· ho takto: ÑZajÌma-
v· a pouËn· je okolnost, ûe nad objevem p¯irozenÈho v˝voje lidskÈho pokolenÌ
z prav˝ch opic se nejvÌce pohoröujÌ a hnÏvajÌ zejmÈna ti lidÈ, kte¯Ì se sv˝m inte-
lektu·lnÌm v˝vojem a mozkovou diferenciacÌ oËividnÏ nejmÈnÏ vzd·lili naöim
spoleËn˝m t¯etihornÌm prarodiË˘m.ì (1868, ⁄vod)
NenÌ divu, ûe HAECKEL naz˝v· BASTIANOVY spisy ÑbezmeznÏ konf˙znÌmiì
a jeho polemiku Ñplytk˝m tlach·nÌmì. Vöechny HAECKELOVY ˙toky jsou stejnÏ
hrubozrnnÈ: û·dn˝ rozbor, û·dnÈ ˙vahy Ëi d˘kazy, n˝brû jen hrubosti. HAECKE-
LŸV odp˘rce W. HIS Ñpostr·d· porozumÏnÌ pro filosofickÈ operace rozumuì,
n·zory A. GOETTA jsou ÑnekoneËn˝m nesmyslemì, teorie L. AGASSIZE Ñöarlat·n-
stvÌmì, nauky WIGANDOVY ÑneuvÏ¯iteln˝m nesmyslemì atd. (nap¯. HAECKEL
1875, 90; polemiky se nach·zejÌ p¯edevöÌm v r˘zn˝ch vyd·nÌch dÏl Nat¸rliche
Schˆpfungsgeschichte, Antropogenie, Ziele und Wege, Monismus aj.).
206
HAECKEL
Snaha co nejvÌce p¯esvÏdËit Ëten·¯e o pravdÏ sv˝ch n·zor˘ je d˘vodem, proË

si HAECKEL libuje v cizÌch slovech, jako by jiû kaûdÈ novÈ slovo nabÌzelo novou
myölenku. Tak mÌsto Ñvöeobecn·ì morfologie ¯Ìk· ÑgenerelnÌì. JinÈmu spisu d·-
v· titul ÑPerigenese plastidulì (1876), a pak, abychom tÏmto slov˘m rozumÏli,
musÌ p¯ipojit podtitul ÑËili vlnov˝ pohyb ûiv˝ch Ë·sticì. NÏkter· z cizÌch slov,
kter· HAECKEL zavedl, byla p¯ijata, nap¯Ìklad n·zvy ontogeneze, fylogeneze.
Jin· se objevujÌ jen v jeho popul·rnÌch spisech, jako dysteleologie (nauka o rudi-
ment·rnÌch org·nech), fyziofylie (nauka o v˝voji funkcÌ), metamerologie (nauka
o segmentech), archigonie (prvoplozenÌ), celleus (protoplazma), plasson (pro-
toplazma s j·drem), cytoda (bezjadern· buÚka) atd.
19.2. Haeckelovy vöeobecnÈ n·zory

V pr˘bÏhu psanÌ GenerelnÌ morfologie byl HAECKEL jeötÏ v zajetÌ idealistick˝ch p¯ed-
stav, jak vysvÌt· z jeho poûadavku exaktnosti biologie. Hledal Ñz·kladnÌ stereo-
metrickou formu organismu, jejÌû pozn·nÌ m· pro organickÈho morfologa stejnou
d˘leûitost jako pro anorganickÈho krystalografaì (1866, 400). Proto jako H. G. BRONN
urËil osy a pÛly zvÌ¯ecÌho tÏla a rozliöil bytosti bezosÈ (volvox), vÌceosÈ (nepravidel-
nÈ a pravidelnÈ), jednoosÈ (se stejn˝mi pÛly a s nestejn˝mi pÛly) apod.; psal tehdy
o Ñhemiedrick˝chì zvÌ¯ecÌch form·ch a byl p¯esvÏdËen, ûe vöechny formy lze ch·-
pat jako d˘sledky p˘sobenÌ mechanick˝ch p¯ÌËin (1866, 364). Dnes je tomu ovöem
jiû d·vno, co zanechal ˙vah o absolutnÌ morfologii, dnes ani nem· dobrÈho slova
pro W. HISA a A. GOETTA, kte¯Ì vysvÏtlujÌ embryon·lnÌ v˝voj forem mechanicky. Je
to pr˝ neotesanÈ a hrubÏ mechanickÈ pojetÌ ˙lohy, kter· odporuje v˝vojovÈ teorii,
neboù kaûd˝ org·n je sloûen˝m historick˝m produktem, kter˝ dospÏl ke svÈ sou-
ËasnÈ formÏ po bezpoËtu tisÌciletÌ, p¯iËemû spolup˘sobila nesËetn· dÏdenÌ a p¯i-
zp˘sobenÌ (1875, 27). P¯esto se st·v·, ûe se HAECKEL zapomene a s·m vym˝ölÌ
mechanick· vysvÏtlenÌ. Mechanismus, kter˝ p¯edkl·d·, b˝v· pak hruböÌ neû n·st-
roje nejstaröÌ doby kamennÈ: nap¯Ìklad kdyû tvrdÌ, ûe ûivot oplodnÏnÈho vajÌËka je
v˝slednicÌ otcovskÈho a mate¯skÈho pohybu a ûe se tato v˝slednice ¯ÌdÌ pravidly
vektorovÈho souËtu na z·kladÏ rovnobÏûnÌku (1903, 146), nebo kdyû vysvÏtluje
dÏdiËnost z vlnivÈho pohybu atom˘ (1876, 62).
Avöak to jsou jen ned˘slednosti; jinak HAECKEL z˘st·v· vÏrn˝ z·sadÏ, tak p¯Ì-
znaËnÈ pro darwinismus, ûe organismus je v˝sledkem nep¯edstavitelnÏ dlou-
h˝ch dÏjin. StejnÏ jako by bylo beznadÏjnÈ hledat vnit¯nÌ d˘vod toho, proË ve
Francii ûijÌ Francouzi a v NÏmecku NÏmci, a ne naopak, protoûe odpovÏÔ mohou
d·t jedinÏ dÏjiny, tak se HAECKEL domnÌv·, ûe p¯ÌËinu, proË je zvÌ¯e takovÈ, jakÈ
je, musÌme hledat v minulosti. HAECKEL vÌcekr·t vyloûil, ûe fylogenetika, nauka
o p¯Ìbuznosti zvÌ¯at, nenÌ û·dnou exaktnÌ vÏdou, n˝brû naukou historickou (1894,
I, xxii). Historick˝ v˝voj pro nÏj p¯edstavuje nejvyööÌ cÌl lidskÈho pozn·nÌ, z·sa-
du vöÌ naturfilosofie, odpovÏÔ na vöechny ot·zky: ÑEvoluce znamen· od nynÏjöka
207
kouzelnÈ slovo, jÌmû vy¯eöÌme vöechny z·hady, kterÈ n·s obklopujÌ, nebo se ales-
poÚ dostaneme na cestu k jejich vy¯eöenÌ!ì (1868, xviii); ÑKaûdÈ bytÌ pozn·v·me
jen z jeho vzniku.ì (1866, 23)91
Proto se z morfologie, kter· byla dosud naukou o architektu¯e zvÌ¯ecÌho tÏla,
musÌ st·t morfogenie, nauka o povst·v·nÌ jednÈ formy z jinÈ; z fyziologie se musÌ
st·t fyziogenie, nauka o v˝voji funkcÌ, a musÌ sledovat tento trend v ontogenezi
i ve fylogenezi funkcÌ. MusÌ proto zkoumat v˝voj ¯eËi, vzp¯ÌmenÈ ch˘ze ËlovÏka,
kultury, neboù to vöechno jsou podle HAECKELA fyziologickÈ a fyziogenickÈ pro-
blÈmy. Studium ËlovÏka je t¯eba p¯etvo¯it v antropogenii, nauku o jeho embry-
on·lnÌm v˝voji a vzniku ze zvÌ¯ecÌch p¯edk˘.
HAECKEL formuluje nÏkolik vöeobecn˝ch evoluËnÌch z·kon˘. PrvnÌ a nejvyööÌ
se t˝k· kauzality: ÑPodle tohoto prvnÌho a nejvyööÌho ze vöech p¯ÌrodnÌch z·ko-
n˘ je vöechno, co v p¯ÌrodÏ existuje, vznik· a zanik·, nutn˝m v˝sledkem mnoû-
stvÌ p¯edch·zejÌcÌch faktor˘, a tento v˝sledek je s·m opÏt faktorem, kter˝
s naprostou nutnostÌ spolup˘sobÌ p¯i dosahov·nÌ dalöÌch v˝sledk˘.ì (1866, I, 98)
Tedy pryË s naukou o ˙Ëelnosti, pryË s ûivotnÌ silou, pryË s vÌrou v mravnÌ svÏ-
tov˝ ¯·d, ve svobodu ËlovÏka! Vöe se nach·zÌ jen v mechanickÈ, kauz·lnÌ souvis-
losti, vesmÌr je jen sloûit˝m strojem, v nÏmû jsou kmitajÌcÌ atomy koleËky, kter·
se seskupujÌ tu v planoucÌ slunce, tam v malÈho brouËka. Tam poh·nÏjÌ planety
vesmÌrem a tu zp˘sobujÌ, ûe ËlovÏk jedn· jako myslÌcÌ a svobodn· bytost.92
NenÌ û·dnÈho podstatnÈho rozdÌlu mezi ûiv˝mi a neûiv˝mi vÏcmi, neboù
vöechny prvky obsaûenÈ v ûivÈ hmotÏ se vyskytujÌ takÈ v hmotÏ mrtvÈ a vöech-
ny organickÈ l·tky lze umÏle vytvo¯it. RovnÏû v tÏlesnÈ stavbÏ nespoËÌv· pod-
statn˝ rozdÌl, neboù neûivÈ krystaly majÌ pr·vÏ tak urËit˝ tvar jako ûivotnÌ formy,
a nejjednoduööÌ organismy zase nemajÌ tvar û·dn˝, podobnÏ jako tekutiny. Orga-
nick˝ svÏt stejnÏ jako anorganick˝ ovl·dajÌ pouze dvÏ sÌly: p¯itaûlivost a odpu-
divost atom˘. Molekul·rnÌ pohyby jsou p¯ÌËinou vöeho, i p¯ÌËinou duöe.93 ÑDuöÌ
nebo duöevnÌ ËinnostÌ obecnÏ rozumÌme souhrn r˘zn˝ch vysoce diferencova-
n˝ch funkcÌ centr·lnÌ nervovÈ soustavy, mezi nimiû jsou nejd˘leûitÏjöÌ v˘le a ËitÌ.
V˘le, kter· je z·kladem svÈvolnÈho pohybu, a takÈ ËitÌ, jsou p¯edstavy, kterÈ se
vyskytujÌ v˝hradnÏ ve vysoce rozvinut˝ch centr·lnÌch nervov˝ch soustav·ch
vyööÌch zvÌ¯at a kterÈ je t¯eba povaûovat za komplikovanÈ molekul·rnÌ pohyby
v gangliov˝ch buÚk·ch. ... »itÌ a v˘le jsou p¯edstavy, kterÈ vznikajÌ v pr˘bÏhu
p¯enosu nervovÈho podr·ûdÏnÌ a p¯eruöujÌ bezprost¯ednÌ vedenÌ reflexnÌch
pohyb˘, jsou do nich jist˝m zp˘sobem za¯azeny.ì (1866, 232) Jak˝ div, ûe
HAECKEL nalÈz· takovou Ñduöiì jiû u jednobunÏËn˝ch, ûe jsou podle nÏj oduöev-
nÏny i rostliny, protoûe (jak ¯Ìk·) vykazujÌ stejnÈ fyziologickÈ funkce jako zvÌ¯a-
ta (1894, I, 75 a 285). Dokonce kaûd˝ atom m· duöi, Ñneboù m· jistÈ mnoûstvÌ
sÌlyì. Sympatie a antipatie, chuù a nechuù, p¯itahov·nÌ a odpuzov·nÌ jsou psy-
chickÈ vlastnosti, kterÈ jsou vlastnÌ vöem atom˘m (1876, 38).
EvoluËnÌ n·zory HAECKELOVY lze shrnout takto: Stvo¯enÌ Bohem je nemysli-
telnÈ a odporuje vöÌ zkuöenosti, proto nezb˝v· nic jinÈho, neû vÏ¯it ve spont·n-
208
HAECKEL
nÌ vznik nejjednoduööÌch forem ûivota, z nichû se vyvinuly vöechny vyööÌ

formy, a to postupn˝m rozliöov·nÌm p˘soben˝m p¯ÌrodnÌm v˝bÏrrm. Zprvu
vykrystalizovaly z neûivÈ l·tky prvnÌ organismy, bezjadernÈ buÚky, ÑmonÈryì,
a kaûd˝ typ nynÏjöÌch zvÌ¯at mÏl za svÈho prap¯edka jinou monÈru. Z jednÈ
povstali obratlovci, z jinÈ l·Ëkovci, z dalöÌ rozsivky: o molekulu uhlÌku, sÌry,
fosforu vÌce nebo mÈnÏ, to byla jedin· rozmanitost prvnÌho ûivota na Zemi
(1866, 183). PotÈ se ZemÏ zazelenala rostlinami a teprve po nich n·sledovala
zvÌ¯ata.
19.3. Vztah k Darwinovi

HAECKEL uvedl DARWINOVO dÌlo do podstatnÏ nov˝ch souvislostÌ. DARWINŸV
zp˘sob v˝kladu p˘sobil na tehdejöÌ kontinent·lnÌ, zvl·ötÏ nÏmeckou vÏdu cize.
Na kontinentÏ rozkvÈtala morfologie, embryologie, paleontologie, systematika,
cytologie, DARWIN naproti tomu p¯esunul tÏûiötÏ do nauk o p¯irozenÈm v˝bÏru,
boji o ûivot, dÏdiËnosti, promÏnlivosti, zemÏpisnÈm rozöÌ¯enÌ. OpÌral sv· tvrze-
nÌ o ˙daje zÌskanÈ z plemen·¯skÈ a zahr·dk·¯skÈ praxe, analyzoval plemena
dom·cÌch holub˘, kr·lÌk˘ a ps˘, prov·dÏl pokusy s odolnostÌ semen v˘Ëi slad-
kÈ i mo¯skÈ vodÏ a shromaûÔoval doklady z cestopis˘ a podobn˝ch mÈnÏ
exaktnÌch knih. Biologick˝ch obor˘, jimiû se zab˝vali na pevninÏ, se DARWIN
stÏûÌ dotkl: ve svÈm vÌce neû Ëty¯setstr·nkovÈm Vzniku druh˘ vÏnuje morfologii
Ëty¯i a p˘l strany, embryologii deset stran na konci knihy a teorii o buÚce sotva
zmiÚuje.
HAECKEL povaûoval DARWINOVY rozbory za nezvratn˝ d˘kaz teorie a dÌlo
o vzniku druh˘ nazval biblÌ 19. stoletÌ, kde bylo vykon·no vöe, Ëeho bylo zapo-
t¯ebÌ k d˘kazu o vzniku souËasn˝ch organism˘ z jin˝ch. Proto se jiû d·le netr·-
pil ˙vahami o promÏnlivosti zvÌ¯at, o k¯ÌûenÌ, plemenech, zemÏpisnÈm rozöÌ¯enÌ,
dÏdiËnosti atd., n˝brû se spokojil se dvÏma v˝razy: Ñp¯izp˘sobenÌì a ÑdÏdiË-
nostì. PrvnÌm slovem vyjad¯oval promÏnlivost vËetnÏ vöech jejÌch p¯ÌËin a n·sled-
k˘, tudÌû vöechny v˝öe uvedenÈ jevy s v˝jimkou dÏdiËnosti, kterou p¯edkl·d·
jako druh˝ nejd˘leûitÏjöÌ pojem. P¯izp˘sobenÌm rozumÏl vznik nov˝ch forem,
dÏdiËnostÌ jejich fixaci. Tak HAECKEL dvÏma slovy shrnul cel˝ obsah DARWINOVA
dÌla aû na p¯edposlednÌ kapitolu, kter· pojedn·v· o Ñp¯Ìbuznosti organism˘,
morfologii, embryologii a rudiment·rnÌch org·nechì. Z tÈto kapitoly uËinil HAEC-
KEL v˝chodisko svÈho vlastnÌho studia a udal tak smÏr bezm·la celÈmu biologic-
kÈmu b·d·nÌ na konci minulÈho stoletÌ: nep¯em˝ölet o ot·zk·ch, o nichû uvaûoval
DARWIN a kterÈ jsou jako p¯Ìklad uvedeny v˝öe, n˝brû vztahovat starou systema-
tiku, morfologii a embryologii k evolucionistickÈ filosofii. Tak HAECKEL dospÏl
ke sv˝m konkrÈtnÌm teoriÌm: k fylogenezi, monÈr·m, proslulÈmu biogenetickÈ-
mu z·konu, gastreovÈ teorii.
209
19.4. Fylogeneze
Jak jiû bylo zmÌnÏno, od 18. stoletÌ vl·dlo p¯esvÏdËenÌ, ûe podstata organismu
spoËÌv· v jeho formÏ a struktu¯e. LINN…, CUVIER, JUSSIEU, DE CANDOLLE, GEOFFROY,
GOETHE, idealistiËtÌ morfologovÈ byli v zajetÌ p¯edpokladu, ûe zvÌ¯e a rostlinu
pochopÌme nejhloubÏji tehdy, kdyû vy¯eöÌme problÈm jejich formy.94 Ovöemûe se
zkouöelo pojmout ûivot i jinak. LAMARCK ve sv˝ch teoriÌch vych·zel z p¯esvÏdËe-
nÌ, ûe podstatou ûivota nenÌ tÏlesnÈ uspo¯·d·nÌ, n˝brû zp˘sob ûivota, ˙silÌ,
pot¯eby, styk s okolÌm, duöevnÌ Ëinnost atd. OKEN takÈ t¯Ìdil ûivoËiönou ¯Ìöi
podle fyziologick˝ch znak˘, ale û·dn˝ z tÏchto pokus˘ nebyl vöeobecnÏ p¯ijat.
DARWIN na tuto myölenku znovu nav·zal: opÏt po svÈm dokazuje, ûe pod-
statou tvora nenÌ jeho forma, n˝brû jeho zp˘sob ûivota, ûe vöechny vlastnosti
zvÌ¯at a rostlin jsou p¯Ìm˝m d˘sledkem jejich vztah˘ k okolÌ. Proto bylo p¯iro-
zenÈ, ûe DARWIN p¯Ìliö nedbal na morfologii a nejvÏtöÌ d˘raz poloûil na ûivotnÌ
podmÌnky. NabÌdl tak jin˝, podle vlastnÌho mÌnÏnÌ vyööÌ, jistÏ vöak nov˝
pohled na p¯Ìrodu a ve sv˝ch spisech lÌËil, co vöechno ze svÈho novÈho stano-
viska objevil. P¯ed jeho oËima se vytr·cely starÈ dojmy, kterÈ kdysi vyvol·valy
v˝razy jako obratlovec, savec, druh, jednota pl·nu, a mÌsto nich se mu nask˝-
taly novÈ obrazy: jednotlivci laËnÏ hledajÌcÌ potravu, mezi nimi zu¯ÌcÌ boj
o ûivot, k¯ÌûenÌ organism˘. DARWIN zaËal vykreslovat p¯Ìrodu s pomocÌ tÏchto
nov˝ch barev.
HAECKEL nedos·hl stanoviska, k nÏmuû dospÏl DARWIN. NevidÏl p¯Ìrodu, kte-
rou DARWIN maloval, n˝brû nadchl se jen pro DARWINOVY obrazy, pro jejich novÈ
barvy. Pouze tyto barvy jej p¯itahovaly, a proto z˘stal u starÈ vÏdy, u morfologie,
a chystal se do nÌ zavÈst novÈ, Ñv˝vojovÏ dÏjinnÈì n·zvoslovÌ. ÑFylogenieì
a darwinistick· morfologie, jak je zaloûili HAECKEL a C. GEGENBAUR, se skl·dajÌ
z t˝chû pojm˘ jako idealistick· morfologie, jen hovo¯Ì jin˝m jazykem. Z HAECKE-
LOV›CH slov bychom to sice nepoznali ñ o to vÌce vöak z jeho Ëin˘.
Nejprve slova: ÑVöechny morfologickÈ vlastnosti organism˘, jejich anatomic-
kÈ i v˝vojovÈ projevy, z anatomick˝ch vlastnostÌ pak tektologickÈ i promorfolo-
gickÈ vztahy jsou nutn˝mi d˘sledky mechanicky p˘sobÌcÌch p¯ÌËin.ì (1866, 364)
Tomu je t¯eba rozumÏt: studujte mechanickÈ p¯ÌËiny tvar˘, vykreslete si je p¯ed
oËima, a organismus z toho vyvstane jako obraz. HAECKEL vöak zcela opominul
nÏco takovÈho uskuteËnit: nikdy neprovedl pokus, aby jen p¯ibliûnÏ naznaËil
mechanismus, kter˝ d· vznik ne¯ku-li ËlovÏku, alespoÚ amÈbÏ, ÑmonÈ¯eì.95 Mi-
kroskopem, skalpelem, filosofiÌ, jeû b·dajÌcÌmu HAECKELOVI p¯edali jeho uËitelÈ,
idealistiËtÌ morfologovÈ, nelze objevit û·dnÈ mechanickÈ p¯ÌËiny! Ovöem bez ohle-
du na to jiû ve formulaci v˝öe uvedenÈ ˙lohy lze spat¯it vliv idealistickÈ morfo-
logie. HAECKEL sice zmiÚuje, ûe je t¯eba evoluËnÏ vykl·dat takÈ fyziologii a psy-
chologii, ve skuteËnosti vöak vysvÏtluje jen morfologii a embryologii ñ protoûe
pr·vÏ tyto vÏdy byly v tehdejöÌ dobÏ v plnÈm rozkvÏtu. A v jeho novÈ, darwinis-
tickÈ morfologii jsou dvÏ zvÌ¯ata, dvÏ rostliny pokrevnÏ p¯ÌbuznÈ nikoli proto, ûe
210
HAECKEL
majÌ stejnou mechanickou p¯ÌËinu, kterou vznikly, nikoli proto, ûe podmÌnky

okolÌ jsou podobnÈ, n˝brû pouze proto, ûe je podobn· jejich struktura, aù rozvinu-
t· nebo embryon·lnÌ. Tuto podobnost HAECKEL nerozpozn·v· û·dnou novou me-
todou, n˝brû metodou CUVIERA, GOETHA, GEOFFROYE, totiû srovn·nÌm: ÑP¯em˝öli-
v˝m srovn·nÌm individu·lnÌho a paleontologickÈho v˝voje, jakoû i srovn·vacÌ
anatomiÌ organism˘, srovn·vacÌm pozorov·nÌm jejich rozvinut˝ch tvarov˝ch
vztah˘ dospÏjeme k pozn·nÌ stupÚovitÈ tvarovÈ p¯Ìbuznosti. TÌm vöak z·roveÚ
zÌsk·me vhled do jejich pravÈ pokrevnÌ p¯Ìbuznosti, kter· je podle descendenË-
nÌ teorie vlastnÌm d˘vodem p¯Ìbuznosti tvarovÈ.ì (1868, 364; HAECKEL tato slova
podtrhl)
Takto HAECKEL uv·dÌ svÈ p¯edn·öky o fylogenezi. TutÈû metodu vöak uûÌvali
idealistiËtÌ morfologovÈ, s jedin˝m rozdÌlem, ûe nemluvili o ÑpokrevnÌ p¯Ìbuznos-
tiì, n˝brû jen o p¯Ìbuznosti, a v˝sledek svÈho zkoum·nÌ nenaz˝vali Ñrodokmenì,
n˝brû Ñp¯irozen˝ systÈmì. Idealistick· morfologie zavedla pojmy homologie,
analogie, dÏlba pr·ce, p¯Ìbuznost forem, diferenciace, p¯irozen˝ systÈm atd.
HAECKEL vöechny tyto pojmy p¯ejÌm·, a to v tÈmûe v˝znamu, jak˝ mÏly p¯edtÌm.
Sice tvrdÌ, ûe d¯Ìve znamenala p¯Ìbuznost tolik co podobnost, zatÌmco u nÏj m·
po vzoru DARWINA v˝znam pokrevnÌho p¯ÌbuzenstvÌ; ûe d¯Ìve byly homologic-
kÈ ty org·ny, kterÈ si odpovÌdaly svou vnit¯nÌ strukturou, zatÌmco analogickÈ
org·ny se podobaly svou funkcÌ. NynÌ jsou naproti tomu homologickÈ ty org·-
ny, kterÈ byly zdÏdÏny po spoleËn˝ch p¯edcÌch, analogickÈ ty, kterÈ byly zÌsk·ny
p¯izp˘sobenÌm. Avöak jak se pozn· pokrevnÌ p¯ÌbuzenstvÌ, zdÏdÏnÈ, zÌskanÈ
org·ny? Ne jinak, neû jak byla rozpozn·v·na podobnost, homologie, analogie
d¯Ìve: jen a jen pomocÌ srovn·v·nÌ.96
Morfologii (vlastnÏ morfologii s embryologiÌ; o embryologii pojedn·me nÌûe)
vyzbrojenou v˝vojovou terminologiÌ naz˝v· HAECKEL fylogenie, nauka o historic-
kÈm v˝voji rostlinn˝ch a zvÌ¯ecÌch kmen˘. S·m up¯ÌmnÏ vyzn·v·, ûe jeho fylo-
genie nenÌ nic jinÈho neû star· systematika: ¯Ìk·, ûe existuje jen p¯irozen˝ sys-
tÈm, a to je rodokmen organismu, kter˝ n·m odhaluje pokrevnÌ p¯Ìbuznost
organick˝ch forem. Vz·pÏtÌ vöak dod·v·, ûe systematika nenÌ zvl·ötnÌ vÏdou,
n˝brû jen Ñkoncentrovan˝m extraktemì z morfologie (1866, 37). HAECKELOVA
fylogenie se tak prakticky ¯ÌdÌ n·sledujÌcÌmi z·sadami:
ñ podstata organismu spoËÌv· v jeho formÏ;
ñ srovn·nÌm (jak rozvinut˝ch, tak i embryon·lnÌch) forem zjistÌme, ûe se
nÏkter˝mi vlastnostmi navz·jem podobajÌ;
ñ tyto vlastnosti je t¯eba spojit v abstraktnÌ celek, schÈma a hledat zvÌ¯e, kterÈ
m· vlastnosti onoho schÈmatu v nejelement·rnÏjöÌ formÏ: toto zvÌ¯e je pra-
otcem zvÌ¯at, kter· jsme srovn·vali, nebo se tomuto praotci alespoÚ velmi
blÌûÌ.
Nap¯Ìklad srovn·nÌm vöech zvÌ¯at (˙dajnÏ) nalezneme jedinou podobnost, tj.
jejich sloûenÌ z jednÈ Ëi vÌce bunÏk. MÏÚavka a n·levnÌci jsou zvÌ¯ata, kter· sest·-
211
vajÌ z jedinÈ buÚky. MÏÚavka, nemajÌcÌ û·dnÈ zvl·ötnÌ org·ny (n·levnÌci Ñuûì je
majÌ), se nejvÌce blÌûÌ schÈmatu vöeobecnÈho zvÌ¯ete, zvÌ¯ete jednoduchÈ buÚky.
Praotec zvÌ¯at proto vypadal jako mÏÚavka. TÌmto zp˘sobem HAECKEL sestavil
svÈ hojnÏ diskutovanÈ rodokmeny, schÈmata podobn· stromu, jehoû kmen
u zemÏ p¯edstavuje nejstaröÌ p¯edky, vÏtve mladöÌ a mladöÌ potomky, a na konci
vÏtvÌ jsou zaznamen·na jmÈna ˙dajnÏ nejmladöÌch zvÌ¯at.
Sv˝mi rodokmeny chtÏl HAECKEL vyvr·tit CUVIEROVU teorii o typech. Darwinis-
mus skuteËnÏ p¯in·öel jinou nauku neû tu, podle nÌû jsou zvÌ¯ata vytvo¯ena podle
Ëty¯ pl·n˘. NynÌ se jiû nem· vÏ¯it v pl·n zvÌ¯ecÌho tÏla; zvÌ¯e je historickou naku-
peninou jednotlivostÌ. Ale i zavrûenÌ typ˘ z˘stalo jen teoretick˝m postul·tem;
v praxi darwinistÈ vÏ¯ili v typy stejnÏ jako CUVIER, aËkoli jich ud·vali jin˝ poËet.
HAECKEL s·m to up¯ÌmnÏ p¯izn·v·: ÑNaöe kmeny neboli fyla v podstatÏ pojmovÏ
souhlasÌ s onÏmi nÏkolika Çvelk˝mi t¯Ìdamië Ëi ÇhlavnÌmi t¯Ìdamië ... jichû DARWIN
p¯ipouötÌ jak v ûivoËiönÈ, tak v rostlinnÈ ¯Ìöi jen mal˝ poËet, v kaûdÈ ¯Ìöi asi Ëty¯i aû
pÏt. V ûivoËiönÈ ¯Ìöi se tyto kmeny v podstatÏ shodujÌ s onÏmi Ëty¯mi aû sedmi
hlavnÌmi kategoriemi, jeû zoologovÈ od doby BAERA a CUVIERA rozliöujÌ jako Çhlav-
nÌ formy, vöeobecnÈ pl·ny, vÏtve nebo kruhyë ûivoËiönÈ ¯Ìöe.ì (1868, 370)
ZpoË·tku HAECKEL (zjevnÏ pod DARWINOV›M vlivem) uËil, ûe z jednÈ monÈry
vznikli obratlovci, z jinÈ mÏkk˝öi atd., tedy ûe r˘znÈ ûivoËiönÈ kmeny poch·zejÌ
z r˘zn˝ch monÈr. Co jinÈho vöak znamen· tato hypotÈza ÑpolyfyletickÈhoì
p˘vodu zvÌ¯at, neû ûe jsou v jinÈ formÏ uzn·ny typy, kterÈ majÌ aû na prabuÚky
samostatn˝ v˝voj? Vzhledem k tÏmto d˘sledk˘m pozdÏji HAECKEL p¯edpoklad
polyfyletickÈho v˝voje zavrhl a hl·s·, ûe v˝voj ûivoËiönÈho svÏta se ud·l mono-
fyleticky, tj. ûe vöechna zvÌ¯ata poch·zejÌ z jedinÈ totoûnÈ prabuÚky.
Sestavov·nÌ rodokmen˘ bylo HAECKELOV›M oblÌben˝m konÌËkem. Jeho knihy
P¯irozenÈ dÏjiny stvo¯enÌ, Antropogenie, Systematick· fylogenie jimi opl˝vajÌ a takÈ
v jin˝ch jeho spisech nalezneme podobnÈ tabulky. Skupiny zvÌ¯at a rostlin jsou
v nich buÔ spojeny rozvÏtven˝mi Ëarami, nebo jejich jmÈna visÌ na vÏtvÌch koöa-
tÈho stromu, jÌmû m· b˝t naznaËeno, kter˝mi smÏry se ubÌral v˝voj organism˘.97
Touto metodou se ¯Ìdili tÈmÏ¯ vöichni biologovÈ a v sedmdes·t˝ch, osmdes·t˝ch
letech se stalo zvykem zakonËovat systematick· a anatomick· zkoum·nÌ rodo-
kmenem, nakreslen˝m nebo jen slovy popsan˝m. NÏkte¯Ì auto¯i rodokmeny
hned na poË·tku odsoudili. DU BOIS REYMOND ¯ekl jiû roku 1876, ûe majÌ z pohle-
du historickÈ kritiky asi takovou cenu jako rodokmeny HomÈrov˝ch hrdin˘.
TakÈ HUXLEY, jemuû se zprvu lÌbily, je pozdÏji zavrhl. Dnes tÈmÏ¯ vöichni biolo-
govÈ rodokmeny mlËky opouötÏjÌ a HAECKEL je Ëastov·n posmÏchem, jako by
b˝val byl jedin˝.98
HAECKELOVI se vyt˝k·, ûe sestavil rodokmen ËlovÏka; p¯itom se zamlËuje, ûe
DARWIN jej sestavil takÈ,I ûe W. WUNDT zve¯ejnil rodokmen smyslov˝ch funkcÌ,
I
Na konci 1. Ë·sti svÈho dÌla O p˘vodu ËlovÏka. Pozn. vyd.: v ËeskÈm p¯ekladu z r. 1970 tento
rodokmen nenÌ, mÌsto toho je v doslovu uveden strom HAECKELŸV a nÏkterÈ novÏjöÌ systÈmy.
212
HAECKEL
C. GEGENBAUR rodokmen konËetin obratlovc˘, ROMANES rodokmen lidskÈ duöe,

H. SPENCER rodokmen soci·lnÌch z¯ÌzenÌ, A. SCHLEICHER rodokmen lidskÈ ¯eËiÖ
NenÌ t¯eba pokraËovat, mohli bychom jich uvÈst stovky. »tÏme libovolnou uËeb-
nici anatomie, zoologie, systematiky z osmdes·t˝ch let: jestliûe si alespoÚ trochu
ËinÌ n·roky na vÏdeckost, rodokmeny HAECKELŸV ide·l, jsou v nÌ prohlaöov·ny
za koneËn˝ cÌl b·d·nÌ.
19.5. Z·kladnÌ biogenetick˝ z·kon

BAEROVO vystoupenÌ vytÏsnilo z biologie t¯ic·t˝ch, Ëty¯ic·t˝ch let nauku, ûe orga-
nismus v pr˘bÏhu svÈho v˝voje z vajÌËka opakuje niûöÌ zvÌ¯ecÌ formy. Byl uzn·n
jeho n·zor, kter˝ se opÌral o aristotelskou filosofii, ûe v˝voj je postupnou diferen-
ciacÌ, pokrokem od obecnÈho ke zvl·ötnÌmu.
Tato myölenka je neoddÏliteln· od idealistickÈho pojetÌ ûivota, neboù BAER se
domnÌv·, ûe nap¯Ìklad lidskÈ vajÌËko obsahuje jiû celÈho ËlovÏka jako moûnost,
jako ideu. V˝vojem nab˝v· tato idea st·le urËitÏjöÌch forem, aû v posledku nalez-
ne sv˘j koneËn˝ v˝raz v rozvinutÈm jednotlivci. Kdyû se pak badatelÈ hl·sili
k mechanistickÈmu a materialistickÈmu pojetÌ ûivota, porozumÏnÌ pro BAERA mu-
selo zmizet. A tehdy doölo k nÏËemu zcela neobyËejnÈmu: nikdo s BAEROV›M po-
jetÌm evoluce nepolemizoval, naopak byl nad·le oslavov·n ñ ale jako objevitel
MECKELOVY a SERRESOVY teorie, pr·vÏ tÈ teorie, kterou potÌral. Mezi tÏmi dvÏma
teoriemi snad existovala jist· podobnost: BAER uËil, ûe embrya r˘zn˝ch zvÌ¯at se
sobÏ podobajÌ, kdyû se ¯ÌdÌ t˝mû v˝vojov˝m pl·nem, zatÌmco MECKEL se domnÌval,
ûe embryo kaûdÈho vyööÌho zvÌ¯ete proch·zÌ bÏhem svÈho v˝voje (rozvinut˝mi)
formami niûöÌch zvÌ¯at. RozdÌl mezi obÏma tedy spoËÌval v tom, ûe BAER srovn·-
val embrya mezi sebou, MECKEL srovn·val embrya s rozvinut˝mi formami.
DARWIN s·m byl moûn· prvnÌ, kdo zamÏnil BAEROVO pojetÌ s MECKELOV›M. Ve
svÈm Vzniku druh˘ totiû uv·dÌ BAEROVU vÏtu, ûe embrya savc˘, pt·k˘, jeötÏrek
a jin· se sobÏ velmi podobajÌ, na d˘kaz svÈ hypotÈzy, ûe zvÌ¯e bÏhem svÈho
v˝voje opakuje ¯adu forem, jimiû proölo bÏhem fylogenetickÈho v˝voje: ÑEm-
bryologie je o mnoho zajÌmavÏjöÌ, dÌv·me-li se na z·rodek jako na vÌcemÈnÏ za-
st¯en˝ obraz spoleËnÈ v˝chozÌ formy kaûdÈ velkÈ t¯Ìdy ûivoËich˘.ì (DARWIN
1953, 311) Sice se zd·, ûe se tento n·zor odchyluje od MECKELOVA, neboù mÌnÌ
formy systematicky niûöÌ, zatÌmco MECKEL mÌnÌ formy fylogeneticky staröÌ. RozdÌl je
vöak zd·nliv˝, neboù v˝razy systematicky niûöÌ a fylogeneticky staröÌ zvÌ¯e zde
p¯edstavujÌ pouze dva n·zvy pro jeden a tent˝û pojem.
DARWINOVA myölenka brzy zaznamenala ˙spÏch. J. LUBBOCK, liter·rnÏ vzdÏla-
n˝ obchodnÌk a DARWINŸV soused, se podjal ˙kolu dok·zat, ûe hmyz ve svÈm
embryon·lnÌm v˝voji opakuje stupnÏ fylogeneze. Brzy vöak poznal, ûe na p¯Ì-
kladu mot˝l˘ (kterÈ chtÏl tÌmto zp˘sobem vysvÏtlit) nelze tento z·mÏr v˘bec
uskuteËnit, neboù vöechno svÏdËÌ proti p¯edpokladu, ûe by stadium housenky
213
b˝valo d¯Ìve dospÏl˝m organismem. S vÏtöÌm ˙spÏchem, alespoÚ na nÏjak˝ Ëas,

byla myölenka aplikov·na na kor˝öe. Jako mot˝li se i vÏtöina kor˝ö˘ vyvÌjÌ tak,
ûe z vajÌËek vznikajÌ larvy, kterÈ Ëasto nÏkolikr·t zmÏnÌ podobu, neû se promÏnÌ
v dospÏlÈho ûivoËicha. F. M‹LLER, nÏmeck˝ lÈka¯ a uËitel v Desterro v BrazÌlii,
studoval takovÈ larvy kor˝ö˘ a obzvl·ötÏ larvu zvanou Ñnaupliusì. Uk·zal, ûe
ve v˝vojov˝ch stadiÌch nÏkter˝ch kor˝ö˘ tato forma chybÌ a ûe se u nÏkter˝ch
vyskytuje jin· larva, tzv. Ñzoeaì. Ve svÈm spise Pro Darwina (1864) ukazuje, ûe
nauplius, zoea a jinÈ larvy kor˝ö˘ jsou p˘vodnÏ prastarÈ fylogenetickÈ stupnÏ
kor˝ö˘, a tak z nich m˘ûeme vyvodit, jak d¯Ìve vypadali p¯edkovÈ kor˝ö˘ dneö-
nÌch. ée tudÌû dneönÌ kor˝ö v pr˘bÏhu embryon·lnÌho v˝voje opakuje ve zkr·-
cenÈ podobÏ svou fylogenezi. U kor˝ö˘, jimû chybÌ nauplius, se pr˝ v˝voj zkr·-
til natolik, ûe toto stadium bylo ˙plnÏ potlaËeno.
DARWINOVI se zamlouval origin·lnÌ zp˘sob, jak˝m F. M‹LLER aplikoval jeho
teorii, a nechal spis p¯eloûit do angliËtiny. JeötÏ vÌce se vöak v M‹LLEROVÃ postu-
pu zhlÈdl HAECKEL a vytvo¯il z nÏj sv˘j z·kladnÌ biogenetick˝ z·kon. Neû o nÏm
pojedn·me, podÌvejme se na osud teorie o naupliovi. Neudrûela se dlouho a pro
posouzenÌ fylogeneze kor˝ö˘ nem· dnes nauplius vÏtöÌ cenu neû housenka pro
fylogenezi mot˝l˘. Proti teorii o naupliovi se mimo jinÈ namÌtalo: Kdyby byl
nauplius skuteËnÏ starou formou, z nÌû vznikly dneönÌ formy, museli by se mu
nejvÌce podobat morfologicky nejjednoduööÌ kor˝öi, neboù morfologicky nejjed-
noduööÌ formy jsou podle tÈto teorie takÈ nejstaröÌ. Ale nejjednoduööÌ kor˝öi se
spolu shodujÌ v mnoh˝ch, jeötÏ mnohem jednoduööÌch znacÌch, neû jakÈ nalezne-
me na naupliovi (majÌ segmentovanÏjöÌ tÏlo atd.). Nauplius proto podle tÈto teo-
rie musÌ b˝t pozdÏjöÌ formou neû dneönÌ nejjednoduööÌ kor˝öi. JeötÏ neû teorie
o naupliovi padla, pokusil se ji A. DOHRN doplnit teoriÌ o larvÏ zoea: p¯edpokl·-
dal, ûe nauplius je praotcem vöech kor˝ö˘, zatÌmco zoea p¯edstavuje kmenovou
formu kor˝ö˘ vyööÌch; brzy se vöak uk·zala i nespr·vnost tÈto teorie.
HAECKEL tedy uËinil z teorie o naupliovi vöeobecn˝ z·kon: kaûdÈ zvÌ¯e pr˝
bÏhem svÈ ontogeneze (v˝voje od vajÌËka ke koneËnÈ formÏ) opakuje tytÈû stup-
nÏ, v nichû se vyvÌjelo z prabuÚky. Embrya a larvy pr˝ v podstatnÈm p¯edstavu-
jÌ zdÏdÏnÈ poz˘statky z doby, kdy zvÌ¯ata jeötÏ nebyla tak pokroËil· jako dnes.
Z·sada se vztahuje jen na to podstatnÈ, neboù jako je znaËnÏ ËasovÏ zkr·cen em-
bryon·lnÌ v˝voj ve srovn·nÌ s fylogenetick˝m ñ jeûto se v pr˘bÏhu nÏkolika mÏ-
sÌc˘, ba i dn˘ opakuje po¯adÌ forem, jeû se vyvÌjely miliony let ñ, tak jsou silnÏ
zjednoduöeny i ontogenetickÈ formy. Mnoho fylogenetick˝ch stadiÌ je vypuötÏ-
no, jinÈ se vÌce Ëi mÈnÏ zmÏnÌ. Tak nap¯Ìklad ËlovÏk zaËÌn· sv˘j v˝voj vajÌËkem,
kterÈ p¯edstavuje buÚka. Proto, soudÌ HAECKEL, fylogenetick˝ v˝voj ËlovÏka
zaËal takÈ jednou buÚkou. Protoûe lidskÈ embryo m· po stran·ch zadnÌ Ë·sti
hlavy z·rodky ˙tvar˘, kterÈ se podobajÌ rybÌm û·br·m, byl kdysi ËlovÏk ûivoËi-
chem d˝chajÌcÌm û·brami. Naproti tomu ze skuteËnosti, ûe lidskÈ embryo je spo-
jeno s dÏlohou pomocÌ placenty, nelze usuzovat, ûe kdysi mÏl ËlovÏk jako dospÏl˝
organismus placentu, protoûe tento org·n p¯edstavuje jen p¯izp˘sobenÌ ûivotu
214
HAECKEL
embrya v dÏloze. Embryon·lnÌ org·ny, kterÈ majÌ fylogenetick˝ v˝znam, naz˝v·

HAECKEL palingenetickÈ (d·vno vzniklÈ) a ty, kterÈ se povaûujÌ za p¯izp˘sobenÌ
embryon·lnÌmu ûivotu, cenogenetickÈ (novÏ vzniklÈ org·ny).
Sledujme embryon·lnÌ v˝voj a oddÏlme palingenetickÈ vlastnosti od cenoge-
netick˝ch: palingenetickÈ vlastnosti vypovÌdajÌ, jak˝mi formami öla evoluce, ce-
nogenetickÈ znaky sdÏlujÌ, jak se zvÌ¯e a embryo postupnÏ promÏÚovaly; neboù,
jak ¯Ìk· HAECKEL, Ñontogeneze je zkr·cenou a ne˙plnou rekapitulacÌ fylogenezeì.
Pokud je to pravda, pak musÌ b˝t moûnÈ, abychom z ontogeneze uh·dli dÏjiny
kaûdÈ formy, a jde jen o to, jak odliöÌme palingenetickÈ znaky od cenogenetic-
k˝ch. HAECKEL proto ud·v· n·sledujÌcÌ pravidla:
1. »Ìm d¯Ìve se org·n bÏhem embryon·lnÌho v˝voje objevÌ, tÌm je staröÌ.
2. Je t¯eba srovn·vat r˘zn· embrya (a larvy) navz·jem a s dospÏl˝mi forma-
mi: ËÌm rozmanitÏjöÌ jsou zvÌ¯ata, jeû majÌ v ml·dÌ tent˝û znak, tÌm pravdÏ-
podobnÏjöÌ je p¯edpoklad, ûe tento znak byl vlastnostÌ spoleËnÈho p¯edka
tÏchto ûivoËich˘.
Takov· je metoda, kter· HAECKELOVI umoûnila, aby opat¯il staröÌ embryologii
evoluËnÌ terminologiÌ. Z jeho z·kladnÌho biogenetickÈho z·kona snadno pocho-
pÌme, ûe nemohlo vzniknout nic jinÈho. Neboù jak HAECKEL rozliöuje palingenetic-
kÈ znaky od cenogenetick˝ch? Ne jinak neû srovn·nÌm, metodou, jakou uûÌval
takÈ BAER. Ten jen mÌsto palingenetick˝ ¯Ìkal homologick˝, mÌsto cenogenetick˝
analogick˝. Je to snad moûnÈ jinak? Lze z embryologie, tzn. z dneönÌho dÏnÌ, vy-
kl·dat minulost? Kdyby nÏco takovÈho bylo moûnÈ, pak by byl p¯Ìpustn˝
i pokus h·dat obsah ztracen˝ch starovÏk˝ch rukopis˘ ze studia modernÌ filolo-
gie. K Ëemu by pak slouûily archivy, kdybychom konstruovali dÏjiny ze studia
souËasnosti? HAECKEL zm·tl prudkostÌ, s jakou prosazoval jistotu svÈ teorie, tak-
ûe nikdo nezpozoroval oËividnou nemoûnost jeho z·vÏr˘ a vöichni zaËali pomo-
cÌ fakt˘ dokazovat spr·vnost, pop¯. nespr·vnost biogenetickÈho z·kona, aplikovat
biogenetick˝ z·kon na jinÈ oblasti a podporovat jÌm darwinismus. Historick˝
p¯ehled a kritiku biogenetickÈho z·kona viz MORGAN (1903, 60n) a HURST (1893).
19.6. Gastreov· teorie

Roku 1849, deset let p¯ed DARWINOV›M Vznikem druh˘, vydal HUXLEY studii
o med˙z·ch, v nÌû pouk·zal na to, ûe tÏlo med˙zy sest·v· ze dvou vrstev (list˘),
stejnÏ jako embryo obratlovc˘ v poË·tcÌch svÈho v˝voje. Oba p·ry list˘ jsou
k sobÏ Ñve stejnÈm fyziologickÈm vztahuì, neboù u med˙z tvo¯Ì vnÏjöÌ list
pokoûku a svalovinu, vnit¯nÌ list tr·vicÌ ˙strojÌ a pohlavnÌ org·ny, a podobnÈ
org·ny vznikajÌ podle BAEROVY nauky i z obou z·rodeËn˝ch list˘ obratlovc˘.
V tÈ dobÏ byly uû zn·mÈ i jinÈ formy s dvouvrstevnou stavbou tÏla: tzv. Ñpla-
nulyì, mo¯skÈ larvy, podobnÈ dvouvrstevnÈmu mÏch˝¯ku. Z planul se vyvÌjejÌ
215
l·Ëkovci, ostnokoûci, Ëervi a mÏkk˝öi. Tyto objevy tvo¯ily v˝chodisko HAECKELO-

VY gastreovÈ teorie: zobecnil myölenku dvouvrstevn˝ch embryÌ a dokazoval, ûe
vöechna mnohobunÏËn· zvÌ¯ata proöla bÏhem svÈho embryon·lnÌho v˝voje sta-
diem dvouvrstevnÈho mÏch˝¯ku. Ten si lze p¯edstavit v podobÏ jakÈhosi gumo-
vÈho mÌËe, jehoû jedna strana je vtlaËena dovnit¯. Usoudil, ûe tato forma poch·zÌ
z jednoho spoleËnÈho p¯edka vöech mnohobunÏËn˝ch zvÌ¯at, a nazval hypote-
tickou praformu Ñgastraeaì a dvouvrstevnÈ embryo Ñgastrulaì (HAECKEL 1874).
Vöechna mnohobunÏËn· zvÌ¯ata tak poch·zejÌ z gastrey. JejÌ potomci se rozvÌjeli
dvÏma smÏry. Jedni zaËali jako Ñprotascusì (prvotnÌ mÏch˝¯ek), kter˝ p¯edsta-
vuje p˘vod l·Ëkovc˘, druzÌ jako Ñprothelmisì (prvotnÌ ËervÌËek), z nÏhoû se
vyvinuli Ëervi a ostatnÌ zvÌ¯ata. Protascus mÏl volnÏ plavat ve vodÏ, a proto si
i se sv˝m potomstvem, l·Ëkovci, zachoval paprskovitÏ soumÏrnou formu gast-
ruly; prothelmis se naproti tomu plazil po mo¯skÈm dnÏ, a proto z nÏj vznikla
oboustrannÏ soumÏrn· zvÌ¯ata. Podle dalöÌho v˝voje tÏchto dvou forem protas-
cus a prothelmis m˘ûeme spolu s HAECKELEM sestavit tuto fylogenetickou ¯adu:
1. Protozoa, jednobunÏËn· zvÌ¯ata, kter· stojÌ mimo gastreovou teorii.

2. Metazoa (mnohobunÏËnÌ):
a) Coelenteria, jejichû tÏlo se skl·d· ze dvou vrstev. NiûöÌ formy majÌ jen dva
listy (gastraeadae, jednoduchÈ houby, hydropolypi a jednoduchÈ med˙-
zy); vyööÌ formy majÌ mezi obÏma listy tzv. mezodermovÈ buÚky, jeû vöak
netvo¯Ì souvislÈ vrstvy (kor·li, vyööÌ med˙zy, ûebernatky, ploötÏnky).
b) Coelomaria, jeû majÌ mezi vnÏjöÌm a vnit¯nÌm listem jeötÏ dva v·Ëky, kterÈ
tvo¯Ì dvÏ st¯ednÌ vrstvy a naz˝vajÌ se coelomovÈ vaky. Sem pat¯Ì ostatnÌ
formy ûivoËich˘.
Gastreovou teorii hned po zve¯ejnÏnÌ ost¯e napadl vÌdeÚsk˝ zoolog C. CLAUS
(1874).I Je sice spr·vnÈ, ¯Ìk·, ûe tÈmÏ¯ vöechny zvÌ¯ecÌ formy proch·zejÌ bÏhem
svÈho v˝voje formou gastruly, ale tu nelze pokl·dat za formu zdÏdÏnou po spo-
leËnÈm p¯edku, neboù nevznik· u vöech zvÌ¯at t˝mû zp˘sobem (dvojit· stÏna
gastruly vznik· buÔ vchlÌpenÌm kulovitÈho jednovrstevnÈho mÏch˝¯ku, nebo
delaminacÌ, p¯i nÌû se jednoduch· stÏna mÏch˝¯ku zdvojÌ rozötÏpenÌm, nebo tzv.
obr˘st·nÌm). Za druhÈ, protascus a prothelmis nelze û·dn˝m zp˘sobem paleon-
tologicky zd˘vodnit, neboù nejstaröÌ zn·mÌ kor·li nejsou paprskovitÌ (jacÌ by
mÏli b˝t podle HAECKELA), n˝brû oboustrannÏ soumÏrnÌ. Od tÈ doby se proti
HAECKELOVI Ëasto uplatÚovala obzvl·ötÏ prvnÌ n·mitka, ale navzdory tomu teo-
rie d·l kvetla a ovl·dala veökerÈ uvaûov·nÌ embryolog˘. N·mitky se odb˝valy
poukazem na to, ûe odchylky od typickÈ gastruly vznikly p¯izp˘sobenÌm se
nov˝m ûivotnÌm podmÌnk·m.
I
TÈmÏ¯ ve stejnÈ dobÏ zavrhli gastreovou teorii takÈ C. SEMPER, AL. AGASSIZ, ILJA ME»NIKOV; proti
jejÌmu teoretickÈmu z·kladu, proti biogenetickÈmu z·konu, mÌ¯ily kritiky W. HISE a AL. GOET-
TA. Ani ty vöak nebyly s to zabr·nit p¯ijetÌ gastreovÈ teorie.
216
HAECKEL
Jak vidno, skuteËnosti p¯Ìliö neodpovÌd· vöeobecnÈ p¯esvÏdËenÌ, ûe smysl

vÏdeckÈ Ëinnosti spoËÌv· ve shromaûÔov·nÌ fakt˘, jimiû se zd˘vodÚuje, vylep-
öuje Ëi vyvracÌ teorie. NenÌ pravda, ûe by v dobÏ koncipov·nÌ a nadöenÈho p¯ijetÌ
gastreovÈ teorie neexistovaly doklady v jejÌ neprospÏch, ûe by se ˙mÏrnÏ k po-
stupnÈmu shromaûÔov·nÌ fakt zmenöovala pravdÏpodobnost teorie, aû by byla
vylouËena z vÏdy v okamûiku objevenÌ poslednÌho odporujÌcÌho faktu. Kdyû se
teorie objevila, vzneslo se proti nÌ v podstatÏ vöe, co bylo nutnÈ k prok·z·nÌ jejÌ
nespr·vnosti. P¯esto se rozöÌ¯ila. Dnes ji mnozÌ povaûujÌ za nep¯ijatelnou, a p¯es-
to m· dosud svÈ vyznavaËe. V souËasnosti upad· nikoli proto, ûe jÌ odporujÌ
fakta, n˝brû protoûe se probudil z·jem o projevy regenerace, kter˝ naladil sm˝ö-
lenÌ ponÏkud jinak.99
Regeneraci lze s gastreovou teoriÌ sotva smÌ¯it; nÏkte¯Ì badatelÈ se sice pokou-
öeli doloûit, ûe obnovuje-li organismus ztracenÈ Ë·sti, ËinÌ tak stejn˝m zp˘so-
bem, jako kdyû se vyvÌjel z vajÌËka. »asto se ovöem regenerace ubÌr· jinou cestou
neû embryon·lnÌ v˝voj a dosahuje p¯itom tÈhoû cÌle. Jestliûe vöak lze umÏle p¯i-
mÏt zranÏn˝ organismus k zanedb·nÌ biogenetickÈho z·kona, nenÌ tento z·kon
zako¯enÏn v tÏle tak pevnÏ, jak p¯edpokl·dal HAECKEL.I, 100
19.7. MonÈry
Kdyû se roku 1861 a v n·sledujÌcÌch letech vloûil do nekoneËn˝ch spor˘ o v˝znam
bunÏËnÈ teorie nÏmeck˝ zoolog M. SCHULTZE svou definicÌ buÚky jako shluku
protoplazmy s j·drem, mohlo se zd·t, ûe si badatelÈ dajÌ za ˙kol vyp·trat, proË
se tÏlo musÌ skl·dat z bunÏk, proË kaûd· buÚka musÌ obsahovat j·dro, proË se
buÚka nerozmnoûuje jinak neû dÏlenÌm atd. EvoluËnÌ teorie vöak udaly studiu
bunÏk jin˝ smÏr. Neboù DARWINŸV stoupenec, jak vÌme, povaûuje ot·zky po pod-
statÏ vÏcÌ (jako jsou ty, kterÈ jsme pr·vÏ nadnesli, a jako se zkoumajÌ nap¯Ìklad ve
fyzice) za metafyziku a za jedinou ˙lohu svÈ vÏdy pokl·d· sestavov·nÌ ˙daj˘ do
v˝vojov˝ch ¯ad a zaplÚov·nÌ p¯Ìpadn˝ch mezer fakty vymyölen˝mi.
HAECKEL aplikoval svou v˝vojovou teorii takÈ na buÚky. BuÚky s protoplaz-
mou a j·drem povaûoval za p¯Ìliö pokroËilÈ organickÈ ˙tvary a pokouöel se jim
p¯ed¯adit jednoduööÌ struktury. Proto vedle bunÏk rozliöoval Ñcytodyì, skl·dajÌcÌ
se z Ñplassonuì, tzn. z l·tky, v nÌû jeötÏ nenÌ protoplazma a j·dro rozliöeno,
a Ñsyncytiaì, mnohojadernÈ shluky protoplazmy. Bytosti, jejichû tÏlo se skl·d·
z cytod, naz˝val HAECKEL monÈry (moneres = jednoduch˝). DomnÌval se (1868,
1870), ûe jsou velmi ËastÈ a p¯edstavujÌ prvnÌ krok neûivÈ hmoty k ûivotu, proto-
ûe vykrystalizovaly z neûiv˝ch l·tek. DÏlÌ je na zelenÈ ÑfytomonÈryì (¯asy ze sku-
piny sinic ñ Cyanophycaea ñ a zelen· chlorofylov· zrnÌËka rostlin, kter· pr˝
I
Literatura: Kritiku gastreovÈ teorie podal T. H. MORGAN (1901, 207n). Popul·rnÌ a v˘Ëi HAEC-
KELOVI p¯Ìzniv˝ v˝klad biogenetickÈho z·kona napsal H. SCHMIDT 1902.
217
kdysi ûila samostatnÏ)101 a zvÌ¯ecÌ monÈry, ÑzoomonÈryì (bakterie a bezjadernÈ

buÚky, jako nap¯Ìklad protoamoeba). MonÈry a nejjednoduööÌ prvoci tvo¯Ì podle
HAECKELA p¯echodnou ¯Ìöi mezi rostlinami a zvÌ¯aty (Protista).
Zd·lo se, ûe se nauka o monÈr·ch podivn˝m zp˘sobem potvrdila: kdyû byl
pokl·d·n kabel p¯es Atlantick˝ oce·n, narazilo se na mo¯skÈm dnÏ na rosolovitÈ
bahno, kterÈ se podle HUXLEYHO zkoum·nÌ skl·dalo z mal˝ch Ë·steËek pr˘hled-
nÈho rosolu a mal˝ch v·penn˝ch kuliËek. HUXLEY pokl·dal rosol za protoplazmu
organismu, kter˝ pojmenoval Bathybius (= ûijÌcÌ v hlubin·ch) haeckelii a za¯adil jej
mezi monÈry. Na vÏdeckÈ cestÏ lodi Challenger (1879) vöak vyölo najevo, ûe
domnÏl˝ bathybius je rosolem anorganick˝m, a HUXLEY si pospÌöil se svÈho obje-
vu z¯Ìci. HAECKEL jej jeötÏ nÏjak˝ Ëas h·jil poukazem na podobn˝ n·lez v blÌzkos-
ti GrÛnska.I Dnes Bathybius p¯edstavuje jen epizodu v dÏjin·ch darwinismu.
Podobn˝m osudem byl stiûen jin˝ hypotetick˝ praotec zvÌ¯at, tzv. eozoon.
NejstaröÌ ruly z Kanady obsahujÌ mramor, v nÏmû jsou mÌsty roztrouöena zrnÌË-
ka, vl·kna, p·sky hadce a dalöÌch k¯emiËitan˘. HadcovÈ destiËky b˝vajÌ zvlnÏny,
jako by tvo¯ily kom˘rky, a ötÏrbiny mramoru v jejich okolÌ rovnÏû prostupuje
hadec. NÏkte¯Ì badatelÈ spat¯ovali v tÏchto ˙tvarech zbytky velmi jednoduchÈ-
ho organismu, prvnÌho organismu v˘bec (jmÈno eozoon znamen· ÑûijÌcÌ za ˙svitu
ZemÏì), jehoû sko¯·pku p¯edstavuje mramor a odlitek tÏla hadec. JinÌ, obzvl·ötÏ
M÷BIUS (1878), vöak tvrdili, ûe eozoon je anorganickÈho p˘vodu, a dnes, jak se
zd·, uû nikdo nevÏ¯Ì v jeho organickou povahu.II
VÌra v monÈry ochabla i jinak. HAECKEL vytvo¯il teorii v dobÏ, kdy se bunÏËnÈ-
mu j·dru nep¯ikl·dal vÏtöÌ v˝znam, neû ûe je hustöÌ a vyt¯ÌbenÏjöÌ protoplazmou.
Kdyû pak histologovÈ v osmdes·t˝ch a devades·t˝ch letech zd˘raznili jeho
jemnÈ struktury a zvl·ötnÌ ûivotnÌ projevy a zaËali pojÌmat protoplazmu st·le vÌce
jako nerozliöen˝ obal bunÏËnÈho j·dra, stal se z monÈr anachronismus, kter˝ se
d·l vlekl uËebnicemi uû jen ze setrvaËnosti. Dlouho se neudrûel ani pojem p¯e-
chodnÈ ¯Ìöe, protist˘, a n·sledoval osud staröÌch hypotÈz tohoto druhu. V 18. sto-
letÌ se obecnÏ vÏ¯ilo v existenci bytostÌ, kterÈ jsou nap˘l rostliny, nap˘l zvÌ¯ata,
a naz˝valy se zoofyty; myölenku, ûe takovÈ bytosti tvo¯Ì zvl·ötnÌ p¯echodnou ¯Ìöi,
h·jil LAMARCKŸV û·k BORY DE ST. VINCENT; naz˝val tuto ¯Ìöi règne psychodiaire.
19.8. Z·vÏr
HAECKEL vytvo¯il jeötÏ mnoho jin˝ch teoriÌ: o prvoplozenÌ, vzniku jazyk˘ a vzni-
ku ËlovÏka atd.; budeme je probÌrat v dalöÌch kapitol·ch. TeÔ jiû jen nÏkolik slov
o Ñmonismuì, jÌmû HAECKEL bojuje proti cÌrkevnÌmu uËenÌ, aËkoli proti nÏmu
I
O bathybiu viz L. HUXLEY (ed.) 1900, 295.
II
Eozoon se nenach·zÌ zdaleka jen v kanadskÈ rule; byl nalezen takÈ ve ävÈdsku, Irsku, Pyrene-
jÌch, Alp·ch, na äumavÏ a jinde. Historii sporu o eozoona viz Kosmos 6, 1878-80, 174n.
218
HAECKEL
nedok·ûe p¯edloûit nic jinÈho, neû co svÈho Ëasu p¯ednesl D. STRAUSS, jehoû
HAECKEL s oblibou cituje.I Neexistuje pr˝ dualismus mezi Bohem a svÏtem, duöÌ
a tÏlem, ûivou a neûivou hmotou, existuje jen hmota sloûen· z oduöevnÏl˝ch
atom˘. Neexistuje individu·lnÌ nesmrtelnost, p¯etrv·v· jen hmota a sÌla. Neexis-
tuje B˘h, n˝brû jen mechanika atom˘. Neexistuje duöe, existujÌ jen fyziologickÈ
nervovÈ procesy ñ tÏmito a podobn˝mi ot¯epan˝mi hesly ˙toËÌ HAECKEL na cÌr-
kev a vzbuzuje nadöenÌ u sv˝ch Ëten·¯˘. B˘h k¯esùan˘ je pr˝ jen personifikacÌ
lidsk˝ch vlastnostÌ, Ñplynotvarn˝m obratlovcemì (1892, 33). Obzvl·ötÏ vöak
HAECKEL nen·vidÌ papeûstvÌ, Ñtento ˙kaz devaten·ctÈho stoletÌ, kter˝ nejvÌce
zahanbuje lidsk˝ rozumì, a je pln radostnÈ nadÏje, ûe evoluËnÌ teorie a jejÌ d˘sle-
dek, monismus, nahradÌ starou, povÏreËnou vÌru vÏdou. Neboù monismus uËÌ,
ûe svÏt vznikal pozvolna z pral·tky (KANT a LAPLACE), ûe dneönÌ atomy se vyvi-
nuly z praatomu, ûe ûivot vznikl mechanicky z neûivota, ûe jiû atomy jsou odu-
öevnÏlÈ, natoû pak zvÌ¯ata. ée ËlovÏk je jen nejdokonalejöÌm zvÌ¯etem, kterÈ tak
velmi vynik· nad ostatnÌmi ûivoËichy jen proto, ûe se v nÏm öùastnÏ spojilo nÏko-
lik vynikajÌcÌch vlastnostÌ, jeû se jinak vyskytujÌ jen samostatnÏ, nap¯Ìklad hrtan,
mozek, konËetiny, vzp¯Ìmen· ch˘ze (1866, 430; 1892, 38). ée jiû zvÌ¯ata, konÏ,
sloni, vykazujÌ stopy soudnosti, n·boûenstvÌ, mravnosti. Bezohlednost v˘Ëi cÌr-
kvi z¯ejmÏ nejsilnÏji podporovala HAECKELOVU popularitu a je takÈ p¯ÌËinou
˙tok˘, kterÈ proti nÏmu smÏ¯ovaly. Jeho polemika s cÌrkvÌ je ostatnÏ nemodernÌ
a svou podstatou n·leûÌ dobÏ, v nÌû byli en vogue B‹CHNER a STRAUSZ. ⁄toky na
HAECKELA, kterÈ se dÏjÌ z n·boûensk˝ch ohled˘, jsou proto rovnÏû zastaralÈ; kdo
se zajÌm· o n·boûenskÈ ot·zky, jistÏ najde jak pro svÈ pozitivnÌ, tak i negativnÌ
stanovisko origin·lnÏjöÌ myslitele, neû byl HAECKEL.
HAECKEL napsal takÈ prvnÌ dÏjiny darwinismu, a jako vöechny jeho pokusy,
i tento mÏl mnoho napodobitel˘. Jeden autor, kter˝ chtÏl zhodnotit velk˝ v˝z-
nam ARISTOTELA, uvedl, ûe p¯ed ARISTOTELEM byli pouze p¯edch˘dci a po nÏm
n·sledujÌ jen napodobitelÈ. Se stejnou ˙ctou vzhlÌûel HAECKEL ke svÈmu uËiteli
DARWINOVI a tÌm zp˘sobil, ûe si biologickÈ dÏjepisectvÌ stanovilo jako jedin˝ cÌl
vyhled·v·nÌ DARWINOV›CH p¯edch˘dc˘.
HAECKELŸV vliv na souËasnÌky byl nesmÌrn˝. Ani DARWIN ani HUXLEY by dar-
winismu nebyli zÌskali onu svÏtovou moc, jÌû skuteËnÏ dos·hl. DARWIN postr·-
dal chuù k boji a HUXLEY zase dogmatickÈho ducha, kter˝ je nezbytn˝ pro p˘so-
benÌ na davy. ObÏ vlastnosti vöak mÏl HAECKEL ve velkÈ mÌ¯e. Nejprve bylo t¯eba
zlomit moc odbornÌk˘, kte¯Ì se, podobni konzervativnÌmu spoleËenstvu, pokl·-
dajÌ za beati possidentes (öùastnÈ vlastnÌky) vöÌ pravdy a pro cizÌ pravdy nemajÌ
pochopenÌ. Teprve kdyû si HAECKEL zÌskal lid svou popularizaËnÌ ËinnostÌ, byl
(sice s Ëetn˝mi protesty) uzn·n za v˘dce biolog˘. Na odbornÈ kruhy p˘sobil jed-
I
Srv. Monismus, s. 23. Ve spise Z·hady svÏta opÌral HAECKEL svÈ n·zory o jistÈho SALADINA.
CÌrkevnÌ historik LOOFS uk·zal (1906), jak obskurnÌ byla tato autorita, odhalil takÈ mnoho jejÌch
omyl˘, ËÌmû byly HAECKELOVY ˙toky pochopitelnÏ velmi oslabeny.
219
nak rozhodnostÌ, s nÌû vystupoval, a jeötÏ vÌce tÌm, ûe nepoûadoval po odbornÌ-

cÌch z·sadnÌ zmÏnu jejich n·zor˘: morfolog z˘stal i za HAECKELOVY vl·dy morfo-
logem, embryolog embryologem, systematik mohl d·le rozp¯·dat sv˘j systÈm.
é·dnou z tÏchto vÏd nov· filosofie nezavrhla, neodsunula v˝znam ani jednÈ
z nich. Jedin˝m HAECKELOV›M poûadavkem bylo, aby p¯ijaly p¯Ìvlastek ÑevoluË-
nÌì. Radik·lnÌ stanovisko vzhledem k n·boûenstvÌ se obecnÏ ¯eöilo r˘zn˝mi
kompromisy.
TÈmÏ¯ Ëty¯icet let byl HAECKEL hlavou biologickÈ vÏdy, jejÌm uznan˝m i neu-
znan˝m v˘dcem, st·le p¯ipraven˝m k boji za svÈ p¯esvÏdËenÌ, z nÏhoû uËinil p¯e-
svÏdËenÌ svÈ doby. Sotva lze vyjmenovat vöechny, kdo se v Ëasech HAECKELOVY
sl·vy zap¯ahali do jeho triumf·torskÈho vozu. VÏ¯ili v nÏj filosofovÈ jako A. LANGE
(1866, II, 299 a jinde), G. T. FECHNER (1873, p¯edmluva), E. V. HARTMANN (1877, 23).
VÏ¯ili v nÏj sociologovÈ, etikovÈ a jazykovÏdci, obzvl·ötÏ v nÏj vÏ¯ili biologovÈ.
Od sedmdes·t˝ch let nezn· morfologie jinÈ ot·zky neû ty, kterÈ jÌ poloûil HAEC-
KEL, a embryologie byla zcela v moci jeho biogenetickÈho z·kona. Jeho vÏrn˝mi
p¯Ìznivci byli C. DARWIN, T. H. HUXLEY, C. GEGENBAUR, R. LANKASTER, F. M. BAL-
FOUR, R. WIEDERSHEIM, A. FOREL atd. atd. JeötÏ dnes majÌ HAECKELOVI û·ci hlav-
nÌ slovo v nÏmeckÈ vÏdÏ: O. HERTWIG, profesor v BerlÌnÏ (viz 1906, 592n a jinde),
W. ROUX (1881), zakladatel v˝vojovÈ mechaniky (tj. embryologie), kter˝ s·m
vyzn·v·, ûe jeho teorie se vyvinuly z HAECKELOV›CH (lze si vöimnout, ûe nabÌze-
jÌ jejich exaktnÏjöÌ zpracov·nÌ). MAX VERWORN, jensk˝ fyziolog, dos·hl p¯ed
nÏkolika lety velkÈho ˙spÏchu s aplikacÌ HAECKELOV›CH n·zor˘ na fyziologii.
Avöak dnes, po Ëty¯iceti letech, HAECKELŸV vliv v˝znamnÏ zesl·bl; nÏkte¯Ì se
mu dokonce posmÌvajÌ, vykazujÌ jej z oblasti vÏdy. Co vÌc, dnes uû se tÏmto ˙to-
k˘m vÏ¯Ì. Jak Ëasto je HAECKEL hanÏn a vyzdvihuje se proti nÏmu DARWINOVA opa-
trnost! Kdo si p¯itom vzpomene, ûe DARWIN bez v˝hrad podepsal HAECKELOVY
n·zory? Ba uËinil jeötÏ vÌce, kdyû v p¯edmluvÏ ke svÈmu P˘vodu ËlovÏka ¯Ìk·
o HAECKELOVÃ hlavnÌm dÌle, P¯irozen˝ch dÏjin·ch stvo¯enÌ: ÑKdyby byl HAECKEL
napsal svou knihu d¯Ìve neû j· tuto, pravdÏpodobnÏ bych svÈ dÌlo uû nikdy nedo-
konËil. Skoro vöechny z·vÏry, ke kter˝m jsem se dopracoval, nach·zÌm i v dÌle
tohoto p¯ÌrodovÏdce, jehoû znalosti jsou na mnoha mÌstech plnÏjöÌ neû mÈ.ìI Kdyû
se vychvaluje DARWINOVA st¯Ìzlivost oproti HAECKELOVI, kdo si vzpomene, jak
DARWIN vysvÏtloval menstruaci? Menstruace pr˝ poch·zÌ z doby, kdy p¯edkovÈ
ËlovÏka, ûijÌcÌ jeötÏ v mo¯i, byli vyd·ni napospas mo¯skÈmu p¯Ìboji, odlivu a p¯Ìli-
vu: proto je z·visl· na MÏsÌci. A nezve¯ejnil DARWIN rovnÏû rodokmen ËlovÏka
podobnÏ jako HAECKEL? LidÈ odsuzujÌ HAECKELA, ûe pÌöe o n·boûenstvÌ a o filoso-
fii, aniû by je odbornÏ studoval. Ale co vÏdÏl s·m DARWIN o ökolskÈ filosofii?
Je vöak pouËnÈ zkoumat v˝tky vzn·öenÈ proti HAECKELOVI a pomocÌ nich
objasÚovat jeho postavenÌ ve vÏdÏ 19. stoletÌ. Byla to epocha, kter· umÏla ocenit
I
Pozn. vyd.: Pas·û se nach·zÌ v p¯edmluvÏ k 1. vyd·nÌ DARWINOVA dÌla z roku 1871. »esk˝ p¯e-
klad (1970), po¯Ìzen˝ podle 2. vyd·nÌ z roku 1874, ji neobsahuje.
220
HAECKEL
pouze vÏdeckou exaktnost, jen zaruËenÈ, objektivnÌ, neosobnÌ pravdy. Tato

exaktnÌ doba vöak mÏla za v˘dce muûe, jemuû se hned na zaË·tku jeho vÏdeckÈ
dr·hy dok·zalo, ûe vÏdecky klame svÈ Ëten·¯e, ûe maluje obrazy p¯edmÏt˘,
kterÈ nevidÌ, a obrazy jin˝ch p¯edmÏt˘ pod·v· nespr·vnÏ, aby je mohl pouûÌt
jako oporu sv˝ch n·zor˘.I Ona objektivnÌ doba n·sledovala muûe, jemuû se
nikdy nep¯estalo vyt˝kat, ûe svÈ subjektivnÌ n·zory podsouv· Ëten·¯i jako
objektivnÌ vÏdeck· fakta; ona doba tÏmto n·zor˘m uvÏ¯ila. Dnes panuje znaËnÈ
rozho¯ËenÌ, ûe si pr˝ HAECKEL dovoluje nasadit opiËÌmu embryu lidskou hlavu
a p¯edloûit je svÏtu jako embryo ËlovÏka; nevznikly vöak HAECKELOVY teorie
pr·vÏ stejn˝m zp˘sobem, okleöùov·nÌm a schematizov·nÌm skuteËn˝ch myöle-
nek? K takovÈmu zn·silnÏnÌ skuteËnosti doch·zÌ tam, kde cÌl p¯esvÏdËit druhÈ
p¯eroste cÌl vybojovat ve svÈm nitru samotnou pravdu.II, 102
I
ObvinÏnÌ poprvÈ vznesl R‹TIMEYER, pak W. HIS, ned·vno je na z·kladÏ nov˝ch doklad˘ zopa-
koval A. BRASZ (1908).
II
Literatura: Polemick· literatura proti HAECKELOVI je rozs·hl·. Srv. mj. BASTIAN 1875; CLAUS
1874; SEMPER 1876, 1877; HAMANN 1892, 1893; HENSEN 1891; LOOFS 1900. HAECKELOVY biografie:
W. BREITENBACH 1904 (dobr·); DODEL (bez ud·nÌ roku, popul·rnÌ); MAY 1904 (paralely; dobr·);
B÷LSCHE 1894. DalöÌ literatura je uvedena v Bericht ¸ber die Feier des 60. Geburtstages von E. Haeckel,
Jena 1894; kr·tk· autobiografie a seznam HAECKELOV›CH spis˘ tamtÈû.
221
20. kapitola
SamoplozenÌ
St¯edovÏk˝ filosof s oblibou stavÏl proti BoûÌ nekoneËnosti lidskou nicotnost.

ÑJsme tÏlo a vÌtr, kter˝ odejde a nikdy se nevr·tÌ zpÏt,ì ¯Ìk· svat˝ AUGUSTIN.
RovnÏû novovÏk· vÏda n·m ukazuje, ûe jsme jen zrnÌËky prachu, okamûikem,
niËÌm v bezb¯ehÈm vesmÌru. Avöak st¯edovÏk˝ n·zor se od naöeho velmi liöÌ:
tehdy byl ËlovÏk niËÌm p¯ed ideou, p¯ed nadsvÏtn˝m Bohem, kdeûto ve svÏtÏ
vÏcÌ, kterÈ spat¯oval okolo sebe, st·le p¯edstavoval korunu stvo¯enÌ, p·na ZemÏ,
rostlin a zvÌ¯at, a to vöechno tu bylo jen kv˘li nÏmu. Naproti tomu v naöÌ dobÏ,
kter· usiluje o konkrÈtnÌ uchopenÌ vÏcÌ, ztratila abstraktnÌ p¯edstava BoûÌ neko-
neËnosti svou mocnou p˘sobnost. HorlÌme p¯i vypoËÌt·v·nÌ milion˘ let, na nÏû
poËÌt·me st·¯Ì ZemÏ, a bilion˘ mÌlÌ, na nÏû mÏ¯Ìme vesmÌr. Spat¯ujeme nekoneË-
nost svÏta, a v tÈ cÌtÌme svou nicotnost. Cel· novovÏk· vÏda ˙stÌ v d˘kaz naöÌ sla-
bosti ve vesmÌru: KOPERNIK zbavil Zemi vl·dy nad svÏtem a uËinil z nÌ pouh˝
p¯ÌvÏsek mnohem vÏtöÌho Slunce. Pak klesla ZemÏ na pouhÈ zrnko prachu mezi
hvÏzdami, sotva registrovatelnÈ mimo sluneËnÌ soustavu. TakÈ geologie zjiöùuje,
ûe ËlovÏk je jen prchavou epizodou v nekoneËnÏ dlouhÈm ûivotÏ ZemÏ. S kaû-
d˝m nov˝m objevem se rozöi¯ujÌ hranice objevitelnÈho VöehomÌra a zmenöuje se
v˝znam toho, co naz˝v·me ËlovÏkem a ûivotem. Existuje nep¯ehlÈdnutelnÈ mnoû-
stvÌ vÏcÌ a jev˘, kterÈ se nach·zejÌ zcela mimo jakÈkoli rozvinutÌ ûivota: oûiven·
je pouze tenk· zemsk· k˘ra a jejÌ ohromn˝ vnit¯ek je nep¯Ìstupn˝ n·m i ûivotu
v˘bec. Jen smÏl· fantazie se odvaûuje snÌt, ûe nÏkterÈ z planet jsou oûivenÈ.
Vûdyù ûivot urËitÏ neexistuje ve v˝hni sluneËnÌho tÏlesa a st·lic ñ obzvl·ötÏ tÏsnÏ
jsou ûivotu d·ny fyzik·lnÌ a chemickÈ hranice, nejmenöÌ n·hoda je m˘ûe zniËit.
⁄vahy o nicotnosti ûivota v p¯ÌrodÏ vyvol·vajÌ myölenku, ûe ûivot je jen n·-
hodn˝m jevem, hrom·dkou listÌ nav·tÈho vÏtrem;103 ûe p¯ÌpadnÏ vznik· v mÌs-
tech, kde d¯Ìve neexistoval. VÌra v takzvanÈ spont·nnÌ plozenÌ, samoplozenÌ,
vznik ûiv˝ch tvor˘ z neûivÈ l·tky, je star· jako uvaûov·nÌ o p¯ÌrodÏ: potvrzujÌ to
mytologie o vzniku lidÌ z kamenÌ, o vzniku boh˘ z mo¯skÈ pÏny, aristotelsk·
nauka, ûe û·by se zrodily z bahna. St¯edovÏcÌ alchymistÈ dokonce chtÏli vytvo-
¯it ËlovÏka v retortÏ ze smÏsÌ r˘zn˝ch l·tek. TakÈ n·zor, ûe zkamenÏliny jsou ne-
zda¯en˝mi pokusy p¯Ìrody vytvo¯it ûivot, vych·zel z vÌry ve spont·nnÌ plozenÌ.
Tyto myölenky vyjad¯ovaly p¯esvÏdËenÌ, ûe ûivot prostupuje vöechno, i bahno,
kamenÌ, tekutinu ve zkumavce, a ûe je pouze t¯eba pouûÌt zvl·ötnÌ prost¯edky,
222
SAMOPLOZENÕ
aby se probudil. JeötÏ na poË·tku 19. stoletÌ vÏ¯ili mnozÌ ve spont·nnÌ plozenÌ
v tomto vitalistickÈm smyslu. J. M‹LLER (1837, I, 18) zmiÚuje mnoho autor˘ svÈ
doby, kte¯Ì vÏ¯ili ve spont·nnÌ plozenÌ, a uv·dÌ takÈ r˘znÈ d˘vody. Dokonce ani
on s·m si nenÌ zcela jist˝, zda m· samoplozenÌ zavrhovat: vûdyù jak jinak mohla
na Zemi vzniknout prvnÌ ûiv· l·tka neû spont·nnÌm plozenÌm? V literatu¯e tÈ
doby se velmi Ëasto pÌöe o takzvanÈ PRIESTLEYHO hmotÏ: mÌnÌ se tÌm mikrosko-
pickÈ ¯asy, kterÈ se vyskytujÌ ve vodÏ jako zelenÈ povlaky stÏn. O tÈto hmotÏ nÏ-
kte¯Ì vÏ¯ili, ûe vznik· Ñz vodyì a ûe se z nÌ vyvÌjejÌ vyööÌ ¯asy a zvÌ¯ata.104 Nap¯Ìklad
jeötÏ roku 1821 jeden spisovatel Ñspat¯ilì, jak z ¯as vznikajÌ buchanky a perlooËky
(Cypris a Daphnia), z jejich mrtv˝ch tÏl ¯asy a z ¯as opÏt zvÌ¯ata (WIEGMANN 1821).
TakÈ PURKYNÃ (1831) vÏ¯il ve spont·nnÌ plozenÌ a domnÌval se, ûe je nalezl u hub
i jinde.
Ne vöichni badatelÈ vÏ¯ili tehdy ve vznik ûivota z neûivÈ hmoty, ale i ti, kdo
pochybovali, se opÌrali jen o vöeobecn· tvrzenÌ. EHRENBERG (1838) st·l v Ëele tÏch,
kdo nevÏ¯ili; s pomocÌ öpatnÈho mikroskopu pozoroval ûivot v kapce vody a zjis-
til, ûe vÌ¯nÌci (Rotatoria) majÌ vnit¯nosti. Neodliöoval je od n·levnÌk˘ (Infusoria),
a protoûe u tÏch takÈ nez¯etelnÏ vidÏl vnit¯nÌ uspo¯·d·nÌ (j·dro a vakuoly),
dovozoval, ûe i n·levnÌci majÌ ûaludek, pohlavnÌ org·ny aj. Z toho soudil, ûe
i nejniûöÌ bytosti jsou stavÏny tak sloûitÏ, ûe nemohly vzniknout z neûivÈ l·tky.
V onen Ëas nebyl jeötÏ zn·m˝ proces rozmnoûov·nÌ u mnoha niûöÌch bytostÌ, coû
podporovalo vÌru ve spont·nnÌ plozenÌ; EHRENBERG vöak pozoroval, jak se n·lev-
nÌci rozmnoûujÌ dÏlenÌm, a to jej utvrdilo v jeho ned˘vÏ¯e.
Ot·zka se mnohokr·t bezv˝slednÏ probÌrala i pozdÏji, aû urËit· tvrzenÌ fran-
couzskÈho odbornÌka POUCHETA p¯imÏla francouzskou Akademii, aby na rok
1862 vypsala cenu pro novÈ experiment·lnÌ ¯eöenÌ. POUCHET totiû v Ëetn˝ch spi-
sech (nap¯. 1859) dokazoval, ûe v kaln˝ch vod·ch vznikajÌ sama od sebe vajÌËka
r˘zn˝ch ûivoËich˘ a rozvÌjejÌ se zde jako v mate¯skÈm l˘nÏ, kdyû na tlÌcÌ l·tky
p˘sobÌ vzduch, teplo a elekt¯ina. Cenu obdrûel PASTEUR; nejprve zkoumal vzduch
tÌm, ûe proh·nÏl nÏkolik krychlov˝ch metr˘ vzduchu ˙zkou trubicÌ, opat¯enou
bavlnÏnou z·tkou, aby zachytil vöechny Ë·steËky, kterÈ se v nÏm vzn·öejÌ. Mezi
nimi objevil mikroskopem mnoho niûöÌch ûivoËich˘ a jejich v˝trusy. Pak dal
pova¯it kvasnicemi zadÏlan˝ cukern˝ roztok a nechal jej vychladnout na vzdu-
chu, kter˝ p¯edtÌm silnÏ zah¯·l. Potom n·dobu s roztokem zaletoval a v tekutinÏ
se neuk·zal û·dn˝ ûivot, ani kdyû znovu p¯ivedl Ëerstv˝ (nejprve vöak oh¯·t˝)
vzduch. Kdyû mÏl k roztoku p¯Ìstup obyËejn˝, d¯Ìve neoh¯·t˝ vzduch, ukazova-
ly se v nÏm ûivÈ bytosti.
Tak PASTEUR vy¯eöil ot·zku alespoÚ v tÈ podobÏ, v jakÈ ji poloûil POUCHET,
spor se vöak v Akademii vlekl d·l. POUCHETOVI p¯Ìvrûenci jej p¯enesli do novin,
kterÈ se postavily na jeho stranu. Z·jem jiû ochaboval, kdyû jej znovu oûivil
anglick˝ lÈka¯ H. C. BASTIAN (1872 a jinÈ spisy), kter˝ podle POUCHETOVY metody
dospÏl k podobn˝m z·vÏr˘m jako on. Ze sv˝ch pozorov·nÌ odvodil teorii
nakaûliv˝ch nemocÌ: bakterie nepronikajÌ do tÏla zvenËÌ, n˝brû se vyvÌjejÌ uvnit¯.
223
BASTIANOVY n·zory popÌral zn·m˝ anglick˝ lÈka¯ J. LISTER, vyn·lezce antiseptic-

k˝ch prost¯edk˘ v chirurgii. BASTIAN vöak pokraËoval d·l a jeötÏ roku 1903 vydal
velkÈ dÌlo, v nÏmû obhajuje svÈ teorie; pokud vöak vÌm, z˘stalo bez povöimnutÌ.
Od tÈ doby se Ëas od Ëasu objevujÌ zpr·vy, ûe se tomu Ëi onomu experiment·to-
rovi poda¯ilo vytvo¯it bakterie nebo jinÈ nejjednoduööÌ ûivoËichy z neûivÈ hmo-
ty, nicmÈnÏ jsou vûdy sledov·ny se vöeobecnou ned˘vÏrou, a pr·vem, neboù
jejich hlavnÌ chybou je, ûe nepramenÌ ze samostatnÈ ideje o podstatÏ ûivota, n˝brû
jen z bezobsaûnÈho d˘sledku, ûe ûivot musel kdysi nÏjak˝m zp˘sobem vzniknout
z neûivota.I Proto se v poslednÌch desetiletÌch zaËÌn· s ot·zkou prvoplozenÌ odji-
nud. Na z·kladÏ p¯esvÏdËenÌ, ûe ûivot spoËÌv· jen ve zvl·ötnÌm pohybu hmoty,
byly prov·dÏny pokusy napodobit na neûivÈ l·tce alespoÚ nÏkterÈ vlastnosti
ûivota. Fyzik G. QUINCKE (1888) uk·zal, ûe mÏÚavka se ve vodÏ pohybuje tak, ûe
na nÏkter˝ch mÌstech tÏla mÏnÌ molekul·rnÌ napÏtÌ mezi povrchem tÏla a vodou,
a tyto zmÏny pak zp˘sobujÌ pohyb ve smÏru menöÌho napÏtÌ. VzpomeÚme si na
proudy, kterÈ vznikajÌ ve vodÏ po p¯ilitÌ alkoholu: podobnÈ velmi malÈ proudy
pr˝ vznikajÌ takÈ mezi mÏÚavkou a vodou. QUINCKE takÈ napodobil pomocÌ nej-
r˘znÏjöÌch tekutin mÏÚavkovit˝ pohyb. VöeobecnÏjöÌ z·jem o tyto pokusy vyvo-
lal O. B‹TSCHLI (1892) uËenÌm, ûe ûiv· hmota se v podstatÏ skl·d· ze dvou l·tek,
kterÈ spolu smÌöenÈ tvo¯Ì ÑpÏnovou strukturuì.105 Tu se na jednÈ stranÏ pokusil
doloûit v protoplazmÏ nejr˘znÏjöÌch bunÏk a chtÏl z nÌ vysvÏtlit takÈ z·kladnÌ ûi-
votnÌ projevy bunÏk, na druhÈ stranÏ se ji pokusil umÏle napodobit p¯Ìpravou
velmi jemn˝ch pÏn. Z m˝dlovÈho roztoku prot¯epanÈho s benzÌnem (nebo xylo-
lem) p¯ipravil hmotu, kter· se pr˝ znaËnÏ podobala protoplazmÏ nÏkter˝ch bu-
nÏk. JinÌ tento n·vod na v˝robu umÏlÈ protoplazmy zdokonalovali. Tak se nap¯Ì-
klad doporuËovalo d˘kladnÏ smÌchat velmi jemn˝ cukrov˝ pr·öek nebo
kuchyÚskou s˘l s hodnÏ star˝m olivov˝m olejem: kapka tÈto smÏsi se velmi podo-
b· protoplazmÏ, a dokonce se pohybuje skoro jako mÏÚavka. V poslednÌch letech
vöak z·jem o takov· zkoum·nÌ viditelnÏ opadl: aû p¯Ìliö p¯ipomÌnajÌ alchymistickÈ
p¯edpisy na promÏnu olova ve st¯Ìbro a mÏdi ve zlato. SpÌöe se prov·dÏjÌ pokusy
objevit analogie mezi jednotliv˝mi procesy ûivota a vlastnostmi neûiv˝ch p¯edmÏ-
t˘. Obzvl·ötÏ L. RHUMBLER se pokouöel pomocÌ mechanick˝ch model˘ napodobit
˙tvary, kterÈ se vyskytujÌ v buÚce v pr˘bÏhu jejÌho dÏlenÌ. Krystalograf O. LEH-
MANN, kter˝ p¯ipravil zvl·ötnÌ skupinu Ñtekut˝ch krystal˘ì, poukazuje na analogii
mezi z·kladnÌmi projevy ûivota (pohybu) a pohyby tÏchto krystal˘. JinÌ badatelÈ
zas usilovali o to, najÌt hluböÌ analogii mezi regeneracÌ organism˘ a schopnostÌ
krystal˘ dor˘st v p¯esycenÈm roztoku z ˙lomk˘ do ˙pln˝ch forem. Ned·vno se
povolalo na pomoc takÈ radium, kterÈ u mnoha experiment·tor˘ nahrazuje
k·men mudrc˘ d¯ÌvÏjöÌch staletÌ, a to jak k mnoha jin˝m pokus˘m, tak i ke spon-
t·nnÌmu vytvo¯enÌ ûivota (srv. zvl·ötÏ RAUBER 1895ñ1901; PRZIBRAM 1904).
I
O novÏjöÌch n·zorech, t˝kajÌcÌch se umÏlÈ v˝roby ûivÈ l·tky, viz ROUX (1906) a L. RHUMBLER
(1906); zde je takÈ uvedena literatura.
224
SAMOPLOZENÕ
NÏkte¯Ì biologovÈ ud·vajÌ jen vöeobecnÈ d˘vody pro tvrzenÌ, ûe mezi ûivo-
tem a neûivotem neexistuje û·dn˝ podstatn˝ rozdÌl. Jako charakteristickÈ vlast-
nosti ûivota se jinak uv·dÏjÌ:I
1. Uspo¯·d·nÌ, kterÈ spoËÌv· ve specifickÈ formÏ a struktu¯e; ke struktu¯e n·leûÌ
zvl·ötÏ sloûenÌ z bunÏk.
2. ⁄Ëelnost, kter· se projevuje v tom, ûe procesy v organismu se jevÌ jako sou-
Ë·st do sebe uzav¯enÈho celku, jemuû se dÏnÌ pod¯izuje. Za d˘sledek ˙Ëel-
nosti lze povaûovat korelaci organick˝ch struktur a vlastnostÌ v˘bec.
3. éivot m˘ûe vzniknout jen z ûivota.
4. Vlastnostmi ûivota jsou: l·tkov· v˝mÏna, d˝ch·nÌ, asimilace a disimilace,
dr·ûdivost, citlivost, chemick· stavba z organick˝ch slouËenin uhlÌku, a zvl·ö-
tÏ z bÌlkovin; organickÈ slouËeniny vöeobecnÏ, a bÌlkoviny obzvl·öù, vznika-
jÌ v p¯ÌrodÏ jen v ûiv˝ch bytostech.
5. éivou bytostÌ je buÔ rostlina nebo zvÌ¯e;II pouze na nejniûöÌm stupni je roz-
dÌl nepoznateln˝. Jinak spoËÌvajÌ rozdÌly mezi rostlinou a zvÌ¯etem v tom,
ûe zvÌ¯e je soust¯edÏnÏjöÌ, s org·ny smÏ¯ujÌcÌmi dovnit¯, rostlina je rozloûi-
tÏjöÌ, org·ny jsou obr·ceny ven (plÌce versus listy). Pouze zvÌ¯ata jedÌ ˙sty,
rostliny se ûivÌ endoosmoticky. ZvÌ¯ata majÌ sloûitÏjöÌ stavbu neû rostliny;
rostlinnÈ tk·nÏ nejsou tak diferencovanÈ jako u zvÌ¯at, rostlina nem· ani to-
lik org·n˘ a takovÈ org·ny jako zvÌ¯e. ZvÌ¯ata nemajÌ chlorofyl; rostlina
p¯edevöÌm vegetuje (roste a rozmnoûuje se), zvÌ¯e m· takÈ anim·lnÌ org·ny
a funkce (svaly, nervy, pohyb, smysly).
Ti , kte¯Ì popÌrajÌ vöechny podstatnÈ rozdÌly mezi ûivotem a neûivotem, vöak
upozorÚujÌ, ûe p¯edevöÌm neexistuje podstatn˝ rozdÌl mezi rostlinou a zvÌ¯etem,
neboù neexistuje û·dn˝ anatomick˝ ani fyziologick˝ znak, kter˝ by p¯Ìsluöel jen
rostlin·m nebo jen zvÌ¯at˘m: existujÌ p¯ece zvÌ¯ata bez patrn˝ch org·n˘ (mÏÚav-
ka); jin· vst¯eb·vajÌ potravu povrchem tÏla jako rostliny (tasemnice); existujÌ
nezelenÈ rostliny (houby); takÈ rostliny se pohybujÌ, majÌ dokonce i cosi jako
nervy a smyslovÈ org·ny.
Ovöem ani mezi ûivotem a neûivotem neexistuje podstatn˝ rozdÌl, neboù (jak
se ¯Ìk·) uspo¯·d·nÌ majÌ takÈ krystaly, jimû se svou pravidelnostÌ blÌûÌ schr·nky
nÏkter˝ch m¯Ìûovc˘ (Radiolaria). MÏÚavka se zase svou mnohotv·rnostÌ podo-
b· kapce vody ñ nem· vnit¯nÌ organizaci, stejnÏ jako ji nem· voda. éivÈ bytosti
rostou tÌm, ûe p¯ijÌmajÌ potravu dovnit¯ (intususcepcÌ), kdeûto krystaly zakl·da-
jÌ novÈ vrstvy; ale intususcepcÌ rostou takÈ tekutiny. Ani dr·ûdivost a citlivost
nejsou pr˝ v˝luËnÏ vlastnostÌ ûivota, neboù stejnÏ jako pÌchnutÌ jehly vyvol·v·
v tÏle energii, kter· jÌm trhne, tak ot¯es zp˘sobuje v nitroglycerinu explozi. Orga-
I
Znaky charakteristickÈ pro ûivot uv·dÏjÌ r˘znÌ auto¯i r˘znÏ. Srv. nap¯Ìklad ROUX 1897;
LIEBMANN 1893, I, 239; VERWORN 1894; BERNARD 1878, 21; DRIESCH 1905.
II
Pozn. vyd.: v tÈ dobÏ se houby i bakterie ¯adily mezi rostliny.
225
nickÈ l·tky m˘ûe ËlovÏk p¯ipravit i mimo zvÌ¯ecÌ tÏlo a prvky, kterÈ se nach·zejÌ
v ûivÈm tÏle, se vyskytujÌ takÈ v neûivÈ hmotÏ. Pro ûivot je sice velmi charakte-
ristick· l·tkov· v˝mÏna, p¯i nÌû se ûiviny rozkl·dajÌ a p¯emÏÚujÌ v jinÈ l·tky,
zatÌmco cel˝ organismus se nemÏnÌ, avöak neûivÈ enzymy vykazujÌ nÏco podob-
nÈho l·tkovÈ v˝mÏnÏ i mimo ûivou l·tku.I
TakovÈ vöeobecnÈ ˙vahy o analogiÌch mezi ûivotem a neûivotem vöak uspo-
kojÌ m·lokoho, neboù se snadno pozn·, ûe obratn· slova zastÌrajÌ podstatu pro-
blÈmu. KaûdÈmu je p¯ece jasnÈ, ûe mezi Ñuspo¯·d·nÌmì krystalu a zvÌ¯ete, mezi
homogenitou vody a mÏÚavky, mezi dr·ûdivostÌ nitroglycerinu a ûivÈ l·tky spo-
ËÌv· pr·vÏ ten rozdÌl, kter˝ chtÏjÌ uvedenÈ ˙vahy zakr˝t, totiû ûe jedna l·tka ûije,
druh· nikoli.
Proto nÏkte¯Ì nechali problÈm vzniku ûivota zcela padnout a ot·zku obr·tili:
ûivot byl pr˝ d¯Ìve a neûiv· hmota vznikla ze ûivÈ. W. PREYER se rozpomenul na
hypotÈzy star˝ch filosof˘, ûe z·kladem ûivota je oheÚ (1880, 59; 1877ñ78): ned˝-
ch· oheÚ tent˝û vzduch jako organismus a nezadusÌ se, kdyû nem· p¯Ìvod vzdu-
chu? DychtivÏ uchvacuje potravu a str·vÌ vöechno, Ëeho se zmocnÌ jeho jazyky,
aû na nestr·venÈ, nesp·lenÈ zbytky. Kdyû naöe planeta jeötÏ vyd·vala vlastnÌ
svÏtlo, ûila jako ohromn˝ organismus, jehoû dechem byly z·¯ÌcÌ p·ry, krvÌ rozta-
venÈ zlato a potravou meteory. DneönÌ tvrd· zemsk· k˘ra je uû jen mrtvolou
a souËasnÈ organismy jsou pouh˝mi troskami onoho velkÈho, ohnivÈho ûivota.
JeötÏ vÌce popustil uzdy svÈ fantazii BAUMGƒRTNER, podle nÏhoû byla nebesk·
tÏlesa kdysi skuteËn˝mi ûiv˝mi buÚkami; ostatnÏ jiû PLAT”N uËil, ûe hvÏzdy jsou
boûsk· zvÌ¯ata, a G. BRUNO se klonil k podobnÈmu n·zoru; takÈ KEPLER lÌËÌ Zemi
jako velkÈ zvÌ¯e, jehoû velrybÌ d˝ch·nÌ zp˘sobuje odliv a p¯Ìliv, veËer chodÌ sp·t
a r·no se probouzÌ.II
NÏkte¯Ì zas uËili, ûe ûivot se k n·m p¯enesl z jin˝ch svÏt˘ p¯es meteory; ûe
ûivot je Ahasverem vesmÌru a bezcÌlnÏ bloudÌ od jednÈ planety k druhÈ, aby tam
kr·tk˝ Ëas setrval, rozvinul se, a kdyû planeta vychladne, opÏt zmizel a zaËal
novÈ p˘sobenÌ jinde. Dokonce se naöli uËenci, kte¯Ì v samotn˝ch meteoritech
objevovali jako zkamenÏliny zn·mÈ druhy zvÌ¯at, mo¯skÈ houby, kor·ly, lilijice
(Crinoidea) apod.III
I
Podrobnosti o analogiÌch mezi ûivou a neûivou l·tkou viz v M. VERWORN 1901,123n.
II
Tuto myölenku obnovili ned·vno v ponÏkud zmÏnÏnÈ, ale mnohem suchop·rnÏjöÌ podobÏ
SCHROEN a M. BENEDIKT, zË·sti takÈ H. SIMROTH, kte¯Ì oznaËujÌ k¯emiËitanovÈ nerosty za struk-
tur·lnÏ podobnÈ protoplazmÏ. O k¯emiËitanech viz tÈû RHUMBLERŸV v˝öe zmÌnÏn˝ refer·t.
III
Literatura: HAHN 1897, 1881; WEINLAND 1882. O prvoplozenÌ vöeobecnÏ srv. TASCHENBERG
1882; VERWORN 1901.
226
»·st t¯etÌ
DARWINISTICK¡
BIOLOGIE
21. kapitola
Antropologie
Na prahu 19. stoletÌ jen m·lo odbornÌk˘ jeötÏ vÏ¯ilo, ûe ËlovÏk vzeöel p¯Ìmo z Bo-
ûÌch rukou, uhnÏten z hlÌny; rychle se rozöÌ¯ilo p¯esvÏdËenÌ, ûe existovalo vÌce
Adam˘. FilosofickÈ a politickÈ debaty o rovnosti Ëi nerovnosti lidÌ ovlivÚovaly
takÈ vÏdu. Nen·vist AmeriËan˘ v˘Ëi Ëernoch˘m, kter· vedla k v·lce Severu
proti Jihu, rozdÏlila rovnÏû antropology na dva t·bory: jeden pro rovnocennost,
druh˝ proti rovnocennosti bÌlÈ a ËernÈ rasy. Obzvl·ötÏ v Americe se rozm·haly
teorie, ûe Ëernoch se liöÌ od bÏlocha do tÈ mÌry jako od öimpanze a ûe vznikl ze
zvl·ötnÌho Adama. Tak psal AGASSIZ a jinÌ napoËÌtali 150 i vÌce Adam˘ ñ tolik,
kolik je r˘zn˝ch n·rod˘ (oböÌrnÏji pojedn·v· o tÈto ot·zce QUATREFAGES 1861).I
Tyto ÑpolygenistickÈì n·zory byly darwinismu vzd·leny pr·vÏ tak jako jedna
filosofie druhÈ. I kdyû AGASSIZ by radÏji mÏl celou hierarchii st·le dokonalejöÌch
Adam˘, od Adama dneönÌch öimpanz˘ aû po Adama bÌlÈ rasy, vÏ¯il navzdory
tomu v principi·lnÌ rozdÌl mezi vöemi tÏmito domnÏl˝mi p¯edky. Kaûd˝ vyjad-
¯oval jinou boûskou myölenku ñ p¯edek öimpanze uskuteËÚoval zcela zvÌ¯ecÌ
pl·n, bÌl˝ Adam ideu inteligentnÌ bytosti. Avöak pro DARWINA jsou oba, öimpanz
i ËlovÏk, zvÌ¯aty, ËlovÏk je jen pokroËilejöÌ, m· vÏtöÌ mozek a disponuje vÏtöÌ zku-
öenostÌ. DARWIN d·le nevÏ¯il v Adama, v poË·tek, n˝brû jen v miliony let trvajÌcÌ
dÏjiny, kterÈ dosud nedospÏly ke svÈmu konci a pokraËujÌ k vyööÌ, ale nezn·mÈ
budoucnosti. Cesta pro jeho n·zory se p¯ipravovala v nÏkolika smÏrech.
21.1. Paleontologie
CUVIER p¯edpokl·dal, ûe ËlovÏk p¯iöel do oblastÌ, jeû ob˝v· od poË·tku historickÈ
doby, teprve v poslednÌm z jejÌch obdobÌ, a s velkou seËtÏlostÌ dokl·dal, ze ËlovÏk
nenÌ staröÌ, neû jak ud·v· bible. ÑNeexistuje fosilnÌ ËlovÏk,ì znÏla jeho z·sada, kte-
rou obratnÏ h·jil proti zpr·v·m, ûe tu a tam byly vykop·ny zkamenÏliny lidÌ. Po
jeho smrti se vöak podobnÈ zpr·vy st·le vÌc öÌ¯ily ve Francii i mimo ni; Francouzi
poukazovali obzvl·ötÏ na svÈho krajana BOUCHERA DE PERTHEZE, kter˝ od roku 1839
ne˙navnÏ p·tral po stop·ch prehistorickÈho ËlovÏka a po dlouhotrvajÌcÌm zneu-
I
Pozn. vyd.: PodrobnÏjöÌ novÏjöÌ anal˝zu tÏchto diskusÌ viz GOULD 1997.
229
zn·v·nÌ dos·hl u odbornÌk˘ pronikavÈho ˙spÏchu. Tato zkoum·nÌ byla v mÛdÏ takÈ
ve ävÈdsku. Roku 1863 shrom·ûdil C. LYELL roztrouöenÈ zpr·vy o prehistorickÈm
ËlovÏku ve svÈm dÌle o geologickÈm st·¯Ì ËlovÏka a podruhÈ tak vyvr·til CUVIERA.
V Anglii se LYELLŸV spis netÏöil zvl·ötnÌ v·ûnosti; byl obecnÏ oznaËov·n za
pouhou kompilaci (viz F. DARWIN 1878), p¯esto jeho jmÈno p¯ispÏlo k tomu, ûe
dÌlo zejmÈna v NÏmecku v˝znamnÏ podnÌtilo studium nejmladöÌch zemsk˝ch
vrstev. LYELL zavrhoval n·zor, ûe na naöÌ Zemi byla kdysi potopa, tzn. vöeobec-
n· vodou p¯ivozen· katastrofa. Poukazoval na to, ûe povÏsti o potopÏ se vysky-
tujÌ u n·rod˘, kterÈ od sebe sÌdlÌ velmi daleko, u »ÌÚan˘, jihoamerick˝ch indi·n˘,
Egypùan˘ aj., ûe je lze obecnÏ nalÈzt vöude tam, kde jsou velkÈ ¯eky a mo¯e a kde
lok·lnÌ z·plavy poskytly obyvatel˘m podklad k tÏmto vypr·vÏnÌm. ÑDiluviumì
(jehoû geologick˝ pojem je zde poprvÈ p¯esnÏ odbornÏ vymezen) vzniklo hlodavou
ËinnostÌ vody, vÏtr˘ a ledovc˘, kterÈ p˘sobily po mnoho tisÌciletÌ.
LYELL jiû vÏdÏl, ûe v EvropÏ bylo bÏhem diluvia velmi studenÈ podnebÌ; pozdÏj-
öÌ geologovÈ zjistili, ûe takov· chladn· obdobÌ panovala v naöich krajÌch bÏhem
diluvia nÏkolikr·t za sebou, t¯ikr·t, snad i öestkr·t.106 V dobÏ p¯ed diluviem, v tzv.
t¯etihor·ch, bylo podnebÌ v EvropÏ tak mÌrnÈ, ûe ve Francii mohla ûÌt subtropick·
zvÌ¯ata a rostliny a na äpicberk·ch, kde dnes bÌdnÏ ûivo¯Ì nejchudöÌ rostliny, tehdy
rostly bujnÈ palmy. Nato n·sledovala studen· staletÌ, kdy ledovce sestoupily aû do
bavorskÈ a francouzskÈ nÌûiny, kdy led pokryl tÈmÏ¯ celou Anglii, severnÌ NÏmec-
ko od ˙stÌ R˝na aû po severnÌ hranice »ech a d·le na v˝chod Ruska. OpÏt p¯iöly
teplejöÌ doby, ledovce ustoupily zpÏt do vysok˝ch hor, pozdÏji se vöak jeötÏ jednou
vr·tily do ˙dolÌ. Kdyû v diluviu doba ledov· poprvÈ postupovala od severu k jihu,
t·hlo na jih takÈ zvÌ¯ectvo a rostlinstvo, uvyklÈ teplÈmu podnebÌ, nebo bylo vyhu-
beno zvÌ¯aty p¯ich·zejÌcÌmi ze severu. Na chladn˝ch rovin·ch na ˙patÌ ledovc˘ ûili
sobi, mamuti a nosoroûci, vöichni hustÏ ochlupenÌ, spolu s medvÏdy, hyenami, lvy
a jeleny; jin˝ch druh˘, neû jsou dneönÌ. Z tÈto doby se zachovaly prvnÌ z¯etelnÈ
stopy ËlovÏka, a to hrubÈ kamennÈ n·stroje a kresby na kostech, jeû p¯edstavujÌ
vyhynul· zvÌ¯ata; tu a tam se takÈ naöly, byù velmi z¯Ìdka, jednotlivÈ lidskÈ kosti.
Tato fakta obecnÏ znal jiû LYELL; zejmÈna francouzötÌ uËenci pozdÏji ve svÈ
vlasti objevili mnoho jeskyÚ a ˙dolÌ, kde se vyskytovaly primitivnÌ n·stroje dilu-
vi·lnÌho ËlovÏka, a podle r˘zn˝ch znak˘, jmenovitÏ podle dokonalosti kamen-
n˝ch n·stroj˘, rozliöili ve v˝voji prehistorickÈho ËlovÏka nÏkolik obdobÌ. Nejd˘-
leûitÏjöÌ periody jsou: paleolit, neolit, doba bronzov· a doba ûelezn·. NÏkte¯Ì
francouzötÌ a belgiËtÌ antropologovÈ tvrdÌ, ûe naöli jeötÏ jednoduööÌ kamennÈ
n·stroje neû paleolitickÈ; n·leûÌ pr˝ t¯etihornÌmu ËlovÏku, kter˝ ûil ve Francii
p¯ed diluviem, jeötÏ v pr˘bÏhu v˝öe zmÌnÏnÈho teplÈho obdobÌ. Ovöem jinÌ
v tÏchto kamenech, tzv. Ñeolitechì, spat¯ujÌ p¯irozenÏ vzniklÈ a na r˘zn˝ch mÌs-
tech n·hodnÏ nahromadÏnÈ ˙tvary a v t¯etihornÌho ËlovÏka nevÏ¯Ì.
Je tudÌû jistÈ, ûe v diluviu ûil ËlovÏk, a to se zvÌ¯aty, kter· uû d·vno vyhynula;
sporn· je vöak ot·zka, zda v EvropÏ ûil hned od zaË·tku tohoto obdobÌ, nebo se
objevil aû pozdÏji.I Diluvi·lnÌ ËlovÏk ûil na ˙patÌ ledovc˘ s mamutem, nosoroû-
230
ANTROPOLOGIE
cem a jin˝mi d·vno vyhynul˝mi zvÌ¯aty, oblÈkal se velmi pravdÏpodobnÏ do

k˘ûÌ a lovil zvÏ¯, kterou snad nah·nÏl na okraj propasti, do nÌû spadla, a tam se
jÌ zmocnil; svou ko¯ist zabÌjel kamenn˝mi n·stroji. P¯eb˝val v jeskynÌch, ale uû
takÈ ve stanech, znal oheÚ. MÏl rovnÏû umÏleckÈ cÌtÏnÌ: maloval obr·zky zvÌ¯at
na stÏny sv˝ch p¯Ìbytk˘ barevnou hlÌnou a vyr˝val obrysy mamut˘, jelen˘ i lidÌ
do kostÌ a kousk˘ paroh˘, jeû mu slouûily takÈ jako n·stroje. Odkud p¯iöel tento
ËlovÏk do Evropy, co se s nÌm pozdÏji stalo, zda vyhynul nebo zda jeho potomci
ûili d·l jako nejstaröÌ n·rody pozdÏjöÌho neolitu a doby bronzovÈ, o tom nenÌ nic
zn·mo. NevÌme ani, jakÈ barvy pleti byli tito lidÈ. Jejich mozek nebo alespoÚ
velikost jejich lebeËnÌ schr·ny nezaost·v· za mozkovnou modernÌho Evropana
(kromÏ nÏkter˝ch v˝jimek, o nichû pohovo¯Ìme pozdÏji).
21.2. Anatomie
Zkoum·nÌ prehistorickÈho ËlovÏka n·s aû na ojedinÏlÈ v˝jimky nezavede za hra-
nice lidstvÌ: nejstaröÌ zn·mÌ lidÈ pat¯ili uû sv˝m zjevem i ûivotem k lidskÈmu
typu a liöili se od zvÌ¯at jako dneönÌ lidskÈ rasy. Respekt p¯ed srovn·vacÌ anato-
miÌ vedl k tomu, ûe evolucionistiËtÌ myslitelÈ kladli menöÌ d˘raz na historick·
fakta neû na anatomickÈ studie. Snaûili se dok·zat, ûe ËlovÏk se stavbou svÈho
tÏla podstatnÏ neliöÌ od zvÌ¯at; a protoûe psychiku povaûovali pouze za d˘sledek
nervovÈ soustavy, pokl·dali duöevnÌ rozdÌly za vedlejöÌ.
Teprve od poloviny 19. stoletÌ se podobnost mezi ËlovÏkem a zvÌ¯aty stala
obzvl·ötÏ zd˘razÚovan˝m d˘kazem evolucionist˘ a vyvolala rozho¯ËenÌ u jejich
odp˘rc˘. P¯ed tÌm se tato podobnost pokl·dala za samoz¯ejmou. Jiû ENNIUS pro-
hlaöoval: ÑSimia quam similis, turpissima bestia, nobis!ì (Ty, opice, nejhnusnÏjöÌ
bestie, ûe jsi n·m podobn·?) GAL…NOS zkoumal anatomickÈ vlastnosti lidÌ na opi-
cÌch. P¯esvÏdËenÌ o podobnosti ËlovÏka a opice bylo natolik silnÈ, ûe VESALIŸV
reform·torsk˝ Ëin spoËÌval pr·vÏ v d˘kazu, ûe se GAL…NOS m˝lil, kdyû tÏlo opice
stavÏl na roveÚ s tÏlem lidsk˝m.
Je pouËnÈ sledovat zobrazenÌ opic v 18. stoletÌ, v dobÏ, kdy jiû existovala srovn·-
vacÌ anatomick· vÏda a lidÈ p¯ece opice dob¯e znali. Opice na obr·zcÌch vypadajÌ
˙plnÏ jako chlupatÌ lidÈ, majÌ inteligentnÌ tv·¯, v ruce h˘l nebo dokonce kvÏtinu
a stojÌ jen na zadnÌch konËetin·ch. Tyto kresby lze nalÈzt jeötÏ v dÌle BUFFONA a nenÌ
zn·mo nic o tom, ûe by ur·ûely nÏËÌ n·boûenskÈ city. ObecnÏ se nejvnit¯nÏjöÌ p¯Ì-
buznost ËlovÏka s opicÌ pojÌmala jako zaruËen˝ fakt. BUFFON nap¯Ìklad popisuje
lidoopy takto:II ÑOpicÌ (singe) naz˝v·m zvÌ¯e bez ocasu, s plochou tv·¯Ì, jehoû zuby,
I
VÏdeck· literatura o diluvi·lnÌm ËlovÏku je pln· nejasnostÌ a doporuËuje se obez¯etnost takÈ
v˘Ëi tzv. zaruËen˝m ˙daj˘m. St¯Ìzliv˝ je popul·rnÌ spis RANKE 1897; mÈnÏ kritick˝ je KLAATSCH
1900. Nekritick˝ je HELLWALD 1880. Fakta o diluvi·lnÌm ËlovÏku shrom·ûdil M. HOERNES 1903.
II
BUFFON 1749-1804, sv. 7, 1. Viz takÈ obr·zky opic v KLAATSCHOVÃ v˝öe uvedenÈm dÌle.
231
ruce, prsty a nehty se podobajÌ lidsk˝m a jeû chodÌ po dvou noh·ch jako ËlovÏk.
Tato definice ... vyluËuje vöechna zvÌ¯ata, kter· majÌ ocas, tv·¯ s Ëenichem, zak¯ive-
nÈ Ëi zaost¯enÈ dr·py a kter· radÏji chodÌ po vöech Ëty¯ech neû po dvou.ì Tenkr·t
jeötÏ LINN… mohl ¯adit ËlovÏka do tÈhoû ¯·du s opicemi, aniû by vzbudil pohoröenÌ.
Tenkr·t psal lord MONBODDO o p˘vodu ËlovÏka z opice a DE LA METTRIE jeötÏ dou-
fal, ûe se jednou poda¯Ì vötÌpit opicÌm schopnost ¯eËi a zp˘sobnÈ chov·nÌ. Po-
dobnou nadÏjÌ zakonËil i KANT svou Antropologii.
TakÈ morfologovÈ z poË·tku 19. stoletÌ se zab˝vali anatomickou podobnostÌ
ËlovÏka a zvÌ¯at. J. F. MECKEL oböÌrnÏ popisoval lidsk· znetvo¯enÌ a vysvÏtloval
jejich podobnost se zvÌ¯aty (Ñtheromorfiiì) n·m jiû zn·mou hypotÈzou, ûe Ëlo-
vÏk proch·zÌ v pr˘bÏhu svÈho embryon·lnÌho v˝voje vzestupnou ¯adou zvÌ¯at.
ZastavÌ-li se org·n ve svÈm v˝voji p¯edËasnÏ, ustrne na stupni nÏkterÈho zvÌ¯e-
te.107 Tak pr˝ existujÌ lidskÈ nedonoöenÈ plody, kterÈ majÌ hmyzÌ, plazÌ nebo rybÌ
srdce (MECKEL 1862, 10 a 412). TakÈ J. F. BLUMENBACH psal o theromorfii: popiso-
val lidskÈ embryo, Ño nÏmû byli vöichni p¯esvÏdËeni, ûe se podob· û·bÏì, a vy-
kl·dal tyto jevy poruchami tv˘rËÌho pudu (srv. VIRCHOW 1886, 103). GEOFFROY
(1822) rozöÌ¯il svou nauku o jednotÏ pl·nu takÈ na ËlovÏka a zkoumal rovnÏû
¯adu lidsk˝ch nedonoöen˝ch plod˘, aby dok·zal identitu Ë·stÌ lidskÈho a zvÌ¯e-
cÌho tÏla.
V tÈ dobÏ tyto teorie nikoho nep¯ekvapovaly, protoûe rozhodujÌcÌ tehdy neby-
ly jednotlivÈ kosti. I kdyby mÏl ËlovÏk vöechny prvky tÏla zvÌ¯ete a û·dnÈ jinÈ,
rozhodujÌcÌ byla jejich harmonie, idea, kterÈ je spojuje v jednotu. Proto se pouka-
zovalo na vzp¯Ìmenou ch˘zi ËlovÏka, na stavbu nohy a ruky, na jeho inteligenci,
mor·lnost, na ide·l v lidskÈm ûivotÏ. UveÔme jeötÏ jedno mÌsto z BUFFONA na
d˘kaz, jak lidÈ v dobÏ, kdy se zaËali oproöùovat od idealismu, ale jeötÏ nevÏ¯ili
v materialismus, pojÌmali rozdÌl mezi ËlovÏkem a opicÌ jen ide·lnÏ. BUFFON
vysvÏtluje na nÏkolika stran·ch svÈho dÌla v˝znam podobnosti mezi opicemi
a lidmi; poukazuje na to, ûe tato podobnost se st·v· tÈmÏ¯ totoûnostÌ, kdyû ke
srovn·nÌ uûijeme Hotentota nebo jeötÏ jednoduööÌho ËlovÏka mÌsto civilizovanÈ-
ho: ÑVezmeme-li u orangutana v ˙vahu jen postavu, pozn·me, ûe bychom toto
zvÌ¯e mohli pokl·dat jak za prvnÌ z opic, tak za poslednÌho z lidÌ, protoûe mu
s v˝jimkou duöe nechybÌ nic z toho, co m·me my, a protoûe se sv˝m tÏlem liöÌ od
ËlovÏka mÈnÏ neû od jin˝ch zvÌ¯at, kter· se naz˝vajÌ t˝mû jmÈnem Çopiceë.
Ö P¯izn·v·m: kdybychom mÏli soudit jen podle formy, mohli bychom povaûo-
vat druh opice za odr˘du ËlovÏka: Stvo¯itel nechtÏl zvolit pro lidskÈ tÏlo model,
odliöujÌcÌ se od modelu zvÌ¯at; zahrnul jeho formu do jednoho a tÈhoû vöeobec-
nÈho pl·nu; ale z·roveÚ s onou materi·lnÌ, opicÌm podobnou formou vdechl
tomuto zvÌ¯ecÌmu tÏlu svÈho boûskÈho ducha.ì (BUFFON 1749ñ1804, VII, 33 a 35)
V tÏchto vÏt·ch snadno post¯ehneme kartezi·nsk˝ n·zor, podle nÏhoû je duöe
p¯ÌvÏskem, nÏËÌm, co lze mechanicky oddÏlit od tÏla; p¯esto tu m· duöe d˘leûi-
tou roli. Kdyû se pak z tohoto pojetÌ vyvodily materialistickÈ d˘sledky, ztratila
vÌra v duöi veökerou oporu. UËilo se, ûe jednota, idea je pr·zdn˝m slovem, jed-
232
ANTROPOLOGIE
notlivosti jsou vöÌm. Tak zÌskala nauka o p¯Ìbuznosti ËlovÏka a zvÌ¯at nov˝ v˝-
znam: kdo dokazuje, ûe ËlovÏk je tÏlesnÏ identick˝ se zvÌ¯aty, p¯ipouötÌ takÈ, ûe
ËlovÏk je jen zvÌ¯e. StaröÌ auto¯i ch·pali nap¯Ìklad rozdÌl mezi funkcÌ palce u ru-
ky a palce na noze jako znamenÌ, ûe ruka m· v nejhluböÌ podstatÏ ËlovÏka jinÈ
urËenÌ neû noha; naproti tomu novÏjöÌ auto¯i pokl·dali tento rozdÌl za n·hodn˝
d˘sledek p¯izp˘sobenÌ se r˘zn˝m funkcÌm.108
Proto nÏmeËtÌ materialistÈ (zvl·ötÏ VOGT 1863) d˘raznÏ udrûovali tvrzenÌ, ûe
ËlovÏk se sv˝m tÏlem podstatnÏ neliöÌ od opice, a stejn˝ cÌl mÏla takÈ HUXLEYHO
argumentace. V Anglii totiû d¯Ìve prohlaöoval R. OWEN (1857),I aniû by pom˝ölel
na materialistickÈ d˘sledky, ûe se ËlovÏk anatomicky blÌûÌ opicÌm. PostaËujÌcÌ
z·ruku p¯ednosti ËlovÏka p¯ed zvÌ¯aty mÏl v idealistickÈ vÌ¯e v hodnotu rozu-
mu; kdyû vöak nov· filosofie uËinila z duöe produkt mozku, nezbylo mu neû
p·trat po tÏlesn˝ch znacÌch ËlovÏka, jimiû by se liöil od opic. Proto zd˘razÚoval,
ûe ËlovÏk m· mimo jinÈ mnohem rozvinutÏjöÌ Ë·st mozku (pes hippocampi mi-
nor), kter· se u opic v tÈto formÏ nevyskytuje, a na z·kladÏ tohoto a nÏkolika dal-
öÌch d˘vod˘ vytvo¯il pro ËlovÏka ¯Ìöi organism˘ Ñarchencephalaì.
HUXLEY se jiû d¯Ìve z nÏjakÈho d˘vodu zamÏ¯il proti OWENOVI, a nynÌ vyuûil
vhodnou p¯Ìleûitost a vyj·d¯il svÈ nep¯·telstvÌ ve¯ejnÏ. Dokazoval, ûe mezi Ëlo-
vÏkem a opicemi neexistujÌ û·dnÈ podstatnÈ rozdÌly, a opice m· pr˝ takÈ tu Ë·st
mozku, kterou jÌ OWEN upÌral. A ani ÑanatomickÈ znaky, jimiû se ËlovÏk liöÌ od
gorily nebo öimpanze, nejsou tak velkÈ jako ty, jimiû se gorila liöÌ od niûöÌch
opicì (HUXLEY 1863).II
HUXLEYHO v˝klady vyvolaly bou¯i souhlasu i odporu, tak se Ëasy zmÏnily.
P¯ed sto lety takÈ nÏkte¯Ì badatelÈ uËili, ûe ËlovÏk se liöÌ od zvÌ¯at org·nem, jen
tehdy se mÌsto pes hippocampi uv·dÏla meziËelistnÌ k˘stka. Roku 1786 vöak
GOETHE uk·zal, ûe tuto kost m· i ËlovÏk, ale ani jej ani nikoho jinÈho tehdy nena-
padlo, ûe by toto tvrzenÌ mohlo ot¯·st mÌstem ËlovÏka v p¯ÌrodÏ. JedinÈ, na co si
GOETHE stÏûoval, bylo, ûe anatomovÈ nevÏnovali jeho objevu pat¯iËnou pozor-
nost.
I
P¯ed DARWINEM öÌ¯ili v˝vojovÏ dÏjinn˝ n·hled na ËlovÏka tito auto¯i: A. R. WALLACE (1870), T.
H. HUXLEY (1863), C. LYELL (1863), L. B‹CHNER (1868), F. ROLLE (1865), G. CANESTRINI (1867), F.
BARRAGO (1869). Pozn. vyd.: PoslednÌ dvÏ citace jsou dojemnou uk·zkou opisov·nÌ ve vÏdÏ.
V ˙vodu k P˘vodu ËlovÏka ¯Ìk· DARWIN v pozn·mce pod Ëarou mj.: ÑTak G. CANESTRINI uve¯ejnil
(Annuario della Soc. dei Naturalisti, Modena, 1867, 81) velmi pozoruhodnÈ pojedn·nÌ o rudimen-
t·rnÌch znacÌch ve v ztahu k p˘vodu ËlovÏka. Jinou pr·ci uve¯ejnil v roce 1869 Dr. FRANCESCO
BARRAGO; italsk˝ titul tÈto pr·ce je »lovÏk byl stvo¯en˝ k obrazu BoûÌmu, ale souËasnÏ k obrazu opice.ì
Pozn. vyd.: V ËeskÈm vyd·nÌ (1970) byla tato pozn·mka vynech·na. Navzdory velkÈmu ˙silÌ se
n·m nepoda¯ilo origin·lnÌ znÏnÌ jmenovan˝ch pracÌ dohledat; svÏtovÈ vyhled·vaËe v·s vöak
zaplavÌ desÌtkami citacÌ uvedenÈ vÏty z DARWINA.
II
HUXLEYHO argumentace nebyla v û·dnÈm p¯ÌpadÏ zcela nov·; jeho odp˘rci mu vyt˝kali, ûe jiû
LAMARCKŸV stoupenec VIREY (1824) na z·kladÏ LAMARCKOV›CH princip˘ uËil pokrevnÌ p¯Ìbuz-
nost mezi opicemi a ËlovÏkem a takÈ h·jil mÌnÏnÌ (kterÈ v trochu jinÈ podobÏ vyslovil HUXLEY),
ûe HOM…R se psychologicky liöil od Hotentota jako Hotentot od orangutana.
233
NynÌ OWEN, GOETHŸV p¯Ìvrûenec, popÌral z·sady tÈhoû GOETHA; spolu s nÌm
protivnÌci idealistickÈ morfologie h·jili jejÌ princip v p¯esvÏdËenÌ, ûe zakl·dajÌ
novou nauku. To p¯ipomÌn· GOETHOVO povzdechnutÌ, jeû vyslovil bÏhem sporu
o meziËelistnÌ k˘stku: ÑOd uËence z povol·nÌ jsem se nad·l toho, ûe popÌr· sv˝ch
pÏt smysl˘. UËenc˘m jde z¯Ìdka o ûiv˝ pojem vÏci, n˝brû o to, co o vÏci bylo
¯eËeno.ì (Podle VIRCHOW 1861, 78)
21.3. Darwinovo pojetÌ

DARWIN ve svÈm dÌle O vzniku druh˘ naznaËil, ûe je t¯eba pouûÌt jeho teorii takÈ
na ËlovÏka, a s·m tento krok uËinil roku 1871 v objemnÈm pojedn·nÌ O p˘vodu
ËlovÏka a o pohlavnÌm v˝bÏru (Ëesky 1970 [1. dÌl]; 2005 [2. dÌl]. K tomuto kroku jej
vedlo nÏkolik d˘vod˘, zvl·ötÏ vöak to, ûe se jeho spoleËnÌci LYELL a WALLACE,
vyslovili proti rozöÌ¯enÌ jeho teorie na ËlovÏka.
DARWINŸV dvousvazkov˝ spis byl opÏt p¯ijat jako senzace, aËkoli jeho vnit¯nÌ
hodnota daleko zaost·v· za Vznikem druh˘. ZatÌmco tam nabÌzÌ DARWIN vlastnÌ
zkuöenost (obohacenou cizÌmi pracemi), v P˘vodu ËlovÏka teoretizuje o antropo-
logii, sociologii, medicÌnÏ, filologii, aniû by byl odbornÌkem v tÏchto oborech.
NenÌ divu, ûe ne vöechny jeho d˘kazy jsou v˝stiûnÈ, ne vûdy stojÌ na vrcholu
vÏdy a ani jeho d˘sledky nejsou p¯esvÏdËivÏ zajiötÏny. DARWIN uËÌ, ûe ËlovÏk se
vyvinul z niûöÌho tvora pozvoln˝mi p¯echody, neboù je tÏlesnÏ i psychicky p¯Ì-
buzn˝ se zvÌ¯aty a m· mnoho rudiment·rnÌch org·n˘, kterÈ p¯ipomÌnajÌ zvÌ¯ata.
TakÈ lidÈ jsou jako zvÌ¯ata promÏnlivÌ ve vöech sv˝ch znacÌch, jejich vlastnosti
jsou dÏdiËnÈ, takÈ bojujÌ o ûivot.
NejlepöÌ Ë·st DARWINOV›CH v˝klad˘ p¯edstavujÌ jeho psychologick· pojedn·-
nÌ, v nichû nejvÌce psal podle vlastnÌho pozorov·nÌ. DARWIN se domnÌv·, ûe Ëlo-
vÏk je i po psychickÈ str·nce dokonalejöÌm zvÌ¯etem. Sice stojÌ vysoko nad zvÌ¯a-
ty, ale takÈ mezi jednotliv˝mi zvÌ¯aty, nap¯Ìklad mezi psem a nejjednoduööÌ
rybou, existujÌ velkÈ psychickÈ rozdÌly. »lovÏk m· tytÈû smyslovÈ org·ny jako
zvÌ¯ata, proto musÌ mÌt takÈ tytÈû z·kladnÌ pocity. Se zvÌ¯aty m· spoleËnÈ
instinkty, pud sebez·chovy, pud pohlavnÌ l·sky, mate¯skÈ l·sky, pud dÌtÏte s·t
z prsu atd. Naopak zvÌ¯ata takÈ pociùujÌ radost, bolest, ötÏstÌ, bÌdu; ötÏÚata, koùa-
ta, jehÚata se radujÌ ze hry jako dÏti; zvÌ¯ata jsou zlostn·, ctiû·dostiv·, pes m·
rovnÏû jist˝ pocit studu a trochu skromnosti; opice se stydÌ, kdyû se jim lidÈ
vysmÌvajÌ. Chuù k napodobov·nÌ, pozornost, pamÏù, fantazie, rozum, uËenlivost,
uûÌv·nÌ n·stroj˘, ¯eË, to vöechno se do urËitÈ mÌry vyskytuje takÈ u ps˘. DARWI-
NŸV pes, kter˝ ötÏkal na sluneËnÌk, jÌmû pohnul vÌtr, vykazoval stopy n·boûen-
stvÌ a svÈho p·na pr˝ pokl·dal za boha; ˙dajnÏ jej pron·sledovaly i v˝Ëitky svÏ-
domÌ.
Jak by tato psychologie nebyla smÏl·? P¯edstavuje vöak prvnÌ pokus pozoro-
vat, v Ëem se podob· ËlovÏk a zvÌ¯e, pokus, kter˝ nezn· z·brany ani postrannÌ
234
ANTROPOLOGIE
myölenky, n˝brû vÏ¯Ì jen vlastnÌm oËÌm. ProvedenÌ samostatn˝ch pozorov·nÌ

tohoto druhu je natolik obtÌûnÈ, ûe vöichni badatelÈ se dodnes drûÌ fakt˘, kter·
zprost¯edkoval DARWIN, a to jak ti, kte¯Ì jim vÏ¯Ì, tak i ti, kte¯Ì jejich v˝znam popÌ-
rajÌ. BÌdnÏ naproti tomu dopadly DARWINOVY teorie o p˘vodu ËlovÏka. DARWIN
sestavil rodokmen ËlovÏka, kter˝ zaËÌn· pl·ötÏnci a kopinatcem, pokraËuje p¯es
plazy, vaËnatce a opice a liöÌ se od HAECKELOV›CH rodokmen˘ jen opatrnÏjöÌm
zp˘sobem vyjad¯ov·nÌ. DARWIN lÌËÌ, jak boj o existenci a p¯irozen˝ pohlavnÌ
v˝bÏr p¯ivedly ËlovÏka k jeho dneönÌmu postavenÌ. Obzvl·ötÏ mnoho p¯ipisuje
nynÌ p¯irozenÈ pohlavnÌ volbÏ: vznik ¯eËi, zpÏvu, ztr·tu srsti, rozliöenÌ ËlovÏka
na r˘znÈ rasy atd. S etick˝mi a soci·lnÌmi jevy si DARWIN nevÌ rady; ch·pe, ûe
pÈËe o slabÈ vede podle jeho teorie k ˙padku rasy, p¯ece se vöak ob·v· vyj·d¯it
se proti l·sce k bliûnÌmu; domnÌv· se, ûe popravy zloËinc˘ podpo¯ily pokrok lid-
stva, ale svÏdomitÏ zaznamen·v· takÈ GALTONOVU p¯ipomÌnku, ûe vÏda navzdo-
ry vöemu pron·sledov·nÌ cÌrkvÌ na poË·tku novovÏku rozkvetla.
Po DARWINOVI se objevilo mnoho pojedn·nÌ, kter· zkoumala anatomickou po-
dobnost ËlovÏka s opicemi, aniû by vöak p¯inesla podstatnÏ nov· fakta. Proto jen
kr·tce uvedeme nejd˘leûitÏjöÌ zvl·ötnosti lidskÈho tÏla a stanovisko, jakÈ k nim
anatomovÈ zaujÌmajÌ. Znaky p¯ÌznaËnÈ pro ËlovÏka jsou: velk˝ mozek a s tÌm
souvisejÌcÌ tvar hlavy, brada, masitÈ rty, z obliËeje vystupujÌcÌ nos, p¯eËnÌvajÌcÌ
ûensk· Úadra, chodidlo, holÈ tÏlo, vzp¯ÌmenÈ drûenÌ tÏla, propracovan· ruka,
uzav¯en· ¯ada zub˘ (opice majÌ mezi zuby mezery) aj. AnatomovÈ vöak tvrdÌ, ûe
nÏkterÈ z tÏchto vlastnostÌ majÌ menöÌ v˝znam (nap¯Ìklad masitÈ rty), jinÈ se
vyskytujÌ takÈ u zvÌ¯at (nap¯Ìklad vystupujÌcÌ nos se objevuje u nÏkter˝ch opic),
opÏt jinÈ vznikly zvl·ötnÌm zp˘sobem ûivota ËlovÏka (chodidlo, vzp¯Ìmen·
ch˘ze, velk˝ mozek). D·le poukazujÌ na zakrnÏlÈ org·ny lidÌ, kterÈ jsou u zvÌ¯at
rozvinutÏjöÌ (rudiment·rnÌ svalovina k˘ûe, svaly uönÌch boltc˘, zakrnÏl˝ kostrË-
nÌ obratel atd.). Uv·dÏjÌ Ñatavizmyì, kterÈ se vyskytujÌ u nÏkter˝ch jednotlivc˘:
nap¯Ìklad lidÈ mohou mÌt vÌce neû 32 zub˘, rudiment·rnÌ ocas, silnÏ ochlupenÈ
tÏlo atd. V poslednÌch letech se takÈ pokouöejÌ dok·zat, ûe krev ËlovÏka je che-
micky p¯ÌbuznÏjöÌ s krvÌ vyööÌch opic neû s krvÌ opic niûöÌchI a ûe lidskÈ embryo
je v dÏloze uchyceno stejnÏ jako u lidoop˘ (jedinou placentou, zatÌmco u dalöÌch
opic starÈho svÏta se objevujÌ placenty dvÏ).
Zd· se, ûe v novÏjöÌ dobÏ nenÌ tato kapitola vÏdy dostateËnÏ modernÌ; pouka-
zy na tÏlesnou podobnost mezi ËlovÏkem a opicemi se staly obvykl˝mi a jejich
pr˘kaznost ztratila mnoho z p˘vodnÌ svÏûesti.
I
Rudiment·rnÌ znaky ËlovÏka, p¯ipomÌnajÌcÌ zvÌ¯ata, jmenuje R. WIEDERSHEIM 1887. O pokrevnÌ
p¯Ìbuznosti ËlovÏka a opic pojedn·v· GR‹NBAUM 1902.
235
21.4. ChybÏjÌcÌ Ël·nek

Vytouûen˝m postul·tem evolucionist˘ bylo objevit p¯echodnÈ stupnÏ mezi Ëlo-
vÏkem a opicÌ. Hledali je jednak mezi primitivnÌmi n·rody, jednak v paleontolo-
gick˝ch poz˘statcÌch ËlovÏka. CestovatelÈ lÌËili ÑprimitivnÌì n·rody, dokud jeötÏ
nebyly lÈpe zn·my, ve velmi syrov˝ch barv·ch.109 V 18. stoletÌ lidÈ obecnÏ vÏ¯ili
v ÑprimitivnÌ lidiì; jeötÏ LINN… uv·dÌ vedle druhu Homo sapiens jin˝ lidsk˝ druh,
Homo ferus, kter˝ je podle jeho definice ÑËty¯noh˝, nÏm˝ a chlupat˝ì. AËkoli jsou
tyto n·zory d·vno p¯ekonanÈ, st·le se v senzacechtiv˝ch zpr·v·ch doËteme
o n·rodech, kterÈ nemajÌ n·boûenstvÌ, vyznaËujÌ se ocasem a dlouh˝ma uöima;
takovÈ zpr·vy se dnes ovöem p¯ijÌmajÌ s rostoucÌ ned˘vÏrou.
NicmÈnÏ je jistÈ, ûe nÏkterÈ lidskÈ rasy jsou jak anatomicky, tak psychologic-
ky na niûöÌm stupni; jako p¯Ìklad se uv·dÏjÌ obzvl·ötÏ AustralanÈ. Proto vÏtöina
filosof˘, kte¯Ì p¯em˝ölejÌ o p˘vodu ËlovÏka, pokl·d· tyto necivilizovanÈ n·rody
za p¯edch˘dce ÑinteligentnÌho ËlovÏkaì nebo alespoÚ za blÌzkÈ tomuto p¯ed-
ch˘dci. Jako p¯Ìklad uveÔme HAECKELŸV (1868b) rodokmen lidsk˝ch ras.I
AmeriËanÈ Eskym·ci FinovÈ MaÔa¯i aj. SemitÈ Indogerm·ni

BaskovÈ KavkazanÈ
Japonci Altajci Uralci st¯edomo¯skÈ n·rody
Korejci Praaltajci DravidovÈ Nubijci
IndoËÌÚanÈ
MongolovÈ Malajci EuplocamenovÈ
Promalajci AustralanÈ Hotentoti Ëernoöi
Papu·nci Kafe¯i
lidÈ s rovn˝mi vlasy lidÈ s vlnit˝mi vlasy
pralidÈ
lidoopi
Avöak jako vöechny rodokmeny m· i tento svÈ odp˘rce a dalöÌ badatelÈ ztv·r-
ÚujÌ historickou souvislost n·rod˘ jinak. NÏkte¯Ì (SCHOETENSACK, MACNAMARA)
povaûujÌ za kolÈbku lidstva Austr·lii nebo blÌzkÈ indomalajskÈ ostrovy,
KLAATSCH ji hled· v EvropÏ, J. KOLMANN si myslÌ, ûe prvnÌ lidÈ byli trpaslÌci,
z nichû vznikla nejprve trpasliËÌ Ëern· a trpasliËÌ ûlut· rasa, kterÈ aû pozdÏji
dos·hly svÈ dneönÌ velikosti. Ani p¯Ìbuznost s opicemi se v û·dnÈm p¯ÌpadÏ
nep¯edpokl·d· vöeobecnÏ: KLAATSCH (1900) se nap¯Ìklad pokouöÌ dok·zat, ûe
ËlovÏk vznikl z vaËnatce, kter˝ se pozdÏji stal poloopicÌ a ta se p¯emÏnila v pra-
ËlovÏka, zatÌmco dneönÌ opice p¯edstavujÌ degenerovanÈ druhy, nepoda¯enÈ
odchylky od p¯ÌmÈ v˝vojovÈ linie ËlovÏka.
I
Tabulka m· jen historick˝ v˝znam. PovöimnÏme si nap¯Ìklad, ûe ÑËernoöiì jsou podle dneönÌ-
ho pozn·nÌ rozr˘znÏnÌ vÌce neû vöechny ostatnÌ lidskÈ skupiny dohromady. (Pozn. vyd.)
236
ANTROPOLOGIE
VÏtöÌ z·jem neû srovn·vacÌ anatomie vyvolalo zkoum·nÌ nÏkolika primitiv-

nÌch poz˘statk˘ prehistorickÈho ËlovÏka. VIRCHOW ne˙stupnÏ trval na tom, ûe
jiû nejstaröÌ lidÈ, jejichû kosti se naöly, byli norm·lnÌ lidÈ a zejmÈna ûe ûili druû-
nÏ. Shledal totiû na lidsk˝ch kostech stopy uzdraven˝ch zranÏnÌ a n·sledky ne-
mocÌ; uzdravenÌ nelze vysvÏtlit jinak neû jako d˘sledek oöet¯enÌ jin˝mi lidmi.
JinÌ badatelÈ jsou vöak odliönÈho n·zoru. Roku 1856 byla v jeskyni nedaleko D¸s-
seldorfu objevena tzv. neandert·lsk· lebka s velmi nÌzk˝m Ëelem a silnÏ vystupu-
jÌcÌmi nadoËnicov˝mi oblouky. MnozÌ ji povaûovali a dosud povaûujÌ za lebku
niûöÌ, dnes jiû neûijÌcÌ lidskÈ rasy. VIRCHOW se naproti tomu domnÌval, ûe jde o leb-
ku starce nemocnÈho revmatismem, a jeho p¯esvÏdËenÌ nezvr·tily ani jinÈ po-
dobnÈ n·lezy (p¯edevöÌm lebka ze Spy v Belgii a nÌzce organizovan· Ëelist z jes-
kynÏ äipka na MoravÏ). V letech 1901ñ02 naöel z·h¯ebsk˝ profesor GORJANOVI»
KRAMBERGER v chorvatskÈ KrajinÏ ˙lomky asi deseti lebek, kterÈ pr˝ mÏly tytÈû
nÌzkÈ, dokonce i niûöÌ vlastnosti neû lebka neandert·lce. Proto se zd·, ûe VIRCHO-
WOVI protivnÌci dostali za pravdu. Roku 1891 naöel nizozemsk˝ lÈka¯ E. DUBOIS
na J·vÏ zub, ˙lomek lebky a stehennÌ kost, kterÈ pr˝ n·leûely bytosti ûijÌcÌ v t¯e-
tihor·ch. DUBOIS (1894) a jinÌ prohl·sili tuto bytost za Ël·nek p¯echodu mezi
lidmi a opicemi (odtud jeho jmÈno Pithecanthropus erectus).I Podle VIRCHOWA pa-
t¯ila lebka opici, stehennÌ kost naproti tomu ËlovÏku trpÌcÌmu syfilidou. Ned·v-
no bylo zjiötÏno, ûe t¯etihornÌ st·¯Ì pitekantropa je nespr·vnÈ: ûil pr˝ ve Ëtvrto-
hor·ch a znal jiû oheÚ a kuchyÚskÈ n·stroje (kterÈ byly vykop·ny v mÌstÏ n·lezu ñ
VOLTZ 1907). V poslednÌch mÏsÌcÌch se ve Francii rovnÏû naöly poz˘statky ËlovÏ-
ka, kterÈ p¯ipomÌnajÌ druh neandert·lce a tvo¯Ì pr˝ spojovacÌ Ëlen mezi pitekan-
tropem a vlastnÌm ËlovÏkem dneönÌ rasy (BOULE 1908); tento ËlovÏk vöak musel
b˝t kulturnÏ znaËnÏ pokroËil˝, protoûe byl nalezen uloûen˝ do hrobu.
Je bohuûel tÏûkÈ rozpoznat pravdu mezi n·zory modernÌch antropolog˘, kte-
rÈ sice znÏjÌ jistÏ, ale z·roveÚ si silnÏ odporujÌ. Na jednÈ stranÏ jsou takovÌ, pro
nÏû je neandert·lsk˝ ËlovÏk a Pithecanthropus zcela urËitÏ chybÏjÌcÌm Ël·nkem,
missing link mezi ËlovÏkem a opicÌ; naproti tomu jsou zas jinÌ, nemÈnÏ odbornÏ
vzdÏlanÌ muûi, kte¯Ì o nÏkolika druhou stranou obzvl·ötÏ cenÏn˝ch kostech
tvrdÌ, ûe ani jejich diluvi·lnÌ st·¯Ì nenÌ jistÈ. Z prostudov·nÌ antropologick˝ch dÏl
tak z˘st·v· jen jedin· jistota, ûe o zvÌ¯ecÌch p¯edch˘dcÌch ËlovÏka nic nevÌme. P¯es-
to antropologie n·leûÌ mezi biologickÈ obory, kterÈ se nejmÈnÏ vzd·lily od DARWI-
NOV›CH princip˘. Zd· se, ûe hypotÈzy o tom, ûe ËlovÏk poch·zÌ z poloopice
mÌsto z opice, nebo pouh· negace DARWINOV›CH n·zor˘ jsou jedin˝m filosofic-
k˝m obsahem modernÌ antropologie.
I
JmÈno Pithecanthropus vytvo¯il HAECKEL; DUBOIS se o formÏ, kterou objevil, domnÌval, ûe tvo¯Ì
zvl·ötnÌ ËeleÔ, leûÌcÌ mezi opicÌ a ËlovÏkem. Anatomickou anal˝zu kostÌ, kterÈ DUBOIS nalezl,
podal G. SCHWALBE. VOLTZ a SELENKA tvrdÌ, ûe Pithecanthropus byl jiû vcelku pokroËil˝ a ve spo-
leËenstvÌ ûijÌcÌ ËlovÏk.
237
22. kapitola
RasovÈ teorie I
DneönÌ n·rody, obzvl·ötÏ ty civilizovanÈ, jsou spoleËnostmi, jejichû jednotu

utv·¯Ì st·tnÌ, jazykovÈ, teritori·lnÌ, n·boûenskÈ, mravnÌ, dÏjinnÈ spoleËenstvÌ.
PolitikovÈ a filosofovÈ se neshodujÌ, kterÈmu z tÏchto duchovnÌch svazk˘ p¯i-
psat vÏtöÌ v˝znam. N·zor, ûe ËlovÏk je vyööÌm zvÌ¯etem, ûe jeho tÏlo je tÌm nej-
podstatnÏjöÌm, zatÌmco duöe je pouze d˘sledkem tÏla, zp˘sobil, ûe se od polovi-
ny 19. stoletÌ klade zvl·ötnÌ d˘raz na antropologickou a biologickou str·nku
n·rodnostnÌ problematiky.110
»lovÏk p¯edstavuje jeden druh, skl·dajÌcÌ se z nÏkolika ras, jejichû poËet a roz-
liöovacÌ znaky neud·vajÌ vöichni badateli shodnÏ. J. F. BLUMENBACH (1752ñ1840),
zakladatel antropologie, rozliöil pÏt lidsk˝ch ras: kavkazskou, mongolskou, etiopskou,
americkou a malajskou.111 NovodobÏjöÌ antropologovÈ uv·dÏjÌ vyööÌ poËet (p¯ehled
vis RANKE 1897). Francouzsk˝ badatel P. TOPINARD dÏlÌ nap¯Ìklad rasy takto:
1. BÌl· rasa; ˙zkÈ nosy, zvlnÏnÈ vlasy, ov·ln˝ tvar hlavy; m·:
a) prot·hlou lebku a buÔ plavÈ vlasy, vysokou postavu (Angloskandin·vci),
nebo ryöavÈ vlasy, vysokou postavu (FinovÈ), nebo hnÏdÈ vlasy, menöÌ
postavu (St¯edozemci);
b) norm·lnÌ lebku (mezokef·lnÌ), hnÏdÈ vlasy, menöÌ postavu (SemitÈ,
EgypùanÈ);
c) kr·tkou lebku (brachykef·lnÌ), hnÏdÈ vlasy, malou postavou (Laponci
a LigurovÈ), nebo kaötanovÏ hnÏdÈ vlasy, st¯ednÏ vysokou postavu (Kel-
toslovanÈ).
2. élut· rasa; st¯ednÏ öirokÈ nosy, hrubÈ, rovnÈ vlasy, kulat˝ tvar hlavy, na
hlavÏ dlouh˝ porost, zbytek tÏla m·lo ochlupen˝; m·:
a) prot·hlou lebku, ûlutou pleù, malou postavu (Eskym·ci), nebo narudlou
pleù, vysokou postavu (TehuelovÈ);
b) norm·lnÌ lebku, narudlou pleù, vysokou postavu (PolynÈsanÈ);
c) kr·tkou lebku, narudlou pleù, vysokou postavu (ameriËtÌ indi·ni);
d) kr·tkou lebku, naûloutlou pleù, st¯ednÏ vysokou postavou (Guarani),
nebo olivovou pleù, malou postavu (Peru·nci).
I
Pozn. vyd.: V ËeskÈm vyd·nÌ (1909) m· kapitola n·zev PlemennÈ theorie.
238
RASOV… TEORIE
3. »ern· rasa; st¯ednÏ öirokÈ nosy, buÔ rovnÈ vlasy, ov·ln˝ tvar hlavy, prot·h-
l· lebka, Ëern· pleù, vysok· postava (AustralanÈ), nebo vlnitÈ vlasy, elipso-
vit˝ tvar hlavy; m·:
a) prot·hlou lebku, naûloutlou barvu, velmi malou postavu (k¯ov·ci); Ëer-
nou barvu, vysokou postavu (MelanÈsanÈ a afriËtÌ Ëernoöi);
b) norm·lnÌ lebku, Ëernou barvu, st¯ednÏ vysokou postavu (Tasm·nci);
c) kr·tkou lebku, Ëernou barvu, malou postavu (Negriti).
U evropsk˝ch n·rod˘ se nÏkterÈ v˝öe uvedenÈ tÏlesnÈ znaky ras Ëasto obje-
vujÌ v pestrÈ smÏsi, coû se vysvÏtluje k¯ÌûenÌm r˘zn˝ch ras. Z popudu R. VIRCHO-
WA byla provedena mÏ¯enÌ a statistick· anal˝za smÌöenÌ ras na dÏtech ökolnÌho
vÏku v NÏmecku, Rakousku, Belgii a äv˝carsku. Zaznamen·vala se barva oËÌ,
vlas˘ a pleti a zjistilo se, ûe v NÏmecku je 31,80% blond˝n˘ a 14,05% brunet˘,
v Rakousku 19,79% blond˝n˘ a 23,17% brunet˘, zatÌmco zbytek n·leûel ke smÌ-
öenÈmu typu. Na z·kladÏ faktu, ûe v severnÌm NÏmecku se Ëasto objevuje plavo-
vlas˝, v jiûnÌm NÏmecku hnÏdovlas˝ typ, VIRCHOW usoudil, ûe svÏtl˝ germ·nsk˝
typ se smÌsil s jiûnÏjöÌmi tmavöÌmi typy v sousedstvÌ, Valony, Raety, Ladiny, Italy,
Slovinci, Valachy a »echy. K tomuto z·vÏru vedlo VIRCHOWA takÈ srovn·v·nÌ le-
bek. KeltovÈ byli snad tmavÌ kr·tkolebci, NÏmci a SlovanÈ svÏtlÌ dlouholebci
a smÌöenÌ obou typ˘ je p¯ÌËinou toho, proË od severu k jihu (aû k Alp·m) ub˝va-
jÌ dlouholebci a p¯ib˝vajÌ kr·tkolebci.
Tyto myölenky, podpo¯enÈ studiemi dalöÌch antropolog˘, vytvo¯ily z·klad, na
nÏmû teoretikovÈ ras stavÏli svÈ hypotÈzy. V souladu se vöeobecnou snahou za-
vrhnout starou vÌru v moc duchovnÌch princip˘ a oznaËit tÏlo za nejpodstatnÏjöÌ
se pokouöeli takÈ v politice, sociologii a historii emancipovat od starÈho p¯esvÏd-
ËenÌ, ûe tÌm, co k sobÏ lidi pout·, jsou ideje, a pojÌtko k vyööÌm jednot·m spat¯ujÌ
v tÏlesn˝ch vlastnostech. ZatÌmco se spojujÌcÌ Ëlen lidskÈho spoleËenstvÌ obvykle
hledal v jeho dÏjin·ch, n·boûenstvÌ, politick˝ch n·zorech, geografick˝ch vztazÌch
atd., tito teoretikovÈ zd˘razÚujÌ pojem rasy. L. WOLTMANN (1903), stoupenec toho-
to smÏru, uv·dÌ nap¯Ìklad HAECKELOVU z·sadu, ûe dÏjiny lidstva jsou jen Ë·stÌ
v˝voje organickÈho svÏta. Zavrhuje dosavadnÌ dÏjepisectvÌ, kterÈ studovalo jen
v˝voj politick˝ch myölenek a institucÌ, a pokouöÌ se zavÈst dÏjepisectvÌ, kterÈ by
sledovalo v˝voj lidsk˝ch ras. V·lky stejnÏ jako duchovnÌ hnutÌ je podle nÏj t¯eba
vysvÏtlovat z fyziologick˝ch zvl·ötnostÌ a z nerovnosti lidsk˝ch ras, kterÈ ob˝va-
jÌ st·ty. LidskÈ rasy se vöak ¯ÌdÌ t˝miû vöeobecn˝mi p¯ÌrodnÌmi z·kony promÏnli-
vosti a dÏdiËnosti, pokroku a ˙padku jako jinÈ organickÈ bytosti.
Tento postul·t pregnantnÏ vyjad¯uje ide·l rasov˝ch teoretik˘. Mezi nimi lze
rozliöit dva proudy; jedni vÏ¯Ì ve velikou st·lost lidsk˝ch vlastnostÌ a p¯em˝ölejÌ
zejmÈna o d˘sledcÌch k¯ÌûenÌ mezi rasami; myölence v˝voje a nauce o p¯iroze-
nÈm v˝bÏru vÏnujÌ pozornost aû na druhÈm mÌstÏ. JinÌ zas vÏ¯Ì ve velikou pro-
mÏnlivost lidsk˝ch znak˘ a blÌûÌce se jiû touto myölenkou DARWINOVI stavÌ do
pop¯edÌ takÈ d˘sledky boje o existenci mezi lidmi.
239
K prvnÌ skupinÏ pat¯Ì mj. O. AMMON (1903), kter˝ porovn·val tÏlesnÈ rozmÏry
branc˘ z r˘zn˝ch zemÌ NÏmecka a doöel k z·vÏru, ûe obyvatelÈ onÏch oblastÌ
vznikli k¯ÌûenÌm dvou typ˘, jednoho vÏtöÌho a druhÈho menöÌho; M. ZOGRAFF
(podle AMMON 1903, 20) dokonce rozv·dÏl teorii, ûe ruötÌ voj·ci vznikli smÌöenÌm
t¯Ì velikostnÏ r˘zn˝ch typ˘. NÏkte¯Ì sledovali d˘sledky mÌöenÌ lidsk˝ch ras znaË-
nÏ zeöiroka. Tak nap¯Ìklad G. DE LAPOUGE (1888; podle AMMON 1903, 46), kter˝
srovn·v· obyvatele mÏst s pouliËnÌmi psy, jiû za svou existenci vdÏËÌ mnohon·-
sobnÈmu k¯ÌûenÌ Ëist˝ch ras: ÑPouliËnÌ pes je dosud nejkr·snÏjöÌm v˝sledkem k¯Ì-
ûenÌ a k tÈmuû ide·lu smÏ¯uje takÈ lidstvo. Ve mÏstech jiû vidÌme jen lidi se svÏtl˝-
ma oËima a tmav˝mi vlasy z·roveÚ a naopak, nach·zÌme podlouhlou tv·¯ na
kulatÈ lebce, rysy tv·¯e, kterÈ vlastnÏ pat¯Ì jinÈmu obliËeji, p¯Ìliö kr·tk˝ nos, p¯Ìliö
öirok· ˙sta, p¯Ìliö velkou bradu. Ruce jsou p¯Ìliö kr·tkÈ ve srovn·nÌ s nohama, a ty
jsou zas p¯Ìliö dlouhÈ ve srovn·nÌ s trupem, vousy majÌ jinou barvu neû vlasy;
zavalitÈ trupy nesou ·rijskÈ lebky, malÈ lebky obyvatel˘ St¯edomo¯Ì sedÌ na öÌji
¡rijc˘, kter· je öiröÌ neû hlava, a na ohromnÈm tÏle. »asto nenÌ stejnomÏrn˝ ani
tent˝û org·n. Nos b˝v· na jednÈ stranÏ dlouh˝, na druhÈ stranÏ kr·tk˝, nosnÌ p¯e-
p·ûka öikm·, kaûdÈ oko mÌv· jinou barvu a oËnÌ jamky neodpovÌdajÌ velikosti oËnÌ
bulvy, obÏ poloviny lebky jsou nesoumÏrnÈ a stejnÏ tak obÏ poloviny tÏla. NeladÌ
ani vnit¯nÌ org·ny; takÈ ty se u r˘zn˝ch ras liöÌ, obzvl·ötÏ u kr·tkoleb˝ch a ¡rijc˘.ì
Stoupenci rasov˝ch teoriÌ jsou natolik p¯esvÏdËeni o z·vislosti duchovnÌch
vlastnostÌ na tÏlesn˝ch, ûe se nap¯Ìklad v˝öe uveden˝ O. AMMON nelek· z·vÏru,
ûe vÌra v papeûovu neomylnost je znakem kr·tkolebosti, naproti tomu staroka-
tolictvÌ znamenÌm dlouholebosti.112 Kr·tkolebÈ povaûujÌ tito filosofovÈ vöeobec-
nÏ za duchovnÏ niûöÌ, dlouholebÈ za duchovnÏ vyööÌ. Jiû zmÌnÏn˝ LAPOUGE
v tomto smyslu poznamen·v·: ÑTÈmÏ¯ vöichni velcÌ muûovÈ n·leûeli ke dlouho-
lebÈ rase blond˝n˘, p¯estoûe se zd·, ûe jsou p¯ÌsluönÌky zcela jinÈho n·roda,
a v˘bec bych se nedivil, kdyby svÏtlo, jeû rozöÌ¯ily nÏkterÈ jinÈ rasy, bylo d˘sled-
kem okolnosti, ûe se k jejich lenivÈ hmotÏ p¯imÌsilo nÏco z plavÈho a dlouholebÈ-
ho ûivlu, kter˝ je vöak zast¯en neproniknutelnostÌ doby. SvÏtl· dlouholeb· rasa
moûn· poskytla vl·dnoucÌ kastu Egyptu, Chaldeji, As˝rii. To je tÈmÏ¯ jistÈ v p¯Ì-
padÏ Persie a Indie a moûnÈ i v p¯ÌpadÏ starÈ »Ìny. V˝znam tÈto rasy je tak¯ka
jist˝ v ¯ecko-¯ÌmskÈ civilizaci a v souËasnÈ dobÏ je v˝znam n·rod˘ skoro ˙mÏr-
n˝ mnoûstvÌ dlouholeb˝ch blond˝n˘, kte¯Ì pat¯Ì k jejich v˘dËÌm vrstv·m. K tÈto
rase n·leûeli galötÌ a francouzötÌ jednotlivci, kte¯Ì zakl·dali Francii a jejÌ lesk; jsou
to titÌû lidÈ, kte¯Ì prop˘jËujÌ ûivot a pohyb dav˘m v NÏmecku.ì
Tento smÏr pÏstujÌ antropologiËtÌ teoretikovÈ p¯edevöÌm v NÏmecku. Jelikoû
vÏtöina z nich uûÌv· sv˝ch teoriÌ k oslavÏ NÏmecka, naz˝vajÌ se stoupenci tohoto
smÏru takÈ ÑteoretikovÈ Germ·n˘ì; pat¯Ì k nim O. AMMON, H. DRIESMANS, L. WOLT-
MANN, A. WIRTH, H. S. CHAMBERLAIN, G. LAPOUGE a mnoho antisemit˘. Je tÏûkÈ
vytÏûit z jejich filosofie pravdivÈ j·dro; modernÌ pokusy k¯ÌûenÌ organism˘ ve
skuteËnosti ukazujÌ, ûe se u potomk˘ vytrvale zachov·vajÌ takÈ velmi nev˝-
znamnÈ vlastnosti.
240
RASOV… TEORIE
Mnoho z jejich n·zor˘ znÌ vskutku fantasticky; nap¯Ìklad uËÌ, ûe ¡rijci od pre-
historickÈ doby v boji o existenci pokroËili tÏlesnÏ, co se t˝Ëe mozku. LebeËnÌ
ukazatel Pragerm·n˘ byl pr˝ pr˘mÏrnÏ o öest stupÚ˘ niûöÌ neû u modernÌch
Germ·n˘ (AMMON 1903, 66). P¯irozen˝ v˝bÏr dnes podle nich opÏt oddÏluje
tmavÈ obyvatelstvo s kr·tk˝mi lebkami od svÏtlÈho obyvatelstva s prot·hl˝mi
lebkami: byst¯ejöÌ dlouhÈ lebky se stÏhujÌ do mÏst a tam p¯edstihujÌ kr·tkÈ lebky,
kterÈ se lÈpe hodÌ k ûivotu na venkovÏ (AMMON 1903, 83). Z uveden˝ch cit·t˘ lze
vyvodit, ûe pojem rasy je u tÏchto teoretik˘ ponÏkud nejasn˝ a Ëasto spad·
v jedno s popul·rnÌm rozdÏlenÌm lidÌ na blond˝ny, brunety a ûidy.
Ze staröÌ doby poch·zÌ ot·zka, zda k¯ÌûenÌ dvou ras vede k ˙padku nebo
k pokroku. Oba n·zory majÌ svÈ stoupence. NÏkte¯Ì, jako A. DE QUATREFAGES,
tvrdÌ, ûe mÌöenci jsou p¯inejmenöÌm stejnÏ inteligentnÌ jako ËistÈ rasy, a poukazu-
jÌ na d˘vtip brazilsk˝ch kreol˘. JinÌ vöak, jako nap¯Ìklad B. L. AGASSIZ, uv·dÏjÌ
˙dajnou niûöÌ inteligenci kreol˘ jako d˘kaz ökodlivosti mÌsenÌ ras. AGASSIZ spat-
¯oval v mÌsenÌ ras p¯ÌËinu politick˝ch zmatk˘ ve St¯ednÌ Americe.
Druh· skupina rasov˝ch teoretik˘ vÏ¯Ì spolu s DARWINEM ve velkou promÏn-
livost znak˘ ËlovÏka; oËek·v· obzvl·ötÏ od p¯irozenÈho v˝bÏru, vl·dnoucÌho
takÈ mezi lidmi, duchovnÌ a tÏlesn˝ pokrok. Samotn˝ DARWIN se tÏmto n·zo-
r˘m blÌûil, kdyû uvaûoval o p˘vodu dneönÌch soci·lnÌch pomÏr˘ a o budouc-
nosti lidstva. Hledal u zvÌ¯at p˘vod lidskÈ spoleËenskosti: ukazoval, ûe uû zvÌ-
¯ata ûijÌcÌ ve spoleËnostech prokazujÌ zn·mky altruismu, ûe v prvotnÌch
lidsk˝ch tlup·ch se moud¯ejöÌ ËlovÏk tÏöil vÏtöÌ v·ûnosti a ovl·dal celou smeË-
ku; ûe ty tlupy, kterÈ mÏly mezi sv˝mi p¯ÌsluönÌky vÌce moudr˝ch, mÏly lepöÌ
vyhlÌdky v boji o ûivot, ûe pochvala spoleËnÌk˘ povzbuzovala lidi k nov˝m
Ëin˘m a ûe se tÌm zvyöovaly jejich duöevnÌ schopnosti. JeötÏ i kulturnÌ n·rody
ovl·d· p¯irozen˝ v˝bÏr: DARWIN (1871, Ëesky 1970, 2005) se ob·v·, ûe by pÈËe
o slabÈ mohla vÈst k ˙padku lidstva, avöak douf·, ûe toto nebezpeËÌ je oslabo-
v·no menöÌ sÚateËnostÌ nemocn˝ch. P¯esto poûaduje, aby tÈto regulaci napo-
mohl z·kon. P¯em˝ölÌ, jak vede bohatstvÌ ËlovÏka k prostop·önostem
a v d˘sledku toho k degeneraci, a tak samo pracuje proti sv˝m öpatn˝m ˙Ëin-
k˘m; stejnÏ je lidstvu m·lo uûiteËn· civilizace, jeû zlepöuje v˝ûivu ËlovÏka.
DARWIN srovn·v· p¯ednosti civilizace i jejÌ öpatnÈ n·sledky a doch·zÌ k z·vÏru,
ûe sice pomalu, ale jistÏ postupujeme vp¯ed.
FRANCIS GALTON, DARWINŸV p¯Ìbuzn˝, uvaûoval o vylepöenÌ lidskÈho rodu
s vÏtöÌ urËitostÌ neû DARWIN. Byl natolik p¯esvÏdËen o dÏdiËnosti zÌskan˝ch vlast-
nostÌ, ûe dokazoval, ûe tÏlesnÈ a duöevnÌ cviËenÌ, potlaËov·nÌ öpatn˝ch sklon˘,
zamezov·nÌ sÚatk˘ mezi duöevnÏ nemocn˝mi, boj proti p¯elidnÏnosti pozdnÌmi
sÚatky atd. p˘sobÌ, jsou-li provozov·ny ¯adou generacÌ, tÏlesn˝ i duöevnÌ
pokrok lidstva (GALTON 1883).I
I
GALTON je objevitelem dnes Ëasto uûÌvanÈho systÈmu otisk˘ prst˘ za ˙Ëelem identifikace.
PodobnÈ cÌle jako GALTONŸV spis sleduje takÈ pojedn·nÌ A. DE CANDOLLA 1885.
241
JeötÏ st·le se objevujÌ zkoum·nÌ, kter· se nesou v tomto duchu; nÏmeck˝

sociolog W. SCHALLMAYER si p¯edstavuje spoleËnost sloûenou z nestejnÏ nada-
n˝ch jedinc˘, kte¯Ì bojujÌ o sv˘j ûivot. DomnÌv· se, ûe p¯irozen˝ v˝bÏr je jedin˝m
popudem k pokroku; mÏli bychom jej podporovat, abychom dos·hli tÏlesnÏ
a duöevnÏ zdravÈho lidstva. SCHALLMAYER (1903) vypoËÌt·v· obtÌûe a hybnÈ sÌly
p¯irozenÈho v˝bÏru; mimo jinÈ poûaduje, aby se omezil soucit se slab˝mi, neboù
hygiena, kter· zachraÚuje nemocnÈ, a trestnÌ pr·vo, kterÈ umoûÚuje zloËinc˘m
plodit dÏti, oslabujÌ spoleËnost. Proto je t¯eba podporovat vÏdomÌ odpovÏdnosti
za p¯ÌötÌ generace, neruöit trest smrti a kastrovat recidivisty, jak radÌ
SCHOPENHAUER. K podpo¯e tohoto druhu spekulacÌ p¯ispÏla nepochybnÏ vÏtöi-
nou NIETZSCHOVA filosofie, jeho rozliöov·nÌ panskÈ a rabskÈ mor·lky, pojetÌ vzni-
ku spoleËnosti v˘lÌ k moci, zd˘razÚov·nÌ tÏlesnÈ sÌly.
K biologick˝m teoretik˘m, kte¯Ì uvaûovali o zdravÌ lidskÈ spoleËnosti, pat¯Ì
fyziolog G. BUNGE a jeho stoupenci, kte¯Ì tvrdÌ, ûe u ûen kles· schopnost kojit.
Z d¯ÌvÏjöÌch dob sem pat¯Ì myölenka F. GALTONA, ûe souËasn· nÌzk· kultura äpa-
nÏl˘ je zap¯ÌËinÏna tÌm, ûe inkvizice p¯ipravila äpanÏlsko popravami a otravami
roËnÏ o tisÌc svobodn˝ch myslitel˘. Jin˝mi stoupenci tohoto smÏru jsou A.
PL÷TZ, J. B. HAYCRAFT, O. SEECK, A. REIBMAYER, T. RIBOT aj. TakÈ emancipaËnÌ
a protialkoholnÌ hnutÌ jsou Ë·steËnÏ d˘sledkem tÈto fantastickÈ snahy o zuölech-
tÏnÌ lidstva.I RasovÏ teoretickÈ ot·zky jsou nepochybnÏ pokl·d·ny za velmi
modernÌ; aù jiû m·me o jejich pozitivnÌm z·kladu jakÈkoli mÌnÏnÌ, jsou kaûdo-
p·dnÏ nejpraktiËtÏjöÌm uûitÌm darwinismu; zd· se, ûe majÌ takÈ budoucnost.
I
Dobrou kritiku tohoto nap˘l filosofickÈho, nap˘l vÏdeckÈho, Ëasto velmi plytkÈho hnutÌ pod·-
v· HERTZ 1904. Proti n·zor˘m darwinistick˝ch teoretik˘ ras brojÌ obzvl·ötÏ lÈka¯i a hygienici;
neakceptujÌ BUNGOVY v˝klady o ub˝v·nÌ schopnosti kojit, ani d˘sledky, kterÈ byly vyvozeny
z ˙mrtnosti dÏtÌ pro p¯irozen˝ v˝bÏr, ani ˙toky tÏchto teoretik˘ na hygienu. Srv. zvl. M. GRUBER
1903; KRUSE 1903 aj. Jako platforma teoretik˘ ras slouûÌ: Archiv f¸r Rassen- und Gesellschaftsbiolo-
gie, kter˝ zaloûili A. PL÷TZ aj. od r. 1904.
242
23. kapitola
Darwinistick· morfologie
a embryologie
23.1. Vztah morfologie a historick˝ch vÏd

ExistujÌ vÏci, kterÈ nemajÌ dÏjiny, alespoÚ pokud sah· naöe zkuöenost, jako nap¯Ì-
klad krystaly. Krystal soli kamennÈ byl vûdy stejn˝, aù uû vznikl kdykoli a kde-
koli. Po rozpuötÏnÌ zmizel ze svÏta, aniû by po sobÏ zanechal jakoukoli stopu
rozpoznatelnou na krystalu soli, kter˝ snad z tohoto materi·lu vznikl pozdÏji.
Zd· se, ûe krystaly soli kamennÈ z obdobÌ siluru byly stejnÈ jako ty, kterÈ vzni-
kajÌ dnes.
BiologovÈ p¯ed DARWINEM, kte¯Ì mnoho uvaûovali o analogiÌch mezi krystaly
a organick˝mi strukturami, byli mnohokr·t rovnÏû toho n·zoru, ûe formy orga-
nism˘ jsou nÏËÌm absolutnÌm, bezËas˝m, ûe ztÏlesÚujÌ ideje, kterÈ existujÌ jako
nemÏnnÈ od poË·tku svÏta, ba i od vÏËnosti. Kdyû CUVIER zaloûil paleontologii,
kdyû myölenky o pokroku z oblasti filosofie a politiky zaËaly p˘sobit takÈ na po-
li biologie, byla ona p¯edstava organick˝ch forem jako idejÌ promÌtnuta do Ëasu.
Od tÈto chvÌle se hovo¯ilo o dÏjin·ch stvo¯enÌ, zdokonalov·nÌ idejÌ, pokroku
uspo¯·d·nÌ. Takto byl kaûd˝ organismus strûen z absolutnÌ strnulosti do proudu
vÏcÌ a postaven do urËit˝ch dÏjinn˝ch vztah˘ k ¯adÏ p¯edch·zejÌcÌch a nadch·-
zejÌcÌch uspo¯·d·nÌ. Do vztah˘, kterÈ vöak p¯ece jen z˘staly ide·lnÌ, protoûe
p¯edstavujÌ jen dÏjinn˝ vztah myölenek, pl·n˘, nikoli kontinutu vÏcÌ.
DARWIN naproti tomu uËil, ûe organickÈ formy je t¯eba ch·pat jako historickÈ
˙tvary, v jejichû z·kladu netkvÌ ideje, n˝brû se skl·dajÌ z dlouhÈ ¯ady ud·lostÌ.
Tato nauka vyj·d¯ila velkolepou myölenku, ûe ani nejhluböÌ anal˝zou zvÌ¯ete,
ani jeho nejöiröÌm srovn·nÌm s jin˝mi formami nelze pochopit jeho podstatu,
protoûe v nÏm tkvÌ stopy minulosti, a ty m˘ûe zprost¯edkovat pouze historickÈ
studium.
D˘sledkem tohoto DARWINOVA objevu ñ a byl to zajistÈ velk˝ objev ñ mÏly b˝t
dÏjiny organickÈho svÏta: prvky dneönÌho stvo¯enÌ bylo t¯eba hledat v minulosti,
tj. ve vyhynul˝ch form·ch a v p¯edeöl˝ch stavech svÏta. MÏly se ¯eöit ot·zky, kdy
se poprvÈ objevili obratlovci, jak˝mi smÏry se ubÌrala jejich evoluce, kterÈ formy
jim p¯edch·zely; mÏlo se zkoumat, kterÈ prvky p¯evzalo kaûdÈ zvÌ¯e, kaûd˝
druh, rod, ËeleÔ apod. z minulosti a kterÈ prvky p¯ipojilo samo. DÏjiny organic-
kÈho svÏta se mÏly ps·t tak, jako se pÌöÌ dÏjiny lidstva.
243
To se vöak nestalo. DARWIN sice otev¯el zvÏdav˝m badatel˘m nov˝ svÏt, ale
jako se ve svÈ dobÏ KOLUMBUS po objevenÌ Ameriky mylnÏ domnÌval, ûe objevil
novou cestu do d·vno zn·m˝ch zemÌ, tak se nynÌ radovali DARWINOVI stoupenci,
ûe se poda¯ilo nov˝m zp˘sobem objevit d·vno zn·m· fakta. Z toho d˘vodu
nezaloûili novou vÏdu, historickou morfologii, n˝brû p¯evzali starou morfologii
s tÌm, ûe jejÌ pojmy ÑvysvÏtlovaliì, jak ¯Ìkali svÈ metodÏ, evolucÌ, p¯izp˘sobenÌm,
dÏdiËnostÌ, bojem o existenci atd. Darwinistick· morfologie se dokonce v jistÈm
smyslu stala p¯Ìmo opakem dÏjin. Pro dÏjepisce je totiû z·kladnÌ vlastnostÌ ud·-
losti datum; nejprve ud·lost za¯adÌ do historickÈ ¯ady dÏnÌ a od tohoto z·kladnÌ-
ho faktu postupuje k posouzenÌ jejÌho vztahu k jin˝m ud·lostem. Jestliûe neumÌ
ud·lost umÌstit v Ëase, jsou vöechny jeho v˝klady ud·losti nejasnÈ. Pro darwi-
nistickou morfologii je naproti tomu pr·vÏ ËasovÈ urËenÌ biologick˝ch ud·lostÌ
(nap¯. doba, kdy se na Zemi objevil ËlovÏk) z·leûitostÌ teorie a vztahy ud·losti
k jin˝m ud·lostem (nap¯. podobnost ËlovÏka a opic) jsou danostÌ, z nÌû zkoum·-
nÌ vych·zÌ. DÏjepisec nap¯Ìklad nesmÌ nic pozmÏnit na faktu, ûe HUS p˘sobil
d¯Ìve neûli LUTHER; aù m· jak˝koli n·zor na p¯ednosti jednoho Ëi druhÈho, na
pokrok Ëi ˙padek, aù se klonÌ k jakÈkoli filosofii dÏjin, HUS je vûdy staröÌ neû
LUTHER. V biologii je tomu vöak jinak: z·visÌ zde na naöem ˙sudku, zda povaûu-
jeme kopinatce (Amphioxus) za staröÌho nebo mladöÌho neû jinou rybu (nap¯.
mihuli ¯ÌËnÌ);I kdo v tomto p¯ÌpadÏ vÏ¯Ì v pokrok, oznaËuje mihuli za mladöÌ, kdo
vÏ¯Ì v ˙padek, pro toho je mihule staröÌ neû kopinatec. Nebo jin˝, jeötÏ markan-
tnÏjöÌ p¯Ìklad: kopinatec je souËasn· ryba, ichtyosaurus je plaz, kter˝ vyhynul
velmi d·vno; a p¯ece darwinista ¯Ìk·, ûe kopinatec je staröÌ, ichtyosaurus mladöÌ
forma. NeurËitost, kterou formu m·me povaûovat za staröÌ a kterou za mladöÌ, je
mezi evolucionisty tak¯ka bezmezn·: ani jedin· forma, ËlovÏka nevyjÌmaje, nem·
pevnÏ stanovenÈ mÌsto v dÏjin·ch svÏta organism˘. ZatÌmco nap¯Ìklad vÏtöina
pokl·d· ryby za primitivnÌ obratlovce a p¯edch˘dce suchozemsk˝ch zvÌ¯at, A.
DOHRN a v poslednÌ dobÏ KOKEN je oznaËujÌ za degenerovan· zvÌ¯ata, kter·
poch·zejÌ ze suchozemsk˝ch ûivoËich˘. Ne vöichni jsou p¯esvÏdËeni, ûe opice
jsou p¯edch˘dcem ËlovÏka; nÏkte¯Ì pojÌmajÌ tento vztah pr·vÏ naopak atd.113
Darwinistick· morfologie (a embryologie) jsou proto historick˝mi vÏdami jen
podle jmÈna: jejich metoda nespoËÌv· ve studiu minulosti forem, n˝brû hledajÌ se
homologie a analogie pomocÌ srovn·nÌ, jak bylo bÏûnÈ p¯ed DARWINEM. K tÈto z·-
mÏnÏ dÏjin se srovn·v·nÌm p¯ispÏl sv˝m vlivem obzvl·ötÏ HAECKEL. Jeho fylogene-
tickÈ teorie, rodokmeny, z·kladnÌ biogenetick˝ z·kon, boj proti typ˘m tvo¯Ì z·-
kladnÌ tÛn vöech morfologick˝ch spekulacÌ sedmdes·t˝ch a osmdes·t˝ch let. V tÈ
dobÏ byl HAECKEL sice Ëasto umlËov·n a ti, kdo tehdy v univerzitnÌch laborato¯Ìch
p¯emÌtali o sv˝ch objevech, potvrzenÌch a vyvr·cenÌch, se radÏji odvol·vali na mÈ-
I
Pozn. vyd.: Ponech·v·me R¡DLOVU terminologii, i kdyû kopinatec pochopitelnÏ nenÌ ryba
a ani obratlovec. »ten·¯ jistÏ rozumÌ, ûe v dneönÌ terminologii nejde o obratlovce, ale o strunat-
ce (Chordata).
244
DARWINISTICK¡ MORFOLOGIE A EMBRYOLOGIE
nÏ v˝razn· jmÈna, neû byl HAECKEL: na C. GEGENBAURA, R. LANKESTERA, F. BALFOU-

RA, O. HERTWIGA a jinÈ osvÏdËenÈ odbornÌky. Ti vöichni vöak pouze p¯ejali HAECKE-
LOVY ideje a p¯izp˘sobili je ökolskÈmu uûitÌ ñ aniû by je podstatnÏ pozmÏnili.
23.2. P¯echodnÈ formy

FilosofovÈ osmn·ctÈho a d¯ÌvÏjöÌch staletÌ mnoho p¯em˝öleli o p¯echodn˝ch for-
m·ch; LEIBNIZ p¯edpovÏdÏl, ûe jednou bude nalezen organismus, kter˝ v sobÏ sjed-
nocuje vlastnosti rostliny a zvÌ¯ete; a kdyû byl objeven sladkovodnÌ polyp, podle
dneönÌch n·zor˘ nepochybnÏ zvÌ¯e, oznaËoval jej LEIBNIZŸV stoupenec BONNET za
spojnici mezi zvÌ¯etem a rostlinou. Tehdy vöak v p¯echodech nikdo ani zdaleka
nehledal d˘kaz pro historick˝ v˝voj organism˘. Tento n·zor zavedl do vÏdy teprve
LAMARCK a jeötÏ d˘slednÏji DARWIN, oba uËili, ûe kdyû pr˝ v p¯ÌrodÏ neexistujÌ
druhy, rody ani Ëeledi, musel dÏjinn˝ v˝voj nutnÏ postupovat kup¯edu sotva zna-
teln˝mi kroky. EvoluËnÌ morfologovÈ si kladli za ˙kol vyhledat p¯echodnÈ formy
mezi rody a mezi vyööÌmi skupinami a od tÈto chvÌle slouûil kaûd˝ objev novÈ p¯e-
chodnÈ formy jako d˘kaz, ûe p¯Ìroda v tomto p¯ÌpadÏ neuËinila û·dn˝ skok.
LAMARCK poukazoval na ptakopyska (Ornithorhynchus), kter˝ dr·ûdil i fanta-
zii jeho souËasnÌk˘, jako na p¯echod mezi savci a pt·ky. ZvÌ¯e (velikosti kr·lÌka
a formy vydry) m· jako pt·ci bezzub˝ zob·k, kloaku, dva p·ry klÌËnÌch kostÌ
a sn·öÌ vejce, nicmÈnÏ je to Ëty¯noh˝, ochlupen˝ savec, jehoû ml·Ôata sajÌ mlÈko
svÈ matky. Ovöem LAMARCKOVO mÌnÏnÌ nebylo spr·vnÈ; podstatn˝m znakem
p¯echodnÈ formy totiû je, ûe sv˝mi vlastnostmi spojuje dva zvÌ¯ecÌ typy tak, ûe
nelze urËit, ke kterÈmu typu pat¯Ì. V p¯ÌpadÏ ptakopyska tomu tak nenÌ, protoûe
sv˝m z·kladnÌm pl·nem p¯edstavuje zjevnÈho savce, k jehoû znak˘m se druûÌ
jen nÏkolik ptaËÌch, resp. plazÌch vlastnostÌ.
Od tÈ doby objevili evoluËnÌ morfologovÈ a paleontologovÈ celou ¯adu p¯echod-
n˝ch forem, jeû vöechny bohuûel stihl ten osud, ûe byly ñ po nÏjakÈ dobÏ vÏtöÌho Ëi
menöÌho uzn·nÌ ñ za¯azeny do urËitÈ skupiny organism˘. Nejprve kr·tce pojedn·-
me o p¯echodech mezi obratlovci a bezobratl˝mi, a pak uvedeme n·zvy ostatnÌch.
Spor o p˘vod obratlovc˘ zapoËal jiû v dobÏ prvnÌho rozkvÏtu darwinismu;
jednalo se tehdy o skupinu takzvan˝ch pl·ötÏnc˘. Sumky (Ascidia), kterÈ pat¯Ì
do tÈto skupiny, majÌ tÏlo ovinutÈ rosolovit˝m pl·ötÏm, podle nÏhoû zÌskala sku-
pina svÈ jmÈno. Na p¯ednÌ stranÏ jejich jednoduöe stavÏnÈho tÏla je ˙stnÌ otvor
a za nÌm ûabernÌ koö, n·sleduje jednou zahnut· tr·vicÌ trubice rozevÌrajÌcÌ se do
kloaky, kter· ˙stÌ ven vedle ˙stnÌho otvoru. Mezi ˙stnÌm a ¯itnÌm otvorem se na-
ch·zÌ centr·lnÌ nervov· soustava, za ûabernÌm koöem je srdce. CUVIER a BAER ¯a-
dili tato slizk· zvÌ¯ata mezi mÏkk˝öe a BAER h·jil tento n·zor jeötÏ proti Rusovi
A. KOVALEWSK…MU, kter˝ dokazoval jejich p¯Ìbuznost s obratlovci. BAER se o stavbÏ
tÏla pl·ötÏnc˘ domnÌval, ûe ˙stnÌ otvor a otvor kloaky vedou dozadu, zatÌmco
nervovÈ centrum dol˘; otvory pl·ötÏnc˘ pak odpovÌdajÌ otvor˘m mlû˘, jimiû
245
pronik· voda pod jejich pl·öù a opÏt vych·zÌ ven; takÈ cel˝ zbytek tÏla obou fo-
rem ûivoËich˘ vykazuje nÏkterÈ analogie.
KOVALEWSKY naproti tomu srovn·val pl·ötÏnce s obratlovci, a sice s tÏmi nejjed-
noduööÌmi, s kopinatcem (Amphioxus; dnes Branchyostoma, pozn. vyd.), asi 5 cm
dlouhou rybou bez kostÌ, konËetin a s velice jednoduchou vnit¯nÌ strukturou.
PALLAS, kter˝ kopinatce roku 1774 objevil, ho povaûoval za slim·ka, a teprve roku
1834 byla uzn·na jeho rybÌ p¯irozenost. KOVALEWSKY naöel mnoho analogiÌ mezi
ontogenezÌ kopinatce a pl·ötÏnc˘. U obou se nervov· soustava na h¯betÏ zakl·d·
z ektodermu. Larva pl·ötÏnc˘ (kter· vypad· jako pulec, je dokonalejöÌ114 neû vyvi-
nutÈ zvÌ¯e a volnÏ plave, zatÌmco dospÏlÈ zvÌ¯e je pevnÏ usazenÈ) m· v ocasu pod
nervovou soustavou org·n, kter˝ se podob· takzvanÈ h¯betnÌ strunÏ (chorda dor-
salis) kopinatce, o kterÈ se jiû d¯Ìve vÏdÏlo, ûe je nejjednoduööÌm p¯Ìpadem p·te¯e.
OstatnÌ badatelÈ potvrdili tuto podobnost mezi prvnÌmi v˝vojov˝mi stadii kopi-
natce a pl·ötÏnc˘ a naöli dalöÌ analogie, z nichû se vyzdvihujÌ obzvl·ötÏ tyto: (1)
obÏ skupiny zvÌ¯at majÌ nervovou trubici, kter· v ml·dÌ ˙stÌ ven otvorem, zvan˝m
nervov˝ otvor (neuroporus); (2) pod nÌm se nach·zÌ h¯betnÌ struna; (3) p¯ednÌ Ë·st
tr·vicÌ trubice je u obou p¯emÏnÏn· v ûabernÌ vak; (4) obÏ formy majÌ ocas (bez tr·-
vicÌ trubice), v nÏmû je naznaËeno ËlenÏnÌ nervovÈ soustavy a svalstva.
Navzdory tÈto podobnosti nejsou vöichni badatelÈ p¯esvÏdËeni, ûe sumky
tvo¯Ì p¯echod mezi obratlovci a bezobratl˝mi. C. SEMPER (1875) se domnÌval, p¯e-
devöÌm na z·kladÏ analogie mezi vymÏöovacÌmi org·ny Ëerv˘ a obratlovc˘, ûe
obratlovci se vyvinuli z krouûkovc˘. A. A. W. HUBRECHT (1887) zas hledal p¯edky
obratlovc˘ mezi p·snicemi (Nemertini), skupinou neËl·nkov˝ch Ëerv˘. W. PATEN
(1901) je zase odvozuje od klepÌtkatce ostrorepa (Limulus), jinÌ od ûaludovce (Bala-
noglossus), kter˝ je p¯Ìbuzn˝ ostnokoûc˘m (Echinodermata; BATESON 1886).
ZejmÈna paleontologovÈ se chlubili, ûe objevili mnoho p¯echod˘; mezi jin˝mi
pt·ka archeopteryxe, kter˝ pr˝ tvo¯Ì p¯echod mezi pt·ky a plazy, d·le dinosaury,
skupinu plaz˘, kter· je ˙dajnÏ takÈ na hranici mezi plazy a pt·ky; ûijÌcÌ i vyhynu-
lÈ ryby dvojdyönÈ (dipnoi), kterÈ pr˝ spojujÌ ryby a obojûivelnÌky atd. A.
FLEISCHMANN (1898a, 363; 1901) ned·vno kriticky osvÏtlil nauku o p¯echodn˝ch
form·ch a nÏkolika p¯Ìklady doloûil, jak p˘vodnÌ nadöenÌ p¯echodn˝mi formami
ochabuje; toto selh·nÌ jej p¯ivedlo k tomu, ûe zavrhl celou fylogenezi. VracÌ se zpÏt
k LEIBNIZOVI a tvrdÌ, ûe ot·zka po p˘vodu zvÌ¯at nen·leûÌ do pracovnÌho progra-
mu exaktnÌ vÏdy (1901, 389).I JasnÏji nemohlo b˝t hled·nÌ p¯echod˘ odsouzeno.115
FLEISCHMANNOVA skepse byla snad aû p¯Ìliö negativnÌ. Jestliûe jsou vöak
v˝sledky fylogeneze obratlovc˘ natolik vratkÈ, ûe je lze vesmÏs pop¯Ìt, je t¯eba
¯Ìci, ûe fylogeneze bezobratl˝ch je jeötÏ nejistÏjöÌ. O obratlovcÌch je alespoÚ zn·-
mo, ûe ryby byly d¯Ìve neû plazi, plazi zas d¯Ìve neû pt·ci a savci; o bezobratl˝ch
vöak fylogenetick· teorie, kter· se opÌr· o morfologii, vÏtöinou nevÌ ani tolik. Uû
I
FLEISCHMANNŸV spis kritizoval L. PLATE (Biologisches Zentralblatt 1901, 133n.); PLATE je bohuûel
natolik v zajetÌ darwinistickÈ dogmatiky, ûe FLEISCHMANNA ˙plnÏ nepochopil.
246
hranice mezi obratlovci a bezobratl˝mi byla ch·p·na dvÏma protich˘dn˝mi

zp˘soby, jak jsme zmÌnili v˝öe. Tento p¯Ìpad p¯itom nenÌ prapodivnou v˝-
jimkou, spor o to, kterou formu je t¯eba pokl·dat za poË·tek a kterou za konec
v˝voje urËitÈho typu, byl vcelku bÏûn˝ obzvl·ötÏ u niûöÌch forem. Proto takÈ
kdosi vyslovil n·zor, ûe bezobratlÌ se k fylogenetick˝m spekulacÌm v˘bec neho-
dÌ a ûe studium fylogeneze se m· omezit p¯ev·ûnÏ na obratlovce.116
UveÔme nynÌ n·zvy nejd˘leûitÏjöÌch p¯echodn˝ch forem, kterÈ mÏly vÏtöÌ
v˝znam v darwinistick˝ch spekulacÌch:
catallacta ñ p¯echod mezi prvoky a mnohobunÏËn˝mi
ûahavci ñ ploötÏnci: Coeloplana metschnikowii, Ctenoplana kowalewskii
vÌ¯nÌci ñ Ëlenovci: Hexarthra polyphera
vÌ¯nÌci ñ krouûkovci: Dinophilus
ostnokoûci ñ obratlovci: Balanoglossus
trilobiti ñ pavoukovci: Limulus
hmyz ñ Ëervi: Peripatus
hmyz ñ stonoûky: Scolopendrella
mÏkk˝öi ñ Ëervi: Proneomenia
Ëervi ñ ramenonoûci: Phoronis
bezobratlÌ ñ obratlovci: pl·ötÏnci
pl·ötÏnci ñ ryby: kopinatec
ûraloci ñ kostnatÈ ryby: kostlÌn
ryby ñ obojûivelnÌci: ryby dvojdyönÈ
plazi ñ pt·ci: dinosau¯i
pt·ci ñ plazi: archeopteryx
opice ñ ËlovÏk: pithecanthropus
K tomu se p¯idali r˘znÌ vyhynulÌ kopytnÌci, gibboni aj.I Botanika na tom nenÌ
o nic lÈpe. Nejsou zn·my û·dnÈ paleontologickÈ p¯echody mezi ¯asami a mechy,
mechy a kapradinami, nahosemenn˝mi a krytosemenn˝mi rostlinami atd.,
takûe se Ëasto ani nep¯ihlÌûelo k vyhled·v·nÌ tÏchto p¯echod˘ a vÏ¯ilo se v pro-
mÏnu rostlinn˝ch typ˘ skokem.
23.3. Org·ny
Jako chemik rozkl·d· hmotu na prvky, geometr rozebÌr· troj˙helnÌk na strany,
˙hly a plochy, psycholog rozliöuje v lidskÈ duöi r˘znÈ schopnosti, tak se takÈ ana-
tom pokouöÌ srovn·v·nÌm forem zjistit jejich organickÈ prvky, stavebnÌ kameny
I
Rozs·hlejöÌ diskuse o tÏchto a dalöÌch Ñp¯echodn˝ch form·chì lze najÌt v kaûdÈ vÏtöÌ uËebnici
zoologie, kde je takÈ uvedena p¯Ìsluön· literatura. Pozn. vyd.: SouËasnÈ p¯edstavy o evoluci
obratlovc˘ najde Ëten·¯ v RO»EK 2002.
247
zvÌ¯ecÌch a rostlinn˝ch tÏl. GOETHE naöel prvky organickÈho tÏla v listu a v obratli,
SCHLEIDEN v buÚce, OWEN v homologick˝ch Ë·stech.
Anal˝zu organickÈho tÏla lze ovöem provÈst nÏkolika zp˘soby, z nichû anato-
movÈ up¯ednostÚujÌ obzvl·ötÏ dva: jeden se z¯etelem k funkËnÌmu, druh˝ se z¯e-
telem k morfologickÈmu v˝znamu Ë·stÌ. P¯ednÌ konËetiny konÏ, velryby, pt·ka
jsou strukturou podobnÈ, svou funkcÌ vöak nepodobnÈ, jelikoû slouûÌ v prvnÌm
p¯ÌpadÏ klusu, v druhÈm p¯ÌpadÏ plav·nÌ, v t¯etÌm p¯ÌpadÏ letu. FunkËnÏ se vel-
rybÌ ploutev podob· rybÌ ploutvi, aËkoliv se liöÌ svou strukturou; jeötÏ vÏtöÌ funk-
cion·lnÌ podobnost, spojenou s morfologickou nepodobnostÌ, lze nalÈzt nap¯.
mezi k¯Ìdlem pt·ka a mot˝la.
VÌme jiû, ûe morfologovÈ naz˝vali Ë·sti, kterÈ se podobaly sv˝m pl·nem,
homologickÈ a Ë·sti, kterÈ se podobaly funkcÌ, analogickÈ a ûe HAECKEL a s nÌm
ostatnÌ evolucionistÈ tuto klasifikaci p¯evzali. HAECKEL a GEGENBAUR povaûujÌ za
homologickÈ ty podobnÈ org·ny, kterÈ zvÌ¯ata zdÏdila po spoleËnÈm p¯edkovi:
jestliûe p¯edpokl·d·me, ûe praotec savc˘ byl Ëty¯noh˝, pak jsou konËetiny vöech
savc˘ homologick˝mi ˙tvary; ostatnÌ podobnÈ org·ny, u nichû nelze p¯ipustit
spoleËn˝ p˘vod, jsou analogickÈ,I tj. vznikly z r˘zn˝ch dispozic, avöak n·sled-
kem vnÏjöÌch okolnostÌ se sobÏ p¯ipodobnily. DarwinistÈ rozliöujÌ u analogiÌ
a homologiÌ tyto zvl·ötnÌ p¯Ìpady:
1. AnalogickÈ variace. Podle DARWINA jsou to podobnÈ vlastnosti p¯Ìbuzn˝ch fo-
rem, kterÈ je vöak nezdÏdily po spoleËnÈm p¯edkovi, n˝brû zÌskaly samostat-
nÏ dÌky podobnÈ vnit¯nÌ dispozici. Jako p¯Ìklad uv·dÌ DARWIN (1953, 115) ho-
luby s ope¯en˝ma nohama: r˘znÈ rasy holub˘ majÌ ope¯enÈ nohy, aniû by tuto
vlastnost zdÏdily po svÈm divokÈm praotci, holubu skalnÌm (neboù ten m·
holÈ nohy). D˘vodem, proË se nÏkterÈ rasy odch˝lily stejn˝m zp˘sobem od
p˘vodnÌ rodovÈ podoby, byla podobn· vnit¯nÌ organizace. Pro tent˝û pojem
paleontologovÈ Ëasto uûÌvajÌ jin˝ n·zev: ¯ady forem, kterÈ se sobÏ struktur·l-
nÏ podobajÌ, aniû by tuto vlastnost zdÏdily po spoleËnÈm p¯edkovi, se naz˝-
vajÌ Ñparalelismyì nebo podle n·vrhu R. LANKESTERA Ñhomoplasieì; na nÏ v po-
slednÌ dobÏ kladl d˘raz p¯edevöÌm americk˝ paleontolog H. F. OSBORN (1902).II
2. KonvergentnÌ jsou podle DARWINA takovÈ podobnÈ vlastnosti systÈmovÏ
vzd·len˝ch zvÌ¯at, kterÈ vznikly vlivem podobnÈho prost¯edÌ. Jako p¯Ìklad
se uv·dÏjÌ sloûenÈ oËi kor˝ö˘ a hmyzu, kterÈ sice majÌ podobnou stavbu,
avöak nelze je oznaËit za homologickÈ, protoûe jejich spoleËn˝ p¯edek ˙daj-
nÏ jeötÏ nemÏl sloûenÈ oËi. Prakticky lze rozdÌl mezi konvergencÌ, homolo-
giÌ a paralelismem stÏûÌ zjistit. V poslednÌ dobÏ se pojem konvergence Ëasto
definuje nez·visle na darwinismu a zahrnujÌ se pod nÏj vöechny podobnÈ
I
GEGENBAUR uv·dÌ takÈ tzv. homomorfnÌ org·ny (n·zev zavedl M. F‹RBRINGER) a jejich definice
p¯ipomÌn· LANKESTEROVU Ñhomoplasiiì; pojem vöak d·le nerozv·dÌ.
II
V tomto pojedn·nÌ lze nalÈzt anal˝zu souËasn˝ch n·zor˘ na homologii, jakoû i p¯Ìsluönou lite-
raturu.
248
struktury, kterÈ se vyskytujÌ u znaËnÏ vzd·len˝ch forem. ÿadÌ se sem nap¯.

forma hada, kterou vykazujÌ stegocephalus z obdobÌ permu (Dolichosoma),
˙ho¯ i dalöÌ ryby, obojûivelnÌci (Coecilia), slep˝öi, Pythonomorpha z ˙tvaru
k¯Ìdy a hadi. TakÈ r˘znÈ formy zub˘, struktura ulit, ochrana tÏla ve formÏ
krun˝¯˘, roh˘ atd. se vyskytujÌ jako konvergentnÌ vlastnosti.
3. Analogie (ve smyslu starÈ morfologie) pr˝ p¯edstavujÌ funkËnÌ podobnosti.
O tÏchto podobnostech se p¯em˝ölelo nejmÈnÏ a dodnes se obecnÏ vÏ¯Ì, ûe
nap¯. analogie mezi letem netop˝ra, pt·ka a mot˝la nemajÌ hluböÌ v˝znam.
Avöak pojmy ÑlÈt·nÌì, Ñplav·nÌì, ÑbÏh·nÌì, jimiû se vyjad¯ujÌ ony analogie
(kdyû se hovo¯Ì o podobnosti lÈtacÌch, plovacÌch aj. org·n˘), pravdÏpodobnÏ
p¯edstavujÌ pouze povrchnÌ popis analogiÌ. Moûn·, ûe hluböÌ anal˝za ptaËÌho
letu, koÚskÈho bÏhu, plav·nÌ velryby nalezne mezi tÏmito t¯emi funkcemi hluböÌ
analogii neû mezi letem pt·ka a mot˝la nebo mezi plav·nÌm velryby a ryby. Je
pravdÏpodobnÈ, ûe se pak rovnÏû bude ps·t o funkËnÌch homologiÌch, tak jako se
dnes pÌöe o strukturnÌch homologiÌch, a ûe se mezi obÏma objevÌ vnit¯nÌ vztah.
Je moûn· n·padnÈ, ûe darwinistÈ tak m·lo zd˘razÚovali fyziologickÈ ˙vahy

o v˝znamu org·n˘. Vzpomeneme-li si na jejich z·sadu, ûe pl·n neznamen· nic,
zatÌmco vztahy k prost¯edÌ vöechno, pak bychom spÌöe oËek·vali opak. Na jednÈ
stranÏ vöak jeötÏ p¯Ìliö silnÏ p˘sobila star· morfologie, na druhÈ stranÏ, jak jsme
jiû zmÌnili, darwinistÈ neuznali fyziologii jako samostatnou vÏdu, n˝brû se
domnÌvali, ûe funkce lze odhadnout ze stavby kaûdÈho org·nu.
Lze zaznamenat jen ojedinÏlÈ pokusy o skuteËnÏ fyziologickÈ ch·p·nÌ svÏta zvÌ-
¯at. ANT. DOHRN (1875), zakladatel zoologickÈ stanice v Neapoli, vyslovil hypotÈzu,
kterou nazval princip zmÏny funkce; podle nÌ m· kaûd˝ org·n nÏkolik funkcÌ, jednu
hlavnÌ a jinÈ vedlejöÌ. KonËetina slouûÌ k ch˘zi, kter· je jejÌ hlavnÌ funkcÌ, ale slouûÌ
takÈ ke sk·k·nÌ, plav·nÌ, uchopov·nÌ atd. St·v· se pr˝, ûe hlavnÌ funkci postihne
˙padek, na jejÌ mÌsto nastoupÌ jedna z vedlejöÌch funkcÌ a stane se hlavnÌ funkcÌ,
naËeû doch·zÌ takÈ ke struktur·lnÌ p¯emÏnÏ org·nu. DOHRN vöak svÈ myölenky
d·le nerozvinul; nezkoumal, zda je ch˘ze skuteËnÏ hlavnÌ funkcÌ konËetin, ani v ja-
kÈm vztahu k nÌ jsou vedlejöÌ funkce, a proto jeho myölenky bez odezvy zanikly.
VÏtöÌ a trvalejöÌ ˙spÏch, kter˝ sah· aû k nejmodernÏjöÌm, tzv. organografick˝m
teoriÌm, mÏla v podstatÏ shodn· myölenka botanika J. SACHSE (1893). Ten se
domnÌval, ûe rostliny majÌ latentnÌ vlastnosti, kterÈ se objevujÌ teprve za zvl·öt-
nÌch ûivotnÌch podmÌnek: nap¯. ko¯eny bÏûn˝ch rostlin majÌ pr˝ v menöÌ mÌ¯e
tytÈû vlastnosti jako ko¯eny epifytick˝ch rostlin, tzn. takov˝ch, kterÈ rostou na
stromech, aniû by na nich cizopasily (jako n·ö liöejnÌk a ËetnÈ tropickÈ orchideje);
ûijÌ v podstatÏ jen z toho, co jim d·v· vzduch. SACHS ˙spÏönÏ p¯ivedl k epifytic-
kÈmu ûivotu brambory, vikev, hr·ch, kuku¯ici, a tak dok·zal, ûe zmÏnou ûivot-
nÌch podmÌnek lze rostliny p¯imÏt k p¯etvo¯enÌ jejich typu.
SACHS je p¯esvÏdËen, ûe v˝vojem latentnÌch vlastnostÌ lze vysvÏtlit ¯adu
podobnostÌ mezi rostlinami, protoûe v tÏchto p¯Ìpadech r˘znÈ rostliny reagova-
249
ly na stejn˝ vnÏjöÌ popud stejn˝m zp˘sobem, a tyto podobnosti naz˝v· Ñhabi-

tu·lnÌ paralelismusì. Jsou to nap¯Ìklad podobnosti mezi listy vyööÌch rostlin a lis-
tov˝mi ˙tvary mech˘ a ¯as, mezi duûnat˝mi kaktusy a pryöcovit˝mi, mezi r˘ûÌ
d¯iöù·lolistou (Rosa berberidifolia) a d¯iöù·lem, mezi kakostem (Geranium triste)
a okoliËnat˝mi (v obou poslednÌch p¯Ìpadech je podobnost natolik velik·, ûe ji
lze nazvat mimikry) atd. SACHS studoval takÈ homologie rostlin; analogickÈ va-
riace Ëili homoplasie nazval ÑfylogenetickÈ paralelyì.
Vedle jin˝ch botanik˘ p¯edevöÌm E. STRASBURGER (1902) analyzoval podobnost
mezi rostlinami a rozliöoval archetypickÈ a fylotypickÈ homologie. ArchetypickÈ homo-
logie jsou podobnosti, kterÈ vznikly zdÏdÏnÌm po spoleËnÈm p¯edku, nap¯. klado-
die (tj. vÏtviËky, kterÈ se podobajÌ listu), trny a jistÈ ˙pony jsou pr˝ archetypicky
homologickÈ, protoûe vöechny vznikly z jednÈ praformy, z v˝honku. FylotypickÈ
homologie jsou vnit¯nÌ podobnosti, kterÈ se (jako homoplasie) vyvinuly podle
tÈhoû vnit¯nÌho z·kona u r˘zn˝ch forem; sem pr˝ n·leûÌ analogick· stavba vege-
taËnÌho vrcholu vöech mnohobunÏËn˝ch rostlin. STRASBURGER pÌöe jeötÏ o Ñpantypic-
kÈ homologiiì, ËÌmû mÌnÌ podobnosti, kterÈ existujÌ u vöech organism˘, jako nap¯.
dÏlenÌ bunÏk, kterÈ u vöech zvÌ¯at a rostlin probÌh· podle t˝chû pravidel.
BotanikovÈ usilovali takÈ o dalöÌ anal˝zu organickÈho tÏla. Jelikoû vöak odvyk-
li pojmovÈ anal˝ze, ustrnuli u hrubÏ empirickÈho rozliöov·nÌ tk·nÌ a org·n˘, jak
se nabÌzejÌ pohledu v element·rnÌ anatomii. Nap¯Ìklad C. GEGENBAUR (1898) roz-
liöuje v tÏle dvojÌ org·ny:
1. Element·rnÌ org·ny (HAECKELOVY plastidy), tj. buÚky a tk·nÏ, kterÈ se opÏt
dÏlÌ na vegetativnÌ tk·nÏ (epitely a vaziva) a anim·lnÌ tk·nÏ (svalovÈ a nervo-
vÈ tk·nÏ).
2. Org·ny vyööÌch ¯·d˘ se skl·dajÌ z element·rnÌch org·n˘ (nap¯. ûl·zy), kterÈ
se spojujÌ v systÈmy, sest·vajÌcÌ ze stejnorod˝ch org·n˘, a v apar·ty, sest·va-
jÌcÌ z nestejnorod˝ch org·n˘.
GEGENBAUROVA klasifikace, kter· se zakl·d· na empirickÈm protikladu Ñjed-
noduchÈhoì a ÑsloûenÈhoì, p¯ipomÌn· aristotelskÈ rozdÏlenÌ tk·nÏ na mÏkkou
a tvrdou a nevöÌm· si ani anatomickÈ, ani fyziologickÈ p¯Ìbuznosti Ë·stÌ tÏla; p¯es-
to jeötÏ nespornÏ vl·dne v diskusÌch ökolskÈ morfologie.
MÌsto aby se evoluËnÌ morfologovÈ zab˝vali pojmovou anal˝zou Ë·stÌ tÏla, uva-
ûovali radÏji o jejich p˘vodu a ¯Ìdili se p¯itom toutÈû metodou jako ve v˝kladech
o p˘vodu zvÌ¯ecÌch skupin. Srovn·vali org·ny, p·trali po jejich homologiÌch
a z homologick˝ch org·n˘ sestavovali podle jejich rozliöenÌ ¯ady, kterÈ zaËÌnaly nej-
jednoduööÌ formou, p¯ech·zely ve sloûitÏjöÌ a vrcholily v tÏch nejsloûitÏjöÌch for-
m·ch. Nap¯Ìklad zkoumali mozky nejr˘znÏjöÌch obratlovc˘ a pak sestavili ¯adu,
kter· zaËÌnala kopinatcem (Amphioxus), n·sledoval mozek mihule atd. a konËila
ËlovÏkem. Takto sestavenÈ ¯ady naz˝vali fylogenetick˝ v˝voj org·nu a p¯ikl·dali
jim historick˝ v˝znam: nejjednoduööÌ org·n povaûovali za ÑnejstaröÌì Ëili za Ñp˘-
vodnÌì; mÌsto sloûit˝ ¯Ìkali ÑpokroËil˝ì nebo ÑrozvinutÏjöÌì. Jedni sestavovali tyto
250
¯ady pod vedenÌm C. GEGENBAURA p¯ev·ûnÏ z dospÏl˝ch org·n˘; druzÌ do nich

¯adili takÈ formy embryÌ a larev, a dospÏli tak k jin˝m ÑdÏjin·mì org·nu neûli
prvnÌ. FylogenetickÈ ¯ady se nesestavovaly jen z cel˝ch org·n˘, ale i z jejich jednot-
liv˝ch Ë·stÌ, tk·nÌ a bunÏk. HAECKEL nap¯. sestavil fylogenezi tk·nÏ, jinÌ psali o his-
torickÈm v˝voji koûnÌho pigmentu, smyslov˝ch bunÏk, jednotliv˝ch sval˘ atd.
23.4. Boj proti typ˘m

Z DARWINOVY nauky vypl˝v·, ûe tak jako neexistujÌ druhy, rody ani Ëeledi, tak p¯Ì-
roda nikterak neurËuje ani typy. DARWINOVI stoupenci s oblibou zvyöovali poËet
nejvyööÌch skupin zvÌ¯ecÌ ¯Ìöe, aby dok·zali, ûe v˘bec nez·leûÌ na tom, zda p¯edpo-
kl·d·me Ëty¯i nebo deset skupin. SkuteËnÏ se zd·, ûe dnes jiû nikdo nevÏ¯Ì v uza-
v¯enost CUVIEROV›CH p˘vodnÌch Ëty¯ typ˘. Ale i protikladn˝ n·zor, ûe typy ne-
existujÌ v˘bec, se zachoval nanejv˝ö v tomto teoretickÈm tvrzenÌ, zatÌmco v praxi
se brzy vöichni vr·tili k nauce o typech. ObecnÏ se totiû hovo¯Ì o polyfyletickÈm
p˘vodu svÏta organism˘, coû p¯edpokl·d·, ûe existuje nÏkolik rostlinn˝ch a zvÌ-
¯ecÌch kmen˘, kterÈ se od sebe z·sadnÏ, tj. cel˝mi sv˝mi dÏjinami liöÌ. Stran poËtu
tÏchto kmen˘ nepanuje shoda; DARWIN p˘vodnÏ p¯ipouötÏl Ëty¯i aû pÏt takov˝ch
kmen˘ u zvÌ¯at i u rostlin, aniû by vöak uvedl d˘vod, proË ud·v· pr·vÏ tolik. Poz-
dÏji ovöem dospÏl k n·zoru, ûe i tÏchto osm Ëi deset praforem vzniklo z jedinÈho
praorganismu. TakÈ HAECKEL p¯eöel od polyfyletickÈho pojetÌ k monofyletickÈmu
a tvrdil, ûe mezi nimi nenÌ podstatn˝ rozdÌl. V tom mÏl pravdu potud, ûe ani poz-
dÏjöÌ morfologovÈ nemohli uvÈst z·sadnÌ d˘vody, proË bychom se mÏli rozhod-
nout pro jeden nebo druh˝ n·zor. MladöÌ morfologovÈ p¯esto mnohem ËastÏji
p¯edpokl·dali polyfyletick˝ vznik zvÌ¯eny neû jednokmenn˝, monofyletick˝.
J. SACHS (1898) n·zornÏ ukazuje, ûe nauka o polyfyletickÈm p˘vodu rostlin
a zvÌ¯at je obnovenÌm CUVIEROVY nauky o typech. NevÏdÏl pravdÏpodobnÏ, ûe
pojem a n·zev Ñarchetypì zavedl OWEN pro oznaËenÌ pl·nu urËitÈ zvÌ¯ecÌ skupi-
ny. Toto slovo z¯ejmÏ nÏkde Ëetl a vybavilo se mu, kdyû p¯em˝ölel o fylogenetic-
k˝ch skupin·ch. Tak doöel k definici, ûe Ñarchitypusì (jak jej naz˝v·) je fylogene-
tickou ¯adou rostlin spoleËnÈho p˘vodu a ûe v kaûdÈm architypu vl·dne jeden
charakteristick˝ z·kon formy ñ ani OWEN nedok·zal charakterizovat svÈ typy
jinak. Rozliöuje tyto architypy, tj. od prvopoË·tku se liöÌcÌ v˝vojovÈ ¯ady rostlin:
1. Cyanophyceae (Schizomycetae a Schizophyta; sinice)

2. Phaeophyceae (hnÏdÈ ¯asy)
3. Rhodophyceae (ËervenÈ ¯asy)
4. Conjungatae (a Bacillariaceae, Ë·steËnÏ zelenÈ ¯asy)
5. Siphoneae (jinÈ zelenÈ ¯asy)
6. Archegoniatae, kterÈ zahrnujÌ nejvÏtöÌ poËet rostlin, od ¯as (nap¯. Coleo-
chaetae = ötÏtinatky) aû po jevnosnubnÈ rostliny.
251
Jako je nauka o polyfyletickÈm p˘vodu zvÌ¯at jen historick˝m pojetÌm CUVIERO-

V›CH typ˘, tak se ani modernÌ klasifikace p¯Ìliö nevzd·lila od CUVIEROVA systÈmu.
Srovnejme s CUVIEROV›MI typy (obratlovci, mÏkk˝öi, Ëlenovci, Ëervi, paprskovci)
modernÌ nejvyööÌ skupiny zvÌ¯eny. NeËteme tu sice v˝raz typ, nalezneme i zv˝öen˝
poËet nejvyööÌch skupin a pozn·me v˝znamnou inovaci v zavedenÌ prvok˘, jinak
vöak modernÌ systÈm snadno za¯adÌme do r·mce systÈmu CUVIEROVA. Uvedu Ëty¯i
p¯Ìklady modernÌch systÈm˘, jejichû auto¯i, kromÏ FLEISCHMANNA, p¯ijÌmajÌ stano-
visko, kterÈ zast·val HAECKEL. Nap¯Ìklad KORSCHELT a HEIDER, aËkoli rozdÏlili
faunu na mnoûstvÌ mal˝ch skupin, p¯ekonali CUVIERA jen v tom, ûe vytvo¯ili vÌce
kategoriÌ neû on; mezi nimi vöak lehce rozpozn·me CUVIEROVY paprskovce (Ë. 2ñ4,
14, 15), mÏkk˝öe (25ñ29), Ëlenovce (10ñ13, 16ñ24) a obratlovce (Tab. 23.1.).I
Tab. 23.1. Srovn·vacÌ tabulka nejvyööÌch kategoriÌ fauny
R. HERTWIG LANG FLEISCHMANN KORSCHELT

1892 1894 1898 a HEIDER 1890
A. Protozoa A. Protozoa A. Protozoa 1. A.Protozoa (prvoci)

B. Metazoa B. Metazoa B. Metazoa
(mnohobunÏËnÌ)
Spongiae (houby) 2. Porifera (ûivoËiönÈ
houby)
Coelenterata Coelenterata Coelenterata 3. Cnidaria (ûahavci,
(l·Ëkovci) l·Ëkovci)
4. Ctenophora
(ûebernatky)
Plathelminthes Platodes 5. Plathelminthes
(ploötÏnci)
6. Orthonectida et
Dicyemida
Nemertina 7. Nemertini (p·snice)
Rotatoria 8. Nemathelminthes
(hlÌsti)
9. Acanthocephali
(vrtejöi)
10. Rotatoria (vÌ¯nÌci)
Vermes (Ëervi) Vermes Annelides 11. Annelides
(sem pat¯Ì takÈ Ë. 31, (krouûkovci)
33, 34 z posl. sloupce)
Sipunculida 12. Sipunculida
(sum˝öovci)
13. Chaetognatha
(ploutvenky)
14. Enteropneusta
(ûaludovci)
I
K darwinistickÈ systematice srv. A. GIARD 1876; 1904, 63n.
252
R. HERTWIG LANG FLEISCHMANN KORSCHELT

1892 1894 1898 a HEIDER 1890
15. Echinodermata
(ostnokoûci)
Arthropoda 16. Crustacea (kor˝öi)
17. Paleostraca
18. Arachnoidea
(pavoukovci)
19. Pentastomida
(jazyËnatky)
20. Pantopoda
(nohatky)
21. Tardigrada
22. Onychophora
(dr·pkovci)
23. Myriapoda
(stonoûkovci)
24. Insecta (hmyz)
25. Amphineura
26. Lamellibranchiata
(mlûi)
27. Solenoconcha
28. Gasteropoda
29. Cephalopoda
(hlavonoûci)
30. Phoronidea
(chapadlovky)
Bryozoa (mechovky) 31. Bryozoa ectoprocta
Brachiopoda 32. Brachiopoda
(ramenonoûci)
Echinodermata 33. Endoprocta
(ostnokoûci)
Mollusca
Mollusca (mÏkk˝öi) Tunicata 34. Tunicata
(tj. Ë. 25 aû 29 z posl. Echinodermata Echinodermata (pl·ötÏnci)
sloupce) Tunicata Mollusca
Arthropoda
Vertebrata Vertebrata 35. Cephalochordata
Arthropoda (Ëlenovci) (bezlebeËnÌ)
Vertebrata (obratlovci) 36. Vertebrata
Cel· morfologie, nejen jejÌ darwinistick˝ smÏr, se dnes nach·zÌ v ˙padku.

Jiû v dobÏ DARWINOVA vystoupenÌ byla silnÏ ot¯esena fylogenetick˝m n·zo-
rem. HAECKEL ji p¯ivedl k novÈmu rozkvÏtu, kdyû ji p¯etvo¯il ve vyhled·v·nÌ
rodokmen˘, a vöichni morfologovÈ vstoupili do jeho sluûeb. Dnes za to jejich
vÏda pyk·, protoûe nese Ûdium neexaktnosti, kterÈ pron·sleduje darwinis-
253
mus v˘bec; fyziologie se modernizuje a hrozÌ, ûe morfologii na nÏjak˝ Ëas zce-

la potlaËÌ.I
23.5. Darwinistick· embryologie

Darwinistick· embryologie byla zcela pod vlivem z·kladnÌho biogenetickÈho
z·kona: ˙lohou embryologa bylo vyp·trat dÏjiny kaûdÈ bytosti z jejÌ ontogeneze,
a protoûe to nelze Ëinit p¯Ìmo, konstruovaly se tyto dÏjiny nep¯Ìmo podle HAEC-
KELOVY z·sady, ûe embryon·lnÌ v˝voj je zkr·cen˝m a modifikovan˝m opakov·-
nÌm fylogenetickÈho v˝voje. Na z·kladÏ tÈto p¯edstavy bystr˝ anglick˝ embryo-
log FRANCIS BALFOUR (1880ñ81) vymezil ˙kol embryologie takto:
1. Ve fylogenetickÈ Ë·sti embryologie nejprve zjiöùuje p¯edky vöech mnohobu-
nÏËn˝ch bytostÌ srovn·nÌm jejich jednotliv˝ch embryon·lnÌch stadiÌ. V˝voj
zaËÌn· vajÌËkem, a z toho lze vyvodit, ûe vöechny mnohobunÏËnÈ bytosti
vznikly z mÏÚavky. Pak hled· v larv·ch dneönÌch zvÌ¯at formy, kterÈ p¯ipo-
mÌnajÌ p¯edky tÏchto zvÌ¯at. Z podobnosti larvy mÏkk˝ö˘, Ëerv˘ a ostnokoû-
c˘, kterou RAY LANKESTER naz˝val Ñtrochosphaeraì, se nap¯Ìklad usuzuje, ûe
trochosphaera ûila kdysi jako dospÏl˝ ûivoËich, z nÏhoû se pozdÏji vyvinuly
ony skupiny zvÌ¯at. Za t¯etÌ embryologie srovn·v· tyto larvy s vym¯el˝mi
a ûijÌcÌmi ûivoËichy, a kdyû nap¯Ìklad zjistÌ, ûe trochosphaera se podob·
nÏkter˝m vÌ¯nÌk˘m (rotatoria), vyvodÌ z·vÏr, ûe se z nÌ vyvinuli takÈ vÌ¯nÌci.
Fylogenetick· embryologie p·tr· i po embryon·lnÌch org·nech, kterÈ
bÏhem dalöÌho v˝voje zakrÚujÌ, jako nap¯. ûabernÌ ötÏrbiny u embryÌ savc˘.
Zjiöùuje, zda jsou tyto org·ny zdÏdÏny po p¯edcÌch nebo zda vznikly p¯izp˘-
sobenÌm nov˝m ûivotnÌm podmÌnk·m. Jestliûe se embryon·lnÌ org·ny
nach·zejÌ takÈ u dospÏl˝ch forem, kde zast·vajÌ urËitou funkci, vyvozuje
odtud, ûe embryon·lnÌ org·ny proch·zejÌ stavem tÏchto rozvinut˝ch org·n˘.
2. Druh· oblast embryologie se zab˝v· naukou o vzniku org·n˘ z vajÌËka; ana-
lyzuje p˘vod a homologie z·rodeËn˝ch list˘, p˘vod z·kladnÌch tk·nÌ
a jejich vztah k z·rodeËn˝m list˘m, vznik a v˝voj org·n˘.
TÌmto programem se embryologovÈ ¯Ìdili; na jednÈ stranÏ sestavovali rodo-
kmeny ûivoËich˘ srovn·v·nÌm embryÌ, na druhÈ stranÏ ¯eöili ot·zku, z kter˝ch
I
Literatura: Systematicky zpracovali darwinistickou morfologii GEGENBAUR 1898; WIEDERSHEIM
1907; LANG 1900. Antidarwinistick˝ je FLEISCHMANN 1898. Proti novÈmu bÏûnÈmu opomÌjenÌ
morfologie a zd˘razÚov·nÌ ˙dajnÏ exaktnÏjöÌ fyziologie (v˝vojovÈ mechaniky) vyj·d¯il dobrÈ
d˘vody jen R. BURCKHARDT (1903, 399-400). Moûn· je nÏco pravdy na jeho domnÏnce, ûe mÈnÏ
formovatelnÌ a paleontologicky dob¯e prob·danÌ obratlovci se vÌce hodÌ pro fylogenetick·
zkoum·nÌ, zatÌmco bezobratlÌ, kte¯Ì jsou p¯ÌstupnÏjöÌ experimentu, se vÌce hodÌ pro v˝zkum
ontogeneze. O pokusu H. FRIEDMANNA obnovit idealistickou morfologii pod n·zvem Ñracion·l-
nÌ nauka o uspo¯·d·nÌì pojedn·me pozdÏji.
254
bunÏk oplozenÈho vajÌËka vznikajÌ kterÈ tk·nÏ a org·ny. O Ëetn˝ch org·nech,

larv·ch a embryÌch se domnÌvali, ûe p¯edstavujÌ pr˘bÏûn· fylogenetick· stadia
ve v˝voji fauny: zd˘razÚovali gastrulu, o nÌû jsme se zmÌnili v kapitole o HAEC-
KELOVI, d·le larvy mo¯sk˝ch ploötÏnek, larvu p·snic (skupiny Ëerv˘; Nemertini),
kter· se naz˝v· pilidium, vÌ¯nÌka trochosphaera a larvu ötÏtinat˝ch Ëerv˘ jmÈnem
trochophora; vöechny tyto organismy a mnoho dalöÌch vyd·vali za p¯edky vÌce Ëi
mÈnÏ poËetnÈ ¯ady forem.I
V druhÈ oblasti embryologie, kterou uv·dÌ BALFOUR, se spekulace zakl·daly
na nauce o z·rodeËn˝ch listech. VÌme jiû, ûe gastrula a hypotetick· gastrea majÌ
dva z·rodeËnÈ listy, ektoderm a entoderm. Tyto z·rodeËnÈ listy byly povaûov·-
ny u vöech forem, kde se vyskytujÌ, za homologickÈ, tj. zdÏdÏnÈ po spoleËnÈm
p¯edku, a ty tk·nÏ a org·ny, kterÈ se vyvÌjejÌ z tÈhoû z·rodeËnÈho listu, byly po-
vaûov·ny za p¯ÌbuznÈ. Nap¯Ìklad nervov· soustava a pokoûka, jeû obÏ vznikajÌ
z ektodermu, jsou vz·jemnÏ p¯ÌbuznÏjöÌ neû s kostmi a svaly, kterÈ vznikajÌ z me-
zodermu. P¯ednÌ a zadnÌ zakonËenÌ tr·vicÌ soustavy se z principu oddÏlovalo od
prost¯ednÌ Ë·sti, protoûe ta vznik· z entodermu, zatÌmco zakonËenÌ z ektoder-
mu. Pavouci a hmyz jsou p¯ÌbuznÌ ûivoËichovÈ a jejich vyluËovacÌ org·ny
(Malpighiho ûl·zy) vypadajÌ velice podobnÏ; avöak protoûe podle nÏkter˝ch
vznikajÌ tyto ûl·zy u pavouk˘ z entodermu, u hmyzu z ektodermu, nelze je po-
vaûovat za p¯ÌbuznÈ navzdory jejich morfologickÈ i fyziologickÈ podobnosti.
Nauku o z·rodeËn˝ch listech doplnili brat¯i OSKAR a RICHARD HERTWIGOVI (1881)
tzv. coelomovou teoriÌ (p¯ehled viz ZIEGLER 1898). ZatÌmco nejjednoduööÌ mnoho-
bunÏËn· zvÌ¯ata vznikajÌ ze dvou z·rodeËn˝ch list˘, ektodermu a entodermu,
u vyööÌch zvÌ¯at vstupuje bÏhem embryon·lnÌho v˝voje mezi oba listy jeötÏ t¯etÌ
skupina bunÏk, tzv. mezoderm. U vyööÌch forem vznik· mezoderm v podobÏ
dvou vychlÌpenin entodermu, kterÈ se naz˝vajÌ coelomovÈ vaky a tvo¯Ì z·klad pro
tÏlesnou dutinu, tzv. coelom. Takov˝ mezoderm naz˝vajÌ HERTWIGOV… Ñmeso-
blastì. V jin˝ch p¯Ìpadech nevznikajÌ coelomovÈ v·Ëky vychlÌpenÌm, n˝brû do
mezery mezi obÏma z·rodeËn˝mi listy vnikajÌ bez urËit˝ch pravidel buÚky z en-
todermu (nebo z ektodermu) a tvo¯Ì zde takzvan˝ Ñmesenchymì; jeötÏ v jin˝ch
p¯Ìpadech zas vznik· jak mezoderm, tak mesenchym. Podle toho, zda embryo
tvo¯Ì jen mesenchym nebo i coelom, rozdÏlujÌ brat¯i HERTWIGOV… celou faunu (sa-
moz¯ejmÏ kromÏ jednobunÏËn˝ch). Ke svÈ klasifikaci p¯ipojujÌ hypotÈzu, ûe coe-
lom byl p˘vodnÏ vyluËovacÌm org·nem a teprve pozdÏji zÌskal schopnost tvo¯it
pohlavnÌ buÚky. HodnÏ se diskutovalo o tom, kter· zvÌ¯ata majÌ coelom a kter·
nikoli, zda je p˘vodnÏjöÌ vznik druhotn˝ch tÏlesn˝ch dutin vychlÌpenÌm, nebo
p¯Ìchodem bunÏk z entodermu, kter· funkce je staröÌ, zda vymÏöov·nÌ, nebo
tvorba pohlavnÌch bunÏk atd.
I
Kr·tk˝ Ëas se mnoho diskutovalo o BALFOUROVÃ teorii, ûe se z med˙z vyvinuly larvy ostnokoû-
c˘ a ramenonoûc˘, d·le pilidium, trochosphaera, tornania, actinotrocha. K tomuto n·zoru se
p¯iklonil KLEINENBERG (1886), avöak nikdo jin˝ jej nep¯ijal.
255
Fyziolog G. BUNGE (1898) aplikuje HAECKELŸV z·kladnÌ biogenetick˝ z·kon

takÈ na chemickÈ sloûenÌ zvÌ¯at, kdyû pomocÌ descendenËnÌ teorie vysvÏtluje
naöi pot¯ebu p¯isolovat si pokrmy. Poukazuje na to, ûe obsah kuchyÚskÈ soli
v organismech se ¯ÌdÌ podle obsahu soli v okolÌ. Mezi rostlinami majÌ hodnÏ
chloridu sodnÈho jen mo¯skÈ rostliny, rostliny z mo¯sk˝ch pob¯eûÌ a ze stepÌ po-
kryt˝ch solÌ. V˝jimkou je nap¯. merlÌk (Chenopodium) a druhy lebedy (Atriplex),
jimû se jako rumiötnÌm rostlin·m da¯Ì jen v p˘dÏ s dostatkem kuchyÚskÈ soli
a jeû majÌ svÈ nejbliûöÌ p¯ÌbuznÈ mezi rostlinami soln˝ch stepÌ. Mezi bezobratl˝-
mi obsahujÌ hodnÏ soli takÈ jen mo¯sk· zvÌ¯ata a jejich nejbliûöÌ p¯ÌbuznÌ na pev-
ninÏ, zatÌmco typick˝ reprezentant pevninsk˝ch ûivoËich˘, hmyz, m· soli velice
m·lo. Naproti tomu pevninötÌ obratlovci vykazujÌ soli n·padnÏ hodnÏ ñ podle
BUNGA jde o dÏdictvÌ z dob, kdy jeötÏ ûili v mo¯i. Jestliûe je toto pojetÌ spr·vnÈ,
pokraËuje BUNGE, pak oËek·v·me, ûe obratlovci majÌ ve svÈm individu·lnÌm
v˝voji tÌm vÌce soli, ËÌm jsou mladöÌ. Tak tomu pr˝ skuteËnÏ je: embryo savce
obsahuje vÌce soli neû pr·vÏ narozenÈ zvÌ¯e, jemuû po narozenÌ ub˝v· chlÛru
a chloridu draselnÈho tak, jak postupuje v˝voj.
V osmdes·t˝ch letech byly embryologicko-fylogenetickÈ spekulace na vrcholu,I
pak vöak rychle ustupovaly, zatÌmco na v˝znamu nab˝valy r˘znÈ abnorm·lnÌ v˝vo-
jovÈ jevy. HAECKEL a staröÌ embryologovÈ sice znali mnoho Ñv˝jimekì z norm·lnÌ
ontogeneze, kdyû je vöak oznaËili za Ñp¯izp˘sobenÌ zvl·ötnÌm ûivotnÌm podmÌ-
nk·mì, domnÌvali se, ûe vysvÏtlili vöechny jejich nejasnosti. ÿadili tyto v˝jimky
mezi p¯Ìpady tzv. ÑatypickÈho v˝vojeì a rozliöovali mezi nimi p¯edevöÌm:
1. Regeneraci, nap¯. hojenÌ ran, schopnost zvÌ¯at nahrazovat ztracenÈ Ë·sti tÏla.
2. DÏlenÌ, jÌmû se (vedle pohlavnÌho rozmnoûov·nÌ) rozmnoûujÌ nap¯. Ëervi;
jejich tÏlo se na jednom mÌstÏ zaökrtÌ, rozpadne se na dvÏ Ë·sti a kaûd· Ë·st
se doplnÌ v novÈ, celÈ zvÌ¯e.
3. PuËenÌ, p¯i nÏmû zvÌ¯e (nap¯. sladkovodnÌ polyp) utvo¯Ì pupen, kter˝ se vy-
vine v novÈho jednotlivce.
PodobnÈ ˙kazy lze tÏûko slouËit s DARWINOV›MI a HAECKELOV›MI z·sadami,
podle nichû je forma organismu nahromadÏnÌm promÏn za miliony let. SkuteË-
nost, ûe organismus m˘ûe beze vöeho nahradit ztracenou Ë·st novou, je pro dar-
winismus do d˘sledk˘ vzato r·nou, jak· zas·hne milovnÌka staroûitnostÌ, kdyû
se jeho domnÏlÈ staroûitnosti uk·ûou b˝t v˝robkem z ned·vnÈ doby.
Ned·vno byly proti HAECKELOVU z·kladnÌmu z·konu namÌ¯eny takÈ poznat-
ky norm·lnÌch v˝vojov˝ch dÏjin. E. MEHNERT (1898) se jej pokusil nahradit prin-
I
Tento obrat v n·zorech embryolog˘ lze n·zornÏ sledovat ve velkÈ uËebnici srovn·vacÌ evolu-
ce bezobratl˝ch ûivoËich˘ od E. KORSCHELTA a K. HEIDERA. PrvnÌ, speci·lnÌ Ë·st z roku 1890 je
jeötÏ zcela pod HAECKELOV›M vlivem; druh·, Ñvöeobecn· Ë·stì z roku 1902 nep¯in·öÌ jiû û·dnÈ
darwinistickÈ diskuse, n˝brû pojedn·v· o oplozenÌ (tato anal˝za tvo¯Ì p¯echod od darwinismu
k novÏjöÌm smÏr˘m) a o experiment·lnÌ embryologii.
256
cipem Ñkainogenezeì, podle nÏhoû se homologickÈ org·ny rozvÌjejÌ v pr˘bÏhu

ontogeneze u kaûdÈ formy specifickou rychlostÌ. Srdce, kterÈ darwinistÈ ch·pou
jako mladöÌ diferenciaci velk˝ch cÈv, se podle HAECKELA utv·¯Ì vûdy pozdÏji neû
cÈvy, a p¯ece existuje mnoûstvÌ obratlovc˘, u nichû srdce vznik· d¯Ìve. Fylogene-
ticky se mlÈËnÈ ûl·zy savc˘ odvozujÌ od koûnÌch ûl·z jako jejich mladöÌ odvoze-
niny, ontogeneticky se naproti tomu objevujÌ mnohem d¯Ìve neû koûnÌ ûl·zy.
Podle MEHNERTA se rychlost ontogeneze org·nu obecnÏ ne¯ÌdÌ jeho fylogenezÌ,
n˝brû stupnÏm jeho diferenciace. Nap¯Ìklad stehennÌ kost ËlovÏka, kter· roste
nejvÌc do dÈlky, se takÈ nejrychleji rozvÌjÌ, zatÌmco prvnÌ Ël·nek palce u ruky, kte-
r˝ byl mezi porovn·van˝mi objekty nejmenöÌ, se rozvÌjÌ nejpomaleji.
V embryologii rostlin nedos·hly HAECKELOVY n·zory nikdy takovÈho v˝zna-
mu, jak˝ se jim p¯ipisoval v zoologii, neboù J. SACHS ji vedl od poË·tku samostat-
nou cestou. VÌce vÏ¯il p¯ÌmÈmu pozorov·nÌ neû filosofick˝m abstrakcÌm a pojÌ-
mal v˝voj jako postupnÈ vznik·nÌ nov˝ch org·n˘. RozdÏlil jej do Ëty¯ f·zÌ: (1)
vznik org·nu na vegetativnÌm bodu, kdy jeötÏ nenÌ urËena forma, n˝brû jen poËet
a poloha org·n˘; (2) embryon·lnÌ stadium, kdy se vytv·¯ejÌ morfologicky d˘leûitÈ
Ë·sti; (3) napÌn·nÌ, p¯i nÏmû se embryon·lnÌ z·rodek zvÏtöuje a p¯ijÌm· definitiv-
nÌ formu; a nakonec (4) zr·nÌ, bÏhem nÏhoû se propracov·v· vnit¯nÌ stavba tk·nÌ
(SACHS 1898, 68). Ale i SACHS souhlasil s HAECKELOV›M z·kladnÌm biogenetick˝m
z·konem v tom (SACHS 1898, 72), ûe org·n m· tÌm vÏtöÌ fylogenetick˝ v˝znam,
ËÌm d¯Ìve se vytvo¯Ì na vegetativnÌm bodu. JinÌ botanikovÈ, obzvl·ötÏ E. STRAS-
BURGER, n·sledovali HAECKELA mnohem d·l. äÌ¯eji aplikoval HAECKELŸV z·kon
v botanice MASSART (1894).
257
24. kapitola
GeografickÈ rozöÌ¯enÌ zvÌ¯at a rostlin
24.1. Humboldtova klasifikace rostlin podle jejich habitu

Tak jako lidskÈ rasy a n·rody majÌ urËitou vlast, tak i druhy zvÌ¯at a rostlin: v ji-
n˝ch zemÌch ûije slon, v jin˝ch gorila, kleËi se da¯Ì v jin˝ch oblastech neû cedru.
BUFFON, kter˝ sv˝m popul·rnÌm p¯Ìrodozpytem podnÌtil tolik jin˝ch biolo-
gick˝ch ot·zek, zavdal takÈ prvnÌ podnÏt ke zkoum·nÌ, proË sloni ûijÌ jen v tep-
l˝ch oblastech StarÈho svÏta, proË jin˝ tapÌr ûije v Indii a jin˝ v JiûnÌ Americe,
proË se rozöÌ¯enÌ zvÌ¯at na Zemi ne¯ÌdÌ jen podnebÌm. Podle BUFFONA vyslovil
mnoho novÈho o rozöÌ¯enÌ zvÌ¯at na naöÌ Zemi nÏmeck˝ (poruötÏn˝) cestovatel
P. S. PALLAS (objevitel mamut˘ a nosoroûc˘ pod sibi¯sk˝m ledem). NejvÏtöÌ z·-
jem vöak vÏnoval tomuto studiu nÏmeck˝ polyhistor ALEXANDER VON HUM-
BOLDT (1769ñ1859), charakteristick˝ zjev z GOETHOVY a SCHILLEROVY doby, kdy
vl·dla naturfilosofie, kdy se vöe op·jelo blouzniv˝mi pocity, kdy such· vÏda
p˘sobila jako cosi cizorodÈho. HUMBOLDT byl such˝m badatelem a zd· se, ûe
tento protiklad souËasnÌk˘m imponoval. TakÈ jeho bohatstvÌ, ve¯ejnÈ postavenÌ
a dalekÈ cesty znaËnÏ p¯ispÏly k jeho proslulosti, takûe mnoh˝m se cel· epocha
jevila jako HUMBOLDTOVA doba. P¯estoûe HUMBOLDT byl svou podstatou duch
neplodn˝ ñ nemÏl ani filosofick˝ talent ani schopnost plasticky a ûivÏ postih-
nout jednotlivosti ñ, chtÏl se uplatnit jako filosof i jako odbornÌk. Z tÈto snahy vy-
ch·zelo estetickÈ rozpoloûenÌ, kterÈ vkl·dal do sv˝ch fyziologick˝ch, geologic-
k˝ch a geografick˝ch studiÌ. NejvÌce se proslavil pracemi geografick˝mi: velmi
r·d cestoval a kv˘li vÏdeck˝m ˙Ëel˘m navötÌvil Asii, Afriku, zvl·ötÏ pak rovnÌ-
kovou Ameriku; poslednÌ cestu popsal v rozs·hlÈm, francouzsky psanÈm dÌle.
V Pohledech na p¯Ìrodu (1849) popul·rnÏ zpracoval v˝sledky sv˝ch cest; vylÌËil
dojmy, jakÈ vyvol·vajÌ velik· poho¯Ì, veletok Amazonky, prales, pouöù. Protoûe
vegetace je obzvl·ötÏ vhodn· k charakteristice krajiny, sestavil HUMBOLDT
v tomto spisu Ñfyziognomiku rostlinì, kdyû rozdÏlil rostliny na devaten·ct sku-
pin podle dojm˘, jakÈ v ËlovÏku vyvol·vajÌ (2. dÌl Pohled˘). Rozliöoval palmy
jako nejvyööÌ a nejuölechtilejöÌ ze vöech rostlinn˝ch forem; ban·novnÌky s nÌz-
k˝m, mÌznat˝m kmenem, na jehoû vrcholku vyr˘stajÌ listy; slezovitÈ (Malva-
ceae) a cejbovitÈ (Bombaceae), velmi silnÈ kmeny s jemn˝mi, velk˝mi, srdcovit˝-
mi nebo se¯Ìznut˝mi listy; mimÛzy, v¯esy, kaktusy, orchideje, kasuariny (stromy
258
GEOGRAFICK… ROZäÕÿENÕ ZVÕÿAT A ROSTLIN
z jiûnÌho mo¯e a z v˝chodnÌ Indie, s vÏtvemi podobn˝mi p¯esliËce); jehliËnatÈ

stromy, vodoklasovÈ rostliny, lesnÌ stromy, jejichû mÌznatÈ, chr·stovitÈ stonky majÌ
velkÈ, ûilnatÈ listy; li·ny, aloe, tr·vy, kapradÌ, liliovitÈ, vrbovitÈ, melastomy, myrty.
VylÌËit charakter vöech tÏchto rostlinn˝ch skupin pokl·dal HUMBOLDT za
pokus, kter˝ je hodn˝ spÌöe malÌ¯e krajin neû badatele.117 P¯esto by bylo i pro
badatele zajÌmavÈ proniknout k j·dru uvedenÈ HUMBOLDTOVY klasifikace; jeho
myölenka se skuteËnÏ udrûela aû dodnes, aËkoli se jÌ vÏnovalo m·lo pozornosti.
Zcela zapomenut˝, jak se zd·, je vöak jin˝ HUMBOLDTŸV pokus: vyp·trat p¯ÌËiny
geografickÈho rozöÌ¯enÌ rostlin (a zvÌ¯at). HUMBOLDT se deset let p¯ed DARWINEM
v˝slovnÏ postavil proti ÑtÏm, kdo r·di snÌ o pozvoln˝ch promÏn·ch druh˘ a po-
vaûujÌ za p¯emÏnÏnÈ druhy papouöky, jiû jsou na sousednÌch ostrovech ... [kdo]
p¯ipisujÌ podivuhodnou rovnost v˝öe uveden˝ch pomÏr˘ [druh˘, kterÈ ob˝vajÌ
r˘znÈ krajiny] migraci druh˘, kterÈ se zmÏnily tisÌcilet˝m p˘sobenÌm klimatu,
a tak se zd·nlivÏ nahrazujÌì (1849, 2. sv., 229).
ProË n·ö v¯es obecn˝, proË naöe duby nepronikly na v˝chod p¯es poho¯Ì Ural?
ProË neexistuje û·dn˝ druh r˘ûe na jiûnÌ polokouli a skoro û·dn˝ pantoflÌËek
(Calceolaria) na severnÌ polokouli? HUMBOLDT m· pro rozöÌ¯enÌ forem na zemi vy-
svÏtlenÌ: poËet druh˘ kaûdÈho ¯·du odpovÌd· urËitÈmu, po dobu geologickÈho
obdobÌ nepromÏnnÈmu ËÌselnÈmu z·konu. UrËÌme-li nap¯Ìklad (jako HUMBOLDT),
ûe sloûnokvÏtÈ tvo¯Ì 1/8 vöech dvoudÏloûn˝ch mÌrnÈho p·su, ûe poËet trav tvo¯Ì
1/12, poËet luötinat˝ch 1/18 atd., pak m˘ûeme urËit poËet druh˘ nÏkterÈho z tÏchto
¯·d˘ na nÏjakÈm mÌstÏ ZemÏ (NÏmecko) a odtud p¯ibliûnÏ vypoËÌtat poËet vöech
jednodÏloûn˝ch i vöech dalöÌch ¯·d˘, kterÈ zde rostou. Nap¯Ìklad ve Francii chybÌ
podle HUMBOLDTA mnoho druh˘ trav, okoliËnat˝ch a brukvovit˝ch, sloûnokvÏ-
t˝ch, luötinat˝ch a hluchavkovit˝ch, kterÈ v NÏmecku n·leûÌ k nejbÏûnÏjöÌm,
a p¯esto jsou pr˝ pomÏrn· ËÌsla pr·vÏ jmenovan˝ch öesti velk˝ch ËeledÌ v obou
oblastech tÈmÏ¯ identick·; neboù chybÏjÌcÌ nÏmeckÈ druhy jsou ve Francii nutnÏ
nahrazeny jin˝mi druhy t˝chû ËeledÌ. TÏûko ¯Ìci, nakolik je tato HUMBOLDTOVA
myölenka opr·vnÏn·; nicmÈnÏ je pozoruhodnÈ, ûe ji nÏkolikr·t pouûili odp˘rci
vl·dy DARWINOV›CH princip˘, byù se jÌ nikdo neodv·ûil d·t tak abstraktnÌ podobu.
L. AGASSIZ, kter˝ mnoho p¯em˝ölel o geografickÈm rozöÌ¯enÌ zvÌ¯at, zast·val
podobnÈ myölenky jako HUMBOLDT. I on byl p¯esvÏdËen, ûe poËet jednotlivc˘,
druh˘, rod˘ a hranice oblastÌ, jeû ob˝vajÌ, podlÈhajÌ zvl·ötnÌmu z·konu, ¯eËeno
jeho slovy vyjad¯ujÌ BoûÌ ideu. DomnÌval se, ûe poËet masoûrav˝ch zvÌ¯at je ve
vztahu k poËtu jejich ko¯isti a ûe obecnost jednÏch a vz·cnost druh˝ch forem
n·leûÌ k jejich podstatÏ, a proto nenÌ v û·dnÈm p¯ÌpadÏ n·hodn·.
24.2. Darwinovo historickÈ a experiment·lnÌ pojetÌ

DARWINOVA teorie p˘sobila velmi podnÏtnÏ na studium biogeografie: pr·vÏ
zemÏpisnÈ skuteËnosti ho p¯ivedly k ˙vaze o vzniku r˘zn˝ch druh˘ ze spoleË-
259
nÈho p¯edka. älo o pozorov·nÌ, ûe zvÌ¯ata r˘zn˝ch jihoamerick˝ch ostrov˘ se

sice podobajÌ, ale p¯esto nejsou ˙plnÏ stejn·; tuto podobnost vysvÏtloval DARWIN
tÌm, ûe zvÌ¯ata se vyvinula ze spoleËnÈho p¯edka v nestejnÈm okolÌ r˘zn˝mi
smÏry.
Sv˝mi ˙vahami vöak DARWIN nenavazoval na HUMBOLDTA. Nebral na vÏdomÌ
jeho rostlinnÈ typy ani poËetnÌ z·kon, ani se nep¯ikl·nÏl k myölence, ûe organis-
my se vyvinuly v p¯ÌmÈ z·vislosti na ˙zemÌ, kterÈ ob˝valy. Geografick˝m rozöÌ-
¯enÌm zvÌ¯at a rostlin nemÌnil jejich p¯Ìmou souvislost s okolÌm (nap¯Ìklad tako-
vou, ûe stepnÌ rostliny majÌ urËit˝ charakter, vodnÌ rostliny jin˝ atd.). Jeho
hlavnÌm argumentem naopak bylo, ûe p¯Ìm· souvislost rostlin a zvÌ¯at s fyzik·l-
nÌmi podmÌnkami okolÌ nepostaËuje k vysvÏtlenÌ rozliËnosti forem v r˘zn˝ch
oblastech, n˝brû ûe existujÌ vztahy organism˘ k okolÌ, kterÈ lze vysvÏtlit pouze
historicky.
Nap¯Ìklad vaËnatci (jejichû nejzn·mÏjöÌm p¯Ìkladem je klokan) dnes ûijÌ pou-
ze v Austr·lii, na sousednÌch ostrovech a v JiûnÌ Americe. Ani klimatickÈ, ani jinÈ
nynÏjöÌ p¯ÌËiny nevysvÏtlujÌ, proË tato zvÌ¯ata ûijÌ jen tam, a ne jinde. Pravou sou-
vislost n·m podle DARWINA ukazujÌ aû dÏjiny. JiûnÌ Amerika jistÏ nÏkdy souvise-
la s Austr·liÌ p·sem zemÏ, kter˝ jiû zmizel, z·roveÚ vöak neexistovalo spojenÌ
mezi JiûnÌ a SevernÌ Amerikou; proto v Austr·lii a JiûnÌ Americe dodnes ûijÌ po-
dobn· zvÌ¯ata a tÈû zvÌ¯ata, jak· se nevyskytujÌ v SevernÌ Americe. Gingko je
zvl·ötnÌ strom, kter˝ se Ëasto pÏstuje i v naöich parcÌch a v souËasnosti m· jen
vzd·lenÈ p¯ÌbuznÈ v jehliËnanech. SkuteËnost, ûe tento strom roste divoce jen
v »ÌnÏ a Japonsku, lze dostateËnÏ objasnit pouze tehdy, kdyû ji vysvÏtlÌme histo-
ricky: d¯Ìve byla ËeleÔ tÏchto strom˘ znaËnÏ bohat· na druhy a rozöÌ¯en· po
celÈm svÏtÏ a gingko je jejÌm poslednÌm potomkem, kter˝ nejspÌöe vymÌr·. Tako-
vÈ ˙vahy vedly DARWINA k tomu, ûe vyd·val geografickÈ rozöÌ¯enÌ zvÌ¯at, kterÈ
lze vysvÏtlit jen historicky, za d˘kaz svÈ teorie. In concreto vÏnoval historickÈmu
pojetÌ biologickÈ geografie m·lo pozornosti, uv·dÏl je pouze jako argument proti
tvrzenÌ, ûe dneönÌ rozöÌ¯enÌ zvÌ¯at a rostlin na zemi je v˝sledkem urËitÈho, p¯e-
dem danÈho pl·nu. Protoûe se k tÈto jÌm vyvracenÈ myölence neklonil tÈmÏ¯
û·dn˝ z DARWINOV›CH odp˘rc˘, byl jeho d˘kaz p¯ijat.
VÌce se vöak DARWIN, kter˝ st·le p·tral po vedlejöÌch p¯ÌËin·ch souËasnÈho
stavu vÏcÌ, vÏnoval pozorov·nÌ prost¯edk˘, jeû zvÌ¯at˘m a rostlin·m usnadÚujÌ
jejich stÏhov·nÌ z jednÈ oblasti do jinÈ. Ukazoval, ûe se velmi dlouho uchov·v·
z·rodeËn· sÌla semen, i kdyû leûÌ ve vodÏ; ûe bahennÌ pt·ci p¯en·öejÌ na sv˝ch
pa¯·tech s bahnem takÈ vajÌËka a semena z jednÈ baûiny do jinÈ; ûe takÈ lesnÌ
zvÏ¯, mo¯skÈ proudy i ledovce p¯en·öejÌ organismy na velkÈ vzd·lenosti a st·va-
jÌ se p¯ÌËinou toho, ûe lze ve velmi vzd·len˝ch krajÌch najÌt podobn· zvÌ¯ata.
PodnebÌ, velkÈ mo¯skÈ plochy a rozs·hlÈ pouötÏ vöak stÏhov·nÌ organism˘ za-
braÚujÌ a vymezujÌ hranice vlasti urËit˝ch skupin zvÌ¯at a rostlin.
Kdyû DARWIN analyzuje fakta tÌmto zp˘sobem, vysvÏtluje dneönÌ geografickÈ
rozöÌ¯enÌ zvÌ¯at stejnÏ, jako se vysvÏtluje rozdÏlenÌ n·rod˘ na povrchu ZemÏ:
260
kaûd˝ zvÌ¯ecÌ druh vznikl na jednom mÌstÏ z jedinÈho p·ru rodiË˘ a odtud se
buÔ öÌ¯il na vöechny strany a uchoval si svou vlast jako centrum öÌ¯enÌ, nebo se
vystÏhoval na jin· mÌsta. SouËasnÈ rozöÌ¯enÌ se ust·lilo po dlouh˝ch etap·ch roz-
manitÈho proplÈt·nÌ vzniku, öÌ¯enÌ, stÏhov·nÌ jednotliv˝ch zvÌ¯ecÌch a rostlin-
n˝ch druh˘. MezitÌm se z druhu vyËlenily novÈ odr˘dy a pozvolna se z nich
staly novÈ samostatnÈ druhy. Proto je dneönÌ rozöÌ¯enÌ zvÌ¯at a rostlin tak zmate-
nÈ a p¯ÌbuznÈ formy nach·zÌme ve stejn˝ch nebo blÌzko p¯ilehl˝ch oblastech,
vöechny hranice mezi dvÏma oblastmi jsou z·roveÚ hranicemi m·lo p¯Ìbuzn˝ch
forem. Vysok· poho¯Ì, star· a hlubok· mo¯e, starÈ pouötÏ tvo¯Ì hranice mezi jed-
notliv˝mi faunami a flÛrami.
Z·sadou DARWINOVA geografickÈho pozorov·nÌ tedy je, ûe kaûd˝ druh vznikl
pouze jednou a pouze na jedinÈm mÌstÏ, a proto m· pouze jednu pravlast, odkud se
d·l öÌ¯il. D·le se DARWIN domnÌv·, ûe p¯ÌbuznÈ formy vznikly zpravidla nedale-
ko od sebe, a proto ûijÌ v sousednÌch zemÌch, pokud p¯i stÏhov·nÌ nezabloudily
d·l.118
24.3. Wallacovy zoologickÈ oblasti

a jejich botanickÈ analogie
WALLACE pouûil geografii zvÌ¯at jako oporu evoluËnÌ teorie jinak neû DARWIN.
NevöÌmal si mal˝ch, dnes viditeln˝ch p¯ÌËin p¯enesenÌ organism˘ z jednÈ zemÏ
do jinÈ, n˝brû sestavoval celkov˝ obraz souËasn˝ch hranic zvÌ¯ecÌch druh˘ a hle-
dal jejich p¯ÌËiny v geologickÈ minulosti. Navazoval na rozdÏlenÌ kontinent˘ do
oblastÌ podle rozöÌ¯enÌ savc˘, kterÈ roku 1857 podal L. SCLATER, a rozdÏlil souö na
öest oblastÌ, z nichû kaûdou urËujÌ charakteristiËtÌ savci:
Palearktick· oblast, tzn. Evropa, severnÌ Asie aû ke st¯ednÌ Him·laji, severnÌ
Afrika aû k Saha¯e;
nearktick· oblast: SevernÌ Amerika aû k prÈriÌm severnÏ od Mexika;
indick· neboli orient·lnÌ oblast: Asie jiûnÏ od Him·laje, SundskÈ ostrovy,
s v˝jimkou ostrov˘ Celebes a Lombok;
etiopsk· oblast: Afrika jiûnÏ od Sahary, jiûnÌ Ar·bie, Madagaskar a MaskarÈny;
neotropick· oblast: od severnÌ hranice Mexika aû po Horn˘v mys;
australsk· oblast: Austr·lie s p¯ilehl˝mi ostrovy jihov˝chodnÏ od ostrov˘ Ce-
lebes a Lombok (vËetnÏ), s Nov˝m ZÈlandem a PolynÈsiÌ.
Francouzsk˝ geograf TROUESSART p¯ipojil k tÏmto oblastem dvÏ dalöÌ: ark-
tickou oblast, kter· zahrnuje severnÌ kraje s pr˘mÏrnou teplotou pod 0∞, a analo-
gickou jiûnÌ, antarktickou oblast.
WALLACE porovn·val formy, kterÈ ûijÌ v r˘zn˝ch krajÌch, podle jejich anato-
mickÈ p¯Ìbuznosti a s pomocÌ paleontologick˝ch fakt sestavoval smÏry, jak˝mi
se zvÌ¯ectvo öÌ¯ilo z jednÈ oblasti do jinÈ; p¯itom s DARWINEM p¯edpokl·dal, ûe
261
kaûd˝ druh vznikl pouze jednou a na jedinÈm mÌstÏ. Naöel nap¯Ìklad silnou ana-
logii mezi evropskou, severoasijskou a severoamerickou faunou. Jak jinak lze
vysvÏtlit skuteËnost, ûe v EvropÏ ûije tent˝û bobr jako v Americe, ûe zde i tam se
vyskytuje podobn˝ medvÏd, podobn˝ tur (zubr a bizon), ûe v obou oblastech se
da¯Ì podobnÈ flÛ¯e, neû domnÏnkou, ûe kdysi, v dob·ch, kterÈ se geologicky p¯Ì-
liö neliöÌ od p¯Ìtomnosti, byl Star˝ svÏt spojen s Nov˝m pevninou, p¯es niû se
tato zvÌ¯ata a rostliny dostaly na druhou stranu?
Bylo by zajÌmavÈ oböÌrnÏji zhodnotit tyto smÏlÈ konstrukce, avöak takovÈ
zkoum·nÌ by n·s odvedlo od naöÌ ˙lohy; zmÌnÌme jen, ûe WALLACOVA metoda
naöla mnoho napodobitel˘ a ovl·dla zvl·ötÏ zoogeografii. Ale i botanikovÈ uzn·-
vali za modernÌ tu z·sadu, ûe souËasnÈ rozöÌ¯enÌ rostlin lze pochopit jedinÏ jeho
srovn·nÌm s pomÏry v d¯ÌvÏjöÌch geologick˝ch obdobÌch. Tak jako se pro zoolo-
gy staly smÏrodatn˝mi WALLACOVY oblasti, pro geografy rostlin to byly kvÏteny,
kterÈ sestavil O. DRUDE (1889):
A. Oce·nsk· kvÏtena, kter· zahrnuje mo¯sk· pob¯eûÌ, kde rostou mo¯skÈ ¯asy
a tzv. mo¯sk· tr·va.
B. PevninskÈ kvÏteny.
a) Bore·lnÌ kvÏtena: 1. Seversk· kvÏtena: st¯ednÌ a severnÌ Evropa, severnÌ
Asie, nejsevernÏjöÌ Amerika, kde se rozprostÌrajÌ tundry, lesy, louky, pole
atd.; 2. st¯ednÌ Ë·st SevernÌ Ameriky; 3. v˝chodnÌ Asie; 4. vnit¯nÌ Asie; 5.
st¯edomo¯skÈ zemÏ a orient.
b) AustralnÌ kvÏteny: 6. antarktick· oblast; 7. Nov˝ ZÈland; 8. andsk·; 9.
australsk·; 10. jihoafrick· kvÏtena.
c) TropickÈ kvÏteny: 11. tropick· Amerika; 12. indick· kvÏtena; 13. v˝cho-
doafrickÈ ostrovy; 14. tropick· Afrika.119
24.4. N·vrat ke studiu p¯ÌmÈ z·vislosti fauny

a flÛry na okolÌ
DARWINOVA a WALLACEOVA geografick· metoda je v poslednÌ dobÏ pomalu, ale
znatelnÏ odsouv·na stranou. Sice se zachovala jejÌ nejd˘leûitÏjöÌ z·sada, ûe k po-
chopenÌ souËasnÈho rozöÌ¯enÌ zvÌ¯at a rostlin je nezbytn˝ paleontologick˝ z·k-
lad: na jednÈ stranÏ vöak metoda pozb˝v· vöeobecnÈho z·jmu, zatÌmco se obno-
ven· pozornost zamÏ¯uje na p¯eddarwinovsk˝ smÏr, kter˝ zkoumal p¯ÌmÈ vztahy
mezi organismy a prost¯edÌm; na druhÈ stranÏ se vzn·öejÌ n·mitky proti do-
I
Tak soudÌ botanikovÈ V. BUNGE, J. BRIQUET, HUXLEY a M‹LLER. K tÏmto n·mitk·m srv. WIESNER
1889, 196; LOTSY 1908, II, 486. Nap¯Ìklad se uv·dÌ, ûe tent˝û druh tr·vy Festuca circinnata se
vyskytuje ve äpanÏlsku a v ArgentinÏ, aniû by se jednalo o p¯enos. D·le se poukazuje na blÌzkÈ
p¯Ìbuznosti mezi nÏkolika vysokohorsk˝mi rostlinami v Alp·ch, na Kavkazu, ve Skandin·vii,
u nichû je DARWINOVO vysvÏtlenÌ stÏhov·nÌm bÏhem doby ledovÈ nepravdÏpodobnÈ.
262
mnÏnce, jeû je pro DARWINA nejp¯ÌznaËnÏjöÌ, ûe kaûd˝ druh vznikl pouze jednou
a na jedinÈm mÌstÏ.I TvrdÌ se takÈ, ûe DARWIN p¯ecenil v˝znam stÏhov·nÌ orga-
nism˘; stÏhov·nÌ pr˝ nespoËÌv· v koneËnÈm opuötÏnÌ domovskÈho mÌsta, spÌöe
v p¯emÌsùov·nÌ sem a tam pod vlivem podnebÌ, a celkov˝ ˙Ëinek p¯emÌsùov·nÌ
se nejevÌ jako z·sadnÌ oblastnÌ p¯esun fauny. V tomto smyslu nÏkte¯Ì badatelÈ
ned·vno pojali i taûenÌ pt·k˘: nejen naöi pt·ci se stÏhujÌ na jih, n˝brû ve vöech
oblastech od severu k rovnÌku existuje stÏhov·nÌ pt·k˘, jejichû vlna mÌ¯Ì na pod-
zim jednÌm smÏrem, na ja¯e opaËn˝m.
P¯edstavy o podstatÏ geografickÈho rozöÌ¯enÌ zvÌ¯at a rostlin, kterÈ p¯Ìmo
odporujÌ DARWINOVÃ teorii, rozvÌjÌ O. FRIEDMANN (1904, 162). Navazuje na n·zor
L. AGASSIZE, jemuû se darwinistÈ velmi vysmÌvali, ûe podstatnou vlastnost kaûdÈ-
ho druhu utv·¯Ì jeho vlast a nelze ji vysvÏtlovat stÏhov·nÌm, zavleËenÌm ani
podobn˝mi vnÏjöÌmi okolnostmi. TÌm, ûe FRIEDMANN zast·v· spont·nnÌ vznik
kaûdÈho druhu o sobÏ, zd˘razÚuje fakt, ûe druhy vnit¯nÏ souvisejÌ s prost¯edÌm,
v nÏmû vznikly. OddÏlujÌcÌ mo¯e nenÌ podle nÏj dostateËn˝m d˘vodem pro
vysvÏtlenÌ r˘znosti fauny: od tÈ doby, co je JiûnÌ Amerika spojena se SevernÌ,
tedy asi od pliocÈnovÈho obdobÌ, p¯eöla ze severu do JiûnÌ Ameriky ¯ada savc˘,
poch·zejÌcÌch ze StarÈho svÏta; mnoho z nich vöak opÏt vymizelo, takûe v JiûnÌ
Americe je n·padnÏ m·lo velk˝ch savc˘; vznik spojenÌ mezi obÏma kontinenty
nezmÏnil na stavu fauny nic podstatnÈho.
Na NovÈm ZÈlandu nejsou û·dnÌ savci, coû se vysvÏtluje oddÏlenÌm od Aus-
tr·lie v dob·ch, kdy v Austr·lii jeötÏ neûili vaËnatci. V˝skyt netop˝r˘ na NovÈm
ZÈlandu lze podle tÈto teorie vyloûit tÌm, ûe netop˝¯i umÌ lÈtat; jak je vöak
moûnÈ, pt· se FRIEDMANN, ûe se naopak netop˝¯i z NovÈho ZÈlandu nevyskytu-
jÌ nikde jinde na svÏtÏ?
Tato a mnoho dalöÌch zjiötÏnÌ vedou FRIEDMANNA k p¯esvÏdËenÌ, ûe existujÌ
dosud nezn·mÈ psychickÈ souvislosti mezi prost¯edÌm a organismem. FRIEDMAN-
NOVY n·zory v kaûdÈm p¯ÌpadÏ vedou ke zcela svÈr·znÈmu pojetÌ geografickÈ-
ho rozöÌ¯enÌ zvÌ¯at; zd· se vöak, ûe autor je se sv˝mi n·zory osamocen. Botaniko-
vÈ se naproti tomu nikdy neodcizili HUMBOLDTOVÃ metodÏ tak z·sadnÏ jako
zoologovÈ; zabr·nilo tomu samotnÈ rostlinstvo svou jednoduööÌ a zjevnÏjöÌ
z·vislostÌ na okolÌ.120 Fyziologick· geografie rostlin A. SCHIMPERA (1898) uû sv˝m
n·zvem naznaËuje nov˝ smÏr a nenÌ bez v˝znamu, ûe se autor hl·sÌ k novola-
marckovc˘m. ZoologovÈ si ˙vahy o p¯ÌmÈ (fyziologickÈ) z·vislosti zvÌ¯at na jejich
okolÌ oblÌbili mÈnÏ, aËkoli nelze pochybovat o tom, ûe takÈ zvÌ¯ectvo lze rozdÏlit
do skupin, kterÈ jsou p¯Ìmo z·vislÈ na okolÌ. EntomologovÈ oded·vna studujÌ
p¯Ìmou z·vislost hmyzu na okolÌ a rozliöujÌ hmyz, kter˝ ûije v bahnÏ, pod zemÌ
atd., d·le dennÌ a noËnÌ hmyz, sk·kavÈ, bÏhavÈ, plazivÈ skupiny hmyzu atd. Je-
jich pozorov·nÌm se vöak dosud nedostalo zhodnocenÌ v hluböÌm pochopenÌ or-
ganickÈho ûivota. SkuteËnost, ûe se podobn˝ zp˘sob ûivota Ëasto opakuje u r˘z-
norod˝ch zvÌ¯at, svÏdËÌ o tom, ûe jako m· rozliËnost zvÌ¯ecÌch forem urËitÈ
hranice, tak se zp˘sob ûivota pravdÏpodobnÏ ¯ÌdÌ stejnÏ urËit˝mi, dosud neroz-
263
poznan˝mi a nep¯ekroËiteln˝mi pravidly: zp˘sob ûivota krtka najdeme u krto-

noûky (Gryllotalpa), zp˘sob ûivota termit˘ u mravenc˘, bÏh klokana u frËka
(Dipus) atd. Na d˘kaz toho, ûe takÈ p¯ed zoologiÌ stojÌ odvrat od darwinistickÈ-
ho pojetÌ rozöÌ¯enÌ zvÌ¯at, zÌskalo v poslednÌ dobÏ na v˝znamu studium mo¯skÈ
fauny, sladkovodnÌch a jeskynnÌch zvÌ¯at.I Uû se nezkoumajÌ jednotlivÈ zvÌ¯ecÌ
druhy v jejich p¯Ìbuzensk˝ch vztazÌch k jin˝m druh˘m tÈûe nebo jinÈ oblasti,
n˝brû spoleËnÈ ûivotnÌ vlastnosti celÈ skupiny organism˘, kter· ob˝v· tutÈû
oblast. OblÌben˝m p¯edmÏtem modernÌho studia se stal obzvl·ötÏ ûivot ve
velk˝ch hlubin·ch mo¯e. ZvÌ¯ata ûijÌ ve vöech mo¯sk˝ch hloubk·ch, i na nejhlub-
öÌm dnÏ (v hloubce p¯es 9600 metr˘), a ob˝vajÌ tento svÏt za zvl·ötnÌch podmÌ-
nek. NeznajÌ slunce, hvÏzdy, modrou oblohu ani zelenÈ rostliny, k jejich sluchu
nepronikne û·dn˝ zvuk ani tÛn, nepohne se vlna, nest¯ÌdajÌ se den a noc ani
roËnÌ obdobÌ, panuje rovnomÏrn· teplota (nÏco nad 0∞) a rovnomÏrn˝ tlak nad
100 atmosfÈr. V onÈ nekoneËnÈ, tichÈ temnotÏ ûijÌ ryby, mÏkk˝öi, kor˝öi, ostno-
koûci ñ a û·dnÈ rostliny. Jen mrtvÈ rozsivky a mrtv· tÏla zvÌ¯at pomalu klesajÌ
z hladiny ke dnu a jsou jedin˝m zdrojem potravy pro Ë·st obyvatel mo¯sk˝ch
hlubin, zatÌmco masem tÏchto se ûivÌ jinÌ. NÏkter· z tÏchto zvÌ¯at p¯edstavujÌ
velmi starÈ formy, kterÈ v menöÌch hloubk·ch jiû d·vno vyhynuly; konkrÈtnÏ lili-
jice (Pentacrinus), jeûovky (Calveria, zn·m· i zkamenÏl·), ramenonoûci (Terebratu-
la, p¯irostl· v hloubce 4000 m na skal·ch, ûila jiû v obdobÌ jury). Najdeme mezi
nimi slepÈ formy, zvl·ötÏ u kor˝ö˘; vÏtöina m· zvl·ötnÌ velkÈ oËi, kterÈ Ëasto vy-
stupujÌ z hlavy jako dalekohledy. Mnoho z nich m· na tÏle zvl·ötnÌ svÏtelnÈ org·-
ny, jeû vyd·vajÌ nazelenalÈ svÏtlo; nÏkterÈ jsou i bezbarvÈ, ale hlubokomo¯skÈ
ryby b˝vajÌ tmavÏ öedÈ nebo ËernÈ a nÏkte¯Ì hlubokomo¯ötÌ kor˝öi jsou karmÌno-
vÏ ËervenÌ. NÏkter· zvÌ¯ata se plazÌ po mo¯skÈm dnÏ nebo jsou k nÏmu p¯irostl·:
jednobunÏËn· zvÌ¯ata (dÌrkonoûci, Foraminifera), n·dhernÈ k¯emiËitanovÈ hou-
by a polypi kr·sn˝ch barev, ostnokoûci a kor˝öi; jin· zvÌ¯ata se vzn·öejÌ ve vodÏ
a nÏkter· z nich se nikdy nedotkla pevnÈ zemÏ.
Hlubokomo¯sk· zvÌ¯ata jsou podivuhodn·; jeötÏ podivuhodnÏjöÌ je vöak sku-
teËnost, ûe jakkoli se odliöujÌ ûivotnÌ podmÌnky tam dole od podmÌnek na povr-
chu, neexistuje jedin˝ zvÌ¯ecÌ ¯·d, kter˝ bychom znali jen z mo¯sk˝ch hlubin;
formy organism˘ se pohybujÌ v r·mci natolik pevn˝ch hranic, ûe ani tak r˘zno-
rodÈ ûivotnÌ podmÌnky nezmÏnily na zvÌ¯ecÌ formÏ vÌce neû drobnosti. Jak
DARWINOVA, tak LAMARCKOVA teorie je v˘Ëi tomuto ˙kazu bezmocn·.II
I
O hlubokomo¯sk˝ch zvÌ¯atech srv. popul·rnÌ dÌlo CHUN 1900. Souhrnn˝m spisem o jeskynnÌ
faunÏ je HAMANN 1896. O sladkovodnÌch zvÌ¯atech ZACHARIAS 1907.
II
Literatura: O geografickÈm rozöÌ¯enÌ zvÌ¯at E. L. TROUESSART 1890. O vztahu paleontologie ke
geografii rostlin CH. FLAHAULT 1907. O vztahu darwinismu ke geografii rostlin LOTSY 1908.
264
25. kapitola
Paleontologie
25.1. ObecnÈ pozn·mky

DÏjiny vesmÌru jsou dÏjinami ûivota, neboù o dÏjin·ch hvÏzd, o jejichû minulosti
neexistujÌ dokumenty, lze mluvit nanejv˝ö nep¯Ìmo. TakÈ dÏjiny ZemÏ z vÏtöÌ
Ë·sti odvozujeme nep¯Ìmo z dÏjin ûivota na Zemi. JinÈ p¯ÌrodnÌ vÏdy, jako fyzi-
ka a chemie, naproti tomu neznajÌ dÏjiny svÈho p¯edmÏtu; biologie tak tvo¯Ì p¯e-
chod k vÏd·m, kterÈ pojedn·vajÌ o ËlovÏku a vÌce Ëi mÈnÏ obsahujÌ historii.
Jako dÏjiny lidstva vych·zejÌ z nezn·m˝ch poË·tk˘, vstupujÌ do prehistorickÈ
doby, o nÌû chybÌ p¯ÌmÈ zpr·vy, a n·slednÏ p¯edstavujÌ dlouh˝ v˝voj, kter˝ dÏje-
pisci dÏlÌ na starovÏk, st¯edovÏk a novovÏk, tak se i dÏjiny organism˘ nejprve
ztr·cejÌ v nezn·m˝ch poË·tcÌch, p¯ech·zejÌ do obdobÌ, z nichû z˘staly jen nep¯Ì-
mÈ stopy organickÈho ûivota, naËeû zaËÌnajÌ etapy, z nichû se zachovaly zkame-
nÏliny, jakÈsi pÌsemnÈ prameny o minulÈm ûivotÏ. RovnÏû dÏjiny organickÈho
ûivota dÏlÌme na starou (paleozoickou), st¯ednÌ (mezozoickou) a novou (keno-
zoickou) dobu; k z·vÏru periody p¯id·v·me dobu ËlovÏka (antropozoickou).
Tyto periody opÏt ËlenÌme na menöÌ ËasovÈ ˙seky, kterÈ oznaËujeme zvl·ötnÌmi
jmÈny; zejmÈna rozliöujeme: prahory (bez z¯eteln˝ch stop ûivota); paleozoikum
(starovÏk ûivota, kter˝ dÏlÌme na prekambrium, kambrium, silur, devon, kar-
bon, perm); mezozoikum (st¯edovÏk organickÈho ûivota s ˙tvary trias, jura,
k¯Ìda); kenozoikum (novovÏk, kter˝ takÈ naz˝v·me t¯etihory); nakonec antropo-
zoikum, kterÈ dÏlÌme na diluvium a aluvium.
Jak dlouho trvalo kaûdÈ z tÏchto obdobÌ, jak star· je naöe ZemÏ, nenÌ zn·-
mo. V 18. stoletÌ byla jeötÏ vÏtöina geolog˘ ovlivnÏna biblick˝m uËenÌm, podle
nÏhoû vznikla ZemÏ p¯ed 6000 lety; ale jiû tehdy odhadoval BUFFON st·¯Ì Ze-
mÏ mnohem v˝öe, na vÌce neû 65 000 let, aniû by vöak tento dlouh˝ Ëas vypl-
nil urËit˝mi procesy. Teprve anglick˝ geolog J. HUTTON vyvr·til biblick˝ ˙daj:
zmÏny zemskÈ k˘ry vysvÏtloval p¯ÌËinami, kterÈ p˘sobÌ i dnes, a ohromnÈ
zemskÈ p¯evraty pojÌmal jako nahromadÏnÌ mal˝ch zmÏn. Tak se nutnÏ dostal
k p¯edpokladu nesmÌrnÏ dlouh˝ch Ëasov˝ch ˙sek˘, bÏhem nichû se pr˝ utvo-
¯ila velk· poho¯Ì, posunuly se mo¯skÈ b¯ehy a vznikly tisÌcimetrovÈ naplave-
niny. Od HUTTONA p¯evzal tento n·zor C. LYELL (aniû by uznal z·sluhu svÈho
p¯edch˘dce, jak se mu vyt˝kalo pozdÏji, z¯ejmÏ nikoli nepr·vem) a uËil, ûe
265
naöe ZemÏ trv· jiû miliony let a ûe v pr˘bÏhu tÈto doby postupnÏ p˘sobily ma-
lÈ zmÏny.
DARWIN a jeho stoupenci p¯ejali n·zor o velkÈm st·¯Ì ZemÏ a nemluvili jen
o milionech, n˝brû o statisÌcÌch a tisÌcÌch milion˘ let, kterÈ naöe ZemÏ proûila.
P¯edstava ohromnÈho st·¯Ì organickÈho ûivota na Zemi se p¯ÌhodnÏ p¯irovn·v·
k objevu velk˝ch prostorov˝ch vzd·lenostÌ, v nichû se pohybuje svÏt hvÏzd: te-
prve tÌm zÌskaly dÏjiny ûivota na Zemi kdyû ne obsah, tak alespoÚ osnovu, na
niû se mohly rozprost¯Ìt.I Bohuûel neexistujÌ byù jen p¯ibliûnÏ jistÈ ˙daje ani o cel-
kovÈm trv·nÌ organickÈho ûivota na Zemi, ani o trv·nÌ jednotliv˝ch period; pa-
leontologie se vöak shoduje s dÏjinami lidstva v tom, ûe nejstaröÌ doba byla nej-
delöÌ, a ËÌm byla dalöÌ obdobÌ mladöÌ, tÌm byla kratöÌ.
Jako dÏjepisec studuje minulost z dochovan˝ch dokument˘, tak paleonto-
log konstruuje dÏjiny organickÈho ûivota z dokument˘ uchovan˝ch v zemi.
Z nÏkter˝ch druh˘ hornin, o nichû na z·kladÏ jist˝ch ˙sudk˘ p¯edpokl·d·, ûe
jsou organickÈho p˘vodu, z otisk˘, zkamenÏlin a kostÌ kdysi ûijÌcÌch organis-
m˘ sestavuje vyhynulÈ zvÌ¯ecÌ formy a z pomÏr˘ uloûenÌ zemsk˝ch vrstev
a z povahy jejich zkamenÏlin vyvozuje z·vÏry o prost¯edÌ, v nÏmû tehdy ûila
zvÌ¯ata a rostliny. Takto pozn·v·, ûe v r˘zn˝ch, po sobÏ n·sledujÌcÌch obdo-
bÌch ob˝vala Zemi r˘zn· zvÌ¯ata a rostliny. Jako se jiû v nejstaröÌch dÏjin·ch
lidstva setk·v·me s rozmanit˝mi n·rody, kterÈ stojÌ na nestejnÈ ˙rovni v˝vo-
je, tak se i nejstaröÌ zvÌ¯ena skl·dala z rozliËn˝ch a znaËnÏ pokroËil˝ch forem;
z kor˝ö˘, ramenonoûc˘, mÏkk˝ö˘ aj. Jako mezi lidmi ûily a dosud ûijÌ niûöÌ
n·rody souËasnÏ s vyööÌmi a pokrok neûene kup¯edu celÈ lidstvo najednou,
n˝brû ovl·d· tu ten, tu onen n·rod; jako nÏkterÈ n·rody od nepamÏti setrv·-
vajÌ na tomtÈû kulturnÌm stupni, jinÈ jsou mÈnÏ, dalöÌ vÌce pokroËilÈ; jako nÏkte-
rÈ po svÈm pokroku ustrnuly, nebo znovu upadly a po vÏtöÌm Ëi menöÌm roz-
kvÏtu zcela vymizely z dÏjin svÏta ñ tak tomu bylo i v organickÈ p¯ÌrodÏ.
NÏkterÈ formy (¯asy a ramenonoûci) existujÌ od poË·tku ûivota, aniû by se
podstatnÏ zmÏnily, jinÈ organismy zaûily obdobÌ pokroku, naËeû znovu upad-
ly a buÔ zcela zmizely ze zemskÈho povrchu (trilobiti), nebo d·le vegetujÌ
v mal˝ch poz˘statcÌch (plavunÏ). JinÈ skupiny ûivoËich˘ zase zaËaly v nÏkoli-
ka form·ch, ty se rozvinuly do nesmÌrnÈho bohatstvÌ, aby se pozdÏji staly
vz·cnÏjöÌmi, aniû by ovöem zcela vymizely: plazi dnes ûijÌ jako nepoËetn·
pam·tka na mezozoickou dobu, v nÌû ovl·dali svÏt.
Je obtÌûnÈ vyvodit z promÏnlivÈho st¯Ìd·nÌ forem v dÏjin·ch ZemÏ vöeobecn˝
z·kon v˝voje. Na jeden jev ovöem pouk·zal jiû HUXLEY: ûivot na Zemi trv· milio-
ny let a na miliony lze odhadnout poËet rozliËn˝ch forem ûivota, kterÈ se dosud
objevily. Tato nesmÌrn· rozmanitost je vöak sev¯ena ˙zk˝mi hranicemi. Kdo by
mezi vyhynul˝mi druhy hledal absolutnÏ jinÈ formy, zklamal by se: ani jedna
vÏtöÌ skupina rostlin a zvÌ¯at se nevyskytuje jen zkamenÏl·, n˝brû ke vöem lze
I
O v˝znamu pojmu Ëasu pro geologii srv. F. RATZEL 1902, 346.
266
PALEONTOLOGIE
snadno najÌt jejich analogii, p¯Ìbuznost s dneönÌmi formami; naproti tomu vöak
existujÌ typy, kterÈ na Zemi ûijÌ odnepamÏti, aniû by se znatelnÏ zmÏnily.
O evoluci ve smyslu pokroku ûivota na Zemi nejspÌöe svÏdËÌ dÏjiny obratlov-
c˘. Z nejstaröÌch vrstev, v nichû se objevujÌ zkamenÏliny, jeötÏ nezn·me û·dnÈ
obratlovce; brzy se vöak objevily ryby, nejniûöÌ skupina obratlovc˘, kter· ûije
dodnes. TÏûko ¯Ìci, zda bÏhem svÈho pob˝v·nÌ na Zemi pokroËily, neboù nejjed-
noduööÌ ryby, kopinatec (Amphioxus) a mihule, nejsou zn·my jako fosilie, zatÌm-
co tzv. ryby dvojdyönÈ (Dipnoi), kterÈ nÏkte¯Ì anatomovÈ pokl·dajÌ za nejvyööÌ
formu ryb, ûily jiû v devonu, tzn. v polovinÏ starovÏku organickÈho ûivota. Nej-
bliûöÌ vyööÌ skupina, obojûivelnÌci, se objevuje pozdÏji neû ryby, totiû v karbonu,
kter˝ panoval po devonu. V n·sledujÌcÌm obdobÌ, v permu, se vyskytujÌ prvnÌ
plazi, v ju¯e (kter· n·leûÌ jiû ke st¯edovÏku organickÈho ûivota) se objevuje prvnÌ
pt·k. Savci, kte¯Ì tvo¯Ì nejvyööÌ skupinu obratlovc˘, jsou vöak staröÌ neû pt·ci,
protoûe se poprvÈ vyskytujÌ v periodÏ, kter· p¯edch·zela ju¯e, v tzv. triasu.
TakÈ dÏjiny rostlinstva celkovÏ znamenajÌ pokrok; nejstaröÌmi formami byly
¯asy, n·sledovaly tajnosnubnÈ rostliny (nap¯. kapradiny), pak cykasovitÈ a jeh-
liËnatÈ, nejpozdÏji p¯iöly vyööÌ jevnosnubnÈ ñ ¯ada, kter· se kryje se systema-
tick˝m postavenÌm jednotliv˝ch skupin. ExistujÌ vöak i ËetnÈ v˝jimky: zd· se, ûe
nÌzko stojÌcÌ liöejnÌky jeötÏ chybÏly v karbonov˝ch lesÌch a jsou zn·my aû z t¯eti-
hor; mechy se poprvÈ vyskytly v polovinÏ druhohor a ve vÏtöÌm mnoûstvÌ rov-
nÏû teprve v t¯etihor·ch.
V kaûdÈm p¯ÌpadÏ p¯edstavuje pokrok svÏta organism˘ znaËnÏ sloûit˝ problÈm.
25.2. Paleontologie a darwinismus

S jak˝mi myölenkami p¯istupuje paleontolog k dÏjin·m organickÈho ûivota?
Paleontologii jako vÏdu zaloûil CUVIER: vyslovil teorii, ûe vyhynul· zvÌ¯ata pat¯Ì
k jin˝m druh˘m neû dneönÌm, a takÈ k nÏkolika obdobÌm. Od nÏj poch·zÌ i hypo-
tÈza o vöeobecnÈm pokroku svÏta organism˘. CUVIER byl vöak zjevnÏ p¯Ìliö zaujat
m˝tem o potopÏ: pokl·dal dobu, bÏhem nÌû se odehr·ly vöechny katastrofy, za
velmi kr·tkou a vÏ¯il, ûe ËlovÏk ûil uû p¯ed nimi v nezn·mÈm, pozdÏji snad
mo¯em zaplavenÈm koutu ZemÏ; odtud se p¯istÏhoval stejnÏ jako organismy, kte-
rÈ postupnÏ ob˝valy Zemi. Zd· se, ûe CUVIER cÌtil nedostateËnost uËenÌ o Ñstvo¯e-
nÌì vzhledem k paleontologick˝m skuteËnostem a v hypotÈze o p¯istÏhov·nÌ naöel
¯eöenÌ, kterÈ jej samÈho nemohlo zcela uspokojit.I CUVIEROVI n·sledovnÌci p¯ejali
jeho nauky, aniû by je bezprost¯ednÏ proûili, a proto uû necÌtili pr·zdnotu slova
Ñstvo¯enÌì; mnozÌ z nich (DíORBIGNY, AGASSIZ) dokonce nespat¯ovali nic nemoûnÈ-
ho v p¯edpokladu, ûe po kaûdÈ katastrofÏ byl svÏt organism˘ n·hle a en bloc
znovu stvo¯en. NÏmeck˝ paleontolog H. G. BRONN jiû p¯ed DARWINEM se znaËn˝m
I
Tento dojem m·m z d˘kladnÈ kritiky CUVIEROV›CH n·zor˘ od A. DíARCHIACA 1864, I, 415n.
267
˙spÏchem toto uËenÌ popÌral a poukazoval na p¯ech·zenÌ jednotliv˝ch druh˘

z jednoho ˙tvaru do n·sledujÌcÌho i na neust·lÈ vymÌr·nÌ a novÈ vznik·nÌ forem.
Jak se vöak ud·lo stvo¯enÌ kaûdÈ jednotlivÈ formy nebo veökerÈho ûivÈho svÏta, na
to se sotva nÏkdo odv·ûil t·zat; vûdyù se toho umÏlo tolik namluvit o nevyzpyta-
telnosti p¯Ìrody, nekoneËnosti jejÌch prost¯edk˘, o bezmoci lidskÈho rozumu!
Tu vystoupil DARWIN: opÌral se o LYELLOVU teorii pozvoln˝ch promÏn zemskÈ
k˘ry a uËil, ûe ûivot na Zemi nep¯etrûitÏ plyne od svÈho poË·tku aû dodnes a ûe
rozkvÏt, ˙padek, pokrok, vznik a z·nik forem lze vysvÏtlit bez jakÈhokoli velko-
lepÈho z·kona, jen s pomocÌ p¯irozenÈho v˝bÏru.
Paleontology teorie bezm·la urazila a v û·dnÈm oboru nebyla p¯ijata tak
chladnÏ jako tam. Jestliûe paleontologovÈ oznaËovali vznik nov˝ch forem za nej-
vÏtöÌ, filosofii nejnep¯ÌstupnÏjöÌ tajemstvÌ, tu p¯iöel kdosi s tvrzenÌm, ûe angliËtÌ
chovatelÈ dobytka na to p¯iöli uû d·vno: zp˘sob, jak˝m se v Anglii ölechtÌ ovce,
je pr·vÏ ten, jak˝m se ¯Ìdila p¯Ìroda p¯i vytv·¯enÌ ûivoËiön˝ch forem.I Teorii za-
vrhovali E. DE BEAUMONT, J. BARRANDE, O. PICTET, O. FRAAS, O. HEER, H. G. BRONN,
C. J. GIEBEL, W. WAAGEN, T. FUCHS, A. DíARCHIAC, R. OWEN, E. FORBES. Nevyslovi-
li se celkovÏ proti moûnosti promÏny formy v jinou, zavrhovali vöak prost¯edky,
kterÈ podle DARWINA zap¯ÌËinily vznik nov˝ch druh˘. O. HEER (1864, z·vÏreËn·
kapitola) nap¯Ìklad nebyl proti teorii Ñp¯etvo¯enÌì forem, tzn. proti teorii n·hlÈ
promÏny idey, kter· zakl·d· organismus; jeho n·boûenskÈ city ur·ûel jen me-
chanicismus nauky o p¯irozenÈm v˝bÏru. Nejd˘leûitÏjöÌ d˘vody, kterÈ paleonto-
logovÈ vzn·öeli proti DARWINOVI, jsou:
1. PromÏny organism˘ v dÏjin·ch ZemÏ se nedÏly plynulou a rovnomÏrnÏ
postupujÌcÌ p¯emÏnou, n˝brû periodicky se objevujÌcÌm p¯etvo¯enÌm organis-
m˘. St¯ÌdajÌ se delöÌ doby relativnÈho klidu s kratöÌmi obdobÌmi promÏny.
2. V urËitÈm Ëase zmizÌ nar·z vÏtöina vyskytujÌcÌch se druh˘ a na jejich mÌsto
stejnÏ rychle nastupuje nov· fauna, kter· se neskl·d· p¯Ìmo z forem p¯Ìbu-
zn˝ch s p¯edch·zejÌcÌmi. Nastupuje nahrazenÌ jednÏch forem jin˝mi, nikoli
p¯etvo¯enÌ.
3. VyhynulÈ formy z vÏtöÌ Ë·sti nevyplÚujÌ mezery v systÈmu nynÏjöÌch orga-
nism˘, jak poûaduje teorie; nejsou Ñp¯echodn˝mi formamiì. Sledujeme-li
zvÌ¯enu aû do jejÌch poË·tk˘, nezuûuje se systÈm vyskytujÌcÌch se zvÌ¯at
k jedinÈmu bodu leûÌcÌmu nÏkde v prahor·ch, n˝brû vyhynulÈ formy p¯ed-
stavujÌ vÏtöinou jen novÈ formy, kterÈ doplÚujÌ systÈm asi tak, jako americ-
k· fauna doplÚuje systÈm evropsk˝ch zvÌ¯at.
4. Od diluvia jsou vöechny druhy st·lÈ a û·dnÈ novÈ druhy se od tÈ doby
nevytvo¯ily.
5. DARWIN podceÚuje ˙plnost paleontologick˝ch poz˘statk˘. Kdyby byla
pravdiv· jeho nauka, ûe pouze n·hoda tu a tam uchovala formu z nep¯etr-
I
Pocit ur·ûky lze z¯etelnÏ vyËÌst z DíARCHIACOVY (1864, II) kritiky DARWINOVY teorie .
268
PALEONTOLOGIE
ûitÏ pokraËujÌcÌho proudu paleontologickÈho bohatstvÌ forem, nebylo by

moûnÈ rozliöovat paleontologickÈ druhy a rody, nebylo by moûnÈ, aby se
jedna a tat·û forma nach·zela ve stovk·ch a tisÌcÌch exempl·¯˘ ve vrstv·ch
nesoucÌch zkamenÏliny.I
DarwinistÈ odb˝vali tyto n·mitky r˘zn˝m zp˘sobem a nikoli bez ˙spÏchu,
takûe darwinismus brzy ovl·dl i paleontologii.
Jako je DARWIN p¯esvÏdËen, ûe dÏjiny nep¯edstavujÌ v˝voj idejÌ, n˝brû jen sled tÏl,
tak pojÌm· takÈ paleontologii jako vÏdu o n·slednosti tÏl jednotliv˝ch zvÌ¯ecÌch
a rostlinn˝ch druh˘. DarwinistÈ lÌËÌ dÏjiny organickÈho ûivota tak, jako kdyby his-
torik vyökrtl z dÏjin lidstva ¯eckou kulturu, ¯Ìmskou republiku, stÏhov·nÌ n·rod˘,
jako kdyby tyto jevy povaûoval jen za pr·zdnou ideologii a psal dÏjiny lidÌ; p¯itom
by z·leûelo zejmÈna na tom, kdo se komu narodil, jak dlouho ûil a jakÈ dÏti po sobÏ
zanechal. Takto darwinistÈ pojÌmajÌ paleontologii: kdyû nap¯. vidÌ, ûe v mezozoiku
vl·dli plazi a v n·sledujÌcÌm obdobÌ, v t¯etihor·ch, nastoupili na jejich mÌsto savci,
nep·trajÌ po pojmech, kterÈ by naöemu porozumÏnÌ p¯iblÌûily prvnÌ i druhou
vl·du, ani po takov˝ch pojmech, kterÈ by vysvÏtlily p¯echod z mezozoika do t¯eti-
hor, n˝brû berou kaûd˝ druh plaz˘ a kaûd˝ druh savc˘ o sobÏ a zkoumajÌ, z jakÈho
jinÈho druhu kaûdÈ jednotlivÈ zvÌ¯e vzniklo. CÌlem zkoum·nÌ jsou pro nÏ rodokme-
ny zvÌ¯at a rostlin. Tyto rodokmeny sestavujÌ podle anatomick˝ch znak˘ tak, ûe
anatomicky nejpodobnÏjöÌ zvÌ¯ata pokl·dajÌ za pokrevnÏ p¯Ìbuzn· a stavÌ je do
¯ady. Odtud je pochopitelnÈ, proË paleontologovÈ, poËÌnaje DARWINEM, tak velmi
zd˘razÚujÌ ne˙plnost dochovan˝ch doklad˘. ÑKdybychom znali vöechny p¯edch·-
zejÌcÌ fauny a flÛry, mÏli bychom v˝voj organickÈho svÏta jasnÏ p¯ed sebou. Ne˙pl-
nost paleontologick˝ch doklad˘ bohuûel podstatnÏ oslabuje v˝znam paleontolo-
gie pro vysvÏtlenÌ kmenovÈho v˝voje.ì (STEINMANN & D÷DERLEIN 1890, ˙vod)
Tato slova Ëteme v r˘zn˝ch obmÏn·ch tÈmÏ¯ u vöech paleontolog˘: u DARWINA,
G. STEINMANNA, K. A. ZITTELA, M. NEUMAYRA aj. HistorikovÈ tento n·zor nezast·-
vajÌ; sice si takÈ stÏûujÌ na nedostateËnost pramen˘, p¯esto majÌ daleko k tomu, aby
na nÏ kladli nadmÏrn˝ d˘raz. PovaûujÌ prameny za dokumenty, jejichû peËliv˝m
p¯ezkuöov·nÌm vytv·¯ejÌ dÏjiny, tzn. naöe pochopenÌ minulosti; paleontolog vöak
nezn· diskusi sv˝ch pramen˘, pojem Ñdokumentì je mu cizÌ; paleontolog nezn· ani
rozdÌl mezi dÏjinami a vÏdou o dÏjin·ch.
PaleontologickÈ rodokmeny nÏkter˝ch forem, konÏ, amonit˘ a jist˝ch plû˘ se
obzvl·ötÏ proslavily, a proto nesmÌ chybÏt v û·dnÈm dÌle vÏnovanÈm darwinismu.
Ned·vno je A. FLEISCHMANN (1901, 62n) podrobil ostrÈ kritice, kterou dodnes nikdo
nevyvr·til. NenÌ to obtÌûnÈ pochopit: jestliûe v˘bec nevÌme, jak se jedna forma p¯e-
tv·¯Ì v jinou, zda skuteËnÏ podle DARWINOVA pravidla pozvoln˝mi promÏnami,
nebo podle COPOVY hypotÈzy (o nÌû se zmÌnÌme pozdÏji) promÏnou druhov˝ch,
rodov˝ch Ëi ËeleÔov˝ch znak˘, jakou p¯esnost si pak m˘ûe n·rokovat rodokmen,
I
Sestavil jsem tyto n·mitky z v˝klad˘ FUCHSE 1879, KOKENA 1893, aj.
269
kter˝ se zakl·d· na podobnosti nÏkolika kostÌ? Nakonec je t¯eba se pt·t, zda se

v˘bec vyplatÌ ovÏ¯ovat spr·vnost rodokmen˘ a zda si paleontologie neumÌ vytyËit
vyööÌ cÌle neû hloubat o tom, z jakÈho zvÌ¯ete se zrodil kaûd˝ organismus?
Darwinismus byl povaûov·n za revoluci v biologii a mÏl zcela novÏ uzp˘sobit
a filosoficky osvÏtlit vÏdu. M˝lÌme se vöak, jestliûe pokl·d·me porevoluËnÌ vÏdu
za z·sadnÏ odliönou od d¯ÌvÏjöÌ ñ systematika, morfologie, embryologie, paleonto-
logie, neboli ty obory, kterÈ byly prvnÌm cÌlem revoluce, z˘staly nad·le t˝miû
such˝mi klasifikacemi a uËebnicov˝mi vÏdami, jak˝mi byly d¯Ìve. To platÌ zejmÈ-
na o paleontologii; paleontologie m· p¯edstavovat dÏjiny organickÈho ûivota.
DÏjiny, kterÈ jsou tak kr·snou vÏdou, ûe si ji oblÌbil cel˝ svÏt: vitae magistra,
vÏdou, kter· m· nejvÌce prost¯edk˘ k roznÌcenÌ lidskÈ fantazie a touhy po Ëinech!
I paleontologie m· tyto prost¯edky k dispozici: ubÌhajÌ miliony let; dÏjÌ se promÏ-
ny ZemÏ, ukazujÌ se stopy zvl·ötnÌ flÛry a fauny. »Ì fantazie by z˘stala klidn·?
VezmÏme vöak do ruky paleontologickou knihu a nalezneme jen o m·lo vÌce neû
chv·lu Ëi kritiku DARWINOVA p¯irozenÈho v˝bÏru (v ˙vodu nebo z·vÏreËnÈ kapi-
tole); jinak jen pr·zdnou systematiku s ˙morn˝mi rodokmeny podivn˝ch zvÌ¯e-
cÌch jmen, kter· oznaËujÌ jednou zub, jindy nohu nebo Ëelist jinak zcela nezn·mÈ-
ho a nep¯edstavitelnÈho zvÌ¯ete! ProË p¯iöla tato zvÌ¯ata na svÏt? Jak vypadala?
Jak˝ vedla ûivot? ProË opÏt zmizela? Co znamen·, ûe vl·du stromovit˝ch tajnos-
nubn˝ch nahradila vl·da jevnosnubn˝ch? Na takovÈ ot·zky paleontologie neod-
povÌd·. MÌsto aby byla prvnÌ ze vöech biologick˝ch vÏd, je poslednÌ, chladn·
a nehybn· jako kamenÌ, kterÈ ukl·d· v muzeÌch.I P¯ed kr·tk˝m Ëasem, jak se zd·,
to rozpoznal G. STEINMANN (1908); stÏûuje si, ûe paleontologie nem· vlastnÌ meto-
du, a poûaduje, aby se paleontologovÈ emancipovali od systematik˘ a zpracov·-
vali svou vÏdu historickou metodou. Paleontolog, kdyû sleduje dÏjinnou souvislost
zvÌ¯at, se nem· ¯Ìdit anatomickou p¯ÌbuznostÌ forem; ze vz·jemnÈ podobnosti
savc˘ nesmÌ usuzovat, ûe poch·zejÌ z pra-savce, n˝brû jako paleontolog, jako dÏje-
pisec m· z faktu, ûe savci v t¯etihor·ch zaujali mÌsto mezozoick˝ch plaz˘, vyvodit
z·vÏr, ûe savci jsou potomky plaz˘, ûe dokonce urËitÈ skupiny savc˘ jsou potom-
ky urËit˝ch skupin plaz˘: ûe ichtyosaury nahradili delfÌni, plesiosaury vorvani,
thalattosaury velryby. M· zavrhnout vl·dnoucÌ nauku, ûe trilobiti vyhynuli na
konci paleozoika, a mÌsto toho b˝t p¯esvÏdËen, ûe p¯eöli do stejnonoûc˘ (nap¯. do
naöÌ svinky), desetinoûc˘ a svijonoûc˘, do pavouk˘, hmyzu a ryb.
STEINMANNOVY n·zory p¯edstavujÌ znamenÌ doby; konkrÈtnÌ znÏnÌ jeho myölenek
si nedovolujeme soudit. Moûn· autor m·lo zohlednil COPOVY a BRUNNEROVY myö-
I
Pokus o ûivÏjöÌ pojetÌ paleontologie uËinili NEUMAYR 1893 a KOKEN 1893; pokus vöak nedopadl
zcela uspokojivÏ. A. GAUDRY 1878-1883, 1888 se ve Francii pokouöel zÌskat paleontologii öiröÌ
Ëten·¯sk˝ okruh lÌbiv˝m stylem; jeho spis˘m bohuûel chybÌ jasnÏ zacÌlenÈ myölenky. HodnÈ
p¯eËtenÌ a velmi jasnÈ je dÌlo DEP…RETA 1907, kterÈ poskytuje jasn˝ obraz o nynÏjöÌch paleontolo-
gii ovl·dajÌcÌch myölenk·ch, i kdyû ËinÌ znaËnÈ ˙stupky darwinismu. Autor takÈ p¯eceÚuje v˝z-
nam ZITTELA (jako teoretika) vzhledem ke GAUDRYMU; rovnÏû je sotva moûnÈ odvozovat novÏj-
öÌ teorie o stÏhov·nÌ od CUVIERA, jak ËinÌ autor.
270
PALEONTOLOGIE
lenky, podle nichû se zvÌ¯e m˘ûe zmÏnit ve svÈ rodovÈ, ËeleÔovÈ, ¯·dovÈ povaze,
aniû by se z·roveÚ mÏnily znaky druhu. Tyto n·zory nabÌzejÌ, jak se zd·, mnohem
vöeobecnÏjöÌ a snad jasnÏjöÌ v˝raz tÈûe myölenky, jakou h·jÌ STEINMANN, ûe totiû
v pr˘bÏhu Ëas˘ Ñse nejpomaleji mÏnÌ velikost a celkov˝ habitus bytostiì (1908, 273).I
Nejd˘leûitÏjöÌ n·mitkou proti STEINMANNOVI vöak z˘st·v·, ûe darwinistickÈ
moûnosti pouze vyst¯Ìdal jin˝mi: musÌ paleontolog vÏ¯it, ûe t¯etihornÌ savci jsou
p¯emÏnÏn˝mi potomky mezozoick˝ch plaz˘, aby mohl mluvit o jejich vz·jemnÈ
posloupnosti? MusÌ dÏjepisec vÏdÏt, z jak˝ch p¯edk˘ poch·zejÌ francouzötÌ kr·-
lovÈ, MARAT, DANTON a jinÌ mluvËÌ revoluce, aby mohl referovat o revoluci?
25.3. Reakce proti Darwinovi

V paleontologii darwinismus nikdy nedos·hl zvl·ötnÌho rozkvÏtu, i kdyû pale-
ontologovÈ mu p¯izn·vali povinn˝ respekt a zd·lo se, ûe kritika staröÌmi systÈ-
my z˘stala bez ˙Ëinku. K DARWINOVI se p¯ipojili v˝znamnÌ paleontologovÈ jako
VON ZITTEL v NÏmecku, GAUDRY ve Francii, NEUMAYR v Rakousku, MARSH v Ame-
rice, HUXLEY v Anglii, KOVALEWSKY v Rusku aj.; paleontologick· fakta se uplatni-
la jako p·dnÈ d˘kazy DARWINOVY teorie. P¯esto ¯adÏ paleontolog˘ z˘stal darwi-
nismus zcela cizÌ (nap¯. VON ETTINGSHAUSEN) a jinÌ rozvÌjeli n·zory, jeû znÏly od
samÈho zaË·tku p¯Ìliö kacÌ¯sky (COPE). O uËenÌ tÏchto badatel˘ pojedn·me v jinÈ
souvislosti; zde v kr·tkosti vyzdvihneme nÏkolik moment˘, kterÈ poukazujÌ na
nejnovÏjöÌ promÏny v oblasti paleontologick˝ch teoriÌ. Ty se objevujÌ nejprve
v odmÌtavÈ kritice darwinistick˝ch z·sad; vÏtöinou se tato kritika, tentokr·t s vÏt-
öÌm ˙spÏchem, opÌr· o staröÌ, v˝öe uvedenÈ d˘vody.II Do paleontologie se vöak
takÈ zav·dÏjÌ novÈ pojmy, kterÈ ji majÌ osvobodit ze jha anatomie.
VÌdeÚsk˝ paleontolog WAAGEN zavedl roku 1867 rozliöenÌ variacÌ a mutacÌ;
variace zahrnujÌ rozdÌly, kterÈ lze nalÈzt mezi p¯ÌsluönÌky jednoho druhu v tÈûe
geologickÈ periodÏ, nap¯. mezi jednotlivci souËasnÏ ûijÌcÌho druhu. Mutace
naproti tomu znamenajÌ pozvolnÈ, ˙dajnÏ jen jednÌm smÏrem postupujÌcÌ zmÏny
formy v pr˘bÏhu nÏkolika geologick˝ch obdobÌ. Jin˝ vÌdeÚsk˝ paleontolog
M. NEUMAYR zd˘vodÚoval toto rozliöenÌ obs·hl˝mi studiemi o vyhynul˝ch mÏk-
k˝öÌch. Protoûe NEUMAYR byl jinak darwinistou, mÌnilo se, ûe rozliöenÌ variacÌ
a mutacÌ nep¯ekraËuje r·mec darwinismu; jejich dalöÌ zkoum·nÌ vöak vedlo
k novÈmu pojmu druhu. Sledovaly se mutace u nejr˘znÏjöÌch zvÌ¯ecÌch forem,
a tak doölo k sestavenÌ ¯ad forem, kterÈ se odliöujÌ od rodokmen˘ tÌm, ûe neobsa-
hujÌ hypotetickÈ Ëleny, zohledÚujÌ podobnosti celÈho tÏla (a ne jednotliv˝ch
org·n˘) a z¯Ìdkakdy se rozvÏtvujÌ, n˝brû vÏtöinou postupujÌ paralelnÏ. Jako p¯Ì-
I
O COPOVI STEINMANN poznamen·v· (1908, 18), ûe ÑaËkoli znovu uplatnil LAMARCKOVY jasnÈ
myölenky ... nemohl najÌt klÌË k z·hadÏ evoluceì.
II
Vedle v˝öe uveden˝ch spis˘ STEINMANNA a FLEISCHMANNA srv. takÈ KOKEN 1902; JAECKEL 1902.
271
klad takov˝ch ¯ad forem uveÔme paleontologick˝ v˝voj chobotnatc˘ (DEP…RET

1907, 185):
Mastodon (mastodont) Elephas (slon)
t¯enovÈ zuby
ObdobÌ Dinotherium s kuûelovit˝- se zkosen˝mi s paralelnÌmi s kosoËtver-

mi hrboly okraji lamelami cov˝mi
lamelami
SouËasnost ñ ñ ñ E. indicus E. africanus
»tvrtohory ñ ñ M. americanus E. antiquus E. priscus
SvrchnÌ pliocÈn ñ M. arvernensis M. borsoni
SpodnÌ pliocÈn ñ M. arvernensis M. borsoni
SvrchnÌ miocÈn D. giganteum et M. longirostris M. turicensis
gigantissimum
St¯ednÌ miocÈn D. laevius M. angustidens M. turicensis
SpodnÌ miocÈn D. cuvieri M. angustidens M. turicensis
mut. pygmaeus
OligocÈn paleomastodon
beadnelli
Rod Mastodon se podle tÈto tabulky dÏlÌ na dvÏ ¯ady forem; jejich jednotlivÈ
Ëleny, kterÈ stojÌ vedle sebe (nap¯. M. arvernensis ñ borsoni, M. longirostris ñ turicen-
sis), se k sobÏ vztahujÌ jako druhy tÈhoû rodu, Ëleny, kterÈ n·sledujÌ po sobÏ (M. lon-
girostris ñ arvernensis), p¯edstavujÌ mutace ¯ady forem. ÿada forem se zde objevuje
jako nov· kategorie systematiky, kterou lze definovat jen historicky. ZatÌmco rod
(genus) p¯edstavuje ide·lnÌ, a proto nadËasovou abstrakci nÏkolika podobn˝ch
druh˘, ¯ada forem (DEP…RET ji naz˝v· phylum) se v·ûe k urËitÈmu obdobÌ dÏjin
ZemÏ a m· jednoznaËnÏ urËen˝ smÏr, jak˝m po sobÏ n·sledujÌ jejÌ Ëleny. MnohÈ
¯ady forem se vyvÌjejÌ podle urËit˝ch vnit¯nÌch z·kon˘, vykazujÌ pokraËujÌcÌ rozli-
öov·nÌ tÏlesn˝ch znak˘, p¯ib˝v·nÌ objemu tÏla a Ëasto rozpoznatelnou dobu
ml·dÌ, dospÏlosti a st·¯Ì: jejich vymÌr·nÌ je pak podmÌnÏno vnit¯nÌm uspo¯·d·nÌm.
CelkovÏ vöak ¯ady forem svÏdËÌ pro mnohem pomalejöÌ a v uûöÌch hranicÌch sev¯e-
nou promÏnu forem, neû p¯edpokl·d· darwinismus. Pojem ¯ad forem se nÏkdy
rozöi¯uje i na vÏtöÌ skupiny. Nap¯. u amonit˘: pe¯ovky (Goniatiidae), vrtule (Cera-
titidae) a amoniti (Ammonitidae) se d¯Ìve poËÌtaly mezi Ëeledi (z nichû kaûd·
vznikla z praformy); nynÌ se oznaËujÌ za pouhÈ v˝vojovÈ stupnÏ celÈho kmene
amonit˘, jimiû proch·zÌ velk˝ poËet ¯ad forem, za r˘znÈ pr˘¯ezy v˝vojov˝m
proudem, kter˝ sest·v· z mnoha paralelnÌch liniÌ (oböÌrnÏji STEINMANN 1908, 1, 95).
P¯estoûe ¯ady forem znamenajÌ nov˝ pojem a vytlaËujÌ starÈ rodokmeny,
p¯edstavujÌ konkrÈtnÌ pojetÌ DARWINOVA ide·lu p¯emÏnit systematickÈ pojmy na
historickÈ ¯ady. Jejich z·kladnÌ hypotÈza, ûe kaûd· mutace vznikla pozvolnou
p¯emÏnou z mutace p¯edch·zejÌcÌ, z¯etelnÏ poukazuje na pramen, z nÏhoû tato
nauka vznikla.
272
26. kapitola
P¯irozen˝ v˝bÏr
Kdyû byla svat· Panna vzata do nebe, nebyl u toho svat˝ Tom·ö, zn·m˝ jako
prvnÌ stoupenec filosofie zkuöenosti, a proto neuvÏ¯il. Tu, jak vypr·vÌ legenda,
mu Marie hodila z nebe sv˘j p·s ñ a od tÈ doby se svat˝ Tom·ö se zcela hmata-
telnou zkuöenostÌ v ruce pokl·dal za obr·cenÈho. Koho by takov˝ d˘kaz nep¯e-
svÏdËil?
Mnoho p¯ÌrodovÏdc˘ (HUXLEY, C. VOGT, LYELL, R‹TIMEYER aj.) zavrhovalo
p¯ed DARWINOV›M vystoupenÌm nauku o pokrevnÌ p¯Ìbuznosti zvÌ¯at. Kdyû
vöak DARWIN poskytl skeptik˘m Ñp·sì svou teoriÌ p¯irozenÈho v˝bÏru, dali si
¯Ìct. Jakpak takÈ ne? Myölenka byla nanejv˝ö jednoduch·: v ûivÈ p¯ÌrodÏ vl·dne
divok˝ boj; kaûd˝ den vidÌme, jak se jedno zvÌ¯e st·v· ko¯istÌ druhÈho, jak velkÈ
mnoûstvÌ jednotliv˝ch ûivot˘ zanik· v d˘sledku nep¯ÌznivÈho okolÌ. StaËÌ nepa-
trn· p¯ednost, aby se zvÌ¯e uchovalo p¯i ûivotÏ a sto jin˝ch zato bylo vyd·no na
pospas smrti. äùastnÏjöÌ jednotlivec p¯eûÌv·, p¯en·öÌ onu p¯ednost na potomky
a ti rovnÏû z˘stanou naûivu, tÌm spÌöe, jestliûe jim p¯Ìroda n·hodou dod· nÏja-
kou novou v˝hodu p¯ed ostatnÌmi zvÌ¯aty. DARWIN nikdy nelÌËÌ p¯Ìrodu tak ûivÏ,
jako kdyû popisuje boj o existenci: ÑVnÌm·me tv·¯ p¯Ìrody z·¯ÌcÌ spokojenostÌ,
Ëasto vidÌme nadbytek potravy; nevidÌme nebo zapomÌn·me, ûe pt·ci, kte¯Ì
kolem n·s vesele prozpÏvujÌ, se ponejvÌce ûivÌ hmyzem nebo semeny a tak neu-
st·le niËÌ ûivot; nebo zapomÌn·me, v jak velkÈ mÌ¯e jsou tito zpÏv·Ëci a jejich
vajÌËka nebo jejich ml·Ôata niËena drav˝mi pt·ky a zvÌ¯aty; neuvÏdomujeme si
vûdycky, ûe i kdyû je nynÌ potravy nadbytek, nenÌ to tak st·leÇ ve vöech obdobÌch
kaûdÈho roku!ì (DARWIN 1953, 48)
Kdyû Ëteme tato slova, vybavÌme si bezdÏËnÏ rokokovÈ obrazy: holoubci
cukrujÌ a nÏûnÏ se hubiËkujÌ, srnec nevinn˝m pohledem pozoruje zamilovan˝
p·rek, kvÏtiny rostou v umÏle zarovnan˝ch z·honech, aby uchvacovaly pohledy
jemn˝ch dam. Onen svÏt zniËila revoluce a DARWIN, vÏdeck˝ revolucion·¯, jej
chtÏl zniËit takÈ ve vÏdÏ. ÿÌdil se p¯itom logikou politick˝ch ekonom˘ svÈ doby:
konstatoval skuteËnost, ûe v p¯ÌrodÏ existuje boj, a dal mu (vedle jin˝ch faktor˘)
v˝znam sÌly, kter· poh·nÌ pokrok. Pak uvaûoval, jak tato sÌla zp˘sobuje evoluci
(vedle promÏnlivosti, dÏdiËnosti, korelace atd.). P¯edstavme si p¯Ìrodu, kter·
bojuje o existenci: n·sledkem takovÈho boje (spojenÈho s promÏnlivostÌ) bude p¯e-
ûitÌ nejvhodnÏjöÌho.
273
Slovo Ñn·sledekì tu m· dvojÌ v˝znam: oznaËuje jednak objektivnÌ jev, kter˝

n·sleduje po jinÈm (po boji o existenci ËasovÏ n·sleduje p¯eûitÌ nejvhodnÏjöÌho),
znamen· vöak takÈ logick˝ d˘sledek (kdyû p¯em˝ölÌme o boji o existenci, nutnÏ
odtud vyvodÌme p¯eûitÌ nejvhodnÏjöÌho). V r·mci celÈho darwinismu se opakuje
tato logick· zvl·ötnost, ûe pojmy znamenajÌ jak logickÈ abstrakce, tak i n·zvy pro
dÏnÌ Ëi jev. NenÌ moûnÈ zamÏÚovat v˝znam slov Ñzoologieì a ÑzvÌ¯enaì, zamÏÚo-
vat vÏdu a jejÌ objekt; v darwinismu vöak slova Ñfylogenezeì, Ñontogenezeì zname-
najÌ vÏdu a z·roveÚ i jejÌ objekt; rovnÏû slovo Ñp¯irozen˝ v˝bÏrì oznaËuje jak pojem,
tak i dÏnÌ.121
VÏci vysvÏtlujeme buÔ jejich p¯ÌËinami, anebo d˘vody. D˘vody vysvÏtlujeme
tehdy, kdyû ud·v·me, proË je vÏc nutnÏ takov· a ne jin·, nap¯Ìklad kdyû vysvÏt-
lujeme, proË je souËet ˙hl˘ v troj˙helnÌku 180 stupÚ˘. P¯ÌËinami vysvÏtlujeme
tehdy, kdyû sdÏlujeme, co jev zp˘sobilo ñ nap¯Ìklad p¯ÌËinou tÛnu je chvÏjÌcÌ se
struna. (Existuje takÈ teleologickÈ a mor·lnÌ vysvÏtlenÌ, ta zde vöak nep¯ipadajÌ
v ˙vahu.) P¯irozen˝ v˝bÏr by mÏl b˝t jak objektivnÌ p¯ÌËinou (s n·sledkem), tak
i subjektivnÌm d˘vodem. MÏl by b˝t; ve skuteËnosti je jen subjektivnÌm d˘vo-
dem, neboù jej nelze pozorovat v p¯ÌrodÏ. DARWIN nep¯edloûil jedin˝ Ñdoklad
p¯irozenÈho v˝bÏruì, a kdyû o nÏm hovo¯Ì, zaËÌn· slovy à la Ñp¯edpokl·dejme,
ûe...ì. DARWINOVI odp˘rci hned na poË·tku zd˘raznili tuto zvl·ötnost nauky
o p¯irozenÈm v˝bÏru, kter· ji odliöuje ode vöech teoriÌ vytvo¯en˝ch v jin˝ch
vÏd·ch. Nap¯Ìklad ARGYLL ji nazval ÑzosobnÏnou abstrakcÌì; protoûe vöak nenÌ
vlastnÌ abstrakcÌ jednotliv˝ch jev˘, bylo by v˝stiûnÏjöÌ oznaËit ji za ÑzosobnÏn˝
d˘sledekì. DarwinistÈ se nikdy nezbavili obtÌûÌ, kterÈ tento pojem vyvolal; usta-
viËnÏ se ujiöùovali, ûe p¯irozen˝ v˝bÏr nic nezp˘sobuje, a p¯itom opakovanÏ
sklouz·vali k tvrzenÌ, ûe je p¯ÌËinou forem. DarwinistÈ uzn·vajÌ, ûe p¯irozen˝
v˝bÏr nelze studovat. NejsmutnÏjöÌ je, pÌöe WEISMANN, ûe ani v jednom p¯ÌpadÏ
nelze ¯Ìci, zda je jakÈkoli odch˝lenÌ v p¯ÌrodÏ prospÏönÈ Ëi nikoli, a nenÌ velk·
nadÏje, ûe se pomÏry v tomto smÏru zlepöÌ. A ned·vno se L. PLATE (1908, 122)
vyj·d¯il stejnÏ up¯ÌmnÏ a tÈmÏ¯ stejn˝mi slovy jako WEISMANN: ÑJe tÈmÏ¯ bez
v˝jimky nemoûnÈ, abychom ve zvl·ötnÌm p¯ÌpadÏ udali mÌru hodnoty v˝bÏru,
a jeötÏ nemoûnÏjöÌ je zjistit, zda zd·nlivÏ uûiteËn˝ org·n je hodn˝ v˝bÏru Ëi niko-
li. Odtud plyne z·vÏr, ûe spr·vnost nauky o v˝bÏru nevypl˝v· z pozorov·nÌ
zvl·ötnÌch p¯Ìpad˘ ... n˝brû ûe p¯edstavuje logick˝ d˘sledek ze vöeobecn˝ch
zkuöenostnÌch fakt˘ promÏnlivosti, p¯ebytku porod˘ a boje o existenci.ì
Jinou zvl·ötnostÌ nauky o p¯irozenÈm v˝bÏru je myölenka, ûe pokrok je pouhÈ
pasivum. Odjakûiva se Ñûivotemì rozumÏla Ëinnost, v˝voj k moci, ˙Ëinek na
okolÌ. O pokroku ve svÏtÏ panovalo a dosud panuje p¯esvÏdËenÌ, ûe postupuje
kup¯edu usilov·nÌm, bojem za ide·ly, vlastnÌ silou. Toto pojetÌ DARWIN nep¯Ìmo
popÌr·. éivot podle nÏj nezm˘ûe nic, je jen hraËkou v rukou nejr˘znÏjöÌch vnÏj-
öÌch faktor˘. DARWIN nezn· pokrok, n˝brû jen posun (ÑdomnÌv·ö se, ûe posouv·ö,
a jsi posouv·nì), neboù m·-li organismus nÏjakou v˝hodu p¯ed jin˝mi, doch·zÌ
k tomuto zdokonalenÌ nikoli vlastnÌm p¯iËinÏnÌm. S jeho smrtÌ padnou vöechny
274
PÿIROZEN› V›BÃR
jeho ide·ly a nadÏji na vÌtÏzstvÌ m· jen ten, kdo zplodÌ hodnÏ dÏtÌ ñ to je smysl
teorie o p¯irozenÈm v˝bÏru.
Kdyû je na teorii nejasn· p¯ÌËina, nelze nic sdÏlit o historickÈm v˝voji tÈto
myölenky ñ dnes rozumÌme p¯irozen˝m v˝bÏrem ˙plnÏ totÈû, co jÌm rozumÏl
DARWIN. Je to tÌm n·padnÏjöÌ, ûe v˝bÏr stojÌ od poË·tku ve st¯edu diskuse: aù dar-
winista nebo odp˘rce, vöichni se domnÌvajÌ, ûe nauce o p¯irozenÈm v˝bÏru musÌ
vyhradit nejvÏtöÌ Ë·st sv˝ch v˝klad˘, aniû by vöak nabÌzeli nÏco jinÈho neû logic-
kÈ d˘vtipnosti.I Od DARWINOVY doby nepokroËily ani n·zory na boj o existenci;
auto¯i se vÏtöinou omezujÌ na zjiötÏnÌ, ûe v p¯ÌrodÏ skuteËnÏ existuje boj; nanej-
v˝ö pod·vajÌ jeho logickÈ anal˝zy, pouhÈ provedenÌ definice, nikoli pozorov·nÌ.122
V û·dnÈm p¯ÌpadÏ nestaËÌ vÏdÏt, ûe ökrkavka naklade 60 milion˘, tasemnice
miliardu a samiËka termit˘ 80 000 vajÌËek v jednom dni, pokud nevÌme, kolik
z nich zanikne jeötÏ d¯Ìve, neû zaËnou s bojem o ûivot.
NenÌ pochyb o tom, ûe ûivotnÌ podmÌnky zvÌ¯at se dennÏ promÏÚujÌ p¯ed
naöÌm zrakem: ve Skotsku vytlaËuje drozd br·vnÌk drozda zpÏvnÈho; v Austr·-
lii zaujÌmajÌ naöe vËely pozvolna mÌsto domorod˝ch vËel bez ûihadel. V naöich
krajÌch se st·le ËastÏji objevuje zvonohlÌk zahradnÌ (Serinus hortulanus), mal˝
zpÏv·k, jehoû u n·s d¯Ìve nebylo moûnÈ spat¯it atd. ñ avöak jakÈ povahy je boj,
kter˝ vede jedny formy k vÌtÏzstvÌ a jinÈ k z·niku, o tom nevÌme skoro nic.
Nauka o p¯irozenÈm v˝bÏru a p¯ijetÌ, jehoû se jÌ dostalo v 19. stoletÌ, je n·zor-
n˝m dokladem antropomorfnÌho vnÌm·nÌ tÈ doby. DARWIN bez jakÈhokoli poku-
su o argumentaci tvrdil, ûe p¯Ìroda se ve svÈm nejvnit¯nÏjöÌm ˙strojÌ ¯ÌdÌ toutÈû
metodou, jako kdyû ËlovÏk vytv·¯Ì novÈ rasy. Vyjma staröÌch kritik˘ po DARWI-
NOVI nikdo nepoûadoval zd˘vodnÏnÌ tohoto p¯edpokladu, dokonce se zd·, ûe
ani ti nejmodernÏjöÌ kritikovÈ si neuvÏdomujÌ, jak nepravdÏpodobnÏ znÌ tento
p¯edpoklad a jak velmi vyûaduje kritickÈ p¯ezkouöenÌ.II
I
OböÌrnÈ pojedn·nÌ o teorii p¯irozenÈho v˝bÏru z darwinistickÈho stanoviska a p¯Ìsluön· litera-
tura je v PLATE 1908.
II
Literatura: Z Ëetn˝ch kritik nauky o v˝bÏru je mezi novÏjöÌmi nejlepöÌ: A. PAULY 1905.
275
27. kapitola
Carl von N‰geli
DARWINOVA teorie zastihla C. V. NƒGELIHO (1817ñ1891), proslulÈho mnichovskÈ-

ho botanika, jiû jako vÏdecky zralÈho muûe.I HorlivÏ se podÌlel na zd˘vodnÏnÌ
teorie o buÚce, kterou zavedl SCHLEIDEN, a na mikroskopickÈ anatomii v˘bec.
Proslavil se takÈ jako pr˘kopnÌk novÈho materialistickÈho svÏton·zoru. Z vlast-
nÌ zkuöenosti znal i opojenÌ naturfilosofiÌ ñ nadöenÌ pro OKENOVO ide·lnÌ snaûe-
nÌ jej p¯ivedlo k rozhodnutÌ zamÏnit studium medicÌny za studium botaniky.
HEGELOVY p¯edn·öky mu zase dovolily, aby si utvo¯il p¯edstavu o jeho myölen-
kovÈm rozletu. NƒGELI dokonce povaûoval za nutnÈ br·nit se proti SCHLEIDENO-
VÃ v˝tce, ûe je hegeli·nem. VÏ¯Ìme mu, ûe jÌm nebyl; jistÏ vöak byl velk˝m idea-
listou, kdyû zast·val n·zory, jako je tento: ÑBoûsk˝ rozum, pronikajÌcÌ veökerou
hmotu, stvo¯il skuteËnost. Jeho obraz, lidsk˝ rozum, je s to vytvo¯it pouze for-
m·lnÌ pojmy matematiky. V obou oblastech tvo¯enÌ musÌ panovat analogickÈ
z·kony, vztah, jak˝ je mezi pojmy p¯irozen˝ch vÏcÌ, musÌ odpovÌdat vztahu me-
zi form·lnÌmi pojmy. Jako se form·lnÌ pojmy odvozujÌ z matematiky, tak je t¯eba
odvozovat pojmy materi·lnÌch existencÌ z p¯ÌrodnÌch vÏd. Protoûe se vöak mate-
matickÈ pojmy mezi sebou zË·sti absolutnÏ liöÌ (nap¯Ìklad Ë·ry nebo plochy r˘z-
n˝ch ¯·d˘), stejnÏ tak vypl˝v· absolutnÌ r˘znost takÈ pro mnoho p¯ÌrodnÌch
jev˘ a pozorujeme ji takÈ u skokovit˝ch promÏn organism˘.ì (NƒGELI 1884, 557)
Materialistick· n·lada doby odvedla NƒGELIHO od tohoto zp˘sobu nazÌr·nÌ
jeötÏ p¯ed DARWINOV›M vystoupenÌm, a tak kdyû DARWIN vystoupil, byl NƒGELI
p¯ipraven jej p¯ijmout. Ale ani velkÈ nadöenÌ pro novou nauku v nÏm neset¯elo
n·zory vtiötÏnÈ v ml·dÌ: ˙kol, kter˝ stojÌ p¯ed ËlovÏkem, je nezmÏrn˝, a tak zp˘-
soby ¯eöenÌ hled· ve svÈm nejhluböÌm nitru. Nad·le chtÏl NƒGELI hovo¯it jen
o atomech, slep˝ch mechanismech a exaktnÌm vÏdÏnÌ. Roku 1884 vyd·v· velkÈ
dÌlo o v˝voji svÏta organism˘ s odv·ûn˝m titulem Mechanicko-fyziologick· teorie
evoluce s oböÌrn˝mi ˙vahami o fylogenezi rostlin, s obranou vÏdeckÈho materia-
lismu, s hypotÈzami o vzniku atom˘, molekul·rnÌch sil·ch a dalöÌch problÈmech,
p¯ÌznaËn˝ch pro tuto dobu. Z·vÏrem sv˝ch dlouh˝ch materialistick˝ch v˝klad˘
konstatuje, ûe DARWIN p¯Ìliö nÌzko hodnotÌ uspo¯·d·nÌ organism˘ a ûe v pozadÌ
I
Debatu o DARWINOVÃ teorii zaËal NƒGELI dvÏma Ël·nky uve¯ejnÏn˝mi v roce 1865. PozdÏjöÌ
monografie 1884.
276
CARL VON NƒGELI
p¯irozenÈho v˝bÏru musÌ st·t zdokonalujÌcÌ sÌla jako hluböÌ princip. Se staröÌmi
morfology rozliöuje u rostlin pl·n a p¯izp˘sobenÌ. Pl·nem je to, co ËinÌ r˘ûi r˘ûo-
vitou rostlinou, jmelÌ ochmetovitou, tulip·n jednodÏloûnou; p¯izp˘sobenÌm
rozumÌ barvu kvÏtu r˘ûe, zvl·ötnÌ ko¯eny jmelÌ, tj. vlastnosti, kterÈ rostlinÏ vtisk-
ly vnÏjöÌ okolnosti.123
Jako sluneËnÌ soustava lÈt· vesmÌrem z nekoneËna do nekoneËna v d˘sledku
vlastnÌ nikdy neochabujÌcÌ sÌly, tak pr˝ i ûivot, kter˝ se kdysi vyvinul z neûivÈ
l·tky, m· setrvaËnost, Ñprincip zdokonalov·nÌì, kter˝ jej ustaviËnÏ poh·nÌ k vyö-
öÌm a vyööÌm form·m. JednoduchÈ buÚky st·le jeötÏ vznikajÌ fyzik·lnÏ-chemic-
k˝mi silami z neûivÈ hmoty a jejich vlastnosti, r˘st, rozmnoûov·nÌ, dÏdiËnost,
promÏnlivost jsou n·sledky mechanickÈho uzp˘sobenÌ jejich l·tky; tyto vlast-
nosti jsou tÌm, co poh·nÌ ûivot k vyööÌm form·m. »lovÏk je potomkem nejstar-
öÌch bunÏk, opice poch·zejÌ z bunÏk o nÏco mladöÌch a dneönÌ n·levnÌci vznikli
teprve ned·vno.124 SouËasnÈ opice nejsou v û·dnÈm p¯ÌpadÏ potomky t¯etihor-
nÌch opic, n˝brû vyvinuly se z niûöÌch forem a jejich potomek se jednou stane Ëlo-
vÏkem, jehoû praotcem nebude dneönÌ ËlovÏk; ten se rovnÏû posune k vyööÌ
formÏ. éivoËiön· a rostlinn· ¯Ìöe se tak podobajÌ zahradÏ ke¯˘, z nichû vyr·ûejÌ
st·le novÈ vÏtve, jejichû poslednÌ vrcholky p¯edstavujÌ dneönÌ organickÈ formy;
rostou dÌky svÈ vlastnÌ vnit¯nÌ sÌle ñ a p¯irozen˝ v˝bÏr? Kdyby nebylo boje o exi-
stenci a jeho n·sledk˘, vzniklo by ohromnÈ mnoûstvÌ forem, kterÈ by se vz·jem-
nÏ ruöily; ale jako zahradnÌk zast¯ih·v· vÏtve ke¯˘ a zabraÚuje tÌm vzniku bez-
tvarÈho houötÌ, tak v boji o existenci zanikajÌ formy, kterÈ by rostly proti smÏru
vöeobecnÈho v˝voje.125
Je snadnÈ odhalit vitalismus NƒGELIHO teorie. Protoûe vöak NƒGELI p˘sobil
v dobÏ nejvÏtöÌho rozkvÏtu vÌry v atomy a stroje, prov·dÌ zeöiroka d˘kaz, ûe takÈ
p¯etrv·v·nÌ, setrvaËnost organickÈho ûivota, umoûÚujÌcÌ pokrok, je jen mechanic-
k˝m n·sledkem urËitÈho seskupenÌ atom˘ a molekul, kterÈ je pr˝ v organis-
mech jen o stupeÚ dokonalejöÌ neû v krystalech. Sestrojuje neviditelnÈ jednotky
ûivota, Ñmicelyì, a je natolik p¯esvÏdËen o jejich existenci, ûe vypoËÌt·v· jejich
velikost asi na triliÛntinu centimetru krychlovÈho. V semeni lÌpy p¯edpokl·d·
na 4000 bilion˘ r˘zn˝ch Ñmicelì a zn·zorÚuje jejich ¯etÏzovitÈ uspo¯·d·nÌ v ûivÈ
l·tce pomocÌ n·kres˘. Protoplazma sestaven· z micel je dvojÌho druhu: prvnÌ,
idioplazma, obsahuje in nuce vöechny vlastnosti a Ñtak¯ka mikroskopick˝ obraz
makroskopickÈho jedinceì (1884, 26). Druh·, stereoplazma, obsahuje naproti
tomu jen nÏkterÈ a na r˘zn˝ch mÌstech tÏla r˘znÈ vlastnosti jednotlivce. Zaöli
bychom p¯Ìliö daleko, kdybychom sledovali NƒGELIHO lÌËenÌ, jak se z micel skl·-
dajÌ vl·kna, z vl·ken sÌtÏ, ze sÌtÌ protoplazma, jak z nich lze odvodit dÏdiËnost
a vznik nov˝ch forem; uvedeme jen ty Ñz·konyì, na nÏû NƒGELI rozloûil princip
zdokonalov·nÌ:
1. Z·kon fylogenetickÈho spojov·nÌ, kdyû buÚky, kterÈ d¯Ìve ûily oddÏlenÏ,

vytv·¯ejÌ rozmnoûov·nÌm mnohobunÏËnÈ formy.
277
2. Z·kon komplikace, diferenciace a redukce: na poË·tku jsou buÚky stejnÈ, poz-

dÏji se rozr˘zÚujÌ a vytv·¯ejÌ tk·nÏ; z·roveÚ se zjednoduöuje embryon·lnÌ
v˝voj p¯eskoËenÌm jednotliv˝ch fylogenetick˝ch stupÚ˘.
3. Z·kon p¯izp˘sobenÌ vnÏjöÌm ûivotnÌm podmÌnk·m.
NƒGELIHO pokus p¯isoudit p¯irozenÈmu v˝bÏru pouze roli druhotnÈho regu-
l·toru evoluce a zavÈst do biologick˝ch teoriÌ princip zdokonalov·nÌ p¯ijali jeho
souËasnÌci nep¯ÌznivÏ. DARWIN a jeho stoupenci NƒGELIHO mechanistickÈ rozbo-
ry p¯ehlÌûeli a vyt˝kali jeho organickÈ setrvaËnosti mysticismus. Na druhÈ stra-
nÏ badatelÈ, kte¯Ì jako nap¯Ìklad B. A. WIGAND (1874ñ76, III, 10) mÏli porozumÏ-
nÌ pro to, co NƒGELI p¯ejal ze starÈ morfologie, se zas pohoröovali nad jeho
materialismem. Ani NƒGELI nedok·zal sladit myölenku setrvaËnosti s faktem
st·losti druhov˝ch znak˘, kter˝ uzn·val a h·jil proti DARWINOVI.
NicmÈnÏ NƒGELIHO teorie mÏly velk˝ vliv na myölenÌ biolog˘; myölenka, ûe
p¯irozen˝ v˝bÏr je t¯eba nahradit hluböÌm v˝vojov˝m principem, mluvila z duöe
nÏkter˝m samostatn˝m myslitel˘m. Fantazie o dvojÌ protoplazmÏ poslouûily
WEISMANNOVI jako v˝chodisko jeho spekulacÌ o dÏdiËnosti a z·rodeËnÈ plazmÏ;
princip zdokonalov·nÌ h·jil E. ASKENASY (1872). Za mnohÈ vdÏËÌ NƒGELIMU
zejmÈna JUL. SACHS, jehoû p˘sobenÌ p¯edstavuje p¯echod od darwinistickÈ epo-
chy k podarwinovskÈ. I ten vÏ¯Ì jako NƒGELI v mechanismus svÏtovÈho dÏnÌ
a fylogenetizov·nÌ povaûuje za vrchol vÏdy, kter˝ p¯ekonal idealistickou nebo,
jak ¯Ìk·, Ñscholastickouì morfologii (SACHS 1875). Jako NƒGELI rozliöuje organi-
zujÌcÌ vlastnosti, kterÈ vyvol·v· Ñtv˘rËÌ pudì (SACHS 1896; 1898, 184), a znaky
p¯izp˘sobenÌ, kterÈ zp˘sobuje reakce na vnÏjöÌ podnÏty.I V NƒGELIM mÏly svÈho
inspir·tora rovnÏû DE VRIESOVY modernÌ v˝klady o z·kladnÌch druzÌch a o rozdÌ-
lu mezi dÏdiËn˝mi variacemi a nedÏdiËn˝m fluktuacemi.II
NƒGELI p¯edstavuje prvnÌ historicky v˝znamnou reakci myslitele, kter˝ se
spolÈhal na rozum, proti empirismu. V˝slovnÏ zd˘razÚoval, ûe jeho racion·lnÌ
teorie, vzeöl· z nÏmeckÈ p˘dy, je v protikladu k anglickÈmu shromaûÔov·nÌ fakt˘.
VyzdviûenÌ tohoto protikladu p˘sobilo cize, a p¯ece jen naznaËilo to, co se rozvi-
nulo v n·sledujÌcÌch letech.
I
Pro NƒGELIHO se SACHS vyslovil jiû ve svÈ uËebnici botaniky roku 1868.
II
Ve spisu z roku 1885 o jest¯·bnÌcÌch se NƒGELI pokusil odvodit tento polymorfnÌ rostlinn˝ rod
z nejz·kladnÏjöÌch st·l˝ch forem. Podporoval takÈ nauku o fermentaci.
278
28. kapitola
BunÏËn· teorie po Darwinovi
Jiû nÏkolikr·t jsme mÏli p¯Ìleûitost pouk·zat na to, ûe nov· p¯ÌrodnÌ vÏda neusi-
lovala jako d¯Ìve o pochopenÌ p¯Ìrody, n˝brû o duchovnÌ reprodukci p¯ÌrodnÌho
dÏnÌ; ûe mÌsto hled·nÌ p¯ÌrodnÌch pojm˘ usilovala tak¯ka o fotografii p¯Ìrody.
VidÌme vöude, jak byly v souladu s touto snahou z biologickÈ vÏdy vytlaËeny
d¯ÌvÏjöÌ vöeobecnÈ pojmy a nahrazeny vöeobecn˝mi p¯edmÏty. Kde star˝ p¯ÌrodovÏ-
dec hovo¯il o ide·lnÌm typu obratlovc˘, tam nov˝ mluvÌ o skuteËnÈm, kdesi
a kdysi existujÌcÌm p¯edku obratlovc˘. D¯Ìve se p¯em˝ölelo o metamorfÛz·ch a jed-
notÏ pl·nu, dnes se hovo¯Ì o promÏn·ch, kterÈ se ud·ly v urËitÈm Ëase a tkvÌ ve
spoleËnÈm p˘vodu. D¯ÌvÏjöÌ ide·lnÌ podobnost dnes nahradilo materi·lnÌ pokrevnÌ
p¯ÌbuzenstvÌ. RozdÌl mezi staröÌ a novÏjöÌ dobou lze sledovat aû v takov˝ch jed-
notlivostech, jako jsou ilustrace v monografiÌch: d¯Ìve se up¯ednostÚovaly sche-
matickÈ obr·zky, kterÈ reprodukovaly autorovo subjektivnÌ pojetÌ p¯edmÏtu,
dnes se naproti tomu poûaduje nanejv˝ö vÏrn·, zcela objektivnÌ reprodukce pre-
par·tu. OKEN (Isis 1817, seöit 192, 1533) zavrhoval objektivnÏ pravdivÈ kresby
(protoûe z nich nepochopÌme, co jimi autor mÌnil),126 dnes jsou naopak oblÌbeny
pr·vÏ fotografie prepar·t˘. Tento rozdÌl lze najÌt i ve vÏdeckÈ terminologii; star-
öÌ anatomovÈ jen zcela v˝jimeËnÏ zav·dÏli novÈ n·zvy. Slova homologie, arche-
typ a jin· byla zvolena natolik vhodnÏ, ûe platÌ aû dodnes, protoûe skuteËnÏ obo-
hatila vÏdeck˝ slovnÌk. Proto se tehdy usilovalo o to, d·t zn·m˝m slov˘m
nov˝ hluböÌ smysl. GOETHE svou naukou o metamorfÛz·ch prohloubil pojem
listu, a p¯esto v celÈ teorii nezavedl û·dn˝ nov˝ n·zev. Obratlov· teorie lebky
prohloubila p¯edstavu obratle, specifick· smyslov· energie byla hluböÌm poje-
tÌm smyslovÈ Ëinnosti atd. V dneönÌ dobÏ naproti tomu vl·dne instinktivnÌ
odpor v˘Ëi hluböÌmu pojÌm·nÌ ˙kaz˘: zd˘razÚujÌ se jednotlivosti a doch·zÌ
k izolovanosti i nejbezv˝znamnÏjöÌch projev˘ tÌm, ûe kaûd˝ dost·v· nov˝ n·-
zev. P¯itom se db·, aby novÏ zaveden˝ termÌn nic nenaznaËoval a byl pouh˝m
oznaËenÌm.
Propracov·nÌ bunÏËnÈ teorie se dÏlo hlavnÏ v tomto duchu. Jiû SCHLEIDEN
a SCHWANN popÌrali n·zor o ide·lnÌ jednotÏ organismu sv˝m objevem, ûe tÏlo se
skl·d· z bunÏk, protoûe ûivot celku takto rozloûili na ûivot jednotliv˝ch bunÏk.
VIRCHOW rozvÌjel tuto metodu d·l svou naukou o bunÏËnÈ republice a uËenÌm,
ûe nemoc neovl·d· organismus jako jednotn· sÌla, n˝brû vyskytuje se v jednotli-
279
v˝ch skupin·ch bunÏk. BuÚka se stala pro l·tkovou a silovou biologii tÌm, ËÌm
byl atom pro chemii. Odstranila a ˙dajnÏ ÑvysvÏtlilaì vöechny vöeobecnÈ pojmy:
na buÚku a jejÌ Ë·sti byla p¯evedena dÏdiËnost, promÏnlivost, ûivot, pohlavnost,
oduöevnÏlost a dalöÌ nemateri·lnÌ a temnÈ jevy. JeötÏ dnes je mnoho biolog˘,
kte¯Ì chtÏjÌ vyËÌst vöechny problÈmy ûivota z bunÏk. Tak se stalo, ûe nap¯Ìklad O.
HERTWIG jeötÏ v poslednÌ dobÏ uskuteËnil novÈ vyd·nÌ svÈho dÌla, kterÈ se d¯Ìve
naz˝valo BuÚka a tk·Ú (1902), pod nov˝m titulem Vöeobecn· biologie (1906).127
V souladu s vl·dnoucÌm vÏdeck˝m smÏrem se od doby objevenÌ bunÏk neusilo-
valo o postiûenÌ jejich podstaty a vztahu k organismu origin·lnÌm zp˘sobem, n˝brû
bunÏËn· teorie se p¯ejÌmala jako dogma, na nÏmû nelze nic mÏnit, jen propracovat
jednotlivosti. V obdobÌ od roku 1840 do konce stoletÌ marnÏ hled·me myslitele,
kter˝ by si vytyËil ˙lohu p¯ekonat bunÏËnou teorii novou myölenkou. DuchovnÌ
v˘dci mezi histology onÈ doby, R. VIRCHOW, A. V. K÷LLIKER, E. STRASBURGER, se ne-
pokusili o nic jinÈho, neû ûe rozv·dÏli a opravovali to, co naznaËili, opomnÏli Ëi
pouze kr·tce pojednali SCHLEIDEN a SCHWANN. NevidÏli p¯ed sebou jin˝ cÌl, neû
Ñpostihnout prvky, z nichû se skl·d· to, co [na buÚk·ch] dosud pokl·d·me za jed-
noduchÈì, jak se pokusil p¯edpovÏdÏt budoucnost bunÏËnÈ teorie K÷LLIKER ve svÈ
nauce o tk·nÌch. V d˘sledku toho se b·d·nÌ vyËerp·valo v mikroskopick˝ch anal˝-
z·ch a barvicÌch technik·ch ke zn·zornÏnÌ protoplazmy a j·dra.
NynÌ vyjmenujeme nejobecnÏjöÌ vlastnosti bunÏk a pod·me kr·tk˝ p¯ehled
o navazujÌcÌch teoriÌch. Tvar a podoba bunÏk jsou znaËnÏ rozmanitÈ: existujÌ
buÚky velikosti nÏkolika krychlov˝ch centimetr˘ (ptaËÌ vejce) a jinÈ jsou tak
malÈ, ûe je sotva vidÌme mikroskopem (nÏkterÈ bakterie). BuÚky jsou kulovitÈ,
vl·knitÈ, plochÈ, rozvÏtvenÈ a dalöÌch tvar˘. H. DRIESCH pouk·zal na zajÌmavou
skuteËnost, ûe velikost a tvar bunÏk je u prvk˘ danÈho org·nu konstantnÌ, a jinÌ
auto¯i zve¯ejnili pozorov·nÌ, ûe velikost bunÏk v kaûdÈ tk·ni kolÌs· u kaûdÈho
urËitÈho druhu okolo jistÈho pr˘mÏru. BuÚky nÏkdy majÌ r˘znÈ organely: ¯asin-
ky a biËÌky, jimiû se pohybujÌ, barevnÈ ÑoËnÌ skvrnyì, jimiû vidÌ, ˙sta pro ucho-
penÌ potravy, jemn· svalov· vl·kna aj. BuÚky, kterÈ tvo¯Ì souË·st tk·nÌ, majÌ
naproti tomu organel jen m·lo. RostlinnÈ buÚky se obvykle skl·dajÌ z bunÏËnÈ
stÏny, kter· tvo¯Ì pevn˝ obal kolem buÚky a chemicky se podob· ökrobu, a z bez-
barvÈ polotekutÈ l·tky, kter· p¯ilÈh· na vnit¯nÌ stÏny, uvnit¯ tvo¯Ì chom·Ëek spo-
jen˝ p·sky s povrchem stÏn a naz˝v· se protoplazma. Za t¯etÌ jsou to malÈ dutinky,
tzv. vakuoly v protoplazmÏ, kterÈ obsahujÌ vodu s rozpuötÏn˝mi anorganick˝mi
l·tkami. Protoplazma se skl·d· z bezbarvÈ homogennÌ z·kladnÌ l·tky, v nÌû se
nach·zejÌ velice mal· tÏlÌska, mikrozomy.128 V protoplazmÏ rostlin b˝vajÌ i vÏtöÌ
ökrobov· tÏlÌska a zelen· tÏlÌska, kter· prop˘jËujÌ rostlin·m jejich barvu a naz˝va-
jÌ se zrnÌËka chlorofylu. Rostlinn· protoplazma je po cel˝ ûivot, jak se zd·, v neu-
st·lÈm pohybu. Vûdy obsahuje j·dro, obvykle ov·lnÈho tvaru, kterÈ se opÏt skl·-
d· z velmi rozmanit˝ch souË·stÌ, zvl·ötÏ vöak ze dvou l·tek: jednu lze u mrtv˝ch
bunÏk snadno zbarvit umÏl˝mi prost¯edky, a proto se naz˝v· chromatin, zatÌmco
druh· se barvÌ h˘¯e a naz˝v· se achromatin.
280
BUNÃ»N¡ TEORIE PO DARWINOVI
BuÚka se sama vyûivuje tÌm, ûe p¯ijÌm· l·tky a energie a vytv·¯Ì l·tky nezbyt-
nÈ pro ûivot. MÏnÌ takÈ sv˘j tvar r˘stem nebo, je-li samostatn·, takÈ pohybem. Je
dr·ûdiv· a rozmnoûuje se. Rozmnoûov·nÌ bunÏk sleduje modernÌ biologie
obzvl·ötÏ. Od doby VIRCHOWA se vöeobecnÏ uzn·v·, ûe novÈ buÚky vznikajÌ
pouze dÏlenÌm uû d¯Ìve existujÌcÌch bunÏk. Nejprve se v j·d¯e nahromadÌ barvi-
teln· l·tka v tzv. zrnÌËk·ch chromatinu, kter· se seskupÌ ve vl·kÈnka, a ta se brzy
shluknou do klubÌËka. PotÈ se na dvou pÛlech j·dra objevÌ tÏlÌska, tzv. centrozo-
my, a tato dvÏ tÏlÌska ud·vajÌ st¯edy, kolem nichû vzniknou ze starÈho j·dra dvÏ
nov·. Vl·kna klubÌËka se rozestoupÌ ve tvaru nÏkolika smyËek zahnut˝ch do
podkov (chromozomy), kterÈ stojÌ nejprve uprost¯ed mezi obÏma centrozomy.
V tomto okamûiku lze chromozomy spoËÌtat a tvrdÌ se, ûe kaûd˝ zvÌ¯ecÌ a rostlin-
n˝ druh jich m· urËit˝ poËet.I Chromozomy jsou nejmÈnÏ dva, vyskytuje se jich
vöak i 168 a vÌce; jak· je souvislost mezi poËtem chromozom˘ a jin˝mi znaky
druhu, nenÌ zn·mo.
Nato se kaûd˝ chromozom podÈlnÏ rozdÏlÌ na dvÏ stejnÈ Ë·sti; jedna z nich
pak putuje k jednomu, druh· k druhÈmu centrozomu, kde vöechna vl·kna opÏt
utvo¯Ì klubÌËko, rozpadnou se na zrnÌËka chromatinu a nakonec vytvo¯Ì novÈ
j·dro. MezitÌm se rozdÏlÌ takÈ protoplazma, a tak vzniknou ze starÈ Ñmate¯skÈì
buÚky dvÏ novÈ buÚky Ñdce¯inÈì. D·le kaûd· buÔ vede samostatn˝ ûivot (u jed-
nobunÏËn˝ch), nebo obÏ z˘stanou pohromadÏ, nab˝vajÌ r˘zn˝ch podob a funk-
cÌ a tvo¯Ì tk·nÏ.
V poslednÌch letech bylo o procesech v buÚk·ch zve¯ejnÏno takovÈ mnoûstvÌ
pokus˘, pozorov·nÌ a hypotÈz a bunÏËnou teorii zaplavilo natolik nezmÏrnÈ
mnoûstvÌ cizÌch slov, speci·lnÌch problÈm˘ a ot·zek, aû se z toho Ëten·¯i histolo-
gick˝ch dÏl toËÌ hlava. Jako by v buÚce tkvÏla vöechna tajemstvÌ ûivota a jako by
mikroskop dok·zal objevit nezn·mÈ popudy organickÈho ûivota! OstatnÏ
v poslednÌ dobÏ vych·zÌ tento smÏr z mÛdy a za nÏkolik desÌtek let bude pro
dÏjepisce porozumÏnÌ dneönÌ terminologii jemn˝ch bunÏËn˝ch struktur tvrd˝m
o¯Ìökem; nadto o¯Ìökem ztrouchnivÏl˝m, protoûe jej k takovÈmu studiu stÏûÌ p¯i-
vede jin˝ z·jem neû historick˝.129 P¯esto se podÌvejme, jak˝ vliv mÏla bunÏËn·
teorie na jednotlivÈ biologickÈ oblasti.
28.1. BunÏËn· teorie v embryologii

SkuteËnost, ûe organismus vznik· z buÚky a ûe se jeho v˝voj pojÌ s rozmnoûov·-
nÌm bunÏk, velmi p¯ispÏla k nadöenÌ pro bunÏËnou teorii; vöemu, co souviselo
s dÏlenÌm bunÏk, se v embryologii p¯ipisoval zvl·ötnÌ v˝znam. P¯edevöÌm se
kladl velk˝ d˘raz na zp˘sob r˝hov·nÌ vajÌËka a podle jejich rozdÌl˘, jak se poz-
dÏji uk·zalo podruûn˝ch, se klasifikovalo zvÌ¯ectvo. Rozliöuje se: ˙plnÈ r˝hov·nÌ,
I
Uv·dÌ se vöak mnoho v˝jimek z tohoto pravidla.
281
kdyû se rozdÏlÌ celÈ vajÌËko na dvÏ, Ëty¯i buÚky atd., a to m˘ûe b˝t ekv·lnÌ (jsou-li
prvnÌ dce¯inÈ buÚky zhruba stejnÏ velkÈ), nebo unekv·lnÌ (pokud tomu tak nenÌ).
Naproti tomu u parci·lnÌho r˝hov·nÌ se vajÌËko rozdÏluje na dvÏ buÚky, z nichû
jedna obsahuje hodnÏ ûloutku a m·lo protoplazmy, druh· zas mnoho protoplaz-
my, a jen tato druh· (menöÌ) buÚka se d·l dÏlÌ; v tomto p¯ÌpadÏ se pak hovo¯Ì
buÔ o diskoid·lnÌm dÏlenÌ (jestliûe se dÏlÌ jen mal· ploöka na tzv. Ñanim·lnÌmì
konci vajÌËka), nebo o superfici·lnÌm dÏlenÌ (p¯i nÏmû se dÏlÌ jen povrch vajÌËka,
zatÌmco uvnit¯ z˘st·v· nerozdÏlen˝ ûloutek).
Podle tÏchto druh˘ dÏlenÌ rozt¯Ìdil K÷LLIKER ûivoËichy na skupinu s ˙pln˝m
dÏlenÌm (obratlovci, Ëlenovci, plûi, mlûi, hlavonoûci) a skupinu s Ë·steËn˝m
dÏlenÌm (paprskovci, med˙zy, polypi, Ëervi). TakÈ VAN BENEDEN staröÌ v roce
1874 a JƒGER (1870) rozpracovali podobnÈ dÏlenÌ zvÌ¯ectva.
Trvaleji ovlivnila bunÏËn· teorie ˙vahy o podstatÏ embryon·lnÌho v˝voje.
Ze skuteËnosti, ûe buÚky rozvinutÈho organismu vznikajÌ opakovan˝m dÏle-
nÌm a rozliöov·nÌm, se usoudilo, ûe je jistÏ velice z·sluûnÈ sledovat osudy kaûdÈ
buÚky v pr˘bÏhu embryon·lnÌho v˝voje. Zjistilo se, ûe urËitÈ prvky tÏla, nap¯Ì-
klad pokoûka, pohlavnÌ buÚky, nejvnit¯nÏjöÌ bunÏËn· vrstva tr·vicÌ trubice,
vznikajÌ opakovan˝m dÏlenÌm zcela urËit˝ch embryon·lnÌch bunÏk, a dÏly se
pokusy co moûn· nejd·le sledovat tuto genealogickou linii u vöech Ë·stÌ tÏla.
NÏkdy se snaha zda¯ila: BOVERI sledoval vznik pohlavnÌch bunÏk ökrkavky
koÚskÈ aû do Ëty¯bunÏËnÈho stadia: z jednÈ buÚky tohoto stadia opakovan˝m
dÏlenÌm vznikajÌ pohlavnÌ buÚky. U buchanky (Cyclops) se pohlavnÌ buÚky
vyvÌjejÌ teprve z jednÈ buÚky 32ñbunÏËnÈho stadia. D·le se zjistilo, ûe p¯i nestej-
nÈm dÏlenÌ se z menöÌch bunÏk tvo¯Ì ektoderm, z vÏtöÌch entoderm. V jin˝ch
p¯Ìpadech nedopadlo zkoum·nÌ tak uspokojivÏ: svalovina, kter· je v rozvinu-
tÈm stavu jednotn·, vznikala v nÏkter˝ch p¯Ìpadech z ektoderm·lnÌch bunÏk,
v jin˝ch p¯Ìpadech z entoderm·lnÌch a ve vÏtöinÏ p¯Ìpad˘ z mezoderm·lnÌch.
VlastnÌ nervovÈ buÚky vznikajÌ z ektoderm·lnÌch bunÏk, tzv. gliovÈ buÚky,
kterÈ jsou roztrouöenÈ mezi nimi, z mezoderm·lnÌch. Zd·lo se, ûe v tÏchto p¯Ì-
padech nem· historie takov˝ v˝znam, protoûe v prvnÌm p¯ÌpadÏ mohla stejn·
tk·Ú vzniknout z bunÏk, kterÈ byly povaûov·ny za z·sadnÏ odliönÈ, v druhÈm
p¯ÌpadÏ zas org·ny, kterÈ v rozvinutÈm stadiu tvo¯Ì jednotn˝ celek, poch·zely
z dvojÌch bunÏk. AËkoli tato pozorov·nÌ velmi sniûovala v˝znam pojetÌ ontoge-
neze jako historie potomstva jednotliv˝ch bunÏk, nebyla s to je potlaËit: badate-
lÈ sice vidÏli nesmÌrnou sloûitost ˙lohy rozplÈst nejr˘znÏjöÌm zp˘sobem prov·-
zanÈ osudy, dÏlenÌ a pohyby milion˘ bunÏk, ale nez¯ekli se jÌ, protoûe norm·lnÌ
osud kaûdÈ buÚky pokl·dali za skuteËnost, fixovanou nepromÏnnou, miliony
let trvajÌcÌ dÏdiËnostÌ. Kdyû vöak studium pochod˘ regenerace odhalilo, ûe
nap¯Ìklad u nÏkter˝ch Ëerv˘ regenerovaly mezodermovÈ buÚky z bunÏk ekto-
derm·lnÌch, ûe se tedy osud bunÏk p¯i regeneraci utv·¯el zcela jinak neû p¯i
norm·lnÌm v˝voji, utrûilo starÈ p¯eceÚov·nÌ bunÏËnÈ teorie v individu·lnÌm
v˝voji smrtelnou r·nu.130
282
28.2. Neuronov· teorie

Na poË·tku 19. stoletÌ vl·dla jeötÏ vitalistick· nauka, ûe kdesi v tÏle p¯eb˝v·
ûivotnÌ princip, kter˝ ¯ÌdÌ veökerou Ëinnost tÏla. Proti tÈto domnÏnce polemizoval
tehdy X. BICHAT a uËil, ûe v tÏle existuje mnoho ûivotnÌch princip˘, tak mnoho,
jako je druh˘ tk·nÌ. BunÏËn· teorie vedla k z·vÏru, ûe tÏlo m· pr·vÏ tolik ûivot-
nÌch st¯ed˘, z kolika se skl·d· bunÏk. Tuto tezi jasnÏ vyj·d¯il VIRCHOW a apliko-
val ji takÈ na nauku o nervovÈm systÈmu, kdyû dokazoval, ûe neexistuje û·dn·
duöe, ovl·dajÌcÌ celÈ tÏlo, n˝brû ûe kaûd· nervov· buÚka tvo¯Ì zvl·ötnÌ centrum.
Zd·lo se, ûe konec stoletÌ potvrdÌ tuto nauku d˘kladnÏji, neû VIRCHOW s·m
oËek·val. StaröÌ hypotÈzy o jemnÏjöÌ stavbÏ nervovÈ soustavy totiû neodpovÌda-
ly VIRCHOWOVÃ pojetÌ. Podle nich ñ jako jejich obh·jce se uv·dÏl zejmÈna J. V.
GERLACH ñ se nervov· soustava skl·d· z bunÏk a jejich vl·knit˝ch v˝bÏûk˘, kterÈ
se r˘znÏ rozvÏtvujÌ a vz·jemnÏ propojujÌ v sÌù, rozprostÌrajÌcÌ se po celÈm tÏle,
zvl·ötÏ pak po nervov˝ch centrech. V 90. letech vöak zaËal öpanÏlsk˝ histolog
RAM”N Y CAJAL uËit, ûe GERLACHOVA sÌù ve skuteËnosti v˘bec neexistuje, n˝brû ûe
nervovÈ buÚky majÌ zakonËenÈ v˝bÏûky, kterÈ jsou ve spojenÌ s v˝bÏûky jin˝ch
nervov˝ch bunÏk jen dotykem, aniû by s nimi spl˝valy. Tuto novou teorii p¯eja-
la vÏtöina histolog˘, mezi jin˝mi takÈ K÷LLIKER. WALDEYER pojmenoval nervo-
vou buÚku vËetnÏ jejÌch v˝bÏûk˘ Ñneuronì; odtud takÈ poch·zÌ n·zev neurono-
v· teorie. Podle nÌ je v nervovÈ soustavÏ tolik (takÈ prostorovÏ oddÏlen˝ch)
samostatn˝ch center jako nervov˝ch bunÏk, z nichû kaûd· vede sv˘j samostatn˝
ûivot. Dr·ûdÏnÌ p¯eskakuje v bodÏ dotyku v˝bÏûk˘ z jednÈ buÚky na druhou
a tÌmto zp˘sobem se posÌl· d·l. NervovÈ buÚky se podle tÈto teorie od sebe neli-
öÌ niËÌm jin˝m neû svou velikostÌ, poËtem, nasmÏrov·nÌm v˝bÏûk˘ a podobn˝mi
z¯ejm˝mi znaky. Zvl·ötÏ se zd˘razÚovalo, ûe na nervov˝ch buÚk·ch nelze
nalÈzt û·dnÈ zvl·ötnosti, kterÈ by bylo moûnÈ pokl·dat za odpovÌdajÌcÌ kvalita-
tivnÌm rozdÌl˘m psychick˝ch jev˘ (BECHTEREW 1899, 624; K÷LLIKER 1896, II, 810,
812). Nervov· soustava je pr˝ jen soustrojÌm bunÏk, duöe organismu je sumou
duöÌ vöech nervov˝ch bunÏk, kterÈ majÌ fyziologicky r˘znÈ funkce: jedny pr˝
nÏjak˝m zp˘sobem obsahujÌ p¯edstavy ËervenÈ barvy, druhÈ p¯edstavy ûlutÈ,
opÏt jinÈ zapamatovan· slova atd. Tuto teorii n·sledovali nejp¯ednÏjöÌ histologo-
vÈ, fyziologovÈ (HELMHOLTZ) se jÌ pokouöeli p¯izp˘sobit svÈ n·zory. TakÈ psy-
chologovÈ (WUNDT) proti nÌ nemÏli co namÌtnout, dokonce jim mnohÈ vysvÏtlila.
Ale nebyla spr·vn·; maÔarsk˝ histolog S. AP¡THY a nÏmeck˝ fyziolog A. BETHE
napomohli znovu zÌskat respekt staröÌ, GERLACHOVÃ teorii, ûe nervov· soustava
tvo¯Ì sÌù. Nespr·vnost neuronovÈ teorie byla z mnoha stran potvrzov·na stejnÏ
rychle jako d¯Ìve jejÌ spr·vnost a ona sama z˘stala jen epizodou, p¯ÌznaËnou pro
myölenÌ 19. stoletÌ.I
I
OböÌrnÏjöÌ vysvÏtlenÌ neuronovÈ teorie pod·v· K÷LLIKER 1896, kde takÈ uv·dÌ p¯Ìsluönou lite-
raturu.
283
28.3. Spekulace o ûiv˝ch Ë·sticÌch menöÌch neû buÚka

Kaûdou vÏc si m˘ûeme myslet rozebranou na Ñprvkyì, a sice dvÏma r˘zn˝mi
zp˘soby: buÔ se prvky liöÌ od celku kvalitativnÏ, nebo jen kvantitativnÏ. M˘ûe-
me nap¯Ìklad rozebÌrat st·t na lidi, ty na org·ny, ty na tk·nÏ, buÚky, chemickÈ
slouËeniny, molekuly, atomy. Nebo u ËlovÏka rozliöujeme hmotu a duöi, na nÌ
pocity atd. PodstatnÏ jinÈho druhu, pouze kvantitativnÌ, je vöak rozbor na pro-
storovÈ a ËasovÈ prvky: jako tÏleso rozprost¯enÈ v prostoru, ûijÌcÌ po urËitou
dobu, si m˘ûeme p¯edstavovat organismus rozdÏlen˝ na prvky, kterÈ vyplÚujÌ
urËit˝ Ëas, hodinu, minutu, sekundu, nebo na prvky, kterÈ vyplÚujÌ urËit˝ pro-
stor, jeden krycholov˝ centimetr nebo t¯eba mikrometr. Aù vÌme o vnit¯nÌ struk-
tu¯e lidskÈho tÏla jakkoli m·lo, p¯esto lze a priori tvrdit, ûe neexistujÌ poslednÌ
prvky prostoru a Ëasu, na nÏû by se tÏlo dalo rozdÏlit ñ filosofovÈ, jak zn·mo, na-
psali o tomto problÈmu velmi mnoho. Ale rozbor ËlovÏka na kvalitativnÌ prvky,
na tÏlo a ducha, na org·ny, tk·nÏ, je jinÈho druhu: kdybychom nevÏdÏli ze zku-
öenosti, ûe ËlovÏk vedle materi·lnÌho ûivota takÈ myslÌ a cÌtÌ, ûe v˘bec projevuje
duöi, nikdy bychom se tohoto rozdÏlenÌ nedovtÌpili. RovnÏû bylo nejprve t¯eba
objevit, ûe tÏlo sest·v· z nÏkolika druh˘ tk·nÏ; a kdo nevidÏl buÚky lidskÈho tÏla,
nevÌ, ûe tÏlo se skl·d· z bunÏk. Analogick˝m zp˘sobem se m˘ûeme dovtÌpit, ûe
vzduch se skl·d· z mal˝ch Ë·steËek, tzn. z mal˝ch prostorov˝ch prvk˘ ñ bylo
vöak t¯eba objevit, ûe sest·v· z kyslÌku a dusÌku.
Nep¯ekonateln· tendence nahrazovat zkuöenostnÌ anal˝zy pouze logick˝mi
postihla takÈ bunÏËnÈ teoretiky: brzy po objevu, ûe tÏlo se neskl·d· z neviditeln˝ch
kuliËek, zrnÌËek, vl·kÈnek, jak uËili LEIBNIZ, BUFFON, HALLER, MILNE-EDWARDS,
OKEN, n˝brû ze zvl·ötnÌch ˙tvar˘, nazvan˝ch buÚky, se opÏt upadalo do starÈ
metodiky. Aû na to, ûe nynÌ se prostorovÈ Ë·sti nelokalizovaly do tÏla obecnÏ,
n˝brû do jednotliv˝ch bunÏk. Tento smÏr podporovalo vl·dnoucÌ materialistic-
kÈ myölenÌ, jeû si dok·zalo p¯edstavit kaûd˝ ˙kaz jen v podobÏ kousku hmoty,
a p¯ehnan· ˙cta k mikroskopu.
S tÏmito ˙vahami zaËal uû DARWIN. Ve snaze ÑvysvÏtlitì dÏdiËnost p¯edpo-
kl·dal v tÏle mal· neviditeln· tÏlÌska, nositele dÏdiËn˝ch vlastnostÌ; ta pr˝ v tÏle
volnÏ proudÌ, shromaûÔujÌ se v pohlavnÌch buÚk·ch, a tak se p¯en·öejÌ na
potomky. P¯i dÏlenÌ vajÌËka se dÏlÌ takÈ tÏlÌska, p¯emÌsùujÌ se do novÏ vznikajÌ-
cÌch bunÏk, a kdyû se dostanou na urËit· mÌsta novÏ vznikajÌcÌho organismu,
vyvol·vajÌ zde vlastnosti, kterÈ se v nich ukr˝vajÌ.
DARWINOVU p¯edstavu dÏdiËnosti, kter· se niËÌm neliöÌ od podobn˝ch hypo-
tÈz 18. stoletÌ, lze vysvÏtlit tÌm, ûe DARWIN znal bunÏËnou teorii a histologii
pouze z knih. Je snadno pochopitelnÈ, ûe ji jeho souËasnÌci p¯ijÌmali velmi nep¯Ì-
znivÏ: HUXLEY, WEISMANN, ba dokonce ani HAECKEL ji nep¯ijali. Nezavrhovali
vöak z·kladnÌ myölenku rozboru tÏla na neviditelnÈ prostorovÈ prvky, n˝brû jen
primitivnÌ zp˘sob, jak˝m si DARWIN p¯edstavoval p¯emÌsùov·nÌ tÏchto prvk˘
v tÏle. Z·kladnÌ myölenka naproti tomu dopadla na ˙rodnou p˘du a vÌra, ûe
284
buÚka obsahuje urËitÈ vlastnosti ve formÏ mal˝ch Ë·stic, se brzy stala podstat-
nou souË·stÌ v˝vojov˝ch teoriÌ. U DARWINA (1868) se ona tÏlÌska naz˝vajÌ Ñgem-
mulaeì, u L. ELSBERGA (1874) a E. HAECKELA (1876) Ñplastidulyì, u H. SPENCERA
ÑfyziologickÈ jednotkyì, u DE VRIESE (1889) Ñpangenyì, u F. GALTONA (1876) Ñsti-
rpsì a WEISMANN (1885) jich zn·, jak uvidÌme, celou hierarchii.
JinÌ auto¯i nemysleli ve sv˝ch spekulacÌch na dÏdiËnost, n˝brû sledovali jen
cÌl rozdÏlit organismus na element·rnÌ tÏlÌska menöÌ, neû je buÚka; nap¯Ìklad
E. BR‹CKE (1861), podle nÏhoû buÚka sest·v· z Ñelement·rnÌch tÏlÌsekì, C. NƒGE-
LI (1884, 21ñ74), kter˝ stavÏl buÚky z Ñmicelì, J. WIESNER (1892), kter˝ naz˝val
tÏlÌska Ñplasomyì, O. HERTWIG (1906), kter˝ se domnÌv·, ûe budou vÏrohodnÏjöÌ,
kdyû je nazve Ñbioblastyì, jak je jiû d¯Ìve oznaËoval R. ALTMANN (1890).
OpÏt jinÌ p¯ÌrodovÏdci se domnÌvali, ûe je lepöÌ vm˝ölet do bunÏk mÌsto tÏlÌ-
sek r˘znÈ fyzik·lnÌ struktury Ëi procesy. Nap¯Ìklad J. B. BERTHOLD (1877) srovn·-
val protoplazmu se smÏsÌ nÏkolika tekutin, M. VERWORN (1901) odvozoval vlast-
nosti ûivota z tekutÈho skupenstvÌ protoplazmy; jinÌ badatelÈ, jako O. HERTWIG,
vöak tento n·zor zavrhovali a uËili, ûe ûiv· Ë·st protoplazmy se nach·zÌ v pev-
nÈm skupenstvÌ. W. HAACKE (1893) si zase myslel, ûe protoplazma se skl·d·
z mal˝ch krystalk˘. O. B‹TSCHLI (1892) zÌskal mnoho stoupenc˘ pro svou nauku,
ûe protoplazma m· pÏnovou strukturu, zatÌmco W. FLEMMING (1882) zas dokazo-
val, ûe se skl·d· z jemn˝ch vl·kÈnek ñ a existuje mnoho dalöÌch hypotÈz tohoto
druhu.
V˝znam, jak˝ si potomstvo sotva dok·ûe p¯edstavit, se p¯ipisoval d¯Ìve zmÌnÏ-
n˝m zrnÌËk˘m chromatinu a z nich se skl·dajÌcÌch chromozom˘m. Jak p¯iöly
k tÈto roli, lze dodnes tÏûko soudit; p˘sobilo zde pozorov·nÌ, ûe se tyto prvky
vyskytujÌ ve vöech dÏlÌcÌch se buÚk·ch, ûe p¯i bunÏËnÈm dÏlenÌ prov·dÏjÌ zvl·ötnÌ
pohyby, ûe oplodnÏnÌ je prov·zeno spojenÌm otcovsk˝ch a mate¯sk˝ch chromozo-
m˘. ZnaËnÏ p˘sobilo takÈ p¯·nÌ mÌt Ñl·tku dÏdiËnostiì a p¯esvÏdËenÌ, ûe ji lze
nalÈzt pod mikroskopem. KoneËnÏ si takÈ p¯ipomeÚme zp˘sob, jak˝m se v labo-
rato¯Ìch prov·dÏly objevy: pod mikroskopem se v buÚk·ch objevila zvl·ötnÌ l·tka
a v knih·ch se Ëetlo o dÏdiËnosti ñ kolik teoriÌ vzniklo tÌmto zp˘sobem! Tato a jeötÏ
dalöÌ p¯ÌËiny vedly k tomu, ûe byl chromatin vyd·v·n za l·tku dÏdiËnosti, skrze
niû se vlastnosti rodiË˘ p¯en·öejÌ na dÏti (STRASBURGER 1875; O. HERTWIG 1875;
K÷LLIKER 1889; WEISMANN 1886). Chromozomy se naz˝valy Ñnositeli vlastnostÌì
a vedl se spor, zda kaûd˝ chromozom (vajÌËka) zahrnuje vöechny vlastnosti orga-
nismu, nebo chromozom obsahuje vûdy jinou skupinu vlastnostÌ, nap¯Ìklad jeden
ektoderm, druh˝ nervovou soustavu, dalöÌ zas zuby (E. B. WILSON, BOVERI), nebo
zda kaûd˝ chromozom sice obsahuje cel˝ organismus, jeden vöak poch·zÌ od otce,
druh˝ od dÏdeËka, t¯etÌ od pradÏdeËka atd. (C. RABL).I
I
Ze souhrnn˝ch dÏl o tÈto ot·zce srv. mimo jinÈ: O. HERTWIG 1906; HAECKER 1899; DELAGE 1904;
WILSON 1900; FICK 1907. Z refer·tu R. FICKA lze vidÏt, ûe v poslednÌ dobÏ sl·bne p¯ehnanÈ zd˘-
razÚov·nÌ struktur j·dra i mezi histology.
285
V poslednÌch letech se zaËÌn· uzn·vat fantastiËnost onÏch teoriÌ, kterÈ plynu-

ly z p¯esvÏdËenÌ, ûe k podstatÏ vÏcÌ se blÌûÌme tÌm vÌce, s ËÌm vÏtöÌm zvÏtöenÌm
je pozorujeme: modernÌ experiment·lnÌ morfologie, mutaËnÌ teorie, nauky o k¯Ì-
ûenÌ druh˘ a dalöÌ zkoum·nÌ, o nichû pojedn·me pozdÏji, zjevnÏ sniûujÌ v˝znam
mikroskopov·nÌ.131
28.4. N·mitky proti bunÏËnÈ teorii

BunÏËn· teorie dos·hla moci, jÌû se zvl·ötÏ histologie a embryologie pod¯izova-
ly jako posluönÈ sluûebnice; nejvyööÌm cÌlem tÏchto vÏd bylo uk·zat, z jak˝ch
embryon·lnÌch bunÏk vznik· ta Ëi ona tk·Ú. NÏkte¯Ì vycÌtili jednostrannost toho-
to n·zoru: k¯Ìdla pt·ka, netop˝ra, mot˝la jistÏ vöechna vznikla z bunÏk: je vöak
skuteËnost, ûe a jak se k¯Ìdla z bunÏk vyvinula, jedinou cestou k jejich porozu-
mÏnÌ? Jsou tk·ÚovÈ buÚky skuteËnÏ nez·visl˝mi obËany republiky, kte¯Ì se ne¯Ì-
dÌ jin˝mi neû sv˝mi individu·lnÌmi z·kony? Z takov˝ch ot·zek vzeöly n·mitky
proti p¯eceÚov·nÌ bunÏËnÈ teorie.
J. SACHS (1892), bystr˝ botanik, se pokouöel analyzovat buÚky jinak neû ti,
kte¯Ì do nich vm˝öleli r˘znÈ neviditelnÈ struktury. SkuteËnost, ûe buÚka m˘ûe
mÌt i vÌce neû jedno j·dro (jaternÌ buÚky mÌvajÌ dvÏ j·dra, buÚky kostnÌ d¯enÏ
a nÏkter˝ch patologick˝ch ˙tvar˘, hub, jednotliv˝ch niûöÌch ¯as, nÏkter˝ch m¯Ì-
ûovc˘ a n·levnÌk˘ mÌvajÌ p¯es sto jader), jej vedla ke stanovenÌ jednoduööÌ jed-
notky neû buÚka, tzv. Ñenergidyì, tzn. ÑûivÈ jednotky, na nÌû se zakl·d· organic-
k˝ ûivotì. Energida se skl·d· vûdy z jednoho j·dra a obklopujÌcÌ protoplazmy.
Kolik jader buÚka obsahuje, tolik m· energid. AËkoli se k SACHSOVI p¯ipojil takÈ
A. K÷LLIKER (1897; ten mÌsto energidy zavedl n·zev Ñprotoblastì),I aËkoli ani
jinak nebyla myölenka vnÌm·na nep¯ÌznivÏ, neprosadila se. VÌcejadernÈ buÚky
byly prohl·öeny za v˝jimky nebo za zvl·ötnÌ p¯Ìpady mnohobunÏËnosti. Bez
povöimnutÌ z˘stal i pokus C. HEITZMANNA (1883, 136) p¯ekonat pojetÌ tÏla jako
bunÏËnÈ republiky p¯edstavou, ûe kaûdÈ tÏlo, tÏlo ËlovÏka stejnÏ jako tÏlo
mÏÚavky, tvo¯Ì jednotn˝ plazmatick˝ celek, v nÏmû se ûiv· hmota rozprostÌr·
jako sÌù, jejÌmiû uzly jsou ÑbuÚkyì; ani velice v·ûen˝ fyziolog E. PFL‹GER nebyl
vyslyöen se svou podobnÏ znÏjÌcÌ hypotÈzou, podle nÌû je nervov· soustava jedi-
nou, ohromnou molekulou, rozprostÌrajÌcÌ se po celÈm tÏle.132
SkuteËnÏ p¯ekon·na byla vl·da bunÏËnÈ teorie v botanice. Jiû u W. HOFMEIS-
TERA, DARWINOVA souËasnÌka, se objevila tendence vÌce zd˘razÚovat jednotu
rostlinnÈho tÏla neû jeho prvky; tuto myölenku jasnÏ vyj·d¯il SACHS (1882), kdyû
zkoumal r˘st rostliny. R˘st a doprov·zejÌcÌ zmÏny rostlinnÈ formy pojÌmal jako
prim·rnÌ a bunÏËn· dÏlenÌ uv·dÏl do z·konitÈ z·vislosti na r˘stu. BunÏËn· dÏle-
nÌ pr˝ probÌhajÌ zË·sti paralelnÏ (periklin·lnÏ), zË·sti kolmo (antiklin·lnÏ)
I
BotanikovÈ vöak Ëasto naz˝vajÌ obsah buÚky Ñprotoplastì po vzoru J. V. HANSTEINA.
286
k povrchu rostoucÌho org·nu, takûe v kulovit˝ch z·rodcÌch leûÌ antiklin·ly (plo-

chy urËenÈ antiklin·lnÌm dÏlenÌm bunÏk) vÏtöinou p¯esnÏ paprskovitÏ, perikli-
n·ly v kulovit˝ch ploch·ch paralelnÌch k povrchu. Na vegetativnÌch bodech,
kterÈ majÌ podobu rotaËnÌho paraboloidu, majÌ jak antiklin·ly, tak periklin·ly
smÏr konfok·lnÌch paraboloid˘. TÌmto zp˘sobem lze z formy org·nu usuzovat
na uspo¯·d·nÌ jeho bunÏk.
Botanik S. SCHWENDENER sice vych·zel z jin˝ch z·sad neû SACHS, ale takÈ on
popisoval dÏlenÌ a uspo¯·d·nÌ bunÏk jen jako d˘sledky mechanick˝ch ˙Ëink˘,
jeû jsou d·ny r˘stem celÈho tÏla; i dalöÌ botanikovÈ jako DE BARY a K. GOEBEL se
uû d·vno p¯ipojili k tomuto zp˘sobu nazÌr·nÌ.
Mezi zoology vöak tyto n·zory v 80. letech, kdy jiû byly uzn·v·ny v botanice,
marnÏ usilovaly o uzn·nÌ. Roku 1883 zve¯ejnil A. RAUBER, nez·visle sm˝ölejÌcÌ
anatom, studii o buÚce, v nÌû se, spolÈhaje na vlastnÌ zkoum·nÌ dÏlenÌ vajÌËek
nÏkter˝ch forem obratlovc˘, pokusil zavÈst zp˘sob nazÌr·nÌ botanik˘, na kter˝
se v˝hradnÏ odvol·val. Kritizoval vl·dnoucÌ bunÏËnou teorii a odmÌtal od SCHLEI-
DENA se t·hnoucÌ mylnou z·sadu, ûe z povahy jednotliv˝ch bunÏk lze pochopit
organismus. Celek p¯ece urËuje Ë·sti, a nikoli naopak; takÈ u zvÌ¯at je pr˝ moûnÈ
usuzovat z formy celku na prvky (nap¯Ìklad z formy kosti na uloûenÌ kostnÌch
tr·mk˘). ZvÌ¯ecÌ tÏlo nenÌ agreg·tem, n˝brû jednotn˝m protoplazmatick˝m
tÏlem, kterÈ se v pr˘bÏhu v˝voje rozpÌn· podle urËit˝ch smÏr˘ v r˘stu, ötÏpÌ se
a z·konit˝m zp˘sobem chemicky a histologicky ËlenÌ.
RAUBEROVA origin·lnÌ pr·ce z˘stala bez povöimnutÌ; brzy se vöak zaËaly mno-
ûit podobnÈ hlasy. Kdyû byla zaloûena v˝vojov· mechanika, tzn. experiment·l-
nÌ anal˝za vzniku zvÌ¯ecÌ formy, a pozornost badatel˘ tak byla opÏt upout·na na
formu, lesk nauky o tÏle jako pouhÈm agreg·tu bunÏk pohasl. StejnÏ jako ROUX
(1890), zakladatel tohoto smÏru, se takÈ DRIESCH (1893b) vyslovil proti p¯eceÚo-
v·nÌ bunÏËnÈ teorie. D˘vody proti nÌ shrom·ûdil CH. O. WHITMANN (1904): pou-
k·zal na to, ûe zd˘razÚov·nÌm individuality tk·Úov˝ch bunÏk zastÌr·me jedno-
tu ve stavbÏ organismu, ûe systÈm zaloûen˝ na rozdÌlech v dÏlenÌ vajÌËka je
nep¯irozen˝, ûe tent˝û org·n m˘ûe b˝t jednou jednobunÏËn˝, jindy mnohobu-
nÏËn˝, p¯iËemû sloûenÌ z bunÏk nehraje podstatnou roli.
Kdyû roku 1894 jensk˝ fyziolog M. VERWORN vydal svou Vöeobecnou fyziologii,
v nÌû uËinil opoûdÏn˝ pokus zavÈst SCHLEIDENOVO, VIRCHOWOVO a HAECKELOVO
pojetÌ bunÏËnÈ teorie do fyziologie, p¯ijali jej fyziologovÈ chladnÏ a jeden z nich,
F. SCHENK (1899), odmÌtavÏ: je pr˝ mylnÈ povaûovat funkci tÏla za sumu funkcÌ
bunÏk, z nichû se tÏlo skl·d·.
NicmÈnÏ dodnes se buÚky, protoplazma, j·dro, chromozomy a jinÈ souË·sti
bunÏk Ëasto povaûujÌ za hlavnÌ tÈmata biologie.I
I
Literatura: Nejd˘leûitÏjöÌ literatura o buÚce: E. B. WILSON 1900; DELAGE 1904; O. HERTWIG 1906.
287
29. kapitola
DÏdiËnost
29.1. Zrod nauky o dÏdiËnosti a jejÌch z·konech

DÏdiËnost m· odjakûiva öpatnou povÏst zlÈho osudu, kter˝ lidi neodvratnÏ
stÌh·. DÏdiËn˝ h¯Ìch k¯esùanskÈ filosofie, tresty, jimiû ûidovsk˝ B˘h stÌhal sv˘j lid
aû do t¯etÌho a ËtvrtÈho pokolenÌ, f·tum, kterÈ hnalo AISCHYLOVY hrdiny do z·hu-
by (drasanti pathein), nauka SV. AUGUSTINA o p¯edurËenosti ËlovÏka ke öùastnÈmu
nebo zatracenÈmu ûivotu ñ to jsou prvnÌ teorie o dÏdiËnosti, kterÈ souhrnnÏ pou-
kazujÌ na to, ûe jedinec, byù i rozumn˝ a svobodn˝, je p¯esto spout·n vyööÌmi sila-
mi, jeû majÌ p˘vod v minulosti, kdy zde jeötÏ on s·m nebyl.
Tyto nauky, kterÈ jsou patrnÏ tak starÈ jako ËlovÏk s·m, p¯edpokl·daly, ûe Ëlo-
vÏk je do urËitÈ mÌry z·visl˝ na vnÏjöÌm svÏtÏ; B˘h, osud, spoleËnost omezujÌ jeho
v˘li. On s·m vöak jako individuum sv˝m rozumem a v˘lÌ svobodnÏ disponuje.
Francouzsk· revoluce rozbila vnÏjöÌ pouta lidskÈ svobody, zniËila vÌru v dÏdiËn·
privilegia, kasty a neomezenou moc vlada¯e. V iluzi, ûe odstranÏnÌm tÏchto pout
se ËlovÏk osvobodil zcela, se zaËalo hovo¯it o rovnosti vöech lidÌ. Heslo ÑlibertÈ,
ÈgalitÈ, fraternitÈì se pak jeötÏ dlouho oz˝valo z teoriÌ 19. stoletÌ, nejprve z libe-
ralistick˝ch, pozdÏji ze socialistick˝ch. Ani DARWINOVI se tento n·zor nikterak
nep¯ÌËil, aËkoli jeho teorie jiû obsahovala z·rodky novÈho pojetÌ. Jeho nauka
o individu·lnÌch rozdÌlech mezi lidmi, zvÌ¯aty a rostlinami a jeho teorie o dÏdiË-
nosti p¯edstavovaly zpoË·tku jeötÏ nevÏdomÈ pop¯enÌ nauky o rovnosti vöech
lidÌ. Jen starou vÌru ve vnÏjöÌ nerovnost nahrazovaly vÌrou ve vnit¯nÌ, vrozenou
nerovnost.
T¯ebaûe DARWINOVA nauka o dÏdiËnosti vzbudila velk˝ rozruch, nemohl se
DARWIN pyönit tÌm, ûe ji uvedl do vöeobecnÈ diskuse jako prvnÌ. Uû nÏmeck˝
anatom J. F. MECKEL shrom·ûdil ve svÈ Anatomii (1812) mnoho d˘kaz˘ o dÏdiË-
nosti malformacÌ v jednotliv˝ch rodin·ch. JeötÏ vÌce neû v anatomii se dÏdiËnost
p¯ed DARWINEM zohledÚovala v medicÌnÏ. Francouzsk˝ lÈka¯ P. LUCAS vydal
roku 1847 dvoudÌln˝ spis, v nÏmû shrom·ûdil obs·hl˝, zË·sti fantastick˝ materi·l
o dÏdiËnosti psychick˝ch vlastnostÌ; jeho knihu hojnÏ Ëetla i laick· ve¯ejnost.I
Deset let nato francouzsk˝ psychiatr B. A. MOREL (1857) oböÌrnÏ pojednal
I
LUCAS nepochybuje o dÏdiËnosti zÌskan˝ch znak˘.
288
DÃDI»NOST
o dÏdiËnosti duöevnÌch poruch. Na z·kladÏ pozorov·nÌ, ûe stejn· nebo podobn·

choroba se v rodinÏ vyskytuje po nÏkolik generacÌ, odvodil nauku o ˙padku
cel˝ch rodin a v˝znamnÏ tak ovlivnil pozdÏjöÌ p¯edstavy o ˙padku lidstva
v d˘sledku nemocÌ. TakÈ T. BUCKLE se ve sv˝ch DÏjin·ch civilizace v Anglii zab˝-
val dÏdiËnostÌ psychick˝ch vlastnostÌ, nad·nÌ, vad a p¯ednostÌ a celou nauku
zavrhoval z velmi spr·vnÈho d˘vodu, kter˝ vöak pozdÏji nebyl zohlednÏn: ûe si
nauka o dÏdiËnosti m˘ûe n·rokovat vÏdeck˝ v˝znam teprve tehdy, aû se ˙daje
o dÏdiËn˝ch vlastnostech doplnÌ zkoum·nÌmi o vlastnostech nedÏdiËn˝ch.
DARWIN ch·pal dÏdiËnost jinak: zatÌmco MOREL v nÌ vidÏl sÌlu, kter· vede rodi-
nu k tragickÈmu ˙padku, pro DARWINA znamenala konzervativnÌ prvek, kter˝
umoûÚuje historickou kontinuitu ûivota. ZavedenÌm nauky o dÏdiËnosti do dÏjin
zvÌ¯at a rostlin poskytl DARWIN materi·lnÌ z·klad pro spekulace o dÏjin·ch ûivota
na Zemi, zatÌmco jeho p¯edch˘dci, AGASSIZ, BRONN, BAER (podle nichû kaûd˝
druh, rod nebo alespoÚ kaûd˝ biologick˝ ¯·d vzeöel ze ZemÏ, jako lidÈ doby ûe-
leznÈ z draËÌch zub˘) pojÌmali historickou souvislost jako kontinuitu forem.
DARWIN neËinil rozdÌl mezi dÏdiËn˝mi vlastnostmi: vÏ¯il v dÏdiËnost vlast-
nostÌ tÏlesn˝ch i psychick˝ch, fyziologick˝ch i anatomick˝ch, hrub˝ch i jemn˝ch.
VÏ¯il v dÏdiËnost poruch, zÌskan˝ch zvyklostÌ, nemocÌ, vrozen˝ch odchylek.
Citoval k tomu anekdoticky nashrom·ûdÏnÈ d˘kazy z nejrozmanitÏjöÌch zdroj˘;
nap¯Ìklad ûe v jednÈ rodinÏ se dÏdila barva kade¯Ì, ûe silnÏ chlupat˝ muû zplo-
dil dceru s ochlupen˝mi zvukovody a jeho roËnÌ syn mÏl jiû vousy atd.I Stanovil
takÈ nÏkolik z·kon˘ dÏdiËnosti, zejmÈna tyto:
1. P¯Ìm· dÏdiËnost je p¯en·öenÌ vlastnostÌ z rodiË˘ na dÏti.
2. P¯evaha (preponderance) jednoho z rodiË˘ nast·v·, jestliûe po nÏm poto-
mek zdÏdÌ vÌce vlastnostÌ neû po druhÈm rodiËi. NÏkte¯Ì auto¯i totiû tvrdi-
li, ûe celkovÏ se samiËka vÌce podob· otci, sameËek matce, jinÌ zas dokazo-
vali opak. DARWIN byl p¯esvÏdËen, ûe vlastnosti otce se vÏtöinou p¯en·öejÌ
na sameËky, vlastnosti matky vÏtöinou na samiËky, a odtud vysvÏtloval
vznik sekund·rnÌch pohlavnÌch znak˘.
3. VÏk. ZdÏdÏn· vlastnost se u potomka objevuje ve stejnÈm ûivotnÌm obdobÌ,
v jakÈm se objevila u rodiË˘; nap¯Ìklad ptaËÌ sameËci zÌsk·vajÌ pestrÈ ope-
¯enÌ aû v dospÏlosti, protoûe (podle DARWINA) prvnÌ takto zbarvenÌ sameË-
ci zÌskali svÈ zbarvenÌ takÈ v dospÏlosti (dÌky pohlavnÌmu v˝bÏru).
4. Latence. Vlastnost se po dobu, kdy se navzdory svÈ existenci neobjevuje,
naz˝v· latentnÌ; latentnÏ se vyskytuje nap¯Ìklad pohlavnÌ pud v dÏtskÈm
vÏku, zpÏv u ptaËÌch ml·Ôat, vlastnosti û·by u pulce.
I
DARWINOVO dÌlo The Variations of Animals and Plants z roku 1868, v nÏmû autor oböÌrnÏ pojed-
n·v· o dÏdiËnosti, p˘sobÌ dnes uû dosti zastarale; z¯etelnÏ zde vidÌme vöechny slabÈ str·nky
jeho p¯Ìstupu (zatÌmco v dÌle o vzniku druh˘ je zastÌr· abstraktnÌ pojetÌ problÈm˘). Srovnejme,
jak DARWIN v dÌle O variacÌch polemizuje s POUCHETEM (I, 2) a BUCKLEM (II, 3) a öpatnÏ ch·pe
jejich n·mitky. Tendence MECKELOVA dÌla (1812) DARWINOVI zcela unikla.
289
5. ObËas vlastnosti z˘stanou latentnÌ po cel˝ ûivot; nap¯Ìklad vËelÌ kr·lovna

m· latentnÌ vlastnosti trubc˘, protoûe ti se rodÌ z neoplozen˝ch kr·loven.
Kdyû se dÌtÏ v p¯ÌpadÏ nÏkterÈ vlastnosti, kter· se nevyskytuje u rodiË˘,
podob· str˝ci, dÏdeËkovi, babiËce, pak tato vlastnost byla u rodiË˘ latentnÌ.
6. Vlastnosti, kterÈ se objevÌ u potomk˘, ale nejbliûöÌ p¯ÌbuznÌ je nemajÌ, se
naz˝vajÌ atavistickÈ. V öiröÌm smyslu jsou atavistickÈ znaky, kterÈ se n·hodnÏ
objevujÌ u jednotlivc˘ jednÈ rasy Ëi jednoho druhu a p¯ipomÌnajÌ vlastnosti
jejich domnÏl˝ch p¯edk˘. Nap¯Ìklad holub dom·cÌ pravdÏpodobnÏ poch·zÌ
z holuba skalnÌho, kter˝ je öediv˝ se dvÏma tmav˝mi pruhy na k¯Ìdlech.
Mnohdy se tato barva objevuje takÈ u holub˘ dom·cÌch, jejichû rodiËe jsou
zbarveni jinak; jejich barva a kresba se pak naz˝v· atavistickou. Protoûe n·ö
k˘Ú pr˝ poch·zÌ z divokÈho, öedÈho konÏ s tmav˝m pruhem na h¯betÏ, jsou
tmavÈ pruhy, kterÈ se obËas objevujÌ u h¯Ìbat, rovnÏû atavismy.I TvrdÌ se, ûe
k¯ÌûenÌ r˘zn˝ch ras podporuje v˝skyt atavistick˝ch znak˘ u potomk˘.
O atavismu se hojnÏ diskutovalo a s oblibou se aplikoval na lidi. Skoro kaûdÈ
znetvo¯enÌ se vykl·dalo jako souË·st dÏdictvÌ po divokÈm ËlovÏku, opicÌch, ba
i vzd·lenÏjöÌch p¯edcÌch; nap¯Ìklad obËasnÈ abnorm·lnÌ ochlupenÌ tÏla, rozliöe-
n· meziËelist (po opicÌch), konËetiny s öesti prsty, jeû pr˝ byly dokonce n·vratem
k jist˝m mo¯sk˝m plaz˘m z obdobÌ permu!II Oz˝valy se ovöem takÈ n·mitky:
VIRCHOW (1886, 1869ñ70) sice nezavrhoval moûnost atavism˘, avöak opÌral se
o p¯eddarwinistickÈ morfology a odvozoval podobnost lidÌ zvÌ¯at˘m (theromor-
fii), zp˘sobenou n·hodn˝mi znetvo¯enÌmi, nejen z atavismu, n˝brû takÈ z v˝vo-
jov˝ch poruch. K tÏm poËÌtal nap¯Ìklad ustrnutÌ lidskÈho srdce na niûöÌm
embryon·lnÌm stupni, coû zp˘sobuje podobnost stavbÏ plazÌho srdce, aniû by se
jednalo o atavismus.III
V dobÏ rozmachu darwinovskÈ teorie se za nejd˘leûitÏjöÌ ˙kol nauky o dÏdiË-
nosti pokl·dal d˘kaz, ûe skuteËnÏ existujÌ p¯Ìpady, kdy se vlastnosti p¯en·öejÌ
z rodiË˘ na potomky, jako by dÏdiËnost objevil teprve DARWIN a jako by bylo
takov˝ch d˘kaz˘ t¯eba. DARWIN shrom·ûdil velkÈ mnoûstvÌ d˘kaz˘ ve svÈm dÌle
o variacÌch zvÌ¯at (1868). Jin˝ materi·l poskytl ve svÈm nep¯Ìliö kritickÈm dÌle
francouzsk˝ psycholog T. RIBOT (1873). äv˝carsk˝ uËenec A. DE CANDOLLE (1873)
na z·kladÏ anal˝zy p˘vodu zahraniËnÌch Ëlen˘ francouzskÈ Akademie tvrdil, ûe
takÈ duchovnÌ vlohy jsou dÏdiËnÈ. V Anglii shrom·ûdil rozs·hl˝ statistick˝ mate-
ri·l o dÏdiËnosti F. GALTON (1869, 1874, 1889): dokazoval dÏdiËnost tÏlesnÈ v˝öky,
barvy pleti a oËÌ, sÌly svalstva, inteligence, sÌly v˘le, mravnosti a zvl·ötÏ geniality.
ZatÌmco promÏnlivost, kter· do ûivota vn·öÌ novÈ moûnosti, p¯edstavuje svou
podstatou pokrokov˝ prvek, dÏdiËnost m· v˝znam setrvaËnosti, konzervativis-
mu; protoûe vöak fixuje zÌskanÈ p¯ednosti, m· i ona v˝znam pro pokrok. Bio-
I
OböÌrnÏjöÌ anal˝zu z·kon˘ dÏdiËnosti ze staröÌho stanoviska pod·v· RIBOT 1873.
II
Tyto vlastnosti jsou oböÌrnÏ uvedeny v oddÌlu o LOMBROSOVÃ teorii.
III
Proti teoriÌm atavismu polemizuje KOHLBRUGGE 1897.
290
DÃDI»NOST
logiËtÌ darwinistÈ, DARWIN, HAECKEL, GALTON, ch·pali dÏdiËnost v tomto pokro-

kovÈm smyslu. GALTON vydal oböÌrnÈ statistickÈ studie, aby dok·zal pokrok lid-
stva v d˘sledku dÏdiËnosti duöevnÌch p¯ednostÌ. TakÈ DARWIN zd˘vodÚoval svou
nauku o dosavadnÌm i oËek·vanÈm pokroku lidstva dÏdiËnostÌ duöevnÌch, inte-
lektu·lnÌch a mravnÌch vlastnostÌ. Naproti tomu filosofovÈ, kte¯Ì nebyli biology,
lÌËili dÏdiËnost spÌöe jako zl˝ osud, kter˝ p¯en·öÌ öpatnÈ vlastnosti z otce na syna,
a proto d¯Ìve nebo pozdÏji p¯ivede rodinu k z·niku. DÏdiËnost se vykreslovala
v pochmurn˝ch barv·ch obzvl·ötÏ v p¯ÌpadÏ duöevnÌch nemocÌ, n·sledk˘
pohlavnÌch chorob a opilstvÌ. Tento smÏr zah·jil jiû v˝öe zmÌnÏn˝ B. A. MOREL.
Ze sv˝ch pozorov·nÌ vyvodil z·vÏr, ûe duöevnÌ nemoc stÌh· rodinu jako tragic-
kÈ f·tum, p¯en·öÌ se z otce na syna, nar˘st· z nepatrn˝ch poË·tk˘ do mocn˝ch
rozmÏr˘, jeû p¯iv·dÏjÌ rodinu formou ÑorganickÈho zatÌûenÌì k dÏdiËnÈmu
˙padku. MOREL takÈ urËil stupnÏ, jak rodina degeneruje: duöevnÌ porucha zaËÌ-
n· nervÛznÌm temperamentem, mor·lnÌ ochablostÌ, v˝st¯ednostmi; u dÏtÌ se
st·v· sklonem k mrtvici, tÏûkÈ neurÛze, alkoholismu. Ve t¯etÌ generaci se duöev-
nÌ poruchy stupÚujÌ, vznik· sklon k sebevraûdÏ, psychick· impotence; ve ËtvrtÈ
generaci se objevuje vrozen· idiocie, znetvo¯enÌ, nedokonal˝ v˝voj. MORELOVI
û·ci rozvinuli jeho nauku d·l a tvrdili, ûe ze 100 duöevnÏ nemocn˝ch zdÏdilo 90
svou chorobu po p¯edcÌch. Ovöem na potomka se nep¯en·öÌ stejn· choroba.
CROCQ nap¯Ìklad uv·dÌ tyto nemoci, kterÈ disponujÌ potomstvo k psychick˝m
poruch·m: k¯ivice, mÏknutÌ kostÌ, ûluËovÈ a moËovÈ kameny, revmatismus, z·-
nÏt kloub˘, obezita, cukrovka, astma, migrÈna, hemofilie, k¯eËovÈ ûÌly, rozöÌ¯enÌ
cÈv, tuberkulÛza, zhoubnÈ n·dory, srdeËnÌ, nervov· a psychick· onemocnÏnÌ.
Toto pochmurnÈ pojetÌ dÏdiËnosti vnesl E. ZOLA do kr·snÈ literatury a takÈ
H. IBSEN uËinil dÏdiËnou degeneraci preferovan˝m tÈmatem sv˝ch dramat. RovnÏû
rasovÌ hygienici n·m r·di p¯edkl·dali smutnÈ n·sledky dÏdiËnosti: poukazovali na
alkoholismus, n·sledky pohlavnÌch v˝st¯ednostÌ, nemoci v˘bec, p¯etÏûov·nÌ ml·-
deûe ve ökol·ch a na ˙¯ednÌ p¯etÏûov·nÌ v ûivotÏ. Jelikoû zd˘razÚovali takto vyvo-
lanÈ a dÏdiËnÈ oslabenÌ lidÌ, vyvozovali odtud, ûe lidskÈ pokolenÌ sl·bne.
VÌra ve zlou moc dÏdiËnÈho zatÌûenÌ je, jak se zd·, jiû p¯ekon·na. StatistickÈ
˙daje o souvislosti mezi onemocnÏnÌmi rodiË˘, dÏtÌ a dalöÌch p¯Ìbuzn˝ch se
znaËnÏ rozch·zely; proti 90% dÏdiËn˝ch p¯Ìpad˘ u jednoho autora stojÌ jin· sta-
tistika, kter· konstatuje dÏdiËnost jen ve 4% p¯Ìpad˘. Tento rozdÌl vypl˝v·
z toho, ûe nÏkte¯Ì pozorovatelÈ vidÏli skoro v kaûdÈ nemoci rodiË˘ dispozici,
z nÌû se m˘ûe rozvinout psychickÈ onemocnÏnÌ dÏtÌ, zatÌmco jinÌ pozorovatelÈ
hovo¯ili o dÏdiËnosti jenom potud, pokud rodiËe a dÏti trpÏli stejnou chorobou.
Tyto statistickÈ ˙daje vöak vykazujÌ jeötÏ jin˝ nedostatek. Byly sestaveny pro
chovance ˙stav˘ pro choromyslnÈ a zkoumaly v˝skyt duöevnÌch nemocÌ u jejich
p¯Ìbuzn˝ch. V prvnÌm p¯ÌpadÏ to byl d˘kaz pro dÏdiËnost, v druhÈm p¯ÌpadÏ
d˘kaz proti dÏdiËnosti. DosaÔme na mÌsto nemoci chudobu: kdybychom zkou-
mali jejÌ vznik tak, ûe bychom u velkÈho poËtu chud˝ch konstatovali p¯Ìpady,
kdy byla chudoba zdÏdÏna a kdy byla zÌsk·na, vyvstal by jistÏ velice pochmur-
291
n˝ obraz ûivota; avöak nebyl by to obraz p¯irozen˝, neboù nebere v ˙vahu mnoû-
stvÌ p¯Ìpad˘, kdy byla chudoba p¯ekon·na. Stejn˝m zp˘sobem statistiky z ˙sta-
vu pro choromyslnÈ nezohlednily ty p¯Ìpady, kdy majÌ psychicky nemocnÌ lidÈ
zdravÈ dÏti, neboù tyto nep¯ijdou s ˙stavem do kontaktu. Pro posouzenÌ skuteË-
nÈ sÌly dÏdiËnosti je proto kaûd· statistika, kter· zahrnuje pouze nemocnÈ, bez-
cenn·.
Mnoho statistik˘ toto pochybenÌ zd˘raznilo a ze svÈho kritiËtÏjöÌho stanovis-
ka dospÏlo k mÈnÏ skliËujÌcÌm z·vÏr˘m. Nap¯Ìklad O. DIEM (1905) vyvozuje ze
sv˝ch zkoum·nÌ tento n·zor na dÏdiËnÈ zatÌûenÌ duöevnÌmi nemocemi:
1. Bereme-li v ˙vahu celkovÈ zatÌûenÌ (nemocemi, kterÈ pr˝ majÌ dÏdiËnÏ
zatÏûujÌcÌ vliv), je dÏdiËnÈ zatÌûenÌ duöevnÏ zdrav˝ch jen o nÏco menöÌ neû
u duöevnÏ nemocn˝ch, tj. rozdÌly ve zdravÌ jejich p¯edk˘ (v jejich Ñascen-
denciì) nejsou v˝znamnÈ.
2. NemocnÌ jsou vöak v ascendenci Ëty¯ikr·t vÌce zatÌûeni psychick˝mi nemo-
cemi (mezi jejich p¯edky bylo Ëty¯ikr·t vÌce psychicky nemocn˝ch neû mezi
p¯edky zdrav˝ch) a takÈ o nÏco vÌce alkoholismem a povahov˝mi odchyl-
kami neû zdravÌ. ObÏ skupiny jsou skoro stejnÏ zatÌûeny nervov˝mi choro-
bami a majÌ sklon k sebevraûdÏ. Psychicky nemocnÌ jsou 2ñ4kr·t mÈnÏ zatÌ-
ûeni mrtvicÌ a t¯ikr·t mÈnÏ sta¯eckou demencÌ neû zdravÌ.
3. JeötÏ jinÈ v˝sledky vych·zejÌ, zohlednÌme-li rozdÌly mezi zatÌûenÌm od
rodiË˘ a zatÌûenÌm od jin˝ch p¯Ìbuzn˝ch. Od sv˝ch rodiË˘ jsou nemocnÌ
4ñ8kr·t vÌce zatÌûeni psychick˝mi a nervov˝mi nemocemi neû zdravÌ; dva-
kr·t vÌce alkoholismem, povahov˝mi odchylkami a sebevraûednostÌ.
Podle DIEMA je dÏdiËnÈ zatÌûenÌ duöevnÌmi nemocemi u zdrav˝ch vÏtöÌ, neû
se p¯edpokl·d·; u nemocn˝ch se zas porucha m˘ûe opÏt vyrovnat, nikoli jen
v d˘sledku zk¯ÌûenÌ se zdravou krvÌ, n˝brû i dÌky p¯imÏ¯enÈ ûivotospr·vÏ.
29.2. DÏdiËnost zÌskan˝ch vlastnostÌ

Vlastnosti jedince se dÏlÌ na zÌskanÈ a vrozenÈ. VrozenÈ vlastnosti m· organismus
od p¯irozenosti, nap¯Ìklad schopnost ¯eËi. Naproti tomu zÌskanÈ vlastnosti p¯i-
ch·zejÌ v pr˘bÏhu ûivota organismu zvnÏjöku, nap¯Ìklad nauËen˝ jazyk. Vroze-
nÈ vlastnosti zkoumajÌ teprve nejnovÏjöÌ teoretikovÈ; d¯Ìve se p¯ijÌmaly jako
danÈ nebo se t¯Ìdily podle ËistÏ n·hodn˝ch znak˘. Podle Y. DELAGE (1903) se roz-
liöujÌ znaky: anatomickÈ (nap¯Ìklad mate¯skÈ znamÈnko), fyziologickÈ (dÈlka ûivo-
ta), psychologickÈ (povaha), patologickÈ (duöevnÌ poruchy), teratologickÈ (p¯ebyteË-
nÈ prsty) a latentnÌ.
StaröÌ teoretikovÈ, DARWINA nevyjÌmaje, nejspÌöe znali rozdÌl mezi vrozen˝mi
a zÌskan˝mi znaky, avöak nezd˘razÚovali jej. Myölenka, ûe organismus se skl·-
d· z vlastnostÌ, byla p¯eci ˙plnÏ nov· a bylo t¯eba si na ni nejprve zvyknout, neû
292
DÃDI»NOST
se zaËnou rozliöovat samy vlastnosti. Z historickÈho hlediska stojÌ za p¯ipome-

nutÌ, ûe v DARWINOVÃ Vzniku druh˘ nehraje tento rozdÌl v˘bec û·dnou roli. MÌsto
zÌskan˝ch vlastnostÌ se zde objevuje (LAMARCKEM ovlivnÏn˝) pojem d˘sledku
uûÌv·nÌ a neuûÌv·nÌ org·n˘, kter˝ se s pojmem zÌskan˝ch vlastnostÌ nep¯ekr˝v·.I
G. SEIDLITZ a C. NƒGELI z¯ejmÏ prvnÌ zjistili podstatn˝ rozdÌl mezi obÏma skupi-
nami vlastnostÌ. NƒGELI (1865a) poukazoval na sv· zkoum·nÌ o alpsk˝ch odr˘-
d·ch rostlin, kterÈ po p¯esazenÌ do ˙dolÌ hned v prvnÌ generaci ztr·cejÌ svÈ vlast-
nosti, jeû zÌskaly vlivem alpÌnskÈho klimatu: v tomto p¯ÌpadÏ tedy zÌskanÈ
vlastnosti nebyly dÏdiËnÈ. TÈhoû roku zpochybnil dÏdiËnost zÌskan˝ch znak˘
z obecn˝ch d˘vod˘ G. SEIDLITZ (1865). Vyvracel HAECKELOVU snahu zaloûit na
dÏdiËnosti zÌskan˝ch znak˘ promÏny forem a dal najevo (aËkoli to otev¯enÏ
nevyslovil), ûe v˝voj je moûnÈ vysvÏtlit jen pomocÌ vrozen˝ch znak˘, kterÈ jsou
nepochybnÏ dÏdiËnÈ. SEIDLITZ takÈ (z¯ejmÏ jako prvnÌ) prohl·sil,II ûe vÏ¯it v dÏ-
diËnost zÌskan˝ch znak˘ znamen· tolik, co obnovovat LAMARCKOVO uËenÌ, a ne
zcela bezd˘vodnÏ vytkl lamarckismus takÈ WEISMANNOVI; ten si v tÈ dobÏ jeötÏ
nebyl vÏdom, ûe jeho vlastnÌ uËenÌ tÈto nauce odporuje.
WEISMANN ve sv˝ch spekulacÌch navazoval na NƒGELIHO teorie, kterÈ pod sil-
n˝m vlivem idealistickÈ morfologie zd˘razÚovaly vnit¯nÌ uspo¯·d·nÌ. »inil tak
v protikladu k DARWINOVI, kter˝ kladl d˘raz na n·hodu a dÏjiny. NƒGELI byl
vöak z·roveÚ stoupencem tehdy modernÌho materialismu, a v d˘sledku toho
pojÌmal uspo¯·d·nÌ znaËnÏ materi·lnÏ jako urËitÈ seskupenÌ neviditeln˝ch Ë·s-
teËek ûivota v protoplazmÏ.133 MladöÌ WEISMANN tuto p¯edstavu p¯evzal, a s nÌ
p¯ejal jako vybledlou vzpomÌnku na p˘vodnÌ pojem Ñuspo¯·d·nÌì takÈ myölen-
ku, ûe zÌskanÈ vlastnosti, kterÈ jsou jen ËÌmsi zvnÏjöku p¯ipojen˝m k uspo¯·d·-
nÌ, nemohou b˝t dÏdiËnÈ. I zaËal tuto tezi zast·vat v ¯adÏ broûur. Jeho n·zory
byly Ëasto vyvraceny; dÏdiËnost zÌskan˝ch znak˘ h·jili obzvl·ötÏ H. SPENCER
(nap¯. 1893) a G. ROMANES. Ten jako vÏrn˝ stoupenec DARWINŸV, SPENCER zase
proto, ûe nemoûnost dÏdiËnosti zÌskan˝ch vlastnostÌ by vyvr·tila cel˝ jeho filo-
sofick˝ systÈm, jeho nauku o pokroku lidstva, kter˝ je podporov·n dÏdiËnostÌ
zÌskan˝ch mravnÌch a intelektu·lnÌch n·hled˘. Pro WEISMANNA se naproti tomu
vyslovil WALLACE, avöak z jinÈho d˘vodu. Za tÈmÏ¯ v˝luËnou hybnou sÌlu v˝vo-
je povaûoval p¯irozenÈ ölechtÏnÌ, a proto nepot¯eboval zohledÚovat beztak
pochybnou dÏdiËnost zÌskan˝ch znak˘. ObÏ strany si v diskusi vypom·haly ta-
kÈ poukazy na fakty: psalo se o koËk·ch se zakrnÏl˝m ocasem, kterÈ kdesi poro-
dily stejnÏ zmrzaËen· koùata. Argumentovalo se i ûidy, kte¯Ì navzdory ob¯Ìzce
opakovanÈ po tisÌce let dosud nep¯en·öejÌ tuto zmÏnu na svÈ potomky. Druh·
strana zas poukazovala na BROCOVA mÏ¯enÌ, podle nichû mozek Evropana zvÏtöil
I
Ve spise Variace pojedn·v· DARWIN oböÌrnÏ o dÏdiËnosti zmrzaËenÌ (1868, II, 26) a uv·dÌ d˘ka-
zy pro i proti. ée si neuvÏdomuje protiklad mezi zÌskan˝mi a vrozen˝mi vlastnostmi, jasnÏ
vysvÌt· z jeho v˝kladu na stran·ch 28-29 (1868, II).
II
V Kosmu, p¯i p¯Ìleûitosti refer·tu o WEISMANNOV›CH Studien zur Deszendenztheorie (1876).
293
od 12. stoletÌ sv˘j objem ze 1409 cm3 na 1442 cm3 (v d˘sledku nam·havÈ myölen-
kovÈ pr·ce) atd.I Velkou roli v tomto sporu sehr·ly pokusy francouzskÈho fyziolo-
ga BROWN-S…QUARDA (1882), kter˝ poranÏnÌm centr·lnÌ nervovÈ soustavy p¯ivodil
morËat˘m ztr·tu citlivosti prst˘ u nohy a v jin˝ch p¯Ìpadech oËnÌ z·kal. MorËata
si ohlodala necitlivÈ prsty a vznikl· zmrzaËenÌ i z·kal se pravidelnÏ p¯en·öely na
potomstvo. Exaktnost tÏchto pokus˘ vöak byla pozdÏji zpochybnÏna. G. ROMA-
NES upozornil na moûnost, kterou BROWN-S…QUARD p¯ehlÈdl, ûe nemocnÌ rodiËe
sami uhryzali prsty zdravÏ narozen˝m ml·Ôat˘m. JinÌ auto¯i (CHARRIN) na z·-
kladÏ opakov·nÌ tÏchto pokus˘ dospÏli k z·vÏru, ûe nemoc se nep¯enesla vajÌË-
kem, n˝brû dÏlohou, a proto ji nelze povaûovat za dÏdiËnou. Dnes se tÈmÏ¯ obecnÏ
uzn·v·, ûe jednotliv· ani opakovan· poranÏnÌ nejsou dÏdiËn·.
Uvaûovalo se takÈ o dÏdiËnosti mnoha nemocÌ, nap¯Ìklad tuberkulÛzy a syfili-
dy; nÏkterÈ z tzv. dÏdiËn˝ch chorob vöak k vrozen˝m poruch·m pat¯Ì, jako nap¯Ì-
klad duöevnÌ onemocnÏnÌ. U jin˝ch nemocÌ je t¯eba odliöovat vrozenou a dÏdiËnou
dispozici od zÌskanÈ, nedÏdiËnÈ nemoci samÈ. Nap¯Ìklad u tuberkulÛzy je tÏlesn·
slabost vrozen· a p¯en·öÌ se na potomky, zatÌmco vlastnÌ nemoc vznik· n·kazou
zvnÏjöku; ledaûe by se choroboplodnÈ bakterie dostaly do vajÌËka Ëi spermie nebo
se p¯enesly na dÌtÏ dÏlohou. To vöak nenÌ dÏdiËnost ve vlastnÌm slova smyslu;
ostatnÏ tyto p¯Ìpady pr˝ b˝vajÌ vz·cnÈ (podrobnÏji MARTIUS 1905, ZIEGLER 1886).
V dobÏ ˙padku darwinismu dos·hla vÌra v dÏdiËnost zÌskan˝ch vlastnostÌ
novÈho rozkvÏtu a tentokr·t p¯eci jen p¯inesla nÏkolik plod˘, kterÈ vöak nikte-
rak nesouvisÌ s intenzitou vÌry jejich obh·jc˘. ZatÌmco NƒGELI, jak jiû bylo zmÌ-
nÏno, prohl·sil modifikace zp˘sobenÈ vlivem klimatu za nedÏdiËnÈ, norsk˝
botanik F. C. SCH‹BELER (1862) dokazoval, ûe v tomto p¯ÌpadÏ dÏdiËnost dok·zat
lze. V hor·ch, kde lÈto konËÌ brzy, musÌ obilÌ zr·t rychleji, aby je nezastihla zima.
ObilÌ, kterÈ se p¯esadÌ z ˙dolÌ do hor nebo z jihu na sever, si podle SCH‹BELERA
brzy zvykne na kratöÌ lÈto, zraje rychleji a p¯ed·v· tuto zÌskanou vlastnost takÈ
potomk˘m, u nichû se udrûuje po nÏkolik generacÌ, i kdyû je p¯eneseno zpÏt do
˙dolÌ nebo na jih. Vedle toho m· pr˝ obilÌ na severu vÏtöÌ a v˘Ëi nep¯Ìzni poËasÌ
odolnÏjöÌ semena; v˘nÏ rostlin se stupÚuje, obsah cukru naproti tomu sl·bne.
NÏkterÈ z takto zÌskan˝ch p¯ednostÌ jsou takovÈho r·zu, ûe myölenku chtÏl
vyuûÌt export, protoûe by jistÏ nebylo bez v˝znamu, kdybychom u n·s seli odol-
nÏjöÌ semena; avöak v˝sledky neodpovÌdaly teorii. SCH‹BELERŸV krajan N. WILLE
(1905) pouk·zal na pochybenÌ v tÏchto pokusech. ⁄roda z jednoho pole obsahu-
je nestejnÏ zral· semena. Klasy, kterÈ vzeöly z rychleji zrajÌcÌch semen, budou
zralejöÌ neû ty, kterÈ vznikly z pomaleji zrajÌcÌch semen. Zasejeme-li celou ˙rodu
v severnÌm kraji, kde je lÈto kratöÌ, budou zr·t jako prvnÌ ta semena, jimû je rych-
lejöÌ zr·nÌ vrozeno, zatÌmco ostatnÌ semena nedozrajÌ v˘bec. Proto d·v· ˙roda
I
Srv. z poslednÌ doby spis METSCHNIKOV 1907, kter˝ se jeötÏ nese v tomto duchu.
Pozn. vyd.: Odkazujeme na knihu GOULD 1997, kde je uveden podrobn˝ rozbor BROCOV›CH dat;
dnes by neobst·la.
294
DÃDI»NOST
z takovÈho kraje, zejmÈna kdyû ji vÌcekr·t zopakujeme, semena, kter· zrajÌ krat-
öÌ dobu. SCH‹BELEROVY pokusy, pokud jsou v˘bec spr·vnÈ, tudÌû nikterak nedo-
kazujÌ dÏdiËnost zÌskan˝ch vlastnostÌ.I
Pokusy jinÈho druhu se prov·dÏly na mot˝lech. M. STANDFUSZ (1905) zp˘so-
bil zmÏnou teploty, p¯i kterÈ drûel kukly baboËky (Vanessa), zmÏnu v kresbÏ
vylÌhnut˝ch mot˝l˘. Jednou se novÏ zÌskan· kresba opakovala takÈ u potomka
jednoho z tÏchto mot˝l˘, aËkoliv jeho housenka a kukla byly uû chov·ny p¯i nor-
m·lnÌ teplotÏ. JinÌ auto¯i mÏli vÏtöÌ ötÏstÌ: SCHR÷DER (1903) zjistil, ûe zmÌnÏn˝m
zp˘sobem vyvolanÈ zmÏny v kresb·ch mot˝l˘ se dÏdÌ aû do t¯etÌ generace, a to-
tÈû tvrdÌ E. FISCHER (1902) a LINDEN (1904). A. PICTET (1901, 1902) zas p¯ivodil
dÏdiËnÈ zmÏny v kresb·ch housenek a mot˝l˘ zvl·ötnÏ upravenou v˝ûivou hou-
senek. TakÈ v˝zkumy zvÌ¯ecÌ imunity potvrzujÌ dÏdiËnost tÈto zÌskanÈ vlastnosti.
Podle TIZZONIHO & CATTANEA (1892) myöi imunizovanÈ proti tetanu a kr·lÌci imu-
nizovanÌ proti vzteklinÏ p¯en·öejÌ tuto vlastnost na svÈ potomky. BEHRING tvrdÌ
totÈû o imunitÏ proti z·ökrtu, EHRLICH (1891) o imunitÏ proti jedu ricinu a abrinu.
Mnoho p¯Ìklad˘ dÏdiËnosti zÌskan˝ch vlastnostÌ se uv·dÌ zejmÈna z oblasti
¯as a hub. K. GOEBEL (podle LOTSY 1906, I, 175) nap¯Ìklad uv·dÌ, ûe bakterie Mic-
rococcus prodigiosus,II kter· vytv·¯Ì ËervenÈ skvrny na organick˝ch l·tk·ch, tuto
schopnost ztr·cÌ, pÏstuje-li se na umÏlÈ ûivnÈ p˘dÏ; zÌskan· neschopnost tvo¯it
barvivo p¯etrv·v· po opÏtovnÈm pÏstÏnÌ na brambor·ch jeötÏ po nÏkolik gene-
racÌ.
Zd· se, ûe tyto pokusy, aË pozdÏjöÌ kritika tu a tam umenöuje jejich cenu, p¯eci
jen nasvÏdËujÌ tomu, ûe ÑzÌskanÈì vlastnosti dÏdiËn˝mi b˝t mohou. Pro evoluË-
nÌ teorii vöak nemajÌ velk˝ v˝znam, protoûe novÏ vznikl· vlastnost se neudrûÌ
dlouho, ale jiû ve druhÈ, t¯etÌ generaci sl·bne, a brzy mizÌ ˙plnÏ. DÏdiËnost je
v tÏchto p¯Ìpadech jen dozvukem podr·ûdÏnÌ organickÈho tÏla, nenÌ vöak zmÏ-
nou jeho p¯irozenosti. RozhodnÏ dosud nenÌ zn·m jedin˝ p¯Ìpad, kdy by se zÌs-
kan· vlastnost stala konstituËnÌ, vrozenou vlastnostÌ ñ a to by bylo t¯eba dok·-
zat. PodrobnÏjöÌ ˙daje ve prospÏch Ëi proti dÏdiËnosti zÌskan˝ch vlastnostÌ viz
DELAGE (1904), DETTO (1904), SEMON (1907).
Jak jednoduöe a jasnÏ se dÏdiËnost jevila DARWINOVI, tak nejasn˝ je tento pro-
blÈm dÌky dalöÌm a hluböÌm anal˝z·m. VeökerÈ pozorov·nÌ, experimentov·nÌ,
p¯em˝ölenÌ nedok·zalo nic zmÏnit na tom, ûe organismus je autonomnÌ indivi-
duum, kterÈ si samo urËuje z·kony svÈ existence a p¯es vöechny n·strahy okolÌ
se vyvÌjÌ jen podle sv˝ch vnit¯nÌch sil, jejichû zdroj je zcela nezn·m˝. Avöak nej-
z·vaûnÏjöÌ n·mitkou, kterou lze uËinit proti spekulacÌm o dÏdiËnosti zÌskan˝ch
vlastnostÌ, je to, ûe neplynou ze skuteËnÈho pozorov·nÌ, n˝brû p¯edstavujÌ jen
˙sudky; z toho d˘vodu majÌ nikoli jen povrchnÌ podobnost se spekulacemi
o spont·nnÌm plozenÌ organism˘.
I
O dÏdiËnosti zÌskan˝ch vlastnostÌ u m·ku pojedn·v· HOFFMANN 1897.
II Pozn. vyd.: dnes Serratia marcescens.
295
»·st Ëtvrt·
⁄PADEK DARWINISMU
30. kapitola
DalöÌ osudy teorie

o p¯irozenÈm v˝bÏru ñ neodarwinistÈ
30.1. Wagner a nÏkte¯Ì sp¯ÌznÏnÌ teoretikovÈ

Myölenka p¯irozenÈho v˝bÏru je z·kladem, st¯edem a vrcholem DARWINOVY
nauky; jestliûe padne, zhroutÌ se cel˝ darwinismus. Na poË·tku panovalo aû p¯Ì-
liö velikÈ nadöenÌ a v˝jimeËnÏ siln· vÌra, takûe teorie navzdory kritice a posmÏö-
k˘m zÌsk·vala st·le novÈ stoupence. VÏtöina evolucionist˘, kter· si nevytvo¯ila
vlastnÌ ˙sudek, se drûela DARWINOV›CH slov, ûe vedle v˝bÏru podporovaly pro-
mÏnu forem jeötÏ jinÈ faktory; jimi pak snadno vyvraceli vöechny n·mitky
a v posledku se k niËemu nezavazovali, protoûe neud·vali pole p˘sobnosti tÏch-
to faktor˘.
NÏkte¯Ì p¯ÌrodovÏdci vöak nedostateËnost DARWINOVY teorie pociùovali, po-
kouöeli se ji vylepöit nov˝mi principy a zatlaËit v˝bÏr do pozadÌ. N·mitka proti
nauce o p¯irozenÈm v˝bÏru spoËÌvala v n·sledujÌcÌm: dejme tomu, ûe se u zvÌ¯e-
te objevÌ nov· v˝hodn· variace nÏkterÈ vlastnosti. Jeho potomci vöak nebudou
mÌt novou vlastnost v p˘vodnÌ jasnÈ intenzitÏ, protoûe zvÌ¯e se musÌ zk¯Ìûit
s formou, kter· novou vlastnost nem·. P¯ed touto osudnou n·mitkou se darwi-
nistÈ r˘znÏ vyt·Ëeli a p·trali po zp˘sobu, jak˝m by byla nov· forma oddÏlena
od nezmÏnÏn˝ch forem, aby se tak zabr·nilo k¯ÌûenÌ.
NÏmeck˝ etnograf a cestovatel MORITZ FRIEDRICH WAGNER (1868ab, 1889) na-
hrazoval v˝bÏr myölenkou, ûe u vyööÌch zvÌ¯at podporuje vznik druh˘ migrace
forem do nov˝ch oblastÌ. Kdyû se nov· odr˘da zatoul· do kraje, kterou jejÌ druh
neob˝v·, a zde se vyvÌjÌ v nov˝ch ûivotnÌch podmÌnk·ch, aniû by se mÌsila s kme-
novou formou a bojovala s nÌ o existenci, vytv·¯Ì novou mÌstnÌ odr˘du, stupeÚ
k pr·vÏ tak postupujÌcÌ evoluci. Tuto migraËnÌ teorii aplikoval WAGNER pouze na
vyööÌ zvÌ¯ata; o niûöÌch se domnÌval, ûe se promÏÚujÌ p¯Ìm˝m vlivem okolÌ. Teo-
rie, kter· jinak stejnÏ jako DARWINOVA nauka o v˝bÏru poËÌtala s nahodilostmi,
na nÏjak˝ Ëas upoutala pozornost odbornÌk˘, avöak neprosadila se. Mezi jejÌ stou-
pence se poËÌt· americk˝ pastor J. T. GULICK (1905), d·le A. E. ORTMANN (1896)
a P. MATSCHIE (1894). PozdÏji se WAGNER st·le vÌce p¯ikl·nÏl k fyziologickÈmu
pojetÌ v˝voje, podobnÈmu (nÌûe uvedenÈmu) pojetÌ ROUXE.
DalöÌ Ëelili v˝öe zmÌnÏnÈ n·mitce jin˝m zp˘sobem. G. J. ROMANES (1892ñ93)
nap¯Ìklad p¯edpokl·dal, ûe novÈ odchylky jsou mezi sebou plodnÏjöÌ neû s ma-
299
te¯skou formou, a tÌm se zabraÚuje k¯ÌûenÌ; tato myölenka ÑfyziologickÈho v˝bÏ-

ruì vöak p¯Ìliö odporovala zkuöenosti, nemohla b˝t p¯ijata.
OpÏt jinak br·nil v˝bÏr proti zmÌnÏnÈ n·mitce Francouz J. DELBOEUF (1877).
PoËÌtal: P¯edpokl·dejme, ûe mezi tisÌcovkou jedinc˘ druhu A se objevÌ jeden
s novou, v˝hodnou odchylkou; nazvÏme ji B. Odchylku zp˘sobila nÏjak· nezn·-
m· p¯ÌËina; jestliûe tato p¯ÌËina p˘sobÌ takÈ na n·sledujÌcÌ generace, budou vöi-
chni potomci formy B jako vÏrn· podoba rodiË˘ rovnÏû B, zatÌmco potomci
formy A budou zË·sti A a zË·sti B. DELBOEUF vypoËÌtal, ûe pokud se tento proces
opakuje po nÏkolik generacÌ, budou jednotlivci formy B brzy poËetnÏjöÌ neû
potomci starÈ formy A. Z·vÏr by byl jistÏ p˘sobiv˝, kdyby skuteËnÏ vöichni
potomci formy B byli opÏt B a nevr·tili se zpÏt do starÈ formy A! P. KRAMER
(1877) se naopak pokouöel matematikou darwinismus vyvr·tit.
30.2. Roux
Roku 1881 vzbudila pozornost badatel˘ darwinistick· broûura, kter· pojedn·-
vala o boji o ûivot v r·mci tÏla jedinÈho zvÌ¯ete. DARWIN ji oznaËil za nejv˝znam-
nÏjöÌ dobovÈ pojedn·nÌ o evoluci a takÈ HAECKEL a WEISMANN ji p¯ijali p¯ÌznivÏ.
O jejÌm mladÈm autorovi, WILHELMU ROUXOVI (1850ñ1924), se uû vÏdÏlo, ûe se
pokusil origin·lnÌm zp˘sobem vysvÏtlit povahu rozvÏtvenÌ cÈv v tÏle z mecha-
nickÈho tlaku proudÌcÌ krve na cÈvnÌ stÏny (ROUX 1880). P¯ÌsnÏ mechanick˝m
vysvÏtlenÌm onoho ˙ËelnÈho rozvÏtvenÌ z¯etelnÏ osvÏdËoval svÈ vzdÏl·nÌ, jeû
nabyl u HAECKELA.
V broûu¯e vyslovil ROUX (1881) n·zor, ûe p¯irozen˝ v˝bÏr, d˘sledek boje mezi
jednotliv˝mi zvÌ¯aty a rostlinami, sice postaËuje k vysvÏtlenÌ vzniku vnÏjöÌch
˙ËelnostÌ, jako nap¯Ìklad vzniku urËit˝m zp˘sobem stavÏnÈ nohy, hrubÈ struktu-
ry oka apod., ale nedok·ûe vysvÏtlit nejjemnÏjöÌ jednotlivosti ˙ËelnÈ stavby org·-
n˘. Nap¯Ìklad stehennÌ kost je p¯izp˘soben· ch˘zi a nesenÌ tÏla nejen svou celko-
vou formou: i jemnÈ tr·mky, kterÈ ji tvo¯Ì, jsou uspo¯·d·ny tak, jak by to chtÏl
d˘mysln˝ inûen˝r, kdyby mÏl ¯eöit ˙lohu, jak z malÈho mnoûstvÌ materi·lu zkon-
struovat sloup, kter˝ by unesl tÏlesnou v·hu. K vysvÏtlenÌ tÏchto jemn˝ch ˙Ëel-
nostÌ, jichû je v tÏle plno, obvykl˝ pojem boje o ûivot nestaËÌ, neboù jeden vhodnÏ
poloûen˝ tr·mek ve stehennÌ kosti jeötÏ ned·v· zvÌ¯eti v˝hodu v boji: tr·mk˘ jsou
statisÌce a teprve spr·vn· poloha vÏtöiny z nich d·v· kosti nezbytnou pevnost.
Toto zdokonalenÌ pr˝ vznik· vnit¯nÌm bojem o ûivot mezi jednotliv˝mi prvky
tÏla. P¯edstavme si, ûe kostnÌ hmota je homogennÌ a vöude rovnomÏrnÏ vyûivov·-
na. Jestliûe ji zatÏûuje tÏlesn· v·ha a svaly ji napÌnajÌ urËit˝m smÏrem, uûÌvajÌ se
jedny Ë·sti kostnÌ hmoty vÌce neû druhÈ. Jsou-li vÌce dr·ûdÏny, sÌlÌ a ubÌrajÌ druh˝m
Ë·stem mÌsto i potravu. V d˘sledku toho z˘st·vajÌ naûivu, zatÌmco sousednÌ Ë·sti,
zaujÌmajÌcÌ mÈnÏ vhodnou polohu, se napÌnajÌ a vyûivujÌ mÈnÏ, a proto zakrÚujÌ.
Tak cel· kost pozvolna zÌsk·v· svou nejjemnÏjöÌ ˙Ëelnou strukturu; a tak se to m·
300
DALäÕ OSUDY TEORIE O PÿIROZEN…M V›BÃRU ñ NEODARWINIST…
i s jin˝mi org·ny. TÌmto zp˘sobem lze snadno vysvÏtlit vnit¯nÌ ˙Ëelnosti mechanic-
ky. Je jen t¯eba p¯edpokl·dat, ûe Ë·st tÏla, kter· je vÌce v Ëinnosti, takÈ vÌce sÌlÌ, a to
smÏrem, jak˝m se jÌ pouûÌv·: ûe se tedy ve svalu rozmnoûujÌ fibrily, prodluûujÌ se
ölachy atd. Kdo by nevÏdÏl, ûe cviËenÌm org·n sÌlÌ? ROUX naz˝v· zesÌlenÌ a jemnÏj-
öÌ rozr˘znÏnÌ, kterÈ nast·v· procviËov·nÌm, funkËnÌm p¯izp˘sobenÌm.
Takto ROUX oslaboval v˝tky, kterÈ nauce o p¯irozenÈm v˝bÏru upÌraly schop-
nost vysvÏtlit jemnÏjöÌ ˙Ëelnosti. DarwinistÈ s radostÌ p¯ijali novou metodu obra-
ny, poch·zejÌcÌ z dÌlny pravovÏrnÈho darwinisty. ROUX nikterak nezastÌral, ûe
jeho myölenka je prohloubenÌm HAECKELOV›CH a PREYEROV›CH idejÌ. Proti jeho
teorii se sice dalo namÌtat, ûe vnit¯nÌ z·pas mezi prvky tk·nÏ nelze srovn·vat
s bojem mezi jedinci, avöak DARWIN s·m (nemluvÏ o jeho stoupencÌch) pouûil
pojem boje o ûivot v nejr˘znÏjöÌm smyslu. JinÌ (viz WOLFF 1898, 64) si zase mys-
leli, ûe neexistuje z·sadnÌ rozdÌl mezi vnit¯nÌ a vnÏjöÌ ˙ËelnostÌ, jak jej postulovala
ROUXOVA teorie; ûe nap¯Ìklad dr·p dravÈho pt·ka je jemnÏ uzp˘soben k uchv·-
cenÌ ko¯isti, aniû by bylo moûnÈ vysvÏtlit jeho strukturu vnit¯nÌm v˝bÏrem. Ale
n·mitky tohoto druhu se objevovaly jiû v dobÏ, kdy vÌra ve v˝bÏr zaËala sl·b-
nout a ROUX obr·til pozornost badatel˘ na zcela jinÈ procesy.
30.3. Weismann
Jedna zn·m· spoleËensk· hra spoËÌv· v tom, ûe Ëlen spoleËnosti dostane tÈma,
o nÏmû musÌ p¯ÌjemnÏ a duchaplnÏ promluvit. »teme-li spisy proslulÈho frei-
burskÈho zoologa, m·me pocit, jako bychom se ocitli v takovÈm prost¯edÌ.
Naslouch·me vtipnÈmu vypravÏËi a bavÌme se lehkou hrou myölenek, jeû stou-
pajÌ a zase klesajÌ jako lehce naËechranÈ vlnky, t¯pytÌcÌ se v sluneËnÌch paprscÌch.
Se z·jmem sledujeme v˝voj problÈmu, zda je p¯i r˝hov·nÌ buÚky t¯eba naz˝vat
jednu z dce¯in˝ch bunÏk dcerou a druhou matkou, nebo zda jsou obÏ dcerami;
Ëi zda existuje smrt bez mrtvoly. Se zadostiuËinÏnÌm slyöÌme, jak p¯ich·zejÌ ke
slovu rovnÏû vÏdeckÈ autority: tu d·v· za pravdu DARWINOVI, tu zas NƒGELIMU,
HAECKELOVI, WAGNEROVI, ROUXOVI. PadajÌ jmÈna filosof˘ SCHOPENHAUERA a LEIB-
NIZE a uv·dÏjÌ se i fakta, dokonce nov·. A celÈ toto vlnÏnÌ se nabÌzÌ jako vyt¯Ìbe-
nÈ a p¯ÌsnÏ logickÈ pojedn·nÌ p¯edloûenÈho tÈmatu. Potom oböùastnÏn· spoleË-
nost odmÏnÌ z·bavnou ¯eË potleskem a na ¯adu p¯ich·zÌ soused, aby p¯ÌtomnÈ
obveselil zase jin˝mi myölenkami.
äùastn˝ to vypravÏË! äùastn· to spoleËnost! Co je jim po lidech, kte¯Ì v po-
chmurnÈ osamÏlosti napÌnajÌ vöechny sÌly, aby ze svÈho ducha vydobyli ûivou
myölenku, kte¯Ì nutÌ Ëten·¯e, aby sv·dÏl stejnÏ tvrd˝ boj s jejich dÌlem? Co je jim
po lidech, kterÈ ohniv· vÌra v novou pravdu ûene do öpinavÈho z·pasu skuteË-
nÈho ûivota, aby myölence podrobili cel˝ svÏt?
TÈma, jeû spoleËnost urËila AUGUSTU WEISMANNOVI (1834ñ1914), znÏlo: Ñz·ro-
deËn· plazmaì. SkuteËnÏ obtÌûn· ˙loha rozvinout z tohoto pr·zdnÈho slova,
301
kterÈ nadto ani nepoch·zelo z vlastnÌ mysli, ¯eË, kter· by uspokojila svÏt.
WEISMANN se k ¯eËi odhodlal. Na poË·tku jeötÏ nejistÏ a s ponÏkud pestrou smÏ-
sicÌ myölenek: vnit¯nÌ konstituce, reakce na okolÌ, dÏdiËnost zÌskan˝ch vlastnos-
tÌ, p¯irozen˝ v˝bÏr, promÏnlivost atd.; nadto s viditelnou snahou emancipovat
se od spoutanosti myölenkami WAGNER a NƒGELIHO. Pak se mu vöak poda¯Ì cho-
pit se slova ze spr·vnÈho konce a proud myölenek o z·rodeËnÈ plazmÏ se bez-
b¯eze rozlÈv·, aû nakonec zd· se, ûe se WEISMANN p¯Ìliö intenzivnÏ pono¯il do
sv˝ch p¯edstav a nem˘ûe se od nich odpoutat. SpoleËnost zaËÌn· reptat. Br·t vÏc
v·ûnÏ ñ to p¯ece nebylo domluveno!
Na konci öedes·t˝ch let byla DARWINOVA nauka vöeobecnÏ rozöÌ¯ena a Ëasto se
oz˝vala i jejÌ kritika; objevovaly se systÈmy, kterÈ vych·zely z jejÌ z·kladnÌ myö-
lenky, ale pokouöely se ¯eöit problÈm jin˝mi zp˘soby. V NÏmecku takto p˘sobili
obzvl·ötÏ botanik NƒGELI a geograf M. WAGNER. Na jejich p¯edstavy ñ tedy niko-
li p¯Ìmo na DARWINA ñ nav·zal WEISMANN ve svÈm prvnÌm spise, jÌmû se roku
1868 za¯adil mezi darwinisty. Pokouöel se v nÏm smÌ¯it WAGNEROVU migraËnÌ
teorii, jejÌû opr·vnÏnÌ zcela nepopÌral, s DARWINOVOU naukou o v˝bÏru (WEIS-
MANN 1868, 1872). Roku 1876 zve¯ejnil pojedn·nÌ, v nÏmû d·val za pravdu jed-
nak NƒGELIHO Ñtendenci ke zdokonalov·nÌì, jednak HAECKELOVU mechanicismu
(WEISMANN 1875ñ76). Vyslovil alternativu, ûe v˝voj je zp˘soben buÔ Ñfyletickou
silou, nebo reakcÌ organismu na vnÏjöÌ vlivyì (1875ñ76, II, 76), a p¯estoûe se spÌöe
p¯ikl·nÏl ke druhÈ moûnosti, nevzdaloval se p¯Ìliö pojetÌ, kterÈ zast·vali jeho
pozdÏjöÌ protivnÌci, neolamarckistÈ. Alternativa ostatnÏ neuchopila problÈm
dostateËnÏ hluboko, neboù NƒGELI p¯edpokl·dal na jednÈ stranÏ reakci organism˘
na vnÏjöÌ vlivy, na druhÈ stranÏ vöak Ñfyletickou sÌluì, tzn. organick˝ z·klad,
kter˝ ony reakce urËuje. WEISMANN nutnost takovÈho z·kladu ˙plnÏ nezavrho-
val, a tÌm vn·öel do sv˝ch v˝klad˘ jistou vratkost. CÌtil vöak, ûe fyletick· sÌla
obsahuje stopy vitalismu, jemuû se chtÏl za kaûdou cenu vyhnout.
Jestliûe pojem fyletickÈ sÌly urËoval WEISMANNOVO myölenÌ negativnÏ, pak
NƒGELIHO p¯edstavy o dvojÌ povaze ûivÈ l·tky poskytovaly jeho filosofii pozitivnÌ
podnÏt.I Co vöak bylo u NƒGELIHO hypotÈzou, d˘sledkem jeho materialistickÈho
p¯esvÏdËenÌ, to WEISMANN postavil jako fakt a v˝chodisko sv˝ch dalöÌch dedukcÌ.
UpozorÚoval na protoplazmu jako vlastnÌ nositelku ûivota: dokud trv· protoplaz-
ma, trv· i ûivot (1881). PodÌvejme se na tÏlo mÏÚavky, sest·vajÌcÌ z jedinÈ buÚky,
jeû se rozmnoûuje dÏlenÌm: nikdy neumÌr· p¯irozenou smrtÌ, neboù zcela p¯ech·zÌ
ve svÈ dce¯inÈ buÚky, a tak nezanech·v· mrtvolu. JednobunÏËnÈ bytosti jsou tudÌû
nesmrtelnÈ. Jinak tomu je ñ ûel ñ u mnohobunÏËn˝ch, k nimû n·leûÌ i ËlovÏk. Smrt
jedince p¯eËkajÌ pouze jejich pohlavnÌ buÚky ñ jejich protoplazma kontinu·lnÏ,
pokraËujÌcÌm dÏlenÌm p¯ech·zÌ aû do pohlavnÌch bunÏk potomka a odtud opÏt do
jeho potomka ñ protoplazma pohlavnÌch bunÏk tudÌû nikdy nezanik·.134 TÏlo tvo¯Ì
jen smrtelnou schr·nku kolem nesmrteln˝ch pohlavnÌch bunÏk; tÏlo jednotlivÈ
I
O svÈm vztahu k NƒGELIMU se WEISMANN nejjasnÏji vyj·d¯il v p¯edn·öce roku 1886.
302
bytosti je list, jÌmû se zelen· strom ûivota a jÌmû si udrûuje ûivot, list, kter˝ vöak na
podzim ûloutne a mrtv˝ pad· k zemi. Protoplazma pohlavnÌch bunÏk je kmen,
kter˝ p¯eûÌv· mnoho generacÌ list˘ a pojÌ je v jednotu.I
Smrt ñ podle WEISMANNA ñ nenÌ v û·dnÈm p¯ÌpadÏ podstatnou vlastnostÌ ûi-
vota; je jen Ñp¯izp˘sobenÌmì, kterÈ tu zpoË·tku nebylo, n˝brû se teprve postup-
nÏ vyvinulo, a jeho ˙Ëelnost spoËÌv· v tom, ûe vÏËn˝ ûivot vyööÌch bytostÌ by byl
Ñbez˙Ëeln˝m p¯epychemì. ChtÏjÌ totiû ûÌt i jin· zvÌ¯ata neû pr·vÏ ta, jeû existujÌ;
proto pr˝ vyööÌ organismy obvykle ûijÌ jen tak dlouho, dokud nezajistÌ ûivot svÈ-
ho potomstva. Hmyz, jehoû pÈËe o mladÈ konËÌ nakladenÌm vajÌËek, zpravidla
potÈ umÌr·, zatÌmco ËlovÏku se dop¯·v· vyööÌho st·¯Ì, aby vychoval svÈ dÏti, jeû
nejsou schopnÈ samostatnÈho ûivota po delöÌ dobu.
S napÏtÌm, skoro bych ¯ekl se souhlasem, naslouchalo okolÌ WEISMANNOV›M v˝-
klad˘m, jeû znÏly tak logicky p¯esvÏdËivÏ, a nez·leûelo na tom, jak mnoho z ûivÈ-
ho obsahu ztratila tato nauka o nesmrtelnosti, aby byla logicky p¯esvÏdËiv· a zajÌ-
mav·. Jestliûe nÏkdo nÏco namÌtal, musela to b˝t opÏt jen zajÌmav· myölenka: p¯i
konjugaci n·levnÌk˘ doch·zÌ k vylouËenÌ Ë·steËky jejich l·tky, kter· p¯edstavuje
postr·danou mrtvolu (R. HERTWIG 1889). Ani p¯Ìznivci, ani odp˘rci novÈ nauky
o nesmrtelnosti vöak nezpozorovali, ûe darwinismus, kter˝ byl u DARWINA zaloûen
jako svÏtov˝ n·zor spoËÌvajÌcÌ na nejöiröÌ zkuöenosti, kter˝ byl v HAECKELOV›CH
ruk·ch zbranÌ proti soci·lnÌmu ˙padku, nynÌ u WEISMANNA oblÈk· frak, odhazuje
vöechno p¯Ìliö jednoduchÈ, bou¯livÈ, lidskÈ a st·v· se salÛnnÌ naukou. Nevöimli si,
ûe p¯irozen˝ v˝bÏr, kter˝ DARWIN vyvodil z umÏlÈho ölechtÏnÌ a z tvrdÈho boje
o ûivot v p¯ÌrodÏ a jÌmû se snaûil postihnout rozmanitost organickÈho svÏta, byl
jin˝m druhem v˝bÏru, neû je weismannovsk· selekce, kter· dr·ûdila mÏlkou fanta-
zii p¯edstavou, ûe p¯irozen· smrt je n·hoda a ËlovÏk je vlastnÏ nesmrteln˝! Nikdo
nepost¯ehl, ûe byl p¯ekroËen zenit darwinistickÈ teorie a ûe byl nastolen tento odliö-
n˝ ñ WEISMANNŸV ñ typ v˝bÏru, kter˝ je ûivotnÌm ˙dÏlem vöeho pomÌjivÈho!135
WEISMANN tedy dospÏl k nesmrtelnÈ protoplazmÏ pohlavnÌch bunÏk; nynÌ
bylo t¯eba tuto myölenku rozp¯·dat d·le. MezitÌm se pozornost obr·tila k bunÏË-
nÈmu j·dru, kterÈ se pokl·dalo za mnohem d˘leûitÏjöÌ neû okolnÌ protoplazma.
WEISMANN rozvÌjel rozliöenÌ, kterÈ uËinil NƒGELI mezi idioplazmou a stereo-
plazmou. TÏlo se skl·d· z vlastnostÌ;136 nap¯Ìklad ËervenÈ krvinky jsou jednou
vlastnostÌ, barva oËÌ jinou, skvrna na mot˝lÌm k¯Ìdle, mate¯skÈ znamÈnko na tÏle
ËlovÏka jsou rovnÏû takov˝mi vlastnostmi. Jako se stavebnice, slouûÌcÌ dÏtem
jako hraËka, skl·d· z jednotliv˝ch kamen˘, tak se tÏlo skl·d· z vlastnostÌ. ZtratÌ-li
se jeden k·men, je stavba nemoûn·, ztratÌ-li se jedna vlastnost, nenÌ moûn· ani
stavba ûivÈho tÏla. Ale tÏlo je jeötÏ sloûitÏjöÌ neû stavebnice:
(1) JednotlivÈ vlastnosti nejsou v û·dnÈm p¯ÌpadÏ jen mrtv˝mi kameny,
n˝brû majÌ pr˝ schopnost rozmnoûovat se dÏlenÌm, ËÌmû se kaûd· vlast-
nost m˘ûe n·sobit.
I
PodobnÈ n·zory o nesmrtelnosti p¯edtÌm vyslovili JƒGER 1878 a NUSZBAUM 1880.
303
(2) Na r˘zn˝ch mÌstech tÏla jsou rezervnÌ vlastnosti; nap¯Ìklad v noze Ëolka
jsou rozvinuty jejÌ vlastnosti a vedle nich tkvÌ v tÏle dosud zavinutÈ vlast-
nosti nohy, kterÈ se zaËnou rozvÌjet teprve tehdy, kdyû Ëolek nohu ztratÌ.
(3) V j·dru vajÌËka spoËÌvajÌ vöechny vlastnosti budoucÌho tÏla, a kdyû se va-
jÌËko dÏlÌ na dvÏ, Ëty¯i buÚky atd., vlastnosti se rozestupujÌ vpravo a vlevo,
nahoru a dol˘, dop¯edu a dozadu. Do mÌst budoucÌ hlavy putujÌ vlastnos-
ti hlavy, do mÌst, kde m· vzniknout noha, vlastnosti nohy, a tak vznik·
rozvinutÈ tÏlo. P¯itom se vöak nerozloûÌ vöechny vlastnosti, n˝brû mnoho
jejich skupin (dÏlicÌ schopnost vlastnostÌ umoûÚuje vznik neomezenÈho
mnoûstvÌ takov˝ch skupin) p¯ich·zÌ jednak do novÏ vznikl˝ch pohlavnÌch
bunÏk, jednak do mÌst, z nichû m˘ûe puËenÌm vyraöit novÈ tÏlo. Vlastnosti
je t¯eba si p¯edstavovat jako skuteËn·, velice mal· zrnÌËka, jeû jsou uzav¯e-
na v j·d¯e vajÌËka a skl·dajÌ se z jeötÏ menöÌch zrnÌËek.
Je sotva moûnÈ kr·tce vylÌËit neobyËejnou sloûitost tÈto stavby z vlastnostÌ ñ

zrnÌËek. é·dn· arm·da nenÌ tak poËetn· a pravidelnÏ uspo¯·dan· jako WEIS-
MANNOVA hypotetick· tÏlÌska; miliony jich spÌ ve vajÌËku, se¯azenÈ podle pev-
n˝ch pravidel v Ëet·ch, rot·ch, setnin·ch a st·le vyööÌch skupin·ch. A kdyû
zaËne v˝voj, v pravÈm okamûiku se rozch·zejÌ, aû jen jednotlivÈ p¯ich·zejÌ do
bunÏk dospÏl˝ch tk·nÌ, aby tam bojovaly a zem¯ely. Miliony rezervnÌch tÏlÌsek
vöak ËekajÌ, aby je nahradily, a mezitÌm vznikajÌ v pohlavnÌch org·nech novÈ
arm·dy, kterÈ s vajÌËkem vystupujÌ z tÏla, aby zaloûily novÈ, stejnÏ uzp˘sobenÈ
tÏlo.137
Tak doöel WEISMANN k n·zoru, ûe v j·d¯e vajÌËka (a spermie) leûÌ, jedna vedle
druhÈ, vöechny vlastnosti rozvinutÈho organismu; plazmu j·dra, kter· obsahuje
vöechny tyto vlastnosti, nazval z·rodeËnou plazmou (Keimplasma). V pr˘bÏhu
dÏlenÌ pr˝ plazma p¯ech·zÌ do jin˝ch jader a nakonec se vyskytuje vöude tam,
odkud se m˘ûe vyvinout cel˝ jedinec, tedy v pohlavnÌch buÚk·ch, v kambiu rost-
lin a v Ë·stech schopn˝ch regenerace. OstatnÌ buÚky obsahujÌ j·dra, jejichû pro-
toplazma pr˝ obsahuje jen zlomek vlastnostÌ; tuto protoplazmu naz˝v· WEIS-
MANN somatoplazma.
SvÈ n·zory o z·rodeËnÈ plazmÏ rozvÌjel WEISMANN postupnÏ ve vÌcero spi-
sech, jimiû okouzloval biology, a zavröil je vÏtöÌ studiÌ o dÏdiËnosti (1892b). VÏdÏ-
lo se ovöem, ûe jeho vymyölen· tÏlÌska, kter· naz˝val biofory, determinanty, idy,
idanty, jsou jen v˝mysly. Ve spoleËnosti, kter· je prohl·sila za vÏdu, se vöak
sluöelo br·t je v·ûnÏ. ProblÈm, zda je celÈ zvÌ¯e obsaûeno uû ve vajÌËku, nebo zda
se utv·¯Ì teprve v pr˘bÏhu v˝voje, problÈm, kter˝ zneklidÚoval jiû svatÈ otce
a jehoû ¯eöenÌ st·lo tolik n·mahy a cti embryology na poË·tku stoletÌ, byl takto
zodpovÏzen ve smyslu preformistickÈm. Neboù jestliûe jiû vajÌËko obsahuje
vöechny vlastnosti rozvinutÈ bytosti jako mal· tÏlÌska, co je to jinÈho neû pr·vÏ
ten n·zor, kter˝ doposud zavd·v· podnÏt vysmÌvat se naturfilosof˘m 18. stole-
tÌ? WEISMANN (i jeho doba) si vöak jen slabÏ uvÏdomovali sv˘j n·vrat k onÏm
304
p¯edstav·m: WEISMANN se dokonce cÌtÌ povznesen nad BONNETA, jeûto nep¯ed-

pokl·d· jako on, ûe ve vajÌËku je obsaûen cel˝ ËlovÌËek, n˝brû se vyövihl k vÌ¯e
v tÏlÌska. Jak˝ pokrok! Jako by snad BONNET uËil nÏco jinÈho: vûdyù i on tvrdil, ûe
vajÌËko obsahuje vöechny vlastnosti dospÏlÈho jedince ñ takÈ mÏl na mysli
modernÌ tÏlÌska a jimi vysvÏtloval regeneraci, ˙plnÏ stejnÏ jako WEISMANN.
Z WEISMANNOV›CH teoriÌ se nejËastÏji probÌraly jeho n·zory na dÏdiËnost.
ZpoË·tku ch·pal dÏdiËnost nerozliöenÏ, stejnÏ jako ji pojÌmal DARWIN. Roku 1875
psal WEISMANN jeötÏ tÌmto zp˘sobem: ÑJe-li vöak tato [vlivem teploty] novÏ zÌs-
kan· ñ a, p¯edpokl·dejme, dlouhou ¯adou generacÌ upevnÏn· ñ fyzick· konstituce
druhu znovu podrobena zmÏnÏ podnebÌ...ì (1875, 76) Kdyû vöak pozdÏji vyslo-
vil teorii o nesmrtelnosti protoplazmy pohlavnÌch bunÏk, kolem nÌû pr˝ zbytek
tÏla tvo¯Ì schr·nku, jen mechanicky souvisejÌcÌ s pohlavnÌmi buÚkami, vyvodil, ûe
vlastnosti zÌskanÈ bÏhem jednotlivÈho ûivota, kterÈ spoËÌvajÌ pouze ve zmÏnÏ
tÏla, s tÏlem opÏt zanikajÌ. Protoûe zmÏny na tÏle (zranÏnÌm, cvikem, zvykem)
nemohou ovlivÚovat z·rodeËnou plazmu obsaûenou v j·drech pohlavnÌch bu-
nÏk, jsou dÏdiËnÈ jen ty zmÏny, kterÈ se dÏjÌ v samotnÈ z·rodeËnÈ plazmÏ (1883).
WEISMANNOVI se poda¯ilo dok·zat, ûe zranÏnÌ nenÌ dÏdiËnÈ; nevÏ¯il ani v dÏdiË-
nost tzv. funkËnÌch zmÏn, jeû vznikajÌ cvikem. V polemice, kterou vedl v ot·zce
dÏdiËnosti, vöak p¯ipustil, ûe n·sledky vliv˘ okolÌ na tÏlo jsou dÏdiËnÈ, jestliûe
z·roveÚ zas·hnou takÈ z·rodeËnou plazmu: zmÏny zp˘sobenÈ p¯Ìm˝m vlivem
okolÌ mohou b˝t dÏdiËnÈ. Spor byl ostatnÏ nasnadÏ jiû od poË·tku, protoûe popÌ-
r·nÌ dÏdiËnosti zÌskan˝ch vlastnostÌ nebylo u WEISMANNA z valnÈ Ë·sti v˝sled-
kem novÈho vhledu do p¯ÌrodnÌho dÏnÌ, n˝brû jen d˘sledkem teorie o rozdÌlu
tÏlesnÈ a z·rodeËnÈ plazmy, jeû byla opÏt jako d˘sledek odvozena z jin˝ch hypo-
tÈz.I
Ve sporu o dÏdiËnost zÌskan˝ch vlastnostÌII se z˙ËastnÏnÌ biologovÈ rozdÏlili
na dva t·bory: ti, kte¯Ì v ni vÏ¯ili, byli neolamarckistÈ, zatÌmco WEISMANNOVI stou-
penci neodarwinistÈ. KaûdÈ stanovisko totiû vedlo k jinÈmu pojetÌ v˝voje organis-
m˘: neolamarckistÈ zd˘razÚujÌ n·sledky vliv˘ okolÌ na organismus, p¯irozenÈ-
mu v˝bÏru naopak p¯ipisujÌ mal˝, pokud v˘bec nÏjak˝ v˝znam; neodarwinistÈ
jsou zato nuceni kl·st zvl·ötnÌ d˘raz na p¯irozen˝ v˝bÏr.
é·dn˝ faktor jin˝ neû p¯irozen˝ v˝bÏr se podle WEISMANNA nepodÌlÌ na vzni-
ku nov˝ch druh˘. Je proto t¯eba zavrhnout Ë·st DARWINOVY teorie, kter· je posta-
vena na p¯edpokladu dÏdiËnosti zÌskan˝ch znak˘, a vysvÏtlovat vznik nov˝ch
druh˘ jen pomocÌ vrozen˝ch variacÌ; ty, kterÈ jsou uûiteËnÈ, se v boji o existenci
udrûÌ, ostatnÌ zaniknou. V d˘sledku toho nemajÌ vöechny vlastnosti organism˘
jin˝ smysl, neû ûe jsou uûiteËnÈ pro ûivot: ÑOko û·by je oproti oku sokola nebo
I
WEISMANN (1892a, 200) formuluje v˝chodisko sv˝ch ˙vah tÌmto zp˘sobem: ÑNem·m zde co
Ëinit s celou ot·zkou dÏdiËnosti, n˝brû pouze s jednou, avöak z·sadnÌ ot·zkou: jak to p¯ijde, ûe
jedna jedin· buÚka tÏla v sobÏ sjednotÌ veökerÈ dÏdiËnÈ sklony celÈho organismu?ì
II
Proti WEISMANNOVI vystoupil zvl·ötÏ SPENCER 1893; WEISMANN odpovÏdÏl spisem 1893.
305
ËlovÏka velmi nedokonal˝m zrakov˝m org·nem, ale postaËuje k tomu, aby spat-
¯ilo lezoucÌ mouchu nebo svÌjejÌcÌho se Ëerva, a tak zajiöùuje dostateËnou obûivu
druhu. Ovöem ani oko sokola nenÌ v ËistÏ optickÈm smyslu absolutnÏ dokonal˝m
n·strojem vidÏnÌ, staËÌ vöak, aby pt·k z v˝öky spolehlivÏ objevil svou ko¯ist, coû
postaËuje k existenci druhu a vyluËuje kaûdÈ dalöÌ stupÚov·nÌ kvality zraku na
cestÏ p¯irozenÈho v˝bÏru.ì (1892a, 585)
TÌm, ûe WEISMANN takto pov˝öil v˝bÏr na jedin˝ a ÑvöemohoucÌì princip v˝-
voje, odpoutal jej od p˘dy skuteËnosti. DARWIN, muû zkuöenosti, se domnÌval, ûe
pozoruje p¯irozen˝ v˝bÏr jako jeden p¯ÌrodnÌ faktor, a proto jej pojÌmal jako ome-
zovan˝ jin˝mi faktory. M˝lil se, neboù jeho utilitarismus a nauka o v˝bÏru byly
jen logick˝mi principy, jimiû pomÏ¯oval p¯Ìrodu. WEISMANN vöak ustavil tento
omyl jako pravdu; p¯irozen˝ v˝bÏr vÏdomÏ nevyd·v· za fakt, n˝brû za logick˝
princip, pomocÌ nÏhoû lze a je t¯eba vysvÏtlit vöechno na organismech. Nauku
o p¯irozenÈm v˝bÏru uû nebylo moûnÈ dovÈst d·l, a tak nezbylo neû hledat
kompromisy se skuteËnostÌ. PodnÌcen jiû zmÌnÏnou ROUXOVOU myölenkou zve-
¯ejnil WEISMANN roku 1895 hypotÈzu, kterou o rok pozdÏji rozvinul v nauce
o boji o ûivot uvnit¯ z·rodku, nazvanÈ Ñselekce z·rodkuì. Prop˘jËil tu hypote-
tick˝m tÏlÌsk˘m novÈ schopnosti: jejich velikost a sÌla pr˝ proporcion·lnÏ z·visÌ
na velikosti rozvinutÈ vlastnosti a na v˝ûivÏ; od p¯irozenosti silnÏjöÌ tÏlÌska na
sebe strh·vajÌ vÌce potravy, sÌlÌ a utlaËujÌ slaböÌ sousedy, z Ëehoû vypl˝v· r˘st jed-
nÏch a zakrÚov·nÌ druh˝ch. P¯edpokl·dejme nap¯Ìklad, ûe nÏjakÈ zvÌ¯e uvyklo
ûivotu v temnotÏ: pak jsou jeho oËi zbyteËnÈ, ba i ökodlivÈ, jsou snadno zranitel-
nÈ. Z jeho potomk˘ majÌ nÏkte¯Ì od p¯irozenosti slaböÌ zrak; tato zvÌ¯ata se v boji
o existenci osvÏdËÌ stejnÏ jako bystrozrak·, protoûe v˘bec nepot¯ebujÌ vidÏt. Do-
jde ke k¯ÌûenÌ mezi bystrozrak˝mi a slabozrak˝mi a jiû toto k¯ÌûenÌ vede k ˙pad-
ku org·nu u potomk˘. WEISMANN naz˝val toto k¯ÌûenÌ Ñpanmixieì a p˘vodnÏ
jÌm vysvÏtloval vznik rudiment·rnÌch org·n˘. Kdyû vöak nÏkte¯Ì z jeho protiv-
nÌk˘ zpochybnili ˙Ëinnost panmixie, p¯ipustil WEISMANN nÏkterÈ z jejich d˘vo-
d˘, obzvl·ötÏ ûe boj mezi jedinci nestaËÌ k vysvÏtlenÌ ˙plnÈho zmizenÌ org·n˘
(kterÈ se pr˝ vyskytuje). Tu je vöak podle WEISMANNA moûnÈ vysvÏtlenÌ pomocÌ
selekce z·rodku. V uvedenÈm p¯ÌpadÏ jsou pr˝ tÏlÌska, jeû obsahujÌ vlastnosti
slabozrak˝ch oËÌ, rovnÏû slaböÌ neû tÏlÌska jin˝ch vlastnostÌ onoho zvÌ¯ete, a pro-
to v boji o potravu, kter˝ se vede mezi tÏlÌsky, podlÈhajÌ, aû jsou zcela potlaËena;
to m· za n·sledek ˙plnÈ zmizenÌ oËÌ zvÌ¯ete ûijÌcÌho v temnotÏ.
Tento boj o ûivot uvnit¯ z·rodku pr˝ takÈ podporuje vznik vhodnÏjöÌch varia-
cÌ a jejich stupÚov·nÌ, d·le vznik cel˝ch skupin org·n˘, znetvo¯enin, variacÌ sko-
kem, zvl·ötnÌch nad·nÌ atd. (WEISMANN 1902, 25. a 26. p¯edn·öka). Dovoluje
pochopit, ûe vnÏjöÌ ûivotnÌ podmÌnky, jako nap¯Ìklad teplota a v˝ûiva, zp˘sobu-
jÌ nejen zmÏny na tÏle, n˝brû i v z·rodeËnÈ plazmÏ (tedy takovÈ zmÏny, kterÈ
jsou dÏdiËnÈ). Neboù ˙Ëinky okolÌ pr˝ zasahujÌ takÈ tÏlÌska v z·rodeËnÈ plazmÏ,
jedny posilujÌ, druhÈ oslabujÌ; nap¯Ìklad se m˘ûe st·t, ûe tÏlÌsko z nÏjakÈho
d˘vodu zesÌlÌ, zaËne utlaËovat svÈ sousedy, coû vede k posÌlenÌ toho org·nu,
306
kter˝ tÏlÌsko zastupuje. Tento silnÏjöÌ org·n pak zvÌ¯eti umoûÚuje, aby vedlo
öùastnÏjöÌ boj o ûivot, coû m· za n·sledek opÏt lepöÌ v˝ûivu tÏlÌska odpovÌdajÌcÌ-
ho org·nu a jeötÏ intenzivnÏjöÌ v˝voj org·nu v n·sledujÌcÌ generaci atd. TÌmto
zp˘sobem lze podle WEISMANNA vysvÏtlit, ûe variace nekolÌsajÌ slepÏ sem a tam,
n˝brû zachov·vajÌ urËit˝ a pro zvÌ¯e v˝hodn˝ smÏr.
Jak rychle WEISMANNOVY teorie rozkvetly, tak rychle opÏt uvadly; dnes je uû
asi m·lo badatel˘, kte¯Ì vÏ¯Ì v rozdÌl mezi z·rodeËnou a tÏlesnou plazmou, ne-
smrtelnost jednobunÏËn˝ch, vöemohoucnost p¯irozenÈho v˝bÏru nebo v˘bec v de-
terminanty, idy a idanty, aËkoli tento mrtv˝ materi·l se st·le jeötÏ t·hne uËebni-
cemi. NicmÈnÏ WEISMANNŸV vliv byl velik˝; byl vysoce cenÏn i mimo biologii. To
on prohloubil nauku o dÏdiËnosti a propojil darwinismus s histologick˝mi stu-
diemi o bunÏËnÈm j·d¯e, jeû byly svÈho Ëasu pokl·d·ny za modernÌ. On navykl
badatele myölence, ûe organismus musÌ b˝t rozebr·n na jednotlivÈ vlastnosti;
sv˝m heslem o vöemohoucnosti p¯irozenÈho v˝bÏru podnÌtil Ë·st neolamarckis-
t˘. A koneËnÏ ti, kdo v˘bec zaËali pochybovat o hodnotÏ darwinismu, vych·ze-
li ze skepse namÌ¯enÈ proti jeho spis˘m. Ovöem jeho vlivu je t¯eba p¯ipsat i velkÈ
zploötÏnÌ biologickÈho myölenÌ, kterÈ spoËÌv· v p¯ev·dÏnÌ vöech problÈm˘ na
bunÏËnÈ jevy.
HAECKEL a WEISMANN majÌ velmi r˘znÈ povahy; oba vöak byli DARWINOV›MI
apoötoly. HAECKEL p¯evzal od DARWINA materialisticko-demokratick˝ prvek, WEIS-
MANN sofistick˝ element. PrvnÌ se stal v˘dcem anatom˘ a embryolog˘, druh˝
ud·val tÛn histolog˘m. HAECKEL umlËel embryologa BAERA a vr·til se k MECKE-
LOVI, WEISMANN zavÌral oËi p¯ed BAEREM epigenetikem a vracel se k monotÛnnÌ-
mu, pr·zdnÈmu BONNETOVI.I
I
Literatura: O WEISMANNOVI pojedn·vajÌ p¯edevöÌm ROMANES 1892-93 a MORGAN 1903. Srv.
i kapitolu o dÏdiËnosti.
307
31. kapitola
Psychologie
31.1. Gall
Na konci 18. a poË·tku 19. stoletÌ byl v˘dËÌm myslitelem psycholog˘ st·le jeötÏ
DESCARTES; LEIBNIZ mu sice odÚal znaËnou sfÈru vlivu, nepokusil se vöak osvobo-
dit od z·kladnÌ kartezi·nskÈ myölenky, ûe duöe je nedÏliteln˝m prvkem. TakÈ
LOCKE n·sledoval DESCARTA tÌmto smÏrem: sice sestavoval duöi z prvk˘ zkuöe-
nosti (a mÏl v tom mnoho napodobitel˘), ale Ëinil tak po zp˘sobu star˝ch chemi-
k˘, kte¯Ì rozkl·dali vodu na vlhkost, hmotnost, bezbarvost a podobnÈ Ñprvkyì.
VlastnÌho problÈmu sloûenÌ duöe se LOCKE nedotkl.
Odv·ûn˝ pokus p¯ekonat kartezi·nskou psychologii podnikl na konci 18. sto-
letÌ nÏmeck˝ lÈka¯ F. J. GALL (1758ñ1828). Vych·zel z praktick˝ch lÈka¯sk˝ch
pozorov·nÌ a pokouöel se, nejprve ve VÌdni, p¯etvo¯it dosavadnÌ ch·p·nÌ duöe.
Byl vöak p¯inucen VÌdeÚ opustit kv˘li obvinÏnÌ z bezboûnosti a ˙dajnÈ materia-
listickÈ tendenci sv˝ch teoriÌ. Procestoval pak r˘zn· nÏmeck· a francouzsk·
mÏsta a bez vÏtöÌho ˙spÏchu jasn˝m a prost˝m jazykem p¯edn·öel svÈ n·zory;
pozdÏji trvale pob˝val v Pa¯Ìûi. Kdyû (jak uËil) vz·jemnÏ porovn·me lidi a zvÌ-
¯ata, zjistÌme, ûe se od sebe liöÌ sv˝mi vlohami. Jeden ËlovÏk m· hudebnÌ talent,
druh˝ zas dobrou pamÏù; pes m· zcela jinÈ nad·nÌ neû bobr. Vlohy majÌ lidÈ
a zvÌ¯ata vrozenÈ, jak lze vidÏt na jejich sklonech a osobnÌch nedostatcÌch. NenÌ
moûnÈ, aby si ËlovÏk osvojil novÈ vlohy zkuöenostÌ. Je vöak moûnÈ, ûe v budouc-
nu se objevÌ novÈ talenty, a pak vznikne novÈ lidstvo. Jak pozn·me, z kolika vloh
se skl·d· duöe ËlovÏka? Je nespr·vnÈ odvol·vat se na apriornÌ tvrzenÌ, ûe staËÌ
vÏ¯it v rozum, neboù rozum p¯edstavuje, stejnÏ jako poËitky, pamÏù, soudnost,
jen vlastnost r˘zn˝ch vloh (GALL 1805, 55, 21). MylnÏ se takÈ z etick˝ch z·sad
lidskÈho rozumu odvozujÌ dÏtsk· l·ska, p¯·telstvÌ a jinÈ vlohy, neboù tyto vlohy
majÌ takÈ zvÌ¯ata, aniû by byla schopna etickÈho uvaûov·nÌ.
U psychick˝ch jev˘ je t¯eba rozliöovat r˘znÈ z·kladnÌ vlohy (forces fondamen-
tales) a obecnÈ atributy (attributs gÈnÈraux). Kaûd· jednotliv· vloha m· vöechny
atributy, tj. rozum, v˘li, pozornost, pamÏù, soudnost atd. Ale jako vedle obec-
n˝ch vlastnostÌ vÏcÌ ñ prostorovosti, nepropustnosti, gravitace atd. ñ rozliöujeme
jeötÏ speci·lnÌ vlastnosti, kterÈ odliöujÌ jednotlivÈ vÏci ñ nap¯Ìklad druhy rostlin
mezi sebou a od kamen˘, a kameny opÏt mezi sebou atd., tak je t¯eba rozliöovat
308
PSYCHOLOGIE
zvl·ötnÌ vlohy takÈ u duöevnÌ Ëinnosti. Neboù nikdy nejde o pamÏù, v˘li obecnÏ,
n˝brû o pamÏù na urËitÈ vÏci, o pud za urËit˝m cÌlem. Proto existuje tolik z·klad-
nÌch vloh, kolik je r˘zn˝ch pud˘, a to jak u zvÌ¯at, tak u ËlovÏka ñ neboù takÈ Ëlo-
vÏk, kdyû miluje svÈ dÏti, kdyû se br·nÌ proti nep¯Ìteli, kdyû je hrd˝, krut˝, lsti-
v˝, jedn· na z·kladÏ vrozen˝ch instinkt˘ jako zvÌ¯ata.
GALL vyöel z tÈto ˙vahy a hledal z·kladnÌ vlohy (z·kladnÌ pudy) ËlovÏka.
NapoËÌtal jich 27: pohlavnÌ pud, l·sku k dÏtem, p¯·telstvÌ, pud sebez·chovy, lest,
rozumnost, ziskuchtivost, lakomstvÌ, p˝chu atd.
Tyto z·klady GALLOVY psychologie byly naprosto pravdivÈ, neboù kaûd·
vÏda, zaloûen· na rozumnÈm mÌnÏnÌ, musÌ vych·zet z faktu rozmanitosti v p¯Ì-
rodÏ. TakÈ psychologie musÌ zaËÌnat rozkladem duöevnÌho ûivota na prvky. Je
sice zvl·ötnÌ ot·zkou, zda pohlavnÌ pud, l·ska k dÏtem a v˘bec vöechny pudy,
kterÈ GALL uv·dÌ, jsou opravdov˝mi a poslednÌmi prvky, avöak ani v tomto
ohledu nelze GALLOVI nikterak up¯Ìt p¯imÏ¯enou pozorovacÌ schopnost.
Na tÈto rozumnÈ psychologii se vöak GALL pokusil vystavÏt praktickou vÏdu,
frenologii. Mozek je pr˝ materi·lnÌm z·kladem duöe, jeho Ë·sti jsou org·ny pu-
d˘, a ty se nach·zejÌ na povrchu mozku. Kaûd˝ ËlovÏk m· jeden z tÏchto org·n˘
obzvl·ötÏ vyvinut˝ a na p¯ÌsluönÈm mÌstÏ je lebka vypoukl·; vypouklinu najdeme
ohmat·nÌm (k tomu je zapot¯ebÌ zvl·ötnÌ zruËnosti, jÌû nenÌ obda¯en kaûd˝),
a kdyû ji porovn·me s vlohou, jeû u jejÌho nositele vynik·, zjistÌme, kter· vloha
odpovÌd· kaûdÈ vypouklinÏ.
TakÈ pro tuto myölenku uv·dÏl GALL doklady. Vedle praktick˝ch pokus˘
(pokouöel se uhodnout p¯irozenÈ vlohy lidÌ, kte¯Ì mu byli p¯edstaveni poprvÈ)
zkoumal stavbu mozku, sledoval, kudy probÌhajÌ nervy, a nÏkdy tu takÈ zjistil nÏ-
co spr·vnÈho. Hovo¯il jiû o rozen˝ch zloËincÌch, o sklonu geni·lnÌch lidÌ k öÌlen-
stvÌ, o patologickÈm sklonu k sebevraûdÏ, o n·hlÈ ztr·tÏ pamÏti na jmÈna a o dal-
öÌch jevech, jeû jsou z lÈka¯skÈho hlediska pozoruhodnÈ. Avöak jak to Ëasto b˝v·,
p¯ednosti svÈ teorie nespat¯oval v jejÌ z·kladnÌ myölence (v nutnosti rozkl·dat
duöi na jednotlivÈ pudy), ani v onÏch pozorov·nÌch, n˝brû v ohmat·v·nÌ lebky.
GALLOVO öarlat·nstvÌ (na sv˝ch p¯edn·ök·ch vybÌral vstupnÌ poplatek) a aû
p¯Ìliö popul·rnÌ d˘sledky jeho psychologie vzbuzovaly pochopitelnÏ vÌce po-
zornosti neû jeho psychologie sama: GALL a frenologie se stali pojmy, o nichû se
vûdy hovo¯ilo jednÌm dechem. Brali ho v·ûnÏ i mnozÌ odbornÌci jeho doby,
CUVIER, COMTE, OKEN, REIL, FRORIEP, HUFELAND, obzvl·ötÏ vöak GEOFFROY ST. HI-
I
V˝stiûnÏ charakterizuje GALLA podle jeho dobr˝ch i öpatn˝ch vlastnostÌ OKEN v dopise
SCHELLINGOVI (srv. ECKER 1880, 186). GEOFFROY o GALLOVI mimo jinÈ pÌöe: Ñ(Je) autorem filosofic-
kÈho spisu, kter˝ je v dobÏ s tolika fyziologick˝mi objevy velmi pozoruhodn˝. A tohoto autora,
kter˝ je tak hoden naöÌ pozornosti, chtÏli vystavit ve¯ejnÈmu posmÏchu! Bohuûel se tÈto zavrûe-
nÌhodnÈ ˙lohy chopili velmi duchaplnÌ muûovÈ. Pr·vÏ tak to byli velmi duchaplnÌ muûovÈ,
pokud smÌme soudit z jejich ve¯ejnÈho postavenÌ, kte¯Ì obvinili SOKRATA z rouh·nÌÖì
(GEOFFROY 1822, II, 17). TÏmito slovy se GEOFFROY obracÌ pravdÏpodobnÏ proti CUVIEROVI
a FLOURENSOVI (kter˝ byl CUVIEROV›M û·kem a stoupencem).
309
LAIRE, p¯estoûe jim jeho praxe nebyla nezn·ma.I Uzn·valo se, ûe GALL byl veden
ideou a jeho pohled byl otev¯en˝ pro svÏt, avöak jeho primitivnÌ vystupov·nÌ
a p¯Ìliö popul·rnÌ p¯ÌrodovÏdeckÈ znalosti, kterÈ se pohybovaly na ˙rovni zku-
öenostÌ hajnÈho a pt·ËnÌka, znaËnÏ zabr·nily jeho trvalejöÌmu ˙spÏchu.
GALLA vÏdecky vyvracel P. FLOURENS (1845, 1865). Podle nÏj je GALL skuteËn˝m
reform·torem nauky o mozku. Byl svÈho Ëasu prvnÌm, kdo pouk·zal na nezbyt-
nost zkoumat mozek anatomicky, a jako prvnÌ tvrdil, ûe vöechna hnutÌ mysli
a vöechny duöevnÌ choroby sÌdlÌ v mozku, a naznaËil vztahy mezi stavbou moz-
ku a duöevnÌ ËinnostÌ. Byl Ñhlubok˝m pozorovatelem a svou geni·lnÌ rukou n·m
otev¯el studium anatomie mozku a fyziologieì. Dopustil se vöak velk˝ch chyb.
AnatomickÈ z·klady jeho teorie byly ubohÈ; nemÏl p¯edstavu o rozdÌlu mezi vel-
k˝m a mal˝m mozkem, mezi prodlouûenou mÌchou a jin˝mi Ë·stmi mozku,
n˝brû vöe pokl·dal za Ñmozekì v˘bec. Jeho fyziologickÈ znalosti byly zcela nedo-
stateËnÈ, nejabsurdnÏjöÌ vöak byla podle FLOURENSE GALLOVA psychologie.
FLOURENS dokazuje, ûe se nelze domnÌvat, jak to ËinÌ GALL, ûe se duöe, vÏdomÌ,
osobnost skl·dajÌ z Ë·stÌ. Tato materialistick· nauka odporuje DESCARTOVÃ filoso-
fii ñ ten mÏl pravdu se sv˝m tvrzenÌm, ûe duöe je jednoduch·, nedÏliteln· a svo-
bodn·. ZejmÈna je t¯eba odmÌtnout GALLOVO popÌr·nÌ osobnÌ svobody, totiû
nauku, ûe svoboda v˘le spoËÌv· jen ve schopnosti nechat se vÈst motivy; svobo-
da je naopak schopnostÌ rozhodovat se proti motiv˘m.
FLOURENS potvrzoval svou kritiku pokusy, kterÈ mu zajistily sl·vu: odebÌral
zvÌ¯at˘m Ë·sti mozku, pozoroval jejich reakce a ukazoval, ûe sÌdlem vÏdomÌ jsou
pouze velkÈ hemisfÈry, zatÌmco mozeËek ¯ÌdÌ koordinovanÈ pohyby, ûe Ëtverohr-
bolÌ slouûÌ zrakovÈmu smyslu a prodlouûen· mÌcha d˝ch·nÌ. Ve vöech Ë·stech
velkÈho mozku je pr˝ vÏdomÌ jednotnÈ, neboù aù FLOURENS odebral holub˘m p¯ed-
nÌ nebo zadnÌ, hornÌ nebo postrannÌ Ë·sti mozku, jednota vÏdomÌ tÌm nebyla na-
ruöena. Tyto pokusy vyvr·tily GALLOVU teorii a dodnes se nikdo neodv·ûil reha-
bilitovat jeho nauku o duöi. HypotÈza mozkov˝ch org·n˘ vöak byla obnovena
v modernÌ psychologii a takÈ frenologie naöla modernÌho zast·nce v P. M÷BIOVI
ñ jen GALLOVA psychologie upadla do zapomnÏnÌ.I
Ned·vno jeden myslitel, veden ovöem zcela jin˝mi ˙vahami, dospÏl k podob-
nÈmu pojetÌ psychologie jako kuriÛznÌ öv·bsk˝ felËar. Na podobnÈ myölenky
totiû narazÌme u NIETZSCHEHO v jeho dÌle Mimo dobro a zlo: ÑAvöak je otev¯ena
cesta k nov˝m a vyt¯ÌbenÏjöÌm pojetÌm hypotÈzy duöe; nechù majÌ nap¯ÌötÏ ve
vÏdÏ domovskÈ pr·vo takovÈ pojmy jako Çsmrteln· duöeë a Çduöe jako mnohost
subjekt˘ë a Çduöe jako spoleËenstvÌ pud˘ a afekt˘ë.ì (NIETZSCHE 1996, ß12) NIETZ-
SCHE se k tÈto myölence, kter· tak ˙zce souvisÌ s jeho osobnostÌ, opakovanÏ na-
vracÌ a hovo¯Ì o vz·jemnÈm boji pud˘, o panstvÌ jednoho a rabstvÌ jin˝ch pud˘,
neboù Ñnaöe tÏlo je spoleËenstvÌm mnoha duöÌì (ß19). TakÈ jeho p¯edpoklad, ûe
I
O GALLOVI srv. M÷BIUS 1900, kde lze nalÈzt takÈ kritiku GALLOVY nauky a p¯Ìsluönou literatu-
ru. M÷BIUS h·jÌ GALLOVU frenologii, ale o jeho psychologii se sotva zmÌnÌ.
310
PSYCHOLOGIE
˙loha etika nespoËÌv· ve zd˘vodÚov·nÌ, n˝brû v popisu (dosud nezn·mÈ) mor·l-

ky (ß186n), souvisÌ s GALLOVOU naukou, pouze p¯enesenou na etiku: psychickÈ
vlastnosti nelze odvozovat z pojmu duöe, n˝brû je t¯eba je zjiöùovat srovn·vacÌm
studiem lidÌ, resp. zvÌ¯at.
Zd· se, ûe NIETZSCHEHO postihl podobn˝ osud jako GALLA; Ëasto sl˝ch·me
o jeho stoupencÌch (marn· byla vöechna slova, jimiû tak jasnÏ odmÌtal kaûdÈ stou-
penectvÌ), Ëasto jiû takÈ sl˝ch·me o jeho nauce o ÑplavovlasÈ bestiiì, jeû p˘sobÌ
tak popul·rnÏ, tak frenologickyÖ
31.2. SpecifickÈ energie

Jako GALL rozkl·dal duöi, povaûovanou za nedÏlitelnou, na vlohy, tak J. M‹LLER
p¯ev·dÏl na prvky smyslovou Ëinnost. DÏlo se tak v dobÏ, kdy byla na vzestupu
pozorov·nÌ subjektivnÌch zrakov˝ch vjem˘: podÌlel se na nich GOETHE, nanejv˝ö
origin·lnÌ pozorov·nÌ zve¯ejnil PURKYNÃ a s·m M‹LLER zah·jil svou vÏdeckou
dr·hu takov˝mi zkoum·nÌmi. Popuzen proti materialismu, uËil ve svÈ teorii o spe-
cifick˝ch smyslov˝ch energiÌch, Ñûe energie svÏtla, tmy nebo barevnosti nejsou
imanentnÌ vnÏjöÌm vÏcem, p¯ÌËin·m podr·ûdÏnÌ, n˝brû l·tce zrakovÈho smysluì
(J. M‹LLER 1826, 45), tj. ûe fyziologickÈ vlastnosti svÏtla (tlaku, chemickÈho p˘so-
benÌ odstÌn˘ atd.) n·m m˘ûe objasnit pouze psychologick· anal˝za subjektivnÌch
pozorov·nÌ, nikoli anal˝za objektivnÏ fyzik·lnÌ. Tma, svÏtlo, barevnost, pro-
storovost jsou pro M‹LLERA jen vlastnostmi (Ëi potencemi, energiemi) duöe, kterÈ
jsou svÏtlem pouze probouzeny.
Svou naukou M‹LLER p¯ÌznaËnÏ navazuje na PLAT”NOVY myölenky o vidÏnÌ,
rozvinutÈ v TÌmaiovi (J. M‹LLER 1826, viii n.). SmyslovÈ energie podle nÏj skuteË-
nÏ p¯edstavujÌ potence duöe, pojmy, kterÈ se jako nemÏnnÈ ideje vzn·öejÌ nad
objektivnÌm svÏtem. M‹LLER se neubr·nil ani omylu platÛnskÈ nauky o idejÌch,
neboù jeho smyslovÈ energie jsou vzd·lenÈ objektivnÌmu dÏnÌ stejnÏ jako ideje.
Podle jeho pojetÌ m˘ûe ËlovÏk, aniû by vstupoval do z·konitÈho vztahu se sv˝m
okolÌm, vyvolat ve svÈ duöi celÈ bohatstvÌ toho, ËÌm disponujÌ smyslovÈ energie,
a pociùovat svÏtlo, tmu, prostor, odstÌny.
Teorii smyslov˝ch energiÌ by bylo moûnÈ prohloubit tak, jak to uËinil ARISTO-
TEL…S s PLAT”NOV›MI idejemi, avöak M‹LLER ji vedl jin˝m smÏrem. Jeho v podsta-
tÏ anatomickÈ pojetÌ ûivota, o nÏmû jsme hovo¯ili v˝öe, zap¯ÌËinilo, ûe pozdÏji ve
svÈ Fyziologii (1837) prohl·sil smyslovÈ energie za z·vislÈ na nervech organismu
a celou teorii v˘bec p¯edstavil znaËnÏ povrchnÏ. Na toto znÏnÌ teorie navazova-
li jejÌ pozdÏjöÌ zast·nci i odp˘rci. HELMHOLTZ vykl·dal myölenku svÈho mistra jiû
zjevnÏ tak, ûe smyslovÈ energie z·visejÌ na uspo¯·d·nÌ tÏla. Nap¯Ìklad ¯Ìk·: ÑOko
m˘ûe vnÌmat vöechno, co vnÌm·, pouze formou svÏtla a barevn˝ch poËitk˘. To,
ûe vidÌ vöechno jen tÌmto zp˘sobem, tkvÌ v jeho od poË·tku danÈ struktu¯e a ni-
kterak nez·visÌ na objektech, kterÈ vidÌ.ì (HELMHOLTZ 1896, 590) Na mÌsto Ñener-
311
gie, spoËÌvajÌcÌ ve zvÌ¯ecÌ bytostiì, na mÌsto Ñdynamisì, jak M‹LLER vyjad¯oval

podstatu smyslovÈ energie, vstoupila nynÌ Ñstrukturaì, kterou p˘vodnÌ verze
teorie neobsahovala ani pojmovÏ, ani doslovnÏ.
Nezb˝valo nic jinÈho, neû tuto nauku o specifick˝ch smyslov˝ch energiÌch od-
mÌtnout, a tÈto ˙lohy se ujali evolucionistÈ. Ti nemÏli pro nauku ve svÈm systÈ-
mu mÌsto. Za prvÈ nevÏ¯ili v duöi jako p¯ÌrodnÌ faktor, a proto pro nÏ nemÏla v˝-
znam ani anal˝za prvk˘ jejÌ smyslovÈ Ëinnosti; za druhÈ zavrhovali jakoukoli
vÌru v nÏco specifickÈho (tj. kvalitativnÌho). Proto WUNDT, v mnoha ohledech
HELMHOLTZŸV pokraËovatel, v˝slovnÏ odmÌt· psychologickÈ pojetÌ nauky o spe-
cifick˝ch energiÌch; p¯eci tu slyöenÌ a vidÏnÌ nemohly b˝t d¯Ìve neû svÏtelnÈ
a zvukovÈ vjemy. ZpoË·tku neexistoval ani zrak, ani sluch, ani hmat; existoval
jen smyslov˝ org·n k˘ûe, z nÏhoû se Ñp¯izp˘sobenÌm smyslov˝ch prvk˘ podnÏ-
t˘mì (WUNDT 1901, I, 445) vyvinula pozdÏjöÌ smyslov· ˙strojÌ. P˘vodnÌ smyslo-
v˝ org·n k˘ûe byl vöÌm najednou: byl hmatov˝m, zrakov˝m, sluchov˝m, Ëicho-
v˝m a chuùov˝m org·nem z·roveÚ, aËkoli kaûdou z tÏchto funkcÌ mohl zast·vat
jen ne˙plnÏ. PozdÏji se na urËit˝ch mÌstech tÏla zjemnila hmatov· citlivost, na
jin˝ch mÌstech zas Ëichov· citlivost atd., aû pozvolna vznikly nynÏjöÌ smyslovÈ
org·ny. WUNDT naËrt·v· tento rodokmen smyslov˝ch org·n˘:
Smyslov˝ org·n k˘ûe
tonick˝ fotochemick˝ chemick˝

{
{
tonick˝ sluchov˝ org·n zrakov˝ org·n Ëichov˝ org·n chuùov˝ org·n

smyslov˝ org·n
Z toho, co jsme uvedli, a jeötÏ vÌce ze speci·lnÌho v˝kladu u WUNDTA vidÌme,

ûe tato teorie jiû nehovo¯Ì o p¯edpokladu, kter˝ byl pro M‹LLERA v˝chodiskem,
ûe duöe m· nÏkolik smyslov˝ch schopnostÌ (energiÌ) a ûe oblast viditelnÈho se
m· k oblasti slyöitelnÈho subjektivnÏ zcela jinak neû optika k akustice. VysvÏtlu-
je jen anatomickou hypotÈzu, ûe se nynÏjöÌ smyslovÈ org·ny vyvinuly z blÌûe
neurËitelnÈho smyslovÈho praorg·nu, hypotÈzu, kterou se jiû d¯Ìve pokusil
oböÌrnÏ zd˘vodnit E. HAECKEL (1878c); takÈ ten zast·val n·zor, ûe se specifickÈ
smyslovÈ energie vyvinuly p¯izp˘sobenÌm vnÏjöÌmu svÏtu.I
I
SpecifickÈ smyslovÈ energie byly p¯edmÏtem mnoha spor˘; nejnovÏji je vyvracÌ H. DRIESCH
(1903, 41n; 1908, II, 84n); tvrdÌ, ûe nauka poch·zÌ ze öpatnÏ pochopenÈho KANTOVA uËenÌ, zd· se
mi vöak, ûe DRIESCH se p¯i tom nechal svÈst HELMHOLTZEM. AlespoÚ jsem nezjistil, ûe by M‹LLER
svou nauku vÏdomÏ vztahoval ke KANTOVI, naopak se odvol·v· na PLAT”NA a ARISTOTELA
(1837, II, 257): slova Ñenergie spoËÌvajÌcÌ ve zvÌ¯ecÌ bytostiì hovo¯Ì o nÏËem zcela jinÈm neû
o Ñstruktu¯eì. Je vöak spr·vnÈ, ûe M‹LLER s·m se pozdÏji (Handbuch) p¯ikl·nÏl k d˘razu na
Ñstrukturuì. Velmi pravdÏpodobnÏ ho k jeho teorii podnÌtila GOETHOVA nauka o barv·ch. Ke
specifick˝m smyslov˝m energiÌm srv. W. A. NAGEL 1904.
312
PSYCHOLOGIE
31. 3. Srovn·vacÌ psychologie

NynÌ pojedn·me o t¯etÌm pokusu rozloûit duöi na prvky, jemuû byl p¯isouzen
podobn˝ osud.
DESCARTES p¯ipisoval duöi pouze ËlovÏku; zvÌ¯ata p¯irovn·val k umÏl˝m auto-
mat˘m, jeû byly v jeho dobÏ velmi oblÌbenÈ. V 18. stoletÌ byla tato teorie Ëasto
vyvracena a tvrdilo se, ûe takÈ zvÌ¯ata jsou oduöevnÏl·. Nap¯Ìklad CONDILLAC
v polovinÏ 18. stoletÌ (1755) uËil, ûe zvÌ¯ata majÌ duöi, kter· se zcela podob· duöi
lidskÈ, jen je ponÏkud menöÌ. I zvÌ¯ata pr˝ cÌtÌ, srovn·vajÌ, majÌ p¯edstavy, pamÏù
a ¯eË. CONDILLAC zkoumal (sto let p¯ed DARWINEM) takÈ p˘vod psychick˝ch
vlastnostÌ zvÌ¯at a domnÌval se, ûe kaûdÈ zvÌ¯e je zpoË·tku obda¯eno stejn˝m
rozumem jako ËlovÏk, avöak zaost·v· za nÌm kv˘li nedostatku zkuöenostÌ. ÑP¯ed-
mÏty ve zvÌ¯eti vyvol·vajÌ dojmy, cÌtÌ p¯ÌjemnÈ i nep¯ÌjemnÈ poËitky: odtud
poch·zejÌ prvnÌ pohyby, jeû zpoË·tku probÌhajÌ jeötÏ nejistÏ a bez jeho vÏdomÈ
˙Ëasti; dosud je neumÌ ovl·dat. Ö ZpoË·tku se tÏlo pohybuje nam·havÏ, t·pavÏ,
v·havÏ Ö podruhÈ tytÈû pot¯eby vyvol·vajÌ stejnÈ pohyby, kterÈ se dÏjÌ jak po
tÏlesnÈ, tak po duöevnÌ str·nce s menöÌ nejistotou a zdlouhavostÌ neû d¯Ìve.
Nakonec se tytÈû pot¯eby st·le vracejÌ, pohyby se opakujÌ tak Ëasto, ûe uû nedo-
ch·zÌ k neurËitÈmu t·p·nÌ a duöi neomezuje nejistota: zvyk pohybovat se a usu-
zovat se vûil. Takto pot¯eby vyvol·vajÌ na jednÈ stranÏ sled p¯edstav, na druhÈ
stranÏ sled jim odpovÌdajÌcÌch pohyb˘.ì (CONDILLAC 1755, 79) D·le prohlaöuje,
ûe zvÌ¯ata stojÌ na niûöÌm duöevnÌm stupni neû ËlovÏk pouze proto, ûe je jejich
tÏlo mÈnÏ dokonalÈ a jejich smyslovÈ org·ny mÈnÏ vyvinutÈ, a v d˘sledku toho
majÌ zvÌ¯ata takÈ mÈnÏ zkuöenostÌ.
CONDILLACOVO pojetÌ, jeû bylo zjevnÏ ovlivnÏno LOCKOVOU filosofiÌ zkuöe-
nosti, narazilo na odpor hamburskÈho profesora a proslulÈho autora svobodo-
mysln˝ch Wolffenb¸ttlersk˝ch fragment˘ H. S. REIMARA, p¯Ìtele G. E. LESSINGA.
REIMARUS sice polemizoval s dogmatick˝m n·boûenstvÌm, ale jeötÏ vÌce se mu
p¯ÌËil materialismus, kter˝ se tehdy rozm·hal ve Francii, a proto svÈ ˙vahy
o pudech zvÌ¯at zamÏ¯il (1760) proti materialismu a obzvl·ötÏ proti CONDILLACO-
VI. V dlouh˝ch v˝kladech, v nichû ¯eËtÌ filosofovÈ zaujÌmajÌ snad vÌce mÌsta neû
novÏjöÌ p¯ÌrodovÏdci, dokazuje, ûe pudy zvÌ¯at jakoûto urËitÈ sklony k jednomu
zp˘sobu jedn·nÌ nejsou obratnostmi zÌskan˝mi zkuöenostÌ a rozumem, Ñn˝brû
ûe jsou vrozen˝mi zp˘sobilostmi, kterÈ vznikajÌ z determinovan˝ch p¯irozen˝ch
sil zvÌ¯atì (1773 [1760], iv).
Avöak ËlovÏk, nositel vyööÌch ide·l˘, p¯evyöuje zvÌ¯ata sv˝m rozumem a svo-
bodnou v˘lÌ, aËkoli i on je ovl·d·n r˘zn˝mi instinkty. PotÈ, co takto definoval
instinkty jako p¯Ìrodou dan· fakta (nikoli jako d˘sledky zkuöenosti), rozdÏluje
REIMARUS zvÌ¯ecÌ pudy na deset t¯Ìd a zkoum· jednu po druhÈ. Ukazuje ˙Ëelnost
jednotliv˝ch pud˘ a vyvozuje odtud moudrost Stvo¯itele. Myölenka, ûe pud je
element·rnÌm jevem a ûe duöi zvÌ¯ete lze rozloûit na jednotlivÈ pudy, prov·dÌ
autora spolehlivÏ vöemi ˙skalÌmi jeho zkoum·nÌ.
313
REIMARŸV teologick˝ z·mÏr zp˘sobil, ûe p¯ÌrodovÏdci pozdÏji vÏnovali jeho

spisu m·lo pozornosti, zejmÈna kdyû p¯evl·dl materialismus a DESCARTOVA filo-
sofie. V nÏmeckÈ naturfilosofii se vöak uplatnilo podobnÈ pojetÌ p¯Ìrody. FICHTE
vych·zel z projev˘ instinktu, aby se povznesl ke svÈmu pojetÌ subjektu jako Ëin-
nosti (srv. FISCHER 1900, 378). SCHELLING pokl·dal projevy zvÌ¯ecÌho instinktu za
nejhluböÌ skuteËnosti a za prav˝ prubÌ¯sk˝ k·men kaûdÈ opravdovÈ filosofie
(podle HARTMANN 1871, 102) a lidskÈ umÏnÌ povaûoval za velkolep˝ projev pudu
(SCHELLING 1799). SCHOPENHAUER, epigon naturfilosof˘, zaloûil na projevech
instinktu sv˘j z·kladnÌ filosofick˝ princip, metafyzickou v˘li, a ED. V. HARTMANN
prop˘jËil nauce o instinktu z·kladnÌ myölenku svÈ filosofie, ÑnevÏdomÌì.I
Avöak naturfilosofie, kter· do sebe pojala REIMAROVU nauku, ji ch·pala nato-
lik nejasnÏ a vöeobecnÏ, ûe ji zbavila jakÈhokoli konkrÈtnÌho obsahu. Z p¯Ìrodo-
vÏdc˘ tohoto smÏru psal o duöi zvÌ¯at nejsamostatnÏji mnohostrann˝ lÈka¯ C. G.
CARUS (1866). N·padit˝m, poetick˝m zp˘sobem psanÌ, kter˝ obest¯el vöechna
konkrÈtnÌ pozorov·nÌ mystickou temnotou, se vyjad¯oval o duöi dÌtÏte, zvÌ¯at,
o pokroku oduöevnÏlosti v ûivoËiönÈ ¯Ìöi, o v˝voji lidskÈ duöe a o analogiÌch
mezi tÏmito dvÏmi ¯Ìöemi. Nap¯Ìklad o hlem˝ûdÌch pÌöe (C. G. CARUS 1866, 50):
ÑA takÈ vskutku je cosi mystickÈho na osobit˝ch pomal˝ch pohybech suchozem-
sk˝ch hlem˝ûÔ˘. Na jejich v·penatÈ ulitÏ p¯itom vznik· d˘mysln˝ typ spir·lo-
vÈ linie Ö zkr·tka, m·me p¯ed sebou ûivot, kter˝ vÌce neû mnoho jin˝ch vyvol·v·
pojem tajemna a takÈ sk˝t· velkou podivuhodnost v tom, ûe zvl·ötnÌ spir·lovitÈ
rotace ˙tlÈho embrya ve vajeËnÈ tekutinÏ zjevnÏ obsahujÌ prvnÌ fyziologick˝ z·-
klad ulity, kter· se upevÚuje ve st·lÈ spir·le.ì Ot·zku, kter˝ hmyz je psychicky
nejv˝öe, zodpovÌd· CARUS takto (1866, 61): ÑKult starÈho Egypta a mimo¯·dn·
d˘slednost tÈmÏ¯ matematickÈho ËlenÏnÌ jejich tÏla vyzdvihuje zajistÈ brouky.ì
Kdyû pak slavila sv˘j triumf exaktnÌ vÏda, o CARUSOVI se pomlËelo. To byl konec
REIMAROVA pokusu analyzovat zvÌ¯ecÌ instinkt; doölo k n·vratu ke CONDILLACOVI.
Mezi jeho p¯Ìvrûenci najdeme spolu s mnoha jin˝mi takÈ LAMARCKA. Ani nenÌ
nutnÈ poukazovat na slovo Ñpot¯ebaì (besoin) ñ kterÈ u CONDILLACA (srovnej v˝öe
citovanÈ mÌsto) poprvÈ zÌsk·v· onen v˝znam, jehoû objevenÌ pozdÏji zajistÌ sl·vu
LAMARCKOVI; jiû myölenkov˝ pochod uvedenÈ vÏty je tent˝û jako u LAMARCKA. Ten
öel za CONDILLACA jen potud, ûe nenechal zaniknout zkuöenosti zvÌ¯ete, nashro-
m·ûdÏnÈ v pr˘bÏhu individu·lnÌho ûivota, a nenech·val tak kaûdÈho jednotlivce
budovat si duöevnÌ ûivot od z·kladu znovu. Naopak se domnÌval, ûe nashrom·û-
dÏn˝ zkuöenostnÌ materi·l p¯ech·zÌ prost¯ednictvÌm dÏdiËnosti na potomstvo.
DARWIN sice neznal CONDILLACOVO dÌlo, mÏl vöak o zvÌ¯ecÌ duöi podobnou
lidovou p¯edstavu. »teme-li jeho v˝klady o psychologii zvÌ¯at, vybavÌ se n·m
rozhovory sbÏratel˘ hmyzu, jejich nevinnÈ nadöenÌ moudrostÌ zvÌ¯·tek, o nichû
hovo¯Ì vyumÏlkovan˝mi obraty, a p¯i vöem tom zanÌcenÌ z nich nemilosrdnÏ
vyr·ûejÌ duöiËku alkoholem. TakÈ DARWIN se domnÌval, ûe vöechna zvÌ¯ata majÌ
I
StaröÌ literatura o duöi zvÌ¯at srv. PERTY 1865.
314
PSYCHOLOGIE
duöi stejnÏ uzp˘sobenou jako ËlovÏk, jen ponÏkud zast¯enou, a uËinil tento n·-
zor z·kladem svÈ teorie o pohlavnÌm v˝bÏru, kter· pracuje se zcela po lidsku po-
jat˝m vkusem zvÌ¯at. NiûöÌm zvÌ¯at˘m DARWIN vkus nep¯izn·v·, protoûe ÑmajÌ
p¯Ìliö nedokonalÈ smyslovÈ org·ny a p¯Ìliö nÌzkÈ psychickÈ schopnosti, aby mohla
ocenit kr·su a jin· l·kadla a pociùovat û·rlivost. U vyööÌch zvÌ¯at vöak pohlavnÌ
v˝bÏr z·visÌ na v˘li, touze a v˝bÏru druhÈho pohlavÌì.
KurzÌvou tiötÏn· slova ukazujÌ, ûe DARWIN nech·val zvÌ¯ata cÌtit, myslet a jednat
zcela lidsk˝m zp˘sobem. O instinktu uËil, ûe je dÏdiËn˝m zvykem, a uplatnil na nÏj
tutÈû teorii jako na tÏlesnÈ vlastnosti. Tam napsal, ûe nechce objasnit vznik ûivota,
n˝brû jen zp˘sob, jak vznikajÌ rozdÌly mezi zvÌ¯aty p¯irozen˝m v˝bÏrem. Zde tvrdÌ,
ûe chce vysvÏtlit nikoli vznik psychickÈho ûivota v˘bec, n˝brû jen rozdÌly mezi in-
stinkty, a je p¯esvÏdËen, ûe tyto rozdÌly takÈ vznikly p¯irozen˝m v˝bÏrem. Jako me-
zi zvÌ¯aty existujÌ individu·lnÌ tÏlesnÈ rozdÌly, tak existujÌ i rozdÌly psychickÈ, a takÈ
ty jsou dÏdiËnÈ. Kdyû se individu·lnÌ psychick· vlastnost osvÏdËÌ v boji o existenci,
potomstvo ji aktivuje a d·le stupÚuje, a nov· schopnost tak vznik· zcela mechanic-
ky. Vedle nich majÌ pr˝ ostatnÏ vliv i mÈnÏ mechanickÈ faktory: zvÌ¯ata ch·pou vöe-
licos sv˝m mal˝m rozumem, a kdyû pochopÌ p¯ednosti novÈho poznatku, osvojÌ si
jej . Takto vznikl˝ zvyk se m˘ûe p¯en·öet i na potomstvo a st·t se instinktem.
Podle tÈto öablony vysvÏtloval DARWIN pudy zvÌ¯at, kterÈ se buÔ jemu samÈ-
mu, nebo jeho protivnÌk˘m zd·ly obzvl·ötÏ n·padnÈ: soci·lnÌ pudy mravenc˘,
pudy dom·cÌch zvÌ¯at, kukaËky, vËel apod. Jeho metodou se ¯Ìdili takÈ jinÌ evo-
lucionistÈ, mimo jinÈ nap¯Ìklad mnohostrann˝ öv˝carsk˝ uËenec A. FOREL (1900),
odbornÌk ve v˝zkumu mravenc˘;I V. BUTTEL-REEPEN (1900), kter˝ studoval zej-
mÈna ûivot vËel a Ëmel·k˘; W. WUNDT, kter˝ psal vöeobecnÏ o duöi zvÌ¯at a spe-
ci·lnÏ o sluchu holub˘;II G. ROMANES ve svÈm dÌle o inteligenci v ûivoËiönÈ ¯Ìöi;
J. LUBBOCK (1819), kter˝ pozoroval ûivot r˘znÈho hmyzu; fyziolog W. A. NAGEL
(1896); A. R. WALLACE (1889). Ti vöichni spat¯ovali ve zvÌ¯atech jen mÈnÏ inteli-
gentnÌ a mÈnÏ zkuöenÈ lidi. BREHMOVO velkÈ popul·rnÌ dÌlo je nejlepöÌ aplikacÌ
tÈto filosofie: anekdoty a vypr·vÏnÌ bodr˝ch lovc˘ a cestovatel˘ do cizÌch kraj˘,
pravda i omyl, duchaplnost i trivialita v pestrÈ smÏsi.III
I
O lÈt·nÌ hmyzu ke svÏtlu pÌöe FOREL takto: ÑKdyû v noci nalÈt·vajÌ na lampu, jsou nepochyb-
nÏ vykolejeni a soust¯edÏni na tento jedin˝ bod. Z toho pramenÌ opakovanÈ neplodnÈ snahy,
kterÈ vrhajÌ nevinnÈ bytosti znovu a znovu do plamen˘.ì (FOREL 1900, 21)
II
WUNDT sice v tomto dÌle odmÌt· nekritickÈ antropomorfizov·nÌ (WUNDT 1897, 385n), staËÌ si
vöak p¯eËÌst prvnÌ kapitolu jeho Grundz¸ge (WUNDT 1901, 19n), abychom vidÏli, ûe je zcela
v zajetÌ antropomorfnÌ psychologie zvÌ¯at. Nap¯Ìklad na s. 21 ¯Ìk·: ÑNem˘ûe b˝t pochyb o tom,
ûe v tomto smyslu majÌ vÏdomÌ vöechny ûivÈ bytosti, od ËlovÏka aû po prvoky. Ö Nap¯Ìklad
mÏÚavka, kterou lze morfologicky vyloûit jako buÚku bez membr·ny, se nÏkdy po kr·tkÈ dobÏ
navracÌ ke ökrobov˝m zrnk˘m, s nimiû se nÏkde setkala, aby je p¯ijala jako potravu do svÈho
mÏkkÈho protoplazmatickÈho tÏla.ì
III
D·le srv. SCHNEIDER 1880, rozvl·ËnÈ dÌlo, obsahuje vöak pokus o klasifikaci psychick˝ch pro-
jev˘ zvÌ¯at; GROOSZ 1896 sice neobsahuje nov· pozorov·nÌ, p¯esto dob¯e t¯ÌdÌ hry zvÌ¯at a uv·dÌ
ËetnÈ p¯Ìklady; M. VERWORN 1889. DalöÌ literaturu uv·dÏjÌ FOREL, WUNDT a WASMANN.
315
31. 4. Wasmann
Pouze jeden badatel ne˙navnÏ vyvracel antropomorfnÌ psychologii: entomolog
ERICH WASMANN (1859ñ1931). SbÏhl˝ v teologickÈ dogmatice a scholastickÈ filo-
sofii aplikoval nikoli bez ˙spÏchu filosofii TOM¡äE AKVINSK…HO na srovn·vacÌ
psychologii. ZatÌmco evolucionistÈ pokl·dali zvÌ¯ecÌ instinkt pouze za niûöÌ stu-
peÚ rozumu, za rozum ust·len˝ dÏdiËnostÌ, prohlaöuje jej WASMANN ve vÏdomÈ
shodÏ s REIMAREM za podstatnÏ rozdÌln˝ od inteligence. Na jedn·nÌ organism˘ roz-
liöuje za prvÈ ˙ËelnÈ reflexnÌ Ëinnosti, kterÈ se zakl·dajÌ na pouh˝ch nervov˝ch me-
chanismech bez poËitk˘, jako nap¯Ìklad pravidelnÈ pohyby pumpov·nÌ srdeËnÌ-
ho svalu, peristaltickÈ pohyby vnit¯nostÌ p¯i tr·venÌ, k˝ch·nÌ atd. Na druhÈm
mÌstÏ jmenuje instinktivnÌ procesy, p¯i nichû poËitky zasahujÌ p¯ÌËinnÏ, aby p¯ivo-
dily ˙ËelnÏjöÌ Ëinnosti. InstinktivnÌ jedn·nÌ jsou ÑtakovÈ Ëinnosti, kterÈ pramenÌ
z pud˘ smyslovÈ û·dostivosti; p¯i svÈm vykon·v·nÌ jsou d·le ¯Ìzeny smyslo-
v˝m vnÌm·nÌm a poËitkem, a tÏmito dvÏma vlastnostmi se liöÌ od pouh˝ch
reflexnÌch pohyb˘ì (WASMANN 1899, 6). Jako t¯etÌ uv·dÌ WASMANN inteligentnÌ
jedn·nÌ, jejichû hlavnÌm kritÈriem je vÏdomÌ ˙Ëelu, kterÈ je rozliöovacÌm znakem
od pouhÈho instinktu. D·le uËÌ, ûe inteligence spoËÌv· v˝luËnÏ ve schopnosti roz-
pozn·vat vz·jemnÈ vztahy pojm˘ a odvozovat z nich z·vÏry.
Tato pojmov· rozliöenÌ osvÏtluje WASMANN d˘kladnou kritikou modernÌch n·-
zor˘ na duöi zvÌ¯at a ¯Ìk·, ûe inteligence p¯eb˝v· pouze v ËlovÏku, zatÌmco zvÌ¯ata,
ta nejvyööÌ nevyjÌmaje, jsou ovl·d·na jen instinkty a nemajÌ schopnost tvo¯it vöeo-
becnÈ pojmy, nemajÌ form·lnÌ schopnost abstrakce, ani n·hled na cÌl sv˝ch jedn·nÌ.
Da¯Ì se mu uk·zat, jak aktu·lnÌ mohou b˝t scholastickÈ pojmy a ûe byly sice zapo-
menuty, ale nikoli p¯ekon·ny. OdbornÌci vöak WASMANNOVO pojetÌ odmÌtli. P¯ÌËi-
nou nenÌ jen nedostateËnÈ filosofickÈ vzdÏl·nÌ modernÌch zvÌ¯ecÌch psycholog˘
a p¯esvÏdËenÌ, ûe scholastiku nelze spojovat s modernÌ vÏdou, n˝brû takÈ pozn·nÌ,
ûe WASMANN nedospÏl ke svÈ filosofii zanÌcen˝m pohrouûenÌm do projev˘ zvÌ¯ecÌ-
ho ûivota, pot¯ebou vyj·d¯it samostatn· pozorov·nÌ vlastnÌm zp˘sobem. Bylo cÌtit,
ûe WASMANN p¯evzal scholastiku jako hotov˝ systÈm a ex post se pokouöel dok·zat
jejÌ spr·vnost fakty. S tÌmto n·zorem budeme souhlasit, jestliûe si povöimneme
WASMANNOVY nesamostatnosti, kdyû opouötÌ vyölapanÈ cestiËky scholastiky. WAS-
MANN totiû nekriticky souhlasÌ s modernÌmi p¯ÌrodovÏdci v tom, ûe duöi zvÌ¯at
(a tak i duöi ËlovÏka) m˘ûeme postihnout jen nep¯Ìmo, per analogiam k naöemu
subjektivnÌmu ûivotu (WASMANN 1899b, 5, 8, 52 aj.). Tento p¯edpoklad vöak poch·-
zÌ z modernÌho subjektivismu a aristotelskÈ filosofii je cizÌ; ARISTOTEL…S a scholasti-
kovÈ povaûovali psychick˝ ûivot druh˝ch lidÌ za stejnÏ jist˝ jako sv˘j vlastnÌ.
V d˘sledku toho dopadlo neurËitÏ takÈ WASMANNOVO rozliöov·nÌ reflex˘
a instinkt˘ podle p¯Ìtomnosti Ëi nep¯Ìtomnosti poËitku a jeho protivnÌci majÌ plnÈ
pr·vo tvrdit, ûe subjektivita nem˘ûe b˝t vÏdeck˝m rozliöovacÌm znakem.I Ani
I
K tomu srv. WASSMANNOVU polemiku s BETHOVOU ÑteoriÌ reflex˘ì (WASMANN 1899a, 4).
316
PSYCHOLOGIE
nep¯eklenuteln· propast, kterou WASMANN, jak se zd·, p¯ipouötÌ mezi inteligencÌ

a instinktem, nenÌ od˘vodnÏn· s ohledem na fakt, ûe inteligence se vyvÌjÌ
z instinktu. Nauka darwinist˘, ûe takÈ zvÌ¯ata majÌ rudiment·rnÌ inteligenci, m·
snad pravdivÈ j·dro, aËkoli je nelze odhalit primitivnÌm zp˘sobem, jak˝m se o to
pokouöeli darwinistÈ. Na skuteËn˝ch pozorov·nÌch se z¯ejmÏ zakl·dajÌ WASMAN-
NOVY v˝klady o r˘zn˝ch form·ch uËenÌ, v nichû nach·zÌ rovnÏû kritÈrium pro zvÌ-
¯ata a ËlovÏka. WASMANN rozliöuje dva druhy uËenÌ (1899a, 105):
I. SamostatnÈ uËenÌ (1) instinktivnÌm n·cvikem vrozen˝ch reflexnÌch mecha-
nism˘, (2) smyslovou zkuöenostÌ nebo (3) smyslovou zkuöenostÌ a inteli-
gentnÌm usuzov·nÌm z d¯ÌvÏjöÌch okolnostÌ na novÈ.
II. UËenÌ prost¯ednictvÌm cizÌho vlivu (4) podnÌcenÌm pudu napodobov·nÌ,
(5) drezurou nebo (6) inteligentnÌm pouËenÌm.
Pouze u ËlovÏka se nach·zÌ vöech öest forem pohromadÏ. Naproti tomu u zvÌ-
¯at se vûdy podle stupnÏ jejich psychickÈho nad·nÌ vyskytuje buÔ jen prvnÌ,
nebo spoleËnÏ prvnÌ a Ëtvrt·, nebo prvnÌ, druh·, Ëtvrt· a p·t· forma.
Zd· se, ûe mezi biology nezÌskal WASMANN û·dnÈ stoupence. V poslednÌ dobÏ
zast·val podobnÈ myölenky H. DRIESCH, aû na to, ûe je tento badatel pojÌmal mno-
hem hloubÏji a origin·lnÏji.
31. 5. ⁄padek psychologie

ModernÌ, zvl·ötÏ takzvan· vÏdeck· psychologie se pod¯izovala p¯edpokladu psy-
chickÈho a fyzickÈho paralelismu, kter˝ vypracoval FECHNER. Podstata tÈto
nauky spoËÌvala v tom, ûe svÏt je rozdÏlen na dvÏ Ë·sti: jedna Ë·st obsahuje sub-
jektivno, vÏdomÌ, kterÈ je p¯ÌstupnÈ j·, druh· Ë·st objektivno, vöemi vnÌmateln˝
svÏt. Duöe, pokud si o nÌ v˘bec nÏkdo dovolil mluvit, byla zcela identifikov·na
s vÏdomÌm, zatÌmco vöechno ostatnÌ n·leûelo k tomu, co nenÌ duöÌ, k objektivnÌ-
mu svÏtu. Vedle FECHNERA navazovala tato nauka, v˝teËnÏ zastoupen· p¯ede-
vöÌm W. WUNDTEM, na H. v. HELMHOLTZE, a tak nep¯Ìmo i na J. M‹LLERA. Jako ta-
kov· spoËÌvala v aplikaci kartezi·nsky pojÌmanÈ psychologieI na anatomick· data
(nervy, ganglie, mozkov· centra) a v konstruov·nÌ jemn˝ch p¯Ìstroj˘. Duöe byla
prohl·öena za vlastnost kdyû ne veökerÈ, tak alespoÚ oûivenÈ hmoty a za d˘sle-
dek urËit˝ch nervov˝ch struktur; badatelÈ si p¯edstavovali, ûe skalpel, mikro-
skop a jemn· technika barvenÌ mozkov˝ch ¯ez˘ dok·ûou roz¯eöit veökerou
duöevnost.
ParadoxnÌ v˝raz prop˘jËil tÈto materialistickÈ psychologii darwinistick˝ zoo-
log staröÌho smÏru G. JƒGER (1880). Studium zvÌ¯ecÌch pach˘ jej p¯ivedlo k z·vÏru,
I
Z fyziologickÈho hlediska se pokusil systematicky p¯edstavit vztahy psychologie k histologii
nerv˘ vÌdeÚsk˝ fyziolog EXNER 1894.
317
ûe kaûd˝ jedinec öÌ¯Ì osobit˝ z·pach, ûe rodina, rasa, druh, rod atd. rovnÏû vyd·-
vajÌ jistÈ charakteristickÈ pachy, takûe lze rozliöovat z·pachy rodovÈ, ËeleÔovÈ,
¯·dovÈ, t¯ÌdnÌ, kterÈ urËujÌ vz·jemnÈ vztahy mezi zvÌ¯aty. Dravci tak pron·sle-
dujÌ p¯ÌjemnÏ vonÌcÌ obÏù, kter· zase unik· p¯ed nep¯Ìjemn˝m pachem dravc˘.
TakÈ pohlavnÌ l·ska, pocit rodinnÈho a rasovÈho spoleËenstvÌ se zakl·dajÌ na
öÌ¯enÌ a vnÌm·nÌ jist˝ch pach˘. OplodnÏnÌ pr˝ rovnÏû nast·v· teprve skrze v˘nÏ
vystupujÌcÌ ze spermatu a vajÌËka, z aura seminalis a ovularis. Na z·kladÏ tÏch-
to fakt˘ a hypotÈz vyslovil JƒGER svÈr·znou teorii duöe: ony pachy jsou d˘sled-
ky jist˝ch jemn˝ch l·tek vypa¯ovan˝ch z tÏla, kterÈ p¯edstavujÌ duöi ñ existujÌ
pr˝ zvl·ötnÌ l·tky duöe, strachu, touhy, nelibosti atd.I DarwinistÈ p¯ijali spis
pochvalnÏ; E. KRAUSE (1878) se nap¯Ìklad domnÌval, ûe ÑJƒGEROV›M dÌlem zaËÌn·
nov· epocha zkoum·nÌ duöe, totiû objevenÌ duöevnÌ chemieì, vÏdy, kter· p¯Ìmo
navazuje na HELMHOLTZOVU a FECHNEROVU duöevnÌ fyziku. Ale paradoxnÌ v˝raz,
jak˝ JƒGER svÈ ideji prop˘jËil, jÌ zabr·nil vytvo¯it ökolu, aËkoli by bez pochyby
mohla zaloûit ÑduöevnÌ chemiiì, stejnÏ jako HELMHOLTZOVY pokusy vedly
k ÑduöevnÌ fyziceì. JƒGER sklidil mnoho posmÏchu, p¯esto se jeho uËenÌ jeötÏ
nÏkolikr·t pozvedlo, aniû by se vöak ve vÏdÏ ujalo. Italsk˝ spisovatel P. MANTE-
GAZZA ji pouûil ve svÈ povÏstnÈ Ñfyziologii l·skyì, fyziolog A. BETHE (1898) se
vr·til k tÈto myölence,II aby s jejÌ pomocÌ osvÏtlil strojovost v ûivotÏ mravenc˘
a vËel a odmÌtl ˙dajnÏ nevÏdeckou psychologii niûöÌch zvÌ¯at. ⁄spÏönÏji se myö-
lenky chopil J. LOEB (hlavnÏ 1906), aby na chemickÈm z·kladu postavil novou
Ñsrovn·vacÌ fyziologiiì. NovÏjöÌ zkoum·nÌ o takzvan˝ch Ñtropismechì, podnÌ-
cen· zejmÈna LOEBEM, jsou z vÏtöÌ Ë·stÌ oûivenÌm JƒGEROV›CH teoriÌ a sdÌlejÌ s ni-
mi nejen vÏcnou zajÌmavost, n˝brû i teoretickou mÏlkost. Zd· se, ûe z novÏjöÌch
teoretik˘ si jen LOEB (1897) uvÏdomuje, ûe navazuje na JƒGERA.
Jak jsme jiû poznamenali, tato psychologie nemÌnila duöÌ nic jinÈho neû vÏdo-
mÌ. To je vöak pouze subjektivnÌ: jak bychom mohli hovo¯it o vÏdomÌ jin˝ch lidÌ,
o duöi zvÌ¯at? Tvrdilo se, ûe n·s k tÈto domnÏnce nutÌ ˙sudek z analogie: nem˘ûe-
me sice poznat duöi jin˝ch bytostÌ z p¯ÌmÈ zkuöenosti, ale analogick· stavba
mozku vöech lidÌ a vyööÌch zvÌ¯at a analogie jejich jedn·nÌ s naöÌm n·s vedou
k p¯edpokladu, ûe i jejich reakce jsou doprov·zeny vÏdomÌm.
Jelikoû se psychologie takto sama prohl·sila za neexaktnÌ a postavenou pouze
na hypotÈze, bylo p¯irozenÈ, ûe byla povaûov·na za mÈnÏcenn˝ obor. Jak nÌzko
byla hodnocena, se jasnÏ uk·zalo v n·vrhu t¯Ì mladöÌch fyziolog˘III zcela odstra-
nit psychologii (zvÌ¯at) z exaktnÌ vÏdy tÌm, ûe se mÌsto bÏûnÈ ÑsubjektivnÌì ter-
I
D˘sledkem tohoto objevu bylo zn·mÈ JƒGEROVO pr·dlo (Ñj‰grovkyì) k zabr·nÏnÌ p¯Ìliö velkÈ-
mu vypa¯ov·nÌ duöevnÌch l·tek.
II
V tomto pojedn·nÌ se sice hovo¯Ì hlavnÏ o reakcÌch mravenc˘ a vËel, poukazuje se vöak takÈ
na analogie z lidskÈho ûivota.
III
BEER, BETHE & V. UEXK‹LL, 1899, 137. K tomu srv. odmÌtavou kritiku NAGELA 1899; souhlasnÏ
se vyj·d¯il H. E. ZIEGLER 1900. WASMANN, FOREL, BUTTEL-REEPEN, WUNDT a vÏtöina darwi-
nistick˝ch psycholog˘ se vyslovili proti n·vrhu.
318
PSYCHOLOGIE
minologie zavede ÑobjektivnÌì (ûe se bude ¯Ìkat nap¯Ìklad mÌsto slyöet, vidÏt
ñ fonorecipovat, fotorecipovat). N·pad odstranit vÏdu pouhou zmÏnou n·zv˘
(kter· navÌc postr·dala jakÈkoli teoretickÈ propracov·nÌ) lze sice oznaËit za
bizarnÌ, p¯esto mnozÌ vzali n·vrh v·ûnÏ. Rozpoutala se polemika, v nÌû se obh·j-
ci novÈ terminologie projevili jen jako d˘slednÏjöÌ stoupenci n·zor˘ o vztahu
tÏla a duöe, jakÈ h·jili uû zast·nci paralelismu (srv. VON UEXK‹LL 1900), s tÌm roz-
dÌlem, ûe pokl·dali ˙sudek z analogie ñ a to pr·vem ñ za neexaktnÌ. Jelikoû zavr-
hovali psychologii, poûadovali od fyziologa, aby nap¯ÌötÏ studoval jen fyziologii
nerv˘ a zkoumal viditelnÈ reakce zvÌ¯at. Tento z·vÏr nebyl nikterak nov˝: totÈû
tvrdil p¯ed mnoha lety DESCARTES a takÈ KANT, jak zn·mo, upÌral psychologii
schopnost b˝t exaktnÌ vÏdou; A. COMTE psychologii rovnÏû vyluËoval z hierar-
chie exaktnÌch vÏd.
Kaûd· psychologie, i psychologie ËlovÏka, je nepochybnÏ nemoûn·, pokud je
nemoûn· psychologie zvÌ¯ete. Jedinec totiû m˘ûe vyvozovat Ñsubjektivnostì ji-
n˝ch lidÌ takÈ jen per analogiam, zatÌmco objektivnÏ se mu tito lidÈ pr·vem jevÌ
jako stroje, stejnÏ jako zvÌ¯ata. Vöechno vöak z·visÌ na tom, zda jsou organismy
skuteËnÏ stroje, zda existuje takov˝ protiklad mezi subjektivnostÌ a objektivnostÌ,
jak uËÌ ökoly, a zda je t¯eba psychologii ch·pat jako vÏdu o subjektivnosti, nebo zda
nenÌ naopak stejnÏ objektivnÌ (pop¯. subjektivnÌ) jako vöechny jinÈ vÏdy. OpravÚu-
jÌ snad romanopisce a historiky, kte¯Ì ve sv˝ch spisech lÌËÌ psychickÈ stavy sv˝ch
hrdin˘, k jejich poËÌn·nÌ jen ˙sudky z analogiÌ? Ovöem modernÌ vÏda nezn· prak-
tickou psychologii. Nezn· psychologickÈ skuteËnosti, kterÈ objevujÌ a umÏjÌ ovl·dat
romanopisci, psychiat¯i, historikovÈ, sociologovÈ, politici, lidovÌ ¯eËnÌci. Je p¯e-
svÏdËena, ûe exaktnÌ, pravou, jedinÏ jistou psychologii nelze najÌt jinak neû pod
mikroskopem, na pitevnÌm stole, kdyû ne p¯Ìmo na obr·zcÌch bunÏk; praktickou,
skuteËnou, ûivou psychologii povaûuje modernÌ vÏda za smyölenku.I
Zdalipak majÌ zvÌ¯ata duöi! PohleÔme na vlaötovky: lÈtajÌ nad st¯echami, övi-
to¯Ì plnÈ radosti ze ûivota a pilnÏ sbÌrajÌ potravu pro svÈ mladÈ. Tu mezi nÏ vrazÌ
jest¯·b: n·hlÈ zavl·dne ticho a je slyöet jen öum m·chajÌcÌch k¯Ìdel. NÏkolik
ostr˝ch ot·Ëek, vlaötovka vzlÈt· a jest¯·b zklamanÏ t·hne pryË. Tu se vöechny
vlaötovky zvednou do v˝öky a s vesel˝m j·sotem napodobujÌ jest¯·ba tÌm, ûe se
jedna shora st¯elhbitÏ ¯ÌtÌ na druhou. Lekneme se, jsme plni napÏtÌ, pak plni
radosti: svÏdËÌ snad naöe hnutÌ mysli o duöi, pohnutÌ vlaötovky jen o nervech?
Pozorujme koËku, jak se probouzÌ, pomalu se zved·, hrbÌ h¯bet, natahuje p¯ed
sebe svÈ tlapky, zÌv· s doöiroka otev¯enou tlamiËkou a p¯itom kroutÌ jaz˝Ëkem
a ukazuje dr·pky: bezdÏËnÏ zÌvneme s nÌ. Je snad naöe zÌv·nÌ v˝razem n·lady,
zatÌmco zÌv·nÌ koËky jen d˘sledkem Ëinnosti nerv˘?
I
N·bÏhy k praktickÈ psychologii lze nalÈzt ve zkoum·nÌch P. J. M÷BIA 1898, 1900 a dalöÌch jeho
spisech, kterÈ vöak, pokud mohu soudit, snad v d˘sledku nedostateËnÈho propracov·nÌ nejdou
dost do hloubky. Mnohem zajÌmavÏjöÌ psychologick˝ materi·l obsahujÌ psychiatrickÈ spisy;
tento materi·l vöak dosud Ëek· na teoretickou anal˝zu z psychologickÈho hlediska. Citliv· psy-
chologick· pozorov·nÌ najdeme u NIETZSCHEHO.
319
32. kapitola
LamarckistÈ
LAMARCKA lze stÏûÌ srovn·vat s DARWINEM, aËkoli je t¯eba p¯ipustit, ûe vöeobec-

nÈ hlasov·nÌ by dnes asi rozhodlo pr·vÏ naopak. Srovnejme vöak impozantnÌ
svÏtovÏ dÏjinnÈ hnutÌ, jeû vyvolal DARWIN, v˝znam jeho protivnÌk˘ i stoupenc˘,
NƒGELIHO, HAECKELA, HUXLEYHO, s kr·tkodech˝m epigonstvÌm, kterÈ se dnes
naz˝v· neolamarckismus. Uvaûme, ûe toto novÈ hnutÌ by neexistovalo bez DAR-
WINA, bez rozvinutÌ darwinismu, a nauËÌme se spr·vnÏ srovn·vat LAMARCKA
s DARWINEM. DARWINOVA kniha dos·hla tak velkÈho v˝znamu pro dÏjiny vÏdy,
protoûe do nÌ jejÌ autor vloûil to nejlepöÌ: z kaûdÈho slova vyza¯uje v·ûnost, jeho
myölenÌ je souË·stÌ vöeobecnÏ lidskÈho myölenÌ, kterÈ plnÈ pochybnostÌ t·pe na
cestÏ za pravdou, ale vÏ¯Ì celou silou svÈ bytosti. LAMARCK naproti tomu nenabÌ-
dl nic jinÈho neû n·pady.
A p¯ece mÏl LAMARCK vliv. Jiû na jinÈm mÌstÏ jsme popsali, jak se jeho teorie
tÏöila z·jmu p¯ÌrodovÏdc˘ p¯ed DARWINEM. DÌlo O vzniku druh˘ tento z·jem jen
podpo¯ilo a s·m DARWIN, kter˝ z LAMARCKOVY nauky vyËetl jen povrchnÏ zast¯e-
n˝ vitalismus, si byl vÏdom, ûe sv˝m v˝kladem stojÌ na zcela jinÈm stanovisku
neû jeho p¯edch˘dce, a jiû roku 1844 se od nÏj ostr˝mi slovy distancoval.I S·m
ale p¯ipisoval v˝znam ÑlamarckovskÈmu faktoruì, totiû dÏdiËnosti zÌskan˝ch
vlastnostÌ. JinÌ nechtÏli mezi obÏma naukami spat¯ovat û·dn˝ z·sadnÌ rozdÌl
a DARWIN se Ëasto musel h·jit proti LYELLOVI a HUXLEYMU a ujiöùovat o tom, ûe on
a LAMARCK se znaËnÏ odliöujÌ.
Touha po historickÈ spravedlnosti a snaha navazovat s darwinismem na nÏco
staröÌho rovnÏû vedla mnoho badatel˘, mezi nimi HAECKELA a HUXLEYHO, zpÏt
k LAMARCKOVI. Francouzi vyzdvihovali jeho v˝znam na z·kladÏ pochopitelnÈ
p¯Ìchylnosti ke svÈmu krajanovi a nenÌ divu, ûe se LAMARCK tÏöil jejich zvl·ötnÌ
p¯Ìzni.II
I
Jeho slova znÏjÌ: ÑChraÚte mÏ nebesa p¯ed LAMARCKOV›M nesmyslem ÇtÌhnutÌ k pokrokuë, Çp¯i-
zp˘sobenÌ v d˘sledku pomalu p˘sobÌcÌ v˘le zvÌ¯atë atd. Ale z·vÏry, k nimû jsem byl p¯iveden,
se p¯Ìliö neliöÌ od jeho z·vÏr˘, aËkoli zp˘sob promÏny je ˙plnÏ jin˝.ì (Dopis J. D. H.; F. DARWIN
1878, II.)
II
Srv. obzvl·ötÏ Ël·nky A. GIARDA, jejichû soubor se objevil v roce 1904 pod n·zvem Controverses
transformistes, a E. PERRIERA 1886. Je n·padnÈ, ûe se p¯i vöeobecnÈm n·vratu k LAMARCKOVI zapo-
mÌn· na jeho hluböÌho druha GEOFFROYE ST. HILAIRA.
320
LAMARCKIST…
Od 80. let se LAMARCKOVO jmÈno oz˝valo st·le ËastÏji. P¯ispÌvala k tomu ROU-
XOVA teorie funkËnÌho p¯izp˘sobenÌ, WEISMANNOVO pop¯enÌ dÏdiËnosti zÌska-
n˝ch vlastnostÌ a pozvolna nast·vajÌcÌ vyst¯ÌzlivÏnÌ z nadöenÌ pro DARWINA. Je
n·padnÈ, ûe se p¯itom nevzpomnÏlo na jeho dÏda ERASMA DARWINA, kter˝ p¯ece
psal o v˝voji svÏta organism˘ podobnÏ jako LAMARCK, a k tomu jeötÏ d¯Ìve a ori-
gin·lnÏji neû on, a nadto mÏl i p¯Ìm˝ vliv na DARWINA. Jak si m·me vysvÏtlit, ûe
dnes se d·v· za pravdu LAMARCKOVI, nikoli vöak E. DARWINOVI? Snad tÌm, ûe u E.
DARWINA nenajdeme hesla, kter· by vyhovovala dneönÌm proud˘m? Nebo je na
vinÏ jmÈno, kterÈ by neodliöilo jeho stoupence od p¯Ìvrûenc˘ jeho vnuka?
LAMARCKOVA nauka byla nejasn·: jejÌ slova h·jÌ slepÈ, mechanickÈ dÏnÌ v p¯Ì-
rodÏ, jejÌ myölenkov˝ systÈm je naproti tomu vitalistick˝. Tato nejasnost p¯eöla
takÈ na jeho n·sledovnÌky, tÌm spÌöe, ûe u nich nenajdeme snahu pochopit
LAMARCKA takovÈho, jak˝ byl ve skuteËnosti. A tak z tÏch, kdo dnes hovo¯Ì
o LAMARCKOVI, si nikdo nestÏûuje, ûe jsou jeho dÌla ps·na nejasn˝m, tÏûko srozu-
miteln˝m stylem, p¯itom vöak jedni vyd·vajÌ jeho filosofii za mechanistickou,
druzÌ za vitalistickou a vÏtöina je p¯esvÏdËena, ûe LAMARCKOVI spr·vnÏ porozu-
mÏla, kdyû tu Ëi onu z jeho myölenek prohl·sÌ za odpustiteln˝ omyl.
Nap¯Ìklad C. DETTO (1904) spat¯uje v LAMARCKOVI vitalistu, a z toho d˘vodu
jej zavrhuje. M. KASSOWITZ (1905, 776) se naproti tomu drûÌ LAMARCKA mechanis-
ty a s jeho pomocÌ vyvracÌ neovitalismus. A. PAULY (1905) zas prohlaöuje
LAMARCKA za gÈnia kv˘li jeho ˙dajnÈmu vitalismu. ZatÌmco PAULY omlouv·
LAMARCKOVY mechanistickÈ teorie jako ned˘slednost, J. P. LOTSY (1906) dokazu-
je, ûe LAMARCK byl mechanicistou, samoz¯ejmÏ v˝teËn˝m, a jeho vitalistickÈ teo-
rie jsou pr˝ p¯ehmatem, kter˝ mu musÌme prominout. Podle PAULYHO zd˘ra-
zÚuje LAMARCK aktivitu ûivota, podle LOTSYHO naopak pasivitu. NÏco zcela
novÈho vyËetl z LAMARCKA T. H. MORGAN (1903, 223): LAMARCK pr˝ netvrdil, ûe
snaha uûÌvat org·n vedla ke vzniku tohoto org·nu, n˝brû ûe Ñsnaha uûÌvat
org·n, aby se jÌm uspokojila nÏjak· pot¯eba, vedla k tomu, ûe se cvikem zdoko-
nalil a ûe se toto zdokonalenÌ zdÏdiloì.
K. GOEBEL (1898b, 1904) zjiöùuje, ûe LAMARCK p¯ipouötÌ psychickÈ v˝vojovÈ
faktory, coû je t¯eba odmÌtnout. G. STEINMANN (1908, 277) zav·dÌ LAMARCKA do pa-
leontologie: objevil u nÏj Ñhistorick˝ pohled, historickou metodu, jeû mu umoû-
nily, aby p¯edbÏhl svou dobu o celÈ stoletÌ a rozpoznal z·konitosti, kterÈ lze i dnes
pochopit jen na historickÈm z·kladuì. P¯itom STEINMANN zavrhuje vitalismus,
a aË to v˝slovnÏ ne¯Ìk·, LAMARCK je v jeho pohledu mechanistou. A. WEISMANN
(1902) z LAMARCKA vyrozumÏl jen to, ûe v podstatÏ vÏ¯Ì v dÏdiËnost zÌskan˝ch
vlastnostÌ, a tudÌû se m˝lÌ.
Abychom Ñch·p·nÌì LAMARCKA zavröili, uveÔme jeötÏ SCHOPENHAUERŸV n·zor
(1854, 242n). ZatÌmco vöichni dosud jmenovanÌ badatelÈ p¯i jinak odliönÈm hod-
nocenÌ LAMARCKA souhlasÌ s tÌm, ûe jeho v˝znam spoËÌv· v evoluËnÌ myölence, ûe
vyzdvihl historickÈ souvislosti svÏta organism˘, SCHOPENHAUER, potÈ co ho
vychv·lil jako Ñzoologa prvnÌho ¯·duì, upozorÚuje, jak spr·vnÏ LAMARCK odvo-
321
zuje uspo¯·d·nÌ zvÌ¯ete z jeho v˘le; jen p¯edpokladem dÏjinnÈ souvislosti svÏta
organism˘ se vöak LAMARCK dopustil velkÈ chyby. Podle SCHOPENHAUERA tyto
omyly vyhnal z NÏmecka jednou provûdy KANT, stejnÏ jako hrubou, absurdnÌ
francouzskou atomistiku a popul·rnÌ fyzik·lnÏ-teologickÈ ˙vahy AngliËan˘.
Dnes je mnoho tÏch, kte¯Ì se chtÏjÌ poËÌtat mezi LAMARCKOVY stoupence;
z uveden˝ch p¯Ìklad˘ (jeû lze libovolnÏ rozmnoûit) vöak vidÌme, ûe nikoho do-
sud nenapadlo pochopit LAMARCKA z nÏho samÈho, a teprve pak p¯ÌpadnÏ d·l
rozvÌjet jeho myölenky. SpÌöe kaûd˝ rozv·dÌ jen svÈ vlastnÌ myölenky a chce se za-
ötiùovat LAMARCKOVOU autoritou. NejvÏtöÌ Ë·st dneönÌho neolamarckismu nevy-
volalo p¯esvÏdËenÌ o pravdÏ LAMARCKOV›CH idejÌ, n˝brû odvrat od DARWINA.I
Kdo chce, aù vidÌ v tomto n·vratu k LAMARCKOVI triumf dobrÈ, tak dlouho utla-
ËovanÈ pravdy a historickou spravedlnost. OstatnÏ se zd·, ûe jinak spravedlnost
dÏjin spoËÌv· jen v projevech, podobn˝ch neolamarckismu.
DARWINOVA nauka je vÌrou v slepou n·hodu, v mechanismus a materialismus
jako svÏtovÈ principy. V HAECKELOVÃ pojetÌ pak spoËÌv· v p¯esvÏdËenÌ, ûe z·kla-
dem biologick˝ch v˝klad˘ musÌ b˝t anatomick· tÏlÌska. Komu se toto pojetÌ
zd·lo p¯Ìliö jednostrannÈ, ten p¯irozenÏ s vÏtöÌ Ëi menöÌ d˘slednostÌ stavÏl proti
vÌ¯e v nahodilost vÌru ve v˘li, proti mechanismu a hmotÏ duöi a rozum, proti
tÏlesnÈ struktu¯e funkci. »Ìm mÈnÏ se vöak odvaûoval zaötÌtit tento sv˘j n·zor
vlastnÌ autoritou, tÌm vÌce hledal pomocnÌky, kte¯Ì by Ñpotvrdiliì jeho hypotÈzy.
Jelikoû u LAMARCKA nalezl hledanÈ, racionalisticky znÏjÌcÌ vysvÏtlenÌ, nezab˝val
se p¯Ìliö ot·zkou, s jakou vnit¯nÌ pravdivostÌ rozvÌjÌ LAMARCK svou nauku, n˝brû
s·m mu dal za pravdu a vychvaloval jeho genialitu, ËÌmû opÏt hodlal pozdvihnout
v˝znam sv˝ch vlastnÌch myölenek.
32.1. Cope
Americk˝ paleontolog obratlovc˘ E. D. COPE (1840ñ1897) se v roztrouöen˝ch
pojedn·nÌch, aû pozdÏji shrom·ûdÏn˝ch ve vÏtöÌm dÌle (1887), p¯ihl·sil k pojetÌ
evoluce, jakÈ zast·val LAMARCK. V EvropÏ vöak jeho spisy nevzbudily pozor-
nost, protoûe badatelÈ byli jeötÏ p¯Ìliö pohlceni ortodoxnÌmi naukami. SvÈ n·zo-
ry rozvÌjel bez ohledu na jinÈ teorie, kterÈ pr·vÏ platily za modernÌ, a ani nevy-
hled·val p¯Ìleûitost diskutovat s jin˝mi badateli; a tak teprve v poslednÌ dobÏ se
jeho n·zory zaËÌnajÌ oceÚovat.
COPE se velmi p¯esnÏ drûÌ LAMARCKOVY nauky. VÏ¯Ì, ûe niûöÌ rostliny se vyvÌ-
jejÌ prost¯ednictvÌm neûiv˝ch sil, ûe dr·ûdivÈ rostliny (jako nap¯Ìklad mimÛza)
a niûöÌ zvÌ¯ata se mÏnÌ uvyknutÌm na Ëasto opakovanÈ dr·ûdÏnÌ a ûe na vyööÌch
I
N·zev neolamarckismus zavedl A. PACKARD (1901, 396 pozn.). ée neolamarckismus znamen·
˙padek evoluËnÌ myölenky v˘bec, rozpoznal G. WOLFF 1907. Je vöak sotva pochopitelnÈ, jak mohl
tento bystr˝ kritik, potÈ co oznaËil anatomickÈ, embryologickÈ aj. ˙daje za nedostateËnÈ pro zd˘-
vodnÏnÌ fylogeneze, n·hle spat¯ovat jejÌ d˘kaz v tzv. rudiment·rnÌch org·nech (G. WOLF 1907, 24).
322
LAMARCKIST…
ûivotnÌch stupnÌch p˘sobÌ nejprve nevÏdom·, pak vÏdom· snaha, kter· nutÌ
org·ny k nov˝m v˝kon˘m. TakÈ p¯irozen˝ v˝bÏr pr˝ podporuje v˝voj; ovöem
nepostaËuje, jelikoû dok·ûe vysvÏtlit jen to, jak se dobrÈ uchov·v·, nikoli to, od-
kud poch·zÌ (1887, 397). COPE vöak zavrhuje LAMARCKOVU ned˘slednost v tom,
ûe LAMARCK nech·v· duöi vzniknout z neûiv˝ch sil a ûe jÌ p¯ipisuje roli podporo-
vatele v˝voje teprve na vyööÌch stupnÌch ûivota. COPE nastoluje ûivotnÌ sÌlu jako
podstatu vöech v˝vojov˝ch faktor˘; je p¯ÌËinou, proË fyzik·lnÌ a psychickÈ sÌly
p˘sobÌ jednou na tu, jindy na onu Ë·st tÏla: ÑV˝voj je v˝konem (outgrowth) duöe
a v myölenÌ (mind) spoËÌv· pramen p¯ÌrodnÌch forem.ì Myölenkov· sÌla Ñopat-
¯uje zvÌ¯eti st·le dokonalejöÌ org·ny, aby zÌskalo potravu, nepodlehlo podnebÌ,
uniklo nep¯·tel˘m a zplodilo potomstvoì (1887, 230, 232).
COPE ud·v· takÈ z·kony tÈto ûivotnÌ sÌly, kter· stejnÏ jako jejÌ n·zev (growth
force ñ sÌla r˘stu) p¯ipomÌn· NƒGELIHO pojem principu zdokonalov·nÌ: z·kon
bunÏËnÈho dÏlenÌ, line·rnÌho a prostorovÈho rozmnoûov·nÌ bunÏk, z·kon seg-
mentace atd. SÌla r˘stu pr˝ nep˘sobila ve vöech org·nech z·roveÚ; nÏkterÈ si
pospÌöily (acceleration), jinÈ zaostaly (retardation). Nap¯Ìklad p¯i vzniku ËlovÏ-
ka se opozdil trup a p¯ednÌ konËetiny, hlava byla naproti tomu nap¯ed; lidskÈ
öpiË·ky ve srovn·nÌ s jin˝mi zuby ve v˝voji zaostaly.
Zvl·ötnÌ byl COPŸV n·zor na p¯emÏny organism˘. Podle DARWINA je mezi
druhem a rodem (myö dom·cÌ ñ myö) jen kvantitativnÌ rozdÌl: jedinci jednoho
druhu majÌ vÌce spoleËn˝ch vlastnostÌ neû druhy tÈhoû rodu. COPE naproti tomu
v n·vaznosti na n·zory L. AGASSIZE uËil, ûe kaûd˝ organismus m· zvl·ötnÌ dru-
hovÈ, rodovÈ, t¯ÌdnÌ znaky atd., a v d˘sledku toho se m˘ûe tent˝û druh opakovat
u nÏkolika rod˘. Evoluce pr˝ postupovala nejen promÏnou druhov˝ch znak˘ (se
soubÏûnou stabilitou znak˘ rodu), n˝brû i opaËnÏ promÏnou rodov˝ch znak˘
a se stabilitou znak˘ druhu. Proto je pravdÏpodobnÈ, Ñûe tent˝û druh proöel
v dÏjin·ch celou ¯adou rod˘ a ûil moûn· v nÏkolika geologick˝ch obdobÌch za
sebouì (COPE 1887, 42).
Dokladem jsou pr˝ k¯ikavci a zpÏvnÌ pt·ci, dvouk¯ÌdlÌ a blanok¯ÌdlÌ: v˝voj
probÌhal tak, ûe mnoho rod˘ k¯ikavc˘ kdysi z·roveÚ zmÏnilo svÈ ¯·dovÈ znaky
a stalo se zpÏvn˝mi pt·ky, z·roveÚ si vöak uchovalo svÈ p˘vodnÌ druhovÈ znaky
(COPE 1887, 95, 107). Podobn˝m zp˘sobem se uskuteËnila p¯emÏna dvouk¯Ìd-
l˝ch v blanok¯ÌdlÈ. COPE naz˝v· tyto ¯ady organism˘, jako jsou k¯ikavci a zpÏv-
nÌ pt·ci, dvouk¯ÌdlÌ a blanok¯ÌdlÌ, savci s placentou a bez placenty, homologickÈ
¯ady a jejich druhy, kterÈ si odpovÌdajÌ, heterologickÈ druhy.
COPOVY klasifikaËnÌ n·zory, kterÈ mimo jinÈ origin·lnÏ ËelÌ n·mitce, ûe paleon-
tologie nezn· p¯echody mezi jednotliv˝mi skupinami organism˘, nebyly dosud
d˘kladnÏji zkoum·ny z hlediska zoologie.I Jeho teorie p¯ipomÌnajÌ chemickou
I
COPOVY n·zory nar·ûejÌ i dnes na mnoho neporozumÏnÌ. T. H. MORGAN, modernÏ sm˝ölejÌcÌ
p¯ÌrodovÏdec, o nÏm nap¯Ìklad pÌöe: ÑJestliûe se nÏco takovÈho dÏje, pak jsou naöe klasifikace
jen ûertem, jÌmû si n·s p¯Ìroda dobÌr·.ì (1903, 90)
323
nauku o sloûenÌ l·tek z prvk˘, kde tent˝û prvek takÈ m˘ûe vstupovat do nejr˘z-
nÏjöÌch slouËenin; COPE s·m na tuto analogii upozorÚuje (1887, 95). V poslednÌ
dobÏ mnoho badatel˘ objevuje tuto myölenku pod vlivem nauky DE VRIESE.I
Ve volnÏjöÌm vztahu ke COPOVÃ teorii jsou vÌdeÚötÌ paleontologovÈ C. V. ETTIN-
GASHAUSEN & F. KRAäAN (1888, 1890). Ze studia vyhynul˝ch forem dubu a buku
vyvozujÌ poznatek, ûe fylogenetick˝ v˝voj druh˘ nespoËÌv· v n·stupu nov˝ch,
d¯Ìve neexistujÌcÌch forem, n˝brû v tom, ûe vöechny specifickÈ vlastnosti (tito
auto¯i je naz˝vajÌ Ñprvky formyì nebo Ñmotivyì) vöech dneönÌch druh˘ dubu
a buku se nerozliöenÏ a v r˘zn˝ch kombinacÌch vyskytovaly jiû v jejich kmenovÈ
formÏ. Kmenov· forma tak na jednom jedinci vyvinula nÏkolik forem listu, kterÈ
jsou dnes znakem r˘zn˝ch druh˘. ÑZd· se, ûe schopnost jednotlivÈho stromu
vytvo¯it novÈ typy list˘ byla tehdy neomezen·; dÏdiËnost prakticky v˘bec ne-
existovala a v nejvzd·lenÏjöÌch krajÌch mohl strom vytvo¯it tent˝û prvek formy,
aniû by byl nutnÏ n·sledkem uûöÌho kmenovÈho p¯ÌbuzenstvÌ.ì (ETTINGASHAU-
SEN & KRAäAN 1890, 243)
Historick˝ v˝voj rodu dub spoËÌval v tom, ûe p˘vodnÌ moûnosti se staly sku-
teËnostmi,138 a tak vznikla z jednoho znaËnÏ se obmÏÚujÌcÌho druhu ¯ada druh˘,
kterÈ vöak postr·dajÌ poË·teËnÌ svÏûest a schopnost p¯izp˘sobenÌ. ÑPrvky
formyì, tzn. morfologickÈ vlastnosti druh˘, povaûujÌ tito auto¯i za nemÏnnÈ
a pouze z r˘znosti jejich kombinacÌ vysvÏtlujÌ rozmanitost druh˘, kterou p¯irov-
n·vajÌ k form·m ¯ady krystal˘ (aù öestistÏnn˝ch Ëi osmistÏnn˝ch). P¯esvÏdËe-
nÌm, ûe prvky formy jsou ËÌmsi nemÏnn˝m a o sobÏ jsoucÌm, se auto¯i blÌûÌ CO-
POVI. SouhlasÌ s nÌm takÈ v tom, ûe v morfologickÈ podobnosti nevidÌ d˘kaz
pokrevnÌ p¯Ìbuznosti a jako COPE se domnÌvajÌ, ûe jednotlivÈ znaky rostliny mo-
hou postupovat, naproti tomu jinÈ se mohou zastavit. ée nap¯Ìklad p¯echod od
tajnosnubn˝ch k jevnosnubn˝m (od Lepidodendron k Araucaria) probÏhl tak, ûe se
uchoval p˘vodnÌ habitus prarostliny, zatÌmco se z·sadnÏ zmÏnil zp˘sob roz-
mnoûov·nÌ.
TakÈ vÌdeÚsk˝ entomolog K. BRUNNER V. WATTENWYL (1873) vysvÏtloval v˝voj
forem pomocÌ psychologick˝ch princip˘. Jako m· ËlovÏk snahu po zdokonalo-
v·nÌ, s jejÌû pomocÌ p¯ekon·v· utilitarismus kaûdodennÌho ûivota, tak i p¯Ìrodu
vede snaha po st·le vyööÌch cÌlech, jednou ve formov·nÌ, jindy vöak takÈ v kr·-
ölenÌ tÏla. Tuto snahu naz˝v· BRUNNER hypertelie (nad˙Ëelnost). Spolu s COPEM
uËÌ (BRUNNER V. WATTENWYL 1861, 222), ûe rod zvÌ¯ete se m˘ûe skokem p¯emÏnit
v jin˝, aniû by zmÏnil svÈ druhovÈ znaky. Druh je podle BRUNNERA hyper-
telick˝m umocnÏnÌm rodu, jak se ponÏkud staromÛdnÏ vyjad¯uje.II
I
O paleontologickÈm v˝voji psali podobnÏ jako COPE: H. S. OSBORN (1890), A. HYATT (1880),
W. B. SCOTT (1891), W. W. WAAGEN (1869), M. NEUMAYR (1889), G. STEINMANN (1908). Ze zoolo-
g˘ se mezi COPOVY p¯Ìvrûence poËÌt· A. S. PACKARD (1901), z botanik˘ GEDDES & THOMSON
(1889).
II
ÑDruh vznik· tÌm, ûe organismus, usilujÌcÌ o sv˘j ide·lnÌ rozvoj, umocÚuje formy hyperteliÌ.ì
(EIMER 1873, 138)
324
LAMARCKIST…
32.2. Eimer
T¸bingensk˝ zoolog GUSTAV THEODOR EIMER (1843ñ1898) na sebe upozornil v 90.
letech polemikou proti WEISMANNOVI. EvoluËnÏ teoretick˝mi ˙vahami se vöak
zaËal zab˝vat jiû roku 1874, kdyû zkoumal jeötÏrky zednÌ (Lacerta muralis) se
znaËnÏ promÏnlivou kresbou i zbarvenÌm, ûijÌcÌ ve skal·ch v zemÌch okolo St¯e-
dozemnÌho mo¯e. Jeho prvnÌ pr·ce nevzal nikdo na vÏdomÌ: byla to doba rodo-
kmenovÈ anatomie v HAECKELOVÃ smyslu a velkÈ ˙cty k mikroskopick˝m zkou-
m·nÌm. Studie o zbarvenÌ zvÌ¯at se proto nepokl·daly za dostateËnÏ exaktnÌ.
Roku 1888 vydal EIMER rozvl·ËnÈ dÌlo o vzniku druh˘, po nÏmû jako druh˝ dÌl
n·sledovala studie o kresb·ch mot˝l˘ (1889). PozdÏji rozöÌ¯il svou teorii i na jin·
zvÌ¯ata. Ve studii o jeötÏrce (1881) lÌËÌ, jak sice majÌ vöechny jeötÏrky sklon pro-
ch·zet v pr˘bÏhu svÈ fylogeneze stejnou ¯adou barev a kreseb, ûe se vöak r˘znÌ
jedinci zastavujÌ na r˘zn˝ch stupnÌch tÈto ¯ady. Nap¯Ìklad jeötÏrky zednÌ byly
p˘vodnÏ podÈlnÏ pruhovanÈ a ËernÈ a (z vnit¯nÌch d˘vod˘) se vyvÌjely tak, ûe
pozdÏji mÏly mÌsto pruh˘ skvrny a svÏtlejöÌ barvu, a nejv˝öe rozvinutÈ jsou p¯ÌË-
nÏ pruhovanÈ a k¯iklavÏ zbarvenÈ. Dosud nalezneme p¯Ìklady pro vöechny
stupnÏ tohoto v˝voje: na hol˝ch skal·ch se udrûely ËernÈ jeötÏrky, podobnÈ
stÌnu, kterÈ jsou tak ukryty p¯ed zrakem nep¯Ìtele, v k¯ovÌ se naopak rozvinuly
k¯iklavÏjöÌ barvy, neboù jeötÏrky, kterÈ k nim ve v˝voji postoupily, zde z˘staly
uchr·nÏny. P¯irozen˝ v˝bÏr tak p˘sobÌ jen negativnÏ tÌm, ûe odstraÚuje nevhod-
nÈ formy. ZmÏny barvy a kresby se podle EIMERA objevujÌ zprvu na zadnÌ Ë·sti
tÏla, odkud se öÌ¯Ì dop¯edu; nejprve je lze vidÏt u (silnÏjöÌch) sameËk˘, teprve
pozdÏji u samiËek (1888, 31). V knize o mot˝lech rozvÌjÌ stejnÈ schÈma (1897).
P˘vodnÌ kresbou dennÌch mot˝l˘ je pr˝ 11 podÈln˝ch pruh˘ na svÏtle zbarve-
nÈm k¯Ìdle: n·ö otak·rek ovocn˝ (Papilio podalirius), kter˝ m· 10 Ëern˝ch pruh˘
na ûlutÏ zbarvenÈm k¯Ìdle, se jen nepatrnÏ liöÌ od p˘vodnÌ formy. Z tÈto prafor-
my vznikali mot˝li se st·le kratöÌmi pruhy, z nichû se postupnÏ staly skvrny, jako
u otak·rka fenyklovÈho (Papilio machaon). Pak se skvrny rozöÌ¯ily v p¯ÌËnÈm
smÏru a vznikla forma analogick· druhu P. xuthus, aû se nakonec pruhy rozöÌ¯i-
ly po celÈm k¯Ìdle v jednobarevnou ËerÚ.
P¯irozenÈmu v˝bÏru p¯ipisuje EIMER stejnÏ jako NƒGELI jen druhotnou roli.
HlavnÌm faktorem evoluce mu je r˘st organism˘ za hranice individuality. Tento
fyletick˝ r˘st, podporovan˝ podnebÌm, potravou apod., vede organismy z kon-
stituËnÌch p¯ÌËin k nov˝m form·m, a proto je bezprost¯ednÌ p¯ÌËinou promÏnli-
vosti, kter· tak postupuje jednÌm smÏrem (tedy nikoli mnoha smÏry, jak se
domnÌval DARWIN). Proto EIMER naz˝v· svou teorii ÑortogenezÌì (smÏrovan˝m
v˝vojem).
K teorii ortogeneze dospÏl EIMER nepochybnÏ samostatn˝m uvaûov·nÌm,
nemÏl vöak dostatek energie, aby myölenku d˘slednÏ a nez·visle rozvinul.
ZbyteËnÏ a bez p·dnÈho d˘vodu ji postavil proti NƒGELIHO nauce, kter· se jeho
teorii bezpochyby znaËnÏ podobala. Sveden naukou o nemoûnosti dÏdit zÌskanÈ
325
vlastnosti vyhrotil sv˘j protiklad k WEISMANNOVI vyvracenÌm jeho nauky, kter·

byla vzhledem k jeho z·kladnÌ myölence podruûn·, ba mnohdy i souhlasn·. D·le
udivuje, ûe EIMER, aËkoli se opakovanÏ odvol·v· na LAMARCKA a COPA a schva-
luje jejich n·zory, p¯ehlÈdl v jejich teoriÌch pr·vÏ ortogenezi a jako na LAMARCKO-
VY principy poukazoval jen na uûÌv·nÌ Ë·stÌ a dÏdiËnost zÌskan˝ch vlastnostÌ.
Charakteristick˝mi znaky EIMEROV›CH spis˘ jsou bohuûel nedostatek d˘sled-
nosti, nejasnost a rozvl·Ënost.
K jeho û·k˘m pat¯Ì M. C. PIEPERS (1898), M. VON LINDEN (1901), J. T. CUNNING-
HAM (1898), CH. O. WHITMANN (1904) aj. P¯ed EIMEREM zd˘razÚoval ALFR. TAY-
LOR, ûe kresby zvÌ¯at a rostlin jsou urËov·ny liniemi, jeû se ¯ÌdÌ vnit¯nÌ strukturou
tÏla (cituji podle ALLEN 1880).
32.3. Butler
V 70. letech byla ve¯ejnost zaujata DARWINEM do tÈ mÌry, ûe LAMARCKOVY n·zory
sice nezavrhovala, ale pokl·dala je za pouh˝ pokus, p¯ÌvÏsek DARWINOVY nauky.
PrvnÌ, kdo postavil darwinismus a lamarckismus proti sobÏ jako dvÏ moûn· ¯eöe-
nÌ, byl pravdÏpodobnÏ G. SEIDLITZ (v refer·tu o WEISMANNOV›CH n·zorech, 1878,
235). TÈhoû roku vystoupil anglick˝ spisovatel SAMUEL BUTLER (1835ñ1902), aby
vychv·lil LAMARCKA jako pravÈho evolucionistu. Jeho jmÈno se v darwinistickÈ
literatu¯e uv·dÌ z¯Ìdka, pravdÏpodobnÏ proto, ûe BUTLER, snad ponÏkud v˝-
st¯ednÌ povaha, osobnÏ napadl DARWINA a obvinil jej (jistÏ nepr·vem) z nÏjakÈho
omylu. DarwinistÈ, jak se zd·, vypudili BUTLEROVO jmÈno ze sv˝ch diskusÌ.I
Ve spise éivot a zvyk (1878), kter˝ je pln˝ origin·lnÌch psychologick˝ch ˙vah,
BUTLER dokl·d·, ûe fylogenetick˝ v˝voj lze pojmout jako uvyk·nÌ na nov· jedn·-
nÌ. Uv·dÌ ËetnÈ p¯Ìklady, jak se naöe jedn·nÌ Ëast˝m opakov·nÌm st·v· automa-
tick˝m: ËÌm lÈpe si osvojÌme nÏjakou dovednost, tÌm mÈnÏ si uvÏdomujeme zp˘-
sob, jak˝m ji vykon·v·me. Toto vÏdomÌ dokonce ruöÌ hladk˝ pr˘bÏh jedn·nÌ:
jestliûe hrajeme na klavÌr zn·mou skladbu a n·hle chceme vÏdomÏ ovl·dnout
prstoklad, jistÏ se spleteme. PodobnÏ je tomu podle BUTLERA i v ûivotÏ: jsme
natolik zvyklÌ na svou existenci, ûe n·s ani nenapadne o nÌ p¯em˝ölet. Jestliûe se
vöak pokusÌme si ji uvÏdomit, hned o nÌ zaËneme pochybovat a nejprve musÌme
objevit vÏtu Ñcogito ergo sumì, abychom se o nÌ ujistili.
Lze p¯edpokl·dat, ûe i Ëetn· dalöÌ jedn·nÌ, kter· se dnes dÏjÌ nevÏdomÏ, byla
kdysi prov·dÏna vÏdomÏ za urËit˝m ˙Ëelem, a teprve v d˘sledku dlouho trvajÌ-
cÌho cviËenÌ se stala mechanick˝mi a nevÏdom˝mi. Nap¯Ìklad m·me v˝bornÏ
nacviËeno d˝ch·nÌ; novorozenec d˝ch· nedokonale jen nÏkolik minut, p¯iËemû
se podob· ËlovÏku, kter˝ se snaûÌ rozpomenout na Ëinnost, kterou se nauËil jiû
d¯Ìve. S jistotou a nevÏdomÏ polyk·me, tr·vÌme, naslouch·me i pozorujeme
I
O jeho ˙tocÌch proti DARWINOVI srv. E. KRAUSE 1885, 185.
326
LAMARCKIST…
proto, ûe tyto funkce vykon·valy uû tisÌce generacÌ p¯ed n·mi. NejuvÏdomÏlejöÌ

a naöÌ kontrole nejp¯ÌstupnÏjöÌ jsou specificky lidskÈ vlastnosti: ¯eË, vzp¯Ìmen·
ch˘ze, umÏnÌ, vÏda, k nimû se pozvedl teprve ËlovÏk a v nichû se kaûd˝ jedinec
musÌ nejprve cviËit. MÈnÏ vÏdomÈ a kontrolovatelnÈ je pojÌd·nÌ potravy, pitÌ,
polyk·nÌ, d˝ch·nÌ, zrak a sluch, protoûe tyto funkce zÌskali jiû p¯edkovÈ ËlovÏka.
NejmÈnÏ vÏdom˝ a ovladateln˝ je nap¯Ìklad krevnÌ obÏh, kter˝ poch·zÌ od pra-
star˝ch p¯edk˘ obratlovc˘.
TakÈ embryon·lnÌ procesy, nap¯Ìklad vznik ku¯ete ve vejci, lze vysvÏtlit jako
opakov·nÌ dob¯e nacviËen˝ch, p˘vodnÏ vÏdom˝ch pokus˘ o vytvo¯enÌ sval˘,
kostÌ, zob·ku atd. I prvoci jednajÌ podle vÏdom˝ch ˙Ëel˘, kdyû si stavÏjÌ schr·n-
ky, vystrkujÌ panoûky tam, kde je pr·vÏ t¯eba, vyhled·vajÌ potravu atd., a svÈ
zkuöenosti p¯en·öejÌ na potomstvo. Tak si lze p¯edstavit, ûe v tomto potomstvu
pokraËuje existence osobnosti praotce prvok˘ a obohacuje je nov˝mi zkuöenost-
mi. Protoûe dneönÌ svÏt organism˘ poch·zÌ z praprvok˘ dÌky nep¯etrûitÈmu roz-
mnoûov·nÌ, lze p¯edpokl·dat, ûe osobnost praprvoka dosud ûije ve vöech ûiv˝ch
organismech. A nejen ona, n˝brû i osobnost vöech pozdÏjöÌch p¯Ìm˝ch p¯edk˘,
kte¯Ì shromaûÔovali st·le novÈ zkuöenosti, a tak uskuteËÚovali pokrok svÏta
organism˘. Vöechny organismy, od jednobunÏËn˝ch aû po ËlovÏka, jsou v z·sa-
dÏ spoleËnou osobnostÌ, kter· se vöak pozdÏji rozestoupila do mnoha center
pamÏti a ztratila vÏdomÌ svÈ vnit¯nÌ p¯Ìbuznosti.
éivot kaûdÈho jedince p¯edstavuje opakov·nÌ vÏcÌ, kterÈ prov·dÏl jiû bilion-
kr·t; opakuje ˙kony, k nimû jej d¯Ìve vedlo vlastnÌ p¯em˝ölenÌ a p˘sobenÌ okol-
nostÌ. Na tyto ˙kony si organismus zvykl natolik, ûe je prov·dÌ s naprostou jistotou
a nevÏdomÏ. Kdyû se vöak organismus ocitne v nov˝ch, nezvykl˝ch okolnostech,
kdy se nem˘ûe spolehnout na svou pamÏù, musÌ jednat vÏdomÏ a musÌ se buÔ
p¯izp˘sobit nov˝m okolnostem, nebo zajÌt. V˝znam z·huby demonstruje tento
p¯Ìklad: zrno se ocitne v ûaludku slepice, tedy ve zcela nezvykl˝ch pomÏrech;
nejprve myslÌ, ûe bylo zaseto, a p¯ipravuje se ke klÌËenÌ; brzy vöak zpozoruje
nezn·mÈ okolÌ, zmate se a ûaludek je rozdrtÌ. Slepice p¯ivedla zrno do pomÏr˘,
v nichû jejÌ zvyklosti musÌ zvÌtÏzit nad zvyklostmi zrna, je str·veno, p¯ich·zÌ
o svou individualitu a p¯ejÌm· individualitu slepice, zapomÌn· svou vlastnÌ mi-
nulost a je p¯eneseno do minulosti slepice. Kdyû se tak v boji o ûivot ocitnou dva
organismy, vûdy jde o to, ûe jeden organismus p¯ivede druh˝ do okolnostÌ, na
nÏû jeho p¯edkovÈ nebyli p¯ipraveni.
Dostali bychom se p¯Ìliö daleko, kdybychom jeötÏ d·l uv·dÏli p¯Ìklady toho,
jak duchaplnÏ rozvÌjÌ BUTLER analogie: mezi vzpomÌn·nÌm a podobnostÌ dÏtÌ
s jejich p¯edky, mezi chybami pamÏti a v˝vojov˝mi poruchami, mezi n·hlou
vzpomÌnkou na d·vno zapomenutou zkuöenost a atavismy, mezi n·sledky k¯Ì-
ûenÌ a nerozhodnostÌ ËlovÏka, kter˝ m· p¯ed sebou dvÏ moûn· ¯eöenÌ ˙lohy atd.
Vöechny projevy dÏdiËnosti pokl·d· BUTLER za projevy pamÏti. Ale i promÏnli-
vost vykl·d· psychologicky: jako ËlovÏk usiluje o pokrok, vynalÈz· a zdokona-
luje stroje a p¯itom vych·zÌ ze zd·nlivÏ nepatrn˝ch pozorov·nÌ, o nichû zpoË·t-
327
ku ani nelze ¯Ìci, k jak˝m d˘sledk˘m povedou, tak usilujÌ vöechny organismy
o uspokojenÌ sv˝ch pot¯eb. Cvikem zdokonalujÌ svÈ org·ny nebo n·hodn˝mi
vlivy zÌsk·vajÌ novÈ Ë·sti, na nichû pak d·le pracujÌ, a tak zp˘sobujÌ jejich po-
krok. P¯irozen˝ v˝bÏr m· jen negativnÌ v˝znam, protoûe vyluËuje nedostateËnÈ
pokusy pokroku.
BUTLER vÏdÏl, ûe se sv˝m n·zorem vÌce blÌûÌ LAMARCKOVI (a E. DARWINOVI) neû
CH. DARWINOVI; vÏnoval zvl·ötnÌ spis d˘kazu, ûe DARWINŸV dÏd, LAMARCK
a BUFFON pojali fylogenezi lÈpe neû DARWIN s·m (BUTLER 1879, tÈû 1880). Jeho
psychologickou teorii schvaloval v Anglii WALLACE a v NÏmecku H. M‹LLER
(1879c, 23n). Jeho ˙toky na DARWINA, stejnÏ jako psychologick˝ z·klad jeho teo-
rie m·lo odpovÌdajÌcÌ tehdejöÌm smÏr˘m, zp˘sobily, ûe jeho n·zory zanikly.I
32.4. Pauly, Hering, Semon

Ned·vno vystoupil AUGUST PAULY (1905) s naukou, v nÌû opakuje BUTLEROVY
n·zory a dokonce i jeho p¯Ìklady se stroji, aniû by p¯ipojil nÏco novÈho; v proni-
kavosti psychologickÈho pozorov·nÌ nedosahuje PAULY svÈho p¯edch˘dce.II
Kr·tk˝ n·Ërt PAULYHO teorie postaËÌ, abychom prok·zali jejÌ podobnost
s BUTLEROVOU. P¯i p·tr·nÌ po uskuteËnÏnÌ svÈho ˙Ëelu objevuje organismus nÏco
novÈho, a na z·kladÏ tohoto (dÏdiËnÈho) objevu pracuje d·le ve sv˝ch potom-
cÌch. Vûdy podle vhodnosti Ëi nevhodnosti novÏ objevenÈ ûivotnÌ zvyklosti
a p¯izp˘sobenÌ org·n˘ dosahuje vÏtöÌ Ëi menöÌ dokonalosti. Mo¯sk· houba, kter·
poprvÈ objevila tvorbu k¯emiËitanov˝ch jehlic k opo¯e svÈho tÏla, mohla tento
vyn·lez technicky vyuûÌt mnohem mÈnÏ neû h¯betnÌ strunu, kterou objevili pl·ö-
tÏnci a pozdÏji ji tak rozliËnÏ uûÌvali a zdokonalovali obratlovci. PrvnÌ zvÌ¯e,
kterÈ objevilo h¯betnÌ strunu, netuöilo, co vöechno se z tohoto jednoduchÈho
org·nu vyvine; potomci jej vöak postupnÏ zdokonalovali, aû dos·hli jemnÈho
rozliöenÌ lidskÈ kostry. Zcela podobnÏ netuöil ani prvnÌ ËlovÏk, kdyû t¯el jantar
o sv˘j odÏv, jakÈ d˘sledky p¯inese jeho jednoduch˝ pokus. Jeden ˙Ëel n·hodnÏ
n·sledoval po druhÈm, a tak vznikla dneönÌ stavba ûivÈho svÏta.
PAULY vyd·v· svou hypotÈzu za lamarckismus ñ ale LAMARCKOVA nauka to
v û·dnÈm p¯ÌpadÏ nenÌ. Svou teoriÌ o slepÈm t·p·nÌ kup¯edu mÌ¯ÌcÌho organismu
I
Mnichovsk˝ filosof J. FROHSCHAMMER rozv·dÌ ve svÈm dÌle teorii, kter· by mohla b˝t do urËitÈ
mÌry sp¯ÌznÏn· s BUTLEROVOU; avöak autor je p¯Ìliö v zajetÌ metafyzick˝ch obecnostÌ, jimû (ales-
poÚ v kapitol·ch o evoluci, kterÈ jsem Ëetl) chybÌ jasnÈ obrysy. O dÏdiËnosti tvrdÌ: ÑDÏdiËnost je
moûn· dÌky tv˘rËÌ reprodukujÌcÌ potenci fantazie a (re·lnÈ) dÏdÏnÌ je nejvÌce srovnatelnÈ s Ëin-
nostÌ pamÏti, vötÏpov·nÌm, uchov·v·nÌm a reprodukov·nÌm. To, Ëeho je dosaûeno, vstupuje
p¯edevöÌm do tv˘rËÌ sÌly a podÌlÌ se na produktivnÌ potenci ve spojenÌ s hmotn˝m substr·tem.ì
(FROHSCHAMMER 1877, 333)
II
Ve spise jsou takÈ uvedeni auto¯i, jejichû n·zory pokl·d· PAULY za sp¯ÌznÏnÈ se sv˝mi.
328
LAMARCKIST…
se PAULY blÌûÌ DARWINOVI, jehoû n·sleduje i v tom, ûe h·jÌ naprosto utilitaristickÈ

pojetÌ svÏta organism˘: znaky, kterÈ nemajÌ ˙Ëel, se podle PAULYHO nevyvÌjejÌ.
Odkud pak poch·zÌ jednota pl·nu, kr·sa, moralita, n·boûenstvÌ a jinÈ, zjevnÏ
ÑneuûiteËnÈì vÏci? Jako PAULY p¯ehlÈdl mnoho jin˝ch vÏcÌ z uËenÌ svÈho mistra,
tak si nevöiml ani toho, ûe LAMARCK do urËitÈ mÌry vÏ¯il v jednotn˝ organizaËnÌ
pl·n svÏta organism˘ a teprve v jeho r·mci spat¯oval roli ˙Ëelnosti.I
PAULYHO spis vystoupil ze z·plavy modernÌch pojedn·nÌ, jeû ¯eöÌ biologickÈ
problÈmy jen dialektikou, obratn˝mi slovy; svÏûÌm stylem a origin·lnÌ kritikou
darwinismu se liöÌ od dnes bÏûn˝ch ⁄vod˘ do biologie, Vitalism˘ a mechanism˘,
Kauz·lnÌch problÈm˘ a teleologiÌ a jin˝ch vzletnÏ znÏjÌcÌch titul˘. Jinak ale pat¯Ì do
kategorie dÏl, kter· rozvÌjejÌ jednu myölenku na mnoha stran·ch a fakta neuûÌva-
jÌ k vÏtöÌmu prohloubenÌ problÈmu, n˝brû je uv·dÏjÌ jen jako doklady, protoûe jiû
p¯edem majÌ ve vöem jasno, a tak Ëten·¯e navzdory stylistick˝m p¯ednostem
brzy unavÌ.
Fyziolog EWALD HERING (1870, 148) poukazoval jeötÏ p¯ed BUTLEREM na ana-
logii mezi v˝vojem tÏla a duöe. ZatÌmco vöak pro BUTLERA byla ona podobnost
objevem, nov˝m faktem, HERING ji pojÌmal jako pouh˝ d˘sledek FECHNEROVY
nauky, ûe duöevnÌ ûivot a hmotn˝ ûivot jsou jen dvÏma stranami tÈhoû dÏnÌ.
Mezi obÏma zd·nlivÏ podobn˝mi myölenkami spoËÌv· velk˝ rozdÌl; jedna
z nich vystupuje jako pozn·nÌ, druh· jako d˘sledek. Pozn·nÌ je ûivÈ, nez·vislÈ,
pramenÌ p¯Ìmo z obrazotvornosti duöe a instinktivnÏ cÌtÌme, ûe je na nÏm nÏco
pravdivÈho. D˘sledek je naproti tomu vybledl˝m odrazem skuteËnosti, bez
vlastnÌch ko¯en˘, jen logicky v·zan˝ na jinÈ nauky a svÏdËÌ spÌöe o obratnosti
neû o p˘vodnosti.
HERING uvaûuje takto: dr·ûdÏnÌ vyvol·v· v organismu nejprve reakci, zane-
ch·v· vöak takÈ trvalou zmÏnu, stopu v jeho molekul·rnÌ struktu¯e, takûe opa-
kuje-li se dr·ûdÏnÌ jindy, reakce probÌh· trochu jinak neû poprvÈ. Protoûe orga-
nismus je od poË·tku svÈ existence neust·le vystaven ˙Ëink˘m dr·ûdÏnÌ, kter·
pokaûdÈ zanech·vajÌ novÈ stopy v jeho vnit¯nÌ struktu¯e, lze jej povaûovat za
sumu vöech hmotn˝ch zmÏn, nahromadÏn˝ch od poË·tku jeho ûivota. Podle psy-
chofyzick˝ch z·sad nespoËÌv· objektivnÌ str·nka pamÏti, kter· se subjektivnÏ
odehr·v· ve vÏdomÌ, v niËem jinÈm neû pr·vÏ v tÏchto ust·len˝ch zmÏn·ch ûivÈ
l·tky v d˘sledku opakovan˝ch dr·ûdÏnÌ. PamÏù lze proto vysvÏtlit jako z·klad-
nÌ vlastnost organismu a jeho tÏlesnÈ i duöevnÌ zmÏny jako d˘sledek pamÏti.
O HERINGOVÃ teorii se v sedmdes·t˝ch letech hodnÏ psalo, p¯esto se nikde
neujala, jelikoû v podstatÏ nenabÌzela nic jinÈho neû z·mÏnu v˝raz˘ ÑpamÏùì
a ÑzÌsk·nÌ nov˝ch vlastnostÌì a nezohledÚovala vlastnÌ problÈmy duöevnÌho ani
hmotnÈho ûivota. V ûivotÏ spat¯uje jen pasivnÌ reprodukci nauËen˝ch, zÌskan˝ch
vÏcÌ; uËÌ, ûe fantazie je jen souhrnem vzpomÌnkov˝ch obraz˘, organismus jen
sumou zÌskan˝ch znak˘. P¯ehlÌûÌ pr·vÏ to, co je pro organismus a duöi p¯ÌznaË-
I
O PAULYM srv. G. WOLFF 1907, kter˝ zde takÈ zavrhuje PAULYHO vitalismus.
329
nÈ: ûe je utvo¯en podle urËitÈ ideje a ûe obr·zky fantazie majÌ urËitÈ formy. Tuto
ideu, tyto formy vöak vytvo¯il organismus s·m, nevznikajÌ nahromadÏnÌm po-
dr·ûdÏnÌ.
HERINGOVU teorii lze snadno rozöÌ¯it na evoluci organism˘, a tento krok byl
ned·vno takÈ uskuteËnÏn. R. SEMON (1907) se pokusil zachr·nit upadajÌcÌ darwi-
nismus tÌm, ûe jej podle HERINGOVA p¯Ìkladu vyloûil psychologicky a k psycho-
logick˝m pojm˘m pamÏti, zkuöenosti, vzpomÌnky, asociace atd. vyhledal mate-
ri·lnÌ analogie, pro nÏû pak bohuûel podle dnes bÏûnÈho smÏru navrhl nov·
jmÈna. Nap¯Ìklad v˝raz ÑmnÈmì znamen· sumu vöeho, co organismus zÌskal s·m
a od sv˝ch p¯edk˘, v˝raz Ñengramì znamen· jednotlivou hmotnou zmÏnu v d˘-
sledku dr·ûdÏnÌ. Tato slova v˝raznÏ ztÏûujÌ Ëetbu dÌla, protoûe Ëten·¯ si je nejprve
musÌ p¯eloûit do obvyklÈ psychologickÈ ¯eËi, aby si vytvo¯il n·zornou p¯edstavu
o jejich obsahu. SEMONOVO dÌlo bylo namnoze se z·jmem p¯ijÌm·no (i ortodoxnÌ-
mi darwinisty);I lze si odtud vytvo¯it obr·zek o kritickÈ situaci darwinismu.II
Ze staröÌch biolog˘ tvrdil WILH. V. REICHENAU (1881) ve svÈ studii o sekund·r-
nÌch pohlavnÌch znacÌch, ûe v˝voj organick˝ch forem lze pochopit psychologic-
ky jen jako d˘sledek v˘le a odtud vypl˝vajÌcÌ volby ze strany zvÌ¯ete, a pouka-
zoval na LAMARCKA a W. ROUXE, kte¯Ì tÌmto smÏrem hledali ¯eöenÌ problÈmu
evoluce.III
32.5. Schopenhauer a von Hartmann

ARTHUR SCHOPENHAUER (1788ñ1860) se biologick˝mi problÈmy Ëasto zab˝val;
exaktnÌ ˙daje, fantazie a podivnosti se v jeho dÌle v pestrÈm sledu st¯ÌdajÌ.
Z·kladnÌ myölenka metafyzickÈ v˘le ˙zce souvisÌ s jevy instinktivnÌho ûivota,
a tÌm i s biologiÌ. I dnes (a zvl·ötÏ dnes) stojÌ za n·mahu ËÌst jeho ˙vahy o proje-
vech v˘le v ûivoËiönÈ ¯Ìöi,IV o naturfilosofii a p¯ÌrodnÌ vÏdÏ, o pohlavnÌm pudu
atd. Neolamarckismus, pokud nenÌ jen bezmyölenkovitou reakcÌ proti DARWINO-
VI, m· v SCHOPENHAUEROVI svÈho nejvlastnÏjöÌho filosofa.
O DARWINOVI se SCHOPENHAUER (odmÌtavÏ) vyj·d¯il pouze v jednom dopise,V
ostr˝mi slovy odsoudil takÈ mechanicismus LAMARCKOVY teorie (1888, 201; Ë. 1997).
I
UËinil tak A. FOREL 1906 a zË·sti L. PLATE 1908, 334.
II
ée SEMONOVA teorie nepoch·zela z ûivÈho nazÌr·nÌ skuteËnosti, lze mj. usoudit z toho, ûe ji
zaloûil na zastaralÈ hypotÈze o dÏdiËnosti zÌskan˝ch vlastnostÌ; viz ostatnÏ kritiku dÌla
u DRIESCHE (1908, I, 216).
III
Z psychologick˝ch d˘vod˘ p¯ijÌm· LAMARCKOVU nauku takÈ R. H. FRANC… 1907.
IV
Nejaktu·lnÏjöÌ v˝znam m· asi SCHOPENHAUERŸV Ël·nek ‹ber den Willen in der Natur (1854),
kde se mimo jinÈ diskutuje o vztahu mezi org·nem a jeho funkcÌ, o srovn·vacÌ anatomii aj.
V
SCHOPENHAUER Ëetl obs·hl˝ v˝tah z DARWINA v Times. PÌöe: ÑPodle toho nikterak nenÌ p¯Ìbuz-
n˝ s mojÌ teoriÌ, n˝brû je ploch˝m empirismem, kter˝ v tÈto vÏci nedostaËuje: je variacÌ teorie
LAMARCKOVY.ì (SCHOPENHAUER 1880, 384)
330
LAMARCKIST…
S p¯ekvapiv˝m porozumÏnÌm j·dru problÈmu zavrhl fylogenezi v˘bec a posta-

vil proti nÌ GEOFFROYŸV ide·l, nauku o jednotÏ pl·nu.I
SCHOPENHAUERŸV û·k EDUARD VON HARTMANN (1842ñ1906) usiloval o jeötÏ
hluböÌ spojenÌ filosofie s vÏdou, aniû by se vöak vyhnul ned˘slednostem, jichû
mnoho nalezneme takÈ u jeho uËitele. HARTMANN zav·dÌ Ñmetafyzick˝ì pojem
ÑnevÏdomÌì jakoûto SCHOPENHAUEROVU v˘li a p¯edstavu a jakoûto z·klad dÏnÌ.
Vych·zÌ p¯itom z vÏdom˝ch ˙kon˘ ËlovÏka a dokazuje, ûe existujÌ takÈ procesy,
kterÈ se dÏjÌ mimo vÏdomÌ, a p¯ece se z·sadnÏ neodliöujÌ od toho, co zn·me ve
vÏdomÌ jako p¯edstavu ñ obojÌ m· ide·lnÌ obsah. HARTMANN poukazuje na em-
bryon·lnÌ v˝voj, hojenÌ ran, projevy instinkt˘, ˙Ëinky reflex˘, jeû jsou vesmÏs
analogickÈ vÏdom˝m ˙kon˘m ËlovÏka, aËkoli jsou nevÏdomÈ. Jinak vöak HART-
MANN souhlasÌ se ctiteli hmoty, ûe atomy jsou prav˝m j·drem dÏnÌ. Ty, kdo vÏ¯Ì
v duöi, zas ujiöùuje, ûe psychika nenÌ v û·dnÈm p¯ÌpadÏ d˘sledkem hmoty, n˝brû
je stejnÏ p˘vodnÌ (1877, 111). Chv·lÌ snahu p¯ÌrodovÏdc˘ vypudit z exaktnÌ vÏdy
ûivotnÌ sÌlu a tv˘rËÌ pud, neboù ÑvÏda m· sledovat jen zkoum·nÌ mechanick˝ch
p¯ÌËinì; avöak ûivotnÌ sÌlu vypuzenou z vÏdy p¯ejÌm· do metafyziky, kde z nÌ
ËinÌ v˘li ovl·dajÌcÌ vöechny slepÈ pohyby (1877, 482).
HARTMANN byl zast·ncem smÌ¯enÌ filosofie a vÏdy takÈ vzhledem k DARWINO-
VÃ nauce. P¯itahovala ho jejÌ z·kladnÌ myölenka, takÈ byl dostateËnÏ seËtÏl˝
v biologickÈ literatu¯e. MÏl porozumÏnÌ pro n·mitky K÷LLIKERA, WIGANDA,
NƒGELIHO, EIMERA, a s pomocÌ prvk˘ tÏchto n·mitek vytvo¯il d˘myslnou kritiku
DARWINOVY nauky, v nÌû zavrhuje v darwinismu slep˝ mechanismus: ÑBoj o exi-
stenci a s nÌm cel˝ p¯irozen˝ v˝bÏr jsou jen p¯isluhovaËi, kte¯Ì musejÌ vykon·vat
niûöÌ sluûby p¯i uskuteËÚov·nÌ myölenky, totiû osek·vat a p¯izp˘sobovat kame-
ny, kterÈ stavitel vymÏ¯il a p¯ÌznaËnÏ p¯edem urËil podle jejich mÌsta ve velkÈ
stavbÏ.ì (HARTMANN 1889, 403) H·jÌ vnit¯nÌ v˝vojov˝ z·kon, z·kon korelace
organismu, jehoû vnÏjöÌmi faktory je v˝bÏr, pohlavnÌ volba atd.; teleologie tvo¯Ì
z·klad, na nÏmû jsou teprve moûn˝ mechanismus.
P¯ÌrodovÏdci HARTMANNOVY biologickÈ v˝klady pohrdavÏ kritizovali; jak by
takÈ darwinismus mohl p¯ijmout jeho metafyziku, kdyû si p¯iËÌtal za z·sluhu, ûe
veökerou metafyziku sprovodil ze svÏta? DvojznaËnost vyt˝kali HARTMANNOVÃ
filosofii jak darwinista O. SCHMIDT (1877), tak idealista A. WIGAND (1874ñ76).
Nespokojen s obsahem tÏchto kritik HARTMANN s·m anonymnÏ vydal kritiku
sv˝ch n·zor˘ a darwinistÈ (HAECKEL, SEIDLITZ, SCHMIDT, DU PREL) s anonymnÌm
dÌlem souhlasili. Je pochopitelnÈ, ûe kdyû tato lest vyöla najevo, nep¯inesla mu
jejich p¯ÌzeÚ. Teprve v novÏjöÌ dobÏ, kdy se opÏt objevuje porozumÏnÌ pro teorii
ûivotnÌ sÌly, doporuËujÌ nÏkte¯Ì badatelÈ (nap¯Ìklad H. DRIESCH) jeho filosofii.
Kdo hled· filosofickÈ a z·roveÚ popul·rnÌ vylÌËenÌ biologick˝ch problÈm˘ ve
I
HARTMANN mylnÏ tvrdÌ, ûe SCHOPENHAUER se v˝slovnÏ vyj·d¯il pro LAMARCKA. SCHOPENHAUER
vöak chv·lÌ jen lamarckistickou nauku, ûe v˘le je z·kladem organizace; jeho evoluËnÌ nauku ve
svÈ filosofii naproti tomu zavrhuje; srv. 1854, 243.
331
vitalistickÈm duchu, tomu p¯inesou HARTMANNOVY spisy nemal˝ poûitek ñ

zvl·ötÏ kdyû nezapomene, ûe byly naps·ny v dobÏ, kdy vÌra v sÌlu a hmotu sla-
vila vÌtÏzstvÌ.
32.6. JinÌ neolamarckistÈ

OznaËenÌm neolamarckismus jsou mÌnÏny nejrozmanitÏjöÌ teorie; Ëasto se sem
¯adÌ i badatelÈ, jiû se jen zcela p¯ÌleûitostnÏ, v ˙vodu k dÌlu nebo v nÏjakÈ ¯eËi,
obecnÏ zastali LAMARCKA nebo jednÈ z jeho myölenek, jejich vÏdeckÈ ˙silÌ se vöak
ubÌr· zcela jin˝m smÏrem. Pokud to bylo moûnÈ, zmÌnili jsme se o nich p¯i jinÈ
p¯Ìleûitosti; zde jen pro ˙plnost uveÔme, ûe nÏkte¯Ì biologovÈ jsou povaûov·ni
za lamarckisty jen proto, ûe prohlaöujÌ funkci za p˘vodnÏjöÌ neû org·n; nap¯Ìklad
francouzsk˝ fyziolog E. MAREY (1873), zakladatel v˝vojovÈ mechaniky W. ROUX
a mnozÌ dalöÌ.
JinÌ jsou vyd·v·ni za LAMARCKOVY stoupence, protoûe se vyslovili pro vnit¯nÌ
a p¯Ìmou schopnost p¯izp˘sobenÌ organism˘ podmÌnk·m okolÌ. Sem pat¯Ì
nap¯Ìklad botanikovÈ E. WARMING (1896), R. V. WETTSTEIN (1902, 1908), J. SACHS
(1898), W. PFEFFER (1894), G. HENSLOW (1895), zoolog W. HAACKE (1893a),
embryolog ROULE (1893), anatomovÈ W. ROUX (1881), C. RABL (1904), C. SEMPER
(1880), paleontologovÈ E. KOKEN (1902), O. JAECKEL (1902) aj.
OpÏt jinÌ badatelÈ se poËÌtajÌ k lamarckist˘m, protoûe se vyslovili pro dÏdiË-
nost zÌskan˝ch vlastnostÌ: E. STRASBURGER (1902), E. HAECKEL (1901), H. SPENCER
(1898), BROWN-S…QUARD (1892), E. PERRIER (1886),I A. PACKARD (1901), C. SEMPER,
M. KASSOWITZ (1899), G. ROMANES (1892ñ93) aj.II, 139
I
Srv. takÈ jeho p¯edmluvu k francouzskÈmu p¯ekladu ROMANESOVY knihy Instinct and
Intellingence of Animals.
II
DalöÌ literaturu o neolamarckistech uv·dÌ PACKARD, PAULY, DETTO a jinÌ, jiû zmÌnÏnÌ auto¯i.
332
33. kapitola
EvoluËnÌ myölenÌ v botanice
Jiû WHEWELL poukazuje ve sv˝ch dÏjin·ch induktivnÌch vÏd na to, ûe botanika se

vûdy vyvÌjela klidnÏji, p¯ÌmoËa¯eji neû zoologie proto, ûe vlastnosti rostlin jsou
jednoduööÌ. Sv˝mi teoriemi zoologii takÈ Ëasto p¯edbÌhala. Naproti tomu zoolo-
govÈ, kte¯Ì mÏli v rozmanitÏji formovan˝ch zvÌ¯atech r˘znorodÏjöÌ p¯edmÏt
uvaûov·nÌ, dod·vali teoriÌm hluböÌ a plasticky propracovanÏjöÌ smysl. Biologic-
kou systematiku sice zaloûil LINN… na z·kladÏ studia rostlin, ale zoolog CUVIER ji
prohloubil anatomiÌ. Morfologii sice uËinila teoretickou vÏdou GOETHOVA meta-
morfÛza rostlin, ale teprve zoology zavedenÈ pojmy homologie a analogie jÌ
dodaly plastiËtÏjöÌ obsah. Botanik SCHLEIDEN p¯iöel v NÏmecku s evolucionis-
mem jako prvnÌ, ale teprve zoolog HAECKEL mu poskytl hloubku a öÌ¯ku. To se nynÌ
opakuje, kdyû evoluËnÌ spekulace upadajÌ: botanik J. SACHS v NÏmecku prvnÌ
podporoval experiment·lnÌ smÏr, ale teprve zoologovÈ W. ROUX a H. DRIESCH
uËinili z tÈto metody filosofickou vÏdu.
DARWINOVO vystoupenÌ nep˘sobilo na botaniky jinak neû na zoology. I v bota-
nice se staly bÏûn˝mi studie o buÚce, teorie o neviditeln˝ch tÏlÌsk·ch v proto-
plazmÏ, mechanickÈ v˝klady dÏlenÌ bunÏk, hypotÈzy o dÏdiËnosti apod. WIGAND,
NƒGELI, SACHS, »ELAKOVSK›, STRASBURGER vyznaËujÌ hlavnÌ smÏry, jimiû se ubÌra-
lo myölenÌ botanik˘ po DARWINOVI. NejvyhranÏnÏjöÌ byl A. WIGAND, kter˝, vÏrn˝
star˝m p¯eddarwinovsk˝m n·zor˘m, zavrhoval darwinismus a limine. L. »ELA-
KOVSK› z˘stal sice jeötÏ morfologem a ne zcela se emancipoval od n·zor˘ BRAU-
NOVA smÏru, ale fylogenezi p¯ijÌmal. ED. STRASBURGER (1874) se zcela oddal novÈ
teorii a p¯ispÏl, podobnÏ jako v zoologii WEISMANN, k rozkvÏtu spekulacÌ
o buÚce. NƒGELI byl sice pro DARWINA, avöak vÌce se klonil k fyziologickÈmu
pojetÌ v˝voje, a tento smÏr d˘slednÏ podporoval J. SACHS.
L. »ELAKOVSK›I se projevil jako û·k idealistickÈ morfologie p¯edevöÌm zd˘raz-
Úov·nÌm znetvo¯enÌ, kter· se nahodile objevujÌ na vÏtvÌch, listech a zejmÈna na
Ë·stech kvÏt˘. Spat¯oval v nich projevy jinak latentnÌch homologiÌ a p¯i jejich
zkoum·nÌ postupoval metodou, jakÈ uûÌvali GEOFFROY, MECKEL a jinÌ morfologo-
vÈ z prvnÌ poloviny 19. stoletÌ ñ s tÌm rozdÌlem, ûe z homologiÌ odvozoval d˘ka-
I
»ELAKOVSK› rozvÌjel svÈ darwinistickÈ n·zory v pojedn·nÌch publikovan˝ch v letech
1869ñ1894, kter· souhrnnÏ vydal v dÌle Rozpravy o DarwinovÏ theorii (1895).
333
zy pro fylogenetick· p¯ÌbuzenstvÌ rostlin. V˝voj rostlinstva si p¯edstavoval tak,

ûe z d·vn˝ch ¯as, kterÈ vznikly pravdÏpodobnÏ samoplozenÌm, se vyvinuly
r˘znÈ ¯·dy ¯as dneönÌch, ale takÈ prvotnÌ mechy, kterÈ urËily kmenovou formu
dneönÌch mech˘ a prvotnÌch tajnosnubn˝ch. PrvotnÌ tajnosnubnÈ se rozliöily na
dneönÌ kapradiny, p¯esliËky a plavunÏ. Z kapradin poch·zejÌ cykasy, z plavunÌ
vraneËky a z nÏkter˝ch r˘znov˝trusn˝ch p¯edk˘ vraneËek rostliny nahosemen-
nÈ, z nichû se nÏkterÈ vyvinuly ve vyööÌ jevnosnubnÈ.
Tento rodokmen rostlinstva zakl·dal »ELAKOVSK›, stejnÏ jako zoologovÈ, p¯e-
v·ûnÏ na morfologick˝ch vlastnostech a paleontologii p¯ipisoval pouze druhot-
n˝ v˝znam. Naproti tomu obzvl·ötÏ zd˘razÚoval embryologickÈ vlastnosti, jak
tomu bylo i u zoolog˘. Za velice v˝znamnÈ pro fylogenezi povaûoval zejmÈna
st¯Ìd·nÌ pohlavnÌ a nepohlavnÌ generace, kterÈ ukazuje stupÚovitÈ zdokonalov·-
nÌ od ¯as k mech˘m, kapradin·m, cykasovit˝m a jevnosnubn˝m rostlin·m. Do
fylogenetick˝ch ¯ad sestavoval takÈ jednotlivÈ org·ny; p¯em˝ölel o vzniku list˘,
v˝honk˘ a trichom˘ (kterÈ idealistÈ pokl·dali za z·kladnÌ morfologickÈ org·ny)
a sledoval tyto ˙tvary od nerozliöen˝ch poË·tk˘ u ¯as a nejjednoduööÌch mech˘
po nejvyööÌ jevnosnubnÈ.
Fylogenetick˝mi spekulacemi se sice zab˝vali i jinÌ botanikovÈ ñ E. STRASBUR-
I
GER a J. SACHS ñ a jeötÏ dnes najdeme jejich p¯Ìznivce (nap¯Ìklad paleontologa
D. H. SCOTTA); obecnÏ vzato vöak nikdy nezÌskaly v˝znam, jak˝ jim p¯ikl·dajÌ
zoologovÈ. Odpor proti ortodoxnÌmu darwinismu se brzy projevil jednak v tom,
ûe si botanikovÈ oblÌbili hypotÈzu polyfyletickÈho p˘vodu rostlin, jednak silnÏj-
öÌm d˘razem na fyziologii. Ona hlubok· propast, kter· zela mezi morfologiÌ
a fyziologiÌ zvÌ¯at v 19. stoletÌ, se v botanice nikdy nerozev¯ela tak v˝raznÏ, jeli-
koû rostlinu necharakterizuje jejÌ forma tak n·padnÏ jako zvÌ¯e, n˝brû v ˙vahu
spÌöe p¯ipadajÌ jejÌ funkce. List dvoudÏloûnÈ rostliny se podob· listu jednodÏloûnÈ
i listu tajnosnubnÈ rostliny. Dokonce i mechy a ¯asy majÌ nÏkdy ˙tvary, kterÈ se
velmi podobajÌ list˘m ñ protoûe slouûÌ podobnÈ funkci (asimilaci a d˝ch·nÌ).
Naproti tomu u zvÌ¯at je funkce p¯ekon·na formou, jak vidÌme na rozdÌlech po-
hybov˝ch org·n˘ savc˘, ryb, mÏkk˝ö˘, ostnokoûc˘, med˙z, n·levnÌk˘, jejichû
forma vypad· n·padnÏ a v kaûdÈ skupinÏ se znaËnÏ liöÌ, zatÌmco funkce je ana-
logick·.
Tento rozdÌl urËil v˝voj novÈ botaniky. ZatÌmco v zoologii se darwinismus
stal fylogenetizujÌcÌ morfologiÌ, naukou o Ë·stech tÏla, do nichû se vm˝ölely r˘z-
nÈ funkce, v botanice se od poË·tku zd˘razÚovaly konkrÈtnÌ fyziologickÈ p¯ÌËiny
forem. Tento smÏr zah·jil SACHS: aËkoli byl stoupencem evoluËnÌ teorie, starou
Ñscholastickouì morfologii ost¯e vyvracel. Se SCHLEIDENEM a NƒGELIM zast·val
p¯edsvÏdËenÌ, ûe hlavnÌm cÌlem vÏdeckÈho b·d·nÌ jsou kauz·lnÌ souvislosti.
P¯i d˘slednÈm sledov·nÌ tÈto myölenky nep·tral po dÏjin·ch, n˝brû po aktu·l-
nÌch p¯ÌËin·ch forem, o nichû se domnÌval, ûe spoËÌvajÌ jednak ve vnit¯nÌm uspo-
I
Rodokmeny nejniûöÌch rostlin sestavil ned·vno jeötÏ J. P. LOTSY 1907.
334
EVOLU»NÕ MYäLENÕ V BOTANICE
¯·d·nÌ, jednak v experiment·lnÏ zjistitelnÈm ˙Ëinku vnÏjöÌho svÏta na rostlinu.

Struktury, kterÈ vznikly druh˝m zp˘sobem, naz˝val obecnÏ mechanomorfÛzy; na-
p¯Ìklad r˘znorodÈ tvary list˘ (¯as, mech˘ a vyööÌch rostlin) jsou mechanomorfÛ-
zami, kterÈ vznikly p˘sobenÌm svÏtla; mezi mechanomorfÛzami d·le rozliöoval
fotomorfÛzy, barymorfÛzy atd.
TakÈ jinÌ botanikovÈ se vydali tÌmto smÏrem a experiment·lnÏ zjiöùovali, jak
se formy mÏnÌ promÏnliv˝mi vlivy vnÏjöÌho svÏta. »inil tak nap¯Ìklad S. SCHWEN-
DENER (1878), kter˝ nahradil matematickÈ pojetÌ spir·lovÈho postavenÌ list˘
mechanistickou naukou, podle nÌû spir·la list˘ vznik· vz·jemn˝m tlakem prv-
k˘, rostoucÌch na konci v˝honku. H. V÷CHTING (1878) v Ëetn˝ch pokusech umÏle
nutil rostliny, aby vytv·¯ely ko¯eny, listy, öupiny atd. na p¯edem urËen˝ch mÌs-
tech, a v˝sledky jeho zkoum·nÌ jej p¯ivedly k vyvracenÌ nauk o preformaci a teo-
riÌ o z·rodeËnÈ plazmÏ. Fyziolog W. PFEFFER (1897) nez·visle na darwinismu
odvozoval fyziologii rostlin z nauky o silovÈ a l·tkovÈ v˝mÏnÏ. V nejnovÏjöÌ
dobÏ pokraËujÌ experiment·lnÌm smÏrem G. KLEBS a K. GOEBEL.
ZejmÈna KARL GOEBEL se stal z·stupcem smÏru, kter˝ se odkl·nÌ od morfolo-
gie, protoûe zavrhl i myölenku o vnit¯nÌm uspo¯·d·nÌ (na nÏmû se jevy p¯izp˘-
sobenÌ ukazujÌ nejprve), kterou SACHS zachoval. ZatÌmco SACHS povaûoval uspo-
¯·d·nÌ za nÏco, co existuje samo sebou a nez·visÌ na fyziologick˝ch vlivech,I
a jako p¯Ìklad uspo¯·d·nÌ uv·dÏl nap¯Ìklad r˘znov˝trusnost, tvo¯enÌ semen,
GOEBEL (1898a, 1905) uzn·v· pro rostlinu jen fyziologickÈ mÏ¯Ìtko a naz˝v· bota-
niku, postavenou na zd˘raznÏnÌ fyziologie (ne zcela v˝stiûnÏ), organografiÌ.
Za vl·dy idealistickÈho smÏru se morfologie pokl·dala za protiklad fyziolo-
gie; p¯edmÏtem studia fyziologie byly funkce, p¯edmÏtem studia morfologie na
funkcÌch nez·vislÈ formy. Avöak GOEBEL, s odvol·nÌm na DARWINA a SPENCERA,
prohlaöuje toto z·sadnÌ rozliöenÌ za nespr·vnÈ. Struktura podmiÚuje vöude
v˝znamnou mÏrou funkci a funkce zp˘sobujÌ vöude neust·lÈ zmÏny forem.
Rostlina se skl·d· z org·n˘, z n·stroj˘ pro urËitÈ funkce, a tyto org·ny je t¯eba
studovat v souvislosti s jejich funkcemi. DarwinistÈ sice naznaËili poûadavek,
aby fyziologie absorbovala morfologii, avöak v û·dnÈm p¯ÌpadÏ jej neuskuteË-
nili a ve svÈ praxi z˘stali v zajetÌ starÈ morfologie. Kdyû p·trali po kmenov˝ch
dÏjin·ch rostlinstva, byli vedeni klamnou p¯edstavou, ûe rostlinnÈ formy majÌ
v˝znam o sobÏ a je t¯eba je porovn·vat a ¯adit do rodokmen˘. Tyto rodokmeny
vöak ne¯ÌkajÌ nic o p¯ÌËin·ch v˝voje tak, jak se tvrdÌ. Jsou spÌöe jen ¯adami
abstraktnÌch forem, jakÈ sestavovali jiû staröÌ morfologovÈ, jen se jim nynÌ pod-
kl·d· hypotÈza historickÈho v˝voje: ÑNelze pop¯Ìt v˝znam fylogenetickÈho
t·z·nÌ, ale d˘sledky, jeû toto t·z·nÌ vyvodilo, se Ëasto podobaly spÌöe plod˘m
b·snicky tvo¯ÌcÌ fantazie neû exaktnÌho b·d·nÌ, tzn. b·d·nÌ pracujÌcÌho s jist˝mi
d˘kazy.ì (GOEBEL 1905, 82) GOEBEL nepochybuje, ûe Ñkonstrukce starÈ morfolo-
I
J. SACHS 1894, VII, 99. SACHS na tomto mÌstÏ sice nepÌöe p¯Ìmo o uspo¯·d·nÌ, n˝brû o vzniku
podobnostÌ, jimiû vöak mÌnÌ jen form·lnÌ analogie, kterÈ vedou k tÈmuû jako uspo¯·d·nÌ.
335
gie st·ly Ëasto na pevnÏjöÌ p˘dÏ neû modernÌ spekulace o primitivnÌch for-
m·chì (1905, 73).
Proto zav·dÌ novou vÏdu, organografii. TakÈ jemu z˘st·v· orientaËnÌm
bodem v˝voj. Proti historickÈmu v˝voji vöak zd˘razÚuje viditelnÈ vznik·nÌ a p¯e-
tv·¯enÌ org·n˘: novou metodou je experiment a cÌlem je zkoum·nÌ bezprost¯ednÌch
p¯ÌËin forem. N·zornÏ vysvÏtluje svÈ myölenky na metamorfÛze listu: GOETHE
a jeho doba si p¯edstavovali, ûe existuje urËit˝ ide·l listu, tedy pouze myölenÈ
schÈma, a ûe r˘znÈ listovÈ tvary (tyËinka, korunnÌ pl·tky, listy, öupiny atd.) jsou
konkrÈtnÌm projevem onoho ide·lu. FylogenetikovÈ zmÏnili toto pojetÌ jen
potud, ûe jmenovanÈ formy sestavovali do ¯ady, jÌû p¯ipisovali historick˝ v˝-
znam: z listu se pr˝ vyvinul korunnÌ pl·tek a pozdÏji tyËinka. Podle GOEBELA je
vöak t¯eba pojmout metamorfÛzu jinak. Ideji listu o sobÏ nep¯ÌsluöÌ û·dn· exi-
stence, existujÌ jen skuteËnÈ listovÈ ˙tvary, kterÈ se sobÏ podobajÌ nikoli proto, ûe
by snad byly projevy vöeobecnÈho pl·nu, ani z toho d˘vodu, ûe by jedny vznik-
ly historickou promÏnou druh˝ch, n˝brû protoûe dnes vznikajÌ jedny z druh˝ch.
äupina, kter· vznikne mÌsto zelenÈho listu javoru, je listov˝m ˙tvarem, jelikoû
na prahu svÈho embryon·lnÌho v˝voje byla rovnÏû listem. ZmÏna jejÌ funkce
vöak zp˘sobila, ûe nÏkterÈ Ë·sti embryon·lnÌho listu byly potlaËeny, jinÈ se vyvi-
nuly; tak vznikla v hlavnÌch rysech podobn·, ve zvl·ötnÌm provedenÌ odliön·
forma. Pr·vÏ rozmanitost funkcÌ zp˘sobuje, ûe se tat·û embryon·lnÌ vloha vyvÌ-
jÌ v r˘znÈ org·ny.
TÌmto zp˘sobem nahrazuje GOEBEL form·lnÌ pojetÌ organism˘ evoluËnÌm.
Morfologii upÌr· jakoukoli podstatnou samostatnost: ÑMorfologickÈ je to,ì pÌöe,
ÑËemu jeötÏ nelze rozumÏt fyziologicky.ì (1905, 82) GOEBELOVY n·zory jsou pozo-
ruhodnÈ z nÏkolika d˘vod˘. P¯edstavujÌ extrÈm fyziologickÈho pojetÌ svÏta
organism˘, kterÈ na sebe dnes vöude soust¯edÌ pozornost; p¯edstavujÌ takÈ
zakonËenÌ DARWINEM zah·jenÈho myölenkovÈho pochodu p¯edpokl·dajÌcÌho, ûe
zp˘sob ûivota je p¯ÌËinou forem; zast·vajÌ hledisko, jeû naprosto odporuje stano-
visku morfologie, kter· hledala absolutno ve formÏ, zatÌmco GOEBEL prohlaöuje
za nejd˘leûitÏjöÌ funkci; jsou blÌzkÈ aristotelskÈ filosofii, jako byla morfologie
blÌzk· platonismu. KoneËnÏ je zajÌmav˝ i GOEBELŸV v˝raz Ñfyziologicky rozu-
mÏtì; je to v˝raz, jÌmû darwinistÈ vypudili ze svÈ vÏdy vöechno, co se ned·
vysvÏtlit, n˝brû jen popsat. Avöak zatÌmco darwinistÈ ÑvysvÏtlovaliì vöechno
fylogenezÌ a mechanikou atom˘, GOEBEL vysvÏtluje vöechno fyziologiÌ.
336
34. kapitola
Nauka o individualitÏ
JednÌm z nejhluböÌch problÈm˘ vÏdy o organismech je problÈm individuality;

nikoli bezd˘vodnÏ jej LEIBNIZ v podobÏ nedÏlitelnÈ a nepromÏnnÈ mon·dy po-
stavil do st¯edu svÈho novÈho svÏton·zoru, kdyû se dostal do protikladu (ovöem
ne dosti z·sadnÌho) k DESCARTOVÃ mechanistickÈ filosofii a na rozdÌl od nÏj zd˘-
raznil aktivitu ûivota. PojetÌ individua se takÈ oded·vna uv·dÏlo do blÌzkÈho
vztahu s pojmem organismu. V anorganickÈ p¯ÌrodÏ sice takÈ existujÌ individua:
jestliûe tak naz˝v·me vÏci, kterÈ nelze dÏlit, aniû by se zniËily ve svÈ podstatÏ,
pak je individuem i k·men, molekula, stroj, neboù jakoûto rozdÏlenÈ mÏnÌ svou
p˘vodnÌ bytnost, k·men ztr·cÌ svou formu, molekula chemickÈ sloûenÌ, stroj
˙Ëelnost. Individualita organism˘ stojÌ kaûdop·dnÏ v˝öe a projevuje se v jejich
v˝voji, uspo¯·d·nÌ tÏla, p¯ijÌm·nÌ potravy, boji proti vliv˘m vnÏjöÌho svÏta, psy-
chick˝ch jevech, pohyblivÈm ûivotÏ v˘bec. JejÌm charakteristick˝m znakem d·le
je, ûe se m˘ûe rozmnoûovat, tzn. periodicky opakovat, a koneËnÏ ûe se skl·d·
z hierarchie niûöÌch stupÚ˘ individuality, stojÌcÌch nad sebou a vedle sebe.
Individualita deöùovky se nap¯Ìklad projevuje v prvnÌ ¯adÏ tÌm, ûe tvo¯Ì pro-
storovÏ a ËasovÏ uzav¯enou jednotu. M· formu a strukturu, jelikoû se uvnit¯
skl·d· z heterogennÌch, avöak podle jednotnÈho pl·nu uspo¯·dan˝ch Ë·stÌ. TakÈ
v Ëase se vyvÌjÌ podle z·konitostÌ, jelikoû se urËit˝m rytmem vyvÌjÌ z vajÌËka, pro-
ch·zÌ ¯adou stav˘ forem a nakonec umÌr·. Individualita deöùovky se periodicky
opakuje, jelikoû klade vajÌËka, z nichû vznikajÌ novÌ jedinci. JejÌ tÏlo sest·v·
i z niûöÌch stupÚ˘ individuality ñ tÏlnÌch Ël·nk˘, org·n˘, bunÏk apod. JejÌ indivi-
dualita se projevuje i v tom, ûe se do urËitÈ mÌry umÌ vyh˝bat nebezpeËÌm, rege-
neruje ztracenÈ Ë·sti tÏla, koordinuje svÈ pohyby za urËit˝mi cÌli.
MorfologovÈ prvnÌ poloviny 19. stoletÌ se Ëasto zab˝vali problÈmem organic-
kÈ individuality. JejÌ anal˝zou uzav¯el A. BRAUN svou nauku o metamorfÛze
rostlin (1851). Jako nejjednoduööÌ rostlinnÈ individuum pojÌmal buÚku, kter· se
omlazuje dÏlenÌm a buÔ z˘st·v· na stejnÈm stupni individuality, nebo se dost·-
v· na stupnÏ vyööÌ, kdyû tvo¯Ì (u jevnosnubn˝ch) v˝honek, tzn. Ë·st vÏtve s p¯Ì-
sluön˝mi listy. Rostlina jako nejvyööÌ stupeÚ individuality se pak skl·d· z tolika
individuÌ, kolik nasadila list˘. NÏkdy se u jednÈ rostliny st¯Ìd· v cyklu nÏkolik
stupÚ˘ individuality; nap¯Ìklad u fazole klÌËÌ ze semena individuum se öùavna-
t˝mi dÏlohami, z nÏhoû vyr˘st· ¯ada zelen˝ch listov˝ch individuÌ (stonek);
337
z olistÏn˝ch os vznik· t¯etÌ ¯ada individuÌ, kvÏtenstvÌ s listeny, a nakonec se

vyvÌjejÌ poslednÌ a nejvyööÌ individua, kvÏty.
Myölenka hierarchie rostlinn˝ch individualit dovolila BRAUNOVI hledat analogie
rovnÏû u zvÌ¯at; nalezl je ve st¯Ìd·nÌ generacÌ ûahavc˘, kterÈ objevil J. J. STEENSTRUP
(1842): z volnÏ plovoucÌch larev jako prvnÌ stupeÚ individuality vznik· p¯irostl˝
trs, podobn˝ kolonii kor·l˘, na nÏmû jako druh˝ stupeÚ puËÌ pohlavnÏ zralÈ, volnÏ
plovoucÌ med˙zy. R. LEUCKART (1851) zas zd˘razÚoval analogii mezi metamorfÛ-
zou rostlin a stavbou tÏla trub˝ö˘. Jejich rosolovitÈ tÏlo se skl·d· z nÏkolika indivi-
duÌ niûöÌho stupnÏ, kter· jsou uvnit¯ stavÏna podle tÈhoû pl·nu, navenek vöak
vypadajÌ velmi r˘znÏ, protoûe jedno individuum je p¯izp˘sobeno p¯ijÌm·nÌ potra-
vy, druhÈ reprodukci, t¯etÌ pohybu apod. Z nauky o individualitÏ se odvozovala
jeötÏ jin· p¯edstava individua: vlastnosti jedince majÌ zvl·ötnÌ charakter, nejsou
û·dn˝m agreg·tem, n˝brû k sobÏ vz·jemnÏ ladÌ, takûe lze z jednÈ vlastnosti usuzo-
vat na kaûdou dalöÌ. PohleÔme nap¯Ìklad na koËku: vöechno na nÌ svÏdËÌ o tom, ûe
je noËnÌ öelmou, kter· chyt· svou ko¯ist ve skoku. JejÌ oËi, zatahovacÌ dr·py, lehk˝
krok, pudy, kterÈ projevuje jiû jako kotÏ, mozek p¯izp˘soben˝ ¯ÌzenÌ jejÌch p¯ÌznaË-
n˝ch pohyb˘, chrup k uchvacov·nÌ ko¯isti, tr·vicÌ soustava p¯izp˘soben· k tr·ve-
nÌ masa ñ vöe na nÌ harmonicky spolupracuje. VÌme, nebo alespoÚ tuöÌme, co d·v·
smysl harmonii koËiËÌho organismu; domnÌv·me se takÈ, ûe je to pr·vÏ lehk˝ let, co
charakterizuje tÏlo a ûivot vlaötovky; ûe ûivot v öirokÈm, studenÈm mo¯i vysvÏtluje
formu velryby. V jin˝ch p¯Ìpadech nelze podstatu toho Ëi onoho zvÌ¯ete naznaËit
ani takov˝m obecn˝m v˝razem. P¯esto vöak vidÌme, ûe kaûd˝ organismus m· indi-
vidu·lnÌ r·z; zd· se, ûe ûirafa cel˝m sv˝m tÏlem, hlavou, jazykem, krkem, nohama,
zeöikmen˝m h¯betem naznaËuje dÈlku. Segmentovan˝ hmyz nem· jen Ël·nkovanÈ
tÏlo, n˝brû i ËlenitÈ nohy, tykadla, dokonce i ËlenitÈ oËi.
P¯ed DARWINEM byly ˙vahy tohoto druhu samoz¯ejmÈ a CUVIER, GEOFFROY,
GOETHE, JUSSIEU, DE CANDOLLE takto p¯em˝öleli o zvÌ¯ecÌch form·ch. ZejmÈna
byly takovÈ ˙vahy bÏûnÈ vzhledem k ËlovÏku; byl naz˝v·n rozumovou, etickou,
n·boûenskou, soci·lnÌ bytostÌ a dokazovalo se, jak jeho rozum prop˘jËuje zvl·öt-
nÌ charakter i jeho tÏlu, jelikoû rozumu neslouûÌ jen mozek, n˝brû s vyööÌm urËe-
nÌm ËlovÏka souvisÌ takÈ ruce, nohy, oËi, vzp¯Ìmen· ch˘ze.
TÈto p¯edstavÏ individuality dal konkrÈtnÌ znÏnÌ CUVIER. SkuteËnost, ûe
k urËitÈ hlavÏ pat¯Ì zcela urËit˝ trup a k nÏmu zcela urËitÈ ˙dy atd., nazval kore-
lacÌ forem, a tÌmto pojetÌm se ¯Ìdil, kdyû z jednotliv˝ch kostÌ vyhynul˝ch zvÌ¯at
vyvozoval podobu celÈho jejich tÏla. Podobn˝mi myölenkami se zab˝vali takÈ
GOETHE a GEOFFROY.
V darwinismu nenalezla nauka o individualitÏ oporu, neboù k z·kladnÌmu
principu DARWINOVY teorie pat¯ilo, ûe vöechny p¯ÌrodnÌ objekty se od sebe liöÌ jen
kvantitativnÏ a organismus p¯edstavuje jen sumu sv˝ch vlastnostÌ. Podstata indi-
vidua spoËÌv· pr·vÏ naopak v kvalitÏ a v jednotnosti, kter· spojuje Ë·sti v celek.
DÌky vlivu HAECKELA, kter˝ tu jeötÏ kr·Ëel ve stop·ch staröÌ morfologie, se
v biologii i nad·le udrûel kdyû ne pojem individuality, tak alespoÚ n·zev. StejnÏ
338
NAUKA O INDIVIDUALITÃ
jako morfologovÈ ani HAECKEL nezohledÚoval jinou individualitu neû tu, kter· se
projevuje ve stavbÏ tÏla. Stanovil ovöem rozdÌl mezi morfologick˝mi a fyziologick˝mi
jedinci. MorfologickÈho jedince definoval jako Ñjednotlivou organickou prostoro-
vou veliËinu, kter· je jako dokonale uzav¯en· jednota formy nedÏliteln· a kterou
lze v tÈto jejÌ podstatÏ poznat jen jako nepromÏnnou v urËitÈm ËasovÈm momen-
tu. Ö FyziologickÈ individuum (bion) je jednotliv· organick· prostorov· veliËina,
kter· je jako centralizovan· jednota ûivota schopn· sebez·chovy a z·roveÚ je
dÏliteln· a kterou lze kv˘li pohyb˘m, spojen˝m s tÏmito funkcemi, poznat jen
jako promÏnlivou v r˘zn˝ch Ëasov˝ch momentechì (HAECKEL 1866, 265ñ266).
Na z·kladÏ tÏchto pojmov˝ch urËenÌ bychom mohli usuzovat, ûe HAECKEL stavÌ
fyziologickÈ individuum v˝öe neû morfologickÈ, ale jiû skuteËnost, ûe i podstatu
fyziologickÈho individua hled· ve formÏ, poukazuje na p¯evahu jeho struktur·l-
nÌch n·zor˘. HAECKEL skuteËnÏ d·le nezkoumal fyziologickÈ individuum a z·kla-
dem svÈ nauky o individualitÏ uËinil jen morfologickÈ vlastnosti. Stanovil tyto
stupnÏ individuality: buÚka, org·n, antimÈra (postrannÌ org·n oboustrannÏ soumÏr-
nÈho tÏla, jako nap¯Ìklad prav· ruka, levÈ oko), metamÈra Ëili segment tÏla rozËle-
nÏnÈho podÈl jeho osy; d·le pak osoba a kormus (1866, 264).I Ale pouze buÚka si do
urËitÈ mÌry dok·zala obh·jit pr·vo, aby platila za pravou ûivotnÌ individualitu,
aËkoli i jejÌ sl·va vybledla v lesku atom˘, proteinov˝ch molekul a r˘zn˝ch hypo-
tetick˝ch Ë·steËek ûivota, poslednÌch domnÏl˝ch ûivotnÌch jednotek. OstatnÌ stup-
nÏ individuality se sice uv·dÏjÌ v uËebnicÌch, na biologickÈ myölenÌ vöak nemajÌ
vliv. Podle HAECKELOVA p¯Ìkladu se dodnes rozliöujÌ r˘znÈ stupnÏ individuality,
mezi nimi vöak nevedou pevnÈ hranice; nap¯Ìklad O. HERTWIG (1906) ud·v· ök·lu:
1. BuÚka.
2. MnohobunÏËnÈ bytosti, kterÈ se dÏlÌ na bunÏËnÈ kolonie, syncytia a metazoa.
BunÏËn˝mi koloniemi jsou skupiny bunÏk, v nichû kaûd· buÚka ûije takÈ
pro sebe a m˘ûe vytvo¯it novou kolonii (nap¯Ìklad v·leË Volvox); syncytia
jsou tvo¯en· ze spojen˝ch bunÏk, kdy se hranice mezi jednotliv˝mi buÚka-
mi stÌrajÌ; metazoa jsou mnohobunÏËnÈ bytosti s urËitou vnit¯nÌ strukturou
a s diferencovan˝mi buÚkami.
3. Osoby tvo¯Ì buÔ volnÏjöÌ spojenÌ stejnorod˝ch jedinc˘ (kor·li), nebo uûöÌ sjed-
nocenÌ struktur·lnÏ r˘znorod˝ch jedinc˘ (trub˝öi: Siphonophora).
NÏkte¯Ì filosofovÈ rozliöujÌ jeötÏ spoleËnosti, jeû se skl·dajÌ z jedinc˘ r˘znÈho
p˘vodu, kte¯Ì jsou ve vz·jemnÈm vztahu jen psychicky (DEMOOR a spol. 1897).
T÷NNIES mezi nimi rozliöuje spoleËenstvÌ, kdyû jedinci poch·zejÌ z jednÏch rodiË˘,
a spoleËnosti, kdyû tomu tak nenÌ.II Jako zvl·ötnÌ p¯Ìpad spojenÌ nÏkolika ûivot-
I
JinÈ dÏlenÌ zvÌ¯ecÌch individualit zavedl HAECKEL ve svÈm pojedn·nÌ z roku 1878b. Pozn. vyd.:
kormus je soubor Ñosobì, nap¯. trs kor·l˘.
II
K. M÷BIUS naz˝v· ÑûivotnÌm spoleËenstvÌmì (biocenÛzou) zvÌ¯ata ûijÌcÌ v jednom prost¯edÌ
(nap¯Ìklad v rybnÌku), p¯iËemû rozhodujÌcÌ nejsou jen jejich druhy, n˝brû i pomÏry poËtu jedin-
c˘. Srv. k tomu DAHL 1901, 296, kde lze najÌt takÈ literaturu.
339
nÌch jednotek v celek lze d·le uvÈst symbiÛzu. P¯Ìkladem jsou liöejnÌky, rostlinn·
individua skl·dajÌcÌ se ze dvou organism˘, kterÈ spolu souvisejÌ jen zp˘sobem
ûivota: z hub a ¯as, z nichû jedny i druhÈ mohou ûÌt takÈ samy pro sebe. D·le sem
pat¯Ì r˘znÈ druhy parazitismu, kdy jsou takÈ spojeni v celek takÈ dva jedinci,
a ¯ada dalöÌch jev˘, kdy dvÏ tÏlesnÏ zcela samostatnÈ a sv˝m p˘vodem r˘znÈ
individuality jsou na sebe vz·jemnÏ odk·z·ny pouze sv˝m zp˘sobem ûivota.
Mezi evoluËnÌmi morfology se pozornosti tÏöila nauka o tÏlesnÈ segmentaci,
jak se vyskytuje nap¯Ìklad u deöùovky; rozliöovala se nesegmentovan· zvÌ¯ata jako
ökrkavka nebo mlû, u nichû se neopakuje û·dn˝ podstatn˝ org·n podÈl tÏlesnÈ
osy; segmentovan· zvÌ¯ata se opÏt dÏlila na nÏkolik skupin:
1. U nÏkter˝ch ûivoËich˘ se opakujÌ jen jednotlivÈ org·ny, jako u Ëerva stru-
novce (Gordius) a u chroustnatky. U chroustnatky je ËlenÏnÌ naznaËeno seg-
mentacÌ schr·nky, u strunovce Ëlenitou nervovou soustavou. Toto ËlenÏnÌ
se naz˝v· pseudometamerie.
2. TÏlo tasemnice se skl·d· ze zcela stejnorod˝ch Ël·nk˘, schopn˝ch samos-
tatnÈho ûivota, aû na prvnÌ Ël·nek, kter˝ se naz˝v· hlavou a m· zvl·ötnÌ
stavbu; p¯esto teprve mnoûstvÌ tÏchto Ë·stÌ tvo¯Ì ˙plnou tasemnici. Tento
druh ËlenÏnÌ se naz˝v· strobilace. N·zev je odvozen od strobily, larv·lnÌho
stadia nÏkter˝ch med˙z, kdy se larva podobn· kalichu dÏlÌ kolmo ke
svÈ vertik·lnÌ ose na Ël·nky, kterÈ vznikajÌ puËenÌm, oddÏlujÌ se od larvy
a st·vajÌ se volnÏ plovoucÌmi pohlavnÏ zral˝mi med˙zami. TakÈ u tasemni-
ce vznikajÌ novÈ segmenty puËenÌm z Ël·nku hlavy.
3. VlastnÌ ËlenÏnÌ (segmentace, metamerie) se nach·zÌ nap¯Ìklad u Ël·nkovan˝ch
Ëerv˘, kde je tÏlo rozdÏlenÈ na segmenty, z nichû kaûd˝ tvo¯Ì pomÏrnÏ ˙pl-
nou jednotku; na rozdÌl od tasemnice zde tÏlo tvo¯Ì uzav¯en˝ celek urËitÈ-
ho poËtu Ël·nk˘.
4. JeötÏ vyööÌ stupeÚ p¯edstavuje rozliöen· (heteronomnÌ) segmentace, kter· se
vyskytuje u hmyzu, kdy se hlava, hruÔ a zadnÌ Ë·st skl·dajÌ v podstatÏ
z podobn˝ch Ël·nk˘, ale segmenty hlavy vypadajÌ jinak neû Ël·nky hrudi
a ty opÏt jinak neû Ël·nky b¯icha.
5. NejvyööÌho stupnÏ dosahuje ËlenÏnÌ u obratlovc˘, jejichû tÏlo je sice v z·sa-
dÏ ËlenitÈ (jak je vidÏt na p·te¯i), vnÏjökovÏ vöak tvo¯Ì natolik jednotn˝
celek, ûe je segmentace sotva patrn·.
O v˝znamu segmentace tÏla zaËali p¯em˝ölet GEOFFROYOVI û·ci. V darwinis-
mu se vykl·dala evoluËnÏ: zkoumalo se, kter˝ druh ËlenÏnÌ je jednoduööÌ, kter˝
sloûitÏjöÌ, a podle toho se sestavoval rodokmen segmentace. NÏkte¯Ì povaûovali
za historick˝ poË·tek ËlenÏnÌ tÏla strobilu, jinÌ pseudometamerii niûöÌch Ëerv˘.
Kdyû se darwinistick· morfologie ocitla v ˙padku, vyprchala i ˙Ëast na tomto
zajÌmavÈm morfologickÈm problÈmu.140
S ˙padkem darwinismu nastalo opÏt ûivÏjöÌ porozumÏnÌ pro problÈm orga-
nickÈ individuality. DÌky tomu, ûe se u organismu zd˘razÚuje ˙Ëelnost, jsme
340
NAUKA O INDIVIDUALITÃ
bezdÏËnÏ vedeni k p¯edstavÏ jednoty ûivÈ bytosti, kter· harmonicky spolupracu-

je za nÏjak˝m ˙Ëelem. DÌky prohlubov·nÌ studia projev˘ regenerace, zjiöùujeme,
ûe se za hotovou strukturou organismu skr˝v· jeötÏ nÏco aktivnÌho, co dok·ûe
novÏ vytvo¯it zniËenou strukturu. DÌky tomu, ûe se znovu filosofuje o vlivu duöe
na utv·¯enÌ a zp˘sob ûivota organismu, se uËÌme pozn·vat jednotu v organismu
jako nÏco, co stojÌ nad prostorem a Ëasem. V teoriÌch H. DRIESCHE (1907ñ08),
o nichû pojedn·me pozdÏji, dosahujÌ tyto novÈ myölenky o individualitÏ vrcholu.
341
35. kapitola
Druh a niûöÌ jednotky v klasifikaci
DARWINŸV ˙tok na st·lost druh˘ ztroskotal, a jen jeho nezlomnÌ stoupenci

(HAECKEL, SCHLEIDEN, O. SCHMIDT, W. CARPENTER) p¯ijali z·vÏr, ûe druhy v˘bec
neexistujÌ. Jen HAECKEL (1872) a CARPENTER a spol. (1862) se pokouöeli tuto myö-
lenku takÈ uvÈst do ûivota, aniû by vöak dos·hli trvalÈho ˙spÏchu.I Jinak darwi-
nistÈ sice teoreticky nevÏ¯Ì ve vnit¯nÌ opr·vnÏnost druh˘, prakticky vöak objevu-
jÌ novÈ druhy tak jako d¯Ìv. Nap¯Ìklad BUFFON dokazoval kdysi proti LINN…OVI,
ûe neexistujÌ p¯irozenÈ druhy, rody ani vyööÌ skupiny, a p¯esto psal o pt·cÌch
v jinÈ Ë·sti svÈho dÌla neû o savcÌch, o koni v jinÈm Ël·nku neû o oslu atd. Darwi-
nistÈ p¯irovn·vali sv˘j v˝klad k astronomickÈmu: aËkoli snad ani jedin· hvÏzda
na nebi tiöe nestojÌ, p¯esto astronom hovo¯Ì o st·licÌch, protoûe jejich pohyb je
tÈmÏ¯ nepozorovateln˝ ñ takÈ promÏnlivost druhu je pr˝ obvykle natolik nepa-
trn·, ûe ji lze prakticky p¯ehlÈdnout.
O vyööÌch kategoriÌch, rodech, ËeledÌch, ¯·dech se uvaûovalo mÈnÏ, protoûe
starÈ pojetÌ, podle nÏhoû m· kaûd˝ organismus urËitÈ znaky druhu, rodu atd.,
bylo prohl·öeno za absolutnÏ nemyslitelnÈ. Jestliûe nÏkdo, jako COPE, vyslovil
takovou myölenku, nebral ho nikdo na vÏdomÌ a pozornost se vÏnovala jen ˙va-
h·m o druhu.
JistÏûe v p¯ÌrodÏ druhy existujÌ: kaûd˝, kdo nÏkdy vidÏl myö dom·cÌ, jablko
nebo ËlovÏka, je opÏt rozpozn·. V Ëem vöak spoËÌv· podstata druhu? LINN…,
kter˝ druh objevil (mÏl ale svÈ p¯edch˘dce), p¯edpokl·dal, ûe spoËÌv· v souhr-
nu vnÏjöÌch znak˘, jako nap¯Ìklad ve velikosti, barvÏ, formÏ Ë·stÌ, poËtu zub˘,
tyËinek atd. Jeho n·sledovnÌci se ut·pÏli v podobn˝ch such˝ch v˝Ëtech znak˘,
charakteristick˝ch pro urËitÈ organismy. CUVIER pojal druh hloubÏji: ch·pal jej
jako jednotu vlastnostÌ anatomick˝ch. Tak jako troj˙helnÌk nenÌ jen sestavou p¯Ì-
mek a ˙hl˘, n˝brû urËitou jejich jednotou, tak ani org·ny, jeû charakterizujÌ sku-
piny zvÌ¯at, nejsou podle CUVIERA jen disjecta membra, n˝brû se pojÌ v harmonic-
kou jednotu. Jako anatom dbal CUVIER ve sv˝ch zkoum·nÌch jen na anatomickÈ
vlastnosti, aËkoli obecnÏ nikterak nepopÌral, ûe k charakteristice druhu je t¯eba
pouûÌt takÈ znaky fyziologickÈ. DARWIN a jeho û·ci odmÌtali CUVIEROVO pojetÌ
I
Srv. takÈ p¯edn·öku H. M. BERNARDA na 5. mezin·rodnÌm zoologickÈm kongresu, BerlÌn 1901,
891, a diskusi k nÌ.
342
DRUH A NIéäÕ JEDNOTKY V KLASIFIKACI
druhu, up¯ednostÚovali vöak rovnÏû anatomii a takÈ jinak se vraceli k LINN…OVI,

kdyû stejnÏ jako on spat¯ovali v druhu jen sumu vlastnostÌ.
Avöak druh nenÌ charakterizov·n ani pouh˝m v˝Ëtem vlastnostÌ, ani nestaËÌ
br·t v ˙vahu jen anatomickÈ znaky. Zp˘sob ûivota nap¯Ìklad neb˝v· st·l˝ jen
u druhu, n˝brû i u vyööÌch skupin. N·zvy jako öelmy, dravÌ pt·ci, hyeny, slavÌk,
sovy nevyvol·vajÌ jen p¯edstavu tÏlesnÏ tak a tak uzp˘soben˝ch zvÌ¯at, n˝brû p¯i-
pomÌnajÌ takÈ, ûe öelmy se ûivÌ masem jin˝ch zvÌ¯at (a koËky zas lovÌ svou ko¯ist
jinak neû psovit· zvÌ¯ata a opÏt jinak neû hyeny), ûe sovy jsou noËnÌmi pt·ky, ûe sla-
vÌk se vyznaËuje kr·sn˝m zpÏvem. Mravence necharakterizujÌ jen ûilky na k¯Ìdlech
a hrbolky na Ël·ncÌch, n˝brû takÈ jejich spoleËensk˝ ûivot. Dokonce i tak neuchopi-
teln· okolnost, jako je pomÏr poËtu pohlavÌ, p¯edstavuje u kaûdÈho druhu st·lou,
a tudÌû charakteristickou vlastnost. A za druhÈ: druh neurËuje ¯ada tÏchto znak˘,
n˝brû jejich jednota. StejnÏ jako Ëty¯˙helnÌk nebo gravitace jsou jen abstrakce,
a p¯esto jsou zcela re·lnÈ, takÈ druh lev je ide·lnÌ, p¯esto vöak skuteËnÏ jsoucÌ jedno-
tou, jednotou anatomick˝ch, embryologick˝ch, psychologick˝ch a jin˝ch znak˘.
TÌm vöak nenÌ vyËerp·n svÈr·z pojmu druhu. Jeho zvl·ötnostÌ, charakteris-
tickou jen pro svÏt organism˘, je, ûe individuum neb˝v· plnou realizacÌ druhu,
n˝brû ûe se v druh doplÚuje teprve vÌcero nestejnorod˝ch jedinc˘. Teprve same-
Ëek a samiËka, housenka s mot˝lem, nÏkolik ras atd. spoleËnÏ tvo¯Ì druh. O tÏch-
to p¯Ìpadech pojedn·me podrobnÏji v n·sledujÌcÌ kapitole.
35.1. PohlavÌ
FilosofovÈ marnÏ p·trali v neûivÈ Ëi ûivÈ p¯ÌrodÏ po projevech, jeû by byly ana-
logickÈ vztahu sameËka k samiËce; zd· se, ûe kaûd˝ z nich tvo¯Ì jak sv˝m tÏlem,
tak i sv˝mi funkcemi a svou duöÌ do sebe uzav¯en˝ celek, a p¯ece teprve spoleË-
nÏ p¯edstavujÌ jednotu. Rozezn·vajÌ se tyto stupnÏ pohlavnÌho rozliöenÌ:
a) BezpohlavnÌ bytosti, k nimû pat¯Ì vÏtöina hub, vöechny bakterie a nÏkterÈ
¯asy.
b) Bytosti, kterÈ jsou pohlavnÌ jen fyziologicky, kdy se dva zd·nlivÏ stejnÌ
jedinci spojujÌ k aktu plozenÌ. Ovöem uû v tomto p¯ÌpadÏ b˝v· rozdÌl mezi
samËÌ a samiËÌ buÚkou viditeln˝ pouh˝m okem (u nÏkter˝ch ¯as).
Bytosti, kterÈ se rozmnoûujÌ pohlavnÏ, jsou rozhodnÏ nejpoËetnÏjöÌ; jsou
buÔ hermafrodity, jsou-li obÏ pohlavÌ spojena v jednom individuu, nebo
oddÏlenÈho pohlavÌ.
c) Hermafroditi b˝vajÌ uzp˘sobeni tak, ûe jedinec m˘ûe oplodnit s·m sebe
a takÈ se oplodÚuje. Samy se oplodÚujÌ zejmÈna krytosnubnÈ kvÏty nÏkte-
r˝ch rostlin (nen·padnÈ kvÏty, kterÈ se neotvÌrajÌ a nap¯Ìklad u fialky se
vyskytujÌ vedle obvykl˝ch kvÏt˘).
d) Naproti tomu existujÌ hermafroditi, u nichû je kaûd˝ jednotlivec o sobÏ
dvoupohlavnÌm celkem, a p¯ece se k oplodnÏnÌ spojujÌ dva jedinci; tak je
343
tomu nap¯Ìklad u vÏtöiny jevnosnubn˝ch rostlin, u nichû se pyl jednoho

kvÏtu p¯en·öÌ na pestÌk druhÈho kvÏtu. U hermafroditnÌch zvÌ¯at b˝v· oplod-
nÏnÌ k¯Ìûem pravidlem a teprve kdyû nenÌ moûnÈ, nastupuje samooplozenÌ.
e) D·le existujÌ hermafroditi, u nichû m· sice kaûd˝ jedinec dvojÌ pohlavnÌ
org·ny, jsou vöak natolik rozliöenÈ, ûe samËÌ org·ny jednoho individua jsou
p¯izp˘sobeny samiËÌm org·n˘m druhÈho a naopak. Nap¯Ìklad u petrklÌËe
(Primula) existujÌ dvojÌ kvÏty; v jednÏch stojÌ tyËinky v˝öe neû pestÌk, v dru-
h˝ch naopak; ˙spÏönÈ oplodnÏnÌ nast·v·, kdyû se pyl z niûöÌch tyËinek
p¯enese na niûöÌ pestÌk a z vyööÌch tyËinek na vyööÌ pestÌk. TakÈ jin˝mi zp˘-
soby jsou hermafroditi nuceni k oplodnÏnÌ k¯Ìûem; kup¯Ìkladu kdyû jedny
pohlavnÌ produkty (samËÌ nebo samiËÌ) dozr·vajÌ d¯Ìve neû druhÈ: nap¯Ì-
klad u lÌpy dozr·vajÌ tyËinky v kaûdÈm kvÏtu d¯Ìve neû pestÌk, u podraûce
(Aristolochia) naopak. NÏco analogickÈho se vyskytuje takÈ u nÏkter˝ch
hermafroditnÌch mÏkk˝ö˘ a pl·ötÏnc˘.
f) DARWIN objevil, ûe nÏkte¯Ì hermafroditnÌ svijonoûci (Cirripedia, malÌ,
pevnÏ usazenÌ kor˝öi) majÌ navÌc jeötÏ zvl·ötnÌ malÈ sameËky, ûijÌcÌ parazi-
ticky na hermafroditech. StejnÏ tomu je u kmene Myzostomida (skupiny
zvl·ötnÌch Ëerv˘); existuje takÈ nÏkolik druh˘ rostlin, kterÈ vedle herma-
froditnÌch kvÏt˘ rozvÌjejÌ jeötÏ zvl·ötnÌ kvÏty buÔ jen s tyËinkami (Gallium
cruciatum), nebo jen s pestÌky (lebeda).
g) KoneËnÏ existujÌ organismy oddÏlen˝ch pohlavÌ, u nichû jsou sameËek
a samiËka dvÏma samostatn˝mi jedinci. NedoplÚujÌ se vöak vz·jemnÏ jen
strukturou a funkcÌ pohlavnÌch org·n˘, n˝brû i temperamentem: sameËek
je vûdy aktivnÌ, agresivnÌ, pohybliv˝ a vyhled·v· samiËku, kter· je mÈnÏ
pohybliv· a pasivnÌ. Tento z·kladnÌ rozdÌl se nÏkdy d·le rozvÌjÌ, takûe se
sameËek a samiËka liöÌ jeötÏ tzv. sekund·rnÌmi pohlavnÌmi znaky, tzn. jin˝mi
vlastnostmi neû tÏmi, kterÈ p¯Ìmo slouûÌ pohlavnÌmu aktu. Pat¯Ì k nim
nap¯Ìklad vousy, mohutnÏjöÌ ochlupenÌ tÏla, vÏtöÌ sÌla muûe. SameËci mÌva-
jÌ dokonalejöÌ smyslovÈ a pohybovÈ ˙strojÌ, barevnÏjöÌ pe¯Ì, paroûÌ a jinÈ
ozdoby, lÈpe zpÌvajÌ, majÌ zvl·ötnÌ pachovÈ org·ny ñ kr·sa zvÌ¯ete spoËÌv·
Ëasto v obzvl·ötnÌm rozvinutÌ tÏchto sekund·rnÌch pohlavnÌch znak˘ (p¯e-
hled PLATE 1904). TakÈ kvÏty dvoudom˝ch a jednodom˝ch rostlin se od
sebe Ëasto liöÌ jin˝mi vlastnostmi neû jen sv˝mi pohlavnÌmi org·ny:
u orchideje Catasetum jsou kvÏty, podobnÈ otev¯enÈ hadÌ tlamÏ, dokonce
tak r˘znorodÈ, ûe byly povaûov·ny za t¯i r˘znÈ rody: muûskÈ kvÏty se
naz˝valy Catasetum, ûenskÈ Monachanthus, hermafroditnÌ Myanthus.
R˘zn˝mi formami pohlavnÌch jedinc˘, sv˝m zevnÏjökem a zp˘sobem
ûivota Ëasto znaËnÏ odliön˝mi, vöak nenÌ rozmanitost sexu·lnÌ diferenciace
nikterak vyËerp·na.
h) U spoleËensky ûijÌcÌho hmyzu, vËel, mravenc˘, termit˘, jsou pohlavnÏ roz-
vinuti jen nÏkte¯Ì jedinci; jinÌ, jako nap¯Ìklad dÏlnice u vËel, majÌ zakrnÏlÈ
pohlavnÌ org·ny a takÈ jinou vnÏjöÌ stavbu neû pohlavnÏ zralÌ jedinci. P¯i-
344
tom se obvykle vyskytujÌ t¯i typy (jak je tomu u vËel), v jin˝ch p¯Ìpadech
vöak jeötÏ vÌce typ˘ jedinc˘; A. FOREL (1904) rozliöuje u nÏkter˝ch mraven-
c˘ deset r˘znorod˝ch forem, jeû teprve spoleËnÏ tvo¯Ì druh.
i) U jinÈho hmyzu se vyskytuje jedno pohlavÌ v jednÈ formÏ, druhÈ pohlavÌ
naproti tomu ve dvou r˘zn˝ch form·ch; nap¯Ìklad mot˝l Papilio merope m·
jednoho sameËka, ale nÏkolik r˘zn˝ch samiËek; existujÌ vosy (nÏkterÈ
Chalcididae), kterÈ majÌ jednu samiËku, ale dva r˘znÈ sameËky.
j) Nakonec je t¯eba pouk·zat na jiû zmÌnÏnou zvl·ötnost pomÏru pohlavÌ, ûe
u kaûdÈho druhu a kaûdÈ urËitÈ rasy je ËÌseln˝ pomÏr sameËk˘ a samiËek
konstantnÌ.
V oblasti fylogenetick˝ch spekulacÌ nelze nalÈzt mnoho v˝klad˘ o podstatÏ
pohlavÌ; DARWIN se oböÌrnÏ zab˝val jen Ñsekund·rnÌmi pohlavnÌmi znakyì,
a proto darwinistÈ berou v ˙vahu jen jejich p˘vod.
V souvislosti s v˝klady o podstatÏ pohlavÌ se obvykle nadhazuje ot·zka, zda
je pokroËilejöÌ samËÌ, nebo samiËÌ pohlavÌ. Jak zn·mo, ARISTOTEL…S tvrdil, ûe ûena
p¯edstavuje niûöÌ typ neû muû. TakÈ DARWIN (1970) pokl·d· samiËÌ pohlavÌ vÏt-
öinou za mÈnÏ vyvinutÈ neû samËÌ a mnozÌ dalöÌ s nÌm souhlasÌ. Podle V. KENNE-
LA (1896) je samiËÌ pohlavÌ dokonce degenerovan˝m typem, protoûe vajeËnÌk,
kter˝ spot¯ebuje mnoho v˝ûivy, zabraÚuje r˘stu jin˝ch org·n˘. Jen ojedinÏlÌ
badatelÈ se vyslovili pro samiËku jako vyööÌ typ; uËinil tak TH. H. MONTGOMERY,
kter˝ tuto myölenku podpÌr· takto:
1. SameËci b˝vajÌ ve svÈm celkovÈm uspo¯·d·nÌ ËastÏji degenerovanÌ neû
samiËky: nap¯Ìklad zakrnÏlÌ sameËci vÌ¯nÌk˘ (Rotatoria), Ëerva rypohlavce
(Bonellia), svijonoûc˘ (Cirripedia); naproti tomu u samiËek b˝vajÌ zakrnÏlÈ
jen ojedinÏlÈ org·ny (jako nap¯Ìklad k¯Ìdla nÏkter˝ch samiËek hmyzu).
2. Hermafroditi jsou obvykle protandriËtÌ, tzn. sperma dozr·v· d¯Ìve, tedy na
niûöÌm v˝vojovÈm stadiu neû vajÌËka.
3. SamiËky vÏtöiny bezobratl˝ch ûijÌ dÈle neû sameËci, jsou vÏtöÌ, majÌ sloûitÏj-
öÌ pohlavnÌ org·ny a p¯ÌsluöÌ jim pÈËe o potomstvo; to je t¯eba povaûovat za
vyööÌ stupeÚ v˝voje bez ohledu na skuteËnost, ûe sameËci majÌ dokonalejöÌ
smyslovÈ, pohybovÈ a kopulaËnÌ ˙strojÌ.141
SameËci obratlovc˘ majÌ zpravidla jednoduch˝ urogenit·lnÌ v˝vod, zatÌmco
u samiËek se vyskytujÌ dva oddÏlenÈ v˝vody. Sekund·rnÌ pohlavnÌ znaky nema-
jÌ velk˝ v˝znam, protoûe jsou podle fylogenetick˝ch teoriÌ novÏ zÌskanÈ.
ZatÌmco se tedy nÏkte¯Ì p¯ÌrodovÏdci vyslovili pro p¯ednost sameËk˘ a jen
m·lo hlas˘ pro p¯ednost samiËky, hledali stoupenci ûenskÈ emancipace takÈ
v biologii doklady pro p¯edpoklad, ûe ûena stojÌ na tomtÈû duchovnÌm stupni
jako muû. V dobÏ, kdy se u ËlovÏka zd˘razÚuje intelekt, zÌskal poslednÏ jmeno-
van˝ n·zor nejvÌce ve¯ejnÏ vystupujÌcÌch zast·nc˘.I
I
O pohlavnÌm rozliöenÌ zvÌ¯at pojedn·v· J. T. CUNNINGHAM 1900.
345
35.2. Mnohotv·rnost
»lovÏk je nejprve vajÌËkem, pak embryem, dÌtÏtem, ml·dencem, muûem, star-
cem a n·zev ËlovÏk se nevztahuje na jeden z tÏchto stav˘, n˝brû na jednotu vöech.
Tato rozmanitost forem rozvinut· v Ëase je opÏt p¯ÌznaËn· pro organismy: sice
nap¯Ìklad i voda m˘ûe b˝t tu studen·, tu tepl·, m˘ûe se vyskytovat jako kapka,
snÌh, p·ra, nem· vöak nutnou posloupnost v˝voje; m˘ûe se mÏnit, ale nemusÌ, a to
dvÏma smÏry, zatÌmco u zvÌ¯ete nenÌ moûnÈ, aby se ve v˝voji zastavilo Ëi se do-
konce obr·tilo.
Organismus je tedy rozvinut˝ do ¯ady forem, n·sledujÌcÌch po sobÏ v Ëase,
a ty vznikajÌ jedna z druhÈ. Jednotliv· v˝vojov· stadia b˝vajÌ zavröena, takûe
o sobÏ tvo¯Ì celek, a proto se ûivot st·v· ¯etÏzcem vÌce Ëi mÈnÏ z¯etelnÏ zavröe-
n˝ch f·zÌ. Tento proces je naznaËen takÈ u lidÌ: embryo vede v dÏloze matky ûivot,
kter˝ je narozenÌm jasnÏ oddÏlen od ûivota dÌtÏte. ObecnÏ se bÏhem v˝voje rozli-
öujÌ tyto p¯Ìpady promÏn:
a) V˝voj bez metamorfÛzy; nap¯Ìklad u jeötÏrky vznik· ve vajÌËku embryo,

kterÈ opouötÌ sko¯·pku vajÌËka jako mal· jeötÏrka, jeû se podob· dospÏlÈ.
b) V˝voj s metamorfÛzou, jako nap¯Ìklad u ûab. Z embrya se st·v· pulec, kte-
r˝ ûije nÏjak˝ Ëas ve vodÏ a pak se promÏÚuje v û·bu, jeû se pulci nepodob·
ani formou, ani zp˘sobem ûivota.
c) U generaËnÌ v˝mÏny (metageneze) se st¯ÌdajÌ dvÏ ûivotnÌ etapy, p¯iËemû jedna
nevznik· z druhÈ promÏnou, n˝brû se z nÌ rodÌ. GeneraËnÌ v˝mÏna se vysky-
tuje u mech˘ a vyööÌch tajnosnubn˝ch rostlin. BezpohlavnÌ kapradina ûije
a rozmnoûuje se v jist˝ch obdobÌch nebo za urËit˝ch vnÏjöÌch podmÌnek tak,
ûe tvo¯Ì v˝trusy; z nich vyr˘st· pohlavnÌ a jinak vyhlÌûejÌcÌ rostlinka, kter· po
oplodnÏnÌ opÏt tvo¯Ì vajÌËka, z nichû klÌËÌ bezpohlavnÌ rostlina. Do urËitÈ mÌry
se to podob· rozmnoûov·nÌ n·levnÌk˘. E. MAUPAS vypozoroval, ûe n·levnÌci
se ¯adu generacÌ rozmnoûujÌ nepohlavnÏ (dÏlenÌm), naËeû musÌ znovu nastat
pohlavnÌ spojenÌ mezi dvÏma jedinci k osvÏûenÌ ûivota. U niûöÌch rostlin se
st¯Ìd· pohlavnÌ a nepohlavnÌ rozmnoûov·nÌ podle r˘zn˝ch pravidel.
d) HeterogoniÌ se naz˝v· generaËnÌ v˝mÏna, kdy jsou vöechny generace pohlav-
nÌ. Parazitick˝ Ëerv v ûabÌ plÌci (Rhabdonema) rodÌ po oplodnÏnÌ larvy, kterÈ
majÌ dokonalÈ pohlavnÌ org·ny; z nich se opÏt rodÌ p˘vodnÌ forma. GeneraË-
nÌ v˝mÏna a heterogonie se vyskytujÌ zejmÈna u parazitick˝ch Ëerv˘.
e) M˘ûe takÈ doch·zet ke st¯Ìd·nÌ pohlavnÌ generace s generacÌ partenogene-
tickou (vznik embryÌ z neoplodnÏn˝ch vajÌËek). V lÈtÏ se objevujÌ jen samiËky
möic, kterÈ se rozmnoûujÌ partenogeneticky; teprve na podzim vznikajÌ i sa-
meËci, jiû oplodÚujÌ samiËky. Ty pak kladou vajÌËka, z nichû na ja¯e vznik·
nov· generace samiËek na p¯ÌötÌ rok. V tomto p¯ÌpadÏ jsou partenogenetickÈ
generace ËastÏjöÌ neû pohlavnÌ; nÏkdy je pohlavnÌ generace velmi vz·cn·,
dokonce m˘ûe b˝t ˙plnÏ potlaËena: pouze partenogeneticky se rozmnoûujÌ
346
nÏkterÈ möice, nÏkterÈ druhy vos ze skupiny ûlabatkovit˝ch (Cynipidae),

nÏkte¯Ì vÌ¯nÌci (Rotatoria), perlooËky (Cladocera) a lasturnatky (Ostracoda)
(CHOLODKOVSKY 1900). Mezi rostlinami potlaËujÌ nÏkterÈ druhy kapradin
pohlavnÌ generaci a rozmnoûujÌ se jen v˝trusy, kterÈ rostou na listech.
35.3. Skupiny menöÌ neû druh

ée jedinci n·leûejÌcÌ k jednomu druhu, jednotlivÌ lidÈ, jednotlivÈ jablonÏ, nejsou
identiËtÌ, o tom filosofoval p¯ed LINN…M uû LEIBNIZ: dokazoval, ûe ani dvÏ vÏci na
svÏtÏ nejsou identickÈ, protoûe pak bychom je od sebe nemohli rozliöit. Ve vztahu
k tÈto tezi se jeho stoupenci rozdÏlili na dva t·bory: ti praktiËtÏjöÌ ze zkuöenosti
vÏdÏli, ûe existujÌ p¯irozenÈ skupiny organism˘ (TOURNEFORT objevil rody, LINN…
druhy), a LEIBNIZOVÃ tezi p¯ikl·dali ten smysl, ûe kaûd˝ druh a rod p¯ech·zÌ v nÏko-
lik dalöÌch. JinÌ, mezi nimi LAMARCK, n·sledovali BONNETOVU abstraktnÏjöÌ ideu, ûe
vöechna organick· individua lze postavit do ¯ady, v nÌû kaûd˝ jedinec tvo¯Ì p¯echod
mezi dvÏma sousednÌmi bytostmi. Za vl·dy morfologie zvÌtÏzilo prvnÌ pojetÌ.
äv˝carsk˝ morfolog P. DE CANDOLLE, jenû na prahu 19. stoletÌ uvaûoval o dru-
zÌch, vych·zel z pozn·nÌ, ke kterÈmu dospÏl jiû LINN…, ûe pozn·nÌ druhu Ëasto
naruöujÌ n·hodnÈ, vlivem vnÏjöÌho svÏta zp˘sobenÈ odchylky od typu. Aby vylou-
Ëil tyto ruöivÈ elementy z definice druhu, poûadoval DE CANDOLLE urËenÌ kaûdÈho
druhu pokusem. NestaËÌ pr˝ popis jednoho Ëi nÏkolika jedinc˘, jelikoû nem˘ûeme
vÏdÏt, kterÈ z jejich vlastnostÌ jsou st·lÈ a kterÈ nahodilÈ, n˝brû je t¯eba sledovat
kaûdou rostlinu nÏkolik generacÌ za sebou v r˘zn˝ch ûivotnÌch podmÌnk·ch. Do
definice druhu pak lze p¯ijmout jen ty znaky, kterÈ se za tÏchto podmÌnek nemÏnÌ.
DE CANDOLLŸV n·zor znamenal velk˝ pokrok oproti pouze popisnÈmu urËov·nÌ
druhu, avöak p¯em˝ölenÌ o druhu se brzy zaËalo ubÌrat jin˝m smÏrem.
V Anglii kvetlo v 19. stoletÌ st·le jeötÏ systematizov·nÌ; na nÏ navazoval
DARWIN. NezasvÏcen do kontinent·lnÌ morfologie, vyvodil ze sporu badatel˘ sto-
jÌcÌch na povrchnÌm stanovisku herb·¯ovÈ vÏdy z·vÏr, ûe individu·lnÌ a n·hodnÈ
variace jsou poËÌnajÌcÌmi druhy, tedy line·rnÌmi p¯echody z jednÈ formy do jinÈ,
a zÌskal tak novou v·ûnost BONNETOVU, BUFFONOVU a LAMARCKOVU smÏru.
P¯i anal˝ze promÏnlivosti forem rozliöoval DARWIN individu·lnÌ odchylky
a silnÏjöÌ variace, kterÈ naz˝val Ñsingle variationsì, nap¯Ìklad narodÌ-li se k˘Ú
s t¯Ìprst˝mi konËetinami. Kter˝ druh odchylek m· vÏtöÌ v˝znam pro vznik
druh˘, DARWIN zprvu neurËil; kdyû se vöak pozdÏji tvrdilo, ûe silnÈ odchylky se
vyskytujÌ z¯Ìdka, a proto musÌ vymizet p¯i nezbytnÈm k¯ÌûenÌ s jin˝mi formami,
uznal DARWIN, ûe majÌ pro vznik novÈho druhu menöÌ v˝znam neû odchylky
individu·lnÌ.I TeoretikovÈ evoluce opakovali DARWINOVY d˘vody a z·vÏry; kdyû
I
Na DARWINA zap˘sobila obzvl·ötÏ kritika HOFFMANNA a FLEEMING JENKINA (srv. F. DARWIN
1878, III, dopis K. Semperovi 19. 7. 1881, a Wallacovi 22. 1. 1869).
347
vöak zaËÌnaly opadat vlny nadöenÌ, p¯ikroËilo se k p¯ezkuöov·nÌ a prohlubov·nÌ

jeho pozorov·nÌ, coû doprov·zel pokles z·jmu o jeho teorie. Respekt zÌsk·vala
takÈ pozorov·nÌ, kter· pojÌmala variace organism˘ jinak neû DARWIN, pozorov·-
nÌ NƒGELIHO (1865b), A. KERNERA (1891), HOFFMANNA (1876), podle nichû existu-
je podstatn˝ rozdÌl mezi dÏdiËn˝mi variacemi, vznikajÌcÌmi z vnit¯nÌch p¯ÌËin,
a nedÏdiËn˝mi odchylkami, vyvolan˝mi vlivem okolÌ. TakÈ WEISMANNOVA dia-
lektika smÏ¯ovala k tomuto rozliöenÌ.
MezitÌm opÏt dos·hl uzn·nÌ DE CANDOLLE. Ve Francii uspÌöil pozitivismus,
spojujÌcÌ CUVIEROVY a LAMARCKOVY principy a podporovan˝ analytick˝mi schop-
nostmi francouzskÈho n·rodnÌho ducha, experiment·lnÌ ¯eöenÌ problÈmu druhu.
V dobÏ, kdy se DARWIN zab˝val myölenkou, ûe ztotoûnÌ umÏlÈ rasy s p¯irozen˝-
mi odr˘dami a oznaËÌ je za poËÌnajÌcÌ druhy, se takÈ ve Francii diskutovala ot·z-
ka vztahu ras k druh˘m: QUATREFAGES ji pojedn·val z hlediska antropologickÈho,
GODRON ze zoologickÈho, NAUDIN a JORDAN z botanickÈho. Vöichni p¯edpokl·-
dali p¯irozenou existenci druh˘; vöichni hledali exaktnÌ metodu, jak tuto existen-
ci jasnÏ vyj·d¯it. Botanik A. JORDAN (1873) shrom·ûdil z celÈ Evropy formy oby-
ËejnÈho, na ˙horech rostoucÌho rostlinnÈho druhu (osÌvky jarnÌ, Draba verna)
a podle DE CANDOLLOV›CH pravidel pÏstoval nÏkolik generacÌ jeho odr˘dy; zjistil,
ûe tento jedin˝ druh ËÌt· p¯es 200 st·l˝ch nepromÏnn˝ch odr˘d, kterÈ prohl·sil
za menöÌ druhy, pod¯ÌzenÈ vÏtöÌmu druhu Draba verna. Vedle tÏchto st·l˝ch fo-
rem rozliöoval umÏlÈ odr˘dy, jako jsou nap¯Ìklad ovocnÈ stromy, kterÈ se v p¯iro-
zenÈm stavu po nÏkolika m·lo generacÌch vracejÌ do p˘vodnÌ divokÈ formy (JOR-
DAN 1853).
PodobnÈ n·zory zast·val GODRON. Ve svÈm spise O druzÌch a ras·ch organism˘,
kter˝ vyöel v tomtÈû roce jako DARWINOVO hlavnÌ dÌlo, h·jil prav˝ opak DARWI-
NOV›CH tezÌ: p¯irozenÈ divoce ûijÌcÌ druhy jsou pr˝ st·lÈ a p¯ÌsnÏ od sebe oddÏle-
nÈ. Jejich variace jsou n·hodnÈ a neuchov·vajÌ se. V protikladu k druh˘m ûijÌcÌm
v p¯ÌrodÏ stojÌ rasy dom·cÌch zvÌ¯at, jeû jsou vychov·ny v umÏl˝ch ûivotnÌch
podmÌnk·ch a zÌskaly r˘znÈ modifikace, kterÈ mohou b˝t dÏdiËnÈ. Zd·nlivÏ
zcela opaËnÈ stanovisko zast·val NAUDIN: neexistuje pr˝ û·dn˝ podstatn˝ rozdÌl
mezi druhem, rasou, odr˘dou; pokusy jej vedly k tomu, ûe druhem ÑmÌnil skupi-
nu podobn˝ch jedinc˘, kte¯Ì se vÌce Ëi mÈnÏ z¯etelnÏ odliöujÌ od jin˝ch skupin
a kte¯Ì majÌ v ¯ad·ch generacÌ n·sledujÌcÌch po sobÏ stejnou fyziognomii a uspo-
¯·d·nÌì (NAUDIN 1865, 162).I
Rozpor mezi NAUDINEM a GODRONEM se zjevnÏ t˝k· jen v˝raz˘ rasa a odr˘da;
neboù aËkoli chce NAUDIN p¯ipustit spolu s LAMARCKEM v˝voj forem, prakticky je
natolik p¯esvÏdËen o st·losti druhov˝ch znak˘, ûe chce k¯ÌûenÌm r˘zn˝ch forem
p˘sobit jejich kombinaci (ovöem nikoli splynutÌ).
Francouzsk˝ experiment·lnÌ smÏr byl vöak potlaËen darwinismem. DARWIN
a jeho stoupenci v nÏm spat¯ovali jen snahu udrûet CUVIEROVU definici druhu,
I
Cituji podle E. PERRIERA (1886, 280). Podle nÏj referuji takÈ o GODRONOVI.
348
podle nÌû r˘znÈ druhy neplodÌ p¯i k¯ÌûenÌ plodnÈ potomstvo. Pozvolna vöak
nast·val obrat k tÏmto v˝klad˘m.
Mezi evolucionisty se znovu a znovu objevovala myölenka, ûe novÈ druhy
vznikajÌ n·hlou zmÏnou druh˘ d¯ÌvÏjöÌch. Jak se tato hypotÈza vyvinula z dar-
winismu, lÌËÌ W. BATESON v ˙vodu ke svÈmu velkÈmu dÌlu, vÏnovanÈmu studiu
n·hl˝ch zmÏn (1894). Vypravuje tu o nadöenÌ, s jak˝m byl p¯ijÌm·n DARWIN, jak
se staly ot·zky dÏdiËnosti, embryologick˝ch a anatomick˝ch d˘kaz˘ a jev˘ p¯i-
zp˘sobenÌ dennÌm chlebem biolog˘ a jak bezobsaûnÈ bylo ono nadöenÌ. DARWI-
NOVO dÌlo o promÏnlivosti domestikovan˝ch zvÌ¯at a rostlin bylo jedin˝m pra-
menem, z nÏhoû se Ëerpal materi·l pro dlouhÈ ˙vahy, jejichû struËn˝ v˝znam se
Ëasto dal vyj·d¯it slovy Ñjestliûe to v p¯ÌrodÏ probÌhalo tak, jak si p¯edstavujeme,
pak to tak probÌhaloì (BATESON 1894, vi).
BATESON svÈ dÌlo napsal, aby vyvedl vÏdu z tohoto neutÏöenÈho stavu. Sv˝m
myölenkov˝m pochodem navazoval ñ aniû by si toho byl vÏdom ñ na okamûik,
kdy DARWIN p¯eruöil v˝voj n·zor˘ o podstatÏ druhu: zavrhoval hlavnÌ darwi-
nistickou z·sadu, ûe mezi druhy existujÌ pozvolnÈ p¯echody, a znovu uËil, ûe
rozmanitost forem je p¯eruöovan·. OkolÌ, v nÏmû nelze nalÈzt odpovÌdajÌcÌ roz-
manitost, nem˘ûe p¯edstavovat p¯ÌËinu druhov˝ch rozdÌl˘; novÈ druhy vznika-
ly n·hl˝m v˝skytem nov˝ch vlastnostÌ, kter˝ nast·v· mnohem ËastÏji, neû se
domnÌv·me. BATESONOVO dÌlo se vÏnuje shromaûÔov·nÌ a t¯ÌdÏnÌ tÏchto n·hle
a nezn·m˝m zp˘sobem vznikajÌcÌch vlastnostÌ, ÑdiskontinuitnÌch variacÌì, jak je
autor naz˝v·.
BATESON nechtÏl vyvracet z·sady darwinismu; nevÏdÏl, ûe svou naukou zau-
jal stanovisko, kterÈ mu svou podstatou zcela odporuje, a ûe se vr·til zpÏt ke
starÈ vÌ¯e, podle nÌû jsou druhy vÌce neû praktick˝m soupisem podobn˝ch
forem.
Nepoznali to ani pozdÏjöÌ badatelÈ, kte¯Ì sledovali podobn˝ cÌl. Co BATESON
roku 1894 uskuteËnil v zoologii, to realizoval Rus S. KORSCHINSKY (1899, 1901)
v botanice; na z·kladÏ zahradnickÈ praxe dokazoval, jak Ëasto n·hle vznikajÌ
novÈ formy a potom z˘st·vajÌ konstantnÌ. Nap¯Ìklad z bÏûnÈho ak·tu (Robinia
pseudoacacia) vznikly n·hle bez zjevn˝ch p¯ÌËin tyto novÈ formy: roku 1833
forma bez trn˘, 1855 jin· forma s jednoduch˝mi listy, 1862 nov· forma s r˘ûov˝-
mi kvÏty, 1862 p¯edËasnÏ a bohatÏ kvetoucÌ forma. PlnokvÏt· petunie vznikla
roku 1853; brambo¯Ìk persk˝ (Cyclamen persicum) se pÏstuje jiû od roku 1731, ale
teprve okolo roku 1850 se objevila jeho plnokvÏt· forma. Na z·kladÏ tÏchto
a mnoha jin˝ch p¯Ìpad˘ KORSCHINSKY usoudil, ûe druhy nevznikajÌ tak, jak to
¯Ìk· DARWIN, n˝brû n·hle, a nazval tento zp˘sob vzniku heterogeneze; jinak vÏ¯il
ve vnit¯nÌ princip zdokonalov·nÌ jako NƒGELI.
NejoböÌrnÏji pojednal o problÈmu n·hlÈho vzniku nov˝ch forem amstero-
damsk˝ botanik H. DE VRIES (1901). ZatÌmco BATESON a KORSCHINSKY p¯ejÌmali
svÈ ˙daje jen z literatury, DE VRIES p¯ikroËil k experiment·lnÌmu ¯eöenÌ problÈ-
mu. Z·kladnÌ ideou vÏdomÏ navazuje na francouzsk˝ smÏr, na jednÈ stranÏ na
349
JORDANA, na druhÈ stranÏ na NƒGELIHO, a vede p¯esnou hranici mezi umÏle

vychovan˝mi rasami, kterÈ v d˘sedku ölechtÏnÌ hromadÌ fluktuujÌcÌ odchylky od
typu, a p¯irozen˝mi druhy, kterÈ vznikajÌ z mutacÌ.I FluktuujÌcÌmi odchylkami
jsou nap¯Ìklad stupeÚ cukernatosti ¯epy, öùavnatost ko¯ene mrkve, kter· se kul-
tivacÌ stupÚuje a takÈ se p¯en·öÌ na potomstvo, p¯esto vöak mizÌ, jakmile rostlina
zdivoËÌ. Jinak je tomu u mutacÌ, jemn˝ch odchylek od kmenovÈ formy, kterÈ se
objevujÌ n·hle (tzn. hned ve svÈm plnÈm rozvinutÌ) a bez zjevn˝ch p¯ÌËin a u po-
tomstva se konstantnÏ udrûujÌ. DE VRIES sledoval jejich vznik od roku 1886
u rostlinnÈho druhu pupalka rudokaliön· (Oenothera lamarckiana), poch·zejÌcÌho
z Ameriky, a zÌskal z kmenovÈ formy ¯adu takov˝ch mutant˘. Takto zÌskan·
pupalka velk· (O. gigas) m· nap¯Ìklad öiröÌ listy a korunnÌ pl·tky, jejÌ listy jsou
vlnitÏjöÌ, jejÌ plody kratöÌ a obsahujÌ mÈnÏ semen, zato vÏtöÌch neû u kmenovÈ
formy. Mutanti pr˝ p¯edstavujÌ Ñelement·rnÌ druhyì a prvnÌ stupnÏ k tvo¯enÌ
nov˝ch druh˘: nevhodnÈ zniËÌ boj o ûivot, p¯eûÌvajÌcÌ pak vytv·¯ejÌ novÈ mutan-
ty, a tak vznik· rozmanitost svÏta organism˘.
DE VRIESOVU nauku p¯ijali souhlasnÏ takÈ mnozÌ darwinistÈ, ale proti jeho z·-
vÏr˘m zaznÏly i n·mitky. Poukazuje se na DE VRIESOVO pozorov·nÌ, ûe stejnÌ
mutanti vznikajÌ opakovanÏ, a to nikoli jen z kmenovÈ formy, n˝brû i z jin˝ch
mutant˘, a proto jsou snad jen projevy latentnÌch moûnostÌ, nikoli postupem
k nov˝m form·m (LOTSY 1906, I, 233). JinÌ neuzn·vajÌ, moûn· s menöÌm pr·vem,
rozdÌl mezi mutacÌ a fluktuacÌ (PLATE 1904). ExistujÌ takÈ filosofickÈ n·mitky:
H. DRIESCH (1902) a CH. O. WHITMANN (1904) se pr·vem domnÌvajÌ, ûe p¯edpoklad
n·hodn˝ch mutacÌ, objevujÌcÌch se bez urËitÈho smÏru, je nesluËiteln˝ se z·koni-
t˝m ¯·dem svÏta organism˘. OpÏt jinÌ se pokouöejÌ o zprost¯edkov·nÌ mezi DE
VRIESEM a DARWINEM, nap¯Ìklad C. KELLER (1905), podle nÏhoû vznikla plemena
dom·cÌch zvÌ¯at na jednÈ stranÏ v˝bÏrem odchylek (siment·lsk˝ skot), na stranÏ
druhÈ n·hle (jezevËÌk). TakÈ H. KRAEMER (1905) p¯ipisuje mutacÌm jen nepatrn˝
vliv na vznik nov˝ch dom·cÌch plemen a domnÌv· se, ûe v˝bÏr nejlepöÌch plemen
a k¯ÌûenÌ s jedinci dalöÌch ras se silnou dÏdiËnou sÌlou (Ñindividu·lnÌ potencÌì)
p¯edstavujÌ faktory podporujÌcÌ vznik nov˝ch chovn˝ch plemen. Budiû takÈ zmÌ-
nÏno, ûe nauka o n·hlÈm vzniku nov˝ch forem m˘ûe navazovat na GEOFFROYOVY
teorie, a to vÏtöÌm pr·vem, neû navazuje neolamarckismus na LAMARCKA (srv.
GEOFFROY 1835, kde autor uv·dÌ takÈ svÈ Ñp¯edch˘dceì: BACONOVU Novou Atlanti-
du, jeden PASCALŸV v˝rok, fyzika ROEDIGA a spisovatele P. LEROUXE). Kaûdop·dnÏ
vlastnÌ darwinistick˝ pojmov˝ apar·t, myölenku v˝voje nevyjÌmaje, p¯edstavuje
jen vnÏjöÌ obal DE VRIESOV›CH teoriÌ; jejich vnit¯nÌ v˝znam je na nÏm nez·visl˝.II
Anal˝za druhu, zah·jen· zd˘raznÏnÌm element·rnÌch druh˘, pokraËovala
jeötÏ d·l. Jedinci element·rnÌho druhu a mutant˘ se od sebe liöÌ; jestliûe se tito
I
NevÏdÏl, ûe v˝raz mutace oznaËoval zcela jin˝ pojem v paleontologii.
II
Pozn. vyd.: HluböÌ anal˝zu tÏchto myölenkov˝ch rozpor˘ na zaË·tku stoletÌ viz GOULD 2002,
tam i p¯ÌsluönÈ odkazy.
350
dva jedinci spojÌ, ponese potomek jednak vlastnosti po otci, jednak po matce,
a protoûe rodiËe nejsou identiËtÌ, budou se jejich vlastnosti u potomk˘ r˘znÏ
kombinovat. Naproti tomu nÏkterÈ druhy rostlin a zvÌ¯at se rozmnoûujÌ samo-
oplozenÌm a u nich z˘st·vajÌ individu·lnÌ znaky v r·mci jednÈ generaËnÌ ¯ady
konstantnÌ. W. JOHANNSENOVI (1903) se poda¯ilo z jednÈ odr˘dy fazolÌ (Phaseolus
vulgaris-princesse), u nÌû se kaûd˝ kvÏt oplodÚuje vlastnÌm pylem, vydÏlit dvÏ
takovÈ generaËnÌ ¯ady. Rozt¯Ìdil semena sklizen· z jednoho z·honu podle jejich
velikosti na t¯i skupiny a kaûdou skupinu pÏstoval zvl·öù. PodobnÏ dÏlil druhÈ
a dalöÌ generace. Po nÏkolika generacÌch zÌskal z mal˝ch semen rostliny, kterÈ
mÏly zase jen mal· semena, a z velk˝ch semen rostliny, kterÈ mÏly jen velk·
semena. P˘vodnÌ z·hon fazolÌ tedy obsahoval smÏs forem; jestliûe s JOHANNSE-
NEM nazveme souhrn jedinc˘ rostoucÌch p˘vodnÏ na z·honu populacÌ, pak se
tato populace skl·dala jeötÏ nejmÈnÏ ze dvou forem zjiötÏn˝ch pokusem, tzv.
JOHANNSENOV›CH Ëist˝ch liniÌ. U fazole, kde se kvÏty oplodÚujÌ samy, probÌhaly
linie paralelnÏ vedle sebe; linie se jistÏ vyskytujÌ takÈ jinde, avöak v d˘sledku k¯Ì-
ûenÌ se stÌrajÌ.
P¯edstava Ëist˝ch liniÌ uzavÌr· zvl·ötnÌm zp˘sobem DARWINOVU nauku o dru-
hu. ZatÌmco DE CANDOLLE, morfolog, poËÌtal k jednomu druhu podobnÈ formy,
aniû by p¯ikl·dal v·hu jejich p˘vodu, DARWIN zd˘razÚoval p˘vod ze spoleËn˝ch
rodiË˘ jako nejpodstatnÏjöÌ mÏ¯Ìtko a podobnost mezi formami pojÌmal jen jako
d˘sledek spoleËnÈho p˘vodu. DE CANDOLLE spat¯oval v druhu formu, abstraho-
vanou od moment·lnÏ osvÏtlovanÈ skupiny rostlin, DARWIN naproti tomu roz-
vÏtven˝ strom, v jehoû kmeni spl˝vajÌ vöechny odchylky. JOHANNSEN spojuje for-
m·lnÌ pohled s evoluËnÌm: v druhu spat¯uje proud forem, kterÈ vöak probÌhajÌ
paralelnÏ vedle sebe.
35.4. VariaËnÌ statistika

RozdÌly mezi jednotliv˝mi element·rnÌmi druhy jsou tak nepatrnÈ, ûe je Ëasto
zastÌrajÌ n·hodnÈ fluktuace, zp˘sobenÈ vlivem okolÌ. Abychom ve velkÈm
mnoûstvÌ mÏnÌcÌch se jedinc˘ naöli st¯ed, kolem nÏhoû jsou jednotlivÈ variace
seskupeny, uûÌv· se variaËnÌ statistiky, kterou do biologie zavedli QU…TELET
a zvl·ötÏ GALTON. Je to v podstatÏ matematick· vÏda, o nÌû nebudeme blÌûe refe-
rovat; jen zn·zornÌme jejÌ cÌl nÏkolika p¯Ìklady.
Fazole sklizenÈ z jednoho z·honu jsou z vnit¯nÌch i n·hodn˝ch vnÏjöÌch p¯Ì-
Ëin r˘znÏ velkÈ. Jestliûe je podle jejich dÈlky rozt¯ÌdÌme na ¯adu hrom·dek a jed-
notlivÈ hrom·dky nasypeme do ¯ady vedle sebe stojÌcÌch sklenÏn˝ch v·lc˘ stej-
nÈho objemu, a to tak, ûe do prvnÌho v·lce p¯ijdou nejvÏtöÌ fazole a do kaûdÈho
dalöÌho vûdy nejbliûöÌ menöÌ, pak takto vzniklÈ sloupce fazolÌ opÌöÌ sv˝mi hladi-
nami tzv. GAUSSOVU k¯ivku neboli k¯ivku norm·lnÌho rozloûenÌ. St¯ednÏ velkÈ
fazole budou nejpoËetnÏjöÌ, nejvÏtöÌch a nejmenöÌch fazolÌ bude nejmÈnÏ a v˝öka
351
jednotliv˝ch sloupc˘ se bude od prost¯ednÌho, nejvyööÌho sloupce (maximum)

po obou stran·ch symetricky sniûovat. Tento v˝sledek n·s opravÚuje k z·vÏru,
ûe fazole svou vnit¯nÌ dispozicÌ usilujÌ o dosaûenÌ urËitÈ velikosti, v d˘sledku
vnÏjöÌch okolnostÌ je vöak jedno semeno vÏtöÌ, jinÈ menöÌ. Protoûe je k¯ivka vpra-
vo i vlevo podobn·, byly faktory, kterÈ podporovaly nadmÏrnou velikost, celko-
vÏ stejnÏ silnÈ jako ty, kterÈ br·nily norm·lnÌmu r˘stu.
ExistujÌ sloûitÏjöÌ p¯Ìpady. MÌsto velikosti fazolÌ bychom mohli urËovat poËet
paprsk˘ v okolÌku rostliny, kter˝ je takÈ promÏnliv˝. Z velkÈho mnoûstvÌ rostlin
bychom k sobÏ postavili ty, u nichû se vyskytuje jen 5, 6, 7 paprsk˘ v okolÌku
atd., a uk·zalo by se, ûe opÏt najdeme jistÈ optimum, kterÈ se vyskytuje u vÏtöiny
jedinc˘; koneËn˝ v˝sledek by ale asi dopadl jinak neû d¯Ìve. F. LUDWIGI spoËÌtal
nap¯Ìklad paprsky prvnÌho ¯·du v okolÌku to¯ice japonskÈ (Torilis anthriscus)
a naöel:
paprsk˘ 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16
jedinc˘ 4 27 45 135 108 117 72 17 9 3 3 1
V tomto p¯ÌpadÏ neleûÌ maximum hodnot uprost¯ed, n˝brû existujÌ dvÏ maxi-
ma (o 8 a 10 os·ch). Na mÌstÏ, odkud byly rostliny vzaty, rostly dvÏ formy, kterÈ
se od sebe liöily pr˘mÏrn˝m poËtem sv˝ch paprsk˘. Ve skuteËnosti naöel
LUDWIG na jin˝ch mÌstech formy vz·jemnÏ oddÏlenÈ; na jednÈ lokalitÏ naöel tyto
hodnoty:
paprsk˘ 5 6 7 8 9 10 11 12 13
jedinc˘ 1 11 18 45 28 20 5 4 1
a na jinÈm mÌstÏ:
paprsk˘ 5 6 7 8 9 10 11 12 13
jedinc˘ ñ 1 5 8 13 25 12 5 2
Tento p¯Ìklad n·zornÏ osvÏtluje takÈ v˝znam variaËnÌ statistiky: û·dnou, ani
nejpodrobnÏjöÌ anal˝zou vöech znak˘ jednoho Ëi nÏkolika m·lo jedinc˘ nezÌsk·-
me pln˝ vhled do podstaty formy; teprve statistickÈ srovn·nÌ velkÈho mnoûstvÌ
jedinc˘ n·m ukazuje jinak p¯ÌpadnÏ skrytÈ hranice formy.
Jiû dlouho se namÌt· proti DARWINOVI, ûe promÏnlivost forem nenÌ neomeze-
n·, jak se domnÌval, n˝brû kolÌs· okolo st¯edu. VariaËnÌ statistika p¯inesla potvr-
zenÌ tÈto hypotÈzy. Tento st¯ed lze sice ponÏkud posunout umÏl˝m v˝bÏrem, ale
jen po urËitou hranici; kdyû v˝bÏr ustane, p˘vodnÌ st¯ed se zase vr·tÌ zpÏt.II
ZmiÚme zde koneËnÏ darwinisty nadhazovan˝ (dosud vöak jen obecnÏ vy-
svÏtlen˝) problÈm, zda m· promÏnlivost niûöÌch a vyööÌch bytostÌ tent˝û rozsah. »et-
nÌ badatelÈ se domnÌvajÌ, ûe niûöÌ bytosti a formy z prvnÌch oûiven˝ch zemsk˝ch
I
R¡DL necituje a n·m se tuto pr·ci dohledat nepoda¯ilo. (Pozn. vyd.)
II
O variaËnÌ statistice srv. C. B. DAVENPORT (1904) a G. DUNCKER (1899).
352
vrstev se mÏnily vÌce neû vyööÌ a mladöÌ, a zd˘vodÚujÌ tuto myölenku vÏtöÌ slo-
ûitostÌ dokonalejöÌch organism˘, kter· d·v· promÏnlivosti ˙zkÈ hranice. To bylo
p¯esvÏdËenÌ G. SEIDLITZE (1876, 93), D. ROSY (1899), L. »ELAKOVSK…HO (1894) a mno-
ha dalöÌch.
35.5. FyziologickÈ druhy

Aû do nejnovÏjöÌ doby panuje p¯esvÏdËenÌ, ûe druhy jsou jen anatomick˝mi jed-
notkami a jejich fyziologickÈ a biologickÈ vlastnosti jen vypl˝vajÌ z jejich struk-
tury. A p¯ece jak LAMARCK, tak takÈ vitalismus a DARWINOVA teorie byli ve svÈ
podstatÏ proti takovÈmu pojetÌ. LAMARCK, kter˝ prohlaöoval, ûe ˙silÌ zvÌ¯ete tvo¯Ì
novÈ org·ny; vitalismus, kter˝ postavil funkci v˝öe neû org·n; a DARWIN se svou
z·sadou, ûe ûivotnÌ podmÌnky jsou tÌm, co (nep¯Ìmo) zap¯ÌËiÚuje organickÈ
formy. Vûdy se tu tvrdilo, ûe forma nenÌ tÌm zcela poslednÌm, ûe ûivot stojÌ v˝öe;
star· vÌra v anatomickou podstatu organism˘ byla vöak natolik mocn·, ûe dar-
winistÈ, neodarwinistÈ, lamarckistÈ a ani ti badatelÈ, kte¯Ì vÏ¯ili ve zn·mÈ i ne-
zn·mÈ v˝vojovÈ sÌly, nehledali pro druhy jinÈ mÏ¯Ìtko neû jejich tÏlesnÈ znaky.
A p¯ece jsou organismy specifikov·ny i fyziologicky. Hovo¯Ìme-li o pokrevnÌ
p¯Ìbuznosti zvÌ¯at, neznamen· to jen genealogickÈ p¯ÌbuzenstvÌ. Fyziolog L. LAN-
DOIS (1875) o tom svÈho Ëasu dÏlal zajÌmavÈ pokusy, kterÈ ned·vno za jin˝ch
podmÌnek prov·dÏli H. FRIEDENTAL, G. NUTALL aj. na d˘kaz toho, ûe ËlovÏk je
chemicky p¯ÌbuznÏjöÌ s lidoopy neû s jin˝mi zvÌ¯aty (srv. UHLENHUT 1904); tyto
pokusy byly vyd·v·ny za novÈ doklady DARWINOVY teorie. TakÈ oËkov·nÌ a rou-
bov·nÌ rostlin (a zvÌ¯at) se dÏje na z·kladÏ fyziologickÈ p¯Ìbuznosti a je zpravi-
dla proveditelnÈ jen u vz·jemnÏ p¯Ìbuzn˝ch forem. Z tÏchto pokus˘ plyne, ûe
mezi organismy bude moûnÈ stanovit nejen bÏûnÈ, n˝brû i fyziologickÈ p¯Ìbuz-
nosti a p¯ÌbuzenskÈ stupnÏ; ovöem nejprve by bylo t¯eba tento problÈm speci·l-
nÏ za tÌmto ˙Ëelem d˘kladnÏ prozkoumat, aby bylo moûnÈ konstatovat, nakolik
si anatomickÈ a fyziologickÈ p¯Ìbuznosti odpovÌdajÌ.
P¯edstava fyziologick˝ch p¯ÌbuznostÌ n·s vede k pojmu fyziologickÈho druhu.
Zn·m· rez travnÌ (Puccinia graminis) zvl·ötnÌm zp˘sobem st¯Ìd· generace: nejprve
paraziticky ûije na listech d¯iöù·lu a tvo¯Ì v˝trusy (tzv. aecidiospory), kterÈ se po
p¯enesenÌ na tr·vu rozr˘stajÌ v rezavÈ skvrny a vytv·¯ejÌ letnÌ v˝trusy (uredospo-
ry), jeû p¯en·öejÌ rez na jinÈ tr·vy. Na podzim pak vznikajÌ p¯ezimujÌcÌ zimnÌ v˝tru-
sy (teleutospory). J. ERICKSSON (1884) dokazoval, ûe anatomicky jednotn˝ druh rzi
travnÌ obsahuje p¯inejmenöÌm öest r˘zn˝ch druh˘, kterÈ vöak nelze rozliöit pomocÌ
viditeln˝ch struktur, n˝brû jen fyziologicky, nap¯Ìklad kdyû uredospory z ovsa
napadajÌ jen tuto tr·vu (a jeötÏ nÏkolik dalöÌch druh˘ trav), ale nikoli ûito, zatÌmco
rez, kter· se rozm·h· na ûitu, klÌËÌ zas jen na nÏm. Takto urËenÈ druhy nazval
ERICKSSON Ñbiologick˝mi druhyì. JinÌ je naz˝vajÌ Ñfyziologick˝mi druhyì, Ñspecies
sororesì, Ñformae specialesì, Ñzvykov· plemenaì (srv. o tom KLEEBAHN 1904).
353
O parazitick˝ch zvÌ¯atech je zn·mo nÏco podobnÈho. »erv Tylenchus scandens,

kter˝ ûil nÏkolik po sobÏ jdoucÌch generacÌ v trav·ch, ztratil schopnost ûÌt v cibu-
lovit˝ch rostlin·ch (RITZEMA-BOS 1896, 190). Möice Chermes strobilobius je pr˝ ana-
tomicky tÈmÏ¯ identick· s C. lapponicus var. praecox a liöÌ se od nÌ jen zp˘sobem
ûivota (CHOLODKOVSKY 1900).
Tato pozorov·nÌ jsou zajistÈ jen nesmÏl˝m pokusem zd˘vodnit skuteËnost, ûe
druhy, rody atd. nelze charakterizovat pouze anatomick˝mi, n˝brû i fyziologic-
k˝mi, biologick˝mi, psychologick˝mi znaky; skuteËnost, na niû kdysi pouk·zal L.
AGASSIZ a kter· se jeho odp˘rc˘m zd·la tak nep¯ijateln·. Zde zd˘raznÏme jen
drobnost. Biologick˝ druh Ëerva Tylenchus scandens se odvozoval od toho, ûe tento
Ëerv odvykl poûÌv·nÌ cibule, a toto zd˘vodnÏnÌ zvl·ötnÌho druhu (Ëi rasy) auto-
rovi nikdo nezazlÌval. Jak˝ posmÏch vöak svÈho Ëasu stÌhal badatele, kte¯Ì
v mravnosti, n·boûenskosti, inteligenci ËlovÏka spat¯ovali d˘vod k ustavenÌ
zvl·ötnÌ t¯Ìdy pro ËlovÏka!
35.6. PromÏnlivost jako d˘sledek vlivu okolÌ

Ot·zka z·vislosti organismu na jeho okolÌ nenÌ v˝luËnÏ modernÌm problÈmem.
Od LOCKA a LEIBNIZE stojÌ v centru filosofickÈho myölenÌ, HUME a KANT z nÌ
vych·zeli p¯i v˝stavbÏ sv˝ch systÈm˘. Jen se tehdy nefilosofovalo o Ñorganis-
mechì obecnÏ, n˝brû o zvl·ötnÌm organismu, o duöi ËlovÏka. LEIBNIZ h·jil nau-
ku, ûe okolÌ nem· na duöi v˘bec û·dn˝ vliv, ûe duöe se naopak vyvÌjÌ jen ze sv˝ch
vnit¯nÌch, od poË·tku vrozen˝ch dispozic, nep¯ijÌm· nic zvnÏjöku, ani navenek
nic nevyd·v·. OkolÌ nem· û·dnou moc nad organismem, kter˝ si je m˘ûe p¯ed-
stavovat, tak¯ka je v sobÏ odr·ûet, aniû by se tÌm v nejmenöÌm zmÏnil. LOCKE na-
proti tomu p¯edpokl·dal, ûe okolÌ je s to vytv·¯et v duöi zkuöenosti a tÌmto zp˘-
sobem mÏnit jejÌ podstatu. HUME jeötÏ vÌce zd˘razÚoval z·vislost ËlovÏka na
vnÏjöÌm svÏtÏ; podobal se modernÌm teoretik˘m, kte¯Ì oznaËujÌ organismus jen
za sumu vliv˘ okolÌ, a pokl·dal duöi ËlovÏka takÈ jen za svazek zkuöenostÌ. KANT
se pokusil p¯eklenout rozpor mezi LEIBNIZEM a HUMEM: uzn·val sice v˝znam
zkuöenosti, duöi vöak p¯ipisoval sÌlu urËovat zp˘sob, jak˝m m· okolÌ p˘sobit na
ducha.
ModernÌ biologie dosud bezradnÏ stojÌ p¯ed problÈmem, jak pojmout vztah
mezi aktivnÌm jedincem, kter˝ se cÌtÌ b˝t nez·visl˝ na svÏtÏ, vlivy okolÌ. Je sice
jistÈ, ûe organismus je na svÈm okolÌ do urËitÈ mÌry z·visl˝, avöak ot·zka, kterou
je t¯eba zodpovÏdÏt, znÌ: postihujÌ jakÈkoli vlivy podstatu organismu, nebo jsou
vöechny zmÏny vyvolanÈ okolÌm jen n·hodn˝mi, povrchnÌmi modifikacemi
o sobÏ nepromÏnnÈ individuality? Zd· se, ûe vÏtöina dneönÌch biolog˘ je p¯e-
svÏdËena, ûe okolÌ je skuteËnÏ s to p¯etv·¯et nejvnit¯nÏjöÌ podstatu zvÌ¯at a rost-
lin. Toto p¯esvÏdËenÌ bohuûel nenÌ Ëist˝m, nez·visl˝m poznatkem, n˝brû plyne
z tendence vysvÏtlit vznik druh˘ dÏdiËnostÌ zÌskan˝ch vlastnostÌ; kdyby tento
354
˙Ëel ruöivÏ nezasahoval do n·zor˘ badatel˘, kdo vÌ, zda by se tÈto nauky drûeli
tak urËitÏ.
DARWINOVI ani jeho stoupenc˘m tento problÈm jeötÏ nep˘sobil tÏûkosti, jelikoû
neuzn·vali Ñpodstatuì organismu; rostlinu, zvÌ¯e, ËlovÏka povaûovali za pouh˝
soubor n·hodnÏ zÌskan˝ch modifikacÌ, nahromadÏnÌ, kterÈ roste po cel˝ ûivot, p¯e-
trv·v· individu·lnÌ ûivot a pokraËuje v potomstvu. P¯esvÏdËenÌ, ûe organismus se
v˘Ëi okolÌ chov· ËistÏ pasivnÏ, ovl·dalo DARWINOVY spekulace o promÏnlivosti
bytostÌ; proto DARWIN neËinil podstatn˝ rozdÌl mezi zmrzaËenÌm, kdy se organis-
mus chov· ËistÏ pasivnÏ v˘Ëi zmÏnÏ svÈho tÏla, a vrozenou odchylkou.
Tento rozdÌl zd˘raznila WEISMANNOVA anal˝za; vrozenÈ variace p¯ipisuje
WEISMANN vnit¯nÌ sÌle organismu a zÌskanÈ vlastnosti odvozuje z vlivu okolÌ.
NicmÈnÏ p˘vodnÌ DARWINOVA z·sada, ûe nelze uzn·vat podstatnÈ rozdÌly mezi
dvÏma druhy proces˘, se udrûela: v û·dnÈm p¯ÌpadÏ se nep¯ipouötÌ, ûe vrozenÈ
variace jsou nÏËÌm absolutnÌm, nep¯evoditeln˝m na p¯ÌËiny, n˝brû i tyto variace
se pojÌmajÌ jako zp˘sobenÈ vlivem okolÌ. Jen zde tento vliv zas·hl hloubÏji do
podstaty organismu a souvislost mezi nÌm a v˝slednou zmÏnou organismu je
sloûitÏjöÌ. Z mechanistickÈho zp˘sobu ch·p·nÌ biolog˘ 19. stoletÌ jeötÏ plyne, ûe
neuzn·vali jinÈ neû jen kvantitativnÌ variace struktury organismu. Rozliöovali sice
variace, kterÈ se t˝kajÌ formy (promÏnlivost velikosti, barvy, kresby, tÏlesn˝ch
proporcÌ, poËtu ˙d˘ atd.), variace funkcÌ (kdyû se nap¯Ìklad zvÌ¯e p¯izp˘sobuje
novÈ potravÏ) nebo takÈ psychickÈ zmÏny (nap¯. drez˙ra), ale vöechny tyto
modifikace organismu odvozovali z p¯esun˘ nÏkter˝ch l·tek ve vajÌËku, tr·vicÌ
trubici, mozku; z p¯esun˘, kterÈ, jakkoli jsou o sobÏ malÈ, vyvol·vajÌ u dospÏlÈ-
ho organismu velkÈ zmÏny.
Tyto nauky jsou dnes oËividnÏ v ˙padku; marnÈ jsou snahy doloûit DARWINO-
VU z·kladnÌ myölenku, pasivitu organismu v˘Ëi vliv˘m okolÌ, a vesmÏs kvanti-
tativnÌ povahu variacÌ, a marnÈ jsou i snahy obejÌt r˘zn˝mi d˘vtipnostmi sku-
teËnost, ûe organismus se chov· aktivnÏ. Dnes nikoho nenapadne, aby
zmrzaËenÌ nebo v·hov˝ p¯Ìr˘stek v d˘sledku vydatnÏjöÌ stravy stavÏl do jednÈ
¯ady se zmÏnami, jako je nap¯Ìklad sezÛnnÌ dimorfismus, aËkoli se v obou p¯Ìpa-
dech hovo¯Ì o n·sledcÌch vlivu vnÏjöÌho svÏta na organismus.
PasivnÌ zmÏny tak v teoriÌch nep¯ipadajÌ v ˙vahu. AktivnÌ reakce organismu
na vlivy okolÌ se t¯ÌdÌ r˘zn˝m zp˘sobem. Lze je ËistÏ empiricky rozdÏlit na mor-
fologickÈ, fyziologickÈ a psychologickÈ; mezi morfologickÈ reakce se opÏt poËÌtajÌ
velmi r˘znÈ p¯Ìpady; mÌsto jejich dalöÌho dÏlenÌ uveÔme nÏkolik p¯Ìklad˘. MÌst-
nÌmi varietami jsou mÌnÏny (NƒGELI aj.) malÈ modifikace rostlinnÈ formy, kterÈ
byly vyvol·ny rozdÌln˝m podnebÌm, osvÏtlenÌm, vlhkostÌ a podobn˝mi rozdÌly.
Nap¯Ìklad obyËejnÈ rdesno (Polygonum amphibium) se vyskytuje ve t¯ech odr˘-
d·ch, suchozemskÈ, vodnÌ a pÌseËnÈ, a ty se od sebe liöÌ uzp˘sobenÌm stonku,
tvarem list˘ a zp˘sobem ochlupenÌ. Tyto rozdÌly je t¯eba ch·pat jako reakci tÈûe
rostlinnÈ bytosti na r˘znÈ druhy okolÌ; neboù vodnÌ formu lze p¯evÈst p¯Ìpadnou
zmÏnou stupnÏ vlhkosti na formu suchozemskou nebo pÌseËnou.
355
ZoologovÈ zavedli pro tyto variace n·zev mÌstnÌ formy; tÈmÏ¯ kaûd˝ druh,
kter˝ ob˝v· rozlehlejöÌ oblasti, vykazuje nÏkolik mÌstnÌch forem. Nap¯Ìklad
u bÏûnÈho stehlÌka (Carduelis carduelis) jsou horötÌ stehlÌci vûdy kr·snÏjöÌ a vÏtöÌ
neû stehlÌci zahradnÌ a lesnÌ (kte¯Ì se pr˝ od sebe opÏt ponÏkud liöÌ); jiûnÌ pt·ci
majÌ intenzivnÏjöÌ zbarvenÌ a na spodnÌ stranÏ svÏtlejöÌ bÏlobu neû severnÌ (BREHM
je uv·dÌ jako zvl·ötnÌ druh), v˝chodnÌ pt·ci, zejmÈna ti z oblasti Volhy, jsou ob-
zvl·ötÏ velcÌ a uv·dÏjÌ se jako zvl·ötnÌ poddruh (podle NAUMANN 1897ñ1905, III,
293). Vedle nich zn·me jeötÏ ¯adu odchylek, jeû se celkovÏ vyznaËujÌ tÌm, ûe jedna
pozvolna p¯ech·zÌ v druhou. Jen v mÌstech, kde jsou od sebe jednotlivÈ druhem
ob˝vanÈ oblasti oddÏleny nep¯ekroËitelnou hranicÌ, chybÌ takÈ p¯echody mezi
mÌstnÌmi formami. Jeden takov˝ p¯Ìpad popisuje JOHN T. GULICK (1905) u plûe
rodu Achatinella, kter˝ je rozöÌ¯en na Sandwichov˝ch ostrovech v mnoha dru-
zÌch; na jednotliv˝ch mÌstech p¯ech·zÌ postupnÏ jeden druh v dalöÌ; na jin˝ch
mÌstech, kde jsou od sebe p¯echodnÈ oblasti oddÏleny horami a podobnÏ, jsou
od sebe druhy ost¯e oddÏleny.
Jako fyziologickÈ variace lze ch·pat p¯izp˘sobenÌ urËitÈ stravÏ, urËitÈmu
d˝ch·nÌ, teplotÏ, zp˘sobu pohybu (bÏh·nÌ, sk·k·nÌ, ûivotu v urËit˝ch oblastech
atd.). Z psychologick˝ch reakcÌ organismu na vnÏjöÌ svÏt uveÔme jevy drez˙ry. JinÌ
badatelÈ dÏlÌ p¯Ìsluön· fakta podle druhu dr·ûdidel v reakcÌch na svÏtlo, tÌhu,
teplotu, such˝ vzduch, chemickÈ l·tky, podnebÌ atd. Velkou ¯adu experiment·l-
nÏ vyvolan˝ch zmÏn formy uv·dÌ G. KLEBS (1903).
Zvl·ötnÌm p¯Ìpadem reakce organism˘ na vnÏjöÌ svÏt je takzvan˝ sezÛnnÌ
dimorfismus. Takto WALLACE pojmenoval jev pozorovan˝ u mot˝l˘, kte¯Ì se
bÏhem jednoho roku objevujÌ ve dvou generacÌch, na ja¯e a na konci lÈta: jarnÌ
forma se kresbou k¯Ìdel natolik liöÌ od letnÌ, ûe kaûd· z nich byla, dokud se nepo-
znala jejich soun·leûitost, popisov·na jako zvl·ötnÌ druh, jak jeötÏ dnes naznaËu-
jÌ jejich dvojÌ jmÈna: Vanessa levana-prorsa, Antocharis belia-ausonia, Lycaena poly-
sperchon-amyntas apod. SezÛnnÌ dimorfismus byl zn·m˝ jiû na poË·tku 19. stoletÌ;
roku 1879 G. DORFMEISTER experiment·lnÏ dok·zal, ûe rozdÌly v kresbÏ mot˝l˘
vyvol·v· rozdÌl mezi jarnÌ a letnÌ teplotou, neboù umÏl˝m ochlazenÌm larev se
z nich poda¯ilo vychovat jarnÌ formu mÌsto letnÌ. Avöak takÈ pobyt v centrifuze,
zmÏna d˝chanÈho vzduchu Ëi osvÏtlenÌ ûlut˝m svÏtlem vyvolaly podobnÈ
zmÏny jako zmÏna teploty. V poslednÌ dobÏ se uv·dÌ mnoho podobn˝ch p¯Ìpad˘:
nap¯Ìklad z larev samiËky ûluù·ska (Gonopteryx rhamni) se v teple vyvÌjejÌ tmavÈ
samiËky, barvou podobnÈ sameËk˘m (jinak jsou samiËky tohoto mot˝la mnohem
svÏtlejöÌ neû sameËci); u alpskÈho mot˝la Doritis apollo se pokus poda¯il i opaËnÏ,
kdyû se u sameËk˘ p˘sobenÌm chladu vyvolala barva samiËek (STANDFUSZ 1899).
SezÛnnÌ dimorfismus se vyskytuje takÈ u prvok˘ (Protozoa), vÌ¯nÌk˘ (Rotato-
ria; LAUTERBORN 1900, 1903), nebo perlooËek (Cladocera; OSTWALD 1904). Podle
R. V. WETTSTEINA (1900) ho lze pozorovat takÈ u rostlin, kterÈ kvetou dvakr·t do
roka, nap¯Ìklad u kokrhele (Alectorolophus), ho¯ce (Gentiana) nebo svÏtlÌku (Eu-
phrasia).
356
P¯i vöech zkoum·nÌch o vlivu okolÌ na organismus vÌce Ëi mÈnÏ vych·zÌ naje-
vo nemoûnost uchopit tÌmto zp˘sobem vlastnÌ podstatu organismu. ZaËÌn· se
ch·pat, ûe zmÏny organismu, vznikajÌcÌ vlivem vnÏjöÌho svÏta, neznamenajÌ p¯e-
chod v novou bytost, n˝brû ûe tato bytost z˘st·v· za nimi jako cosi nedosaûitel-
nÈho, neovlivnitelnÈho, a ve zmÏn·ch formy a v dalöÌch reakcÌch jen poskytuje
p¯Ìklady, jak se chov· za r˘zn˝ch okolnostÌ. Z tohoto poznatku vych·zÌ nauka
nÏkter˝ch biolog˘, ûe zmÏny organismu vlivem vnÏjöÌho svÏta majÌ povahu p¯Ì-
m˝ch p¯izp˘sobenÌ. Poukazuje se nap¯Ìklad na projevy imunity: organismus m˘ûe
do urËitÈ mÌry pracovat proti ˙Ëinku jistÈho jedu tvorbou protil·tek; m· takÈ
schopnost p¯izp˘sobovat se urËit˝m svÏteln˝m a teplotnÌm pomÏr˘m charakte-
ristick˝mi regulacemi svÈ ûivotnÌ Ëinnosti. NejmodernÏjöÌ zkoum·nÌ (oböÌrnÏ viz
DRIESCH 1901) navazujÌ pr·vÏ na tento problÈm; nenÌ divu, ûe n·zory o nÏm se
dosud vyjasnily jen m·lo.
357
36. kapitola
Rozmnoûov·nÌ
36.1. Druhy rozmnoûov·nÌ

V ¯adÏ vlastnostÌ, kterÈ nep¯eklenutelnÏ oddÏlujÌ ûivot od sfÈry neûivÈho, zaujÌ-
m· rozmnoûov·nÌ jedno z nejv˝znamnÏjöÌch mÌst. Fylogenetika s touto skuteË-
nostÌ poËÌt·, kdyû uËÌ, ûe co zkuöenost sah·, nevznikl û·dn˝ organismus z obec-
n˝ch p¯irozen˝ch sil, n˝brû byl vytvo¯en jin˝m organismem. Od ARISTOTELA se
pevnÏ drûÌ p¯esvÏdËenÌ, ûe tato domnÏnka je nespr·vn· a ûe p¯ece existujÌ jistÈ
podmÌnky, za nichû organismus vznik· s·m od sebe. P¯esvÏdËenÌ, kterÈ dokazu-
je, ûe se n·m dosud ˙plnÏ nevûila DARWINOVA myölenka, ûe ûivot vznikl p¯ed
nÏkolika stovkami milion˘ let nezn·mo jak a ûe cel·, poËtem i rozmanitostÌ
forem nep¯ehlÈdnuteln·, miliony let trvajÌcÌ ¯ada po sobÏ n·sledujÌcÌch organis-
m˘ je nep¯etrûit˝m pokraËov·nÌm onoho jedinÈho poË·tku, p¯edstavujÌcÌm
obrovsk˝ strom ûivota, kter˝ je jedin˝m mal˝m ko¯enem tam kdesi na poË·tku
zapuötÏn do zemÏ ñ pokud z nÌ v˘bec vyrostl.
Od okamûiku svÈho prvnÌho vzplanutÌ se ûivot na Zemi udrûuje podle z·ko-
na omne vivum e vivo. A zp˘sob, jak˝m ûivot vznik· ze ûivota, je opÏt jevem bez
analogie v neûivÈ p¯ÌrodÏ, problÈmem, kter˝ je na nejniûöÌch stupnÌch ûivota
stejnÏ nejasn˝ jako u ËlovÏka. Muû ñ ûena ñ dÏti: ûivot milion˘ bytostÌ se vyËer-
p·val jen v ¯eöenÌ tohoto problÈmu.
éivot se obnovuje dvojÌm zp˘sobem: za prvÈ pohlavnÏ, kdyû jsou ke zplozenÌ
potomka zapot¯ebÌ dva jedinci, za druhÈ nepohlavnÏ, kdyû jedinec s·m vytv·¯Ì
dalöÌ jedince. NepohlavnÌ rozmnoûov·nÌ spoËÌv· v tom, ûe se z mate¯skÈho orga-
nismu oddÏlÌ vÏtöÌ Ëi menöÌ Ë·st tÏla, kter· se r˘stem a diferenciacÌ vyvÌjÌ v novÈ-
ho jedince (existujÌcÌho vedle starÈho, kter˝ rovnÏû nahrazuje ztracenou Ë·st).
Pokud se organismus dÏlÌ na dvÏ p¯ibliûnÏ stejnÏ velkÈ poloviny, hovo¯Ìme o dÏ-
lenÌ. PuËenÌ naproti tomu nast·v·, kdyû se novÏ vznikajÌcÌ organismus oddÏluje
jako pomÏrnÏ mal˝ kousek z tÏla starÈho. KoneËnÏ jestliûe organismus vznik·
z jedinÈ buÚky, kter· se obvykle tvo¯Ì v p¯Ìsluön˝ch org·nech na tÏle mate¯skÈho
organismu, mluvÌme o rozmnoûov·nÌ v˝trusy.
K pohlavnÌmu rozmnoûov·nÌ se vûdy spojujÌ produkty dvou, kdyû ne anato-
micky samostatn˝ch jedinc˘, pak alespoÚ fyziologicky (pohlavnÏ) r˘zn˝ch org·-
n˘. Muûsk˝ org·n tvo¯Ì spermie, ûensk˝ vajÌËka. Ve v˝jimeËn˝ch p¯Ìpadech je
358
ROZMNOéOV¡NÕ
jedno z pohlavÌ (muûskÈ) potlaËeno; hovo¯Ìme pak o partenogenezi, kdy neoplod-

nÏnÈ samiËky kladou v˝voje schopn· vajÌËka. U vyööÌch ûivoËich˘, obzvl·ötÏ
u savc˘, se partenogeneze nevyskytuje, p¯estoûe se nÏkdy i vajÌËko pt·ka a savce
zaËÌn· dÏlit bez p¯edch·zejÌcÌho oplodnÏnÌ.
V dobÏ, kdy DARWIN p¯em˝ölel o svÈ teorii, uËinil W. F. B. HOFMEISTER (1848)
objev, ûe pohlavnÏ se rozmnoûujÌ takÈ tajnosnubnÈ rostliny, pokl·danÈ do tÈ doby
za bezpohlavnÌ, ûe se u nich vöak pohlavnÌ a nepohlavnÌ rozmnoûov·nÌ zvl·ötnÌm
zp˘sobem st¯Ìd·. ZelenÈ mechy tvo¯Ì vajÌËka a spermie; z oplodnÏnÈho vajÌËka se
vöak nevyvÌjÌ nov· rostlina, n˝brû tobolka na hnÏdÈ stopce, v nÌû vznikajÌ bezpo-
hlavnÌ v˝trusy, kterÈ padajÌ na zem, a z nich p¯ÌpadnÏ klÌËÌ novÈ rostliny. Mechov·
rostlinka tak proch·zÌ dvÏma etapami ûivota; v prvnÌ etapÏ ûije jako zelen· rostlina,
kter· tvo¯Ì pohlavnÌ org·ny, v druhÈ jako hnÏd· tobolka s bezpohlavnÌmi v˝trusy.
TakÈ kapradiny, p¯esliËky a plavunÏ proch·zejÌ tÏmito dvÏma periodami ûi-
vota; s tÌm rozdÌlem, ûe u nich je pohlavnÌ jedinec mal˝ a nepozorovateln˝, za-
tÌmco bezpohlavnÌ je velk˝ a (nap¯Ìklad u kapradin) p¯edstavuje vlastnÌ kapraÔo-
vou rostlinu s listy, nesoucÌmi v˝trusy. U kvetoucÌch rostlin se rovnÏû vyskytuje
prvnÌ, pohlavnÌ f·ze ûivota, ale jen v n·znaku. ZatÌmco ¯asy se rozmnoûujÌ tu
pohlavnÏ, tu bezpohlavnÏ, vyööÌ rostliny od mech˘ vzh˘ru vykazujÌ uspo¯·da-
nÈ st¯Ìd·nÌ dvou zp˘sob˘ rozmnoûov·nÌ; ËÌm vyööÌ rostlina, tÌm vÌce se rozvÌjÌ
bezpohlavnÌ f·ze ûivota a tÌm vÌce zakrÚuje pohlavnÌ etapa. V˝znam tohoto st¯Ì-
d·nÌ je nejasn˝; ostatnÏ ani HOFMEISTER, ani jeho doba po nÏm nep·trali, n˝brû
v tÈto skuteËnosti spat¯ovali jen nov˝ doklad o v˝vojovÈ teorii.
Ned·vno se pokusil leidensk˝ botanik P. LOTSY (1905) rozöÌ¯it myölenku dvou
generacÌ takÈ na zvÌ¯ata; v duchu modernÌho b·d·nÌ ji vöak pojal jen jako bunÏË-
n˝ problÈm a zralÈ pohlavnÌ buÚky (kterÈ obsahujÌ jen polovinu chromozom˘
jin˝ch tk·Úov˝ch bunÏk) prohl·sil za prvnÌ generaci, zbylÈ tÏlesnÈ buÚky za dru-
hou generaci, aniû by tÌm nÏjak prohloubil porozumÏnÌ celÈmu jevu.
36.2. Teorie o podstatÏ pohlavÌ

Filosofie pohlavÌ, jeû byla ve vöech dob·ch p¯edmÏtem nejhluböÌho uvaûov·nÌ,
vrcholÌ dnes v nauce o chromozomech. ARISTOTEL…S vloûil do rozdÌlu obou pohlavÌ
j·dro svÈ filosofie, svÈ nauky o l·tce a formÏ: v ûenÏ se ztÏlesÚuje pasivnÌ l·tkov˝
princip, v muûi aktivnÌ, tv˘rËÌ, formujÌcÌ princip. JeötÏ HARVEY se nechal ovlivnit
tÌmto n·zorem, kdyû srovn·val ûenskou dÏlohu s mozkem: jako m· mozek schop-
nost vytv·¯et p¯edstavy podobnÈ p¯edmÏt˘m, tak takÈ dÏloha, jejÌmiû idejemi jsou
vajÌËka, vytv·¯Ì p¯edstavy podle oplodÚujÌcÌho muûe.I Ve spekulacÌch evolucionis-
t˘ 18. stoletÌ se pojem pohlavnosti ocitl v ˙padku; objevenÌ vajÌËek a spermiÌ mÏlo
za n·sledek, ûe se vytratil veöker˝ smysl pro podstatu problÈmu a na vöechny sou-
I
Pozn. vyd.: Tuto tezi ve svÈ Zoonomii opakuje jeötÏ E. DARWIN.
359
visejÌcÌ ot·zky se odpovÌdalo jen uvaûov·nÌm o tÏchto ˙tvarech. Nauka, ûe cel˝ Ëlo-
vÏk je obsaûen jiû ve vajÌËku Ëi spermii, neznamenala p¯ece nic jinÈho, neû ûe jedno
pohlavÌ, aù muûskÈ Ëi ûenskÈ, je nadbyteËn˝m, bez˙Ëeln˝m v˝tvorem p¯Ìrody.
NÏmeËtÌ naturfilosofovÈ naproti tomu prodlÈvali u jevu pohlavnosti plni obdi-
vu: jejÌ nejhluböÌ pojem, pojem polarity, jim Ëasto spl˝val s ideou pohlavnÌch proti-
klad˘. JeötÏ SCHOPENHAUER (1988, Ëesky 1997, II, 44 kap.) vÏnoval zvl·ötnÌ kapitolu
˙vah·m o metafyzice pohlavnÌ l·sky. Vedeni b·snÌky, svÏt·kem GOETHEM, umÏli
oceÚovat osudovou moc pohlavnÌch rozdÌl˘ v ûivotÏ. Od DARWINA vöak biologovÈ
nep¯ipisujÌ tomuto problÈmu zvl·ötnÌ v˝znam. DARWIN sice postavil na rozdÌlu po-
hlavÌ svou teorii pohlavnÌho v˝bÏru, z nÌû odvozoval tÈmÏ¯ veökerou kr·su ûivÈ
p¯Ìrody, avöak v onom rozdÌlu spat¯oval jen druhotnÈ p¯izp˘sobenÌ se vnÏjöÌm
ûivotnÌm podmÌnk·m. Od tÈ doby klesl v˝znam tohoto jevu jeötÏ vÌce: biologovÈ se
sice snaûili p¯ekon·vat pruderii, snadno se dostavujÌcÌ p¯i pojedn·v·nÌ tÏchto ot·-
zek, tÌm, ûe se i v popul·rnÌch dÌlech vyjad¯ovali o procesech p¯i kopulaci. Nakonec
vöak upadali do pedantstvÌ, kterÈ se aû na zcela konkrÈtnÌ hypotÈzy podob·
pedantstvÌ preformist˘ 18. stoletÌ. BiologovÈ, slepÌ v˘Ëi proces˘m skuteËnÈho ûivo-
ta a v zajetÌ mikroskopick˝ch pozorov·nÌ, vidÌ v problÈmu pohlavnosti, v nÏmû
nÏkte¯Ì filosofovÈ spat¯ovali koncentraci vöech problÈm˘ svÏta, vÏtöinou jen che-
mick˝ a bunÏËn˝ problÈm. Z faktu, ûe spermie a vajÌËko jsou buÚkami, usuzujÌ, ûe
mezi nimi neexistuje û·dn˝ podstatn˝ rozdÌl. A jelikoû se domnÌvajÌ, ûe mÌsto
dospÏl˝ch jedinc˘, mÌsto celÈ plnosti jejich ûivota a usilov·nÌ smÏjÌ kl·st pohlavnÌ
buÚky, z nichû tito jedinci vznikli, usuzujÌ, ûe takÈ neexistuje û·dn˝ podstatn˝ roz-
dÌl mezi muûem a ûenou. RozdÌly, kterÈ muû a ûena skuteËnÏ vykazujÌ, jsou pr˝ jen
zvl·ötnÌmi p¯izp˘sobenÌmi kv˘li snazöÌmu spojenÌ spermie s vajÌËkem: ÑVe vöech
struktur·ch t˝kajÌcÌch se pohlavÌ se obmÏÚuje jedinÈ tÈma: umoûnit za prvÈ spoje-
nÌ pohlavnÌch bunÏk a za druhÈ za¯Ìdit v˝ûivu a ochranu vajÌËka. PrvnÌ naz˝v·me
muûsk˝m, druhÈ ûensk˝m uspo¯·d·nÌm, muûsk˝mi a ûensk˝mi sexu·lnÌmi znaky.
Vöechny tyto pomÏry jsou druhotnÈ povahy a nemajÌ co Ëinit s vlastnÌ podstatou
procesu oplodnÏnÌ, kterÈ je spojenÌm dvou bunÏk, a tak ËistÏ bunÏËn˝m jevem.
V tom souhlasÌme s WEISMANNEM, R. HERTWIGEM, STRASBURGEREM a MAUPASEM, kte¯Ì
vyslovili stejnÈ n·zory.ì (O. HERTWIG 1906)
Badateli zb˝v· jen ot·zka, jak˝ v˝znam je t¯eba p¯ipsat samotnÈmu procesu
oplodnÏnÌ. Jak ukazujÌ nejjednoduööÌ formy, bakterie, p˘vodnÏ û·dnÈ pohlavnÌ
rozdÌly neexistovaly. VyvÌjely se postupnÏ a zaËÌnaly kopulacÌ dvou jinak stejn˝ch
bunÏk. K usnadnÏnÌ kopulace pak jedna buÚka p¯ejÌmala ˙lohu z˘stat v klidu
a shromaûÔovat potravu, druh· se stala pohyblivÏjöÌ, a tudÌû menöÌ, a vyhled·vala
prvnÌ buÚku: tak vzniklo rozliöenÌ mezi vajÌËkem a spermiÌ. Kdyû se pozdÏji vyvi-
nuly mnohobunÏËnÈ bytosti, p¯evzaly ˙lohu reprodukce jen nÏkterÈ buÚky a obÏ
pohlavÌ se diferencovala r˘zn˝m smÏrem za ˙Ëelem snadnÏjöÌ kopulace.
TÌmto zp˘sobem lÌËÌ vznik pohlavnÌch rozdÌl˘ STRASBURGER, MAUPAS a WEIS-
MANN. Ten navÌc p¯ipisuje pohlavÌ ˙lohu podporovat promÏnlivost bytostÌ: poto-
mek dÏdÌ nÏkterÈ vlastnosti po otci, jinÈ po matce, a p¯edstavuje tak novou kombi-
360
ROZMNOéOV¡NÕ
naci vlastnostÌ (WEISMANN 1892a, 142). StejnÏ nepropracovan˝m zp˘sobem se pro-

hlaöuje takÈ o dalöÌch projevech pohlavnÌho ûivota, ûe nenabÌzejÌ badateli nic nepo-
chopitelnÈho: pt·te se po z·kladu pohlavnÌ l·sky? G. JAEGER vyslovil hypotÈzu, ûe
pohlavnÌ l·ska spoËÌv· v podobnosti muûsk˝ch a ûensk˝ch v˝par˘ a v jimi podmÌ-
nÏnÈ chemickÈ p¯itaûlivosti, a W. PFEFFEROVI se dokonce poda¯ilo potvrdit tuto
hypotÈzu pro nÏkterÈ rostliny. TakÈ u P. MANTEGAZZY bylo moûnÈ ËÌst velmi podob-
n· vysvÏtlenÌ. JinÌ, jako NƒGELI, pom˝öleli spÌöe na elektrickou p¯itaûlivost.
ProË vöak usilujÌ dvÏ buÚky o spojenÌ, k Ëemu je ona elekt¯ina a chemie? D˘vo-
dem pr˝ nenÌ nic zvl·ötnÌho: podle nÏkter˝ch badatel˘ se konjugace bunÏk vyvinu-
la ze zp˘sobu kanibalismu. Jedna buÚka pohltila druhou, zesÌlila, p¯enesla schop-
nost poz¯Ìt p¯ÌsluönÌka svÈho druhu na potomstvo, a tak vznikla kopulace (ROLPH
1882, cituji podle WEISMANN 1892a, 348). J. LOEB, modernÌ myslitel, p¯ipisuje oplod-
nÏnÌ ten v˝znam, ûe spermie s sebou do vajÌËka p¯in·öÌ jistÈ chemickÈ l·tky, jeû
urychlujÌ jeho dÏlenÌ, kterÈ vöak lze vyvolat takÈ bez pomoci spermie, jen p˘sobe-
nÌm urËit˝ch chemik·liÌ. Trocha chloridu draselnÈho nebo kuchyÚskÈ soli nahradÌ
kdyû ne p¯Ìmo muûe, tak alespoÚ sameËka jeûovek, Ëerv˘, mo¯sk˝ch hvÏzdic a dal-
öÌch zvÌ¯at (LOEB 1906). T. BOVERI (1902) zas srovn·v· vajÌËko s nenataûen˝mi hodin-
kami: oplodnÏnÌ pr˝ nem· jin˝ smysl, neû nat·hnout pÈro ve vajÌËku, ËÌmû se umoû-
Úuje dÏlenÌ. HlavnÌ vÏcÌ je pr˝ centrozom, kter˝ vstupuje do vajÌËka se spermiÌ
a zahajuje dÏlenÌ. Ani pro H. SPENCERA neskr˝v· ˙Ëel oplodnÏnÌ û·dnÈ tajemstvÌ:
ûivot je neust·l˝m vlnov˝m pohybem. PoË·tek ûivota je jako vlnÌcÌ se vodnÌ plocha,
kter· se s postupem v˝voje st·le vÌce uklidÚuje, a ve vajÌËku panuje jiû tak velk˝ klid,
ûe musÌ p¯ijÌt nov˝ impuls zvnÏjöku. OplodÚujÌcÌ spermie je jako k·men vhozen˝ do
rybnÌka: ûivot je znovu uveden do pohybu, a tak vznik· sÌla k novÈmu v˝voji.I
Kdyû pozorujeme usilovnÈ hemûenÌ ve vesmÌru, zd· se, ûe protiklad muûe
a ûeny si n·rokuje nejvÏtöÌ podÌl na vöem dÏnÌ: to nejkr·snÏjöÌ i nejohavnÏjöÌ
v praktickÈm ûivotÏ, ve filosofii, v b·snickÈm umÏnÌ vzniklo mocÌ tohoto proti-
kladu; pro b·snÌky p¯edstavuje pohlavnÌ ûivot bezm·la nezbytn˝ pramen jejich
v˝tvor˘; kaûdÈ n·boûenstvÌ obsahuje ve sv˝ch metafyzick˝ch ko¯enech nÏja-
k˝m zp˘sobem vy¯eöenou ot·zku po vztahu muûe k ûenÏ. A tu kdosi p¯istupuje
k badatel˘m, kte¯Ì p¯ece vÏdÌ o vöem na svÏtÏ, s ot·zkou:
UËenci moud¯Ì nadevöe,
Ti vÏdÌ a vymyslÌ,
Jak, kdy a kde p·¯Ì se vöe?
ProËpak se milujÌ?
UËenci velcÌ povÏzte!II
Ale velcÌ mudrci umÌ referovat jen o centrozomech a chromozomech; vÌce jim
jejich exaktnÌ vÏda nesdÏlila. TÌm h˘¯ pro ni!
I
Systematicky pojedn·v· o problÈmu pohlavÌ P. GEDDES & J. THOMSON 1889; DANTEC 1899. DÏji-
ny problÈmu HIS 1870 a 1872 (ne˙plnÈ).
II
GOTTFRIED AUGUST B‹RGER (1747-1794), b·seÚ Schˆn Suschen, p¯el. J. HavlÌËek.
361
37. kapitola
K¯ÌûenÌ
37.1. Nauka o vlastnostech

Idealistick· morfologie se v anal˝ze zvÌ¯ecÌho a rostlinnÈho tÏla zastavila u org·-
nu a ani tento pojem dostateËnÏ nerozebrala z morfologickÈho hlediska ñ v org·-
nu spat¯ovala n·stroj pro fyziologickÈ ûivotnÌ ˙Ëely. Objevily se ale takÈ pokusy
o abstraktnÏjöÌ anal˝zu: pojmy homologiÌ a analogiÌ, Ël·nk˘ tÏla, obratlov· teo-
rie lebky, nauka o metamorfÛze, rozloûenÌ rostliny na ko¯en, stonek, list a tricho-
my, rozliöenÌ morfologick˝ch a fyziologick˝ch ûivotnÌch jev˘ v˘bec. To vöe zpo-
chybÚovalo n·zor, ûe organismus je jen n·strojem pro jistÈ ûivotnÌ ˙Ëely. Avöak
û·dn˝ morfolog se vÏdomÏ a rozhodnÏ nevymanil z nadvl·dy fyziologie; nad-
mÏrnÈ zd˘razÚovanÌ obecnostÌ ostatnÏ potlaËovalo kaûd˝ pokus o podrobnÏjöÌ
anal˝zu organickÈ formy.
Darwinismus v HAECKELOVÃ znÏnÌ p¯ejal veöker˝ obsah idealistickÈ morfolo-
gie, prop˘jËil mu vöak jeötÏ jednostrannÏjöÌ fyziologick˝ r·z. PraktickÈ ûivotnÌ
pot¯eby urËujÌ podle DARWINA tÏlesnÈ uspo¯·d·nÌ. ObjevenÌ buÚky, prvku, kter˝
nelze odvodit ani z vöeobecn˝ch anatomick˝ch, ani z fyziologick˝ch dat, zname-
nalo prvnÌ ˙tok proti morfologii org·n˘; vedle toho pom·hala zatlaËovat v˝-
znam org·n˘ do pozadÌ takÈ nauka o z·rodeËn˝ch listech a teorie o dÏdiËnosti
a promÏnlivosti.
⁄vahy o dÏdiËnosti a promÏnlivosti vedly k novÈmu pojmu, pojmu vlastnos-
ti.I PrvnÌ krok tÌmto smÏrem p¯edstavovala DARWINOVA teorie pangeneze. Kdyû
ji zve¯ejnil, nebylo jeötÏ nikomu jasnÈ, ûe touto teoriÌ napadl morfologii org·n˘,
kterou jeho p¯Ìtel HAECKEL pr·vÏ opat¯il v˝vojovÏ dÏjinnou terminologiÌ a obno-
venou vyslal do svÏta. HAECKELŸV pokus byl uvÌt·n a DARWINOVA neviditeln·
tÏlÌska, jeû suspendovan· v krvi proudÌ cel˝m tÏlem, aby se usadila v pohlav-
nÌch buÚk·ch, byla povaûov·na za nanejv˝ö pochybn·. P¯esto vöak mÏla DARWI-
NOVA teorie trvalejöÌ ˙Ëinek, obsahovala tedy zdravÈ j·dro; vynikajÌcÌ myslitelÈ
jako NƒGELI, GALTON, WEISMANN se neviditeln˝ch tÏlÌsek ujali a hledali vysvÏtle-
nÌ, jak se s jejich pomocÌ p¯en·öejÌ vlastnosti z rodiË˘ na potomky. V Ëem spoËÌva-
jÌ tyto vlastnosti? DARWIN si tuto ot·zku nepoloûil a za organickou vlastnost po-
I
Pozn. vyd.: Eigenschaft, angl. treat; v ËeötinÏ se pouûÌv· takÈ znak.
362
KÿÕéENÕ
kl·dal nap¯Ìklad dÈlku nohou, poËet zub˘, polohu cÈvy, jednotlivÈ svaly, stupeÚ
rozumnosti, odvahu, barvu pleti, schopnost ¯eËi. V zajetÌ materialistickÈho zp˘-
sobu nazÌr·nÌ svÈ doby nemohl jinak, neû ûe si kaûdou z tÏchto vlastnostÌ p¯ed-
stavoval jako tÏlÌsko nebo uspo¯·d·nÌ tÏlÌsek.
Nikdo nezpozoroval, ûe DARWINOVO rozpuötÏnÌ organismu ve vlastnostech
nabÌzÌ jinÈ pojetÌ ûivota neû to, kterÈ pojedn·valo o org·nech, tk·nÌch a buÚk·ch.
HAECKEL DARWINOVU anal˝zu p¯ech·zel, jako by neexistovala. WEISMANN, mo-
dernÌ badatel, ji p¯ejal a rozliöil dva druhy vlastnostÌ, vrozenÈ a zÌskanÈ. AËkoli
se vöak ve sporu o dÏdiËnost vlastnostÌ spot¯ebovalo mnoho tiska¯skÈ Ëerni,
p¯ece se nikdo nepokusil vy¯eöit ot·zku, co m·me rozumÏt vlastnostÌ: WEISMANN
se sice dokonce odv·ûil udat, kolik (dÏdiËn˝ch) vlastnostÌ m· organismus (per-
looËka), ale st·le jeötÏ vÏ¯il, ûe jejich poËet lze uhodnout a priori.
ZatÌm se jinÌ badatelÈ snaûili blÌûe urËit pojem vlastnosti: COPE uËil, ûe tat·û
vlastnost se m˘ûe vyskytovat u r˘zn˝ch druh˘ a rod˘; hovo¯ilo se takÈ o smÌöe-
nÌ vlastnostÌ k¯ÌûenÌm ñ ale v teorii dosud platilo, ûe jen org·ny a jejich Ë·sti jsou
jedin˝mi hmatateln˝mi prvky, na nÏû lze organismus rozloûit. Teprve nejnovÏjöÌ
teoretikovÈ se zbavujÌ tÈto nauky a pokouöejÌ se uchopit pojem vlastnosti jasnÏji.
Zastavme se u historicky zajÌmavÈho ˙kazu promÏny jednoho n·zoru v dru-
h˝. Podle badatel˘, kte¯Ì dnes p¯em˝ölejÌ o rudiment·rnÌm vÏdÏnÌ minulosti, o po-
kroku dneönÌ vÏdy a o ˙loh·ch budoucnosti, spoËÌv· podstata pokroku v rozmno-
ûov·nÌ zkuöenosti, ve st·le d˘kladnÏjöÌm vyplÚov·nÌ mezer v naöich znalostech.
NenÌ vöak nic nehistoriËtÏjöÌho neû tento n·zor: ani DARWIN ani WEISMANN netu-
öili, ûe sv˝m rozkladem organismu na vlastnosti zahajujÌ nov˝ vÏdeck˝ smÏr.
SvÈ n·zory pokl·dali za natolik definitivnÌ, ûe by bylo moûnÈ je vylepöit a dopl-
nit jen v jednotlivostech; a p¯ece se jejich n·zory vyvinuly v novou filosofii. NiûöÌ
stupeÚ vÏdÏnÌ totiû nenÌ charakterizov·n ne˙plnostÌ znalostÌ, n˝brû tÌm, co S”-
KRAT…S naznaËoval slovy, ûe ËlovÏk si neuvÏdomuje to, co nevÌ. Na kaûdÈm stupni
vÏdÏnÌ pokl·d· ËlovÏk svÈ znalosti za definitivnÌ, uzav¯enÈ, a domnÌv· se, ûe
pozdÏji se budou doplÚovat jen mezery v jeho vÏdÏnÌ, na nÏû jeho ûivot nestaËil.
Kdybychom si vöak na z·kladÏ dneönÌch n·zor˘ o pokroku vÏdy chtÏli utvo¯it
p¯edstavu o tom, jak vypadalo vÏdeckÈ pojedn·nÌ p¯ed dvÏma, t¯emi stoletÌmi,
museli bychom dospÏt k domnÏnce, ûe tehdejöÌ auto¯i nebyli kv˘li sam˝m meze-
r·m ve svÈm vÏdÏnÌ schopni ucelenÈho ˙sudku o p¯ÌrodnÌch jevech. Jak˝ omyl!
VezmÏme CUVIEROVU srovn·vacÌ anatomii z poË·tku 19. stoletÌ, vezmÏme BON-
NETOVY fantazie z poloviny 18. stoletÌ, SWAMMERDAMOVY o sto let staröÌ ˙vahy
o hmyzu, ËtÏme jeötÏ staröÌ pojedn·nÌ FABRICIOVA z poË·tku 17. stoletÌ a uk·ûe se,
ûe spisy vöech tÏchto autor˘ se alespoÚ v jednom ohledu zcela podobajÌ spis˘m
modernÌm. VzpomenutÌ auto¯i si v˘bec neuvÏdomujÌ, ûe vÏda je teprve v poË·t-
cÌch, a proto by mÏli b˝t opatrnÌ ve sv˝ch z·vÏrech; ûe obdobÌ po nich p¯inese
novÈ a jinÈ problÈmy i ¯eöenÌ. Nap¯Ìklad FABRICIUS zaËÌn· svou pr·ci (stejnÏ jako
je bÏûnÈ dnes) historick˝m ˙vodem, v nÏmû uv·dÌ autory, kte¯Ì p¯ed nÌm psali
o sluchu, o dÏjin·ch v˝voje a o dalöÌch problÈmech. OsvÏtluje jejich n·zory a pak
363
pod·v· svÈ vlastnÌ ¯eöenÌ, kterÈ p¯edn·öÌ rovnÏû tÛnem poslednÌ instance, jako je
tomu u ¯eöenÌ dneönÌch. ModernÌ hypotÈza o moûnosti cÌlevÏdomÈ pr·ce na po-
kroku vÏdy je nespr·vn· a vyvr·cena skuteËnostÌ, ûe ËlovÏk nezn· povahu svÈ
souvislosti s budoucnostÌ, jelikoû jako zralÈ ovoce jen visÌ na stromu ûivota a je
s nÌm spojen nezn·m˝mi silami.
Rozbor organismu na vlastnosti se dosud nestal jednotnou, cÌlevÏdomou
naukou s pevn˝m programem, nicmÈnÏ obrysy takovÈho programu se jiû jasnÏ
objevujÌ. Tento rozbor se st·v· z¯ejm˝m ve spekulacÌch o dÏdiËnosti, ve zkoum·-
nÌch o k¯ÌûenÌ organism˘, v teoriÌch o n·hlÈm vzniku nov˝ch forem, v DE VRIESO-
VÃ mutaËnÌ teorii a ve FRIEDMANNOVÃ teorii konvergence. Zd· se, ûe DE VRIES se
mu p¯iblÌûil nejvÌce: takÈ on se kdysi (1889) pokouöel smÌ¯it bunÏËnou teorii
s naukou o dÏdiËn˝ch znacÌch, takÈ on vÏ¯il v hypotetick· tÏlÌska, kter· obsahu-
jÌ vtÏsnanÈ vlastnosti, ale jiû ve sv˝ch prvnÌch pracÌch poloûil vÏtöÌ d˘raz na
vlastnosti neû na tÏlÌska. Poukazoval na to, ûe tat·û vlastnost, nap¯Ìklad p¯Ìtom-
nost chlorofylu, se u jednÈ rostliny vyskytuje, u druhÈ, p¯ÌbuznÈ rostliny m˘ûe
chybÏt: ûe tedy nemusÌ nutnÏ souviset s dalöÌmi vlastnostmi. Stejn· forma listu,
tent˝û alkaloid m˘ûe b˝t vlastnostÌ r˘zn˝ch rostlinn˝ch druh˘, a takto se kaûd˝
druh skl·d· z mnoha vlastnostÌ, kterÈ se u r˘zn˝ch druh˘ opakujÌ v r˘zn˝ch
kombinacÌch. ⁄loha biologa pak spoËÌv· ve vyhled·v·nÌ tÏchto vlastnostÌ:
ÑUkazuje se, ûe povaha kaûdÈho jednotlivÈho druhu se skl·d· z Ëetn˝ch dÏdiË-
n˝ch vlastnostÌ, z nichû vÏtöina se opakuje u bezpoËtu dalöÌch druh˘. ... Kaûd˝
druh se n·m p¯i tomto zp˘sobu pozorov·nÌ jevÌ jako znaËnÏ sloûit˝ obraz, cel˝
svÏt organism˘ vöak jako v˝sledek bezpoËtu r˘zn˝ch kombinacÌ a permutacÌ
relativnÏ malÈho poËtu faktor˘.ì (DE VRIES 1889, 7) DE VRIESOVA mutaËnÌ teorie
(bez ohledu na jejÌ dalöÌ v˝znam pro evoluËnÌ biologii) vede takÈ prakticky k roz-
boru rostliny na jejÌ vlastnosti; nav·dÌ badatele, aby srovn·nÌm zjiöùoval, co je na
mutaci novÈho, a pozoroval to jako cosi o sobÏ, jako p¯idan˝ stavebnÌ k·men.
37.2. Hybridizace
JeötÏ vÌce neû mutaËnÌ teorie podporuje nauku o vlastnostech anal˝za d˘sledk˘
k¯ÌûenÌ. Jak jiû bylo zmÌnÏno, mezi ûivoËichy obecnÏ panuje tendence plodit
novÈ organismy spojenÌm dvou jedinc˘. Dokonce i v p¯ÌpadÏ, kdy m· organis-
mus obojÌ pohlavnÌ org·ny, se spojujÌ dva hermafroditi, p¯estoûe je moûnÈ
samooplozenÌ, a takÈ v p¯ÌpadÏ nutnosti nast·v·. Tento ˙kaz u rostlin poprvÈ
zpozoroval nÏmeck˝ botanik CHRISTIAN KONRAD SPRENGEL (1793),I kter˝ uËil, ûe
p¯Ìroda r˘zn˝mi zp˘soby zabraÚuje p¯ÌmÈmu oplozenÌ pestÌku pylem tÈhoû
kvÏtu a podporuje oplozenÌ pylem, kter˝ poch·zÌ z jin˝ch kvÏt˘. DARWIN se tÈto
I
SPRENGELOVA zajÌmav· biografie se nach·zÌ v Kosmos 6, 1879, 125n (byl uËitelem na mÏstskÈ
ökole ve Spandau).
364
KÿÕéENÕ
hypotÈzy, kter· se hodila k jeho ˙vah·m o vztazÌch mezi kvÏty a hmyzem, ujal
a na z·kladÏ rozliËn˝ch pokus˘ tvrdil, ûe Ñje obecn˝m z·konem p¯Ìrody, aby se
û·dn˝ organismus neoplodÚoval s·m po nekoneËnÏ mnoho generacÌ (aËkoli
naprosto nic nevÌme o smyslu tohoto z·kona), ale ûe je obËasnÈ k¯ÌûenÌ s jin˝m
jedincem ñ t¯eba i v dlouh˝ch obdobÌch ñ nezbytnÈì (DARWIN 1953, 70).
Zd· se, ûe velk· podobnost (blÌzk· p¯Ìbuznost) pohlavÌ br·nÌ ˙spÏönÈmu
oplodnÏnÌ a ûe je zapot¯ebÌ jist˝ch rozdÌl˘, aby se sameËek a samiËka mohli dopl-
Úovat. Jestliûe vöak nepodobnost p¯es·hne jistÈ optimum, je oplodnÏnÌ takÈ ztÌûe-
no Ëi znemoûnÏno. Ale takÈ velmi nepodobn· zvÌ¯ata a rostliny se nÏkdy mohou
˙spÏönÏ k¯Ìûit; pravidlem je, ûe dvÏ zk¯ÌûenÈ odr˘dy plodÌ potomstvo, naproti
tomu dva druhy jsou spolu neplodnÈ. Ale i zde existujÌ ËetnÈ v˝jimky.
DARWIN se k¯ÌûenÌm intenzivnÏ zab˝val. Pokl·dal organismus za sumu jeho
vlastnostÌ asi tak, jako je kaûdÈ ËÌslo sumou jin˝ch ËÌsel, kter· se v sumÏ zcela
ztr·cejÌ. U k¯ÌûenÌ dvou forem si p¯edstavoval, ûe se jejich vlastnosti spojujÌ takÈ
tÌmto matematick˝m zp˘sobem a u k¯Ìûenc˘ se uû nevyskytujÌ vlastnosti rodiË˘,
n˝brû vlastnost z nich vypl˝vajÌcÌ. Vedle toho soust¯edil argumentaci na nauku,
ûe k¯ÌûenÌ druh˘ se liöÌ od k¯ÌûenÌ odr˘d a jedinc˘ jen stupnÏm a ûe sterilitu k¯Ì-
ûenc˘ je t¯eba vysvÏtlovat z druhotn˝ch p¯ÌËin.
Metodicky realizoval DARWINOVY n·zory jeho p¯Ìbuzn˝ FRANCIS GALTON. Ten
se domnÌv·, ûe vöechny vlastnosti jsou jen kvantitativnÌmi odchylkami od pr˘-
mÏru a p¯i k¯ÌûenÌ se u potomstva kombinujÌ podle pravidel pravdÏpodobnosti.
PomocÌ v˝poËt˘, kterÈ zde opomineme, doch·zÌ GALTON (1889) k z·vÏru, ûe
potomek dÏdÌ po rodiËÌch vûdy 1/4 sv˝ch vlastnostÌ, 1/16 po dÏdeËkovi, 1/64 po pra-
dÏdeËkovi atd. Stejn· pravidla pr˝ platÌ takÈ p¯i k¯ÌûenÌ mÈnÏ p¯Ìbuzn˝ch forem:
jestliûe jednou nastane k¯ÌûenÌ, smÌsÌ se u potomka krev obou rodiË˘ tak, ûe z nÏj
jiû nikdy nelze vychovat p˘vodnÌ Ëistou rodiËovskou formu.
V p¯ÌrodÏ se p·tralo po k¯ÌûencÌch, kte¯Ì vznikli tÌmto zp˘sobem a d·le se roz-
mnoûovali jako novÈ formy, a mnoho jich bylo nalezeno u rostlin (divizna, vrba,
jest¯·bnÌk, r˘ûe aj.). ée mohou k¯ÌûenÌm forem vzniknout novÈ druhy, uËili
zejmÈna FOCKE (1881) a KERNER (1891).
MezitÌm, aniû by to post¯ehla ofici·lnÌ literatura, se p¯ipravovalo jinÈ pojetÌ
k¯ÌûenÌ. Studium tÏchto jev˘ bylo v prvnÌ polovinÏ 19. stoletÌ velmi ËilÈ. V Ang-
lii se o v˝klad experiment˘ p¯eli A. KNIGHT a W. HERBERT, v Holandsku nabÌzel
¯adu nov˝ch pokus˘ a v˝klad˘ C. F. GƒRTNER, ve Francii studoval projevy k¯Ìûe-
nÌ NAUDIN (podrobnÏji viz FOCKE 1881). Z·mÏr pokus˘ byl r˘znorod˝; badatelÈ
se pokouöeli zjistit, zda se k¯ÌûenÌ r˘zn˝ch odr˘d ¯ÌdÌ jin˝mi z·kony neû k¯ÌûenÌ
druh˘; zda lze k¯ÌûenÌm vytvo¯it novÈ druhy; zda se k¯Ìûenec vÌce podob· otci
nebo matce apod. Panovala siln· tendence povaûovat k¯Ìûence za nep¯irozenÈ
v˝tvory, kterÈ d·le nedÏdÌ vlastnosti p¯ejatÈ od obou rodiË˘, n˝brû se ve svÈm
potomstvu vracÌ k jednomu z nich.
DARWIN toto mÌnÏnÌ zavrhl a celÈmu b·d·nÌ o k¯ÌûencÌch udal v˝öe zmÌnÏn˝
smÏr. Byli vöak jednotlivÌ badatelÈ, kte¯Ì jej nen·sledovali. Aniû by dbali na obrat
365
ve¯ejnÈho mÌnÏnÌ, C. NAUDIN ve Francii a GREGOR JOHANN MENDEL (1822ñ1884) na

MoravÏ se d·le ¯Ìdili star˝m n·zorem: NAUDIN (1865) spat¯oval v k¯ÌûencÌch
nep¯irozen· spojenÌ, v nichû vlastnosti rodiË˘ nespl˝vajÌ, n˝brû leûÌ vedle sebe
a v dalöÌm chovu se opÏt rozdÏlujÌ.I BrnÏnsk˝ gymnazi·lnÌ profesor a pozdÏji
prel·t augustini·n˘ takÈ navazoval na star˝ zp˘sob nazÌr·nÌ, avöak pojÌmal jej
hloubÏji (MENDEL 1865). P¯edstavoval si, ûe organismus se skl·d· z ¯ady vlast-
nostÌ asi tak, jako se l·tky skl·dajÌ z atom˘, a ûe se p¯i k¯ÌûenÌ p¯Ìbuzn˝ch forem
vlastnosti rodiË˘ neprolÌnajÌ, n˝brû jen poskl·dajÌ na sebe, ûe se vöak vyvine
pouze jedna vlastnost, druh· z˘stane latentnÌ. Do pohlavnÌch produkt˘ (vajÌËek,
pylov˝ch zrnek) potomk˘ vstupuje z kaûdÈho p·ru vlastnostÌ jen jedna a znaky
rodiË˘ se v nich kombinujÌ nov˝m zp˘sobem: do kaûdÈho vajÌËka, do kaûdÈho
pylovÈho zrnka vstupuje skupina vlastnostÌ po otci a skupina vlastnostÌ po
matce. PoËet moûn˝ch kombinacÌ se pr˝ ¯ÌdÌ pravdÏpodobnostÌ.
Jestliûe se k¯Ìûenec uû d·le rozmnoûuje samoopylenÌm, spojuje se vûdy jedno
pylovÈ zrnko s jednÌm vajÌËkem: obsahujÌ-li n·hodou tutÈû kombinaci vlastnostÌ,
vznik· potomek (mÌöenec), kter˝ m· nÏkterÈ vlastnosti po dÏdeËkovi, jinÈ po babiË-
ce, kaûdou vlastnost vöak pouze jednou, a p¯edstavuje konstantnÌ formu. Jsou-li
vöak vlastnosti ve vajÌËku a pylu, kter˝ je oplodÚuje, r˘znÈ, vznik· forma (hybrid),
v nÌû se opÏt vyskytujÌ dvojÌ vlastnosti, kterÈ se mohou rozdÏlit teprve dalöÌm
samooplozenÌm. Matematick˝m v˝poËtem pak lze zjistit, kolik mÌöenc˘ vznik·
v kaûdÈ generaci pokraËujÌcÌm samoopylenÌm k¯Ìûenc˘. Jestliûe n je poËet vlastnos-
tÌ, jimiû se od sebe liöÌ ke k¯ÌûenÌ zvolenÌ rodiËe, pak poËet vöech moûn˝ch, od sebe
odliön˝ch druh˘ potomk˘ je 3n a poËet mÌöenc˘ s konstantnÌm potomstvem je 2n.
Z k¯ÌûenÌ dvou odr˘d hrachu, kterÈ se od sebe liöÌ t¯emi vlastnostmi, dostaneme ve
druhÈ generaci 33 = 27 r˘zn˝ch forem, z nichû 23 = 8 z˘stane konstantnÌch.
NAUDINOVA i MENDELOVA teorie z˘staly bez odezvy, aËkoli zejmÈna MENDELOVA
se zakl·dala na exaktnÌch pokusech. Teorie spadajÌ pr·vÏ do doby rozkvÏtu darwi-
nismu, kter˝ nemÏl û·dnÈ porozumÏnÌ pro rozbor rostlin na vlastnosti. MENDEL
sice upozornil na svÈ pokusy i NƒGELIHO, avöak ani ten z nich nedok·zal vyrozu-
mÏt nÏco, co by mu vyhovovalo.142 D˘vod˘ je nÏkolik: MENDELOVY pokusy byly
provedeny bez mikroskopu a na kultivovan˝ch rostlin·ch, coû jim vtisklo punc
pod¯adnosti; sv· zjiötÏnÌ zve¯ejnil MENDEL v m·lo zn·mÈm Ëasopise; bez v˝znamu
nenÌ ani to, ûe byl augustini·nsk˝m prel·tem; jak by mohl nÏkdo takov˝ p¯ispÏt
k podpo¯e vl·dnoucÌ darwinistickÈ nauky? MENDLOVO uËenÌ bylo objeveno teprve
v poslednÌch letech, d·vno po jeho smrti (CORRENS 1901, 1905).
MENDEL svÈ nauky rozvÌjel jen na pokusech s rostlinami a jeho metoda do-
dnes kvete p¯edevöÌm v botanice,143 aËkoli jeho pravidla uûÌvajÌ takÈ zoologovÈ
A. LANG (1906), CASTLE (1905), BATESON (1907 a jinÈ spisy). Oz˝vajÌ se vöak rov-
nÏû pochybnosti o bezpodmÌneËnÈ platnosti MENDELOVA pojetÌ, podle nÏhoû
organickÈ vlastnosti p¯edstavujÌ prvky, kterÈ lze vz·jemnÏ libovolnÏ kombino-
I
O NAUDINOVÃ vztahu k MENDELOVI srv. LOTSY 1908, II, 575.
366
KÿÕéENÕ
vat i oddÏlovat a kterÈ se ¯ÌdÌ jen pravidly pravdÏpodobnosti o kombinacÌch.

»asto se badatelÈ vracejÌ ke staröÌ teorii, poch·zejÌcÌ od GALTONA.I
JednotlivÌ histologovÈ (zvl·ötÏ VAL. HAECKER) pr˝ pozorovali p¯Ìmo pod mik-
roskopem obdobu MENDELOVA n·zoru, ûe rodiËovskÈ vlastnosti k sobÏ u dÏtÌ jen
p¯ilÈhajÌ a tÏsnÏji se spojujÌ teprve u vnouËat. MuûskÈ a ûenskÈ j·dro pr˝ v û·dnÈm
p¯ÌpadÏ nespl˝vajÌ v jedno j·dro hned po oplodnÏnÌ, po kopulaci, n˝brû z˘st·vajÌ
leûet vedle sebe a zachov·vajÌ si svou samostatnost i bÏhem dÏlenÌ vajÌËka. TakÈ
pohlavnÌ produkty dÏtÌ jeötÏ obsahujÌ souË·sti otcovskÈho a mate¯skÈho j·dra
nesmÌöenÏ; ty se spojujÌ aû bezprost¯ednÏ p¯ed oplodnÏnÌm. Jelikoû podle teoriÌ
histolog˘ je j·dro povaûov·no za nositele vlastnostÌ, dostalo se tÈto teorii takÈ
paradoxnÌho znÏnÌ, ûe potomci pr˝ nejsou potomky rodiË˘, n˝brû prarodiË˘.II
37.3. Friedmannova teorie konvergence

Jiû jsme se zmÌnili o dneönÌm ˙padku morfologie; takÈ jsme vylÌËili, jak zaËÌn· uû
BAEREM, pokraËuje DARWINEM a HAECKELEM a dosahuje nejniûöÌho bodu se souËas-
n˝m rozkvÏtem fyziologie. H. FRIEDMANN (1904) rozvÌjÌ myölenku, s nÌû nevÏdomÏ
navazuje na idealistickou morfologii, ale uû nerozkl·d· organismus na Ñorg·nyì,
n˝brû na prvky, kterÈ lze pojÌmat jako stavebnÌ kameny, jako Ñprvkyì, jak je defi-
nujÌ chemici. N·zor, ûe podobnosti organism˘ lze vysvÏtlit p˘vodem ze spoleË-
n˝ch p¯edk˘, je pr˝ nespr·vn˝; spÌöe majÌ podobnosti ûiv˝ch bytostÌ trojÌ d˘vod.
Pokud p¯edstavujÌ homologie, spoËÌvajÌ v prim·rnÌ shodÏ strukturnÌch prvk˘, jichû
uûÌv· tv˘rËÌ p¯Ìroda, kdykoli chce dos·hnout podobn˝ch cÌl˘. Homologie ud·va-
jÌ Ñide·lnÌ z·kladnÌ z·kon organick˝ch foremì; lze je pojÌmat jako podobnosti
krystal˘. Analogiemi jsou pro FRIEDMANNA podobnÈ reakce r˘zn˝ch organism˘ na
stejnÈ ˙Ëinky vnÏjöÌho svÏta; nap¯Ìklad kdyû r˘znÈ rostliny po p¯enesenÌ do alp-
sk˝ch oblastÌ zÌsk·vajÌ Ëervenavou barvu. O jevech tzv. p¯ÌmÈ konvergence FRIED-
MANN tvrdÌ, ûe vznikly dosud neosvÏtlen˝m psychick˝m vlivem prost¯edÌ na
organismus. Jako p¯Ìklad p¯ÌmÈ konvergence uv·dÌ mimo jinÈ podobnost dlouho
spoleËnÏ ûijÌcÌch rod˘, fakt, ûe se AngloameriËanÈ n·padnÏ p¯iblÌûili typu mÌstnÌch
ras, shodu geografickÈho rozöÌ¯enÌ lidsk˝ch ras s geografick˝m rozöÌ¯enÌm savc˘,
formy specifickÈ pro urËitÈ oblasti (Austr·lie) a mimikry.
FRIEDMANNOV›M pozoruhodn˝m v˝klad˘m se dostalo m·lo pozornosti.
D˘vod, jak se zd·, nespoËÌv· jen v modernÌm odklonu od morfologie, n˝brû
i v samotnÈm FRIEDMANNOVI, kter˝ svÈ n·zory spÌöe naznaËil neû rozvinul, spÌöe
se jich dotkl neû je propracoval.
I
Srovn·nÌ GALTONOVY a MENDELOVY teorie pod·vajÌ TSCHERMAK 1905, 663n; DARBISHIRE 1906
(s Ëetn˝mi odkazy na literaturu).
II
HAECKER 1902. TakÈ botanickÈ ˙daje (jistÈ vlastnosti rzÌ) se uv·dÏjÌ jako doklad tÈto teorie.
O jejÌch stoupencÌch a odp˘rcÌch srv. R. FICK 1907, 72n.
367
38. kapitola
V˝vojov· biologie
V ˙vodnÌch kapitol·ch tÏchto dÏjin jsme pojednali o tom, jak na prahu 19. stoletÌ
vzkvÈtala idealistick· morfologie. JejÌ metodou bylo srovn·v·nÌ, p¯edmÏtem
dospÏlÈ formy zvÌ¯at a rostlin, cÌlem pozn·nÌ podstaty tÏchto forem. JednotlivÌ
badatelÈ se snaûili prolomit hranice tÈto vÏdy: zachov·vali metodu, ale rozöi¯ova-
li materi·l tÌm, ûe brali v ˙vahu takÈ ˙tvary abnorm·lnÌ. Tuto snahu podporovali
zejmÈna v˘dcovÈ morfologickÈho smÏru GEOFFROY ST. HILAIRE, J. F. V. MECKEL a P.
DE CANDOLLE. GEOFFROY (1822) se pokouöel studiem lidsk˝ch znetvo¯enÌ potvrdit
svou tezi o jednotÏ organickÈho pl·nu. J. F. MECKEL (1812ñ18) shromaûÔoval
s nÏmeckou pÌlÌ vöechna fakta o patologick˝ch ˙tvarech u ËlovÏka a podal dÌlo,
kterÈ mÏlo pro onu vÏdeckou epochu stejn˝ v˝znam jako pozdÏji DARWINOVA
obsahovÏ analogick· monografie o promÏnlivosti zvÌ¯at a rostlin.I P. DE CANDOLLE
(1813) vyvodil ze studia rostlinn˝ch znetvo¯enÌ jasnÈ z·vÏry o norm·lnÌ stavbÏ
rostlin. Morfologie se ocitala v ˙padku, do pop¯edÌ vystoupili SCHLEIDEN a BAER
a zaËalo se hovo¯it o mechanickÈm a p¯ÌËinnÈm vysvÏtlenÌ forem. Z tÈto doby
poch·zÌ dÌlo, v nÏmû se z¯etelnÏ odr·ûÌ novÈ sm˝ölenÌ: sedm let p¯ed hlavnÌm
DARWINOV›M spisem je vydali dva nÏmeËtÌ zoologovÈ C. BERGMANN a R. LEUCKART
pod n·zvem Anatomicko-fyziologick˝ p¯ehled zvÌ¯at. ZatÌmco dosud se p¯Ìliö jedno-
strannÏ zd˘razÚovala morfologie, auto¯i chtÏli, aby o struktur·ch hovo¯ila takÈ
fyziologie. Jejich program vystihujÌ tato slova: ÑJestliûe se poda¯Ì vyt·hnout nÏja-
kou nitku z dosud nerozmotanÈho klubka p˘sobÌcÌch p¯ÌËin, jeû stojÌ v pozadÌ v˝vo-
je zvÌ¯ecÌ formy, pak se morfologie stane Ë·stÌ, novou Ë·stÌ fyziologie. StejnÏ jako se
v souËasnÈ dobÏ snaûÌme zjiöùovat kombinaci ˙Ëink˘ urËujÌcÌch formu krystalu nebo
tvorbu a p¯etv·¯enÌ buÚky, tak se bude usilovat takÈ o vytvo¯enÌ nov˝ch zp˘sob˘,
jak vyp·trat p˘sobÌcÌ p¯ÌËiny uspo¯·d·nÌ org·n˘: jednou se bude usilovat o fyziolo-
gii tvar˘.ì (BERGMANN & LEUCKART 1852, 36) Jak je vidÏt, auto¯i se neodv·ûili sv˘j
program uskuteËnit; spokojili se s cÌlem p¯edstavit sovislost mezi stavbou a funk-
cÌ org·n˘; ˙lohu vysvÏtlit existenci org·n˘ z p¯ÌËin p¯enech·vajÌ budoucnosti.
BERGMANNŸV a LEUCKARTŸV pokus zanikl v p¯Ìvalu darwinismu, morfologii
doplnila nikoli fyziologie, n˝brû v˝vojov· biologie (ontogenie), a ona sama se
I
MECKEL zde neprobÌr· patologickou anatomii z hlediska lÈka¯skÈho, n˝brû jako srovn·vacÌ
anatomii; m· b˝t doplnÏnÌm norm·lnÌ anatomie.
368
V›VOJOV¡ BIOLOGIE
pod vedenÌm GEGENBAURA a HAECKELA p¯emÏnila v nauku o rodokmenech.

NejbliûöÌ ˙lohou pak bylo popsat embryon·lnÌ v˝voj formy, a protoûe individu-
·lnÌ v˝voj jde ruku v ruce s dÏlenÌm vajÌËka na dvÏ, Ëty¯i buÚky atd., kterÈ nako-
nec tvo¯Ì tk·nÏ a org·ny, badatelÈ zjiöùovali, z jakÈ buÚky vznik· kter· Ë·st tÏla.
Upustili sice od srovn·vacÌ metody, ale p¯esto nazvali tuto vÏdu srovn·vacÌ, jen
aby zd˘raznili jejÌ protiklad k anatomii a embryologii ËlovÏka na jednÈ stranÏ
a k systematice na stranÏ druhÈ. Neusilovali vöak jiû o to, aby pomocÌ srovn·nÌ
dospÏli ke vöeobecn˝m pojm˘m, n˝brû p·trali po p¯ÌËin·ch zmÏn forem. Vl·da
z·kladnÌho biogenetickÈho z·kona jim nedovolovala hledat tyto p¯ÌËiny jinde
neû v p¯edch·zejÌcÌch stavech formy. Tak jako je historick· skuteËnost, ûe se
v katakomb·ch uûÌvalo svÌËek, p¯ÌËinou toho, proË svÌËky dodnes ho¯Ì na olt·-
¯Ìch, p¯ÌËinou ûabernÌch vychlÌpenÌ u embryÌ savc˘ je okolnost, ûe kdysi byli
rybami. P¯ÌËina toho, ûe zvÌ¯ata zaËÌnajÌ sv˘j v˝voj vajÌËkem, byla spat¯ov·na
v hypotÈze, ûe se vöichni mnohobunÏËnÌ vyvinuli z mÏÚavek.
HAECKEL bez rozpak˘ nazval takovÈ p¯ÌËiny Ñmechanick˝miì, tÌm spÌöe, ûe
protivnÌka svÈ nauky spat¯oval pouze v teleologii. Jeho pojetÌm se ¯Ìdila veöker·
ofici·lnÌ embryologie, kter· se v osmdes·t˝ch letech pÏstovala s velkou horlivos-
tÌ. HAECKELOVI û·ci se dodnes drûÌ jeho nauky. Jeden z nich, O. HERTWIG (1897,
37), prohlaöuje: ÑNenÌ-liû kauz·lnÌ poznatek, ûe vajÌËka a spermie jsou jednodu-
ch˝mi element·rnÌmi organismy neboli buÚkami?ì HERTWIG sice nehled· p¯ÌËi-
nu jednotliv˝ch ontogenetick˝ch stadiÌ ve form·ch star˝ch miliony let, n˝brû
v tÏch, kterÈ p¯edch·zely souËasnÈ formÏ jen o nÏkolik hodin Ëi minut, ale
v principu je tÈhoû p¯esvÏdËenÌ jako HAECKEL: vajÌËko je p¯ÌËinou f·zÌ dÏlenÌ,
f·ze dÏlenÌ jsou p¯ÌËinou embrya, embryo je p¯ÌËinou dospÏlÈ formy, stejnÏ jako
dneönÌ den je p¯ÌËinou zÌt¯ka. Podrobn˝m popisem po sobÏ n·sledujÌcÌch stadiÌ
v˝voje chce dospÏt k doslova astronomickÈmu, exaktnÌmu p¯ÌËinnÈmu pozn·nÌ.I
HAECKELŸV v˝klad p¯ÌËiny vöak obecnÏ nemohl uspokojovat. P¯Ìliö k¯eËovitÏ
lpÌ na jednotlivostech zkuöenosti a zbavuje vöech pr·v rozum, kter˝ touûÌ po
pozn·nÌ toho, co je z·konitÈ, co setrv·v· v toku zmÏn; p˘sobÌ jako v˝smÏch kaû-
dÈmu pokusu rozumÏt ontogenezi, kdyû ¯Ìk·: ÑKaûd˝ z tÏchto jednoduch˝ch
ontogenetick˝ch proces˘ r˝hov·nÌ je nanejv˝ö sloûit˝m historick˝m d˘sledkem,
kter˝ je p¯ÌËinnÏ podmÌnÏn tisÌcem fylogenetick˝ch zmÏn, tisÌcem proces˘
dÏdiËnostÌ a p¯izp˘sobenÌ, jeû prodÏlali p¯edkovÈ p¯Ìsluön˝ch organism˘ v pr˘-
bÏhu milion˘ let.ì (1875, 24) Neboù to znamen·, ûe dneönÌ organismus je shlu-
kem nahodilostÌ, v nÏmû rozum nem· co pohled·vat.
Rozum se vöak nedal dlouho odmÌtat: z·hy se ozvaly pokusy, kterÈ chtÏly
ontogenezi nejen popsat, n˝brû takÈ pochopit. Lipsk˝ embryolog WILHELM HIS
(1831ñ1904), HAECKELŸV protivnÌk, se pokusil zaloûit embryologii na p¯edpokla-
I
UûitÌ astronomie jako p¯Ìkladu je zjevn˝m omylem: astronomovÈ nepopisujÌ pohyb planet
krok za krokem, n˝brû urËujÌ z·kon, podle nÏhoû se planeta pohybuje. Ale omyl je pro darwi-
nistu p¯ÌznaËn˝; v jeho filosofii se skuteËnÏ nerozliöuje post hoc a propter hoc.
369
du, kter˝ vyslovili v˝öe zmÌnÏnÌ BERGMANN a LEUCKART; HAECKELOVU fylogene-

tickou metodu prohl·sil za zbyteËnÈ obch·zenÌ p¯ÌmÈho vysvÏtlenÌ: je t¯eba usi-
lovat o pochopenÌ, proË je kaûd˝ n·sledujÌcÌ embryon·lnÌ stav nutn˝m d˘sled-
kem stavu p¯edch·zejÌcÌho (HIS 1874, 1894, 1898).
HIS spat¯oval mechanickou p¯ÌËinu v˝vojov˝ch jev˘ v r˘stu. Z·rodek savc˘
se zpoË·tku podob· elastickÈ destiËce, a jelikoû roste nerovnomÏrnÏ, kroutÌ se
jako navlhËen˝, bobtnajÌcÌ kus papÌru. PrvnÌ z·hyby ud·vajÌ hranice Ë·stÌ tÏla,
kterÈ se d·le utv·¯ejÌ st·le nov˝mi z·hyby. Pokud nalezneme z·kon, jÌmû se ¯ÌdÌ
r˘st z·rodeËn˝ch Ë·stÌ, pak pomocÌ tÈto mechanickÈ teorie vr·snÏnÌ pochopÌme
cel˝ v˝voj a nebude nutnÈ vysvÏtlovat r˘znÈ embryon·lnÌ stavy historicky.
HIS zd˘vodÚoval svou teorii vr·snÏnÌ takÈ experiment·lnÏ, ale jeho pokusy
byly jen hrub˝mi analogiemi. Zkoumal mechanickÈ oh˝b·nÌ d¯evÏn˝ch desek
a upozorÚoval na ohyby skalnÌch vrstev ñ jevy, kterÈ jsou natolik ned˘vÏryhodnÈ,
ûe je jen p¯irozenÈ, ûe teorie vr·snÏnÌ mÏla slab˝ ohlas, aËkoli se nÏkolik badate-
l˘, mezi nimi takÈ A. V. K÷LLIKER, vyslovilo pro tezi, ûe v˝voj je t¯eba vysvÏtlit
z p¯Ìm˝ch p¯ÌËin.
V tÈûe dobÏ jako HIS a rovnÏû ovlivnÏn HAECKELOVOU naukou se zoolog A. GOET-
TE (1875) takÈ vyslovil pro p¯ÌmÈ vysvÏtlenÌ embryon·lnÌho v˝voje. V protikladu
k HISOVI zast·val, alespoÚ pokud jde o tendenci, vitalistickou nauku: v˝voj je
ovl·d·n form·lnÌm principem (form·lnÌm z·konem). Avöak temn˝ v˝raz, jejû
GOETTE prop˘jËil sv˝m myölenk·m, zap¯ÌËinil, ûe se mu dostalo jeötÏ menöÌho
vöeobecnÈho uzn·nÌ neû HISOVI.
JeötÏ jeden pokus o nahrazenÌ HAECKELOV›CH teoriÌ exaktnÏjöÌmi metodami
uËinil roku 1880 anatom A. RAUBER ve spisu Utv·¯enÌ a naruöov·nÌ formy obrat-
lovc˘ (1880), v nÏmû v n·vaznosti na nauky svÈho mistra, embryologa T. BIS-
CHOFFA, zkoumal znetvo¯enÌ, jeû se Ëasto vyskytujÌ mezi zdrav˝mi rybÌmi
embryi. BISCHOFF byl jeötÏ idealistick˝m morfologem a nach·zel se pod p¯Ì-
m˝m vlivem GEOFFROYOV›CH a MECKELOV›CH n·zor˘. RAUBER sice d·l rozvÌ-
jÌ jeho teorie, ale uû jako stoupenec novÈho, strojovÈho pojetÌ ûivota se p¯i filo-
sofickÈm zd˘vodÚov·nÌ sv˝ch nauk odvol·v· na H. LOTZEHO, podle jeho
n·zoru NÏmci podceÚovanÈho, avöak pro embryologa v˝znamnÈho filosofa.
Neboù to byly pr·vÏ ontogenetickÈ projevy, jeû poslouûily tomuto odp˘rci
ûivotnÌ sÌly jako d˘kaz nutnosti p¯ÌsnÏ mechanickÈho nazÌr·nÌ, jelikoû v˝voj
spoËÌv· v nerovnomÏrnÈm r˘stu, m· za n·sledek mnoûstvÌ druhotn˝ch polo-
hov˝ch zmÏn, ÑkterÈ se zË·sti pouze jevÌ jako posunutÌ, vychlÌpenÌ, vchlÌpenÌ
Ëi roztaûenÌ, zË·sti skuteËnÏ takto vznikajÌ mechanick˝m tahem a tlakemì
(LOTZE 1852, 292). LOTZE takÈ, jako pozdÏji HIS, srovn·val utv·¯enÌ z·hyb˘
embrya s analogick˝mi ˙tvary v zemsk˝ch vrstv·ch. PomocÌ LOTZEHO je tedy
t¯eba doplnit HAECKELOVY n·zory; je t¯eba hledat Ñpozn·nÌ sil nebo systÈmu
sil, kterÈ uschopÚujÌ z·rodek, aby uskuteËnil vöechny jmenovanÈ formy, aby
z poË·teËnÌ formy vznikla pr˘chozÌ forma a vy˙stila nakonec do formy ko-
neËnÈì (RAUBER 1880, 43).
370
Je t¯eba zaloûit novou vÏdu, ÑbunÏËnou mechanikuì, a zavröit transmutaËnÌ

nauku rozpuötÏnÌm ontogeneze v mechanice. Jako jejÌ prvky RAUBER (1880, 61)
uv·dÏl rozmnoûov·nÌ bunÏk, jejich r˘st, p¯emÌsùov·nÌ a rozliöov·nÌ. V pozdÏj-
öÌm pojedn·nÌ (1883) tuto myölenku modifikoval a za hlavnÌ faktor ontogeneze
uû nepovaûoval buÚku, n˝brû formu dospÏlÈho jedince.I
HISOVY, RAUBEROVY a GOETTOVY spisy neznamenaly konkrÈtnÌ novÈ poznatky
nebo byly tyto poznatky zatlaËeny do pozadÌ tÌm, co pro nÏ bylo p¯ÌznaËnÏjöÌ:
obsahovaly program novÈ vÏdy. Kdo jin˝ jej vöak mÏl provÈst neû samotnÌ auto-
¯i? OkolnÌ vÏdeck˝ svÏt mÏl takÈ sv˘j program, kter˝ mu vnutil HAECKEL. Nejpr-
ve bylo proto t¯eba znehodnotit v oËÌch badatel˘ tento program, neû se mohlo
uvaûovat o zav·dÏnÌ novÈho do laborato¯Ì vysok˝ch ökol. To vöak uû nedok·za-
li, poda¯ilo se to aû W. ROUXOVI.
38.1. Rouxova v˝vojov· mechanika

Jiû jsme se zmÌnili, jak na poË·tku 80. let chtÏl WILHELM ROUX (1850ñ1924)
nauku o v˝bÏru prohloubit o teorii vnit¯nÌho boje o existenci; brzy nato se
pokusil dovÈst HAECKELOVY embryologickÈ n·zory do d˘sledk˘. Jiû jeho
prvnÌ pr·ce (ROUX 1878, 1879), zkoumajÌcÌ p¯ÌËiny rozvÏtvenÌ cÈv, naznaËuje
smÏr, jak˝m se autor bude ubÌrat. Experiment·lnÌ pr·ce o v˝voji pulce z po-
ökozenÈho vajÌËka, kterÈ zapoËaly roku 1885, urËujÌ tento smÏr konkrÈtnÏji.
ZaloûenÌ (1894) Ëasopisu pro ˙lohy novÈ vÏdy, Archiv f¸r Entwicklungsmecha-
nik, kter˝m se tento obor zakl·d·, jiû dokazuje, ûe nov· vÏda vykazuje mnoho
stoupenc˘.
ROUX je HAECKELOV›M û·kem. StejnÈ problÈmy a myölenkov˝ smÏr nach·zÌ-
me takÈ u smÏlÈho propag·tora monismu: v˝voj, a sice v˝voj soustrojÌ tÏla, je nej-
d˘leûitÏjöÌm p¯edmÏtem, pozn·nÌ p¯ÌËin v˝voje cÌlem. ROUX stejnÏ jako HAECKEL
vÏ¯Ì ve svÏtov˝ mechanismus. Co vöak bylo u mistra jen principem, postul·tem
h·jen˝m sice velmi rozhodnÏ, ale bez faktickÈho materi·lu, tomu se u û·ka
dostalo konkrÈtnÌho provedenÌ. ObsahovÏ byla HAECKELOVA nauka idealistickou
morfologiÌ, co se t˝Ëe tendence, byla mechanick˝m vysvÏtlenÌm pomocÌ p¯ÌËin.
Prakticky vych·zela z formy, teoreticky zd˘razÚovala funkci jako prim·rnÌ.
ROUX se jiû nevzdÏl·val idealistickÈ morfologii, nic mu proto nebr·nilo, aby dal
HAECKELOVÃ filosofii p¯imÏ¯en˝ obsah. Ide·ly, jeû k·zal HAECKEL, tak mohly
dost·vat konkrÈtnÌ obsah. MÌsto nepochopitelnÈho fylogenetickÈho v˝voje zkoum·
ROUX v˝voj ontogenetick˝ a dÏjiny forem klade aû na druhÈ mÌsto. P·tr· po p¯ÌËi-
n·ch forem, zdokonaluje vöak HAECKELOVU metodu potud, ûe nezjiöùuje formy
srovn·v·nÌm, n˝brû experimentem. Jako jeho uËitel vÏ¯Ì v mechanismus, nikoli
vöak v mechanismus spekulativnÌ, kter˝ p¯em˝ölÌ o kmit·nÌ atom˘, vysvÏtlenÌ
I
O obsahu tohoto spisu jsme pojednali v kapitole o bunÏËn˝ch teoriÌch po DARWINOVI.
371
duöe z nerv˘ a podobnÏ, n˝brû se pokouöÌ postihnout jej konkrÈtnÏ, jak se proje-
vuje formou tlaku, tahu a oh˝b·nÌ v pr˘bÏhu embryon·lnÌho v˝voje.
Toto uskuteËÚov·nÌ HAECKELOV›CH ide·l˘ vöak vede ROUXE k nevÏdomÈmu
p¯ekraËov·nÌ hranic klasickÈho darwinismu. Uû se nedomnÌv·, ûe ˙loha badate-
le spoËÌv· v duchovnÌm opakov·nÌ toho, co se skuteËnÏ dÏje v p¯ÌrodÏ. Uû mu
nestaËÌ ide·l vÏdy jako fotografie p¯Ìrody, n˝brû v z·kladu vöech jeho pracÌ spo-
ËÌv· ˙silÌ pochopit p¯Ìrodu, poznat, jak pracuje ve svÈ velkolepÈ dÌlnÏ. Proto pohr-
davÏ pohlÌûÌ na ˙dajnÏ jen Ñpopisnouì embryologii minul˝ch staletÌ, kter·
nezn· û·dnÈ Ñp¯ÌËiny dÏnÌì (nutno poznamenat, ûe starou ontogenetiku z tÈhoû
d˘vodu vyvracela takÈ idealistick· morfologie). ROUX ji zavrhuje, protoûe popis-
n· metoda neposkytuje jistotu tvrzenÌ, kterou pr˝ lze zÌskat jen experimenty.
Rozum, kter˝ darwinistÈ tak r·znÏ potlaËovali, se skrze ROUXE doûaduje sv˝ch
ztracen˝ch pr·v. V û·dnÈm p¯ÌpadÏ to vöak nenÌ star˝ rozum idealist˘, kter˝
hledal logickÈ d˘vody pro p¯ÌrodnÌ jevy, kter˝ p·tral po pojmech, jeû se zjevujÌ
v p¯ÌrodÏ, n˝brû rozum pouËen˝ MILLEM a DARWINEM, kter˝ chce zjistit objektiv-
nÌ p¯ÌËiny dÏnÌ. P¯ÌËiny, kterÈ p¯edch·zejÌ dÏnÌ a samy jsou opÏt zap¯ÌËinÏny jevy
d¯ÌvÏjöÌmi.
Odliönost ROUXOV›CH n·zor˘ od n·zor˘ ortodoxnÌch darwinist˘ se n·m vÌce
objasnÌ, jestliûe proti jeho n·zor˘m postavÌme n·mitky O. HERTWIGA, mÈnÏ sa-
mostatnÈho HAECKELOVA û·ka. HERTWIG nech·pe, jak m˘ûe ROUX spat¯ovat nÏco
podstatnÏ novÈho ve svÈm ˙silÌ o p¯ÌËinnÈ pochopenÌ organism˘, jelikoû si p¯ece
vÏda p¯ÌËinnÈ ch·p·nÌ dÏnÌ osvojila jiû d·vno; neboù Ñnauka o v˝voji, jak se do-
sud utvo¯ila, n·s v û·dnÈm p¯ÌpadÏ neuËÌ jen hol·, nesouvisl· fakta, uËÌ n·s na-
opak ¯ady fakt˘, kterÈ jsou k sobÏ v absolutnÏ nutnÈm, p¯ÌËinnÈm vztahuì (O. HERT-
I
WIG 1897, 35).
ZajistÈ tomu tak je, odvÏtÌme na toto tvrzenÌ, jeû je p¯ÌznaËnÈ pro darwinistu
staröÌho raûenÌ; k Ëemu n·m vöak je, ûe jsou fakta p¯ÌËinnÏ spojena, kdyû to
nech·peme? ROUX spr·vnÏ vidÏl, ûe n·zory, podle nichû je p¯ÌËinou souËasn˝ch
forem forma p¯edch·zejÌcÌ, povedou k ˙plnÈmu popisu jak vnÏjöÌho v˝voje, tak
i vöech vnit¯nÌch pohyb˘ l·tky, k ˙plnÈ kinematice v˝voje (ROUX 1897, 5). Tento
ide·l jej vöak neuspokojuje, chce naopak vÏdÏt, proË, hn·na jak˝mi silami opisuje
kaûd· Ë·steËka v z·rodku svou urËitou dr·hu: ÑJakÈ sÌly se vyskytujÌ v oplodnÏ-
nÈm vajÌËku a v jakÈm uspo¯·d·nÌ se nach·zejÌ, ûe jsou s to zah·jit v˝voj jedin-
ce? NevÌme, jakÈ kombinace sil p˘sobÌ v˝voj v dalöÌm pr˘bÏhu, struËnÏ ¯eËeno
nevÌme, proË z jednoduöe formovanÈho vajÌËka vznik· nanejv˝ö sloûit˝, typicky
stavÏn˝ organismus a proË se takto vytvo¯en˝ organismus dok·ûe relativnÏ
nezmÏnÏn udrûet navzdory neust·lÈ v˝mÏnÏ l·tky.ì (ROUX 1897, 15)
I
O nÏco nÌûe vyjad¯uje HERTWIG stanovisko (1897, 36), rovnÏû velice p¯ÌznaËnÈ pro darwinistu:
ÑZa slova d˘vod a n·sledek [tj. d˘sledek] lze stejnÏ dob¯e dosadit takÈ slova p¯ÌËina a ˙Ëinek.ì
Kdo neuzn·v· rozdÌl mezi d˘vodem a p¯ÌËinou, ten u ROUXE pochopitelnÏ nenajde û·dnou
novou vÏdu.
372
S ˙myslem ¯eöit tyto problÈmy zakl·d· ROUX novou vÏdu, kter· bude zjiöùo-
vat p¯ÌËiny organick˝ch utv·¯enÌ, bude d·le stavÏt na v˝dobytcÌch popisnÈ
embryologie a p·trat po sil·ch, kterÈ zp˘sobujÌ uspo¯·d·nÌ organismu z vajÌËka.
Jako experiment·lnÌ vÏda bude rovnÏû st·t nad popisnou embryologiÌ, stejnÏ
jako kaûdÈ b·d·nÌ zaloûenÈ na experimentech p¯esahuje b·d·nÌ postavenÈ na
pouhÈm popisu. Bude p¯edstavovat kauz·lnÌ morfologii a bude p¯Ìbuzn· s fyzio-
logiÌ ñ zatÌmco vöak fyziologie zjiöùuje p¯ÌËiny proces˘ v rozvinutÈm tÏle, v˝vo-
jov· mechanika bude p·trat po p¯ÌËin·ch vzniku tÏla.
Snaha vysvÏtlit embryon·lnÌ v˝voj p¯ÌËinnÏ a experiment·lnÏ vede ROUXE
jeötÏ k dalöÌm spor˘m s ortodoxnÌm darwinismem. Teoreticky sice ROUX z˘st·v·
mechanistou, nem˘ûe vöak jinak neû p¯ipsat formÏ organismu vÏtöÌ v˝znam, neû
jak tomu bylo doposud. Jiû jeho ˙silÌ analyzovat utv·¯enÌ poukazuje na v˝znam,
jak˝ p¯ipisuje form·lnÌm zmÏn·m, a pozn·v·nÌ regenerace a umÏle naruöenÈho
v˝voje jej nauËily jeötÏ vÌce povaûovat formu za nÏco v˝znamnÈho. Fyzika a che-
mie, kterÈ m·lo souvisÌ s problÈmem formy, proto u ROUXE pozb˝vajÌ mnoho ze
svÈ ceny. Zd˘razÚov·nÌ onoho Ñjakì p¯i v˝vojov˝ch procesech brzy p¯ivedlo
novou vÏdu k tomu, ûe odsunula stranou norm·lnÌ v˝voj, jehoû vysvÏtlenÌ zpo-
Ë·tku ch·pala jako poslednÌ cÌl, a vöechny zmÏny formy, norm·lnÌ i umÏle vyvo-
lanÈ, povaûovala za rovnocennÈ: p¯edmÏtem v˝vojovÈ mechaniky se stala zmÏna
formy o sobÏ.
Za jeden z nejd˘leûitÏjöÌch problÈm˘ v˝vojovÈ mechaniky pokl·d· ROUX
ot·zku, zda se jednotlivÈ Ë·sti vajÌËka vyvÌjejÌ ve vznikajÌcÌ org·ny z vnit¯nÌ sÌly
(seberozliöenÌm), nebo zda jsou dospÏlÈ ˙tvary produktem vz·jemnÈho p˘sobenÌ
se sv˝m okolÌm, a tudÌû vznikly z·visl˝m rozliöenÌm. DalöÌ, stejnÏ d˘leûit· ˙loha
experiment·tora bude spoËÌvat v urËenÌ mÌsta a Ëasu, kde a kdy zasahuje u em-
brya kaûd˝ formotvorn˝ faktor. TakovÈ problÈmy se ROUX pokouöel ¯eöit na
vajÌËku û·by. D¯ÌvÏjöÌ embryologovÈ pozorovali, ûe existujÌ pevnÈ vztahy mezi
uloûenÌm l·tek ve vajÌËku a polohou pozdÏji vznikajÌcÌch org·n˘. UËil tak
WEISMANN ve svÈ teorii z·rodeËnÈ plazmy a takÈ HIS se domnÌval, ûe budoucÌ
embryo je ve vajÌËku jist˝m zp˘sobem preformov·no. ROUX se to snaûil potvrdit
pokusy. Pozoroval, ûe prvnÌ r˝ha, kter· dÏlÌ vajÌËko na dvÏ buÚky, se vÏtöinou
p¯ekr˝v· se smÏrem pozdÏjöÌ roviny soumÏrnosti tÏla: usmrtil jednu z prvnÌch
dvou bunÏk dÏlenÌ a z buÚky, kter· p¯eûila, se vyvinulo poloviËnÌ, pravÈ nebo
levÈ embryo. DomnÌval se proto, ûe experiment·lnÏ dok·zal, ûe bÏhem dÏlenÌ
vstupuje do kaûdÈ dce¯inÈ buÚky rozdÌln˝ obsah vajÌËka, a tÌm potvrzoval svou
mozaikovou teorii vajÌËka, podle nÌû jsou org·ny ve vajÌËku preformov·ny jako
vedle sebe leûÌcÌ dispozice (ROUX 1888).
Pokusy se pozdÏji uk·zaly jako ne˙plnÈ a nepotvrdila se ani mozaikov· teo-
rie. V˝sledky vöak podnÌtily dalöÌ badatele k podobn˝m experiment˘m a nov·
vÏda rychle zÌsk·vala stoupence. P¯ispÏlo k tomu mnohÈ. ROUX byl horliv˝m
propag·torem, h·jil novou vÏdu proti kritik·m, zaloûil Ëasopis pro p¯Ìsluön·
pojedn·nÌ a p¯Ìznivc˘m novÈho smÏru odklÌzel z cesty takÈ vöechny praktickÈ
373
p¯ek·ûky. Kdyby byl umÌstil nov˝ smÏr do oblasti fyziologie nebo jej nazval
v˝vojovou fyziologiÌ, jak si to nÏkte¯Ì p¯·li, p¯ipravil by tak svÈ stoupence, kte¯Ì
se rekrutovali p¯ev·ûnÏ z anatom˘, o katedry anatomie na univerzit·ch. Proto
pojmenoval svou vÏdu v˝vojov· mechanika a vyd·val ji za modernÌ, exaktnÌ
odvÏtvÌ anatomie (ROUX 1897, 173).
NicmÈnÏ v˝vojov· mechanika se v NÏmecku p¯Ìliö neujala, protoûe vliv
darwinismu byl a dosud je znaËnÏ citeln˝; zato v Americe zÌskal ROUX ËetnÈ
a horlivÈ p¯Ìznivce. Mezi NÏmci jsou nejzn·mÏjöÌ H. DRIESCH, D. BARFURTH, C.
HERBST, O. MAAS, H. SPEMANN, G. TORNIER, G. WOLFF. Mezi AmeriËany C. M.
CHILD, E. G. CONKLIN, J. LOEB, T. H. MORGAN, E. B. WILSON. N·padn˝ je mal˝
podÌl Francouz˘. Jim, krajan˘m COMTA, by mÏly b˝t mnohÈ z ROUXOV›CH myö-
lenek zn·mÈ; z francouzsk˝ch v˝vojov˝ch mechanik˘ se ËastÏji uv·dÏjÌ L.
CHABRY, Y. DELAGE. RovnÏû nepatrn˝ je podÌl AngliËan˘.
V˝vojov· mechanika studuje p¯ev·ûnÏ jevy regenerace, p˘sobenÌ fyzik·lnÌch
a chemick˝ch Ëinitel˘ na formu organismu (˙Ëinky svÏtla, tepla, tÌhy, kyslÌku,
destilovanÈ vody, r˘zn˝ch jed˘ aj.). »asto se k nÌ poËÌtajÌ takÈ dÏje p¯i oplodnÏ-
nÌ. Pod vlivem DRIESCHE se v˝vojov· mechanika zaËÌn· v poslednÌ dobÏ ubÌrat
nov˝m smÏrem.
V˝vojov· mechanika v˝znamnÏ posunula tÏûiötÏ b·d·nÌ, kterÈ zah·jili DAR-
WIN a HAECKEL: fylogeneze byla odsunuta na druhÈ mÌsto, pokud ne zcela zavr-
ûena. Avöak v˝vojov· myölenka si uchovala p¯evahu, jen byla pojata konkrÈtnÏji,
jako vÏda o viditeln˝ch zmÏn·ch formy.I
I
Literatura: ROUX 1895, 1897, 1905; MAAS 1903; KORSCHELT & HEIDER 1902; HAACKE 1897; DRIESCH
1905, 1906.
374
39. kapitola
Hans Driesch
39.1. Podstata ontogeneze

Co Ëinil ROUX nevÏdomÏ a proti svÈmu z·mÏru, to provedl HANS DRIESCH
(1867ñ1941) vÏdomÏ a d˘slednÏ: z·sadnÏ se oprostil od DARWINA.144 Podle sv˝ch
odborn˝ch pracÌ je ROUXOV›M û·kem, v˝vojov˝m mechanikem, a zpoË·tku se
takÈ ¯Ìdil metodou a pojmov˝mi konstrukcemi svÈho uËitele. PozdÏji se vÌce osa-
mostatnil a dnes stojÌ v˘Ëi d¯ÌvÏjöÌmu uËiteli v p¯ÌkrÈm protikladu. Experiment·l-
nÌ embryologie urËila okruh jeho problÈm˘: takÈ on se zajÌm· p¯edevöÌm o v˝voj
jedince, takÈ on povaûuje vysvÏtlenÌ ontogeneze, p·tr·nÌ po jejÌch p¯ÌËin·ch
a n·sledcÌch, za vrchol filosofickÈho myölenÌ. »Ìm d·l tÌm vÌc vöak p¯etrh·val
pouta, jeû ho v·zala k mechanistick˝m teoriÌm 19. stoletÌ. ZaËal tÌm, ûe je pro-
zkoumal aû do jejich d˘sledk˘, rozpoznal jejich neudrûitelnost a p¯eöel k vitalis-
mu. Kdyû mu nestaËilo ani to, formuloval vlastnÌ vitalistickou teorii a z jejÌch
pozic vede spor proti vöem: proti mechanicist˘m stejnÏ jako proti vitalist˘m
vöeho druhu.
DRIESCH se od jin˝ch dneönÌch biolog˘ v mnohÈm odchyluje. Z jeho tÏûko sro-
zumiteln˝ch spis˘ cÌtÌme snahu vzdorovat bÏûnÈ mnohomluvnÈ povrchnosti,
˙silÌ slovy postihnout nejabstraktnÏjöÌ podstatu vÏcÌ a zachytit nejjistÏjöÌ pravdu.
Aby tuto pravdu zd˘vodnil takÈ filosoficky, bere v potaz nejen svÈ vlastnÌ expe-
riment·lnÌ v˝sledky, n˝brû t·ûe se takÈ KANTA, SCHOPENHAUERA, HARTMANNA,
HEGELA, ARISTOTELA a dalöÌch. ProhlÈdl logickou povrchnost darwinist˘ a jeötÏ
vÌce neû ROUX touûÌ po jistotÏ. Proto nevÏ¯Ì dokonce ani s·m sobÏ a kaûd˝m
nov˝m dÌlem opravuje a p¯ekon·v· svÈ d¯ÌvÏjöÌ spisy, aû dospÌv· k ˙vah·m
podobn˝m tÏm, k jak˝m doöel prvnÌ velk˝ skeptik novÈ doby, DESCARTES: k ot·z-
ce, co skuteËnÏ znamen· Ñj· jsemì. Touha po co nejurËitÏjöÌm vÏdÏnÌ je charakte-
ristick˝m znakem DRIESCHOVY filosofie; touha, kter· jiû kdysi p¯ivedla jednoho
NÏmce k tomu, aby p¯ekon·val anglickou filosofii zkuöenosti.I
DRIESCH znamen· konec darwinismu. BadatelÈ se k darwinismu stavÏli r˘z-
nÏ: ignorovali jej, nerozumÏli mu, odmÌtali jej, hledali kompromisy ñ ale darwi-
nismus uû nebylo moûnÈ zachr·nit. Je takÈ tÏûkÈ h·jit mrtvÈ myölenky, kterÈ se
I
R¡DL nar·ûÌ na KANTA (Pozn. vyd.).
375
drûÌ jen z historickÈ setrvaËnosti, proti ûijÌcÌmu badateli p¯in·öejÌcÌmu novÈ p¯e-
svÏdËenÌ.
DRIESCH vyt˝k· darwinismu totÈû co ROUX a GOEBEL, ale ost¯ejöÌmi slovy:
darwinismus neposkytuje racion·lnÌ vhled do dÏnÌ. ÑM˘ûe n·m b˝t zcela lho-
stejnÈ (p¯ipusùme, ûe teorie je spr·vn·), ûe se na Zemi realizovaly pr·vÏ ty a ty
formy a n·sledovaly po sobÏ tak a tak; zcela lhostejnÈ ve smyslu teoretickÈ vöe-
obecnÈ p¯ÌrodovÏdy, jÌû je cizÌ pojem dÏjin, podmÌnÏn˝ch mÌstem a dobou.ì
(DRIESCH 1893a, 27)145
OstatnÏ DRIESCH se zab˝v· ot·zkou p˘vodu druh˘ a v˝voje organickÈho
svÏta, kter· je pro darwinisty ze vöech nejd˘leûitÏjöÌ, jen zcela mimochodem.
Net·ûe se jiû po tom, zda je p¯irozen˝ v˝bÏr vöemocn˝, nebo Ëinn˝ jen zË·sti.
On se pt·, zda je ûivot skuteËnÏ jen quantitÈ nÈgligeable, jen speci·lnÌ kombina-
cÌ chemick˝ch a fyzik·lnÌch jev˘, nebo zda je pod¯Ìzen zvl·ötnÌ z·konitosti.
A sotva obh·jci prvnÌho n·zoru shrom·ûdili d˘vody popÌrajÌcÌ bytostnou
samostatnost biologick˝ch vÏd,I uchopuje DRIESCH problÈm do vÏtöÌ hloubky
ñ jako protiklad mezi vÌrou ve vit·lnÌ Ëinorodou moc a strojovou teoriÌ ûivota.
Protiklad mezi ROUXEM a HAECKELEM se st·v· protikladem mezi prvnÌ a dru-
hou polovinou 19. stoletÌ, ba jeötÏ vÌc ñ protikladem mezi novovÏkou vÏdou
a ARISTOTELEM.
V˝öe jsme si uû p¯edstavili embryologick˝ smÏr, kter˝ se snaûil vylÌËit, jak
vöechny tk·nÏ tÏla vznikajÌ z vajÌËka dÏlenÌm bunÏk, a kter˝ p¯edpokl·dal, ûe se
vlastnosti budoucÌ bytosti nach·zejÌ ve vajÌËku, bÏhem jeho dÏlenÌ se rozestupujÌ
do obou dce¯in˝ch bunÏk a p¯i dalöÌch dÏlenÌch se urËen˝m zp˘sobem postupnÏ
d·le distribuujÌ do jednotliv˝ch bunÏk urËitÈho typu. Tyto teorie, jejichû podstata
smÏ¯uje k p¯edpokladu, ûe ve vajÌËku je jiû obsaûen cel˝ organismus, rozvÌjeli
v r˘zn˝ch modifikacÌch zejmÈna W. HIS, E. R. LANKESTER, W. ROUX a A. WEISMANN.
RegeneraËnÌ procesy, kterÈ vnit¯nÏ souvisÌ se samotnou podstatou organismu,
vöak podobnÈmu p¯edpokladu odporujÌ. JeötÏ nepravdÏpodobnÏjöÌm se tento
p¯edpoklad stal ve svÏtle DRIESCHOV›CH pozorov·nÌ, ûe z izolovanÈ buÚky z·rod-
ku (blastomery) se m˘ûe vyvinout cel· larva (u jeûovky, ale takÈ u jin˝ch ûivoËi-
ch˘). Uk·zalo se tak, ûe v˝sledky ROUXOV›CH pokus˘, kdy zniËenÌm jednÈ ze
dvou blastomer ûabÌho z·rodku dostal larvu s chybÏjÌcÌ polovinou tÏlnÌch Ë·stÌ,
neplatily za vöech okolnostÌ. TakÈ kdyû tlakem uvedeme buÚky (a j·dra) r˝hova-
cÌch stadiÌ jeûovek do naprosto nep¯irozenÈ vz·jemnÈ polohy, jeötÏ tÌm nutnÏ
nezabr·nÌme vytvo¯enÌ novÈ larvy. PozdÏji DRIESCH dok·zal (a ¯ada badatel˘
pozorov·nÌ potvrdila), ûe se celÈ larvy mohou vyvinout i z fragment˘ vajÌËka,
pokud jsou dostateËnÏ velkÈ a obsahujÌ j·dro. Z dvoubunÏËnÈho, Ëty¯bunÏËnÈho,
osmibunÏËnÈho stadia z·rodku jeûovky m˘ûeme izolovat jednu nebo vÌce bunÏk
a z kaûdÈ jednotlivÈ buÚky, z kaûdÈ skupiny bunÏk vznikne cel· larva. Naopak ze
I
RozumÏj jejich redukovatelnost na fyziku a chemii. (Pozn. vyd.)
376
HANS DRIESCH
dvou vajÌËek, kter· byla p¯inucena splynout v jedno, vznik· opÏt jen jedna nor-
m·lnÌ larva.I, 146
Tato pozorov·nÌ p¯ivedla DRIESCHE k novÈmu pojetÌ ontogenetickÈho v˝voje.
Nejprve se pokusil nahradit teorii o p¯edp¯ipravenosti znak˘ ve vajÌËku uËenÌm
o spouötÏnÌ (Auslˆsung; naz˝val ji ÑteoriÌ epigenetickÈho v˝vojeì; 1894, 29).
P¯edpokl·dal, ûe vajÌËko m· pomÏrnÏ jednoduchou chemickou strukturu, ve
kterÈ se vnÏjöÌm p˘sobenÌm spustÌ jistÈ chemickÈ pochody, ty umoûnÌ opÏt dalöÌ
reakce atd. V˝voj by tak spoËÌval v kask·dÏ chemick˝ch proces˘, na jednÈ stra-
nÏ podmÌnÏn˝ch chemicko-fyzik·lnÌ strukturou vajÌËka, na druhÈ stranÏ vlivy
okolÌ.147 Od anorganick˝ch proces˘ se tyto dÏje podstatnÏ liöÌ svou teleologickou
podstatou: ontogeneze probÌh·, Ñjako by byla po str·nce kvality a ¯·du ¯Ìzena
nÏjakou inteligencÌì (1894, 131).148 Pro organismus je charakteristick· p¯ÌËinnÏ
nerozpletiteln· struktura, kterou lze posuzovat jen teleologicky.
DRIESCH tento postoj, kter˝ nynÌ on s·m oznaËuje za statickou teleologii, pozdÏji
opustil a p¯eöel k teleologii dynamickÈ (1899).149 Jak s·m vypr·vÌ, v˝chodiskem pro
jeho p¯em˝ölenÌ o dynamickÈ teleologii byl pojem odpovÏdnÌ reakce (Antwortsreakti-
on). Takovou reakcÌ je nap¯Ìklad odpovÏÔ na nÏjakou ot·zku, protoûe takovou od-
povÏÔ nelze charakterizovat pouze slepou strojovostÌ: nejde jen o jev p¯ÌËiny a n·-
sledku, n˝brû odpovÏÔ je se svou p¯ÌËinou (kladenÌm ot·zek) ide·lnÏ propojena.
TakÈ organickÈ procesy jsou odpovÏdnÌmi reakcemi tohoto druhu: odejmeme-li
Ëolkovi nohu, odpovÌd· tÌm, ûe nohu regeneruje, vytv·¯Ì znovu. Velikost a tvar
dor˘stajÌcÌ Ë·sti se p¯itom ¯ÌdÌ velikostÌ a formou Ë·sti amputovanÈ. O tomto druhu
reakce lze rovnÏû tvrdit, ûe jÌ rozumÌme v tom smyslu, v jakÈm rozumÌme odpovÏdi
na ot·zku; smyslem reakcÌ Ëolka, kter˝ vyËteme z regenerace, je celÈ, norm·lnÌ zvÌ¯e.
Takto se DRIESCH snaûÌ pojmout veökerÈ biologickÈ dÏnÌ. ShromaûÔoval a pro-
vÏ¯oval materi·l pouûiteln˝ pro odpovÏdnÌ reakce Ëi regulace, jak jim zaËal ¯Ìkat
pozdÏji (1901), rozöi¯oval svou teorii z embryologick˝ch proces˘ takÈ na pocho-
dy fyziologickÈ a psychologickÈ a podpÌral ji nov˝mi pokusy. P¯ibliûme si p¯ed-
stavu organickÈ regulace na nÏkolika p¯Ìkladech.
(1) ZÌskan· imunita spoËÌv· v tom, ûe organismus si pozvolna zvyk· na jistÈ
ökodliviny: pod·v·-li se mu jed ve st·le vÏtöÌch d·vk·ch, uËÌ se jej zne-
ökodÚovat produkcÌ urËit˝ch protijed˘. Tato tvorba protijed˘ (kterÈ orga-
nismus v norm·lnÌm stavu nevytv·¯Ì) je regulacÌ k zachov·nÌ ûivota.
(2) Vrbov˝ proutek zasazen˝ do zemÏ tvo¯Ì p¯ÌdavnÈ ko¯eny a reguluje sv˘j
r˘st a tvar tak, ûe vznik· norm·lnÌ rostlina.
(3) C. HERBST zjistil u rak˘ se stopkat˝ma oËima, ûe dok·ûou regenerovat ampu-
tovanÈ oko. Pokud je vöak z·roveÚ odstranÏno takÈ oËnÌ ganglion obsaûenÈ
I
ZpoË·tku DRIESCH tvrdil, ûe Ñkaûd· libovoln· Ë·st vajÌËka stejnÏ jako vajÌËko po promÌch·nÌ jeho
obsahu m˘ûe produkovat celou larvuì a ûe Ñstruktura vajÌËka nem˘ûe b˝t postavena z rozliË-
n˝ch prvk˘ v nÏjak typicky specifickÈ polozeì (1899, 14). PozdÏji pod vlivem kritiky toto tvrze-
nÌ omezil a p¯ipustil, ûe v˝voj podmiÚuje takÈ jeho struktura, prostorovÈ rozmÌstÏnÌ struktur.
377
v oËnÌ stopce, vyroste mÌsto oka tykadlo. Kor˝ö zde tedy odpovÏdÏl na z·sah
dvÏma r˘zn˝mi zp˘soby, kterÈ je kaûdop·dnÏ t¯eba ch·pat jako regulace.
Podobn· pozorov·nÌ vedla DRIESCHE k dynamickÈmu v˝kladu WEISMANNOVY
nauky o tom, ûe vlastnosti organismu jsou ve vajÌËku preformov·ny jako tÏlÌska.
NehledÏ na to, ûe je nemoûnÈ p¯edstavit si jako tÏlÌsko nap¯Ìklad d˝ch·nÌ plÌce-
mi Ëi Ëty¯nohost, nem· tato teorie û·dnÈ porozumÏnÌ pro dÏnÌ, pro rozvÌjenÌ
vlastnostÌ z p¯ÌËin vnit¯nÌch. DRIESCH umÌsùuje vlastnosti organismu do tÏla takÈ,
ale pouze jako moûnosti,150 vybavenÈ puzenÌm po uskuteËnÏnÌ. VajÌËko a kaûd·
embryon·lnÌ buÚka majÌ diferenciaËnÌ potenci·l (prospektive Potenz), schop-
nost rozvÌjet urËitÈ vlastnosti: prospektivnÌ potencÌ vajÌËka je rozvinut˝ organis-
mus. TakÈ dostateËnÏ velk· Ë·st vajÌËka jeûovky, obsahujÌcÌ j·dro, nebo jedna ze
dvou, Ëty¯ Ëi osmi blastomer z·rodku m· tutÈû prospektivnÌ potenci. Ektoderm
a entoderm jeûovky uû vl·dnou r˘zn˝mi potencemi, jelikoû izolovanÏ mohou
tvo¯it jen sobÏ rovnÈ; naproti tomu blastulovÈ buÚky sdÌlejÌ potenci stejnou.
Hloub·nÌm o podstatÏ prospektivnÌ potence a organickÈ regulace dospÏl DRIESCH
k nauce o svÈz·konnosti ûivota, kter· stojÌ nad anorganick˝m dÏnÌm. Od ˙padku
naturfilosofie se uËilo, ûe neexistuje podstatn˝ rozdÌl mezi ûivotem a neûivotem ñ
ûivot je pr˝ jen velmi sloûit˝m chemicko-fyzik·lnÌm pochodem, pohybem stroje,
p¯iËemû strojem v nejobecnÏjöÌm smyslu je t¯eba rozumÏt veökerou v prostoru roz-
prostranÏnou r˘znorodost. Strojovou teorii ûivota DRIESCH zavrhuje a stavÌ proti nÌ
Ñdynamick˝ vitalismusì neboli nauku o Ñautonomii ûivotnÌho dÏnÌì. JejÌ nezbyt-
nost a souËasnÏ nespr·vnost strojovÈ teorie vyjad¯uje v podobÏ Ëty¯ d˘kaz˘:
(1) Kdyby existoval jen p¯edem urËen˝, fixovan˝ v˝voj ñ tak znÌ prvnÌ d˘kaz ñ,
bylo by p¯ÌpustnÈ p¯edstavovat si vajÌËko jako nanejv˝ö sloûit˝ stroj, kter˝
dok·ûe vytvo¯it koneËn˝ organismus pohonem sv˝ch jednotliv˝ch Ë·stÌ.
Ovöem skuteËnost, ûe z jednÈ buÚky dvoubunÏËnÈho, Ëty¯bunÏËnÈho,
osmibunÏËnÈho stadia m˘ûe vzniknout cel· larva, tedy z r˘znÈho stejnÈ
a naopak ze stejnÈho r˘znÈ (jelikoû nap¯Ìklad z jednÈ buÚky Ëty¯bunÏËnÈ-
ho stadia se vyvÌjejÌ r˘znÈ org·ny vûdy podle toho, zda byla z tohoto sta-
dia odÚata jedna, dvÏ nebo t¯i buÚky), odporuje podstatÏ stroje jako pro-
storovÈ r˘znorodosti souË·stÌ. A proto je u organickÈho v˝voje Ëinn˝
nefyzik·lnÌ a nechemick˝, vit·lnÌ faktor.151
(2) Druh˝ d˘kaz vyvozuje DRIESCH ze vzniku ˙tvar˘, jak˝m je blastula jeûov-
ky. Blastula vznikla opakovan˝m dÏlenÌm vajÌËka a kaûd· z jejÌch bunÏk
(pop¯. bunÏËn˝ch skupin) dok·ûe totÈû co vajÌËko. NenÌ vöak mysliteln˝
û·dn˝ stroj, kter˝ by se mohl opakovanÏ dÏlit a jehoû kter·koli Ë·st by byla
rovnocenn· s p˘vodnÌm strojem: podstata vajÌËka proto nespoËÌv· v û·d-
nÈ prostorovÏ rozliöenÈ, extenzivnÌ rozmanitosti.152
(3) T¯etÌ d˘kaz je odvozen z anal˝zy jedn·nÌ: p¯i jedn·nÌ (lidÌ i zvÌ¯at) se zkuöe-
nosti (kterÈ DRIESCH naz˝v· historickou b·zÌ reakcÌ) kombinujÌ podle nÏjakÈ
p¯edstavy, coû takÈ implikuje zcela nestrojov˝ proces. Sice bychom si mohli
378
HANS DRIESCH
myslet stroj, kter˝ shromaûÔuje zkuöenosti (fonograf), chybÌ mu vöak schop-

nost kombinovat je tak, jako ËlovÏk sestavuje nauËen· slova, aby vyj·d¯il
r˘znÈ myölenky.153
(4) »tvrt˝ d˘kaz nestrojovÈho dÏnÌ je pr˝ zjevn˝ z v˝sledk˘ mozkovÈ Ëinnosti:
jestliûe se odstranÌ Ë·st mozku, pak jejÌ funkci p¯ejÌm· po nÏjakÈ dobÏ jin· Ë·st
mozku, kter· ji dosud nezast·vala: v centrech, kter· tvo¯Ì z·klad pohybo-
v˝ch efekt˘, nejsou tudÌû pevnÈ strojovÏ tektonickÈ vztahy (DRIESCH 1905).
39.2. Nauka o entelechii

Pojem entelechie poch·zÌ od ARISTOTELA a v jeho pod·nÌ p¯edstavuje smÌ¯enÌ pla-
tÛnskÈ nauky o idejÌch s konkrÈtnÏ danou skuteËnostÌ. Podle PLAT”NA je t¯eba
rozliöovat dva svÏty: svÏt toho, co opravdu je a co lze poznat rozumem, a svÏt
toho, co se ustaviËnÏ mÏnÌ a je zachycov·no smysly. SnÌh, zvÌ¯ata, r˘ûe jakoûto
pojmy, jako to, co leûÌ v z·kladu jednotliv˝ch a pomÌjiv˝ch p¯ÌrodnÌch objekt˘,
p¯edstavujÌ ideje, kterÈ jsou preformov·ny v naöem rozumu a na nÏû se rozpomÌ-
n·me p¯i pozorov·nÌ okolnÌho svÏta. ARISTOTEL…S p¯ejal nauku o idejÌch, nikoli
vöak teorii dvou svÏt˘: takÈ on uËÌ, ûe nap¯Ìklad tato urËit· rostlina je jen p¯echod-
n˝m jevem, ale nep¯edstavuje jakÈsi mimosvÏtskÈ ideje, n˝brû je p¯echodov˝m
stadiem, Ëasov˝m ¯ezem svÈho vlastnÌho uskuteËÚov·nÌ. Nejv˝stiûnÏji si to p¯i-
blÌûÌme pomocÌ analogie se stavitelem: stavitel stavÌ d˘m podle pl·nu a pl·n se
uskuteËÚuje v domÏ. Charakteristickou vlastnostÌ tohoto (v duöi koncipovanÈho)
pl·nu je, ûe se neskl·d· z Ë·stÌ, ûe nezaujÌm· û·dn˝ prostor, ûe jej nelze post¯eh-
nout smysly, zkr·tka ûe je ideou, kter· ovl·d· stavbu. Abychom vöak pochopili
aristotelskÈ pojetÌ entelechie spr·vnÏ, nesmÌme si ideu p¯edstavovat oddÏlenÏ od
stavby a p¯edstava bude jeötÏ p¯irozenÏjöÌ, kdyû od stavby p¯ejdeme k ûiv˝m
bytostem. Vyr˘st·-li ze semene rostlina, uskuteËÚuje se nanejv˝ö sloûit· stavba;
a takÈ zde idea rostliny uskuteËÚuje stavbu, ¯ÌdÌ p¯Ìsun stavebnÌho materi·lu a sil,
opravuje poruchy, odstraÚuje p¯ek·ûky. Toto nÏco, co uskuteËÚuje ûivot kaûdÈho
jednotlivÈho organismu, naz˝v· ARISTOTEL…S a s nÌm DRIESCH entelechiÌ. Entelechie
nenÌ û·dnou maöinÈriÌ, nenÌ niËÌm prostorov˝m, neboù ji v semeni nenajdeme.
Nelze prohlaöovat, ûe jedna Ë·st entelechie je tu, druh· onde, n˝brû entelechie je
stejnÏ jako v duchu po¯Ìzen˝ pl·n vöude najednou. Jestliûe se rostlinÏ ulomÌ vÏt-
viËka, z˘st·v· entelechie cel·, jelikoû m˘ûe vÏtviËku znovu vytvo¯it; jestliûe je
rostlinÏ naroubov·na vÏtviËka tÈhoû druhu, entelechie se nezmnoûila, neboù rost-
lina roste d·l jako jednotn˝ celek; jestliûe se Ëty¯i vÏtviËky rostliny zasadÌ do
zemÏ, nevznikajÌ Ëty¯i novÈ entelechie, n˝brû se jen Ëty¯ikr·t dÏje totÈû.154
Entelechie je tedy Ëinitelem s urËit˝mi schopnostmi a jejÌ p˘sobenÌ se projevu-
je ve v˝voji, v regulacÌch, ve vykon·v·nÌ fyziologick˝ch a psychick˝ch funkcÌ.
Projevuje se ve zp˘sobu, jak je tÏchto v˝kon˘ dosaûeno. Je srovnateln· s fyzik·l-
nÌmi a chemick˝mi konstantami: tak jako konstanty ûeleza oznaËujÌ zp˘sob, jak
379
se ûelezo podle obecn˝ch z·kon˘ rozpÌn· v teple, jak vodÌ elekt¯inu, jakou m·
hmotnost atd., tak takÈ entelechie charakterizuje zp˘sob, jak se urËit˝ organis-
mus bude vyvÌjet. Ani anorganickÈ konstanty nejsou prostorov˝mi veliËinami:
bylo by nesmyslnÈ mluvit t¯eba o distribuci barvy, hmotnosti, specifickÈ teploty
atd. v kuse ûeleza, jelikoû vöechny plnÏ urËujÌ kaûd˝ prvek ûeleza. Nep¯edstavu-
jÌ extenzivnÌ, n˝brû intenzivnÌ r˘znorodost ñ podobnÏ jako entelechie.155
RozdÌl mezi ARISTOTELOV›M a DRIESCHOV›M pojetÌm entelechie spoËÌv· v prv-
nÌ ¯adÏ ve zp˘sobu, jak oba dospÏli k pojmu: ARISTOTEL…S vych·zel z platÛnskÈ
metafyziky a hledal cestu ke skuteËnosti, DRIESCH naopak vych·zel z (biologic-
kÈ) skuteËnosti, kterou se snaûil pojmout p¯ÌsnÏ logicky. Z tÏchto d˘vod˘ je
pojem entelechie u ARISTOTELA mnohem öiröÌ a zahrnuje nap¯Ìklad i umÏleckou
tvorbu, zatÌmco DRIESCH se omezuje pouze na procesy biologickÈ. Za druhÈ,
DRIESCH p¯ipouötÌ takÈ opr·vnÏnost kvantitativnÌho pojetÌ p¯Ìrody,156 zatÌmco
ARISTOTEL…S se spokojil s kvalitami (takto je jim moûno rozumÏt). DRIESCH takÈ
ponech·v· otev¯enou ot·zku, zda je t¯eba stavÏt entelechii jakoûto tv˘rËÌho Ëini-
tele proti neûivÈ a pasivnÌ l·tce jako nÏco naprosto odliönÈho (jak to ch·pal ARIS-
TOTEL…S, kdyû rozliöoval formu a l·tku). Tyto rozdÌly se vöak t˝kajÌ jen vedlejöÌch
vÏcÌ;I principi·lnÏ souhlasÌ DRIESCH s ARISTOTELEM zejmÈna v tom, ûe (proti poje-
tÌ idealistick˝ch morfolog˘) pokl·d· za re·lnÈ jen jednotlivÈ bytosti. To, co je na
nich obecnÈ, tedy druhovÈ, rodovÈ a jeötÏ vyööÌ vlastnosti, povaûuje pr·vÏ jen za
vlastnosti (nikoli za realizovanÈ ideje).
Na nauce o entelechii stavÌ DRIESCH (1903), rovnÏû v ˙zkÈ n·vaznosti na ARIS-
TOTELA, takÈ psychologii. Jelikoû o subjektivnÌm vÏdomÌ nelze vypovÏdÏt nic
objektivnÌho, zcela zavrhuje psychologii vÏdomÌ, a tak jedin˝m p¯edmÏtem psy-
chologie je jednajÌcÌ organismus. V z·kladu jedn·nÌ (ËlovÏka, zvÌ¯at) spoËÌv· ten-
t˝û charakteristick˝ rys jako v z·kladu v˝vojov˝ch jev˘: jsou namÌ¯eny k cÌli,
nelze je ch·pat pouze mechanicky, n˝brû jsou vedeny ideou. VezmÏme p¯Ìpad
psa, kter˝ bÏûÌ dom˘: jeho koordinovanÈ pohyby jsou urËeny cÌlem dos·hnout
domova, vyh˝b· se p¯ek·ûk·m, hled· kratöÌ cestu, pouûÌv· d¯ÌvÏjöÌ zkuöenosti
a zp˘sob, jak˝m jich uûÌv·, je urËen zvl·ötnÌm cÌlem, jehoû je nynÌ t¯eba dos·h-
nout.157 Jeho bÏh je ¯Ìzen nÏËÌm, co je zcela analogickÈ entelechii, ¯ÌdÌcÌ v˝voj.
DRIESCH naz˝v· toto skuteËnÈ, aË nehmatatelnÈ, n˝brû jen rozumem uchopitelnÈ
cosi Ñpsychoidemì. Psychoid vystupuje jiû u novorozence jako jistÈ znalostmi
vybavenÈ ˙silÌ, kterÈ se projevuje v jeho prvnÌch pohybech; toto vrozenÈ ˙silÌ
a vÏdÏnÌ, kterÈ p¯edch·zÌ kaûdÈ zkuöenosti, naz˝v· DRIESCH prim·rnÌm chtÏnÌm
a prim·rnÌm vÏdÏnÌm; pozdÏji shromaûÔuje organismus zkuöenosti, podle nichû
¯ÌdÌ sv· jedn·nÌ; tyto zkuöenosti urËujÌ jeho sekund·rnÌ vÏdÏnÌ a chtÏnÌ.158
I
DRIESCH ¯Ìk· (1908, I, 144), ûe oznaËenÌ Ñentelechieì zvolil jen z ˙cty k ARISTOTELOVI, ûe jej ale
chce naplnit nov˝m obsahem; nikde vöak nepouk·zal na podstatn˝ rozdÌl mezi sv˝m a aristo-
telsk˝m pojetÌ nauky o entelechii.
380
HANS DRIESCH
39.3. Drieschova logika

Na temn˝ styl DRIESCHOV›CH spis˘ zaznÏlo mnoho stÌûnostÌ: proË jsou jeho spisy
tak obtÌûnÏ ËitelnÈ, proË se tak m·lo badatel˘ odhodl·v· k principi·lnÌmu vy-
rovn·nÌ se s jeho n·zory? P¯ÌËina spoËÌv· ani ne tak ve vÏtnÈ stavbÏ, n˝brû
v DRIESCHOVÃ zvl·ötnÌm zp˘sobu myölenÌ. Kdosi (COLERIDGE?) spr·vnÏ pozna-
menal, ûe kaûd˝ ËlovÏk je buÔ platonikem nebo aristotelikem. Je platonikem,
pokud myslÌ v p¯edstav·ch, v n·zorn˝ch obrazech, p¯edmÏtnÏ. Je aristotelikem,
pokud rozvÌjÌ svÈ p¯esvÏdËenÌ v d˘kazech. RozdÌl se jen zË·sti vyËerp·v· proti-
kladem slov abstraktnÏ ñ konkrÈtnÏ: platÛnskÈ ideje jsou velmi ÑabstraktnÌmiì
pojmy, p¯esto vöak mnohem pochopitelnÏjöÌmi a bliûöÌmi skuteËnosti neû aristo-
telskÈ mnohem konkrÈtnÏjöÌ pojmy dynamis a energeia. Z novovÏk˝ch autor˘
n·leûÌ KANT, LOTZE, DARWIN, WEISMANN, ROUX mezi ony bezfantazijnÌ Ñmuûe d˘-
kazuì,159 zatÌmco GOETHA a SCHOPENHAUERA lze uvÈst jako jejich protiklad.
N·zornÌ myslitelÈ se Ëtou mnohem snadnÏji: jejich vhled nenach·zÌme aû kdesi
na konci argumentace, n˝brû vöude a v kaûdÈm slovÏ; cÌlem oböÌrnÈho rozboru
je pouze myölenku rozËlenit a prop˘jËit jÌ formu a urËitÈ obrysy. Naproti tomu
badatel, kter˝ p¯em˝ölÌ v d˘kazech, nesleduje ideu, n˝brû pravdu, kterou se snaûÌ
odliöit od omylu. Proto pracuje se samou logikou, proto usiluje o pozn·nÌ, ûe to
musÌ b˝t tak a ne jinak, a proto n·m p¯ijde tak abstraktnÌ. Naöe fantazie nenach·-
zÌ v jeho d˘kazech û·dn˝ z·chytn˝ bod a odvol·v·nÌ se na rozum n·s znejisùu-
je, jelikoû se bezdÏËnÏ ob·v·me skryt˝ch myln˝ch z·vÏr˘.
DRIESCH je muûem d˘kazu par excellence: p¯ÌznaËn˝m zp˘sobem zapoËal svÈ
teoretizov·nÌ zkoum·nÌm, nakolik by se biologie dala p¯evÈst na matematiku
(1891), tedy na vÏdu stojÌcÌ nejblÌûe logice. Ve svÈm druhÈm teoretickÈm zkoum·-
nÌ tvrdil, ûe plodn· p¯ÌrodnÌ vÏda nenÌ moûn· bez nauky o pozn·nÌ, a zab˝val se
logickou ot·zkou po vztahu kauzality k teleologii. PotÌr· souËasnou systema-
tickou biologii, protoûe jÌ chybÌ Ñcharakter nutnÈ evidenceì (takov˝ charakter m·
soustava platÛnsk˝ch pravideln˝ch tÏles; 1893a, 35). SvÈho Ëasu vÏ¯il ve strojo-
vou teorii ûivota, ale aû jejÌ d˘slednÈ propracov·nÌ mu odhalilo jejÌ nespr·vnost
a stal se dynamick˝m vitalistou. Zdalipak uû dospÏl k cÌli svÈ filosofie, pt· se s·m
sebe a odpovÌd· si (1902): ÑAni teÔ, ani pozdÏji se nesmÌme ani nem˘ûeme takto
pt·t, protoûe jinÈ Çcestyë nenÌ, jakmile jsme uznali logickou nutnost (Çapriorituë)
pojmu nutnÈ z·vislosti.ì Zast·v· se vitalismu, nechlubÌ se vöak tÌm, ûe jej pojal
nov˝m zp˘sobem, n˝brû ûe jej dok·zal, myölenkovÏ nutnÏ dok·zal. Toto dokazov·-
nÌ, logickÈ analyzov·nÌ, ˙silÌ o exaktnost z·vÏr˘, toto ÑmyölenkovÈ opojenÌì, jeû
bylo kdysi vyt˝k·no LOTZEMU, ËinÌ takÈ z DRIESCHE tÏûko p¯ÌstupnÈho autora.
DRIESCH ve sv˝ch spekulacÌch vych·zel z ROUXE a WEISMANNA, kte¯Ì rovnÏû
pokl·dali dokazov·nÌ za nadmÌru d˘leûitÈ. U WEISMANNA se vöak logika pohy-
buje v duchapln˝ch dedukcÌch z hypotÈz, kterÈ ulpÌvajÌ jen na povrchu skuteË-
nosti a jsou urËeny spÌöe Ëten·¯i neû autoru samÈmu. U ROUXE zase nabyla podo-
by tÏûkop·dnÈho odbornictvÌ. DRIESCH prolomil dosavadnÌ tradici a usiluje o to,
381
aby jeho vÏty dokazovaly sebe sama, a nech·v· se pouËit nejen biologick˝mi
skuteËnostmi, n˝brû i filosofy.
Z filosof˘ je mu nejblÌûe KANT, jehoû pokraËovatelem lze DRIESCHE nazvat.
Jako KANT usiluje takÈ on o Ëistou p¯ÌrodnÌ vÏdu, jejÌû vÏty by byly vöeobecnÏ plat-
nÈ, povznesenÈ nad jakoukoli pochybnost. TakÈ DRIESCH se domnÌv·, ûe toho lze
dos·hnout anal˝zou nejvyööÌch logick˝ch princip˘, tzv. kategoriÌ; jeho spis P¯Ì-
rodnÌ pojmy a p¯ÌrodnÌ soudy (1904) smÏ¯uje ke stanovenÌ teorÈm˘, kterÈ by jako
bezobsaûn· schÈmata vyjad¯ovaly to nejobecnÏjöÌ z·konitÈ v p¯ÌrodnÌch vÏd·ch.
MÌ¯Ì vöak jeötÏ za KANTA; tomu se vyt˝kalo, ûe p¯evzal svou tabulku kategoriÌ
(kvantita, kvalita, relace, modalita s jejich pododdÏlenÌmi) od staröÌch autor˘,
a vyt˝kalo se mu takÈ ned˘slednÈ stanovisko k subjektivismu. Tento nedostatek
chce DRIESCH napravit: kategorie pr˝ nejsou v·z·ny jen na subjekt, na j· jako jeho
vlastnosti, n˝brû stojÌ nad nÌm: j· je jiû v˝sledkem naöeho kategori·lnÌho myöle-
nÌ; kategorie jsou v˝sledkem nejobecnÏjöÌ zkuöenosti (1904, 34; 1908 II, 301).
Nejsou sice indukcemi ze zkuöenosti, jak uËili angliËtÌ auto¯i, nep¯edstavujÌ vöak
ani z·sady zkuöenosti p¯edch·zejÌcÌ, n˝brû se probouzejÌ teprve skrze zkuöenost;
ËlovÏk se na nÏ rozpomÌn· teprve u p¯Ìleûitosti zkuöenosti (1908, I, 7). Proto se
KANTOVO uvaûov·nÌ o uûitÌ kategoriÌ mimo zkuöenost a jeho pojem ÑvÏci o sobÏì
jevÌ jako iluzornÌ.
KANTOVA nauka o kategoriÌch slouûila jako v˝chodisko spekulacÌ naturfiloso-
f˘m. ZatÌmco vöak FICHTE a SCHELLING zavrhovali form·lnÌ, analytick˝ postup
svÈho mistra (FICHTE nepokl·dal logiku za û·dnou skuteËnou vÏdu, jelikoû jejÌm
p¯edmÏtem je myölenÌ a tento p¯edmÏt je pr˝ jen nahodil˝m dalöÌm urËov·nÌm
fakticky jiû p¯edpokl·danÈho vÏdÏnÌ), DRIESCH propracov·v· pr·vÏ tuto str·nku
KANTOVY filosofie.
Vedle KANTA vyzdvihuje DRIESCH zejmÈna HEGELA, SCHOPENHAUERA a HART-
MANNA. HEGELA proto, ûe zd˘razÚuje to, co je abstraktnÏ logickÈ, SCHOPENHAUE-
RA a HARTMANNA za to, ûe pokl·dali v˘li za d˘vod dÏnÌ. Naproti tomu FICHTE
a SCHELLING nehrajÌ u DRIESCHE û·dnou roli, protoûe nepÏstovali analytickou
metodu. Oproti obvyklÈ metodÏ biolog˘ povaûovat chemii a fyziku za nÏco uû
danÈho, v co musÌ biolog zcela uvÏ¯it, se DRIESCH hojnÏ zab˝v· logikou tÏchto
disciplÌn, kritizuje ji, srovn·v· ji s logikou biologie, aby tak dospÏl k jasnÏjöÌ for-
mulaci problÈm˘ (nejoböÌrnÏji 1904). Jinak se rozdÌl mezi p¯Ìrodopisem a fyzi-
kou spat¯uje v tom, ûe fyzika stanovuje obecnÈ principy (nap¯Ìklad z·kon lomu
svÏtla, COULOMBŸV z·kon, GALILEŸV z·kon volnÈho p·du), zatÌmco p¯Ìrodopis
popisuje konkrÈtnÌ objekty (konÏ, r˘ûi). DRIESCH toto rozliöenÌ neuzn·v·: takÈ
biologie pr˝ musÌ stanovit obecnÈ, racion·lnÌ pojmy. Pojmy jako buÚka, chromo-
zom, obratlovec nejsou racion·lnÌmi pojmy, n˝brû pojmy kolektivnÌmi, analogic-
k˝mi fyzik·lnÌm pojm˘m tepla, chladu, jeû byly zÌsk·ny jednoduchou abstrakcÌ
z jednotliv˝ch zjiötÏnÌ. Racion·lnÌ, jedinÏ vÏdeckÈ pojmy musÌ b˝t naproti tomu
umÏl˝mi pojmov˝mi konstrukcemi typu fyzik·lnÌch pojm˘ rychlosti, zrychlenÌ,
indexu lomu apod. FyzikovÈ je zavedli, aby nÏjak uchopili dÏnÌ. V metodÏ se tak
382
HANS DRIESCH
fyzika a biologie shodujÌ, ale jejich p¯edmÏt je z·sadnÏ odliön˝, jelikoû biologie se
zab˝v· ûivotem, kter˝ se ¯ÌdÌ jin˝mi z·kony neû neûivot (1900, 19).
39.4. ObecnÈ pozn·mky

P¯Ìkr˝ protiklad mezi DRIESCHEM a popisn˝m p¯Ìrodopisem spoËÌv· v tom, ûe p¯Ì-
rodopis p¯edv·dÌ fakta v jejich n·zornÈm celku, povaûuje kaûd˝ ˙daj za absolutnÌ
a jeho vztah k naöemu rozumu za nahodil˝. Naproti tomu DRIESCH zd˘razÚuje nut-
nost veökerÈho dÏnÌ a logiku za tÌm skrytou. TakÈ popisn· vÏda musÌ pouûÌvat logi-
ku: vûdyù naöe ¯eË, slova, soudy a z·vÏry jsou sam· logika. Ale p¯Ìrodopisec uûÌv·
logiky jen jako prost¯edku k vylÌËenÌ, a to povaûuje za sv˘j nejvyööÌ cÌl, zatÌmco
DRIESCH pokl·d· za jedin˝ smysl vÏdy samu metodu. Ve snaze p¯edv·dÏt jako
vÏdu jen to, co je logicky pr˘hlednÈ, dospÌv· DRIESCH aû k apriornÌm, n·m prostÏ
dan˝m pojm˘m. P¯Ìrodopisec sice shled· objevov·nÌ a popisov·nÌ takov˝ch pojm˘
zajÌmav˝m, avöak p¯ipomene si, ûe p¯eci kaûd˝ jev je n·m prostÏ d·n jako a priori:
modr· obloha, cvrkajÌcÌ kobylka je prostÏ faktem stejnÏ jako kauzalita. DRIESCH by
proti tomu namÌtl, ûe kauzalita je obecnÏ platn·, naproti tomu cvrk·nÌ kobylky
konkrÈtnÌ, nahodilÈ. To se obecnÏ uzn·v·, aËkoli v praxi zast·v·me i jinÈ n·zory. Co
se t˝Ëe bezpodmÌneËnÈ platnosti a priori, pochybovalo se o nÌ jiû Ëasto: uû KANT,
kter˝ h·jil bezpodmÌneËnou platnost a priori tÌm, ûe vymezil hranice poznatelnÈho
svÏta, za kter˝mi a priori p¯est·v· platit. Jeho ÑvÏc o sobÏì je v˝ronem snahy najÌt
jeötÏ nÏco vyööÌho neû a priori. JinÌ myslitelÈ hovo¯ili o moûnosti bytostÌ, pro nÏû by
byla urËujÌcÌ jin· logika, neû je ta naöe. TÌm se d·valo najevo, ûe pr˝ takÈ v kauzali-
tÏ ËlovÏk rozumÌ jen nÏco konkrÈtnÌho, co se vyskytuje pouze za urËit˝ch podmÌ-
nek. TakovÈ pokusy m˘ûeme nynÌ oznaËit za mylnÈ: z˘st·v· ot·zka, proË byl uËi-
nÏn tento myln˝ z·vÏr? ProË se KANT o tento problÈm marnÏ p¯el, proË se o nÏj
p¯ela pokantovsk· filosofie? Zde nepom˘ûe û·dnÈ rozhodnÈ slovo, û·dnÈ oktrojo-
vanÈ mocnÈ heslo: omyl tkvÌ kdesi hluboko v j·dru vÏci.
Nebudeme zkoumat, kde se nach·zÌ z·kladnÌ chyba; v kaûdÈm p¯ÌpadÏ je
z¯ejmÏ nÏco mylnÈho na KANTOVÃ hypotÈze (kterou DRIESCH veskrze p¯ijal), ûe
kategorie p¯edstavujÌ nÏco jinÈho a fakta takÈ nÏco jinÈho, p¯ist¯iûenÈho podle
kategoriÌ. P¯inejmenöÌm existovali auto¯i, kte¯Ì (prakticky) zast·vali jinÈ mÌnÏnÌ:
kdyû PLAT”N pokl·dal takÈ dobro, kr·sno, urËenÌ mÌry (Ñvelk˝ì, Ñmal˝ì) za
ideje, tzn. za nÏco skuteËnÈho, pak je t¯eba pokl·dat takÈ kauzalitu za skuteË-
nost, nikoli za pouhou relaci.
Z˘staÚme vöak u konkrÈtnÏjöÌch vÏcÌ. Abstraktnost vÏdy, jak n·m ji p¯edv·dÌ
DRIESCH, tak bez fantazie, bez jakÈkoli n·zornosti, beze vöÌ radosti z origin·lnÌho,
z podrobnosti, nem˘ûe b˝t vÏdou v˘bec. MÏla-li biologie spoËÌvat jen ve vÏdomÈ
aplikaci teorie pozn·nÌ na jevy ûivota, jak˝ v˝znam pak majÌ muzea, jakou cenu
m· radost ze sbÌr·nÌ rostlin a hmyzu, objev novÈ skuteËnosti, jakou cenu m· zvÌ-
davost, jeû poh·nÌ ËlovÏka k b·d·nÌ? Tuto str·nku zd˘raznil proti DRIESCHOVI tro-
383
chu jin˝mi slovy O. B‹TSCHLI (1901, 53): ÑI kdyû zcela odhlÈdneme od toho, ûe
p¯Ìrodu nestudujeme jen proto, abychom se nauËili pozn·vat z·konitÈ dÏnÌ v nÌ,
n˝brû takÈ proto, abychom v˘bec vÏdÏli, v Ëem ûijeme a ËÌm jsme obklopeni ...
musÌme se pt·t, co n·s vlastnÏ zajÌm· na z·konit˝ch pochodech, kterÈ vÏtöinou
vypadajÌ jako o sobÏ m·lo zajÌmavÈ matematickÈ rovnice.ìI
TakÈ proti nauce o entelechii lze namÌtnout leccos; zejmÈna to, ûe pojÌm· svÏt
p¯Ìliö atomisticky. ObecnÈ abstrakce jako obratlovec, tvar, myölenÌ povaûuje
DRIESCH jen za vlastnosti entelechie, jimû o sobÏ nep¯ÌsluöÌ û·dn· realita. Tento
p¯edpoklad jej vede ke svÈr·znÈmu pojetÌ dÏjin. DÏjiny, ¯Ìk·, jsou vûdy dÏjinami
tÏl (1908, II, 299). TakÈ dÏjiny vÏdy a umÏnÌ jsou jen dÏjinami lidÌ, badatel˘,
umÏlc˘. PopisujÌ buÔ v˝voj tÏlaII, nebo dÏjiny tÏlesnÈ vlastnosti, kter· se vysky-
tuje na ¯adÏ tÏl, jeû jsou postupnÏ plozena jedno druh˝m. Nebo se koneËnÏ (jako
u dÏjin vÏdy) t˝kajÌ tÏl, kter· jsou k sobÏ v nep¯ÌmÈm vztahu, kaûdÈ p¯eci bylo
zplozeno z jin˝ch rodiË˘. DÏjiny mohou b˝t buÔ v˝vojem (v˝vin jedince), nebo
jsou hromadÏnÌm, kdy se n·slednÈ ud·losti p¯imykajÌ k p¯edch·zejÌcÌm, jako
v p¯ÌpadÏ dÏjin vÏdy. D·le DRIESCH dokazuje, ûe dÏjiny jakoûto kumulace nejsou
exaktnÌ vÏdou, pracujÌcÌ s vlastnÌ z·konitostÌ. Sice se mnozÌ pokouöeli vytvo¯it
filosofii dÏjin, pojÌmat dÏjiny jako v˝voj pr·va, kultury, n·boûenstvÌ, avöak ty je
t¯eba vesmÏs odmÌtnout jako neexaktnÌ. DÏjiny pr˝ nejsou s to poskytovat obec-
nÏ platnÈ v˝povÏdi, a proto nejsou exaktnÌ vÏdou.160
»Ìm tedy jsou? Kam m·me za¯adit dÌla TACITA, TAINA, kam DRIESCHOVU histori-
ckou studii o vitalismu (1905), kdyû ne k vÏdÏ? Na to u DRIESCHE nenajdeme odpo-
vÏÔ. Nelze takÈ uvÏ¯it, ûe by vÏda a umÏnÌ neznamenaly nic, ûe by svÏt sest·val
jen z tÏles: dÏjiny samy dokazujÌ, ûe takov· hypotÈza je nespr·vn·. UkazujÌ, ûe
v kaûdÈ dobÏ panovaly jistÈ myölenky, kterÈ si mocnÏji neû jak˝koli jednotlivec
podrobovaly celÈ masy, celÈ n·rody: m˘ûeme sledovat jejich poË·tky, pokrok,
vrchol a ˙padek, a p¯itom m˘ûeme vÏdÏt o ÑtÏlechì opravdu jen m·lo. K¯esùan-
stvÌ, kl·öternÌ ûivot, reformace, revoluce, st·t, vÏda, darwinismus znamenajÌ p¯ece
I
DRIESCH na tuto v˝tku nereagoval. R·d bych si zde dovolil osobnÌ pozn·mku. DRIESCHOVO ˙silÌ
mÏ p¯itahovalo od svÈho poË·tku, nejen protoûe jsem nahlÈdl jeho origin·lnost, n˝brû takÈ proto,
ûe jsem se do nÏho nikdy nemohl opravdu vmyslit, aËkoli jsem proti jeho vitalismu ani proti jeho
zd˘razÚov·nÌ metody nenamÌtal v˘bec nic p·dnÈho. VidÌm vöak problÈmy jinak neû DRIESCH: ve
svÈm spise (R¡DL 1903) jsem nap¯Ìklad rovnÏû naznaËil vitalistickou teorii, kter· se vöak ¯ÌdÌ zcela
jinou logikou, neû je DRIESCHOVA. V tomto smÏru pro mÏ DRIESCHOVO ˙silÌ nebylo zcela novÈ: jiû
jako student jsem sl˝ch·val od svÈho profesora filosofie T. G. MASARYKA pochybnosti o DARWINO-
VÃ teorii, kterÈ on rovnÏû vyt˝kal nedostatek racion·lnÌho vhledu. Naöel jsem u nÏj rovnÏû p¯Ìmlu-
vu za vitalismus a zejmÈna zd˘raznÏnÌ racion·lnÌ metody, kter˝ûto d˘raz p¯edstavuje z·kladnÌ
tÛn jeho filosofie. MASARYKOVY z·sady lze vyËÌst z jeho KonkrÈtnÌ logiky (1885). P¯i ËetbÏ dÌla je jen
t¯eba br·t v ˙vahu, ûe bylo naps·no v dobÏ, kdy st·l vysoko kult vÏd a filosof si nemohl dovolit
vnucovat vlastnÌ n·zory odbornÌk˘m; proto se MASARYK, kter˝ byl nadto odbornictvÌm okouzlen,
vyjad¯uje zdrûenlivÏ. Tento m˘j spis, jak se domnÌv·m, se s v˝jimkou svÈ abstraktnÏ logickÈ Ë·sti
¯ÌdÌ metodou, kterou MASARYK naz˝v· Ñrealismemì (tzn. p¯ijÌm·nÌ fakt˘ tak, jak jsou).
II
V tomto odstavci stojÌ ÑtÏloì za nÏmeckÈ ÑKˆrperì ñ slovo v nÏmËinÏ vöak oznaËuje jak tÏlo,
tak tÏleso. (Pozn. vyd.)
384
HANS DRIESCH
nÏco re·lnÈho; jsou vÌce neû agreg·tem, tkvÌ v nich idea.I SvÏtovÈ dÏjiny (DRIESCH
m· na mysli jen tyto) nepot¯ebujÌ p¯edstavovat û·dnou ideu, ideje v nich vöak byly
a jsou. DÏjepisec m· stejnou ˙lohu jako kaûd˝ jin˝ badatel: ˙lohu objevovat ideje,
to trvalÈ v z·plavÏ jev˘, a popisovat je podle jejich vlastnostÌ. P¯itom ot·zka, zda se
idea ÑvyvÌjÌì, z˘st·v· druhotn˝m problÈmem; hlavnÌ ot·zkou je, ûe je a jak je.
V pojetÌ dÏjin jako hromadÏnÌ v˝tvor˘ jednotlivc˘ se ukazuje, jak byl DRIESCH
navzdory svÈ polemice proti darwinistickÈmu myölenÌ v jeho zajetÌ. StaröÌ histo-
rikovÈ se domnÌvali, ûe v dÏjin·ch musÌ hledat ideje. BUCKLE takovou filosofii
dÏjin zavrhl a pokrok kultury prohl·sil jen za nakupenÌ produkt˘ jednotliv˝ch
lidÌ. Od tÈ doby p¯evaûuje toto atomistickÈ pojetÌ zejmÈna v lÌËenÌch dÏjin vÏdy:
nejsou pr˝ niËÌm jin˝m neû kumulacÌ objev˘. Tato filosofie platÌ takÈ pro darwi-
nismus: byl to p¯ece DARWIN, kdo vyk·zal z p¯Ìrody tv˘rËÌ princip a za skuteËnÈ
prohl·sil pouze jednotlivce. Brojil proti pojm˘m jako druh, rod, proti pl·n˘m
a kaûdÈmu z nich upÌral skuteËnost. To on zak·zal p·trat v dÏjin·ch svÏta orga-
nism˘ po idejÌch, on povaûoval vysvÏtlov·nÌ fakt˘ za vÏdu ñ ve vöech tÏchto
podstatn˝ch bodech souhlasÌ DRIESCH zcela s DARWINEM. DRIESCH zavrhuje pou-
h˝ popis, induktivnÌ systematiku, jelikoû p¯edstavuje jen fakta, kter· nejsou vy-
vol·na rozumem; vysmÌv· se rodokmen˘m; jsou pr˝ Ñgaleriemi p¯edk˘ì, jejichû
souvislost nech·peme. Jak˝ smysl vöak mÏl HAECKELŸV bou¯liv˝ z·pas? HAEC-
KEL tvrdil totÈû co DRIESCH: je t¯eba se odpoutat od pouhÈho popisu, od nesrozu-
miteln˝ch systÈm˘ a povznÈst se k vyööÌ vÏdÏ. MusÌme se nauËit rozumÏt, musÌ-
me vysvÏtlovat ñ a HAECKEL vysvÏtloval galerie p¯edk˘, kterÈ zaloûil CUVIER. Byù
nikoli entelechiÌ, n˝brû fylogenezÌ.
Pokud jde o samotnou fylogenezi, DRIESCH ji nezavrhuje; naopak, posloup-
nost organick˝ch forem povaûuje za nanejv˝ö pravdÏpodobnou; jen si p¯eje
exaktnÌ pouËenÌ o onom Ñjakì (1902). Je dokonce jeötÏ vÌce evoluËnÌm myslite-
lem: potÈ co dok·zal, ûe o ideji, kter· se projevuje ve svÏtov˝ch dÏjin·ch, se
hovo¯Ì nepr·vem, vracÌ se k problÈmu znovu a naznaËuje, ûe idea se snad p¯ece
jenom projevuje (1908, poslednÌ kapitoly). Nem˘ûe sice, jak ujiöùuje, dok·zat
univerz·lnÌ harmonii, svÏtov˝ ˙Ëel ñ avöak vÏ¯Ì v nÏj. Od vÌry k d˘kazu je vöak
kr·tk· cesta: pokud se po nÌ DRIESCH nechce vydat, jistÏ se najdou tacÌ, kte¯Ì ji
objevÌ. TakÈ KANT prohl·sil absolutno za nepoznatelnÈ, a p¯ece je jeho û·ci,
naturfilosofovÈ, uËinili z·kladem svÈ filosofie.
U DRIESCHE se opakuje to, k Ëemu doch·zÌ u kaûdÈho samostatnÈho myslite-
le: domnÌv· se, ûe p¯ekonal darwinismus, a zatÌm mu podlehl. Pozorovatel
odtud m˘ûe vyvodit poznatek, ûe darwinismus nelze tak snadno vyvr·tit, tak
snadno uchopit za ko¯en, jak by se mohlo zd·t. Kdo vÌ, jakÈ hlubiny, kterÈ jsou
zast¯eny n·m, jiû stojÌme p¯Ìliö blÌzko nÏj a m·me k dispozici jen prvnÌ kritickÈ
pokusy o koneËnÈ posouzenÌ, objevÌ v darwinismu pozdÏjöÌ generace.
I
DRIESCH tvrdÌ o st·tu, ûe je pouze agreg·tem (1908, II, s. 345); zd· se mi vöak, ûe modernÌ teo-
retikovÈ st·tu tuto teorii, poch·zejÌcÌ z 18. stoletÌ, zavrhujÌ.
385
40. kapitola
⁄padek darwinismu
40.1. Odklon duchovnÌch proud˘ od darwinismu

a p¯ÌrodnÌ vÏdy
V sedmdes·t˝ch a osmdes·t˝ch letech byl darwinismus neomezen˝m vl·dcem
v oblasti biologickÈho myölenÌ a uzn·van˝m v˘dcem spekulacÌ v jin˝ch vÏd·ch.
Ot·zka po p¯ÌËin·ch jev˘ povaûovala za jedin˝ cÌl b·d·nÌ, jako by ani nebyla
moûn· jin· vÏda neû ta, kter· se t·ûe po p˘vodu a ˙dÏlu vÏcÌ. LICHTENBERGOVA
charakteristika ËlovÏka jako ÑpravÈho zvÌ¯ete pÌdÌcÌho se po p¯ÌËin·chì nebyla
nikdy trefnÏjöÌ neû tenkr·t. PoslednÌ velkÈ spisy proti DARWINOVI, kterÈ vzbudily
vöeobecnÏjöÌ pozornost, vyöly na konci sedmdes·t˝ch let. I pozdÏji sice sta¯Ì idea-
listÈ zve¯ejÚovali jeötÏ tu a tam svÈ protesty (jako nap¯Ìklad MICHELIS 1885), na ty
vöak uû nikdo nebral z¯etel (konkrÈtnÏji znÏl jen protest E. F. V. HOMEYERA 1881).
ObËas zaznÏlo takÈ vol·nÌ po kompromisu mezi novou naukou a vÌrou ve vöemo-
houcÌho Boha, jako nap¯Ìklad v ¯eËi janovskÈho profesora F. DELPHINA (1880), v nÌû
tento botanik sice p¯ijal DARWINOVY principy vËetnÏ p¯irozenÈho v˝bÏru, ale p¯es-
to poukazoval na nep¯ekonatelnou propast mezi ûivotem a neûivotem, na poËitky,
rozum, v˘li, na boûstvÌ, ovl·dajÌcÌ veöker˝ ûivot od mÏÚavky aû po ËlovÏka ñ ale
darwinistÈ p¯ijÌmali takovÈ poklesky proti vÏdeckÈmu duchu s krËenÌm ramen.
P¯ÌrodovÏda platila za nejjistÏjöÌ a nejpokrokovÏjöÌ vÏdu, neboù dokazovala,
po Ëem touûili vöichni duchovÈ: vöemohoucnost sÌly a hmoty a smrt idealismu.
HrdÏ sn·öela odium theologicum cÌrkve, kter· bezmocnÏ p¯ihlÌûela, jak se jejÌ
pilÌ¯e hroutÌ pod mocÌ d˘kazu, ûe ËlovÏk je jen lepöÌ opicÌ. ObecnÏ se vÏ¯ilo, ûe
DARWINOVI se poda¯ilo to, o co marnÏ usilovala Francouzsk· revoluce: rozlomit
vöechna pouta, jeû n·s v·ûou k etickÈ, n·boûenskÈ a vÏdeckÈ minulosti, a vysta-
vÏt novÈ, p¯ÌrodovÏdeckÈ pojetÌ ûivota. PsychologovÈ, pr·vnÌci, jazykovÏdci,
sociologovÈ, filosofovÈ, vöichni skromnÏ uzn·vali, ûe ve svÈ vÏdÏ nemajÌ spoleh-
livou z·ruku exaktnosti, a vzhlÌûeli k biolog˘m jako k jedin˝m majitel˘m nepo-
piratelnÈho vÏdÏnÌ. DARWIN, WEISMANN a HAECKEL byli autoritami, kterÈ doved-
ly vy¯eöit vöechny problÈmy a zahnat vöechny pochybnosti.
Vl·da darwinismu nad soudob˝m myölenÌm vöak netrvala dlouho; po osm-
des·t˝ch letech zaËal ztr·cet darwinismus jednu oblast za druhou, aû mu nako-
nec zb˝vala jen biologie.
386
⁄PADEK DARWINISMU
V poezii dos·hl ZOLA vrcholu svÈ sl·vy v osmdes·t˝ch letech, jiû roku 1889
vöak P. BOURGET v p¯edmluvÏ ke svÈmu é·kovi zavrhl naturalismus instinkt˘
i p¯ehnan˝ kult vÏdy a pouk·zal na to, ûe takÈ exaktnÌ vÏda je pln· z·had.
RovnÏû ˙toky F. BRUNETIÈRA proti ZOLOVI sklidily aplaus, velk˝ rozruch vyvola-
la jeho polemika s vÏdeck˝m ide·lem, jak˝ hl·sali CONDORCET, COMTE, RENAN,
BERTHELOT. BRUNETIÈROVA slova o Ñbankrotu vÏdyì (1895, 13) se rychle rozk¯ikla
a ve Francii ani jinde nenaöla odp˘rce, kter˝ by oslabil jejÌ vliv.I PryË je doba, kdy
C. DU PREL smÏl prohlaöovat lyriku za Ñpaleontologick˝ svÏton·zorì, za atavis-
mus, kter˝ bude vym˝cen pokrokem vÏdy (1879). Dekadenti, mystici, stoupenci
NIETZSCHEHO a r˘znÈ modernÌ smÏry se rozbujeli na trosk·ch vÏdeckÈho svÏto-
n·zoru.II
OdumÌr· takÈ filosofie vÏdy, kter· vyvozovala nepotvrzenÈ d˘sledky z vÏdec-
k˝ch hypotÈz. SPENCEROVO jmÈno se ve filosofick˝ch dÌlech objevuje st·le vz·c-
nÏji, HAECKELŸV monismus poklesl z v˝öin vöemocnÈ filosofie na oznaËenÌ bez-
v˝znamnÈ sekty, TAINE je odmÌt·n jako nedostateËnÏ vÏdeck˝; KANT, HEGEL,
SCHOPENHAUER, naturfilosofie opÏt zÌsk·vajÌ respekt.
Probudil se z·jem o n·boûenstvÌ. P¯ÌrodovÏdeckÈ d˘kazy proti exaktnosti
Bible jsou zastaralÈ, v kritice Bible se opÏt dost·vajÌ ke slovu dÏjiny, archeologie
a filologie. A co vÌce, znovu se v·ûnÏ hovo¯Ì o nutnosti n·boûenstvÌ. Nejen filo-
sofovÈ, n˝brû i p¯ÌrodovÏdci (J. REINKE) opÏt uv·dÏjÌ do sv˝ch v˝klad˘ Boha;
pryË jsou Ëasy, kdy COMTE prohlaöoval teologii za dÏtinskou vÏdu. Nejen protes-
tanti (HARNACK, SABATIER), n˝brû i katolÌci (LOISY, SCHELL aj.) probouzejÌ svou
vÏdu k novÈmu ûivotu; z·pasy modernist˘ o pokrok v cÌrkvi jsou znamenÌm
doby.
TakÈ etika uû d·vno povaûuje za p¯ekonanou dobu, kdy chodila do ökoly
k dogmatickÈmu SPENCEROVI, kdy mravnost platila jen jako spoleËensk· ot·zka
a kdy se etickÈ z·kony odvozovaly z princip˘ uûiteËnosti; SPENCEROVO mÌsto
zaujal F. NIETZSCHE. Ten sice takÈ mnoho Ëerp· z v˝vojov˝ch teoriÌ, jeho Ñplavo-
vlas· bestieì, ÑnadËlovÏkì, vyzdvihov·nÌ tÏlesnÈ sÌly, vÌra v lepöÌ budoucnost
odkazujÌ k DARWINOVI. Ot¯esen je vöak respekt p¯ed vÏdou, ot¯esena je sociolo-
gick· mor·lka. Tak pravil Zarathustra: ÑPohleÔ, omrzela mne m· moudrost, tak
jako vËelu med, kdyû ho nasbÌrala p¯Ìliö; t¯eba mi rukou, jeû se natahujÌ.ì (NIETZ-
SCHE 1995, 7) V˝chodiskem jeho mravnÌch z·sad se st·v· vÌra v jednotlivce. SPEN-
CER, praktick˝ inûen˝r, ctitel vÏdy, zast·nce pr˘mÏrnÈ mor·lky, kter˝ vÏ¯il
v pokrok spoleËnosti, solidnÌ a such˝ filosof ustoupil NIETZSCHEMU, klasickÈmu
filologovi, b·snÌkovi, kter˝ zaplatil nen·vist k pr˘mÏrnÈ mor·lce vlastnÌm rozu-
mem.
Zved· se takÈ odpor proti p¯ÌrodovÏdeckÈmu pojetÌ dÏjin. JednotlivÌ myslite-
lÈ sice jeötÏ i nynÌ p¯ipisujÌ p¯ÌrodnÌ vÏdÏ ˙lohu urËovat empirickÈ z·kony dÏnÌ
I
BERTHELOT sice na BRUNETIÈROVU kritiku odpovÏdÏl, aniû by vöak vyvr·til jeho d˘vody.
II
NORDAU 1893, I, 90n, pojedn·v· tyto liter·rnÌ proudy z ÑvÏdeckÈhoì hlediska.
387
zp˘sobem, jak je pojÌmal DARWIN,161 ale uû nep¯ijÌmajÌ BUCKLŸV a TAINŸV pokus

pod¯izovat tÏmto z·kon˘m takÈ dÏjepisectvÌ, a konstatujÌ z·sadnÌ rozdÌl mezi
metodou p¯ÌrodnÌ vÏdy a duchovnÌch vÏd. Nap¯Ìklad podle W. DILTHEYE (1883)
m· historik popisovat, nikoli vysvÏtlovat. M· lÌËit typickÈ jevy, jejich individu·l-
nÌ znaky, p¯edstavovat skuteËnost, nikoli odvozovat abstraktnÌ z·kony, jak o to
usiluje p¯ÌrodnÌ vÏda. PodobnÈ myölenky rozvÌjÌ filosof W. WINDELBAND (1894),
kter˝ poËÌt· dÏjepisectvÌ mezi vÏdy idiografickÈ (popisnÈ), p¯ÌrodovÏdu mezi
vÏdy nomotetickÈ (z·kony urËujÌcÌ). TakÈ podle H. RICKERTA (1902) se dÏjiny a p¯Ì-
rodovÏda liöÌ toto coelo, jelikoû dÏjiny smÏ¯ujÌ k individu·lnÌmu, p¯ÌrodovÏda ke
vöeobecnÈmu.I RovnÏû odbornÌ historikovÈ (LORENZ, LAMPRECHT, SEIGNOBOS)
a sociologovÈ (JELLINEK 1905) se jiû vzdali p¯ÌrodovÏdeckÈho pojetÌ dÏjin.
Mezi soci·lnÌmi demokraty prodÏlala materialisticko-p¯ÌrodovÏdeck· filoso-
fie krizi. DÌlo T. G. MASARYKA (1896), kterÈ zkoum· filosofickÈ z·klady soci·lnÌ
demokracie, stojÌ samo na modernÌm stanovisku a uv·dÌ takÈ mnoho d˘kaz˘
pro to, jak se soci·lnÌ demokratÈ emancipujÌ od vÏdeckÈho materialismu, na
nÏmû postavili svou nauku MARX a ENGELS.162
JazykovÏda se jiû d·vno osvobodila od nadvl·dy darwinismu. SCHLEICHERO-
VA broûura, kter· uvedla DARWINOVU nauku do jazykovÏdy, vyöla roku 1863. Jiû
roku 1871 ji s opovrûenÌm kritizoval americk˝ filolog W. D. WHITNEY a dokazo-
val, ûe ¯eË se nerozvÌjÌ jako samostatn˝, na v˘li ËlovÏka nez·visl˝ organismus,
n˝brû ûe je funkcÌ lidskÈho ûivota, prvkem kultury a promÏÚuje se mocÌ lidskÈ
v˘le. Tato kritika se prosadila; jiû roku 1880, kdy byl biologick˝ darwinismus
jeötÏ pln˝ ûivota, oznaËil B. DELBR‹CK SCHLEICHEROVO stanovisko za vÏdecky
p¯ekonanÈ.
O chemii, astronomii, petrografii nemusÌme ani hovo¯it; darwinistickÈ n·bÏ-
hy z˘staly v tÏchto oborech jen nezda¯en˝m pokusem.
40.2. ⁄padek objektivnÌ vÏdy

ModernÌ biologie sotva zpozorovala, jak rychle se mÏnÌ pohled na svÏt, a domnÌ-
vala se, ûe dosud zast·v· v˘dËÌ postavenÌ v oblasti duchovnÌho ûivota. V tom ji
podporovalo jejÌ okolÌ. SkeptikovÈ, kte¯Ì v jin˝ch vÏd·ch protestovali proti zav·-
dÏnÌ ortodoxnÌho darwinismu do svÈho oboru, v û·dnÈm p¯ÌpadÏ nenapadali
exaktnÌ vÏdu a biologii v˘bec, n˝brû jen poukazovali na to, ûe mezi samotn˝mi
biology nepanuje shoda o v˝vojovÏ dÏjinn˝ch principech. WEISMANNOVO jmÈno
se v tÈto dobÏ objevuje obzvl·öù Ëasto jako d˘kaz, ûe biologie jiû nestojÌ na DAR-
WINOV›CH a HAECKELOV›CH principech. TÌm zm˝leni, biologovÈ nepost¯ehli, ûe
toto jmÈno, pokraËujÌcÌ ˙cta, s nÌû se hovo¯ilo o exaktnosti biologie, byly jen
zdvo¯ilostÌ a z·minkou, jak zd˘raznit samostatnost vlastnÌ vÏdy v˘Ëi biologii.
I
Proti nÏmu polemizuje F. EULENBURG 1905, kter˝ uv·dÌ takÈ dalöÌ literaturu.
388
⁄PADEK DARWINISMU
Biologie byla d·le hrd· na to, ûe svou praktickou str·nkou udrûuje pevnÈ vzta-
hy k ûivotu: sv˝mi vztahy k medicÌnÏ (fyziologii, bakteriologii), podporou
chovu dobytka a zahradnictvÌ, znalostÌ uûiteËn˝ch a ökodliv˝ch organism˘,
pÏstov·nÌm nov˝ch odr˘d. Je bohuûel tÏûkÈ utvo¯it si jasn˝ obraz o praktickÈ
hodnotÏ biologie jako vÏdy: jelikoû se o nÌ tolik mluvÌ, m·me sklon v ni vÏ¯it,
p·tr·me-li vöak po pojedn·nÌch, v nichû by tato hodnota byla vylÌËena in con-
creto, nalezneme jen vöeobecnÈ v˝klady. A p¯ece by mÏla b˝t takov· pr·ce pod-
niknuta, neboù bez takovÈho d˘kazu n·m nezbude, neû abychom darwinismus,
HAECKELOVY a WEISMANNOVY teorie, nauku o buÚce, antropologii, paleontologii,
systematiku, nauku o mimikry a tÈmÏ¯ vöechno dalöÌ, co je p¯ÌznaËnÈ pro dar-
winismus, nemluvÏ o filosofick˝ch a etick˝ch d˘sledcÌch darwinismu, pokl·-
dali za Ëistou ideologii. Pro medicÌnu m· biologie v˝znam jen potud, ûe podpo-
ruje jejÌ teoretickÈ obory; jak ale tyto obory souvisejÌ s lÈka¯skou praxÌ, nenÌ
rovnÏû snadno ¯eöiteln˝m problÈmem. Je v˘bec velmi obtÌûnÈ utvo¯it si bez
d˘kladnÈ anal˝zy ˙sudek o hodnotÏ teorie pro praxi. Na jednÈ stranÏ se mezi
podporovateli praktick˝ch z·jm˘ lidstva nach·zejÌ lidÈ, kte¯Ì mÏli k vÏdÏ jen
povrchnÌ vztahy, na druhÈ stranÏ vöak musÌme b˝t kritiËtÌ k ˙dajn˝m prak-
tick˝m objev˘m a zkoumat, kterÈ objevy se skuteËnÏ osvÏdËily jako takovÈ. Za
t¯etÌ, dÏjiny vzduchoplavby, automobilovÈho a textilnÌho pr˘myslu, chovu do-
bytka, zahradnictvÌ uk·zaly, ûe ÑvÏdaì m˘ûe mÌt jen velmi nep¯Ìm˝ vliv na
technickÈ vymoûenosti.I
Mimo vÏdu nebylo moûnÈ tento vztah nezpozorovat, a proto byla ökolsk· vÏ-
da rozm·hajÌcÌm se individualismem oznaËov·na za suchou a bez porozumÏnÌ
skuteËnÈmu ûivotu. BiologovÈ se vöak dosud nach·zejÌ v zajetÌ omylu, ûe jejich
nauky jsou modernÌ, praktickÈ, svÏûÌ a stojÌ v˝öe neû duchovnÌ vÏdy, dÏjiny, filo-
logie. NechtÏjÌ slyöet nic o velkÈm z·jmu, s jak˝m dnes opÏt nast·v· p¯Ìklon
k tÏmto obor˘m. ZavÌrajÌ oËi p¯ed ˙spÏchy, jichû dosahuje kult NIETZSCHEHO;
domnÌvajÌ se, ûe jeho postoj proti vÏdÏ, proti ÑuËenc˘mìII (ÑuËenci a gÈniovÈ se
vûdy potÌraliì), lze oslabit poukazem na jeho smutn˝ konec. NevidÌ neobvykl˝
˙spÏch spisku anonymnÌho autora Rembrandt jako vychovatel (Anonym 1892),
kter˝ se bÏhem nÏkolika let doËkal vÌce neû Ëty¯iceti vyd·nÌ. DomnÌvajÌ se, ûe
mohou ignorovat kritiku, kterou anonymnÌ autor tohoto spisu namÌ¯il proti
uËenc˘m; myslÌ si, ûe nen·vist H. S. CHAMBERLAINA (1905) k modernÌ vÏdÏ, jÌû je
prosyceno jeho dÌlo o KANTOVI, vysvÏtlila a oslabila jeho ne˙spÏchy ve vÏdeckÈ
kariÈ¯e.III
I
Vztah vÏdy k praxi by se jevil jinak, kdybychom pojÌmali vÏdu jako individu·lnÌ vztah ËlovÏ-
ka k p¯ÌrodÏ. Pak by byli DARWIN, HAECKEL, KANT, CUVIER v mezÌch svÈ vÏdeckÈ Ëinnosti rovnÏû
Ñpraktikyì podobnÏ jako tov·rnÌk, chovatel dobytka, lÈka¯, obchodnÌk. Pak by se vztah mezi
uËenÌm a praxÌ, mezi ökolou a ûivotem stal nanejv˝ö pedagogick˝m problÈmem a pro vÏdu by
byl bezv˝znamn˝.
II
Srv. jeho Ël·nek My uËenci ve sbÌrce Mimo dobro a zlo, Ëesky 1996.
III
Srv. zp˘sob, jak˝m o CHAMBERLAINOVI pojedn·v· HANSEN 1907.
389
40.3. RacionalistickÈ p¯etvo¯enÌ darwinismu

AngliËanÈ darwinismus zaloûili, NÏmci jej vybudovali ñ a poslÈze jej takÈ vyvr·-
tili. MocÌ, kter· darwinismus zniËila, byla vÌra v rozum. DARWINOVA teorie, kter·
zavrhovala vÌru v z·konitost organickÈho svÏta a pokl·dala veökerÈ dÏnÌ za na-
kupenÌ n·hod, sice na nÏjak˝ Ëas oslnila svÏt, ale brzy se probudila snaha p¯eko-
nat ji vÌrou v z·konit˝ v˝voj; a tento smÏr se rozm·hal st·le vÌce.
Roku 1873, kdyû darwinismus kulminoval, vydal G. T. FECHNER spis, kter˝
byl prvnÌ reakcÌ racionalisticky zaloûen˝ch myslÌ proti empirismu. Po urËitÈm
v·h·nÌ p¯ijal FECHNER DARWINOVU, resp. HAECKELOVU nauku, pokouöel se ji vöak
prohloubit ÑstanovenÌm vöeobecnÈho principu, kter˝ pod sebou zahrnuje vöechny
organickÈ v˝vojovÈ z·konyì (FECHNER 1873, iv). Navrhl proto Ñprincip tendence
ke stabilitÏì, kter˝ pr˝ vyhovuje na jednÈ stranÏ n·zor˘m usilujÌcÌm o jednotu
pl·nu, na druhÈ stranÏ DARWINOVU postul·tu, a pokl·d· kauzalitu i teleologii za
spojenÈ v jednom dÏnÌ. Podle principu tendence ke stabilitÏ kaûd· z atom˘ slo-
ûen· hmota, kter· se p˘vodnÏ nach·zela v chaotickÈm pohybu, vyrovn·v·
v pr˘bÏhu Ëasu svÈ pohyby a p¯etv·¯Ì se ve vÌce Ëi mÈnÏ uspo¯·dan˝ celek, takûe
p˘vodnÌ labilita a variabilita se blÌûÌ spÌöe nehybnÈmu stavu. Z tÏchto hledisek je
t¯eba pohlÌûet takÈ na v˝voj ZemÏ: p˘vodnÏ ohniv· zemsk· koule se pozvolna
diferencovala na r˘znorodÈ horniny a stvo¯ila organismy, kterÈ v sobÏ majÌ jeötÏ
mnoho z p˘vodnÌ lability, jelikoû se silnÏ promÏÚujÌ. Jejich promÏnlivost vöak
postupnÏ kles·; proto dnes vznikajÌ novÈ druhy vz·cnÏji neû d¯Ìve. Smrt kaûdÈ-
ho organismu a smrt vöech organism˘ p¯edstavuje nov˝ krok ke stabilitÏ, kter·
dos·hne vrcholu jako vöeobecnÈ ustrnutÌ a vöeobecn· rovnov·ha. TÌmto zp˘so-
bem se FECHNER pokouöel p¯ekonat DARWINOVU nauku o nahodilosti: nikoli
n·hoda, n˝brû matematick˝ z·kon podle nÏj ovl·d· veökerÈ dÏnÌ. JednotlivÈ
v˝vojovÈ stupnÏ jsou urËeny prim·rnÌm uspo¯·d·nÌm hmoty a rozdÏlenÌm sil
v nÌ. DarwinistickÈ faktory, boj o existenci, dÏdiËnost atd. se jevÌ pouze jako
d˘sledky tendence ke stabilitÏ. O FECHNEROVÃ nauce se Ëasto diskutovalo, aniû
by vöak ovlivnila dalöÌ v˝voj darwinismu.
Roku 1884 vyöla NƒGELIHO Mechanicko-fyziologick· teorie nauky o p˘vodu, dÌlo,
jehoû hrd˝ titul dostateËnÏ naznaËuje jeho tendenci. NƒGELI v nÏm kritizuje DAR-
WINOVU teorii a zd˘vodÚuje svou nauku o fyletickÈ sÌle. PotÈ, co p¯ednesl n·mit-
ky proti DARWINOVI, pokraËuje (1884, 333): Ñée tomu DARWIN nep¯ikl·dal û·d-
nou v·hu, je mi pochopitelnÈ, jelikoû jako Ëist˝ empirik uv·dÌ jen fakta a pokouöÌ
se je p¯izp˘sobit svÈ obecnÈ teorii, odvozenÈ z chovu dobytka, aniû by je srovn·-
val s jejich p¯ÌsnÏ teoretick˝mi d˘sledky. MÈnÏ pochopitelnÈ je mi to u nÏmeck˝ch
darwinist˘, kte¯Ì se r·di odvol·vajÌ na mechanickou nutnost.ì
Tato slova, zd˘razÚujÌcÌ racionalismus, byla prvnÌm znamenÌm postoje, jak˝
nÏmeck˝ darwinismus st·le rozhodnÏji zaujÌmal v˘Ëi darwinismu anglickÈmu.
SamotnÌ NÏmci sice vyt˝kali NƒGELIHO teorii mystiku, p¯esto se jÌ vöak nechali
ovlivnit. WEISMANN na ni navazoval sv˝mi myölenkami o vrozen˝ch vlastnos-
390
⁄PADEK DARWINISMU
tech a dospÏl aû k vysvÏtlenÌ vöemohoucnosti p¯irozenÈho v˝bÏru, vöemohouc-

nosti principu nikoli zÌskanÈho ze zkuöenosti, n˝brû odvozenÈho, a tudÌû raciona-
listickÈho. SACHS po vzoru NƒGELIHO zd˘vodÚoval svou experiment·lnÌ fyziolo-
gii, kter·, jak uk·ûeme nÌûe, byla rovnÏû krokem k racionalismu. DRIESCH, kter˝
pÏstuje racionalismus d˘slednÏ a vÏdomÏ, oznaËuje NƒGELIHO (kromÏ WIGANDA
a WOLFFA) za toho, kdo vyvr·til darwinismus.
S rostoucÌ skepsÌ v˘Ëi v˝znamu p¯irozenÈho v˝bÏru zaznÌvaly takÈ pochyb-
nosti o konkrÈtnÌch darwinistick˝ch teoriÌch: o z·kladnÌm biogenetickÈm z·konu,
monÈr·ch, spr·vnosti rodokmen˘. WEISMANN vystupoval se sv˝mi zajÌmav˝mi
teoriemi o nesmrtelnosti z·rodeËnÈ plazmy a n·levnÌk˘, o dÏdiËnosti hudebnÌho
nad·nÌ, o determinantech; s teoriemi, jeû byly mnoho Ëteny a chv·leny, kter˝m
vöak nikdo nevÏ¯il. WEISMANNOVY v˝klady uû nejsou strhujÌcÌ z·plavou, jakou
byly spisy HAECKELA, kter˝ potlaËoval vöechny pochybnosti a vöÌ silou si podro-
boval veökerÈ sm˝ölenÌ. Za HAECKELA byl darwinismus vÌrou, n·boûenstvÌm,
podle nÏhoû byl kaûd˝ ËlovÏk povinen ¯Ìdit vöechno svÈ kon·nÌ ñ to za WEIS-
MANNA ustalo, nauka se st·hla do ökol a vznikl uËen˝ darwinismus, kter˝ jiû nevy-
vol·val nadöenÌ ani zklam·nÌ, n˝brû jen zdvo¯ilÈ akademickÈ disputace. Ztratil
souvislost se skuteËn˝m ûivotem. TakÈ v r·mci biologie samÈ se teorie ocitla
v ˙padku; d¯Ìve strh·vala celou biologii s sebou, nynÌ se z nÌ stal pot˘Ëek, pohr·-
vajÌcÌ si jen s ot·zkami bunÏk. ZatÌmco HAECKEL se jeötÏ bezpodmÌneËnÏ drûel
DARWINA, WEISMANN jej kritizoval, zavrhl nÏkterÈ z jeho n·zor˘ a hl·sal vöemo-
houcnost p¯irozenÈho v˝bÏru. JinÌ darwinistÈ h·jili DARWINOVU nauku proti
pokroku hl·sanÈmu WEISMANNEM. Darwinismus se rozpoltil na t¯i smÏry: neola-
marckisty, neodarwinisty a vÏrnÈ stoupence DARWINA, a brzy se oddÏlily dalöÌ
novÈ smÏry: v˝vojovÌ mechanikovÈ, rasovÌ teoretikovÈ, srovn·vacÌ fyziologovÈ,
a vöechny tyto smÏry se povaûovaly za napravitele darwinismu. Klasick· p˘da,
na nÌû darwinismus vznikl, srovn·vacÌ anatomie a embryologie, byla postupnÏ
opuötÏna a zavrûena jako neexaktnÌ.
Neolamarckismus, pokud byl zaloûen hloubÏji, znamenal nejen n·vrat k LA-
MARCKOVI, n˝brû takÈ k racionalismu, SCHOPENHAUEROVI, naturfilosof˘m. Ros-
toucÌ d˘raz na experimenty je rovnÏû oûivenÌm racionalismu, neboù pokus je apli-
kovanou logikou, ovl·dnutÌm p¯Ìrody rozumem. ZatÌmco se badatel p¯i prostÈm
pozorov·nÌ p¯Ìrody odd·v· dojm˘m z okolÌ, p¯i experimentu vych·zÌ z libovol-
nÏ urËenÈ ot·zky. JOH. M‹LLER tento rozdÌl spr·vnÏ vycÌtil, kdyû experimentov·-
nÌ vyt˝kal nep¯irozenost. Darwinismus nebyl naklonÏn konstruov·nÌ p¯Ìrody,
opÌrajÌcÌmu se o experimenty, a chtÏl pozn·vat p¯Ìrodu takovou, jak· je. DARWIN
sice takÈ experimentoval (aËkoli jeho pokusy byly obvykle velmi element·rnÌ),
ale klasiËtÌ darwinistÈ, HAECKEL, HUXLEY, WALLACE, GALTON, WEISMANN, experi-
ment·tory nebyli. Jen tu a tam byl proveden nesmÏl˝ pokus (ROMANES, PREYER,
PFL‹GER), ovöem nikdo jej nebral na vÏdomÌ. Teprve kdyû darwinismus p¯ekro-
Ëil sv˘j vrchol, zaËalo se experimentovat rozhodnÏji. Tento obrat nastoupil
v osmdes·t˝ch letech. Roku 1880 C. SEMPER, profesor ve W¸rzburgu, kter˝ se
391
jinak klonil k bÏûnÈmu zp˘sobu nazÌr·nÌ tehdejöÌch biolog˘, vydal spis s v˝slov-
nou tendencÌ proti HAECKELOVU anatomickÈmu smÏru. Prohlaöoval, ûe je t¯eba
p¯ejÌt od pouhÈ nauky o struktu¯e k fyziologii a experimentov·nÌ a hloubÏji ucho-
pit darwinismus studiem zp˘sobu ûivota zvÌ¯at. Myölenka to byla pozoruhodn·
a zjevnÏ znamenala v·ûn˝ pokus o dalöÌ rozvoj DARWINOVY nauky, avöak postu-
l·t pokus˘ z˘stal u SEMPERA pouh˝m heslem. Jeho dÌlo prakticky nabÌzÌ jen
˙vahy o venkovnÌch pozorov·nÌch vlivu vody, potravy, svÏtla, vzduchu a ûivÈ-
ho prost¯edÌ na faunu TichÈho oce·nu; p¯esto byl spis p¯ijat s velk˝m z·jmem.
Brzy nato vystoupil W. ROUX a zd˘razÚoval jiû na prahu svÈ vÏdeckÈ dr·hy, ûe
ve funkcÌch zvÌ¯at je t¯eba hledat z·klad jejich struktur; zaloûil experiment·lnÌ
morfologii. V botanice zatÌm podporoval fyziologickÈ pojetÌ ûivota rostlin SACHS
a oba, ROUX i SACHS, zÌskali mnoho napodobitel˘. Dnes se experimentov·nÌ obec-
nÏ pokl·d· za modernÌ a pozorujÌcÌ smÏr za zastaral˝. Tento modernÌ, k raciona-
lismu se p¯ikl·nÏjÌcÌ smÏr nepochybnÏ p¯edstavuje dalöÌ v˝voj: darwinistickÈ
heslo kauz·lnÌho vysvÏtlenÌ jev˘ dospÌv· nynÌ k praktickÈmu uskuteËnÏnÌ.
40.4. Nov· fyziologie

S rostoucÌ ˙ctou k experiment˘m souvisÌ takÈ vznik novÈ fyziologie. Za vl·dy dar-
winismu byla nejvyööÌm ide·lem b·d·nÌ fyziologie J. M‹LLERA: fyziologie kontem-
plativnÌ, pokl·dajÌcÌ za nejd˘leûitÏjöÌ formu organismu, a do tÈ se teprve vm˝ölela
funkce. U M‹LLEROV›CH n·sledovnÌk˘ se tento smÏr podstatnÏ omezil na problÈ-
my fyzik·lnÌ anal˝zy ve smyslov˝ch org·nech (HELMHOLTZ, WUNDT), aû nakonec
p¯erostl v Ëistou fyziku a psychologii (MACH). ZatÌmco tento smÏr, zamÏ¯en˝ na
fyziologii smyslov˝ch vnÌm·nÌ, poutal vöeobecn˝ z·jem sv˝mi filosofick˝mi sna-
hami, fyziologie sama se stala m·lo v·ûenou vÏdou, kter· se pÏstovala jen na lÈka¯-
sk˝ch fakult·ch kv˘li praktick˝m ˙Ëel˘m. Rozmach darwinismu tento ˙padek
jeötÏ podpo¯il: zatÌmco fyziologovÈ vÏnovali veöker˝ z·jem studiu ËlovÏka a zvÌ-
¯ata (û·by, psy, holuby, kr·lÌky atd.) uûÌvali jen k pokus˘m, kterÈ se nedaly prov·-
dÏt na lidech, darwinismus se mohl chlubit tÌm, ûe ve spr·vnÈ filosofickÈ snaze
o vöeobecnÈ pozn·nÌ p¯Ìrody povaûuje ËlovÏka jen za jeden druh, v z·sadÏ rovno-
cenn˝ s dalöÌmi organismy, a ûe zkoum· ûivot v celÈ plnosti jeho projev˘ od
mÏÚavky aû po ËlovÏka. Jinak byl vöak darwinismus blÌzk˝ fyziologii potud, ûe
ani on nepokl·dal funkce za absolutnÌ, n˝brû jen za n·sledek struktur, zprost¯ed-
kovateln˝ uvaûov·nÌm. DarwinistÈ byli systematiky, anatomy, embryology, histo-
logy; povaûovali za podstatnÈ objevov·nÌ nov˝ch tÏlesn˝ch znak˘. Kdyû se jim
takov˝ objev poda¯il, filosofovali (pokud v˘bec) o jeho fyziologickÈm v˝znamu.
Francouzsk· fyziologie se sice rovnÏû dala ovlivnit tÌmto vöeobecn˝m prou-
dem, z˘stala vöak vÏrn· dom·cÌ experiment·lnÌ tradici, zejmÈna pod vedenÌm
C. BERNARDA, P. BERTA a F. MAREYE, p¯estoûe nÏkte¯Ì badatelÈ (BERT a MAREY)
DARWINA ˙plnÏ nezavrhovali. Na francouzskÈ p˘dÏ vznikl takÈ pojem obecnÈ bio-
392
⁄PADEK DARWINISMU
logie, kter˝ hraje v novÏjöÌ dobÏ d˘leûitou roli. N·zev Ñbiologieì pro vÏdu pojed-
n·vajÌcÌ o obecn˝ch ûivotnÌch jevech zavedli tÈmÏ¯ souËasnÏ (1802) LAMARCK
a TREVIRANUS. ZatÌmco vöak TREVIRANŸV pokus z˘stal bez odezvy, A. COMTE
(1836) se chopil LAMARCKEM zavedenÈho termÌnu a pojmenoval jÌm vÏdu, kter·
zkoum· vztahy mezi organismem a jeho prost¯edÌm; od tÈ doby se n·zvu obec-
nÏ uûÌv·.163 Avöak za vl·dy klasickÈho darwinismu, kter˝ se v˝raznÏ zamÏ¯oval
na morfologickÈ a embryologickÈ ˙vahy, nemohla biologie dos·hnout odpovÌ-
dajÌcÌho v˝znamu. N·zvu se Ëasto z·mÏnnÏ uûÌvalo takÈ pro etologii (Ëi ekolo-
gii, nauku o ûivotnÌch zvyklostech zvÌ¯at) a pro biologii v COMTOVÃ smyslu.
Teprve modernÌ proudy dopomohly biologii k vöeobecnÈmu respektu, aËkoli se
pojetÌ biologie ˙plnÏ neprojasnilo ani dnes: zatÌmco pro jedny je obecn˝m uva-
ûov·nÌm o ûivotÏ, druzÌ tÌmto n·zvem oznaËujÌ obecnou fyziologii a dalöÌ do-
konce obecnou bunÏËnou teorii. NicmÈnÏ toto oznaËenÌ nab˝v· dnes mnohem
vÌce fyziologickÈho obsahu neû v osmdes·t˝ch letech. Jiû se uskuteËnil pokus
op¯Ìt modernÌ Ñobecnou biologiiì p¯Ìmo o COMTA (GLEY 1909).
ZatÌmco obecn· biologie je snahou fyziologicky prohloubit zoologii a anato-
mii, dÏjÌ se v poslednÌ dobÏ takÈ pokusy vyvÈst z ˙padku samotnou fyziologii.
Roku 1894 vyvolala z·jem biolog˘ Obecn· fyziologie MAXE VERWORNA. Spis je zajÌ-
mav˝ v nÏkolika ohledech. P¯edstavuje prvnÌ ñ a pravdÏpodobnÏ i poslednÌ
ñ darwinistickou fyziologii (VERWORN je HAECKELOV›M û·kem). Obsahuje ˙vahy
o r˘zn˝ch anatomick˝ch a histologick˝ch problÈmech jako o v˝znamu buÚky,
o ot·zce, zda m· ûiv· l·tka pevnou Ëi tekutou povahu, o roli j·dra, o fylogenezi,
o vzniku ûivota, o domnÏl˝ch procesech p¯i dr·ûdÏnÌ buÚky atd. V˝teËnÏ napsa-
nÈ dÌlo vöak nesmÏ¯uje k nov˝m myölenk·mI a takÈ se mu vyt˝kalo, ûe ani
v r·mci hranic, kterÈ si stanovil s·m autor, v û·dnÈm p¯ÌpadÏ nestojÌ na v˝öi
vÏdy svÈ doby. P¯esto vöak bylo zoology p¯ijato velmi pochvalnÏ (fyziologovÈ
z˘stali zdrûenlivÏjöÌII) a rychle se doËkalo nÏkolika vyd·nÌ: dostateËn˝ d˘kaz, ûe
pot¯eba darwinistickÈ fyziologie byla vöeobecn·. DÌlo vneslo Ëerstv˝ vzduch do
fyziologie, protoûe se jÌ zab˝valo bez sloûit˝ch p¯Ìstroj˘. Zn·me p¯ece fyziologic-
kÈ instituty na vÏtöÌch lÈka¯sk˝ch fakult·ch: samÈ elektrickÈ dr·ty, reostaty,
zesilovaËe, kymografy, respirometry, hudebnÌ n·stroje, jemnÏ vybrouöenÈ ËoËky,
rezon·tory ñ tato fyziologie je nepochybnÏ nejdraûöÌ vÏdou na svÏtÏ. Ale takÈ jejÌ
teoretick· str·nka je tÏûko p¯Ìstupn·: sam· matematika, teoretick· fyzika a che-
mie, ûe ËlovÏku p¯ech·zÌ chuù se do nÌ vpravit, natoû pak jeötÏ p¯ipojit nÏco vlast-
nÌho. Toto prokletÌ dlouhÈ tradice, kter· chce jen zdokonalovat to, co p¯evzala,
a nic z·sadnÏ nep¯etv·¯et, VERWORNOVA fyziologie prolomila tÌm, ûe obr·tila
pozornost fyziolog˘ k jednobunÏËn˝m bytostem, pro jejichû studium se sloûitÈ
I
Autorovi se pr·vem vyt˝k·, ûe se nepustil do hluböÌho v˝kladu o d¯ÌvÏjöÌch, Ëasto mnohem
d˘kladnÏjöÌch pokusech (ROUX, RAUBER) uËinit buÚku z·kladem biologie. DÌlo n·leûitÏ neoce-
Úuje ani SCHLEIDENŸV, SCHWANNŸV, VIRCHOWŸV v˝znam pro p¯ÌsluönÈ teorie.
II
P¯eËtenÌ hodnou kritiku dÌla z fyziologickÈho hlediska zve¯ejnil F. SCHENK 1899.
393
p¯Ìstroje a metody fyziolog˘ uk·zaly jako zbyteËnÈ; staËil mikroskop a nÏkolik

m·lo jednoduch˝ch n·stroj˘.
Jinak ale mÏlo VERWORNOVO dÌlo nÏkolik stinn˝ch str·nek, z nichû nejhoröÌ
byla ta, ûe autor se p¯i ¯eöenÌ konkrÈtnÌch ot·zek projevil jako ultrakonzervativ-
nÌ. V d˘sledku toho sl·va ÑobecnÈ fyziologieì rychle vyprchala, aniû by zÌskala
vÏtöÌ vliv na dalöÌ v˝voj novÈ fyziologie.
⁄spÏch zaloûit novou fyziologii a p¯ekonat starou byl vyhrazen JACQUESU LOE-
BOVI (1859ñ1924). Je û·kem ötrasburskÈho fyziologa GOLTZE, kter˝ se proslavil
sv˝mi pokusy zkoumajÌcÌmi funkce centr·lnÌ nervovÈ soustavy. GOLTZ jimi navazo-
val na francouzsk˝ experiment·lnÌ smÏr (na FLOURENSE) a vÏdomÏ se stavÏl proti
(nÏmeckÈmu) smÏru anatomickÈmu, kter˝ zast·vali MUNK, EXNER aj. Z pozitivnÌho
obsahu GOLTZOV›CH pracÌ vyzdvihnÏme, ûe struktura jednotliv˝ch Ë·stÌ mozku po-
dle nÏj nenÌ bezpodmÌneËnÏ nutn· pro jeho norm·lnÌ funkci, n˝brû ûe funkce pokra-
Ëuje d·l i na zranÏnÈm a ne˙plnÈm mozku; funkce stojÌ v˝öe neû org·n.
LOEB p¯enesl GOLTZOVU experiment·lnÌ metodu, kterou doplnil SACHSOV›MI
n·zory o fyziologii rostlin,I na niûöÌ zvÌ¯ata, hmyz, Ëervy, ostnokoûce. Ve sv˝ch
origin·lnÌch pokusech nedbal na fakt struktur·lnÌho rozliöenÌ a systematickÈho
postavenÌ zvÌ¯at a pozoroval je prostÏ jako chemickÈ l·tky. Tuto metodu, p¯Ìmo
odporujÌcÌ darwinistickÈmu zp˘sobu nazÌr·nÌ, dov·dÏl do zcela nemoûn˝ch
d˘sledk˘: zatÌmco nap¯Ìklad staröÌ biologovÈ vysvÏtlovali vidÏnÌ zvÌ¯at nejjem-
nÏjöÌm rozborem struktury zvÌ¯ecÌch oËÌ, LOEB p¯i pozorov·nÌ zvÌ¯ecÌch reakcÌ na
svÏtlo pokl·d· oËi zvÌ¯at za quantitÈ nÈgligeable; rozhodujÌcÌ jsou pr˝ jen jistÈ
chemickÈ l·tky v tÏle a svÏtlo.II
Kdyû LOEB p¯esÌdlil do Ameriky, zaloûil tam dÌky svÈ Ëinorodosti Ñsrovn·vacÌ
fyziologiiì, kter· se celkovÏ ubÌrala v jeho stop·ch a vych·zela ze z·sady v˘bec
nezohledÚovat anatomii a povaûovat organismy za pomÏrnÏ jednoduchÈ che-
mickÈ l·tky, za ÑchemickÈ stroje, kterÈ se v podstatÏ skl·dajÌ z koloidnÌho mate-
ri·luì (1906, 1). To je definice, kter· se vysmÌv· kaûdÈ vÌ¯e, ûe v organismu je nÏco
hluböÌho. NÏkterÈ z LOEBOV›CH n·zor˘ jsou natolik povznesenÈ nad jakoukoli
hluböÌ teorii, ûe se snadno ocitneme v pokuöenÌ nebrat je zcela v·ûnÏ; nap¯Ìklad
kdyû o pamÏti tvrdÌ, ûe ÑzË·sti z·visÌ na uspo¯·d·nÌ tukov˝ch sloûek nervovÈ
soustavyì (1906, 19), nebo kdyû p¯i probÌr·nÌ umÏlÈho oplodnÏnÌ povaûuje za
I
LOEBŸV spis se podle jeho vlastnÌch slov (1890, 5) ¯ÌdÌ popisem orientaËnÌch pohyb˘ u rostlin,
kter˝ pod·v· J. SACHS ve sv˝ch p¯edn·ök·ch o fyziologii rostlin.
II
ZmÌnÏn˝ spis (1890) pojedn·v· na 118 stran·ch o reakcÌch zvÌ¯at na svÏtlo. Autor tu zohledÚu-
je vöechno moûnÈ, o Ñokuì se vöak v dÌle zmiÚuje jen t¯ikr·t. Dvakr·t (1890, 68, 69) tvrdÌ, ûe oËi
jsou pro fototropismus irelevantnÌ, pot¯etÌ zkoum· speci·lnÌ ot·zku, kter· se t˝k· lidskÈho oka.
ÑStrukturaì zvÌ¯at m· v pojedn·nÌ jen ten v˝znam, ûe zvÌ¯e je bilater·lnÏ symetrickÈ, m· p¯ed-
nÌ, zadnÌ, hornÌ a dolnÌ stranu a skl·d· se z protoplazmy. Kdo chce n·zornÏ vidÏt, jak˝ diame-
tr·lnÌ rozdÌl spoËÌv· mezi touto modernÌ a staröÌ fyziologiÌ, aù srovn· LOEBŸV zmÌnÏn˝ spis
s pÏknou studiÌ fyziologa staröÌ ökoly (EXNER 1891), kter· zohledÚuje pouze strukturu a nerefe-
ruje ani o jedinÈm pokusu na ûivÈm zvÌ¯eti.
394
⁄PADEK DARWINISMU
moûnÈ, Ñûe dalöÌ zkoum·nÌ v tÈto oblasti rozhodnou o tom, zda a nakolik je smrt
dospÏlÈho zvÌ¯ete urËena samotn˝mi jevy ûivotaì, tedy nakolik je smrt p¯ekona-
telnou n·hodou (1906, 7, 312).I
Jinak jsou vöak LOEBOVY pokusy origin·lnÌ a mnohostrannÈ;II bude ˙lohou
p¯ÌötÌ generace, aby jeho metodÏ nasadila uzdu a p¯ipomÌnala si, ûe je t¯eba br·t
v ˙vahu organickÈ struktury.
Srovn·vacÌ fyziologie n·leûÌ v Americe spolu s v˝vojovou mechanikou k nej-
pilnÏji pÏstovan˝m obor˘m biologie; jako z·stupci obou tÏchto vÏd se uv·dÏjÌ:
C. B. DAVENPORT, E. G. CONKLIN, T. H. MORGAN, E. B. WILSON, R. PEARL, W. BATE-
SON, H. S. JENNINGS, R. M. YERKES a mnoho dalöÌch. K darwinismu m· tento smÏr
jen volnÈ vztahy; vÏtöinou se o nÏj tito auto¯i nezajÌmajÌ; sice jej chv·lÌ, prakticky
jej ovöem nijak neuplatÚujÌ; horlivÏ se vöak zab˝vajÌ experiment·lnÌm studiem
promÏnlivosti a dÏdiËnosti.III
40.5. Nauka o ˙Ëelnosti

Znovu se opakuje to, co se dÏlo na poË·tku darwinistickÈho hnutÌ: tehdy darwi-
nistÈ protestovali proti idealistickÈ morfologii, aû ji nakonec opÏt p¯ijali pod
jin˝m jmÈnem, dnes se vystupuje proti DARWINOVU nespr·vnÈmu pojetÌ ˙Ëelnos-
tÌ v organickÈ p¯ÌrodÏ, ale p¯esto se odkazuje na jeho teleologii.
Podle lÌËenÌ darwinist˘ by se mohlo zd·t, ûe p¯ed DARWINEM byli badatelÈ plni
teleologick˝ch spekulacÌ, ûe se obecnÏ klonili k p¯esvÏdËenÌ, ûe organismy jsou jak
z hlediska Ë·stÌ svÈho tÏla, tak z hlediska sv˝ch funkcÌ proto tak harmonicky sloûe-
ny, ûe je stvo¯il B˘h, aby slouûily ËlovÏku. Teprve DARWIN pr˝ osvobodil biologii
z pout teleologie a teologie a pozvedl ji na ˙roveÚ p¯ÌËinnÈ vÏdy. Toto pojetÌ p¯ed-
darwinistickÈ biologie je sice pochopitelnÈ ñ p¯i objevov·nÌ nov˝ch myölenek snad-
no podlÈh·me omylu, ûe jinÌ lidÈ, kte¯Ì se na tomto objevu nepodÌleli, vÏ¯ili v jeho
prav˝ opak ñ, nenÌ vöak nikterak spr·vnÈ. V p¯eddarwinovskÈ biologii mÏly ˙vahy
o ˙Ëelnosti organism˘ m·lo ctitel˘ a museli bychom se vr·tit aû do 18. stoletÌ, do
dob, kdy se v NÏmecku rozm·hala popul·rnÌ pojedn·nÌ o BoûÌ moudrosti, kter· se
projevuje ve stavbÏ a ˙konech zvÌ¯at a rostlin a obzvl·ötÏ v jejich uûiteËnosti pro lid-
skÈ ˙Ëely.IV Ale morfologovÈ prvnÌ poloviny 19. stoletÌ se projev˘ ˙Ëelnosti dot˝ka-
I
TakÈ LOEBOVA teorie instinkt˘ je nemoûnÏ schematick·.
II
Nejd˘leûitÏjöÌ LOEBOVY spisy jsou 1890, 1899, 1906. V EvropÏ je LOEB Ëasto podceÚov·n zjevnÏ
kv˘li svÈmu ultramodernÌmu zp˘sobu nazÌr·nÌ. Sv˘j vztah k evropskÈ fyziologii up¯esnil LOEB
v Ël·nku 1897.
III
P¯ÌznaËnÈ pro tento smÏr jsou spisy: DAVENPORT 1897-1899; MORGAN 1907; HERBST 1901; NÃMEC 1905.
IV
O tÏchto teleologiÌch, kterÈ byly jiû ve druhÈ polovinÏ 18. stoletÌ povaûov·ny za p¯ekonanÈ,
srv. J. V. CARUS (1872) a Z÷CKLER (1877). REIMARŸV spis o pudech zvÌ¯at z roku 1760 je sice jeötÏ
ovlivnÏn touto teologizujÌcÌ teleologiÌ, stojÌ vöak jiû na vyööÌm stanovisku. DarwinistÈ nezohled-
Úovali, ûe po tÈto periodÏ p¯iölo obdobÌ morfologie, a p¯ipisovali teleologickÈ n·zory p¯eddar-
winistickÈ biologii v˘bec.
395
li jen mimochodem, jelikoû naklonÏni platÛnskÈmu idealismu povaûovali formy

organism˘ za absolutnÌ, za smyslovÈ projevy metafyzick˝ch idejÌ. GOETHE se kdysi
jasnÏ vyslovil proti teleologizujÌcÌm v˝klad˘m organick˝ch struktur, jeû byly v jeho
dobÏ jeötÏ tu a tam bÏûnÈ: ÑTakovÌ uËitelÈ uûiteËnosti sice ¯ÌkajÌ: v˘l m· rohy, aby se
jimi br·nil. J· se vöak pt·m: ProË je nem· ovce? A pokud nÏjakÈ m·, proË je m· zato-
ËenÈ kolem uöÌ, takûe jÌ k niËemu nejsou? NÏco jinÈho vöak je, kdyû ¯Ìk·m: v˘l se
br·nÌ sv˝mi rohy, protoûe je m·.ì (GOETHEs Werke [Cotta] 1806, 27, 191)
Vöichni morfologovÈ by tento v˝rok mohli podepsat; vöichni byli p¯esvÏdËe-
ni, ûe rohy jsou prostÏ danÈ jako morfologick· vlastnost, kterou nelze vysvÏtlit
pomocÌ fyziologie ani biologie, kterou v˘bec nelze odvodit z nÏjak˝ch ˙Ëel˘.
V˝rok byl rovnÏû namÌ¯en proti tÈ filosofii, kterou pozdÏji zavedl DARWIN, prav˝
to ÑuËitel uûiteËnostiì. Zvl·ötnÌm ¯ÌzenÌm osudu vöak HAECKEL p¯ipsal v˝roku
smysl, ûe se GOETHE ve spr·vnÈ p¯edtuöe DARWINOVY teorie vyslovil pro Ñkau-
z·lnÌì v˝klad organism˘.
DARWIN neznal morfologickÈ proudy, kterÈ v jeho dobÏ ovl·daly biologickÈ
sm˝ölenÌ, a jako stoupenec anglickÈho utilitarismu si dal za ˙kol vyloûit anato-
mickÈ i jinÈ znaky organism˘ z jejich ˙Ëel˘. Dokazoval o kvÏtech orchidejÌ, jak
˙ËelnÏ jsou uzp˘sobeny pro oplodnÏnÌ, o semenech rostlin, jak ˙ûasnÏ jsou vyba-
vena, aby naöla p¯ÌznivÈ mÌsto ke klÌËenÌ, o barv·ch a kresb·ch zvÌ¯at, jak uûiteË-
nÈ jsou v boji o existenci; vöude se t·zal po ˙Ëelech, neboù jeho filosofie smÏ¯ovala
k dokazov·nÌ, ûe stavba organism˘ je d˘sledkem nep¯Ìm˝ch p¯izp˘sobenÌ ûivot-
nÌm podmÌnk·m.I
DARWIN si neuvÏdomoval, ûe svou teoriÌ upadl do d·vno p¯ekonanÈ filosofie
˙Ëelnosti. Byl v zajetÌ n·zoru, v Anglii znaËnÏ rozöÌ¯enÈho a dodnes bÏûnÈho
mezi entomology, ûe ˙Ëel kaûdÈ Ë·sti tÏla je na nÌ tÌm zdaleka nejobdivuhod-
nÏjöÌm, a proto ho i jeho p¯·tele, kte¯Ì se nechali unÈst jeho filosofiÌ, nanejv˝ö p¯e-
kvapilo, kdyû mu stoupenci staröÌch soustav vyt˝kali teleologickÈ man˝ry. Ve
skuteËnosti se ARGYLL, MIVART, K÷LLIKER, BRONN, NƒGELI vyj·d¯ili v tom smyslu,
ûe DARWINOVA teorie je postavena na teleologickÈm pojetÌ p¯Ìrody. DarwinistÈ si
stÏûovali na toto ÑneporozumÏnÌì svÈ nauce, jelikoû si neuvÏdomovali protiklad
mezi sv˝m utilitarismem a idealistickou morfologiÌ a mÏli na z¯eteli jen p¯irozen˝
v˝bÏr, kter˝ ˙dajnÏ p¯ev·dÏl vöechny ˙Ëelnosti na slepÈ p¯ÌËiny. DarwinistÈ tak
byli praktick˝mi teleology, teoreticky vöak teleologii vyvraceli a vyt˝kali ji sv˝m
protivnÌk˘m.
Darwinistick· nauka o ˙Ëelnosti byla v podstatÏ biologick· (etologick·). DAR-
WIN a jeho stoupenci pozorovali za¯ÌzenÌ uûiteËn· pro zp˘sob ûivota, jako nap¯Ì-
klad ötÌhlÈ nohy, kterÈ slouûÌ bÏhu, dlouh˝ jazyk ûirafy, kter˝ slouûÌ okusov·nÌ
listÌ vysok˝ch strom˘, öed· barva, kter· slouûÌ k ukr˝v·nÌ p¯ed zrakem nep¯·tel,
a podobnÏ. FyziologickÈ ˙Ëelnosti, jako nap¯Ìklad vz·jemnÈ p¯izp˘sobenÌ jednot-
I
Klasifikace ûivoËiön˝ch p¯izp˘sobenÌ srv. SEIDLITZ (1875, 195) a MORGAN (1903); zde jsou takÈ
probÌr·ny teorie p¯izp˘sobenÌ.
396
⁄PADEK DARWINISMU
liv˝ch Ë·stÌ oka, jevy regenerace, rozmanitÈ regulace, odsouvali do pozadÌ, a kde
bylo nutnÈ se jimi zab˝vat, oznaËovali je za sloûitÈ p¯Ìpady etologick˝ch p¯izp˘-
sobenÌ.
Kdyû zaËalo opadat nadöenÌ pro p¯irozen˝ v˝bÏr, zd˘razÚovalo se st·le vÌce,
ûe organick· p¯izp˘sobenÌ nelze vysvÏtlovat podle mechanick˝ch princip˘,
a tento poznatek vyvracel celÈ darwinistickÈ pojetÌ p¯Ìrody. P¯ehlÌûelo se, ûe tato
n·mitka je od˘vodnÏn· jen proti DARWINOVÃ vysvÏtlenÌ ˙ËelnÈho, v û·dnÈm p¯Ì-
padÏ vöak proti faktu, na kter˝ DARWIN s·m s velk˝m d˘razem upozorÚoval, ûe
v organickÈ p¯ÌrodÏ v˘bec existuje tolik ˙ËelnÈho. DARWIN p¯emohl starou morfo-
logii, kdyû strhl formy organism˘ z nehybnÈ strnulosti, s jakou se vzn·öely
v metafyzick˝ch sfÈr·ch, podobajÌce se podle filosofie morfolog˘ PLAT”NOV›M
idejÌm, do skuteËnÈho ûivota a zkoumal jejich ˙ËelnÈ vztahy k prost¯edÌ. DARWIN
s·m se vöak jeötÏ nach·zel v zajetÌ staröÌho zp˘sobu nazÌr·nÌ potud, ûe zohle-
dÚoval p¯ev·ûnÏ nehybnÈ vztahy Ë·stÌ tÏla a funkcÌ k vnÏjöÌmu svÏtu a pohybli-
vost, plastiËnost do nich vm˝ölel jako cosi cizÌho, udÏlenÈho jim zvnÏjöku.
Nap¯Ìklad oko povaûoval za strnul˝ n·stroj, kter˝ slouûÌ urËitÈmu ûivotnÌmu
˙Ëelu organismu; tuto ˙Ëelnost vysvÏtloval p¯edpokladem, ûe oko vzniklo z indi-
ferentnÌho org·nu prost¯ednictvÌm ¯ady struktur, jeû byly st·le lÈpe p¯izp˘sobe-
ny vidÏnÌ. ProhloubenÌ a konkrÈtnÏjöÌ znÏnÌ tÈto nauky spoËÌvalo v tom, ûe se
usilovalo o p¯ÌmÏjöÌ uchopenÌ ˙Ëel˘ tÌm, ûe byly postaveny do ûivota samÈho
jako jeho vlastnosti a mÌsto nehybn˝ch p¯izp˘sobenÌ se zkoumaly ˙ËelnÈ reakce
organism˘ na urËit· dr·ûdÏnÌ. Proto fyziologie p¯evzala v podarwinovskÈ biologii
v˘dËÌ roli v ˙vah·ch o teleologii.
K obratu doch·zelo pozvolna. Fyziolog E. PFL‹GER moûn· prvnÌ analyzoval
organickÈ ˙Ëelnosti z fyziologickÈho hlediska. Stanovil Ñteleologick˝ kauz·lnÌ
z·konì, podle nÏhoû Ñje p¯ÌËina kaûdÈ pot¯eby ûivÈ bytosti z·roveÚ p¯ÌËinou
uspokojenÌ pot¯ebyì (PFL‹GER 1877, 76). Nap¯Ìklad potrava je p¯ÌËinou pot¯eby
zvÌ¯ete; z·roveÚ vöak slouûÌ k jejÌmu uspokojenÌ. ObecnÏ v˝rok vypovÌd·, ûe
organismus reaguje na dr·ûdÏnÌ okolÌ ˙ËelnÏ; nap¯Ìklad z·vraù je pr˝ ˙Ëelnou
reakcÌ, kter· n·s varuje p¯ed p¯istupov·nÌm k propasti, odpor k mrtvole n·s
chr·nÌ p¯ed n·kazou atd. PFL‹GER odvozuje tyto jevy z instinktivnÌho mechanis-
mu, kter˝ je hluboko zako¯enÏn v nevÏdomÈm ûivotÏ. Kompromis mezi mecha-
nistick˝m a fyziologicko-teleologick˝m pojetÌm p¯edstavovala Filosofie nevÏdo-
mÈho EDUARDA VON HARTMANNA (1871 [1869]), kter· proti vl·dnoucÌmu
anatomickÈmu zp˘sobu nazÌr·nÌ zd˘razÚovala fyziologickÈ a patologickÈ regu-
lace a instinktivnÌ jedn·nÌ organism˘ a p¯imlouvala se za teleologii jako princip
rovnocenn˝ s kauzalitou. PFL‹GER i HARTMANN z˘stali bez vlivu na darwinistic-
kÈ myölenÌ.
Po osmdes·t˝ch letech se ËastÏji oz˝valy hlasy, ûe ˙Ëelnost ûivota je jevem sui
generis, kter˝ nelze odvozovat z nakupenÌ nahodilostÌ. Tak soudil americk˝
lÈka¯ E. MONTGOMERY (1881, 1895, 1904), kter˝ ve sv˝ch filosoficko-biologick˝ch
studiÌch rozvÌjÌ myölenku, ûe organismus se svou podstatou liöÌ od anorganickÈ
397
l·tky, jelikoû nenÌ agreg·tem (bunÏk, tk·nÌ, org·n˘), n˝brû p¯edstavuje jednotn˝
celek, kter˝ je v aktivnÌm a ËinnÈm vztahu ke svÈmu okolÌ. Podle MONTGOMERY-
HO organismus sest·v· z chemickÈ l·tky, kter· je niËena vlivem vnÏjöÌho svÏta,
samoËinnÏ se obnovuje a stavÌ rozvÌjenÌm org·n˘, aby mohla r˘znÏ utv·¯et
funkcion·lnÌ vztahy k okolÌ. Jako protiklad k HAECKELOV›M teoriÌm rozvinul
roku 1888 VIRCHOWŸV û·k a n·sledovnÌk ve W¸rzburgu patolog G. E. RIND-
FLEISCH (1888, 1895) n·zory, kterÈ doporuËovaly Ñzdrûenlivost v˘Ëi neprobada-
telnÈmuì a d˘raznÏ upozorÚovaly na specifiËnost ûivota.I U RINDFLEISCHE se
poprvÈ objevuje n·zev neovitalismus. Fyziolog G. BUNGE se roku 1889 vyj·d¯il
proti mechanistick˝m teoriÌm ûivota a zd˘raznil vit·lnÌ aktivitu. RINDFLEISCHOVI
a BUNGEMU se jiû poda¯ilo upoutat pozornost ve¯ejnosti na svÈ n·zory, kterÈ vöak
byly prozatÌm shled·ny toliko zajÌmav˝mi; od devades·t˝ch let vöak poËet tele-
olog˘ rychle p¯ib˝val. Roku 1890 vystoupil G. WOLFF se svou polemikou proti
teorii v˝bÏru a dokazoval, ûe ˙ËelnÈ na organismech nelze vysvÏtlit, n˝brû jen
p¯ijmout jako prost˝ fakt. Roku 1891 se pro vitalismus vyslovil A. KERNER ve svÈm
znamenitÏ vypravenÈm dÌle éivot rostlin. Roku 1899 zve¯ejnil P. N. COSSMANN
metodologickou studii o vztahu mezi kauzalitou a teleologiÌ, v nÌû prohlaöuje
teleologii za nevyhnutelnou maximu posuzov·nÌ biologick˝ch jev˘.II Od roku
1899 se teleologie zast·val botanik J. REINKE (1899, 1901, 1905)III a vyvolal sv˝mi
studiemi velk˝ z·jem. DarwinistickÈ odvozov·nÌ ˙ËelnÈho v organismech z p˘-
vodnÏ bez˙ËelnÈho prohlaöuje REINKE za p¯ekonanÈ. KoneËnÈ vztahy organism˘
k jejich okolÌ pojÌm· jako fakt. Aby vyj·d¯il odliönost teleologickÈho od slepÏ p¯Ì-
ËinnÈho, rozliöuje v organismech dva druhy sil: energetickÈ sÌly, kterÈ jsou totoû-
nÈ se silami zn·m˝mi z fyziky a chemie, a neenergetickÈ, mezi nimiû rozliöuje
ÑsystÈmovÈ sÌlyì, Ñdominantyì a ÑduöevnÌ sÌlyì. SystÈmovÈ sÌly z·visÌ na struk-
tu¯e organismu; jako urËuje struktura budÌku jeho chod, tak takÈ podmiÚuje spe-
cifick· struktura mozku myölenÌ. Dominantami rozumÌ REINKE Ñsebetvo¯ÌcÌ sÌly
organismuì, tzn. sÌly, kterÈ vytvo¯ily ûivou bytost z vajÌËka. Ty p˘sobÌ jen v orga-
nickÈm svÏtÏ, p¯edstavujÌ jeho vlastnÌ harmoniËnost, podmiÚujÌ vznik specific-
k˝ch struktur, oka, ucha, mozku z plastickÈ hmoty embrya, spojujÌ sumu fyzi-
k·lnÌch a chemick˝ch energiÌ obsaûen˝ch v tÏle ve vyööÌ, je ovl·dajÌcÌ jednotu
a tvo¯Ì p¯echod k nejvyööÌm, psychick˝m sil·m, jeû majÌ pouze lidÈ a vyööÌ zvÌ¯ata.
Stoupenci darwinismu nemohli jinak, neû bezmocnÏ p¯ihlÌûet tomuto novÈ-
mu rozmachu teleologie; vöechny protesty byly bez˙spÏönÈ. O. B‹TSCHLI se po-
stavil proti novÈmu hnutÌ v ¯eËi (1901), kter· co nejd˘kladnÏji shrnovala novÏjöÌ
darwinistickÈ n·zory a h·jila je proti teleolog˘m. Jiû se nezast·v· mechanickÈho
I
V prvnÏ citovanÈ ¯eËi se RINDFLEISCH pokouöÌ p¯ednÈst svÈ n·zory jako pokraËov·nÌ n·zor˘
VIRCHOWOV›CH, jehoû p¯edstavuje jako vitalistu. Proti tÈto podivuhodnÈ myölence se pr·vem
vyslovil O. B‹TSCHLI (1901, 94).
II
O dalöÌch vitalistech z tÈto doby informuje O. B‹TSCHLI ve svÈm nÌûe zmÌnÏnÈm spisu
a H. DRIESCH 1905. MÈnÏ d˘kladn˝ je K. BRAEUNIG 1907.
III
REINKEHO spisy majÌ p¯ednost snadnÈ srozumitelnosti.
398
⁄PADEK DARWINISMU
vysvÏtlenÌ ûivota z pohybu atom˘, n˝brû proti teorii ûivotnÌ sÌly stavÌ celou fyzi-
ku a chemii, na jejichû z·kladÏ je t¯eba p¯ÌËinnÏ vysvÏtlit ûivot, tzn. p¯evÈst jej na
anorganickÈ. H·jÌ nahodilost, tento z·kladnÌ k·men darwinismu: nelze pr˝ nevi-
dÏt n·hody (nep¯edvÌdatelnÈ p¯Ìpady), neboù p¯Ìroda je jich pln·. Nahodil˝ je
zemsk˝ povrch, rozdÏlenÌ pevniny a mo¯Ì, poho¯Ì a ¯ek, tvary mrak˘. I v lidskÈm
ûivotÏ, v dÏjin·ch, ve v˝voji vÏdy hraje n·hoda velkou roli. TakÈ vyn·lez ˙Ëel-
n˝ch stroj˘ podpo¯ila n·hoda. éivot sice obsahuje mnoho ˙ËelnÈho, ale ne
vöechno je v nÏm dokonalÈ, neboù ûivot je st·le znovu niËen; zanikly jiû i celÈ
druhy a rody, a tudÌû nebyly dostateËnÏ p¯izp˘sobeny ûivotu. Na z·kladÏ tÏchto
d˘vod˘ nechce B‹TSCHLI zavrhnout DARWINOVU teorii, naopak ji navzdory vöem
modernÌm teleologiÌm st·le pokl·d· za nejpravdÏpodobnÏjöÌ v˝chodisko.
B‹TSCHLIHO ¯eË vöak nedok·zala zastavit rozkvÏt filosofick˝ch teleologiÌ a vi-
talismu, jejÌ vliv byl dokonce mnohem slaböÌ, neû lze soudit z jejÌho obsahu ñ p¯Ì-
znaËnÈ to znamenÌ doby. Vystupuje DRIESCH, kter˝ prohlaöuje teleologie REINKE-
HO, WOLFFA a dalöÌch za zastaralÈ a prosazuje dynamickou teleologii, aby se jejÌm
jmÈnem navûdy rozlouËil s darwinismem.
40.6. Krize
S myölenkami se to m· jako s lidmi. Z nezn·m˝ch kraj˘ p¯ich·zejÌ na tento svÏt,
rostou a prospÌvajÌ, nÏjak˝ Ëas ûijÌ s lidskou nadÏjÌ, ûe musÌ ûÌt vÏËnÏ, a pak od-
ch·zejÌ do onÈ zemÏ, z jejÌhoû okrsku se û·dn˝ pocestn˝ nevracÌ. Tento osud stihl
aristotelskou vÏdu, sl·vychtivou vÏdu 18. stoletÌ, ideje CUVIEROVY, naturfilosofii,
tento osud postihuje nynÌ i darwinismus.
Je mnoho tÏch, kdo se proti tomuto osudu bou¯Ì: st·le p¯ece pokl·dajÌ DARWI-
NOVU nauku za spr·vnou a hrdÏ poukazujÌ na to, ûe dosud nikdo nepodal lepöÌ
vysvÏtlenÌ dÏjin ûivoËiönÈ ¯Ìöe neû DARWIN! NepochybnÏ: ale darwinismus neu-
stupuje lepöÌmu pozn·nÌ, darwinismus zanik·. é·dn˝ p¯esvÏdËen˝ darwinista,
ani DARWIN, ani HUXLEY, ani SPENCER, nikdy nep¯iznal nespr·vnost systÈmu. Ale
zest·rli, opustili tento svÏt, nahradili je novÌ badatelÈ, kte¯Ì jiû nezaûili ûivotnost
p˘vodnÌho darwinismu; tito jiû nech·pou jeho prav˝ smysl, jelikoû milujÌ jinÈ
vÏci, nen·vidÌ jinÈ vÏci, nashrom·ûdili jinÈ zkuöenosti neû zakladatelÈ nauky. Uû
neûijÌ v darwinismu, n˝brû pozorujÌ jej jako cosi cizorodÈho. VÏda ûije v novÈm
prost¯edÌ: jiû zde nejsou v˝¯eËnÌ naturfilosofovÈ, nenÌ t¯eba zd˘razÚovat exakt-
nost vÏdy, neûijeme v revoluËnÌ dobÏ, slova libertÈ, egalitÈ, fraternitÈ ztratila svÈ
kouzlo. Proslul· jmÈna mizÌ z jeviötÏ: DARWIN zem¯el (1882) a do jeho klidnÈho
domu, k nÏmuû s ˙ctou putovali filosofovÈ celÈho svÏta, se nastÏhoval dÌvËÌ pen-
zion. HUXLEY svÈho p¯Ìtele n·sledoval a jeho vtipem sröÌcÌ eseje se Ëtou st·le
mÈnÏ. SPENCER je mrtv˝ a jeho filosofii vytlaËuje z·plava nov˝ch systÈm˘.
ObjevujÌ se nov· jmÈna a nastupuje p¯ehodnocov·nÌ hodnot: dnes by se nikdo
neodv·ûil pojedn·vat o GOETHOVI tak svrchu, jak to triumf exaktnÌ vÏdy dovolil
399
DU BOIS REYMONDOVI. GOETHE jako biolog a fyzik naopak zÌsk·v· respekt a DU

BOISOVI se posmÌvajÌ; je vyzdvihov·n R. MAYER a s v˝mluvn˝m mlËenÌm se p¯e-
ch·zÌ ide·l exaktnÌ vÏdy, HELMHOLTZ. Z naturfilosofie byla sÚata klatba, jeû nynÌ
hrozÌ darwinismu.
Biologie zmÏnila svÈ nauky. JejÌ dneönÌ mluvËÌ, ROUX, DRIESCH, LOEB, nenapsa-
li û·dn· srovn·vacÌ anatomick·, popisnÏ embryologick·, geografick· pojedn·nÌ,
jeû byla tak p¯ÌznaËn· pro klasick˝ darwinismus. DneönÌ adepti vÏdy se neop·-
jejÌ bezprost¯ednÌm poûitkem z DARWINOVA epoch·lnÌho spisu; znajÌ jen uËen˝
ökolsk˝ darwinismus, postr·dajÌcÌ veökerou ûivotnÌ svÏûest, a na DARWINA a SPEN-
CERA nepohlÌûejÌ vlastnÌm pohledem, n˝brû (kr·ËejÌce zpÏt) pohledem DRIESCHE,
ROUXE, WEISMANNA, SACHSE, NƒGELIHO, HAECKELA a HUXLEYHO. PryË je darwinis-
mus, d¯ÌvÏjöÌ dÏs ze zaostalosti ñ fuit ilium!
Od devades·t˝ch let, kdy vyöla prvnÌ modernÌ a radik·lnÌ kritika darwinis-
mu od G. WOLFFA (1890, 1898), antidarwinistickÈ hnutÌ st·le roste. ZpoË·tku
v tom badatelÈ jeötÏ nemÏli jasno, st·le se domnÌvali, ûe se jedn· jen o vedlejöÌ
problÈmy, dopouötÏli se nejpodivnÏjöÌch ned˘slednostÌ; tuöili, ûe se blÌûÌ nov·
filosofie, pokouöeli se ji uchopit, marnÏ vöak z·pasili se star˝mi myölenkov˝mi
smÏry. Fyzik E. MACH (1897, 1902) oûivil p¯eddarwinistickÈ pojetÌ p¯ÌËiny jako
(logickÈho) d˘vodu dÏnÌ. Tento Ëin nepochybnÏ mÌ¯il proti darwinismu, kter˝
pr·vÏ nahradil zkoum·nÌ d˘vod˘ zkoum·nÌm p¯ÌËin; MACH si toho vöak v˘bec
nebyl vÏdom, takûe h·jil zcela bÏûnÏ pojat˝ darwinismus.I Chemik W. OSTWALD
(1895) se vyslovil proti materialismu a byl dostateËnÏ smÏl˝, aby se zasazoval
o znovuoûivenÌ naturfilosofie (1902, 1908). Jeho naturfilosofie vöak hr·la jen na
jednu strunu ñ energetiku ñ a dovolila mu zavÈst darwinismus dokonce i do che-
mie. Y. DELAGE (1895) cÌtil, ûe biologie stojÌ na prahu krize, a tr·pil jej ne˙Ëastn˝
klid, s jak˝m Francie p¯ihlÌûela vöeobecnÈmu myölenkovÈmu kvasu. Pokouöel se
vyburcovat svÈ krajany; s p¯esvÏdËenÌm, ûe se ve Francii p¯Ìliö m·lo teoretizuje,
sepsal vöechny teorie, kterÈ byly v biologii povaûov·ny za aktu·lnÌ, a nabÌdl je
Francouz˘m ve velkÈm dÌle. Ale oËek·van˝ ˙Ëinek se nedostavil, jelikoû DELAGE
nepostihl smysl krize a zcela ustrnul v darwinistick˝ch spekulacÌch.
V biologii se st·vajÌ modernÌmi novÈ smÏry a souËasnÏ vytlaËujÌ systematiku,
anatomii, embryologii, bunÏËnou teorii: na ¯adu p¯ich·zejÌ fyziologie a experi-
ment·lnÌ morfologie, jeû stavÌ do pop¯edÌ svÈ problÈmy, metody, sv· ¯eöenÌ
a uvykajÌ sm˝ölenÌ na novou logiku a nov˝ faktick˝ materi·l. Sice nevyvracejÌ
darwinismus p¯Ìmo, odcizujÌ jej vöak z·jmu mlad˝ch adept˘ vÏdy jako nemo-
dernÌ a neexaktnÌ. MnozÌ jiû vÏt¯Ì novÈ vyhlÌdky a v popul·rnÌch spisech napa-
dajÌ p¯irozen˝ v˝bÏr, materialismus, darwinismus, HAECKELA, WEISMANNA a chv·-
lÌ teleologii a vitalismus. Darwinismus prohl·sil oznaËenÌ ÑpopisnÈ p¯ÌrodnÌ
vÏdyì za nemodernÌ; z·klady darwinismu, vÏdeck· zoologie a botanika, jeû
v sedmdes·t˝ch letech ovl·daly svÏt, platÌ dnes jiû za zastaralÈ. V souËasnosti se
I
Sv˝m pojetÌm p¯ÌËiny jako z·kladu dÏnÌ vyvolal MACH velk˝ zmatek mezi biology.
400
⁄PADEK DARWINISMU
studuje Ñvöeobecn· biologieì. JakÈ heslo nadchne lidstvo za dalöÌch pades·t let,
jak najdeme jeötÏ obecnÏjöÌ n·zev?
TakÈ v samotnÈ biologii lze vnÌmat stopy ˙padku exaktnÌ vÏdy, jak byla pojÌ-
m·na v sedmdes·t˝ch letech. Jako ve vöech oblastech lidskÈ Ëinnosti, takÈ ve
vÏdÏ je zapot¯ebÌ pevnÈ vÌry, kter· nezm˝lena nahodilostmi dne p¯iv·dÌ ËlovÏka
k jistotÏ. Ned·vno takov· disciplÌna jeötÏ skuteËnÏ existovala; sice se oz˝vali
i pochybovaËi a tÈû nepanovala û·dna shoda o teorii p¯irozenÈho v˝bÏru, o hod-
notÏ jednotliv˝ch fakt˘ a teoriÌ. Vöechny disonance vöak vyrovn·vala moc p¯e-
svÏdËenÌ, ûe DARWINOVA teorie a p¯ÌrodnÌ vÏda zaloûen· jen na faktech je jakoû-
to celek velkolep· a na vÏky jist·. Toto rozpoloûenÌ vöak zmizelo. Metoda
exaktnÌ vÏdy, honit se jen za nov˝mi fakty, vedla k man˝¯e senzaËnÌch objev˘,
kterÈ dnes letÌ svÏtem jako velk˝ v˝dobytek a zÌtra upadajÌ do zapomnÏnÌ. Zaûi-
li jsme jich ¯adu: pitekantropus, chemick· teorie instinkt˘ a umÏlÈho oplodnÏnÌ,
nauka, ûe mravenci jsou pouh˝mi stroji, d˘kaz chemickÈ pokrevnÌ p¯Ìbuznosti
opic s ËlovÏkem, bunÏËn· fyziologie, neuronov· teorie, mutace, chromozomy,
centrozomy, nauka o nesmrtelnosti, radium atd. atd. Zp˘sob, jak˝m byly tyto
skuteËnosti, hypotÈzy a nauky p¯ijÌm·ny jako senzace a hned opÏt tiöe opouötÏ-
ny, musel nakonec p¯ivÈst do öpatnÈ povÏsti vÏdu, kter· takto sm˝kala rozu-
mem sem a tam ve st·lÈ nejistotÏ, na Ëem vlastnÏ je.
Nakonec byl darwinismus zcela zavrûen. H. DRIESCH (1893a, 31) se odv·ûil
v jednom pojedn·nÌ poznamenat: ÑBylo by ur·ûkou Ëten·¯e, kdybych se jeötÏ
v˘bec zmiÚoval o n·rocÌch vyvr·cenÈ takzvanÈ DARWINOVY teorie.ì Na DRIESCHE
jeötÏ nikdo nedbal, on vöak d·l rozvÌjel svÈ n·zory. Bylo nutno o nÏm mluvit
a Ëinilo se tak s rozho¯ËenÌm, a odtud se p¯istoupilo k polemice. NÏkte¯Ì uznali
tu Ëi onu n·mitku, postavili se na jeho stranu a DRIESCH se stal v˘dcem novÈho
smÏru.
Vedle DRIESCHE a WOLFFA je t¯eba jmenovat jeötÏ O. FRIEDMANNA, E. ALBRECH-
TA, J. REINKEHO a dalöÌ. TakÈ v t·bo¯e staröÌch smÏr˘ povstal pochybovaË v A.
FLEISCHMANNOVI, kter˝ vyvracÌ darwinismus na z·kladÏ anatomick˝ch, embry-
ologick˝ch a paleontologick˝ch fakt˘ a zjiöùuje zhroucenÌ vöech descendenËnÏ
teoretick˝ch d˘kaz˘.I
DarwinistÈ jeötÏ ûijÌ: jeötÏ mnozÌ jsou tÌmto smÏrem nadöeni nebo jej alespoÚ
h·jÌ. VÏ¯Ì v teorii nebo tvrdÌ, ûe v ni vÏ¯Ì, a jistÏ souhlasÌ s nÏkter˝mi z jejÌch prin-
cip˘; rozhodnÏ by nep¯iznali, ûe darwinismus dnes uû nikdo nevyvracÌ. WEIS-
MANN dosud pro svÈ teorie nach·zÌ Ëten·¯e a L. PLATE, HAECKELŸV epigon, jeötÏ
dnes vyd·v· dialektickÈ a apologetickÈ rozbory darwinismu. Botanik P. LOTSY se
tÈmÏ¯ bezpodmÌneËnÏ vyslovuje pro DARWINA. C. DETTO zve¯ejÚuje d˘kladnou
obhajobu mechanismu v organickÈ p¯ÌrodÏ. Fyzik L. ZEHNDER (1899) vytv·¯Ì hy-
I
JmenovanÌ teoretikovÈ vöak vÏtöinou uzn·vajÌ evoluci; zcela ji zavrhujÌ FRIEDMANN 1904;
FLEISCHMANN 1901; STEINER 1908. Popul·rnÏ lÌËÌ krizi darwinismu E. DENNERT 1903, novÈ pokra-
Ëov·nÌ 1906.
401
potÈzy o vzniku monÈr, bunÏk, dokonce celÈho svÏta po¯·d podle klasick˝ch
teoriÌ HAECKELA, FECHNERA a NƒGELIHO. I. METSCHNIKOV (1904) st·le jeötÏ douf·,
ûe darwinistick· vÏda postupnÏ odstranÌ ze svÏta vöechny disharmonie.I »etnÈ
jsou takÈ pokusy o prost¯edkov·nÌ mezi darwinismem a modernÌmi smÏry; st·le
jeötÏ vych·zejÌ popul·rnÌ dÌla o darwinismu. Je takÈ mnoho jinak modernÌch
badatel˘, kte¯Ì se darwinismu drûÌ.II NicmÈnÏ kaûd˝, kdo chce vidÏt, vidÌ, ûe to,
co zbylo z velkolepÈho hnutÌ, jsou jen disjecta membra: vzpomÌnka na zaölou
sl·vu a Ëasto jen vypreparovan˝ darwinismus, dobr˝ pro pedagogickÈ ˙Ëely, ale
bez srdce a nerv˘. SouËasnÈ rozpoloûenÌ lze spolu s DRIESCHEM charakterizovat
takto: ÑPro prozÌravÈ je darwinismus d·vno mrtev, co bylo v poslednÌ dobÏ jeötÏ
vysloveno v jeho prospÏch, nenÌ nic vÌc neû ¯eË nad mrtv˝m, pronesen· podle
z·sady de mortuis nihil nisi bene, s vnit¯nÌm dozn·nÌm nedostateËnosti obhajova-
nÈho.ì (DRIESCH 1902, 182)
Darwinismus jako z·vazn· doktrÌna, kter· lidstvu panovaËnÏ vnucovala svÈ
nazÌr·nÌ svÏta, je mrtv˝, ale bude trvat d·l jako kyklopsk· ideov· stavba, prove-
den· hlubok˝mi mysliteli, kte¯Ì usilovali o nÏco velkÈho. Potomstvo jej p¯i¯adÌ
k nejv˝znamnÏjöÌm myölenkov˝m systÈm˘m minulosti, na nÏmû budou badate-
lÈ i nad·le zocelovat svou myölenkovou sÌlu.
I
Z popul·rnÌch spis˘ o darwinismu a pro nÏj z poslednÌ doby srv. R. HESSE 1908.
II
Ned·vno byly zaloûeny takÈ descendenËnÏ teoretickÈ Ëasopisy: Zeitschrift f¸r induktive
Abstammungs- und Vererbungslehre. Vyd. CORRENS, HAECKER, STEINMANN, WETTSTEIN, Berlin I,
1908 (spÌöe odborn˝). Archiv f¸r Rassen- und Gesellschafts-Biologie. Vyd. A. PLOETZ aj., Berlin, 6.
roË. 1909 (spÌöe spekulativnÌ; mnoho refer·t˘).
402
41. kapitola
DÏjiny vÏd a jejich podstata
DneönÌ vÏdeck· aktivita se zakl·d· na p¯edstavÏ, ûe ËlovÏk pracuje na vöeobec-

nÈm pokroku, kdyû rozmnoûuje, vylepöuje a p¯ed·v· potomstvu znalosti p¯e-
vzatÈ z minulosti: ËlovÏk se domnÌv·, ûe vÏdeckou pracÌ zmnoûuje dÏjiny. Za
vlastnÌ dÏjiny (dÏjiny a dÏjepisectvÌ jsou p¯itom ztotoûÚov·ny) je povaûov·no to,
co se p¯edn·öÌ v p¯edn·ökov˝ch s·lech, zve¯ejÚuje v monografiÌch a uchov·v·
v muzeÌch a knihovn·ch. V d˘sledku tohoto pojetÌ, podle nÏhoû do sebe exaktnÌ
vÏda pojala celou minulost, nemajÌ studie o dÏjin·ch vÏdeckÈho problÈmu
û·dn˝ vlastnÌ cÌl: platÌ za mÈnÏcennÈ.
Tento ˙padek vÏdeckÈho dÏjepisectvÌ nastoupil teprve s rozmachem p¯Ìrodo-
vÏdeckÈho pohledu na svÏt. V prvnÌ polovinÏ p¯edch·zejÌcÌho stoletÌ, kdy do vÏ-
dy, filosofie a politiky zaËaly pronikat fantazie o pokroku lidstva, se obecnÈ obli-
bÏ tÏöilo takÈ vÏdeckÈ dÏjepisectvÌ. Ve Francii napsali G. CUVIER (1830ñ32), H. DE
BLAINVILLE (1847), I. GEOFFROY ST. HILAIRE (1854) dÏjiny zoologie, M. ADANSON
(1864) dÏjiny botaniky a A. DíARCHIAC (1864) d˘kladnÈ dÏjiny paleontologie.I
V NÏmecku byl O. SCHMIDT (1855) p¯iveden ˙vahami o podstatÏ srovn·vacÌ ana-
tomie ke studiu dÏjin tÈto vÏdy; J. B. SPIX, nadöen˝ SCHELLINGEM a CUVIEREM,
zah·jil dÏjiny zoologickÈ systematiky (1811); K. SPRENGEL (1817ñ18) a E. MEYER
(1854ñ57) napsali dÏjiny botaniky; takÈ dÏjiny zoologie od J. V. CARUSE (1872)
n·leûÌ jeötÏ k tomuto obdobÌ. TÈû nebiologovÈ jako A. COMTE a T. BUCKLE se tehdy
zab˝vali dÏjinami vÏd.
Ze vöech historick˝ch spis˘ o biologick˝ch vÏd·ch sklidily nejvÏtöÌ uzn·nÌ
zn·mÈ DÏjiny induktivnÌch vÏd od W. WHEWELLA.164 I kdyû obsahovÏ ponÏkud za-
ost·vajÌ za oËek·v·nÌm a velmi nerovnomÏrnÏ zohledÚujÌ biologickÈ oblasti, majÌ
p¯esto tu p¯ednost, ûe si filosoficky poËÌnajÌ co nejsamostatnÏji. Vych·zejÌ z p¯ed-
pokladu pokroku lidstva a kladou si ˙lohu dok·zat, ûe v dÏjin·ch vÏd lze konstato-
vat v˝voj ke st·le vyööÌm cÌl˘m. ÑA tak vÏda nesest·v·,ì pÌöe WHEWELL (1837), Ñjak
se zd·lo zpoË·tku, z ¯ady p¯evrat˘, z nichû jeden niËÌ a ruöÌ druh˝, n˝brû naopak
ze st·lÈho sledu v˝vojov˝ch f·zÌ, z nichû jedna do sebe pojÌm· druhou, aby ji
nov˝m zp˘sobem d·l rozvÌjela, a tak st·le vÌce p¯ibliûovala hledanÈ pravdÏ.ì
I
ObÏ poslednÌ dÌla spadajÌ sice do druhÈ poloviny 19. stoletÌ, vzhledem k jejich obsahu je vöak
lze p¯i¯adit k p¯eddarwinovskÈ dobÏ.
403
Argumentace spoËÌvala v tom, ûe WHEWELL blÌûe objasÚoval, jak jedna vÏda

(botanika) p¯Ìmo a neruöenÏ smÏ¯uje ke svÈmu cÌli, zatÌmco jinÈ biologickÈ dis-
ciplÌny pokraËujÌ d·l s omyly a oklikami. WHEWELLOVA vÌra v pokrok vÏdy byla
smÏrodatn· rovnÏû pro dalöÌ historiky; brzy se vöak nepovaûovalo za nutnÈ po-
krok vÏdy dokazovat, n˝brû byl p¯ijat jako jist˝ fakt. Tento krok se musel st·t
pro dÏjepisectvÌ osudn˝m; neboù jestliûe existuje st·l˝ pokrok vÏdy, pak je cel·
minulost zahrnuta vûdy v poslednÌm stavu vÏdy a dÏjepisec m˘ûe hovo¯it na-
nejv˝ö o omylech p¯edch˘dc˘ ñ to je kv˘li pouze negativnÌmu obsahu m·lo
zajÌmavÈ.
NÏkte¯Ì historikovÈ hledali jinÈ d˘vody pro opr·vnÏnÌ svÈ vÏdy; jasnÏ je shr-
nul G. CUVIER v ˙vodu ke sv˝m DÏjin·m; uËil, ûe vÏdeckÈ dÏjepisectvÌ je nepo-
stradatelnÈ, 1. protoûe vÏdeckÈ n·zory se zakl·dajÌ na faktech, jejichû shrnutÌ je
˙lohou historika; 2. dÏjepisectvÌ br·nÌ opakov·nÌ jiû proveden˝ch zkoum·nÌ;
3. podporuje vznik nov˝ch idejÌ, rozmnoûuje tÌm vÏdÏnÌ a uËÌ spr·vnÈ metodÏ
vÏdy.
Tato pedagogick· ˙loha dÏjepisectvÌ nebyla naplnÏna, jak lze vyvodit ze sku-
teËnosti, ûe û·dnÈ historickÈ dÌlo nemÏlo velk˝ vliv na pr·vÏ p¯evl·dajÌcÌ n·zory
badatel˘. Teorie objektivnÌ, na jednotlivci nez·vislÈ vÏdy naopak vedla k p¯e-
svÏdËenÌ, ûe vÏda m˘ûe b˝t jakoûto velkolep· stavba jen zmnoûov·na, p¯ÌpadnÏ
i poökozov·na badateli, a dÏjepisci spat¯ovali svou ˙lohu ve zjiöùov·nÌ, jak se
kaûd˝ badatel podÌlel na v˝stavbÏ: jelikoû jeden se o ni zaslouûil vÌce, druh˝
mÈnÏ, hovo¯Ì modernÌ dÏjepisci o Ñz·sluh·chì badatel˘. Otev¯eme-li libovolnÈ
modernÌ dÌlo, v nÏmû se pÌöe o v˝voji nÏkterÈho vÏdeckÈho problÈmu, zjistÌme,
ûe vyzdvihov·nÌ z·sluh je jedinou ˙lohou takov˝ch studiÌ. Kdo vöak smÌ posu-
zovat z·sluhy druh˝ch? V kaûdÈm p¯ÌpadÏ je to pouze objevitel, kter˝ ze svÈho
osobnÌho stanoviska vyn·öÌ soud o sv˝ch p¯edch˘dcÌch (p¯esto si slovo Ñz·sluhaì
uchov·v· ponÏkud shovÌvav˝ n·dech). Naproti tomu historik, kter˝ chce pouze
informovat o objevech, nem· pr·vo hovo¯it o z·sluh·ch ñ to se mu d·v· pocÌtit
tÌm, ûe historick˝m studiÌm je upÌr·n n·rok na originalitu, vlastnÌ vÏdeckost;
mezi odbornÌky jsou povaûov·na za Ñpopul·rnÌ dÌlaì.
V dobÏ rozkvÏtu exaktnÌ vÏdy vöak byla i takov· dÌla vz·cn·;I jako studie
o dÏjin·ch biologie se objevovaly jen soupisy DARWINOV›CH p¯edch˘dc˘ a histo-
rickÈ ˙vody k monografiÌm.II Tyto historickÈ ˙vody p¯edstavujÌ zvl·ötnÌ druh
dÏjepisectvÌ, kter˝ se naz˝v· dÏjinami jen klamnÏ: badatel, kter˝ se zab˝v· nÏja-
kou myölenkou, se vyrovn·v· s jinak sm˝ölejÌcÌmi p¯ÌrodovÏdci. Od ûijÌcÌch p¯e-
I
DÌla o dÏjin·ch biologie: SACHS (1875); FOSTER (1901); F. C. M‹LLER (1902; popul·rnÌ); KRAUSE
(1901); HAESER (1881); TH. PUSCHMANN, M. NEUBURGER & J. PAGEL (1903); F. DANNEMANN (1898);
BURCKHARDT (1907). BiologickÈmu dÏjepisectvÌ slouûÌ Ëasopisy: Zoologische Annalen, vyd. MAX
BRAUN (W¸rzburg); Archiv f¸r die Geschichte der Naturwissenschaften und der Technik, vyd. K. V.
BUCHKA, C. SCHƒFER, H. STADLER, K. SUDHOFF (Leipzig, od roku 1909); Mitteil. z. Geschichte d.
Medizin u. d. Naturwiss., vyd. S. G‹NTHER A K. SUDHOFF (Hamburg VIII, 1909).
II
OpomÌjÌm dÌla o antickÈ biologii.
404
DÃJINY VÃD A JEJICH PODSTATA
ch·zÌ k zem¯el˝m, zkoum· myölenky, kterÈ se podobajÌ nebo odporujÌ jeho vlast-
nÌm, zd˘razÚuje to, co je na nich spr·vnÈ, a podtrh·v· jejich omyly, a takto dosa-
huje vÏtöÌ jasnosti ve sv˝ch vlastnÌch n·zorech. A jelikoû ¯adÌ pojedn·vanÈ bada-
tele chronologicky, vytv·¯Ì z·roveÚ ÑdÏjinyì. TakovÈ studie, nap¯Ìklad DÏjiny
botaniky J. SACHSE Ëi DRIESCHŸV Vitalismus jako dÏjiny a nauka, p¯edstavujÌ cennÈ
p¯ÌpravnÈ pr·ce pro dÏjepisectvÌ, neboù badatel, kter˝ si utvo¯il samostatn˝ ˙su-
dek o problÈmu, m· citlivÈ porozumÏnÌ pro jeho jin· ¯eöenÌ a osvÏtluje je ze
svÈho stanoviska; tato dÌla vöak nejsou skuteËn˝m dÏjepisectvÌm, protoûe lÌËÌ jen
to, co je na p¯edstav·ch spr·vnÈ a öpatnÈ, zatÌmco historik musÌ to, co se v dÏji-
n·ch ud·lo, pojednat jako plastickÈ skuteËnosti.I
V poslednÌch letech se biologovÈ zab˝vajÌ historick˝mi studiemi horlivÏji:
jelikoû dospÏli na konec velkolepÈ epochy vÏdy, ohlÌûejÌ se zvÏdavÏ zpÏt, aby si
uvÏdomili, co vlastnÏ proûili. Dosud vöak tyto historickÈ pr·ce p˘sobÌ p¯Ìliö ne-
smÏle; nepokouöejÌ se p¯ekonat namnoze vyzkouöenÈ metody dosavadnÌho
biologickÈho dÏjepisectvÌ: nedozvÌme se z nich nic, co by neuËila, tÈmÏ¯ lze ¯Ìci,
ûe lÈpe, samotn· pozitivnÌ vÏda. »estnou v˝jimkou je esej R. BURCKHARDTA Bio-
logie a dÏjiny biologie (1907). Autor d˘raznÏ upozorÚuje na pojmovou samostat-
nost dÏjin biologie v˘Ëi biologii; poûaduje vlastnÌ metodu pro dÏjiny biologie
a p¯eje si, aby byly p¯i¯azeny k jin˝m historick˝m disciplÌn·m jako filosoficky
rovnocennÈ.
V p¯edch·zejÌcÌch kapitol·ch jsme se pokusili pojednat o dÏjin·ch biologie
z novÈho stanoviska. P¯ÌleûitostnÏ jsme za¯adili vöeobecnÏjöÌ z·sady, kterÈ
mohou mÌt v˝znam pro dÏjepisectvÌ; na z·kladÏ toho, co jsme zjistili, pojednej-
me nynÌ o vlastnÌm p¯edmÏtu dÏjepisectvÌ.
Vöude Ëteme, ûe vÏda spoËÌv· ve zkoum·nÌ pravdy; historikovÈ, kte¯Ì se pokou-
öeli p¯edstavit v˝voj vÏdy podle filosofick˝ch princip˘, vych·zeli rovnÏû z toho-
to pojetÌ a snaûili se pojÌmat dÏjiny vÏdy jako neust·lÈ postupov·nÌ k pravdÏ
a nep¯etrûitÈ p¯ekon·v·nÌ omylu. Proti tomuto p¯edpokladu o podstatÏ vÏdy,
kter· vyrostla z kultu intelektu v 18. stoletÌ, lze vöak mÌt mnohÈ v˝hrady. Na
prvnÌm mÌstÏ uveÔme metodickou n·mitku: jestliûe dÏjepisec p¯edem vÌ, v Ëem
spoËÌv· podstata biologie a dÏjin biologie, proË je studuje? Zkoum·me jen ty
jevy, jimû jeötÏ dob¯e nerozumÌme a jen pokud jim nerozumÌme: jestliûe historik
nedok·ûe studiem dÏjin biologie nahradit jejich pojetÌ nÏjak˝m lepöÌm, pak to
nest·lo za n·mahu. Jestliûe historik p¯istupuje ke zpracov·nÌ dÏjin biologie
s pevnou p¯edstavou o jejich podstatÏ, pak odpovÌd· d¯Ìve, neû byl t·z·n, a ocit·
se v nebezpeËÌ, ûe odpovÌd· öpatnÏ.
I
Vedle v˝öe uveden˝ch spis˘ jeötÏ jmenujme: W. HIS (1870); HANSEN (1907); LANGE (1866).
Rozmach p¯ÌrodnÌch vÏd v 19. stoletÌ p¯inutil takÈ odbornÈ historiky, aby studovali jejich vliv na
duchovnÌ proudy; v NÏmeck˝ch dÏjin·ch K. LAMPRECHTA je vÏnov·no nÏkolik stran takÈ biologii
(1908, III., 142-157 a 294-324). Biolog, kter˝ u LAMPRECHTA hled· samostatnÈ pojetÌ dÏjin vÏdy,
vöak bude zklam·n: neposkytuje (obsahovÏ ani metodicky) vÌce neû ˙vodnÌ Ë·st kterÈkoli lepöÌ
uËebnice zoologie.
405
Lze snad vyslovit i vÏcnÈ pochybnosti o pojetÌ vÏdy jako snahy o dosaûenÌ
pravdy. Ide·l touhy po pravdÏ nepochybnÏ existuje ñ vyskytuje se pravdÏpo-
dobnÏ ËastÏji, neû se domnÌv·me; slovo Ñpravdaì vöak nenÌ jednoznaËnÈ. Prav-
da jako protiklad k omylu (Ëi ke lûi) je Ëasto vyd·v·na za podstatu vÏdy; zd· se
vöak, ûe tato pouze logick· pravda, prost· vöeho obsahu (jasnost, spr·vnost), je
z¯Ìdkakdy hnacÌ silou b·d·nÌ. DÏjiny n·s uËÌ, ûe pravda jako negace omylu mÌv·
slab˝ vliv na sm˝ölenÌ: proti DARWINOV›M idejÌm bylo hned na poË·tku p¯edne-
seno tÈmÏ¯ vöe, co se proti nim v˘bec d· namÌtnout, a proti HAECKELOVI byly
hned na prahu jeho liter·rnÌ Ëinnosti uplatnÏny z·vaûnÈ argumenty. Kritika vöak
z˘stala bez ˙spÏchu. ZakladatelÈ darwinismu naopak nep˘sobili jako napravi-
telÈ d¯ÌvÏjöÌch vÏcÌ, jako nositelÈ lepöÌch pravd, n˝brû jako bojovnÌci za novÈ
ideje, za novÈ skuteËnosti. V tomto ohledu je nejpouËnÏjöÌ KANTŸV vliv na natur-
filosofii; jeho dÌlo bylo umocnÏnou kritikou, logikou o sobÏ, a p¯ece KANT nikte-
rak nevyvolal u sv˝ch n·sledovnÌk˘ ost¯ejöÌ kritiËnost (tzn. rozliöenÌ pravdy
a omylu), n˝brû p˘sobil zejmÈna jako objevitel apriority.I
TotÈû platÌ takÈ o ˙silÌ jednotliv˝ch badatel˘: sice uv·dÏjÌ v ˙vodech ke sv˝m
studiÌm, ûe pr·ci podnikli ze z·jmu o pravdu, ûe sv˝mi studiemi chtÏjÌ uvÈst na
pravou mÌru nauku o individualitÏ chromozom˘, o v˝znamu mezenchymu,
o funkci sluchovÈho ˙strojÌ. Kaûd˝ vöak vÌ, ûe tyto teoretickÈ ot·zky m·lokdy
p¯edstavujÌ skuteËn˝ podnÏt ke zkoum·nÌ. Studie vznikajÌ spÌöe na z·kladÏ
zda¯il˝ch prepar·t˘, n·hodn˝ch pozorov·nÌ, n·hodnÏ zÌskanÈho materi·lu,
zatÌmco aktu·lnÌ problÈmy p¯istupujÌ teprve druhotnÏ, aby udaly smÏr zkou-
m·nÌ, a Ëasto jen proto, aby mu zajistily z·jem ve¯ejnosti. Je to skuteËnost, svÏûÌ
fakt, jenû p¯itahuje badatele! Tak je tomu takÈ v p¯ÌpadÏ, kdy badatel vyslovuje
novou teorii, neboù se o ni zajÌm· opÏt nejprve jako o myölenku, kter· p¯edsta-
vuje nÏco skuteËnÈho, neû jako o lepöÌ vysvÏtlenÌ st·vajÌcÌho. Neboù takÈ teorie
rostou jako zelenÈ vÏtve na zlatÈm stromu ûivota a seschnou a zeöedivÌ teprve
tehdy, kdyû ztratÌ v˝znam svÏûÌ skuteËnosti a stanou se pouh˝mi logick˝mi
pravdami.
Jestliûe vöak takÈ aktivnÌ badatel m˘ûe mÌt pr·vo poukazovat na pravdu jako
cÌl svÈho ˙silÌ, historik, kter˝ zkoum· dÏnÌ samÈ a nikoli jeho cÌl, nesmÌ v onÈ
z·sadÏ, ûe vÏda spoËÌv· ve zkoum·nÌ pravdy, spat¯ovat vÌce neû program, jako
nap¯Ìklad politick˝ dÏjepisec vidÌ v politick˝ch z·sad·ch jednotliv˝ch stran jen
program, kter˝ nelze ztotoûnit s jejich praktickou ËinnostÌ. DÏjepisec vÏdy musÌ
zjiöùovat skuteËnÈ podnÏty ke zkoum·nÌ p¯Ìrody: zajÌm· ho nap¯Ìklad, zda
k vÏdeckÈ pr·ci vedl boj o udrûenÌ ûivota, touha porazit protivnÌka, anebo n·ho-
da. Snadno zpozoruje, ûe ve vÏdÏ vyvst·vajÌ jistÈ rozdÌly, kdyû p¯ech·zÌ z jednÈ
I
Doufejme, ûe Ëten·¯ nebude chtÌt z uvedenÈho vyËÌst, ûe kaûd· kritika je marn· a bez˙Ëeln·;
nepochybnÏ je p¯Ìznakem vzdÏl·v·nÌ, nech·me-li se ovlivÚovat kritikou, pravdou; tato skuteË-
nost n·m vöak nem˘ûe zabr·nit, abychom pouk·zali na skuteËnÈ pomÏry, kterÈ se ¯ÌdÌ jin˝mi
z·kony neû ide·lnÌmi.
406
zemÏ do druhÈ: navzdory vöÌ ˙dajnÈ internacionalitÏ se nÏmeck· vÏda liöÌ od

francouzskÈ, anglickÈ, americkÈ a ˙lohou historika je konkrÈtnÏ p¯edstavit tuto
r˘znost. Nebojme se, ûe by diskuse o skuteËn˝ch hybn˝ch sil·ch b·d·nÌ mohla
ot¯·st p¯esvÏdËenÌm o ide·lnÌ povaze vÏdeckÈho ˙silÌ: co jinÈho by tato diskuse
nakonec mohla vynÈst na svÏtlo, neû ûe vÏda je tÌm, ËÌm je! Nanejv˝ö by se moh-
lo odhalit, ûe ide·lnÌ v·ûnost nespoËÌv· v d˘leûitÏ se tv·¯ÌcÌch v˝razech badate-
l˘, n˝brû je zaloûena mnohem hloubÏji, mnohem p¯irozenÏji.
Pravdou se takÈ Ëasto rozumÌ to, co jinak oznaËujeme jako skuteËnost nebo
fakt, tzn. to, v co bezprost¯ednÏ, zcela naivnÏ vÏ¯Ìme a co nenÌ jen pravdivÈ,
n˝brû se takÈ vyskytuje a m· urËitÈ formy. Modr· obloha, DARWINOVA nauka,
dÏlba pr·ce v ûivoËiönÈ ¯Ìöi p¯edstavujÌ takovÈ skuteËnosti. Jako ke kaûdÈ
vÏdÏ, i k dÏjin·m biologie pat¯Ì studium urËit˝ch skuteËnostÌI. NemajÌ zkou-
mat logickÈ pravdy, n˝brû skuteËnÈ myölenky, kter˝mi se lidÈ v oboru biologie
nech·vajÌ vÈst, kterÈ nutÌ badatele, aby nastoloval urËitÈ problÈmy, vidÏl fakta
v urËitÈm svÏtle, vÏ¯il v jistÈ nauky a nevÏ¯il v jinÈ, kterÈ jej sv·dÏjÌ takÈ k ne-
spr·vn˝m pojetÌm dÏnÌ a kterÈ p¯edstavujÌ to, co m·me na mysli, kdyû
o nÏkom tvrdÌme, ûe m· Ñideuì.
Myölenka je nÏËÌm p˘vodnÌm, nikoli pouze nauËen˝m nebo odvozen˝m uvÏ-
domÏl˝m postupem: spoËÌv· v z·kladu vÏdomÈ vÏdeckÈ Ëinnosti, je tedy sku-
teËnÏjöÌ neû ona. Kdo to nechce p¯ipustit, toho lze tÏûko p¯esvÏdËit ñ stejnÏ jako
toho, kdo popÌr· modrou barvu nebe, nikdo nep¯esvÏdËÌ o jejÌ existenci; zb˝v·
jen cesta zn·zornit je p¯Ìklady.
EvoluËnÌ nauky DARWINA, WALLACE, E. DARWINA byly idejemi, tzn. nikoli
pouze odvozen˝mi nebo p¯evzat˝mi p¯edpoklady, ani ÑmÌnÏnÌmiì, n˝brû
bezprost¯ednÌmi p¯esvÏdËenÌmi, kter· sv˝m objevitel˘m jednoho dne n·hle
p¯iöla na mysl. Jestliûe vöak nÏjak˝ student p¯edn·öÌ z·sady DARWINOVY
nauky, jestliûe nÏjak˝ spisovatel tvrdÌ, ûe vÏ¯Ì v DARWINA, pak to jeötÏ nenÌ
idea. DARWINOVA vÌra v dÏdiËnost zÌskan˝ch vlastnostÌ ideou byla, jelikoû
DARWIN tuto dÏdiËnost p¯ijÌmal jako nÏco samoz¯ejmÈho. TvrzenÌ nÏkter˝ch
badatel˘, ûe vÏ¯Ì v takovou dÏdiËnost, protoûe jinak by byl v˝voj svÏta orga-
nism˘ nevysvÏtliteln˝, nenÌ ideou, n˝brû jen jejÌm d˘sledkem (Ëasto jen
I
H. DRIESCH (1904, 4n) rozliöuje Ëty¯i stupnÏ skuteËnosti. PrvnÌm stupnÏm je to, co je bezprost¯ed-
nÏ pociùov·no, druh˝m jsou vÏci, t¯etÌm (vÏdeck˝ stupeÚ) myölenkovÈ symboly, utvo¯enÈ katego-
ri·lnÌ nutnostÌ na z·kladÏ kvalitativnÌch dat a vybavenÈ podle vÏdomÈ libov˘le. »tvrt˝m stup-
nÏm jsou kvalitativnÏ urËenÈ jednotky (Ñatomyì). DRIESCHOVA anal˝za stupÚ˘ skuteËnosti je
v˝znamn·, sdÌlÌ vöak se sv˝m logick˝m (KANTOV›M) stanoviskem tu chybu, ûe je v nÌ logick· kon-
strukce pojmu identifikov·na s konstrukcÌ p¯irozenou. Nejprve by se muselo empiricky (psycho-
logicky a anal˝zou skuteËnÈho utv·¯enÌ pojm˘) dok·zat, ûe vÏc (jako druh˝ stupeÚ skuteËnÈho)
je konstruov·na z prvk˘ prvnÌho stupnÏ, z prvk˘ bezprost¯ednÏ danÈho. DRIESCH sice zd˘razÚu-
je, ûe jÌm uveden· hierarchie skuteËnostÌ m· v˝znam jen pro reflektujÌcÌ (nikoli vöak pro naivnÌ)
rozum. Ale jelikoû v z·mÏnÏ naivnÌho rozumu s reflektujÌcÌm spoËÌv· z·kladnÌ chyba KANTOVA
systÈmu, oËek·vali bychom u DRIESCHE d˘kladnÏjöÌ rozbor pr·vÏ tohoto uzn·vanÈho omylu.
407
d˘sledkem nauËenÈ hypotÈzy). WEISMANNOVO vyvracenÌ tÈto dÏdiËnosti bylo

smÏsÌ ideje a d˘sledku: rozliöov·nÌ z·rodeËnÈ a tÏlesnÈ plazmy bylo d˘sled-
kem jeho pojetÌ embryon·lnÌho v˝voje; rozliöov·nÌ zÌskan˝ch a vrozen˝ch
vlastnostÌ bylo ideou.
Sveden poslednÌm p¯Ìkladem se Ëten·¯ bude klonit k z·vÏru, ûe idea zname-
n· to, co je spr·vnÈ, zatÌmco to, co je z nÌ vyvozenÈ (mÌnÏnÌ, hypotÈza), je
nespr·vnÈ. Ale to by byl myln˝ z·vÏr. Historik se nem˘ûe vyjad¯ovat o spr·v-
nosti vöech nauk, o nichû pojedn·v·, ani nesmÌ Ëinit sv˘j subjektivnÌ ˙sudek
o vÏdeck˝ch problÈmech mÏ¯Ìtkem jejich v˝znamu, ani neodliöuje ideu od mÌnÏ-
nÌ podle toho, ûe idea musÌ b˝t nutnÏ spr·vnÏjöÌ. Historik studuje badatele, zp˘-
sob, jak˝m badatel zd˘vodÚuje svÈ n·zory, jak v nÏ vÏ¯Ì. VezmÏme nap¯Ìklad
v˝öe uveden˝ p¯Ìpad badatele, kter˝ vÏ¯Ì v dÏdiËnost zÌskan˝ch vlastnostÌ jako
d˘sledek evoluËnÌ teorie. MezitÌm se prok·ûe nespr·vnost evoluËnÌ teorie: jestli-
ûe tento badatel opustÌ svou vÌru v onu dÏdiËnost, pak to nebyla idea; jestliûe
v ni vöak vÏ¯Ì i potom, pak jeho vÌra pramenila z ideje a byl to z jeho strany jen
omyl, ûe vÌru povaûoval za pouh˝ d˘sledek. Idea tudÌû nesmÌ b˝t ztotoûÚov·na
s vÏdom˝mi naukami, m· svÈ ko¯eny spÌöe v nevÏdomÈm a jen zabÌh· do vÏdo-
mÈho. Ideou badatele nenÌ to, co jako ideu p¯edkl·d·, n˝brû to, co jej p¯ivedlo
k jeho tvrzenÌm; jeho objev, hypotÈza, jeho nauka p¯edstavuje jen konkrÈtnÌ
formu, kterou idea p¯ijala.
Ot·zku, nakolik je kaûd· idea pravdiv·, ponech·me stranou jako mÈnÏ d˘le-
ûitou pro n·ö problÈm a jako p¯Ìliö obtÌûnou; kaûdop·dnÏ vöichni lidÈ ûijÌ v p¯e-
svÏdËenÌ, ûe kdyû pevnÏ vÏ¯Ì v nÏjakou tezi, nem˘ûe b˝t absolutnÏ myln·; nanej-
v˝ö nabÌzÌ nespr·vn˝ v˝raz pravdy. Avöak takovÈ problÈmy pat¯Ì jiû do oblasti
metafyziky.
LeckterÈho Ëten·¯e moûn· udivÌ, ûe zde tak d˘kladnÏ zd˘razÚujeme
samoz¯ejmou vÏc, ûe vÏdeck˝ ûivot je ovl·d·n idejemi jako p˘vodnÌmi v˝tvo-
ry lidskÈho ducha. DneönÌ teorie vÏdeckÈho ûivota vöak tyto ideje neuzn·v·
a ve zkoum·nÌch o v˝voji nauky se mÌsto idejÌ rozliöujÌ ÑnadhozenÈ myölen-
kyì, hypotÈzy, dok·zan· fakta. Toto t¯ÌdÏnÌ se t˝k· pouze postupu a ud·v·,
jakou pÌli a pozornost vÏnoval badatel problÈmu. Zcela vöak opomÌjÌ punctum
saliens (tj. to, o co jde): aby badatel mohl Ñnadhoditì myölenku, p¯edvÈst ji jako
moûnost, dok·zat, musÌ ji nejprve mÌt. Sice Ëasto slyöÌme, ûe ten Ëi onen p¯ed-
ch˘dce vyslovil n·pad, kter˝ pozdÏjöÌ badatel dok·zal; z·sluha novÈ pravdy
n·leûÌ v tomto p¯ÌpadÏ jen pozdÏjöÌmu badateli. Odporuje vöak veökerÈ zkuöe-
nosti, ûe by nÏkdo jen tak nazda¯b˘h ¯Ìkal nÏco, co by se pak uk·zalo jako
pravda. A kdyby se tak i stalo, takov˝ objevitel vlastnÏ v objevenou pravdu
nevÏ¯Ì ñ nem· pro nÏj vÏtöÌ cenu neû latinskÈ slovo v ˙stech ËlovÏka, kter˝ nero-
zumÌ latinsky. Jestliûe vöak objevitel v pravdu vÏ¯Ì, pak tato pravda p¯edstavu-
je ideu, a historik musÌ zkoumat, jak si objevitel tuto ideu p¯edstavuje. NÏËÌm
jin˝m, neû rozliöovat nadhozenÈ a dok·zanÈ pravdy, je hovo¯it o nerozvinut˝ch
a rozvinut˝ch idejÌch; nap¯Ìklad GOETHOVA nauka o transmutacÌch nebo
408
LAMARCKŸV vitalismus p¯edstavujÌ nerozvinutou ideu, DARWINOVA teorie ideu

rozvinutou; nerozvinutÈ ideje lze d·le rozvÌjet, aniû by to odporovalo jejich
p˘vodnosti.I
41.1. VÏda a v˝klad jejÌch dÏjin

Mezi vÏdou a v˝kladem jejÌch dÏjin existuje tent˝û rozdÌl jako mezi p¯Ìrodou
a p¯ÌrodnÌ vÏdou: p¯Ìroda tvo¯Ì z·klad, p¯ÌrodnÌ vÏda reprodukuje naöe p¯edsta-
vy o podstatÏ tohoto z·kladu. V modernÌ vÏdÏ se tento rozdÌl neuzn·v·: mate-
rialistÈ stejnÏ jako idealistÈ pokl·dajÌ p¯Ìrodu za identickou s naöimi p¯edstava-
mi o nÌ; s tÌm rozdÌlem, ûe materialistÈ prohlaöujÌ za re·lnou p¯Ìrodu, idealistÈ
p¯edstavy. OpomeÚme filosofickou str·nku problÈmu; prakticky existuje rozdÌl
mezi objektem a vÏdÏnÌm o nÏm. Sice m˘ûeme zvÌ¯ata, rostliny, buÚky oznaËit za
pouhÈ p¯edstavy: kaûd˝ vÌ, ûe se tyto p¯edstavy vztahujÌ k nÏËemu, co je re·lnÏj-
öÌ neû naöe mÌnÏnÌ, hypotÈzy, tvrzenÌ. V z·kladu tvrzenÌ, ûe rostlina se skl·d·
z bunÏk, spoËÌv· skuteËnost, kter· zdaleka nenÌ vyËerp·na tÌmto tvrzenÌm; umÏ-
lec ch·pe tutÈû rostlinu jinak, chemik zase jinak a takÈ vÏda pojÌm· tutÈû rostlinu
v r˘zn˝ch epoch·ch r˘znÏ. Naöe p¯edstavy jsou proto jen stÌny, odlesky skuteË-
nosti; i kdyû jsou pravdivÈ, pronikajÌ jen vÌce Ëi mÈnÏ hluboko do podstaty sku-
teËnosti. Ani aristotelsk˝ pojem entelechie nestaËÌ, aby vyËerpal podstatu vÏcÌ,
neboù takÈ on vypovÌd· o vÏcech jen to, co o nich vÌme, a proto je nutnÏ ne˙pln˝.
TotÈû platÌ o vztahu mezi dÏjinami a dÏjepisectvÌm, aËkoli to badatelÈ nep¯i-
zn·vajÌ. DomnÌvajÌ se, ûe z kaûdÈho uËence ûije d·le jen to, co uzn·v· za pravdi-
vÈ pr·vÏ vl·dnoucÌ vÏda. Proto se nap¯Ìklad snaûÌ dok·zat o darwinismu, ûe je
jeötÏ nynÌ uzn·v·n, proto jim znÌ slova o jeho ˙padku tak zlovÏstnÏ. Proto zohled-
ÚujÌ d¯ÌvÏjöÌ badatele, jen pokud tito badatelÈ objevili novÈ pravdy. Toto pojetÌ
m· sice svou hloubku, kterou sv˝m zp˘sobem vyj·d¯il NIETZSCHE v RadostnÈ
vÏdÏ: ÑKaûd˝ velk˝ ËlovÏk m· sÌlu, kter· p˘sobÌ i zpÏt: cel· historie je kv˘li nÏmu
opÏt kladena na v·hy a tisÌcero tajemstvÌ minulosti vylÈz· ze sv˝ch skr˝öÌ ñ h¯·t
se v jeho slunci. V˘bec se ned· dohlÈdnout, co vöechno jeötÏ bude jednou histo-
riÌ. Moûn· je minulost st·le jeötÏ v podstatÏ neobjevena! Je zapot¯ebÌ jeötÏ tolika
zpÏtnÏ p˘sobÌcÌch sil!ì (NIETZSCHE 1992, I, ß34; 60)
Ale jestliûe tomu tak je, pak se minulost nekryje s naöÌ p¯edstavou, s p¯edsta-
vou naöich potomk˘, s p¯edstavou jakÈhokoli ËlovÏka Ëi doby o tÈto minulosti,
I
SCHOPENHAUER nechtÏl uznat dÏjiny jako vÏdu. Neboù zatÌmco vÏda zd˘vodÚuje vöeobecnÈ
pojmy, dÏjiny pr˝ majÌ za p¯edmÏt jen lÌËenÌ jednotlivostÌ: vÏdy hovo¯Ì Ño tom, co jest neust·le;
naproti tomu dÏjiny o tom, co je jen jednou a pak uû nikdyì (SCHOPENHAUER 1997). Tomuto tvr-
zenÌ, k nÏmuû se p¯id·v· i DRIESCH, lze vöak odporovat tÌm, ûe dÏjiny (vÏdy) hovo¯Ì o ojedinÏ-
l˝ch jevech jako o projevech vÏËnÈ pravdy; jelikoû studujÌ ideje ËlovÏka o ûivÈ p¯ÌrodÏ, jsou
k nim ve stejnÈm vztahu jako biolog k organism˘m.
409
n˝brû je na p¯edstavÏ nez·visl·. Co se dnes uËÌ o DARWINOVI, CUVIEROVI, NEWTO-

NOVI, nep¯edstavuje ûivot onÏch badatel˘ aû za hrob, n˝brû pouze naöe p¯edsta-
vy, k nimû dospÌv·me na z·kladÏ doklad˘, kterÈ ti badatelÈ zanechali. Kdyby se
tyto dokumenty n·hodou nezachovaly, nebyla by omezena nesmrtelnost bada-
tel˘, n˝brû pouze naöe p¯edstava o nÌ. DÏjepisectvÌ a vÏda jsou tak jen z·leûitos-
tÌ samotnÈho badatele, nikoli z·leûitostÌ zkoumanÈho p¯edmÏtu.
Anebo snad nakonec naöe vÏdÏnÌ o p¯edmÏtu p¯eci jen ovlivÚuje tento p¯ed-
mÏt nÏjak˝m dosud nezn·m˝m zp˘sobem?
41.2. Nauka o pokroku

HistorikovÈ vÏdy se p¯ikl·nÏjÌ takÈ k vÌ¯e v pokrok lidstva a vÏdy; to by vöak
nemÏli Ëinit, neboù majÌ povinnost zkoumat, zda pokrok skuteËnÏ existuje a v Ëem
vlastnÏ spoËÌv·; nap¯ed musÌ povaûovat za moûnÈ, ûe je toto mÌnÏnÌ nespr·vnÈ,
a teprve z jejich lÌËenÌ by mÏla vyplynout jeho spr·vnost. Ale i kdyû se p¯edpo-
kl·d·, ûe vÏda postupuje, lze p¯ipustit ot·zku, zda je cel· nauka o pokroku
dostateËnÏ hlubok·, aby vyËerpala podstatu dÏjin vÏdy. NabÌzÌ se ot·zka: jak
ARISTOTEL…S p¯ijde k tomu, ûe nem˘ûe sdÌlet celou plnost pozn·nÌ, jak˝m pr·-
vem ch·peme podstatu vÏcÌ hloubÏji neû on? PostaËuje ke zd˘vodnÏnÌ tohoto
domnÏlÈho pr·va naöÌ doby Ëasov· vzd·lenost? Jak p¯ijdeme k tomu, ûe n·ö
duchovnÌ ûivot by mÏl b˝t chudöÌ neû duchovnÌ ûivot naöich potomk˘? NenÌ to,
co se obvykle naz˝v· pokrokem vÏdy ñ rozmnoûov·nÌ znalostÌ, praktickÈ ˙spÏ-
chy, rozmanitÈ hypotÈzy ñ, jen povrchnÌm jevem naöeho ûivota? Aù si kaûd˝ zod-
povÌ tyto ot·zky, d¯Ìve neû zaËne k·zat nauku o pokroku.
Z hypotÈzy o pokroku vÏdy byl vyvozen z·vÏr, ûe ˙Ëel vÏdeckÈ pr·ce nelze
hledat v nÌ samÈ, n˝brû v budoucnosti; uËilo se, ûe pracujeme pro budoucnost,
ûe objevujeme fakta, vyslovujeme hypotÈzy, zahajujeme zkoum·nÌ, jeû upot¯e-
bÌ, potvrdÌ, dokonËÌ aû naöi potomci. Tento p¯Ìjemn˝ pocit solidarity s budouc-
nostÌ se zakl·d· na p¯edpokladu, ûe se dÏjiny vÏdy ¯ÌdÌ jen logick˝mi z·kony, ûe
n·sledujÌcÌ generace p¯evezme vöechny myölenky, vöechny problÈmy generace
p¯edch·zejÌcÌ a bude je d·le rozvÌjet; ûe problÈm, kter˝ nastolÌ jeden badatel, se
nutnÏ stane problÈmem vöech badatel˘ a ûe nelze pokraËovat bez jeho ¯eöenÌ.
Takov· solidarita se vöak nevyskytuje ani mezi uËenci jednÈ epochy; problÈmy
si uchov·vajÌ svou cenu jen se z¯etelem k jist˝m myölenk·m, k urËit˝m smÏr˘m
a badatel˘m, s jejichû z·nikem vöak ztr·cÌ aktualitu. Nauky naturfilosof˘, ËetnÈ
DARWINOVY teorie, tisÌce hypotÈz ze sedmdes·t˝ch a osmdes·t˝ch let minulÈho
stoletÌ ñ kdo se dnes obtÏûuje, aby je zodpovÌdal, dokazoval, vyvracel?
ProblÈmy Ëi domnÏnky jsou sice form·lnÏ urËeny jako ˙koly pro budoucnost,
pro dalöÌ badatele; ve skuteËnosti jen ukazujÌ, jak myölenka, kter· badatele zau-
jala, z·pasÌ o uskuteËnÏnÌ. Kdyû kup¯Ìkladu HAECKEL omlouval hypotetiËnost
sv˝ch rodokmen˘ ne˙plnostÌ naöich znalostÌ a od budoucnosti oËek·val doplnÏ-
410
nÌ mezer, mÌnil tÌm ve skuteËnosti jen zavröenÌ svÈ nauky: budoucnost, kter·
v nauku p¯estala vÏ¯it, h·zÌ spolu s naukou p¯es palubu i povinnost doplÚovat
mezery v rodokmenech.
Je sice pravdÏpodobnÈ, ûe ideje majÌ jistou v˝vojovou sÌlu a öÌ¯Ì se d·l za hrani-
ce ˙silÌ jednotlivce (jak uk·zal v˝voj darwinismu), ale tento v˝voj se dÏje v nevÏdo-
mÈ sfÈ¯e ducha; lze jej historicky konstatovat, nikoli vÏdomÏ ¯Ìdit. A tak p¯edstava
z·mÏrnÈ ˙Ëasti na pokroku vÏdy postr·d· jak˝koli z·klad. Ve skuteËnosti je p¯e-
svÏdËenÌ o vÏdeckÈm pokroku pramalou hnacÌ silou pro b·d·nÌ: pouze v knih·ch
stojÌ, ûe uËenci pracujÌ kv˘li lepöÌ budoucnosti. Prakticky se ¯ÌdÌ spr·vn˝m instink-
tem, ûe jejich pr·ci je t¯eba povaûovat za uzav¯en˝ celek, nikoli za pr·ci p¯Ìpravnou.
Kaûd˝ objev, kaûd˝ historick˝ jev je absolutnÌ a ojedinÏl˝; m· svou hodnotu kv˘li
sobÏ samÈmu, nikoli kv˘li svÈ pouûitelnosti pro ˙Ëely budoucnosti.
41.3. Idea a jejÌ uzn·nÌ

Cel˝ svÏt se shodne, ûe objevit pravdu je nÏËÌm jin˝m, neû ji prosadit. P¯esto
nikdo nepochybuje, ûe ofici·lnÏ uzn·van· vÏda p¯ijÌm· mnoho nauk, kterÈ
nep¯edstavujÌ û·dnÈ pravdy, a ûe naopak existujÌ objevy, kterÈ se spoleËnost
vzpÌr· p¯ijmout, a povaûuje za pravou vÏdu jen vÏdu obecnÏ uzn·vanou, a to
i historiky. S lehk˝m srdcem se p¯ech·zejÌ p¯Ìpady, kdy badatel musel trpÏt
v z·pase se spoleËnostÌ: sice se dÌky nim lidÈ cÌtÌ opr·vnÏni hubovat na ve¯ejnÈ
pomÏry Ëi urËitÈ osoby, snaûÌ se zjednat spravedlnost utlaËovanÈmu, p¯em˝ölejÌ
o prost¯edcÌch, jak zamezit takov˝m p¯Ìpad˘m do budoucna ñ jen jedno vöak
nedok·ûou: p¯ipustit, ûe v kaûdÈ dobÏ existujÌ vedle uzn·van˝ch pravd takÈ
neuzn·vanÈ a ûe historik musÌ zohledÚovat obojÌ.
N·leûÌ pravdÏpodobnÏ k podstatÏ kaûdÈho objevu, ûe usiluje o uzn·nÌ; nutÌ
svÈho nositele, aby se o nÏj podÏlil, aby za nÏj bojoval a nez¯Ìdka takÈ trpÏl.
Odkud ta rozmrzelost dneöka?
Ta z·öù, ten shon, ta rozh·ranost vöecka?
Kdyû svÌt·, je vinno umÌr·nÌ,
SpÏch·-li ve svÈm osamÏnÌ.
KrutÈ je po dlouhÈ dobÏ v temnot·ch
Na sklonku noci p¯ekroËit hrobu pr·h!
TÏmito v·önivÏ pohnut˝mi slovy vyj·d¯il N. LENAUI s romantickou vzpo-
mÌnkou neukojitelnou touhu svÈ doby po pravdÏ; kdo by pochyboval, ûe tato
pochmurn· rozmrzelost, tato rozervanost jit¯Ì mysli badatel˘ jeötÏ dnes? TisÌ-
ce idejÌ z·pasÌ o uzn·nÌ; vÏtöina vöak zanik· v duöÌch roztrûitÏ naslouchajÌcÌ-
ho svÏta.
I
NICOLAUS LENAU (1802-1852), Schlussgesang, p¯el. J. HavlÌËek. (Pozn. vyd.)
411
Historik nesmÌ zavÌrat oËi p¯ed touto skuteËnostÌ; nesmÌ hledat pravdu jen na
tr˘nu ve¯ejnÈho uzn·nÌ, n˝brû vöude tam, kde lidÈ myslÌ; aù nezapomÌn·, ûe
jeötÏ dnes, ûe takÈ ve vÏdÏ platÌ nesmÌrnÏ kr·sn· slova, vy¯Ëen· p¯ed 2000 lety,
o kr·lovstvÌ, kterÈ nenÌ z tohoto svÏta. Souhrou n·hod je idea tu podporov·na,
tu potlaËov·na; aù se tÌm historik nenech· zm˝lit, neboù jeho cÌlem je pozn·vat
ideje, nikoli lÌËit vÏhlas tohoto svÏta. A i kdyû objev beze stopy zanikl v n·zoro-
vÈm st¯etu, nep¯est·v· b˝t p¯edmÏtem dÏjepisectvÌ, neboù z˘st·v· pravdiv˝m
a jako takov˝ p¯ech·zÌ do pravdy, kter· ûije v historikovi; on s·m musÌ nÈst
pravdu v sobÏ a neËekat, aû mu bude vnucena zvnÏjöku, spoleËnostÌ. Neboù p¯Ì-
liö Ëasto nach·zÌ p¯Ìleûitost myslet na FEUCHTERSLEBENOVA slova:
ÑCoû pak,ì troufale volajÌ,

ÑNic v dÌle nepovst·v·!ì
A ono velkÈ potajÌ
Dozr·v·.
V skrytu se nynÌ zjevujÌ,

Nikdo k¯ik neuslyöÌ.
Se skromn˝m smutkem potajÌ
Obch·zÌ.I
»Ìm horlivÏji bude historik usilovat, aby spat¯il tento Ñskromn˝ smutekì ve
vÌru n·zor˘, tÌm vÌce bude badatelem, filosofem, tÌm vÌce bude ËlovÏkem.II
I
ERNST VON FEUCHTERSLEBEN (1806-1849), p¯el. J. HavlÌËek. (Pozn. vyd.)
II
Zde konËÌ druh˝ dÌl DÏjin biologick˝ch teoriÌ tak, jak jej R¡DL ukonËil v p˘vodnÌ nÏmeckÈ verzi
z roku 1909, jeû pak byla p¯ekl·d·na do angliËtiny a öpanÏlötiny. Na rozdÌl od prvnÌho dÌlu jiû
nedoölo k pozdÏjöÌmu p¯epracov·nÌ knihy. V tomto novÈm vyd·nÌ pro ˙plnost n·slednÏ p¯ipo-
jujeme dvÏ p¯Ìlohy: poslednÌ kapitolu z p˘vodnÌho ËeskÈho vyd·nÌ o ËeskÈm darwinismu a stu-
dii o biologii 19. stoletÌ z roku 1915, kter· je poslednÌm R¡DLOV›M vyj·d¯enÌm na danÈ tÈma.
(Pozn. vyd.)
412
PÿÕLOHY
P¯Ìloha I.
Darwinism v »ech·ch I
1. »esk· biologie165
Z·jem o biologii byl u n·s na zaË·tku 19. stoletÌ velmi ûiv˝: Kaöpar hrabÏ Stern-
berg, Corda, hrabÏ J. Berchtold, J. S. Presl, K. B. Presl, J. PurkynÏ a jinÌ uËenci zna-
menajÌ jmÈna vynikajÌcÌ. S poË·tku vöak Ëesk· a nÏmeck· vÏda nebyly jeötÏ roz-
liöeny ñ obojÌ byly ªbˆhmisch´; teprv kdyû vedenÌm Jungmannov˝m jazykov·
str·nka dostala vrch, poËalo se uvaûovati o tom, je-li zvl·ötnÌ Ëesk· vÏda moûna
a co slovem tÌm jest rozumÏti. Jak zn·mo, smÏr Jungmann˘v rozumÏl ËeöstvÌm
hlavnÏ Ëesk˝ jazyk, vedle nÏhoû jeötÏ minulost naöeho n·roda mÏla v˝znam.
Nav·zati vöak organicky naöi vÏdu na Ëeskou minulost nikdo se nepokusilII
(ostatnÏ ani podnes nenÌ takovÈ pr·ce, a tak dosud naöe n·zory o ËeskÈ p¯Ìrodo-
vÏdÏ v staröÌch dob·ch jsou velmi matny); proto vÏda pÏstovan· jazykem Ëesk˝m
stala se naöim vlastenc˘m ide·lem.
Zakladateli naöÌ vÏdy byli J. Sv. Presl a J. PurkynÏ.
Presl psal ve velk˝ch knih·ch o vÏdeck˝ch ot·zk·ch po Ëesku. Knihy ty ne-
jsou ani vÏdeckÈ v tom smyslu, aby vyjad¯ovaly individu·lnÌ n·zor spisovatel˘v
na p¯Ìrodu, ani nejsou zase tak popul·rnÌ, aby vybÌraly ËtenÌ pro lid z·ûivnÈ
a pr·vÏ pot¯ebnÈ, n˝brû stojÌ asi uprost¯ed mezi obojÌm: vyhovovaly touze spi-
sovatelovÏ ps·ti o p¯ÌrodÏ (dle odborn˝ch knih cizÌch) a obracely se k n·rodu,
pod·vajÌce mu Ëesk˝m jazykem psan· uËen· pojedn·nÌ.III Myslil-li Presl pro
budoucnost docÌliti vÌce, neû ps·ti o vÏdÏ Ëesk˝m jazykem, tÏûko ¯Ìci. Slova
z ˙vodu ke ªKroku´, jÌm redigovanÈmu, neznÌ dosti urËitÏ:IV ªJako kaûd˝ ËlovÏk
s·m o sobÏ, tak i kaûd˝ n·rod musÌ dle svÈ povahy, dle svÈ p¯irozenosti se cho-
I
NamÌsto poslednÌ metodologickÈ kapitoly zakonËil R¡DL Ëeskou verzi druhÈho dÌlu zvl·ötnÌ
kapitolou o darwinismu v »ech·ch, kter· samoz¯ejmÏ zase nebyla ve vyd·nÌ nÏmeckÈm; DÏjiny
v˝vojov˝ch theoriÌ v biologii XIX. stoletÌ, Praha 1909, s. 522-551. Pro ˙plnost ji zde p¯etiskujeme a jako
dokument ponech·v·me v p˘vodnÌ jazykovÈ ˙pravÏ vËetnÏ odkaz˘ na literaturu. (Pozn. vyd.)
II
JedinÏ »elakovsk˝ konal takovÈ studie Ël·nky: Adam Zaluûansk˝ ze Zaluûan ve svÈm .pomÏru
k nauce o pohlavÌ rostlin. OsvÏta, 1876. T˝û, O vÏdeckÈm v˝znamu Jana Svat. Presla, Almanach
Akademie, 1892. T˝û, Opic a Jordan. P¯ÌspÏvek k ot·zce rostlinnÈho druhu. MusejnÌk, 50, 1876.
III
Srovn. spisek o Preslovi, v p¯ed. pozn. uveden˝.
IV
Krok, 1821. S. 7.
415
vati a vzdÏl·vati, jestliûe svÈho urËenÌ dojÌti a mezi ostatnÌmi svÈ mÌsto slavnÏ
a statnÏ drûeti m·´ ...
Vskutku byli tehdy nemnozÌ naöinci, kte¯Ì pouze popularisov·nÌ po Ëesku
p¯ipouötÏli, vÏdu vlastnÌ za mezin·rodnÌ povaûujÌce. V. We i t e n w e b e r k·zal
na p¯. v éivÏ:I ªRozum aù slouûÌ celÈmu svÏtu, srdce ale vlasti.´
PodobnÏ M. F. K l · c e l v ˙vaze ªKosmopolitismus a vlastenectvÌÍI pokl·d· za
samoz¯ejmo, ûe vÏda se m· pÏstovati mezin·rodnÌm jazykem, a navrhuje v Ël·nku,
ostatnÏ i jinak p¯Ìliö samorostlÈm, starou ¯eËtinu za svÏtov˝ vÏdeck˝ jazyk. K. B.
S t o r c h nechce dokonce o ËeskÈ filosofii a v˘bec o n·rodnÌ filosofii ani slyöeti a pÌöe
zcela urËitÏ:III ªKdo by si Ëeskou n·rodnÌ filosofii as tak myslil, jako na p¯. ËeskÈ
n·rodnÌ b·snictvÌ, myslil by arci nÏco, ËÌm by se fantasie mohla velmi lÌbeznÏ pÏsti-
ti, co by vöak asi tolik skuteËnosti do sebe mÏlo, jako nÏjak· n·rodnÌ fysika nebo mat-
hematika, kdyby kdo o nÌ snÌti chtÏl ... Vûdyù jiû sama ,vÏda n·rodnÌí jest nesmysl...´
TakÈ v programu M u s e j n Ì k a klade se hlavnÌ d˘raz na Ëesk˝ jazyk, nikoli
na vÏdeckost; û·dajÌù se tam: ª... Pojedn·nÌ z oboru vöech nauk a umÏnÌ p¯Ìrod-
nÏ Ëesky sepsan·, v nichûto zvl·ötÏ k jasnosti a ËistotÏ a k opravdovÈmu vzdÏl·-
nÌ ¯eËi naöÌ skrze vÏci samÈ prohlÈdati se bude.´
P u r k y n Ï p¯edstavoval si Ëeskou vÏdou Ël·nky psanÈ po Ëesku; pravÌù:IV Od
prvnÌho poË·tku svÈ p¯ÌrodovÏdeckÈ liter·rnÌ Ëinnosti (1818), kter· se tehd·û
uprost¯ed nÏmeckÈ, pak i evropeiskÈ ve¯ejnosti vyvinovala, nep¯est·val jsem
touûiti, aby nÏkdy i v mÈ ËeskÈ vlasti ta doba nastala, kdeûto by i n·ö n·rod v du-
chovnÌm vÏdeckÈm ûivobytÌ, ve vlastnÌch, jemu p¯irozen˝ch form·ch (mÌnÌm ¯eË
i pÌsmo) tak daleko pokroËil, aby uËenec, jsoucÌ jeho Ëlenem, Ëeho by vlastnÌ zku-
öenostÌ nebo d˘vtipem vydobyl, nebo Ëemu u jin˝ch n·rod˘ se p¯iuËil, i jin˝m
jeho vlastnÌ mluvou sdÌleti mohl.´
Jak z uveden˝ch mÌst vidÏti, byly tu myölenky o jakÈs specificky ËeskÈ vÏdÏ,
byly i spory o jejÌ moûnost, ale nikdo se nepodjal ˙lohy, systematicky promysliti
a v program uvÈsti, co Ëeskou p¯ÌrodovÏdou b˝ti m·. Naöi vlastenci oddali se n·la-
dÏ, tehdy u n·s vl·dnoucÌ, vyjad¯ovali se pro ni, hledÏli svoji Ëinnost dle nÌ za¯Ìdi-
ti; nepod·vali ji vöak jako osobnÌ p¯esvÏdËenÌ, jako novÈ vnit¯nÌ pozn·nÌ, n˝brû
spÌöe jen jako praktick˝ d˘sledek pomÏr˘. NicmÈnÏ vidÌme, ûe byli tehdy u n·s
jedni pro ,n·rodnÌ vÏduí, druzÌ pro popularisov·nÌ vÏdy, kter· jest bezn·rodnÌ.
TradicÌ, kterou tato doba ËeskÈ biologie n·sledujÌcÌm dob·m zanechala, jest
hlavnÏ ËeskÈ n·zvoslovÌ vÏdeckÈ, kterÈ druh· generace, p¯edstavovan· A. F r i Ë e m
a L. » e l a k o v s k ˝ m , d·le pÏstovala. Za p˘sobenÌ tÏchto dvou muû˘ hovory
o podstatÏ ËeskÈ biologie umlkly; jen p¯irozen˝ pud a tradice urËovaly smÏr. FriË
dal svou ËinnostÌ ËeskÈ biologii ˙kol, studovati zvÌ¯enu Ëeskou a öÌ¯iti v ËeskÈm lidu
vzdÏl·nÌ ökolou a popul·rnÌmi spisy: uËebnice p¯Ìrodopisu pro st¯ednÌ ökoly, VesmÌr,
I
N·stin ûivotopis˘ Ëesk˝ch p¯Ìrodozkumc˘. éiva, 1. 1853. S. 21.
II
»as. Ëes. Mus., 16., 1842
III
Filosofie a naöe literatura. NÏkolik myölÈnek snad vËas. »as. Ëes. Mus., 22., 1848.
IV
éiva, 5., 1857. S. 147.
416
PÿÕLOHY
Mal· geologie a zvl·ötÏ sbÌrky musejnÌ ukazujÌ jeho ide·ly. »elakovsk˝, duch filo-
soficky nadan˝, studoval takÈ kvÏtenu Ëeskou a staral se o ËeskÈ n·zvoslovÌ rost-
linopisnÈ; vedle toho vöak snaûil se pojati jednak svoji vÏdu z nejöiröÌho filosofic-
kÈho stanoviska, jednak hledÏl pochopiti takÈ vÏdeckÈ snaûenÌ sv˝ch Ëesk˝ch
p¯edch˘dc˘; neb·l se kritisovati n·zory o Preslovi vl·dnoucÌ a ¯eË jeho o Preslovi
moûno mÌti za vylÌËenÌ toho, co »elakovsk˝ Ëeskou vÏdou rozumÏl.
ZatÌm, v letech t¯ic·t˝ch a Ëty¯ic·t˝ch, v cizinÏ zmohutnÏl ide·l vÏdy exaktnÌ,
neosobnÌ, nen·rodnÌ; bylo to v dobÏ, kdy my jsme jeötÏ vÏdecky ûili myölenkami
Preslov˝mi a Jungmannov˝mi, o p¯erod, jak˝ se ve svÏtÏ ud·l, se nestarajÌce. Jest
to pochopitelno; ide·l exaktnÌ vÏdy se p¯ÌËil stanovisku naöich vlastenc˘: oni
kladli na prvnÌ mÌsto ËeöstvÌ a tu zase Ëesk˝ jazyk, svÏt stavÏl nejv˝öe vÏdu; oni
byli sv˝mi touhami vedeni za individualisov·nÌm n·rod˘, vÏdeck˝ ide·l na-
opak chtÏl n·rodnÌ rozdÌly se svÏta smazati. Bohuûel nikdo z naöich si asi neuvÏ-
domil jasnÏ tohoto rozdÌlu; aspoÚ û·dn˝ vlastenec proti sobÏ naöe n·rodnÌ touhy
a ªvÏdu´ nepostavil a nepokusil se ¯eöiti rozpor, jak˝ tu patrnÏ byl. Mezin·rod-
nÌ vÏda p¯inesla darwinism; fakt, ûe my jsme k novÈ vÏdÏ nezaujali stanoviska,
mÏl zvl·ötnÌ vliv na p¯ijetÌ Darwinova uËenÌ u n·s.
2. Naturfilosofie v »ech·ch
V prvnÌ polovici 19. stoletÌ filosofie, vÏda, poesie, vlastenectvÌ byly nerozluËn˝m
celkem. Jako mnohÈ jinÈ ide·ly takÈ naturfilosofii p¯inesli z NÏmec naöi vlastenci
a oûivili ji u n·s ñ trochu opoûdÏnÏ sice, ale horlivÏ. Druh˝ dÌl » e l a k o v s k È h o
R˘ûe stolistÈ jest zb·snÏnou naturfilosofii; A m e r l i n g psal podivuhodnÈ fantas-
tickÈ ˙vahy o podstatÏ p¯Ìrody; P u r k y n Ï byl v nÏkter˝ch Ël·ncÌch éivy smÏl˝m
naturfilosofem (pÌöe, ûe druhdy Novalis mÏl naÚ velk˝ vliv) a A. S m e t a n a vydal
velk˝ spis v duchu tÈhoû smÏru. Ani jinÌ vlastenci nevyh˝bali se tomuto smÏru:
P a l a c k ˝ byl pro Kanta, ä a f a ¯ Ì k v·ûil si Okena a K o l l · r nejen Okena poslou-
chal, n˝brû oddal se v JenÏ i rostlinopisu, tehdy u naturfilosof˘ velmi oblÌbenÈmu;
Vo c e l psal i novelly v duchu naturfilosofickÈm. Jak byla u n·s naturfilosofie roz-
öÌ¯ena, vidÌme jeötÏ dnes po venkovsk˝ch staröÌch knihovn·ch, kde Ëasto vedle
éivy najdeme Amerlinga, Humboldta, Okena i vöelikÈ mÈnÏ v˝znamnÈ fantasie.
Mezi tehdejöÌmi naturfilosofy a dneönÌmi naöimi darwinisty byl i ten velk˝ roz-
dÌl, ûe tito v Darwina vÏ¯Ì, protoûe vÏda tak k·ûe; onino vöak byli naturfilosofy od
srdce, svojÌ duöevnÌ disposicÌ; oni naturfilosofii tvo¯ili, dneönÌ Darwina p¯ijÌmajÌ.I
I
HlavnÌ spisy z ËeskÈ naturfilosofie: K. S. Amerling, DuchovnÌ ûivot nynÏjöÌch Ëas˘, »as. »es. Mus.,
1837, 1838. Skizze zu einem biologisch harmonischen Natursystem, 1852. »lovÏk velk· poh·dka.
V Praze 1840. Orientierungslehre. V Praze 1891. A. Smetana, Der Geist, sein Entstehen und Verge-
hen, Prag 1865. ñ PurkynÏ J., Papierstreifen aus d. Portefeuille eines verstorbenen Naturforschers
(anonymnÏ), Breslau 1850 (Ëesky PurkynÏ 1910. ñ Pozn. vyd.). RozmanitÈ Ël·nky v éivÏ od tÈhoû.
ñ P. W. Frost a P. W. Koù·tko, »lovÏk v podobenstvÌ, Ëili zrcadlo pro kaûdÈho, jemuû na tom z·leûe-
no, ûeù ËlovÏkem. V Praze 1846. ñ »elakovsk˝ F. L., R˘ûe stolist·. V Praze 1880.
417
Naturfilosofie byla kusem naöeho n·rodnÌho ûivota, netoliko ªpoblouzenÌm´

nÏkolika duch˘: pamatujme, ûe nÏmeËtÌ naturfilosofovÈ zav·dÏli do svÈ vlasti
romantickÈ vlastenectvÌ, boj proti francouzötinÏ, znÏmËov·nÌ vÏdeck˝ch n·zv˘
latinsk˝ch atd.: naöe vlastenectvÌ v tom ölo za nÏmeck˝m. Pozoruhodno jest ta-
kÈ, jak nebylo tehdy jeötÏ tÈ propasti mezi vÏdou a literaturou, jak· pozdÏji na-
stala: vÏdou se k¯Ìsil n·rodnÌ ûivot; b·snÌci psali o vÏdeck˝ch z·had·ch a vÏdci
(PurkynÏ) skl·dali b·snÏ.
Jak uvedeno, Ëesk· naturfilosofie se opozdila za nÏmeckou; kdeûto v NÏm-
cÌch v t¯ic·t˝ch letech se uû opouötÏla a v pades·t˝ch byla uû terËem posmÏchu,
u n·s R˘ûe stolist· vyöla 1840, PurkyÚ˘v hlavnÌ filosofick˝ spis r. 1850, éiva hl·-
sala naturfilosofii od r. 1853 do r. 1862, nov˝ch proud˘ nedbajÌc, Amerlingovy
spisy vych·zely vÏtöinou mezi rokem Ëty¯ic·t˝m a pades·t˝m.
3. LÈta pades·t· aû osmdes·t·

ZatÌm v cizinÏ nastal obrat k vÏdÏ: svÏtov˝ obrat, kter˝ stejnÏ zaujal Rusy, jako
NÏmce, jako Francouze, jako AngliËany. Strauss, B¸chner, Vogt, Darwin letÏli
svÏtem, rozdÏlujÌce lidstvo na nadöence pro hmotu a sÌlu, pro v˝voj, pro nevÏru,
a na obr·nce star˝ch smÏr˘. Byla to jak·s nov· vlna francouzskÈ revoluce, slaböÌ
uû sice, ale p¯ece jeötÏ bou¯liv· a Ëasto hrub·, jako bylo ono politickÈ hnutÌ.
V »ech·ch vöak bylo tehdy smutnÈ ticho: nem·me ËeskÈho hnutÌ pro vÏdu, ne-
m·me ËeskÈho materialismu. Do Ëeötiny nebyl p¯eloûen povÏstn˝ B¸chner˘v spis
ªKraft und Stoff´ ani Strauss˘v ªDas Leben Jesu´ ani ªDer alte und der neue Glau-
be´, ani Lange˘v spis ªGeschichte des Materialismus´, û·dn˝ popul·rnÌ spis
Vogt˘v, nic tehdy nep¯eloûili z Huxleyho, nic z Darwina, nic z Haeckla. SmÏlÈ
obdobÌ vÏdeckÈ od Schleidena k Virchowovi a Haecklovi jest n·m cizÌ a jmÈna
B¸chnerovo, Straussovo, Vogtovo, Darwinovo znÏjÌ n·m jako z jinÈho svÏta.
Jen Alf. ä f a s t n ˝ pohoröoval tehdy naöi cÌrkev n·zory, kterÈ byly ozvÏnou
vÌry ve hmotu a sÌlu. ªDobrÈ jest, co jest prospÏönÈ,´ pÌöe v jednÈ broûu¯e,I ªuûÌ-
vej tedy zde a uk·jej pot¯eby svÈ, po smrti nenÌ nic. Vöechny ˙kony ËlovÏka jsou
zvÌ¯ecÌ a nezbytnÏ v˝konovÈ. Jako nem· svobodnÈ v˘le klisna, tak i ËlovÏk ne.´
P¯ÌËin toho ticha bylo nÏkolik. Jednou z nich bylo, ûe naöe ide·ly vlastenecko--
vÏdeckÈ byly k n·m zav·dÏny jako samoz¯ejmÈ d˘sledky a ûe si svoji platnost
nevybojovaly v polemice proti n·zor˘m jin˝m; nebylo odp˘rc˘ proti nim, nebylo
takÈ jinÈho smÏru, a tak novÈ cizÌ pravdy nemÏly, Ëeho se zachytiti. Druhou p¯ÌËi-
nou bylo, ûe ˙cta k naöim staröÌm vÏdc˘m byla p¯Ìliö velik·. PurkynÏ vyrostl
v naturfilosofii a nenÌ divu, ûe jÌ byl cel˝ ûivot odd·n; svou vÏdeckou sl·vu zÌskal
v cizinÏ a do »ech p¯iöel uû na konci svÈ vÏdeckÈ Ëinnosti (1850, kdyû mu bylo 63
let); jest pochopitelno, ûe naöim byly jeho vÏdeckÈ n·zory nedotknutelny ñ nikdo
I
Alf. äfastn˝, O spasenÌ po smrti. V Praze, 1873, s. 11.
418
PÿÕLOHY
jeho naturfilosofie nepotÌral. PurkynÏ s·m pak nemÏl, nemohl uû mÌti smyslu pro
to novÈ, co se ve svÏtÏ dÏje; duch vÏdy Schleidenovy, duch materialismu a darwi-
novstvÌ mu byl cizÌ, ûiltÏ po¯·d jeötÏ v ide·lech Fichteov˝ch a Herderov˝ch.
O Darwinovi se zmiÚuje ve spisku ªAustria polyglotta´, vystavÏnÈm cele na her-
derovstvÌ (r. 1867!): s pochvalou tam pÌöe o tom, ªco Darwin o rozplemeÚov·nÌ
vöelik˝ch druh˘ rostlin i zvÌ¯at duchaplnÏ pron·öÌ´,I uûÌv· s·m myölenky boje
o ûivot pro v˝voj n·rod˘, ale necÌtÌ, ûe tento v˝klad jest v odporu s ªvyööÌm postu-
pem opanov·nÌ n·rod˘´, rozumov˝m, humanitnÌm, jakÈ v dalöÌm doporuËuje.
Vedle PurkynÏ mÏl tehdy na naöe p¯Ìrodozpytce vliv B a r r a n d e . I on byl vÏren
staröÌm smÏr˘m a postavil se sv˝mi d˘vody proti Darwinovi; naöinci vöak, zd· se,
nemÏli ani dosti chuti drûeti se jeho staröÌho smÏru, ani dosti energie, aby d˘slednÏ
a otev¯enÏ se vyslovili pro novÈ n·zory. R. 1862, kdyû vÏda v cizinÏ uû vöude zvÌtÏ-
zila, u n·s zanikl jedin˝ p¯ÌrodovÏdeck˝ list ñ éiva; a co jest horöÌ, referent v Liter·r-
nÌch listech (p¯Ìloze k N·r. List˘m) nedovedl tehdy v jejÌ prospÏch povÏdÏti û·dn˝
z tÏch smÏl˝ch, v˝bojn˝ch argument˘, za jak˝mi öla vÏda v cizinÏ; litoval jen, ûe s nÌ
ztr·cÌme vlastenecko-vÏdeck˝ org·n; charakteristickÈ ostatnÏ jest, ûe Purkyni uû
d·vno vyËÌtali, ûe k n·m zav·dÌ p¯Ìliö vysokou vÏdu. PurkynÏ pak s·m byl p¯Ìliö
individualistou a nevychoval si û·k˘; jak se mu nepoda¯ilo svoji vÏdu p¯enÈsti na
svÈ lidi, jest vidÏti z ªDennÌku´ dra E. G r È g r a ,II assistenta PurkyÚova (z r. 1860).
VyjÌmaje bezbarvÈ pozn·mky o museÌch a ˙stavech nenajdeme nic, co by ukazova-
lo na GrÈgr˘v ûiv˝ vÏdeck˝ z·jem; politika a vlastenectvÌ jej uû tedy zcela zaujaly.
NaturfilosofovÈ naöi zvolna vymÌrali, ale novÈ smÏry nep¯ich·zely. Jak· byla
u n·s v letech öedes·t˝ch, sedmdes·t˝ch n·lada myölenkov·? Kvetl H · l e k . Jeho
b·snÏ ªV p¯ÌrodÏ´ vznikly v tÈ dobÏ, kdy na jednom konci Evropy psal Taine, uËe-
nec-b·snÌk, a na druhÈm konci bou¯ili proti romantice a pro vÏdu Pisarev a Do-
broljubov. V H·lkov˝ch b·snÌch vÏdeck· n·lada jest vystiûena snad tÌmto mÌstem:
To jeötÏ nenÌ p¯Ìrodou,
Kdyû zn·me cos dle jmen a d·t,
Jdeù ona v˝ö, neû s oblohou,
Nad mo¯e hluböÌ tisÌckr·t ...´
Proti komu se tu H·lek ñ snad ñ obracÌ, vysvÏtlÌme si z jinÈho jeho spisu.
V ªEpiötol·ch k naöemu studentstvu´ (1873 v N·r. Listech) H·lek v˝slovnÏ
I
PurkynÏ, Austria polyglotta. V Praze 1876, s. 17.
II
MUDr. E. GrÈgr: DennÌk. Vydal a ˙vodem opat¯il Dr. ZdenÏk V. Tobolka. V Praze 1908. GrÈgr
zaËal se zab˝vati anthropologiÌ a jsa radik·lnÌho sm˝ölenÌ, byl p¯ece zp˘sobil˝ k tomu, aby
ot·zky o p˘vodu ËlovÏka u n·s do literatury zavedl. Ale ani v éivÏ, ani v kritickÈ p¯Ìloze
k N·rodnÌm List˘m, ani v Liter·rnÌch listech (z r. 1864 a 1865) nenÌ o darwinismu zmÌnky.
V Liter·rnÌch listech, 1865, s. 689, jest Ël·nek ª»lovÏk pravÏk˝ a vysokÈ st·¯Ì lidskÈho pokole-
nÌ´; nenÌ moûn·, aby si byl spisovatel neuvÏdomil, ûe sv˝m Ël·nkem volky nevolky musÌ se
postaviti proti bibli, aby byl nevzpomnÏl uËenÌ materialist˘, ale ani jednoho, ani druhÈho
v neslanÈm, nemastnÈm Ël·nku nenÌ.
419
zamÌt· suchou vÏdu, û·daje individualit: vÏdou rozumÌ vyuËov·nÌ latinÏ, poË-
t˘m atd. od pedantick˝ch professor˘ na st¯ednÌch ökol·ch ...
VÏdu tehdy popularisoval F. J. S t u d n i Ë k a . O v˝znamu jeho pro naöi vÏdu
nebudiû pochybov·no; jen doklad uv·dÌm, jak necÌtil pot¯eby sezn·miti Ëten·¯e
s tehdejöÌm ruchem svÏtov˝m. R. 1873 vydal spisek ªV p¯ÌrodÏ´, sebranÈ to Ël·nky
ËasopiseckÈ z let 1861 a pozdÏjöÌch; Ëtouce je mnÌme se b˝ti p¯eneseni do idyll osm-
n·ctÈho stoletÌ. P. slednÌ Ël·nek jedn· o svÏtovÈm n·zoru vÏdeckÈm a o palaeonto-
logii, ale o Darwinovi nevÌ. TehdejöÌ Ëesk· vÏda ûila, ûivo¯ila jen z tradic Preslov˝ch
(PurkynÏ z˘stal ñ do dneöka ostatnÏ ñ nepochopen); tyto tradice vöak se zuûovaly
a zuûovaly, aû z nich z˘stalo mÌsto vÏdy jen jakÈs z·bavnÈ povÌd·nÌ.
4. »esk˝ darwinism
Nebylo ËeskÈho materialismu; nebylo ani ËeskÈho darwinismu, aËkoli Ëesk˝ch
Ël·nk˘ o DarwinovÏ uËenÌ jest p¯ece nÏkolik. Ve¯ejn˝m mluvËÌm pro Darwina
byl J o s. D u r d Ì k . R. 1869 vydal spis o Leibnicovi a Newtonovi,I ve kterÈm se
tvrdÌ mezi jin˝m, ûe z·sady Leibnicovy znÌ jako anticipace myölenek Darwino-
v˝ch. PozdÏji jeötÏ nÏkolikr·t DurdÌk psal i p¯edn·öel o Darwinovi a moûno jest
tvrditi, ûe Darwin v jeho Ëinnosti mÏl dosti patrn˝ v˝znam. DurdÌk vöak ani
samostatnÏ Darwina nepochopil, ani proÚ nebojoval zp˘sobem tehdy v cizinÏ
obvykl˝m; stÌral s Darwina vöe, co bylo v nÏm svÏtobornÈho, pokrokovÈho, pro-
ticÌrkevnÌho a smi¯ov·nÌm jeho nauk s vÏdou ˙¯ednÏ uznanou, s filosofiÌ a ethi-
kou, zahalil vöechno, co bylo na Darwinovi revoluËnÌho. DurdÌk nebyl ñ nechtÏl
b˝ti ñ ani v˝vojov˝m filosofem, ani materialistou, ani p¯Ìrodozpytcem; byl
Herbartovcem, esthetikem; nenÌ divu, ûe Darwina nepochopil. OstatnÏ, ani ten
zp˘sob, jak Darwina vykl·dal, nezanechal u n·s patrnÏjöÌch stop.
TakÈ O. H o s t i n s k ˝ zaujal k Darwinovi stanovisko. V Ël·nku ªDarwin a dra-
maÍI dokazuje, ûe uËenÌ o boji o ûivot nep¯ÌËÌ se umÏleckÈmu n·zoru, ûe lze na nÏm
zaloûiti psychologickou stavbu dramatu, a doporuËuje tuto myölenku, neboù pak by
drama st·lo na ªsk·lopevnÈm z·kladÏ p¯ÌrodnÌ vÏdy´. Ovöem ¯eöenÌ pomÏru mezi
Darwinovou naukou a stavbou dramatu, jak ji pod·v· Hostinsk˝, sotva by bylo lze
p¯ijati: boj o ûivot jest pr˝ podstatou theorie Darwinovy; na jeviöti zn·zornÌ se boj
kollisÌ mezi jednotlivcem a spoleËnostÌ, pohlavnÌ v˝bÏr l·skou a celÈ drama idealiso-
vanou episodou velkolepÈho boje vöech proti vöem. Takov˝mto zp˘sobem vöak
dalo by se myölenek Darwinov˝ch uûÌti uû dokonce o vöem na svÏtÏ ñ ale tak se to
I
DurdÌk J., Leibniz u. Newton, Halle 1869. DurdÌk se vyslovil o Darwinovi v tÏchto spisech:
O pokroku p¯ÌrodnÌch vÏd. VesmÌr, 1874, s. 86 sq. (a samostatnÏ). O uËenÌ DarwinovÏ, OsvÏta,
1871, s. 51 sq. Darwin. Politik, 1870. 12. b¯ezna. Darwin u. Kant. Ein Versuch ¸ber das Verh‰ltnis
des Darwinismus zur Philosophie. Z poz˘stalosti vydal A. PapÌrnÌk. V Praze. 1906. (S v˝kladem
vydavatelov˝m.)
II
äest rozprav z oboru krasovÏdy a dÏjin umÏnÌ. V Praze 1877.
420
PÿÕLOHY
tehdy dÏlalo; Hostinsk˝ se aspoÚ neb·l vzÌti darwinismus tak, jak byl, a neobruöo-
val jej vöelik˝mi v˝hradami. Avöak ani jeho Ël·nek tuöÌm nep˘sobil.
Rozhodn˝ v˝znam mÏl Darwin na ûivot L. » e l a k o v s k È h o , syna velkÈho
b·snÌka.I »elakovsk˝, prof. botaniky na universitÏ, vyrostl jeötÏ v ideÌch natur-
filosofick˝ch, jakÈ mu vötÏpoval PurkynÏ; v ml·dÌ p¯ekl·dal Shakespeara a do
éivy p¯eloûil tehdy Novalis˘v Ël·nek ªUËennÌci SaiötÌ´, pln˝ filosofick˝ch obra-
z˘, povzbuzen byv k tomu zajistÈ PurkynÌ.II Stal se botanikem a n·zory Al. Brau-
novy, kterÈ byly vrcholem idealistickÈ morfologie v NÏmcÌch, vryly se v jeho
mladou mysl, aby ji uû neopustily. Kdyû p¯iöel Darwin, »elakovsk˝ p¯etvo¯oval
svÈ myölenky rationalistickÈ na v˝vojovÈ, jak to i NÏmci z onÈ doby, W. Hof-
meister, C. N‰geli i jinÌ Ëinili. Jako ve vöem p¯em˝ölenÌ jde i tu samostatnÏ. Nebo-
jÌ se mluviti ani o materialismu, ani o proticÌrkevnosti novÈho uËenÌ, a t¯ebas
nebyl nijak zaujat pro tyto str·nky jeho, klidnÏ je dozn·v·. Filosoficky ¯eöÌ si
v˝voj po zp˘sobu Fechnerovy ªtendence k stabilitÏ´, na kterou p¯iöel pr˝ sa-
mostatnÏ a dle nÌû druhy, ËÌm jsou novÏjöÌ, tÌm jsou st·lejöÌ. NejblÌûe stojÌ N‰ge-
limu; s nÌm omezuje v˝znam p¯irozenÈho v˝bÏru, s nÌm takÈ ustanovuje ªz·ko-
ny´ v˝vojovÈ, jakÈs to stupnÏ, po kter˝ch v˝voj rostlinstva pokraËoval. Jsou to:
z·kon zpletivÏnÌ (vznik pletiv), zvÏtvenÌ, rozhojnÏnÌ (dÏlenÌ bunÏËnÈ), zr˘znÏnÌ,
z·kon redukce, sr˘stu, rozdÏlov·nÌ (celku v Ë·sti), uvnit¯nÏnÌ (Ë·sti p˘vodnÏ
nahÈ zavÌrajÌ se dovnit¯ jin˝ch Ë·stÌ), z·kon urychlenÈho v˝voje, p¯izp˘sobenÌ.
MyslÌ, ûe dnes uû jest v˝voj zhruba ukonËen a ûe se dÏjÌ leda promÏny nepatrnÏj-
öÌ; vÏ¯Ì v prvoplozenÌ, kterÈ se ud·lo aspoÚ na poË·tku ûivota na zemi, nedÏje-li
se po¯·d; ost¯e zavrhuje Wigand˘v boj proti Darwinovi.
Tyto n·zory »elakovsk˝ ztÏlesÚoval v konkretnÌch vÏdeck˝ch studiÌch a stal
se tak z·stupcem zvl·ötnÌho smÏru darwinovskÈho, kter˝ mÏl p¯Ìvrûence
i odp˘rce. V »ech·ch vöak tento »elakovsk˝, filosof a darwinista, nenaöel ani
p¯ÌznÏ ani nesouhlasu; jeho v˝klady vyznÏly docela napr·zdno; u n·s p˘sobilo
jen jeho sbÌr·nÌ rostlin a jeho n·zory morfologickÈ. Zvl·ötnÌ osud! »elakovsk˝
mÏl stejnÈ pochopenÌ pro Goethea jako pro Darwina, od studia filosofie Novali-
sovy p¯eöel aû k seps·nÌ klÌËe k urËov·nÌ rostlin, jedin˝ vÏdomÏ pÏstoval d·le
Preslovy ide·ly po zdokonalenÌ ËeskÈho jazyka vÏdeckÈho ñ ale kdyû um¯el,
ve¯ejnost sotva si jeho v˝znamu vöimla.
Vych·zely jeötÏ jinÈ spisy o DarwinovÏ uËenÌ. F. S t. K o d y m vydal r. 1876
dvÏ pojedn·nÌ v ªEpiötol·ch svobody´, v nichû lÌËil theorii o p¯irozenÈm p˘vo-
du svÏta uËenÌ Darwinovo.III Spisk˘m vöak sch·zÌ pr·vÏ, co by Ëten·¯, sveden jsa
I
Rozpravy o DarwinovÏ theorii a o v˝voji rostlinstva. V Praze 1895. SebranÈ Ël·nky, uve¯ejÚo-
vanÈ od r. 1869.
II
éiva, III., 1855. Pozoruhodna jest pozn·mka, PurkynÌ k Ël·nku p¯ipojen· a svÏdËÌcÌ o tom, jak
PurkynÏ Novalise ctil.
III
F. St. Kodym, NovÏjöÌ n·zory o stvo¯enÌ svÏta a nÏkdejöÌm obyvatelstvu jeho, jak postupem Ëasu
se mÏnilo. Epiötol Svobody Ë. 2. V Praze 1876. T˝û, »emu uËÌ Darwin? TamtÈû, Ë. 8. V Praze 1876.
421
n·pisem sbÌrky, v nich hledal: kdo by odjinud nevÏdÏl, jak revoluËnÏ novÈ uËenÌ
vystupovalo, od Kodyma se toho nedovÌ: najde jen nejvöeobecnÏjöÌ v˝klady beze
vöech z¯eteln˝ch d˘sledk˘. V prvnÌm spisku jest nejradik·lnÏjöÌm mÌstem tvrze-
nÌ, ûe n·hl· stvo¯enÌ nestaËÌ; v druhÈm, nade vöi mÌru popul·rnÌm, nenÌ ani
zmÌnky, ûe darwinism se vztahuje takÈ na ËlovÏka.II
NovÈ obdobÌ kr·snÈ literatury odvozujÌ u n·s od N e r u d y. Ve feuilletonech
Neruda Ëasto nar·ûÌ na novÈ proudy filosofickÈ a vÏdeckÈ v cizinÏ, ale m· v sobÏ
jeötÏ p¯Ìliö mnoho lehkomyslnÏ ûertovnÈho tÛnu: jak Hegel tak Darwin jsou mu
spÌöe l·tkou pro pobavenÌ Ëten·¯stva vöelik˝mi duchaplnostmi neû p¯edmÏtem
opravdovÈho p¯em˝ölenÌ. Za to vzal Neruda novou vÏdu v ªKosmick˝ch pÌs-
nÌch´ doopravdy. SvÏtovou tehdejöÌ n·ladu docela vystihujÌ veröe:
ªD¯Ìv svÏta p˘vod sezn·me
A sil vöech tajnÈ zdroje,
D¯Ìv na dno Ëas˘ sestoupnem
A seËtem svÏt˘v roje.
My um¯em, avöak d¯Ìve si
Hrob vysteleme sl·vou,
SvÏt cel˝ musÌ nad hrobem
St·t s obnaûenou hlavou.´
a ozvÏnou Darwinov˝ch myölenek, ne-li dokonce ozvÏnou Du Prelovy theorie
o vzniku vesmÌru jsou jeho slova:
Kde rozvoj je, je boj ñ po svÏtÏ boj je vöude.
A bez mrtvol zde nejsou p¯etvary,
I hudba sfÈr jen v·lky pÌseÚ hude,
A vÏËnÏ v ˙tok znÏjÌ fanf·ry!
Celkem vöak ani Nerudu nelze mÌti za z·stupce ªvÏdeck˝ch´ ide·l˘.
I
Naöel jsem jeötÏ tyto Ël·nky z doby staröÌ, vztahujÌcÌ se na Darwina: Em. P u r k y n Ï, Das Alter
d. Menschengeschlechtes. Politik, 1876, Nro. 4 sq.; (proti v˝voji ËlovÏka z opice). V RiegrovÏ
NauËn. slovn. (z r. 1862) pod heslem ªDarwin Ch.´ chv·lÌ se Darwin˘v objev ªnovÈho z·kona´,
ªûe vöechny p¯edeölÈ i nynÏjöÌ organismy dajÌ se uvÈsti zpÏt nejvÌc asi na p˘l tuctu rostlinn˝ch
a ûivoËiön˝ch z·kladnÌch tvar˘...´ Podeps·n M(al˝?). Pod heslem ªLamarck´ stojÌ: ªMnohÈ
vöak z jeho hypothesÌ novÏjöÌ vÏda zavrhla; nejvÌce z nich proslula ta, ûe sloûitÏjöÌ bytosti
povst·vajÌ z jednoduööÌch pokraËujÌcÌm v˝vinem, o kterouû uËenci dosav·de vedou spor.´ Pod
heslem ªTransmutace a tr. theorie´ jest v˝vojov· myölenka kr·tce vysvÏtlena a jmÈno Darwi-
novo p¯ipojeno. ñ Ant. Stecker, Haeckel a jeho genealogickÈ systÈmy. MusejnÌk 49., 1875.
T˝û, O rozvoji organism˘ zem ob˝vajÌcÌch, LumÌr, 1876 (dlouh˝ Ël·nek, obsahujÌcÌ takÈ v˝klad
Darwinova uËenÌ; mÌsty jest nespr·vn˝). ñ Vejdovsk˝ F., Karel Darwin. K 70let˝m jeho naro-
zenin·m. LumÌr, 1879, s. 148 sq. (kr·tk˝ rozhled, jak se uËenÌ Darwinovo öÌ¯ilo). T˝û, O novÏj-
öÌch smÏrech vÏdeckÈho p¯Ìrodozpytu, VesmÌr, 1876, s. 105 sq. (OböÌrnÏji o Darwinovi.) ñ Po
roce 1880 snad bylo takov˝chto p¯Ìleûitostn˝ch Ël·nk˘ trochu vÌc. (Vil. Kurz a F. Klap·lek
psali tehdy o v˝voji tvorstva v OsvÏtÏ a LumÌru. PodstatnÏ vöak z˘stalo p¯i starÈm aû do deva-
des·t˝ch let.
422
PÿÕLOHY
Toù tedy ËeskÈ darwinovstvÌ. Snad jsem nÏkter˝ Ël·nek p¯ehlÈdl, ale na vÏci,
ûe u n·s darwinovskÈho hnutÌ nebylo, nic to nezmÏnÌ.I Avöak nebylo ani vÏdec-
kÈho odporu proti Darwinovi: Ël·nek syna PurkyÚova v Politik z r. 1876 jest,
myslÌm, jedin˝m zamÌtnutÌm Darwina. Nikdo neodvozoval d˘sledk˘ z Darwi-
nov˝ch theoriÌ; jedinÏ star˝ PurkynÏ dotkl se toho, ûe pro poË·tky n·rod˘
moûno jest uûÌti uËenÌ o boji o ûivot; jinak ale nikdo se nepokusil ¯eöiti boj »ech˘
s NÏmci s darwinovskÈho stanoviska; nikdo nep¯em˝ölel, jak˝ vliv na ËeöstvÌ m·
k¯ÌûenÌ mezi »echy a NÏmci; nikdo si nedal ot·zku, zdali opravdu nÏkterÈ naöe
vlastnosti poch·zejÌ z t. zv. staletÈho ˙tisku, jehoû n·sledky se dÏdÏnÌm p¯en·öe-
jÌ; nikdo ve¯ejnÏ nerozbÌral ot·zku, nenÌ-li vÏda vyööÌ z·sadou neû n·rodnost,
nikdo nespojoval problÈmy vÏdeckÈ s n·rodnostnÌmi. D˘slednÏ si vöÌmali dar-
winovstvÌ pouze knÏûÌ. Ve ªVlasti´ od zaË·tku veden byl systematick˝ boj proti
materialismu, proti vÏdÏ, proti Darwinovi, proti nauce o prvoplozenÌ atd. V kaû-
dÈm roËnÌku najdeme nÏkolik Ël·nk˘ ñ vÏtöinou parafrasÌ spis˘ nÏmeck˝ch,
I
Aby Ëten·¯ mohl srovnati naöe pomÏry s jin˝mi, uv·dÌm polskou literaturu o Darwinovi,
o nÌû mi prof. J. Nusbaum z university lvovskÈ dal k disposici tento p¯ehled:
Prof. J. N u s b a u m p¯eloûil s·m do polötiny Darwinova dÌla ªO powstawaniu gatun-
kÛw´ Warszawa 1885 (spol. s S. Dicksteinem); ªZmiennoöÊ zwierzπt i roúlin w stanie udo-
mowienia´, Warszawa 2a tomy 1888ñ1890; ªPodrÛø naturalisty na okrÍtie Beagle,´ Warsza-
wa 1887; ªAutobiografia i listy K. Darwina,´ Warszawa 1891. Jin· dÌla Darwinova, zvl·ötÏ
ªDobir p≥ciowy i pochodzenie cz≥owieka´, p¯eloûil na jazyk polsk˝ Dr. L. M a s t o w s k i
(LwÛw 1875), a dÌlo ªWyraz uczuÊ u cz≥owieka i zwiery≥´ (Warszawa 1874) p¯eloûil Dr. K.
Dobrski.
Z jin˝ch darwinistick˝ch spis˘ majÌ Pol·ci p¯eloûeno: E. H a e c k l a (Dzieje utworzenia
przyrody, L. Mastowski, LwÛw), H. S p e n c e r a (2 sv. filosofie, Warszawa), H u x l e y h o
(Stanowisko cz≥owieka w przyrodzie, O przyczynach zjawisk w przyrodzie organicznej,
p¯el. prof. Wrzeúniowski), Q u a t r e f a g a (K. Darwin i jego poprzednicy, Dr. O. Ochorowicz),
O s k . S c h m i d t a (ªDarwinizm´), dÌla B ¸ c h n e r o v a , Av e l i n g o v a i jin·.
Z p˘vodnÌch darwinistick˝ch spis˘ uv·dÌme jen nejhlavnÏjöÌ: B r o n i s l a w R a i c h m a n ,
JÍdrüÈj åniadecki i Karol Darwin, Warszawa. ñ A u g . Wr z e ú n i o w s k i , Karol Darwin, jego
üycie i prace ªWszechúwiat´, 1882. ñ T. S k o m o r o w s k i , Teorya Darwina rozwiniÍta przes Haec-
kla ªPrzyroda i Przemys≥´ okolo r. 1870. ñ RozmanitÈ Ël·nky o darwinismu psali d·le J.
R o s t a p i Ò s k i , J. S t o l z m a n n , A. Wr z e ú n i o w s k i , Br. R a i c h m a n , H. H o y e r, L.
M a s t o w s k i , N i e w i d o m s k i , S k o m o r o w s k i , J. N u s b a u m , B. D y b o w s k i , G r o c h o w -
s k i , a to v Ëasopisech: ªAteneum´, ªBiblioteka Warszawska´, ªCzas´, ªKosmos´, ªPrzyroda
i Przemys≥´, ªWszechúwiat´, ªPrawda´, ªPrzeglad Tygodniowy´ atd. mezi l. 1870 a 1908.
D˘sledky darwinistickÈ rozv·dÏny jsou v tÏchto spisech: J. N u s b a u m Zasady ogÛlne
nauki o rozwoju zwierzπt, Warszawa 1888, str. 293 (rozebr.). ñ T˝û, Z zagadek üycia, 2e wyd. Str.
205. LwÛw 1908. ñ T˝û, Z teki biologa (rozpravy o nynÏjöÌm stavu theorie p¯irozenÈho i pohlav-
nÌho v˝bÏru). LwÛw 1905. S. 232. ñ T˝û, Ze zagadnieÒ biologii i filosofii przyrody (darwinizm
po Darwinovi). S. 211. 2. vyd. LwÛw 1905. ñ T˝û, Szlakami wiedzy. S. 540. 2. vyd. LwÛw 1908.
ñ T˝û, RozwÛj üycia organicznego w ªPoradniku dla SamoukÛw´, Warszawa 1903. ñ T˝û,
Wiadomoúci poczπtkowe z biologii. 8∞. S. 194. 2. vyd. Warszawa 1907 atd. ñ B. D y b o w s k i ,
O staroüytnoúci rodu ludskiego, 1906. ñ T˝û, O teoryich ewolucyjnych i mutacyjnych 1902.
Darwinism mÏl vliv na t. zv. realisty polskÈ; takÈ o jak˝chsi demonstracÌch k v˘li darwinis-
mu (proti Nusbaumovi) psaly svÈho Ëasu noviny.
423
a pokud jsem vidÏl, bez svÈr·zn˝ch n·zor˘. I samostatnÈ knihy proti darwinis-
mu byly od katolickÈ strany vyd·v·ny.I
Kolem devades·t˝ch let se pomÏry zlepöily a od tÈ doby se u n·s o Darwino-
vi a vÏdÏ pÌöe vÌce. Ale faktum jest, ûe my jsme darwinism a exaktnÌ vÏdu nep¯i-
jali ze svobodnÈho, uvÏdomÏlÈho rozhodnutÌ, po bojÌch a kritice, n˝brû vpustili
jsme je jaksi manÏ a neznatelnÏ k sobÏ: pro »elakovskÈho, kter˝ byl u n·s pro
darwinism, jsme nemÏli pochopenÌ, a proti nÏmu jsme nemÏli proË b˝ti.
My jsme hnutÌ materialistickÈ, darwinistickÈ a nadöenÌ pro vÏdu zaspali. Zdra-
v˝ vÏdeck˝ v˝voj dÏje se tÌm, ûe proti otev¯enÈmu mÌnÏnÌ jednoho stavÌ se stej-
nÏ otev¯enÈ mÌnÏnÌ druhÈ: tak Cuviera porazil Lyell, tak Humboldta Haeckel,
tak Haeckla Driesch. VÏda ûije individualitami, osobnÌm p¯esvÏdËenÌm, stejnÏ
jako kter·koli jin· Ë·st ve¯ejnÈho ûivota; u n·s vöak toho nebylo, u n·s ûila a ûije
tradicÌ. Viniti z toho nelze ovöem nikoho a takÈ by to nemÏlo smyslu; jen konsta-
tovati a pochopiti to jest naöÌ vÏcÌ, tÌm spÌöe, ûe d˘sledky jdou aû do dneöka.
Po rozdÏlenÌ university naöe p¯ÌrodovÏda, jdouc za svÏtov˝m proudem, p¯eruöi-
la spojenÌ s minulostÌ, stala se exaktnÌ a mezin·rodnÌ: F. Ve j d o v s k ˝ zavedl k n·m
tento smÏr a B. R a ˝ m a n jej p¯ed ve¯ejnostÌ h·jil; dosud se u n·s udrûuje; m·
v˝znamnÈ z·stupce, zn·mÈ u n·s i v cizinÏ, ale trpÌ toutÈû vadou, jako mezin·rodnÌ
vÏda: p¯Ìliö se vzd·lil skuteËnÈho ûivota liter·rnÌho. U n·s jest tÌm h˘¯e, ûe ªvÏda´ se
dosti nevûila; slovo to znÌ n·m ku podivu studenÏ, cize, ˙¯ednÏ. V naöich rom·nech
vÏda vystupuje dosud v podobÏ zapomnÏnliv˝ch professor˘ anebo knihomol˘,
v novÏjöÌ dobÏ jako vnÏjöÌ p¯Ìzdobek muûe, velice z¯Ìdka jest autorovi vÏda zjevem,
kter˝ s·m o sobÏ st·l mu za to, aby jej rom·novÏ studoval.II K tomu jeötÏ jsme n·chyl-
ni podezÌrati vÏdu z nevlastenectvÌ. Ale, co hlavnÏ p˘sobÌ, je, ûe my dnes cÌtÌme, jak
vÏdeck˝ ide·l ve svÏtÏ upad·, ale sami, ned·vno teprv se do nÏho vpravivöe, nem·-
me sÌly jej p¯ekonati: nech·v·me ˙padek vÏdy p¯es sebe se p¯elÌti, jako jsme nechali
materialism a darwinismtu. M·me z novÏjöÌ doby spisky o darwinismu, ale cÌtÌme,
ûe tyto ot·zky uû dnes nejsou ûivÈ ñ a co jest ûivÈ, plemennÈ theorie, navazov·nÌ na
staröÌ smÏry, nietzscheovstvÌ, ˙toky na vÏdu, toho u n·s jest m·lo.III
I
Na p¯. F. Heusler, VÏdy p¯ÌrodnÌ a bible. V BrnÏ 1888. F. St¯ebsk˝, Bible a p¯Ìroda. V Praze 1889.
II
VÏda jako soukrom·, trochu smÏön· z·bava zapomnÏnliv˝ch professor˘ jest vlastnostÌ na p¯.
hrdin Sv. »echov˝ch; vÏdu jako vnÏjöÌ p¯Ìzdobek vylÌËili F. X. Svoboda a HladÌk; u kritik˘ B¯e-
zinov˝ch znamen· vÏda asi ªp¯Ìrodu´. VÏdeck˝ z·jem rom·nem vystihnouti pokusil se Arbes.
III
O DarwinovÏ theorii v poslednÌch letech u n·s psali: V e j d o v s k ˝ F., Zoologie vöeobecn·
i soustavn·. DÌl I. V Praze 1898. ñ F. P o Ë t a, O tvorstvu p¯edvÏkÈm. V Praze 1900. (V ˙vodu.)
ñ M a r e ö F., Vöeobecn· fysiologie. V Praze 1894. T ˝ û, Idealism a realism v p¯ÌrodnÌ vÏdÏ.
V Praze 1901. ñ J . B u l o v a, V˝klad ûivota ze z·kon˘ p¯ÌrodnÌch. V Praze 1904. (NaivnÌ, ale
up¯ÌmnÈ.) ñ A l . M r · z e k, O nauce v˝vojovÈ. V Praze 1907. ñ B. N Ï m e c, Anatomie a fysio-
logie rostlin. V Praze 1907. ñ K a d e ¯ · b e k A., O darwinismu. V Praze 1906. ñ E. B a b · k ,
O theorii v˝vojovÈ. V BrnÏ 1904. ñ F. K r e j Ë Ì, O filosofii p¯Ìtomnosti. V Praze 1903. ñ Z p¯ekla-
d˘: T. H u x l e y, UvedenÌ do biologie a jinÈ essaye. V Praze 1899. H a e c k e l E., Z·hady svÏta.
V Praze 1905. ñ A. D o d e l, MojûÌö Ëi Darwin. V Praze 1902. ñ KonkretnÌ ot·zku v˝vojovou ¯eöil
E. K o v · ¯ ve spise O p˘vodÏ lidskÈ mluvy. V Praze 1898.
424
PÿÕLOHY
5. Rozpor mezi vÏdou a literaturou

Nehybnost vÏdy nenÌ dnes jen u n·s; ztrnula po celÈm svÏtÏ tÌm, ûe jdouc za
odbornictvÌm odcizila se ûivotu. Kdeûto b·snÌk, filolog, historik svojÌ vÏdeckou
ËinnostÌ p¯Ìmo se ˙ËastnÌ kulturnÌho ûivota, p¯ÌrodovÏdec v naöich dob·ch st˝k·
se s nÌm jen prost¯edeËnÏ, ËÌmû trpÌ i ve¯ejnost, i odbornÌk, jak si u n·s Ëasto
s obou stran bylo stÏûov·no. Za naturfilosofie tak nebylo (aËkoli uû tehdy u Pur-
kynÏ z¯etelnÏ lze rozezn·vati mezi vÏdou a vlastenectvÌm), nebylo tak ani v po-
Ë·tcÌch exaktnÌ vÏdy, kdy Taine, Claude Bernard, Zola byli anebo chtÏli b˝ti
uËenci a liter·ty najednou. Potom ale exaktnÌ vÏda sestrojovala si svÈ problÈmy,
vymyslila si svoji ¯eË, kter· u n·s vedla k velkÈmu ˙padku vÏdeckÈ spisovnÈ
¯eËi, a zuûovala se na uûöÌ a uûöÌ kruh odbornÌk˘, s ve¯ejnostÌ se st˝kajÌc ökolou
a lidov˝mi p¯edn·ökami. TakÈ popul·rnÌ literatura byla nejprve ûiv·: Huxley,
Haeckel, Vogt, Moleschott vkl·dali do sv˝ch knÌûek celou svoji filosofii a dob˝-
vali jÌ ˙spÏchu; potom ale se popularisov·nÌ zvrhlo ve spisov·nÌ knih, kde nedo-
statek vlastnÌho p¯esvÏdËenÌ se p¯eËasto zahaluje auktoritou jakÈs vöeobecnÏ
uznanÈ vÏdy. VÏdou jest tu to, na Ëem se uËenci usnesou, a laiku nezbude neû
trpnÏ tato usnesenÌ p¯ijÌmati.
A p¯ece vÏdec proûÌv· ñ je-li vÏdcem ñ stejnÏ sv˘j individu·lnÌ pomÏr k zkou-
manÈmu p¯edmÏtu jako b·snÌk. Bylo to jen p¯eceÚov·nÌ rozumu, kterÈ v devate-
n·ctÈm stoletÌ postavilo na olt·¯ vöeobecnÈ pravdy, pro kaûdÈho stejnÏ z·vaznÈ;
vskutku vöak tyto vöeobecnÈ pravdy leûÌ nanejv˝ö v mrtv˝ch knih·ch a ûivo¯Ì
v uËebn·ch, kdeûto ûivot zn· jen pravdy individu·lnÌ: kaûd˝ uËenec, kter˝ byl
uËencem, rozumÏl i v 19. stoletÌ vÏdÏ po svÈm a prakticky obecn˝ch pravd neu-
zn·val. VÏda jest tedy stejnÏ subjektivnÌ a stejnÏ objektivnÌ jako poesie. Proto
takÈ p¯irozen˝ pomÏr mezi uËencem a ve¯ejnostÌ jest t˝û jako pomÏr mezi b·snÌ-
kem a jeho Ëten·¯i: p¯Ìm˝ pomÏr mezi lidmi sobÏ rovn˝mi; j· p·n, ty p·n platÌ
i ve vÏdÏ. Opravdov˝ vÏdec p˘sobÌ jedinÏ sv˝m p¯esvÏdËenÌm, svou l·skou
k p¯edmÏtu; ûivÈho z·jmu u Ëten·¯e, u ªlidu´ se dovol· jen tehdy, kdyû p¯estane
pouËovati a zaËne hledati porozumÏnÌ. PouËujeme pod¯ÌzenÈ, ale porozumÏnÌ hle-
d·me u sobÏ rovn˝ch, kte¯Ì majÌ svÈ n·zory, svoji vÏdu. Mezi uËencem a laikem
nenÌ rozdÌlu, ûe uËenec by byl aktivnÌ, laik passivnÌ: oba jsou, majÌ b˝ti aspoÚ,
vÏdecky produktivnÌ; jen v intensitÏ jest rozdÌl.
TakÈ u n·s tento nov˝ n·zor na vÏdu se probÌjÌ na svÏtlo: odbornÌci hledÌ
p˘sobiti nikoli jen plan˝m povÌd·nÌm, n˝brû sv˝mi praktick˝mi zkuöenostmi
anebo tÌm, ûe pro svÈ individu·lnÌ n·zory hledajÌ ve ve¯ejnosti porozumÏnÌ. Ps·ti
o tomto nejnovÏjöÌm potÏöitelnÈm smÏru jest mimo dosah tohoto dÌla; jen dvÏ
individuality zvl·öù uvedeme, Masaryka a Maröe. Kritikou jejich pomÏru k dar-
winismu spis skonËÌme.
425
6. Masaryk
Mnoho vlastnostÌ Masarykov˝ch p¯ipomÌn· dobu exaktnÌ vÏdy, ve kterÈ jeho

ide·ly rostly: jeho ˙cta k vÏdÏ, vÌra v pokrok, odpor k cÌrkvÌm a zvl·ötÏ jeho veli-
k· d˘vÏra v moc pravdy. Ba moûno ¯Ìci, ûe mu nejde neû o to povÏdÏti pravdu ñ
a nic vÌc. Vykl·d· ji vöak zvl·ötnÌm zp˘sobem: jsa p¯Ìliö objektivnÌ pod·v· fakta,
stavÏ jedno vedle druhÈho, a jen kontrastov·nÌm vÏcÌ hledÌ v Ëten·¯i vzbuditi
smysl pro to, veË vÏ¯Ì; zn·mo jest, ûe svÈ n·zory o pot¯ebÏ n·boûenstvÌ vyjad¯u-
je pouze tÌm, ûe ukazuje, kde a jak jinÌ o n·boûenstvÌ sm˝ölejÌ.
ObjektivnÌ kresbou fakt lze zajistÈ povÏdÏti svÈ n·zory, ale pak nezb˝v·, neû
aby spisovatel s·m st·l v pozadÌ a dal fakt˘m, aby se sama rozvÌjela a svou plas-
tikou p˘sobila. Masaryk jest vöak p¯Ìliö zaujat pro pravdu; mÌsto lÌËenÌ postavÌ
se s·m doprost¯ed vÏci a p¯Ìliö podtrhuje, co se mu lÌbÌ a nelÌbÌ. TÌm zp˘sobem
objektivnÌ methoda Masarykova dost·v· tuze subjektivnÌ r·z, ale zase ne tolik,
aby byla dokazov·nÌm mÌnÏnÌ Masarykova. Ve spisech Masarykov˝ch nenÌ vy-
pravov·nÌ, nenÌ mÌst odpoËinku, nenÌ pokusu vmysliti se v Ëten·¯e a s jeho sta-
noviska vÏc posuzovati, n˝brû vöe se pod·v· p¯Ìliö p¯Ìmo, jak to hlava stvo¯ila.
Dvojakost methody Masarykovy zp˘sobila mnoho nedorozumÏnÌ: jeho
objektivnost sv·dÌ k tomu, aby Ëten·¯ n·zory Masarykovy stotoûÚoval s tÏmi,
kterÈ uv·dÌ jako fakta; jeho subjektivnost pak p˘sobÌ na druhÈ, ûe zase pro
samou ªpravdu´ nevidÌ vÏc. P¯Ìklad˘ jest dosti: Masaryk se vyslovil proti demo-
kratismu, proti popularisov·nÌ vÏdy, proti atheismu, protoûe vöak tyto zjevy
podtrhuje jako v˝znamnÈ, pÏstujÌ se pod jeho jmÈnem. A naopak: Masaryk,
sociolog, filosof, kter˝ operuje jen a jen konstatov·nÌm fakt, kter˝ tolik p¯Ìvrûenc˘
nadchl, nenaöel dosud nikoho, kdo by jej povaûoval za zjev sociologicky, filoso-
ficky dosti zajÌmav˝, aby byl pops·n.
N·zor˘ o darwinovstvÌ a o biologii v˘bec Masaryk systematicky nerozvedl,
ale lze je sestrojiti z ˙ryvk˘ por˘znu pronesen˝ch. V konkretnÌ logice prohlaöu-
je se pro vÌru v ûivot jako svÈz·konn˝ zjev p¯ÌrodnÌ, pravÏ:I ªP¯id·me-li se k mÌ-
nÏnÌ tÏch, kte¯Ì ûivotnost prohlaöujÌ za vesmÏrnou kategorii vedle ostatnÌch sil
p¯ÌrodnÌch... Aù se ta sÌla ûivotod·rn· zove ,silou ûivotnÌí, nebo jakkoli, Ëinn·
samospr·va kaûdÈmu ûivotu dost·v· se jako zvl·ötnÌ energie ...´
V Darwinovu theorii Masaryk nevÏ¯il a (v p¯edn·ök·ch) d·vno zamÌtal n·zor,
ûe by srovn·vacÌ anatomie byla d˘kazem pro v˝voj, ûe by t. zv. p¯echodnÌ tvary
mezi ËlovÏkem a opicÌ byly d˘kazem pro p˘vod ËlovÏka z opice, dovol·vaje se
Platonovy myölenky o hierarchii bytostÌ. Zavrhoval takÈ n·zor Darwin˘v, dle
nÏhoû pokrok jest jen p¯ipoËÌt·v·nÌm nov˝ch prvk˘, vÏ¯e, ûe se dÏje organickou
tv˘rËÌ synthesÌ.
I
Konkretn· logika. V Praze 1884, s. 64. ñ TakÈ v Ël·ncÌch Zol˘v naturalism (Naöe Doba 1896)
a ModernÌ ËlovÏk a n·boûenstvÌ (tamtÈû 1897, 1898) por˘znu se zmiÚuje o darwinovstvÌ.
426
PÿÕLOHY
Avöak tyto n·zory Masarykovy ku podivu m·lo p˘sobily. JistÏ ûe mezi jin˝m
i proto, ûe Masaryk jich nepodal jako nov˝ objev, jako ûivÈ faktum, o kterÈm by
bylo lze pracovati d·l, n˝brû vyslovil je pouze mimochodem a za nÏjak˝m jin˝m
˙Ëelem neû k v˘li nim sam˝m. JistÏ i proto, ûe Masaryk tÌhl hlavnÏ k dÏjepisec-
tvÌ, politice a filologii a na tyto obory strhl takÈ pozornost sv˝ch odp˘rc˘. Bojem
proti rukopis˘m, pro novÈ pochopenÌ ËeskÈ politiky, sociologick˝mi spisy zp˘-
sobil jistÏ, ûe ve¯ejn˝ z·jem o p¯ÌrodnÌ vÏdy, byl-li jak˝, jeötÏ poklesl. Masaryk m·
d·le d˘vody proti heslu ªvÏda pro vÏdu´; uËenec m· pr˝ p˘sobiti svojÌ vÏdou.
Tento poûadavek jest zajistÈ nejv˝znaËnÏjöÌ pro Masaryka a nejbliûöÌ ide·l˘m
objektivnÌ vÏdy, ve kter˝ch vyrostl. Ale kaûdÈ heslo m· svou stinnou str·nku.
Touha po ªp˘sobenÌ´, po zve¯ejnÏnÌ vÏdy vedla na konec k popularisaci, k pom-
pÏ a Ëasto k vnit¯nÌ neup¯Ìmnosti: p˘sobenÌ tu bylo, ale p¯esvÏdËenÌ sch·zelo.
A pak, jedinÏ p¯irozen˝m jest takovÈ p˘sobenÌ, kde se ËlovÏk prostÏ pod·v·, kde
ani sobÏ ani jin˝m nedÏl· n·silÌ; jedinÏ takovÈ p˘sobenÌ na okolÌ jest zdravÈ,
jak˝m p˘sobÌ na p¯. pt·k, kter˝ zpÌv· kdesi v ztracenÈm k¯ovÌ. Pro koho zpÌv·?
Snad aby povznesl kr·su lesa? »i pro samiËku, pro jinÈ pt·ky, pro majitele lesa,
pro poutnÌka, kter˝ tam zabloudÌ? Pro nic z toho nezpÌv·, leda snad pro sebe, ba
ani pro sebe ne; vûdyù nep¯em˝ölÌ o ˙Ëelu zpÏvu. ZpÌv·, protoûe musÌ ñ chv·lÌ
p·na Boha, kr·snÏ ¯ÌkajÌ. A p¯ece p˘sobÌ, a jak! Za zpÏvem p¯ijde samiËka; ml·-
Ôata se od nÏho uËÌ; jinÌ pÏvci tÈhoû druhu jej slyöÌ, a je-li dobr˝m pÏvcem, zdo-
konalÌ se zpÏv v celÈm kraji. JinÌ pt·ci jej napodobujÌ; majitel lesa jest hrd na tuto
ozdobu, zbloudil˝ poutnÌk se tÏöÌ jeho zpÏvem ñ ale n·ö pÏvec nevÌ o tom vöem
nic; ËÌm jest mu p·n lesa, ËÌm poutnÌk? Leda nep¯Ìtelem, p¯ed kter˝m se ukryje.
A tak jest s kaûd˝m p˘sobenÌm: ªchv·la p·na Boha´ jest konec, za kter˝ se ani
ten vÏdec nedostane, kter˝ se sebe vÌce p˘sobiti nam·h·.
7. F. Mareö
Mareö jest svÈr·zn˝m biologem. Kaûd˝ vycÌtÌ, Ëta jeho ˙vahy, ûe vlastnÏ nejde
o to, m·-li pravdu Kant (jak tvrdÌ Mareö) Ëi nic, zdali jest d˝ch·nÌ dÏjem fysi-
k·lnÏ chemick˝m Ëi fysiologick˝m, zdali byl v˝voj Ëi nebyl, n˝brû ûe tu jde
o v·ûnÏjöÌ vÏci; ûe Maröovi jde o takov˝ pomÏr ËlovÏka k p¯ÌrodÏ, jak˝ hled·
b·snÌk, romanopisec, prav˝ filosof, pomÏr, ve kterÈm osobnÌ p¯esvÏdËenÌ jest
pravdou, nikoli vÏc. Tuto z·sadu Mareö po dlouhÈm hled·nÌ objevil; ba snad
jeötÏ ani neobjevil: hledal pravdu ve faktech, hledal ji v theoriÌch, hledal ve
filosofii, a koncem hled·nÌ byla slova, ûe ª˙kolem vÏdy nenÌ a nem˘ûe b˝ti
pozn·nÌ pravdy´.
Podivn· slova, jeötÏ podivnÏjöÌ cel˝ z·vÏr knihy o idealismu a realismu,
v nÏmû p¯ich·zejÌ. JakÈs divokÈ tÛny znÏjÌ z toho z·vÏru, plnÈ disharmoniÌ; jen
jednotlivÈ jemnÏjöÌ tÛny zachytneö, kterÈ napovÌdajÌ, co by mohlo p¯ijÌti, aû se
bou¯e utiöÌ: tÛny o ªötÏstÌ z tvo¯ÌcÌ pr·ce´, o ªumÏnÌ, kterÈ nehled· pravdy
427
venku, ve faktech, mimo ûivot, n˝brû v ûivotÏ´. Jak b˝v·, v tu chvÌli, kdy se hle-
d·nÌ pravdy vzdal, Mareö, zd· se, ji naöel.
Neboù opravdu p¯esvÏdËenÌ, aù vÏdeckÈ, aù jakÈkoli, nenÌ mimo n·s, ani ve
faktech, ani v theoriÌch, ani ve filosofii, neboù kaûd˝ m·me uû p¯edem p¯esvÏd-
ËenÌ, ale skrytÈ, nepochopenÈ; v sobÏ sam˝ch je musÌme hledati, a fakta, filosofie
jsou jen reagenciemi, kter˝mi svÈ sm˝ölenÌ pozn·v·me. Chcete-li, sbliûte si toto
probÌjenÌ se fakty s ªumÏleck˝m tvo¯enÌm´, nechcete-li mu ¯Ìkati ªvÏdeckÈ hle-
d·nÌ pravdy´; v tom se obojÌ st˝k·, ûe jest projevem individu·lnÌ vÌry.
Jednaje o vÏdeck˝ch ot·zk·ch, Mareö vöak napo¯·d ölape po tÈto svÈ z·sadÏ.
Kdo bojuje za vÏdu, kter· jest individu·lnÌm pomÏrem k p¯ÌrodÏ, ten bude nen·-
vidÏti pr·zdn· hesla, kter˝m ¯ÌkajÌ Kant, Darwin, a kter˝m d·vajÌ jmÈna konËÌcÌ
na -ismus, do û·dnÈ z cÌrkvÌ nep˘jde. Kdo û·d·, aby vÏda byla ûivotem, ten ne-
zaËne ûÌti vÏdu filosofick˝mi abstrakty, neboù ûivot jest bÏhem vöednÌch ud·-
lostÌ a nejhluböÌ pravdy jsou v nejobyËejnÏjöÌch faktech.
Mareö se zastavil v p˘li cestÏ: vyslovil poûadavek po individualisaci vÏdeckÈ,
ale neprovedl ho. Vöude jest to patrno; vizme, jak jeho stanovisko k darwinismu
z·polÌ s touto dvojakostÌ. Co Mareö p¯ijÌm· z darwinismu, co zamÌt·?
ªEvoluËnÌ theorie p¯edstavuje srozumitelnou souvislost velkÈho mnoûstvÌ
biologick˝ch skuteËnostÌ, ideÌ, velice prospÏönou pro porozumÏnÌ i pro jednotn˝
v˝zkum zjev˘ ûivotnÌch.´ ªVÏdeckÈ theorie jsou v˝tvory lidskÈho rozumu, kterÈ
majÌ cenu jako regulativnÌ idey, ¯ÌdÌcÌ pokusy o jednotnÈ pozn·nÌ; nesmÏjÌ se
vöak br·ti konstitutivnÏ, jakoûto v˝razy pravÈho skuteËna.Í
Tyto dvÏ vÏty znamenajÌ: Darwin a Haeckel majÌ pravdu, ale jejich pravda
nenÌ absolutnÌ, n˝brû jen lidskou. Kantovy antinomie jsou z·kladem tÏchto vÏt
Maröov˝ch, ony nejnespr·vnÏjöÌ, st¯edovÏkÈ h¯ÌËky slovnÌ, kter˝mi Kant vyvo-
zoval, ûe jest moûno stejnÏ dok·zati, ûe jest duöe jednoduch· jako ûe nenÌ, ûe jest
vesmÌr nekoneËn˝ nebo ûe jest koneËn˝ atd. Jest vedlejöÌ vÏcÌ, ûe Kantovy anti-
nomie jsou faleöny; to jest hlavnÌ, ûe Mareö uûÌvaje jich i na konkretnÌ theorie
vÏdeckÈ, jednak dÏl· z tÏchto cosi p¯em˝ölenÌ ned˘stojnÈho ñ koho by l·kalo,
p¯Ìti se o myölenku, kde ano nebo ne nem· pln˝ smysl jistoty? jednak zahraûuje
si vöechnu cestu ke kritice darwinismu a v praxi jej v celÈm rozsahu p¯ijÌm·. Tato
slova Maröova jsou podeps·nÌm Darwinovy theorie: ªDarwinovo uËenÌ nehl·sa-
lo mechanick˝ p˘vod a mechanick˝ v˝voj ûivota za dan˝ s prvotn˝mi ûivotnÌmi
vlastnostmi; nehl·salo vöemohoucnost p¯ÌrodnÌho v˝bÏru v utvo¯ov·nÌ ûivotnÌ-
ho ˙Ëelna, n˝brû uzn·valo i jinÈ Ëinitele, i p¯izp˘sobivost a schopnost k v˝voji,
danou prvotn˝m tvar˘m ûivÈ hmoty.II
Ale Darwin byl beze vöÌ pochyby pro mechanick˝ p˘vod ûivota, vûdyù lamar-
ckovstvÌ, kterÈmu rozumÏl vitalisticky, nazval nesmyslem a vitalistovi Copeovi,
jak napsal, nerozumÏl, tak mu byl vitalism cizÌ. NenÌ pravda, ûe uzn·val ûivot za
I
Idealism a realism v p¯ÌrodnÌ vÏdÏ. V Praze 1901 s. 264 a 266.
II
TamtÈû s. 278.
428
PÿÕLOHY
dan˝ s prvotnÌmi ûivotnÌmi vlastnostmi, nenÌ to pravda, t¯ebas se chtÏl Mareö

dovol·vati slov Darwinov˝ch, ûe nevykl·d· p˘vodu ûivota, n˝brû jen p˘vod
rozdÌl˘ mezi ûiv˝mi bytostmi. Darwin v˘bec nemÏl v slovnÌku slova prvotn˝, tj.
absolutnÌ, a ¯ekl-li, ûe nevykl·d· p˘vodu ûivota, znamen· to jedinÏ, ûe tak neËi-
nÌ v tu chvÌli, p¯ipouötÏje vöak, ûe to lze jindy. ProË nezavrhl Haecklova prvoplo-
zenÌ, kdyû uzn·val ûivot za dan˝? Nebyl-li Darwin pro vöemohoucnost p¯iroze-
nÈho v˝bÏru, byl pro jeho mohoucnost, a o to jde, ûe Darwin myslil, ûe
mechanickÈ vybÌr·nÌ m· tv˘rËÌ moc, nikoli o to, zdali v˝bÏr staËÌ na vöechny Ëi
jen na nÏkterÈ ˙Ëelnosti. Darwin nevÏ¯il ve schopnost k v˝voji danou prvotn˝m
tvar˘m ûivÈ hmoty ñ slovo schopnost m· u nÏho jen ten smysl, ûe vnÏjöek m˘ûe
do ˙strojence vpisovati svÈ vlivy ñ jakÈkoli vlivy, nikdy nem· smysl vÏcn˝,
nikdy ten smysl, ûe organismus m· vnit¯nÌ sÌlu rozvinouti se ve formy, touto sil-
ou podmÌnÏnÈ, kter˝ûto vitalistick˝ smysl m· Mareö na mysli.
Jak Mareö doöel onÈ vÏty, br·nÌcÌ darwinism? Chce p¯ekonati darwinovstvÌ,
nechce jÌti s Haecklem; vzal Kanta a jeho br˝lemi se podÌval na toto uËenÌ; uvi-
dÏv je v jin˝ch barv·ch, doporuËuje ony br˝le. ZaËal tam, kde m·me skonËiti:
pryË se vöemi br˝lemi a vlastnÌma oËima se podÌvejme na vÏc; nap¯ed musÌme
pochopiti, co chce Darwin, a pak teprv jej lze srovn·vati s Kantem. ChtÏje unik-
nouti ökolskÈ vÏdÏ, Mareö nenaöel jinÈ cesty neû vrhnouti se v n·ruË ñ ökolskÈ
filosofii. Ale pravda nenÌ ani ve vÏdÏ, ani ve filosofii, jest jen v kaûdÈm ËlovÏku
samotnÈm: jen Ëemu s·m tak pevnÏ vÏ¯Ìm, ûe mne û·dnÈ dokazov·nÌ, û·dnÈ
vyvracenÌ ve vÌ¯e nezvikl·, jen to je pravda a jen touto svojÌ pravdou mohu mÏ¯i-
ti svÏt od chloupk˘ brouËÌch aû do uËenÌ Kant˘ a Darwin˘.
A tak skonËme tÌm: Kant, Darwin, Haeckel, Mareö, vöichni majÌ pravdu. Ale
pravdou nejsou ty formulky, kterÈ Ëteme v jejich knih·ch a kterÈ k·ûÌ jejich û·ci,
n˝brû ûiv· pravda jest jen to, co tyto uËence k jejich spis˘m, jejich v˝rok˘m
vedlo, to neuvÏdomÏlÈ, co jen nÏkdy a bez v˘le lidskÈ do vÏdomÌ proz·¯Ì, co
vöak ËlovÏka v jeho jedn·nÌ vede, co celÈmu jeho ûivotu d·v· smysl. Pravda nenÌ
ani na papÌ¯e, ani v experimentech, ani v rozumu, ani v srdci, jest jedinÏ tam, kde
vöechny tyto vÏci jedno jsou. A tuto pravdu poznati jest nejvyööÌm cÌlem lidsk˝m,
neboù povÏdÏti ji svÏtu nelze ñ nanejv˝ö lze sdÏliti se o ni s p¯Ìtelem.
429
P¯Ìloha II.
K dÏjin·m biologie od LinnÈa k Darwinovi I
1. P¯ed Darwinem
LinnÈ a Buffon. Doba LudvÌka XIV. a n·sledujÌcÌ stoletÌ do politiky i do vÏdy
znovu, byù v umÌrnÏnÈ podobÏ, vnesly ide·ly renesance (ide·ly, o kter˝ch ñ
nakolik se t˝kajÌ biologie ñ pojedn·v· oddÌl K prehistorii modernÌch p¯ÌrodnÌch vÏd
a medicÌnyII); zjemnÏlÈ spoleËenskÈ zp˘soby, pravda, jiû neumoûÚovaly zjevy ta-
kov˝ch bou¯liv·k˘, jako byl PARACELSUS, a nebyly ani zvl·öù p¯ÌznivÈ pro vÏdu
tak odv·ûnou, jako byla vÏda VESALIOVA, LEONARDOVA, HARVEYOVA. NicmÈnÏ
zaËali b˝t chov·ni v ˙ctÏ svobodnÌ, po sl·vÏ touûÌcÌ vÏdci, coû p¯ispÏlo k znaËnÈ-
mu rozvoji vÏd vËetnÏ biologie. Obzvl·ötÏ se v 18. stoletÌ proslavili p·novÈ KARL
VON LINN… (1707ñ1778) a LOUIS L. BUFFON (1707ñ1788). Jejich myölenky byly veli-
ce vlivnÈ jeötÏ hluboko do 19. stoletÌ. Od tÏchto myölenek chceme vyjÌt a sledo-
vat v hrub˝ch rysech osudy biologie od konce 18. stoletÌ aû po vöeobecnÈ p¯ijetÌ
darwinismu. Zpr·vu o jednotlivostech nalezne Ëten·¯ v ostatnÌch kapitol·ch to-
hoto dÌla; biologick˝m nauk·m podarwinovskÈ epochy se vÏnuje n·sledujÌcÌ Ël·-
nek p¯ÌtomnÈho svazku.III
LINN…ŸV vÏdeck˝ ide·l ñ dos·hnout co nejvÏtöÌ öÌ¯e systematicky uspo¯·danÈ-
ho vÏdÏnÌ ñ naöel zejmÈna v NÏmecku a Anglii stoupence, kte¯Ì spat¯ovali jeötÏ
I
R¡DL pl·noval p¯epracovanÈ vyd·nÌ druhÈho dÌlu, to se vöak jiû neuskuteËnilo kv˘li vypuknu-
tÌ prvnÌ svÏtovÈ v·lky. Roku 1915 vöak jeötÏ stihl nÏmecky vydat aspoÚ t¯icetistr·nkov˝ p¯ehled,
kter˝ p¯edstavuje ˙vodnÌ studii ke svazku Obecn· biologie, vydanÈho pod redakcÌ C. CHUNA a W.
JOHANNSENA v r·mci prestiûnÌ encyklopedickÈ ¯ady Die Kultur der Gegenwart: Zur Geschichte der
Biologie von LinnÈ bis Darwin. In: Die Kultur der Gegenwart, ihre Entwicklung und ihre Ziele
(Hrsg. P. Hinneberg), Drittel Teil: MathematikñNaturwissenschaftenñMedizin, Vierte Abteilung:
Organische Naturwissenshaften (Ed. R. v. Wettstein), Erster Band: Allgemeine Biologie (Red. C.
Chun ñ W. Johannsen), Leipzig und Berlin, B. G. Teubner 1915, s. 1-29. Do sbornÌku p¯ispÏly
v˘dËÌ osobnosti tehdejöÌ biologie, zejmÈna nÏmeckÈ (nap¯. W. JOHANSSEN, W. OSTWALD, W. ROUX,
H. SPEMANN). P¯etiskujeme zde proto na z·vÏr p¯eklad tÈto poslednÌ autorovy souvislÈ formula-
ce na tÈma dÏjin biologie. Z nÏmeckÈho origin·lu p¯eloûil Robert KanÛcz. (Pozn. vyd.)
II
Jde o ˙vodnÌ studii z jinÈho svazku 3. Ë·sti, 2. oddÌlu, ¯ady Die Kultur der Gegenwart. (Pozn.
vyd.)
III
A. FISCHEL: Die Richtungen der biologischen Forschung mit besonderer Ber¸cksichtigung der zoolo-
gischen Forschungsmethoden, v tomtÈû sbornÌku jako tento R¡DLŸV text, s. 30-55. (Pozn. vyd.)
430
PÿÕLOHY
tÈmÏ¯ celÈ stoletÌ po LINN…OVÃ vystoupenÌ nejvyööÌ cÌl biologie v klasifikaci a po-
drobnÈm popisu rostlin a ûivoËich˘. Tento cÌl byl bohuûel vykoupen rezignacÌ na
jakÈkoli hluböÌ uchopenÌ biologick˝ch problÈm˘ a na plastiËnost pod·nÌ. BUFFON
si jednostrannost svÈho velkÈho övÈdskÈho rivala uvÏdomoval; zatÌmco v LIN-
N…OVI m˘ûeme vidÏt ztÏlesnÏnÌ geni·lnÌho profesora, kter˝ aû pedantsky apliku-
je svou zamilovanou metodu, BUFFONOVI tanul na mysli ide·l diletanta, kter˝
pÏstuje vÏdu jako vyt¯Ìbenou intelektu·lnÌ z·bavu. MÏl z·libu v pojedn·v·nÌ
popul·rnÌch tÈmat, jako nap¯. ot·zek po vzniku svÏta, po st·¯Ì ZemÏ, vzniku
velk˝ch zvÌ¯at, podstatÏ plozenÌ atd. Vliv jeho Historie naturelle byl obrovsk˝;
v mnoha vyd·nÌch se toto velkolepÈ dÌlo öÌ¯ilo po celÈm intelektu·lnÌm svÏtÏ
a biologickÈ problÈmy, kterÈ pozdÏji v n·vaznosti na BUFFONA zamÏstn·valy
CUVIERA, PALLASE, GOETHA, LAMARCKA, dokl·dajÌ, ûe BUFFONŸV vliv se i v p¯ÌsnÈ
vÏdÏ vyrovn· vlivu LINN…OVU.
PojetÌ biologie v 18. stoletÌ. Biologie, dcera medicÌny, od kterÈ v obdobÌ rene-
sance jeötÏ nebyla oddÏlen·, se v 18. stoletÌ zaËala emancipovat a ûÌt vlastnÌm ûivo-
tem; pozornost laickÈho intelektu·lnÌho svÏta, kter˝ do tÈ doby p¯Ìliö jednostran-
nÏ povaûoval za hodny svÈho z·jmu jen matematicko-fyzik·lnÌ disciplÌny, se k nÌ
pomalu zaËala obracet. Ve sv˝ch teoriÌch usilovala tato vÏda o vysokÈ cÌle, jednot-
livÈ disciplÌny byly vöak m·lo diferencovanÈ: LINN…, BUFFON, HALLER, E. DARWIN
stejnÏ jako ostatnÌ badatelÈ tohoto obdobÌ byli univerz·lnÌ biologovÈ (nikoli jen
zoologovÈ, jen botanici, jen fyziologovÈ). Pouze p¯irozenÈ intelektu·lnÌ vlohy kaû-
dÈho jednotlivÈho badatele t·hly BUFFONA vÌce k zoologii, LINN…A vÌce k botanice,
E. DARWINA k ˙vah·m o zp˘sobu ûivota ûivoËich˘ a rostlin. VöeobecnÏ vl·dla ke
konci 18. stoletÌ ve vÏdÏ z·liba v popisu rostlin a ûivoËich˘ a d·le v anatomii;
fyziologie (zejmÈna jejÌ vitalistickÈ pojetÌ ve slavnÈ montpellierskÈ ökole) pat¯ila
tenkr·t jeötÏ zcela do oblasti medicÌny. Ch·p·nÌ procesu utv·¯enÌ organickÈho tÏla
urËovaly plochÈ nauky o preformaci; mÏlo se za to, ûe potomci jsou jako maliËkÈ
hotovÈ bytosti ukryti v tÏle rodiË˘ a v˝voj ûe spoËÌv· ve zvÏtöov·nÌ. C. F. WOLFF
(1733ñ1794), v Rusku p˘sobÌcÌ nÏmeck˝ uËenec, sice zast·val teorii epigeneze,
podle kterÈ se organismus teprve postupnÏ utv·¯Ì bÏhem svÈho embryon·lnÌho
v˝voje, jeho souËasnÌci vöak tÈto teorii nevÏnovali pozornost.
LINN…ŸV vÏdeck˝ v˝kon p¯edstavoval spÌöe vrchol, svornÌk snaûenÌ p¯edcho-
zÌch staletÌ neû program pro budoucnost; BUFFONOVY n·zory se naproti tomu
staly pramenem, jenû mÏl nap·jet vÌcero proud˘ ve vÏdÏ nadch·zejÌcÌ doby.
V tÏsnÈ n·vaznosti na BUFFONA rychle rozkvetla srovn·vacÌ anatomie neboli morfo-
logie, v jistÈm smyslu krystalografie ûivÈho tÏla, jeû p·trala po z·konit˝ch vzta-
zÌch mezi jednotliv˝mi Ë·stmi tÏla. Na moûnost takovÈ vÏdy poukazujÌ jiû A. V.
HALLER v NÏmecku, P. CAMPER v Holandsku, J. HUNTER v Anglii a DAUBENTON
a JUSSIEU staröÌ ve Francii, jako samostatnou disciplÌnu ji sv˝mi konkrÈtnÌmi
i teoretick˝mi spisy zaloûil pa¯Ìûsk˝ lÈka¯ F. VICQ DíAZYR (1748ñ1794); na poË·t-
ku 19. stoletÌ morfologie p¯iËinÏnÌm CUVIERA, GEOFFROYE, JUSSIEUA, DE CANDOLLA,
GOETHA a ¯ady dalöÌch badatel˘ rozkvetla ve vysoce v·ûenou vÏdu.
431
Cuvier. G. CUVIER (1760ñ1836) hledÏl ve sv˝ch spisech sjednotit vÏdeckÈ cÌle,

kterÈ si stanovili LINN… a BUFFON; je vöeobecnÏ zn·m svou klasifikacÌ zvÌ¯at Ñp¯i-
rozenouì metodou, poûadavkem srovn·vacÌ anatomie, zaloûenÌm paleontolo-
gie. Na BUFFONA upomÌn· jeho z·sada korelace forem: vlastnosti zvÌ¯ecÌho tÏla,
jak form·lnÌ, tak funkËnÌ, spolu navz·jem nerozluËnÏ souvisÌ, takûe zmÏna jednÈ
vlastnosti m· za n·sledek zmÏnu vöech ostatnÌch. D·le podle nÏho existujÌ pod-
statnÈ a nepodstatnÈ Ë·sti; ËÌm podstatnÏjöÌ, tÌm tÏsnÏji jsou spjaty s nitern˝m
uspo¯·d·nÌm ûivoËicha: uËil, ûe charakteristiky jsou si vz·jemnÏ subordinov·ny;
za nejvyööÌ, stavbu celÈho ûivoËicha urËujÌcÌ vlastnost oznaËil nervovou sousta-
vu, naproti tomu m· nap¯Ìklad barva tÏla s ostatnÌmi jeho rysy souviset jen
volnÏ. CUVIER vÏnoval mnoho pr·ce anatomickÈmu ËlenÏnÌ ûivoËiönÈho tÏla; je
prvnÌm novovÏk˝m biologem, kter˝ d˘slednÏ analyzoval ûivoËichy z anatomic-
kÈho hlediska, p¯iËemû dÏlil tÏlo na org·ny a urËoval jejich vz·jemnou polohu.
Anatomie mu vöak byla jen prost¯edkem k (p¯irozenÈ) klasifikaci ûivoËich˘, kte-
rou v n·vaznosti na LINN…A povaûoval za poslednÌ cÌl biologie. Jeho rozdÏlenÌ
ûivoËiönÈ ¯Ìöe na Ëty¯i typy (obratlovci, mÏkk˝öi, Ël·nkovanÌ a radi·lnÏ symetriË-
tÌ ûivoËichovÈ) se stalo v˝chodiskem vöech pozdÏjöÌch klasifikacÌ.
CUVIER byl takÈ prvnÌm paleontologem, neboù co se psalo o vym¯el˝ch organis-
mech p¯ed nÌm, byla jen p¯Ìleûitostn· pozorov·nÌ, tuchy Ëi fantazie o v˝voji
ZemÏ. CUVIER studoval svojÌ anatomickou metodou kosternÌ poz˘statky z t¯eti-
hornÌch usazenin v okolÌ Pa¯Ìûe a domnÌval se, ûe je t¯eba uËinit z·vÏr, ûe naöe
ZemÏ zaûila vÌcero velk˝ch revolucÌ, p¯i kter˝ch byl vûdy na rozs·hl˝ch plo-
ch·ch ZemÏ organick˝ ûivot zniËen; do zpustoöen˝ch oblastÌ se pak p¯istÏhova-
ly novÈ organismy z oblastÌ, kterÈ katastrofa uöet¯ila; proto je pr˝ fauna a flora
po sobÏ n·sledujÌcÌch obdobÌ (aû na ojedinÏlÈ v˝jimky) zcela odliön·. Nauka
o katastrof·ch dos·hla brzy vöeobecnÈho p¯ijetÌ.
Jako paleontolog si CUVIER vöÌmal p¯edevöÌm obratlovc˘, zatÌmco jeho rival J.
B. LAMARCK vynikal v popisu ûivoËich˘ bezobratl˝ch. Z·jem o novou vÏdu se
rychle öÌ¯il; pro laiky tu byla lÌËenÌ neobyËejn˝ch forem p¯edpotopnÌch ûivoËich˘
a rostlin, zemskÈ revoluce jit¯ily fantazii uËenc˘. Z paleontologie se brzy stala
prosperujÌcÌ vÏda a na kontinentu zatlaËila d¯Ìve zde kvetoucÌ mineralogickÈ
a tektonickÈ ch·p·nÌ geologie. Ke CUVIEROVÃ ökole n·leûeli L. AGASSIZ, K. VOGT,
O. HEER, G. H. BRONN, R. OWEN, J. BARRANDE a mnoho dalöÌch.
DalöÌ francouzötÌ morfologovÈ. Z podobn˝ch morfologick˝ch princip˘ jako
CUVIER vych·zel ve sv˝ch botanick˝ch pracÌch A. L. JUSSIEU (mladöÌ), kdyû se
snaûil vybudovat p¯irozen˝ systÈm rostlin. ZatÌmco pro oba tyto badatele byla
anatomie jen prost¯edkem k v˝stavbÏ p¯irozenÈho systÈmu organism˘, zoolog
E. GEOFFROY ST. HILAIRE (1772ñ1844) a botanik P. DE CANDOLLE (1778ñ1841) ch·-
pali morfologii jako samostatnou vÏdu. GEOFFROYŸV duch se vzpÌnal k tÏm nej-
öiröÌm souvislostem a jeho nauka o jednotnÈm strukturnÌm pl·nu platnÈm
pro celou ûivoËiönou ¯Ìöi nalezla jak v Pa¯Ìûi, tak za hranicemi Francie mnoho
stoupenc˘. Svou nauku se snaûil potvrdit v ¯adÏ spis˘ vÏnovan˝ch srovn·vacÌ
432
PÿÕLOHY
anatomii a takÈ anal˝zou monstrozit. Coby badatel o monstrozit·ch je vedle

nÏmeckÈho anatoma J. F. MECKELA zakladatelem vÏdy o znetvo¯enin·ch orga-
nism˘ neboli teratologie, kterÈ se pozdÏji vÏnovalo velkÈ mnoûstvÌ badatel˘.
P. DE CANDOLLE, st¯ÌzlivÏjöÌ duch neû GEOFFROY, znovu uËil svÈ souËasnÌky
vöÌmat si vz·jemnÈ z·vislosti Ë·stÌ rostlin a odvozovat z nÌ obecnÈ z·kony.
Biologie a medicÌna na poË·tku 19. stoletÌ. V poslednÌch dek·d·ch 18. stoletÌ
se tÈû snaûili lÈka¯i p¯izp˘sobit svÈ umÏnÌ a vÏdu biologickÈmu myölenÌ ñ mezi
jin˝mi pa¯Ìûsk˝ psychiatr P. PINEL, kter˝ chtÏl zajistit exaktnost medicÌny vypra-
cov·nÌm Ñp¯irozenÈho systÈmuì nemocÌ. Pro biologii cennÏjöÌ byly snahy zakla-
datele histologie, X. BICHATA (1771ñ1802). Ten se podnÌcen ˙spÏchy LAVOISIEROV›-
MI, kterÈmu se poda¯ilo rozloûit domnÏlÈ prvky vzduch a vodu na jednoduööÌ
sloûky, pokusil rozËlenit takÈ lidskÈ tÏlo na jednoduööÌ Ë·sti, neû jak˝mi byly org·-
ny, o jejichû pozn·nÌ usilovala tehdejöÌ anal˝za organickÈho tÏla. Za takovÈ jedno-
duööÌ prvky prohl·sil BICHAT tk·nÏ (nap¯. kosti, chrupavky, svaly), z nichû kaûd·
mÏla b˝t, podobnÏ jako chemickÈ prvky, nad·na urËit˝mi afinitami Ëi vit·lnÌmi
silami. Tak se dostal do centra pozornosti biolog˘ do tÈ doby m·lo respektovan˝
vitalismus; mnoho stoupenc˘ nalezla nov· nauka zejmÈna v NÏmecku, kde na ni
byla duchovnÌ atmosfÈra p¯ipravena filosofickou spekulacÌ.
MluvÌme-li o vztahu biologie k medicÌnÏ na poË·tku 19. stoletÌ, nelze nezmÌ-
nit F. J. GALLA (1758ñ1828), kter˝ tehdy v Pa¯Ìûi prosazoval svou frenologii
a novou srovn·vacÌ psychologii a krom spousty souhlasu (zejmÈna ze strany
GEOFFROYE) se setkal i s odporem; hlavnÏ vöak podnÌtil P. FLOURENSE, CUVIEROVA
û·ka, k pokus˘m o v˝klad souvislosti Ë·stÌ mozku s psychick˝mi a fyziologick˝-
mi funkcemi. FLOURENS vych·zel z mechanisticky uvaûujÌcÌho DESCARTA (oproti
naivnÏ vitalistickÈmu GALLOVI) a poloûil z·klady modernÌch zkoum·nÌ lokaliza-
ce psychick˝ch funkcÌ v mozku.
Idealistick· morfologie v NÏmecku. V dobÏ BUFFONA, JUSSIEUA, CUVIERA byla
francouzsk· biologie na vrcholu. Po CUVIEROVÃ smrti jejÌ jas st·le vÌce bledl v sÌlÌcÌm
svÏtle vÏdy nÏmeckÈ. TakÈ mezi NÏmci se ke konci 18. stoletÌ morfologie tÏöila
znaËnÈ v·ûnosti. Kladla si sice niûöÌ cÌle neû CUVIEROVA srovn·vacÌ anatomie, vyni-
kala vöak systematick˝m p¯Ìstupem a d˘kladnostÌ. Vedle J. B. SPIXE, L. OKENA, G. R.
TREVIRANA, K. G. CARA, J. H. AUTENRIETHA je t¯eba jmenovat obzvl·ötÏ J. F. MECKELA
(1781ñ1833), ÑnÏmeckÈho Cuvieraì; nejtrvalejöÌ vliv mÏlo jeho velkÈ dÌlo o srovn·-
vacÌ anatomii, ve kterÈm zast·val podobnÈ myölenky jako GEOFFROY ve Francii. Na
rozdÌl od francouzskÈ anatomie se anatomie nÏmeck· pÏstovala v tÏsnÈm kontak-
tu s fyziologiÌ a filosofiÌ. Jako fyziologicky myslÌcÌ anatom vynikl J. F. BLUMENBACH
(1752ñ1840), zn·m˝ zakladatel antropologie. Jeho souËasnÌci hojnÏ diskutovali
o jeho vitalistickÈ nauce o Ñtv˘rËÌm puduì coby Ëiniteli poh·nÏjÌcÌm embryon·lnÌ
v˝voj. JeötÏ trvalejöÌ vliv mÏly p¯edn·öky mysticky zaloûenÈho K. F. KIELMEYERA
(1765ñ1844), kter˝ se snaûil vysvÏtlit podobnosti a rozdÌly mezi zvÌ¯ecÌmi formami
a jejich funkcemi pomocÌ ¯ady vit·lnÌch sil ñ senzibility, iritability, reprodukËnÌ
schopnosti, schopnosti sekrece, schopnosti propulze.
433
Goethova morfologie. Stranou vÏdeckÈho provozu na nÏmeck˝ch univerzi-

t·ch st·l b·snÌk J. W. GOETHE, jenû, vyökolen vÏdou BUFFONOVOU, nespokojen se
such˝m popisem rostlin a se ökolskou anatomiÌ, poskytl ve svÈ nauce o meta-
morfÛze rostlin pÏkn˝ p¯Ìklad, jak lze ûivotnÌ projevy, formu a embryon·lnÌ
v˝voj ch·pat jako manifestaci jednÈ jedinÈ podstaty: rostlina se podle nÏho potÈ,
co vyroste ze semene, vyvÌjÌ k st·le vyööÌm a vyööÌm form·m, k dÏloh·m, list˘m,
kalichu, okvÏtnÌm lÌstk˘m, tyËink·m a pestÌku, k form·m, kterÈ vöechny ve st·le
jemnÏjöÌm a jemnÏjöÌm propracov·nÌ opakujÌ jednu a tutÈû ideu, ideu listu.
K tÈto nauce o metamorfÛze listu p¯ipojil GOETHE jeötÏ nauku o spir·lovitÈm
r˘stu jednotliv˝ch novÏ vyvst·vajÌcÌch Ë·stÌ rostliny a aplikoval ji i na ûivoËichy:
tÈû Ë·sti tÏla zvÌ¯at (tÏlnÌ segmenty, lebeËnÌ kosti) jsou pr˝ jen metamorfÛzami
jednoho a tÈhoû prvku (Ël·nku, obratle) a ˙kolem morfologie je studovat takovÈ
metamorfÛzy a skrytÈ podobnosti. GOETHOVA zpola vÏdeck·, zpola poetick·
Ñmorfologieì povzbudila GEOFFROYE ST. HILAIRE v jeho boji proti CUVIEROVI
a pozdÏji naöla mnoho p¯Ìznivc˘ v NÏmecku ñ pat¯ili k nim zejmÈna botanikovÈ
AL. BRAUN a NEES V. ESENBECK a ¯ada anatom˘ uvaûujÌcÌch o obratlovÈ povaze
lebky (OKEN, SPIX, CARUS, AngliËan OWEN aj.).
Naturfilosofie. GOETHOVO propojenÌ poezie s vÏdou se stalo vzorem vÏdec-
k˝ch snah nÏmeck˝ch naturfilosof˘. FilosofickÈ poË·tky tohoto smÏru, kter˝ na
v˝voj biologie mocnÏ zap˘sobil, je t¯eba hledat mj. u HERDERA, jeötÏ vÌce vöak
u KANTA. HERDER zÌskal mnoho duch˘ pro svÈ blouznivÈ myölenky o v˝voji lid-
skosti; KANT znovu uËinil z filosofie (metafyziky) vÏdu o ÑËistÈm rozumuì, proti
kterÈ stavÏl zkuöenostnÌ vÏdy jako jinÈ a mÈnÏ exaktnÌ vÏdÏnÌ a vyvolal tak
u sv˝ch n·sledovnÌk˘ p¯esvÏdËenÌ, ûe ËlovÏk m˘ûe pomocÌ samotnÈho rozumu,
geni·lnÌ koncepcÌ, proniknout ke vöemu pravdivÈmu a vÏdÏnÌ hodnÈmu. Ozvu-
ky FrancouzskÈ revoluce, romantickÈ nadöenÌ mladÈho NÏmecka, GOETHOVA
nauka o metamorfÛze, p¯ehnan· srovn·vacÌ metoda, snaha za kaûdou cenu,
kdyû uû ne nov˝m n·hledem, tedy alespoÚ novou kombinacÌ slov oslnit poslu-
chaËe a jeötÏ jinÈ dalöÌ p¯ÌËiny a myölenky mÏly za n·sledek ony fantastickÈ
snahy, kterÈ zn·me jako Ñnaturfilosofiiì. Jako naturfilosofovÈ p˘sobili anatom
a fyziolog L. OKEN (1779ñ1851), jehoû odv·ûnÈ analogizov·nÌ budilo nadöenÌ
u vÏtöiny jeho souËasnÌk˘; filosofovÈ J. G. FICHTE a F. W. SCHELLING, G. H. SCHU-
BERT, geolog H. STEFFENS a svÈho Ëasu velmi zn·m˝, dnes zapomenut˝ anatom
a lÈka¯ K. G. CARUS (1789 ñ1869). Ve spisech jin˝ch biolog˘ se naturfilosofie p¯ed-
stavuje ve st¯ÌzlivÏjöÌ podobÏ: v dÌlech G. R. TREVIRANA, jehoû Biologie neboli filo-
sofie p¯Ìrody m· st·le jeötÏ svou cenu, fyziologa J. C. REILA, botanika NEESE V.
ESENBECKA, polyhistora A. V. HUMBOLDTA, zn·mÈho redaktora velkÈho fyziolo-
gickÈho slovnÌku R. WAGNERA, autora velkÈho dÌla o mozku K. BURDACHA, em-
bryologa J. D÷LLINGERA a mnoha jin˝ch.
Jiû velk˝ poËet uveden˝ch jmen, mezi jejichû nositeli nach·zÌme velmi pozoru-
hodnÈ osobnosti, ukazuje, jak ûivÈ tehdy v NÏmecku biologickÈ myölenÌ bylo,
a aËkoli pozdÏji celÈ hnutÌ upadlo do klatby, byly p¯esto mnohÈ biologickÈ myö-
434
PÿÕLOHY
lenky, jeû se za vl·dy naturfilosofie zrodily, dobou n·sledujÌcÌ p¯ejaty jako neot¯e-
sitelnÈ pravdy. Byù je pravda, ûe snaha naturfilosof˘ k·zajÌcÌch p¯ev·ûnÏ z univer-
zitnÌch kateder p¯edn·öet geni·lnÌ myölenky byla mnohem silnÏjöÌ neû touha s·m
se dobrat pravdy, vykonala naturfilosofie p¯esto mnoho pozitivnÌho: z jejÌch myö-
lenek povstala nov· embryologie, nauka o buÚce, klasick· fyziologie.
⁄padek naturfilosofie. Po t¯ic·t˝ch letech zaËala b˝t naturfilosofie terËem
posmÏchu; neöetrnÈ ˙toky proti nÌ obr·til chemik J. LIEBIG, filosof H. LOTZE podko-
pal jejÌ obecnÈ nauky a fyzik a fyziolog G. T. FECHNER si z naturfilosof˘ utahoval ve
sv˝ch povÌdk·ch. NamÌsto ˙silÌ o geni·lnÌ koncepci se nynÌ zaËalo stavÏt na spe-
cializovanÈ mravenËÌ pr·ci; pozn·nÌ svÏta se mÏlo dos·hnout trpÏliv˝m sbÌr·nÌm
mal˝ch pozorov·nÌ; cestu nynÌ biolog˘m ukazovala MILLOVA induktivnÌ logika
vyslovujÌcÌ se pr·vÏ pro takov˝ vÏdeck˝ provoz. Idealistickou jednostrannost
nahradila p¯edpojatost materialistick·: pr˘kopnÌky tohoto novÈho smÏru, kter˝
p¯ipravil p¯ÌznivÈ p¯ijetÌ DARWINOVY teorie, byli fyziolog J. MOLESCHOTT, zoolog
a paleontolog K. VOGT, lÈka¯ L. B‹CHNER, pozdÏji zoolog E. HAECKEL.
Neû DARWINOVU teorii vylÌËÌme, chceme jeötÏ p¯ehlÈdnout jednotlivÈ oblasti
biologie, kterÈ se v prvnÌ polovinÏ 19. stoletÌ ustavily jako zvl·ötnÌ disciplÌny.
Morfologie p¯ed Darwinem. Morfologie, o kterÈ jiû byla ¯eË, se v 19. stoletÌ
postupnÏ vystÏhovala z Pa¯Ìûe do NÏmecka a Anglie. Ani CUVIERŸV û·k H. DE
BLAINVILLE, v·ûen˝ osteolog, ani GEOFFROYŸV syn ISIDORE GEOFFROY, pozoruhod-
n˝ morfolog, kter˝ jako prvnÌ po¯·dal rody ûivoËich˘ do paralelnÌch ¯ad s navz·-
jem si odpovÌdajÌcÌmi Ëleny, nebyli s to ˙padek francouzskÈ morfologie zastavit;
ta znovu oûila v rukou AngliËana RICH. OWENA (1804ñ1892). OWEN rozliöil
v pojmu podobnosti forem pojmy dva: pojem homologie (srov. SPEMANNŸV Ël·nek
DÏjiny a kritika pojmu homologie)I, tj. podobnost podstatn˝ch Ë·stÌ p¯i souËasnÈ
nepodobnosti Ë·stÌ nepodstatn˝ch, a pojem analogie, pod kter˝m se rozumÌ po-
dobnost nepodstatn˝ch Ë·stÌ, kdy Ë·sti podstatnÈ podobnÈ nejsou. Tak jsou ptaËÌ
k¯Ìdla a p¯ednÌ konËetiny savc˘ homologickÈ, zatÌmco Ëelisti obratlovc˘ a Ëelisti
hmyzu pouze analogickÈ. E. HAECKEL a C. GEGENBAUR zavedli tyto pojmy do
darwinistickÈ anatomie a uËinili z nich svÈho Ëasu hojnÏ diskutovanÈ n·stroje
novÈho uËenÌ. OWENEM se p¯eddarwinovsk· morfologie uzavÌr·; pr·vÏ zmÌnÏnÌ
nÏmeËtÌ anatomovÈ a v Anglii T. H. HUXLEY ji podrobili vl·dÏ darwinismu.
TÈû botanick· morfologie se z Francie vystÏhovala do Anglie, kde nalezla
vlivnÈho p¯Ìznivce v R. BROWNOVI (1773ñ1858); BROWN morfologii pÏstoval pou-
ze jako prost¯edek k systematick˝m cÌl˘m, dok·zal jÌ vöak vdechnout leccos
z induktivnÌho ducha Anglie, takûe pozdÏjöÌ ˙toËnÌci proti staröÌ morfologii
(SCHLEIDEN) se snaûili svÈ novÈ nauky op¯Ìt o BROWNOVU metodu.
Embryologie p¯ed Darwinem. VelkÈ v·ûnosti doöla jiû v prvnÌ polovinÏ 19. sto-
letÌ embryologie. 18. stoletÌ tuto vÏdu v˘bec neznalo; ve slepÈ vÌ¯e v z·sadu, ûe nic
I
Zur Geschichte und Kritik des Begriffs der Homologie, v tomtÈû sbornÌku jako tento R¡DLŸV text,
str. 63ñ86. (Pozn. vyd.)
435
novÈho pod sluncem nem˘ûe vzniknout, nemÏlo pro promÏny, kter˝mi organis-
mus od vajÌËka k z·rodku, od z·rodku k mladÈmu a k dospÏlÈmu zvÌ¯eti proch·-
zÌ, û·dnÈ pochopenÌ. S oblibou se h·jila nauka, podle kterÈ cel˝ v˝voj od vajÌËka
k ˙plnÈmu organismu spoËÌv· pouze v r˘stu jiû od samÈho poË·tku p¯ÌtomnÈho
hotovÈho tÏla (teorie preformace). Ovöem jiû roku 1759 publikoval C. F. WOLFF
svou epigenetickou teorii, podle kterÈ pudÌ organismus k v˝voji samostatn· vit·l-
nÌ sÌla, p¯iËemû ten svÈ org·ny postupnÏ buduje z nediferencovanÈho z·kladu
(Anlage). PotÈ, co bylo dlouho ignorov·no, vyölo WOLFFOVO pojedn·nÌ r. 1812
znovu a nÏkolik badatel˘, J. PANDER, DíALTON a K. E. V. BAER, se hned pokusilo ana-
lyzovat ve smyslu tÈto nauky v˝voj ku¯ete. Jednomu z nich, BAEROVI (1792ñ1876),
se poda¯ilo rozs·hl˝mi pozitivnÌmi pracemi, jakoû i teoretickou argumentacÌ
uvÈst principy novÈ embryologie v soulad s naukou CUVIEROVOU. Velk˝ rozruch
vzbudil takÈ jeho objev savËÌho vajÌËka, po kterÈm badatelÈ od HARVEYE marnÏ
p·trali. BAER rozliöil anim·lnÌ (hornÌ) a vegetativnÌ (dolnÌ) z·kladnÌ list (Blattan-
lage) embrya a kaûd˝ z tÏchto z·rodeËn˝ch list˘ (Anlagen) rozdÏlil opÏt na dva
listy (vrstvy k˘ûe, sval˘, cÈv, pojiva), ze kter˝ch mÏly vznikat koneËnÈ org·ny.
Toto rozliöenÌ jednotliv˝ch z·rodeËn˝ch list˘ mÏlo velk˝ v˝znam pro pozdÏjöÌ
embryologii. J. F. MECKEL a M. DE SERRES zast·vali v tÈ dobÏ uËenÌ, podle kterÈho
proch·zÌ kaûd˝ organismus bÏhem ontogeneze ¯adou stadiÌ, z nichû kaûdÈ
odpovÌd· jednomu stupni v systÈmu ûivoËich˘, takûe nap¯Ìklad ËlovÏk jako em-
bryo proch·zÌ ËervÌm, mÏkk˝öÌm, rybÌm, plazÌm stadiem, neû dos·hne koneËnÈ
lidskÈ podoby. BAER tuto nauku upomÌnajÌcÌ na preformismus nahradil pojetÌm,
podle kterÈho ontogeneze spoËÌv· v postupnÈ diferenciaci, tj. v postupu od vöe-
obecnÈho a neurËitÈho k zvl·ötnÌmu a konkrÈtnÌmu.
TakÈ v botanice n·sledoval po periodÏ idealistickÈ morfologie kr·tk˝ rozkvÏt
ontogenetickÈho b·d·nÌ. Coby jeho v˘dËÌho ducha jmenujme W. HOFMEISTERA,
jednoho z nejlepöÌch nÏmeck˝ch botanik˘, jehoû zkoum·nÌ o analogii ve v˝voji
jevnosnubn˝ch a tajnosnubn˝ch rostlin spadajÌcÌ do poloviny stoletÌ byla p¯ijata
s velk˝m nadöenÌm. HOFMEISTER uËil, ûe ve v˝voji vöech rostlin od mech˘ v˝öe lze
konstatovat n·padnÈ st¯Ìd·nÌ generacÌ, kdy po sobÏ vûdy n·sledujÌ pohlavnÌ
a nepohlavnÌ generace. Tak byl odhalen nov˝ spoleËn˝ rys v organizaci r˘zn˝ch
typ˘ rostlin a na svÏtÏ byl dalöÌ argument pro darwinismus, jenû mÏl brzy nato
vzniknout. Jinak byl HOFMEISTER mÈnÏ teoreticky zdatn˝ neû BAER a tam, kde se
pouötÏl do obecnostÌ, podporoval tehdy se vzm·hajÌcÌ vÌru v mechaniËnost ûivota.
BunÏËn· teorie p¯ed Darwinem. JeötÏ modernÏjöÌ neû BAEROVA zkoum·nÌ
o procesu v˝voje byla po Ëty¯ic·t˝ch letech bunÏËn· teorie. Z·jem o ni ûivilo vÌce-
ro nov˝ch okolnostÌ. BICHAT obr·til pozornost badatel˘ na drobnÏjöÌ Ë·steËky
tÏla a postupnÏ se st·valo zvykem uûÌvat p¯i studiu tk·nÌ mikroskop. R. BROWN
objevil v rostlinn˝ch buÚk·ch malou Ë·steËku, pozdÏji tolik diskutovanÈ j·dro;
francouzötÌ botanikovÈ, RASPAIL, DUTROCHET, MIRBEL, zkoumali jemnÏjöÌ texturu
rostlinnÈ, J. PURKYNÃ ûivoËiönÈ tk·nÏ; vöichni tito badatelÈ byli jiû pojmu buÚky
na stopÏ. Nakonec vystoupil M. SCHLEIDEN (1804ñ1881), odv·ûn˝ nÏmeck˝ refor-
436
PÿÕLOHY
m·tor botaniky, s uËenÌm, ûe rostlinnÈ tÏlo je vybudov·no z bunÏk jakoûto ele-

ment·rnÌch Ë·steËek organickÈho tÏla a ûe objasnÏnÌ vzniku rostlinnÈho tÏla
z bunÏk p¯edstavuje jeden z hlavnÌch ˙kol˘ botaniky. HloubÏji neû SCHLEIDEN,
kter˝ vynikal spÌöe bojovnostÌ neû d˘kladnostÌ, pak pochopil povahu buÚky
T. SCHWANN (1810ñ1882), belgick˝ fyziolog, kter˝ r. 1839 uk·zal, ûe vöechny
org·ny rostlin i ûivoËich˘ vznikajÌ z bunÏk, kterÈ se skl·dajÌ z bunÏËnÈ membr·-
ny, bunÏËnÈ tekutiny a j·dra.
B·d·nÌ o buÚk·ch (cytologie) rychle nab˝valo na vöeobecnÈ v·ûnosti; pojem
buÚky jako dutiny naplnÏnÈ bunÏËnou tekutinou vöak r. 1863 M. SCHULTZE
nahradil pojmem platn˝m v podstatÏ i dnes: buÚkou se od tÈ doby rozumÌ hrud-
ka protoplazmy obsahujÌcÌ j·dro; po NƒGELIM, MOHLOVI, K÷LLIKEROVI a BISCHOF-
FOVI d·le vÌme, ûe se buÚky mnoûÌ jen dÏlenÌm (a ne krystalizacÌ z polotekutÈho
substr·tu ûivÈho tÏla).
Zn·mÈmu patologovi R.VIRCHOWOVI se poda¯ilo vyuûÌt bunÏËnou teorii pro
mechanistick˝ v˝klad ûivota, p¯iËemû prohl·sil organismus za sdruûenÌ samo-
statn˝ch jednotek ñ bunÏk ñ srovnatelnÈ s feder·lnÌm st·tem a pomocÌ tÌmto zp˘-
sobem pochopenÈ nauky o buÚk·ch vysvÏtloval nemoci.
Fyziologie p¯ed Darwinem. Fyziologie 18. stoletÌ se p¯Ìliö nestarala o star˝
protiklad mezi vitalistick˝m a mechanistick˝m v˝kladem ûivota a povÏtöinou
ûila ve vÌ¯e v povrchnÌ vitalismus, mechanicismu ale Ëinila ty nejdalekos·hlejöÌ
˙stupky, pod vl·dou mechanisticky orientovanÈ DESCARTOVY filosofie snad ani
nebylo jinak moûno. D˘slednÏjöÌ vitalisty bychom nalezli mezi lÈka¯i navazujÌcÌ-
mi na STAHLA, jejichû v˘dËÌmi p¯edstaviteli se stali J. F. BLUMENBACH, J. C. REIL
a X. BICHAT. »il˝ vÏdeck˝ ûivot kolem p¯elomu stoletÌ se projevil i ve fyziologii.
Objev galvanismu (L. GALVANI 1737ñ1798) svedl tehdy fyziology k tomu, ûe do
elekt¯iny vkl·dali p¯ehnanÈ nadÏje; C. BELL (1774ñ1842) formuloval po nÏm
nazvan˝ z·kon o vÏtvenÌ mÌönÌch nerv˘; LAVOISIER podal v˝klad d˝ch·nÌ jako
procesu oxidace; BELLOVA pozorov·nÌ stejnÏ jako GALLOVA frenologie daly analy-
ticky uvaûujÌcÌm Francouz˘m podnÏt k Ëetn˝m experiment˘m ohlednÏ nervovÈ
Ëinnosti, jimiû se proslavili mj. FLOURENS a MAGENDIE.
Ke konci 18. stoletÌ poloûili fyziologovÈ tÈû z·klady pro materialistickÈ pojetÌ
ûivota. LÈka¯ BROUSSAIS (1772ñ1838) se jiû jasnÏ vyslovil pro mechanistickou teorii
ûivota a jakoûto p¯edch˘dce pozdÏjöÌho pozitivismu poûadoval po medicÌnÏ exakt-
nÌ urËenÌ a anal˝zu nemocÌ. Mezi biology zaËal materialistickÈ pojetÌ biologie h·jit
J. B. LAMARCK. Tyto pozitivistickÈ a mechanistickÈ n·bÏhy nalezly pozdÏji pokraËo-
v·nÌ v MAGENDIESOV›CH odv·ûn˝ch fyziologick˝ch experimentech; MAGENDIESŸV
û·k C. BERNARD byl ve filosofickÈ interpretaci sv˝ch pokus˘ opatrnÏjöÌ. S v˝jimkou
LAMARCKA byli jmenovanÌ fyziologovÈ vzdÏlanÌ p¯edevöÌm medicÌnsky; ze zoolog˘
zast·val MILNE-EDWARDS (staröÌ) ve fyziologii popisnÏjöÌ (mÈnÏ experiment·lnÌ)
smÏr, p¯iËemû CUVIEROVY n·hledy o jednotnosti organickÈho tÏla p¯en·öel na jeho
funkce; svou nauku shrnul do ¯ady princip˘, z nichû se svÈho Ëasu tÏöil v biologii
i mimo ni znaËnÈ v·ûnosti z·kon o dÏlbÏ pr·ce v r·mci organickÈho tÏla.
437
V NÏmecku byla aû do poslednÌch desetiletÌ 19. stoletÌ oblÌben· syntetick·

fyziologie, jeû chtÏla ze stavby org·n˘ odvodit jejich Ëinnost: J. M‹LLER (1801ñ1858)
se stal dÌky pracÌm o org·nu vidÏnÌ, o stavbÏ r˘zn˝ch zvÌ¯at, nauce o specifi-
ck˝ch energiÌch smysl˘ a zejmÈna dÌky svÈmu velkÈmu SlovnÌku fyziologie hlav-
nÌm p¯edstavitelem tohoto smÏru; takÈ J. PURKYNÃ, zakladatel histologicko-
fyziologick˝ch laborato¯Ì na nÏmeck˝ch univerzit·ch, pat¯il k tomuto smÏru
b·d·nÌ. J. M‹LLER a PURKYNÃ byli jeötÏ vitalistÈ; M‹LLEROVI û·ci vöak vesmÏs h·ji-
li mechanicismus: H. HELMHOLTZ (ve fyziologickÈ akustice a optice), E. DU BOIS-
REYMOND, jenû se vÏnoval zkoum·nÌ Ëinnosti nerv˘ a sval˘, zakladatel bunÏËnÈ
teorie T. SCHWANN, histolog A. K÷LLIKER, zoolog E. HAECKEL aj. S tÏmito badateli
na öpici si nÏmeck· fyziologie vydobyla v mezin·rodnÌ vÏdÏ v˘dËÌ postavenÌ.
JeötÏ dnes ji zastupuje ¯ada v·ûen˝ch vÏdc˘, p¯edevöÌm pak M. VERWORN, kter˝
se proslavil zejmÈna pokusem odvodit obecnou fyziologii z nauky o buÚce.
Zp˘sob zkoum·nÌ, kter˝ se snaûÌ nezn·mÈ funkce uh·dnout ze stavby org·-
n˘, p¯evl·dal tÈû ve fyziologii mozku; analytick˝ zp˘sob zkoum·nÌ, kter˝ se
v n·vaznosti na FLOURENSE pokouöel zavÈst ötrasbursk˝ fyziolog F. L. GOLTZ, se
dlouho nemohl etablovat. GOLTZOVA fyziologicky od˘vodnÏn· nauka o funkËnÌ
rovnocennosti jednotliv˝ch Ë·stÌ mozkovÈ k˘ry nalÈzala mnohem menöÌ ohlas
neû pro anatomii p¯ÌznivÏjöÌ hypotÈzy o lokalizaci, jeû h·jili mj. BROCA, HITZIG, S.
EXNER, H. MUNK, FLECHSIG aj. a podle kter˝ch se v mozkovÈ k˘¯e nach·zÌ velkÈ
mnoûstvÌ vÌce Ëi mÈnÏ ost¯e ohraniËen˝ch polÌ, v nichû jsou r˘znÈ funkce (zrak,
sluch, pohyblivost jednotliv˝ch Ë·stÌ tÏla atd.) lokalizov·ny.
V˝voj fyziologie pokraËoval bez podstatn˝ch vnit¯nÌch ot¯es˘ aû do posled-
nÌch desetiletÌ 19. stoletÌ a darwinistick˝mi bou¯emi tÈmÏ¯ nebyl dotËen; aû
v devades·t˝ch letech minulÈho stoletÌ se zaËÌn· objevovat odpor proti fyziolo-
gii org·n˘ a st·le nab˝v· na sÌle.
Charakteristika p¯eddarwinovskÈ biologie. To jsou nejobecnÏjöÌ obrysy
v˝voje biologie v obdobÌ zahrnujÌcÌm zhruba 100 let p¯ed DARWINOV›M vystou-
penÌm. Morfologie platila za nejvÏtöÌ v˝kon tÈto epochy; urËovala mÌnÏnÌ biolo-
g˘ i tam, kde by, jako ve fyziologii a embryologii, skuteËnosti lÈpe odpovÌdalo
zvolit za v˝chodisko nauky dynamiku ûivotnÌch projev˘. ZpoË·tku se anatomo-
vÈ zab˝vali p¯ev·ûnÏ obratlovci a jevnosnubn˝mi rostlinami, aby pozdÏji p¯i-
kroËili ke zkoum·nÌ jednoduööÌch organism˘ a tÈû svÏta mikroskopick˝ch ûivo-
Ëich˘ a rostlin. Do tÈto p¯eddarwinovskÈ epochy spad· ¯ada v˝znamn˝ch
objev˘: byly zaloûeny paleontologie, morfologie, fyziologie, embryologie, cyto-
logie, antropologie, byla prok·z·na existence diluvi·lnÌho ËlovÏka, pozn·n v˝-
voj krytosemenn˝ch rostlin, st¯Ìd·nÌ generacÌ a partenogeneze v ûivoËiönÈ ¯Ìöi,
byly formulov·ny ËetnÈ st·le vlivnÈ teorie. Biologick· filosofie byla zpoË·tku
umÌrnÏnÏ idealistick·, pozdÏji tÈmÏ¯ v˝st¯ednÏ idealistick·, ke konci celÈho
obdobÌ pak materialistick·.
438
PÿÕLOHY
2. Biologie pod vl·dou darwinismu

FilosofiËtÌ p¯edch˘dci evoluËnÌ teorie. V biologii 18. stoletÌ vl·dlo tÈmÏ¯ tak
vöeobecnÏ jako v p¯edchozÌch staletÌch p¯esvÏdËenÌ, ûe nic novÈho pod sluncem
nem˘ûe vzniknout a ûe vöe, co existuje, tu bylo jiû od samÈho poË·tku vöech
vÏcÌ. FilosofiËtÏji zaloûenÌ myslitelÈ vykl·dali tuto nauku v tom smyslu, ûe na
poË·tku vÏci existovaly jako okno v pl·nu budovy: ve skuteËnosti tu sice jeötÏ
nenÌ, jsou tu ale vöechny podmÌnky a z·konitosti, jeû urËujÌ jeho formu a ustroje-
nÌ. Mnoho biolog˘ vöak nauku o vÏËnÈ existenci vöech vÏcÌ bralo doslovnÏji
a d·vali jÌ ten smysl, ûe zvÌ¯ata i rostliny ve vöech sv˝ch dneönÌch podob·ch ob˝-
valy povrch ZemÏ uû od stvo¯enÌ svÏta. Psalo se sice nez¯Ìdka o vzniku a promÏ-
nÏ organism˘, o vzniku ûab z bahna, o kachn·ch, kterÈ rostou na stromech jako
plody, o monstrÛznÌch zvÌ¯atech, kter· ˙dajnÏ porodily ûeny, o ryb·ch promÏ-
nivöÌch se v pt·ky apod., leË organickÈ formy, jeû mÏly tÏmito fantastick˝mi zp˘-
soby vzniknout, nep¯edstavujÌ û·dnÈ novÈ formy, n˝brû buÔ jiû d¯Ìve zn·mÈ
organismy, nebo ñ v p¯ÌpadÏ monster ñ pouze kombinace zn·m˝ch forem.
Anglick˝ empirismus (LOCKE) zasadil tomuto p¯esvÏdËenÌ o nemÏnnosti svÏta
prvnÌ r·nu, a to nejprve v psychologickÈ oblasti, kdyû zavrhl nauku o vrozen˝ch
idejÌch a vyslovil hypotÈzu, ûe k individu·lnÌmu pozn·nÌ svÏta ËlovÏk dospÌv·
pouze postupnÏ, dÌky hromadÏnÌ zkuöenostÌ. Podstatn˝ pokrok novÈho svÏto-
vÈho n·zoru znamenalo uËenÌ D. HUMA, ûe nejsme s to dobrat se ˙Ëinn˝ch p¯ÌËin
jev˘, ûe m˘ûeme pozn·vat jen neust·lÈ n·sledov·nÌ jev˘ jednoho po druhÈm.
D˘sledek, ûe jedin· moûn· vÏda je historie, se z tÈto nauky osobit˝m zp˘sobem
pokouöeli vyvodit Francouzi. AbbÈ DE CONDILLAC (1715ñ1780) se snaûil podep¯Ìt
konkrÈtnÌmi p¯Ìklady nauku, ûe se smyslovÈ vnÌm·nÌ stejnÏ jako ¯eË utv·¯Ì
postupnÏ hromadÏnÌm jednotliv˝ch dojm˘ a v˝kon˘; takovÈ ˙vahy se brzy p¯e-
nesly na pole biologie. Vedle v˝klad˘ o ÑpostupnÈm vznik·nÌì p¯ÌrodnÌch objek-
t˘ podpo¯ily z·jem o genetickou filosofii tÈû ROUSSEAUOVY ˙vahy o öùastnÈ
minulosti lidstva a o zhoubnÈm vlivu kultury. ⁄tok na ortodoxii ze strany
encyklopedist˘ p˘sobil na spekulace o Ñp¯irozen˝ch dÏjin·ch stvo¯enÌì tÈû p¯Ì-
znivÏ, jelikoû filosofovÈ, kte¯Ì se jiû necÌtili b˝t v·z·ni vÌrou v PÌsmo svatÈ, muse-
li hledat p¯irozenÈ vysvÏtlenÌ pro vznik organickÈho svÏta.
Z·jem o evolucionismus podnÏcovala tÈû LEIBNIZOVA filosofie. AËkoli LEIBNIZ
byl jeötÏ p¯esvÏdËen o st·losti, nemÏnnosti stavu svÏta, zab˝val se p¯esto hodnÏ
Ñv˝vojemì, ËÌmû rozumÏl (v protikladu k historickÈmu hromadÏnÌ n·hod) r˘st
z·rodku stvo¯enÈho jiû od poË·tku svÏta, ale aû do okamûiku poËÌnajÌcÌho se
v˝voje zavinutÈho v sobÏ. LEIBNIZOVI francouzötÌ p¯Ìvrûenci ROBINET a BONNET
rozöÌ¯ili jeho uËenÌ o evoluci na svÏt organism˘ obecnÏ a p¯ÌleûitostnÏ jiû psali
o vzniku dneönÌch organism˘ z jednoduööÌch forem. HlavnÏ vöak vnesli do bio-
logie spekulace o vzestupn˝ch ¯ad·ch (hierarchiÌch) organick˝ch forem.
LEIBNIZOVA filosofie mÏla mocn˝ vliv na nÏmeckÈ myslitele, neboù skrze HER-
DEROVO a KANTOVO zprost¯edkov·nÌ zap˘sobila na Ñnaturfilosofiiì a vyvolala
439
v nÌ evolucionistickÈ myölenky. Naturfilosofie byla n·chylnÏjöÌ k statickÈmu neû

k historickÈmu zp˘sobu ch·p·nÌ, obsahovala nicmÈnÏ i siln˝ v˝vojov˝ prvek.
StaËÌ p¯ipomenout HEGELA, jenû se proslavil jako filosof p¯Ìrody i dÏjin; na HEGE-
LA, jednoho z nejv˝znamnÏjöÌch myslitel˘ epochy naturfilosofie, jenû uËinil filo-
sofii dÏjin z·kladem svÈho systÈmu. HEGEL zast·val p¯esvÏdËenÌ, ûe sledov·nÌ
historickÈho v˝voje ud·lostÌ m· pro filosofii tu nejvyööÌ hodnotu; kdyû po jeho
smrti vöeobecn˝ odpor proti idealismu vedl tÈû k boji proti HEGELOVI a k v˝smÏ-
chu jeho temnÈ nauce, upadlo sice jmÈno velkÈho filosofa (v p¯ÌrodnÌch vÏd·ch)
brzy v zapomnÏnÌ, avöak jeho myölenka, ûe k pozn·nÌ podstaty vÏcÌ je t¯eba se
propracovat skrze studium dÏjin, p˘sobila v neztenËenÈ mÌ¯e d·l a p¯eöla do
pozdÏjöÌch materialistick˝ch systÈm˘. Vedle HEGELOVY filosofie se evolucionis-
mu dostalo podpory tÈû od pozitivismu A. COMTA a J. ST. MILLA, jelikoû i tito filo-
sofovÈ ûivili sv˝mi naukami nadÏje tehdejöÌ doby, ûe pozn·nÌ svÏta st·le postu-
puje a ûe vÏda m˘ûe vykazovat pokrok.
Jiû ve druhÈ polovinÏ 18. stoletÌ byly evolucionistickÈ v˝klady bÏûnÈ nejen
v obecn˝ch filosofick˝ch pojedn·nÌch (HERDER 1784: ÑstaröÌmi bratry ËlovÏka
jsou zvÌ¯ataì), ale tÈû v biologick˝ch spisech. BUFFON odhadoval st·¯Ì ZemÏ na
vÌce neû 65 tisÌc let, psal o jejÌm p¯irozenÈm vzniku (sr·ûkou komety se Sluncem)
a o promÏn·ch a migracÌch zvÌ¯at v minulosti; anglick˝ lÈka¯ a biolog E. DARWIN
(1731ñ1802) se ve sv˝ch origin·lnÌch spisech podrobnÏ zab˝val ot·zkou po p¯i-
rozenÈm vzniku organism˘ a po promÏn·ch druh˘ (1796); podobnÈ problÈmy
zamÏstn·valy tÈû NÏmce G. R. TREVIRANA (1803) a jinÈ.
Lamarckovo uËenÌ. Ze vöech biolog˘ öel vöak, co se evoluËnÌch spekulacÌ
t˝Ëe, nejd·le mnoho diskutovan˝ francouzsk˝ biolog J. B. LAMARCK (1744ñ1829).
Jakoûto stoupenec BUFFONŸV spojil ve sv˝ch spisech nechuù svÈho mistra k p¯i-
rozen˝m kategoriÌm organism˘ (k pojm˘m druh, rod, ¯·d) se sympatiÌ pro
v 18. stoletÌ velice oblÌbenou tezi, ûe organismy lze se¯adit do vzestupnÈ hierar-
chie bytostÌ tak, ûe vznikne nep¯etrûit· ¯ada, jejÌû jednotlivÈ Ëleny jsou spojeny
postupn˝mi p¯echody. NÏkte¯Ì filosofovÈ ñ LAMARCK mezi nimi ñ p¯edpokl·dali
existenci ne jednÈ, ale vÌce stromovitÏ rozvÏtven˝ch ¯ad. ZatÌmco vöak staröÌ
myslitelÈ chovali idealistickÈ p¯esvÏdËenÌ, ûe ona hierarchie je v˝razem myöle-
nek BoûÌch, vykl·dal ji LAMARCK v materialistickÈm smyslu a uËil, ûe vöechny
organismy vznikly mechanick˝m zp˘sobem z neorganizovanÈ substance; ûe se
nejd¯Ìve utvo¯ily nejjednoduööÌ bytosti, a ty ûe se pozdÏji pod vlivem svÏtla,
tepla, elekt¯iny a dÌky expanzi, kterÈ tyto v ûivÈ substanci vyvolaly, vyvÌjely
k vyööÌm form·m. NejjednoduööÌ organismy jeötÏ nemÏly û·dnou nervovou sou-
stavu; ta vznikla teprve postupnÏ opakovan˝m dr·ûdÏnÌm ûivÈ substance;
a coby d˘sledek existence nervovÈ soustavy se dostavil zpoË·tku primitivnÌ
psychick˝ ûivot. Jakmile se objevila prvnÌ hnutÌ duöevnÌho ûivota, stala se Ëinite-
lem poh·nÏjÌcÌm organick˝ pokrok: bez nÏho by se organismy sice tÈû vyvÌjely
k vyööÌm form·m, ale jelikoû by byly v takovÈm p¯ÌpadÏ poh·nÏny jen vnit¯nÌmi
silami ûijÌcÌ substance, utvo¯ily by nakonec jen jednu jedinou vzestupnou ¯adu.
440
PÿÕLOHY
Jelikoû se ale organismy ve skuteËnosti vyvÌjejÌ v r˘zn˝ch ûivotnÌch podmÌnk·ch,

pociùujÌ tÈû r˘znÈ pot¯eby a svÈ org·ny procviËujÌ vûdy podle toho, co pot¯ebujÌ
k jejich uspokojenÌ, a tak se jejich organismus p¯izp˘sobuje ûivotnÌm podmÌnk·m
tÌm, ûe zÌsk·v· org·ny novÈ; novÈ Ë·sti zdÏdÌ jejich potomci a zdokonalujÌ je dal-
öÌm procviËov·nÌm. Tak podle LAMARCKA vznikla tykadla u önek˘ neust·l˝m
hmat·nÌm hlavou; stejnÏ tak zÌskala ûirafa sv˘j neobyËejnÏ dlouh˝ krk jeho neu-
st·l˝m natahov·nÌm.
LAMARCK sice nemÏl u sv˝ch souËasnÌk˘ û·dn˝ ˙spÏch, p¯ispÏl vöak k tomu,
ûe si badatelÈ na myölenku p¯irozenÈho v˝kladu dÏjin svÏta organism˘ zvykli.
Evolucionistick˝ zp˘sob v˝kladu mezitÌm slavil ˙spÏch v geologii. KvetoucÌ-
mu, CUVIEREM zaloûenÈmu, biologickÈmu, na paleontologii a srovn·vacÌ anato-
mii spoËÌvajÌcÌmu pojetÌ dÏjin ZemÏ totiû vyrostl nebezpeËn˝ protivnÌk v geolo-
gickÈ teorii C. LYELLA (1830ñ1832); ta vych·zela z anal˝zy anorganickÈ p¯Ìrody
a snaûila se prok·zat, ûe se povrch ZemÏ promÏÚuje postupnÏ p˘sobenÌm slab˝ch,
ale st·le p˘sobÌcÌch Ëinitel˘. LYELLOVA teorie byla brzy p¯ijata a nauka o katastro-
f·ch zavrûena.
Avöak i v biologii jiû vöe volalo po evoluconistickÈ filosofii. R·do se mluvilo
o dÏjin·ch zvÌ¯at a rostlin, zd˘razÚovala se skuteËnost, ûe organismy po sobÏ
n·sledujÌcÌch geologick˝ch epoch se od sebe liöÌ, ûe ûivot se bÏhem dÏjin ZemÏ
od element·rnÌch poË·tk˘ neust·le vyvÌjel k vyööÌm a vyööÌm form·m, ûe ËlovÏk
p¯edstavuje jen poslednÌ a nejvyööÌ stupeÚ zvÌ¯ecÌ ¯Ìöe. Hledaly se tÈû p¯ÌËiny,
kter˝mi by bylo moûno dÏjiny svÏta organism˘ Ñp¯irozen˝mì zp˘sobem Ñvy-
svÏtlitì. Z takov˝ch vysvÏtlenÌ vzbudil nejvÏtöÌ pozornost roku 1844 anonymnÏ
publikovan˝ spis Vestiges of the natural History of Creation (jeho autorem se poz-
dÏji uk·zal b˝t anglick˝ novin·¯ R. CHAMBERS), kter˝ se pokouöel uËinit novÈmu
trendu zadost vtipnou a popul·rnÌ formou.
P¯Ìnos Ch. Darwina. Postavit evoluËnÌ v˝klad definitivnÏ na pevnÈ z·klady se
nedlouho potÈ poda¯ilo CHARLESU DARWINOVI (1809ñ1882), vnukovi ERASMA
DARWINA, jeho slavn˝m dÌlem O vzniku druh˘ (1859). DARWIN byl zprvu zn·m jako
geolog lyellovskÈho zamÏ¯enÌ, pozdÏji byl vöak Ëinn˝ tÈû jako botanik, zoolog,
antropolog a filosof; jeho spis Cesta kolem svÏta (1839), v nÏmû lÌËÌ svÈ vÏdeckÈ zku-
öenosti nasbÌranÈ bÏhem obeplutÌ ZemÏ na lodi Beagle, byl dÌky mnoûstvÌ post¯e-
h˘ i dÌky svÏûesti pod·nÌ p¯ijat velmi p¯ÌznivÏ. PozdÏjöÌ DARWINOVA dÌla jsou
ps·na tÏûkop·dn˝m stylem a pro Ëten·¯e hledajÌcÌho obecn· tvrzenÌ jsou kv˘li
mnoûstvÌ hromadÏn˝ch doklad˘ nÏkdy tÏûko straviteln·; i jim se vöak dostalo p¯Ì-
znivÈho p¯ijetÌ. Zvl·ötÏ jeho hlavnÌ spis o p˘vodu druh˘ nalezl hned po svÈm zve-
¯ejnÏnÌ (1859) öirok˝ okruh Ëten·¯˘ a brzy se stal klasick˝m dÌlem biologie. DARWI-
NOVY obecnÈ principy jsou ovlivnÏny tehdy v Anglii vl·dnoucÌm empirismem
(jemuû se dostalo proËiötÏnÈho v˝razu v induktivnÌ logice ST. MILLA) a tou dobou
st·le jeötÏ kvetoucÌm liberalismem (A. SMITH, MALTHUS). DARWIN se snaûÌ spoustou
pilnÏ shrom·ûdÏn˝ch dat (ne analytick˝mi experimenty, ne logick˝mi diskusemi)
potvrdit svÈ uËenÌ o promÏnÏ organism˘; organickou p¯Ìrodu si p¯edstavuje jako
441
spoleËnost zvÌ¯at a rostlin bezuzdnÏ sledujÌcÌch svÈ individu·lnÌ cÌle; z jejich sou-
ûitÌ vznikajÌ bez dalöÌho sÌly podporujÌcÌ ˙Ëelnost v uspo¯·d·nÌ, p¯eûÌv·nÌ
a pokrok ûiv˝ch bytostÌ. Organick˝ ûivot se bÏhem mnoha milion˘ let vyvinul
z nÏkolika jednoduch˝ch forem ûivota; postupn˝mi, sotva znateln˝mi zmÏnami
vznikajÌ neust·le novÈ variace, kterÈ se vÏtvÌ v druhy, rody, Ëeledi atd., takûe cel˝
organick˝ svÏt, kter˝ kdy ob˝val naöi Zemi, p¯edstavuje jedin˝ velk˝ strom ûivo-
ta, kter˝ se rozvÏtvuje ËÌm d·l vÌce. Od kaûdÈho dneönÌho organismu vede do
minulosti p¯es nepatrnÈ stupÌnky nep¯eruöen· cesta zpÏt aû k poË·tk˘m ûivota.
NeexistujÌ û·dnÈ p¯irozenÈ druhy a rody coby zjevenÌ nÏjakÈho jednotnÈho z·mÏ-
ru, ale pouze plynul· ¯ada forem, vÌce Ëi mÈnÏ ost¯e ohraniËen˝ch jen dÌky meze-
r·m vznikajÌcÌm v d˘sledku vymÌr·nÌ p¯echodov˝ch stupÚ˘.
D˘sledky DARWINOVY teorie zas·hly tÈmÏ¯ vöechny oblasti biologie. Jelikoû
podle DARWINA je tÌm, co urËuje skladbu organism˘, jejich zp˘sob ûivota, ztratila
morfologie, pro niû byla skladba nÏËÌm absolutnÌm, dosti ze svÈ v·ûnosti; ˙kolem
se prop¯ÌötÏ stalo vysvÏtlit strukturnÌ vlastnosti organism˘ z jejich ûivota: d˘raz
se nynÌ kladl na nauku o zp˘sobu ûivota zvÌ¯at, na ekologii. V systematice
DARWIN zavrhl nauku o pl·nech a typech a o p¯irozen˝ch kategoriÌch a zavedl
mÌsto toho rodokmeny, tj. posloupnosti navz·jem podobn˝ch bytostÌ, mezi
nimiû mÏla b˝t genetick· souvislost. ZatÌmco p¯edchozÌ systematici pod jmÈnem
ÑlichokopytnÌkì rozumÏli st·l˝ pl·n zvÌ¯ecÌho tÏla, kter˝ se manifestuje ve stav-
bÏ tÏla konÏ, nosoroûce, tapÌra a tÏl vym¯el˝ch lichokopytnÌk˘, oznaËoval
DARWIN tÌmto jmÈnem posloupnost zvÌ¯at, jeû zaËÌn· takzvan˝mi Condylarthra
v t¯etihor·ch a prozatÌm konËÌ dneönÌmi formami. Paleontologie nemÏla nad·le
nalÈzat obecnÈ ideje vyjevujÌcÌ se v kaûdÈ periodÏ stvo¯enÌ, ale vyplÚovat meze-
ry v rodokmenech vym¯el˝mi formami; biologick· geografie mÏla od nynÏjöka
studovat p¯ÌËiny a n·sledky migrace organism˘ a vysvÏtlit dneönÌ geografickÈ
rozloûenÌ svÏta organism˘ z jeho minulosti. Antropologii p¯ipadla ˙loha prok·zat
anatomicky, paleontologicky a psychologicky p¯Ìbuznost ËlovÏka se zvÌ¯aty.
StaröÌ badatelÈ se sice vÏtöinou postavili proti DARWINOVÃ teorii, ale mladöÌ
uËeneck˝ svÏt ji p¯ijal s nadöenÌm. V Anglii se k nÌ jiû p¯ed DARWINOV›M ve¯ej-
n˝m vystoupenÌm p¯ihl·sil filosof H. SPENCER, kter˝ rozvinul mechanisticky
pochopen˝ evolucionismus ve velkoryse pojat˝ systÈm. D˘vtipn˝ anatom a pa-
leontolog T. H. HUXLEY novÈ uËenÌ nesmÌrnÏ podpo¯il svou v˝mluvnostÌ, sv˝mi
popul·rnÌmi spisy i konkrÈtnÌmi v˝zkumy. P¯ÌznivÈmu p¯ijetÌ novÈ teorie napo-
mohlo i to, ûe souËasnÏ s DARWINEM s nÌ p¯iöel i anglick˝ p¯ÌrodovÏdec a cestova-
tel A. R. WALLACE (1823ñ1913). Aniû by vÏdÏl o DARWINOV›CH pl·nech, vystoupil
WALLACE tÈû s koncepcÌ postupnÈho vzniku druh˘ v boji o ûivot. V konkrÈtnÌm
vypracov·nÌ vykazuje ovöem WALLACOVA teorie ve srovn·nÌ s teoriÌ DARWINO-
VOU ¯adu odliönostÌ. Z anglick˝ch badatel˘ se k novÈmu uËenÌ p¯ihl·sili zejmÈ-
na geolog C. LYELL a botanik R. HOOKER.
P¯ijetÌ Darwinova uËenÌ. V NÏmecku p¯evzali selekËnÌ teorii zejmÈna mate-
rialistÈ (C. VOGT, L. B‹CHNER, E. DU BOIS-REYMOND, E. HAECKEL). NejvÌce p¯ispÏl
442
PÿÕLOHY
k rozöÌ¯enÌ darwinismu v NÏmecku E. HAECKEL (1834ñ1919), kter˝ pevnÏ p¯e-

svÏdËen o pravdÏ novÈho uËenÌ na jeho obranu bou¯livÏ vystupoval v popul·r-
nÌch i vÏdeck˝ch spisech, p¯iËemû se nelekal û·dn˝ch jeho d˘sledk˘ a otev¯enÏ
hl·sal jeho nesluËitelnost s biblickou naukou o stvo¯enÌ svÏta a ËlovÏka. HAEC-
KEL, jehoû je t¯eba povaûovat za druhÈho zakladatele darwinismu, vÏ¯il DARWI-
NOVI tak neochvÏjnÏ, ûe p¯evzal jeho uËenÌ tÈmÏ¯ bez v˝hrad; jeho p¯edchozÌ
vzdÏl·nÌ, kterÈ se liöilo od DARWINOVA, mÏlo vöak za n·sledek, ûe vych˝lil v˝voj
darwinismu jin˝m smÏrem, neû kter˝m ho nasmÏroval DARWIN. DARWIN Ëerpal
materi·l p¯edevöÌm z nauky o zp˘sobu ûivota zvÌ¯at a studia dom·cÌch zvÌ¯at
a kulturnÌch rostlin; HAECKEL uËinil z·kladnÌm pilÌ¯em evoluËnÌ nauky anatomii
a embryologii a lÈpe ji tak p¯izp˘sobil poûadavk˘m tehdejöÌ vysokoökolskÈ
vÏdy.
I jinak bylo novÈ uËenÌ mladöÌmi nÏmeck˝mi biology p¯ijato p¯ÌznivÏ, byù kri-
tickÈ hlasy rozhodnÏ nechybÏly. Zcela odmÌtavÏ se k nÏmu postavil zvl·ötÏ bota-
nik A. WIGAND, autor velkÈho dÌla vychvalujÌcÌho p¯ednosti p¯eddarwinovskÈ
biologie a odkr˝vajÌcÌho slabiny biologie novÈ; velmi mnoho badatel˘ sice p¯ija-
lo v˝vojovou nauku, odmÌtlo vöak jejÌ zd˘vodnÏnÌ podanÈ DARWINEM. Zvl·ötÏ
o cenÏ p¯irozenÈho v˝bÏru se vedly mnohÈ spory. Jelikoû ale nejv˝znamnÏjöÌ ba-
datelÈ prohl·sili promÏnu druh˘ p¯inejmenöÌm za pravdÏpodobnou (mj. A. K÷L-
LIKER, C. V. NƒGELI, A. BRAUN, C. E. V. BAER, S. G. MIVART, A. DE QUATREFAGES),
poËÌtaly se jejich hlasy jako hlasy pro darwinismus, a tak se mohlo zd·t, ûe novÈ
uËenÌ zvÌtÏzilo na celÈ Ë·¯e; tÌm spÌöe, ûe kritik˘m se jen v ojedinÏl˝ch p¯Ìpadech
poda¯ilo rozvinout svou polemiku s darwinismem v pozitivnÌ systÈm.
Darwinismus triumfoval i mimo biologii; ve filosofii a etice, kam jej zavedl
SPENCER, nalezl ¯adu p¯Ìvrûenc˘: J. FISKE, L. STEPHEN, T. H. HUXLEY, W. ROLF,
W. WUNDT, P. BARTH, B. CARNERI, H. H÷FFDING, I. ME»NIKOV, A. FOUILL…, T. RI-
BOt aj. TÈû nÏkte¯Ì jazykovÏdci a historici, romanopisci a pr·vnÌci se snaûili
prosazovat ve sv˝ch oborech evolucionismus.
Neodarwinismus a lamarckismus. Biologie se brzy dostala tÈmÏ¯ zcela do
vleku darwinismu; stalo se zvykem p¯ipojovat k popisu organick˝ch struktur
˙vahy, jeû tyto struktury vysvÏtlovaly z (hypoteticky konstruovanÈho) zp˘so-
bu ûivota zvÌ¯at, lÌËily jejich postupn˝ v˝voj z domnÏlÈho nediferencovanÈho
z·kladu aû k nejvyööÌ diferenciaci, stanovovaly rodokmeny org·n˘. V r·mci
provozu pozitivnÌ vÏdy se mohlo zd·t, ûe darwinismus vystupuje jako jednot-
n·, v sobÏ uzav¯en· nauka podporovan· kaûdodennÏ se mnoûÌcÌmi d˘kazy.
Myölenky tvo¯ÌcÌ z·klad DARWINOVY nauky vöak nebyly zcela jednotnÈ, coû
mÏlo za n·sledek, ûe se mezi p¯em˝öliv˝mi p¯ÌrodovÏdci zaËal darwinismus
brzy ötÏpit ve vÌcero smÏr˘. AnatomovÈ, histologovÈ, embryologovÈ, systema-
tici sice vÏtöinou p¯ijÌmali DARWINOVY (a HAECKELOVY) principy bez v˝hrad, teo-
retici vöak zaËali zvl·ötÏ pojmy p¯irozenÈho a umÏlÈho v˝bÏru, dÏdiËnosti, pro-
mÏnlivosti, jakoû i DARWINŸV v˝klad p¯izp˘sobov·nÌ, kritizovat. Z ¯ad tÏchto
skeptik˘ brzy vzeöly dva proudy, tzv. neodarwinistÈ a lamarckistÈ. Zakladate-
443
lem neodarwinistickÈho smÏru se stal duchapln˝ freibursk˝ zoolog A. WEIS-

MANN, jenû uËinil z p¯irozenÈho v˝bÏru jedin˝ princip evoluce; povöiml si totiû
jako jeden z prvnÌch, ûe DARWINOVO uËenÌ o dÏdiËnosti obsahuje dva heterogen-
nÌ principy, ûe totiû je t¯eba ost¯e rozliöovat mezi dÏdiËnostÌ zÌskan˝ch a vroze-
n˝ch vlastnostÌ. NovÈ formy vznikajÌ podle WEISMANNA pouze hromadÏnÌm
vrozen˝ch vlastnostÌ n·hodnÏ vznikajÌcÌch u potomk˘; toto hromadÏnÌ si
WEISMANN, d˘sledn˝ mechanicista, dok·zal p¯edstavit pouze jako zp˘sobenÈ
p¯irozen˝m v˝bÏrem, kter˝ tedy podle jeho uËenÌ p¯edstavuje jedinou hybnou
sÌlu evoluce. WEISMANNOVO rozliöenÌ vrozen˝ch a zÌskan˝ch vlastnostÌ se uk·-
zalo b˝t velmi d˘leûitÈ, narazilo vöak na siln˝ odpor, ani ne tak kv˘li skuteË-
nostem, jeû by svÏdËily pro dÏdiËnost zÌskan˝ch vlastnostÌ, jako spÌöe kv˘li jed-
nostrannosti, kterou bylo z vyhl·öenÌ vöemocnosti p¯ÌrodnÌho v˝bÏru cÌtit.
Proto se ¯ada biolog˘ nez¯ekla vÌry v dÏdiËnost jist˝ch zÌskan˝ch vlastnostÌ, to-
tiû takov˝ch, jeû vznikajÌ cvikem a p˘sobenÌm prost¯edÌ na organismus; a pro-
toûe na dÏdiËnost takov˝ch vlastnostÌ kladl svÈho Ëasu velk˝ d˘raz LAMARCK,
¯Ìkali si WEISMANNOVI protivnÌci lamarckistÈ. Neodarwinismus se dlouho neu-
drûel, WEISMANNOVA diskuse nauky o dÏdiËnosti vöak na pozdÏjöÌ teoretiky
st·le p˘sobila a modernÌ v˝zkumy t˝kajÌcÌ se skokov˝ch promÏn, fenomÈnu
k¯ÌûenÌ a dÏdiËnosti promÏn vyvolan˝ch vlivem prost¯edÌ Ë·steËnÏ vych·zejÌ
z jeho nauk. Naproti tomu lamarckismus nalezl mnoho stoupenc˘; tÌmto n·-
zvem se vöak nerozumÌ ani opakov·nÌ LAMARCKOV›CH myölenek, ani nÏjak·
jednotn· modernÌ nauka, ale ÑlamarckistÈì se ¯Ìk· biolog˘m, kte¯Ì vÏ¯Ì v dÏdiË-
nost zÌskan˝ch vlastnostÌ, aù uû jinak chovajÌ o hybn˝ch sil·ch evoluce jak·koli
domnÏnÌ. Pat¯Ì sem zn·m˝ mnichovsk˝ botanik a materialista C. V. NƒGELI
(1817ñ1891), jenû zast·val velkorysou Ñmechanicko-fyziologickouì verzi evo-
luËnÌ teorie, podle kterÈ existuje fylogenetick· hybn· sÌla tlaËÌcÌ organismy
podle mechanick˝ch z·kon˘ do nov˝ch forem. TÈû W. ROUX, zakladatel v po-
slednÌch dek·d·ch v·ûnÏ pÏstovanÈ v˝vojovÈ mechaniky, vÏdy rovnÏû postavenÈ
na d˘slednÏ rozveden˝ch darwinistick˝ch principech, b˝v· kv˘li nÏkter˝m
sv˝m hypotÈz·m poËÌt·n k lamarckist˘m.
Za lamarckistickÈ platÌ d·le uËenÌ t¸bingenskÈho zoologa G. T. EIMERA, podle
nÏhoû se kresby zvÌ¯at fylogeneticky vyvinuly podle p¯edem poznateln˝ch z·-
kon˘. Mezi lamarckisty lze poËÌtat i anglickÈho spisovatele S. BUTLERA, kter˝
chtÏl vysvÏtlit evoluci organism˘ psychologicky podle analogie s v˝vojem lid-
skÈho ducha, stejnÏ jako nÏmeckÈho zoologa R. SEMONA, kter˝ tÈû hledal pojmy
pro vysvÏtlenÌ vzniku druh˘ v psychologii. Za vÏdomÈho pokraËovatele LAMAR-
CKOVY teorie lze povaûovat americkÈho paleontologa E. D. COPA (1840ñ1897),
kter˝ ovöem zavrhl LAMARCKŸV materialismus a formuloval vitalistickou teorii,
podle kterÈ vede organismy k vyööÌm v˝vojov˝m stupÚ˘m temnÈ puzenÌ ob-
dobnÈ lidskÈ v˘li; znaky charakterizujÌcÌ druhy, rody, Ëeledi a znaky jeötÏ obec-
nÏjöÌ pr˝ znamenajÌ cosi pevnÈho, obdobnÈho atom˘m v chemii, a pr·vÏ tyto
znaky se pr˝ objevujÌ u zcela rozdÌln˝ch organism˘.
444
PÿÕLOHY
V poslednÌch desetiletÌch se ¯ada badatel˘ vyslovila pro r˘znÏ ch·pan˝

Ñneolamarckismusì (srov. Ël·nek ⁄Ëelnost od ZUR STRASSENAI); v˘bec se vÏtöina
fylogenetickÈho teoretizov·nÌ poslednÌ doby dÏje v atmosfÈ¯e p¯ÌznivÈ vitalistic-
ky p¯eznaËenÈmu LAMARCKOVI.
Pojem darwinismu. V d˘sledku Ëetn˝ch kritick˝ch diskusÌ o platnosti DAR-
WINOV›CH princip˘, p¯irozenÈho v˝bÏru a dÏdiËnosti a v d˘sledku sporu mezi
neodarwinisty a neolamarckisty vznikla postupnÏ nejistota ohlednÏ skuteËnÈho
smyslu slova Ñdarwinismusì. Brzy se zaËalo rozliöovat mezi evoluËnÌmi teorie-
mi obecnÏ a darwinismem jako jejich zvl·ötnÌm typem; jinÌ tÌmto slovem oznaËo-
vali teorie o promÏnÏ druh˘ a zejmÈna o zvÌ¯ecÌm p˘vodu ËlovÏka; jeötÏ jinÌ
rozumÏjÌ pod Ñdarwinismemì pouze teorii v˝bÏru (resp. vysvÏtlov·nÌ organickÈ
˙Ëelnosti hromadÏnÌm n·hod). Kaûd˝ z tÏchto n·zor˘ m· svÈ opr·vnÏnÌ; z histo-
rickÈho hlediska ñ jde-li o myölenky, pod jejichû vlivem byly formulov·ny jistÈ
specifickÈ nauky ñ je nejp¯imÏ¯enÏjöÌ ch·pat darwinismus daleko öÌ¯eji, neû je
bÏûnÈ, a rozumÏt pod nÌm celÈ duchovnÌ hnutÌ 60. aû 90. let, nakolik s DARWINO-
VOU teoriÌ podstatnÏ souviselo, a ch·pat tedy toto slovo zhruba tak, jak mu rozu-
mÏli ÑprotivnÌciì darwinismu v NÏmecku bÏhem prvnÌch let po jeho vystoupe-
nÌ. ObdobnÏ se jako Ñsocialismusì, Ñromantismusì, Ñimperialismusì oznaËujÌ
vöeobecnÈ proudy, svÏtovÈ n·zory, jeû p¯ipouötÏjÌ r˘zn· konkrÈtnÌ ztÏlesnÏnÌ.
Darwinismus byl tedy svÏtov˝m n·zorem, kter˝ si za v˝chodisko zvolil vÏdu
o rostlin·ch a zvÌ¯atech (jako anatomicky dan˝ch bytostech), mechanicky zap¯Ì-
ËinÏnou fylogenezi povaûoval za nejd˘leûitÏjöÌ vÏc, vöechny (filosofickÈ, vÏdec-
kÈ, etickÈ aj.) problÈmy vysvÏtloval evoluËnÏ a stavÏl se do ostrÈho protikladu
k cÌrkevnÌ nauce.
Vliv darwinismu. Ve zhuötÏnÈm p¯ehledu probereme vliv, kter˝ mÏl darwi-
nismus na jednotlivÈ oblasti biologie.
a) Anatomie. AËkoli z·libu v morfologick˝ch zkoum·nÌch, jeû p¯edstavovala
hlavnÌ n·plÚ biologie prvnÌ poloviny 19. stoletÌ, potlaËil z·jem o jinÈ, modernÏj-
öÌ smÏry, pÏstovala se deskriptivnÌ anatomie na univerzit·ch st·le se znaËnou
horlivostÌ. DARWIN s·m nebyl anatom; druh˝ zakladatel darwinismu, v nauk·ch
idealistickÈ morfologie vyökolen˝ ERNST HAECKEL, se pokusil anatomii oûivit
DARWINOV›MI myölenkami, a poda¯ilo se mu p¯ed zraky souËasnÌk˘ vybudovat
z darwinisticky p¯eznaËenÈ srovn·vacÌ anatomie nejmocnÏjöÌ oporu novÈ nauky
o ûivotÏ. Jako CUVIEROVI, tanul i HAECKELOVI na mysli jako nejvyööÌ cÌl biologie
systÈm zvÌ¯ecÌho svÏta zaloûen˝ na anatomicky stanovenÈ podobnosti org·n˘,
ale (narozdÌl od CUVIERA) systÈm historicky ch·pan˝, kter˝ naz˝val fylogenie Ëi
nauka o rodokmenu. Fylogenie mÏla p¯edstavit historick˝ sled organick˝ch
bytostÌ od jejich prvnÌho objevenÌ se na svÏtÏ aû k jejich dneönÌmu v˝vojovÈmu
stupni ve formÏ rodokmenu. V praxi se u HAECKELA nejednalo ani tak o skuteËnÈ
dÏjiny organism˘ (jeû musÌ vyp·trat paleontologovÈ) jako spÌöe o sestavenÌ dnes
I
Die Zweckm‰ssigkeit, v tomtÈû sbornÌku jako tento R¡DLŸV text, s. 87ñ149. (Pozn. vyd.)
445
ûijÌcÌch organism˘, resp. jednotliv˝ch org·n˘ po zp˘sobu systematiky do ¯ad od

(anatomicky) nejjednoduööÌch po nejkomplikovanÏjöÌ. Tyto ¯ady HAECKEL vykl·-
dal historicky: p¯irozen˝ systÈm tedy tvo¯il skuteËn˝ z·klad (jako u CUVIERA)
a dÏjiny se k nÏmu p¯im˝ölely. Charakteristick· vlastnost historickÈho, datum,
u rodokmen˘ zcela chybÏla. Z toho d˘vodu, ûe HAECKELOVA fylogenie nabÌzela
jen jin˝ v˝klad st·vajÌcÌ systematiky, veöla celkem snadno do soudobÈ biologie
holdujÌcÌ systematice a anatomii.
MorfologickÈ spekulace podpo¯il HAECKEL embryologick˝mi teoriemi, zvl·ötÏ
tzv. biogenetick˝m z·konem (srv. citovan˝ SPEMANNŸV Ël·nek o Pojmu homologie).
Nav·zal na BAEREM odmÌtnutÈ teorie a uËil, ûe ontogenetick˝ v˝voj p¯edstavuje
zkr·cenÈ opakov·nÌ v˝voje fylogenetickÈho, a ûe tudÌû jednotliv· embryon·lnÌ
stadia p¯edstavujÌ tak¯ÌkajÌc znovu oûivlÈ ñ byù zjednoduöenÈ ñ p¯edky vyvinutÈ-
ho ûivoËicha.
V uËenÌ o biogenetickÈm z·konu se HAECKELOVI poda¯ilo zÌskat jednoduch˝
princip k vysvÏtlenÌ embryon·lnÌho v˝voje zvÌ¯at: ölo nynÌ o to, popsat v˝voj
jednotliv˝ch forem a u kaûdÈho embryon·lnÌho org·nu zodpovÏdÏt ot·zku po
jeho pravdÏpodobnÈm fylogenetickÈm v˝znamu. ÑSrovn·vacÌì (popisn·, tj.
nikoli experiment·lnÌ) embryologie druhÈ poloviny minulÈho stoletÌ tuto meto-
du z nejvÏtöÌ Ë·sti p¯ejala.
AËkoli HAECKELOVY nauky znamenaly v podstatÏ jen ne vûdy öùastnÈ oûivenÌ
staröÌch n·zor˘ s uplatnÏnÌm novÈ (genetickÈ) terminologie, dopomohla jim bo-
jovnost jejich obh·jce a jeho neochvÏjn· vÌra v jejich pravdivost v 70. aû 90. letech
mezi zoology k tÈmÏ¯ vöeobecnÈmu p¯ijetÌ; fylogenie, sestavov·nÌ rodokmen˘,
Ñbiogenetick˝ z·konì ñ to byly ideje vedoucÌ velikÈ mnoûstvÌ biologick˝ch zkou-
m·nÌ.
b) Pozn·nÌ niûöÌch ûivoËich˘. KonkrÈtnÌ zoologickÈ b·d·nÌ onÏch let usilova-
lo o anatomickÈ a embryologickÈ prozkoum·nÌ zvÌ¯at; ÑvÏdeck· zoologieì a po-
pisn· anatomie a embryologie pÏstovanÈ k fylogenetick˝m ˙Ëel˘m byly tÈmÏ¯
synonymnÌ. Hled·nÌ obecn˝ch z·kon˘ pro uspo¯·d·nÌ se p¯itom vÏtöinou opo-
mÌjelo. DARWIN jakoûto d˘sledn˝ empirik takov˝m z·kon˘m nebyl naklonÏn˝
a HAECKEL vytyËil z·sadu, ûe u organism˘ û·dnÈ obecnÈ strukturnÌ z·kony nee-
xistujÌ, a stavÏl se proti CUVIEROVU uËenÌ, jeû takovÈ z·kony p¯edpokl·dalo. MÌs-
to snahy o proniknutÌ do hlubin struktury se usilovalo o to, prozkoumat ji v jejÌ
rozmanitosti, coû mÏlo za n·sledek, ûe se podrobnÏ anatomicky, embryologicky
a klasifikaËnÏ analyzovaly zejmÈna niûöÌ formy, bezobratlÌ. Za vl·dy idealistickÈ
morfologie se totiû zkoumali p¯edevöÌm obratlovci, byù jiû CUVIER si vöÌmal tÈû
bezobratl˝ch a LAMARCK bral z¯etel pouze na nÏ. »Ìm d·l vÌce se nynÌ vÏnovala
pozornost tÈû bezobratl˝m a ve Ëty¯ic·t˝ch aû devades·t˝ch letech se v˝znamnÌ
zoologovÈ proslavili pr·vÏ jejich studiem ñ MILNE-EDWARDS, BLANCHARD, LACA-
ZE DUTHIERS, GIARD, J. M‹LLER, R. LEUCKART, F. LEYDIG, C. T. SIEBOLD, C. CLAUS, A.
LANG, F. E. SCHULTZE, V. HENSEN, G. O. SARS, C. CHUN, B. HATSCHEK, E. HAECKEL,
R. HERTWIG, E. L. MARK, F. VEJDOVSK›, RAY LANKESTER a ¯ada dalöÌch. ZatÌmco pro
446
PÿÕLOHY
LINN…A z chaosu bezobratl˝ch jen nejasnÏ vystupovaly dvÏ skupiny ñ hmyz

a Ëervi, CUVIER uû stanovil vedle jednotnÈho stavebnÌho pl·nu obratlovc˘ t¯i
pl·ny bezobratl˝ch (segmentovanÌ ûivoËichovÈ, mÏkk˝öi, radi·lnÏ symetriËtÌ
ûivoËichovÈ); 19. stoletÌ provedlo tak podrobnou anal˝zu a klasifikaci tÏchto fo-
rem, tak d˘kladnÏ je prozkoumalo, ûe lze nad·le jen tÏûko oËek·vat objev
nov˝ch n·padnÏ odliön˝ch forem. Nikdy d¯Ìve nebyly niûöÌ formy tak podrobnÏ
a d˘kladnÏ zkoum·ny; ale ani studium obratlovc˘ se za vl·dy darwinismu roz-
hodnÏ nezanedb·valo a nÏkte¯Ì jeho pozoruhodnÌ z·stupci ñ mj. C. GEGENBAUR,
A. DROHN, R. WIEDERSHEIM, C. RABL, T. H. HUXLEY, A. KOVALEVSKY aj. ñ jsou vÌce
Ëi mÈnÏ ËistÌ darwinistÈ.
c) Embryologie. TÈû embryologickÈ b·d·nÌ, jeû se pod HAECKELOV›M vedenÌm
provozovalo v tÏsnÈ n·vaznosti na anatomii a systematiku, se tÏöilo velkÈ pozor-
nosti. Bylo potvrzeno uËenÌ, ûe norm·lnÌ v˝voj vûdy zaËÌn· vajÌËkem, tzn. jed-
nou buÚkou, do nejmenöÌch podrobnostÌ byl pozorov·n zp˘sob, jak se vajeËn·
buÚka dÏlÌ na dvÏ, Ëty¯i, osm a vÌce dce¯in˝ch bunÏk a jak jejich dalöÌm dÏlenÌm
a diferenciacÌ vznikajÌ jednotlivÈ tk·nÏ a org·ny; byla snaha pozorn˝m sledov·-
nÌm dÏlenÌ bunÏk rozpoznat, ze kter˝ch bunÏk prvnÌch stadiÌ v˝voje vznikajÌ
vnÏjöÌ, st¯ednÌ a vnit¯nÌ z·rodeËn˝ list (ektoderm, mezoderm, entoderm), ze kte-
r˝ch embryon·lnÌch bunÏk se dÏlenÌm vyvÌjejÌ pohlavnÌ buÚky, ze kter˝ch
buÚky nervovÈ atd.; mÏlo se za to, ûe z·rodeËnÈ listy jsou fylogeneticky nanejv˝ö
d˘leûitÈ a p¯edstavujÌ sv˝m zp˘sobem vzpomÌnku na dobu, kdy vyööÌ ûivoËi-
chovÈ sest·vali jen ze t¯ech element·rnÌch vrstev podobn˝ch z·rodeËn˝m lis-
t˘m; velk˝ d˘raz se kladl na zodpovÏzenÌ ot·zky, ze kterÈho z·rodeËnÈho listu
se vyvÌjejÌ jednotlivÈ tk·nÏ zvÌ¯ecÌho tÏla.
D·le byly pops·ny specifickÈ larvy r˘zn˝ch zvÌ¯at, ostnokoûc˘, mo¯sk˝ch
Ëerv˘, nÏkter˝ch mÏkk˝ö˘ a zejmÈna larvy tzv. pl·ötÏnc˘ a nejjednoduööÌho
obratlovce, kopinatce (Amphioxus); v jejich navz·jem v mnohÈm podobn˝ch, od
vyvinutÈho zvÌ¯ete vöak velmi odliön˝ch form·ch se hledaly d˘kazy pro jejich
velikÈ fylogenetickÈ st·¯Ì; mÏly p¯ipomÌnat spoleËnÈ p¯edky dnes velmi rozr˘z-
nÏn˝ch zvÌ¯at. A koneËnÏ se kromÏ v˝voje norm·lnÌho, zaËÌnajÌcÌho vajeËnou
buÚkou, zaËalo rozliöovat vÌcero jin˝ch, vÌce Ëi mÈnÏ abnorm·lnÌch zp˘sob˘
v˝voje ñ puËenÌ, dÏlenÌ, v˝voj z v˝trus˘ apod. Co moûn· detailnÌ popis norm·lnÌ-
ho embryon·lnÌho v˝voje vöech forem zvÌ¯at a jeho fylogenetick˝ v˝klad p¯ed-
stavovaly nejvlastnÏjöÌ cÌl tÈto vÏdy, zatÌmco anom·lnÌ zp˘soby v˝voje (nap¯.
dnes v centru z·jmu stojÌcÌ regeneraËnÌ a podobnÈ fenomÈny) se vÌcemÈnÏ mÏly
za podruûnÈ kuriozity.
d) Systematika. Na klasifikaci kladli sice darwinistÈ menöÌ d˘raz neû p¯edcho-
zÌ epocha, p¯esto se vöak ve formÏ Ñrodokmen˘ì pilnÏ pÏstovala. SystematickÈ
vztahy mezi organismy posuzovali darwinistÈ podle stejn˝ch z·sad jako epochy
p¯edch·zejÌcÌ: za p¯ÌbuznÈ se povaûovaly ty organismy, kterÈ si byly podobnÈ
sv˝m anatomick˝m ustrojenÌm a ontogenezÌ. Na fyziologickou a fyzickou
podobnost se dbalo mÈnÏ, jelikoû se povaûovala za pouh˝ d˘sledek tÏlesnÈho
447
ustrojenÌ. NejoblÌbenÏjöÌ byly dva typy rodokmen˘: rodokmeny ve formÏ roz-

vÏtven˝ch strom˘, kde se rozmanitost forem p¯ev·dÏla na jednu praformu
(Ñmonofyletick˝ì v˝voj); jinÌ badatelÈ naopak p¯edpokl·dali Ñpolyfyletick˝ì
p˘vod forem organism˘; ty se pr˝ vyvinuly z ¯ady r˘zn˝ch p¯edk˘ a jejich p¯Ì-
padnÈ podobnosti je t¯eba p¯ipsat jednotÌcÌmu vlivu prost¯edÌ (Ñkonvergenceì).
Z odporu ke CUVIEROVÃ nauce o typech a ve snaze prok·zat rozmanitost ûivoËiö-
n˝ch forem usilovala tato epocha o to, zv˝öit co nejvÌce poËet nejvyööÌch taxo-
n˘ ûivoËiönÈ ¯Ìöe.
e) Paleontologie. Paleontologie ztratila v druhÈ polovinÏ 19. stoletÌ podstatnou
Ë·st v·ûnosti, jeû jÌ v p¯edchozÌ epoöe p¯Ìsluöela. To m˘ûe p˘sobit p¯ekvapivÏ:
v darwinismu p¯ece hr·ly dÏjiny organism˘, jeû zkoum· pr·vÏ paleontologie,
prvo¯adou ˙lohu! Jenûe na LINN…A navazujÌcÌ darwinismus se stavÏl do opozice
v˘Ëi paleontologick˝m nauk·m z·visl˝m tehdy na CUVIEROVI a paleontologovÈ
jej takÈ vÏtöinou p¯ijÌmali nep¯ÌznivÏ. ZatÌmco paleontologovÈ kladli d˘raz p¯e-
devöÌm na existenci vÌce Ëi mÈnÏ poËetn˝ch, v sobÏ uzav¯en˝ch epoch organic-
kÈho ûivota, hledali darwinistÈ d˘kazy jednotnosti proudu ûivota v celÈ minulos-
ti a paleontologii p¯i¯kli sekund·rnÌ ˙lohu p·trat mezi vym¯el˝mi organismy po
form·ch, jeû by mohly vyplnit mezery v zoologickÈm systÈmu a prok·zat exi-
stenci postupn˝ch p¯echod˘.
Paleontolog˘m se skuteËnÏ poda¯ilo objevit ¯adu vym¯el˝ch organism˘, jeû
se od dnes ûijÌcÌch znaËnÏ liöÌ a Ëasto v sobÏ sluËujÌ vlastnosti vÌce dnes oddÏlen˝ch
skupin. Zvl·ötÏ Archaeopteryx, jursk˝ pt·k p¯ipomÌnajÌcÌ vÌcer˝mi vlastnostmi
plazy a vÌceprstÌ konÏ z t¯etihor sk˝tali mocnou oporu pro nauku o promÏnÏ
forem. L. R‹TIMEYER, T. H. HUXLEY, K. ZITTEL, H. F. OSBORN, E. COPE, M. NEUMAYR,
O. MARSCH a ¯ada dalöÌch postavili paleontologii do sluûeb darwinismu.
f) Antropologie. V daleko vÏtöÌ mÌ¯e neû paleontologii podporoval darwinis-
mus nauku o vym¯el˝ch lidech. PsychickÈ vlastnosti ËlovÏka, na kterÈ kladly
hlavnÌ d˘raz p¯edchozÌ epochy a na z·kladÏ kter˝ch se cÌtily opr·vnÏny vytyËo-
vat z·sadnÌ rozdÌl mezi ËlovÏkem a ostatnÌ organickou ¯ÌöÌ, prohlaöovali d˘sled-
nÌ darwinistÈ za pouh˝ d˘sledek tÏlesnÈ stavby, p¯edevöÌm velikosti a uspo¯·d·-
nÌ mozku. »lovÏk byl, zejmÈna v popul·rnÌch spisech, lÌËen jako vyööÌ opice
a podnikaly se pokusy prok·zat i paleontologicky, ûe poch·zÌ ze zvÌ¯at. TÏmto
snah·m se dostalo mocnÈ opory v n·lezech tzv. neandrt·lsk˝ch lebek a Ëetn˝ch
kosternÌch zbytk˘ druhohornÌho ËlovÏka, pozdÏji pak poz˘statk˘ opici podob-
nÈho ËlovÏka na J·vÏ (Pithecanthropus).
O podrobnostech tohoto v˝voje, o okolnostech, za kter˝ch se opice vztyËily
na dvÏ nohy, zvÏtöil se jim objem mozku, zÌskaly ¯eË, inteligenci a vöechny ostat-
nÌ vlastnosti charakteristickÈ pro ËlovÏka, byli badatelÈ ñ jak pochopitelno
ñ znaËnÏ nejednotnÌ. Shody se neda¯ilo dos·hnout ani ve vÏci p¯esnÏjöÌ podoby
zvÌ¯ecÌch p¯edk˘ ËlovÏka; vÏtöinou se hledali mezi antropoidnÌmi opicemi, ale
tÈû mezi poloopicemi. Odv·ûnÈmu vystoupenÌ d˘sledn˝ch darwinist˘ vdÏËÌme
za to, ûe vzdor nejednotÏ v podrobnostech, vzdor trvajÌcÌmu nesouhlasu vliv-
448
PÿÕLOHY
n˝ch antropolog˘ (mj. VIRCHOWA) v˘bec lze nejd˘leûitÏjöÌ myölenky DARWINOVY

teorie ñ ûe totiû lidstvo ob˝v· Zemi jiû mnoho desÌtek tisÌc let, ûe diluvi·lnÌ Ëlo-
vÏk byl po tÏlesnÈ i duöevnÌ str·nce ustrojen mnohem jednoduöeji a podobnÏji
zvÌ¯at˘m neû dneönÌ lidskÈ rasy a ûe je pokrevnÏ p¯Ìbuzn˝ se zvÌ¯aty ñ h·jit jako
vÏdeckÈ teze. Na zaloûenÌ darwinistickÈ antropologie se podÌlel i DARWIN s·m;
p¯edevöÌm se vöak o spekulace o zvÌ¯ecÌm p˘vodu ËlovÏka zaslouûil HAECKEL; aû
do nejnovÏjöÌ doby spoËÌv· teoretick· antropologie na jÌm poloûen˝ch z·kla-
dech.
Pod vlivem darwinismu se lidÈ nauËili ch·pat ËlovÏka p¯edevöÌm jako anato-
micky branÈ tÏlo: za nejd˘leûitÏjöÌ znaky ËlovÏka se povaûovala stavba jeho
mozku, p·te¯e, konËetin, na psychickÈ vlastnosti, na lidskou inteligenci, ¯eË atd.,
jeû v d¯ÌvÏjöÌch dob·ch tvo¯ily jedinÈ mÏ¯Ìtko lidskosti, se takov˝ d˘raz nekladl.
Toto pojetÌ se navzdory svÈ jednostrannosti uk·zalo jako plodnÈ, jelikoû n·s
nauËilo db·t nejen o ducha, ale tÈû o zdravÈ a silnÈ tÏlo. PÈËe o tÏlo, kter· p¯iöla
do mÛdy, boj proti p¯etÏûov·nÌ ökolnÌ ml·deûe, NIETZSCHOVOU filosofiÌ podnÌce-
nÈ ocenÏnÌ tÏlesnÈ sÌly a zdravÌ navazovaly velmi Ëasto na darwinistickÈ argu-
menty.
S materialisticky vykl·danou antropologiÌ ˙zce souvisely modernÌ nauky
o p˘vodu a v˝znamu lidsk˝ch ras. V prvnÌ polovinÏ 19. stoletÌ se hodnÏ vedly
spory, zda majÌ vöechny lidskÈ rasy spoleËn˝ p˘vod, Ëi zda snad poch·zÌ kaûd·
rasa ze svÈho vlastnÌho Adama. DARWINOVA teorie tento spor umlËela; uËenÌ, ûe
jednotlivÈ lidskÈ rasy jsou jen varietami jednoho a tÈhoû druhu a poch·zejÌ z jed-
noho spoleËnÈho praotce, se prosadilo tÈmÏ¯ vöeobecnÏ; na druhou stranu se
lidÈ nauËili vöÌmat si i jemnÏjöÌch rozdÌl˘ mezi lidsk˝mi typy, neû jsou specifickÈ
znaky Ëernoch˘, indi·n˘ atd., a zaËali i mezi samotn˝mi Evropany rozliöovat
vÌcero ras (plavovlasÈ, tmavovlasÈ, dlouholebÈ, kr·tkolebÈ apod.) a aplikovat
takÈ na nÏ uËenÌ o boji o ûivot. BiologickÈ hypotÈzy o vzniku lidstva, o p¯eûÌv·-
nÌ zdrav˝ch a siln˝ch jedinc˘ byly uvedeny do vztahu k hygienick˝m p¯edpi-
s˘m o spr·vnÈm zp˘sobu ûivota a mnoho se p¯em˝ölelo o jejich hodnotÏ pro
zuölechtÏnÌ lidskÈho typu. Tak se od teoretick˝ch ˙vah o p˘vodu a promÏnÏ dru-
h˘ dospÏlo ke zcela konkrÈtnÌm n·zor˘m o podstatÏ a cÌli lidskÈ spoleËnosti.
Takov˝m myölenk·m se vÏnoval jiû DARWIN s·m, jeötÏ mezi staröÌmi H. SPENCER,
T. HUXLEY, W. H. ROLPH, B. CARNERI, T. RIBOT, z novÏjöÌch pak L. WOLTMANN,
H. S. CHAMBERLAIN, W. SCHALLMAYER.
g) GeografickÈ rozöÌ¯enÌ rostlin a ûivoËich˘. TÈû geografie rostlin a ûivoËich˘
doznala pod vlivem darwinismu podstatn˝ch zmÏn. Touto vÏdou, jeû byla popr-
vÈ naznaËena v BUFFONOV›CH spisech, se podrobnÏ zab˝vali nÏmeck˝ p¯Ìrodo-
vÏdec a cestovatel P. S. PALLAS a A. HUMBOLDT (1796ñ1859). AngliËanÈ L. SCLATER
a A. R. WALLACE do nÌ vnesli exaktnÏjöÌ metodu; WALLACE a DARWIN fakta z geo-
grafie rostlin a ûivoËich˘ d·le interpretovali ve smyslu evoluËnÌ nauky. WALLA-
CE pouk·zal na r˘znou mÌru podobnosti mezi faunou a flÛrou jednotliv˝ch
oblastÌ ZemÏ a pomocÌ paleontologie se snaûil urËit smÏry, kter˝mi se jednotlivÈ
449
typy organism˘ po Zemi rozöÌ¯ily ze svÈ pravlasti, DARWIN zase uvaûoval o pro-
st¯edcÌch, dÌky kter˝m jednotlivÈ organismy svou domovinu opouötÏjÌ. Historic-
kÈ vysvÏtlenÌ souËasnÈho geografickÈho rozöÌ¯enÌ organism˘ se uk·zalo jako
velmi p¯irozenÈ a bylo pro DARWINOVU teorii v˝znamnou oporou.
V poslednÌch desetiletÌch se vztahy mezi biologickou geografiÌ a darwinis-
mem Ë·steËnÏ uvolÚujÌ v souvislosti s tÌm, jak anatomicko-klasifikaËnÌ trend p¯e-
vl·dajÌcÌ za klasickÈho darwinismu ustupuje trendu fyziologicko-ekologickÈmu.
Dnes se na prvnÌm mÌstÏ zd˘razÚujÌ ûivotnÌ podmÌnky, kterÈ nutÌ kaûd˝ ûivoËiö-
n˝ a rostlinn˝ druh zvolit si danou lokalitu. Tento smÏr byl podnÌcen mj. expedi-
cemi podniknut˝m za ˙Ëelem pr˘zkumu mo¯e, k nimû pat¯Ì zejmÈna ta, kterou
podnikl na lodi Beagle DARWIN (1831ñ1836), d·le expedice Challenger pod vede-
nÌm W. THOMSONA, na plankton zamÏ¯en· expedice V. HENSENA, americkÈ expe-
dice vedenÈ A. AGASSIZEM a expedice Valdivia pod vedenÌm C. CHUNA. SouËasnÏ
se zkoumala i sladkovodnÌ fauna a flÛra a o ûivotnÌch podmÌnk·ch mo¯sk˝ch
a vodnÌch ûivoËich˘ se mnoho vyjasnilo. Tento smÏr b·d·nÌ sice strukturnÌ vlast-
nosti jednotliv˝ch forem rozhodnÏ neztratil ze z¯etele, avöak masov˝ v˝skyt jed-
notliv˝ch druh˘, jejich vertik·lnÌ pohyb v mo¯i a specifickÈ ûivotnÌ podmÌnky
v hlubinn˝ch vodnÌch vrstv·ch jej dovedly k tomu, ûe si na prvnÌm mÌstÏ vöÌm·
tÏchto ûivotnÌch podmÌnek a historickou perspektivu odsunul aû na druhÈ mÌsto.
h) BunÏËn· teorie. DARWIN sice bunÏËnou teorii zaloûenou v p¯edch·zejÌcÌm
obdobÌ pro svÈ uËenÌ p¯Ìmo nevyuûil, p¯esto vöak hr·la v darwinistickÈm pojetÌ
ûivota v˝znamnou roli. P¯edevöÌm se usilovalo o rozöÌ¯enÌ naöich znalostÌ o mik-
roskopickÈm ûivÈm svÏtÏ. Dokonalost mikroskop˘ dos·hla netuöenÈ ˙rovnÏ
a ruku v ruce s tÌm se zdokonalovala i mikroskopick· technika.
V prvnÌch dek·d·ch 19. stoletÌ se pod mikroskopem studovaly buÔ celÈ, ane-
bo pouze skalpelem a jehlou naporcovanÈ objekty. Teprve kolem poloviny stole-
tÌ se zaËalo uûÌvat r˘zn˝ch reagenciÌ, pomocÌ kter˝ch se objekt, jenû mÏl b˝t
zkoum·n, usmrtil a fixoval ve stavu co nejbliûöÌm p¯irozenÈ textu¯e, pak se
pomocÌ mikrotomu roz¯ezal na tenouËkÈ pl·tky, obarvil r˘zn˝mi barvidly a pak
teprve vloûil pod mikroskop. Rozmanitost prost¯edk˘ fixace, tuûenÌ a barvenÌ
rostla tÈmÏ¯ donekoneËna; ve stejnÈ mÌ¯e se pochopitelnÏ mnoûila i cytologick·
literatura. V protoplazmÏ byly pozorov·ny r˘znÈ struktury a vedly se spory
o to, zda pravou strukturou protoplazmy je struktura niùovit·, zrnÌËkovit·, nebo
pÏnov·; mnoho p¯Ìvrûenc˘ mÏla pÏnov· struktura h·jen· O. B‹TSCHLIM. Ale vÌce
neû o protoplazmu se cytologovÈ zajÌmali o j·dro, ve kterÈm lze po fixaci a obar-
venÌ pozorovat ¯adu struktur. Jemnost a z·hadnost tÏchto struktur p¯itahovala
zvÏdavost cytolog˘ a mikrochemickÈ studium bunÏËnÈho j·dra a jeho sloûek,
chromozom˘, centrozomu, tzv. jadÈrka a promÏn j·dra probÌhajÌcÌch bÏhem
bunÏËnÈho dÏlenÌ, se brzy stalo nejd˘leûitÏjöÌ oblastÌ cytologie.
MikroskopickÈ studium je dostateËnÏ zajÌmavÈ jiû samo o sobÏ a darwi-
nistick˝m pojetÌm ûivÈ bytosti jako konglomer·tu anatomicky dan˝ch org·n˘ na
zajÌmavosti jeötÏ zÌskalo. Byla totiû snaha zjemnit jiû velmi pokroËilou srovn·va-
450
PÿÕLOHY
cÌ anatomii tÌm, ûe se mÌsto anal˝zy tÏla na org·ny rozloûÌ na prvky jeho jemnÈ
sloûky, totiû tk·nÏ a buÚky. N·sledkem toho vznikly nauky promÌtajÌcÌ darwi-
nistickÈ teorÈmy do oblasti nejsubtilnÏjöÌch sloûek tÏla: mluvilo se o boji o ûivot
mezi jednotliv˝mi druhy tk·nÌ a buÚkami (WEISMANN, ROUX); chromozomy, tj.
mal·, v bunÏËnÈm j·dru urËit˝m zp˘sobem identifikovateln· tÏlÌska, se braly
jako nositelÈ dÏdiËn˝ch vloh, byla snaha vysvÏtlovat struktury viditelnÈ v bunÏË-
nÈm j·dru, procesy probÌhajÌcÌ p¯i bunÏËnÈm dÏlenÌ a fenomÈny spojenÈ s oplod-
Úov·nÌm pomocÌ r˘zn˝ch fyzik·lnÌch analogiÌ a v˘bec se tÌhlo k tomu, p¯ipiso-
vat mikroskopick˝m fenomÈn˘m, r˘zn˝m zrnÌËk˘m a dÏj˘m identifikovan˝m
v buÚk·ch vÏtöÌ v˝znam neû organick˝m vlastnostem vnÌmateln˝m pouh˝m
okem. Tento trend v b·d·nÌ z·roveÚ podpo¯il z·libu ve zkoum·nÌ mikroskopic-
ky mal˝ch ûivoËich˘ a rostlin. W. FLEMMING, ED. STRAflBURGER, TH. BOVERI, E. B.
WILSON, O. HERTWIG, A. WEISMANN, Y. DELAGE, O. B‹TSCHLI a ¯ada dalöÌch biolo-
g˘ dali do sluûeb tohoto smÏru b·d·nÌ svÈ nejlepöÌ sÌly.
i) Nauka o oplodnÏnÌ a dÏdiËnosti. ProblÈm oplodnÏnÌ, o kterÈm biologovÈ
diskutovali v kaûdÈ dobÏ a nikdy jej nevy¯eöili, studovali v tÈto epoöe nejhorli-
vÏji cytologovÈ jakoûto problÈm sjednocenÌ muûskÈho a ûenskÈho bunÏËnÈho
j·dra. PodnÏt k tomu dal O. HERTWIG, kdyû (1875) oplodnÏnÌ na ono L. AUERBA-
CHEM (1874) pozorovanÈ sjednocenÌ p¯evedl. Vöechna pozornost badatel˘ se
nynÌ soust¯edila na vznik pohlavnÌch bunÏk, na jejich komplikovanÈ zr·nÌ, na
tÏlÌska viditeln· v j·dru pod mikroskopem a jejich promÏnlivÈ seskupov·nÌ
bÏhem oplodnÏnÌ. Pr·ce celÈ ¯ady cytolog˘ uk·zala, ûe zmiÚovanÈ fenomÈny
spojenÈ s oplodnÏnÌm probÌhajÌ u vöech organism˘ v z·sadÏ stejn˝m zp˘sobem.
Ke konci minulÈho stoletÌ platilo mikroskopickÈ studium proces˘ spojen˝ch
s oplodnÏnÌm prov·dÏnÈ na usmrcen˝ch, obarven˝ch a do ¯ez˘ rozdÏlen˝ch
materi·lech za nejmodernÏjöÌ odvÏtvÌ biologie.
R˘znÌ badatelÈ se snaûili o jadernÈ struktury op¯Ìt teorie dÏdiËnosti. HypotÈ-
zy CH. DARWINA, A. WEISMANNA, C. V. NƒGELIHO, H. DE VRIESE, podle kter˝ch by
mÏly b˝t jednotlivÈ vlastnosti, jako barva, specifick˝ charakter jednotliv˝ch
org·n˘, dispozice k jist˝m nemocem atd., v·z·ny na jist· tÏlÌska uzav¯en· ve
vajeËnÈ buÚce a ve spermii, vzbudily velk˝ rozruch i mimo odbornÈ kruhy.
Vöeobecn˝ sklon k atomistickÈmu pojÌm·nÌ organism˘ vedl d·le biology k to-
mu, ûe kladli velk˝ d˘raz na zp˘sob, jak jsou organismy sloûeny z bunÏk. Jako si
chemik nedok·ûe p¯edstavit substance jinak neû jako vybudovanÈ z atom˘ a mo-
lekul, na jejichû hypostazovanÈ vlastnosti se snaûÌ p¯evÈst vöechny vlastnosti tÏles,
tak se tÈû v biologii vöeobecnÏ chov· p¯esvÏdËenÌ, ûe buÚky jsou vlastnÌm, p˘vod-
nÏ a pro sebe ûijÌcÌm substr·tem organismu a ûe vöechny fenomÈny spojenÈ se
ûivotem je t¯eba vykl·dat jako projevy bunÏËnÈho ûivota. NejjasnÏjöÌho v˝razu se
tomuto p¯esvÏdËenÌ dostalo ve slavnÈ ObecnÈ fyziologii M. VERWORNA.
j) Neurologie. ⁄spÏchy slavilo toto pojetÌ tÈû v neurologii, zejmÈna od doby,
kdy si zjednaly vöeobecnou platnost teorie öpanÏlskÈho histologa RAM”NA Y CA-
JALA, vybudovanÈ na z·kladÏ metody odhalenÈ italsk˝m anatomem C. GOLGIM.
451
Podle CAJALA je nervovou soustavu t¯eba ch·pat jako konglomer·t nesmÌrnÏ

poËetn˝ch nervov˝ch bunÏk, tj. funkËnÏ nez·visl˝ch jednotek, jeû ñ nazv·ny
podle n·vrhu W. WALDEYERA Ñneuronyì ñ daly podnÏt k slavnÈ neuronovÈ teo-
rii. Tato teorie ovöem pozdÏji nalezla nebezpeËnÈ protivnÌky v maÔarskÈm histo-
logovi S. AP¡THYM a nÏmeckÈm fyziologovi A. BETHOVI, kte¯Ì se snaûÌ nervovou
soustavu pojÌmat jako spojitou sÌù. BunÏËnou teorii vöak tito biologovÈ nikterak
nenapadajÌ.
3. Charakteristika darwinistickÈ epochy

Stav biologie pod vl·dou darwinismu jsme naËrtli jen v nejobecnÏjöÌch obrysech.
Byù je snad t¯eba se definitivnÌho soudu o vnit¯nÌ pravdÏ darwinismu a zejmÈna
fylogenetizov·nÌ jako vûdy zdrûet, nikdo nem˘ûe nic zmÏnit na tom, ûe tato epo-
cha znamen· mohutn˝, bezprecedentnÌ rozkvÏt biologickÈho b·d·nÌ. VnÏjökovÏ
se to projevilo rozmnoûenÌm vÏdeck˝ch publikacÌ, vybudov·nÌm biologick˝ch
stanic, zaloûenÌm sotva p¯ehlÈdnutelnÈ ¯ady periodick˝ch publikacÌ a daleko-
s·hlou specializacÌ biologickÈho b·d·nÌ. Na zaË·tku minulÈho stoletÌ byly jako
samostatnÈ disciplÌny diferencov·ny n·sledujÌcÌ biologickÈ obory: systematick·
zoologie a botanika, morfologie, fyziologie, paleontologie, filosofie p¯Ìrody. ÿa-
da biologick˝ch disciplÌn na konci tÈhoû stoletÌ je nep¯ehlÈdnuteln·; jen mÌsto
starÈ morfologie dnes nap¯Ìklad m·me n·sledujÌcÌ disciplÌny: deskriptivnÌ ana-
tomii (ËlovÏka, zvÌ¯at), srovn·vacÌ anatomii (obratlovc˘, bezobratl˝ch), organo-
grafii (rostlin), v˝vojovou mechaniku (experiment·lnÌ zoologii), embryologii
(deskriptivnÌ a srovn·vacÌ), histologii, cytologii, neurologii, nauky o dÏdiËnosti,
k¯ÌûenÌ a variet·ch aj. O nÏkter˝ch z tÏchto oblastÌ (jako nap¯Ìklad o v˝vojovÈ
mechanice zvÌ¯at) nemÏl p¯ed sto lety nikdo ani tuöenÌ. Od medicÌny se biologie
emancipovala za LINN…A a BUFFONA; konec 18. a zaË·tek 19. stoletÌ vytyËily jejÌ
obecnÈ hranice; vÏcn˝ obsah dostala tato vÏda aû v druhÈ polovinÏ 19. stoletÌ.
Teprve v tÈto epoöe byl takÈ rozpozn·n v˝znam biologie pro obecn˝ svÏtov˝ n·-
zor a pro praktick˝ ûivot.
V nadöenÌ pro DARWINOVU teorii nepochybnÏ spoËÌv· nejcharakteristiËtÏjöÌ
rys tÈto epochy: vÏ¯ilo se, ûe se pomocÌ evoluËnÌ teorie, pomocÌ boje o ûivot
a nauky o postupnÈm pokroku koneËnÏ poda¯Ì vöechno vysvÏtlit. Od tÈ doby se
n·lada ve¯ejnosti promÏnila a vÌra ve vöemocnost DARWINOV›CH princip˘ se
vytratila; p¯esto vöak mnohÈ myölenky onÈ epochy nad·le ûijÌ v modernÌch nau-
k·ch. Darwinisty hl·sanÈ uËenÌ o jednotnÈm a nep¯eruöenÈm proudu organickÈ-
ho ûivota na Zemi, o vz·jemnÈ pokrevnÌ p¯Ìbuznosti vöech organism˘ vËetnÏ
ËlovÏka, o v˝znamu dÏdiËnosti, promÏnlivosti, p¯izp˘sobenÌ, uËenÌ o na miliony
let odhadovanÈ dÈlce trv·nÌ ûivota, p¯esvÏdËenÌ, ûe organismy se sv˝m ûivotem
vz·jemnÏ podmiÚujÌ a ovlivÚujÌ, ûe tvo¯Ì soci·lnÌ tÏlo ovl·danÈ jist˝mi z·kony,
vöechna tato uËenÌ st·le tvo¯Ì z·klad naöich modernÌch n·zor˘. Darwinismu
452
PÿÕLOHY
vdÏËÌme za definitivnÌ emancipaci od slov knihy Genesis a hrdÈ vÏdomÌ, ûe m˘-

ûeme jako biologovÈ p¯ijÌt se skuteËnostmi, jeû se uk·zaly jako velmi v˝znamnÈ
pro antropologii, lingvistiku, sociologii, etiku, historii atd. Ve staröÌch dob·ch
platila za nejvyööÌ vÏdu astronomie (a matematika); v 18. stoletÌ zaujala prvnÌ
mÌsto fyzika; ve druhÈ polovinÏ 19. stoletÌ se dÌky evoluËnÌm teoriÌm jako na nej-
vyööÌ mezi vÏdami pohlÌûelo na nauku o ûivotÏ.
Pro tuto epochu charakteristick· specializace vÏdeckÈ pr·ce a masov· pro-
dukce objev˘ mÏla vöak i jistÈ stinnÈ str·nky: specialistÈ p¯Ìliö pono¯enÌ do zkou-
m·nÌ svÈ oblasti vytyËenÈ Ëasto jen vnÏjöÌmi hranicemi, ztratili styk s obecn˝mi
problÈmy biologie; diskuse o biologick˝ch teoriÌch slouûila nez¯Ìdka jako neöi-
kovnÏ p¯ehozen· z·stÏrka pro bezduchost pozitivnÌ pr·ce. Byl uËinÏn bezpoËet
nov˝ch objev˘; tÌm se vöak pojem objevu zploötil a objevy p¯iöly o svou z¯Ìdka-
vost, jeû jim dod·vala na vz·cnosti; dÌky touze po objevech za kaûdou cenu de-
generovalo nÏkdy b·d·nÌ v ¯emeslnou mravenËÌ pr·ci; soust¯edÏnÌ b·d·nÌ ve
vysokoökolsk˝ch laborato¯Ìch mÏlo za n·sledek, ûe vÏda, jeû m· ze svÈ postaty
spoËÌvat ve svobodnÈ tvorbÏ nez·visl˝ch individualit, se nÏkdy st·vala mrtv˝m
˙¯adem; z ducha doby d·le vypl˝valo, ûe ve vÏtöÌ v·ûnosti byla vÏda samotn·
neû jednotlivÈ vÏdeckÈ individuality a o lidskou str·nku b·d·nÌ se nikdo p¯Ìliö
nezajÌmal. Kv˘li takov˝m nedostatk˘m, kterÈ koneckonc˘ v nÏjakÈ podobÏ pro-
v·zejÌ realizaci kaûdÈho ide·lu, bychom vöak nemÏli p¯ehlÌûet velkÈ v˝dobytky
tÈto epochy biologie. Duch˘ se zmocnilo p¯esvÏdËenÌ, ûe pomocÌ pravd darwi-
nismu a biologick˝ch nauk je moûnÈ se zmocnit svÏta, a povstala velkolep·
snaha tento ide·l uskuteËnit. Dnes, kdy se vöeobecnÏ rozm·h· touha po idealis-
tiËtÏjöÌm pojetÌ ûivota, se Ëasto darwinistick· epocha lÌËÌ jako epocha nep¯ejÌcÌ
filosofii ñ nepr·vem, neboù DARWIN, HUXLEY, HAECKEL, SPENCER byli vöichni v˝-
znamn˝mi filosofick˝mi zjevy; i kdyû jejich filosofie nebyla podle dneönÌch
mÏ¯Ìtek dostateËnÏ hlubokomysln·, snaûila se zase st·t se svÏûÌ a praktickou, b˝t
p¯Ìstupn· vöem lidem, nejen vyööÌm kast·m, nejen ökol·m; rezignovala-li ona
filosofie na metafyzickÈ ide·ly, snaûila se zase poznat a zlepöit tento svÏt. De-
mokratickÈ ide·ly tÈto kulturnÌ epochy padly v biologii na velmi ˙rodnou p˘du;
vysok· v·ûnost drobnÈ pr·ce, vÌra v neust·l˝ pokrok, odvrat od individualismu
a od metafyziky, snaha uËinit z biologie praktickou vÏdu a popularizovat jejÌ
v˝dobytky rezonovaly s demokratismem doby. Cel˝ svÏt vÏ¯il v moc biologickÈ-
ho vzdÏl·nÌ a v˘dc˘m tÈto kulturnÌ epochy nebyla û·dn· n·maha p¯Ìliö velk·,
kdyû ölo o to, rozöÌ¯it obzor naöich znalostÌ. VelkÈ expedice za prozkoum·nÌm
oce·n˘ jsme jiû zmiÚovali; na b¯ezÌch mo¯e byly zaloûeny biologickÈ stanice,
p¯edevöÌm zoologick· stanice v Neapoli uveden· v ûivot vÏrn˝m DARWINOV›M
n·sledovnÌkem A. DOHRNEM, kde se badatel m˘ûe na mÌstÏ pouËit o ûivotÏ
a organizaci mo¯skÈ fauny a flÛry. A po vzoru neapolskÈ stanice byla zaloûena
¯ada dalöÌch. TÈû do vybavenÌ biologick˝ch ˙stav˘ na vysok˝ch ökol·ch se, p¯i-
nejmenöÌm v nÏkter˝ch p¯Ìpadech, mnoho investovalo ñ nezapomÌnejme, ûe na
zaË·tku 19. stoletÌ na univerzit·ch jeötÏ nebyly v˘bec û·dnÈ laborato¯e pro ana-
453
tomick˝ a fyziologick˝ v˝zkum. MocnÏ podpo¯eno bylo v 19. stoletÌ vÏdomÌ

mezin·rodnÌ solidarity badatel˘: byla to doba velkolep˝ch biologick˝ch kongre-
s˘. Internacion·lnÌ charakter vÏdy platil za z·sadu a leckter˝ n·rod dostal tepr-
ve v tÈto dobÏ p¯Ìleûitost osvÏdËit pÏstov·nÌm biologickÈho b·d·nÌ svÈ schop-
nosti. Univerzity slavily ˙spÏchy a skuteËnost, ûe nÏmeckÈ univerzity byly
nejlÈpe organizov·ny, mÏla jistÏ rozhodujÌcÌ podÌl na tom, ûe v tÈ dobÏ platila
biologie p¯edevöÌm za nÏmeckou vÏdu. A pokud jde o vztah biologie k obecn˝m
kulturnÌm snah·m lidstva: v dobÏ, kdy DARWIN a HAECKEL budovali svÈ systÈ-
my, byly termÌny Ñkulturaì a ÑvÏdaì tÈmÏ¯ souznaËnÈ a pod vÏdou se tehdy
rozumÏla na prvnÌm mÌstÏ biologie.
Literatura
K dalöÌmu studiu dÏjin biologie se hodÌ mj.: CARUS 1872; R¡DL 1905, 1909, 1913; SACHS 1875; MAY
1914. D·le viz historickÈ ˙vody r˘zn˝ch Ël·nk˘ v tomto svazku a v ostatnÌch svazcÌch ¯ady Kul-
tur der Gegenwart, zejmÈna svazku Ë. 4 vÏnovanÈho evoluËnÌ teorii.
454
Stanislav Kom·rek
ZamyölenÌ o R·dlov˝ch DÏjin·ch biologick˝ch teoriÌ
R·dlovo monument·lnÌ dÌlo DÏjiny biologick˝ch teoriÌ novovÏku je nepochybnÏ

celosvÏtovÏ nejzn·mÏjöÌ kniûnÌ pracÌ, kter· kdy z rukou ËeskÈho biologa vyöla.
To, ûe se t˝k· dÏjin biologie, nikoli p¯Ìmo nÏjakÈho biologickÈho tÈmatu samo-
tnÈho, zde nehraje tak zcela klÌËovou roli. SkuteËnost, ûe kromÏ p˘vodnÌ nÏmec-
kÈ verze se toto dÌlo doËkalo i anglickÈ a öpanÏlskÈ mutace, je sice urËitou indiciÌ
jeho mimo¯·dnosti, ale öirokÈho ohlasu se v dÏjin·ch dostalo i ¯adÏ spis˘ poöeti-
l˝ch ñ kvality R·dlova dÌla vöak uvidÌme ihned, jakmile je otev¯eme a zaËteme se
do nÏj. S·m je pokl·d·m za jedny z nejzda¯ilejöÌch dÏjin biologick˝ch disciplÌn
do roku 1900, kterÈ byly kdy naps·ny. JistÏûe kompendium JahnovÈ a kol. (1998)
Geschichte der Biologie obsahuje vÌce jednotlivostÌ a podrobnÏ zpracov·v· i ty
periody, kter˝ch se R·dl dot˝k· jen letmo a nev˝stiûnÏ (biologie antiky a st¯edo-
vÏku) Ëi v˘bec (biologickÈ znalosti Byzance, Arab˘ a dalöÌch asijsk˝ch kultur) ñ
brilantnÌ zkratkovitÈ charakteristiky jednotliv˝ch epoch, myölenkov˝ch smÏr˘
a v˝znaËn˝ch myslitel˘ v˘bec, jak je uv·dÌ pr·vÏ R·dl, bychom vöak v tomto
usedle-solidnÌm handbuchu hledali marnÏ. R·dl rozhodnÏ nenÌ myslitel nezau-
jat˝ a mnohem vÌce mÌsta vÏnuje tÏm autor˘m, kte¯Ì se jeho p¯edstav·m o Ñspr·v-
nÈì biologii blÌûÌ vÌce, neû tÏm, kterÈ m· p¯i vöÌ jejich sl·vÏ za myölenkovÏ bez-
v˝znamnÈ (t¯eba Paracelsus oproti Humboldtovi). To by nebylo v˘bec nic
divnÈho ñ z nep¯ehlednÈ houötiny jednotlivostÌ, kterÈ se od poË·tku dÏjin bio-
logickÈho b·d·nÌ ud·ly a vesmÏs zanechaly i nÏjakou pÌsemnou stopu, je nutno
vyloupnout nÏjak to ÑpodstatnÈì, odliöit poËiny rutinnÌ a dobovÏ podmÌnÏnÈ od
p¯evratn˝ch a biologickÈ myölenÌ z·sadnÏ ovlivÚujÌcÌch. Jak to stanovit, je
ovöem potÌû, a sine ira et studio, jak si to p¯edstavovali klasiËtÌ historikovÈ, tak
pochopitelnÏ uËinit nelze ñ snad nÏjakou metrikou citacÌ z p¯edem danÈho tex-
tovÈho korpusu (ale kdo bude rozhodovat, co do nÏj pat¯Ì a co ne?). VidÌme-li
¯eknÏme slavnÈ Mayrovo kompendium historie biologick˝ch disciplÌn The Growth
of Biological Thought (1982), je pod·no asi tak ÑnezaujatÏì, jako by byly dÏjiny
svÏtov˝ch n·boûenstvÌ v pod·nÌ dominik·na 14. stoletÌ ñ celÈ dÏjiny biologie
jsou zde ch·p·ny jako p¯edstupnÏ, ˙stÌcÌ do neodarwinovskÈ syntÈzy (nenÌ to
tam takto explicitnÏ uvedeno, ale jejÌ korunou se jevÌ v podstatÏ Ernst Mayr
s·m); biologiËtÌ myslitelÈ, kte¯Ì do tohoto konceptu ÑnepasujÌì, nejsou v˘bec
zmÌnÏni, jako t¯eba Adolf Portmann, jehoû autor musel dob¯e osobnÏ zn·t. I R·dl
455
pochopitelnÏ ch·pe dÏjiny biologie p¯edevöÌm jako historii onÈ duchovnÌ po-
sloupnosti, k nÌû s·m pat¯Ì. V˝sledkem je ovöem strhujÌcÌ dÌlo, kterÈ neobyËejnÏ
p¯esvÏdËivÏ za¯azuje biologickÈ myölenÌ do kontextu myölenkov˝ch proud˘ tÈ
kterÈ doby a velice ˙zce ch·pe souvislost dÏjin vÏdy s Ñvelk˝miì dÏjinami, niko-
li jako nÏco izolovanÏ se vyvÌjejÌcÌho.
R·dl projevil v mnoha smÏrech zcela neobyËejnou jasnoz¯ivost a anticipoval
¯adu pozdÏjöÌch koncepcÌ. Jedn· se nap¯. o anticipaci konceptu p¯eruöovan˝ch
rovnov·h a zejmÈna o prvnÌ formulaci sociomorfnÌho modelov·nÌ v biologii na
p¯Ìkladu klasickÈho darwinismu, byù samotnÈho termÌnu ÑsociomorfnÌ modelo-
v·nÌì uûÌv· poprvÈ aû rakousk˝ filosof Ernst Topitsch (1958) ve svÈ knize
Ursprung und Ende der Metaphysik. Jde v z·sadÏ o d˘leûit˝ vhled do skuteËnosti,
ûe biologick· doktrÌna kaûdÈ doby spat¯uje pro ûivou p¯Ìrodu jako konstitutivnÌ
pr·vÏ ty procesy, kterÈ jsou konstitutivnÌ takÈ pro fungov·nÌ tÈ kterÈ spoleËnos-
ti (nenÌ v˘bec n·hodou, ûe Darwin a Wallace p¯iöli v pades·t˝ch letech 19. stole-
tÌ nez·visle s konceptem selekcionistickÈ teorie evoluce ñ konkurence a p¯eûÌv·-
nÌ lÈpe adaptovan˝ch je hybn˝m motorem nejen ranÈho kapitalismu, ale v jejich
vidÏnÌ i p¯Ìrody jako celku). Tento proces je samoz¯ejmÏ nevÏdom˝ a nem· pri-
m·rnÏ slouûit k apologezi dobovÈho spoleËenskÈho fungov·nÌ; ani se nemusÌ
jednat o pouhou projekci ñ z bohatÈ samoobsluhy jev˘ v p¯ÌrodÏ se vyberou ty,
jeû tÈ kterÈ koncepci nasvÏdËujÌ, v posledku ale k nÏËemu podobnÈmu slouûÌ ñ,
aby bylo fungov·nÌ spoleËnosti legitimnÌ, musÌ odpovÌdat ÑkosmickÈmu ¯·duì.
ée je tento ¯·d konstruov·n podle spoleËensk˝ch danostÌ a cel· koncepce je
tudÌû zacyklen·, z˘st·v· aktÈr˘m vÏtöinou milosrdnÏ skryto. Tak se pohybuje
st¯edovÏk˝ ûivoËich v nemÏnnÈm a hierarchicky uspo¯·danÈm svÏtÏ, ûivoËich
klasickÈho darwinismu m· tytÈû cÌle jako britsk˝ obËan tÈûe doby, Dawkins˘v
sobeck˝ gen stejnÈ jako obyvatel informaËnÌch spoleËnostÌ p¯ÌtomnÈ Èry vËetnÏ
vÏdc˘ (d˘leûit˝ je poËet kopiÌ, resp. citacÌ) atd.I
V literatu¯e reflektujÌcÌ biologii a jejÌ dÏjiny je R·dlova pas·û zdaleka prvnÌ
(n·sleduje jiû zmÌnÏn˝ Topitsch v roce 1958 a o dva roky pozdÏji Ël·nek H. M. Pe-
terse v Ëasopise Ratio, str. 22ñ37). NenÌ bez zajÌmavosti, ûe vlastnÏ prvnÌm, kdo si
vöiml toho, ûe Darwin˘v obraz p¯Ìrody je projekcÌ soudobÈ anglickÈ spoleËnosti,
byl Karl Marx (v dopise Engelsovi z 18.6.1862, ten potom tyto teze opakuje v do-
pise Lavrovovi z 12.-17.11.1875). Protoûe se vöak jednalo o soukromou korespon-
denci, leûely dopisy dlouho nepublikov·ny a ani po uve¯ejnÏnÌ nikdy ch·p·nÌ
historie p¯ÌrodnÌch vÏd neovlivnily, takûe cel˝ Marx˘v vhled p¯edstavuje spÌöe
historickou kuriozitu ukazujÌcÌ, ûe novÈ a p¯ekvapivÈ n·pady mohou poch·zet
i od osob ze zcela odlehl˝ch oblastÌ, zato s pozorovacÌm talentem (kter˝ Marxovi
paradoxnÏ v nÏkter˝ch oblastech politiky a ekonomie chybÏl).
I
VÌce o sociomorfnÌm modelov·nÌ viz v publikacÌch autora tÈto statÏ: DÏjiny biologickÈho myöle-
nÌ, Praha, VesmÌr 1997, s. 9-11; P¯Ìroda a kultura, Praha, VesmÌr 2000, s. 58-60; Mimikry, aposema-
tismus a p¯ÌbuznÈ jevy, Praha, Doko¯·n 2004, s. 40-48.
456
ZAMYäLENÕ O R¡DLOV›CH DÃJIN¡CH BIOLOGICK›CH TEORIÕ
NÏkterÈ z R·dlov˝ch n·hled˘ byly mÈnÏ jasnoz¯ivÈ ñ jÌm oËek·van˝ koneËn˝

kolaps a z·nik darwinismu se nejen nekonal, ale dotyËn· nauka v ponÏkud ji-
nÈm h·vu v n·sledujÌcÌm stoletÌ neobyËejnÏ zbytnÏla a rozkoöatÏla na ˙kor vöech
ostatnÌch koncepcÌ, snad s v˝jimkou nejkrajnÏjöÌho a nejprimitivnÏjöÌho kreacio-
nismu; to by R·dla jistÏ neobyËejnÏ p¯ekvapilo, ba öokovalo.
R·dlovo dÌlo je zcela mimo¯·dnÏ v˝znamnÈ plastick˝m zachycenÌm biologie
nÏmeckÈ jazykovÈ oblasti (rozumÌ se publikaËnÌ jazyk, nikoli mate¯ötina autor˘,
tudÌû sem spad· i Holandsko, zemÏ b˝valÈ rakousko-uherskÈ monarchie, Pobal-
tÌ, St. Petersburg v Rusku atd.), kter· tvo¯ila mezi lety cca 1780 a 1945 zcela spe-
cifickÈ prost¯edÌ, ˙zce napojenÈ na nÏmeckÈ filosofickÈ myölenÌ a odliöujÌcÌ se
v˝raznÏ od biologickÈho myölenÌ anglosaskÈho, zejmÈna pak z·jmem o myölen-
kovÈ uchopenÌ zmÏny v ûivÈ p¯ÌrodÏ (oblÌben˝m tÈmatem byla zejmÈna
embryologie) a ch·p·nÌm ûiv˝ch organism˘ jako autonomnÌch autopoietick˝ch
subjekt˘.I R·dl byl integr·lnÌ souË·stÌ tÈto ÑnÏmeckÈì biologie, znal osobnÏ ¯adu
jejÌch nejv˝znaËnÏjöÌch p¯edstavitel˘ a jeötÏ nÏkolik let po p¯elomu stoletÌ byl
i jejÌm velmi aktivnÌm budovatelem ñ jeho kniha a v podstatÏ i habilitaËnÌ spis
Untersuchungen ¸ber den Phototropismus der Tiere (1903) je toho krystalickou uk·z-
kou, stejnÏ jako ¯ada Ëasopiseck˝ch Ël·nk˘. Vzhledem k tomu, ûe svÏt ÑnÏmec-
kÈì biologie je dnes uû, a to i v NÏmecku samÈm, mrtev, je R·dlovo dÌlo o tÈto
vrcholnÏ zajÌmavÈ periodÏ rozvoje biologick˝ch disciplÌn neobyËejnÏ cenn˝m
svÏdectvÌm, byù tato vÏtev biologickÈho b·d·nÌ i se svou masou publikacÌ, zatla-
Ëovanou st·le hloubÏji a d·l do knihovnÌch depozit·¯˘, Ëek· jen na historiky p¯Ì-
rodnÌch vÏd, znajÌcÌ na rozdÌl od biolog˘ Ñz provozuì nezvykl˝ jazyk i nezvyklÈ
myölenkovÈ koncepce jejÌch tv˘rc˘ ñ na pancÌ¯Ìch vÌtÏz˘ p¯ijela na konci druhÈ
svÏtovÈ v·lky biologie jin·, nesen· jin˝m jazykem i jin˝mi idejemi (p¯edstava, ûe
vÏda je Ñjednaì a nutnÏ pr·vÏ takov·, jak· je, se p¯i bliûöÌm ohled·nÌ zaËne jevit
fr·zÌ ñ jejÌ z·vislost na spoleËenskÈm kontextu, ba i jazyce, nenÌ ve skuteËnosti
menöÌ neû t¯eba u literatury).
V DÏjin·ch biologick˝ch teoriÌ novovÏku dos·hl R·dl svÈho maxim·lnÌho myö-
lenkovÈho vzepÏtÌ i kvalit, kterÈ v tehdy ne tak v˝znamnÈm st¯edoevropskÈm
mÏstÏ nebyly a podnes nejsou vöednÌ. Po zmÏnÏ reûimu a jmenov·nÌ profesorem
se v podmÌnk·ch novÈho samostatnÈho st·tu R·dl vÏnoval uû spÌöe vÏcem ve¯e-
jn˝m, aù uû jako moralizujÌcÌ ûurnalista a spisovatel-filosof Ëi jako ËinovnÌk
Ymky, coû jak˝msi zp˘sobem v˝mluvnÏ ilustruje tendov·nÌ staröÌch muû˘
k vÏcem politick˝m v p˘vodnÌm smyslu ñ snah·m o vedenÌ Ñobceì. Mezi jeho
û·ky byla ¯ada zajÌmav˝ch osobnostÌ (nap¯. b·snÌ¯ka Milada SouËkov·), osob-
nost s nÌm srovnatelnÈho form·tu vöak nikoli. R·dl byl ûiv˝ ËlovÏk, nikoli svÏtec
z legendy, a skr˝val v sobÏ rozmanitÈ protich˘dnÈ tendence ñ skuteËnost, ûe se
dÌky sv˝m DÏjin·m stal ve svÈ generaci se vöÌ pravdÏpodobnostÌ nejv˝znam-
nÏjöÌm a takÈ nejzn·mÏjöÌm Ëesk˝m biologem, vöak stojÌ mimo jakoukoli
I
PodrobnÏji v knize DÏjiny biologickÈho myölenÌ, op. cit., s. 72-84.
457
pochybnost. JednotnÈ ËeskÈ vyd·nÌ jeho DÏjin p¯in·öÌ ËeskÈmu Ëten·¯i nikoli
okomentovan˝ pietnÌ reprint Ëehosi kdysi v˝znamnÈho, ale kompaktnÌ a v mno-
hÈm Ñdramatick˝ì text, poskytujÌcÌ z·sadnÌ a origin·lnÌ pouËenÌ o minulosti bio-
logick˝ch disciplÌn.
Praha, 20. 11. 2004

Stanislav Kom·rek
458
Pozn·mky vydavatel˘
1. kapitola
1
Druh˝ dÌl svÈho spisu R¡DL pojal do znaËnÈ mÌry jako samostatn˝ celek, jako öiroce pojat˝ roz-
bor vzniku a diferenciace evoluËnÌho myölenÌ v 19. stoletÌ, jemuû vÈvodÌ DARWINOVO uËenÌ
a z nÏho vzeölÈ r˘znÈ vÏtve darwinismu. Cel· prvnÌ Ë·st knihy aû do vzniku darwinismu m·
uk·zat öirokÈ teoretickÈ, pojmovÈ i prakticko-badatelskÈ pole, ze kterÈho DARWIN vych·zÌ a ve
kterÈm se teprve mohl uplatnit. R¡DL si uvÏdomuje, ûe modernÌ myölenka evoluce jako snad
nejv˝znamnÏjöÌ intelektu·lnÌ produkt 19. stoletÌ m· hlubokÈ ko¯eny v evropskÈ novovÏkÈ vÏdÏ
a filosofii p¯edchozÌch staletÌ. UpozorÚuje na to hned v prvnÌch vÏt·ch tÈto ˙vodnÌ kapitoly,
stejnÏ jako na skuteËnost, ûe kaûd· modernÌ teorie m˘ûe nach·zet svÈ p¯edobrazy hluboko
v d·vnovÏku; s R¡DLEM soudob˝ pokus o takovÈ velmi podrobnÈ a vöestrannÈ vypracov·nÌ
dÏjin evoluËnÌho uËenÌ od starovÏk˝ch kosmogoniÌ aû do souËasnosti viz v knize SCHMIDTA
Geschichte der Entwicklungslehre (1918), kter· je ovöem ps·na jednostrannÏ z pozice HAECKELOVA
monistickÈho uËenÌ. Nem˘ûeme si p¯itom nevöimnout dvojÌho z·kladnÌho akcentu R¡DLA jako
historika myölenÌ: kromÏ kontinuity a historick˝ch p¯edobraz˘ jednotliv˝ch problÈm˘ Ëi pojm˘
klade souËasnÏ d˘raz na principi·lnÌ rozdÌlnost (a tedy diskontinuitu) mezi staröÌ v˝vojovou
myölenkou a modernÌm evolucionismem. Nejedn· se o ned˘slednost, n˝brû o samotnÈ j·dro
R¡DLOVA p¯Ìstupu, kterÈ se bude neust·le znovu ukazovat p¯i lÌËenÌ biologie 19. stoletÌ, jmeno-
vitÏ ve snaze vystihnout epoch·lnÌ historickou jedineËnost darwinismu a z·roveÚ jej pochopit
v kontextu p¯edch·zejÌcÌch i paralelnÌch biologick˝ch nauk. V ˙vodnÌ kapitole tak R¡DL jen
v struËn˝ch rysech p¯edstavuje hlavnÌ osobnosti a naËrt·v· z·kladnÌ problÈmy a pojmy biolo-
gie 18. stoletÌ, nezbytnÈ pro porozumÏnÌ v˝voji evoluËnÌho myölenÌ ve stoletÌ n·sledujÌcÌm.
Jedn· se vöak o problematiku, kterou se jiû velmi detailnÏ zaobÌral v celÈ druhÈ polovinÏ prvnÌ-
ho dÌlu sv˝ch DÏjin; zejmÈna zde upozorÚujeme na kapitolu Zrod evoluËnÌho pojetÌ svÏta organis-
m˘ (v ËeskÈm p¯ekladu uvedena jako P¯Ìloha X.). Za hlavnÌ prameny modernÌ myölenky evolu-
ce povaûoval anglickou empiristickou filosofii, jejÌ recepci ve francouzskÈm osvÌcenstvÌ a jeho
historismu, teorie vych·zejÌcÌ z tehdejöÌ geologie, paleontologie a embryologie a koneËnÏ LEIB-
NIZOVU filosofii. Personifikov·na je pak tehdejöÌ biologie v osobnostech LINN…A a BUFFONA, kte¯Ì
p¯edstavujÌ dva rozdÌlnÈ p¯Ìstupy ñ klasifikujÌcÌ a ökolsk˝, kladoucÌ d˘raz na systÈm v prvnÌm
p¯ÌpadÏ, liter·rnÌ a celostnÌ, zd˘razÚujÌcÌ jedineËnost v p¯ÌpadÏ druhÈm. CUVIER a LAMARCK ve
Francii a nÏmeck· naturfilosofie jsou pak skuteËnou branou do biologickÈho myölenÌ 19. stole-
tÌ, kde napÏtÌ mezi fyziologick˝m (dynamick˝m, zamÏ¯en˝m na funkci) a morfologick˝m
(zamÏ¯en˝m na struktury) p¯Ìstupem k ûivÈmu svÏtu tvo¯Ì skuteËn˝ hybn˝ moment nov˝ch
teoriÌ, pozorov·nÌ i experiment˘.
2
Znovu nar·ûÌme na terminologick˝ problÈm pojmu Ñv˝vojeì, na nÏjû jsme jiû nÏkolikr·t upo-
zornili v prvnÌm dÌle a kter˝ je klÌËov˝ pro smysl celÈho spisu. Podle R¡DLOVA v˝kladu tento
pojem pro modernÌ biologickÈ myölenÌ poch·zÌ sice od LEIBNIZE, ale v pr˘bÏhu Ëasu paradoxnÏ
zcela mÏnÌ sv˘j v˝znam vlastnÏ v opak LEIBNIZOVA pojetÌ. Podobnou principi·lnÌ promÏnu smy-
slu ostatnÏ prodÏlala i cel· ¯ada jin˝ch pojm˘, spojen˝ch v novovÏku s problematikou historic-
kÈho procesu ñ klasick˝m p¯Ìkladem m˘ûe b˝t pojem revoluce v historicko-politickÈm myölenÌ:
459
od p˘vodnÌho smyslu n·vratu (zpÏtnÈho toËenÌ) k nÏËemu staröÌmu se ve stejnÈ dobÏ jako
pojem Ñevoluceì zcela mÏnÌ v dnes obvykl˝ smysl z·sadnÌho radik·lnÌho p¯evratu, svrûenÌ sta-
rÈho a nastolenÌ novÈho politickÈho reûimu (nenÌ nahodil˝ spoleËn˝ z·klad obou promÏnÏn˝ch
pojm˘: e-volutio; re-volutio). Nejde vöak jen o R¡DLEM zd˘razÚovan˝ rozdÌl mezi staröÌm leib-
nizovsk˝m pojmem v˝voje (evoluce) 18. stoletÌ (znamenajÌcÌm Ëasto v podstatÏ ÑpreformaËnÌì)
a jeho modernÌ transformacÌ, n˝brû takÈ mezi jeho v˝znamem na poË·tku 20. stoletÌ, kdy
R¡DLOVA kniha vznik·, a naöÌm dneönÌm uûitÌm. NÏmeckÈ slovo Entwicklung se p¯ekl·d· jako
v˝voj, ale obÏ slova poukazujÌ na dva odliönÈ procesy: na evoluci jako na dÏjinn˝ v˝voj tvorstva
a na ontogenezi jako na v˝voj individu·lnÌ. SnaûÌme se proto p¯ekl·dat dle kontextu. Podobn˝
problÈm je pak s p¯ekladem v R¡DLOVÃ dobÏ pouûÌvanÈho adjektiva genetisch (ve smyslu Ñevo-
luËnÌì): slovo genetick˝ m· dnes jin˝ v˝znam a nehodÌ se, jeho p˘vodnÌ v˝znam se rozpadl do
adjektiv fylogenetick˝ nebo ontogenetick˝; dle kontextu takÈ p¯ekl·d·me jako v˝vojov˝ nebo evo-
luËnÌ.
3
P¯estoûe to zde nenÌ v˝slovnÏ uvedeno, jedn· se o tzv. teorii Ñpreformaceì, kter· m· podle
R¡DLOVA pod·nÌ v prvnÌm dÌlu ideov˝ z·klad v novovÏkÈ mechanistickÈ vÏdÏ, jejÌmiû zaklada-
teli jsou GALILEI, DESCARTES aj. Pr·vÏ novovÏk˝ mechanicismus, p¯ev·dÏjÌcÌ vöechny kvalitativ-
nÌ jevy na element·rnÌ, kvantitativnÏ vyj·d¯itelnÈ prvky Ëi sÌly, potlaËoval smysl pro ch·p·nÌ
vzniku nÏËeho ÑnovÈhoì. Oporu nach·zel v tehdy nov˝ch mikroskopick˝ch zkoum·nÌch
a jemu komplement·rnÌch matematick˝ch postupech, pracujÌcÌch s nekoneËnÏ mal˝mi veliËina-
mi (nap¯. infinitezim·lnÌ poËet). To vöe v biologickÈ teorii vedlo pr·vÏ k p¯evl·dajÌcÌ p¯edstavÏ
preexistujÌcÌch nekoneËnÏ mal˝ch jedinc˘, kte¯Ì p¯i svÈm ontogenetickÈm v˝voji a zrozenÌ pro-
dÏl·vajÌ pouze kvantitativnÌ promÏnu. Opakem tÈto teorie byly teorie Ñepigenezeì, kterÈ vûdy
ñ vÏdomÏ Ëi nevÏdomÏ ñ navazovaly na starovÏkÈ Ëi renesanËnÌ vitalistickÈ n·zory o specifickÈ
schopnosti (sÌle) ûivota Ñtvo¯itì nÏco novÈho. Je jistÏ pozoruhodnÈ, ûe jeden z podnÏt˘ moder-
nÌ evoluËnÌ myölenky v biologii jakoûto myölenky vznik·nÌ nÏËeho ÑnovÈhoì R¡DL spat¯uje
pr·vÏ v rezistenci, p¯ekon·v·nÌ a potlaËov·nÌ mechanistickÈho n·zoru, urËujÌcÌho pro novovÏ-
kou fyziku Ëi astronomii.
4
Zde i na mnoha jin˝ch mÌstech (zejmÈna u DARWINOVY teorie) pozorujeme R¡DLOVU nechuù
k nauk·m klasifikaËnÌm, k po¯izov·nÌ seznam˘. ⁄lohou vÏdy p¯ece nenÌ invent·¯ poloûek svÏta
(kter˝ m˘ûe b˝t nekoneËn˝), n˝brû nalÈz·nÌ obecn˝ch princip˘ (Ñz·kon˘ì), pod nÏû se tyto
poloûky dajÌ shrnout, jimiû se dajÌ vysvÏtlit. M˘ûeme jistÏ namÌtnout, ûe taxonomie p¯ece do
seznam˘ takÈ vn·öÌ ¯·d tÌm, ûe zav·dÌ vyööÌ taxony, a dÌky tomu se v biodiverzitÏ dok·ûeme
vyznat. S tÌm by R¡DL jistÏ souhlasil: jeho kritika je spÌöe namÌ¯ena proti vÏdc˘m, kte¯Ì se cel˝
ûivot zab˝vajÌ muËivou ot·zkou, kolik je vlastnÏ na svÏtÏ druh˘ ostruûin Ëi pampeliöek.
5
CUVIEROVY Ëty¯i typy organizace se zcela nekryjÌ se souËasn˝mi taxony, i kdyû je p¯edjÌmaly;
tak nap¯Ìklad zmÌnÏnÌ Ñpaprskovciì (Radiata) zahrnovali jak dneönÌ radi·lnÏ soumÏrnÈ ostno-
koûce (Echinodermata), tak i l·Ëkovce (Cnidaria). PodobnÏ skupina v textu oznaËov·n· coby
ÑËlenovciì (Articulata) se v˝znamovÏ nekryje pouze s dneönÌmi Ëlenovci (Arthropoda); do
ÑArticulataì spadali i nap¯. dneönÌ krouûkovci (Annelida). Principy, na jejichû z·kladÏ CUVIER
doch·zel k tomuto svÈmu rozliöenÌ, se R¡DL detailnÏji zab˝v· v p¯ÌsluönÈ kapitole o CUVIEROVI
v prvnÌm dÌlu: jeho cÌlem bylo urËenÌ organism˘ podle stavebnÌho pl·nu, tj. morfologie.
6
VöimnÏme si, jak CUVIEROVA Ñteorie katastrofì klade d˘raz na z·kladnÌ p¯etrûitost mezi jednot-
liv˝mi geologick˝mi epochami a tÌmto zp˘sobem vnit¯nÏ souvisÌ s uËenÌm o Ëty¯ech zcela odliö-
n˝ch (obdobnÏ p¯etrûit˝ch) stavebnÌch pl·nech organism˘ ñ v principu tutÈû myölenku CUVIER
uplatÚuje na diachronnÌ i synchronnÌ rovinÏ biologickÈho uvaûov·nÌ. Tento p¯ÌsnÏ (mezi epo-
chami a mezi skupinami organism˘) diferencujÌcÌ zp˘sob myölenÌ znamenal pro modernÌ bio-
logii z·sadnÏjöÌ pr˘lom neû systÈmy LAMARCKA a GEOFFROYE ST. HILAIRA, osvÌcensky konzervu-
jÌcÌ v podstatÏ staröÌ p¯edstavy o racion·lnÌ jednotÏ a teleologickÈ smysluplnosti svÏta p¯Ìrody
(linearita p¯ÌrodnÌch objekt˘ podle stupnÏ dokonalosti u LAMARCKA a apriornÌ jednota stavebnÌ-
ho pl·nu, platnÈho pro vöechny ûivoËichy, u GEOFFROYE ST. HILAIRA). PostupnÈ zp¯ÌstupnÏnÌ
460
POZN¡MKY VYDAVATELŸ
vÏtöÌho mnoûstvÌ paleontologickÈho materi·lu, pokroky geologie a nakonec darwinismus, kla-

doucÌ opÏt d˘raz na gradualistick˝ pozvoln˝ v˝voj, sice vedly k pop¯enÌ CUVIEROVY Ñteorie
katastrofì, ale to nic nemÏnÌ na skuteËnosti, ûe pr·vÏ tato teorie byla v˝razn˝m krokem pro
modernÌ p¯ijetÌ evolucionistickÈ myölenky vzniku nÏËeho ÑnovÈhoì v ûivÈ p¯ÌrodÏ, tj. v princi-
pu myölenky jistÈ p¯etrûitosti Ëi zlomu.
2. kapitola
7
V˝klad CUVIERA i LAMARCKA R¡DL podal jiû v prvnÌm dÌle (viz 13. a 15. kapitolu v ËeskÈm p¯e-
kladu). Odkazujeme proto Ëten·¯e na tam uvedenÈ vysvÏtlujÌcÌ pozn·mky t˝kajÌcÌ se tehdejöÌho
pojmoslovÌ a problÈm˘. Pro R¡DLA m· vöak zvl·ötnÌ v˝znam se znovu k obÏma biolog˘m vr·-
tit a jejich vztahem zah·jit svÈ lÌËenÌ v˝vojov˝ch teoriÌ 19. stoletÌ. V dobÏ vzniku R¡DLOVY knihy,
tj. na poË·tku 20. stoletÌ, se totiû darwinismus nach·zel v krizi a nejvÌce byl kritizov·n pr·vÏ ze
strany tzv. neolamarckismu, rozvÌjejÌcÌho zejmÈna teorii dÏdiËnosti zÌskan˝ch vlastnostÌ (v r˘z-
n˝ch form·ch v˝kladu k¯ÌûenÌ a mutaËnÌch Ëi hybridizaËnÌch teoriÌ, tzn. nejvÌce vych·zel z tehdej-
öÌ experiment·lnÌ botaniky) a pojÌcÌho se s tehdy mÛdnÌm vitalismem. Zast·nci neolamarckis-
mu (o kterÈm bude pozdÏji v knize ¯eË) povaûovali LAMARCKA zpravidla za geni·lnÌho,
v˝znamnÏjöÌho a nepr·vem zneuznanÈho DARWINOVA p¯edch˘dce; p˘vod tohoto zneuzn·nÌ
spat¯ovali pr·vÏ v mocensk˝ch machinacÌch jeho rivala CUVIERA. ZpÏtnÏ konstruovan˝ domnÏ-
l˝ spor mezi LAMARCKEM a CUVIEREM s jednoznaËnÏ kladn˝m hodnotÌcÌm znamÈnkem ve pro-
spÏch LAMARCKA proto zastÌnil v dobovÈ diskusi na p¯elomu 19. a 20. stoletÌ daleko podstatnÏj-
öÌ teoretickou polemiku mezi CUVIEREM a GEOFFROYEM ST. HILAIREM (jÌû se R¡DL rovnÏû vÏnoval
v 13. kapitole 1. dÌlu). Jak jeötÏ uvidÌme, R¡DL je v˘Ëi darwinismu takÈ kritick˝, jeho pozice je
vöak dosti odliön· od neolamarckist˘, proto je pro nÏj zvl·ötÏ d˘leûitÈ, aby se v˘Ëi nim od
poË·tku jasnÏ vymezil. »inÌ to pr·vÏ v n·sledujÌcÌm novÈm v˝kladu LAMARCKA a CUVIERA.
Lamarckismus R¡DL v˘bec nepovaûuje za v·ûnou vÏdeckou teorii a z tohoto hlediska se R¡DL
jevÌ b˝t daleko vÌce zast·ncem darwinismu. Z R¡DLOV›CH souËasnÌk˘-lamarckist˘ m˘ûeme
(vedle R¡DLEM uv·dÏnÈ literatury) jeötÏ p¯ipomenout tehdy vlivnou pr·ci botanika J. P. LOTSY-
HO o v˝vojov˝ch teoriÌch (LOTSY 1906ñ08) anebo typick˝ p¯Ìklad dobovÈ recepce lamarckismu
v n·stinu jeho dÏjin od ADOLFA WAGNERA (1909). V ËeötinÏ vyöel souËasnÏ s R¡DLOVOU knihou
takÈ lamarckisticky zamÏ¯en˝ ⁄vod k novÏjöÌm theoriÌm v˝vojov˝m od R¡DLOVA kolegy z praûskÈ
univerzity, botanika KARLA DOMINA (1909). K jejich vz·jemnÈmu n·slednÈmu sporu viz
HERMANN 2003 (R¡DL obvinil DOMINA z plagi·torstvÌ LOTSYHO pr·ce). Z novÏjöÌ literatury
ke zmÌnÏn˝m spor˘m ve francouzskÈ p¯eddarwinovskÈ biologii viz zejm. vynikajÌcÌ a objektiv-
nÌ anal˝zu T. A. APPELA (1987).
8
V tvrzenÌ, ûe LAMARCK nevÏ¯il sv˝m vlastnÌm teoriÌm, a tedy v n·roku, aby vÏdec vÏdÏ vÏ¯il,
R¡DL opÏt odkr˝v· sv˘j epistemologick˝ koncept, ve kterÈm na z·kladÏ vlastnÌ zkuöenosti
s historick˝m v˝vojem biologickÈho myölenÌ novovÏku (st¯Ìd·nÌm a st¯et·v·nÌm do znaËnÈ
mÌry nez·visl˝ch a protikladn˝ch typ˘ biologickÈho myölenÌ ñ paradigmat) odmÌt· p¯evaûujÌcÌ
objektivistick˝ p¯Ìstup v historiografii, vÏdÏ i filosofii, a p¯itom se snaûÌ vyhnout svÈvolnÈmu
relativismu. Viz k tomu é¡RSK› 2004. R¡DL odsuzuje LAMARCKOVY evoluËnÌ spekulace jako zcela
nepodloûenÈ empirick˝mi daty a z·roveÚ rehabilituje CUVIERA s jeho empirismem, reflektova-
n˝m kritickou racion·lnÌ anal˝zou. R¡DL byl skuteËnÏ prvnÌ, kdo historicky dekonstruoval teh-
dejöÌ p¯evl·dajÌcÌ n·zor na vztah LAMARCK-CUVIER. NenÌ bez zajÌmavosti, ûe k velmi podobn˝m
z·vÏr˘m doöel pozdÏji takÈ nap¯. MICHEL FOUCAULT ve svÈ z·sadnÌ pr·ci Slova a vÏci z roku 1966
(FOUCAULT 2000, 285n, 291). TvrdÌ zde, ûe Ñn·sledkem retrospektivnÌ iluze b˝v· LAMARCK p¯ece-
Úovan˝ na ˙kor CUVIERAì a ûe p¯edstava o vöemocnÈm ÑreakËnÌmì CUVIEROVI, kter˝ br·nÌ
pokrokovÈmu revolucion·¯i LAMARCKOVI, je ÑpÏkn˝ p¯Ìklad naivityì; ukazuje tÈû, ûe LAMARCK
ch·pal transformace druh˘ na z·kladÏ ontologickÈ kontinuity, kter· byla jeötÏ tradiËnÌ konti-
nuitou klasickÈho p¯Ìrodopisu (p¯ÌrodnÌ historie), a nikoli modernÌho evolucionismu. Naproti
461
tomu CUVIER vnesl podle FOUCAULTA do klasickÈ stupnice jsoucen radik·lnÌ Ñdiskontinuitu
ûiv˝ch foremì, kter· teprve umoûnila Ñpochopit velk˝ proud Ëasuì a Ñnahradit p¯ÌrodnÌ histo-
rii ,historiÌ¥ p¯Ìrodyì. S. J. GOULD se naopak v poslednÌ dobÏ pokusil opÏt reinterpretovat
LAMARCKA jako skuteËnÈho zakladatele evoluËnÌ teorie (GOULD 2002). R¡DL s·m se touto proble-
matikou jeötÏ podrobnÏji zab˝val ve studii Blainville a Lamarck (R¡DL 1911).
3. kapitola
9
Zde se R¡DL dopustil posunu, neboù RICHARD OWEN vytvo¯il idealizovanÈ schÈma obratlovce
(nikoli savce, jak R¡DL mylnÏ uv·dÌ)! Toto idealizovanÈ schÈma, spoleËnÈ vöem t¯Ìd·m obratlov-
c˘, naz˝val Ñarchetypeì. Viz OWEN 1848; PANCHEN 1994.
10
Odkaz se nevztahuje k û·dnÈ publikaci, ale ke GOETHOVÃ druhÈ cestÏ do It·lie, kde na pl·ûi
u Ben·tek naöel Ñp¯ÌhodnÏì rozpadlou ovËÌ lebku. To ho vedlo k ˙vah·m o jejÌm obratlovÈm
p˘vodu, kterou publikoval aû v seöitech Zur Morphologie v roce 1817 jako dodatek k Ël·nku
Dem Menschen wie den Tieren ist ein Zwischenknochen der oberen Kinnlade zuzuschreiben (GOETHE
1964ñ94, I 9, Nachtr‰ge, 181ñ186). Vyjad¯uje se ale v tom smyslu, ûe se mu tuto skuteËnost
nikdy nepoda¯ilo p¯esvÏdËivÏ prok·zat, a cel· vÏc m· pro nÏho tudÌû ÑezoternÌ povahuì. O to
vÌc byl pohoröen, ûe OKEN p¯iöel ÑexoternÏì s tÌmtÈû. Obvinil ho proto z kr·deûe jeho myölen-
ky, coû vöak nebyla pravda, neboù OKEN na vÏc p¯iöel docela nez·visle. OpÏt se tak ukazuje
v dÏjin·ch vÏdy Ëast˝ jev, ûe stejn· myölenka se objevuje ve stejnÈ dobÏ nez·visle u vÌce mys-
litel˘.
11
PlatÌ to jeötÏ i dnes? Od R¡DLOVY doby k velk˝m zmÏn·m nedoölo, odpovÏÔ by mÏla b˝t ano.
P¯i tÈto p¯Ìleûitosti vöak m˘ûeme vysvÏtlit nepokoj, kter˝ projevuje R¡DL vöude tam, kde se
bude mluvit o DARWINOVÃ teorii. DARWIN, jak vÌme a jak pozdÏji uvidÌme i v R¡DLOVÃ lÌËenÌ,
odmÌtl uvaûovat o pl·nech, z·konech Ëi ide·ch, kterÈ formujÌ podobu ûiv˝ch bytostÌ, a mÌsto
toho zavedl pohled historick˝. K˘Ú m· Ëty¯i nohy ne proto, ûe by existoval jak˝si ide·l Ëty¯no-
hosti, do kterÈho vöichni Ëty¯noûci nutnÏ ÑkrystalizujÌì (ve smyslu, v jakÈm krystalizujÌ do öes-
ti˙helnÌkovÈ soustavy snÏhovÈ vloËky), n˝brû proto, ûe spoleËn˝ p¯edek vöech Ëty¯noûc˘ mÏl
shodou okolostÌ Ëty¯i konËetiny a ne öest jako u p¯edka hmyzu. Navenek vypad· rozdÌl mezi
obÏma vysvÏtlujÌcÌmi schÈmaty zanedbateln˝; kdyû vöak opustÌme p¯edpoklad jednotÌcÌch
princip˘, znepokujuje se R¡DL, jsme odk·z·ni na zcela nevÏdeckÈ hromadÏnÌ kazuistik a ad hoc
vysvÏtlenÌ pozorovan˝ch jev˘, tak jak to dÏl· taxonomie. Jin˝mi slovy, opÏt budeme konstruo-
vat pouze dlouhÈ seznamy bytostÌ a podle n·mi zvolen˝ch kritÈriÌ (Ñhistorick˝ch pramen˘ì)
budeme vykl·dat jejich genealogie. R¡DL ukazuje, ûe z podobnÈho vysvÏtlenÌ nebyl nadöen
skoro û·dn˝ z p¯ÌrodovÏdc˘, protoûe ti p¯ece majÌ hled·nÌ bezËasov˝ch z·kon˘ (ÑidejÌì) p¯Ìmo
v popisu pr·ce. Ukazuje, jak DARWINOVI n·sledovnÌci, zejmÈna HAECKEL, nevÏdomky otupili
ost¯Ì DARWINOVY myölenky tÌm, ûe vlastnÏ p¯evzali celou starou morfologii a jen ji podloûili evo-
luËnÌ rÈtorikou. Tato forma darwinismu vöak nevl·dla o moc vÏtöÌ vysvÏtlujÌcÌ kapacitou neû
staröÌ nauky a byla vlastnÏ nadbyteËn· ñ R¡DLOVI souËasnÌci ji nepot¯ebovali. V jeho dobÏ p¯e-
vzaly vl·du vÏdeckÈ smÏry v pravÈm smyslu slova ñ fyziologie, Ñv˝vojov· mechanikaì a p¯e-
devöÌm genetika. TÌmto pohledem hodnoùme ËastÈ R¡DLOVY v˝roky ve smyslu, ûe darwinismus
je mrtev: m· na mysli dobovou formu darwinismu, kterou, zd· se, nikdo nepot¯eboval a pro
evoluci mÏli tehdejöÌ biologovÈ k dispozici ñ jak vÏ¯ili ñ vhodnÏjöÌ vysvÏtlovacÌ schÈmata. Aû
Ñvelk· syntÈzaì, neodarwinismus t¯ic·t˝ch let 20. stoletÌ, vr·tila darwinovsk· vysvÏtlenÌ do
hlavnÌho proudu biologie. To se jÌ poda¯ilo dÌky tomu, ûe p¯estala br·t za hlavnÌ kritÈrium vzh-
led a funkci organism˘ a soust¯edila se na virtu·lnÌ jednotky (alely) a dynamiku jejich frekven-
cÌ v populacÌch. Takto uchopen˝ problÈm byl oklikou opÏt p¯Ìstupn˝ matematickÈmu, tedy
vÏdeckÈmu zkoum·nÌ.
12
TakovÈ vyj·d¯enÌ by vöak bylo GOETHOVI cizÌ. NemluvÌ o str·venÈ potravÏ, ale vûdy o postup-
nÈ filtraci v rostlinÏ stoupajÌcÌch öùav.
462
13
To m· vskutku v jistÈm smyslu blÌzko ke GOETHOVU pojmu rostlinnÈ (sukcesivnÌ) a ûivoËiönÈ
(simult·nnÌ) metamorfÛzy, jak je charakterizoval ve Vortr‰ge ¸ber die drei ersten Kapitel des
Entwurfs einer allgemeinen Anleitung in die vergleichende Anatomie GOETHE 1964ñ1994, 193ñ209.
R¡DL nÏkolikr·t opakuje, ûe od vyd·nÌ 1. dÌlu svÈ mÌnÏnÌ o GOETHOVI v˝raznÏji zmÏnil a ûe mu
lÈpe porozumÏl. Tato tendence smÏrem k vÏtöÌmu ocenÏnÌ GOETHOVY metody a biologie pak
vrcholÌ ve spise Romantick· vÏda z roku 1918, kde se R¡DL tvrdÏ vyrovn·v· s nÏmeckou naturfi-
losofiÌ a kde se mu GOETHE st·v· pozitivnÌm antipodem KANTOVA deduktivismu a apriorismu
(R¡DL 1918, 33ñ47). V meziv·leËnÈ dobÏ se vöak R¡DL od GOETHA opÏt odvr·til, coû je n·zornÏ
patrnÈ nap¯. v DÏjin·ch filosofie (R¡DL 1932ñ33, II, 277ñ279).
14
⁄kolu klasifikace analogiÌ u ûivoËich˘ se pozdÏji v meziv·leËnÈ dobÏ ujal v Praze p˘sobÌcÌ
rusk˝ biolog M. M. NOVIKOV (nap¯. 1930, 1935). Pro morfologickÈ podobnosti org·n˘ Ëi habi-
tu·lnÌ podobnosti cel˝ch organism˘, kterÈ nejsou zap¯ÌËinÏny ani p¯ÌbuzenstvÌm forem ani kon-
vergencÌ pod vlivem funkce Ëi vnÏjöÌho prost¯edÌ, NOVIKOV zavedl nov˝ termÌn homomorfie
(Homomorphie). K NOVIKOVOVI viz HERMANN & KLEISNER 2005. V tÈûe dobÏ se zab˝val n·ö bota-
nik B. NÃMEC (1931) problematikou analogiÌ u rostlin.
15
Na dÌle nÏmeckÈho zoologa CARLA GEGENBAURA (1826ñ1903) lze z·roveÚ vidÏt posun d˘leûitosti
pojÌm·nÌ pojm˘ analogie a homologie v oblasti srovn·vacÌ anatomie. PrvnÌ vyd·nÌ proslulÈ
GEGENBAUROVY uËebnice Z·klady srovn·vacÌ anatomie vyölo roku 1859, tedy souËasnÏ s DARWINOV›M
P˘vodem druh˘. Nebylo tudÌû jeötÏ ovlivnÏno nov˝m evoluËnÌm uËenÌm a bylo myölenkovÏ plnÏ
v souladu s koncepËnÌm rozvrhem starÈ ökoly. V druhÈm vyd·nÌ z roku 1870 je patrn˝ siln˝ p¯Ìklon
k evoluËnÌ nauce: staröÌ metoda je nynÌ ost¯e odmÌtnuta a p¯Ìliön· pozornost zamÏ¯en· na fyziolo-
gickÈ souvislosti se povaûuje za z¯ejmou p¯ek·ûku. Tento trend vrcholÌ ve t¯etÌm GEGENBAUROVÃ
dÌle, kterÈ vych·zÌ ve dvou svazcÌch v letech 1898 a 1901 pod titulem Srovn·vacÌ anatomie obratlov-
c˘, s p¯ihlÈdnutÌm k bezobratl˝m (Vergleichende Anatomie der Wirbelthiere, mit Ber¸cksichtigung der
Wirbellosen). MÌsto v˝zkumu z·konitostÌ utv·¯enÌ (Formungsgesetze) zde nastupuje zkoum·nÌ his-
torickÈho v˝voje organism˘ (historische Entwicklung) a GEGENBAUR je prohlaöuje za hlavnÌ ˙lohu
srovn·vacÌ anatomie. V souvislosti s tÌm se homologie st·vajÌ jedin˝m legitimnÌm p¯edmÏtem
komparativnÏ anatomickÈho zkoum·nÌ, neboù upomÌnajÌ na prim·rnÌ genealogickÈ souvislosti.
PoslednÌ GEGENBAUROVA pr·ce tedy obsahuje zcela novÈ pojetÌ srovn·vacÌ anatomie, kter· je zde jiû
pochopena jako historick· vÏda. Ke GEGENBAUROVI viz HOSSFELD, OLSSON & BREIDBACH 2003.
16
Na vöech tÏchto p¯Ìkladech je vidÏt, jak ûije myölenka evoluËnÌho procesu ch·panÈho jako
paralela k individu·lnÌmu v˝voji, tj. jako procesu, kter˝ spÏje k jistÈmu cÌli. Pak p¯ijde darwinis-
ta HAECKEL, kter˝ sice p¯istupuje k ûivÈmu z ˙plnÏ jin˝ch pozic, myölenku vöak zvedne a zaËne
razit sv˘j biogenetick˝ z·kon: ontogeneze rekapituluje fylogenezi.
17
Jde o tzv. pohlavnÌ systÈm, zaloûen˝ na poËtu reprodukËnÌch org·n˘ kvÏt˘. LINN… seskupil
druhy do rod˘ a t¯Ìd podle poËtu a uspo¯·d·nÌ tyËinek, a tyto pak rozt¯Ìdil do ¯·d˘ podle poËtu
pestÌk˘. PodrobnÏji o tom v prvnÌm dÌle R¡DLOVY knihy.
18
ENDLICHER p˘sobil takÈ v BratislavÏ a VÌdni a napsal mj. kvÏtenu Bratislavy a okolÌ (Flora poso-
niensis, 1836).
19
R˘znÈ systÈmy, kterÈ R¡DL v knize uv·dÌ, ponech·v·me bez koment·¯e; ohlednÏ dneönÌho
nazÌr·nÌ odkazujeme na souËasnÈ uËebnice a p¯ehlednÈ Ël·nky. Pro ilustraci k prvnÌmu systÈ-
mu: skupina hub (Fungi) je samostatnou v˝vojovou skupinou, kter· do rostlin v˘bec nepat¯Ì.
ProtipÛlem skupiny Thalophyta jsou dnes rostliny cÈvnatÈ (Cormophyta), kam pat¯Ì vöechny
ostatnÌ skupiny oznaËenÈ ¯Ìmskou ËÌslicÌ. Velk· a heterogennÌ skupina ¯as (Algae) se dnes dÏlÌ
na vÌcero vysok˝ch taxonomick˝ch skupin (divisio).
20
R¡DL nar·ûÌ na zn·m˝ st¯edovÏk˝ spor o univerz·lie, kter˝ mÏl dalekos·hlÈ teologickÈ kon-
sekvence (t˝kajÌcÌ se nap¯. v˝kladu BoûskÈ trojice, tedy i JeûÌöova boûstvÌ). älo o ot·zku, zda
obecnÈ pojmy jsou skuteËnou vÏcÌ (res ñ realistÈ), anebo pouh˝m n·zvem (nomen ñ nominalistÈ).
Srovn·nÌ je skuteËnÏ dobr˝m p¯Ìkladem pro lepöÌ pochopenÌ n·sledujÌcÌch odstavc˘ o episte-
mologickÈ a vÏcnÈ povaze druh˘.
463
4. kapitola
21
Zde se moûn· pousmÏjeme, protoûe dnes to p¯ece umÌme: z vajÌËka m˘ûeme izolovat DNA
a na z·kladÏ signatur genetickÈho textu poznat, o jak˝ druh jde, ba nÏkdy (jako u toho ku¯ete)
i jakÈho bude pohlavÌ Ëi dokonce barvy. I zde vöak platÌ ono R¡DLOVO Ñkdybychom to nevÏdÏli
ze zkuöenostiì. Uvedenou diagnostiku m˘ûeme prov·dÏt jen dÌky tomu, ûe jsme uû analyzova-
li DNA kur˘, a proto jejich signatury na DNA zn·me. Nejd¯Ìv jsme si tedy definovali kura
a teprve potÈ jsme mu p¯i¯adili signaturu. U zcela nezn·mÈho druhu bychom si neporadili.
22
To je, pravda, n·zor dost sporn˝: jak rozhodnout, zda je ÑsloûitÏjöÌì dospÏl˝ ËlovÏk, nebo lid-
sk˝ plod s plodov˝mi obaly? PatrnÏ zde mimodÏk p¯ijÌm·me laick˝ axiom ÑnejsloûitÏjöÌ je to, co
je dospÏlÈì, ale podobnÈ uvaûov·nÌ nem· s vÏdeck˝m hodnocenÌm nic spoleËnÈho. NavÌc
mnohÈ skupiny organism˘ (paraziti, ascidie apod.) mÌvajÌ i podle tohoto laickÈho kritÈria
v dospÏlosti znaËnÏ zjednoduöenou strukturu (ve srovn·nÌ s ran˝mi stadii v˝voje).
23
Toto p¯esvÏdËenÌ, se kter˝m se v dÏjin·ch setk·v·me vûdy znovu a znovu, je morem biologie.
Nelze myslet novÈ, pokud budeme povaûovat svÏt za systÈm, kde jsou d·ny poË·teËnÌ a koneË-
nÈ podmÌnky a pravidla jejich vz·jemnÈho p˘sobenÌ. Takov˝ systÈm m˘ûe sice b˝t neskonale
sloûit˝, ale p¯esto m· jen charakter kaleidoskopu: realizuje pouze moûnosti p¯ÌtomnÈ, resp.
vypoËitatelnÈ uû na zaË·tku. R¡DL o tom opÏt referuje nÌûe v podkapitole vÏnovanÈ BAEROVI.
24
UpozorÚujeme na velmi podobnÈ uËenÌ LAMARCKOVO ñ viz 15. kapitolu 1. dÌlu.
5. kapitola
25
VÏda si nep¯eje nov· paradigmata, ¯ekli bychom dnes: velmi zajÌmav˝ a d˘leûit˝ post¯eh,
kter˝ bohuûel zapadl, aby se stal slavn˝m aû za dalöÌ p˘lstoletÌ v KUHNOVÃ Struktu¯e vÏdeck˝ch
revolucÌ (Ëesky 1997).
26
V naöÌ dobÏ se dopracov·v·me k syntÈze: nezavrhujeme buÚku, ale st·le vÌc se ukazuje d˘le-
ûitost dynamick˝ch sÌtÌ mezibunÏËnÈ hmoty (kam pat¯Ì i bunÏËnÈ stÏny rostlin) p¯i morfogene-
zi i p¯i udrûov·nÌ identity tk·nÌ.
6. kapitola
27
Fyziologie, zvl·ötÏ ta mechanistick· v 19. stoletÌ, se ne¯adÌ k R¡DLOV›M oblÌben˝m tÈmat˘m
a kapitoly jÌ vÏnovanÈ nepat¯Ì k nejlepöÌm. CelkovÏ o v˝voji fyziologie v 19. stoletÌ viz v ËeötinÏ
JANKO 1975; p¯estoûe tÏûiötÏ pr·ce leûÌ aû v krizi a rozkladu mechanistickÈ koncepce na p¯elomu
19. a 20. stoletÌ, pod·v· sluön˝ p¯ehled z·kladnÌch koncepcÌ z celÈho stoletÌ. O PURKY“OVI viz
JANKO & äTRB¡“OV¡ 1988 (tam i dalöÌ literatura). Pominout nem˘ûeme ani monografii o HERMAN-
NU HELMHOLTZOVI od M. TOM¡äE (1996), kter˝ pro tento smÏr vÏdeckÈho a filosofickÈho uvaûov·-
nÌ v 19. stoletÌ projevuje daleko vÏtöÌ pochopenÌ a porozumÏnÌ neû R¡DL, kterÈmu je z pochopitel-
n˝ch d˘vod˘ mechanicismus vnit¯nÏ nesympatick˝. A koneËnÏ chceme p¯ipomenout monografii
o CLAUDE BERNARDOVI od OTAKARA POUPY (1967), jenû naopak BERNARDOVO dÌlo a p˘sobenÌ ve
Francii ukazuje jako silnou dobovou alternativu k mechanistickÈ fyziologii, p¯evl·dajÌcÌ v NÏmec-
ku. »esky vyöel p¯eklad BERNARDOVA ⁄vodu do studia experiment·lnÌ medicÌny (BERNARD 1961). Na
z·kladÏ zde zmÌnÏnÈ literatury si lze snadno a pomÏrnÏ komplexnÏ doplnit ty str·nky v˝voje
v˝znamnÈ biologickÈ disciplÌny, kterÈ R¡DL zkresluje Ëi opomÌjÌ.
8. kapitola
28
Zde i jinde R¡DL odkazuje na obs·hlÈ kompendium DARWINOVA syna FRANCISE éivot a dÌlo
Charlese Darwina (1878), kterÈ mÏl k dispozici v nÏmeckÈm p¯ekladu. Snaûili jsme se dohledat
464
odkazy v origin·lu, ten vöak nem·me k dispozici v tiötÏnÈ formÏ, jen z internetu, kde p˘vodnÌ
paginace nenÌ uvedena. K uvedenÈmu odkazu se m˘ûe vztahovat toto mÌsto z DARWINOVA
vlastnÌho ûivotopisu: ÑObËas se ¯Ìk·, ûe ˙spÏch P˘vodu druh˘ potvrzuje, ûe Çmyölenka visela ve
vzduchuë, nebo ûe ÇlidskÈ mysli byly na ni p¯ipravenyë. MyslÌm, ûe to nebude aû tak pravda,
protoûe p¯ÌleûitostnÏ jsem se ptal nem·lo p¯ÌrodovÏdc˘, a nikdy jsem nenarazil na û·dnÈho,
kter˝ by vypadal, ûe pochybuje o nemÏnnosti druh˘. Dokonce i LYELL a HOOKER, kte¯Ì mi
naslouchali se z·jmem, nikdy, myslÌm, se mnou nesouhlasili.ì Ot·zka, pravda, znÌ, nakolik r˘z-
norodÈ obecenstvo DARWIN oslovoval ñ pro komunitu dobov˝ch anglick˝ch gentleman˘ to
zajistÈ mohlo platit, ale R¡DL, kter˝ zn· n·zory evropsk˝ch biolog˘, je pr·vem ironick˝.
29
Toto je d˘leûitÈ svÏdectvÌ, Ëasto v dneönÌ dobÏ kritizovanÈ nap¯. GOULDEM. Kdyû uû se muse-
la vpustit do vÏdy historie, tak tam mÏla b˝t jaksi na zap¯enou ñ jen prosÌm û·dnÈ opravdovÈ
ud·losti! Velmi to p¯ipomÌn· termodynamiku, kter· takÈ vznikala v onÈ dobÏ: Kdyû pracuje
parnÌ stroj, nepochybnÏ se nÏco dÏje. Kdyû vöak chceme jeho Ëinnost vysvÏtlit, musÌme se uch˝-
lit ke Carnotovu cyklu, kter˝ pracuje s infinitezim·lnÌmi v˝chylkami ñ takûe se tam vlastnÏ
skoro nic nedÏje. Jen tak m˘ûeme Ëinnost stroje uchopit vÏdecky.
30
Zd· se, ûe toto proroctvÌ se jeötÏ ani po stu letech p¯Ìliö nenaplniloÖ Dokonce se zd·, ûe dnes
R¡DLŸV popis platÌ v jeötÏ vÏtöÌ mÌ¯e.
9. kapitola
31
V˝klad DARWINA a klasickÈho darwinismu p¯edstavuje nejd˘leûitÏjöÌ Ë·st celÈho R¡DLOVA
dvousvazkovÈho dÌla, dÌky nÌ se stalo tak zn·m˝m, citovan˝m a p¯ekl·dan˝m do dalöÌch jazy-
k˘. PodotknÏme zde jen struËnÏ, ûe R¡DLOVO stanovisko nenÌ zcela jednoznaËnÈ a bylo p¯edmÏ-
tem diskusÌ od vzniku dÌla aû do souËasnosti. R¡DL je v˘Ëi r˘zn˝m ideologizacÌm darwinismu
znaËnÏ kritick˝, zejmÈna tam, kde se podle nÏj jednostrannÈ posuzov·nÌ biologick˝ch problÈm˘
pouze z hlediska fylogeneze st·v· jedin˝m n·strojem, prosazuje se na ˙kor jin˝ch p¯Ìstup˘
a tradic biologickÈho myölenÌ, a dokonce se snad st·v· p¯ek·ûkou nÏkter˝ch nov˝ch experi-
ment·lnÌch Ëi teoretick˝ch metod. Z·vÏreËn· Ë·st hovo¯Ì jasnÏ o soudobÈm ˙padku darwinis-
mu a v souladu s dobovou neovitalistickou doktrÌnou R¡DL jednoznaËnÏ prohlaöuje, ûe darwi-
nismus je mrtev (cituje v tÈto souvislosti DRIESCHE). Tento zjevn˝ rozpor s dalöÌm v˝vojem
darwinismu jako ˙st¯ednÌ vÏdeckÈ doktrÌny modernÌ biologie byl a je R¡DLOVI opakovanÏ vyËÌ-
t·n jako fat·lnÌ omyl. Na druhou stranu nelze p¯ehlÈdnout, ûe celÈ dÌlo bylo R¡DLEM formulo-
v·no na z·kladÏ fascinace darwinismem, ûe jej povaûuje od dob ARISTOTELA za v˘bec nejv˝zna-
mnÏjöÌ biologickou nauku (na rozdÌl od tehdy mÛdnÌho lamarckismu), kter· doslova
zformovala novou epochu evropskÈ vÏdy, a ûe odkaz darwinismu je v R¡DLOV›CH oËÌch nejd˘-
leûitÏjöÌm tÈmatem i biologie budoucÌ. P¯ipomeÚme si slova z p¯edmluvy k anglickÈmu vyd·nÌ,
kde se R¡DL i po dvaceti letech hl·sÌ ke svÈmu p˘vodnÌmu stanovisku, opÏt konstatuje trvajÌcÌ
pokles z·jmu o DARWINOVU teorii, a p¯itom tvrdÌ, ûe tato teorie je Ñtak vrcholnÏ pravdÏpodobn·
a v˝hrady proti nÌ jsou tak slabÈ, ûe pro vöechny praktickÈ p¯Ìpady m˘ûeme jejÌ pravdivost bez-
peËnÏ p¯edpokl·datì. UpozorÚujeme na tuto ambivalenci hned na poË·tku R¡DLOVA v˝kladu
DARWINA a darwinismu, aby se Ëten·¯ nenechal svÈst k jednostrannÈmu ËtenÌ a vnÌmal tehdejöÌ
kontext. P¯ipomeÚme, ûe rok vyd·nÌ R¡DLOVY knihy (1909) byl z·roveÚ rokem v˝znamnÈho
DARWINOVA dvojitÈho v˝roËÌ (100 let narozenÌ a 50 let od vyd·nÌ Vzniku druh˘). U tÈto p¯Ìleûitos-
ti vyöel tÈhoû roku v Cambridgi rozs·hl˝, öestisetstr·nkov˝ reprezentativnÌ sbornÌk Darwin and
Modern Science (viz SEWARD 1909), do kterÈho p¯ispÏli nejv˝znamnÏjöÌ biologovÈ tÈ doby snad ze
vöech biologick˝ch obor˘ a smÏr˘ b·d·nÌ. CelkovÈ vyznÏnÌ, vËetnÏ p¯ÌspÏvk˘ zast·nc˘ tehde-
jöÌho tzv. neodarwinismu, je v pozoruhodnÈm souladu s v˝öe naznaËenou R¡DLOVOU ambiva-
lencÌ ñ DARWINOVA teorie je ch·p·na jako epoch·lnÌ, ale vlastnÏ jiû p¯ekonan· nejnovÏjöÌmi expe-
riment·lnÌmi smÏry v˝zkumu (podrobnÏjöÌ anal˝zu jednotliv˝ch p¯ÌspÏvk˘ tohoto sbornÌku
viz GOULD 2002).
465
NovÏjöÌ literatura k DARWINOVI a darwinismu se kryje s cel˝m v˝vojem biologie 20. stoletÌ
a s Ëetn˝mi smÏry filosofie a soci·lnÌch vÏd; kromÏ vöech z·kladnÌch p¯ehled˘ a kompendiÌ
k dÏjin·m biologie a literatury uv·dÏnÈ zde v jin˝ch pozn·mk·ch p¯ipomÌn·me jen velmi v˝bÏ-
rovÏ nÏkolik titul˘, z nichû lze tÈû Ëerpat dalöÌ literaturu; obecnÈ p¯ehledy JUNKER & HOSSFELD
2001, WEBER 2000, 2002 (struËn˝ z·kladnÌ p¯ehled DARWINOVY nauky a jejÌho v˝voje do souËas-
nosti), BR÷MER, HOSSFELD & RUPKE 2000, BROWNE 1996, DESMOND & MOORE 1995, DEPEW & WEBER
1995, RUSE 1979 (1999), KOHN 1985, YOUNG 1985; DARWINOVO uËenÌ a jeho recepce: ENGELS 1995,
KELLY 1981, OSPOVAT 1981, BOWLER 1996, NYHART 1995. KritickÈ vyd·nÌ DARWINA: APPLEMAN
1970. »eskÈ p¯eklady DARWINA: O vzniku druh˘ (1914, 1953), O p˘vodu ËlovÏka (1970), VlastnÌ
ûivotopis (1951), P¯ÌrodovÏdcova cesta kolem svÏta na lodi Beagle (1955), O pohlavnÌm v˝bÏru (2005).
32
Tak jak to ËinÌ R¡DL, i dnes se v uËebnicÌch darwinismu upozorÚuje na to, ûe na DARWINA mÏla
velk˝ vliv liber·lnÌ filosofie a uËenÌ o ÑneviditelnÈ ruceì a ûe DARWINOVA teorie je vlastnÏ Ñsocio-
morfnÌm modelemì spoleËnosti (viz n·sledujÌcÌ pozn·mku), ve kterÈ on s·m ûil. Na tuto podob-
nost upozorÚujÌ i mnozÌ dneönÌ evolucionistÈ, zejmÈna neopomenou pouk·zat na Ñneviditel-
nou rukuì (trhu v ekonomice, p¯ÌrodnÌho v˝bÏru v evoluci). Kupodivu vöak mlËky p¯ech·zejÌ
druhou stÏûejnÌ sloûku liber·lnÌho uËenÌ ñ svobodu jednotlivce. V ekonomice je to jednotlivec,
kdo se star·, a spojenÈ starosti jsou onou neviditelnou rukou, kter· pak vyk¯es·v·, sjedn·v· eko-
nomiku, kulturu nebo mor·lku. EvolucionistÈ tedy na analogii upozornÌ, ale vz·pÏtÌ Ñstarost
o sebeì z organism˘ sejmou ñ ve vöech modernÌch verzÌch darwinistickÈ teorie (snad s v˝jimk-
ou KAUFFMANA 2004) jsou ûivÈ bytosti naprosto bezmocn˝mi a nesvÈpr·vn˝mi produkty nevi-
ditelnÈ ruky mutace a selekce, pop¯. jsou vehikuly sv˝ch gen˘. JakÈkoli usilov·nÌ jedinc˘ zav·-
nÌ vitalismem a pavÏdou. éivÈ bytosti se p¯ece na evoluci nepodÌlejÌ, ona se jim p¯ihodÌ! Viz
i n·sledujÌcÌ pozn·mku.
33
Toto jsou n·dhernÈ pas·ûe, kter˝ch si dnes m·lokdo v DARWINOVI povöimne. NemyslÌme teÔ
konstatov·nÌ, ûe O vzniku druh˘ je zakladatelsk˝m dÌlem ekologie, ale pozn·nÌ jeötÏ hluböÌ,
kterÈ neölo pod nos souËasnÌk˘m a irituje i R¡DLA. TÌm pozn·nÌm je, ûe svÏt nenÌ ¯Ìzen vyööÌmi
principy, idejemi, z·kony, n˝brû ûe je neust·le sjedn·v·n sv˝mi obyvateli. ZatÌmco, jak poukazu-
je R¡DL, u myslitel˘ jako LAMARCK nez·leûelo na hekatomb·ch a katastrof·ch, protoûe vöechno
se dalo znovu restaurovat podle nemÏnn˝ch princip˘, kterÈ se zniËit nedajÌ, DARWIN upozorÚu-
je na v˝znam existence kaûdÈ jednÈ bytosti ñ kaûd· z nich hraje roli p¯i sjedn·v·nÌ budoucnos-
ti svÏta (viz v tomto ohledu KAUFFMAN 2004). Jin˝mi slovy: tÌm, ûe se jedna konkrÈtnÌ bytost
objevÌ na svÏtÏ, se svÏt uû zmÏnil a nÏkam jinam se posunuje i jeho trajektorie do budoucna.
Tento historick˝ pohled na evoluci p¯izn·vajÌcÌ ûiv˝m bytostem aktivnÌ ˙Ëast na dÏnÌ byl z·hy
potlaËen, protoûe by Ëinil vÏdu komplikovanou, ne-li nemoûnou; i to R¡DL dob¯e ch·pe. V dneö-
nÌch neodarwinistick˝ch p¯ÌbÏzÌch o sobeckÈm genu nebo v sociobiologii jsou ûivÈ bytosti opÏt
jen pasivnÌmi objekty, nikoli konajÌcÌmi subjekty. N·sledujÌcÌ odstavce, kterÈ mluvÌ o p¯ÌrodnÌm
hospod·¯stvÌ a sociologii p¯Ìrody, jeötÏ vÌce podtrhujÌ tento zapomenut˝ aspekt DARWINOVA
uËenÌ. ZvÌ¯ata a rostliny si samy d·vajÌ z·kony, jak· to troufalost ñ vûdyù tÌm p¯izn·v·me, ûe
ûivot je nad¯azen fyzice! S heslem ÑLa nature va díelle mêmeì se ve fyzikalizujÌcÌ vÏdÏ, posta-
venÈ na bezËasov˝ch z·konech, daleko nedostaneme! VidÌme, jak˝mi r˘zn˝mi cestami m˘ûe
ten, kdo chce, najÌt ÑvitalistickÈì, tj. fyzice a chemii odporujÌcÌ tendence snad u kaûdÈho biolo-
ga. Strach z vitalistickÈho na¯ËenÌ pak vede biology k neuvÏ¯itelnÏ silnÈ autocenzu¯e (a cenzu¯e
koleg˘), a to i dnes, 80 let po vzniku kvantovÈ fyziky, kter· r·znÏ zametla s tÌmto druhem Ñfyzi-
kalismuì.
JeötÏ jednou upozornÌme na fenomÈn tzv. sociomorfnÌho modelov·nÌ. Je s podivem, jak lidÈ
vnÌmajÌ skuteËnost prizmatem svÈ vlastnÌ kultury. »asto se p¯emÌt·, proË na myölenku Ñdarwi-
novskÈì evoluce nep¯iöel uû ARISTOTEL…S Ëi nÏkdo po nÏm, proË se muselo na DARWINA Ëekat tak
dlouho. Inu proto, ûe liber·lnÌ uËenÌ se objevilo aû koncem 18. stoletÌ jako pop¯enÌ hierarchickÈ-
ho uspo¯·d·nÌ spoleËnosti, zakotvenÈho v Bohu. Pak uû Ëek·nÌ na DARWINA netrvalo ani sto let.
PodrobnÏji o sociomorfnÌm modelov·nÌ viz nap¯. KOM¡REK 2000.
466
34
K z·kon˘m jsme se vyjad¯ovali v souvislosti s 15. kapitolou 1. dÌlu vÏnovanou LAMARCKOVI,
zde jen p¯ipomÌn·me, ûe i mezi Ñz·konyì vl·dne hierarchie. JistÏûe, 19. stoletÌ naz˝valo z·ko-
nem kdejakou pravidelnost. Budeme-li pozorovat dostateËnÏ velkou skupinu lidÌ, po Ëase
budeme schopni formulovat Ñz·konì o tom, ûe obvykle veËer chodÌ lidÈ sp·t a r·no zase vst·-
vajÌ. Nechceme zde karikovat, ale snad vöechny Ñz·konyì jmenovanÈ R¡DLEM v souvislosti
s DARWINOV›M dÌlem jsou tohoto typu. Kdybychom vöak statut z·kona p¯isoudili opravdu jen
tÏm nejvyööÌm Ñpatr˘mì, spoleËn˝m pro celou p¯Ìrodu, tj. tomu, Ëemu se ¯Ìk· Ñz·kladnÌ z·ko-
ny fyziky a chemieì (nap¯. gravitaËnÌ, pohybov˝ atd.), pak si hned povöimneme nejd˘leûitÏjöÌ
charakteristiky DARWINOVA uËenÌ: neobsahuje a ani nepot¯ebuje û·dnÈ p¯ÌrodnÌ z·kony, navzdo-
ry tomu, ûe celou knihu DARWIN konËÌ odstavcem o z·konech (viz cit·t nÌûe v textu kapitoly,
v oddÌlu o p¯ÌrodnÌm v˝bÏru). R¡DL spr·vnÏ konstatuje, ûe jde o uËenÌ sociologickÈ, a tÈmÏ¯ sto
let po nÏm ke stejnÈmu z·vÏru doch·zÌ GOULD (2002).
35
Vöechno je pravda, ale po¯·d z˘st·v· skuteËnost, ûe ûivÈ bytosti lze pomÏrnÏ snadno formo-
vat vnÏjöÌmi silami, kterÈ v tomto p¯ÌpadÏ p¯edstavujÌ ölechtitelÈ. Odchylky, kterÈ ölechtitel˘m
dovolÌ se sebou manipulovat v jistÈm smÏru, budou mÌt vÌce potomk˘ neû ty, kterÈ tuto schop-
nost nemajÌ nebo tlaku vzdorujÌ. Pak ovöem staËÌ p¯em˝ölet, zda by nemohly existovat i jinÈ sÌly
neû vkus ölechtitel˘, kterÈ by takto mohly p˘sobit takÈ. Takto se DARWIN ptal a takto p¯iöel na
myölenku p¯ÌrodnÌho v˝bÏru.
36
R¡DL tedy ukazuje, ûe expresivnÌ metafory jako Ñboj o ûivotì (nebo dneönÌ Ñsobeck˝ genì)
vlastnÏ nemajÌ opodstatnÏnÌ. Ve skuteËnosti nikomu o nic nejde, jedin· vlastnost organism˘ je
ta, ûe jsou. Jen tÌm, ûe jsou, nÏjak, ËistÏ pasivnÏ, aniû by cokoli ÑchtÏlyì, p˘sobÌ na svÏt. Nevidi-
teln· ruka, tj. p¯ÌrodnÌ v˝bÏr, tento pasivnÌ materi·l formuje, a to tak, ûe kaûdÈmu individuu
urËuje numerus clausus na potomky ñ podle toho, jak se v moment·lnÌm kontextu svÏta proje-
vuje zmÌnÏnÈ p˘sobenÌ. JeötÏ lÈpe vynikne tato p¯edstava v neodarwinistickÈm pod·nÌ, kde
p¯edmÏtem selekce nejsou jedinci, ale geny. U organism˘ m˘ûeme b˝t jeötÏ na pochyb·ch, zda
opravdu m·me odhodit svou laickou zkuöenost, avöak jistÏ bez odporu nahlÈdneme, ûe mole-
kul·m DNA opravdu uû z principu nem˘ûe o nic ÑjÌtì.
37
Uû sto let panuje mezi Ëesk˝mi p¯ÌrodovÏdci v·da, zda DARWINŸV termÌn natural selection p¯e-
kl·dat jako Ñp¯ÌrodnÌ v˝bÏrì nebo Ñp¯irozen˝ v˝bÏrì. Nehodl·me p¯ispÌvat do tÈto neplodnÈ
debaty a pouûÌv·me oba v˝razy jako synonyma. Koneckonc˘ kaûd˝ z nich osvÏtluje jeden
z aspekt˘ tohoto procesu: kon· ho p¯Ìroda, tj. û·dn· transcendentnÌ sÌla, kter· by st·la nad p¯Ì-
rodou, a odehr·v· se p¯irozenÏ, tj. nijak nenaruöuje ¯·d vÏcÌ.
38
OpÏt vÏc, kter· irituje mnohÈ odp˘rce darwinismu dodnes: odchylky mohou vznikat vöemi
smÏry, a tyto n·hodnÏ uchopenÈ odchylky se st·vajÌ materi·lem pro dalöÌ kolo v˝bÏru. M˘ûe-
me sestavit prakticky nekoneËn˝ seznam vlastnostÌ jedince, a kaûd· z tÏchto vlastnostÌ se m˘ûe
posunout k nov˝m hodnot·m nebo k nov˝m kvalit·m. NenÌ preferovan˝ch smÏr˘ pro zmÏnu
ñ neexistujÌ trendy ani z·konitosti. Podobn· tvrzenÌ musela nutnÏ rozËilovat p¯Ìvrûence staröÌ
morfologickÈ ökoly, kter· rozvÌjela tÈmata morfologick˝ch korelacÌ.
A jeötÏ k v˝roku, ûe odchylky jsou uchopeny ñ uchopeny k˝m? Neviditelnou rukou neosob-
nÌho p¯ÌrodnÌho v˝bÏru ñ ono Ñseì to uchopÌ, aniû by bylo t¯eba p¯edpokl·dat vybÌrajÌcÌ vÏdo-
mÌ nebo z·kon, kter˝ by vybÌr·nÌ usmÏrÚoval. V˝bÏr je z·leûitost kontextu ñ jist· odchylka m·
smysl (fit) jen v urËitÈm mÌstÏ a Ëase, v jinÈm kontextu z˘stane nepoznanou nebo bude dokon-
ce zhoubn·. Jenomûe zde pouûÌv·me pojmy jako kontext a smysl a p¯itom trv·me na tom, ûe
Ñseì to sjedn·, ûe kontext a smysl vyvstanou jaksi automaticky. To je ale jako p¯edpokl·dat kva-
draturu kruhu. Proto je filosofov·nÌ nad DARWINOVOU teoriÌ tak l·kavÈ ñ a tak m·lo plodnÈ.
39
JeötÏ jednou upozorÚujeme na z·sadnÌ rozdÌl mezi staröÌmi genealogiemi (nap¯Ìklad LAMARC-
KOVOU) a genealogiÌ DARWINOVOU. StaröÌ p¯edstavy v podstatÏ nikoho nepohoröovaly, protoûe
samy byly souË·stÌ p¯edpokl·danÈho ¯·du v pozadÌ, odhalovaly ho: evoluce ûivota byla stejnÈ-
ho ¯·du jako t¯eba Ñevoluceì letu st¯ely nebo p·du laviny, p¯edstavovala z·konit˝ a opakova-
teln˝ sled ud·lostÌ. Lamarckovsk· genealogie se d· p¯irovnat ke kazetÏ s hudebnÌ nahr·vkou:
467
pokaûdÈ, kdyû ji vloûÌme do p¯ehr·vaËe, uslyöÌme stejnÈ melodie a ve stejnÈm po¯adÌ. I kdyby
veöker˝ ûivot zmizel, zbude tady LAMARCKOVO Ñkom˘rkovÈ pletivoì, a p˘sobenÌm Ñfluidì, vÏË-
n˝ch princip˘ evoluce, se jednou biosfÈra zrestauruje i s ËlovÏkem jako sv˝m vrcholem. DARWIN
toto vöechno zruöil a jeho evoluce je ad hoc sjedn·van˝m pochodem, kter˝ û·dn˝ cÌl nem·. Jak
pÌöe GOULD (2002), LAMARCK usiloval, aby se z·kon naplnil, tj. aby z·kony zahrnovaly i ûivou
p¯Ìrodu. DARWIN p¯iöel, aby z·kon zruöil.
Avöak navaûme na p¯edchozÌ pozn·mky: nelze se ubr·nit dojmu, ûe p¯i darwinovskÈm (lepöÌ
by bylo ¯Ìkat DARWINOVÃ) sjedn·v·nÌ nejsou ûivÈ bytosti û·dn˝mi pasivnÌmi d¯evÏn˝mi figurka-
mi na öachovnici, jak˝mi je chceme mÌt my dnes ñ figurkami, kterÈ kdosi vyrobil a kter˝mi kdosi
pohybuje. P¯ÌrodnÌ v˝bÏr nenÌ u DARWINA formujÌcÌ silou, kter· by nahradila Boha kreacionist˘
nebo nisus formativus staröÌch vitalist˘, p¯ÌrodnÌ v˝bÏr je spÌöe prost¯edÌm, kterÈ dovoluje dialog.
P¯ÌrodnÌ ñ Ëi v tomto kontextu spÌöe p¯irozen˝ v˝bÏr ñ je procesem uchopov·nÌ öancÌ kaûd˝m ze
ûiv·Ëk˘ (srv. MIDGLEY 1985). SouËasn· evoluËnÌ biologie ukazuje ¯adu p¯Ìklad˘, ûe jsme dodnes
toto DARWINOVO poselstvÌ nestaËili vst¯ebat. Pak se badatelÈ, podle svÈ n·tury, p¯iklonÌ k r˘zn˝m
trik˘m. Ten nejbÏûnÏjöÌ p¯ipomÌn· Ëeskou privatizaci: vöe probÌh· striktnÏ podle z·kon˘, jen tu
a tam se Ñzhasneì, a v tÏchto singul·rnÌch momentech bez vl·dy z·kona nastanou mutace, kterÈ
pak po rozsvÌcenÌ v˝znamnÏ ovlivnÌ pr˘bÏh (opÏt uû z·konit˝) dalöÌch ud·lostÌ. Druh˝ p¯Ìstup
zjevnÏ nebo skrytÏ vn·öÌ prvky ortogeneze, tj. smÏrovanÈ evoluce na zp˘sob lamarckovskÈ. NenÌ
nutno mluvit hned o TEILHARDOVI DE CHARDIN (Ëesky 1993). Trendy v evoluci rozpozn·vajÌ nap¯Ì-
klad paleontologovÈ GRASS… (1973) nebo CONWAY MORRIS (2003). JinÌ se uchylujÌ k omezenÌm
(constraints) ñ obvykle se odvol·vajÌ na to, ûe jen urËitÈ tvary, procesy a ¯etÏzce p¯ÌËin jsou moûnÈ
(viz nap¯. WEBSTER a GOODWIN 1996). NejËastÏjöÌ p¯Ìstup je alibistick˝ ñ auto¯i se uch˝lÌ do oblas-
ti buÔ molekul nebo statistiky a studujÌ uû jen frekvence v˝skytu ñ aù uû imagin·rnÌch Ñalelì,
nebo konkrÈtnÌch informaËnÌch ¯etÏzc˘ makromolekul. Vöe ostatnÌ ñ morfologie, fyziologie,
a tedy i evoluce ñ jsou epifenomÈny sice zajÌmavÈ, ale samy o sobÏ nejsou p¯edmÏtem studia.
Vöechny tyto nejr˘znÏjöÌ p¯Ìstupy majÌ jedno spoleËnÈ: shodnou se v tom, ûe ûiv˝m bytostem se
evoluce jen tak Ñp¯ihodÌì. Pozn· se to nap¯Ìklad podle toho, ûe se nikdo z nich nepozastavÌ nad
nav˝sost nesmysln˝m spojenÌm Ñmechanismus evoluceì. S. KAUFFMAN (2004) jako snad jedin˝
ze souËasn˝ch svÏtov˝ch biolog˘, kter˝ p¯isuzuje ûivotu svÈbytnost; dokonce je mu ûivot s·m
hlavnÌm aktÈrem evoluce. PlatÌ za to tÌm, ûe b˝v· oznaËov·n za vitalistu.
40
Tady R¡DL DARWINOVI k¯ivdÌ: jedineËnosti sice d˘leûitÈ jsou, ale z nich se opÏt provede zobec-
nÏnÌ. Jde ovöem o zobecnÏnÌ ˙plnÏ jinÈho druhu, neû na jakÈ byla vÏda doposud zvykl·: zobe-
cnÏnÌ typu sjedn·v·nÌ, smlouv·nÌ podmÌnek pro dalöÌ kolo evoluce, nikoli zobecnÏnÌ na nemÏn-
nÈ z·konitosti, kterÈ z˘st·vajÌ stejnÈ a platnÈ, aù se nÏco dÏje, nebo se nedÏje nic. Jde tedy
o z·konitosti srovnatelnÈ s pravidly ekonomick˝mi, spoleËensk˝mi nebo kulturnÌmi ñ nikdo
nebude jejich existenci popÌrat, p¯esto oËividnÏ nemajÌ charakter Ñp¯ÌrodnÌch z·kon˘ì.
41
Tento odstavec shrnuje to, co je ohromnou novinkou v DARWINOVÃ uËenÌ. P¯ÌËinnÈ z·konitos-
ti lze hledat tam, kde lze p¯edpokl·dat poË·tek, okrajovÈ pomÌnky a jasn· pravidla. Jestliûe
v ûivÈ p¯ÌrodÏ, podobnÏ jako v kultu¯e, vûdy uû nÏco bylo p¯edtÌm, jestliûe p¯i zkoum·nÌ vûdy
nastupujeme do ÑrozjetÈho vlakuì, nelze od sebe jasnÏ oddÏlovat p¯ÌËiny a ˙Ëinky ud·lostÌ.
Sociologick˝ charakter DARWINOVY teorie je vskutku rud˝m hadrem, kter˝ dodnes dr·ûdÌ
zast·nce ÑexaktnÌ vÏdyì odhalujÌcÌ nemÏnnÈ z·kony ve svÏtÏ, kde nem˘ûe nic vznikat, kde lze
vöechno odvodit.
42
JistÏûe, to ale neznamen·, ûe nebylo d˘leûitÈ jim naslouchat a nÏjak podle nich uzp˘sobit sv˘j
ûivot. Pr·vÏ proto o delfskÈ veötÌrnÏ vÌme dodnes: vûdyù mÏnila bÏh svÏta!
43
V˝raz Ñstruggle for lifeì nemusÌ b˝t nutnÏ p¯ekl·d·n jako Ñbojì ñ lze pouûÌt i v˝razy Ñsnahaì,
Ñ˙silÌì, Ñproklesùov·nÌì apod. To by d·valo DARWINOVY v˝roky do jinÈho kontextu, moûn· lÈpe
vystihujÌcÌho jistÈ aspekty celÈho uËenÌ. JistÏûe se najdou i pas·ûe, kterÈ dovolujÌ p¯ekl·dat jako
Ñboj o ûivotì; domnÌv·me se vöak, ûe se tento v˝raz ust·lil v ËeötinÏ dÌky pas·ûi p¯es nÏmeck˝
p¯eklad ÑKampf ums Daseinì, kde ÑKampfì je spÌöe ˙porn˝m bojem, z·pasem, neû ËÌmkoli
468
jin˝m. JistÏûe nepopÌr·me, ûe ch·p·nÌ ve v˝znamu Ñbojì se ust·lilo uû z·hy po zavedenÌ teorie
a dnes se uû m·lokdo pozastavÌ nad tÌm, ûe slovo Ñstruggleì m· i jinÈ v˝znamy.
10. kapitola
44
Tento post¯eh by zaslouûil rozvinout ñ zejmÈna v naöÌ zemi. Po dvou stech letech existence
jednotn˝ch ökolnÌch osnov to doölo tak daleko, ûe kdyû byly osnovy zruöeny, majÌ s tÌm problÈ-
my ne snad û·ci, ale vÏtöina uËitel˘. NenÌ pak divu, ûe vöichni jedinci v populaci jsou formov·-
ni podle jednoho kopyta.
45
Na podobn˝ch maliËkostech se pozn· nad¯azenost DARWINOVA. Ten si podobnÈ hodnotÌcÌ
soudy o tom, co je norma a co monstrozita, nedovolil, protoûe uû tÌm by teorii omezil. TotÈû
platÌ pro rozdÌl v n·zorech obou autor˘ na vznik ËlovÏka.
11. kapitola
46
SouËasn· sociologie vÏdy tento n·zor ponÏkud poopravila. O to je zajÌmavÏjöÌ R¡DLŸV vhled,
kter˝ je p¯edmÏtem tÈto kapitoly.
47
Zde to zaËÌn·: odluka vÏdy a st·tu nikdy neprobÏhla, naprost· vÏtöina vÏdeckÈ aktivity je hra-
zena st·tem. Imagin·rnÌ ÑdaÚov˝ poplatnÌkì, na kterÈho se vöichni odvol·vajÌ, Ñm· pr·voì
vÏdÏt, na co jeho penÌze jdou. VÏdeckÈmu jazyku nerozumÌ, ale vÏta Ñtomu ty nerozumÌöì by ho
urazila, a p¯ÌötÏ by t¯eba penÌze na vÏdu Ñnedalì. Je t¯eba ho proto chl·cholit vÏtami o tom, jak
z·kladnÌ v˝zkum ˙stÌ rovnou ñ a dle moûnosti do dvou let ñ do lÈËenÌ rakoviny a do pr˘myslo-
v˝ch patent˘. O tom, zda by mÏl ˙stit takÈ do ölechtÏnÌ nov˝ch odr˘d, nem· uû ÑdaÚov˝
poplatnÌkì, masÌrovan˝ r˘zn˝mi z·jmov˝mi a medi·lnÏ v˝¯eËn˝mi organizacemi, aû tak jasno.
48
Slovo Ñmaterialistick˝ì, zd· se, iritovalo hlavnÏ proto, ûe cel· teorie se t˝kala opravdu vÏcÌ
tohoto svÏta, aniû se odvol·vala na nÏjakÈ vyööÌ principy, kterÈ to vöechno Ñ¯ÌdÌì.
12. kapitola
49
Toto je zajÌmavÈ stanovisko, kterÈ se dnes uchopuje z opaËnÈho pÛlu v teorii tzv. sobeckÈho
genu: zde organismus s·m o sobÏ û·dn˝ ˙Ëel nem·, jedin˝m ˙Ëelem, kter˝ si dovedeme p¯ed-
stavit, je p¯enos gen˘ do dalöÌ generace.
50
OpÏt existuje soudob· paralela k tÏmto n·zor˘m. VnÏjöÌ prost¯edÌ, kterÈ by u vöech organis-
m˘ najednou p¯ebudovalo regulaËnÌ sÌtÏ tÏla (nap¯Ìklad by ovlivnilo ötÌtnou ûl·zu a skrze ni
funkce z·vislÈ na jejÌch hormonech), by mohl jednor·zovÏ posunout cel˝ prostor morfologiÌ
a funkcÌ. Viz nap¯. M‹LLER a NEWMAN 2003.
51
Jak uvedeme v koment·¯i k 19. kapitole vÏnovanÈ HAECKELOVI, toto srovn·nÌ s naturfilosofiÌ
jistÈ opodstatnÏnÌ m· ñ zejmÈna v jejÌm rodiöti, NÏmecku.
13. kapitola
52
GOULD (2002, 197) se v pozn·mce pod Ëarou s R¡DLOV›M hodnocenÌm shoduje, kdyû pÌöe
o SPENCEROVI toto: ÑSPENCEROVA hvÏzda zapadla dost dramaticky. Kdysi byl uzn·v·n jako poly-
matick˝ filosof, dnes na nÏj pohlÌûÌme jako na neËtenÈho v˝znaËnÈho p¯edstavitele viktori·nskÈ
doby, trpÌcÌho akutnÌ logorheou. V naöich kruzÌch si p¯esto m˘ûe n·rokovat nezpochybniteln˝
odkaz: zpopularizoval slovo, kterÈ nakonec zvÌtÏzilo jako n·zev celÈ naöÌ disciplÌny, slovo, kterÈ
DARWIN p˘vodnÏ nechtÏl p¯ijmout a rezignovanÏ se s nÌm smÌ¯il aû potÈ, co triumfovalo dÌky
SPENCEROVI ñ slovo evoluce.ì SPENCER je tedy pachatelem podivuhodnÈho kotrmelce, kter˝ se
p¯ihodil s v˝znamem slova Ñevoluceì bÏhem 19. stoletÌ.
469
14. kapitola
53
Dnes se nemluvÌ o duchu, ale o virtu·lnÌ informaci. Toto pojetÌ se liöÌ jen v tom, ûe vÏ¯Ìme
v moûnost kvantifikace, mÏ¯enÌ mnoûstvÌ informace. VÏtöina evoluËnÌch biolog˘ vidÌ v tÏle jen
vedlejöÌ prvek evoluce, kter˝ je nutn˝ jen a jen kv˘li kopÌrov·nÌ informaËnÌch celk˘.
15. kapitola
54
TradiËnÌ vÏda, jako n·boûenstvÌ ducha, byla ryze racionalistick·. V tom byla dÌtÏtem racion·l-
nÌ teologie k¯esùanskÈ, odtud jejÌ deistick˝ z·klad, na kterÈm vÏdomÏ Ëi alespoÚ bezdÏËnÏ st·le
lpÌ (MIDGLEY 1992). S touto vÏdou, sv˝m duchovnÌm dÌtÏtem, k¯esùanskÈ n·boûenstvÌ (v novovÏ-
kÈm h·vu jako spiritualita) uzav¯elo ke svÈ ökodÏ a z·hubÏ tzv. starou smlouvu (PRIGOGINE
& STENGERS 1977, Ëesky 1984). Smlouva spoËÌv· v tom, ûe vÏda se bude zab˝vat fungov·nÌm
svÏta, p¯iËemû s·m svÏt se ch·pe jako konstrukce ñ svÏtostroj (mundi machina). N·boûenstvÌ byla
p¯idÏlena starost o smysl tohoto fungov·nÌ. N·boûenstvÌ tedy b·dalo nad ot·zkou ÑproËì (tj.
i odkud a kam, ot·zkou po p˘vodu a smyslu stvo¯enÌ), vÏda nad ot·zkou Ñjakì, nad povahou
svÏtovÈho ¯·du a podstatou ÑhmotnÈî skuteËnosti. TÌm byla n·boûenstvÌ p¯idÏlena jak·si
z·svÏtnÌ oblast. éit· skuteËnost vöak byla pod vl·dou tÈto ÑstarÈ alianceì pr·vÏ opaËn·. VÏda
zkoumala ÑsvÏtî z hlediska abstraktnÌch, matematick˝ch, logick˝ch, racion·lnÌch z·konitostÌ,
tedy neviditeln˝ch, nehmotn˝ch, nadp¯irozen˝ch ñ vlastnÏ z·svÏtnÌch. TakovÈ z·svÏtÌ vöak pro-
stÈ lidi nezajÌmalo a lidskou pot¯ebu Boha, vÏdÏnÌ, poezie a kr·sy, o kter˝ch mluvÌ R¡DL, nenapl-
Úovalo. SkuteËnÏ ûitou skuteËnostÌ byla nad·le vÌra, nebo alespoÚ jejÌ zesvÏtötÏlÈ podoby (mor·l-
ka, m˝tus, kultura). Proto mohla mÌt tato zvl·ötnÌ star· aliance tak dlouhÈ trv·nÌ. Proto spor mezi
vÏdou a n·boûenstvÌm vypuk· teprve s p¯Ìchodem darwinismu. R¡DL, dÌky svÈmu biologickÈ-
mu i teologickÈmu vzdÏl·nÌ a s tÌm souvisejÌcÌ dvojÌ ñ vÏdeckÈ i n·boûenskÈ ñ zkuöenosti, n·m
p¯edvede dokonal˝ rozbor tohoto prazvl·ötnÌho dogmatu, kter˝ dodnes z˘st·v· vÏtöinÏ prota-
gonist˘ skryt˝; proto usilujÌ o smÌr mezi vÏdou a vÌrou v naprostÈ neznalosti povahy jednoho
i druhÈho. Spor vypukl, teprve kdyû DARWINOVA teorie starou smlouvu poruöila (PRIGOGINE
a STENGERS 1984). EvoluËnÌ uËenÌ p¯in·öÌ novou odpovÏÔ na ot·zky odkud a proË, mÏnÌ nebo
popÌr· smysl a cÌl, a tak doölo ke st¯etu z·jm˘. R¡DL uk·ûe, ûe darwinismus p¯edstavuje nov˝
ide·l vÏdy, odliön˝ od ide·lu racionalistickÈho, protoûe abstraktnÌ principy a obecnÈ z·konitosti
nahrazuje p¯ÌbÏhem, Ë·steËnÏ historick˝m, ale pr·vÏ tak ryze fiktivnÌm etiologick˝m m˝tem.
Z biologie darwinismus ËinÌ historickou vÏdu, pod·vanou v podobÏ vöeobecnÏ srozumitelnÈho
vypr·vÏnÌ, zaloûenÈho na jedineËn˝ch ud·lostech, n·hodÏ, ötÏstÌ, boji, st¯etech a st¯Ìd·nÌ epoch
a vl·d (vl·da plaz˘ vyst¯Ìd·na vl·dou savc˘, svÏt tajnosnubn˝ch prales˘ vyst¯ÌdajÌ jevnosnub-
nÈ, svÏt zvÌ¯at vy˙stÌ v svÏt ËlovÏka). To vöe je lÌËeno v barvit˝ch obrazech vzmachu, vzestupu,
pokroku. Tak vznik· scientismus pro lid, kter˝ je s to vytlaËit k¯esùanstvÌ. Srovnejme s ran˝m
k¯esùanstvÌm, kterÈ se sv˝m smyslem pro p¯Ìrodu a duöi nahradilo antick˝ polyteismus, natolik
spjat˝ s abstraktnÌ filosofiÌ, ûe uû mohl uspokojovat pouze intelektu·ly.
DARWIN se tak jevÌ jako reform·tor vÏdeckÈho n·boûenstvÌ, inspirujÌcÌ laick· hnutÌ s n·ro-
kem na vöeobecnou platnost. Evolucionismus, jak R¡DL ukazuje, se brzy st·v· vÏcÌ nejen biolo-
gie, rozöi¯uje se do oblasti soci·lnÌ, jazykovÈ, politickÈ, ba p¯Ìmo kosmickÈ. VÏda dodnes popu-
listicky vyuûÌv· evolucionismus, kter˝ je zcela v rozporu s postupnÏ ustavenou pozdÏjöÌ
ortodoxiÌ. Ta uû je opÏt ryze racionalistick· a neodpovÌd· p˘vodnÌmu darwinismu s jeho refor-
m·torsk˝m posl·nÌm ñ i kdyû vÏda pr·vÏ za tuto p˘vodnÌ formu dodnes vdÏËÌ svÈ popularitÏ
a Ëerp· z nÌ svou prestiû. K¯esùanstvÌ, jehoû j·drem bylo vtÏlenÌ logu, tedy opak logizace tÏla,
tÈto p¯Ìleûitosti nevyuûilo ñ to vöak jiû R¡DL ne¯Ìk·. Zato odliönost radostnÈ zvÏsti evolucionis-
mu oproti racionalismu vÏdy v˝bornÏ a snad jako jedin˝ dokonale vystihl. Z·roveÚ n·m uka-
zuje, jak byla tato odliönost institucionalizacÌ a racionalizacÌ pokradmo zruöena, podobnÏ jako
se radostn· zvÏst vtÏlenÌ rozplynula v institucÌch a dogmatech cÌrkve.
470
55
R¡DL uplatÚuje svÈ evoluËnÌ (tj. p¯irozenÈ) pojetÌ pravdy. Pravda nenÌ mimo pozn·nÌ, vÌru a p¯e-
svÏdËenÌ, n˝brû je vûdy jejÌm j·drem a z·kladem. Se zmÏnou n·boûenstvÌ, kterÈ je zdrojem toho-
to vöeho, se mÏnÌ pravda i povaha svÏta. Galileovsko-newtonovskÈ uËenÌ zmÏnu v myslÌch lidÌ
nep¯ineslo, evolucionismu se to vöak poda¯ilo. VÏda se t˝k· pozn·nÌ pravdy a dÏjiny vÏdy jsou
pro R¡DLA dÏjinami pravdy. Vûdyù jinak by byly pouze ¯etÏzem omyl˘! ñ coû je pr·vÏ postoj n·bo-
ûensk˝, vËetnÏ n·boûenstvÌ vÏdy. Jako pro k¯esùany p¯ed Kristem Ñlid bydlel v temnot·chî, tak
pro darwinisty biologie, ba dokonce vÏda v˘bec p¯ich·zÌ aû s DARWINEM. Jako se pro k¯esùany filo-
sofie ñ Ñmoudrost tohoto svÏtaî ñ stala s p¯Ìchodem Krista bl·znovstvÌm, tak se s DARWINEM i veö-
ker· filosofie, mytologie, moudrost vÏk˘ st·v· ñ jak R¡DL uk·ûe ñ tm·¯stvÌm a nevÏdomostÌ.
Je ovöem ot·zkou, zda k¯esùanstvÌ skuteËnÏ bylo takÈ Ñp¯Ìrodopisemî, jak tvrdÌ R¡DL nÌûe,
nebo zda mu tuto roli nep¯isoudil aû novovÏk, kter˝ jinou pravdu, neû je vÏdeck·, nezn·. Je
totiû n·padnÈ, ûe tzv. k¯esùansk· p¯ÌrodovÏda Ëi kosmologie, kter· se teprve s novovÏkem
neöùastnÏ zaËala prolÌnat s vÏroukou (viz zn·m˝ p¯Ìpad GALILEI, KOPERNIK a mnoho dalöÌch),
poch·zÌ z pohansk˝ch zdroj˘, od PLAT”NA, ARISTOTELA, GAL…NA, AVICENNY, kte¯Ì oËividnÏ stojÌ
mimo p˘vodnÌ symboly vÌry. Zda Ñslova Genezeî, jimiû R¡DL mÌnÌ stvo¯enÌ svÏta, lze povaûo-
vat za MojûÌö˘v svÏton·zor tisÌciletÌ p¯edtÌm, neû takov˝ absolutnÌ pojem Ëi postoj existoval, je
takÈ nanejv˝ö pochybnÈ.
56
D˘vÏru v logos (definovan˝ pojem) a lex (z·kon) zdÏdila ¯Ìmskokatolick· cÌrkev z ¯eckÈ vzdÏ-
lanosti a ¯ÌmskÈho pr·va. TÏmito prost¯edky vyslovila svÈ Ël·nky vÌry neboli dogmata (coû
kupodivu znamen· n·zory), na kter˝ch bylo t¯eba se sjednotit, aby bylo v˘bec moûno smyslu-
plnÏ o tajemstvÌch vÌry hovo¯it. ée se tato z·vaznost poh¯Ìchu rozöÌ¯ila i na zkuöenostnÌ v˝po-
vÏdi, tedy na pravdy povaûovanÈ za p¯irozenÈ, byl nep¯Ìjemn˝, ale nepodstatn˝ z·drhel. To
proto, ûe pravÈ vÏdÏnÌ se v tÈto tradici stejnÏ t˝kalo jen pravd nadp¯irozen˝ch. Z povahy logic-
kÈ v˝povÏdi a pr·vnÌ normy ovöem plynou i vöechny logickÈ d˘sledky. Proto ty nejv˝znamnÏj-
öÌ obsahy n·boûenskÈ vÌry nejsou v ofici·lnÌch definicÌch zahrnuty: jsou hluboce pravdivÈ, p¯e-
svÏdËivÈ, ale nesmÏjÌ b˝t autoritativnÏ vysloveny (definov·ny), protoûe by z nich bylo moûno
stejnÏ form·lnÏ vyvodit i opaËnÈ, ba absurdnÌ d˘sledky.
NovovÏk· vÏda na tuto tradici antickÈho p˘vodu nav·zala; proto si jejÌ poznatky dÏlajÌ
n·rok na v˝luËnost, z·vaznost, bezrozpornost atd., p¯iËemû svÈ pravdy vyd·v· za v˝povÏdi
o p¯ÌrodÏ, tedy o p¯irozenÈm, nikoliv o nadp¯irozenÈm. Z tÈhoû d˘vodu byla nucena prohl·sit
p¯Ìrodu za abstraktnÌ z·leûitost (rozprostranÏnost, geometriËnost, z·konitosti). Darwinismus je
vzpourou proti tÈto formalizaci p¯irozenÈ zkuöenosti.
57
Je ovöem ot·zkou, zda tyto besti·¯e chtÏly b˝t biologiÌ v tom smyslu, ve kterÈm sleduje pozn·-
nÌ ûivota R¡DL.
58
Dogma, ûe B˘h stvo¯il svÏt z niËeho, se opÌr· o jedinÈ biblickÈ mÌsto, kde se mluvÌ o stvo¯enÌ
z nejsoucÌch ÑvÏcÌî; ostatnÏ biblickÈ myölenÌ nezn· tak abstraktnÌ pojem jako nebytÌ a ani se
o nÏj p¯Ìliö nestar·. éidovskÈ pod·nÌ (kabala) mluvÌ o ¯adÏ stvo¯enÌ a mnoûstvÌ za sebou jdou-
cÌch i paralelnÌch svÏt˘ (svÏty zaniklÈ se naz˝vajÌ ÑsvÏty sko¯·pekî). Stvo¯enÌ z niËeho je p¯ed-
stava iracion·lnÌ, protoûe n·sledujÌcÌ stav, svÏt, nelze vyvodit ze stavu p¯edchozÌho. Racion·lnÌ
teologie proto uvaûovala o svÏtu p¯ÌtomnÈm v mysli BoûÌ, tzv. vÏËn˝ch ˙radk˘ ñ setk·v·me se
zde tedy s preformismem, tentokr·t kosmick˝m.
59
Gen 1.2. Dle hebrejskÈho origin·lu ZemÏ nebyla pust· a pr·zdn· a tma nebyla nad propastÌ,
n˝brû ona sama, jako protipÛl nebe, byla tou tmou nad propastÌ! V den t¯etÌ se tato ZemÏ, jakoû-
to souö, vydÏlila v˘Ëi vod·m, a ihned sama ze sebe na BoûÌ pokyn vydala zeleÚ ñ byliny a stromy.
Tolik biblickÈ zjevenÌ. Vöe ostatnÌ ñ trapnÈ a nesmyslnÈ spory a ˙dajn˝ k·men ˙razu mezi
vÏdou a n·boûenstvÌm ñ jsou m˝ty, poh·dky a ikonografie hodnÈ EFFELOVA Stvo¯enÌ svÏta. Spor
o potopu je sporem o kontinuitu. V PÌsmu je potopa lÌËena jako zruöenÌ a znovuustavenÌ stvo¯e-
nÌ, odpovÌdajÌcÌ tomu, co se dnes naz˝v· hromadnÈ vymÌr·nÌ, p¯iËemû Noemova archa slouûi-
la jako Ñbottleneckî, ˙zkÈ hrdlo l·hve. Jak vÌme z R¡DLA, i CUVIER p¯ipouötÏl, ûe novÈ zabydle-
nÌ se dÏlo p¯istÏhov·nÌm p¯eûivöÌch druh˘ z mÌst, kter· unikla katastrofÏ.
471
60
Teorie znamen· doslova ÑpodÌvan·ì. (VÏrouka nezn· teorie, zn· symboly a Ël·nky vÌry ñ defi-
novanÈ, tj. logem formulovanÈ nadp¯irozenÈ pravdy. Tyto pravdy se net˝kajÌ vÏcÌ vznikl˝ch,
p¯irozen˝ch, jednotliv˝ch, jedineËn˝ch, hmotn˝ch, ani p¯ÌbÏh˘ a ud·lostÌ.) LogickÈ vyj·d¯enÌ
teorie pomocÌ p¯esnÏ definovan˝ch pojm˘ umoûÚuje, ba p¯Ìmo zavazuje z definovan˝ch p¯ed-
poklad˘ (Ñaxiom˘ì) vyvodit vöechny d˘sledky, kterÈ jsou pr·vÏ tak platnÈ. Nejz¯etelnÏji vystu-
puje racionalistick˝ poûadavek d˘slednosti pr·vÏ v matematice (aritmetice, geometrii, logice
a ostatnÌch form·lnÌch disciplÌn·ch). Spor s GALILEJEM, respektive s KEPLEREM, se vedl o to, zda
je matematika popisem skuteËnosti, Ëi zda je skuteËnost sama matematick·.
CUVIER vöak nevyvozoval ze sv˝ch teoriÌ d˘sledky, byl v˘Ëi vÏrouËn˝m definicÌm zcela
mimobÏûn˝, a tudÌû nepostiûiteln˝. Uû ve 13. stoletÌ uËili GROSSETESTE a ROGER BACON, ûe svÏt
vznikl z jedinÈho hmotnÈho bodu svÏtelnÈ povahy, a tato kosmogonie, p¯edch˘dce souËasnÈ
kosmologie velkÈho t¯esku, aË zcela nesluËiteln· s biblick˝m lÌËenÌm, p¯esto nikoho nepohoröo-
vala. Je navÌc spornÈ, ba nav˝sost nepravdÏpodobnÈ, ûe by obsahem prvnÌ kapitoly Genese
bylo skuteËnÏ stvo¯enÌ, tj. v˝roba, v˝stavba svÏta. Slovo svÏt se zde ostatnÏ v˘bec nevyskytuje.
61
DARWIN nevÏ¯il ve svÏtov˝ ¯·d, jenûe pr·vÏ tento svÏtov˝ ¯·d jednotnÈ, rozumovÏ uchopitel-
nÈ a logicky vyj·d¯itelnÈ skuteËnosti byl p¯edmÏtem a cÌlem tradiËnÌ vÏdy. VÏda, jak uû jsme
upozornili, musÌ z˘stat, aù vÏdomÏ Ëi bezdÏËnÏ, deistick· (zn·m· jsou tr·penÌ, kter· mÏli
s Bohem KEPLER, NEWTON Ëi EINSTEIN). Ateismus evolucionist˘ vöak popÌr· tuto bezrozpornou
racionalitu svÏta, jeû tvo¯Ì v˝chodisko a z·klad novovÏkÈ vÏdy. Racion·lnÌ jednota je transcen-
dentnÌ svÏtu, protoûe je p¯edpokladem jeho vysvÏtlenÌ a porozumÏnÌ. Dle evolucionist˘ se tento
¯·d teprve t·pavÏ a nahodile ustavuje, tak jako spoleËenskÈ ¯·dy v dÏjin·ch. Moûnost, ûe by
tuto jednotu v Ëase mohla mÌsto logickÈ totoûnosti nahradit narativnÌ konzistence (p¯irozen·
jednota p¯ÌbÏhu, kter˝ p¯esto, ûe je otev¯en˝, je v kaûdÈm okamûiku se sebou harmonick˝, tak
jako ûivotnÌ p¯ÌbÏh kaûdÈho duöevnÏ zdravÈho ËlovÏka), byla pro Z·pad nep¯ijateln· Ëi nesro-
zumiteln· ñ aËkoliv vytv·¯Ì samu osnovu biblickÈho zjevenÌ.
62
V devades·t˝ch letech 20. stoletÌ vystoupili nÏkte¯Ì nositelÈ Nobelovy ceny ve Spojen˝ch st·-
tech s poûadavkem na vl·du, aby potlaËila propagaci a öÌ¯enÌ astrologie. Kdyû se jich PAUL
FEYERABEND ptal, zda studovali astrologii a jak ke sv˝m negativnÌm z·vÏr˘m doöli, zjistil, ûe
û·dn˝ z dot·zan˝ch se astrologiÌ nikdy nezab˝val. Zkr·tka to nepovaûoval za nutnÈ. Podobn·
situace panovala v DARWINOVÃ dobÏ ve vztahu vÏdc˘, ale i myslitel˘, k odborn˝m teologick˝m
ot·zk·m. Netuöili, ûe rozumÏt teologii a n·boûenstvÌ je p¯inejmenöÌm pr·vÏ tak n·roËnÈ, jako
porozumÏt ûivÈ p¯ÌrodÏ. Bezpochyby z druhÈ strany, ve vztahu teolog˘ k vÏdÏ, nebyla situace
o mnoho lepöÌ. Kolik inkoustu vyteklo, kolik tiska¯skÈ Ëerni bylo spot¯ebov·no na pseudoprob-
lÈmy, kterÈ nemajÌ s vÏdou, zjevenÌm ani s dogmatikou tÈmÏ¯ nic spoleËnÈho.
DARWINOVO uËenÌ je ateistickÈ jen druhotnÏ, v prvnÌ ¯adÏ (snad bezdÏËnÏ) ˙toËÌ na novovÏk˝
racionalismus v˘bec. MÌsto p¯ÌËin ve smyslu obecn˝ch racionalistick˝ch princip˘ nabÌzÌ d˘vody,
konkrÈtnÌ nahodil˝ p¯ÌbÏh. R¡DL d·le uk·ûe, jak se zejmÈna HAECKEL pokusil svrhnout novovÏ-
kou vÏdeckou racionalitu a nahradit ji tzv. empiriÌ, etiologick˝m m˝tem. Z·leûitost byla sloûitÏjöÌ
v tom, ûe n·boûenstvÌ se tehdy tÏsnÏ prolÌnalo s politick˝m establishmentem, a zejmÈna v protes-
tantsk˝ch zemÌch bylo ztotoûÚov·no s mÏöùanskou mor·lkou, tradicionalismem, konzervatis-
mem. Ironick˝m rysem tÈto tragikomickÈ z·leûitosti, kter· se t·hne dodnes, je materialismus,
jehoû se dovol·vali kontinent·lnÌ evolucionistÈ typu HAECKELA a dalöÌch. P¯es sv˘j deklarovan˝
mechanicismus se p¯itom vlastnÏ jako jedinÌ ujali pr·v p¯Ìrody a svÈbytnosti stvo¯enÌ, tÈmat, kter·
obÏ strany konfliktu, jak teologovÈ, tak racionalistiËtÌ p¯ÌrodovÏdci d·vno zradili a opustili. A tak
boj vÏdy proti cÌrkvi pod praporem materialismu, evolucionismu a darwinismu nav·zal na
romantickou tradici FrancouzskÈ revoluce (ROUSSEAU), zatÌmco vÏdeck˝ racionalismus, proti
nÏmuû bylo evoluËnÌ uËenÌ vzpourou v ¯ad·ch vÏdy, byl dÏdicem tradice osvÌcenectvÌ.
63
Spor o z·zraky je dalöÌ tematikou, kter· vöe nanejv˝ö komplikuje. Z·zrak je definov·n jako
nevysvÏtliteln˝ z·sah do p¯irozenÈho dÏnÌ. Jako takov˝ je pohoröenÌm pro racionalismus, kter˝
si na rozdÌl od pouhÈho poûadavku racionality dÏl· n·rok na vysvÏtlenÌ vöeho, totiû vysvÏtlenÌ
472
univerz·lnÌ a vöeobecnÏ platnÈ. To v novovÏku znamen· vysvÏtlenÌ kauz·lnÌ a form·lnÌ,

v podobÏ p¯ÌrodnÌch z·kon˘ a funkcÌ, zejmÈna mechanistick˝ch. (To je d˘leûitÈ p¯ipomenout,
protoûe hnÏv BoûÌ, spravedliv˝ trest za bezboûnost jsou takÈ racion·lnÌmi v˝klady, jenûe jinÈho
typu.) P¯ipomeÚme, ûe v biblick˝ch dob·ch byl z·zrak znamenÌm, nepravdÏpodobnou ud·los-
tÌ (p¯emnoûenÌ ûab, prohlÈdnutÌ slepÈho). NepravdÏpodobnost, neobvyklost nemÏla co Ëinit
s nemoûnostÌ, mÏla toliko upoutat pozornost, tak jako v p¯ÌpadÏ opakov·nÌ t¯Ì kr·tk˝ch, t¯Ì
dlouh˝ch, t¯Ì kr·tk˝ch sign·l˘ (lhostejno, zda svÏteln˝ch, zvukov˝ch, elektrick˝ch). NemajÌ
v sobÏ nic z·zraËnÈho, p¯esto vöak vystupujÌ z pozadÌ ÑbÏûnÈho öumuî, û·dajÌ o pochopenÌ, ne
o vysvÏtlenÌ. P¯ÌrodnÌ dÏje, zvl·ötÏ vöak ûivÈ procesy, jsou vûdy jedineËnÈ; zahrnout je pod obec-
n˝ z·kon je buÔ trivi·lnÌ, nebo n·silnÈ. P¯irozenÈ v˝klady darwinistickÈ nahradily starÈ vÏdec-
kÈ v˝klady ironicky pr·vÏ tÌm, ûe se vzdaly obecnosti, ûe prohl·sily veökerÈ dÏnÌ za nahodilÈ,
zvl·ötnÌ, n·padnÈ ñ tedy z·zraËnÈ? (R¡DL poukazuje na DARWINOVU vnÌmavost k z·zrak˘m p¯Ì-
rody a HAECKEL ji dokonce vysoce esteticky vyj·d¯il. Snad zde p¯irozenost nespoËÌvala v obec-
nosti, ale v plynulosti. Evoluce se dÏje pozvolna, z·zrak byl naproti tomu pochopen jako n·hl˝,
neËekan˝, vyboËujÌcÌ z ostatnÌho dÏnÌ, tak jako DE VRIESOVY mutace o necelou generaci pozdÏji.)
64
V Genezi se jasnÏ mluvÌ o delegov·nÌ tv˘rËÌ schopnosti stvo¯enÌ. Podle Bible kralickÈ: ÑPotom
¯ekl B˘h: ZploÔ zemÏ tr·vu, a bylinu vyd·vajÌcÌ sÌmÏ, a strom plodn˝, nesoucÌ ovoce podlÈ
pokolenÌ svÈho Ö A stalo se tak. (Gn 1,11) Ö ÿekl tÈû B˘h: Vydej zemÏ duöi ûivou, jednu kaû-
dou podlÈ pokolenÌ jejÌho, hovada a zemÏplazy, i zvÏ¯ zemskou, podlÈ pokolenÌ jejÌho. A stalo
se tak (Gn 1,24).ì P¯edstava o neust·lÈm stvo¯enÌ (creatio continua) n·leûela aû do novovÏku
k p¯ijÌmanÈ moûnosti. Teprve galileovsko-newtonovsk· vÏda, kter· uËinila z l·tky mrtvou,
pasivnÌ, neteËnou hmotu, odep¯ela p¯ÌrodÏ tv˘rËÌ aktivitu, a tu jÌ najednou evolucionismus p¯i-
spÏchal navr·tit. Cel· spleù spor˘, polemik a problÈm˘ je ryze novovÏkou z·leûitostÌ (stvo¯enÌ,
evoluce, st·ty svÏta, vznik ûivÈho z neûivÈho, ËlovÏka z ûivoËich˘, atd.).
65
V Bibli je skuteËnÏ ËlovÏk stvo¯en jako kaûd· jin· Ñduöe ûiv· (nefeö) h˝bajÌcÌ seî. Povstala vöak
na rozdÌl od vöech ostatnÌch ûivoËich˘ zvl·ötnÌm aktem stvo¯enÌ. Tato zvl·ötnost antropogene-
ze, za kterou tvrdoöÌjnÏ st·l i DARWINŸV spoluobjevitel WALLACE, m· dnes kupodivu svÈ zast·n-
ce i mezi nejradik·lnÏjöÌmi neodarwinisty. SUSANNE BLACKMOOROV¡ s v¯el˝m poûehn·nÌm
DAWKINSOV›M öÌ¯Ì n·zor, ûe faktorem lidskÈ evoluce p¯estaly b˝t geny a byly nahrazeny memy
ñ sdÌlen˝mi n·podobami, p¯edevöÌm pak ¯eËÌ.
66
TradiËnÌ teologie uzn·v· trojÌ z·zrak: stvo¯enÌ, vtÏlenÌ, zmrtv˝chvst·nÌ. V r·mci kosmologie
velkÈho t¯esku m·me jinÈ t¯i z·zraky: vznik vesmÌru, vznik ûivota, vznik ËlovÏka. Pro tradiËnÌ
novovÏk byla hmota ex definitione neûiv· a ûivot byl z·zrakem ñ jako cosi okrajovÈho, v˝jimeË-
nÈho, fyzikou nepopsatelnÈho. UvÏdomme si, ûe antickÈ, st¯edovÏkÈ, ba ani to naöe pojetÌ sku-
teËnosti nezn· pojem ÑneûivÈ hmotyì. Pro scholastiky byla l·tka bez tvaru ÑtÈmÏ¯ niËÌmî a pro
souËasnou vÏdu je hmota potenci·lnÏ ûiv·. Biskup BERKELEY, jak zn·mo, pojem hmoty pop¯el
z teologick˝ch d˘vod˘, pro HAECKELA a ÑostatnÌ materialistyî je zase hmota sama ze sebe tv˘r-
ËÌ. Materialismus tak vlastnÏ odpovÌd· vitalismu, protoûe zast·v· svÈbytnost stvo¯enÌ (tak jako
PÌsmo), zatÌmco mechanicismus je geometrick˝, a tudÌû abstraktnÌ Ñidealistick˝ popisî. ProË se
cÌrkev nechala vmanipulovat do tak absurdnÌ pozice, je z·hada a hlavnÏ ökoda. Mytick· p¯edsta-
va vnÏjöÌho oûivenÌ neûivÈ hmoty, hodn· ¯eck˝ch m˝t˘ o povst·nÌ ËlovÏka z kamen˘, z draËÌch
zub˘ Ëi (v lidovÈ podobÏ) z kabalistickÈho motivu oûivenÌ Golema, je nejosudovÏjöÌm kamenem
˙razu z·padnÌho myölenÌ. Vöechny novovÏkÈ biologickÈ teorie, souËasn˝ neodarwinismus
nevyjÌmaje, jsou poplatnÈ dualismu ûivot ñ hmota, odpovÌdajÌcÌmu filosofickÈmu duch ñ tÏlo.
67
To, ûe n·boûenskÈ myölenÌ p¯ijalo LINN…OVO pojetÌ druhu jako kombinace vlastnostÌ, je rouh·-
nÌm proti stvo¯enÌ i vtÏlenÌ, je spiritualistick˝m nihilismem. WASMANNOVO dynamickÈ pojetÌ
druhu je k¯esùanskÈmu pojetÌ stvo¯enÌ a biblickÈmu zjevenÌ daleko bliûöÌ.
68
Darwinismus nenÌ exaktnÌ vÏdou a Bible neobsahuje û·dnÈ MojûÌöovy geologickÈ n·zory
(mimo jinÈ i proto, ûe geologie se ustavila jako nauka, dle nÌû vöechny pozemskÈ dÏje moûno
a nutno vykl·dat v˝hradnÏ z pozemsk˝ch, tj. geo-logick˝ch p¯ÌËin, a nikoliv nebesk˝ch). P¯Ìro-
473
dovÏdeckÈ pojetÌ Bible, kterÈ dle R¡DLA bylo z·hy opuötÏno, ostatnÏ PÌsmu vnutila novovÏk·
vÏdeck· racionalita.
69
Tento zvl·ötnÌ psychologick˝ ˙kaz, kter˝ R¡DLA tak zaujal, je upadlou podobou logickÈho d˘ka-
zu sporem. V exaktnÌch oborech ñ ale pr·vÏ jen v nich ñ skuteËnÏ platÌ, ûe je-li nÏco nemoûnÈ, pak
opak je nutn˝: nap¯Ìklad z d˘kazu, ûe nem˘ûe existovat nejvyööÌ prvoËÌslo, se vyvozuje, ûe prvoËÌ-
sel je nekoneËnÏ mnoho, i takov˝ch, kter· nikdo nikdy z principu vÏci nenalezne. Je vÌc neû z¯ejmÈ,
ûe mimo form·lnÌ oblast, a tÌm spÌö oblast vÌry a vÏ¯enÌ, je tento zp˘sob uvaûov·nÌ nep¯ijateln˝.
70
Doslova p¯Ìroda je sobÏ samotnÈ souznÏl·, ÑkonsonantnÌî, to vöak p¯ece neimplikuje totoû-
nost, toliko melodiËnost ñ tedy Ëasovou promÏnu! Neust·le se setk·v·me s nedostatkem smy-
slu pro narativnÌ souvislost, tj. dÏjovou jednotu, kter· p¯esto m˘ûe b˝t napÌnav·, dramatick·,
obsahovat zmÏny a obraty, jeû tak jako diferenciace tÏlesn˝ch org·n˘ p¯ispÌvajÌ k celistvosti ñ tj.
konsonanci. Darwinismus p¯ehlÈdl moûnost, ûe evoluËnÌ zvraty mohou mÌt dÏjovou n·vaznost,
ztotoûnil kontingenci (tj. shodu okolnostÌ, kter· m˘ûe b˝t vyuûita nebo promarnÏna) s lhostej-
nou nahodilostÌ. Tento mechanick˝ aspekt darwinismu dovolil nad·le upÌrat stvo¯enÈmu
smysl, cÌl, zkuöenost, obsah atd. Ironicky je pr·vÏ mechanismus ñ ztÏlesnÏn˝ z·mÏr ñ teleologi-
ck˝m pojmem. V podstatÏ tedy neölo o vÌru v Boha, n˝brû o vÌru v daleko hluböÌm slova smy-
slu, tu, kter· ËinÌ ËlovÏka ËlovÏkem. älo o ned˘vÏru ve skuteËnost, a v tom mÏli n·boûenötÌ
odp˘rci darwinismu pravdu, jakkoliv naivnÏ ji vyjad¯ovali.
71
Znovu p¯ipomÌn·me, ûe to byly aû racionalizace mnohem pozdÏjöÌ, neû byla staroz·konnÌ
i novoz·konnÌ zjevenÌ. Aû tyto racionalizace uËinily z tajemstvÌ stvo¯enÌ vskutku neuvÏ¯itelnou
a absurdnÌ konstrukËnÌ proceduru, v˝kon jakÈhosi nadinûen˝ra.
72
Jedin· Anglie mÏla jednotu koruny a cÌrkve, anglick˝ kr·l Ëi kr·lovna je jejÌ hlavou. V Anglii
takÈ daleko radik·lnÏji a oËividnÏji neû kdekoliv jinde doölo k p¯echodu od hermetickÈho
k vÏdeckÈmu postoji ke svÏtu, totiû mezi alûbÏtinskou dobou a vl·dou JAKUBA I. V tÈ dobÏ
vznikla Kr·lovsk· vÏdeck· spoleËnost, prvnÌ instituce tohoto druhu na svÏtÏ, svÏtsk· a racionalis-
tick· orientace, kter· zah·jila ÑnormalizaËnÌ obdobÌì v˘Ëi alûbÏtinskÈ mystice. Pro J. A. KOMEN-
SK…HO byla d˘vodem rozho¯ËenÌ a odsouzenÌ.
73
SCHOPENHAUER m· pravdu, ûe anglick· reformace, kter· se silnÏ op¯ela o Star˝ z·kon, nevyr˘-
stala z hebrejskÈ tradice. AnglickÈ ostrovy byly po staletÌ ûid˘m nep¯ÌstupnÈ. Odtud dogmatic-
k· a naivnÌ doslovnost ostrovanskÈ biblickÈ exegeze, kter· ËinÌ z Boha biblickÈho zjevenÌ pr·vÏ
Ñmakeraî, v˝robce veökerÈ danosti. NicmÈnÏ, jak R¡DL d·l ukazuje, skuteËn˝ spor byl veden
mezi iracionalismem evolucionismu a racionalismem tradiËnÌho scientismu, a tato situace vËet-
nÏ povrchnÌho nedorozumÏnÌ trv· dodnes. Odp˘rci darwinismu, ÑvÏdeËtÌ kreacionistÈî, jsou
daleko vÏdeËtÏjöÌ, tj. racionalistiËtÏjöÌ, neû se evolucionistÈ domnÌvajÌ.
74
V USA vöak mÏlo toto uËenÌ podtext spoleËensko-politick˝: otroctvÌ se dalo lÈpe zd˘vodÚo-
vat, jsou-li otroci jinÈho p˘vodu neû jejich p·ni. BlÌûe viz GOULD 1995.
16. kapitola
75
V tÈto souvislosti upozorÚujeme na dÌlo zoologa ADOLFA PORTMANNA (1960, Ëesky 1997).
Kr·sa jako jevenÌ, projevov·nÌ se navenek, byla pro nÏj vlastnÌm smyslem bytÌ kaûdÈ ûivÈ bytos-
ti ñ tedy jejÌ prapodstatou. Ke zmÌnÏnÈmu pavÌmu vÏjÌ¯i: PORTMANN p¯irovn·v· v˝sledn˝ optic-
k˝ dojem k dutÈmu zrcadlu, ve kterÈm tÏlesnost ustupuje zcela do pozadÌ. PavÌ samec se p¯i
otev¯enÌ vÏjÌ¯e fakticky (tj. fenomenologicky) dematerializuje.
76
Pr·vÏ hled·nÌ obecnÈho, univerz·lnÌho, prvotypickÈho zaslepilo i samotnÈho GOETHA v˘Ëi plura-
litÏ estetick˝ch k·non˘. R¡DLŸV post¯eh je zde naprosto unik·tnÌ, pr·vÏ pluralita k·non˘, do kte-
r˝ch je t¯eba se dlouhodobÏ zasvÏtit, proniknout, osvojit si je, je pro vÏdeck˝ postoj k svÏtu, kter˝
chce jak zn·mo vöe, umÌstit do jedinÈho r·mce obrazu svÏta, argumentem pro relativismus estetiky.
77
DARWIN vych·zÌ z tradice britskÈ estetiky 18. stoletÌ, kde se prolÌnaly preromantickÈ a klasici-
zujÌcÌ tendence, p¯estoûe v jeho dobÏ jiû byla d·vno za zenitem. JednÌm ze z·kladnÌch rys˘ toho-
474
to obdobÌ bylo odmÌtnutÌ substancionalistickÈ teorie kr·sy a zamÏ¯enÌ pouze na zkoum·nÌ toho,
co a jak estetickou libost vyvol·v·. DARWIN proto nedefinuje û·dnÈ kr·sno jako takovÈ, ale uva-
ûuje, co p¯Ìjemn˝ pocit p¯i vnÌm·nÌ (zjednoduöen˝mi pojmy jej naz˝v· prostÏ pocitem kr·sy)
zp˘sobilo. Podle nÏj vznik· tento pocit libosti podobnÏ u lidÌ i ûivoËich˘ a zp˘sobujÌ ho urËitÈ
barvy, odstÌny Ëi tvary. Tuto libost se pokouöÌ vysvÏtlit fyziologick˝m z·kladem ñ nap¯. rytmem.
R¡DL tedy nem· pravdu, kdyû oznaËuje DARWINOVO vysvÏtlenÌ jako psychologickÈ. Kritika
DARWINA je vöak samoz¯ejmÏ v souvislosti s estetick˝mi jevy zcela namÌstÏ ñ Ëasto opravdu p¯Ì-
liö zjednoduöuje, redukuje Ëi uûÌv· p¯Ìliö v·gnÌ pojmy. Jeho p¯Ìnosem vöak evidentnÏ z˘st·v·
ot·zka ñ majÌ zvÌ¯ata smysl pro kr·su, majÌ vkus? PonÏkud nespravedlivÈ je podsouvat DARWI-
NOVI, ûe z˙ûil kr·su na ˙Ëelnost. Podle nÏj p¯ece estetickÈ jevy vznikajÌ v procesu pohlavnÌho
v˝bÏru, kter˝ jde Ëasto proti v˝bÏru p¯ÌrodnÌmu. EstetickÈ, Ëasto hypertrofovanÈ struktury
svÈmu nositeli p¯ece ËastÏji ökodÌ (je d¯Ìve polapen pred·torem). A pr·vÏ proto p¯ich·zÌ DARWIN
se svou koncepcÌ kr·sy ñ a estetickÈ libosti, prim·rnÏ nez·vislÈ na uûitku.
78
Neodarwinistick· biologie ¯adu takov˝ch pokus˘ provedla ñ v˝sledek byl Ëasto p¯ekvapiv˝.
Ne vûdy se totiû d· usuzovat ze vzhledu sameËk˘ na vkus samiËek. Nap¯Ìklad samec m˘ûe mÌt
urËitou barvu Ëi strukturu, ale samice preferujÌ atrapy zdobenÈ jinak. Net˝k· se to ovöem jen
pohlavnÌho v˝bÏru ñ ml·Ôata kukaËky l·kajÌ svÈ adoptivnÌ rodiËe na vybarvenÌ a strukturu
rozev¯enÈho zob·Ëku, kter˝ je pro nÏ p¯itaûlivÏjöÌ neû zob·k jejich vlastnÌch ml·Ôat.
79
Darwinismus urazil ve snaze vysvÏtlit estetickÈ jevy delöÌ cestu. ZpoË·tku jsou p˘vodnÌ
DARWINOVY myölenky celkem vöeobecnÏ odmÌt·ny. Ve t¯ic·t˝ch letech 20. stoletÌ p¯ich·zÌ vöak
FISCHER s teoriÌ, ûe samice si skuteËnÏ vybÌr· podle vkusu. Preference urËitÈ struktury zaËne sice
pouze jako mÛda, tÈ se vöak jiû samice nem˘ûe zpronevÏ¯it, protoûe by odsoudila svÈ syny
k absenci potomk˘. PozdÏji p¯ich·zÌ jeötÏ ¯ada teoriÌ, soubornÏ naz˝van· Ñteorie dobr˝ch
gen˘ì. Samice si podle nich vybÌr· takovÈ struktury, barvy, hlasovÈ projevy, kterÈ svÏdËÌ o kva-
lit·ch sameËka. TÌm m˘ûe b˝t pr·vÏ co nejkomplikovanÏjöÌ Ëi nejn·padnÏjöÌ projev: d· se tÏûko
falöovat a svÏdËÌ o zdravÌ svÈho nositele Ëi o jeho schopnostech p¯eûÌt i s n·roËn˝m handicapem.
K tomu jeötÏ p¯istoupila tzv. hypotÈza ÑsmyslovÈho tahuì, vysvÏtlujÌcÌ z·libu samic v urËit˝ch
struktur·ch nastavenÌm smyslov˝ch org·n˘ na urËit˝ typ podnÏt˘ (vertik·ly, horizont·ly, body,
urËitÈ barvy Ëi kontrasty), jeû jsou pak preferov·ny i u samc˘. RIDLEY ovöem p¯ipomÌn·, ûe ke
konci devades·t˝ch let nastal n·vrat k p˘vodnÌm DARWINOV›M myölenk·m: ÑDarwinova teorie
samiËÌho v˝bÏru byla po celÈ stoletÌ ignorov·na a biologovÈ se s urputn˝m ˙silÌm pustili do hle-
d·nÌ jin˝ch vysvÏtlenÌÖ Zd·lo se, ûe kaûd· teorie je lepöÌ neû p¯edstava, ûe ptaËÌ samiËky jsou
schopny vnÌmat kr·su sv˝ch sameËk˘Ö Jenûe nelze pozorovat dvo¯ÌcÌho se p·va, aniû v·s
napadne, ûe m· jeho ocas co do ËinÏnÌ s namlouv·nÌm samic. Vûdyù takto na celou ˙vahu p¯iöel
i DARWIN.ì (RIDLEY 1999, 111)
80
WALLACE sice popÌral kr·su v p¯ÌrodÏ a jejÌ v˝znam v pohlavnÌm v˝bÏru (ten neuzn·val),
neboù to se podle nÏj rovnalo nep¯ÌpustnÈmu antropomorfismu, vysvÏtloval ji vöak jako v˝raz
ûivotnÌ energie, takûe vlastnÏ uzn·val kr·su jako projev mÌry skuteËnosti (respektive zp˘sobu
jejÌho lidskÈho vnÌm·nÌ). RozdÌl nenÌ tak velik˝, jak se s·m domnÌval.
81
Zde R¡DL spr·vnÏ upozorÚuje na zvl·ötnÌ situaci v estetice. CelÈ 19. stoletÌ, p¯edevöÌm po
HEGELOVÃ Estetice (1835, Ëesky 1966), prakticky zcela o kr·su p¯Ìrody ztratilo z·jem, aË v umÏnÌ,
kultu¯e a spoleËnosti doch·zÌ doslova ke Ñkultu p¯Ìrodyì. Na tuto zajÌmavou situaci upozorÚu-
je i ADORNO ve svÈ EstetickÈ teorii (Ëesky 1997). Zvrat nast·v· prakticky aû v sedmdes·t˝ch
letech, kdy se objevuje tzv. environment·lnÌ estetika (A. CARLSON).
82
Pro doklady o nadöenÈm vnÌm·nÌ p¯ÌrodnÌch kr·s nemusÌme chodit k jeho synovi. Spoustu
citlivÈho lÌËenÌ p¯ÌrodnÌch, zejm. krajinn˝ch kr·s najdeme v DARWINOVÃ CestÏ kolem svÏta, kde
navazuje spÌöe na HUMBOLDTŸV cestopis, ale i svoji Ëetbu romantick˝ch b·snÌk˘ (WORDSWORTH,
COLERIDGE). Pas·ûe k estetickÈmu postoji k p¯ÌrodÏ nalezneme i ve VlastnÌm ûivotopise.
83
Z·vÏreËnÈ vysokÈ hodnocenÌ RUSKINOVA poselstvÌ zd˘razÚuje a potvrzuje hlubok˝ rozumÏjÌ-
cÌ R¡DLŸV biologick˝ cit, neoddÏliteln˝ od estetickÈ vnÌmavosti. PORTMANN se pokouöel a snad
475
souËasnÈ snahy strukturalismu Ëi biosÈmiotiky a hermeneutiky ûivÈho budou s to naplnit

R¡DLOVU vizi. Dnes jsme jiû schopni rozpoznat a zmÏ¯it n·roky, kterÈ kr·sa od ûivota vyûaduje,
na druhÈ stranÏ tÈû vÌme, ûe estetickÈ pozn·nÌ ûivota nebude objektivnÌ, jak se domnÌv· R¡DL
a jak ostatnÏ rozpoznal uû KANT. P¯esto Ëi pr·vÏ proto je kr·sa skuteËn·, ba je nezpochybnitel-
n˝m projevem skuteËnosti samotnÈ, spolehlivÏjöÌm neû vöechny abstraktnÌ z·konitosti, katego-
rie, skladby, sloûenÌ, struktury a stavby, kterÈ m˘ûe nabÌdnout ûargon objektivity. Dodejme, ûe
s myölenkou estetick˝ch z·kon˘ p¯Ìrody, nez·visl˝ch na ostatnÌch, p¯ich·zÌ nap¯. n·ö JOSEF
VELENOVSK›, nebo R. CAILLOIS (1968).
17. kapitola
84
R·dl v tÈto kapitole pojem mimikry uûÌv· v tom nejöiröÌm slova smyslu, tedy vËetnÏ p¯Ìbu-
zn˝ch fenomÈn˘ jako je krypse, barvomÏna apod. Mimikry v uûöÌm slova smyslu obvykle zahr-
nuje pouze p¯Ìpady, kdy modelov˝ organismus (model) je napodobov·n jednÌm nebo vÌce
druhy zpravidla nep¯Ìbuzn˝ch organism˘ (mim). Z novÏjöÌ literatury odkazujeme na KOM¡REK
2000 a na obs·hlou bibliografii KOM¡REK 1998.
85
Pojem varovnÈ zbarvenÌ (warning colouration) popsanÈ 1867 A. R. WALLACEM se v˝znamovÏ
shoduje s dnes popul·rnÌm termÌnem Ñaposematismusì, kter˝ poch·zÌ od anglickÈho p¯Ìrodo-
vÏdce E. B. POULTONA (1890).
86
DalöÌ uk·zka R¡DLOVA biologickÈho myölenÌ spojenÈho s vyt¯Ìbenou vnÌmavostÌ. Jako se obh·j-
ci estetickÈ str·nky ûivÈ skuteËnosti zamÏ¯ujÌ na nÏkolik v˝jimeËn˝ch, n·padn˝ch, a proto
v posledku podez¯el˝ch a pochybn˝ch p¯Ìpad˘ (typu pavÌho vÏjÌ¯e), tak badatelÈ v oblasti mimi-
kry zd˘razÚujÌ st·le tytÈû krajnosti, kterÈ se pro svou v˝jimeËnost vystavujÌ podez¯enÌ z bezv˝-
znamnosti. R¡DL naproti tomu zahrnuje mimikry do obecnÈho a vöudyp¯ÌtomnÈho jevu n·podo-
by, ËinnÈ podobnosti. V podob·ch a podob·nÌ je, zd· se n·m, tÏûiötÏ ûivotnÌch projev˘ vöeho
druhu a na vöech ˙rovnÌch. Jenom naprost· ztr·ta vnÌmavosti a porozumÏnÌ pro podob·nÌ, vzh-
led a zjev, m˘ûe povaûovat mimikry za zcela ojedinÏl˝, nevysvÏtliteln˝, snad ani neexistujÌcÌ feno-
mÈn. Pr·vÏ tak, jako mohla ztr·ta lidskÈ p¯irozenosti vydÏlit zboûnost Ëi kulturnost do zvl·ötnÌ
kategorie nadstandardnÌch, ba podivÌnsk˝ch a v kaûdÈm p¯ÌpadÏ postradateln˝ch pot¯eb.
18. kapitola
87
IlustrativnÌm p¯Ìkladem (kter˝ je zmÌnÏn i nÌûe v textu) b˝v· parazitick˝ krab Sacculina carci-
ni. Larva tohoto stvo¯enÌ je standardnÌ, dospÏlec vöak parazituje na jinÈm krabu Carcinus mae-
nas. TÏlo parazita je tvo¯eno hlavnÏ pohlavnÌ ûl·zou a cÈvami, kterÈ po vzoru mycelia hub pro-
r˘stajÌ hostitelem. Tento zp˘sob parazitickÈho v˝voje zaujal mnoho badatel˘, mezi nimi i K.
LORENZE, a vyslouûil si vlastnÌ oznaËenÌ Ñsacculinizaceì.
PodobnÈ obrazy dodnes pat¯Ì k evergreen˘m evoluËnÌch pojedn·nÌ. PovöimnÏme si p¯itom, jak
R¡DL, a po nÏm vÏtöina biolog˘, zcela automaticky bere za kritÈrium uspo¯·danosti Ëi Ñpokroko-
vostiì pouze dospÏlÈ stadium organismu. Jakkoliv filigr·nsky mohou b˝t uspo¯·dan· jednotliv·
ontogenetick· stadia (nap¯Ìklad neuvÏ¯itelnÏ specializovanÈ larvy), nestojÌ to tÈmÏ¯ nikomu za
pozornost. ZapomÌn· se takÈ, ûe zjednoduöenÌ tÏlnÌ stavby u parazit˘ (nap¯Ìklad ztr·ta smyslo-
v˝ch org·n˘, Ëasto org·n˘ vnit¯nÌch, tvary tÏla apod.) je vyv·ûeno hluboce propracovanou sousta-
vou vztah˘ (manipulace hostitele, Ñmolekul·rnÌ mimikryì, reciproËnÌ vztahy apod.), kterÈ parazi-
tovi dovolujÌ tento zp˘sob ûivota. Skoro û·dn˝ biËÌkovec nevydrûÌ v krvi jako trypanosoma; takÈ
z ploötÏnc˘ se v j·trech udrûÌ jen motolice, jejich volnÏ ûijÌcÌ a ÑplnÏ vyvinutÌì p¯ÌbuznÌ nic podob-
nÈho nesvedou. B˝t parazitem znamen· svÈmu hostiteli velmi dob¯e rozumÏt ñ takûe v jakÈm ohle-
du platÌ, ûe parazit ûije ÑjednoduööÌì zp˘sob ûivota, jak se doËteme o nÏco nÌûe? Absurdnost
podobn˝ch v˝klad˘ m˘ûe ilustrovat takÈ ot·zka: Je had Ñdegenerovan˝ì, protoûe nem· nohy?
476
88
GOULD (1995) takto referuje o BLUMENBACHOVÃ systÈmu lidsk˝ch ras (z 18. stoletÌ). BLU-
MENBACH se domnÌval, ûe p˘vodnÏ stvo¯enou rasou byla Ñkavkazsk·ì, a z nÌ vöechny ostatnÌ
povstaly postupnou ÑdegeneracÌì ñ coû vöak neneslo zpoË·tku û·dn˝ pejorativnÌ n·dech ñ pro-
stÏ se rozr˘znily.
19. kapitola
89
V roce 1891 HAECKEL napadl Ñplanktonovou teoriiì VICTORA HENSENA, kter˝ zkoumal produk-
tivitu a trofickou strukturu mo¯Ì: mÏ¯il populace planktonu na z·kladÏ uniformnÌho rozmÌstÏ-
nÌ jedinc˘. Podle jeho pozorov·nÌ jsou totiû populace planktonu agregovanÈ, nerovnomÏrnÏ
rozmÌstÏnÈ. Z tÏchto d˘vod˘ HAECKEL takÈ odmÌtal uûÌv·nÌ statistick˝ch nebo matematick˝ch
metod v ekologii.
90
Tato pozn·mka stojÌ za koment·¯. Biologie vskutku s DARWINEM p¯estala b˝t ÑchemiÌ a fyzi-
kou ûiv˝ch soustavì a vnesla do vÏd nÏco, co v nich p¯edtÌm nebylo ñ historii. Jak obtÌûn˝ ˙kol
tÌm DARWIN p¯ed vÏdce i filosofy postavil, dokumentuje n·sledujÌcÌch 150 let v˝voje. Znovu
a znovu nach·zÌme ˙pornÈ pokusy o n·vrat k ÑnemÏnn˝m z·kon˘m p¯Ìrodyì, nebo alespoÚ ke
statistice a logice, nemluvÏ o teoriÌch vöelijak teleologick˝ch. OstatnÌ vÏdy, snad s v˝jimkou kos-
mologie, kter· m· podobnÈ problÈmy, tento v˝voj zpovzd·li sledujÌ, aniû by cÌtili pot¯ebu oto-
Ëit pohled a po 400 letech se mÌsto Ñfyzikalizace biologieì pokusit o Ñbiologizaci fyzikyì.
91
Samotn˝ program morfogeneze, naplÚujÌcÌ z·sadu omnis forma ex forma, p¯edstavuje n·vrat
k p¯irozenÈmu myölenÌ, kterÈ vyj·d¯ili milÈtötÌ prvomyslitelÈ, kdyû na ot·zku po povaze kaûdÈ
vÏci odpovÏdÏli: fysis, p¯irozenost, povst·v·nÌ (proto si od ARISTOTELA zaslouûili oznaËenÌ fysiol-
ogoi). Dle tÈto starÈ z·sady je kaûd· vÏc ztÏlesnÏnÌm zp˘sobu, jak˝m povstala; jejÌ podoba toto
povst·v·nÌ zp¯ÌtomÚuje jakoûto povahu, Ñn·turuî vÏci. PojmovÈ diskurzivnÌ myölenÌ, kterÈ
z·hy vyst¯Ìdalo iÛnskÈ myölenÌ MilÈùan˘, tento individu·lnÌ p¯Ìstup ke skuteËnÈmu, p¯Ìstup
uzn·vajÌcÌ jedineËnost a svÈbytnost, pop¯elo, a novovÏk· vÏda je mimo jinÈ odkazem tohoto ¯ec-
kÈho racionalismu. Z toho hlediska je darwinismus, tak jak je reflektovan˝ a kodifikovan˝ jeho
prorokem HAECKELEM, iracion·lnÌ a protivÏdeck˝, jak R¡DL spr·vnÏ podtrhuje. Naskytla se öance
alternativnÌho vztahu ke skuteËnosti, öance, kter· by do vÏdy navr·tila hodnotu p¯irozenÈ zku-
öenosti ñ pr·vÏ toto sjednalo darwinismu tak v¯elÈ p¯ijetÌ a pov˝öilo ho na novÈ n·boûenstvÌ.
Avöak ani tento darwinismus se nevymanil z novovÏkÈho zatÌûenÌ a byl, jak R¡DL ukazuje,
odsouzen k z·niku. HAECKELOVO pod·nÌ lze dle R¡DLA ch·pat jako zaË·tek konce darwinismu,
i kdyû pr·vÏ dÌky HAECKELOVÃ mesi·öskÈ horlivosti dos·hl v nÏm nejvyööÌho vzmachu. OnÌm
kamenem ˙razu byla pro novovÏk oblig·tnÌ ideologiËnost, v˝luËnost a tudÌû samosp·sn· nesn·-
öenlivost. R¡DL vynikajÌcÌm zp˘sobem analyzuje nesluËitelnost HAECKELOVA panevolucionismu
s mechanistick˝mi, racionalistick˝mi (a dodejme objektivistick˝mi) p¯edsudky, poklesl˝mi na
axiomy, dogmata, postul·ty, pr·zdnou rÈtoriku. HAECKEL, a ostatnÏ nikdo po nÏm, û·dn˝
Ñmechanismus evoluceì neobjevil ani neprok·zal. Zato sv˝m v˝tvarn˝m umÏnÌm n·zornÏ p¯ed-
vedl ñ jako drama ñ svÈbytnÈ promÏny forem a n·dhernÈ analogie a soubÏûnosti ve zp˘sobech
utv·¯enÌ ûiv˝ch tÏl a podob. S bohat˝m vyuûitÌm moûnostÌ, kterÈ poskytovalo ÑnovÈ umÏnÌî (po
naöem secese), objevil laickÈ ve¯ejnosti eidetick˝ ¯·d ûivÈ skuteËnosti. Ten je podle naöeho n·zoru
vlastnÌm j·drem a nejvÏtöÌm p¯Ìnosem DARWINOVY nauky ñ tedy nikoliv abstraktnÌ postul·ty
typu boj o ûivot, p¯eûitÌ schopnÏjöÌho, p¯ÌrodnÌ v˝bÏr apod. Je s podivem, ûe tuto nepochybnou
z·sluhu R¡DL ve svÈm jinak hlubokÈm a spravedlivÈm vylÌËenÌ a zhodnocenÌ haeckelovskÈho
darwinismu p¯ehlÈdl a neocenil. »ten·¯i doporuËujeme sledovat, kolik pojm˘, p¯edstav, v˝raz˘,
pohled˘, kterÈ jsou dnes ust·lenou souË·stÌ biologickÈho vzdÏl·nÌ, poch·zÌ pr·vÏ od HAECKELA.
92
PodrobnÏjöÌ rozbor HAECKELOV›CH kauz·lnÏ mechanistick˝ch tir·d a trv·nÌ na nutnosti p¯iro-
zenÈho vysvÏtlenÌ uk·ûe, ûe p¯irozen˝m vysvÏtlenÌm zmÏn mÌnÌ HAECKEL takovÈ, kterÈ lze
smyslovÏ sledovat nebo si je alespoÚ p¯edstavit, zn·zornit ñ viz d·le R¡DLEM uv·dÏn· HAECKE-
LOVA charakteristika duöe, kter· je (p¯ekvapivÏ ve shodÏ s tradicÌ!) postaven· na schopnosti
477
tvorby p¯edstav, a nikoliv na tom, co bychom dnes povaûovali za mechanismy, kter˝mi se

HAECKEL zaötiùuje, tj. za fyzik·lnÌ a chemickÈ interakce. (Proto R¡DL zd˘razÚuje, ûe se HAECKEL
opÌr· o DARWINOVY obrazy a ûe ho p¯itahovala jejich barvitost). Jakkoliv je mechanicismus cha-
rakteristick˝ pro racion·lnÌ p¯Ìstup, klasick· mechanick· kauzalita byla d˘slednÏ promÌt·na do
geometrickÈho prostoru a byla tudÌû p¯edstaviteln·. HAECKEL z¯ejmÏ pod mechanismem mÌnÌ
tuto p¯edstavitelnost, p¯iËemû onu Ñinûen˝rskouì rozöi¯uje na jakÈkoliv zn·zornitelnÈ zmÏny
tvaru, zaloûenÈ na podobnosti obmÏn, kterÈ lze proloûit ¯adou postupn˝ch tvarov˝ch promÏn.
R¡DLOVA jinak p¯esn· kritika HAECKELOVA mechanicismu nenÌ tudÌû ˙plnÏ pr·va tomu, co
mechanicismem mÌnÌ (nebo si alespoÚ pod nÌm p¯edstavuje) s·m HAECKEL, kter˝ jej zakl·d·
spÌö na umÏleckÈ obrazotvornosti neûli konstruktÈrskÈ p¯edstavivosti. UpozornÌ-li d·le R¡DL,
ûe HAECKEL nepodal jedinÈ mechanistickÈ vysvÏtlenÌ evoluËnÌch Ëi embryologick˝ch zmÏn,
odpovÌd· to sice bÏûnÈmu pojetÌ mechanistickÈho kauz·lnÌho v˝kladu, ne vöak p¯irozen˝m
n·hled˘m, kter˝ch naopak HAECKEL sv˝mi v˝tvarn˝mi dÌly pod·v· nesmÌrnÈ mnoûstvÌ. ÑVylo-
ûitì Ëi ÑvysvÏtlitì znamen· pro nÏj totÈû co Ñzn·zornitì. Nikoliv vöak ñ jako pro renesanËnÌ
umÏlce ñ vloûit do geometrickÈho prostoru, n˝brû p¯edvÈst spojitou topologii dynamiky orga-
nick˝ch podob, p¯edstavujÌcÌ jak individu·lnÌ v˝vin (diferenciaci), tak druhovou promÏnlivost
(variabilitu) a koneËnÏ evoluci vkl·d·nÌm vzhledu ûiv˝ch bytostÌ, jejich z·rodeËn˝ch forem
(larv·lnÌch i fosilnÌch!) do perspektivy eideticko-estetickÈ, kterÈ p¯ipisuje Ëasov˝ v˝znam.
Meze, kterÈ tÏl˘m urËuje geometrick· metrika a jeû jsou pro mechanickÈ soustavy z·kladnÌ,
obch·zÌ tÌm, ûe s tÏly nezach·zÌ jako s tÏlesy, n˝brû jako s ornamenty. DekorativnÌ secesnÌ styl,
kter˝ se v HAECKELOV›CH obrazech nep¯ehlÈdnutelnÏ odr·ûÌ, jakkoliv mu jde o p¯ÌsnÏ objektiv-
nÌ realismus, je pro vyj·d¯enÌ ûivelnÈho rozmÏru éivota mimo¯·dnÏ p¯Ìpadn˝. P¯itom jsou tyto
podoby morfologicky bez chyby, pronikly do monografiÌ i uËebnic a vtiskly vÏdeckÈ ilustraci
trval˝ r·z. Jejich dekorativnÌ ornamentalismus byl HAECKELOVI skvÏl˝m vyjad¯ovacÌm pro-
st¯edkem ˙st¯ednÌho poselstvÌ: podobnosti, soumÏrnosti, plynulosti p¯echod˘, kterÈ mu byly
dokladem p¯Ìbuznosti a d˘kazem evoluce. Mnoho rozpak˘ odpadne, kdyû si uvÏdomÌme, ûe je
HAECKEL sv˝m zamÏ¯enÌm na eidetickou str·nku ûivÈho p¯ece jenom DARWINOVI mnohem blÌû,
neû si DARWINOVI vykladaËi (a HAECKELOVI kritici) dok·ûou p¯ipustit. Jestliûe R¡DL vyslovuje
podiv nad tÌm, ûe se darwinistÈ obÌrajÌ hlavnÏ morfologiÌ ñ tvary, aËkoliv by jejich argumentaci
spÌöe p¯Ìsluöel pohled fyziologick˝, tj. funkËnÌ, dot˝k· se tÈto str·nky. D˘slednÏ eidetick˝
pohled vöak funkci a tvar nerozliöuje: podoba je tÌm z·kladnÌm, aù uû jde o tvar tÏla, povahu
fungov·nÌ, typ chov·nÌ Ëi zp˘sob p¯eûitÌ. A tato bytostn· Ñpodobnostì dokl·d· rodovou p¯Ì-
buznost, v˝vojovou souvislost a v posledku jednotu celÈ organickÈ ¯Ìöe. Toto pojetÌ Ñmechanic-
kÈ kauzalityî je sice teoreticky nezvyklÈ, prakticky (tj. empiricky) je vöak obvyklÈ: odpovÌd·
p¯irozenÈmu vysvÏtlenÌ, jak mu rozumÌ bÏûn˝ ËlovÏk. TakÈ tato Ñn·zornostnÌ p¯ÌËinnostì jistÏ
nemalou a moûn· i hlavnÌ mÏrou p¯ispÏla k popularitÏ darwinismu. Z·roveÚ byla a je zdrojem
vÏtöiny nesn·zÌ a nedorozumÏnÌ mezi odbornou evoluËnÌ naukou a laickou evolucionistickou
vÏroukou ñ byla vÏdeck˝m svÏton·zorem, kter˝ vzeöel z ÑreformaËnÌhoì pokusu p¯ivÈst vÏdÏ-
nÌ zpÏt k vidÏnÌ. M·me na mysli nejen napÏtÌ mezi popul·rnÌm darwinismem a mechanismy
evoluce pozdÏjöÌch evoluËnÌch teoriÌ, zaloûen˝ch ne na soupe¯enÌ jednotlivc˘, n˝brû na soutÏ-
ûenÌ p¯edpis˘, ale i p¯esvÏdËenÌ, ûe vöe je v˝sledkem v˝voje a samo se vyvÌjÌ ñ i to, co se nemno-
ûÌ, neobmÏÚuje a nesoutÏûÌ o mÌsto a zdroje a Ëeho evoluce nenÌ tudÌû vysvÏtliteln· darwi-
novskou selekcÌ.
93
Panevolucionismus musel HAECKELOV›M souËasnÌk˘m p¯ipadat jako absurdnÌ spekulace.
Pr·vÏ on se stal de facto obecn˝m n·zorem souËasnÈ vÏdy, zvl·ötÏ na pozadÌ kosmologie VelkÈ-
ho t¯esku. SouËasnÌ neodarwinistÈ povaûujÌ p¯eûÌv·nÌ ˙spÏönÏji se mnoûÌcÌch ûivotnÌch forem,
jeû je p¯ÌËinou biologickÈ evoluce, za zvl·ötnÌ p¯Ìpad st·losti Ëi neust·losti, jeû je obecnou p¯ÌËi-
nou vöÌ existence. Existuje spÌöe to, co dlouho trv· a co Ëasto vznik· (Ëeho p¯ÌËiny jsou trvalejöÌ),
neboù zabÌr· Ëas a mÌsto na ˙kor toho, co je pomÌjivÈ, m·lo odolnÈ, vz·cnÈ Ëi p¯Ìliö promÏnlivÈ
na to, Ñaby si zaslouûilo jmÈnoî, jak ¯Ìk· R. DAWKINS: proto existuje Mont Blanc, zlato, ale i bles-
478
ky a snÏhovÈ vloËky. Za dan˝ch podmÌnek se hromadÌ to, co je nad·le nemÏnnÈ, na ˙kor toho,
Ëeho promÏnou vznik·. To platÌ jak pro nebeskÈ soustavy, tak pro geologickÈ ˙tvary, jak pro ves-
mÌrn· tÏlesa, tak pro prvky, spoleËenstvÌ a kultury, jazyky i zvyky. Ba i samotnÈ p¯ÌrodnÌ z·ko-
ny, vlastnosti hmoty, prostoru a Ëasu si vysvÏtlujeme spÌöe genealogicky, kosmogonicky a histo-
ricky neûli logicky (metafyzicky, racion·lnÏ). Ve vesmÌru se hromadÌ jak dlouho trvajÌcÌ tÏlesa
(nap¯. hnÏdÌ trpaslÌci), tak chemickÈ prvky, kterÈ jsou Ñpopelemî p¯emÏny jin˝ch prvk˘ (nap¯.
ûelezo). V tomto smyslu lze mluvit i o chemickÈ evoluci soustav, v nichû se pochopitelnÏ hroma-
dÌ ty nejstabilnÏjöÌ, obvykle koncovÈ produkty chemick˝ch promÏn. éivot v uûöÌm slova smy-
slu zaËal vznikem slouËenin, kterÈ sice nevynikajÌ trvalostÌ, ale d·vajÌ vznik slouËenin·m
podobn˝m ñ jde o tzv. replik·tory.
94
VidÌme, ûe HAECKEL se pohybuje v˝hradnÏ v oblasti p¯edstav, to je ovöem, jak R¡DL p¯esnÏ
poznamen·v·, r·mec idealistick˝. U HAECKELA jde vûdy o konkrÈtnÌ p¯edstavy. Srovnejme s GOET-
HEM ñ ten mÏl potÌûe se zaloûenÌm a vybudov·nÌm srovn·vacÌ metody: vÏdÏl, ûe spat¯it podobnost
je zvl·ötnÌ v˝kon, kter˝ naz˝val duchovnÌm, podobnost lze vzt·hnout toliko k Ñtypuî nebo ideji.
I kdyû GOETHE trval na tom, ûe vidÌ ideje na vlastnÌ oËi, vÏdÏl, ûe k tomuto pat¯enÌ nelze nikoho
p¯ivÈst, ûe neexistuje û·dn˝ postup Ëi metoda, jak toto Ñcosiî, z·klad podobnosti, p¯edvÈst. HAEC-
KELOVI tento problÈm odpad·, protoûe ono ide·lnÌ z¯enÌ prostÏ ztotoûnÌ s fantazijnÌm obrazem
spoleËnÈho p¯edka. Jestliûe vöechny z·rodky mnohobunÏËn˝ch organism˘ proch·zejÌ podobn˝m
stadiem Ñgastrulyî, pak tuto podobnost zastoupÌ HAECKELOVA mytick· prabytost gastraea. Vöech-
ny bytosti, jejichû ontogeneze proch·zÌ tÌmto stadiem (jak pozdÏji R¡DL uvede, gastruly vznikajÌ
nejrozmanitÏjöÌm zp˘sobem), jsou jednoduöe potomky gastraey.
R¡DL ukazuje, ûe HAECKEL p¯evzal celou idealistickou morfologii a pouze ji zmytologizoval.
HAECKEL je skuteËn˝m tv˘rcem m˝t˘. ZatÌmco ¯eËtÌ myslitelÈ a jejich n·sledovnÌci aû do novo-
vÏkÈ racionalistickÈ vÏdy p¯ev·dÏli p˘vodnÌ mytickÈ a mytologickÈ p¯edstavy na pojmy,
HAECKEL tuto tendenci obracÌ. IdealistickÈ pojmy a rozumovÈ n·hledy nahrazuje pravÏk˝mi
bytostmi. V tom je takÈ jedno z tajemstvÌ ˙spÏchu tohoto novÈho typu vÏdÏnÌ: vych·zÌ vst¯Ìc
p¯ÌbÏhu a p¯irozenÈ p¯edstavivosti, v nichû myslÌ laici, a souËasnÏ odbornÌk˘m dovoluje Ëinit
to, co Ëinili dosud.
95
HAECKELOVY tvary si svou realizaci vynucujÌ, p¯etv·¯ejÌ se. Naproti tomu v pozadÌ DARWINO-
VA myölenÌ stojÌ mentalita inûen˝rsko-instrument·lnÌ, vyr˘stajÌcÌ ze zkuöenosti pr˘myslovÈho
rozvoje. DneönÌ genocentrismus zase p¯ipomÌn· v˝voj programov˝ch systÈm˘: nejde o tvaro-
vou podobu ani o n·strojovou ˙Ëinnost, toliko o nabÌdku tvo¯ÌcÌ popt·vku. Pro DARWINA se
selekce vztahuje k ˙Ëinnosti, u HAECKELA k vzhlednosti (p¯enesenÌ pozornosti od motor˘ ke
tvaru karosÈrie), u neodarwinist˘ k uplatnÏnÌ.
96
Z tohoto kruhu samoz¯ejmÏ nenÌ v˝chodiska. DneönÌ Ñmolekul·rnÌ taxonomieì srovn·v·
po¯adÌ b·zÌ nebo aminokyselin v makromolekul·ch a na z·kladÏ tohoto srovn·nÌ sekvencÌ
z dnes ûijÌcÌch organism˘ pak konstruuje evoluËnÌ stromy. EvoluËnÌmi je samoz¯ejmÏ m˘ûe
naz˝vat jen proto, ûe uû p¯edem p¯ijala axiom o spoleËnÈm p¯edkovi srovn·van˝ch organism˘.
97
F. JACOB ¯Ìk·, ûe lze ¯adit buÔ systematicky, nebo metodicky. SystematickÈ ¯azenÌ je staröÌ, m·
p˘vod uû v antice a vrcholÌ ve scholastice: zvolÌ se vhodnÈ rozliöovacÌ znaky a podle nich se vÏci
nebo bytosti rozt¯ÌdÌ do skupin. Rostliny takto m˘ûeme t¯Ìdit podle vzhledu (byliny, ke¯e, stromy),
podle stanoviötÏ (pouötnÌ, vodnÌ) nebo zp˘sobu rozmnoûov·nÌ (tajnosnubnÈ, jevnosnubnÈ).
Vhodn˝m znakem je ten, kter˝ co nejost¯eji a nej˙plnÏji danou skupinu rozdÏlÌ. Je z¯ejmÈ, ¯Ìk·
JACOB, ûe takov˝ch systÈm˘ m˘ûe b˝t vÌc. Druh˝ p¯Ìstup je metodick˝. ZvolÌme typick˝ p¯Ìpad
(nap¯. druh) a srovn·nÌm zjiöùujeme stupeÚ vzd·lenosti. Takov˝ systÈm m˘ûe b˝t dle JACOBA pouze
jeden. Navzdory vöem podobnostem mezi p¯ed- a podarwinistick˝mi systÈmy je z¯ejmÈ, ûe
evolucionistick˝ p¯Ìstup je metodick˝, tedy postupn˝. ZtotoûnÌme-li posloupnost podobnostÌ s Ëaso-
vou liniÌ, dojdeme k tomu, co naz˝v· HAECKEL p¯irozen˝, a tudÌû jedin˝, prav˝, skuteËn˝ systÈm.
98
Tato vÏta n·m dnes, kdy se bez rodokmen˘ neobejde skoro û·dnÈ sluönÈ biologickÈ pojedn·-
nÌ, p¯ipad· neuvÏ¯iteln·. Je to zajÌmav˝ dobov˝ vhled do zaË·tku 20. stoletÌ, kdy vedle sebe exi-
479
stovalo nÏkolik biologick˝ch ökol (genetika, evoluËnÌ biologie, embryologie, fyziologie apod.),
kterÈ spolu v podstatÏ nekomunikovaly. VÏk ÑVelkÈ syntÈzyì byl zatÌm v nedohlednu. Podrob-
nÏji viz nap¯. SAPP 1990, GOULD 2002.
99
Zde opÏt, jakoby jen mimochodem, zato vöak v˝stiûnÏ, vyj·d¯il R¡DL povahu v˝voje vÏdec-
kÈho pozn·nÌ skrze strukturu vÏdeck˝ch revolucÌ, kterÈ pozdÏji zjednaly svÏtovou sl·vu T. S.
KUHNOVI. ZmÏnu vÏdeckÈ teorie (nauky, postoje, paradigmatu) nezp˘sobÌ poznatky, kterÈ jsou
s nÌ pospolu (vyvracejÌ, falzifikujÌ, jak uËil POPPER), n˝brû prostÏ zmÏna z·jmu. Teoretick˝ zlom
vöak m˘ûe b˝t ryze internÌ, m˘ûe probÏhnout jako ËistÏ vnit¯nÌ z·leûitost odbornÈ komunity.
Ideje, symboly, obrazy, m˝ty nikdy nep¯est·vajÌ p˘sobit, podobnÏ jako umÏleck· a liter·rnÌ dÌla
p¯eûÌvajÌ zmÏny tv˘rËÌch styl˘, smÏr˘ a epoch. Pr·vÏ k tÏmto v˝kon˘m se upÌr· R¡DLŸV histo-
riografick˝ realismus. »ekajÌ na novÈ pochopenÌ a ocenÏnÌ, nez·visl· na dobov˝ch faktech, zjiö-
tÏnÌch, ˙dajÌch a n·mitk·ch, kterÈ byly proti jejich platnosti vzn·öeny.
100
SkuteËnost, ûe se r˘znÈ z·rodeËnÈ elementy mohou podÌlet na tvorbÏ tÈhoû org·nu, dokl·d·
svÈbytnost podoby, bez ohledu na to, jak je obvykle ñ standardnÏ ñ utv·¯ena. Dnes je k dispozi-
ci bezpoËet doklad˘, ûe prokazatelnÏ pozvolnÈ evoluËnÌ p¯etv·¯enÌ urËitÈho org·nu Ëi tvarovÈ
struktury proch·zÌ nap¯ÌË tk·nÏmi, ba i geny, kterÈ se na jejich uskuteËnÏnÌ podÌlejÌ u p¯Ìbuz-
n˝ch organism˘ nebo v p¯ÌbuznÈ linii. Z tÈto empirie vych·zejÌ r˘znÈ verze vitalismu, struktu-
ralismu, organicismu apod., kterÈ se vöechny snaûÌ doloûit teleologick˝ (k p¯edem danÈmu cÌli
zamÏ¯en˝) charakter z·rodeËn˝ch a evoluËnÌch pochod˘ (ARISTOTELOVA entelecheia, p¯evzat·
DRIESCHEM a obvykle, byù nep¯esnÏ, ch·pan· jako duöe, obsahuje slovo telos ñ cÌl). Tvar jako
takov˝ je pr·vÏ tak skuteËn˝ jako tk·Ú, dÏlenÌ bunÏk, fyziologie Ëi p¯edpis. Naproti tomu sou-
Ëasn· molekul·rnÌ biologie a fyziologie se nezab˝v· niËÌm jin˝m neû mechanismy regulace
a komunikace, jako kdyby se kaûd· buÚka, mozkov· Ëi svalov·, musela v kaûdÈ chvÌli teprve
dozvÏdÏt, co dÏl· a co m· dÏlat.
101
Sinice nejsou ¯asy, ale bakterie ñ o tÏch vöak HAECKEL nic nevÏdÏl. Jinak docela dobr˝ post¯eh:
chloroplasty rostlin se dnes opravdu povaûujÌ prim·rnÏ za potomky volnÏ ûijÌcÌch bakteriÌ.
102
V novÏjöÌ dobÏ p¯ipomnÏl tuto afÈru ˙dajn˝ch HAECKELOV›CH podvod˘ (spoËÌvajÌcÌch p¯ede-
vöÌm v ˙ËelovÏ kreslenÈ dokumentaci) JAN SAPP (1990). SAPPŸV postoj je dokonce jeötÏ mÈnÏ p¯Ìsn˝
neû R¡DLŸV. VÏdeckÈ ilustrace, zvl·ötÏ umÏlecky vyvedenÈ jako HAECKELOVY, neslouûÌ jako doku-
mentace, n·hraûka tehdy neexistujÌcÌ fotografie, ale pr·vÏ tak jako uspo¯·d·nÌ pokusu, prezentace
dat, pojmoslovÌ doslova k ilustraci sdÏlovanÈho vhledu a sm˝ölenÌ. Nejde o atlas urËov·nÌ, n˝brû
o Ñargumentaci obrazemî, tj. d˘kaz skrze n·hled. Obraz uv·dÌ vnÌmavou duöi v pohyb, p¯iv·dÌ
div·ka k pochopenÌ. PodobnÏ ostatnÏ fungujÌ jak filosofickÈ ˙vahy, tak matematickÈ d˘kazy.
20. kapitola
103
Tento trend asi vyvrcholil v 60. letech 20. stoletÌ, kdy jsme byli ze vöech stran ohromov·ni sta-
tistick˝mi v˝poËty o naprostÈ nepravdÏpodobnosti ûivota v kontextu druhÈho termodynamic-
kÈho z·kona. Od tÈ doby je situace optimistiËtÏjöÌ ñ p¯evl·d· n·zor, ûe ûivot se ve vesmÌru obje-
vuje vöude, kde to jen je moûnÈ.
104
Nikoho, kdo pracuje v laborato¯i, takovÈ ˙vahy nep¯ekvapÌ: i v n·dobÏ s tou nejËistöÌ redes-
tilovanou vodou se Ëasem na stÏn·ch objevÌ zelen˝ ¯asov˝ povlak! Ale v·ûnÏji: Uk·zali jsme si
v kapitole o LAMARCKOVI (1. dÌl kap. 15), ûe samoplozenÌ znamenalo logickÈ dotaûenÌ kartezi·n-
skÈ deterministickÈ biologie.
105
VöimnÏme si, jak se nÏkter· tÈmata tvrdoöÌjnÏ navracejÌ po cel· staletÌ, aniû by se jakkoliv roz-
öÌ¯ilo jejich pozn·nÌ. PÏnov· struktura p¯ipomÌn· LAMARCKOVO kom˘rkovÈ pletivo ñ ale nep¯i-
d·v· k tÈto p¯edstavÏ v˘bec nic. PodobnÏ kdyû odmrötÌme DRIESCHOVU entelechii jako vitalis-
tickÈ bl·znovstvÌ a nahradÌme ji slovy jako Ñorganizaceì, Ñkomplexitaì nebo Ñinformaceì,
nezÌskali jsme kromÏ jinÈho pojmenov·nÌ v˘bec û·dn˝ nov˝ vhled. ProstÏ ÑorganizujÌcÌ prin-
cipì, nazvÏme si ho jak chceme.
480
21. kapitola
106
Dnes rozpozn·v·me asi 26 Ñledov˝ch dobì v obdobÌ pleistocÈnu, kterÈ zapoËalo p¯ed asi 2,5
miliony let a skonËilo p¯ed 10 000 lety.
107
Dnes se na tento rozdÌl pohlÌûÌ pr·vÏ naopak. »lovÏk je totiû nejpodobnÏjöÌ mlad˝m stadiÌm
sv˝ch opiËÌch p¯Ìbuzn˝ch. Jsme tedy neotenizovan˝m stadiem, lidoopem, kter˝ uvÌzl v juvenil-
nÌm stadiu; aË tÏlesnÏ nedospÏlÌ, pohlavnÏ dospÌv·me (tak jako zn·m˝ axolotl nebo domestiko-
van· zvÌ¯ata).
108
FRI» (1943) ukazuje pohybliv˝ palec na noze p¯ÌsluönÌka ÑdegenerovanÈhoì kmene indi·n˘
a p¯ipisuje to zn·mce probÌhajÌcÌho n·vratu k opicÌm.
109
DARWIN uv·dÌ svÏdectvÌ, ûe jazyk primitivnÌch domorodc˘ se stÏûÌ liöÌ od zvÌ¯ecÌch sk¯ek˘.
SouËasn· lingvistika naproti tomu p¯esvÏdËivÏ dok·zala, ûe tzv. primitivnÌ jazyky jsou svou stav-
bou neskonale bohatöÌ a Ñd˘myslnÏjöÌî, neû jazyky kulturnÌch n·rod˘. Jsou mnohem n·roËnÏjöÌ
na rozbor a porozumÏnÌ, jsou vöak z nedostatku liter·rnÌ tradice velmi promÏnlivÈ a pomÌjivÈ.
22. kapitola
110
R¡DL netuöil, kam toto t¯ÌdÏnÌ dospÏje jeötÏ za jeho ûivota. A povöimnÏme si: v jeho dobÏ
pat¯ily vöechny tyto studie do seriÛznÌ vÏdy. Byla to seriÛznÌ vÏda, jen ji poslÈze zneuûili? Jestli-
ûe ano, proË se jÌ nÏkdo nezab˝v· dnes ñ jen z obavy, ûe bude proti nÏmu vedena medi·lnÌ kam-
paÚ? TÌm by se vÏdec p¯ece ¯Ìdit nemÏl! Byla to od prvopoË·tku pavÏda, jen vÏdci nerozpozna-
li jejÌ charakter vËas? Pak by st·lo za to prozkoumat, proË jej nerozpoznali: vÏda se mohla pouËit
a vËas odstranit z·rodky podobn˝ch Ñnaukì. Tyto a mnoho dalöÌch ot·zek se vyno¯Ì p¯i studiu
nÏkter˝ch dobov˝ch dokument˘ ñ teÔ, kdyû vidÌme, k jak˝m d˘sledk˘m popisovanÈ nauky
vedly.
111
Viz obs·hlou esej o BLUMENBACHOVI a jeho t¯ÌdÏnÌ (GOULD 1997). V tÈto knize takÈ dalöÌ ˙daje
o variabilitÏ ËlovÏka a o modernÌch n·hledech na problematiku rozdÌl˘ mezi lidsk˝mi skupina-
mi. Cel· tato kapitola R¡DLOVA dÌla je pouze historick˝m dokladem.
112
To je odkaz na dobov˝ spor: kdyû katolick· cÌrkev v 19. stoletÌ prohl·sila dogma o papeûovÏ
neomylnosti, odtrhli se od nÌ (na severu, jak jinak ñ proto ÑdlouholebÌì) starokatolÌci.
23. kapitola
113
Cel· tato pas·û je svÏdectvÌm o jistÈ dobÏ. Dnes se biologovÈ shodnou, ûe vöechny dnes ûijÌcÌ
organismy jsou stejnÏ ÑstarÈì, tj. majÌ za sebou stejnÏ dlouhou evoluci. To, co se rozpozn·v·
dnes, jsou ÑprimitivnÌì ñ vöemi sdÌlenÈ ñ znaky, a znaky vyskytujÌcÌ se jen u nÏkter˝ch skupin.
Spolu s paleontologick˝m z·znamem to umoûÚuje rekonstruovat pr˘bÏh evoluce.
JeötÏ k Ñdatov·nÌì v lidsk˝ch dÏjin·ch: jistÏûe HUS ûil d¯Ìve neû LUTHER, ale jde o zjiötÏnÌ
v r·mci jednÈ kultury. TakÈ u v˝vojovÈ ¯ady konÌ dok·ûeme rozpoznat, kter· forma je staröÌ Ëi
primitivnÏjöÌ. I v lidsk˝ch dÏjin·ch vöak mohou existovat pochybnosti, zda t¯eba cÌsa¯ AUGUS-
TUS byl souËasnÌkem nebo p¯edch˘dcem toho Ëi onoho mandûuskÈho Ëi japonskÈho panovnÌka
ñ p¯esto se dÏjiny nezhroutÌ.
114
VidÌme, ûe p¯i vöÌ kritice si i R¡DL myslÌ, ûe vÌ, co je dokonalejöÌ a co mÈnÏ dokonalÈ. Pohybo-
vat se je p¯ece ÑdokonalejöÌì neû ûÌt p¯isedle!
115
R¡DL m· jistÏ pravdu, ûe historickÈ uËenÌ nepat¯Ì do ÑexaktnÌì vÏdy, a s·m na st¯et obou kon-
cepcÌ poukazuje v p¯edchozÌch kapitol·ch. Ale zde zase prozrazuje posun myölenÌ s·m R¡DL:
proË m· b˝t Ñodsouzenoì pozn·nÌ jen proto, ûe nepat¯Ì do ÑexaktnÌì vÏdy?
116
ZajÌmav˝ posun od tÈ doby: dneönÌ evoluËnÌ spekulace se t˝kajÌ zejmÈna mnohobunÏËn˝ch
eukaryot, a v˝klady evoluce proto obvykle zaËÌnajÌ v kambriu (p¯ed 540 miliony let) nebo tÏsnÏ
p¯ed nÌm. P¯edchozÌ 3 miliardy let ñ vÏk bakteriÌ ñ se takÈ k podobn˝m teoriÌm Ñjaksi nehodÌì.
481
24. kapitola
117
Jako naturfilosof vnÌmal HUMBOLDT ûivot jako celek a zd˘razÚoval vliv podnebnÌch a p˘d-
nÌch faktor˘ na vegetaci: tyto dva faktory ovlivÚujÌ vnÏjöÌ habitus, p¯evl·dajÌcÌ formy rostlin,
a dod·vajÌ tak krajinÏ specifickou fyziognomii (zavedl nap¯. pojem asociace). PodobnÈ pojetÌ
jev˘ a spoleËenstev p¯es velk· prostranstvÌ bylo v jeho dobÏ zcela novÈ. PozdÏjöÌ auto¯i p¯evza-
li jeho klasifikaci rostlin podle vnÏjöÌho habitu.
118
Nutno zd˘raznit, ûe DARWINOVA teorie evoluce p¯ÌrodnÌm v˝bÏrem tvo¯Ì takÈ z·klad ekolo-
gie. Zde velmi napomohl takÈ HAECKEL, ker˝ novou vÏdu zavedl a takÈ ji v roce 1866 pojmeno-
val. Pokl·d· ekologii (aneb teorii ekonomie p¯Ìrody) za disciplÌnu fyziologickou, protoûe jejÌm
˙kolem je objasnit komplikovanÈ vztahy mezi organismy (a nejen abiotickÈ podmÌnky existen-
ce). MnozÌ ameriËtÌ ekologovÈ dnes povaûujÌ celou DARWINOVU doktrÌnu za ekologickou,
DARWINA za otce ekologie a ekologick˝ch disciplÌn (vegetaËnÌ, populaËnÌ, evoluËnÌ ekologie)
a knihu O vzniku druh˘ za prvnÌ uËebnici ekologie. Ve svÏtle pozdÏjöÌho v˝voje, kdy se zd˘ra-
zÚoval spÌöe vliv mÌstnÌch environment·lnÌch faktor˘, m˘ûe podobn˝ pohled p¯ipadat p¯ekva-
pujÌcÌ, avöak staËÌ prostudovat zejmÈna t¯etÌ kapitolu DARWINOVA dÌla.
119
RostlinnÌ geografovÈ rozliöujÌ dnes jednu oce·nskou a öest pevninsk˝ch vegetaËnÌch oblastÌ:
holarktickou, neotropickou, paleotropickou, australskou, kapskou a antarktickou.
120
Nov˝m smÏrem se v R¡DLOVÃ dobÏ st·v· ekologick· rostlinn· geografie, pozdÏji oznaËova-
n· jako ekologie rostlin Ëi geobotanika. Od tzv. taxonomickÈ rostlinnÈ geografie se tento smÏr
liöÌ sv˝m zamÏ¯enÌm na kauz·lnÌ vliv fyzik·lnÌho prost¯edÌ na vegetaci. ZakladatelÈ oboru, A.
WARMING v D·nsku, A. SCHIMPER v NÏmecku a F. CLEMENTS v USA, vych·zeli z ekologickÈ kri-
tiky p¯Ìrodozpytu (natural history). KlÌËem k pochopenÌ geografickÈho rozöÌ¯enÌ rostlin jim bylo
fyzik·lnÌ prost¯edÌ, zejmÈna klima. Metodologicky se orientovali na fyziologii a kritiku popis-
n˝ch studiÌ. CLEMENTSOVA kniha Research methods in ecology (1905) znamenala pr˘lom v ch·p·nÌ
a v˝zkumu rostlinn˝ch spoleËenstev jako integrovan˝ch jednotek (CLEMENTS mluvÌ o Ñsuper-
organismuì). Do oblasti se zav·dÏjÌ exaktnÌ metody, experiment·lnÌ p¯Ìstupy a pozornost se
zamÏ¯uje na v˝zkum sukcesÌ. R¡DL tento rodÌcÌ se trend nezaznamenal.
121
Toto jazykovÈ humpol·ctvÌ se dnes zahnÌzdilo snad ve vöech vÏd·ch. Tak se dozvÌd·me, ûe
kdyû myslÌme, n·ö mozek prov·dÌ (Ëi m·) psychologii, ûe naöe srdce m· fyziologii nebo ûe p¯i
vzniku ûivota p˘sobila organick· chemie.
122
ObtÌû p¯etrv·v· dodnes; lze ji dob¯e ilustrovat nap¯. na nejnovÏjöÌ uËebnici evoluËnÌ biologie
(FLEGR 2005).
27. kapitola
123
OpÏt se n·m vracÌ to, na co jsme upozornili uû u BUFFONA, LAMARCKA a dalöÌch: nic neû atomy,
a pak krok stranou a m·me moule intÈrieur, tissu cellulaire, organizaci, informaci, komplexitu atd.
ñ tyto vÏci nejsou p¯edmÏtem striktnÌ vÏdy a ona o nich neumÌ nic ¯Ìct, takûe se tento krok stra-
nou v ofici·lnÌm krÈdu zamlËÌ.
124
Podle R. lÌËenÌ to vypad· jako typick˝ mechanick˝ determinismus typu LAMARCK. PodobnÏ
i v dalöÌm textu tÈto kapitoly.
125
Ot·zkou st·losti druhov˝ch znak˘ a moûnosti rozliöenÌ znak˘ st·l˝ch a nest·l˝ch se NƒGELI
zab˝val ve spolupr·ci s A. PETEREM. V mnichovskÈ botanickÈ zahradÏ prov·dÏli dlouhodobÈ
pokusy (17 let!) s alpsk˝mi rostlinami, zejmÈna s jest¯·bnÌky (Hieracium) skupiny Piselloidae.
V˝sledky publikovali roku 1885, rok po MENDELOVÃ smrti.
RozliöujÌ t¯i kategorie znak˘: stanoviötnÌ, individu·lnÌ a st·lÈ. Pouze kultivaËnÌ pokusy mohou
rozhodnout o pravÈ hodnotÏ nÏkterÈ formy. Avöak samo zavedenÌ do kultury zp˘sobÌ, ûe rost-
liny v kr·tkÈ dobÏ pozmÏnÌ nÏkterÈ ze sv˝ch znak˘ a ztr·cejÌ nejednu ze sv˝ch zd·nlivÏ urËujÌ-
cÌch vlastnostÌ. Kultura tak spolehlivÏ odhalÌ, co je znakem podmÌnÏn˝m stanoviötÏm a co je
482
znak st·l˝, dÏdÏn˝. NƒGELIHO pr·ce zapoËala celÈ jedno stoletÌ ˙silÌ o indukci transformace rost-
lin prost¯ednictvÌm transplantacÌ nebo cestou kultivacÌ v peËlivÏ specifikovan˝ch lokalit·ch
(BONNER 1895, KERNER 1895, CLEMENS & HALL 1918). Ve 20. stoletÌ se v˝zkum ubÌral hlavnÏ eko-
logicky a vedl k rozvoji experiment·lnÌ taxonomie (CLEMENS & HALL 1918) a gynekologie
(TURRESON 1922, CLAUSEN, KECK & HIESY 1939, 1940 aj.).
28. kapitola
126
Citovan· pas·û je z koment·¯e na latinsky psanou disertaci C. PANDERA o ran˝ch stadiÌch
v˝voje ku¯ecÌho vajÌËka. OKENŸV nÏmeck˝ koment·¯ je vkl·d·n rovnou do latinskÈho textu.
Odstavec znÌ: ÑTento odstavec tvo¯Ì punctum saliens celÈ knihy a je objevem hodn˝m toho
jmÈna. Nepot¯ebuje to samoz¯ejmÏ û·dn˝ koment·¯ ñ protoûe je rozdÌl mezi vidÏn˝m a nevidÏ-
n˝m. MusÌme si p¯itom p¯·t, aby se obr·zky nepo¯izovaly jenom dle p¯Ìrody (protoûe se z nich
nic nenauËÌme), n˝brû podle ide·lu. Kaûd˝, kdo po¯izuje anatomickÈ n·kresy, by si mÏl p¯ede-
vöÌm vzÌt za svÈ, aby kreslil vÏci nikoli jak se jevÌ, n˝brû jak jsou. TakzvanÈ kreslenÌ podle p¯Ìro-
dy je vûdy jen zd·nÌm ñ nevidÌ spr·vnÏ oko malÌ¯e, n˝brû oko fyziologa. Obr·zky, kterÈ m·me
k dispozici (a ty ide·lnÌ mezi nimi sch·zÌ), pochopenÌ nikterak nepomohou. Aû budou badatelÈ
schopni vysvÏtlit a popsat vznik z·kladnÌch tÏlnÌch Ë·stÌ z tohoto podÈlnÈho ¯ezu (protoûe o ten
se jedn·) tak, aby jednotlivÈ Ë·ry spolu souvisely, pak majÌ vyhr·no a Isis nech· na jejich poËest
vyrazit kresbu na pamÏtnÌ minci.ì
127
VÏtöina dneönÌch biolog˘ se bude divit, jak zde m˘ûe R¡DL pociùovat nÏjak˝ problÈm: vûdyù
bunÏËn· teorie je dnes neoddÏliteln· od biologickÈho myölenÌ a za stoletÌ, kterÈ uplynulo od
vyd·nÌ tÈto knihy, se stala spolu s molekul·rnÌ biologiÌ mocn˝m n·strojem. P¯esto na hlavnÌ
R¡DLOVY v˝tky nedok·ûeme odpovÏdÏt dodnes. D· se to shrnout jednou vÏtou: buÚky p˘sobÌ
lok·lnÏ, mnohobunÏËnÈ tÏlo glob·lnÏ ñ jak vypadajÌ p¯evodnÌky mezi obÏma ˙rovnÏmi ñ nap¯Ì-
klad v morfogenezi?
128
Toto je velmi d˘leûit· vÏta: m·lokdo z biolog˘ by ji takto podepsal, neboù dnes vÌme, ûe ona
ÑhomogennÌ l·tkaì ñ cytoplazma ñ m· velmi sloûitou a dynamickou strukturu. Takov· p¯ed-
stava buÚky ñ podobnÏ jako BOHRŸV model atomu ñ leûÌ vöak v naöem podvÏdomÌ, a kdyû
pot¯ebujeme uvaûovat o vlastnostech buÚky, vûdy jaksi sklouzneme do p¯edstavy homogennÌ-
ho roztoku, ve kterÈm se vzn·öejÌ organely. V angliËtinÏ se dokonce cytoplazmÏ zaËalo odne-
d·vna ¯Ìkat cytosol ñ coû bylo p˘vodnÏ biochemickÈ oznaËenÌ pro homogennÌ bunÏËn˝ extrakt.
129
Na jednÈ stranÏ m· R¡DL pravdu, dnes n·s moûn· vÌce zajÌm· ÑinformaËnÌ podstataì ûivota
uloûen· v DNA, ale p¯esto lze ¯Ìct, ûe celkovÏ prorokoval nespr·vnÏ a bunÏËnÈ struktury jsou
n·m dodnes ohromn˝m zdrojem pozn·nÌ.
130
»ten·¯ jistÏ neoËek·v·, ûe budeme uv·dÏt Ñna pravou mÌruì pouûitou terminologii a anach-
ronismy ñ po str·nce faktografie jde prostÏ o dobov˝ dokument. NenÌ vöak jasnÈ tvrzenÌ
v poslednÌ vÏtÏ. Je nepochybnÈ, ûe buÚky r˘znÈho ontogenetickÈho p˘vodu se mohou dedife-
rencovat a d·t vznik struktur·m, kterÈ by se v kontextu organismu nevytv·¯ely (ztÏlesnÏnÌm
tohoto p¯Ìstupu byla ovce Dolly). Unik· n·m ale logickÈ propojenÌ s tvrzenÌm, ûe toto zjiötÏnÌ
zasadilo bunÏËnÈ teorii ñ v souvislosti s embryogenezÌ ñ smrtelnou r·nu.
131
R¡DL na mnoha mÌstech projevuje svou nechuù k mikroskopov·nÌ, a to ho vede ke öpatnÈmu
hodnocenÌ v˝voje celÈho jednoho odvÏtvÌ biologie. V˝zkum chromatinu, jak my dnes vÌme, byl
v tehdejöÌ biologii opravdu klÌËov˝m.
132
To je vlastnÏ zrcadlov˝ obraz k prvnÌmu. Dnes vÌme, ûe organismus je tvo¯en dvÏma z·klad-
nÌmi komponentami ñ buÚkami a mezibunÏËnou hmotou. Chceme-li, m˘ûeme prohl·sit, mezi-
bunÏËnou hmotu za kontinu·lnÌ Ñorg·n tvaruì, buÚky pak sedÌ v tÈto ÑpÏnÏì, kterou spole-
Ën˝m ˙silÌm stavÏjÌ, a podle jejÌ struktury opÏt stavÏjÌ sebe. Nervov· soustava sice nenÌ tÌm
p¯Ìkladem, ale technicky vzato je veöker· mezibunÏËn· hmota rostlin opravdu jedinou obrov-
skou molekulou. Sekvoje jako velk· molekula obepÌnajÌcÌ vrstviËku ûiv˝ch bunÏk na povrchuÖ
483
29. kapitola
133
Doba to patrnÏ chtÏla: souËasnÏ s nÌm p¯iöel s podobnou myölenkou i MENDEL.
30. kapitola
134
Jaksi se zamlËÌ, ûe mezitÌm musÌ dojÌt k oplozenÌ, jinak pohlavnÌ buÚky hynou jako kaûd· jin·
buÚka. A oplozenÌm vznik· protoplazma nov·.
135
P¯edn·öky z roku 1902, ze kter˝ch Ëerp·me, p¯ednesl WEISMANN (1834ñ1914) uû na sklonku
svÈ vÏdeckÈ kariÈry ñ samu teorii rozpracoval v p¯edchozÌch dvaceti letech. Nereflektuje proto
n·stup modernÌ genetiky, kter˝ zaËal v roce 1900. Genetika se odvr·tila od chemicko-fyzik·lnÌ-
ho vysvÏtlenÌ dÏdiËnosti, pojÌm· vlohy jako Ëernou sk¯ÌÚku a vÏnuje se statistickÈ kombinatori-
ce jejich fenotypov˝ch projev˘; nepot¯ebuje hloubat nad Ñmateri·lnÌ podstatouì chemick˝ch
pochod˘ spjat˝ch s dÏdiËnostÌ. Weismannovsk˝ smÏr na dlouh· desetiletÌ odum¯el a v povÏdo-
mÌ vÏtöiny biolog˘ z nÏho zbyly jen dvÏ anekdoty. PrvnÌ lÌËÌ, jak WEISMANN st¯Ìhal po mnoho
generacÌ myöÌ oc·sky, aby dok·zal, ûe zÌskanÈ vlastnosti nemÏnÌ dÏdiËnÈ predispozice (mimo-
chodem, tento pokus prov·dÏl jako mlad˝ doktorand). Druhou je teorie z·rodeËnÈ plazmy,
kter· ¯Ìk·, ûe v embryon·lnÌm v˝voji se z·klady pohlavnÌch bunÏk (jako jakÈsi Ñmaster copiesì)
z·hy oddÏlÌ stranou a jsou chr·nÏny p¯ed vöemi z·ludnostmi tÏlesnÈho ûivota a takÈ p¯ed moû-
nostÌ zÌskat novÈ zkuöenosti. Tato teorie se po sto let papouökuje, aniû by se pouk·zalo nap¯Ì-
klad na rostliny a houby, kde neplatÌ ani v n·znacÌch. U Ë·sti ûivoËich˘ zd·nlivÏ platÌ, dokud si
neuvÏdomÌme, jak˝mi intenzivnÌmi rekombinacemi tato ÑnemÏnn·ì z·rodeËn· plazma proch·-
zÌ v kaûdÈ generaci.
Abychom pochopili WEISMANNOVU teorii, nutno uvÈst, ûe na sklonku 19. stoletÌ existovaly
uû propracovanÈ techniky, jak barvit chromatin v j·d¯e; biologovÈ tudÌû znali chromozomy,
karyotyp, mitÛzu i meiÛzu. Chromozomy se vÏtöinou barvily jako ¯etÌzky chromatinov˝ch zrnÌ-
Ëek. TakÈ se vÏdÏlo, ûe poruchy poËtu nebo tvaru chromozom˘ ˙zce souvisÌ s rozvojem urËit˝ch
znak˘ individua ñ fenotypu. Z toho povstala chromozomov· teorie dÏdiËnosti, podle kterÈ
nikoli cel· buÚka, n˝brû pouze chromatin v j·d¯e nese Ñinformaciì pot¯ebnou k v˝stavbÏ novÈ-
ho jedince. WEISMANN vypracov·v· svou teorii dÏdiËnosti na z·kladÏ uveden˝ch poznatk˘.
Jestliûe je chromatin sÌdlem dÏdiËnosti, ¯Ìk· (Ëerp·me z p¯edn·öek WEISMANN 1902), pak
kaûdÈ j·dro obsahuje potenci·l (Anlagen) k v˝stavbÏ minim·lnÏ dvou r˘zn˝ch bytostÌ. K tomu-
to z·vÏru vede ˙vaha, ûe kaûd· sada pohlavnÌch bunÏk musÌ obsahovat celou bytost; vûdyù je
absurdnÌ p¯edstava, ûe by vajÌËko bylo zodpovÏdnÈ za nÏkterÈ struktury a spermie za jinÈ; navÌc
vidÌme, jak se vlastnosti rodiË˘ mÌchajÌ v ¯adÏ znak˘. Tuto ˙vahu WEISMANN rozvÌjÌ d·l a doch·-
zÌ k z·vÏru, ûe buÚka nese z·klady nejen dvou, ale velkÈho mnoûstvÌ jedinc˘: jednotku nesoucÌ
veökerou informaci na vytvo¯enÌ jedince (Personenanlage) nazval Ñidì a ztotoûnil ji s jednÌm
chromatinov˝m zrnÌËkem na chromozomu (s·m chromozom jako ¯etÌzek Ñid˘ì je Ñidantì).
V dalöÌm v˝kladu si povöimnÏme, nakolik v tÈ dobÏ chybÏla p¯edstava Ñteorie informaceì
ñ pracovalo se se strukturami na jednÈ stranÏ, fyzikou a chemiÌ na druhÈ. ÑInformaËnÌì prvek
zavedl do biologie poprvÈ aû SCHR÷DINGER v r. 1944 (Ëesky 2004).
Pak se WEISMANN pt· (1902, I, 384), zda idy odpovÌdajÌ vÌc preformaËnÌ nebo epigenetickÈ
teorii, a doch·zÌ k z·vÏru, ûe preformace by vedla k absurdnostem; p¯i epigenezi by zase musel
p¯edpokl·dat nÏjak˝ formujÌcÌ princip zvenku a stal by se vitalistou. Proto hodl· teorii postavit
na novÈ z·klady, kterÈ by si vystaËily pouze s chemick˝mi procesy kanalizovan˝mi zvenku
zn·m˝mi fyzik·lnÌmi silami. To by znamenalo syntÈzu epigenetickÈho a preformaËnÌho pohle-
du: ÑJak majÌ tyto z·klady vypadat, nenÌ vÌcemÈnÏ pochyb. Jestliûe veökerÈ snahy novÏjöÌ biolo-
gie spoËÌvajÌ v tom, aby se nauËila ch·pat ûivot v pojmech vz·jemnÈho p˘sobenÌ fyzik·lnÌch
a chemick˝ch sil v·zan˝ch na hmotu, pak pod tyto snahy spad· takÈ individu·lnÌ v˝voj, jelikoû
i ten tvo¯Ì souË·st ûivota. SnaûÌme se tedy pochopit mechaniku ûivota; jejÌ souË·stÌ je takÈ
484
mechanika v˝voje a s nÌ tÏsnÏ propojen· dÏdiËnost. Chceme-li uchopit problÈm dÏdiËnosti

u samÈho ko¯ene, musÌme nejd¯Ìv pochopit samotnÈ ûivotnÌ pochody jako fyzik·lnÏ-chemick˝
proces.ì (1902, I, 387)
Nelze vöak Ëekat, aû bude toto dÌlo dovröeno, teorii dÏdiËnosti si musÌme vytvo¯it uû nynÌ, za
pochodu. Jeden h·Ëek zde vöak je: stejn˝, jak˝ jsme uû konstatovali u teorie BUFFONOVY, LAMARC-
KOVY a dalöÌch. TkvÌ v tom, ûe jestliûe je ontogeneze jen nepatrn˝m Ëasov˝m ˙sekem evoluËnÌho
procesu, jak se WEISMANN domnÌv·, z·rodeËn· substance (Keimplasma) musÌ mÌt druhovÏ spe-
cifickou strukturu. To ona kanalizuje chemickÈ reakce do spr·vnÈ souËinnosti: ÑBudu teÔ p¯ed-
pokl·dat, ûe z·rodeËn· plazma (Keimplasma) sest·v· z velkÈho poËtu rozdÌln˝ch ûiv˝ch souË·s-
tÌ, z nichû kaûd· m· urËit˝ vztah k jist˝m buÚk·m Ëi bunÏËn˝m typ˘m, ze kter˝ch se vytv·¯Ì
organismus. Jde tedy o Ñz·rodkyì (Anlagen) v tom smyslu, ûe je nepostradateln· jejich spolup-
r·ce p¯i v˝stavbÏ jistÈ Ë·sti organismu, a to tak, ûe ona Ë·st je urËena tÏmito Ë·sticemi z·rodeËnÈ
plazmy co do existence i do okolnostÌ. Jmenuji proto tyto z·rodeËnÈ Ë·stice determinanty, urËujÌ-
cÌmi Ë·sticemi (Bestimmungsst¸cke), zatÌmco jimi podmÌnÏnÈ Ë·sti hotovÈho organismu jsem
nazval determin·ty, jednotkami dÏdiËnosti (Vererbungsst¸cke).ì (1902, 389) Takûe opÏt: striktnÌ
mechanicismus v·zan˝ na p¯edem p¯ipravenÈ struktury Ñz·rodeËnÈ plazmyì, o kterÈ se
nedozvÌme zhola nic. NenÌ patrnÏ divu, ûe R¡DL, kter˝ velmi dob¯e pochopil podstatu p˘vod-
nÌho DARWINOVA uËenÌ, musÌ p¯i studiu dobov˝ch darwinist˘ zvolat Ñdarwinismus je mrtevì.
136
PovöimnÏme si n·stupu mluvy, kter· dnes vl·dne v biologii: skl·d· se, vlastnosti. TÏlo jako
inûen˝rsk˝ konstrukt sloûen˝ z dÌl˘. Naöe doba je touto mluvou odchovan· a nep¯ijde jÌ divn·,
ale nesmÌme se divit, ûe R¡DL protestuje. TakÈ nÌûe n·m R¡DL na nÏkolika mÌstech p¯edv·dÌ
snahu uËenc˘ pochopit svÏt jako skl·daËku.
137
ZnÌ to hloupÏ a prostoduöe; leË p¯esnÏ toto zast·v· souËasn·, p¯evl·dajÌcÌ geno-, p¯esnÏji ale-
locentrick· nauka, kter· z˘stala, jak R¡DL d·le poznamen·v·, veskrze weismannovsk·. ÿÌk· se
to dnes vybranÏji a znÌ to vÌce vÏdecky, snad proto, ûe jsme si na toto novÈ v˝razivo zvykli uû
ve ökolnÌch ökamn·ch ñ jako na pravdu pravdoucÌ. ZatÌmco bÏûnÈ pÌsemnictvÌ vykl·d· WEIS-
MANNOVU nauku automaticky souËasn˝m pojmoslovÌm, R¡DL ji reprodukuje tak, jak znÏla jeho
souËasnÌk˘m. TÌm nastavuje zrcadlo pozdÏjöÌmu v˝voji biologie a p¯ipomÌn· vlastnÌ obsah
sociobiologickÈ verze darwinismu.
32. kapitola
138
OpÏt urputn· snaha nep¯ipustit nic novÈho: vöechno uû tady bylo p¯edtÌm v moûnosti.
139
R¡DL p¯Ìliön˝m p¯Ìvrûencem neolamarckist˘ nenÌ, a proto jim vÏnuje mÈnÏ pozornosti,
i kdyû se i mezi nimi rodily novÈ myölenky a p¯Ìstupy. D·nsk˝ botanik E. WARMING svou kni-
hou Plantesamfund (1895; nÏmecky 1896, anglicky 1909 pod n·zvem Pedology of plants), asi nej-
v˝znaËnÏjöÌ ekologickou monografiÌ p¯elomu stoletÌ, v˝raznÏ ovlivnil v˝voj pr·vÏ se rodÌcÌ eko-
logie. Rozliöuje ûivotnÌ formy (epharmony), kterÈ jsou adaptacemi na ekologickÈ faktory, a je
autorem teorie kauz·lnÌ souvislosti mezi stanoviötÏm a vegetacÌ (stanoviötÏ je p¯ÌËinou, porost
v˝sledkem). WARMING obzvl·öù ovlivnil americkou rostlinnou ekologii a jejÌ orientaci od popis-
n˝ch metod k fyziologii Ëi Ñontogeniiì spoleËenstev (COWLES, CLEMENTS). LAMARCK byl darwi-
nisty, a zejmÈna neodarwinisty, Ëasto vystavov·n posmÏchu a anekdotickÈmu p¯evypravov·nÌ.
Teprve epigenetickÈ p¯Ìstupy poslednÌch let opÏt poukazujÌ na d˘leûitost zkuöenostÌ organismu
s jeho prost¯edÌm.
34. kapitola
140
DneönÌ v˝klad p¯edpokl·d·, ûe se segmentace objevila v r˘zn˝ch liniÌch organism˘ nez·vis-
le. Segmentace obratlovc˘, Ëlenovc˘ a krouûkovc˘ tedy neznamen·, ûe vöechny t¯i skupiny
vzeöly ze spoleËnÈho, uû Ël·nkovanÈho p¯edka.
485
35. kapitola
141
Na vöech v˝Ëtech v tÈto kapitole R¡DL prozrazuje dobovou umanutost sestavov·nÌm Ñûeb¯ÌËk˘
dokonalostiì ñ ne ûe by je sestavoval on s·m, ale referuje o nich a nep¯id·v· û·dn˝ koment·¯ o po-
öetilosti tohoto poËÌn·nÌ. ProË by t¯eba delöÌ ûivot mÏl b˝t v˝razem vÏtöÌ (Ëi menöÌ) dokonalosti?
37. kapitola
142
Jak vypl˝v· z korespondence mezi MENDELEM a NƒGELIM (uve¯ejnil ji CORRENS v r. 1905), byl
to pr·vÏ NƒGELI, kter˝ svou ned˘vÏ¯ivostÌ k MENDELOV›M v˝sledk˘m zÌskan˝m k¯ÌûenÌm hra-
chu odradil MENDELA od publikov·nÌ v˝sledk˘ pokus˘ s jin˝mi rostlinami; podle mnoha histo-
rik˘ vÏdy nemusely b˝t tyto pr·ce ignorov·ny. Z korespondence se dozvÌd·me, ûe MENDEL k¯Ì-
ûil vÌce neû dvacet rostlinn˝ch druh˘, mj. Hieracium, Cirsium, Geum a dalöÌ.
NƒGELI v˝znam MENDELOV›CH v˝sledk˘ nedocenil, jeho v˝sledky zpochybÚoval a nikde je
necituje. DomnÌval se, ûe potomstvo k¯Ìûenc˘ musÌ b˝t za vöech okolnostÌ variabilnÌ.
143
MENDEL vöak mÏl i rozs·hl˝ chov vËel a po roce 1870 zkoumal Ñbastardizaciì (k¯ÌûenÌ) r˘zn˝ch
plemen. Zkouöel vyölechtit nov· plemena; v˝sledky sv˝ch pokus˘ vöak nepublikoval.
39. kapitola
144
Na zaË·tku ËtenÌ tÈto kapitoly je t¯eba si p¯ipomenout dvÏ d˘leûitÈ skuteËnosti. Za prvÈ, jak jsme
vidÏli, v R¡DLOVÃ dobÏ spor ÑDARWINOVA teorie nebo vÌra ve stvo¯enÌì nebyl tak aktu·lnÌ, jak to vnÌ-
m·me dnes my, zejmÈna pod vlivem importu kreacionismu v podobÏ ultraprotestantsk˝ch n·zo-
r˘ z USA. Spor mÏl spÌöe podobu ÑDARWINOVA teorie nebo racion·lnÌ, deterministick· vÏdaì.
V tomto smyslu nutno ËÌst ËastÈ R¡DLOVY v˝roky o smrti darwinismu: v dobÏ psanÌ tÈto knihy
opravdu vÏda zvÌtÏzila nad historick˝m pojetÌm darwinistick˝m. VÏda tedy nechce dÏjiny a DRIESCH
chce b˝t vÏdcem. Proto tak trv· na tom, ûe vöechno na ûivÈm nutno vysvÏtlit p¯ÌsnÏ logicky, racio-
n·lnÏ. Je lhostejnÈ, ûe se mu vÏdci vysmÌvali a vysmÌvajÌ, a je takÈ lhostejnÈ, zda pr·vem nebo niko-
li. JistÈ vöak je, ûe jestliûe nÏkdo p¯i¯kne DRIESCHOVI punc mystika, pak ¯Ìk· jen tolik, ûe vÏda je mys-
tikou. DRIESCHŸV problÈm leûÌ jinde a uû jsme ho zmÌnili v koment·¯Ìch k prvnÌmu dÌlu tÏchto
DÏjin v souvislosti s BUFFONEM, LAMARCKEM a dalöÌmi: jakmile nÏkdo vystoupÌ nad r·mec mecha-
nickÈho modelu ûivÈho, zaËne se setk·vat s paradoxy, kterÈ nenÌ snadnÈ vÏdecky vysvÏtlit. MusÌ se
udÏlat Ñkrok stranouì, zavÈst veliËiny, kterÈ vÏdecky definov·ny nejsou, jako nap¯. organizace,
komplexita, informace, DRIESCHOVA entelechie, MONODOVA gratuita apod., a potÈ se vr·tit do vÏdy
a p¯edstÌrat, ûe jde o ¯·dnÈ a dob¯e definovanÈ pojmy. Na tomto kroku si zatÌm vyl·mala zuby snad
kaûd· vÏdeck· teorie ûivota. DRIESCHŸV problÈm je v tom, ûe si tento krok stranou neuvÏdomÌ
a bude se snaûit vybudovat pojem entelechie jako mÏ¯itelnÈ veliËiny.
145
»ili: jednotlivosti evoluËnÌch proces˘ n·s nezajÌmajÌ, my hled·me p¯ÌsnÈ z·konitosti v poza-
dÌ. Kdyby se byl DRIESCH vÌce vÏnoval evoluci, asi by skonËil s nÏjakou teoriÌ ortogeneze; on se
vöak soust¯edil na ontogenetickÈ procesy, kterÈ jsou oËividnÏ teleologickÈ.
146
P¯ipomeÚme si p¯Ìklady ÑjednovajeËn˝ch dvojËatì (Ëi dokonce öestn·cterËat u p·sovc˘ -
armadill˘), kter· se objevujÌ v d˘sledku rozdÏlenÌ ran˝ch z·rodk˘. OpaËn˝m p¯Ìkladem jsou
chimÈry ñ ÑdÏti pÏti rodiË˘ì ñ u myöÌ: vyjmeme ran˝ z·rodek bÌlÈho kmene a ËernÈho kmene
myöÌ, z·rodky spojÌme in vitro a vloûÌme do dÏlohy dalöÌ myöi, kter· je donosÌ. NarodÌ se stra-
kat· myöka obsahujÌcÌ propletenec tk·nÌ z jednoho nebo druhÈho z·rodku, podle toho, kterÈ
blastomery se podÌlely na jejich vzniku. Myöka jako celek je zcela norm·lnÌ, nic jÌ nechybÌ ani
nep¯eb˝v·. Dnes n·m proto DRIESCHOVA epigenetick· argumentace nep¯ipad· nijak nep¯Ìpad-
n·, v dobÏ, kdy se vÏ¯ilo na distribuci vloh, jak lÌËÌ R¡DL, musela b˝t p¯ekvapenÌm.
147
Ta vÏta by mohla docela dob¯e st·t i v dneönÌch uËebnicÌch v˝vojovÈ biologie. Jen mÌsto che-
mickÈho spouötÏnÌ by tam vystupovala kask·da genetick˝ch podprogram˘. ChemickÈ pocho-
486
dy dnes vyst¯Ìdaly kybernetickÈ. V souvislosti s dalöÌ pozn·mkou je dobrÈ si uvÏdomit, ûe u

DRIESCHE jde o pochody ËistÏ chemickÈ: informace, kÛd apod. zde nemajÌ mÌsto, a nÏco jako zku-
öenost nebo svÈbytnÈ vztahov·nÌ se ke svÏtu uû v˘bec ne. Srovnej s filosofick˝m vitalismem
DRIESCHOVA souËasnÌka H. BERGSONA ñ tam jde o ˙plnÏ jin˝ rozvrh, vystupuje zde i ona vit·lnÌ
sÌla (Èlan vital), jak budeme Ëekat indoktrinov·ni karikaturnÌm lÌËenÌm vitalist˘ v uËebnicÌch.
I v tomto p¯ÌpadÏ vöak vystupuje ûivÈ, tÏlesnÈ, jako zcela pasivnÌ element: je poh·nÏno ûivotnÌ
sÌlou, kter· m· sv˘j p˘vod vnÏ.
148
P¯i zpÏtnÈm pohledu se jednalo o pojmovou nouzi. Jak upozorÚuje BARBIERI (2006), tehdy se
uvaûovalo (a vlastnÏ dodnes tak myslÌme) v pojmech duality Ñgenotyp ñ fenotypì a unik· n·m
t¯etÌ Ëlen, kÛd a schopnost kÛdy ËÌst ñ ani jedno nenÌ odvoditelnÈ z chemick˝ch proces˘. BARBIE-
RI pracuje s pojmem ribotypu jakoûto entity, kter· za pomoci genetickÈho kÛdu p¯etv·¯Ì abstrakt-
nÌ z·pis v DNA (a RNA) v tÏlesnÈ molekuly protein˘, jeû pak se st·vajÌ prototypem tÏla a budu-
jÌ fenotyp; BARBIERI vöak p¯ipomÌn·, ûe existuje mnohost kÛd˘ na r˘zn˝ch ˙rovnÌch tÏla.
Existence kÛdu, kter˝ se musel kdysi objevit (sjednat), rezonuje ve vÏtÏ z R¡DLOVA textu: onto-
geneze probÌh·, Ñjako by byla po str·nce kvality a ¯·du ¯Ìzena nÏjakou inteligencÌì. BARBIERI
dokonce v jinÈ pr·ci ¯Ìk·, ûe Ñûivot je charakterizov·n tvorbou artefakt˘ì (life is artifact-mak-
ing) ñ tedy stavÌ se a chov· se ne podle objektivnÌch, n˝brû podle sjednan˝ch z·konitostÌ. P¯es-
to se BARBIERI velmi tvrdÏ ohrazuje, kdyû ho nÏkdo na¯kne z vitalismu. CelÈ k·drov·nÌ na pra-
vovÏrnÈ biology a vitalisty ztr·cÌ v dobÏ epigenetick˝ch b·d·nÌ smysl a st·v· se dnes spÌöe
invektivou: v R¡DLOVÃ dobÏ, zd· se, by vÏtöina dneönÌch v˝vojov˝ch biolog˘ dostala bez problÈ-
m˘ n·lepku Ñvitalistaì a na milost by byli vzati jen zast·nci teze Ñvöe je v DNA, DNA je nutnou
i postaËujÌcÌ podmÌnkou ontogenezeì. TacÌ vöak dnes snad uû ani nejsou. Cel˝ odsuzovan˝
drieschovsk˝ vitalismus v podstatÏ ¯Ìk·, ûe ûivot je (nap¯Ìklad dÌky existenci kÛd˘) autonomnÌ
od prost˝ch chemick˝ch pochod˘ a ned· se z nich popsat a pochopit, to vöak jeötÏ neznamen·,
ûe se ned· studovat vÏdecky. Coû snad podepÌöe vÏtöina biolog˘, i kdyû zrovna nevych·zejÌ
z DRIESCHOV›CH pozic. MystickÈ straöidlo vyrobila z DRIESCHE aû pozdÏjöÌ doba (a p¯ipusùme, ûe
asi i on s·m sv˝mi pozdnÌmi a zamotan˝mi spisy). PodrobnÏji viz MARKOä (2002).
149
(1) Teleologie popisn· je konstatov·nÌm, ûe jistÈ druhy chov·nÌ n·m p¯ipadajÌ ˙ËelnÈ. (2)
Teleologie statick· ñ speci·lnÌ uspo¯·d·nÌ jinak obecn˝ch z·konitostÌ do podoby Ñstrojeì. Stroj
je pak prototypem teleologickÈho chov·nÌ, tudÌû ûivÈ bytosti jsou stroje. (3) Teleologie dynamic-
k·: p¯esvÏdËenÌ o vnit¯nÌm principu ¯ÌdÌcÌm ûivotnÌ pochody ñ ty proto nelze vyloûit z Ñanorga-
nick˝chì pochod˘.
150
Moûnost ve formÏ z·pisu, kter˝ je dekÛdov·n nebo Ëten, v tÈ dobÏ, zd· se, nikoho nenapadla.
151
OpÏt vyz˝v·me Ëten·¯e, aby za podobn˝mi v˝roky nehledal jakÈsi nadp¯irozenÈ a nezn·mÈ
faktory, jak n·m posmÏönÏ lÌËÌ nÏkte¯Ì ctihodnÌ sta¯eöinovÈ: vit·lnÌm faktorem je nap¯Ìklad zcela
ban·lnÌ skuteËnost, ûe existuje genetick˝ kÛd, kter˝ se ned· odvodit z fyziky a chemie a je
v˝sledkem historickÈ kontingence. Toto tr·pilo DRIESCHE! OdvrûenÌm nÏkter˝ch uËenÌ jako p¯e-
konan˝ch se vystavujeme nutnosti nÏkterÈ vÏci znovu pracnÏ objevovat.
152
Zde budou mnozÌ protestovat: VON NEUMANN uû p¯ed p˘lstoletÌm provedl matematick˝
d˘kaz, ûe m˘ûe existovat automat, kter˝ bude stavÏt svÈ vlastnÌ kopie, a to tak, ûe najde a zpra-
cuje pot¯ebnÈ suroviny v okolnÌm svÏtÏ a z nich vyrobÌ pot¯ebnÈ souË·sti (vËetnÏ mont·ûnÌch
linek na tyto souË·sti). ZatÌm podobn˝ stroj nebyl sestrojen: p¯ÌËinou jsou d˘vody praktickÈ
ñ musel by pr˝ mÌt asi 300 tisÌc souË·stÌ. NemluvÏ ani o filosofickÈm z·drhelu: ˙plnÏ prvnÌ
maöina by musela mÌt svÈho tv˘rce!
153
Fonograf v n·s dnes vzbudÌ ˙smÏv ñ ale co dneönÌ poËÌtaËe a programy (expertnÌ systÈmy)
do nich implementovanÈ? JistÏûe zatÌm majÌ svÈ stvo¯itele; co vöak aû v budoucnu dostanou
moûnost se od ËlovÏka emancipovat a zaloûÌ vlastnÌ kulturu? Problematikou podobn˝ch auto-
nomnÌch agent˘ se zab˝v· mj. S. KAUFFMAN (2004).
154
Toto je pro souËasnÌka dosti obtÌûn· pas·û, a to jen proto, ûe jsme se nauËili myslet v katego-
riÌch kÛdu DNA a zapomÌn·me na tÏlesnost. Zkusme nahradit v textu slovo Ñentelechieì v˝ra-
487
zem ÑdruhovÏ specifickÈ tÏloì a dostaneme naprosto smysluplnÈ v˝roky, nejen v R¡DLOVÃ, ale
p¯Ìmo v DRIESCHOVÃ textu.
155
Podsouv· se myölenka, ûe se DRIESCH inspiroval veliËinami jako teplo, teplota, entropie,
voln· energie apod. Ty takÈ (na rozdÌl od nap¯. hybnosti) nejsou odvoditelnÈ na ˙rovni molekul
a pot¯ebujÌ kolektivnÌ chov·nÌ velkÈho poËtu molekul. Tato domnÏnka by vöak zaslouûila hlub-
öÌ anal˝zy DRIESCHOV›CH i dobov˝ch spis˘.
156
Vskutku, DRIESCH poskytuje i vzorce: pro determinaËnÌ potenci·l buÚky S (prospektive
Bedeutung) ud·v· funkci S = f (a, g, E), kde a, g jsou geometrickÈ parametry (rozloûenÌ a veli-
kost) a E je naöe entelechie. DalöÌ rozpracov·nÌ uËenÌ mÏlo vÈst k rozvedenÌ a kvantifikaci tÏch-
to veliËin. Nevedlo a je ot·zkou, zda ölo o slepou uliËku, nedostatek û·k˘, nebo nevhodnÈ naËa-
sov·nÌ myölenky.
157
EvoluËnÌ zkuöenost druhu Canis se nebrala v ˙vahu; jak uû jsme vidÏli v˝öe, s p¯edpokladem
historicity a zkuöenosti se nepracuje.
158
Od podobn˝ch schÈmat se odvÌjÌ celÈ stoletÌ spor˘ o to, co je d˘leûitÏjöÌ: dÏdiËnost nebo zku-
öenost (nature ñ nurture)? Viz nap¯. GOULD (1997).
159
Sherlock Holmes a rom·ny J. VERNA n·m pak tyto ide·ly vpravili do povÏdomÌ.
160
Coû je zajistÈ pravda, a pr·vÏ proto se biologie neust·le pohybuje na pomezÌ vÏd p¯ÌrodnÌch
(tam by r·da spoËinula) a historick˝ch.
40. kapitola
161
To je zvl·ötnÌ v˝rok: jakÈ z·kony by to mÏly b˝t? DARWIN p¯ece û·dn˝ p¯ÌrodnÌ z·kon nefor-
muloval, jeho teorie je spÌöe sociologick·.
162
Je zvl·ötnÌ, ûe historick˝ materialismus, kter˝ se pr·vÏ p¯ipravoval na rozhodujÌcÌ vystoupe-
nÌ, R¡DL nebere v ˙vahu. Z¯ejmÏ na v¯enÌ v Rusku nedohlÈdl.
163
Takûe Ñbiologieì veöla ve vöeobecnÈ povÏdomÌ ve smyslu ekologie. Vöak takÈ DARWINOVO
uËenÌ je v z·sadÏ ekologickÈho r·zu. Odtud jeho p¯Ìbuznost se sociologiÌ, jak R¡DL upozorÚuje.
DarwinovskÈ v˝chodisko dalo zpÏtnÏ podnÏt k HAECKELOVÃ definici ekologie ñ vztah organis-
m˘ k prost¯edÌ (Generelle Morphologie der Organismen).
41. kapitola
164
WHEWELLOVI a jeho pojetÌ tzv. konsilience se v jednÈ ze sv˝ch poslednÌch knÌûek oböÌrnÏ
vÏnuje S. J. GOULD (2003). GOULDOVO pojedn·nÌ p¯edstavuje dÏjiny novovÏkÈ vÏdy a mÌsta bio-
logie v nÌ.
P¯Ìlohy
165
Celou kapitolu je t¯eba ch·pat jako historick˝ dokument, kde se R¡DL daleko spÌöe a jeötÏ
zaujatÏji neû v jin˝ch kapitol·ch vypo¯·d·v· s tehdejöÌm stavem biologie v Ëesk˝ch zemÌch. Zej-
mÈna jeho lÌËenÌ ËeskÈho darwinismu je znaËnÏ selektivnÌ a nep¯imÏ¯enÏ kritickÈ, R¡DL zde
pomÌjÌ celou plej·du sv˝ch souËasnÌk˘, coû takÈ uû v dobÏ vyd·nÌ dÌla budilo mezi Ëesk˝mi bio-
logy nevoli. Daleko vyrovnanÏjöÌ pohled na Ëeskou biologii p¯itom p¯inesl nap¯Ìklad v Ël·nku
urËenÈm pro zahraniËnÌ publikum Minulost a budoucnost ËeskÈ vÏdy p¯ÌrodnÌ (R¡DL 1911b). Z novÈ
literatury objektivnÏ hodnotÌcÌ Ëeskou biologii odkazujeme zejmÈna na pr·ce J. Janka; pro star-
öÌ obdobÌ JANKO & äTRB¡“OV¡ 1988, pro novÏjöÌ JANKO 1982, speci·lnÏ pro problematiku ËeskÈ-
ho darwinismu JANKO 1983; celkovou syntÈzu, kde lze nalÈzt mnoûstvÌ dalöÌ literatury, JANKO
1997.
488
Literatura k druhÈmu dÌlu
* HvÏzdiËka uveden· za odkazem oznaËuje titul, kter˝ R·dl neuv·dÌ a kter˝ tedy doplnili vyda-
vatelÈ: novÏjöÌ ËeskÈ p¯eklady R·dlem citovan˝ch autor˘, novÏjöÌ vyd·nÌ uv·dÏn˝ch pracÌ, pra-
menn· a sekund·rnÌ literatura pouûÌvan· vydavateli v pozn·mk·ch apod.
ADANSON, MICHEL: Histoire de la Botanique, Paris 1864.

ADORNO, THEODOR W.: Estetick· teorie, Praha 1997.*
AGASSIZ, LOUIS: Essay on Classification, Philadelphia 1859.
ALLEN, GRANT: The Colour Sense. NÏmeckÈ vyd·nÌ Der Farbensinn, Leipzig 1880.
ALTMANN, RICHARD: Die Elementarorganismen und ihre Beziehungen zu den Zellen. Veit & Comp.,
Leipzig 1890.
AMMON, OTTO: Die nat¸rliche Auslese beim Menschen, Jena 1903.
ANONYM: Rembrandt als Erzieher, Leipzig, 41. vyd. 1892.
APPEL, TOBY A.: The Cuvier-Geoffroy Debate. French Biology in the Decades before Darwin. Oxford
University Press, New York-Oxford 1987.*
APPLEMAN, PHILIP (ed.): Darwin, A Norton Critical Edition. Norton, New York 1970.*
ARCHIAC, ADOLPHE Dí: Cours de Palaeontologie stratigraphique, Paris 1864.
ARGYLL, DUKE OF: The Reign of Law, 1867.
ARGYLL, DUKE OF: Primaeval Man, London 1869.
ASKENASY, EUGEN: Beitr‰ge zur Kritik der Darwinschen Lehre, Leipzig 1872.
BAER, KARL ERNST VON: Beitr‰ge zur Kenntnis der niederen Tiere. Nova Acta Ac. Nat. Curios. 13, 1827.
BAER, KARL ERNST VON: ‹ber Entwicklungsgeschichte der Tiere. Beobachtung und Reflexion, Kˆnigs-
berg I, 1828 (II 1837).
BAER, CARL ERNST VON: Das allgemeine Gesetz der Natur in aller Entwicklung, Reden I-II, 1833.
BAER, CARL ERNST VON: Papuas und Alfuren, MÈm. Ac. St. PÈtersbourg, 8, 1859.
BAER, CARL ERNST VON: Nachrichten ¸ber Leben und Schriften des H. Geheimrates K. E. v. BAER, mit-
geteilt von ihm selbst, St. Petersburg 1865.
BAER, CARL ERNST VON: ‹ber Darwins Lehre. Reden und kleinere Aufs‰tze, Braunschweig, 2. vyd. 1886.
BAER, CARL ERNST VON: Lebensgeschichte CUVIERS, L. Stieda, Braunschweig 1897.
BALDWIN, JAMES MARK: Mental Development in the Child and the Race, New York 1895, 2. vyd. 1900.
BALFOUR, FRANCIS M.: Treatise on comparative Embryology, 2 sv., London 1880 aû 1881.
BARBIERI, MARCELLO: OrganickÈ kÛdy, Academia, Praha 2006.*
BARTH, PAUL.: Die Philosophie der Geschichte als Soziologie, Leipzig 1897.
BASTIAN, ADOLF: Das Best‰ndige in den Menschenrassen, Berlin 1868.
BASTIAN, ADOLF: Schˆpfung oder Entstehung, Jena 1875.
BASTIAN, HENRY CHARLTON: Beginnings of Life, London 1872.
BASTIAN, HENRY CHARLTON: Studies in Heterogenesis, London 1903.
BATES, HENRY WALTER: Contributions on the Insect Fauna of the Amazon Valley. Trans. Linn. Soc.
23, 1862, 495ñ566.
489
BATES, HENRY WALTER: The naturalist on the river Amazonas, London 1863.
BATESON, WILLIAM: The Ancestry of Chordata, Quart. J. Mi. Sci. 26, 1886.
BATESON, WILLIAM: Materials for the study of variation, London 1894.
BATESON, WILLIAM: The Progress of Genetics since the Rediscovery of Mendelës Papers. Progressus
rei bot., Jena I, 1907.
BAUMGARTNER, H.: Natur und Gott, 1870.
BEAUMONT, ELIE DE: Notice sur le système des montagnes, Paris 1852.
BECHTEREW, WLADIMIR MICHAILOWITSCH, VON: Die Leitungsbahnen im Gehirn und R¸ckenmarke,
Leipzig 1899.
BEER, TH., BETHE A., UEXK‹LL, J. V.: Vorschl‰ge zu einer objektivierenden Nomenklatur in der
Physiologie des Nervensystems. Zentralbl. f. Physiol., 13, 1899, 137.
BENTHAM, JEREMY: An Introduction to the Principles of Morals and Legislation, 1789.
BERGMANN, CARL & LEUCKART, RUDOLF: Anatomisch-physiologische ‹bersicht des Tierreichs, Leipzig
1852.
Bericht ¸ber die Feier des 60. Geburtstages von E. Haeckel, Jena 1894.
BERNARD, CLAUDE: Introduction à líÈtude de la mÈdecine expÈrimentale, Paris 1855; Ëesky viz
1961.
BERNARD, CLAUDE: LeÁons sur les phÈnomènes de la vie communs aux animaux et aux vÈgÈtaux, Paris
1878.
BERNARD, CLAUDE: ⁄vod do studia experiment·lnÌ medicÌny. Claude Bernard ñ ûivot a dÌlo, St·tnÌ
zdravotnickÈ nakladatelstvÌ, Praha 1961.*
BERTHELOT, PIERRE-EUGÈNE-MARCELLIN: La science et la morale, Revue de Paris 1895.
BERTHOLD, G.: Studien ¸ber Protoplasmamechanik, Leipzig 1877.
BETHE, A.: D¸rfen wir Ameisen und Bienen psychische Qualit‰ten zuschreiben? Pfl¸gers Archiv,
70, 1898, 15nn.
BISCHOFF, T. L. W.: Entwicklungsgeschichte des Kanincheneies, Braunschweig 1843.
BLACKMORE(OV¡), SUZANNE: Teorie mem˘. Port·l, Praha, 2000.*
BLAINVILLE, HENRI-MARIE DUCROTAY DE: Osteographie, Paris 1839.
BLAINVILLE, HENRI-MARIE DUCROTAY DE: Histoire des sciences d¥organisation, 1847.
B÷HMER HEINRICH: Geschichte der Entwicklung der wissenschaftlichen Weltanschauung in Deutsch-
land, Gotha 1872.
BOIS REYMOND, EMIL HEINRICH DU : Untersuchungen ¸ber die tierische elektrizit‰t, Berlin 1848.
BOIS REYMOND, EMILE DU: Leibnizsche Gedanken in der neueren Naturwissenschaft, Berlin 1870.
BOIS REYMOND, EMILE DU: Darwin versus Galiani, 1876.
BOIS REYMOND, EMIL HEINRICH DU: Goethe und kein Ende, Berlin 1882.
BOIS REYMOND, EMIL HEINRICH DU: ‹ber die Grenzen des Naturerkennens (1872), Leipzig 1882.
BOIS REYMOND, EMILE DU: Darwin und Kopernikus, Reden II, 1887.
B÷LSCHE, WILHELM: E. HAECKEL, Berlin 1894.
BONNET, CHARLES DE: TraitÈ díinsectologie, Paris 1745.
BONNIER, GASTON: Les nectaires, Ètudes critique, anatomique et physiologique. Ann. Sci. nat. 6.
sÈrie, 8., 1879.
BOULE, MARCELLIN: Líhomme fossile de la Chapelle aux Saints. C. R. Acad. Sci. 147, 1908, 1349ñ1352.
BOVERI, THEODOR: Das Problem der Befruchtung, Jena 1902.
BOWLER, PETER J.: Life¥s Splendid Drama. Evolutionary Biology and the Reconstruction of Life¥s Ancest-
ry, 1860ñ1940, Chicago 1996.*
BRAEUNIG, K.: Mechanismus und Vitalismus in der Biologie des 19. Jahrhunderts, Engelmann, Leipzig
1907.
BRASZ, A.: Das Affenproblem, Leipzig 1908.
BRAUN ALEXANDER CARL FRIEDRICH: Betrachtungen ¸ber die Erscheinung der Verj¸ngung in der
Natur, Leipzig 1851.
490
LITERATURA K DRUH…MU DÕLU
BRAUN ALEXANDER CARL FRIEDRICH: ‹ber die Bedeutung der Entwicklung in der Naturgeschichte,
Berlin 1872.
BREITENBACH, WILHELM: Ernst Haeckel, Ein Bild seines Lebens und seiner Arbeit, Odenkirchen 1904.
BR÷MER, RAINER, HOSSFELD, UWE & RUPKE, NICOLAAS A. (eds): Evolutionsbiologie von Darwin bis
heute, Berlin, VWB 2000.*
BRONN, HEINRICH GEORG: Morphologische Studien ¸ber die Gestaltungsgesetze der Naturkˆrper ¸ber-
haupt und der organischen insbesondere, Leipzig und Heidelberg 1858.
BRONN, HEINRICH GEORG: Untersuchungen ¸ber die Entwicklungsgesetze der organischen Welt
w‰hrend der Bildungszeit unserer Erdoberfl‰che, Stuttgart 1858.
BROWN-S…QUARD, CHARLES-…DOUARD: Faits nouveaux Ètablissant líextrème frÈquence díÈtats
morbides produits accidentellement chez les ascendants. C. R. Ac. sci. Paris, 94, 1882.
BROWN-S…QUARD, CHARLES-…DOUARD: HÈrÈditÈ díune affection due à une cause accidentelle.
Faits et arguments contre les explications et les critiques de Weismann. Arch. Physiol. 24,
1892.
BROWNE, JANET: Charles Darwin. Voyaging, London 1996.*
BR‹CKE, ERNST WILHELM VON: Die Elementarorganismen. Sitzungsber. Wien. Akad. 44, 1861.
BRUHNS, KARL: Alexander von Humboldt. Eine wissenschaftlische Biographie. I-III, Brockhaus,
Leipzig 1872.
BRUNETIÈRE, FERDINAND: La science et la religion, Paris 1895.
BRUNNER V. WATTENWYL, KARL: Orthopterologische Studien. Verh. der zool.-botan. Ges. Wien 11,
1861, 221ñ228.
BRUNNER V. WATTENWYL, KARL: ‹ber die Hypertelie in der Natur, Verh. d. k. k. zool.-botan. Ges.
Wien 23, 1873, 133ñ138.
BRUNNER V. WATTENWYL, KARL: Die Farbenpracht der Insekten, Leipzig 1897.
B‹CHNER, LOUIS (LUDWIG): Der Fortschritt in Natur und Geschichte im Lichte der Darwinschen Theo-
rie, Stuttgart 1884.
B‹CHNER, LOUIS (LUDWIG): Kraft und Stoff, Leipzig 1870; 1. vyd. 1855.
B‹CHNER, LOUIS (LUDWIG): Sechs Vorlesungen ¸ber die Darwinsche Theorie, Leipzig 1868.
BUCKLE, HENRY THOMAS: History of Civilization in England (1857ñ61).
BUFFON, GEORGES LOUIS LECLERC DE: Histoire naturelle gÈnÈrale et particulière, 44 sv. Paris
1749ñ1804; dalöÌ pouû. vyd. 54 sv. Aux Deux Ponts 1785ñ1791.
BUFFON, GEORGES LOUIS LECLERC DE: Oeuvres complètes de Buffon. Nouvelle Èdition, annotÈe par M.
Flourens, Garnier Frères Paris 1855ñ7.
BUNGE, GUSTAV VON: Lehrbuch der physiol. und pathol. Chemie, 2. vyd. 1889.
BUNGE, GUSTAV VON: Physiologische und pathoogische. Chemie, 4. vyd. 1898.
BURCKHARDT, RUDOLF: Zur Geschichte der biologischen Systematik, Basel 1903.
BURCKHARDT, RUDOLF: Biologie und Humanismus. Drei Reden, Jena 1907.
BURCKHARDT, RUDOLF: Geschichte der Zoologie, Leipzig 1908.
BURMEISTER, HERMANN: Geschichte der Schˆpfung, 1851, 5. vyd., Leipzig 1854; 7. vyd. 1867.
BUTLER, SAMUEL: Life and Habit, London 1878.
BUTLER, SAMUEL: Evolution, Old on New or the Theories of Buffon, Dr. Erasmus Darwin and Lamarck
as compared with that of Mr. Ch. Darwin, London 1879.
BUTLER, SAMUEL: Unconscious Memory, London 1880.
B‹TSCHLI, OTTO: Untersuchungen ¸ber mikroskopische Sch‰ume und das Protoplasma, Leipzig 1892.
B‹TSCHLI, OTTO: Mechanismus und Vitalismus, Leipzig 1901.
BUTTELREEPEN, HUGO VON: Sind die Bienen Reflexmaschinen? Biol. Zentralbl. 20, 1900.
BUTTELREEPEN, HUGO VON: Die phylogenetische Entstehung des Bienenstaates usw. Biol. Zentral-
bl. 23, 1903.
CAILLOIS, ROGER: ZobecnÏn· estetika, Odeon, Praha 1968.*
CANDOLLE, ALPHONSE L. P. DE: Histoire de la science et des savants depuis deux siècles, Genève 1885.
491
CANDOLLE, AUGUSTIN PYRAME DE: Principes ÈlÈmentaires de botanique, Paris 1804.

CANDOLLE, AUGUSTIN PYRAME DE: ThÈorie ÈlÈmentaire de la botanique, Paris 1813.
CANESTRINI, GIOVANNI: La teoria di Darwin, Milano 1880.
CARPENTER, W. B., PARKER, W. P., JONES, R.: Introduction to the Study of the Foraminifera, London
1862.
CARUS, CARL GUSTAV: Psychologie oder Geschichte der Seele in der Reihenfolge der Tierwelt, Wien 1866.
CARUS, JULIUS VICTOR: Geschichte der Zoologie bis auf Joh. M¸ller und Ch. Darwin, M¸nchen 1872.
CASPARIS, PAUL: Virchow und Haeckel vor dem Forum der metodologischen Forschung, Augsburg
1878.
CASTLE, WILLIAM E.: Heredity of Coat Characters in Guinea Pigs and Rabbits, Washington 1905.
»ELAKOVSK›, LADISLAV: Metamorfosa rostlin a jejÌ dÏjiny, OsvÏta, Praha 1884.
»ELAKOVSK›, LADISLAV: Rozpravy o DarwinovÏ teorii, Praha 1895.
CHAMBERLAIN, HOUSTON STEWART: Immanuel Kant, M¸nchen 1905.
CHAMBERS, ROBERT: Vestiges of the natural History of Creation and other evolutionary writings. The
University of Chicago Press: Chicago 1994. Faksimile anonymnÌho vyd·nÌ z r. 1844,
Churchill, London.
CHOLODKOVSKY, N.: ‹ber den Lebenszyklus der Chermesarten und die damit verbundenen
allgemeinen Fragen. Biol. Zentralbl. 20, 1900.
CHUN, CARL: Aus den Tiefen des Weltmeeres. Jena 1900.
CLAUS, FRIEDRICH WILHELM: Die Typenlehre und E. Haeckels sog. Gastraeatheorie, Wien 1874.
COLLINS, F. H.: An Epitome of the Synthetic Philosophy, 2. vyd., London 1890.
COMTE, AUGUSTE: Cours de philosophie positive, 3. vyd., Ë. III, Philosophie biologique, Paris 1869
[1836].
CONDILLAC, ABB… DE: TraitÈ des animaux, Amsterdam 1755.
CONWAY MORRIS, SIMON: Lifeís solution. Inevitable humans in a lonely universe. Cambridge Univ.
Press, Cambridge, UK 2003.*
COPE, EDUARD D.: The Origin of the Fittest, New York 1887.
CORRENS, CARL: Die Ergebnisse der neuen Bastardforschung f¸r die Vererbungslehre. Ber.
deutsch. bot. Ges. 19, 1901.
CORRENS, CARL: Ein Nachtrag zu den veroffentlichten Bastardierungsversuchen Mendels, 1905.
COSSMANN, PAUL NIKOLAUS: Elemente der empirischen Teleologie, Stuttgart 1899.
CROOKES, WILLIAM: Genesis of elements, 1887; Die Genesis der Elemente usw., Berlin 1891.
CUNNINGHAM, J. T.: The Species, The Sex and the Individual. Nat. Sci. 13, 1898.
CUNNINGHAM, J. T. : Sexual dimorphism in the animal kingdom, London 1900.
CUVIER, GEORGES DE: Discours sur les revolutions de la surface du globe, Paris 1815.
CUVIER, GEORGE: Règne animal, 1829, 2. vyd.
CUVIER, GEORGES: Histoire des sciences naturelles, Paris 1830ñ32 a 1840ñ45.
CUVIER, GEORGES: …loge de M. de Lamarck, MÈm. Ac. Sc. 13, 1835.
DACQU…, EDGAR: Der Deszendenzgedanke und seine Geschichte, M¸nchen 1903.
DAHL, F.: Die Ziele der vergleichenden Ethnologie, Verh. d. 5. intern. Kongr. Zool., Berlin 1901.
DANNEMANN, FRIEDRICH: Grundrifl einer Geschichte der Naturwissenschaften, II. sv., Leipzig 1898.
DANTEC, F…LIX LE: La sexualitÈ, Paris 1899.
DARBISHIRE, A. D.: On the Difference between physiological and statistical laws of heredity.
Manchest. Lit. Soc. 1906.
DARWIN, CHARLES ROBERT: The Journal of a Voyage in HMS Beagle, 2. vyd., 1845.
DARWIN, CHARLES ROBERT: The origin of species by means of natural selection, or preservation of favo-
red races in the struggle for life. Murray, London 1859. Reprint tohoto 1. vyd·nÌ Penguin Books
1985.
DARWIN, CHARLES ROBERT: On the various contrivances by which Orchids are fertilized by Insects,
London 1862.
492
DARWIN, CHARLES ROBERT: The Variations of Animals and Plants under Domestification, London
1868.
DARWIN, CHARLES ROBERT: The Descent of Man and Selection in Relation to Sex, 2 svazky, John
Murray, London 1871; 2. p¯eprac. vyd·nÌ, 1874.
DARWIN, CHARLES ROBERT: The Expression of Emotions in Men and Animals, London 1872.
DARWIN, CHARLES ROBERT: O vzniku druh˘ p¯irozen˝m v˝bÏrem Ëili zachov·v·nÌm vhodn˝ch odr˘d
v boji o ûivot. Praha 1914.*
DARWIN, CHARLES ROBERT: VlastnÌ ûivotopis, Praha, OsvÏta 1951.*
DARWIN, CHARLES ROBERT: O vzniku druh˘ p¯ÌrodnÌm v˝bÏrem neboli uchov·nÌm prospÏön˝ch plemen
v boji o ûivot. Podle 2. krit. vyd·nÌ, nakl. »SAV, Praha 1953.*
DARWIN, CHARLES ROBERT: P¯ÌrodovÏdcova cesta kolem svÏta na lodi Beagle, Mlad· fronta, Praha
1955.
DARWIN, CHARLES ROBERT: O p˘vodu ËlovÏka, Academia, Praha 1970.*
DARWIN, CHARLES ROBERT: O pohlavnÌm v˝bÏru. Academia, Praha 2005.
DARWIN, ERASMUS: The Botanic Garden (b·seÚ, jejÌû druh· Ë·st se naz˝v· The Loves of Plants), 1788.
DARWIN, ERASMUS: Phytologia or the Philosophy of Agriculture and Gardening, London 1800.
DARWIN, ERASMUS: Zoonomia or the Laws of Organic Life, London 1794ñ96. Viz tÈû novÈ vyd. The
collected writings of Erasmus Darwin. Faksimile; Thoemmes Continuum, Bristol 2004.
Zoonomia zde jako dÌl 5ñ8, podle 3. vyd·nÌ 1801.*
DARWIN, FRANCIS: Life and letters of C. Darwin, 3 Vols, London 1878.
DAVENPORT, CHARLES B.: Experimental Morphology, New York 1897ñ1899.
DAVENPORT, CHARLES B.: Statistical Methods with special reference to biological variation, London
1904.
DAWKINS, RICHARD: Slep˝ hodin·¯, Paseka, Praha 1998.*
DAWKINS, RICHARD: Sobeck˝ gen, Mlad· fronta, Praha 1998.*
DE CANDOLLE: viz CANDOLLE, DE
DELAGE, YVES: La structure du protoplasma et les thÈories sur líhÈrÈditÈ et les grandes problèmes sur la
biologie gÈnÈrale, Paris 1895, 2. vyd. 1903.
DELAGE, YVES: LíhÈrÈditÈ et les grands problèmes de la biologie gÈnÈrale, 2. vyd., Paris 1904.
DELBOEUF, JOSEPH: Les mathÈmatiques et le transformisme. Revue Scientifique, 2d sÈr. 29 (1877),
669ñ79.
DELBR‹CK, BERTHOLD: Einleitung in das Sprachstudium. Ein Beitrag zur Geschichte und Methodik der
vergleichenden Sprachforschung, Leipzig 1880.
DELPHINO, FED.: Il materialismo nella scienza, Genova 1880.
DEMOOR, JEAN, MASSART, JEAN, VANDERVELDE, …MILE: LíÈvolution rÈgressive en biologie et en sociolo-
gie, Paris 1897.
DENNERT, EBERHARD: Vom Sterbelager des Darwinismus, Stuttgart 1903, novÈ pokraËov·nÌ 1906.
DEP…RET, CHARLES: Les transformations du monde animal, Paris 1907.
DEPEW, DAVID J. & WEBER, BRUCE H.: Darwinism Evolving. Systems Dynamics and the Genealogy of
Natural Selections, Cambridge, MA 1995.*
DESMOND, ADRIAN & MOORE, JAMES: Darwin, M¸nchen 1995.*
DETTO, CARL: Die Theorien der direkten Anpassung und ihre Bedeutung f¸r das Anpassungs- und
Deszendenzproblem usw., Jena 1904.
DIEM, OTTO: Die psychoneurotische erbliche Belastung der Geistesgesunden und
Geisteskranken. Arch. Rass. Biol., 2, 1905.
DILTHEY, WILHELM: Einleitung in die Geistewissenschaften, Leipzig 1883.
DODEL, ARNOLD: E. Haeckel als Erzieher, Gera (bez ud·nÌ roku).
DOFLEIN, F.: ‹ber Schutzanpassung durch ƒhnlichkeit. Biol. Zentralbl. 28, 1908, 243n.
DOHRN, ANTON: Der Ursprung der Wirbeltiere und das Prinzip des Funktionswechsels, Leipzig 1875.
DOMIN, KAREL: ⁄vod k novÏjöÌm theoriÌm v˝vojov˝m. Praha 1909.*
493
DRIESCH, HANS: Die mathematisch-mechanische Betrachtung morphologischer Probleme der Biologie,

Jena 1891.
DRIESCH, HANS: Die Biologie als selbst‰ndige Grundwissenschaft, Leipzig 1893a.
DRIESCH, HANS: Entwicklungsmechanische Studien. X. Mitteilungen aus der Stat. Neapel, 11, 1893b.
DRIESCH, HANS: Analytische Theorie der organischen Entwicklung, Leipzig 1894.
DRIESCH, HANS: Die Lokalisation morphogenetischer Vorg‰nge, Leipzig 1899.
DRIESCH, HANS: Von der Allgemeing¸ltigkeit wissenschaftlicher Aussagen. Biol. Zentralbl. 20,
1900.
DRIESCH, HANS: Die organischen Regulationen, Leipzig 1901.
DRIESCH, HANS: Kritisches und Polemisches. Biol. Zentralbl. 22, 1902, 182.
DRIESCH, HANS: Die Seele als elementarer Naturfaktor, Leipzig 1903.
DRIESCH, HANS: Naturbegriffe und Natururteile, Leipzig 1904.
DRIESCH, HANS: Der Vitalismus als Geschichte und als Lehre, Leipzig 1905.
DRIESCH, HANS: Die Physiologie der tierischen Form, Wiesbaden 1906 (separ·tnÌ otisk z Ergebnisse
der Physiologie V).
DRIESCH, HANS: The science and philosophy of Organism I-II, London 1907ñ08.
DRUDE, OSCAR: Die Florenreiche der Erde, Gotha 1889.
DUB, JULIUS: Kurze Darstellung der Lehre Darwins, Stuttgart 1878.
DUBOIS, EUGÈNE: Pithecanthropus erectus. Eine menschen‰hnliche ‹bergangsform aus Java, Batavia
1894.
DUILH… ST. PROJET: Apologie de la foi chrÈtienne, 1885.
DUMONT, EMERICH: Der Fortschritt im Lichte der Lehren Schopenhauers und Darwins, Brockhaus,
Leipzig 1886.
DUNCKER, G.: Die Methode der Variationsstatistik. Arch. f. Entw.-Mech. 1899.
DURDÕK, JOSEF: Darwin und Kant, Ein Versuch ¸ber das Verh‰ltnis des Darwinismus zur Philosophie,
Prag 1875, 1906 (posthumnÏ, nÏmecky).
DUTROCHET, HENRI REN… JOACHIM: Comptes rendus Ac. sc. Paris 1819.
DUTROCHET, HENRI REN… JOACHIM: MÈmoire pour servir a líhistoire anat. et physiologie, Paris 1837.
DUVAL, MATHIAS: Le darwinisme, Paris 1886.
ECKER, ALEXANDER: Lorenz Oken, eine biografische Skizze, Stuttgart 1880.
EHRENBERG, CHRISTIAN GOTTFRIED: Die Infusionstierchen als vollkommene Organismen, Berlin 1838.
EHRLICH, PAUL: Experimentelle Untersuchungen ¸ber Immunit‰t. Deutsche med. Wochenschr., 17,
1891.
EIMER, GUSTAV THEODOR: Untersuchungen ¸ber das Variieren der Mauereidechse, Berlin 1881.
EIMER, GUSTAV THEODOR: Die Entstehung der Arten, I. dÌl, Jena 1889.
EIMER, GUSTAV THEODOR: Die Entstehung der Arten auf Grund von vererben erworbener Eigenschaften
nach den Gesetzen organischen Wachsens. II. Orthogenesis der Schmetterlinge, Engelmann,
Leipzig 1897.
ELSBERG, L.: Regeneration or the Preservation of organic molecules. Proc. Ass. f. Adv. of. Sci.
Hartford Meet. 1874.
ENGELS, EVE-MARIE: Die Rezeption von Evolutionstheorien im 19. Jahrhunderts, Frankfurt am Main
1995.*
ERICKSSON, J.: ‹ber Spezialisierung des Parasitismus bei den Getreiderostpilzen. Ber. deutsch.
botan. Ges. 12, 1884.
ESENBECK, NEES V.: Allgemeine Formlehre der natur, 1852.
ETTINGSHAUSEN C. V., KRAäAN, F.: Beitr‰ge zur Erforschung der atavistischen Formen an leben-
den Pflanzen und ihren Beziehungen zu den Arten ihrer Gattung. Denkschr. Akad. Wien.
Math. naturw. Kl. 55, 1888.
ETTINGSHAUSEN C. V., KRAäAN, F.: Untersuchungen ¸ber Ontogenie und Phylogenie der Pflanzen
auf pal‰ontologischer Grundlage. Denkschr. Akad. Wien. Math. naturw. Kl. 57, 1890.
494
EULENBURG, FRANZ: Gesellschaft und Natur, Rede, T¸bingen 1905.

EXNER, SIGMUND: Entwurf zu einer phys. Erkl‰rung der psychischen Erscheinungen, I. dÌl, Leipzig
a Wien 1894.
EXNER, SIGMUND: Physiologie der fazettierten Augen, Leipzig a Wien 1891.
FECHNER, GUSTAV THEODOR: Vergleichende Anatomie der Engel, 1825.
FECHNER, GUSTAV THEODOR: Zendavesta, oder ¸ber die Dinge des Himmels und des Jenseits, Leipzig
1851.
FECHNER, GUSTAV THEODOR: Einige Ideen zur Schˆpfungs- und Entwicklungsgeschichte der Organis-
men, Leipzig 1873.
FENIZIA, C.: Storia della evoluzione, Milano 1901.
FERRIÈRE, …MILE: Le Darwinisme, Paris 1872.
FICK, RUDOLF: Vererbungsfragen, Reduktions- und Chromosomenhypothesen, Bastardregeln. Ergebnis-
se der Anatomie und Entwicklungsgeschichte, Wiesbaden 1907.
FISCHER, E.: Líinfluence des changements de nourriture sur les chenilles et sur la formation du
sex de leurs papillons. C. R. Soc. de Phys. Etc., Genève, 19, 1902.
FISCHER, KUNO: Fichtes Leben, Werke und Lehre, Heidelberg 1900.
FLAHAULT, C.: Les progrès de la gÈographie botanique depuis 1884, son Ètat actuel, ses problèmes,
Progressus rei botanicae, Jena 1907.
FLEGR, JAROSLAV: EvoluËnÌ biologie, Academia, Praha 2005.*
FLEISCHMANN, ALBERT: Lehrbuch der Zoologie, 1898.
FLEISCHMANN, ALBERT: Die Stammesgeschichte der Tierwelt, Wiesbaden 1898.
FLEISCHMANN, ALBERT: Die Deszendenztheorie, Leipzig 1901.
FLEMMING, WALTHER: Zellsubstanz, Zell- und Kernteilung, Leipzig 1882.
FLOURENS, MARIE-JEAN-PIERRE: Examen de la phrÈnologie, Paris 1845.
FLOURENS, MARIE-JEAN-PIERRE: Examen du livre de M. Darwin sur líorigine des espèces, Paris 1864.
FLOURENS, MARIE-JEAN-PIERRE: De la phrÈnologie et des Ètudes vraies sur le cerveau, Paris 1865.
FOCKE, WILHELM OLBERS: Die Pflanzenmischlinge, Berlin 1881.
FOREL, AUGUSTE-HENRI: ExpÈriences et rÈmarques critiques sur les sensation des Insectes, CÙme 1900.
FOREL, AUGUSTE-HENRI: ‹ber Polymorphismus und Variation bei den Ameisen. Zool. Jahrb.
Suppl. 7, 1904.
FOREL, AUGUSTE-HENRI: Organischer Stammbaum, Archiv f¸r Rassen- und Gesellschaftsbiologie 3,
1906, seö. 6: 861ñ864.
FOSTER, MICHAEL: Lectures on the History of Physiology during the 16th, 17th and 18th centuries,
Cambridge 1901.
FOUCAULT, MICHEL: Slov· a veci. ArcheolÛgia humanitn˝ch vied, Kaligram, Bratislava 2000.*
FOUILL…E, ALFRED (vyd.): Education et HÈrÈditÈ, Paris 1889.
FRANC…, R. H.: Der heutige Stand der Darwinschen Fragen, 2. vyd., Leipzig 1907.
FRI», ALBERTO VOJTÃCH: Indi·ni JiûnÌ Ameriky, Novina, Praha 1943.*
FRIEDMANN, H.: Die Konvergenz der Organismen. Eine empirisch begr¸ndete Theorie als Ersatz f¸r die
Abstammungslehre, Berlin 1904.
FROHSCHAMMER, J.: Die Phantasie als Grundprinzip des Weltprozesses, M¸nchen 1877.
FUCHS, THEODOR: Ueber die pr‰sumierte Unvollst‰ndigkeit der paleˆntologischen Ueber-
lieferungen, Verhandlungen der kaiserlich-kˆniglichen geologischen Reichsanstalt, Wien 1879, Ë.
16: 355ñ359.
GALL, FRANZ JOSEF: Vorlesungen ¸ber die Verrichtung des Gehirns. Selpert, Berlin 1805.
GALTON, FRANCIS: Hereditary Genius, its Laws and Consequences, London 1869.
GALTON, FRANCIS: English Men of Science, their Nature and Nurture, London 1874.
GALTON, FRANCIS: A Theory of Heredity. Cont. Rev. 27, 1876.
GALTON, FRANCIS: Inquiries into Human Faculty and its Development, London 1883.
GALTON, FRANCIS: Natural Inheritance, London 1889.
495
GAUDRY, JEAN ALBERT: Les enchaÓnements du monde animal dans les temps gÈologiques, 3 sv., Paris
1878ñ1883.
GAUDRY, JEAN ALBERT: Les ancêtres des nos animaux dans les temps gÈologiques, Paris 1888.
GEDDES, PATRICK, THOMSON & J. ARTHUR: The Evolution of Sex. London 1889.
GEGENBAUR, CARL: Grundz¸ge der vergleichenden Anatomie, Leipzig 1859; 2. vyd. 1870.*
GEGENBAUR, CARL: Vergleichende Anatomie der Wirbeltiere, I-II, Leipzig 1898 a 1901.
GEOFFROY ST. HILAIRE, …TIENNE: Philosophie anatomique II. Des monstruositÈs humaines, Paris 1822.
GEOFFROY ST. HILAIRE, …TIENNE: Recherches sur líorganisation des gavials, Paris 1825.
GEOFFROY ST. HILAIRE, …TIENNE: Sur líinfluence du monde ambiant pour modifier les formes des
animaux. MÈm. Ac. sc. 12, 1833.
GEOFFROY ST. HILAIRE, …TIENNE: …tudes progressives díun naturaliste pendant les annÈes 1834 et 1835
atd., Paris 1835.
GEOFFROY ST. HILAIRE, ISIDORE: ConsidÈrations historiques sur la zoologie. Revue des deux mondes,
1837.
GEOFFROY ST. HILAIRE, ISIDORE: Essai de zool gÈn. etc., Paris 1841.
GEOFFROY ST. HILAIRE, ISIDORE: Histoire naturelle gÈnÈrale, Paris 1854.
GIARD ALFRED: Revue scientif., sÈr. 2, Ann. 4, 1874.
GIARD, ALFRED: Les faux principes biologiques et leur consÈquence en taxonomie, 1876.
GIARD, ALFRED: Controverses transformistes, Paris 1904.
GICHARD, R.: LíidÈe díÈvolution etc., Paris 1903.
GIEBEL CHRISTIAN GOTTFRIED: Die Naturgeschichte des Tierreichs, Leipzig 1859.
GIEBEL CHRISTIAN GOTTFRIED: Der Mensch, sein Kˆrperbau, seine Lebenst‰tigkeit und seine
Entwicklung, Leipzig 1869.
GLEY, M. E.: Les sciences biologiques et la biologie gÈnÈrale. Revue scientif. 1909, 1.
GODRON, DOMINIQUE ALEXANDRE: De líespèce et des races dans les êtres organisÈs et spÈcialement de
líunitÈ de líespèce humaine, 2 vols, J. B. Baillière, Paris 1859.
GOEBEL, KARL: Organographie der Pflanzen, Jena 1898a.
GOEBEL, KARL: ‹ber Studium und Auffassung der Anpassungserscheinungen bei Pflanzen, M¸nchen
1898b.
GOEBEL, KARL: Die kleistogamen Bl¸ten und die Anpassungstheorien. Biol. Zentralblatt, 24, 1904.
GOEBEL, KARL: Die Grundprobleme der heutigen Pflanzenmorfologie. Biol. Zentralbl. 25, 1905.
GOETHE, JOHANN WOLFGANG VON: Versuch, die Metamorphose der Pflanzen zu erkl‰ren, Gotha 1790.*
GOETHE, JOHANN WOLFGANG VON: S‰mtliche Werke, Cotta, T¸bingen 1806.
GOETHE, JOHANN WOLFGANG VON: ‹ber die Spiraltendenz der Vegetation, In: S‰mtliche Werke Cotta,
T¸bingen 1806.
GOETHE, JOHANN WOLFGANG VON: Entdeckung eines trefflichen Vorarbeiters, 1817.
GOETHE, JOHANN WOLFGANG VON: Die Schriften zur Naturwissenschaft. Vollst‰ndige mit
Erl‰uterungen versehene Ausgabe im Auftrag der Deutschen Akademie der Naturforscher Leopoldi-
na, Weimar 1964ñ1994.*
GOETTE, ALEXANDER: Die Entwicklungsgeschichte der Unke, Leipzig 1875.
GOULD, STEPHEN JAY: Jak nemÏ¯it ËlovÏka, Nakl. LidovÈ noviny, Praha 1997.*
GOULD, STEPHEN JAY: The structure of evolutionary theories, Belknap, Cambridge, Ma. 2002.*
GOULD, STEPHEN JAY: The hedgehog, the fox, and the magisterís pox, Harmony Books, New York 2003.*
GRASS…, PIERRE-PAUL: LíÈvolution du vivant. MatÈriaux pour une nouvelle theorie transformiste. Albin
Michel, Paris 1973.*
GRAY, ASA: Darwiniana, London 1861.
GROOSZ, K.: Die Spiele der Tiere, Jena 1896.
GRUBER, M.: F¸hrt die Hygiene zur Entartung der Rasse? M¸nch. Med. Wochenschr. 1903.
GR‹NBAUM, ALBERT S. F.: Note on the ÑBlood Relationschipì of Man and the Antropoid Apes, The
Lancet 1, 1902: 143 (18.1.1902).
496
GULICK, JOHN T.: Evolution, racial and habitudinal, Washington 1905.

G‹NTHER S.: Das matematische Grundgesetz im Bau des Pflanzenkˆrpers, Kosmos 4, 1878 ñ 1879.
HAACKE, WILHELM: Gestaltung und Vererbung, Leipzig 1893a.
HAACKE, WILHELM: Die Tr‰ger der Vererbung. Biol. Zentralbl. 13, 1893b, 525ñ542.
HAACKE, WILHELM: Grundrifl der Entwicklungsmechanik, Leipzig 1897.
HAECKEL, ERNST: Generelle Morphologie der Organismen. Allgemeine Grundz¸ge der organischen
Formenwissenschaft, mechanisch begr¸ndet durch die von CH. DARWIN reformierte Deszendenztheo-
rie, Berlin 1866.
HAECKEL, ERNST: Monographie der Moneren, 1868a.
HAECKEL, ERNST: Nat¸rliche Schˆpfungsgeschichte, Berlin 1868b.
HAECKEL, ERNST: Studien ¸ber Moneren und andere Protisten, Leipzig 1870.
HAECKEL, ERNST: Die Kalkschw‰mme, Berlin 1872.
HAECKEL, ERNST: Die Gastraeatheorie, die phylogenetische Klassifikation des Tierreichs atd.
Jenaer Zeitschr. 8, 1874.
HAECKEL, ERNST: Ziele und Wege der heutigen Entwicklungslehre, Jenaische Zeitschr. f.
Naturwiss., 10, 1875, 9.
HAECKEL, ERNST: Die Perigenesis der Plastidule oder die Wellenzeugung der Lebensteilchen, Berlin
1876.
HAECKEL, ERNST: Die heutige Entwicklungslehre in Verh‰ltnis zur Gesamtwissenschaft, Stuttgart, 3.
vyd., 1877.
HAECKEL, ERNST: Freie Wissenschaft und freie Lehre. Eine Entgegnung auf R. Virchows M¸nchenre
Rede ¸ber die Freiheit der Wissenschaft im modernen Staate, Stuttgart 1878a.
HAECKEL, ERNST: ‹ber die Individualit‰t des Tierkˆrpers, Jenaische Zeitschr. 12, 1878b.
HAECKEL, ERNST: Ursprung und Entwicklung der Sinneswerkzeuge. Kosmos 4, 1878c, 20.
HAECKEL, ERNST: Einst‰mmiger und vielst‰mmiger Ursprung. Kosmos 4, 1878ñ79d, 360.
HAECKEL, ERNST: Die Naturanschauung von Darwin, Goethe und Lamarck, Jena 1882.
HAECKEL, ERNST: Der Monismus als Band zwischen Religion und Wissenschaft, Bonn 1892.
HAECKEL, ERNST: Systematische Phylogenie: Entwurf eines nat¸rlichen Systems der Organismen auf
Grund ihrer Stammesgeschichte., Berlin 1894 (I), 1896 (II), 1895 (III).
HAECKEL, ERNST: Die Kunstformen der Natur, Leipzig 1899ñ1905.
HAECKEL, ERNST: Die Weltr‰tsel: gemeinverst‰ndliche Studien ¸ber monistische Philosophie, Bonn
1899.
HAECKEL, ERNST: Anthropogenie, Leipzig, 4. vyd. 1901, 5. vyd. 1903.
HAECKEL, ERNST: Naturwunder der Tropenwelt, Gera 1905.
HAECKER, VAL.: Praxis und Theorie der Befruchtungslehre, Jena 1899.
HAECKER, VAL.: ‹ber Autonomie der v‰terlichen und m¸tterlichen Kernsubstanz vom Ei bis zu
den Fortpflanzungszellen. Anat. Anz. 20, 1902.
HAESER, HEINRICH: Lehrbuch der Geschichte der Medizin, 3 sv., Jena 1881.
HAHN, OTTO: Die Meteoriten und ihre Organismen, Laupp, T¸bingen 1881.
HAHN, OTTO: Die Urzelle, T¸bingen 1897.
HALLIER, ERNST: ƒsthetik der Natur, Stuttgart 1890.
HAMANN, OTTO: Entwicklungslehre und Darwinismus, Jena 1892.
HAMANN, OTTO: Prof. E. Haeckel in Jena und seine Kampfesweise, Gˆttingen 1893.
HAMANN, OTTO: Europ‰ische Hˆhlenfauna, Jena 1896.
HANSEN, ADOLPH: Goethes Metamorphose der Pflanzen. Geschichte einer botanischen Hypothese,
Alfred Tˆpelmann, Giessen 1907.
HANSTEIN, JOHANN VON: Chr. Ehrenberg, Bonn 1877.
HANSTEIN, JOHANN VON: Das Protoplasma als Tr‰ger der pflanzlichen und tierischen Lebensver-
richtungen, Heidelberg 1880.
HARTMANN, EDUARD VON: Philosophie des Unbewuflten, 3. vyd. 1871.
497
HARTMANN, EDUARD VON: Darwinismus und Thierproduktion, M¸nchen 1876.

HARTMANN, EDUARD VON: Das Unbewuflte vom Standpunkte der Physiologie und Deszendenztheorie,
2. vyd., Berlin 1877.
HARTMANN, EDUARD VON: Erg‰nzungsband zur 1.-9. Auflage der Philosophie des Unbewuflten,
Leipzig 1889.
HEER, OSWALD: Die Urwelt der Schweiz, Z¸rich 1864.
HEGEL, GEORG WILHELM FRIEDRICH: Estetika I., Praha 1966.*
HEITZMANN, CARL: Mikroskopische Morphologie des Tierkˆrpers, Wien 1883.
HELLWALD, FRIEDRICH VON: Der vorgeschichtliche Mensch, 2. vyd., Leipzig 1880.
HELLWALD, FRIEDRICH VON: Kulturgeschichte in ihrer nat¸rlichen Entwicklung bis zur Gegenwart,
Stuttgart 1884.
HELMHOLTZ, HEINRICH: ‹ber das Ziel und die Fortschritte der Naturwissenschaft, 1869.
HELMHOLTZ, HEINRICH: Physiologische Optik, II. vyd., Hamburg & Leipzig 1896.
HELMONT, JAN BAPTIST VAN: Aufgang der Arzneikunst, d.i. noch nie erhˆrte Grundlehren von der Natur
usw. Sulzbach 1683.
HENLE, FRIEDRICH GUSTAV JACOB: Theodor Schwann, Bonn 1886.
HENSEN, VICTOR: Die Planktonexpedition und Haeckels Darwinismus, Kiel 1891.
HENSLOW, George: The Origin of Floral Structures by Insect and other Agencies, London 1895.
HERBST, C.: Formative Reize der tierischen Ontogenese, Leipzig 1901.
HERING, EWALD: ‹ber das Ged‰chtnis als Funktion der organischen Materie. Almanach Akad.
Wien, 20, 1870.
HERMANN, TOM¡ä & KLEISNER, KAREL: Biolog Michail M. Novikov (1876ñ1965). Kapitola z dÏjin
ruskÈ vÏdy v emigraci. »esk˝ Ëasopis historick˝ 103, 2005 (2), 313ñ353.*
HERMANN, TOM¡ä & MARKOä, ANTON (eds.): Emanuel R·dl ñ vÏdec a filosof / Emanuel R·dl ñ Scientist
and Philosopher, OIKOYMENH, Praha 2004.*
HERMANN, TOM¡ä: Originalita vÏdy a problÈm plagi·tu. T¯i v˝stupy Emanuela R·dla k jazyko-
vÈ ot·zce ve vÏdÏ z let 1902ñ1911. In: BINDER, H. KÿIVOHLAV¡, B. & VELEK, L.: MÌsto n·rodnÌch
jazyk˘ ve v˝chovÏ, ökolstvÌ a vÏdÏ v HabsburskÈ monarchii 1867ñ1918, V˝zkumnÈ centrum pro
dÏjiny vÏdy, Praha 2003, 441ñ470.*
HERTWIG, OSKAR: Beitr‰ge zur Kenntnis der Bildung, Befruchtung und Teilung des tierischen
Eies. I. Morph. Jahrb. 1, 1875.
HERTWIG, OSKAR: Zeit- und Streitfragen der Biologie, 2, Jena 1897.
HERTWIG, OSKAR: Allgemeine Biologie, Jena 1906.
HERTWIG, OSKAR & HERTWIG, RICHARD: Die Cˆlomtheorie, Versuch einer Erkl‰rung d. mittleren
Keimblattes, Jena 1881.
HERTWIG, RICHARD: ‹ber die Konjugation der Infusorien. Abh. Akad. M¸nchen 17, 1889.
HERTWIG, RICHARD: Lehrbuch der Zoologie, Jena 1892.
HERTZ, FRIEDRICH: Moderne Rassentheorien, Kritische Essays, Wien 1904.
HESSE, RICHARD: Abstammungslehre und Darwinismus, Leipzig 1908.
HIS, WILHELM.: Die Theorien der geschlechtlichen Zeugung. Archiv f. Anthropologie 4, 1870 a 5, 1872.
HIS, WILHELM.: Unsere Kˆrperform und das physiologische Problem ihrer Entstehung, Leipzig 1874.
HIS, WILHELM.: ‹ber mechanische Grundvorg‰nge tierischer Formbildung. Arch. Anat. (Phys.)
1894.
HIS, WILHELM.: Untersuchungen ¸ber die erste Anlage des Wirbeltierleibes, 1898.
HOERNES, MORITZ: Der diluviale Mensch in Europa, Wien 1903.
HOFFMANN, H.: Kulturversuche. Botan. Ztg. 1876.
HOFFMANN, H.: Vererbung erworbener Eigenschaften. Bot. Ztg. 1897.
HOFMEISTER, WILHELM FRIEDRICH BENEDIKT: Die Entstehung des Embryo der Phanerogamen. Eine
Reihe mikroskopischer Untersuchungen. Leipzig 1849.
HOMEYER, E. F. VON: Die Wanderungen der Vˆgel etc., Berlin 1881.
498
HOSSFELD, UWE, OLSSON, LENNART & BREIDBACH, OLAF (eds.): Carl Gegenbaur and Evolutionary
Morphology. Special Issue Theory in Biosciences, 122, 2003, Ë. 2/3.*
HUBER, JOHANN NEPOMUK: Die Lehre Darwins kritisch betrachtet, M¸nchen 1871.
HUBRECHT, A. A. W.: Relation of the Nemertea to the Vertebrata, Q. J. Mi. Sci. 77, 1887.
HUMBOLDT, ALEXANDER VON: Ansichten der Natur, 3. vyd., Stuttgart a T¸bingen 1849.
HUMBOLDT, ALEXANDER VON: Kosmos, Entwurf einer physischen Weltbeschreibung, Cotta, T¸bingen
1845ñ1865.
HUMBOLDT, ALEXANDER: Pohledy na p¯Ìrodu se vÏdeck˝mi v˝klady. Tiskem a skladem c. kr. universi-
tnÌho knihkupectvÌ Karla Goriöka ve VÌdni. Na Ëesko p¯eloûil VojtÏch äafa¯Ìk. VÌdeÚ 1862.
HURST, C. H.: Biological Theories III. The Recapitulation Theory, Nat. Sci. 2, 1893.
HUXLEY, LEONARD (Ed.): Life and Lettres of Thomas Henry Huxley, 3 vols, London 1900ñ1902.
HUXLEY, THOMAS HENRY: On the Anatomy and the Affinities of the Family of Medusae, Proc. R.
S. London, 1849.
HUXLEY, THOMAS HENRY: On the Theory of the vertebrate Skull. Ann. and Mag. of Nat. Hist. III, 1859.
HUXLEY, THOMAS HENRY: Geological Contemporaneity and persistent Types of Life, Coll. Ess. 8, 1862.
HUXLEY, THOMAS HENRY: Evidences of the Manës Place in Nature, London 1863.
HUXLEY, THOMAS HENRY: On the natural inequality of men, 1890.
HUXLEY, THOMAS HENRY: Evolution and Ethics, Coll. Ess. IX. 1894,
HUXLEY, THOMAS HENRY: On the physical basis of life. Methods and results, 1894.
HYATT, A.: Transformations of Planorbis at Steinheim with Remarks on the Effects of Gravity
upon the Forms of Shells and Animals. Proc. Amer. Assoc. Science. 29, 1880.
JAECKEL, O.: ‹ber verschiedene Wege phylogenetischer Entwicklung in Deutschland, Jena 1902.
JƒGER, GUSTAV: Die Darwinsche Theorie ¸ber die Entstehung der Arten, 2 Vortr‰ge, Wien 1862.
JƒGER, GUSTAV: ‹ber den Ursprung der menschlichen Sprache, Ausland 1867, 1869.
JƒGER, GUSTAV: Nachtrag zu der Theorie ¸ber den Ursprung der Sprache, Ausland 1870.
JƒGER, GUSTAV: In Sachen Darwins, insbesond. kontra Wigand, Stuttgart 1874.
JƒGER, GUSTAV: Lehrbuch der allgemeinen Zoologie, Leipzig 1878.
JƒGER, GUSTAV: Die Entdeckung der Seele. Zugleich Lehrbuch der allgemeinen Zoologie, III. dÌl, 2. vyd.
1880.
JANKO, JAN: Vznik a rozklad mechanistickÈ koncepce ve fyziologii. Osudy mechanicismu v zrcadle synte-
tick˝ch zpracov·nÌ fyziologie v 2. polovinÏ 19. a na zaË·tku 20. stoletÌ. Pr·ce z dÏjin p¯ÌrodnÌch
vÏd, sv. 5, Praha 1975.*
JANKO, JAN: Vznik experiment·lnÌ biologie v »ech·ch (1882ñ1918). Academia, Praha 1982.*
JANKO, JAN: Darwinovo mÌsto ve v˝voji biologie a Ëesk˝ evolucionismus. »asopis N·rodnÌho
muzea, p¯. 102, 1983: 67ñ73.*
JANKO, JAN & äTRB¡“OV¡, SO“A: VÏda PurkyÚovy doby. Academia, Praha 1988.*
JELLINEK, Georg: Allgemeine Staatslehre, Heidelberg 1905.
JOHANNSEN, WILHELM: ‹ber Erblichkeit in Populationen und in reinen Linien, Jena 1903.
JORDAN, ANDR…: De líorigine des arbres fruitiers, 1853.
JORDAN, ANDR…: Remarques sur le fait de líexistence en sociÈtÈ à líÈtat sauvage des espèces vÈgÈtales affi-
nes atd., Lyon 1873.
JULEVILLE, PETIT DE: Histoire de la langue et de la littÈrature francaise, 1899.
JUNKER, THOMAS & HOSSFELD, UWE: Die Entdeckung der Evolution. Eine revolution‰re Teorie und ihre
Geschichte, Wissenschaftliche Buchgesellschaft, Darmstadt 2001.*
KALISCHER, SOLOMON: Goethe als Naturforscher und Herr du Bois als sein Kritiker. Eine Antikritik,
Berlin 1883.
KASSOWITZ, MAX: Allgemeine Biologie, 3 svazky, Wien 1899.
KASSOWITZ, MAX: Vitalismus und Teleologie. Biol. Zentralbl. 25, 1905, 776.
KAUP, JOHANN JAKOB: Skizzierte Entwicklungsgeschichte und nat¸rl. System der europ‰ischen
Tierwelt, 1829.
499
KELLER, C.: Die Mutationstheorie von de Vries im Lichte der Haustiergeschichte. Arch. f. Rassen-
und Gesellschaftsbiologie 2, 1905.
KELLY, ALFRED: The Descent of Darwin. The Popularization of Darwinism in Germany, 1860ñ1914,
Chapel Hill 1981.*
KENNEL, J. VON: Studien ¸ber sexuellen Dimorphismus, Variation und verwandte Erscheinun-
gen, Schr. nat. Ges. Dorpat 1896.
KENNEL, J. VON: ‹ber eine stummelschw‰nzige Hauskatze atd., Zool. Jahrb. (Syst.) 15, 1901.
KERNER, ANTON JOSEPH RITTER VON MARILAUN: Pflanzenleben, Leipzig a Wien, 1891.
KIELMEYER, CARL FRIEDRICH VON: Rede ¸ber das Verh‰ltnis der organischen Kr‰fte untereinander in der
Reihe der verschiedenen Organisationen, die Gesetze und Folgen dieser Verh‰ltnisse, Stuttgart
a T¸bingen (1793) 1814.
KLAATSCH, HERMANN: Entstehung und Entwicklung des Menschengeschlechts. In: H. KRƒMER,
H., ET AL.: Weltall und Menschheit, 2. sv., 1900.
KLEBAHN, HEINRICH: Die wirtswechselnden Rostpilze, Berlin 1904.
KLEBS, GEORG: Willk¸rliche Entwicklungs‰nderungen bei den Pflanzen, Jena 1903.
KLEINENBERG, N.: Die Entstehung des Annelids aus der Larve von Lopadorhynchus. Zeitschr.
wiss. Zool. 44, 1886.
KOHLBRUGGE, J. H. F.: Der Atavismus, Utrecht 1897.
KOHN, DAVID (ed.): The Darwinian Heritage, Princeton 1985.*
KOKEN, ERNST: Die Vorwelt und ihre Entwicklungsgeschichte, Leipzig 1893.
KOKEN, ERNST: Pal‰ontologie und Deszendenzlehre, Jena 1902.
K÷LLIKER, ALBERT: ‹ber die Darwinsche Schˆpfungstheorie, Zeitschrift f¸r wiss. Zoologie 14, 1864.
K÷LLIKER, ALBERT: Handbuch der Gewebelehre, 1889; 1896.
K÷LLIKER, ALBERT: Die Energiden von Sachs im Lichte der Gewebelehre der Tiere. W¸rzb. verh. N.
F. 31, 1897.
KOM¡REK, STANISLAV: Mimicry, aposematism and related phenomena in animals and plants.
Bibliography 1800ñ1990, VesmÌr, Praha 1998.*
KOM¡REK, STANISLAV: P¯Ìroda a kultura. SvÏt jev˘ a svÏt interpretacÌ aneb Jak je to doopravdy, VesmÌr,
Praha 2000.*
KOM¡REK, STANISLAV: Mimikry, aposematismus a p¯ÌbuznÈ jevy. Mimetismus v p¯ÌrodÏ a v˝voj jeho
pozn·nÌ, Doko¯·n, Praha 2004.*
KORSCHELT, EUGEN & HEIDER, K.: Lehrbuch der Entwicklungsgeschichte, 2 dÌly, Jena 1890, 1902.
KORSCHINSKY, S.: Heterogenesis und Evolution. Naturw. Wochenschr. 14, 1899; Flora 89, 1901.
KRAEMER, HERMANN: Die Kontroverse ¸ber Rassenkonstanz und Individualpotenz, Reinzucht und
Kreuzung im Lichte der biologischen Forschungen atd., Bern 1905.
KRAMER, PAUL: Theorie und Erfahrung. Beitr‰ge zur Beurteilung des Darwinismus, Halle 1877.
KRAUSE, ERNST: Kosmos 4, 1878, 323.
KRAUSE, ERNST: L. M. Monboddo und sein Buch ¸ber den Ursprung der Sprache, Kosmos 5, 1879.
KRAUSE, ERNST: E. Darwin und seine Stellung in der Geschichte der dsezendenztheorie, Leipzig 1880.
KRAUSE, ERNST: C. Darwin und sein Verh‰ltnis zu Deutschland, Leipzig 1885.
KRAUSE, ERNST: Geschichte der biologischen Wissenschaften im 19. Jahrhundert, Berlin 1901.
KRUSE, W.: Entartung. Zeitschrift f¸r Sozialwissensch. 1903.
KUHN, THOMAS C.: Struktura vÏdeck˝ch revolucÌ. OIKOYMENH, Praha 1997.*
KURELLA, HANS: Naturgeschichte des Verbrechers, Stuttgart 1893.
LAMARCK, JEAN-BAPTISTE DE: Recherches sur líorganisation des corps vivants et particulièrement sur son
origine, sur la cause de ses dÈveloppements et des progrès de sa composition et sur celles qui, tendant
continuellement à la dÈtruire, dans chaque individu, amènent necessairement sa mort, Paris 1802.
LAMARCK, JEAN-BAPTISTE DE: Philosophie zoologique, ou exposition de considÈrations rÈlatives à líhistoi-
re naturelle des animaux, Paris 1809; 2 sv. Paris 1873 (vyd. Ch. Martius); Paris 1994 (vyd. GF-
Flammarion, ˙vod a pozn·mky A. Pichot).*
500
LAMARCK, JEAN-BAPTISTE DE: Histoire naturelle des animaux sans vertèbres, 7 Vols., Paris 1815ñ22.
LAMPRECHT, KARL: Deutsche Geschichte, Berlin 1908.
LANDOIS, LEON: Die Transfusion des Blutes, Leipzig 1875.
LANG, ARNOLD: Vergleichende Anatomie der wirbellosen Tiere, Jena 1900 (nedokonËeno).
LANG, ARNOLD: ‹ber die Mendelschen Gesetze, Art- und Variet‰tenbildung atd., Luzern 1906.
LANGE, FRIEDRICH ALBERT: Geschichte des Materialismus und Kritik seiner Bedeutung in der
Gegenwart, I.-II. Iserlohn 1866.
LAPOUGE, VACHER DE : LíhÈrÈditÈ dans la science politique. Revue díanthropologie, 1888.
LASSWITZ, KURT: Gustav Theodor Fechner, Stuttgart 1896.
LAUTERBORN, R.: Der Formenkreis von Anurea cochlearis. Verh. nat. Ver. Heidelberg, N. F., 6, 1903,
1907.
LEIBNIZ, GOTTFRIED WILHELM: Gothofredi Guillelmi Leibnitii Opera Omnia. Nunc primum collecta....
Ed. L. Dutens. 6 vols. Geneva, 1768; repr. Hildesheim: Georg Olms, 1989.
LESSING, GOTTHOLD EPHRAIM: Erziehung des Menschengeschlechts, Berlin 1780.
LEUCKART, RUDOLF: ‹ber Morphologie und verwandschaftverh‰ltnisse der wirbellosen Tiere, Braun-
schweig 1848.
LEUCKART, RUDOLF: ‹ber den Polymorphismus der Individuen und die Erscheinung der Arbeitsteilung
in der Natur, Gieflen 1851.
LEYDIG, FRANZ VON: Vom Bau des tierischen Kˆrpers, 1864.
LIEBIG, JUSTUS: ‹ber das Studium der Naturwissenschaften, 1840.
LIEBIG, JUSTUS: Chemische briefe, Heidelberg 1844.
LIEBIG, JUSTUS: Reden und Abhandlungen, Heidelberg 1874.
LIEBMANN, O.: Gedanken und Tatsachen, I, Strassburg 1893.
LINDEN, M. V.: Die Fl¸gelzeichnung der Insekten. Biol. Zentralbl. 21, 1901.
LINDEN, M. V.: Die Ergebnisse der experimentellen Lepidopterologie. Biol. Zentralbl., 24, 1904.
LINN… CARL VON: Genera plantarum, 4. vyd·nÌ, 1764.
LOEB, JACQUES: Der Heliotropismus der Tiere und seine ‹bereinstimmung mit dem Heliotropismus der
Pflanzen, W¸rzburg 1890.
LOEB, JACQUES: Einige Bemerkungen ¸ber den Begriff, die Geschichte und die Literatur der
allgemeinen Physiologie. Pfl¸gers Archiv, 69, 1897.
LOEB, JACQUES: Einleitung in die vergleichende Gehirnphysiologie und vergleichende Psychologie,
Leipzig 1899.
LOEB, JACQUES: Vorlesungen ¸ber die Dynamik der Lebenserscheinungen, Leipzig 1906.
LOOFS, FRIEDRICH: Anti-Haeckel, Halle 1900, 1906.
LOTSY, JAN PAULUS: Die x-Generation und 2x-Generation. Biol. Zentralbl. 25, 1905.
LOTSY, JAN PAULUS: Vorlesungen ¸ber Descendenztheorien mit besonderer Ber¸cksichtigung der botani-
schen Seite der Frage, I.-II. Jena 1906 a 1908.
LOTSY, JAN PAULUS: Vortr‰ge ¸ber botanische Stammesgeschichte, Jena 1907.
LOTZE, HERMANN: Von der Mechanik der Gestaltbildung, Allg. Physiologie, 1852.
LUBBOCK, JOHN: On the senses, instincts and intelligence of animals, London 1819.
LUCAS, PROSPER: TraitÈ philosophique et physiologique de líhÈrÈditÈ naturelle dans les Ètats de santÈ et de
maladie du système nerveux, Paris 1847.
LYELL, CHARLES: Principles of Geology, 1830ñ32.
LYELL, CHARLES: Geological Evidence of the Antiquity of Man, London 1863.
LYELL, K. M.: Life, Lettres and Journals of Sir C. Lyell, London 1881.
MAAS, OTTO: Einf¸hrung in die experimentelle Entwicklungsgeschichte, Bergmann, Wiesbaden 1903.
MACH, ERNST: Die Mechanik in ihrer Entwicklung, 3. vyd., Leipzig 1897.
MACH, ERNST: Die Analyse der Empfindungen, 3. vyd., Jena 1902.
MAGENDIE, FRAN«OIS: Quelques idÈes gÈnÈrales sur les phenomènes particuliers aux corps vivants,
Bull. sci. mÈd. 1809, 2.
501
MAGENDIE, FRAN«OIS: PhÈnomènes physiques de la vie. LeÁons professÈes au Collège de France. J. B.

Baillière, Paris 1839, 1842.
MAGNUS, HUGO: Die geschichtliche Entwicklung des Farbensinnes, Leipzig 1877.
MALTHUS, THOMAS ROBERT: Essay on the Principle of Population, 1798.
MAREY, E. J.: Le transformisme et la physiologie expÈrimentale. Revue scientifique (2e sÈrie), 1873,
t. 11, n∞ 35, p. 812ñ822.
MARKOä, ANTON: TajemstvÌ hladiny ñ hermeneutika ûivÈho, 2. vyd., Doko¯·n, Praha 2003.*
MARLOTH, R.: Mimikry bei Pflanzen. Trans. of South Afr. phil. Soc. XV, 1904.
MARSCH O.: History and methods of palaeontology, Discovery 1879.
MARTIUS, FRIEDRICH: Krankheitsanlage und Vererbung, Leipzig a Wien 1905.
MASARYK, TOM¡ä GARRIGUE: Z·kladovÈ konkrÈtnÈ logiky: T¯ÌdÏnÌ a soustava vÏd, BursÌk a Kohout,
Praha 1885; 2. vyd. Spisy TGM ñ sv. 2, Masaryk˘v ˙stav AV »R, Praha 2001; nÏmeck· verze
viz 1887.
MASARYK, TOM¡ä GARRIGUE: Versuch einer concreten Logik, Wien 1887; Ëesky: Pokus o konkrÈtnÌ logi-
ku, Spisy TGM ñ sv. 3, Masaryk˘v ˙stav AV »R, Praha 2001.
MASARYK, TOM¡ä GARRIGUE: Ot·zka soci·lnÌ. Z·klady marxismu filosofickÈ a sociologickÈ, I.-II., 1. vyd.
1898; nejnovÏji: Spisy TGM, sv. 9ñ10, Masaryk˘v ˙stav AV »R, Praha 2000.*
MASARYK, THOMAS GARRIGUE: Die philosophischen und soziologischen Grundlagen des Marxismus.
Studien zur sozialen Frage, Wien 1899.
MASSART, J.: La rÈcapitulation et líinnovation en embryologie vÈgÈtale. Bull. Soc. roy. Belg. 33, 1894.
MATSCHIE, P.: Die afrikanischen Wildpferde atd. Zool. Garten, 1894.
MAUPERTUIS, PIERRE LOUIS MOREAU DE: Les oeuvres de Mr. de Maupertuis, Georg Conrad Walther,
Dresde 1752.
MAY, WALTHER: Goethe, Humboldt, Darwin, Haeckel, Berlin 1904.
MAY, WALTHER: Grofle Biologen. Bilder aus der Geschichte der Biologie. zgl. Dr. Bastians Schmids
naturwissenschaftliche Sch¸lerbibliothek 25. Leipzig/Berlin: Teubner 1914.
MC LEAY, WILLIAM SHARP: Horae entomologicae or Essays on Annulose Animals, London
1819ñ1821.
MECKEL, JOHANN FRIEDRICH: Handbuch der pathologischen Anatomie, 3 sv., Leipzig 1812ñ1818; 1862.
MEHNERT, ERNST: Kainogenese, eine gesetzm‰flige Ab‰nderung der Embryonalentfaltung,
Schwalbes Morph. Arb. 7, 1889.
MEHNERT, ERNST: Biomechanik, erschlossen aus dem Prinzip der Organogenese, 1898.
MENDEL, JOHANN GREGOR: Versuche ¸ber die Pflanzenhybriden. Verh. d. naturf. Vereines in Br¸nn
4, 1865.
MENDEL, JOHANN GREGOR.: Briefe an C. NƒGELI 1866ñ1873. Abh. S‰chs. Ges. Wiss., Leipzig 1905.
METSCHNIKOV, ILJA: Studien ¸ber die Natur des Menschen, Leipzig 1904.
METSCHNIKOV, ILJA: La viellesse, Paris 1907.
MEUNIER, STANISLAS: Le ciel gÈologique, prodrome de gÈologie comparÈe, Firmin Didot, Paris 1871.
MEYER, ERNST H. F.: Geschichte der Botanik, 4 sv., Kˆnigsberg 1854ñ57.
MEYER, VICTOR: Chemische Probleme der Gegenwart, C. Winter, Heidelberg 1890.
MICHELIS, FRIEDRICH BERNHARD FERDINAND: Der Gedanke in der Gestaltung des Tierreichs, Bonn
1872.
MICHELIS, FRIEDRICH BERNHARD FERDINAND: H‰ckelgonie. Ein akademischer Protest gegen Haeckels
Antropogenie, Bonn 1875.
MICHELIS, FRIEDRICH BERNHARD FERDINAND: Das Gesamtergebnis der Naturforschung denkend erfasst,
Freiburg i. Br. 1885.
MIDGLEY, MARY: Evolution as a religion. Strange hopes and stranger fears, Methuen, London 1985.*
MIDGLEY, MARY: Science as salvation. A modern myth and its meaning, Routlege, London 1992.*
MILL, JOHN STUART: A system of logic, rationative and inductive, London 1843; nÏmeck˝ p¯eklad
1849.
502
MILNE-EDWARDS, HENRI: LeÁons sur la physiologie et díanatomie comparÈe, Paris 1837ñ1880.

MILNE-EDWARDS, HENRI: Introduction à la zoologie gÈnÈrale, I., Paris 1851.
MILNE-EDWARDS, HENRI: Das Verfahren der natur bei Gestaltung des Tierreichs, Stuttgart 1853.
MIVART, ST. GEORGE: The Genesis of Species, London 1870.
MIVART, ST. GEORGE: Man and Ape, London 1873.
MIVART, ST. GEORGE: Lessons on nature, London 1876.
MIVART, ST. GEORGE: The Cat, London 1881.
M÷BIUS, KARL: Der Bau des Eozoon canadense nach eigenen Untersuchungen verglichen mit dem
Bau der Foraminifera. Paleontographica, 1878.
M÷BIUS, KARL: ƒsthetik der Tierwelt, Jena 1908.
M÷BIUS, MARTIN: ‹ber nutzlose Eigenschaften der Pflanzen und das Prinzip der Schˆnheit, Ber.
d. deutsch. bot. Ges., Berlin 1906, 5ñ12.
M÷BIUS, PAUL JULIUS: ‹ber das Pathologische bei Goethe, Leipzig 1898.
M÷BIUS, PAUL JULIUS: ‹ber die Anlage zur Mathematik, Leipzig 1900.
MOLESCHOTT, JAKOB: Kreislauf des Lebens, 5. vyd. E. Roth, Giessen 1887.
MONTGOMERY, EDMUND: The Substantiality of Life, Mind, 1881, 341ñ349.
MONTGOMERY, EDMUND: To be a life, what is it? The Monist 1895.
MONTGOMERY, EDMUND: The Vitality and Organisation of Protoplasm, Austin, Tx 1904.
MOREL, B. A.: TraitÈ des dÈgÈnÈrescences physiques, intellectuelles et morales de líespèce humaine etc.,
Paris 1857.
MORGAN, THOMAS HUNT: Regeneration, New York 1901.
MORGAN, THOMAS HUNT: Evolution and Adaptation, New York 1903.
MORGAN, THOMAS HUNT: Experimental Zoology, New York 1907.
M‹LLER, F. C.: Geschichte der organischen Wissenschaften im 19. Jahrhundert, Berlin 1902.
M‹LLER, FRITZ: F¸r Darwin, 1864.
M‹LLER, GERD B. & NEWMAN, STUART A. (eds.): Origination of organismal form. Beyond the gene in
developmental and evolutionary biology, MIT Press, Cambridge (MA) 2003.*
M‹LLER, HERMANN: Kosmos 5, 1879, 23.
M‹LLER, HERMANN: Die Hypothese in der Schule und der naturgeschichtliche Unterricht in der Real-
schule zu Lippstadt. Ein Wort zur Abwehr und Rechtfertigung, Bonn 1879a.
M‹LLER, HERMANN: Die Wechselbeziehungen zwischen den Blumen und den ihre Kreuzung vermittel-
nden Insekten, Enzyklop‰die d. Naturwissenscgaften I, Breslau 1879b.
M‹LLER, JOHANNES: Von dem Bed¸rfnis der Physiologie nach einer philosophischen
Naturbetrachtung (1824). In: Zur vergl. Physiologie des Gesichtssinnes, Leipzig 1826.
M‹LLER, JOHANNES: Handbuch der Physiologie des Menschen f¸r Vorlesungen, Koblenz 1837.
M‹LLER, MAX: Nat¸rliche Religion, Leipzig 1891.
NAGEL, WILIBALD A.: Der Lichtsinn augenloser Tiere, Jena 1896.
NAGEL, WILIBALD A.: Zool. Zentralbl., 6, 1899, 608n.
NAGEL, WILIBALD A.: Handbuch der Physiologie, Braunschweig 1904.
NƒGELI, KARL WILHELM VON: Entstehung und Begriff der naturhistorischen Art, M¸nchen 1865a.
NƒGELI, KARL WILHELM VON: ‹ber den Einflufl der ‰ufleren Verh‰ltnisse auf die
Variet‰tenbildung im Pflanzenreich. Sitzungsber. Akad. Wiss., M¸nchen 1865b.
NƒGELI, KARL WILHELM VON: Mechanisch-physiologische Theorie der Abstammungslehre, M¸nchen
und Leipzig 1884.
NƒGELI, KARL WILHELM VON: Die Hierazien Mitteleuropas, 1885.
NAUDIN, C.: Nouvelles recherches sur líhybriditÈ dans les vÈgÈtaux. Nouv. arch. díhist. nat., Paris
I, 1865.
NAUMANN, JOHANN FRIEDRICH (Hrsg.): Naturgeschichte der Vˆgel Mitteleuropas, 13 sv., Kˆhler, Gera
1897ñ1905.
NÃMEC, BOHUMIL: Studien ¸ber Regeneration, Leipzig 1905.
503
NÃMEC, BOHUMIL: Pozn·mky o analogiÌch rostlin, NauËnyje Trudy Rus. Nar. Univ. v Prage, 4: 1931,
243ñ254.*
NEUBURGER, MAX & PAGEL, JULIUS (edd.): Handbuch der Geschichte der Medizin, 3 sv., Jena
1901ñ1903.
NEUMAYR, M.: Die St‰mme des Tierreichs I, Wien 1889.
NEUMAYR M.: Erdgeschichte, 2 sv., Leipzig 1893.
NICARD, P. DE: …tude sur la vie et les travaux de M. de Blainville, J.-B. Baillière, Paris 1890.
NIETZSCHE, FRIEDRICH: NeËasovÈ ˙vahy, Athenaeum, Oxford 1988; Mlad· fronta, Praha 1992.*
NIETZSCHE, FRIEDRICH: Radostn· vÏda, Orientace, Praha 1992.*
NIETZSCHE, FRIEDRICH: Tak pravil Zarathustra, Votobia, Olomouc 1995.*
NIETZSCHE, FRIEDRICH: Mimo dobro a zlo, Aurora, Praha 1996.*
NORDAU, MAX: Die Entartung, Berlin 1893.
NOWIKOFF, MICHAEL: Das Prinzip der Analogie und die vergleichende Anatomie. Eine Studie ¸ber eine
Gesetzm‰sigkeit in der Biologie, Jena 1930.*
NOWIKOFF, MICHAEL: Homomorphie, Homologie und Analogie, Anat. Anzeiger 80, 1935:
321ñ400.*
NUSBAUM, J.: Zasady ogÛlne nauki o vyviju zvierzat, Warszawa 1888.
NUSZBAUM, M.: Die Differenzierung des Geschlechts im Tierreich. Arch. f. m. Anat., 18, 1880.
NYHART, LYNN: Biology Takes Form. Animal Morphology and the German Universities 1800ñ1900,
Chicago 1995.*
OKEN, LORENZ & KIESER G. D. VON: Beitr‰ge zur vergleichenden Zoologie, Anatomie und Physiologie,
I.-II., Bamberg u. W¸rzburg 1806ñ07.
OKEN, LORENZ: ‹ber die Bedeutung der Sch‰delknochen, Goebhardt, Bamberg 1807.
OKEN, LORENZ: Neue Bewaffnung, neues Frankreich und neues Deutschland, Jena 1814.
OKEN, LORENZ: Lehrbuch der Naturfilosofie, 1809 ñ 1811, 3. vyd. Z¸rich 1843.
ORTMANN, ARNOLD E.: Grundz¸ge der marinen Tiergeographie, Jena 1896.
OSBORN, HENRY FAIRFIELD: Trans. Amer. Phil. Soc. XVI, 1890.
OSBORN, HENRY FAIRFIELD: From the Greeks to Darwin, New York 1896.
OSBORN, HENRY FAIRFIELD: Homoplasy as a Law of latent or potential Homology. Amer. Natur. 36,
1902.
OSPOVAT, DOV: The Development of Darwin¥s Theory. Natural History, Natural Theology, and Natural
Selection, 1839ñ1859, Cambridge 1981.*
OSTWALD, WILHELM: Die ‹berwindung des naturwissenschaftlichen Materialismus, Leipzig 1895.
OSTWALD, WILHELM: Vorlesungen ¸ber Naturphilosophie, Leipzig 1902.
OSTWALD, WILHELM: Experimentelle Untersuchungen ¸ber den Saisondimorphismus bei den
Daphnien. Arch. Entwicklunkgsmech. 18, 1904.
OSTWALD, WILHELM: Grundrifl der Naturphilosophie, Leipzig 1908.
OUDEMANS, J. TH.: Falter aus kastrierten Raupen atd., Zool. Jahrb. 12, Systematik 1899.
OVSJANNIKO-KULIKOVSKIJ, D. H.: Istoria russkoj intelligencii, Moskva 1907.
OWEN, RICHARD: Lectures on Invertebrate Animals, London 1843.
OWEN, RICHARD: Anatomy and Physiology of Vertebrates, 1846.
OWEN, RICHARD: On the Archetype and Homologies of the Vertebrate Skeleton, John van Voorst,
London 1848.
OWEN, RICHARD: On the Characters, Principles of Divisions and primary groups of the Class
Mammalia. Proc. Linn. Soc. 2, 1857.
PACKARD, ALPHEUS SPRING: Lamarck, the Founder of Evolution, New York-London-Bombay 1901.
PANCHEN, A. L.: Richard Owen and the concept of homology. In: HALL, B. K. (ed.) Homology: the
hierarchical basis of comparative biology, Academic Press, San Diego 1994, 21ñ62.
PANDER, CHRISTIAN HEINRICH (IVANOVI»): Historia metamorphoseos, quam ovum incubatum prioribus
qunque diebus subit, W¸rzburg 1817; v tÈmûe roce nÏmecky.
504
PATEN, W.: On the Origin of the Vertebrates. V. Int. Zool. Kongr., Berlin 1901.
PAULY, AUGUST: Der Darwinismus und Lamarckismus, Entwurf einer psychophysischen Teleologie.
M¸nchen 1905.
PERRIER, EDMOND: La philosophie zoologique avant Darwin, 2. vyd., Paris 1886.
PERTY, M.: ‹ber das Seelenleben der Tiere, Leipzig a Heidelberg 1865.
PETIT DE JULLEVILLE, L.: Histoire de la langue et de la littÈrature franÁaise VIII, Paris 1899.
PFEFFER, WILHELM FRIEDRICH PHILIPP: Die Umwandlung der Arten, ein Vorgang funktioneller
Selbstgestaltung. Verh. naturw. Verein, Hamburg 1894.
PFEFFER, WILHELM FRIEDRICH PHILIPP: Pflanzenphysiologie, Leipzig 1897.
PFLAUNDER, L.: Beitr‰ge zur chemischen Statik, Pogg. Ann. 1867.
PFLAUNDER, L.: Der Kampf ums Dasein unter den Molek¸len usw., Pogg. Ann., 1874.
PFL‹GER, EDUARD: Die teleologische Mechanik der lebendigen Natur. Arch. f. ges. Phys. 15, 1877, 76.
PICTET, ARNOLD: Experimentelle Untersuchungen ¸ber die Vererbung erworbener Eigenschaf-
ten. Allg. Zeitschr. Entom., 6, 1901 a 7, 1902.
PIEPERS, M. C.: Die Farbenevolution bei den Pieriden, Leiden 1898.
PIEPERS, M. C.: Mimikry, Selektion, Darwinismus, Leiden 1903.
PIEPERS, M. C.: Noch einmal Mimikry, Selektion, Darwinismus, Biolog. Studien, Leiden 1907.
PLATE LUDWIG: Bedeutung des Selektionsprinzip, 2. vyd., Leipzig 1904.
PLATE LUDWIG: Selektionsprinzip und Probleme der Artbildung. Ein Handbuch des Darwinismus,
Leipzig 1908.
PORTMANN, ADOLF: Neue Wege der Biologie. Piper, M¸nchen 1960.*
PORTMANN, ADOLF: NovÈ cesty biologie. J˘za a J˘zov·, Praha 1997.*
POTONI…, H.: A. Brauns Stellung zur Deszendenztheorie, Kosmos 5, 1879, 366.
POTONI…, H.: Aufz‰hlung von Gelehrten, die in der Zeit von Lamarck bis Darwin sich im Sinne
der Deszendenztheorie ge‰ussert haben. ÷sterr. bot. Zeitg. 1881, Ë. 10.
POUCHET, F…LIX-ARCHIMÈDE: HÈtÈrogÈnie ou traitÈ de la gÈnÈration spontannÈe, basÈe sur de nouvelles
expÈriences, Paris 1859.
POULTON, E. B.: The colours of animals, their meaning and use. Especially considered in the case of inse-
cts. Kegan, Paul, Trench, Tr¸bner & Co., London 1890.*
POUPA, OTAKAR: Claude Bernard, VÏdeck· kniûnice portrÈty, sv. 23, Orbis, Praha 1967.*
PREL, CARL DU: Kampf ums Dasein am Himmel; die Darwinsche Theorie nachgewiesen in der Mechanik
der Sternenwelt, Berlin 1874, 2. vyd. 1876.
PREL, CARL DU: Philosophische Betrachtungen ¸ber die Nebularhypothese, Kosmos 4, 1878/79,
251.
PREL, CARL DU: Die Lyrik als pal‰ontologische Weltanschauung. Kosmos 5, 1879: 39.
PREYER, WILHELM: Kosmos II, 1877ñ78, 204ñ217.
PREYER, WILHELM: Naturwissenschaftliche Tatsachen und Probleme, 1880.
PREYER, WILHELM: Die organischen Elemente und ihre Stellung im System, Wiesbaden 1891.
PREYER, WILHELM: Die Seele des Kindes, 5. vyd., Leipzig 1900.
PRIGOGINE, ILYA, STENGERS, ISABELLE: La nouvelle alliance. Scientia 112, 1977, 287ñ304.*
PRIGOGINE, ILYA, STENGERS, ISABELLE: Nov· aliance I-II. Pokroky mat., fyz. a astronomie 19, 1984,
181ñ195 a 241ñ252.*
PRUSINKIEWICZ, PRZEMYSL & LINDENMEYER, ARISTIDE: The algorhitmi cbeauty of plants, Springer,
New York 1990.*
PRZIBRAM, KARL: Formregulationen verletzter Kristalle, Zeitschr. f. Kristallogr., 39, 1904.
PURKYNÃ, JAN EVANGELISTA: Ber. d. Schles. Ges. f. vaterl. Kultur, 1831, 92.
PURKYNÃ, JAN EVANGELISTA: In: Bericht ¸ber die Versamml. Deutscher Naturforscher und ƒrtzte,
Praha (1837) 1838.
PURKYNÃ, JAN EVANGELISTA: ⁄trûky ze z·pisnÌku zem¯elÈho p¯ÌrodovÏdce. J. Otto, Praha 1910, s p¯ed-
mluvou E. R¡DLA (p˘vodnÏ anonymnÏ nÏmecky 1850).*
505
PUSCHMANN, THEODOR, NEUBURGER, MAX, & PAGEL, JULIUS: viz NEUBURGER, M. & PAGEL, J.
1901ñ1903.
QUATREFAGES, ARMAND DE: UnitÈ de líespèce humaine, Revue de deux mondes 1861.
QUATREFAGES, ARMAND DE: Charles Darwin et ses prÈcurseurs franÁais, Paris 1870.
QUATREFAGES, ARMAND DE: Les Èmules de Darwin, Paris 1894.
QUINCKE, G.: ‹ber Protoplasmabewegung, Biol. Zentralbl. 1888.
RABL, CARL: ‹ber die z¸chtende Wirkung funktioneller Reize, Leipzig 1904.
R¡DL, EMANUEL: Untersuchungen ¸ber den Phototropismus der Tiere, Leipzig 1903.
R¡DL, EMANUEL: Geschichte der biologischen Theorien. I. Teil. Seit dem Ende des siebzehnten
Jahrhunderts, Engelmann, Leipzig 1905.
R¡DL, EMANUEL: Geschichte der biologischen Theorien. II. Teil. Geschichte der Entwicklungstheorien in
der Biologie des XIX. Jahrhunderts, Engelmann, Leipzig 1909a.
R¡DL, EMANUEL: DÏjiny v˝vojov˝ch theoriÌ v biologii XIX. stoletÌ, Laichter, Praha 1909b.*
R¡DL, EMANUEL: Blainville a Lamarck. ⁄vaha z filosofie dÏjin vÏdeck˝ch. éiva 21, 1911a, 33ñ37,
68ñ73; dalöÌ vyd.: R¡DL 1914, 64ñ97.*
R¡DL, EMANUEL: Ziele und Wege der Ëechischen Naturwissenschaft. »echische revue 4, 1911b:
136ñ154; Ëesky jako: Minulost a budoucnost ËeskÈ vÏdy p¯ÌrodnÌ, R¡DL 1914, 40ñ63.*
R¡DL, EMANUEL: Geschichte der biologischen Theorien in der Neuzeit. I. Teil. Zweite, g‰nzlich
umgearbeitete Auflage, Engelmann, Leipzig 1913.
R¡DL, EMANUEL: ⁄vahy vÏdeckÈ a filosofickÈ, Praha 1914.
R¡DL EMANUEL: Zur Geschichte der Biologie von LinnÈ bis Darwin. Allgemeine Biologie (Red. C.
Chun & W.Johannsen), ¯ada Die Kultur der Gegenwart, Ë·st 3, oddÌl 4 (Organische
Naturwiss.), svazek 1. B. G. Teubner, Leipyig-Berlin 1915, 1ñ29.
R¡DL, EMANUEL: Romantick· vÏda, Praha 1918.*
R¡DL, EMANUEL: The history of biological theories, Oxford University Press, London 1930.*
R¡DL, EMANUEL: Historia de las TeorÌas BiolÛgicas. 1. Hasta el Siglo XIX.;.2. Desde Lamarck y Cuvier,
Edit, Madrid 1988 (podle vyd·nÌ z r. 1931).*
R¡DL, EMANUEL: DÏjiny filosofie, I.-II., Praha 1932ñ33.*
RANKE, JOHANNES: Der Mensch, Leipzig 1897.
RATZEL, F.: Die Zeitforderung in den Entwicklungswissenschaften. Ann. d. Naturphil. I, 1902.
RAUBER, AUGUST: Formbildung und Formstˆrung in der Entwicklung von Wirbeltieren, Leipzig 1880.
RAUBER, AUGUST: Neue Grundlegungen zur Kenntnis der Zelle. Morph. Jahrb. 8, 1883.
RAUBER, AUGUST: Die Regeneration der Kristalle, 1895ñ1901.
REICHENAU, WILHELM VON: Die Nester und Eier der Vˆgel in ihren nat¸rlichen Beziehungen betrachtet,
Leipzig 1880.
REICHENAU, WILHELM VON: ‹ber den Ursprung der sekund‰ren m‰nnlichen Geschlechts-
charaktere, insbes. bei den Blatthornk‰fern. Kosmos 10, 1881, 172.
REIMARUS, HERMANN SAMUEL: Allgemeine Betrachtungen ¸ber die Triebe der Tiere, Hamburg 1760, 2.
vyd. 1773.
REIMARUS, HERMANN SAMUEL.: Fragmente des Wolfenb¸ttelschen ungenannten, Bey & Weyer, Berlin
1784.
REINKE, JOHANN: Die Welt als Tat, Berlin 1899.
REINKE, JOHANN: Einleitung in die theoretische Biologie, Berlin 1901.
REINKE, JOHANN: Philosophie der Botanik, Leipzig 1905.
RENAN, ERNEST: éivot JeûÌö˘v, 1864.
REYMONG, M.: Das neue Laienbrevier des Haeckelismus, 2. vyd., Bern 1877.
RHUMBLER, L.: Aus dem L¸ckengebiet zwischen organismischer und anorganismischer Materie.
Ergebn. Anat. und Entwicklungsgeschichte, 15 (1905), Wiesbaden 1906, 1.
RIBOT, TH…ODULE: LíhÈrÈditÈ, Paris 1873.
RICHARD, G.: LëidÈe díÈvolution dans la nature et líhistoire. Paris 1903.
506
RICKERT, HEINRICH: Die Grenzen der naturwissenschaftlichen Begriffsbildung, T¸bingen a Leipzig

1902.
RIDLEY, MATT: »erven· kr·lovna. Sexualita a v˝voj lidskÈ p¯irozenosti, Mlad· fronta, Praha 1999.*
RINDFLEISCH, G. E.: ƒrztliche Philosophie. Rede, W¸rzburg 1888.
RINDFLEISCH, G. E.: Der Neovitalismus. Verh. d. Vers. deutsch. Naturf., L¸beck 1895.
RITZEMA-BOS, J.: Zoologie f¸r Landwirte, Berlin 1896.
ROBINET, JEAN-BABTISTE REN…: De la nature, 2 dÌly, Amsterdam 1761ñ63.
ROBINET, JEAN-BABTISTE REN…: Oeuvres IV, 1761.
RO»EK, ZBYNÃK: Historie obratlovc˘. Revoluce, fylogeneze, systÈm, Academia, Praha 2002.*
ROLLE, FRIEDRICH: Darwins Lehre von der Entstehung der Arten, Frankfurt 1863.
ROLPH, WILLIAM HENRY: Biologische Probleme, Jena 1902.
ROMANES, GEORGE JOHN: Mental Evolution in Animals, London 1883.
ROMANES, GEORGE JOHN: Darwin and after Darwin, Chicago 1892ñ93.
ROSA, DANIELE: La riduzione progressiva della variabilità, Torino 1899.
ROULE, LOUIS: Embryologie gÈnÈrale, Paris 1893.
ROUX, WILHELM: ‹ber Verzweigung der Blutgef‰fle des Menschen. Jenaische Zeitschr. 12, 1878; 13,
1879.
ROUX, WILHELM: ‹ber die Leistungsf‰higkeit der Prinzipien der Deszendenzlehre zur Erkl‰rung der
Zweckm‰fligkeiten des tierischen Organismus, Breslau 1880.
ROUX, WILHELM: Der Kampf der Teile im Organismus, Leipzig 1881.
ROUX, WILHELM: ‹ber die k¸nstliche Hervorbringung halber Embryonen atd. Virchows Archiv
114, 1888.
ROUX, WILHELM: Die Entwicklungsmechanik als eine anatomische Wissenschaft der Zukunft, Wien
1890.
ROUX, WILHELM: Gesammelte Abhandlungen ¸ber Entwicklungsmechanik, Leipzig 1895.
ROUX, WILHELM: Programm und Forschungsmethoden der Entwicklungsmechanik, Leipzig 1897.
ROUX, WILHELM: Die Entwicklungsmechanik, ein neuer Zweig der biologischen Wissenschaft, Leipzig
1905.
ROUX, WILHELM: Die angebliche k¸nstliche Erzeugung von Lebewesen, Umschau 10, 1906, Ë. 8:
141ñ145 (17.2.1906).
ROUX, WILHELM: Zweckm‰fligkeit und Fortschritt der organischen Gebilde. Kosmos 14, 355.
RUSE, MICHAEL: The Darwinian Revolution. Science Red in Tooth and Claw, Chicago 1979; 2. vyd.
1999.*
R‹TIMEYER L.: ‹ber Form und Geschichte des Wirbeltierskelletes, 1856.
R‹TIMEYER, E.: Gesammelte Schriften, Basel 1898.
SACHS, JULIUS: Geschichte der Botanik vom 16. Jahrhundert bis 1860, M¸nchen 1875.
SACHS, JULIUS: Vorlesungen ¸ber Pflanzenphysiologie, 1882.
SACHS, JULIUS: Physiologische ‹bungen, Flora 1892.
SACHS, JULIUS: Physiologische Notizen, Marburg 1893, 1894, 1896, 1898.
SAPP, JAN: Where the truth lies. Franz Moewus and the origins of molecular biology, Cambridge
University Press 1990.*
SAVIGNY, C.: 3e mÈmoire sur les animaux sans vertèbres, avec Rapport à la classe des sciences de
líInstitut, sur deux mÈmoires relatifs à divers animaux composÈs, placÈs jusquíà prÈsent parmi les
Alcyons et díautres animaux analogues, en collaboration avec G. Cuvier, 8 mai 1815, Paris, 1816.
SCHALLMAYER, WILHELM: Vererbung und Auslese im Lebenslauf der Vˆlker, Jena 1903.
SCHELLING, FRIEDRICH WILHELM JOSEPH VON: ‹ber die Kunsttriebe der Tiere. In: Erster Entwurf
eines Systems der Naturphilosophie, 1799.
SCHELLING, FRIEDRICH WILHELM JOSEPH VON: System des transzendentalen Idealismus, 1800.
SCHENK, F.: Physiologische Charakteristik der Zelle, W¸rzburg 1899.
SCHIMPER, ANDREAS FRANZ WILHELM: Pflanzengeographie auf physiologischer Grundlage, Jena 1898.
507
SCHLEICHER, AUGUST: Die Darwinsche Theorie und die Sprachwissenschaft. Offenes Sendschreiben an
Herrn Dr. E. Haeckel, Weimar 1863.
SCHLEIDEN, MATTHIAS JACOB: Beitr‰ge zur Phytogenesis M¸ll. Arch. 1838.
SCHLEIDEN, MATTHIAS JACOB: Die Botanik als induktive Wissenschaft, 1842, 3. vyd. 1849.
SCHLEIDEN, MATTHIAS JACOB: Studien. Popul‰re Vortrage, Leipzig, 2. vyd., 1857.
SCHLEIDEN, MATTHIAS JACOB: ‹ber den Materialismus der neueren deutschen Naturwissenschaft,
Leipzig 1863a.
SCHLEIDEN, MATTHIAS JACOB: Das Alter des Menschengeschlechts, die Entstehung der Arten und die
Stellung des Menschen in der Natur, Leipzig 1863b.
SCHLEIDEN, MATTHIAS JACOB: Die Pflanze und ihr Leben, Leipzig 1847, 6. vyd. 1864.
SCHMIDT, HEINRICH: Haeckels biogenetisches Grundgesetz und seine Gegner, Odenkirchen 1902.
SCHMIDT, HEINRICH: Geschichte der Entwicklungslehre, Alfred Krˆner, Leipzig 1918.*
SCHMIDT, OSCAR: Die Entwicklung der vergleichenden Anatomie, Jena 1855.
SCHMIDT, OSCAR: Deszendenztheorie und Darwinismus, Internat. Bibliothek II, Leipzig 1873.
SCHMIDT, OSCAR: Die naturwissenschaftlichen Grundlagen der Philosophie des Unbewuflten, Leipzig
1877.
SCHMIDT, OSCAR: Darwinismus und Sozialdemokratie, Kassel 1878.
SCHNEIDER, GEORG H.: Der tierische Wille, Leipzig 1880.
SCHOPENHAUER, ARTHUR: ‹ber den Willen in der Natur, 1854.
SCHOPENHAUER, ARTHUR: Parerga und Paralipomena, Brockhaus 1877.
SCHOPENHAUER, ARTHUR: Briefe, 2bd., Reclam 1880.
SCHOPENHAUER, ARTHUR: Die Welt als Wille und Vorstellung, Haffmanns Ver., 1988.*
SCHOPENHAUER, ARTHUR: SvÏt jako v˘le a p¯edstava, 2 dÌly, Nov· tisk·rna, Pelh¯imov 1997.*
SCHR÷DER, C.: Die Zeichnungsvariabilit‰t von Abraxas grossularia L. Zeitschr. Entom., 8, 1903.
SCHR÷DINGER, ERWIN: Co je ûivot?/ Duch a hmota/ K mÈmu ûivotu, VUTIM, Brno 2004.*
SCH‹BELER, F. C.: Die Kulturpflanzen Norwegens, Christiania 1862.
SCHWANN, THEODOR AMBROSE HUBERT: Mikroskopische Untersuchungen ¸ber die ‹bereinstimmung
in der Struktur der Tiere und Pflanzen, Berlin 1839.
SCHWENDENER, S.: Mechanische Theorie der Blattstellung, Leipzig 1878.
SCOTT, W. B.: Amer. Journ. Morphol., 1891.
SEIDLITZ, GEORG: ‹ber die Vererbung der Lebensformen, Eigenschaften und F‰higkeiten organischer
Wesen auf ihre Nachkommen, St. Petersburg 1865.
SEIDLITZ, GEORG: Die Darwinsche Theorie, 2. vyd., Leipzig 1875.
SEIDLITZ, GEORG: Beitr‰ge der Deszendenztheorie, Leipzig 1876.
SEIDLITZ, GEORG: Kosmos 4, 1878, 235.
SEIDLITZ, GEORG: Zur Darwin-Literatur, Kosmos I, 546; IV, 233.
SEIGNOBOS, CHARLES: La mÈthode historique appliquÈe aux sciences morales, Paris 1901.
SEMON, RICHARD: Die Mneme als erhaltendes Prinzip im Wechsel des organischen Geschehens,
Engelmann, Leipzig, 2. vyd. 1907.
SEMPER, KARL: Die Verwandschaftsbeziehungen der gegliederten Tiere, W¸rzburg 1875.
SEMPER, KARL: Der Haeckelismus in der Zoologie, Hamburg 1876.
SEMPER, KARL: Offener Brief an Herrn Prof. E. Haeckel in Jena, Hamburg 1877.
SEMPER, KARL.: Die nat¸rlichen Existenzbedingungen der Tiere, 2 dÌly, Leipzig 1880.
SEWARD, A. C. (ed.): Darwin and Modern Science. Essays in Commemoration of the Centenary of the
Birth of Charles Darwin and of the Fiftieth Anniversary of the Publication of the Origin of Species,
University Press, Cambridge 1909.*
SIEBOLD, THOMAS & STANIUS, H: Lehrbuch der vergleichenden Anatomie, 2 Bd, Berlin 1845,
SINGER, CHARLES: A short History of Biology, London 1931; 2. vyd. 1951.
SIZERANNE, ROB. DE LA: Ruskin et la rÈligion de la beautÈ, Paris 1897.
SMITH, ADAM: BohatstvÌ n·rod˘, Liber·lnÌ institut, Praha 2001.*
508
SOURY, JULES: Philosophie naturelle, Paris 1882.

SPENCER, HERBERT: Social Statics, Chapman, London 1851.
SPENCER, HERBERT: A System of synthetic Philosophy, London 1860ñ1897. (SoubornÈ dÌlo)
SPENCER, HERBERT: Education, intellectual, moral and physical, London 1861.
SPENCER, HERBERT: The Inadaequacy of Natural Selection. Contemp. Rev. 1893.
SPENCER, HERBERT: Principles of Biology, London 1864ñ67; 2. vyd. 1898.
SPENCER, HERBERT: Autobiography, London 1904.
SPENGEL, JOHANN WILHELM: Die Fortschritte des Darwinismus, 3 dÌly 1874ñ1879.
SPIX, JOHANN BAPTIST VON: Geschichte und Beurteilung aller Systeme in der Zoologie nach ihrer
Entwicklungsfolge von AristotelÈs bis auf die gegenw‰rtige Zeit, N¸rnberg 1811, 1825.
SPRENGEL, CHRISTIAN KONRAD: Das neu entdeckte Geheimnis der Natur im Bau und Befruchtung der
Blumen, Berlin 1793.
SPRENGEL, CHRISTIAN KONRAD: Geschichte der Botanik, Altenburg u. Leipzig 1817ñ18.
SPRING, FRIEDRICH ANTON.: ‹ber die naturhistorischen Begriffe Gattung, Art und Abart und ¸ber die
Ursachen der Abartungen in den organischen Reichen, Leipzig 1838.
ST. HILAIRE: viz GEOFFROY
STANDFUSZ, M.: Gesamtbild der bis zu Ende 1898 an Lepidopteren vorgenommenen Tempe-
ratur- und Hybridationsexperimente. Insektenbˆrse 16, 1899.
STANDFUSZ, M.:, Zur Frage der Gestaltung und Vererbung auf Grund 28j‰hriger Experimente, Vortrag,
Z¸rich 1905.
STEENSTRUP, JOHANNES JAPETUS SMITH: ‹ber den Generationswechsel atd., Kopenhagen 1842.
STEINER, MAX: Die Lehre Darwins in ihren letzen Folgen, Berlin 1908.
STEINMANN, GUSTAV: Die geologischen Grundlagen der Abstammungslehre, Leipzig 1908.
STEINMANN, GUSTAV & D÷DERLEIN, LUDWIG: Elemente der Pal‰ontologie, 1890.
STEINTHAL HEYMANN (tÈû CHAJIM, HEINEMANN nebo HEINRICH): Der Ursprung der Sprache usw.,
Berlin 1888, 4. vyd.
STERNE, CARUS: Werden und Vergehen, Berlin 1876, 8. vyd. 1907.
STIBRAL, KAREL: ProË je p¯Ìroda kr·sn·? EstetickÈ vnÌm·nÌ p¯Ìrody v novovÏku, Doko¯·n, Praha 2005.*
STIEDA, LUDWIG: K. E. v. Baer, eine biografische Skizze, Braunschweig 1886.
STRASBURGER, EDUARD: Ein Beitrag zur Kenntnis von Ceratophyllum submersum und phylogene-
tische Erˆrterungen. Jahrb. f. wiss. Botanik, 37, 1902.
STRASBURGER, EDUARD: ‹ber die Bedeutung phylogenetischer Methoden f¸r die Erforschung
lebender Wesen. Jenaische Zeitschr. 8, 1874.
STRASBURGER, EDUARD: Zellbildung und Zellteilung, 1. vyd., Jena 1875.
STRAUSZ, DAVID F.: Der alte und der neue Glaube, 8. vyd., Bonn 1875.
STRAUSZ, DAVID F.: Das Leben Jesu, T¸bingen, 1835ñ36.
TAINE, HYPPOLYTE ADOLPHE: Origines de la France contemporaine. La RÈvolution III. Le gouvernement
rÈvolutionaire, 1885.
TASCHENBERG, OTTO: Die Lehre von der Urzeugung sonst und jetzt, Halle 1882.
TEICHM‹LLER, GUSTAV: Darwinismus und Philosophie, Dorpat 1877.
TEILHARD DE CHARDIN, PIERRE: MÌsto ËlovÏka v p¯ÌrodÏ. V˝bor studiÌ, Svoboda-Libertas, Praha
1993.*
THOMPSON, W. DíARCY: On growth and form. Cambridge University Press, Cambridge 1995.*
TILLE, ALEXANDER: Von Darwin bis Nietzsche, Leipzig 1893.
TIMIRIAZEV, KLIMENT: »arlz Darvin i jego uËenie, Moskva 1883, 4. vyd. 1898.
TIZZONI, G. & CATTANEI, G.: ‹ber die erbliche ‹berlieferung der Immunit‰t gegen Tetanus. Deut-
sche med. Wochenschr., 18, 1892.
TOM¡ä, MILAN: Filozofick˝ obraz svÏta Hermanna Helmholtze, Academia, Praha 1996.*
TREVIRANUS, GOTTFRIED REINHOLD: Biologie oder Philosophie der lebenden Natur, 6 dÌl˘, Gˆttingen
1802ñ22.
509
TROUESSART, E. L.: La gÈographie zoologique, Paris 1890.

TSCHERMAK, ERICH VON: Die Mendelsche Lehre und die Galtonsche Theorie von Ahnenerbe.
Archiv. Rass. Biol. II, 1905, s. 663n.
UEXK‹LL, Jakob VON: ‹ber die Stellung der vergleichenden Physiologie zur Hypothese der
Tierseele. Biol. Zentralbl., 20, 1900.
UHLENHUT, MATTHIAS: Ein neuer biologischer Beweis f¸r die Blutsverwandschaft zwischen
Menschen und Affengeschlecht. Archiv Rassen-Biol. I, 1904.
VERWORN, MAX: Psychophysiologische Protistenstudien, Jena 1889.
VERWORN, MAX: Allgemeine Physiologie, G. Fischer, Jena 1894; 3. vyd. 1901.
VICQ DíAZYR, FELIX: Oeuvres, I, Paris 1788.
VIRCHOW, R.: Gesammelte Abhandlungen zur wissenschaftlichen Medizin, Frankfurt a. M. 1856.
VIRCHOW, RUDOLF: Johannes M¸ller, Berlin 1858.
VIRCHOW, RUDOLF: Die Zellularpathologie in ihrer Begr¸ndung auf physiologische und pathologische
Gewebelehre, Berlin 1858.
VIRCHOW, RUDOLF: Deszendenz und Pathologie. Arch. f¸r pathol. Anatomie, 1886.
VIRCHOW, RUDOLF: Goethe als Naturforscher, Berlin 1861.
VIRCHOW, RUDOLF: ‹ber den vermeintlichen Materialismus der heutigen Naturwissenschaft.
Ber. ¸b. D. Vers. Deutsch. Naturf. Stettin 1863, 35ñ41.
VIRCHOW, RUDOLF: ‹ber die Freiheit der Wissenschaft und ihre Stellung im modernen Staat, Berlin 1877.
VIRCHOW, RUDOLF: ‹ber Menschen- und Affensch‰del, Berlin 1869ñ1870.
VIREY, JEAN-JACQUES: Histoire naturelle du genre humain, 3 svazky, Paris 1824.
V÷CHTING, H.: ‹ber Organbildung im Pflanzenreich, 1878.
VOGELSANG, H.: Philosophie der Geologie, Bonn 1967.*
VOGT, C…CILE: Zoologische Briefe, Frankfurt a. M. 1851.
VOGT, C…CILE: Kˆhlerglaube und Wissenschaft, 2. vyd. 1855.
VOGT, C…CILE: Vorlesungen ¸ber den Menschen usw., 2 dÌly, Giessen 1864.
VOGT, C…CILE: Aus meinem Leben, Stuttgart 1896.
VOLGER, OTTO: ‹ber die DARWINsche Hypothese vom erdwissenschaftlichen Standpunkte aus.
Bericht ¸ber die Versamml. d. deutschen Naturforscher und ƒrzte. Stettin 1863.
VOLKMANN P: Erkenntnistheoretischen Grundz¸ge der Naturwissenschaft, Leipzig 1896.
VOLTZ: Das geologische Alter der Pithecanthropusschichten bei Trinil, Ost-Java. Neues Jahrb. f.
Miner., Geol., Pal‰ont., Festband 1907.
VRIES, HUGO DE: Intrazellul‰re Pangenesis, Jena 1889.
VRIES, HUGO DE: Die Mutationstheorie. Versuche und Beobachtungen ¸ber die Entstehung der Arten im
Pflanzenreich. I. Bd.. Die Entstehung der Arten durch Mutation, Leipzig 1901.
WAAGEN, W. W.: Die Formenreihe des Ammonites subradiatus. Beneckes geognostisch-pal‰ontol.
Beitr., 1869.
WAGNER, ADOLF: Geschichte des Lamarckismus, als Einf¸hrung in die psycho-biologische Bewegung der
Gegenwart, Stuttgart 1909.*
WAGNER, H.: Handwˆrterbuch der Physiologie, Braunschweig 1842ñ1853.
WAGNER, MORITZ FRIEDRICH: ‹ber die Darwinsche Theorie in bezug auf die geographische
Verbreitung der Organismen. Sitzungsber. M¸nch. Ak. 1868a.
WAGNER, MORITZ FRIEDRICH: Die Darwinsche Theorie und das Migrationsgesetz der Organismen,
Leipzig 1868b.
WAGNER, MORITZ FRIEDRICH: ‹ber die Entstehung der Arten durch Absonderung. II. Die Mimi-
kry. Kosmos 7, 1880, 89n.
WAGNER, MORITZ FRIEDRICH: Die Entstehung der Arten durch r‰umliche Sonderung, Basel 1889.
WAGNER, R.: Vorstudien zur Morphologie des menschlichen Gehirns, II odd., Gˆttingen 1862.
WALLACE, ARTHUR RUSSELL: On the tendency of varieties to depart infinitely from the original
type. Proc. Linn. Soc. 1858.
510
WALLACE, ARTHUR RUSSELL: On the law which has regulated the introduction of new species.
Ann. Mag. Nat. Hist. 1855, nÏm. Erlangen, 1870.
WALLACE, ARTHUR RUSSELL: The geographical distribution of animals, 2 Vols, London 1876.
WALLACE, ARTHUR RUSSELL: Tropical nature and other Essays, London 1878.
WALLACE, ARTHUR RUSSELL: Darwinism, London 1889.
WALLACE, ARTHUR RUSSELL: The Malay archipelago, London 1894.
WALLACE, ARTHUR RUSSELL: Natural selection and tropical nature. London 1878, novÈ vyd. 1895a.
WALLACE, ARTHUR RUSSELL: Island life, London, 2nd ed. 1895b.
WALLACE, ARTHUR RUSSELL: My life, 2 Vols., London 1905.
WALTHER, J.: Auslese in der Erdgeschichte, Jena 1895.
WARMING, E.: Lehrbuch der ˆkologischen Pflanzengeographie, Berlin 1896.
WARMING, JOHANNES EUGENIUS B‹LOW: Handbuch der systematischen Botanik, Berlin 1890.
WASMANN, ERICH: Die psychischen F‰higkeiten der Ameisen, Stuttgart 1899a.
WASMANN, ERICH: Instinkt und Intelligenz im Tierreich, 2. vyd., Freiburg in Br. 1899.
WASMANN, ERICH: Die moderne Biologie und die Entwicklungstheorie, Freiburg in Br. 1904,
2. vyd.
WEBER, THOMAS P.: Darwin und die Anstifter. Die neuen Biowissenschaften, Kˆln 2000.*
WEBER, THOMAS P.: Darwinismus, Fischer Taschenbuch, Frankfurt am Main 2002.*
WEBSTER, GERRY & GOODWIN, BRIAN C.: Form and transformation. Generative and relational principles
in biology, Cambridge University Press, Cambridge (UK) 1996.*
WEINLAND, DAVID FRIEDRICH: ‹ber die in den Meteoriten entdeckten Tierreste, Esslingen 1882.
WEISMANN, AUGUST: ‹ber die Berechtigung der Darwinschen Theorie, Leipzig 1868
WEISMANN, AUGUST: ‹ber den Einflufl der Isolierung auf die Artbildung, Leipzig 1872.
WEISMANN, AUGUST: ‹ber den Saisondimorphismus der Schmetterlinge, Leipzig 1875.
WEISMANN, AUGUST: Studien zur Deszendenztheorie, 2 Ë·sti, Leipzig 1875ñ76.
WEISMANN, AUGUST: ‹ber die letzten Ursachen der Transmutationen, Leipzig 1876.
WEISMANN, AUGUST: ‹ber die Dauer des Lebens, Salzburg 1881.
WEISMANN, AUGUST: ‹ber das Problem der Vererbung, Jena 1883.
WEISMANN, AUGUST: Die Kontinuit‰t des Keimplasmas etc., Jena 1885.
WEISMANN, AUGUST: Die Bedeutung der sexuellen Fortpflanzung f¸r die Selektionslehre, Jena 1886.
WEISMANN, AUGUST: Aufs‰tze ¸ber Vererbung und vervandte biologische Fragen, Jena 1892a.
WEISMANN, AUGUST: Das Keimplasma. Eine Studie ¸ber Vererbung, Jena 1892b.
WEISMANN, AUGUST: Die Allmacht der Naturz¸chtung, Jena 1893.
WEISMANN, AUGUST: Neue Gedanken zur Vererbungsfrage, Jena 1895.
WEISMANN, AUGUST: Vortr‰ge ¸ber Deszendenztheorie, Jena 1902.
WERNER, E.: Nochmals Mimikry und Schutzf‰rbung, Biol. Zentralbl. 28, 1908.
WETTERHAHN, D.: Beitr‰ge zur Geschichte der Entwicklungslehre. Kosmos 16, 1885, 401.
WETTSTEIN, R. V.: Der Saisondimorphismus als Ausgangspunkt f¸r die Bildung neuer Arten im
Pflanzenreiche. Ber. deutsch. bot. Ges. 1900.
WETTSTEIN, R. V.: ‹ber direkte Anpassung. Sitzungsber. Wien Akad. 1902.
WETTSTEIN, R. V.: Der Neolamarckismus und seine Beziehungen zum Darwinismus, Vortr. 74.
Vers. deutsch. Naturf. u. ƒrzte (Karlsbad), Jena 1908.
WHEWELL, WILLIAM: History of the inductive sciences from the earliest to the present times, 3 dÌly,
London 1837.
WHEWELL, WILLIAM: Indications of the Creator, 2. vyd., 1846.
WHITES, A.: A History of the warfare of science with theology in Christendom, London 1900.
WHITMANN, CHARLES OTIS: The Inadaequancy of the Cell Theory of Development. Journal of
Morphology 8, 1893, Ë. 3: 639ñ658.
WHITMANN, CHARLES OTIS: The Problem of the Origin of Species. Congr. of Arts and Sciences, St.
Louis 1904.
511
WHITNEY, WILLIAM DWIGHT: Scriptures on the Views of A. Schleicher resp. the Nature of Langua-
ge etc. Trans. Amer. phil. Assoc. 1871.
WIEDERSHEIM, R.: Der Bau des Menschen als Zeugnis f¸r seine Vergangenheit, Leipzig 1887.
WIEDERSHEIM, R.: Einf¸hrung in die vergl. Anatomie der Wirbeltiere, Jena 1907.
WIEGMANN: ‹ber Entstehung von Entomostraken und Podurellen aus der Priestleyschen gr¸-
nen Materie atd., Verh. Leop. Car. Ak., 1821, II.
WIESNER, JULIUS: Biologie der Pflanzen, Wien 1889.
WIESNER, JULIUS: Die Elementarstruktur und das Wachstum der lebenden Substanz, Wien 1892.
WIGAND, ALBERT: Der Darwinismus und die Naturforschung Newtons und Cuviers, Braunschweig
1874ñ1876.
WIGAND, ALBERT: Die Genealogie der Urzellen als Lˆsung des Deszendenzproblems, Braunschweig
1872.
WILBERFORCE, SAMUEL: Quart. Review 1860.
WILLE, N.: ‹ber die Sch¸belerschen Anschauungen usw. Biol. Zentralbl. 25, 1905.
WILLIAMS, W.: A review of the system of ethics founded on the theory of evolution, London 1893.
WILSON, EDMUND B.: The cell in development and inheritance, New York 1900.
WINDELBAND, WILHELM: Geschichte und Naturwissenschaft, Straflburg 1894.
WOLFF, GUSTAV: Beitr‰ge zur Kritik der Darwinschen Lehre. Biol. Zentralbl. 10, 1890.
WOLFF, GUSTAV: Beitr‰ge zur Kritik der Darwinschen Lehre, Leipzig 1898.
WOLFF GUSTAV: Die Begr¸ndung der Abstammungslehre, M¸nchen 1907.
WOLTMANN, LUDWIG: Politische Anthropologie, Eisenach und Leipzig 1903.
WUNDT, WILHELM: Vorlesungen ¸ber die Menschen- und Tierseele, Hamburg a Leipzig 1897.
WUNDT, WILHELM: Grundz¸ge der physiologischen Psychologie, 5. vyd. 1901.
YOUNG, ROBERT M.: Darwin¥s Metaphor. Nature¥s Place in Victorian Culture, Cambridge 1985.*
ZACHARIAS, OTTO: Das S¸flwasserplankton, Leipzig 1907.
ZEHNDER, L.: Die Entstehung des Lebens aus mechanischen Grundlagen. Freiburg i. B. 1899.
ZELLER, EDUARD: ‹ber die griechischen Vorg‰nger Darwins, Berlin 1878.
ZIEGLER, E.: Kˆnnen erworbene pathologische Eigenschaften vererbt werden und wie entstehen
erbliche Krankheiten und Miflbildungen? Beitr‰ge zur pathol. Anat. und Physiol. I, 1886.
ZIEGLER, H. E.: ‹ber den derzeitigen Stand der Cˆlomfrage. Bericht ¸ber die Vers. d. deutsch.
Naturf. und ƒrzte 1898.
ZIEGLER, H. E.: Theoretisches zur Tierpsychologie und vergleichenden Neurophysiologie. Biol.
Zentralbl., 20, 1900, 1n.
Z÷CKLER OTTO: Geschichte der Beziehungen zwischen Theologie und Naturwissenschaft, 2 dÌly,
G¸ttersloh 1877ñ79.
ZOLA, …MILE: Les Rougon-Macquart, 1871ñ1893.
ZOLA, …MILE: Le roman expÈrimental, Paris 1880.
Z÷LLNER, JOHANN CARL FRIEDRICH: ‹ber die Natur der Kometen, Leipzig 1883.
é¡RSK›, VIKTOR: R·dl¥s Rejection of Lamarck as a Case Study of the Non-Objectivist Concept of
Science. In: HERMANNñMARKOä 2004, 164ñ172.*
512
Emanuel R·dl
DÏjiny
novovÏku
II
DÏjiny evoluËnÌch teoriÌ
v biologii 19. stoletÌ
K vyd·nÌ p¯ipravili a pozn·mkami opat¯ili
Tom·ö Hermann, Anton Markoö a ZdenÏk Neubauer
Z nÏmeckÈho origin·lu Die Geschichte der biologischen Theorien II

p¯eloûili Zuzana äkorpÌkov·, Tabita Landov· a Ivan Landa
Vydalo NakladatelstvÌ Academia

St¯edisko spoleËn˝ch ËinnostÌ AV »R
Legerova 61, 120 00 Praha 2
Ob·lku navrhl Pavel R˘t

Redaktor publikace Pavel Z·tka
Technick˝ redaktor AntonÌn Bartouöek
Vyd·nÌ 1., Praha 2006

EdiËnÌ ËÌslo 10323
Sazba Cadis Praha

Vytiskla
ISBN 80-200-1393-8 (2. dÌl)

ISBN 80-200-1394-6 (soubor)

Radl Dějiny Biologie Díl 2

Uploaded by

Document Information

Copyright

Available Formats

Share this document

Share or Embed Document

Sharing Options

Did you find this document useful?

Is this content inappropriate?

Copyright:

Available Formats

Radl Dějiny Biologie Díl 2

Uploaded by

Copyright:

Available Formats

Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.

2006 8:14 StrÆnka 1

DÌlo vych·zÌ dÌky podpo¯e GrantovÈ agentury »eskÈ republiky

DÏjiny evoluËnÌch teoriÌ

K vyd·nÌ p¯ipravili a pozn·mkami opat¯ili

Z nÏmeckÈho origin·lu (1909) p¯eloûili Zuzana äkorpÌkov· (p¯edmluva

Emanuel R·dl, (dÏdicovÈ), 2006

ISBN 80-200-1363-8 (2. dÌl)

Pozn·mka vydavatel˘ k p¯ekladu druhÈho dÌlu . . . . . . . . . . . . . . . . 13

P¯edmluva k ËeskÈmu vyd·nÌ. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19

P¯edmluva k anglickÈmu vyd·nÌ z roku 1930 . . . . . . . . . . . . . . . . . 20

DÃJINY BIOLOGICK›CH TEORIÕ NOVOVÃKU II

9.3.6. P¯irozen˝ v˝bÏr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 115

DÃJINY BIOLOGICK›CH TEORIÕ NOVOVÃKU II

16.2. DarwinistickÈ pojetÌ kr·sy. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 188

DÃJINY BIOLOGICK›CH TEORIÕ NOVOVÃKU II

31.2. SpecifickÈ energie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 311

II. K dÏjin·m biologie od LinnÈa k Darwinovi . . . . . . . . . . . . . . . . 430

Stanislav Kom·rek: ZamyölenÌ o R·dlov˝ch DÏjin·ch biologick˝ch teoriÌ . . . 455

Pozn·mky vydavatel˘ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 459

DÃJINY BIOLOGICK›CH TEORIÕ NOVOVÃKU II

R¡DL vyrovn·v· s tehdy ûhavou p¯ÌtomnostÌ a vtahuje n·s do otev¯enÈ diskuse,

POZN¡MKA VYDAVATELŸ K PÿEKLADU DRUH…HO DÕLU

nÏ pracovat na novÈm nÏmeckÈm vyd·nÌ sv˝ch DÏjin biologick˝ch teoriÌ, coû je

Tom·ö Hermann ñ Anton Markoö ñ ZdenÏk Neubauer

Praha, kvÏten 1909.

P¯edmluva k ËeskÈmu vyd·nÌ I

V Praze, v Ëervnu 1909.

P¯edmluva k anglickÈmu vyd·nÌ z roku 1930 I

PÿEDMLUVA K ANGLICK…MU VYD¡NÕ (1930)

m˘ûeme jejÌ pravdivost bezpeËnÏ p¯epokl·dat. V 19. stoletÌ vöak vyvol·vala

DÃJINY BIOLOGICK›CH TEORIÕ NOVOVÃKU II

Praha, 9. ledna 1930.

Biologie na konci 18. stoletÌ

DÃJINY BIOLOGICK›CH TEORIÕ NOVOVÃKU II

BIOLOGIE NA KONCI 18. STOLETÕ

DÃJINY BIOLOGICK›CH TEORIÕ NOVOVÃKU II

DÃJINY BIOLOGICK›CH TEORIÕ NOVOVÃKU II

2.1. Lamarckovy n·zory

DÃJINY BIOLOGICK›CH TEORIÕ NOVOVÃKU II

2.2. Lamarck˘v vztah ke Cuvierovi

DÃJINY BIOLOGICK›CH TEORIÕ NOVOVÃKU II

DÃJINY BIOLOGICK›CH TEORIÕ NOVOVÃKU II

LAMARCKOVI, kter˝ Ñosleplì, byl Ñchud˝ì, Ñzneuznan˝ì, a o Ñbaronuì CUVIERO-

DÃJINY BIOLOGICK›CH TEORIÕ NOVOVÃKU II

DÃJINY BIOLOGICK›CH TEORIÕ NOVOVÃKU II

Srovn·v·nÌ krystal˘ s organismy bylo tehdy velmi oblÌbenÈ. PYRAME DE CAN-

3.1. Spir·lnÌ teorie

DÃJINY BIOLOGICK›CH TEORIÕ NOVOVÃKU II

3.2. UËenÌ o metamorfÛze

O GOETHOVÃ vÏdÏ bylo mnoho naps·no, byla chv·lena, hanÏna, kritizov·na

DÃJINY BIOLOGICK›CH TEORIÕ NOVOVÃKU II

Podle BRAUNA se lze s metamorfÛzami a omlazov·nÌm setkat vöude v ûivÈ

DÃJINY BIOLOGICK›CH TEORIÕ NOVOVÃKU II

3.3. Homologie a analogie

PodrobnÏjöÌ anal˝za analogiÌ p¯ÌsluöÌ fyziologovi, protoûe vöak doba nebyla

DÃJINY BIOLOGICK›CH TEORIÕ NOVOVÃKU II

p¯edstavuje jen monstrÛznÏ vyvinutou k˘ûi, vyskytujÌcÌ se v rudiment·-

DÃJINY BIOLOGICK›CH TEORIÕ NOVOVÃKU II

I. stupeÚ. Intestin·lnÌ (vnit¯nostnÌ) zvÌ¯ata, jejichû ûivot je ovl·d·n vegeta-

II. stupeÚ. ZvÌ¯ata masov· neboli ohlaven·: obratlovci

3.5. Teorie o podstatÏ kategoriÌ v klasifikaci zvÌ¯at

DÃJINY BIOLOGICK›CH TEORIÕ NOVOVÃKU II

Vztah vlastnostÌ k systematick˝m skupin·m vyj·d¯il LINN… zvl·ötnÌ formou.