Anselm Z Canterbury Proslogion

Machine Translated by Google
KOMPLETNÍ FILOZOFICKÉ A
TEOLOGICKÁ TRÁVENÍ z
ANSELM z CANTERBURY
Přeloženo
JASPER HOPKINS
a
HERBERT RICHARDSON
Arthur J. Banning Press

Minneapolis
V poznámkách k překladům se číslování žalmů shoduje s verzí

Douay a v závorkách s verzí King James (autorizovaná). Odkaz
jako „S II, 264:18“ označuje „vydání latinských textů FS Schmitta,
sv.
II, str. 264, řádek 18." Tento online překlad Proslogion je převzat
z Nového, interpretačního překladu Monolo-gion a Proslogion
sv. Anselma (Minneapolis: Banning Press, 1986). Latinský text,
shromážděný Hopkinsem a publikovaný v předchozím díle, zde
není přetištěn.
Kontrolní číslo knihovny Kongresu: 00-133229
ISBN 0-938060-37-6
Vytištěno ve Spojených státech amerických
Copyright © 2000 by The Arthur J. Banning Press, Minneapolis,

Minnesota 55402. Všechna práva vyhrazena.
PROSLOGION
PŘEDMLUVA1
Na naléhavé přísahy jistých bratrů jsem napsal dílo –

jako příklad meditace o racionálním základu víry – v
role někoho, kdo tím, že se mlčky dohaduje sám se sebou, zkoumá to, co
ještě nezná. Poté s ohledem na toto
[práce] se skládat z řetězce mnoha argumentů, začal jsem
ptám se sám sebe, zda by se snad nedala najít jediná úvaha
která by k dokazování nevyžadovala nic jiného než sebe sama
a která by sama o sobě stačila k prokázání (1), že Bůh je skutečně
[tj. skutečně] existuje a (2) že On je Nejvyšší Dobro (potřeba
nikdo jiný, přesto potřebný pro všechny [ostatní], aby existoval a aby se dařilo
dobře) a čemukoli [jinému] věříme o Božské látce.
Často a dychtivě jsem směřoval své myšlení k tomuto [cíli]. Občas
to, co jsem hledal, mi připadalo pochopitelné; občas
úplně to uniklo ostrému pohledu mé mysli. Nakonec jsem, zoufalý, chtěl
upustit, jako bych chtěl něco, co
nebylo možné najít. Ale zrovna když jsem úplně chtěl
abych ze sebe toto myšlení vyloučil – jinak bych zaměstnával svou mysl
marně, bránilo by mi to před jinými [projekty], ve kterých bych mohl
udělat pokrok – právě tehdy se začal více a více prosazovat
naléhavě na mě, neochotný a vzdorující [jako jsem byl]. Pak jeden
v den, kdy jsem byl unavený energickým odporem proti jejím smlouvám,
objevilo se v mé mysli zmítané spory to, z čeho jsem zoufale [zjistil], takovým
způsobem, že jsem dychtivě přijal [linii] myšlení, kterou jsem , jako ten, kdo
byl úzkostlivý, se odrážel. Předpokládejme tedy, že kdyby to, co jsem s
radostí objevil, bylo zapsáno, potěšilo by to jeho čtenáře, napsal jsem
následující práci
na toto [předmět] a na různé další, v roli někoho, kdo se snaží pozvednout
svou mysl ke kontemplaci Boha a v
role někoho, kdo se snaží porozumět tomu, čemu věří. A
Nepovažoval jsem ani tento současný [psaní], ani zmíněný
výše být hoden být nazýván traktátem nebo být něčím
před kterým má být jméno autora uvedeno; a přesto jsem si myslel, že by
se neměly šířit bez titulů
1
Proslogion byl složen v klášteře Bec kolem 1077-1078.
88
Předmluva Proslogion 89
které by nějakým způsobem vydali každému, do jehož rukou by se

dostali, pozvání k jejich přečtení. Proto jsem každému dal název, takže
první se jmenoval Příklad meditace o racionálním základě víry a druhý
se jmenoval Hledání víry porozumění. Ale poté, co několik lidí již
okopírovalo obě [díla] pod těmito [příslušnými] názvy, byl jsem několika
naléhán, abych před těmito [spisy uvedl své jméno – naléháno] zejména
Hughem, ctihodným arcibiskupem z Lyonu, který sloužil jako apoštolský
legát v Galii a který mi to na základě své apoštolské pravomoci nařídil.
Aby bylo [připojení mého jména] vhodnější, přejmenoval jsem dřívější
[psací] Monologion, tj. so-liloquy, a současný [psací] Proslogion, tj.
adresu.
NÁZVY KAPITOL
1. Probuzení mysli pro kontemplaci Boha.

2. Bůh skutečně [tj. skutečně] existuje.
3. [Bůh] si nelze myslet, že neexistuje.
4. Jak Blázen řekl ve svém srdci to, co nelze myslet.
5. Bůh je cokoliv, čím je lepší být, než nebýt. Sám existuje skrze Sebe a
všechny ostatní věci tvoří z ničeho.
6. Jak je Bůh schopen vnímat, i když něčím není
tělesný.
7. Jak je všemohoucí, i když mnoho věcí neumí.
8. Jak je milosrdný a nepřístupný.
9. Jak Ten, kdo je zcela a svrchovaně spravedlivý, šetří ty, kdo jsou zlí.
Je k nim právem milosrdný.
10. Jak spravedlivě trestá a spravedlivě šetří ty, kteří jsou zlí.
11. Jak „všechny cesty Páně jsou milosrdenství a pravda“, a přesto
"Pán je spravedlivý na všech svých cestách."
12. Bůh je život, kterým žije, a podobně pro podobné [vlastnosti].
13. Jak On jediný je neomezený a věčný, i když jiné spir-

jeho jsou [také] neomezené a věčné.
14. Jak a proč Boha vidí i nevidí ti, kteří
hledat Ho.
15. Je větší, než si lze myslet.
16. Toto je nepřístupné světlo, ve kterém On přebývá.
17. Harmonie, vůně, šťavnatost, měkkost a krása jsou
90 Proslogion 1
přítomné v Bohu svým vlastním nevýslovným způsobem.

18. V Bohu ani ve věčnosti, kterou je, nejsou žádné části.
19. Není na místě ani včas; ale všechny věci jsou v Něm.
20. On je přede vším a za vším – dokonce i věčnými věcmi.
21. Zda je tato [věčnost] jeden aeon nebo více než jeden.
22 On jediný je tím, čím je a kým je.
23. Otec, Syn a Duch svatý jsou stejně tímto [nejvyšším] dobrem. Je to jediné
nezbytné [Bytí], které je každé dobro, úplné dobro a jediné dobro.
24. Dohad o tom, co je to za dobro a jak

skvělé to je.
25. Druhy a množství zboží pro ty, které to baví
[Dobrý].
26. Zda je to plná radost, kterou Pán slibuje.
PROSLOGION
KAPITOLA PRVNÍ
Vzrušení mysli pro kontemplaci Boha.
Pojď, bezvýznamný člověče, nech na čas za sebou své starosti; izolujte se na

chvíli od svých znepokojivých myšlenek. Odhoďte teď těžké starosti a odložte
své únavné úkoly. Udělejte si čas pro Boha a chvíli v Něm spočiňte.
Vstupte do vnitřní komory své mysli; vynech všechno kromě Boha a toho, co
ti pomáhá při jeho hledání; po zavření dveří komnaty Ho vyhledejte.1 Mluv
nyní, celé mé srdce; mluv nyní k Bohu: Hledám Tvou tvář; Tvou tvář, ó Pane,
hledám.2 Pojď tedy nyní, Pane můj Bože, nauč mé srdce, kde a jak Tě hledat,
kde a jak Tě najít. Nejsi-li zde, ó Pane, kde tě budu hledat nepřítomného? Ale
když jsi všude, proč Tě nevidím jako přítomného? Ale ty jistě přebýváš ve
světle nepřístupném.3 Kde je však světlo nepřístupné? Nebo jak se přiblížím
ke světlu nepřístupnému? Nebo kdo mě dovede a do tohoto [světla], abych
v něm spatřil Tebe?
Dále, podle jakých znamení, podle jakého vzhledu tváře Tě budu hledat?
Nikdy jsem tě neviděl, Pane můj Bože; Nejsem obeznámen s Tvou tváří. Co
udělá tento tvůj vzdálený exulant? Co bude
1 2 3
Viz Matouš 6:6. Izajáš 26:20. Žalmy 26:8 (27:8). I Timoteovi 6:16.
Proslogion 1 91
on ano, 0 nejvznešenější Pane? Co udělá Tvůj služebník, zklamaný z lásky k

1 On
Tobě a odvržen daleko od Tvé tváře? kalhoty, aby Tě viděl, ale Tvá tvář
je od něj příliš vzdálená. On
touží se k Tobě přiblížit, ale Tvůj příbytek je nepřístupný.
Touží Tě najít, ale nezná Tvé sídlo. Touží
hledat Tě, ale nezná Tvou tvář. 0 Pane, ty jsi
můj Bůh a ty jsi můj Pán; přesto jsem Tě nikdy neviděl. Vy
stvořili mě a stvořili mě znovu a obdarovali
mi jakékoli zboží, které mám; ale ještě tě neznám.
Byl jsem stvořen, abych Tě viděl; ale ještě jsem to neudělal
pro kterou jsem byl stvořen.
0 nešťastný osud člověka, když ztratil onen [konec] pro který

byl stvořen! 0 ten těžký a zlověstný pád! Běda, co ztratil a
co našel, co zmizelo a co zůstalo! Ztratil štěstí, pro které byl stvořen, a našel
neštěstí pro které
nebyl stvořen. To, bez čeho není nic šťastné, zmizelo,
a zůstalo to, co samo o sobě je jen nešťastné. Člověk tedy
2
snědl chléb andělů, po kterém nyní hladoví; a teď on
jí chléb smutku,3 který pak neznal. Bohužel,
společné truchlení lidí, všeobecný nářek synů
Adame! Adam si říhnul do sytosti; vzdycháme hlady. On
oplýval; jdeme žebrat. Šťastně posedl a nešťastně opustil; nešťastně
postrádáme a nešťastně toužíme, zatímco, bohužel, zůstáváme prázdní.
Proč si to pro nás nenechal, když to bylo snadné
o které jsme byli tak těžce připraveni? Proč blokoval
nás světlo a zahaluje nás temnotou? Proč odnesl
od nás život a způsobit smrt? Ubohé [stvoření, která jsme],
vyhnáni z toho domova, přihnáni do tohoto!, svrženi z
ten příbytek, zapadlý do tohoto! [Byli jsme vykázáni] z našeho
vlast do exilu, z vidění Boha do naší vlastní slepoty, z rozkoše nesmrtelnosti
do hořkosti a hrůzy ze smrti. 0 mizerná proměna z tak velkého dobra
do tak velkého zla! Jaká těžká ztráta, těžký smutek, nezmírněná situace!
Ale, bohužel, nešťastný já, jeden z dalších nešťastných synů Evy

kteří jsou daleko od Boha: co jsem si předsevzal?, co
dosáhl jsem? O co jsem usiloval?, kam jsem to dospěl?
1 2 3
Žalmy 50:13 (51:11). Žalmy 77:25 (78:25). Žalmy 126:2 (127:2).
91
92 Proslogion 1
Po čem jsem toužil?, po čem vzdychám? Hledal jsem dobro

věcí1 a hle, [zde] nepokoj.2 Usiloval jsem o Boha, ale
srazil se mnou. Hledal jsem odpočinek ve svých vnitřních zákoutích, ale
3
našel soužení a smutek ve svém nitru. Chtělo se mi smát
z radosti mysli, ale jsem nucen křičet ze sténání
srdce.4 Doufal jsem v radost, ale hle, v důsledku toho se mé vzdechy
stupňují! 0 Pane, jak dlouho? Jak dlouho, ó Pane, na nás zapomeneš?
5 Kdy budeš
Jak dlouho od nás odvrátíš svou tvář?
podívej se na nás a slyšíš nás? Kdy osvítíš naše oči6 a
ukaž nám svou tvář?7 Kdy se nám vrátíš? Dívej se
na nás, 0 Pane; vyslyš nás, osvěť nás, zjev se nám.
Navrať nám sám sebe – bez něhož se nám tak špatně vede – aby
snad se nám bude dařit. Mějte soucit s úsilím a pokusy
které my, kteří bez Tebe nemůžeme nic dělat, směřujeme k Tobě. [Tak jako]
Povoláváš nás, [tak] nám pomoz, 8 prosím [tě], ó Pane, abych mohl
nezoufá s povzdechem, ale může ožít v naději. prosím Tě,
0 Pane, mé srdce je rozhořčeno svou vlastní zpustošením; osladit to
Tvou útěchou. Prosím Tě, ó Pane, když to začalo
hlad tě hledat, možná neskončím, aniž bych se na Tobě podílel. já
vyrazit hladovět; ať se nevracím stále nenažraný. Přišel jsem jako ten, kdo
je chudý pro bohatého, jako ten, kdo je nešťastný pro toho, kdo je
milosrdný; ať se nevracím prázdný a zavržený. A jestli před I
jím vzdychám,9 dej alespoň po vzdechu, co smím jíst. 0
Pane, skloněný [jaký jsem] mohu hledět pouze dolů; narovnat
já, abych se mohl podívat nahoru. Když jsem se namontoval nad mou hlavu,
mé nepravosti mě přikrývají; a jako těžké břemeno váží
mě dolů.10 Vysvoboď mě [od nich]; osvobodit mě, takže
propast nepravostí mě nepohltí.11 Dovolte mi, alespoň z
z dálky nebo z hlubiny, abys hleděl vzhůru ke Tvému světlu. Učit
abych Tě hledal a zjevil se mi, když hledám; pro ledaže
Učíš mě, že Tě nemohu hledat, a pokud se neodhalíš
Nemohu tě najít. Nech mě hledat Tě v touze po Tobě; nech mě toužit
Ty při hledání Tebe. Dovolte mi najít [Tě] v milování [Ty]; nech mě milovat
[Ty] při hledání [Ty].
0 Pane, uznávám a děkuji, že jsi ve mně stvořil
1 2 3 4 žalmy
Žalmy 121:9 (122:9). Jeremiáš 14:19. Žalmy 114:3 (116:3). 37:9
5 6 7 žalmy
(38:8). Žalmy 6:4 a 12:1 (6:3 a 13:1). Žalmy 12:4 (13:3).
8 9
a 7). Žalmy 78:9 (79:9). Job 3:24. 10Žalmů 37:5 (38:4). 79:4 a 8 (80:3
11. Žalm 68:16 (69:15).
Proslogion 1 a 2 93
Tvůj obraz, abych na Tebe vzpomínal, rozjímal a miloval Tě.

Ale [tento obraz] byl tak setřen otěrem provinění, tak skrytý před
zraky temnými vlnami hříchů, že pokud ho neobnovíte a nepředěláte,
nemůže dělat to, k čemu byl stvořen. 0 Pane, nesnažím se získat
přístup k Tvé vznešenosti, protože svůj intelekt vůbec nepovažuji za
rovnocenný tomuto [úkolu]. Ale toužím porozumět určité míře Tvé
pravdy, které mé srdce věří a kterou miluje. Neboť nesnažím se
rozumět, abych uvěřil, ale věřím, abych porozuměl. Neboť věřím i
tomu, že dokud neuvěřím, nepochopím.1
KAPITOLA DRUHÁ
Bůh skutečně [tj. skutečně] existuje.
Proto, ó Pane, Ty, který dáváš pochopení víře, dej mi pochopit – do

té míry, kterou víš, že je výhodná –, že existuješ, jak věříme, a že jsi
to, co věříme, [že jsi]. Opravdu věříme, že jsi něčím, nad čím si nelze
myslet nic většího. Nebo tedy neexistuje žádná taková přirozenost
[jako Ty], 2 neboť Blázen si v srdci řekl, že Bůh neexistuje?
Ale
když ten samý blázen uslyší má slova „něco, nad čím nelze myslet
nic většího“, jistě rozumí tomu, co slyší. A to, co chápe, je v jeho
chápání, i když nerozumí [tj. soudit], že existuje. Neboť to, co je v
chápání, se liší od chápání, že [tato] věc existuje. Například, když si
malíř představí, co se chystá namalovat: skutečně chápe to, co ještě
neudělal, ale ještě nechápe, že to existuje. Ale poté, co [to] namaloval:
má ve svém chápání to, co vytvořil, a chápe, že to existuje. Tedy i
Blázen je přesvědčen, že něco, nad co nelze myslet nic většího, je
alespoň v jeho chápání; neboť když slyší o této [bytosti], rozumí [to,
co slyší], a cokoli je chápáno, je v porozumění. Ale to, co nelze myslet
větší, nemůže být jen v chápání. Neboť kdyby to bylo jen v chápání,
dalo by se myslet, že existuje také ve skutečnosti – něco, co je větší
[než existuje pouze v
1 2 Žalmy 13:1 a 52:1

Izajáš 7:9 (starolatinský překlad Septuaginty). (14:1 a 53:1).
94 Proslogion 2-4
porozumění]. Pokud by tedy to, co nelze myslet na větší, bylo pouze v

chápání, pak by to, nad čím nelze myslet větší, bylo tím, nad čím lze myslet
větší! Ale tento [závěr] je jistě nemožný. Nepochybně tedy existuje v chápání
i ve skutečnosti něco, o čem si nelze myslet větší.
KAPITOLA TŘETÍ [Bůh]

si nelze myslet, že neexistuje.
Zajisté, tato [bytost] existuje tak skutečně [tj. skutečně], že si ani nelze myslet,
že neexistuje. Neboť lze si myslet, že existuje něco, o čem si nelze myslet, že
neexistuje; a tato věc je větší než ta, o které si lze myslet, že neexistuje.
Pokud by se tedy dalo myslet na to, že to, o čem větší nelze myslet, neexistuje,
pak by to, o čem větší nelze myslet, nebylo tím, o čem větší nelze myslet –
[důsledek], který je v rozporu. Tedy něco, o čem si nelze myslet něco většího,
existuje tak skutečně, že si to ani nelze myslet, že neexistuje. A ty jsi tato
[bytost], Pane Bože náš.
Proto, ó Pane, můj Bože, existuješ tak skutečně, že si ani nelze myslet, že
neexistuješ. A je tomu tak právem. Neboť kdyby nějaká mysl dokázala myslet
na něco lepšího, než jsi Ty, stvoření by se povzneslo nad Stvořitele a soudilo
by nad Stvořitelem – něco, co je naprosto absurdní. Opravdu, kromě Tebe
samotného, cokoli jiného existuje, lze považovat za neexistující. Proto, Ty
jediný existuješ nejpravdivěji ze všech, a tím nejvýš ze všech; neboť cokoli
jiného existuje, neexistuje tak skutečně [jako Ty], a proto existuje méně [než
Ty]. Protože je tedy racionální mysli tak snadno jasné, že Ty existuješ nejvíce
ze všech, proč Blázen ve svém srdci řekl, že Bůh neexistuje?1 — proč [ve
skutečnosti] kromě toho, že [je] pošetilý a blázen!
KAPITOLA ČTVRTÁ
Jak si Blázen řekl v srdci to, co nelze myslet.
Když však mluvit v srdci a myslet je totéž, jak si [Blázon] řekl v srdci to, co
nebyl schopen myslet,
1
Žalmy 13:1 a 52:1 (14:1 a 53:1).
Proslogion 4 a 5 95
nebo jak nemohl myslet na to, co řekl ve svém srdci?

Nyní, pokud skutečně [tj. skutečně] – spíše protože skutečně – oba mysleli
[to, co udělal], protože to [to] řekl ve svém srdci, a neřekl [to] ve svém srdci,
protože nebyl schopen myslet [ it], pak to není tak, že se něco říká v srdci
nebo se myslí jen jedním způsobem.
Neboť jedním způsobem je věc myšlena, když je myšleno slovo, které ji
označuje, a jiným způsobem [myšleno], když je chápáno to, čím věc je. Tedy
prvním způsobem, ale vůbec ne tím druhým, si lze myslet, že Bůh neexistuje.
Opravdu, nikdo, kdo rozumí tomu, čím Bůh je, si nemůže myslet, že Bůh
neexistuje, i když tato slova [viz. „Bůh neexistuje“] ve svém srdci říká buď bez
jakéhokoli významu, nebo s nějakým zvláštním významem.
Neboť Bůh je tím, nad čím větší nelze myslet. Každý, kdo tomu správně
rozumí, jistě chápe, že to [než si nelze myslet větší] existuje takovým
způsobem, že to nemůže – a ani myslitelně neexistuje. Proto každý, kdo
chápe, že Bůh je taková [bytost], si nemůže myslet, že neexistuje.
Díky Tobě, dobrý Pane, díky Tobě – protože to, čemu jsem zpočátku věřil
skrze Tvé dávání, nyní Tvým osvícením rozumím do té míry, že [i kdybych
nechtěl věřit, že existuješ, mohl bych nepochopí [že existuješ].
KAPITOLA PÁTÁ
Bůh je čímkoli, čím je lepší být, než nebýt.
Sám existující skrze Sebe tvoří všechny ostatní
věci z ničeho.
Co jsi tedy, ó Pane Bože, nad něhož nelze myslet nic většího? Co vlastně jsi,
kromě toho, co – jako nejvyšší ze všech věcí, jediné existující skrze Něho –
stvořilo všechny ostatní věci z ničeho? Neboť cokoli není toto, je méně velké,
než si lze myslet. Ale tuto [menší velikost] nelze o Tobě myslet. Co tedy dobro
chybí Nejvyššímu dobru, skrze něž každé dobro existuje? V důsledku toho
jsi spravedlivý, pravdivý, požehnaný a ať už je lepší být čímkoli, než nebýt.
Neboť je lepší být spravedlivý než ne-spravedlivý, požehnaný než ne-
požehnaný.
KAPITOLA ŠESTÁ
Jak je Bůh schopen vnímat, i když
není něčím tělesným.
96 Proslogion 6 a 7
Nyní, když umět vnímat a být všemohoucí, milosrdný a nepřístupný je lepší

než nebýt [žádným z těchto], jak jsi schopen vnímat, jestli nejsi něco
tělesného, nebo jak jsi všemohoucí, když nemůžeš? dělat všechny věci, nebo
jak jste milosrdní a nepřístupní? Neboť jestliže jen tělesné věci jsou schopny
vnímat (nakolik smysly mají co do činění s tělem a jsou v těle), jak jsi schopen
vnímat, když nejsi něco tělesného, ale jsi Nejvyšší Duch, což je lepší? než co
je tělesné? Je-li však vnímání pouze věděním nebo pouze pro vědění (pro
každého, kdo vnímá, ví v souladu s charakteristickými schopnostmi
příslušných smyslů – např. barvy [jsou poznávány] zrakem, chutě
prostřednictvím chuti), pak cokoliv nějakým způsobem ví není nevhodně
řečeno nějakým způsobem vnímat.
Proto, 0 Pane, i když nejsi něco tělesného, opravdu jsi svrchovaně schopen
vnímat v tom smyslu, že znáš svrchovaně všechny věci – ne [v tom smyslu,
že víš] tak, jak to dělá zvíře, prostředky tělesných smyslů.
KAPITOLA SEDMÁ Jak

je všemohoucí, i když nemůže dělat mnoho
věcí.
Ale jak jsi také všemohoucí, když nemůžeš dělat všechny věci? Nebo jak
můžete dělat všechny věci, když nejste schopni se nechat zkazit nebo lhát
nebo učinit to, co je pravda, lživé – například [aby se nestalo] to, co se již
stalo – a podobně [jiné věci? Nebo „schopnost“ dělat tyto věci není moc, ale
nedostatek síly? Neboť každý, kdo je schopen dělat tyto věci, je schopen
dělat to, co je pro něj nevýhodné a co by dělat neměl. A čím více je schopen
těchto věcí dělat, tím mocnější jsou protivenství a zvrácenost nad ním a tím
méně mocný je proti nim. Proto každý, kdo je takto schopen, je schopen
nikoli silou, ale nedostatkem moci. Neboť to není tak, že by se řeklo, že je
schopen, protože on sám je schopen; spíše [říká se, že je schopen], protože
jeho vlastní nedostatek moci způsobuje, že nad ním má moc něco jiného –
nebo [z nějakého jiného důvodu, který se shoduje] s nějakým jiným
způsobem řeči (i když říkáme mnoho věcí nesprávně – například když
nahradíme „být“ za „nebýt“ a nahradíme „dělat“ za „nedělat“ nebo za
Proslogion 7-9 97
"nedělat nic"). Často totiž říkáme někomu, kdo to popírá

něco je ten případ: „Je to tak, jak říkáš, je to“, ačkoli bychom to udělali
řekněte správně: "Není, jak říkáte, není." Stejně tak říkáme,
„Tento muž sedí, stejně jako ten muž [také] dělá“ nebo „Tento muž
odpočívá, stejně jako ten muž [také] dělá“ – ačkoli sezení je
nic nedělat a odpočívat je nic nedělat. Tak tedy kdy
o někom se říká, že má moc dělat nebo zažít to, co je
není pro něj výhodné nebo co by neměl [dělat nebo zažít], „mocí“ se rozumí
bezmoc. Pro více
má [údajnou] schopnost, tím silnější jsou protivenství a
zvrácenost nad ním a tím bezmocnější je proti nim.
Proto, 0 Pane Bože, jsi skutečně všemohoucí, protože
Nejste vůbec mocní díky bezmoci a protože
nic nad Tebou není mocné.
KAPITOLA OSMÁ
Jak je milosrdný a nepřístupný.
Ale jak jste milosrdní a nepřístupní? Neboť pokud jsi neprůchodný, nemáš
soucit. A pokud nemáš soucit, nemáš zarmoucené srdce ze soucitu pro
ubohý – právě to, co je milosrdné. A pokud vás

nejsou milosrdní, odkud je tak velká útěcha
ubohý? Jak tedy jsi a nejsi milosrdný, 0
Pane, kromě toho, že jsi z našeho pohledu milosrdný
nejsi k sobě milosrdný? Ve skutečnosti jsi [milosrdný] podle naší zkušenosti,
ale podle své zkušenosti nejsi [milosrdný]. Nebo když nás spatříš v našem
ubohém stavu, my
zažít účinek Tvého milosrdenství; ale nezažiješ
jakékoli emoce. A tak jsi milosrdný, protože zachraňuješ [nás]
ubohé [stvoření] a ušetři [nás], kteří jsme zhřešili proti tobě;
a nejsi milosrdný, protože nezažíváš soucit s ubohostí.
KAPITOLA DEVÁTÁ
Jak On, který je zcela a svrchovaně spravedlivý
ušetří ty, kteří jsou zlí. Je k nim právem milosrdný.
Ale jak to, že ušetříš ty, kdo jsou zlí, když jsi zcela a nanejvýš spravedlivý?
Neboť jak to, že On, který je úplně
98 Proslogion 9
a svrchovaně jen dělá něco, co není spravedlivé? Nebo jaká je

spravedlnost v tom, dát věčný život tomu, kdo si věčnou smrt zaslouží?
Proč tedy dobrý Bůh — dobrý k těm, kteří jsou dobří, a k těm
kdo jsou zlí – proč zachraňujete ty, kdo jsou zlí, když to uděláte?
není spravedlivé a pokud neděláte nic, co není spravedlivé? Jakkoli
je Tvá dobrota nepochopitelná, je tento [důvod] skryt v nepřístupném
1
světle, ve kterém přebýváš? Opravdu, v
nejhlubší a nejniternější sídlo Tvé dobroty je ukryto pramenem
kterým proudí proud Tvého milosrdenství. Neboť ačkoli jsi zcela a
nanejvýš spravedlivý, přesto, protože jsi zcela a svrchovaně dobrý,
jsi také prospěšný těm, kteří
jsou zlí. Neboť bys byl méně dobrý, kdybys nebyl prospěšný nikomu
těch, kteří jsou zlí. Pro někoho, kdo je dobrý i pro ty, kteří
jsou dobří a pro ty, kteří jsou zlí, je lepší než někdo, kdo je
dobré jen těm, kteří jsou dobří. A někdo, kdo je dobrý
ctnost jak trestat, tak šetřit ty, kdo jsou zlí, je lepší
než někdo, kdo je dobrý pouze tím, že [je] trestá.
Proto jsi milosrdný, protože jsi zcela a
nanejvýš dobrý. Nyní, i když možná vidíme, proč právě Ty
odměňujte dobré věci dobrými a zlými věcmi
ti, kteří jsou zlí, jistě jsme úplně zmateni, proč právě Vy,
kteří jsou zcela spravedliví a nikoho jiného nepotřebují, dejte dobro
věci těm, kteří jsou ve Tvých očích zlí a vinní. 0 Bože,
hloubka tvé dobroty! Vidíme, proč jsi milosrdný, a přesto my
úplně nevidím proč. Vidíme, odkud proud [Váš
milosrdenství] plyne, a přece nevidíme samotný Pramen, z něhož
teče to. Za to jsi milostivý k těm, kdo proti tobě hřeší
pochází z hojnosti Tvé dobroty; a v hloubce
Tvé dobroty je skrytý důvod, proč jsi takový. Neboť i když z dobroty
odměňuješ dobrými věcmi ty, kteří
jsou dobří a se zlými věcmi ti, kteří jsou zlí, princip
Zdá se, že spravedlnost to vyžaduje. Ale když dáváš dobré věci
ti, kdo jsou zlí, víme, že ten, kdo je svrchovaně dobrý, chtěl
to udělat, ale divíme se, proč to dokázal ten, kdo je svrchovaně spravedlivý
chtít toto.
0 milosrdenství, z jaké bohaté sladkosti a sladkého bohatství plyneš
dál k nám! 0 nesmírnosti božské dobroty, s jakou náklonností
1
I Timoteovi 6:16.
Proslogion 9 99
hříšníci by Tě měli milovat! Neboť ty zachraňuješ ty, kdo jsou

spravedliví, protože [je] doprovází spravedlnost; ale ty osvobozuješ
ty, kdo jsou zlí, i když je spravedlnost odsuzuje. Ti, kteří jsou
spravedliví [Zachraňujete] pomocí jejich zásluh; ti, kteří jsou zlí [Vy
svobodný] navzdory jejich nedostatkům. [Zachraňuješ] spravedlivé
tím, že vezmeš v úvahu dobré věci, které jsi jim dal; Osvobozuješ ty-
kdo-jsou-zlí tím, že přehlížíš zlé věci, které nenávidíš. 0 nesmírná
dobrota, která tak převyšuje veškeré chápání, nechť na mě přijde
ono milosrdenství, které vychází z Tvého tak velkého bohatství!
Ať do mě proudí [milosrdenství], které z Tebe proudí! Ušetři mě z
milosrdenství; netrestejte [mě] ze spravedlnosti! I když je těžké
pochopit, jak je Tvá milost slučitelná s Tvou spravedlností, je nutné
věřit, že to, co plyne z dobra, není vůbec v rozporu se spravedlností.
(Bez spravedlnosti není dobrota dobrotou – ve skutečnosti je
[dobrota] skutečně v souladu se spravedlností.) Pokud jsi milosrdný,
protože jsi svrchovaně dobrý, a jsi-li svrchovaně dobrý jen proto, že
jsi svrchovaně spravedlivý, pak opravdu Jsi milosrdný, protože jsi
nanejvýš spravedlivý. Pomoz mi, 0 spravedlivý a milosrdný Bože,
jehož světlo hledám; pomozte mi pochopit, co říkám. Opravdu jsi
tedy milosrdný, protože jsi spravedlivý.
Je tedy tvé milosrdenství zrozeno z tvé spravedlnosti? Ušetříte

tedy zlé ze spravedlnosti? Pokud ano, 0 Pane, pokud ano, nauč mě,
jak na to. Je to proto, že je jen pro Tebe, abys byl tak dobrý, že Tě
nemůže – nelze chápat jako lepšího a [protože je to jen pro Tebe]
pracovat tak mocně, že Tě nelze myslet [pracovat] mocněji? Neboť
co je spravedlivější než toto? Ale jistě by tomu tak nebylo, kdybyste
byli dobří jen tím, že se odpláceli, a ne [také] šetřili – a kdybyste měli
dělat dobré lidi jen z těch, kteří nejsou dobří, místo i z těch, kteří
jsou zlí. . A tak je to tak, že ušetříte ty, kdo jsou zlí, a ze zlých uděláte
dobré lidi. Konečně, co se nekoná spravedlivě, by se nemělo dělat; a
to, co se nemá dělat, se děje nespravedlivě. Pokud bys tedy nebyl
spravedlivě milosrdný k těm, kdo jsou zlí, byl by případ, kdy bys
neměl být milosrdný [k nim]; a pokud bys neměl být milosrdný, pak
jsi nespravedlivě milosrdný. Pokud je tedy rouhání toto říkat, pak je
správné věřit, že jsi spravedlivě milosrdný k těm, kdo jsou zlí.
100 Proslogion 10 a 11
KAPITOLA DESET
Jak spravedlivě trestá a spravedlivě šetří
ty, kteří jsou zlí.
Je však také spravedlivé, že trestáš ty, kteří jsou zlí. Neboť co je spravedlivější,
než aby dobří dostávali dobré věci a zlí dostávali špatné? Ale jak je tedy pro
vás spravedlivé trestat ty, kdo jsou zlí, a také spravedlivé, abyste je ušetřil? V
jednom ohledu je spravedlivě trestáte a v jiném je spravedlivě šetříte? Neboť
když trestáš ty, kdo jsou zlí, je to jen [na tobě, abys to udělal], protože [trest]
odpovídá jejich zásluhám. Ale když je ušetříš, je to jen [na Tobě, abys to
udělal], ne proto, že [jejich ušetření] odpovídá jejich zásluhám, ale proto, že
se to hodí k Tvé dobrotě. Neboť když je šetříte, jste spravedliví sami v sobě,
ale nejste jen z našeho pohledu, stejně jako jste milosrdní z našeho pohledu,
ale nejste milosrdní sami k sobě. Neboť tím, že nás zachraňuješ, které jsi
mohl spravedlivě zatratit, jsi ne jen proto, že nás oplácíš, jak si zasloužíme,
ale proto, že děláš, co se ti sluší, jako svrchovaně dobré, i když jsi milosrdný
ne proto, že bys prožíval nějakou emoci, ale proto, že my zažíváme účinek
[ tvého milosrdenství]. Takže, bez rozporuplnosti, oba spravedlivě trestáte a
spravedlivě ušetříte.
KAPITOLA JEDENÁCT Jak

„všechny cesty Páně jsou milosrdenství a pravda“, a přesto
„Pán je spravedlivý na všech svých cestách“.
Ale, ó Pane, není to také spravedlivé, podle sebe, že trestáš ty, kdo jsou zlí?
Jistě, je to jen to, že jsi tak spravedlivý, že o Tobě nelze považovat, že jsi
spravedlivější. Ale vůbec byste to nebyli, kdybyste odměňovali jen ty, kteří
jsou dobří, dobrými věcmi, ale ne ty, kteří jsou zlí, špatnými věcmi. Neboť
ten, kdo odměňuje podle zásluh jak dobré, tak zlé, je spravedlivější než ten,
kdo odměňuje pouze dobré. Tedy, 0 spravedlivý a dobrotivý Bože, v souladu
se sebou samým je spravedlivé, když trestáš i když šetříš. Vpravdě tedy
„všechny cesty Páně jsou milosrdenství a pravda“, a přesto „Pán je spravedlivý
na všech svých cestách.“1 A [tato dvě tvrzení zajisté platí] bez rozporu,
protože to není jen to, že ti, které chceš potrestat, by měli být
1
Žalmy 24:10 a 144:17 (25:10 a 145:17).
Proslogion 11-13 101
spasení ani spravedliví, aby ti, které chceš ušetřit, byli odsouzeni.
Neboť jen to, co chceš, je spravedlivé, a jen to, co nechceš, není
spravedlivé. Tvé milosrdenství je tedy zplozeno z Tvé spravedlnosti,
protože je jen na Tobě, abys byl dobrý do té míry, abys byl dobrý i v
omezené míře. A možná právě proto Ten, kdo je svrchovaně
spravedlivý, může dělat dobré věci pro ty, kteří jsou zlí. Ale pokud
nějak pochopíme, proč můžeš chtít spasit ty, kteří jsou zlí, jistě vůbec
nedokážeme pochopit, proč z těch, kteří jsou podobně zlí, zachraňuješ
jedny a jiné ne kvůli své nejvyšší dobrotě a některé odsuzuješ a jiné
ne, protože vaší nejvyšší spravedlnosti.
Takže opravdu jsi schopen vnímat a jsi všemohoucí, milosrdný a

nepřístupný – stejně jako živý, moudrý, dobrý, požehnaný, věčný a
cokoli – je lepší být, než nebýt.
KAPITOLA 12 Bůh je
život, kterým žije, a podobně pro
podobné [atributy].
Ale zajisté, ať jsi čímkoli, nejsi skrze nic jiného než skrze sebe. Ty jsi
tedy život, kterým žiješ, moudrost, kterou jsi moudrý, dobrota,
kterou jsi dobrý k dobrým i zlým a podobně pro podobné [vlastnosti].
KAPITOLA 13 Jak On sám

je neomezený a věčný, ačkoli ostatní duchové jsou
[také] neomezení a věční.
Cokoli, co je vůbec omezeno místem nebo časem, je méně velké než
to, co vůbec nepodléhá zákonu místa nebo času. Protože tedy není
nic většího než Ty, žádné místo ani čas Tě neomezuje, ale existuješ
všude a vždy. Protože to lze říci o Tobě samotném, Ty jediný jsi
neomezený a věčný. Jak se tedy říká, že i ostatní duchové jsou
neomezení a věční? Jistě, Ty jediný jsi věčný, protože Ty sám ze všech
věcí nezačneš existovat, stejně jako Ty nepřestáváš existovat. Přesto,
jak jsi ty sám neomezený? Je stvořený duch, byť neomezený ve
srovnání s něčím tělesným, omezený ve srovnání s Tebou? Jistě, to,
co existuje,
Někde jako celek nemůže zároveň existovat jinde – kde je v každém

ohledu omezené – něco, co se zdá být
případ pouze tělesných předmětů. A to, co existuje najednou všude
jako celek, je neomezené – něco, čemu se rozumí
buď jen Tebe. Ale to, co existuje někde někde jako celek, je zároveň
schopno existovat jako celek jinde, ale ne všude, je zároveň omezené
a neomezené – něco, o čem je známo, že je tomu u stvořených duchů.
Například, kdyby duše nebyla přítomna jako celek v každém z členů
svého těla, duše jako celek by neprožívala pocity
v každém z nich. Proto, 0 Pane, jsi jedinečně neomezený a

věčný; a přesto jsou i jiní duchové neomezení a věční.
KAPITOLA ČTRNÁCTÁ
Jak a proč je Bůh zároveň viděn a
nevidí ti, kdo Ho hledají.
Má duše, našla jsi to, co jsi hledala? Byl jsi
hledáte Boha a zjistili jste, že On je něco nejvyššího
všechny — než které nelze myslet na nic lepšího. [A ty máš
zjistil, že] tato [Bytost] je život sám, světlo, moudrost, dobro, věčná
blaženost a požehnaná věčnost a že tato [Bytost] existuje
všude a vždy. Nyní, pokud jste nenašli svého Boha, pak
jak je On tou [Bytí], kterou jsi našel a která s takovými
jistou pravdu a pravou jistotu, že jsi Ho pochopil?
Na druhou stranu, pokud jste [ho] našli, tak proč tomu tak je
nezažíváš to, co jsi našel? 0 Pane Bože, proč
nezakouší Tě má duše, když Tě našla? Má ne?
nalezla toho, koho shledala, že je světlem a pravdou? Za jak má
pochopilo to jinak než tím, že vidělo světlo a pravdu? Bylo to možné
porozumět o Tobě vůbec něčemu kromě tvého světla
a tvoje pravda? 1
Proto, kdyby [moje duše] viděla světlo a pravdu, to
viděl tě. Jestliže nevidělo Tebe, nevidělo světlo a pravdu. Nebo
[je to spíše tak, že] světlo a pravda jsou to, co viděl, ale [to]
ještě Tě nevidělo, protože Tě do jisté míry vidělo, ale vidělo
nevidím Tě takového, jaký jsi? 2
0 Pane, můj Bože, můj Stvořitel a obnovovatel, řekni mé dychtící duši
1 2
Žalmy 42:3 (43:3). Viz 1 Jan 3:2.
co jiného jsi jiného než to, co vidělo, aby jasně vidělo, co touží [vidět. Má
duše] se snaží vidět více; ale za tím, co už viděl, vidí jen temnotu. Nebo lépe,
nevidí temnotu, která v Tobě není přítomná;1 spíše vidí, že pro svou vlastní
temnotu nevidí dál. Proč tomu tak je, Pane? Proč je to? Je oko duše
zatemněno následkem své vlastní slabosti, nebo je oslněno Tvým leskem?
Oko duše je zajisté v sobě zatemněno i Tebou oslněno. Jistě, je zatemněno
kvůli svému vlastnímu krátkému vidění a je přemoženo Tvou nesmírností;
skutečně je omezena kvůli své vlastní omezenosti a je překonána Tvou
rozlehlostí. Neboť jak velké je to Světlo, z něhož září vše pravdivé, co osvěcuje
racionální mysl! Jak rozsáhlá je ta Pravda, v níž sídlí vše, co je pravdivé a
mimo co není jen nic a co je falešné! Jak nesmírná je [ta Pravda], která v
jednom spektru vidí všechny stvořené věci a hledí, kým, skrze koho a jakým
způsobem byly [všechny věci] stvořeny z ničeho! Jaká čistota, jaká
jednoduchost, jaká jistota a nádhera je tam přítomna!
Jistě, [tyto] převyšují to, co může pochopit každý tvor.
KAPITOLA PATNÁCT Je
větší, než si lze myslet.
Proto, ó Pane, jsi nejen tím, co si nelze myslet, ale jsi také něčím větším, než
si lze myslet. Protože je možné si myslet, že existuje něco tohoto druhu,
pokud byste nebyli touto [Bytí], pak by se dalo myslet na něco většího, než
jste Vy – [důsledek], který je nemožný.
KAPITOLA ŠESTNÁCT
Toto je nepřístupné světlo, ve kterém On přebývá.
Vpravdě, ó Pane, toto je nepřístupné světlo, ve kterém přebýváš.2 Neboť

vpravdě není nic jiného, co by toto [světlo] mohlo proniknout, aby Tě v něm
vidělo. Skutečně, důvod, proč se nemohu na toto [světlo] dívat, je ten, že je
pro mě příliš zářivé. Nicméně, cokoli vidím, vidím prostřednictvím tohoto
[světla] – i když křehké oko vidí, co dělá pomocí slunečního světla, které
nemůže vydržet.
1 2
Viz 1 Jan 1:5. I Timoteovi 6:16.
104 Proslogion 16-18
dívat se na samotné slunce. Moje chápání není schopno pochopit toto světlo,
které září příliš jasně. [Moje chápání] tomu nerozumí; a oko mé duše nesnese
dlouze se na to dívat. [Oko mé duše] je oslněno její nádherou, přemoženo její

rozlehlostí, přemoženo její nesmírností, oklamáno její kapacitou. 0 nejvyšší a
nepřístupné Světlo, 0 úplná a požehnaná Pravda, jak daleko jsi ode mě, který
jsem
tak blízko pro tebe! Jak daleko jsi však z mého pohledu
Jsem tak přítomen Tvým! Jste všude přítomni jako celek;
a přesto Tě nevidím. V Tobě se pohybuji a v Tobě existuji;1 a
přesto se k Tobě nemohu přiblížit. Jsi ve mně a kolem
mě; a přesto Tě nezažívám.
KAPITOLA SEDMNÁCTÁ
Harmonie, vůně, šťavnatost, jemnost a krása
jsou přítomni v Bohu svým vlastním nevyslovitelným způsobem.
Uprostřed Tvé blaženosti a světla, ó Pane, jsi stále skrytý

z mé duše. Proto má duše stále přebývá v temnotě a v nitru
své vlastní neštěstí. Protože to vypadá na všechny strany, ale ne
vidět Tvou krásu. Naslouchá, ale neslyší Tvou harmonii. Naplňuje se
jeho nozdry, ale necítí Tvou vůni. Chutná, ale chutná
nevychutnejte si svou šťavnatost. Cítí, ale nedetekuje Vaši měkkost. Neboť
svým nevýslovným způsobem, Pane Bože, toto máš
[funkce] ve vás; a ty jsi jim dal, v jejich vlastním
vnímatelným způsobem na věcech, které jsi vytvořil. Ale smysly mé duše byly
ztuhlé a umrtvené a narušené
starodávná slabost hříchu.
KAPITOLA OSMNÁCTÁ
V Bohu ani ve věčnosti, kterou je, nejsou žádné části.
2
A hle, zase zmatek! Hle, ještě jednou smutek
a zármutek mě sužuje, když hledám radost a veselí.3 Má duše doufala
plnost; a hle, opět je přemožena potřebou. Chtěl jsem jíst; a ejhle, čím víc
mám hlad! Snažil jsem se vylézt nahoru
k božskému světlu, ale upadl jsem dolů do své vlastní temnoty.
Ve skutečnosti jsem nejen upadl do temnoty, ale cítím se jí zahalen
1 2 3
Skutky 17:28. Jeremiáš 14:19. Viz Žalmy 50:10 (51:8).
Proslogion 18 105
to. Padl jsem dříve, než mě matka počala.1 Zajisté jsem byl počat
ve tmě a narodil se jí obklopený. Jistě, kdysi dávno my
všichni padli v něm2, v němž jsme všichni zhřešili. V něm (který snadno
posedl, ale ďábelsky ztratil pro sebe a pro nás) jsme všichni ztratili to, co
když toužíme, nevíme, jak hledat, když hledáme, tak to děláme
nenajdeme, když najdeme, není to, co hledáme. Pomozte mi, 0
Pane, pro tvou dobrotu.3 „Hledal jsem tvou tvář; Tvou tvář, ó Pane, budu
hledat. Neotáčejte svůj
4 obličeje ode mě." Pozvedni mě ze sebe a k Tobě. Očistit,
léčit, soustředit se, osvětlit 5 oko mé mysli, aby vidělo
Ty.6 Nechť má duše shromáždí svou sílu a se vší svou chápavostí ještě
jednou usiluje k Tobě, ó Pane. Co jsi, Pane?
Co jsi? Čím Tě mé srdce pochopí? Jistě, ty jsi život, moudrost, pravda,
dobro, blaženost, věčnost –
Jste každý opravdový dobro. To je mnoho věcí; a můj omezený
porozumění nemůže v jediném pohledu spatřit tolik najednou
abychom měli radost ze všech dohromady. Jak to tedy, ó Pane, je
Jste všechny tyto věci? Jsou to vaše části, nebo je každý z nich
jeden z nich celý to, co jsi? Neboť cokoli je složeno
částí není absolutně jedna, ale je svým způsobem mnoho a liší se od sebe a
lze je skutečně nebo myslitelně rozdělit (intel-lectu). Ale tyto [následky] jsou
cizí Tobě, než komu
nic lepšího nelze vymyslet. Proto v tobě nejsou žádné části,
0 Pane. Ani ty nejsi víc než jedna věc. Spíše jste se sebou něco tak jedno a
totéž, co v žádném ohledu nejste
Jsi sobě podobný. Ve skutečnosti jsi sama Jednota, v žádném ohledu
nedělitelná (nullo intellectu). Proto život a moudrost a
ostatní [charakteristiky] nejsou částmi Tebe, ale všechny jsou jedno
věc; a každý z nich je celek toho, čím jsi a čím jsi
celek toho, čím jsou všichni ostatní. Tak, protože ani Vy, ani
věčnost, kterou jsi, má nějaké části, nikde a nikdy tam není
část Tebe nebo Tvé věčnosti; spíše existuješ všude jako
celek a Tvá věčnost existuje vždy jako celek.
KAPITOLA DEVANÁCTÁ
Není na místě ani v čase; ale všechny věci jsou v Něm.
1 2 3 4
Žalmy 50:7 (51:5). Římanům 5:12. Viz Žalmy 24:7 (25:7). Žalmy 26:9
5 6
(27:9). Žalmy 12:4 (13:3). Chvalozpěv chvalozpěvů 6:12.
Ale jestliže jsi skrze svou věčnost byl, jsi a budeš, a jestliže (1) být minulostí
neznamená být budoucností a (2) být přítomný neznamená být minulostí
nebo být budoucností, jak to, že Tvá věčnost existuje vždy jako? celý? Nebo
nic z Tvé věčnosti nepomine, takže již není? A nic z toho nebude – jako by
ještě nebylo? Pak jsi v žádném případě nebyl včera ani nebudeš zítra ; místo
toho jsi včera, dnes a zítra Ty . Nebo lépe, neexistuješ včera, dnes nebo zítra,
ale prostě jsi – [existuješ] mimo veškerý čas. Neboť včerejšek, dnešek a zítřek
nejsou nic jiného než [rozdíly] v čase. Nyní, ačkoli bez Tebe by nic neexistovalo,
nejsi na místě ani v čase, ale všechny věci jsou v Tobě. Neboť Ty nejsi ničím
zadržen, nýbrž Ty obsahuješ všechny [ostatní] věci.
KAPITOLA DVACÁTÁ On
je před a za všemi věcmi – dokonce i věčnými věcmi.
Proto naplňuješ a zahrnuješ všechny věci; Jste přede všemi věcmi a za nimi.
Jsi přede všemi věcmi, protože předtím, než byly učiněny, už jsi.1 Ale jak to,
že jsi nade vším? Neboť jak jsi za těmi věcmi, které nebudou mít konce? Je
to proto, že bez Tebe nemohou vůbec existovat, zatímco Ty bys vůbec nebyl
méně velký, i kdyby se vrátili do ničeho? Neboť tímto způsobem jste je v
určitém přehodnocení přesahovali. Je to také proto, že si o nich lze myslet,
že mají konec, kde – stejně jako Vy [nemůžete] vůbec [se domnívat, že mají
konec]? Neboť oni skutečně v tomto ohledu mají určitý druh konce, zatímco
Vy [nemáte] v žádném ohledu [konec]. To, co v žádném ohledu nemá konec,
je jistě za tím, co v určitém ohledu konec má. Převyšuješ také všechny věci –
dokonce i věčné věci – tím, že Tvá i jejich věčnost je Ti přítomna jako celek,
zatímco oni ještě nemají tu [část] své věčnosti, která teprve přijde, i když už
nemají? mít tu [část], která je již minulostí? Vskutku, jsi vždy mimo ně, protože
jsi vždy [zcela] přítomen sám sobě a protože je ti vždy přítomna ta [část
jejich věčnosti], kam ještě nepřišli.
1
Žalmy 89:2 (90:2).
KAPITOLA 21 Zda je tato

[věčnost] jeden aeon nebo více než jeden.
Je tedy tato [Vaše věčnost] jeden aeon nebo více než jeden? Neboť
jako eon časů obsahuje vše dočasné, tak Tvá věčnost obsahuje i
eony časů. Vaše věčnost je skutečně jedním aeonem kvůli své
nedělitelné jednotě, ale je více než jedním věkem kvůli své nekonečné
nesmírnosti. Navíc, i když jsi tak velký, ó Pane, že všechny věci jsou
naplněny Tvou přítomností a existují v Tobě, přesto jsi tak prostý
veškerého prostorového určení, že v Tobě není ani střed, ani
polovina, ani žádná část.
KAPITOLA 22 On jediný je tím, čím je

a kým je.
Proto, ó Pane, ty jediný jsi tím, čím jsi, a jsi tím, kým jsi. Neboť cokoli,
co má části odlišné od svého celku, a cokoli, v čem je něco
proměnlivého, není úplně tím, čím je. A to, co (1) začalo existovat z
nebytí, (2) lze si myslet, že neexistuje, (3) se vrací k nebytí, pokud to
neexistuje prostřednictvím něčeho jiného, (4) má minulost, kterou
již není, a (5) má budoucnost, kterou ještě není – tato neexistuje ve
správném a nekvalifikovaném smyslu [existování"] Ale jsi tím, čím
jsi, protože ať jsi jednou nebo v jakémkoli ohledu, ať už jsi cokoliv,
toto Ty jsou vždy a jako celek.
A ve správném a nekvalifikovaném smyslu jsi tím, kým jsi,1

protože nemáš ani minulost, ani budoucnost, ale pouze přítomnost,
a protože si nelze myslet, že bys nikdy neexistoval. A ty jsi život a
světlo a moudrost a blaženost a věčnost a mnoho takových dobrých
věcí. Nicméně jsi pouze jedno nejvyšší dobro, které pro sebe zcela
postačuje, nepotřebuješ nikoho [jiného], ale potřebuješ všechny
[ostatní] věci, abys mohl existovat a aby se ti dobře dařilo.
KAPITOLA 23 Otec, Syn a Duch
svatý jsou stejně tímto [nejvyšším] dobrem. Je to jediné
nezbytné [Bytí], které je každé dobro, úplné dobro a
jediné dobro.
Ty, Bože Otče, jsi [nejvyšší] dobrý; a Tvé Slovo,
1
Exodus 3:14.
tj. Tvůj Syn, je toto [nejvyšší dobro]. Neboť ve Slově, kterým

Mluvíš o sobě, nemůže existovat nic jiného než co
Jsi nebo cokoliv většího či menšího než jsi Ty. Neboť Tvé Slovo je
tak pravdivý, jako jsi pravdivý Ty; a tak, stejně jako Ty, je to Pravda
sama o sobě – ne [pravda, která je] jiná než Ty. Jste tak jednoduchý [v
příroda] že z Tebe nelze zplodit nic jiného než
co jsi. Jediná láska společná tobě a tvému Synu,
totiž Duch svatý, který vychází z vás obou, je [také] toto
[stejné nejvyšší dobro]. Neboť tato Láska není nerovná Tobě nebo Tobě
Tvůj syn; neboť ty miluješ sebe a svého Syna a on miluje sebe i tebe,
úměrně k Tvé a Jeho velikosti. A co
není nerovný Tobě a Mu není něco jiného než
Ty a On; z Nejvyšší jednoduchosti nemůže vycházet nic jiného než to, z
něhož pochází
je. Ale to, čím každý z nich (uvažováno zřetelně) je, toto je
Trojice – Otec, Syn a Duch svatý – je jako celek a všichni dohromady. Neboť
každý, uvažovaný zřetelně, není nic jiného než a
svrchovaně jednoduchá jednota a svrchovaně jedinečná jednoduchost
které nemohou být vícenásobné a nemohou to být různé věci.
Nyní je nutná jedna věc1, totiž ta nezbytná [Být] uvnitř
které je každé dobro – ano, což je každé dobro, jedno dobro,
úplné dobro a jediné dobro.
KAPITOLA 24
Dohad o tom, jaké dobro
to je a o tom, jak je to skvělé.
A nyní, má duše, probuď a pozvedni celé své porozumění;

přemýšlejte, jak nejlépe umíte, co je to za dobro a jak skvělé
to je. Neboť jsou-li jednotlivé dobré věci příjemné, uvažujte pozorně o
tom, jak příjemné je dobro, které obsahuje radost ze všech dobrých věcí.
[Toto] není druh [radosti], jaký
jsme zažili ve stvořených věcech, ale spíše je tak odlišný
[odtud] jako Stvořitel se liší od tvora. Pro kdyby
stvořený život je dobrý, jak dobrý je ten život, který tvoří! Je-li stvořená
jistota (salus) příjemná, jak příjemná je spása
(salus) , který vytváří veškerou bezpečnost! Je-li moudrost ve vztahu k
poznání stvořených věcí hodná lásky, jak milá je moudrost, která
1
Lukáš 10:42.
Proslogion 24 a 25 109
stvořil všechny věci z ničeho! Stručně řečeno, pokud je mnoho skvělých

radosti z příjemných věcí, jak bohatá a jak velká je radost [být
nalezen] v Tom, který učinil tyto příjemné věci!
KAPITOLA 25
Druhy a množství zboží
pro ty, kteří si toto [Dobré] užívají.
0 co bude mít, kdo bude požívat tohoto dobra a co bude mít
nemít! Jistě bude mít, co bude chtít, a nebude
mít to, co nechce. Ve skutečnosti tam bude vlastnit
zboží těla a duše – [zboží] takového druhu, jako je
oko nevidělo, ucho neslyšelo, ani lidské srdce nepočalo.1 0
bezvýznamný člověče, proč tedy odcházíš od jednoho dobrého
druhému při hledání toho, co je dobré pro vaši duši a dobré pro vás
tělo? Miluj jediné Dobro, v němž jsou všechny statky, a to [vám]
postačí. Toužit po prostém Dobru, které samo je každým dobrem, a
bude to stačit [tobě]. Za co miluješ, mé tělo?
Co si přeješ, 0 má duše? Je to tam; to všechno vy oba
láska je tam, vše, po čem toužíš. Jestliže krása [vás] těší: spravedlivá
bude zářit jako slunce.2 Jestliže [budeš mít radost] z rychlosti,
síla nebo svoboda těla , kterému nic nemůže odolat: [spravedlivý] bude
buďte jako andělé Boží3, protože jejich těla jsou zaseta jako tělesná,
4
ale povstanou jako duchovní —[těla duchovní], samozřejmě, v
síla, která není v přírodě. Pokud vás dlouhý a zdravý život [těší]: zvuk
je tu věčnost a věčné zdraví, protože spravedlivý bude
žij věčně 5
a spása spravedlivých přichází od Pána.6
Jestliže [máš zalíbení v] plnosti: [spravedlivý] bude naplněn, když sláva
Boží se projevuje.7 Jestliže opojení: budou opojeni z
hojnost domu Božího.8 Jestliže melodie: tam chóry an-gelů zpívají
Bohu bez konce. Jestli je to nějaká radost
ne nečistý: Bůh jim dá pít z potoka
Jeho potěšení.9 Jestliže moudrost: moudrost Boží se projeví
jim.10 Jestliže přátelství: budou milovat Boha více než sami sebe a
navzájem se milovat jako sami sebe;11 a Bůh [bude
milovat je více než oni [milují] sami sebe. Neboť skrze Něho
1 2 3 4
1. Korinťanům 2:9. 5 Matouš 13:43 Matouš 22:30. 1 Korintským 15:44.
6 7 8
Moudrost 5:16. Žalmy 36:39 (37:39). Žalmy 16:15 (17:15). Žalmy 35:9
9
(36:8). Žalmy 35:9 (36:8). 10Viz Jan 14:21. 11Viz Matouš 22:37–39.
110 Proslogion 25
[budou milovat] Jeho i sebe a jeden druhého; ale on

[miluje] sebe a je skrze sebe. Pokud se vám líbí sjednocení : všichni budou
mít jednu vůli, protože nebudou mít žádnou vůli
kromě vůle Boží. Je-li moc: budou všemocní ve vůli,
stejně jako Bůh je všemocný ve vůli. Neboť právě tak, jak je Bůh schopen učinit
skrze Něho, co On chce, tak budou moci činit
skrze Něho to, co chtějí. Neboť právě tak, jak budou chtít
nic jiného, než co On [bude chtít], tak On bude chtít cokoliv
budou. A co bude chtít, nemůže se stát. Pokud čest
a bohatství [potěší tě]: Bůh ustanoví své dobré a věrné služebníky nad
mnoha věcmi; 1 skutečně budou a budou povoláni
synové Boží2 a bohové.3 A kde bude jeho Syn, tam budou oni
také bude; zajisté [jsou] dědici Boží a spoludědicové s
Kristus.4 Je-li skutečná jistota: jistě, budou si jisti, že budou
nikdy v žádném případě nechybělo tolik zboží – nebo spíše toto [jeden]
Dobré – i když si budou jisti (1), že to neztratí
z jejich vlastní svobodné vůle, (2) to Bůh, který je miluje, nebude
dej to pryč od nich proti jejich vůli, zatímco oni milují
Jeho a (3) že nic mocnějšího než Bůh neoddělí
je od Boha proti jejich vůli.5
Ale kde je přítomno dobro takové kvality a takové velikosti, jak bohatá
a jak intenzivní je [odpovídající] radost! 0
lidské srdce, srdce zmítané potřebou, srdce zběhlé v soužení –
ano, přemoženi souženími – jak moc byste se radovali
kdybys oplýval vším tímto [zbožím]! Zeptejte se svého nitra
zda dokáže obsáhnout svou vlastní radost nad svým vlastním tak
velkým štěstím. Teď jistě, pokud někdo jiný, koho jsi miloval ve všech ohledech
jako vy sami byste měli mít stejné [druh] štěstí,
pak by se vaše vlastní radost zdvojnásobila; neboť by ses z něho radoval
ne méně než pro sebe. A kdyby dva nebo tři nebo mnohem více [osob]
měli mít stejnou [druh radosti], radovali byste se
každý z nich stejně jako pro sebe – za předpokladu, že jste milovali
každý jako vy sami Proto v případě té dokonalé lásky
ze strany bezpočtu blažených andělů a lidí, kde nikdo
[z nich] bude milovat druhého méně než sebe, každý [z nich] bude
radovat se za každého z ostatních ne jinak než za sebe. Li,
pak srdce lidské sotva [může] obsáhnouti své vlastní
1 2 3 4
Viz Matouš 25:21 a 23. 5 Matouš 5:9. Viz Jan 10:34. Římanům 8:17.
Římanům 8:38-39.
Proslogion 25 a 26 111
radost nad svým vlastním tak velkým dobrem, jak bude moci obsáhnout tolik
[jiných] velmi velkých radostí?
Každý člověk se jistě raduje z cizího štěstí do té míry, do jaké toho druhého
miluje. Proto v tomto dokonalém štěstí, jako každý [člověk] bude milovat
Boha nesrovnatelně více než sebe a všechny ty, kdo jsou se sebou, tak se
[každý] bude radovat neocenitelně více z blaženosti Boží než ze své vlastní
blaženosti nebo ze všech ostatních, kteří jsou s ním. Jestliže však [každý ze
spravedlivých] bude milovat Boha – celým svým srdcem, celou svou myslí a
celou svou duší,1 ale tak, že celé jeho srdce, celá mysl a celá duše nestačí [k
naplnění mírou Boží] hodnosti být milován – jistě se celým svým srdcem,
celou svou myslí a celou svou duší [každý] bude tak radovat, že celé jeho
srdce, celá mysl a celá duše nebudou schopny obsáhnout plnost [ta] radost.
KAPITOLA DVACÁTÁ ŠESTÁ

Zda je toto plná radost, kterou Pán slibuje.
Můj Pane a můj Bože, má naděje a radost mého srdce, řekni mé duši, zda
toto je ta radost, o které k nám mluvíš skrze svého Syna, [který řekl]: Proste
a dostanete, aby vaše radost byla plná. 2 Nalezl jsem totiž přehojnou radost,
ba přehojnou radost. Opravdu, když je srdce, mysl, duše – když celý člověk –
naplněn tou radostí, zůstane radost bez omezení.
Proto celá ta radost nevstoupí do těch, kdo se radují; místo toho všichni, kdo
se radují, vejdou do Tvé radosti. Mluv, Pane, a řekni svému služebníku v jeho
srdci, zda toto je ta radost, do které vejdou tvoji služebníci , když vejdou do
radosti svého Pána. vstoupila do srdce člověka ta radost, s níž se budou
radovat tvoji vyvolení.4 Proto jsem ještě neřekl ani nepomyslel: Pane, jak
moc se budou radovat tvoji blahoslavení.
Jistě se budou radovat v míře, kterou budou milovat. A budou milovat do té

míry, do jaké budou vědět. Jak moc Tě budou znát v ten den, ó Pane? Jak moc
Tě budou milovat? Jistě, v tomto životě žádné oko nevidělo, žádné ucho
neslyšelo, ani nevstoupilo do srdce člověka, jak moc Tě budou znát a milovat.
1 2 3 4
Matouš 22:37. Jan 16:24. Matouš 25:21. 1. Korinťanům 2:9.
112 Proslogion 26
v příštím životě.
0 Bože, prosím, dej mi poznat a milovat Tě, abych se radoval

v tobě. A pokud v tomto životě nemohu [poznat, milovat a radovat se z Tebe]
dovolte mi alespoň den za dnem postoupit až do bodu naplnění
přichází. Ať se zde ve mně rozvíjí poznání o Tobě a je uskutečněno
plné [ve mně] tam. Nechť láska k Tobě roste [zde ve mně] a je
[ve mně] naplněno tam, aby zde byla má radost veliká
očekávání a může dojít k plné realizaci. 0 Pane, ty přikazuješ – nebo spíše
radíš – [nám] prosit skrze svého Syna; a
Slibuješ, [že dostaneme], aby naše radost byla plná.1
0 Pane, prosím o to, co radíš prostřednictvím našeho úžasného Rádce; kéž
přijmu2to, co slibuješ skrze svou Pravdu, takže
moje radost může být plná. 0 Bože pravdy, ptám se; mohu přijmout, takže
moje radost může být plná. Do té doby ať má mysl medituje nad [co
Slíbil jsi]; ať o tom mluví můj jazyk. Ať mé srdce miluje
to; nechť to prohlásí má ústa. Kéž po tom má duše hladoví; může můj
tělo po [tom] žízní; 3 kéž [to] žádá celý můj majetek, dokud nebude
čas, kdy vejdu do radosti svého Pána, 4 Trojice a jednoho Boha,
navždy požehnaný.5 Amen.
1 2 Izajáš 9:6. 3 4 5 Ro-

Jan 16:24. muži Viz Žalmy 62:2 (63:1). Matouš 25:21.
1:25.

Anselm Z Canterbury Proslogion

Uploaded by

Document Information

Original Title

Copyright

Available Formats

Share this document

Share or Embed Document

Sharing Options

Did you find this document useful?

Is this content inappropriate?

Copyright:

Available Formats

Anselm Z Canterbury Proslogion

Uploaded by

Copyright:

Available Formats

Machine Translated by Google

Arthur J. Banning Press

V poznámkách k překladům se číslování žalmů shoduje s verzí

Kontrolní číslo knihovny Kongresu: 00-133229

Vytištěno ve Spojených státech amerických

Copyright © 2000 by The Arthur J. Banning Press, Minneapolis,

Na naléhavé přísahy jistých bratrů jsem napsal dílo –

které by nějakým způsobem vydali každému, do jehož rukou by se

1. Probuzení mysli pro kontemplaci Boha.

13. Jak On jediný je neomezený a věčný, i když jiné spir-

přítomné v Bohu svým vlastním nevýslovným způsobem.

24. Dohad o tom, co je to za dobro a jak

Pojď, bezvýznamný člověče, nech na čas za sebou své starosti; izolujte se na

on ano, 0 nejvznešenější Pane? Co udělá Tvůj služebník, zklamaný z lásky k

0 nešťastný osud člověka, když ztratil onen [konec] pro který

Ale, bohužel, nešťastný já, jeden z dalších nešťastných synů Evy

Po čem jsem toužil?, po čem vzdychám? Hledal jsem dobro

Tvůj obraz, abych na Tebe vzpomínal, rozjímal a miloval Tě.

Proto, ó Pane, Ty, který dáváš pochopení víře, dej mi pochopit – do

1 2 Žalmy 13:1 a 52:1

porozumění]. Pokud by tedy to, co nelze myslet na větší, bylo pouze v

KAPITOLA TŘETÍ [Bůh]

nebo jak nemohl myslet na to, co řekl ve svém srdci?

Nyní, když umět vnímat a být všemohoucí, milosrdný a nepřístupný je lepší

KAPITOLA SEDMÁ Jak

"nedělat nic"). Často totiž říkáme někomu, kdo to popírá

ubohý – právě to, co je milosrdné. A pokud vás

a svrchovaně jen dělá něco, co není spravedlivé? Nebo jaká je

hříšníci by Tě měli milovat! Neboť ty zachraňuješ ty, kdo jsou

Je tedy tvé milosrdenství zrozeno z tvé spravedlnosti? Ušetříte

KAPITOLA JEDENÁCT Jak

Proslogion 11-13 101

Takže opravdu jsi schopen vnímat a jsi všemohoucí, milosrdný a

KAPITOLA 13 Jak On sám

Někde jako celek nemůže zároveň existovat jinde – kde je v každém

v každém z nich. Proto, 0 Pane, jsi jedinečně neomezený a

0 Pane, můj Bože, můj Stvořitel a obnovovatel, řekni mé dychtící duši

Proslogion 14-16 103

Jistě, [tyto] převyšují to, co může pochopit každý tvor.

Vpravdě, ó Pane, toto je nepřístupné světlo, ve kterém přebýváš.2 Neboť

104 Proslogion 16-18

dlouze se na to dívat. [Oko mé duše] je oslněno její nádherou, přemoženo její

Uprostřed Tvé blaženosti a světla, ó Pane, jsi stále skrytý

Proslogion 21-23 107

KAPITOLA 21 Zda je tato

KAPITOLA 22 On jediný je tím, čím je

A ve správném a nekvalifikovaném smyslu jsi tím, kým jsi,1

tj. Tvůj Syn, je toto [nejvyšší dobro]. Neboť ve Slově, kterým

A nyní, má duše, probuď a pozvedni celé své porozumění;

stvořil všechny věci z ničeho! Stručně řečeno, pokud je mnoho skvělých

[budou milovat] Jeho i sebe a jeden druhého; ale on

KAPITOLA DVACÁTÁ ŠESTÁ

Jistě se budou radovat v míře, kterou budou milovat. A budou milovat do té

0 Bože, prosím, dej mi poznat a milovat Tě, abych se radoval

1 2 Izajáš 9:6. 3 4 5 Ro-

You might also like