Japonsko

1. Prodejní automaty

Japonsko je země s největším počtem prodejních automatů na světě, najdete je na každém kroku. Automaty nabízí nápoje,
občerstvení, polévky, zmrzlinu, také vejce, palačinky nebo tousty.

Nově jsou k dispozici automaty s potravinami, kterým končí doba expirace a jsou nabízeny za zvýhodněné ceny. Tyto potraviny
už nelze je prodávat v obchodech.

Nicméně nakupovat v automatech nemůže kde kdo, nejdříve se musí zaregistrovat na k tomuto účelu určené webové stránce,
kde obdrží heslo potřebné k nakupování.

2. Záchody

V Japonsku najdete technicky vyspělé toalety právě i v metru, nebo v kavárnách nebo v hotelech. Vedle prkýnka je většinou
napevno přidělaný ovladač s celou řadou čudlíků. A toaletní papír nikde!

Chytrý záchod vás totiž opláchne sám – a to jak dámy po malé potřebě, tak i obě pohlaví po té velké. Záchod má i maličký fén,
který vás osuší. Nebo tryska s vodou může mít i masážní funkci. Záchod umí pustit hudbu, nebo zvuky - tekoucí vodu nebo
falešné spláchnutí, aby zvuky z toalety nebyly slyšet ven.

Nesmíme ale zapomenout ani na vyhřívání sedátka, rozstřikování vůně po použití a automatické otvírání a zavírání víka.
Některé toalety svítí ve tmě nebo dokonce mají pod prkénkem klimatizaci pro horké dny. V posledních letech některé firmy
přidávají do mísy záchodů i senzory, které okamžitě testují moč - konkrétně výši cukru. Dokáží ale - pomocí senzorů v prkénku
- měřit tep, tlak a procento tuku uživatele. A vše mohou rovnou poslat vašemu lékaři.

Hygiena je důležitá i pro samotnou toaletu a proto se umí sama vyčistit a vydezinfikovat. A můžete si v klidu sednout. A
splachování? To chytrá toaleta zvládne sama, když ji opustíte. A nakonec se s vámi i rozloučí.

3. Kapslový hotel

Je to typ hotelu, který se neskládá z pokojů, ale jednotlivých kapslí či buněk. Jsou vystavěny v řadě, obvykle na sobě. Je
rozšířen především v Japonsku a Číně. K ubytování láká nízkou cenou. Oblíbený je také u pracovně vytížených lidí, kteří chtějí
přespat blízko svých pracovišť, a ušetřit tak čas za dojíždění. Jsou obvykle pro jednu osobu a jsou vybaveny matrací, televizí,
rádiem, wi-fi a klimatizací. Většinou neumožňují ani vzpřímený sed, nemají okna. Soukromí si hosté zajišťují stažením rolet.
Sociální zařízení je společné.

Cena za přespání se liší podle města a čtvrti, ale i ty nejdražší kapsle nestojí víc než v přepočtu 1000 korun za noc, mnohdy je
to i dvakrát méně. Podle toho se také liší další vybavení hotelů.

4. TV shows

Japonci mají ty nejbizarnější televizní pořady na světě.

5. Sumó

Sumó je japonským národním sportem a spolu s baseballem i tím nejsledovanějším. Ceny vstupenek na zápas se pohybují v
rozmezí od 5300 do 14000 jenů v závislosti na typu místa.

Pravidla sumó jsou na první pohled jednoduchá: prohraje zápasník, který jako první opustí prstenec ringu, anebo se dotkne
země jinou částí těla než chodidlem. V tomto sportu neexistují žádná hmotnostní omezení, a tak se často stává, že proti sobě
nastoupí protivníci velice rozdílných postav. Navzdory své tloušťce jsou však zápasníci velice mrštní a zápasy mají krátké
trvání, někdy jen 10 vteřin. Vše probíhá na vyvýšeném ringu ve tvaru kruhu, který je vyroben z hlíny a ohraničen zapuštěnými
provazy z rýžové slámy.
7. Gejša

Slovo gejša označuje profesionální společnici. Skládá se z výrazů “gej” - umění a “sha” - společnost či doprovod.

Jedná se o profesionální společnice – umělkyně. Nejsou v žádném případě prostitutky. Mají za sebou dlouhodobou a pečlivou
přípravu, která zahrnuje tradiční tance, hru na hudební nástroje a další dovednosti. Musí být schopné konverzovat s hosty na
vysoké úrovni, včetně té filosofické.

Společnost gejš si v minulosti i současnosti mohli dovolit jen ti nejbohatší. Jejich přítomnost je vnímána jako symbol vysokého
společenského statutu objednavatele. Díky tomu jsou gejši zvány na významná obchodní či politická jednání, kterým mají
dodat lesk a vážnost.

V současnosti můžete spatřit gejšu v tokijské Asakuse. Počet profesionálních dam výrazně klesá, zhruba před sto lety bylo v
Japonsku až 80.000 gejš, zatímco dnes je aktivní zhruba tisícovka. Díky tomuto dramatickému poklesu naopak cena za tuto
službu výrazně vzrostla a stala se takřka nedostupnou. Účet přichází poštou a může se pohybovat až v řádech stovek tisíc
korun, v závislosti na počtu mužů, kterým dělá dotyčná profesionálka společnost.

8. Čajový obřad

Čajový obřad se japonsky řekne čanoju a doslova znamená „horká voda na čaj”. Za zlatý věk čajového obřadu je považováno
16. století, kdy byly stanoveny základy rituálu, jehož základní zásady se dodržují dodnes.

Čajový obřad se odehrává v čajovém domku, kam se vstupuje přes zahradu. Hostitel poklonou přivítá návštěvníky. Hosté si
vypláchnou ústa, omyjí ruce a poté se přesunou na místo, kde se servíruje želatinové cukroví omogaši. Přípravu čaje vede
hostitel, který otře a nahřeje čajový servis, vsype práškovou směs, zalije ji horkou vodou a vyšlehá bambusovou metličkou až
do zelené pěny. Převážně se pije ze společného šálku a etiketa velí optat se souseda, zda se smíte napít.

Čajový obřad a staré čajovny jsou již téměř minulostí, avšak s pitím zeleného čaje se v Japonsku setkáte všude. Jedná se o
nápoj, který je podáván za všech okolností, nebo si ho můžete koupit v každém supermarketu či prodejních automatech.

10. Studenti v Japonsku

1. Školní rok začíná 1. dubna

2. Úklid patří ke studiu

Obvykle se ve škole nesetkáte s uklízečkou. Žáci si od nejnižšího věku uklízejí třídy sami. Učí se tak úctě k práci ostatních.

3. Oběd se podává ve třídách

Jídlo hraje v Japonsku výjimečnou roli. Nejinak je tomu v nemocnicích a školách. Obědy na základních a nižších středních
školách mají vyvážené složení a dodržují předepsanou kalorickou hodnotu. Ve srovnání s většinou našich jídelen vypadají na
první pohled lákavě. Děti je jedí ve třídě společně se svým učitelem. Věří se, že s ním tak utužují vztahy a budují prostředí
důvěry.

4. Školní uniforma

Někteří ji začnou nosit už v mateřské, jiní na základní a téměř všichni na střední škole. Školní uniformy vojenského stylu patří k
japonské kultuře. Mají dívčí a chlapeckou verzi a decentní barvy. Přestože jejich cílem je setřít sociální rozdíly, rodiče si při
jejich nákupu sáhnou hluboko do kapsy. Snadno podle uniformy na ulici poznáte, kdo patří, do které školy.

5. Plná docházka

Dlouhodobě se uvádí, že docházka se v japonských školách pohybuje kolem 99, 99 %. Přijít pozdě je neslušné v dospělosti,
stejně jako v dětství. Netolerují se tedy ani pozdní příchody do školy či „simulování“.