Hobit aneb cesta tam a zase zpátky

John Ronald Reuel Tolkien

(3. ledna 1892 Bloemfontein – 2. září 1973 Bournemouth)

1)
 Druh: epika
 Forma: próza
 Žánr: fantasy román
 Téma: boj dobra se zlem; podstata malých věcí a lidí, co se týče
postavení, schopností i velikosti; rozbroje mezi rasami země;
dobývání dávno ztracené slávy
 Motiv: Znovu získání hory Erebor (Osamělá hora), dávného
domova trpaslíků, kterou kvůli zlatu obsadil drak Šmak. Příběh
hobita Bilba Pytlíka a jeho společníků trpaslíků.
 Kompozice: chronologická
 Časoprostor: Fiktivní svět Arda - zem Středozemě – (3. věk) před,
časy kdy ještě Země nebyla taková, jakou ji známe teď. Smyšlený
svět, má své vlastní letopočty.

 Dějová linie: Bilbo Pytlík si žije ve své hobití noře, pokojný a

obyčejný život, dokud mu nezkříží cestu čaroděj Gandalf. Zdělí
mu, že hledá někoho, kdo by se zúčastnil jistého dobrodružství,
které chystá. Bilba už jen pomyšlení na dobrodružství dopálilo a dal
jasně čaroději najevo, že o nabídku nemá zájem, a aby to zkusil
někde jinde. Gandalf si ho ale dopředu vyvolil, a proto se jen tak
nevzdal. Pozval neohlášeně k Bilbovi 13 trpaslíků, kteří proudili do
Dna pytle ze všech koutů světa. Trpaslíkům velí Thorin Pavéza,
který Bilbovi vypoví příběh o Osamělé hoře Erebor, kde kdysi měli
své impérium trpaslíci, ale díky nahromaděnému zlatu obsadil horu
velký drak Šmak. Trpaslíci chtějí horu od draka osvobodit a znovu
dobýt ztracenou slávu a bohatství. S tím jim má pomoct Bilbo, jako
loupežník, za kterého ho považují. Bilbo nakonec nabídku přijímá a
vydává se s Gandalfem a trpaslíky na výpravu. Na cestě
divočinou se setkávají se zlobry, kteří je měli v úmyslu sníst. Díky
Gandalfovi uniknou smrti, zlobry neustále rozptylovaje, dokud
nepřijde ráno a nezkamenní. Nedaleko v jeskyni objevují elfí meče,
a tak Bilbo získává své žihadlo. Po krátké zastávce v Roklince
pokračuje družina k Mlžným horám, kde je v jedné skalní jeskyni
přepadají a zajímají skřeti. Gandalf je opět svými kouzli a důvtipem
zachraňuje, ale Bilbo se při útěku ztratí. Skoro až v nitru hory najde
zlatý prsten, který patří Glumovi. Když Gluma potkává, nesdělí mu
však, co našlel. Glum mu nabízí, že se budou dávat hádanky. Když
vyhraje Bilbo, ukáže mu cestu ven, ale když vyhraje on, tak Bilba
sní. Bilbo vyhraje, ale rozlobený Glum se nevzdává a pronásledu je
ho. Díky prstenu se Bilbo stává neviditelným, a tak Glumovi uniká
a dostává se ven za přáteli. Později je pro změnu ohrožují Vrrci,
kteří přivolají skřety. Jsou tedy nuceni vylézt na stromy, které
skřety napadne podpálit. Z nevýchodné situace je nakonec
zachraňují orli, kteří je odnášejí do bezpečí. Jejich cesta
nadále pokračuje přes území Medděda, kde na chvíli nalézají azyl a
bezpečí až po Temný hvozd. Zde se s nimi Gandalf loučí a vydává
se řešit další povinnosti. Bilbo i trpaslíci pokračují tedy hvozdem
sami. Po nějaké době jsou napadeni obrovskými povouky. Zachrání
je Bilbo, díky své odvaze, Žihadlu a prstenu. Ale hned na to jsou
trpaslíci zajati lesními elfi. Hobita si nevšimli, a tak své přátele
později osvobozuje. Unikají v sudech od vína, které doplují po řece
do jezerního města, kde je nachází Bard Lučistník. Po krátkém
pobytu ve městě se vydávají k Osamělé hoře, která se nad městem
tyčí. Nachází utajené dveře a pomocí slunečních paprsků Durinova
dne, který nastává jednou za dlouho dobu, je otevírají. Bilbo je
vyslán dolů za drakem, kterého však rozzlobí. Vyletí z hory ven a
vydá se zničit jezerní město. Naštěstí se obyvatelé města ubrání a
Bard lučištník draka šípem zabije. Mezitím trpaslíci s hobitem
prohlížejí poklad. Bilbo najde Arcikam, nádherný a velký
drahokam, po kterém Thorin velice dlouho touží. Kámen má
hodnotu zhruba jedné čtrnáctiny pokladu. Bilbo si ho tedy nechává,
protože stejný podíl měl dostat. K hoře přichází lidé
z Jezerního města a nárokují si část pokladu, protože jejich město
bylo při útoku draka zničeno. Trpaslíci ale prosby odmítli a Thorin
posílá pro pomoc ke svému bratranci Dainovi ze Železných hor.
Bilbo se chce konfliktu vyhnout, a tak dá Arcikam lidem a elfům
aby ho mohli vyměnit za část pokladu. K hoře doráží armáda skřetů
i trpaslíků. Uskuteční se tedy bitva, které se říká Bitva pěti armád.
Bojovali lidé, skřeti, trpaslíci, elfové i orli. Skřeti jsou nakonec
poraženi, ale při bitvě padne Thorin Pavéza i se svými synovci
 Filim a Kilim. Králem pod horou se tedy stává Dain, který poklad
spravedlivě rozdělí. Města Dol se ujímá Bard Lučištník a začíná se
obnovovat i Jezerní město. Bilbo tedy dostavá svůj podíl
pokladu a vrací se zpátky do Hobitína jako bohatý hobit, kterého
všichni doma považují za podivína, protože rád cestuje a zaplétá se
do dobrodružství.
 Postavy:
o Bilbo Pytlík – hobit, temperamentní, ješitný, statečný a
laskavý, hlavni hrdina příběhu
o Gandalf Šedý - (Mithrandir, Olórin a spoustu dalších jmen),
čaroděj, vlastník jednoho z elfích prstenů, postavením druhý
po Sarumanovi (Istari), z rasy Maiar – jeden z nižších bohů
v lidské podobě, velice moudrý, laskavý a vnímavý
o Thorin Pavéza – trpaslík, král pod horou, vůdce trpaslíků,
cílevědomý a pyšný
o Medděd – napůl člověk napůl medvěd, silný, plachý a
dobrotivý
o Glum – schyzofrenní, vychytralé, kruté stvoření, co žije
v jezkyních, bývalý majitel prstenu
o Bard lučistník – statečný a čestný, zabije Šmaka
o Dvalin, Balin, Kili, Fili, Dori, Nori, Ori, Oin, Goin, Bifur,
Bofur, Bombur – Thorinova družina trpaslíků
o Elrond - půlelf, člen Velké rady, vlastní jeden z elfských
prstenů, velice starý a moudrý, přítel Gandalfa

 Vypravěč: autor sám, er-forma

 Jazyk:
o Autor využívá velice spisovný jazyk, archaismy, historismy,
knižní výrazy, dlouhá složitá souvětí nebo netradiční
slovosled.
o V díle se také vyskytují jeho uměle vytvořené jazyky a písma
jako je třeba elfština nebo trpasličí runy.
o Pro doplnění díla skládal autor básně a písně, které zároveň
sloužily jako historické prameny. Vymýšlel také unikátní
jména pro osoby, místa i události a někdy se nechal
inspirovat mytologií některých území a států.
o Střídá se zde popisný a vyprávěcí funkční styl.
o V příběhu je hojně využita přímá řeč.
 o Tropy: vyskytují se zde téměř všechny – metafora,
personifikace, přirovnání, epiteton, metonymie …
o Figury: (vyskytují se v poetické části díla) anafora, epifora,
přesah, inverzní slovosled, antiteze, epizeuxis …

 Překlad: František Vrba Vydání: e-kniha (nevím, nebylo

uvedeno)

 Autor: John Ronald Reuel Tolkien

o Literární období – 2. polovina 20. století – další autoři –
William Golding (Pán much), E. M. Remarque (Jiskra
života)
o Jihoafrický původ
o Anglický spisovatel, filolog, básník a oxfordský profesor
staroangličtiny a literatury.
o Fantasy příběhy původně vymýšlel jen pro pobavení svých
dětí, nikoliv pro cílené zveřejňování.
o Miloval lingvistiku a mytologii, vymyslel téměř 15 umělých
jazyků a podrobně propracoval historii, kosmogonii a
mytologii jeho vymyšlené Středozemě.
o Vzdělání – Oxfordská univerzita
o Od královny Alžběty II. obdržel Řád britského impéria.
o Další díla – Pán prstenů – Společenstvo prstenu, Dvě věže a
Návrat krále, Silmarillion, Húrinovi děti …

 Ohlas díla: Kniha byla sice původně určena pro děti, ale zaujala i
dospělé čtenáře, protože skvěle navazuje na historii Středozemě.
Dílo tak ovlivnilo světovou literaturu, že z něho čerpá inspiraci
spousta dalších autorů.

 Osobní názor: Kniha si mě stejně jako Pán prstenů ihned získala.

Četla jsem ji jedním dechem, květnaté vyprávění a doplňující
poezie mi naprosto učarovalo. Stojím si za tím, že Hobita i Pána
prstenů, by si měl každý přečíst. Je to naprostá klasika a spousta
následujících autorů se právě u Tolkiena inspirovala.

2) Rozbor konkrétního úryvku

Úryvek z trpasličí písně
 Dřív nežli vzejde světlo dne,
přes horstvo, jež se v mlze pne,
jdem do hlubin, kde vládne stín,
hledat své zlato kouzelné.

Znal naše kouzla zemský klín,

když rod náš v třesku kovadlin
kul klenoty a temnoty
zaháněl v slujích, kde spal stín.

A mnohý elf i dávný král,

měl od nás meč, co zářně plál,
když tě náš um těm vladařům
do jílců oheň včaroval.

Dali jsme stříbru hvězdný třpyt,

korunám zlatý slunce svit,
tu krásu krás a skvělý jas
jsme předli z drátků jako nit.

Dřív nežli vzejde světlo dne,

přes horstvo, jež se v mlze pne,
jdem do hlubin, kde vládne stín,
pro svoje zlato ztracené.

A co jsme měli pohárů

a zlaté harfy postaru,
jenže náš zpěv člověk či elf
neslýchal z hlubin, ani hru.

Sosny se nářkem prohnuly,

zlé vichry nocí vanuly,
les rázem vzplál a plápolal,
tak jako tisíc fakulí.

Zvon v údolí bil na poplach

a lidem zbělil tváře strach,
když dračí spár hůř nežli žár
jim pohřbil město v sutinách.
 Dýmala hora pod lunou
v tu chvíli pro nás osudnou,
každý se hnal, než drak ho sklál
pod svými drápy, pod lunou.

Dřív nežli vzejde slunce svit,

přes chmurný, mlžný horský štít
jdem do hlubin, kde vládne stín,
mu harfy své i zlato vzít!

 Tento poetický úryvek pojednává o dávné slávě trpasličí hory,

kterou zahalil stín. Trpaslíci jsou však odhodláni ji dobít zpět.
 V písni se objevují personifikace, přesahy, aliterace, termín a další
jazykové přesahy.
 Píseň je převážné napsána sdruženým veršem, ale vyskytuje se zde
i volný verš a nebo také asonance. Píseň má deset strof po čtyřech
verších.