a

Vyšší odborná škola

Praktické cvičení
Střední průmyslová
škola elektrotechnická Předmět: ESO
Plzeň
Název úlohy: Stabilizátory napětí
Číslo úlohy
4

Třída / skupina:
Vypracoval: Jiří Hudousek 4. B/PRA1

Počet listů:
Datum měření: Datum odevzdání:
přítomen 13
7.10.2021 14.10.2021
Zkoušený předmět: Zenerova dioda 1N5346, Integrovaný obvod L200

Katalogové hodnoty, udané parametry, podmínky měření (teplota, vlhkost, tlak): pokojové
podmíny

Zadání Splněno

1) Na vzorcích stabilizátorů napětí změřte a znázorněte stabilizační

charakteristiku.

2) V samostatném grafu znázorněte (ve vhodném měřítku) stabilizační oblast.

3) Určete činitel stabilizace jednotlivých zapojení. Hodnoty potřebné pro jeho

určení v grafu vyznačte.
4) Změřte a znázorněte zatěžovací charakteristiky stabilizátorů od stavu
naprázdno do doporučené maximální hodnoty proudu.
5) Určete hodnotu vnitřního odporu Ri. Hodnoty potřebné pro jeho určení v
grafu vyznačte.

6) Porovnejte jednotlivé stabilizátory z hlediska kvality stabilizace a tvrdosti.

7)

8)
 Jiří Hudousek 4. B

Teoretický úvod:
Stabilizátor je elektrické zapojení diskrétních součástek nebo elektrotechnická
součástka na principu integrovaného obvodu, která umožňuje stabilizovat
výstupní napětí nebo proud při změnách výstupního proudu, vstupního napětí
a teploty okolí.

Stabilizátory napětí udržují konstantní velikost napětí na zátěži při kolísání napětí
zdroje, nebo při změnách velikosti proudu odebíraného zátěží. Stabilizátor napětí
zároveň potlačuje střídavou složku v usměrněném napětí (zmenšuje zvlnění). Pracují na
principu porovnávání žádaného (referenčního) a skutečného napětí. Jako akční prvek se
používá tranzistor v zapojení emitorového sledovače. Stupeň otevření tranzistoru je řízen
proudem báze, který odpovídá odchylce od požadovaného napětí.

Vlastnosti stabilizátoru jsou charakterizovány zejména parametrem činitel

stabilizace S. Ten vyjadřuje, kolikrát stabilizátor zmenší poměrné kolísání napětí na svém
výstupu ve srovnání s poměrným kolísáním vstupního napětí při konstantní zátěži.

Další vlastností stabilizátoru je vnitřní odpor, který je definován vztahem:

Z uvedených vztahů plyne, že činitel stabilizace má být pokud možno co největší a vnitřní
odpor co nejmenší.
Podle principu funkce se stabilizátory dělí na několik skupin:

 v sériovém nebo paralelním zapojení

 parametrické – bez zpětné vazby nebo se zpětnovazební smyčkou
 lineární nebo spínané stabilizátory
 podle stabilizace polarity napětí kladné/záporné
 stabilizátory proudu, stabilizátory napětí

Popis obvodu

T1 výkonový regulační tranzistor v zapojení emitorového sledovače; R1 budící odpor báze

T1; R2, ZD zdroj referenčního napětí; R3, R4 odporový dělič stabilizovaného napětí
zpětné vazby; T2 zesilovač odchylky; RZ zátěž stabilizátoru.
1
 Jiří Hudousek 4. B

Funkce

Při poklesu výstupního napětí U2 vlivem zmenšení odporové zátěže RZ a nebo poklesem
vstupního napětí U1 dojde k poklesu napětí báze tranzistoru T2 tvořeného na děliči R3a
R4. Protože napětí na emitoru T2, tvořené R2 a ZD je konstantní, dojde k přivření
tranzistoru T2. Protože odpor R1, tranzistor T2 a ZD tvoří odporový dělič, dojde ke
zvýšení napětí báze T1 (též kolektorového napětí T2). Bází T1 začne protékat větší proud,
který způsobí větší otevření tranzistoru T1, tím se sníží jeho odpor; respektive se sníží
napětí mezi jeho kolektorem a emitorem a výstupní napětí U2 se zvýší. Při zvýšení
výstupního napětí U2 vlivem zvětšení odporové zátěže RZ a nebo zvýšením vstupního
napětí U1 je situace opačná, dojde o většímu otevření tranzistoru T2, což sníží napětí na
bázi T1 a regulační tranzistor se přivře, tím poklesne vstupní napětí U2. V limitním
případě, kdy odpor zátěže RZ=0 (například nabíjení kondenzátoru po zapnutí) je i výstupní
napětí U2=0. V tomto případě je tranzistor T2 zcela uzavřen a na bázi tranzistoru T1 je
plné vstupní napětí U1. Proud báze tranzistoru T1 je omezen pouze odporem R1. Při
tomto, dlouhodobém, stavu může dojít k poškození regulačního tranzistoru.

Tepelné pojistky

Tepelné pojistky se úspěšně používají již více než 150 let jako základní ochrana elektronického obvodu.
Jsou efektivní, spolehlivé, snadno použitelné a jsou k dispozici v různých hodnotách a variantách.
Některé aplikace vyžadují funkce, které klasická tepelná pojistka nedokáže poskytnout. Jedná se o
extrémně rychlé omezení proudu, schopnost samočinného resetu a také schopnost fungovat při relativně
nízkých hodnotách proudu. Proto je tu pojistka elektronická označovaná zkratkou eFuse.

Elektronická pojistka se používá obvykle jako doplněk pojistky tepelné a někdy i jako její plná náhrada.
Elektronická pojistka eFuse měří napětí na rezistoru známé hodnoty odporu, a tím snímá protékající
proud. Pokud dojde k překročení určité hodnoty proudu, dochází k přerušení toku proudu přes FET
tranzistor.

Princip tepelné pojistky je jednoduchý, známý a spolehlivý. Proud procházející tavným prvkem přesáhne
stanovenou hodnotu, tento prvek se dostatečně zahřeje až dojde k jeho roztavení. Tím se přeruší
elektrický obvod a protékající proud je nulový. Přerušení obvodu může trvat několik milisekund až
několik sekund. Proto existují pojistky rychlé a pomalé.

2
 Jiří Hudousek 4. B
Naproti tomu elektronické pojistky fungují na velmi odlišném principu. Základní koncept elektronické
pojistky eFuse je zobrazen na obrázku 1. Proud do zátěže prochází FET tranzistorem a snímacím
rezistorem. Na snímacím rezistoru se vlivem procházejícího proudu vytvoří odpovídající úbytek napětí,
který je trvale monitorován. Pokud napětí překročí přednastavenou hodnotu, řídicí logika přeruší tok
proudu pomocí FET tranzistoru (obrázek 1). FET tranzistor, který je zapojen do série (nachází se mezi
napájecím vedením a zátěží), musí mít velmi nízký odpor, aby zbytečně neplýtval energií a neovlivňoval
zbytek obvodu.

Obrázek 1: U eFuse je proud ze zdroje do zátěže monitorován napětím přes snímací rezistor. Pokud
překročí definovanou hodnotu, řídicí logika přeruší tok proudu do zátěže pomocí FET tranzistoru. (Zdroj
obrázku: Texas Instruments)

Může se zdát, že elektronická pojistka je složitá a je to pouze aktivní verze klasické pasivní tepelné
pojistky. Pravda je to jen z části, jelikož elektronická pojistka nabízí navíc následující vlastnosti:

 Rychlost: Reakční časy se pohybují v řádu mikrosekund, přičemž některá jsou navržena dokonce tak, aby
poskytovala nanosekundovou odezvu. Toto je důležité pro obvody s relativně citlivými integrovanými
obvody.
 Nízkonapěťový provoz: Elektronické pojistky dobře fungují při nízkých jednociferných napětích. Na
těchto úrovních nelze tepelné pojistky napájet dostatečným „samoohřívacím“ proudem, aby došlo k
roztavení jejich tavného prvku.
 Resetovatelnost: Elektronické pojistky eFuse dává uživateli možnost výběru chování po aktivaci pojistky.
Může být trvale přerušen obvod do doby, kdy jej uživatel sám neodblokuje nebo dojde k obnovení
normálního provozu, pokud aktuální porucha ustoupí. Druhé nastavení je obzvláště užitečné v situacích
přechodného zapínacího proudu, kdy nedochází k „tvrdé“ poruše. Je také užitečné tam, kde je výměna
pojistky obtížná nebo příliš nákladná.
 Ochrana proti zpětnému proudu: Pojistka eFuse může poskytovat ochranu proti zpětnému proudu. To
tepelná pojistka nedokáže. Zpětné proudy mohou nastat, když je napětí na výstupu systému vyšší než na
jeho vstupu. K tomu může dojít například u redundantních zdrojů napájení paralelně.
 Přepěťová ochrana: S některými dalšími obvody může eFuse poskytovat ochranu před přepětím nebo
indukčními rázy. Přeruší obvod pomocí FET tranzistoru, pokud vstupní napětí překročí nastavenou
hodnotu a zůstane ve stavu VYPNUTO, dokud tento stav přepětí přetrvává.
 Ochrana proti přepólování: eFuse může také poskytovat ochranu proti přepólování a rychle přerušit tok
proudu, pokud je zdroj připojen opačně. Příkladem je autobaterie, která je na krátkou chvíli přepólována
kvůli náhodnému kontaktu kabelu.
 Rychlost při aktivaci/deaktivaci pojistky: Některé elektronické pojistky eFuse mohou také poskytovat
definované náběhové rychlosti při zapnutí / vypnutí. Toto dosahuje přesným řízením FET tranzistoru.

3
 Jiří Hudousek 4. B
Z těchto důvodů jsou elektronické pojistky vyhledávaným řešením pro řízení proudu. I když je lze v
některých případech použít jako náhradu tepelných pojistek, jsou často k tepelným pojistkám přidávány
jako doplněk. V takovém uspořádání se eFuse používá pro rychlou ochranu části obvod nebo desky PC,
jako jsou systémy vyměnitelné za provozu (tzv. hot plug), automobilové aplikace, programovatelné
logické automaty (PLC) a správa baterií.

Schéma zapojení:

Použité přístroje:
Voltmetr (V1): E35
Ampér metr UNIT T UT33C (A): 49
Stejnosměrný napěťový zdroj ve stole (U1)
Voltmetr UNIT T UT804 (V2): 10-8-1860
Rezistor 39Ω (Rz1): 3205-10b-829
Rezistor 250Ω (Rz2): 3205-9f-581

4
 Jiří Hudousek 4. B
Postup měření:
Při měření stabilizační charakteristiky na zdroji U1 jsme nastavovali napětí od nuly a
postupně ho zvyšovali. Před měřením jsme měli k dispozici informaci o maximálním
vstupním napětí, při kterém je možné ještě stabilizátor provozovat. Změny měřeného
výstupního napětí byly po dosažení stabilizační oblasti malé, proto jsme používali na
výstupu voltmetr V2 s dostatečnou citlivostí, abychom mohli pozorovat a zaznamenávat si
veškeré změny napětí. Při měření zatěžovací charakteristiky jsme měnili zatěžovací odpor,
který jsme sestavili ze sériové kombinace více reostatů (posuvných rezistorů). Jejich
hodnoty jsme nejdříve přibližně určili z výstupního napětí a rozsahu zatěžovacího proudu.
Při nastavování napětí U1 jsme museli dbát na to, aby bylo dodrženo potřebné napětí
stabilizátoru.

5
 Jiří Hudousek 4. B

Tabulky:
Zenerova dioda 1N5346
Iz=25mA
Uin=12V
Uin[V] 0 2,5 5 8 9,5 10 10,5 11 12 13,5 15 20 27 35 40
Uout 0 1,248 3,823 6,819 7,54 7,466 7,478 7,489 7,505 7,523 7,54 7,587 7,654 7,708 7,793

Iz 0,03 0,1 0,2 0,3 0,4 0,5 0,6 0,7 0,8 0,9 1
Uout 7,46 7,408 7,365 7,312 7,25 7,23 7,219 7,19 7,184 7,222 7,213
Integrovaný obvod L200
Iz=40mA
Uin=16V
Uin[V] 0 2,5 5 8 9,5 10 10,5 11 12 13,5 15 20 27 35 40
Uout 0 0,007 3,426 6,337 7,785 8,372 8,911 9,385 10,325 11,748 11,773 11,778 11,787 11,791 11,792

Iz 0,04 0,1 0,2 0,3 0,4 0,5 0,6 0,7 0,8 0,9 1
Uout 11,764 11,752 11,735 11,719 11,702 11,686 11,671 11,653 11,636 11,623 11,606

6
 Jiří Hudousek 4. B

Příklady výpočtů:
Výpočet vnitřního odporu zdroje se zapojením se Zenerovou diodou:

∆ Uout 7 , 46−7,184 0,276

Ri= = = =0,284536 Ω
∆ Iz 1−0 , 03 0 , 97

Výpočet vnitřního odporu zdroje se zapojením s Integrovaným obvodem L200:

∆ Uout 11,764 −11,606 0,158

Ri= = = =0,164583 Ω
∆ Iz 1−0 ,04 0 , 96

Výpočet činitele stabilizace se zapojením se Zenerovou diodou:

∆ Uout 7,793−7,466 0,327

k= = = =0,0109
∆ Uin 40−10 30

Výpočet činitele stabilizace se zapojením s Integrovaným obvodem L200:

∆ Uout 11,792−11,748 0,044

k= = = =0,0016603773584906
∆ Uin 40−13 ,5 26 , 5

7
 Jiří Hudousek 4. B

Stabilizační charakteristika - Zenerova dioda

9

5
Uout[V]

0
0 5 10 15 20 25 30 35 40 45

Uin [V]
Grafy:

8
 Jiří Hudousek 4. B

Stabilizační charakteristika - Zenerova dioda - stabilizační oblast

7.9

7.8

7.7

7.6

7.5
Uout[V]

7.4

7.3

7.2

7.1

7
8 13 18 23 28 33 38 43

Uin [V]

9
 Jiří Hudousek 4. B

Zatěžovací charakteristika Zenerovy diody

7.5

7.45

7.4

7.35

7.3
Uout [U]

7.25

7.2

7.15

7.1

7.05

7
0 0.2 0.4 0.6 0.8 1 1.2
10
Iz [A]
 Jiří Hudousek 4. B

Stabilizační charakteristika - integrovaný obvod L200

14

12

10

8
Uout[V]

0
0 5 10 15 20 25 30 35 40 45
11
Uin [V]
 Jiří Hudousek 4. B

Stabilizační charakteristika - integrovaný obvod L200 - stabilizační oblast

11.85

11.8

11.75

11.7
Uout[V]

11.65

11.6

11.55

11.5
13 18 23 28 33 38 43
12
Uin [V]
 Jiří Hudousek 4. B

Zatěžovací charakteristika - Integrovaný obvod L200

11.8

11.75

11.7
Uout [V]

11.65

11.6

11.55

11.5
0 0.2 0.4 0.6 0.8 1 1.2
13
Iz [A]
 Jiří Hudousek 4. B

Závěr:
Úkolem měření bylo ověřit kvalitu stabilizace napěťových stabilizátorů L200 a stabilizátoru se Zenerovo
diodou. Naším měřením a následným zpracováním hodnot do grafu jsme ověřili a potvrdil, že je obvod
L200 lepším stabilizátorem než stabilizátor se Zenerovo diodou, ale stabilizátor se Zenerovo diodou i přes
to, že je nejjednodušším stabilizátorem, nemá až tak rozdílné vlastnosti oproti obvodu L200. Při měření
jsme udělali pár chyb, největší chyba je vidět v grafu stabilizační charakteristika Zenerovy diody, kde
nám na počátku stabilizační oblasti vyšla hodnota o cca 0,1V vyšší, než by měla. Může to být způsobeno
naší chybou, ale také klidně chybou voltmetru, který nám chvíli nechtěl fungovat. Další chyby v měření
jsou vidět v zatěžovací charakteristice Zenerovy diody, kde jsou chyby dost časté. Nejspíše byly
způsobeny chybou měřících přístrojů, nebo také zahříváním stabilizátoru.

14
 Jiří Hudousek 4. B

Kontrola vypracování protokolu: S – student, U – učitel, / = splněno dle zásad a zadání, - = nesplněno

Datum

Kontrola

S U S U S U S U S U Poznámka

Teoret.
úvod

Schéma
zapojení

Použité
přístroje

Postup
měření

Tabulky

Příklady
výpočtů

Grafy

Závěr

Originál
hodnot

15