WENDY HIGGINSOVA

io c ^ -
SVUDNE ZLO

WENDY HIGGINSOVA
Přeložila Jana Jasová

Copyright © 2012 by Wendy Higgins

Published by arrangement with HarperCollins Childrens Books,
a division of HarperCollins Publishers
Cover photo © 2012 by Howard Huang
Cover background © 2012 by Maureen Farrelly and
Cassady Rose Bonjo, LunaLaRosa photography
Translation © Jana Jasová, 2013

ISBN 978-80-7447-415-6
 Pro mou maminku Nancy Parryovou,
která mi pořád tvrdila,
že ze mějednoho dne bude spisovatelka.
 PROLOG

K l á š t e r Pa n n y M a r i e ,
Los A n g e l e s
Téměřpřed šestnácti lety...

Novorozeně se rozplakalo. Porodní asistentka ho zabalila

do připravené pokrývky a rychle podala sestře Ruth. Nej­
starší jeptiška v klášteře už byla shrbená věkem, ale vyza-
řovala kolem sebe královskou autoritu. Vzala si malý uzlí­
ček do náruče tak, aby mu zabránila v pohledu na umírající
matku, a konejšivě na něj broukala.
V rohu porodního sálu stál mohutný muž s vyholenou
hlavou a bradkou. Když se mladá porodní asistentka vrhla
k lůžku, aby se pokusila resuscitovat rodičku, tvář mu za­
halil stín.
Po tvářích zdravotnice stékal pot, když se snažila v pra­
videlných intervalech tisknout hrudník. Zavrtěla hlavou
a s rostoucí panikou vyhrkla: „Kde je doktor? Už tady měl
být!“
Nevšimla si jemného zamihotání mlhy, která se vznes­
la z hrudi rodičky a zůstala viset nad jejím tělem. Ale muž
v rohu to viděl.

7
 Oči se mu rozšířily, když se z nehybného těla uvolnil dal­
ší opar, ještě výraznější než předtím, který ve vzduchu získal
obrysy oslnivě jasného, okřídleného těla. Sestra Ruth v úža­
su zalapala po dechu. Pak zvedla dítě z ramene a nastavila
ho tak, aby mu bylo vidět do obličejíku.
Velký duch sklouzl k nim a jemně jako závan vánku hol­
čičku políbil. Pak se přesunul k muži v rohu, který v sobě
zadusil vzlyk a vztáhl ruce před sebe. Z oka mu vyklouzla
slza, než dokázal svoje emoce ovládnout.
Duch ještě na okamžik setrval před ním. Pak uchopil
slabší mlžný obrys do náruče a rozplynul se jako zašepotá-
ní větru.
J á - je mi to tak líto. Nechápu, co se stalo.“ Hlas porod­
ní asistentky se chvěl, když přetáhla prostěradlo přes nehyb­
né tělo. Pokřižovala se a pevně zavřela oči.
„Udělala jste všechno, co se dalo,“ ozvala se laskavě sestra
Ruth. „Nadešel její čas.“
Tichý, hrůzu nahánějící muž odtrhl pohled od postele
a upřel své tvrdé oči na dítě.
Sestra Ruth zaváhala, ale pak nastavila dítě tak, aby si ho
mohl prohlédnout. Novorozeně zakňouralo a odlepilo víč­
ka. Mužovy rysy na okamžik zněžněly.
Výměnu pohledů přerušilo hlučné zabušení na dveře.
Porodní asistentka vykřikla. Dovnitř vtrhli policisté a zapl­
nili sterilní šálek. Sestra Ruth ucouvla ke stěně a přitiskla
si dítě k sobě.
„Bože nad námi,“ zašeptala.
Muže v rohu jako by nevzrušilo, že ho obklíčili muži
v uniformách.
„Jonathan LaGray?“ zeptal se velitel. „Známý též jako
John Gray?“
„To jsem já,“ odpověděl holohlavý chraplavým drsným
hlasem a na jeho zkřivené tváři se objevil výraz vzdoru a ne­
bezpečí.
Dva policisté k němu zamířili s náramky. Další začal re­
citovat jeho práva.
„... zatýkáme vás pro nezákonný obchod se zakázanými
omamnými látkami, ilegální překročení hranice Spojených
států...“
Když odříkali seznam provinění a postrčili Jonathana
LaGraye ke dveřím, muž se ještě naposledy obrátil k dítěti.
Na tváři se mu objevil napjatý, ironický úsměv.
„Hlavně nikdy žádný drogy, jasný, holka?“
Pak ho policisté vyvlekli z místnosti. Dítě se znovu hla­
sitě rozplakalo.

9
Rozkošj e pastí hříchu.
P la tón
 KAPITOLA PRVNÍ

L Ž I A SMILSTVO

Když jsme stáli ve frontě na koncert, stahovala jsem si dží­

novou sukni a snažila se nepohrávat si s ramínky topu. S ho­
lými rameny a pažemi jsem si připadala jako nahá. Oble­
čení mi vybrala Jayova starší sestra, byl to předčasný dárek
k mým šestnáctým narozeninám. A Jay pro nás koupil lístky
na vystoupení několika místních kapel - včetně té, do které
byl momentálně blázen. Říkali si Smilníci a už ten název mi
stačil. Ale kvůli Jayovi jsem předstírala, že mám radost.
Koneckonců je to můj nejlepší kamarád. Jediný kama­
rád.
Lidi ve škole si myslí, že spolu s Jayem chodíme, ale to
jsou vedle. Tímhle způsobem se mi nelíbí, a já jemu beze
všech pochybností taky ne. Vím, co Jay cítí.
Nebo by se dalo říct, že jeho emoce vidím. A když si to
dovolím, dokážu je i sama cítit.
Teď byl ve svém živlu, vyťukával si prsty na boky něja­
ký rytmus. Sálalo z něj vzrušení, které jsem viděla jako žlu-

13
tooranžovou záři. Nechala jsem se prostoupit jeho dobrou
náladou. Přejel si rukou po nakrátko ostříhaných blond vla­
sech, pak se zatahal za chomáč vousů pod spodním rtem.
Na kluka je dost malý a podsaditý, ale pořád o dost vyšší
než já.
Z Jayovy kapsy se ozvala hlasitá melodie s výrazným
bubnováním. Vrhnul po mně jeden z těch šílených pohle­
dů a začal trhat hlavou do rytmu, zepředu dozadu a zase
zpátky. Panebože, to snad ne. Ať se zase nezačne před­
vádět.
„Ne, prosím," zaškemrala jsem.
Jay se už ale pustil do své hiphopové kreace. Začal šku­
bat rameny a houpat boky ze strany na stranu. Lidé kolem
nás trochu ucouvli. Překvapeně se smáli a začali ho povzbu­
zovat. Přitiskla jsem si prsty k puse, abych skryla svůj stud.
Když melodie skončila, Jay se nepatrně uklonil a zvedl te­
lefon.
„Cágo... Céče, stojíme furt ve frontě. Kde trčíš?“ Aha,
to bude Gregory. „Máš naše céda?... Jo. Super. Tak se uvi­
díme tam.“
Zastrčil telefon do kapsy.
Zamnula jsem si nahé paže. Tady v Atlantě bylo sice
dneska krásné jarní počasí, ale když slunce zmizelo za vyso­
kými budovami, teplota vzduchu poklesla. My bydlíme asi
hodinu cesty na sever, v městečku Cartersville. Ocitnout se
v Atlantě, zvlášť večer, pro mě bylo zvláštní. Nad námi se
rozsvítily pouliční lampy a dav byl s houstnoucím soumra­
kem stále hlučnější.
Jay se ke mně naklonil. „Nekoukej se tam,“ zašeptal, „ale
ten kluk napravo tě šmíruje.“
Okamžitě jsem se tím směrem otočila a Jay podrážděně
zachroptěl. Legrační. Ten kluk se vážně díval na mě. Jen­

14
že krví podlitýma očima. Pokývl mi a já potlačila holčičí
zahihňání. Honem jsem se odvrátila a začala si pohrávat
s pramínkem svých špinavě blonďatých vlasů.
„Měla by ses s ním seznámit,“ navrhl Jay.
„Ani náhodou.“
„Proč ne?“
Je... sjetej,“ hlesla jsem.
„To nemůžeš vědět.“
Jenže já mohla. Když je tělo pod vlivem drog, barvy emo­
cí se rozmažou. A ten kluk byl přinejlepším neostrý.
Vnímat emoce jako barvy byla další stránka mé schop­
nosti vidět pocity druhých, jejich aury. Tohle nadání mám
už od dětství. Barevné spektrum bylo složité, stejně jako
pocity - různé odstíny jedné barvy mohly znamenat úplně
jiné emoce. Ale zjednodušeně řečeno byly pozitivní pocity
vždycky ve světlých až pastelových barvách. Negativní vy­
stihovaly různé odstíny černé, až na několik výjimek. Závist
byla zelená. Hrdost purpurová. A smyslná touha červená.
Tuhle barvu bylo vidět často.
Fascinovalo mě, jak se barvy mění a přelévají jedna ve
druhou, někdy pomalu, někdy v rychlém sledu. Snažila jsem
se lidi pořád nesledovat, nečíst jejich pocity. Připadalo mi to
jako narušení soukromí. Jenže nikdo nevěděl, že to dělám,
dokonce ani Jay nebo moje adoptivní matka Patti.
Fronta do klubu se dala do pomalého pohybu. Znova
jsem si upravila sukni a zadívala se na ni, jestli toho dost za­
krývá./*? to v pořádku, Anno. Teď už jsem aspoň měla nohy
trochu svalnatější, ne jako dvě párátka. V dospívání mi ve
škole přezdívali „Twiggy“ nebo „Hůlka“, ale nebyla jsem
posedlá svou postavou - nebo tím, že žádnou postavu ne­
mám. Hodně práce odvedly vypodložené podprsenky, místo
pasu jsem se spokojila se dvěma prohlubněmi nad pánev­

15
ní kostí. Před pěti týdny jsem si přečetla, že „tělo je chrám
duše“, a začala jsem běhat.
V rámci snahy o zdravý chrám.
Když jsme se o pár kroků posunuli, Jay si zamnul ruce.
„Hele, myslím, že bych moh vevnitř sehnat pití,“ pro­
hlásil.
„Ne,“ odsekla jsem automaticky a cítila, jak mi srdce
zrychlilo.
Jo , jasně, já vím.,Zádnej chlast, žádnej fet.ť Žádná sran­
da,“ napodobil můj hlas a pak do mě dloubl loktem, abych
věděla, že si jen dělá legraci. Což jsem věděla stejně, jako Jay
věděl o mé abnormální averzi k návykovým látkám. Dokon­
ce i jen jeho komentář ve mně probudil skoro fyzickou re­
akci. Bylo to, jako by se něco ve mně naléhavě svíralo a ro­
zevíralo. Musela jsem se zhluboka nadechnout, abych to
potlačila.
Konečně jsme se probojovali do čela fronty. Mladý vy­
hazovač mi zacvaknul kolem zápěstí náramek pro nezletilé
a ocenil pohledem moje vlasy do pasu, než nám zvedl sa­
metovou šňůru zahrazující vchod. Podklouzla jsem pod ní
s Jayem za sebou.
„Teda, Anno, dneska od tebe ty kluky budu muset od­
hánět vidlema!“ zachechtal se Jay. Musel zvýšit hlas, proto­
že jsme se ocitli v už nyní přecpaném prostoru, kde duněla
hudba J á věděla, že si mám ty vlasy vyčesat Jenže Jayova se­
stra trvala na tom, abych šije nechala rozpuštěné. Nahrnula
jsem šije najedno rameno a zapletla je. Rozhlížela jsem se
přitom kolem a musela zamrkat, jak na mě útočil ten hluk
a výbuchy emocí.
„Líbím se jim jenom proto, že mě neznají,“ odpovědě­
la jsem.
Jay zavrtěl hlavou. „Nesnáším, když mluvíš takhle.“

16
 Ja k takhle? Jako že jsem diuně diuná?“
Snažila jsem se to vyslovit, jako kdybych žertovala - ten
jižansky vyraz pro lidi, co se něčím liší, ale z Jayovy hrudi
vyletěl šedivý hněv, který mě překvapil. Vzápětí se rozply­
nul kolem.
„Nemluv o sobě tak. Ses jenom... stydlivá.“
Byla jsem divná a věděli jsme to oba. Ale nechtěla jsem
Jaye rozčilovat. Připadalo mi zvláštní hulákat na sebe tak
podstatné věci v přecpaném klubu.
Jay vytáhl z kapsy vibrující telefon a podíval se na jeho
rozsvícený displej. Pak se ušklíbl a podal mi ho. Patti.
„Haló?“ Ucpala jsem si druhé ucho prstem, abych něco
slyšela.
Jenom jsem se chtěla ujistit, že jste v pořádku. Tam je
ale kravál, zlato!“
Jo , to je!“ zakřičela jsem. „Všechno je v pohodě. Do je­
denácti jsem doma!“
Tohle bylo poprvé, kdy jsem vyrazila na takovou akci.
Úplně poprvé. Jay požádal Patti o dovolení sám a ona ně­
jakým zázrakem souhlasila. Ale nadšená z toho nebyla.
Celý den se chovala nervózně jako kočka ve veterinární
ordinaci.
„Drž se pořád u Jaye, a kdyby s tebou chtěl mluvit ně­
kdo cizí - “
J á vím, Patti. Nedělej si starosti, jo? Nikdo se mnou
mluvit nechce.“ Bylo dost těžké ji uklidnit, když se na mě
ze všech stran tlačily zvuky a cizí těla.
Dýdžej oznámil, že na pódium nastoupí Smilníci.
„Už musím jít,“ oznámila jsem Patti. „Koncert za chvilku
začne. Nic se mi nestane, slibuju!“
„Tak dobře. Zavoláš mi, až pojedete domů?“ Nebyla to
otázka.

17
 „Dobře. Zatím pa!“ Zavěsila jsem dřív, než Patti mohla
spustit o sebeobranných chvatech nebo jiných bláznivých
věcech. Kvůli jejímu seznamu varování jsem se málem ani
před koncertem nedostala včas z domu. Napůl jsem byla
přesvědčená, že Patti je dost paranoidní na to, aby nás sle­
dovala až do klubu.
„Pojď.“ Chytila jsem Jaye za ruku a táhla ho do davu.
Byla to zvláštní všehochuť - od gotiků až po punkery a pre­
mianty ze soukromých škol. Protlačila jsem se s Jayem do
rohu před pódium a naštvala tím bezohledným manévrem
několik lidí, ale všem jsem se omluvila. Došlo mi, že Jayovi
po všem tom rozruchu dlužím aspoň místa v první řadě.
Dřevěné pódium bylo ošoupané a zašlé jako všechno
ostatní v téhle budově. Klub byl malý, se čtvercovým pů­
dorysem, ale měl vysoký strop. Ta tlačenice a naprostá ig-
norance všech protipožárních předpisů platných v Georgii
přispívaly k jeho atmosféře.
Vklouzli jsme do mezírky v první řadě právě ve chvíli,
kdy dýdžej vyzval přítomné, aby zatleskali Smilníkům. Sku­
pinu pozdravil hlasitý jásot. Jejich první písničku jsem po­
znala, protože mi ji Jay někdy cestou do školy pouštěl. Na­
vzdory svému obvyklému sklonu k ultrarezervovanosti jsem
se nechala pohltit hudbou, poskakovala jsem na místě a zpí­
vala z plných plic známá slova. Jay vedle mě dělal totéž. Ne­
mohla jsem uvěřit tomu, jaká je to zábava. Nechala jsem se
strhnout davem a jeho nadšením.
„Céče!“ zakřičel Jay směrem ke mně. Jso u - prostě -
boží!“
Začala druhá píseň, tentokrát pomalejší. Trochu jsem se
uklidnila a soustředila se na skupinu. Hlavní zpěvák překy­
poval hrdostí. Jeho nachová aura úplně zakryla těsné trič­
ko i úzké džíny. Ježaté vlasy měl nagelované tak, aby mířily

18
k jedné straně. Mikrofon držel jako milenku. Tempo písně
zrychlilo, když se k melodii přidaly bubny Dav kolem mě
začal znovu skákat a já sklouzla pohledem k bubeníkovi.
Všimla jsem si u něho několika věcí. Soustředil se na to,
co dělá, dodržoval dokonalý rytmus bubnování. Místo ob­
vyklého víření barev měl jen červenou skvrnu u prsou. Jinak
byla jeho aura prázdná. No tohle?! To bylo zvláštní. Ale než
jsem se nad tím stačila zamyslet, přejela jsem očima k jeho
tváři.
Bomba.
Byl boží. Prosté jako bozi. Nikdy jsem nechápala, proč
holky přidávají slůvko jako, když chtějí něco zdůraznit, ale
tenhle kluk si to vážně zasloužil.
Bedlivě jsem ho zkoumala. Byla jsem rozhodnutá najít
na něm nějakou chybičku.
Hnědé vlasy. Zajímavý sestřih: po stranách a vzadu krát­
ký, ale na temeni delší. Vlasy mu tam padaly hluboko do
čela. Oči měl přimhouřené, obočí trochu silnější a... Co to
vyvádím?! Mohla jsem ho rozebírat, jak jsem chtěla, ale
i ty úzké štěrbiny očí způsobovaly, že mi jen připadal ještě
atraktivnější.
Hrál tak intenzivně, jako by do hudby vypustil všech­
nu svou vášeň, jako by na ničem jiném nezáleželo. Prociťo-
val ji, ztrácel se v ní, byl v ní dobrý. Na pažích a obličeji se
mu leskl pot, smáčel mu tmavé vlasy, takže se mu lepily ke
spánkům.
Ještě nikdy jsem nepocítila tak okamžitou fyzickou při­
tažlivost. Její síla byla drásající. Hezkých kluků jsem si samo­
zřejmě všímala i dřív, ale většinou mě odradily jejich emoce.
Ale bubeník auru neměl, takže jsem se mohla soustředit
na jeho bicepsy a svaly na předloktí, které se mu napínaly,
když vířil paličkami v přesně dávkovaných pohybech. Bub­

19
nování bylo omamné, rozechvívalo ve mně všechna nervo­
vá zakončení. Jeho tělo se pohybovalo plynule, trhalo sebou
podle síly úderů. Tvář měl soustředěnou a sebejistou.
Znovu jsem se zadívala na rudou skvrnu u jeho hrudi.
Něco takového jsem ještě neviděla. Pochybovala jsem, že
by při tom soustředění na hudbu mohl cítit fyzickou žá­
dost. Zvláštní. Píseň skončila zařinčením činelů. Bubeník
zavířil paličkami nad nástrojem a vsunul si je do podpaží.
Jay tleskal, stejně jako zbytek davu. Já stála naprosto ohro­
meně.
„Bavíš se?“ zakřičel Jay.
Jo , jasně,“ potvrdila jsem. Nespouštěla jsem oči z bube­
níka. Odhrnul si z čela pramen vlasů a zahleděl se na dvě
dívky, které na něj ječely z druhé strany pódia. Vyslal k nim
ten nej kouzelnější nenucený náznak úsměvu, jaký jsem kdy
viděla. Srdce mi zrychlilo. Dívky vřískaly a poskakovaly na
místě tak prudce, až hrozilo, že jim z hlubokých výstřihů
vyklouznou ňadra. Červená skvrna u bubeníkovy hrudi se
trochu rozšířila, ale ne moc, a já ucítila nepříjemný svíravý
pocit v žaludku. To se mi ještě nestalo. Chtěla jsem, aby se
na ně přestal dívat.
Žárlivost? Proboha!
„Svět není fér,“ prohlásil Jay, když sledoval můj pohled.
„Někdo má holt kliku.“
„Cože?“ Konečně jsem se vytrhla z transu a zadívala se
na Jaye.
„Ten bubeník, hele. Jen si to vem. Super muzikant, holky
po něm šílej, jeho táta je neskutečně zazobanej, a kdyby to
nestačilo, mluví s tím pitomým britským přízvukem!“
Jayově směsici závisti a obdivu jsem se musela usmát.
Ja k se jmenuje?“ zeptala jsem se do začátku třetí pís­
ničky.

20
 „Kaidan Rowe. To je další věc. Má tak suprový jméno!
Zmetek jeden.“
„Co, Kaj Dan?“ Nerozuměla jsem mu.
„Kaidan.“ Jay mi to vyhláskoval.
Kaidan. Znělo to jako něco k nakousnutí. Někdo k na­
kousnutí. Sakra, a ten někdo mi nejspíš obsadil mozek! Tak­
hle já přece nikdy neuvažuju.
Ale to jméno mi znělo známě. Nikdy jsem ho neviděla,
ale někde už jsem o něm slyšela.
„Kolik jim je?“ kývla jsem bradou ke kapele.
„Choděj na střední!“ zakřičel mi Jay do ucha.
Tak to na mě udělalo dojem. To znamená, že budou tak
0 rok starší než my, a už takhle skvěle hrají. Jay tvrdil, že ta­
hle kapela má velkou budoucnost. Nahráli singl pro jedno
studio v Los Angeles a v létě jedou na turné. Jay byl jejich
nadšený fanoušek.
Za námi se strhla nějaká strkanice. Otočila jsem se a uvi­
děla Gregoryho kulatý obličej s chumáčem vlasů nad příliš
velkou havajskou košilí, jak se prodírá davem. Gregory byl
Jayův kumpán v hudebním zločinu. Napsali spolu několik
písniček, a hlavně byli na hudbě oba závislí. Problém byl
v tom, že ani jeden z nich neuměl zpívat. Ale vůbec.
„To je dost, Gregu!“ Oba předvedli klukovský zdravi­
cí rituál se zaháknutím prstů a nárazem hrudníky o sebe,
1 když tady bylo tak málo místa. S Gregorym jsme na sebe
pokývli. Překvapilo mě a trochu znechutilo, když jsem si
všimla, jak se mi dívá na nahé nohy a jeho aura se červeně
třepotá. Ale to trvalo jen chvíli, než se zase otočil k Jayovi.
„Céče, tomu nebudeš věřit,“ prohlásil pomalou georgij-
skou výslovností. „Zrovna jsem mluvil s Dougem, tím pořa­
datelem - a hele, dostane nás pak do zákulisí!“
Srdce mi poskočilo a v nitru se mi rozlila vlna vzrušení.

21
 „Teda do prdele!“ vyhrknul Jay. „Máš ty céda?“
Gregory zvedl dvě CD s jejich písničkami. Byly to sluš­
né věci, ale zatrnulo mi při pomyšlení, že je chtějí ukázat
Smilníkům. Kapela nejspíš něčeho takového dostává od fa­
noušků tuny. Nelíbila se mi představa, že někdo zavrhne
Jayovu a Gregoryho práci, jako by to byli jen nějací ubožá­
ci. Jenže oba měli kolem sebe tak dychtivě šťastnou žlutou
auru, že jsem jim nemohla kazit radost.
Když skončila další písnička, viděla jsem, jak Kaidan uti­
šil prsty činely, zastrčil si paličky do podpaží a odhrnul si
mokré vlasy z čela. Když se sehnul pro láhev s vodou, naše
pohledy se setkaly. Dech mi uvízl v plicích. Hlasité výkřiky
se kolem mě proměnily ve vzdálený statický šum. Bubení­
kova aura touhy krátce zapulsovala. Vzápětí se na jeho čele
objevily vrásky a v očích měl napětí. Zapátral pohledem ko­
lem mě, než se zase vrátil k mé tváři. Pak přerušil oční kon­
takt, napil se a odhodil pětku na zem právě ve chvíli, kdy
začala další píseň.
Ta krátká výměna pohledů mě zneklidnila.
„Jdu na záchod,“ oznámila jsem Jayovi a odvrátila se od
něj, aniž jsem čekala na odpověď. Zjistila jsem, že když se
člověk chce dostat směrem od jeviště, pohyb je mnohem
snadnější.
Na toaletách to páchlo močí a zvratky. Jen jeden ze tří
záchodků nebyl ucpaný, ale to dívkám nebránilo, aby je stej­
ně používaly všechny. Usoudila jsem, že to radši vydržím.
Přejela jsem si po rtech leskem a už chtěla odejít, když jsem
uslyšela hlasy dvou holek, které se nacpaly společně do je­
diné kabinky.
„Chci Kaidana Rowea.“
„Tak to je snad jasný, kdyžs po něm hodila svý číslo mo­
bilu. A já chci Michaela. Kdyby tak se mnou dělal to, co dělá

22
s mikrofonem!“ Vyhrnuly se ven a já poznala ty dvě poska­
kující fanynky s bujnými ňadry, které stály hned pod pó­
diem. Aury měly vybledlé.
Vytáhla jsem sponky do vlasů. Jayova sestra Jana mi za­
pletla drobné pramínky a vytvořila na hlavě dobře organi­
zovaný chaos, a já teď její dílo úplně zničila. Nechala jsem ji,
ať mi nanese na tváře trochu make-upu, ale zděsila se, když
jsem po ní chtěla, aby mi zalícila tu hloupou pihu nad hor­
ním rtem. Zbláznila ses? Znamínko krásy? Toje přece nesmysl!
Proč tomu lidé tak říkají? Ta piha vůbec nebyla krásná. Byla
malá, tmavá a přitahovala pozornost. Nesnášela jsem, jak se
na ni lidé dívají, když se mnou mluví.
Upevnila jsem si do vlasů poslední sponku a vyklidila
místo před zrcadlem, aby si dívky mohly umýt ruce. Na­
klonily se k jednomu kohoutku a stěžovaly si, že tam není
mýdlo. Pak se začaly česat a upravovat si líčení. Pozorovala
jsem je, jak jim je spolu dobře, a říkala si, jaké by to asi bylo,
mít kamarádku. Už jsem chtěla odejít, když jsem zaslechla
něco, co mě zaujalo.
„Hele, barman říkal, že Kaidanův táta je jeden z nej-
vyšších šéfíků PP v New Yorku.“ Žaludek se mi stáhl. PP
byla zkratka Pristine Publication, světoznámého vydava­
telství, kde vycházelo všechno možné v oboru pornogra­
fie - magazíny, filmy a ani jsem si nechtěla představovat,
co ještě.
„To snad ne,“ vyjevila se kamarádka mluvčí.
„To si piš, že jo. Hele, musíme se zkusit dostat do zákuli­
sí!“ Samým vzrušením zavrávorala, šlápla mi na nohu a chy­
tila se mě za rameno, aby neupadla. Přidržela jsem ji.
„Ježíš, promiň.“
Když zase získala rovnováhu, pustila jsem ji.
Najednou jsem uvnitř ucítila jakési temné puzení, abych

23
otevřela pusu. Abych řekla něco, o čem jsem věděla, že to
není ani hezké, ani pravda.
„Slyšela jsem, že ten Kaidan má kapavku.“
A bylo to venku. Srdce mi bušilo. Vím, že většina lidí
v určitých situacích lže, někdo třeba i denně, ale já jsem
k tomu z nějakého důvodu naprosto neměla sklony. Neří­
kala jsem lidem, že to je fajn, když nebylo. Jenže já nemě­
la kamarádky, nikdo se mě neptal, jestli jeho zadek vypadá
v něčem obrovský, takže jsem nejspíš neměla ani důvod to
dělat. Ale věděla jsem, že až do téhle chvíle jsem nikdy ni­
koho úmyslně neoklamala. Sok vepsaný v obličejích těch
holek byl stejný jako ten, který jsem cítila sama.
„Fuj. To myslíš vážně?“ zeptala se ta, co o něj stála. Ne­
dokázala jsem odpovědět.
„To je hnus,“ ozvala se druhá.
Nastala trapná odmlka. Vlastně jsem ani nevěděla, co to
kapavka je, jenom jsme to probírali v biologii. Co se to se
mnou děje? Trhla jsem sebou, když se ke mně Kaidanova
ctitelka natáhla, ale jen se dotkla mých vlasů.
„No teda. Máš úžasně hebký vlasy. Vypadají jako med.“
Její emoce byly alkoholem tak rozmazané, že nebyla moc
snadno čitelná, ale znělo to upřímně. Žaludek se mi stáhl
pocitem viny
„Díky,“ odpověděla jsem. Cítila jsem se hrozně. Nemoh­
la jsem odejít a nechat tady ve vzduchu viset takovou od­
pornou lež.
„Heleďte... to o Kaidanovi jsem vlastně neslyšela.“ Obě
se na mě zmateně zadívaly. Polkla jsem a donutila se pokra­
čovat. „Nemá kapavku. Nebo o tom aspoň nevím.“
„Tak proč sis to vymyslela?“ Kamarádka Kaidanovy fa-
nynky byla trochu střízlivější a pozorovala mě s opovrže­
ním, které jsem si naprosto zasloužila. Ta opilá se dál tvářila

24
zmateně. Napadlo mě předstírat, že to měl být vtip, jenže
to bych vyslovila další lež. A kdo dělá vtipy o sexuálně pře­
nosných nemocech?
„Nevím,“ zašeptala jsem. „Prostě... omlouvám se.“ Ucouv-
la jsem a vyšla co nejrychleji z toalet ven. Bylo to jen dobře,
protože Smilníci zrovna dohráli poslední písničku a k zá­
chodkům se valily davy dívek. Na jevišti se střídaly kapely.
Propletla jsem si ruce, skousla spodní ret a rozhlížela se po
Jayovi. Chtěla jsem domů.
„Anno!“ Jay na mě zuřivě mával. Musela jsem se protla­
čit davem za ním, ke dveřím, vedle kterých stál mohutný
podmračený muž s rukama založenýma na prsou, v typic­
kém postoji vyhazovače.
Zrovna jsem zalhala! Nedokázala jsem myslet na nic ji­
ného. Žaludek se mi svíral.
Gregory držel laminátovou kartičku. Vyhazovač se na ni
podíval a otevřel nám dveře.
Chytila jsem Jaye za ruku. „Hele, já na vás počkám
tady.“
Otočil se na mě. „V žádným případě. Patti by mě zabila,
kdybych tě nechal samotnou. No tak, to je v pohodě, pojď.“
Protáhl mě dveřmi.
Protlačili jsme se mezi členy kapel, kteří se horečnatě za~
bývali svými nástroji. Z místnosti na konci chodby se linula
hudba a halas.
„Co tady vůbec děláme?“ hlesla jsem. Vážně mám tak
pisklavý, roztřesený hlas, nebo se mi to jen zdá? Chtělo se
mi začít vřískat.
„Klid, Anno, to je v pohodě. Nevyšiluj,“ napomenul mě
Jay.
Když jsme vstoupili do dusné místnosti, vyvalila se na
nás stěna cigaretového kouře a alkoholové výpary. Založi­

25
la jsem si ruce v bok a pokusila se tvářit nenápadně, když
jsem si prohlížela svůj top a hledala skvrny potu. Zahlédla
jsem mokré půlobloučky v podpaží a rychle přitiskla ruce
k tělu.
Nevyšiluj, chtěl po mně Jay. Jemu se to řekne.
Stačilo pár vteřin, a uviděla jsem ho. Stál v rohu se tře­
mi dlouhonohými kráskami, které očividně moc dobře vě­
děly, co se zrovna nosí. Mezi nimi se vinula rudá stuha aury.
Jedna dívka vytáhla z balíčku cigaretu. Kaidan udělal pohyb
jako kouzelník, vyklepal sirku z krabičky a zapálil ji pouhým
pohybem palce. Jak to udělal?
Jay mě chytil za ruku, ale odtáhla jsem se od něj.
„Ne, běžte napřed, já počkám tady.“ Chtěla jsem zůstat
poblíž dveří pro případ, že by se mi udělalo špatně. S mým
žaludkem nebylo něco v pořádku.
„Určitě?“
Jo , určitě. Hodně štěstí, nebo zlomte vaz, nebo co se to
přeje.“
Jay s Gregorym se ke mně otočili zády a zmizeli v davu.
A moje zrádné oči se vrátily do rohu, kde se setkaly s tem­
ným pohledem upřeným na mě.
Sklopila jsem oči na celé tři vteřiny, než jsem se je zase
odvážila váhavě zvednout. Bubeník na mě dál zíral a ne­
všímal si tří dívek, které soupeřily o jeho pozornost. Zvedl
k nim ukazováček a vyslovil něco, co mi na tu dálku připa­
dalo jako: „Omluvte mě na chvíli.“
Panebože. Copak vážně...? Ale ne. Ano. Opravdu se vy­
dal ke mně.
Nervy jsem měla napnuté k prasknutí. Rozhlédla jsem se
kolem, ale opodál nikdo nestál. Když jsem se zase podívala
před sebe, byl tam, přímo přede mnou. Bože na nebesích,
byl tak sexy - tenhle výraz se až do dnešního dne v mém

26
slovníku nevyskytl. Ale tenhle kluk byl sexy, jako by to byla
jeho profese nebo co.
Podíval se mi přímo do očí, což mě rozrušilo, protože
tímhle způsobem se mi do očí ještě nikdy nikdo nedíval.
Možná Patti a Jay, ale ti mě nedrželi pohledem v šachu tak
jako on. Neodvracel se a já zjistila, že se nedokážu odpoutat
od těch modrých očí.
„Kdo jsi?“ zeptal se skoro útočným hlasem.
Bylo to nejpodivnější seznámení, jaké jsem kdy zažila.
„Ehm... jsem... Anna?“
„Jo. Anna. Moc hezký.“ Snažila jsem se soustředit na
jeho slova, ne na ten sytý hlas a přízvuk, který dodával jeho
slovům tak přitažlivý nádech. Naklonil se ke mně. „Ale kdo
JS I?
Jak to myslí? Mám snad upřesnit svoje sociální postavení
nebo rodinné vazby?
„Přišla jsem sem s kamarádem... Jayem...?“ Nenávidě­
la jsem se za tu nervozitu, kvůli níž jsem za každou odpo­
věď přidávala nejistý otazník. Ukázala jsem směrem, kterým
zmizeli kluci, ale on se dál díval na mě. Začala jsem blábolit.
„Píšou písničky, Jay a Gregory. Chtějí, abyste si je poslechli.
Jako tvoje skupina. Jsou fakt... dobrý?“
Jeho oči mi přejížděly po těle, jako by posuzovaly mou
ubohou plochou hruď. Zkřížila jsem ruce na prsou a viděla,
jak se jeho pohled zarazil na pize nad mým rtem. Ucítila jsem
vůni pomerančů, citronů a něčeho zemitého, možná lesní
půdy. Bylo to příjemné... takovým tím mužským způsobem.
„A-ha.“ Naklonil se ke mně a pronesl svým hlubokým
hlasem, zatímco mi dál hleděl do očí: „A kde je tvůj anděl}“
Můj co? To je nějaký britsky slang - výraz pro mého klu­
ka? Nevěděla jsem, jak mu mám odpovědět, aby to neznělo
dětinsky. Kaidan nazdvihl obočí a čekal.

27
 Jestli myslíš Jaye, tak ten se baví tamhle s tím chlapem
v obleku. Ale není to můj kluk, ani anděl, ani nic takovýho.“
Do tváře se mi nahrnulo horko a ruce zkřížené na prsou se
mi křečovitě napjaly Nikdy jsem nemluvila s člověkem, kte­
rý by vyslovoval s podobným přízvukem jako Kaidan. Styděla
jsem se, že to na mě tak působí. Očividně se choval drze, ale já
stejně chtěla, aby se mnou mluvil dál. To nedávalo smysl.
Jeho postoj se trochu uvolnil. Ucouvl ode mě a zatvářil
se zmateně, i když jsem pořád nedokázala číst jeho emoce.
Proč na něm nevidím žádné barvy? Nevypadal ani opilý, ani
zfetovaný. A ta rudá skvrna... co ta měla znamenat? Bylo
těžké na ni nezírat.
Kaidan se konečně otočil na Jaye, který se bavil s něja­
kým dospělým mužem, zřejmě manažerem.
„Takže s ním nechodíš?“ Tentokrát na mě mrknul. Od­
vrátila jsem se bez odpovědi.
„A víš jistě, že to tak bere i on?“ zeptal se Kaidan. Podí­
vala jsem se znova na něj. Jeho úsměv se změnil v potmě­
šilé ušklíbnutí.
„Ano,“ potvrdila jsem pevně. „Vím to jistě.“
„A jak to můžeš vědět?“
Nemohla jsem mu vykládat, že na Jayovi jsem nepatr­
nou známku fyzického zájmu o svou osobu zaznamenala
jen jednou - když jsem si svlékala mikinu přes hlavu a trič­
ko vespod se mi vyhrnulo až moc vysoko. A i tehdy to trvalo
jen pár vteřin, než u nás obou převládly rozpaky.
„Prostě tak.“
Zvedl ruce v posměšném gestu, jako by se vzdával, a ne­
nuceně se rozesmál.
„Hrozně moc se omlouvám, Anno. Myslel jsem... poklá­
dal jsem tě za někoho jiného.“ Natáhl ke mně pravici. Jsem
Kaidan Rowe.“

28
 Vyprostila jsem paži z propletence na prsou, abych si
s ním potřásla rukou. Naskočila mi husí kůže a obličej mi
hořel. Byla jsem ráda, že je v místnosti jen tlumené svět­
lo. Nepatřím k lidem, kteří při každé příležitosti zčervena­
jí. Teď se mi ale rozlila karmínová až na krk a naskákaly mi
skvrny. Nic hezkého to nebylo. Když se mi takhle nahrne
krev do hlavy, mívám vždycky trochu závratě. Chtěla jsem
se odtáhnout, ale Kaidan mě dál držel, a bylo tak příjemné
cítit jeho velkou dlaň a dlouhé prsty.
Pak se hlubokým hlasem zasmál a pomalu klouzal rukou
po mé, až jsme se konečně přestali dotýkat. Všiml si, že jsem
si hned zase zkřížila ruce na hrudi. Nakrčil nos a zavětřil.
„Hm, to voní dobře. Americkým hotdogům se nic nevy­
rovná. Asi si pak jeden dám.“
Hotdogy mi nevadily. Občas. Začichala jsem.
„Nic necítím.“
„Vážně? Tak se natoč ke dveřím. A trochu víc se na­
dechni.“
Poslechla jsem ho. Nic. Udělala jsem něco, do čeho jsem
se moc často nepouštěla: nechala jsem svůj čich zaletět
o něco dál.
Ale hotdogy v celém klubu cítit nebyly. Jen vyčpělý alko­
hol a čisticí prostředky v úklidové komoře. Popustila jsem
uzdu ještě víc. Restaurace vedle - nic. Nos mě pálil, hlavu
jsem měla lehkou. Ještě dál. A pak jsem to zachytila. Nej-
bližší Stánek s hotdogy byl od klubu dobře kilometr a půl
daleko. Mé čichové receptory vklouzly zpátky a já zjistila,
že mě Kaidan zvědavě pozoruje. Co to na mě hraje? Tohle
přece cítit nemohl. Tak proč to předstíral?
Zavrtěla jsem hlavou a pokusila se tvářit neutrálně.
„Hm,“ zamumlal Kaidan přemítavě. „Tak jsem se mož­
ná spletl.“

29
 Jeho oči byly nádherné - v barvě tropické laguny uzavře­
né v temném safírovém prstenci hlubší vody, nějakého od­
lehlého ráje, kam se jezdí na líbánky...
Líbánky...? Proboha, na co to myslím?!
Přistoupila k nám jakási výrazně navoněná dívka a po­
stavila se mezi mě a Kaidana. Musela jsem před jejími zády
trochu ucouvnout.
Jsm e tam bez tebe tak osamělé.“ Přejela mu dlaní po
hrudi a nechala ji ležet na jeho rameni. Její aura zasvítila
rudě, když se ho dotýkala, a Kaidan ji uchopil za kostnatý
bok. Odvrátila jsem se, protože jsem nechtěla poslouchat,
co jí šeptá - zřejměji chlácholil. Dívka se na mě ledově za­
dívala a vydala se zpátky ke svým kamarádkám do rohu.
„Třeba se ještě uvidíme, Anno. Určitě si poslechnu ty
písničky tvýho přítele.“ A byl pryč.
„Není to můj...“ začala jsem mluvit na jeho vzdalující se
záda.
Když jsem se předtím snažila najít na něm nějakou chy­
bu, hledala jsem na špatném místě. Jeho vzhled byl bezvad­
ný, ale jeho osobnost ne. Sebevědomí je dobrá věc, ale nic se
nemá přehánět. Rozhlédla jsem se kolem. Připadala jsem si
hloupá a osamělá.
Naštěstí jsem tam stála jako solný sloup jen chvíli, než se
objevil Jay. Tvářil se blaženě. Nechala jsem do sebe nasák­
nout jeho emoce.
„O čem jste mluvili s Kaidanem Rowem?“ zeptal se mě.
„Ježíši, vypadali jste, jako že ze sebe rovnou začnete strhá­
vat šaty!“ Zalapala jsem po dechu a uhodila ho do paže, ale
ani neucuknul.
„To není pravda.“ Na zlomek vteřiny jsem svým očím do­
volila zaletět ke Kaidanovi. Byl sice moc daleko, než aby nás
slyšel, ale jeho mrknutí stačilo k tomu, abych zase celá zrudla.

30
 „No tak?“ pobídl mě Jay. „Řekneš mi to, nebo ne? O čem
s tebou mluvil?“
Co bych Jayovi proboha mohla povědět, aby to v něm
nezanechalo stejný zmatek, jaký jsem cítila sama? Znovu
jsem se podívala na Kaidana a na vteřinku ho přistihla, jak
mě pozoruje, než se obrátil zády k nám.
„Vlastně nic, vážně,“ odpověděla jsem. „Bylo to divný.
Povím ti to pak. Musím zavolat Patti, že už vyrážíme domů,
a pak chci slyšet, jak to šlo tobě. Kdo byl ten chlap, se kte­
rým ses bavil? A Gregory tady zůstane do konce, co?“
Moje taktika na rozptýlení pozornosti zabrala. Vyšli jsme
z klubu a Jay se posadil za volant. Vždycky řídil. Když jsem
zavolala Patti, přetlumočil mi celou konverzaci s manaže­
rem Smilníků. Rozebírali jsme spolu každé slovo a našli na­
dějné skryté významy, takže jsme museli dospět k názoru, že
na manažera udělaly velký dojem Jayův a Gregoryho talent
a ctižádost. Do konce roku z nich budou rockové hvězdy, to
je víc než jasné. Snít s Jayem jeho velké sny byla vždycky zá­
bava, ale moje myšlenky se dneska toulaly bůhvíkde.
Pokusila jsem se zase zavětřit ty zatracené hotdogy, kte­
ré mě předtím tolik zmátly. Necelé dva kilometry od naše­
ho domu jsem dovolila svým očím propátrat opuštěný dům,
který jsme míjeli. Dívala jsem se na zatlučená okna se zčer­
nalými rámy a napůl propadlou střechu, kterou kdysi dávno
užíraly plameny. Kdybych si dovolila na to vzpomínat, nej­
spíš bych ještě teď cítila ten pach, a v puse jako bych měla
příchuť popela...
Týden před svými devátými narozeninamijsem se vzbudila
ve dvě hodiny ráno. V nose mě štípal pach kouře. Náš dům ho­
řel Sklouzlajsem z postele a rozběhla se tmou do Pattina pokoje.
Měla jsem pocit, jako bych se dusila.
„Vzbuďser vykřiklajsem. J e tady kouř/“

31
 Patti polekaně vyskočila z postele a rozběhla se do haly. Já
vedle ní kašlala a kašlala. Patti prohlédla všechny pokoje. Pak
vyběhla ven, aby sepodívala na ostatní byty.
„Nikde tady nehoří\ zlatíčko. To byljen zlý sen. Vlez si teďke
mně do posteleyjá se o tebepostarám. “
Byl to zlý sen, ale ne v tom smyslu, v jakém to myslela
Patti. Byla to noční můra pro tu rodinu, která bydlela asi dva
kilometry od nás a jejíž domov během noci shořel. I pro mě
to byla dlouhá a bolestná noc. Noc, kdy mých pět smyslů
začalo fungovat jinak, než bylo běžné.
„Sníš o Kaidanovi, co?“
Vzhlédla jsem. Stavěli jsme před naším domem.
„Ne,“ zamumlala jsem. „Nemyslela jsem na něj.“
Jay se rozesmál. Znova jsem ho uhodila do paže.
Povzdychla jsem si při představě, co by asi řekl na to, že
mám nos jako superohař a oči jako dalekohled. Jay si už sice
zvyknul na to, že jsem divná, ale vůbec netušil, jako moc po­
divnosti ve mně ve skutečnosti je.
„Díky, žes mě vzal dneska s sebou,“ usmála jsem se. „Uži­
la jsem si to.“
„Fakt, jo? Já věděl, že se ti to bude líbit! Takže v pondě­
lí ráno?“
Jasně, zatím ahoj.“
Vystoupila jsem z auta a zamířila do schodů. Měla jsem
zlost na toho Kaidana, že mě přiměl myslet na věci, které by
měly radši zůstat pod zámkem.

32
 KAPITOLA DRUHÁ

írN ^v^
Sy n d r o m h o d n é h o lky

Když jsem se v pondělí ráno vrátila z běhání, Patti v ku­

chyni našeho malého bytu smažila vejce. Naklonila jsem se
přes pult a nakoukla jí do pánve. Patti si zápěstím odhrnu­
la z čela pramen načervenalých blond vlasů. Když jí vzápětí
zase spadnul do očí, natáhla jsem se k ní a zastrčila jí ho za
ucho. Z hrudi jí vylétla průzračná žlutá emoce a horce mě
obeplula.
Patti rozbila další vejce. Ozvalo se plesknutí žloutku. Když
jsem ji pozorovala u sporáku, přála jsem si, aby to byla moje
pravá matka, a já po ní zdědila nějaké geny. Tak ráda bych
měla husté vlnité vlasy, nebo její sklon k plným křivkám.
V sobotu večer na mě samozřejmě čekala, až se vrátím
z koncertu, a páčila ze mě všechny podrobnosti. Snažila se
tvářit, že je ráda, že jsem si to tak užila, ale ve skutečnosti
jsem viděla, jak překypuje obavami. Předložila jsem jí zcen-
zurovanou verzi, tu a tam prozradila něco o lidech v klubu,
ale vynechala jsem svoje lhaní na záchodcích a podivné se-

33
tkání s bubeníkem Smilníků. Když jsem vyprávěla, Patti se
kousala do rtu a zkoumala moji tvář. Pak zřejmě přijala moji
verzi bez pochybností, protože se uvolnila.
Teď mi podala talíř s vejci a vařečkou mě popohnala ke
stolu. Posadila jsem se k němu a odsunula stranou kupu
nezaplacených účtů a nepovedených snímků. Patti pracuje
jako fotografka na volné noze.
„Co děláš dneska?“ zeptala jsem sejí.
yyDispatch si mě objednal, abych dopoledne nafotila tis­
kovou konferenci s guvernérem. Do čtyř bych měla být
doma.“
Přikývla jsem, dojedla snídani a šla se připravit do školy.
O čtvrt hodiny později jsem ji políbila a chystala se vy­
střelit ze dveří, když mi najednou vzala obličej něžně do
dlaně a zastavila mě.
„Mám tě ráda, holčičko.“ Kolem těla se jí mihotala rů­
žová aura lásky.
J á tebe taky,“ ujistila jsem ji. Pohladila mě po tváři a já
odešla.
Jay mě vždycky vyzvedával do školy v 7.10. Byl přesný.
To jsem na něm měla ráda.
„Tak co?“ zeptal se, když jsem nastoupila do auta. Oči
měl ještě opuchlé od toho, jak se teprve před chvílí vyhra­
bal z postele.
„Dobrý. Je ráno, svítí sluníčko.“ Rozvrzanými dvířky
jsem musela praštit dvakrát za sebou, než se konečně zavře­
ly. Zapletla jsem si mokré vlasy do copu a nechala ho viset
přes rameno. Takhle mi za chvíli uschnou, a pak si je stáh­
nu dozadu.
Do školy jsme většinou jezdili mlčky, protože Jay není
ranní ptáče. Jenže teď jsme si ještě od sobotního večera ne­
stačili popovídat.

34
 „Vždycky jsem si říkal, jaký typy kluků se ti asi líběj. Ale
nikdy mě nenapadlo, že drsný rockeři!“
A je to tady. Tak nějak jsem doufala, že na tenhle hovor
bude moc ospalý.
„Není to můj typ. Kdybych něco takovýho měla, byl by
to... milej kluk. Ne arogantní sobec a... děvkař.“
„Cože, děvkafT Jay se rozesmál. „Bože, to je ten nejhorší
výraz, co jsem od tebe kdy slyšel!“
Zamračila jsem se na něj, protože jsem se za to sama sty­
děla, a on se rozesmál ještě víc.
„Hele, řeknu ti vtip. Jak poznáš, že za dveřma stojí bu­
beník?“
„Co? Nevím.“
„Klepání se zrychluje!“ Zavrtěla jsem hlavou, zatímco
Jay se svému vtipu asi minutu hýkavě smál. „Tak jo. Bavi­
li jste se o mejch cédéčkách, pak jsi měla nějaký problémy
s jeho výrazama a pak přišla řeč na hotdogy. Ale to určitě
není všechno. Vypadalas hodně napjatě.“
„Protože mě znervózňoval, i když jsme ve skutečnosti
o ničem důležitým nemluvili.“
„Protože se ti líbil, že jo?“
Zírala jsem z okna na ubíhající domy a stromy. Už jsme
byli skoro u školy.
„Já to věděl!“ Jay uhodil do volantu. Vychutnával si mě.
„To je bomba. Anna Whittová se zamilovala!“
„Hele... jo,líbil se mi. Je hezkej. Ale na tom nesejde, pro­
tože něco na jeho povaze se mi nelíbí. Neumím to vysvětlit.
On... děsí mě.“
„No, není to zrovna dobrák od sousedů, jestli to myslíš
takhle. Hlavně si dej bacha na syndrom hodný holky.“
„Co to je?“
„Vždyť víš. Když se hodná holka zamiluje do kluka, co

35
je noční můrou všech matek, a myslí si, že láska ho kouzel­
ně promění. Jenže nakonec se změní ta holka. Jako Jamie
Mooreová, pamatuješ?“
Jamie Mooreová! Už vím - to v souvislosti s ní jsem po­
prvé slyšela jméno Kaidan Rowe. Jamie chodí k nám, je
o ročník vyš.
Zastavili jsme na parkovišti u Cassovy střední školy.
„Uvidíme se na obědě,“ pronesl nepřítomně Jay. Sledo­
val jednu holku, Kaylu, která zrovna vystupovala z auta o tři
místa dál od nás.
„Tak zatím.“ Vykročila jsem ke škole, zatímco Jay se ši­
rokým úsměvem běžel pozdravit Kaylu.
Celý den jsem myslela na Jamie Mooreovou.
Na obědě jsem seděla s Jayem, ale celou dobu jsem sle­
dovala Jamie. Ta byla u stolu se svou partou - všechno něco
jako vyhnanci. Ostatní se bavili a flirtovali, ale Jamie seděla
na konci stolu a držela se od nich stranou.
Nikdy dřív nebyla takhle nespolečenská a konzervativní
v oblékání. Byla o rok starší než já a chovala se vždycky mile.
Její hlavní barvou bývala žlutá záře štěstí. Na začátku škol­
ního roku byla kapitánkou rozdeskávaček a členkou školní­
ho dramatického souboru. Na podzim jsem slyšela, že chodí
s nějakým klukem z Atlanty. S nějakým muzikantem, co je
ale taky ještě na střední.
S Kaidanem Rowem.
Tenkrát se její barvy začaly měnit. Ze žluté na červe­
nou. Z červené na šedou. Ze šedé na černou. Byla plná hně­
vu, sebenenávisti a nakonec deprese. Povídalo se o něja­
kých fotkách, které nasnímal na mobil její přítel... a pak se
rozešli. Brzo ji vyhodili z týmu rozdeskávaček, protože si
zhoršila známky. Dál se o ní vykládalo, že začala vymetat
mejdany a střídat kluky, ale už nikdy nevypadala šťastně.

36
Poprvé vůbec jí v zimním divadelním představení nedali
hlavní roli.
Srdce se mi sevřelo, když jsem ji uviděla sedět na konci
toho dlouhého jídelního stolu. Pořád byla módně oblečená
a dala si práci s úpravou vlasů. Proto ji asi ostatní ještě po­
řád brali. Ale její úsměv a teplá žlutá záře byly pryč. Nahra­
dila je matná šedá.
Zazvonilo. Dívala jsem se, jak Jamie pomalu odchází z jí­
delny.
Ne, už jsem Kaidana nikdy nechtěla vidět. Teď jsem si
tím byla jistá.
Vyrazila jsem do přeplněné haly a skoro sebou škubla při
tom náporu emocí, který na mě proudil ze všech těch lidí
kolem mě. Po tom, co jsem prvních osm let docházky strá­
vila na malé soukromé škole, bylo dost složité se přizpůso­
bit, ale teď už jsem na to byla zvyklá.
Byl skoro konec školního roku - ještě dva týdny, a hurá
na prázdniny. Georgijské vedro už vytáhlo ze skříní trička
na ramínka, žabky, šortky a minisukně, které neměly skoro
žádná tajemství. Já se od toho předvádění nahé kůže distan­
covala - zčásti proto, že jsem dost stydlivá, ale taky proto, že
mi bylo líto kluků. Na rozdíl od ostatních holek jsem mohla
vidět, kolik práce jim dá myslet na něco jiného než na svoje
rozbouřené hormony.
Jay mi pocuchal vlasy, když jsme se míjeli, ale nepře­
stal se přitom bavit s jedním z těch kluků ze školní kapely.
Usmála jsem se na něj a uhladila si vlasy zase zpátky.
Vklouzla jsem do třídy, kde jsme měli španělštinu, a hned
začala pracovat na zadání, které bylo napsané na tabuli. Když
jsem byla hotová, zamžourala jsem na Scotta McCallistera,
který seděl vedle mě. Dřímal nad nedokončeným časová­
ním sloves.

37
 Scott byl zápasník - hezký kluk s velkýma hnědýma oči­
ma a dětskou tváří. Byl ke mně vždycky zdvořilý, dokonce se
mnou někdy i flirtoval. Ale nebrala jsem to vážně, protože
jsem věděla, že se tak chová ke všem holkám.
Hodina už končila a učitelka nám řekla, abychom se za­
tím věnovali své závěrečné práci.
„Ehm, seňoro Martinezová?“ zvedla jsem ruku. Přikývla.
„Budete vybírat domácí úkol?“
Z lavic se ozvalo kolektivní zaúpění. Kluk vedle Scotta
na mě zasyčel: „Co nedržíš hubu,blbko?!“ Sklouzla jsem do
lavice, zahanbená svým novým sociálním faux pas.
yyAhy sil" přikývla seňora Martinezová. „Gracias, Anna. “
„Proč musíš bejt pořád tak vzorná?“ zavrčel Scott. Podí­
vala jsem se na něj, ale oči se mu smály Když učitelka došla
až k nám, neměl jí co odevzdat.
Než dokončila vybírání úkolů, byla jsem pořád rudá. Ve-
ronica, která seděla přede mnou, se po mně soucitně otočila.
Ona a já jsme byly jediné ve třídě, kdo úkol udělal.
Pak už vypukla volná zábava. Závěrečnému projektu se
nikdo nevěnoval. Já ano, protože jsem posedlá dodržováním
pravidel. Jinak se všichni začali bavit mezi sebou. Slečna
Martinezová to ignorovala a posadila se ke svému počítači.
I učitelé se už nemohli dočkat, až budou prázdniny.
Otevřela jsem notebook.
Veronica se sehnula, aby si uklidila věci do tašky, a za­
hlédla moje nohy.
„Suprový sandály!“ pochválila mě. „Odkud je máš?“
Teď by se mi hodilo, kdybych uměla lhát. Dívala jsem se
na obrazovku notebooku, když jsem jí odpovídala. „Ehm,
díky. Já myslím, že budou z nějakýho blešáku nebo výpro­
deje.“
„Aha.“ Veronica šije prohlédla znova. Teď už se netvářila

38
tak obdivné. Vyměnily jsme si zdvořilý úsměv. Měla krát­
ké tmavé mikádo a výrazný řecký nos. Když mě přistihla,
jak jí zírám na nos, ohromila mě vlna jejího sebeopovržení,
která ji temně obklopila, než se zase otočila ke své sousedce
v lavici. No ovšem. Ten rys, který ji podle mě dělal svůdnou
způsobem, o jakém se mi ani nesnilo, Veronica sama u sebe
nenáviděla.
Scott se ke mně otočil.
„Co děláš v pátek večer, malá?“
„Nada, “ odpověděla jsem.
„Eh?“ Jeho zmatek mě rozesmál.
yJSÍada, čili Španělsky nic.“
„No jo. Asi jsem v tobě nějak vzbudil mylnej dojem, že
tady někdy dávám pozor. Hele, nechtělo by se ti na mejdan?
Genovi rodiče mají barák u jezera.“
Srdce mi poskočilo. „To by bylo bezva. Ale... já nevím.“
Naklonila jsem se nad lavici, jako bych studovala rýhy, které
do ní vyryly generace studentů.
„Jay jde taky. No tak, pojď. Nikdy jsme spolu na mejdanu
nebyli.“ Kdyby se na mě podíval tak zasněným pohledem
někdo jiný než Scott, asi bych z toho měla dost zamotanou
hlavu. Četla jsem jeho emoce: štěstí, naději. Slabou touhu.
Jeho pozvání a zřejmý zájem mi musely lichotit.
„Tak já to proberu s Jayem,“ řekla jsem a pominula sku­
tečnost, že budu muset přesvědčit hlavně Patti. „Ale víš, já
na mejdany moc nejsem... teda na to, co se tam dělá.“ Nedo­
kázala jsem se mu při tom ani podívat do očí, ale na druhou
stranu jsem nechtěla, aby si dělal falešné naděje.
„Jo, já vím,“ potvrdil. „Proč vlastně?“
Jak to mám vysvětlit? Nedívám se skrz prsty na svoje
spolužáky, že pijí a chodí na párty. Vím, že je to jen nevinná
rebelie a sebepoznávání. Ale byl v tom i příslib nebezpečí,

39
který mě vždycky silně lákal. Ironií osudu mě ale to nebez­
pečí zároveň odpuzovalo.
„Ty se bojíš opít?“ zeptal se Scott.
„Tak trochu,“ přiznala jsem. „Bojím se, že bych pak třeba
dělala věci, který normálně nedělám.“
„V tom je právě ta sranda. Člověk je otevřenej a svo-
bodnej.“
Otevřenost. Svoboda. Napadlo mě, jestli tohle oceňo­
val i Danny Lawrence, když omdlel na párty na trávníku
a ostatní opilí kluci dostali nápad, že bude velká zábava,
když se na něj všichni vymočí. Anebo ta hrozná věc, o kte­
ré se na Cassu nikdy nemluvilo - jedna holka z maturitní­
ho ročníku řídila auto zfetovaná, vyletěla ze silnice a zabila
svou nejlepší kamarádku, která seděla na sedadle spolujezd­
ce. Cítila se svobodná? Kdykoli jsem ji viděla jít chodbou
v černém oblaku hryzajících výčitek svědomí, chtělo se mi
nad ní brečet.
„Asi jsem na to moc nudná,“ zamumlala jsem.
Chystala jsem se ten hovor ukončit. Podívala jsem se na
hodiny a ulevilo se mi. Už každou chvíli zazvoní.
„Věř mi, Anno.“ Scott se ke mně naklonil. „Stačí jedna
sklenička nebo jedna pilule, a už si budeš připadat všechno
jiný, jen ne nudná.“
Cítila jsem, jak se ve mně všechno svírá. Pilule. Extáze.
To slovo mi poskakovalo v hlavě jako ping-pongový míček,
který nejde chytit. Temný proud ve mně se rozechvěl touhou,
dech se mi zrychlil. Nechtěla jsem na to myslet. Tohle se mi
stávalo při každé zmínce o drogách nebo alkoholu. A tohle
mě taky po pravdě řečeno táhlo od loňska k Jayovi. Vidě­
la jsem, že v tomhle jsme si podobní, i když ne úplně stejní.
I pod jeho emocemi se táhla černá niť, která se napína­
la při každé zmínce o alkoholu. Nevěděla jsem přesně, co

40
to je, ale chtěla jsem, abychom na to byli spolu. Abych mu
mohla pomoct, ochraňovat ho. Legrační myšlenka, vzhle­
dem k tomu, že je takový pořízek.
Dívala jsem se na Scotta, který se na mě šklebil. Ne zlo­
věstně, spíš jako by říkal: Chci s tebou něco zažít.
Veronica zřejmě zaslechla něco z naší tlumené konver­
zace, protože se na nás otočila a spiklenecky se usmála.
Jd e š na mejdan, Anno?“
„Nevím. Možná.“
„Měla bys přijít. Bude to mohutný! Jdou tam úplně
všichni.“
Zadívala jsem se na lavici a přejela gumou po vyrytých
obrazcích. Mohla bych se z toho nějak vyzout, kdybych
změnila téma?
„Ve středu mi bude šestnáct,“ prohodila jsem. „Dosta­
nu řidičák.“
„Teda, to ti závidím!“ vyhrkla Veronica a pleskla dlaní
do lavice. „Mně je šestnáct už tři měsíce, a táta mi nedovo­
lí, abych si řidičák udělala. On mě prostě nenávidí1 A bu­
deš mít auto?“
„To ne.“ Ani náhodou.
Zazvonilo. Všichni popadli věci a hrnuli se ze dveří. Na­
pětí, které mě svíralo zezadu jako svěrák, povolilo své oce­
lové prsty a propustilo mě.

41
 KAPITOLA TŘETÍ

P řekvapení
SLADKÝCH ŠESTNÁCTIN

Když jsem se ve středu ráno vzbudila, nepřipadala jsem si

o nic starší. Patti seděla na balkóně s kávou a novinami.
Zvedla hlavu, a když mě uviděla, její tvář se rozzářila.
Vedle ní jsem viděla něco rozmlženého. Vypadalo to jako
duch. Promnula jsem si prsty oči, ale když jsem je odtáhla,
ten obrys tam byl pořád. Byl stejně velký jako Patti, možná
o něco vyšší - jako bílý vzpřímený stín. Ze bych začala vi­
dět další věci? Ne, bože, to ne. Nových schopností jsem se
děsila. Každá mi podobně jako schopnost cítit požár na dva
kilometry přinášela nějakou novou nevýhodu.
„Všechno nejlepší k narozeninám!“ popřála mi Patti.
Vstala a přitáhla si mě v objetí k sobě. Pak vzala můj obličej
do dlaní a zadívala se mi do očí. „Je ti dobře?“
„Uhm.“ Moje oči se upíraly na tu mlžnou věc, která se
pohybovala kolem ní a neměnila se.
„Co se děje?“ Patti se ohlédla přes rameno a mávla
paží přímo do oblaku. „Nemám lupy? Kruci, to snad ne.“

42
Začala si prohlížet rameno a zvedala si k očím prameny
vlasů.
„Ne, ne, nic tam nemáš. Promiň, ještě napůl spím a mám
potíže zaostřit.“
Patti mě znova objala a přitáhla k sobě. Políbila mě do
vlasů.
„Nemůžu uvěřit, že mé holčičce už je šestnáct! Na lin­
ce je pohled od babičky. Počkej, uvařím ti kakao.“ Vydala
se do kuchyně a ten bílý obrys letěl za ní, jako by s ní byl
spojený.
Posadila jsem se na plastovou židli a čekala, až mi Pat­
ti udělá kakao. Cítila jsem paniku. Sedět ráno na balkóně
a popíjet něco horkého s Patti mě většinou uklidňovalo,
ale dneska ne. Kombinace vlhkého ranního vzduchu a toho
podivného zjevení ve mně vzbuzovala klaustrofobické po­
city.
Nemohla jsem uvěřit, že zase vidím něco, co nikdo jiný
ne. Už dva roky se mi nic zvláštního nepřihodilo. Myslela
jsem, že už je po všem. Zavřela jsem oči a položila si čelo na
stůl. Skončí to někdy?
Když se Patti vrátila, postavila hrníček přede mě a sama
se s kávou usadila na druhou plastovou židli. Když se nedí­
vala, znova jsem zamžourala na oblak za ní.
„Určitě ti nic není?“ zeptala se Patti znepokojeně.
Je načase chovat se normálně. Odkašlala jsem si.
„Jo. Hele... příští tejden je u jednoho kluka doma oslava
konce školního roku. Chci se zeptat, jestli bych tam s Jayem
mohla jít.“
Patti si odfrkla a nakrčila nos.
„A rodiče toho chlapce budou doma?“
Budou? „To nevím.“
„Chci si nejdřív promluvit s nimi. Jestli je to jen men­

43
 ší akce pod rodičovským dohledem, tak nad tím budu uva-
V , u
zovat.
Pche! Patti se tváří, jako bych tam chtěla dělat bůhvíco.
Já, školní vzorňačka! Nechápala jsem, proč mi nevěří. Asi
jsem se zatvářila vzdorovitě, protože Patti odložila noviny
a chlácholivě mě poplácala po ruce.
„Chceš si jít po škole vyzvednout ten řidičák, zlato?“
„Jo,“ odpověděla jsem, protože to by udělala každá nor­
mální šestnáctiletá holka. A já se chtěla držet normálnosti
zuby nehty, i kdyby mě to mělo zabít.
„Tak fajn. A pak večeře v La Tía?“
„Jasně!“ souhlasila jsem a moje nálada se trochu zvedla.
Mexické jídlo mám nejradši. Chodily jsme do té restaurace
na každou oslavu, a taky když Patti dostala nečekaně peníze
navíc, což nebylo moc často. Noviny a agentury šiji najíma­
ly jen nárazově, takže nikdy neměla stálý příjem. V letech,
kdy jsem chodila na soukromou školu, jsme se držely nad
vodou tak tak, i když jsem měla částečné stipendium. Když
jsem v osmém ročníku našla mezi kuchařkami zastrkané
upomínky za nezaplacené účty, dupla jsem si a přestoupila
na státní školu.
„Tak bezva. Vyzvednu tě po škole. Mrzí mě to, ale mu­
sím už běžet. Potřebuju dopoledne něco udělat, abychom
odpoledne měly čas jen na sebe.“ S hlasitým mlasknutím
mě políbila na tvář. „Určitě ti nic není?“
„Ne. Mám tě ráda.“
J á tebe taky.“
Dívala jsem se, jak Patti vchází do kuchyně s tím obla­
kem v patách.
Na stromě vedle balkónu švitořili ptáci a vzduch byl cítit
mokrou trávou. Pokusila jsem se vyslat svůj sluch až k ptá­
kům, abych si prověřila, že pořád ještě funguje. Poslala jsem

44
ho k nim jako v tenké přímce a pak ho nechala bublat ko­
lem nich. Zpěv ptáků byl hlasitý, jako by mi seděli přímo
na rameni.
Posílení čichu a chuti se u mě objevilo tu noc požáru,
kdy jsem se probudila s příšernou pachutí v puse. Jako bych
byla zamčená v nějakém maličkém nevětraném grilu. Nej­
dřív jsem nevěděla, jak to ovládat. Připadalo mi, že buď
umřu, nebo zešílím.
Každý rok se pak noční můra vracela v podobě nového
„vylepšení“ dalšího smyslu. Když jsem začala slyšet na dál­
ku, myslela jsem, že mi exploduje hlava. Stovky hlasů a zvu­
ků v průměru asi kilometru až dvou. Bylo to, jako když se
televize rozeřve naplno a nejde ztlumit.
Vylepšené vidění přišlo o mých dvanáctých narozeni­
nách. Tady aspoň stačilo zavřít oči.
Zvládnout každou z těch schopností mě stálo spoustu
sil, a to nemluvím o migrénách, zvracení a krvácení z nosu.
Vidět, slyšet a cítit v okruhu kilometru a půl dá jednomu
zabrat. Znamená to velké smyslové přetížení. A bohužel ani
moje železné zdraví mě neuchránilo před bolestí.
K lékaři jsem chodila jen na každoroční preventivní pro­
hlídky. Až na migrény jsem nikdy nebyla nemocná. Škrá­
bance, modřiny a odřeniny se mi hojily během pár hodin,
někdy i rychleji. Ne jako ve filmu, když superhrdinu ně­
kdo sekne a rána se mu během několika vteřin před očima
všech uzavře a zmizí. U mě to byla delší záležitost. Moh­
la bych to sice taky pozorovat, asi jako když se člověk dívá,
jak se na sluníčku rozvíjí květina. Ale kdo má na něco ta­
kového čas?
V té době, kdy se mi to dělo, jsem zameškala hodně ško­
ly. To, že jsem až do osmé třídy neměla žádné kamarády,
mělo jednu výhodu: nemusela jsem to nikomu vysvětlovat.

45
Aspoň jsem měla Patti. Vzala si mě jako novorozence do
pěstounské péče, a jakmile to státy Kalifornie a Georgia do­
volily, adoptovala mě. Tenkrát už jsem jí říkala „Pat-Pat“.
Nedokázala jsem před ní skrýt fyzické dopady toho, co
se se mnou dělo, ale Patti mě opatrovala a na nic se nevy­
ptávala. Když se mi vyvinul lepší cit, kartáčovala mi jemné
vlasy co nejopatrněji. Tehdy jsem měla pocit, že mě každé
zatahání navěky zjizví. Měla jsem tak citlivou pokožku, že
mě bolel každý pohyb.
Když mě začaly trápit migrény, Patti se nějak dostala
k předpisu silných léků na bolest, které by dokázaly na ho­
diny uspat dospělého chlapa. Když jsem si vzala jeden, asi
na dvacet minut jsem pocítila blaženou ospalou únavu, ale
pak se bodavá bolest v hlavě ozvala znovu. Patti se zděsila,
když jsem si zajedno odpoledne těch prášků vzala šest. Na
krabičce psali, že se smějí užívat maximálně dva denně. Pak
mi je schovala. Když zmizely, prohledávala jsem byt jako ší­
lená celý týden. Ale nikdy jsem je nenašla.
Jak jsem vyrůstala, každý smysl se dal ovládat lip, když
jsem se na to soustředila. Nakonec jsem dosáhla toho, že
jsem používala smysly na běžné úrovni, pokud jsem se ne­
rozhodla je „vyslat“ dál. Což by mohla být legrace, kdybych
měla někoho, komu bych o tom pověděla. Ale nikdo tako­
vý nebyl.

Ty mlžné oblaky byly najednou všude, za každým člověkem.

Zírala jsem na ně celý den, takže jsem vypadala jako ještě
větší podivínka než normálně.
Sledovala jsem ten Jayův, když jsem si ve skříňce měni­
la učebnice.
„Co je, oslavenkyně?“ zeptal se a ohlédl se přes rameno.
„Někdo mi připíchnul něco na záda?“

46
 „Ne, nic.“ Přiměla jsem se mu dívat do obličeje. „Dneska
odpoledne dostanu řidičák.“
„Bezva. Dobře, že Pattino auto je taková kraksna. Tak
aspoň nebudeš mít potíže řídit to moje.“
„To jo,“ přikývla jsem. Jenže Jayovo auto byl vrak. Pattin
sedan vedle něj vypadal jako zánovní vozítko.
Zavřela jsem skříňku a nechali jsme se unášet davem
k našim třídám. Když se Jay nedíval, pokusila jsem se ne­
nápadně dotknout jeho bílého obrysu. Ruka mi prošla skrz.
Otočila jsem se kjayovi.
„Půjdeš na ten mejdan na konec školy příští pátek?“ ze­
ptala jsem se ho. Jay si bouchl zaťatou pěstí s předsedou
dramatického kroužku, který šel proti němu. Dívka z ta­
nečního souboru zavírala svoji skříňku a svůdně se na Jaye
usmála. Ohlédl se na ni přes rameno, než se soustředil na
náš rozhovor.
„Ten u Gena? Chceš tam fakt jít?“
„Asi jo,“ přikývla jsem. Jestli mě Patti pustí.“
Byli jsme už před mou třídou. Jay si zahákl palce za po­
pruhy batohu, který měl na zádech.
„Hele.“ Zaváhal. Jenom... dávej si bacha na Scotta, jo?“
Cože?
„Počkat. Ty seš celej pryč z někoho jako Kaidan Rowe,“
připomněla jsem mu nevěřícně, „a pak mě budeš varovat
před Scottem McCallisterem?“
Jay sklopil oči a zašoupal po zemi špičkou tenisky, až to
zavrzalo.
„Tys ho neslyšela, co vykládá v klukovský šatně po tělo­
cviku.“
„Aha.“ Zamyslela jsem se nad tím. „Říkal něco o mně?“
„Ne, to ne. Snad si nemyslíš, že bych mu to dovolil?“ Od­
trhnul ode mě oči. „Hele, to je fuk. Zapomeň na to.“

47
 Napadlo mě, jestli Jay na Scotta nežárlí - ne kvůli mně,
obecně. Scott byl ve škole populární, ale to Jay taky, i když
jinak. A nikdy jsem u Jaye žárlivost neviděla, ani teď. Jeho
aura měla jen světle hnědošedou barvu starostlivosti.
„Dám si pozor,“ slíbila jsem mu. „A ty tam přece budeš
taky. Vsadím se, že Kayla půjde...“
„No jo, no jo,“ přerušil mě. „Tak teda jdeme.“
Odpoutal se ode mě a rozběhl se na konec chodby do své
třídy, než zazvoní. Jeho bílý oblak letěl s ním.
Já vklouzla do třídy včas a zamžourala na lavice plné
spolužáků a jejich bílých stínů. Tak na tohle si budu muset
chvíli zvykat. Měli jsme dějepis a čekala nás skupinová prá­
ce. Byla jsem ve třídě s Genem. Využila jsem zmatku, kdy se
postrkovaly lavice a lidi přecházeli z místa na místo.
„Hele, Gene...?“
Podíval se na mě a přikývl. Byl menší a svalnatý jako
Scott. Taky zápasil, ale v lehčí kategorii.
„Moje máma, no... ona... si chce promluvit s tvou má­
mou kvůli tomu mejdanu. Aby se ujistila, že tam bude ně-
jakej dozor...“ Snažila jsem se sebou netrhnout, když jsem
viděla, jak nadzdvihl obočí.
Jo , poslouchám tě.“ Odtrhnul kousek papíru a něco na
něj naškrábal. „Dej jí tohle telefonní číslo, ať zavolá den před
mejdanem. Řekni jí, že moje máma je celý dny v práci, ale
zrovna tenhle den má volno, takže se hodí volat. Dobrý?“
Když jsem mu děkovala, trochu se mi točila hlava. Strčila
jsem si papírek do kapsy a zamířila ke své skupině.

48
 KAPITOLA ČTVRTÁ

crs4*^
M e jd a n u j e z e r a

Další pátek byl náš poslední den školy a bylo lepkavé hor­
ko. Soumrak moc úlevy nepřinesl. Když jsme jeli k jeze­
ru, klimatizace v Jayově autě foukala přinejlepším vlažný
vzduch. Opírala jsem si nohy o zaprášenou přístrojovou
desku. Zvedla jsem z podlahy krabici od hranolků a mávala
si jí před obličejem jako vějířem. Vějířem, který pořád pách­
nul omastkem.
Nikdy jsem nebyla u nikoho, kdo má chatu u jezera, ale
na jeho březích jsme byly s Patti mockrát, a taky na církev­
ních piknicích. Opuštěnost klikaté cesty lemované stromy
se mi vždycky líbila.
Zatočili jsme na hrbolatou štěrkovou cestu a rozjeli se
vstříc světlům ostatních aut a ke krásnému, masivnímu dře­
věnému srubu. Když jsme zaparkovali a vystoupili, byla už
docela tma. Cvrčci, žáby a cikády koncertovali ze všech smě­
rů a jejich hlasy se mísily ve vlhkém horkém vzduchu.
Dům byl osvětlený, ale cesta ne, takže jsem musela pro-

49
táhnout zrak, abych si byla jistá, že nezakopnu o nějakou
větev na cestě. Spolu s tím jsem zvýšila svoji citlivost na
světlo. Říkala jsem tomu „noční vidění“. Z měsíce byl stří­
brný srpek a nebyl dost velký na to, aby šel vidět normálním
okem, ale to mi nevadilo. Naše kroky křupaly po štěrku.
„Koukej na to.“ Jay zíral na dům.
„Já vím. Je obrovskej.“ Srub měl tři podlaží, každé obe­
hnané verandou, a klenutou střechu. Tomuhle bych chata
asi neříkala.
Když jsme došli na osvětlenou verandu, uzpůsobila jsem
zrak normálním podmínkám. Smích a hlasy se mísily s hluč­
nou hiphopovou hudbou zevnitř. Když nám Gene otevřel,
narazila do nás stěna muziky.
„No teda! Kohopak to tady máme? Jak je, Jayi?“ Plác­
li si ve vzduchu a Gene se podíval na mě. „No ne, Anna
Whittová na mejdanu!“ Sklonil se ke mně a políbil mě.
Z dechu mu byl silně cítit alkohol. Asi pil, když se rodi­
če nedívali.
Sli jsme dál a proplétali se davem. Jaye zdravil každý,
kdo ho uviděl. Obývací pokoj se proměnil v taneční parket,
stereo vyřvávalo. Jídelna byla plná lidí, kteří stáli a skando­
vali, zřejmě se tam hrála nějaká hra. S Jayem jsme se za­
stavili.
Na jedné straně stolu stáli kluci, na druhé holky. Plastové
pohárky měli položené na kraji stolu a snažili seje opakova­
ně jednou rukou obracet. Byl to závod.
Konečně se Kristin Millerové povedlo otočit kelímek
dnem vzhůru a zvedla ruce, aby se prohlásila vítězkou. Dív­
ky začaly poskakovat a ječet, chlapci bručeli a vrtěli hla­
vami.
„To vypadá jako dobrá zábava,“ poznamenala jsem k Jayo-
vi. Dívali jsme se na to ode dveří.

50
 Jay zavrtěl hlavou. J e to pijácká hra. Než můžeš zkoušet
otočit kelímek, musíš nejdřív vypít, co v něm bylo. Kdybys
byla střízlivá, nebylo by to fér.“
„Aha.“
Přešli jsme do obrovské kuchyně, kde se klenul vyso­
ký strop nad nerezovými přístroji a terakotovými dlaždice­
mi. Celý rozměrný žulový pult byl pokrytý pestrobarevnými
plastovými pohárky, krabicemi džusu, plechovkami limoná­
dy a piva a láhvemi alkoholu. Žaludek se mi sevřel. To Ge-
novi jeho rodiče dovolí takové bujaré popíjení, když jsou
skoro všichni hosté ještě nezletilí?
U okna, které vedlo k jezeru, stála skupinka lidí. Gene se
od ní odpojil a přišel k nám.
„Dáte si něco k pití?“ Ukázal palcem na pult.
„Pro mě nic, díky.“ Vycítila jsem Jayovo zaváhání. Buď
silný - nepotřebuješ to, nabádala jsem ho v duchu. Setkal se
očima s mým pohledem a povzdychl si, než odpověděl:
„Zatím nic, díky, čéče.“
„To jako fakt?“ Gene nevěřícně vykulil oči. „Ségře bylo
zrovna jednadvacet, takže jsme jí dali prachy, aby pro nás
vykoupila krám s lihovinama - a drobný ať si nechá.“
„Kde jsou vaši?“ rozhlédla jsem se kolem.
„Na Bahamách.“
„Na Bahamách?“ Nedokázala jsem skrýt šok v hlase.
Jo . To číslo na mobil, kam volala tvoje máma, bylo na
ségru. Dovede napodobit hlas naší matky tak, že to nikdo
nepozná. To snad není možný, že nepijete! Radši si dejte,
než dojdou zásoby.“ Ozval se zvonek a Gene nás opustil, vy­
dal se v ponožkách do haly, která teď přetékala lidmi. Byla
jsem ohromená.
„Patti si myslí, že jsou jeho rodiče tady,“ zamumlala jsem.
Jay se podrbal ve vlasech.

51
 J o ? Takže chceš jet domů? Tak to myslíš?“ zeptal se
zdráhavé.
Neodpověděla jsem mu. Nechtěla jsem jet domů, ale zá­
roveň bych měla pocit viny, kdybych tady zůstala.
„Hodina nikoho nezabije,“ prohlásila jsem nakonec. „Zů­
staneme na hodinu a uvidíme, jo?“
„Fajn. Hodinu.“ Jay si pořád přejížděl rukou po hlavě.
Pak si zamnul dlaně. Jeho žlutou auru prostoupila šedá bar­
va nervozity.
„Mohl bych si dát skleničku,“ pronesl s nadějí. „Ty už
můžeš zpátky řídit sama.“
„Ty seš duše večírku,“ pronesla jsem hravým tónem a za­
bodla do něj prst. Jin ý lidi musí pít, aby byli trochu jako ty,
když seš úplně střízlivěj.“
Jay se zatahal za vousky na bradě. Přemýšlel.
„Nevím, co to v tobě je, Whittová, ale nedokážu ti nic od­
mítnout, i když sám chci něco jinýho. To je vážně k vzteku.“
Usmála jsem se, protože jsem kolem něj viděla zas už jen
světle žlutou barvu spokojenosti. Po vzteku ani památky.
Za Jayem jsem zahlédla Kayliny rovné blond vlasy a mód­
ní brýle s drátěnými obroučkami. Kayla tancuje ve školním
souboru a má postavu ve tvaru přesýpacích hodin.
„Vidím tvou vyvolenou,“ zašeptala jsem.
„Húúústý,“ zašeptal.
„Běž ji pozdravit. Já sejdu podívat na vyhlídku.“ Stisk­
la jsem mu tvrdý biceps a vydala se ke dveřím. Věděla jsem
přesně, kdy Jay oslovil Kaylu, protože její kamarádky se
v tu chvíli hlasitě rozkdákaly, jak ho jedna přes druhou
zdravily.
Na terase nikdo jiný nebyl. Přešla jsem až ke kraji a po­
ložila ruce na dřevěné zábradlí. Už se setmělo. Cvrčkové
a žáby zřejmě soutěžili, kdo bude vyhrávat hlasitěji. V po­

52
větří se křižovaly světlušky. Tlumeně osvětlený kamenný
chodníček vedl z terasy k přístřešku na čluny. Vzdálené hla­
sy a pohybující se stíny mi napověděly, že večírek se odehrá­
vá i tam. Hladina se třpytila v měsíčním světle. Vzduch mě
hřál na kůži, ale teď už to bylo příjemné.
Dveře za mnou se otevřely a z místnosti se vyřinula hud­
ba a hlasy, než je přibouchnutí zase vytěsnilo.
„Tak tady tě máme.“
Otočila jsem se.
„Ahoj Scotte.“ Ahoj, motýlci v břiše.
Myslela jsem na něj od chvíle, kdy mě sem pozval. Posta­
vil se vedle mě. V ruce měl červený kelímek, ze kterého to
nakysle, kvasnicově páchlo. „Pivo. Nechceš si dát?“
„Ne, díky.“ Najednou jsem se styděla. Scott zaklonil hla­
vu a pořádně se napil. Pak se odvrátil stranou a říhnul si.
Super.
„Promiň.“ Odložil kelímek na zábradlí. „Co tady děláš
tak sama?“
Je n se rozhlížím. Je to nádhera.“
„Jo,“ souhlasil. „Tvoje vlasy... vypadají krásně.“
„Děkuju.“ Připnula jsem si na temeno jen pár pramínků
zepředu, jinak jsem je nechala rozpuštěné.
„Pamatuješ, jak nám vloni při zeměpise pan Bunker před­
nášel o astronomii?“ zeptala jsem se s obličejem obráceným
k hvězdnaté obloze. Její velkolepost mě fascinovala.
„Ehm.N e“ Scott se zachechtal.
„Podívej se tamhle,“ ukázala jsem. J e tam Velký vůz. Ten
čtverec hvězd s ojí. Vidíš to?“ Scott se naklonil blíž ke mně
a sledoval dráhu mého prstu, který obkresloval obrys sou­
hvězdí.
„Kde? No jo! Už ho vidím! To je teda něco.“
Odmlčeli jsme se a mně došlo, že je to vlastně pořádně

53
romantická situace... jen kdybych nebyla tak nervózní a ne­
styděla se na něj podívat.
„Měli bysme jít dovnitř,“ navrhnul. „Viděla jsi už sute­
rén?“ Zavrtěla jsem hlavou. „Je boží. Donesu ti skleničku
a můžeme se tam jít podívat spolu.“
„Scotte...“ Kéž bych to nemusela říkat. Kéž bych si moh­
la dát skleničku, aby mě už všichni nechali na pokoji.
„Tak něco nealko?“ navrhnul. „Limonádu? Nebo džus?“
Žízeň už jsem vážně měla. Jasně, cokoliv.“
Vzal mě za ruku a vedl mě dovnitř. Cítila jsem se zvlášt­
ně... ale příjemně. Teď už tam bylo snad ještě víc lidí, vět­
šinou s rozmazanými aurami po požití alkoholu. Každý
měl pořád za sebou oblak - na ty zřejmě pití nijak ne­
působilo. Ty bílé obrysy byly sice průhledné, ale s toli­
ka lidmi na jednom místě byly jako natlačené jeden na
druhém.
Vzduch byl navzdory vysokým stropům vydýchaný a hor­
ký. Když mě Scott vedl pokojem, občas jsme potkali nějaké­
ho sportovce z jejich kroužku. Většinou zahalekali: J a k je,
Scotte?“ nebo „Cau Scottie!“ a ťukli si klouby pěsti o jeho.
Mě přejeli pohledem, významně se na Scotta zadívali a uká­
zali mu palec nahoru nebo něco podobného. Předstírala jsem,
že si toho nevšímám.
Když jsme dorazili ke schodům do sklepa, potácela jsem
se někde mezi rozpaky, nervozitou a, Bůh chraň, vzrušením.
Přemítala jsem, jestli tohle má být naše první rande. Tře­
ba tady dostanu první pusu. Nohy se mi při tom pomyšlení
roztřásly a chytila jsem se Scotta pevněji.
Hodinu. Řekla jsem, že tady zůstanu hodinu, ale pak
musím domů - kvůli Patti. No, možná že od toho rozhod­
nutí už nějaký čas uplynul, ale to se nepočítá. Šedesát mi­
nut od téhle chvíle.

54
 „Běž napřed,“ zahučel mi Scott do ucha. „Najdi nám
něco, kam se můžeme posadit, a já donesu pití.“
Celou cestu po schodech se mi podlamovala kolena.
Dole jsem se na chvíli zastavila. Ta prostorná místnost byla
jako splněný klukovský sen. Na stěně visela obrovská plochá
obrazovka a před ní stála měkká rozměrná pohovka do L.
Byl tam kulečníkový stůl, stolní fotbal, konzole na počítačo­
vé hry a výklenek s barem a karetním stolkem. Na stěnách
visely diplomy a sportovní trofeje ze školních let.
Když jsem se rozhlédla po lidech tady dole, hned mi byly
jasné dvě věci. Centrální místnost s obří pohovkou se vy­
užívala k mazlení a dalším sbližujícím aktivitám. A v boční
místnosti plné starších kluků, které jsem většinou neznala,
se hulila tráva. Instinktivně jsem to poznala, i když to bylo
poprvé, co jsem ten kysele nasládlý pach ucítila. Probudil
ve mně tak silnou touhu, že mě málem srazila na kolena.
V panice jsem se rozběhla zpátky ke schodům a brala je po
dvou.
Nahoře jsem se soustředila na to, aby se mi zklidnil dech.
Začala jsem se prodírat davem ke kuchyni. Scott tam stál
u jídelního pultu a bavil se se svou kamarádkou Kristin
Millerovou. Jejich šepot mě něčím zarazil, takže jsem zůsta­
la stát u vchodu do kuchyně a vyslala k nim svůj sluch.
„Takže ona to neví?“ zeptala se Kristin.
„Zatím ne, takže drž jazyk za zuby,“ doporučil jí Scott.
Kristin se zasmála. To chtěl po té pravé - byla to známá
klepna.
„Bude na tebe pořádně naštvaná.“
„Houby,“ zavrtěl hlavou. „Nejspíš mi za to poděkuje.“
Zůstala jsem stát, kde jsem byla. Přitáhla jsem si sluch
zase zpátky a uvažovala nad tím, co jsem slyšela. Mluvi­
li o nějaké jeho bývalé přítelkyni, která o mně neví a bude

55
naštvaná, že je tady Scott se mnou? Ale proč by mu za to
měla děkovat?
Zahlédla jsem temeno Jayovy ježaté hlavy, jak si razí
cestu ke mně. Byla jsem ráda, že ho vidím. Jay mě sevřel
v medvědím objetí, zvedl mě z podlahy a zatočil se mnou
ve vzduchu, než mě zase postavil na zem.
„Tomu nebudeš věřit!“ vyhrknul udýchaně. „Zrovna jsem
mluvil s jedním klukem, co byl minule s náma na tom kon­
certě v Atlantě, a on říkal, že sem mají dorazit všichni Smil-
x • 1«
mci!
Cože? Srdce se mi prudce rozbušilo. Skoro jsem už za­
pomněla na toho bubeníka s podivným ohněm na hrudi.
Anebo jsem si možná ty vzpomínky záměrně zabloko­
vala.
„Přijdou sem?“ vydechla jsem. „Dneska? A proč?"
„Protože to je bombový mejdlo! Je tady tolik lidí, prostě
se to rozkřiklo a mířej sem úplně všichni.“
„No, ale radši bych si nedělala velký naděje.“ Ani jsem
nevěděla, jestli to říkám kvůli němu, nebo spíš kvůli sobě.
Scott vyrazil ke schodům do sklepa a naše skleničky dr­
žel vysoko nad hlavou. Zavolala jsem na něj, vyskočila jsem
a zamávala pažemi, aby si mě všiml. Když mě viděl s Jayem,
čelo se mu nakrčilo vráskami. Vydal se k nám a podal mi
kelímek.
„Díky,“ usmála jsem se na něj. Jay a Scott na sebe obe­
zřetně pokývli.
Ja k je, kámo?“ zeptal se Jay skoro chladným tónem.
Jd e to. Co ty?“
„Dobrý. Jo, dobrý.“ Zavládlo tíživé ticho. Nikdy jsem si
neuvědomila, že vztah těch dvou je na úrovni teploty v chla­
dicím boxu. Ale vlastně jsem je nikdy neviděla pohromadě.
Jejich aury se ježily šedivým podrážděním. Scott se pořád­

56
ně napil a já se zadívala do svého kelímku s oranžovo-čer-
veným džusem.
„Co to vy dva pijete?“ zeptal se Jay a upřel pohled na můj
pohárek.
,Já pivo a Anně jsem namíchal něco ovocnýho. Nealko.“
Scott se obrátil ke mně. „Tak můžeme už jít do sklepa?“
Srdce se mi sevřelo.
„Ehm, já se vlastně zrovna vrátila,“ přiznala jsem. ,Je tam
skoro všude obsazeno a nějaký divný kluci tam hulí trávu.“
Scottův obličej se protáhl.
Jayi!“ Všichni jsme se obrátili k trylkujícímu hlasu Kay-
ly, která přiběhla k nám a skočila Jayovi do náruče.
„Co je, holka?“ rozesmál se potěšeně Jay.
„Myslím, že zrovna dorazila ta skupina, cos o ní mluvil!“
„Ha!“ Jay se otočil ke mně a zatvářil se vítězoslavně.
„Tady to máš, ty pochybovači!“
Moje srdce udělalo přemet, když se ti dva chytili za ruce
a rozběhli se pryč. Přece už nechci Kaidana Rowea nikdy vi­
dět, že ne? Ne. A kromě toho o mě poprvé v životě projevu­
je zájem nějaký kluk. Kluk, který mě taky zajímá. Nechtěla
jsem, aby mi to pokazil nějaký namyšlený drzý rocker.
Najednou jsem se cítila vyprahlá a pořádně jsem se na­
pila. Mňam. Džus byl trpký a zároveň sladký... a ještě něco.
Napila jsem se ještě jednou. Co to v tom je? Očichala jsem
tekutinu, ale takový ten typický palčivý pach alkoholu jsem
necítila.
Znova jsem se pořádně napila. Měla jsem pocit, že v tom
pití něco je, ale stejně jsem nedokázala - ne, nechtěla - pře­
stat pít. Cekala jsem, kdy ve mně začne narůstat panika, ale
místo toho jsem se uklidnila. Tenhle mejdan není zase tak
hrozný, i když sem dorazil ten nejvíc pasivně agresivní sexy
drzoun v celé Georgii. Nakonec s ním nemusím mluvit.

57
 „O jaký skupině jste to mluvili?“ zeptal se Scott.
„Smilníci. To je Jayova nej oblíbenější.“
„Hm. Neznám.“
Davem se k nám tlačily Kristin Millerová a Veronica,
se kterou chodím na španělštinu, něco si šeptaly a chicho­
taly se, tváře měly zarudlé. Obě měly podobný účes, miká­
do vystříhané na krku a podél obličeje delší vlasy až k bra­
dě. Veronica měla tmavší vlasy, skoro černé, a nechala si
v nich udělat nový načervenalý melír. Byla taky opilejší,
její aura se úplně rozmazala. Chytila mě kolem krku a vy­
razila ze sebe nadšené zapištění. Jejím slovům skoro ne­
bylo rozumět.
„Ty seš ta nejsuprovější holka tady, víš to? Jsem tak ráda,
žes přišla!“
Normálně by mě napadlo, že si ze mě dělá legraci, ale
v tu chvíli jsem se cítila lehká a plná sebevědomí, takže jsem
si dovolila tomu uvěřit. Dokonce jsem si to užívala.
„Díky!“ zakřičela jsem na ni. „Moc se mi líbí tvůj melír!“
„Jejda! Díky! Ty seš dneska večer moje nejlepší kámoška!
A poďte tancovat!“
Kristin protočila panenky.
„Počkej!“ zarazil mě Scott. „Nejdřív to dopij, ať to nevy-
leješ na podlahu.“
Výborný nápad. Dopila jsem ten výborný džus do po­
slední kapičky a podala Scottovi prázdný kelímek.
„Tak pojď! Tuhle písničku miluju\“ povykovala Veronica
a táhla mě za ruku. Podvolila jsem sejí.
„Pojď taky!“ zavolala jsem na Scotta přes rameno. Sli
s Kristin za námi. Propletli jsme se mezi lidmi až k taneční
ploše. Hudba duněla tak, až se při basech třásla okna.
Zábrany ze mě padaly jako odstřižená závaží. Když se
Veronica zavrtěla a vypískla: „Jóóó!“, vyhodila jsem paže ke

58
stropu a napodobila ji. Ztratila jsem schopnost vnímat bar­
vy druhých. Bylo to osvobozující. Bílé obrysy jsem viděla
dál, ale vnímala jsem je jako součást lidí. V tu chvíli mi nic
nevadilo. Bylo mi jedno, jestli uvidím Kaidana Rowea, nebo
ne. Ani on mě nemohl rozhodit.
Tancovaly jsme s Veronikou. Byla to čirá blaženost. Všich­
ni na mě byli tak milí, nikomu nevadilo, když jsem do něj
náhodou vrazila. Blízkost rozpálených těl namačkaných na
parketu byla báječná. Cítila jsem, jak se moje nohy otírají
o cizí končetiny. Rozhoupala jsem boky a zavřela oči.
Zaslechla jsem, jak Kristin vedle mě mluví.
„Už to na ni asi působí, ne?“
„Bud, do prdele, zticha!“ zavrčel Scott.
Veronica si zvedla k puse kelímek, jenže do ní někdo str­
čil a pití se jí vylilo na zem.
„Sakra!“ vyjekla. Obě jsme se rozesmály a spadly na sebe.
Můj smích zněl nějak divně. Byl hladší a hlubší než jindy,
a taky jsem byla až moc klidná na to, abych se mohla oprav­
du od srdce rozesmát. Všimla jsem si, jak hebká je Veroni­
čina halenka, a promnula jsem ji mezi prsty.
„Už to cejtíš, vid’?“ zeptala se mě jásavě.
„Co jsem to měla v pití?“ zeptala jsem se zvědavě.
„Rozdrcenou extošku. Nezlob se za to na něj. Máš tako­
vou kliku! Dala bych si dneska večer taky, ale táta mi nedal
žádný prachy.“
Nezlobila jsem se. Naopak. Scott měl pravdu. Chtěla jsem
mu poděkovat. Pohodila jsem hlavou dozadu a ponořila se
do toho pocitu. Jsem sjetá! Bylo to, jako by si mě našel dáv­
no ztracený přítel a zabalil mě do měkké pokrývky. Chtěla
jsem, aby to nikdy neskončilo.
Někde v hlavě mi poškubávala hlodající myšlenka, ale
zaplašila jsem ji. Brzo už jsem se nedokázala soustředit na

59
 nic jiného než na to, že mám pocit, jako by mi někdo nacpal
do pusy ponožku.
„Mám hrozně sucho v puse!“ vykřikla jsem. „A cvakají
mi zuby.“
„Pojď se napít vody a dát si žvejku. To pomáhá. Já taky
potřebuju další pitivo!“
Veronica mě zase někam táhla. Měla jsem pocit, jako
bych šla po oblaku. Všechno kolem se zpomalilo. Když jsme
se procpaly do kuchyně, Veronica se ke mně otočila a zaje­
čela: „Ten kluk je teda boží! Kdo to je? Vidělas ho?“
„Koho?“ rozhlédla jsem se kolem.
„Tam v hale. Tý jo! Když jsme šly kolem něj, zíral pří­
mo na tebe!“
Zadívala jsem se do chodby, ale všude bylo až moc lidí.
„Nevím. Neviděla jsem ho,“ pokrčila jsem rameny. Jsem
tak ráda, že jsme kamarádky.“
„Jééé! Ty seš tak milá. Nechápu, proč jsme se dřív neba­
vily.“ Veronica mi vsunula do pusy žvýkačku. Začala jsem
kousat jako šílená, čelist pracovala nezávisle na mé mys­
li. Veronica si zatím nalévala pití a tekutina jí kapala na
pult.
Někdo mi poklepal na rameno. Když jsem se otočila,
bylo to jako pohybovat se pod vodou. Chvíli mi trvalo, než
jsem tu tvář rozeznala.
Jayi!“ Položila jsem mu ruce na ramena, zadívala se mu
do očí a zaklonila hlavu.
„Seš v pohodě?“ zeptal se.
J e mi táák dobře.“ Snažila jsem se mluvit normálně, ale
ten zastřený hlas, který mi vycházel z pusy, jako by patřil ně­
komu jinému. Promnula jsem mu prsty ramena. „Ty seš můj
nejlepší kamarád, Jayi. Miluju tě.“
„Tys pilaři“

60
 Ale, ale. Jay se nám zlobí. To ne, ne, ne. Všechno je tak
báječné. Chci, aby Jay byl taky šťastný.
„Je sjetá,“ ozvala se Veronica za mnou a prsty s dlouhými
nehty si nasypala do pusy oříšky.
Jay na mě vykulil oči. Sundal si moje ruce z ramen
a couvl ode mě. „Co to sakra vyvádíš, Anno?“
„Jayi, prosím. Nezlob se na mě.“ Natáhla jsem se po něm,
ale ucukl přede mnou.
„Nepřipadá ti to trochu pokrytecký?!“ zeptal se zvýše­
ným hlasem a s napjatou tváří. Zírala jsem na něj šokované
jako srnka oslepená reflektory auta. Jay na mě nikdy, nikdy
nekřičel.
„Hele, víš co, to je fuk.“ Sáhl mezi mě a Veroniku, vylo­
vil napůl plnou láhev s nějakým čirým alkoholem a ztratil
se v hluku a tělech kolem nás. Byla jsem ráda, když se ob­
jevil Scott a zaplnil tu prázdnotu, která tam po Jayovi zů­
stala.
„Teď ti zrovna uteklo, jak Jay zuřil!“ oznámila mu Ve­
ronica. „Víš, že jsme teď s Annou úplně nejlepšejší kama­
rádky?“
Scott se na mě váhavě zadíval, ale když jsem se usmá­
la, objal mě kolem pasu a přitáhl k sobě. Jayova slova mnou
proplula a vytratila se. V tomhle ráji nebylo na nic ošklivé­
ho místo.
„Hej, kotě,“ ozval se Scott máslově hebkým hlasem
u mého ucha. „Promiň, Veroniko, ale teď ti tvou novou nej-
lepší kamarádku na chvíli ukradnu.“
„Chovejte se slušně, vy dva!“ Zamrkala na nás.
Otočila jsem se k ní a objaly jsme se, jako bychom se
loučily navždycky. Pak se mě zmocnil Scott a provedl mě
davem k točitému dřevěnému schodišti, do nějaké chodby,
a pak do pokoje.

61
 Náhlé ticho, když za námi zavřel dveře, zaútočilo na
moje ušní bubínky jako šok. Scott mě vedl k posteli - vy­
padalo to tam jako typický pokoj pro hosty - a posadil se
na ni. Tak jsem se posadila taky. Pak si napůl lehnul a opřel
se o loket. Napodobila jsem ho. Když se přisunul těsně ke
mně a lehl si polovinou těla na moje, sklouzla jsem na záda
a zůstala nehybně ležet.
„Zlobíš se na mě?“ zeptal se. Zavrtěla jsem hlavou.
„Všechno je najednou tak měkký.“ Přejela jsem si prsty
po švech džínů. Tam, kde jsem normálně cítila drsný denim,
byla teď látka hebká jako hedvábí.
„Když si dám éčko já,“ ozval se Scott, „myslím si, že by se
všichni měli svlíknout do naha. Bejt jako Adam a Eva.“
V tu chvíli mi to znělo naprosto logicky. A taky legračně.
„Přirozený a šťastný,“ řekla jsem. Usmáli jsme se na sebe.
„Víš, kdy ses mi začala líbit?“ zeptal se Scott. „Pamatu­
ješ, jak jsem měl minulej rok po celostátním kole zápasu
opuchlý ucho?“
Už jsem na to skoro zapomněla. Vybavila jsem si, jak
Scott dostal od soupeře ránu do ucha a měl ho hodně dlou­
ho zdeformované. Jeho holka se za něj tenkrát tak styděla,
že se s ním rozešla.
„Ty jsi na mě byla pořád stejně milá,“ prohlásil Scott.
„Nezíralas na mě, jako bych byl zrůda.“ Položil mi dlaň na
břicho a začal mě tam hladit. „Víš, Anno, tobě by stačilo
málo, abys byla mnohem, no... oblíbenější. Viděl jsem tě
hrát volejbal a softball. Seš dobrá. Mohla bys víc sportovat
a možná se trochu jinak oblíkat nebo tak něco. Teda, ty seš
moc hezká, ale mohla bys bejt fakt... jednička. Víš?“
Chvíli jsem mlčela. Část mého mozku přemítala nad
tím, jestli bych se neměla urazit, ale těžká deka hluboké
spokojenosti, která na mě doléhala, těm úvahám zamezila.

62
 „Promiň, Scotte, i kdybych na to měla peníze, mně na
těchhle věcech nezáleží. Chci, aby mě lidi měli rádi proto,
jaká jsem. Ty to nechceš?“
Natáhla jsem se k jeho tváři, ale chytil mě za ruku.
„Líbalas už hodně kluků?“
„Nikdy nikoho,“ přiznala jsem se.
„Ani Jaye?“
„V žádným případě. Jay je jako můj brácha.“ Pokusila
jsem se soustředit na Jaye. Proč se předtím tak zlobil? Ro-
zesmutnilo mě to, i když jsem si nemohla vzpomenout proč.
„Jak dlouho to trvá?“ zeptala jsem se. „Tyhle pocity?“
„Asi čtyři hodiny. A pár dalších, než se zřítíš.“
Zřítím? To znělo hrozivě. Napadlo mě, jestli bych Scotta
nemohla přemluvit, aby mi dal ještě jednu.
„Anno.“
„Uhm?“ Snažila jsem se zaostřit pohled na něj.
„Chci bejt první kluk, kterýho políbíš.“
„Dobře,“ zašeptala jsem.
Než se ke mně stačil sklonit, dveře se rozletěly a dovnitř
se vevalil řev hudby a hlasů. Posadili jsme se prudce na po­
steli a já zjistila, že zírám do temně modrých očí Kaidana
Rowea.
„Co dopr-“ začal Scott.
„Tak tady jsi, děvenko. Jdeme.“
Kaidan se díval na mě. A pokynul mi rukou. Seděla jsem
nehybně, jako ochromená šokem.
„Můžeš chodit, nebo tě budu muset odnést?“ zeptal se
Kaidan.
Scott se zvýšeným hlasem ozval: „Co to má znamenat,
čéče?“
„Musím si s Annou promluvit.“ Kaidan se na Scotta ani
nepodíval, když to vyslovil. Hleděl na mě.

63
 Takže si pamatuje moje jméno. Z jeho úst znělo tak kou­
zelně. Podívali jsme se se Scottem na sebe. Vůbec mě nena­
padlo, že bych se Kaidanovu příkazu vzepřela. On byl tím
nejúžasnějším vyvrcholením tohohle bdělého snu.
„Za chvíli jsem zpátky,“ slíbila jsem a vstala.
„S tím bych moc nepočítal,“ pronesl Kaidan, popošel ke
mně, vzal mě za ruku a vytáhl mě z pokoje. Napadlo mě, ko­
lik lidí mě už tenhle večer někam vleklo za ruku. Scott zaje­
čel: „Co je -!“ Kaidan za námi přibouchl dveře.

64
 KAPITOLA PÁTÁ

N ápodobně

Kaidan držel mou ruku pevně. Soustředila jsem se na to

místo, kde se naše těla dotýkala, a žasla nad tím pocitem.
Nevzpomínám si na to, že bychom vyšli z domu nebo míři­
li k jezeru, ale když jsme se zastavili, uvědomila jsem si, že
jsme u přístřešku pro čluny. Kaidan pěstí zabušil na dveře.
„Všichni ven!“ oznámil autoritativně.
„My tady byli první,“ ozval se nějaký kluk zevnitř.
„Vypadněte.“ Kaidanův hlas byl děsivě klidný.
Sest postav se s mumlanými protesty protáhlo kolem
nás ven a zamířilo po chodníčku zpátky na mejdan. Cekala
jsem, že Kaidan teď půjde dovnitř, ale místo toho se vydal
na konec mola a posadil se tam. Šla jsem za ním a posadila
se na prkna, s nohama visícíma kus nad hladinou. Všimla
jsem si Kaidanova hnědého trička se zlatým drakem, jehož
obrázek začínal na jednom rameni a pokračoval na hrudi.
Bylo natolik těsné, aby dávalo vyniknout svalnatému trupu.
Když jsem se odvážila podívat do Kaidanových očí, skoro

65
jsem se lekla intenzity, s jakou mě pozoroval. Větřík mě hla­
dil po pokožce jako doteky pírka.
Začaly mi drkotat zuby - nevěděla jsem, jestli chladem
nebo následky extáze.
„Kdo jsi?“ zeptal se mě znova Kaidan.
„Já fakt nevím, jak si myslíš, že ti na to odpovím.“
Tělem mi náhle projel záblesk, který mě vytrhl z toho
omámeného snového stavu. Zalapala jsem po dechu.
„Co je?“ zeptal se. Další záblesk, který tentokrát trval
déle. Vrátila jsem se do skutečnosti. Začala jsem se cítit ne­
jistá a plná obav.
„Mám pocit... jako by to vyprchávalo. Ale on říkal, že až
za čtyři hodiny!“ Nedokázala jsem sedět na místě. Postavila
jsem se. Narůstala ve mně panika, uvnitř jsem se celá třás­
la. Kaidan se postavil taky a vzal mě za bradu. Přinutil mě,
abych se mu podívala do očí.
„Byla jsi někdy nemocná?“ zeptal se. Držel mě v šachu
svým pohledem.
„Nemocná...?“ Nedokázala jsem uvažovat.
„Chřipka. Zarděnky. Cokoliv?“ To už si získal moji po­
zornost.
Zalomcovala mnou další křeč, jako by mě něco násilím
vystrkovalo z obluzení. Předklonila jsem se a opřela se ru­
kama o kolena.
„Tohle ti možná pomůže.“ Držel malou bílou pilulku.
Ano! Chňapla jsem po ní, ale byl rychlejší.
„Nejdřív mi odpověz na otázku. Onemocněla jsi vůbec
někdy v životě?“
„Ne.“
Ja k daleko si to dokážeš vybavit?“
Ta otázka utišila moje chvění. Zírali jsme na sebe. Jak to­
hle může vědět? To bylo moje největší tajemství.

66
 Přistoupil ke mně podobně jako ten první večer, kdy
jsme se setkali. „Odpověz mi.“
Zírala jsem na jeho půvabná ústa, na jeho sladké rty, a na
chvíli zapomněla na pilulku. Odkašlala jsem si.
„Tak jo,“ zašeptala jsem. „Pamatuju si všechno. Od naro­
zení, i to předtím. Spokojenej?“
Přikývl. Tvář měl napjatou. Nemohla jsem uvěřit tomu,
k čemu jsem se mu to právě nahlas přiznala. Jenže on se ne­
tvářil, jako by se mu to zdálo podivné. Zadívala jsem se na
jeho ruku, ve které ležel můj slíbený únik z reality.
„Teď to nejdůležitější,“ ozval se Kaidan. „Kdo je tvůj
otec?“
„T-to nevím. Jsem adoptovaná.“
„Blbost. Něco vědět musíš.“ Jeho ruka s práškem se na­
táhla nad vodu.
„Pamatuju se na jednoho muže! Z toho dne, kdy jsem
se narodila. Jonathan LaGray. Vždycky jsem si myslela, že
to musí být můj táta, ale nikdy jsem s ním nemluvila. Nic
o něm nevím, jenom že je ve vězení. Prosím!“ Dívala jsem
se, jak Kaidan pomalu přitahuje ruku k tělu.
„Ovšem,“ řekl a zadíval se na mě změněným pohledem.
„Měl jsem to uhodnout podle toho, jak ses dneska večer
chovala.“
Nedokázala jsem ještě uvažovat natolik souvisle, abych
pochopila, jak to myslí. Celá jsem se třásla touhou po pilul­
ce. Musím zůstat mimo tenhle svět. Nechci se vracet.
„Dej mi to,“ zaprosila jsem.
„Tohle?“ Přidržel mi prášek před očima. Vykulila jsem
oči. „To je jen aspirin, děvenko, promiň.“ A nenuceným po­
hybem ho zahodil do jezera.
„Ne!“ zaječela jsem. Kaidan mě uchopil svýma silnýma
rukama za ramena, aby mě zklidnil.

67
 Ja k je to dlouho, co ti dal tu drogu?“
„Co? Já nevím... půl hodiny, tři čtvrtě?“
„Už brzo by to z tebe mělo vyprchat. To bude dobrý. Sed­
ni si tady a snaž se uklidnit.“
Pustil mě a já se posadila. Skrčila jsem nohy, opřela se
o kolena čelem a pohupovala se sem tam, abych přehlušila
vnitřní chvění. Pomalu sláblo. To od něj bylo hnusné, že mě
tak oklamal s tou pilulkou. Nic jsem nechtěla tak strašně od
té doby, co mi Patti vzala léky proti bolesti.
Vítr mi ochladil nahou pokožku. Slyšela jsem šplouchá­
ní vody narážející na kamenitý břeh. Asi po dvou minutách
se hustá mlha v mém mozku začala zvedat a já se musela
vypořádat s krutostí vystřízlivění.
Neměla jsem na ten mejdan vůbec chodit. Nebo jsem
měla odejít ve chvíli, kdy jsem zjistila, že tady Genovi rodi­
če nejsou. Nemohla jsem uvěřit, že Scottovi připadalo v po­
řádku podstrčit mi extázi. Proč se mi to tak líbilo, proč jsem
toužila po další dávce jako nějaká feťačka? Fuj, málem jsem
prožila svůj první polibek sjetá!
Podívala jsem se na Kaidana. Už zase seděl na konci mola
a díval se do vody. Najednou mi došlo, co to jeho vyptává­
ní znamená. Něco o mně ví. Přisunula jsem k němu blíž.
Měla jsem strach, že když na něj budu moc tlačit, odmítne
mi odpovídat.
„Proč to u mě přišlo a odešlo tak rychle?“ zeptala jsem se.
„Naše těla se brání všemu, co je cizí.“ Naše těla?! „Bakte­
riím, virům, rakovině, prostě všemu. Alkohol a drogy zpra­
cujeme bleskově. Ani to nestojí za námahu. Zkoušel jsem
kouřit, ale celý dny jsem pak vykašlávat dehet.“
„To je krása.“
„Přesně. Krása. Nemůžeme si dovolit být neatraktivní.“
Nevesele se zasmál.

68
 „Takže...“ Ze všech sil jsem se snažila, aby mě to nedě­
silo. „Ty seš jako já?“
„Ano i ne, jak to vypadá.“
V tu chvíli jsem si něčeho všimla. Došlo by mi to už dřív,
kdybych nebyla obluzená drogou.
„Proč ty a já nemáme ty bílý mraky?“
Nevěřícně se na mě zadíval.
„Bílý mraky? To ale nemyslíš vážně.“
„Víš, o čem mluvím, že jo? Víš to!“
Začal se zvedat a já taky vyskočila. Kaidan se otočil
k domu a zamračil se.
„Už ti smysly zase fungujou?“ zeptal se.
Věděla jsem, že mluví o mých zvláštních smyslech. Z jeho
úst to znělo tak normálně.
„Snad jo.“
„Vevnitř se něco děje. Zkus poslouchat.“
Postavila jsem se a nasměrovala sluch k domu. Tentokrát
mi to dalo víc práce a bylo to pomalejší, ale konečně se mi
podařilo dostat se s ním až dovnitř. Křik. Chaos. Rány a str­
kání. Třeskot rozbíjených sklenic, vřískající dívky. A jména,
která se ozývala z mnoha úst, jako by to mohlo dotyčné za­
stavit.
„Panebože, Scott a Jay!“ vyskočila jsem a rozběhla se
k domu tak rychle, jak mě nohy zvládly nést. Nedokázala
jsem se soustředit ani natolik, abych nastavila svoje noční
vidění, ale nějak se mi podařilo neupadnout ani nezakop­
nout. Prudce jsem trhla zadními dveřmi a začala si razit
lokty cestu.
Tri mohutní fotbalisté táhli Jaye na přední verandu. Mlá­
til kolem sebe rukama a vykřikoval obscenity, které jsem od
něj nikdy neslyšela. Zastavila jsem se u dveří a rozhlédla se
kolem. Okno v pokoji bylo rozbité. Všude kolem ječely hol­

69
 ky. Scott stál v obýváku, kde utichla hudba a nikdo už ne-
tancoval. Všichni na něj zírali. Držel se za krvácející nos i za
paži. Košili měl od límečku do pasu roztrženou a postříka­
nou krví. Asi už vystřízlivěl, protože jsem podle jeho aury
poznala jasně, co cítí. Pronikavý, temný strach.
Gene vyklopýtal na prázdné prostranství. Byl bez košile
a podle rozcuchaných vlasů jeho přítelkyně bylo jasné, že se
věnovali jeden druhému, nejspíš ve sklepě.
„Ty vole! Naši mě zabijou!“
„Riziko podnikání,“ zašeptal někdo v davu.
„Gene,“ ozval se kňouravým, nosovým tónem Scott, ,Jay
se úplně zbláznil! Najednou se vedle mě vynořil a praštil
mě! Prohodil mě oknem! Myslím, že mám zlomenej nos.“
„Do prdele.“ Gene si přitiskl dlaně k obličeji a začal se
kolíbat dopředu a dozadu.
Jay dál řádil na verandě, vykřikoval a mlátil sebou. Tri
fotbalisti měli co dělat, aby ho udrželi v klidu. Rozběhla
jsem se ke dveřím a k němu.
Jayi?“ Podíval se na mě divokým pohledem, jaký jsem
u něj nikdy dřív neviděla. Tváře měl rudé. Cenil zuby a zhlu­
boka oddychoval. Dva kluci ho drželi za paže, třetí stál za
ním a objímal ho kolem hrudníku. Jay na mě zíral, dokud se
jeho dech nezklidnil, z očí mu nevymizela zuřivost, a z úst
mu vyšel lítostivý vzlyk.
„Ten hajzl tě zdogo - zgrogo - zdrogoval, Anno.“
Rozuměla jsem jeho mumlání. Pokývla jsem na fotbalis­
ty. „To už je dobrý, kluci, díky. Odvezu ho teď domů.“ Když
ho pustili, vydal se vrávoravě po třech schůdcích z verandy
a spadl do křoví. Ráno ho bude všechno bolet. Vrhla jsem
se k němu.
„Počkej, pomůžu ti s ním do auta,“ ozval se největší z tro­
jice - myslím, že se jmenuje Frederick a že zrovna maturo­

70
val. Ostatní dva se už vydali zpátky do domu. Frederick si
přehodil Jayovu paži přes rameno, já ho podepřela z druhé
strany, ale můj pomocník na sobě nechal spočívat celou tíhu
Jayova těla, já jen udržovala rovnováhu. Vlekli jsme se do
tmy. V domě za námi někdo znovu pustil hudbu.
Otočila jsem se k domu a zapojila svůj extra zrak. Hle­
dala jsem Kaidana Rowea. Nikde nic. Bylo toho ještě tolik,
nač jsem se ho toužila zeptat! Ze všeho nejvíc na to, proč
jsme takoví. Co jsme? Jsme. Panebože. Už jen pomyšlení, že
existuje někdo stejně zvláštní jako já, mi vlilo do žil novou
divokou energii. Musím ho zase vidět. Co nejdřív.
Když jsme došli k autu, vylovila jsem z Jayových kapes
jeho klíčky a mobil, sklopila sedadlo spolujezdce a couvla,
aby ho tam Frederick mohl složit. Poděkovala jsem mu a on
se vydal zpátky na mejdan. Jay úplně vytuhnul. Napadlo mě,
že bych se mohla vrátit a zkusit Kaidana najít, ale co kdy­
by se Jay probudil? A taky jsem se nechtěla zaplést do toho
dramatu, které ted nejspíš v domě vypuklo.
Místo toho jsem vysunula svůj sluch k molu a zaposlou­
chala se. Ticho. Vrátila jsem se sluchem k domu, zkřivila
tvář, jak na mě zaútočil mumraj rozčilených hlasů, a pro­
nesla do vzduchu: Ještě jsem s tebou neskončila, Kaidane
Rowe.“
Odněkud z kuchyně mi hlas s nepřeslechnutelným brit­
ským přízvukem odpověděl: „Nápodobně.“
Byla horká noc, ale stejně mě zamrazilo.
Nasoukala jsem se za volant a z Jayova telefonu zavola­
la jeho sestře Janě. Byla taky někde na párty. Maturovala už
vloni, ale bydlela dál u rodičů a na vysokou dojížděla. Když
si vyslechla, v jakém stavu je její bráška, zaklela a navrhla, že
se setkáme u nich v ulici. Třeba se nám ho podaří propašo­
vat domů tak, abychom nevzbudili jejich rodiče.

71
 To je ale situace.
Byla jsem nervózní, že mám řídit auto po klikaté cestě
uprostřed hustého lesa, i když jsem měla svoje noční vidění.
Pořád jsem viděla, jak nám před reflektory přebíhají malá
zvířátka, a neustále šlapala na brzdy.
Teprve když jsme vyjeli z lesa na silnici, dovolila jsem
si zamyslet se nad tím, co se nám večer stalo. Cím víc jsem
myslela na to, co Scott udělal, tím větší vztek jsem na něj
měla. A opovrhovala jsem sama sebou, že se mi to tak líbi­
lo. Budu si to se Scottem muset vyřídit. Nesnáším sice kon­
frontace, ale nemůže z toho vyváznout jen tak. Aspoň že už
školní rok skončil a já tyhle lidi dva měsíce neuvidím.
Ale můj vztek na Scotta a stud nad tím, jak jsem se cho­
vala, zastínil rozhovor s Kaidanem. Už jen při pomyšlení na
to se mi srdce rozběhlo jako o závod. Nemohla jsem tomu
uvěřit. Ten kluk je vážně jako já. Ale co to znamená? On to
ví, to je jasné. Skoda že jsem si s ním nemohla promluvit víc.
Uvažovala jsem, jak bych se s ním mohla spojit.
Třeba bych mohla zabalit svoje telefonní číslo do spod­
ního prádla a hodit ho po něm na jeviště, až bude mít příští
vystoupení. Při té představě jsem se nahlas rozesmála. Nej­
spíš by mu stačil jediný pohled na moje bílé bavlněné kal­
hotky, aby je zmuchlal a zahodil do koše.
Jay se zavrtěl. Snažil se něco říct, ale z pusy mu vycházely
jen nezřetelné zvuky.
„Co je, Jayi?“ pokusila jsem se vyslovit co nejkonejšivěji.
„Budu zvracet!“
Sakra! Zajela jsem s autem ke krajnici a naklonila se přes
něj, abych mu otevřela dvířka. Byla zaseklá jako obvykle.
Podařilo se mi je otevřít právě včas.
Pak jsme museli zastavit ještě jednou. Chudinka Jay.
Masírovala jsem mu záda, když zabouchl dvířka a opřel se

72
o ně čelem. Nic víc jsem pro něj dělat nemohla. Když jsem
zabočila do jejich čtvrti, začal vzlykat.
„No tak, to je dobrý.“
„Ne, není. Nechci bejt jako děda Len.“ Hlasitě zasténal.
„Kdo? O kom to mluvíš?“
Potom už nic souvislého neřekl. U obrubníku stála Jana
a podupávala nohou. Zítra ráno bych nechtěla být v Jayově
kůži, a nejen proto, že mu bude hrozně špatně. Jana je tvrdá
gotická a nedá se opít rohlíkem.
Podařilo se nám ho dotáhnout do postele tak, že se rodi­
če nevzbudili, a Jana mě pak odvezla domů.
„Co ho to proboha popadlo, že se tak zlil?“ zeptala se mě.
„Bylo to tam dost náročný.“
„Počkej, to byl ten mejdan u jezera? Všichni o tom mlu­
vili už tejdny, dokonce i já o tom slyšela. Muselo to bejt ší­
lený.“
„Bylo.“
Chvíli jsme mlčely.
„Kdo je děda Len?“ zeptala jsem se potom.
„Mluvil o něm, jo? To byl mámin táta. Příšernej ožrala.
Ale máma vypravovala, že když vystřízlivěl, byl to nejlepší
chlap pod sluncem. Byla z něj hotová, protože se vždycky
zase opil a pak jako by se ho zmocnilo jeho horší já. Ublížil
spoustě lidí. Snažil se s démony bojovat, ale nakonec pro­
hrál.“

73
 KAPITOLA ŠESTÁ

Ven k u z tem no ty

Na balkóně už bylo dusno a horko, když jsem si tam den

nato v devět ráno vyšla sednout s kakaem. Vzduch se ani
nehnul a byl v něm cítit hnůj z blízkých pastvin. Patti vyšla
ven se šálkem kávy a nakrčila nos, jak začichala. Otevřela si
noviny, já knížku. Ale nemohla jsem se soustředit na čtení.
Včera se toho tolik stalo.
Nerada jsem myslela na ten den, kdy jsem se narodila.
Zčásti proto, že bylo nepřirozené pamatovat si věci tak hlu­
boko do minulosti. Zčásti proto, že to nedávalo smysl. Ne­
věděla jsem, co bych při tom měla cítit, a nechtěla jsem cí­
tit něco nesprávného... i když to zní tak hloupě. Jenže když
se teď o tom Kaidan zmínil, bylo to jako strhnout si strup
z rány. Musela jsem ji ošetřit, aby nekrvácela.
Dobu před svým narozením jsem nazývala „temné dny \
Ne ve smyslu zlé, ale protože v děloze byla úplná tma. Po­
dobalo se to pocitu, když si člověk v noci lehne do houpací
sítě. Nejvíc ze všeho jsem si pamatovala matčin hlas. Když

74
se mi vyvinul sluch, zpívala mi. Když jsem zkoušela nata­
hovat nožičky a napínala jimi tu pevnou hladkou hmotu
kolem, dotýkala se jich zvenčí a smála se, až mě to kolíbalo.
V temných dnech jsem slýchala i hlas Jonathana LaGraye,
hlučný a chraplavý.
Narození bylo dezorientující - příliš jasu, hrozná zima -
ale ze všeho nejhorší byl pocit, jako bych ztrácela znalost
něčeho, co jsem v temných dnech věděla.
Svýma slabýma očima novorozence jsem toho moc nevi­
děla, ale vzpomínala jsem si,jak se do mých očí upíral muž­
ský zrak. Plný té moudrosti, o niž jsem právě přišla.
Hlavně nikdy žádný drogy, jasný, holka?
Nikdy jsem nepochopila, jestli svůj vzkaz myslel vážně,
nebo to byl jen sarkasmus. Nikdy potom už jsem ho ne­
viděla.
Pořád jsem si dokázala vybavit tu jeptišku, vrásčitou
stařenu, která vyzařovala čistou levandulovou vůni a klid.
A Patti, když za mnou poprvé přišla, skláněla se nade mnou
a vlasy jí padaly do tváře. Když mě jí položili opatrně do ná­
ruče, jako bych byla nějaký křehký dárek, málem explodo­
vala láskou.
Téhle vzpomínce jsem rozuměla, a proto jsem se k ní
taky často ráda vracela. Moje první setkání s Patti.
Podívala jsem se na ni, jak otáčí stránku novin a něco si
pobrukuje. Na návrší, na trati zastíněné borovicemi přejel
vlak.
„Potkala jsem někoho, kdo je jako já,“ řekla jsem. Vlak
zahoukal.
Noviny vyklouzly Patti z rukou a se zašustěním přistály
na podlaze. Zarazil mě černý oblak emocí, který ji okamži­
tě obklopil.
„Patti?“ zašeptala jsem.

75
 „Kdo je to?“ Panika v jejím hlase mě vyděsila. Moje adop­
tivní matka se chopila okraje plastového stolu, jako by se
potřebovala o něco opřít.
,J-já ho vlastně neznám,“ vypravila jsem ze sebe. „Bavili
jsme se včera na večírku.“
„Drž se od něj dál!“ Patti na mě výhrůžně namířila prst.
Dívaly jsme se na sebe. V bytě začal zvonit telefon. Jed­
nou, podruhé.
„Běž to vzít,“ vyzvala mě Patti. „Potřebuju přemýšlet.“
Vyskočila jsem a vběhla dovnitř. Zvedla jsem sluchátko
po třetím zazvonění.
„Haló?“
„Ahoj,“ pozdravil mě slabý, ochraptělý hlas.
„Jayi? Mluvíš hrozně!“ Posadila jsem se ke kuchyňské­
mu stolu a přes balkónové dveře pozorovala Patti. Seděla
se zavřenýma očima a držela se okraje stolu. Tělo měla na­
pjaté.
„Je mi hrozně,“ přiznal. Ja k moc mě nenávidíš?“
„Neblázni, Jayi. Měla jsem o tebe starost. Je ti zle?“
Jako by se po mně projel náklaďák. Moc si toho nepa-
matuju, ale to málo stačí, abych si připadal jako debil.“
„Měli jsme kliku, že nám pomohla Jana.“
„Taky za to platím. Vzbudila mě v sedm, abych jí udě­
lal snídani, než pude do práce. A nemluvím o misce vloček.
Mluvím o vejcích a slanině a tomhle všem! A to jsem se sot­
va držel na nohou!“
Když jsem si to představila, musela jsem zadržovat
smích.
„Co všechno si pamatuješ?“ zeptala jsem se.
„Ze jsem se na tebe rozčílil, protožes byla sjetá, a začal
jsem pít gin z láhve. Fuj. Nemůžu na to ani pomyslet, nebo
se mi zase zvedne žaludek. Pak za mnou všichni chodili

76
a ptali se, jestli vím, že ti Scott dal do pití drogy, a já se pře-
stal ovládat. Potom už si pamatuju jen útržky, jak jsem pro­
hledával dům a chtěl ho zabít. Určitě jsem při tom pár lidí
praštil. Céče, nemůžu uvěřit, že jsem byl tak mimo.“
„Nic víc už si nepamatuješ?“
„Ne, proč? Co jsem ještě udělal?“ Podívala jsem se na
balkón. Patti se postavila a s rukama založenýma na prsou
pozorovala stromy na náspu. Ztišila jsem hlas.
„Došlo k menší potyčce, do který jste se zapletli ty, Scott
a okno.“
Ježíši. To myslíš vážně? Nestalo se nikomu nic? A okno
je rozbitý?“
Jo , rozbitý, ale jinak jsou všichni v pohodě. Scott je tro­
chu pořezanej a má zlomenej nos, ale myslím, že nejvíc
utrpělo jeho ego. Bolí tě ruka?“
„Bolí mě úplně všechno. Prokrista. Musím zavolat Ge-
novi a nechat to okno zasklít, než se vrátí jeho rodiče. Tak
už aspoň vím, co s penězma za brigádu. Ale byla to pravda
s tou drogou? Když jsem tě viděl naposledy, rozhodně ses
chovala divně.“
Odmlčela jsem se. Další chvíle, kdy bych dala před­
nost lži. „Měla jsem v pití extázi a drželo mě to, když jsme
spolu mluvili. Ale z nějakýho důvodu to ze mě rychle vy­
prchalo.“
Jay ze sebe vyrazil dlouhé zlostné zachrčení.
„Hele, Jayi, chci, abys to nechal plavat. Prosím. Děku-
ju, že ses mě zastal, ale nechci, abys po něm šel. Až k tomu
bude vhodná příležitost, vyřídím si to s ním sama. Jo?“
„Jo,“ zamručel, aby mě uchlácholil. Moc jsem mu ne­
věřila.
„Díky,“ řekla jsem stejně.
„Počkej,“ ozval se Jay. „Co to sakra bylo s tebou a Kaida-

77
nem? Hledal jsem tě, když se ke mně donesly ty řeči o Scot-
tovi, a někdo povídal, že jsi odešla s ním.“
Sevřel se mi žaludek. Podívala jsem se zase na Patti. Při­
padala mi pohroužená v myšlenkách, ale stejně jsem zača­
la šeptat.
„O nic nejde. Pamatoval si mě z toho koncertu. Chvíli
jsme si povídali na molu.“
„O čem? Skoro tě neslyším. Stojí tam Patti, nebo co?“
Jo , promiň. Tak různě - o drogách a o rodičích. Mluvit
s ním je dost těžký.“
Jste jako dva protiklady, ale třeba ti to prospěje. Mohla
by sis s ním užít.“
„Ale prosím tě!“ Zapomněla jsem na opatrnost a zvýšila
hlas. „O nic takovýho nejde. Nemůžu ti to vysvětlovat.“
„Líbí se ti?“ vyzvídal.
„Zajímá mě,“ připustila jsem.
„Aha, aha.“ Znělo to spokojeně. „To je pro začátek dob­
rý-“
Nevěděla jsem, čeho je tohle začátek. Ale rozhodně jsem
to chtěl zjistit.

78
 KAPITOLA SEDMÁ

4£*
'" ■) .
■* y "•v «(.-

Id e n t it a

Patti se chovala tak divně, že jsem se radši zavřela s knížkou

ve svém pokoji. Přečetla jsem pár vět - a zase začala myslet
na včerejší večer. Přečetla jsem dalších pár - a myšlenky se
mi zatoulaly k Patti. Co je to s ní?
Většinou se o ní nedalo říct, že je nerozhodná, ale teď
pochodovala sem a tam kolem dveří mé ložnice.
„Není ti něco?“ zavolala jsem na ni nakonec.
Vešla dovnitř a tvářila se nejistě. Kolem ní se vznášela
šedá aura nervozity. Posadila se na kraj mé postele. Zkřížila
jsem nohy, aby měla dost místa, a čekala jsem.
„Anno.“ Odkašlala si. Oči měla lesklé a zarudlé. „Ten
den, kdy jsem si tě odnesla domů... ne, musím začít ještě dál
v minulosti. Ale bude to znít divně.“
Ona o mně něco ví! Chytila jsem ji za předloktí, jak jsem
se nemohla dočkat dalších slov.
„Všechno v mým životě je divný, Patti. Jestli něco víš, tak
mi to prosím řekni. Nevyděsí mě to, ani nic takovýho - “

79
 „ Všechno, co ti povím, tě vyděsí, zlatíčko.“ Odfrkla si a za­
vrtěla hlavou.,Já jsem vyděšená už šestnáct let.“
Neodpovídala jsem. Pustila jsem její předloktí. Při po­
hledu do její tváře i na temnou auru strachu kolem ní se mi
srdce rozbušilo ještě rychleji.
„Vždyckyjsi byla duchovně založená, Anno, ale zajímalo
by mě, kolik toho opravdu vidíš - jak moc věříš.“
„Myslíš v Boha? Věřím
„Já vím. Ale co... jiné přízraky?“
„Ty myslíš duchy?“
„Ne. Myslím anděly.“
Krk a pokožka na hlavě mě začaly brnět.
„No jo,“ zamumlala jsem. ,Je to v Bibli - že jsou tam na­
hoře a troubí na trumpety, nebo co.“
„Taky se tam píše o andělech, kteří sestoupili na zemi.
A démonech.“
„Jasně... no, asi se to kdysi dělo, já nevím, ale co to má
společnýho s náma?“
„Víš, že jsem byla vdaná,“ začala najednou z jiného kon­
ce. Přikývla jsem, ale zmátlo mě to. Patti se postavila a za­
čala přecházet po pokoji sem a tam. „Tri roky jsme se sna­
žili mít dítě. On se nakonec nechal vyšetřit a zjistil, že je
naprosto zdravý. Tím se to mezi námi začalo kazit. Modlila
jsem se, abych otěhotněla, ale měsíce ubíhaly, a pořád nic.
Pak jsem jednou v noci měla sen. Vlastně jsem řekla své­
mu manželovi, že je to sen, ale já věděla, že se to stalo do­
opravdy.“
Zastavila se a zadívala se na mě. Znova jsem přikývla.
Přála jsem si, aby už pokračovala.
„Přišel ke mně anděl, Anno. A oznámil mi, že v klášteře
v Los Angeles na mě čeká děťátko.“
Po páteři mi přeběhlo zamrazení. Patti přešla k poste­

80
li, posadila se a položila mi dlaň na koleno, jako by mě tam
chtěla zadržet. Jako by si myslela, že teď vyskočím a rozběh­
nu se od ní pryč. Začala mluvit rychleji.
„Další den ráno jsem se probudila a řekla o tom manže­
lovi, ale prohlásil, že jsem se pomátla. Svým způsobem měl
pravdu. Věděla jsem jen, že musím za každou cenu za te­
bou. Prosila jsem ho, aby jel se mnou, ale odmítl, tak jsem
si koupila letenku jen pro sebe. Když jsem se s tebou vrátila
domů, byl pryč. O rok později se znova oženil. Ale já měla
tebe, a na ničem jiném mi nezáleželo. Věříš mi?“
„Samozřejmě.“ Ale zároveň se můj mozek vzpíral tak ira­
cionální představě. Vzala jsem její ruce do svých, abych ji
uklidnila.
„Než mi tě jeptišky předaly, jedna z nich se mnou mlu­
vila. Jmenovala se sestra Ruth. Byla to snad nejstarší žena,
jakou jsem poznala - připadalo mi, že jí je nejmíň sto let.
Sdělila mi, že už na mě čekala, a cítí, že já jsem ta správná
žena, která tě má vychovávat.“
„Co to mělo znamenat?“ zašeptala jsem.
Patti se odmlčela a studovala mou tvář. „Ze tvoje vý­
chova bude vyžadovat zvláštní péči,“ odpověděla nakonec.
„Protože jsi víc než člověk, Anno.“
Vždycky jsem věděla, že jsem jiná. Tak proč mi to teď
najednou připadalo naprosto šílené?
„Tak co jsem?“ zeptala jsem se napjatě.
„Tví rodiče byli andělé.“
Vyrazila jsem ze sebe nervózní smích, ale zmlkla jsem,
když se Patti ani neusmála.
„Tvoje matka byla anděl světla a tvůj otec...“
„Co?“
„Byl démon.“
Musela jsem se nutit dýchat.

81
 „To není možný,wzašeptala jsem. „Přece tomu nevěříš,
ne?“
„Každá věc, na kterou mě sestra Ruth upozornila, se spl­
nila. Říkala, že až ti budou tři roky, rozpomeneš se na své
narození. A pak mluvila o všem, co se s tebou bude postup­
ně dít, a přesně tak to bylo.“
„Ty o tom všem víš?“ Byla jsem v šoku. Tak proto se mě
Patti na nic nevyptávala. Vždycky mi připadalo divné, že mě
neodvedla k lékaři, když jsem začala mít ty migrény při po­
silování smyslů - vzhledem k tomu, jak ochranitelsky se ke
mně vždycky chovala, to vážně nedávalo smysl. Ale myslela
jsem si, že možná doktorům svou milovanou zvláštní hol­
čičku nechce svěřit.
„Omlouvám se, že jsem ti to neřekla,“ vypravila ze sebe
Patti. „Pořád jsem měla pocit, že na to ještě není ta vhod­
ná chvíle.“
Snažila jsem se tomu dát nějaký smysl. Přece to musí
mít logické vysvětlení. Ale copak jsem se už léta nesnažila
najít logickou příčinu toho, proč dokážu všechny ty podiv­
né věci?
„Třeba ta jeptiška byla nějaká šílená stařena s nadpřiro­
zenou mocí,“ navrhla jsem.
„A jak si vysvětlíš všechny nadpřirozené věci, které umíš
ty sama? Říkala mi, že až budeš starší, dokážeš vidět i stráž­
né anděly.“
Zamyslela jsem se nad tím - a najednou mi svitlo.
„Ty bílé oblaky!“
„Vidíš je?“
Posadila jsem se zpříma a zadívala se na Pattin mlžný
obrys. Vypadal, jako by měl položenou ruku na jejím ra­
meni. Nerozeznávala jsem žádné rysy, jen mihotavou mlhu.
Může to být opravdu anděl? Natáhla jsem k němu ruku.

82
 Mlžná paže se vznesla z Pattina ramene a spočinula v mé
dlani. Fyzicky jsem ji necítila, ale než se odtáhla, zalil mě
pocit hlubokého míru a porozumění.
„Vidíš, Anno?“ Patti mě upřeně pozorovala. „Všechno je
to pravda. Nikdo na světě není jako ty. Jsou tady podobné
bytosti, ale ty jsou stejné jen napůl. Tohle je důležité, Anno.
Soustřeď se na mě.“ Přestala jsem zírat na jejího strážného
anděla a upřela své oči do jejích.
„Ti ostatní, kteří mají podobné schopnosti jako ty, jsou
děti lidí a démonů, Anno. Děti vychovávané démony. To
znamená, že ten chlapec, se kterým ses setkala...“
A kde je tvůj anděl? vybavila jsem si Kaidanovu otázku.
„Je napůl démon,“ zašeptala jsem.
Všechno se to spojilo a narazilo mi to prudce do hrudi,
jako když do člověka udeří povodňová vlna.
„Měla jsem ti to svěřit dřív.“ Patti začaly téct slzy, ale já
byla až příliš v šoku, než abych dokázala plakat s ní. „Byla
jsem tak sobecká. Věděla jsem, že jakmile ti to jednou po­
vím, už to nepůjde vzít zpátky. Všechno se navždycky změ­
ní. A na světě je jenom pár polovičních démonů, tak jaká
byla šance, že se s některým z nich setkáš?“
„Já se na tebe nezlobím,“ ujistila jsem ji. Uvnitř se mi
to vařilo natolik, že jsem se nedokázala soustředit na jednu
emoci. Prostě jsem to nedokázala všechno pobrat. Andělé
a démoni? Vazně? Ale no tak! Vždyť to je... je to...
Patti přešla ke knihovničce a vytáhla moji Bibli. Vzala
jsem z krabičky na nočním stolku papírový kapesník a poda­
la jí ho. Otřela si oči a nos, odkašlala si. Posadila se vedle mě
a otevřela si na klíně Písmo. Knihu Genesis, kapitolu šestou,
verš čtvrtý. Podala mi ji a ukázala mi, kde mám číst.
Přečetla jsem nahlas: „Za oněch dnů, kdy synové božští
vcházeli k dcerám lidským a ty jim rodily, vznikaly na zemi

83
zrůdy, ba ještě i potom. To jsou ti bohatýři dávnověku, mu­
žové pověstní.“
Podívala jsem se na ni, jestli mi to vysvětlí.
„Kdysi jsem si o tom hodně zjišťovala,“ ozvala se. „Syno­
vé božští, to jsou andělé. Dcery lidské, to jsou prostě lidské
ženy. V literatuře se potomkům andělů a lidí říká hebrejsky
Nefilimynefilové. Nebo potomkům lidí a démonů, což jsou
padlí andělé. Ty jsi nefil.“
To slovo už jsem někde slyšela.
„Myslela jsem, že nefilové byli obři, jako třeba Goliáš.
A proč se v Bibli píše zrůdy?“
„Víš, jaká je Bible.“ Patti se na mě uslzené usmála. „Těž­
ko říct, co z ní má člověk chápat doslova a co jako metaforu.
Pro lidi je asi snadnější představovat si nefilyjako rasu obrů
nebo zrůd, která už vyhynula. V Písmu je spousta zmínek
o andělech a démonech, ale i většina dnešních věřících si
myslí, že jsou to jen fantastické obrazy. Je těžké představit
si to, co nemůžeme vidět.“
„Ale já to nechápu. Jak můžou mít andělé a démoni děti?
Jsou to duchovní bytosti, ne?“
„Když někoho posednou.“
Prokrista! Posedlost démony. Začíná to být horší a horší.
„Vyptávala jsem se sestry Ruth na spoustu věcí. Snažila
se mi vysvětlit andělskou hierarchii. Mezi anděly jsou poslo­
vé, jako ten, který přišel za mnou. Strážní andělé jsou duše
se sklony pečovat o druhé, vybírají se pro svou poslušnost.
Pokud jim to božská moc neporučí, nesmějí se vměšovat do
životů lidí. Když u někoho ještě nenastal čas zemřít, stráž­
ný anděl může způsobit zázrak nebo odvrátit katastrofu. Ji­
nak mohou jen tišit naši bolest. Když o tom člověk přemýšlí,
vlastně je to moc krásné.“ V očích sejí objevil toužebný výraz.
Došlo mi, že o tom v uplynulých letech hodně přemýšlela.

84
 „Měla jsem pro ni tolik otázek, ale na všechno nebyl čas.
Ale mám pro tebe od ní vzkaz.“ Patti si ode mě vzala Bibli
a zavřela ji. Ruce sejí při tom třásly. „Ze až na to budeš dost
velká, musíš za ní přijít. A to už teď jsi.“
„Aha. Jo, jsem. Rozhodně.“ Chtěla jsem se s tou jeptiš­
kou setkat. „A řekla taky proč?“
„Mně ne. Ví něco, co ti chce svěřit, jenom tobě... a co by
bylo moc nebezpečné napsat. Říkala taky, že musíš...“ Pat­
ti zavřela oči, jako by se pokoušela s něčím bojovat. „Ze se
musíš... setkat se svým otcem.“
Byla toho spousta, z čeho mi třeštila hlava, ale pomyšlení
na mého „otce“ ve mně probudilo jen hněv.
„Nechci ho vidět.“
„Já vím. Řekla jsem sestře Ruth, že jsem proti tomu.
Z pomyšlení, že by ses měla ocitnout ve společnosti démo­
na, se mi dělá špatně. Ale vysvětlila mi to. Tvrdí, že tví ro­
diče se milovali. Všichni andělé jsou schopní cítit veškeré
emoce, i ti padlí. Takže pokud dokázal milovat tvou matku,
anděla světla, bude mít rád i tebe.“
Vybavila jsem si jeho tvář ten den, kdy jsem se narodila,
kdy se díval, jak má matka umírá a její duše odchází. Ano,
miloval ji. A když se díval na mě, v jeho očích nebylo nic
zlého. Ale stejně. Za celá ta léta se mi ani jednou neozval...
„Jak to ta jeptiška mohla všechno vědět?“
„Říkala, že patří k podobnému druhu míšenců jako ty,
ale liší se od tebe a všech ostatních, i když mi nevysvětlila
jak. Byla to rozhodně zvláštní osoba. Vyzařovala kolem sebe
pocit klidu a míru. Mrzí mě, že toho nevím víc, Anno, ale
strávila jsem v klášteře jen den a bylo toho na mě moc.“
J á to chápu, Patti.“
Část mé mysli, ta realistická, nechtěla uvěřit ani slovu
z toho, co tady zatím padlo. Ale ta druhá část, spirituální,

85
věděla od prvního okamžiku, že je to všechno pravda. Moje
srdce to potvrzovalo. Ale věděla jsem, že až budu mít čas to
všechno zpracovat, vyděsí mě to.
„Nepověděla ti ještě něco o mně, o tom, co jsem zač?“
„Nejsi zlo, jestli ti jde o tohle.“ Patti mě chytila za ruku
a přitáhla si ji na klín, kde ji sevřela mezi svými dlaněmi.
„Schopnost cítit emoce lidí jsi zdědila po matce. Všichni
strážní andělé vnímají lidské city. Po otci jsi zdědila sklony
k jednomu konkrétnímu hříchu, ale sestra Ruth nevěděla
ke kterému.“
Zato já ano. Drogy a alkohol.
„Ale ne ke zlu.“
„Ne, miláčku, ke zlu ne. Zlé duše odmítají dobrotu a lás­
ku, která v nás přirozeně je, protože ji tam vložil Stvořitel. Ty
budeš muset bojovat s pokušeními tvrději než tví vrstevníci,
ale dokážeš to. V zásadě jsi normální dospívající dívka, jen cí­
tíš všechno silněji - to dobré i to špatné.“ Odmlčela se, zadí­
vala se na moji ruku ve svém klíně a promnula ji svými prsty.
„Odpustíš mi, Anno? Ze jsem ti to neřekla dřív?“ zeptala se.
„Vždyckyjsem si myslela, že kdybys to věděla, všechno by pro
tebe bylo těžší. Ale ted nevím, jestli jsem udělala dobře.“
„Nemám ti co odpouštět. Nezlobím se na tebe.“ Naklo­
nila jsem se k ní a objala ji. Když jsme se držely v náručí,
jako by najednou všechno zapadlo do té správné perspek­
tivy: její přehnané ochranitelské sklony, snaha, abych si co
nejdéle udržela svou nevinnost, výchova a péče bez otázek
na moje podivínství. Sevřela jsem ji pevněji, když mi do­
šlo, kolik toho musela obětovat, když mě chtěla vychovávat.
Odtáhla se ode mě.
„Proto jsem chtěla, abys mi říkala Patti, ne mami. Vím, že
to zní hloupě, ale nechtěla jsem o ten titul připravit tvou pra­
vou maminku, protože jsem věděla, že tě shora sleduje. Ale já

86
ir beru ve všech ohledech jako svou dceru, Anno, a nemohla
bych tě mít víc ráda, ani kdybych tě sama porodila.“
Otřela jsem si slzu, která se mi vykutálela z oka, a hles-
lu: J á vím.“
„Takže... mám plán.“ Patti mi uhladila rozcuchané vlasy
a začala mluvit prakticky. „Musela jsem teď za babičku pla-
(it všechny ty účty za doktory, takže mi nezbyly žádné pe­
níze. Ale hned začnu šetřit, do konce léta budu mít dost na
dvě letenky do Kalifornie. Co tomu říkáš?“
„Bezva. Ale chci jít taky na brigádu a vydělávat.“
„Domluveno.“ Potřásly jsme si rukama a já z Patti ucítila
ilával dychtivosti. „A když jsem ti teď řekla všechno, co vím,
co kdybys mi pověděla o těch svých superschopnostech?“
Obě jsme se usmály. Ulevilo se nám, že se o tom spolu ko­
nečně můžeme bavit.
„Ne, počkej. Ještě něco. Musíš mi něco slíbit, než začne­
me.“ Pattiny rysy ztvrdly a pastelově zelenou naději její aury
zbarvila šedá nervozita.
„Dobře.“
„Slib mi, že se budeš držet dál od toho kluka, o kterém
jsi mluvila.“
Otevřela jsem pusu a zaváhala. Připadalo mi, že její stráž­
ný anděl znehybněl a zírá přímo na mě.
„Prosím, Anno,“ ozvala se rozechvěle Patti. J e to nebez­
pečné. Existují věci, před kterými tě nemůžu chránit. Takže
se musíš rozhodovat chytře a chránit se sama.“
„A k -“
„Ne,“ přerušila mě. „Nevím jistě, jak je to s tvým otcem, ale
ostatní démoni jsou zlo. Čiré, skutečné zlo. A toho chlapce je­
den z nich vychoval. Rozumíš? Chci, abys mi to slíbila.“
Ztěžka jsem polkla. „Slibuju.“

87
 KAPITOLA OSMÁ

D ů sled k y

Nedokázala jsem přestat myslet na Kaidana Rowea.

Hlavně na to, jaké to je být synem démona. Bez rovno­
váhy andělského předka. Tam na večírku se ke mně choval
dobře, pomáhal mi - svým arogantním způsobem.
Ale to jen přiživovalo mou touhu dozvědět se o něm víc.
Měla jsem tolik otázek. Zatím jsem nikdy nepocíla problé­
my s trpělivostí. Musela jsem se něčím zaměstnat, a úkol
číslo jedna byl najít si práci.
Zašla jsem do mléčného baru U Pauly nedaleko našeho
domu a hned mě přijali. Jediný pokyn majitelky zněl: Po­
řád se usmívat a nedávat zmrzlinu zdarma, Ano, madam, to
zvládnu.
Pracovala jsem a snažila se pořád něčím zabývat, abych si
zaměstnala hlavu. Každý den jsem běhala, někdy i dvakrát
denně. Četla jsem spoustu knížek. Hledala si na internetu
informace o andělech a démonech. Jenže jsem netušila, jest­
li to, co čtu, je opravdové, nebo jenom folklór.

88
 Když uplynul měsíc, ušetřila jsem si dvě stě dolarů. Už
jsme skoro měly na letenky. Jenže nic z toho mi nemohlo
zabránit v myšlenkách na něj. Byl tak blízko. Určitě by do­
kázal odpovědět na spoustu mých otázek. Ale slíbila jsem,
že se od něj budu držet dál.
Patti byla přehnaně opatrná jako obvykle, ale kdyby mi
chtěl Kaidan ublížit, tak už by to přece udělal na tom mej­
danu, ne? Představuje si ho jako nějaké monstrum, ale kdyby
ho poznala, viděla by, že je to normální kluk... no, ne tak úpl­
ně normální, ale podobný jako já. Seděla jsem a poklepávala
prsty na telefon, než jsem se konečně rozhodla zavolat.
„Haló?“
„Ahoj Jayi.“
„Ahoj Zmrzlinová princezno! Zdravím, Královno křu­
pavých kornoutů.“
„Máš básnickou náladu? Nádhera.“
„Ó, děkuji. Tak jak je?“
„Vlastně jsem si říkala...“
yJSÍooo?“ pobídl mě. Kousla jsem se zevnitř do tváře.
„Nehrajou ted někde Smilníci?“ vyhrkla jsem.
Nastalo ticho.
Jayi? Jsi tam?“
„Promiň, na chvíli jsem omdlel.“
„Ha ha ha.“
„Ty chceš vidět Kaidana,“ popíchnul mě.
Prudce jsem vydechla. „Jo. Chci. Potřebuju s ním mlu­
vit. Vím, že to zní bláznivě, ale myslím, že jeho a můj táta
se možná znají.“
„Vážně? To teda zní fakt bláznivě. Jak tě to napadlo?“
„Prostě z věcí, který mi vykládal, když jsme spolu mluvi­
li. A od tý doby jsem se o tátovi něco dozvěděla od dalších
lidí. No nic - tak hrajou někde?“

89
 „Mají šňůru po celým státě a taky v Alabamě. Dej mi
chvilku, já zkusím brnknout pár lidem a zjistím to, jo?“
„Děkuju.“
Zavěsila jsem a začala chodit po bytě. Tu a tam jsem
narovnávala věci, abych nějak zabila čas. Neměla jsem žád­
né přesně určené povinnosti. Já a Patti jsme obě dělaly, co
bylo v tu chvíli potřeba. Vzala jsem si prachovku a zača­
la obcházet pokoje, ale sotva jsem si všímala, co to utírám.
Když zazvonil telefon, odhodila jsem prachovku a vrhla se
k němu.
„Haló?“
„Ahoj. Příštích čtrnáct dní nikde poblíž nehrajou, ale
mám jejich rozpis zkoušek.“ Jayova posedlost tou skupinou
mi teď přišla vhod. „Scházejí se u Kaidana. Greg říkal, že má
ve sklepě kompletní zkušebnu. Jo, podle Grega má Kaidan
barák sám pro sebe.“
„Kde je jeho táta?“ Při pomyšlení na démonického pana
Rowea se mi žaludek sevřel.
„Ten pracuje v New Yorku. Lítá domů soukromým tryská-
čem. Hustý, co? Nevím, jak složitý by bylo dostat se na jejich
zkoušku, ale můžu tě tam vzít a uvidíme.“
Znělo to jako dost trapná záležitost, ale nic jiného mi
nezbývalo.
„Tak jo,“ souhlasila jsem.

Z předních dveří se hrnuli lidé. Jay nás dostal přes sou­

kromou bránu Roweova sídla, když namluvil strážnému, že
jsme Kaidanovi přátelé. Vzhledem k počtu aut před domem
byla zkouška kapely poměrně veřejná záležitost. Vypadalo
to spíš na soukromý koncert nebo večírek. Jay zastavil na
okraji kruhové příjezdové cesty, lemované vozidly. Upro­
střed stála fontána. Před námi se zvedal obrovský šedivý

90
diim. Majestátní klenutý vchod i okna obepínaly šlahouny
popínavých růží. Připomínalo to zámek z pohádky, až na to,
že uvnitř nebyla princezna. Spíš pěkný princ.
„Mám jít dovnitř s tebou?" nabízel se Jay.
„Možná bude lepší, když s ním promluvím sama.“
„V pohodě. Tady kousek je jeden obchod s hudebnina-
ma, kam jsem se chtěl podívat. Tak mi zavolej, až budeš ho­
tová, a já tě vyzvednu.“
„Fajn, díky.“
Vystoupila jsem a vydala se ke dveřím. Míjela jsem při­
tom lidi, kteří odcházeli. Když jsem zvedla ruku, abych za­
zvonila, dveře se otevřely a přede mnou se objevil zpěvák
Smilníků Michael. Na sobě měl těsné černé džíny a vedl si
nějakou luxusně oblečenou dívku.
„Už je po zkoušce,“ upozornil mě.
„Potřebuju jen mluvit s Kaidanem,“ odpověděla jsem.
Pokrčil rameny a vydal se na štěrkovou cestu.
Ještě ke mně prohodil přes rameno: „Užij si to. Je v pří­
zemí, ale má zrovna napilno.“
Prošla jsem otevřenými dveřmi do foyer, kde se blyště-
lo tmavé dřevo a zvedalo velkolepé schodiště. Cítila jsem se
jako vetřelec. Sla jsem za hlasy, které jsem slyšela - přes pře­
pychově zařízenou jídelnu k otevřeným dveřím, za kterými
vedly dolů schody potažené kobercem. Proti mně se vyřítily
dvě dívky v minisukních. Jedna zuřivě dupala a cedila na­
dávky. Ze sklepení se ozývaly údery do bubnů, které jako by
dívky vyprovázely.
„Jestli jdeš za Kaidanem, tak se ani nesnaž,“ zasyčela na
mě ta vzteklá. Protáhla se kolem mě a pokračovala ve své
vzrušené tirádě: „Už mu nikdy nezavolám!“
„To určitě,“ zamumlala její kamarádka. „Budeš mu volat
už dneska večer.“

91
 Zastavila jsem se. Přemýšlela jsem o tom, jestli to ne­
mám vzdát a vyběhnout z domu dřív, než si mě někdo všim­
ne. Bubnování znělo zdola stále hlasitěji a přehlušovalo tlu­
kot mého srdce. Donutila jsem se sejít dolů, obezřetně jsem
brala jeden schod po druhém. Pak jsem se zastavila a roz­
hlédla se po sklepení, před kterým by se to Geneových ro­
dičů muselo zastydět. Tahle místnost byla větší než celý náš
byt. Vešla jsem a zavřela dveře na schodiště.
Část prostoru vypadala jako miniaturní kinosál. Byly
tam tři řady kožených sedadel a stupínek s obrovskou obra­
zovkou. Přímo přede mnou se táhl havajský bar s podlouh­
lými stoly a stoličkami. Dál vlevo jsem viděla pódium s mi­
krofony a bubny, a pod ním dvě dlouhé pohovky. Bubny
byly zrovna v plné práci, jak jsem mohla vidět i slyšet.
Kaidan měl na uších sluchátka. Rovné linie jeho obličeje
byly napjaté soustředěním a bicepsy pod červeným tričkem
se mu při každém úderu paličkou napínaly. Rytmus, který
vyklepával, byl bezvadný. Nechápala jsem, jak může mys­
let natolik dopředu, aby vždycky věděl, na které místo má
příště udeřit. Při tom ještě pohupoval nohou na pedálu syn-
chronizátoru. Všechno se to dělo tak rychle, že to moje oči
sotva dokázaly zpracovat. Zahltil mě pocit krásy toho vše­
ho. Ještě nikdy jsem necítila takovou touhu... obejmout ho,
přitisknout ho k sobě. Touhu, aby byl celý můj.
Děsilo mě to. Styděla jsem se za to.
Ozvalo se poslední zařinčení činelů. Kaidan si stáhl slu­
chátka a odhodil je na zem. Pak vstal a zadíval se na mě.
yyAlt ale, koho to tady máme. Ubohého sirotečka Annie.“
Obešel bar a vytáhl z vysoké lednice láhev vody. Vypil ji
do poloviny jediným douškem, zatímco já stála nehybně na
místě. Hodil ji na bar a vytáhl z džínů něco stříbrného. Švihl
zápěstím a objevila se ocel nože. Srdce se mi sevřelo. Díval

92
 se, jak ho pozoruju, a začal protáčet otevřený nůž mezi prs­
ty. Kdo si hraje s noži?
Pak se pomalými kroky vydal ke mně a naklonil hlavu ke
straně. Jako by ho něco pobavilo. Naše tváře byly nakonec
jen na pár centimetrů od sebe. Hypnotizoval mě pohledem.
Palčivě jsem si uvědomovala nůž v jeho ruce. Neměla jsem
sem chodit. Byla to strašná chyba.
„Co chceš?“ zavrčel.
Jen si promluvit.“ Snažila jsem se, aby se mi netřásl hlas.
„Nemusíš se mě snažit vyděsit.“
„To bych marnil čas. Už teď jsi celá vyděšená,“ pronesl
svůdným tónem, s hlavou pořád ke straně.
Jeho slova mě šokovala. Přejel pohledem po mém těle,
ale neustoupil.
„A, teď tu máme hněv,“ pronesl chladně. „A trochu
studu.“
Četl moje emoce - moje barvy! Zato já ty jeho vůbec
neviděla. Připadala jsem si před ním jako nahá. Zranitelná.
Soustředila jsem se na to, proč jsem sem přišla.
„Já už teď vím, co jsme zač.“ Hlas se mi trochu třásl.
„Gratuluju.“ Ještě chvíli se nade mnou tyčil, jako by si
vychutnával svou moc. Pak ustoupil a mrštil nožem na terč
se šipkami. Zasáhl přesně střed. Bez zastavení zamířil k jed­
né bílé pohovce s obrovskými polštáři a posadil se na ni.
Nohy v černých šněrovacích botách si položil na bílý potah
a chytil se roztaženými pažemi opěradla za sebou.
Netušila jsem, co mám dělat nebo říkat. Už jsem sama
nechápala, proč jsem přišla. Vážně jsem na něj chtěla vybaf­
nout to: Já už teď vím, cojsme zač, a žádat, aby mi vyklopil
něco víc?
Hlava mu poskočila dopředu a oči se rozostřily, jako by
naslouchal něčemu v dálce. Pak vyskočil z pohovky a zamí­

93
řil ke mně. Pokusila jsem se před ním uhnout, ale chytil mě
za ramena a přitiskl mi rty k uchu.
,,Je tady otec!“
Strach mě úplně ochromil.
Démon. Je tady opravdový démon, blízko mě. Tahle mož­
nost mi vůbec nepřišla na mysl. Myslela jsem, že přes týden
zůstává v New Yorku. Chtěla jsem se rozběhnout pryč, ale
Kaidan mě přitáhl k pohovce a vtlačil do polštářů. S trh­
nutím mi rozepnul blůzku. Nadechla jsem se k zavřísknutí.
Kaidan mi tvrdě přitiskl prst na rty, aby mě utišil. Pak
sebral z pohovky jeden polštář a hodil ho po mně. Rychle
si stáhl tričko přes hlavu a naznačil mi, abych udělal totéž.
Netušila jsem, co se děje, ale hrůza mě přiměla poslech­
nout. Vykroutila jsem se z halenky a tiskla si přitom polštář
na hruď.
Kaidan mě vtlačil do pohovky a položil se na mě. Pa­
nebože! Skoro nahý poloviční démon! A zabořil mi obličej
do krku! Jeho hladká nahá ramena se tiskla k mým. Přes
všechen ten strach a zmatek jsem ucítila záchvěv vzrušení.
Cítila jsem Kaidanovy horké rty na svém rameni. Muse­
la jsem se chytit oběma rukama polštářů lenošky, abych je
nepoložila tam, kam samovolně směřovaly: na Kaidanova
ramena.
Když se dveře sklepení rozletěly, bezděčně jsem vyjekla.
Kaidan se trochu odtáhl, ale zůstal ležet na mně, jen oto­
čil hlavu.
„Otče,“ pronesl podřízeným, uctivým tónem.
Zamžourala jsem pod Kaidanovou paží a uviděla vyso­
kého muže v černém obleku se světlemodrou kravatou, která
ladila s barvou jeho očí. Vlasy měl tmavší než Kaidan a na­
krátko ostříhané, nagelované do mírných vln, které si česal
dozadu. Na hrudi měl rudou skvrnu třikrát větší než jeho

94
 syn. Když nás spatřil, zlehka se pousmál. Připadalo mi, že
o krok ustoupil, aby na mě lip viděl. Přitáhla jsem si k sobě
polštář, který sklouzl dolů a odhalil mou podprsenku.
„Omlouvám se, synu. Netušil jsem, že máš společnost.“
Popošel k nám. Když se na mě zadíval, přísahala bych, že
jeho oči na okamžik zaplály rudou barvou. Jeho hlas napl­
nil celou místnost. „Nikdy by mě nenapadlo, že by ses zají­
mal o nefilky.“
„Normálně ne,“ odpověděl Kaidan. Zvedl se ze mě a po­
stavil se. „Ale zrovna jsem měl po zkoušce, byl jsem sám
a nudil jsem se.“
Jeho otec zavětřil a otřel si nos kapesníkem, jako by tu
cítil něco nepříjemného.
„Přijďte si dát nahoru čaj. Oba.“
Otočil se a zamířil ke schodům. Kaidan zavřel oči a jeho
ruce se u boků sevřely v pěst. Srdce mi zběsile bušilo. Vrh­
la jsem se po blůzce a nešikovnými prsty si začala zapínat
knoflíčky. Dva z nich, uprostřed, byly utržené. Kaidan zvedl
z podlahy svoje červené tričko a hodil ho po mně. Otoči­
la jsem se k němu zády, svlékla si halenku a natáhla tričko.
Bylo mi veliké, ale lepší než zůstat v napůl rozepnuté blůzce.
Snažila jsem se nevnímat tu absolutně neodolatelnou vůni -
dřevitou a citrusovou a mužnou.
Vydala jsem se za Kaidanem do schodů a snažila se pře­
svědčit sama sebe, že mě na čaji s démonem a jeho nepo­
chopitelně se chovajícím synem nic neděsí.
Došli jsme do obýváku, kde už seděl Kaidanův otec
v křesle. Ukázal mi na pohovku vedle, Kaidan se opřel o stě­
nu a zkřížil paže na prsou. Jeho otec se na něj zadíval a po­
tlačil uchechtnutí.
„Podívej se na toho hocha,“ oslovil mě. Jako jeskynní
muž. Chlapče, vezmi si košili a připoj se k nám.“

95
 Kaidan vyšel z pokoje a minul se s ženou, která nes­
la podnos s křehce vyhlížejícím čajovým servisem. Nalila
tři šálky kouřící tekutiny a otočila se na pana Rowea, jako
by čekala na jeho souhlas. Usmál se na ni na půl úst, až
její aura zčervenala, plácl ji po zadku a pokývnutím brady
ji poslal pryč. Ha! Vzápětí zase soustředil svou pozornost
na mě.
„Jak se jmenuješ?“
V krku jsem měla tak sucho, že jsem na první pokus ne­
dokázala odpovědět. Polkla jsem a zkusila to znova.
,Já jsem Pharzuph, ale mezi lidmi vystupuji jako Ri­
chard Rowe. Myslím, že jsem ještě neviděl tak nezvyklý
symbol,“ Zíral na mou hruď s takovým zájmem, až jsem se
musela bránit tomu, abych si znovu zkřížila paže na hru­
di. Kaidan se vrátil v černé košili a posadil se na pohov­
ku vedle mě, ale na druhý konec, tak aby mezi námi byla
mezera.
„Poznávám správně barvu Beliala?“ zeptal se Pharzuph.
Nelíbilo se mi, jak mluví, jako by i na mě zkoušel svou
svůdně lenivou výslovnost.
„Par - pardon?“ zakoktala jsem.
„Belial je pravý jméno tvýho otce jako temnýho anděla,“
vysvětlil mi Kaidan.
„To snad ví, ne?“ ušklíbl se Pharzuph. Ale když se na mě
zadíval, ve tváři se mu objevil podobně zmatený výraz jako
Kaidanovi ten první večer, když jsme se poznali.
Odkašlala jsem si a polkla. Snažila jsem se dýchat rov­
noměrně a doufala, že to pomůže ustálit mou auru. Chtě­
la jsem se napít čaje, abych si svlažila vyprahlý krk, ale bála
jsem se, abych ho nevylila.
„Zrovna jsem zjistila, že jsem nefil. Kaidan mi pár věcí
vysvětlil.“

96
 Promluvila jsem klidněji, než jsem čekala. Snažila jsem
sc, aby to vypadalo tak, že jsem to zjistila od Kaidana. Ne­
chtěla jsem mluvit o Patti ani o sestře Ruth.
„A jak jste se vy dva seznámili?“
„Náhodou,“ odpověděl Kaidan za mě. „Přišla na jeden
můj koncert.“
„Takže Belial ti nevysvětlil, co to znamená, patřit k rase
nefilů?“
„Ne. Nikdy jsme se neviděli.“ Poposedla jsem si. Ne­
mohla jsem uvěřit, že tyhle věci vykládám démonovi, který
vypadá tak normálně.
„Takže neví, že jsi na světě? Odvážím se tvrdit, že ji­
nak by tvou výchovu jistě nezanedbal.“ Pharzuph se zatvá­
řil uvolněně, dokonce pobaveně, ale jeho tón byl chladný
a vypočítavý.
Neodpověděla jsem a spokojila se s nepatrným pokrče­
ním ramen. Předstírat hloupou mi v tu chvíli připadalo jako
nejlepší řešení.
„Ujišťuju tě, že ho o tom budu neprodleně informovat.
Ale prozatím nemůžeš zůstat bez ochrany. Kaidan tě zasvě­
tí. Nejdřív to nejdůležitější: je z tebe cítit nevinnost. Větřím
to - tvoje panenstvu" Vyslovil to s odporem, jako by mluvil
o nějaké hanbě. Zrudla jsem. Jako přezrálé ovoce. Nemlu­
vě o tom, že ti emoce visí kolem těla tak, aby je každý mohl
vidět. Kolik ti je?“
„Šestnáct.“
Pharzuph se ke mně naklonil a s užaslým smíchem se
plácl do kolene. „Šestnáctiletá nefilská panna! Jak můžeš
mít špatný vliv na lidi, když se sama nechováš špatně? Dou­
fám, že aspoň s vrstevníky požíváš návykové látky?“
„Ano.“ Nafouknout pravdu před démonem není doce­
la jistě lež.

97
 Snažila jsem se nějak vstřebat, co mi řekl. Špatný vliv na
lidi? Ach bože.
„Určitě ne dost, jinak bys nebyla pořád tak nevinná. Při­
nes mi tašku, Kaidane.“
Tašku? To znělo hrozivě. Pharzuph zvedl šálek a usrkl
čaj. Cekali jsme na Kaidanův návrat. Jeho otec pak odsunul
podnos s čajem a položil na stůl černou koženou brašnu.
Když ji otevřel, uvnitř ležely různé sáčky s prášky a ampul­
ky s tekutinami, balíčky suchých rostlin, stříbrné trubičky,
injekční stříkačky, jehly a další pomůcky k fetování. Prosím,
prosím, ať po mně nechce, abych si něco z toho vzala,.
„Co tě láká nejvíc?“ zeptal se mě.
Klid. Byla to těžká volba. Moje ruka sklouzla k sáčku
s bílým práškem. Ukázala jsem na něj.
„Kokain. Moc hezké.“ Démon se znova napil čaje a za­
díval se na mě.
Vydechla jsem teprve ve chvíli, kdy mu zazvonil telefon.
Vytáhl ho, podíval se na displej a vypnul zvonění.
„Musím si něco zařídit. Anno, jistě ti nebude vadit strá­
vit nějaký čas s mým synem?“
Zavrtěla jsem hlavou.
Ja k by mohlo. Kaidan se o tebe dobře postará. Rychle tě
naučí, jak můžeš co nejlíp využívat svoje schopnosti. Ale ať
to netrvá dlouho. Nauč se, co potřebuješ, a do práce.“ Oto­
čil se k synovi. „Večer budu mít společnost a čekám, že se
k nám připojíš. Marissa přivede jednu ze svých neteří.“
„Ano, otče,“ odpověděl Kaidan a uhnul přede mnou
očima.
Pharzuph se postavil a začal něco vyťukávat na mobilu.
S telefonem v ruce zamířil ke dveřím.
„Bylas už někdy na Vyhlídce?“ zeptal se Kaidan a mo­
hutně zakýval hlavou, jako by mě pobízel, že mám hrát

98
s ním. Snažila jsem se chovat normálně, ale měla jsem pocit,
jako bych právě přežila několik srdečních selhání.
„Ne.“
„Tak tam vyrazíme.“
Odjeli jsme v jeho lesklém černém hummeru, který mi
připadal hrozně nápadný. Byl prostorný asi jako moje lož­
nice. Jaký kluk potřebuje sám pro sebe takové auto? Když
nastartoval, ukázal na měřič vzdálenosti a zvedl sedm prstů.
Sedm kilometrů? Pak si přiložil prst ke rtům. Chce říct, že
jeho otec slyší na vzdálenost sedmi kilometrů? Otočila jsem
se na černou brašnu, kterou Kaidan hodil na zadní sedadlo.
Kaidan zahlédl, na co se dívám.
„Na Vyhlídce se ti bude líbit. Je tam vidět hodně da­
leko.“
„Bezva,“ odpověděla jsem a otočila se zpátky na silnici
před námi. Vyhlídka byla notoricky známé opuštěné par­
koviště, kde dívky často přicházely o panenství. Ulevilo se
mi, když jsme minuli odbočku k ní. Konečně jsem si tro­
chu vydechla.
„Teď už jsme v bezpečí,“ ujistil mě Kaidan. „Přivezl tě
Jay?“
„Jo, jak to víš?“
„Poslouchal jsem, když jste přijeli, samozřejmě. Musel
jsem poslat všechny pryč.“ Znělo to rozladěně. Vzpomně­
la jsem si na tu rozčilenou dívku, kterou jsem potkala nad
schody.
„Promiň. Můžu si půjčit tvůj telefon a zavolat mu?“
Podal mi hladký výkřik moderní technologie. Obrace­
la jsem ho chvíli bezradně v ruce, než mi ho Kaidan sebral
a dotkl se obrazovky, takže se objevila klávesnice. Vyťukala
jsem Jayovo číslo.
„Haló?“

99
 „To jsem já, Jayi. Jen jsem ti chtěla říct, ehm, že mě domů
hodí Kaidan.“
„Ohó!“ Nemohla jsem se zasmát s ním, ale koutkem oka
jsem viděla, jak se Kaidan ušklíbá. „To zní dobře, chica. Pak
mi zavolej.“
Nevěděla jsem, jak ukončit hovor, takže jsem podala pří­
stroj zpátky Kaidanovi.
„Kde bydlíš?“ zeptal se. „Tady v Atlantě?“
„V Carterville. Je to asi padesát kilometrů. Nevadí?“
„Ne, on stejně čeká, že budu nějakou dobu pryč.“
Žaludek se mi po setkání s Pharzuphem pořád staho­
val, a taky kvůli tomu, jak podivně se ke mně Kaidan cho­
val. Když jsem přišla, byl chladný a konfrontační. A když
se objevil jeho otec, najednou se začal chovat... jak? Ochra­
nitelsky? To nedávalo smysl. Dokonce i teď mě vezl domů,
místo aby se mnou zajel na nějaké odlehlé místo, kde by mě
seznámil s tím, jak užívat drogy z černé brašny... kromě ji­
ných věcí.
„Kdo je Marissa?“ zeptala jsem se. Samotnou mě ta otáz­
ka překvapila.
„Nikdo,“ odsekl Kaidan. Tvář mu ztvrdla, zaťal zuby.
Není blázen?
„Ze všech lidí, co znám, mě mateš nejvíc,“ zamumlala
jsem.
J á tebe?! Nefové nechodí na koncerty jiných nefu, ani
bez pozvání k nim domů, ledaže si koledujou o pořádný
potíže!“
To se mi snaží vyhrožovat? Ta myšlenka byla tak absurd­
ní, až jsem se té ironii rozesmála.
„Vždyť já ani nevěděla, že jsem nef“ adoptovala jsem si
jeho zkratku. „Až do toho mejdanu u jezera.“
„To už mi teď došlo.“

100
 „Ale... měls pravdu. Jsem jako ty, a taky... nejsem,“ do­
dala jsem váhavě.
„Poslouchám tě.“
Už jsem toho řekla až moc. Jsem blázen, že se mu tady
chci svěřovat. Ale na Kaidanovi bylo něco, co mě přimělo
odhodit všechnu obezřetnost. Jenže jeho otec mě měl v hrs­
ti. Nemohla jsem tolik riskovat.
„To je fuk,“ zamumlala jsem.
„Ne, nakousla jsi to, tak už mi to pověz.“
„A jak mám vědět, že s tím rovnou nepoběžíš za nttriř“
„Neříkám mu nic víc, než musím. Jestli sis toho nevšim­
la, snažil jsem se tě před ním chránit. Doufal jsem, že si
bude myslet, že na tobě pracuju, a nevšimne si, kdo jsi.“
„Všimla jsem si toho,“ ujistila jsem ho mírnějším hlasem.
„Proč jsi to udělal?“
„Nevím.“ Podíval se na mě, pak se odvrátil a studoval sil­
nici. „Asi jsem chtěl zjistit sám, jak to s tebou je. Nečekal
jsem, že se doma objeví tak brzo. Většinou přes týden nejez­
dí, ale Marissa mu asi zavolala. Když ses tam objevila, zasko­
čila jsi mě. Přestal jsem poslouchat, to normálně nedělám.“
Sice jsem neviděla jeho barvy, ale věřila jsem mu. Jenže
stejně se mi nelíbilo, že to nemůžu vědět jistě.
„Proč nemůžu vidět tvou auru?“ zeptala jsem se.
Kaidan se krátce zasmál, jako by odpověď byla jasná.
„Protože nechci, abys ji viděla.“
Umí úmyslně skrýt svoje barvy?
„Mohl bys mě to naučit?“
„Asi jo. Ale bude to chvíli trvat.“
Strávit s Kaidanem víc času mi nevadilo. Ale pak jsem si
vzpomněla, že to je přesně to, co chtěl jeho otec.
„A co se stane, když neudělám, ehm, to, co po mně tvůj
táta chtěl? Protože já to udělat nechci.“

101
 „Vážně ne?“ Kaidan se rozesmál. „A proč ne?“
„Protože, no, drogy.., viděls sám, co to se mnou dělá. Ne­
můžu to ukočírovat. Nemůžu je prostě brát, a nebudu. Stej­
ně jako k tomu nebudu nikoho nutit. A to druhý... víš...“
„Co?“ zeptal se.
Horko z hrudi se mi rozlilo do tváře a do špiček nohou.
„Ty se to stydíš i vyslovit? Sex. No tak, zkus to. Neubu­
de tě. Sexsexsex.“
„Prosím, odpověz mi. Když to neudělám, co pak?“
„Oba nás potrestá. Jestli se odmítneš ,cvičiť, budeš se
muset držet stranou. Už nikdy ke mně nesmíš přijít a ne­
smíš udělat nic, čím bys upoutala jeho pozornost. Démo­
ni se na tomhle světě o nefy moc nezajímají. Za pár dní na
tebe zapomene. Ale kdybys mu přišla do cesty a zjistil by,
že jsi ještě panna, budeš mít problém. Já mu řeknu, že jsem
se snažil, ale tys odmítla. A měla bys vědět, že pokud by po
tobě můj otec něco chtěl a ty bys mu vzdorovala...“
Pokývla jsem na něj, aby pokračoval, visela jsem mu na
rtech. „Tak co?“
„Co myslíš? Tak jsi mrtvá.“
Žaludek mi udělal přemet. Patti o tomhle nebezpečí vě­
děla, když mě přiměla slíbit, že se budu od Kaidana držet
dál. Jak jsem mohla být tak neopatrná? Napochodovala jsem
přímo do doupěte démona! Co když si mě Pharzuph zkon­
troluje a zjistí, že jsem pořád ještě střízlivá panna?
„Nechápu, proč mu tolik vadí, že jsem panna, nebo proč
ty máš být ten, kdo...“
„Přišla bys o to radši s někým jiným?“ zeptal se vážně, ale
cítila jsem jeho pobavený podtón, který mě podráždil.
„O to nejde. Chci vědět, proč my dva máme mít špatný
vliv na lidi?“
„To by měla být součást tvého tréninku. Abys dokáza­

102
la využít svou náklonnost k hříchu, a tím k němu nalákala
další bytosti. Myslím si, že je pro tebe moc riskantní zůstat
panna. Chápu, že se u drog bojíš závislosti, ale co je špat­
ného na sexu?“
Bože, jak můžeme najednou vést tak osobní rozhovor?
Irochu jsem se na sedadle zavrtěla.
„Chci s tím počkat až po svatbě,“ přiznala jsem zdráha­
vé. Zkřížila jsem nohy a zase je narovnala.
Kaidan se hlasitě rozesmál. Střelila jsem po něm po­
hledem.
„Promiň. Ale ta představa, že by nefka byla tak ctnostná,
vdala se a vedla normální lidsky život... to je prostě...“ Pře­
stal se smát a podíval se na mě. „To prostě nejde.“
To snad není pravda. Během jediné hodiny se můj život
tak drasticky změnil. Celá moje budoucnost ležela najed­
nou pokroucená ve stínu.
„Ani lidi už s tím většinou nečekají do svatby,“ pokra­
čoval Kaidan a podíval se na mě zpod husté ofiny, která mu
visela do očí. „Hele, na to lámat si s tím hlavu je zatím čas.
Co kdybys mi prozradila to svoje velký tajemství?“
Kousla jsem se zevnitř do tváře. Věděla jsem, že s Kaida-
nem nejsem úplně v bezpečí. Tak proč z něj nemám strach?
Jeho otec byl děsivý a nechutný, ale s Kaidanem to bylo
něco jiného. Chtěla jsem mu důvěřovat. Chtěla jsem, aby
věřil on mně.
„Moje matka byla anděl,“ vyhrkla jsem. „Strážný anděl.“
Tak. Bylo to venku. Modlila jsem se, abych toho nikdy
nelitovala.
„Jenže andělé světla nesmějí posednout lidi.“
„Asi porušila pravidla,“ hlesla jsem.
Kaidan si pročísl prsty vlasy a nechal ofinu spadnout
zpátky do očí.

103
 „To je neuvěřitelný. Tak tohle bys rozhodně neměla ni­
komu vykládat. Páni.“
A začal se chechtat.
„Co je na tom k smíchu?“ zeptala jsem se uraženě.
„Ty. Jsi chodící protiklad. Rohy a svatozář. Nemůžu tomu
vV. u
uverit.
„Ha ha,“ vyrazila jsem ze sebe ironicky. Setkání s jeho
otcem mě nějak připravilo o smysl pro humor.
„Je hodně takových, jako jsme my?“ zeptala jsem se po
chvíli. „Hodně nefilů?“
„Vlastně ne. Kolem stovky. Bývaly jich tisíce, ale to je na
dlouhý povídání.“
Užasle jsem si představila stovku dalších bytostí, které
zažily podobně podivné dětství s postupným rozvojem nad­
přirozených schopností jako já.
U odbočky na Carterville Kaidan zpomalil. Oba jsme
zmlkli, jen jsem ho navigovala k nám do čtvrti. Když jsme
zabočili do naší ulice a zastavili před činžovním domem,
Kaidan pochybovačně vzhlédl vzhůru. Ještě jsem nebyla
připravená se rozloučit.
„Co znamená být nefil?“ zeptala jsem se. „Nakolik se po­
dobáme našim otcům?“
Kaidan se opřel a spojil si ruce vzadu za krkem.
„Cítíme puzení vyhovět hříšné podstatě své povahy. Oni
nás vnímají jako svůj majetek, svoje figurky. Nefilové pracují
ve prospěch démonů, šíří hřích mezi vrstevníky.“
Pronesl to věcně, jako by necítil ohavnost toho všeho.
„To je hnus.“
Nevšímal si mě. „Démoni mají různá poslání. Můj otec
je Kníže smilstva. Tvůj otec, Belial, je Kníže závislosti.“
Jeho slova mě bodla jako žihadlo. Sice už jsem svou pra­
vou podstatu jednou procítila, ale stejně se mi dělalo špat­

104
ně z toho, když jsem to slyšela. A syn Knížete smilstva? Na
stupnici rizika to bylo jen o pár příček níž.
„Nemůžu tomu uvěřit. Je to tak špatný.“
Neposlouchal mě. Přimhouřil oči a zatvářil se nepřítom­
ně, jako předtím u sebe doma. „Který byt je váš?“
Vzhlédla jsem ke střeše a ukázala nahoru.
„Ty to neslyšíš? Copak ty nikdy neposloucháš? Pláče tam
nějaká žena.“
„Patti!“ vyhrkla jsem. Rozepnula jsem bezpečnostní pás,
vyrazila z auta a rozběhla se k budově. S Kaidanem jsem se
ani nerozloučila.

105
 KAPITOLA DEVÁTÁ

Jet, n e b o n e je t

Rozběhla jsem se nahoru po betonových schodech a vrazila

do našeho přecpaného obývacího pokoje, dveře bytu jsem za
sebou nechala dokořán. Co se stalo? Dostali se k ní démoni?
Patti seděla na pohovce. Když mě slyšela, otočila se ke mně.
Oči měla zarudlé. Sla jsem rovnou k ní, posadila se na pod­
lahu k jejím nohám a položila jí dlaň na paži.
„Co se stalo?“
„Dneska se mi u auta rozbily brzdy. Promiň mi to, miláč­
ku. Oprava bude stát všechny peníze, které jsem šetřila na
letenky.“ Znova vzlykla a otřela si rukávem oči.
Jenom tohle? Díky bohu. Vydechla jsem úlevou a napětí
za mým krkem povolilo.
Koutkem oka jsem zahlédla nějaký pohyb v chodbě a do­
šlo mi, že jsem nezavřela dveře. Vyskočila jsem, abych to
napravila, ale to už stál na prahu Kaidan a mnul si šíji. Sa­
kra, sakra, sakra! Nenapadlo mě, že půjde za mnou! Chtěla
jsem přibouchnout dveře dřív, než si ho Patti všimne, ale

106
 už jsem to nestihla. Dívala se na něj. Pak přejela očima ke
mně.
„Anno?" Dívaly jsme se na sebe, obě s vytřeštěnýma oči­
ma. „To je on, vid?“
„Patti... promiň.“
Pohlédla na Kaidana, jako by čekala, že udělá něco hro­
zivého, ale on jen přešlápl z nohy na nohu. Vypadal, že by
se nejradši otočil a zmizel. Patti vstala z pohovky a vydala
se ke dveřím.
„Pojďte radši dál,“ vyzvala ho důstojně. Kaidan vešel.
Patti za ním zavřela, založila si ruce v bok a zadívala se na
něj.
Kaidan mi před Patti připadal skoro stejně nervózní,
jako byla já před jeho otcem. Vypadal tak jako kluk. Čeho
se bojí - že ho Patti donutí, aby se s námi modlil? Absurdi­
ta té představy spolu s vědomím, že jsem v maléru, mě při­
měla k nervóznímu uchechtnutí. Patti se na mě zamračila.
Stiskla jsem rty k sobě. Ticho se prodlužovalo, potřebovala
jsem ho nějak přerušit.
„Patti, to je Kaidan. Kaidane, Patti.“
Oba se obezřetně pozorovali. Pak Patti k mému úžasu
natáhla ruku a Kaidan jí s ní potřásl.
„Musíte být velice výjimečný mladý muž, když Anna po­
rušila slib, aby se s vámi mohla vidět.“
Podíval se na mě. Sklopila jsem oči.
Patti se teď soustředila na mě a s legračním výrazem po
mně přejížděla očima.
Uvědomila jsem si, že mám na sobě Kaidanovo červené
tričko, a zrudla jsem. Cítila jsem, jak mi hoří uši, a začala
jsem blekotat.
„To nic není, teda, náhodou se mi utrhnul knoflík od
blůzky a Kaidan mi půjčil svoje tričko. Vím, jak to vypadá,

107
 ale nic jinýho v tom není - vážně.“ Srdce se mi sevřelo, když
jsem si uvědomila, že moje ujišťování už nemá stejnou váhu
jako dřív. Patti si odkašlala a zkřížila ruce na prsou.
„Můžu si s tebou na chvíli promluvit o samotě?“ zepta­
la jsem sejí.
„Posaďte se,“ vyzvala Kaidana napjatě. „Dáte si něco
k pití?“ Samozřejmě, i v takové chvíli získala navrch její ji­
žanská pohostinnost.
„Ne, díky, madam.“ Kaidan se posadil doprostřed po­
hovky. V našem obýváku vypadal tak nemístně. Když jsme
odcházely vedle, zamračila jsem se na něj a ukázala si na
uši, abych mu dala najevo, že by radši neměl poslouchat.
Přikývl.
Vešly jsme do Pattiny ložnice. Oči se mi zalily slzami,
ještě než jsem dovřela dveře.
„Patti, prosím, odpusť mi to,prosím\ Je mi hrozně. Nikdy
jsem ti nelhala a mám na sebe vztek, že jsem tě zklamala.
Jen... já... vím, že mi může odpovědět na spoustu otázek.
A vím, že mi neublíží. Ale nevím, jak tě mám přesvědčit,
abys tomu věřila.“
Vyhnula jsem se pohledu na jejího strážného anděla. Už
tak jsem se cítila dost provinile. Chtěla jsem Patti pově­
dět, že se nemýlila, nikdy jsem za Kaidanem neměla chodit.
Z toho, co jsem se tam dozvěděla, mi jenom bylo ještě hůř,
a vystavila jsem se vážnému nebezpečí. Jenže to jsem jí ne­
mohla povědět. Nikdy. Vyletěla by z kůže.
Pattina aura se zamihotala mezi pastelově růžovou lás­
kou a světle šedou nervozitou, než se ustálila na růžové.
Rozbrečela jsem se a Patti si mě přitáhla do náruče. Objala
jsem ji oběma rukama. Potřebovala jsem z ní načerpat veš­
keré zásoby lásky a něhy, které jsem mohla získat.
„Vím, že je to pro tebe těžké, Anno, ale nesmíš ztrácet

108
hlavu. Nemůžeš změnit to, jaká jsi tady,“ poklepala mi prs­
tem na srdce. „A to je jediné, na čem záleží.“
Otřela jsem si oči okrajem Kaidanova trička.
„A ty si nedělej starosti s penězi, ano?“ vybídla jsem ji na
oplátku. „Nic se neděje bezdůvodně. Hlavně si nech spravit
auto, do Kalifornie poletíme, až na to budeme mít.“
Patti se zarazila. Přikývla, nad něčím přemýšlela.
„Víš, když mě dneska přivezli ze servisu domů, našla
jsem číslo do kláštera. Nevím proč, měla jsem takový divný
pocit. Zavolala jsem tam a oni mi řekli, že sestra Ruth je na
tom špatně. Jen leží a občas se probere z bezvědomí. Probo­
ha, musí jí být snad sto dvacet let!“
Upřela na mě pevně oči. „Musíme se tam dostat co nej­
dřív. Obvolám všechny redakce a agentury a budu škemrat
o práci. Pokud to nestihneme do konce prázdnin, prostě si
11a podzim uděláš ve škole na pár dní volno.“
„Zkusím poprosit v cukrárně o hodiny přesčas. Určitě to
spolu zvládneme. Dostaneme se tam včas.“
A co když ne? Co se stane, jestli si sestra Ruth vezme in­
formace o mně s sebou do hrobu?
„Víš,“ ozvala jsem se, jak mě něco napadlo, „mohla bys
kontaktovat mého otce a požádat ho o peníze.“
„Ne.“ Pattina tvář na okamžik ztvrdla. „Nějak to do­
kážeme.“ Naklonila se ke mně a zašeptala: „Věříš tomu
chlapci?“
„Věřím, že nás zrovna teď poslouchá.“
„A já věřím, že je natolik gentleman, aby to nedělal,“
pronesla s předstíranou sladkostí Patti. Věděla jsem, že to
je určené Kaidanovi. Uvažovala jsem, nakolik se jí odváží
nevyhovět.
Ještě ho dost neznám, ale moje instinkty a moje srdce
mi napovídají, že mu můžu věřit.“

109
 „To je dobře. Tvoje instinkty a srdce se nikdy nepletou.
Ale mimochodem, je moc hezký. To může někdy dívce tro­
chu zkalit rozum.“ Snažila se tvářit vážně.
Pokrčila jsem rameny. J e hezkej, to určitě. Prostě budu
opatrná.“
Patti vypadala, jako by ji uklidnilo, že jeho přitažlivost
nepopírám. „Asi bychom ho tam neměly nechávat samot­
ného moc dlouho.“
Když jsme se vrátily do pokoje, Kaidan stál a prohlížel si
snímky na zdi. Ještě nikdy v životě jsem se za náš skromný,
ale útulný domov nemusela stydět. Jenže po pobytu v Kai-
danově přepychovém stylovém sídle mi tu všechno připa­
dalo ošuntělé a kýčovité. Pattiny černobílé umělecké foto­
grafie dokumentující mé dětství mě zahanbovaly. Kaidan se
usmál a ukázal na mou fotku v šesti letech, kde mi chyběly
přední zuby.
Protočila jsem panenky a posadila se na pohovku. Patti
šla do kuchyně a přinesla sklenice.
„Určitě si nedáte něco k pití?“ zeptala se Kaidana. „Máme
ledový čaj a Otevřela lednici a nakoukla dovnitř. „A taky
vodu.“
„Ledový čaj si dám, děkuju,“ odpověděl Kaidan.
Byla jsem ráda, že její nabídku přijal. Patti znervózní,
když lidé odmítají její pohostinnost.
Kaidan se opatrně posadil na naši odrbanou pohovku.
Vzpomněla jsem si, jak u nich doma položil na luxusní bílou
sedačku špinavé boty, a pobavilo mě, že se k našemu staré­
mu nábytku chová s takovou úctou.
Patti nám podala pití a on se zhluboka napil. Zdvořile
se usmál.
„Děkuju. Než jsem přišel do Ameriky, nikdy jsem ledo­
vý čaj nepil.“

110
 „Vážně?“ podivila se Patti. „Všimla jsem si vašeho pří­
zvuku. Anglie?“
„Ano, většinou.“ Kaidan se znova napil. „Nechci se vtírat,
ale zaslechl jsem něco o potížích s autem, které vám překa­
zily plánovaný výlet?“
„Šetříme si na cestu do Kalifornie,“ odpověděla Patti.
IJž zase se chovala ostražitě. Kaidan to možná nepoznal,
ale já ano. Když byla uvolněná, dávala si nohu přes nohu
a opírala se. Teď seděla upjatě, s rovnými zády a nohama
u sebe.
„Abych se mohla setkat s otcem,“ dodala jsem.
Jeho oči se zablýskly zájmem.
„Hrozně rád řídím. Co kdybych vás tam obě odvezl?“
Nemohl mě víc překvapit, ani kdyby mi dal facku. Nevě­
řícně jsme se na sebe s Patti zadívaly.
„Vydělám si na koncertech víc peněz, než dokážu utra­
tit, vážně. A mám dobré auto. Nebo můžeme letět a auto
si půjčit tam, jak vám to bude vyhovovat. Na moje náklady
samozřejmě.“
„To je velice velkorysá nabídka,“ ozvala se opatrně Patti,
jak se snažila volit ta správná slova. „Ale proč byste to pro
nás měl dělat?“
Vír zelené a šedé barvy Pattiných emocí vyjadřovat to­
též, co jsem cítila i já: vděk, ohromení, nervozitu, nedůvěru.
Kéž by to Kaidan na nás neviděl.
Já ...“
Viděla jsem, jak marně hledá slova, a bylo mi ho trochu
líto. Normálně s tím neměl potíže, ale sama jsem věděla, jak
je těžké obstát před Pattiným pátravým zrakem. Na tu se
nedalo zapůsobit šarmem nebo duchaplnostmi, jen oprav­
dovou upřímností. Doufala jsem, že to Kaidan cítí.
J á nevím,“ přiznal konečně. Vyhrknul to tak, jako by to

111
byla poslední věc na světě, kterou by chtěl připustit. „Nor-
málně nikomu pomoc nenabízím.“
„Ledaže by vám to přineslo nějaký prospěch?“ Patti to
neřekla jízlivě ani opovržlivě. Už už jsem otvírala pusu,
abych se do toho vložila, když jsem zjistila, jak spolu ti dva
komunikují pohledy.
„Ano,“ odpověděl Kaidan s překvapivou upřímností, a ješ­
tě něčím dalším. Úžasem?
J á teď odjet nemůžu,“ pronesla Patti. „Musím fotit prů­
vod k výročí města a pak státní veletrh. Kdybych to odmít­
la, přišla bych o další zakázky.“ Postavila se a přešla ke skle­
něným zasunovacím dveřím na balkón. Zůstala u nich stát
a s rukama v bok se dívala ven. Vypadala, že nad něčím usi­
lovně přemýšlí, protože podupávala nohou na prošlapaný
koberec. „Možná byste mohli jet vy dva spolu. Hned.“
Cože?! To myslí vážně? Kaidan tam seděl jako ztělesně­
ná nevinnost, ale já věděla, čeho je schopný Usoudila jsem
však, že ať ho k té nabídce přiměly jakékoli důvody, nezáleží
na nich. Záleželo na mně - a já si věřila.
„Vím, že je to zvláštní návrh,“ oslovil Kaidan Patti. „Při­
znávám, že mě Anna zajímá.“ Stejně jsem se vyjádřila já
o něm, když jsem mluvila s Jayem. Nevím proč, ale zahřálo
mě to u srdce. „Znám jiné nefily, ale Anna... je jiná.“
J e jiná,“ potvrdila Patti. „A je pro ni důležité odjet co
nejdřív, jinak bych to nikdy nenavrhla. Musí být v bezpečí.
Nechci, aby se dostala do blízkosti vašeho otce nebo něko­
ho takového.“
J á taky nechci, aby se dostala do otcovy blízkosti,“ pro­
nesl upřímně Kaidan. Choval se jako počestnost sama a Pat­
ti mu skoro zobala z ruky.
„Kolik je vám?“ zeptala se ho.
„Sedmnáct.“

112
 „Nemusí být člověku osmnáct, aby si mohl pronajmout
hotelový pokoj?“ Sotva to vyslovila, zavřela pevně oči, jako
by z představy nás dvou v hotelovém pokoji dostávala mi­
grénu. Kaidan začal s vysvětlováním.
„Otec často cestuje, takže mě nechal zplnoletnit. Mám
na to doklady. A nebudeme v jednom pokoji.“
Patti začala chodit po místnosti.
„Stejně mi to nepřipadá správné,“ prohlásila. „A abyste
za všechno platil - “
„Prosím vás, to vůbec nevadí, opravdu ne,“ přerušil ji
Kaidan. „Nebudete mi kvůli tomu zavázané nebo tak.“
Jste ještě děti. Nedokážete se sami nijak chránit.“
J á pár prostředků na ochranu mám,“ ujistil ji Kaidan.
„Kromě našich smyslů.“
Patti se zastavila a zírala na něj. Ja k to myslíte? Doufám,
že nemluvíte o zbrani?“
„Ne o střelné. Ale umím to dost dobře s nožem.“
Patti se na něj zadívala a zkřížila paže na prsou. „Ano?“
opáčila vyzývavé. „A předvedete mi to?“
Proboha, co ji to napadlo? Já osobně jsem o žádnou de­
monstraci nestála.
Kaidan vstal, přešel k lince a uloupl kuličku vína z mis­
ky. Podal ji Patti, vrátil se na pohovku a posadil se vedle mě.
„Teď hoďte tu kuličku přes pokoj na Annu,“ vyzval ji
a přiložil si ruku ke kapse.
Stalo se to tak rychle. Sotva Patti pohnula rukou, Kaidan
už měl venku nůž a otvíral ho. Viděla jsem, jak se ke mně
vzduchem řítí kulička, a natáhla po ní ruku. Ale něco za­
svištělo, zadunělo - a vzápětí jsme s Patti ohromeně zíraly
na víno připíchnuté na stěně stříbrnou ocelí.
„Jak jste to udělal?“ zeptala se Patti, na které to očividně
zanechalo dojem.

113
 „Kdykoli soustředím svoje smysly, všechno jako by se
zpomalilo, kdežto moje reflexy se zrychlí.“
Přešel ke stěně, vytrhl z ní nůž a chytil do dlaně padají­
cí kousky ovoce.
J á vám to zasádruju,“ nabídl se a ukázal na díru ve zdi.
„Ne, ne, já se o to postarám.“ Patti mu vzala rozseknuté
hroznové víno z ruky a vyhodila ho do odpadků.
„Nikam nechoďte, ano? Počkejte tady. Potřebuju pře­
mýšlet.“
„Dobře,“ přikývla jsem.
Patti odešla do svého pokoje a zavřela za sebou dveře.
Kaidan se zase posadil vedle mě.
„Proč tohle děláš? Ale doopravdy?“ zeptala jsem se.
„Z důvodů, které jsem už řekl.“
Začala jsem si okusovat nehty. Kaidan nenavrhl, že vez­
me mě - původní nabídka zněla, že nás tam odveze obé.
To mi připadalo důležité. Moje pocity vůči němu byly tak
zmatené, že mi to zatemňovalo úsudek. Ale Patti dokázala
druhé lidi posoudit dobře. Její rozhodnutí mi potvrdí, jesdi
můžu Kaidanovi důvěřovat - nebo mi to vyvrátí. Jestli s ces­
tou nebude souhlasit, poznám, že je na něm něco nedůvěry­
hodného. Začala jsem si cucat kůži na malíčku, kde jsem si
ji prokousla až do krve.
J s i nervózní,“ poznamenal.
„Uhm.“
„Hodně nervózní.“
Jo , jsem ustrašená. Celej život.“
„Chápu. Bojíš se, že řekne ne, nebo že řekne ano?“
Odmlčela jsem se. „Obojí.“
Kaidan znovu přikývl, jako by to dávalo dokonalý smysl.
„Co je to za symbol, o kterém mluvil tvůj otec? Ze ten
můj je nezvyklej?“

114
 Kaidan si ukázal na rudou skvrnu na hrudi. „Tvůj není
souvislý, jak většinou bývá. Má jantarovou barvu, ale upro­
střed víří bílá. Vypadá to trochu jako pivní pěna.“
„Bezvadný“ Vrátila jsem se k okusování prstů. Nemoh­
la jsem uvěřit, že i já mám něco takového. Samozřejmě že
můj „symbol“ je divný V zrcadle jsem ho neviděla. Aura se
v něm taky neodrážela.
Patti vyšla asi po deseti minutách a posadila se proti nám
do houpacího křesla.
„Chcete si zase promluvit o samotě?“ zeptal se Kaidan.
„To by asi bylo nejlepší.“ Patti mu ukázala k balkónu.
„Nebude vám to vadit?“
„Vůbec ne,“ Vydal se k posunovacím dveřím. Když mě
míjel, věnovala jsem mu další výhrůžný pohled ve stylu ne
abys poslouchal. Neurčitě se usmál a odvrátil se.
Otočila jsem se k Patti.
„Nebudu ti lhát, miláčku,“ začala. Jsem vyděšená k smr­
ti, že bych tě měla nechat jet. V poslední době ses neroz­
hodovala zrovna moudře. Vždycky jsem tě hlídala a chrá­
nila, takže jsi ve spoustě věcí naivní - nejen s démony, ale
i s lidmi. Jsou lidé, kteří klidně zneužijí tvé milé povahy.
Já ti věřím, ale budeš se muset rozhodovat ve spoustě ob­
tížných situací. Je nezbytné, aby ses rozhodovala správně.
Ale tím nemyslím, že by se tě snažil Kaidan využít. Ne­
chám to na tobě, Anno. Jestli by ses necítila dobře, tak
s ním nejezdi. Za dva měsíce pojedeme spolu. Rozhodnu­
tí je na tobě.“
Seděla v dřevěném houpacím křesle, které měla už v do­
bách, kdy jsem byla miminko. Přiložila si dlaně na tváře
a dívala se na mě, obklopená šedivou aurou nervozity.
Moje rozhodnutí. Točila se mi hlava. Vězet celé dny
v autě s Kaidanem, být s ním přes noc daleko od domova -

115
 to bylo něco, co jsem si přála nejmíň a zároveň nejvíc na svě­
tě. Nemohla jsem si pomoct: Měla jsem pocit, že je v něm
něco čestného, co jen čeká na příležitost. Patti to v něm asi
viděla taky.
Lákalo mě to. Poznáme se lip. A kdyby nic jiného, ces­
ta za sestrou Ruth bude i cestou za mým otcem. Kvůli staré
jeptišce bych se na ni měla vydat co nejdřív.
Tak. A je to. Rozhodla jsem se. Postavila jsem se a za­
ťukala na skleněné dveře. Mávnutím jsem Kaidana vyzvala,
aby se vrátil dovnitř.
Posadili jsme se spolu na pohovku proti Patti.
„Nechala jsem to na Anně,“ vysvětlila mu.
Jako by to už nevěděl. Oba mě pozorovali.
„Pojedu,“ oznámila jsem jim.
Patti se obrátila ke Kaidanovi. Oči jí zaplály mateřskou
divokostí.
„Vím, že jsem jenom člověk, ale jestli se Anně něco sta­
ne, když bude s vámi - “
„Ujišťuju vás, že bude v dobrých rukou.“
„No... toho se taky bojím.“ Ukázala na něj prstem. „Ruce
od ní pryč, mladíku.“
Kaidan vykulil oči. Já taky.
„Patti!“ vyhrkla jsem.
Zkřížila si paže na prsou. Tvářila se vážně a rozčileně.
„Přivezte mi ji zpátky v pořádku. A stejně ctnostnou,
jako když odjížděla.“
Zavřela jsem oči. Panebože, nemůžete mě někdo rych­
le zabít?
„Ano, madam,“ odpověděl Kaidan.
Nemohla jsem se ani pohnout, ani promluvit, jak jsem
byla rudá studem.
„A děkuju, že to pro nás uděláte,“ dodala Patti.

116
 Vstala, přešla ke Kaidanovi a objala ho. Má ho rádal Vi­
děla jsem, jak na okamžik zaváhal, než ji objal taky. Byl to
jeden z nejpodivnějších pohledů, jaké se mi kdy naskytly -
objetí mezi dvěma lidmi, kteří nepatří do stejného vesmíru,
aspoň pro mě. Když se Patti odtáhla, její tvář byla klidná.
„Takže vyrazíme zítra ráno?“ Kaidan se na mě zadíval
s povytaženým obočím. Zachvěla jsem se, polil mě studený
pot a přikývla jsem na souhlas.
Co jsem to udělala?
 KAPITOLA DESÁTÁ

N e jo b l íb e n e jš í sm y sl

A tak se stalo, že jsem v šest hodin ráno seděla na místě

spolujezdce v Kaidanově masivním SUV a ujížděla s ním
po mezistátní dálnici 1-20 na západ směrem ke Kalifornii.
Pokud pojedeme tři dny v kuse, měli bychom to stihnout do
soboty, kdy budou ve věznici návštěvní hodiny
Nespala jsem moc dobře. Patti celou noc pochodova­
la po bytě, takže jsem měla dojem, že to chce na poslední
chvíli odpískat. Pak se ale objevil Kaidan a uklidnil ji. Ne­
měl rohy ani ocas.
Odvrátila jsem se od bočního zrcátka, abych nemuse­
la sledovat svoje kruhy pod očima. Napadlo mě, že bych
mohla chvíli spát, ale nevěřila jsem, že se dokážu dostateč­
ně uvolnit.
Místo spánku jsem myslela na svůj rozhovor sjayem vče­
ra v noci. Z toho, že mám jet s Kaidanem přes celou zemi,
byl napůl nadšený a napůl ustaraný. Pohyboval se mezi loa­
jalitou ke svému idolu ze Smilníků a loajalitou ke mně jako

118
kamarádce. Když začal na naše jména skládat písničky, mu­
sela jsem ho zarazit.
„Proč se usmíváš?“ zeptal se Kaidan.
Jen vzpomínám na to, jak jsem včera večer volala sjayem.“
„S tvým klukem?“
Zavrtěla jsem hlavou, ale nenechala se vyprovokovat.
„Říkal mi jeden vtip. Jak poznáš, že za dveřmi je bube­
ník?“ Nečekala jsem na odpověď. „Klepání se zrychluje a ni­
kdo nejde dál.“
„Hm. Vtipný chlapec.“
Kaidanův telefon začal zvonit.
„To je asi tvoje máma. Teda Patti.“ Podal mi ho.
„Haló?“ ozvala jsem se. To snad ne. Jsme na cestě sotva
hodinu, a už mi volá! To nevypadá dobře.
„Ach, Anno, díky Bohu!“ Srdce se mi polekaně sevřelo.
„Co je? Co se stalo?“
„Měla by ses vrátit domů.“
„Proč?“ Zadržela jsem dech a přitiskla si ruku k hrudi.
„Byl to špatný nápad. Prosím, otočte to a...“ Mluvila jako
vždycky, když je nervózní, slova jí splývala dohromady. Vy­
dechla jsem.
„Patti, vyděsila jsi mě k smrti. Myslela jsem, že se něco
stalo. Hele, všechno je - “
„Ne! Neříkej mi, že je všechno v pořádku!“ Podívala jsem
se na Kaidana, který se kousl do rtu. Přiložila jsem si dlaň
na čelo. „Nemůžu uvěřit, že jsem tě nechala jet,“ chrlila ze
sebe Patti. J e mi to tak líto. Jsem ta nejhorší matka na svě­
tě. Prostě se vraťte domů. Spojím se s tvým otcem, popro­
sím ho o peníze - “
Když začala brečet, stočila jsem se k okýnku a opřela si
o něj čelo. Snažila jsem se vymyslet něco, co by ji uklidnilo.
Dávala jsem si záležet, abych mluvila klidně a rozumně.

119
 „Prosím, Patti, nechtěj po mně, abych se vrátila. Roz­
hodla ses správně. Potřebuju se sejít se sestrou Ruth a s ot­
cem. Není čas to odkládat. Jestli tě to uklidní, budu ti volat
každou hodinu.“
Teď už vzlykala nahlas. Srdce se mi z její bolestí sevřelo,
do očí mi vhrkly slzy.
„Jsi ta nejlepší máma na světě,“ ujistila jsem ji. „Prosím,
věř mi. Rozhodly jsme se dobře.“
Patti se zhluboka nadechla. „Kdyby se cokoli, cokoli sta­
lo,“ zdůraznila, „hned mi zavolej. Je mi jedno, kde seženu
peníze, ale přiletím za tebou prvním letadlem. Ano?“
„Rozkaz.“
Když jsem ten hrozný telefonát ukončila, nemohla jsem
se na Kaidana ani podívat. Vrátila jsem mu telefon. Zkřížila
jsem si ruce na hrudi a dívala se, jak za tmavými okny ubí­
há krajina. Nenáviděla jsem pomyšlení, že Patti sedí doma
jako uzlíček neštěstí.
Dojeli jsme k ceduli VÍTÁ VÁS ALABAMA.
„Tý jo!“ vyhrkla jsem bez rozmýšlení.
„Co je?“ Kaidan se na mě legračně zadíval a moje nad­
šení uhaslo.
„Státní hranice. Nikdy jsem nebyla mimo Georgii.“
„Nikdy? Celý život jsi byla jen v jednom státě?“
Přikývla jsem. „Teda až na ty první týdny v Kalifornii.“
„To je neuvěřitelný.“
Alabama vypadala úplně stejně jako Georgia. Cítila jsem
se trochu zklamaná.
Asi od deseti hodin začaly Kaidanovi pravidelně cho­
dit esemesky. Opřel si telefon o volant, aby si je přečetl.
Buď se při nich usmíval, nebo chechtal, nebo mračil, ale
na žádnou z nich neodpověděl. Když mu telefon zazvo­
nil, vždycky se podíval, kdo volá, ale nezvedal to. Tak po

120
 desátém zazvonění jsem měla chuť ten krám chytit a vy­
hodit z okna.
„Nechceš, abych řídila a ty sis zatím mohl vyřídit svoje
společenský povinnosti?“ navrhla jsem. Znělo to mnohem
jizlivěji, než jsem zamýšlela. Ale Kaidan si mě stejně nevší­
mal a dál si četl nové zprávy.
„Ne, to je v pohodě.“
„Pořád by to bylo lepší než se vybourat, protože si musíš
vyřídit svoje milostný vzkazy“
Rozesmál se.
„Mám nastavený svoje zesílený smysly. Auto před námi
je o dvě a tři čtvrti mezery daleko, auto za námi je půl ki­
lometru daleko. Předjíždí ho něco malého a sportovního,
podle zvuku nejspíš honda. Za dvanáct vteřin mine v levém
pruhu i nás. Má speciálně rýhované pneumatiky, jako zá-
vodak. Milostný vzkazy\“
A zase se rozesmál. O dvanáct vteřin později kolem nás
prolétla Honda Civic, nízký sportovní vůz.
Kaidan mě pak upozorňoval vždycky, když jsme minuli
ceduli s názvem státu. Nejdřív Mississippi, pak Tennessee,
kde měli spoustu ukazatelů s Elvisovým jménem. Kaidan
se ho snažil parodovat. Smál se, když jsem se já smála jemu,
a v koutcích očí se mu dělaly vějířky vrásek. Při tom pohle­
du mi srdce trochu poskočilo.
Cestou do Arkansasu jsme zmlkli. Tam jsme se taky za­
stavili. Potřebovali jsme nabrat benzín - Kaidan říkal šťá­
vu. Podal mi telefon, abych mohla zavolat Patti. Když jsem
vystoupila a začala pochodovat po asfaltu sem tam, abych si
protáhla nohy, ke svému ulehčení jsem zjistila, že Patti už ne­
pláče. Zavěsila jsem, právě když Kaidan skončil s tankováním.
„Čtyři státy za den,“ prohodil, když jsme zase nastoupili.
„Urazili jsme kus cesty.“

121
 „To jo,“ přikývla jsem. „Řekni mi, když budeš chtít vy­
střídat.“
„Zatím v pohodě. Ale můžeš vybalit něco z toho pro­
viantu.“
Patti nám s sebou zabalila všechno možné: pití, čtyři
druhy sendvičů, domácí muffiny a čokoládové sušenky, čer­
stvé ovoce v plastových krabičkách. Připravovala to celou
noc. Jedli jsme a Kaidan přitom dál řídil. Nemohl najít sta­
nici rádia, kde by hráli něco podle jeho vkusu, takže při­
pojil k přehrávači v autě svůj mobil a pustil hudbu naplno.
Basy mi rozvibrovaly sedadlo, ale mně hlasitá muzika neva­
dí. Byla jsem ráda, protože doma ji pořád musím ztlumo-
vat. A taky jsme se s tak hlasitou kulisou nemuseli obtěžo­
vat mluvením. Jak hodiny odplývaly, rozpaky mezi námi se
rozpustily.
V polovině Arkansasu jsme narazili na tu nejhorší bouř­
ku, jakou jsem kdy zažila. Obloha zčernala, déšť bičoval
auto, jako by na něj pršely oblázky. Blesky rozsvěcovaly ob­
lohu jako v noční můře a vzápětí zaburácel hrom, který
otřásl zemí, a všechno se ponořilo do temnoty.
Sama sobě jsem dokázala přiznat, že s někým jiným bych
se asi bála, ale s Kaidanem jsem si připadala naprosto v bez­
pečí. Byl to možná falešný pocit - ani on by nás nedoká­
zal uchránit před tornádem. Ale měl svoje speciální smysly,
kterými vnímal, zatímco ostatní řidiči museli zajet ke kraj­
nici a čekat, až se to přežene. Připadalo mi, že bouřka trvá
hodiny.
Projeli jsme Little Rockem a bouře se změnila ve vytr­
valý déšť bez hřmění a pak jen v mrholení. Počasí po bou­
ři bylo děsivě klidné. Napůl jsem čekala, že se před námi
objeví tornádo. To, co jsem nakonec viděla, mě připravilo
o dech.

122
 „Podívej!“ Ukázala jsem na jásavou duhu, která se kle­
nula po obloze. Doma jsem občas viděla výsek duhy mezi
stromy, ale takhle celý oblouk ještě ne.
„Hm,“ slyšela jsem ho odpovědět. Sklouzl na duhu jen
krátkým pohledem.
Na mě všechno na téhle cestě dělalo mnohem větší do­
jem než na něj.
„Ví tvůj otec, žes jel se mnou?“ zeptala jsem se.
„Ne. Ráno jsme spolu mluvili asi minutu. Ví, že jsem
vzal na výlet jednu obzvlášť vzdorující pannu - nic víc. Po­
chválil mě za to, jak se snažím, i když mu přijde, že bych
s jedinou dívkou neměl trávit tolik času. Doufá, že ta do­
tyčná přijde k rozumu a nechá se deflorovat, než se vrátíme
z výletu.“
„Tak to ho čeká zklamání,“ zamumlala jsem. Kaidan na
mě zamrkal.
Zkřížila jsem paže na prsou. Toužila jsem říct něco, čím
bych mu ten pobavený úšklebek setřela z tváře.
„Užil sis včera večer s tou Marissinou neteří?“
Zabralo to.
„Ne,“ odpověděl tvrdě.
Nechala jsem toho, ale stejně mě to nepřestalo zajímat.
Brzo přestalo mrholit, setmělo se a my se zase pustili do
jídla. Kaidan už obsah chladicí tašky skoro vyluxoval. Pat­
ti má štěstí, že nemusí krmit dospívajícího kluka. Na to by
nevydělala.
„Měli bychom už brzo někde zastavit,“ ozval se. Přikýv­
la jsem.
„Asi si vezmeme dva pokoje, co.“
Žaludek se mi sevřel. Nechtěla jsem s Kaidanem nic mít,
ale připadalo mi hloupé vyhazovat jeho peníze jen kvůli mé
puritánské povaze a Pattině ochranitelskému pudu.

123
 „Můžeme mít jeden pokoj s oddělenými postelemi,“ na­
vrhla jsem kompromis. „A nebudeme o tom mluvit před
Patti... pokud se nebude ptát.“
„To zní rozumně.“
Zahnuli jsme na odbočku na Webbers Falls a našli je­
diný motel ve městě, který se jmenoval Zářící zbroj, ale nic
nablýskaného na něm nebylo. Mně to bylo jedno, ale Kai-
dan se tvářil opovržlivě.
„Vypadá dost pochybně.“
„To bude v pohodě,“ ujišťovala jsem ho, i když jsem si
už sama představovala, jak budeme spát v pokoji s rodin­
kou švábů.
Kaidan nás šel zapsat. Já zůstala v autě a zavolala Pat­
ti, kde jsme. Chtěla slyšet každou podrobnost o tom, jak se
Kaidan chová. Ujistila jsem ji, že je milý. Vyprávěla jsem jí
o duze, o Kaidanově chuti k jídlu, což ji pobavilo. Mezitím
se předmět našeho hovoru vrátil s plastovou kartou ke dve­
řím pokoje.
„Tak jo, už musím končit. Zavolám zase zejtra.“
„Dobře, miláčku. Dobrou noc. Mám tě ráda.“
„Tak\7tě mám ráda. Dobrou.“
Zavěsila jsem, protože už jsem se s Kaidanovým telefonem
naučila zacházet, a vrátila mu ho. Zůstal stát přede mnou.
„To si říkáte vždycky?“ zeptal se.
„Co?“
„Ze... se máte rádi?“
„Aha. No, jo... vždycky.“
Zamyšleně přikývl a vytáhl ze zadního sedadla naše taš­
ky. Rozesmutnilo mě pomyšlení, že Kaidanovi možná něco
takového doma nikdo neříká, leda možná holky, které balí
na koncertech. Vydali jsme se spolu do motelu a dívali se
na čísla pokojů.

124
 Když jsme našli ten náš, odložili jsme tašky, zuli se
a svalili se na postele. Kaidan si vzal tu pod oknem, já
u zdi. Když jsem chtěla jít do koupelny, musela jsem ko­
lem něj. Rozhlédla jsem se po pokoji. Zádní švábi tu ne­
běhali.
Po chvíli jsme se oba otočili na bok a přes mezeru mezi
postelemi se koukali na sebe. Opírala jsem se o loket a díva­
la se, jak si pohrává s nožem. Zalapala jsem po dechu, když
si ho pustil do dlaně, začal ho proplétat mezi prsty nebo
s ním zatočil na hřbetě ruky.
„Znervózňuje mě to,“ přiznala jsem.
„To vidím. Ale naposledy jsem se pořezal jako malý dítě,
tak klid.“
„Ty sis hrál s nožem už jako malý dítě?“
„Když mi bylo sedm, přišel jsem domů ze školy po rvač­
ce - s bratrem holky, který jsem na hřišti dal pusu. Táta mi
dal tenkrát nůž a řekl mi, abych se naučil chránit, protože
mě čeká ještě spousta rvaček.“
„On chtěl, abys ten nůž používal ve škole?! Proti jiným
dětem?“
„Ne, ne. Jen abych se připravoval, abych se uměl bránit,
až vyrostu. Jako teď.“
„A táta tě s ním naučil zacházet?“
„Ne, učil jsem se to sám. Metodou pokus omyl. Otec
zbraně nepoužívá - teda ve fyzickém smyslu. Když se po­
třebuje dostat z nějaké situace, použije svůj vliv. A taky má
další démony, kteří mu hlídají záda.“
„A tys ten nůž někdy potřeboval?“
„Párkrát ano,“ prohodil nenuceně, jako by o nic nešlo.
„Ale došlo jen na rozseknutou kůži. Nikoho jsem nezabil.
Já hřeším jinak.“ Zase se na mě ušklíbl a zavřel nůž. Bylo
načase změnit téma.

125
 „Vyděsilo tě, když se ti začaly rozvíjet smysly?“ zeptala
sem se ho.
Kaidan si lehl na záda, založil si ruce za hlavou a zkřížil
nohy v kotnících.
„Vyděsilo? Ne, věděl jsem, že to přijde. Ale ty asi ne.“
Zavrtěla jsem hlavou. Kaidan pokračoval.
„Prvních pět let mého života se táta doma vůbec nevysky­
toval, ale přijel na týden před mými šestými narozeninami.
Aby mi vysvětlil, jaké změny mě čekají a čím se liším od lidí.“
Pokusil se napodobit hluboký, vážný hlas svého otce. „Na­
učil mě, jak mám ovládat svoje smysly a jak je využívat proti
lidem. Učil jsem se rychle. Chtěl jsem... mu udělat radost.“
„A udělals?“
Ušklíbl se ke stropu. „Jestli jo, nikdy mi to neřekl. Ale tak
od mých třinácti se začal doma zdržovat víc, začal mě zapo­
jovat do svých aktivit. Chápal jsem to tak, že je na mě hrdý.
Cítil jsem se užitečný.“
„A než s tebou táta začal trávit víc času, kdo tě vychová­
val?“ Nějak mi připadalo, že matka se v jeho životě nevysky­
tuje. Spíš jsem si představovala nějakou Mary Poppinsovou,
jak mu zpívá a je na něj hodná.
„Měl jsem postupně spoustu chův, ale všechny byly za­
milované do mého otce. O to už se postaral. Žádná nezů­
stala delší dobu než rok... spíš půl. Když si na něj začala dě­
lat moc velké nároky, propustil ji a najal další. Táta se rychle
začne nudit.“
To už bylo až moc informací. Pocítila jsem k jeho otci
stejný hněv, jaký jsem cítila k vlastnímu. Kaidan se zadíval
mým směrem.
„Vážně by ses měla snažit ovládat svoje emoce.“
Pořád jsem si nemohla zvyknout na to, že někdo umí vi­
dět barvu mé aury.

126
 Na telefonu mu zase zapípala esemeska. Opovržlivě jsem
se zamračila a Kaidan se na mě usmál.
„Chceš, abych ho vypnul?“
„Jo. Prosím. Nebo nám to tady bude pípat celou noc.“
„Máš pravdu.“ Vypnul se zacinknutím telefon a odložil
ho na noční stolek. „Jaký je tvůj oblíbený smysl, Ann?“
Ann. Oslovil mě zdrobnělinou. Asi by mě to nemělo do­
jímat... ale dojalo.
Soustředila jsem se na jeho otázku. Moje smysly nebyly
zrovna něco, co bych si zvlášť užívala. Nebo kde bych měla
svoje favority. Bylo těžké přestat je brát spíš jako břemeno,
jak mi to připadalo na začátku.
„Čich je někdy fajn,“ připustila jsem. „Teda pokud nos
nezachytí skunka nebo něco takového. A zrak je taky fajn...
můžeš si číst názvy ulic na dálku nebo tak.“
Kaidan na mě upřel svůj temný pohled. „Tyje nikdy ne­
používáš, viď?“
„Někdy jo, ale ne moc často,“ připustila jsem. „Ráda před­
stírám, že jsem normální.“
„Proč?“
Pokrčila jsem rameny. Důvěrnost jeho tónu mě zasko­
čila.
„Nezmínila ses o hmatu,“ ozval se.
„Fuj. Ne. Ale předpokládám, že to je tvůj nejoblíbeněj­
ší smysl.“
Elegantním pohybem vstal z postele a vydal se ke mně.
Rychle jsem se pokusila posadit, ale položil mi dlaň na
paži.
„Ne, zůstaň ležet. Chci ti něco ukázat.“
Podezíravě jsem se na něj zadívala. Rozchechtal se.
„Klid, kočičko.“
„Co chceš dělat?“

127
 „Nic, co by ohrozilo tvou ctnost a proč by na mě Patti
měla vyběhnout s kulovnicí. Zavři oči.“
Pohrdavě jsem si odfrkla, ale byla jsem zvědavá. Třeba mi
ukáže něco užitečného. Odsunula jsem svoje obavy stranou,
položila se na záda a zavřela oči. Ale zůstávala jsem napja­
tá a ve střehu.
„Ne, potřebuju, aby ses uvolnila a soustředila se jen na
dotek. Budu hodný, slibuju.“
To má být cvičení na posílení důvěry? Nebo co?
Zhluboka jsem se nadechla a pokusila se soustředit na
fyzický povrch svého těla. Hlava. Krk. Ramena. Břicho.
Záda. Boky. Stehna. Lýtka. Kotníky. Prsty. Všechno mě
brnělo.
Ucítila jsem drobná vlákna tkaniny bavlněného trička
i džínů. Přehoz na posteli mě štípal tisíci polyesterových
jehliček. Vlasy, které se mi uvolnily z ohonu, mě šimraly na
spánku a na krku. A pak - ach! Zadržela jsem dech, ale po­
dařilo se mi nechat oči zavřené, když se do mé dlaně vtisklo
horké bříško jeho prstu. Soustředila jsem se na to.
„Cítím rýhy na tvém prstu,“ zašeptala jsem.
Neodpověděl. Odtáhl se od mé dlaně a vzápětí mě vzal
za chodidlo. Nervová zakončení mi škubala citlivostí. Kai-
dan přejel prsty po mém palci, správně odhadl množství
tlaku, aby to nelechtalo, přesunul se zespodu na chodidlo,
klenbu a patu. Všechny zanedbávané svaly v noze jásaly nad
tou božskou pozorností. Postupoval výš a moje kotníky se
vtiskly do jeho dlaní. A pak...
Zalila mě náhlá vlna paniky, když mi došlo, že se Kaidan
chce přesunout k mým lýtkům. Neoholila jsem se!
„Počkej,“ vyjekla jsem a posadila se zpříma, „nohy ne.
Já...“ Tolik jsem se styděla, že jsem nedokázala pokračovat.
Jsou rozkošné.“ Tvářil se vážně, ale oči se mu usmívaly.

128
 „Ne, prosím.“ Přitáhla jsem kolena k bradě a zamumlala:
„Neměla jsem čas se ráno oholit.“ Teď se rozesmál. Sytým,
srdečným smíchem.
„Tak fajn, dobře, nohy ne. Ale děláš chybu. Ještě jsem
s tebou neskončil. Otoč se na břicho a uvolni se.“
Poslechla jsem. Nechala jsem paže volně ležet vedle těla
a zavřela oči. Ležet na břiše mi nějak připadalo bezpečnější.
„Hmm,“ protáhl. Zatím se mě ani nedotkl.
„Co?“ zamumlala jsem do polštáře.
„Nic, jen máš tak hezký za-“
Otočila jsem se k němu a zamračila se. Zvedl ruce v ges­
tu obrany.
„Promiň! Toho si kluk prostě nemůže nevšimnout. Už
jsem zase vzorný. Čestný slovo.“
V duchu jsem se vysmála sama sobě za ten pocit bezpe­
čí na břiše. Položila jsem se zpátky, ale tentokrát mi trvalo
delší dobu, než jsem se dokázala uvolnit. Když Kaidan pro­
mluvil, jeho hluboký hlas zněl jako rytmické dunění.
„Potřebuju, abys byla uvolněná a věřila mi. Chci ti tro­
chu vyhrnout tričko, abych se dostal k tvým zádům.“ Za­
chvěla jsem se, když to udělal a chladný vzduch mi olízl na­
hou kůži. Ale to nebylo nic ve srovnání s pocitem, kdy se
mě jeho prsty dotkly v kříži a začaly se pohybovat v malých
kroužcích. Byly to tak lehounké doteky, až se mi všechny
chloupky postavily do pozoru. Myšlenky na to, jestli bych
neměla protestovat, mě úplně opustily Ale zrovna když
jsem myslela, že to lehounké škádlení nesnesu už ani vteři­
nu, jeho dlaně se přitiskly ke svalům mých zad a silné palce
se začaly krouživě pohybovat podél páteře k pasu. Potlačila
jsem slastné zasténání.
Hm, možná má pravdu. Možná bude hmat mým nejob­
líbenějším smyslem.

129
 Jeho zkušené ruce se posouvaly výš, k místům, kde se mi
do kůže nepohodlně zarývala ramínka podprsenky, a přesu­
nuly se na lopatky. Na okamžik jsem ve svalech ucítila napě­
tí, ale pak jako by se pod jeho doteky proměnily v želatinu.
Měl teď ruce na mých ramenou, tričko vyhrnuté až ke krku.
Vzal do ruky můj ohon, aby ho odstrčil stranou. A pak jsem
ucítila to nejkrásnější ze všeho: jeho rty na svém krku.
Políbil mě. Na krk. Napadlo mě, že bych ho měla zasta­
vit, ale měkkost jeho rtů byla tak... tak... Ach. Cítila jsem
každý milimetr spojení jeho rtů s mou pokožkou. Jediným
zvukem v pokoji byl tlukot našich srdcí a náš dech. Proč
Kaidan tak krásně voní? Bylo by tak špatné políbit ho? Jen
lehce, maličko? Nedokázala jsem normálně uvažovat.
Snažila jsem se ovládat rychlost dechu, když se jeho hor­
ké rty otevřely a přesunuly se pod moje ucho. Naklonila
jsem hlavu tak, abych mu poskytla lepší přístup. Spatně!
Jako by mě masíroval každý chuťový pohárek na jeho jazyku
zvlášť. Jeho rty teď byly na mé bradě. Cítila jsem jeho vůni,
zemitou a slanou a sladkou. Uvěřila jsem pošetilé představě,
že mám všechno pod kontrolou, že rychlý polibek nic ne­
znamená. Otočila jsem se k němu, zvedla mu ruce k rame­
nům, pohladila ho po vlasech na krku a přitáhla si jeho hla­
vu téměř ke svým čekajícím rtům.
Líbání bylo mnohem nádhernější a důvěrnější zážitek,
než jsem si kdy dokázala představit. Kaidanovy tváře a bra­
da byly drsné, ale naše rty se po sobě pohybovaly měkce,
něžně a pomalu. Když ty jeho trochu zrychlily a přitvrdily,
poznala jsem, že právě po tom toužím. Jeho ruce se vznesly
k mému pasu, obkroužily moje boky. Mohla bych se s ním
líbat celou noc. Byl to ten nejkrásnější pocit na světě. Špička
mého jazyka se pohybovala v dráždivém spojení s jeho. Ten
polibek mě plně uspokojoval. Ale on chtěl víc.

130
 Jeho ruka mi vklouzla pod tričko, přejela mi po břiše
a hrudním koši, obemkla se kolem košíčku podprsenky. Sta­
vil jediný její stisk, a zakletí pominulo. Odtáhla jsem se od
jeho rtů a se škubnutím si svůj zjitřený smysl přitáhla zpát­
ky a nasadila mu otěže.
Opřela jsem se dlaněmi o jeho hruď a prudce ho od sebe
odstrčila. Posadila jsem se. Kaidan se na mě díval a v očích
se mu vzdouvala touha jako vlny moře. Naklonil se, aby mě
/nova políbil, ale přidržela jsem ho na délku paže od sebe.
Rudá skvrna na jeho hrudi divoce pulsovala a vířila. Tak vel­
kou jsem ji u něj ještě nikdy neviděla.
„Slíbils, že budeš hodnej,“ připomněla jsem mu udý­
chaně.
„Ty jsi mě políbila, Anno,“ zaúpěl hlubokým, chrapti­
vým hlasem.
„Ale tys začal, když jsi mě líbal na krk.“
„To je pravda. Neměl jsem to v plánu.“ Jeho smyslný tón
i planoucí oči mi napovídaly, že se od něj musím dostat co
nejdál. Odsunula jsem se ke kraji postele, seskočila na zem
a začala přecházet sem a tam. Zastrčila jsem si za uši uvol­
něné pramínky vlasů. Ze všech sil jsem se snažila nemyslet
na chuť jeho rtů. Mám za sebou první polibek. Už nikdy ne­
budu stejná jako dřív.
„Proč jsi přestala?“ zeptal se.
„Protože jsi začal s něčím dalším.“
Podrbal se na bradě. „Aha. Moc rychlý přesun. Taková
začátečnická chyba.“
Zkřížila jsem paže na prsou a sledovala ho, jak si v du­
chu probírá svoje chování. Připomínal mi trenéra, který se
snaží přijít na to, proč zápas nedopadl dobře. Neuvěřitelné.
Pak znovu upřel pohled na mě.
„Ale stejně vidím, že mě pořád chceš.“

131
 Zamračila jsem se na něj, ale bylo to tak těžké. Je tak
hrozně hezký! A taky zkažený. Ten polibek pro něj vůbec
nic neznamenal.
„Ale ale,“ pronesl s hraným smutkem, „tak takhle to je?
Zlobíš se? Nebo to předstíráš, ale moc se ti to nevede, pro­
tože
„Přestaň!“
„Cože? Ze bych to vyslovil nahlas?“
J á taky dokážu číst emoce lidí, víš. No, tvoje ne, ale as­
poň mám vždycky tolik slušnosti, že jim to nedávám najevo!
Dopřávám jim pocit citovýho soukromí!“
„To je od tebe hezký.“ Rozvaloval se dál na mé posteli,
jako by ji nemínil opustit.
Sehnula jsem se pro polštář a hodila ho po něm.
„Polštářová bitva?“ Nadzdvihl obočí.
„Běž z mý postele. Prosím. Chci jít spát.“
Postavil se a velkoryse máchl paží k posteli. Vlezla jsem
do ní, přetáhla si přes sebe štípavou pokrývku a otočila
se k němu zády. Došlo mi, že jsem pořád oblečená, ale
nehodlala jsem se zvedat. Cítila jsem, že se na mě pořád
dívá.
J á myslel, že budeme spát nazí, jako Adam a Eva. Je to
tak přirozený...“
Zalapala jsem po dechu. Poslouchal můj soukromý ho­
vor se Scottem! To bylo tak ponižující. Schoulila jsem se do
klubíčka.
„Ale no tak. Ještě jsi mi ani nepoděkovala.“
„Za co?“ odsekla jsem pořád zády k němu.
„Ze jsem ti zabránil muchlovat se s tím zoufalcem. Vždyť
se ti doopravdy ani nelíbil, že ne?“
Tváře mi hořely. Byla jsem ráda, že jsem k němu zády.
Zavřela jsem pusu.

132
 „Takový to teda je,“ prohodil po chvíli. Ignorovala jsem
ho. „Vždycky mě zajímalo, jak se při tom lidi cítí.“
Zvědavost mě přiměla otočit se k němu.
Ja k se cítí při cemT zeptala jsem se.
„Při odmítnutí.“ Vypadal, jako by právě prožil něco zá­
sadního.
„Co to má znamenat? Ze ti zatím žádná holka neřek-
la ne?“
„Žádná.“
Tím se hodně vysvětlovalo.
„A co ty?“ zeptala jsem se. „Zastavil ses někdy sám? Nebo
jsi někdy holku odmítl?“
Rozesmál se, jako bych řekla něco legračního. „Proč bych
(o dělal?“
„K tomu může být spousta důvodů,“ prohodila jsem. „To
je fuk. Jdeme spát. Ceká nás další dlouhej den.“ Zase jsem
se k němu otočila zády a načechrala si polštář pod hlavou.
Jednu jsem odmítl, ale to se asi nepočítá,“ ozval se
Kaidan.
„Proč ne?“
„Byla to nefka.“
Zneklidnilo mě to.
„Takže teď si mám jít dát studenou sprchu?“ zeptal se.
„Bezva nápad.“
Když odešel do koupelny a ozval se hukot vody, vyskočila
jsem z postele a převlékla se do pyžama. Pak jsem vklouzla
zpátky do postele a opakovala si jako zaklínadlo: Nemysli na
polibek. Nemysli na polibek. Nešlo to.
Když Kaidan vyšel z koupelny, ležela jsem nehybně se
zavřenýma očima. Ucítila jsem vůni mýdla a páry. Slyšela
jsem, jak chvíli šramotí po pokoji. Pak se ozvalo otevírání
dveří. Posadila jsem se a uviděla ho na prahu.

133
 „Kam jdeš?“ vyhrkla jsem, než za sebou zavřel.
Podíval se na mě. „Musím pracovat.“
Proč mě to tak ohromilo? A urazilo?
„Musíš? Nebo chceš?“ popíchla jsem ho.
„A záleží snad na tom, Anno?“ zeptal se suše. „Odchá­
zím.“ Udělal pohyb, jako by chtěl za sebou zavřít.
„Kam jdeš?“ vyhrkla jsem.
„Za tou holkou z recepce, něco mi naznačovala. Leda­
že bys změnila názor...?“ Jeho oči mi svůdně přejely po těle.
Zavrtěla jsem hlavou.
Nezměnila jsem názor. Mezi námi se toho už víc nesta­
ne. Ale chtěla jsem, aby zůstal. Sklopila jsem oči ke svědivé
pokrývce.
„Já si to myslel,“ zamumlal Kaidan. Pak zhasnul a vyšel
ze dveří.
Ležela jsem v posteli a snažila se nepředstavovat si, jak
ta dívka z recepce asi vypadá a jaký je to pocit, když na sobě
cítí jeho rty. Zaúpěla jsem zoufalstvím nad svou hloupostí
a přetočila se na druhý bok.
Kéž bych mohla usnout a na všechno zapomenout, ale
ať jsem se snažila sebevíc, nešlo to. Napadlo mě, že bych si
mohla pustit televizi, ale nechtěla jsem dát Kaidanovi naje­
vo, co kvůli němu vyvádí moje zrádné srdce.
O mučivé dvě hodiny později se vrátil. Ležela jsem ne­
hybně a předstírala spánek. Kaidan šel rovnou do koupelny
a umyl se. Za chvíli se vrátil do pokoje a vlezl si do postele.
„Anno?“ zeptal se tiše. Neodpověděla jsem, ale pochopi­
telně musel poznat, že nespím. „Líbil se ti aspoň tvůj první
polibek?“
Chtěla jsem mu odseknout, ať zmlkne, ale nával hněvu
pominul tak rychle, jako se objevil.
„Spi, Kaidane.“

134
 Zmateně jsem se kousla do rtu. Proč se na něj nedokážu
zlobit? Pomyšlení na to, co zrovna dělal, mě naplnilo smrš­
tí různých pocitů, ale hněv mezi nimi chyběl. Neměla jsem
právo se na něj zlobit. Byla bych hloupá, kdybych předpo­
kládala, že se přestane věnovat své „práci“ jen proto, že je se
mnou.
Ulevilo se mi, že už je zpátky. Kaidan si povzdychl. Po
chvíli už mi bylo jasné, že nic dalšího neřekne. Napětí se
vytratilo.
Celou noc jsem se převalovala a házela sebou, přehrávala
si snad tisíckrát svůj první blažený polibek.

135
 KAPITOLA JEDENÁCTÁ

Z dravý str a c h

Ani jednoho z nás nenapadlo nastavit budík, ale nakonec

stejně zafungovalo sluneční svědo, které začalo proudit přes
řídké závěsy dovnitř. Protáhla jsem se a odkopla zmuchla­
né pokrývky. Otočila jsem se na bok ke Kaidanovi, abych se
podívala, jestli je vzhůru. Zamžikal. Pak zívl, což mě přimě­
lo také zívnout. Ještě bych pár hodin spala, ale bude mi to
muset stačit.
Kaidan se opřel o čelo postele a zavřel oči. Pod jeho
opálenou kůží se rýsovaly jednotlivé svaly. Já se v létě taky
vždycky slušně opálila, ale s ním jsem se nemohla srovnávat.
Přemítala jsem, jestli nemá v rodokmenu nějaké Hispánce
nebo Italy. Jenže to nejspíš neví ani on sám.
Dokud měl zavřené oči, mohla jsem si ho bez obav pro­
hlížet. Ramena měl oblá, předloktí napjatá. Celý jeho trup
byl pastvou pro oči: opálená hruď, která se svažovala k bři­
chu s vlnkami svalů, ale zase ne tak, aby se vedle něj dívka
musela stydět za své nedostatky. Pas mu přecházel v úzké

136
boky, a od nich dolů už jsem viděla jen motelovou po­
krývku.
Kaidan se zavrtěl a já odtrhla oči. Právě včas. Po stra­
ně jsem sledovala, jak odhazuje deku a posunuje se ke kraji
postele. Vstal, otočil se ke mně zády a pořádně se protáhl.
Když jsem se na něj zadívala, oči mi sklouzly na jeho nahý
zadek.
Panebože!
Vyjekla jsem a zabořila obličej do polštáře.
„Co je?“ zaslechla jsem. „Viděla jsi švába?“
„Proč nemáš nic na sobě?“ Nesnažila jsem se zvednout
rudý obličej z polštáře.
„Co, tohle?“ podivil se. „Vždycky spím nahý. Já zase ne­
chápu, jak můžeš usnout v oblečení.“
„To snad není pravda,“ procedila jsem skrz zuby. Pak jsem
vstala a vydala se do koupelny.

Ujeli jsme asi sto padesát kilometrů beze slova. Kaidan

hledal nějakou hudbu na místních rozhlasových stanicích.
Když se ozvalo: „Ukážu ti svůj sexy zadek, bejby,“ Kaidan
se uchechtnul, zavrtěl hlavou a přeladil o stanici zpátky na
rozzuřenou rockerku, kterou jsme poslouchali předtím.
Zírala jsem z okna na zelená křoví, která lemovala dál­
nici 1-40. Míjeli jsme farmy a ranče, některé moderní, jiné
polorozpadlé a opuštěné. Zřejmě už jsme po cestě viděli
všechny chovné dobytkářské stanice, které se vidět daly.
„Máš hlad?“ zeptal se Kaidan. Pokrčila jsem rameny. Pak
jsem přikývla.
Zajel na téměř prázdné parkoviště u palačinkárny. Uvnitř
jsme se posadili do boxu s popraskanými potahy. Přišla k nám
servírka, která nebyla o moc starší než my. Z její dělohy se ke
mně vznesl horký pocit spokojenosti.

137
 „Co budete pít?“ zeptala se nepřátelsky.
„Kafe,“ odpověděl Kaidan.
Podívala se na mě.
„Kakao, prosím.“
Odešla nám pro nápoje.
„Je těhotná,“ zašeptala jsem.
Kaidan se za ní zadíval a zavrtěl hlavou.
„To mi nepřipadá.“
To nic neznamenalo. Na některých ženách to není vidět
až někdy do pátého, šestého měsíce. Jedna holka ve škole to
maskovala až do porodu.
„Já její dítě cítím. Ty ne?“
„Ne.“
Možná se mi to jen zdálo, ale připadalo mi, jako by se
Kaidan trochu naštval, že umím něco, co on ne. Oba jsme
sledovali dívku, která nám plnila hrníčky. Ta spokojeně ne­
vypadala, byla celá zahalená šedivou aurou.
Přinesla nám pití a zapsala si naše objednávky. Snažila
jsem se na ni usmát, ale vyhýbala se mi očima.
Kaidan pil kávu černou. Sebrala jsem z hladiny kakaa
našlehanou smetanu a snědla ji lžičkou. Dlouho jsem se od-
hodlávala k tomu, co jsem chtěla říct.
„Kaidane... myslíš, že by ses aspoň po cestě mohl chovat
jako gentleman a nosit do postele trenýrky?“
„Aha... chápu.“ Opřel se v boxu pohodlněji. „Pohled na
můj zadek tě vyděsil, co?“
„Hele, já mluvím vážně,“ upozornila jsem ho.
Kaidan se napil kávy. „Rád bych uvedl na pravou míru, že
nejsem gentleman, ale pro jednou můžu udělat výjimku. Po
cestě už žádný nudistický spaní. Spokojená? A teď už po mně
přestaň loupat tím ošklivým pohledem. Hele, naše snídaně.“
Při pohledu na palačinky s rozpuštěným máslem se mi

138
začaly sbíhat sliny, ale na Kaidanův talíř jsem vykulila oči.
Palačinky, míchaná vajíčka, párky, slanina, šunka, ovesná
kaše a topinky! Zašklebil se na mě a pustil se do toho.
Byla jsem vyhladovělá. Snědli jsme všechno do poslední-
ho sousta a pak se pohodlně rozvalili v boxu. Po té přemíře
jídla jsme se cítili příjemně otupělí.
Kaidan se najednou prudce narovnal a po tváři mu pře­
létl stín. Ukázal mi, abych se sehnula. Poslechla jsem ho.
Bojácný výraz jeho očí mi připomněl ten okamžik, kdy se
u nich doma objevil jeho otec.
„Teď přicházejí potíže,“ zašeptal. Chtěla jsem se otočit,
ale zasyčel na mě: „Nekoukej se tam!“
Soustředila jsem se na něj. Naklonil hlavu, aby viděl na
servírku, která teď byla za pultem.
„Skryj si symbol,“ zašeptal. Rozhlédla jsem se kolem,
/vedla ze stolu jídelní lístek a podržela si ho před sebou.
Chvíli jsem čekala. Pak jsem se otočila na servírku, která
nalévala vodu do kávovaru. Ruka sejí třásla. Dívka se muse­
la opřít o pult, aby se udržela na nohou. Její aura potemněla
a brada se jí rozklepala. Nejvíc mě ohromilo, že její mlžný
anděl strážný se choval jako splašený, divoce za ní poskako­
val, jako by ho něco vyděsilo. Občas jsem je to vídala dělat,
ale nechápala jsem proč. Po chvíli se uklidnil.
V okýnku se objevila hlava kuchařky a zeptala se dívky
na něco v souvislosti s jídlem. Servírka vyštěkla odpověď.
J e pryč,“ zašeptal Kaidan s ulehčením.
„Co se stalo?“ zeptala jsem se.
„Duch démona. Ty je nevidíš?“
„Nic jsem neviděla.“ Rozhlédla jsem se kolem a vtiskla
se hlouběji do boxu.
„Všichni nefové je můžou vidět. To máme vrozené. Ty se
tomu asi bráníš.“

139
 Servírka s neskrývanou netrpělivostí přišla k našemu
stolu.
„Eště něco?“
„Ne, děkujeme,“ odpověděla jsem. „Bylo to všechno moc
dobrý.“
Hodila nám na stůl účet a odnesla talíře bez jediného
dalšího slova. Kaidan vytáhl peněženku a položil na účet
dvacetidolarovku.
„Myslíš, že je na nás naštvaná?“ zeptala jsem se. Viděla
jsem sice emoce, ale nemohla nijak poznat jejich zdroj.
„Proč by měla? Je frustrovaná, protože ji zničehonic pře­
padly tak temné emoce a ona neví, co je jejich příčinou.
Takže se to pokusí na něco svést - na jinou osobu, nedo­
statek spánku, hormony, na cokoli, než aby se s tím snažila
poprat. A takhle začíná cyklus.“
„Ty chceš říct...“ naklonila jsem se k němu přes stůl, abych
mohla šeptat, „že tu holku zrovna navštívil démon?“
Kaidan přikývl a srovnal solničku, pepřenku a párátka
do úhledné řady.
V duchu jsem počítala. Z Kaidanovy dvacky zbude té
dívce asi pět dolarů spropitného. Něco mi napovídalo, že její
potíže pramení z nedostatku peněz. Otevřela jsem peně­
ženku se svými úsporami z cukrárny a přidala na hromádku
ještě desetidolarovku.
„Víš, že štěstí se nedá koupit,“ poznamenal Kaidan. Vy­
padal přitom tak ďábelsky neodolatelně, až jsem se zachvěla
a odkašlala si. Otočila jsem se k servírce. Její strážný anděl
ji zřejmě objímal.
„Jsou strážní andělé s lidmi pořád?“ zeptala jsem se. Ne­
mohla jsem z toho výjevu spustit oči.
„Pořád. I když chodí na záchod. I když mají sex.“
Zavrtěla jsem hlavou. „Ty vždycky skončíš u toho, viď.“

140
 „Ptala ses mě. Ale neboj se. Jsou tak čistí a cudní, že se
nechovají jako voyeuři.“
Mluvit o andělech takhle mi připadalo neuctivé. Ale už
jsem přemýšlela nad další otázkou.
„Takže když démoni navštěvují lidi, dělají to v podobě
duchů?“
„Přesně tak. Ještě že jedeme tak daleko. Musím tě toho
ještě spoustu naučit.“
Postavil se a já taky, právě když servírka přišla ke stolu.
Zadívala se na dvě bankovky.
„Počkejte, vrátím vám,“ ozvala se.
„Ne, to je pro vás,“ protáhl svůdně Kaidan a zadíval se na
ni - až příliš dlouho. Dívala jsem se, jak se její aura mění ze
světle zelené vděku na nával rudé.
„A ještě jednou díky!“ vložila jsem se do toho hlasitěji,
než jsem chtěla. „Přejeme vám příjemný den.“
Kopla jsem Kaidana do kotníku. Vyšli jsme ven do nád­
herného rána v oklahomském Shawnee a pod nohama nám
křupaly kamínky štěrku.
„Jestli budeš na každé zastávce dělat na holky postelo­
vý oči, bude to ještě delší cesta.“ Snažila jsem se to vyslovit,
jako by o nic nešlo.
„Postelový oči?“ opakoval. Nastoupili jsme do jeho auta.
Kaidan se posadil za volant a zadíval se na mě. Ofina mu
padala do čela a nad obočím se trochu kroutila. Ve tváři ne­
měl nic oblého, jen rovné ostré rysy. Ale mě dostávaly ty
jeho modré oči.
„Jako bys nevěděl, co děláš,“ ušklíbla jsem se.
„Pracuju.“
Hm. Jistě.
„Ta holka má dost starostí i bez toho, abys jí nasa­
zoval do hlavy tyhle myšlenky.“ Se zbytečnou prudkostí

141
jsem kolem sebe natáhla bezpečnostní pás. Kaidan nastar­
toval.
„Podle mě je naprosto schopná přijít na tyhle myšlenky
sama. Jeden by řekl, že žárlíš, když takhle mluvíš, ale vidím,
že to není ten případ. To je zvláštní. Ty si o ni opravdu dě­
láš starosti?“
„A tomu je tak těžký uvěřit?“
„Vždyť ji ani neznáš,“ připomněl mi.
„Můžeš mít soucit i s cizími lidmi.“
„Otěhotněla, i když není vdaná,“ prohlásil. „Byla to její
volba.“
„Neznáme okolnosti.“
Kaidan jel podle ukazatelů zpátky na dálnici 1-40 směr
západ. Cítila jsem, že už se nechce dál hádat.
„Proč jsi říkal, že se bráním vidět démony?“ zeptala
jsem se.
„Podle mě proto, že nejsi otevřená zlu. Musíš být ochot­
ná je vidět a přijmout to, čím jsou.“
„Nechci bejt otevřená zlu. Dokonce ani nesnáším koukat
na zprávy. Vím, že se to děje, ale v televizi vyjmenují tolik
detailů, že mě to zraňuje - cítit, jak lidi trpí.“
Tázavě se na mě podíval. „Jak to myslíš - cítit>jak lidi
trpiT
„Někdy nedokážu odblokovat jejich emoce, zvlášť když
je to velká skupina lidí a jejich pocity jsou negativní. Sna­
žím se to nevnímat, ale někdy se mi to nepovede a ty emoce
prosáknou do mě. Bolí to.“
„Ty dokážeš opravdu cítit to, co jiný? Nejen vidět?“
„No jo,“ přikývla jsem překvapeně. „Ty ne?“
„Ne! Jen vidím jejich barvy. U tebe je to asi dědictví po
matce.“
„Aha,“ hlesla jsem. Nevěděla jsem, co na to mám říct.

142
 „Počkej,“ ozval se Kaidan potměšile. „To znamená, že cí-
Iís chtíč pokaždý, když ho cítí někdo blízko tebe?“
„Ne, ty čuně. Tak to není - cítím neuspokojenou touhu
po něčem. Je to nepříjemný.“
„Hm.To je zlý. Bez urážky,“ podíval se na mě, „ale měla
by ses trochu zocelit. Taky by ti prospělo vidět démony
a poznat, co mají za lubem.“
Měl pravdu. Věděla jsem, že se s tím budu muset vypořá­
dat, ale zrovna teď jsem toužila po dalších informacích.
„Co přesně dělají duchové démonů?“
„Našeptávají lidem ošklivé nápady.“ Kaidan řídil jednou
rukou. Druhou si protáčel mezi prsty pero, aniž se na ni po­
díval.
Ja k to myslíš?“
„Znáš ten hlásek ve svý hlavě, co mu lidi říkají svědo­
mí?“ zeptal se. Přikývla jsem. „Ve skutečnosti jsou to zprávy,
který lidi dostávají od svých strážných andělů. A podobně
jim šeptají i démoni, a zprávy démonů i andělů se střetávají
s lidskou vůlí. Takže to starý klišé, že člověk má na jednom
rameni anděla a na druhým ďábla, není tak daleko od prav­
dy. Démon třeba šeptá holce, že není atraktivní a že si ne­
zaslouží lásku. Pak ji opustí, protože jeho práce je u konce,
přesune se k další oběti. Dívčin anděl jí šeptá, že je krásná
a zaslouží si všechno, co chce, bia bia bia. Komu myslíš, že
bude věřit?“
To bylo tak nespravedlivé. Měla jsem ale další otázky.
Ja k často démoni lidi navštěvují?“
„To záleží na tom, jak často je to potřeba. Třeba jednou
za měsíc. Jednou za rok. Liší se to od člověka k člověku.“
Ja k si to můžou dovolit?“ Nemohla jsem si pomoct, při­
padalo mi to jako zrada na lidstvu. Kaidanova hořká reakce
mnou otřásla.

143
 „Protože Stvořitel není tak dobrý a milující, jak si Ho
maluješ.“
„Ty máš na něj vztek?“ Netušila jsem, proč mě to tak
překvapilo.
„Nikdy pro mě nic dobrýho neudělal. Jsem prokletý už
od chvíle svýho početí - stejně jako bys byla i ty, kdybys
v sobě neměla kus anděla.“
Ja k to myslíš?“
Kaidan si přejel rukou po vlasech a zadíval se tvrdě na
silnici před sebou. „Tak, že nefové nemají žádnou naději na
spásu. To je to první, čemu se při výcviku učíme. Přijdeme
do pekla, stejně jako naši otcově.“
Počkat. Cože? To se přece plete.
„To podle mě není možný,“ namítla jsem. „Třeba tvůj
otec nechtěl, aby tě vůbec napadlo, že bys nemusel bejt jeho
poslušná sexuálně náruživá loutka.“
„Uvidíme,“ zamumlal. „Můžeš se na to zeptat svýho táty,
až ho uvidíš.“
Snažila jsem se soustředit na krajinu kolem sebe, ne na
ty zmatené pocity uvnitř. Ale nedokázala jsem se radovat
ani nad tím, že jsme překročili hranice Texasu. Myslela jsem
jen na to, že by všichni nefilové byli automaticky odsouzeni
propadnout peklu. To nemůže být pravda. Nějak ji zjistím,
i když jsem si přála, abych se ji nemusela dozvídat od dé­
mona, který mě zplodil.
Opřela jsem se čelem o dvířka, přejela pohledem široký
horizont před námi a spustila víčka.

Šťouchanec do ruky mě přiměl rozlepit víčka a rozhlédnout

se kolem. Posadila jsem se a uhladila si vlasy. Moje vidění se
postupně zaostřovalo. Byli jsme uprostřed nicoty. Kilometry
a kilometry ničeho ve všech směrech.

144
 „IVomiň, že tě budím, ale musím zajet pro benzín.“
Zastavili jsme u malé venkovské stanice, kde jsme si v ob-
»Ixulě nakoupili i sendviče, jablka, pití a čokoládové pusinky,
kleté pekla majitelova manželka.
Kaidanovi se hrozně líbil prodavačův silný texaský pří­
zvuk. Vyptával se ho na spoustu nesmyslů jen proto, aby muž
dill mluvil. Když jsme se vraceli k autu, pokoušel se ho napo­
dobovat. „Tak kampa ste se, vy holátka, vydaly, có? No jó, to
hc ví, že tajdlenc mám pro vás mapy, hnedle nad jabkama!“
1Ilasitě jsem se rozesmála.
„Neříkal hnedle!“
„Ale já to vždycky chtěl použít. Miluju Američany. Ty
máš taky rozkošný přízvuk, i když ne tak legrační jako on.“
.Já?!“
Přikývl. Připadalo mi, že jižansky skoro nemluvím, ale
nikdo to asi nepozná sám u sebe.
„Pověz mi o všech těch místech, kde jsi bydlel.“ Nakloni­
la jsem sedadlo směrem k němu a rozbalila první dva send­
viče. Obtočila jsem ubrousek kolem jednoho z nich a poda­
la ho Kaidanovi.
„Díky.“ Pořádně si ukousl a pak začal mluvit mezi sousty.
„Narodil jsem se v Londýně. Matka umřela při porodu jako
všechny matky nefilů.“ Znova si ukousl. Zamyslela jsem se
nad jeho poznámkou.
„Vyrůstal jsem na Britských ostrovech. V Anglii, Irsku,
Skotsku, Walesu. Krátce jsem žil i jinde - ve Francii, Itá­
lii, Jižní Africe. Ve Státech jsem poprvé. Adanta mě nejdřív
zklamala - chtěl jsem bydlet v New Yorku -, ale začíná se
mi líbit.“
Všechno, co Kaidan říkal, bylo tak vzrušující a exotické.
Já byla poprvé někde mimo domov, a on toho už tolik zažil.
Jedla jsem jablko a oceňovala, jak je křupavé, ne měkké.

145
 „A kde se ti líbilo nejvíc?“ zkusila jsem to.
„Nikdy jsem moc nepřilnul k žádnému místu. Ale kdy­
bych si měl vybrat, tak asi... tady.“
Přestala jsem kousat a zkoumala jeho tvář. Kaidan měl
stisknuté rty a vypadal trochu napjatě. To si ze mě utahuje?
Kousla jsem se do rtu.
„Myslíš texaskou pánev?“ zeptala jsem se pochybovačně.
„Ne.“ Vypadalo to, jako by odměřoval ta správná slova na
lékárnické váze. „Myslím tady s tebou v autě.“
Naskočila mi husí kůže. Odvrátila jsem se od něj a zadí­
vala se na silnici. Ruka s jablkem mi spadla do klína.
Kaidan si odkašlal a pokusil se mi to vysvětlit. „Nikdy jsem
se takhle s nikým nebavil, co jsem začal pracovat pro otce. Ani
s těmi jedinými čtyřmi lidmi na světě, kterým můžu říkat přá­
telé. Ty máš Patti a toho svýho kluka, tak asi nechápeš, že to
pro mě je taková úleva. Je to... příjemný.“ Znova si odkašlal.
Panebože. Ze by se to mezi námi začalo obracet k lepší­
mu? Bála jsem se, abych tu chvíli nepokazila.
„To pro mě taky,“ ozvala jsem se. Jayovi jsem nikdy nic
neřekla. Nemá o ničem z toho ani ponětí. Mluvím o tom
jedině s tebou, kromě Patti, ale to je něco jinýho. Ona ví je­
nom ty základní věci, co jí prozradila jeptiška v klášteře, kde
jsem se narodila.“
„Ty ses narodila v klášteře,“ opakoval po mně.
Jo .“
„Přirozeně.“
„Na tom nezáleží.“ Nadechla jsem se. „Nemluvila jsem
s Patti o těch změnách, co se se mnou děly, když jsem vyrůs­
tala. Připadala jsem si hrozně sama, takže... tě chápu.“
„Ale i tak,“ ozval se napjatě. „Má tě ráda...“
A byli jsme u toho.
Já vyrůstala s Pattinou láskou, nic jiného mi nikdy ne-

146
 iliívala najevo. Kaidan sice od malička věděl, kým je, a měl
všechny materiální věci, na které si vzpomněl. Ale nikoho,
kilo by ho miloval.
„A co všechny ty holky?“ odvážila jsem se zeptat. „Určitě
l>yly některé, co tě milovaly... a některé jsi zase miloval ty?“
„Žádná holka mě nemilovala. Musíš toho člověka po­
znat, abys k němu mohla cítit něco takovýho. Líbil jsem se
jim, chtěly mě vlastnit. To je povaha chtíče.“
Vnitřnosti se mi sevřely pocitem viny, protože popisoval
pocit, který jsem dobře znala. Když už jsem se začala bát, že
si to čte v mé auře, hlavou mi bleskla vzpomínka na Jamie
Mooreovou. Ta by ho dokázala milovat, kdyby jí dal šan­
ci. Nechtěla jsem na ni myslet, ale nedokázala jsem se těch
myšlenek zbavit.
„U nás ve škole je jedna holka, se kterou jsi vloni chodil.
Asi hned po tom, když jste se sem přistěhovali. Byla moc
milá... Jamie Mooreová.“
Přikývl, že ji zná, ale díval se dál před sebe. Mlčela jsem.
Nechtěla jsem moc pokoušet štěstí a zase ho popudit, ale to
téma mě znervózňovalo.
„Hele, na začátku je vždycky dohoda,“ ozval se Kaidan.
„Ty holky vědí, že nestojím o vztah. Nikdy jsem žádný ne­
lhal. Nepotřebuju to. Pravda zraňuje víc než lež. Jamie si
myslela, že mě může změnit. Byla to od ní hloupost.“
Zřejmě chtěl působit tvrdě, ale přede mnou se mu to ne­
dařilo. Viděla jsem praskliny a pod nimi něco měkčího, vře­
lejšího. Zkusila jsem zatlačit víc.
J e ti jich někdy líto, nebo je ti smutno z toho, že jim
ubližuješ?“ Nadechla jsem se a rychle mluvila dál: „Neber to,
jako že ti to vyčítám. Jen se tě snažím pochopit.“
Jeho prsty na volantu se křečovitě sevřely, až mu zběla­
ly kotníky.

147
 „A když řeknu ne? Ne, nemám soucit s holkama, kterým
ubližuju - nebo spíš s holkama, který si nechávají ubližovat,
dokonce tu bolest hledají?“
Dívala jsem se na svoje ruce v klíně, na jablko, jehož vy­
kousaná dužina začínala na okrajích hnědnout.
„Pak... lituju já tebe.“
„Proč?“
„Protože to je smutnej život a já... mně na tobě záleží.“
„Neříkej to!“ Jeho tón zněl skoro podrážděně. „JNexáleií
ti na mně. Sotva mě znáš.“
„A ty sotva znáš mě, ale stejně jsme tady. Nabídnuls mi
tuhle cestu. Odpovídáš mi na všechny otázky. K ničemu mě
nenutíš. A chránils mě před svým tátou. Jsem ráda, že jsme
tady spolu.“
Tak, a bylo to venku. Pátravě jsme se dívali jeden dru­
hému do očí. Kaidan se po chvíli znovu soustředil na silni­
ci, ale sevření jeho rukou na volantu povolilo. Můj puls se
zklidňoval.
„Když sbalím nějakou holku, je to jednorázová záleži­
tost,“ začal Kaidan. „Občas se vidíme dvakrát, třikrát ma­
ximálně. Snažím se nevnímat je jako osobnosti, beru to jen
fyzicky. Nic jim neslibuju, nedávám jim ani číslo na mobil -
ale vždycky si ho nějak seženou. Buď přijdou na koncert,
kde hraju, nebo někam na mejdan a dávají mi dárky... asi si
to umíš představit.“
Radši bych neuměla.
„Když jsem se potřetí viděl s Jamie, dala mi něco jiný-
ho než ty ostatní. Namixovala mi cédéčko. Viděl jsem, že si
s tím dala hodně práce. Říkala, že v každý písničce je bez­
vadný sólo na bubny nebo jedinečný motiv. Vybrala to fakt
skvěle. Scházeli jsme se asi tři týdny, docela často. Ale když
mi řekla, že mě miluje, musel jsem to ukončit. Potřeboval

148
 aby mě nenáviděla. Takže jsem jednou na zkoušce
ukázal všem její nahou fotku, kterou mi poslala na mobil.“
Trochu vzdorovitě se na mě podíval, než se zase otočil
dopředu. Asi jsem to potřebovala slyšet. Všechno ve mně
se svíralo.
„Zamiloval ses do ní?“
Zaúpěl a zavrtěl hlavou.
Ježíši, Anno.“ Trhla jsem sebou. „No jo, já zapomněl, že
jedu se světicí.“ Povzdychl si a prohrábl si rukou vlasy, než
pokračoval. „Ne, nemiloval jsem ji. Žádnou jsem nemiloval.
Jenom se ti snažím odpovědět na to, jestli mi je někdy líto,
že jim ubližuju. Protože - ano, Jamie mi líto bylo. Bože, ne­
můžu uvěřit, že se o tom s tebou bavím.“
Opřela jsem se o sedadlo a zadívala se bočním okýn­
kem na texaské pláně, nad nimiž pomalu zapadalo slunce.
Doufala jsem, že si Kaidan nevšiml, jak jsem si potají se­
třela slzu.
„Nelituj mě, Anno, a nemysli si o mně kvůli tomu při­
znání nic dobrého. Nenamlouvej si, že se mi nelíbí, co mu­
sím dělat... protože mně se to líbí. Měla bys vědět, s kým
máš tu čest.“
Podle mě bylo načase, abych se o té bytosti, se kterou
mám tu čest, dozvěděla víc.
„Dals někdy nějaký holce drogy nebo něco do pití?“ ze­
ptala jsem se, pořád s pohledem upřeným ven z okna.
„Ne. To je dobrý pro chudáky, co si nevěří.“
„Využils někdy holku, která byla opilá nebo sjetá?“
„Ne. K čemu by to bylo, když by se na to pak nepama­
tovala?“
„Nutils je někdy k něčemu, co samy nechtěly?“
„Ne. Trénuješ se na psycholožku, nebo co?“
J á nepochybuju o tom, že fyzicky si to užíváš, Kaidane.

149
 Ale jestli mám fakt vědět, co jsi zač, odpověz mi na tohle:
Dělá ti radost lidem ubližovat?“
Dívala jsem se, jak se jeho hrudník zvedá a klesá s ti­
chým povzdechem. Když odpověděl, jeho hlas zněl chladně,
trochu podrážděně.
„Necítím k nim nic. Jejich bolest je mi lhostejná. Nepři­
pouštím si ji. Nemám z toho radost, ani se tím netrápím, až
na tu jednu výjimku, o které jsem mluvil. Stačí ti to takhle?“
S Kaidanem jsem musela číst mezi řádky, když jsem se
o něm chtěla něco dozvědět. Potřebovala jsem zjistit, proč
ignoruje bolest druhých a co by se stalo, kdyby si ji připus­
til. Kdyby ho utrpení jiných těšilo, užíval by si ho, neuzaví-
ral by se před ním.
„Proč chceš, abych si myslela, že seš horší než ve skuteč­
nosti?“ zeptala jsem se.
„Protože bude lepší, když si zachováš zdravý strach. Abys
pak neřekla, že jsem tě nevaroval. Nejsem jako kluci od vás
ze školy. Vzpomeň si, jak tě to táhne k drogám. Já cítím to­
též, když jde o sex.“
Ach.
„Už ti to dochází? Můžu to vyjádřit ještě jasnějc.“ Ztišil
hlas. „Už po pár minutách s nějakou holkou vím, co mám ří­
kat, abych ji dostal do postele. Včetně tebe, i když se to včera
nepovedlo. U některých stačí jen lichotit, věnovat jim pozor­
nost. S jinými to chce víc času a energie. Udělám cokoli, abych
je dostal. A cokoli, aby si na mě musely vzpomenout pokaždé,
když se budou milovat s někým jiným. Znám tajemství těla,
o kterých většina lidí nemá ani ponětí. Když odcházím a ony
mě prosí, abych zůstal, vím, že se mi je povedlo zkazit.“
Srdce mi prudce bušilo. Kaidan přejel pohledem po mé
auře.
J e to jen otázka času,“ prohlásil.

150
 KAPITOLA DVANÁCTÁ

K a id a n o v a k o l ín s k á

Až do Nového Mexika jsme pak mlčeli. Prudká změna kra­

jiny mi přinesla úlevu. Rovné texaské pláně vystřídaly mírné
kopce a nevysoká pohoří porostlá křovinami. Před námi se do
Síře otevíral Jihozápad. Udivilo mě, jak daleko je tady vidět.
Když slunce kleslo k obzoru, Kaidan zpomalil a zabočil
na výjezd z dálnice. Zaparkovali jsme u rychlého občerstve­
ní a vystoupili, abychom si protáhli nohy. Vzduch tady po­
strádal vlhkost, na kterou jsem byla zvyklá z domova. Při­
padalo mi, jako by byl v plicích nějak řidší.
Objednali jsme si jídlo a mlčky se najedli. Sedli jsme si
u proskleného výkladu, z něhož bylo vidět na parkoviště.
Krajina se za soumraku koupala v temně růžových a oran­
žových odstínech.
„Máte tady krásnou krajinu. Tak rozmanitou.“
„Je nádherná,“ přikývla jsem a přistrčila k němu půlku
nedojedeného kuřecího sendviče. Kaidan ho spořádal, za­
tímco já oždibovala zbylé hranolky.

151
 „Pojedeme ještě pár hodin a pak zastavíme na noc,“ roz­
hodl. „Tankování chci nechat až na ráno.“
Přikývla jsem a odnesla naše tácy. Pomyšlení na další
společnou noc mě znervózňovalo.
Zase jsme nastoupili do auta a pokračovali po 1-40. Pů­
vab starého dobrého Západu mě povzbuzoval. Kaidan po
mně přejel pohledem, když jsem si skrčila bosé nohy pod
sebe.
„Potřebuju v L. A. navštívit ještě někoho kromě táty.“
Pokývl, jako by mě pobízel k pokračování. Vyprávěla jsem
mu, jak za Patti přišel anděl, jak se stala mou náhradní mat­
kou. A taky jsem mu vyprávěla o sestře Ruth, která se mnou
chtěla mluvit, až na to budu mít dost rozumu.
„Neumím si představit, co mi chce povědět - co nemoh­
la svěřit Patti.“
„No teda. Nikdy jsem neslyšel, že by ještě v dnešní době
andělé přímo mluvili s lidma.“
„Myslím, že sestra Ruth umírá,“ svěřila jsem mu. „To je
asi ten důvod, proč Patti souhlasila, že můžu jet s tebou.“
„Dojedeme tam včas.“
To jsem taky doufala.
„Chci slyšet všechno, co víš o démonech,“ požádala
jsem ho.
Kaidan si odkašlal a začal věcně vyprávět.
„Určitě víš, že existuje sedm smrtelných hříchů: hněv, le­
nost, nestřídmost, závist, lakomství, smilstvo a pýcha. Říká
se, že pýchaje hlavním hříchem, ze kterého se rodí všechny
další. Podle nich se dělí práce démonů na světě - každý má
na starosti jeden z hlavních hříchů, kromě lenosti a nestříd­
mosti - ty má na starosti jeden démon, protože většinou
kráčejí ruku v ruce. Pak existuje šest doplňujících hříchů:
lež, vražda, nenávist, krádež, nevěra a opilství nebo požívání

152
omamných látek obecně.To znamená, že na světě je dvanáct
trmných andělů v lidských tělech. Říkají si knížata, protože
vliUlnou zlu na zemi.“
„A naši otcové patří mezi těch dvanáct knížat?“
Je to tak.“
Bylo zvláštní slyšet to z Kaidanových úst. Když se zlobil
nebo byl rozrušený, jeho hlas zněl arogantně. Ale byly chvíle
jako třeba tahle, kdy mluvil prostě jako pilný student, když
přednáší referát. Uvědomovala jsem si, že se dokáže měnit
podle obecenstva. Uměl hrát roli drsného rockera i vzděla­
ného gentlemana. Ale kdo je doopravdy? Natáhla jsem se
a zamnula si zezadu krk, který mě začal brnět.
Jaký je rozdíl mezi knížetem a jinými démony - třeba
tím, který byl dneska v té restauraci?“
„V duchovní podobě jsou stejní, ale jen knížata smějí
posednout lidské tělo. Každý kníže velí legii démonů, kteří
svým našeptáváním sužují svět —říká se jim legionáři. Lidé
je nazývají zlými duchy. Celkem je na zemi šest set šedesát
sest démonů.“
Po páteři mi přeběhlo nevěřícné zamrazení.
„Takže dvanáct knížat a šest set padesát čtyři legionářů,“
spočítala jsem. „A kde jsou v tom všem nefilové?“
„My jsme jen vedlejší produkt. Nemůžeme se počítat
mezi lidi, ale ani mezi legionáře. Plníme vůli svých otců
a máme pusy na zámek, to je všechno.“
Dokázala jsem jen přikývnout. Žaludek se mi svíral, když
Kaidan pokračoval.
„Dřív bývalo víc knížat. Kdysi byl jeden démon pro po­
rušení každého z Deseti přikázání, kromě těch pro smrtel­
né hříchy. Jenže řada věcí z desatera zastarala. Všechno se
změnilo. Dneska už zůstávají v platnosti snad jen zákaz lži
a nevěry. Knížata se v každém vtělení zařadí do společenské

153
 skupiny, která ten který hřích reprezentuje. Můj otec teď
pracuje v pornografii/4
Držela jsem v klíně láhev s vodou a snažila se potlačit
nevolnost, která se mě při jeho slovech zmocňovala.
„Slyšel jsem, že tvůj otec hrál v minulém století význam-
nou úlohu v obchodu s alkoholem,“ vyprávěl Kaidan dál.
„Teď se věnuje drogám. Démony to táhne k jejich předur­
čení a jejich potomci to zdědili taky. Jako žena máš zřejmě
vyvinuté další smysly, třeba poznáš, když má někdo povahu
náchylnou k závislosti, je to tak?“
Přikývla jsem. Myslela jsem na to, jak jsem to poznala
u Jaye. „Ale jak s tím souvisí to, že jsem žena?“
„Nevím přesně, jak to je, ale nefky jsou vždycky vníma­
vější než nefové. Ženská intuice nebo tak něco. Předchozí
dcery mého otce dokázaly vycítit panenství nebo plodnost
jiných žen. Otec to umí taky, ale já ne.“
„To je zajímavý A dál?“
„No, co ještě... asi bys měla vědět, že všichni démoni
se touží vyšvihnout do postavení knížat, protože možnost
zmocnit se lidského těla je velmi žádoucí. Dokonce mezi
sebou bojují. Sám Lucifer by se taky radši dostal na zem,
ale je připoután k peklu, stejně jako jeho pobočníci Belze­
bub a Asmodeus.“
„Nemůžou odejít?“ Při tom pomyšlení se mi trochu ule­
vilo.
„Ne, nemůžou. Lucifer žije prostřednictvím knížat a le­
gionářů.“
„A proč nejsou na zemi všichni démoni? Mohl by je tam
poslat, kdyby chtěl, ne?“
„Asi mohl, ale celé se to bere jako supertajná operace, což
je ironie - v nebi určitě vědí o tom, co mají padlí za lubem.
Ale Lucifer se chce držet mimo radar, abych to tak řekl.“

154
 „Bojí se,“ uvažovala jsem nahlas.
Kaidan můj komentář přešel. „Jde o to, že legionáři ne-
iiur/ou lidi k ničemu nutit. Nemůžou nikoho připravit o jeho
nvobodnou vůli. Nasazují lidem do hlavy různé nápady. Ale
liilc* jsou od přirozenosti sebestřední, takže démoni jim ří­
ká jí jen to, co lidé chtějí slyšet - povzbuzují jejich sobecké
Instinkty.“
To jsem neslyšela ráda. Kaidan mluvil vyrovnaně, jako by
přednášel na lekci démonologie.
„A knížata taky lidem něco našeptávají? Nebo co kon­
krétně dělají?“
„Ne, ti je v lidské podobě přesvědčují verbálně. Jsou
k tomu zvlášť dobře vybavení. Začlení se do struktury spo­
lečnosti, získají postavení, ve kterém mají vliv na vůdce
¡i mocenské organizace.“
„Nesnaží se sami stát vůdci?“
„Nikdy. Nezapomínej, že jejich cílem je přimět lidi, aby se
sami drápali na vrchol a přitom trhali svoje duše na cucky.“
Všechny ty poznámky na adresu lidí mě rozesmutňovaly.
Musela jsem myslet na všechny ty, co se nechali zmanipulo-
vat. Srdce mě z toho bolelo. A můj otec se na tom podílel.
Kaidan se po mně po straně podíval. „Něco ti teče po
obličeji.“
Otřela jsem si rukou mokré tváře. Sakra! Podrážděně
jsem mávla rukou. „Vždycky brečím, když jsem rozrušená,
toho si nevšímej. Pokračuj.“
Kaidan si povzdychl. Předjel náklaďák, napil se vody a vy­
hověl mi.
„Takže knížata jsou trvale na zemi a pohybují se po svě­
tě, jak je zapotřebí. Jednou do roka se scházejí, aby zjistili,
kde by mohli napáchat největší škody. Pokud teda někdo
z nich není zavřený jako tvůj otec. Ve Spojených státech

155
jsou teď tři knížata: můj otec, tvůj otec a Melchom, Kní­
že závisti. Každého knížete navštěvuje jednou za čtvrt roku
Luciferův osobní posel Azazel, kterému podávají hlášení
o své práci a o stavu světa. Slyšel jsem, že v poslední době je
s nimi velmi spokojen.“
„Ale je i spousta dobrých lidí,“ namítala jsem. „Hodně se
jich určitě nedá zlomit.“
„Asi ne, ale i ti mají svoje slabosti. V různých kulturách
používají démoni různé metody - některé hříchy se někde
za provinění nepovažují, jinde se zase posuzují přísně. Je
to otázka sémantiky a prezentace. Dneska se snaží hlavně
propagovat bolest a apatii... je to něco jako marketingová
kampaň. Vyhledávejte potěšení, jezte, pijte, buďte šťastní.
Carpe diem“
„Užívej dne,“ zašeptala jsem.

Hotel u Albuquerque byl proti prvnímu noclehu značným

zlepšením. Kaidan pustil hudební přehrávač a postavil ho
na noční stolek mezi našimi postelemi. Jeho nahrávky jsem
začala brát jako soundtrack k naší cestě.
Svalila jsem se na postel a rozhodla se zavolat Patti. Když
mi Kaidan podal telefon, musela jsem ho nejdřív zapnout.
Ani jsem si neuvědomila, že by ho vypínal, ale bez neustá­
lého pípání zpráv byl náš den mnohem klidnější.
Patti se ulevilo, když mě slyšela. Říkala jsem si, co dě­
sivého si asi celý den představovala. Kaidan ztlumil hudbu
a vyšel na balkón, abychom si mohly promluvit.
„Zítra a v sobotu budu celé dny fotit na těch výročních
slavnostech,“ vysvětlovala mi. „Zavolám ti pak hned, jak se
vrátím domů. Bude to asi v jedenáct, což je... počkej... osm
hodin tam na západě, je to tak?“
„Dobře, tak já si v tu dobu půjčím telefon.“

156
 „Anno?“
„Co?“
Jaký je Kaidan? Chová se dobře?“
Schoulila jsem se na posteli do klubíčka a ucítila za-
nimraní v břiše, když jsem na něj pomyslela.
Jo , nedělej si starosti,“ uklidnila jsem ji. „Lip se pozná­
váme. Hodně mě toho učí.“
„Dobře. To jsem ráda, ale stejně... Buď opatrná,“ nabá­
dala mě.
Patti mi dala číslo do kláštera. Dohodly jsme se, že tam
zavolám po příjezdu do Kalifornie, abych zjistila, jestli je se­
stra Ruth ve stavu, aby mohla přijímat návštěvy.
Zavěsily jsme, teprve když jsme si vyměnily virtuální po­
libky, jejichž mlaskavému zvuku jsme se obě smály. Zašla
jsem do automatu v hale a koupila dvě láhve vody. Nahoře
v pokoji jsem zesílila hudbu. Pak jsem vyšla na balkón za
Kaidanem. Pozorovala jsem ho zezadu a láhve mě chladi­
ly do dlaní.
Představila jsem si, jaké by to bylo obejmout ho zeza­
du, přitisknout si tvář k jeho tričku. Ale neměla jsem prá­
vo se ho tak dotýkat. Ten včerejší polibek nic neznamenal.
Připadalo mi to už hrozně dávno. Nesměla jsem si dovolit,
abych se zase takhle zapomněla, zvlášť když mě teď oficiál­
ně „varoval“.
Přistoupila jsem k němu a přitiskla mu chladnou lahvič­
ku k paži.
„Díky.“ Vzal šiji ode mě. Opřeli jsme se o zábradlí, dívali
se na spící budovy kolem a nadechovali se horkého, suché­
ho vzduchu. Naše paže se o sebe otřely a já jsem ucítila jeho
dřevitě nasládlou kolínskou. Zhluboka jsem nabrala dech
a rozhodla se vycouvat zpátky do pokoje. Potřebovala jsem
si nějak vyčistit hlavu. Možná si zaběhat.

157
 Našla jsem v tašce sportovní oblečení a zamířila se do
koupelny převléknout. Už jsem chtěla vyjít, když jsem si
na umývadle všimla Kaidanovy taštičky s toaletními potře­
bami. Přemohla mě touha zjistit, co používá za kolínskou
nebo vodu po holení, protože jsem takovou vůni ještě ni­
kdy necítila. Cítila jsem se trochu hloupě, když jsem vsu­
nula do taštičky prst a prohrábla lahvičky. Žádná kolínská
tam nebyla - jen holicí strojek, pěna, kartáček na zuby, pasta
a deodorant. Vytáhla jsem ho, sundala víčko a přivoněla si
k němu. Ne, to nebylo ono.
Kaidanovo hluboké zachechtání ode dveří mě přimělo
vyjeknout. Upustila jsem deodorant do umývadla, až to za­
rachotilo. Přitiskla jsem si dlaň k hrudníku a druhou rukou
se přidržela okraje umývadla. Kaidan se rozesmál ještě víc.
J á vím, že to vypadá hrozně,“ oslovila jsem jeho odraz
v zrcadle. Vylovila jsem deodorant, nasadila na něj víčko
a uklidila ho zpátky. Jen jsem chtěla zjistit, co to používáš
za kolínskou.“
Tváře mi hořely, když Kaidan vešel do malé koupelny,
opřel se o umývadlo a založil si ruce na prsou. Ucouvla jsem.
Moje rozpaky ho zřejmě pobavily ještě víc.
J á žádnou kolínskou nepoužívám.“
„Aha.“ Odkašlala jsem si. „No, žádnou jsem nenašla, tak
mě napadlo, že to bude deodorant, ale ten to taky není. Tak
je to asi aviváž z oblečení, nebo nevím... to je jedno.“
„A co přesně cítíš, Anno?“ Hlas mu zněl zastřeně. Při­
padalo mi, jako by jeho tělo zabíralo veškerý prostor v malé
místnosti. Nedokázala jsem se na něj podívat. Jako by se
tady odehrávalo něco podivného. Ucouvla jsem, až jsem pa­
tami narazila na vanu, a pokusila se tu vůni pojmenovat.
„Nevím, něco jako citrusy a les... listí a mízu... neumím
to popsat.“

158
 Jeho oči se upřely do mých. Na rtech se mu objevil jeho
obvyklý svůdný úsměv. Založil si ruce na prsou.
„Citrusy?“ zeptal se. Jako citróny?“
„Spíš pomeranče. Možná trochu limetky.“
Přikývl a naklonil hlavu ke straně. Odhrnul si vlasy z očí.
Jeho úsměv zmizel a rudá skvrna na hrudi zapulsovala.
„To cítíš moje feromony, Anno.“
V krku mi vybublal tichý nervózní smích.
„Aha, jo. No tak...“ Zadívala jsem se na mezírku mezi
našimi těly, za kterou byly dveře koupelny. Pokusila jsem se
k nim vydat, ale Kaidan mi zastoupil cestu.
„Lidé feromony normálně necítí,“ sdělil mi. „Musela jsi
používat svoje zvláštní smysly, i když sis to neuvědomila.
Slyšel jsem, že nefové přestávají svoje smysly ovládat v ně­
kterých emocionálních situacích. Když cítí strach, překva­
pení... touhu.“
Přejela jsem si dlaněmi po nahých pažích. Nic jsem si
nepřála víc než vykormidlovat tuhle situaci z nebezpečné
zóny.
„No jo, čich někdy ovládám špatně,“ vypravila jsem ze
sebe. „Hlavně když spím. Někdy se vzbudím a myslím si,
že Patti smaží skořicové vdolečky, a zatím je to vůně z ně­
jakého jiného bytu. A já se musím spokojit s vločkama. To
je fuk...“
„Chceš vědět, jak voníš ty?“ zeptal se.
Srdce se mi v hrudi nafouklo a zase splasklo. Ta záleži­
tost s vůněmi byla moc intenzivní na to, abychom se o ní ba­
vili na tak malém prostoru. Věděla jsem, že moje zrádné tělo
každou chvíli vypustí samo feromony a aura mi zčervená.
„Vlastně ani ne,“ zamumlala jsem. „Měla bych už jít.“
Kaidan nevypadal, že by chtěl ustoupit ze dveří.
„Voníš jako hrušky s nádechem frézií.“

159
 „Páni. Aha.“ Odkašlala jsem si a vyhnula se mu pohle­
dem. „Tak já asi...“ Ukázala jsem na dveře a protáhla se ko­
lem něj. Snažila jsem se o něj neotřít. Kaidan nakonec zvedl
ruce, aby mi ukázal, že se mě nehodlá dotknout, a o krok
ustoupil. Vyrazila jsem z maličké koupelny a zhluboka se
nadechla.
Tenisky. Musím se rychle obout. Prohrabala jsem tašku,
našla běžecké boty, obula si je, utáhla si tkaničky. Ovšem
že ze všech kluků zrovna Kaidan Rowe ví, jak voní frézie.
Nejspíš se během své svůdcovské aktivity nakupoval hod­
ně kytek.
„Ty někam jdeš?“
Periferním viděním jsem ho zahlédla ve dveřích koupel­
ny. Vyhnula jsem se jeho pohledu. Bála jsem se, že jeho oči
budou stejně rozbouřené jako po našem polibku.
Postavila jsem se a podívala se na hodiny. Devět. „No,
jdu si zaběhat.“
„Můžu jít s tebou?“
Odhodlaně jsem vydechla a zadívala se na něj. „Jen po­
kud pro mě něco uděláš.“
Tázavě zvednul obočí.
„Naučíš mě, jak skrývat ty barvy.“

160
 KAPITOLA TŘINÁCTÁ

Skrývání em o cí

Mlčení při běhu bylo uklidňující. Netrvalo nám dlouho

srovnat spolu krok. Minuli jsme obchodní středisko a za­
mířili do kopců. Občas kolem nás projelo nějaké auto, ji­
nak jsme tu byli sami. Dorazili jsme ke skalnatému návrší
a vylezli tak vysoko, jak to šlo. Když jsme se vysoukali na
rovný plácek, Kaidan se svalil na záda a založil si ruce za
hlavou. Posadila jsem se se zkříženýma nohama vedle něj.
Dívala jsem se na oblohu plnou hvězd a pohrávala si s tka­
ničkami.
Kaidan byl tak tiše, až jsem si myslela, že usnul. Zašilhala
jsem na něj a zjistila, že se taky dívá na hvězdy. Jednu ruku
měl položenou na břiše, druhou podél boků blízko u mě.
Byla to svalnatá ruka s dlouhými prsty, mužnými klouby
a krátkými nehty Posedl mě nějaký pečovatelský instinkt
a vklouzla jsem rukou do jeho. Na okamžik jsem se vyděsila,
že mě přitáhne k sobě, ale neudělal to. Dál zíral k nebi, ale
jeho dech se zklidňoval. Propletla jsem prsty s jeho. Když

161
jsem se držela za ruku s Patti, nebo i se Scottem, nic takové­
ho jsem necítila. Tohle bylo důvěrné a nevinné. Sladké.
Kam se poděl můj zdravý strach?
Něco se prohnalo po zemi kolem nás, možná ještěrka. Ty
mám ráda. Ale taky to mohl být had nebo škorpión. Při tom
pomyšlení jsem se zachvěla.
,,Je ti zima?“ zeptal se Kaidan.
„Nejen myslím na to, jestli jsou tady jedovatý hadi.“
Rozesmál se. Doufala jsem, že má pro všechny případy
u sebe nůž. A jak by asi naše zvláštní organismy reagovaly
na hadí jed?
„Naučíš mě, jak skrývat emoce?“ zeptala jsem se.
Zvedl hlavu a zadíval se na mě.
„Tak jo.“ Zdráhavé rozpletl naše prsty a soustředil se na
svůj úkol.
„Říkala jsi, že dokážeš blokovat emoce jiných lidí, který
k tobě přicházejí,“ připomněl mi. Ja k to děláš?“
„Většinou si jich prostě nevšímám. Donutím se nemys­
let na ně.“
„Tohle je podobný. Představ si každou emoci ve svý mys­
li jako něco fyzickýho. A přes ten předmět mentálně přehoď
prostěradlo, deku, co chceš. Nebo to zkus ignorovat, před­
stírat, že to neexistuje. Zkusíme to nejdřív s pozitivním ci­
tem. Mysli na Patti... dobře. Vidím na tobě lásku. Začne­
me s tím.“
Představila jsem si svoji lásku jako fyzickou věc. Jako na­
ducaný polštář. Zmuchlala jsem ho do malé kuličky a od­
kopla ho od sebe imaginární nohou co nejdál. Kaidan po
mně přejel pohledem a ve tváři se mu objevil užaslý výraz.
„Zmizelo to?“ zeptala jsem se.
Přikývl. Šokovalo mě to. Třeba to zvládnu! Bylo to horší
než blokovat cizí emoce, musela jsem se na to víc soustře-

162
(lil. Odstrkovat něco od sebe bylo snadnější než ovládnout
U\tco jsem měla uvnitř.
„To bylo rychlé. Jsi dobrá. A teď něco nepříjemnějšího.
NiVo, co tě rozesmutní nebo rozzuří.“
Vzpomněla jsem si na svého otce a na to, co mi řekl po
narození. Teď jsem chápala, že to byl čirý sarkasmus. Ne­
mohl chtít, abych se držela dál od drog, když mělo být mým
úkolem je šířit, ne? A proč se mě nikdy za ta léta nepokusil
kontaktovat? Přimět k „práci“?
„Nevím, na co myslíš, ale pořád nevidím vztek. Zkus tře­
ba tohle - mysli na toho zmetka, co tě zdrogoval a pak chtěl
využít toho, že jsi sjetá. Pomysli na všechny ty holky, se kte­
rýma se mu to možná povedlo.“
„Ty myslíš, že to zkoušel i na jiný holky?“
„Lidi, co dělají takovýhle věci, většinou opakujou stejný
vzorce.“
Žaludek se mi sevřel. Co kdyby se tam Kaidan tehdy
večer neobjevil? Jak daleko by to Scott nechal zajít? Až do
konce? Pomyslela jsem na oběti znásilnění, jak se často samy
cítí provinile. I já bych z toho vinila sama sebe.
„Dobře,“ zašeptal Kaidan. „Teď.“
Hněv se ve mně vzedmul. Stlačila jsem ho na velikost
baseballového míčku a udeřila do něj pálkou, poslala jsem
ho daleko od sebe. Homerun. Cítila jsem se hned lip.
Hněv na Scotta byl pořád někde ve mně. Nezmizel, jen
se přesunul z té části mozku, v níž byly emoce viditelné, do
úkrytu.
Asi hodinu jsme to cvičili. Kaidan mě vybízel, abych cí­
tila štěstí, smutek, strach, obavy.
J e to pro tebe až moc snadný, co?“ zeptal se pak a naklo­
nil se ke mně. „Udělala jsi na mě dojem, vážně.“ Pohladil mě
hřbetem ruky po tváři. Srdce se mi rozbušilo.

163
 Ignoruj to. Skryj to. Ale do háje. Bylo to těžší než jiné
emoce.
„Jen aby bylo jasno, Anno, nemyslel bych si o tobě nic
špatnýho, kdyby ses přece jen rozhodla udělat to, co od tebe
můj táta čeká.“
Strnula jsem, když mi jeho ruka přistála na kotníku a po­
sunula se výš na lýtko. Jeho prsty mi škádlivě přejely pod
kolenem. Díval se na mě, když mluvil. Dýchala jsem jen po­
vrchně a rychle.
„Teďje to jen na nás dvou, Anno. Cítil jsem, jak jsi ožila,
když jsme se líbali. Vím, že se toho bojíš. Nechceš téhle své
touze popustit otěže. Ale nemusíš mít strach. Já se o všech­
no postarám.“
Tělem mi projel záchvěv. Moje myšlenky byly na chvíli
tak roztříštěné, že jsem se nedokázala soustředit.
Kaidanova horká dlaň mi putovala zezadu po noze. Chy­
tila jsem ho za zápěstí. Donutila jsem se ze všech sil uchopit
podobně svůj chtíč. Kaidan se naklonil ke mně a já ucítila
jeho dech. Věděla jsem, že podobně cítí on můj.
Podíval se na mě - spíš vyčkávavě než svůdně. Sklouzl
očima na mou hruď. Ruku měl pořád na mé noze a jemně
mě hladil palcem.
Potřásla jsem hlavou, uchopila přicházející touhu men­
tálně do rukou, udělala z ní rudý a černý fotbalový míč
a kopla ho do branky. Gól!
„Ne,“ řekla jsem Kaidanovi.
Odtáhnul svoji ruku a odsunul se ode mě.
„Promiň, musel jsem přitlačit. Lidi často fungujou nejlíp
pod tlakem. A teď, jestli dovolíš, bych to radši rozchodil.“
Seskočil z balvanu a já se dívala, jak pochoduje kolem,
nakopává kameny, krouží rameny, protahuje si krk. O pět
minut později se vrátil ke mně. Hlas měl tichý.

164
 „Pojď,“ vyzval mě a natáhl se po mé ruce.
Nechala jsem se od něj vytáhnout do stoje a myslela na
to, ze to sice dělal, aby otestoval moje nově získané schop­
nosti, ale kdybych souhlasila, neváhal by ani chvilku. Celou
irstu zpátky do hotelu jsme mlčeli.

Po běhu a výuce jsem se usadila se zkříženýma nohama na

postel a začala přepínat kanály v televizi. Kaidan se sprcho­
val. Když vyšel z koupelny, vlasy měl mokré a byl bez košile.
Šortky měl tak nízko, že mu z nich vykukoval okraj trený­
rek. Byla to dobrá příležitost vyzkoušet si skrývání emocí.
( Xlstrčila jsem je od sebe a přiměla svoje okouzlené oči, aby
se soustředily na televizi.
Kaidan se slonil k tašce, vytáhl si čisté triko s dlouhým
rukávem. Když se oblékl, prohrábl si rukou mokré vlasy a od­
kašlal si.
„Tak já, ehm, půjdu na chvíli ven.“
Kam zase jde? Pokusila jsem se skrýt city, ale bolest jsem
asi měla vepsanou ve tváři, protože se ode mě v rozpacích
odvrátil a zavrtěl hlavou. Vypnula jsem televizi a zadívala
sc na něj.
„Nechoď.“ Kéž bych to slovo mohla vdechnout zpátky.
„Musím pracovat, Anno. Buď tam venku, nebo tady.“
Vyzývavě na mě hleděl. Znovu jsem se ponořila do jeho
bouřlivého pohledu.
„Nezabilo by tě, kdyby sis jednu noc udělal volno.“
„Ze ne?“ opáčil zvýšeným hlasem a sevřel ruce v pěst. „Ří­
ká panenka, která nikdy v životě nemusela hnout prstem?“
Měla jsem držet pusu, ale to já samozřejmě nedokázala.
„Démoni tě sledujou, jestli se neflákáš?“ ušklíbla jsem se.
Kaidan zavřel oči a namířil na mě prst. „Netlač na mě,
Anno. Nevíš, o čem mluvíš.“ V hlase se mu ozval jakýsi pod­

165
tón, jako by sám bojoval se svými emocemi. Já pokračovala.
Cítila jsem rostoucí neklid, když jsem ho zvýšeným hlasem
napomenula.
„Snad bys to jednu noc vydržel bez sexu! Copak prostě
nemuzes -?
___ o v v "sU

Ozval se hlasitý třeskot skla. Vyjekla jsem a poskočila na

posteli dozadu. Kaidan švihnutím ruky mrštil lampou o stě­
nu. Střepy se ještě sypaly na zem, když na mě s planoucíma
očima namířil prst.
„Ty - ničemu - nerozumíš!“
Zadržela jsem dech a ani se nepohnula. Ještě jsem nevi­
děla nikoho takhle rozzuřeného. Zvlášť ne na mě.
„Tentokrát na mě nečekej.“ Hlas měl ochraptělý, když se
vydal kolem mé postele a vyšel ven z pokoje. Hlasitě za se-
bou přibouchl dveře.
Pár minut jsem seděla na posteli. Šokovalo mě, že ho
moje slova mohla tak podráždit. Lampa ležela rozbitá na
podlaze. Třesoucíma se rukama jsem posbírala její kousky
a vyhodila je do koše. Za svůj vztek teď bude muset zapla­
tit - za tu ošklivou lampičku. Napůl jsem čekala, že na dve­
ře zaklepe někdo z personálu a přijde se zeptat, co to bylo
za rámus, ale nikdo se neobjevil. Když jsem uklidila ten ne­
pořádek, ještě chvíli jsem ležela a nad vším přemýšlela, než
jsem se rozhodla jít si lehnout.
Pokrývky tady byly měkké. Náhle se mě zmocnilo vyčer­
pání. Zhluboka jsem vydechla a poddala se mu. Nechtěla
jsem myslet na to, jak Kaidan někde pracuje. Odříkala jsem
v duchu modlitbu a zírala do stropu.

Další den ráno mě Kaidan musel probudit. Oba jsme mlče­

li, když jsme si balili tašky. Sešli jsme dolů na kontinentální
snídani, která byla v ceně pokoje.

166
 Bylo zvláštní sledovat Kaidana Rowea, jak dělá něco tak
obyčejněho, jako že si strká toast do topinkovače. Všechno
mi na něm připadalo nějak podstatné. Přistihl mě, jak ho
pozoruju.
Odnesla jsem si talíř ke stolu. Kéž by nebyl pořád tak
vnímavý. Dvě dívky v našem věku do sebe u stolu s pečivem
Aťmichly a zadívaly se na Kaidana, který kráčel k nim. Obě
mely přes plavky natažené mikrošortky a tílka.
Nabodla jsem si kus modrého sýra a vyslala svůj sluch
k nim. Koutkem oka jsem zahlédla, jak jedna z nich strčila
bokem do kamarádky, která zase vrazila do Kaidana.
,Jejda, promiň.“
„Nic se nestalo,“ odpověděl zastřeným hlasem, ale po­
ntelové oči nepoužil. Soustředil se na misky s měkkým
Nýrem.
„To je tvoje přítelkyně?“
Ale ale. Cítila jsem na sobě jejich pohled. Snažila jsem se
tvářit, že mě zajímá jenom žlutý meloun, který jsem si na­
pichovala vidličkou.
„Ehm, jen kamarádka.“
Hm,
„Bydlíte tady v hotelu?“
„Vlastně už odjíždíme.“
„Moje sestřenka si myslí, že seš bezva - “
Ježíši, drž zobák!“
To mi stačilo. Vrátila jsem se k normálním sluchovým
vjemům.
Kaidan se objevil po pár minutách a posadil se naproti
mně. S nesouhlasným výrazem mi zíral na hrudník. Sakra!
Zapomněla jsem si hlídat emoce. Byla to tvrdá, nikdy ne­
končící práce.
„Ani chvilka nazmar,“ prohodila jsem, když jsem se zase

167
začala ovládat. Žaludek se mi stáhl a cítila jsem, jak dětinsky
to znělo. Kaidan si ukousl připálenou topinku.
„Sluší ti to, když žárlíš.“ Začal přežvykovat sousto.
Oči se mi rozšířily a zase zúžily.
Jenom dvě husičky,“ zamumlal.
Otočila jsem se na dívky. Seděly u velkého stolu se svou
rodinou se spoustou starších i mladších členů. Tvářily se
spokojeně, dokázaly promluvit s úplným cizincem. Budou
z toho žít celý den.
„Anno...“ pronesl váhavě Kaidan. Podívala jsem se na něj.
„Ehm, neumím se moc omlouvat.“ Poposunul po talíři prs­
tem spálené drobty.
„Ach.“ Přikývla jsem. „To nic. V pořádku. Byla to ne­
hoda.“
„Ne, nebyla,“ zavrtěl hlavou. „Lidi se nepřestávají ovlá­
dat samovolně, nerozbíjejí věci jen tak. Bylo to vědomý roz­
hodnutí.“
„No, to je ťuk. Zapomeň na to.“
Zamžoural na mě, jako by ho moje náhlá velkorysost
překvapovala. Nepatrně jsem se na něj usmála a upila džus.
Kaidan se opřel a sledoval mě.
„Co tvůj pomerančový džus, Anno? Není v něm trochu
limetky?“
Zarazila jsem se se sklenicí u pusy, když jsem uvažovala
nad jeho narážkou. Chvíli mi trvalo, než jsem v sobě doká­
zala uzavřít podráždění. Napila jsem se, vychutnala si teku­
tinu jazykem a po chvíli odpověděla.
„Vlastně je trochu nakyslej.“ Kaidan se rozesmál. Po­
tom vzal z talíře plátek zelené hrušky a zakousl se do něj.
Pak si z prstů olízal šťávu. Tváře mi zrudly a odložila jsem
sklenici.
„Ted se chováš hrubě.“

168
 S lenivým uspokojením se pousmál.
„Nechápu, o čem to mluvíš. Prostě si užívám snídani.“
Vsunul si do úst další sousto. Zavrtěla jsem hlavou. Ten
kluk na mě pořád hodně působil, ale ten šokující efekt se
u> začínal vytrácet. Jeho nezkrotná povaha mě urážela čím
dál míň.
1)ojedli jsme a Kaidan našel v telefonu mapu.
„Dneska pojedeme asi deset hodin. Federální nápravný
ustav je na předměstí L.A. Patti říkala, že návštěvní hodiny
Jnoii zítra od deseti do jedné odpoledne.“
Vlna nevolnosti mě přiměla položit si hlavu na stůl.
„Žádný starosti, děvenko.“
Trochu mě uklidnil. Zvedla jsem hlavu.
„Mohla bych dneska chvíli řídit? Pomohlo by mi to,
abych na to nemusela tolik myslet.“
Kaidan vylovil z kapsy klíčky a podal mi je.
„Máš první šichtu.“

V Novém Mexiku jsme minuli spoustu indiánských rezer­

vací. V mnohých z nich blikaly neonové poutače kasin. Když
jsme však vjeli do jednoho údolíčka, před námi se objevila
další, uzavřená kruhová rezervace. Turisticky na ní působil
jen pestrobarevný vigvam před obchodem.
„Nevadilo by ti zastavit?“ zeptala jsem se.
Kaidan vzhlédl od hry na mobilu. „Vůbec ne.“
Zabočila jsem na prašné parkoviště. Slunce zářilo jas­
né a horce. Vystoupila jsem z auta a přidržela si ruku nad
očima, abych šije zastínila. Moje kůže byla horkem seschlá
a vyprahlá stejně jako země, po které jsme kráčeli. Obchod
byl z opravdových růžovohnědých vepřovic, s oblými hra­
nami. U vchodu seděla žena s měkce žlutou aurou a tkala
na tradičním stavu.

169
 Uvnitř byla prostorná místnost, která voněla hlínou a ce­
drem. Na stěnách visely ručně tkané koberce v nejrůznějších
barvách a s nejrůznějšími vzory. Stolky pokrývaly etnické
šperky. V rohu stál chladicí box na nápoje, aspoň tak pade­
sát let starý.
U stolku na straně seděla dvojice - starší muž a žena,
s pokožkou v podobném sytém odstínu země. Oba měli
dlouhé prošedivělé vlasy stažené dozadu a pozdravili nás
přátelskými úsměvy a pokývnutím.
Přešla jsem ke stolu a chvíli je pozorovala. Zena navléka­
la korálky na šňůrku, vytvářela nějaký důmyslný vzor. Stařík
vyřezával něco do dřeva. Rozeznala jsem jednu nohu koně.
Neuvěřitelné. Svýma zkušenýma rukama tady na místě vy­
ráběli umělecké předměty.
Prošla jsem se obchodem mezi stovkami dřevěných zví­
řat všech možných velikostí, která na nás zírala ze stěn. Kai-
dan zkoumal orla s roztaženými křídly.
„To je nádherná práce,“ pronesl pochvalně. Jeho obdiv
mě potěšil, protože jinak měl pro lidskou rasu spíš slova
pohrdání. Přejela jsem dlaní po hrubém koberečku. Pak mě
upoutal stolek s tyrkysovými a jantarovými šperky. Přešla
jsem k němu a dotkla se několika opracovaných kamenů.
Mou pozornost upoutal rozkošný jemný náhrdelník, stří­
brný s tyrkysovým přívěskem ve tvaru zdeformovaného srd­
ce. Byla to ta nejkrásnější věc, jakou jsem kdy viděla. Podí­
vala jsem se na cenu a zarazila se. Dala bych za něj všechny
peníze, které jsem s sebou měla. Určitě za to stál, ale ne­
mohla jsem všechno utratit. Položila jsem ho zpátky.
„Líbí se ti tady něco?“ zeptal se Kaidan. Nevšimla jsem
si, že přešel ke mně.
„Tohle. Je to překrásný, vid?“
„Můžu... ti něco koupit?“

170
 I )o tváře se mi nahrnulo horko, jak mě jeho nabídka pře­
kvapila. Sklopila jsem oči ke stolu.
„Ne, nic nepotřebuju, ale... díky.“
Stál tak blízko mě, že se moje rameno dotýkalo jeho hru-
<li. Bála jsem se, že uslyší, jak mi uhání srdce.
„Radši bychom měli zase jet,“ navrhla jsem.
T
>Jo.
“

Otočila jsem se ke staré dvojici a poděkovala. Oba mlčky

přikývli. Vydali jsme se ke dveřím. Kaidan ukázal na chla­
dicí box.
„Vezmu něco k pití, ať nemusíme chvíli stavět,“ navrhl
a podal mi klíčky.
Vyšla jsem ven a zastínila si zase oči. Sotva jsem viděla,
jak tady bylo jasno. V obchodě jsme nebyli moc dlouho, ale
vnitřek auta byl rozpálený horkem. Nastartovala jsem a za­
pnula klimatizaci. Chvíli jsem seděla za volantem, nechá­
vala na sebe proudit chladný vzduch, pozorovala ženu za
stavem a přemítala, kolik démonů našeptávalo během dějin
americkým indiánům.
Pohyb Kaidanových opálených nohou v pytlovitých šort­
kách mě vytrhl ze zamyšlení. Nastoupil a zasunul pití do
držáků na kelímky.
„Nové Mexiko je můj oblíbenej stát,“ prohlásila jsem,
když jsme zase najeli na dálnici 1-40.
„Já čekám, až je poznám všechny, abych se mohl rozhod­
nout. Mimochodem, neřídíš vůbec špatně. Cekal jsem, že to
bude hrůza.“
„Proč?“
„Představoval jsem si krotkýho, přehnaně opatrnýho an­
dílka, ale ty máš na plynu cihlu.“
No tohle.
„Tvoje auto je tak tichý,“ bránila jsem se. „Ani jsem si

171
 neuvědomila, že jedu tak rychle. Budu teď chvílema sledo­
vat tachometr.“
„Neboj se, špicuju uši, jestli se někde nevyskytujou po­
licajti.“
„Pojedeme kolem Grand Canyonu?“ zeptala jsem se.
„Ten jsem vždycky chtěla vidět.“
Kaidan se zadumal nad mapou.
„Je to trochu mimo trasu. Víc než hodinu. Ale co se
k němu podívat na zpáteční cestě? Pak už nás nebude tla-
V. v «
cit cas.
Netušila jsem, jestli za to může pouštní vzduch, nebo
něco jiného, ale cítila jsem se zvláštně uvolněná. Měla jsem
na Kaidana pořád ještě tisíce otázek, ale teď zrovna se mi je
nechtělo pokládat. Ráda jsem se s ním bavila jen tak. Pořád
jsme se oba hlídali, nebylo to tak nenucené jako s Jayem,
ale dokázala jsem si představit, že bych mohla s Kaidanem
dál kamarádit, až se vrátíme domů. Na ten polibek oba ča­
sem zapomeneme. Moje okouzlení se vytratí. Třeba pomů­
že, když přestanu analyzovat každý pohled a každý dotek.
V tu chvíli jsem si slíbila: už dost žárlivosti. Dost flirtování.
A dost toužení po neuchopitelném Kaidanu Roweovi.

172
 KAPITOLA ČTRNÁCTÁ

S m íc h

Arizona zápasila s Novým Mexikem o titul nejoblíbenější­

ho státu, protože nabízela ještě víc úchvatných pohledů na
rudé hory. V jednu chvíli se zdálo, že silnice vede prasklinou
mezi dvěma vysokými skálami. Z obou stran nás obklopo­
valy strmé stěny a cedule podél cesty varovaly před padají­
cím kamením. Jako by tady bylo kam uhnout. Řídila jsem
a s úžasem pozorovala krajinu kolem.
Ještě jednu věc jsem na Jihozápadě musela udělat.
„Máš rád mexický jídlo?“ zeptala jsem se.
„Není moc jídel, který bych neměl rád.“
To už jsem taky uhodla. Když jsme odpoledne dorazili
do městečka poblíž Flagstafiu, věřila jsem, že pro nás do­
kážu najít přesně takovou restauraci, jakou jsem chtěla. Mi­
nula jsem přeplněné jídelny řetězců rychlého občerstvení
a konečně jsem to zahlédla: maličkou, malebně vyhlížející
restauraci podobnou té, do jaké jsme s Patti chodily u nás
doma.

173
 „Zajímavý výběr,“ poznamenal Kaidan.
„Věř mi.“
Jak jsem zevnitř ucítila vůni chilli papriček a smažené
kukuřice, začaly se mi sbíhat sliny. Na stěně byla malba tan­
čící Hispánky s roztočenou barevnou sukní. Hrála tam me­
xická lidová hudba.
Hosteska nás zavedla do soukromého boxu v rohu, nad
kterým se zvedaly cihlové červené stěny. Číšník nám do­
nesl misku teplých tortillových lupínků a salsu na namá­
čení.
Zavřela jsem oči, abych v duchu odříkala rychlé požeh­
nání. Když jsem je otevřela, Kaidan na mě zíral s trojúhel­
níčkem v ruce.
„To děláš před každým jídlem?“
Jo .“ Namočila jsem si lupínek do salsy. „A každý večer,
než si jdu lehnout.“
Strčili jsme si sousta do pusy zároveň, a zároveň se taky
s vykulenýma očima natáhli po sklenicích studené vody.
„To pálí!“ vyhrkla jsem a vypila skoro celou sklenici na­
ráz.
Kaidan se rozesmál a otřel si čelo ubrouskem. Mělo mě
napadnout, že to tady bude ostřejší než v Atlantě.
Číšník si přišel zapsat naše objednávky.
„Ale každý večer jsem tě modlit neviděl,“ poznamenal
Kaidan, když muž odešel.
„Nemusím si klekat na zem a odříkávat modlitby. Prostě
to udělám v duchu, když si lehnu do postele.“
Kaidan převaloval v puse lupínek a tvářil se zamyšleně.
Jídlo nám přinesli hodně rychle. Kaidanovy fajitas sko­
ro přepadávaly z talíře a voněly kmínem a sladkou cibulkou.
Jedli jsme mlčky, jenom Kaidan se jednou zeptal: „Můžu?a
a přesunul si k sobě mou nedojedenou hovězí enchiladu.

174
Kily/ jsme dojedli, odhodil ubrousek do talíře gestem, jako
Ity se vzdával.
„Teď už ti budu s výběrem restaurace důvěřovat,“ prohlá­
sil a pohladil si břicho.
Podala jsem mu klíčky.
Když jsme projeli kolem Flagstafíu, před námi se obje­
vily zasněžené vrcholky hor. Taky už tu zase rosdy stromy,
obrovské borovice, které se vypínaly proti nebi.
Když jsme dorazili ke směrovce na Kalifornii, žaludek se
mi sevřel. Počítala jsem, kolik kilometrů nám ještě zbývá do
I ,os Angeles. Kaidan si asi všiml, jak mi poskakuje koleno,
protože se mě pokusil rozptýlit.
„Už strašně dlouho ses mě na nic nezeptala,“ připo­
mněl mi.
„Aha. Fajn, tak se zase dáme do Úvodu do démonologie.
Ot ázka číslo jedna: jak se démon dostane do těla?“
„Problém je v tom, že dvě zdravý duše se nemůžou dělit
o jedno tělo. A lidská duše se nedá jen tak odstrčit stranou,
t Irčite jsi někdy viděla nějaký filmy o exorcismu?“
„Slyšela jsem o nich, ale nikdy jsem na ně nekoukala.“
„Tyhle filmy, to jsou příklady toho, když posednutí do­
padne špatně. Většinou za to může nějaký nespokojený dé­
mon našeptávač, který chce vyvolat potíže. Lidská a démon-
Nká duše pak bojují o tělo, až tělo nakonec zničí. Většinou
to končí smrtí.“
To je hrůza.
„Démoni i andělé mají pořád svobodnou vůli, ale musejí
dodržovat jistá pravidla. Tak třeba démoni nesmějí fyzicky
ubližovat lidem, a to zahrnuje i posednutí. Sleduješ mě?“
Přikývla jsem a Kaidan pokračoval: „Knížata tráví v du­
chovní podobně hodně času v nemocnicích a na pohoto­
vosti, kde hledají nové vhodné tělo. Když jsou lidé blízko

175
 smrti a ztrácejí vůli žít, jejich duše se už sotva drží těla, jako
když se ti viklá zub. Knížata můžou lidskou duši vytlačit
z těla, aniž protestuje. Pak se těla zmocní ještě dřív, než ze­
mře, a svou mocí ho uzdraví. Všechno se jim hojí ještě rych­
leji než nám. Když je lidská duše oslabená, můžou sdílet tělo
s ní, ale to oslabuje jejich moc v těle, takže jsou radši jeho
jedinými uživateli.“
Ja k se rozhodnou, koho si vyberou?“ zajímalo mě.
„To je právě dost ošemetné. Hledají nějaké nenápadné
mladší lidi nebo lidi ve středním věku, pokud možno něko­
ho bez velké milující rodiny. Je obtížnější se ztratit, když se
o někoho zajímá spousta příbuzných. Některá knížata chtějí
atraktivní těla, jiná chtějí vypadat drsně. Někdy to trvá něja­
kou dobu, než najdou ideálního nositele, ale čas pro ně ne­
hraje roli. Kromě toho, když jsou na lovu, mají šanci lidem
našeptávat svou vůli. Nemocnice jsou k tomu ideální, pro­
tože tam jsou emoce vždycky zjitřené.“
„To je nechutný,“ zamumlala jsem.
„Pokud jde o délku života, člověk může žít asi do sto
dvaceti let, ale většinou umírá dřív kvůli zdravotním problé­
mům. Knížata a nefové tyhle problémy nemají, takže naše
těla tak dlouho vydrží. Ale taky nejsme imunní vůči stár­
nutí. Naše těla chátrají, i když jsou zdravá. Knížata, než se
dostanou až na konec, použitá těla zahazují. Přestoupí do
jiného, vybudují si novou identitu.“
„A co se stane s tělem, který opustí?“
„Když ho neobydlí jiná duše, vypadá to, jako by zemřelo
na srdeční zástavu.“
„A když tělo opustí duše nefilů? Jsou naše duše napůl
démonské?“
Kaidan se pousmál. „Vyptáváš se jako já, když jsem byl
kluk. Dával jsem otci úplně stejný otázky.“

176
 Pokusila jsem se představit si mladého zvídavého Kaida-
na, jak se dívá na svého otce démona a dychtí po jeho po­
zornosti. Chtělo se mi chytit to dítě do náruče.
„Ne,“ odpověděl mi pak. „Naše duše nejsou ani lidsky,
ani démonský. My nefové máme zvláštní duše, ale jako po­
tomci temných andělů jsme poznamenaní jejich poskvr­
něním.“
1 o se mi nelíbilo.
„Ale ty jako dítě anděla možná dostaneš bělidlo na od-
ni ranění skvrn,“ poznamenal.
Moc legrační.
„Něco mě tady mate,“ prohlásila jsem. „Kdybych měla
někdy dítě, taky umřu při porodu?“
„Taky. Proč? Chystáš se snad otěhotnět?“
Praštila jsem ho do ruky. Kaidan se ušlíbl, ale vzápětí
zvážněl.
„Nevím proč, ale žádná to nepřežije.“
Vzpomněla jsem si, jak mi maminka zpívala. Jak mě mi­
lovala, když mě nosila v břiše. Musela vědět, že si mě nikdy
ncpochová v náručí, ale vyzařovala z ní čirá radost.
„Dokázals cítit emoce svý maminky, když s tebou byla
tčhotná?“ zeptala jsem se.
„Ano, asi proto, že jsme sdíleli stejný životní zdroj. Ně­
kdy jsem cítil náznak náklonnosti, i krátký záblesky lásky,
ale většinou byla zoufalá. Nejspíš byla otcem přímo posed­
lá, ale on ji bral jen jako nástroj. Vybral si ji pro její krásu
a fyzický vlastnosti její rodiny, protože mu vyhovovaly. Jako
malý jsem se ho ptal, co se jí stalo, a on mi odpověděl: ,Ty
jsi ji zabil - škoda, na pohled byla moc hezká.*“
Zvedl si ruku do vlasů, takže mi zablokoval pohled na
svou tvář, abych nespatřila ani náznak emoce. Na okamžik
jsem před sebou viděla divoce uspokojivý výjev, při kterém

177
jsem kopala Kaidanova otce do jeho ceněné části anatomie,
jíž rozsévá hřích smilstva. Kaidan si odkašlal a pokračoval.
„Můj otec má v každým životě jedno dítě, který vzdělává
v hudbě a v oboru, zaplatí mu nejlepší školy."
Pronášel to naprosto lhostejně.
„Žije někdo z nich ještě?"
»Ne.“
„Ale třeba někde máš nějaký příbuzný! Nebo já!“
„Ne, žádný nemáme. Nebuď moc nadšená. Nejsou žád­
ní potomci.“
„Proč ne?“
„Podrobnosti nejsou důležitý.“
„Pro mě jo.“
„Prosím, Ann, teď ne. Povím ti to potom, jen ne hned.
Nemám náladu na tvoje slzy. Byl to tak příjemný den.“
Nechtěla jsem, aby mě chránil a nechával v nevědomos­
ti. Štvalo mě, že si myslí, že bych brečela, a ještě víc to, že
má nejspíš pravdu. Kaidan ukázal na ceduli u silnice. Přejeli
jsme hranice Kalifornie.
Zhluboka jsem se nadechla. Zítra půjdu do vězení a se­
tkám se s jedním z Luciferových knížat. Se svým otcem.
Ale co tak hrozného se může stát? Když se na to připra­
vím předem, aspoň mě to tolik nezasáhne. Otec se se mnou
může odmítnout sejít. Nebo se se mnou sejde, bude se cho­
vat hrubě a nenávistně a řekne mi, abych se už nikdy nevra­
cela. A co? Já budu pořád stejná. Nepotřebuju ho. Potřebuju
od něj získat informace, to ano. Ale jinak mám Patti, která
mě miluje.
„Můžu použít tvůj telefon?“ zeptala jsem se.
Podal mi ho. Vytáhla jsem papírek s číslem do kláštera
a navolila ho. Po třetím zazvonění se ozval ženský hlas.
„Klášter Panny Marie, u telefonu sestra Emily. Prosím?“

178
 „Dobrý den, sestro Emily, jmenuju se Anna Whitto-
vil ;i
„Ano, vím. Sestra Ruth na vás čeká, a i když jsem se sna­
žila sebevíc, nechce vám nechat zprávu. Trvá na tom, že se
musíte setkat osobně."
Ucítila jsem příval naděje.
„Proto volám. Jsem teď v Kalifornii a mohla bych za ní
přijít třeba hned."
„Bohužel, už dvacet čtyři hodin je sestra Ruth v koma-
I<V/ním stavu. Není to poprvé a už předtím se z něj probra­
la, takže se můžeme jen modlit, aby se jí to znovu podařilo."
„A co kdybych přišla a aspoň u ní poseděla?"
„Zlatíčko, my všechny se střídáme u její postele. Co kdy­
byste mi dala na sebe číslo, a já vám zavolám, jakmile se pro­
bere - pokud vám to takhle vyhovuje."
„Ano, prosím," vydechla jsem. „Zavolejte mi určitě hned,
jak se probere, i o půlnoci, ano?"
Zavěsila jsem a zavřela oči. Prosím, Bože, nenechj i umřít
právě teď.
„Něco by mě zajímalo," ozval se Kaidan.
„Ano?"
„Cítíš někdy vůbec silné pokušení k hříchu, nebo se umíš
tak extrémně ovládat? Protože i když jsem u tebe někdy vi­
dci temný emoce, bylo to jen na chviličku."
Zamyslela jsem se nad tím. „Samozřejmě že cítím, ale
uvědomuju si to, takže ty nejsilnější touhy dokážu zkrotit
dřív, než se mi vymknou. Pravidla jsou od toho, aby nás
chránila, proto se podle nich řídím. Něco se v tu chvíli může
zdát báječný, ale následky nestojí za to." Odmlčela jsem se.
„To zní dost hloupě, co?"
„Ne, je to... fascinující. Takže jsi nikdy doopravdy ne­
hřešila?"

179
 „Jednou jo...“ Vzpomněla jsem si na ty dvě dívky na zá­
chodku při koncertě a zarazila se. Pokusila jsme se tu vzpo­
mínku potlačit.
„No? Pokračuj/' pobídl mě.
Díval se na silnici, ale v jeho tónu jsem slyšela dychtivost.
Zamnula jsem si zpocené dlaně o šortky.
„Ten večer, kdy jsme se seznámili, jsem... vyslovila jsem
naprostou lež. Úmyslně.“
Připadalo mi, že se snaží neusmívat.
„Lhala jsi mně?“ zeptal se.
„Ne, o tobě.“
Teď se usmál tím svým neodolatelným způsobem, při
kterém se mu dělaly vrásky v koutcích očí. Tváře mi za­
hořely.
„Pokračuj, prosím.“
„Tam... na záchodě byly dvě holky, mluvily o tobě. Roz­
čílilo mě to, ani nevím proč, a... z nějakýho důvodu... jsem-
feklazemáskapavku.“
Zakryla jsem si zahanbeně tvář dlaněmi a Kaidan se ro­
zesmál. Měla jsem pocit, že mu volant vyletí z ruky a my
sjedeme ze silnice.
Ano, svým způsobem to bylo legrační. Teď už jsem vě­
děla, že nemůže mít žádnou nemoc, i kdyby se nakazil. Při­
stihla jsem se při tom, že se sama hihňám - asi hlavně úle­
vou, že se neurazil.
,Já si říkal, jestli mi o tom někdy povíš!“ vyrazil ze sebe
mezi výbuchy smíchu.
Ha! Samozřejmě! On poslouchal! Chichotala jsem se dál
a dál a oba jsme tak pokračovali, až už jsme nemohli. Byl to
blažený smích: osvobozující, očišťující, uvolňující.
O pár minut později jsme se začali sípavě nadechovat, jen
abychom propadli dalšímu záchvatu nespoutaného veselí.

180
 „Takže mi odpouštíš?“ zeptala jsem se, když jsme koneč­
ní* utichli a já si utírala oči.
„Ano, jistě. Už se o mně říkaly i mnohem horší věci.“
Minuli jsme billboard s reklamou na gin. Vzpomněla
jsem si na Jaye.
„Hele, jak jsi říkal, že knížata mají moc přesvědčovat
lidi... myji máme taky?“ zeptala jsem se.
„Říká se tomu vliv... ne, to mají jen knížata. Proč se
ptáš?“
„Protože se mi párkrát zdálo, že jsem mentálně přesvěd­
čila Jaye, aby nepil. Ale asi ne.“
„Ne. Knížata mají schopnost přimět člověka, aby po­
slechl jejich rozkaz, ať už ho vysloví nahlas, nebo v duchu.
Ale nedokážou si to vynucovat, stejně jako našeptávači.
Když je člověk silný a vzdoruje, kníže nic nezmůže. Nejlíp
to funguje na lidi, kteří už k tomu mají sklon, ale zatím se
sami nerozhodli.“
Oba jsme se dívali na silnici. Pohled mi sklouzl na Kai-
danovu ruku na volantu. Jen tak z legrace jsem si pomyslela:
Teďpoklepejprstem na volant.
Tuk, tuk. Ježíši! On to udělal! Zkusila jsem mu to nařídit
znova, a zopakoval to. Tentokrát jsem se už rozchichotala.
Kaidan ani nevnímal, že něco dělá.
„Co je zase?“ zeptal se mě.
„Víš jistě, že nef nemůže mít... ten vliv?“
„Nikdy jsem o tom neslyšel, a věř mi, že sám jsem to taky
zkoušel. Nikdy to nefungovalo.“
Asi dvacet minut se pak střídavě smál pod fousy a vrtěl
hlavou. Já se taky culila.
Už jsme měli před sebou jen dvě hodiny cesty.
„Vím, že už tam brzo budeme, ale vážně si potřebuju od­
skočit,“ ozvala jsem se.

181
 „Dobře, čůrací zastávka.“ Na nejbližším odpočívadle sjel
a oba jsme si zašli do samoobsluhy s kavárnou na záchod.
Když jsem vycházela z dámské toalety, uviděla jsem před se-
bou Kaidanova záda. Náhle jsem ucítila nutkání znova vy­
zkoušet svou moc.
Otoč se! Kaidan se k mému úžasu zarazil v půlce kro­
ku a otočil se. Měl už ruku položenou na klice, když se
na mě zadíval vykulenýma, nevěřícnýma očima. Zahnula
jsem do uličky mezi sladkosti a ohnula se v pase, jak jsem
se chechtala.
JVIóóóc směšný,“ zaslechla jsem ho. Vzápětí zvonek nade
dveřmi ohlásil jeho odchod.
Když jsem se vracela k autu, nedokázala jsem skoro jít
rovně. Držela jsem se za bok a přepadaly mě další záchvaty,
ať jsem se snažila sebevíc. Kaidan po mně loupl zamrače­
ným pohledem, když jsem nastoupila, a zavrtěl hlavou.
Ja k jsi to udělala?“ zeptal se.
„To nevím. Jak jsi říkal - přikázala jsem ti to v duchu
a přála jsem si, abys to udělal. A protože jsi to sám nechtěl
udělat, myslím, že ses mi prostě podřídil.“
Kaidan dál vrtěl hlavou.
„Nemůžu tomu uvěřit. Možná jsi mocnější, protože oba
tví rodiče byli andělé. To je sakra nefér.“
„Ha, ha,“ škádlila jsem ho.
Cestou zpátky k dálnici jsme míjeli řadu nízkých obcho­
dů. Mezi nimi byl i velký tetovací salon.
Jednou jsem si nechal udělat tetování,“ ozval se Kaidan.
„Vloni, než jsme odjeli z Anglie.“
„A kde ho máš?“
„Ta zatracená věc do rána zmizela!“ vybuchl podrážděně.
„Postel byla celá od inkoustu. Hodiny jsem se nechal mučit,
a moje pitomý tělo se toho hned zbavilo!“

182
 IJž zase jsme se spolu smáli nejlepšímu vtipu na světě,
kterému jsme rozuměli jen my dva. Předkláněli jsme se, ne­
mohli dýchat, a já najednou nechtíc zafrkala nosem. Kai-
dan na mě namířil prst a rozřehtal se ještě víc. Držel se za
J.uludek.
„Kdes měl to tetování?“ podařilo se mi ze sebe vypravit.
„Když už se ptáš, byly to naprosto fantastický černý kří-
iUa na lopatkách.“
Znova jsme začali hýkat smíchy, až nás břišní svaly bo­
lely.
Nemohli jsme tušit, že je to na dlouhou dobu poslední
příležitost k smíchu.

183
 KAPITOLA PATNÁCTÁ

Velká o č is t a

Projeli jsme suchými pahorky a údolími jižní Kalifornie,

míjeli jsme městečka s domy s červenými střechami z ob­
lých tašek, a do soumraku jsme byli na předměstí Los An­
geles. Neustále jsem hlídala Kaidanův telefon kvůli hovoru
z kláštera, ale nikdo se neozval.
„Je ještě brzo,umínil Kaidan. „Projedem se městem, nebo
k Hollywoodu? Jsme blízko.“
„Hollywood!“ Ne že bych zrovna hltala časopisy o fil­
mových celebritách, ale stejně to bylo vzrušující. Ještě se mi
nechtělo jít se ubytovat.
Sledovali jsme silniční ukazatele, když jsem si všimla ná­
pisu na svahu nízkého pohoří.
„Ježíši, Kaie, koukej! Logo Hollywoodu!“ Nadskočila jsem
na sedadle a ukázala na obrovská bílá písmena na úbočích.
Naklonil hlavu na stranu a podíval se na mě.
„Řekla jsi mi Kaie.“
„Promiň.“

184
 „Ne, v pořádku. Tak mi říkají kamarádi.“
„Kamarádi?“ opakovala jsem.
,Jo - pokud jsem schopný nějaký mít, tak tyhle čtyři.
Jsou to všechno nefové. Dva znám od dětství, i když si ne­
jsme zvlášť blízký. Ale prostě nás něco spojuje.“
„Poznám je taky?“
„To nevím. Nechci jim o tobě říkat, protože si myslím,
že by ses měla snažit chovat nenápadně. Ale to neznamená,
že už o tobě třeba nevědí od někoho jinýho. Knížata jsou
v tomhle jako banda starých ženských - hrozně rádi drbou.“
To byla legrační představa.
„Jaký jsou tví kamarádi?“
„No, Blake je synem Knížete závisti. Bydlí tady u plá­
že. Narodil se na Filipínách. Jeho práce, vzbuzovat závist,
je snadná - prostě má vždycky ty nej novější technologický
novinky, randí s nejhezčíma ženskýma. Nevím, jestli vůbec
cítí puzení k hříchu. Je tak mírný. Jen jednou jsem ho viděl
žárlit a skončilo to špatně.“
„Kvůli čemu žárlil?“
„Holka, která se mu líbila, se začala bavit s jiným klu­
kem. Jinak má rád vzrušení, vyhledává extrémní sporty. Jez­
dí po světě surfovat. Neuvěřitelně dobře udržuje rovnová­
hu. Pak jsou tady dvojčata, Marna a Ginger.“ Teď mu hlas
zněl trochu zahořkle. „Dcery Knížete nevěry Astarotha. Jsou
to tanečnice. V dětství jsme byli hodně spolu, měli jsme
společný domácí vyučování a tak. Pořád bydlí v Londýně.
Marna je fajn, ale s Ginger už nějakou dobu není žádná
legrace.“
„A ty mají narušovat manželství?“
„Teďjim bylo osmnáct, takže výhledově ano. Zatím pra­
covaly spíš na dvojicích teenagerů, sváděly kluky, aby pod­
váděli svoje přítelkyně. Nefové jsou vychovávaní tak, že do­

185
 kud jsou nezletilí, nemají se dopouštět hříchů s dospělými,
aby nevyvolali skandál a nepoškodili postavení svých otců
ve společnosti.“ Odmlčel se, aby mohl přejet z pruhu do
pruhu, a odhrnul si vlasy z očí. Jeho výraz i tón byl vážný,
když pokračoval: „Otec dvojčat Astaroth měl v minulém ži­
votě dceru, kterou přistihli s jedním politikem, když jí bylo
patnáct. Astaroth se tehdy snažil prosadit v politice, takže
z toho byl velký skandál. Její chování ovlivnilo jeho pozici
a on pak zařídil, aby ji pobodali nožem tak, že to vypadalo
jako sebevražda. Potom opustil svoje tělo a začal život v tom
současném.“
„Zabil ji?“ Asi by mě to nemělo překvapovat.
Kaidan se suše, opovržlivě zasmál. „Spíš ji nechal zabít.
Přece by se s tím nenamáhal.“
Zavrtěla jsem hlavou a pokusila se představit si, v jakém
strachu asi dvojčata žijí.
„Marna a Ginger mají zvláštní nadání jako ty - takový
ty ženské věci,“ dodal Kaidan.
„Jo? A jaký?“
„Cítí pouto mezi lidmi, když je to oboustranný. Přitaž­
livost, lásku, vztah. Jejich otec to umí taky. Tak poznají, na
koho se mají soustředit.“
„Páni. Ženská moc, ale dost znepokojující. Dobře, tak to
jsou tři, a co ten čtvrtej kamarád?“
„Kopáno.“ Kaidan to vyslovil s nepatrným zamračením
a náznakem podráždění. Jeho otec je Alocer, Kníže hněvu.“
Při tom jsem se otřásla. Jd e z něj strach?“
Další suchý smích a podivný tón. „Ne. Prakticky žije jako
mnich v celibátu.“
„A kde bydlí... ten Kopáno?“ zkusila jsem vyslovit jeho
jméno.
„Narodil se v Africe, ale teď je na univerzitě tady ve Stá-

186
In k Kope to má hodně těžký. Nikdo z démonů kromě jeho
oU e o tom neví, ale Kopáno má štěstí, že zůstal naživu. Před
pár lety se obrátil k Bohu a prohlásil, že radši umře, než by
dělal otcovu práci. Když se s tím svěřil Alocerovi, otec ho
nechal naživu.“
„Proč?“
„Alocer ho má rád, nebo ho přinejmenším respektuje.To
je u našeho druhu neobvyklý.“
Studovala jsem Kaidanovu tvář. V jeho výrazu bylo něco...
žárlivost?
„Kopáno je pro mě záhadou,“ uzavřel to. „Hele, tady je
Njezd.“
A tak jsme se vydali na výlet do Hollywoodu. Bylo úžas­
né vidět všude kolem palmy, některé nízké a rozložité, jiné
vysoké s tenkými kmeny. Ale moje nadšení pohaslo, když
jsem si všimla převládající nálady mezi lidmi. Bylo tu pár
sťastných turistů, kteří jen projížděli jako my, ale jinak se to
kolem hemžilo hlavními hříchy, které na mě těžce doléhaly.
Spodní tón závislosti jsem vnímala u tolika lidí, až jsem za­
čala křečovitě svírat kličku na dveřích. Ztěžka jsem polkla.
Snažila jsem se to rozechvění potlačit.
Minula nás atraktivní žena, šla se sklopenou hlavou,
a z jistého úhlu jsem viděla, že její obličej není přirozený.
Pokožku měla podivně napjatou, rty až příliš plné, její líc-
ní kosti ostře vystupovaly. Kolem ní se vznášela černá aura
sebeopovržení. Napadlo mě, kolik plastických chirurgů už
na ní pracovalo. Bylo zřejmé, že než se podrobila všem těm
operacím, musela to být krásná žena.
Skoro všichni drželi mobilní telefony. Byla tu spousta
bezdomovců a prostitutek. Skoro jsem ani neviděla Čín­
ské divadlo nebo hvězdy na chodníku. Vnímala jsem jen
nešťastné duše a všechny ty emoce.

187
 J e toho na tebe moc?“ zeptal se Kaidan.
J e to těžký,“ připustila jsem. „Ale ne proto, zeje to Hol­
lywood. I Atlanta je na mě někdy moc.“
„Tak jedem pryč.“
Zastavili jsme na červené. U mého okýnka se objevil muž
s poutačem, který nabízel turné po domovech celebrit. Po­
dařilo se mi trochu se usmát a zavrtět hlavou. Když odešel,
setkala jsem se s pohledem bezdomovkyně, která seděla na
chodníku na novinách obklopená šedivou aurou zoufalství.
Vytáhla jsem z peněženky dvě bankovky.
„Zbytečně vyhazuješ těžce vydělaný peníze,“ ozval se
Kaidan.
„Možná. A možná ne.“
Když jsem stáhla okýnko a vystrčila ruku s penězi, žena
vstala a vlekla se rychle k nám. Jednu nohu táhla za sebou.
Podala jsem jí deset dolarů.
„Bůh vám žehnej,“ řekla. Její oči odrážely světle zele­
nou auru vděku, která ji na chvíli zalila. Nebyla zfetovaná
ani opilá, necítila jsem z ní spodní proud závislosti. Zají­
malo by mě, jaké hrozné okolnosti ji dohnaly k životu na
ulici.
„Počkejte,“ křikla jsem na ni. Vytáhla jsem znova peně­
ženku, vysypala z ní všechny svoje úspory a vložila jí je do
ruky. Zena si peníze přitiskla k hrudi a rty se jí třásly. Díva­
ly jsme se na sebe, dokud na semaforu nenaskočila zelená.
Kaidan šlápl na plyn a naše auto se rozjelo.
Až pozdě mi došlo, že teď už jsem finančně úplně závislá
na něm. Ne že by mi zatím dovolil za něco zaplatit.
„Promiň, to bylo unáhlený,“ hlesla jsem. „Ale ona —“
„Proč se proboha omlouváš?“ Jeho oči mě překvapeně,
shovívavě pozorovaly. Sklopila jsem pohled. Cítila jsem se
hrozně.

188
 ' Irída, po které jsme jeli, byla plná aut. Provoz se neustá-
Ir zastavoval a zase rozjížděl. Kaidan se soustředil na řízení
wtvářil se zamyšleně.
„Legionář,“ ozval se najednou. Trhla jsem sebou a sou­
středila pozornost tam, kam mi ukazoval. „Našeptává tomu
muži v modrý košili. Jestli zamíří k nám, řeknu ti, aby ses
uchovala. Buď připravená.“
Přikývla jsem a sklouzla na sedadle níž. Démona jsem
au i teď neviděla, jen muže v modré košili, který kráčel po
chodníku a mluvil do telefonu. Jeho strážný anděl kroužil
kolem něj. Muž náhle ukončil hovor a zastavil se. Jako by
ne ho zmocnila nerozhodnost. Rozhlédl se kolem, jestli ho
nékdo nepozoruje. Pak se obrátil a vydal se k ženě v černých
kožených šatech s umělou kožešinovou pelerínou, která po­
utávala u stožáru osvětlení. Prostitutka. Zahodila cigaretu
a rozdrtila ji podpatkem. Její barvy se změnily na nervózně
Nvetle šedou, když k ní muž mířil, a pak v úlevnou modrou,
když jí vtiskl do dlaně peníze. Vydali se spolu pryč. Oran­
žově žlutý oblak vzrušení kolem mužova těla protínaly špi­
navé barvy viny a obav.
„Otec by měl radost, jak jeho podřízení úspěšně pra­
cují,“ pronesl opovržlivě Kaidan. „Neměl jsem tě sem vo­
zit.“
Odtrhla jsem pohled od dvojice a zadívala se na Kai-
danovy ruce na volantu i dlouhé nohy na pedálech. To mě
trochu zabavilo, než jsme vyjeli z města a zpátky na dálnici.
Tam jsem se soustředila na světla města. Kaidan mi podal
telefon, protože už brzo měla volat Patti.
Ozvala se, když jsme zastavili před hotelem. Přijala jsem
hovor, zatímco Kaidan nás šel zapsat.
„Mluvíš nějak smutně, miláčku,“ všimla si.
„Právě jsme jeli po hollywoodském bulváru. Je tam to­

189
lik ubohých lidí. Ale nechci na to ted myslet. Jinak to byl
hezký den.“
Pověděla jsem jí o indiánské rezervaci a mexické restau­
raci. Patti chtěla slyšet každou podrobnost. Byla jsem ráda,
že její hlas už nezní tak napjatě.
„Zítra buď silná, Anno. Všechno dobře dopadne, já to
vím. a
^

„Stejská se mi po tobě,“ přiznala jsem. „Potřebuju obe­

jmout.“
„Taky se mi stýská, a moc. Posílám objetí.“ Udělala pu­
sou ummm, jako by mě pevně tiskla. Zasmála jsem se. „Můžu
zavolat zítra ve stejnou dobu?“
Jasně,“ potvrdila jsem. „Mám tě ráda.“
J á tebe taky, miláčku.“

Leželi jsme každý ve své oddělené posteli a přemýšleli, co

dál. Nebyli jsme unavení, ale oba jsme se osprchovali a pře­
vlékli do pyžama. Překvapilo mě, když to udělal i Kaidan,
ale nijak jsem to nekomentovala.
„Mohli bychom si jít zaplavat,“ navrhnul.
J á nemůžu,“ namítla jsem. „Nemám plavky.“ Nevzala
jsem si je schválně.
Posadila jsem se na posteli a podepřela si záda polštáři.
Chtěla jsem s ním mluvit co nejvíc, pro případ, že by zase
plánoval odchod.
„Kaidane, co se stalo s nefily? Říkal jsi, že nás bývalo
mnohem víc, tak proč je nás teď jen tak málo?“
Přešel ke mně a posadil se na mou postel, do uctivé vzdá­
lenosti a jen na okraj. Zamnul si tvář, jako by se mu do toho
nechtělo, ale pak začal.
„Tak jo,“ povzdychl si. „Před sto lety bylo na zemi tak ti­
síc nefu a jejich potomků. Ti potomci měli stejnou moc jako

190
my, dědilo se to. Pro knížata bylo složité je ovládat a kon­
trolovat. Někteří nefové využívali svoje schopnosti k tomu,
«by získali moc mezi lidmi - vyšvihli se na vysoké posty,
n»/poutávali války, dopouštěli se genocidy a vůbec na sebe
upoutávali pozornost. Knížata chtěla, aby se nefové chova­
li jako oni, ovlivňovali lidi a působili chaos, ne aby si při­
vlastňovali vůdčí role. Takže se rozhodli pro Velkou očistu.
Všechny nefy na světě pozabíjeli, ať se vzpírali jejich vůli,
nebo ne. Během pár let je všechny povraždili.“
Kaidanova tvář byla prázdná. Bojovala jsem s depresiv­
ními pocity.
„To zní, jako by pro ně nefilové byli míň než lidi,“ po­
znamenala jsem.
„Od Velké očisty platí přísná pravidla, která mají za­
bránit nefum, aby se zase přemnožili. Kníže pýchy Ra-
liab se snažil prosadit, aby knížata neplodila potomky, ale
to neprošlo. Místo toho rozhodli, že nefové nesmějí mít
dčti.“
„Chceš říct, že...?“ Zakryla jsem si pusu. Najednou se mi
udělalo špatně. „Ze je sterilizujou?“ Kaidan přikývl a udě­
lal prsty pohyb smik-šmik. Místo otázky jsem na něj uká­
zala prstem.
„Ano, i mě,“ odpověděl tiše. „Všichni jsme se tomu mu­
seli podrobit.“
„Až na mě,“ namída jsem a zbledla, když jsem si před­
stavila, k čemu by mě můj otec mohl chtít přimět.
„Nejhorší bylo to, že náš organismus odbourává práš­
ky proti bolesti tak rychle, že ani nemohly zabrat. Ale je to
tak lepší. Kdyby s námi nějaká žena otěhotněla, zabilo by
jltO.
„To chápu. Ale je k zešílení, že tak každýho připraví
o svobodnou vůli!“

191
 J e to tak, jak to je.“ Vsadila bych se, že tohle je motto
nefilů už tisíc let. Kaidan si opřel bradu o spojená předloktí
a zíral těžkýma očima před sebe.
Měl pravdu, když se bál, že mě to rozbrečí. Taková
krutost. Takový nedostatek lásky a úcty k životu. Vstala
jsem a přešla k oknu, abych před Kaidanem skryla svo­
je slzy.
„Já věděl, že tě to rozruší,“ ozval se.
„To je přece jasný, že mě to rozrušuje! Tebe snad ne?w
Otočila jsem se k němu. Díval se na mě vyrovnaným pohle­
dem. Ale v hlubinách jeho temně modrých očí jsem četla,
že i on je rozčilený.
„Nemá smysl marnit čas přemýšlením o tom, co nejde
změnit.“
Copak se tady opravdu nedá nic dělat? Nemůžeme se ni­
jak bránit? Tolik bych chtěla věřit, že ano, ale myšlenka na
to, že by šlo nějak porazit Knížata démonů, byla naprosto
směšná.
Vrátila jsem se ke své posteli, kde seděl Kaidan, a posadi­
la se zády k čelu, s koleny pod bradou. Chodidla jsem měla
studená, tak jsem si je přikryla cípem deky.
Kaidan se posunul ke mně, mnohem blíž. Měla jsem co
dělat, abych skryla svoje pocity.
„Nervózní?“ zeptal se, když jsem se na něj podívala.
„Uhm.“
„Kvůli zítřku?“
„No...“ Když už se o tom zmínil... „Jo.“
„Určitě to zvládneš dobře. Vysadím tě tam, a až mi zavo­
láš, zase pro tebe přijedu.“
Vzal mou ruku něžně do své. Srdce mi prudce buši­
lo. Dívala jsem se, jak přejíždí bříškem palce po nehtu na
mém palci. Věděla jsem, že kdybych zvedla hlavu, políbí mě.

192
C ht cla jsem to. Stačilo jen natočit správně obličej. Ale při­
padalo mi nesprávné líbat se s někým, s kým nechodím.
Myšlenka, že by o Kaidanovi mohla nějaká holka mluvit
jako o svém „příteli“, byla k smíchu. Jemu by to nejspíš zně­
lo jako nadávka.
Když jsem se na něj odmítala podívat, zvedl mou ruku ke
rtům a políbil mě na palec. Položila jsem si tvář na koleno
a zavřela oči. Ta něha v jeho gestu byla na mě moc. Bojova­
la jsem s tím, abych se k němu neobrátila, a když už jsem to
chtěla vzdát, Kaidan vstal.
„Odpočiň si,“ řekl a pustil mou ruku.
Vklouzla jsem pod pokrývku a snažila se normálně dý­
chat. Slyšela jsem, jak přechází ke své posteli a lehá si.
„Kaidane?“
„Ano?“
,Já tě nechci odsuzovat, jen jsem zvědavá. Ehm...“ Ner­
vózně jsem zkroutila v ruce cíp pokrývky. „Jdeš večer ven?“
Nastalo dlouhé, těžké ticho. „Asi ne.“
Jo! Snažila jsem se zkrotit ty dychtivé myšlenky plné na­
děje, co by to mohlo znamenat, ale nepodařilo se mi potlačit
třepotání motýlků v břiše.
„Ann?“ zašeptal po chvíli.
„Co?“
„Mně nebude vadit, jestli... kdyby ses chtěla pomodlit
pořádně... jak jsi zvyklá.“
,Ach.Tak... dobře, děkuju.“ Zaskočil mě. Ale vlastně mi
nevadilo, že mě bude pozorovat při něčem tak důvěrném.
Nejdřív jsem se trochu styděla, když jsem sepjala ruce
pod bradou a zavřela oči. Ale když jsem se začala modlit,
sestoupil na mě klid. Myslela jsem na to, co jsem ten den
viděla, a na to, co mě čeká zítra. Žádala jsem o sílu, abych
dokázala čelit setkání se svým pozemským otcem. Modlila

193
jsem se za to, aby nefilové získali důvod k naději. A nako­
nec jsem se pomodlila za Kaidana, aby zažil v životě lás­
ku - tu, kterou mu někdo projeví, i tu, kterou k někomu
pocítí on.
Když jsem skončila, natáhla jsem se po vypínači lampič­
ky a spatřila v šeru na polštáři jeho krásnou tvář, jak se na
mě upřeně dívá. Tělem mi projela vlna horka.
„Dobrou noc,“ zašeptala jsem a zhasla světlo.

194
 KAPITOLA ŠESTNÁCTÁ

T r u c h l íc í n ebesa

Probudila jsem se za úsvitu a zůstala tiše ležet, abych moh­

la poslouchat Kaidanovo oddechování. Ulevilo se mi, že
ten obávaný den konečně nastal. Už jsem to chtěla mít za
sebou.
Vplížila jsem se do koupelny a osprchovala se. Pak jsem
si oblékla to nejhezčí, co jsem si s sebou vzala - krátké kha­
ki kalhoty, bílé tílko a přes ně žlutou propínací košili. Sna­
žila jsem se myslet pozitivně, když jsem si utírala ručníkem
vlasy.
Kaidan ležel na zádech, ruce položené na břiše. Ještě ne­
vypadal úplně probuzeně.
„Objednal jsem nám snídani na pokoj,“ pronesl. V ospa­
losti měl hlas ještě hlubší než normálně.
„Děkuju.“
Díval se, jak si sedám do křesla a rozčesávám si mokré
vlasy. Snažila jsem se rozplést zacuchané konečky. Byla jsem
tuk nervózní z toho, co mě ten den čeká, že jsem se ani ne-

195
 stačila stydět. Kaidan ze mě nespouštěl pohled celou dobu,
co jsem si zaplétala francouzský cop.
Přinesli nám snídani. Dvakrát jsem si ukousla vafle. Ner­
vozita mě připravila o chuť k jídlu, ale vypila jsem půl skle­
nice jablečného džusu.
Kaidan zíral z okna na špinavé město pod námi. Vstala
jsem a šla si stoupnout k němu.
„Máš strniště,“ prohodila jsem a přejela mu dlaní po za­
rostlé bradě.
Chytil mě za ruku a přitiskl šiji na tvář. Na chvíli zavřel
oči, a když je otevřel, ohromil mě jejich zoufalý, zničený vý­
raz. Rychle pustil mou ruku a otočil se zase k oknu. Paže si
zkřížil na prsou. Zmateně jsem polkla a chtěla se od něj od­
vrátit, když promluvil.
„Něco pro tebe mám.“
Zalovil rukou v kapse. Když ji vytáhl, na dlani mu le­
žel ten krásný stříbrný náhrdelník s tyrkysovým přívěskem,
který jsem obdivovala v tom indiánském krámku v Novém
Mexiku. Nevěřícně jsem na něj zírala.
„Viděl jsem, jak sis ho prohlížela, a myslel jsem, že se ti
líbí,“ ozval se.
Ach ne. Ne slzy. Prosím, slzy ne. Pokusila jsem se je za­
hnat mrkáním. Myslela jsem na to, že si nesmím rozmazat
řasenku.
„Naštval jsem tě?“ zeptal se tiše.
„Ne! Nejsem naštvaná. Jen překvapená. Nemůžu uvě­
řit, já... strašně se mi líbí. Nikdy jsem od nikoho nedostala
něco tak krásnýho.“ Otřela jsem si oči a zapnula si řetízek
za krkem.
Kaidan tiše zaklel a odvrátil se ode mě. Odhrnul si vlasy
z očí. „Byla to chyba.“
„Ne, nebyla!“ Chytila jsem ho za ruku.

196
 „Nic romantickýho v tom nehledej, Anno. Byla by chyba
myslet si o mně něco dobrýho.“
,Já v tom nic nehledám. Prostě je to hrozně milý, to je
všechno.“ Nevěděla jsem, jestli přesvědčuju jeho, nebo sebe.
Ale na tyhle pocity bude dost času později. Ted mě čeká
netkáni s démonem.

Sedeli jsme na parkovišti před Federálním nápravným zaří­

zením Jižní Kalifornie. Další návštěvníci také seděli v autech
nebo postávali před vchodem. Posledních sedm kilomet­
rů cesty do vězení jsme mlčeli pro případ, že by můj otec
poslouchal. Chytila jsem se za žaludek. Kručelo mi v něm.
Kaidan se na mě pousmál a mírně mě pokáral: „Měla ses
víc najíst.“
„Nemohla jsem.“
Podívala jsem se na hodinky. Už byl čas.
Dvířka aut kolem nás se začala otevírat a zabouchávat.
Vchod pro návštěvy se otevřel.
„Tak běž,“ pobídl mě Kaidan.

[ )ostat se přes bezpečnostní kontroly chvíli trvalo. Museli

najít fax od Patti, že coby moje matka svoluje k tomu, abych
jako nezletilá navštívila vězně. Musela jim vyplnit složité
dotazníky, aby to dovolili. Strážný, který mě zapisoval, se
podivil tomu, že jsem dcera Jonathana LaGraye.
„První návštěva LaGraye za sedmnáct let,“ konstatoval.
To asi ne, pomyslela jsem si, když jsem si představila ten
neutuchající proud démonických duchů, navštěvujících své­
ho knížete. Jenže legionáři nemuseli procházet bezpečnost­
ní kontrolou.
Strážný mě seznámil s pravidly. Objímání a držení za
ruce je v zásadě povoleno, ale dozorce bude kontrolovat,

197
abychom si při tom nic nepředávali. S tím si nemusel dělat
starosti. Objímání a držení za ruce jsem neměla v plánu.
Vysvětlil mi, že oznámí návštěvu mému otci, ale on má
právo ji odmítnout.
Pak mě spolu s dalšími návštěvníky zavedli do místnosti
o velikosti menší kavárny a řekli nám, abychom se posadi­
li na určená místa. Kolem byly rozestavěné nesourodé stol­
ky, u stěn postávali strážní. Posadila jsem se na rozviklanou
židli, která se houpala stejně jako můj žaludek. Místnost
naplnilo mumlání dospělé konverzace i vysoké hlásky dětí.
Vládla tady pochmurná atmosféra, převažovaly šedé aury.
Zaskřípění těžkých kovových dveří ve mně vyvolalo pa­
niku. Bála jsem se, že se pozvracím. Vězňové přicházeli v zá­
stupu, ruce spoutané před sebou, nohy spojené volným ře­
tězem. Na sobě měli oranžové teplákové soupravy. Lidé
zakláněli hlavy, aby spatřili své příbuzné.
Poznala jsem ho okamžitě. Pořád měl tu stejnou, hlad­
ce oholenou hlavu. Srdce mi bušilo až v uších. Jeho krátká
hnědá bradka, kterou měl v den mého narození, teď narostla
do dlouhých prošedivělých vousů. Jeho symbol zářil temně
žlutou barvou. Pakjsem spatřila jeho oči, do kterých jsem se
dívala po narození: malé a svědě hnědé, v koutcích trochu
stočené dolů. Stejné jako moje.
Naše stejné oči se do sebe zaklesly, když se s ním stráž­
ný vydal ke mně. V otcově pohledu jsem viděla znepokojení
a naději, ne zlo, kterého jsem se bála. Když přišel blíž, vše­
chen vztek, který jsem na něj měla, někam vyprchal.
Postavil se ke stolku naproti mně. Bezděky jsem se po­
stavila taky. Jeho i moje oči zvlhly dojetím. Třeba mám ty
neustálé záchvaty pláče po něm.
Dozorce odemkl otci pouta na zápěstí, ale na nohou mu
je nechal. Naše ruce se k sobě natáhly přes stůl. Ty jeho byly

198
horko a drsné. Moje studené nervozitou, ale ta už mě po­
malu opouštěla.
„Sedněte si, LaGrayi,“ vyzval otce strážný Oba jsme se
posadili a nespouštěli jsme ze sebe oči. Dozorce se vzdálil
kr stěně.
„Nemůžu uvěřit, že jsi tady,“ pronesl otec tím chrapla­
vým hlasem, který jsem si pamatovala. „Napsal jsem ti za ta
lita tolik dopisů, ale nebylo bezpečné ti je poslat. A... chtěl
jwcm ti dát šanci, abys mohla vést normální život.“
„Takovou šanci jsem ale nikdy neměla,“ pronesla jsem
tak mírně, jak jsem dokázala.
Otec přikývl a popotáhl nosem. Vypadal jako tvrdý muž -
muž nahánějící hrůzu.
„V tom máš asi pravdu. Věřil jsem, že ti ta jeptiška všech­
no vysvětlí, až nastane správná chvíle.“
„Sestra Ruth?“ zeptala jsem se. Ještě jsem se s ní nevi­
děla. Ale mluvila s mou adoptivní matkou.“
„Chovali se k tobě dobře... lidé, co tě vychovávali?“
Jeho otevřenost, jeho očividná citlivost mě šokovala.
„Ano. Mám jenom matku, Patti... ale má tak blízko
k andělovi, jak může člověk mít. Vždycky jsem věděla, že
mě miluje.“
Otec se uvolnil a svěsil ramena, ale v očích se mu stále
leskly slzy.
„To je dobře. Doufal jsem v to. Co všechno jí sestra Ruth
řekla?“
„Ze jste se s maminkou milovali.“
Pousmál se a jeho tvář získala na chvíli zasněný výraz, jak
po ní přelétla vlna vzdálených vzpomínek.
„Musím ti toho tolik povědět, a tohle je možná nejlepší
/působ, jak začít,“ pronesl tiše. „U toho, kdy jsem byl ještě
anděl na nebesích. Jestli to chceš slyšet.“

199
 „Chci slyšet všechno.“
Pořád jsme se drželi za ruce a ani jeden z nás to ne­
hodlal přerušit. Otcovy hrubé palce mi jemně mnuly klou­
by Nakláněli jsme se přes stůl k sobě, abychom náš hovor
udrželi v co nej soukromější poloze. Začal vyprávět a já po­
slouchala.
„Ještě než existovala země, byla tu nebesa a na nich mi­
liony andělů. Byli jsme spokojení. Tedy, většina z nás. Andě­
lé jsou bezpohlavní, takže naše vztahy na nebi nebyly zaka­
lené íyzičností. Byli jsme všichni přátelé, což lidem možná
nezní dost zajímavě, ale pro nás to bylo dobré. Správné.“
Tvář mu uctivě zněžněla, jak se na to rozpomínal. Ne­
mohla jsem uvěřit, že tady takhle sedím a důvěrně se bavím
s vlastním otcem. Dívala jsem se na něj, jak se nadechuje
k pokračování.
„Andělé jsou schopní cítit všechny emoce, ale v nebi ne­
byl důvod k temným pocitům - leda na chvíli, na pár oka­
mžiků, a zase jsme na ně zapomínali. Všichni jsme měli svůj
úkol a snažili se ho ze všech sil plnit. Cítili jsme se bezpeč­
ní a významní.
Když jsem poznal Marianthu, naše povahy se k sobě
ideálně hodily.“ Ostýchavě se odmlčel a jeho něžný výraz
kontrastoval s jeho drsným zevnějškem.
„Mariantha je tvá matka, Anno,“ dodal vřele.
Srdce mi poskočilo. Kousla jsem se do rtu a snažila se
zapamatovat si každé jeho slovo.
„Táhlo mě to k ní. Říkám k ní, ale tehdy jsme byli bez­
pohlavní bytosti v nebeské sféře. Naše pocity nebyly fyzic­
ké, jen emocionální. Vymýšlel jsem si záminky, abych se s ní
mohl vídat zase a znova. Naše duše se tak dokonale dopl­
ňovaly, že jsme už nakonec nemohli vydržet jeden bez dru­
hého. V té době se mezi anděly v nejvyšší hierarchii objevil

200
|nlcn charismatický, který se rychle stal v nebi něčím jako...
irlebritou.“
„Lucifer,“ zašeptala jsem.
„Ano. Nikdy jsem nepotkal nikoho jako on. Měl ten typ
osobnosti, která k němu přitahovala ostatní. Visel jsem mu
oi ima na rtech, zajímalo mě všechno, co hlásal. Mariantha
mi tvrdila, že z něj má špatný pocit. Připadalo jí nesprávné,
aby pouhý anděl zářil tak jasně, aby si osoboval takový vý­
znam. V tomhle jediném jsme se neshodli.“
Do otcova tónu pronikla melancholie. Zadíval se na naše
spojené ruce.
„Začal jsem docházet na setkání, která svolával Lucifer,
abych mu naslouchal. Byl - a je - mistrem klamu. Vychva­
loval Boží dílo a jeho vládu nad světem, a pak utrousil ne­
nápadně nějakou poznámku, která v nás vzbudila pochyb­
nosti. A ta drobná semínka nedůvěry začala během let klíčit
a růst, stejně jako rostl počet andělů, kteří přicházeli na­
slouchat Luciferovi. Používal polopravdy a mísil do nich
lži, a my mu podlehli. Když jsem si jednoho dne uvědomil,
jak se změnily mé pocity ke všemu kolem, ohromilo mě to.
Mariantě jsem to neřekl,“ dodal lítostivým šepotem. Na­
plnila mě hrůza, protože jsem tušila, jak bude jeho příběh
pokračovat.
„Lucifer si získal velké množství následovníků. Věděl,
žc se mu podařilo deformovat naše myšlenky, a chystal se
k úderu. Sdělil nám, že Bůh potají tvoří novou říši a novou
rasu. Vykládal, že Stvořitel je jimi posedlý a že my andělé
liž máme být jen otroky téhle jeho nové hračky, bytostí zva­
ných lidé. Ti budou žít v přepychu a mít svobodu a zkuše­
nosti, o kterých se nám andělům ani nezdálo. A nás anděly
zneužije, zničí a zapomene. Dožralo mě to - promiň mi ten
výraz, holčičko.“

201
 Potlačila jsem úsměv. Kníže démonů, a omlouvá se za
slovo, které není ani vulgární.
„Byl jsem hlupák,“ přiznal otec a zavrtěl holou hlavou.
„Opravdu jsem uvěřil, že Bůh je nespolehlivý. Omylný. Vé-
řil jsem, že se pomátl. A nebyl jsem sám. Za Lucifera se po­
stavila třetina andělů na nebi. Rozzuřený andělský dav. Kdo
by si to byl pomyslel?“
Na okamžik pustil mou ruku a zamyšleně si přejel dla­
ní po vousech.
„V tu chvíli už jsem to Mariantě musel všechno povědět.
Prosila mě, abych proti Bohu nebojoval. Ale doufal jsem, že
až bude po všem, i ona pochopí pravdu a odpustí mi. Takže
jsem od ní odešel do války. Ty už víš, jak to dopadlo a co se
s námi stalo potom, viď?“
Polkla jsem. „Byli jste svrženi do propasti pekla.“
Otec zachmuřeně přikývl. Ve tváři se mu objevil bo­
lestný výraz. „Teprve tam dole jsem pochopil Luciferovu
proradnost. Nebyl jsem sám, ale většina padlých andělů ho
dál slepě následovala. Nechal jsem si svoje pochybnosti pro
sebe, protože bylo nebezpečné vystoupit proti Luciferovi
přímo. Mlčel jsem a moje tichá povaha mi mezi padlými
vysloužila úctu. Říkali, že jsem zádumčivý a pomstychtivý,
ale já ve skutečnosti nenáviděl sám sebe za to, co jsem udě­
lal a že jsem opustil Marianthu. Nemohl jsem na ni přestat
myslet.“
Zarazil se a zvedl oči ke stropu. Viděla jsem, jak ho to
i po té dlouhé době pořád trápí. Pohladila jsem ho po rukou,
abych ho pobídla k pokračování.
„Takže čas ubíhal a my tam dole slyšeli zvěsti o světě
a o lidských bytostech. Lucifer tam poslal špehy. Byl stá­
le troufalejší, posílal padlé anděly, aby obraceli lidi zády ke
Stvořiteli.“

202
 Náhle škubl hlavou a zadíval se za moje rameno. Z jeho
krku vyšel podivný syčivý šepot, oči mu zaplály rudě. Od­
táhla jsem se od něj. Vzápětí se na mě zadíval a vypadal zase
normálně.
„Promiň,“ omluvil se, „ale na mém území nemají co pra-
rovat.“
Neodpověděla jsem. Celé to netrvalo ani dvě vteřiny, ale
ještě nikdy mě nic tak nevyděsilo. Bylo to nelidské syčení
nijaký démonský jazyk? Rozhlédla jsem se kolem, ale nikdo
jiný si toho nevšiml.
„Nechtěl jsem tě vystrašit,“ omlouval se otec. „Ale náš
rozhovor není nic pro jejich uši, chápeš?“
„Ano,“ přikývla jsem. „Jen mi to nejdřív nedošlo, proto­
že já je nevidím.“
„Vážně?“ Zadíval se na mě s nakrčeným čelem. „Tak to
by mohl být problém.“
Dotkla jsem se řetízku od Kaidana. Pořád ještě jsem si
připadala otřesená.
„Možná se pletu,“ ozvala jsem se, „ale připadá mi, jako
by sis Boha ve skutečnosti vážil. Pak ale nechápu, jak můžeš,
jak jsi mohl dělat... svou práci.“ Sklopila jsem oči. Doufala
jsem, že ho to neurazilo.
„Je to ironie, viď?“ Otcovy rty se stáhly do sarkastické­
ho úšklebku. „Zasloužím si peklo. Nechal jsem se svést na
scestí až příliš snadno.“
Položil předloktí na stůl a dlaně otočil vzhůru. Vložila
jsem do nich svoje ruce a otec je stiskl.
„Postupoval jsem vzhůru po příčkách pekelného žebříč­
ku ze sobeckých důvodů. Doslechl jsem se, že každý člověk
má svého strážného anděla, a napadlo mě, že to je mož­
ná má příležitost potkat se znovu s Marianthou. Moje po­
chmurné vzezření a tvrdá práce zřejmě na Lucifera nějak

203
udělaly dojem, protože mě někdy kolem roku sedmnáct set
poslal na zem. Měl jsem svádět lidi k závislostem.“
Při myšlence na drogy jsem se na okamžik zastyděla.
Barvy se mi snad skryt podařilo, ale udržet mou tvář neči­
telnou bylo mnohem těžší.
„Asi jsem byl až příliš úspěšný,“ zašeptal hořce otec. „Vě­
děl jsem, že když se stanu knížetem, musím tvrdě pracovat,
abych si to postavení udržel. Bylo to hrozné, když jsem při­
šel na zemi a spatřil lidské duše polapené v tělech. Jsou to
božská stvoření, hodná svého geniálního původce. Ale často
jednají v neprospěch svých těl. Má práce byla vlastně snad­
ná. Snažil jsem se procestovat co nejvíc ze světa, abych po­
tkal co nejvíc strážných andělů. Viděl jsem jich stovky tisíc.
Byla to jediná věc, pro kterou jsem žil, když jsem už jinak
všechno ztratil.
A pak jsem se před sedmnácti lety ocitl v jednom ma­
lém městě nedaleko odtud, jmenuje se Hemet. Měl jsem
tam schůzku s jedním ze svých dealerů. Vešel jsem k němu
do domu - a uviděl ji. Zatraceně. Nikdy nezapomenu na to,
jak byla krásná,“ zašeptal, jako by si vybavil tu vzpomínku.
„Nakláněla se nad jednou ženou, která tam ležela na mat­
raci a byla tak drobná... nejdřív jsem myslel, že je to dítě. Ty
jsi taky tak útlá.“
Uchopil mě za ruce a zadíval se mi doprostřed trupu, kde
by mělo být vidět moje znamení.
„Cítíš silnou náklonnost k drogám, viď?“ zeptal se.
Přikývla jsem. Otec nešťastně zavrtěl hlavou.
„Vidím to. Doléhá to na tebe ze dvou stran - moje dě­
dictví a lidská genetika. Musí to být těžké.“
„Už jsem si na to zvykla. Moje tělo to láká, ale mozek je
moudřejší.“
„Dobře. To rád slyším.“

204
 „Tak povídej dál.“ Stiskla jsem mu prsty.
„Ano, už se k tomu dostávám. Viděl jsem, jak Marian­
tha scptá té ženě jako matka nemocnému dítěti. Nikomu
v lom domě nevadilo, když jsem tu zesláblou chudinku po­
pudí a odnesl pryč. Nikomu - jen jejímu andělu strážnému,
Mariantě.“ Zasmál se. „Viděla, že jsem démon, ale netušila,
kilo jsem byl předtím. Snažila se... zoufale se snažila chránit
Hvrho člověka. A pak mě poznala.“
To poslední vyslovil s takovým obdivem, že se naše oči
zalily slzami. Oba jsme se tomu zasmáli a otřeli si je, než
jsme se zase chytili za ruce.
„Odnesli jsme spolu tu ubohou ženu do hotelového po­
koje a tam jsme ji omyli a uložili do postele. Trvalo celý den,
než se probrala, ale bylo jasné, že už to s ní zašlo příliš da­
leko. Tělo měla zničené drogami a její duše se ho už sotva
držela. Oba jsme věděli, že jestli ta žena zemře, Mariantha
bude muset doprovodit její duši na onen svět. Pak už se ne­
bude moci vrátit a my se nikdy neuvidíme. A tak jsme se
rozhodli pro tu jedinou možnost, kterou jsme viděli, a pev­
ně doufali, že to dobře dopadne. Mariantha vklouzla do
toho zmučeného těla. To žádný anděl světla neudělal už od
dob Starého zákona.“
Sevřela jsem mu ruce, visela jsem na každém jeho slově.
„Lidská duše s ní nebojovala, stáhla se do ústraní. Trva­
lo nám tři dny, než jsme tělo detoxikovali a uzdravili. Pro
Marianthu to bylo složité, poprvé se ocitla ve fyzické for­
mě. Bylo těžké to pozorovat. Musel jsem jí nutit jídlo a pití,
bránila se tomu... ale nakonec to dokázala. Když se jí mysl
pročistila a ona si zvykla na svou novou podobu, bylo to
mezi námi zase jako vždycky, jen odlišné. Poprvé jsme ne­
byli duše, ale muž a žena, kteří se nechali přemoci fyzickou
přitažlivostí... a tak jsi vznikla ty.“

205
 Zrudla jsem. Otec se zahanbeně odvrátil.
„Neměl jsem to připustit,“ vyhrknul. „Ne že bych nebyl
rád, že jsi na světě, to ne. Ale po všechna ta léta, kdy jsem
byl démonem, jsem si dával pozor, abych nezplodil dítě. Ne­
připadalo mi to správné.“
To jsem oceňovala.
„Mariantha okamžitě poznala, že jsi v ní. Nemohli jsme
si pomoci... byli jsme tak šťastní. Věděli jsme, že spolu ne­
zůstaneme dlouho, a užívali jsme si každou vteřinu. Jen
dvakrát jsem ji opustil, abych se sešel s pekelným poslem
Azazelem. Nesměli jsme připustit, aby se o nás někdo do­
zvěděl. Mariantha slyšela od jiných strážných andělů vyprá­
vět o posledním andělském nefilovi na Zemi. Nevěděli jsme,
na koho jiného se obrátit.“
„Jak to myslíš, andělském nefilovi?“
„Ta jeptiška je zřejmě potomkem anděla světla, možná
strážného anděla... nevím přesně, neznám její příběh.“
Nechápala jsem, jak sestra Ruth mohla uniknout pozor­
nosti knížat a legionářů, ale nechtěla jsem se ptát otce a ris­
kovat, že bych musela vyzradit zdroj svých informací o dé­
monickém světě. Nějak jsem tušila, že by ho moje přátelství
s Kaidanem netěšilo.
„Dostali jsme se do kláštera právě včas,“ pokračoval otec.
„Narodila ses předčasně. Pamatuješ se na to?“
„Ano.“ Stiskla jsem rty. Cítila jsem se provinile kvůli
tomu, jakou hořkost jsem za ta léta vůči němu cítila. Jona­
than mě zatahal za prsty, jako by mě vybízel, abych se na něj
podívala. Tvář měl otevřenou a plnou lásky.
„Chci, abys věděla, holčičko moje, že po odchodu Ma-
rianthy jsem už žádnou duši nesvedl na scestí.“
Pevně mě držel. Jeho oči prosily, abych mu věřila.
„Nikdy? Nikoho tady ve vězení?“ zašeptala jsem.

206
 „Šestnáct let jsem posílal Luciferovi vylhaná hlášení. Vím,
ř.r tím nemůžu napravit to, co jsem napáchal dřív, ale potře­
boval jsem si pojistit svoje místo na zemi aspoň do chvíle,
nv> tc budu moct uvidět a mluvit s tebou. Zvláštní je... že
kdy/ se mi to splnilo, toužím tady zůstat ještě déle.“
Usmál se na mě podobně jako Patti ten den, kdy mi svě­
řila pravdu o mé identitě. Byl rád, že se na něj nezlobím,
a mě z toho bolelo srdce tak, až se mi pro něj ještě víc oteví­
ralo, vtahovalo ho do sebe. Sevřela jsem jeho velké ruce.
„Tati,“ vyslovila jsem. Oba jsme při tom neznámém zvuku
nadskočili. Nadechla jsem se. „Víš, co mi sestra Ruth chce?“
Jak to myslíš?“
„Sestra Ruth řekla Patti, že se mnou musí mluvit osobně,
až budu dost velká. O něčem, co může říct jen mně.“
Otec zavrtěl hlavou. „Nemám ponětí.“ Sevřel mi pev­
ně ruku. „Anno, teď potřebuju, abys mě poslouchala. Tohle
je důležité. Ať ti ta jeptiška svěří cokoli, nesmíš to povědět
nikomu jinému. Nikomu. Kdyby to bylo něco důležitého,
co by zajímalo Lucifera, klidně by tě nechal zabít. Kčertu,
klidně tě nechá zabít, i když to bude nějaká nicotnost! Kdo
o tom ví kromě nás dvou?“
Jen Patti...“
„Tak to je snad v pořádku Jinak nikdo?“
„A Kaidan,“ hlesla jsem. Těkala jsem očima všude mož­
ně, ale vyhýbala se jeho tváři. A je to venku.
„Kdo?“ zeptal se ostře.
Bedlivě si mě prohlížel. Nechtěla jsem mu o Kaidanovi
nic prozrazovat. Odtáhla jsem ruku z jeho sevření a začala
si opravovat koneček copu.
J e to můj kamarád. Odvezl mě sem, abych se s tebou
mohla sejít.“
„Ty jsi to řekla lidskému chlapci?“

207
 Odkašlala jsem si, abych získala čas. „Je to taky nef.“
Jonathan LaGray na druhém konci stolu znehybněl a jeho
ošlehané tváře zbledly Zavrtěla jsem se, když se jeho pohled
upřel do mých očí.
„Kdo je jeho otcem?“ procedil skrz zuby.
„Richard Rowe.Ty ho asi znáš jako Pharzupha.“
Ježíši. Takhle zblednout jsem ještě nikoho neviděla.
„Tyjsi jela přes celou zemi —“
„Pššt!“ sykla jsem. Lidé se po nás začali otáčet.
„... se synem Knížete smilstva? Synem -?!“
Bouchl pěstí do stolu a vedle nás se okamžitě objevil
strážný. Mávla jsem na něj a zavrtěla hlavou, abych mu na­
značila, že to je v pořádku. Můj otec stáhl zaťaté pěsti do
klína. Strážný se na nás chvíli mračil, než se vrátil na mís­
to u stěny
„Neboj se!“ zašeptala jsem. „Jsme jen kamarádi.“
Otec zavřel oči a masíroval si čelo, jako by chtěl ovlád­
nout svůj hněv.
„Řekneš mu, že se jeho otec o sestře Ruth nesmí nikdy
dozvědět. Rozumíš?“
„Kaidan by otci nic nevykládal. Ale, ehm...“ Polkla jsem.
„Pharzuph o mně bohužel ví.“
Otcovy oči zaplály tak pronikavou rudou, až se mi z toho
málem zastavilo srdce. Vtiskla jsem se zády do židle tak, že
jsem ji celou rožkymáčela.
„Nebojíš se, že lidi uvidí tvoje oči, když se koukáš tak­
hle?“ zeptala jsem se, protože mně samotné připadaly jeho
bulvy gigantické.
„Lidi to vidět nemůžou. A nesnaž se měnit téma. Já
Pharzupha znám,“ procedil skrz zuby. ,Je to ten největší
parchant na zemi i v pekle. Udělá cokoli, aby si získal Lu­
ciferovu přízeň.“

208
 „Kaidan tvrdí, že když na sebe nebudu upozorňovat,
IMiíirzuph na mě zapomene.“
„Možná na čas, když bude mít na práci něco jiného. Ale
(nlnou si zase vzpomene.“
Poposedl si na židli.
„Musím se odsud dostat.“
„Myslíš z vězení?“
„Budu mít brzo soudní řízení o podmínečném propuště­
ní. Využiju svůj vliv, abych je přiměl mě pustit. Každopádně
ne odsud během pár týdnů dostanu, tak nebo tak, a spojím
n c s tebou, jakmile to bude bezpečné. Dokud se neukážu,

niť nedělej. Chci, aby ses odsud hned vrátila domů a zůsta­
la tam. Uděláš to?“
„Ano, slibuju.“
„Drž se dál od domu Roweových.“
„Rozhodně.“
„Hodná holčička. My to spolu nějak vyřešíme. Věříš mi?“
.Jasně... tati.“
Podali jsme si ruce. Když jsem ho měla na své straně, při­
padala jsem si šťastná. Nic se mi nezdálo nemožné.
„Máš tak hezký úsměv,“ poznamenal zasněně. J s i při­
rozeně krásná.“
Nikdo o mně nikdy neřekl, že jsem krásná, jen Patti. Ro­
dičovské komplimenty se asi nepočítají, ale stejně jsem se
cítila dobře. Podívala jsem se na hodiny a užasla, kolik času
už uběhlo.
„Máme ještě hodinu, holčičko. Co dalšího bys chtěla
vědět?“
Ještě jsem nebyla připravená zeptat se ho na osud ne-
filských duší. To bude muset počkat. Na chvíli jsem se za­
myslela.
„Myslíš, že Marianthu potrestali?“

209
 „V pekle není, jestli se ptáš na tohle. O tom bych se do­
zvěděl."
Při zmínce o pekle se mi stáhl žaludek. Jaký to tam je?a
zeptala jsem se. „Tam dole?“
„To je jedna z těch věcí, které se vážně špatně vysvětlují.“
Pustil se mé ruky a pohladil si vousy. „Představ si temné širo­
ké cesty, které se táhnou donekonečna, mezi dvěma mrako­
drapy vypínajícími se tak vysoko, kam oko dohlédneJ e těžké
uchovat si tam naději. Duše tam spaluje jen čirá negativita.“
„Umíš dobře popisovat věci, o kterých říkáš, že popsat
nejdou.“ Při té představě jsem se zachvěla.
„Měl jsem spoustu času, kdy jsem na to mohl myslet.“
„Proč Bůh Lucifera nezarazil, když proti němu organi­
zoval tu vzpouru?“
„On Lucifera miloval. Viděl, jak získává velkou moc,
a dovolil to. Mohlo to dopadnout různě. Lucifer měl svo­
bodnou vůli, mohl si vybrat správně. Možná ti připadá kru­
té tak zkoušet andělské a lidské duše, ale tak to není. Musí­
me čelit obtížím, abychom poznali, v čem je naše skutečná
síla. A jestli dokážeme napravit vlastní selhání, to je hodně
cenná zkouška.“
„Ano. Ty ses po pádu mohl chtít mstít,“ poznamenala
jsem.
„Právě. Zvlášť těžké je to pro lidi - ustát zkoušku víry,
když nic z toho, čemu věří, nemůžou vidět na vlastní oči.
Proto mají schopnost cítit Ducha svátého.“
Ja k to funguje?“
Otec se opřel a přejel si dlaněmi po holé lebce. „Duch
svátý je jako miliardy mobilních signálů, které vychází od
Boha a spojují ho s každou duší přímou linkou. Lidé si jeho
zprávy vysvědují jako pocity. Někdy slyší v hlavě vlastní hlas.
Je snadné nad tím mávnout rukou.“

210
 Přikývla jsem a obdivné ho pozorovala. Má opravdu od­
pověď na všechno. Byla toho spousta, co jsem musela nějak
/pracovat, ale ještě víc bylo toho, co jsem se pořád toužila
dozvědět.
,Je osud každýho člověka vytesanej do kamene?" zepta­
la jsem se.
„Ne, ne, ne. Osud v tomhle smyslu neexistuje. Indivi­
duální duše mají vždycky na vybranou. Pokaždé když si
učco zvolí, se před nimi otevře nová cestička. Pokud vím, li­
liem bylo předem řečeno, že život na zemi bude těžký. Vědí,
jakým obtížím budou muset čelit. Vědí, že je to zkouška,
a dychtíji vykonat. I ty jsi před svým narozením věděla, do
čeho se narodíš."
V mysli se mi rozbřesklo. Zalapala jsem po dechu a po­
sadila se rovně. Ztracená moudrost mých temných dnů!
J á věděla, že bylo něco víc! Jen si na to nemůžu vzpo­
menout."
Otec se zasmál.
„Netrap se tím, dítě. Na všechno se rozpomeneš, až bu­
deš opouštět tohle tělo. Žádná duše si neumí představit, jak
těžké je ocitnout se ve fyzickém těle, a pak už si nemůžou
na nic vzpomenout."
Usmívala jsem se, jak mi jeho informace zaplnila další
prázdné místo. Ale pak mě napadla otázka, která mě o po­
cit štěstí rychle připravila.
„Proč matky nefilů umírají?"
Jonathan přikývl, jako by ten dotaz čekal. Položil před­
loktí na stůl a znova mě chytil za ruce.
„Hodně jsme o tom mluvili, když byla Mariantha těhot­
ná. Ženské tělo je stvořeno jako nádoba, která má přivést na
svět další lidskou duši. Lidé vždycky mluví o zázraku zro­
zení, a to je pravda. Vždycky je to zázrak, když duše projde

211
 celou cestu. Ale duše nefila je jiná než lidská. Je něčím víc,
Lidské tělo není tvořené k tomu, aby přepravilo na svět tak
složitou duši. Nemůže to fyzicky přežít.“
Ach. To je teda něco. „A démoni tohle vědí?“ zeptala
jsem se.
Jistě, ale neradi uznávají, že nefilové jsou tak mocní. Ne­
chtějí, aby si jejich děti o sobě moc myslely.“
Takže i v tomhle jsou nefové klamaní a utlačovaní. Už
jsem se nemohla dočkat, až to Kaidanovi vysvětlím. Chtě­
la jsem přijít všemu na kloub. V hlavě mi poskakovalo tolik
otázek. Pověděla jsem tátovi o Hollywoodu, a jak mě bolelo
srdce, když jsem tam viděla tolik trpících lidí.
,Andělé světla jsou extrémně citliví k emocím lidí. To
máš po matce, Anno, a to je dobře, ale nesmíš být zase tak
přecitlivělá, abys přes stromy neviděla les. Poranila ses ně­
kdy jako dítě? Odřela sis koleno?“
Jistě.“
,>A bolí tě to pořád?“
„Ne. Já chápu, kam tím míříš,“ ujistila jsem ho.
„Vím, že ti to bude znít banálně. Nikdy bych to nevyklá­
dal někomu, kdo zrovna prožívá nějakou tragédii, ale ani ta
největší bolest světa nebolí až do nebeské říše. A všechno to
slouží vyššímu účelu.“
„A co utrpení nefu?“ zeptala jsem se podrážděně. „To,
jak se k nim chovají —“
J á vím. Vždycky jsem věřil, že nefilové jsou nejsilnější
duše na zemi. Myslím, že i knížata se jimi cítí být ohrožena.
Jestli někdo dokáže svrhnout démony, tak jejich vlastní děti.*
Ale ty dětijsou vyděšené, chtěla jsem namítnout. Slyší\ ze
skončí v pekle. Měla bych se na to zeptat, ale tušila jsem, že
nejsem připravená na jeho odpověď. Zamžourala jsem na
hodiny. Cas utíkal rychle.

212
 „Řekni mi toho víc,“ vyhrkla jsem. „Pověz mi všechno,
(/o je smyslem života?“
Otec se bouřlivě rozchechtal.
J e ď si myslíš, že jsi mě dostala, co? Smyslem života je
jednoduše najít cestu ke spirituálnímu způsobu uvažová­
ni a bytí - setřást ze sebe okovy fyzické existence. To je ta
zkouška. Každá duše dostane nadání a sílu, které jí na té
eestč pomáhají.“
„To je všechno}\“
Ušklíbl se.
J e to mnohem těžší, než jak to zní.“ Ted se na hodiny
podíval on. „Máme deset minut, holčičko. Co bys ještě ode
nie ráda?“
Srdce se mi rozbušilo. Zadívala jsem se na jeho velké
ruce na mých. Už jsem to nemohla dál odkládat.
J e pravda, že mám poskvrněnou duši a jsem odsouzená
přijít do pekla? Není, že ne?“
Otcův dech zněl náhle mělce. Díval se na mě. Brada
se mu třásla... a odvrátil se. Ne. Ne, prosím, ne. Zavrtěla
jsem hlavou a zakryla si rukama tvář. Srdce mě bolelo, oči
Atípaly.
„Prosím, Anno, odpusť mi to.“ Jeho hlas zněl tiše. „Proto
jsem nikdy nechtěl děti. Prosím, podívej se na mě.“
Odtáhla jsem si ruce z uslzených očí a přitiskla si je na
pusu.
„U tebe je to možná jiné. Třeba bude dobrota tvé matky
silnější než moje zlo. To nevíme. Ale kdyby ne, já tam budu
s tebou. Společně si s Temnotou poradíme.“
„Proč nám to dělá? Proč Bůh tohle dělá všem nefilským
dětem? To není spravedlivý!“
Naklonil se ke mně přes stůl, chytil moje ruce a podržel
je. Oči upíral do mých.

213
 „Z hněvu nic dobrého nevzejde,“ prohlásil. „Věř mi. Brá­
ní ti to myslet jasně. A vím, že to bys nechtěla. Neztrácej
naději. Pamatuj, že peklo je jen místo, kde se čeká. Dostaneš
svou šanci. Nikdo neví, jaký je konečný plán. To by bylo jako
učit nemluvňata kvantovou fyziku.“
Promnula jsem si tvář a pokusila se polknout. Potlači­
la jsem vzlyk. Nechci jít do pekla. Nic mě neděsilo víc než
představa místa bez lásky.
„Dvě minuty!“ hlásil dozorce ode dveří. „Pomalu to za­
balte a rozlučte se, lidi.“
Postavili jsme se. Obešla jsem stůl a přitiskla se do jeho
pevného, vřelého objetí. Voněl jako mýdlo. Bylo to tak sur­
realistické, objímat se s ním. Ale tak správné. Políbil mě na
čelo.
„Mám tě ráda, tati.“
„Ani nevíš, jak krásně mi to zní. Miluju tě od chvíle, co jsi
na světě. Děkuju ti, že jsi za mnou přišla. Jsem na tebe hrdý.“
Odtáhl se ode mě a vzal mě za bradu.
„Pamatuj si všechno, co jsem ti říkal, rozumíš?“
Přikývla jsem.
„A vyřiď tomu Roweovu klukovi, ať drží pracky dál od
mé holčičky, protože už brzo budu venku - a kdyby to ne­
chtěl dodržet, postarám se o něj.“
„Tati!“
To bylo vážně trapné.
Ozvalo se zahvízdnutí. Pustili jsme se. Všichni kolem
nás se loučili, objímali, příbuzní vězňů odcházeli ke dveřím.
Žaludek se mi sevřel.
„Prosím, buď opatrná,“ naléhal otec.
„Uvidím tě brzo?“
„Vsaď se.“ Políbil mě na čelo a já se zdráhavé zařadila do
fronty odcházejících návštěvníků.

214
 Ve dveřích jsem se otočila. Táta se díval, jak odcházím,
vzpřímený a stoický. Celý život jsem si namlouvala, že ne-
Ntojím o jeho lásku, ale pletla jsem se. Každý člověk potře­
buje, aby ho jeho táta miloval.

(.'crstvě oholený Kaidan se v paprscích kalifornského slunce

opíral o nablýskané černé auto. Paže měl zkřížené na prsou.
Když mě uviděl, narovnal se a sundal si sluneční brýle. Ne­
dívala jsem se na něj. Prošla jsem kolem něj, otevřela dvířka
a nastoupila si.
Kaidan se na nic neptal. Nastoupil taky a rozjel se s oči­
ma upřenýma na silnici. Když jsme odjeli sedm kilometrů
od vězení, zakryla jsem si obličej rukama a konečně nechala
vytrysknout slzy, které jsem v sobě dusila.

215
 KAPITOLA SEDMNÁCTÁ

cTV-iV'”:'

P rvní oběť

Naproti hotelu byla malá prádelna s pěti pračkami a pěti

sušičkami s otvory na mince. Strávila jsem tam odpoledne
praním, zatímco Kaidan si šel zacvičit do hotelové posilov­
ny. Nechal mi svůj telefon pro případ, že by mi volali z kláš­
tera. Seděla jsem na židli a dívala se, jak se točí buben sušič­
ky. Přemýšlela jsem.
Zeptala jsem se Kaidana, jestli nás s tátou poslouchal.
Přiznal, že chvíli ke konci ano, když mě přijel vyzvednout,
protože chtěl zjistit, jestli jsem v pořádku. Věřila jsem mu.
Převyprávěla jsem mu do všech podrobností, co jsem se
od táty dozvěděla. Poslouchal tiše, nepřerušoval mě... do­
konce ani klasickým J á ti to fikal ne.
Oblečení konečně uschlo, takže jsem otevřela dvířka su­
šičky a začala ho vytahovat a skládat.
Vyjekla jsem, když mě někdo chytil kolem pasu.
„Ty jsi dokonalý obrázek hospodyňky, děvenko,“ ozvalo
se mi u ucha. „Umíš taky vařit?“

216
 Položila jsem dlaně na okraj sušičky, abych se přidržela.
Přístroj byl ještě horký od unikající páry
„Kaie!“ vyhrkla jsem. Cítila jsem, jak mi zabořil nos do
vlasů. Co mi to dělá? Nejdřív mi řekne, ať si nenamlouvám
nic romantického, a pak mě takhle chytí? „To bys neměl..."
Kolena se mi třásla. Byla jsem tak zmatená. Doopravdy
jsem chtěla jen jedno: zavřít oči a opřít se o něj zády, aspoň
na chvíli předstírat, že jsme dvojice. Ale soustředila jsem
se na to místo uvnitř sebe, které bylo silnější než moje tělo.
Nechci být jednou z jeho chvilkových známostí.
„Pokud se mnou nechceš chodit, neměl by ses mě tak­
hle dotýkat/4
Cekala jsem, že se znechuceně odtáhne, ale neudělal to.
Místo toho mi zase promluvil do vlasů.
„Nefové nesmějí mít vztah. Zvlášť ne mezi sebou.“
„Nikdo by to nemusel vědět,“ vydechla jsem a zavřela
oči. ,Jen my.“
„To se nikdy nestane,“ odmítl mírně, ale pevně.
Zalovila jsem znova po tom zdroji síly uvnitř sebe, chy­
tila jeho ruce, sundala je z mého pasu a otočila se k němu.
Vzápětí byl pryč. Horko, a pak chlad. Zase a zase.
To se nikdy nestane. Ztěžka jsem se opřela o sušičku a zhlu­
boka se nadechovala. Cítila jsem páru, ale moje oči zůstá­
valy suché.
Hluboko v srdci jsem věděla, že nemáme šanci. Pocho­
pitelně. Ale neřekl, že se mnou nechce být —jenom že je to
zakázané. Snažila jsem se soustředit jen na to, ale nešlo to.
Z nějakého důvodu nebudeme nikdy spolu, ani potají ne -
přinejmenším ne tak, jak bych si to představovala. Cím dřív
se s tím dokážu v srdci srovnat, tím lip.
Narovnala jsem si prádlo do náruče a vydala se zpátky
do hotelu.

217
 Kaidan se z postele díval na televizi. Mně nevěnoval ani
pohled. Položila jsem jeho čisté věci na noční stolek a svoje
si uložila do tašky. Na dně jsem zahlédla jeho červené tričko,
které mi tehdy půjčil u nich doma. Vytáhla jsem ho a přida­
la ho na hromádku na jeho nočním stolku. Pak jsem zůstala
stát a uvažovala, co mám dělat dál. Z tašky se na mě díva­
ly knížky z povinné četby, které jsem si na Pattino naléhání
vzala s sebou. Vylovila jsem je a odnesla na svou postel.
„Co to máš?“ zeptal se Kaidan.
No ovšem, mohla jsem tušit, že se bude chovat, jako by
se nic nestalo. Ale tuhle hru můžou hrát i dva.
„Věci na angličtinu,“ odpověděla jsem. Položila jsem před
sebe výbor z americké poezie a zápisník. Kaidan vypnul te­
levizi, přešel ke mně, natáhl své dlouhé tělo na moji postel,
vzal knížku a otevřel ji.
Ten má ale nervy.
A najednou mi to bolestně došlo. Třeba nepředstírá, že se
nic moc nestalo - protože podle něj se nic moc nestalo. Proč
taky? Vztah po něm jistě chtěla už spousta dívek, i mno­
hem atraktivnějších než já, a stejně je všechny odmítl. Proč
si myslím, že jsem něco jiného? Protože máme podobná ta­
jemství, podobné bláznivé smysly?
Říká se, že člověku nemůže chybět to, co nikdy neměl,
ale mně to chybělo. Zklamání bolelo.
Posunula jsem se k čelu postele a zkřížila nohy pod se­
bou. Hlava mi třeštila. Přehodila jsem si cop přes rame­
no, stáhla gumičku a rozpletla si jeho prameny. Pak jsem si
přejela nehty po lebce a pročesala si prsty vlnité vlasy. Kai­
dan ze sebe vyrazil podivný hrdelní zvuk a zakašlal. Když
jsem se na něj podívala, koukal se do knížky, ale čas od času
sklouzl pohledem na mě. Co se děje?
Cítila jsem se rozmrzelá a byla jsem ráda, že už umím

218
 Nkrývat svoje barvy. Otevřela jsem s dramatickým gestem
sešit a vytáhla první pracovní list. Hned po přečtení první
otázky jsem podrážděně zachrčela.
„Co je?“ zeptal se Kaidan.
„Tohle prostě nesnáším. Jaký je autorův názor na smrt,
vyjádřený ve verších osmnáct až dvacet jedna?' Vždyť je to
poezie, do háje! Krása poezie spočívá v tom, že pro různý
lidi může znamenat různý věci. Jenže tyhle testy čekají od
všech jedinou takzvaně správnou odpověď, která vyhovuje
jejich tabulkám. A každá trochu jiná, kde by se člověk od­
vážil samostatně myslet, bude považovaná za chybu. Poezie
sc přece nedá takhle pitvat!“
Vztekle jsem odstrčila papír a ucítila na tváři jeho ruku.
Ani jsem si nevšimla, že se během mé tirády posadil. Srdce
mi bušilo, když jsem se k němu obrátila. Oči mu hořely a na
moje smysly zaútočila jeho sladká zemitá vůně.
„Ale vážně,“ zašeptala jsem. Nedokázala jsem se odvrá­
tit. „Už zase na mě děláš ty postelový oči.“
Setkali jsme se v půli cesty. Rty měl tak horké, že to vy­
slalo vlnu šoku do mého těla. Něžně mi jimi pootevřel moje
a já ucítila, jak nás zahaluje rudá aura vášně jako hedvábí,
přitahuje nás k sobě. Uvědomovala jsem si bezzubé protes­
ty, které se mi líhly v hlavě. Ale popolezla jsem k němu blíž
a odložila zápisník a knížku na podlahu.
Jeho rty se odtrhly od mých a pustily se hladově k mému
krku. Z úst mi uniklo zasténání, když jsem ucítila jeho dech
na kůži. Víc povzbuzení nepotřeboval. Vyhoupl se na moje
tělo a mě se zmocnila neznámá naléhavost. Utišila jsem ty
pochybovačné hlasy v hlavě, chytila ho za košili a stáhla mu
ji přes hlavu. Jeho hladká snědá kůže byla najednou všude,
vyzařovala horkost. Rozepl mi košili a já se z ní vyprostila.
Vzápětí už ležela na zemi vedle knížky a zápisníku, a přes

219
hlavu letělo moje tílko. Kaidan ho odhodil přes místnost.
Jeho rty se znova přitiskly k mým, jeho ruce mi putovaly po
těle. Tiskli jsme se k sobě, jako bychom si chtěli být co nej­
blíž. Trochu se ode mě odtáhl, jen aby mohl promluvit.
„Kdy bude volat Patti?“
Zamžourala jsem na radiobudík na nočním stolku a cí­
tila, jak se jeho rty vydaly k mé klíční kosti.
„Až tak za hodinu," zašeptala jsem.
„To prostě není dost času."
Jediným plynulým pohybem nás oba zvedl do sedu a při­
táhl si mě na klín, s nohama obtočenýma kolem jeho boků.
Cítila jsem, jak mi rozpuštěné vlasy splývají po nahé kůži
a ostře kontrastují s drsností jeho dlaní. Kaidanovy dokona­
lé rty se pohybovaly po mých ramenou. Shrnul mi ramínka
podprsenky a lehce mi okusoval kůži. Má hlava klesla doza­
du do jeho dlaní. Přitiskla jsem boky k jeho klínu a odmě­
nilo mě Kaidanovo zasténání. Zase jsme se svalili na postel.
Jeho rty se vydaly k malým oblinám, které se mi zveda­
ly nad okraji podprsenky. Zabořila jsem prsty do jeho hus­
tých vlasů. Líbal mě po celém trupu až k pupíku. Pak mi
vsunul ruce pod záda a soustředil se na mou pokožku. Dý­
chala jsem povrchně a rychle, nedokázala se ovládat, když
jeho horké rty doputovaly až k mým šortkám. Rozepnul mi
knoflík poklopce a olízl citlivou pokožku pod ním. Zalapala
jsem po dechu a Kaidan hrdelně zasténal.
„Teď mě ještě můžeš zastavit, děvenko. Protože věř mi,
až budeš úplně nahá, už mě nezarazí nic."
Tentokrát bylo tělo silnější než rozum. Nedokázala jsem
přemýšlet. Dokázala jsem jedině čichat a ochutnávat a vidět
a slyšet a cítit jeho.
Z hloubi mé mysli se znovu ozval podrážděný šepot,
ale bylo tam i něco víc. Něco, co jsem až do téhle chvíle

220
dokázala odsunout do zadní části mozku. Démonická po­
chybnost.
Jsme prokletí už od narození. Tak proč dodržovat pravi­
dla, která stejně nejsou určená pro mě? Proč bych si neměla
v tomhle životě vzít to, co chci, dokud mám na to ještě čas?
Nemělo to nic společného s tím, co po nás chtěl Pharzuph.
Zato to mělo hodně společného s tím, co jsme pro sebe
s Kaidanem začínali znamenat.
„Ne, Kaie,“ zašeptala jsem a vzepjala se proti jeho hor­
kým prstům. „Nepřestávej.“
Jeho tvář se znovu ocitla u mé, naše rty se pohybovaly
s horečnatou náruživostí. Moje ruce sklouzly z jeho vlasů
na mužnou hruď, k pevným vlnkám břicha, kolem pasu a na
hladká záda. Tiskla jsem ho k sobě. Nemohla jsem uvěřit, že
se to děje. Krví mi proudilo vzrušení a strach.
A pak... zmatek.
Kaidan zamumlal něco, čemu jsem nerozuměla, a zavrtěl
hlavou. Znova jsem ho k sobě přitáhla, ale sáhl dolů, ucho­
pil mě za zápěstí a přitiskl je na postel mezi nás. Vyklenu­
la jsem proti němu boky a šokovalo mě, když se odtáhl. Co
se děje?
„Nemůžeme,“ zašeptal.
„Kaie?“ Začal se zvedat. Bylo to tak bolestné, že jsem to
nedokázala vydržet.
Naposledy jsem se pokusila obnovit naši blízkost, natáh­
la se po něm, ale byl tuhý a nehybný jako skála.
„Sakra, Ann! Prosím. Nehýbej se.“
Zůstala jsem ležet a snažila se pravidelně dýchat, zatím­
co jsem se dívala do jeho hlubokých modrých očí. Odvrátil
se ode mě.
Pak se skulil na kraj postele a vstal. Vydal se pryč, dál ode
mě. Zasténal, prohrábl si prsty vlasy, začal pochodovat po

221
pokoji sem a tam. Jeho krvavě rudý symbol pulsoval stejně
prudce jako moje srdce.
Posadila jsem se. Uvědomovala jsem si, jak mou rozpále­
nou kůži chladí studený vzduch z klimatizace. Popadla jsem
polštář a přitiskla si ho na hrudník. Každý kousíček pokož­
ky, kde předtím ulpěly jeho polibky, mě pálil.
Jeho odmítnutí mě zalilo jako chladná vlna, proměni­
lo moje srdce v led. Chápala jsem, když říkal, že nechce být
můj kluk. Ale tohle?
„Ty mě nechceš.“ Proč jsem to vůbec vyslovila?
Kaidan znova zasténal, tentokrát hlasitěji. Svezl se do
dřepu a přitiskl si pěsti na oči. Bylo zřejmé, že trpí. Chtěla
jsem ho obejmout, ale věděla jsem, že to nejde.
„Nedělej to.“ Jeho hlas zněl rozervaně. „Tohle je ta nej­
těžší věc, jakou jsem v životě udělal.“
Znova se zvedl. S plnou silou na mě dolehl pohled na
jeho tělo.
„Já tomu nerozumím,“ zašeptala jsem.
„Neudělala jsi nic špatně, jasné?“ vyhrkl. „Ani na vteři­
nu si nesmíš myslet, že tě nechci, protože já - “ Zoufale se
odmlčel a přitiskl si zaťaté pěsti k čelu. „Nemělo by to být
takhle.“
Ja k takhle?“
„Bez závazků. V hotelovým pokoji.“
„Ty nechceš závazky,“ připomněla jsem mu. Rysy v ob­
ličeji se mu napjaly.
„Ne nechci, nemůžu!“ vybuchl. „A nepřipravím tě o pa­
nenství. Litovala bys toho.“
Odvrátil se ode mě a opřel si čelo o stěnu. Pořád byl ješ­
tě udýchaný. Sklouzl znova do dřepu, opřel si lokty o kolena
a zabořil obličej do dlaní.
Snažila jsem se vstřebat smysl toho, co mi právě řekl.

222
liyli jsme už tak blízko, a Kaidan se toho vzdal, bojoval sám
nv sebou... kvůli mně. Kvůli mně podstoupil první dobrovol­
nou oběť v životě. Vzepřel se otci a své démonské polovině
duse. Kvůli mně.
Tělem mi zachvěl záblesk energie, když kousky toho vše­
ho začaly zapadat do sebe. Panebože. Panebože, já ho mi-
luju. A není nic, nic na zemi, v nebi ani v pekle, co by mi
v tom mohlo zabránit.
V okamžiku toho šokujícího prozření se ke mně Kaidan
obrátil a upřel na mě oči. Nehlídala jsem si emoce. Pokusila
jsem se o to v tu chvíli, kdy se naše pohledy setkaly, ale už
bylo pozdě. Zahlédl to. Zatajila jsem dech a čekala na jeho
reakci. Zavřel oči a hlava mu klesla na hruď v poraženeckém
gestu. Nebyla to zrovna reakce, o jaké holka sní.
Soustředila jsem se na to, abych svoje city ovládla a skry­
la. Ale ta emoce byla tak obrovská, že nešla nijak zpracovat,
celou mě pohlcovala. Zavřela jsem oči a soustředila všechny
svoje síly na to, abych to dokázala skrýt.
Pak jsem se postavila, pořád s polštářem na hrudi, a vy­
dala se vzít si z televize svoje tílko. Odhodila jsem polštář,
přetáhla si ho přes hlavu, zapnula si poklopec šortek. Potře­
bovala jsem jít na vzduch, abych si vyčistila hlavu.
A najednou zazvonil telefon. Ach, Ježíši!
Kaidan se ani nepohnul. Přešla jsem k nočnímu stolku,
kam jsem ho položila, a zadívala se na displej. Klášter. Srd­
ce mi poskočilo, když jsem se dotkla zeleného symbolu pro
příjem hovoru.
„Haló?“
„Slečna Whittová? Tady je sestra Emily.“
„Probrala se?“
J e mi líto, má milá. Sestra Ruth už se odebrala za na­
ším Pánem.“

223
 Cože?! Žaludek se mi sevřel, když jsem se tvrdě posadila
na postel. Zmocnil se mě prudký pocit ztráty.
„Ne,“ zašeptala jsem.
„Bohužel. Už před několika lety sepsala poslední vůli
a všechno odkázala vám. Zkontrolovala jsem její pozemské
statky, ale kromě jejích osobních věcí, šatů a Bible je tu jen
malá krabice. Můžete přijet do kláštera?“
„Ano, za chvíli jsem tam.“

224
 KAPITOLA OSMNÁCTÁ

JÍLE C BEZ ČEPELE

Malý klášter byl skrytý uprostřed velkého města, v zahradě

plné zeleně. Vedle něj stála mnohem větší budova dětské­
ho domova. Nebylo to zrovna místo, které by poutalo po­
zornost turistů. Myslím, že ani místní mu nevěnovali moc
zájmu.
Kaidan projel autem otevřenou bránou a stromořadím
ui k malé patrové budově z bledých cihel, jejíž boční stě­
ny byly porostlé břečťanem. Zaparkovali jsme na štěrkovém
prostranství a já se zadívala na budovu. Pamatovala jsem si
ji bez toho břečťanu.
Celou cestu jsme mlčeli. Přála jsem si nějak uvolnit to
napětí mezi námi, ale nedalo se nic dělat. Dnes se mezi námi
vScchno změnilo. A pořádně.
„Počkám tady," navrhl Kaidan. Vystoupila jsem a vyda­
la se po popraskaném betonovém chodníčku ke vchodu.
Vzduch byl takhle brzo večer ještě horký a prosycený slad­
kou vůní zimolezu.

225
 U dveří visela malá tabulka KLÁŠTER PANNY MA­
RIE. Zvedla jsem těžké mosazné klepadlo a třikrát ho ne­
chala dopadnout. Otevřela mi mladá jeptiška. Neměla há­
bit, jen květované šaty s dlouhými rukávy, bílé punčochy
a zdravotní sandály Vlasy měla schované pod plachetkou
a na krku jí visel křížek.
Dotkla se dlaní hrudi a její pokojnou levandulovou auru
narušil temně modrý proud smutku. „Vy budete jistě Anna.
Moc vám děkuji, že jste přijela.“
Pustila mě do foyer a tam mě objala. Přesně to jsem po­
třebovala, i od cizího člověka. Pak se vydala pro moje dědic­
tví. Rozhlížela jsem se po krémových stěnách haly a cítila
zvláštní klid. Vzpomínala jsem, jak tady před šestnácti lety
stála Patti se mnou v náručí a sestra Ruth se s námi loučila.
U stěny pořád byla ta fontána jako tehdy a vystřikovala do
vzduchu proud nostalgie.
Mladá jeptiška se vrátila po dřevěných schodech a nes­
la krabici. Ta byla asi třicet centimetrů dlouhá a omotaná
vrstvami lepicí pásky.
„Děkuju vám za všechno,“ řekla jsem jí.
„Není zač, má milá.“ Podala mi můj odkaz a spojila ruce
před tělem. „Mrzí mě, že už jste sestru Ruth nezastihla naži­
vu. Byla to ta nejušlechtilejší duše, jakou jsem kdy poznala.“
„Taky je mi to líto.“
Mladá žena si osušila oči látkovým kapesníčkem. Když
jsme se před mým odchodem znovu objaly, zmocnil se mě
hluboký pocit ztráty.
Sestra Ruth byla mrtvá a s ní zemřela i naděje, že se do­
zvím to, co věděla jen ona. Když jsem s krabicí nastoupila
ke Kaidanovi do auta, ani se na mě nepodíval. Rychle otočil
auto a vyrazil k bráně tak rychle, až nám štěrk odletoval od
kol. Jeho nálada se nijak nezlepšila.

226
 Přála jsem si, aby něco řekl. Přejela jsem prsty po hlad­
kých páskách kolem balíčku a přemítala o různých bezvý­
znamných tématech, která bych mohla vytáhnout. Smrt
Kcstry Ruth jako by ještě prohloubila propast mezi námi.
Vrátili jsme se do hotelu a vydali se spolu do pokoje.
Vlezla jsem si na postel a posadila se na ni s krabicí v klí­
ne-. Pohlédla jsem na Kaidana, který napůl seděl, napůl ležel
v křesílku naproti mně. Oči měl upřené někam do dálky.
„Můžu si půjčit tvůj nůž?“ zeptala jsem se.
,Jo, počkej. Pomůžu ti.“ Posadil se ke mně a vytáhl z kap­
ny zavírací nůž. Přeřezal izolepu kolem okraje víka a já ho
otevřela. Uvnitř byla dřevěná schránka, tak stará a ohlaze-
ná, jako by dřevo zkamenělo. Odložila jsem vrchní obal na
podlahu a položila si skříňku před sebe na postel. Víčko
držela na místě malá zlatá spona. Odjistila jsem ji a víko
zvedla. Nejdřív jsem netušila, co je uvnitř. Bylo to ze stříb­
ra... ne, ze zlata... nebo taky ne...? Předmět se mihotal všemi
barvami kovu od bronzové k platinové, jako by byl živý.
„To je jílec kordu?“ zeptala jsem se. Už jen ten pohled
mě děsil. „Z čeho to je udělaný?“
Kaidan se naklonil blíž. Viděla jsem, že zalapal po de­
chu ohromením.
„Můžu?“ vydechl a ukázal na předmět.
„Prosím.“
Opatrně ho zvedl a položil na dlaň. Otočil ho ze stra­
ny na stranu. Kov se třpytil tak, že jsem něco takového ještě
nikdy neviděla.
„Nemůžu tomu uvěřit,“ zašeptal Kaidan.
„Čemu? Co je to?“
Hltal předmět očima, než ho uložil zpátky do dřevěné
schránky. Pak si zamnul ruce a v posvátné hrůze na něj zí­
ral dál.

227
 Natáhla jsem se pro jílec taky, ale sotva se ho moje prs­
ty dotkly, do paže mi vystřelil proud energie. Vyjekla jsem
a odtáhla se. Kaidan se narovnal a zadíval se na mě. Tmavé
vlasy mu padaly do vytřeštěných očí.
„Co to je?“ zeptala jsem se.
„Rozhodně to nebylo ukované na zemi,“ vypravil ze sebc.
„Myslím... ale to není možný... Kord Spravedlivých?“
„Co to je?“
„S nimi bojovali andělé při válce na nebesích.“
Teď jsem zalapala po dechu já, a taky se zadívala do
schránky s posvátnou bázní.
„Ale proč to dala mně?“ Srdce mi zrychlilo.
„Tuhle zbraň smí použít pouze anděl světla. Podle sta­
ré legendy se čepel ukáže, jen když je třeba, a jen tomu, kdo
má čisté srdce. Anno... tohle je jediná zbraň, která může za­
bít démona.“
Zírali jsme na sebe a uvědomovali si, že tohle tajemství
nás může zničit.
„Proč ji dala mně?“ zeptala jsem se znova. Srdce mi uhá­
nělo tak rychle, že už to rychleji ani nešlo.
Netušila jsem, jak dlouho se na sebe díváme, jak dlou­
ho se snažíme přijít na smysl toho, co se stalo. Kaidan se po
chvíli zvedl, vsunul si telefon do kapsy a šel se obout. Když
zamířil ke dveřím, ještě se ke mně otočil.
„Potřebuju si vyčistit hlavu. Patti volala, když jsi byla
v klášteře. Pověděl jsem jí o sestře Ruth. Zavolej jí tady
z pevné linky, já to zaplatím s účtem za pokoj.“ Dveře se za
ním přibouchly a já zůstala strnule sedět.
Sestra Ruth mi dala zbraň. Jenže já nevím, co s ní mám
dělat! To mám jako zabíjet démony? Proč jen jsem nepřijela
do L.A. dřív, abych ji ještě zastihla naživu!
Zavolala jsem Patti. Chtěla jsem jí povědět všechno o tá-

228
 lovi ii o odkazu sestry Ruth, ale pak jsem si vzpomněla, co
tni látá kladl na srdce. A taky, jak byla stará jeptiška opatr­
ná, nechtěla mi nic vzkazovat, pokud se mnou nebude moci
mluvit osobně. Takže jsem Patti nakonec ujistila, že jsem
v pořádku, s tátou to šlo dobře a podrobnosti jí řeknu až
doma. Telefon nebyl bezpečný
„Mluvíš nějak vyčerpaně, miláčku,“ všimla si Patti, když
jNťin končila. „Běž si odpočinout, promluvíme si zítra, ano?“
Když jsem zavěsila, cítila jsem se na pokraji sil. Vlezla
|ncm si do postele a přemítala jsem, komu Kaidan telefonuje
a co dělá. Ale do toho mi nic nebylo. Jenže jsem o něj měla
Nturost. Napadlo mě zkusit si ho poslechnout, ale jestli chtěl
Noukromí, měl dost rozumu, aby už byl dál než můj rádius.
Vrátil se, když už jsem napůl spala.
Celou noc jsem sebou házela, jednou jsem dokonce vy­
křikla a probudila se hrůzou ze snu, který jsem si pak ne­
pamatovala. Kaidan ležel v posteli tiše a bez hnutí, ale jeho
oddychování jsem neslyšela.

229
 KAPITOLA DEVATENÁCTÁ

N e z l e t il á bez doprovo du

Nakonec jsem přece jen usnula, těsně předtím, než se ozva­

lo bzučení budíku. S trhnutím jsem se posadila na posteli.
Kaidan vypnul zvonění. Bylo půl páté.
„Musíme vyrazit brzo," prohlásil. Znělo to naprosto pro­
buzeně - a stejně zoufale jako včera.
„Uhm, dobře. V pohodě."
Byla ještě tma, když jsme vyjeli. Dala jsem si sice horkou
sprchu, ale pořád jsem byla ospalá. Město takhle brzo v ne­
děli po ránu bylo tiché a opuštěné. Na silnici nebyla skoro
žádná auta. Minuli jsme ceduli s ukazatelem na letiště. To
mě zarazilo, protože předtím jsme tudy nejeli.
„Kam jedeme?" zeptala jsem se.
Kaidan si odkašlal a nemilosrdně pronesl: „Dneska se
vrátíš domů."
Otevřela jsem pusu.
„Všechno je domluvený," pokračoval Kaidan. „Až přile­
tíš do Atlanty, Patti na tebe bude čekat."

230
 I Jž to bylo zase tady. Jeho odmítnutí, které mě udeřilo
|uko rána do žaludku.
„Proč?“ donutila jsem se vyslovit.
Jeho hlas zněl mírně, ale s podtónem smrtelné vážnosti.
„Věci se až moc zkomplikovaly.“
„Myslíš kvůli tomu kordu, nebo kvůli mně?“ zeptala
jsem se.
„Kvůli tobě.“
Co jsem tak hrozného udělala - kromě toho, že jsem ho
začala mít ráda? To je tak nespravedlivé!
J e tak nesnesitelný bejt s někým, komu na tobě záleží?“
vyhrkla jsem.
„Myslím, že u tebe to není jen tak, že ti na mně ,záleží4,
Anno.“ Jeho hlas zněl kousavě. Chytil pevně volant. „Viděl
jsem to včera kolem tebe jako bublinu z růžový žvýkačky.“
„No a co?!“ Všechna ospalost mě přešla, zvýšila jsem
lilas. „Nevnucovala jsem ti to! Nemůžu za to, že jsem se na
chvíli přestala hlídat a bylo to vidět!“
Zatočil na sjezd k letišti a oslovil mě uklidňujícím, téměř
chladným tónem: „Přestaň to dramatizovat.“
„Tak já to dramatizuju? A proč mě ty chceš vyhodit na
letišti ještě před rozedněním?!“
„Postarám se, abys byla v bezpečí, než odjedu.“ Jeho vy­
rovnané chování mě rozčilovalo.
„Nemusíš se obtěžovat,“ vyštěkla jsem. Teď už jsem chá­
pala, proč lidi říkají zraňující věci těm, které milují. V duchu
jsem rychle probírala seznam toho, co by mu mohlo ublížit.
Kaidan zatočil na parkoviště a vypnul motor.
Můj hněv vyprchal tak rychle, jako se objevil. Nahradil
ho smutek.
Ještě nikdy jsem neletěla,“ zkusila jsem se chytit posled­
ního stébla.

231
 „To nic není.“
„Chci zůstat s tebou.“ Zoufalství.
„To nemůžeš,“ namítl tím zombie-tónem. „Tvůj otec mél
pravdu. Musíš se co nejdřív vrátit domů. Nevěřím si s tebou.“
„Nevěříš sobě? Nebo mně?“
Díval se přímo před sebe. Seděli jsme dál spolu v zapar­
kovaném autě. Chytila jsem Kaidana za rameno a přiměla
ho, aby se ke mně obrátil. „Odpověz mi!“
Otočil se na mě, a když se naše oči setkaly, jeho mas­
ka klidu popraskala a začal z ní unikat všechen jeho hněv
a strach.
„Nevěřím nám oběma! Už spolu nemůžeme být sami,
nikde! Je zázrak, že jsi pořád panna. Jestli je ten Kord Spra­
vedlivých určený tobě, tak se ode mě musíš držet dál, proto­
že kdybys mi teď řekla, abych zajel s autem do garáží a sklo­
pil sedadla, nedokázal bych odolat.“ Naklonil se ke mně.
„Dokážeš odolat ty, když ti někdo strčí do pusy drogu, Ann?
Dokážeš?! Zahráváme si s ohněm!“
Odtáhl se a rozhlédl se kolem nás. Ztěžka dýchal.
„A co chceš dělat dál?“ vyjela jsem na něj. „Zase pracovat
pro svýho tátu a předstírat, že jsme se nikdy nepotkali?“
Povzdychl si a jeho výraz zněžněl. „A co bys chtěla, abych
dělal?“
Co bych chtěla? Aby dál balil holky a měl s nimi bezvý­
znamný sex? Nebo aby se svému otci vzepřel a stálo ho to
život? Obě ty představy mi probodly srdce jako ledové šípy.
„Musíš dělat to, co dřív,“ vypravila jsem ze sebe. Byla to
pravda. Ale nenáviděla jsem ji.
Hořce se na mě zadíval.
„Víš, co mi řekl otec, když jsem se od tebe vrátil? Ze Bůh
je hlupák, když mi tě postavil do cesty. A měl pravdu.“
„Ne!“ procedila jsem skrz zuby. „Tvůj otec se plete! A jak

232
 míi'/,cs vědět, že On nepostavil tebe do cesty mně? I ty máš
v loni plánu nějakou roli, víš.“
Kaidan zavrtěl hlavou. Viděla jsem, jak se mu čelist svírá
it na spánku mu pulsuje žíla. Tvrdě se na mě podíval.
„Chceš vědět, proč si můj otec vybral bydlení v Atlan­
ti, i když má práci v New Yorku? Nechal se okouzlit jed­
nou lidskou ženou, Marissou. Je to majitelka nevěstince, má
kontakty v atlantském podsvětí, a nejen v něm. Jede v me­
zinárodním obchodu s bílým masem. Hladovějící rodiny
z chudých zemí jí prodávají svoje dcery. A hádej, kdo ty ne­
vinný holky zasvěcuje do jejich nový profese?“
Zadržela jsem dech a strnula. Cítila jsem tak silnou bo­
lest, že ji žádná slova nemohla vyléčit. Žaludek se mi sevřel.
„Marissa jim říká ,neteře'. Ta dívka, kterou mi přivedla,
než jsme spolu ráno odjeli, byla nejmladší ze všech. Nebylo
jí ještě ani dvanáct.“
Prokrista.
„Poprvé jsem otci odmítl, řekl jsem mu, že nemůžu. A víš
proč?“
Zavrtěla jsem hlavou. Nemohla jsem odtrhnout pohled
od jeho očí, zatímco mu ze rtů tryskalo prudké přiznání.
„Protože jsem dokázal myslet jen na tebe, Anno, na to,
jak jsi dobrá a co by sis myslela. Nasadila jsi mi do hla­
vy myšlenky, které si žádný nef nesmí dovolit!“ Odmlčel se
a zíral z okna. „Otec to pro jednou nechal plavat, ale zuřil.
Ted mě bude pozorovat, zkoušet. Nemůžu si dovolit mít
s tebou ještě něco společnýho.“
Oba jsme nadlouho zmkli. Ještě jsem ho nechtěla opus­
tit. Ne takhle. Ale neměla jsem ponětí, co mám říct.
„Kaie... já vím, že se bojíš a máš starosti. To já taky. Ale
třeba ten kord znamená, že se něco chystá. Něco, co změní
svět k lepšímu pro nefy.“

233
 Kaidan sklonil hlavu a mlčky se zadíval na prostor mezi
našimi sedadly
„Cítilas moc, když ses ho dotkla, vid?“ zeptal se a zvedl
modré oči, takže na mě hleděl mezi pramínky ofiny Přikýv­
la jsem. J á ne. Nejsem hoden ti pomáhat, ať už máš udělat
cokoli. Takže se vrať zpátky ke svýmu sladkýmu nevinnýmu
životu a drž se ode mě dál.“
„Neodháněj mě od sebe!“ zaprosila jsem. „Můžeme být
kamarádi - “
Vzal mě pevnou rukou za bradu a zadíval se na mě.
„Nikdy nemůžeme být jen kamarádi, Anno. Tak už to
konečně pochop. My dva nemůžeme být niď
Pustil mě a vystoupil z auta. Zůstala jsem v něm sedět
a nenáviděla to štípání v očích a krku. Koutkem oka jsem
se dívala, jak mluví s pracovníkem letiště u venkovní odba­
vovací přepážky. Natáhla jsem sluch a dolehlo ke mně jeho
vysvětlování: že mi včera kupoval letenku po telefonu, že
pocestuju jako nezletilá bez doprovodu a že letím poprvé.
Muž v uniformě ho ujistil, že se o mě postarají.
Kaidan mu poděkoval a vrátil se k autu. Otevřel mi dvíř­
ka. Dala jsem si s vystupováním na čas. Napadlo mě, že
bych mu mohla udělat hysterický výstup, ale nedokázala
jsem se k tomu přimět. Ukázal mi několik smotaných ban­
kovek a strčil mi je do kapsy.
„Všechny svoje peníze jsi dala té žebračce,“ zarazil mě,
když jsem se chtěla začít bránit, a znovu se vydal k pře­
pážce.
Sla jsem za ním. Jako ve snách jsem předložila svůj prů­
kaz a dostala palubní lístek. Vrátili jsme se k autu a vyhýbali
se dalším cestujícím, kteří mířili k letišti. U vozu jsme zů­
stali stát a dívali se na sebe. Musí to takhle skončit? Využila
jsem poslední šanci a opřela si čelo o jeho hrudník. Cekala

234
(nrin, že mě odstrčí, ale neudělal to. Nechal mě se o něj opi­
ím, ale ruce mu visely ochable podél těla.
„I Iž musíš jít,“ ozval se potom.
„Počkej.“ Vzhlédla jsem k němu. „Musím něco vědět.“
I hala jsem o čas, ale opravdu tady bylo něco, co mi vrtalo
hlavou celou dobu naší cesty, a zvlášť po včerejším večeru.
„V ís, jak jsi říkal, že vždycky víš, co na kterou holku použít,
abys ji dostal do postele... dokonce i na mě?“
Zastrčil ruce hluboko do kapes. Viděla jsem, jak se mu
předloktí napínají. V očích mu nebezpečně vířilo. Krátce
přikývl.
„Co bys musel udělat? U mě?“
„Nech toho,“ napomenul mě tiše.
„Pověz mi to. Prosím.“
Zíral na můj obličej. Na pihu nad mým horním rtem.
Olízl si pusu. Zaťal čelist.
„Tak jo,“ pronesl konečně. „Musel bych tě přesvědčit, že
te miluju.“
Zavřela jsem oči. To bolelo. Hlavně proto, že někde hlu­
boko v sobě jsem opravdu uvěřila, že mě miluje. Měla jsem
opravdu hodně těžký syndrom hodné holky.
Takže to celou dobu byla jen hra? Hra s naivní holkou,
dost hloupou na to, aby se do něj zamilovala? Zavrtěla jsem
hlavou. Nemohla jsem tomu uvěřit. Zíral na mě, jako by mě
vyzýval, jen ať se ještě na něco zeptám.
„Pro jednou bych ráda viděla tvoje barvy,“ zašeptala jsem.
„A já jsem rád, že je nevidíš. A přál bych si, abych nikdy
neviděl tvoje.“
Měl pravdu, když říkal, že pravda někdy bolí mnohem
víc než lež.
Zhluboka jsem vydechla, otočila se od něj, popadla svou
tašku a vydala se k letišti. Ani jednou už jsem se neohlédla.

235
Dušeje místem sama o sobě a dovede nám
,
nebe změnit napeklo peklo na nebe.
J o h n M i l t o n , Z tracený ráj
 KAPITOLA DVACÁTÁ

Slo n v m ís t n o s t i

Kdybych si nebyla tak jistá, že je to nesmysl, myslela bych,

žc Patti umí vidět aury a číst myšlenky Možná to nějak sou­
visí s mateřstvím. Když mě vezla z letiště, v polovině cesty
najednou pronesla: „Ty jsi do něj zamilovaná."
Dokázala jsem jen přikývnout.
„A jsi nešťastná. Neměla jsem tě nikam pouštět."
„Nejsem ráda, že jsem jela. Musela jsem to udělat. Ne­
rozhodla bych se jinak. A koneckonců, neopětovaná láska
je něco, co musí v pubertě zažít všichni, ne?" Pokusila jsem
se usmát.
„Neopětovaná?" Patti nakrčila obočí. J á myslím, že ten
hoch k tobě taky něco cítí. Nejspíš ted nejsi sama, kdo je
nešťastný."
Zbytek cesty už jsme spolu nemluvily, ale přemílala jsem
si v hlavě, co mi řekla.
Mapovala jsem v duchu naši cestu opačným směrem
a představovala si, kde asi Kaidan zrovna teď je. Na nic ji-

239
 ného jsem myslet nedokázala. Jay nevěděl, že jsem se vrátila
domů dřív, a já s ním ještě nebyla připravená mluvit.
Srdce mi poskočilo pokaždé, když nám doma zazvonil
telefon, ale nikdy to nebyl on. Vymýšlela jsem si v duchu
scénáře, ve kterých mi zavolal nebo za mnou přišel a vyznal
se ze svých citů. A pak jsme spolu utekli někam, kde by nás
jeho otec nemohl nikdy najít.
Jinými slovy, namlouvala jsem si nesmysly.
Takhle se cítily všechny ty dívky, které Kaidan Rowe
opustil? Ted jsem chápala, proč mu pořád chodí tolik zpráv.
Zajímalo by mě, jestli se v jeho náručí každá cítila tak výji­
mečná jako já. Přemýšlela jsem, jestli se mám cítit lip, pro­
tože mě opustil pro moje vlastní dobro. Protože já se lip
necítila.
Sotva jsem se vrátila, šla jsem se ohlásit do práce a zapsa­
la si tolik přesčasových hodin, kolik jsem mohla.
Patti mě první den nechávala na pokoji, abych se mohla
vzpamatovat.
Druhý den se mě snažila rozveselit.
„Nechceš se mnou projet nějaké garážové výprodeje?“
Zavrtěla jsem hlavou.
„A co si vyrazit k jezeru?“
Zavrtěla jsem hlavou ještě urputněji. Vžádném případě.
„Tak ne. Poslyš, sice oficiálně nic neslavíme, ale co me­
xická restaurace?“ Oči jí zajiskřily.
Rozbrečela jsem se.

Třetí den jsem se sama odhodlala, že se z toho nezdravého

truchlení musím dostat, když už kvůli ničemu, tak pro Pat­
ti. Sebelítost je jako vlněný svetr v horkém počasí. Chtěla
jsem se jí zbavit. Nejdřív ze všeho jsem si ráno zašla zabě­
hat. Trochu to pomohlo.

240
 Když jsem se vrátila domů, Patti mě sledovala z balkó­
nu, kde se usadila. Přišla za mnou do kuchyně s náznakem
/luté barvy v auře.
„Dáš si kakao?"
Zamyslela jsem se.
„Myslím, že si dám radši kafe."
Překvapeně se na mě podívala a přikývla.
Posadilyjsme se na pohovku a Patti mi podala šálek hor-
kc; kávy se smetanou a cukrem. Napila jsem se. Bylo to tro­
chu hořké, ale hořkost mi vyhovovala.
J á vím, že si teď prožíváš těžké chvíle," ozvala se Patti
u zamnula mi paži. „Ale musíš být silná. Když se člověk cítí
na dně, znamená to jen, že musí pro svou sílu zalovit ještě
hlouběji."
Přikývla jsem, ale žádnou sílu jsem v sobě necítila. Ne­
připadala jsem si jako někdo, kdo by si zasloužil zdědit ne­
beský artefakt. Cítila jsem se jako malá holka, která před­
stírá, že jí chutná káva.
Patti to asi vycítila, protože se ke mně naklonila a objala
mě tak prudce, až nám oběma vyšplíchla káva z hrníčků.

Odpoledne jsem šla zase běhat. Pak jsem si čeda, nebo se

o to aspoň snažila. Dala jsem si obrovskou misku oříškové
zmrzliny. Potom jsem si pustila všechny ty písničky, které
jsem měla dřív ráda, ale najednou mi nic moc neříkaly. Chy­
běla mi hudba, kterou pouštěl z přehrávače Kaidan.
Pattina neustálá společnost trochu pomáhala ke vzniku
prasklin v mé temné auře, takže do ní teď pronikal slabý pa­
prsek stříbrného světla. Ale potřebovala jsem něco víc. Bylo
načase vrhnout se po hlavě do toho, co jsem pořád odkláda­
la. Zavolala jsem Jayovi.
„Tak ty už seš doma! Tak co, holka, jaký to bylo?"

241
 Když jsem slyšela jeho hlas, celá jsem se na pohovce uvol­
nila. „Bylo to... dobrý. Jsem ráda, že jsem jela.“
„Dobrý? Dobrý?! Hele, vidím, že to bude složitější. Při­
jedu za tebou, jo? Zůstaň, kde seš, mrňousi.“
Objevil se v našem obývacím pokoji skoro vzápětí, pře­
kypoval dobrou náladou a žlutooranžovou energií. Zvedl mě
ze země v medvědím objetí, až jsem vyjekla. Za ten týden,
co jsme se neviděli, mu vlasy vyrostly v hustou houštinu,
a tak}' ty chlupy na bradě, co považoval za vousy. Rozvalil
se na pohovku a já se posadila se zkříženýma nohama do
houpacího křesla.
„Tak nejdřív ze všeho,“ začal, „jak dlouho ti trvalo, nei
ses do něj zamilovala?“
Jeho tón byl superodlehčený, ale já nadskočila.
„Tak schválně, já si tipnu!“ vykřikl. „Dva dny!“
„Čtyři,“ odpověděla jsem mírně.
Jay vyjeknul a praštil se do kolene.
„Tak to seš lepší než průměr.“ Hrdě se na mě zašklebil.
„Počkej. Ale nejseš fakt, doopravdy zamilovaná nebo tak
něco?“
„Miluju ho.“
Ježíši. Neříkáš to moc šťastně.“
„Tak si vzpomeň, o kom se tady bavíme,“ připomněla
jsem mu.
Uvědomil si to. „Ublížil ti?“
„Fyzicky ne.“
,A dělali jste to? Ne že by mi do toho něco bylo... ale
dělali?“
„Ne.“ Díky Kaidanovi.
Soustředila jsem se na uvolněnou nitku na opěrce křesla.
„Seš v pořádku?“ zeptal se.
„Vlastně ne.“

242
 „Sakra." Jay si poposedl a ohlédl se ke dveřím. „Hele, ne­
ber to tak vážně. Stejně seš pro něj až moc dobrá.“
Ztěžka jsem polkla.
„A jak to probíhalo s tvým tátou?“ zeptal se.
Tohle už byla pevnější půda, i když jsem pro Jaye musela
celý hovor přefiltrovat.
„Bylo to fajn. Je to obr s holou hlavou, vypadá trochu
jako motorkář z nějakýho gangu.“ Když jsem o tátovi pře­
mýšlela, cítila jsem se příjemně. „Jsem ráda, že jsem ho po­
znala. Vím, že to zní divně, ale myslím, že teď bude důleži­
tou součástí mýho života.“
„To je super, Anno.“
„Jo.“ Pověděla jsem mu, že už brzo bude mít jednání
o podmínečném propuštění a mohl by se dostat ven. Už teď
jsem se těšila, až se zase uvidíme.
Patti se vrátila domů a kolem těla sejí rozlila světle mod­
rá aura ulehčení, když zjistila, že jsem tam s Jayem. Ten vy­
skočil a šel ji na uvítanou obejmout.
„Rád vás vidím, paní Whittová.“
„A já tebe, Jayi.“ Zamnula mu hlavu. „Poslouchej, koli­
krát ti mám říkat, abys mi říkal Patti?“
S těmi dvěma jsem měla pocit, že můj život pomalu
klouže zpátky k normalitě. Na pár blažených okamžiků
jsem byla šťastná a nepřemýšlela o ničem jiném. Dokud Jay
nezvedl hlavu a nezadíval se mi na krk.
„Tý jo, to je hezkej řetízek. Ani si nepamatuju, že bych tě
někdy viděl nosit šperky. To sis koupila na cestě?“
Položila jsem dlaň na přívěsek. Jo. Teda... koupil mi ho
Kaidan.“
Při vyslovení jeho jména jsme všichni nešikovně strnuli.
Patti a Jay si vyměnili pohled. Odkašlala jsem si a strčila si
ruce do kapes.

243
 „Hm. Jo, hele,“ Jay se zhoupnul ze špiček na paty, „co si
třeba zajet na baseball?“

Pátý den jsem věděla, že Kaidan už bude nejspíš doma. Za­

tajila jsem dech a zavolala mu. Poslouchala jsem až do po­
sledního slova vzkaz, který si namluvil do hlasové schránky,
a zavěsila. Večer jsem se posadila na postel a zavolala mu
znova. Tentokrát jsem nechala zprávu.
„Ahoj Kaidane, tady je Anna. Jen zkouším zavolat, abych
zjistila, jestli ses dostal v pořádku domů. Určitě dostal. Jen
bych to ráda věděla jistě. Zavolej kdykoliv. Pokud budeš
chtít. No, tak ahoj.“
Zavěsila jsem a zabořila obličej do polštáře. Styděla jsem
se. Tak já mu nechávám vzkazy, i když mi dal jasně najevo,
že se mnou nechce nic mít? Za chvíli budu chodit na jeho
koncerty a zírat na něj jako blázen, a pak čekat před sálem
do noci, abych viděla, s jakou holkou odchází. Při pomyšlení
na něj s jinou dívkou se ve mně všechno sevřelo. Zkroutila
jsem se na posteli do fetální pozice.
Šestý den po mém návratu jsme šly s Patti nakupovat
věci do školy Do začátku školního roku sice zbýval ješ­
tě měsíc, ale v našem státě byl zrovna vyhlášený den bez
daní, takže v obchodech byly velké výprodeje. Pozorovala
jsem všechny ty dívčí minisukně a módní trička na figu­
rínách ve výkladech. Jak by se asi Kaidan tvářil, kdybych
přišla takhle vystrojená na jeho koncert? A s nějakým ji­
ným klukem než s Jayem? Příšerné představy. A já se jich
nemohla zbavit.
Uběhly dva týdny Pořád jsem se ještě vrhala doma k te­
lefonu při každém zazvonění. Tentokrát to byl Jay.
„Cééééčéééé! Nebudeš věřit tomu, co se mi stalo!“ za­
hulákal. Odtáhla jsem telefon od ucha. „Právě mi volal

244
manažer Smilníků, že chtějí koupit práva na dvě naše pís­
ničky!"
Při zmínce o skupině se mi sevřel žaludek.
„Páni! To je skvělý, Jayi. Gratuluju!"
Doufala jsem, že se mi to navzdory tomu svírání vnitř­
ností podařilo pronést dostatečně nadšeně.
„Musíš jít ve čtvrtek se mnou, Anno! Budou je hrát na-
živo!"
Něco ve mně zapleskalo úžasem. Mám báječnou výmlu­
vu, abych zase viděla Kaidana! Ale prospěje mi to? Nevěděla
jsem, jak to Jayovi vysvětlit, abych mu nezkazila radost.
„Jayi," začala jsem opatrně. Posadila jsem se a spustila
si hlavu do dlaní. „Chci jít s tebou a mám z toho všeho ra­
dost, vážně. A strašně ráda bych slyšela tvou písničku, ale pro
mě to není dobrej nápad. Kaidan mi řekl narovinu, že chce,
abych se od něj držela dál."
„Hele, holka, to je fuk. Budeš tam kvůli mně, ne kvůli
němu. Já jsem tvůj nejlepší kámoš."
Byla jsem rozpolcená. Věděla jsem, že kvůli Jayovi bych
měla jít, ale Kaidan mi dal najevo víc než jasně, že už mě ne­
chce vidět. Ale jsem ta nejhorší kamarádka na světě.
„Hele, Jayi, budu k tobě úplně upřímná, i když se hrozně
stydím. Jsem tak krůček od toho, abych ho začala pronásle­
dovat jako stalkerka." Hlas se mi roztřásl. „Nedokážu mys­
let na nic jinýho než na něj. Kdyby se podle telefonu nedal
identifikovat volající, celý dny bych mu jen volala a poslou­
chala jeho hlas ve schránce. Hrozně těžko se z toho dostá­
vám. A kdybych ho zase viděla..."
„Promiň, holka. Asi jsem to úplně nedomyslel. To je
v pohodě. Já tě chápu."
Ranila jsem ho. Slyšela jsem mu to na hlase. V očích mě
zaštípalo.

245
 „Promiň mi to, Jayi. Prosím, slib mi, že zavoláš hned po­
tom a vylíčíš mi podrobně, jak to proběhlo,“ požádala jsem
ho. „I kdyby bylo bůhvíjak pozdě. Prosím.“
„No jasně. Spolehni se.“
Zklamání v jeho hlase mě trhalo na cucky. Zavěsila jsem
a ruka mi cukala touhou zavolat znova Kaidanovi, tentokrát
pod záminkou, že se chci zeptat na Jayovy písničky. Od­
hodila jsem telefon od sebe jako jedovatou zmiji, až přistál
v křesle na druhé straně pokoje.

Ve čtvrtek v půl dvanácté večer jsem seděla na posteli s tele­

fonem v ruce. Patti už jsem varovala, že Jay bude volat poz­
dě. Sotva přístroj zazvonil, chňapla jsem po něm.
„Haló?“ zašeptala jsem.
„Čéče, utek ti ten nejlepší koncert na světě!“
Usmála jsem se. Aspoň už na mě nebyl naštvaný.
„Co vaše písnička? Jak zněla?“
„Holka, nedělám si srandu - znělo to miliónkrát lip, než
jsem si představoval!“
Měla jsem kvůli němu hroznou radost.
Jo? Takže to dopadlo dobře?“
„Bombově. Už se nemůžu dočkat, až ti to budu vypra­
vovat. Všichni byli vodvařený, fakt, celej sál. Málem jsem se
rozbrečel jako... jako ty, ha ha! Ale ovládnul jsem se.“ Dlou­
ze, spokojeně si povzdychl.
„Tolik ti to přeju, Jayi. Zasloužíš si to.“ Bylo mi líto, že
jsem s ním přece jen nejela. Nakonec jsem se mohla nená­
padně schovat někde v koutku.
„Prej pojedou příští rok nahrávat desku do L. A.“
Zmlkla jsem. Do Los Angeles? Bude se tam stěhovat?
Lehla jsem si na postel a přitáhla si polštář do náruče, tele­
fon pořád u ucha.

246
 „Seš tam?“ ujišťoval se Jay.
,Jo, jsem, promiň, to... to jsou super zprávy.“
,Jo, to jo. Hele...“ Jay se zarazil. J á nevím. Možná bych
li to neměl říkat.“
Ale.
„Když užs to nakousnul, tak klidně můžeš.“
„Aha. Jo. Dobře. Po koncertě měl Kaidan v zákulisí ko­
lem sebe zase plno těch holek.“ Ucítila jsem dávicí reflex.
„Ale jak mě uviděl, nechal je tam stát a šel rovnou za mnou.
Itíkal mi, že se moje písničky všem líbí, že jsou bezvadný.
Pak se zeptal, kde seš ty, a já, žes nechtěla jet. Pak se zeptal:
J ak jí je?‘ a já na to: ,Už jí teda bylo lip, čéče.‘ A pak, to bylo
lukt divný, vystřelil rovnou pryč, vůbec nezůstal na párty. Co
se to mezi váma vlastně stalo?“
Byla jsem zmatenější než on, když jsem zašeptala: „Já
nevím.“
Ptal se na mě. A nezůstal na večírek po koncertě.
„Třeba je to prostě ten typ rockera, co se nechce na niko­
ho moc vázat,“ filozofoval Jay.
Jo, to je možný,“ souhlasila jsem. „Anebo má vážný pro­
blémy s tátou.“
Jay se rozesmál.
Kéž by to byl jen vtip.

247
 KAPITOLA DVACÁTÁ PRVNÍ

(T S ^ V ^

Čaj p r o d v o jč a t a

Byl poslední den nákupů věcí do školy, jely jsme s Patti do

obchodního centra. Obloha byla zatažená a v přeplněné
podzemní garáži byla taková tma, že jsem musela přizpůso­
bit zrak. Držela jsem obě nákupní tašky, zatímco Patti lo­
vila v kabelce klíče od auta. Kdybych nepoužila svůj vylep­
šený zrak, nejspíš bych si jich na druhém konci garáže ani
nevšimla.
Čtyři nefilové - dva kluci, dvě holky, každý se symbolem
na hrudi. Málem jsem upustila tašky. Sevřela jsem jejich
ucha na poslední chvíli. Pak jsem se nenápadně rozhlédla
kolem, jako bych si nevšimla, že mě pozorují. Vzpomněla
jsem si, co tehdy říkal Kaidan: že se nefové nikde neukazují,
ledaže chtějí vyvolat malér.
Snažila jsem se tvářit neutrálně a doufala jsem, že na
sobě nenechám znát paniku. Kéž by se mnou aspoň neby­
la Patti!
Ta konečně odemkla dvířka a nastoupily jsme. Vykoukla

248
Jsem a zjistila, že čtveřice nastupuje do nablýskaného černé­
ho auta ve vedlejší řadě. Rychle jsem uvažovala.
Pak jsem vytáhla z jedné tašky účtenku a z přihrádky
ti spolujezdce propisku. Začala jsem rychle psát, i když se
mi ruce klepaly.
Sledují nás. Chovej se normálně. Nejezdi domů.
Až budeme u základní školy, zpomal Já vyskočím a uteču.
jed dál - ¿fo kostela.
Zavolám tiyjen co to bude bezpečné\
Pattiny oči přejely ze silnice na lístek, který jsem před ní
podržela. Klouby na rukou položených na volantu jí zbělely.
Nepatrně, zato horečnatě zavrtěla hlavou. To se dalo čekat.
Uude dělat potíže.
Poběžím na hřiště!
Věděla jsem, že na hřišti u základní školy je dneska spor­
tovní den - spousta dětí a rodičů, mezi kterými se můžu
ztratit. Ale... co když jim nejde o mě? Co když chtějí ublížit
Patti? Ať tak nebo tak, nevypadalo to dobře. Strčila jsem pa­
pír do kapsy. Pattina tvář byla bledá a leskla se potem. Ne­
patrně přikývla na souhlas. Teď už jsme se jen potřebovaly
chovat normálně. Doufala jsem, že to Patti dojde.
„Díky, žes se mnou dneska jela," ozvala jsem se. „Myslím,
že teď už jsem do školy kompletně vybavená."
„Nemáš zač, miláčku. Myslíš, že nebudeš potřebovat ješ­
tě nějakou podprsenku?"
Trhla jsem sebou. Patti se zatvářila omluvně.
„Ne, to je v pohodě," přiměla jsem se odpovědět.
Podívala jsem se do postranního zrcátka. Byli čtyři auta
za námi. Vyslala jsem k nim svůj sluch, ale všichni mlčeli.
Dojely jsme k odbočce do slepé ulice u základní školy.
Než projedeme zatáčkou ve tvaru U, tak deset vteřin nás ne­
budou mít na očích. Před školou byl háj stromů a za ním za­

249
 čínala hřiště na volejbal, baseball, fotbal a další sporty. Jestli
se stihnu dostat až tam, budu mít šanci.
Když Patti najela pomalu do zatáčky, srdce se mi prud­
ce rozbušilo. Patti mi chlácholivě stiskla paži. Otevřela jsem
dvířka, vyskočila a co nejtišeji je za sebou zavřela.
A pak jsem se rozběhla pryč tak rychle, jak jsem snad
ještě nikdy neběžela.
Nebyla jsem tak hloupá, abych si myslela, že ti čtyři ne­
uslyší zvuk dvířek nebo moje kroky. Jen jsem doufala, že
budu natolik rychlá, abych se mohla někde schovat. Už jsem
před sebou viděla háj na školních pozemcích.
Proletěla jsem kolem boku budovy a vřítila se mezi stro­
my Větve mě švihaly do tváří, ale nezpomalovala jsem. Sly­
šela jsem hlasy z hřiště. Užjsem skoro tam. To pomyšlení mě
vzpružilo. Uháněla jsem hájem dál.
Vtom jsem za sebou zaslechla zvuk, který byl mnohem
blíž než povyk z hřiště. Dusot nohou v podrostu. Někdo
utíkal za mnou, a hodně rychle.
„Stůj!“ Byl to mužský hlas, udýchaný a napjatý. Donutila
jsem nohy k ještě rychlejšímu pohybu, až mě svaly v lýtkách
pálily, ale věděla jsem, že nejsem dost rychlá. By to dlouhý
vytrvalostní běh, a ten kluk za mnou byl sprinter. A zřejmě
taky obránce v americkém fotbalu, protože po mně skočil
a složil mě na zem, až mi málem vyrazil vzduch z plic. Při­
stála jsem obličejem v listí a špíně.
Snažila jsem se mu vykroutit. Zmítala jsem sebou a ko­
pala, aby mě pustil. Jednou silnou paží mě držel kolem
boků, druhou se snažil znehybnit mou volnou ruku. Uhnu­
la jsem a švihla ho s ní do nosu tak tvrdě, až jsem sama
vyjekla bolestí. Útočník zachrčel a prudce zatřásl hlavou,
až na zem vystříkla krev z jeho nosu. Vzápětí skočil na
mě. Chytil mě oběma rukama za zápěstí a přišpendlil mi

250
pu/e k zemi u hlavy. Prudce jsem oddychovala a lapala po
ilerliu.
,Jen klid. Nic se ti nestane.“ Mluvil s mírným přízvu­
kem, který jsem nedokázala rozpoznat.
Zadívala jsem se na něj. Nos mu už přestal krvácet. Jeho
pleť měla barvu bílé kávy a černé vlnité vlasy měl ostříha­
né nakrátko. Měl ty nejsvětlejší oříškové oči, jaké jsem kdy
viděla, a když se na mě díval, nejspíš ke mně zaletěl zá­
van něčeho, co prodávali na sportovním dni - něčeho sytě
máslového, horkého a karamelového... Počkat. To je jeho
vůně? Polkla jsem a hlava mi klesla zpátky do hlíny. Sna­
žila jsem se nedýchat moc prudce, aby moje hruď nenará­
žela do jeho.
Vedle nás se zastavily další tenisky.
„Kope, co je?!“ vyjekl někdo. „Hraješ si na geparda, nebo
co?
Při zvuku dalšího klučicího hlasu se ze mě můj pronásle­
dovatel trochu nazdvihl.
„Pustím tě,“ řekl mi do ucha. „Ale neutíkej.“
Druhý kluk se předklonil, opřel se dlaněmi o kolena
a snažil se vydýchat. Tmavé vlasy měl u konečků zesvětlené,
a když si je odhrnul z čela, pot mu je přilepil k hlavě. Vy­
padal jako poloviční Asiat, měl tmavé oči ve tvaru mandlí
a výrazné lícní kosti. Zhluboka jsem vydechla, když mi do­
šlo, kdo to je. Blake. A Kopáno. Moji úlevu vystřídalo za­
hanbení z toho, že jsem před nimi utíkala.
„Ale fakt, chlape, kde ses naučil tak sprintovat?“ zasípěl
Blake.
„Jsem Afričan.“ Kopáno ze mě nespouštěl oči, ale zvedl
se, a já se mohla posadit.
„Ha ha. Dobrej vtip,“ utrousil Blake.
Kopáno si dřepl vedle mě. Držel se za nos.

251
 „Vy jste Kaidanovi přátelé," hlesla jsem. Cítila jsem se
hloupě.
„Něco takovýho," potvrdil Blake. „Kaidan není zrovna
kamarád podle Příručky mladých svišťů." Vytáhl z kapsy
mobil a vytočil něčí číslo. „Vraťte se ke škole. Kope mél
pravdu - vyskočila z auta a zdrhala. Ne, dobrý, je s náma...
jo, vyřídím jí to."
Ukončil hovor a obrátil se ke mně.
„Marna se omlouvá, že jsme tě tak vyděsili," řekl.
Kopáno a já jsme se zvedli a oprášili si šaty. Vyklepala
jsem si z vlasů jehličí. Pořád jsem se ještě třásla, když jsem
vykročila za Blakem k opuštěné budově školy. Ohlédla jsem
se na Kopana, který šel za mnou.
„Omlouvám se za ten nos," řekla jsem. Bylo mi trapně.
Kopáno se sklopenýma očima přikývl, jako by o nic ne­
šlo. Chvíli jsem si prohlížela jeho hladké rysy a plné rty, než
jsem se odvrátila. Musela jsem myslet na ten jeho pohled,
který na mě vrhl tam na zemi. A na to, jak voněl.
Připadalo mi to jako celá věčnost, než jsme došli k okraji
háje a vydali se na parkoviště u školy. Bylo úplně prázdné, až
na černé auto, před kterým stály ty nejkrásnější holky, jaké
jsem kdy viděla. Slyšela jsem, o čem se baví.
„Tý že je šestnáct?" zeptala se jedna užasle.
„Vypadá na dvanáct," odpověděla druhá.
„Chovej se slušně," varovala ji první.
Okamžitě jsem věděla, kdo to je: jednobuněčná dvoj­
čata Astarotha, Pharzuphova londýnského démonického
kumpána. Prohlížela jsem si jejich letní šaty a páskové boty
na podpatcích a uvědomovala si, jak vedle nich vypadám -
v šortkách ze starých džínů, s vlasy staženými do ohonu.
Když mi Kaidan vyprávěl, že dvojčata jsou tanečnice,
představovala jsem si étericky štíhlé baletky. Ale ne - jejich

252
Iři a mluvila spíš o tangu a salse - štíhlý pas, ale plná ňad­
ru a oblé boky. Představovala jsem si všechny ty tance, při
kicTých můžou předvádět svoje vnady Nebyly o moc vyšší
než já, světle hnědé vlasy měly pečlivě sestříhané do mód­
ních účesů a upravené, a vyzařovaly sex-appeal stejně jako
Kaidan. Ani ti kluci nebyli nejhorší na pohled, to se muse­
lo nechat.
Pharzuph očividně nebyl jediný démon, který si vybral
atraktivní tělo i atraktivní družku, která mu měla porodit
dítč.To bylo chytré. Nápadně hezcí lidé to většinou v živo­
te dotáhnou dál.
Teďjsme všichni stáli v hloučku a navzájem se zkouma­
li pohledy.
„Vyděsili jsme tě, co?“ ozval se konečně Blake a povy­
táhl obočí, takže jsem si povšimla, že v něm má piercing. Na
krku mu visela šňůrka s navlečenou mušličkou a jeho sym­
bol měl jedovatě zelenou barvu.
„Co tady vy čtyři děláte?“ zeptala jsem se. Snažila jsem
se mluvit vyrovnaným hlasem.
„Doslechli jsme se, že se tady objevila nefilská sestra,“
ozval se Kopáno. Jeho světlé oči pronikavě kontrastovaly
s tmavou pletí.
„Doslechli? Od koho?“
Blake pokrčil rameny. „Proslýchá se to.“
„A jak jste mě našli?“
„Marna ukázala bradavky jednomu z duchů a ten nás
doved
„Drž zobák, Blakeu!“ Dívka do něj strčila. „To není prav­
da. Pověděl nám o tobě Kai, a pak jsme se o tebe začali zají­
mat trochu víc, protože on nebyl zrovna nejsdílnější.“
„Skoro jako by nám chtěl něco zatajit,“ dodala její sestra.
Zkřížila si ruce na hrudi a zadívala se na mě. Upřela jsem na

253
ni stejně nepřátelský pohled, ale bylo to k ničemu. Už jsem
zapomněla, jak se tahle druhá jmenuje, ale z Kaidanova vy­
právění jsem si pamatovala, že to je ta nepříjemnější.
Zadívali jsme se k vjezdu na parkoviště, kde se objevilo
nějaké auto. Nejspíš školník nebo uklízečka. Nemohli jsme
tady postávat a žvanit. Rychle jsem se rozhodla, že jim budu
důvěřovat. Pevně jsem doufala, že se to neukáže jako jedno
z mých nej naivnějších rozhodnutí.
„Můžeme si promluvit u nás doma, jestli chcete," navrh­
la jsem. Vyměnili si mezi sebou pohledy a přikývli.
Nastoupila jsem dozadu k dívkám. Blake si sedl na se­
dadlo spolujezdce a Kopáno za volant, takže jsem předpo­
kládala, že je to jeho auto. Já jsem na křižovatkách určovala
směr, jinak jsme mlčeli.
Ulevilo se mi, že mám v kapse šortek pořád klíč od bytu,
protože jsem se trochu bála, jestli mi při té honičce nevy­
padl. Vzpomněla jsem si na tu trapnou potyčku s Kopaném
a zrudla. Zaparkovali jsme před domem a vystoupili.
Kopáno se tvářil uvolněně, ale ostatní tři se v našem ma­
lém přeplněném bytě cítili nesví. Dívky si načechrávaly vla­
sy a rozhlížely se po našem starém nábytku. Zkřížila jsem si
ruce na prsou a snažila se tvářit tak drsně, jak mi moje údaj­
ná vizáž dvanáctileté školačky dovolovala.
„Potřebuju si zavolat," oznámila jsem jim.
„Komu?" zavrčelo protivnější z dvojčat.
„Té ženě, se kterou jsem jela v autě. Patti."
Nic víc se mi vysvětlovat nechtělo. Ignorovala jsem jejich
pohledy, vzala do ruky bezdrátový telefon a vyťukala číslo na
Pattin mobil. Okamžitě to zvedla.
„To jsem já." Mluvila jsem rychle, abych ji co nejdřív
uklidnila. „Jsem v pořádku. Jsou to Kaidanovi kamarádi, ne­
chtěli mi ublížit. Jsme teď u nás doma."

254
 Patti prudce vydechla úlevou.
„Přijď domů, až budeš chtít.“
„Tak dobře. Jsem tam za čtvrt hodiny. Určitě jsi v po-
řlídku?“
Jo, v pohodě. Tak zatím.“
Zavěsila jsem.
„Copak tvůj táta nemá peníze?“ zeptala se ta nepříjem­
nější z dvojčat a ukázala na naši maličkou televizi.
„To není jeho byt. Bydlím se svou adoptivní matkou.“
Je ještě ve vězení?“ zeptala se ta vlídnější.
„Ano.“
„Mysleli jsme si to. Neradi se ochomýtáme na místech,
kde se může objevit někdo z knížat.“ Poslední slovo pro­
nesla rozechvěle. Stáli jsme v půlkruhu a rozpačitě se po­
zorovali.
„Co je to s tvým symbolem?“ zeptal se Blake uvolněnou
kalifornskou výslovností.
„Po pravdě řečeno - to já nevím,“ přiznala jsem.
Podívala jsem se na dívky. Ráda bych je od sebe nějak
rozeznala.
„Takže vy jste Ginger a Marna?“
Jak to víš?“ zeptaly se jednohlasně.
„Stejně, jako vy znáte moje jméno.“
Protivnější z děvčat se na mě zamračilo. Co to s tou hol­
kou je?
„Slyšel jsem, že jste s Kaidanem společně pracovali,“
mrknul na mě Blake. Ucítila jsem, jak mě polévá horko, ale
jen jsem pokrčila rameny. Ale nemyslím, že by mi tu před­
stíranou drsnost někdo z nich věřil.
„Už pár tejdnů jsem ho neviděla ani s ním nemluvila,“
přiznala jsem.
Zlá sestra vytáhla mobil a začala listovat pamětí.

255
 Vytočila nějaké číslo. „Ale do hajzlu, blbá schránka...
Hej, sráči! Jsme doma u ty tvý malý, Anny. Zavolej mi hned
zpátky." Vypnula telefon a zamračila se na mě. „To se di­
vím, že ten kluk má pořád stejný číslo. Mění si je jako po­
nožky."
Cítila jsem se nesvá. Pořád jsem nechápala, co po mně
chtějí. Na nikom z nich nebyly vidět žádné emocionální
barvy a všichni se chovali dost napjatě.
„Nechcete se posadit? Udělám vám něco k pití." Výcho­
va Patti Whittové se nezapře.
Kopáno se posadil na okraj gauče. Blake pokrčil rameny
a posadil se na druhý konec.
„Já postojím," ušklíbla se Zlá sestra a založila si ruce na
prsou. Jak je liboypomyslela jsem si jízlivě.
Vydala jsem se do kuchyně. Překvapilo mě, že Hodněj­
ší sestra šla za mnou. Zvědavě mě pozorovala, jak sypu do
sklenic led a vyndávám džbán z lednice.
„Co to je?"
„Ledovej čaj," odpověděla jsem. Dívka vykulila oči a usmá­
la se. Měla oválný štíhlý obličej a vypadala moc krásně.
„Páni, Ginger, studený čaj!" zavolala do obýváku. „Už jsem
o tom slyšela."
„To zní příšerně," odpověděla Ginger.
„Můžu ti uvařit i normální." Snažila jsem se být zdvoři­
lá, ale rozhodně jsem na tu protivnou holku nehodlala plýt­
vat úsměvy.
Jo," zavrčela a posadila se mezi oba kluky na pohovku,
která se pod tou společnou tíhou pořádně prohnula.
Dívala jsem se po očku na Marnu, zatímco jsem ohří­
vala vodu na čaj, a přemítala, co všechno dělám špatně. Ale
dívka nevypadala, že by mě chtěla kritizovat. Podala jsem jí
sklenici s ledovým čajem a ona se napila.

256
 „I Imm. Nechutná to jako čaj. Ale není to vůbec špatný.
Není to špatný, Ginger!"
„Pro tebe. Tak si dej do nosu. Nikdo ti nebrání."
Rozeznat sestry od sebe nakonec nebude tak těžké.
Jste v Americe poprvý?“ zeptala jsem se Marný.
Jo. Zrovna jsme odmaturovaly a bylo nám osmnáct, tak­
že* teď cestujeme po světě."
„Ne, to necestujeme, Marno. Přestaň lidem vykládat ta­
kový kraviny. Jely jsme jen do Států a pak se vracíme do
Londýna."
„No, mně to tak připadá!" zakřičela Marna. Pak se na mě
přátelsky usmála. „S Kopem a Blakem jsme se sešly v Bos­
tonu, a pak jsme jeli sem. Byla to dlouhá cesta."
„Proč v Bostonu?" zeptala jsem se. Nenapadlo by mě, že
tam žije někdo z knížat.
„Kope skončil první ročník na Harvardu." Obě jsme se
na něj podívali a on na nás ostýchavě kývl. Pak sklopil oči.
Páni, Harvard. Jsem tady s někým, kdo chodí na tu slav­
nou těžkou školu.
„Co tam mám přidat?" zeptala jsem se, když jsem slila
čaj pro Marninu sestru.
„Hromadu cukru. Ta zahořklá nána to potřebuje."
Obývací pokoj zaplnila melodie mobilu. Ginger ho vy­
táhla a přiložila k uchu. Když začala mluvit, sevřel se mi ža­
ludek.
Je doma Pharzy?" zeptala se místo pozdravu. Ach. Kai-
dan. „Sakra. No, nějakou dobu tady zůstaneme... Neboj. My
ti ji nebudeme mučit. To ona se snaží mučit nás s tím pří­
šerným americkým ledovým čajem... hele, nemysli si, že se
z toho vykroutíš, musíme se vidět... co, dneska večer? Po­
čkej." Odtáhla telefon od ucha. „Znáš klub, co se jmenuje
Double Doors?"

257
 „Hm, to ne, ale můžu se zeptat kamaráda. Napíšu vám
na papír, jak se tam jede.“
„To nemusíš,“ namítla zpěvavě Marna. „Pojedeš s námi.“
Srdce mi zrychlilo. Už předtím jsem se tomu riziku vy­
hnula s Jayem, ale jen tak tak. Co teď? Všichni mě pozoro­
vali. Dokázala jsem myslet jen na to, že na druhém konci
drátuje Kaidan.
„Nemůžu,“ zavrtěla jsem hlavou.
„Proč ne?“ vyštěkla Ginger.
„Něco mám.“ Budu se trápit sama v pokoji.
„Pojeď,“ ozval se Kopáno. Jeho hlas jako by rezonoval ce­
lou místností. Zadíval se přímo na mě. Musela jsem uhnout
pohledem. Připadalo mi, že jeho oduševnělé oči pronikají
až do mé hlavy.
„Prosím,“ řekla Marna a sepjala před sebou ruce. Pře­
létla jsem pohledem od ní k vážně se tvářícímu Kopanovi.
Vypadal záhadně.
„Dobře,“ zašeptala jsem.
„Budeme tam v sedm,“ oznámila Ginger do telefonu
a zacvakla ho.
Panebože! Uvidím Kaidana! Celé tělo mi vibrovalo vzru­
šením a hrůzou.
Vzala jsem si sklenici a se zkříženýma nohama se posa­
dila před ostatní. Doufala jsem, že nikdo z nich nebude tak
pozorný, aby si všiml, jak se mi třese ruka.
Ginger začala. „Nejdřív ze všeho tě musím varovat, že
dokážeme prokouknout každou lež, takže radši jednej na
rovinu, jasný?“
Přikývla jsem, protože jsem to s lhaním stejně moc ne­
zvládala. Ale nelíbilo se mi, jak se mnou mluví.
„Tak nejdřív tohle. Jak je to s tebou a Kaidanem?“
Instinkty mě nutily vyhrknout, že do toho jí nic není,

258
Jruže vsedě na zemi jsem nebyla v nejlepší pozici - musela
Jnem k ní vzhlížet. A nelíbilo se mi, jakým tónem se mnou
mluvíJenže bylo zbytečné se chovat útočně a tajnůstkářský.
Clítela jsem si zasloužit jejich důvěru.
„Potkali jsme se na jednom koncertu jejich skupiny, je
to tak dva měsíce. Netušila jsem, že tady žije někdo jako já.
Vlastně jsem ani nevěděla, co jsem zač. Otec je od mýho na­
rození ve vězení a vychovávala mě pěstounka. Kaidan mi to
vysvětlil a naučil mě jistý věci, který dokážu dělat. Taky mě
odvez do Kalifornie, abych se mohla setkat se svým tátou.
A to je všechno.“
„Tvůj otec je Belial?“ zeptal se Blake.
Jo.“
„Proč tě tam Kaidan vzal?“ zeptala se Mama a se zá­
jmem naklonila hlavu na stranu, jako by jí Kaidanovo počí­
nání připadalo podivné.
„Nevím. Ze zvědavosti? Jednou mi řekl, že chce přijít
na to, co jsem zač... nejspíš proto, aby se ujistil, že pro něj
nepředstavuju hrozbu. A taky... Pharzuph chtěl, aby mě
učil.“
Blake se zachechtal. Jo, to se vsadím.“ Ignorovala jsem
ho.
„A proč jste spolu od ty doby nemluvili?“ zeptala se
Ginger.
Polkla jsem a pokusila se odpovědět nenuceně, jako bych
mluvila o někom jiném. Jako by to pořád nebyla otevřená
rána.
„Protože nejsme kamarádi nebo tak něco. Oba jsme zjis­
tili, co jsme chtěli, a tím to skončilo.“
„Spíš to bylo starý dobrý,pomilovat a nechat být',“ ušklíbl
se Blake. „Pochybuju, že Rowe by ztrácel čas s nefkou.“
„Tak to nebylo.“ Slyšela jsem, jak vzdorovitě to zní.

259
 „Nebylo?" opakovala Ginger. „Vyrazili jste na čtrnáct dní
na cesty, a ty nám chceš namluvit, že jste si to ani jednou
nerozdali?"
Najednou jsem si vzpomněla na Kaidanovu poznámky
že odmítl jen jednu dívku, a byla to nefilka. Obviňující tón
Ginger a její zahořklost mi najednou začaly dávat smysl. Že
by odmítl ji? To snad ne.
„My jsme nic Málem jsem řekla, myjsme nic takovýho
nedělali, ale to by byla napůl lež, takže jsem to nechala vi­
set ve vzduchu.
„No jasně," odfrkla si Ginger.
Mama změnila téma.
„Takže pracuješ pro Beliala, i když tady není?"
Nerozhodně jsem otevřela pusu, a pak odpověděla: „Ne.“
Zírali na mě.
„Neprodáváš taťkovo zboží? Nerozdáváš ho dětičkám?"
popíchl mě Blake.
J á vím, co si myslíte, ale ne." Povzdychla jsem si. „S dro-
gama nemám nic společnýho a neberu je. Jsem po nich...
chovám se jako magor."
„To bych chtěl vidět." Blake se na mě usmál.
„Drž zobák, sakra." Ginger ho praštila do hrudi. Roze­
smál se.
„Neboj, Gin, ty seš pro mě jediná na světě."
Ginger protočila panenky a zkřížila si ruce na prsou.
Přehodila si nohu přes nohu.
„Takže ty nebereš drogy?" Kopáno si poposedl na krají­
ček pohovky. Mluvil mírně, ale hlas měl trochu napjatý.
„Ne," potvrdila jsem.
Na Kopanově hezké tváři se mihl náznak úsměvu. Jako
by mě teď pozoroval jinýma očima. Byl to vůbec takový
hloubavý, tichý kluk.

260
 „A jak to, že ti to prochází?" podivila se Marna.
„Asi proto, že mě nevychovává kníže."
„Ano, ale nechápu... určitě tě svěřil někomu, kdo se za
jrho nepřítomnosti postaral, abys byla správně vedená."
Najednou jsem znejistěla. Ne kvůli sobě, ale kvůli tátovi.
Pokud se o mně doslechla tahle čtveřice, pak se to jistě do­
neslo i k ostatním knížatům. Určitě se i tak všichni diví, že
zůstává tak dlouho ve vězení. Třeba si myslí, že zanedbává
svoje povinnosti?
„Tenhle rozhovor se nesmí dostat dál," ozvala jsem se
rozechvěle.
„Neboj se." Blake si pohrdavě odfrknul. „My to otcům
vyklopit nepoběžíme."
Věřila jsem mu.
„Belial je ve vězení celý tvůj život, a teprve teďjste se se­
tkali?" zeptal se Kopáno.
„Ano."
„Třeba o ní nevěděl," prohodil k ostatním.
Mohla jsem ho opravit, ale seděla jsem tiše a přemítala,
jak moc se můj otec prohřešil proti svému poslání.
„Možná proto máš v symbolu tu bílou," navrhla Marna.
„Protože jsi nikdy nemusela pracovat."
„Ale nikdo z nás tam bílou neměl, ani když jsme ještě
nepracovali," připomněla Ginger.
„Možná to má něco společnýho s tím, že nevidím legio­
náře," přiznala jsem.
Anebo s tím, že moje matkaje anděl světla...
„Tyje nevidíš?" podivila se Marna. „To máš kliku. Občas
jsou vážně příšerný. Já je taky nějakou dobu neviděla, než..."
Zavládlo ticho. Čtyři nefové si vyměnili pohledy, jako
by spolu sdíleli nějakou nepříjemnou vzpomínku. Marna si
poposedla a sklopila oči. Vypadala zachmuřeně. Ginger ji

261
zlehka poklepala po rameni. Divila jsem se, co to má zna­
menat, ale neodvažovala se zeptat.
„To je fuk,“ spustila zase Ginger, „stejně to nedává smysl.
Teď už ses s tátou setkala, tak proč nepracuješ?“
Tohle byla nebezpečná půda. Nevěděla jsem, kolik jim
toho můžu svěřit, ať už to jsou Kaidanovi přátelé, nebo ne.
„Nech ji na pokoji,“ okřikla sestru Marna.
Vyhnula jsem se jim očima. Místnost ztichla.
Jestli se o tom dozví knížata, jsi mrtvá,“ oznámila mi
potom Ginger, jako by se toho už nemohla dočkat.
„Nech ji,“ zarazil ji Kopáno. „Ona nás nezná. Poví nám
to, až bude připravená.“
Ginger pokrčila rameny. Věnovala jsem Kopanovi po­
hled, o němž jsem doufala, že vyjadřuje můj vděk.
„Kde budete dneska spát?“ zeptala jsem se.
„Kdyby byl Pharzuph pryč, tak u Kaidana, ale takhle si
vezmeme hotel,“ odpověděl Blake.
„Vím, že tady není moc místa, ale - “ začala jsem.
Jo! Uděláme si s Annou pyžamovou párty, Gin!“ přeru­
šila mě nadšeně Marna.
Jasně,“ odvětila Ginger ledovým tónem. „Vy dvě si bu­
dete vykládat historky a já budu zvracet.“
Podívala jsem se na Marnu. „Kdybys tady chtěla pře­
spat - “
„Ne,“ zarazila mě Ginger. „Marna a já zůstáváme vždyc­
ky spolu.“
Její sestra se na mě omluvně usmála. Začínala jsem ji
mít ráda. O Ginger bych to říct nemohla, ale přinejmenším
jsem obdivovala její sesterskou loajalitu. To bylo asi to nej­
lepší, co se o ní dalo prohlásit.
Jak dlouho odsaď pojedeme do toho klubu?“ zeptal se
Blake.

262
 „Tak tři čtvrtě hodiny. Možná hodinu."
„Fajn. Vyzvedneme tě tady v šest. Buď připravená."
„Uhm..." Z večera jsem byla nervózní - z pomyšlení na
lo, že zase uvidím Kaidana, že pojedu s těmi nepředvída­
telnými nefy, že s nimi seznámím Jaye... že se prolnou dva
moje světy... „Pojedu se svým kamarádem Jayem a vy mů­
žete jet za námi."
„Kdo je Jay?" zeptala se podezíravě Ginger.
Jeden kluk ze školy. Lidský kluk. Nic o nás neví. Píše
písničky, který hraje Kaidanova skupina."
„Ty se kamarádíš s lidma," pronesl Blake. Nebyla to
otázka.
„Čím dál lepší," zamumlala Ginger a postavila se. Její šá­
lek čaje zůstal netknutý. Vzala jsem ho od ní.
Když odcházeli, Kopáno mi zdvořile pokývl a Marna za­
mávala prsty. Zavřela jsem za nimi dveře.
Za čtyři hodiny zase uvidím Kaidana.
Nevypitý čaj mi začal poskakovat na podšálku.

263
 KAPITOLA DVACÁTÁ DRUHÁ

ŽÁRLIVOST

Zavolala jsem Jayovi a pověděla mu o Kaidanových čtyřech

kamarádech, takže byl varován předem, ale stejně ho setká­
ní s nimi zarazilo. Když jsem ho v klubu přistihla, jak zírá
na dvojčata prakticky s vyplazeným jazykem, musela jsem
ho štípnout do paže. Ale nebyl sám. Zírali tak na ně všich­
ni kluci v klubu, jako by hltali očima jejich kratinké šaty
a sandály na vysokých podpatcích. Jay měl na sobě kšiltovku
Braves otočenou dozadu jako obvykle.
Double Doors byl klub rozložený ve dvou patrech. V prv­
ním byl bar a ochoz, ze kterého bylo vidět do přízemí na
sál a jeviště. Kopáno, Jay a já jsme měli na zápěstí pásky pro
nezletilé - ne že by to snad barmani nějak prožívali, pokud
bychom dostali chuť na skleničku. Ostatní tři měli falešné
průkazy s posunutým datem narozením a drželi už v rukou
pití. Rozhodli jsme se zůstat nahoře a dívat se dolů od zá­
bradlí, abychom se nemuseli strkat v té nejhorší tlačenici
před jevištěm. Jay stál nalevo ode mě, nefové napravo.

264
 Když ohlásili nástup Smilníků, k bubnům jsem se nedí­
vala. Měla jsem strach, že mě všichni pozorují. A ještě větší
strach, jak bude Kaidan reagovat, až mě uvidí. Jayova pís­
nička byla na programu jako první. Když ji začali hrát, se­
vřela jsem mu ruku.
Znala jsem tu melodii moc dobře. Tolikrát jsem slyšela
Jaye, jak ji hraje na klávesách, když seji snažil vypilovat. Ale
slyšet ji v aranžmá pro několik nástrojů, poslouchat slova,
která zpíval nadaný lídr skupiny Michael, to bylo něco úpl­
ně jiného. Nejenže ta píseň byla hodná jeviště... myslím, že
by si zasloužila i místo na albu. Pořád ještě jsem se nedívala
na Kaidana, nechala jsem se pohlcovat hudbou a poskaku­
jícím davem, nebo jsem pozorovala Jayovu vzrušenou tvář.
Na konci písně jsme se divoce roztleskali. Přitáhla jsem
si Jaye do mohutného objetí.
Jsem tak ráda, že jsem to slyšela!" vykřikla jsem mu do
ucha. „Bylo to úžasný! Seš hvězda."
Marna, která se opírala o zábradlí vedle nás, se na Jaye se
zájmem zadívala. „To jsi napsal ty? Ta písnička je ohromná."
Jay mě pustil a otočil se k Marně.
„Díky," hlesl. Marna si natočila na prst pramen vlasů.
Jejich výměna pohledů mě znejistěla. Marna mi připadala
milá, ale nechtěla jsem, aby se někdo z nefu zapletl s Jayem.
„Pozor, aby se do tebe Jay nezamiloval," prohodila jsem
k Marně škádlivým tónem. „Nerada bych ho tady léčila ze
zlomenýho srdce, až odjedeš zpátky do Londýna."
Jay se rozesmál. Marna pochopila moje varování a krát­
ce přikývla.
Otočila jsem se k zábradlí a neúmyslně se zadívala pří­
mo na Kaidana.
Měl na sobě červené tričko. To, které mi před časem půj­
čil. Představila jsem si, že myslel na mě, když si ho večer ob­

265
lékal. Taková hloupostJ á byla taky v červeném, ale byl to top
nabíraný v podpaží, s rukávy spadlými z ramen. Koupila jsem
si to spontánně při našem školním zásobovacím výletu.
Nenáviděla jsem se za to, že na něj tak zírám. Chtěla
jsem, aby si mě všiml, ale bála jsem se toho, co bych moh­
la spatřit v jeho očích. Takže když naklonil hlavu a zabořil
pohled do mého, zadržela jsem dech. Nikdo z nás se nepo­
hnul, nijak nereagoval.
Kolem ramen se mi položila štíhlá paže a odtáhla mě od
zábradlí. Odtrhla jsem oči od Kaidana.
„Tvůj kamarád je tak sladký,“ zašeptala Marna.
„Má přítelkyni?“ zeptala se Ginger a přistoupila k nám.
„Ne.“
„Tak se s ním nezdržuj,“ doporučila sestře. „Najdi si ně­
koho, na kom můžeš pracovat.“
„Na Jayovi nikdo pracovat nebude!“ sykla jsem výhrůžně.
„To jsem ani neměla v úmyslu, vážně,“ ujistila mě Mar­
na, než se obrátila k sestře. „Copak si nemůžu udělat jediný
zatracený večer volno? Máme prázdniny, sakra!“
Ginger jako by trochu roztála. Zadívala se na svoje dvoj­
če. Marně se trochu chvěl spodní ret.
„No tak jo. Jeden den. Víc ne, Marno...“
Ginger se zase opřela zády o zábradlí a přes rameno se
zadívala na skupinu. Viděla jsem, jak jí Kaidan zdvořile kývl
na pozdrav. Ginger mu ukázala vztyčený prostředníček. Vi­
děla jsem, jak se mu koutky úst pobaveně zvedly. Něco mezi
nimi v minulosti bylo, to je jasné. Takové nepřátelství ne­
vznikne jen tak.
„Ale ne,“ hlesla Marna. „Slaďoušek asi dneska nebude
v nejlepší náladě.“
Otočila jsem se k Jayovi, který stál u zábradlí, a viděla,
jak kolem něj zběsile poskakuje jeho strážný anděl. Ale ne!

266
Jay si otočil baseballku kšiltem dopředu a stáhl šiji do čela.
(¡inger mě chytila za paži, když jsem k němu chtěla vy­
kročit.
„Nesmíš se do toho míchat!" zavrčela. Vyškubla jsem se
jí a dívala se, jak se anděl uklidňuje.
Je pryč?" zeptala jsem se šeptem dvojčat.
Jo, je teď v přízemí pod námi," odpověděla Marna.
Přešla jsem k Jayovi. Doufala jsem, že se našeptávač ne­
vrátí a nevšimne si mě. Ginger za mnou tiše zaklela.
Jayovy oči byly temné, zřejmě proto, že na ně dopadal
stín kšiltu. Když jsem mu položila ruku na předloktí, ani si
jí nevšiml. Zíral dolů na skupinu a jeho emoce prosycovala
ošklivá zelená. Zadívala jsem se na Blakea, který se koukal
na mě. Pochopila jsem to jako signál, že našeptávač už je
pryč, a soustředila se na Jaye.
„Na co myslíš?" zeptala jsem se ho.
Zavrtěl hlavou. Anděl ho objal mlžnými křídly. Třeba ho
z toho spolu dokážeme vytáhnout.
„Prostě mě štve, že moji písničku hraje někdo jinej," pro­
cedil skrz zuby. „Chtěl bych to dělat sám. Jenže já nikdy ne­
budu v žádný skupině. Vždycky budu ten malej tlustej chlá­
pek za scénou."
„Jayi!" Zalapala jsem po dechu. „Tak zaprvý, nejseš tlus-
tej. Vypadáš dobře, proboha - atraktivně a zdravě a silně.
A zadruhý, všichni ti kluci tam dole by dali bůhvíco za to,
kdyby je prostě z ničeho napadaly písničky a oni doved­
li skládat! Ta písnička je boží, a je tvoje. Ale nemůžeš mít
všechno. Kdybys uměl zpívat, ale neměl hudební fantazii,
nebyl bys to ty. Byl bys jako Michael - plytkej panák s hez­
kým hlasem. Všichni nemůžeme stát na jevišti. Kdyby ne­
bylo lidí v zákulisí, žádnej hudební průmysl by neexistoval.
Tak co je na tom tak zlýho?"

267
 „Nemusíš tak křičet," namítl. Zelená se pomaloučku roz­
padala na jednotlivé pruhy, „Prostě by pro jednou bylo bezva
stát na pódiu."
Zmírnila jsem tón. „Ty myslíš, že všechny holky stojí
jen o tohle? To není pravda. Pamatuj si, že nakonec vždyc­
ky vyhrajou hodný kluci, Jayi. Ty holky, co tam dole sílej
po rockerech, se jednou budou prát kvůli tomu, aby sis jich
všimnul."
Jo, po tom, co se budou tahat s těma parchantama a ne­
chají se sebou zacházet jako s hadrem na podlahu. A my pak
budeme sbírat zbytky. To není fér."
„Ne, není, máš pravdu." Objala jsem ho kolem širokých
ramen a přitiskla k sobě.
„Dík, Anno. Promiň, že jsem taková fňukna." Odtáhl se
ode mě a narovnal si čapku, zvedl si ji trochu z čela. „A co
ty? Připadáš si divně?" Ukázal bradou Kaidanovým smě­
rem. Zavrtěla jsem hlavou, protože jsem nechtěla, aby ně­
kdo pochopil, nač se mě ptá.
Jsem ráda, že jsem tady. Je to fajn."
Jak budeš chtít jít, řekni. Kdykoli. Budou hrát ještě dvě
moje písničky, ale dneska do zákulisí nejdu." Všimla jsem si,
že se dívá Maminým směrem.
„A co ty a Kayla?" zeptala jsem se.
„Ale, nic. Znáš to, sejde z očí, sejde z mysli. Rád se s ní
bavím, ale nikam to nevede."
„Tak se zkus bavit s Marnou," navrhla jsem a kývla hla­
vou k dvojčatům. J á se o sebe postarám, neboj."
Nejistě sevřel rty, ale štípla jsem ho do ruky, abych ho
ujistila, že to myslím vážně. Nemyslela jsem si, že by mu
Marna nějak ublížila. To by si taky mohla zkusit.
Snažila jsem se putovat očima kolem a nesoustředit se
jen na bubeníka, ale bylo to těžké. Kaidan se pořád díval

268
vzhůru. Přemítala jsem, jestli má vztek, že jsem tady. Jestli
si přeje, abych na něj přestala zírat a zmizela. Bolelo mě, že
I)y mohl chtít něco takového.
Ucítila jsem na zádech horkou dlaň a zjistila, že vedle
mc stojí Kopáno.
„Ahoj," pozdravila jsem ho.
„Máš ráda hudbu?" zeptal se.
Jo, mám, a ty?"
Ještě nevím." To mě rozesmálo.
„Díky za to... předtím," zašeptala jsem. Zadíval se na
svoje ruce na kovovém zábradlí a krátce přikývl.
„Až budeš připravená," řekl zvolna, „moc rád bych slyšel
celý tvůj příběh."
Překvapilo mě, že mi to říká tak otevřeně. Už zase mi
jeho pohled připadal až příliš důvěrný. Uvědomovala jsem
si, jak blízko stojí, cítila jsem horkost jeho pokožky, tichou
vášeň v jeho očích. Soustředila jsem se na svoje ruce na zá­
bradlí, a pak na Kaidana, který měl právě pauzu mezi dvěma
písničkami. Najednou jsem vytřeštila oči.
Kaidan zíral přímo na mě a tvářil se rozzuřeně. Přesně
ta reakce, které jsem se děsila. Srdce se mi rozbušilo, uhnula
jsem pohledem a křečovitě sevřela zábradlí.
Kopáno přejel pohledem z pódia na mě.
Vedle nás se objevil Jay a držel leták. „Bude afterparty!"
hlásil. Jdete na ni?"
J á musím brzo domů." Zavrtěla jsem hlavou.
„Proč?"
Jdu zejtra do práce."
„Cukrárna otvírá až v jedenáct!"
Marnqi přešla k Jayovi a vzala mu leták z ruky.
„Půjde tam," prohlásila. „Všichni půjdeme."
Ta nepatrná část mého já se smyslem pro sebezáchovu

269
chtěla odmítnout. Ale ta hloupá, mnohem větší část jen po­
slouchala písničku a myslela na to, že člověk, který v ní vy-
luzuje všechno to bubnování, bude na tom večírku - a třeba
si s ním budu moct promluvit.
„Zamlouvám si místo v Jayově autě!“ hlásila Marna.
Jay se na ni nevěřícně zadíval. „Bezva,“ pronesl omáme­
né. Pak si zvedl baseballku a otočil ji kšiltem dozadu.

Ginger se nenechala oddělit od sestry, jak vyhrožovala už

v našem bytě, takže prohlásila, že pojede taky s Jayem.
Z představy, jak se s ní mačkám na zadním sedadle mezi
zmuchlanými sáčky z rychlého občerstvení, na děravém po­
tahu, mi naskakovala husí kůže. Ale Blake to risknul.
„Tak já se asi svezu s tebou, jestli to neva,“ řekla jsem
Kopanovi. Přikývl.
Cekali jsme v autě na parkovišti, i když Jay už dávno od­
jel. Kopáno měl leták s mapkou, a já usoudila, že čeká, až
bude Jay kilometr a půl daleko, aby nás dvojčata nemohla
slyšet. Něco v jeho chování způsobovalo, že jsem se styděla.
Nedívala jsem se na něj. Poprvé mě napadlo, jaké by to bylo,
kdybych se s Kopaném seznámila předtím, než jsem pozna­
la Kaidana. Připadal mi jako Kaidanův doslovný opak, ale
něco mě k němu přitahovalo. Nejspíš jsem mezi kluky ne­
měla svůj „typ“, pokud šlo o vzhled. Spíš pokud šlo o hloub­
ku osobnosti.
Po pár minutách Kopáno nastartoval. Cekal, až odjede­
me dál od klubu, a teprve asi po dvou kilometrech prohlá­
sil: „Líbíš se mi.“
Ach. To jsem nečekala. Seděla jsem tam a nevěděla, jak
mám reagovat.
„Myslím, že se mi líbí tvoje povaha,“ dodal Kopáno.
Ještě jsem neviděl, aby se někdo našeho druhu takhle přá­

270
 telil s člověkem. Ani já si nedovoluju, aby mi na nich takhle
osobně záleželo."
Zase jsme zmlkli. Zjistila jsem, že si koušu spodní ret,
a rychle s tím přestala.
„Kaidan mi o tobě vypravoval," přiznala jsem. „Říkal, že
máš štěstí, že jsi naživu."
„To je pravda. Kdyby se ostatní odvážili vzepřít svým
otcům, stálo by je to život. Od knížat se neočekává, že jim
bude záležet na vlastních dětech. Můj otec je výjimka."
„Můj taky," zašeptala jsem. Tep se mi při tom odhalení
rozběhl nervozitou. Kopáno pohlédl mým směrem. Odpo­
věděl teprve po chvíli.
„Říkal jsem si, jestli to bude ten případ. Věděl od začát­
ku, že jsi na světě, vid? Je to tak? A nechal tě být?"
Jo. Ale prosím, neříkej to nikomu."
J á tvoje tajemství neprozradím. Nebojím se smrti."
„Ty se nebojíš... pekla?"
„Ne," odpověděl s klidem. „Nebude to navěky. I nefy
čeká soudný den."
Jeho vyrovnanost mě vyvedla z míry. Byl připravený na
všechno, co mu život i smrt můžou nachystat.
„Rekl jsi to někdy ostatním?" zajímalo mě.
„Už před lety Ale oni jsou v jiné situaci."
„Myslíš, že někdo z nich chce opravdu dělat to, co musí?"
„Kdyby ano, nemohl bych se s nimi stýkat. Blake a Mar-
na dělají, co jim otcové poručí, ale jen neochotně, a co nej­
míň to jde. Kaidan a Ginger jsou výkonnější, ale znám je
už dlouho a hodně věcí si všímám. Mají silnou vůli přežít
a dělají to, co je nezbytné, aby se udrželi naživu. Jenže ne­
jsou šťastní. Být ovládaný a necítit lásku, to není přirozený
způsob života."
„To ne. A ostatní nefilové?"
)
271
 „Pro všechny neplatí, že by si svou práci ošklivili. Někteří
ji dělají ochotně a věří v ni. Jen si myslím, že se doopravdy
nedá poznat, co má kdo skutečně v srdci, pokud ho nepod-
robíš zkoušce."
Přemýšlela jsem nad jeho slovy, zatímco jsme v přátel­
ském mlčení jeli dál.

Seděla jsem na pohovce mezi Jayem a Kopaném v nějakém

cizím starém domě a cítila se nervózně. Marna seděla vedle
Jaye a povídali si spolu. Ginger a Blake zkoumali obrazy na
zdech - spousta z nich byla podepsaná muzikanty.
V předním pokoji čekala na příjezd skupiny rozčilená
parta dívek. Měla jsem tušit, že to bude párty pro fanynky.
Přísahala jsem si, že jakmile uvidím Kaidanovy ruce na jiné
holce, beru nohy na ramena, i kdybych měla jít domů pěš­
ky. Věděla jsem, že pro něj je to práce, ale dívat bych se na
to nemohla.
Kluci do sebe házeli piva a vzrušeně se bavili o akustice
a nástrojích a zvukové aparatuře v domě. Musela být hodně
důkladná, protože v každé místnosti hřměla ze stěn hudba
zdejší skupiny.
Zkřížila jsem nohy, srovnala je, hodila je křížem opač­
ně. Kopáno se na mě podíval, ale nijak moje počínání ne­
komentoval.
Ježííííši, už jsou tady!" zaječela jedna z fanynek. Sevřel
se mi žaludek.
Měla jsem chuť vytrhnout Marně z ruky plechovku s pi­
vem a obrátit ji do sebe. Dveře se otevřely a lidé začali jásat.
Otřela jsem si dlaně o stehna v džínové sukni, kterou mi
dala k narozeninám Jayova sestra.
Jay se na mě otočil.
„Dobrý?"

272
 Vynutila jsem na tváři úsměv a přikývla jsem. Věděla
(
m im u, že mi to nebude věřit, ale věnoval mi ten svůj pokři­

vený úsměv, a já věděla, že mě odveze domů v tu chvíli, kdy

lio o to poprosím, i kdyby to znamenalo ukončení konver­
zace s Marnou.
Když členové skupiny jeden po druhém prošli dveřmi
dovnitř, všichni přítomní se zvedli. Lidé se hrnuli k nim,
soupeřili o jejich pozornost, o možnost promluvit si s nimi.
Snažila jsem se nedívat na chumel dívek, které obklopily
Kaidana a chtěly, aby se jim podepsal permanentními fixy
do výstřihů a na stehna.
„Pojď," vyzval mě Kopáno a zvedl se. Bez ptaní jsem šla
za ním. Ocitli jsme se v kuchyni, našli si prázdný kout a já
si prohlédla nabídku nápojů.
Natáhla jsem se po kole.
„Nechceš taky?“ zeptala jsem se Kopana.
„Nepiju nic s kofeinem.“
„Páni, teď vedle tebe vypadám úplně zhýrale. To se mi
hned tak nepovede.“
Poprvé vůbec jsem ho viděla usmát se. V pravé tváři se
mu udělal hluboký dolíček. Ucítila jsem v břiše zatřepotá-
ní motýlích křídel. Soustředila jsem se na to, abych si nalila
coca-colu do kelímku.
„Nebudu tě nutit,“ slíbila jsem Kopanovi. „Dělám si jen
legraci. Nechci ti přivodit hyperaktivitu. Co takhle zázvo­
rové pivo?“
„Nedráždí to žaludek?“
„Ne, je moc dobrý.“ Nalila jsem mu trochu do kelímku.
„Na, ochutnej.“
Vzal si ho ode mě a usrkl. „Připomíná mi to šampaň­
ské,“ prohlásil.
„Co, tys ho pil?“

273
 „Když jsem byl mladší. Než jsem změnil svůj život.“
Vzala jsem mu kelímek, dolila ho zázvorovým pivem do
tří čtvrtin a zase mu ho podala.
„Co tě k tomu rozhodnutí přimělo?“
Kopáno podržel kelímek před sebou a začal vážně od­
povídat. „Když mi bylo patnáct, jel jsem s bratry na obno­
vený tábor, který blízko města uspořádali misionáři z Wa­
lesu. Chtěli jsme tam působit potíže a vyvolávat hněv. Když
jsme přijeli, všichni se modlili. Ještě nikoho jsem na mod­
litbách neviděl a cítil jsem se... divně. Poprvé v životě jsem
ucítil naději. Vrátil jsem se domů a pověděl otci, že už ne­
budu pracovat. Myslel jsem, že se rozlítí a vyžene mě, ale
reagoval mlčením. Předstíral, že mě neslyší, a dělá to celá ta
léta. Nemluví se mnou. Ale nenutí mě pracovat. Když mi
bylo osmnáct, podal jsem si přihlášku na univerzitu a ode­
šel z domova.“
Můj respekt k němu ještě vzrostl. Divila jsem se, proč ten
záhadný Kord Spravedlivých nezdědil on. Pokud ho to trá­
pilo nebo měl strach, nedával to nijak najevo.
Jak se mejdan rozjížděl, do kuchyně přicházelo čím dál
víc lidí, takže jsme se s Kopaném k sobě přisunuli blíž. Vi­
děla jsem Kaidana na druhé straně místnosti, opíral se o pult
a bavil se s nějakou dívkou, která při tom pohazovala plati­
nově blond vlasy. Vnitřnosti se mi sevřely. Neviděla jsem ho
přijít. Dívka nalila něco zlatavého do skleničky a podala mu
to. Kaidan obrátil skleničku do sebe a bez úsměvu se podí­
val mým směrem. Otočila jsem se k němu zády a usrkávala
dál limonádu.
Aura davu hrála dnes večer jásavými pozitivními barva­
mi, jen tu a tam se stříkanci šedé. Jak se víc a víc pilo, barvy
se rozmazávaly a hlasitost narůstala.
Marna a Jay se procpali do rohu k nám. Ginger ani Blakea

274
nikde vidět nebylo. O dvě minuty později se poblíž zjevil
Kaidan s lahví průzračné tekutiny, skleničkami a plátky ci­
trónu. Nějak se mu povedlo se té holky zbavit.
„Dá si někdo tequilu?“ zeptal se, ale díval se přitom na
mě.
„To si piš, Kaie, šoupni ji sem," potvrdil Blake.
Pokusila jsem se ucouvnout, ale daleko to nešlo.
Kaidan rozlil pití a podal skleničky dvojčatům a Blakeovi.
Jayi?“
„Ne, dík, čéče, já řídím."
„Kope? Anno?"
Oba jsme na něj mlčky zírali.
„No jo, já zapomněl," prohodil Kaidan s urážlivou lhos­
tejností. „Tady Jejich Veličenstva by se k tomu nesnížila. No
tak si dáme aspoň my plebejci."
Co to má znamenat? Skupinka si vyměnila nejisté po­
hledy. Jayovy rty se sevřely nesouhlasem, když se zadíval na
Kaidana, ale ten se mu vyhýbal pohledem.
Čtveřice si přiťukla, napili se a ukousli si citrónu.
Ucítila jsem silnou slanou vůni tequily a musela se při­
držet pultu.
Jaká je limonáda, princezno?" Kaidan sice promluvil
s ledovým klidem, ale v jeho hlase se ozýval zlověstný pod­
tón. Zabolelo mě u srdce.
„Nemusíš se chovat tak nenávistně," zašeptala jsem.
Jestli chceš něco vědět, princezna dává přednost Tem­
nému rytíři," ozvala se potměšile Ginger a napila se pořád­
ně piva.
„To si jen myslí," odpověděl jí Kaidan.
Natáhla jsem prsty volné ruky a zase je sevřela. Jak si po
tom všem, co jsme spolu prožili, troufá mě tady před ostat­
ními zesměšňovat a pokoušet? Snažila jsem se něco odpo­

275
vědět, ale čím víc se mi do obličeje hrnulo horko, tím sváza­
nější jazyk jsem měla.
„Anno?“ ozval se Jay. „Chceš už jet domů?“
Jenže Jay v žádném případě domů jet nechtěl.
„Ne! Nejezděte!“ zaprosila Marna. Chytila Kaidana za
košili. „Ty všechny zastrašíš, Kaie! Nemáš nasávat, když pak
neumíš být milý!“
„Myslí, že nemá chlastat,“ přeložil nám Blake. „Jo, tydle
Britové.“
Jeho pokus odlehčit situaci ale moc nevyšel.
„Omlouvám se,“ řekl Kaidan Marně. Položil láhev na
pult a loktem ji odstrčil dál. Marna mu uhladila košili tam,
kde mu ji pomačkala. Zírala jsem na něj, ale on se mi vyhý­
bal pohledem.
„Pojďte ven,“ navrhl Jay. „Tady je hrozně narváno.“
Všech sedm se nás protlačilo na zadní verandu a sešli
jsme po dřevěných schodech na trávník. Pod rozložitým du­
bem stály rozestavěné zahradní židle. Kaidan se na jednu
posadil a začal se na ní houpat.
„Co si zahrát Vadí, nevadí?“ navrhla Marna.
Zamrazilo mě a už jsem chtěla navrhnout něco jiného,
když Kaidan promluvil. Srdce se mi napůl zastavilo.
„Tak já začnu. První úkol: Ať Kope políbí Annu.“
Zalil mě vztek a zahanbení. Kaidan se zhoupl dozadu
a pozoroval mě s arogantním úšklebkem. Bez rozmýšlení
jsem se postavila a zahákla chodidlo za přední nohu židle,
trčící do vzduchu. Trochu jsem cukla a židle se převrátila
dozadu. Kaidan žuchl na zem, odkud mě pozoroval s ohro­
meným výrazem, který se pomalu měnil ve škleb.
Dvojčata a Blake vybuchli hysterickým smíchem. Blake
se chechtal tak zběsile, že sám spadl ze židle bokem na zem.
To už se k jejich smíchu připojil i Jay. Už jsem s nimi ne­

276
m ohla dál zůstat. Celý ten večer byl katastrofa. Otočila jsem
se a vydala se přes dvorek ke straně domu. Slyšela jsem, jak
ze sebe Ginger mezi záchvaty smíchu vyráží: „Třeba nako­
nec nebude tak špatná!“
Nevěděla jsem, kam jdu. Obešla jsem dům směrem k uli­
ci, a pak za sebou uslyšela dusot kroků.
„Počkej!“ To byl Jay. „Je ti něco?“
,,Já věděla, že jsem sem neměla chodit.“
„No jo, ale ber to z tý druhý stránky. Viděl tě flirtovat
s jiným klukem a aspoň mu došlo
„Pššt!“ zasyčela jsem na něj. Otočila jsem se nervózně
přes rameno, ale ostatní jsem už neviděla.
„Co je?“ nechápal Jay. „Tady nás nikdo neslyší.“
J á neflirtovalaT zasyčela jsem na něj.
„No, stáli jste blízko a bavili se tak, že to vypadalo - “
„Takjo, takjo! Možná to tak vypadalo, ale jen jsme si po­
vídali. Bylo tam moc lidí.“
„Hej!“ Za námi se objevila Marna. „Z Kaie si nic nedělej.
Mívá ošklivý opice. Pojďte zpátky!“
„Nemyslím, že by to k něčemu bylo.“ Přála jsem si být
nad věcí a mávnout nad tím rukou, ale na to mě ranil moc
hluboko.
„Mám ho sem poslat, aby se ti omluvil?“ navrhla Marna.
„Ne!“
„Kaidane! Pojď sem!“ zahulákala.
Puls se mi zrychlil. Zkřížila jsem paže na prsou a zírala
si na nohy.
Slyšela jsem jeho kroky ve vysoké trávě. Marna a Jay se
někam vypařili, protože když jsem vzhlédla, stáli jsme tam
jen my dva. Kaidan zíral na zem a kopal do starého pařezu
vedle své nohy.
„Promiň,“ zahuhlal.

277
 Páni. Omluva. Trochu jsem roztála.
„Taky se omlouvám, že jsem tě shodila ze židle.“
„Ne, zasloužil jsem si to.“
Podívali jsme se na sebe. Stáli jsme od sebe bolestně da­
leko. Srdce se mi svíralo, ztěžka jsem dýchala. Viděla jsem,
že Kaidan už pomalu střízliví, ale věděla jsem, že kdybych
ho teď políbila, jeho rty budou chutnat po tequile. Musela
jsem zavřít oči, abych se mohla nadechnout.
„Vrátíš se k nám, když slíbím, že už budu zticha?“ ze­
ptal se.
Přikývla jsem. Kaidan vytáhl z kapsy placatici, přihnul si
a zase ji zašrouboval. Proč tolik pije?
Vydala jsem se za ním k ostatním a oba jsme se po­
sadili.
„Tak jo. Já vykopávám,“ ozvala se Marna, která se zřej­
mě rozhodla ignorovat napětí a pokračovat v té stupidní
hře. Já rozhodně neměla náladu se zúčastnit. „Ginger, vadí,
nevadí?“
„Nevadí.“
„Pardon, že si vypůjčím Kaiův nápad, ale chci, abys sko­
čila na Blakea a - “ Když se na ni sestra zamračila, Marna
se smíchem upřesnila: „Ale no tak! Jenom nevinnou pusin­
ku na rty!“
Myslela jsem, že Ginger odmítne, ale zřejmě nechtěla
vypadat, že kazí hru. Otočila se k Blakeovi a namířila na
něj prst.
„Zkus mi tam strčit jazyk, a Annino převrácení židle
bude vypadat jako zábava z mateřský školky!“ varovala ho.
Blake se ušklíbl. Oba se naklonili k sobě, zavřeli oči,
a Ginger na dvě nebo tři vteřiny přitiskla rty na jeho. Vy­
padalo to skoro dětsky nevinně, ale když se Ginger odtáhla
a opřela, oba se tvářili rozpačitě.

278
 Jo .“ Ginger si odkašlala. „Takže teď já. Jayi, vadí, ne­
vadí?“
„Nevadí.“
Jedeš po Marně?“
„Nevím jistě, jak to myslíš. Pokud se ptáš, jestli se mi líbí,
jestli je to ta nejkrásnější holka, jakou jsem kdy potkal, a jestli
bych si přál, aby se sem přestěhovala - tak odpověď zní ano.“
Marna i já jsme se jeho drze upřímnému přiznání roze­
smály.
Naši pozornost rozptýlil Kaidan. Rychle se ohlédl přes
rameno, vstal ze židle, přešel k mohutnému kmeni dubu
a postavil se za něj tak, aby nebyl od domu vidět. V tu chvíli
se dveře se zavrzáním otevřely a vyšla blonďatá dívka. Podí­
vala se směrem k naší skupince a zavolala: „Není tady Kai­
dan Rowe?“
„Ne!“ zalhal Blake.
Plavovláska se zamračila a zmizela v domě. Kaidan pře­
stal objímat dub a vrátil se na místo.
„Céče,jaks poznal, že sem jde?“ užasnul Jay.
„Nadpřirozený sluch,“ vysvětlila mu Marna.
Jay se zachechtal. Jo, jasně. Takže teďjá?“
„Ne, já s tebou ještě neskončila,“ zarazila ho Ginger.
„Podvedl jsi někdy svou přítelkyni?“
„Ne,“ Jay na ni přimhouřil oči. „To bych nikdy neudělal.“
„Ale udělal,“ ujistila ho Ginger. „Všichni podvádějí.“
„To není pravda,“ ozval se Kaidan. Všichni se po něm
překvapeně ohlédli a on pokrčil rameny. „Prostě není.“
„Co o tom ty můžeš vědět?“ zavrčela Ginger.
J á nic, to je fakt. Potřebuju další skleničku.“
Dívali jsme se, jak vstává a míří zpátky do domu.
„qo je s ním?“ zeptala se Marna sestry.
„Co já vím? Asi už hodinu neměl holku a je nadrženej.“

279
 Jay se zamyšleně popotahoval za vousky na bradě. Vzá­
pětí se ozvalo bouchnutí dveří na verandě. Kai tam stál a dí­
val se na mě. Když jsem se rozhlédla kolem, ze všech stran
mě pozorovali další nefové. A náhle jsem v hlavě uslyšela
zašeptání: Neboj se.
Kdo to řekl? Nějak jsem věděla, že nikdo z přítomných,
že ten hlas vycházel z mé mysli. Co se to děje?
Jayi,“ zapředla Marna, „byl bys tak moc hodný a přinesl
mi taky skleničku? Namíchej mi něco slabšího, ano?“
Jasně, hned jsem zpátky.“
Potkali se na trávníku s Kaidanem. Když došel k nám,
všichni se postavili. Napodobila jsem je.
„Který to byl?“ zeptala se Ginger.
„Nevím jistě,“ odpověděl Kaidan.
„Byl mi povědomý. Vsadím se, že to byl Azazel. Ale co
tady dělal?“ Marna.
„Azazel!“ vyprskla Ginger. „Co by s ní měl společnýho?!“
„Azazel je démon?“ Zachvěla jsem se a rozhlédla se po
ztemnělém dvorku. To jméno mi bylo nějak povědomé.
„Ale vy je přece vidíte pořád, ne? Tak proč jste z toho tak
vyděšení?“
„To není jen tak nějakej démon,“ zašeptal Blake. J e to
Satanův posel. A démoni si nefó normálně nevšímají, ale on
se plížil kolem tebe.“
„Sajze!“ sykla na mě Ginger. Pochopila jsem, že je to ně­
jaká exotická nadávka. „Co před námi tajíš?“
Vnitřnosti se mi sevřely. Podívala jsem se na Kaidana.
Ten strnul, jako by něčemu naslouchal. Pomalounku nato­
čil hlavu. Všichni jsme se otočili. Zpoza domu vyšel muž.
Na sobě měl džíny a okované boty. Uprostřed hrudníku,
zahaleného v kožené bundě, mu tepal velký jantarový sym­
bol. Hlavu měl holou a dlouhé vousy už zase zastřižené do

280
 úhledné bradky. Moje tělo sebou škublo a srdce mi zachvá­
tila radost, ale viděla jsem, že moje společníky naopak se­
vřela mrazivá hrůza.
Muž obešel verandu a zamířil k nám. Všichni až na mě
o krok ucouvli.
„Tebe není snadné najít," pronesl ke mně zlověstně hlu­
bokým, chraptivým hlasem. „Nemáš mobilní telefon?"
„Ne, pane." Já se nebála, naopak. Usmála jsem se na něj.
Ale že vypadal děsivě! Zatím si prohlížel jen mě, ostatních
si nevšímal.
„Kdo je ten člověk s vámi?"
Nevěděla jsem, jak moc velkou šarádu mám kvůli němu
před nefy hrát, takže jsem se rozhodla pro tu nejbezpečněj­
ší odpověď.
„Spolužák ze školy."
Zavrčení. Jako by to byla narážka -Jay se objevil na ve­
randě a sešel po schodech na trávník. V ruce držel sklenici.
Zastavil se a v obličeji se mu vystřídala série pocitů, které se
nakonec ustálily na strachu.
„Jayi, to je můj otec," vyhrkla jsem nervózně. Něco z Jayo-
vy hrůzy ustoupilo překvapení a přiměl se usmát.
„Aha, no, teda... těší mě, pane."
„Rád jsem tě poznal, Jayi," pronesl můj otec tichým hla­
sem. „Zrovna ses rozhodl odjet domů. Dobrou noc.“
Jayovy oči se zaleskly. Táta na něj použil svůj vliv! Kvůli
Jayovi mě to namíchlo, i když ho otec nenutil k ničemu, co
by mu ublížilo.
„Jo, jasně, ano, pane. Jsem zrovna na odchodu. Taky jsem
vás rád poznal. Tady máš to pití, Marno." Podal jí sklenič­
ku a oba si vyměnili lítostivé pohledy. „Tak se všichni měj­
te. Ahoj." Jay nám zamával a zmizel. Oči neťu se upřely na
mého tátu. Došlo mi, že bych je měla představit.

281
 „Otče, tohle je Marna a její sestra Ginger, dcery Astaro-
tha.“ Pokývl jim. Dvojčata klopila oči k zemi a ani se nepo­
hnula. „Kopáno je syn... Alocera?“ vyslovila jsem trochu ne­
jistě a Kope přikývl, že je to tak správně. „A tohle je Blake...
promiň, Blakeu, jméno tvýho otce jsem zapomněla.“
„Syn Melcholmův, pane.“ Blake se uklonil horní polovi­
nou těla, ale oči od země neodtrhnul.
„A Kaidan, syn - “
„Pharzuphův,“ přerušil mě táta a zamračil se na něj. Kai-
danovi se muselo nechat, že se pod obviňujícím pohledem
mého démonického otce neroztřásl. Uctivě mu pokývl a vy­
hýbal se mu pohledem jako ostatní.
Chtělo se mi vzít tátu za ruku, aby se trochu uvolnil. Ale
on odtrhl zlověstný pohled od Kaidana a otočil se ke mně.
„Teď půjdeš se mnou, dcero. Je načase začít s tvým vý­
cvikem.“

282
 KAPITOLA DVACÁTÁ TŘETÍ

Vid ě t dém o ny

Míč byl teď na tátově straně hřiště, takže jsem netrpěli­

vě čekala, až promluví. Vidět ho za volantem obyčejného
auta z půjčovny bylo zvláštní. Až příliš normální, abych to
tak řekla. Umírala jsem touhou povědět mu, co mi zane­
chala sestra Ruth. Tak po deseti minutách jsem si začala
dělat starosti. Když se mi kolena sama od sebe rozvibro­
vala, otec se ke mně otočil a položil svou velkou dlaň na
moji ruku.
„Ty víš, že tě miluju, Anno.“
„Vím.“ Ale v jeho hlase bylo něco zlověstného.
„Tak na to nezapomínej.“
Položil obě ruce na volant. Zmocnila se mě hrůza.
Otec se smrtelně vážným výrazem sledoval silnici před
sebou. „Chtěl jsem ti zavolat, když jsem se dostal ven, ale
nebylo to bezpečné. Radši jsem prohledal oblast a našel
si tě osobně. Pověz mi, jak to probíhalo s tou jeptiškou
v klášteře.“

283
 Srdce se mi stáhlo při pomyšlení na ty informace, které
se už nikdy nedozvíme.
„Přijeli jsme pozdě. Zemřela večer po tom, co jsme se
my dva setkali. Ale něco mi odkázala... jílec, u kterýho chy­
bí čepel."
Auto trochu vybočilo ze směru. Pokračovala jsem dál.
„Kaidan myslí, že je to Kord Spravedlivých."
Otec prudce strhl volant ke krajnici a dupnul na brzdy.
Chytila jsem se kličky dveří a připravila se na smyk. Když
jsme zastavili, rozhlédla jsem se kolem. Za námi naštěstí
nebylo žádné auto. Táta se ke mně natočil celou polovinou
těla. V očích měl divoký výraz.
„Popiš mi ho!" požádal mě. Začala jsem popisovat jílec,
a taky co se stalo, když jsme se ho s Kaidanem oba dotkli.
Táta na mě zíral ohromenýma očima. Dlouze mlčel. Pak
najednou spráskl ruce a zařval: „Jo!"
Užasle jsem nadskočila. Asi mi něco uniklo, protože
já při pohledu na ten jílec zrovna nejásala. Jenže táto­
vo nadšení ve mně probudilo chuť vyskočit na palubní
desku.
„Něco se chystá. Něco velkého. Nevím co, ale andělé tě
budou potřebovat, moje malá bojovnice."
Bojovnice? To znělo jako z filmu. Jako z filmu s naprosto
neuvěřitelným, úžasným scénářem.
„Co myslíš, že mám udělat?"
„Zatím nic, dítě. Nejdřív se toho budeš muset hod­
ně naučit. Chci, aby ses uměla sama chránit, když u tebe
nebudu. Možná nastane doba, kdy budeš muset dělat lec­
cos, co se ti nebude zamlouvat, abys byla v bezpečí. Při­
nejmenším předstírat, že pracuješ." Přejel po mně kri­
tickým pohledem. „Tak zaprvé budeš muset něco provést
s tím svým sladce nevinným vzhledem. Nerad to říkám,

284
;ile měla bys vypadat drsněji. A taky se musíš naučit bez­
pečně pít.“
Jak se to mám učit?“
„Pod mým dohledem. Musíme zjistit, kolik alkoholu do­
kážeš odbourat za určitou dobu, a trénovat sebekontrolu -
abys uměla pít, ale přitom zůstala střízlivá.“
Srdce se mi rozbušilo.
„Chceš začít hned teď?“ zeptala jsem se.
Zavládlo nepříjemné ticho, než si otec odkašlal. „Ne. Za­
čneme zítra ráno.“
Nastartoval a znova jsme se rozjeli. Poprvé jsem si všim­
la, že jedeme do Carterville. Odvážel mě domů. Měla jsem
hroznou chuť ho obejmout. Vyslala jsem pohled do temno­
ty mezi stromy kolem silnice i po vozovce dopředu a doza­
du. Byli jsme tu úplně sami. A tak jsem tátu chytila kolem
krku, pevně ho stiskla a položila si mu hlavu na rameno.
Cítila jsem, jak se jeho tělo otřásá překvapeným, dojatým
smíchem. Přidržel volant jednou rukou a druhou mě po­
plácal po rameni.
„Nikdy nezapomínej, že tě miluju,“ ozval se, a já se podi­
vila, proč bych o tom podle něj měla někdy pochybovat.

Tu noc jsem se z postele dívala na noční oblohu a všimla si,

že na ní nejsou vidět hvězdy ani měsíc. Na obloze se kupily
velké šedivé mraky. Ve vzduchu bylo cítit něco tísnivého, co
mě přimělo zamknout za sebou dveře ložnice.
Převlékla jsem se tiše do pyžama, abych nevyrušila Patti,
která za sebou měla těžký den. Od chvíle, kdy jsem se setka­
la s otcem, se musela vyrovnávat s přesunem zodpovědnosti.
Už u mě neměla poslední slovo, protože tady bylo nebezpe­
čí, před nímž mě sama nedokázala ochránit. Teď mohla jen
doufat, že mě vychovala správně.

285
 Postel se pro mě stala vytouženým útočištěm. Posadila
jsem se na kraj a sepnula ruce. Zavřela jsem oči.
Nevím, Boze,jaký úkolpro mě máš, kam měpošleš, ale ví­
řím Ti. Prosím, dej mi znát, kdy a jak mám jednat. Pomoz
mi rozpoznat znamení. Promluv k mému srdci a dovol, ať Ti
uslyším.

Ve tři ráno jsem se s trhnutím probudila. Do okenních ta­

bulek bušil déšť. Zavřela jsem oči a snažila se uvolnit, zbavit
se té podivné předtuchy. Právě když se mě znovu zmocnila
dřímota, ucítila jsem jistotu, že mě někdo pozoruje. Chtělo
se mi schovat hlavu pod pokrývku, jako když jsem byla dítě,
ale na to jsem byla až moc vyděšená. Nedokázala jsem se ani
pohnout, ani odlepit víčka. Je někdo tady v pokoji?
V mysli jsem spatřila výjev: mladého muže na tržišti
pod širým nebem, všude kolem něj se tlačily ženy s dětmi,
které nakupovaly u Stánků. Cítila jsem mužův strach a tí­
seň. Zadíval se na detonátor ve své dlani a já si teprve teď
všimla, že má na těle připoutané výbušniny. Něco si polo­
hlasně mumlal. Ne, nedělej to! vykřikla jsem na něj, ale ne­
slyšel mě. Náhle vykřikl a stiskl spínač. Oslepil mě záblesk
exploze.
Chtěla jsem se posadit, ale na hrudi jsem cítila tíseň.
V mysli se mi objevil další výjev.
Tentokrát to bylo jiné místo. Nějaký muž v kanceláři,
s telefonem v ruce. Viděla jsem i tu ženu, s níž si volal -
byla těhotná a prostírala doma stůl k večeři. Jeho manžel­
ka. Obličej se jí protáhl zklamáním, když jí muž oznámil,
že má ještě schůzku a zdrží se v práci. Ještě když telefono­
val, jeho milenka mu klečela u nohou a rozepínala mu po­
klopec. Mlhu provinilosti zahalila rudá barva chtíče. Obraz
se rozplynul.

286
 Co se to sakra děje? Zalapala jsem po dechu a přitáhla si
deku k bradě.
Další obraz: smečka psů v ohradě, rozdrážděných ho­
lemi, aby se vrhali jeden na druhého, a kolem nich povy­
kující dav. Výkřiky, potlesk, smích. Psi si rvali maso z těl.
Přestaňte, to není žádná zábava! Dělalo se mi špatně z pa­
niky ve zvířecích pohledech a hladu po násilí v očích lidí.
Snažila jsem se bolestně nadechnout, ale plíce se mi sví­
raly.
Teď se objevilo sklepení a v něm kluk, asi tak starý jako
já. Uvazoval provaz kolem trámu. Smyčku měl přetaženou
kolem krku. Zavrtěla jsem hlavou, jako bych se snažila tím
divokým pohybem zahnat jeho zoufalé pocity - méněcen-
nost, osamělost -, které mi sevřely hrdlo jako cizí prsty. Na­
táhla jsem k němu ruku. Prosím, dovol mi, ať ti pomůžu! vy­
křikla jsem. Nejsi sám. Ale jeho oči byly prázdné. Vylezl na
stoličku a podkopl ji pod sebou.
Ne! zaječela jsem, když se jeho tělo zatočilo a zhouplo.
Pak zmizelo v mlze.
Dívka, která si řezala žiletkou jemnou kůži na vnitřní
straně předloktí. Nenávist k sobě, nenávist k životu. Ře­
zala se čím dál hlouběji, jako by jí proud krve mohl ule­
vit, jako by bolest, kterou si sama zvolí, potlačila tu před­
chozí.
Křehká stařenka na podlaze svého domu, oloupená a zbi­
tá, bez naděje na to, že by si některé z jejích stále zaměstna­
ných dětí našlo čas jí zavolat nebo se u ní zastavit tak, aby ji
ještě mohli zachránit.
Jeden děsivý obraz střídal druhý. Ty emoce byly tak in­
tenzivní, až jsem měla strach, že se jejich zoufalstvím zadu­
sím. Škubala jsem hlavou zepředu dozadu, abych to nějak
zarazila. Pomoztejim někdo! Výjevy byly čím dál živější.

287
 Malá dívenka předstírající spánek, nad jejíž postelí se
tyčí stín mohutného muže.
Dospívající chlapec ležící obličejem ve zvratcích.
Neozbrojený kmen, rodiny s malými dětmi, klečící ženy
s kojenci v náručí, na všechny dopadají údery mačet ozbro­
jenců.
Matka se skelným pohledem zírá na novorozeně s rudou
tváří. Pak ho potápí do vody ve vaně a drží ho tam, dokud
se tělíčko nepřestane zmítat. Její mrtvé oči se ani na chví­
li neodvrátí.
„Ne! Ne!" Zabořila jsem prsty do vlasů, které jsem měla
promáčené slzami.
Pětice mužů stojí kolem těla ležícího na zemi. Kopají do
něj, plní nesmyslné nenávisti a strachu. Oběť se mění: nej­
dřív černoch, pak běloch. Muslim, pak žid, pak gay. Muži
kopají a kopají, vyzařují prudkou nenávist ke každé z obětí,
vystrašení tím, co nedokážou pochopit. Konečný úder oko­
vanou botou do hlavy, a je po všem.
Všechny ty ukrutnosti, na které jsem celý život odmítala
myslet. Jenže ony se děly, ať jsem o nich uvažovala, nebo ne.
Už jsem nemohla jen tak ležet a dovolit, aby se to dělo dál.
Musela jsem něco udělat.
Bušení na dveře. Lomcování klikou.
„Anno?“ křičela Patti. „Co se to tam děje? Pusť mě do­
vnitř!“
Otevřela jsem oči, abych se pokusila vzpamatovat, a v bílé
záři blesku je všechny uviděla.
Démony.
Střídali se u mě a šeptali. Byli velcí jako lidé, ale jejich
zkřivené tváře se podobaly tvářím chrličů na gotických chrá­
mech. Na zádech jim pleskala černá křídla, která se navzá­
jem překrývala. Někteří měli rohy, tesáky a drápy.

288
 Pojď, pojď za námi do pekla, kam patříš...
Zaječela jsem a ucouvla k čelu postele, až to dál nešlo.
„Anno!" vřískala Patti, ale já ji sotva slyšela. „Otevři
dveře!“
Incest. Unos. Znásilnění. Sériový vrah pohrávající si
s obětí.
Kolem mě se shromáždilo nejmíň deset démonů. Všich­
ni se pochechtávali.
Copak, holčičko? Bojíš se bubáků?
„Nechte mě na pokoji!“ zaječela jsem. „Vypadněte z mý
hlavy!“
Rochnili se v mém strachu.
Sklouzla jsem z postele, vrhla se ke své tašce, přitiskla si
ji na hruď a prudce se otočila zády ke stěně. Trhnutím jsem
rozepnula zip a vytáhla skříňku.
Už brzo budeš doma, tam, kampatříš. Pak si s teboupořád­
ně užijeme.
Pokusila jsem se odloupnout sponu na víčku, a skříňka
mi upadla na zem. Klesla jsem na kolena a zběsile šátrala
rukama ve tmě kolem. Démoni mi rozmlžili vidění. Vzdala
jsem to, posadila se na paty a pevně zavřela oči.
Prosím, donuťje odejít!
Místnost naplnil nelidský skřek. Prudce jsem otevřela
oči. Démoni létali oknem, jako by je vysával obrovský lux,
až byli všichni pryč. Náhle zavládlo ticho. Jediným zvukem
bylo pleskání dešťových kapek tam venku.
Dveře za mnou se znova zatřásly a rozletěly se. Patti-
na ruka sáhla po vypínači. Zalapala jsem po dechu, když
jsem spatřila jejího strážného anděla. Najednou jsem ho
viděla úplně jasně, jeho křídla, rysy obličeje. Stál tam ne­
hybný, majestátní a klidný jako voják. Rozhlédl se po po­
koji a ukázal pod postel. Skříňka byla pod ní. Musel vědět,

289
co v ní je. Popolezla jsem k posteli a přitiskla si schránku
k hrudi.
„Co se stalo, Anno?“ vypravila ze sebe v slzách Patti.
V ruce měla šroubovák, kterým sejí podařilo uvolnit zámek
ve dveřích.
„Už vidím démony, a oni... já... vnutili mi noční můry.“
„To bylo něco víc než noční můry!“ Přidřepla si ke mně
a odhrnula mi mokré vlasy z obličeje. „Křičela jsi, jako by tě
někdo vraždil!“
„Byly to jen vidiny,“ namída jsem. Byla to pravda, ale ne­
cítila jsem to tak. Z nejhlubšího nitra mnou lomcoval třas,
který nešel nijak zarazit. Položila jsem si prst na rty, abych
Patti naznačila, že nemůžu mluvit. Někdo by nás mohl slyšet.
Obě jsme vyskočily, když se ozvalo hlasité, prudké za­
bušení na dveře.
Rozběhla jsem se do chodby, i když se mi nohy podla­
movaly, a přiložila oko ke kukátku. Byl to Kopáno.
Otevřela jsem a on vešel dovnitř se závanem větru. Roz­
hlédl se kolem tím svým vážným, posmutnělým pohledem.
Pak mi položil ruku na rameno. Sevřela jsem mu zápěstí
a pokusila se rozdýchat.
„Anno?“ Patti vyšla do chodby a zadívala se na něj.
„To je můj kamarád Kope,“ vysvětlila jsem jí. „Asi mě
slyšel.“
Podali si ruce a Patti si rozpačitě zkřížila ruce na prsou.
Měla jen noční košili.
„Zajdu si pro župan,“ prohlásila a vydala se do ložnice.
Měli jsme tak šanci si promluvit.
„Byli tady našeptávači,“ vyhrkla jsem rychle. „Už je do­
kážu vidět. Ukázali mi všechny ty hrozný věci. Nezvládám
jasně uvažovat. Ach panebože, Kope, myslím, že takový je
to asi v pekle.“

290
 Natáhl se ke mně, aby mě utěšil, a v tu chvíli se rozra­
zily dveře našeho bytu. Zavřískla jsem a uskočila. Na pra­
hu stál Kaidan s rozcuchanými vlasy a tváří staženou oba­
vami.
Dveře naproti se otevřely a shrbený stařík s kyslíkovým
přístrojem vykoukl ven.
„Co se to tady prokrista děje?“ zasípěl.
„Nic, pane Mayere, omlouvám se za vyrušování.“
Vtáhla jsem Kaidana dovnitř a zavřela dveře.
„Co tady děláš?“ vyhrkla jsem.
Jeho oči zalétly k Patti, která vyšla z ložnice v pevně pře­
vázaném županu a pozorovala tu scénu. Otočila jsem se zase
ke Kaidanovi. V nitru mi narůstala panika.
„Můžou se každou chvíli vrátit, a pak to prozradí tvýmu
tátovi! Vrať se domů!“
Zůstal vzdorovitě stát, ale když pohlédl na Kopana, jeho
maska popraskala a odhalila zoufalství, z něhož se mi se­
vřelo srdce.
„Jo, půjdu,“ odpověděl. „Ochránce už máš.“
Natáhla jsem se po jeho ruce, ale otočil se a uhnul před
mým dotekem. Vzápětí byl pryč.
Svezla jsem se na pohovku a zabořila obličej do dlaní.
Nechtěla jsem, aby si Kaidan myslel, že dávám přednost Ko-
panovi. Proto jsem ho pryč neposílala, to přece musel vědět.
Měla jsem o něj strach.
Ale co tady oba vůbec dělali? Ze by postávali někde opo­
dál celou noc a poslouchali?
„Půjdu za ním,“ ozval se Kopáno a vyšel z bytu. Natáh­
la jsem sluch a zjistila, že oba stojí před domem pod scho­
dy, tam, kde se voda ze střechy valila okapem jako bystřina.
Snažila jsem se poslouchat a ignorovat přitom ten tísnivý
pocit, kterého jsem se pořád nemohla zbavit.

291
 Patti se na mě zadívala, ale naznačila jsem jí rukou, že
poslouchám. Rozsvítila stojací lampu a posadila se vedle
mě. Zamnula mi rukou studené nohy, aby mě trochu za­
hřála.
„Pojď si někam promluvit,“ navrhl Kopáno Kaidanovi.
„Můžeme mluvit tady. Ona svoje smysly nikdy nepo­
uziva., u
v í

Páni. Takže to je úplně stejné, jako bych poslouchala za

dveřmi. Ale necítila jsem se provinile. Na to jsem byla moc
zoufalá.. Oba mluvili tiše, v hukotu vody ze střechyjim bylo
jen stěží rozumět.
„Nemusíš se rozčilovat, Kaie. Já se o ni jen bojím.“
„To se vsadím.“
Kaidanův úsečný napjatý hlas ostře kontrastoval s Kopa-
novými klidnými slovy.
„I ty jsi kvůli ní ochoten riskovat život, bratře.“
„To proto, že ji znám. Ale co k tomu vede tebe? Taky bys
ji rád poznal, ne?“
„Dal jsi velmi jasně najevo, že v tomhle směru není do­
stupná. Měj rozum. Je tady v sázce až moc. Jen jí chci po­
máhat.“
Jenže tady nic nezmůžeš, Kope!“
Ztichli. Slyšela jsem, jak Kaidan rychle dýchá nosem.
„Věř mi, bratře,“ ozval se zase Kopáno, „Pharzuph by ne­
mohl dostat do ruky silnější zbraň, než kdyby zjistil, jak vám
dvěma na sobě záleží. Jestli zjistí, že jsi ji sem spěchal utěšit,
už ho nebudeš moct nijak obalamutit. A nenamlouvej si, že
by se tě nezbavil, kdyby bylo třeba.“
Jo, někdo z nás si tyhle starosti holt dělat musí. Díky,
žes mi to připomněl.“
Ozval se zvuk, při němž mi ztuhla krev v žilách: těžké
kroky rozstřikující vodu v loužích a kovové zasvištění čepe-

292
Ic. Vyskočila jsem a přitiskla si ruku k srdci. Vzápětí jsem
uslyšela temné, pobavené zachechtání. Můj otec.
„Dej to pryč, hochu. Pardon, že ruším váš testosterono-
vý dýchánek."
Vyskočila jsem z pohovky a vyřítila se z bytu, pak po
schodech do přízemí, a vyběhla jsem před dům. Málem jsem
do těch tří vrazila. Táta byl úplně promočený, po holé lebce
inu stékaly korálky kapek a mračil se na Kaidana.
„Tati!“ Připlácla jsem si dlaní pusu. Otec odtrhl pohled
od Kaidana a zadíval se na mě. A mně to náhle došlo.
„Tos byl ty," vydechla jsem. „Tys je poslal."
Ani se to nepokusil popřít.
Svezla jsem se na paty. Démony na mě neposlal někdo,
kdo mi chtěl ublížit. Poslal je táta, z nějakého důvodu jako
projev své drsné lásky ke mně.
Na odpočívadle se rozsvítilo světlo. Patti nás pozorovala
v županu a pantoflích od zábradlí podesty.
„Všechno je v pořádku," ujistila jsem ji. „Za chvíli jsem
nahoře." Přikývla a chvíli přísně pozorovala mého otce, než
se otočila a vrátila se do bytu. Táta se soustředil na Kaidana
a Kopana, kteří hypnotizovali vlastní tenisky.
„Z tohohle -" nakreslil do vzduchu trojúhelník mezi
mnou, Kaidanem a Kopaném, „nevzejde nic dobrého. O An­
nu už si nemusíte dělat starosti. Slyšíte?" Oba krátce přikývli.
„Tak odsud zmizte. A nenechte se vyšachovat ze hry."
Teď bylo slyšet jen hukot deště a startování jejich aut.
Pneumatiky zabírající až příliš rychle. Než se mi táta stačil
omluvit nebo se na mě zase tak smutně podívat, chytila jsem
ho kolem krku. Zhluboka vydechl.
„Půjdeš nahoru?" navrhla jsem.
„Po tom, jak se na mě Patti dívala... radši ne." Přejel si
dlaní po lebce. „Ví, že si ti kluci kvůli tobě vjeli do vlasů?"

293
 „Nic takovýho nedělali. A Patti má Kaidana ráda.“
„Aha. No, já přijdu zítra - ve tři odpoledne. Vyřiď to Pat­
ti, protože si potřebuju promluvit s vámi oběma. A teď se
běž trochu prospat. Budeš to potřebovat. A neboj se. Dnes­
ka v noci už tě žádní duchové trápit nebudou.“
Noční oblohou projel mohutný blesk. Táta mě políbil do
vlasů a ztratil se v dešti dřív, než mi pod nohama doznělo
dunění hromu.

294
 KAPITOLA DVACÁTÁ ČTVRTÁ

Z a p ís k n u t í

Táta už měl každou minutu dorazit a z Patti byl uzlíček

nervů. Z účesu jí vypadávaly neposedné zrzavé pramínky
a visely jí podél nevyspalého obličeje. Celé dopoledne strá­
vila úklidem bytu a zaháněla mě pryč, kdykoli jsem jí chtě­
la pomoct.
V noci jsem po tátově zmizení nedokázala hned usnout.
Seděla jsem s Patti v obývacím pokoji. Došlo mi, že od chví­
le, kdy jsem zjistila, co jsem vlastně zač, jsem před ní tajila
různé věci, abych ji chránila. Ale ted se něco ve mně zlomi­
lo a já jí vyklopila všechno, co jsem si zatím nechávala pro
sebe. Chápala, že knížata berou nefy jako svůj majetek, ale
nemohla uvěřit tomu, že je nutí pracovat, a nechápala ani
naše zvláštní „specializace". Když zjistila, že mě poslala přes
celé Státy se synem Démona chtíče, stočila oči vzhůru a za­
vrtěla hlavou.
Ale nejvíc ze všeho ji vykolejilo, že ty noční obludy na
mě poslal můj otec. I když jsem sejí snažila vysvětlit, že je

295
pro mě důležité, abych viděla duchy, byla úplně mimo. Teď
se blížila třetí hodina a její nálada se neměnila, začala jsem
si trochu dělat starosti.
Když táta dorazil, zůstala stát u kuchyňské linky, paže
zkřížené na prsou. Jonathan vypadal mohutně a děsivě jako
vždycky - jako chlap, kterému by se nikdo nechtěl posta­
vit do cesty
Patti přešla k němu a vrazila mu facku.
Trhla jsem sebou. Táta zamrkal. Patti zůstala stát před
ním a zabodla mu prst do hrudi. Druhou ruku si nechala
založenou v bok.
„Jak se opovažujete dělat jí něco takového? Je mi úpl­
ně jedno, jaké důvody jste k tomu měl. Slyšel jste ji kři­
čet? Byla tak vyděšená! Neopovažujte se na ni ty zrůdy
ještě někdy poslat, rozumíte?! Nebo budete mít co dělat
se mnou!"
Táta ji klidně pozoroval, nechával ji vyzuřit. Patti si zalo­
žila v bok i druhou ruku a zamračila se na něj. Ztěžka oddy­
chovala a kolem ní se dál vznášela ocelová aura vzteku.
„Přísahám vám,“ ozval se mírně táta, „že svůj život zasvě­
tím tomu, abych ty zrůdy držel od Anny dál.“
„Tak proč s vámi musí cvičit} Jestli ji budete chránit vy,
tak je to zbytečné, ne? Copak ji sám nedokážete udržet
v bezpečí?“ Pattin hlas se zlomil, jak její zuřivost vystřídal
strach. Přitiskla si dlaň k puse. Táta ji pozoroval a pak řekl
něco, co nás obě šokovalo.
„Tolik mi připomínáte Marianthu. Ne fyzicky, ale svo­
jí duší. Obě je máte milující, ale taky plné spravedlivé tvr­
dohlavosti. Mariantě byste se líbila, a já také uznávám, že
jste si vedla skvěle. Báječně jste ji vychovala. Chci vám po­
děkovat.“
Zpod Pattiny dlaně unikl vzlyk. Táta našel její slabé mís-

296
(o. Nejenže složil poklonu jejím mateřským schopnostem,
ale přirovnal ji k andělovi.
„Ale já vás zklamala," hlesla. „Neodvezla jsem ji včas za
sestrou Ruth.“
„To si nesmíte vyčítat. Všechno je součástí jednoho
plánu."
„A co když jsem ho pokazila?"
Táta se usmál. „Plán se neustále mění a přizpůsobuje.
Nemůžete ho pokazit."
Patti si otřela slzy a temnota strachu se kolem ní rozply­
nula. Já se pořád ještě nemohla pohnout. Nešlo mi na ro­
zum, že Patti ho v jednu chvíli chtěla zabít, a teď se od něj
nechává konej šit.
„Nedal byste si ledový čaj?" zeptala se. Dámy a pánové,
tohleje Patti Whittová.
„Ano, madam, moc rád." A Jonathan LaGray, démon-
-gentleman.
Když odešla do kuchyně, otec mi poklepal na rameno.
Užasle jsem zavrtěla hlavou. Posadili jsme se ke konferenč­
nímu stolku.
„Tak kde bys chtěla cvičit, dítě?" zeptal se.
Pokrčila jsem rameny. Patti k nám byla sice zády, ale
z náhlého zavíření jejích barev jsem poznala, že nás poslou­
chá. Rozhodně jsem „to" nechtěla dělat před ní. Přinesla
sklenice čaje a postavila je na stůl.
„Poslyšte," ozvala se, „jsem dneska vážně unavená a při­
nesla jsem si z knihovny novou knížku, takže si asi půjdu
číst k sobě. Co kdybyste zůstali tady? Kdybyste něco potře­
bovali, stačí zavolat. A až si budete chtít dát přestávku, udě­
lám vám něco k večeři."
Přikývla jsem. Pokud bude u sebe, proč ne. Patti se sklo­
nila, políbila mě na tvář a zamířila do ložnice.

297
 „Věci mám v autě.“ Táta se otočil za Patti a ukázal na za­
vřené dveře vztyčený palec.
Šla jsem mu pomoct, i když trval na tom, že to zvládne
sám. Oči mi povyjely z důlků, když jsem uviděla náklad na
zadním sedadle: tašky plné nejrůznějších pochoutek a dal­
ší zase s lahvemi: piva, vína, likérů, džusů, limonád a přísad
jako třešně, limetky, olivy. Vynosili jsme všechno nahoru.
Nemůžu uvěřit, že se mám opíjet s vlastním otcem. To bylo
špatné z tolika důvodů, že jsem ani nevěděla, kde začít.
Pití, které potřebovalo vychladit, jsem dala do lednice,
zbytekjsme vyrovnali na linku. Zamnula jsem si paže. Uvnitř
jsem se cítila napjatá. Aspoň že tam nebyly sáčky s drogou.
To by mě rozrušilo mnohem víc.
„Na tom, dát si trochu alkoholu, není nic špatného, An­
no.“ Táta nalil do skleniček průzračnou tekutinu a já si k ní
přičichla. Jamajský rum. „Nikdo po lidech nechce, aby nepi­
li, jen aby se neopíjeli. Mezi tím je ovšem jistá hranice, a my
teď budeme hledat tu tvoji. Budeš pít hodně vody a zajídat
to. To by ti mělo pomoct.“ Přistrčil ke mně panáka rumu,
kde nebylo tolik tekutiny jako v jeho.
„Potřebuju vidět tvoje barvy, abych mohl poznat, jak in­
toxikace pokročila.“
Myslela jsem si, že se mi uleví, když se budu moct přestat
kontrolovat, ale připadala jsem si jako nahá. Nelíbilo se mi,
jak táta zkoumavě rozebírá pohledem moje barvy. Snažila
jsem se nemyslet na Kaidana, což samozřejmě znamenalo,
že jsem na něj myslela vjednom kuse. Táta si zamnul kořen
nosu. Zřejmě mu připadalo, že temně růžová vášnivé lásky
nemá v barevném spektru jeho malé holčičky co dělat. Ale
nijak to nekomentoval, jen si povzdychl a spustil.
„Všimni si, kolik je hodin. Při pití je důležité sledovat,
kdy s tím začneš. Máš hodinky?“ Zavrtěla jsem hlavou. Ho-

298
 (lil po mně svoje. „Dneska si je půjč, ale co nejdřív si kup
vlastní. Patnáct dvacet pět. Zapamatuj si to.“ Zvedli jsme
skleničky. „Vypij to najednou. Neusrkávej, nepolykej po­
stupně. A neopovažuj se to vyplivnout.“
Chápu. Proč ne. Tohle zvládnu. Tekutina vypadala jako
voda. Hlavu jsem měla lehkou, když jsem přiložila sklenič­
ku k puse a zaklonila se.
Ha!
Obličej, pusu i hrdlo jsem měla v jednom ohni. Rozkaš­
lala jsem se a poprskala stůl. Táta se rozesmál a praštil mě
do zad. Prudce jsem se nadechla a zatvářila se znechuceně.
„Dobrá práce. Nevyplivla jsi to,“ pochválil mě.
„To je příšerný! Jak to někdo může dobrovolně pít?“
Vzápětí jsem ucítila horko. Začalo se mi šířit v hrudi,
postupovalo k žaludku a níž do končetin.
„Ach.“
„Příjemné, co?“ zeptal se táta, ale už se neusmíval. Díval
se, jak si měřím pohledem láhev rumu a pak všechny ostatní
vyrovnané na lince, a studoval můj výraz.
„Až s tím dneska skončíme, už se nebudeš ošklíbat.
V jednu chvíli, až ti řeknu, že víc ne, na mě budeš mít vztek.
Ale potřebuju, aby ses tu chvíli naučila rozeznávat sama -
chvíli, kdy by tě další sklenička přenesla přes hranici opilos­
ti. Jen ty sama se můžeš ovládat, holčičko. Dneska ti ještě
pomůžu. Až nastane ta chvíle, že bys měla zpomalit a při­
brzdit, zapískám. Domluveno?“
„Domluveno. Ale... jenom by mě zajímalo... budeme to
trénovat i s drogama?“
„Ty nebudeš brát drogy, Anno. Nikdy.“ V jeho hlase za­
zněla smrtelně vážná výhrůžka. „U drog pro tebe neexistu­
je žádná hranice - okamžitě bys byla sjetá, nebo ještě něco
horšího. Vůbec nemám v úmyslu nechat tě pracovat, ale

299
můžou nastat situace, kdy se ti základní schopnost ovládat
omamné látky bude hodit. Takže... jsi připravená k další­
mu pití?“
Přikývla jsem a táta se zamračil. Zřejmě jsem souhlasila
až moc nadšeně.

O devět hodin, dvě pizzy, jednu hádku, troje zvracení, mi­

lion písknutí, tunu brambůrků a tyčinek a bezpočet skleni­
ček později jsme zjistili, že můžu vypít jednu skleničku za
osmnáct minut, čili tři za hodinu. Rozhodně ne víc. I když
moje tělo spalovalo alkohol tak rychle, podle táty jsem byla
to, čemu kluci říkají „lehká váha“ nebo „levné rande“. Kdy­
bych pila pravidelně, moje tolerance by se zvýšila, ale zatím
jsme museli držet odhady při zemi.
Naučila jsem se recepty těch nej oblíbenějších koktejlů.
Čistý alkohol mi kromě tequily rozhodně nechutnal. Zřej­
mě budu holka tequilka. Víno mi překyselovalo žaludek.
Nejbezpečnější mi připadalo pít pivo.
Mezi Patti a Johnem vypukla další potyčka, když nám
přišla udělat večeři. Rozčílilo ji, že Jonathan chtěl radši
objednat pizzu, aby nemusela vařit, naštvalo ji to. Jenže po
pravdě, její vaření byla katastrofa a pizza luxus, který jsme
si moc často dopřát nemohly. Když můj táta poznamenal,
že chápe její hrdost, Patti se nafoukla, založila si ruce na
prsou a zavrčela, ať si teda tu „smradlavou pizzu“ objed­
náme.
V tu chvíli jsem měla už docela špičku a začala se hihňat
jejich hloupé hádce, jenže Patti se na mě zamračila tak, že
mi to hezky rychle vyčistilo hlavu.
Táta se mě během večera vyptával na spoustu věcí. Chtěl
vědět všechno o Jayovi a o těch čtyřech nefech. Zvlášť ho
zaujal Kopanův příběh.

300
 „Nikdy by mě nenapadlo, že Alocer má slabé místo. Tak
si říkám..."
J e to trochu legrační, viď?" ozvala jsem se. „Lidi se vět­
šinou snaží skrývat svoje slabosti, a knížata svoje dobrý
stránky"
Když jsem si znova odskočila na toaletu, táta se vydal do
auta a přinesl z něj úplně novou, purpurově černou tašku.
Ještě měla cedulku z obchodu.
„Pro vás, děvčata." Postavil tašku mezi nás. „Prosím, vez­
měte si to a nehádejte se se mnou. A poslouchej, Anno, po­
třebuješ hodinky, a taky změnit styl. Očekávám, že se o to
postaráš co nejdřív."
Přikývla jsem. Sotva jsem udržela oči otevřené.
Ještě něco. Myslím, že vy dvě už byste neměly chodit
do kostela."
To mě nikdy nenapadlo. V mém běžném životě toho
bylo tolik nedémonického.
„Můžeme se modlit tady doma," usoudila Patti a za-
mnula mi záda. Tenhle večer nám otevřel oči oběma. Mu­
sely jsme se změnit, abychom unikly démonickému radaru.
„Otevřete to." Táta si založil ruce na prsou a ukázal bra­
dou na tašku.
Rozepnula jsem zip a sklonily jsme se s Patti nad jeho
obsahem. Pak jsme se podívaly na sebe, tváře blízko sebe.
Taška byla plná peněz. Věděla jsem, co si Patti myslí, pro­
tože její aura okamžitě zešedivěla. Prachy z drog. Špinavé
peníze. Krvavé peníze. Můj táta to poznal taky.
„Nezáleží na tom, odkud ty peníze pocházejí. Ted jsou
vaše a musíte s nimi moudře nakládat. Ze všeho nejdřív do-
poručuju pořídit si ohnivzdorný sejf. V postranní kapse je
mobil. Uložil jsem do něj svoje číslo. Zavolejte, když mě
budete potřebovat. Nezaručuju, že to zvednu, ale pokud ne

301
 a bude to naléhavé, napište esemesku A-devět-nula-nula.
To znamená Anna v nebezpečí. Nenechávejte žádné zprávy
ani v hlasové schránce.“
Postavila jsem se a objala ho. Položila jsem si obličej na
jeho rameno v kožené bundě. Pohladil mě po vlasech jako
včera večer.
„Kdy tě zase uvidím?“ zeptala jsem se.
„Nevím. Ozvu se. Uděláš pro mě něco?“
Odtáhla jsem se a podívala se na něj.
„Podívej se do druhé postranní kapsy,“ požádal mě.
Ponořila jsem ruku do kapsy a vytáhla klíček navlečený na
dlouhém kovovém řetízku. Podívala jsem se na tátu a viděla
jeho vážný výraz. Patti si připlácla ruku na pusu. Mlčela.
„Už tě na výlety nebudou muset vozit kluci. Rozumíš?*4
Tátův hlas zněl vážně. „Teď se můžeš vozit sama. Poslední
věc, kterou potřebujeme, je, aby ses nechala rozptýlit ně­
jakým mládencem. To by celou situaci jen zkomplikovalo.
Slib mi, že se budeš od Pharzuphova syna držet dál.“
Otevřela jsem pusu, ale slova mi zůstala vězet v krku. Na
čele se mi perlil horký pot.
J á už to taky zkoušela, Johne,“ ozvala se Patti. „Ale ne­
vyšlo to.“
„Viděla jsi, jak se na ni kouká?“ Táta se díval na Patti, ale
ukazoval na mě.
„Ano, a taky, jak se Anna kouká na něj. Po pravdě řečeno
myslím, že se navzájem potřebují.“
„Asi jako kulka potřebuje cíl. Věř mi, Patti. Už jsem vi­
děl nefilské děti zabité otci jen proto, že se zamilovaly a od­
mítaly pracovat.“
„Pak si nemusíš dělat starosti, protože my do sebe ne­
jsme zamilovaný,“ vložila jsme se do toho. „Kaidan mě ur­
čitě nemiluje.“

302
 Táta prudce vydechl. „Rozhodně k tobě něco cítí, pro­
tože nechce, aby se kolem tebe ochomýtal ten druhý kluk.“
„A tebe zajímá někdo jiný?“ zeptala se opatrně Patti.
Vtáhla jsem svoje barvy zpátky do sebe a spustila hledí.
Nu chvilku jsem si představila Kopanův důlek ve tváři, než
jsem ten obraz od sebe odstrčila.
Ještě nejsem připravená o tom uvažovat,“ odpověděla
jsem.
Táta zaklonil hlavu a přitiskl si na obličej své velké dlaně.
„Na tohle už jsem moc starý.“

303
 KAPITOLA DVACÁTÁ PÁTÁ

Z pátky d o ško ly

Když o týden později začala zase škola, věděla jsem, že to

bude zlé. Jay mě varoval, že se v létě hodně drbalo o tom,
co se stalo mezi mnou a Scottem na večírku. Cekala jsem
tak, že si ve škole budou všichni za mými zády šeptat, ale
nic víc.
Nebyla jsem zvyklá na takovou pozornost. Svoje asi taky
udělalo, že jsem darovala ustřižené vlasy charitativní organi­
zaci, která zajišťuje paruky pro děti po ozařování a chemo­
terapii. Ted jsem je měla jen po ramena, s platinově zesvět-
lenými pramínky. V kosmetickém salonu jsem si nechala
upravit obočí.
Kapitán baseballového týmu Bobby Donaldson, který na
mě v životě nepromluvil, ke mně přišel před začátkem vy­
učování ke skříňce s aurou zbarvenou toužebně do ruda.
„Čau kočko, jak je?“
„Ehm. Dobře?“
J á jsem Bobby. Tys k nám jako přestoupila?“

304
 Podrážděně jsem přibouchla skříňku, hodila si přes ra­
meno tu novou purpurově černou tašku od táty a pokusila
se zastrčit si vlasy za uši.
„Nejsem tady nová. Známe seJsem Anna Whittová, pa­
matuješ?"
Jeho oči mi ohromeně přejížděly po tváři.
„Do prdele... jako fakticky?"
Násilím jsem zabránila svým panenkám v protočení a pro­
šla kolem něj. Bobby za mnou popoběhnul.
„Hele, ty jako chodíš se Scottem?" zahulákal na mě přes
sum vzrušených hlasů lidí, kteří se kolem nás zdravili po
prázdninách.
„Ne, to nechodím."
Zrychlila jsem, abych se ztratila v davu, ale Bobby du­
sal za mnou.
„To jako neva, jestli jo. Hele, nechtěla by sis někdy ně­
kam vyrazit?"
Zastavila jsem se tak prudce, až můj ctitel narazil do hol­
ky, která nás míjela.
„Hele, Bobby, to jsem pořád já. Ta divná prudérní holka,
se kterou už tři roky chodíš na biologii a chemii, ale nikdy
jsi na ni nepromluvil. Jen jsem zašla na mejdan a ostříha­
la si vlasy."
„A slyšel jsem, že už taky nejseš prudérní."
Než jsem stačila odseknout, že to slyšel špatně, ťuknul
mě do tváře ohnutými klouby ruky a zamířil do třídy. Polkla
jsem žluč, která mi stoupla do krku, a zamrkala, abych za­
plašila slzy. Nebudu brečet kvůli pitomci jako Bobby, ať si
o mně myslí, co chce. Sla jsem na první hodinu.
Do oběda už bylo jasné, že jsem Jayovo varování pod­
cenila. Nešlo jen o drby, i když ty se úplně vymkly kontro­
le. Ty jsem ještě mohla ignorovat. Ale nešlo nevnímat lidi,

305
kteří se mě chodili přímo vyptávat. Co se stalo mezi tebou
a Scottem? On říkáyže si to s tou drogou vymejšlíš. A fakt máš
něco s tím bubeníkem? Hele, v sobotupořádám mejdan, nechceš

Všem jsem vysvětlila, že o tom nechci mluvit.

Se Scottem jsem měla jen jeden předmět - zase španěl­
štinu. Seděl na druhé straně místnosti a ani jednou se ne­
podíval mým směrem. Dokonce i Veronica se mi vyhýbala,
zřejmě se styděla za to s tou „nejlepší kámoškou“. Jenže to
byli jediní dva lidi ve škole, kteří se mnou nechtěli mluvit.
Vždycky jsem si myslela, že nejsem moc společenská, ale
první týdny po začátku roku jsem se chovala jako asociál. Ve
škole jsem procházela se sklopenýma očima a pak prchala
domů. Nechodila jsem se koukat na fotbal ani na baseball,
nenavštěvovala Jaye u něj doma. A rozhodně jsem se vyhý­
bala večírkům a klubům.
Jenže ať jsem se snažila být nenápadná sebevíc, všichni
mě pořád sledovali. A jen jedna osoba mi dokázala srovnat
věci do správné perspektivy.
Lena byla plachá dívka, která se dobře učila a nesnažila
se pořád dělat na někoho dojem, což jsem oceňovala. Ob­
vykle měla obličej schovaný za závojem lesklých černých
vlnitých vlasů a držela se stranou.
Jednou ráno přišla do umývárny, kde jsem byla jen já. Poz­
ději mi došlo, že mě sledovala. Opřela se vedle mě o umýva­
dlo, jako by chtěla prozkoumat svou krémovou pleť, a setkala
se v ploše zrcadla s mým pohledem. Obě jsme si upravovaly
vlasy. Lena se pak shýbla, aby zjistila, jestli nejsou v některé
z kabinek vidět nohy.
Já ...“ Zarazila se, jako by si musela dodat odvahy. „Sly­
šela jsem, co ti udělal Scott McCallister.“
Jo ? “ Předstírala jsem, že něco hledám v kosmetické taš­

306
tičce, a divila se, že zrovna Lena poslouchá takové klepy.
Doufala jsem, že to vzdá a odejde. Skoro jsem ji přeslechla,
když zase promluvila - bylo to tak potichu.
„Mně to udělal taky.“
Napjala jsem se a zadívala se na ni. „Vážně?“
„No, svým způsobem.“ Přešlápla z nohy na nohu, po­
hled upřený na rýhy mezi dlaždicemi. „Vloni na vánočním
večírku.“
Takže Kaidan měl pravdu. Se mnou to nebyla ojedinělá
záležitost. Lenina šedá aura nervozity potemněla strachem,
když jsem hned neodpovídala.
,Já ti věřím, Leno.“
Její šedivé starosti ustoupily modré barvě ulehčení.
(řA on tě Odmlčela se, ale já věděla, co se chce zeptat.
„Ne, vyrušili nás.“
Dál se vyhýbala mému pohledu, když si nadhodila po­
pruh batohu na rameni. „To byla klika. Nás bohužel ne.
Mně drogu nedal tajně, přemluvil mě, ať šiji vezmu. Ale pak
mi řekl, že jsem po něm vystartovala moc ostře a že se mu
to tak nelíbí. Ze to udělal jen kvůli mně.“
„Ježíši, Leno, to je...“ Nevěděla jsem, jak na to reagovat.
Teprve teď se na mě podívala.
J s i jediná, komu jsem to kdy řekla. Abys neměla pocit,
že jsi v tom sama."
„Díky,“ hlesla jsem.
Pokývla na mě a rychle vyšla ven. Já zůstala stát před
zrcadlem ještě asi dvě minuty a vysloužila si vůbec první zá­
pis za pozdní příchod.

Jay se v jídelně posadil ke mně ke stolu a celý se klepal. Na

druhém konci stolu seděli lidi z hudebního sboru a drama­
tického kroužku.

307
 „Kde máš oběd?“ podivila jsem se.
„Nemám hlad.“ Koleno mu nadskakovalo a zamračeně se
rozhlížel po místnosti.
„Co se stalo?“ Odsunula jsem tác.
„Nic.“
Naklonila jsem se k němu. Žaludek se mi začínal svírat.
„Řekni mi to.“
„Asi dostanu školní trest.“
„Proč? Cos udělal?“ vyhrkla jsem.
„Zatím nic.“
Jd e o Scotta?"
Jay přikývl. Při vyslovení toho jména pevně stiskl rty.
„Měla bys slyšet, co vykládá."
„Nechci," ujistila jsem ho. „Ten zmetek nestojí za to, aby
měl člověk kvůli němu průšvih, Jayi."
„To nevím. Možná by to stálo za to, zavřít mu hubu na­
pořád."
Sledovala jsem Jayův nenávistný pohled ke stolu, kde stál
Scott se zápasníky a předváděl něčí pád a porážku. Kluci
kolem něj se hurónsky smáli. Myslela jsem na to, kolik ho­
lek mu už padlo za oběť.
Nemohla jsem dopustit, aby z toho vyváznul jen tak,
i když mě představa konfrontace odpuzovala.
„Měla bys o něm povědět svýmu děsivýmu tátovi," za­
mumlal Jay.
„Ten by ho zabil," odhadla jsem.
„Přesně."
Položila jsem Jayovi ruku na předloktí. „Poslouchej mě
ted chvíli, jo? Jdu něco říct Scottovi, ale chci od tebe slib, že
se do toho nebudeš míchat. Prostě zůstaň tady u stolu, nebo
jdi někam jinam."
Můj kamarád se odmlčel. Mnul si dlaně o sebe.

308
 Jayi.“
„Fajn. Zůstanu tady, ale budu to sledovat."
Vstala jsem a odnesla svůj tác k vozíku se špinavým ná­
dobím. Scott se usadil ke stolu vedle, seděl naproti Veronice
a Kristin Millerové. Zhluboka jsem se nadechla a na nejis­
tých nohách se vydala k němu.
„Můžu s tebou mluvit?" zeptala jsem se tiše. Nechtěla
jsem zbytečně přitahovat pozornost. Ve spáncích i na krku
mi tepala krev. Podíval se na mě přes rameno a zatvářil se,
jako bych se zrovna vyválela v hnoji.
„Mluvit o čem?" zeptal se a postavil se přímo přede mě,
aby mě donutil o krok ucouvnout. „O tom, jak o mně kaž-
dýmu vykládáš lži, když já se jen snažil bejt na tebe milej?"
Zhluboka jsem se nadechla a pronesla: „Prosím, Scotte,
pojď na chvíli na chodbu, ať si můžeme promluvit mezi
čtyřma očima."
J á nepotřebuju nic tajit!" rozhodil rukama.
Chtěla jsem to probrat v soukromí, ale jestli z toho hodlá
dělat veřejné představení, já mu bránit nebudu. Zaťala jsem
ruce v pěst.
J á o tobě nevykládám lži a ty to dobře víš," začala jsem.
J á nejsem ten, kdo tady šíří drby."
Jako bych tě musel zdrogovat!" vyhrknul Scott. To už
poslouchal celý stůl, všichni nás sledovali. „Sama ses mi vě­
šela kolem krku! Bylo to zoufalý!"
Snažila jsem se potlačit hnus, který se mě při těch slo­
vech zmocňoval. Musela jsem si zachovat jasnou hlavu. Ob­
rátila jsem se k obecenstvu zády, ale když jsem promluvila,
zavládlo kolem naprosté ticho.
„Vážně mi připadalo milý, kdyžs mě na ten večírek po­
zval, a divila jsem se, proč kluk jako ty zve holku jako já, ale
teď už to chápu. Věděls, že kdyby někdy vyšla najevo pravda,

309
všichni lidi tady budou věřit tvojí verzi, ne mně. Ale my oba
víme, cos udělal, a Veronica s Kristin to vědí taky.“
Kristin se krátce zasmála, jako bych se zbláznila. Její aura
měla sytě oranžovou barvu pobavení na můj účet. Veroni­
ca vykulila oči a odvrátila se, zahalená do temné aury studu.
Scott měl kolem sebe plášť z purpurové hrdosti a šedého
strachu, což je vždycky nebezpečná kombinace. Na okamžik
mě napadlo, že bych na všechny tři mohla použít svůj vliv,
abych je přiměla říct pravdu, jenže jsem je odmítala připra­
vit o jejich svobodnou vůli.
Ztišila jsem hlas do šepotu. „A vím taky, že nejsem první
holka, který jsi tohle udělal.“
Oči mu ztvrdly. „Snad si nemyslíš, že ti to někdo bude
věřit? Seš magor.“
„To se vždycky chceš líbat s magorama?“
Od stolu se ozvaly pohrdavé úsměšky.
„Ona nelže.“ Všichni jsme se otočili k Veronice, která
promluvila s pevnou sebejistotou. Jenom já viděla, jak její
odvahu obaluje šedá slupka strachu.
„Drž hubu, ty blbá krávo!“ vyštěkl na ni Scott. „Nestrkej
ten svůj velkej frňák, kam nemáš.“
„Ty seš lhář!“ Veronica vyskočila a rozběhla se z jídel­
ny pryč.
Scott se znova otočil ke mně. „Všichni vědí, že teď chrá­
peš s muzikantama, Whittová.“
Dlaň mě bolela touhou vlepit mu facku. „Měl by ses sty­
dět, Scotte,“ zasyčela jsem.
„Au, zásah!“ Posměšně škubl hlavou.
„Pořád jen něco předstíráš,“ zašeptala jsem, „a je to fakt
smutný. Žiješ tak, abys udělal dojem na bandu lidí, co tě ne­
dokážou brát takovýho, jakej seš. Jenže ty možná sám ne­
víš, kdo seš.“

310
 Z jeho nitra začala stoupat čerň, ohavná a neprostupná,
celého ho halila. Nosní dírky se mu rozšířily. Odvážila jsem
se přistoupit k němu ještě o krok blíž a promluvila tak, aby
to slyšel jen on.
„Musíš se vyrovnat s nenávistí k sobě a přestat zneužívat
nevinný. Ještě není pozdě stát se tím člověkem, jakým bys
chtěl.“ Z temné aury kolem jeho těla se vylouplo ohromení,
vina a zrezivělá naděje. „Hodně štěstí, Scotte.“
Proklouzla jsem kolem něj a spěchala do chodby. Ne­
mohla jsem se dočkat, až budu venku z jídelny. V umývárně
jsem našla Veroniku, zuřivě si kartáčovala vlasy, jako by se
tím chtěla potrestat. Když mě uviděla, zarazila se.
„Měla jsem mu to vpálit už dřív.“
„To nic.“
„Ne, to není nic. Poslouchala jsem jeho lži celý léto a teď
zase, co začala škola. A pořád jsem doufala, že toho prostě
nechá a zapomene se na to.“ Zastrčila kartáč do tašky' a po-
potáhla nosem.
„Děkuju, že ses mě zastala.“ Věděla jsem, že jít proti davu
není lehké.
J á vím, že se na tom mejdanu u Gena všechno pokazilo,
ale s tebou jsem se bavila moc dobře,“ hlesla Veronica.
J á s tebou taky.“
Její pocity teď vyjadřovala světlá mlha.
„Slyšela jsem o tobě a o tom bubeníkovi. Je vysokej,
s delšíma vlasama?"
Přikývla jsem. Veronica mě chytila za ruku, už zase celá
rozrušená.
„Páni, já ho viděla! On tě tam na tom mejdanu všude
hledal!“
„No jo. Já už skoro zapomněla.“
„Nechtěla bys třeba někdy někam vyrazit?“ navrhla ne­

311
směle. Nechala jsem do sebe prosáknout pastelové odstíny
její naděje a radosti.
„Třeba. Mohla bys mi poradit s vlasama.“
Zatahala jsem se za dlouhou ofinu. Veronica ji vzala mezi
prsty, prohlédla melír, pochválila sestřih. Podivila jsem se
nad lidskou povahou, nad tím, jak něco tak krásného jako
přátelství může vyrůst z tak příšerného zážitku.

Mít spřízněnou duši stejného pohlaví bylo vážně něco. Tak

třeba moje nehty na nohou vypadaly hned mnohem lip. Ve­
ronica trvala na tom, že si je musím nalakovat, pokud chci
nosit žabky. Jeden z nejlepších rozhovorů jsme vedly, když
jsme seděly u ní doma v pokoji na zemi a ona se nakláněla
nad mými nárty, v ruce štěteček s lakem.
„Scott na mě od toho dne vůbec nemluví," řekla mi Ve­
ronica a nanesla na nehet palce jiskřivě modrý lak. „Ne že
by mi to vadilo.“
Byl to už měsíc od toho výstupu v jídelně. Bála jsem se,
že se všechno bude stupňovat, ale po pár dnech vzrušených
dohadů Scott přestal pouštět do oběhu další klepy, ostatní
to přestalo zajímat a všechno utichlo. Slyšela jsem, že začal
chodit s holkou z jiné školy.
Já začala po škole chodit s Jayem a Veronikou, ale rad­
ši jsem byla u někoho z nás doma než venku. Když jsme
chodili na místa jako nákupní centra, pořád jsem se zběsile
otáčela, jestli neuvidím našeptávače. Měla jsem paranoidní
představy, že by se mohli soustředit na moje přátele. Nebo
na mě, když se jim bude zdát, že se moc bratříčkuju s lidmi.
Veronica mi natřela lakem další nehty.
„Řekni mi, jaký to bylo s Kaidanem,“ ozvala se.
Při vzpomínce na něj se mě zmocnilo vzrušení, a pak
smutek. Někdy mě přepadla touha tak silná, že jsem několik

312
 hodin dokázala myslet jen na něj. Vyprávěla jsem Veronice,
jak jsme se s Kaidanem líbali, jak si mě dobíral. Jenže toho
bylo tolik, co jsem jí vysvětlit nemohla.
„Ty ho pořád miluješ, vid?“ Ani nečekala na odpověď.
Jak je to dlouho, co jste se viděli naposledy?"
„Tri měsíce, asi tak."
„Najdeme ti někoho jinýho."
„Ale ne, já jsem v pohodě. Nikoho nechci."
„Ty chceš pořád jeho. To je ten problém," mínila Vero-
nica.
Chtěla jsem pořád jeho.
yyA co ty?" použila jsem stejnou rozptylovací taktiku jako
u Jaye, i když jsem nechtěla mluvit o tom pochybném klu­
kovi, se kterým Veronica chodila.
„Myslím, že už se mnou ztrácí trpělivost." Veronica sklo­
pila oči a začala si opravovat lak na nehtech, které vypadaly
dokonale i předtím.
„Vždyť jste spolu teprve pár tejdnů," namítla jsem.
J á vím, ale připadá mi to mnohem dýl, protože se vidí­
me skoro denně a večer spolu telefonujeme, a včera mi do
telefonu řekl:,Nechápu, proč je to taková věda. Přece nejseš
panna.‘" Napodobila při tom jeho ležérní klučicí hlas.
Vzpomněla jsem si na Veroničin vztah s Mikem Ram-
seyem, který vydržel celou devátou třídu. Musela jsem se jí
zastat.
„Tohle ti nemá co říkat. Vždycky je to velká věc, i když
nejseš panna. Nedělej s ním nic, co bys nechtěla, jen kvůli
pocitu, že už bys měla."
J á vím. To není tak, že by na mě tlačil. On... říká, že mě
miluje."
Snažila jsem se jí naznačit, že z něj nemám dobrý po­
cit, už když se dali dohromady, ale nechtěla mě poslouchat.

313
A teď jí vykládá, že ji miluje, ale když jsou spolu, nikdy se
u něj neobjeví ani náznak růžové barvy citu. Snažila jsem se,
aby můj hlas nezněl tak rozčileně.
„To jsou jenom slova, Roni. Jestli tě miluje, tak ti to do­
káže tím, že počká."
„Hele “ jak dlouho čekal Kaidan?"
Dloubala jsem si zasychající lak, který mi ukápl na kůži
palce u nohy.
„My jsme to nikdy nedělali. Jen jsme se líbali a mazlili/
„Vážně?" Veronica se na mě užasle otočila. Vzala jsem
jí lahvičku s lakem z ruky a zašroubovala ho, aby ho
v rozrušení nevylila na béžový koberec. „Takže seš pořád
panna?"
Jo . Navzdory školním drbům."
Veroničin pohled sklouzl ke sbírce jednorožců z dětství,
kterou měla vyrovnanou na poličce nad postelí.
„Někdy si přeju, abych taky byla. Tohle je něco, co se
nedá vzít zpátky."
Zastrčila si husté vlasy za ucho. Mikádo jí teď dorost­
lo tak, že měla vlasy po ramena, a vpředu si nabarvila jeden
proužek na červeno. Odkašlala si a narovnala nohy.
„Ty seš věřící, viď?" zeptala se.
„Ano."
Z Veroniky začaly stoupat smíšené negativní pocity. Před­
stírala jsem, že studuju svoje nehty, abych jí dala čas srovnat
si myšlenky.
„A odsuzuješ mě?" zeptala se konečně. „Kvůli tomu
vloni?"
Zmateně jsem se na ni podívala. „Kvůli čemu?"
„No, víš." Vytáhla nitku z koberce. „Kvůli tý interupci."
Srdce mi klopýtlo. Vzdáleně jsem si vzpomněla, jak se
ve druháku ve škole špitalo o nějaké holce, která šla na po­

314
 trat. Ale nikdy jsem se o to nezajímala tak, abych si vyslech­
la podrobnosti.
„Neodsuzuju tě, Roni.“
Okamžitě ji zalila úleva.
„Táta mě k tomu donutil,“ hlesla a polkla. Byla tvrdší než
já, ne taková plačka, ale teď bojovala se slzami.
„Teď by jí bylo pět měsíců.“
Jí?“
Veronica pokrčila rameny. „Když se mi o tom mimin­
ku zdá, je to vždycky holčička. Ne že bych dítě chtěla, ale...
Nevím. Táta byl jako utrženej ze řetězu. Zašel za Mikeový-
mi rodiči a zakázali nám dál se vídat. Jasně, Mike si našel
novou holku raz dva —“ Zarazila se a luskla prsty. „No, to je
jedno. Nejhorší byl ten den, kdy jsem šla na kliniku. Venku
byli všichni ti lidi.“
Její barvy zase potemněly.
„Demonstranti?“
Jo . Měli cedule s fotkama. Snažila jsem se je ignorovat.
Ale když jsme šli kolem nich, jedna žena na mě plivla a vy­
křikla: Jsi vražedkyně - budeš se smažit v pekle!1Pamatuju
si to přesně.“
Odstrčila jsem od sebe Veroničiny černé a šedivé víry
viny, hněvu a strachu, protože jsem musela bojovat s vlast­
ními, a to mi úplně stačilo. Hruď se mi sevřela a můj hlas
zněl zastřeně.
„Neměla právo ti to říkat. Bylo to špatný Lidi se mají
milovat a navzájem si pomáhat, ne se soudit. Ona neví, co
máš v srdci.“
Veronica mě nechala, abych ji vzala za ruku. Držely jsme
se za konečky prstů. Pořád se dívala na svoje nohy, ale tem­
nota z ní pomalu ustupovala.

315
 KAPITOLA DVACÁTÁ ŠESTÁ

crwik^
H allo w een

Nechápu, jak se dvojici Jay-Veronica podařilo mě přemlu­

vit, abych šla na halloweenskou oslavu. Asi tím, že ve mně
úmyslně probouzeli pocity viny, že je pořád odmítám. Bylo
to poprvé, kdy jsem někam vyrazila od seznámení s nefy.
Na akci měly hrát čtyři skupiny - Smilníci ne, ale věděla
jsem, že tam Kaidan bude. To od něj dostal Jay pozván­
ky. Všechno se ve mně napínalo, když jsem si to jen před­
stavila.
Naše trojice se propletla mezi mořem aut na mýtinu,
přeplněnou stovkami lidí. Byla to akce pod širým nebem,
s improvizovaným pódiem pro účinkující. Našli jsme si
místo na okraji davu. Hned za námi začínal les.
Vypadalo to tady trochu bláznivě, protože všichni pří­
tomní byli v kostýmech. Viděla jsem, jak si jeskynní člo­
věk přehodil přes rameno Supermanku, která křičela nad­
šením. Robot pomáhal mimozemšťanovi postavit pivní
bong, na druhé straně zase postavičky z Pokémonů obslu-

316
 hovaly sud s pípou. Před jevištěm se tlačily a poskakovaly
fanynky
Napadlo mě, jaký sexy kostým si asi Kaidan oblékne. Ze
by dělal Adama, jen v miniaturní bederní roušce? S nějakou
podobně nepatrně oblečenou Evou? Tak dost.
To byla hrozná představa.
Uhladila jsem si přiléhavé černé šaty z lycry, které jsem
měla na sobě. Aspoň měly dlouhé rukávy a sahaly mi až
ke kotníkům. Myslím, že to byl Veroničin starý kostým ze
základní školy Věnovala mi ho a zapřísahala se, že pro mě
není moc těsný A neměla kolem sebe auru lži.
Obličej, krk a ruce jsem měla namalované na zeleno. Na
nos jsem si nalepila bradavici vyrobenou ze žvýkačky, i když
to se Veronice nezamlouvalo. Měla jsem taky rozcuchanou
černou paruku a špičatý čarodějnický klobouk.
Veronica byla za svůdnou Myšku Minnie v šatech s čer­
venými a bílými puntíky. Jay šel za piráta, s páskou přes jed­
no oko a příšerným plyšovým papouškem, kterého si trochu
nakřivo upevnil na rameno.
Stála jsem tam se zkříženýma rukama a pozorovala dav.
Srdce se mi sevřelo, když se naším směrem zadívala jedna
vysoká gorila. Na chlupaté hrudi měla rudý symbol. Nevím,
jak dlouho jsme na sebe zírali bez hnutí, než jsem zvedla
ruku a mávla.
„Koho to zdravíš?" zajímala se Veronica.
„Ehm, toho opičáka. On... kouká se na nás."
V tu chvíli gorila zvedla ruku a poškrábala se v podpa­
ží. To komické gesto mě naplnilo přívalem radosti. Ale ne­
chtěla jsem jít k němu.
Otočila jsem se k přátelům a strčila si palec do pusy. Pro­
sím, přijď k nám. Když jsem se na něj ohlédla, mířil naším
směrem. Jo ! Puls se mi rozběhl.

317
 Veronica se zahihňala, když přišel blíž, ale zarazila se,
sotva si sundal gorilí hlavu a uhladil zpocené vlasy. Kout­
kem oka jsem zahlédla, jak se kolem jejích puntíkatých šatů
rozlévá rudá aura. Nebudu lhát: naštvalo mě to. Ale těžko
jsem jí to mohla vyčítat. Ulevilo se mi, když se Kaidan ob­
rátil k Jayovi.
„Uá, kámo.“
Ja k je?“ Jay si s ním plácl dlaní o dlaň a pak se na oka­
mžik chytili za ruce.
„Mám pro tebe novej vtip. Jakej je rozdíl mezi bubení­
kem a dluhopisem?“
„Nevim, jakej?“ Jay zářil jasně žlutou.
„Dluhopis jednou začne vydělávat prachy.“
Oba se hurónsky zachechtali a zase si plácli rukama.
Když si nás nevšímali, Veronica naklonila hlavu ke straně
a ukázala mi bradou na Kaidana. Zavrtěla jsem hlavou. Ne­
věřícně se na mě podívala. Barvy se jí už ustálily. Kaidan se
přestal smát a otočil se k nám dívkám.
„To je Kaidan,“ představila jsem ho. „Kaidane, moje ka­
marádka Veronica.“
„Hodně jsem o tobě slyšela.“ Veronica mu věnovala ši­
roký úsměv.
Obočí se mu trochu nadzdvihla, ale neskočil po návna­
dě. Místo toho se na mě pobaveně zadíval. „Slušivá bradavi­
ce.“ Naklonil se ke mně a cvrnknul do ní, aniž se mě dotkl.
Shodil mi ji z nosu.
Veronica se hlasitě rozesmála.
J á ti říkala, že to vypadá pitomě!“ zakdákala.
Ukazováčkem jsem si rozetřela zelenou barvu po prázd­
ném flíčku po bradavici. Když jsme s tím skončila, Kaidan
mě pořád pozoroval.
„Nějak ti narostly vlasy,“ prohodila jsem.

318
 „Tobě zase poprsí.“
Vytřeštila jsem oči a do tváří se mi nahrnula červeň. Ve-
ronica rozjařené zahýkala a zlomila se v pase. Dokonce i ten
zrádce Jay se uchechtnul.
Kéž by Kaidan nebyl tak všímavý, ale byla to pravda.
Ženské křivky, které se mi tak dlouho vyhýbaly, se nade
mnou konečně smilovaly. Ty pitomé těsné šaty.
„Céče, tobě projde všechno,“ ozval se po chvíli pirát.
„Myslel jsem to jako poklonu.“
„Taky to byla, a úžasná.“ Veronica chytila Jaye za ruku.
„Pojď mi sehnat nějaký pití, jo?“
Mrkla na mě a odtáhla ho ke Stánkům. Soustředila jsem
se na suchou pošlapanou trávu pod našima nohama. Ner­
vózně jsem hledala něco, o čem bych mohla mluvit.
„Táta mi dal mobil.“ A auto. A balík prachů.
Kaidan odložil opičí hlavu do trávy a vylovil z kapsy
chlupatého kostýmu telefon. Navolil zadání nového čísla,
připravil si osrstěné prsty a pokývl na mě. Začala jsem mu
diktovat svoje číslo, ale jeho prsty byly v rukavicích kostýmu
neohrabané. Podrážděně se zamračil.
„Prosím tě.“ Podal mi svůj mobil. Uložit mu do paměti
vlastní číslo mě zvláštním způsobem vzrušovalo.
„Díky.“ Vsunul telefon do kapsy a zvědavě se na mě za­
díval. Ja k to jde s tvým tátou? Co výcvik?“
Jd e to dobře. Teda... asi.“ Zkřížila jsem ruce na prsou.
„Už vím, jak funguje moje tělo při pití, a tak.“
Kaidan přikývl a zvědavě si mě prohlížel. Myslela jsem
si, že v kostýmu budu anonymní a nenápadná, ale teď jsem
si přála, abych se nenatřela tou zelenou. Oči mi bloudily da­
vem. Cekala jsem, že každou chvíli zahlédnu našeptávače.
Musela jsem být ke Kaidanovi upřímná co nejrychleji, pro­
tože možná nebudeme mít moc času.

319
 „Už chápu, jak jsi myslel to, že je pro nás nebezpečné být
spolu,“ prohlásila jsem a přistoupila k němu blíž. „Tehdy
jsem tomu nerozuměla, Kaie, ale teď už jo.“
Začala hrát hudba a on se natočil k pódiu, aby se nemu­
sel dívat na mě. Hlava se mu pohybovala v rytmu písně. Na­
padlo mě, jestli si to vůbec uvědomuje.
„Vím, že je riskantní se scházet,“ pokračovala jsem od­
hodlaně. „Ale můžeme si zavolat, když bude tvůj otec pryč.
Pokud chceš.“
Obrnila jsem se proti zklamání, ale pořád jsem doufala.
Cekala jsem na jeho odpověď.
„To není dobrý nápad.“
Asi jsem na něj moc tlačila, byla jsem moc vtíravá. Zmoc­
nila se mě panika. Teď se přede mnou uzavře a tenhle roz­
hovor skončí. A já mu toho chtěla ještě tolik povědět.
Ze skupinky vedle nás se rozlehl jekot. Kluk převlečený
za Yodu z Hvězdných válek tam začal stříkat pivo z kohout­
ku pípy po lidech. Kaidan ten zmatek sledoval. Přistoupila
jsem blíž k němu, takže nás teď dělilo jen pár centimetrů.
„Pořád myslím na tu naši cestu,“ zašeptala jsem. Kai­
dan dál upíral oči na chumel lidí. Yoda už ležel na zemi pod
změtí těl. „Vzpomeneš si na to někdy?“
Nedíval se na mě. „Občas.“
Cítila jsem, že mě od sebe odstrkuje. Moje panika po­
vyskočila na další stupeň. Popadla jsem do hrstí gorilí srst
na hrudi, abych ho donutila kouknout se na mě, ale ne­
udělal to.
Ze všech sil jsem v sobě skryla emoce. „Pročs sem Jaye
pozval?“
„Nevím,“ odpověděl.
Chňapla jsem za srst ještě pevněji a přitáhla ho násilím
k sobě.

320
 J á takhle nemůžu žít, Kaie,“ zašeptala jsem. „Potřebu-
ju vědět, co cítíš. Ať tak, nebo tak. Potřebuju to v sobě ně­
jak uzavřít.“
„Myslel jsem, že touhle dobou už tě to dávno pustí.“
Když mi konečně věnoval odměřený pohled, měla jsem sto
chutí ho praštit.
„Tak to u mě nefunguje.“
Díval se mi do očí a mlčel. Takže to chce takhle. Dob­
ře. Pustila jsem jeho kostým a ustoupila. Už se setmělo. Na
pasece hořely dvě vatry a plameny s praskáním vyskakovaly
do výšky. K nám se valil hustý, dusivý kouř.
„Už Jaye na žádný akce nezvi, Kaidane. Jestli bude jen
nepatrná šance, že se tam objevíš, nepůjdu tam s ním. Zra­
ňuje mě, když tě vidím.“
„Tak proč jsi přišla?“ zeptal se skoro lhostejně.
Vážně, proč? Paruka i klobouk mě najednou začaly tížit.
Stáhla jsem si je a odhodila na zem. Zacuchané vlasy se mi
svezly na ramena. Nedokázala jsem vymyslet jedinou ro­
zumnou odpověď.
Kaidan pootevřel pusu, když si všiml mých zastřižených
zesvětlených vlasů, ale zase ji rychle zavřel.
„Tak bys asi radši měla jít,“ pronesl tiše.
Strnule jsem přikývla. Takže je po všem. Nebude se ke
mně chovat upřímně - ani dneska večer, ani nikdy jindy.
Bolelo mě vidět jeho tvrdohlavý lhostejný výraz. Nedokáza­
la jsem se s ním ani rozloučit, otočila jsem se k němu zády
a vydala se do davu. Neohlížej se, nařídila jsem si v duchu.
Neměla jsem ponětí, kam zmizeli moji kamarádi.
„Počkej,“ ozval se za mnou Kaidan. Pevně jsem zavřela
oči, ale pokračovala jsem v chůzi. Pak jsem ucítila jeho ruku
na svém pasu. Otočil si mě a přitáhl mě k sobě. Jeho tvář
byla tak blízko. Sklonil se a jednou chlupatou rukou vzal do

321
dlaně můj obličej. Palcem mi přejel po spodním rtu. Od­
táhla jsem se.
„Co to děláš?“
Já ...“ Vypadalo to, že sám nemá ponětí. „Chtěl jsem se
podívat na tvou pihu.“
Na tváři se mu objevil něžně zranitelný výraz, který mě
zabolel víc než jeho předchozí chlad. Stálo mě všechny síly,
abych nezačala žebrat o poslední polibek. Ale stejně rychle,
jako jeho výraz zněžněl, se zase proměnil v kamenný.
„Co ode mě chceš, Kaie?“
„Pro začátek?“ Jeho hlas byl náhle nebezpečně, sexy hlu­
boký. „Chtěl bych, abys mi ukázala všechny pihy na těle.“
Tělem mi proběhlo mocné zachvění.
„Takže něco fyzickýho?“ ujasnila jsem si. „O to ti jde?“
„Řekni, že mě nenávidíš,“ vyzval mě. Ucítila jsem na tvá­
ři jeho dech.
Jenže to není pravda. Nedokážu tě nenávidět.“
„Ale dokážeš,“ ujistil mě a přitáhnul mě k sobě. „A měla
bys.“
„Nechám tě jít.“ Hlas se mi zatřásl. „Ale jen proto, že
musím. Musím se v životě posunout dál. Ale nikdy tě ne­
budu nenávidět.“
„Ten, kdo odchází,“ zamumlal Kaidan.
J á neodcházím,“ namítla jsem. „Ber to tak, že tenhle
zápas prostě skočil nerozhodně i po pár nastavováních a
Prudce mě pustil a já o krok ucouvla. Musela jsem pryč
dřív, než se mu začnu věšet kolem krku a škemrat, aby při­
znal, že mě miluje, i kdyby to tak nebylo. Tuhle náplast jsem
musela strhnout hodně rychle. Takže jsem od něj odešla bez
ohlížení jako tenkrát na letišti a svoje srdce jsem vlekla za
sebou. Je po všem.

322
 KAPITOLA DVACÁTÁ SEDMÁ

N ešťa stn é a n ev eselé

Viděla jsem lidi s depresí. Uhýbala jsem před jejich bezna­

dějí, která prosycovala vzduch kolem nich. Před temnými
bouřkovými mraky, těžkými jako pytle s pískem.
Po Halloweenu jsem takový pytel vláčela s sebou. Bylo
to mnohem horší než po návratu z Kalifornie. Každý den
jsem se to snažila zvládnout. Připomínala jsem si, že vždyc­
ky je naděje. Naděje pro zemi, naděje pro lidstvo. Jenom ne
naděje pro mě a Kaidana.
Snažila jsem se v sobě dusit bolest. Čím víc jsem dokáza­
la spát, tím lip. Několikrát jsem nešla do školy, protože jsem
nemohla vylézt z postele. Nezvládla jsem nejdůležitější pí­
semku. Hubla jsem. Ale věděla jsem, že čas hojí rány a že
všechno bude zase dobré. Dostanu zpátky svůj život. Nako­
nec. Jednou. Jen ne hned teď.
Na Díkůvzdání udělala Patti všechno, co mám ráda:
sladké brambory s marshmallow, kukuřičný puding, limet-
kový koláč. Věděla jsem, že mě všechny ty báječné vůně mají

323
vylákat z mého doupěte. Měly jsme slavit jen spolu. Minu-
lé Díkůvzdání jsme vařily jídlo pro chudé a pak oslavovaly
s Pattinými přáteli z církevního sboru. Jenže při tom jsme
se letos nesměly nechat přistihnout.
Patti švitořila o hloupostech, když přede mě postavila
navršený talíř. Snažila se to zamaskovat, ale ani ona neby­
la v poslední době šťastná. Dívala jsem se, jak krájí krocana
a dává si sousto do úst.
„Anno, prosím, najez se.“
„Nemám moc hlad.“
„Protože se ti smrsknul žaludek.“
Napila jsem se, abych měla něco v puse.
J á vím co.“ Pati hodila ubrousek na stůl. „Zavolám Kai-
danovi. Je mi jasné, že to má něco společného s ním.“
Její slova mě probrala z otupělosti. „Ne!“
„Pak se z toho prober sama,“ ozvala se. „Už to trvá dost
dlouho. Pro rány Boží, Anno! Kdybych si myslela, že na tebe
zaberou léky, už dávno bych tě odvedla do ordinace. Nemů­
žeš to vzdát. Musíš se zase začít snažit, hlavně ve škole!“
„Škola je...“ Najednou jsem ze sebe nedokázala vypravit
souvislou větu.
„Škola je pořád důležitá,“ doplnila mě tvrdě Patti. „A ty
taky. Nemůžeš se jen tak nechat unášet životem, musíš zů­
stat ostražitá. Tvůj život má nějaký účel. Ale ať už ho máš
naplnit zítra, nebo až ti bude sto, musíš se stát produktivním
členem společnosti, a to hned! Myslíš si,že tě nechám příští
roky válet v posteli, nebo co?“
Zavrtěla jsem hlavou. Patti měla pravdu. Ten měsíc truch­
lení jsem potřebovala, ale teď už bylo načase posunout se
dál. Pokusit se získat zpátky svůj život.
Zadívala jsem se na talíř a ukousla si opatrně sladkého
bramboru. Ta chuť a vůně ve mně vyvolaly živé vzpomínky

324
 na dětství, a najednou jsem prudce zatoužila po tom poci­
tu lásky a ochrany, který jsem v dětství mívala. Když jsem
zvedla hlavu, po tvářích mi tekly horké slzy.
„Omlouvám se, Patti.“
„Moje holčička,“ zajíkla se. Vstala a přešla ke mně. Vza­
la mě do náruče a spolu jsme pak plakaly. Dovolila jsem si
procítit všechny ty věci, kterým jsem se dosud vyhýbala. Ne­
jen nespravedlnost toho, že se nikdy nedozvím, jestli ke mně
Kaidan něco cítil. Ale i nespravedlnost osudu nefů obecně.
Když jsem byla malá, na Díkůvzdání jsme se s Patti
vždycky střídaly a říkaly si, za co všechno jsme vděčné. Po­
každé jsme to braly jako soutěž, která trvala hodně, hodně
dlouho, protože žádná z nás nechtěla prohrát. Když jsme se
teď spolu objímaly, myslela jsem na to, že nejvíc ze všeho
jsem vděčná za ni.

Poslední den školy před vánočními prázdninami jsem šla na

parkoviště s Veronikou a Jayem. Foukal studený vítr, takže
jsem si zapnula zip bundy až ke krku. V odvozu do školy
jsme se střídali, a dneska byla řada na Jayovi.
Otevřel zvenku dvířka spolujezdce. Zavrzalo to. Skloni­
la jsem se a zápasila s kličkou u sedadla, abych ho posunula
dopředu. Mechanismus konečně povolil a sedadlo odjelo až
k přístrojové desce. Vlezla jsem si dozadu. Ani nevím, kdy
se tenhle zasedací pořádek ustálil - kdy jsem se z místa ve­
dle Jaye přesunula a přenechala ho Veronice.
Auta pomalu vyjížděla z parkoviště. Minuly jsme Kay-
lu a její kamarádky. Zamávala Jayovi a ten zvedl nenuceně
ruku z volantu.
„Pořád za ní pálíš?“ zeptala se Veronica a zalila ji zele­
ná aura.
„Blbost,“ zamumlal.

325
 Zatékala jsem pohledem mezi nimi. Ha! Kdy tohle za­
čalo?
Přestala jsem si všímat svých přátel. To pomyšlení mě
zabolelo.
Naklonila jsem se tak dopředu, jak mi bezpečnostní pás
dovoloval. „Hele, lidi, nevyrazíme si o prázdninách někam?“
Jejich aury prostoupila teplá barva úlevy, a mě z toho
bodl pocit viny.
„Už bylo načase.“ Jay se ve zpětném zrcátku setkal s mým
pohledem.
Jo . A tvoje prsty u nohou už nejspíš vypadají hrozně,“
prohodila Veronica.
„Nezlobte se, že jsem byla... no... tak mimo.“
Oba ztichli. Podívali se na sebe, jako by losovali, kdo si
vytáhne Černého Petra a musí tu otázku položit. Veronica
prohrála.
„Co se stalo o Halloweenu?“ zeptala se.
„Kaidan a já jsme se shodli, že se už nikdy neuvidíme.“
„Ten kluk ti úplně poplet hlavu,“ zavrčela Veronica. „To
se mi vůbec nelíbí.“
„No, je to oficiálně pryč, a já jsem připravená se v živo­
tě posunout.“
Veronica si povzdychla. „Některý věci by se prostě ne­
měly stávat.“
Zvedla jsem nohy z podlahy a zastrčila si je pod sebe,
jako bych se chtěla zmenšit.
„Všechno bude dobrý,“ ujistil mě Jay neobratně.
Podívala jsem se do zpětného zrcátka a ztěžka polkla.

Vánoce přišly a odešly, aniž se dotkly mého emocionální­

ho radaru. Napůl jsem čekala, že se ozve táta, ale neozval.
O něm jsem přemýšlela skoro stejně jako o Kaidanovi.

326
 Pár dní před Novým rokem jsem šla s Veronikou naku­
povat. Většina zimních věcí už mi neseděla a potřebovala
jsem šaty na silvestrovský večírek. Veronica se mnou hroz­
ně ráda nakupovala, protože jsem ji nechala, ať mi všech­
no vybere, jen tu a tam jsem něco vetovala. Teď už ale sama
věděla, co bych nosila, a co bych na sebe naopak nevzala.
Poprvé v životě jsem nosila módní věci a měla jsem radost
kvůli Veronice: Těšilo ji, když mě ve škole viděla v oblečení,
které mi vybrala.
Teď šla přímo do svého oblíbeného obchodu s tlume­
ným osvětlením a hlasitou hudbou, která hrála v reproduk­
torech u stropu. Veronica se s rychlostí experta probrala
věšáky s tričky. Slyšela jsem, jak rachotí posunovaná ra­
mínka.
„Myslíš, že je Jay hezkej?“ zeptala se. Dívala se přitom
na stojan s oblečením, jako by nemluvila o ničem důležitém,
ale zběsilé víření barev ji prozradilo.
„Ehm...“ Opatrně jsem se nadechla. „No, vždycky jsem
si myslela, že je atraktivní kluk, ale mě nikdy tímhle způso­
bem nepřitahoval. Proč? Tobě se zdá hezkej?“
„Ne.“ Veronica přestala rachotit s ramínky a podívala se
přímo na mě. „Mně se zdá nádhernej.“
Chvíli jsme na sebe mlčky zíraly, a pak jsme se rozesmá­
ly, že je to konečně venku.
V restaurační části obchodního centra jsme se sešly
s Jayem a Gregorym. Já oždibovala preclík, ostatní si dali
pizzu. Jay a Veronica spolu tak nehorázně flirtovali, až na
mě Gregory protočil panenky. Zrovna jsme odnášeli pod­
nosy na vozík, když si Jay posunul kšilt baseballky z očí
a zamžoural na druhý konec jídelny.
„Tamtoho chlápka už jsem někde viděl,“ prohlásil. „Od­
kud ho znám?“

327
 „Koho? Kde je?“ vyhrkla Veronica. Jay ukázal prstem.
Za všemi těmi lidmi, kteří přecházeli sem a tam, stál
u Stánku se zmrzlinou štíhlý mladík a díval se na mě. Měl
hladkou, tmavě hnědou pokožku a vlasy upravené v krát­
kém afro stylu.
„To je Kopáno,“ zašeptala jsem se srdcem v krku.
„Ty ho znáš?“ špitla Veronica. J e to... dospělej chlapa
ner
Měla pravdu. Kopana by nikdo za kluka nepovažoval.
Ne kvůli věku - bylo mu tak devatenáct, dvacet, ne o moc
víc než nám. Ale tvářil se tak vážně. Mužně.
Co tady dělá?
Jd u si s ním promluvit,“ prohlásila jsem. „Sejdeme se
tady za půl hodiny, jo?“
Zastavila jsem se pár kroků před Kopaném, ruce spojené
za zády. Když se na mě zadíval, puls mi zrychlil.
„Nestalo se něco?“ vydechla jsem.
„Všechno je v pořádku. Snad jsem tě nevyděsil.“ Hlas
mu zněl klidně. Napadlo mě, jestli se někdy rozkřičel. Jak
hluboko v sobě skrývá hněv a co by se muselo stát, aby ho
vypustil? Při tom pomyšlení mi naskočila husí kůže.
Ukázala jsem bradou k uličce mezi obchody. „Nechceš
se projít?“
Kope přikývl a zařadili jsme se do proudu nakupujících,
jejichž konverzace se stala zvukovou kulisou. Soustředila
jsem se na Kopana. Trpělivě jsem čekala, až mi vysvětlí, kde
se tady vzal.
Ja k se máš?“ zeptal se mě.
„Upřímně, tohle pololetí jsem moc nezvládla. Ale už se
to obrací k lepšímu.“
Přikývl. Díval se na naleštěnou podlahu před námi.
„A co ty?“ oplatila jsem mu otázku.

328
 Pořád se díval na podlahu, když odpovídal. „Od léta jsem
na tebe hodně myslel.“
Jeho upřímná odpověď mi vehnala do tváří horkost. Ruce
mě začaly brnět. Neměla jsem ponětí, jak na to reagovat.
Přišli jsme na otevřené prostranství, kde ještě před pár
dny úřadoval Santa. Teď tu bylo prázdno, až na fontánu
uprostřed s mramorovou kašnou, na jejíž široký okraj jsme
se posadili. Kopáno zíral na vodu plnou mincí, které tam
házeli všichni ti, kdo si něco přáli.
„Zítra přiletí na návštěvu dvojčata,“ vysvětlil mi. „Přista­
nou v Atlantě. Marna mě požádala, abych sem přijel.“
„Aha.“ Došlo mi, že se nevydal do Atlanty jen kvů­
li tomu, aby mě viděl. Moje prvotní reakce byla úleva, že
nemusím řešit nějakou komplikovanou citovou situaci. Ale
vzápětí se dostavilo zklamání. Nebylo to správné, když jsem
v srdci pořád měla Kaidana, ale stejně jsem to cítila. Asi
proto, že s Kaidanem to bylo naprosto beznadějné.
„Přijel jsem dřív, protože jsem doufal, že tě uvidím,“ do­
dal Kope. Je l jsem k vám domů, ale tvoje matka mi pově­
děla, že jsi tady.“
„To je zvláštní, že mi to nezavolala.“ Vytáhla jsem mobil
z kapsy a zatvářila se zahanbeně. „No, ani nemohla. Zapo­
mněla jsem si ho zapnout.“
Usmál se na mě tím úsměvem s dolíčky, ze kterého se
motýlkům v mém břiše zatřepotala křídla. Zamžourala jsem
na mobil.
„Máš telefon?“ zeptala jsem se.
Vytáhl ho a vyměnili jsme si čísla.
Kolem nás přešla banda kluků, kteří povykovali a postr­
kovali se. Když jsem mezi nimi uviděla Scotta, natočila jsem
se k nim zády, aby mě nemohl poznat.
„Tyje znáš,“ prohodil Kope.

329
 „Pár jich chodí k nám do školy.“ Nic víc jsem už nedo­
dala, ale mezi námi zavládlo napětí.
Jeden z nich ti ublížil.“
To se dalo poznat, i když jsem skrývala barvy? Nad­
zdvihla jsem obočí. Kluci už přešli a byli k nám zády.
„V létě se... něco stalo,“ přiznala jsem.
Kope na mě hleděl se zájmem, a tak jsem mu převyprá­
věla zkrácenou verzi příběhu. Hlavu jsem přitom necha­
la skloněnou. Když jsem skončila a vzhlédla, srdce mi klo-
pýdo. Kope hleděl za Scottem a jeho bandou a ve tváři měl
stěží potlačovanou zuřivost. Nosní dírky se mu rozšířily, rty
měl stažené.
„Kope?“ zašeptala jsem.
Neodpověděl. Zamrazilo mě při představě, že by se Kope
rozběhl za Scottem, aby si to s ním vyřídil. Pokusila jsem se
na něj promluvit stejně klidným, konejšivým tónem, jakým
on vždycky mluvil se mnou.
„Kope, podívej se na mě.“ Hrudník se mu zvedal a klesal
rychlými nádechy. Naklonila jsem se k němu a položila mu
dlaň na předloktí. Trochu jsem se bála, aby se v tom obluze­
ném stavu nevrhl na mě. Trhnul sebou a naše pohledy se se­
tkaly. Hněv mu ještě chvíli bublal pod povrchem. Pak zavřel
oči. Netušila jsem, jestli počítá do deseti nebo se modlí, ale
fungovalo to. Když oči znovu otevřel, zuřivost byla ta tam.
„Promiň, Anno. Nechci, abys ze mě měla strach. Nikdy
bych ti neublížil.“
J á vím,“ zašeptala jsem, ale pořád jsem se cítila otřesená.
„To nic, Kope. To se Scottem už je minulost. Vyříkala jsem
si to s ním, už na něj nemám vztek. Je to pryč.“
Napjatě přikývl. Jeho oči se zastavily na dvojici, která
ruku v ruce přicházela ke zlatnictví.
„Co máš v plánu do budoucna, Anno?“

330
 Ta náhlá změna tématu mě zaskočila. Byla to přesně ta
otázka, kterou jsem si kladla už celé měsíce.
„Nevím,“ přiznala jsem. „Dřív jsem věděla, co chci, ale
teď už ne.“
Zamyslel se nad tím. Pak na mě upřel zvědavy pohled.
„A co jsi chtěla?“
Naklonila jsem se nad hladinu vody v kašně a dotkla se
jí rukou.
„Hlavně rodinu.“
„A teď už nechceš?“
Osušila jsem si dlaň o džíny a snažila se to moc nepro­
žívat. Kdysi jsem víc než co na světě chtěla milujícího man­
žela a dům plný dětí. Ale tyhle sny už jsem vzdala. Nemoh­
la bych ani adoptovat dítě. Co kdyby mě nějaký kníže viděl
na pískovišti?
„Nemůžu to mít,“ odpověděla jsem. „A už mě unavuje
toužit po věcech, které nemůžu mít.“
Tiše mi odpověděl: „Děti jsou možná vyloučené, ale po­
řád můžeš mít manžela... potají.“
Zvedla jsem k němu oči a pokožka se mi rozhořela, když
mi došel význam jeho slov. Otevřela jsem pusu, ale nemoh­
la jsem promluvit. Jeho světlé oči si se mnou pohrávaly, ale
neuhýbaly.
„To je moc nebezpečné,“ namítla jsem.
Js i mladá.“ Neřekl to opovržlivě, ale já se stejně naježi­
la. Jednou možná pochopíš, že jsou nebezpečí, kterým stojí
za to čelit.“
Polkla jsem. Přála jsem si, aby moje bláznivé srdce pře­
stalo tlouct jako o závod a zmítat se v hrudním koši. Usly­
šela jsem, jak se k nám blíží něčí kroky.
Veronica, Jay a Gregory.
„Ahoj,“ pozdravila jsem je. Trojice zatékala očima z Ko-

331
panovy vážné tváře na mou. Nedokázala jsem je uklidnit
konejšivým úsměvem, protože mi srdce pořád pádilo jako
splašené kvůli tomu, co mi řekl Kope.
„Nazdar... Kopáno, že jo?“ ujistil se Jay.
„Přesně tak.“ Můj společník vstal, aby si s ním potřásl
rukou.
Ja k žiješ?“ zajímal se Jay.
Jd e to, a ty?“
„Díky, v pohodě.“ Bylo to trochu rozpačité, ale srdečné
přivítání.
Veronica celou dobu kulila oči a loupala po mně těmi
významnými pohledy, které připomínaly, že jí pak musím
vyložit všechno do všech podrobností. Představila jsem jí
a Gregorymu Kopana a ona ho sledovala s aurou nelíčené­
ho zájmu.
„Už musím,“ omluvil se potom Kopáno.
„Budeš dvojčata pozdravovat, prosím?“
Přikývl. Nastal trapný okamžik, kdy jsme všichni stáli
a nevěděli, co říct na rozloučenou. Veronica po chvíli ucho­
pila Jaye za ruku.
„Tak jdeme.“ Jay zamával Kopemu a s Veronikou a Gre-
gorym zmizeli.
„Kdybyste si chtěli všichni někam vyrazit, zavolej mi,“
navrhla jsem.
Po chvilce váhání jsem popošla k němu a objala ho na
rozloučenou kolem pasu. Kopáno mě k sobě přitiskl jako
někdo, kdo hladoví po náklonnosti. Zamrkala jsem, abych
zaplašila z očí slzy, a přejela mu dlaněmi po zádech. Byl
tak velký a silný, a choval se, jako by mě nechtěl nikdy pus­
tit. A tak jsem ho nechala, aby mě držel. Opřela jsem si
čelo o jeho hruď a nadechla se jeho mírné tropické vůně.
Když jsem začala cítit tu karamelovou vůni, kterou uvolňo­

332
valy jeho feromony, musela jsem se odtáhnout. Skoro jsem
se styděla podívat se mu do očí.
„Dávej na sebe pozor, Anno,“ vybídl mě.
„Ty taky,“ zašeptala jsem.

Další den jsem strávila ztracená v myšlenkách, přemítala

jsem o Kopanově poznámce, a taky se snažila přijít na to,
proč dvojčata přiletí zrovna do Atlanty, a ne do Bostonu,
když se s ním chtějí sejít. Ledaže by Pharzuph byl v New
Yorku, a oni se chtěli sejít i s Kaidanem. Žárlila jsem na to,
že se dvojčata uvidí s Kaidanem, a já ne.
A co Kopáno? Jeho slova mě rozrušila. Třeba mluvil hy­
poteticky, ale nepřipadalo mi to. Věřila jsem, že mluví o nás.
Byl přesně takový, jak jsem si vždycky představovala své­
ho partnera: chytrý, hezký, skromný, na nic si nehrál. Kdy­
bych ho poznala dřív, nejspíš bych se do něj mohla zamilo­
vat. Jenže... sice jsem věděla, že bych měla přestat myslet na
Kaidana, ale ještě jsem na to nebyla připravená.
Další den, když slunce zapadlo, jsem seděla na kraji po­
stele v Pattině pokoji a dívala se, jak si balí kufr.
„Nechceš si to rozmyslet a jet se mnou?“ zeptala se už
po bůhvíkolikáté.
„Slíbila jsem Jayovi a Veronice, že Silvestra strávím
s nima.“
Jeden místní magazín si u Patti objednal fotografie kou­
le, kterou vždycky o půlnoci shazují v New Yorku na Times
Square. Musela mít už slušnou pověst, protože to byla pres­
tižní a dobře placená zakázka. Ale viděla jsem, jak moc ne­
chce odjet beze mě.
„Neboj se, Patti, budu v pohodě.“
J á vím, ale vždycky jsme Silvestra slavily spolu. Bude se
mi stýskat.“

333
 „Mně po tobě taky.“
Mobil mi v kapse zapípal. Když jsem ho vytáhla, srdce se
mi rozbušilo. Táta. Ještě nikdy mi nepsal.
Uvidíme se večer. Poslaljsem ti odvoz. Buď připravená.
Nadskočila jsem, když se za mnou ozvala Patti.
„Všechno v pořádku, drahoušku?“ Zadívala se na telefon
v mé třesoucí se ruce.
Přečetla jsem jí esemesku.Její aurou se mihl ostrý temný
strach. Postavila se přede mě a zamnula mi ramena. Stráž­
ný anděl jí něco zašeptal a její strach zesvětlal v rozmlženou
nervozitu.
„To bude v pořádku. Je to tvůj táta. Dá na tebe pozor.“
Naklonila se ke mně a opřela se čelem o moje. Vyšla jsem
jí vstříc a ucítila konejšivou vůni jejího šamponu z pšenič­
ných klíčků.
Moje vlasy byly rozcuchané a na sobě jsem měla jenom
domácí věci. Rychle jsem se osprchovala a natáhla si čer­
né džíny, černou košili, kterou mi vybrala Veronica, a černé
boty. Vlasy jsem si upravila s pomocí gelu a kartáče a vyčis­
tila si znovu zuby. Na složitější úpravy nebyl čas. Rozechvě­
lou rukou jsem si nanesla make-up. Vlasy jsem měla ještě
vlhké, když se ozval zvonek.
,Já otevřu!“ zavolala jsem na Patti, zastrčila řasenku do
kabelky a popadla purpurovou mikinu.
Slyšela jsem, že Patti nečekala a vydala se ke dveřím. Vy­
razila jsem z obývacího pokoje a málem upadla, když jsem
viděla, jak se tam s někým objímá. Zmateně jsem se zasta­
vila. Skoro jsem ho nepoznala.
Stál tam a upíral na mě svoje modré oči se stejnou inten­
zitou jako jindy. Vlasy si nechal ostříhat nakrátko. Na levém
spánku mu trochu trčely. Asi začal víc navštěvovat posilov­
nu, protože ramena a paže měl mohutnější. Při pohledu na

334
něj jsem měla chuť najít nejbližší židli a pořádně se vydý­
chat. Měl černou mikinu s maličkými obrázky lebek v pru-
lui na jednom boku a široké plátěné kalhoty. V ruce držel
pletenou šedivou čapku.
„Promiň, Anno, ale budeš muset jet se mnou.“
„Co se děje?“ vyhrkly jsme s Patti naráz.
„Tvůj otec je na setkání s knížaty ze Států, a oni tě chtě­
jí vidět. Totiž, konkrétně tvůj otec si přál, aby ses tam do­
stavila.“
„Nestane se jí nic?“ hlesla Patti.
J á myslím, že je to jen formalita. Asi ji chce představit.
Podle mě má Belial nějaký plán.“
Stáli jsme tam chvíli nehybně jako sousoší obav, než jsem
ho narušila a vrhla se Patti kolem krku.
„Zavolám ti, hned jak to půjde,“ slíbila jsem jí. Přikývla,
ale tvář měla staženou starostí. Nelíbilo se mi, že ji takhle
opouštím. Kaidan si nasadil na hlavu vlněnou čepici.
Když jsem zavírala dveře, uslyšela jsem, jak Patti úpěnli­
vě šeptá: „Prosím, prosím, prosím.“

335
 KAPITOLA DVACÁTÁ OSMÁ

Dárkové t a š t ič k y

„Proč tě pro mě poslal, místo abych jela sama?“ zeptala jsem

se, když jsme vyjeli z naší čtvrti.
„Rekl knížatům, že se tam nemáš jak dostat.“
Táta asi chtěl, aby mě Kaidan uvedl do obrazu.
„Stejně mě překvapilo, že tě poslal,“ přiznala jsem.
„Podle mě chtěl poslat někoho jinýho z nefů, ale můj táta
navrhnul mě.“
„Kdo všechno tam bude?“
„Otec pořádá večírek, takže v domě je spousta lidí. Ofi­
ciální schůze knížat už proběhla. Když jsem odjížděl, Belial
s Melchomem hráli karty a můj táta si šel zaplavat do bazé­
nu. Snad tam ještě bude, než dorazíme. Snaž se nedostat do
jedny místnosti s mým tátou, aby tě nezavětřil. Běž rovnou
za svým tátou, a pak můžeme odejít. Ostatní nefové vědí,
že přijdeš, a knížata si asi myslí, že máme v plánu společnou
oslavu Silvestra. Blake přiletěl se svým tátou a ostatní si vy­
razili na pár dní na prázdniny. Dvojčata se snaží vypadnout

336
 z Anglie, kdykoli to jde. Jo, Ginger je dneska opravdu slu­
níčko.“ Podrážděně protočil panenky
Už zase - narážka na něco mezi Kaidanem a Ginger.
I)okázala v něm probudit emoce, i když negativní.
Jo , dobře.“ Pokusila jsem se změnit téma. „Pamatuju si
to dobře - Melchom je Blakeův táta?“
Jo .“
Kéž bych mohla nějak skrýt svůj symbol, který vždyc­
ky přitahoval tolik pozornosti. Hlavně to bílé víření v něm.
Nechtěla jsem, aby si knížata začala lámat hlavu s tím, proč
jsem jiná. Kaidan se na mě podíval, když jsem se kousla do
rtu. Pak zavrtěl hlavou a zadíval se zase na silnici. Řídil jed­
nou rukou, druhou si mnul zátylek.
„Co je?“ zeptala jsem se.
„Nechápu to. Hrozí nám dost velký riziko, a já dokážu
myslet jen na to...“
„Na co?“ Dychtivostí mi naskočila husí kůže.
„Vypadáš dobře,“ prohlásil zdráhavé. Strhnul si vlně­
nou čapku a zamnul si hlavu, jako by ho svědily elektrizu-
jící vlasy.
Sevřela jsem rty a snažila se tvářit lhostejně. Nechtěla
jsem mu být za tu poklonu vděčná. Tolik jsem se snažila vy­
hnat si ho ze srdce, a tedjako by se mi v něm vrtal nožem.
„Jak ti dneska připadá táta?“ pokusila jsem se změnit
téma.
„Nechtěl bych si ho znepřátelit.“
„Působí dost děsivě, viď?“
„Trochu.“
Pokusila jsem se představit si Kaidanův domov plný kní­
žat, nefu a lidí. Doufala jsem, že tam bude dost velký zma­
tek, aby to ode mě odpoutalo pozornost, a že rychle vy­
padneme. Byla jsem taky ráda, že uvidím ostatní nefy. No,

337
většinu z nich. Z pomyšlení na Kopana mnou zachvívala
nervozita a pořád ve mně hlodalo podezření, co bylo mezi
Kaidanem a Ginger.
„Kaidane, můžu se tě na něco zeptat? Pochopím, jestli
o tom nebudeš chtít mluvit.“ Střelil po mně tázavým pohle­
dem. Skočila jsem do toho rovnýma nohama. „Co se stalo
mezi tebou a Ginger?“
Neradostně si odfrknul a znova si zamnul zezadu krk.
Přemýšlel.
„Vlastně nevím. V dětství jsme spolu trávili hodně času.
Až tak do třinácti jsme k sobě měli dost blízko.“
„Blízko?“ opakovala jsem se suchou pusou. „Vždycky jsem
si tě představovala jako malýho samotáře.“
Zavrtěl hlavou. „S Ginger jsme bývali nerozluční.“
„Aha.“ Tak to ovšem mění situaci. Trochu jsem upravila
svoje fantazie o Kaidanově osamělém dětství. Věděla jsem,
že jsem sobec, ale představa jejich důvěrného vztahu se mi
vůbec nezamlouvala.
Kaidan zdráhavé pokračoval, jako by z něj slova unikala
proti jeho vůli.
J e tak divný na to jen myslet. Jako by to bylo v jiným ži­
votě.“ Odmlčel se na tak dlouho, až jsem dospěla k názoru,
že víc už toho asi neřekne.
„Mně to můžeš povědět,“ zašeptala jsem.
Ušklíbl se nad tou terapeutickou replikou. A pak se na­
jednou stavidla otevřela.
„Sice to nerad přiznávám, ale jsme si s Ginger hodně po­
dobní. Oba jsme hodně brzo pochopili, co se od nás čeká,
dřív než ostatní - a začali jsme se o to zajímat. Tak trochu
jsme spolu experimentovali... nic vážnýho, jen takový dětský
pokusy. Jedna chůva nás přistihla, když mi bylo osm a Gin­
ger devět. Pověděla to našim otcům, ale těm se to samo­

338
 zřejmě zdálo zatraceně legrační. Když mi bylo dvanáct, táta
musel na rok do Itálie. Dvojčatům bylo třináct, to je věk,
kdy nefové začínají pracovat. Když jsem se vrátil do Anglie,
( íinger se změnila, byla z ní úplně jiná holka. Tvrdá a kri­
tická, a taky začala takovým jízlivým způsobem ochraňovat
Mamu. Bylo to pro mě znamení, jaká změna čeká mě. Pak
už jsem se s nikým důvěrně nebavil, ani s ní ne.“
Takže ji od sebe odstřihl. To mu šlo dost dobře. Ale
v dětství to pro holku muselo být ještě trýznivější.
„Třeba si tenkrát myslela, že se milujete,“ prohodila jsem.
„To asi ne. Každopádně se tehdy všechno změnilo. Už
jsem nemohl být dítě a myslet na Ginger. Nemohl jsem se
ohlížet do minulosti. Další rok jsme se seznámili s Blakem,
a ten po ní od začátku jel. Jeho pozornost sejí líbila. Jednou
jsme byli na večírku na předměstí Londýna. Blake tam za­
čal balit jednu holku a muchlovat se sní. A Ginger po mně
najednou vystartovala.“
„Myslíš, že to udělala proto, aby žárlil?“
„To jsem si myslel. Tenkrát mi bylo šestnáct a užíval jsem
si s holkama, který už jsem pak nikdy víckrát neviděl. Jen­
že Ginger jsem se zbytek života vyhýbat nemoh. A naše ka­
marádství z dětství to všechno ještě ztěžovalo. Asi si říkala,
že stejně pořád střídám holky, tak z toho nebudu dělat vědu.
Když jsem jí ale řek, že jestli je nadržená, ať si najde jiný-
ho nabíječe, byla to pořádná scéna. A od tý doby je to mezi
náma na bodu mrazu. A Blake tehdy udělal děsnou scénu.“
Naklonila jsem se k němu přes mezeru mezi našimi se­
dadly. „To je ten jeden případ, jak jsi říkal, že žárlil na ně­
jakou holku?“
Kaidan přikývl. „Slyšel, o čem spolu mluvíme. Přestal se
muchlovat s tou lidskou holkou, vrhnul se k nám a začal hu­
lákat, rozbil sklenici o zeď, kopal do věcí.“

339
 Nedokázala jsem si představit Blakea, jak zuří a ničí
všechno kolem sebe. Pod tím jeho pohodovým surfařským
zevnějškem asi číhala spousta skrytých emocí.
„Myslím, že Ginger k tobě asi pořád něco cítí,“ proho­
dila jsem.
„To ne. Podle mě ji štve způsob života, jaký musí vést,
a chybí jí, že nemá nikoho, koho by mohla považovat za sobě
rovného. Marna je pro ni spíš jako ochočený medvídek.“
V nitru mi vířily emoce. Udržela jsem je uvnitř.
„Ty se zlobíš, že jsem ti to neřekl dřív?“ zeptal se Kaidan.
„Trochu jo.“ Nemělo smysl to popírat.
,Je to už dávno pryč.“
„Ale věci, který jsme prožili v dětství, určujou to, jaký do­
spělí z nás budou. Ginger to ublížilo a pořád ji to bolí. Co­
pak tobě nechybí? Aspoň jako kamarádka?“
„Tohle je poprvý, co jsem na ni po těch letech myslel jako
na kamarádku, a jen proto, že ses mě na to zeptala. Vzpomí­
náš si, co jsem ti říkal o otci dvojčat Astarothovi? A že holky
dokážou poznat, když jsou lidi do sebe zamilovaný?“
Jo .“
„Proto jsem tak chlastal ten večer, kdy jsme se viděli na
tom mejdanu. Nechtěl jsem, aby něco vycítily. Nechtěl jsem
jim nic vysvětlovat nebo poslouchat jejich popichování.“
Puls mi zrychlil. Takže on přiznává, že mezi námi něco
je. Něco oboustranného.
„A dneska večer?“ hlesla jsem. Pohrávala jsem si se zi­
pem bundy. Místo odpovědi vylovil placatku zpod sedadla.
Srdce se mi rozbušilo.
„Neboj se, teď jsem absolutně střízlivý. Začnu pít, teprve
až zaparkuju.“
J á taky musím?“
„Ne, stačí, když se opije jeden z nás.“

340
 Namotala jsem si na prst pramen vlasů a zadívala se na
palubní desku před námi. Snažila jsem se, aby se mi ne­
chvěl hlas, když jsem se ho zeptala: „A kdybys nepil, co by
poznaly?“
Kaidan se díval na silnici a pevně svíral volant. Trvalo mu
dlouho, než odpověděl. Až moc dlouho.
„Nevím. Možná přitažlivost. Možná nic. Už uběhla spous­
ta času. Za chvíli budeme sedm kilometrů od domu.“
Jak to myslí, možná nic? Na čí straně možná nic - na
jeho, nebo na mojí? Asi bych měla přestat doufat. Samo­
zřejmě, nechce ani, aby dvojčata viděla, že ho přitahuju. Nic
víc v tom asi není.
Schoulila jsem se na sedadle. Když jsem ho zase viděla,
jako by mě to vrátilo zpátky. Ale v žádném případě se ne­
nechám srazit zase do té temné jámy deprese. Zavřela jsem
oči a pokoušela se meditovat. V duchu jsem před sebou vi­
děla Kopana.Ten by mě nikdy takhle nemučil a nemátl. Kéž
bych k němu dokázala cítit to, co ke Kaidanovi. Ale srdce
si nedá poroučet.
U brány Kaidan vyťukal bezpečnostní kód a projeli jsme
dovnitř. Prostranství před domem bylo plné aut. Vyslala jsem
svůj sluch do domu a bloudila jím místnostmi tak dlouho,
až jsem uslyšela chraptivý hlas, vyslovující typické pokerové
výrazy. Ostatní hlasy kolem stolu jsem nepoznávala, takže
Pharzuph tam nebyl. Kaidan otevřel placatku a přihnul si.
Dolehla ke mně nasládlá vůně bourbonu. Kdybych se na­
pila, možná bych poznala i značku. Vsunul si lahvičku do
kapsy kalhoty a vystoupili jsme.
Zamířili jsme do suterénu, kde bylo plno lidí. Blake uka­
zoval nějakému klukovi svůj nový tablet, poslední výkřik
počítačové technologie, až ten nebožák zezelenal závistivou
aurou. Mama a Ginger seděly u baru, upíjely nápoje a dě­

341
 laly oči na nějakého muže na druhé straně místnosti. Ten
se snažil bavit se svou partnerkou, ale rozptylovala ho tou­
ha po dvojčatech.
Kopáno seděl na stoličce vedle Marný. Ta mu smotáva-
la konečky dredů tak, aby mu trčely od hlavy. Zvedl hlavu
a jeho pohled se setkal s mým. Oba jsme znehybněli, dokud
mi nepokývl na pozdrav a já mu to neoplatila.
Dvojčata přelétla očima mezi Kopaném a mnou, Kaida-
nem a mnou, a pak si vyměnila spiklenecké pohledy. Dala
bych tašku tátových peněz za to, kdybych mohla zjistit, jestli
něco poznaly.
„Za chvíli vyrážíme na večírek,“ oznámil jim Kaidan.
Střelil po mně pohledem, který říkal: Viděljsem, jak se na
sebe díváte s Kopem.
Nadzdvihla jsem obočí. No a co?
„Hm,“ zavrčel. Když zamířil zpátky ke schodům, šla jsem
za ním.
Žaludek se mi sevřel, když jsme prošli domem plným
lidí na vyhřátou verandu, kde kolem stolu seděli muži, po­
píjeli drahou whisky rovnou z lahví a bavili se mezi sebou.
Zahlédla jsem svého otce a musela bojovat s citem, který mě
skoro přemohl. Sklopila jsem hlavu.
Když mě uviděl, jeho pohled ztvrdnul.
„Pojď sem, dítě,“ oslovil mě zlověstným tónem, jaký
jsem u něj nikdy neslyšela. „Už máš plány na silvestrovskou
oslavu?“
„Ano, pane.“ Odkašlala jsem si. „Velká párty... v jednom
hotelu v Atlantě.“ To byla pravda.
„Tak tady máš dárkový taštičky. Na ten svůj mejdan.“
Podal mi papírové tašky se sušenou trávou a bílým práškem.
Marihuana a kokain. Klid, holka, okřikla jsem se v duchu
a přitiskla si papírové tašky k tělu.

342
 „Děkuju," šeptla jsem se sklopenýma očima.
Vedle něj se ozval cizí hlas. „Možná by nebylo špatné,
kdyby všichni nefové pracovali na Silvestra společně." Opa­
trně jsem zvedla pohled a spatřila hezkého Japonce - zřej­
mě Melchoma, Knížete závisti. Vyndal si ze rtů doutník
;t vyložil karty na stůl. Ostatní hráči zasténali a začali si po­
lohlasně stěžovat jeden druhému. Démon se usmál, znovu
si vložil doutník mezi rty a posbíral výhru. Koutkem úst
promluvil: Jen mě to tak napadlo. Celá banda nefu by roz­
hodně mohla způsobit na silvestrovském večírku pořádnou
paseku. Nemám pro Blakea žádné jiné plány, a Astaroth
a Alocer budou jistě souhlasit."
„Proč ne?" zabručel táta. „Běžte slavit Nový rok společně."
K mému ulehčení mávl rukou na znamení, že mě pro­
pouští. Začala jsem se otáčet, ale koutkem oka jsem zachy­
tila nějaký pohyb z druhé strany. Ke stolu přicházel z vnitř­
ního bazénu Pharzuph v koupacím plášti, ale zatím byl za
prosklenými dveřmi.
„Co tady ještě děláš?" vyštěkl na mě otec. Otočila jsem
se na podpatku a zamířila ke dveřím, kde na mě čekal Kai-
dan. V okamžiku, kdy Pharzuph otevřel posuvné dveře na
verandu, jsem už byla pryč.
„Vyrážíme hned," pronesl Kaidan hlasitě do vzduchu.
Než jsme se dostali k předním dveřím, čtyři nefové už
nám šli naproti a natahovali si bundy. Kaidan hodil klíčky
Blakeovi. Všichni měli vzdálené výrazy, jako by posloucha­
li konverzaci někde v domě. Přidala jsem se k nim a vyslala
svůj sluch na verandu.
„To tvoje děvče pořád páchne ctností," prohodil Phar­
zuph s náznakem opovržení k mému otci. Mluvil tiše, aby
ho neslyšeli jeho lidští hosté.
Sakra!J á myslela, zejsem zmizela včas!

343
 Zrychlili jsme a nasoukali se do Kaidanova auta. Kai vy­
táhl placatku.
„Už ne nadlouho," pronesl můj otec tak přesvědčivě, až
mě to zabolelo. „V práci si vede dobře, a to ostatní přijde ča­
sem. V pití by strčila do kapsy každého chlapa tady u stolu,
na to bych si sakra vsadil.“
Následovaly jen další pokerové řeči, ale nepřestávala
jsem poslouchat, dokud jsme se nedostali mimo dosah
mého sluchu.
Kousala jsem si nehet na palci, dokud mě Marna nevza­
la za ruku a nesevřela ji ve své. Po nějakém čase nám Blake
naznačil, že už jsme sedm kilometrů od domu. Otočil se
a podíval se na mě.
„Ty seš panna?" Přikývla jsem a on mě přejel očima od
hlavy k patě, jako bych byla nějaká anomálie. Pak se zasmál
a plácl rukou do volantu. „Lidi, s tebou je to teď mnohem
zajímavější!"
Chtělo se mi zalézt pod sedadlo a schovat si obličej. Kai-
dan se napil.
„Takže jdeme vážně slavit společně?" zeptala se Marna.
Jako bychom měli na vybranou," ušklíbla se Ginger.
Nařídili nám jít spolu, ale jak poznají, jestli tam pra­
cujeme, nebo ne? Ale co když se nás některý z nich vydá
zkontrolovat? A najednou mi to došlo: i Kopáno je s námi.
Taky od něj se čeká, že se k nám přidá. Naklonila jsem se
k němu.
„Můžeš si vymyslet nějakou omluvu?" zeptala jsem se ho
tiše. Cítila jsem se hrozně. Zavrtěl hlavou.
„Nesmím dovolit, aby mého otce nebo někoho z vás za­
čali kvůli mně podezírat. Budu dělat, co musím."
Auto ztichlo. Ještě nikdy nikdo neviděl Kopana praco­
vat. Zavřela jsem oči. Tohle se nevyvíjelo dobře. Necháva-

344
li jsme si svoje myšlenky pro sebe, zatímco do nás pomalu
prosakovala realita.
„A jak se má můj cukroušek Jay?“ zeptala se Marna. Byla
jsem ráda, že se mě pokouší rozptýlit.
„Dobře. Už brzo snad bude mít holku. Tu moji další ka­
marádku.“
„Vážně?“ Z očí jí vyšlehl záblesk zájmu a výzvy, a já si uvě­
domila svou chybu. Marna se vzápětí vzpamatovala a sklo­
pila oči do klína.
„Tak to mu přeju,“ hlesla.
Moje myšlenky se přenesly ke dvěma plastovým taškám
s bílým práškem. Myslela jsem na to, že Pharzuph ví o mém
panenství, a jak by se mi ulevilo, kdybych si jednu dávku ne­
chala pro sebe. Pokoušelo mě to mnohem víc než alkohol.
Stačilo by strčit nehet dovnitř a -
Ne!
Musím se toho zbavit. Poprosila jsem Kopana, aby si se
mnou vyměnil místo. Přelezla jsem přes něj k okýnku a on
se posunul na moje místo. Snažil se mě při tom nedotýkat.
Když jsem vysypala poslední sáček, něco zaplulo vzduchem.
„Zastavte!“ vyjekla jsem. „V tašce něco bylo!“
Blake dupnul na brzdy. Vyskočila jsem z auta a běžela
zpátky, používala svoje supervidění a rozhlížela se po zemi.
„Co to bylo?“ zeptala se Marna, když ostatní přiběhli za
mnou.
„Myslím, že papír.“
„Já to taky viděl,“ potvrdil Kopáno.
„Tady!“ Ginger se rozběhla ke stromu a sebrala kus pa­
píru, který se napíchl na větev. Podala mi ho. Rozložila jsem
si ho a přečetla si tátův dopis. Ale ney ne, ne. Kolena se mi
podlomila. Kaidan ke mně přiskočil a podepřel mě, abych
neupadla.

345
 Po silnici přijížděla dvě auta, ale ještě byla obě dost dale­
ko. Všichni jsme si toho všimli a vrátili se zase do vozu. Po­
dala jsem papír Kaidanovi, zatímco Blake nastartoval a roz­
jeli jsme se. Pamatovala jsem si každé slovo.
Podezírají nás. Vyrojila se spousta klepů. Legionáři vás bu­
dou na Silvestra sledovat. Budeš musetpracovat. Vzpomeň si na
svůj trénink. Zeptej se ostatních>jak se duchové dorozumívají
Kaidan si to přečetl a udeřil dlaní do palubní desky.
„Nechcete nás zasvětit?" ušklíbla se Ginger netrpělivě.
Kaidan se otočil dozadu a chvíli na mě upíral ustaraný
pohled. Nastal čas jim všechno povědět.

346
 KAPITOLA DVACÁTÁ DEVÁTÁ

S il v e s t r

Trvalo mi hodiny přesvědčit Patti, že budu v pořádku a může

klidně letět do New Yorku. Věděla, že máme s neťy na sil­
vestrovské oslavě pracovat, ale vynechala jsem detaily o tom,
jak na mě démonští duchové donášejí. Démoni byli u nás
doma trochu citlivé téma.
Silvestrovská oslava se konala v jednom módním hotelu
v centru Atlanty. Bavili jsme se o tom, že bychom mohli jít
na jinou akci, kde nebudou moji kamarádi, ale tenhle mej­
dan byl ve městě největší. A čím víc lidí, tím víc se duchové
nechají rozptýlit. Což podle nefu není tak těžké. Doufala
jsem, že mají pravdu, protože jsem se cítila hrozně provi­
nile. Přivést démony na večírek, kde budou mí nejlepší ka­
marádi...
Jay získal na poslední chvíli brigádu jako pomocník dý-
džeje, který na akci obstarával hudbu. Tak jsme se taky do­
stali ke vstupenkám. Na organizaci se měla podílet i místní
rozhlasová stanice. Kvůli tomu, že Jay měl část večera pra-

347
covat, jsme tam museli být brzo. Zajela jsem pro Veroniku.
Ostatní nefové se s námi měli setkat tam.
Teprve když jsme dorazily do Atlanty, Veronica si všim­
la, jak jsem nervózní. Zaparkovala jsem a zhroutila se na
volant. Dělalo se mi špatně od žaludku. Přeplněné městské
ulice překypovaly barevnými emocemi, od těch duhových
po nejtemnější. Snažila jsem se je od sebe odstrkovat.
„Není ti něco?“ vyděsila se Veronica a ruka s leskem na
rty jí zůstala viset ve vzduchu.
„Asi jsem jen nervózní... z toho večírku.“
V hotelu to byla nádhera, do posledního detailu. V hale
stříkala fontána, na stolech byly naaranžované květiny, všemi
směry se táhly huňaté koberce s živými vzory. Lidé v hale si
objednávali pokoje. Veronica musela být do půl druhé ráno
doma, takže my přes noc nezůstávaly. Kdyby se něco semle-
lo a já musela zůstat, Jay ji odveze. Bylo dost pravděpodob­
né, že kvůli špehům tu budu muset být až do rána.
Hotel kypěl vzrušením. Veronica mě držela za ruku a vy­
zařovala jasně oranžovou auru nedočkavosti. I já se rozhlí­
žela kolem. Rozhodně jsem ale neumírala touhou spatřit
zase nějaké temné duchy. To ani náhodou.
Během té jediné noci „démonského“ výcviku jsem se
toho moc nenaučila. Táta si asi myslel, že teď už pro mě du­
chové nebudou problém, ale to se pletl - pořád mi to bylo
nepříjemné. Ale nefové mi naštěstí vysvětlili aspoň základní
věci, které jsem potřebovala vědět.
Duchové postrádají fyzické tělo, takže jejich možnosti
komunikace jsou omezené. Jejich zrak je výborný, ale sly­
ší jen špatně. Jednotlivá slova dokážou rozeznávat jenom
úplně nablízko, když jsou hlasové vibrace nej silnější a když
se můžou ponořit do mysli člověka. Večírky s hlasitou hud­
bou jsou pro ně příliš chaotické, což nám hrálo do karet -

348
 duchové nebudou moci na dálku poslouchat naše rozhovo­
ry. Můžou nás slyšet, jen když se přiblíží - stejně jako my
jc. Na krátkou vzdálenost s nimi můžeme komunikovat tak,
žc otevřeme svou mysl a telepaticky si vyměníme informace.
Něco jako šepot do ucha.
Táta mě ujistil, že knížata se naším posloucháním ne­
hodlají obtěžovat. Kaidan si byl jistý, že jeho otec bude na
Silvestra v New Yorku, což mě trochu děsilo, protože tam
jela i Patti. Jenže ta se určitě hned po tom, co nafotí pada­
jící kouli, vrátí do hotelu. Stejně se mi ale nelíbilo, že ti dva
budou na stejném místě.
Veronica mě chytila za paži trochu pevněji. Pokoušely
jsme se protlačit halou do tanečního sálu.
„Určitě ti nic není?“ ujistila se.
„Po pravdě řečeno se cítím dost mizerně.“
Zastavila se a starostlivě si mě přeměřila. „Nechceš se
vrátit domů a radši si lehnout?“
„Ne, to bude dobrý.“ Tlačily jsme se dál, až jsme se do­
staly do fronty dalších mladých draze oblečených lidí, vět­
šinou už ve věku univerzitních studentů. Ti, kterým už bylo
přes jednadvacet, měli neonově oranžové pásky kolem zá­
pěstí. My nezletilí jsme měli na hřbetech rukou natisknutá
velká X nesmazatelným inkoustem. Veronica se na ty oškli­
vé symboly na svých hezkých rukou zamračila.
X-ka nám měla zabránit v požívání alkoholu. Byla jsem
si jistá, že se to dá nějak obejít, jen jsem nevěděla jak. V sále
zatím nebylo narváno, byl zaplněný jen asi z poloviny.
„Jé, koukej, tamhle je Jay!“ Veronica se vrhla k budce
dýdžeje a rozhrnovala přitom nohama balónky na podlaze.
„Pardon, pane, můžeme si objednat písničku?“
Jay se narovnal a zadíval se na nás přes vysokou bariéru.
Stáhl si z uší sluchátka.

349
 „Co je? Děvčátka chtějí slavit, nebo co?“
Pousmála jsem se na něj, zatímco Veronica nadšeně po­
vyskočila. Jóóó!“
„Tak jedna pro vás, dámy,“ Jay si zase nasadil sluchátka.
„Speciálně pro tebe, Roni.“
Veronica nadšeně zahalekala, když pustil její oblíbenou
písničku, a odtáhla mě na taneční parket, který byl na můj
vkus ještě moc prázdný. A moc jasně osvětlený.
Jay asi vybral hodně populární písničku, protože místo
kolem nás se začalo zaplňovat. Hotelová obsluha zdumila
světla v sále. To už bylo mnohem lepší.
Když písnička skončila, ovívala jsem si obličej ruka­
ma a rozhlížela se kolem. U protější stěny stála skupinka
atraktivních mladých lidí, kteří zírali přes dav přímo na mě.
Nefové.
Dovolila jsem si sklouznout očima ke Kaidanovi. Měl
černé kalhoty a tmavomodrou košili, vedle které vynikla i na
dálku barva jeho očí. Vázanku měl s abstraktním vzorem
v modré, černé a stříbrné. Ruce si vrazil do kapes. Z jedné
mu visel řetízek peněženky, což byl jediný prohřešek pro­
ti společenskému oblečení. Neodvrátil ode mě oči. Zrudla
jsem při pomyšlení, že mě viděl tančit.
„Je to ten, kdo si myslím?“ ozvala se Veronica, která sle­
dovala můj pohled. Přikývla jsem. Neměla z Kaidanovy pří­
tomnosti žádnou radost, asi při vzpomínce na to, jak mi
zkazil Halloween.
„Jdu si pro skleničku a za Jayem,“ oznámila mi. „Chceš
přinést něco k pití?“
Jen vodu, jo? Skočím si zatím na záchod.“
Ve velké luxusní umývárně jsem se pokusila vydrhnout
si z rukou X, ale nešlo to. Nahrbila jsem se nad umývadlem
v rohu, abych k sobě nepřitahovala pozornost. Vtom jsem

350
za sebou ucítila sálající teplo něčích těl a při pohledu do
zrcadla zahlédla dvojčata. Ginger vytáhla něco z miniatur­
ní kabelky a postavila to na umývadlo.
„Zkus tohle.“
Vymáčkla jsem si na kůži zrnitou hmotu a zamnula si
ji prstem do kůže. Pálilo to jako čert, ale když jsem si ruku
opláchla, zůstal na ní už sotva stín X. Udělala jsem totéž
i s druhou rukou. Bude to muset stačit, protože mi ruce
připadaly jako odřené. Osušila jsem si je ručníkem a všim­
la si, že dvojčata mají oranžové pásky, i když jim je teprve
osmnáct. No ovšem: falešné průkazy. Mama mi nejspíš čet­
la myšlenky, protože sáhla do výstřihu a vytáhla další oran­
žový náramek. Přistrčila ho ke mně.
„Ehm, díky.“
Mama se rozesmála a ucukla rukou. Pak mi pásku sama
nasadila.
„Kdy myslíte, že se tady objeví?“ zašeptala jsem. Do
umývárny a na toalety přicházely dívky a zase odcházely, ale
nás si nikdo nevšímal.
„S tím si nelam hlavu,“ poradila mi Ginger. „Prostě pra­
cuj, jako by tady už byli.“
„Anno,“ ozvala se tiše Mama, „víš, že když jsem ve tři­
nácti letech musela začít pracovat, pořád jsem je neviděla?“
„Nemusíš o tom mluvit,“ ozvala se Ginger. Sestra se na
ni podívala.
„Ne, chci jí to povědět.“ Naklonila se blíž, abych ji slyše­
la. „Když mi bylo třináct a měla jsem za sebou rok tréninku,
všechno už jsem věděla, ale pořád jsem je neviděla. Takže
otec za mnou poslal syny Thamuze, aby mě zbavili nevin­
nosti, kterou jsem v sobě ještě měla.“
„Knížete vražd,“ zašeptala Ginger tónem, jako by vraž­
du sama zvažovala.

351
 „Nefily?“ zeptala jsem se.
„Ano, ale tihle nejou jako my. Jsou nelítostní. Nebyla
jsem panna, ale... žádný kluk mi nikdy tak neublížil. Pokaž­
dé, když jsem vykřikla nebo zaplakala, mě uhodili. Mysle­
la jsem, že mě nakonec zabijí. A zatímco se na mně synové
Thamuzovi střídali, přicházeli ke mně duchové a šeptali mi
spoustu věcí. Myslím, že ze všeho nejhorší bylo to, že jsem
si ani svoje vlastní myšlenky nemohla nechat pro sebe. Ne­
dokázala jsem nemyslet na to, co se mi děje.“
Odvrátila jsem se od sester a rozběhla se do kabinky pro
handicapované. Tam jsem se chytila madla a opřela se o něj
celou vahou těla. Když Marna vyprávěla svůj příběh, má­
lem jsem se pozvracela. Zhluboka jsem dýchala, pak jsem si
utrhla kus toaletního papíru a osušila si oči. Přísahala jsem
si, že se dneska večer nerozbrečím. Bylo to moc riskantní.
Dvojčata za mnou přišla do kabinky. Ginger zavřela dve­
ře a zajistila je západkou. Marna mě pohladila po vlasech
a po tvářích. Dovolila jsem si poslední záchvěv, než jsem se
dala dohromady.
„Pověděla jsem ti to jen proto, abys věděla, na co musíš
být připravená,“ ozvala se Marna. „Budou ti říkat různé ší­
lenosti, a ty je musíš ignorovat. Buď nad věcí, předstírej, že
ty hlasy jsou jen otravný televizní program, který je puštěný
moc nahlas. Nemůžou ti ublížit, dokud jim to nedovolíš. Já
je nechala... a nechci, abys udělala stejnou chybu.“
V puse jsem měla sucho. Představila jsem si sladkou tři­
náctiletou Marnu... a zastrčila ten obraz co nejhlouběji do
mysli. Zrovna teď jsem si nemohla dovolit myslet na nic,
co by mě mohlo rozbrečet. Marna mě objala a zamnula mi
hedvábnou látku šatů na zádech.
„Tak... kdo byla ta holka, se kterou jsi tancovala?“ změ­
nila Marna téma a zhoupla se na podpatcích.

352
 „To je Veronica.“ Naposledy jsem si přitiskla toaletní pa­
pír pod oči. „Vidělas pouto mezi ní a Jayem?"
„Ne, ale nestáli dost blízko u sebe. Tak pojď, jdeme
zpátky."
Když jsme vyšly z toalety, ruce mě na hřbetě pálily, jako
by mi chtěly připomínat, co mě čeká. Když jsme vešly na
balkon, Ginger se od nás odpojila a šla pracovat, ale Marna
zůstala se mnou. Démoni se zatím neobjevili.
Chtěla jsem co nejdřív vyzkoušet Marnin šestý smysl na
svoje kamarády. Uviděly jsme je v budce dýdžeje. Jay měl
sluchátka kolem krku a opíral se o předloktí, jak se nakláněl
k Veronice. Ta měla svou flirtovací náladu, rozhazovala po­
řádně rukama, když mluvila.
Marna si zkřížila paže na prsou a zamračila se.
„Co je - něco je špatně?"
Při mé otázce sebou trhla, rozpojila ruce a trhla rameny.
„Ne, nic. Je tady až moc lidí, to pak způsobuje, že se pou­
ta... navzájem matou."
„Takže nic nevidíš?"
„Jsou... přitahuje je to k sobě." Jenom tohle? Na to jeden
nemusel být superčlověk, to se dalo poznat celkem snadno.
Doufala jsem, že uslyším něco víc.
„Potom si spolu dáme skleničku," prohodila Marna, mrk­
la na mě a zamířila za svou sestrou. Já se vydala k budce
a zůstala stát chvíli opodál, abych je nerušila. Jay a Veronica
byli tak pohroužení v rozhovoru, že si mě vůbec nevšímali.
Jay ji hltal očima a ona pod jeho pozorností doslova rozkvé­
tala. Jenom přitažlivost? Vážně nic víc?
Veronica se otočila, zahlédla mě a rozesmála se.
„Panebože, tenhle kluk, to je vážně síla." Natáhla se do
budky, jako by ho chtěla praštit, ale on ji chytil za ruku, a když
se na sebe podívali... růžová. Sytá růžová. Mezi jejich aurami

353
se zachvěla temně fiíchsiová linka, když se pomalu pouštěli.
Jayův a Veroničin strážný anděl na sebe potěšeně kývli.
Chtělo se mi zajásat, ale místo toho jsem si vzala z pultí­
ku sklenici s vodou. Aspoň jsem měla důvod dívat se jinam.
Usrkla jsem si a zahlédla Marnu, jak stojí u stolu a dívá se
na nás. Usmála se na mě, ale nuceněji než obvykle.
Neviděla jsem je, ale věděla jsem, že jsou tady. Vedle mě.
Našeptávači přiletěli. Byl to podobný pocit, jako když člo­
věku po zádech leze pavouk. Naštěstí jsem dokázala vzít ro­
zum do hrsti a vydala se od svých přátel a jejich šťastných
chvil. Ještě nikdy jsem se od nich necítila víc oddělená.
Věděla jsem, co musím udělat. Sla jsem rovnou na bar.
Když jsem se prodírala davem, snažila jsem se nezrych-
lovat. Připadala jsem si, jako by se za mnou hnal vrah se se­
kerou, a já nemohla vřískat ani vzít nohy a ramena. Nutkání
otočit se a čelit nebezpečí bylo silné, ale ještě silnější byla má
hrůza z toho, co bych za sebou uviděla.
Vystřídala jsem u baru dvojici, která si právě odnášela
skleničky s pitím. Barman se na mě zadíval a odhrnul si
husté plavé vlasy z čela. Srdce mi bušilo nezvykle rychle.
„Co si dáš?“ zeptal se a naklonil se přes pult ke mně.
Zadívala jsem se na láhve piva vystavené na polici a uká­
zala na světlý ležák. Mladík sklouzl očima k oranžovému
pásku kolem mého zápěstí.
„Nevypadáš na jednadvacet," prohodil přátelsky a ote­
vřel mi pivo.
Jo , já vím.“ Vzala jsem si od něj vychlazenou třetinku.
Pak jsem v miniaturní kabelce na boku, kterou jsem měla
zavěšenou na řemínku křížem přes tělo, zalovila pro ban­
kovku.
„Díky, to je dobrý,“ podala jsem ji barmanovi. Vzal si ji,
ale zůstal stát u mě.

354
 Měla jsem pocit, že bych si s ním asi měla popovídat. On
taky vypadal, jako by mi chtěl něco říct.
„Myslí na to, že by těpozval k sobě na pokoj, až skončí “ Po
zádech mi přejel ledový chlad, když jsem uslyšela ten skří­
pavý hlas v hlavě. Poslechla jsem instinkt, popadla láhev
s pivem a zhluboka se napila. Jo. Nechutnalo mi to, ale as­
poň to nepálilo jako ďas. Démon se mi zachechtal do ucha.
Připadalo mi, že se ten zvuk rozléhá ozvěnou v mé lebce.
„Líbí se mu tvoje rty, když piješ. Udělej to znova. *
Fuj, fuj, fuj! Chtělo se mi vřískat, vyhnat si to z hlavy. Za­
klonila jsem se a začala pít a pít, dokud nebyla láhev prázdná.
Mladík za pultem mě pozoroval s rudou aurou chtíče. Když
jsem dopila, zasmál se, vzal ode mě prázdnou láhev a hodil ji
do koše, až to cinklo. Pak vytáhl z chladničky novou.
„To byla paráda," prohlásil. „Na, tohle je na mě. Mimo­
chodem, jsem Trevor."
Přijala jsem pivo a snažila se neodtahovat od odporného
šepotu démona, který mi do ucha vykládal, co bude dál. Pak
mě opustil a přesunul se k barmanovi.
Dva osamělí lidé, kteří spolu flirtují, to není žádný hřích.
Démon chtěl víc. Chtěl, aby Trevor myslel jen na mě, aby
hořel chtíčem, aby začal dělat chyby a nakonec přišel o prá­
ci. Aby trpěl. Našeptávač dokázal udělat z nevinného flirtu
něco příšerného. Věděla jsem, že je načase Trevorovi něco
odpovědět, ale v očích mě zaštípaly zrádné slzy. Hlavně se
nerozbrečet!
„Máš krásný oči," ozval se Trevor. „Tak třpytivý."
Démon se zachechtal. „Romeo by měl trochu zapracovat
na slovní zásobě! Taková nuda!K
„Díky. Já jsem Anna." Musím flirtovat. Nadzdvihla jsem
koutky a nahrnula si zezadu vlasy víc do tváře. „Pracuješ ce­
lou noc?"

355
 Jo , až do jedny. A pak... kdo ví? Ve městě bude do rána
spousta zábavy."
„To bych řekla," usmála jsem se.
A co teď? Mám na něj mrknout, nebo co? Koketová­
ní s cizími kluky zrovna nebyla moje parketa, ale pití ano,
a jemu se to líbilo. Znova jsem si pořádně, zhluboka přihnu­
la a uvolnila se, když se pivo rozlilo do mých útrob. Sakra,
zapomněla jsem na čas. Otočila jsem si stříbrné hodinky
na levém zápěstí tak, abych viděla na ciferník. Dvacet jed­
na dvacet.
K baru se nahrnula skupinka lidí. Trevor přijímal jejich
objednávky, ale poočku mě sledoval. Mávla jsem na něj se
zatřepotáním prstů, jak jsem viděla holky mávat na Jaye.
Připadala jsem si hloupě, ale barman se usmál, odhrnul si
vlasy z očí a kolem těla se mu rozlil pevný proud rudé.
Odešla jsem od baru, lámala si hlavu, co mám sakra dě­
lat teď - a narazila do dvojice stínů našeptávačů. Necítila
jsem je, ale zachvěla jsem se odporem a rychle prošla jejich
mlhou.
Oslava se už rozjížděla. Dýdžej stál za mikrofonem, vy­
křikoval svoje komentáře a lidé kolem se nechávali strhnout
jeho elektrizujícím nadšením. Zastavila jsem se mezi roz-
pohybovanými těly. Palčivě jsem si uvědomovala, že mě sle­
dují. Jay pobíhal kolem dýdžeje a pomáhal mu s technikou.
Veroniku jsem nikde neviděla.
Začala jsem se rozhlížet po ostatních nefech, ale pak mi
došlo, že je to hloupost. Vidět Kaidana v práci je to posled­
ní, co bych potřebovala. Nemohla jsem si dovolit rozptylo­
vání. Už jen myšlenka na Kaie mě přiměla vyprázdnit další
láhev piva do poloviny, ale bylo ještě moc brzo po první. Už
teď jsem začínala mít lehkou hlavu.
„Anno, tady seš! Sakra... co je to?" Veronica si založila

356
 ruku v bok a ukázala na pivo. „A kdes vzala ten oranžověj
náramek?"
„To víš, mám styky." Napjala jsem se, když jsem cítila, jak
sc kolem nás prohánějí našeptávači a snaží se nás poslou­
chat. „Potřebuju se uvolnit."
Veronica na mě zírala a na tváři se jí objevil nevěřícný
výraz. Asi jsem ji měla varovat včas, že jsem „změnila" svůj
postoj k pití. Naklonila jsem se k ní a zašeptala jsem jí do
ucha: „Užívej si, ale bud opatrná, jo?"
„No, jo," odpověděla, zmatená z mého výpadku z role.
Jestli ty taky..."
Našeptávač se naklonil k Veroničinu uchu a její strážný
anděl skočil mezi ně. Předstírala jsem, že se nedívám, chy­
tila Veroniku za loket a táhla ji k dýdžejově budce, ale vtom
jsem se prudce zastavila. Jay se vykláněl ven, smál se a bavil se.
S Marnou. Veronica přimhouřila oči. Tohle nedopadne dob­
ře. Změnila jsem směr a začala ji místo toho táhnout k baru.
„Ne, počkej." Vytrhla se mi a zadívala se na ně.
Dva potměšilí duchové sledovali, jak Veroniku obklo­
puje černá aura zklamání se zelenými záblesky žárlivosti.
Okamžitě se na ni vrhli, začali jí šeptat do obou uší záro­
veň, i když se jim v tom její strážný anděl snažil zabránit.
Můj dech se zrychlil, když Veroničina aura zčernala ještě víc
a zelená začala jasně zářit. Stát tam a nevměšovat se do toho
byla jedna z nejtěžších věcí v mém životě.
V tu chvíli Marna zatahala Jaye za ruku, jako by ho chtě­
la vytáhnout z budky, a on se halasně rozesmál, zavrtěl hla­
vou a ukazoval jí, že musí pracovat. Marna se vytáhla na
špičky a zahalekala něco na jeho šéfa. Ten se na ni zašklebil,
pokrčil rameny a poplácal Jaye po zádech. Marna využila si­
tuace a chytila Jaye za ruku, vedla si ho na taneční plochu.
Co to dělají?

357
 Veronica na ně zírala a duchové, kteří už došeptali, krou­
žili kolem ní a dráždili jejího anděla. Veronica zatím bojo­
vala sama se sebou.
Zašeptala jsem jí: „To je jen jedna Jayova kamarádka
z Anglie. Poznal ji vloni v létě.“
„To je ta Angličanka? Vykládal mi o ní, když jsme ještě...“
„... byli kamarádi,“ doplnila jsem za ni.
Veronica z nich nespouštěla oči, jak se k sobě oba tiskli
víc a víc. Marnino bujné poprsí spočívalo na Jayově hrudi,
jejich boky se pohybovaly v rytmu. Dopila jsem pivo a po­
dívala se na hodinky. Dvě piva za čtrnáct minut. To neby­
lo dobré.
Naklonila jsem se k Veronice, abych ji ujistila, že se nemá
čeho bát, že dvojčata ráno zase zmizí, ale do mých myšlenek
pronikl skřehotavý hlas démona.
„Přestaň j í našeptávat. “
Zvedla jsem obličej ke zrůdě nade mnou. Když jsem se
setkala s jeho zapadlýma mechovýma očima, automaticky
jsem o krok ucouvla před jeho zlovolným pohledem. I bez
těla vypadal podvyživené, s propadlými tvářemi a dírou mís­
to pusy. Trhla jsem hlavou.
„No tak, Veroniko,“ chytila jsem svoji kamarádku za lo­
ket, „pojď si dát skleničku.“
Stála jako sloup a zírala na Jaye.
J á jdu tam.“ Vykročila, a najednou se zarazila. Podíva­
la jsem se stejným směrem. Marna s Jayem tančili v těsném
objetí, držela ho kolem krku a líbali se - zrovna tady, všem
na očích. Kolem Jaye se vznášela rudá aura touhy. To nevy­
padá dobře.
Veronica mě odstrčila a rozběhla se k toaletám. Celé tělo
mě bolelo touhou rozběhnout se za ní. Démoni se nade
mnou hrdě plácali do dlaní. Nevěděla jsem, co mám dělat.

358
INxl jejich nenávistným dohledem jsem nemohla jít utěšo­
vat Veroniku ani si promluvit s Mamou a Jayem.
Věděla jsem, že bych měla „pracovat“. Rozhlédla jsem se
kolem a doufala, že najdu nějakou inspiraci. Bála jsem se, že
oba démony už moje váhání začalo nudit, protože se rozle­
těli do davu a začali našeptávat lidem. Zalila mě vlna stra­
chu, že mě za chvíli poletí udat svým pánům.
„Neboj se, většinou trpí poruchou pozornosti." Oto­
čila jsem se za hlasem. Vedle mě stála Ginger a usrkávala
brčkem koktejl ze sklenice. Pozorovala Jaye, jak se vrací do
budky. Mama zůstala sama na parketu. Když mě zahlédla,
otočila se a zmizela v moři těl.
„Ale na dlouho na tebe nezapomenou,“ dodala Ginger.
„Takže hurá do práce.“
Jo , díky,“ hlesla jsem.
S nápadným pohupováním boků se vydala pryč. Roz­
běhla jsem se ze sálu, dokud si mě duchové nevšímali. Vero-
nica právě vycházela z umývárny se zarudlýma očima. Když
mě uviděla, zaváhala. Tušila jsem, že v takové situaci bude
asi spíš konfrontační typ, připravená napochodovat k těm
dvěma a povědět jim, co si myslí. Pomyšlení na to, že pla­
kala, mi trhalo srdce.
„Už tady nechci zůstat,“ řekla rozhodně. „Chci jet domů.“
„Ale...“ Za normálních okolností bych s ní okamžitě
zmizela.
Za ní se z výšky snesl obrovský okřídlený tvor. Prud­
ce jsem vtáhla dech. Jeho obličej chrliče se ocitl jen kousek
od mého. Měla jsem co dělat, abych se neodtáhla. Kdyby
měli démoni těla, vsadím se, že by i odporně nakysle pách­
li. Jako smrt. Soustředila jsem se přes jeho mlžnou formu
na Veroniku.
„Vem si moje auto,“ navrhla jsem jí nevzrušeně. Popo-

359
 táhla nosem a zatvářila se zmateně. „Musím tady ještě zů­
stat a vyřešit jistou záležitost, ale seženu si pak odvoz.“
Duch se ke mně přilísal ještě blíž, pokud to vůbec šlo,
a já se zaklonila, jen abych se od něj dostala co nejdál. „Proč
projevuješ starost o tu dívku?“
Musela jsem myslet rychle. Mentálně jsem k němu vy­
slala odseknutí: „Protože si má myslet, ze jsme kamarádky,
abych na ní mohla pracovat ve škole. “
Démona to zřejmě uspokojilo, ale srdce mi bušilo až
v krku. Musím být opatrnější.
„Zavolám ti zítra,“ slíbila jsem Veronice. Ještě jednou
popotáhla a vzala si ode mě klíčky. Byla jsem ráda, že odsud
jede pryč, ale kéž by to nebylo se zlomeným srdcem.
Teď jsem musela říct Jayovi, že budu potřebovat odvoz
domů. Dostat se ke stanovišti dýdžeje trvalo tentokrát del­
ší dobu, protože sál už byl přeplněný. Ohlédla jsem se. Je­
den démon mě sledoval. Zhluboka jsem vydechla a přešla
k budce, kde se zasněným pohledem pracoval Jay.
„Hej!“ zavolala jsem na něj. Když mě uviděl, strnul a roz­
hlédl se kolem mě.
„Kde je Roni?“ zeptal se.
„Vzala si moje auto a jela domů. Budu pak potřebovat
odvízt.“ Jayova tvář se protáhla zklamáním a z jeho emocí
byl nezřetelný propletenec. Démon se zastavil vedle mě, aby
se na Jaye podíval lip. Otočila jsem se na podpatku a zamí­
řila pryč.
„Anno, počkej!“
„Promluvíme si potom!“ zavolala jsem na něj. Snažila
jsem se od něj démona odlákat co nejdál.
Jay si nejspíš myslel, že se na něj zlobím, ale dělala jsem
to kvůli němu. Nechtěla jsem, aby mu někdo našeptával do
ucha. Byl teď hodně zranitelný.

360
 Cestou k baru jsem slyšela, jak na mě Jay zase volá. Jeho
hlas se tentokrát ozval blíž, a vzápětí mě chytil za loket. Ze
strachu bych se na něj nejradši obořila, ale když jsem viděla
jeho zmučený obličej, všechno jsem spolkla. Zkřížila jsem
ruce na prsou.
„Proč odjela?" zeptal se.
„Viděla vás,Jayi."
Zavřel oči a zatvářil se, jako by dostal ránu. „Já to nechtěl.
Marna je... z úplně jiný ligy, chápeš? Nečekal jsem to... ne­
vím, co jsem si myslel." Zamnul si čelo.
Všichni podvádějí, jak řekla Ginger. A předpověděla, že
Jay bude taky.
„Vždyť spolu ani oficiálně nechodíme!" vybuchl Jay na­
jednou, jako by mi četl myšlenky. Jsem volnej."
„Promluvíme si potom." Ukázala jsem bradou k pódiu,
kde na Jaye gestikuloval jeho kolega, že se má vrátit. Necha­
la jsem ho stát a pokračovala k baru. Takhle chladně jsem se
k němu ještě nikdy nechovala.
Mířila jsem k baru a démon mě předběhl, jako by věděl,
kam jdu. Zastavila jsem se, protože mě najednou něco na­
padlo. Neměla jsem vědět nic o tom, že mám být dneska
pod dohledem. Třeba bych si s tím monstrem mohla zahrát
na hloupou a něco se dozvědět. Podle nefů byli našeptáva-
či ve svém díle krutí a nelítostní, ale taky naprosto sobečtí.
Rozkazy knížat vykonávali jen proto, že museli, a na počí­
nání nefu jim vůbec nezáleželo. Byli to slizcí úskoční tvoro­
vé, kterým se nedalo věřit.
Vyslala jsem k duchovi svoje myšlenky. „Proč mě sledu­
ješ? Snažím sepracovat, a ty měpořád vyrušuješ. Poslal tě můj
otec?“
Mou duší se rozezněla ozvěna zlomyslného chechotu.
„Nemusím ti odpovídat, "odsekl mi démon tak dětinsky, že se

361
můj strach trochu rozptýlil. Uvědomila jsem si, že ten druhý
démon někam zmizel.
»Vidím, ze tě druhý duch opustil,“ popíchla jsem svého
společníka. „Asi si někde užívá, a bez tebe. Co kdybys mě ne­
chal v klidu pracovat?“
Démon se na mě potměšile, ohavně zašklebil. Skoro jsem
čekala, že mu z pusy začnou lézt červi. „ Tak mi to předveď,*
vyzval mě. Srdce se mi rozbušilo.
Ja k je libo. “
Vydala jsem se cílevědomě davem a rozhlížela se na
všechny strany. Zprava ke mně dolehl mohutný jásot. Lidé
tam kolem něčeho postávali v kruhu. Napadlo mě, jestli tam
třeba Blake nepředvádí nějakou novinku. Postavila jsem se
na kraj hloučku a vytáhla krk, abych viděla.
U stolu tam s několika muži seděl Kopáno a hráli kar­
ty. Před ním ležela pořádná hromádka peněz. Kope si svlékl
čokoládové sako, povolil zlatavou vázanku a rukávy bílé ko­
šile vyhrnul k loktům. Takže on je hráč?
„Páni," vydechla jsem nahlas ohromeně.
„Ten kluk je neuvěřitelný," ozval se mladík vedle mě.
„Co hrajou?" zeptala jsem se.
„Jednadvacet. Ještě neprohrál. Buď je to takovej ten gé­
nius, co si pamatuje karty, nebo nevím. Ale ten proti němu
už začíná šílet."
Kopáno s nevzrušenou tváří vyložil karty a dav zajásal,
jako když kouzelník vytáhne králíka z klobouku. Démon
obletěl stůl, jako by ho vzrušovalo, jak peníze mění majite­
le. Jeden z hráčů u stolu se vztyčil a začal vykřikovat něco
o podvádění. Ostatní vstali taky a začali se překřikovat. Za
Kopaném stála nějaká dívka a mnula mu rameno, ale když se
ohlédl, naše pohledy se do sebe zaklesly. Neuhnul. Srdce mi
sežehl rychlý plamen. Odkašlala jsem si a ucouvla do davu.

362
 Poodešla jsem jen pár kroků, když jsem uslyšela ránu
Mvýkřiky. Někdo do mě strčil, jak se lidé hrnuli podívat, co
*r ilč je. Vytáhla jsem se na špičky a spatřila převrácený stůl.
Kopáno! Snažila jsem se ho zahlédnout, a po chvíli jsem
Im spatřila, jak na druhé straně klidně odchází od šílejícího
iluvu, se sakem přes ruku a skloněnou hlavou.
Když do sálu vtrhla hotelová ochranka, uklidila jsem se
Htranou.
Srdce mi ještě prudce bušilo, když jsem se zadívala do
I , kde už to pořádně vřelo. Klouzala jsem očima po všech
n íí u

těch nakrátko ostříhaných mladících, ale žádný z nich nebyl

Kaidan. Kam se poděl?
Kolem parketu se tísnili další zvědavci. V náhlém im­
pulsu jsem si přitáhla židli a vylezla na ni, abych se podíva­
la. Měla jsem trochu strach z toho, co uvidím, ale byl to jen
Blake, který tancoval break dance. A že uměl tancovat! Dě­
lal pohyby jak nějaký špičkový tanečník při vystoupení. Tu
pružnost a obratnost mu všichni záviděli. Kluci mu záviděli
i obdivné pohledy dívek, které přitahoval. Našeptávač pro­
létl kolem mě, až jsem zadržela dech.
Bylo načase mu taky něco předvést.
Zahlédla jsem osobu, kterou jsem hledala. Démon le­
těl za mnou, když jsem se vydala ke skupince rozesmátých
lidí. Marna se právě natáhla ke kravatě nějakého nebožáka
a rozvázala mu ji. Pak mě uviděla s mým neblahým stínem
v patách a strnula.
„Pardon,“ omluvila jsem se její kořisti a chytila Marnu za
ruku. J e čas na skleničku.“
„To je nápad.“ Marna mi stiskla ruku a na svou oběť se
už ani neohlédla.
Vedla jsem ji k Trevorovi. Protlačila jsem se mezi čeka­
jícími zákazníky k pultu a položila si na něj lokty. Marna se

363
vmáčkla za mě. Démon vtiskl svůj šťouravý kouřový obličej
mezi nás, ale nevšímaly jsme si ho.
Když mě Trevor uviděl, usmál se a přestal si všímat ostat­
ních žíznivců.
„Konečně," uvítal mě. „Máš chuť na další pivko, zlato-
vlásko?"
Zavrtěla jsem hlavou. „Dvě tequily."
Barman povytáhl obočí, jako by to na něj udělalo dojem,
a natáhl se pro láhev s průzračnou tekutinou.
„Hej, my už tady čekali před nima!“ zařval nějaký muž
za námi.
„Hned jsem u vás," slíbil mu Trevor.
Podívala jsem se na zápěstí. Od vypití piva už uplynula
hodina. Teď jsem si mohla dát zase tři skleničky po osm­
nácti minutách. Trevor před nás postavil dva panáky tequi-
ly a slánku, ale ne limetky. Viděla jsem, jak volá na druhého
barmana a hází mu dílek limetky. Jeho kolega se zašklebil
a přikývl. Co to dělají?
Jestli chcete limetky, holky, pojďte si pro ně." Trevor
a jeho kamarád se naklonili přes pult s řezy limetky sevře­
nými na krajíčku kolmo mezi zuby
Marna se rozesmála, olízla si zápěstí a nasypala sůl na
vlhkou kůži. To zvládnu taky Napodobila jsem ji, osolila si
zápěstí, a obě jsme zvedly skleničky. Než jsme si přiťukly,
vyměnily jsme si pohledy Bylo v nich porozumění. Omlu­
va. Přijetí. Spřízněné duše.
Ťukly jsme sklínkami o sebe, hodily do sebe kořalku
a naklonily se přes pult. Barmani se naklonili k nám. Sot­
va jsem vnímala, jak nás lidé kolem rozjařené povzbuzují,
protože mi prudce bušilo srdce. Naklonila jsem hlavu a za­
kousla se do limetky tak, abych se Trevora nedotkla. Ale
když jsem se zmocnila ovoce, přejel mi horkým jazykem

364
po spodním rtu. Z chuti tequily, limetky a tepla jeho jazy­
ku se mi roztočila hlava. S myšlenkou na Kaidana jsem se
odtáhla.
„To byla legrace. “Málem jsem vyletěla z kůže, když jsem
zaslechla démonův kyselý hlas. j í co dál?“
„Další rundu,“ prohodila jsem kTrevorovi.
„Zase tequilu?“
Nerozhodně jsem se odmlčela. Dívala jsem se do tváří
lidí, kteří se tiskli k baru kolem mě. Bylo jich tam asi deset,
a další za námi. V kabelce jsem měla spoustu peněz. Na­
klonila jsem se k dívce vedle Marný, která držela prázdnou
sklenici od vína.
„Dáš si s náma panáka?“ navrhla jsem jí se smíchem.
„Co, já? Ne, díky, já tvrdej nezvládám, jen víno.“
„Ale no tak, je Silvestr!“ Usmívala jsem se na ni od ucha
k uchu. „Zvu tě.“
Viděla jsem, jak se její aura mění z neurčitě mléčné zdrá-
havosti na dychtivější oranžovou.
„Tak jo, ale jen jednu skleničku,“ souhlasila.
„Ty si dáš panáka?“ zeptala sejí kamarádka z druhé stra­
ny nevěřícně.
„Zvu na panáka všechny tady u baru,“ oznámila jsem
Trevorovi. Obočí mu vylétla vzhůru.
„Všechny? Víš, kolik to bude stát?“
Jo , neboj, jsem na to vybavená.“ Mrkla jsem na něj. Bylo
to moje první mrknutí na kluka v životě. Tělem mi zachví-
val adrenalin.
Chvíli trvalo, než se dívky u pultu domluvily na jednot­
ném pití. Vybraly nějaký’ koktejl, který jsem neznala. Trevor
měl teď plné ruce práce, když vyrovnal na pult dvacet ma­
lých skleniček a chystal si ingredience.
Míchání nápoje mu poskytlo šanci předvést barmanské

365
umění. Vyhazoval láhve do vzduchu a chytal je za hrdla,
ze kterých naléval do šejkru. Použil asi sedm různých láh­
ví a džbánků, pak třepal, třepal a třepal, a tekutina v šejkru
zrůžověla. Když ji nalil do sklínek, rozdala jsem je kolem
sebe a setkala se s nadšenými díky. Jen pár lidí jsem musela
přemlouvat, aby si dali. Dělat svůdnou pokušitelku nebyla
zrovna moje parketa, ale se zlověstným duchem za zády se
mi podařilo přemluvit i váhavce. S pocitem viny se vyrov­
nám později.
Když měl každý pití, zvedli jsme skleničky a všichni za­
halekali na zdraví. Mama si se mnou ťukla a hodily jsme
tekutinu do sebe. Chutnala sladce a štiplavě zároveň. Hor­
ko ze dvou panáků se mi rozlilo tělem až do brnících prstů
u nohou. Celé moje tělo žadonilo o další skleničku. Trevor
si přejel dlaní po vlasech a čekal na moje další slova. Jak
se mi žilami rozléval alkohol, rozeznávala jsem jeho barvy
i barvy lidí kolem jen s obtížemi.
„Ještě jednou pro nás čtyři,“ požádala jsem Trevora a uká­
zala na Marnu a ty dvě kamarádky, se kterými jsme stá­
ly vedle sebe. „Překvap nás.“ Ani nezaváhal a začal chystat
sklenice. Podívala jsem se na hodinky. Tohle bude až do půl­
noci moje poslední pití. Doufala jsem, že to bude stačit.
Jejda,“ slyšela jsem Marnu zamumlat jedno z těch le­
gračních britských slovíček, která tady nikdo nepoužívá.
Před námi se objevily čtyři skleničky se zlatou tekutinou.
Myslela jsem, že je to další koktejl, ale tohle spíš vypadalo
na čistou brandy.
„Co je to?“ zeptala jsem se.
„Čtyři jezdci,“ odpověděl Trevor. Jack, Jim, Johnny
a Jose.“
Čtyři druhy brandy? Jejda to docela vystihovalo.
„Tohle ne,“ ozvala se dívka vedle Marný.

366
 „Chceš nás zabít, nebo o co se to snažíš?“ zeptala se její
kamarádka Trevora.
Jeho kolega se naklonil přes pult a spiklenecky pronesl:
„Snaží se, abyste mu zatancovaly na baru.“
„Třeba se mu to splní,“ prohlásila jsem a zvedla sklenic-
ku. „Tak jedem, holky. Na novej rok a novy přátelství.“
Dívka vedle Marný pozorovala svou skleničku s roze­
chvěním, než se jí chopila. Marna si přičichla k obsahu a na­
krčila nos. Přiťukly jsme si a hodily to do sebe. Málem jsem
se udávila. To byla síla. Ale táta by na mě mohl být hrdý. Po­
stavila jsem prázdnou skleničku na pult, ani jsem se neza­
kuckala. Obecenstvo si se mnou uznale plácalo o dlaň, a do­
konce i Trevor se obdivné zašklebil. Přistrčil ke mně čtverec
ubrousku, na kterém bylo napsané a dvakrát podtržené Po­
koj 109 . Sbalila jsem ho a zastrčila do kabelky, ze které jsem
vytáhla pětistovku. Přišla jsem vybavená.
Podala jsem peníze Trevorovi a cítila se jako na koni,
když jsem prohodila: „To je dobrý“
Když se mým tělem rozjeli Čtyři jezdci, napadlo mě,
jestli jsem nepřekročila povolenou dávku tří skleniček za
hodinu. Když jsem o tom přemýšlela, Trevor určitě naléval
větší dávky než táta. Cítila jsem, jak se nakláním, až jsem
málem spadla na kluka vedle sebe.
„Bacha, holka,“ napomenul mě a pomohl mi do vzpří­
meného postoje. Zachichotala jsem se.
„To užje něco, "protáhl démon vedle mě.
Ještě jsem neskončila, “ ujistila jsem ho. Chtěla jsem, aby
podal svému pánovi hlášení, po němž by už o mně nemohl
nikdo pochybovat.
,Je čas si zatancovat,“ prohodila jsem k Marně a poplá­
cala bar. Přikývla, jako by se jí ta myšlenka zalíbila. Sklo­
nila se, aby si zula boty, a já udělala totéž. Potom jsme za

367
pomoci přihlížejících vyšplhaly na stoličky a z nich na bar.
Všichni kolem nás divoce povykovali. Trevor a jeho kolega
rychle sklízeli prázdné sklenice a lahve, aby byl povrch pul­
tu prázdný.
„Pojďte taky nahoru!" zakřičela jsem na naše nové ka­
marádky.
Chytily jsme je s Marnou za ruce a vytáhly k nám. Všech­
ny jsme se chichotaly tomu, jak se potácíme. Pobízely jsme
další dívky, aby se k nám přidaly, lidé se postrkovali sem
a tam, a za chvíli nás bylo nahoře osm. Se vším tím alko­
holem v žilách jsem se divila, že se vůbec dokážu na baru
udržet.
Podívala jsem se na Trevora. Stál pode mnou a díval se
vzhůru. Zřejmě se mu líbilo, co viděl, protože se na mě
usmíval. Ani netušil, jak mi dneska pomohl. Přidřepla jsem
si, vzala jeho obličej do dlaní a zlehka ho políbila. Chtěla
jsem se hned odtáhnout, ale přidržel si mě u sebe a políbil
mě doopravdy. Dotek jeho rtů se mi propálil do těla. Když
skončil, zakřenil se a pomohl mi vstát, abych mohla zase
tancovat. Moje nohy moc nespolupracovaly. Asi to bylo vi­
dět, protože mě Marna objala paží kolem boků.
Když písnička skončila, objevil se manažer hotelu a uká­
zal nám, že máme slézt. Taky postavil do latě oba barma­
ny, kteří bezmocně zvedali ruce, aby mu naznačili, že přece
nemůžou za to, že jim na bar vylezla banda opilých ho­
lek. Když jsme slézaly dolů, nějaký hubený menší kluk ke
mně natáhl ruce. Sklonila jsem se k němu, opřela se mu
o ramena a vypískla, když mě uchopil za boky a chytil
do náruče. Byl silnější, než vypadal. Místnost se na chví­
li roztočila.
„Zatancuješ si se mnou?" zašeptal mi do ucha. Podařilo
se mi přikývnout.

368
 Chůze byla dost obtížná, protože můj mozek zřejmě pře­
stal vysílat k nohám signál, jak se mají správně střídat. Ten
kluk mě ale naštěstí ochotně přidržoval. Měl nakrátko ostří­
hané vlasy a hladce oholenou tvář vojenského kadeta.
Když jsme se dostali na parket, položil si moje paže ko­
lem krku a chytil mě kolem pasu jednou rukou. Ve druhé
měl nějaký koktejl. Písnička byla pomalá, takže jsem si mu
opřela čelo o rameno.
Ja k se jmenuješ?“ zeptal se mě.
„Anna,“ zamumlala jsem.
J á Ned. Máš žízeň? Dáš si Kapitána s kolou?“
Zvedla jsem těžká víčka, abych zvážila jeho nabídku. Na­
klonila jsem se a zhluboka se napila brčkem z jeho skleni­
ce. Když jsem se znova podívala na něj, všechno se zamlži­
lo. Ucítila jsem vřelou náklonnost k Nedovi, vojákovi, který
je ochotný riskovat za nás život. Přitáhla jsem si jeho hlavu
a vlepila mu dlouhý polibek. Nevypadal, že by mu to vadilo.
Rozesmál se a chytil mě kolem pasu.
„Holka, ty jsi na tom hůř, než jsem myslel. Radši bys už
neměla pít.“
„Blbost, nic mi není.“ Natáhla jsem se po jeho pití, ale
zvedl ho do výšky. Nadskočila jsem pro něj a zapotácela
se. Ned mě volnou rukou přidržel za pas. Jeho smích zněl
hravě, ale já prostě chtěla jeho koktejl. To, že mi ho ne­
chtěl dopřát, mě hrozně dráždilo. Pro něj to ale byla vý­
borná zábava.
Zatímco jsme se přetahovali o skleničku, zaslechla jsem
pronikavý zvuk. Zahvízdnutí. Bylo stejné, jaké používal při
tréninku táta, ale ne tak hluboké. Rozhlédla jsem se kolem,
hodně pomalu.
A další hvízdnutí!
Moje oči pomalu klouzaly kolem, až jsem u stěny za­

369
hlédla Kopana s vyhrnutými rukávy košile. V ruce držel
sklenici vody a ukazoval mi ji.
Ned se mnou pohupoval sem tam, snažil se tančit.
„Musím na záchod,“ řekla jsem mu. Totiž, měla jsem
v úmyslu mu tohle říct, ale z pusy mi vyšlo nezřetelné za­
huhňání. Doufala jsem, že Nedovi to dojde i tak, když jsem
se vymanila z jeho náruče a odklopýtala Kopanovým smě­
rem. Celou cestu jsem vrážela do lidí. Když jsem se k němu
konečně dostala, podal mi vodu a ukázal bradou k židli.
Vzala jsem si pití, ale neposadila se. Kope na mě promluvil
tím svým klidným, konejšivým hlasem.
„Odpočiň si. Legionáři už jsou pryč.“
Haleluja. Tak to chce další skleničku. Ale asi vypadám
opile, když se mě Kope snaží postrčit k vystřízlivění. Najed­
nou mě něco napadlo...
„Tys hvízdal,“ prohlásila jsem a namířila na něj prst. Při­
kývl, ale nedíval se na mě. Napadlo mě, jestli se za mě stydí.
Při tom pomyšlení se mi sevřel žaludek. Zamumlala jsem:
„Musím na záchod.“
Zavrávorala jsem a Kope mě chytil za ruku, aby mě při­
držel. Mlčky mi zvedl bradu. Zadívala jsem se do jeho oříš­
kových očí a ucítila, jak se jeho palec pohybuje po mé čelisti,
jako by mě chtěl ujistit, že si o mně nic špatného nemyslí.
Silou vůle jsem od něj odtrhla pohled. Už jsem věděla, že si
žádnou další skleničku nedám. Krátce jsem na něj kývla.
Když pustil mou bradu, omámené jsem vykročila od něj.
Hlava se mi točila a musela jsem se přidržovat dlaní stěny,
než jsem se dostala k nejbližšímu východu. Chtěla jsem se
dostat do haly na toalety, ale tady byla zhasnutá světla. Proč?
Ale ne. Jsem špatně. Ocitla jsem se u vchodu do nějaké ko­
mory. A ve tmě si to tam rozdávala nějaká dvojice.
Moje tělo náhle strnulo poznáním. Nejlepší bude otočit

370
 sc a zmizet. Ale moje nohy byly jako vrostlé do země. Jako
by mě někdo zaklel a já nemohla odtrhnout oči od Kaio-
vých štíhlých zad a širokých ramen. Ve vlasech mu přejíž­
děly dlouhé gelové nehty partnerky, která ho vášnivě líbala.
Oba byli oblečení, ale z pohybu jejich boků bylo jasné, co se
děje. Dívka měla zvednuté koleno a šaty vyhrnuté nad pas.
Zahlédla jsem červenou barvu jejích kalhotek. Kaidan měl
vyhrnutou košili a ona mu přejížděla dlaněmi po zádech.
Věděla jsem přesně, jak hedvábná je na dotek jeho kůže.
Konečně jsem se vzpamatovala natolik, abych se dokáza­
la odpotácet z haly. Zahnula jsem za roh a narazila na Gin-
ger, která mě pevně popadla za ruku. Nakoukla za roh, aby
se ujistila, že jsem je nevyrušila, a odtáhla mě pryč.
„Co tě to napadlo?“ zasyčela na mě skrz zaťaté zuby.
„Nech ho na pokoji, když pracuje!“
„Hledala jsem záchody!“ Pokusila jsem se jí vytrhnout.
„To určitě,“ vyštěkla.
„Nemluv se mnou takhle! A pusť mě, sakra!“
Švihla mou rukou dolů a naklonila se ke mně. Doufala
jsem, že Pharzuph ani nikdo jiný tady neposlouchá, protože
Ginger to zřejmě bylo úplně jedno.
J á tě dneska sledovala, Anno. Užívala sis to, co? Líbi­
lo se ti, jak tě sledoval ten barman i ostatní chlápci, když jsi
pro ně tancovala. Přiznej to. Miluješ, když vzbuzuješ po­
zornost.“
Chtěla jsem to popřít. Celý život jsem byla neviditelná.
Byla jsem tak vzorná, že jsem nikomu nestála za pohled.
Dneska jsem měla poprvé pocit, že mě lidé berou, a na­
vzdory špehování démonů jsem se sama bavila.
„Ti kluci, co s tebou flirtují?“ pokračovala Ginger. „Všich­
ni tě chtějí dostat do postele. Ten barman, jo? Je zasnoube­
ný. Proklepla jsem si ho. A všimla sis všech těch holek ze­

371
lených žárlivostí, že se jejich kluci snaží zahlédnout tvoje
kalhotky, zatímco tancuješ na baru? Protože tohle se děje
vždycky, když se začneš bavit/4
„Přestaň. To není fér.“
„Fér?“ Ginger si pohrdavě odfrkla. „Nejsi o nic lepší než
my ostatní.“
„To jsem si nikdy nemyslela.“
Zírala jsem Ginger do očí a všechno se zase začalo točit.
Někdo za námi přišel, mluvil s námi. Snažila jsem se vší si­
lou soustředit. Blake. Namířil ke mně zaťatou pěst. Se znač­
ným úsilím jsem o ni ťukla svojí.
„Víš, že se říká, že když člověk ztratí boty, bavil se dob­
ře?“ Rozesmál se a zadíval se na moje bosé nohy s jiskřivě
rudými nehty. „Kdo by to řekl, že budeš po pár skleničkách
olíbávat sál?“
Čtyři jezdci v mém žaludku se dali do cvalu. Přitiskla
jsem si dlaň na pusu, protlačila se mezi těmi dvěma a upus­
tila sklenici, kterou mi předtím dal Kopáno. Ginger zavřísk-
la, když na ni vyšplíchla voda. Vběhla jsem na toalety a na
poslední chvíli zapadla do jediné volné kabinky.
Vyzvracela jsem ze sebe všechno, co mi zbylo v žalud­
ku, spláchla a opřela se zády o stěnu. Pomalu jsem klouzala
do sedu a zůstala tak, s koleny přitaženými k hrudi. Slyše­
la jsem, jak v dalších kabinkách taky někdo dáví. Sehnula
jsem se a podle bosých nohou poznala, že to jsou ty dvě dív­
ky, které jsem tak nutila do pití, i když se nejdřív zdráhaly.
Zvedla jsem se zase do sedu a pevně stiskla víčka. Obě za
chvíli spláchly, vyšly ven a nechaly mě o samotě.
Všechno se se mnou točilo a před očima mi vířil ten ob­
raz z komory. Zavřela jsem oči ještě křečovitěji a bojovala
s novým nutkáním na zvracení.
Slyšela jsem přede dveřmi záchodků nějaké dohadová-

372
Ml. Pak se dveře rozrazily a někdo vešel do prostoru před
umývadly.
„Anno?“ Ach ne. „Ann?“ Srdce se mi při zvuku jeho hla-
nu sevřelo.
Jsem v pořádku, Kaie.“ V krku mě pálilo.
Po dlaždicích přešly rychlé kroky a v mezeře pode dveř­
mi sc objevily jeho černé lakovky.
J e ti špatně. Otevři mi.“
„Ne, už je mi lip.“
„Tak ti mám poslat Marnu?“
„Ne, chci jen zůstat chvíli sama. Běž už, kdyby se ducho­
vé vrátili.“
Nastala dlouhá odmlka. Modlila jsem se, aby mě po­
slechl a odešel, protože ty emoce, které jsem celý večer
držela v sobě, ted nezadržitelně prosakovaly na povrch. Vě­
děla jsem, že až praskne poslední přehrada, hlasitě a dětin­
sky se rozbrečím. Na to jsem svědky nepotřebovala. Prosím,
už nic neříkej.
„Dneska večer... jsi to zvládla dobře.“ Potlačovaná ná­
klonnost v jeho hlase byla jako úder kladivem do hlavy.
„Běž!“ vyhrkla jsem zastřeně. „Potřebuju být sama. Pro­
sím, jd i pryá “
Odněkud se ozvalo sborové skandování. Pokusila jsem se
poslouchat, i když moje extra smysly teď byly dost naruše­
né. Došlo mi, že odpočítávají poslední vteřiny starého roku.
Vzápětí se ozval jásot a troubení na frkačky.
„Šťastný nový rok.“ Kaidanovy boty se špičkami natoči­
ly k východu. Sotva za ním zapadly dveře, položila jsem si
obličej na kolena a rozbrečela se.

373
Toho hřích pozdvihne a toho ctnost zas skosí
W i l l i a m S h a k e s p e a r e , Půjčka na oplátku
(přeložil E. A. Saudek)
 KAPITOLA TŘICÁTÁ

Toho c t n o st z a s sk o sí

Další den ráno někdo v půl sedmé zaťukal na dveře naše­

ho bytu. V půl sedmé! Sunula jsem se chodbou ke dveřím,
sotva jsem se udržela na nohou. Žaludek jsem měla jako na
vodě a za krkem mi bušili kladívky trpaslíci. Naklonila jsem
se ke kukátku a zahlédla tátu. Otevřela jsem mu. Obešel mě
a zamířil rovnou do kuchyně.
„Posluž si,“ zamumlala jsem.
„Taky přeju dobré ráno, bručoune.“ Nalil si sklenici le­
dového čaje a začal si mazat sendvič. Zírala jsem na něj
opuchlýma očima.
„Včera ti bylo špatně.“
Jak to sakra poznal? Ze by to ze mě bylo cítit? Táta si
ukousl a mračil se na mě.
„Zapomněla jsem pít vodu,“ zabručela jsem.
„Nebo za to můžou Čtyři jezdci,“ navrhnul.
Ja k to...“ Zarazila jsem se. „Tys byl celou dobu tam!“
Přikývl. „A co jsem asi tak měla dělat, když mi ten démon

377
funěl na krk? Řekl mi, že chce vidět, jak pracuju. Nemohla
jsem prostě nic nepít.“
„Nikdy nenechávej barmanovi volnou ruku. Objednávej
si jen to, co víš, že zvládneš.“
Povzdychla jsem si a hupsla na pohovku. Přitiskla jsem
si ruce na spánky.
„Promluvíme si o tom v letadle. Vyskoč a běž se připra­
vit. Letíme do New Yorku.“

Letět první třídou byla paráda. Smůla, že jsem si to ne­

mohla užít. Žaludek se mi svíral, hlava mi pukala. Usrkávala
jsem vodu a snažila se sníst croissant.
Knížata svolala naléhavou schůzku, které se měli zúčast­
nit i nefilové. Ti z různých koutů zeměkoule už museli vy­
razit včera, aby to stihli. Mí přátelé letěli Pharzuphovým
soukromým tryskáčem.
Cestou na letiště jsem se táty zeptala, proč se nefové mu­
sejí zúčastnit. Rekl, že nefily zvou démoni na setkání jen
tehdy, když má některý z nich potíže. V tu chvíli se mě
zmocnila podivná otupělost. Táta vyslal svoje špehy, aby zís­
kal informace, ale dozvěděl se jen to, že jistá nefilka nepra­
cuje tak, jak by měla, a démoni se s ní chtějí vypořádat pro
výstrahu ostatním. Zbytek cesty na letiště jsme mlčeli, ale
můj mozek zběsile pracoval.
Byla to až příliš velká shoda náhod, že by knížata svola­
la setkání jen pár hodin po tom, co mě podrobili zkoušce.
Spatně skrývané napětí v otcově tváři mi napovědělo víc,
než sám chtěl prozradit.
„Včera někdo hvízdnul,“ ozval se otec při letu. Motory
stroje tiše hučely a vedle nás nikdo neseděl.
„To byl Kopáno.“
„Tys mu o tom řekla?“ zeptal se.

378
 Zavrtěla jsem hlavou a kousla se do rtu.
„Takže poslouchal, když jsme trénovali." Táta vtáhl
vzduch mezírkou mezi zuby. „Ten má teda koule."
„Ty se nezlobíš?"
Trhnul jedním ramenem, jako by na tom nezáleželo. Pak
zase začal mluvit o setkání a moje vnitřnosti se zauzlovaly.
„Seď co nejdál od knížat," vydával mi pokyny. „Nefové
na setkáních nemluví. K ničemu se nevyjadřuj, ať se děje, co
se děje. Jestli se vyskytne nějaký problém, já se o to posta­
rám. A nevytahuj ten zatracený kord, dokud ti neřeknu. Je
to naše absolutně poslední možnost. Jakmile je jednou koč­
ka venku z pytle, už ji nedáš zpátky."
Společně jsme upevnili jílec do pouzdra uvázaného ko­
lem mého kotníku. Táta našel kožené pouzdro, které mi pev­
ně lnulo k pokožce. Měla jsem černé kalhoty, hodně dlouhé
a dole volné, takže to zakrývaly. Táta si myslel, že detektory
nebeský kov nezachytí, a měl pravdu. Bezpečnostní kontro­
lou jsem prošla bez potíží.
Nejhorší na tom setkání bylo, že jsem nevěděla, s čím
můžu počítat. Musela jsem se připravit na nejhorší.
Výsměch. Mučení. Bolest. Smrt. Peklo.
Při pomyšlení na věčné zatracení mnou otřáslo zachvění.
V tu chvíli se letadlo dostalo do turbulence a kabina pokles­
la a rozklepala se. Chytila jsem se područek. Věčné ne, při­
pomněla jsem si. Budu tam jen dočasně.To zvládnu. Zavře­
la jsem oči a ponořila se do meditace. Najednou mě napadla
další hrozná myšlenka. Co když se Kaidan nebo Kopáno
pokusí zabránit knížatům, aby mi ublížili? Pak by trest stihl
i je. Ta představa už na mě byla moc. Z očí mi vyhrkly slzy.
Táta se ke mně naklonil a osušil mi oči. Pak mě chytil za
ruku. Nechala jsem hlavu opřenou a víčka zavřená.
„Třeba to nebude kvůli tobě," ujistil mě. Ale třeba bude.

379
 Malým kulatým okýnkem jsem viděla další letadlo, kte­
ré nás míjelo. Třeba se právě s ním vrací domů Patti. Vi­
děla jsem před sebou její obličej a úplně jsem slyšela její
povzbuzování, abych neztrácela odvahu. Nedokázala jsem
si představit, jak by Patti vzala, kdyby se mi dneska stalo
něco zlého. Táta tvrdil, že volat není bezpečné, tak jsem jí
nechala dopis. Ale nepřipadalo mi to jako dostatečné roz­
loučení.
Nad hlavami nám cinknul zvoneček. Vyměnili jsme si
pohledy. Letadlo zahájilo sestup nad New York. Neměli
jsme žádné informace, žádný plán.
„Až přistaneme, přihlásím tě v hotelu. Zůstaň na pokoji,
dokud nebude čas jít. Někoho pro tebe pošlu.“

Když jsem večer se svými pěti nefilskými přáteli vystou­

pila z newyorského metra, spolykal nás proud lidí, který
mířil oslavovat na Times Square první noc nového roku.
Byla příšerná zima. Všichni se choulili do teplých kabátů,
šál a rukavic, na hlavách vlněné čepice. Tolik lidí pohroma­
dě jsem ještě neviděla.
Když tady byla taková tlačenice i prvního ledna, neuměla
jsem si představit, jak to tady asi vypadá na Silvestra.
Chytila jsem zezadu Marnu za kabát, abych se neztrati­
la, a zírala na masivní billboardy a neonové poutače. Dru­
hou zmrzlou ruku jsem strčila do kapsy bundy. Všechno
tady bylo přehnaně velké: obří budovy, obrazovky, obchody,
všechno namačkané na sobě v palbě obrazů a zvuků. Všech­
no se to prostě vnímat nedalo: člověk se tím musel nechat
pohltit. Ztratit se v tom.
Záviděla jsem ostatním nefum jejich chladné výrazy Vy­
padali, jako by se nic zvláštního nedělo. Dokázala bych na­
sadit takovou tvář, kdyby mě od malička trénovali, že ne-

380
 síním dát nic najevo, ani když jsem pod tlakem? Snažila
jsem se ze všech sil, aby mi na čele nenaskočily vrásky.
Skrývali jsme se ve velkém bujném davu. Kolem nás byla
směsice nejrůznějších národností a barev pleti, turisté, kte­
ří přijeli do New Yorku na Vánoce a Silvestra. Nad svými
svěřenci se sklánělo tisíce strážných andělů. Všichni mlu­
vili a nahlas se smáli. Převažovala tady rozjařená atmosfé­
ra a aury mnoha lidí byly rozmazané opilostí nebo zfeto­
váním.
Asi po čtvrt hodině strkání v davu jsme zabočili do méně
rušné ulice. I tam byla spousta chodců, ale dalo se tam už
trochu lip dýchat. Vpředu dav stále řídnul. Byli jsme už blíz­
ko, jen pár bloků. Kaidan to asi taky vycítil, protože zpo­
malil a dostal se na mou úroveň. Sel vedle mě, ale díval se
stále dopředu. Těšila jsem se z toho, že se naše rukávy sem
tam otřely o sebe. V okamžiku náhlé odvahy jsem zahákla
malíček za jeho. Věřila jsem, že v tom zmatku si toho nikdo
nevšimne. Ucítila jsem, jak strnul, a pak jsme se najednou
začali pohybovat stranou od ostatních. Vedl mě za malíček,
proplétal se se mnou mezi lidmi, až jsme najednou pro­
klouzli dveřmi do domu a seběhli po schodech do suterénu,
kde jsme se ukryli ve stínech. Z jeho blízkosti ve mně vy­
buchla nálož euforie.
Jeho rty našly ve tmě moje, naléhavě a drsně. Tichounce
jsem zakňučela, než jsem se k němu přitiskla a přitáhla si
jeho tvář k sobě ještě víc.Tím polibkem jsme si říkali všech­
no, co jsme si jinak říct nemohli. Kaidan mě líbal s naléha­
vostí zrozenou ze silného, nestálého citu: zběsilosti. Pokou­
šela jsem se představit si, z čeho pramení. Zuřil proto, co
jsem ho donutila cítit? Nebo proto, že dnes večer může jen
bezmocně přihlížet tomu, co rozhodnou jiní? To jsem ne­
věděla, a bylo mi to jedno.

381
 Potřebovala jsem ten polibek. Potřebovala jsem naposle­
dy cítit, že jsem naživu. Moje tělo se tisklo k jeho, děkovalo
mu, vybavovalo si jeho křivky. Jeho ruce mi drsně přejížděly
po zádech a bocích, přitahovaly si mě blíž, tiskly těsněji.
Oba jsme nemohli popadnout dech, když jsme od sebe
odtrhli rty a on si opřel čelo o moje. Zvedla jsem ruce z jeho
zad a přiložila mu dlaně k tvářím. Přejížděla jsem mu palci
po obočí a lícních kostech. Sledoval mě v tlumeném svět­
le, propátrával mě očima. Náš dech se v mrazivém vzduchu
srážel v mlhu. Naklonila jsem se k němu a vtiskla mu na rty
ještě jeden sladký, něžný polibek. Kaidan zavřel oči a zůstali
jsme chvíli tak, naše rty se jen lehounce dotýkaly.
Pokud si budu moct vzít s sebou na onen svět všechny
pozemské vzpomínky, tahle mě bude zahřívat a zahánět ode
mě šílenství.
„Ehm!“
Odskočila jsem od Kaidana. Na schodech někdo stál
a významně si odkašlal.
Ginger. Měla obě ruce v bok. Vypadala jako městská bo­
hyně, v botách po kolena a hladkém černém plášti. Marna
stála vedle ní a nervózně se dívala kolem sebe. Ginger nad
námi opovržlivě zakroutila hlavou. Pak zamířila tím smě­
rem, kam jsme se měli vydat, a její sestra šla za ní.
Kaidan se na mě naposledy dlouze zadíval. Viděla jsem,
jak polkl. Nechtěla jsem nic víc než zůstat s ním, ale už tak­
hle jsme svoje štěstí pokoušeli až moc. Vystoupili jsme po
schodech vzhůru, vyšli z domu a ponořili se do davu. Ko­
páno se vpředu otočil a setkal se s mým pohledem. Cítila
jsem, jak se Kaidan vedle mě napíná, ale nedokázala jsem se
odtrhnout od Kopanova smutného, oduševnělého pohledu.
Kope nepatrně přikývl, jako že to chápe, a sklopil na chvíli
oči k zemi, než se zase zadíval před sebe.

382
 Už jsme byli skoro tam. Ještě jeden blok. Musela jsem
přinutit svoje nohy, aby se pohybovaly. Moje tělo jako by se
samo odvracelo jinam, jako by vřískalo: Vysvětli mi,proč krá­
číšjako ovce vstřícjisté smrti?I Bylo to tak nepřirozené.
Pouliční lampy začaly blikat. Nikdo z lidí si toho zřejmě
nevšímal. Blikání se zrychlilo.
„Legionáři," zašeptal Kai a zvednutou bradou ukázal
k obloze.
Nad námi se valily mraky démonů, přilétali ze všech
stran a blokovali světlo jako plující šedá oblaka. Ulice se
stala terčem jejich útoku: snášeli se k zemi a našeptávali do
nic netušících uší. Atmosféra rozjařenosti se okamžitě vy­
tratila. Cítila jsem, jak se o mě otírají negativní emoce ostat­
ních lidí.
Dva muži před námi se začali prát. Kopáno jim musel
uskočit z cesty. My ostatní jsme se rozdělili, abychom jim
uhnuli, zatímco ostatní kolemjdoucí se hrnuli blíž, aby měli
lepší rozhled. Hluk hlasů kolem nás sílil. I smích zněl pro­
nikavěji. Nějaká žena za námi zavřískla. Duchové přeléta-
li nad námi, byli ve svém živlu, bombardovali lidi svou po­
tměšilou zlobou.
Připravená na svoje první shromáždění, pijanko?" Trhla
jsem sebou a zvedla hlavu k příšernému šklebu démona ze
včerejší silvestrovské oslavy. Pokračovala jsem v chůzi.
Něco černého prolétlo vzduchem a přistálo na Blakeově
rameni. Ginger se uraženě zamračila a shodila to. Prošli
jsme po černé podprsence.
Blake se uculil. „To je milý." Pak už nás dav za námi tla­
čil dál.
O kousek dál jsme minuli ženu, která byla od pasu na­
horu svlečená a hádala se s nějakým mužem. Muž sejí po­
koušel navléknout bundu, ale ona ho odstrkovala, zakláněla

383
 hlavu a točila se dokola. Muž se mračil na chodce, kteří se
tomu výstupu smáli a ženu povzbuzovali.
Kaidan vytáhl z kapsy placatku a obrátil ji do sebe. Ucí­
tila jsem silný závan bourbonu, který mě zneklidnil.
Dvojčata zatočila k domu a zastavila se před prosklený­
mi, tmavě nabarvenými dveřmi. Byli jsme na místě. Tak to­
hle je ono. Cedule nade dveřmi hlásala RYTÍŘI C H ECH ­
TAVÉHO STOLU a na obrázku byl rozesmátý artušovský
rytíř. Knížata najala pro shromáždění prostory kabaretu.
Ironie toho všeho ve mně probudila ještě větší odpor než
předtím.
Když se Ginger natáhla po klice, dolehla na mě nová
vlna hrůzy. Nemůžu tam jít. Ucouvla jsem, pak ještě. Dý­
chala jsem jen povrchně. Věděla jsem, co to je: začátek pa­
nické ataky. Prudce jsem se otočila a chystala se dát na
útěk, ale za sebou jsem spatřila elegantního zamračeného
muže v přepychovém šedém obleku. Měl prošedivělé vla­
sy a podlouhlou oválnou tvář, ale nej nápadnější na něm byl
velký purpurový symbol uprostřed jeho hrudi, připomínající
hrdě pulsující lilek. Rahab, Kníže pýchy.
Otočila jsem se zpátky a předstírala, že jsem vůbec ne­
chtěla vzít do zaječích. Trochu jsem klopýtla, s vědomím,
že za mnou kráčí jeden z Pánů zla. Ostatní nefové už byli
uvnitř. Kaidan s bezvýraznou tváří držel dveře otevřené
a oči klopil k zemi.
„Prosím, pojďte dál, kníže,“ oslovil Rahaba. Ustoupila
jsem a nechala démona projít. Z jeho těla jsem ucítila ledo­
vý chlad. Když se ponořil do haly, zůstali jsme s Kaidanem
stát venku a dívali se na sebe.
„Pojďte a zavřete ty zatracené dveře!“ ozval se zevnitř
hlas s australským přízvukem. „Táhne sem.“
Ve zlomku vteřiny jsem z Kaidanova pohledu pochopi­

384
la, že ví o mém úmyslu utéct - a pokud to udělám, že hod­
lá utéct se mnou. Ale to jsem mu nemohla provést. Byl by
to rozsudek smrti. Vklouzla jsem dovnitř a dveře za námi
zapadly.
Musela jsem přizpůsobit zrak šeru uvnitř. To místo bylo
ošumělé a páchlo letitým kouřem a plísní pod prošlapanými
koberci, ale bylo tam teplo. Stěny byly polepené plakáty se
snímky umělců a pozvánkami na vystoupení, starými i ak­
tuálními. Úzká hala byla prázdná, kromě recepčního pultíku
u dveří. Všichni už zmizeli v sále.
„Synu Pharzuphův,“ ozval se mladý zrzavý nef. Byl men­
ší a štíhlý, ale měl tělo a postoj rváče. Rudé vlasy měl ostří­
hané úplně nakrátko, takže spíš připomínaly srst. V ruce
měl detektor kovu.
Kaidan mu oplatil přátelské pokývnutí. „Synu Mammo-
nův.“ Takže jeho otec je Kníže lakomství.
„Ruce vzhůru, kámo. Znáš to,“ ozval se zrzek se silným
australským přízvukem. Kaidan zvedl ruce a roztáhl nohy.
Znervózněla jsem, když se detektor dostal ke kapse, ve které
Kai obvykle nosil nůž. Ale pípání se neozvalo. Teprve když
se Australan sehnul k jeho botám.
„Zuj se,“ vyzval Kaidana. Ten si povzdychl a začal si
v předklonu rozvazovat tkaničky kotníkových černých bot.
Ze by v nich bylo něco kovového? Vzhlédla jsem, když jsem
na sobě ucítila nefuv pohled. Drze si mě prohlížel, než se
zeširoka usmál.
„A ty seš kdo?“
„Anna. Belialova dcera.“ Připadalo by mi hloupé říkat
„dcera Belialova“ jako v nějakém starověkém eposu. Aus­
tralan zíral na můj symbol.
Kaidan se postavil a odkašlal si. Ukázal zrzkovi zuté boty,
ale ten je jen zběžně prohlédl, než se zase soustředil na mě.

385
 Jsem Flynn Frazer,“ představil se.
Odtáhla jsem ruce od těla. Zrzek se postavil až zbytečně
blízko a začal po mně přejíždět detektorem. V podstatě mě
s ním ohmatával a zvláštní pozornost věnoval poprsí a bo­
kům. Kaidan zkřížil paže na prsou a zamračil se.
Srdce se mi rozbušilo, když se detektor přiblížil k mému
kotníku, ale pípání se neozvalo a na nohou už se mě Flynn
nedotýkal. Když ode mě ucouvl a olízl si spodní ret, vydech­
la jsem ulehčením.
„Pár nás ještě chybí. Běžte si dolů najít místa.“ Pokývnul
ke dveřím na konci haly. Zatímco jsme kráčeli úzkou tem­
nou chodbou, Kaidan se napil ze své druhé placatky. Pře­
mýšlela jsem, kolik si jich na dnešní večer vzal. Vlastně bych
teď sama ráda nějakou měla. Jenže jsem si potřebovala za­
chovat jasnou hlavu.
Na konci haly jsem položila ruku na kliku dalších pro­
sklených dveří a zhluboka se nadechla. Za sebou jsem cí­
tila Kaidanovu uklidňující přítomnost. Osm měsíců vzpo­
mínek se v tu chvíli obulo do mého srdce. Před pouhými
osmi měsíci jsem ještě nevěděla, kdo a co jsem. Nikdy jsem
se vášnivě nelíbala. Kdyby mi tehdy někdo řekl, že se brzo
budu obávat smrti z rukou démonů vystupujících jako dob­
ře situovaní muži, vysmála bych se tomu jako bláznivé před­
stavě. Jak rychle se život může změnit.
Otevřela jsem dveře a po schodech se vyvalila ven hlasitá
hudba. Ze by knížata poslouchala techno? To mi připadalo
tak nepravděpodobné, že jsem málem vybuchla nervózním
smíchem. Ale ovládla jsem se.Je čas vstoupit do jámy lvové.
Jedna noha, druhá noha.
Sešla jsem do suterénu s dunící hudbou a číhajícím zlem.
V duchu jsem si odříkávala něco, co jsem četla už bezpoč-
tukrát. Vždycky mi to připadalo jako krásné vyjádření, ale

386
 nikdy jsem netušila, že budu jednou čerpat sílu z pravdivos­
ti těch slov. I když půjdu roklí šeré smrti, nebudu se bát ničeho
zlého, vždyť se mnoujsi Ty.
Nechala jsem ten úryvek žalmu rozeznít celou svou duší,
když jsem sestupovala do předpeklí a rozhlížela se kolem.
Místnost byla obdélníková a rozlehlá jako školní jídelna,
s asi třiceti stoly po čtyřech místech. Uprostřed bylo malé
pódium, asi půl metru vysoké. Nízký strop ve mně probou­
zel stísněný pocit. Připadalo mi, že se na nás může každou
chvíli zřítit.
Nevím, co jsem při vstupu čekala, ale žádné fanfáry mě
neuvítaly. Pár nefilů vzhlédlo, ale knížata si mě nevšímala,
nebo předstírala, že si mě nevšímají. Vydechla jsem.
Nefilové byli rozmístění ve skupinkách i jednotlivě po
celém suterénu, někteří stáli, jiní seděli. Všichni mlčeli. Bylo
jich asi kolem stovky, mladí i staří. Když jsem se po těch na­
prostých cizincích rozhlížela, cítila jsem naši spřízněnost.
Kolik z nich má ke svým otcům a ke své práci stejný vztah
jako mí přátelé?
Knížata si udělala pohodlí, rozvalovala se v křeslech
u stolů pod pódiem. Přejížděla jsem po nich pohledem.
Pharzuph seděl u stolu s dalšími hlučnými démony, naklá­
něl se v šedém obleku k nim a něčemu se chechtali. Nohy
v černých lakovkách měl položené na desce stolu.
Všichni vypadali až děsivě atraktivně. I ti drsnější měli
svalnatá udržovaná těla a nesli se sebevědomě. Zašla jsem
nad jejich suverénním manažerským vzezřením, luxusní­
mi italskými obleky a dalšími atributy úspěchu, srozumi­
telnými po celém světě. Nebýt jejich pulsujících znamení
hříchu na prsou, vypadali by jako normální bohatí, moc­
ní muži. Mezi nimi seděla jediná žena. Slyšela jsem o ní
od Kaidana - Jezebet. Byla oblečená jako zámožná Rus­

387
ka, s krátce zastřiženými kaštanovými vlasy kolem pravi­
delné tváře.
A můj otec. Seděl u stolu s Pharzuphem a třemi dalšími
mlčícími démony. Zadíval se na mě. Polkla jsem a potlači­
la v sobě nával citu. Vědomí, že mám na své straně jednoho
silného ochránce, ke mně vyslalo stříbřitý záblesk naděje,
na kterou jsem ale nemohla příliš spoléhat. Táta zvedl ruku
a zamnul si palcem a ukazováčkem bradku.
Kaidan mě šťouchl do boku. Zahlédla jsem skupinku na­
šich kamarádů na druhém konci podlouhlého sálu, co nejdál
od démonů, a zamířila k nim. Držela jsem se u zdi a hlavu
měla sklopenou. Doufala jsem, že mě Pharzuph na tu dál­
ku nezavětří.
Blake a Kopáno seděli spolu a dvojčata u sousedního sto­
lu. Kaidan šel ke klukům, já si sedla k sestrám. Natočili jsme
si židle tak, abychom viděli na jeviště, zády ke stěně. Za
námi už nikdo nebyl.
Když jsem se posadila, cítila jsem, jak mi v žilách pulsuje
krev. Bylo to jako bzukot těsně pod kůží. Dívala jsem se do
klína a vlasy mi zakrývaly skloněný obličej. I tak jsem do­
kázala sledovat, co se v místnosti děje, a přitom jsem před­
stírala lhostejnost.
Když mi pod stolem začalo poskakovat koleno, Marna
mě chlácholivě poplácala po stehnu. Jak dlouho ještě?
Kaidan u vedlejšího stolu pokračoval v popíjení. Stres ve
mně vyvolával ještě silnější touhu po pití než obvykle. Tak
báječný únik. Hluboká, temná, prudká touha, která ve mně
probouzela chuť vřískat.
Trhla jsem hlavou ke dveřím, které se znovu otevřely.
Dovnitř vstoupil ten zrzek Flynn, zavřel za sebou a zůstal
stát na místě jako stráž. Pokývl knížatům. Hudba ztichla.
Hlad po alkoholu, můj dědičný hřích, zmizel a rozpadl

388
 sr na prach. Nahradil ho dusivý strach, když se Pharzuph
postavil a vydal se na pódium. Přejel pohledem místnost
a pokývl svou hezkou hlavou. Černé vlasy se mu dnes zvlášť
leskly.
„Všechny vás tady vítám. Doufám, že jste si cestu do to­
hoto nádherného města všichni užili. Omlouvám se, že to
bylo tak narychlo, ale máme tu jisté problémy, které je tře­
ba co nejdřív vyřešit. A o svátcích je v New Yorku tolik lidí,
že je to ideální příležitost rozsévat zmar. Knížata, legioná­
ři i nefové mohou dnes večer ovlivnit spoustu duší. Takže
nebudu zdržovat, abychom to měli co nejrychleji za sebou
a mohli se pustit do práce, která je radostí našeho života.
Takže začneme."
Pharzuph se usmál svým okouzlujícím způsobem a kní­
žata mu odpověděla souhlasným jásotem.
„Nejdřív ze všeho povoláme Azazela, aby byl o všem in­
formován náš pán Lucifer.“
Azazel! Ten, který mi našeptával na tom večírku. A můj
otec mu věřil.
Knížata začala jednohlasně hvízdat z hloubi hrdel -
jedno dlouhé hvízdnutí, následované dvěma kratšími. Byl
to naprosto nelidský zvuk. Jako by vycházel z hlubin jejich
duší. Připomínalo to nějaký filmový horor. Všichni nefo­
vé v místnosti strnuli. Mně naskočila husí kůže a zároveň
jsem se začala potit, i když jsem se předtím třikrát nastří­
kala antiperspirantem. Chtěla jsem si otřít čelo, ale ne­
odvažovala jsem se pohnout a přitáhnout tak na sebe po­
zornost.
Azazel vypadal, jako by proletěl podlahou. Zamával vel­
kými majestátními křídly a pak je složil za zády, ale zůstal
viset jako šedý stín nad pódiem vedle Pharzupha. Azazelova
tvář nebyla tak děsivá jako obličeje démonů, kteří mě pro­

389
 následovali včera v noci. Vypadala jako hlava nějaké kočko­
vité šelmy, možná lva.
„Vítej, Azazeli. Doufám, že se našemu pánu Luciferovi
daří dobře.“
Azazel naklonil hlavu na souhlas a Pharzuph pokračoval.
„Děkujeme, že ses připojil k našemu setkání. Doufám, že
se za ním budeš moci brzy vrátit se zprávou, která ho potě­
ší.“ Obrátil se ke knížatům. „Povolejme legionáře.“
Ozvalo se silné, hlasité syčení. Každý z démonů vysí­
lal osobní zprávu svým legionářům. Bylo to podobně děsi­
vé jako předtím volání Azazela. Musela jsem se ze všech sil
držet, abych si nezacpala uši.
Duchové přicházeli ze všech směrů, natěsnali se do sálu
jeden na druhého jako listy plesnivého papíru. Zablokova­
li světla u stropu, jako by nám nad hlavami visela příšerná
hustá mlha. Suterén teď osvětlovala jen slabá záře lampiček
na stolech. Nasadila jsem noční vidění. Z podzemí existo­
val jen jediný východ, ten, u kterého stál Flynn. Prohlásit, že
jsem v pasti, bylo ještě dost slabé zhodnocení situace.
„Vítejte, věrní legionáři,“ zapředl Pharzuph do šera a roz­
přáhl ruce. Duchové nechali kolem jeviště trochu volného
prostoru, ale stejně jsem musela na židli trochu sklouznout,
abych na Kaidanova otce viděla.
Pharzuph se znovu obrátil ke knížatům.
„Od posledního setkání jsme si vedli dobře. Lidstvo je
zkažené a prohnilé jako nikdy v dějinách. Už brzy si bude­
me moci vzít zpátky to, co bylo po právu naše, a nikdo nám
nebude upírat vládu nad říšemi, které si vyvolíme!“
Démoni mu odpověděli mocným potleskem. Báječné.
Pharzuph byl jako kapitán mužstva. Zeširoka se usmál a po­
kynul Rahabovi, aby se k němu na pódiu připojil. Už je to
tady.

390
 Prosím, dej mi sílu. Prosím, a ť to netrvá dlouho. Prosím,
dopřej mi klid’
Tělem mi zachvěl pocit smíření, chladný a hladký, a smyl
ze mě paniku. Zavřela jsem oči a představila si Pattinu mi­
lující tvář.
Rahab všechny pozdravil s těžkým francouzským pří­
zvukem. Na rozdíl od Pharzupha se neusmíval a nepokou­
šel se získat si přízeň. Jeho tón byl ledově věcný.
„Uplynulo už mnoho let od chvíle, kdy jsme naposledy
řešili potíže s nefily.“ To slovo vyplivl s nechutí. „Ale jako
se to hloupé lidstvo nedovede poučit z minulých chyb, ne­
dokáže to ani naše nižší rasa. Je to přitom tak snadné. Váš
život vám nepatří. Byli jste zrozeni, abyste sloužili. Pra­
cujte pro nás, jinak ztratíte výsadu pobývat na zemi. Mezi
vámi je osoba, která už byla varována, a přece si to nevzala
k srdci. Hřích je nádherná věc, ale ani my nesmíme dovolit
svým hříchům, aby nás ovládaly. Protože když se tak stane,
nebudeme moci my ovládat lidské duše. Je to jednoduché,
nemyslíte?“
Kam tím míří?
Rahabovy temné oči propátrávaly místnost. Zadržela
jsem dech. Přejel pohledem po naší skupince a zastavil se
u jednoho stolu uprostřed místnosti. Pak spojil ruce za zády
a začal pochodovat po pódiu sem a tam. Pharzuph ho ze
strany obdivné sledoval. Rahab se zastavil a znovu upřel
zrak na stůl uprostřed. Neodvažovala jsem se ani pohnout,
ale zrak jsem měla zaostřený, jak jsem se snažila odhadnout,
na koho se dívá. Mohl to být kterýkoli ze tří stolů uprostřed.
Kterýkoli z dvanácti nefilů kolem nich.
„Gerlindo.“ To jméno mi proklouzlo vedle ucha jako had.
„Dcero Kobalova.“
Kobal? Aha, Kníže nestřídmosti. Co se to proboha děje?

391
 Rahab ukázal rukou. Z očí mu šlehala nenávist. Z pro­
střední části sálu se ozvalo pronikavé vyjeknutí, jako když
někdo nakopne štěně. Bylo slyšet skřípění židlí po starých
dlaždicích, jak nefové prchali dál od Gerlindina stolu. Vzá­
pětí tam zůstala jen ona sama.
Gerlinda byla vysoká třicátnice. Světlé vlasy měla hlad­
ce učesané a vypadala upraveně, ale jedno mě na ní zarazilo.
Knížata a nefové vypadali vždycky zdravě a štíhle. A já sice
nedovedu odhadovat váhu, ale tahle Gerlinda měla dobře
sto dvacet, sto třicet kilo.
Zakryla si dlaní ústa, z nichž patrně před chvílí bezděč­
ně vyklouzlo to zděšené vypísknutí. V očích se jí objevila
panika.
„Můžeš přijít sem nahoru, Gerlindo, dcero Kobalova?“
zeptal sejí Rahab tím slizkým, nepřátelským hlasem. „Nebo
tě musím na něco nalákat?“ Vytáhl z kapsy dětské lízátko
a zavrtěl s ním ve vzduchu.
Gerlinda vytřeštila oči a zůstala jako přimražená na žid­
li. Knížata vybuchla smíchem.
„Tak do toho, otylko!“ vykřikl kníže s tváří italského
modela a anglickým přízvukem. Došlo mi, že to bude otec
dvojčat Astaroth. Odporné.
Dalších několik minut se ozývaly jen hnusné posměšky
těch drsnějších z démonů.
„Možná ji tam budeme muset dokutálet.“
„Nebo jí sypat cestičku cukříky.“
A tak dál.
Mým tělem v těch okamžicích zachvívala bouře proti-
kladných emocí. Čirá radost z toho, že jsem zachráněná.
Odpor k tomu, jak se k té ženě chovají. Hrůza, že tady mu­
sím sedět a přihlížet tomu, co s ní zamýšlejí udělat.
Jeden z knížat po Gerlindě něco hodil, a vzápětí na tu

392
ncbožačku začaly pršet bonbóny, koláče, brambůrky. Měli
to nachystané! Otočila jsem se na otce. Seděl u stolu s Jeze-
bet, Melchomem a Alocerem, otci Blakea a Kopana.Ti čty­
ři sledovali počínání svých druhů znuděně, jako by se cítili
příliš nad věcí, než aby se do toho zapojili. Ale zbytek knížat
si počínal přímo zběsile.
Na Gerlindu dál pršelo jídlo. Seděla tam se sklopenou
hlavou a po tvářích jí tekly slzy. Nesnažila se pohnout nebo
se chránit před bombardováním. Srdce mě pro ni bolelo.
Přemítala jsem, jestli je ta ubohá žena opravdu jediným
důvodem pro dnešní setkání, jestli to není jen zahřívací
kolo.
Vtom se vztyčil vysoký světlovlasý muž s ledově mod­
rýma očima, namířil na ženu ukazováček a vykřikl němec­
ky: „Gerlinda! Erhalten Sie au f der Búhne jetzt!“ A ukázal
na pódium. Určitě její otec Kobal. Tváře měl rudé hněvem.
Gerlinda zavrtěla hlavou. Když se nepohnula, odstrčil svou
židli, až se převrátila, a vrhnul se k ní. Tvrdě ji popadl za
paži. Gerlinda vřískala, zatímco ji táhl na jeviště. Knížata
mu tleskala.
Nemohla jsem se na to dívat. Žaludek se mi svíral a všech­
no ve mně se napínalo a křičelo proti té nespravedlnosti. Ko­
likrát v dějinách lidé jen přihlíželi, jak se ubližuje nevinným,
a nic neudělali? Mám se stát jednou z těch lhostejných?
Chtělo se mi zavřít oči a zakrýt si uši, jenže i kdybych to
udělala, stejně budu vědět, že se tady děje bezpráví.
Pochybovala jsem, že Gerlinda měla v životě jedinou by­
tost, která by ji milovala a povzbuzovala. Jídlo není jako
drogy - těm se člověk může vyhýbat, ale jíst musí. Jak bych
si poradila se svým vnitřním puzením, kdyby můj hlavní
hřích byla nestřídmost? Neuměla jsem si představit, že bych
u drog užívala jen nepatrné množství, abych se nezfetova-

393
la. Jak si ona mohla pomoct a jíst jen málo, když ji všechno
nutilo k opaku?
Když Kobal odvlekl svou dceru na jeviště, vrátil se ke
stolu. Jeho druzi ho cestou pochvalně plácali po zádech za
to, jak si s ní poradil.
Gerlinda stála na pódiu vedle Rahaba a tiše vzlykala.
Démon na ni zasyčel: „Přestaň s tím fňukáním. Tvůj otec
tě varoval už před lety. Dokonce ti zařídil lékařskou péči. Ty
jsi nepodstoupila chirurgické podvázání žaludku?“
Gerlinda kývla, že podstoupila, a z hrdla se jí vydral zou­
falý výkřik, který zřejmě do téhle chvíle zadržovala, ale teď
už nemohla. Stiskla jsem zuby a několikrát polkla. Poku­
sila jsem se zamrkat, abych zahnala slzy, které mě pálily
v očích.
„Tak v čem je problém?!“ Rahabovo hrdelní „r“ zachrče­
lo ještě slyšitelněji, když se na ni obořil. Ze rtů mu odlétly
kapky slin. „Dopustila jsi, aby tě obžerství odvrátilo od na­
šeho úsilí. Nestřídmost v jídle je pro lidi, ne pro nefy! Vaše
rasa nemá co vyhledávat potěšení a útěchu. Jste nuly! Nic!“
Rahab naklonil hlavu k Pharzuphovi.Ten zvedl na jeviš­
tě kulatý stolek, který stál poblíž. Byly na něm tři talíře, na
každém z nich jiné jídlo: čokoládový koláč, hamburger a dí­
lek citronového sněhového dortu. Pharzuph postavil sto­
lek před Gerlindu a sestoupil z pódia, kde se znovu posadil
k rozdivočelým knížatům.
„Strávila jsi život tím, že sis cpala do pusy jídlo, takže
ti prokážeme laskavost a necháme tě, abys odešla z toho­
to světa prostřednictvím jídla. Máš na vybranou, nefilko.
Ve dvou z těch pochoutek je jed. Jeden zabíjí rychle, dru­
hý v tobě vyvolá křeče, zvracení a krvácení, zatímco ti bude
rozkládat střeva.“ Rahab se odmlčel, aby si jeho informaci
mohli všichni vychutnat. „Na třetím talíři žádný jed není.

394
Pokud si vybereš jídlo bez jedu, získáš další rok, kdy nám
můžeš dokázat, že nám máš být co platná."
Ne. To přece nemůžou udělat. Můj otec a jeho tři spo­
lečníci dávali najevo zdvořilý nezájem, nepřipojovali se
k mumlání a občasnému smíchu svých druhů. Chtěla jsem,
aby táta něco udělal. Asi na sobě ucítil můj pohled, protože
se ke mně otočil a zabodl oči do mých. V těch jeho bylo di­
voké varování, abych se do toho nepletla.
Čelist se mi roztřásla a kousla jsem se do rtu. Táta se oto­
čil zpátky k jevišti.
„Tak který talíř to bude, Gerlindo?“ Rahab mávl ru­
kou ke třem pokrmům. „Rychlá smrt, nebo se budeš kroutit
v bolestech, zatímco ti jed bude postupovat střevy?“ Zaškle­
bil se na koláč. „Zemřít čokoládou. Vsadím se, že sis smrt
nikdy nepředstavovala tak sladkou!“
„Dej si čokoládový!“ zahulákal jeden z knížat. K němu
se přidali další démoni a vykřikovali svoje návrhy, jako by
sázeli na dostizích.
Hlava se mi točila, když jsem si poposedla na krajíček
židle a zadívala se na jeviště. Ještě tu byla naděje - třeba si
vybere talíř bez jedu. Chtěla jsem se podívat na své přáte­
le, ale nemohla jsem odtrhnout pohled od jeviště. Táta se
naklonil na židli a podrbal se na tváři dvěma prsty. Střelil
po mně rychlým, vážným pohledem a pokračoval. Nepři­
rozeně dlouho se škrábal na tváři dvěma prsty. Dva. Dru­
hý. Je to signál. Znovu ke mně zaletěl očima, a pak k ta­
lířům.
Druhý talíř není otrávený! Táta věděl, že mám schop­
nost, která mě odlišuje od ostatních nefu. Dar ovlivňování
mysli. Ale to nikdo z knížat neví. Nebudou mě podezírat.
Doufala jsem, že jsem dost blízko, aby to na Gerlindu fun­
govalo.

395
 J e načase si vybrat," zapředl Rahab. Knížata vykřikovala
svoje návrhy, duchové nad námi se chvěli nedočkavostí, ne­
klidně se pohybovali sem tam. „Který si vybereš, Gerlindo?
Jaká bude poslední chuť na tvých rtech, než se setkáš s na­
ším nejuctívanějším pánem?"
Gerlinda se zhroutila. Škubala hlavou sem tam a zběsile
opakovala: yJSfeinyttein, nein. “
Druhý\ Gerlindo! vykřikla jsem na ni v duchu. Prostřední!
Vyber si hamburger!
„Zvol si hned, nebo to udělám za tebe!" vyzval ji Rahab,
když se její vzlyky proměnily v nezřetelné kvílení. „A dove­
deš si asi představit, kterou možnost vyberu já!"
Gerlinda chvějící se rukou zvedla vidličku a zabod­
la ji do citronového dortu. Ne! Démoni, kteří pro tuhle
možnost hlasovali, vybuchli jásotem. Ostatní nesouhlas­
ně bučeli.
„Tak dobrou chuť, chérie," popřál jí Rahab. „Užij si to.
My si to užijeme určitě."
Ten dort ne, Gerlindo! Ne! V hamburgeru neníjed! Opřela
jsem se o stůl tak prudce, že se pohnul a já se na něj málem
svalila. Gerlinda upustila s cinknutím vidličku a zvedla ruce
ke spánkům, aby šije zoufale promnula.
Hodná holka! pochválila jsem ji vzrušeně. Druhý talíř
Hamburger. Toje ono.
Gerlinda s prudkým oddychováním popadla žemli a Ra­
hab se zamračil. Fanoušci citronového dortu hlasitě pro­
testovali, zastánci karbanátku jásali. Gerlinda si ho po­
držela před obličejem a zamračila se, jako by měla sníst
živou myš. Pak přestala vzlykat, zhluboka se nadechla
a ukousla si.
Místnost ztichla. Gerlinda kousala a kousala, předklo­
nila se, upustila burger na talíř a otřela si z pusy drobečky,

396
jako by chtěla zabránit tomu, aby sousto vyplivla. Polkla ho,
opřela se o stůl a zhluboka se nadechla. Po chvíli, která mi
připadala jako celá věčnost, stála ještě pořád zpříma. Nedí­
vala se na nikoho z knížat, ale zvedla bradu a zabodla po­
hled přímo před sebe. Přežila.
Když bylo zřejmé, že žádné představení nebude, knížata
jako by se utrhla ze řetězů. Vyskakovali z křesel, křičeli na
sebe, rozhazovali rukama. Sklouzla jsem do židle a potlačila
úsměv. Zvládli jsme to!
Rahab si vyžádal ticho. Knížata se posadila a sledovala
ho, jak v kruhu obchází Gerlindu, ruce spojené za zády.
„Tak ted si myslíš, jak jsi chytrá? Nebo že jsi měla štěstí?
Hm?MNeodpovídala mu, jen zírala přímo před sebe. Rahab
se zastavil vedle ní.
„Máš slíbený rok, co?“ Gerlinda mlčela a zírala před
sebe. „Tvoje smůla, že čestnost není zrovna naše nejsilněj­
ší stránka.“
Sáhl za záda a vytáhl zbraň s tlumičem, kterou přiložil
k jejímu spánku. Místnost ztichla, ale potměšilá radost kní­
žat a duchů byla přímo hmatatelná. Gerlinda zavřela oči
a Rahabův prst na kohoutku se křečovitě sevřel.
Mr
Můj výbuch mě překvapil stejně jako ostatní v suteré­
nu. Přitiskla jsem si dlaň na pusu. Všechny hlavy se otočily
k naší skupince. Mí přátelé zírali přímo před sebe jako so­
chy. Spustila jsem ruku. Věděla jsem, že je pozdě. Sama jsem
se odsoudila.
„Kdo se odvážil na tomto posvátném shromáždění pro­
mluvit?“ zeptal se Rahab.
Chytila jsem se stolu a roztřeseně se vztyčila. Jenom
jsem se modlila, aby moji přátelé na rozdíl ode mě dokáza­
li mlčet.

397
 „Ta je moje.“ Můj otec se taky postavil. Ve tváři měl
temný výraz stresu a podráždění. J e ještě ve výcviku. Měl
jsem ji varovat. Není zvyklá na naše způsoby.“
„To je možné, bratře Beliale,“ odvětil Rahab. „Ale musí
dostat za své porušení podřízenosti lekci.“
„Souhlasím, a postarám se o to. Skončeme to už tady, ať
se můžeme vrátit k naší práci ve městě.“ Ukázal rukou k vý­
chodu, otočil se ke mně a zamračil se. „Ty si sedni, děvče,
a drž jazyk za zuby.“
Poslechla jsem.
„Tak ale náš protokol nepostupuje, bratře.“ Rahab mluvil
podrážděně jako rozmazlené dítě, které se zlobí, že nebylo
po jeho. „Takový přestupek musí být okamžitě ztrestán.“
„Se vší úctou, bratře Rahabe,“ ozval se příjemný ženský
hlas. Všichni se obrátili k Jezebet. „To snad platilo, když
jsme museli zvládat tisíce nefilů. Když jich teď je jen hrstka,
upřímně věřím, že si každý z nás dokáže ztrestat vlastního
potomka sám. Kobal chtěl, abychom se s jeho dcerou vypo­
řádali všichni. Bravo, proč ne. Belial to chce vyřešit v sou­
kromí. Proč bychom mu to nemohli umožnit? Věřím, že její
utrpení z jeho rukou bude odpovídat prohřešku. Neviňme
ho, že ji nezvládá. Dosud se jí nemohl věnovat, a je to ko­
neckonců jeho první potomek.“
Rahab na ni zasyčel: „Budeme hlasovat! Kdo je pro oka­
mžité potrestání děvčete, zvedněte ruku.“
Všichni až na čtveřici u tátova stolu zvedli ruce. Osm ku
čtyřem. Všechno je v háji. Sevřel mě strach. Táta zíral na
ostatní knížata, zaklonil hlavu, zapraskal klouby. Čelist se
mu pohybovala ze strany na stranu.
Na okamžik jsem si dovolila věřit, že bych z tohohle
mohla vyváznout. Nepovedlo se. Ale nemohla jsem toho li­
tovat - toho, že nedokážu nečinně přihlížet vraždě. Odmí­

398
tala jsem se stydět za svoje vřelé a zranitelné srdce. Nemohla
jsem to brát jako svou chybu.
„Dcero Belialova, přistup blíž.“ Rahabovy oči se do mě
zabodly, jako by mě vyzývaly, jen ať si mu zkusím ještě od­
porovat. To se mu nejspíš ještě nikdy za jeho existenci ne­
stalo.
Vstala jsem a vydala se k pódiu, i když jsem necítila nohy.
Vzdáleně jsem přemítala, jestli vypadám tak směšně, jak
se cítím. V mozku se mi ozýval zběsilý skřípot, jak se mi
celé legie démonů pokoušely našeptávat. Stovky navzájem
se proplétajících hlasů působily jako zvuk větru, který se
prodírá mezi suchými větvemi.
Vystoupila jsem na pódium ze strany, kde byl otcův stůl,
a vyhýbala se co nejvíc Pharzuphovi, ale stejně to nestačilo.
Když jsem se postavila vedle Gerlindy, uslyšela jsem odkaš­
lání a teatrální zvuk, jako když se někomu zvedá žaludek.
Pharzuph si zamával dlaní před obličejem, aby rozehnal
puch, který nikdo jiný necítil. To je ale komediant!
„Dobrý Háde, Beliale! Pořád je panna!“
Můj otec se postavil a zaťal pěsti. Tvář měl jako kámen,
když mezi nadávkami vpálil Pharzuphovi, aby si hleděl své­
ho. Na okamžik nebylo těžké uvěřit, že je to drsný krimi­
nálník.
„Myslíš snad, že to nevím? Je panna, protože jsem jí to
přikázal, zatraceně! Má tak páku na jistého hocha, který se
vzpírá koupit si od ní zboží. Už ho skoro zlomila, a až bude
hotová, může se panenství zbavit. Všechno to stojí v mých
hlášeních Luciferovi, takže sklapni.“
Je jí pach mě dráždí,“ stěžoval si Pharzuph.
„Budeš to muset vydržet.“
„Panenství není jediná možnost, jak lákat muže,“ namí­
tal vzdorovitě Pharzuph. „Už od úsvitu věků ženy dokážou

399
muže obloudit, aby si mysleli, že jsou panny, i když to není
pravda.“
„Tak dost!“ zahřměl Rahab. Odstrčil Gerlindu z cesty,
až se zapotácela. Než jsem se stačila obrátit, uhodil mě ze
strany do hlavy, až jsem spadla na zem. Opřela jsem se dla­
němi o stupínek. V uchu mi zvonilo a hlava se mi točila, ale
pomalu jsem se dokázala vysoukat do stoje. Dívala jsem se
na špičky nohou, abych se vyhnula Rahabovým krví podli­
tým očím.
Viděla jsem, jak zvedá ruku, a obrnila se proti jeho úde­
ru. Praštil mě do tváře z druhé strany. Tentokrát jsem ne­
upadla, ale v uchu mě tak bolestivě píchlo, až jsem ze sebe
vyrazila vyjeknutí. Povrchně jsem se nadechovala, pokusila
se narovnat a zaťala ruce v pěsti.
Vzpomněla jsem si na jílec. Táta řekl, že mi dá znamení,
až bude nutné ho použít. Jeho tvář teď vypadala vražedně,
ale nehýbal se. Napodobila jsem ho.
Rahab se pohyboval za mnou. Ukázal na zbraň, kterou
odložil na stůl.
„Vezmi ji,“ vyzval mě. To myslí vážně? Jediný pohled do
jeho očí mi prozradil, že myslí. Chvějícíma se rukama jsem
ji zvedla. Zbraň byla těžší, než jsem si myslela. Držela jsem
ji před sebou.
Polkla jsem. Krk se mi sevřel. Rahab ucouvl a ukázal na
Gerlindu.
„Zabij ji sama.“
Moje tělo se bezděčně roztřáslo tak, až mi hlava škubala
sem tam. Ne, ne, ne.
„Rahabe...“ Hlas mého otce byl hlubší než obvykle. Ale
démon se jen ušklíbl. Poznal, že zvolil ideální trest. To, že
namíchl mého otce, byla jen třešnička na dortu.
„Buď ji zabij a zůstaneš naživu, nebo zemřete obě.“ Při­

400
 škrcené se zachechtal a někteří z knížat se k němu přidali.
Ve vzduchu dozníval jejich smích a mně vstávaly vlasy hrů­
zou na hlavě.
„Okamžitě mě uposlechni, dcero Belialova. Namiř zbraň.“
Poprvé od chvíle, kdy jsem vystoupila na pódium, jsme
se na sebe s Gerlindou podívaly. V jejích očích nebyl ani stín
naděje. Byla si jistá, že ji zastřelím, abych se zachránila.
„Bratře Rahabe!“ vykřikl někdo z démonů. Rahab se
otočil jeho směrem a chytil v letu hozený druhý revolver.
Ukázal na moje čelo. Zadržela jsem dech. Tak už je to tady.
Umřu, a chudák můj táta a mí kamarádi se na to budou mu­
set dívat.
Teď už mě mohl zachránit jen jeden. Prosím, pomoz mi.
„Poslední šance.“ Rahab se zlověstným cvaknutím od­
jistil zbraň.
Z rohu, kde seděli mí kamarádi, se ozvalo vrzání židlí.
Než se tam ostatní stačili ohlédnout, vzadu zazářilo silné
světlo. Jako z baterky, nebo spíš z reflektoru. Všichni na tu
oslepující záři vytřeštili oči.
Byla jsem sice zmatená a zvědavá, ale ještě víc jsem měla
starost. Místo na světlo jsem se soustředila na ten vrzavý
zvuk v rohu. Podívala jsem se tam a viděla, jak Kaidan a Ko­
páno vstali. V Kaidanově ruce se zaleskl nůž.
Sedněte si! nařídila jsem jim zděšeně v duchu. Oba zavrá­
vorali a Kopáno poslechl. Kaidan zůstal stát a upíral oči do
mých. Znova jsem ho prosila, ale tvrdohlavě mi vzdoroval.
Zezadu zatím do suterénu proudilo světlo a naštěstí poutalo
pozornost všech přítomných.
Démoni si clonili oči, dokonce i můj otec. Rahabova
paže se zbraní klesla.
Prosím, sedni si! zaúpěla jsem v duchu na Kaidana, a ten­
tokrát mě poslechl.

401
 Zmocnil se mě náhlý klid, jako by něco odplavilo vše­
chen strach a obavy z mé duše.
Světlo teď připomínalo zející otvor ve stěně, a tím otvo­
rem vešel dovnitř anděl. A za ním další a další, tolik andě­
lů, že za chvíli zaplnili každý volný prostor v suterénu. Ale
nebyli to ti starostliví, laskaví andělé strážní, jaké jsem byla
zvyklá vídat u lidí. Tohle byli andělští bojovníci, s výrazy od­
hodlané spravedlnosti. Měli na sobě zbroj, která se třpytila
stejně jako můj jílec. Kolem hlavy se jim pohupovaly růz­
ně dlouhé husté vlasy a za zády se jim klenula obrovská bílá
křídla. Všechno na andělech bylo neúprosné a nadpozem­
ské, vyrovnané a rytířské. Stěží jsem popadala dech.
Knížata vyskočila a couvala k pódiu. Jejich potměšilost
a zlomyslné pobavení byly ty tam. Duchové nad námi se
přitiskli ke stropu a syčeli jako kočky zahnané do kouta.
„C-co... jak... jak se opovažujete sem vtrhnout!“ Rahab si
uvědomil, že se zakoktal, a napřímil se.
Jdem e tam, kam jsme vysláni,“ odpověděl mu anděl
v přední řadě.
Jo , to všichni víme,“ ušklíbl se Rahab. „Nemáte žádnou
vlastní vůli. Co chcete?“
„Nezabiješ dceru Belialovu.“
„Do nefilů vám nic není. Patří nám!“
„Nic na světě nepatří vám, temný.“
Rahab zrudnul jako řípa a v koutcích rtů se mu udělala
pěna. „Vy se nemáte co plést do naší práce! Máme právo po­
koušet lidstvo a vyřizovat si vlastní účty, jak chceme.“
Je jí čas ještě nenastal.“ Anděl na mě hleděl. „Poslouží
jako pokušení pro mnoho duší.“
Nastala napjatá pauza. Pak se Rahab usmál.
„Fajn. Tak čas dcery Belialovy ještě nenastal.“ Mávl na
mě zbraní. „Aleje jí už ano.“ Než ho někdo stačil zarazit, na­

402
 mířil revolver na Gerlindino čelo a vypálil. Zavřískla jsem,
když se ozvala děsivá rána a na mě vystříkl proud krve. Ger-
linda se svalila zády na zem. Byla mrtvá. Její duch se vyma­
nil z těla a okamžitě se ho zmocnili dva legionáři, kteří ho
někam odvlekli.
Revolver, který jsem držela, zarachotil o podlahu. Dřep­
la jsem si. Byla jsem si jistá, že Rahab neposlechne andě­
lův příkaz a zabije i mě. Zašátrala jsem dlaní po koženém
pouzdře u kotníku.
Rada andělů postoupila kupředu jako jeden muž, plná
spravedlivého hněvu. Nikdo z knížat se neodvážil pohnout.
Rahab ucouvl, když mě několik andělů obklopilo v ochran­
ném kruhu.
Dlouhovlasý andělský bojovník si všiml, kam sahám,
a za zády svých spolubojovníků se ke mně sklonil.
yyDnes večer nemáš tasit Kord Spravedlivých, dítě, “ zašep­
tal mi.
Jeho hlas na mou duši působil jako balzám. Uvolnila
jsem sevření na jílci. Už mě netížila nutnost chránit se. Na­
rovnala jsem se - sice otřesená, ale plná podivného míru.
Všichni andělé zírali na Rahaba, jako by je zasáhla a ura­
zila ztráta života, jíž byli právě svědky. Jejich vůdce vypadal,
že bojuje sám se sebou - snad se toužil vzepřít svým rozka­
zům a vypořádat se s Rahabem jednou provždy.
Jednoho dne,“ slíbil mu tvrdě. Chvíli se na sebe s Ra­
habem mračili, než se anděl otočil a odešel do světla, a jeho
společníci za ním. Když zmizel poslední z nich, suterén se
zase ponořil do tmy.
V místnosti zavládlo znatelné napětí.
Jednoho dne, ano - jednoho dne si vezmeme zpátky, co
nám po právu náleží,“ zašeptal Rahab. Otočil se k mému
otci. „Potrestáš ji tak, že ji bude jen krůček dělit od smrti!

403
A teď si seber toho svého nevychovaného spratka a táhni!
Všichni vypadněte! Hned!“
Nastal zmatek. Seskočila jsem z pódia a běžela si vzít ka­
bát. Nefilové vyskakovali ze židlí, sbírali svoje věci a tlačili se
k východu. Mí kamarádi na mě nevěřícně zírali. Jejich obli­
čeje napovídaly, že si všichni prošli podobným peklem jako
já. I Ginger působila strhané. Ale nejvíc mě bolel Kaidanův
prázdný skelný pohled.
Dívala jsem se na něj, dokud se jeho oči nezaostřily Při­
padalo mi, jako by se v něm za těch pár chvil, co jsem byla
na pódiu, něco zlomilo.
Někdo mě chytil za loket. Otec.
„Pryč odtud,“ zavrčel a postrčil mě za ostatními nefily.
Ginger chytila Mamu za ruku a utíkaly, Blake za nimi. Táta
mě strkal před sebou do davu těl.
Ohlédla jsem se po Kaidanovi, chtěla jsem se s ním roz­
loučit. Táta zavrtěl hlavou. V šíleném zmatku se moje oči
na chvíli setkaly s Kopanovým pohledem. Bolest v něm mi
rvala srdce.
Táta mě pořád tlačil před sebou, po úzkém schodišti do
temné haly, kde jsme uvízli v sevření těl. Otáčela jsem se,
pokoušela se zoufale za tátovou mohutnou postavou za­
hlédnout Kaie.
Spatřila jsem ho za námi, jak se taky snaží protlačit k vý­
chodu. Natáhla jsem paži dozadu. Kolem pasu mě svírala
tátova ruka. Kaidanovy prsty se horce sevřely kolem mých,
naše pohledy se spojily. V jeho modrých očích jsem spatřila
otřesený výraz, z něhož mě zabolela duše.
„Tak dost!“ zahřměl táta a postrčil mě tak, že přerušil
naše spojení s Kaiem. Vykřikla jsem. Vyletěli jsme do mra­
zivé noci, táta zastavil projíždějící taxík. Otevřel dveře a str­
čil mě dovnitř. Nadiktoval řidiči adresu.

404
 „Jeď rovnou do hotelu,“ nařídil mi a hodil mi do klína
hrst bankovek. „Vyřídíme si to potom.“
A zabouchl za mnou dvířka.
„Co se to tam v klubu děje?“ zeptal se taxikář a šlápl na
plyn. „Hoří tam, nebo co?“
Nedokázala jsem odpovědět. Otočila jsem se na zadním
sedadle a zírala na Kaie, jak stojí u obrubníku, drží se ru­
kama za hlavu a od úst mu uniká pára. Jak sleduje můj od­
jezd.

405
 KAPITOLA TŘICÁTÁ PRVNÍ

Kaňon

Návrat do školy po prázdninách mi připadal naprosto ne­

reálný. Snažila jsem se soustředit na Jaye a Veroniku, ale
oba byli uražení. Nemluvili spolu, i když se Jay snažil Roni
omluvit, ale hloubka jejich smutku ve mně probouzela na­
ději do budoucna. Bylo jasné, že jim na sobě hodně zá­
leží.
Myslela jsem na to, jak ten anděl řekl, že budu pokuše­
ním pro mnoho duší. Možná chtěl jen zmást Rahaba. Mů­
žou andělé lhát? Ale ať řekl, co chtěl, věděla jsem, že nemů­
žu „pracovat“. To radši umřu.
Marna mi hned po shromáždění přinesla špatnou zprá­
vu. Kaidan se stěhuje do L. A. a odjíždí hned. Zbytek kapely
se za ním přesune postupně. Kladla mi na srdce, abych mu
nevolala. Kaidan odjel bez rozloučení. Vědomí, že bydlí tak
blízko, byla moje jediná útěcha. A teď byl pryč.
Marna mi pak pověděla ještě něco. Kaidan si schoval nůž
do podrážky boty. Proto se mu tak zázračně objevil v ruce,

406
 když mě chtěl bránit. Naštěstí si toho nikdo nevšiml, pro­
tože v tu chvíli se objevili andělé.
Takhle to pro nás bude lepší, pomyslela jsem si. Bezpeč­
nější. Opakovala jsem si to jako mantru.
Když jsem přišla ze školy, vybrala jsem ze schránky poštu
a odnesla ji nahoru do bytu. Patti ještě nepřišla z práce.
Málem jsem ten pohled z Arizony zahodila s reklam­
ními letáky do koše, ale ta zvláštní známka upoutala mou
pozornost.
Ani nevím, jak dlouho jsem na pohlednici třeštila oči,
než jsem popadla klíče a vyběhla z bytu. Potřebovala jsem
někam odjet, to je jedno kam, abych se vzpamatovala. Pro­
stě být na volné silnici.
V polovině cesty do Atlanty jsem odbočila na nechvalně
známou Vyhlídku. Takhle odpoledne jsem tam byla jediná.
Cítila jsem touhu být někde, kde je to zapovězené. Když
jsem zírala do prostoru pod sebou, pochopila jsem, proč mě
to sem táhlo.
Vypnula jsem motor a zadívala se na pohled v klíně. Byl
na něm snímek Grand Canyonu. Vypadal nádherně, ale tu­
šila jsem, že ve skutečnosti vypadá ještě lip. Otočila jsem
pohled a přečetla si znovu to uspěchané hranaté mužské
písmo. Jedinou větu kromě mého jména a adresy.
Je mi to líto.
Nic víc tam nebylo. Ale těch pár slov mluvilo za hodně.
Lítost a vina. Bolest a ztracené naděje. Poslední oběť.
Snažila jsem se představit si Kaidana, jak řídí dodávku
nacpanou celým svým majetkem. Jak si dělá zajížďku a sto­
jí na okraji hluboké propasti. Jak malý se musel cítit. Došlo
mu už taky jako mně, že to, co se nám děje, je mnohem vět­
ší, než jsme si mysleli?
S pohlednicí v ruce jsem vystoupila a obrnila se proti

407
 studenému větru tady nahoře. Došla jsem k výběžku obe­
hnanému provazy a rozhlédla se kolem. Taky kaňon, i když
ne tak grandiózní. Údolí pode mnou prudce padalo dolů.
Všechny stromy v něm byly porostlé šlahouny vína. Vypa­
dalo to jako v deštném pralese. Víno kudzu - jeho plody
tady na jihu jíme. Vždycky mi připadalo svým způsobem
krásné, ale dneska ne. Dneska mě bolelo srdce pro stromy,
které jeho šlahouny dusí.
Vytáhla jsem mobil, otevřela adresář a vytočila číslo dřív,
než jsem se stačila zarazit. Nevěděla jsem, co mu chci říct,
nebo co chci od něj slyšet. Bylo by mi jedno, i kdybychom
spolu jen chvíli na obou koncích linky mlčeli. Možná jsem
si chtěla aspoň naposledy poslechnout vzkaz v jeho hlaso­
vé schránce.
„Volané číslo neexistuje...“
Tak ne. Zavěsila jsem, strčila telefon do kapsy a svěsila
hlavu. Vítr mi rozfoukával vlasy.
Takže je po všem. Opravdu po všem. Zavřela jsem pev­
ně oči a uslyšela bubnování deště chvíli předtím, než jsem
ucítila jeho vlhkost na kůži. Čerstvé kapky z nebe mě laska­
ly na tváři. Na chvíli jsem se nechala objímat živly. Bylo to,
jako by mě v náručí držela Patti. V bezpečí toho pocitu jsem
si dovolila pustit bolest ze svého srdce, i s pláčem, který jsem
tak dlouho zadržovala. Brečela jsem a brečela, až ve mně
už žádné slzy nezbyly. Znova jsem obrátila obličej k obloze
a nechala déšť opláchnout všechnu tu sůl.
Ted’ už jsem chápala, co se mi Kai snažil vysvětlit: Není
zdravé upínat se zoufale na touhu po něčem, co nikdy
nemůžu mít. Nikdy nebudu mít manžela a děti. On ni­
kdy nebude mít svobodu dovolit druhým, aby ho milovali.
A pokaždé když se uvidíme, si to jen znova trpce připo­
meneme.

408
 Patti mi říkala, že opravdová láska znamená dát druhé­
mu svobodu. Tak musím Kaie milovat. Musím ho nechat
odejít.
Déšť ustal, jako by ho potěšilo moje prozření. Vítr zno­
vu zadul, popohnal mraky a do údolí zasvítily paprsky zim­
ního slunce. Dopadly i na Vyhlídku a zahřály mě do tváře,
jako by mě chtěly povzbudit. Přikývla jsem a zhluboka se
nadechla. Přiměla jsem se usmát. Možná jsem zdědila hřích
po svém otci, ale taky naději jako odkaz mé matky. Toho
jsem se musela držet.
Nevěděla jsem, jestli ještě Kaidana někdy uvidím, nebo
kdy to bude, ale věděla jsem, že ho budu milovat celý svůj
život. Navždycky nám zůstanou naše vzpomínky - zvuk
smíchu, chuť rtů při polibku. Vždycky budu vědět, že byl
připravený pro mě umřít. Tohle mi nikdy nikdo nevezme.
Neměla jsem žádnou představu, co mi život chystá nebo
jakou roli mám hrát ve vyšším plánu. Ale nepochybovala
jsem o tom, že někomu posloužím. Jestli je život hra, jak
všichni říkají, tak já chci vyhrát. Zvedla jsem dlaně k ne­
besům.
Počítejte se mnou.

409
 J m é n a k n íž a t
A JEJICH POSLÁNÍ
Jméno pekelného démona /jeho úkol/ potomek

Alocer /Hněv/ zavrhování lásky, nutkání k destrukci, vyvo­

lávání zuřivosti, odmítání odpuštění / Kopáno

Astaroth /Nevěra/ porušování manželských slibů, podvádě­

ní partnera / Ginger a Marna

Belial /Závislost/ vzbuzování závislosti na návykových lát­

kách, především alkoholu a drogách / Anna

Jezebet /Lež/ povzbuzování k nečestnosti a klamu

Kobal /Nestřídmost/ vyvolávání nezřízené chuti, konzuma­

ce většího množství potravy, než tělo potřebuje; také Le­
nost/ vyhýbání se fyzické nebo duševní práci, nečinnost,
apatie / Gerlinda

Mammon /Lakomství/ vzbuzování touhy po pozemském

materiálním zisku, hrabivost, sobectví / Flynn

410
Pharzuph /Smilstvo! vyvolávání tělesného chtíče, sexuální
touhy mimo manželství / Kaidan

Rahab /Pýcha! ponoukání k přehnané víře ve vlastní schop­

nosti, marnivost. Hřích, z něhož pramení další hříchy

Shax !Z.lodějství! nutkání krást

Sonnelion !'Nenávistí posilování předsudků, zlé vůle vůči

druhým, nepřátelství

Hiamuz /Vražda! povzbuzování k zabíjení lidí

411
 Poděkování

Ráda bych poděkovala svému agentovi Neilu Salkindovi,

redaktorce Alyson Dayové a všem z HarperCollins za to, že
dali šanci staré autorce ze stránek Inkpopu.
Velké uznání patří mé první čtenářce a báječné kama­
rádce Courtney Fetchkové. Díky, že ses už během těch
prvních hrozných pracovních verzí zamilovala do Kaida-
na. Tvoje nadšení mě pohánělo víc, než tušíš. Mým dal­
ším strážným andělům Ann Kulakowské, Janelle Harrisové
a Joanne Hazlettové děkuji za to, že mi nepřestávaly připo­
mínat, kdo to všechno řídí. Janellinu manželovi Jimmymu
patří díky za bubenické vtipy.
Jsem vděčná i mnoha dalším čtenářkám, které četly dílo
ve stavu zrodu: Meredith Crowleyové, Holly Andrzejewské,
Hilary Mahalchickové a obzvlášť pozorné Carol Mooreové.
Mám vás ráda jako sestry!
Moje srdce naplňuje vděčnost vůči více než pěti stům
lidem na Inkpop.com, kteří mi poskytovali zpětnou reakci
a podporovali mě při psaní toho, co se původně jmenovalo

412
Andělské proroctví - zvlášť těm, kteří recenzovali celé pře­
pracování. Kéž bych je mohla jmenovat všechny, ale musím
se zvlášť zmínit o Kelley Vitollové, Carolee Nouryové, Bob-
bi Doyleové, Lie Sunnyové, Evelyne Burdetteové (Evie J.,
usměj se! Míří na tebe Skrytá kamera!), Morgan Shamyové,
Leigh Fallonové (mé velké sestře v psaní) a její skutečné ses­
třičce Jen Conroyové, že mi pomohli s dialektem. Je báječ­
né, jak na internetu může člověk navázat skutečné přátelství.
Nevím, jestli by někdo mohl napsat knihu a absolvo­
vat proces jejího vydání bez podpory milující rodiny. Pro
moje miláčky Autumn a Caydena, „mlask mlask" - mamin­
ka vám dluží spoustu pusinek. Děkuji svým báječným rodi­
čům, svým sourozencům (Frankovi, Danovi, Jeffovi a Lucy)
i mé tchyni a tchánovi - jste moje opora. Díky.
A nakonec se musím zmínit o svém úžasném manželovi,
který se na mě nezlobí kvůli mým spisovatelským výstřed­
nostem, kvůli všem těm spáleným večeřím a šíleným vý­
buchům netrpělivosti. Nathane, děkuju ti za víru, že si ten­
hle sen dokážu splnit i ve chvílích, kdy já sama jsem tomu
už věřit přestávala.

Wendy Higginsová se narodila na Aljašce, vyrostla jako ar­

mádní dítě na nejrůznějších vojenských základnách po ce­
lých Spojených státech a nakonec se usadila ve Washingto­
nu, D. C. Navštěvovala Masonovu univerzitu, kde získala
diplom v tvůrčím psaní, a Randomovu univerzitu, kde si
doplnila vzdělání o pedagogický titul. Pracovala jako uči­
telka angličtiny na střední škole a působila ve VATE (Vir-
ginské asociaci učitelů angličtiny). Žije v severní Virginii
s manželem a dvěma dětmi. Tato kniha je její prvotinou.
Můžete ji navštívit na stránkách www.wendyhigginswri-
tes.com nebo naTwitteru (@Wendy_Higgins).

413
 O bsa h

pro lo g Klášter Panny Marie, Los Angeles

k a p it o l a první Lži a smilstvo
k a p it o l a druhá Syndrom hodné holky
k a p it o l a třetí Překvapení sladkých šestnáctin
k a p it o l a čtvrtá Mejdan u jezera
k a p it o l a pátá Nápodobně
k a p it o l a šestá Venku z temnoty
k a p it o l a sed m á Identita
k a p it o l a o sm á Důsledky
k a p it o l a d ev átá Jet, nebo nejet
k a p it o l a d esá tá Nejoblíbenější smysl
k a p it o l a je d e n á c t á Zdravý strach
k a p it o l a dvanáctá Kaidanova kolínská
k a p it o l a t ř in á c t á Skrývání emocí
k a p it o l a čtrnáctá Smích
k a p it o l a p a t n á c t á Velká očista 184
k a p it o l a š e s t n á c t á Truchlící nebesa 195
k a p it o l a s e d m n á c t á První oběť 216
k a p it o l a o s m n á c t á Jílec bez čepele 225
k a p it o l a d e v a t e n á c t á Nezletilá bez doprovodu 230
k a p it o l a d v a c á t á Slon v místnosti 239
k a p it o l a d v a c á t á p r v n í Čaj pro dvojčata 248
KAPITOLA DVACÁTÁ DRUH Á Žárlivost 264
k a p it o l a d v a c á t á t ř e t í Vidět démony 283
k a p it o l a d v a c á t á č t v r t á Zapísknutí 295
k a p it o l a d v a c á t á p á t á Zpátky do školy 304
k a p it o l a d v a c á t á š e s t á Halloween 316
k a p it o l a d v a c á t á s e d m á Nešťastné a neveselé 323
k a p it o l a d v a c á t á o sm á Dárkové taštičky 336
k a p it o l a d v a c á t á d ev á t á Silvestr 347
k a p it o l a t ř ic á t á Toho ctnost zas skosí 377
k a p it o l a t ř ic á t á p r v n í Kaňon 406
Jména démonů a popis jejich činnosti 410
Poděkování 412
 SVUDNE ZLO
W E N D Y H IG G IN SO V Á

Z anglického originálu Sweet Evil vydaného nakladatelstvím

Harper Teen, An Imprint of HarperCollins Publishers,
New York, 2012, přeložila Jana Jasová
Úryvky z Bible v ekumenickém překladu
Vydalo nakladatelství C 00B 00 v Praze roku 2013
ve společnosti Albatros Media a. s. se sídlem
Na Pankráci 30, Praha 4, číslo publikace 18 123
Odpovědná redaktorka Iveta Poláčková
Redigovala Kateřina Teodosijevová
Technicky redaktor Lubomír Kuba
Sazba GLYFA
Vytiskla Centa, spol. s r. o., Vídeňská 113, Brno
1. vydání

www.cooboo.cz
www.albatrosmedia.cz

►
ALBATROS MEDIA a.s.