PEDAGOGIKA SPORTU

8. Problematika výchovného působení ve sportu (etika, morálka, poklesky, úkoly)

 mnohdy o všem rozhoduje kodex ekonomický (výhry – peníze) namísto kodexu morálního
 problém výchovy člověka nebo sportovce  problém výchovy k hodnotám
 axiologie = věda zabývající se studiem hodnot
 hodnotné je pro člověka to, co uspokojuje jeho potřeby (nemají však význam pouze ekonomický nebo vitální
(základní lidské potřeby – sytost, pohyb, odpočinek, sexualita…))
 existují potřeby sociální (vzájemnost, přátelství, respekt...)  tzv. vyšší hodnoty
 někdy však dojde k tomu, že člověk musí ustoupit těm hodnotám ekonomickým kvůli těm sociálním
(důstojnost, poctivost, čest, lásky…)  ne všichni do této fáze dospějí
 Kód sportovní etiky (1993) = teoretické východisko chování ve sportu (pojmy jako fairplay, přátelství, respektování, způsob
myšlení, eliminace podvádění, dopingu, násilí, korupce…)
 mravní vývoj osobnosti souvisí s vývojem celkovým
 cíl – působení na sportovce tak, aby respektoval všeobecně uznávané mravní normy
 etika = věda zabývající se morálkou (neboli soubor mravních norem)
 mravní norma – požadavek na chování v určité situaci, který odpovídá mravním principům
 základní (nejvýznamnější) – mají povahu mravních zákonů (neohrozit život, zdraví, majetek)
 konvence – společenské zvyklosti (nerespektování  vyčlenění se)
 vývojové fáze morálky podle Kohlberga:
 období předkonvenční (rané dětské období – dítě nezná mravní normy, chová se spontánně, odpovídá
podle svých potřeb)
 konvenční (jedinec má zformované mravní vědomí (zná určité mravní normy), ale má je jen pod kontrolou
– v přítomnosti trenéra se bude chovat jinak, než když trenér odejde na chvíli z tréninku)
 postkonvenční (jedinec má zformované mravní vědomí a chová se i podle toho již z vlastního přesvědčení,
nemusí ho nikdo kontrolovat)

VÝCHOVNÉ ÚKOLY VE SPORTU

 3 základní oblasti úkolů – psychohygiena, režim dne a životospráva, sportovní výkon a sociální oblast
 oblast psychohygieny, režimu dne a životosprávy
 ke sportu patří pravidelnost a dochvilnost celodenního cyklu – jídla, pití, sprchování, odpočinku
 důležité prosazovat zdraví – většina mladých sportovců bere zdraví jako samozřejmost (nejlepší, aby se trenérovi
podařilo dostat přístupy ke zdraví do nedílné součásti denního cyklu)
 trenér by měl iniciovat vědomé sebepojetí osobnosti sportovce se zaměřením na sebeuvědomování, sebeovládání
a zodpovědnost
 oblast sportovního výkonu
 úspěchu lze dosáhnout různými cestami  nesmí však chybět působení na následné charakteristiky sportovce –
cílevědomost a houževnatost, odolnost při neúspěchu, sebevědomí a odvaha, pořádek a kázeň, smysl pro fair play
 zde má trenér nejvíce možností k ovlivnění sportovce  nezbytnost zaměření na vzdělávací procesy a otázky
výchovné
 oblast sociální
 podstatu her tvoří skupinové činnosti
 emocionální prožitky se netýkají jen jedince, ale i vztahů sportovce ke členům skupiny nebo širšímu sportovnímu
prostředí
 nesmí být opomenuto působení na rozvoj – smyslu pro relaci spolupráce (soutěžení), diskrétnosti, korektnosti,
toleranci k druhým, ochoty vést skupinu, spravedlnosti, objektivnosti, velkorysosti…

PŘÍČINY A DRUHY NEJČASTĚJŠÍCH POKLESKŮ U SPORTOVCŮ

 poklesků při trenérské práci je více druhů – nejčastěji se dělí na přestupky podmíněné faktory situačními a osobními
 některé se vyskytují zřídka – epizodické (výjimečný pozdní příchod na trénink dochvilného jedince – řeší se pouze
napomenutím či upozorněním)
 ty, které mají trvalejší ráz – chronické (opakující se pozdní příchod – potřeba zasáhnout razantněji)
 relativně opakující se poklesky – impulzivní (třeba rozlišit, zda je chování spojeno s věkem (negativismus vůči
autoritám v pubertě) nebo temperamentem)
 předem promyšlené, rafinované projevy – rafinované (dotyčný předem rozmýšlí, jak zmate okolí)
 poklesky mohou být způsobeny i sociální skupinou:
 imitační – jedinec napodobuje svého úspěšnějšího kamaráda (mimika, gesta, oblékání…)
 kompenzační – jedinec s nižší prestiží chce za každou cenu na sebe upozornit (projeví se tak, jak by se jinak
nezachoval)
 nevhodné chování může být způsobeno i disproporcemi z vlivu rodiny, školy, či jiného sociálního prostředí
 dochází i ke zpochybňování vlastní autority
 k prosazení morálních projevů docílíme nejen slovním ovlivňováním, ale i činností
 pro úspěšné výchovné ovlivnění je důležité se sjednotit v nárocích  nevyžadovat každý něco jiného
 metody výchovného působení:
 metoda přesvědčování (vysvětlování, argumentace)
 metoda požadavku (vyžadování plnění norem – něco se smí, něco ne)
 metoda cvičení
 metoda odměny a trestu
 osobní příklad
 prověřování rolemi (pověřuji jedince úkoly, které vyžadují se podílet na dění ve skupině…)