Hana Fenclová

Duch na pardubickém zámku

Město Pardubice žilo do smrti pernštýnského šlechtice Viléma poklidným životem. Při
každém výročí Vilémova úmrtí chodila po věžích pardubického zámku neznámá osoba, jež
strašila jeho obyvatele.
Dle výpovědi služky, která sloužila na zámku, se tu noc ze zámecké hlásky začalo ozývat
děsuplné kvílení a hlasité řinčení železnými řetězy. Říkalo se, že tam straší samotný Vilém z
Pernštejna. Všechny zvuky prý při prvním zakokrhání kohouta utichly. Jakýsi Evžen z
podhradí se rozhodl, že této záhadě přijde na kloub. Rok strávil studováním knih v městském
kostele. Každý den četl tisícistránkové starodávné spisy o uspořádání hradu a snažil se najít
klíč k řešení.
Den před výročím Vilémova úmrtí se Evžen rozhodl prozkoumat zámecké věže. Žádný
kousek věže nezůstal neprohledaný. Žádná vodítka k vyřešení záhady, ani podezřelé věci
nespatřil.
Další den Evžen na pardubickém zámku hlídal již od brzkého odpoledne. Začalo se stmívat.
Evžen čekal. Konečně odbila dvanáctá hodina. Začalo se ozývat strašlivé kvílení. Evžen šel
pomalu za těmi zvuky. Čím blíže byl, tím byly strašidelnější. Pomalu se Evžena začínal
zmocňovat strach. A v tom spatřil tajemnou osobu. Byl to Vilém z Pernštejna. Byl držen v
okovech, z nichž se snažil dostat. Byl částečně průhledný, oblečený v potrhaném vznešeném
šatu. Jakmile Vilém Evžena uviděl, začal se pisklavým hlasem Evžena doprošovat o pomoc.
Evžen nevěděl, co má dělat. Vilém mu poradil, že má najít ve sklepení jeho ostatky, spálit je
a vysypat do mokřin kolem zámku. Evžen tak učinil.
Obyvatelé Pardubic Evžena oslavovali. Tímto hrdinským skutkem Evžen osvobodil Viléma,
který mohl konečně spočinout a obyvatelé pardubického zámku už se nemuseli ničeho bát.