Co se ukrývá na dně školní aktovky

Žila jednou jedna malá princezna jménem Alenka, byla to šikovná a bystrá dívenka,
která byla oblíbená a milována po celém širém království. Alenka měla, ale jednu zvláštnost,
vždy při sobě měla svou aktovku, kterou dostala od své sudičky. Aktovka nebyla ničím
výjimečná, vypadala obyčejně a opotřebovaně, ale Alenka cítila, že v ní je něco kouzelného
a magického.
Jednoho krásného den se zrovna věnovala hodině šití a vyšíváni se svojí chůvou, moudrou
a starou ženou, kterou princezna nazývala bábinka. Vtom vrazil do komnaty její podkoní.
Byl celý rudý a zchvácený, sotva popadal dech a snažil se něco princezně sdělit. Princezna
mu nerozuměla a nechápala co se děje. Chůva podala podkonímu vodu, aby se napil a
trochu uklidnil a vtom začal podkoní vyšilovat. „Princezno váš kůň Jean, se zaběhnu do
Tajemného lesa. Už nikdy ho nenajdeme!”
Princezna začala plakat, protože Jean byl její nejlepší přítel, ale věděla že slzy ničemu
nepomůžou a rozhodla se, že se ho vydá zachránit. I kdyby šlo o holý život.
Chůva se to snažila princezně rozmluvit, prosila ji na kolenou, jelikož věděla, že Tajemný
les je nebezpečný a každý, kdo do něho vstoupil se už nikdy nevrátil. Princezna byla
tvrdohlavá a o ničem takovém nechtěla ani slyšet a tak se chůva rozhodla, že pro jistotu
půjde s ní. Do aktovky si sbalily všechny věci a na cestu se vydaly hned, jak to bylo možné.
Když přišly na okraj Tajemného lesa, chůva se ještě jednou princezny zeptala jestli si je
opravdu jistá. “Ty snad blázníš chůvo, jak tě něco takového může vůbec napadnout!”,
rozčílila se Alenka, “jasně, že si jsem jistá.” A obě dvě se vydaly do útrap Tajemného lesa.
Šly a šly, ale nic nenašly, žádné stopy po Jeanovi zde nebyly, samé kořeny a bažiny, jenom
občas sem pronikly paprsky slunečního světla.
Les začal houstnout a princezna s chůvou přestávaly vidět. Chůva se začala bát, aby se jim
něco nestalo a řekla Alence, že se musí okamžitě vrátí zpět do království. Princezna to ale
odmítala. Bez svého přítele odsuď neodejde.
Paprsky pomalu zmizely pod hustými korunami stromů a najednou si Alenka uvědomila, že
neví kde jsou a že zde není žádná cesta zpět ani vpřed. Princezně byla zima a měla mokré
střevíčky. Chůva začala panikařit a strachovat se o jejich životy.
Alenka se posadila na kmen stromu, zavřela oči a zacpala si uši, aby ji chůva nerušila v
přemýšlení.
Vtom Alenka ucítila, že ji něco příjemně zahřívá, tak sladce a jemně, jako by se zabalila do
své oblíbené peřinky, ale žádnou peřinku si s sebou nevzala. Uvědomila si, že to je její
aktovka, otevřela ji a ze dna začaly vycházet zlaté paprsky.
Alenka žasla a chůva nemohla věřit vlastním očím. Paprsky je začaly obklopovat a
dodávaly jim ztracenou energii a teplo. Zničehonic princezna zaslechla v dáli řehtání koně.
Myslela si že se jí to zdá, ale k řehotu se přidal i dupot. Princezna poznala, že to je Jean,
kterého přivedly kouzelné zlaté paprsky.
Když se konečně setkali, byli neskutečně šťastní a radovali se. Princezna i chůva si nasedly
na koně a pomocí paprsků vycházejících z aktovky našli cestu zpět do království, kde žili
šťastně až do smrti.